Zaklínač
hrálo se Denně
od: 20. února 2006 22:45 do: 18. května 2010 22:53
Dobrodružství vedl(a) Tiara
| |
 | Dobrodružství pro všechny, kteří si chtějí zahrát dračák tak trochu na motivy Zaklínače |
| |
| Vítej Falko z Vengerbergu !!! Doufám, že zde budeš spokojena. Snad se sejde dobrá družina a hlavně: pokusím se být spolehlivým duchem jeskyně |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
 | soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro Znamení kupodivu zvládám, i když ještě jako takřka dítě jsem s nimi měla hodně velké starosti a ne a ne se je naučit. Co se týká kouzel, rozhodně nejsem žádná zkušená či kdovíjaká čarodějka. Umím tak možná rozžhnout pochodeň a nějaké to obranné kouzlo, v takových případech ale raději využiji právě Znamení. No a občas mám nějakou tu "vidinu", ovšem to neovlivním... :-( |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro orientačně: kde a v jaký době (společnosti) chceš začínat??? jak často můžeš ? - já se sem asi nedostanu každej den... |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro Stříbrný meč nevlastním, resp. normálně ano, ale ne v tuto chvíli. Jinak mám Zelenookého - meč se smaragdem v rukojeti (stylové, že?). ;-) |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| Úvod Toto dobrodružství je na motivy ságy A. Sapkowského - Zaklínač. Děj se odehrává asi deset let po knižní předloze. Můžete hrát za postavy z příběhu - Geralt, Yennefer, Triss..... máte možnost hrát i za záporáky, vlastní postavy, nebo i postavy, které v sáze zemřely. !!!BERU VŠECHNY VÁŽNÉ ZÁJEMCE!!! |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro .... zatial aspon viem nieco o styly boja zaklinacov :) |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| Tak sme se trochu rozrostli.........a mám dalšího zájemce - upír Regis :-) |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro inac dik |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| Vítám tě Regisi, vážený vznešený Nemrtvý (prostě Upíre:))) Doufám, že jsi mírumilovný jako v knihách a že naši (zatím) malou Družinku nevysaješ ve spánku..... :-) |
| |
| Zdar kodexu Zaklínačů!!! ( kterej neexistuje :))) Možná, že se sem dostanu večer tak mezi šestou, sedmou..... (ale neni to jistý :-) |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
 | soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A hraju od roku 1992. Kostky? Na co? I souboj se dá zahrát. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Ono tam moc těch, co tam byli původně už asi nezůstalo. Já tam byla, když otěže ještě pevně držel v rukou Nero. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A.......zhruba tři roky se tam nic nového nepsalo a píše se tam až teď, když se objevila šance na počítačovou hru Zaklínač. Z čehož, upřímně, zas až tak moc nadšená nejsem. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Smím používat jako výroky k dokreslení postavy citace z knih? Tedy, pokud nepřijdu na vlastní trefné repliky? BTW: Jak vyřešíme situaci se zalitím regise do horké lávy? Je v šutru a dostanou ho ven, nebo už se odtamtud dostal sám? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Tam se ale nepíše, že ho ta láva spálila. je tam napsáno pouze, že se změnil v kámen. Pokud je v tom kameni, přece nemusí být mrtvý. Dá se dostat ven. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Teď se mi sem hlásila poistava, která jenom viděla seriál a další 2, který na tom asi budou stejně.......Aach jo... |
| |
| Páni, tři postavy online najednou - rekord!!! Můžeme si pokecat....... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Když nakládají Geralta a Yenn do té loďky, pomáhají jim ( alespoň jim se to tak zdá ) všichni mrtví přátelé. Jsou tam jmenováni tito: Cahir, Milwa, bratři Dahlbergové, Caleb Stratton, Angouleme, Lytta Neyd zvaná Korál, zaklínač Coen. Ale Regis ne:-) |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Prosíííííím. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| To bychom mohli. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Mimochodem, na to ses koukla do knížky, nebo to celý umíš nazpamě»????? |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Co říkáš? A povolat Geralta z Avalone, že svět opět potřebuje, aby po něm chodili zaklínači. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A neboj, ty neználky nevezmu... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Z paměti to cituje akorát Sapek a Pilchové. A některé pasáže také Nero. Jasně že můžeš.....ráda pomohu. Jako Regis. Snad se ale přidají i jiní. Zatím je nás tak trochu málo. Ad Falka: A jéjej! To bude mazec. O důvod víc, mít po ruce Geralta. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ty Nera znáš osobně ? Byla si v nějakym cechu??? |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Vlastně jsme se setkali na jedné moc hezké chatě ( na cestu z té chaty bych raději zapoměla - Zerptej se Triss proč ). Také umím z paměti jen úryvky. Ano, byla jsem v jednom z cechů ale už si nepamatuji jejich jména. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nic neni nemožné a dostat se dá kamkoliv jen je nutno zatlačit na tu spravnou páku. :)) Tak hledám páku.......... :))) |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Tedy....alespoň byl cechmistrem, než jsem odešla z klubu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Jakou postavu si vybere, když Geralt už tu je, nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Uvidíme, jestli bude chtít. BTW: Co jsi v diskuzi nepochopila na té dvorné pokloně? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ty ho znáš (Cor-Na)??? |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro On své zvyky nezměnil. Stále je abstinent. Ano....Znám ho ( Cor-Na ). |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro NA SAPKA SE PŘIHLAŠ A Z YENN SI NIC NEDĚLEJ!!!!! Doufám, že se sem dostanu zase zítra, ale nic neslibuju.... Cor-Novi napiš, že jestli chce, a» se přihlásí... Hezky sme si pokecaly, nech» nám vydrží dobré vztahy... snad zítra.... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Jenže to je asi nereálné. Takže....Začít by se mohlo tak v počtu osmi osob. Aby byla možnost nějakých členů družiny i nějakých záporáků. Ok, zkusím se přihlásit. A Cor-Novi to povím. Taky se měj hezky. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro a inac ta cestina mi nevadi ( vymenil by som ju v skole za slovinu keby som mohol ) |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| Souhlasíte s tím, abychom hráli podle mapy (té původní ze Sapkowského???) |
| |
| Jistě. |
| |
| Jsem pro, mám ji vyvedenou hned v několika barevných verzích (vlastní "tvorba"). ;-) |
| |
Taky souhlasim... |
| |
| Já tu mapu mám jenom v originále... Chcete jí někdo poslat??? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| Já ne....Mám ji doma v pokoji na stěně. |
| |
| Já ji mám jako tapetu na ploše... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| Tak je nás tu víc... !!!ZAČÍNÁME!!! |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Půjdeš podél Jarugy, nebo jinudy? |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro Pokusím se také navázat rozhovor s hostinským na téma trpaslického sihillu, který tu před deseti lety zanechal jistý bělovlasý zaklínač... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Musím ji někde překročit. A pokud není úplněk, bude třeba to udělat po mostě. MH: A co Filipa a moje vysvobození z kamene? To hrát nebudeme? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro MH: Zatím si rozmysli, co uděláš - já končím. Ahoj (snad) zítra. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Já už vím, co udělám. |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro "Chápu," řeknu tiše a zrak mi znovu sklouzne na meč. Asi je to tak lepší, příliš by mi je připomínal... |
| |
 | soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Stojí ještě? Přemýlám v hlavě myšlenku, založenou na faktu, že uhálený most nebyl po boji v nejlepším stavu. Nerad bych se teď musel přebrodit. Na koupání je poměrně chladno. Skoro jako tenkrát. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro |
| |
| Pro všechny: Je právě přelom jara a léta. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Vstoupím tedy na most. A vzpomínky se vracejí avíří mi hlavou. Ano, Tady to bylo, kdy Geralt a Cahir bojovali bok po boku. Jako přátelé. A tak se vprostřed mostu na chvíli zastavím, Opřu se o nové hrazení, ještě vonící čerstvým borovým dřevem a chvíli pozoruji řeku, plynoucí pod mostem. A v ní ryby, snažící se na své cestě proti proudu zachytit sebeslabší paprsek slunce a trochu se vyhřát. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Ale pak ni to nedá a pohlédnu tím směrem. Co kdyby to nebyly jen vzpomínky. Chvíli čekám, opřen zády o hrazení. A poslouchám, co si jezdci povídají. Třeba mezi nimi rozeznám známý hlas, až půjdou hlasy lépe rozeznat. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Pak se udělám neviditelným. A jdu si je opatrně prohlédnout. |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro Sedím na lavičce v parku a hledím jak jakýsi student dělá dojem na své spolužačky tím, jak zdolává kmen dubu a hrne se do větví. A mladá děvčata jej povzbuzují a nepochybuji, že za svůj výkon bude odměněn. Nic se nezměnilo, snad jen nové omýtky, nové stromky, nové lavičky...a nový lidé...jinak se nic nezměnilo, vše jako za starých časů, jako za časů, kdy jsem tady lezl na strom já, abych udělal dojem na krásné spolužačky.... A pak se vše zlomilo...dar hudby a dar poezie...už jsem nemusel lozit na stromy, stačilo se uvelebit v trávě a začít hrát, nad sklenicí vína v nesčetných vinárnách tohoto univerzitního městečka recitovat verše o očích v nichž se ztácím. Jak jsem byl bláhový, jak moc jsem věřil, že jsem blízko vrcholu, že vím co je poezie a že tou Múzou mi bude víno, budou ty dívky s urousaným lemem sukní. Pozvolna se do Oxenfurthu krade léto, slunníčko svítí a já sedím na lavičce, studenti se kolem mne trousí a uctivě mě zdraví, vaganti, medici, studenti sedmera svobodných umění. A já zdravím je...Marigold, kdysi z tvrdohlavosti, ze své vlastní touhy po tom zbavit se vlivu matky, zbavit se bříměte titulu a jména známého, jména jež by mi otevřelo svět...zblázněn básněmi trubadůrů mladý a bláznivý...Marigold...vyrazil jsem do světa a zpíval za tónů osudové loutny, na plesecha na dvarech králů, známý a slavný a nebo v putikách řvouc neslušné kuplety a sahávajíc kypré holky, se kterýma jsem večer skončil na seně... opojen vínem aniž bych sám věděl čeho činím... Byl jsem tak mladý a tak naivní... prohrábnu si stále ještě tmavé vlasy, které již dávno nekroutím žhavým želízkem, vlasy, které ze své barvy křídel havranů již mnohé ztratily, mnoho zřídly...něžně pohladím krk loutny, jako jsem kdysi hladíval lasičku, jako jsem hladíval bezpočet ostatních... Pak loutnu obejmu a začnu vybrnkávat melodii, melodii do níž se samy vplétají slova písně, písně, kterou nikdy nikdo neslyšel, písně o krásném Očku- Essy Daven a o jistém zaklínači, zaklínači, který se teď kdesi prohání s Yennefer... Slova zaznívají do ticha a přeci nezní, jen melodie a myšlenky a smutek nad smrtelností a stářím... Je jaro a Oxenfurth je pln života jako každé jaro, jako každý začátek léta. Stmívá se a já sám sedím na lavičce plaše zdraven krásnými studentkami, starý a osamnělý, s tubusem v němž se skrývá dílo děl: půlstoletí poezie...marná sláva...života kus...kus života...cesta plná nástrah, strastí, štěstí a bolesti..Půl století poezie v němž jsem nezískal nic krom vředů a tvrých jater a pár roztoužených nocí... Hledím jak nad věžičky čerstvé omýtnutých domů dopadají rudnoucí paprsky slunce, jak se slunce utápí v tenotě a krvi..vidím jejich oči a jejich tváře, rozbité rty a škaredé rány...Cahir, Káně Milwa... To vše je pryč... Noc políbila Oxenfurth a z koutů parku už te´d slyším vzdechy milenců, jejich sladká slůvka, kterým se už jen usmívám... nebyl jsme jiný...byl jsem mladý... mířím do svého pokoje na koleji Katedry Muzických umění, kteréž jsem hostem, kde přednáším o hudbě a poezii... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro V první chvíli jsem skoro čekal, že to bude Geralt. A jeho čarodějka. Nebo ta mladá zaklínačka......Ciri. Nebo Milwa Bering. Ne.....ti už se nevrátí. Nemohou. Pomyslím si smutně. Pak se vrátím zpět k mostu a zviditelním se. A vydám se zas na cestu. Musím kolem nich projít, ale teď už je jedno, zda mě uvidí, nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro "Jen.......Nejsem si jist, zda se známe, pane." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro "S čím si nevíte rady, pane?" |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Mlade děvče s plavými vlasy?" Odpovím několika otázkami. "Znáte ji? Já sám jsem ji viděl poprvé a naposled před několika lety. Na hradě Stygga v Ebbingu." |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro Procházím klikatými uličkami plnými odboček a nočního ruchu. Procházím a cítím že vše je jako dřív, jen cizí tváře: takové mladší a veselejší: méně studia a více zábavy. Každá ta ulička každá hospůdka a místečko mi připomínají období mého studia, u každé z nich bleskne vzpomínka, vesměs veselá a radostná. Ale zároveň se do duše a srdce vkrádá stesk. Kde jsou mý kdysi tak neoblíbení učitelé? Co bcyh dal za to, kdybych mohl potkat třeba i toho starého papriku, který nás učil teologii, jenže i tenhle starý paprika už natáhl brka... Nové tváře a nové tváře ve stále stejném starém městě... mohl bych se sem přestěhovat a žít mezi mladýma, odpočinout si a dopsat Půl století poezie...mohl bych... Otevřeli se mi po boku dveře hospůdky, tak zoufale známé, hospůdky, kde jsem strávil mnoho nocí svého mládí. Neodolám a dříve než se dveře za mladým studentem, jež už očividně přebral zavřou vklouznu dovnitř a s melancholickým úsměvem se usadím u volného stolku, stolku, kde jsem kdysi sedával. Rozhlédnu se okolo a sleduji bavící se mládež, když se někde okolo vyskytne obsluha zvolám zvesela: "Jedno pivo, a něco k snědku," marně te·d zaháním chmury a zapomínám na okamžiky, kdy jsme takto volával s Geraltem když jsme blbli s Yarpenem Zigrinem nebo Zoltanem...smutně si povzechnu a čekám na pivo... srdce mi hoří dvěma plameny: jedním je žal a druhým je štěstí... a tak sám sedím v Oxenfurthu v hospodě... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Tam jsem ještě nikdy nebyl. Ale......Myslím, že približně vím, kde ta tvrz je." Odpovím. Trochu váhavě, moc se mi nechce dělat ze sebe dobrovolně terč. "Nu, každopádně, přece nebudete tábořit zde venku pánové, mohu-li vám poskytnout teplo a pohodlí vlastního skrovného domova. O cestě na Kaer Morhen si můžeme promluvit později. U dobrého jídla a trochy nějakého toho pití. Můj donov už není daleko." Získávám nakonec čas na rozmyšlenou pozváním. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro ...jak vidno někteří lidé se nezměnili..a zrovna tady..chtěl jsme jen trochu klidu... |
| |
| Tak a přibyl nám tu jeden Nilfgaarďan... Vítám tě mezi námi Cahire!!! |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro Pak chytnu loutnu a začnu zpívat: "Povím vám příběh co každý zná, jak jedna čarodějka líbezná, srdce zaklínači vzala a jakpak se ta příhoda stala..." Začnu zpívat a můj příjmený tenor mísící se s tóny loutny splétající se a rozplétající zní do ticha hospody... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro Zpívám a zpívám až do konce a pak s vysušeným hrdlem skončím, napiju se a pokusím se zmizet bez placení... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro "Jistě," řeknua zadívám se na něj..když jsem šel takhle naposledy zachránila mě Yen... jsem asi nepoučitelný... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro "Co mu chcete?" zeptám se zamračeně... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro Šourám se na kolej, kde bydlím a myslím na mládí... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od vicehrabě Julián alias Marigold pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro Tak čo ? Odchádzame ? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Ale nevedu své hosty do Dillingenu. Před městem odbočím a vedu je lesem a zalesněným údolím podél říčky Ó. Na prastarý elfský hřbitov Fen Carn. A zde do malé, léty neobývání už trochu zchatrnělé a o opravu žadonící alchymistické chatky. "Tak milí pánové. Jsme doma." Usměji se na ně se semknutými rty, když před nimi otvírám dvířka chatrče. "Alespoň pro dnešní noc." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro MH: Já končim. Eleni nai siluvar mettanna tielyava! nebo prostě Namárië! |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A na stole tu, samozřejmě, stále stojí má stará destilační kolona. Zanechám pány na chvilku samotné a odběhnu pro čerstvou vodu. Pak naplním konvici na čaj, rozdělám oheň v malých kamínkách a postavím konvici na plotnu. "Trocha bylinného čaje jistě přijde vhod, že, pánové. Bohužel, k jídlu zde bude asi jen sušená zvěřina, Ale pokud se nakde trocha zeleniny, udělám z ní polévku." Omlouvám se a mezitím čistím kolonu. "Bude libo i trochu čehosi ostřejšího?" |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro "Pokud se jedná o to něco ostřejšího, čerstvou právě nemám, tu dám dělat až později, až vyčistím přístroj, ale když se některý z vás sehne pod polici u stěny vedle dveří, zůstalo tam ještě několik lahví pálenky z posledního stáčení. Jen prosím, s pitím opatrně pánové. Destilát je silný." Poté postavím na stůl tři kovové kelímky a jdu pro sušené maso. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro "Víte co? To není podstatné. Moc Vám děkuju, pomohl jste mi jako nikdo druhý," s bláznivým úsměvem poplácám hospodského po rameni, hodím na pult drobnou minci a vyrazím z hostince ven. Na ulici si to namířím přímo ke žlabu s vodou pro koně, až stanu u své překrásné černé kobylky. Poplácám ji po šíji a promluvím na ni: "Vím, slíbila jsem Ti odpočinek. Ale právě jsem zjistila moc důležité informace, Kelp, musíme jet," omlouvám se Kelpii, už asi šestnáctileté slečně, která však dosud neztratila nic na své rychlosti a výbušnosti z mládí. Kobylku odvážu a vyskočím do sedla. "Yeah, Kelp, jedeme!" pobídnu ji patami i trhnutím uzdy a vyrazím po cestě vedoucí z Rivie k severu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Vzpomínáš si na tvou bývalou družinu, na mladou "Zaklínačku-Čarodějku", kvůli které si přišel o deset let svého života, vzpomínáš a srdce ti naplňuje lítost, která je záhy vystřídána odhodláním k pomstě a zabití bývalých "přátel"... |
| |
 | soukromá zpráva od Svjatava pro Zabiják.. Ha, kde?! To byla jeho poslední vzpomínka. Prudce se posadil a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Nebyl na hradě. Byl na kopci. Ale vždy»... na onom světě... jsem už byl. Pak mu pohled padl na ruiny Styggy. Znovu tlučící srdce klopýtlo. Ne, neměl kouzla rád. A tohle jimi smrdělo, i když je přímo neviděl nikoho provádět. Proč by jinak byly z hradu, kde skonal v boji s tím rybákem, obyčejné porostlé kameny? Proč by jinak žil? Kdo to udělal a proč vlastně...? Podobné myšlenky se honily zmatenou myslí, zatímco tam seděl - sám na kopci, sám se svými pocity, které mu málem roztrhly nitro. A pak... pak se někde zezdola začalo něco zvedat. Z nitra, z části, kde byl vojákem z cintránského pekla. Temnota, stejná jako jeho vlasy i brnění, se rozlila v srdci. A sevřel ho ledový pařát zlosti. Cahir na mrtvolu nečekaně hbitě vyskočil na nohy a vztekle zařval. V modrých očích planuly plameny pomstychtivosti. Už nebyly milé jako předtím. Tvář se stala kamennou maskou modly anděla pomsty. "Zabiju ji. Zabiju tu, kvůli které jsem strávil dva roky ve věži. Kvůli které jsem už nikdy nemohl vidět otce, protože by mi setnuli hlavu... Zmije blonďatá, vychrtlá! Budeš pykat strašlivým způsobem. Protože to říkám já, cahir Mawr Dyffryn, syn Ceallachův!" vrčel jako rozzuřený vlk a hleděl k bývalému hradu. Na místo, kde ji naposledy spatřil. "Ano, i tebe, Bělovlasý, zabiju. Je mi jedno, kolikrát jsi mi daroval život. Teď mi ho darovali démoni... Všechno se stalo kvůli tobě. Kdybys tu malou mrchu nechal chcípnout... Aaah!" Naštěstí ho na odlehlém místě, kde právě přísahal pomstu, nemohl slyšet. Popadl svůj meč a rázným krokem zamířil pryč od hradu. Musel si sehnat koně. A informace. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Hodím do něj asi deset velkých kousků sušeného libového srnčího masa a přihodím divokou zelenonu. Všechno to zaliji vodou z konvice, kterou jsem právě sundal z plotny, osolím a okořením. "Polévka bude za chvíli." Oznámím svým třem hostům. "Abych se představil. Mé jméno je Emiel Regis Rohelec Terzief-Godefroy. Směl bych vědět odkud znáte slečnu Ciri?" |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Rivie, hostinec U Zaklínačského meče Namířím si to přímo ke žlabu s vodou pro koně, až stanu u své překrásné černé kobylky. Poplácám ji po šíji a promluvím na ni: "Vím, slíbila jsem Ti odpočinek. Ale právě jsem zjistila moc důležité informace, Kelp, musíme jet," omlouvám se Kelpii, už asi šestnáctileté slečně, která však dosud neztratila nic na své rychlosti a výbušnosti z mládí. Kobylku odvážu a vyskočím do sedla. "Yeah, Kelp, jedeme!" pobídnu ji patami i trhnutím uzdy a vyrazím po cestě vedoucí z Rivie k severu. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| TRISS, Oxenfurth Přijde k tobě ten muž, který s tebou cestoval, na příkaz Fillipy Ellihart. "Děkuji ti, paní za tvůj doprovod. Už jsem zde, v bezpečí. Bylo mi ctí." A lehce se k tobě nakloní. "Tvůj známý, Marigold je zde, právě se uložil ke spánku po zpěvu své balady a několika korbelech piva. Je v krčmě na náměstí." Spiklenecky na teba zamrká, ukloní se a odchází... |
| |
Oxenfurth Nashledanou a měj se dobře příteli! podívám se za odcházejícím mužem a potom zamířím na náměstí do oné krčmy za Marigoldem |
| |
 | soukromá zpráva od Kestrel pro |
| |
| Oxenfurth Krčma nic moc, pár lidí sedí nad pivem a hostinský utírá sklenice. Podívá se na tebe nevrle a zamručí něco ve smyslu "Co si dáte?" |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| --> Oxenfurt Musím to stihnout, prostě musím! Ohlédnu se za sebe. Ach ne, už jsou skoro tady! Začnu tedy jednat. Zastavím se a začnu se koncentrovat. Zvednu ruce a vykřiknu zaklínadlo. Buďto teď nebo nikdy! ... Povedlo se! Veliký záblesk a mizím pryč. Už po mně v tomto světě není ani památky. Doufám, že se objevím tam, kde jsem chtěla... Opět se zablýskne a já vypadnu na zem. Vstanu a začnu se oprašovat. Teď je ne mě dobře vidět. Dívka ve věku asi dvaceti let, na svůj věk urostlá, s popelavými dlouhými rozpuštěnými vlasy a zelenýma velkýma očima. Rozhlížím se. Jsem asi v nějakém městě. Kéž bych tu někoho znala. Stále se royhlížím kolem a pomalými kroky se vzdám ulicemi skrz město. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Kestrel pro |
| |
| KESTREL, Oxenfurth Když se rozhlížíš, vidíš Triss, jak na tebe vyjeveně zírá... |
| |
| Oxenfurt Nemohu uvěřit svým očím. Triss Ranuncul! No... to je skvělé! zrychlím krok a jdu směrem k ní. Co blázníš, nesmíš na sobě dát najevo, kdo jsi, stejně by ti nevěřili... Když začnu uvažovat i takto, trochu zpomalím, ale jdu stále směrem k Triss. |
| |
| MH: Hrajte v klidu dál - možná se objevím, možná ne. Meč Osudu vás vidí!!! |
| |
| MH: Někteří nemají na co reagovat. |
| |
Oxenfurt Když vidím dívku, která se náhle objevila, pomyslím si Vypadá skoro úplně jako Ciri. Ale určitě to není ona! Kdo jen to může být? A kde se tu vzala? Jdu směrem k ní, protože vidím že ona jde za mnou. |
| |
| Oxenfurt Když vidím, že Triss vyrazila směrem ke mně, začne se mě zmocňovat nervozita. Co jí mám říci? Nakonec ze sebe dostanu aspoň pozdrav. Aho... Dobrý den, vyjste Triss Ranuncul, čarodějka z Lóže, že? To snad není možné! Já jí řeknu tohle? Po tom, co... A málem jsem jí řekla ahoj! Já se snad... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
Oxenfurth Ano jsem, ale kdo jste vy? zeptám se neznámé dívky. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Zamíchám polévku, přisipu do ní trochu majoránky a hrst sušených hříbků......a se zdvořilou úslužností dokonalého hostitele doleji hostům pití. Nilfgaarďané? Hmmm, copak asi může císaž Emhir mladé zaklínačce chtít. |
| |
| Oxenfurt To jsem to zase vyvedla, co jí teď mám říct? Podívám se přítelkyni do očí, aby viděla, že mluvím pravdu. Já... já jsem... zaklínačka Kestrel, co po matce a babičce zdědila Moc. Tak jsem to ze sebe dostala. Zhluboka si oddechnu. Nejednou vyhrknu. A Tri... Můžu vám říkat Triss? Já to snad nevydržím. |
| |
Oxenfurth Kestrel mi připadá strašně nervózní, vypadá opravdu jako Ciri... Hrozně mi někoho připomínáte... Klidně mi říkejte Triss a můžu vám říkat Kestrel? Odkud vlastně víte kdo jsem? Neznáte náhodou nějákou Ciri? Podívám se na Kestrel. |
| |
| Oxenfurt Vyděšeně se radši podívám jinam. Na tohle jsem se tedy nepřipravovala. Samozřejmě, že Ciri znám, ale jak jim to všem říci? Nebudou mi věřit, babička mi říkala, že dlouho nemohla. Najednou se zaleknu ještě víc. Triss čte myšlenky! Teď si dávat pozor na to, co si myslím. Nějakou Ciri znám. Vás znám.... Co jí mám jen říct? ... z vyprávění. Vždycky jsem Vás chtěla vidět. Jste krásná a jak vidím, nejen na obrazech. Začínám se uklidňovat. Chtělo by to Marigolda, ten by mi dokázal pomoci... jako jediný. Ten jediný mi bude schopen věřit. Vím to. Kdo jiný by mě mohl lépe romět, než on. Pokud mi tedy babička říkala pravdu. Kam jedeš Triss? Kdy jsi byla naposl edy na Kaer Mohren? |
| |
Oxenfurt Děkuji vám za pochvalu.A jestli se smím zeptat, odkud znáte Ciri? Já vím že mi o toho nic není, ale hrozně se jí podobáte...Teď tady hledám přítele Marigolda. Měl by být v krčmě na náměstí... Kývnu směrem k náměstí a zodpovím poslední otázku. Na Kear Morhen jsem nebyla už hodně dlouho... |
| |
| Oxenfurt Hledá ho, takže by neměl být daleko. To je dobře. Triss, chtěla jsem vás požádat, aby jste se mě na nic nevyptávala. Má minulost je budoucnost a stalo se toho hodně. A o mé podobě s Ciri vím a jsem na ní také hrdá. Velice hrdá. Všechno se dozvíte. A něco mi říká, že když to půjde tak rychle, jak to jde a až se všichni sejdeme, nebude to dlouho trvat. Už jsem jí toho řekla dost, nejvhodnější by bylo začít hledat Marigolda. Slyšela jste jeho baladu o Ciri, Geraltovi, Yennefer, Milwě, Regisovi, Cahirovi, Bonhartovi, Riencovi, o vás a ještě o mnoha dalších? Než bych je všechny vyjmenovala, byla by nejspíš půlnoc. Usměji se nad svou poznámkou a jsem ráda, že jsem změnila téma, teď, aby to vysrželo co nejdéle. |
| |
Oxenfurt Dobře. Tak promiňte... Kam se teď chystáte? Vím... další otázka...promiňte, ale já, jak už jsem říkala tady hledám Marigolda... snad už nebude Marigold spát... |
| |
| Oxenfurt No, konečně došlo na toto téma! Jen by mě zajímalo, proč se ptá na věci, které ví. Protože dokáže stejně jako Yennefer číst myšlenky. Mohla bych jít s vámi? Zeptám se a plná netrpělivosti čekám, jak mi Triss odpoví. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Kestrel pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
Oxenfurt Zamyslím se nad otazkou, kterou mi Kestrel položila ale nakonec si řeknu Proč ne? a odpovím jí Klidně pojď! |
| |
| soukromá zpráva od Kestrel pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Oxenfurt Jsem ráda, že mě Triss dovolila jít s ní. Ty, Triss, povídej mi o tom tvém slavném krupobití. Jak jsi zachránila Yennefer. řeknu prosebným tónem. |
| |
| cesta vedoucí z Rivie do Aldersbergu a dál do Vengerbergu Ač bych na Kaer Morhen nejraději byla hned a okamžitě, snažím se ovládnout svou touhu po tomto a neuštvat Kelpii. Nejedeme sice krokem, ale také neletíme s větrem o závod, je to takový cval bez krkolomných skoků a bláznivin. Je mi jasné, že cesta bude trvat ještě dlouho... A třeba - možná - ve Vengerbergu... |
| |
 | Vengerberg Sesednu po dlouhé cestě z koně a vejdu do hospody, abych se trochu napila. Už abych byla co nejdřív na Kaer Mohren. Geralt tam na mě už určitě čeká. Sedím a přemýšlím. Potom vstanu, zaplatím hostinskému a jsu se projít po městě. Tolik se tu toho změnilo.... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro V okolí nevidíš žádné známky něčí přítomnosti, kromě stop, které vedou po prašné cestičce na sever... |
| |
 | soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Proč nejsem mrtvá? napadne mě zamateně. Zkontroluji se a musím říct, že nic. Lehce pohnu hlavou a zdešeně vykřiknu. Moje vlasy! Pryč je moje barva. Teď jsou mé vlasy bílé jako sníh. Jako ty Bílého Vlka. Stopy. Beru si svoje věci a vydávám se po neznámých stopách. Na ženu to nevypadá.....hmmm....spíš muž. Možná někdo koho znám. Nejdřív to zjistím a pak se teprve ukážu. Prsty přejedu po svém luku. |
| |
| dotaz na PJ Jak dlouho mi může trvat cesta z Rivie do Vengerbergu? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Budeš se ho snažit dohnat, nebo půjdeš pomalu, či vlastní cestou? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Proč jsem najednou živá? Co se stalo s ostatními? Gerald, Regis, Cahir a ta malá cácorka, co mi říkala tetko, co je s nimi. Jsou i oni živý? Proč mě někdo vzkřísil? A kdo to byl? |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Konečně zastavím. Celou dobu jsem šel dost rychle a mám na sobě těžkou zbroj, takžetrochu popadám dech. Nehledě na to, jak jsem se tam na kopci rozlítil. Neobtěžuju se sundat si helmu a kráčím teď již pomalu, zbroj na mě cinká a kolem se šíří divná aura strachu, ačkoli se o nic nepokouším. Dětem stačí jenom vzhlédnout, aby prchly za máminy sukně. Není divu, že se mě ta cintránská děvka bála, když vypadám, jako bych přišel rovnou z pekla - rytíř pomsty a zloby. Matně si vzpomínám, jak se to tu jmenuje, takže moje otázka by byla zbytečná. Černý stín dopadne na muže před hospodou. Hm, deset let, co jsem tu byl naposled... Stále mi vrtá hlavou, proč mě někdo oživil. "Co je novýho?" Můj hlas zazní trochu kovově a stejně chladně. Nával vzteku odešel a schoval se do míst, kde má být. Teď musím uvažovat s čistou myslí, tak nemůžu běsnit. A tenhle se zdá, že když tu před hospodou vysedává, mohl by něco vědět... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Všechno..." řeknu docela široký pojem, ale pak tedy dodám: "Jaká je tu situace... všechny novinky za posledních deset let. Pak ještě kde bych sehnal vytrvalého a silného koně." Ano, pěšky se trmácet nemůžu a ten můj... chudák je už pod kytkama. |
| |
| Ráno se probudím a mám poněkud vyschlo v krku. tak už to holt bývá, když se pije pivo, zase na druhou stranu jsem se v poslední době uklidnil, tak se mi nemotá hlava a nemám kocovinu...no jo, holt už stárnu... Natáhnu nohy z postele a postavím se. Obleču se a obuju a pak vyrazím s loutnou přes rameno do jedné z nesčetných hospůdek, které otavírají už teď ráno. Ač se to zdá neuvěřitelné, tak ta do které jsme chodili halasně snídat po divokých nočních pitkách je stále ještě v provozu. a tak si tam užiju skvělou snídani. Čerstvé rohlíčky a čaj... ...dnešní den je krásný...měl bych vyrazit na Kaer Morhen, slíbil jsem to, ačkoli radost z toho nemám..tak dlouhá cesta...a Pegasovi se také chtít nebude...ale uvidím geralta...uvidím i ostatní... Zaplatím a vyrazím do ulic, ve stájích si vyzvednu Pegase který spokojeně frká a na cestu se mu chce stejěn jako mě.. "Tak pojď starý brachu," usměju se a vyhoupnu se do sedla. líně se vleču uličkami Oxenfurthu k místu kde mám sraz s neznámým mužem... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Jistě jste, stejně jako já, unaveni dlouhou cestou, pámové." Odpovím. A naposledy doliji mužům kalíšky pálenkou. Polévka už je skoro hotová. Jen položit na stůl misky a nalít ji. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A namdám do nich velkou dřevěnou naběračkou příjemě vonící, ještě horkou polévku. Nejdříve hostům a pak i sobě. "Nevím, zda to maso bude už dost měkké. Ale polévka by po něm měla alespoň trochu chutnat." Omlouvám se předem za případné nedostatky, když rosdávám hostům misky a dřavěné lžíce. "Pokud vám to postačí, lze zde spát na zemi. Nebo vám mohu zapůjčit několik houpacích sítí a pomoci s jejich instalací. V tom případě prosím, ne příliš blízko destilačnímu přístroji. Je skleněný, křehký a drahý." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Sakra. Příliš mnoho otázek, ale nemá mi je kdo zodpovědět. Je to jako bych byl ve vyhnanství a teď se měl zorientovat a někoho najít. Když jsem jen na Thanedd zabít tu... tu... ani její jméno mi nepřichází na mysl! aspoň jsem měl doprovod, který to tu znal... ale teď? Doprdele. Jdu přímo do vrat, na která mi chlápek ukázal. Snad tu nebude žádný chcípák, to bych radši šel pěšky. Přitom se prošmátrávám, jestli mi nezbyly nějaké peníze. Jistě, nechci za něj platit, ale je dobré vědět, na čem jsem. Koně klidně můžu ukradnout. V takovým zapadákově by to neměl být problém... Jenže až budu v hospodě tahat z lidí informace, nebudu tam sedět na suchu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Za vratama je malý dvůr a stáje. Když si tam přišel, z jedněch dveří vykouknul statný chlap (vypadá na kováře), v ruce drží kladivo a podezřívavě si tě prohlíží. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Chci koně," řeknu bez úvodu a jdu rovnou k věci. Ruku na meči sice nemám, ale jsem připraven ho kdykoli vytrhnout z pochvy a udělat s kovářem krátký proces. Třeba tu má i nějaké peníze... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Tiché zasyčení meče se ztratí v cinkání zbroje. Moje rána míří přímo na hlavu. Snad bude meč stejně ostrý, jako býval, když jsem na Styze sekal do kumpánů Vilgefortze. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jeden malý vraník, dva grošovaní chladnokravníci s rousy, bujná ryzá klisnička, agresivně se tvářící hřebec hnědák a něco na spůsob Marigoldova Pegasa. |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Vraník - příliš malý. Ta ryzka... příliš drobná, bujná by ani tak nevadila... ale ta je spíš pro lehčí jezdce. Tenhle vypadá jak kůň toho šumaře - no fuj. Ten hnědák bude pěkná mrcha, i když by mohlbýt dobrý... Jo, ten grošák, to bude ono. Vypadá jako válečný kůň, má stejnou stavbu těla. Podívám se po postrojích pro grošáky a jdu si jednoho, ten, který se mi líbí víc, osedlat. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nejednou se tam objeví tři pacholci a spustí poplach... |
| |
| Cesta do Vengerbergu - Falka Na cestě se nic zvláštního nestalo a ty jsi dorazila do Vengerbergu. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Rychle koně vyvedu ze stání a sednu na něj ještě ve stáji. Meč z pochvy vylétne nad mou hlavu. Zaryju koni paty do žeber a tím ho pobídnu přímo na pacholky. Ani s nimi se nebudu párat. Mám důležitější věci na práci. Meč si hledá první obě». Pokud utekli ven, tak se přede dveřmi do stáje skloním, kdyby byly příliš nízké. Řítím se na něj jako černý přízrak. Vědí, že já, černý rytíř, budu to poslední, co uvidí, protože se mi připletli do cesty. Těžko říct, zda jsem démon nebo člověk, protože oči pod helmou mi planou jako bych byl sám ďábel. Z hrdla se vydere nelidské zavrčení. Jsem podrážděný. |
| |
| Vengerberg "Tak vidíš, Kelp, už jsme tady. Hodná holka," pochválím kobylku a poplácám ji po šíji. Dlouhá cesta z Rivie trvala "pouhé" dva dny jízdy, obě jsme však docela unavené, zaprášené a hladové. Klidným krokem dojedeme na jakési náměstí, kde seskočím na zem a začnu očima hledat nějakou slušnější hospodu, kde by se postarali o mne i o kobylku... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Ale do politiky, do té já se nemíchám." Usměji se na své hosty a ten úsměv může znamenat prakticky cokoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro "Jsem, či býval jsem, před deseti lety, lékárníkem v dillingenu." |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Děje se tady něco? Nechce někdo moji pomoc? Ano. Provokuji a vím o tom. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A jeden z pacholků jí prosí o pomoc. |
| |
| Pro Milwu a Cahira: Jeden z těch pacholků vyběhl na ulici a volá o pomoc. MH: Pokračujte beze mě, já musím končit. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Chyba, Cahire! Kurva! Teď už je pozdě, ale prostě mě to překvapilo. Já jsme sice taky vstal z mrtvých, ale co ksakru Milwa? A proč má bílý vlasy? "Tobě už nikdo nepomůže!" zavrčím jako podrážděný vlk a pobídnu grošáka zase do klusu. Meč zasviští vzduchem a přetne pacholkovi vaz. Utichne v polovině slova. A třetí vyřvává... I Milwa může cítit - a hlavně vidět, že něco není v pořádku. Panuje tu aura strachu, nepochopitelné paniky, která vychází nejen z křičícího chlapce. Jako by kolem mě slunce nesvítilo tak jasně, jako bych byl jen přízrakem, kterého se zelenooká zmije bála jako malá. "Mohla bys pomoct sobě, když ho zastřeliíš. Půjdou pak i po tobě..." prohlásím už relativně klidně. Jako člověk, kterého se ten masakr netýká. Oči pod helmicí nepřirozeně planou, je v nich svit, který Milwa ještě neviděla. Skoro až fanatický. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Spokojen? podívám se chladně na Cahira. Způsobil tady hrozný masakr. S povzdechem vejdu do kovárny. Je zřejmé, že něco hledám. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Jo. To jeho vřískání mě dráždilo..." odplivnu si a otočím koně na Milwu, abych viděl, kam jde a co jde dělat. Přitom jsem ve střehu, protože pacholek klidně už mohl zburcovat vesnici. Ale když přede mnou tak prchli, pochybuju, že by kladli moc velký odpor. "Seber si koně a padáme odsud!" houknu ještě do dveří kovárny. Ještě jsem ji v krvavém moku nezabil z toho důvodu, že ona se ke mně v "minulém" životě nechovala tak hrozně jako ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Copak to tu máme? Podívám se na grošáka, který mi připomíná toho Cahirova. Vraníček a vražedná hnědá bestii. Škoda, že je tak málo času. Protože, hnědák se mi hodně líbí, ale než bych ho zkrotila mohlo by se ledacos stát. Nejspíš by došla mému společníkovi trpělivost. Vojáček je po ránu zatraceně protivný. Asi si nemohl vybít přebytečnou energii a tak se o to snaží teď. Nakonec si veberu bujnou ryzou klisničku, kterou jsem si pořádně prohlédala. Ani mi nevadí, že Cahir aep Ceallach se bude nade mnou tyčit jak fantom. Snad se mi podaří sehnat něco lepšího. Mimo jiné jsem si vzala jedno ze sedel a sedlové brašny, které obsahují zajímavou výbavu, ale tu teď nebudu blíže zkoumat. To totiž potřebuje klid a čas. Toho se mi v současné době, však nedostává. Vyhoupnu se do sedla a podívám se na něj. Prosím, jeď první. Pojedu za tebou. Alespoň mi nebude moct nadávat až se ztratíme. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Kdž Milwa cosi nese, najednou si uvědomím, že by nebylo od věci tu něco sebrat, protože prachy prostě nemám. Zatímco si sedlá koně, sesednu a prošmejdím to tam. Jestli kovář neměl nějaké úspory. A jídlo. Na dvorek se vracím současně s lučištnicí. To, co jsem našel, přivážu k sedlu a znovu se vyhoupnu nahoru. Na obrněnce docela rychle a bez hekání. Mlčky vyjedu ven před velká vrata, která pacholek nechal otevřená. Jestli se někdo odvážil vyjít na ulici, okamžitě na sebe strhne moji pozornost. A pokud urychleně nezmizí, tak i ostří mého meče. Protočím ho v dlani a jedu opačným směrem, než jsem sem přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Druhým je, že chci pochopit co se s námi stalo. Proč jsme naživu. A taky změnu, která se s udála s mým společníkem. Šíří kolem atmosféru strachu, děsu a paniky. Jako nějáký prokletý démon. Myslím, že ve srovníní s ním, byla Ciřina noční můra jen slabý odvar. Máš nějákej cíl nebo jedem naslepo? Prolomím ticho, když vyjíždíme ze vsi. Chci být připravena na všechno. |
| |
| Vengerberg Hodně se to tu změnilo. Když si vzpomenu na ty léta co jsem tu nebyla... Po delší procházce po městě jsem zamířila k hospodě, která podle mě vypadala velice slušně. Už i její jméno "V podhradí" lákalo spíše poutníky a lidi, kteří se v tomto městě neobjevovali příliš často. Najít hospodu ve Vegerbergu není zas tak těžké, ale najít hospodu, kde dostanete najíst, napít a slušný nocleh bez toho, aby vás někdo obtěžoval, tak lehké není. Vešla jsem a požádala o něco k jídlu. Sedla jsem si do rohu. Nechci na sebe zbytečně upoutávat pozornost... Už abych byla na hradišti... Tak dlouho jsme se neviděli... |
| |
| V Podhradí? A kde je tady ten hrad? zasměju se při pohledu na vývěsní štít mnou vyhlídnuté krčmy. "Tak co, Kelp, zkusíme tuhle?" otočím se na svou věrnou čtyřnohou společnici a pokusím se hostinec obejít dozadu, kde tuším stáje. Naleznu-li někoho, kdo je ochoten a schopen se postarat o kobylku, předám mu její otěže a vejdu do krčmy. Nepodaří-li se mi to, uvážu kobylku před budovou a první, co udělám uvnitř hospody, bude, že požádám hostinského/hostinskou, zda by se Kelpie ujal, vytřel ji, napojil a nakrmil. Po vstupu do krčmy vyhledám volný stůl, nejlépe někde u zdi, a teprve poté se začnu rozhlížet po místnosti a pozorovat okolí... |
| |
| Vengerberg - Falka Nepodařilo se ti nikoho, kdo by se o Kelpii postaral najít. Po vstupu do hostince a pronesení tvé prosby hostinský zavolá z kuchyně mladého uhrovatého pacholka. "Běž se postarat o koně našeho hosta!" Křikne na něj a ještě pro zdůraznění svých slov přidá pohlavek. Chlapec se zatváří trucovitě, ale jde splnit příkaz. Pak se hostinský otočí k tobě. "Co si přejete, vzácná paní?" S těmy slovy jde s tebou k volnému stolu a snaží se z něj mastným hadrem setřít špínu. |
| |
| Vengerberg Jakmile dojím, objednám si další sklenici toho zvláštního pití. Piji ho po malých douškách a přitom se rozhlížím po lidech v hostinci. Zvláštní lidé přijíždějí do tohoto města. Celá hospoda se skvěle bavila až na dvě osoby. Mě a jednu dívku sedící u zdi. Začnu si jí nenápadně prohlížet. Avšak jeden pohled stačil, abych poznala dlouho neviděnou Ciri. Dceruško! Jsem š»astná, ale vím, že na nás nesmím upoutat pozornost. Situace ve všech zemích se ještě stále neuklidnila a Cirillu, královnu z Cintry zná kdekdo. Doufám, že ještě nezapomněla na Svatyni v Ellanderu, kde jsme si povídaly telepaticky. Promluvím k ní tedy bez použití hlasu. - Ahoj Ciri, dceruško, ani netušíš, jak ráda tě zase vidím. Chtěla by sis se mnou promluvit? V mém pokoji? - Při tom se na ní hrdě, z protější strany hostince dívám. Jak krásně děvče z ní vyrostlo. |
| |
| Vengerberg "Děkuji," usměji se na krčmáře děkovně, když pošle svého pacholka, aby se mi postaral o Kelpii. "Pozor, chlapče, ráda kouše!" upozorním mladíka, když prochází kolem. Pak se vydám ke stolu a ještě před usazením se sejmu ze zad svůj k boji neustále připravený meč. "Dám si-" náhle se zarazím při vyslovování své objednávky a ztuhnu. To snad... To není možné! Kde...? prudce pohodím hlavou, až se mi dlouhé popelavé vlasy shrnou z tváře a odhalí tak mé znamení, onu prokletou jizvu. A v tom ji uvidím - hrdou a krásnou jako vždy. Sedí jen pár metrů ode mne a upřeně mne pozoruje. Ani trochu se nezměnila, je stále štíhlá, dlouhé tmavé vlasy rámují její bledou tvář, občas se některý z pramenů zatoulá jako malý hádek, kam nemá. Černobílá kombinace ošacení zvýrazňuje její postavu a ta hvězda, obsidiánová hvězda s aktivními brilianty pulzuje jako nikdy... "Já- Já, hm..." zakoktám se a jen s obtížemi se pohledem vrátím k hospodskému. Nesmím. Nesmím nás prozradit, je tu příliš mnoho zvědavých očí! "Máte volný pokoj? Chtěla bych přenocovat," pokouším se znovu zaplést rozhovor, ale oči mi stále sjíždějí stranou do vzdálenějšího kouta místnosti. "Potřebuji horkou koupel. A bylo-li by to možné, vzala bych si pečené kuře a sklenici... Ne, džbánek dobrého vína na pokoj," takřka zoufale, nepřítomně se usměji, myšlenkami už jsem totiž jinde. |
| |
| Vengerberg Zasněně se na dcerku dívám, držím se za obsidiánovou hvězdu visící mi na krku a pomaličku upíjím ten červený nasládlý nápoj. Jakmile dopiji, zavolám si pana hostinského a zaplatím. "A prosila bych ještě jeden džbán ke mně na pokoj." Zvedám se a odcházím do pokoje. Musím se hodně přemáhat, abych se o Ciri ani jedním očkem nezavadila. - Pokoj číslo 17, ve druhém patře. Budu sena tebe těšit. - Odemknu a vejdu. Posadím se na židli a rozesměji se.Čekala jsem ji až na Kaer Mohren. Po chvíli vstanu a začnu si vybalovat nejnutnější věci z cestovní tašky. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Uvážu vraníka za sedlo a nasednu. Teď už jsem konečně připraven k odjezdu. Jistě, trochu se to protáhlo, ale když už máme možnost ukrást koně na jednom místě, proč toho nevyužít. Ačkoli "prcháme" z místa činu, vedu koně krokem. Musím si promyslet, kam pojedu. A to se dělá blbě, kdybych cválal jako šílenec. Tím vražděním jsem se na chvíli odreagoval. Meč jsem stále ještě nevrátil do pochvy, otěže držím v levačce. Než Milwě odpovím, uběhne docela dlouhá chvíle. Už se nám vesnice ztratí za zády. Nějací lidé sice vylezli, když pacholek ječel, ale rozmysleli si to - a věděli proč. Plést se do cesty lučištnici a rytíři, to by nemuselo dopadnout dobře. Důkazem toho byla pacholkova mrtvola, která tam byla vidět. Ostatní byly u kováře. Ale mně je to jedno. Mrtvola sem, mrtvola tam... musí si to uklidit oni. Ano, cíl... pomstít se. Jenom doufám, že budu mít dost sil na to, abych ji tentokrát dostal. Ale ano, měl bych... cítím to. Něco je jiné. A není to jen tím, že svět je jiný za deset let, že ze mě spadla maska hodného Cahira a... Její střapatá palice bude zdobit moje sedlo. A pak... kdo ví, třeba i hrad, který si časem dobudu. Už nemíním žít jako vojenská krysa někde v hnusným táboře. Jsem graf, kurva! Jak pevněji sevřu meč, kovová rukavice zaskřípe. Milwa na mě stále moc dobře nevidí a asi si už myslí, že nic neřeknu. "Cíl mám. Ale jedem v podstatě naslepo, protože nevím, kde se můj cíl nachází," zabručím a přemýšlím, jestli jí o tom říct. Ale zdá se, že ta ženská by mi pokoj nedala. Znám ji. "Pamatuješ na tu holku, o které nám zaklínač tak básnil? Která mě dostala do všech problémů? Jasně, kvůli ní jsme natáhli brka v nějakým zapadákově. Ale někdo - nebo něco - nám dalo šanci se pomstít. A já ji nehodlám promarnit. Děvka vychrtlá..." Poslední dvě slova vyplivnu s absolutní nenávistí. Neexistuje nic, čím se v mých očích mohla ospravedlnit. Neexistuje nic, čím by moje antipatie k ní vyprchaly. Ona je odsouzena. A Milwa to z mého tónu a opět toho fanatického zalesknutí v očích pod helmou může poznat, protože jsem se na ni při mluvení konečně podíval. "Cirilla z Cintry! Mrcha odnikud!" štěknu pohrdavě, ale spíš ta slova patří mně. Ale jak Milwu znám, ona se do toho nebude moct chtít plést. Tím pádem asi nebude moct jet se mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro V jeho přítomnosti mě mrazí. To se mi dřív nestávalo. Změnil se spíš víc než málo. Není to fyzická proměna jako u mě, ale spíš duševní. Nelíbí se mi to. Hodně se mi to nelíbí. Budu muset být hodně opatrná. Opatrnější než když jsem vodila žoldáky na dostřel luků dryád. Překvapeně se na něj podívám, když se mi rozhodl odpověďět. Dívám se mu do modrých očí, v nichž už není nic z toho, co tam bývalo, když jsme se před deseti lety potkaly. Teď vyzařují nenávist, zlobu a....fanatismus. Jako by ho zevnitř stravoval nějaký jed. Jed jménem nenávist. Bojím se. Když s ním pojedu, tak možná už zítra budou krkavci oklovávat moje kosti a rvát se o ně se šelmami. Mám to riskovat? Pamatuji se na Ciri z Cintry, dítě Překvapení a nevlastní dceru Bílého Vlka a čarodějnice Yennefer. Vzpomínám si i na co jsi mi o ní vyprávěl, když jsem kradla nazpátek koně. Pronesu opatrně. Dávám si moc dobrý pozor, abych v něm zase nevyprovokovala vraždícího démona. Jak z něj sálá ta nenávist. Tenkrát na ty zloděje nepoužil meč ale bič. Změnil se. Děsivě. Už vím, co udělám. Pohledem zkontroluju všechny tři koně. Oči mi pobaveně zajiskří. Se zvířaty zachází líp než s lidmi. To se mi může hodit. Nevím, jestli je opravdu naším cílem msta, ale pojedu s tebou. Přece jen bude to bezpečnější pokud se záhadně probral z mrtvých i někdo z našich nepřátel. Musíš na mě být tak milý? Připadám si jako nějáký zrůda. S tou zrůdou jsem to nemyslela vážně, protože jediného netvora mi tu připomíná on. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Pak konečně začnu na Milwu mluvit. "Pro mě to msta je. Tobě toho neudělala tolik jako mně, asi to nepochopíš..." Můj hlas se vytratí a pohled znepřítomní. Mihne se mi několik vzpomínek na to, jak mi po bitvě v Cintře utekla a já byl za to zavřen. Krysy, smrad, malý prostor a nechutné jídlo. Ale co, jsem voják, to bych ještě přežil. Ale pak... na Thaneddu. Kvůli ní a zaklínači jsem málem vykrvácel. Daroval mi život - a co! Stygga. Chránil jsem její mrzký život a byl zabit. Já hlupák! "Choval jsem se jako idiot," prohlásím naprosto mimo téma. Možná to Milwu překvapí, že bych se k něčemu takovému přiznal, ale hned dodám zbytek věty: "Když jsem se ji pokoušel zachránit." Sundám si okřídlenou helmu, protože černý plech přitahuje slunce a mně začíná být vedro. Není důvod ji teď mít. Zavěsím ji na hrušku sedla, rukavice si připnu k pasu a prohrábnu si havraní vlasy. Žádná fyzická změna jako u Milwy se mi nestala, vypadám jako dřív. Změna je poznat jenom na očích. Možná proto, že se mnou chce cestovat a asi bychom se neměli hned vyzabíjet, se konečně pokusím a hlavně donutím změnit téma. Už ji to musí unavovat. "Vlasy ti zbělaly strachem či co?" |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Ne. Já ji opravdu neznám. Nasadím klidný tón. Já bych musela udělat spíš jehelníček ze svého nevlastního otce. Kdyby nebylo jeho žádná Káně by nepomáhla elfům nebo dryádám. Všímám si, jak se mu mění výraz v obličeji a tentokrát i v očích. Jeho další otázka mě zarazí. On si ze mě snad dělá legraci. No počkej. Tohle ti osladím modrooký. Strachem? Ne spíš starostma. Přejedu si konečky prstů po stříbřitě bílých vlasech. Nemůžu si pomoct, ale je to strašná barva. A neopovažuj se mi smát nebo zapomenu, že tě nemám provokovat. Vyhrožuji mu se smíchem na rtech. Svou hrozbu nemyslím vážně. Chci jen trošku odlechčit napětí, které se kolem nás šíří. Při nejbližší příležitosti s tím něco udělám, protože jsou zatranceně nápadný. Jak se ti líbí zrzky? Znechuceně sleduji svoje vlasy. Původní barva mi vyhovovala, ale až teď mám příležitost si ji změnit. Už se nemůžu dočkat. |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Kterou bych mu pak omlátil o hlavu. "Moc se nesměj, nebo se začnu smát taky. Tobě. Pokud to ještě vůbec svedu. Nemůžeš být starší než já a už máš vlasy jako stará babka," zakroutím hlavou a do hlubokého, až doteď podivně cize znějícího hlasu se vkrade možná i poš»uchování. Při poznámce o zrzkách mi možná i zacukají koutky, ale může jít jenom o zdání. "Zrzky? Jestli budeš zrzka, pořiď si pás cudnosti, jestli se ti nelíbím. Ale já vím, že líbím. Pohledný muž v nejlepších letech..." ušklíbnu se s nadsázkou, "... tomu přece žádná neodolá. Pokud teda taky nemáš ráda zrzky. Já zrzka nejsem. K tomu mi chybí víc než barva..." poklepu na hrudní plát v jasném gestu, co tím myslím. "Jenže to chybí i některým ženským, co jsem viděl. Ale zas jim něco nepřebývá." Těžko říct, jestli je lepší, když zuřím nebo když mluvím takhle. |
| |
| Vengerberg - Falka Hostinský ti konečně odpoví."Ano, samozřejmě pro vás máme volný pokoj, vzácná paní. V jakém patře se přejete ubytovat? - Doporučuji vám druhé patro, první je poněkud..ehm...nekomfortní a třetí je...velmi drahé." Řekne a rychle dodá. "Pro vás určitě ne..." Pro případ, že by tě urazil. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Jistě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že ráno je moudřejší večera. Tak si pojďme konečně odpočinout po té dlouhé cestě." Poté vstane od stolu a rozhlíží se, kam si může lehnout... |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Jsi hrozný. Já doufala, že mě utěšíš, že ta barva mohla bejt horší a ty nic. No pravda ono to bej horší nemohlo. Vrhnu na něj vražedný pohled. Pás cudnosti. Já ho snad kopnu do .............. A urazím mu tu jeho černovlasou palici. No po deseti letech může bejt značně frustrovanej, ale já mu nohy neroztáhnu. Nebo že by ano? Není ošklivý ale chování má příšerné. Syčák jeden darebnej. Nadám mu tiše v duchu. Muži, kteří si myslí, že žena slouží jen na dvě věci nemám ráda. Přímo jimi opovrhuji. Však se uvidí. Naše cesta je dlouhá. Starší než ty? Já? Tak to ani náhodu. Ale ty jseš v nejlepších letech, že jo. Pětatřicet. Nemáš taky šedivý vlasy? Začínáš stárnout, ale zdaleka nejsi na odpis. To je nespravedlivé, že muži jsou v takovém věku na vrcholu sil a ze žen jsou už staré vykopávky. Reaguju ukecaně na jeho poznámku o věku. Já vím, že moc kecám, ale nějak si nemůžu pomoct. Doufám, že tím nechce říct, že mám malá prsa. Mě ty moje stačí. Jsou akorát a nepřekážej, jako některé obzvláš» vyvinuté. Rozmýšlím se jestli mám odpovídat nebo ne. Nakonec se rozhodnu, že mu odpovím. Nevím o tom, že bych měla ráda zrzky. Černé vlasy a modré oči jsou krásná kombinace. Ale já jsem staromódní a od jisté doby mě muchlování na listí nebaví. Takže si raději najdi jiný objekt pro svoji touhu. Určitě se jich najde víc než dost. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro "Mé zkušenosti jsou ale spíše výsledkem dlouhých let života a poznatků, předaných mi jinými, nežli učenosti vyčtené v knihách. Ano, myslím že odpočinek by byl dobrý, zvláště pak, přihlédneme-li ke skutečnosti, že jsme zde již v příjemné debatě a u dobrého jídla a pití, strávili bezmála celou noc. Mám dojít pro sítě na spaní, nebo vystačíte s poležením na zemi, páni vyslanci?" |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Řekne a lehne si na zem s viditelnou snahou ležet co nejdále od destilačního přístroje. Jeho společníci ho rychle následují a za chvíly je slyšet hluboké oddechování, které občas přechází v chrápání. Mandragora je zmohla. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Pak vytáhnu odkudsi ze zněti porůznu nahromaděných věcí pod policemi s různými bylinami a jejich extrakty, malý proutěný košík......a vydám se na pochůzku po nočním pohřebišti. Za účelem sběru léčivých rostlin a koření. |
| |
| Vengerberg - hostinec V Podhradí "Druhé bude naprosto vyhovovat, děkuji," pousměji se, ale očima se vpíjím do odcházející čarodějky. "Potřebuji si tu ještě něco... obstarat. Mohl byste zařídit, aby byly koupel a jídlo připraveny tak za, hm, dvě hodiny?" To už se pomalu zvedám a aby to nevypadalo, že jsem snad nevděčná, vytáhnu odkudsi zlatou minci a vtisknu ji hostinskému do dlaně. Výměnou očekávám, že mi bude sděleno číslo mého pokoje, případně i předán klíč k němu. Poté, co se tak stane, naposledy vrhnu pohled na krčmáře a jen silou vůle se nerozběhnu ke schodům do vyšších pater hostince. To není možné, to přeci není možné! opakuji si stále dokola, zatímco krok po kroku vystupuji po schodišti nejprve do prvního, posléze do druhého patra. Kde se tady vzala? A kde je Geralt? Vždy» byli spolu, tam, v tom jabloňovém sadě! Hlavou se mi honí spousta otázek a myšlenek, nedokáži je však sama vyřešit a odpovědět si na ně. A právě proto vyhledám ve druhém patře dveře označené číslem sedmnáct a s hlubokým nádechem na jejich dřevě vzápětí přistanou klouby mých prstů. Jen letmo, tiše za»ukám, je to jako pohlazení motýla. A přesto nepochybuji, že mi čarodějka - pokud nebyla jen výplodem mé bujné fantazie - otevře... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Já netvrdil, že jsi starší. Já právě říkl, že nejseš," bráním se, ale nijak výrazně, protože mi na tom nesejde. Ačkoli máme o deset let navrch, není to na nás poznat. Mrtvoly holt nestárnou, jenom hnijou. A o to se někdo postaral. Milwa je nějaká ukecaná. Nu což, na každým nechala smrt nějaký následky. Já taky mluvím víc než obyvkle. "Chceš udělat osobní prohlídku, jestli mám nebo nemám šedivý vlasy? Ne? Tak ne. Ale nemám. Počkat? Ne. Ale ty jsi stáduim šedivosti přeskočila pěkně rychle," neodpustím si další poznámku a čekám další z vražených pohledů. Začínám tomu škádlení přicházet na chu». Ale zarazím se, když slyším její poslední poznámky. Ta mrcha se mnou flirtuje! To snad není možný... Milwa? Změna je asi poněkud větší. Jako u mě. Jen silou vůle se donutím netvářit překvapeně. "Co se ti na listí nelíbí? Po smrti nějaká vybíravá, co? Na listí se dá pláš»... No tak né no. Ale s elfákama ti to nevadilo. Hmpf," zakroutím hlavou a v mezích možností, jak to se zbrojí jde, se pokusím pokrčit rameny. "Když nechceš, tvoje smůla," doplním a odmlčím se. Na chvilku. Spíš sám pro sebe se pousměju. Divošky já rád, zrzečko. Tedy budoucí." |
| |
| Vengerberg - hostinec V podhradí - pokoj číslo 17 Už to je skoro hotové.Ještě tady by to chtělo... Bě hám po pokoji sem a tam a uklízím si vytahané věci. Takové ženské věcičky. Ach Geralte, Geralte, já jsem tak š»astná... Uslyším tiché zaklepání. Na tváři se mi objeví ještě zářivější úsměv a nadšení. Vrhnu se ke dveřím a otvírám... Rukou pokynu dívce, aby šla dovnitř. Zavřu za ní dveře a pevně ji obejmu ve svém náručí. |
| |
| Vengerberg, hostinec V Podhradí, pokoj č. 17 Když se dveře konečně otevřou, objeví se mi na tváři trochu nevěřícný a trochu plachý, přesto však přeš»astný úsměv. Ještě než vstoupím do pokoje, ze zvyku se ohlédnu za sebe. A pak už si jen vychutnávám pocit být zase s Yennefer... "Taky Tě ráda vidím," pokusím se zažertoval, když se čarodějka nemá k tomu, že by mne snad ze svého objetí chtěla pustit. Rychle zamrkám, snažíc se odehnat slzy, deroucí se mi do očí. |
| |
| Vengerberg - hostinec V podhradí - pokoj č. 17 Tak dlouho jsme se neviděly... Celá š»astná Ciri objímám. Hlavou se mi honí spousty nádherných myšlenek. Na její poznámku jsem nenalezla vhodnou odpověď, avšak tady objetí, smích a teplo u srdce mluví za vše. Když konečně dívku ze svého objetí pustím, krok poodstoupím a dívám se na zaklínačku. Chvíli jí hledím do jejích velkých zelených očí. Nakonec jí vesele povím. "Pojď a posaď se, přeci tu nebudeme stát." Sednu si k jedinému stolku v pokoji a začnu se vyptávat. "Tak povídej, dceruško... Co jsi celou tu dobu dělala? Kde jsi byla? Co jsi zažila? |
| |
| Vengerberg, hostinec V Podhradí, pokoj č. 17 Stejně jako si čarodějka prohlíží mne, nemohu si ani já odpustit zvídavý a hodnotící pohled na ni samotnou. Stále stejně krásná. A chladná. Ale naštěstí ne vůči mně, pousměji se a s povděkem přijmu nabízené místo. "Trochu moc otázek na jednou, ne?" Než se posadím, sejmu ze zad meč a položím jej na stolek. Pak se ohlédnu po Yennefer a raději zbraň opřu o zeď. "Spíš mi řekni ty, kde je Geralt. Nebo nejste...?" pozdvihnu tázavě obočí a čekám nejen na odpověď, ale také na čarodějčinu reakci, na její mimiku... |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro |
| |
| Vengerberg, hostinec V podhradí - pokoj č. 17 Po její první poznámce mi unikne malý úšklebek. Jakmile se ale zmíní o Geraltovi, ztuhne mi úsměv na rtech. Už na ní nezáří úsměv, jako před pár vteřinami. Aby mi neviděla Ciri do tváře, stočím svůj pohled ven. Ven od všeho a od všech. Mlčím. Najednou zničeho nic začnu tichým hlasem vyprávět příběh můj a Geraltův. "Ano, vzali jsme se a žili spolu dlouho a š»astně. Ale jak to u nás bohužel chodí, nějak jsme se nepohodli a ve zlém rozešli.Je tomu už skoro rok. Ale asi před dvěma týdny mi Triss poslala dopis, že se se mnou chce sejít na Kaer Mohren. A já jí jako dlouholeté přítelkyni bláhově napsala kladnou odpověď, protože teprve před pár dny jsem pochopila důvod mého pozvání na hradiště.... Tak to je asi vše." Mlčím a nepřítomně se kamsi dívám. Najednou se ale ozve tiché klepání na dveře. S "Vstupte." se zvedám a jdu příchozímu naproti. Byl to hostinský, který mi přinesl plný džbán. "Děkuji. A zařiďte, a» nás nikdo neruší." Vrátím se na své místo u okna. Naliji dva poháry, z nichž jeden podám Ciri a druhý si nechám. Už se zase usmívám. Ty divné pocity ze mě již vyprchaly. "Tak teď je řada zase na tobě... " Po malých doškách upíjím a sleduji dcerku. Jsem zvědavá, co těch několik let dělala... |
| |
| Vengerberg, hostinec V Podhradí, pokoj 17 Úšklebek, který se objeví na Tvé tváři, mě potěší. Je totiž náznakem toho, že se skutečně nic nezměnilo. Pak se však náhle zarazíš a odvrátíš, a to se mi vůbec nechce líbit. Takhle ji neznám, co se děje? Odkdy odvrací pohled? Odkdy se v jejích očích objevuje tolik smutku, zmatku a... bolesti? Když se konečně dáš do řeči, tiše poslouchám a snažím se rozpoznat skutečnou podstatu věci. Možná, že kdybych skutečně moc chtěla, dokázala bych přečíst Tvé myšlenky, ale to nechci. Své Moci jsem se vzdala již dávno a zařekla jsem se, že již nikdy více... Rozhodnu se však nechat to být, nechceš-li o tom sama mluvit. Alespoň pro tuto chvíli. Zatímco naléváš víno, vstanu a přistoupím k oknu, odkud se zadívám ven. Sklenku přijmu s povděkem, ale nepiji. Jen se zadívám na neklidnou hladinu rudě se lesknoucího nápoje a přemýšlím... Kde začít? Je toho tolik! Tolik, co se stalo a nemuselo, radost, smích, pláč, smutek, bolest, stesk, láska... "Před deseti lety," začnu konečně a zadívám se oknem kamsi ven, "jsem odešla s Galahadem, ale to Ty jistě víš," objeví se mi na tváři úšklebek, ale je plný hořkosti a smutku. "Nemusela jsem jít, ale šla jsem. Neříkám, že toho lituji, jen..." otočím se k Tobě a pokrčím rameny. "Stala se spousta věcí. Dobrých i špatných, veselých i smutných. Asi se stát měly. Dospěla jsem, zjistila, co je důležité a co ne. Mám už jiné... priority." Znovu ten úšklebek. "Byla jsem pryč dlouho. Myslela jsem si, že už se nikdy nevrátím, měla jsem za to, že to tak bude lepší. Jenže... není. Nikdy a nikde jsem nebyla "doma", k žádnému místu ani času jsem necítila to, co cítím tady na Severu. Bojím se, že to všechno," zvednu ruku a jako bych chtěla pohybem obsáhnout nejen místnost, ale celý svět, "ještě neskončilo, že tu stále nejsem v bezpečí. Ale už nechci být sama. Deset let..." Na rtech se mi objeví hořký úsměv, plný vzpomínek a bolesti. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Máš zvláštní pocit, že tě někdo pozoruje... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro "Je zde někdo?" Prolomím ticho se zvuky noční přírody. "Pokud mne hledáte, proč potají. Vždy» lze jednat na rovinu." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A zaposlouchám se do tmy. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Je to až zlověstné ticho - zdá se, že přestaly i noční zvuky... |
| |
| Vengerberg, hostinec V podhradí - pokoj č. 17 Celou dobu, co mi mladá zaklínačka svůj příběh vypráví, hledím na ni se zvláštním obdivem. Jakmile skončí, vstanu a jdu k ní. "Ne, ještěto neskončilo. Ale jednou to skončí. Nemůžou to přeci vydržet věčně. A až se tak stane, bude v zemích konečně klid." Chvíli nic neříkám. Zadívám se Nadílce do zelených očí. "Jak dlouho tu chceš zůstat? Mohly by sme zítry ráno vyrazit?" |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Zůstávám však stát, sám ozářen světlem měsíce, však zbytečným svícením si neubíraje výhody nočního tvora. Připraven bránit se, přijde-li útok. a téměř si jist, že protivníka zaslechnu dříve, nežli stihne útok dokončit. Ano.....původně jsem doufal v klidnou noc a nerušené bádání. Nestalo se. Že by za celých deset let válka ještě neskončila? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| Vengerberg, V Podhradí, pokoj 17 Jako kdybych se snad chtěla schovat před čarodějčiným zvídvavým a intenzivním fialkovým pohledem, jakmile ke mně Yennefer přistoupí, rychle se napiju. Při té příležitosti se mi podaří málem se vínem zalknout - nejen že nejsem zvyklá pít alkohol, ale navíc mám po svém monologu jaksi sevřené hrdlo, a to se pak narychlo pije velice špatně. Mám dost co dělat, abych nezačala víno prskat všude kolem. Nakonec se po několika hlubokých nádezích a zakašlání vzpamatuji a snažím se poslouchat, co mi Yennefer říká... "Až. Ale kdy to "až" bude? Co je na tom ještě láká? Deset let je snad málo?" trochu zoufale vyhrknu. Pak zavřu oči, zavrtím hlavou a otočím se zády do místnosti. Zadívám se ven, hledám vhodná slova, utřiďuji si myšlenky. Deset let a pořád je to málo. Co ještě chtějí, proboha?! Už nechci odejít, chci zůstat. S Yennefer, Geraltem, Triss... Odešla jsem a k ničemu to nebylo. Musím se tomu postavit tváří v tvář, nebo to nikdy neskončí! "Pochopila jsem správně, že míříš na Hradiště?" zeptám se své matky trochu sevřeným hlasem, stále se dívám ven do krajiny. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A nebo si můžeme vklidu sednout a popovídat si. Či změřit síly." Promluvím k místu, odkud se předtím ozval tewn syčivý zvuk. |
| |
| Vengerberg, V podhradí - pokoj č. 17 Ač nerada, tak celá zvědavá čtu dceřiny myšlenky. - Pro někoho to prostě málo je. A co chtějí? To neví ani ti nejmoudřejší. Nevědí to totiž ani oni sami.... Zůstaneš s námi, my si tě nenecháme vzít.... - Při odpovědi na poslední otázku se usměji. "Ano, tam vede má cesta. Ale tvá také, nebo se snad mýlím?" Pohled mi sjel na zaklínačský medailon, visící dívce na krku. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Ale nakonec, zcela proti svým původním plánům, vykročím k chatce. Asi bychom měli odjet. Hned. |
| |
| Vengerberg, V Podhradí, pokoj 17 "Nevadí mi, že čteš mé myšlenky, na to jsem si zvykla už dávno," konečně se otočím od okna a s úšklebkem, tentokrát již notně veselejším, zavrtím hlavou. "Ale odpovídat bys mi mohla nahlas, alespoň pokud jsme samy. Což v tuhle chvíli jsme," požádám, či spíše navrhnu a upozorním. "K Tvé otázce," založím si ruce na prsou a opřu se o okno za sebou. "Ano, mám v plánu jet na Kaer Morhen. Ale teď už... mám jen poloviční důvod, proč spěchat," pousměji se. "A ještě jedna věc," uvědomím si pak, že je tu ještě další záležitost, kterou bys měla znát dřív, než opustíme stěny tohoto pokoje. "Je mi jasné, že to možná ničemu moc nepomůže, ale..." Je znát, že to, co chci říct, pro mne není nic snadného. Zarazím se a zhluboka se nadechnu, než pokračuji: "Když jsem odešla z Kamelotu, přestala jsem si říkat Cirilla." |
| |
| Vengerberg, hostinec V podhradí - pokoj číslo 17 Pousměji se poznámkám mladé zaklínačky. "Jsem ráda, že sis na to zvykla a omlouvám se. Jen o některých věcech přemýšlím (pro tebe( trochu nahlas." Když se Ciri zmínila o tom, že již na Kaer Mohren nespěchá tolik, jako před tím, než jsme se my dvě po tolika letech znovu setkaly, zahřálo mě u srdce. Ale při zmínce o změně Kamelotu, a že si již neříká Cirilla, zpozorním. "To kvůli tomu rozruchu po světě? Že se Cirilla, dědička Cintry vdala za Emhyra?" Je mi jasné, že toasi je díky tomu, ale zeptyt jsem se musela. "A jak si tedy, Ciri, říkáš?" Opět se zadívám princezně do do velkých jasných očí. |
| |
| Vengerberg, V Podhradí, číslo 17 Pod zvědavým a pronikavým pohledem čarodějčiným uhnu očima. Čekalas to, vědělas, že se jí to nebude líbit. Nebo - možná - že bude tak trochu zklamaná. Ale už s tím nic neuděláš, Cirilla je navždycky pryč, zemřela společně s Tvým odchodem. Alespoň pro Tebe. Pro ostatní se stala ženou toho vraha a uzurpátora, toho... Člověka, který Tě nechal žít. A který nechal žít i Yennefer a Geralta. V hlavě se mi přehrává rozhovor rozumu a citu, zatímco se pokouším sebrat se a nějak vysvětlit, co a proč se stalo s princeznou z Cintry. "Cirilla je pryč, jednou pro vždy. Zmizela, ztratila se. A společně s tím jménem," konečně se čarodějce znovu zadívám do očí, "společně s tím jménem zemřela i dívka, která se snad jednou mohla stát královnou Cintry. Teď, Yennefer, teď a tady, na tomto místě a v tuto chvíli před Tebou stojí dívka vychovaná zaklínači. Bývalá čarodějka, která se své Moci vzdala již kdysi dávno v poušti. Obyčejná holka, která touží po objetí, lásce a domově. S Tvým dovolení - Falka z Vengerbergu," dořeknu hrdě, ale neubráním se svíravému pocitu, který mne náhle přepadl. |
| |
| Vengerberg, hostinec V podhradí - pokoj číslo 17 Vyslechnu si krásná a hrdá slova bývalé princezny a čarodějky vychované zaklínači, obyčejného děvčete, toužícího po objetí, lásce a domově. "Proč na to potřebuješ mé dovolení? Moje malá Falko, teď jsme opravdu matka s dcerou, když máme stejné jméno. A já jsem na tebe hrdá, že sis vybrala právě toto... moje. Jsem velice poctěna Nadílko, že nosíš mé jméno." Jsem dojata. Tato skutečnost pro mě znamenala opravdu hodně. Skutečnost, že mě tímto Ciri považuje za svoji matku. "A Falka, tvůj předek, dřívější Cintránská královna. Nerada to říkám, ale hodí se k tobě." Pokusím se pronést žertem. "Jediný, kdo se k nám nehodí je Geralt z Rivie, Falko z Vengerbergu." Konstatuji naoko vážně. |
| |
| Vengerberg, hostinec V Podhradí, pokoj 17 Ač mě slova čarodějčina těší, neubráním se trochu posměšnému zasmání. Jistě, královna... Ale dost kontroverzní. Pro jedny hrdinka, pro druhé tyranka a zrádkyně. "Už kdysi dávno mi bylo nabízeno, a» si sama vyberu přízvisko, které chci nosit coby coby dvorní dáma a milenka Tankreda Thyssena. A už tenkrát mi bylo jasné, že jediné, které bych mohla mít a chtěla, je to Tvé. Nebylo proč váhat - a není ani teď," objasním své rozhodnutí, ačkoliv vím, že to není nutné. "Mužská hrdost," poznamenám jakoby mimochodem s ohledem na Yennefeřinu poslední narážku. |
| |
| Vengerberg, hostinec V podhradí - pokoj číslo 17 "Děkuji, Ciri. Ale musím tě upozornit, že mi bude dělat potíže, neříkat ti Cirilla. Ale brzy si na to jistě zvyknu." Mým rtům v té chvíli unikne malý úšklebek. Ten se ale o poznámí zvětší ve chvíli, kdy řekla poslední poznámku. "Jistě, mužská hrdost! Geralta se na to radši neptej, ale Marigold ti bude vyprávět, jak se tvůj milovaný otec choval při cestě za tebou. Já se neudržela smíchy. Ale je zase možné, jak bývá básníkovým zvykem, že občas přeháněl. Dokáži si ale Geralta představit v těch jeho výbušných chvilkách." Už se směji. A jsem ráda, protože mi smích dlouho chyběl. |
| |
| Vengerberg, hostinec V Podhradí, pokoj č. 17 "Nějak to překousnu," usměji se na Yennefer. "Ale před lidmi raději bez... Však Ty víš," upozorním ještě, než se už definitivně odpoutám od negativních a smutných myšlenek a vzpomínek. "Jistě, Marigold si rád a často něco přisadí, fantazii na to má dost bujnou," připojím se k čarodějce a zasměji se. Vesele, ze srdce, hluboce. Tak dlouho, už je to tak dlouho... |
| |
| Vengerberg, V Podhradí, pokoj 17 "Kdo všechno je vlastně na Hradišti?" zeptám se, když pomine "záchvat smíchu", který mne náhle zasáhl. |
| |
| Vengerberg, hostinec V podhradí - pokoj číslo 17 Mile se na dcerku podívám. "To víš, že vím." "To má. Ale dost pravdy v baladách Marigoldových bývá. I když mě popisuje jako chladnou čarodějku s havraními vlasy a srdcem z kamene." Neubráním se posměšnému zasmání. "Ten by se měl na hradišti také objevit. Pokud ho pustí některá z jeho dam nebo pokud neleží někde s modřinami od jejích manželů." To jsme potřebovali, přejít k takovému tématu rozhovoru. Marigold je prostě nenahraditelný. |
| |
| Vengerberg, V Podhradí, pokoj 17 "No jistě, Marigold a jeho trefná přirovnání," ušklíbnu se. "On by Ti jistě řekl, že se mu to prostě hodilo do kontextu a že jisté básníky hojně využívané výrazy se nedají ničím nahradit. Prokrista!" vzpomenu si najednou a vymrštím se od okna, o které se stále opírám. "Já mám objednanou koupel a večeři, úplně bych na to zapomněla!" »uknu se do čela. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Konečně jsem klidná natolik, že můžu Cahirovi odpovědět. Ne, nechci. Pokud vím ty taky nejsi zrovna dvakrát vybírabí, tak přestaň hanit můj výběr. Co by si o tobě pomyslely ty dvorní dámy. Prsty se dotknu dýky, kterou mám u pasu. Ne. Kdybych se rozčílila bylo by to ještě horší. Zmetek. Zrzečky má rád, jo. Tak a» si najde nějákou jinou. Nadechnuse se a slova ze mě rychle padájí. Pohání je můj vztek. Na zrzku si nech zajít chu», kdybych věděla, jak získat svojí původní barvu, tak to udělám. Nechci zkrátka přitahovat pozornost na bílé vlasy. Divošky rád, jo? Tak to bys mohl ocenit dryády. A mě s tím neotravuj. |
| |
| Vengerberg, hostinec V podhradí - pokoj číslo 17 Rozesměji se ještě víc. "Prokrista! Co nám to s tebou na tom Kamelotě provedli!" "Tak utíkej, aby tam na tebe nemuseli čekat. Ale ještě se tě zeptaám jednou. Odjíždíme tedy zítra ráno?" Už se trochu uklidňuji od smíchu. Jsem jen š»astná... š»astná, že se po tolika letech vidím se svojí dcerou... |
| |
| Vengerberg, hostinec V Podhradí, (zatím stále) pokoj č. 17 "Samozřejmě, ale ne moc brzy." To už pomalu mířím ke dveřím. Představa horké koupele a teplého jídla, které není uloveno mou vlastní zbraní a upraveno mou vlastní rukou, je velice lákavá, stejně jako pohodlná postel, kterou s chutí a ráda využiji k pořádnému spánku. Zastavím se až v otevřených dveřích. Otočím se a dlouze se na čarodějku zadívám, na rtech mi pohrává úsměv. "Jsem ráda, že jsem zpátky," řeknu tiše, je to spíš jen zašeptání, hlasitá myšlenka... Pak za sebou zavřu a odejdu do svého pokoje na stejném patře ponořit se do horké lázně... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Víš co, Milwo, jdi do prdele. Jsi frigidní zakomplexovaná ženská. Nedivil bych se, kdybys byla na ženský," vychrlím vše, co si o ní myslím. Od nikoho se už urážet nenechám. A od feministické bělovlasé kozy už vůbec ne. Pobídnu koně k rychlejšímu tempu. Grošák začne klusat a vraník za ním taky. Jestli mě chtěla Milwa zapudit, dokonale se jí to povedlo. To si raději vypomůžu sám, než abych si s ní něco začínal. A je mi jedno, že nade mnou právě asi triumfuje. Opět mě hryže jenom jedna myšlenka - najít cintránskou čubku. A pokud se mnou Milwa dál pojede, bude holt muset snášet podrážděného rytíře. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Jedu klidně za ním. Ta jeho krátká společnost mi úplně stačila. Teď se budu soustředit na svojí večeři. Lesní stezky občas křižují stopy zvířat. Zvířátka jsou přece jen milejší než protivní lidé. Můžeš něco udělat s tím cinkajícím kovem. Nebo budem bez večeře. Naražím na jeho brnění. Jak to vypadá, tak mě nakazil svou milou náladou. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Nereaguju na její kousavou poznámku o mém brnění. Často mi zachránilo život. A... a co, stejně mě tíží. Sice mi je proti srsti ji poslechnout... Přemůžu se. Zastavím koně tak prudce, že zkousne udidlo a vraník plecemi narazí do zadku grošáka. Se zařinčením sesednu a přímo urpostřed cesty ze sebe začnu sundavat kusy plechu. Mlčky. Bez jediného pohledu na ni. Jenom cítí, jak ze mě sálá hněv a atmosféra je stejně napjatá, jako když mě dnes viděla poprvé. Konečně se mi podaří to všechno připevnit na nákladního koně. Zkontroluju, jestli to drží. Jo. Byl by pech, kdyby mi to spadlo. Už bez plechového obalu se vytáhnu do sedla. Ani kazajka a kalhoty, dle nilfgaardské armády v černém - já si na to už stejně zvykl, nenesou známky rozkladu. Takže i pod brněním si dali záležet. Znovu pobídnu koně. Snad teď už bude, ženská protivná, spokojená. |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro Jak o bude s posouváním času? Máme s Yennefer prostě pokračovat dalším dnem ráno, nebo máme čekat, dokud nám neřekneš, že už JE další den ráno? ;-) |
| |
| Oxenfurt Poslouchám se zaujetím příběh, který mi Triss cestou po Oxenfurtských ulicích vypráví. "Tak o tom se mi Ciri ani Yennefer nezmiňovaly." Dál jdeme mlčky. Procházíme kolem přeplněných hostinců, smějících se mužů i žen a dovádějících dětí. Ale náhod je někdy mnoho. Netrvalo dlouho a zahlédla jsem Pegase. Pegas! Ale kde je Pegas, tam musí být i ... "Marigold!" Vyhrknu do ticha, které mezi mnou a Triss po vyprávění zavládlo. Zastavím se. Najednou zrychlím a mířím směrem k básníkovi. Ani se neohlédnu na Triss, nevím jestli šla za mnou, nevím ani, jak zareagovala na mé vyhrknutí o trubadúrovi. Dojdu k němu. "Ehm... Marigolde, mohu s tebou mluvit?" Zeptám se unáhleným a radostným hlasem. |
| |
| Vengerberg, V podhradí - pokoj číslo 17 ... před hostincem Dívám se za odcházející Falkou a v duchu se usmívám. Krásné děvče z ní vyrostlo... Potom se posadím, dívám se z okna a dopíjím zbytek červeného vína. Když se začne stmívat, jdu se omýt a připravit se na zítřejší cestu. Jakmile se mi zdá, že je vše připraveno, spokojeně zalehnu do ustlaného lůžka a spím bezesnou noc. Ráno se probudím za rozbřezku. Ustrojím se a jdu dolů do hostince na snídani. Nehctěla jsem jídlo příliš bohaté, ale takové akorát. Ještě poděkuji hostinskému za služby a za nocleh a vyjdu s věcmi ven, před hostinec V podhradí. Jdu směrem ke stájím a přitom se rozhlížím po ostatních lidech. Když jsem přichystaná k odjezdu, zbývá počkat jen na Falku... |
| |
| Vengerberg, krčma V Podhradí Při cestě do svého pokoje se ve dveřích střetnu s mladíkem, který právě vynáší poslední džber plný horké vody, jež naplnila dřevěnou vanu v rohu místnosti. Usměji se na něj a zavřu dveře. S povděkem se pustím do přineseného jídla, s vínem to příliš nepřeháním. Nechávám vodu trochu vystydnout, přecijen nechci vypadat jako čerstvě uvařený humr. Po večeři a koupeli okamžitě padnu do postele a s poslední myšlenou na čarodějku velice rychle upadnu do říše snů... Ráno se probudím svěží a odpočatá, přecijen postel je postel, i když spaní pod hvězdami má také své kouzlo. Rychle provedu nezbytnou ranní hygienu a s pobrukováním sejdu do krčmy, kde si objednám něco málo k snídani a také si vezmu trochu jídla s sebou (chléb, sýr, klobásy, jablka). Zaplatím, poděkuji a vydám se do stájí. Tam už na mne čeká Yennefer... "Dobré ráno, čekáš dlouho?" zeptám se s úsměvem a oddychnutím, že to všechno nebyl jen sen, že se mi celý včerejšek jen nezdál. |
| |
| Vengerberg, krčma V Podhradí - před stájemi Pohlédnu s úsměvem na přicházející dcerku. "Ne, nečekám. Jen jsem se rozhlížela kolem. Kudy jsi vlastně chtěla jet? Přes les, hory nebo vesnice?" Zeptám se Falky a začnu si osedlávat koně. Doufám, že mám vše, že nic nechybí. Počítám v duchu, jestli jsme na nic nezapomněly. Nakonec dojdu k názoru, že to stejně nemá cenu, protože něco se zapomene téměř vždy. A když, tak si to po cestě koupíme, kdyby to bylo tak nutné. Po těchto myšlenkách s uzdou v ruce se podívám tázavě na Ciri, čekajíc, jak mi odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Stále jsem trošku v šoku, že se zařídil podle mé poznámky. Pohledem přejedu po černém oblečení. Černá zboj, černé oblečení, černá duše, černé vlasy. Hmmmm. Ještě vraný kůň a bude to démon z pekel. Že bych mu to řekla? Zabije mě. Tak a». Je to jen můj dojem, Cahire nebo se úmyslně snažíš vypadat jako pekelný démon? Jsem sebevrah. Bláznům štěstí přeje. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ohavně se ušklíbnu už jen nad těmi představami. A úšklebek na obličeji drží. Na půl ucha zaslechnu, jak do mě opět rýpe. Asi k jejímu zklamání na to nijak nezareaguju. No a co, jednou mě za něj ta holka považovala, proč bych jím nebyl teď? Když jsem vstal z mrtvých... když... Když ve mě nekromant nechal magii... |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Proč se lidé mění? Co se stane v příští vesnici? Hloupé otázky. Raději budu přemýšlet nad lovem. Jen já a les. Už se nemůžu dočkat. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Po nějakém čase se zase vlečeme krokem, tak pochybuji, že dnes dorazíme do nějaké vesnice nebo města. Protože už se smráká, je zřejmě čas najít si místo na nocleh. Otočím koně z cesty tam, kde se to zdá neprůchodnější. Už mezi námi nepadlo ani slovíčko. Nemám důvod na ni mluvit a neprosil jsem se jí, aby se mnou šla. A evidentně se dobře baví, když mě může rozčilovat. Ale já se nenechám, já se nedám. Přinejhorším bude o hlavu kratší nebo budu zkoušet, jak jsem na tom s novými schopnostmi. Ano, stejně je budu muset procvičovat... |
| |
| Vengerberg, ve stájích u hostince V Podhradí "Chtěla jsem jet na sever do Ban Gleanu a přes..." na malý okamžik se zarazím a ušklíbnu se, "... přes Shaerravedd do hor. Chtěla jsem... Chci se tam znovu podívat," odpovím čarodějce a abych se zaměstnala a nemusela tolik vnímat její jistě intenzivní a zvídavý pohled, začnu se také připravovat na cestu. |
| |
Tohoto rána přijíždím do Vengerbergu.Nutně potřebuju najít Falku a Yennefer.Kdu ulicemi tohoto města ahledám nejmenší zmínku o tom kde je můžu najít.Ptám se různých obchodníku jestli neviděli čarokrasnou černovlasou ženu které se svou krásou nevyrovná téměř žádna žena s o trochu menši dívkou která má na tváři známky po jizvě.Postupně se dostávám až k hostinci V Podhradí...Náhle je zpozoruji a tryskem se k ním rozjíždím.Těsně u nich zastavuji a ptám se jich s mírným napětím : Nemohl bych jet s vámi? ptám se protože se mi zdál sen a v něm bylo zatvařím se mírně znepokojen že aby vaše výprava dostála zdarného konce budete potřebovat podporu pravých přátel... |
| |
| MH: Ehm, pardon, ale to má být co? Já jen, že je tam troška nepřesností, např. já jsem rozhodně vyšší jak Yennefer, což bylo už v Paní jezera. Mj. |
| |
Oxenfurt Jdeme s Kestrel po ulicích. Koukám se do země a vzhlédnu až když Kestrel vykřikne- Marigold. Kouknu se před sebe a vidím že má pravdu, i když mě zarazí, že ho zná. Zastavím se a nechápavě koukám jak se Kestrel ptá Marigolda jako dlouholetého přítele... Dojdu k nim a pozdravím: Ahoj Marigolde... ehm... koukám že se znáte a asi chcete být sami... Asi bych měla někam zmizet... A otočím se k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Část mé pozornosti je upřena i na démona v černém. Moje hlava má být na mém krku a já se ji tam budu snažit udržet za každou cenu. Nehodlám se stát neopatrnou. To by se mi mohlo vymstít. Cahírek totiýž stále zuří. Ale něco s ním není v pořádku. Už to rozhodně není ten tvrdohlavý mladík, co skončil v rakvi. Démon v černém, postrach lidí, zabiják zaklínačů. Kdo ví jak vejde ve známost, když bude pokračovat s tím, co začal ve vesnici. Pojedeme celou noc nebo se někde utáboříme. Mám najít nějáké místo na přespání? prohodím mile, bez předchozí kousavosti. Protože začínám být unavená, hladová a rozlámaná z dlouhé jízdy. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Stále stejně vzpřímený, možná až napružený kličkuju lesem. Ano, v divočině jsem už nocoval, ale stále nějak podle mě nejsme na místě, kde by bylo dobré uložit se ke spánku. Zatracenej les... copak jsem elfák? Ne. Achjo, prostě si lehnu ke stromu a budu spát. Snad Milwa nebude dělat blbosti, že by se mě v noci třeba pokoušela zabít. To bych musel spát v brnění, což je... blbost. Je slyšet jen povzdech. Možná, protože praskají větvičky. A Milwa se konečně ozvala. Nějak mi to nehraje, ona mluví... mile? Vrhnu na ni podezřívavý pohled, co na mě chystá. Začínám mít pocit, že mě ta mrcha podřízne ve spaní. Otočím se zase zpět na cestu a zabručím jenom: "Hmmmm..." Asi to měl být souhlas. |
| |
| Vengerberg Zrovna jsme s Yennefer na cestě z města, když se k nám přímo přiřítí dlouhovlasý muž s mečem na zádech. Okamžitě jej poznám, vypadá jako Geraltův bratr, jen "mladší". "Eskele, kde Ty ses tady vzal?" nemohu tomu uvěřit a nahlas se zasměji. Pak si teprve uvědomím, co řekl, a zadívám se s mírnou skepsí na čarodějku. Sen? Cože? Odkdy se zaklínačům zdají sny? A navíc ještě věštecké? ptám se v duchu a nepochybuji, že si Yennefer mé myšlenky přečte. |
| |
 | Oxenfurt: Proplétám se ulicemi Oxenfurtu a tiše si pobrukuji novou melodii, lehkou jako vánek, zato velmi chytlavou. Odfouknu pramen světlých vlasů z obličeje a zadívám se přes ulici. Otevřu pusu údivem a zakleju. Bez větších okolků se rozeběhnu k postavám před sebou. Vrhnu se radostně do náruče nádhernému muži a s mlasknutím ho políbím na tvář. vymaním se z jeho náruče a zářivě se na něj usměji, ostatních si nevšímám. Zdravím tě, mistře básníku. Zase se setkáváme, chyběl jsi mi bráško...moc jsi mi chyběl. Kdo jsou tyto dvě milé dámy. No co tak koukáš, jako bych právě vstala z hrobu? Zvědavě se na něj zadívám, odhodím si pramen vlasů z obličeje a mrknu na něj. Upřený pohled věnuji i ostatním. Sleduji je s nelíčeným zájmem a pobavením. |
| |
| Vengerberg Zadívám se s přimhouřenýma očima na Eskela. Správně, kde ty ses tady vzal? Když se na mě Ciri podívá, dojde mi, co měla na mysli, nebo» jsem si v téže chvíli přečetla její myšlenky. Usměji se a pohlédnu na zaklínače. Jsem téhož názoru, Falko. Odkdy mají zaklínači prorocké sny? Znám se s nimi velice dlouho, ale nikdy jsem nic podobného nezažila. A že jich znám! S mírným cukáním v koutcích mých rtů čekám na Eskelovu odpověď. Třeba se za ten rok změnili. To by ale znamenalo, že Geralt mě teď bude dělat iluze před spaním. A sama se svému "jistě nemožnému" nápadu pousměji. |
| |
| Vengerberg Mám dost co dělat, abych se nahlas nerozesmála. Yennefer - ačkoliv ji znám celé roky a ještě před pár hodinami bych řekla, že mě nedokáže ničím překvapit - mne již poněkolikáté během krátké doby zaskočila. Příjemně. Je otevřenější, srdečnější, snad i veselejší. Že by pozůstatky ze soužití s Geraltem? bleskne mi hlavou myšlenka. Vzápětí se na čarodějku rychle otočím a úšklebkem naznačím jakési "promiň". Protože pokud Yennefer tak bravurně přečetla mé myšlenky před malou chviličkou, jistě to udělala i teď. Že si radši nedáváš bacha, na co myslíš, vynadám si v duchu a... Opět se zarazím, tektokrát už se ale rozesměji nahlas. Sakra. |
| |
Když vidím Yennefer v očích touhu po odpovědi neváhám a říkám : Nevím co je důvodem těchto snů mírně předkloní hlavu Ale určitě to nebudou dobré věci...Co se budou dít po těchto slovech se zamyslím a jedu mlčky vedle nich... |
| |
| Vengerberg Se smíchem čekám na odpověď. Z mé dobré, až příliš vysmáté nálady mě na okamžik vyvede Falka svoji myšlenkou. Její mylnou (doufám) domněnku oplatím přísným pohledem. Po její omluvě se ale zase usmívám. Poté, co mi Eskel neurčitě odpoví se zatvářím tak, jako bych přemýšlela. A také že ano. "Hmm... Kdy jste naposledy viděli Fillipu? Mohla by to být její práce, nebo» nepředpokládám, že by se Vilgforts po té ostudě, že ho přemohl obyčejný zaklínač, vůbec někdy ještě ukázal." Se smíchem se obrátím k dceři. - Pamatuješ si, Cirillo Eilhart, na velikou čarodějku? Asi by jsme se jí ale neměli takhle smát, protože nám nakonec pomohla právě ona. Ale stejně byla příčinou mnoha nepříjemných věcí. A ještě jedna připomínka - Svou tvář přeměním v přísný úšklebek. - Dávej si pozor, na co myslíš! - |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Narovnám se a zavedu klinsnu mezi dva stromy a dál přes místa, která jsou plná kořenů, větviček, trnů a jehličí. Nakonec seskočím a kobylku vedu. Už jsme blízko. Velmi. Cítím, jak škube uzdou a a dotekem ji uklidňuji. Moc se jí nedivým. Já taky toužím po klidném místě na odpočinek a to už je kousek. Zatím není nic kromě lesa vidět, ale vzduch se postupně ochlazuje a bublacíjí voda je i slyšet. Konečně, usměju se, když dorazím na břeh malé říčky. Ale ještě to není přesně ono. Břech je moc blátivý a ujížděl by pod nohama a všude kolem je jehličí, na kterém se spí hodně špatně. Půjdem, ještě kousek po proudu nebo zůstanem tady? Já můžu spát kdekoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ale jsem nastražený jako vlk, kterého právě lákají do léčky, do klece. Ale jdu. Těkám očima po lese a mračím se. Staneme na břehu říčky. V bahně smíchaném s lehličím se mi nechce spát vůbec. A když jsme došli až sem, těch dalších pár kroků mě nezabije. Chvíli hledím na hladinu, ke které se chtějí oba koně vrhnout, ale držím je pevně. "Jdem." Vážně po tom dopoledním incidentu nebudu zábavným společníkem. Plesknu se do krku - komár. Co by se dalo čekat u vody v létě. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Vedu klisnu hodně nakrátko, protože teď opravdu není čas na občerstvovací přestávku. Okolí řeky je každou chvíli hezčí a přístupnější. Jehličnatý les začíná přecházet ve smíšený a i řeka se mění. Pryč je bláto a uzký prostor mezi stromy a řekou. Proudící vodu nyní lemují kameny a kamínky. Nedaleko les ustujuje a tam vidím malou mýtinku. Skvělé místo. Ale už vidím těch keců. Tak se netváří ani medvěd, kterého probudí ze zimního spánku. Já zůstávám tady. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Na Milwino prohlášení u mýtiny jenom pokrčím rameny a dám se do odstrojování koní. Grošákovi sundám sedlo, které hodím na jednu nízkou větev. Vraníkovi sundám jeho břemeno a to padne se zařinčením na zem. Sedlo položím vedle. Poplácám ona koně po šíjích a něco jim zamumlám. Zřejmě něco o tom, že se už brzy půjdou napít. A» si Milwa dělá co chce, já se otočím, grošáka v jedné, vraníka v druhé ruce, a vedu je zpět k řece. Milwa stále může vidět ostražitostí napnuté tělo, ale vytratím se mezi stromy. Povzdechnu si, přehodím koním otěže přes hlavy a nechám je pít. Rozhodně za nimi nepolezu, a když pijou, neutečou. Opřu se o svého grošáka a koukám na plynoucí hladinu. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Slyším, jak Cahir jde k řece napojit koně. Netrvá dlouho a následuju ho. Hvězda se dychtivě vrhá k vodě a já nechávám pít. Lehce pokleknu k vodě a naberu do dlaní vodu, kterou si opláchnu obličej. Protáhnu ztuhlý krk a ramena, která už netíží toulec s šípy. Zvednu hlavu a přes Hvězdinu hlavu se zadívám na nevrlého společníka. Po chvilce, když si dobře rozmyslím otázku, se ho velmi jemným tónem konečně zeptám. Máš nějákou představu, jak si rozdělíme povinnosti a úkoly při táboření? |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Slyším, jak Milwa přišla s koněm. Jsem až tak nějak nepřirozeně narovnaný, hlavu zdviženou. Milwa mě mate. Nejdřív se chová hnusně, potom se dokonce snaží mluvit milým tónem. Tak se radši zdržuju moc velkých reakcí. "Ty ulovíš, já se postarám o oheň." Je to zcela jednoduché. Já lovec nejsem, ale oheň rozdělat umím. A dřevo se vydám hned hledat. Snad se v lese nepřerazím. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Ze svých věcí si vem jen to nejdůležitější, luk, šípy a ostrý nůž, který použiju k stahování a vyvrhování zvěře. Doufám, že nebudu muset moc lítat po lese. Jeden, dva vypašení bažanti nebo srna. Hmmm. Začínám mít hlad. Rozhlédnu se kolem sebe a nakonec zamířím dál proti proudu. Snad najdu místo, kde zvěř chodí pít. Jakmile zmizím v mlází, můj krok se změní a já se plížím a naslouchám každému lesnímu zvuku. Večeřičko, kde ji? |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ve tmě nechodím moc daleko, abych nemusel v noci bloudit po lese. Vracím se s náručí dřeva, kterou složím na nějaké vhodné místo. Pár větviček, suchého listí a... Zakleju a jdu prohledávat sedlové brašny. Bez křesadla se oheň rozdělává blbě. Vždy» jsem ho tam popadl, sakra... tak kde je! Konečně ho najdu. Dřepnu si k hromádce a začnu zápasit s ohněm. Vyletí pár jisker, ale hned zhasnou. Snad až napotřetí začne hromádka doutnat. A vyskočí plamínek. Chvilka snažení a už tu máme menší oheň. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Snažím se nejvíc využít sluchu. Lehké praskání větviček a šustění listí mě zavede mezi statné duby. Snažím se najít svůj cíl. Dobu vyčkávám, protože se nechci dočkat nevítaného překvapení. Přece jen nevím moc dobře, co se ve zdejších lesích hemží za tvory. Ano. Tohle znám. Budu muset škubat peří. Nebo ho nechám škubat Cahira? ušklíbnu se a vytáhnu z toulce tři šípy. Dva položím na širokou rozdvojenou větev. Další napnu a jsem připravena střílet. Vypustím šíp a rychle vkládám druhý. Třetí už nepoužiji. Šustot křídel a vyplašení ptáci se přesouvají jinam. Pod stromem však leží dva z mých šípů zabodnuté do vypašených bažantů. Mňam. To bude večeřička. Cahir nebude mít důvod remcat, i když ten si nějaký vždycky najde. Vracím se do tábora i s kořistí a teplé plameny mě ujistili, že Cah si poradil a oheň rozdělal. Dřív než se ukážu zkontroluju koně. U vojáka, co vstal z mrtvých jeden nikdy neví. |
| |
| Vengerberg "Ano, mami," vesele se ušklíbnu v odpověď na Yennefeřinu poslední myšlenku, respektive varování. Další hlasitý hovor si nechávám pro sebe, zato o to více myslím na různé věci, které se mi po čarodějčině řeči honí hlavou. A tentokrát doufám, že se nebudu mýlit a Yennefer mi opět v myšlenkách odpoví. Jsou věci, které Eskel slyšet a vědět nemusí... Vilgefortz je pořád naživu? Co ještě nevím? Co se stalo s Lóží? A co Ty, jaké máš teď v čarodějnické obci postavení? |
| |
| Vengerberg Opětuji úšklebek mladé zaklínačce. "Jsem ráda a doufám, že to bereš na vědomí, dcero." Jedu v klidu dál a poslouchám zaujatě, na co se Falka ptá. - Bohužel ano, Ciri. Nějakým způsobem se mu podařilo přežít, ale podle mě nese velice těžce ostudu, že ho porazil obyčejný zaklínač. Nevím, co ještě nevíš, nebo» nevím přesně, co víš. O Lóži se už nestarám od té doby, co mě z ní Fillipa vyloučila. Mně to ale nevadí, protože teď si můžu dělat, co chci bez toho, že mě někdo dává příkazy. Takže to je zároveň iodpověď na tvoji poslední otázku. Postavení mám takové, že žádné. Lidé mě však po světě ještě natolik znají, že na mě nezapomenou, i kdyby mě velevznešená paní Eilhart nechala zavřít někam, odkud bych neměla šanci uniknout. A to jen díky Marigoldovým baladám jsem tak slavná. Ale ty taky, na to nezapomeň. - Při vyslovení myšlenky velevznešená paní Eilhart mě zamrazí v zádech a řeknu to s takovým odporem, jak jen to je možné. Nechávala nás sledovat a byla příčinou tolika smrtí. Kdyby nedošlo k povstání na Thannedu, byla by ještě na živu Tissaia de Vries... Svůj pohled stočím na Eskela, jedoucího mlčky vedle mě. "Co vlastně děláte? Jak je na tom Vesemir, a ti ostatní?" Moc ho ale nevnímám, nebo» se mi více líbí rozmlouvat s Nadílkou. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Nezaujme mě ani tak ona, jako dva bažanti, které nese. K jídlu zatím mají daleko, ale i tak se žaludek hladově ozve a sevře se. Už jen ta představa hezky pečeného masíčka... Kuš, ještě si bude myslet, že slintáš nad ní. Domýšlivka. Jako by mě š»ouchání do ohně převelice zaujalo. Možná to dělají ty jiskry, které vypadají jako svatojánské mušky, možná jenom nemám jak zaměstnat ruce. Každopádně se můj pohled stočí zase do plamenů. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Najdi, prosím, něco na čem by se naše večeře dala upéct. Já se ji zatím pokusím zbavit vnitřností a peří. Odporný peří. Odnáším si svou kořist trošku dál a pouštím se do odporné práce. Je to náročné a několikrát nechybělo moc a já si ukrojila kousek svého masa. S unaveným povzdechem se mi povedlo vykuchat oba kouky. Ještě je u řeky opláchnu a smeji z nich krev a pozůstatky peří. Konečně hotovo. Protáhnu si ramena a vracím se zpět k ohni. Snad Cahir našel něco použitelného. Ach jo. Mám hlad, jsem utahaná a chce se mi spát. Příště musím najít místo na táboření trošku dřív. Máš? |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Zapřu se a zaberu za jednu silnější, ale zato rostlou do vidlice. Suchá větev křupne a následuje ji další. Teď ještě jedna, na kterou se bažanti napíchnou, a můžu se vrátit. Vidlice zabodnu u ohně naproti sobě a zašpičatím jeden konec třetího klacku. Už jen aby se vrátila Milwa a můžeme péct. Když se blíží k ohni, sedím zase jako předtím, a jak jinak, nad něčím přemýšlím. Tančící plameny na mém obličeji mě dělají ještě zachmuřenějším a v jistém slova smyslu i nelidským. Jak by ne, když jsem dneska vstal z mrtvých, ačkoli na to nevypadám. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Přiděláš je a začneš opékat? Já dojdu pro nějaké bylinky. Nebo to mám udělat já? |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro ANiž by se mi změnil výraz v obličeji, beze spěchu vstanu, ačkoli už mám hlad jako vlk. Bez varování jí z rukou vezmu oškubané mrtvoly a nabodnu je za sebe na ostrouhaný klacek. Jak se dřevo noří do krvavého masa, ztemnělým obličejem se mihne zvrhlá radost. Hmm... jenom škoda, že už je to mrtvý... Živý by bylo lepší... Zarazí mě vlastní myšlenky, ale jenom na okamžik. Tak nějak mi to nepřijde divné. Dám bažanty nad oheň a mimoděk olíznu ruce, na kterých ulpěla krev. Plameny začnou olizovat mrtvá tělíčka. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Otočím se k němu zády a jdu k potoku. Zhnusilo mě to. Ale zvracet se mi nechce, takže asi to nebylo odporné tak moc. Stačí mi vzpomenout na boje s dryádami. Žoldáci se tam chovali odporně. Zaplaším nemilou vzpomínku a smývám ze sebe krev a peří. Při zpáteční cestě utrhnu snítku rozmarýnu a trošku vavřínu, kterých jsem si všimla už předtím. Vrátím se k ohni a své věci si přenesu blíž k teplu. V jedné ze sedlových brašen se mi podařilo najít plátěný pytlík s troškou soli. S ní budou opeřenci chutnat líp. Ještě, že se dělají tak pomalu. Dovolíš, sundám rožeň z ohně. Bylinky nacpu do trupu ptáku a doplním to i troškou soli. Snad to bude k jídlu. Drůbež vrátím na oheň a posadím se na pláš». Nesmím usnout nebo bych zůstala bez večeře. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Lehnu si na bok na rozprostřený pláš», abych mohl otáčet klackem. Podepřu si hlavu rukou. Hmm, proč mi to nepřišlo divný? Takhle jsem se nechoval... Ne, nechoval ses tak, protože jsi byl důvěřivý hlupák, který do sebe nechal kopat, odpoví mi jeden hlásek v hlavě. Ne, svědomí to rozhodně nebude, to jsem ztratil cestou na tenhle svět. Je to ta část osobnosti, která má ráda nově probuzenou krvelačnost. A já s ní souhlasím. Pustím rošt, aby si ho mohla Milwa vzít a dát do nich nějakou trávu či co. A zase je ticho - ne, to je špatný výraz. Ticho není. Stromy šumí, les žije nočním životem. Jenom já stále mlčím.A proč by taky ne, nemám důvod mluvit. Skončilo by to dalšími jízlivostmi nebo... ... třeba bych se mohl začít zajímat o to, jak žena vypadá uvnitř. Jestli není jinej živočišnej druh, hehe. Jestli jí nějaký vnitřnosti nechybí nebo nepřebývají... Ano, i teď mám divný lesk v očích - nebo to ej jenom ohněm? - a úsměv, který Milwa rozhodně nemůže považovat za milý, když už ví, že nejsem starý Cah. |
| |
| Vengerberg Nechávám Yennefer, aby udržovala zdání naprosto neosobního a neurčitého rozmlouvání se zaklínačem a raději se soustředím na její myšlenky, které ke mně postupně pronikají. A co se s ním stalo? Kam zmizel? Nebo, uvědomím si náhle velice nepříjemnou možnost, ho Rada nadále chrání? Vůbec se mi ta představa nezamlouvá a nelíbí, proto se zamračím a málem vyslovím svou domněnku nahlas. Yennefer, prosím upřímně, jak velká... nebo spíš jak malá je šance, že mě nechají být, když se tam vrátím? Představa, že by se všechno z mé minulosti znovu opakovalo, mne upřímně děsí. Jsem zaklínačka, ale bojím se. Nechci to všechno zažít znovu, už ne. Tolik bolesti, strachu, krve a smrti... |
| |
| Vengerberg Upřímně, tobě se to řekne! Snažím se vymyslet odpověď, která by to všechno vyřešila. - Kam zmizel, to neví nikdo. Jen ti nejmoudřejší, a jen Bůh ví, pokud nějaký je, kdo opravdu nejmoudřejší je, by se mohli dohadovat. Kdo ví? Třeba o něm ještě uslyšíme... Rada by ho neměla chránit, když je polovina po smrti, mě vyřadili a Fillipa už se o ní nestará. A tvá naděje? - S úsměškěm na Ciri pohlédnu. - Je tak velká, jak jen sama budeš chtít. Když budeš věřit, bude veliká. Jakmile v naději věřit přestaneš, její čím dál méně. Tak je to se vším. To, jestli tě nechají být, není na mně, ale slibuji ti, že jim tě dobrovolně nevydám! - Při posledních myšlenkách o bolesti a strachu s tebou dalo by seříci soucítím. Také jsem toho nezažila málo, ale ty jsi určitě na dobrodružství bohatší než já. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Pečení večeře bude na dlouhou dobu. Srovnám si pláš» a lehnu si. Na chvilku zapomínám na mého divného společníka a sleduji hvězdy s měsícem plující po obloze. |
| |
| Vengerberg Kdo všechno vlastně přežil a zůstal? Fillipa, Triss, ty... A co Marguerita? Sabrina? Keira? A paní Francesca? Sheala? Co se stalo s oběma Nilfgaarďankami? A s paní Enid? Mají elfové konečně své vlastní království? Sama se až divím, jak je možné, že jsem si náhle vzpomněla na jména takřka všech členek Lóže. Zdá se, že to není tak dávno, jak jsem si myslela... ušklíbnu se. Naděje je tak velká, v jakou věřím.... Dobře se Ti to říká, Yennefer... maminko. Jenže já věřit pomalu přestávám. Čím déle jsem na Severu, tím větší je strach. Minulost mě dohání, a» jsem kdekoliv... bolestně stáhnu obličej a odvrátím se, aby mne čarodějka neviděla. |
| |
| Vengerberg Na tyto věci se jich zeptaj sama. Určitě se tam jednou podíváš, to mi věř. A Enid mi zachránila život, tak předpokládám, že tě Fillipě neprozradí. Když jsem je viděla naposledy, seděly všechny spolu a dívaly se na mě, jako kdybych vstala z mrtvých. Asi jim Fil něco řekla a ony hloupě poslechly, kdo ví? Smutně se na Falku podívám. Nadílko, vždy je naděje. Na to nezapomeň a tato moudrá slova staniž se ti větou, která tě podrží při jakémkoliv nebezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Možná se obává víc než já jsem ve střehu. Ale opět žádná rekace. Radši se věnuju svojí práci vrchního opékače. Nerad bych jedl přismahlé maso a díval se na její protáhlé ksichty. Uplyne nějaká chvíle... Ptáci už začínají hnědnout, se zasyčením z nich odkapávají kapky tuku. Mimoděk se mi už sbíhají sliny. Neraději bych se na to vrhnul už teď, i když budou uvnitř ještě trochu nedopečení. Ale kručení v břiše mě donutí nad tím pomyslně mávnout rukou. Sundám rošt a nožem i jednoho ptáka. Nechci se popálit. Vrátím rošt a začnu se věnovat večeři. Ale... pálí. Chvíli vypadám jako pes, co si chce vzít žrádlo, ale jednou si opařil čumák, tak to nechce riskovat. Jenž má hlad. Nespokojeně zavrčím a prostě si kus masa utrhnu. "Kurva!" zakleju tiše. Konečně nějaké slovo. Teď nevím, jestli si popálit i hubu... Milwy si nevšímám, i když vím, že z toho asi bude mít srandu. Radši rychle zhltnu ten kousek. |
| |
| Vengerberg Nechci. Nechci se s nimi vidět, nechci s nimi mluvit. Už nikdy! Jenomže... Vždy» proto jsem vlastně tady - postavit se minulosti čelem. Všechno vyřešit, vyříkat si to. Jen kdyby... Naděje je vždy. Ano, je, ale jak velká? Pevně zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Už vůbec nevnímám, že s námi jede Eskel, soustředím se jen na všechny ty vzpomínky a zážitky, které jsem prožila a možná budu muset prožít znovu. Yennefer, já vím, že jako Tvá... dcera bych měla být chladná a rozumná, klidná a jednat s rozvahou. Nedat na sobě znát stach a odolat bolesti. Přesně jako Ty, začnu vysílat myšlenky k čarodějce. Jenže nejsem. Tolikrát jsi mi to opakovala - buď silná, nenech na sobě znát svůj strach. Ale... já ho nikdy ovládnout nedokázala. Jistě, souboj s Bonhartem by ukazoval na něco jiného, jenže já se bála. Strašlivě, tak jako ještě nikdy předtím! Nechtěla jsem zemřít, chtěla jsem žít a být s Vámi. S Tebou a Geraltem. S Triss, Marigoldem a všemi ostatními. A teď, když jsem si myslela, že jsem se přes to všechno konečně přenesla, že se dokážu postavit minulosti a zvítězit nad ní... Všechno se mi vrací. Děsím se toho, co přijde zítra, za týden, za měsíc. Dokážu bojovat mečem, zabít wivernu i baziliška. Ale neumím a nikdy jsem nezvládla zvítězit nad svou minulostí. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Několik jich utrhnu a ve světle ohně zkontroluju, jestli jsou čisté. Ano jsou. Jeden podám Cahirovi, a» může horké maso na chvíli pustit z rukou. Můžeš si to odložit. Je to dobrý? Pokud budu ráno čas. Zkusím, ještě něco ulovit. Konečně se zase věnuji své pečeni, ale já ji nestahuju z klacku, nýbrž maso odřezávám rovnou z něj. Je to lepší a pohodlnější. Mňam. Jsem hodně hladová. Možná by to chtělo, ještě trošku péct, ale pak by to bylo tvrdý jak podrážka do bot. Ale vařenej bažant nebo dušenej. Hmmmm. Zakousnu se do plátku masa, který jsem odřízla a pečlivě vyfoukala. |
| |
| Vengerberg Už to nevydržím. Přiblížím se s koněm co nejblíže k Ciri a dám jí ruku kolem ramen. Nevnímám Eskela, nevnímám ostatní, vnímám jen mě a Ciri. "Nadílko, nemůžeš být chladná jako já, protože já taková už nejsem, nebo alespoň nechci být. Když máš strach, tak je to dobře. Samozřejmě ho nesmíš dát najevo svému soku, ale to, že máš strach, z tebe nedělá zaklínače. Nedělá to z tebe krvelačnou stvůru, která je na světě, aby zabíjela. To, že máš strach, aby jsi nás neztratila a ještě někdy viděla, to, že chceš být s námi je jen dobře, protože tak by to mělo být. Nevšímej si ostatních a žij. Žij svobodný život, raduj se z něj, měj rodinu a na svoji minulost vzpomínej jako na minulost. Vím, že to je těžké, ale ty to zvládneš. Vím to. Ty to zvládneš." A pokusím se o úsměv k tvým zeleným očím. O úsměv plný naděje a odhodlání. nevímám ostatní, nevnímám nic a nikoho, kromě mě a Ciri. |
| |
| Vengerberg Mám dost co dělat, by mé oči zůstaly suché, zatímco ke mně Yennefer přijede a promlouvá na mě. Na tváři se mi usadí posmutnělý úsměv a dívám se čarodějce zpříma do očí. Ne vyzývavě, naopak! S alespoň částečným uklidněním, štěstm a radostí z toho, že je Yennefer se mnou. Tady a teď. "Promiň, za to... že jsem řekla, že jsi chladná. Myslela jsem tím, že se dokážeš ovládat, nedat na sobě znát, že Tě něco trápí. Obdivuji Tě za Tvé sebeovládání, vždycky jsem to chtěla umět," začnu tiše, skoro neslyšně hovořit, aby to slyšely jen čarodějčiny uši. "Mou slabinou není láska k Vám a k životu, to už vím dávno," pokračuji po hlubokém nadechnutí. "Tou je strach ze skutečnosti, že Vás zase ztratím. Bylo by krásné, kdybych mohla žít, jak chci. Kdybych našla někoho, kdo mě bude milovat a koho budu milovat já. Jenomže bych se stále bála, že o to štěstí a tu lásku přijdu. A to mě oslabuje!" přiznám a znovu se tak zvláštně pousměji. "A proto jsem tady. Chtěla... Chci se znovu vrátit do míst, kde jsem byla před deseti a více roky. Chci si tím znovu projít a udělat jednou pro vždy za svou minulostí tlustou čáru. Ale bojím se, že to sama nedokážu," zavrtím hlavou a rychle setřu slzu, která mi stéká po tváři. |
| |
| Vengerberg Na začátku, po zmínce o mé chladnosti se ušklíbnu. "Omluva byla přijata." Ale správně tuší, že je za tím mnohem víc, a tak napjatě poslouchám, co mi chce dcerka sdělit. Smutně a soucitně hledím zaklínačce do očí. To jsi sem přijela jen proto, že za tím chceš udělat čáru a skončit to? Ale to nejde, nikdy to neskončíš. Co se stalo, stalo se. Nikdo s tím nic neudělá. Z toho strchu si nic nedělej. Proč si myslíš, že jsem se nechtěla na nikoho vázat? Proč si myslíš, že jsem byla ta staletí sama? Bála jsem se. Měla jsem strach, že když si najdu muže, jeden z nás zemře jako první a ten druhý se bude nadosmrti trápit. Potom si se objevila ty a po čtyřech letech s Geraltem, s hádkami, že se jednou nevrátí, jsem si tě oblíbila, jako vlastní dceru. A dostala jsem strach, že se ti něco stane. Dostala jsem strach a byla jsem odhodlaná s ním něco udělat, postavit se mu, zapomenout na něj. Dala jsem si nemožný úkol, který se stal proveditelným. Odradila jsem Lóži z tvé stopy, ale pak mě zajal ten... ten čaroděj. Už jsem neměla strach, jen jsem čekala, až zemřu v té jeho mučírně. Ale čekání pominulo stejně, jako můj strach. Když se ke mně neš»astnou náhodou pro něj donesla zpráva, že se přibližujete, dalo mi to naději. Naději, která mě zvedla na nohy a pomohla mi pochopit spousty věcí. Nesmíš se bát, Nadílko. Ty se tomu strachu postavíš a přemůžeš ho, vím to. Musíš se mu postavit sama a vydržet to tu nesnesitelnou chvíli, která nastane a» chceš, či nechceš. Když uspěješ, strach zmizí stejně, jako tvé sny v Ellanderu, jestli si na ně ještě pamatuješ. Postavíš se mu a zvítězíš. Zhluboka se nadechneš a vkročíš do nového světa, ve kterém bude ta minulost navždy jen minulostí." Po celou dobu hledím Nadílce do zelených očí, ze kterých kanou slzy. Usměji se na ni a pohladím ji po popelavých vlasech. "Ty to zvládneš, Falko z Vengerbergu." |
| |
| Vengerberg "Děkuji," špitnu tiše a ač to není lehké, vykouzlím na tváři úlevný úsměv. "Netušila jsem..." zavrtím hlavou a povzdychnu si. "Nikdy jsem se nezajímala o to, co všechno jsi prožila. Neměla jsem ani ponětí... Omlouvám se. Brečím tu nad něčím, co se možná vůbec nestane, a přitom..." Projedu si rukou vlasy a rozhlédnu se kolem. Nevidím ale ani Eskela, ani ostatní obyvatele a návštěvníky města. Vnímám čerstvý vzduch, lehký vánek a... život, který kolem nás pulzuje. "Máš samozřejmě pravdu, jako ostatně vždycky," pousměji se. "Co přijde, to přijde, nemá smysl se tím teď zabývat. Chtěla bych získat kontrolu nad něčím, co neovlivním, co možná nebudu moci změnit. Jenomže já nenávidím tu nejistotu, když nevím, co se stane!" zamračím se na malý okamžik, než se můj výraz opět změní v poddajný až pokorný. "Mluvím tu pořád jen o sobě, promiň mi to," ušklíbnu se a dotknu se čarodějčiny ruky. "Budu se prostě radovat z toho, co je teď. Že jsem s Tebou a že jedeme za Geraltem. A co se stane..." pokrčím jen rameny a nechám zbytek věty viset nevyřčený ve vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Sakra, když je člověk mrtvej, zapomene, jak horký maso nechutně pálí. Chvíli, i přes to všechno, co naznačuje tomu, že se ze mě stal psychopat, vypadám jako klučina, co si jenom opařil prsty a mračí se na tu věc, co mu to provedla. Ještě že se Milwa věnuje svému jídlu. Utřu si ruku a popadnu znovu nůž. Křehká žebírka nechutně zapraskají, jak je zlomím. Z bažanta se kouří a já čekám, až svrhcní maso trochu vychladne. Mojí odpovědí na to, jeslti to je dobrý, je fakt, že když už vím, že se neopařím, zhltnu to jako hladové psisko. Tak dlouho už jsem nejedl. Nojo, uvnitř trochu krvavý. Hm, nevadí. Kosti odhodím do lesa pro nějaké to zvíře, co půjde kolem. Myslím, že Milwě chybět nebudu... Komáři jsou protivní, ale co. Pod vodu nemůžou. Jako by tam lučištnice vůbec nebyla, rozepnu a odhodím na plášt tuniku i košili. Snad ji v nějakém hloupém žertíku nenapadne je schovat. Ale horší by to bylo s kalhotami. Odeberu se k řece. Teď už by to chtělo jenom nějakou pěknou lesní ženušku. Zrzavou nebo černovlasou... ne to protivný strašidlo, co se snaží chovat mile. Nebýt jednou s elfáky, vsadím se, že neviděla nahýho chlapa. I když budu v tu chvíli zranitelný, nechám zbytek oblečení na břehu a ozve se šplouchnutí, jak zmizím ve vodě. Trochu studená, ale po celém dni v sedle osvěžující. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Okamžitě se bráním. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A okamžitě po dopadu vytáhnu svůj nožík na bylinky. Jinou zbraň u sebe nemám. Vyčkávám. |
| |
| Vengerberg Usměji se mile na Falku. "Správně, raduj se a užívej si života dokud můžeš. Nikdy nevíš, co se stane. " Stisknu dceřinu ruku a pohlédnu jí do očí. "Neměli by jsme vědět, co se má stát, protože když znáš budoucnost, je to to nejhorší, co se v té době mohlo stát. Proto je věštění budoucnosti velice nezbezpečné. Když tam uvidíš život, nový život, který přivedeš na svět, manžela, krásný dům a kupu peněz, přestaneš se starat o všechno ostatní a nezajímáš se o nic. Když tam uvidíš smrt, jak svojí tak něčí jinou, začneš dělat vše pro to, aby jsi jí zabránila, až se z toho někdy zblázníš. Nejlepší je žít život takový, jaký je a užívat si ho, dokud to jde." Tolik strachu, tolik bolesti, tolik pokory a vzpomínek. Je toho tolik, co jsi nájm ještě neřekla, Hvězdooká. Smutně skloním hlavu a přemýšlím, co ještě dodat. Co? To by bylo asi vše. Jednou nám svůj příběh poví... Zdvihnu bradu a usměji se. Pustím ruku milované dcery. "Tak zaklínačko, když se chceš radovat z toho, že jsi se mnou a Geraltem, tak by jsme se mohly dát zase na cestu." Pevně stisknu uzdu své klisny a čekám na Ciri. |
| |
| Vengerberg -> Shaerravedd -> Kaer Morhen Tiše poslouchám čarodějčin proslov a přemýšlím nad tím, co říká... Ano. Ano, není dobře vědět, co nás čeká. Přesněji řečeno co nás čekat MŮŽE. Ty sny... Ty dávné sny mi na klidu nikdy nepřidávaly. Ještě že už je nemám, že zmizely... "Ano, pojeďme, a» jsme na Hradišti co nejdříve!" vyhrknu nakonec horlivě a pobídku Kelpii patami, až se kobylka vzepne a postaví na zadní. "He-á!" vykřiknu a rychlým cvalem vyrazím po ulicích města ven, do volné krajiny, na sever... |
| |
| Vengerberg -> Shaerravedd -> Kaer Morhen Docela se polekám, když se Kelpie vzepne na zadní s Ciri na hřbetě. Proboha! Snad nespadne! Pak už je vidím, jak žene kobylu rychlým cvalem ven z městských bran Vengerbergu, jako by byla vítr. Usměji se nad tím a následuji Falku. Málem ji nestačím, jak jede rychle, ale běžím tak rychle, jak mi kobyla dovolí. Když máme město pár mil ta sebou, zpomalím, abych ji neuhnala. Celou cestu jsem se těšila z rychlé jízdy, sledovala krajinu kolem a přitom mi vítr pročesával havraní vlasy. Teď jsem byla ale ráda, že jsem zpomalila, nebo» nic se nesmí přehánět. Zavolám dopředu na princeznu. "Falko, nežeň tak, Kelpie to nevydrží! Musí si odpočinout." |
| |
| Vengerberg -> Shaerravedd -> Kaer Morhen Užívám si rychlost a volnost, s jakou projíždím okolní krajinou za městem. Cítím vlající vítr ve vlasech, který mne zároveň šlehá do tváří. Vnímám čerstvý vzduch a jeho vůni, stejně jako aroma stromů rostoucích a kvetoucích podél cesty. Nechávám svou mysl zcela se odpoutat od pozemských starostí a svobodně ji "vypouštím" kamsi vysoko a daleko... A najednou onou mlhou překrásných zážitků pronikne Yennefeřin hlas. Rozesměji se a prudce Kelpii zabrzdím. "Kelpie to zvládne, je zvyklá! K rychlosti je přímo stvořená!" zavolám na čarodějku, ale pokorně na ni čekám, zatímco nechávám sebe i kobylku vydechnout. Teprve když se ke mne černovláska znovu připojí, pokračuji: "Zato ta tvoje kobylka vypadá, že spíš než rychlost je jí bližší výdrž," přimhouřím oči, v nichž mi ďábelsky zableskne. Pak stočím pohled kamsi zpátky a znovu se zasměji. "A Eskel vypadá, že ta jeho herka už má nejlepší... nebo spíš všechna léta za sebou," spiklenecky zamrkám. |
| |
| Vengerberg -> Shaerweedd -> Kaer Morhen Jsem ráda, že Ciri zastavila a počkala na nás. Moje kobylka by už dlouho rychlou jízdu nevydržela a ta Eskelova už vůbec ne. "No, ale my nemůžeme za to, že Kelpie je asi nějaká kouzelná. Nebo alespoň má takové velice neobyčejné vlastnosti. Moje už není zrovna nejmladší a s tou Eskelovou budeš mít nejspíš pravdu." Oplatím zaklínačce mrknutí oka. Konečně jsem zase u ní. "Jak daleko je to do Shearweed?" Zeptám se Ciri, když nás dohnal zaklínač. |
| |
| Vengerberg -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Znovu se vesele zasměji, když se Yennefer přidá k mému názoru ohledně Eskelovy kobylky. Pak se však zarazím, když se MĚ YENNEFER zeptá, kolik mil je to do Shaerraweddu. Pozorně se na čarodějku zadívám, zatímco čekáme, až nás zaklínač dojede. Vážně to neví? Nebo... je to jenom zkouška? "Asi tři sta mil," odpovím nakonec a stále čarodějku sleduji, čekajíc na nějakou její reakci. |
| |
| Vengerberg -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Tři sta mil do elfího města a pět set dalších na Hradiště." Přemýšlím nahlas. "Takovým tempem by jsme mohli být na Kaer Mohren za pár dní!" Zkouška? Ne, jen jsem chtěla mít jasno, ujistit se, že to není příliš daleko, ani příliš blízko. Bylo by načase, aby se naučila číst myšlenky... Potřebovala by to... Moje tvář a můj výraz zůstaly nedobytné, jako kamenná zeď. Neprozrazovaly nic. Tedy alespoň si to myslím. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Před malou chviličkou jsi říkala, že tímhle tempem uštveme koně," připomenu čarodějce a jen těžko zdusím smích. Chápu její touhu být na Kaer Morhen co nejdříve, ale to já chci přece taky! Tolik pospíchá? Ale, ale, ale... usměji se sama pro sebe a oči mi nepřestávají zářit potměšilostí. Náhle si všimnu jisté, sotva patrné změny v čarodějčině chování. Yennefer se sice odjakživa snaží vystupovat jako chladná a bezcitná čarodějka, ne však vůči mě. Právě proto mne překvapí, když se tak najednou zachová. "Yennefer? Co je, co se děje?" zamračím se. Její chování mě trochu vyleká, už mě začínají svrbět prsty, které se jenjen natáhnout po meči... |
| |
| -> Shaerraweed -> Kaer Morhen Zakroutím hlavou. "To jsem sice říkala, ale s malými přestávkami to zvládneme." Pospíchám. A co je na tom divného? Moc se mi tam nechtělo, ale když jsi se objevila ty, něco to ve mně probudilo... Všimnu si Falčiny reakce na moji změnu chování. Na to odpovím jen úsměvem. "Ale nic, dceruško, nic se neděje. jen jsem si vzpomněla na takového velmi milého pána."řeknu s s nemalým úšklebkem. A mezi zuby ještě ucedím. "Až příliš milým..." |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Moc se mi nelíbí, když mne čarodějka tak odbude. Opřu se lokty o hrušku sedla a zvědavě se na ni zadívám, zatímco stále čekáme na Eskela. "O kom to mluvíš? No tak, Yennefer, buďme k sobě upřímné a otevřené, teď už nemáme co skrývat," vyzvu čarodějku. Není to ani tak moc prosba, nyní s ní nemluvím jako dcera se svou matkou, ale jako žena s ženou, sobě rovnou. Nikdy nebylo co skrývat, jen ne na všechno byla vhodná doba. To už je ale pryč, teď jsme konečně zase spolu, tady a teď. A možná není moc času... |
| |
| Když uvidím Kestrel a Triss s úsměvem seskočím z koně... Kestrel," řeknu trochu unaveně, "ty jsi, ael vyrostla," pak si ji na chvíli odtáhnu a dojdu k Triss, a rychle jí obejmu, pevně a láskyplně: "Triss, jsem rád, že tě vidím, a ty bys měla vědět, že tebe vidím vždy rád," usměji se znova a objímám ji dojat z toho setkání... "Pojďme posedět mé drahé," řeknu a už se ohlížím po nějaké té kavárně... |
| |
| -> Shaerraweed -> Kaer Morhen Máš pravdu... Ciri... Na její vyzvání neodpovídám. Čekám a dlouho nic neříkám. Přemýšlím a vzpomínám. "Bylo to opravdu dávno. Byla jsem ještě mladá adeptka. Byla jsem zortržitá a neposlušná. Ale s tím, jak narůstaly má léta, začala jsem si zvykat. Také jsem si uvědomovala spousty věcí. Ale o to tu nejde... " Povzdychnu si. "Měla jsem učitelku, kterou jsem měla na de všechny ráda, vážila si jí a brala ji za opravdovou čarodějku. Ale jak to bohužel bývá, š»astné chvíle nevydrží dlouho." Zkloním hlavu a ani se nesnažím zakrýt smutek, který ve mně tato vzpomínka vyvolala. "Jednou odjela a už se nevrátila. Když mi oznámili, že už není mezi námi, bylo mi smutno... A když mi řekli, že mě bude učit on, bylo mi ještě hůře. On, takový nepříjemný člověk. Nikdo ho neměl rád. Já z něho neměla dobrý pocit... Ale co jsem mohla dělat. Chodila jsem s hlavou nahoru a snažila se si místo něj představit minulou čarodějku. Jak to udělat, když on je nenáviděný a ona byla zbožňovaná? Nepovedlo se a má léta ve škole se začala hroutit. Až do rána jsem psala úkoly a trénovala kouzla. Ten jeho ledový úsměv mě provázel všemi sny. Abych ti přiblížila jeho chování... Už jsem večer nemohla cvičit, protože bylo pozdě a už jsem na nic neviděla pod ztěžklými víčky. Ráno jsem se dostavila do místnosti, kde se vyučovalo a to, co jsme si měli natrénovat, jsem neuměla tak, jako ti ostatní. A on mi udělal přednášku asi na dvě hodiny, že jsem líná a že se to neobejde bez trestu. Musela jsem bez kouzel opsat knihu od jedné velice vzdělané ženy. Ty ji znáš. Viděla jsi ji na Thaneddu. Byla to Tissaia de Vriess. K tomu jsem měla dělat ostatní úkoly, jako před tím. To by nebylo to nejhorší. O léta později jsme se znovu potkali, ale ne v dobrém. Právě na povstání na Thaneddu... Ale jeho jméno, ani té učitelky ti nežeknu. Nechtěj to po mně. Doufám, že uspokojím její zvědavost. Podívám se dozadu, jestli už se Eskel přiblížil. Smutek v mé tváři se pomalu vytrácí a snažím se myslet na něco jiného. Hlavně na Marigoldovy balady. Ty mě vždy dodají dobrou náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Překvapeně se za ním podívám, když vidím, že se mu chce v tuhle chvíli koupat. Koupat se....teď? Ne nebudu zvědaná. Je mi to jedno. Zbavým se kostí a přiložím na oheň. Nakonec výtáhnu lahvičku, kterou jsem vzala v kovárně a jilmovou větvičku. Naškrabu kůru a trošku dřeva a nasypu ho do lahvičky. Tak už mám krásnou barvu na vlasy. Zůstávám jen v košili, kalhotách a botech, protože si nechci ušpinit oblečení. Napatlám si barvu na svoje nechutně světlé vlasy a nechám trošku zaschnout. Bez studu zamířím k říčce si umýt přebytečnou barvu z vlasů, protože účelem bylo změnit barvu vlasů a ničeho jiného. Rozhodně mě nevytrhne Cahir žbráchající se ve studené vodě. Brrrr. Studená. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Jako zvíře útočící z vody se najednou se šplouchnutím vynořím, zrovna když se sklání nad hladinou, chňapnu ji za ruce a stáhnu do řeky. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Z očí mi srší blesky, když mu nadávám.Jsi hnusnej mizera, co nemá nic lepší na práci než děsit holku. Mám chu» tě v tý vodě utopit. Ale já si raději počkám........... vzhnu po něm drzý pohled. Pomsta bude moje, vojáčku. Teď už nejsem bělovlasá ale tmavosláska. Přesněji zrzavá jako liščí chlupy. Vzdám sušení a znovu si namočím vlasy, když jsem hotová vysápu se na břeh. Promočené oblečení se na mě lepí a já mířím do tábora se usušit. Zatracenej chlap. Počkej zejtra. Pěkně ti to spočítám.Tsssssssssss. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "A co lepšího mám mít na práci? Ale, kampak! Tobě se voda nelíbí? Měla by, přece se musíš umývat," chechtám se a držím jí ruce jako v železných svěrácích. Jsem snad první případ někoho, komu smrt viditelně prospěla. "Nebo snad neumíš plavat, hm?" |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Se umeju až budu chtít. Jestli jsi chtěl umýt záda stačilo říct. Nemusels mě kvůli tomu stahovat do vody. Na otázku, jestli umím plavat neodpovídám. On zkrátka nemusí vědět všechno. Za chvilku mě nejspíš začnou zubu cvakat o sebe. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Zatímco poslouchám Yennefeřin příběh, mé zamračení se stále více prohlubuje. Nikdy mi neřekla, netušila jsem... Ach, jaks byla naivní, Falko! Copak jen Tvé dětství nebylo zrovna nejlepší? To sis vážně myslela, že jsi to nejubožejší dítě pod sluncem?! Vzpamatuj se přece! vytýkám si v duchu své pokrytectví vůči ostatním. "Yennefer, já... nevím, co říct. Snad jen - promiň," ozvu se po chvíli tiše a z očí mi lze vyčíst upřímnou omluvu za mé hloupé chování z dřívějška. Tissaia, ano, na tu si pamatuji. Velice pedantská, ale vyřazovala z ní i srdečnost a přátelství. Chtěla bych ji poznat víc, bohužel už to není možné... "Nebudu se ptát, nechceš-li. To ovšem nic nemění na tom, že mě to zajímá," pousměji se. "Pokud mi to někdy budeš ochotná prozradit, ráda Tě vyslechnu," řeknu odhodlaně a na potvrzení svých slov ještě kývnu. To už k nám ale přijíždí i Eskel, a tak tento rozhovor ukončím a přemítám nad dalším tématem k hovoru. Nějakým... neutrálním. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Kurva, Milwo, ty seš tak nepříjemná ženská. A nejhorší na tom je, že v okolí několika mil jediná! Kam se poděly všechny ty hezký holky, co se usmívaly a flirtovaly? Vymřely za tu dobu, či co! Srazí se protichůdné pocity. Milwa mě jako tvor neskutečně štve, je strašná. Na druhou stranu jsem jenom chlap a ona konečně nevypadá jako vybledlá strachy. Ačkoli jsem na ni dneska řval a zapřísáhl se, že s ní nikdy... Sakra, jak já někdy nesnáším tyhle nízký pudy. To si nemohly vybrat lepší chvíli? Proč zrovna s ní? Ještě že jsme ve studené vodě, to se zatím ovládám. Ale čert ví, jak dlouho budu mít svoje tělo pod kontrolou. Dokonce se přestanu smát, protože uvnitř probíhá boj. Naštěstí jen okamžik, i když mně to připadá jako věčnost. Ženská sakramentská. Zcela nečekaně na sebe Milwu přitáhnu. Svůj boj jsem prohrál. Měl bych to o mnoho lehčí, kdyby se jí bílá košile nelepila na tělo. Skloním se a dotknu se rty těch jejích, ale ne hrubě, jak by se ode mě teď dalo očekávat. Nechci si vysloužit kopanec, který ale asi stejně dostanu. Proto si ji chytím tak, aby mě pořádně kopnout nemohla. Cahire, jsi idiot. A ty to víš. O to je to horší. Ani ovládat se neumíš, pomyslím si trpce, ale teď už s tím nejde nic dělat. Stalo se. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "To neříkej, měla jsi jako malé dítě jeden z nejhorších příběhů. A nemusíš mě litovat. jen jsem si vzpomněla na toho čaroděje, to je všechno... " Tissaio... byly jsme docela i přítelkyně... proč? Vždy» jsi za nic nemohla... Pousměji se na Falku. "Ani nevíš, jak jsem ráda, že nenaléháš... " Vyruší mě přijíždějící Eskel. "Co by jste řekli na malou přestávku?" Neptám se kvůli nám, ale kvůli zaklínači,nebo» ten právě přijel a neodpočíval, jako my dvě. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Konečně si ho můžeš prohlédnout - poznáváš ho, i když jsi ho zatím viděl jen na rytinách v učeneckých knihách, je to mohutný graveir, s rohovinovými hřebeny na lebce. Cení na tebe zuby a je připravený ke skoku... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Nůž stále připravený ve vhodnou chvíli bleskurychle zasadit ránu. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Nemyslím si. Ne po tom, cos řekla," ztlumím hlas do sotva slyšitelného šepotu a zavrtím hlavou, čímž chci svým slovům dodat na ještě větším významu. Na zbytek Yennefeřiných slov se jen pousměji. Protože už nás však dojel Eskel, opouštím pro tuto chvíli dané téma a s povděkem přijmu nabídku krátkého odpočinu. "Já jsem pro, Eskele?" otočím se na zaklínače a čekám, co na to on. Přecijen do této chvíle neměl příliš šancí se projevit, tak a» má alespoň trochu pocit, že do naší "společnosti" patří... |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Snažím se tvářit klidně, i když mě bezmoc rozčiluje. Překvapeně strnu, když mě políbí. Zastihl mě zcela nepřipravenou. Ksakru. Docela rychle se vzpamatuju, ale pořádně kopnout do rozkroku ho nemůžu. Opatrně se v jeho objetí pohnu a nohou v kožené botě mu přišlápnu prsty u levé nohy. Žádné jen špičkou, ale pevnou patou a ještě se o jeho bosou nohu pořádně opřu. Možná se mu zachvilku na noze i otočím. Odtáhnu se od něj a přeruším polibek. Opravdu mě nemusíš líbat na omluvu, že jsi mě namočil. Jsi hodný, že jsi mě chtěl udělat radost, ale to nemusíš. Je mi jasné, že jinak by ses ke mě ani nepřiblížil. A teď mě pus». Chci se jít usušit. Mluvím jemně. V mém hlase není ani náznak ironie. Čemuž se sama divím. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Když se Eskel nemá k odpovědi, pokrčím rameny a prostě seskočím s Kelpiina hřbetu na zem. Přehodím kobylce opratě přes hlavu a vedu ji k blízkému stromu, lemující jakési "odpočívadlo" jen kousek od cesty. "Tak jdete, vy dva?" otočím se, když přehodím uzdu přes jednu z větví a začnu z brašen vytahovat měch s vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Trhnu sebou, a ačkoli mi ze rtů unikne jenom syknutí, bezhlesně jimi řeknu - "au". Abych se osvobodil, čert ví, co čekat od téhle ženské, stále ještě držíc Milwu sebou plácnu dále do vody. Doprdele, mrcha jedna. "Notak, to sis nemohla stoupnout jinak?" vyčtu jí, i když vím, že to udělala záměrně. "Milwo, já nejsem blbej. V okamžiku, kdy tě nechám dojít do tábora, popadneš kudlu a budeš mi s ní mávat pod nosem - ne, jak tak koukám, tak úplně jinde. Níž..." Na chvilku se odmlčím. "Vidíš, ale ty mi taky dlužíš omluvu - za to, žes mi šlápla na nohu. Takže?" opět se k ní nakloním. Mně jen tak neunikneš, potvoro. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Promiň, já nerada. Špitnu zcela nevině. Vím, že mu je jasné, jak to ve skutečnosti bylo. Inteligence není něco, co by se Cahirovi nedostávalo, ale dobré vychování to jo. Omluvu už jsi dostal a teď mě pust. Slibuju, že nepoběžím do tábora, abych tě....hmmm....připravila o tvou chloubu. Začínám se dostávat do ráže a chystám se opět procvičit v urážkách, drzostech a ironii. Je mi zima a chci jít spát. Sama!! Ty si jdi chytit nějákou divoženku a mě nech bejt. Stejně se ti nelíbím. A jsem pro tebe moc stará. Když se to tak vezme, to poslední je pravda. Jsem stará. Ale není to na mě poznat. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Stále ještě Milwu tisknu na širokou hruď a nezdá se, že bych ji jen tak mínil pustit. "Nedostal. Tahle byla neupřímná. A já tě nepustím, dokud to nenapravíš. A tobě je přece zima, mně je tu příjemně..." ušklíbnu se. Při zdůraznění toho, že chce jít spát sama, mi zacukají koutky a málem se znovu začnu smát. Ona si vážně myslí, že jí dám pokoj. "Sama? Když už jsem tě namočil, měl bych tě zahřát," řeknu, jako by se to rozumělo samo sebou. "Ale jak sis mohla všimnout, jediná nedůtklivá divoženka jsi tu ty. O stáří bych pomlčel, jsem starší. Ještě něco milýho mi povíš?" odpálkuju všechny její vytáčky. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Něco milého? Zrovna mě nic nenapadá, kromě toho jak dopadneš, když mě nepřestaneš ošahávat a svádě». Udělal bys líp, kdybys mi šel natrhat hezkou kytici. Abych ti ráno měla, co dát na hrob. V soušasné chvíli není milejší stvoření než já. Chichichi. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Milwo, kdybych tě osahával, vypadalo by to naprosto jinak. Tak nepřeháněj. A kytku ti můžu natrhat leda z mechu a trojlístků - abys ráno měla co na snídani." Ruce jí konečně pustím, ale chytnu jí kolem pasu a přitáhnu se ke břehu. Jen co najdu pevnou půdu pod nohama, postavím se. Milwa může jen a jen jásat, protože na sobě už necítí moje ruce. Několika skoky se dostanu na souš a otřepu se. Nějak si nedělám starosti s tím, že teď už dolní část těla nekryje voda. Třeba ještě, mrcha, změní názor. Ale to spíš u ohně. Svaly se vlní pod kůží jako hadi. Jenom popadnu oblečení, co jsem nechal na břehu, ještě jednou se na Milwu ohlédnu a pomalu zamířím do tábora. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Když žena dělá drahoty, tak je chladná panna. Když je nedělá, tak je děvka. Myslím, že první možnost je mi milejší. prohlásím zcela klidně. Neplýtvám takovými zbytečnostmi jako hlasité nadávky nebo řev. To mi připadá zbytečné a neužitečné. Jeho narážku o mé snídani pochopím. Tssssss. Ti to pěkně spočítám. Býložravec a přežvýkavec jseš ty. Konečně mě pustil a když zmizí dál od řeky. S úlevou sebou plácnu do vody. Už mi není zdaleka taková zima jako předtím. Vyhrabu se z vody a vracím se do tábora. Vůbec mě neláká skutečnost, že se před Cahirem budu muset převlkat, ale co se dá dělat. Tentokrát mu žádnou výhodu nedám. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro V táboře, preventivně, protože vím, čím mi vyhrožovala, jí schovám nůž. Luk by nestihla popadnout, kdybych k ní rychle skočil, tím jsem si jist. Sice mi naskočí husí kůže, ale nemám se do čeho utřít, tak ze sebe setřepu co nejvíc vody a jen co si sednu, přehodím přes ramena těžký pláš». Aspoň že oheň příjemně hřeje. Ještě by mě mohlo hřát něco jiného... Zavrčím si pro sebe jako podrážděný vlk. Byl jsem ochoten se ovládat tak, abych jí neublížil. Jenže čím víc se cuká, tím víc mě provokuje. Milwa se konečně vrací do tábora. Jelikžo na mě byla ve vodě hnusná, ani se nesnažím skrýt to, že mě velice zaujala mokrá a lepící se košile. Nasucho polknu, tohle je vážně test sebeovládání. A já nevím, jestli se na ni bez servítek vrhnout, nebo se ještě naposled pokusit ji dostat jinak. Poslední šance, potvoro. Aspoň kdybych tě mohl obejmout! To bych možná zvládl... jenom konečně cítit ženské tělo... Ale když tu bestii uvnitř neuklidníš... Pak tě prostě znásilním... Protože potom už nebudu schopen vzdorovat tomu protivnému hlásku, který mi to radí už od začátku. "Milwo..." ozvu se konečně chraplavě, tiše. "Musíš být pořád taková? Notak, pojď sem, ještě oba nachladneme... Slibuju, že o nic nepokusím - pokud tedy nezměníš názor..." Donutím se jí přitom dívat do očí, abych vypadal aspoň trochu důvěryhodně. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Nejdřív se vyždímu a teprve potom začnu řešit rozmrznutí mé tělesné schránky. Projdu kolem ohně k místu, kde jsem nechala svoje věci. Vidím tu luk, šípy, ale nůž tu nikde není vidět. Že mi ho sebral. Srab. Zbavělec. Bojí se, že by mu ublížila křehká dívka. Dál prohledávám věci a tvářím se, že jsem si zmizení zbraně nevšimla. V brašně najdu svůj šátek, který použiju provizorně místo ručníku. Postavím se ke Cahirovi zády a porozepínám si knoflíčky u košile. Opatrně se začnu otírat. Nakonec nechám košili spadnout k zemi a obleču si pouze dlouhou vestu bez rukávů, jejíž spodní lem mi sahá do půlky stehen. Dřív než si svléknu i kalhoty obleču si svůj teplý pláš». Nakonec si jen v botách, vestě a plášti přisednu vedle Cahira. Není to špatný nápad, ale nepřibližuj se ke mě dokud neuschneš. Přiložíš ještě na oheň? Je mi docela zima. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro A proč jak. To, že mě ihned neposlala do háje, svědčí o tom, že tu ještě jistá naděje je. A já se jen tak nevzdám, to tedy ne. Jo být ve městě, to bych se na to vykašlal. Stydlivka. Nahýho chlapa to jo, to očumuje. Ale jak se má sama svlíknout, dělá drahoty. Ale voda toho ukázala dost... Na její poznámku o uschnutí mám chu» něco poznamenat, ale zadusím to v sobě. Kořist se totiž osmělila, tak nač ji plašit. Podělal jsem si to vlastní netrpělivostí. Meč mám na druhé straně, než sedí Milwa. A tam někde se skrývá i její dýka. Její soptění mě donutilo být obezřetný. Natáhnu se pro dřevo, jež mám taky po ruce, abych kdyžtak nemusel vstávat, a přihodím na oheň. Podívám se po Milwě, ale nic neříkám. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Natáhnu nohy blíž k ohni a musím urovnat svůj pláš», protože se mi odhrnul a ukázal toho víc než dost. Mil dávej si pozor. Cahir se určitě tak snadno nevzdá. Kam mohl dát ten zatracenej nůž? Zahodit ho do lesa? Asi po něm v krajním případě dubu muset něco hodit. Třeba kámen nebo nějákou větev z ohně, která bude mít jeden z konců ohořelý....Ten něco chystá a ty mu tady ukazuješ skoro celý stehna. Tvářím se klidně a uvolněně, nebo» se mi pomalu začíná vracet do končetin teplo. To se však nedá říct o mých vlasech, které mě ještě dlouho budou studit. Co mám dělat? Převracím si tuhle myšlenku v hlavě a nakonec se začnu dívat na malé jiskřičky, které vyletují z právě přiloženého topiva. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Mysl, jež byla zmrtvýchvstáním oprostřěna skoro od všeho "rytířského", co jsem kdysi měl, si snaží vzpomenout, což je skoro nadlidský úkol. Ano, uklidnit kořist. Dát jí pocit relativního bezpečí... Být milý. Bohové... ženský sou děsní tvorové. Copak já to ještě dokážu? Budu se muset překonat. A jestli se cukne, vážně jí zakroutím krkem. "Na," podám jí svou košili, a» si s ní teď dělá, co chce. Já se zvednu a vezmu ty dvě vidlice a píchnu je v bezpečné vzdálenosti od ohně. klacek od bažantů hodím do ohně a dám tam nový. Za chvilku už se Milwina košile suší na provizorním věšáku. Celou dobu však po očku koukám, jestli se mi tam u zbraní nehrabe. Pak si sednu zpět k ní. Za tu chvíli jsem už trochu oschnul a vlasy do rána nějak taky uschnou. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Děkuju. S údivem sleduji, jak dává sušit moje oblečení. Co se to s ním stalo? Proč je tak milý? Čert, aby se v něm vyznal. Ten něco chce....a já vím moc dobře co........hajzl já ho snad skalpuju. Nebo ne mám na něj být hodná? Se uvidí. Ano ještě se uvidí. Svoje myšlenky si nechám pro sebe. Nedobrovolná koupel mě osvěžila, ale už se mi chce znova spát. Jednu ze sedlových brašen si dám pod hlavu a stulým se do klubíčka. Stále se dívám do ohně a pokouším se rozeznat jednotlivé plamínky. Po hašteřivém stvoření ani památky. Možná to je tím, že únavy je silnější než já. Co budeš chtít ke snídani? zeptám se, protože chci jít za svítání na lov. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro V ruce zlomím jednu malou větvičku. Ona se prostě rozhodla, že půjde spát, potvora. Už si aspoň natáhnu kalhoty, ale pro mě to stále neznamená konec lovu. "Cokoli, co se bude dát jíst," odpovím zase co nejkratší větou. Teď jsme se zase dostali k praktickým věcem, kde podle mě není potřeba nic víc dodávat. Prohrábnu rukou mokré vlasy a začnu si dělat pelech. A» Milwa chce nebo ne, dnes se kontaktu se mnou nevyhne. Dal jsem jí všanc svoji košili, ale v noci může přituhnout a já se ráno nemíním probudit promrzlý. Lehnu si k jejím zádům a přehodím přes sebe zbytek pláště, který nemám pod sebou. Ruka naprosto automaticky Milwu obejme. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Jsem připravená k boji i k útěku, ale zatím to na mě není poznat. Trošku ztuhnu, když mě obejme. Čím jsem si zasloužila, že mi chceš zahřívat záda? Nebo to má být jako omluva za tu studenou koupel? Rozhodně se mu musí nechat, že pěkně hřeje. Jestli se má něco stát, tak a» teď. Já chci spát. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Může cítit, že jsem se znovu zavrtěl. Zvedl jsem se totiž na lokti. Dýchám jí do mokrých vlasů. "Mmmožná..." zabručím a drze vezmu do rtů její lalůček. Počítám s tím, že se asi bdue chtít oprostit, a proto jsem připraven si ji zase pevně chytit. Tak, potvoro, jemnější už být neumím, to bych musel být zženštilec. Uvidíme, kolik máš pudu sebezáchovy, aby to šlo po dobrém. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Než se Cahir stačí bránit přitlačím mu nůž na krk. Jelikož mě nechceš dát pokoj můžeme udělat dohodu. Za prvé....ráno žádný zmínky o týhle noci, protože je to poprvé a naposled, kdy spolu my dva něco máme. Za druhé nechci mít žádný modřiny, škrábance a podobně a žádný perveznosti. Ber nebo nech bejt. A» si vybere. Pro mě za mě může táhnout k čertu, ale pokud ne. Proč nestrávit studenou noc v teple? |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ha, že by výhra? Já věděl, že nakonec neodolá, potvora jedna. "Beru na vědomí. Ale jelikož nejsem masochista..." Sevřu její zápěstí s nožem a oddálím ho od krku. Pak jí ho vyrvu z prstů a prostě odhodím někam do tmy. Teď už - doufám - se nemá Milwa čím bránit. "Líbání je taky perverznost?" zeptám se s nádechem jízlivosti a jen tak mimochodem ji zbavuju svojí košile a vůbec všeho, do čeho se stihla zabalit. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Jsem si moc dobře vědoma, že mě zbavuje oděvu. Boty! Nechceš mi sundat i boty, aby v nich nebyl další nůž? Přeruším polibek a zeptám se ho. Zkusím se patou pravé zapřít o špičku levé. Netrvá dlouho a bota je dole, ale tu druhou si sundat sama už neumím. Člověk musí vědět kdy ustoupit. Proč si dnešní noc nevychutnat? Poprvé a naposledy. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Mlčky sundám botu a taky ji někam odhodím. Nepovažoval jsem za důležité se s tím zdržovat, když kalhoty nemá. Za celou dobu už jsem nedočkavý, ale ještě se jakž takž držím pod kontrolou. Jediným štěstím je snad to, že mám svoje kalhoty. Hlavu rovnou zabořím mezi ňadra. Při mé počáteční netrpělivosti by mohla nabýt dojmu, že ji odbudu, ale neděje se tak. Tahle ženská není normální, kdo ví, co by mi provedla, kdybych se jí nezavděčil. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Není sobecký, napadne mě najednou. Jiný na jeho místě by se choval jinak. Pochybuju, že budu litovat téhle noci. Člověk přece musí nějak vědět, že je živ. A to jsme nebo ne? Obejmu ho nohama kolem boků a přitáhnu si ho k sobě. Nemáš toho na sobě něják moc? zašeptám někde mezi vzdechy a steny. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ačkoli mě na sebe přitáhne, stále se opírám o ruce, abych ji nezadusil. Místo toho začnu jako upír okupovat krček. "Pokud si chceš užít, radil bych, aby tam to 'moc' ještě zůstalo..." zamumlám a dlaní přikryju jedno ňadro. Jenže nevím, jak dlouho... proč jenom dělají některý kalhoty tak těsný? zaúpím v duchu a se posunu směrem dolů. Konečně je to měkké tělo jen a jen moje, aspoň na chvíli, tak si jej všude musím ocejchovat polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Něžně zavrním, když mě začne dráždit prso. Zatraceně nádherné. Pokud nechce spěchat nechám to na měm. Když mě začne líbat po celém těle se slastně protáhnu a z hrdla mi unikne několik spokojených stenů. Hmmmm. Tohle se mi líbí. Moc příjené, špitnu Cahirovi. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ačkoli mi na začátku říkala, že kousání ne-e, trochu si to na vnitřní straně stehna neodpustím. "K snídani bude asi káně..." řeknu tiše, ale určitě mě musela slyšet. Částečně to byl záměr. Nečekaně si ji pevněji chytnu a zabořím hlavu do klína. Aspoň ráno nebude brblat, že za nic nestojím.... i když stojím... doslova... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A pokouším se při tom dostat k jeho mysli, má-li to monstrum ještě něco takového. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro On je vážně dobrý milenec. Hmmm. Tohle bych mohla dělat často. Pod jeho dotyky se svíjím jako had pomalu stoupám k vrcholu vášně. Káně? Aby nebyl k jídlu úplně jinej ptáček. Humor mě rozhodně neopouští, ale všechy myšlenky se mi pomalu začínají ztrácet. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Když ho nebudeš krájet nožem, tak klidně," uchechtnu se. Načasuju si to tak, že zrovna v nejlepší - aspoň doufám - ji pustím a zabojuju s kalhotami. Konečně se jich zbavím, což je pro mě úleva. Milwu jsem dokázal bez problémů chytit už předtím, přeci jen je pro mě lehká. Odlepí se od země a já si ji na sebe posadím. Dech se mi zrychlí a unikne mi jedno z tichých zabručení. Tohle mi chybělo snad ještě víc, než jsem si uvědomoval. Přitisknu si ji na sebe a rukama sjedu přes pas, boky až na zadeček. Nos zabořim mezi krk a rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Netrvá dlouho a všechno kolem mě se promění v záplavu hvězd nebo možná ohnivý vodopád. To bylo zatraceně silné, povzdechnu si, když se konečně vzpamatuju. Jsem naprosto vyčerpaná, že nemůžu ani otevřít oči. Hmm. Bylo to pěkné. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Aby si nemyslela, že z toho jen tak lehce vyvázne, zakousnu se jí do ramene. Počáteční slib je zapomenut, ta bestie uvnitř je silnější. Kdybych ji mohl plně mohl pustit z řetězu, vypadalo by to jinak - divočeji. Stále ještě sedím, ale bolí mě záda. Milwu pevně svírám, jako bych ji chtěl rozdrtit, a oddechuju ji do vlasů. Bezvládné tělo je pro mě už jenom přítěží, proto ji složím na pláště a padnu konečně na záda. Milwa má ode mě pokoj - těžko říct, na jak dlouho. Když máme jenom jednu noc. Nejsem si jist, jestli chce nebo nechce obejmout. Přeci jen to pojala jenom jako sex. Kdyby tomu tak bylo v nějaké hospodě, asi bych se zvedl a odešel. Protože v tom nic jiného nebylo. Ale teď ležím a zmáhá mě malátnost. Však jestli bude něco chtít, předpokládám, že se ozve. Na to má hubu prořízlou dost. |
| |
| Jakmile spatřím Essi okamžitě jí obejmu a zulíbám... Sestřičko..." promluvím chraplivě a rychle si utírám slzy..."Toto je Essi Daven, toto je Kestrel a Triss Ranuncul..." představím dámy, "ale teď už..honem na to víno," zahalekám a vtrhnu do vinárny... |
| |
| Oxenfurt To, že znám Marigolda od mala vím jistě, ale to, že zná on mě teď a tady, to tě velice překvapilo. Jen nevěřícně jdu za ním do vinárny. Chtěla jsem si s ním promluvit, ale už se mi do toho příliš nechce. Že by o mně věděl? To je přeci nemožné! Ani já jsem nevěděla, že přijdu! |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Netrvá dlouho a zavinu se jako kukla do pláš»e. Předtím, ale stačím ještě na Cahira zahuhlat: Dobrou noc. Budit zásadně ohleduplně. Přetáhnu si cíp pláště přes hlavu a zavřu oči. Spánek. Konečně. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro No co, její mínus. Natáhnu si kalhoty až notnou dobu po tom, co se Milwa uložila ke spánku. Přehodím přes sebe svůj pláš» a taktéž usnu. Probudí mě ranní chlad a rosa - holt nemám košili a spím jenom tak. Oheň už taky stihl vyhasnout. Podle šera slunce teprve vstává, ale Milwa už štrachá. "Moji košili," zabručím zase krátce a natáhnu k ní ruku. Ta její by už mohla být suchá, tak ji chci zpět. Neobtěžuju se už se žádnými zdvořilostmi - chovám se jako předtím, když řekla, že se o tom nebudeme bavit. Tak nebudeme, mně je to fuk. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Naštvaně vykročím k hromadě jeho věcí a chystám se ji prohrabávat. Kde je můj nůž? Chci ho okamžitě zpátky nebo si půjčím tvoje věci. Když příjde na vlastnictví zbraní nejsou se mnou žerty. Okolo je, ještě dost šero, než abych hledala, kam mi zahodil druhý nůž. Až nějáký najdu asi ho vyzkouším na tom zmetkoj. Ještě, že to byl jen sex. Alespoň nemusím mít výčitky svědomí až ho stáhnu z kůže, vykastruju a vykuchám. Možná to nebude v tomhle pořadí, ale co se dá dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Kušuj od mých zbraní!" zavrčím akorát a vytáhnu zpod pláště její nůž. Ušklíbnu se. "Chytej," oplatím jí to a hodím ho po ní - ne, tohle by vážně normální člověk neudělal. Naštěstí se zabodne do země těsně před Milwou. I já se začnu pořádně oblékat a připravovat na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Věnuju modrookému poslední pohled a ztratím se mezi keři. Ano jsem potvora. A nemám Cahira ráda. Milenec je dobrej, ale osobnost katastrofální. Co by ženská mohla čekat od křížence démona s člověkem? Tiše se plížím lesem. Po bažantím úlovku doufám v něco jiného. Zaslechnu praskání větviček a skryju se za strom. Nedaleko vidím bachyni se selaty, které je pro mě moc silný protivník. Chvíli počkám, a když prasata zmizí jdu dál. Snad něco ulovím. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Jen co zmizí a já už neslyším její kroky, poberu zbytek svých věcí a osedlám koně. Na vraníka přivážu zase tu plechovku, co jsem kdysi nosíval. Ty mi taky můžeš políbit, lučištnice. Jdu stejnou cestou, jako jsme sem šli včera. Akorát teď proti proudu řeky. Ještě mám chu» jí zaplašit koně, ale ona by si mě našla a asi by mě měla ráda ještě míň. Pokud to jde. |
| |
| Lehce od sebe Marigolda odstrčím, překvapena jeho reakcí, ale pak se jen zářivě usměji a obejmu ho se stejnou intenzitou. Chyběl jsi mi...ty brečíš? Marigolde, proboha, co se s tebou děje? No, nic, to nevadí....Moc jsi mi chyběl. Těší mě dámy, myslím, že víno není vůbec špatný nápad. Pousměji se, naznačím úklonu a bezh okolků vyrazím za Marigoldem. Na rtech mi hraje spokojený úsměv. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Chvíli jen tak stojím, ale potom jdu za Ciri. Také si uváži klisnu ke stromu a jdu jí pomoci. "Neboj se, jdeme. Ale nespěchej tak, nebo nás uhoníš." Dodám s mírným úšklebkem ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Už se hodně rozednilo a kořist nikde žádná. Zatraceně. Aby do toho čert kopnul. Končím. Jdu do tábora. Nejraději bych něco ulovila, protože když nic nepřinesu ten hajzlík ze mě bude mít švandu. Ale co tak si udělám snídani z něho, aby ho ten smích přešel. Otočím se na podpadku a poklusem se vracím do tábora. Jen co výjdu ze stínu lesa, tak se překvapeně zastavím. Grošák je pryč, vraník taky a Cah též. Rozhlížím se po táboře s lukem připraveným zabíjet. Hvězdička je velice klidná, jako kdyby žádné nebezpečí nehrozilo. Netrvá dlouho a i já pochopím proč. Zmetek. Si myslí, že když mě nemá rád, tak si může jentak zmizet? Omyl. Mohl mi to zcela civilizovaně říct. Co teď? Sesbírám svoje veškeré věci v táboře a osedlám ryzku. Vyhoupnu se jí do sedla a zadívám se k řece. Moc dobře vím, kam jel. Stopy číst umím. Mám ho hledat nebo ne? Stojí mi to za to? Nestojí. Tak proč to Milwo sakra řešíš, a» ho vezme čert. Tak jedem, Hvězdičko, pobídnu klisnu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Zastavím grošáka a zpozorním, trocu se zamračím a celé tělo se napne. Ruku jen tak mimochodem položím na jílec meče, kdyby to byli nějací šílenci. Že by se tu pořádal hon? Jestli ano, tak tu blízko bude město. Možná město se sídlem nějakého pána... pořád jsem graf, mohla bych tak získat mnohem lépe informace... ale.. lepší být opatrný. Grošák pohodí hlavou a vraník dupe kopyty do země. Neznámý hluk jej děsí, ale nemůže utéct. Podvědomě se začnu obklopovat onou aurou, která neradí lidem se ke mně přibližovat s nepřátelkými úmysly. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ale jo, docela bych si nějakýho toho človíčka zalovil. Jako v Cintře. Hezky proseknout míchu utíkajícího vojáka, který na černých křídlech helmy vidí smrt... Po tváři mi přejede stín krutého úsměvu jen při té vzpomínce. Naštěstí mám svoje brnění na hřbetě vraníka, který mě ne moc ochotně následuje, tak kdyby si Nilfgaardskou jízdu pamatovali, nepoznají mě. Jen co se dostanu někde, kde jsou stromy řidší, pobídnu koně do lehkého cvalu. Celkem mě po nundé Milwě zajímá, co jsou zač. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Pobídnu rysku z vody na pevnou zem. V lese nepojedu stejně dobře, ale budu lépe chráněná. Co kdyby to byli lidé z té včerejší vesnice. A pokud je Cah v maléru není to mojí chybou. Co to může být? Honci? Nebo něco horšího? Pokud je to obyčejná společnost na lovu, tak se mezi ní nehodlám plést. Tiše se vytratím a nikdo nebude vědět, že měli svědka. Hluk se stupňuje a doufám, že to nebude nic strašného. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Oplatím čarodějce úšklebek a zhluboka se napiji své vody. Je sice trochu zteplalá, ale na osvěžení vyschlého hrdla i tak výborná. "Mhm?" nabídnu Yennefer se zdviženým obočím měch a zadívám se za její rameno na zaklínače. "Bude celou dobu takhle mlčet?" zeptám se se zájmem. |
| |
Oxenfurt Zvědavě si prohlédnu krásnou Essi a potom vejdu za ostatními do vinárny. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jak se ti na první pohled zdá, tak jedou v neuspořádáné skupině, ale při bližším zkoumání vidíš jakousi formaci... Jedou s křikem, mění směr a na prázdno sekají svými meči... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Moc inteligence nemá...cítíš jeho pocity...velké překvapení, hlad, nenávist...a...v nejzazším koutku jeho myšlenek i strach... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Živím jej pomalu, zatím co se snažím bránit drápům "majitele" strachu. Hýčkám jej a pěstuji. Vyvíjím. Zvětšuji. Až cítím, že začíná mohutnět a přerůstat z nejzasšáho koutku graveirovy chabé mysli, do aktivního vědomí. Nasycen mými vzpomínkami z hradu Styga. Pocity pár sekund před dopadem proudu horké lávy. Pár sekund vědomého života vprostřed zvolna tuhnoucího lávového menhiru. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Zvednu obočí a zacukají mi koutky. Musím zjistit, co je tohle za šaškárnu. S elfy jsem už spolupracoval, vždy» mi pomáhali na Thaneddu. "Hej!" křiknu hlasitě hlasem trénovaným na řvaní při hluku bitvy na velkou vzdálenost, abych byl schopen vést vojáky. Možná je to sebevražda, poutat na sebe pozornost, ale... Ale co. Třeba něco ví. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ve tvém zorném poli se objevil Cahir, který právě hlasitě volá na jezdce, ti se obrací směrem k vám a při bližším pohledu zjiš»uješ, že jsou to Aen Seidhe. (!) |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Vidíš, že to nejsou Scoia´tael...mají na sobě staromódní, ale velmi drahé oblečení, někteří mají lehkou zbroj a všichni tasené meče. Jeden z nich, asi jejich vůdce, popojel trochu blíž k tobě a pohrdlivě se na tebe dívá. Má dlouhý pláš», pod kterým se leskne kroužková zbroj. Rovné světlé vlasy má stažené stříbrnou páskou. Dlouze si tě prohlíží. "Co tu chceš, Dh´oine?" Řekne s hlasem plným odporu... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Jen tak projíždím," pokrčím rameny a dívám se elfovi zpříma do očí. "Ale zajímalo mě, kdo tu tak huláká a vyvádi psí kusy. A označení člověk bych vynechal..." ... protože já sám nevím, co to vlastně jsem. Stále člověk? Kdo ví. Každopádně když mě budou považovat za démona jako ti ve vesnici, tím líp. Půjde to i beze zbroje. Aura strachu, která se kolem mě podvědomě ježí, když si nejsem jist nebo... no, mám pocit, že je to až na pár případů skoro vždycky. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Díky" Vezmu si nabízenou vodu a s chutí se napiji. Na Ciriinu otázku odpovím pokrčenými rameny. "Znáš zaklínače... Buď je nedokážeš umlčet, protože pořád jen o něčem mluví, že se nedají zastavit... Nebo nemluví vůbec... Se svými znalostmi s Geraltem by jsi to mohla vědět. Já, až přijedem na Hradiště, být tebou, bych ho poprosila, aby nám, nebo jen tobě, protože ty mi to stejně převyprávíš... " S mírným otázníkem ve tváři vzhlédnu k dcerce. "Jak tě hledal až na konci světa... " Ten posměšek v obličeji, který se tam na okamžik objevil, se nedal přehlédnout. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Zasměji se, když si uvědomím, o jaké události to čarodějka mluví. "No jistě, hledání..." potřesu hlavou a oči mi zamlčí vzpomínky. "To už je tak dávno, že si to ani pořádně nevybavím. Povím Ti o tom cestou, a» nějak zabijeme čas," navrhnu a převezmu od Tebe zpátky měch s vodou. Nastavím dlaně jako mističku a požádám Tě, zda bys mi do nich nenalila trochu křiš»álově průhledné tekutiny. Tu pak nabídnu Kelpii, aby si i ona zchladila hrdlo. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Ušklíbnu se. "Já myslela hlavně Geraltův příběh, to byla totiž legrace... Protože jak tuším, a možná správně, ten tvůj příliš zábavný nebyl..." Poposednu si a zamyslím se. "Ale jinak si Tě ráda vyslechnu..." Jen tak, očkem, pohlédnu na stále mlčícího Eskela. To, že zaklínači mlčí, je známé, ale takto? |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Možná bude lepší, když necháme minulost minulostí," podotknu s posmutnělým úsměvem a uklidím měch se zbytky vody zpátky do sedlové brašny. "Dáme si pauzu, nebo pojedeme dál?" zeptám se, abych raději změnila téma, a ohlédnu se po čarodějce. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Zkoumavým pohledem si Falku prohlížím a přemýšlím, co všeechno se jí po cestě na hrad Styga asi stalo... "Jistě, zaklínačko. Je nejvyšší čas vyrazit. Musímeještě nějaký kus cesty urazit." S těmi slovy se opřu o ruce a vstanu. Jdu kekoním a začnu je připravovat na další cestu. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Děkovným úsměvem a pohledem oplatím čarodějce její pochopení pro to, že nechci o minulosti již raději více mluvit. Stejně jako ona upravím Kelpii sedlo a vyšvihnu se do něj. "Tak jedeme, do Shaerraweddu cesta dlouhá a do večera moc času nezbývá," kývnu na znamení, že jsem připravena k odjezdu a střelím pohledem po Eskelovi. "Vím, že míří na Kaer Morhen stejně jako my, ale... Nerada bych, aby jel s námi i do Shaerraweddu. Nemohli bysme mu zkusit ujet?" nadhodím a čekám, jak se čarodějka vyjádří. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Při Ciriině zmínce se jen pousměji. "Asi opravdu budeš moje dcerka." Řeknu nahlas. Chápu, že tam nechceš nikoho cizího. Ale já si musím klisnu šetřit, není ani zdaleka tak dobrá, jako Kelpie. Až vyjedeme, ujedeme. Takto si to myslela? Tázavě pozvednu obočí. Při tom jsem skončila přípraou koně a začínám na něj dávat věci. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Ano, to bude nejlepší. Ta jeho herka vypadá, že beztak moc dlouho nevydrží, ušklíbnu se směrem na Eskela a jeho rádoby koně. Dojel nás teprve před chvílí a zatímco my dvě už se připravujeme dál na cestu, on a jeho čtyřnohý společník vypadají, jako že melou z posledního. Vyrazíme a uvidíme, pojedeme středně rychle. Tvoje kobylka vypadá v o poznání lepším stavu jak ta jeho, znovu kývnu hlavou k Eskelovi. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Řekla bych, že máš pravdu... Trochu pokrčím rameny a nasednu na klisnu. "Tak jedeme?" Zeptám se Falky s mírným úšklebkem. Ale je tu jeden problém... Když mu ujedeme, on si nás najde, je to zaklínač a stopovat umí... V myšlenkách se Ciri zeptám, jestli náhodou nezapomněla... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Nevadí, tou dobou už budeme jistě dost daleko... Jestli mi rozumíš, podívám se na čarodějku s tázavě pozdviženým obočím nepochybujíc, že mě pochopí. "Ano," odpovím nahlas na její otázku o odjezdu a pobídku Kelpii do kroku. Trochu rychlejšího, zkusíme něco jako indiánský běh. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Rozumím, ale nepodceňuj zaklínače! Pozdvihnu při tom obočí navlas stejně, jako Ciri. Ale to už jedu co nejrychleji za dcerkou. Asi má pravdu, nedohoní nás... Směji se do větru, směji se, jak mi rozčesává havranní vlasy. A jedu za dcerkou k Shaerrawed... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Když zaslechnu čarodějčin smích, i mně se na tváři objeví pousmání. Ohlédnu se po černovlásce a s radostí sleduji její veselí. Nepodceňuji je, mluvím z vlastní zkušenosti, jednoho totiž dost dobře znám, zkusím nadhodit ironickou poznámku, samozřejmě pouze v myšlenkách. Nemůžeme přece pomlouvat zaklíanče nahlas, když s námi jeden takový jede... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen V tom návalu radosti, smíchu pozdvihnu obočí. Opravdu? Ty znáš nějakého zaklínače? A kterého prosím Tě? Jakobych zavolala na Ciri, ale jen jako, protože stejně jako ona, tedy myslím, že si to myslí, nechci pomlouvat zaklínače v jejich přítomnosti, pokud to není opravdu zapotřebí. Předkloním se ještě více v sedle a pokusím se popohnat klisnu k rychlejšímu běhu. Na Kelpii nemám, protože je nadpozemsky rychlá, krásná a u každého si upoutá pozornost. Ale chci zrychlit. Chci jet rychleji, co nejrychleji... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Říká se mu Bílý Vlk, Gwynbleid. Určitě jsi se s ním taky potkala, ušklíbnu se vesele a pozoruji čarodějčinu snahu jet s větrem o závod. Kelpii držím trochu zkrátka, kdybych jí příliš popustila uzdu, zmizely bychom za první zatáčkou jako nic. "Klid, malá, klid, necháme ji vybláznit," zašeptám ke kobylce tak, aby mne Yennefer neslyšela, a s radostí sleduji její další počínání. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Přestanu se smát a zatvářím se naoko vážně. Já a zaklínači? A nějaký Bílý vlk? Kde jsi to... Uleknu se. Jejda, Marigold zase něco vyzpíval ve své originální baladě, že? Bílý vlk a střípek ledu. To by mu bylo podobné, když mě popisuje, že mám srdce jako z kamene. Trochu zmírním tempo. Jednak si myslím, že kobylka občas potřebuje trošičku vydechnout, ale nezmírním ho natolik, abych na Falku nedohlédla. Koneckonců není tak daleko, kdyby chtěla, mohla by ujet, ale stále je v dohlednu... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Samozřejmě nemluvím o uších, ale o jiných částech těla. Schválně, jestli jim to dojde, když se dělají tak chytrými. "Ale nemyslím si, že je moudré všude vytrubovat, co jsem. " |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Když zpomalí Yennefer, skoro Kelp zastavím, abych jí neujela. Eskel už se courá o pěkný kus dál za námi a nevypadá, že by měl extrémní snahu hnát tu svou herku nadoraz, aby nás dojel. V což taky doufáš, jen si to přiznej, ušklíbnu se pro sebe a počkám, dokud mne čarodějka zase nedojede. Vzhledem ke vzdálenosti, která nás dělí od zaklínače, se rozhodnu mluvit zase normálně. "Marigold? Ten slavný trubadúr a básník? Ty se s ním snad znáš osobně? Povídej! Jaký je? Skutečně je takový děv- Ééé, chci říct milovník žen, jak se o něm říká?" zahraji si na překvapenou a zvědavou, ačkoliv Marigoldovu skutečnou povahu samozřejmě znám velice dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Takové urážky si nenecháme líbit! Spoutejte ho, bude odveden ke Starším - ti zjistí, co je zač!" Poté se na tebe Aen Seidhe vrhli, tasili meče a chystají se tě svázat... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Asi sem vážně cvok. Nějak se ovládnu, ale stále mi cuká v koutcích. "Ale notak, taková nevinná poznámka... Myslím, že mě ani nemusíte poutat. Pojedu s vámi sám. Ber to třeba jako šlechetné gesto..." pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Nevěřím tvým šlechetným gestům... dobrá, nespoutáme tě, ale odevzdej své zbraně!" Elfové tě nechali být, ale stále na tebe mají namířeny tasené zbraně... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Rozhodně nechci o svoji zbraň přijít. Cítil bych se potom divně. Strašně zranitelně. Až na pulzující, pro čaroděje zjevně černou, auru nevypadám, že bych na ně chtěl útočit. Spíš to vypadá, že se dobře bavím. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Zatímco jedeme za jejich Staršími, mlčím. Snažím se uklidnit a netlemit se, jako bych si moc šlehl fisteechu. Za chvíli se mi to i podaří. Budu potřebovat vážnou tvář, když s nimi bud jednat. Snad budou rozumnější než tady tenhle. A jestli ne, budu se muset překonat. Přeci jen jich bude přesila. Třeba bych se i dozvěděl, kdo že mě to oživil... a proč. Možná to byl nějaký elf, ten by takové vědění znát mohl. Kdo ví. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Pokouším se dohnat a zkrátit vzdálenost, jaká mě od Falky odděluje.Popoženu svoji klisnu kupředu a začnu se uklidňovat. Tedy takto rozjařená jsem snad ještě nebyla. Je to snad díky Ciri? Nebo tomu, že se těším na Geralta? "Ano, znám se s Marigoldem, tím mluvkou, co si říká trubadúr. Své řemeslo ovládá velice dobře, to se musí nechat, ale mohl by se krotit. Těch žen, co měl a má. Náš vícehrabě Julián... Ani spočítat bychom je nedokázali. Já znám jen kněžnu a pár dívek, o kterých mi Geralt vyprávěl. Ale nikdo nemá tušení, s jakou si to kde začíná. To si vzpomínám, jak jsem ho před dvaceti lety zachránila od Rience, toho jistě znáš, takový chlápek, čarodějný učeň, a po každém boku měl básník jedno děvče od hostinské." Zakroutím hlavou, jakoby to neměl v hlavě v pořádku. Ale každý má jiné názory. Konečně jsem vedle Ciri. Ale ona mi stejně zase ujede... Přivřu oči a nechám se unášet větrem, který mi čechrá havranní a nezkrotné vlasy. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Co s ním vlastně je? Kde je?" zeptám se, předkloním se a opřu o hrušku sedla. Dívám se před sebe do dálky a vychutnávám si tu volnost a svobodu. A skutečnost že jedu s Yennefer za Geraltem... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Přijedu k Ciri a chvíli jedu vedle ní. Dívám se k lesu, který je před daleko námi. Pokrčím rameny. "Co já vím. Již dlouho jsem ho neviděla. Vím jen, že pokračuje ve skládání balad." Potom mlčím, nevím, jak v rozhovoru pokračovat. Ale někdy za slova mluví něco jiného... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Marigold, jistě. Ten nikdy nechyběl tam, kde byla zábava, dostatek piva, vína a žen," zasměji se a je v tom znát trochu smutku z toho, že i trubadúra už jsem neviděla celé věky... "Začínám přemýšlet o tom, zda vůbec jezdit do Shaerraweddu," pronesu jakoby mimochodem, tiše, takřka šeptem. Zrak upírám kamsi před sebe, ale ve skutečnosti nic okolo nevnímám. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Pozdvihnu obočí a zakroutím hlavou. "Teď už nemůžeš couvnout, Ciri. jedeš tam, tak tam jeď. Chtěla jsi, nevím z jakého důvodu, ale nevzdávej to. Nakonec je jedno, kdy se postavíš minulosti, a» je jakákoliv, ale čí dříve, tím lépe. Není dobře věci odkládat. A zrovna ty se musíš své minulosti podívat do očí. Zažila jsi toho jistě dost a některé věci potřebují vysvětlení. A to vždy..." pronesu další poučky a trochu zpomalím svoji klisnu. Nemusím ji uhnat hned na začátku. Sleduji krajinu před sebou, les, ke kterému za chvíli dojedem, louku, která je v dáli a cestu, po které jedeme. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Já nejedu do Shaerraweddu proto, že se chci postavit minulosti," zavrtím hlavou a pousměji se. "Chci... chtěla jsem tam, protože jsem chtěla znovu vidět tu krásu a vnímat historii, která tím místem prochází. Se mnou to ale nemá nic společného," ujistím čarodějku, i když jisté drobné zaváhání v mém hlase asi postřehla. "Přemýšlím však o tom, že je to jen zbytečné zdržení," dodám na vysvětlenou. Je však otázkou, zda tím chci přesvědčit Tebe, či spíše sebe... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Povzdychnu. "Kdo ví, proč tam jedeš..." Po velice krátké odmlce dodám. "Zbytečné zdržení to není. Jestli chceš znovu vidět tukrásu, tak jdi, dokud máš to místo při cestě. Co když se tam již vícekrát nepodíváš?" Nechám tu otázku viset ve vzduchu a nějakou chvíli jen naslouchám přrodě. Potom ale řeknu rozhodným hlasem. "Ciri, dělej, jak uznáš za vhodné a jak ti srdce radí, ale já se tam každopádně chci podívat. V Shaerrawedd jsem nebyla snad celé věky. A možná ne snad." Na tu poslední poznámku pokrčím rameny a jedu dál... |
| |
| MH: Vzhledem ke změně PJ dojde trochu k urychlení hry......zejména za Regise. No uznejte......Přece nebudu trpět samomluvou.:-) |
| |
| Shaerrawedd - Cestou na Kaer Morhen Já a moji společníci jsme po prazvláštni, ne zrovna klidné noci ( alespoň co se týče mé osoby ) opustili můj skromný příbytek na pohřebišti Fen Carn a vydali se svižným tempem směrem k Díllingenu. Zde jsme střávili asi dvě hodiny času. Moji společníci pozdní snídaní v hostinci a nákupem potravin na cestu a já.....Já jsem si, po zralé úvaze a zhodnocení skutečnosti, že všichni tři páni vyslanci jedou na koních a je orajně nepraktické, abych za této situace já, coby jejich průvodce, šel pěšky, opatřil koně. Statného, temperamentního ryzáka,jejž dostal, snad z piety za již dávno pošlého "vypůjčeného" osla, jméno Drakul. Poté jsme město opustili a rychlým cvalemse vyhnuli vsím a vískám i městu Brugge. Prespali jsme v lese poblíž říčky Chotly, kránu ji přebrodili a k polednímu pak u Mayenny překonali i brod na říčce Ině, čímž jsme krátce pobyli na území Dolního Sodenu, Mihli se lesem v severním cípu kraje, zvaného Zaříčí, přes noc jsme překonali strmé, divoké svahy Mahakamu ( vlastně jsme moc po svazích nejeli. Pro koně je tam terén dost obtížný.....ale průsmykem, kolem pevnosti Carreras dosud vede kupecká stezka ) třetího dne cesty jsme se, krátce po poledni zastavili na pozdní oběd ve městě Rivii Kde se pánové vyslanci zmínili hostinskému "U Zaklínačského meče" jak vypadá osoba, které mají doručit důležitý vzkaz ( a potpořili svůj dotaz notnou, zlatě se lesknoucí, dotací na podporu restauračních zařízení v Rivii ) a dostalo se jim odpovědi, že dityčná dáma krátce pobyla v tom samém hostinci, projevila značný zájem o meč, díky kterému nese hostinec svůj název......a když jí nebyl prodán, odjela velmi rychle, na bujné černé klisně směrem k Vengerbergu. Ti tři byli ze získaných zprácv tak nadšení, že ani nepoděkovali a hodlali ihned odjet a pokusit se dívku dohonit. Omluvil jsem se za jejich chování, zapletil za oběd a pánům vysvětlil, že i pokud zde Cirila byla, má před námi mejméně jeden den náskok. Nechtěli ten náskok ale ještě prodlužovat tak jsme se zase rychle vydali na cestu. Navečer jsme v zájezdním hostinci takřka na dohled Vengerbergu napojili a nakrmili koně a dopřáli jim krátký odpočinek. Do Vengerbergu jsme dojeli již pozdě v noci....Jen snad zázrakem jsme byli ještě do města vpuštěni ( A nebo opět napomohlo Nylfgaardské zlato? :-) ). Přenocovali jsme v hostinci v centru města a ráno se při snídani dozvěděli že námi hledaná mladá dáma odjela z města časně ráno téhož dne, v doprovodu dámy, nápadně se podobající čarodějce Yennefer, která zde kdysi měla své místo u dvora. Nepřekvapilo mě to. Jsem si jist, že žiji-li já, byli nějakým způsobem přivedeni k životu i ostatní. Záměr Osudu, jehož řízení už nás jednou svedlo dohromady, tedy ještě nedošel svého konce. Podle slov podkoního, který se staral té dívce o koně prý dámy měly v úmyslu překročit u Ban Glean řeku Pontar, navštívit ruiny elfského města Shaerrawedd a odtud pak dojet až k proslulému hradišti zaklínačů Kaer Morhen, kdesi hluboko v hustě zalesněných kopcích Synných hor. Prý zaslechl, jak se o cestě domlouvají, když chystal té dívce koně. Rozhodli jsme se tedy nasadit ještě jednou svým koním velmi rychlé tempo. A k večeru, když už se sluince začalo klonit k obzoru, zahlédli jsme přes zelenou pláň lučiny, na kterou jsme se tryskem vyřítili z lesa, v dálce před sebou lesknoucí se stužku Pontaru...a o kus blíž, ikdyž i tak i pro mé oči daleko, dva....ne, tři...osamělé jezdce. Nijak nespěchající tři postavy, blížící se pomalu, ale neodvratně, k řece... |
| |
| Oxenfurt, vinárna Když vejdu dovnitř, posadím se k Marigoldovi ke stolu. Stále mi vrtá hlavou jedna jediná otázka. On veděl o mém příchodu, když zná mé jméno? Nedá mi pokoje to, že o mně ví. Vždy» mi sám říkal, že to nevěděl... Je to divné. Sednu si a mlčky se dívám nervózně po ostatních. Potřebuji se ho na tozeptat, ale... Jak? Kdy? A kde? Je tu moc lidí. Začnu si hrát s prsty a různě je proplétám. Dávám si ale pozor, aby z nich nevzešlo nějaké znamení a já nezpůsobila nějakou katastrofu. |
| |
| Shaerrawedd - Cestou na Kaer Morhen - Yennefer a Falka ( a někde vzadu Eskel ) Slunce už se kloní k západu. A nijak nespěchající kroky vašich koní vás, přes les a rozlehlou š»avnatou lučinu, posetou lučním kvítím, donesly k brodu na řece Pontaru. Eskel konečně dohnal obě dámy a všichni tři koně se právě žíznivě sklonili k hladině řeky a začali hltavě pít, když jste v dáli zaslechli dusot koňských kopyt. Koně jedou teď už jen cvalem a, zřejmě přitahováni za otěže, zpomalují. Ale i tak jedou dost rychle, aby jste za okamžik poté mohli, když otočíte hlavu po zvuku kopyt, zahlédnout čtyři jezdce, blížící se k vám... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Jedu s dcerkou bok po boku a při tom vedeme nepříliš záživný rozhovor. Protože nevíme, co si navzájem odpovědět. Ale když jsme si povídali, dojel nás Eskel... Zajedu očkem po Falce. To by ale nebylo nejhorší. Když sesedneme z koní, uvidíme v dáli za sebou asi čtyři jezdce. "Tak co máš v plánu, zaklínačko?" Zeptám se. Rozhodnutí nechám zcela na ní. Já nikam nespěchám, jen ji doprovázím. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Nejsem moc nadšená z náhle přítomnosti Eskela, a to i přesto, že zaklínač s námi vůbec nekomunikuje. Nejraději bych však byla pouze s čarodějkou, zaklínačova přítomnost je dle mého jaksi... navíc. A zatímco necháváme odpočívat své koně, zaslechnu blížící se jezdce. Zadívám se směrem, odkud přijíždějící tuším, a spatřím v dálce hned čtyři kopytníky, kteří se ženou k nám... Zcela nevědomky sáhnu po svém meči a tasím, přičemž udělám dva rychlé kroky dopředu a postavím se před Yennefer. Kdesi v hloubi se mi cosi vysměje, že potřebuje-li někdo z nás pomocnou ruku, jsem to spíše já nežli čarodějka, ale ten hlásek rychle zaplaším. Ne, už ne! Nenechám ji napospas nebezpečí, nechci ji znovu ztratit, to a» raději zemřu sama! "Drž se zpátky, kdo ví, co jsou zač," syknu přes za»até zuby na Yennefer a pozvednu meč. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Ale hned jsem musela od svého rozhodnutí, nechat vše na ni, odstoupit. "Tak hele, zaklínačko. Skloń čepel Vlaštovky a uklidni se. Správně jsi poznamenala, kdo ví, co jsou zač. Nemusíš každého přivítat s napřaženou Vlaštovkou." Začnu jí vyčítat její až příliš urychlený krok. Na znamení toho, že to myslím vážně, že mě nemá proč chránit, jsem si šla uklízet věci zpět do vaků na klisnu. Jsou ještě daleko a pár minut potrvá, než tu budou. Ale odvahu má, to se musí nechat. I když chováním se Geraltovi nepodobá. Ten by seděl a dělal, že si jich vůbec ani nevšiml, dokud některý z nich nevytasí meč a nevrhne se na něj. A vůbec. Skoro vše se dá vyřešit jinak, než souboji a meči. Praví příkladem je básník. A taky mi může říct, proč se tak bojí, když je tu se mnou a zaklínačem. Zaklínač, zaklínačka a jedna z nejmocnějších, která ovládá čas, a čarodějka proti čtyřem jezdcům. To je k smíchu. Pokud to není Fillipa s Vilgfortsem... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Jezdci už nejedou tak rychle. Očividně i oni si už všimli, že u brodu někdo je. Proto zpomalují do mírného cvalu a poté do rychlejšího kroku. Jednoho z nich je velmi dobře vidět i na dálku. Jeho převážně černý oděv se i z dálky jasně odráží od výrazně zrzavé srsti jeho koně. Nevypadá na vojáka, ani na špeha. Ostatní tři muže lze jen těžko určit. Mají totiž přes hlavu přehozené kápě dlouhých jesdeckých pláš»ů. Ale, jak je dobře vidět když se přiblíží na blízký dohled, minimálně kšírování jejich koní je nylfgaardské. Z úrovně blízkého dohledu by čarodějka i zaklínačka mohli skoro přísahat, že průvodce těch tří už někde viděly. Obě. A obě v ten samý den a na tom samém místě... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ano, Regis. Ale.......Jeho jsi přece viděla naposledy na hradě Stygga těsně předtím, než jej navždy pohltil proud žhané lávy. Tohle nemůže být on. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ano, Regis. Ale.......Neměl ten být náhodou mrtev? Zabit na hradě Stygga? |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Zatraceně, Yennefer!" zamumlám trochu nevrle, ale částečně také smířeně s čarodějčiným chováním. Je mi jasné, že zrovna ona ochranu mého meče nepotřebuje, ale... "Nilfgaarďani! Jsou to... Nilfgaarďani," vykřiknu zlostně, sotva spatřím barvy a znaky na koních tří jezdců. V mém úsudku mne však trochu zmaten ten čtvrtý, jako kdybych ho už někde viděla... Ten upír? Ale vždy» ten má být... "Mrtvý," vydechnu nahlas a skloním meč. Zmateně se otočím na čarodějku, co na naši návštěvu říká ona a zda Regise stejně jako já poznala. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Také si všimnu barev, v jakých jedou ti jezdci. Ale ne všichni, ten čtvrtý je... Toho znám! To je ten Geraltův přítel! Jak se jen... Regis! Ale ten zemřel pod proudem žhavé lávy! To nemůže být on! Zastavím se v půli kroku a nevím, co mám říct. Když Ciri skloní Vlaštovku, uvědomím si proč... "Je to on, že ano?" Zeptám se jí, jakoby nevěřícně. Ale jak by to mohl být on? Je přeci mrtvý! Dívám se na čtyři jezdce pohledem,který jasně naznačuje, že tomu nemohu uvěřit... stejně jako Falka... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Ale to už ti čtyři dojeli pomalu až k vám a lze si je pořádně prohlédnout. Ti tři jsou bez pochyby nylfgaarďané. Ikdyž.....Nechovají se tak. Prostě poklidně zastavili své koně a prohlížejí si vás. Beze známky nepřátelství Hmm.....dokonce snad pohlíží na Falku i s úctou. Ale neprojevují se ani slovně. Pustili před sebe raději svého průvodce. Ano......Teď už nelze pochybovat. Opravdu je to Regis. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Jak jsme se blížili, zaslechl jsem mimoděk rozhovor Falky s Yennefer a v duchu jsem se musel usmát. Bystré dámy. I po letech si mě dovedou vybavit. A to jsme se setkali jen tak krátce. Nechal jsem raději pány vyslance, aby zastavili zatím koně asi na dvě koňské délky od těch tří u brodu a sám jsem ještě kousek popojel a pak sesedl. Trochu mě bolí zadek, jak jsem byl dlouho "pryč" a nemohl tudíž jezdit na koni. Ale když vidím překvapení ve tváži obou dam, za trochu otlačenin to stálo. "Ano mé dámy. Opravdu vás zrak neošálil. Jsem to já." Usměji se na ně se semknutými rty. "Věru není lehké dostihnout půvabnou mladou zaklínačku na cestě krajem, který dobře zná, slečno Ciri. Ti tři pánové jsou vskutku z Nylfgaardu. Vyslanci vašeho otce, Emhyra var Emreis, císaře Nylfgaardu. Ale nepřišli sem porušit slib, kterým se vám otec kdysi, alespoň tak mi to pánové vyprávěli, zavázal a odvést vás mu coby manželku. Mají jiné poselství a vy pak sama uvážíte, pojedete-li s nimi, či nikoliv. Já jsem zde jen průvodcem....který svůj úkol právě splnil. A prostředníkem v počátcích komunikace. Mohou tedy předat poselství?" |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Hledím na čtyři jezdce. Zvláš» na Regise, který nás usvědčil v tom, že je to opravdu on. Ale stejně tomu nemohu uvěřit. Zemřel na hradě Stygga. Nenechám však mé překvapení na tváři více znát a zachovám si kamenný výraz. Když však začne Regis hovořit, nemohu uvěřit tomu, co právě říká... Možná můj výraz v té chvíli vypadal velice směšně, to bohužel nevím... Prudce otočím hlavou k Falce s otázkou jí poslanou. Ciri, dceruško, on je tvým otcem? Otázka mi doslova vyletí s myšlenkami k Falce. On? To přeci nemůže být pravda? On ne! Ani jsem nepostřehla, že lékárník prosí o předání nějakého poselství. Když jsem si ale uvědomila, že něco říkal, mohla jsem se jen v duchu modlit, že počká a otázku zopakuje znovu, když uvidí naše (doufám, že Falčinu také) reakce na jeho úvodní slova. Stejně jako nemohu uvěřit těm slovům, nemohu od Ciri odtrhnout zrak. Čekám na odpověď, a» bude jakákoli. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Na Nilfgaarďany se mračím a rozhodně nemám v úmyslu schovávat svůj meč zpátky do pouzdra na zádech, ač s těmi třemi přijel i Regis, Geraltův přítel. Vyslechnu si, co nám sděluje, a už už jej chci opravit v jeho mylné domněnce, že mluví s princeznou Cirillou, která již dávno zemřela, alespoň co se mého vlastního pocitu týká, když tu zaslechnu jeho oznámení, jako bych snad o tom všem už věděla... Prudce stočím hlavu k Yennefer, která už mým směrem vyslala svou ohromenou myšlenku. Zalapám po dechu a zavrtím rázně hlavou. Ne, to ne, to přeci není možné! Emhyr a Duny...?! NE! "NE!" vykřiknu i nahlas, aniž si to uvědomím. "Ne, já nechci nic slyšet, tím méně nic o té kryse, o tom zabijákovi, který chtěl zabít mé rodiče! Nevěřím ani slovu z toho, co říkáš!" rozkřiknu se na Regise, v očích mi doutná vztek a nevěřícnost. Kdesi hluboko však na povrch vyplouvají vzpomínky, události a slova, vybavuji si mé poslední setkání s tím tyranem, v uších mi zní jeho slova... Ne, ne, ne... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Probodávám dcerku pohledem a čekám na odpověď, a» je jakákoli. Ale její výkřik mě hluboce zarazí... Ciri, já vím, že když řeknu, že ho nemáš ráda, je to velice slabé slovo, ale nemůžešho před jeho lidmi oslovovat takto. Je to přeci císař. To nejde, abys ho takto urážela... Císař a krysa... Kdo to kdy slyšel...? No, mezi lidmi se tak mluví o skoro každém... Ale příležitost Falku pokárat, by» už nejsem tak tvrdá a přísná jako před lety, si nenechám ujít. Nemůže se takto vyjadřovat. Ale... Jak je to možné? To by znamenalo.. Ale nemůže to být on! Vždy» Duny a Pavetta zahynuli na moři! Tak tu nemůže teď ovládat celý sět!... Ale jakto, že ho nikdo nepoznal? To se tak změnil? Víš, já... Už to mám! To je ta věc, která Geralta zarazila tekrát na hradě, když jsi pro nás přišla! Ale proč nám to neřekl? Proč mi to neřekl? Ale to nedává smysl... Odvrátím pohled od Ciri a hledím do země. Přemýšlím všemi silami a snažím se nalézt nějak důkaz, který by to všechno vyvrátil, ale... Čím déle hledám, tím více mi začíná docházet, že v tomto případě by mnoho kousků skládačky pčipadlo k sobě. Mohu si dovolit říci, že i všechny tam, kde mají být. To by ale znamenalo... ne! To nejde! S úzkostí vzhlédnu na Regise který náš tichý rozhovor sleduje a určitě pochopil, v čem je problém. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Se zuřivostí v očích se otočím na čarodějku, je mi úplně jedno, že našemu hovoru přihlíší tři Nilfgaarďané. "O tom... muži," jen silou vůle to slovo vyřknu, na jazyk se mi derou jiná, zdaleka ne tak lichotivá oslovení, "nemůžu mluvit jinak než jako o vrahovi a uzurpátorovi. I kdyby byla pravda, co tady Regis říká," hlas mi trochu přeskočí, ale brzy se vrátí zase do normálu, resp. do velkého rozčilení, "on přestal být mým otcem ve chvíli, kdy se údajně utopil na moři!" Prskám kolem sebe jako vzteklá kočka, mé rozrušení a rozhořčení dostoupilo vrcholu. Nikdy, už NIKDY o tom člověku nechci nic slyšet! |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Vyslanci sesedli z koní. Čekajíce, zda se jim dostane svolení promluvit a předat poselství, museli vyslechnout Yennefeřina slova nedůvěry a i věty, které ve vzteku vyřkla Falka a jejich tváře, nyní už bez kápě, nepůsobící nijak zle, nebo výhružně, vyjadřovaly čím dál tím více smutku. Ne vzteku, ne uražené pobouřenosti, jen smutku. Zato ke konci tak velkého, že by snad dokázal rozvodnit moře. "To je mi líto, vaše veličenstvo." Promluvil po Falčiných posledních slovech kdosi laskavým, upřímně posmutnělým hlasem, který zcela určitě nepatřil Regisovi. "Náš pán totiž umírá a jeho přáním bylo, vidět naposledy svou dceru. Takto, ač jistě byl krutým vládcem a mnohdy by jej i jeho vlastní lid označil za tyrana, budeme v jeho posledních dnech muset zarmoutit a on zemře ve smutku, stesku a samotě." |
| |
| MH: Připomínka - Yennefer mluvila ke mně v myšlenkách, neumí-li vyslanci Nilfgaardu číst v myslích jiných, nemohli její slova plná nedůvěry slyšet. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Slova jednoho z cizinců mě zarazí, rozhodně však neobměkčí. "Nejsem žádné Vaše veličenstvo, mé jméno je Falka. Falka z Vengerbergu. A ten umírající, o kterém tvrdíte, že je Váš vládce, pro mne není nikdo víc než cizinec. Cizinec, který mi zničil život. Mně a mým blízkým." Konejšivý hlas neznámého mne sice trochu uklidnil, na mém rozhodnutí však nic nezměnil. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen S ohromením poslouchám pány z Nilfgaardu. Tak velký císař Emhyr van Emreis umírá... Náhle stočím ještě udivenější pohled na Ciri. "Tak hele, má mladá zaklínačko. Jedna moudrá žena, Tissaia de Vries, pravila ještě moudřejší slova. A» se svého úřadu vzdáš nebo uděláš cokoliv, nikdy nezměníš to, ký ses narodila." Tissaia pro mě byla ne jen velikou čarodějkou, ale přítelkyní a jejích slov si velice vážím, zvláš», když jsou pravdivá. Tyto slova vmetu Falce do tváře a čekám, co ona na to. Bude ale horší s ní mluvit, když je v takové náladě. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Vyslechnu si Yennefeřin názor, ale ani to nijak nepohne s mým rozhodnutím. "Cirilla zemřela před deseti lety, myslela jsem, žes to pochopila," odpovím čarodějce. Nijak vztekle, ač se musím silně ovládat. "A i kdybych ještě snad byla Cirillou, jejich královnou nebudu nikdy!" ukážu na tři opodál stojící muže. "Nechci ho vidět," zavrtím hlavou a silou vůle odolám nutkání dupnout si. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Už jsem zcela klidná. Vzpomínka na Tissaiu mi dodala síly. Pokouším se si představit Falčinu situaci a vžít se do ní. Dojdu k ní a s lítostivým úsměvem jí pravím: "Jistě, že jsem nezapomněla. Ale to, kým seš nikdy nezměníš. Můžeš si říci, že nejsi princezna, ale a» si říkáš Ciri nebo Falka, stále zůstáváš tou samou nezbednou holčičkou, kterou Geralt našel v Cintře, která běhala na Stopě na Kaer Mohren, a kterou jsem naučila základy magie. nemůžeš zapomínat, Škaredko, na to, kým jsi nebo kým jsi byla. Ale jsi stále stejná. Změníš se, ale jen povrchově a jen v něčem. Ale stále zůstáváš vzučkou Lvice z Cintry a potomkem Lary Dorren. nemusíš být královnou, když nechceš, ale když zemře císař, budou války ještě větší, než byly dosud, protože se budou lidé bít o jeho místo. Na chvíli se odmlčím, nadechnu se a potom pokračuji. "Je mi jasné, že ho nechceš vidět. Ale mohu tě uklidnit, že v této situaci jsem byla několikrát. Ty ji máš jistě horší, ale to byses nedopočítala, kolikrát jsem říkala, že už ho nikdy nechci vidět. Zvláš» potom, co se zaběhl s Triss. Nebo s kteroukoli jinou. Já odjela, nadávala a vrátila se. A nezapomínej, že nás před těmi deseti lety nechal jet. A tebe nechal jít. Pochopil, že už nejsi jeho dcera, a vzdal se naděje, že kdy budeš. A nechal tě být. Oženil se s Cirillou Fionou Elen Rianon a pravou Ciri už nikdo nehledal..." Skončila jsem. A doufám, že mě aspoň poslouchala, že jsem nemluvila do větru. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Yennefeřinu řeč vnímám více než jasně, v jednu chvíli se dokonce neubráním úsměvu. Poté, co čarodějka domluví, ji vezmu za loket a snažím se ji odvést někam dál od zvědavých očí a poslouchajících uší. "Nemůžeš porovnávat svůj vztah s Geraltem a můj vztah s císařem. Vy jste se milovali - a stále milujete, zatímco já Emhyra nenávidím! Zničil mou rodinu, zabil lidi, které jsem měla ráda a udělal ze mě sirotka. Dokud jste se neobjevili vy. Nechtěj po mně, abych se s ním setkala, musela bych mu plivnout do tváře, teď, když vím, kdo vlastně celou tu dobu byl," syknu mezi zatnutými zuby, už se opět dostávám do varu. "Mohu být vnučkou Calanthé a dcerou Pavetty, ale pak budu následnicí trůnu v Cintře, ne v Nilfgaardu. S tím já nemám nic společného - a ani mít nechci. Je to temná země plná nenávisti a nepřátelství, a» se o ni klidně pobijí, udělá-li jim to radost. Ale se mnou a» nepočítají, já se toho účastit nebudu," už se zase mračím a mírně zvyšuji hlas. Hlubokými nádechy se snažím znovu se alespoň trochu uklidnit, ale příliš se mi to nedaří. "Já ho ztratila jako dítě, on mne ztratil před deseti lety. Nemám v úmyslu otevírat staré rány." |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Docela ráda jdu s Ciri o kus dál. Bla jsem přesvědčená, že nebude souhlasit, ale... Je to její otec. Vyslechnu si její řeč až do konce a potom začnu stejně soucitným a smutným hlasem pokračovat. "On z tebe sirotka neudělal. Tebe a Pavettu miloval, na to jsem je znala až příliš dobře. A ten plivanec? Klidně mu jich dej deset, klidně mu zanadávej, udělej co chceš, ale jdi za ním. A nemůžeš říct a» se o ni klidně pobijí, udělá-li jim to radost. Ale se mnou a» nepočítají, já se toho účastit nebudu. To nejde. Už příliš mnoho lidí zemřelo ve válkách a nebudou umírat ani teď! Vždy» za nic nemůžou. Nejde mi o ty lidi, kteří tu vládu chtějí, ale ty, kteří za ně budou nuceni bojovat. Všichni nejsou tací, jako ty. Silní, vytrvalí a odolní. Ale všichni mají rádi své rodiny a udělají všechno proto, aby se jim nic nestalo. A když řekneš, že ti je to jedno, a» se pobijí, mnoho rodin zemře. Jak jsem řekla. Plivni mu do tváře, nadávej mu, zakřič si, řekni mu to, co říkáš každému, jak ho nenávidíš. To si zaslouží a on to ví. Ale jdi tam." Ta řeč je marná... Ona mě stejně neposlechne. Já vím, jak ho nenávidí, ale i přes tu nenávist... Mohu ji srovnávat se mnou a Geraltem. Je to naprosto to samé. Měli jsme se rádi a já ho nenáviděla. Na lásku k němu jsem zapomněla. Ale věděla jsem, že on je ten koho mám ráda, žeje jediný, koho mám... Nepřestávám jí hledět do očí. Vím, že i přes svéčiny, které Duny spáchal, si aspoň kousek lásky za celý svůjživot, pro to, co ztratil, zaslouží... By» jen sebemenší trošek... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Možná, že by jste měla alesapoň zkusit uvážit, zda by to nestálo za pokus, jet se na císaře podívat, slečno Ciri. Třeba tím jen získáte." Pokusím se smířlivým tónem dívku nabádat. "Minochodem. Jsem možná už trochu staromódní a málo se přizpůsobuji novotám, ale i já vás znám jen jako slečnu Ciri, osvojenou dcerušku svého přítele, Geralta z Rivie. Falku.......Tu znám z dějin jako krutou, krvelačnou ženu a tou vy nejste. Jak by se líbilo mému příteli, nebo básníku Marigoldovi, či lučištnici Milwě, kdyby jste je nepoznávala jen proto, že by vás oslovili jménem, které pro vás před deseti lety zemřelo? Tehdy.....se stalo mnoho věcí. Ale bylo to tenkrát. A deset let je dlouhá doba v životě člověka, by» v sobš nosí sudbu." |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Opětuji čarodějce pohled, neuhnu - ani očima, ani ze svého názoru a rozhodnutí. "Nevzdám se setkání s Geraltem kvůli muži, jenž způsobil smrt mnoha lidí, včetně mých blízkých," odmítám se na toto téma dál bavit a otočím se k Regisovi. Jistě i on slyšel mou poslední poznámku. "Krvelačná Falka, jistě, tu zná každý. Kdo však ví, co všechno byla pravda a proč se původní nositelka tohoto jména zachovala tak, jak se zachovala? Nectím ani tolik její památku, jako spíš své vlastní vzpomínky na dny, které mi pomohly přežít těžké období," odpovím upírovi, konečně schovám meč a založím si ruce na hrudi. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Zakroutím hlavou a smutně ji svěsím. Pochvilce znovu začnu mluvit. "Holčičko moje. Copak jsi nepochopila, že tak, jak si ty přišla o matku, přijdou i ostatní lidé, děti, novorozeňata... Přijdou o otce i o matku a jen proto že nějací lidé toužící po moci si usmyslí, že budou vládnout? To velkékrveprolití ještě nepřišlo. A to největší teprve přijde!" Je to marnost nad marnost. "Lidé tu pro tebe ztrácí slova a přejí si, abys porozumněla... Jestli simyslíš, že Geralt nepočká, tak to jsi na omylu. Navíc, zapomněla jsi na takovou podstanou věc. Jsem čarodějka a dělat portály na přemístění není problém. A zbytečný čas by to nebyl. Bylo by to jen pro tvé dobro dceruško." Poslední slova již skoro šeptám. Když konečně schovala meč, spadl mi ze srdce jeden z mnoha kaménků, které mě tížily. |
| |
| "Vůbec nepočítejte s tím, že bych by» jen uvažovala o možnosti spatřit toho muže dřív, než spatřím, obejmu a promluvím si s Geraltem," stojím si stále za svým, nehledě na argumenty lidí (a nejen jich) kolem mne. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Ne, v to jsme ani nedoufali, princezno Cirilo. Náš pán říkal, abychom vám nebránili, setkat se s kýmkoliv, s kým budete chtít. A.....pokud budete chtít a budete se tak cítit více v bezpečí.....prý si máte své blízké vzít s sebou. Náš pán.......Rád je pozná. A rád zase uvidí zaklínače Geralta z Rivie. Jemu totiž vděčí za skutečnost, že žijete." Promluví ten mluvčí nilfgaarďanů, s tím příjemným hlasem. Vlastně se ani jeden z nich dosud nepředstavil jménem. |
| |
| Cože?! zamrčím se po slovech neznámého muže a pozorně se na něj zadívám. A dřív, než se stačím zarazit, se zeptám: "Jak moc vážný je císařův stav?" Zatraceně, že raději nedržíš jazyk za zuby! Teď to ještě bude vypadat, že se snad o Emhyra a jeho další lži zajímáš! |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Nu.....Již dlouho je upoután na lůžko díky zákeřné dědičné chorobě. Jeho osobní lékař říká, že sice nezemře v nejbližších několika dnech, ale délku jeho života odhaduje on, i další tři lékaři, na maximálně 4 měsíce. Za tu dobu bychom měli stihnout dostat se k němu, má paní." Poklekl před Falkou mluvčí nilfgaardských vyslanců. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Nu.....pokud je tedy vše domluveno ke spokojenosti všech zůčastněných, i já bycgh velmi rád opět Geralta viděl." Pokouším se o uzavžení dohody. "Pojedeme?" |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Nic domluveno není!" nechám se až příliš unést vášněmi a na Regise bezmála vykřiknu. Na okamžik skloním hlavu a snažím se utřídit si myšlenky a uklidnit rozbušené srdce. "Jsme na cestě do Shaerraweddu a posléze na Hradiště. Tam však nikdo nepovolaný nesmí, a už vůbec ne Nilfgaarďané!" střelím pohledem po třech cizincích oděných v mnou nenáviděných barvách. "Regisi, Ty jsi Geraltův přítel, můžeš tedy jet s námi na Kaer Morhen. Ale tví společníci s námi nemohou. Musí zůstat někde opodál a doufat, že se rozhodnu včas a k jejich spokojenosti. To však rozhodně nezaručuji," začínám si klást podmínky a je mi úplně jedno, co si o mé umíněnosti v tuto chvíli myslí čarodějka. "Do Shaerraweddu však chci vstoupit sama, maximálně pak v doprovodu Yennefer. Doufám, že mé přání budete respektovat. Všichni," rozhlédnu se nekompromisně kolem sebe a nemohu se ubránit zlomyslnému úšklebku. |
| |
| ->Shaerrawedd -> Kaer Morhen Po slovech cizince ve mně hrkne. Otočím se k němu a na okamžik zatajím dech. Dědičná choroba?! "Dě-" polknu a začnu znovu. "Dědičná choroba? O co jde?" nemohu se ubránit zvědavosti. "Vstaň, člověče, já nejsem..." Co vlastně? "Přede mnou si nemusíš klekat." |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A když uviděl ten škleb, chystal se něco zavrčet a......nejspíš tě udeřit.....zatím asi pouze hlavicí meče. Už se nadechoval k nějakým potupným slovům a připravoval k rozmachu, když tu ho prudce chytila za rameno nazrzlá, i přes svou zbroj a rádoby chladný, vojácký pohled, velmi pohledná elfka s vekýma fialkovýma očima. "Klid Filavede. Tenhle není nepřítel.....Vždy» je to ještě chlapec." Řekla mu. Kupodivu se to neminulo účinkem a místo zlosti, se všichni muži v elfské družině pustili do huronského smíchu. Jeden z nich dokonce začal tvůj škleb napodobovat. Elfka se mezitím ladně svezla z koně a došla k tobě. "Jak ti říkají, mladý D´hoine?" Oslovila tě a ocelový plát jejího brnění, ukrývající jedno z ňader ti lehce přejel po stehně. Vynalézavě totiž využila skutečnosti, že stále sedíš na koni. Její ple» voní šalvějí a skořicí... |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A teď ho tam snad svádí, nebo co. No....a jelikož i mistr tesař, ba i zkušená lovkyně a lučištnice, jako ty, se někdy utne, při sledování Cahira a té elfky jsi zapoměla sledovat okolí. Ani nevíš, kde se ten provez kolem tvého pasu vzal, toho mladého elfa vůbec nebylo slyšet. Nicméně strhl tě z Hvězdy...a to dost prudce. Na zemi ti svázal koženými řemínky ruce a nohy a naznačil ti prstem, položeným na tvé rty, že máš být zticha. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| ->Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Dle lékaře, který je císařským rodinným lékařem a se stejnou nemocí ošetřoval už pánova otce a jako mladý medik byl přítomemn konci pánova děda, prý se jedná o jistou zvláštní formu nemoci, zvané Anemie. Naštěstí, či naneštěstí se nemoc sama dědí pouze po mužské linii. Vy tedy budete jejího trápení ušetřena. Nemoc již vykazovala jisté známky, že se začíná hlásit ke slovu tehdy, před deseti lety, kdy se s vámi císař setkal od vqšeho narození poprvé. Nyní jej slabost, jež je průvodním znakem nemoci, trvale poutá k lůžku a v lepších dnech k prostorám císařské ložnice. V poslední době ale pán odmítá i jíst a ve chvílích zlepšení vycházet na balkon. Slábne. Téměř se nám ztrácí před očima, má paní. A nikdo nemůže nic dělat." Líčí vyslanec příznaky choroby svého císaře s nelíčeným smutkem. Je to zvláštní, vzhledem k tomu, jak se Emhyr kdysi choval i ke svým vlastním lidem, ale ten muž jej má asi opravdu rád. Dokonce.....co to?......Že by ten voják plakal? "Omlouvám se, princezno Cirilo, ale protokol stanoví, že v přítomnosti své paní nesmíme opomíjet vyjádřit jí úctu poklekem. A já jsem rytíř, znalý protokolu." Omluví se se sklopenou hlavou.....Ale nevstává. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Nestane se tak a na tváři se objeví podivná směsice grimas, kdy vyhraje překvapení. Předtím jsem si jí asi nevšiml, protože stála za nějakým z vyšších elfů - a i kdyby ano, rozhodně bych nečekal, že se mě bude zastávat. Sice divně, ale přece. Při jejích slovech na mě zaútočí ta bestie číhající uvnitř mně. Jakej chlapec, sakra! křičí rozhořčeně, ale slova se mi skrz hrdla nevyderou. Jenom si pozorně prohlížím tu elfku, i když se mi všichni smějí jako pominutí. Kdybych se totiž podíval na ně, měl byl neodolatelnou chu» poznamenat zajímavé věci o jejich jistých úkonech a schopnostech. Raději zatnu zuby, až se svaly na lících zavlní. Špidlouchý potvory... já jsem možná mladej, ale narozdíl od vás schopnej. Proč by se poslední dobou jinak rodilo tolik kříženců? Protože se na nic nezmůžete! Alespoň moje myšlenky, sic je nemůžu říct nahlas, a pohled na elfskou krasavici mi dodávají potřebné sebeovládání. Když je elfka u mě, chvíli na ni hledím, než mi konečně dojde, že se mě na něco ptala. Dalo by se říct, že mě její chování na vteřinku vyvedlo z míry ještě více než předtím. Jenom kdyby nebyla obalená tím brněním. Ale má v sobě jisté kouzlo dostávat se pod všechny vrstvy, co si ženy navymýšlely. Spodničky, korzety a další věci, kterými nás trápí. Hm, s brněním jsem to vážně ještě nezkoušel, ale zase v tom mám větší praxi, když jsem se do něj cpával, probleskne mi hlavou. Konečně se přestanu tvářit podivně a letmo se usměji. Trochu se k ní skloním. Snad odhadnu vzdálenost, kdy ještě můžu a kdy už bych dostal políček. Nejradši bych si k ní bez servítek přičichl, ale i po onom podivném procitnutí někde hluboko dlí jakás takás etiketa k ženám, které si to dle mého zaslouží. A hlavně které se mi líbí. "Cahir," odvětím krátce, přestože moje celé jméno je mnohem delší. Na ni by to dojem neudělalo. Třeba by mi sdělila svoje jméno, na kterém bych si zlomil jazyk. Ale a» si. "A tobě? Scoia'tael, když jsi tak pěkně ryšavá?" |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ne. Jsem Valana. A nemysli.....nejsem tu jen do počtu. Teď jsem ti pomohla, protoře se mi líbíš....Cahire. Ale požád nebudu nablízku." Odpoví elfka a přejede ti ostrým nehtem po stehně...až k boku. "Slez z koně." Vybídne tě. Milwa: Zatím, co ležíš na zemi, na vlhkém mechu pokrytém jehličím, větvičkami a listím, znehyblěná nad tebou se tyčícím mladým elfem, slyšíš každé slovo, co ta zrzka Cahirovi říká. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ne. Jsem Valana. A nemysli.....nejsem tu jen do počtu. Teď jsem ti pomohla, protoře se mi líbíš....Cahire. Ale požád nebudu nablízku." Odpoví elfka a přejede ti ostrým nehtem po stehně...až k boku. "Slez z koně." Vybídne tě. Milwa: Zatím, co ležíš na zemi, na vlhkém mechu pokrytém jehličím, větvičkami a listím, znehyblěná nad tebou se tyčícím mladým elfem, slyšíš každé slovo, co ta zrzka Cahirovi říká. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Vždy» to jsme neřekl, Valano. Vím, že elfky normálně bojují. Ne jako lidské ženy tady na Severu." Jsem ovšem polichocen, že jsem vzbudil její zájem. I proto ten lehký úsměv zůstane, i když v jiné situaci by to byla spíš hanba, že mě zachránila žena. Jsem zvědav, proč po mně chtěla, abych slezl z koně - před jejími kamarádíčky, kde by klidně mohl být nějaký její bratr nebo snad muž, který by žárlil, se neopovažuju přejít na vlastní iniciativu. Být o samotě, neváhal bych. |
| |
Vstoupím do útulné vinárny a pokračuji za ostatními ke stolu. Když se usadím, začnu si nejistě prohlížet spolusedící. Čekám jestli někdo promluví, nebo jestli někdo objedná slíbené víno… Když se nic neděje, zadívám se na svoje kolena a začnu přemýšlet o tom jak asi dopadl můj společník se kterým jsem sem přijela… Telchar je teď už určitě u Dijkstry a ten už asi ví že Emhyr var Emreis umírá…Zajímalo by mě, co si bude Ciri myslet o císařově pozvání…Jestli jej přijme…I když jak jí tak znám, tak asi ne… |
| |
| Oxenfurt, vinárna -> před vinárnou, na okraji lesa. Sedím a docela se začínám nudit. Marigold je až nezvykle zamlklý. Prohlížím si to tu kolem a snažím se zahnat nervozitu, která možná bude ještě větší. Ani nevím, co mě to napadlo a jestli jsem to udělala vědomě, ale začala jsem poslouchat myšlenky lidí okolo. Nevím, co mě to napadlo a vím, že se to nedělá, že je to neslušné, ale stalo se. A jakmile zavadím o mysl Triss, málem na své židli nadskočím úlekem. Cože? Už? To jsi babičko zapomněla říct! Ale kdo ví, jestli schválně! Ale co teď? Zeptám se sama sebe. Jéžiš, no co jiného? Jsem čarodějka! Blýskne mi hlavou. Narovnám se a do ticha promluvím. Doufám, že mě omluvíte. Vzpomněla jsem si, že něco mám. Počkat na odpověď mě ani nenapadne a už vybíhám z vinárny. Kde? Asi u kraje lesa! Jdu tedy mezi stíny stromů a zajdu hloub, aby mě nikdo neviděl. Zvednu ruce a zamumlám čarovná slova. Přede mnou se objeví oválný portál. Na okamžik nezaváhám a vejdu do něj. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen V průběhu vojákovy řeči na okamžik zavřu oči, není však jasné z jakého důvodu. Snad jen Yennefer by mohla zaslechnout mé myšlenky... Ach bože, anemie, o té mi Jarre kdysi vyprávěl. Nic pěkného. Ale on si to zaslouží, a» si trpí za všechno, co ve svém životě udělal! "Ten váš protokol ale taky určitě stanoví, že máte svou... paní," trochu se zajíknu a raději se vyhnu pohledu na čarodějku, "poslechnout. Vstaň, člověče, a řekni mi své jméno," zcela automaticky k muži přistoupím a dotknu se jeho ramene. Vzápětí však rychle ucuknu vyděšena svým vlastním chováním. Co to - zatraceně - dělám?! Chovám se, jako kdybych skutečně byla následnicí trůnu toho... Emhyra! Ne, to se nesmí stát, nechci to! |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Když se ujme řeči Regis, po sléze nilfgaardští vojáci, postávám jen stranou a sleduji počínání mladé princezny. Její myšlenky zaslechnu... Ano, anemie... Jarre? Kolik jí toho ještě řekl? Nikdo by neměl tak trpět. Nikdo... Pak ale s neskrývaným úsměvem sleduji její chování. Docela jiné, než před chvílí, kdy mířila vlaštovkou na ty pány. Začíná se chovat opravdu jako dcera své matky... |
| |
| ->Shaerrawedd -> Kaer Morhen Zdá se to nemožné, ale skutečně jsem zaslechla Yennefeřinu poznámku o svém chování, které se tolik podobá chování její matky Pavetty, nebo se mi to jen zdálo? Rychle se ohlédnu po čarodějce a tázavě se na ni zadívám. Poslalas mi tu myšlenku, nebo...? |
| |
| ->Shaerrawedd -> Kaer Morhen Asi je to opravdu nemožné, ale ona moji myšlenku zaslechla. Teď nemohu žíci ne. S mírným úšklebkem se jí podívám do očí. Ne, já Vám nic neposílala, má paní. Ale pravda to je. Stále více ve Vás poznávám Pavettu. A mohu-li se zeptat... Co všechno Vám Jarre ještě říkal? Dám hlavu trochu na stranu s otázkou v očích a myšlenkách, které jí právě dávám. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Nech toho! okřiknu čarodějku a málem to vyslovím i nahlas, jen silou vůle a díky pudu sebezáchovy se mi podaří držet jazyk za zuby. Tohle není legrace, Yennefer. Ber to aspoň trochu vážně, zatraceně! zamračím se a doufám, že nikdo z okolo stojících (klečících) není schopen zachytit náš bezeslovný rozhovor. Já nechci být ničí královna, tím spíš ne Nilfgaardu! Chci si žít svůj život po svém, i proto jsem tenkrát odešla. Cožpak tohle nechápeš? |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Po jejím upozornění se tedy smát přestanu a pokouším se tvářit vážně tak, jak to chtěla. Jistě, omlouvám se Ciri. A plně chápu tvojí situaci, ale občas mi to přijde tak trochu směšné. A nejvíc to, jak se začínáš podobat matce. Víš, Pavetta a Duny byl š»astný pár do té katastrofy na moři. Mě by tedy doopravdy zajímalo, co se tam tenkrát stalo. Mírně zavrtím hlavou a pokouším se nalézt vhodná slova... |
| |
| soukromá zpráva od Kestrel pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Můžeš na Kaer Morhen, nebo se nasměrovat na Ciri ( Falku ) a přenést se k ní. K Emhyrovi ne. |
| |
| soukromá zpráva od Kestrel pro |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Jistě, ta nehoda. Jak je možné, že on přežil, zatímco matka... polknu a odvrátím pohled. Proti mé vůli mě má minulost pohlcuje a zajímá více, než by bylo zdrávo. Mám se s ním sejít? Dobrá! Ale za své chování neručím! A vůbec nepočítejte s tím, že bych snad usedla na trůn! Už jsem opět vzteklá, je to však způsobeno spíše mými vnitřními pocity, které neumím ovládnout, než chováním lidí kolem. "Řekni mi své jméno, vojáku, a» můžeme co nejrychleji vyrazit!" prudce se otočím na klečícího muže, můj hlas je ostřejší, než by měl být. Zamračeně se dívám na muže v nilfgaardských barvách a uvnitř se třesu vzteky. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Kestrel pro |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Muž byl zřejmě nad něčím zahloubán. Každopádně nečekal, tak prudkou, zlostnou reakci. Takže se až lekl. "Já.....Mé jméno je Anan Dernot Velentil, hrabě Catalnestra, má paní. Odpust»e, nechtěl jsem vyvolat váš hněv neuposlechnutím vašeho přání." A zdvihá se. Až teď si uvědomujete, že to vlastně vůbec není voják......Ani jeden z nich. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ne, že tě tam nepřenesu, protožew nechci. |
| |
| ->Shaerrawedd -> Kaer Morhen Hrabě?! zarazím se na okamžik a udiveně se podívám i na ostatní dva. A tihle...? "A Vy?" zeptám se dosud mlčících cizinců. |
| |
| soukromá zpráva od Kestrel pro |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Překvapí mě, když jeho cesta nevede k dalším elfům. Vypadá to, že tenhle je šmíruje. Proč? Lehce pohnu hlavou, abych slyšela, co se děje s Cahirem a mám hodně starostí, aby nás neprozradil můj smích. Ten to vzal rychle. Doufám, že je z poloviny jako on. Zrzavá elfka. Brrrrr. Kdybych měla na výběr, tak si pořídím světlé vlasy. Moje myšlenky jsou splašené a divné. Raději začnu zkoumat elfa, co si ze mě udělal svou kořist. Hmm. To vypadá nadějně..... pozorně si ho prohlížím, ale nepřestávám špicovat uši. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A rozhodně to nevypadá, že by pomýšlel na to, jak si s tebou užít. |
| |
| ->Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Moji společníci, má paní, jsou svobodný rytíř Erik Alastair a komtesa Eva Elizabeta Narderek." Představí pan hrabě své společníky a vy s údivem zjiš»ujete, že posel, kterého jste měli za velmi mladého chlapce, je ve skutečnosti žena, tak Falčina věku. |
| |
| ->Shaerrawedd -> Kaer Morhen A údiv vám ještě nestačil zmizet z tváří a za zády popslů se najednou otevřel portál ( Falka jej dobře zná ze svých vlastních cest místy a časy ) a z něj vystoupila, nebo spíš vyskočila asi sedmnáctiletá dívka s plavými vlasy. Trochu klopýtla, když vstoupila na nerovnost v terénu, kterou nečekala, ale s bravůrou hodnou zaklínačů se vyvarovala zakolísání a pádu. A.......Jako by se Ciri ( Falka ) právě podívala do zrcadla, vracejícího její tvář o deset let zpět. |
| |
| Zajímalo by mě nad čím přemýšlí, protože takhle nadšeně se tvářil Cahir, když mě viděl. Přejedu ho pohledem. S klidem můžu říct, že je sice poměrně "mladý" a nevypadá zle, ale není to můj typ. A jestli dobře hádám, tak ho víc zajímají tamti. Já jsem pro zatím v bezpečí a doufám, že to tak chvíli zůstane. Pokud ho něco nepřiměje k činnu. Přestanu si prohlížet elfa a zavřu oči, abych mohla lépe poslouchat o čem se mluví. Sice nic nevidím, ale snažím se poslouchat přírodu kolem sebe. Jedno překvapení stačilo. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Zcela automaticky každého z představovaných pozdravím kývnutím hlavy, u komtesy se na okamžik zastavím a snažím se rozpoznat ženské rysy v rádoby chlapecké tváři. "Fajn. Já už jsem se Vám představila, i když mě asi všichni znáte pod jiným jménem. Tak abysme to dál nezdr-" Chtěla jsem říct, že vyrazíme na cestu, ale v tom mne přerušil náhle se objevivší portál. To samo o sobě bylo dosti překvapivé, ovšem když z něj vyšla... Když jsem z něj vystoupila já o deset let mladší, tak už toho na mě skutečně bylo trochu moc. "To snad... Prokrista!" zalapám po dechu a nemohu z dívky spustit zrak. Zakolísím a jen s obtížemi si doslova nesednu na zadek. "Co je... O co tady jde?!" zeptám se hlasitě, otázka směřuje tak nějak do větru, i když ve skrytu duše doufám, že se od někoho skutečně dozvím, co se to vlastně stalo. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Vystoupím nebo spíš vypadnu z portálu, který se za mnou hned zavře. Jen co získám stabilitu potom, co jsem klopýtla, rozhlédnu se po všech přítomných. Emiel Regis... a jeho družina. Poté mi sjede pohled na ženu s havraními vlasy. Yennefer... Nakonec se podívám na mladší ženu, která je mi docela dost podobná. Ciri! Ale zarazím se, když si ji prohlížím. O tak věrné podobě mi nikdo neříkal! Babička mě zapomněla upozornit na spousty věcí. Je tu nějak ticho. Nikdo nic neříká kromě Ciri. Takže, abych tomu rozumněla, teď jsem na cestě do Shaerrawedd, dalo by se říct za Dunym. A Falka tu stojí, s mečem... s Vlaštovkou na zádech! To snad ne! Takže to znamená, že je tu teď Vlaštovka dvakrát! A uvědomím si krásný elfský meč, visící mi na zádech. Když je tu takové ticho, zkusím tedy něco říct. Otočím svůj zrak rovnou k Ciri. Ale, jak ji mám oslovit? Ehm... Dobré odpoledne. Doufám, Regisi, že nejdu nevhod. Jinak se Falko omlouvám, že jsem vás vyrušila v rozhovoru. Jmenuji se Kestrel a přišla jsem z Oxenfurtu, kde jsem se potkala s Triss a Marigoldem. Ale musela jsem odejít narychlo, takže vás nikdo nepozdravuje. Ani tebe, Yennefer... Poslední větu skoro zašeptám a poprvé se podívám do zelených očí Cirilly z Cintry. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Ačkoliv bych měl být na nenadálá překvapení po těch dlouhých letech i po nečekaném setkání s nilfgaardskými vyslanci už zvyklý, ani já se při pohledu na dvě Ciri, které od sebe věkově dělí pouhých deset let, neubráním překvapenému vírazu ve tváři. Navíc slyčím myšlenky...a slova té mladší. "Nepamatuji se, slečno, že bychom se znali, ikdyž, podoba vas dvou je dokonalá. Ty tváře jsou téměř identické, až na drobné detaily. Kdyby si to fakticky neodporovalo, přísahal bych, že vy dvě jste příbuzné. Kdo vlastně jste, slečno?" Prolomí můj hlas překvapené ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Nevím, že by se někdo z vás zajímal o naše zvyky. Natož o praktiky v boji." Odpoví elfka maličko kousavě a trochu se odtáhne. "Co ty víš, kolik takových, jako ty jsem svedla a zabila? A kolik jich ještě bude?" Je na sebe, zdá se, patřičně hrdá. "Slez, povídám. Jinak tě budu muset sundat a ublížila bych ti nerada." |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Když začne Regis mluvit, trochu se mi uleví. Zmůžu se dokonce na úsměv. No, na všechny otázky ti mohu jen odpovědět, že je to dlohá a složitá historie, i když by se ala vysvětlit pár slovy. Ale já nevím odkud začít. A dokonce se přiznám, že mám tak trochu strach, aby Falka nevybuchla ještě víc. mohu-li tě poprosit, stejně jako vás ostatní, říkejte mi Kestrel. Regisi, Regisi. Ani nevíš, že ses trefil do černého, když si řek, že bysme mohli být příbuzné. Trochu povzdechnu a dívám se po ostatních. No, řeknu to jednoduše jsem zaklínačka z Kaer Mohren. A šla jsem hledat Falku z Vengerbergu a oči mě ještě nezklamaly, takže je to ona. A to nepopřeš! A navíc, tak těžké uhodnout pravdivost Regisových slovnení, když mám na zádech Vlaštovku a na levé ruce náramek s Uroborosem. A taky se chci zeptat, jestli vám nebude vadit, když bych vám chtěla dělat společnost na cestě za Emhyrem... Řeknu po chvilce ticha opatrně. Velice opatrně. Řekla bych, že na princeznu už je toho teď moc. |
| |
| -> Shaerrawwedd -> Kaer Morhen Zatímco se pomalu vzpamatovávám, zaslechnu cosi o Triss a Marigoldovi, ta dívka o nich mluví, jako kdyby je snad znala osobně... A pak se do tho zmatu přidá ještě upír. "Počkej, Regisi, to není správná otázka. Ta pravá by byla - z jakého místa a času k nám přišla?" zarazím Regise v jeho vyzvídání a opětuji dívce upřený pohled. Kde se v Tobě vzal ten klid, Falko? Celý svět se najednou obrátil vzhůru nohama, Ty tady mluvíš o putování místy a časy a jsi klidná jako hladina jezera při bezvětří. Podivné... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Pak tě, dost bez citu, překročí a někam zmizí. Utéct nelze, jsi stále svázaná a on zřejmě nebude daleko. Zrzavá elfka mezitím mluví s Cahirem ( nebo spíš, pěkně ho peskuje za to, že se domnívala, že při jeho slovech zaslechla v jeho hlase ironii a ve své hrdosti na vlastní rasu a její zvyky přisoudila stejný význam i lehkému úsměvu na jeho tváři ), zatím co její druhové sesedli z koní a pod snad tisíciletým dubem se cvičí v šermu. Mladý elf se vrátil a lehkým š»ouchancem nohou tě přiměl otevřít oči. Za otěže vede dva koně. Tvou Hvězdu a oříškově hnědého hřebečka s dlouhou černou hřívou. Popadne tě za svázané ruce a postaví tě. "Jsem Ardan." Šeptá. "Ta zrzk je má nevlastní sestra Valan. Rozvážu tě, ale buď zticha a odjeď. Tady se bude bojovat." |
| |
| -> Shaerrawwedd -> Kaer Morhen "Ano Ciri. Možná že to by mohlo opravdu mtohé vysvětlit. Například i to, že Kestrel tvrdí, že přišla z Oxenfurtu, vzdáleného odtud nejméně dva dny cesty koňmo ostrou jízdou a zároveň, že je z Kaer Morhen, kam máme vlastně namířeno." Odpovím Falce, na jejíž nové jméno si, zdá se, nemohu, nebo nechci zvyknout. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen "Vzdálenost Oxenfurtu od tohohle místa neřeším," zavrtím hlavou, "všichni jsme viděli, že použila portál," záměrně se vyhýbám oslovení dívky. A na to, že mne Regis nazval Cirillou, raději taktéž nereaguji. "Spíš by mne zajímalo, z jakého času a místa je původně, kde tomu říká "doma"." Mluvím sice na Kestrel, ale vědomě používám třetí osobu, jako kdyby tam sama dívka ani nebyla. Odmítám se účastnit tohoto šílenství naplno, jinak bych se asi skutečně zbláznila. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Tak se tomu nevyhnu. Falko, tobě dělá potíž vzpomínat na svojí minulost a já tu mám vykládat svoji. No děkuji. Popojdu pár kroků dopředu. Jen tak, ani nevímproč, mi zajede druhá rka na náramek s hadem. Jsem zaklínačka z Hradiště. Vycvičil mě Geralt z Rivie a magii mě naučila používat Yennefer. Jak roky plynuly, začínalo to být stále horší. Celá ta situace nakonec dospěla k ohromné bitvě, která snadnikdy neskonší. Není to normální válka, ale něco podobného, jako když Duny hledal Ciri. Ale teď se nehledalajedna osoba, ale bylo jich stovky, možná tisíce... Odmlčím se. Je to hrozné vzpomínat na to, jak vraždí vaše přátele, ale teď jsem opět mezi nimi. Mojimatku poslala babička pro odpověď k elfům a sama se ujala mého vychování. Bylo mi tehdy tak osm let. Ale Lara se stále nevracela. Babička mě poslala zpět do doby, kde budu relativně v bezpečí. Říkala, že se o ostatní postará. Nevím, kolik je v těch sloveh pravdy, ale věřím jí, že to dokázala. Poslala mě o čtyřicet let zpátky, tam někam, kde se po několika letech vrátila na Kear Mohren. Ale zapomněla se zmínit, že v této době zemře Duny. Dost mě to vystrašilo, tak jsem se vydala za vámi, protože tam máte namířeno. Chtěla bych ho jednou jedinkrát vidět. Doufám, že jsem řekla dost. Někdo by z toho mohl něco pochopit, ale zvláštní, že si nevšimla Vlaštovky, kdy» ji pozná na míle daleko. Přejíždímočima z všechny přítomné, protože nevím, na koho bych se vydržela dívat déle, než pár vteřin. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Je to snad zakázané? Párkrát jsem po boku elfů bojoval..." snažím se aspoň trochu ospravedlnit, když na mě tak kousavě vyjela. Škoda, že se odtáhla. Ale jako většinu elfů ji asi baví, když si může do "mladého Dh'oine", jak mě nazvala, rýpnout. Tohle už jsem zažil, ale ne že by mě to dvakrát těšilo. "Takže mě svedeš a zabiješ? Není to sice nejoptimističtější představa... tedy to umírání," doplním ještě, aby si nemyslela, že první část by mi vadila. To jsem zvědav, jak skončím... snad to není nějaká kudlanka, i když se tak vychloubá. Nojo, elfka, co by se dalo čekat. Tady nemůžu počítat s tím, že ji ohromím vyprávěním o nebezpečných bojích, jako nějaké obyčejné šlechtičny... Jenom by se mi vysmála a řekla, že toho už toho zažila víc... chm. |
| |
| Oxenfurth- vinárna... Sedím v pohodlném křesílku a usrkávám z poháru vína... Est Est, vždycky bylo nejlepší...je jako lidé, čím starší tím lepší, jenže narozdíl od vzpomínek a od lidí nebolí z tebe hlava, když se přžeber...révo révo.... kde jsou ty časy, sedím tady s Essi a je mi trošku smutno, možná při vzpomínce na ní a Geralta, možná jen tak...sedím tady s Triis moji milou sestřičkou a nemám se k řeči, ani s jednou z nich...proč??? pohár mi pozvolna klouže v ruce a na ústech mám nepřitomný výraz...pak jakobych zaostřil a řeknu: Tak povídejte mé milé, co nového se dělo? Co jste vy dvě prováděly? Zeptám se trochu křečovitě a nuceně vesele a začnu pobrnkávat na loutnu... |
| |
| TO: Regis, Yennefer, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Snažím se v co největším klidu vyslechnout a pochopit, co Kestrel říká, ale příliš se mi to nedaří. Hlavou se mi honí jedna myšlenka za druhou, neoddělitelně a zmateně, nedokážu se soustředit ani přemýšlet. Mám dost co dělat, abych nezačala ječet. "Takže jsi dcera Lary Dorren?" vypadne ze mě tak nějak automaticky, jako kdyby mé nevědomí pracovalo a dokázalo uvažovat i bez mého přičinění. "A tady se chceš setkat s Dunym, který je Tvůj...?" nechám otázku nedořčenou, sama neznám odpověď. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Když z portálu vyběhne dívka velmi Ciri podoná, z dlky ji pozoruji a do rozhovoru se nepletu. Přísně si ji prohlížím a přemýšlím nad jejími slovy. Zaklínačka z Kaer Mohren? Učil ji Geralt? Já zase magii? Co to je za nesmysly? Když se ale Ciri zeptá, za jakého místa a času k nám přišla, dojde mi, že asi není z této doby... že je z budoucnosti... Počkat, co to říkala o povstání, honu na lidi a tak? To to bude ještě horší, než před lety? To snad ani není možné. Stále a nepřestávaje se na dívku dívám, snaže se něco vyčíst z její tváře a z jejích myšlenek. |
| |
| TO: Regis, Yennefer, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu V té změti myšlenek a pocitů zaslechnu důvěrně známý hlas. Zase? Nemyslím si, že by byla z budoucnosti, je-li skutečně dcerou Lary. Navíc nikdy nevíš, čím můžeš budoucnost ovlivnit, stačí jediná věta vyřčená jinak, jediný malý úkon... zareaguji v myšlenkách na Yennefeřiny postřehy a nevyřčené otázky. Věř mi, Yennefer. To, co se děje "tam", se vůbec nemusí odehrát tady. I když místo je stejné a jen čas se liší, podívám se na čarodějku a jí musí být z mého výrazu jasné, že s tímto mám nejednu vlastní zkušenost... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Když dovyprávím, přejíždím očima z jednoho na druhého. Až do té chvíle, kdy promluví Ciri. Vypadá už dost zmateně, ale já za to přeci nemůžu! To ti hnusní chlapi, co mi zabili tátu! Když z ní vypadnou ta slova o Laře Dorren, přikývnu. Když se ale zeptá, v jakém příbuzenském poměru jsem s Dunym, hrkne ve mně. Mám jí to říct, nebo nemám? Mám, nemám, Mám, nemám... Musím! Odpověď však zašeptám, jakobych se bála je vyslovit. "Praděda..." Hned jako by ze mě spadl nějaký kámen, který mě celou dobu tížil. Je to venku. Ale je tam ještě jeden kámen - Co na to má... babička.. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen Na své myšlenky, které jsem si nechávala pro sebe, zaslechnu odpověď. Vyslechnu si ji až do konce a pošlu jé odpověď, ale tvářím se při tom vážně. Hodně vážně... a smutně... Říkej si co chceš, ale na jedno nezapomínej... Osud nikdy nepřelstíš. A ty s Geraltem jste toho pravým důkazem. Sice Ciri cestuje časem a prostory, ale Osud se přelstít nedá. Co se má stát, stane se... |
| |
| TO: Regis, Yennefer, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Osud ano, ten neovlivníme, ale cesty k němu se mohou výrazně lišit... odpovím ještě čarodějce, než mi v podvědomí tak nějak docvakne, co Kestrel právě řekla. Duny... Emhyr byl její pradědeček. To ovšem znamená, že já... "Vnučka?" vyhrknu a doslova vykuleně se na dívku zadívám. "Ty jsi... moje vnučka?" |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Tak v tom máš prav... Babička? Ty jsi její babička? Vyhrknu v myšlenkách na Ciri. To přeci není možné!... Ale, proč by nebylo? přišla-li z doby o čtyřicet let vpřed, je to docela dost možné. Ale stejně! je to všechno zmatek. Teď se dozvím, že Ciriin otec je císař Emhyr a před očima nám sem přijde její vnučka! Musím se těm myšlenkám až zasmát, jak to je směšné. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen No prakticky ano, ale ještě se ti babi nenarodila mamka. Nevím co dělat s rukama, a tak si harju s náramkem hada Uroborose. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem ho dostala, ale líb se mi. Připomíná mi život a cesty, kterými se dát. Co říct? No... Ano. Kousnu se do rtu. Ruce mám už zaměstnané, zuby taky a nohama přešlapuju na místě. Oči mi směřují do země. |
| |
| TO: Regis, Yennefer, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Po potvrzení mé domněnky zůstanu stát jako opařená. "Já... Potřebuju... na chvíli- Promiňte," vykoktám ze sebe, otočím se a bez ohlédnutí vyrazím pryč od skupinky věříc, že kdyby se někdo chtěl vydat za mnou, čarodějka je zastaví. To snad není ani možné, tak Kestrel má být moje vnučka. A Emhyr je můj otec... To se nám to ale hezky zamotává. A já? Kde v té pomyslné skládance stojím já? Jakou tu mám vlastně roli a úlohu? ptám se sama sebe, zatímco se procházím opodál. Yennefer, prosím, pomoz mi! Co mám teď dělat? vyšlu myšlenku směrem k čarodějce. |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu To slůvko ano, jako kdyby byl nějaký podpis na úřední listině. Potvrzení. Stále ale nevěřícně se na Kestrel dívám do té doby, co Ciri požádá o soukromí. Jistě dceruško... Jistě... S lítostí a zmatkem v sobě hledím za princeznou a snažím se si z toho také vyvodit nějaké závěry, ale marně. Najednou ucítím myšlenky hrnoucí se ke mně od Falky. Bohužel musím odpovědět neurčitě. Já opravdu nevím. Jsem z toho stejně zmatená jako ty. Ale, všimla sis, co má na zádech? A ty oči... Já bych řekla, že mluví pravdu. Ale s tím ti nepomůžu. Můžeš k ní jít, nemusíš... Ale já bych šla... |
| |
| TO: Regis, Yennefer, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Nejde mi jen o ni, odpovím Yennefer takřka okamžitě a opřu se o jeden z blízkých stromů. Zadívám se na nebe a usilovně přemýšlím, jak co nejlépe vyjádřit to, co vyjádřit chci. Vím o Vlaštovce a ta podoba, nejen oči... Pravděpodobně je to skutečně tak, jak říká. Vím, že je to možné, sama jsem to zažila. Jenže smířit se s tím - a s Emhyrem! - není tak snadné. Po deseti letech Tě konečně najdu a zcela naivně se domnívám, že jen co se dostaneme na Kaer Morhen, můžeme být zase... rodina, povzdychnu si a zavrtím hlavou, to však čarodějka vidět nemůže. A pak se to najednou všechno nějak zvrtne. Nejdřív Regis - upír, který měl být dávno mrtvý. Vzápětí se dozvím, že jeden z nejkrutějších a nejnenáviděnějších lidí na světě je můj dávno zemřelý otec. A nakonec ona - dívka, která tvrdí, že je mou vlastn vnučkou a že přichází z časů, kdy se Sever bude zmítat ve válce, chudobě a hladu. Co teď mám dělat, Yennefer? I z těch myšlenek je jasné, že je to skutečně zoufalý výkřik do tmy, že nevím, jak dál... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Skřížím si ruce na prsou a pro změnu se dívám do země. No co máš dělat? To je jednoduché. Zkus to. Jdi Osudu vstříc. To všecno se děje za nějakým účelem. Ne jen pro nic za nic. Vím, že je to hrozně těžké a chápu tvé zoufalství. Ale mohli jsme si toho všimnout dříve. Když jde o Dunyho, tak před těmi lety, když se na tebe díval, tak jsme si mohli všimnout, že jste si tak podobní. Já si to uvědomuji teprve teď. Regis... Ten nám určitě poví ten zázrak, díky němuž je naživu. S tím bych se netrápila. Ale nejhorší je ta budoucnost, kterou nám Kestrel líčila, se mi ani za mák nelíbí. Ale pokud jsi ji sem poslala, abys ji uchránila a třeba pomohla zažehnat tu hrůzu, která se stala, tak bych se ji snažila chránit. A když říkala, že touží se za Emhyrem podívat, asi se také něco stalo... Co ti třeba změnilo pohled na věc... Já ti radím věc, která nebude lehká, ale... Postav se svému Osudu a jdi vstříc tomu, co ti uchystal. Můžeme poslat poslíčka na Hradiště, kde jsme nebo se můžeme stavit pro Geralta, aby jel s námi, ale přijmi to, co ti Osud nachystal. Geralt z tebe prvně také nebyl zrovna nadšen. Dodám s úšklebkem, který se objevil jen na chvilku, protože se k problému nehodil. |
| |
| Yennefer a ti všichni ostatní Toho jsem se bála... povzdychnu si a na tváři se mi objeví smutné pousmání. Já vím, Yen, vždy» já tohle všechno vím. Jen... Je to tak těžké, tolik novinek najednou, tolik změn! Setkání s Geraltem se ale nevzdám ani za nic! Pojedeme na Hradiště a zkusíme to nějak vyřešit. Jen bych potřebovala... Vím, že to ani pro Tebe není lehké, ale mohla by ses postarat o Kestrel? Já na to asi v tuhle chvíli vážně... nemám, přiznám se se svou slabostí a svezu se na zem. Posadím se a zabořím hlavu mezi kolena, potřebuji být chvíli sama, úplně sama. Bez Regise, Kestrel, hrabat a komtes a... bez Yennefer... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Kývnu těžce hlavou a nechám Ciri se svými starostmi o samotě. Udělám tedy pár kroků a dojdu ke Kestrel. Tak, jak začít? "Tak, ahoj Kestrel. Ciri potřebuje být chvíli sama se sebou. Je to pro ni těžké. Teprve před chvílí se dozvěděla, že Emhyr je její otec. Na chvíli se odmlčím a hledám vhodná slova. No, určitě budeš mít i nějaké hezké a příjemné zážitky z té doby, odkud jsi k nám přišla, ne? Nechceš mi vyprávět, jaké totam je?" Snažím se nějak navázat kontakt s dívkou a doufám, že jsem vybrala dost dlouhé ale ne tak, téma, které by zabralo ani mnoho ani málo času. |
| |
| Vinárna: Trhnu hlavou, jakmile Marigold promluvý a zadívám se na jeho rucce, které laskají struny jeho loutny. Proč se ptáš, když víš? Nebo tušíš?! To už jsi mě opět pohřbil bratříčku? Pak se mu podívám do očí, snažíc se skrýt slzy a jisté pohrdání nad jeho nevědomostí. Vím, že nemůžeš vědět bratříčku, promiň. Vím to, a proto to tak bolí, tak moc. Kdyby jsi mě tehdy nenašel, nenechal tam umřít...mlč Mari, vím, že sis myslel, že jsem mrtvá..víš, v podstatě to byla pravda, ale já měla sílu žít dál, už kvůli Geraltovi a tobě. Promiň, promiň, že jsem o sobě dala znát až teď. Příliš mě trápily vzpomínkyx na tu hrůzu. Nechci vzpomínat, nemůžu. Ušklíbnu se a a pak se a mé= tváři opět objeví úsměv, osdfoknu si pramen vlasů z obličeje a pohladím Mariho po rameni. Hrej, básníku...tu naši... |
| |
| -> Shaerrawedd -> Kaer Morhen S velkým odstupem se dívám, jak Falka odešla. To sem to asi přehnala. Trochu víc. Ale jak jsem to měla říct? Ahoj babi? To by dopadlo ještě hůř. Když ke mně Yennefer přijde a začne ke mně mluvit příjemným hlasem, začnu myslet na ni. Ahoj, Yennefer. Víš, že vypadáš pořád stejně? Zeptám se a zkusím se usmát. Hezké zážitky? Zamyslím se. Možná by jich tu pár bylo. Asi si na to nepamatuješ, ale jak se mi povedlo první kouzlo a ty jsi mě při tom dokonce pochválila. Nebo když mě dryády zkoušeli učit střílet z luku. To bya legrace. Při té vzpomínce se o úsměv nemusím ani snažit. Ruka mi zajede na ten náramek s Uroborosem. Ten mám od tebe. Řeknu a natáhnu k ní ruku. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Mám nápad! Možná by to dopadlo hůře, ale netrap se s tím. Ciri si s tím poradí. Sice to pro ni bude těžké, ale zvlásne to. Překonala ještě horší věci. A dlouze při tom povzdechnu. Jsem strašně zvědavá, jestli na to zareaguje. "No, takže aspoň viditelně nezestárnu." Povím s úšklebkem. Inu, podobá se Ciri, a hodně. Kdyby nebyly příbuzné, tak nevím, co si o tom myslet. Náhle mě vypravování docela zaujme. "Tak na to si opravdu nepamatuji... Počkat. Zkoušely učit? To znamená neúspěšně? Nebo jen nebyly spokojené s tím, že by ses nemohla měřit ani s tou nejhorší z nich?" Když ke mně natáhne riku s Uroborosem, se zaujetím si ho prohlížím. "Já ti ho dala? Zvláštní... Já ho nemůžu najít. Myslela jsem, že jsem ho ztratila.." Takže já budu tuhle dívenku učit magii stejně jako Ciri. A pochválím ji. A ona z toho bude mít zážitek! To mi někoho připomíná... A očkem zajedu k Falce, stále sedící upřená o strom. Chudinka... |
| |
| Yennefer a všichni ostatní Ač se snažím nevpustit do své hlavy žádné myšlenky a jen si chvíli užít klidu a pokusit se nesesypat, nemohu neslyšet Yennefeřin hlas. Nejprve promlouvá o mně, nejspíš tedy hovoří ke Kestrel. A pak, jakoby z ještě větší dálky, zaslechnu její myšlenky k sobě samé a vycítím její pohled. Neotočím se však, jen i já "vypustím" další ze svých názorů na současné dění... Je to zvláštní, Yennefer, ale od chvíle, kdy se tohle všechno semlelo, slyším každou Tvou myšlenku. Zdá se, že mne budeš muset znovu učit, jak to ovládat, nechci Ti lézt do hlavy - ne neustále. Nevím, jak to ovlivnit. |
| |
| soukromá zpráva od Falka z Vengerbergu pro Co bude s Eskelem? Hodlá hrát, nebo ho vyhodíš, nebo za něj seženeš náhradu? Já jen, jak k němu mám přistupovat - ignorovat ho, nebo prostě tvrdit, že stojí opodál a jen kouká? |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Jak tak v duchu lituji Ciri, uslyším opět na své myšlenky odpověď. Povzdechnu. Obávám se, že to není ve schopnostech, ale v psychice. Máš v hlavě zmatek a tomu se přizpůsobují i tvé schopnosti. Takže jak se cítíš ty, tak oni fungují. Dívám se lítostivým pohledem na Falku a při tom v podvědomí očekávám Kestrelinu odpověď. Jak hlasitou, tak i v myšlenkách, tedy pokud jsem ji naučila dobře. A o sobě nepochybuji! |
| |
| Yennefer a ostatní Trochu zoufale se zasměji, když si vyslechnu čarodějčinu odpověď. Konečně zvednu hlavu a na dálku se s ní spojím pohledem. Takže prostě pokaždé, když budu rozrušená, nebudu se schopna ovládat? Skvěle, to už budu úplně jako Pavetta, ušklíbnu se dost neš»astně a to rozrušení a smutek přenesu i do své myšlenky. Celých deset let jsem svých schopností nevyužila. Ani jednou jedinkrát! Pomalu jsem si začínala myslet, že už to ani neumím, že se to prostě všechno ztratilo. A najednou tohle. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Přála bych si sdílet s Ciri ten smutek, jež jí celou tíží, aby byl o něco lehčí, ale bohužel to nejde. I kdybych chtěla. Ne to ne. Jen... Když budeš takto zmatená, tak bude zmatená i tvá Moc. Není to při každodenním použití. Jen když to bude opravdu zoufalé a ty udeš zmatená. A Pavetta, tvá matka, nebyla taková. Ona měla mnohem menší moc, než ty. Tu by ani ve su nenapadlo, že její dcera bude cestovat místy a časy, jako čarodějka portálem. Byla by na tebe hrdá. Pokusím se ji povzbudit úsměvem, ale kdo ví, jestli to pomůže. |
| |
| -> Kaer Morhen Pocítím nějaké myšlenky v hlavě, které nejsou mé. Jakýsi hla z dálky. Yennefer. No super, tak jsi to zkusila! A Ciri to zvládne! Já to vím, to mi můžeš věřit. I když jí to bude trvat trochu déle. Vyšlu odpověď čarodějce. Od obojího trochu. Moc mi to nejde, ale zase tak špatná nejsem! Hádek jakoby se pohnul. Je jako živý, i když vím že to není pravda, představuju si ho, jk se plazí kolem ruky a sleduje dění okolo sebe. Neboj se, najdeš ho. Jinak bych ho nemohla dostat. V té chvíli zpozoruju, že se Yen dívá na Ciri a ona na ni. Tak se odmlčím a sleduji jejich tváře. Odposlouchávat je by nebyo na místě, je to neslušné a nedělá se to. Hlavně by to zjistili. Po nějaké době se opatrně zeptám: Tak kam se tedy pojede? Tedy zakým? Z Geraltem? Nebo za Dunym? zeptám se potichu, aby to slyšela jen Yen, nebo aspoń hlavně ne Ciri. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Myslím, že by jsme měli vyhovět slečně Ciri a jet nejprve na Kaer Morhen. Už jen toho hlediska, že se právě nalézáme prakticky na přímé cestě k hradišti." Míním. Spíše je to návrh, nežli rozhodnutí o naší další cestě. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Nevím, zda jsem měla být překvapená, jen vím ,že jsem to čekala, ale stejně jsem se trochu lekla, že mi Kestrel poslala své myšlenky. Odpovím jí pohledem a poslouchám její mluvu. Takže z ní dryáda nebude. To musela být Eithné zklamaná.... Kam se pojede? No za Geraltem! Už jsme se neviděli věky... Když Regis odpoví za mě, přisvědčím aspoň. "Jsem téhož názoru Regisi. Už dlouho dychtím znovu spatřit vysoké věže Kaer Mohren." A Geralta... "Ale všecno záleží na Ciri a na vyslancích, jestli se mohou zdržet." A pohlédnu prve na hraběte, rytíře a potom na komtesu. |
| |
| Yennefer a ostatní Ach, kolikrát za těch deset let jsem byla zmanetá, Yenno! zasměju se trochu zoufale. Ale až tady, v tomto místě a čase, se mé... má Moc projevila naplno. Možná je to taky... Předurčení, povzdychnu si a zavrtím hlavou. Na dálku poznám, že se se u skupinky něco děje. Yennefer se náhle otočí a hovoří nejprve s Kestrel, poté s Regisem a ostatními. "Tak se koukej zvednout a jít za nimi, tímhle nic nevyřešíš, jen se sama zdržuješ," přemlouvám polohlasně samu sebe k pohybu a po několika dalších minutách se skutečně postavím a pomalým, rozvážným krokem, ve kterém by mí nejbližší mohli rozeznat i nejistotu a obavy, se vrátím zpátky k ostatním. Asi čekají, že něco řekneš... "Hm... Takže směr Hradiště, přes Shaerrawedd. Dohodnuto?" nadhodím, tentokrát to zní i trošku omluvně, nikoliv jako rozkaz. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Štěstí, že elf nevidí, jak mi cukají koutky. Efka se na Cahira dožrala. Hmmm. To bude zajímavé. Proč nemůžu být malou mouchou na zdi? Protože v záchvatu smíchu by jsi spadla na zem nebo tě sežral pavouk. Když odejde zkusím proskoumat pouta. Na můj vkus je moc brzo zpátky. Hele on je dobře vychovanej. A dokonce umí i mluvit. Jak se mu mám přestavit? Poslouchám všechno, co mi říká, ale stále nevím na čem jsem. Žárlivý bratříček? Mám zmizet, vyčkat, nabídnout spolupráci? Ardane, co se tu děje? Jsem Milwa. Byla jsem hrozně dlouho pryč a nevyznám se tu. Ty chceš bojovat proti své sestře? šeptám svoji otázku a doufám, že mi na ní odpoví. Tuším, že ho právě teď napadá: To je protivná zvědavka. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Nedomnívám se ale, že bude nahrazen. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Dol Blathana už jim nestačí....Chtějí rozpoutat válku. Sotva deset let po skončení té poslední. K čemu? Pro trochu moci?" Spustí Ardan. "Ale proč to tu vykládám právě tobě? Špehovi." |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Má paní." Přistoupí k Falce hrabě Catalnestra. "Velice rádi bychom vás, pana Regise, paní Yennefer i slečnu Kestrel doprovodili na Kaer Morhen. Pan Geralt je v kruzích kolem císaře dnes velice ctěn a nikdo z nás tří jej ještě neviděl. Jenže........Někdo z nás si bude muset to potěšení odepřít a odebrat se neprodleně zpět do Nilfgaardu, aby zpravil Jeho Císařskou Milost o š»astné novině, že přijedete." Pronáší ta slova spíše jako prosbu o svolení vzdálit se, ale v jeho hlase jasně zní určitý tón, který jej usvědčuje v tom, že by tu cestu domů raději přenechal komukoliv ze svých dvou druhů. |
| |
| Oxenfurt "Ehm, ehm." Odkašle si hostinsý, který již chvilku stojí u vašeho stolu. "Mám zde panstvu rezervovat pokoje? A.....ta mladá dáma se ještě vrátí, nebo mám útratu za ni připsat na účet jednoho z vás?" |
| |
| Oxenfurth ..melodie jsou duše a duše jsou melodie, chvíli žije chvilku hřeje chvíli je mrtvá...bneznaděj a naděj se slévá v jediné... žal...a smích nad lidskou bezmocí... Prohrábl jsme si vlasy, které jsou již notně prořídlé, ale stále černé jako uhel, tak jako dřív.... Prsty laskají struny, úsměv na rtech enní a asi ani enbude, oči jsou i nejsou vlhké a víno láká... ...pít, pít a pít, zpít se do bezvědomí jako tolikrát... " snívám o dnech, kdy svět se zdál... být světem polibků a lásky her, přál bych si byl přál.. aby nepadal sníh... do duší a netkvěl na srdcích... smutný úsměv nenavštíví rty... Nevěděl jsemaopustil jsme tě...k čwertu... ani hněv ani vztek, jen smutek a odevzdání... |
| |
| Yennefer a ostatní Vyslechnu si slova hraběte, na tváři se mi usazuje čím dál větší zamračení. Copak mě vůbec neposlouchali?! "Nevím, o čem to tady mluvíte. Ještě jsem se definitivně nerozhodla, proto shledávám Vaše starosti předčasné a nepodstatné. Chcete-li mermomocí někoho vyslat zpátky do Vaší vlasti, měl by to být jeden z Vás, pro samotnou ženu nejsou cesty zrovna nejbezpečnější. Ač nepochybuji o komtesiných, hm, schopnostech zachovat si vlastní zdraví za jakoukoliv cenu." Ježíš, co to zase říkám? A hlavně JAK to říkám?! zděsím se vlastních slov a překvapeně zamrkám. "Taky si přesně vzpomínám, že jsem říkala, že až na Hradiště s námi nemůžete. To místo je dobře..." Co vlastně, ukryto? "Kaer Morhen smí navštívit jen povolaný, tedy takový člověk, jež ví, kde hrad leží. A to vy nejste. Trvám na tom, že budete muset počkat někde v povzdálí." A doufat, že si to nerozmyslím. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Jsem tu jen cizí. Ale dost si toho pamatuji. Tyhle války mě zajímaly před deseti lety. Jak jí chceš zastavit? Třeba ti nějak můžu pomoct. Zašeptám a našpicuju uši, abych lépe slyšela. |
| |
| Zahledím se do dálky, jako bych se chtěla vrátit tam, kam se již nikdy nepodívám. Do minulosti se nemůžu vrátit, to nikdo, jen ve zpomínkách, ale já toužím zapomenout. Marigolde, bráško...co bude teď? Máš zprávy o někom...o někom z ostatních? Co Geralt? Co se stalo s ním? Kdy jsi ho viděl naposledy? Prsty mimoděk pohladím přívěsek s perlou na krku a upřu na něj své modré oko, jako by v prosbě, aby vyprávěl. Abych já nemusela vzpomínat. |
| |
| -> Kaer Morhen když dostanu odpověď a babička se konečně probere, sdělí nám své rozhodnutí. A já na ni zůstanu zírat s otevřenými ústy. Co...Cože? Definitivně nerozhodla? Zaprvé už se chová no... no nechová se jako ona! Zadruhé: Co je tu na zvažování? Ztřetí: Na Hradiště můžou, když v ně máš důvěru. A to se vyplatí mít lidi, kterým věříš. Například... No už si nevzpomínám kdo to vyzvonil, ale podle všeho nejspíš Marigold! Ajediný místo, kde jsme mohli být v bezpečí bylo v... tahu! Tak si važ důvěryhodných lidí! A jestli ne ty, tak já jim věřím! Proklínám v duchu moji ctěnou a milovanou babičku. Doufám, že aspoň něco z toho zaslechla, abych to nemusela opakovat nahlas... I když, nevím, jestli bych to pojejím dokázala vykřičet. Zatím nejsem kvalifikvaná. Ale na jedno si bude muset zvyknout. A to na to, že jsem po ní! |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Má paní.......Poslouchali jsme pozorně, jen jsem si dovolil zadoufat že, zajímala-li jste se o zdraví Jeho Veličenstva a pojedete-li nejdříve na hradiště, budete cestě do Nilfgaardu příznivěji nakloněna." Odpoví hrabě s bravůrou opravdu hodnou diplomatů. "Komtesa Narderek samozřejmě zpět jet nemůže. Je to dáma a byla vám poslána, coby dvorní dáma. Pojede nejspíše rytíř Alastair......nebo já. Pokud tedy dovolíte, abychom císaři podali příznivou zprávu?" Upřesní pak okolnosti odjezdu posla do Nilfgaardu. "Ano. Jsme obeznámeni se skutečností, že budeme muset počkat v lesích kdesi stranou od Kaer Morhen. Známe přísnost utajení hradiště a nechceme jej porušovat. Zůstaneme na místě, které Vaše Výsost určí. A se zaklínačem se, snad, setkáme později." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ty? D´hoine? Proč bys to dělala?" Ptá se nevěřícně. "A když tedy nejsi špeh, kdo pak jsi, když se tu plížíš lesem za kompanií mé sestry?" |
| |
| Oxenfurth Hostinský pochopil vaši netečnost vůči němu jako že vězíte v nostalgickém snu a přesunul se jinam......Nejspíš obsluhovat další hosty. CHvíli na to se u vašeho stolu objevila plavovlasá děvečka, sezbírala nádobí a vyměnila Marigoldovi prázdnou číši s vínem za plnou. I Triss a Essi bylo dolito jejich nápojů. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ale pak bych byla sama proti sobě a svým plánům. Ne......zatím budeš žít...Cahire." Usmála se Valana. Jenže z toho úsměvu jde víc strachu než z představy vlastní smrti chvíli poté, co jsi byl oživen. Je v něm něco svádivého. Je v něm ale i ledový hrot dýky. "Nicméně, to nám nebrání, zažít trochu příjemných chvil." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Úsměv mi na tváři vydrží spíše ze setrvačnosti, protože tohle prohlášení se mi nezdá. V hlavě se mi okamžitě spustí poplach, ale co je mi platný. Jsem jenom chlap. Hlavně nedělej blbosti. Tahle stojí za hřích, ale... ksakru, co mi pak udělá? Milwa je neškodná, tu bych dostal raz dva. Ale asi proto je s ní nuda. Pokud něco bude, s touhle aspoň bude adrenalin. Ovšem další hlásek mi říká, že jsem se naprosto zbláznil. Který poslechnout? Sám nevím. Sice jsem si po probuzení uvědomil, že sem se choval jako sebevražedný pako... ale teď to vypadá naprosto stejně. Kdyby teď řekla, asi bych šel... A jenom kvůli ženské! Elfka může postřehnout zmatení v očích, protože vážně nevím, co si počít. Potlačím trapné "ehmmm" a snažím se tvářit vyrovnaně. Vzhledem k tomu, co se mi děje v hlavě, to není dvakrát lehké. "To nebrání... ale rozhodně bych je nechtěl zažívat s těmahle," kývnu hlavou k ostatním elfům. Sakra, příliš unáhleně. Ti blbci jsou schopni se urazit i kvůli tomuhle, jen aby měli záminku si do mě kopnout. |
| |
| Yennefer a ostatní "Dobře," kývnu spokojeně na Velentilovo prohlášení. "Alespoň někdo tady používá zdravý rozum," dodám a šlehnu pohledem po Kestrel. Tak to teda prr, holčičko! Ty jsi ten poslední, kdo by mi měl říkat, co mám dělat! "Nicméně komtesu budu muset zklamat, žádnou dvorní dámu nepotřebuji. Ani nevím, co by mělo být náplní její práce," promluvím k hraběti, očima však stále spočívám na dívce. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Tobě chci ale něco ukázat, než k něčemu dojde. Otoč se ke mě. Zavážu ti oči. Koně tu nech. Pojedeme na mém." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ukázat, ukázat... ale co?! Do háje, co mi chceš holka ukazovat, když u toho musím mít zavázaný oči? Budu jak pes bez čuchu. Jenže co mi zbývá. Když neposlechnu... a když poslechnu... eh, ksakru. Pitomec, Cahire. Strašnej pitomec... "Poslepu na koně vylézt neumím," namítnu, což je pravda. A částečně proto, abych se tomu vyhnul. Už tak jsem ve velké nevýhodě, prakticky jejich zajatec. Zkusím to tedy ještě jinak, kdyby ani první námitka nepomohla. "A... to bych potom přišel o pohled na tebe." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nevykládej a otoč se. Na koně ti pak pomůžu. Vy D´hoine máte příliš mnoho starostí a málo chuti k činu." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro No, to se elfíci umlátí smíchy, až polezu na koně. Ještě že to neuvidím. Cahire, proč jen ty se vždycky dostaneš do takových debilních situací? Jendou ti zdrhne malá holka, potom skončíš v rakvi jako zboží z dovozu... pak tě někdo zabije... no nemám já smůlu? |
| |
| -> Kaer Morhen Jak se tak kouká stále na babi, zanedlouho se naše oči střetnou. Tak já že nepoužívá zdravý rozum? No tedy babi! Copak tys nikdy Yen nebo Geraltovi něco neřekla? Já jen že tě vidím ve věku, ve kterém neznám ani mamku, tak si to musím užít. A nezapomeň, že maminka šla k elfům, k tvému známému, aby nás zachránila, aby zastavila válku a tu honbu na lidi, elfy, trpaslíky, gnómy,... mám ještě jmenovat? Na tvé přátele. Se kterými ses kdy ty, Geralt nebo Yen setkala. Na ty, kteří to přežili... Opětuju Ciri její pohled. Dvorní dámy se o svoji paní starají a ani naokamžik ji nespustí z očí. Fuj! Drobátko se oklepu. Žádná volnost! Asi trochu víc, než u Olší. Jinak celou dobu mlčím. Nemusím se "hádat" nahlas. |
| |
| "Geralt co já vím sedí an Kaerr Morhen...mám tam kohosi zavést...tak snad...se uvidíme, jestli ještě po těch letech najdu cestu, ale Essi, on už není... zmlknu a nechci mluvit dál... ..jak jen ti to říct sestřičko, že není sám, že je s Yennefer a že jsou spolu š»astní, že ty, ty jsi už zbytečná..jen krátká láska zaklínače, láska na jednu stranu..ach sestřičko... Hrábnu do strun a mlčím a mlčím..ticho nad hrobem je méně tíživé, tam je aspoń slyšet pláč... |
| |
| Tak podívej... má milá vnučko,vyšlu k dívce myšlenku a nepochybuji, že ji zachytí. Chápu, že jsi-li skutečně moje příbuzná, pravděpodobně se v jistých situacích budeš chovat podobně či dokonce stejně jako já. Jenže to neznamená, že já sama si takové chování nechám líbit. Právě proto, že je sama velice dobře znám, ušklíbnu se. Pak se zamyslím nad dalšími Kestrelinými slovy. Jak... Jak se jmenuje Tvá matka? |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Kde mám začít? Nakonec se rozhodnu to říct jednoduše a krátce. Před desti lety jsem pomáhala převádět části Veverčích komand, ale pak jsem začala mít horkou půdu pod nohama a musela zmizet. Jeden přítel zrovna potřeboval pomoct a já se k němu v jeho putování připojila. Ani moc nelžu. Je to jen velmi stručné bez jmen a míst. Já nesledovala tvou sestru, ale jejího zajatce... Chvilku se odmlčím, abych našla vhodné slovo, které by vystihlo Cahirovu současnou situaci. Musím si dávat pozor, abych se nezačala smát. Kdy se asi naštve na svou zrzi. Tohle musím vidět....nebo obě». Říkej tomu, jak chceš. Máme spolu jistý nevyřízený účty a současné potíže mu docela škodolibě přeji. Je to hajzl. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Bohužel však také dost pevně, takže, přesto, že látka není tmavá, nic nevidíš. Slyšel jsi, jak se lehce odrazila a vyskočila do sedla. A pak ti někdo, zřejmě ona, podal ruku a pomohl ti vysednout za ni. "Drž se...D´hoine!" Sykla na tebe. A než jsi se stačil opravdu pořádně chytit, ostře kopla koně do slabin, takže nadskočil a rozběhl se triskem. Kam, nemáš zdání. Cesta ale, i triskem, trvala dost dlouho. Když kůň nakonec zastavil a tobě bylo pomoženo sesednout a odstraněn šátek, vidíš, že zaručeně nejste už v lese. Ani na stejném území, jako předtím. Stojíte teď na něčem, co vypadá jako křovím dávno zarostlé ruiny kdysi krásného a hlavně velkého, města. I přez značnou devastaci ruin časem a přírodou, která si zde za ta léta pomalu už zase vydobila své místo, jasně rozeznáváš zbytky elfských staveb. Ano........Toto místo je Shaerrawedd. Takžka posvátné místo elfské kultury. Památník časů dávno minulých. "Pojď!" Zavelela Valana a vede tě těmi ruinami. Mnohé z nich, ač zničené, pobořené, částečně zvětralé a porostlé planou růží, bezem a ostružiním, neztratily ani po létech jistou část nevšedního půvabu. |
| |
| On už není co? Zareaguji na Marigoldovu smutnou a poněkud zdráhavou odpověď. Co mi tajíš, bratříčku? U bohů, co se stalo? Je snad jiný, změnil se? Už to není ten starý Geralt, kterého jsem znala a ....a milovala? Dodám v duchu, jako bych doufalal, že má slova uslyší. Nic..vím, že to ani nejde. Řekni mi pravdu, básníku. Nic jiného nechci slyšet, i kdyby mě to mělo zabít..znovu. Dodám s jistou dávkou sarkasmu, ale na rtech mi stále hraje onen nevinný úsměv, snad jen trochu smíšený z bolestí. Z bolestí z minulosti. Boůlesti z toho, že jsem přežila vlastní smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ta, co na přání Eithné, královny dryád z Brokylonu, pomohla zaklínači Geraltu z Rivie? O tobě se mezi potomky Scoia´tel vyprávějí hotové legendy." Chrlí dál. "Já jsem také členem Scoia´tel." Chlubí se. A ty mezitím cítíš, že ti uvolnil pouta na rukou. "A jestli jsi opravdu Milwa, věřím ti. Jeď si za tím mladíkem, co ho má má sewstra ve spárech. Jen......Vezmi mě s sebou, prosím." Poprvé je znát, že ten mladý půlelf má nějaké city. Prosí skoro tak úpěnlivě, jako se předtím bránil projevit jakýkoliv cit. A v očích mu plane nadšení a mladická odhodlanost. Mezitím ale vidíš, jak zrzavá elfka zavázala ( obdivuhodně něžně ) Cahirovi pevně oči bílým šátkem, vyšvihla se na koně, visadila dočasně osleplého mladíka za sebe a vyrazila triskem mezi stromy směrem k severu. Potom se něco stalo a elfka i s Cahirem zmizela v něčem, podobném portálu. Teprve tehdy vsedli její společníci ( teď je dobře vidět, že jich je 29 ) na koně a vyrazili stejnou rychlostí, jako prve ona, stejným směrem. Oni ale žádným portálem neprošli. Zůstali jste s Ardanem v lese sami a Ardan už sedlá. Vydáš se s ním za elfy a Cahirem? |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Doprdele, málem jsem vylítl... snad mi vezmou koně, jinak to bude v háji... Vítr sviští kolem uši a jeho vlasy mě šlehají do tváře. I přes to, že se cítím nepříjemně, když nevidím na cestu, do nich lehce zabořím nos a užívám si šalvějovou vůni. Nic však neřeknu. Když zastavíme a já sesedám, zmateně se zapotácím a strhnu si šátek sám. Chvíli jen tak stojím a těkám očima po stavbách - slyšel jsem o tom elfy vyprávět. Aerelinn? Tak jí říkali? Ta jejich dávno mrtvá velitelka... Dá se říct, že to na mě udělalo dojem, protože až Valanin hlas mě vytrhne z přemýšlení. Stále ještě ostražitý, ale rád, že už vidím a jdu po svých, kráčím za elfkou velitelkou a nejednou můj zrak zjiš»uje, jestli to nebezpečí bude stát za to. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Přátelé....a» už pojedeme kamkoliv, pojeďme už. Stmívá se a jet v noci kolem Shaerrawedd není zrovna bezpečné. Pomyslete na Scoia´tel. Bezpečné není ani za tmy přebrodit Pontar. Na mělčině brodu mohly časem vzniknout proudem vymleté prohlubně. A ty je lépe najít v denním světle." Vložím se nahlas to probíhající hlasité i myšlenkové debaty. I koně by už raději jeli. Alespoň Drakul to dává na jevo velmi jasně. |
| |
| -> Kaer Morhen Vyslechnu si babi a hledím ji pořád do očí. Znáš se... Ale ostatní tě znají taky. Hele babi, moc jsi mi toho říkala. Opravdu hodně. To mi věř! Byla jsi se podívat u Vysogoty? Chalupa stojí, asi ji tam někdo chodí udržovat. Ušklíbnu se. Pak se ale zarazím. Má matka? Lara z Vengerbergu. Jako ty, Cirillo z Cintry. Naprosto totožné! Yen se mi svěřila, že vyvádí občas ještě víc, než ty, a to je co říct. Podle toho, co jsem slyšela... Protože ke stáru jsi zmoudřela, tedy tak to aspoň říkají ti, co tě znají déle. A Lara? Ta je taková pořád! Ale doufám, že se vrátí... Už půl roku se neukázala!Dala bych nevím co za to, abych se mohla podívat, co se u těch olší děje! Jenže si mi to zakázala! Vyšlu k ní zlověstný pohled. Musím přeci chránit svoji rodinu! Když mužské pokolení vymře, musí se o přežití postarat aspoň ženy! I přes zákazy... |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu A zatím, co tam, i přes Regisova slova, dál postávátena břehu řeky, Eskel vyskočil na koně, dle upírovy rady přebrodil Pontar.....a zmizel v dáli směrem k Shaerawedd a dál, na Kaer Morhen. Už ho prostě nebavilo jen tak tam stát. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Do zcela jistě příjemného rozhovoru Kestrel a Ciri se nijak nesnažím zasáhnout. Jen čekám, co bude dál. Dále nebylo nic až na to, že Regis podal skvělý nápad, že bychom konečně jeli. "Jistě, máš pravdu Regisi, měli bychom co nejdřívě vyrazit. A jak jsi ještě podotkl, nejlépe teď hned. Scoia'tael stále slídí po lesích." Jejich rozhovor jsem nechtěla vyrušit, ale mohou pokračovat při cestě. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Vyhoupnu se do sedla a Drakul radostí, že se zase pojede, div neskáče. "Tak tedy pojeďme." Pobídnu ostatní, když i všichni nilfgaardští vyslanci nasednou. Jen Ciri a Kerstrel se stále v myšlenkách dohadují. A Kestrel nemá koně. "Slečno Kestrel, mohu vás svézt?" Nabídnu jí tedy, abych tak nenásilně přerušil jejich sáhodlouhou debatu. |
| |
| -> Kaer Morhen Už už mám v úmyslu pokračovat ve více než zajímavém rozhovoru s Kestrel, když mě vyruší čarodějčin, a poté i Regisův hlas (jeho první připomínku jsem nevnímala). "Ne," ozvu se rozhodně a přejdu ke Kelp. "Tady slečna," kývnu na své "mladší dvojče", "je moje příbuzná, pojede se mnou. Navíc pochybuji, že by Regisův, ehm," zapřemýšlím nad vhodným výrazem pro Drákula, "kopytník unesl dva dospělé lidi," řeknu, upravím sedlo Kelpii a povolím opratě. "Pojď sem," vyzvu Kestrel. Máme si toho ještě dost co říct. |
| |
| -> Kaer Morhen Tak Lara... Jsem blázen? Pojmenovat svou dceru zrovna takhle... Matka už je půl roku pryč. A otec? Kestrel, co se stalo s Tvým otcem? A... dědečkem? neovládnu se, musím se zeptat. |
| |
| -> Kaer Morhen S úsměvem se vyhoupnu k Ciri do sedla. Jistě... Ale, proč? Vždy» Lara je pěkné jméno. I když možná si ho nevymýšlela ty. Řeknu jen tak. Můj Otec? A .. dě... dědeček? No, budu si muset zvyknout. Vždy» vůbec nic neví! Odmlčím se a hledám ta nejvhodnější slova. No, Yen mi vyprávěla, že když si se zase jednou vrátila, bylo pro tebe velkým překvapením, že jsi těhotná. Samozřejmě se ptala na otce, ale... No... Prostě si zakázala se o něm vůbec se zmiňovat. A kolikrát jsem od tebe chytila trochu větší pohlavek, když jsem se ptala nadědu. A co se týče táty... Mám matné vzpomínky. Zemřel. Právě v té válce, kterou se mamka rozhodla ukončit. Teď už mlčím déle. Jedu na Kelpii! Nestává se často, že bych na ní seděla, ale to přeci nemusím říkat každému. Jen ji v tichosti obdivuju. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Zde máš, jako jeden z mála lidí, možnost spatřit to, co sem přivádí a přivádělo elfy už po staletí. z mramorem dlážděné podlahy pobořeného mauzolea vystupuje bílý, mramorový náhrobek v podobě lůžka se spící krásnou dívkou. Nejsvětější místo elfské historie. Hrob Aelirenn. Podle pověstí prý tato krásná žena kdysi vedla elfy do boje. Do předem jasného boje, ve kterém elfové nemohli zvítězit. Ale byla hrdá, statečná a odhodlaná. Do poslední chvíle. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro pak vztáhla ruku k překrásnému růžovému keři u hlavy hrobu, částečně upívajícímu své nězné větve na prostou mramorovou náhrobní desku s jediným jménem: Aelirenn vyvedeným zdobnými elfskými runami. "I v mých žilách koluje její krev."Ulomí větévku s jedním jediným překrásným bílým květem s okvětními plátky třpytícími se kapkami rosy. A dá ti ho. "Tumáš.......Aby jsi si pamatoval, kde jsi se mnou byl." A pak, přes všechnu posvátnost toho místa, koketně usedne na kámen vedle hrobu. "Chci tě mít, Cahire." |
| |
| "On už není sám...on, on žije s Yennefer... a on jí miluje...sestřičko..." ...protože to co u vás bylo nebyla láska, bylo to jen pomíjení, jen okamžik..jen pár slov,mjen touha se trochu obětovat... Ruka laská struny a ty zní teskně jako hlas básníka... |
| |
| Vinárna: číše s vínem mi málemvyklouzne z ruky, zalapám po dechu a zakuckám se lokem vína, kterým sem se snažila skrýt své překvapení a hlavně spláchnout bolest, která mnou projela. Co? Cože? Co to říkáš bratříčku? To, to ne...já, já myslela.. Ale, vždy» je to v podstatě jedno. Je s jinou, miluje ji, jak ři¨íkáš. Zapomněl, měla bych zapomenout i já. Na spoustu věcí. Marigolde? Co bude dál? Kam teď půjdeme? Řeknu, skoro bez dechu, hlas tichý, bez jediné emoce. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Co po mně bude chtít? Byla to jejich vojenská velitelka... abych s nimi bojoval? Proti komu a proti čemu? Ne, to je blbost. Oni pomoc lidí nepotřebují, jenom by je to urazilo. Jsem zvědav, co mi teda řekne... pokud vůbec něco. Vyvede mě z míry tím, že mi podává květinu. Cítím se tak nějak divně, ale popojdu k ní a vezmu si ji, při čemž jí vrátím šátek, který jsem doteď svíral v ruce. Donutím se promluvit. "Neměl bych nosit květiny spíš já tobě?" Přemýšlím, kam bych si kytku dal, aby to nevypadalo blbě. Nakonec se rozhodnu. Skončí zastrčená do šněrování. Hezky voní. Elfka se musí dobře bavit, protože svým dalším prohlášením mě dostala ještě víc než s tou květinou. Otevřu ústa, jako bych chtěl něco říct, ale nestane se tak. Očima po ní bloudím a přistoupím ještě o kousek blíže. "Tady? Na vašem posvátném místě?" řeknu trochu chraplavě. "Na kameni?" Je to v podstatě čiště praktická věc. Na kameni to není dvakrát přijemné. Ale nezdá se, že bych se tomu chtěl vyhnout blbým kecáním. Právě naopak. Je načase přestat být tak ušlápnutý... Sehnu se k Valaně a bez okolků ji popadnu do náruče. Šalvějová vůně se smíchá s tou z květiny a na okamžik se mi zamotá hlava. "Kam tě může ošklivý Dh'oine unést, krásná elfko?" zazubím se na ni a nevypadá to, že bych ji chtěl jen tak pustit. Leda by mi vážně dala najevo, že se jí to nelíbí. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Jsem elfka. Velitelka elitní alfské družiny. Nejsem nějaká lidská děvečka, obcující na seně." Ale pak se trochu uklidní. "Musím počít dítě. A musí to být tady. Na tomto místě." |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Jak chcete, slečno Ciri. Krásné ženě se nepatří odporovat. Obzvláště, jeli ve vašem stavu." Usměji se, svým charakteristickým způsobem......a abych předešel otázkám, pobídnu koně přes mělčinu. Po celou dobu další jízdy, se pak tvářím neproniknutelně a zarytě mlčím. Co zatím nemá být prozrazeno, přece neprozradím. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Tak tohle nevyšlo... Automaticky si dlaň přiložím na škrábanec na tváři. "Nemyslel jsem to zle," bráním se, abych ji trochu uklidnil a ona mi neurazila hlavu hned. Jak vidno, tady není dobrá vlastní iniciativa. Další překvapený obličej. "Dítě? Proč? Pořád mi nedochází, proč se mnou. Pokud máš opravdu tolik titulů, kolik jsi mi jich zaječela do ucha... byl by to kříženec. S člověkem. A proti lidem už dlouho bojujete." Slova ze mě vylétnou, protože zvědavost už nedokážu skrývat. "To by ve vaší společnosti nebylo méněcenné?" |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Nasednu na klisnu a chytnu uzdu. Když se všichni rozjeli směrem ke Hradišti, vyhlídla jsem si Regise, který jel sám. |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro Popoženu klisnu a jedu mu po boku. "Mohla bych se zeptat, Regisi, co jsi myslel tím, když jsi řekl žena ve vašem stavu? Co je s Ciri? Jestli s ní něco je?" Zeptám se nechápavě. Ale vzdělanost lékárníka mi napovídá, že možná pochopím. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Slešna Ciri je v absolutním pořádku. Vlastně, víc než to." Odpovím. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro "Nebýt vás D´hoine, nebylo by nás. Nebo si snad vážně myslíš, že některá z rodu aen Seidhe chce mít něco s ledovcem, nebo unylou karikaturou muže, ve které se po letech nmění naši muži? A......Rod musí být zachován, chci-li jednou převzít po matce vládu." |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro Pousměji se omluvně. "Ne, to bych byla nerada, kdybys pochyboval o čarodějích. Ale stejně máš jaksi.. lépe vyvinuté nějaké smysly. A Geralt mi vyprávěl o slečně Milwě, dryádě z Brokilonu, se kterou jsem se bohužel nestačila seznámit." Zadívám se dopředu, k lesu. "To jsem ráda, že je v pořádku, ale stejně jsi říkal, že s ní něco je. A co to znamená víc než to?" Jeden nápad bych měla, ale to je naprosto nemožné! Asi jako kdyby dostala nápad, že bude vládnout v Cintře. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Takže... aha. Jako dryáda." Škoda. Sice ostrá jako břitva, ale kolikrát člověk potká podobnou? Doufám, že nepočne napoprvé. Ještě vyčkávám, jestli se už můžu přiblížit. Nemá cenu marnit čas. Shodím z ramen pláš» a rozprostřu na zemi aspoň ten. Už se ode mě nedočká žádných slov, jenom polibků a slepého hledání, kde se její brnění rozepíná. Nevím totiž, jestli by ode mě vůbec něco chtěla slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Zato ale byla těhotná. Nechtěla být a byl bych musel její přání řešit. O dítě však přišla nakonec přirozenou cestou." Upřesním tvé informace. "Nerad bych se dočkal podobné situace u slečny Ciri. Měla by se teď šetřit. Přecejen, být matkou, je vzácný dar. A být matkou dítěte, které bez pochyby bude výjimečné, je vzácnost. Obávám se však, že slečna Ciri zatím není na tuto informaci připravena, paní Yennefer." Jakkoliv je informace odzbrojující, pronáším ta slova s klidnou jistotou vysoce analiticky a myslícího tvora. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Ony ale své partnetry potom zabíjejí, ne?" Zeptá se, když s tebou pomalu uléhá na tvůj pláš». |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro To... To snad... To není možné! Z momentu překvapení, který mi Regis uštědřil, jsem se již probrala a prudce k němu otočila hlavu. "Ciri je těhotná!" Možná to znělo jako otázka, ale jestli ano, tak nevyžadovala odpovědi, nebo» tu mi Regis již zodpověděl. Znělo to spíš jako překvapení, které to zajisté bylo. A ne malé. Ze zaražení mě probralo až oslovení. "Regisi, prosím, říkej mi Yennefer. Žádná paní. Já ti také neříkám pane Reigisi.... Ale... To je skvělé! Ona se z toho dozajista zblázní! Chudinka moje. Doufám, že to přežije. A nedovedu si představit situaci, že by Ciri vydržela ležet nebo tak něco. V nějakých případech by byla i horší, než dryády." Říkám nepřítomně, snaže se zjistit, jaké bude mít to zjistění následky. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "To by bylo neekonomický. Byl by pak nedostatek genetickýho materiálu..." zabručím v odpověď a konečně ji zbavím hrudního plátu. Hned je příjemnější, když mi hruď nedrtí chladný kov. Pokračuju dalšími částmi brnění. Odhrnu elfce vlasy z ucha a mezi laskáním pokračuju: "A i kdyby... pro muže není krásnější smrt, než zemřít v objetí nádherné ženy." Posunu se zase o kousek níž. "Jak mi úbytek krve v mozku ještě dovolí uvažovat, i kdybys mě pak zabila... možná by to bylo lepší, než když měpak odpkopneš jako prašivýho psa..." Moje vlastní slova ke mně doléhají jakoby z dálky. Lichotky i tvrdé fakty ze sebe vypravím, aniž bych o nich přemýšlel. Jako bych to ani neříkal já. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jen........Není nutné, aby mé dítě znalo svého otce." Odpoví Valana zcela věcně. A když ji ty zbavuješ brnění, svlékne ti košili. Je krásná. Vlastně.....celá. Nejen ve tváři. A celá voní šalvějí a mátou. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ano. Je to nepochybně velmi krásné. Ovšem, nepředpokládám, že stejně se to bude jevit i slečně Ciri." Usměji se. "Ne......Nebude třeba, aby ležela. Je z rodu neobyčejně silných žen. A.....někdejší zaklínačský výcvik jí jen pomohl. Zpevnil jí kostru a udělal její tělo pružným tělem dobrého šermíře. Jako zesílilo její tělo, i její pánev je pevná. Nebude mít problémy s těhotenstvím ani s porodem. Troufám se dokonce domnívat, že porodí lehce.....jako elfka, nebo dryáda. Jako všechny ženy jejího rodu. A její dítě bude obdařeno Lařiným genem. Ženy tohoto rodu totiž málokdy rodí muže." |
| |
| -> Kaer Morhen Počkám, dokud neprojedou ostatní, záměrně se držím vzadu. Chci si s Kestrel promluvit - ale ne jen v myšlenkách. A to ostatní nemusí slyšet. Ještě mne však zarazí Regisovo prohlášení o nějakém mém "stavu". Než se ho ale stačím zeptat, je pryč. Zavrtím hlavou a upamatuji se, že se jej budu muset zeptat později. To by mě vážně zajímalo, co tím myslel... Ale to počká, nejdřív si musím vyjasnit jiné věci. "Tak, mladá dámo, uděláme dohodu. Já nebudu číst Tvé myšlenky a Ty zase ty moje. Ne ty, které Ti přímo nepošlu," začnu rozhodně a nasměruji Kelp k brodu. "A teď mi prozraď, kde vlastně je v současné chvíli Tvá matka a co se v tom čase, odkud jsi přišla, vlastně děje," vyzvu dívku. Tolik otázek a tak málo odpovědí... Ach Kestrel, vidím, žes zažívala to samé co já - nikdo Ti pořádně neřekl, co se kolem děje, všichni se Tě snažili "chránit" před krutou pravdou... Zajímalo by mne, jestli budu moci ovlivnit budoucnost, když budu vědět, co se všechno má stát... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Nejsem žádný chovný hřebec!" zavrčím podrážděně. "Čert ví, jestli někdy v budoucnu budu mít ještě možnost mít děti... ale jestli mi to právo odepřeš... stejně si ho jednou najdu!" Ne, tohel mi není lhostejné. I muži po čase zatouží po rodině. Po dětech. Po svých následovnících. A já nechci být jenom... dárce. Mám chu» tu elfskou potvoru uhodit. Chovala se ke mně, jako bych byl nějaký její poddaný. Ale přitom ji chci zlíbat a do rána ji od sebe nepustit. Rozzlobila a oči mi najednou planou jako v horečce. A i přes svá rozhořčená slova z ní stáhnu poslední hadřík. Možná trochu prudce, protože nechtěl dolů. Uminutě s ním škubnu, ale naštěstí neroztrhnu. Uvězním drzou elfku pod sebou, ale jelikož mám ještě kalhoty, má štěstí. Jako včera s Milwou, ony jsou zatím jediná zábrana. Nedusím ji však, nesnažím se jí lámat kosti. Ovšem jsem připraven na další její kočičí útok - tentokrát by mě tak lehko nedostala. Skloním se těnsě k ní, že se rty dotýkají, když mluvím. "Nic jiného než prachsprosté využití to není, Valano. Na dělání dětí musí být dva... jsi krásná, ale s takovou vyhlídkou..." Nechám větu nedokončenou. |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro "Ale to by znamenalo, že..." Zrazím se, než dopovím, "že se Kestrel setkala se svojí matkou!" Zakroutím hlavou. No, z tohoto zjisštění bude Ciri tak nadšená, že... No, o tom radši teď přemýšlet nebudu. Na to je ještě dost času. "Ale, v jakém je tedy měsíci, když o tom ještě ani neví?" Zeptám se lékárníka. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ani mě a bratrovi nikdo nebránil poznat své otce. Ale.....musí samo chtít." Nezalekla se Valana blesků ve tvých očích a jemně si pohrává s přeskou na pásku tvých kalhot. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Podle toho, co jsem zatím vycítil, je těhotenství sotva v počátcích. Několik týdnů po početí. Museli dítě počít těsně před ciriliným návratem do tohoto světa." Odpovím. "I ona sama by to však již za krátko mohla pocítit." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Kdo ví, jestli bude chtít, pokud mu o mně budeš povídat věci, které by ho odradily." Stále jsem skeptický. Než se odhodlá, mohl bych už být dávno pod kytkama. "Prostě... k čertu! Tohle mají dělat chlapi, že po milování odejdou a už se neukážou...!" čertím se dál. Je sice pěkné, že je to žena, která se o sebe umí postarat, ale nějak mi vadí fakt, že jen co si to odbudu, budu tu jaksi navíc a k ničemu. Že stejně já, muž, potom odejdu, i když bych třeba chtěl zůstat. "Myslím, že by bylo lepší, kdyby sis našla někoho, kdo bude rád, že ho s dítětem nebudeš obtěžovat. Elf má aspoň šanci ho spatřit - protože je dlohuověký. Já za pár let... možná za pár dní budu ležet někde ve stoce," odseknu trpce a dám její ruce ze svého opasku. Nevím, co se sebou dělat. Sebeovládání se rozkládá jako mrtvola v horkém dni a já zjiš»uju, že jsem zabořil nos mezi její krk a rameno a druhou ji začal laskat, kam jsem se dostal nejdříve. Tělo se mi bouří, mysl taky. |
| |
| Oxenfurt - vinárna Sedite tu tedy ve třech, více méně mlčenlivě, každý z vás se, za zvuku Marigoldovy loutny, zaobírá vlastními myšlenkami. Triss: Uvědomila jsi si, že ač vědomě se tím nezaobíráš, tvé podvědomí stále přemýlá jednu a tutéž novou zvěst, kterou jsi se dozvěděla odposloucháním vzrušeného a znepokojeného telepatického rozhovoru mezi Filipou Eilhatdt, Franceskou Findabair a Fringilou Vigo. Emhir var Emreis, císař Nilfgaardu, umírá. A nemá žádného dědice. Essi Daven: Při zvuku teskné melodie Marigoldovy loutny se snadno vracejí vzpomínky. Opět vidíš sebe.....mladinkou a krásnou....a zamilovanou....v náruči bělovlasého zaklínače. Tehdy bys pro něj udělala cokoliv. Šla za ním i do horoucích pekel. A on.....už tehdy možná byla v jeho mysli ta čarodějka Yennefer. Nebo nějaká jiná žena. Ah.....ti muži. Jsou tak nestálí. Marigold: I tebe zvuk loutny nutí ke vzpomínkám. Na mládí. Na pozdější dobu, kdy jsi se seznámil s Geraltem. Na cesty s ním a zažitá dobrodružství. I na Yennefer a na malou princezničku Ciri. "Ciri......kde té je dnes konec? Kde všem, je konec? Před vnitřním zrakem tvé mysli teď defilují jako pohyblivé panpotikum obrazy z minulosti. Milwa Barring, napínající svůj luk, aby vám ulovila večeři. Geralt, dumající na břehu řeky. Regis, se žhavou podkovou v dlani. Zlostně se čepíříci Cahir. Ty sám, po útěku ze zajetí ve vojenském táboře. Mladičká Angoulême, něco právě vzrušeně vyprávějící, rozhazujíc při tom rukama. A Ciri.......Ciri, jako malá holčička, kterou jsi s Geraltem potkal v Brokilonu. Ciri jako asi dvanáctiletá, sedící u okna v Arethuse. Ciri, jako téměř dospělá, šestnáctiletá dívka s jizvou po Bonhartově meči na tváři, jak jde po tvém boku po tvém vysvobození zpod ruky katovy v Tusaintu. A......Ciri, odpolouvající na loďce pryč mlhou nad jezerem v Rivii, po povstání lidí proti nelidem. |
| |
| -> Kaer Morhen Docela překvapivě trpělivě poslouchám kázání od babičky. Regisovu poznámku jsem nepřeslechla, ale zatím jsem nepokládala za příliš důležité se jí zaobírat. Jistě babi. Jak si přeješ. Potom vyslechnu její narážku, na kterou chce odpověď. Ale ta bude těžší. No, to kdybych věděla. Vím jen, že se vydala k elfům. Ke králi Olší, tam, kde jsi byla u jakéhosi věštce nebo tak něco. Je to dlouho, co jsi mi to vyprávěla a ta jména jsou těžko k zapamatování. Šla pro odpověď. Nikdo se mi neráčil zmínit víc! To je všechno co vím! Jako kdybyste se báli, že se mi něco stane! Kdy» už nejsem malá holka! Tojsem nemohla jít taky? Chtěla jsem se podívat na jednorožce. To taky byla pravda, ale důvod byl jiný, než jednorožec. Jsem ale zase naštvaná. Já prostě chtěla jít taky! Co je na tom špatného? A proč tě tam vlastně drželi? Kdy» elfové nejsou takoví. Zeptám se Ciri. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro I ten elf může za několik let, nebo za pár dní ležet mrtvý ve stoce. A já nemám důvod, očerňovat před dítětem jeho otce. Dozví se pravdu, pokud bude chtít. Je ale válka a válkanepřeje stálým vztahům, Cahire." Odpoví Valana. A ty jsi poprvé, po deseti letech, zase zaslechl to slovo. Válka. Tenkrát také byla válka. Copak neskončila? |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro Ušklíbnu se. "Máme dvě možnosti. Buď bude zuřit nebo bude štěstím bez sebe. osobně bych se spíše přikláněla k tomu prvnímu řešení, ale... lidi se mění." Radši tiším hlas, aby mě náhodou někdo nepovolaný nezaslechl. To by asi nebylo dobré. "Takže máme očekávat další přírůstky do rodiny. To bude Emhyr rád, až se to dozví. Jedna dobrá zpráva za druhou. Pokud se tedy Ciri rozhodne k němu jít." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Válka? Jaká válka? Vždy»..." Odtáhnu se od elfky a sednu si někam vedle na chladný kámen, hlavu v dlaních. Co všechno dokáže takové jednoduché, dvouslabičné slovíčko. Válka. Všechno se to stalo kvůli válce. Má pomsta blonďaté potvoře - to je jiná. Má osobní válka. Neštítím se zabíjet, to mě učili od malička. Ale představa, že zase budu muset jako dezertér utíkat za zády vojáků... těšil jsem se na svobodný život, kdy budu moci projíždět městy a cestami s hlavou vztyčenou, ne se plížit jako velezrádce, jakým pro císaře jsem. A jestli císař žije... pochybuju, že by mi moji chybu promlčel, kdyby mě někdo poznal. Válka. Peklo v Cintře, kdy mi utekla a já za to dva roky hnil ve věži. Válka. Thanedd, kde mi stejná holka nakopala zadek a ten jeí proklatý zaklínač taky. Za to mě málem doslova pohřbili zaživa. Válka, válka, válka. "Ne, to tedy nepřeje..." řeknu podivně kovovým hlasem. Člověk se po dlouhých letech dostane do světa smrtelníků a je to stejné, jako když umíral. Možná horší. K čemu tedy umírání bylo? "Pořád? Nebo je nová?" Věcná otázka vojáka. |
| |
| -> Kaer Morhen "Říkej mi Falko, oslovení "babi" by za dané situace nebylo... No, vzbuzovalo by jistě mnoho nevěřícných pohledů a otázek," ušklíbnu se, což dívka naštěstí nevidí vzhledem ke svému "posazení" na hřbetě Kelpie. "Takže Lara... Tvá matka umí také cestovat místy a časy?" ujasňuji si, co jsem se právě dozvěděla. "Věř, Kestrel, že není moc o co stát. Elfové jsou... Mají své zvyky a vyznávají svou pravdu, v rámci všeobecného dobra samozřejmě. Mívají snahu rozhodovat za jiné," odpovím, když si po chvíli zadumání vybavím svůj dávný pobyt u krále Olší... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Tahle válka ještě tak úplně......vlastně.....nezačala, víš." Reaguje Valana na tvé odtažení docela smutně a dost překvapeně. "Pojď zpátky. Je mi zima. A...chybíš mi." |
| |
| -> Kaer Morhen Vzdychnu. Dobře babi. A to bylo na nějaký, kdo ví na jak dlouhý, čas poslední oslovení babi, které jsem Ciri dala. Při její další otázce se dám málem do smíchu. No jasně. Umím to já a ty, tak proč by to nemohla umět ona? Potom ale mé rozhořčení pokračuje. To je sice moc hezké, co mi tu vyprávíš, ale proč mě nikdy nikdo nikam nepustil? Když mě už konečně někam pošleš, tak za sebou, abys na mě mohla zase dávat pozor! Možná víš, jaké to je, ale pokud ne, tak je to příšerné! A to věčné Geraltovo: Pozor, a» nespadneš! Copak jsem za poslední roky z hřebenu spadla? A kyvadla už taky zvládám. Už dlouho. Hodně dlouho. Jenže to nestačí. Pořád samé: Nikam nechoď. Zůstaň tady! Řeknu ti, je to příšerné! Takhle sem se nerozpovídala hodně dlouho, ale začíná mi dělat dobře, když se s něčím někomu svěřuju. Ulevuje se mi. Aspoň, že mi z toho strachu o mé zdraví nezabavil Vlaštovku. To už bych vážně nevydržela! A vůbec! Divím se, že ste mě sem vůbec pustili. Kdy» tady ty boje začnou. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Tak nezačala... to znamená, že něco chystá... kdo něco chystá? Měl jsem zůstat mrtv... měl jsem zůstat raději pryč..." mumlám si spíš pro sebe a pohrábnu si prsty vlasy. Otočím se na elfku, na tváři trpký úšklebek. "Nevěděl jsem, že genetický materiál může někomu chybět. Dozvídám se tu samé novinky." V hlase mi zazní nádech jízlivosti. Ovšem elfka se nečekaně rychle - nečekaně rychle na člověka - ocitne v náruči zachumlaná do pláště. "Byla ti přece zima," odpovím, když už otevírá pusu, že by mi něco řekla. K ničemu víc se však nemám - tělo rezignovalo už úplně, jak může vidět, a mysl se zaobírá jinými věcmi. Bez řádné pomoci to asi nepůjde. |
| |
| -> Kaer Morhen "Spousta schopností a vlastností se dědí ob generaci," odpovím dívce na její první poznámku. Pak si vyslechnu i zbytek a nemohu se nezasmát. Ach ano, jak moc mi připomíná mě samotnou v jejím věku! "Věř mi, že tohle chování moc dobře znám," pokývu s úsměvem hlavou. Copak jsem to sama neslýchala den co den, hodinu co hodinu? Calanthé, Geralt, Yennefer... "Kestrel," už podruhé v krátké době oslovím dívku jménem, zdá se, že se s Osudem a jeho zlomyslnými cestami začínám smiřovat. "Jednou budeš na ty, co Tě takto plísní a stále poučují, vzpomínat s láskou a radostí, opravdu. Oni všichni Tě mají rádi - a bojí se o Tebe. Mají pocit, že zákazem té či oné činnosti Tě ochrání." Hlavou se mi mihnou vzpomínky na mé vlastní začátky na Hradišti, na Stopu, na starého Vesemira, Eskela a další zaklínače. A samozřejmě na Geralta. A Triss. Pobyt v Ellanderu, příjezd a seznámení se s Yennefer. Na tu její auru, která ji obklopovala a stále obklopuje, by» již ne tak silně jako kdysi. Na učení se Magii, poznávání Moci. A... Zarazím se, víc vzpomínat nechci. Dál už bylo jen osamění, smrt, krev, bitvy a boje, otupělost, smutek... "Buď ráda za každou větu, kterou s Tebou tihle lidé prohodí, kterou Ti dají najevo, jak Tě mají rádi. Neodsuzuj je za to," pronesu po delší chvíli, hlas mám podivně ochraptělý, je v něm cítit pohnutí a... slzy? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ještě trochu drkotá zuby, ale to už tě pomalu začíná něžně zahrnovat maličkými polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro "Ano, lidé se mění....Yennefer. Ale.....Ciri přece není až tak úplně obyčejný člověk. Sudba stále nebyla naplněna." Odpovím. "A Emhyr....nu.....ten možná překvapen nebude. Když s někým cestuji, obvykle zachytím i rozhovory, které slyšet zrovna moc nemám. Přesto, že bezprostřední nebezpečí smrti nehrozí, není na tom tak "dobře" jak nám páni vyslanci tvrdí. Nejspíše však dostali své instrukce a nesmějí Ciri vyděsit." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Povzdechnu si a zabořím prsty do její zrzavé hřívy. Svým počínáním mě stahuje zase na zem, že se mohu soustředit jenom na ni. Každý dotek rtů je jako led i oheň zároveň, vlasy lehce lechtají. Přitáhnu si její hlavu a konečně začínám vypadat, že jsem se vzpamatoval. Snad i proto, že můj stisk zesílí a volná ruka zašátká po dokonalém těle. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Jsem ráda, když mi konečně uvolní ruce a já si je mohu protáhnut. Lučištnice bez rukou je k ničemu. Nechám ho vymluvit, ale posluchám ho jen na půl ucha. Krakru. Zmizeli portálem. Zmizení Cahira a Valiany mě nepotěšilo. Takhle je nemůžu sledovat, ale snad její lidi. Vezmu tě sebou, ale budeme hlídat lidi tvé sestry. Však ona se objeví. Budeme jejich stíny. A ty mi zatím řekneš, co se vypráví. Já si zatím zkusím vymyslet falešné jméno, protože nechci, aby o mě věděli víc než je nuté. Potěšilo mě, že elf už je v sedle. Rychle ho následuji, ale nemířím v jejich stopách. Musíme zůstat v lese, kde nemůžeme jet rychle, ale na druhé straně nás snad neodhalí. Kam asi pojedou? Snad si Cahir výlet s elfkou užije. Třeba ho nezabije. Můžeš začít hezky vyprávět. Začni o sobě a své sestře. Co je zač? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Přesto, že ještě před chvilkou se třásla zimou, její tělo teď horce sálá vášní. Je to příjemné. Nevýslovně. váhavě, ale nqakonec stále směleji objevuje něžným laskáním na tvém těle všechna tajná místa. zahalen spolu s ní ve svém plášti ani vlastně nevíš, jak jsi se zbavil kalhot. Jste teď oba nazí, na zemi před hrobem Aelirenn. A ona je tak měkká....tak hebká.....tak horká.....A tak voňavá. K zešílení něhou. |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro "Toho jsem se obávala... Takže mi chceš říci, že je na tom mnohem hůře?" Zeptám se starostlivě. Ciri jede na Kelpii dál za námi a poslové Nilfgardského Imperátora jedou roztroušeně kolem nás. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Kdo je Enid aen Gleana, nebo také Franceska Findabair víš, že?" Odmlčí se, aby dosáhl patřičného efektu svých slov. "Tak tahle Franceska je naší matkou. Jenže.....Otce máme každý jiného. Valana má za otce muže, který už nežije. Elfa. Kapitána královské stráže. Možná proto, je tak trochu....od rány. Podědila jeho geny. Mým otcem byl ale člověk. Mladý čaroděj. Vlastně nevím ani jak se jmenoval. Takže zatím co Valana. Čistokrevná aen Seidhe, nejspíš zdědí matčin trůn, pokud se ji podaří zplodit pokračovatele rodu, já jsem jen princ, navíc princ nečisté krve. A....čaroděj. Tedy.....Jednou budu." |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro A......Nebude-li dědic, zemi zachvátí mocenský boj mezi šlechtou blízkou dvoru." Odpovím. Tentokrát se všek na mé tváři úsměv nezjeví. |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro "Tak toho jsem se obávala. Nemusí dožít do konce měsíce. Ale také se nemusí dožít zítřka, nemám pravdu? Vždy» nemoci jsou zrádné. Může žít půl roku nebo den. A ten boj... Měl by se někdo ujmout vlády, ale kdo? Neříkej, že také proto si Emhyr Ciri nechal zavolat?" Zeptám se s obavami. |
| |
| -> Kaer Morhen Copak já někoho odsuzuju? Já jen chci víc volnosti! To je všechno hezké - bojí se o mě! Ale já zase se bojím o mamku! Prostě chci za ní! Chci být chvíli s ní! Pořád někde byla a ani mě skoro neviděla. A já ji... Ale co, stejně mě nikdo neposlouchá. Odseknu jakoby všem. A ty tohle chování znáš? Kdy» od té doby, co jsi utekla portálem Tor Lara jsi zažila spousty dobrodružství! Sice zajímavé, hrozné a odporné zároveň, ale taky jsi získala přátele. Teď mluvím do větru a přemýšlím, jak to ještě lépe zdůvodnit. Ale nic mě nenapadá. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Valana. Ruce bloudí a objevují, jako bych byl slepý a ona byla moje kniha. A potom, čím víc po tom moje tělo toužilo a křičelo, jsem dal Valaně pocítit, že rozhodně nejsem ledovec ani karikatura muže, ba naopak. Že ač jsem měl Nordlingy za barbary, touha ve mně probudila bestii. Ne však takovou, která by jí ublížila nebo ji znechutila. Ale takovou, která ji strhne do víru vášně, aby - snad - mohla ještě dlouho vzpomínat. Tolikrát mi ze rtů uniklo její jméno, protože nic jiného jsem ze sebe kromě tlumeného zabručení nebo zasténání dostat prostě nemohl. Co je to oproti noci s Milwou? To bylo spíš zoufalství, jaké si každý muž jednou v životě určitě zažil. Když nic lepšího nebylo po ruce a mozek odmítal myslet na něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Vyslechnu jeho vyprávění a nakonec vyslovím svůj názor a své otázky. Pokud tvá nevlastní sestra tolik miluje válku je možné, že dopadne špatně. Může se stát spousta věcí. Nezapomínej, že i nejslavnější elfka milovala člověka - čaroděje. Třeba se historie bude opakovat. Valana na trůně. Hmm. To by bylo opradu skvělý. Elfů je málo na výhru. A jak s tím souvisí Cahir? To je ten člověk se zavázanýma očima. Zatím chci vědět o jeho rodince, než se začnu vyptávat dál. Cesta utíká a já se snažím hlídat skupinu elfů, aby nám neujeli nebo nezmizeli. |
| |
| -> Kaer Morhen "Slyším a poslouchám Tě, Kestrel, nemusíš tolik křičet," pousměji se, když dívka nevědomky zopakuje slova, která jsem kdysi dávno provolávala i já. "A stejně jako Tě poslouchám já, poslouchají i ostatní, i když se Ti to možná nezdá." Jako bych slyšela sebe samu před deseti, možná patnácti lety... "Na všechno je čas, Kestel. Ani nevíš, co bych za to byla dala, kdybych namísto té "volnosti a dobrodružství", o kterém tu tak zaníceně mluvíš, mohla být s Yennefer a Geraltem," zavrtím posmutněle hlavou. "I s těmi jejich obavami a poučováním." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ano....Emhyr si opravdu přeje, přenechat trůn Ciri. Věří však, podle vyslanců, že se dožije jejího příjezdu a bude jí o to moci požádat sám." |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro "Tak zrovna tuto zprávu bych mu radila, aby před Ciri ani nezmiňoval. Nebo to s nimi dopadne ještě hůř, než to teď je." Zamyslím se. "Vím, že by to bylo nejlepší, ale nedovedu si Ciri představit, jak s úsměvem přebírá vládu nad celou tou říší, kterou si Emhyr vydobil" |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Až nezbyl elf, který by ji chtěl, jako ženu. Třebas jen na jednu noc. A....Matka jí dala ultimátum, že pokud do Saovine nepočne dítě s někým, koho si sama vybere, získám trůn já." Vypráví Ardan zatím co jste lesem zřejmě minuli všechny záchytné body v krajině, které si pamatuješ. Stmívá se a elfové, které sledujete, začínají hledat místo, kde by se utábořili. |
| |
| -> Kaer Morhen Dám na Ciriina slova sklidním se. Dá to sice práci, ale pomalu to docela jde. Ty možná ano, ale co já? Zbylo mi tak málo přátel, stejně jako tobě, a jsem s nimi ráda, jsem s nimi š»astná. Ale nemusí mě přeci tolik omezovat. Na všechno je čas. No jistě. Na všechno. Jenže to právě není pravda. S někým už jsem se nikdy nesetkala. Nikdy. A víš, nad čím přemýšlím? Proč se prostě nevydáš do minulosti a nepodíváš se na matku. Kdy» ti všichni musí tolik chybět. Ale máme dar, tak proč ho nevyužít? Můžeš se na ně podívat, v noci k nim mluvit a... Vícuž toho neřeknu. Asi jsem se až příliš zažila do mých snů. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Ona chce moc a to dítě. Jinak by si nejspíš nevybrala člověka. Zajímá mě, jestli je hodně zoufalá nebo se jí opravdu líbil. Zastavím koně a seskočím z něho. Musíme se ukrýt a ty mi zatím vyprávěj dál. Třeba proč jsme slavná a proč tvá sestra nechce, abys získal trůn. Chci koně uvázat k mladému stromku, když mě najednou něco napadne. Jak spolu vůbec vycházíte? Doufám, že dobře. Pokud špatně, tak nás čekají nepříjemnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jako by se zde, na tom posvátném místě boje za svobodu, slila vaše těla v jedno. V jedno žhavé, vášní hořící tělo, v jednu rozkoš, jednu něhu.....jednu myšlenku. A snad.....tam někde v nitru vás obou.....se z náhodného setkání dvou bytostí jiných ras a pohlaví.....z chvilkové touhy.......z ukojení chtíče a dostání povinnostem........zrodilo něco hlubšího, vřelejšího, něžnějšího. Snad.......zárodek citu. Valaniny pohyby se stávají smělejšími a téř mezi jejími vzdechy je slyšet tvé jméno, šeptané v roztoužení něžným hlasem. Ve vášnivých vlnách lásky si harmonicky vycházíte vstříc, nevnímajíce chlad, mramoru pod sebou, ani houstnoucí tmu soumraku. Ani dusot kopyt skupiny poutníků, projíždějících, zabráni do polohlasného rozhovoru, zvolna kolem. Je jich sedm, ale koní mají jen šest. Jedou a moc se nerozhlížejí. Zřejmě spěchají. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Mezitím už se hodně zešeřilo. Každou chvíli pande tma. Někteří z vás se zabývají rozhovorem. O něčem mluví tiše Regis s Yennefer, jedoucí vpředu, na čele výpravy, o jiné věci si povídají obě dívky. Dokonce i Nilfgaardští poslové se občas baví mezi sebou. V nilfgaardštině. Projíždíte právě po cestě kolem úzkého pásu stromů, který od cesty odděluje ruina Shaerraweddu. "Pohleďte, kůň! V ruinách je kůň! Bělouš." Zazní náhle překvapený hlas jednoho z Nilfgaarďanů. "Nemohou to být scoia´tael, pane Regisi?" Ptá se ustrašeně paní komtesa. |
| |
| -> Kaer Morhen Dívčina slova na mé tváři vytvoří posmutnělý úsměv. Taky jsi byla plná ideálů, jen si to přiznej! "Není to o omezování, i když to tak z Tvého pohledu určitě vypadá. Je to o lásce, zodpovědnosti a strachu ze ztráty," pokouším se Kestrel vysvětlit to, co mě samotnou tížilo před tolika lety. "Kestrel, není radno si s Osudem, to by mohlo být... nebezpečné," odpovím pak na její otázku ohledně mého návratu zpátky v čase. "Víš, nikdo neví, jak by to dopadlo, kdybych se třeba do minulosti vydala. Moc se mi nelíbí ani to, že jsi tu Ty," zamračím se. "Ale asi jsem k tomu musela mít důvod, jinak..." povzdychnu si a zavrtím hlavou. "Kdybych se vrátila zpátky a viděla se s Pavettou, třeba bych tu teď vůbec nebyla. Tím, že bych zasáhla do minulosti, bych mohla významně změnit budoucnost. A to je nebezpečné." |
| |
| -> Kaer Morhen Z dalších úvah mě vyruší výkřik muže před námi. Ohlédnu se po směru, kam ukazuje, a zastavím Kelpii. "Ticho, nerušte ho!" zasyčím (doslova) na ostatní a snažím se v šeru a přes oponu stromů zachytit co nejvíce z toho posvátného místa. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Kousek odtud je malý potok na louce, skryté v lesích a u něj stával kdysi mlýn. Je opuštěný. Už od poslední války. Vypálili ho Nilfgaarďané a elfští kolaboranti. Jestli se nebojíš duchů, můžeme tam přenocovat. Druhové mé sestry se rozloží nejspíše na té louce, nechají koně osedlané pást, uvaří si a zalehnou. Pak si můžeme povídat celou noc. Teď.....by wse hodilo něco ulovit. Já už zásoby nemám, pochybuji, že ty jsi nějaké měla, díval jsem se....a jít je prosit by nebylo opatrné." Odvede řeč od dalšího vyprávění k praktičtějším věcem. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Ano....v ruinách, blízko onoho posvátného místa, opravdu, s hlavou skloněnou k právě okusované mladé břízce, opravdu klidně postává kůň. Bělouš se stříbřitou hřívou a ohonem. Osedlaný kůň. A bystré oko upírovo zahlédlo ještě cosi jiného....cosi, co do klidu ruin jaksi nepatří. V přímé blízkosti toho místanejvyšší elfské svátosti, leží kus čehosi tmavého. Snad deka, či pláš». A pod ním lze zaznamenat pohyb. Rytmický pohyb dvou těl. Kdyby se Regis soustředil, mohl by zaslechnout i tiché, roztoužené vzdechy té dvojice. Ale proč je rušit. Když se upír pomalu odvrátí od ruin opět ke svým druhům, pohrává na jeho tváři lehký úsměv. Samozřejmě se semknutými rty. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Ukaž mi ten mlýn a pak půjdeme na lov. Nilfgaarďani toho vypálili hodně. Nebude to proprvé, co uvidím něco z jejich práce. Stačí si vzpomenout na cestu se Zaklínačem. Zranění, zabití, umučení. Nilfgaard i jiné armády. Nemají tě rádi? Nechávám se vést ke mlýnu. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Když se Regis usměje, je mi jasné, že ví, co nebo kdo tam je. "Regisi? Čí je ten kůň?" Zeptám se opatrně. Z jeho úsměvu, který se opět objevil na jeho tváři, se dá usoudit, že nic nebezpečného. Pobídnu klisnu a popojdu k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Já o tom nevím, byli jsme "uklizeni" do bezpečí. Ale matka o tom vyprávěla." Říká Ardan zatím co tě vede k tom neš»astnému mlýnu. Ale......tady jsi už někdy byla. Tenhle mlýn jste přece tenkrát objevili těsně po vypálení......Brrr.....ta vzpomínka vyklouzla z tvého podvědomí jako by to bylo jen pár dní. Pokud si ale dobře vzpomínáš, tohle neudělali Nilfgaarďané. To byli elfové. Už víš, kde jste. Ten potůček je jeden z těch horských bystřin, které napájejí řeku Jarugu. A.....tam v dálce, přes řeku a přes les, tam leží Vengerberg. Ujeli jste tryskem za pár hodin cestu, která normálně trvá minimálně den." "Rádi? Jestli mě nemají rádi?.....Ne, nemají. A.....sestře jsem lhostejný." |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Nemám nejmenší zdání. Ale jeho majitel zaručeně není ze Scoia´tael." Odpovím a úsměv mi z obličeje nemizí. "Kůň je elfský. To ano. Ale.....Nikdo ze Scoia´tael by nepřišel na Shaerrawedd, aby se tam pomiloval u hrobu Bílé růže ze Saerrawedd." |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Tohle nebyl přece Nilfgaard. A co z toho. Bylo to tak dávno nebo snad ne? Těch 10 let... Mráz mi přejde po zádech a já se snažím poslouchat, co mi říká Ardan. Je to to nejlepší, co zrovna můžu dělat. Vadí jim, že jsi částečně člověk? Můžeš být rád, že jsi ji lhostejný a nesnaží se tě zabít, aby mohla na trůn nastoupit i bez dítěte. Možná jsem to nemusela říkat, protože to jsou krutá slova. Promiň. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Po jeho odpovědi se usmívám také. To zajista ne, i když... Jak si správně poznamenal: Lidé se mění. A proč by se nemohli změnit i někteří Scoia'tael? Všichni přeci nejsou stejní?" Zeptám se lékárníka. Můj pohled při tom jen náhodou zabloudí k Ciri a Kestrel. Delší chvilku tam také zůstane. Bílá růže ze Shaerrawedd... Za tu by dali elfové téměř všechno... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Utiším nás oba dlouhým polibkem a místo zrychlení raději zpomalím, abych ji nezklamal, než ona dojde rozkoše. Stojí mě to veškeré sebeovládání, ale nejsem žádný nezkušený a roztřesený kluk. "Valano..." zachraptím po tisícé její jméno a rty bloudím po krku přes ucho a po hraně brady až k těm sladkým rtům. Přes trhané vzdechy a mysl zaplavenou sílícím štěstím vůbec nepostřehnu, že blízko nás projíždějí nějací poutníci, ačkoli se baví. Tak a», stejně by mi bylo jedno, že nás někdo vidí. A» si závidí. "Uhranulas mě... už nechci jinou..." šeptám lichotky - konečně jsem se zmohl na smysluplná slova, abych odvedl pozornost a vydržel tak déle. Jenom se bojím, aby moje slova nebyla pravdivá. Mám pocit, jako bych nad sebou vyřkl ortel, ale co na tom záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nevím proč. Vždy» matka byla také čarodějkou. A sestra......Pro ni jsem jen malý bratříček. Nevlastní malý bratříček. Nechtěný přívažek, o který se musela starat. Že jsem napůl člověk mi na oblibě nepřidá, ale to není to hlavní. Důležitý je fakt, že jsem druhorozený." Míní hořce Ardan. |
| |
| -> Kaer Morhen Vyslechnu si Regisovo vysvětlení a pousměji se. A je to vyřešeno, žádná návštěva Shaerraweddu nebude. Nechci, ehm, rušit, tiše si povzdychnu a zachytím čarodějčin pohled. "Pojeďme," vyzvu ostatní tiše. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Všichni se měníme, Yennefer. Některé tradice, a nejen ty elfské, se ale změnit nedají." Odpovím a na Falčin popud pobídnu Drakula k rychlejšímu tempu......Kůň, stejně jako všichni koně a někteří jezdci, už je unaven, ale zde opravdu zůstat nelze. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A pak......vědiném, nádherném víru slasti a lásky zároveň, docházíte společně slastného vrcholu, naplněni jeden druhým až k prasknutí. Poslední slastné vzdechnutí uvolmí tlak ve vašich napjatých tělech, jako vypuštěný šíp uvolňuje tlak napětí luku. Ležíte si teď navzájem v náruči, prohřátí a sladce unavení. "Nemohu to udělat, lásko. Nemohu tě jen tak odvrhnout. Nechat své dítě...naše dítě, bez otce. Nechci." Šeptá ti Valana do ucha hlasem jeětě se zajíkajícím slastí. Nebo pláčem? Tak jako z uvolňujícího se luku, i zde byl vypuštěn šíp. Šíp citu, staršího než svět sám. Lásky. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Odsunu se bokem, ale moje majetnické a hřející objetí ani v nejmenším nepovolí. Nos mám zabořený do hebkých, voňavých vlasů. Úsměv se ještě rozšíří, když slyším, co říká. Poslepu nahmátnu její pláš», který leží kousek ode mne, a přitáhnu ho blíž, abych ho měl po ruce, až bude potřeba. Nakonec však usoudím, že je lepší nám ho dát pod hlavu. Nebo spíš mně, protože Valana má polštář z mé hrudi. "Jen... jestli se to napoprvé povedlo," namítnu tiše. "A i kdyby ne, nebudu litovat, že bych se měl o tvoje potomstvo starat znovu..." Z hlasu dokonce může slyšet, že mám na tváři úsměv. "Ty pláčeš?" zarazím se pak a přejedu jí jedním prstem po tváři, abych to zjistil. Přitom si Valanu posunu ještě víc na sebe, aby od kamene nenachladla. V tuhle chvíli jsem zapomněl na vše, co mě trápilo. Válka, Ciri... To mi může dělat starosti až ráno. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Tak tohle je láska?" Zeptala se skrze slzy. "Jestli ano, chci takhle zůstat napořád. Aby byl večer a my zůstali tady. Protože až přijde ráno, bojím se toho, co bude, až nás tu najdou moji lidé." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Asi ano. Ale doufal jsem, že ti nebudu k pláči," pokusím se o zlehčení atmosféry. Na to, že jsem š»astný, je tu moc slz. A moc strachu. "A» si nás najdou. Ty jsi velitelka - a dneska jsi mi řekla, že to, co děláš, je přece tvoje věc. Což taky je. Tak co toho nemají co strkat nosy. Protože moje trpělivost není věčná. A nerad bych zabíjel tvoje vlastní lidi..." Je jasné, že i kdyby měli milion a jednu blbou poznámku, nedám se, protože vím, že mám aspoň někoho, kdo se mě může zastat, kdyby se vše zvrtlo. Že nejsem někdo, do koho si všichni mohou kopnout beztrestně. A i kdyby ano, časem jim to nehezky vrátím. "Hmmm... nechtěla by ses pak přesunout raději na normální zem? Od té přeci jen táhne míň jak od kamene... a jestli máš u sedla deku..." zapřemýšlím už zase prakticky, protože jak vychládám, bude to potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Když už stojíš, podá ti ruku a nechá se zdvihnout a přitáhnout zpět do ochranitelské náruče. Je tak.....sladká.....tak krásná.....tak křehká. "Deku.......Ano, deku mám." Přikývne pak a vede tě ke koni. Tam odepne za sedlem stočenou deku. Je měkká a teplá už na pohled, jako sama Valana, ne jako Nilfgaardské vojenské deky, drsné na pohled a ještě drsnější na dotek, které koušou a moc nehřejí. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Tiše zasyčím, když se mi do nohy zabodne nějaká protivná větvička nebo kamínek. Za jiných okolností bych se aspoň do půl těla oblékl, ale teď mi to přijde zbytečné. I když není zrovna nejteplejší noc, dnes je nahota... přirozená. Počkám, až odepne tu měkkou deku. Tma padá neskutečně rychle a já jsem rád, že jsou tu ty světlé kameny, jinak bych se o ně dozajista přerazil. Svůj příjemný náklad zanechám u jedné zarostlé stěny, kterou jsme míjeli a která je podle mě dobré místo na nocleh. Za chvíli se vrátím i s našimi věcmi. Beze slova se k ní znovu přitulím, rty jí přitom bloudě po tváři a na jeden prst namotávaje hebký, rusý pramen. Ve svém chování se najednou nepoznávám, ale tak nějak vím, že takhle to má být. Že přesně taková slova jí mám šeptat do ucha, i když jsem někdy vážně pochyboval, že se jich ode mne nějaká žena dočká. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Vzít do náruče a nést se ale nechala. Když jsi ji položil do trávy, přimkl se na teplé dece k ní a přiklryl vás oba pláštěm, coby peřinou, schoulila se k tobě, objala tě, jako by se bála, že jí tě někdo sebere.......a po chvíli něžného vrnění a jemných polibků, ve tvé náruči v trávě u zdi porostlé břeč»anem, sladce usnula. Jako š»astné malé dítě, cítící se v bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ještě chvíli se jí probírám vlasy, protože nevím, jestli ještě spí. Až za okamžik to poznám podle pravidelného oddechování a ticha. Ačkoli bych měl zřejmě š»astně a unaveně usnout, nemůžu si to dovolit. Instinkty velí jasně - spát jenom lehce, jenom napůl. Když jsme teď oba tak zranitelní. Nechci totiž ráno zažít nepříjemné překvapení, kdy do mě bude elf š»ouchat špičkou meče, zatímco já teprve budu otevírat oči. Hledím do korun stromů, na prokukující hvězdy, ale pak se opatrně natáhnu pro kalhoty a nasoukám se do nich, jak jen to jde v leže. Dokonce se mi podaří zapnout pásek. Raději ji ale hned obejmu, aby se neprobudila, a usínám taky - ovšem veden vojáckým výcvikem a starodávnými instinkty muže, který má chránit svoji ženu. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Nevím proč, ale moji společnost zase nemuseli lidé. Pojď se rychle utábořit, a» můžeme jít na lov. Oheň můžeme rozdělat jen za světla. Potom uvidí jeho záři a to přece nechceme. Zamířím k pozůstatkům stavby a úvážu koně ke stromku u jedné z rozbořených zdí. Začnu Hvězdu zbavovat sedla a brašen, aby se mohla v klidu napást. Čas kvapí. Můžeš pokračovat. Já stále posluchám, protože je víc než zajímavé. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Třebaže lehkým spánkem cvičeného vojáka, chvíli podřimujícího na stráži. Ale i tak to byl spánek, který ráno přinesl unavenému tělu pocit odpočetí. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Prý poroto, aby byl zničen nějaký zlý čaroděj. Vilgefortz, se tuším jmenoval. Jenže.....také říkala, že na jeho hradě jste prý skoro všichni zemřeli." Vypráví Ardan dál. "Nevypadáš jako mrtvola." Usměje se. Má velmi příjemný úsměv a je moc milý, ale je to opravdu ještě mladíček. Téměř ještě chlapec. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Tvá matka zapomněla dodat, že jisté čarodějky srovnaly ten hrad se zemí a pokud jeden rychle nezmizel měl pořádné potíže s pohřbením za živat. Teď lžu. Já opravdu byla mrtvá. Prostřílená šípy vojáků v kaluži krve...Smrt. Její dotek. Bílé vlasy. Ne teď už je mám rezavé. Kšáá. Hnusné vzpomínky. Víš, kdy měl být na jeho hradě se mnou a Zaklínačem? Ne nejsem mrtvá. Rozhodně se tam necítím. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro S potěšením zjiš»uju, že včerejší noc nebyla jenom pomíjivý sen, ale opravdu se to stalo. Jedna ruka ji jemně hladí po zádech a já přemýšlím nad tím, co jí říct - co pěkného jí říct, abych ji tím probudil. Nakonec se uchýlím ke starému dobrému polibku, kterým nic nezkazím. "Vstávej, zrzečko," brouknu tiše a radši už se nedivím svému rozněžnělému chování, které se včera večer záhadně dostavilo. Ovšem jak zjiš»uju, dostavil se i hlad, protože včera jsem v podstatě nejedl. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Četl jsem pojednání několika bardů na toto téma. A četl jsem legendu o tom boji, sepsanou bardem Marigoldem." Vypne Ardan hrdě hruď. "Byli tam s vámi Regis - lékárník z Dillingenu, zlodějka Angoulême a Cahir - voják z Nilfgaardu........A taky čarodějka Yennefer z Vengerbergu......A princezna Cirila z Cintry, se kterou se pak oženil císař Nilfgaardu. Marigold tam ale nebyl. V té legendě píše, že prý mu to bylo vyprávěno. Zaklínačem, čarodějkou a princeznou." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "To už je ráno, miláčku?" Zeptala se sladce rozespalým hlasem. "Mám nějak hlad?" |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Zvonivě. Jako když potůček přeskakuje oblázky. "Au! Počkej. S jídlem se nemá spěchat." Reagovala na to kousnutí se smíchem a políbila tě do vlasů. "Něco k jídlu by se snad ještě našlo v sedlové brašně. Vzala jsem si toho s sebou včera z domova dost i pro čtyři, myslím. A neměla jsem pak moc hlad." Řekla pak zcela věcně. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Doufám, že mi ta pakáž vrátí moje koně... takhle tě sice můžu objímat, ale na delší cestu bych jel raději na svém," dokončím svoji myšlenku, když se od něj vracím. Raději jsem ani nezkoušel, jestli se mnou půjde, protože si nejsem jist, jestli to není jeden z těch vycvičených, kteří jdou jenom za pány. "A když už jsme u toho... kam se vlastně jede a proč? A ta válka..." zahuhlám poslední slova a dívám se někam na kámen, jak mi to stále vrtá hlavou. "Asi mi toho budeš muset dost vysvětlovat. Posledních deset let jsem byl doslova mimo..." Přemýšlím, jestli jí to říct. Ale co, určitě se zeptá, kde jsem byl, když vůbec nevím o měnící se situaci. Jestli ano... proč bych jí lhal. Ona, elfka, by o tom třeba něco mohla vědět. Proč... a kdo? Musí to mít nějaký důvod, že jsem znovu dostal svůj život zpět. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Také pobídnu kobylku, aby se pohybovala trochu rychleji. "Ale proč ne? Všechno se dá změnit. A něco tu změnu naléhavě potřebuje." Pohlédnu na Regise. Všechno se dá změnit. Všechno... |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Marigodl určitě přáháněl, aby to mělo jiskru. Nemůžu říct, že většího kecala neznám. A není ti jedno jméno povědomé? Před chvílí jsme ho vyslovila, protože jsi tu osobu viděl. |
| |
| Oxenfurth: vinárna Myslím na to co bylo na své přátele a cítím se příliš starý... "Teď má milá Essi, teAĎ SE VYDÁME NA cAER MORHEN ATAM SE DOZVÍME PRAVDU..." zamručím a napijus e z číše..pořádně... |
| |
| Vinárna: Trhnu sebou při zmínce o tvrzi zaklínačů a zamumlám: Za..za Geraltem? Ale, říkal jsi přece, že jse s jinou. No, nevadí...máš pravdu, měli bychom vyrazit. Ne se zdržovat vzpomínáním. Co vy na to? Bratříčku? Vyprázdním svouu číši, odfouknu pramen vlasů z obličeje a usměji se na Mariho. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Chceš říct, že ten muž s mou sestrou, byl opravdu Cahir Mawr Dyffryn aep Ceallach? To by bylo příliš mnoho náhod najednou, potkat v jednom dni dvě legendami opředené osoby." |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Trochu počkám, aby mě paní Yennefer dojela. "Jistě, paní Yennafer. Jen......domnívám se, že elfové zrovna tuto tradici změnit nechtějí. A nejen tuto." Odpovím jí. |
| |
| Oxenfurth - vinárna Marigold, Essi: Ano.....už jste opravdu pevně rozhodnuti vydat se na Kaer Morhen. Jen se ještě přimět zdvihnout a opravdu vyrazit. A také přimět k tomutéž Triss Ranuncul, která už nějakou dobu sedí a zamyšleně mlčí. Triss Stále ponořena do vlastních myšlenek, touláš se kdesi daleko odtud. Při tom ti však neuniklo ani zmizení Kestrel, která už je pryč značnou dobu, ani rozhovor barda s bardkou.......ani skutečnost, že za okny se mezitím rozprostřela téměř neproniknutelná tma. Opět....jako tenkrát před deseti lety, je v posledních dnech a ve tně té noci cosi, co by tam být nemělo. Předzvěst čehosi velkého a ne moc dobrého pro klidný život. Možná..........války. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Další slavná osobnosto. Nemůže tomu uvěřit. Co si zas Marigold vymyslel? Pravda. Máme být mrtví, ale smůla, protože nejsme. Nebo štěstí? Tvoje sestra zatoužila po muži z legendy. Zajímalo by mě, co se o nás asi v té legendě říká? Nejspíš samé blbosti. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A co se týče výběru, spíš bych řekl, že prostě potřebuje splodit potomka........A Cahir se jí líbí. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Popoženu trochu klisnu k Regisovu koni Drákulovi. "Nevím jak ty ostatní, ale tato mi rozhodně nevadí. Možná spíš naopak. Ale každý má jiný názor." Řeknu po chvilce na upírovu poznámku. Komu by vadila? Elfům rozhodně ne. Trpaslíci? Tak těm asi také ne. Jiní ne-lidé? Tak ti jsou na tom stejně. Pak tu zbývají ještě potvory... No, tak s těmi to bude těžké. Těm by se asi líbilo, že nejsou ozbrojení a mohly by na ně v klidu zaútočit. Ale každá zrůda je jiná a ne všechny zrůdy jsou nebezpečné. Nakonec tu zbývají lidé... Tak těm to právě vadí. Ti jsou proti ne-lidem zaměření. Ale na otázku proč mi asi nikdo nedokáže odpovědět... |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Už konči prosím. Musíme ustájit koně a jít něco ulovit a ohlídat ty kamarády, co to táhnou s Valanou, zarazím ho jen velmi nerada. V noci bude čas na další vyprávění. Co jiného se dá v noci dělat? Najdu šikovné místo a přivážu klisnu. Sundám jí sedlo a brašny. Uvažuji, jestli jí mám uvázat někde volněji na pastvu nebo naopak jí donést něco sem. |
| |
| Připojím se zase zpátky do kolony, jedu opět vzadu jako poslední. Uvažuji, jak opět navázat hovor s Kestrel... "Bylas někdy v Shaerraweddu?" zeptám se nakonec po chvíli ticha. |
| |
| "Pojedeme na hradiště, tam ho najdem i s ostatními..." řeknu prostě... Zítra ráno vyjedeme.... ...má neš»astná sestřičko...,/i> |
| |
| -> Kaer Morhen Zasměju se elfskému páru a začnu si všímat té krajiny kolem mě. Kdy» ji znám o pár let déle. Všechno je tu takové mladé a nevyrostlé! V Shaerraweddu...? Zaseknu se a trochu zčervenám. Potom vyprsknu smíchy. Jo, byla. Trochu... omylem nebo jak bych to řekla. Jaksi jsem to neměla v plánu a... no nic. Radši nic. Ale ty růže jsou krásné. Tedy byly, než se zbarvily krví... Přestanu se smát. Teď už to zase není nic veselého myslet na ty růže potřísněné elfskou krví. |
| |
| -> Kaer Morhen "Omylem, ano? Hm," zamumlám a trochu se zamračím, hlavou se mi honí různé myšlenky na to, co Kestrel mohla v Shaerraweddu provádět "omylem". "A v tom Tvém čase je stále tak... mystický?" nenapadá mne jiné přirovnání. |
| |
| -> Kaer Morhen Mystický? Ó ano. Více mystiky bys tam nenašla. Ty rozvaliny skrývají mnohem víc, než je lidskému oku dovoleno vidět. Zajímalo by mě, kam tím míří. Jestli to říká jen proto, aby řeč nestála nebo jestli chce něco vědět. |
| |
| -> Kaer Morhen "Takže žádné takovéhle... výstřelky?" vrátím se ještě ke dvěma milencům, které jsme málem vyrušili. |
| |
| -> Kaer Morhen Výstřelky? Jestli myslíš tamto, tak to se nestává, protože by to bylo to poslední, co by v životě udělali. Celý město je ob... Zaseknu se. Mlčím. Počkám, jestli babi něco neřekne. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro " A to ikdyž jsem moc mladý a navíc elf jen z poloviny.................Ano..Pojďme raději lovit, a» se najíme, než padne tma docela." |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Ani mě ne, paní Yennefer.......Ovšem, já nejsem člověk.......Lidé.......Mnohým prostě elfové vadí sami o sobě. Odpovím úmyslně neurčitě. Když jsme včera večer nocovali v hostinci, zaslechl jsem něco málo z rozhovoru místních štamgastů, co by mohlo velmi zajímat Geralta. Ale dokud s ním o tom nepromluvím, nic prozrazovat nehodlám. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Přestaň mi říkat paní Yennefer Regisy! Nebo ti ukáži pár jiskřiček! Připomíná mi to dobu, která byla. Zamračím se na chvíli. "Otázkou ale zůstává proč. Ale kdo může za to, že je svět takový, jaký je? To nám také nikdo nepoví..." Dívám se před sebe, nechci nikoho vyrušovat by» jen pohledem. Někomu to byvá nepříjemné, i když by si to někdo zasloužil. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Proč? Je lidskou přirozeností nepřijmout mezi sebe ty, kteří se odlišují. A» už se jedná o jinou barvu pleti, jiný způsob chovámí, či jinou rasu. A kdo za to může, že svět je takto stvořen. Nemám zdání. Nikdo vlastně přesně neznáme skutečného tvůrce světa a všeho v něm." Pokouším se odpovědět co nejuspokojivěji. Na některé otázky však neexistuje odpověď. Nebo ji běžný smrtelník nemá znát. "A jak se tedy patří muži s, doufám, dobrým vychováním, oslovovat přítelkyni svého přítele, kterou vlastně nezná ani moc dlouho, aniž by oslovení působilo příliš důvěrně, když vám oslovení "paní Yennefer" tolik vadí?" Nedokáži neodpovědět na nevyřčenou, ale jasně formulovanou větu v čarodějčině mysli. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Jistě, je to lidskou přirozeností, ale kdyby tomu tak nebylo, žilo by se na světě mnohem lépe. I když jak se řká, kdyby jsou chyby." Doufám, že zakončuji touto větou malý rozhovor. "Vysvětlení je prosté. Již nejsem paní Yennefer a je tomu již dlouho. Připomíná mi dobu, jenž byla, dobu před asi patnácti lety, když jsem byla s Ciri ve svatyni v Ellanderu. A jak jsme jeli na Thanedd. Paní již nejsem. Jsem Yennefer. A změnila jsem se. Spousta lidí to říká a já vím nebo alespoň doufám, že je to pravda. Když jsem se potkala s Geraltem, tak... No, možná jsi slyšel marigoldovu baladu o džinovi..." Na tváři se mi objeví malý nepatrný úsměv. "A pokud jde o "tvé dobré vychování", tak neznám žádného člověka s takovými vědomostmi, slušností a přátelstvím, jako jsi ty, Regisi." Potom přejde přívětivý úsměv ve výraz zvědavý. Ne úplně, ale je to znát. "A mohu-li se ptát... Jak to děláš?" |
| |
| Přikývnu, dopiji svou číši vína, na stole nechám peníz a postavím se. Kde přespíme? Tady, v tomto hostinci? Myslím, že bychom se již neměli zdržovat, co takhle vyrazit hned? Koně máme, tedy snad. Zdrželi jsme se už dlouho, příliš dlouho. Spoustu a spoustu let. Přikývnu a pohladím přívěsek na svém krku. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Ztráta postavení vám přece ještě nesebere úctu, kterou k vám ostatní cítí....Yennefer. Pro mě je to oslovení vlastně výrazem úcty k vám. A...patři ván stále. Ikdyž, jak říkáte, již paní nejste. A možná ještě víc pro změnu, která se s vámi stala. Je-li to však vaším přáním, dovolím si být tedy nezdvořilý a oslovovat dámu pouze jnénem."Odpovím vážně. Ale i na mé tváři se zjeví úsměv, když mě čarodějka nazve člověkem. Jak jinak, než se semknutými rty, ne všichni zde musí hned odhalit, kým jsem ve skutečnosti. Vzápětí vyřkne Yennefer onu překvapenou větu A můj úsměv zmizí:"To, že dokáži věci, které vás udivují, Yennefer, bohužel usvědčuje vaši větu o člověku z vědomé, milosrdné lži." Odpovím. Ne, nejsem nerad tím, kým jsem se narodil jen......nikdy, nebudu člověkem. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Tady nejde o postavení. Tady jde o to, kým se cítím. Jak se cítím. A tak. A cítím se jinak, než dříve. Když jsem byla s Istredem. Možná, že vím, z jakého důvodu jsem s nm přebývala. A něco mě nutí říct, že to nebyla jen láska." Sleduji Regisovu spokojenost z toho, jak jsem ho nazvala a v zápětí její zmizení. "To není lež. A už vůbec ne vědomá, či milosrdná. Vždy» Geralt je také člověk, i když prakticky není. Je jiný, než ostatní zaklínači a to ho dělá člověkěm. A já? Čarodějka je také jiná. A v jedné věci mě to nesmírně vadí. Za to jsem dříve byla ochotná udělat cokoliv. I zabít draka, ale to už je naštěstí za mnou. A děkuji všem, že jsem také díky tomu zlatému zvířeti leccos pochopila. Já přeci dokáži také různé věci..." |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Geralt......Je člověkem, nebo» se jím narodil a ani nelehký úděl zaklínače, veškerá cvičení, ani sama proměna, nedokázali mu změnit duši.........Vy jste čarodějka, Yennefer. Používáte magii, aby jste dokázala některé věci, které lidem zůstávají odepřeny. Já.......Já magii nepoužívám. Nepotřebuji to........Lidskost....ano, mohu ji pochytit, naučit se jí, ztotožnit se s lidmi a vystupovat před nimi, coby jeden z nich. Vždy» i onen zlatý drak, pokud vím, chodil jistou dobu mezi lidmi jako jeden z nich. Ale lidskou duši nemám. Stejně jako on. Ta, je mému rodu odepřena samou jeho podstatou." Zní má odpověď. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Ano, jsem čarodějka, ale za jakou cenu? Za tu, kterou by ženy neměly platit. Možná máš pravdu, ale za svým slovem stojím. Možná nejsi člověk, ale pro své přátele budeš. Jestli ti to nebude vadit. Jestli říkáš, pochytit lidskost, tak jen zkušený zaklínač může poznat, kdo jsi, pokud se hezky neusměješ. A vždycky záleží na tom, co ten dotyčný nosí uvnitř." A to je všechno, co asi tak v tuto chvíli mohu říci. Velevznešené Yennefer z Vengerbergu došla slova. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Měli bychom zastavit a přenocovat, nebo alespoň zvolnit. Je noc, koně jsou unavení. A za tmy jet lesem v blízkosti Shaerraweddu, není moc bezpečné. Obzvláště, pokud je pravda to o čem si vyprávěli ti štamgasti v té vesnické hospůdce, kde jsme s Nilfgaarďany včera nocovali." Pokouším se raději stočit hovor na jiné téma. |
| |
| -> Kaer Morhen - Kestrel a spol. "Ob- co? Obleženo? Kým?" zeptám se dívky, která jistě zcela záměrně neřekla vše, co původně chtěla. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Docela mě zarazí skutečnost, že mi Regis neodpověděl. Je to dost zvláštní a na něj nezvyklé. Ani si nevzpomínám, jestli se to někdy stalo. Třeba to bylo poprvé. "Jistě, a» si koně odpočinou, protože ani Kelp nevydrží jet v jednom kuse tak dlouho." |
| |
| -> Kaer Morhen Radši bych se neviděla. Proč jsem jenom o tom začala mluvit?! Obleženo? Ale... nic... Nikým nebylo obléháno... Pokouším se ze sebe něco dostat, ale jde mi to tak, jako kdybych Yen řekla, že ji Fillipa odpustila a zve ji na čaj. Naštěstí v tu krásnou a nepříjemnou chvilku navrhne Regis zastavit. Díky Regisi. Ani nevíš, jak se mi to hodí. Uleví se mi a čekám, jak rozhodne babi. Jestli zastavíme nebo uženeme koně. Protože jak řekla Yenna, ani Kelp by nevydržela tak dlouho jet, a už vůbec tímhle tempem! |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "A taky už mám hlad, že bych spořádal divočáka." |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Myslím, že nejen koně jsou unaveni." Usměji se trochu a podívám se nejdříve na naše tři Nilfgaardské posly a pak na Kestrel. Poslové jsou už vlastně jen dva. Muž a žena. Než jsme vstoupili na cestu kolem Saerraweddu, jeden z mužů se s námi totiž dvorně, beze slov rozloučil úklonou a smeknutím klobouku, otočil koně a zamířil zpět k Nilfgaardu. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Narazili jste na stopu králíka. A také na srnčí stopu. Ta králičí je ale čerstvější. Králík se tu zřejmě ještě před pár minutami nerušeně krmil čerstvými lístky mléče. |
| |
| -> Kaer Morhen - Kestrel a spol. "Kestrel -" chci se dívky dál vyptávat, ale Regis mne přeruší. Zamračím se, ale musím uznat, že má pravdu. Bohužel. "Dobrá, pokračovat budeme ráno," řeknu a vyhlédnu si vhodné místo k utáboření se. Přijedu tam, zastavím koně a seskočím. "Jdu pro dřevo, jde někdo se mnou?" zeptám se, je však jasné, že moje otázka je mířena přímo na dívku, na kterou se také dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Někde v okolí musí být králičí nora nebo se může ukrývat někde poblíž. Z toulce vytáhnu šíp a nasadím ho. Večeřičko, kde jsi? |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu "Pomohu vám, slečno Ciri." Odpovím místo Kestrel. "Pro samotnou ženu, třebaže zaklínačku, by nemusel být zdejší les úplně bezpečný." Ve skutečnosti vlastně hodlám pouze použít možnosti sběru dřeva k utřídění myšlenek. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Když králík vyběhl už jsem měla tětivu nataženou. Dřív něž stačil zmizet v lesním šeru, tak ho můj šíp dostihl. Říkals něco? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Pověat o přesnosti tvých střel nelhala takhle přesnou trefu v tak špatném světle jsem už dlouho neviděl." |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Bude na něm dost křehkého, š»avnytého masíčka. Ale mladíček vypadá najednou nějak zaraženě a váhavě, když tu tak stojí s ušákem v ruce. "Ehm........Víš......No.........Jak se stahuje králík? A........Hmm..........Jak se to....no......zbaví vnitřností?" Ano, je to určitě městské dítě. Navíc fakt skoro ještě dítě. |
| |
| -> Kaer Morhen - Kestrel a spol. Ušklíbnu se na upíra a vrhnu mírně podrážděný pohled na Kestrel, nicméně raději mlčím (a to i v myšlenkách). Viditelně se dívka nemá k tomu pokračovat v načatém rozhovoru a já ji jaksi nemohu nutit, by» se mi to zrovna dvakrát nelíbí. "Tak pojďme, než padne tma," vyzvu Regise, utáhnu si pás s mečem a vydám se do blízkého okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Svaž mu zadní nohy a pověz ho v našem tábořišti. Já ulovím dalšího a ty nasbírej suché dříví na oheň. Dávej pozor na bandu tvé sestry, protože mohou být někde blízko. Dřív než stačí mít další dotaz zmizím i s lukem v nejbližším křoví. A» se učí dokud je mladý. Ve staří to najde. A takovéhle věci se můžou skvěle hodit, když upadne jeden v nemilost. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jdeš tichouvce podrostem. Ale jelikož, i přes veškerou snahu, myslíš na Ardana.....a taky na Cahira, nejdeš tak tiše, jak bys chtěla. Proto náhlé prasknutí větévky pod tvou nohou vyplašilo v podrostu hřadující čtyři koroptve. S hlušným třepotáním křídel všichni čtyži ptáci trochu popolétli. Kdybys chtěla, zvládla bys je dobře mířenými dvěma šípy dostat všechny čtyři. Mají dobré, š»avnaté maso.....jenže......Jsou to poměrně malí ptáci a mají husté peří. Uf.......při představě toho úmorného škubání se ti protáčí panenky do netušených směrů. |
| |
| MH: Dnes odjíždím na Festival Fantazie do Chotěboře a budu tam do 9.7. Do té doby ( včetně 9.7. ) se hra ve všech mých dobrodružstvích pozastavuje. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Plížím se lese a pozoruji koroptve, které se mě lekly. Přikrčím se v trávě a pozorně se rozhlížím okolo sebe. Pečínka z nich by nebyla k zahození, ale škubat to? Ardan to nejspíš neumí a Cahir tu není. Můžu jen doufat, že si nikdo nevšiml vyplašených ptáků a nezačne ho zajímat, kdo je vyděsil, protože o žádnou společnost zrovna nestojím. Nakonec se přece jen pohnu a jdu dál hledat něco na jídlo. Při tom se snažím našlapovat lehce a nelámat větve a stonky rostlin. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Po několika krocích jsi objevila v trávě malou noru. Něco v ní je. Může to být tchoř, kuna, lasice, skunk, nebo liška.....ale také by to mohl být zajíc, nebo králík. Stopy kolem nory by tomu nasvědčovaly. Jenže......zvíře je uvnitř a ven se, jaksi, nechystá. Otvor nory je sotva tžak velký, abys jím prostrčila ruku, jenže ani to nezaručuje, že zvíře nahmátneš. Nora může být dost hluboká. A i králík, ja-li vyděšený a nemá úniku, může pokousat. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro No to určitě. Zvířátko máš štěstí. Ani mě nenapadne někam sahat a nechat se kousnout od kdovíčeho. Si vystopuju něco chutnějšího. Jeden nikdy neví na co narazí. Nechám noru norou a jdu hledat něco, co nebudu muset vyhánět z doupěte. Jsem lukostřelkyně ne norař. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ale nakonec bylo odměněno úspěchem. Na lesní pěšině mezi trnitými větvičkami hlohu jsi narazila na trus a stopy osamělého mladého divočáka. Prase je o něco menší, než bývá obvyklé. A jeho stopy jsou čerstvé. Podle nich má poraněnou levou zadní nohu a špatně na ni dopadá. |
| |
| -> Kaer Morhen Seskočím z koně. Na Ciriinu otázku se začnu dívat jinam, abych ještě nakonec nešla. Jsem strašně ráda, že jsem tady, s ní, ale Falky jsem si za život užila až dost. Já chci mamku! A teď bych jí ještě měla vyprávět o elfském městě. To tak! A ještě by se naštvala. Víc než předtím a to já přeci nechci... Nebo jo? Ne, ani ne, nebudu jí přeci rozčilovat kvůli pár stovkám životů, který má na svědomí pár hnusnejch lidí. A ještě kdyby se dozvěděla kvůli čemu se tak stane! A kvůli komu! No, nechci riskovat. Zkřížím si ruce na prsou a dívám se do dálky, jako kdyby to byla věčnost, co jsem tady byla... |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Jak ráda bych si dala masíčko z prasete. Napadne mě smutně a zadívám se na šíp a luk v mých rukách. Škoda, že tu není Cahir. Ve dvou se lepši loví. Vydávám se na opačnou stranu než šlo prase. Má to víc než jeden důvod. Mohli ho totiž poranit jistí nedaleko tábořící elfové a teď ho stopovat nebo něco jiného. A a» se prase sebemenší není jeho lov snadný. Ne s lukem a šípy. Na prasata to chce oštěp a ne jeden. Zraněné prase sice může útíkat, ale spíš zautočí. A já se nehodlám nechat rozdupat ani rozpátat jeho zubama. Snad budu mít štěstí a narazím na něco lepšího. Něco příjatelné velikosti, co se nepronese. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Dokonce vidíš i světlo nevelkého ohníčku, udržovaného tak, aby ho ti druzí neviděli. A u něj Ardana. Bozi vědí, kde vzal kotlík, ale něco v něm nad ohněm vaří. Ve slabém světle měsíce jsi zpozorovala, jak se tak díváš na chlapce u ohniště, jak se v trávě blízko cesty něco malého pohnulo. Pohybuje se to při zemi, hopkavým pohybem. Ale ve vysoké trávě to není skoro vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Spěchám, protože se musím postarat o už ulovenou kořist a dohlédnout na Ardana. Konečně. Zahlédnu světýlko našeho ohně a pak i Ardana. Poté můj pohled přitáhne něco jiného. Stébla trávy u cesty se hýbou a něco skrývají. Něco, co by mohlo být k jídlu. Plížím se opatrně, abych nevyplašila kořist nebo na sebe neupoutala elfovu pozornost. Luk mám připravený k výstřelu. Jen se dostat na dohled. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Je to totiž velký králík. A neutíká proto, že nemůže. Někdo mu do vysoké trávy nastražil důmyslnou past a on v ní zůstal zachycen levou zadní tlapkou. Když jsi ještě pomáhala v Brokylonu elfům z komand Scoia´tael, vyděla jsi elfské maladíky, sotva odrostlé dětským létům, chytat králíky přesně do takových pastí. Past zvířeti neublíží, ale tenký provázek z vrbového lýka se pevně stáhne kolem tlapky.....a zvířátko už neunikne. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Vzdálím se od králíka, abych ho zbytečně neplašila a zamířím k Ardanovi. Vidím, že králíky chytat umíš. Teď se dozvíš nové věci o přípravě a nejspíš i vyření. Umíš ho i zabít? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Už nejsem přece malý. Jenom jsem ještě nikdy nemusel sám králíka stehovat a kuchat. Chytat do pasti mě je naučil jeden lovec. I zabíjet je. Ale stahoval a kuchal je vždycky sám. Prý bych mu potrhal kožky a zničil nože." Vypráví důležitě. A, ačkoliv před chvílí prohlásil, že už není žádný kluk, teď se, ještě víc než jindy, jako kluk jeví. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Vzbudily vás až paprsky k západu se klonícího slunce, hladem kručící břicha......a nějaké tiché hlasy. Patří asi desetičlenné skupince mladých mužů. A ti muži sem nepřišli za vámi a nejsou to lidé. Stojí všichni u hrobu Aelirenn a tiše ji vzívají. Jako by se k ní modlili. Jsou to všechno elfové. Po zuby ozbrojení a velmi mladí. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Protože jakmile jsem otevřel oči, hromové zakručení již skoro dva dny prázdného žaludku mi dalo najevo, že je vážně čas do sebe něco hodit. S povzdechnutím se vymaním z objetí. I kdyby škemrala, teď už mě tam nedostane. Prospali jsme celou noc a den. Zrovna se soukám do kalhot, když mi dojde, že něco slyším. Hlasy. Tím se moje rychlost oblékání ještě zvýší. Ještě bude chtít Valana promluvit, zarazím ji, a» je zticha. Nazuju si boty a nasoukám se do kazajky. Kdyby to byli nepřátelé, nerad bych proti nim stál polonahý. Pochvu s mečem zatím jenom svírám v ruce, protože jsem zatím přikrčený. "To jsou tvoji kumpáni?" |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Pomalu se postaví, halíc nahé, sošné tělo do tvého pléště. Sahá jí až na zem. Vlastně ho kousek ještě tahne po zemi. Přecejen je totiž o trochu menší, než ty. Rozhlíží se. A pak je uvidí. "Ne." Zašeptá a zavrtí hlavou tak, až tě její měděné, lesem a lučními květy vonící kadeře, pohladí jemě po tváři. "To jsou elfové z hor." A pak zamyšlením trochu svraští čelo. Vypadá to strašně půvabně. "Ale.....Pokud tu jsou, pak to znamená že......Ne, to není možné." Přemýšlí si pro sebe šeptem. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Radši bys mi už mohla vysvětlit, co se tady děje. Já..." zadívám se raději jinam, někam směrem k elfům. "Člověk už si myslí, že má všechno za sebou, vidí, že po něm sáhla smrtka... ale najednou se vzbudí... co si o tom mám myslet! Co zase chystáte? Dokud se nedozvím, oč tu běží... proč znovu žiju a proč jsi říkala, že se schyluje k další válce, odmítám cokoli dělat. A nepustím tě." Říkám to tónem, že jsem to klidně schopný udělat. O tom mluví i moje pevné sevření a neústupný výraz ve tváři, která je už zase natočena k ní. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Víš....MY válku nechystáme. Ale pokud jsou tu TAMTI, válka už začala." Odpoví Valana. "Znamená to jediné. Že ani diplomacie a magie, ani královský majestát mé matky, nedokázali ty příliš vznětlivé, příliš bojovné a příliš dlouho v horách utlačované mladé elfy odradit od sestoupení z hor, aby se poklonili Aelirenn a v jejím jménu opět prolévali krev. Vede je jistý Filavandrel, elf, kterému prý lidé z Dol Blatahana vyvraždili rodinu. Oni......jsou mladí, ale nejsou nezkušení. Už bojovali. Někteří i zabíjeli a nejednou měli na rukou lidskou krev. Není nic horšího, lásko moje, než mladý elf, stižený vražednou touhou po pomstě." Šeptá tiše. A poprvé cítíš, jak se....ona, hrdá velitelka elfského královského jízdního pluku a dcera čarodějky Francesky Findabair....chvěje. A není to zimou. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Za války jsem zemřel, do války jsem procitl," zamumlám nevesele. V průběhu jejích slov moje sevření povolilo. "Obleč se. Musíme odsud zmizet." Jsou to slova vojáka. Není čas na slzy ani na konejšení. Bezprostřední nebezpečí je blízko a instinkt ochránce, který ve mně stihla probudit ta jedna noc, mi velí ji dostat do bezpečí. Mezitím se rozhlédnu po jejím koni. Jenom doufám, že se neodešel pást někam k nim a že je blízko nás. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Její kůň, jako by vycítil to nebezpečí, nebo rozuměl vaší řeči, stojí jen asi dva kroky od vás a nepase se. Pozoruje ty elfy. Stíny, které díky slunci, klonícímu se k obzoru, vrhají pobořené zdi ruin elfského města, vám poskytují bezpečnou cestu k opuštění toho místa. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Nechám nasednout nejdřív ji, abych se mohl vytáhnout do sedla zase za ni. Teď je to na ní, kam pojede. Hlavně rychle a co nejdál od nich. Zatím máme výhodu překvapení, že by mohla jet informovat svoji matku o tom, že válka už začíná. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Podala ti ruku a když ucítila dotek tvého těla na svých zádech a tvé paže, objímající ji v pase, kopla lehce koně do slabin. Ten okamžitě vyrazil, tichý jako stzín a rychlý jako střela, podél pobořené zdi dolních hradeb města, kryt jejím stínem a pak ve skrytu stínu pobořené jižní brány k pásu lesa, dělícímu ruiny od kupecké cesty. Té samé cesty, po které jste ráno slišeli někoho projíždět. "Musíme varovat mou posádku a poslat je se vzkazem k matce. A pak.......je třeba zajet k zaklínačům..." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "K zaklínačům?" vyprsknu to slovo, jako by to bylo něco odporného a špinavého. "To... to ne. S jedním zaklínačem mám nevyřízené účty. Vlastně se dvěma. Nebudu jim dělat echo. Nebudu s nima spolupracovat!" Ach ta chlapská pýcha a ješistnost... Ale mám na to právo. Kvůli nim jsem zemřel. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Protože v této situaci jsou právě zaklínači ti, které potřebujeme. Je válka. Na osobní problémy a nevyřízené účty bude čas potom. Pokud přežijeme." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Nechápu, proč zrovna ti zablešení zaklínači. Ohánějí se tím, že lidi zabíjet nemůžou. Copak elf za těch deset let vstoupil do ejjich kodexů jako povolený lovný druh?" ušklíbnu se. Z mého hlasu je to patrné, ačkoli mi do tváře nevidí. Zřejmě nejsem vůbec, ale vůbec dobře naložen. Hladový, podrážděný... to je špatná kombinace. Asi budu kousat. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Tak proto oni." Začíná už být podrážděná i Valana. Přez všechnu lásku a přez všechnu něžnost ona je hlavně voják. Velitelka. A nebyla dosud zvyklá, že by s ní někdo jednal tak, jako ty. "Ale......Pokud se ti to nelíbí, kůlidně sesedni a zůstaň si tu." Prská jako rozzuřená kočka. Jenže v duchu si přeje, abys to neudělal. |
| |
| -> Kaer Morhen - Regis, Ciri, Kestrel a vyslanci Nilfgaardu Ciri a Regis, následováni notně ospalými dvěma Nilfgaarďany a nasupenou, zmatenou a znuděnou Kestrel se tedy vydali na dříví. A také se pokusit ulovit večeři, což si vzala na starost mladá Nilfgaarďanka, vyzbrojená velmi hezký vypadajícím Zefarem. Čarodějka Yennefer z Vengerbergu zůstala tedy ponechána o samotě šumícímu tichu podvečerního lesa, nepostavenému táboru, koním o které je třeba se postarat.......a vlastním vzpomínkám a myšlenkám... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Vážně jsem zaujatý a protivný. Který nebožtík by nebyl, že. Dostanu druhou šanci žít a zas se přede mnou někdo ohání slovy jako "válka" a "zaklínač". ta nejhorší dvě slova, jaká by se dala spojit dohromady. Snad ještě přidat zmíňku o čarodějích a jdu si rovnou kopat hrob. "Kdybys mi nechala mého koně, už bych ujížděl co nejdál odsud. Zaklínači... stejní zkurvenci jako čarodějníci z Thannedu, co mi tam udělali peklo," vrčím si už víceméně pro sebe. Magie mě možná přivedla k životu, ale jelikož ji využívat neumím, hnusí se mi v rukou mých nepřátel. Ano, hnusí, protože si nechci přiznat, že se jí bojím. A i vědmáci mají jisté... magické... nebo prostě divné schopnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Být jeden z mých chlapů, řekla bych, že máš strach a kecáš blbiny z hladu." Přestala najednou Valana prskat. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Raději si zacpu pusu jídlem. Kdyby na mě teď někdo zaútočil, takhle rozparáděný a podrážděný z hladu bych si s ním lehce poradil. Možná proto v armádě dávají tak malé porce hnusnýho jídla. Aby vojáci měli motivaci si žrádlo vybojovat, napadne mě zcela nesouvisle, ale nechám ymšlenky dál volně téct. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Je to hezky ostrý nůž. Přežil i mou smrt. Dobře dělaný. A pohodlný. Nejen na porcování zvěřiny. Vybaví se mi jedna taková velmi nedávná vzpomínka na můj druhý nůž a jistou osobu. I tak se dá použít. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Je to nějaký druh chleba a v něm kousky velmi chutně okořeněného pečeného masa ( tipoval bys to podle chuti na nějakou zvěřinu ) s trochou nevařené zeleniny. Celek působí hezky na pohled a je moc dobrý. A vydatný. chleby jsou v sedlové brašně dva, ale oba bys je do sebe nenasoukal ani když jsi dva dny nejedl. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Valana má štěstí, že i přes svou momentální mizernou náladu dbám aspoň na trochu slušného vychování a nesnažím se dál brblat s plnou pusou. Jinak by asi měla drobky za límcem. A to by mi nepoděkovala. Překvapeně zafuním, když zjistím, že po polovině chleba mám pocit, jako bych se najedl k prasknutí. Aspoň budu mít na potom. Opět se pevně chytím sedla. Zabořím Valaně nos do voňavých ryšavých vlasů a už o trošku spokojeněji zavřu oči. Není to úvanou, vždy» jsme spali celou noc a den. Jenom si chci vychutnat tu vůni, dokud můžu. Dokud nejsme u elfů, kde se ke mně bude chovat jako velitelka k zajatci. tahle vyhlídka mě netěší o nic víc než setkání s vědmáky. |
| |
| Oxenfurt -> Kaer Morhen - Marigold, Essi, Triss Ikdyž přípravy proběhly tak trochu váhavě, nakonec se vypravil i Marigold a tak jste vyjeli. Marigoldův Pegas je opravdu snad ten nejlínější kůň pod sluncem i pod hvězdami a stářím se to nezlepšilo, dojeli jste tedy k brodu přes Pontar den poté, co ji přebrodili vaši přátelé. Naštěstí o tom nemáte ani tušení. Slunce se kloní pomalu k večeru a temperamentní ryzka, nesoucí na svém hřbetě Triss Rannuncul se rozhodla přebrodit pontar ihned. Nezbylo vám, než jet za ní. Po delším přemlouvání a nabídce čehosi dobrého k snědku, se rozhýbal i Pegas, který se zastavil po kolena ve vodě a nechtěl se hnout, takře nakonec jste na druhý břeh dospěli zdárně všichni. |
| |
| Klid Říční perlo, no tak. HOU! Snažím se uklidnit svou jankovitou klisnu, která dovádí u brodu, když však spatřím Marigolda a jeho boj s Pegasem, vyprsknu smíchy a svou snahu vzdám, nechám klisničku, a» se vydovádí a mezi smíchem popichuji Mariho. za ty roky sez nezměnil ani ty, ani tvůj hřebec bratříčku. Zdá se, že je pořád stejně líný, neřknu-li více, než když jsme se viděli naposledy. Divím se, že s tebou má ještě tu trpelivost, či je to ze soucitu, nad stárnoucím básníkem? Co myslíš, Mari? V očích se mi lesknou pobavené jiskřičky, vypláznu na Mariho jazyk a pobídnu klisnu, nebo» Pegas se dal konečně do kroku, snad popuzen mým zvoláním, stejně jako daleko umírněnější kůň Triss. Nebudeme zastavovat? Myslím, že nejlepší by bylo jet přímo na hrad, tam si můžeme odpočinout dosytosti. Nemusíme se zdržovat na cestách, je to již jen kousek. Nečekám na odpověď, pobídnu klisničku a vyrazím klusem vpřed, bez ohlédnutí. |
| |
| "Pořád stejná, plná energie...oj, děvče vyčkej už mám zadek celý obolavěný..." postěžuji si jaksi pobaveně a zamířím za Essi... PS: omlouvám se za svou nepřítomnost, nenyní jsme zde na týden a pak zase mizím... |
| |
| -> Kaer Morhen – sama, poddaná svým vzpomínkám… Teď zrovna bych tě, Geralte, potřebovala… Opět se vyzpovídat. A ty bys mě stejně zase neposlouchal. Můj pohled občas zajede k ostatním, jak šli pro dřevo na oheň. K Ciri. Ovšem hned jak si to uvědomím, začnu se opět věnovat koním. Uvázala jsem je a otočila jsem se směrem ke Hradišti. Vždycky se mi vybaví vzpomínka, jak jsem vstoupila na Kaer Mohren poprvé. Vybaví se mi pokaždé, když se k onomu místu přiblížím. Mám na něj pár hezkých vzpomínek. Ale… I několik horších. Někdy jsem totiž nebyla zvána, ale… to je minulost. Udělám pár kroků tím směrem a tam ustanu. Složím ruce na prsou a zasněně se tam dívám. Alespoň než se ostatní vrátí z lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Když tu jsi z lesa zaslechla tichý zvuk. Zní to, jako dusot koňských kopyt, obalených hadrem. Dusot kopyt asi dvanácti koní. Ti, kteří na nich jedou, zřejmě chtěli, aby se pohybovali co nejtišeji, i při jízdě koňmo. Jenže, koně nenaučíš tiché chůzi a i když obalíš kopyta hadrem, je koňský krok slyšet. Navíc pod nimi občas praskne nějaká ta větévka, ležící na zemi. Někdy i silnější větev. Jezdce neslyšíš, jsou úplně potichu. Ani nevidíš světla, podle kterých bys poznala, kolik jich je a ze kterého směru jedou. Takhle jezdí jedině dva druhy jezdců. Zaklínači a elfové z hor. Tohle zaklínači nebudou... Nevidíš je, ale slyšíš jejich koně, ale oni možná viděli tebe. Přejeli rychle lesem podél cesty, jako tiché stíny noci. Ale.....přecejen jsi je mohla na chvíli zahlédnout, kdyby jsi se otočila po zpět po směru vaší cesty a zadáívala jsi se jakoby zpět k Shaerraweddu. Ve chvíli kdy k němu přejížděli přes cestu, aby vzápětí zmizeli na krátko v lesnatém pásu, který Shaerrawedd od cesty odděluje. Vyšel měsíc, táměř v úplňku a odlesk jeho bledého světla zazářil chvíli na jejich zbroji. Ne, tohle nejsou Scoia´tael. |
| |
| Marigold, Essi, Triss I Marigoldův Pegas se nakonec přeloudal přes Pontar, aniž by se mu podařilo jezdce vyklopit, či básníkovi spadnout. Ostatním dvěma koním se ale ani na druhé straně nechce moc postávat a tak tedy není jiná možnost, než jet pomalu dál. Jedete tedy po cestě lesem, kolem malé planiny a zase lesem. Mezitím se zešeřilo, padla večerní rosa, přešel přízemní večerní opar a šero se zvolna přehouplo v hvězdnatou tmu, prosvícenou téměř úplňkem měsíce. Nu....sám námět pro básníky. Kdyby se ale ve svitu měsíce náhle před vámi přes cestu nepřehnalo asi dvanáct elfských, po zuby ozbrojených jezdců, stříbrně svítících ve jeho bledém světle. A náhle jste si uvědomili kde jste.....a co vlastně pečlivě chrání pás lesa po vaší levé straně. Tam za těmi stromy spí už dlouhé věky svůj věčný sen trosky slavného elfského města - Saerrawedd, ve svém středu chovající jako v matčině náruči hrob jedné z nejslavnějších elfek, hned po Laře Doreen - hrob krásné a nelítostné Aelirenn, pro niž ještě dlouho po její smrti byli a dosud jsou, mladí elfové ochotni i zemřít. Tohle místo není opravdu bezpečným místem pro výlety těch, kteří nejsou elfové. Obzvláš»ě v noci a za přítomnosti ozbrojených elfů. |
| |
| Otřesu se nejen zimou, ale především neblahým zjištěním, kde se nacházíme. Mari? Mari, já mám strach. Neměli bychom zde zůstávat, ale pokud pojedeme dál, znamená to, že budeme muset být opravdu opatrní a hlavně se skrývat. Tohle se mi vůbec nelíbí, ani ti elfové a už vůbec toto místo. Vím kde jsme... Vystrašeně se rozhlédnu po okolí a uklidním stále rozjančenou klisničku. To nic Říční perlo, vše bude dobré, neboj se. Zmizíme odtud, neměj strach. Chláchlivě ji pohladím po sametovém krku a zavrtím hlavou. Jenom nevím, jestli víc uklidňuji sebe, nebo toho koně. |
| |
| "Já vím sestřičko..nesmíš se bát...však za chvíli bude líp..." uklidňuji Essy a pobízím Pegase dál... "Ještě pár mil a najdem si nějaké lepší místo...neboj se..určitě něco najdem..." ..a elfové z nás snad nenadělají jehelníček, ale ne..to oni ne..ne nám..krásné= Essy... |
| |
| Marigold, Essi, Triss Triss Ranuncul je celou cestu až nezvykle tichá. Asi o něčem přemýšlí. Nebo možná usnula. Jak může TADY spát. Napadne vás možná. Nicméně čarodějka skutečně tak dlouho přemýšlela, až z toho usnula. Ale zatím se v sedle drží i spící. A cesta vám pomalu ubíhá a čím dál víc se stmívá. Když tu vám cosi skrze stromy bleskne vstříc. A krásné, bystré oči Essi Daven, po kterých získalůa svou přezdívku "Očko", rozeznávají v tom plápolavém záblesku oheň. Vlastně malý, vzdálený ohýnek, přibližující se vám každým krokem vašich koní. Stále jste blízko Shaerraweddu, ale už ne TOLIK blízko. Vyjíždíte právě ze rákrutu cesty.....a před vámi se rozprostírá malá planina ze tří stran ohraničená lesem a z jedné cestou po které jedete, za níž se v prudkém stoupání vypíná zalesněný kopec na kterém se, jen o pár set metrů dál chráněn zalesněným pásem, prostírá Shaerrawedd. Ale odtud už vidět není. Zato vidíte ve světle měsíce uorostřed cesty, otočenou zády k vám a zřejmě v zamyšlení, stát pro Marigolda velice známě vyhlížející ženu. Kdyby na vlastní oči neviděl, že umřela a nebylo to už deset let, dokonce by i byl v pokušení zavolat na ni jménem. Tak moc ne podobná čarodějce Yennefer. I takhle ze zadu. Mezitím jste si včimli, že malý plamínek v ohničti na planině se trochu rozhořel. Lépeřečeno byl rozfoukán a trochu přiživen dvěma dalšími tábořícími. A to mužem, jemuž není právě vidět do tváře, nebo» stojí sice bokem k vám, ale tak, že světlo ohně vám jej zabraňůje dobře vidět. A mladou dívkou, která b mohla být Kestrel....ale úplně klidně i Ciri. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Mezitím přešlo šero v potemění a to pak ve hvězdnahou noc s téměř úplným měsícem. Ta noc by byla nádherná a sváděla by tě k romantice, nesedět teď sice za svou milovanou, ale na koni uhánějícím přímo do hnízda zaklínačů. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Sakra, ještě budu hulákat jako Marigold. A pak že jsou ženský slabší pohlaví. Mnohdy ani neví, co s chlapama dělají, potvory. "Doufám, že tam nedojedeme už dnes..." pronesu svoji touhu nahlas. Tady se příliš nevyznám a stejně nemám ponětí, kde jejich hradiště leží. "Byla by škoda, kdybych si zkazil tak pěknou noc... s ještě hezčí ženou..." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Někde tu byla jedna opuštěná medvědí nora... Přemýšlí nahlas a vypadá to, ře ve tmě na svahu něco hledá. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Jen aby byla vážně opuštěná. Nerad bych se v noci převalil a místo tebe obejmul medvědici. Ještě by mě její manžel zmlátil," pokusím se o vtip. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jeho kůži jsem dala vloni na podzim matce k narozeninám, jako předložku před trůn." zasměje se Valana. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Možná právě tahle čarovná noc mi na jazyk přináší taková slova. Nebo sama přítomnost Valany. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro To když si představila, jak se na to asi tváříš. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Jenže svoji milou povinnost můžu těžko vykonávat v sedle, aniž bych tě rozptyloval. To už asi budeme muset někde zakempovat." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Á! Tamhle je. Tak.....sesedat, lásko. Dovnitř na koni nepojedem. on musí zůstat venku." Konečně tu noru našla. "A....mohl bys mi cestou pomoci nasbírat dříví. A houby. Tedy, pokud chceš teplou večeři." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Sice jsem se najedl toho chleba, ale trocha teplýho jídla mi rozhodně neuškodí. Jenom doufám, že nás neotrávím..." Ještě že svítí měsíc, tak se mi dříví bude sbírat lépe. Snad se nepřerazím... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ale...on byl alchymista a podivín. Tak raději sbírej jen ty houby, které znáš, lásko." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Bedla, žampion, hříbek. Hříbek asi po tmě neuvidím, leda bych o něj zakopl. Jen nevím, jak poberu houby a dřevo zároveň. Ha, ještě muchomůrka, ale to asi nebude to pravé ořechové na houbovou polívku. |
| |
| "co vše se jen může stát, v takovém večeru plném zázraků, světýlka v temnotzě, světýlka jak brána do pekel, u nichž se scházejí mrtví....jsem už příliš stár...ale jestli to není Yen..." pronesu měkce a tiše... hledíma hledím na domnělou čarodějku na domnělou Ciri a toho muže, kterého nepoznávám...takhle pozdě v noci, kdy duchové mrtvých nemají klid... |
| |
| Falka, Regis, Yennefer, Kestrel...a zbytek Ti, kteří sbírali dříví a sem tam u nějaké ty jedlé houby, které šlo vidět, se právě vrátili a věnují se péči o oheň v táboře a přípravě surovin na večeři, zatím co Yennefer stále stojí na cestě, zahleděná do dálky a zasněná s otevřenýma očima. Klapot kopyt tří blížících se koní jste zaslechli všichni.....někteří dokonce o hodnou chvíli dříve, než zbytek. Na elfy to ale nevypadá. Obzvláště, když jeden z jezdců tiše pronese krátký, překvapený proslov. Hlasem nápadně podobným všem ( kromě nilfgaarďanů ) hlasu jistého známého barda... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "A taky tvrdil, že na něco se umřít musí, když ho babička hubovala, že přinesl jen samé muchomůrky a prašivky." To už je její smích i trochu slyšet. Zní jako zvuk stříbrných zvonků. Elfka při tom ale pilně sbírá dříví. Problém s tím, kam dát houby nakonec vyřešila tak, že na cghvilku položila otýpku dříví a spodní část své kočile svázala v jakýsi provizorní vak. "Zkus to taky lásko. Pak můžeš sbírat dříví i houby současně a obojí pobereš." Navrhla ti. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Čte myšlenky, sakra? Jestli ano, není to zrovna nejpříjemnější představa. Myšlenky jsou jen a jen moje osobní věc. Co za pochody se mi odehrává v hlavě, to by neměla vědět žádná ženská. Doufám, že to jen tak nadhodila. Ohlédnu se po ní. Škoda, že je málo světla. "A co takhle vzít celou tvou košili místo košíku?" Moje záměry jsou průhlednější než sklo, ale to nevadí. Mezitím dál sbírám dříví, do hub se moc nehrnu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ale když už jsi se zaměřil na to dříví, tak u něj zůstaň a já se zaměřím na hledání hub." Navrhla vzápětí. Jenže moc nekoukala na cestu, když s tebou mluvila...a o něco zakopla. Vyrovnala to a nespadla, ale sehnula se pak a tu věc zdvihla. A nebyla to žádná zapomenutá válečná trofej. To ne. Byla to jen obyčejná, divoce rostoucí cibule. A pěkně veliká. Rozesmálo ji to. "Hi hi, když nenajdu houby a jestli ještě párkrát zakopnu, můžeme si udělat cibulačku." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Když zakopneš, příště si rozbiješ obličejík. Vypíchnutý oko od větve není hezký," poznamenám a vrátím se zase ke sbírání dříví. Už se mi v náručí tvoří poměrně velké množství. Ještě pak odnesu to, co nasbírala předtím Valana, něco přihodím a máme přes noc vystaráno. Možná ještě něco zbude. Přece je příjemně teplo. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Jé hříbek! A takový veliký tak brzy!" A skoro s něhou roztoužené milenky opatrně vezne houbu a uloží ji do provizorního košíku z části své košile. Až teď, na světlém povrchu pošile, je tmavá houba vše zbytcích světla docela i vidět. Ano, je to hříbek. Krásný, zdravý smrkový hřib. Opravdu je hezky velký. A teď, když je léto teprve v plenkách, je na něj opradvu ještě dost brzy. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Cosi zahučím, když je tak rozněžnělá nad houbou. Cítím se dotknut, že... houba! A ona juchá, jak kdyby dostala krásný meč nebo šperk. Zakroutím hlavou. zas a stále se přesvědčuju, že ženský nepochopím, můžu se o to jenom snažit a žít vedle nich, aby mě znovu překvapily. A» už příjemně nebo nepříjemně. S plnou náručí dříví se snažím najít to údajné medvědí doupě. Pokud možno tak, abych se nřperazil. Spadnout na některé nepříjemně píchající větvě... no, co si budeme povídat. Takhle nemusím být (p)opíchán. Ušklíbnu se, na co zase myslím. Vlastně je to pořád to samé. A kdo by se divil, když tu vele mě poskakuje Valana. Deset let je deset let a smrt mnohé lidi většinou změní, pokud ji... přežijou. Ještě že nemluvím nahlas. Přežít smrt. Vážně mi přeskočilo. |
| |
| Falka, Regis, Yennefer, Kestrel...a zbytek Mé zasněné pohledy však pokračovaly i po příchodu ostaních z lesa. Jen matně jsem vnímala za zády plápolající oheň a jeho hřejivé teplo. Přemýšlela jsem nad otázkou, která mě stále trýznila od doby, co jsem od Geralta zase odjela. Ale tok mých myšlenek přerušil kopyt tří blížících se koní. A ten hlas, kterým byl onen proslov pronesen, ten přeci znám. Marigold? Otočím se překvapeně za zvukem kopyt. "Marigolde?" Zeptám se udiveně. |
| |
| No prostě většina:-) Pobídnu koně a pokynu ostatním a» měn následují a dojedu až k ohni, kde se unaveně svezu ze sedla pegase, postavím se pevně na nohy a usměji se..unaveně a smutně: "Yennefer..." zašeptám.... |
| |
| Falka, Regis, Yennefer, Kestrel...a zbytek Chvíli stojím na místě a pak nasměruji své kroky k básníkovi. "Proč tak smutně, Marigolde? Ani nevíš, jak ráda tě znovu vidím..." Řeknu, stále trochu nevěřícně, že se tu všichni tak setkáváme. Jako kdyby někdo chtěl, abychom se tu všichni sešli, jako dřív.. |
| |
| "I já vás opět rád vidím, Marigolde." Promluvím, zjevujíc se téměř jako opravdový duch, ze tmy. A snad abych odlehčil atmosféru a trochu ozářil v pološeru zanikající tváře ostatních. Přiložím do ohně polínko. Přímo do ohně. |
| |
| ...meč osudu....má dvě ostří.... "Yenn, jsou noci, kdy člověk nevěří vlastním očím, kdy má dojem, že ti se kterými se po letech se tkává jsou jen přeludy, i když ví, že ty se nezměníš snad nikdy, a budeš stále tak okouzlující..." pronesu hledíc do fialkových očí Eennyfer... Pak snop jisker zaplaší tmu a šero se náhle propadne do světla...a z toho světla vyjde Regis... Odtáhnu se tedy od Yenn, kterou jsem právě objal a jdu mu podat ruku: "Jak vidím, iopět v plné formě..." usměji se, pak si, ale vzpomenu i na ostatní a představím obě mé utahané společnice: "Toto je Essi Daven a Triss, inu triss všichni znáte..." |
| |
| Falka, Regis, Yennefer, Kestrel...a zbytek Yen? Tak mi řekl zatím jen Geralt... "Och Marigolde, nech si ty lichotky, i když... není to poprvé, co mi říkáš, že jsem okouzlující?" Ujede mi, ale to už se jdu s básníkem přivítat. A potom si konečně všimnu jeho společnic. Jedna je Essi Daven a ta druhá... Triss? Jak ráda bych se šla teď hned s Triss přivítat, ale vtom si všimnu Regise, jak přiložil poleno do ohně. Zarazím se v půli kroku a nemuho z něj pustit zrak. To, co mi Geralt vyprávěl se nedá se skutečností ani srovnat. |
| |
| "Ano.....Ovšem tentokrát doslova znovuzrozen, příteli." Odpovím. Naprosto klidným hlasem, jako bychom právě vedli konverzaci o počasí tohoto léta. Když nám jsou představeny obě dámy, dvorně se oběma ukloním. "Slyšel jsem mnoho o paní Triss Ranuncul i o kráse slečny Essi Daven. Avšak ani s jednou z dam jsem dosud neměl to potěšení se setkat. Mé jméno je Emiel Regis Rohelec Terziev-Godefroi, ale není třeba pamatovat si je celé. Tuším, že dále se představovat není potřeba, mají-li dámy coby doprovod básníka Marigolda v jehož básních a legendách snad našla zvěčnění i má maličkost. Ale dost řečí, psaďte se k ohni, přátelé. Jistě jste po cestě už unavení. Mohu nabídnout trochu čaje?" V přítomnosti okouzlujících dam nechám vyniknout trochu svého vrozeného šarnu a dobrého vychování. |
| |
| -> Kaer Morhen Když jsem nasbírala dříví v lese, pak jsem se vrátila zpátky k ohništi. Sednu si na zem a dívám se do plápolajících plamenů. Pak zaslechnu kopyta koní a podívám se, odkud přichází. Marigold! Triss a Essi! Oni nás dojeli! To jak jsem jim zmizela nebylo moc pěkný, ale to jsem si myslela, že bude babi trochu vztřícnější! Pomyslím si a zůstávám sedět tak, kde jsem. Vítat se s nimi nemusím, už jsme se vítali a všechny je koneckonců znám, takže se mi ani představovat nemusí. Regisovu kousku s rukou v ohni se jen ušklíbnu a dál zůstávám sedět u ohně. |
| |
| Hrdě pozvednu hlavu, a společně s básníkem přijdu blíže k cizincům, jež znám pouze z marigoldova vyprávění, mnohdy velmi přikrášleného. To je ona? Ta, jež je ženou Geralta? Je krásná, ale tak chladná...ale podle všeho jej velmi miluje. Těší mě, je mi ctí Regisi. Ano, jistě, něco jsem již opravdu vyslechla. Ještě stále máte tak rád mandragoru? Pobaveně na něj zamrkám, usměji se a s tichým děkuji přijmu nabízený čaj. I když nevědomky, otřesu se zimou, či strachem? Čeho se bojíš ty hloupá? Jí? ale notak, ona už Geraltovo srdce získala, nepatří tobě..můžeš jí to jen přát. Neví, co bylo mezi tebou a jím...A co když ano? A co vlastně bylo? Nic... Pak se jen pousměji a sednu si k ohni, podivně zamlklá, jen sem tam si odhrnu zavazející prameny z oka. |
| |
| MH: Takže propouštím Angoulême. Těch, kteří hrají, nebo se snaží hrát a těch, kteří nemají jak hrát ( což je Bonhatr, ke kterému hra ještě nedošla, Grealt, ke kterému už se blížíme, leč velmi zvolna, Julia Abatemarco, která za chvilku bude mít příležitost něco napsat a Milwa, která je bohužel v ději zatím ještě o minimálně 5 hodin napřed ), se tento "vzkaz" netýká. Je tu ale dost těch, kteří hráli, mohli by hrát a párkrát se tu už i zjevili, ale nenapíší ani čárku. Angoulême byla vyřazena, protože za celou dobu existence hry nezvládla ani najít si ikonku, natož napsat by» jediný příspěvek. Zpět ji vezmu pouze pokud ji bude hrát někdo skutečně zodpovědný, nebo pokud přislíbí, že bude hrát a nezůstane pouze u slibů. Pokud nezačne hrát Triss Ranuncul, kterou jsem naposledy psát viděla někdy v Oxenfurtu, bude následovat příkladu mladé Angoulême. A jelikož jsem se rozhodla, že toto dobrodružství se dohraje a že po dobrém už to asi nejde, podobný osud potká i ostatní v současné době nepíšící, kteří nejpozději do srazu nenapíší. |
| |
| Chvíli pozoruji bardku s nelíčeným údivem nad jejími, vesele a se spikleneckým mrknutím pronesenými slovy. "Jsem lékárníkem a trochu i léčitelem, slečno Daven. A...mandragora je častou přísadou do různorodých léčebných substancí a výluhů. Není však důvod, prč bych jio měl mít raději, než ostatní rostliny, využívané mnou, coby lék." Odpovím po chvíli. Ale protože velmi dobře vím, jak ta slova myslela i proč mrkala, také se usměji a, ač to není v mé přirozenosti, rovněž mrknu. "Ano, mám zde trochu té, jistě už mnohaslovně proslavené, pálenky. Ale je na ni, myslím ještě příliš brzy. Je jí pouze malé množství a cesta před námi je, zdáse, ještě dlouhá a nelehká." |
| |
| "Myslím drahý Regisi, že an některé nápuje není nikdy příliš brzy..." usměji se a pokračuji: Ovšem se zde již zmíněnou léčebnou substancí skutečně ještě chvíli počkáme... usměji se ještě více ze široka a pomalu z batohu vyndávám jídlo a měch s vínem... |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel...a zbytek Jakmile odtrhnu oči od Regise, podívám se na Triss a jdu se s ní přivítat. Pohledem trochu zavadím o Essi Daven, ale jen proto, že jsem šla zrovna okolo. Nakonec nic nezůstane utajeno, když na někoho někdo myslí bez ustání. S Triss to Geraltovi taky nevyšlo! Posadím se k ohni vedle mladé čarodějky a začnu se vyptávat. "Také jedete na Kaer Mohren, Marigolde?" |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A jak to pěkně začlo. Hmed po pár mílích od vašeho zimoviště se vám přes cestu přehnalo snad padesát elfů na koních v plné zbroji. A Percivala Shuttenbacha v tu chvíli nenapadlo nic jiného, než krákat jak havran, že zas bude válka. Čert aby ho spral. A aby toho nebylo málo, tak jste o kus dál nabrali na vůz nějakou babku s dětma, co šli z hub a když jste, s nima na voze, vjížděli do lesa poblíž Shaerraweddu, prasklo na prostředním voze zadní kolo. Vyspravils to, ale moc to nedrží a chce to zastavit někde a vyspravit to pomocí kovadlony a výhně. To zas bude fuška. A navíc pomalu padá noc a neni vidět na krok před vozem. Aby jste tak zlámali další kolo. To by ještě scházelo. Najednou, co to tvé oči nevidí. V dálce problesklo skrze stromy jakési mihotavé světlo. Nejspíš tam, na tom odpočívadle, co jste se tam onehdá před deseti lety znova potkali se zaklínačem Geraltem a jeho kumpány, někdo táboří. Třeba budou mít mezi sebou lepšího kováře, než je Percival, nebo než jsi ty. "Hoří! Hoří! Upečem prase." Hlásá hlučně Feldmaršálek Duda na tvém rameni, zatím co ty jsi práskl do koní.....a najel na kámen v prostředku cesty, až to s vozem hrklo a tebe málem vyhodilo z kozlíku. Ale koně zabraly rychleji a i ostatní popohnali svá zvířata. Ještě že se to proutěné zboží, které vezezete na trh do Ellanderu, nemůže rozbít. Snad ce nic nestalo ani té babce s dětmi. Ale to už vyjíždíte ze zákruty a vjíždíte na cestu kolem toho odpočívadla. Opravdu. Někdo tam táboří. A je jich trochu víc. Snad to nebudou ti ozbrojení elfové. Povzdychneš si naštvaně a unaveně a stáčíš vůz na louku, co tvoří to odpočívadlo. |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel...a zbytek Chvíli už sedíte u ohně, prohlížíte si jeden druhého a při vzpomínání není nikomu moc do řeči. Oba Nilfgaarďané se asi před půlhodinou slušně omluvili a odešli spát. Náhke Regis zpozorněl a zbystřil. A že prý k vám někdo jede. Prý vozy. Za chvíli se také opravdu z lesa za zákrutem cesty vynoří dvojice kývajících se luceren na bočnicích vozu, co njede vepředu. A za ním druhý. A ještě jeden. A vypadá to, že hodlají dnes přenocovat na té samé louce, jako vy. |
| |
 | Zpočátku si dává naša kompanija pozor a jede co nejostražitěji, ale jakmile poznáme známé tváře hned se všichni začneme vítat s dlouho neviděnými přáteli. Hrom do teho! Koho to vidím?! Vzpomínáte si eště chlapi na teho šumařa vyčůraného? A hen je aj Regis. Len si vzpomenu na tu jeho mandragoricu a sliny sa mi zbíhajů! Rozhazuju úsměvy na všecky strany a zvláš» srdečně objímám Marigolda. Sedneme si k ohni a já se obrátím na Regise a předstíraje, že šeptám, mu řeknu Nemáš tu dajakú tu lahvinku tej tvojej proslulej pálenky? A znova se rozchechtám. |
| |
| "A, Zoltan...a bez toho vychrchlaného papouška!" zasměju se a snažím se popadnout dech, který mi ten starý trpaslík málem vyrazil svým medvědím sevřením. "Co ty tady děláš? Tak pozdě v noci? Dneska mi to přijde jako příliš náhod na jednou! Ale proč ne Osude..." |
| |
| "Zdravím vás, mistře Chivayi" Odpovím na přivítání poté, co jsem se vysmekl z obětí sice nízkého, zato však rozložitého trpaslíka. "Co to, že váš opeřený společník dnes nevítá všechny okolo svou jadrnou mluvou? 6e by se konečně naučil způsobům?" Ptám se v žertu a záměrně se o pálence nezmíním ani slovem. |
| |
| Při zmínce o papouškovi zesmutním Holt dlúho sme sa neviděli a papúch po vás tak smutnil, že žalem zhebl... řeknu vesele. Ale mistře Regisi pročs zazdil tu otázku na tvoju lihovinu?! řeknu a jako na povel se zasměje celá trpasličí banda. |
| |
| Když se k naší malé skupince přidá ještě docela známý trpaslík, Zoltan Chivay, tedy známý alespoň pro mne z mnohých vyprávění, nečekám ani na Marigoldovu odpověď a mlčky poslouchám. Příliš náhod najednou? Náhody se dějí vždy a všude, ale jen někdy si jich všimneme, Marigolde. A Osud... Osud je nevyzpytatelný. Stačí se podívat na Ciri... Pomyslím si a zajedu očima ke sé dceři... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Je to vlastně něco, co vypadá jako obrovská jeskyně...akorát, že tahle není vymleta staletími působení vody na skálu, ale vyhrabána do jílovitého podloží zalesněného kopce...Jen její zadní stěnu tvoří skála, na kterou tvůrce nory - velký lesní medvěd, při tvorbě svého prostorného obydlí, narazil a zanechal v ní dobře patrné, ikdyž mělké, stopy svých silných drápů. Jiná památka po medvědovi tu však již dávno není. Dokonce jste zlistili, že před zhruba rokem zemřelý poustevník, opatřil vchod do nory, z níž si udělal příbytek, dosti neuměle stlučenými, ale přesto funkřními a dokonce svým způsobem uzamikatelnými dveřmi. Také asi trochu zvýšil strop, protože se v Noře nemusíte krčit. A.......dokonce vám tu po sobě zanechal i poměrně pěkně zařízený příbytek. Je v něm velká postel, stlučená z kmenů mladých stromků a se slamníkem, vyrobeným z usušené lesní trávy s přídavkem bylinek ( jakl jste to tak očichali, hlavně divoké máty ), je tu i stůl a dřevěná lavice, na které jsou prostřené králičí kožky. Dokonce měl poustevník i něco jako kuchyni. Sestává z kamen s píckou, vyrobených z jílu a za pomoci, zřejmě trpaslíků, nebo gnomů opatřena kovovým komínem ( ten určitě někde ústí ven z podzemí, jinak by kamna neměla tah ). Dokonce jste zaznamenali venku, kousek od vchodu něco, jako pokus o kadibudku a kdyby jste si bezprostřední okolí prohlíželi za denního světla, všimli by jste si i malé, vyvěrajícím podzemním pramenem napájené, studánky. Starouš tu po sobě zanechal i nádobí: Kotlík a pánev, čtyři hrnky ( jeden z porcelánu, zbylé tři kovové, z nich jeden notně zrezlý ), dvě dřevěné misky, dvě dřevěné lžíce, dřevěnou měchačku a naběračku...a poměrně fortelný lovecký nůž. V "pozůstalosti" jsou obsaženy i zavařovací sklenice, pevně uzavřené, proti vlhkosti, ve kterých je koření: šalvěj, meduňka, máta, heřmánek, jitrocel, majoránka, sušený česnek, sušená cibule, sušené malé papričky, kmín, bazalka, tymián, hřebíček, pepř, bobkový list, paprika...dokonce zázvor. V jedné sklenici objevila Valana mouku, v jiné cukr a v další sůl. Je tu i mlýnek na pepř a malý hmoždíř na drcení koření. A několik stovek svic, zabalených do jewmného hnědého plátna, převázaného motouzem z březového lýka. Dokonce i několik primitivně vyhlížejících svícnů by se našlo. Valana okamžitě, jak jste vlezli dovnitř, zažehla ( bozi vědí jak ) svíci ve svícnu na "kuchyňském" stole, chopila se kotlíku a začala s přípravou polévky se slovy: "Bývá zvykem, lásko, že když žena chystá večeři, muž se postará, aby ji bylo ma čem uvařit." A nenápadně kývne směrem ke kamnům z do keramické tvrdosti vypáleného jílu s plotnou, vyrobenou ze starého armádního obdélníkového štítu, který už dávno ztratil lak i barvy a erb svého v boji padlého majitele. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Zlomil mu prostě krční páteř. "Jak teď dál? Tohle mě nikdo neučil. Doma máme na to stahování a kuchání lovčí a řezníky. Ukážeš mi to?" Zajímavým zjištěním pro tebe by možná mohlo být, že o kousek dál na jiné pružní větvi už visí za zadní nohy jiný králík.......Také zabitý. Pravděpodobně stejným mladíčkem a stejným způsobem úderu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Co zkončila poslední válka, nějak je na tebe moc klid a on pořád stojí ve stáji, nebo je jen na pastvině. Ano, je už starý....ale je to starý válečník. Stejně jako ty už prošel mnoha boji. Není zvyklý na klid a nicnedělání. A....ikdyž i tobě už začínají vlasy lehce prokvétat stříbrem a poslední bitva ti vzala o mnoho víc, než jen trochu toho času v životě...klid ani tobě nesvědčí. Za těch posledních deset let už jsi kolikrát v zoufalství z přílišného klidu přemýšlela dokonce o tom, že se dáš k dobrovolné gardě. Jenže....poslední dobou se v lesích kolem Shaerraweddu nějak moc často shromažďují elfové z hor a tobě povědomé cukání ve starých ranách a jakýsi šestý smysl ostříleného veterána říká, že možná bude brzy tomu ubijejícímu klidu konec. Jedeš právě na koni pomalým klusem po lesní cestě a vycghutnáváš si podvečerní atmosféru klidného, teplého časně letního dne. Když tu se lesem asi čtyřicet sáhů od tebe, mihl jakýsi stín. A za ním další. A ještě jeden. Dohromady jsi jich napočítala asi dvacet. A...nebyly to stíny. Byli to jezdci na koních. Dvacet po zuby ozbrojených elfů, různého stáří, ale žádný ve věku zkušeného vojáka. Víš kam jedou. Znáš to místo, vzdálené odtud jěště pěkných pár set mil. Přesto, že nejsi elf, i tebe za večerů, jako je tento a za nocí, jaká se právě snáší nad krajem, Shaerrawedd tiše volá. Všechny vojáky. Vždy» je to památka na bitvu. Je to už dávno a přesto to láká. řekl by Adieu, kdyby tu teď byl a viděl tvůj pohled, kterým se podvědomě, otáčíš za těmi jezdci. Je to jistě předzvěst války. Je tak jistá, jako by se po nebi nad tebo teď přehnal divoký hon. I tvůj kůň to cítí a instinkt mu velí bujaře přidat do kroku a trochu povyskočit samým očekáváním. Na druhou stranu jsi ale člověk. A jako každý člověk....jako každý živý tvor, vítáš známky pozvolna přicházejícího bojového střetnutí se smutkem a obavami. Možná dílem i proto, že teď jsi na to, přidat se k boji, sama. Bez přátel a společmíků v dobrém i zlém. Bez své lásky. Ach.....kdyby tu tak teď Adieu byl. Jak jsi si to pomyslela, zavál od lesa, směrem od Sodenu, chladný větřík. A přísahala bys, že jsi v jeho závanu ucítila jeho ruku na svém pravém rameni. A letmý polibek do vlasů. |
| |
| Tiše poslouchám, rozmrzele přejíždím z jednoho na druhého a smutně se usměji. Nikoho ani nenapadlo mě představit... Smutně se pousměji, udělám pár kroků směem k nim a vsunu svou dlaň o Marigoldovy, ve stejnou chvíli se otřesu chladem. Mari? Bratříčku? Představíš mi vašeho starého přítele? Prosím.. Zašeptám a pohlednu na něj skrz závoj svých vlasů, znovu se však otřesu zimou a pčiknu. |
| |
| "Omlouvám se má milá...ů usměji se... "Většinu už ostatně znáš a tady ten hřmotný trpaslík to ej Zoltan Chivay..náš známý z doby, kdy jsme pátrali po Ciri..." řeknu tiše a smutně si k sobě dívku přivinu... ...musíš se tady cítit sama, hrozně sama..ta druhá... |
| |
| "Ona pálenka, mistře Chivayi, je především léčivou substancí. Není to tedy věc, jíž by bylo třeba nadužívat. Ano, mám ji zde s sebou. Leč ne v takovém množství, aby bylo vhodné ji nyní vytahovat. Vše má svůj čas, mistře trpaslíku. I pití léčivých lihových substancí." Odpovím na trpaslíkovu otázku s úsměvem, poté, co Marigold skončí s představováním. "Mám ale takový dojem, že co se týče opeřence, neříkáte mám úplně pravdu. Pokud mi ještě slouží dobře sluch a nebyl to jen sluchový klam, slyšel jesm při vašem příjezdu papouška mluvit." Druhý můj krátký proslov nedoprovází úsměv. Zní však i přesto spíš jako lehká, jen z části vážně míněná výtka, než jako pokus o podezírání přítele z úmyslného klamání. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "Takhle to vypadá dobře." Kývnu směrem ke kořisti hlavou. "Pověsíš ho za nohy. A nařízneš kůži a začneš z něho stahovat kůži od nohou směrem dolů. Tlapky se pak odříznou. Přes nohy si musíš pomoct nožem, ale preš tělo to jde skoro samo. Jen trošku zabrat. Doufám, že jsou to samice. Samci jsou stahovat hůř. " Všechno mu názorně předvádím, ale nespěchám, aby měl čas si to zapamatovat. Stáhnu kůži až k hlavě. Odělím ji od předních nohou a odříznu hlavu. "Já kůži z hlavy teď nestahuju, ale jinak se z ní dá udělat dobrá polívka, když ji zbavíš kůže, očí a uší." Teď už zbývá králíka jen vyvrhnout. Začínám s tím opět od vrchu a pečlivě dávám pozor, abych neprotrhla žluč. Mezi vnitřnosti najdu, ty, které se dají jíst. Konečně jsem hotová. "Teď je řada na tobě. Chceš půjčit nůž?" |
| |
| Když Regis skončí, naoko se zachmuřím Inu, prokúkl si mňa mistře Regisi. Zapomněl sem na tvoju prozřetelnost. Před tebú mosí být každý na pozoru. Mrknu na Regise a zase se zasměju. Zvednu se od ohně a zamířím k našemu vozu. Za chvíli se vrátím a na mém rameni sedí Feldmaršálek Duda, který všechny z dálky zdraví Kurvaaaaaa ma»!!! A moji ogaři mu odpovídají tak, že nejedné dívce by naskočil na tvář ruměnec. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ten druhý králik je samice. Ardan provedl všechny úkony přesně, jak jsi mu ukázala. Když ale samici otevřel, že ji vykuchá, zjistili jste, že má v břiše tři malé králíčky. Což je zvláštní, protože na vrh mláďat už je teď, na začátku léta, dost pozdě. Nicméně králíčata tu jsou. Jelikož samice není mrtvá dlouho, jsou nenarozená mláďata zatím živá. Každé z nich se ti vejde do váčku na peníze. Tak jsou malá. Jako zkušený lovec ale víš, že ti tři bezmocní tvorečkové zcela určitě nepřežijí. Jenže.....co teď s nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Tu samici jsi přinesla a pověsila živou jen se zlomenou zadní tlapkou. A......fakt jsi to na ní nepoznala. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Podezřívavě se zarazím, jestli to není zase nějaká čarodějná čertovina. Říkala, že ho skolila minulou zimu, ne? Tak jaktože je to tu tak luxusně zařízený? Ano, luxusně... pro mě je postel luxus. Poslední rok nebo dva, co jsem byl naživu, jsem strávil na cestách, když nepočítám příjemnou zastávku ve vínovém knížectví. "Medvědí nora," utrousím skepticky a složím dříví ke kamnům. Ještě na chvíli zmizím, protože jsem část nechal venku. Nabral jsem si toho moc a málem mi to spadlo. Vrátím se ve chvíli, kdy mi říká, abych rozdělal oheň. Všeho je moc. "Možná jsem člověk, ale nejsem idiot," zavrčím v odpověď. Napadlo by mě to i samotného. Shazujícího jednání jsem si užil dost. A patrně taky užiju. Holt, elfové. Raději si dřepnu a pustím se do toho. Na chvíli ukradnu svícen, abych to podpálil, a celou dobu raději mlčím. Spát se mi příliš nechce, protože jsme prospali vlastně celou noc a den. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Já jen, že na studené plotně nic neuvařím." Omlouvá se Valana a přitom tě trochu poškádlí. Ale urazit tě nechtěla. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Začnu spíš zkoumat postel, jestli tam nejsou nějací brouci nebo něco podobně odporného, do čeho bych si zrovna lehnout nemusel. Přesto se do postele nesvalím. Začnu si prohlížet věci, ale svícen už Valaně neberu, a» na to vidí. To mě ale příliš nezaujme, nejsem bylinkář. Raději si jdu protáhnout svaly, a» nezlenivím. S mečem si můžu máchat i bez přílišného světla. Ty pohyby znám, stačí jen kousek místa. Zůstávám však na doslech, kdyby něco chtěla. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Vyšel jsi tedy po průzkumu vnitřku ven a chvíli cvičíš. Srazil jsi pár uschlých větví z okolních stromů a pře»al jednu velmi nízko visící jedlovou šišku. Ani nevíš, jak dlouho jsi tam venku byl, ale mezitím se zevnitř začala linout příjemná vůně. A za malou chvíli vykoukla ven Valana a oznámila ti. "Večeře je na stole. Tak pojď, ty můj chrabrý rytíři, a» ti to navystydne." A pokusila se tě pohladit. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Dokončím máchnutí a nechám ruku s mečem klesnout podél těla. Seberu odhozené věci a pomalu jdu dovnitř. Vypadá to, že neucuknu, ale nic to se mnou neudělá. Tedy až do doby, kdy po ní nečekaně chňapnu a políbím ji. To je mnohem lepší, než poslouchat některé poznámky. "Nene, večeře je tady. Ale jestli chceš na stůl... a doufám, že nehodláš stydnout, i když teplá bys být nemusela," oplácím jí to škádlení. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ale než bude tahle večeře. máme tu polívku, lásko." Jemě se ti vymaní ze sevření. A pak nabere na lžíci trochu polévky a podává ti ji k ústům. Vypadá to, že by tě chtěla krmit. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Tak, už jsem na to přišel. Ty mě tady teď otrávíš nebo omámíš, abys mě mohla zneužít. Kdo ví, cos do toho dala." Ta část o zneužití mi ale zjevně není proti mysli vzhledem k tomu, že jsem opět odhalil svoje zcela zjevné záměry. Mám pocit, že jí se nikdy nenabažím, i kdybych ji v posteli držel několik dní. "Ale... když já večeřím bez košile, ty bys mohla taky. Jinak to budu brát jako utlačování." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A už nabírá druhou lžíci. "Blázínku......Kdybych byla taková potvora a chtěla tě opravdu otrávit, už teď bys byl dávno mrtvý." Odpoví ti s úsměvem, než ti lžíci podá k ústům. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Ty snad potvora nejsi? Takhle ohromovat chlapy a ještě jim velet!" Lžíce si všímám, až když mi ji téměř strčí pod nos. Jsou tu mnohem zajímavější věci a já, chudáček před smrtí citově vyprahlý, jsem jimi fascinován. |
| |
| Přišel ten správný čas... Čas odejít. Mnozí z vás již chápou, ví, či tuší, proč to všechno. Jednoduše, láska je pro mě daleko důležitější, než Andor, nikdy nebude mít cenu lásky, tedy alespoń u mě. Znamená to jediné, má jeskyně Smaragdová koruna bude pozastavena na dobu neurčitou, tedy, pokud DTL svolí a zůstane po nějaký čas zachována, v jeskyních, kde hraji porsím o odsunutí mých postav do pozadí děje, a pokud to nepůjde jinak, tak vyhodit, ale raději bych zůstala. Pokud se jedna ze stran umoudří, možná se vrátím.. Bylo mi ctí.. Na shledanou ,,přátelé.." Na ICQ i na mobilu budu stále existovat, kontakty nechám na starosti Lolískovi a mé sestřičce Licee. Zatial dovi.... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Budeš jíst sám miláčku, nebo chceš dál krmit." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Posadím se na židli a poklepu si na stehno, a» se usadí. "Možná bych to zvládl i sám... ale znáš to, chlapi jsou tak nesamostatní," pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A pak tě opět začala krmit. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Jakmile dojím, zvednu se a naberu zase pro ni. "Já si na tebe asi sedat nemám, co?" sednu na svou židli a znovu si ji stáhnu na klín, ale tentokrát ji držím kolem pasu jenom jednou rukou, protože druhou ji krmím. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "Touhle dobou by už dávno neměla bejt březí. Na králíkách to není poznat, jako na srnách nebo bachyních. Pravděpodobně by nepřežili anebo skončili jako oběd u dravců. S tím se nedá nic dělat." |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ale stejně je mi jich líto. Můžu je pohřbít, Milwo?" Přesto, než se k pohřbení začal chystat, dodělal svou práci. Téměř bezchybně. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Upravím ohniště a přložím do něho několik polínek, abychom si naši večeři mohli udělat, dokud světlo ohně nebude budit moc velkou pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Pak hrob zasypal vykopanou zemí a urovnal, aby nebylo poznat, že tam je. A položil na to místo velký, zvláštně mramorovaný, kámen vylovený z blízkého potoka. I jako zvířecí hrobník pracuje pečlivě a s opatrností a úctou. Možná, napadne tě že už to někdy dělal. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Tohle je zvláštní. Ví naprosto dobře, co má dělat. Už to někdy dělal? Pohřbíval člověka nebo zvíře. A kdo v dnešní době ne, že? "Ardane," oslovém ho, když položí na hroběček kámen a zvedne se. "Ty už jsi někdy něco podobného dělal? Někdy v minulosti jsi někoho pohřbíval?" |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ani mu nebyl rok a zabyli mi ho." Odpoví Ardan. A jak si na to vzpomene, má hned slzy na krajíčku. |
| |
| MH: Každý z těch, co mohou hrát tu minimálně jednou za týden je. A jen tu jste a nenapíšete ani řádku. Přitom Yennefer může reagovat na rozmluvu u ohně, Milwa na to, co se právě dozvěděla.....a když jsem napsala úvod i pro Julii, čekala bych, že na ně+j zareaguje. Že nepíše Bonhart, je pochopitelné. Že nepíše Essi Daven je omluvitelné a omluvené. Že nepíše Cahir je taky jasné proč. Ale......Geralta už jsem tu naviděla tak půl roku....a Marigold, Falka, Kestrel, Zoltan a Triss čekají na co? Na regisdovu reakci těžko. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "A jak se to stalo? Pokud si pohřbíval jenom zvířata, tak máš štěstí. Já prohřbívala i lidi. Přátele." |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel...a zbytek Tiše poslouchám. Moc se mi nechce vměšovat se do rozhovoru a tak jen posmutněle přejíždím pohledem z jednoho na druhého. Není mi skoro vůbec do řeči. I Ciri mlčí. Ani Kestrel... Stejně tak Triss nepronesla od svého příjezdu ani slovo. Zvednu se od ohně a přejedu ještě jednou všechny přítomné pohledem. "Omluvíte mě? Jdu se trochu projít." Vykročím směrem k lesu. Vejdu do matného stínu mezi stromy a krůček po krůčku jdu od jednoho k druhému. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Niyko byl ještě malý. A.....přátelé mé sestry hloupí a opilí. Vlastně za to asi nemohli. Prostě jen chtěli vyzkoušet, jestli by se s ním dalo dělat rodeo a přehnali to." Zase popotáhl. "Už je to dávno. Byl jsem ještě kluk. Nemohl jsem ho zachránit. Obzvláš», když mě Valana přivázala ke stromu. Myslím, že toho pak sama litovala, Milwo. A maminka říká, že dobrý král by měl umět odpouštět." Mluví jako muž ale při tom se mu po tvářích kutálejí dětské slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Zatím připravým maso na pečení. "Opilost není omluva. Tvá sestra má opravdu zajímavé přátele. Že toho sama snad litovala. Takovou sestru bych raději neměla. Myslím, že tvá matka občas neví, co chce. Musíš si uchovat jen ty hezké vzpomínky. Nebreč. To přejde," položím mu ruku na rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Obejme tě kolem pasu a rozpláče se. Trvá to však jen chvíli. Pak si utře oči a....docela jako dospělý muž se zeptá: "Nechceš pomoct?" Se stopami slz na výjimečně hezké, skoro dětské tváři vypadá vlastně teď docela roztomile, jak se snaží o rozvážný mužný výraz. |
| |
 | soukromá zpráva od Julia Abatemarco pro Stojím nehybně, tiše na cestě. Jen chladný větřík ze Sodenu mi čechrá vlasy... Je to dávno, tak dávno..Adieu... Zadívám se do neprostupných částí lesa, kam před chvílí zmizeli projíždějící jezdci a v mém srdci opět vyvstane bolestná, ale krásná vzpomínka.. Nic mi tě nevrátí..je čas zapomenout... Sbohem, Adieu... v mém oku jako by se na chvíli zatřpytila byštivá slza s posledními slovy, které odnáší chladný větřík... Chvíli ještě nehybně postávám než se jedním letmým, rychlým pohybem vyšvihnu zpět do sedla. Rychle nabydu zpět sílu a v mých očích se znovu zablýskne tak, jako kdysy v dobách slávy a řinčení mečů.. Jen lehkým kopnutím pobídnu svého stále krásného, i když už jen bývalého válečného oře. Tak, staříku uděláme si malý výlet...brzy začne válka...a co by to bylo za válku, kdybych měla jen nečinně přihlížet? Kdepak, můj čas ještě nenadešel... Můj kůň přejde pomalu do cvalu a neklidně zafrká...Nebráním mu, i on pozná blížící se válku.. Jedeme směrem, kde zmizela skupinka elfů... Kdo ví, jaké má s nám osud ještě plány.. Pomyslím si, když kopyta koně rozrývají hínu a kolem uší mi hvízdá vítr.. Ale k čertu s tím vším! Kde je válka, budu i já, sladká kočička.. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "Dávej pozor, aby se to nepřipálilo a já seženu bylinky pro lepší chu». Ardane? Kdybych měla mladšího bratra, chtěla bych, aby byl jako ty. S těmihle slovy se vzdálím od ohně, abych našla něco, čím naši večeři dochutím. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Tvá slova nijak nekomentoval, ale vrátila reochu radistného světla do jeho očí. Až přijde jednou čas, kdy z napůl muže, napůl dítěte, bude celý muž, ty oči budou lákat dívky jako mouchy med. Našla jsi trochu šalvěje asi po pěti krocích od tábora....a.....někde tu voní tymián....a také jsi tu někde cítila mátu. Po dalších dvou krocích víc do lesa, jsi o něco zakopla....a ejhle, hříbek. Jenže pořád musíš myslet na toho chlapce. Je tak jiný, než elfové, které jsi znala. A.....dostane-li se kdy k vládě, bude z něj citlivý a moudrý král. Jednou. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Nejdřív si všimnu polokeře šalvěje s šedozelenými listy. Pak mi do nosu pronikne vůně tymiánu.Ten se mi hledá daleko hůře, protože vytváří malé nizoučké rostlinky. Natrhám pár stonků s listy a dávám se do dalšího hledání. Máta. Sotva se k ní přiblížím musím vyrovnat rovnováhu, protože jsem zakoplo o houbu. Mňam. Hříbek. Doufám, že to nebude hořčák. Kousek z klobouku houbičky odlomím a ochutnám. Ne. Není to hořčák. Hledám, jestli nenajdu další. Předtím ale utrnu několik větviček máty. Sice je nepoužiju na králíka, ale zuby s tím vyčistit půjdou. Zadívám se zpátky do tábora na Ardana. Je zvláštní. Možná to dělá ta smíšená krev. Je moc mladý. Byl by z něho zajímavý král. Pokud by se něčeho takového dožil. Nepřekvapilo by mě, kdyby se ho jednou jeho setra nebo někdo z jejich lidí pokusili zbavit. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Kousek od nich rostl v mechu a zbytcích listí divoký česnek. A když jsi se s tím vším v náruči vracela podél pobořené stěny zříceného srtavení, v němž jste na dnešní noc našli útočiště, padla ti do oka rostlina, kterou sem zcela určitě nezanesli ptáci, ani zvěř. Bramborovou na» totiž poznáš na dálku. Vysvětlení pro výskyt rostliny zde, v tom to místě je jednoduchý...jistěnejste vy dva první, které napadlo se zde utábořit.....konec konců ohništěš tu přece už bylo, když jste přišli. No, a někdo z těch, kteří zde byli před vámi, tu zřejmě někde vytratil pár brambor. Tím lépe pro vás. Pokud jdeš blíž, zjiš»uješ, že brambory nebyly jediné, co tu dotyčný vytratil....kus dál totiž roste velká cibule...a najde se i několik sice špatně vyvynutých, ale tostačujících mrkví...a několik snítek libečku......Ne, tohle nebude poztrácená zelenina......To je možná pozůstatek zeleninového záhonu bývalkých majitelů. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Pozorně se rozhlédnu, jestli v popadaném listí a zeleném mechu neuvidím další kloboučky jedlých a chutných hub. Ke svému překvapení zahlédnu něco jiného. Natě divokého česneku. To už stačí. To si pochutnáme. A možná i něco zbyde. S nákladem koření a příloh se vracím zpátky do tábora. Pohled mi padne na zeleninu, která nápadně připomíná brambory. Při bližším pohledu zjistím, že to jsou opravdu brambory. No jak se sem dostali? Někdo je tu vysypal? Asi ano. Pozorně se rozhlédnu a všimnu si další zdivočelé zeleniny. Cibule, mrkev a další. Zadívám se na ně a vykročím do tábora, abych tam tohle odložila a mohla dojít pro další. "Ardane. Podařilo se mi najít divokou zeleninu. Takže si králíka, jestě docela hezky ochutíme a zbyde nám i něco na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Jůůůů! A houby....Už tak brzy? To si uděláme o polévku, viď? Z kríličích jatýrek srdíček a ledvin." |
| |
| "Zasranej pták, zoltane to sis nemohl odpustit, že? Copka už nevyvolává u zlatnictví? ptáček zpěváček?" zasměji se a vytáhnu z vaku víno, které hned poté co si bohatýrsky přihnu pošlu dál dokolečka... ...v životě je temnota, v temnotě život..náhoda je děvka meč Osudu má dvě ostří... Znova se napiju tentokráte z druhého vaku...zašklebím se a vytáhnu loutnu: nad místem odpočinkus e začnou linout teskné tóny, ale slova hledáte marně... melodie je půvabá a něžná..tak jako vánek, který šumí větvovím...který líbá dívčí tělo z rána... hrál jsme ji zatím jen jednou... ...píseň o jednom zaklínači...a jedné mladé trubadůře... Jsem dnes nezvykle tichý, nezvykle zachmuřený, sešlý a unavený..inu stáří si vzalo svou daň, stáří si přišlo vybrat za všechny ty dlouhé noci... ...člověk zestárne a stane se z něj prostatik, se ženskou v posteli nevydrží ani hodinu a musí na hajzl...a stáří mu vezme všechno...tak proč jsou všichni tak mladí, tak plni života....když by měli vesměs být plní červů... Teskné tóny se linou z pod mých rukou a vánek jim zdatně sekunduje, potlůček uzpívá svou píseň, která se obtáčí jak kolem vánku, tak kolem loutny... ...bílý vlk, a kráska Očkem zvaná, milovaná i nemilovaná...jen tiu dva co osud si s nimi hrál, ona zemřela a on žil dál...jen trochu se obětovat, jen trochu se dát, milovat i nemilovat, žít dál nebo nežít topit se v životě i smrti, rty tvé rty její, přirážejí boky, zrychlený dech, nebeský pláč zvedá se hruď, samoty fáč na cestě...jen trochu se obětovat, jen vše ze sebe dát, není to moc i když mnohým vše se to může zdát... |
| |
| "Hraješ krásně, Marigolde. Jako dřív. Jen tvé písni chybí slova." Pousměji se posmutněle.....I mě dnes jímá nostalgie. "Krásná píseň beze slov je jen půl krásy. Jak nevěsta bez závoje. A k téhle písni přece slova patří, že?" Rád bych je slyšel, ale básník zřejmě není v rozpoložení ke krásné hudbě přidat hlas. A tak jen pozoruji praskající plameny, jak tančí po hořícím dřevě. A přemýšlím, kam dál a co teď udělat nejdříve. |
| |
| "Už nikdy nebude nic jako dřív...sám si mito vždycky říkal: mám pocit, že všichni jste tak mladí...jako yb nebylo těch deseti let..." těžce si povzdechnu a prohrábnu si své kdysi tak husté černé kadeře, nyní řídnoucí a odhalující mé vysoké čelo, místy našedivělé... ..čas nikdy nezapomíná komu kolik dal..tělo ví svéí..a já vím..že už nebudu mladý...,/i> Prsty nepřestávají laskat struny loutny, dotýkají se jich něžně tak jako kdysi milenky... jako yb to byli vlasy, každý jeden zvláš» a já měl strach, že ej mohu přetrhnout ušmudlat či zničit... melodie se změnila, slova ztracená, se navrací... V tmě v temnotě, schází se duše prokleté, ve tmě a v temnotě, nemohou srdce spát, vzbouzí se vstávají, s láskou si hrávají, matou hlavu... Dívky jsou vzdálené, jsou jako z kamene, stáří si zahrává, to se snad nestává a ni v pohádkách... mládí je ztracené, mládí je pryč, od jara života ztracen byl klíč, podzim se sklání k zimě, srdce bije tak zvolna tak líně asi umírá... |
| |
| "Mládí je, příteli, relatyvní věc. Ano, šas nevrátíš. My, za těch deset let prošli údolím stínů a dostali možnost vrátit se zas zpět. Ty jsi je prožil, se všemi stesky, se vší samotou i hýřením, se všemi strastmi a slastmi plnohodnotného života. Čas nevrátíš zpět, ano. Ale vždy když něco skončí, něco nové stojí na počátku existence." Odpovím. "Nač tedy bloudit v temnotě samoty, vyplněné pouze vzpomínkami a hledat, co nelze vrátit zpět, když nám byla dána možnost znovu sdílet přátelství. Tak jako dřív, jen možná s větším rozmyslem, zas prožít část života společně. Nejsme prokletí, Marigolde. Nejsme přízraky, zrozené z tvého trápení.Zítra, až vysvitne slunce, tu budeme, stejní, jak kdysi....jen o deset let starší." Pokouším se zaplašit básníkovy chmury. Ale těžko se pomáhá příteli, který deset let žil v přesvědčení, že jehio přátelé jsou mrtví. A mrtví se přece mezi živé nevracejí. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Kdyby tak mohly mít hlas a vyprávět....... O čem a o kom by mluvily. O něm?....Nebo o elfech? A Aeliren? O válkách? Kdo ví....stromy vzpomínají jinak, než lidé. Je příjemné, dotknout se zas jejich kůry. Myšlenky plynou a ty pomalu chodíš od stromu ke stromu. Je zde tma, nebo» světlo ohně už nemá moc sem dosáhnout. Tma a vlhce voňavo od jehličí, hub a mechu. Najednou jsi, v zamyšlení, o cosi zakopla a neschopna okamžitě se zkoncentrovat a sebrat rovnováhu, dopadla jsi na všechny čtyři do mechu. Natloukla jsi si pravé koleno. Bolí to, do zítřka to oteče, pokud Regis nezakročí a nebudeš se moct na nohu postavit. Ale bolest tě utvrzuje v tom, že jsi stále ještě živá ( nebo už zase? )......A pokud ty, pak i on. Když se pomalu zdviháš, zjiš»uješ, o co jsi to vlastně zakopla. Byla to houba. Hřib a pěkně velký. V té tmě nebyl zeshora vidět, protože má tmavý klobouk, když vedle něj ale teď sedíš a z mechu prosvítá kus jeho bílé nohy, vidět je. A o kousek dál ještě jeden menší. A ještě jeden. A další. Celkem pět. |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro Podivím se a začnu se zvedat ze země. Prohlédnu si ránu na koleni, kterým projela řezavá bolest a syknu. Za chvíli budu otlučená jako Geralt! Rozhlédnu se po zemi, po tom hřibu, po kterém jsem zakopla a uvidím o kousek dál další čtyři. Přeci je tady nenechám... A sehnu se pro ně. Dám si je do kapes, tu krátkou cestu zpátky to snad přežijí. A potom si najdu na zemi nějakou silnější a delší větev, abych se k ohništi dostala rychleji. Obrátím se tedy a začnu se vracet cestou, kterou jsem přišla... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Koleno už stačilo trochu natéct a máš na něm pěknou bouli. To jsi si mohla prohlídnout, když jsi z lesa vybelhala na cestu. |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek S pomocí "keřové" hole se konečně vybelhám na cestu, odkud už je to jen kousek k ohništi. Houby po kapsách ješt mám, ale o ně se teď moc nestarám. Bodavá bolest v pravé koleni je horší, než jsem předpokládala a chodí se s tím hodně špatně a neohrabaně. Již slyším Marigoldovu loutnu a opět Regisem nějaká slova, jistě nějaká moudra. "Hraješ pořád stejně nádherně, Marigolde." Řeknu sykavě, když se dobelhám nadoslech ostatních. |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek Jakmile zahlédnu, jakým způsobem se k nám Yennefer blíží vstsnu a vyjdu jí naproti. "Pojďte Yennefer, opřete se o mě." Nabízím čarodějce oporu svých paží. "Doufejme, že je koleno jen naražené, na zloneniny zde nemám s sebou vybavení a shánět po tmě v lese vhodné klacky místo dlah, to si přímo žíké o další úraz." A honem přemýšlím, kde je tu, pro jistotu, nejbližší víska, kde by mohl být doktor, nebo alespoň bylinkář. Ale honem mě nic nenapadá. Opatrně pomohu Yennefer posadit se k ohni na vyšší, plochý kámen a zranění, bohužel za čarodějčina častého nolestného sykání, zkontroluji. Ano.....naštšstí je koleno jen naražené a to co bolí nejvíc je zřejmě výron a odražené svaly a šlachy. Nejspíš se v místě kam Yennefer dopadla na všechny čtyři, skrýval pod mechem nějaký kámen. Lesy jsou tu v kopcích. Nezřídka ve skalách. Nebyl by to žádný div. Přiložím na koleno opatrněobklad z jitrocelové masti, vetřené do tenkého, měkkého plátna. a zpevním obvazem. Přitom mi neušlo, jak nadité má Yennefer Kapsy. a po ošetření čarodějčiny nohy, jsem opatrně vyndal jejích kapes všech pět hříbků. Ten největší sice značně utrpěl, ale jinak jim nic není. "Krásné hříbky. Letos to budou první. Je na ně ještě dost brzy. Něco s nimi udělám. Možná.....Před deseti lety vše začalo prazvláštním setkáním.....a polévkou. Proč by tedy polévkou nemohlo začít další společné putování? Ale vy seďte, Yennefer. Ta noha teď potřebuje klid." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ještě to s tím stářím nebude tak hrozné, když tohle dokážeš ještě vychutnat. Jela jsi, dokud tě v lese netzastihla noc. Tehdy jsi zastavila k odpočinku u malého skalnatého ostrohu hluboko v lese. Nepotřebuješ komfort.....nejsi na něj zvyklá. Vojákům se nejlépe spí na zemi na bojišti po bitvě. Vyhrané, samozřejmě. Ale....tohle místo není bojiště. Ikdyž..ta polozbořená stavba, to hradiště tam na tom svahu plném kamení by mohlo být něco jiného. Zajímavějšího. Utajenějšího. Ne....Kdyby to byl Kaer Morhen, přece bys tu nemohla jen tak být.... Tak blízko. Takžka na dosah ruky. Na dotek. |
| |
| soukromá zpráva od Julia Abatemarco pro Neuvážu svého koně, za ta léta to ani dělat nemusím, sám ví, kdy má stát a čekat.Pomalu se vydám blíž ke svahu z kamení... Je už noc a měsíc vrhá jen slabé paparsky, ale stejně i na dálku rozeznám některé, stále ještě pevné zdi, kdysi tak záhadného hradiště.. Jdu opatrně dál, pod nohami mi občas praskne suchá větvička, nebo zachřestí kamínky.. Až dojdu pod svah z kamení zdvyhající se k polorozbořené stavbě.. Ve tmě rozeznám malou cestičku vynoucí se kamsi nahoru směrem k hradišti.. Teď už nemám skoro pochyb, že toto musí být, dnes už asi bývalé, síldo zaklínačů... Pro všechny případy zkontroluji, že mám stále u sebe meč a vydám se po cestičce blíž.. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Doufám, že mě něco nezůstalo v kapsách. Až by to začalo hnít, tak by to byl hnusnej pocit. Je vidět, že jsem mu udělala radost. Jak málo stačí ke štěstí jednoho elfského chlapce. Zase se jednou moc dobře najím. Něco takového se mi nemusí dlouho podařit. "Jestli chceš, tak se můžeš pokusit o polévku sám. Máme tu někde nějaký kotlík?" zeptám se a začnu čistit zeleninu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Kotlík máme.....Já mám." A hned se hotoví k přípravě polévky. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek "Díky, Regisi." Odpovím lékárníkovi za jeho ochotu pomoci mi. Dobelhám se s jeho pomocí k ohni, kde se posadím na vyšší plochý kámen. A když konečně sedím, velice se mi uleví a zhluboka si oddechnu. Koleno ale bolí čím dál víc a občas tak, že se má tvář trochu zkřiví bolestí. Ale obklad z jitrocele, to krásně zchladil a mohlo by se zdát, že bolest trochu otupil. Jitrocel používali naši předci už od pradávna a hodí se i dnes, nebo» je ho všude dost pro všechny. Zašklebím se na hříbky, protože právě ony mohly za můj nepříliš slavný pád. "Polévkou? Že se Geralt nezmínil. To se zase nějak vyznamenal, že se nechtěl ani pochlubit?" Na Regisovu připomínku, že bych měla sedět, přikývnu. Vždy» by mne ani nenapadlo vstávat! |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek "Nu....Říkat bych to neměl Yennefer, ale ano, zaklínač se tenkrát velmi hezky předvedl." Odpovím va čarodějčin dotaz. "Nakonec ale i on přestal trucovat a také pomohl, to se mu musí přiznat." |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek "Že se ani nezmínil.." Řeknu si pro sebe tiše a rty se mi zkřiví do malého úšklebku. "Marigolde, neměl bys tam nějakou veselejší baladu?" Obrátím se k básníkovi. Snažím se moc sebou nehýbat, noha bolí a zítra ji čeká ještě dlouhá cesta na Kaer Mohren. |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek "Milá Yennefer, balady jsou smutné, ostatně proto jsou to bylady..omlouvám se, ale mám dojem, že dnes nějak nejsme schopen veselit se...ů odtuším tiše a brnkám ve strunách... |
| |
| -> Kaer Morhen Vzájemné představování mě dost unavilo. A nakonec je stejně všechny znám. A nikdo si mě nevšímá! Když se ti dva Nilfgaarďané odeberou spát, přijde mi to jako docela dobrý nápad. Schoulím se u ohně do klubíčka a snažím se usnout. Uslyším ještě z dálky hlas známého trpaslíka a pak už nic. Konečně usnu. |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek "Ano, balady jsou smutné, v tom je jejich podstata, ale... A proč nejsi schopen se veselit? Nebylo to snad zajímavé setkání po tolika letech?" Vzhlédnu mírně udiveně k básníkovi. Vždy» jsi dříve hrával i veselé písně. |
| |
| "trochu moc štěstí najednou...příliš mnoho bolesti, víš Yen, někteří umřelia te´d se vrátili, někteří s tou strátiou žili..celou tu dobu," zamumlám a dále laskám struny.. |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek "Tak to je pravda. Bylo to trochu více změn najednou." Procedím skrze zuby. Ale mně to až zas tak nevadí. Znovu vidím ty, které jsem již vidět neměla. Je to spousty zajímavých pocitů, ale není to podle mne důvod truchlit. |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek "Jen ho nechte Yennefer. Viděl toho a slyšel v životě už příliš mnoho. A některé z nás na vlastní oči viděl zemřít. To není příjemný pocit, najednou, nepřipraven, se setkat s někým, koho jsme již oplakali. Lidské city a lidský rozum na to nejsou zvyklé. Musel to být pro našeho milého barda velký otřes. Ale věřím, že se z něj brzy vzpamatuje a zase se v něm probudí onen veselý a zvýdavý Marigold, kterého jsme znávali. Jen mu musíme dopřát dostatečné množství času." Pokusím se vliožit do toho neradostného rozhovoru. "Konec konců ani vy, ač vzdělaná dáma znající kouzlo, díky němuž je to možné i čarodějku, která jako jedna z mála by je nohla provést, jste ještě zcela nepřijala skutečnost, že vidíte naživu například mne, u jehož smrti jste byla přímým svědkem." Mezitím hbitě zpracovávám houby a zeleninu do podoby velmi pečlivěnakrájeného základu na polévku, do středně velkého kotlíku, který jsem kdesi vyštrachal ve svém vybavení. Nakonec přidám asi čtyři brambory, vodu, sůl a kmín, tři stroužky česneku a odněkud se záhadnš zjevivší kus uzeného, který jsem, nenápadně, aby Nilfgaarďané nevěděli, koupil v posledním hostinci, kde jsme přenocovali a pověsím kotlík nad oheň. Přiložím ( doslova ) několik polínek. "Vlastně bychom měli za toto·shledání poděkovat paní Filipě Eilhart, která byla onou čarodějkou, jež, tuším jako vyjádření díků, nám vrátila naše životy." |
| |
| Při zmínce o smrti sebou trhnu, mé tělo přejde mráz a já se nekontrolovatelně rozklepu, do očí se mi nahrnou slzy. Křečovitě sevřu svůj řetízek s perlou, zamrkám a snažím se před ostatními skrýt své slzy. Ještě těsněji se přimknu k bratříčkovi, zavrtám se do jeho náručí a rozpláču se tichými vzlyky. Nechci, aby mě kdokoliv viděl. Marigolde, já mám strach. Mám strach, že všechno tohle je jen hloupá hříčka bohů a že jsem opravdu mrtvá, stejně jako ostatní. Tolik se bojím bratříčku... Zamumlám mezi vzlyky a snažím se ovládnout třes, který pohltil celé mé tělo. Mám strach... |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek “Máš pravdu, Regisi. Jako vždy. Ale přijde mi to tak skutečné, že… A je to tak dávno… že mi to teď ani nepřišlo.“ Protáhnu se a opřu se zády o ten kámen, na kterém jsem zprvu seděla. Zahledím se do ohně a pozoruji, jak se od kotlíku line vůně koření, hub a zeleniny a dokonce i uzeného masa! S vyřčením Filippina jména náhle procitnu. “Paní Filippě Eilhart?“ Vzhlédnu nevěřícně k upírovi. I když nevím, proč a čemu se vlastně divím. Kdo jiný by to udělal. Kdo jiný by měl sebemenší důvod to udělat. I když bych to od Filippy moc nečekala. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Takže okolí pro vás oba na chvíli přestalo existovat. Přesto, že její pád v lese byl slyšet, nevšiml jsi si tedy, že se po lese jen kus od vaší "nocležny" procházela čarodějka Yennefer. Nejspíš se zatím ještě měl osud tvůj a osud ostatních ubírat jinými stezkami. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Jenže jakou roli mám v téhle válečné frašce sehrát já?" zabručím svoje myšlenky nahlas. Stále je toho tolik, co mi neřekla. "Nějak náš minulý rozhovor, abych byl v obraze, nebyl dokončen." Je slyšet, že mi vracení se k tomuhle tématu nečiní žádnou radost. Vyvažuju to tím, že si ji k sobě víc přitisknu. Unavený rozhodně nejsem. Ani po tomhle. "Proč zrovna zaklínači mohou zastavit válku v jejím zárodku? Vždycky se říkalo, že elfů je málo... vždy» vymíráte, protože ti mladí šli bojovat a neměli potomky. Proč je to teda taková hrozba?" Slovo "zaklínač" je jako vždy vysloveno s nechutí. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Od doby, co jim vládne má matka, jejich počet vzrostl. Velmi. A rodí se nové děti." Odpoví ti Valana. "Vlastně i já sama jsem na světě díky tomu, že elfové určitý čas nebojovali. Nyní je ale třeba získat nová území. Dol Blathana je krásné místo, ale už sotva dostačuje potřebám zvětšující se populace elfů. Chápu důvody, vedoucí ty z hor, aby sešli dolů a vydali se bojovat. Chápu je, lásko, ale nepostavím se do jejich řad. My dva, spolu, máme za úkol splodit království následníka. To je naše poslání v této válce. Nás obou." Vysvětluje trpělivě a přitom tě něžněhladí po krku. "Přesto jsem ale v tuto chvíli především vojákem. Důstojníkem královské jízdní gardy. Jehož povinnosti je udělat vše proto, aby bylo válce zabráněno. A proto, lásko, ačkoliv se ti to moc nezamlouvá, musíme k zaklínačům. A to hned zítra ráno." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Jenže národy místo potřebují. Nemůžete žít namačkaní v jednom údolí. Tak jak to chce tvoje matka vyřešit? Diplomatickým svazkem?" ušklíbnu se. "Pan manžel by nebyl rád, že vychovává bastarda a ne vlastní dítě. Nehledě na to, že ti nedovolím porodit v bitvě. Co jsem vídal ženy, mohou sotva chodit a neustále si stěžují - vím, o čem mluvím, mám smečku sester. A taky... jsem byl v šarvátce, kde jedna, co putovala s námi, potratila. Tvoje kariéra vojáka za pár měsíců skončí," uzavřu to tak, že jí nedám šanci odporovat. Je to jistě silná žena, ale každá je pak zranitelná. Poznámku o cestě k zaklínačům raději přejdu mlčením, přestože by přísahala, že slyšela, jak akorát skřípu zuby. Nebude to pro mě lehké. Být s nimi i v novém životě na jedné lodi. Tvářit se jako jejich spojenec, přestože bych ty mutanty nejraději nakrmil železem. Ne, nový život si nenechám jen tak vzít. Jít proti zaklínači by bylo čiré šílenství, ale třeba jednou... jednou se mi dostane zadostiučinění. "Ale... kdo mě probral k životu? A proč... nikomu jsem nechyběl. Rodina mě jistě dávno pohřbila." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro I v jizvách. V těch na těle i na duši. Zatím je ještě možno volně se projet lesem, aniž by hrozilo, že tě z koně srazí něčí šíp. Jak dlouho to ale ještě vydrží? Jak dlouho tentokrát? Jela jsi, ponořena do rychlosti stíhacího tempa, za elfy dlouhou dobu. Tak dlouhou, že kraj kolen tebe se pozvolna změnil z mírně zvlněné krajiny Sodenu v zalesněný kraj předhůří Sinných hor. Elfové rychle zvětšili svůj náskok, až se ti v hustém lese nakonec ztratili zcela. Jejich koně byli zřejmě odpočatí, dobře živení....a mladí. Tvůj kůň se zastavil a unaveně sklonil hlavu k jakési miniaturní lesní studánce, aby se napil. Stíny se rychle prodlužují a mezi hustě rostoucí kmeny smrků se začíná pozvolna vkrádat přicházející noc. Jsi daleko od domova. Příliš daleko na to, aby jsi tam dojela alespoň v rozumnou hodinu, když už ne za světla. A tvůj kůň je unavený. I ty začínáš poci»ovat únavu. Přecejen.....Jste celý den na cestě. A ani jeden z vás už není nejmladší. Sesedla jsi, aby se mohl napást. Zakručelo ti v břiše, jak ho tak, v houstnoucí tmě, pozoruješ, jak se s hlasitým chroupáním, krmí. Hlasitě. Tak hlasitě, že se po tobě pasoucí se kůň ohlédl a jeho výraz jako by říkal: Tak si pojď také uškubnout. V lese je trávy a mechu dost pro oba. Jenže ty by jsi si spíš než trávu a mech dala pořádný kus masa. Nebo bramboračku. Úplně už ji cítíš, jak voní. Ale ne! Opravdu je tu z dálky cítit bramboračka......A vychází to odněkud.....támhle za lesem. Tvuj nos tě neomylně natočil po směru přicházející vůně. Mohou to bý ti elfové. Ale také nemusejí. Kdyby tak ti pocestní měli slitování nad hladovou žoldnéřkou.....a jednu misku a lžíci navíc. Zasnila jsi se. Ale to už do tebe tvůj kůň vědoucně strká čumákem. Jako by říkal:Tak na mě vylez, Pojedem to omrknout. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jakmile bude dítě počato, jmenuji za sebe nového velitele. Války se nezůčastním, lásko. A ty taky ne. Nechci, aby naše dítě bylo pohrobek." Míní Valana. "A....ne, matka se už znovu vdát nemíní a to ani z politických důvodů. A já nechci nikoho jiného, než tebe. Ale......Ještě je tu můj bratr." Při těch posledních slovech byl její úsměv téměř ďábelský. Je vidět, že na bratra zrovna sesterskou láskou neplýtvá. "Matka bude jistě hledat vhodnou dívku, která by si ho vzala. Proslýchá se, že prý ho dokonce hodlá, z čistě politických důvodů, oženit s nějakou šlechtičnou z Nilfgaardu. Snad dokonce s princeznou, či co." A škodolibé jiskry v jejích očích se ještě zintenzivnily. "Pro bastarda, jako je on, by to mohla být docela i pocta." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Já bych se do další války stejně nehrnul, i kdybych musel. Mám toho plný zuby z minulýho života. Bojovat za někoho. Když už, bojovat za sebe, za to, co je mi drahé. A ne za císařskou zadnici a její rozmary. Že nechceš... princezny si většinou nevybírají. " Mluvím k hladké pleti na hrdle. Má štěstí, že nejsem upír, i když bych teď Regisovi, když ještě pil, zřejmě mohl konkurovat. "Zdá se mi to, nebo ho máš ráda asi jako osinu v zadku?" zvednu hlavu pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jenže u nás si mohou princezny vybrat, koho si chtějí vzít. A já si chci vzít tebe." Vysvětluje ti.....Ale to už tě, s lehkým úsměvem, zase laská hbitýma rukama po těle. "Koho?" Zeptá se tě, když vyslovíš svůj dotaz. A přestane tě laskat. "Ardana?....Vždy» to ani není můj pravý bratr, má jiného otce. Víš jak se narodil? Matka se vyspala s jedním lovcem z hor. A výsledkem byl bratříček. Je taky lovec. Jako jeho táta. Z toho nikdy král nebude.....pořád se toulá po lesích. Ale matka ho miluje. Kdoví proč se v něm vidí. Mít ho ráda? Proč? Je to JEN nevlastní bratr." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Ne, to nebude. Král totiž budu já. S krásnou královnou." Samozřejmě to byl žert. Nedokážu si představit, že bych měl kralovat. Asi by mi to ani moc nešlo. Jsem voják. |
| |
| Falka, Regis, Marigold, Essi, Triss, Kestrel... a zbytek "neboj se, není, jsme tady spolu, a já tě dnes ani nikdy nenchám odejít..." zašeptám tiše Essi do vlasů a hledím an ní smutným pohledem... Brnkám neustále na loutnu, tu známou melodii, kterou zná jen Essi a já... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Zakroutím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Já totiž musím být královnou." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Podvědomý mužský poplach se spustil už dávno. Jestli mě začne stahovat do svých osidel, budu jako zvíře lapené v kleci. Ne že bych ji nechtěl, ale... Proč...? "Proč by sis mě vlastně musela vzít? To je to tak důležitý? Všechno je moc rychle... a i kdyby, myslíš, že se elfové pokloní lidskému králi?" ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Eh? Kdy? Nepamatuju se, že by se elfové chtěli klanět lidským vládcům... nebo že bych měl mezery v dějepise? Á, ještě je tu jedna možnost... zbavuješ mě rozumného uvažování. To bude tím." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ona nebyla obyčejná elfka. Pocházela ze vznešeného rodu. Její krev koluje v žilách několika z nynějších vládců. A kolovala v žilách vládnoucí dinastie v Cintře." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Rozhodl jsem se nezačínat rozhovor na téma Cintra. Příliš mnoho nepříjemných vzpomínek sahajících na mě až do přítomnosti. Opět mě nutí připravit se na to, že se s nimi setkám. Musím zachovat kamennou tvář. Disciplína vojáka se bude hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ale.......třeba to půjde nějak udělat a budeš tím velitelem, miláčku." A pohladí tě a dá ti pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Možná se chovám jako ukřivděný chlapec, který kolem sebe uminutě mlátí pěstmi, aby ho nechali být, ale když vám někdo ze špajzu sní jídlo, taková křivda se dá odpustit. Avšak když vás kvůli tomu zavřou, vyslýchají a nakonec zabijí... "A elfové nebyli o nic lepší," přihodím po chvíli. Mračím se. "Copak jsem prokletý, že mám pořád takovou smůlu? Vypadá to tak." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Víš....málokdy je svět kolem takový, jaký si přejeme, aby byl. Já si také nevybrala být princezna a k tomu elfka. A stěžuji si snad? Uvidíš, časem, když se ohlédneš za svým životem, že zas nebyl až tak hrozný, jak se ti teď zdá. Bezprostředně po traumatickém zážitku, vypadá vše hůř, než později, když se ostré hrany bolesti obrousí. " Tohle ale už neznělo ironicky. Spíš, jako by ti částečně četla v mysli a částečně mluvila z vlastní zkušenosti. Ví co říká a ví přesně proč to říká. Nechce tě ukonejšít. Jen ti dodává možnost hledět na svět jinak. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick DTL - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili - nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni - ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, DTL |
| |
| Je mi líto......skutečně.......ale pro neustálou neaktivitu hráčů v tomto dobrodružství se dobrodružství ( pokud se hráči nezačnou aktivně zapojovat do hry ) v pátek 16. 2. 2007 ruší. Hrát jste mohli, ale polovinu z vás jsem tu neviděla už pár měsíců. Poslední herní příspěvek od někoho jiného, než od Cahira je tu od Yennefer ze dne 26. 10. 2006. Falka byla online naposled 25. 11. 06, Geralt 31.10. 06, Kestrel 12. 2. 07, Julia Abatemarco 12. 2. 07, Milwa 12. 2. 07, taktéž Marigold, Essi Daven, Cahir, Bonhart, který jediný ještě nemá na co reagovat. Zoltan se tu neukázal od 2. 2. 07. Rekord ovšem drží Triss Ranuncul, která naposledy zavítala na Andor 21. 8. 06. Od Cahira tu je poslední reakce ze dne 2. 1. 07. Nutno jen podotknout, že na tento příspěvek se mu dávno dostalo reakce. Ostatní, Ať už sem chodí, nebo ne, se chovají, jako by dobrodružství už bylo zrušeno. Jste tu denně ( Marigolda vídám dost často i na ICQ - nezapře se ), tak hrajte. Pokud nebudete, fakt to tu zruším. Tohle mě totiž nebaví, čekat několik měsíců, než se vám uráčí hrát. |
| |
| Připomínky v diskuzi. |
| |
| "Jistě." Odpovím, jako by se to přece rozumělo samo sebou. "To právě ona byla první osobou, kterou jsem po svém procitnutí potkal. Ani uplynulé roky ji nijak nezměnili. Poznal jsem ji na první pohled." Nikým nepřerušován, pozvolna začínám líčit, co jsem tehdy slyšel a viděl. " Probral jsem se v troskách hradu. Paní Eilhart stála tak krok ode mě mezi sutinami a právě se vzpamatovávala z vlivu kouzla. ´Vítej zpět, Emieli Regisi, lékárníku z Dillingenu. Byl jsi prvním ze statečných, komu byl z mých rukou navrácen život. Vděčím vám za mnohé a je vás třeba. Proto budete navráceni životu.´ řekla mi tehdy. ´Jdi pane Regisi, a připrav se na novou cestu a nové dobrodružství. Již brzy na ni vyrazíte.´ A já se tedy vydal domů. Než se tak stalo, zahlédl jsem ale ještě jak paní Eilhart probudila lučištnici Milwu Barring. Víc jsem neviděl. Nenechala mě zahlédnout víc." A odmlčel jsem se, abych nechal ostatním prostor na má slova reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jenže......na marinování tady nejsou podmínky ani čas. Matčina stará hospodyně do toho ještš na konci přikápnew smetanu. Mňam. Máme smetanu? Asi ne, co?" Spustí Ardan opět stavidla své výmluvnosti. Zbíhají se ti sliny jen o tom mluví. Jenže máslo tu nemáte.......Ani smetanu, jak sám správně usoudil. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Už jí nic neřeknu. Sice jsem odpočíval dlouho, ale pro vojáka není odpočinku nikdy dost. Pořád lepší než tenhle rozhovor, který evidentně nikam nevede, jenom mě popichuje. Tvářím se, že spím, i když se mi usnout třeba nepodaří. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Prostě si jen vzdychla, sebrala své věci......a vyšla z vašeho provizorního úkrytu. Už předtím, než jsi skutečně opět usnul. Jsi už zase vzhůru. Je tu moc klid, když tu není. Zvykl jsi si za tu krátkou chvíli na její přítomnost.....a ač si to tvá uraženost odmítá připustit, chybí ti. Ale nevrací se. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ale ona ne. Mám pocit, že snad chce, abych se připlazit. Já taky ne. Nepůjdu. Převalím se na druhý bok, zády ke vchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Už musí být pškně pozdě v noci. A ona se stále nevrací. Takhle dlouho ale přece nemůže trucovat ani uražená elfka. |
| |
| Chvíli pozorně naslouchám, z očí se mi stále řinou slzy, jež se nesnažím zastavit, ani nemohu. Stále se tisknu pevně k Marigoldovy, jako by to už ani nebyl můj bratr, ale milenec, jež jediný mě dokáže ochránit před špatnostmi světa. A přes to všechno, přes jeho ochranou náruč, pevné obětí a zvláštní, až bolestivě známý úsměv, a přes to všechno bych chtěla skončit v náruči úplně někoho jiného. Toho, jež nikdy nebudu moci mít, i kdybych ho milovala sebevíc. Mé srdce krvácí, stejně, jako krvácelo tehdy. Tolik to bolí...tolik moc. Ještě pevněji se přitisknu k Marigoldovi a snažím se utišit hlasité vzlyky. Nechci, aby ostatní viděli mou slabost. Bratříčku, pamatuješ, takto jsme se k sobě tiskli naposledy tehdy, když ses se mnou loučil. Myslel sis, že je to navždy. Zdá se, že čas si nějak pospíšil. Vzlyknu a usměji se, pak si přehodím pramen vlasů přes obličej, ovšem za pár minut se vrátí zpátky, na své místo, aby skryl bolest v mých očích. Možná je to tak lepší... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Přehodím si opasek s mečem přes rameno a v nezapnuté košili vyjdu do noci. Nevím, zda přes stromy uvidím, ale docela by mě zajímalo, kolik času zbývá do svítání. Jen doufám, že se tu nepřerazím. To by mi ještě scházelo. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "Můžeme zkusit udělat králíka na česneku. To by neměl být problém. A tu zeleninu si dáme k tomu jako salát. A něco samozřejmě vezmeme sebou na další cestu. " Zadívám se na elfa snažím se vzpomenout na další tepelné úpravy králičího masa, které nezaberou mnoho času. "Napadá tě něco dalšího? Třeba nějaký recept můžeme upravit." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Už i obloha, která púrosvítá hustým větvovím má takový ten zvláštní nádech těsně před vypuknutím světelné hry svítání. Ale jsi tu sám. Valana je pryč. I s koněm. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ten je strašně jednoduchý. Vezmeš cibuli, kus petržele, nakrájíš to na drobno, přidáš česnek, sůl a pepř a naporcovaného králíka. Trochu to zaliješ vodou a necháš to chvíli bublat, až to všechno pustí šťávu. Pak doliješ do kotlíku vodu, aby maso bylo ponořené a necháš to vařit, dokud samo neopadává z kostí. Potom vylovíš kosti a přidáš majorámnku a trochu mouky, nebo rozmělněného chleba na zahuštění." Pochlubil se dalším receptem. "Maminka má ten recept už od své prabáby." |
| |
| "Dost už těch řečí sestřičko, dost," umlčím vyprahlými ústy Essy dříve než stihne pokračovat, to co říká ve mne otevírá rány, které se jen ztěžka hojili, vždyť to já sám... já sám ji tam nechal...nerozpoznaje to, že žije! Já! Výčitky svědomí a návaly lásky k té křehké bytůstce již svírám v náručí, malého ptáčka, který vypadl z hnízda...má Essy... "Je dobře, že jsi mezi námi Regisi, i vy osatní..." odmlčím se a lehce se snad usměji, "Jen to vše v člověku vyvolává podivné mrazení, otevírá staré rány.... a smutek vhání do očí, a radost též, když ti kdož padli mrtvý, zase povstali..." pronáším, zatímco hladím vlásky Essy, zatímco si jí tisknu k sobě, jako bych jí už nikdy nechtěl opustit a pustit, ze svého náručí... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Nejsem štěně. Postarám se o sebe sám, ačkoli nemám ponětí, kam půjdu. Chtěl jsem si to vyřídit se zaklínačem, ale moje podivné rozpoložení mě nějak přešlo. Ne že bych na něj nebyl naštvaný. Ale asi se mi vrátilo střízlivé uvažování, neopojené magií. Všechno, co bych mohl nutně potřebovat - tedy co nejmíň věcí - zavážu do nějakého provizorního uzlíku. Nebo prostě něčeho, co najdu. Připadám si, jako když jsem poprvé utíkal z domu, aby mi sestry daly pokoj a rodiče mi neustále přestali připomínat, že můj velký bratr byl lepší a já se mám akorát starat o ty ufňukané ženské. Měl jsem koně, ale jinak v tom moc velký rozdíl nebyl. Nad ránem, s pár věcmi a pár mincemi v kapse a mečem. A jako každý takový jsem skončil v armádě. Povzdechnu si. To jsem to dotáhl. Důstojník už jako mladý, ale jak jsem dopadl. Do háje, copak se tady u Nordlingů vyznám? Musím najít nějaké město. Nenávidím čaroděje, ale co mi zbývá. Jestli se mi vysměje do tváře, ponesu si jeho smějící se hlavu i opasku. Pár kroků od skrýše se zastavím. Přemýšlím, kudy se vydat. Není to dobrý nápad. Čarodějové nikdy nic neříkají. Dělají se tajemní jako poušť Korath... Pokrčím rameny a vydám se směrem, kudy jsme jeli původně. Třeba narazím na nějaké lidi. Hlavně ať to nejsou elfové, to by byl můj konec. Mrchy pomstychtivé. V tomhle si s nimi nemám co vyčítat. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "Mouku máme. " Všimla jsem si ji už předtím, ale včera jsem si na vaření nepotřebovala. Mouka patří k věcem, které jsme s Cahirem zabavili v kovárně. "Nějaké koření se taky najde, takže můžeš začít vařit. Je to váš rodinný recept.Já ti u toho budu asistovat nebo mám vařit já? " Už mám docela hlad. Musíme vařit rychle, aby nás oheň neprozradil. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A hned se pustil do porcování prvního králíka. Dlouhou dýkou to jde docela dobře, ikdyž porcovacím nožem by to šlo asi lépe. Za necelých deset minut jsou oba králíci naporcovaní, v menším kotlíku se pomalu začínají vařit králičí játra, ledvinky, srdce, sleziny a hlavy se zeleninou na polévku a Ardan odkudsi vytáhl větší kotlík do kterého právě háže cibulku, petržel a porce králíka. Dal to na pevný klacek nad oheň, vedle menšího kotlíku, přidal sůl, pepř, dva vavřínové listy a asi tři jakovcové bobule....a pak ještě česnek, zamíchal to, trochu zkropil vodou a přiklopil na chvíli poklicí. Když to začalo vonět, vyndal z polévky vyvyřené hlavy a zakopal je do země. Potom si od tebe vzal trochu mouky, rozkvedlal ji v malé mysce se špetkou soli a třemi bažantími vajíčky a udělal z toho do polévky zavářku. A pak vzal měch s vodou a než ji vlil do většího kotlíku, přidal k dusícímu se základu, který předtím opět zamíchal, trochu sušené papriky, máslo ( bozi vědí, kde je sebral ) a zaprášil to tvou moukou. Tak to zavonělo, že se ti sbíhají sliny. K vaší smůle se vítr otočil a vane teď od vás k nedaleko tábořícím elfům. A ti začichali a mlsně se olízli. Ale zatím se neodvažují přislintat k vám. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Do nosu mi vnikne vůně vařeného jídla. Začichám. Je to víc než lákavé. Ale ne. Kruci. Vítr se otočil. "Ardane, máme problém. Otočil se vítr. Kouř teď jde k tvým elfským známým. Musíme být oparnější. Jdu hlídat a ty se to snaž nejrychleji dodělat." Nadhodím a vezmu luk se šípy. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "A jéjej! To jsou k nám hosté!" Prohodil Aedan jen tak nad hrncem guláše, do kterého právě zamíchal hrst majoránky. "No jo, no. Tak holt když už jste tu, mohli by jstealespoň být užiteční a sundat z ohně polévku" Osloví nepozvané hosty. A kupodivu dva se hned chopí sundavání kotlíku. "Nebude to málo, princi?" Ptá se jeden z nich, když vás počítá a napočítal deset osob. "Bude Arvelgasi. I já mám hlad." Odpověděl tážícímu se jeden hlas. Ženský hlas. A nepatřil tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Když zaslechnu ženský hlas, tak obrátím oči v sloup a doufám, že to není ta, kterou myslím. Zrzavá elfská sestra a k tomu princezna, kterou bych v příbuzenstvu rozhodně nechtěla. Snad se budou chovat jako slušná rodinka. A pak mě napadne, jestli má sebou svůj nový objev, abych se mohla pobavit na jeho účet. "Tak se budeme muset nějak podělit," otočím se, abych se ujistila, jestli je to opravdu ona. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ale spíš než naštvaně se tváří hladově a utahaně. "Skoro jsem schvátila koně. Něco se děje a matka, ani nikdo z jejích generálů v tom prsty nemá. Včera večer jsem byla v Shaerraweddu. U mohyly Aelirene. Tedy...já a ten muž....Cahir. Přenocovali jsme tam. A nebyli jsme tam sami. Ale ti, kteří přišli za svítání přes les, z hor, by ani mě nepřijali vlídně, kdyby o mě věděli. A to i přesto, že to byli příslušníci mého lidu.....elfové. Scoia´tael. Prorci předpovídají další válku. Ale elfové z Dol Blathana válku nechtějí." |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "Proč má být válka? Kdo je vede?" Čím víc informací, tak tím je jeden ve větším bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ale domnívám se, že tento jejich sestup z hor má původ v jisté přísaze, kterou kdysi jistý elfský vůdce, jménem Filavandrel, vmetl do tváře zaklínači Geraltu z Rivie. Ono v té přísaze bylo možná i cosi prorockého." Viditelně z toho co říká ani ona sama nemá radost. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A v noci jsme se pohádali a já odjela. A jsem teď tady." Odvětila princezna. "On........Mě tam asi ještě teď hledá." |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "Myslím, že nejlepší bude, když se najíme a půjdeme spát," navrhnu opatrně, když vidím v elfských tvářích stopy únavy. Nejsem zrovana nadšená z dalších strávníků, ale jak to vydá, tak se jich jentak nezbavíme. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Deset let. Deset let už to je, co jsi tu nebyl. Deset let od souboje na hradě Styga. Deset let od doby, kdy jsi opustil tenhle svět. Nikdo nedoufal, že se vrátíš. Neměl jsi se vrátit. A přesto........Teď jsi zde. Něco se děje. Něco se chystá a ty to cítíš. Podvědomě. Stejně jistě, jako starý vlk cítí přicházející bouři. A stejně jako v něm ona bouře, v tobě ten zvláštní, podivně povědomý pach po krvi a střelném prachu vzbuzuje dávný neklid. Neklid všech lovců. Všech šelem. Neklid, který budí tušení příchodu války. Opět tu sedíš, v místnosti, sloužící zaklínačům coby něco jako klubovna. Nic se zde nezměnilo, jen tváře tvých přátel mají v kůži a v očích vepsáno deset tvrdých let života. Chybí mezi nimi několik méně známých tváří. A jedna velmi známá. Coenova. Sedíš tu a právě jsi si dolil do hrnku další porci kávy a znovu převyprávěl upravenou verzi toho, co jsi dělal oněch deset let. Pomalu se rozcházejí. Někteří cvičit, někteří dohlídnout na mládež.....je tu letos deset dětí, osm chlapců a dvě děvčátka tak ve věku 9 - 11 let......jiní obstarat ustájené koně a krávu, spát, nebo držet hlídky. Nakonec jsi tu zbyl sám. Ponechán vlastním myšlenkám.......A tomu zvláštnímu neklidu. |
| |
 | soukromá zpráva od Geralt z Rivie, Bílý vlk pro Znova si loknu teplého nápoje a natáhnu si pohodlně nohy. Zima je jedna z věcí, které se tady nezměnily. Vždycky mi to připadalo, jako by na starém hradě byly jen dvě teploty. Zima, a kurevská zima. Ne že bych ji nějak zvlášť vnímal, ale jde o ten pocit tepla. O ten pocit.....ten pocit, který mě nechce opustit. Pocit, že něco je špatně, že se děje něco, co se nedá myšlenkami, natož slovy zachytit. Jako by se mi z toho ježily vlasy na zátylku, ale není to ten známý pocit momentálního nebezpečí. Je to něco jiného a mě rozčiluje, že je to tak nepostihnutelné. Strach, o kterém člověk nic neví, je to nejhorší, co může být. A pokud to vlastně je strach...Nevím. Nevím a to mě popouzí. Zatoužím po blízkosti, po vůni.....zaženu myšlenky a začnu vzpomínat na své mládí tady, na hradišti zaklínačů. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Večeře to bude hubená, když vás na ni je tolik. Ale bude alespoň nějaká. Teď.....v klidu při jídle, ve světle plamenů ohně......máš možnost porovnat rysy mladého půlelfa a jeho nevlastní sestry. Je tu jistá podobnost. V očích, v linii lícních kostí, ve tvaru úst. Ale........Jeho rysy se ti zdají lidskou příměsí jaksi....jemější.....vlídnější. Možná, že to je částečně i jeho mládím. Ona je krásná. Dokonce velmi. Její rysy ale dlouhou dobou působení ve vojsku coby důstojník, trochu ztvrdly. Přesto i ona nemusí být zlá. A......Mohlo by se ti hodit, chvíli putovat s nimi. |
| |
| Cesta na Kaer Mohren Hledíc do ohně naslouchám Regisovu vyprávění. Nakonec, když se to tak vezme, proč jsem se divila, že to byla Fillipa? Kdo jiný by to mohl udělat? A ještě byl schopen a hlavně ochoten.. I když, s tou ochotou bych to nepřeháněla. Kolenem mi projede pichlavá bolest. Natáhnu tedy opět nohu a nechám ji být. Pokusím se jí nevšímat. Ono to přejde... Ale zarazila mne Regisova myšlenka, v níž jsem ještě zcela nepřijala skutečnost, že ho tu vidím sedět přede mnou. Je to pravda. Nebyla jsem ani moc překvapená. A navíc... Ono je těžké nad tím přemýšlet. Je to deset let a... Asi to bude tím, že jsem je moc neznala... To je pitomost! Asi bych si měla odpočinout nebo tady ještě namluvím blbostí... “Regisi, myslíš, že znovu procitli všichni, kdo tenkrát na hradu zemřeli?“ |
| |
| Cesta na Kaer Mohren Pozoruji čarodějku a nemusím se ani probírat její myslí, abych věděl, co se jí teď honí hlavou. Když maličko sykne a opět narovná koleno pokleknu k ní a vyměním jí hojivý zábal. "Ano.....je to možné, paní Yennefer. Ba dokonce velmi pravděpodobné." Odpovím na její otázku. "Pokud tomu tak je, jistě pro to byl dobrý důvod." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A stále ještě jdeš když jsi zjistil, že od ohně, jehož kouř, provoněný vůní čísi pozdní večeře, jsi cítil před jeskyní, se pomalu ale jistě vzdaluješ. Jistě, mohou to být elfové, pečící si ulovenou zvěř......ale také to mohou být kupci, nebo jiní poutníci. Jenže to už teď nezjistíš, protože jak jdeš, vůně kouře a masa se ztrácí. |
| |
| Cesta na Kaer Mohren “Děkuji.“ Řeknu, když mi Regis položí na nohu studený, hojivý obklad. “To jistě byl...“ Ale ještě zjistit jaký. Ovšem někdy je to lepší nevědět. Takže – Jé! Yen, uklidni se. Mysli na Geralta. A na Ciri. Zase jsem ji viděla. Po tolika letech se vrátila... A pěkně vyrostla. Ach, Geralt bude mít radost. “Regisi, jak ses stal průvodcem těch Nilfgaardských vyslanců?" |
| |
| Cesta na Kaer Mohren Usměji se. "To je, paní Yennefer, příběh na dlouhé zimní večery. Vlastně to byli první lidé, kromě paní Eilhart, které jsem po svém procitnutí potkal. A.....k mému překvapení chtěli nejprve najít slečnu Ciri a když jsem jim sdělil, že nevím, kde je, rozhodli se zamířit na Kaer Morhen. A tak je tedy provázím, sby se cestou vyhnuli problémům a nezabloudili. Co chtějí Ciri mi neřekli, ale vlastně jsme se to již dozvěděli všichni. Nevypadala nijak nadšeně představou, že zdědí velké impérium." Vyprávím jak to bylo. "S tou nohou nehýbejte, paní Yennefer. Hojivá mast musí dostat příležitost zapůsobit, kterou jí hýbání tím kolenem neposkytuje. Pokud budete chtít jít spát, odnesu vás." |
| |
| Cesta na Kaer Mohren “Ciri Emhyra nenávidí. A stejně tak celou jeho zemi. Vlastně se jí ani nedivím. Po tom, co udělal, s jakýmikoli úmysly... Řekli jí, že její rodiče zahynuli. A nikoho by nenapadlo, že by to mohlo být jinak. I když, na druhou stranu, pomyslím-li tenkrát na tu scénu u hradu Styga, začíná to do sebe zapadat. Nikdy jsem nepřišla na to, proč se k ní tak choval, proč ji nechal jít. A o čem s Geraltem tak dlouho mluvil. Myslíš… Myslíš, že to věděl celou dobu?“ Už jsem se smířila, že v mém oslovení bude vždycky říkat tu „paní“ i když pravil, že se pokusí o opak. Nakonec... Říká mi tak spousty lidí. Ale hlavně mi tak říkávala Ciri, když byla malá... “Děkuji, ale myslím, že těch pár krků potom zvládnu.“ Usměji se na Regise. Geralt ani v nejmenším nepřeháněl… |
| |
 | Cesta na Kaer Mohren Událostí dnešního dne na mne bylo až až, proto se ve chvíli, kdy dosbíráme dřevo na oheň a Regis umně připraví táborák, stáhnu do stínů nedalekého letitého stromu a připravím si zde místo na přespání. Je zde dost místa i pro koně a tak tichým hvízdnutím přivolám Kelpii, která se během pár chvil ocitne vedle mě. Kobylku odstrojím a dopřeji ji veškerého komfortu, aby mohla ulehnout a také si odpočinout. Avšak já sama nemohu dlouho usnout. Převaluji se z boku na bok, až najdu aspoň částečně příjemnou polohu a začnu bezmyšlenkovitě drbat vranku ve hřívě. Z mého úkrytu mě nedostane ani příjezd Marigolda a Triss se třetí společnicí. Jen co uslyším jejich hlasy, srdce mi poskočí radostí, avšak zůstanu tam, kde jsem byla doteď. Ráno je moudřejší večera. Marigold začal hrát a slova jeho písně mě vábila blíže k nim, ale doposud odolávám. Zatím mě nepřemohla ona touha je zase vidět. Teď bych měla spát a nabrat sil… Jenže spánek nepřichází ani v dalších minutách či hodinách a tak se nakonec zvednu a pomalu vyjdu ze stínu do okruhu, jež osvětluje oheň. “Nemohu usnout, nebude Vám vadit, když se připojím do diskuze?“ zeptám se, na mě možná až příliš nesměle. Ale také je fakt, že s negativní odpovědí téměř nepočítám. “A kde je Kestrel?“ dodám ještě a porozhlédnu se po okolí. Všimla jsem si, že usnula u ohně, ale teď ji nikde nevidím. “No co, buď se do rána vrátí anebo se vrátila tam, kam patří. O pěkných pár let dopředu“ odpovím si polohlasem a upřu své zelené oči na Regise s Yennefer. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro |
| |
| Cesta na Kaer Mohren "Nevylučuji možnost, že Geralt mohl něco v tom smyslu tušit, paní Yennefer." Nevyvrátil jsem, ale ani nepotvrdil čarodějčinu doměnku o možné zaklínačově informovanosti. "Nicméně nepředpokládám, že by úmyslně před Ciri tajil, že její otec žije. Asi by jí hned neřekl, kdo to je, dokud by si tím sám nebyl zcela jist, ale měl již tenkrát to děvče rád a chtěl by, aby věděla, že není sirotek. Je pochopitelné, že Ciri nenávidí Emhyra, jakožto anektora její rodné země a Nilfgaard jakožto jeho zem pod jeho nadvládou, ale......" A právě v tu chvíli se Ciri vrátí k ohni a ačkoliv jsem mohl vidět že přichází, kdybych nebyl otočen k čarodějce a zabrán do rozhovoru s ní a slyšet její lehké měkké kroky, kdybych věnoval sluch i jiným vjemům, než čarodějčiným slovům, povedlo se jí mne překvapit. Trochu jsem se zarazil a bylo to znát i v nedokončené větě mého malého proslovu. "Ah....Slečno Ciri......Vy jste přecejen nešla spát?" Pokusil jsem se překlenout trapný okamžik, neboť nemám tušení kolik toho děvče z našeho rozhovoru zaslechlo. Podle výrazu ve tváři, s nímž na nás hledí toho i tak bylo zřejmě dost. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Po jídle se, kupodivu, princezna zdvihla, chopila se prázdného, téměř vylízaného kotlíku od guláše a odešla ho umýt k potoku. Elfové k vám přemístili svůj tábor a zalezli spát, nebo hrát karty. Ardan sedí u ohně, odhodlán držet první hlídku. A co chvilku zívne. Není divu, prakticky jste se celý den a většinu noci nezastavili. Určitě je značně unavený. Ale slůvkem si dosud nepostěžoval. Princezna umyla nádobí a ulehla spát. I karbaníci už zalezli a několik jich, docela neelfsky. nahlas chrápe. Vzhůru jsou jen pilně se pasoucí koně a vy dva. |
| |
| Cesta na Kaer Mohren Samozřejmě jsem zaslechla posledních pár vět z Regisových úst, a ačkoliv jsem tady s nimi neseděla celou dobu, přesně vím o čem jsi tu povídali. Vůbec mi není příjemné, že se opět rozebírá můj život, má minulost, která je se mnou spjata, je nevymazatelná, nedá se odstranit. Stejně tak jako krev, která proudí v mých žilách. Tolik toho muže nenávidím a opovrhuji jím, avšak při myšlence na to, že je mým biologickým otcem a umírá, se ve mně probouzí podivný pocit. Nikdy k němu nepřijdu a neřeknu mu „Otče“, neb se jím nikdy nestane. Mou rodinou je a navždy bude Geralt s Yennefer, ale přece jen mi něco říká, že bych se do té proklaté země měla vydat. Vždyť ani to, že ti, kteří zemřeli, tu jsou dnešní noc se mnou, plni nového života, plni „druhého dechu“. Má tvář však zůstane ve stejném nepřístupném výrazu, bez emocí, snad i trochou zloby vepsanou v jemných rysech. Vadí mi, že tento cizí člověk se zaobírá mou bolestnou minulostí, což z výrazu mé tváře jistě poznal a snad bych se i ohradila, kdybych mu toho tolik nedlužila. Vždyť na to má právo, i když to nechci, stal se součástí mého příběhu ve chvíli, kdy potkal Geralta a vydal se s ním pro mou záchranu. Vděčím mu za hodně, sám se dokázal obětovat proto, abych já byla svobodná a mohla žít. “Ne, nemohu usnout. Myšlenky tížící mou mysl jsou silnější než já a nedovolí mi na chvíli si odpočinout“ odpovím nakonec. Snad stále chladně, ale i ten fakt, že jsem se rozhodla se k danému tématu už nevyjadřovat je prvním ústupkem v této nové etapě života, jež mě očekává. A mám ten, že určitě nebude poslední. “A mimochodem, jsem Falka“ dodám polohlasem, když usedám k nim. Sama ani nevím, proč to říkám. Stejně mi všichni budou říkat Cirillo, i přesto, že podle mě dávno zemřela. I když… zde se mrtví znovu probouzí k životu. Třeba bude Ciri další z nich… |
| |
| Cesta na Kaer Mohren Když já mám takový pocit, že to tušil až moc… Pochopitelné to je, ale… Ponořena do svých myšlenek a vnímání Regisových slov jsem naopak nevnímala okolí a příchod Ciri mě zaskočil. Nejspíš z důvodu, že nevím, kolik toho mohla slyšet. “Jistě! Jsi Falka! To už od tebe slyším poněkolikáté! Už do toho hostince ve Vengerbergu. Tak to pořád neopakuj,“ Ciri! A otočím svůj pohled na zaklínačku; do jejích smaragdově zelených očí. “A vyspat by ses měla, zítra je dlouhý den.“ Dodám krátce. Tak se těm myšlenkám poddej nebo mysli na něco hezkého. Je to těžké, ale už jen ta snaha tě uspí. Já to tak dělám běžně. “Já už tedy spát půjdu.“ Dodám a začnu se zvedat, dávaje si přitom pozor na pravé koleno. |
| |
| Cesta na Kaer Mohren "Opravdu již čas značně pokročil a k rozednění nezbývá již mnoho času. Dobrá, chcete-li si říkat Falka, budete tedy Falkou dokud Osud neobrátí dění jinak. A......opravdu by jste si měla jít lehnout. Podle toho, co jsem zahlédl v lesním stínu, když jsme míjeli rozvaliny Shaerraweddu nebude následující den jediným dnem, delším než by se nám zamlouvalo." Snažím se prolomit led, kterým zazvonila a zastudila zaklínaččina slova. "A já, jak by vznosně pravil Marigold, budu zde bdít na stráži nad vašim sněním." Pokouším se odlehčit situaci. Dokonce se pokusím i o svůj typický úsměv se semknutými rty, ikdyž mi dnes v noci ten úsměv na rtech hořkne pachutí vlastní parodie. |
| |
| Hladíc Essi ve vlasech poslouchám o čem se baví Yen a Regis tak nějak na půl ucha. Jen jemně a možná trochu ironicky se usměji nad Regisovou poznámkou... "Myslím, že všichni bychom měli jít spát," pronesu a zvednu do náruče spící Essi a uložím ji. Pak jí něžně políbím na čelo a vrátím se k ohni. Chopím se loutny a potichu začnu hrát jemnou melodii... Už den odešel spát, maličká, naslouchej, volání vánku, volání dálek a snů, spánek je velký noční čaroděj. Tak tedy hrej vánku píseň kouzelnou, stíny noci skryjí se v nevědění, když s láskou blžní ulehnou... Tak spínkej maličká, sni svůj sen, svítání se blíží mílovými kroky, a s ním další dlouhý den... Dozpívám a ještě nějakou dobu pak laskám struny loutny a nepřítomně hledím do plamenů, tóny se kříží a mísí a vytváí melodii ukolébávky dávných časů... |
| |
| Cesta na Kaer Mohren "Stále jsou tvé písně plné něhy, Marigolde. Nestárnou. Jen doba kolem nich se mění." Přivádí mne bardova píseň na nostalgické vzpomínky. Na jiné místo, jiný čas a jinou skupinku, usínající v klidu u ohně po dobré večeři. Netušíc tehdy ještě, co čas přinese a kde budeme za pár dní a kde za deset let. "Jen jdi klidně spát, příteli. Ohlídám tábor. Dnes se ale stejně nejspíš už nic nepřihodí." |
| |
| Cesta na Kaer Mohren No, nečekala jsem ovace, avšak trochu víc vstřícnosti jsem očekávala, proto se na mé tváři mihne mírně rozmrzelý výraz, avšak ihned zmizí. Nepotřebuji se s někým hádat kvůli nějaké maličkosti a tím méně s lidmi, na kterým mi záleží a kterým, zřejmě, záleží na mně. “Promiň Yennefer, nechtěla jsem tě rozčílit. Jen jsem to připomněla“ pronesu smířlivě a mimoděk se usměji. Opět jsem zachytila její myšlenku, avšak podruhé již nic namítat nebudu. Buď to prostě bude přehlížet nebo… si na to zvyknu. “Dobrá tedy, pokusím se usnout“ rezignuji, když se i Regis přidá, že bych si měla jít aspoň na chvíli odpočinout. Vidím, že žádné protesty zde již neplatí a pokud bych si chtěla povídat sama se sebou, to se můžu rovnou otočit a mluvit na Klepnu, ta se aspoň bude tvářit, že mě poslouchá. Pomalu se tedy otočím k odchodu, avšak něco mě zarazí. “Děkuji, Regisi, za vaši ochotu nás hlídat“ promluvím nakonec tlumeně a trochu se pousměji. Uvědomuji si, že má předchozí reakce byla i přes mé snažení trochu neopodstatněná a upírovi jsem křivdila. Poté se však konečně otočím a tiše dojdu k místu svého odpočinku, kde už tiše oddychuje má vranka. |
| |
 | Cesta na Kaer Mohren Celou dobu u ohně mlčím. Jsem ponořená do svých myšlenek. Občas mě z nich vytrhnou Marigoldovy písně. Zaposlouchám se do nich, ale poté se ponořím opět do sebe. Při jedné písni si povšimnu vůně polévky, o které jsem doposud nevěděla. Je dost možné, že jsem chvílemi i spala. Je zvláštní, že se chystají najednou jít všichni spát a na polévku zapomněli. Mám sice hlad, ale raději zůstanu potichu. Panuje tu taková nálada, že by se tato zmínka sem nehodila. Vracím se do minulosti a přestávám vnímat polévku, hlad i hlasy. Usínám. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Chvilku zase mlčím, a splétám melodie, jakobych snad přehlédl celou roztržku, jako bych přehlédl Regisovu poznámku... Svět není jen radost a smích, láska, touha a něha... svět je pach krve a polibky smrti..." zadeklamuju rádoby světácky a v mém hlase je jasně rozpoznatelný stín ironie a zahořklosti... Podívám se po spících kolem ohně, po mé "sestřičce" Triss, po Yen, Cirille, Essi i Regisovi... Pak začnu zničehonic znova zpívat, potichu skoro šeptem... Nikdy neumírej, lásko má, osude můj, ač bojíš se, za osud svůj boj vybojuj, tisíc je cest tam a žádná netáhne se zpět, jen vlků na nebi smíš slyšet zpěv, tam kde stvůry dávají nám spát, tam láska vzkvetla a po lásce hlad... Jsem s tebou i sám v představách, překročíme snění něžný práh... pak slova umlknou a do ticha zní jen loutna zpěv cvrčků... "Ať udělal sjem, co jsem udělal, ať stalo se co se stalo, má milá teb jsem miloval a ne málo, ať stalo se co stát se mělo, to vše v mém srdci zahořelo, |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Vrátím se ke svým věcem a upravím si svoje provizorní lůžko. Překvapilo mě, že princezna nepostavila hlídky. Pro jistotu si dám vedle sebe luk s šípy a zkontroluju, jestli mám nůž při ruce. Nakonec se zabalím do přikrývek a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Co když ti z hor přijdou až sem?" Protestuje Ardan. A v tu chvíli jako by se z chlapce stával muž. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Místy, kde stezku míjí mnoho na povrch vystouplých kořenů do nichž se v noci nohy snadno zaklesnou. Několikrát se to, ač nejsi žádný nešika, povedlo i tobě. Po okraji hluboké černé propasti. Mezi skalami a balvany. Když tě kolem třetí hodiny ranní přemohl spánek a ty jsi padl únavou na měkké polštářky zeleného mechu mezi borůvčí a jahodění pod rozložitým starým dubem a okamžitě jsi tvrdě usnul, kdosi přišel. Tiše, jak to umějí pouze oni. Bylo jich víc. Vzali tě na ramena a odnesli tě pryč. Ani to tě neprobudilo. Kdyby jsi se ale v tu chvíli probudil, zjistil bys, že ti, kteří tě nesou, už tě kdysi jednou ve své moci měli. Probudila tě až prudká bolest v kolenou a v pažích a prudký dopad na něco tvrdého. Už není tma. Že je ráno, zjišťuješ podle světla. prosvítajícího skrze dřevěné trámy jakési bedny, ve které jsi zavřený. Ano, zavřený. Na bedně je nasazeno víko. Z venku je slyšet tlumený hovor v tobě povědomé, ale tebou neovládaném jazyce, dusit kopyt jakýchsi tažných zvířat a nohou minimélně deseti těch, kteří jsou pěšky a skřípot kol vozu. To, že při každém překonání sebemenší nerovnosti na cestěbedna poskočí a ty se praštíš do hlavy a o stěnu si odíráš kolena a dlaně. Skutečnost, že při jednom takovém zhupu jsi si do dlaně zadřel velkou třísku. Že jsi v bedně svázaný do kozelce a odzbrojený. A že se o to, zda se nepomlátíš, nikdo moc nestará o ničem pro tebe moc pozitivním nesvědčí. Podařilo se ti škvírou ve stěně bedny zahlédnout jednoho z těch, kteří doprovázejí povoz. Poznal jsi ho. Díky tomu jsi si vědom, že situace se nepříjemně opakuje. A nyní není nikdo, kdo by přispěchal a zachránil tě. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Ti kteří spali předtím, spějí i nyní. |Někteří z těch kteří si šli lehnout později, nemohli dlouho usnout, ale nakonec se jim to přece povedlo. U ohně nyní sedí Regis, který právě odstavil kotlík s polévkou, aby se nepřipálila z zbyla ráno k snídani, Marigold a Triss. Ani Ciri, která si nechává říkat Falka, ještě nespí. Ježí se zavřenýma očima, přitulená k měkké šíji své vranky Kelpie, ale usnout se jí nedaří. Možná je to způsobeno místem, kde nocují, melancholií bardových písní, možná něčím jiným. Něčím, co přijde. Něčím, co zatím zůstává skryto, ale ze snů všech citlivých ke změnám to působí jako noční můra... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Čirá hrůza. Co hrůza, panika! Jeden by si myslel, že se probudí, kde si ustlal. Ale ono ne. Srdce se mi rozbuší jako šílené a já nevím, jestli to není jen další z mých realistických nočních můr. Kéž by! Ale bolest vypadá až moc opravdově. Z tohodle se asi probudit nejde... Je to tady zase. Zážitek v rakvi ve mně zanechal trauma jako pobyt v císařském vězení pro velezrádce. Bojím se takových těsných prostorů, protože mi to připomíná to, co se tenkrát odehrálo. Strašlivé věci. Mám co dělat, abych se nezačal chovat jako hysterická ženská. V ústech mi naštěstí vyschlo, vykřiknout nemůžu, ani když se mi do dlaně zaryje tříska. Jen zasyčím. Snažím se ovládnout znehybnělé, ale přesto poblázněné tělo, jenže to moc dobře nejde. Vysvětlete někomu, kdo se bojí pavouků, že ho to nekousne. Stejně se bude chovat jako blázen, bude vyvádět a jančit. Tak i já, pouze přesvědčení, že mi malá bedna neublíží, je docela mylné. A ještě mylnější by bylo, kdyby mi někdo tvrdil, že mi neulíží ti venku. Jen by mě zajímalo, jestli mi pomalu budou trhat nožičky jako u zmíněného pavouka, nebo si mě zaživa opečou na ohni. Kurva, kurva, kurva! Zasraní elfové! Že já vůbec... oživl. Jen proto, aby mě osud dál mohl zlomyslně trápit. Nenávidím elfy a tu zrzavou děvku ještě víc! Nebýt jí, už bych měl dávno podřezaný krk a byl by pokoj. Strach se mění ve vztek, vztek zase v beznaděj, jak to tak u věžňů bývá. Nemůžu dělat nic, protože ať už se pokusím o cokoli, nevyjde to. Nemůžu. Jsem svázaný... Jen ať bohové dají, abych měl rychlou smrt. A hlavně definitivní. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Zatím jsi relativně v bezpečí, ikdyž to bolí a provaz se ti zařezává do rukou a do kotníků. kdykoliv se zkusíš pohnout trochu prudčeji, nebo trochu víc. Zatím se stále točí ta vrzající kola, dusají kopyta a sem tam praskne větvička pod nohou někoho z tvých věznitelů. Kam tě vezou? Těžko říct. A jak dlouho ještě pochod potrvá? Jak dlouho potrvá tvé trápení v tom malém prostoru? To ví snad jen sám osud. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Na pobořených chodbách a ve v trosky proměněných místnostech ožívají Vilgefortzovi služebníci a kumpáni. A ve velkém sále v suterénních prostorách, kde se už dávno propadl strop, který nemělo co přidržovat, vstal znovuzrozen jejich pán. I ty jsi se probudil, jako po vydatném spánku. Na místě. kam dopadlo tvé tělo, schozené z trámů nad stropem v době, kdy nad vstupní halou ještě strop byl. Zdejší prostředí se ale vůčihledně rychle zaplňuje těmi, s nimiž jsi dřive byl ve spolku a s nimiž bys nerad měl ještě něco společného. Navíc mají jejich přisluhovači zbraně a ty jsi tu svou někde "odložil". Zmizel jsi tedy ven a proplížil se sutinami tak, aby tě nikdo neviděl. A když už jsi byl na cestě den a nevěděl, kam se vrtnout, ozval se náhle na cestě za tebou dusot kopyt a čísi ruka ti poklepala na rameno. Ruka v okované rukavici. Černé, se znakem Nilfgaardu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Je válcovitá, u středu se rozšiřující.....a lze vidět obruče, kterými je dřevo staženo. To není rakev. Ne.....je to něco horšího......sud. Velký vinný sud. Poskočil, jak povoz náhle prudce zastavil. Pak dva z těch elfů vyskočili na korbu a sud bez jakékoliv šetrnosti shodili. Jelikož je tu zřejmě svažitý terén, sud se začal koulet a několikrát poskočil, nejspíš přes kořen, balvan, či pařez, než byl zachycen a postaven dnem dolů. Poté tě tam elfové nechali a odešli. Nejspíš budovat tábor. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Vůz zastavil, ale nikde nejsou slyšet celníci ani nic podobného, tak mám asi smůlu. Ti by se ptali, co je v sudech, jen tak by neskákali na vůz. Elfové ano. A pak... Nejsem zrovna nadšen z toho, že jsem měl pravdu. Nevím, jestli je horší, kdyby mě zavřeli do rakve a pohřbili zaživa, anebo se kutálet ze svahu dolů v nepohodlné poloze, zarývat si třísky a hlavně se tam mlátit jako kotě v bedně s kameny, které ho mají zabít. Bolestně zasténám. Můžu být rád, že... Anebo radši ne, v bezvědomí by mi bylo líp. Necítil bych, co všechno jsem si narazil, že se tříska zaryla víc do masa. V myšlenkách se můžu jen na šťavnaté vojácké nadávání na ty svině špidlouchý. Kdybych nebyl svázaný do kozelce, třeba by se mi povedlo sud nějak otevřítm respektive se o to pokusit, ovšem teď... Ano, takhle dnem dolů je to hodně nepříjemné. Ještě že mě nepostavili na hlavu. "Hajzli zasraní," vydechnu syčivě. Vinný sud bude určitě pevný, ksakru. |
| |
 | soukromá zpráva od Leo Bonhart pro Něco mě nutí zavřít oči. Něco planoucího, velkého… Strhnu ruce z krku a sípavě se nadechnu. Cítím, jak mi ústy proudí do těla prach, který jsem svým pohybem zvířil, ale já se musím nadechnout! S kašláním tak hlasitým, že by dokázalo shodit strop ještě jednou, se vydrápu do kleku. Před očima mám stále ji. Tu zmiji! Zarazím se, schopen je ztěžka dýchat. Stála nade mnou, meč od krve, v očích smrt. Vzala mi mé trofeje, vzala… Něco mi vzala. S obtížemi se zvednu, v hlavě hlasy. Jenže nejsou jen v mé hlavě, duše hajzlů, které jsem oddělal, se musí procházet kolem. Cítím, jak si vítr hraje s mým oblečením, když se potácím ven. Pořádně nevím kudy, i když bych to měl vědět. Vyhýbám se mrtvým, nemám svůj meč. Ten mi vzala? Svět je v prdeli. Slunce se hýbe po obloze sem a tam, jednou jdu po kamenech, pak se brodím potokem. Svět je v prdeli, je v prdeli, v prdeli… Měla koně. Drahého koně, na kterém mohla jet. Neunikla by. Ale unikla a něco vzala s sebou. Polekaně se otočím, téměř ztratím rovnováhu. To není ona. Pohlédnu na rukavici. Ten znak znám, znamená… S vypětím všech sil ovládnu část své mysli a zvednu mdlé, vodnaté oči do tváře jezdce. „Nilfgaard.“ Nejsem schopný pořádně uvažovat, nejsem schopný si to ani uvědomit. Ani to, že bez cizí pomoci brzy zemřu hladem a žízní, ani to, že budu následovat toho, kdo mě nakrmí, jako kdybych byl čokl. Zatím jsem jako zkažený pes, kterého našel dřevorubec poloubitého v lese. Dnes a zítra mu možná budu ležet u ohniště, občas jen tiše zakňučím a budu žrát a chlemtat, ale už brzy seberu dost síly, abych se probral a zakousl ho. Ale už možná neudělám tu chybu, abych vyčkal doby, kdy si připraví širočinu. Roztrhám mu hrdlo ve spánku, až ke mně bude zády, skočím mu na hřbet a prohryžu se až na krční páteř, zabiju jeho blízké… Ale napřed musím zjistit, co mi to vzali. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A ten muž pomalu sundá ruku z tvého ramene. "Ano, myslím, že přesně vás jsem hledal, pane Bonharte." Usměje se na tebe. Je to ještě mladíček. Sotva o několik let starší, než ta malá zaklínačka, co na ni máš takovou zlost. Zřejmě tě ale nepřišel zabít. Ani ublížit ti. Vypadá, jako když tě opravdu dlouho hledal. "Pan Trahe bude rád, že jsem vás konečně našel. A ostatní pánové jistě také. Nesvezete se se mnou kousek, pane Bonharte?" Určitě si musel všimnout tvého zmatení. |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro Nedůvěřivě zamrkám a pootevřu rty. Hledal mě? Nilfgaard nás hledá všechny, musíme se před ním ukrýt než… „Hledal? Mě?“ Nedrží v ruce meč. Ani dýku. Zmije! „Trahe?“ Ještě pěknou chvíli mi trvá, než si uvědomím, že se mě na něco ptal. Nevím přesně na co, přesto zakývám hlavou. Podle oschlých rtů by ohleduplnějším lidem bylo jasné, že potřebuju napít. Aspoň je vidět, že nejsem ohleduplný člověk – nepil jsem snad celou věčnost a nezdá se, že bych se chystal v blízké době o pití požádat. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Podle sípání ve vašem hlase a vašich notně suchých rtů soudím, že by jste se rád něčeho napil, pane Bonharte. Tady máte. Pijte, prosím, pomalu, možná to je trochu studenější." V čutoře je víno. Bílé víno. A dobré. Odhadl bys to tak na Est-Est. Ročník......hmm.......znalec vín sice nejsi, ale mladé víno to asi nebude. Příjemně ti svlažilo vyprahlé rty a krk a trochu projasnilo myšlenky. "Tak....A teď bychom už mohli jet, pane Bonharte. Aˇby vám neutekla ta zakázka, kterou pro vás urození páni mají." Promluví opět Nilfgaarďan. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "Zatím stačí jedna hlídka, protože nejsme moc velký tábor, ale bude vděčná, když mě v noci vystřídáš, abych se trochu prospala." Snad nás zatím nečekají moc velké potíže. |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro První doušek je hltavý, druhý klidnější a při třetím už mi víno ani nic neteče po šedivé bradě a kníru. Než dopiju půlku čutory, v hlavě se mi rozjasní dost na to, abych složil některé události dní, které pokládám za nedávné. Vilgefortz se zrovna chystal udělat té zmiji dost nepřirozeným způsobem dítě, když tu se ozvaly zvuky boje. Vypadalo to slibně – trocha zabíjení, boj s uprchlou zaklínačkou, jejím nilfgaardským nohsledem, kterého vydávala za zaklínače, a nakonec bitka, po které měly přijít zásnuby. Na tu malou couru jsem měl takovou chuť… Bolest, svištění vzduchu a pád. Ubývající síly, skoro až létající bestie s mečem. Jenže neměla dost sil, aby mě dorazila. Ty sebrala, až když jsem se na ni vrhl s dýkou. Žádné vítězství, žádné zásnuby. Žádná smrt v aréně, jen anonymní umírání rukou holky. Bez amuletů. I ty mi vzala. Podívám se Nilfgaarďanovi do očí, vzpomenu si na ty zelené bulvy, do nichž jsem se díval před smrtí. Zabiju tě, ty děvko. Všechny vás zabiju! Jezdci musí dle mého pohledu připadat, že nejsem tak úplně zdráv. „Přijímám.“ Život mu zachránilo to, že mne oslovoval pane, dal mi dobré víno a jestli nesebral meč otci, tak by mi to jeho párátko bylo spíš na škodu. Rozhlédnu se, jestli někde neuvidím jiného koně. Pokud ne, bez ptaní se vyhoupnu za císařského. Změnili jste metody, nebo mě chcete znovu najmout? Asi vám docházejí lidi a myslíte si, že jsem jednal čistě z Vilgefortzovy vůle. Možnost, že je to léčka, si téměř nepřipouštím. Plýtvat na zrádce takovým vínem… |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Buď si nevšiml, že s tebou něco je, nebo to, aby dokázal, že má dobré vychování a dovede být taktní, dobře skrývá. Poté dá mlčky koni pokyn patami a ten se rozběhne. Letí jak vítr a nese vás jakoby směrem zpět......ale na první zatáčce otočí ostře k východu. Na Nilfgaard. Přímo v císařském městě jsi vlastně ještě nikdy nebyl. |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro „Hm,“ potvrdím, že jsem slyšel. Jsem moc unavený a moc starý na to, abych se zabýval tím, zda se chlapce chytnout – prostě ho popadnu jednou rukou v pase, druhou se chytím hrušky sedla. Neptám se, kam jedeme. Vlastně mě to ani moc nezajímá. Až se události dají do pohybu, cestu už si najdu. |
| |
| Vytaženo z Odpadu. |
| |
| MH: Z důvodu nedostatku času PJe i hráčů během prázdnin, se na dobu prázdnin zde pozastavuje hraní. |
| |
 | vytaženo z dopadu |
| |
| MH: Ode dneška se už může zase hrát. A očekávám že se bez výmluv a vytáček hrát bude. |
| |
| Cesta na Kaer Mochen Zaposlouchána do bardových balad se nervózně převalím na druhý bok a blíže přisunu k teplému tělu ležící klisny. Ta jen jemně zaržá a jiskrným okem zkontroluje, zda-li je se mnou všechno v pořádku. Poté opět skloní svou ušlechtilou hlavu a hebkými pysky uškubne trs trávy. Cítím, jak na mě padá únava, oči se klíží, avšak hlavou se honí moc myšlenek na to, abych dokázala usnout ničím nerušením spánkem. Snad cesta uteče rychle a já již brzy zase spatřím Geralta a Yennefer, propluje mou myslí a já se mimoděk usměji. Tak moc se těším, až bude přede mnou stát, ve své majestátnosti a síle a mu po boku Yennefer, stejně nespoutaná a nezkrotná jako vždy. “Doufám, že mě tam dovezeš již brzy“ podělím se po chvíli se svými myšlenkami se svou vrankou a ta souhlasně žduchne do mého těla. Ona jediná mi rozuměla, vždy… Poté opět stočím svůj pohled k ohni a zadumaně hledím do plamenů poslouchajíc jejich praskání a tiché nádechy zvířete, o nějž se opírám. |
| |
| Zdravím, právě jsem narazil na vaši jeskyni v Odpadu. Jak to s vámi vypadá - bude se tu ještě hrát, nebo je jeskyně zralá na zavření? (pište sem, nebo mě do pošty. Nikoliv do Jeskynní.) Údržbář |
| |
| MH: Spíš to vypadá, že tohle dobrodružství smáznu. Protože zájem o hru z těch, co mohou něco psát projevila pouze Ciri a to naposledy 3.září. Což už je trochu dlouho na to, aby si toho všimli i ostatní. A výmluvy nepomohou. Vím, že sem chodíte. |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro |
| |
| někteří by klidně hráli, ale co třeba posunout děj- většina spí, jeden bdí... trochu nuda ne? |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro |
| |
| soukromá zpráva od Regis pro Okamžitš přejde z lehkého klusu do cvalu a z něj pak do plynulého trysku. Dalo by se říci, že vystartoval jek šíp, vystřelený z luku mistra ve střelbě. Ladné, měkké pohyby v rytmickém trysku a skutečnost, že mladík nejeví snahu o konverzaci daly vyniknout na povrch tvé únavě. Přísahal bys, že jsi usnul a zbytek cesty spal s hlavou opřenou o mladíkovo pravé rameno, neboť poslední, co si pamatuješ z chvíle, kdy jsi ještě bděl, byla cesta před vámi prudce zahýbající do lesa. Probudil jsi se ve chvíli, kdy mladík přitáhl koni otěže, aby zvíře zpomalilo. A značně měkohubý kůň místo zpomalení rovnou z trisku zastavil. Což tě poprášilo sprškou jemného písku z cesty.....a probudilo. Stojíte na cestě svažující se mírně do nehlubokého údolí........Na jehož dně vidíš domy a věže Cisařského města. |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro Možná jsem spal, možná bděl, nejspíš to bylo něco mezi tím. Tak jako tak, po prudkém zastavení, při kterém jsem jezdci zaryl prsty bolestivě do těla, abych nesletěl, se cítím trochu lépe. „Cíl naší cesty?“ zachraptím spolykaný prach. Jestli ano a opodál někdo staví šibenici, pořád bych ještě mohl zkusit prchnout. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nejste moc unaven? Nemáte hlad, nebo žízeň. Není vám zima, mám tu pro vás teplý plášť. Bylo mi kladeno na srdce, že se o vás mám dobře postarat." Drmolí mladík. Možná, že si ve tvé společnosti připadá trochu jako ve stínu někaké slavné osoby. Každopádně nejspíš chvilkovou mnohomluvností zakrývá rozpaky. |
| |
| Družina - Cesta na Kaer Mohren Postupně jste tedy všichni, více či méně ponořeni do vzpomínek usnuli. Ciri, opřená o hladkou černou, sametovou šíji v leže odpočívající kobylky Kelpie. Krásná Triss Ranuncul, stočená slastně do klubíčka pod teplou houní, na vzdory svým posledním myšlenkám vypadající ve spánku jako malé dítě, s hebkými loknami lesklých měděně zářících vlasů, rozhozenými, coby závoj, kolem hlavy. Zadumaná a posmutnělá Yennefer, ze spánku se lehce usmívající, zřejmě díky snu, který ji na chvíli přenesl opět do Geraltovy náruče. Líbezná Essi Dawen stulená v obětí básníka Marigolda. Jen Regis bdí.......coby ostražitý, tichý noční strážce, bdící pečlivě nad klidem spících druhů. Jemu neunikne žádný hluk, žádný šramot, či sebenepartrnější zašelestění, které by mohlo předznamenat vyrušení jejich klidného odpočinku. A oni, kteří tu teď spí, netrápícse, alespoň pro tuto chvíli ničím, co stejně nevyhnutelně přijde, dáno Osudem, nemohou, naštěstí, slyšet jeho ustaraný povzdech, ani vidět vrásky, jež se mu na čele vytvořili od starosti o ně. Nemohou..........tím lépe. Ráno................snad bude moudřejší večera. Jen pečlivě neslouchající, ostražitý strážce může v dálce zaslechnout zatím sotva slyšitelný zvuk kopyt. Jediného koně. Okovaného koně - elfští koně ale podkovy nemívají. |
| |
| Cesta na Kaer Mohren: Zmumlám tiše něco ze spánku, otočím se a pokusím se ještě více přitisknout k Marigoldovi, mé tělo, a to i přesto, že jsem blízko ohně sžírá chlad. Třesu se zimou a snažím se jakýmkoliv způsobem zahřát, neustále se budím, snažíc se alespoň nějakým pohybem probudit v promrzlých končetinách trochu tepla. Nakonec to vzdám a rozrušeně se posadím, snažíc se Marigolda nevzbudit. V záři plamenů si jej chvíli prohlížím a mírně se usmívám, dlaněmi si objímajíc ramena. I ty ses změnil bratříčku. A konečně jsem nalezla chvíli, kdy i ty mlčíš, ale to ty nepřiznáš. Vyskočím na nohy a přisednu si k Regisovi, mlčky se na něj usměji a snažím se zkřehlé dlaně prohřát nad ohněm, za okamžik se mi tělem rozlévá příjemné teplo. Okamžik klidu a uspokojení však naruší zvuk. Klap, klap, klap, klap. Mé uši, vycvičené spousty hodinami zpěvu, jež rozeznají rozdíl melodie byť jen o půl ton onen zvuk zaznamenají i přes zvyky krajiny. Můj klid je ten tam, nejdříve tiše dloubnu do Regise, pak postupně probudím ostatní. Někdo se sem blíží, jede na koni. Asi bychom se měli připravit. |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro Jen doufám, že mě „urození pánové“ nebudou chtít hned zpovídat, což asi budou. Spánek, jídlo… Sakra! Nesmím o tom přemýšlet, nebo slítnu z koně. Za podané věci dokonce poděkuju. Hned se zabalím do pláště a pořádně se napiju, pak vrátím vodu jezdci. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Je to..........zničené, kdysi dávno pobořené město. Elfské město, podle toho, jak kameny září v měsíčné noci bělostí mramoru. Ale.........takové je tu v lesích okolo jen jedno. A......ale ano, teď jsi si toho všimla. Tam, kde na vrcholku kopce nejspíše kdysi stával hrad či zámek, lze v ruinách rozeznat velký růžový keř. I teď v noci svítí jeho velké květy na dálku do kraje svou běloskvoucí krásou. A.....podním je mohyla. Nevzpomínáš si, zda jsi ji kdy viděla, ale víš...a to velmi dobře...komu patří. Jen to dokazuje značný počet hloučků mladých elfů rúzného stáří od dětí sotva si pohrávajících s pubertou, po pubertě téměř odrostlé chlapce a dívky. Dohromady taková malá armáda. Špatně ozbrojená a moc mladá......ale přece ozbrojená a odhodlaná. Jejich koně se pasiou uvázaní na dlouhých úvazech ke stromům, dole na okrají zalesněného pásu pod kopcem. Jen dvě koňské délky od místa kde se teď schováváš za statným dubem. A jezdci zatím, se skloněnými hlavami vzdávají čest mrtvé. Aeliren.....Tak se jmenuje ta, které se tu ta mládež koří. I posmrti je vede. I po smrti svolává. I po smrti žene do boje. Ale pro co vlastně..... Tvé úvahy přeruší změna větru a skutečnost, že několik koní zavětřilo a přestalo se pást. Ucítili tě a je jen otázkou času, kdy si jejich reakce povšimnou jejich jezdci. I tvůj kůň je nervozní. Netrpělivým pofrkáváním, pohazováním chvostem a hrabáním pravou nohou do štěrku na cestě jako by ti říkal: No táák.....Na co ještě čekáš. Všimli si tě. Tak dělej, poběž, vylez na mě, zmizíme odtud. A jako by chtělo jeho reakci jen potvrdit a dodat ti důvod odjet, zablikalo zase v dálce to světélko ohně, kterému jsi byla prve v lese tak blízko, že jsi mohla rozeznat siluety poutníků u něj sedících a ucítit vůni jejich večeře. Opět se ozívá tvůj hlad. A tak nasedáš a vyjíždíš pryč.....směrem k tomu vábivě blikajícímu světélku.....s jedinou, hladem a také trochu prokřehlostí z ježení na stále ještě chladné zemi, ovlivněnou myšlenkou: Zdalipak to budou opravdu poutníci? A zdalipak budou mít místo u ohně a trochu toho, co měli k večeři, pro hladovou, zmrzlou žoldnéřku na cestách? Tvůj kůň zřejmě ucítil vůni klysen, přítomných mezi jejich koňmi a výrazně přidal do kroku. Za chvilku jsi tedyopět máístu na dohled. Sedí tam, zřejmě otočen k tobě zády, jeden z nich. Ostatní zřejmě spějí a on má hlídku. Budou to asi kupci. Nebo možná dobrodruzi. Ano....to spíš. Přitáhla jsi koni otěže a zahlédla, jak si k hlídkujícímu přisedl někdo další. Ale nevypadá to na střídání hlídek. |
| |
| Cesta na Kaer Mohren: "To se stává, slečno Essi. Měníme se. Stárneme." Reagoval jsem bezděčně trochu konejšivým hlasem na myšlenku té malé bardky, která se mé citlivě vnímající mysli sotva letmo dotkla. "Pojďte raději honem do tepla. Mimo dosah ohně je země dosud málo prohřátá a mohla by jste ošklivě nastydnout." Neušlo mi jak se třese zimou i přesto, že se snaží netřást. "Nechcete něco na zahřátí?" A hned se začínám prohrabovat ve své torně. Kde jen jsem tu......ááá tady je Dokud nenajdu malou placatici. "Já vím......Nejspíše jen unavený hladový poutník....jeden poutník. Není pravděpodobně k čemu se chystat." Odpovím na bardčinu reakci na zvuk kopyt.....která zaslechla až teď, když jezdec už nás jistě má na dohled. "Kopyta elfských koní zněji jinak. Nemají podkovy." A přitom jesm se po zvuku ani neotočil. "Jen je nechte spát, potřebují to. Stáhnu dívku, chystající se probudit ostadní, jemě zase do sedu na jeden z kanenů blízko sebe. "Raději se připravme na potencionálního hosta." |
| |
| Cesta na Kaer Mohren: Překvapeně zůstanu hledět na Regise, protože v podstatě odpověděl na něco, co se mi pouze kmitlo v hlavě, nejdříve jej přejedu nechápavým pohledem, pak hlasitě polknu, přešlápnu, ale nakonec jen pokrčím rameny a přikývnu a opravdu udělám několik kroků blíže k ohni a to i přesto, že k tomuto, i když dobráckému "člověku" zatím nemám příliš důvěry, neboť jej téměř neznám. Dě..děkuji za vaši nabídku Regisi, jste milí. Tepla tu bohužel není na rozdávání. Zamumlám, tisknoucí rty, tak, aby nebylo slyšet nyní již zřetelné klapání zubů, neboť jeho možnost pohlédnout mi do myšlenek mě poněkud vyděsila. Dala bych si čaj, či něco podobného, ale to bude asi nad naše možnosti. Smutně skloním hlavu a posadím se ještě blíže k němu. S buzením ostatních si to tedy rozmyslím, jen nervozně těkám po okolí. Jistě bude mít hlad a žízeň. Řeknu a postavím nad oheň kotlík. |
| |
| Cesta na Kaer Mohren: "Čajem zatím posloužit nemohu." Odpovím. "Ale dám jej dělat. Postačí zatím pctivá dvacetiletá brandy? Mám ji s sebou samozřejme pouze k lékařským účelům." Zkusím pobavit nepřílš veselou bardku poněkud otřepaným vtipem. "Ano......Možná bych, spolu s vodou na čaj, mohl nad oheň zavěsit i kotlík se zbytkem naší večeře. co říkáte? K uctění hosta toho sice moc nebude, ale pro hladového poutníka....." Nyní se poprvé ohlédnu směrem z něhož se blíží jezdec na koni a mé oči bezpečně se orientují ve tmě se stejnou, možná o trochu větší jistotou, jako za dne, s jistotou rozliší jezdce a koně od tmavého pozadí lesa."....vlastně, jak tak vidím, spíše poutnici, toho snad bude dostatek." A s úsměvem taktně skrývajícím za semknutými rty to, co bardce zjevně nebylo prozrazeno, se opět obrátím k dívce. "Vezměte si zatím tu placatici a trochu se napijte. Ta brandy vás zahřeje. A.....vedle mé brašny leží přikrývka z ovčího rouna. Zabalte se do ní." Podávám jí placatou lahvinku zatím co vstávám ze svého místa, chystaje se dát přihřát co jsem prve uvařil. |
| |
| Cesta na Kaer Mohren: Zářivě se usměji, když mi nabídne deku, o nabídce brandy však chvíli přemýšlím, neboť nejsem zvyklá pít, nebo se spíše tomu již vyhýbám, nakonec však kývnu, ale nejdříve si zajdu pro deku. Děkuji, jste velmi laskav, asi bych tu do pár minut umrzla. Podívám se mu do očí, ale pak pohled skloním a přijmu od něj kalíšek s lahodným mokem. Po malých hltech upíjím a poslouchám jej, tělem se mi rozlévá příjemné teplo. S tím jídlem máte pravdu, jistě to přivítají. Mimochodem, ta brandy je vynikající. Váš recept? Má takovou zvláštní chuť. Pousměji se a přiblížím se na dosah plamenů, abych se zahřála ještě více. Kolik se jich přibližně blíží? Znáte je, že o nich víte? |
| |
| Cesta na Kaer Mohren: Už chvíli se věnuji soustřednému míchání ohřívaného jídla, takře na bardčinu poznámku o mraze nezareaguji. Vždyť zas tak velká zima není. Zato otázku ohledně původu brandy jsem nepřeslechl. Usměji se. "Ne slečno Essi. Kdybych uměl vyrobit brandy takové kvality, nebyl bych lékárníkem. Tahle pochazí z Verdenu. jejího výrobce, bohužel, neznám." Odpovím jí. A pak se ptá na poutníky. "Ten poutník, respektive poutnice, je jediná osoba, slečno Essi. A jak o ní vím? No řekněme,že nejsem.. jak bych to vyjádřil?....Tak úplně člověk." A opět se usměji. Tentokrát se rty ne až tak úplně semknutými. "Náš společný přítel, básník Marigold, vám o mě nevyprávěl? Ani nenaznačil?" Táži se. |
| |
| Cesta na ...: Každopádně, máte ji u sebe vy a nabídl jste mi ji, za což jsem vám velmi vděčná. Vděčně se na něj usměji a zahledím se do ohně, přemýšlíc, jak může s takouvou jistotou vědět, kdo přijíždí a pravděpodobně i tuší, za jakým účelem. Otřesu se, tentokrát však to zimou není. Pak nehcápavě pohlédnu na Regise. Ne, Marigold se mi o vás nezmínil vůbec, možná v některém ze svých prací, leč, víte, jak si spoustu věcí dokážeme přikrášlit. Pokrčím rameny a se zájmem si Regise prohlížím. Kdo tedy jste Regisi? |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Poslouchám už chvilku hovor mé sestřičky a starého dobrého bylinkáře Regise... Když uslyším otázečku Essi, kdo že to valstně Regis je s úsměvem se posadíma zašeptám do ticha: "Inu kdo by to byl, bylinkář, co nás pálenkou z mandragory pohostil a každému z nás nejednou pomohl," usměji se a usazený už se zapojuji do debaty se svými milými- především se sestřičkou Essi... "Vem si ejště moji deku," usmějis e a podám jí svou přikrývku a sám pak přihodím ještě pár větviček do ohně... "A nyní můj milý Regisi, pověz, kdo přijíždí?" |
| |
| Cesta na Kaer Morhen "Děkuji za milou poklonu, Marigolde." Zatvářímn se jako vrozená skromnost. "O našem budoucím hostu mohu žatím říci pouze tolik, že je to žena, pravděpodobně středních let, přijíždí sama.....a má velmi hezkého koně, ikdyž onen kůň už není nejmladší." Odpovím poté na bardovu otázku. "Ale kdo to je netuším. Ani za jakým účelem k nám míří. Je však už tak blízko, že nám na naše dotazy jistě za krátko odpoví sama." |
| |
| Cesta na.... Se zájmem se zadívám na Marigolda a hlavou se mi honí spousta myšlenek, jež ani dnes nenajdou své rozhřešení. Zdá se, že Marigold jej zná mnohem déle. To tajemství, jež mezi nimi je, cítím až sem, zvláštní, přitom všem se mi Regis zdá - naprosto obyčejně. Možná jen, vyzná se v dobrém pití a jak se zdá, ví toho, poněkud více, než my ostatní. Přejedu oba pohledem a přijmu od bratříčka deku, s úlevou se usměji, ale když si uvědomím, jak nyní musím vypadat, pod haldou dek a přikrývek, zabublám smíchy a alespoň jednu odložím. Zaposlouchám se do Regisova vyprávění o naší budoucí návštěvnici a nechápavě zvednu obočí. Jak to všechno víte, Regisi? |
| |
| Cesta na Kaer Morhen "Řekněme, slečno Essi, že přirozeností příslušníků různých národů, jsou různé schopnosti. A....vrozená výjimečnost mého rodu my to umožňuje." Pdpověděl jsem, zatím co jsem se shýbal pro jeden z řeřavých uhlíků, který vypadl během našeho rozhovoru z ohniště a pomalu začínal přepalovat křehká stébla trávy okolo sebe. Zvedl jsem jej a vložil zpět do ohniště. Co by se mohlo bardce zdát zvláštní je skutečnost, že jsem to udělal pouze holou rukou. |
| |
| Cesta na Kear Morhen Z nyní již záhadně klidného spánku mě probere až neklid mé klisny a její tiché zaržání do temné noci. “Copak se děje, Kelpie?“ optám se rozespale, když nahmatám sametově hebké černé tělo své klisny, jež je strnule napjato. Téměř cítím, jak se klisna ze sebe snaží vydat další táhlé zaržání. “No tak klid, ty bláznivko. Zřejmě se ti jen něco zdálo“ snažím se uklidnit to své zvíře, avšak klisnička se nijak nehýbe a stále upírá svůj pohled tam někam v dál. Podívám se tímtéž směrem, avšak já stále nic nevidím. Nic kromě obou bardů a Regise, sedících u ohně. Avšak instinkty vranky mě nikdy nezklamaly a nejednou mi též zachránily život. “Tak vstávej, ty odpůrče klidného snění. Půjdeme se podívat, co se děje“ zašveholím mírně a hbitě vstanu, následována kolosem koňského těla. Co nejtišeji, abych nevzbudila ostatní, jimž byl doposud ještě dopřán ničím nerušený spánek se přesunu k ohni, nechávajíc svou klisnu opodál a tiše pozdravím. Avšak poté, aniž bych čekala na onu trapnou chvíli ticha, začnu mírně konverzačním tónem zjišťovat u osoby nejpovolanější, zda-li je vše v pořádku: “Stalo se něco nového, zatímco jsem spala?“ Jak nevinná otázka takhle napohled, ale všechny mé smysly jsou zbystřeny a snažím se přijít na příčinu rozruchu. Snad tam v dáli jsem něco i zaslechla, ale stejně tak to mohlo být i praskání polínek v ohni, před nějž jsem usedla. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Poté tvrdě nasadí koni ostruhy. Tak tvrdě, že, ačkoliv tvá rovnováha léty ani únavou neutrpěla ( nebo jsi si to alespoň myslel ) málem jsi opravdu z toho koně slítl. Ještě že jsi se včas chytl bandalíru na mladíkově kabátci. |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro Až když prvotní vztek vyprchá, si uvědomím, že Nilfgaardu přeci jen křivdím. Rozkazy poslouchat umí a válčit taky, ale jinak je to stejná bída jako u nás. Ech, dožil jsem se to pěkných časů. Aspoň že i za Černých bude koho zabíjet. |
| |
| vytaženo z odpadu |
| |
| vytaženo z odpadu |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Pžed bránou musel mladík dost zvolnit, neboť nebyl jediný, kdo chtěl projet a, díky jednomu zřejmě přitroublému oslaři, stála před branou už menší kolona tří plně zbožím naložených kupeckých vozů. Když kůň zpomalil do lehkého klusu a následně do rychlejšího kroku, změkla razantnost jeho poněkud těškopádných chodů a jízda na něm přestala být natřásavá a bolestivá pro tvé hýždě. Nakonec jste dokonce chvilku i museli stát, což kůň nesl s neklidem a nelibostí dávanou zřetelně najevo frkáním, podrážděným přešlapováním a hrabáním pravou nohou o štěrk cesty. Což nechutně skřípalo a drhlo. Asi po hodině jste konečně projeli bránou, aniž by se strážce v ní pokusil vás dále zdržovat. A po několika metrech pomalého klusu ulicemi tvůj mladý doprovod prudce zastavil koně před našedlým panským domem s nechutně kýčovytým reliéfam, v podobě dvou dětsky buclatých andílků s harfami, nade dveřmi. "Pánové nás jistě již netrpělivě očekávají, mistře Bonharte." Pravil mladík a sesedl z koně. Nabídl ti ruku, ab jsi se při sesedání přidržel. "Jděte prosím směle dál, já musím ustájit a vytřít koně. Ale na poradě rozhodně nebudu chybět." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A elfové nejdou a nejdou. Buď na tebe zapoměli, nebo odešli docela. Nicméně sám tu nejsi. Něco do toho sudu žďuchlo. Několikrát. Chrochtá to a funí. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Nemůžu, ale i tak se nesnažím moc hýbat. Kdo ví, kde bych skončil příště, kdyby se sud převalil. V řece? V nějaké propasti? Díky, nechci. "Ne! Ty prase pitomý, nebo co jsi... Hej, nebo je to elf?" Zkusím provokativně křiknout, snad kdyby byl některý poblíž. Arogantní pitomci, mohlo by to na něj zabrat. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Tedy nikdo. Prase do sudu ještě párkrát strčilo rypákem a pak chtělo už bez zájmiu odejít. Jenže to poslední strčení sud povalilo. A než se dal zase na pouť z kopce, slyšel jsi jak příčina tvých dalších boulí a zadřených třísek poděšeně vykvikla....a zřejmě utekla. Tentokrát neměla cesta sudu tak dlouhé trvání. Zato tvrdý dopad. Sud přeskakující v letu po svažité stráni každou nerovnost a kamínek, se jen několik kroků skutečně od koryta nějaké dost dravé říčky, o jeden kámen s mohutným třesknutím roztříštil. Jak dševo pod tebou třesklo a opustilo pevnou strukturu sudu, něco nepříjemě luplo ve tvém levém kotníku. A v prostředníčku tvé levé ruky. Dopadl jsi do mechu a trávy na říčním břehu. A kotník a prostředníček rychle natékají. Dost to bolí. I přesto, že nejsi žádná citlivka a neco už jsi vydržel, hrnou se ti bolestí do očí slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Zařvu ještě o něco hlasitěji, hlas se mi pak ale zlomí. Vyrazil jsem si dech, a tak po něm lapám jako ryba na suchu. Už se nezmůžu na nadávání ani v duchu - protože mám pod sebou řeku, možná mi jde o život. A protože jsem si navíc, aby toho nebylo málo, možná zlomil kotník a mám co dělat, abych nevyl jako raněný vlk, neopovažuju se ani hnout. Dobře, prase, dostalos mě ven. A co mi takhle překousat provazy? Vážně nejsem žádnej komediant, aby se mi podařilo dostat se z kozelce. Oddechuju jako po dlouhém běhu, všechno vidím rozmazaně. Ne, nebudu tu brečet jako nějaká ufňukaná ženská! Musím přemýšlet. Přemýšlet, jak se dostat z kozelce, jak přiom nespadnout do řeky nebo si nezlomit ještě něco dalšího. Nejsem idiot, ale moc možností nevidím. Dal bych kdo ví co aspoň za jednu. |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro Potřesu hlavou. Už začínám bláznit. Nechám se dovézt na místo určení a spíš z koně spadnu, než abych slezl. Musím se ho přidržet – nohy mi vypovídají poslušnost. Nabízené ruky se ale nechytnu. „Na vysokém učení jsem nikdy nestudoval, takže žádný mistr,“ zabručím nevrle a znechuceně si prohlédnu andílky. „A nejsem si jistý, že mám dost odvahy vstoupit dovnitř a zjišťovat, jestli jsou tam taky takové zrůdy.“ Širokým krokem zamířím dovnitř. Snažím se potlačit únavu, ale nemám dojem, že budu schopný řádně diskutovat o práci. To, že jsem mohl zkusit utéct, mě napadne, až když vstoupím do domu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Elfové nikde nejsou. Jenže........Ani nikdo jiný. Dokonce i to prase poděšeně zdrhlo, když se dal sud do pohybu Takhle kdybys měl u sebe bukvice, žaludy.....nebo alespoň oříšky, to by ho možná přilákalo zpět a byla by naděje, že ti pomůže s provazem. Ale ty ui sebe nic z toho nemáš. Dokonce ani ten zbytek svých věcí, který jsi neměl mezi tím, co ti sebrala ta elfka. Kdyby tak na blízku bylo alespoň něco ostrého, aby jsi si uvolnil ruce. Najednou jsi mezi troskami sudu zahlédl jednu z obručí. Uvolnily se, když sud praskl. Ale....bude to stačit aby to třením zpřetrhalo provaz? A i kdyby.....jak to udělat? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Uvnitř čekají samí urození pánové. Výkvět nilfgaardské honorace. A čekají jen na vás." A pak koně odvede a před tebou se, po otevření dveří, rozprostírá široká vstupní hala. Bez zařízení. Jen stěny obložené vzácným dřevem, mramorové schodiště se zábradlím z leštěného mahagonu vsazeného ve stříbře a už na první pohled drahé obrazy na stěnách vypovídají o tom, žetenhle dům asi nepatří chudému člověku. Od někud z místnosti za tou halou slyšíš hovor tlumený vzdáleností. A.....někde tu voní čerstvě upražená káva. A také pečené kuře. S bramborovou kaší. A.....ano, tvé sitlivé chřípí jasně rozeznává sladce ovocnou vůni palačinek s lesním ovocem a medem. Něco bys popil. A něco zakousl. To je pravda. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Než stačil Regis zareagovat na Cirinu otázku, vyloupl se ze tmy kolem cesty u níž táboříte, za zatáčkou stín. Stín jezdce na koni. Tedy, dá-li se ta dvojice tak nazvat. Kůň je statný valach, hodící se spíše jako válečný kůň, nebo pro práci na poli. A jezdec? Regis mylně předkládal, že jezdcem je žena, neboť kůň nemůže jezdce na svém širokém hřbetě snad ani pocítit a proto jde dost lehce. Nu...každý, i Regis, se odčas v opdhadu mýlí. Jezdcem totiž není žena......je to chlapec. Asi osmiletý. Když přijede blíž, jasně vidíte, že má dražší šaty.......ale potrhané a plné černých šmuh. Jako by snad projížděl požářištěm. Nebo z něj utekl. Nasvědčuje tomu i dosud zděšený výraz v očích a popálenina na hřbetě levé ruky a na pravé tváři. I světle kaštanové vlasy má na několika místech sežehnuté. Je vyčerpaný, žekdyž kůň zastavil, místo se sednutí z něj málem spadl. Až když zvíře zastavilo, všimli jste si, že chlapec nejel na koni sám. Ze sedlové brašny hbitě vyskočilo tříbarevné kotě. Tak pětiměsíční. A.....za sedlem...to, co až do zastavení koně vypadalo jako balíček s pokrývkou, začalo tichounce pofňukávat. Ten chlapec má za sedlem pevně přivázané miminko. V drahém povianu, neméně už potrhaném a špinavém, jako klukovo oblečení. "Po....pomozte." Dokázal ze sebe vypravit chlapec, než se zhroutil do, pohotově mu nastavené, regisovy náruče. |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro Nevypadám zrovna jako nebezpečný zabiják, spíš by mě seřezal kdejaký vesnický fakan. A momentálně mě vůbec nezajímá, že z toho důvodu se mohou rozhodnout mě nenajmout. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Možná bych se přemohl a dělal pokořeného chudáka. Možná. Ale žádnej elfák tu není. Asi jim na mě tolik nesešlo, když mě nehledají. Když si nevšimli, že se ječící sud kutálí dolů... Koušu se do rtu, až cítím krev. Ať už ty zpopadený provazy povolí, u všech bohů, nebo ať spadnu do řeky a mám klid! |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nicméně po chvíli usilovné práce v nepřirozené, nepohlodlné a bolestivé poloze najednou provaz vydal tiché lupnutí a poslední, houževnatě rozdírání vzdorující vlákénko prasklo. Roce máš tedy volné a už nemusíš setrvávat v té nepřirozené poloze. Můžeš pohybovat rukama. procničit si je, prokrvit odkrvená zápěstí, nahodit skoro vykloubená ramena. Pokud vydržíš bolest, pak i postavit se. Jen chodit ne. Tvé kotníky, včetně toho vykloubeného, dosud pevně poutá ten samý provaz, jakým jsi měl před chvílí ještě svázané ruce za zády a který tě držel v té nepříjemné poloze. Ale pokrok to je. Kotník otéká a bolí. Prst také. Ale technicky máš k naprosté volnosti už jen nepoatrný krůček. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ta jízda byla opravdu vyčerpávající. A k tomu hlady skoro šilháš a vypil bys rybník, kdyby tu byl. Žádný div tedy, že jsi na prahu místnosti, kde jsi očekáván přehlédl.......inu, ten práh. Byl by jsi se jistě rozplácl přímo u nohou svých hostitelů a, zaručeně k jejich pobavení, zlomil si nos, kdyby jeden z nich, vysoký, téměř holohlavý pořez s kulatým obličejem a vypoulenýma, kapříma očima, neprojevil špetku duchapřítomnosti a nezachytil tě. "Pozor pane Bonharte." Doprovodil to slovy, ve kterých to duní a rachotí jak špatně promazaný hodinový stroj, když ti pomáhá zpět na nohy. "Jak vidím, vyčerpala starého loveckého psa cesta víc, než jsme čekali. Zvládnete ještě vůbec splnit úkol, Bonharte?" Ten druhý hlas znáš. Znělý a hezky modulovaný. Ale v té znělosti je znát jehla ironie a přídech nadřazeného výsměchu. Ale......ten přece nepatří Nilfgaarďanovi. "No ano. To víte že to jsem já." Ušklíbne se majitel hlasu. Ano.....poznáváš ten hlas. Toho za kultivovanou vizáží ukrytého Ďábla. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Nejraději bych tu ležel a už se nikdy nehnul. Nakonec ale rozřežu i provazy na noze. Radši ani nechci vidět, jak to vypadá pod botou. Co to je, šermíř s přeraženou hnátou? To stejný jako kůň. Klepnout z milosti. Abych si utřídil myšlenky - nevím, kde jsem, všichni mě, jak je jejich dobrým zvykem, chtějí zabít a mám něco s nohou. Tomu říkám dobrej den... |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro „Uch!“ Někdo mě zastavil, tíha se vrací. Ale co, aspoň se pokusím vyškrábat na nohy a opřít o stěnu. Pomalu otočím hlavu na mluvčího, olíznu si rty a zavzpomínám. Pomalu se mi začínají vybavovat vzpomínky na něj. Napřed jen obecné, ale jde to čím dál hlouběji… „Vypadáte staře,“ oznámím mu nezdvořile, „skoro tak staře, jako se cítím.“ Zachytím se zdi, protože mě přestávají poslouchat kolena. Také si všímám zúženého a rozostřeného vidění. Zívnu, neomaleně si nezakryju ústa, pak zavřu oči začnu pomalu sjíždět po stěně dolů. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Dřív nežli se mi dostalo odpovědi na mou otázku, za zatáčkou se objevila silueta koně se svým jezdcem. Mohutný kůň šel jistým krokem pravého koňského obra a na jeho zádi se krčila malinká postava, zjevně znavena dlouhou cestou. Čím kůň přichází blíže k nám, bez bázně kráčí, mohu i já spatřit, že na jeho hřbetě sedí malý chlapec, který se jen tak tak udrží tam nahoře. Všude kolem je cítit spálenina a když se pokusím zaostřit do tmy, vidím, že jeho oblečení nebylo nejlevnější. Opravdu jen nebylo. Nyní je propálené a děravé. Okamžitě se vydám zpět ke svým věcem, kde vytáhnu čutoru s vodou a vrátím se k ostatním. Chlapec již nesedí na statném valachovi, ale bezvládně leží v Regisových rukou. Zatímco „něco“ na valachově zádi začalo vydávat tiché plačtivé vzlyky. “Tady máte“ podám Regisovi láhev s vodou, když já sama přicházím k statné zádi valacha a jemně sundávám z klidně stojícího hřebce změť plen v nichž leží dítě. S otázkou v očích pohlédnu na Regise, zatímco malá uzlíček třímám v rukou a jemně s ním instinktivně pohupuji ze strany na stranu. “Odkud asi přichází?“ vyřknu konečně onu otázku, když jsem nikde nespatřila znak žádného království, ani jiného panství. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen "Děkuji." Uvolním si jednu ruku, převezmu lahev s vodou a pak chlapce opatrně položím. "Dejte mu někdo prosím něco pod hlavu." Požádám, zatím co hledám ve svých věcech koucek látky, který bych navlhčil a mohl jím chlapci otírat obličej a ruce, aby měl alespoň trochu tekutin. Utopit jej pokusem dát mu napít, když je v bezvědomí, opravdu nechci. "Nemám tušení, Ciri. Kůň vypadá silný a chlapec ani to miminko, děvče řekl bych, mnoho neváží. Mohl děti nést mnoho mil. Nebo s nimi přijet od nejbližší podhorské vísky. To děvčátko bude nejspíše potřebovat nakrmit, přebalit a uspat." A zatím co mluvím, kontroluji, zda chlapec není nějak zraněný. Zatím se ale hlavní příčinou jeho momentálního stavu zdá být vyčerpání, strach, hlad a žízeň. "Až se chlapec probere, jistě nám sám poví, odkud přijeli a proč. Tuším, že než mi padl do náruče, žádal nás o pomoc." Opět se nad chlapcem skloním a lehce jej plesknu z každé strany po tváři. "No tak mladý pane. Už se prober. Takhle ti těžko pomůžeme." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Někdo jde po cestě pěšky. Dva jedinci. A dle skřípotu písku to nebudou elfové. Máš výhodu úkrytu za kamenem. Ale oni zas mohou z kopečka vidět až dolů k řece. Tedy i kámen a co je za ním. Ne sice úplně za ním, tebe neuvidí.....hned......ale toho rozmláceného sudu a provazů si všimnout mohou. Kroky neznějí jako vojenské. Třeba jsou to nějací vesničani na cestě z hub. A pokud je tu někde poblíž vesnice, mohl by v ní být felčar a tu nohu ti spravit. Ale také zto můžou být dva banditi. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ale léčka na co, když mě měli chyceného? Schoulím se za kamenem - vyšplhat tam mi dalo větší práci, než bych si myslel - a čekám. Nemám zbraň, nemůžu pořádně chodit. A proto budu radši co nejdéle v úkrytu. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro V Nilfgaardštině. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro To je hezké, ale... Ne, zapomněli. Kdo by věřil, že Cahir aep Ceallach je živý. Po tolika letech... A takových Cahirů po Císařství určitě chodí dost na to, abych nepromarnil svou příležitost. Popolezu zpoza kamene. "Hej!" upozorním na sebe. Snad nedělám chybu. "Pomozte pocestnému," ušklíbnu se bolestně. Zní to hloupě, tahle věta. Nic lepšího mě ale nenapadlo. Stačí, že jsem upoutal pozornost. Samozřejmě mluvím nilfgaardsky. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Chvíli jim trvá, než jim dojde, že tam u toho kamene někdo je a že se jim to nezdálo a opravdu na ně ten někdo volal. A pak se bez váhání vydají k tobě. "Kde jste se tu vzal, mladíku." Táže se tě poté jeden, zatím co druhý starostlivě pomlaskává, prohlížeje tvůj znašně ošklivě nateklý kotník. "A jak jste se dostal sem dolů? To jdste večer někde přebral a skutálel se, nebo vám někdo pomohl?" A druhý povídá. "Nech toho mládence chvilku nabrat dech na odpověď Dietwene. Zatím ho vezmeme k nám, třeba mu Dara dá tu nohu do pořádku." A podepře tě vlastním ramenem. "Tak pojďte, mládenče. Už to k nám není daleko. Doufám, že se naší osadě ti elfové vyhnuli, Táhne jich tu po okolí tolik, jako by zas šli do války. Žijeme zkromě, ale pomoc bližnímu se neodmítá." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Zamumlám díky a s jejich pomocí se zvednu. Kdo by byl řekl, že se ještě najdou slušní lidé. "Táhnou tudy elfové? Byl jsem dlouho... hm... pryč. Nevím, co se tu zrovna děje." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "To jste musel být opravdu dlouho pryč, mladý pane. Dějí se tu různé věci. A za mnohými z nich jsou elfové. Před týdnem třeba vypálila horda elfů jednu vesnici nedaleko odtud. Ale předtím sebrali ještě vesničanům polovinu úrody, dobytka a drůbeže......A něco nasypali do studní. Starosta naší vsi proto nakázal zbudovat pevnější palisády a postavit k bráně v mich hlídky. Stará Karola, to je v naší vesnici vědma, tvrdí, že se vrací čas válek a elfové táhnou do boje, aby splnili nějaké proroctví, nebo co." Mezitím co muž mluví, vylezli jste, všichni tři, na cestu a pomalu po ní jdete směrem, odkud tvé zjitřené smysly slyší a cítí přítomnost nějaké civilizace v této pustině. Vlastně jsi, aniž si to teď uvědomuješ, už podruhé zaslechl cosi o válce a o proroctví. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Elfové, no jistě, to se od nich dalo čekat. Dokud si z nás lidí neudělají otroky, nedají pokoj. Jsou chodící relikty a pořád nepochopí, že svět jim dávno nepatří. A já se málem nechal jednou proradnou elfkou přesvědčit. Tse, dobře, že zmizela. Čarodějnice. Snad po světě nebude chodit můj půlelfský parchant, aby mi jednou vrazil nůž do zad. "Asi jsem se neměl vracet, jak tak poslouchám," utrousím nakonec. Neměl, ale někdo nabyl pocitu, že beze mě prostě nevydrží. Další čarodějnice. Kdykoli se k téhle myšlence dostanu, vrtá mi hlavou a rozčiluje mě, že si mě jen tak oživila, neřekla ani popel a nechala mě tam. Jako by jí bylo jedno, co se mnou pak bude... |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Měla jsem sen. Zvláštní sen. Až mě trochu děsil. Ale to je jediné, co si z něj pamatuji. Přišlo mi ale zvláštní, že jsem se probudila teprve až s příjezdem chlapce. Všichni jsou vzhůru a sedí kolem ohniště se zbytky večerní houbové polévky. Už už se chystám vstát, když vtom mi bodavá bolest v koleni připomene můj nešťastný pád. Pomohu si tedy silným klackem a postavím se. Letmo se rozhlédnu kolem. Regis se sklání nad malým chlapcem ve špinavých ohořelých šatech a Ciri… Ciri drží v náruči miminko. Malou holčičku. Koutky úst se mi nepatrně zachvějí. Ta je roztomilá… Ale kde se tu vzali? No snad nám to chlapec poví. “Ciri, dej mi ji.“ Požádám dcerku. Poté se obrátím na Regise. “Asi s sebou nemáte čerstvé mléko, Regisi?“ Nadhodím při myšlence, že lékárník toho mívá po kapsách opravdu hodně. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Stále ještě držím chlapce, ikdyž ten se už pomalu opět probírá. "Mléko s sebou opravdu, bohužel, nevozím, paní Yennefer." Odpovím čarodějce. "A vy by jste neměla tu nohu moc namáhat. Pojďte, raději se s tím děvčátkem posaďte k ohni." A opšt se věnuji chlapci. Ten mezitím otevřel oči a prohlíží si všechny přítomné. S údivem a strachem v očích. Ale ve tváři strach nemá. "Kde to jsem? Kdo jste?" Ptá se tiše a v hlase mu zní nedůvěra, spíše než strach. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Vezmu děvčátko opatrně do náruče a posadím se s ním na zem k ohništi. Usměji se na něj a snažím se ho lehkými pohyby uklidnit.Zprvu jen letmo zaznamenám, že se chlapec probral. Krátce na něj přenesu svou pozornost. “ Jsi severně od rozvalin Shaerraweddského města u řeky Lixely.“ Odpovím bez většího zaváhání. S druhou odpovědí však chvíli počkám. “Já jsem Yennefer z Vengerbergu a to je má dcera.“ Ukáži na Ciri. “Podala bys mi z mé tašky kus té bílé látky?“ Pak se opět obrátím na chlapce, tentokrát s otázkou. “A kdo jsi ty?“ Celou dobu nepřestávám jedním očkem sledovat malou dívenku a jemně s ní pohupovat v náruči. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen "Pak bych snad mohl pomoci já," pronese do té doby mlčící Marigold, kterýse asi právě probral z dřímoty. "Nedávno sjem narazil na usedlost a mleko dostal s sebou, nekdy pokud se drive nezkazi," dodá jako by omluvně si dám šálek teplého an dobrou noc," usměje se a pak dodá "s brandy, samozřejmě" a vyndá vak ze kterého lehce upije.. "ještě neskyslo, schoval sjem jej dobře," usměje se a podá Yen měch... |
| |
| Cesta na Kaer Morhen "To by bylo velmi laskavé, Marigolde." Odpovím zatím co Yennefer se věnuje maličké a klučina v sedě nabírá síly. "Jen bych ho té malé asi nedával s brandy." Usměji se. No ano, pokouším se vtipkovat. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Počkám, než mi Ciri podá z mé tašky kus čisté látky a roztrhnu ji na dva kusy. Děvčátko položím na deku a dám se do přebalování. Starou plenu sváži do uzlíku a z bílé látky udělám novou. Předtím ještě dívenku pořádně otřu vlahou vodou. “Už jsem se lekla, Marigolde, že to mléko piješ samotné.“ Utrousím jakoby mimoděk. Nad Regisovou poznámkou mi lehce zajiskří v oku. Když je děvčátko hotové, vezmu jej opět do náruče. “Marigolde,“ obrátím se na trubadúra, “byl bys tak laskav a vyhodil bys to?“ Kývnu na plnou plenu. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Bedlivě naslouchám slovům Regise, avšak že by mne zrovna uspokojilo to, co říká, se říci nedá. Dvě malé děti a kůň odnikud. Skvělá vidina. “Co, že bude potřebovat?“ vyhrknu až trošku moc překvapeně a opět pohlédnu na malý uzlíček, jež dosud třímám v rukách. Ona představa, že já bych měla být ta, která vykoná všechny tři potřebné věci k obstarání malého dítěte, se mi vůbec nelíbí. Vždyť já vůbec nevím, co mám s dítětem dělat… Proto tedy ochotně učiním to, oč mě čarodějka požádala a malou dívenku ji ochotně podám, přičemž snad každý slyšel můj oddych, když mi spadl kámen ze srdce. Nyní, ať se o děvčátko postará kdokoliv, ráda mu pomohu, ale když někdo něco udělá špatně, moje vina to již nebude. “Ale samozřejmě“ konečně promluvím, když mě Yennefer požádá o kus bílé celty. Vytáhnu ji a v okamžení jsem s ní zpátky. “Tady“ podám ji látku a se zájmem sleduji, co bude s ní a dítětem dělat. Tedy, ne že bych to nikdy neviděla, spíš jde o to, že kdyby mne někdo poprosil, ať to udělám sama, zřejmě bych to dítě do ní zamotala celé než by se mi povedlo plenu umístit na místu, kde patří. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Mezitím, co se paní Yenefer přebaluje a krmí holčičku, věnuji já svou pozornost chlapci. Na něco se totiž ptal. "Neboj se. Tady ti už žádné nebezpečí jistě nehrozí." Odpovím mu se stejnou jistotou, jako by to říkal kněz v chrámě božím a ne lékárník, který je tím, čím je, a ještě navíc na louce u cesty, blízko místa, kde se právě shromažďuje elfské vojsko. A možná, že právě před elfskými komandy ty děti utíkají. Každopádně se jim muselo stát něco hrozného. "Kde jsi, mladý muži? Inu, proztím v bezpečí v kruhu přátel.....cesta, po které jsi přijel, vede lesem k zaklínačskému hradišti Kaer Morhen. Mé jmémo je Emiel Regis Rohelec Terziev-Godefroy a jsem......pocházím z Dillingenu. Ta mladá dáma, je Ciri, schovanka paní Yennefer, která právě krmí tvou sestřičku, ten simpatický muž tamhle u ohně je bard Marigold......A tam vzadu spěji ještě další členové nasí malé skupinky. Nemáš hlad, mladíku? V kotliku u ohně snad ještě zbylo trochu guláše, co jsme měli k večeři." Představím nás, ukončuje svá slova nabídkou jídla. Chlapec se nás trochu ostýchá a maličko asi i bojí....ale jistě bude mít po té cestě hlad. Bozi vědí, odkud až přijel. "Jak se vlastně jmenuješ. A odkud jsi?" |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Klidný, vyrovnaný Regisův hlas způsobil, že, ačkoliv se chlapec zjevně trochu stydí, už se netřese strachy, neodtahuje se a nenadskakuje při každém šelestu. "Já jsem Sander a ta malá se jmenuje Elanei. A není to sestřička ale sestřenice." Odpoví a prohlíží si pozorně, s pusou údivem dokořán, ty ze skupiny, na které dohlédne. "Vy jste.........Družina zaklínače Geralta?" Ptá se a v hlase mu zní skoro posvátná úcta. Zřejmě někde něco o vás četl, nebo slyšel. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen "Družina zaklínače Geralta?" Odfrknu si. "Já nejsem jeho družina! I když něco s tím starým zaklínačem společného mám... A pokud vím, do jeho družiny patří akorát tady Regis a ten sympatický bard." A zdůrazním to 'sympatický' s mírným úšklebkem na rtech. Poté se radši vrátím zpět k malé Elanei. Je malinká a roztomilá... A připomíná mi to, co jsem nikdy neměla a mít nebudu... |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Chlapec se při čarodějčině prudké reakci tak vylekal, že málem upustil misku s jídlem, která mu jen malou chvíli před tím přistála v dlaních. Ale příjemná vůně a teplota pokrmu brzy opět rozehnaly znovu se hromadící strach a chlapec se, s naivní zvídavostí příslušnou jeho ranému mládí, obrátil na Marigolda. "Jen dva?" Zaznělo mu nejdžíve v hlase zklamání. Ale pak mu opšt v očích sejiskřilo zvídavostí. "Mistře Marigolde.......Povíte mi nějaké zážitky z té cesty?" Jako by v tu chvíli zapoměl na únavu i strasti, kterými cestou sem prošel. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nakonec na věčnost odešel i Adieu. A se zbraní už to také nejde jako dřív.....ikdyž, pořád si rozumíte. No....stárneš, holka. Šeptá ti tvůj vnitřní hlas stále častěji. Hlavně ve chvíli, kdy místo přátel navštěvuješ jejich hroby. Tedy těch, kteří je mají. Holt deset let je deset let. A za deset let se změní mnohé. I ty jsi se změnila. Přibylo vrásek, starostí. Ubylo příležitostí k boji. Už se moc neválčí. A tak ty, a tvůj kůň, máte teď příliš často příležitost být sami. Přemýšlet. Snad i vzpomínat. Opět je jedna taková chvíle. Asi před dvěma hodinami jsi, jako každý večer, chvíli trénovala. Jen tak, abys nevyšla ze cviku. A pak jsi prostě, jako každý večer před západem slunce, vzsla své staré vojenské sedlo, připjala je svému koni..........a teď bez cíle jezdíte po kraji. Jen tak, aby jsdte si provětralo před večeří hlavy a on se trochu proběhl. Ale.........dnes jste to nějak protáhli. No jo.....přišel na tebe při vzpomínání zase stesk. A bojovnice přece nepláčou. Alespoň ne na nmístech, kde by je mohl někdo vidět. Tak jsi, rozjitřená bolestí vzpomínek, v touze být sama jen s koněm a s větrem svištícím vám kolem uší a boků, v náhlém popudu otočila koně do hor. Vždyť to přece není zas tak daleko. Jen přebrodit řeku, a jet kus lesem. A pak jsi v lese narazila na ně. Na elfy. V celých šicích sjížděli z hor na koních, nebo šli pěšky. Ukryla jsi se v houští a chvíli sledovala tu živou řeku koňských a elfských těl, vinoucí se, v tichu poznamenaném jen dusotem mnoha nohou a kopyt a sem tam cinkotem zbrojí, vine z hor lesem kamsi do podhůří. Kam vlastně jdou? Vždyť je přece mír, ne? Už deset let se přece nikde nebojuje. Nebo že by ti něco unilklo. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Snad se nebojíš, že bys měl narukovat?"Zavrtí nad tou myslenkou hlavou. "To se neboj. Nemyslim, že by tě někdo nutil. Dyť se ani neví, jestli náš císař do války vydrží." A druhý přizvukuje. "No bať. Vylkádá se, že je na srmrt nemocnej. A těch hyen a supů co se kolem trůmu stahuje. To by jeden až zblbnul. Prej urozený páni. Jo, to jo.....Hyeny a supi to jsou. A vrazi, říkám vám. S těma to eště dotáhnem do takovejch průserů, že to tu ani za válek s těma na druhý straně řeky nebylo." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro A když císař, definitivně to tedy znamená, že jsem na druhém břehu Jarugy. Jen pevně doufám, že už na mě zapomněli a císař není tehdejší císař. To by už musel být dědek nad hrobem. "A proč se teda zase má válčit?" ptám se nechápavě. Buď mi zatím nikdo neodpověděl, anebo jsem se při tom pádu tak praštil do hlavy, že mám výpadky. "A jaký proroctví? A co se tu vlastně ksakru děje... To se člověk ani nemůže vrátit domů, aniž by ho čekala další pohroma?" |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Vo tom proroctví tedy, toho moc nevím." Povídá nakonec ten starší. "Ale stará Karola tvrdí, že prý se to týká něčeho ohledně elfských práv na lidma osídlený místa." A mladší přizvukuje. "Noo, prý lidi snad kdysi vyhnali elfy z jejich území do hor. A voni teďkonc chtěj ty území asi zpátky. Tak sa ozbrojujou, shromažďujou.......prostě chystaj se do války, no."" A starší zamračeně přikývne. "Jo jo.....a aby měli do tý války proviant, kradou a pálej co můžou. A ktomu ta patálie s císařem. A šlechtici, co ho chtěj zamordovat dřív, než ho dostane ta nemoc, co jí má." Povzdechne si. "Joooo. Deset let je holt moc dlouho, aby se nic nesemlelo. A vod tý poslední války maj šlechtici na našeho Emhyra holt dost spadýno. Jak si přece tenkrát vzal místo některý jejich holky tu cintránku." A díví se, že když tvrdíš, že jsi tu doma, tak to nevíš. "Navíc prej náš pan hrabě přišel ve válce vo syna, co byl u Emhyra kapitánem. Ani se prej neví, kde je, chudák pohřbenej. nebo jestli vůbec. Takovej hezkej mládeneček to byl. Zrovinka jako vy. Mladej pane. Vám by to v uniformě moooc seklo, to tedy jo." Mluví dál. "Takže se tu, na hranicích teď bojíme, jestli se k válce s elfama nepřidá eště vobčanská válka, no." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Vzal si Cintránku? Vždyť to pískle jsem naposledy viděl tam... tam. Zachránil jsem mu krk. A to všechno jenom proto, aby si toho kozla nakonec beztak vzala? Zamračím se. "Takže Cirillu nakonec dostal?" Aspoň něco vím. Ale problém je v tom, že už nevím, co tehdy věděli ostatní, a co jsme věděli jenom my na naší výpravě anebo já díky rozkazům. Srdce mi poskočí. "A jak že se jmenuje váš hrabě?" zeptám se co nejvíc lhostejně, ale nejde to. Co když je otec ještě pořád živ? Mohl by být moje naděje, aspoň bych měl pevnou půdu pod nohama. I když, přijít a říct "ahoj tati, tak jsem doma"... Aby mě ještě neupálili jako čarodějníka. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nevěsta nejdřív že nééé, pak že joooo. A nakonec tedy jooo. Jenže spolu dlouho nebyli a císař jí prý uklidil na svý letní sídlo. A proslýchá se, mladej pane, že to nakonec byla všechno jenom bouda a Cintra ře tedy není dědičně Emhyrova, když si nevzal pravou princeznu." Postil si jazyk na špacír ten mladší. Ale hned se do něj kousl, když jsi se zeptal s takovýn zájmem na pana hraběte. "Nooo, inu......My mu říkáme náš pan hrabě. Ale....jmenuje s Ceallach.....a ještě pak nějak. To my si nepamatujem, ty šlechtický jména." Marně si ti dva lámou hlavu s dalšími jmény pana hraběte. Ale ten starší si tě začíná nejak líp prohlížet. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Musím se za ním dostat. Ale bojím se, že když se prozradím, bude to ještě horší. Smůla se mi od té doby, co jsem tu myš vyvezl z Cintry, lepí na paty. Někdy jsem si dokonce říkal, jestli mě neproklela. Ona nebo nějaká z těch čarodějnic, co se znají s vědmákem a tím pádem i s ní. "On ještě žije? Myslel jsem, že Vicovaro už dávno obsadil někdo od Emhyra," mumlám, abych strhl pozornost někam jinam, od sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "He he, mladej pane." Povídá nakonec se smíchem ten starší. "A kde si myslíte, že to teďkonc ste?" Ale i když se zřejmě dobře baví, nepřestává tě zkoumat. "Tedy, mladej pane" Podrbe se najednou v rozcuchané kštici a přestane tě rentgenovat pohledem. "Promiňte ale.........kdyby to neznělo jako špatnej vtip, nebo nějaká babská duchařská povídačka řek bych.........hmm.......že by ste klidně moh bejt vy ten ztracenej mladej hrabě." "Ale kdeže." Zavrhl ten nápad okamžitě ten mladší. "Dyť ten je přece už deset let mrtvej. A i kdyby ne, tohle je chlap mladej od nátury a za deset let že by nezestárnul?" A významě si za kolegovými zády ťuká na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Myslíte, že by duch potřeboval jíst?" ušklíbnu se napůl bolestně a výmluvně poukážu na kručící žaludek. "Až se vykurýruju, možná půjdu hledat práci na hrad, to ano, protože ohánění mečem je to jediný, co umím..." Co doopravdy umím. "Ale nějaká oživlá mrtvola rozhodně nejsem. Ty prý nic nebolí, ale ten kotník mi teda dává zabrat." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ať něco provadem s tím vaším kotníkem i s tím koncertem co se tak hlasitě ozývá ve vašem břiše. Jako na hradě tedy se u nás nejí, ale hlady nebudete, to zas nedopustíme." A opatrně tě společnými silami spíš napůl nesou, než vedou..........k nějaké opevněné vsi, jejíž zpevněná palisáda prosvítá mezi stromy na konci cesty. Slyšíš, jak dole s klokotem a bubláním skáče prudká dravá říčka přes veliké kameny. Jsi tedy doma.....ale kde.....ve kterých místech? "A až se vám ten kotník zahojí, mladej pane, nemusíte se za oháněním se mečem štrachat až bůhví kolik mil na hrad. Naše vesnice, jak vidíte, má posádku. A když se tam za vás u velitele přimluvím...." A mrkne na teba spiklenecky, usmívaje se pod vousy. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Jste hodný, ale já bych přece jenom radši na hrad... prý tam slouží jeden můj příbuzný a já bych se s ním rád setkal. On je ten jediný, kdo mi po válce mohl zůstat. A když slyším, že tu pořád vládne starý Ceallach, je jisté, že pokud můj příbuzný nezemřel na nějakou nemoc, jistě bude živ a snad i zdráv." |
| |
 | soukromá zpráva od Julie de Abatemarco pro Je těžký pro bojovníka sledovat, jak se jeho pohyby zpomalujou, každej rychlejší pohyb mu přináší bolest a ruč v rukou mu najednou přijde jakejsi nedůstojnej, snad jako kdyby místo něj držel pometlo. Lidi nesnášej války, bohužel , ale pro nás válečníky je válka vším co máme. Ona nás udržuje v kondici, zajišťuje nám živobytí. My žoldnéři bez ní chřadnem, upadáme v zapomnění, umíráme. O to horší, že na normální neduhy, normální nemoci, ne skrz naskrz prošpikovanej na bojišti, jak se sluší a patří. Děsím se, děsím se takový smrti, v posteli někde mezi čtyřma stěnama, osamělá...Nikdy bych to nikomu nepřiznala, ale je to snad jediná věc, který sem schopná se ještě bát. A proto všechno musím vypadnout, proto a snad ještě i z nějakýho jinýho hnutí osudu, který mi má bejt zatím skrytý..... Jedu a vítr mě šlehá do tváří, čechrá mý ryšavý vlasy, zas se cejtim jako člověk. Jedu dál a nedělám si nic z toho, že sem se měla už dávno vrátit.. Snad se už ani nevrátím. Chybí mě snad něco? Mám svýho koně, svůj meč a svou hlavu... Setkání s elfama mě zarazí a uved do neklidu. Ten neklid mě rozproudí v žilách krev tím starým dobrým způsobem. Myslela sem, že už nikdy nepřijde.... Pozorně sleduju elfy a v hlavě mě hryzá pocit, že to neznamená nic dobrýho. Pokusím se je chvilku stopovat, ale sem si vědoma svý nemotornosti, dříve či později by mě museli objevit. Pak zůstanu stát v houští a zběsile se koušu do rtu.... Když je budu stopovat přijdou na mě, jenže já potřebuju vědět kam jsou..... Druhý jakoby vnitřní hlas mě našeptává: A k čemu ti bude to vědět? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Druhá.....třetí......asi dvacet elfů es otočilo za nepatrným zvukem kamínku, zklouznuvšího z malého srázu na d cestou po které jdou. Netušíc snad vůbec, že tam za tím křovím, odkud se kamínek vykutálel, je nějdo schovaný. "Je tam někdo?" Zastavil se jeden z nich s tichou otázkou mířenou k tomu "tvému" křoví. Ale pak mávl rukou. "Tsche.....už mě vyšponuje i kdejaká veverka." A jde dál. Mluví, samozřejmě, elfsky. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Snad si tam pak už poradíte." Odpoví starší z mužů. "Teď vás hlavně musí felčar dát dohromady. Dyť jste celej polámanej a potlučenej." Přidá se mladší. Ale to už procházíte branou v opevnění. Stojí v ní stráž tvořená dvěma vojáky a dvěna muži z vesnice. Ale neprověřovali vás. Kdybys přišel sám, nejspíš by to udělali, ale přivedli tš tihle dva. Prošli jste a onui tě u nejbližší chalupy posadili na nějakou lavičku, či co to je.......a odešli. Nejspíš pro felčara. |
| |
| soukromá zpráva od Julie de Abatemarco pro Tak takhle teda skončim. Vyšpoňákuje mě i tchoř.... Slyším říkat elfsky, má elfština není zrovna z nejpravurnějších. Zůstanu stát na místě, skoro ani nedejchám. Koníka sem nechala přivázanýho ke stromu daleko za mnou. Z větší dálky holka, sleduj je z větší dálky.... A tak tedy vždy počkám, až už se mi skoro ztratí vidám se po jejich stopách... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro No jo......už jsi tu jednou byl. Vyjeli jste si tehdy s otcem na lov, zabloudili v lesích.....a tvůj kůň si tehdy ošklivě poškrábal nohu o trní a ostružiní. Shodil tě a ty jsi měl trny v dlaních a odřená obě kolena. Byl jsi sotva dvanáctiletý chlapec a chtělo se ti brečet. Ale ani jsi nemukl, když ti zdejší felčar vyndaval z rozbolavělých dlaní trny a pak je léčil..... Byl to takový vlídný, sympatický černovlasý mladík. Jak dávno se zdá být ta doba. Ale to už po cestě od nekud z centra vsi spěchají ti dva. Ve svižném tempu následovaní postarším mužem, jehož černé vlasy už notně prokvétají stříbrem. Ale povědomá vlídná tvář léty, přibyvšími vráskami a stříbrem skrání, jeř ji lemují, jaksi získala na moudré důstojnosti. Muž je oděn prostě. V šat příslušející snad druidům. Pokud víš, druidem ale není. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Proto procesí mých zachránců zahlédnu až na poslední chvíli. Doufám, že mě felčar nepozná. Tehdy jsem byl příliš malý... a černovlasých kluků a mužů už musel léčit... Zatím nic neříkám. Snažím se nemyslet ani na to, že narovnávání kostí není nic příjemného, navíc zrovna na noze. Snad ze mě nebude pajdavá herka, to by mě rovnou mohli odstřelit. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Zatímco felčar bolestivě srovnává tvůj kotník, vzpomínáš si: V téhle vsi jsi zastavil ještě jednou. Bylo to jen na krátko, ala bylo to nutné. Bylo léto a právě začínala válka. A ty už jsi dávno odrostl dětským hrám. Byl jsi mladý, jako teď, jen nad tvým mládím nezela ještě propast deseti let. Právě jsi obdržel jeden z těch těžkých úkolů, které se ale neudmítají. A.......když jsi cvalem míjel opevněný val této vesnice, tvůj kůň na cestě klopýtl o vyčnívající kořen. Jen tak tak jsi stačil z bolestí podklesnuvšího zvířete seskočit a nedojít sám k úhoně. Kůň si ale ošklivě pochroumal pravou přední nohu a nemohl jet dál. A......tehdy tu byl opět on.....felčar......O něco starší, s tváří obohacenou vráskami každodenních starostí a vlasy prokvetlé prvními stříbrnými praménky. Už v tobě neviděl toho malého kluka, kterému léčil poraněná kolena a otíral stěží zadržované slzy. Teď jsi pro něj byl mladý pán, hraběcí syn, budoucí hrabě. Mladý muž, jehož miloval a na něhož byl právem hrdý nejen jeho otec, ale celý Vicovar. Tenkrát ti musel, s velkou lítostí, felčar oznámit, že koně nelze zachránit. A.......byl to jeho kůň, který toho tvého potom nahradil. Jeho černý hřebec. Mezitím ti felčar, aniž by dal poznání jakkoliv najevo, napravil kotník, zafixoval jej dlahami ze dvou prkének a ovázal to celé pruhem bílého plátna. Pěkně na těsno, aby dlahy držely na místě a noha byla v klidu. A pak...............Pak se ti dlouze zahleděl do tváře. A než rozdal pokyny, co dál s tebou, kde budeš ubytován, a že nesmíš nohu namáhat a odešel za dalšími pacienty, usmál se na tebe a lehce se uklonil. Byl to pouhý lehký pohyb hlavou. Ale v očích mu při něm jasně plálo poznání. On ale věří, že pokud jsi to opravdu ty, nezměnil jsi se a jsi stále ten, koho milovali. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro K ďasu! Kousnu se do rtu, když se kost dostane do správné polohy. Funím jako utahaný valach. Hrkne ve mně, když uvidím, že mě poznal. Kdybych mohl, hned bych vstal a pakoval se. Snad si nepustí hubu na špacír... i kdyby uvěřili, že jsem to vážně já, mladý jako před deseti lety, dopadne to špatně. Císař prý nezapomíná. A pokud má problémy, nezapomínají jeho pohůnci, kteří by mě rádi viděli na popravišti. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Zacházejí s tebou teď najednou jako s drahoceným uměleckým dílem. Ubytovali tě se vším ve vsi možným přepychem. Dokonce se našla i postel s nebesy. Zřejmě "vypůjčená" z ložnice zdejšího kapitána, neboť ten se po takové postali druhý den ráno sháněl. Ráno jsi dostal snídani do postele. Takovou, že by se za ni nemusel stydět ani vybranými lahůdkami naložený stůl v domě tvého otce. Navíc ti s milým a dvornými pukrlaty úsměvem přinesla snídani moc pěkná tmavovláska. A když jsi si tomu staršímu ze svých dvou zachránců z předchozího dne posteskl, že se na tu nohu nedá postavit, vyrobil ti z lískových větví berle. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Navzdory tomu jsem pořád napružený, ostražitý, jestli se mě nesnaží ukolébat. Kdyby mě někdo viděl, zjevně by u mě diagnostikoval nemalou paranoiu, ale kdo by se mi po všech útrapách divil? Ráno se do snídaně pustím s apetitem mladých a hladových vojáků. Druhý by pukl, ale já do sebe hrdinně nacpal vše. Hlad přemohl i podezření, jestli v tom není jed. Nebyl, jenom jsem zase usnul, užíval si ten pocit, že mám pod sebou POSTEL! Ale na děvčata jsem neměl a nemám ani pomyšlení. Po tom fiasku s elficí... Ksakru, pořád mě to žere. Urazila moji chlapskou ješitnost, že mě tam tak nechala. Vlastně ani dost dobře nevím proč. A zradila mě... přilákala na mě elfáky. A zas jsem byl v nějaké bedně. Nesnáším, když se historie opakuje. Nejraději bych ji našel, mrchu, a pořádně jí vyčinil, ale vím, že je to nemožné. Její matka je čarodějnice. Nepřežil bych, i kdybych zrzku přemohl. "Máte tu něco na psaní? Asi bych měl svému příbuznému dát vědět..." zeptám se, když se na mě někdo v poledne přijde podívat, jestli ještě žiju, protože se pořád válím v posteli a i přes to, že bych jistě mohl klopýtat okolo, si užívám pohodlí. Ostražitě, ale přece. Dlouho jsem promýšlel, jestli mu mám napsat, jestli to někdo nepřečte... Ale sper to ďas. Oni to VÍ. Vím to. A dost dobře nechápu, co to na mě hrajou. Anebo jim fakt nepřijde divný, že jsem tady, nezměněn... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Všiml jsi si, že se málem prořekla a řekla ti jinak, než jen mladý pane. Ale přestala umývat nádobí po tvé vydatné a vynikající snídani a hned odběhla opatřit ti pergamen a psací potřeby. Po chvilce to všechno donesla a ti dva, co tě včera přivedli, ti ještě k tomu donesli stojan s psací podložkou a držákem na kalamář, abys mohl psát i v posteli. Pak tě nechali v klidu, abys mohl nerušeně napsat svůj dopis. Děvče se vrátilo k mití nádobí, poklízení a letmým, stydlivým úsměvům, vrhaným tvým směrem ( Té dívce se zjevně líbíš, ale je na to moc slušně vychovaná, aby to dala znát příliš otevřeně. Téhle nejde o chvilkové pobavení. ). A ti dva šli do místní hospody na odpolední partičku mariáše. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Ale jakmile mi přinesou, co potřebuju, přestanu si jí všímat. Valaa mi bude ještě dlouho ležet v žaludku. Čarodějnice. Jako by do mě zasela něco hnusného, co tam klíčí, že jakmile jen zahlédnu jinou ženskou, musím pomyslet na ni. Ale není to láska, kdepak. Spíš nenávist. Posedlost. Neustálá myšlenka, že možná nosí pod srdcem mého parchanta. Potřesu hlavou. Psát. Drahý hrabě, doslechl jsem se, že jste pořád živ a snad i zdráv. Velice mě to potěšilo, protože člověk po deseti letech, když se vrací do rodného hnízda, málokdy slýchá dobré věci. Chtěl jsem Vás požádat, jestli bych se nemohl vrátit doslova a do písmene do svého rodného hnízda - na hrad. Mou matku jste jistě velmi dobře znal. Proto doufám, že mi Vaše vzpomínka na ni umožní mít zase domov. C. Pečlivě dopis přeložím, až to zaschne. Ještě chvíli váhám, než si poručím - tedy, požádám, zatím ještě požádám - ať ho zanesou na hrad. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Dokonce uhne vždy plaše očima, kdykoliv má pocit, že jsi se na ni podíval. Ale uvařila ti výborný oběd a moc hezky ti ho prostřela na malý servírovaci stolek do postele. A když jsi si po obědě na chvilku zdříml, měl jsi nejasné tušení, že tě přišla minimálně dvakrát se starostlivou péčí přikrýt. Když jsi požádal o doručení dopisu, nabídl se ten mladší ze tvých zachránců.......prý má na hradě děvče ve službě, mají před svatbou a měsíc se neviděli. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Snad mu můžu věřit, že hned poběží za otcem. Nechci, aby to bylo podezřelé, že píšu rovnou jemu. Shodím ze sebe peřinu. Už je mi pod ní docela vedro. Ale z postele nelezu. Pár dní bych měl počkat, aby se kosti stihly trochu zregenerovat, než se začnu pokoušet dělat hrdinu a chodit. Jen nevím, jak to vydržím... Jen doufám, že mě nebude chtít přikrývat i teď. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Zřejmě je to dobrý jezdec a velmi spolehlivý posel......který mluvil navíc pravdu. Neboť již krátce po západu slunce tě dunění koňských kopyt vytrhlo z chvikové dřímoty, která ti usedla na víčka. A tvůj mladý posel vešel do místnosti. V klopě s voničkou z rozmarýny a plané růže, ovázanou bílou saténovou mašlí, zřejmě předtím zdobící účes mladé dívky, se zamilovaným úsměvem na tváři.......a s dopisem pro tebe. S dopisem, nadepsaným úhledným vzletným rukopisem, ikdyž ruka pisatele se zřejmě při psaní místy lehce chvěla. A s tobě důvěrně známou pečetí. Ne, tenhle dopis nepsal prefekt, ani nikdo jiný z dvořanů. Může být napsán jen jednou jedinou rukou na světě. Rukou muže, jehož už jsi nedoufal, že někdy spatříš. Otce.....jemuž se domů navrací dávno oplakaný syn. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro K rukám muže, jež potěšil mé srdce, které přestávalo doufat. A když spěšně, třesoucíma se rukama rozlomíš tu domov evokující pečeť, nese pergamen uvnitř poselství čisté otcovské lásky, vepsané v několika slovech krátké věty. "Vítej, drahý oplakaný synu." Vrývají se ti ta slova do rozjitřené duše s jistotou stříbrného šípu. A tehdy se ten mladík nevinně táže: "Mám dát připravit kočár.....Vaše Milosti?" |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Musí se mě zeptat ještě jednou, než konečně zvednu hlavu a začnu vnímat. V první chvíli chci odpovědět, že koně, ale s tou nohou těžko. A tak jenom kývnu. Není potřeba slov. Nechci, aby poznali, že jsem nervózní jako prvnička před svatební nocí. Mně to jako deset let nepřipadá, vlastně jsem se probudil, sotva mi ten rybooký proťal rameno... ale i tak. Trochu mě děsí, že jeden den jsem viděl otce ještě při síle... a co když tomu tak už nebude? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Chvíli poté už je venku slyšet, jak polohlasem udílí komusi pokyny co a jak se má přichystat. Netrvá ani půl hodiny a na prostranství před domem zastaví kočár hodný tvého postavení. A mladý poručík.....ano, až teď jsi si uvědomil, že mladý muž je důstojník..........opět svižným krokem vchází do mistnosti. Pozdraví tě lehkou úklonou. "Přejete si odjet ještě teď na noc, Milosti?" Táže se. "Pokud ano, kočár je připraven, vozka čeká na vaše pokyny........a pan hrabě bude jistě potěšen." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro A proto, když zaslechnu neklamné zvuky kol a koní, jsem už nohama z postele. Naštěstí si na poslední chvíli uvědomím, že by nebylo moudré pokoušet včera srovnanou nohu, a proto uvážlivě sáhnu po berlích a vydrápu se na nohy opatrněji, než jsem měl v úmyslu. "Samozřejmě! Jinak bych si kočár neporoučel." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro On tak ale neučinil. Pouze přikývl a nabídl ti k opoře svou paži. "Pomohu vám, Milosti." A když ti pak pomáhá do kočáru, řekne kočímu. "Jeďte napřed a nikde se nezastavujte. Já veznu jízdní oddíl a doprovodíme vás. Zasáhneme, kdyby hrozilo nebezpečí. Hrabě nesmí být ničím zdržen." Trochu to v tobě zahlodá strach.....ale může to přece být jen tím, že jsi si přál být rychle na hradě a on jen plní přesně tvé pokyny. Ikdyž.....mluvil o tobě jako o hraběti.....Tím ale přeci ještě nejsi... |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Co se děje? Vždyť tohle psal otec! Nemůže být mrtvý... Nesmí. Je ten jediný, kdo mi zbyl. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Po téměř liduprázné kupecké cestě vedoucí přímo do města, kde jsi se narodil, na hrad tvého otce, ujíždí lehký kočár jak hnan větrem. Zřejmě má dokonalé pérování, neboť jsi nerovnost povrchu cesty pocítil za celou dlouhou cestu pouze dvakrát......pokaždé, když kočár přibrzdil před překonáním brodu nějaké říčky. Na nádvoří hradu přijíždíte už dávo za tmy. Může být něco po druhé hodině ranní. Ale v domě se svítí a panuje zde čilý ruch. Ani jste na plnně osvětleném nádvoří nastačili ještě zcela zastavit a již na stupačku přiskočil postarší lokaj a nakoukl okénkem dovnitř, přičemž tě maličko oslnil pozvednutou lucernou ve své ruce. Na jeho tvář si matně vzpomínáš. Patří vrchnímu komořímu tvého otce. Ale než jsi si to stačil uvědomit, muž opět seskočil a vzápětí se kočár se slabým škubnutím konečně zastavil. "Je to on, lidičky! Opravdu je to on! Něš mladý pán se vrátil!" Slyšíš z venku kupodivu dosud znělý hlas pana komořího. A další, ohromené hlasy, tlumeně opakující "Náš mladý pán se vrátil. Vrátil se. Je živ." Zaznamenal jsi také do špalíru se spěšně řadící dvojředu pochodní, nesených lokaji, děvečkami, štolby, kuchtíky......každým, kdo se zrovna naskytl. A tímšpalírem k tobě míří.....rovněž s pochodní, pan komoří. A už otvírá dvířka a pomáhá ti z kočáru. Ve shromážděném davu to zašumělo, když uviděli zavázanou, zadlahovanou nohu a berle. "Je zraněný."Předávají si tlumené hlasy kolem tebe jeden druhému neradostnou zprávu. "Ale hlavně že žije!......Že se ným vrátil!" Zavolá někdo. A mnohohlasý sbor tě pak zdraví. "Vítejte doma, mladý pane." Ale to už tě pan komoří jemě směruje špalírem pochodní do hradu a tam pak dál po chodbách a schodištích až.......až k otcově ložnici. "Rychle, mladý pane. Není mnoho času." Nabádá tě zkroušeným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Všechen ten šrumec, co se strhl, mě v první chvíli vyděsí. Jsem jako vězeň, co byl dlouho v kobce, kde byla tma a ticho. A najedno vidí světlo, slyší povyk. A i když to není povyk nenávistný, pořád je mi to nepříjemné. Naposledy jsem byl v takové velké společnosti lidí tam v tom šíleném knížectví, kde měli tak dobré víno a hysterickou kněžnu. A to už je doba, i když nepočítám těch deset let. Jen všem kývnu na pozdrav. Hodí se mi, že jsem zraněný, snad mě teď nechají být. Necítím se na provolávání slávy. Vlastně je mi to cizí, vždyť od té doby, co mi myšovlaska poprvé utekla, to šlo od desíti k pěti. A kdyby se za mě otec nepřimluvil, shnil jsem v té věži už tehdy. "Cože? Jaktože není moc času?" vyjedu na lokaje, jako by za to mohl on. Začínám být rozzuřený. Chci běžet, ale nemůžu. Nejsem zvyklý na bezmoc, ačkoli jsem ji už mnohokrát zakusil. Je to hrozný pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ten dobrý muž zřejmě předpokládal, že jsi přijel tak rychle, neboť ti bylo poslem vylíčeno, v jakém stavu se tvůj otec nachází. Jenže.....ten posel to nevěděl, což netušíš ani ty, ani tento strý muž. "Stáří a žal však vykonali své." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Znáš stále ještě velmi dobře chodby a schodiště svého rodného domu takže otcův pokoj jsi našel poměrně brzy. Není čas na klepání, tak jsi otevřel a prostě vbelhal dovnitř. Velká, měkce nastlaná postel se nedá přehlédnout. Tím spíš, že se kolen ní motá pomenší starší muž s bílým plnovousem, téměř holou hlavou a vodově modrýma očima za silnými skly brýlí. Vypadá na první pohled jako doktor a také to doktor je. Neznáš ho, což samo o sobě ještě nesvědčí o tom, že by nebyl dobrý. N ěco právě podal na lžičce starému muži v posteli. Ten zkřivil tvář odporem - lék je zřejmě hořký. Ale zjevně zabral a pacientovi se ulevilo. Předtím dosti tšžce, sýpavě dýchal, po tom léku se mu dech zklidnil a přestal sýpat. Když jsi vešel, rozzářila se starcova tvář navýslovným štěstímna něhou. trochu se na lůžku natáhl a cosi slabým hlasem řekl doktorovi. "Pojďte blíž, lorde Cahire. rád by se s vámi přivítal." Tlumočí ti doktor a ty v tom starém muži, ztrácejícím se v poduškách, neomylně poznáváš otce. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Tati?" zachraplám, belhaje se k loži. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Vítej zpět." A nadzdvihne se, snažíc se tě obejmout. "Už jsem nedoufal, synu, že tě ještě někdy spatřím." Slova, ač tichá, ho vyčerpávají. Je tak pohublý. A tolik bledý. Skoro stejně bledý, jako podušky v nichž leží. A dýchá tak mělce a ztíženě. Ale bezpečně je to on. Poznáváš tu tvář, tobě tak drahou. Nikdy předtím bys vlastně nevěřil, že ti bude tolik chybět. A že ho tak rát uvidíš. Nebo on tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Stalo se hodně špatného... taky jsem myslel, že se nevrátím," mumlám tiše. Jemu jedinému bych byl ochoten říct, co se stalo, ale budu si to muset nechat pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Jsi tu." A lehce tě rukou pohladí po vlasech. "Ještě jsem tě mohl spatřit živého. To je dobře. Rodičo nemají přežívat své děti." To už se mu hlas ztišil v sotva slyšitelný šepot. Cítíš, jakou námahu mu působí jednotlivé nádechy a výdechy. Políbil tě lehce na čelo a zašeptal. "Teď jsi, můj chlapče, ty hrabětem z Vicovaru." A ty náhle cítíš, jak se mu zpomalil dech. Položil ti hlavu na rameno. A ještě jednou tě objal. Tak, jako dřív. V té chvíli vydechl naposled. Znělo to vlastně jako zadržovaný vzdech, ale když stisk povolil, už nedýchá. Jeho ruce tě uvolnily za sevření a bezvládně se svěsily podél těla, jak jej přidržuješ pod rameny. Hlava mu sklouzla z tvého ramene a zůstal ti viset v rukou v jakési bezvládné parodii na předklon. Ve tvých třesoucích se rukou te´d bezvládně spočívá mrtvé tělo muže, který ještě před chvílí, alespoň těžce, dýchal. Zemřel ale šťastný. Vrátil se mu dávno oplakaný syn. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro A když mi otec definitivně sklouzne z rukou, protože ho pustím a napřímím se... Musím se tvářit jako idiot. Jako hlupák. Protože tomu nechci věřit. Že když jsem si myslel, že zase někoho mám, tak ho ztratím. Jako bych to nebyl já, beze slova, bez ničeho se mi podaří sebrat spadlé berle. Prostě odcházím, na doktora se ani nepodívám. Ploužím se do svých bývalých a vlastně i nynějších komnat, nikomu neodpovídám. Teprve až za mnou zapadnou dveře, roztříští se o ně první věc, to vše doprovázené vztekle žalostným křikem. Musím to ze sebe dostat. Kdybych mohl na koně, půjdu se klidně i teď projet, půjdu na cvičiště a budu tak dlouho sekat mečem, dokud nepadnu únavou. Teď můžu jen bezmocně běsnit jako vlk v kleci a výt. Tak dlouho, dokud mě, tím náporem citů vyčerpaného, zase neskolí únava a já neusnu uprostřed nepořádku jako vzteklé děcko. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Na posteli, jíž jsi ve svém řádění přerazil pravou přední nohu a urval závěs na nebesích. Schoulený do klubíčka, jako raněné zvířátko. Zabalen do kusu tmvozeleného brokátu, který býval tím závěsem. Neklidným spánkem, z něhož tě budily zlé noční můry. A jedna z nich měla podobu tváře Lea Bonharta. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Probudím se z hnusného snu zaskučím podruhé - málem jsem vstal z postele, neuvědomuje si, že jsem prozatímní mrzák. Proto ještě padnu na znak na nahnutou postel, tupě zírám do stropu. Tajně doufám, že to všechno byl jenom zlý sen, ale když vidím tu spoušť kolem sebe... Bez vůle sáhnu po zvonku, který vždy býval na nočním stolku, kdybych něco chtěl. Zazvoním. Nechce se mi vylézat, nechce se mi nic... ale musím mu připravit pohřeb a tryznu. Musím se stát vicavrským hrabětem... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Slyšel jsem vás křičet, milosti. Není vám nic?" Slyšíš zpora dveží uctivý, ale starostlivý hlas starého pana komořího. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Vaše sestry dosud žijí, ano......Dopis ale lze doručit pouze jedné z nich. O té druhé už jsme naslyšeli od té doby, co se zde její manžel opil a rozhádal se s vaším otcem. Pošlu ihned pro jízdního kurýra. Přijdete k snídani, milosti?" |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Povídej dál. Co se dělo? Za tu dobu... deset let je strašně dlouho..." Když bude mluvit, zaměstnám mysl. Sice bude mluvit o otci, ale... ale nebudu myslet na to, že je mrtvý. Dokud ho neuvidím v rakvi, asi se s tím jen tak nesrovnám. Člověk by si řekl, že ta nevěřícnost před jasným faktem je hloupá, ale je to tak. Člověk si myslí, že se mu to jenom zdá, že... že se někde stala chyba. A i když byl otec starý a jednou to muselo nastat... je to o to horší, že mi zemřel v náručí, sotva jsem se vrátil. A upínal se k tomu, že ho uvidím a bude to skoro jako dřív. Teď to zase všechno leží na mých bedrech, a protože jsem celý život skoro pořád jenom válčil a bojoval, nejsem si jist, jestli zvládnu vést panství. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "No......a po té svatbě si slečna Paulina dlouho nemohla vyvolit nápadníka. Nakonec si vzala jistého zemana odkudsi ze Skelige. Brali se chvíli předtím, než spěšný posel doručil vašemu otci zprávu že jste padl.....prý kdesi.....tuším na Thanedu. Už tehdy s tím nebyl váš pan otec zcela srozuměn, neboť dotyčný zeman už nebyl nejmladší a přesto, že se dušoval, že je finenčně dobře zajištěn a slečna Paulina nebude strádat, již pšt měsíců po svatbě jsme se doslechli, že onen zeman rozprodává věno vaší sestry. Vašeho pana otce to tenkrát velmi rozzlobilo. A víte jak se jeho miolost dokázala hněvat, že? A tak poslal rychlého posla se zprávou, a pozval vaši sestru i s manželem a malým synkem sem na hrad. A tu se právě stalo, že se manžel slečny Pauliny večer vydal na procházku městem. Zde se chytil jakési party hospodských vejtahů......a obrazil s nimi všec 32 hospod. Domů jej přivezl městský ponocný na rozvrzané káře tažené bernardýnem. Hluku při tom nadělal více, než parta opilých žoldáků, vracejících se k ránu z tahu. Já, a tři čeledíni jsme jej museli násilím odvléci na lůžko. A cestou se s námi pral a prozpěvoval písně, jejichž slova se neodvažuji Vaší Milosti interpretovat. Když jsme jej po několikátá nabádali, aby ztlumil své projevy, že pan hrabě a ostatní panstvo chtějí spát, začal sprostě řvát až okení tabule drnčely, a dovolávat se nelichotivými výrazy na jeho adresu, slyšení u vašeho pana otce. A.......Ten se, samozřejmě, probudil, pohádali se a málem poprali. A váš otec oba i se synkem vykázal ještě v noci z domu. Slečnu Paulinu by ale býval potupného odjezdu ušetřil, kdyby se manžela nezastávala a nešla za něj s pláčem orodovat." Starý muž si povzdechl a pokrčil rameny. "Každopádně odjeli plní zloby a ukřivdění. A........když pak za nimi váš otec po týdnu poslal spěšného posla s omluvou a odpuštěním, práskla mu prý slečna pPaulina dveřmi před nosem a pak někam odjeli. Od té doby jsou k nesehnání." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Tak ať seženou aspoň Annu. Já se rozhodně nehodlám na tryzně setkat s někým, kdo mu po omluvě práskal dveřmi před nosem. A navíc, neměl se omlouvat. A dál? Co se dělo... tak celkově. Na panství..." Povzdechnu si. "Vůbec nevím, co si počít. Nejsem vládce. Jsem voják." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Co bylo dál, můj pane. Inu.....plynul čas. A panství i přes válku prospívalo. A váš otec stále doufal, že zprávy se mýlí a vy se vrátíte. Pak přešla válka a pár hubených let. A pan hrabě samým steskem začal chřadnout. Zprvu si nemoc nepřipouštěl a dál pevně držel ve svých rukou otěže vlády. Když ale přišla první větší slabost, převedl část vlády na regenty jenotlivých měst. A do hradu se začali sjíždět lékaři a léčitelé. A příbuzní o kterých ani váš pan otec jakživ neslyšel. Tehdy se na chvíli vrátila i slečna Anna. Přijela se synkem a dvěma děvčátky. Těhotná. Ve vysokém stupni těhotenství. A vypráskala většinu těch příživníků z domu. Paaanečku! Ta je hnala." A při té vzpomínce se na jeho ustarané tváři zjevil na chvíli pobavený úsměv. Znáš svou sestru Annu, takže si to umíš živě představit. "Pak nařídila, že váš otec musí ležet, nebo alespoň často odpočívat. Vybrala mu nejschopnějšího z lékařů a ostatní poslala pryč. A pak sedla za otcův psací stůl a přes den noc a den psala dopisy různým slavným mágům. Paní Fringille Vigo. Paní Filipě Eilhardt. Panu Vilgefortzovi z Roggevenu. Paní Francescu Findabair." Vyjmenoval ještě celou plejádu dalších čarodějek a čarodějů. "Nakonec přijela jen paní Filipa Eilhardt. Ale ani ona moc nepomohla. Slíbila ale vaší sestře, že vás najde, kdyby měla vkročit do zásvětí a vyvléci vás odtamtud." Usmál se té představě. "A potom slečna Anna odjela domů porodit. A panství zůstalo částečně na Jeho Milosti a částečně na mě. Protože jsem převzal roli rádce a regenta. váš pan otec mě ráčil jmenovat správcem panství, dokud se povinností hraběte nebudete schopen zhostit vy. Popravdě, milosti, moc jsme nevěřili, že se ještě vrátíte." Ale pak se rychle opravil. "Ale nemohlo se stát, samozřejmě, nic lepšího. Všichni na panství jsou velmi rádi, že se jejich nejčernější obavy nenaplnily." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Budu si muset s Annou promluvit. I kdyby... i kdyby nemusela jezdit kvůli tomu, co se stalo. Vytáhnout z ní, co čarodějnice říkala, proč to udělala. "Aha. Povolávat čaroděje... to museli být opravdu zoufalí. A jak je to tady s elfy? Co jsem tu, slyším o chystající se válce. Že se mladí zase svolávají ve jménu Erileny..." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Nakonec se ještě na chvilku zotavil, ale to jsne tenkrát nevěděli, když leřžel na lůžku a doslova se nám ztrácel před očima." Tšžko se mu o tom, ve světle nynějších událostí, mluví. Je tedy nakonec rád, že jsi změnil téma na elfy. "Ah, milosti, elfové......Nevím ve jménu koho se svolávají, ale skutečnost je, že táhnou z hor dolů a přitom se ozbrojují. A loupí, plení, vraždí a kradou. A přitom zpívají elfské bojovné chóry. Jde z nic děs, můj pane. A k tomu ty nepokoje. Tedy, tady ve Vicovaru ne, ale v okolí. Po celé zemi. Nejhorši na tom je, milosti, že se to nebouří zemani a rolníci, ale někteří ze šlechticů." |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Přines tu snídani. A pošli sem někoho, kdo to uklidí," řeknu zase tím dutým hlasem, dívaje se někam k oknu. Je jen otázkou času, než pohroma dorazí i do mého panství. Jenže já nevím, jak jí zabránit. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Musíte jíst, aby jste nám, ze všeho, nakonec také neochořel." A ikdyž návrat smutku do tvého hlasu mu dělá starostí možná víc, než by měl, spěchá pro snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Vyhýbám se tomu, abych šel dohlížet na přípravy pohřbu. Nechci. Však oni to nějak zvládnou. A i když jsem nikdy nebyl ten, co zoufale sedí u okna jako princezna ve věži, přistihnu se, jak opět tupě zírám, sedím, nic nedělám. A dokázal bych to dlouho, kdyby nebyl celý hrad na nohou. Protože je toho na mě v posledních dnech moc. Vlastně v poslední době celkově. Trmácení se se zaklínačem, boj, smrt, zmrtvýchvstání, nejasná vzpomínka (ač to bylo nedávno) na povyražení s Milwou, elfové... Valaa. Zase ona. Nedá mi pokoj ani ve chvílích smutku, coura zrzavá. Mor a cholera na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "V klidu si to pročtšte, milosti. Času dost. Váš pan otec to tak také dělával. než něco podepsal, chtěl přesně vědět, co v listině stojí." Pronesl jeden z nich a listiny ti položil opatrně na okraj stolu. Po jejich odchodu zaklepal na dveře pan komoří. Ačkoliv přinést ti snídani nepatří k jeho dením povinnostem, nese ti ji osobně. A také, ještě novotou zářící, oděv. Oděv hodný šlechtice. U něhož si s hrůznou jietotou uvědomuješ, že jeho součástí je smuteční, černá šerpa. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Pokývám hlavou a pustím se do toho. Čtu to pečlivě, nechci si zavařit hned první den. Kdybych podepsal nějakou blbost, ještě by mě chodil strašit. Brr. "Dík," zabručím, když koutkem oka zahlédnu komořího. Na šaty se ani nepodívám, mám v ruce kus pergamenu, mračím se nad ním přesně jako on. "Co vlastně všechno budu muset dělat?" Teprve teď vzhlédnu. Úkosem pohlédnu na šaty, ale radši ho nijak dlouho nestuduju. Ta šerpa je můj úhlavní nepřítel. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro V jedna obsauje hlášení o řádění elfských komand v příhraničníc oblastech a žádá aby: " Jeho Milost ráčila stvrdit podpisem či parafou, že smějí lení páni v těchto oblastech zvýšid na krátko daň, aby navíc vybrané peníze pokryly výdaje na zabezpečení měst a vsí proti nájezdům pustošících elfů." Druhá je z dnešního rána, od hraběcího vrchního kuchaře a žádá: "Zda by jeho milost laskavě stvrdil podpisem k listu předložený seznam potravin a koření a umožnil tak výdaj peněz z hraběcí pokladny, za účelem jejich nákupu a následného zpracování na pokrmy chystané na smuteřní hostinu." a dále: "Zda by Jeho Milost byla tak laskava a přečetla si a zvolila v seznamu zamýšlených pokrmů ty, které se zdají Jeho Milosti pro tuto příležitost vhodnými." Malinové knedlíky se šlehačkou ale že být musejí, neboť komtesa Silvia, starší dcera sestry Jeho Milosti, komtesy Anny, je zbožňuje. Přiloženy jsou pak oba seznamy. "Seznámení s vašimi povinnostmi nechme na potom, milosti. Teď se raděj najezte a já vám pak pomohu s oblékáním." Odpoví starý muž, když vidí, jak "dobrou" máš náladu. "Jednu z povinností už jste, jak vidím, vlastně převzal. Ikdyž........neměli vás, tak krátce po skonu vašeho pana otce, s tím papírováním ještě trápit." Je znát, ýe má o to, jak se cítíš opravdu starost. Tenhle muž nic nepředstírá. Skutečně je rád, že jsi doma. A skuteřně tě má rád. Vlastně by jsi si ho mšl pamatovat. Už u dvora ve své funkci byl, když jsi ty odjížděl, ještě ve vojenských službách, z domu. Vlastně už dlouho před tím. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Musím se do toho dostat hned," řeknu mezi jednotlivými sousty. Pořád mi zbývá chuť do jídla, což je dobré znamení. Aspoň ze žalu neumřu hlady. "A i když těmhle věcem nerozumím, jsem rád, že můžu dělat něco jiného." Než zařizovat pohřeb. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Dobrá, milosti." Přikývne starý komoří. "Musíte tedy být schopen řídit panství. To ovšem neobnáší jen pročítat a podepisovat lejstra ale i řešit různé spory, umět zvolit mezi jednotlivými činnostni, dle jejich prioryty. Být diplomat, vůdce, ochránce, strážce, soudce, zpovědník, i otec svého lidu zároveň." Posadí se na parapet okna tak, že jednou nohou se stále opírá o zem. Asi by nepohrdl nabídnutou židlí. "A tomu všemu se vy, bohužel, musíte naučit, jaksi, za provozu. Přičemý poddaní i šlechta jsou zvyklí na vašeho pana otce a očekávají, že mu budete důstojným nástupcem a naučíte se vše rychle. Ale.....máte k tomu, coby učitele, pouze jednoho starého muže. Který zatím pevně doufá, že to vy i on zvládnete." Otře si mírně orosené čelo rukávem kabátce. Už včera jsi si všiml, že nenosí livrej, jako sluhové, ale vlastně téměř civilní oděv.....nutno podotknout, že šitý z kvalitních látek. Ne ne, ten muž nebyl tvému otci jen pouhým sluhou. Minimálně ne v posledních letech. "Čím si tedy přeje Vaše Milost začít?" Vstane. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "No to asi nezvládnu... jsem voják, ksakru, jsem zvyklý rozkazy dostávat, občas nějaké rozdat, ale to je všechno... Nevyznám se v panování, i když je to jen jedno malé hrabství..." Povzdechnu si, pokrčím rameny. Podívám se na listiny. "Asi nejdřív zkonfrontovat plnost pokladny... jinak nemůžu nic z toho podepsat. A taky zjistit, jaké jsou daně na našich lénech, prý je kvůli elfům chtějí zvednout. Ale to může být jen záminka." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "I váš pan otec byl především vojákem. A i on to zvládl. S drobnou pomocí. A vy máte mne. Spolu to dokážeme snáz, můj pane." Uklidňuje tě. Ty ty jako bys v jeho hlase, přes zjevnou úctu a dojem procfesionálního odstupu, slyšel něco otcovského. A pomalu ti to dochází. To nebyl vztah pouze spolehlivého sluhy a jeho pána. Ti dva byli přáteli.....Museli jimi být už velmi dlouho. "Dobrá, dám tedypžipravit pokladnici k okamžité revizi. A seženu vám výpis výměry daní pro lertošní rok.." Orientuje se opět rychle do role výkonného vrchního služebníka. Snad dřív, než bys stačil jakkoliv reagovat na to, o čem se domnívá, že bylo důvěrností. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Dobře," řeknu jen, protože není co dodat. Po snídani jen zbývá převléct se, do čeho se s tvrdohlavou uminutostí, abych to zvládl sám, pustím. Přece kolem sebe nenechám pořád někoho skákat... |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro A ikdyž se pak oblékneš sám. přesto neodolá, aby ti alespoň nenarovnal límec u kabátce, nepřejel rukou po látce aby urovnal nepatrnou rýhu, či smetl neviditelné smítko, nebo ti s otcovskou péčí nenarovnal pokroucenou šerpu. dokonce se nesměle pokusil upravit neposlušný pramen tvých vlasů, který ti neropatřením sklouzl při oblékání do tváře. když se tak na něj díváš, jak se nemůže o tebe nestarat, jako bys v duchu slyšel svého ptce jak mu vážně říká Až tu nebudu, příteli, postarej se dobře o mého chlapce. Ať mu nic nechybí, nic ho netrápí, nikdo mu neublíží.....Není možná úplně takový, jak bych si přál, ale mám ho rád. Nejraději. A přesně to se zřejmě ten muž rozhodl udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "No," zamručím rozpačitě, "tak vzhůru do té nevděčné práce. Kdy myslíš, že dojde dopis Anně? A kdy přijede... ani si už nevzpomínám, jak daleko žije..." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Teď je léto......to jsou, tuším ve Wizimě. Na letním bytě." Odpoví téměř bezvírazně. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Seberu berle a můžeme vyrazit do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Ten úsměv si pamatuješ. Nedá se zapomenout. Nikdo jiný neumí, s tak hezkou tváří a vybranými způsoby, být zároveň tak krutý. "Zato na vás se těch deset let práchnivění notně podepsalo, Bonharte." Je okouzlující, jako vždy. Učiněná roztomilost. "Ale kvůli zdvořilostní konverzaci sem zván nejste. Spíše......jak bych to tak řekl.....v pracovní záležitosti." A ušklíbne se. Pak ti položí ruku kolem ramen a ty se nemůžeš zbavit nepříjemného pocitu, jako by na tebe sahal svýma hnusnýma chlupatýma nohama obří pavouk. "Pojďme. Přece nebudeme o práci hovořit na sucho, s prázdným žaludkem a jen tak ve stoje." A lehce tě tou rukou, položenou kolem tvých ramen postrčí. Všiml jsi si, že se k vám přidali ještě další postavy. Postarší muži. odění jako šlechtici. Napočítal jsi jich pět a ne všechny znáš. Maršála Coehorna jsi ale nepřehlédl. Co ten tu dělá? |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro „Pravda je, že jsem zrovna práci hledal. A pití.“ Snažím se, aby to vypadalo, že jdu dobrovolně a možná poskytuju čarodějově ruce jistou oporu, ale tím oblafnu možná tak šlechtice, Vilgefortze ne. Vede si mě a trochu mě podpírá, protože jinak bych asi skončil na zemi. Aspoň žiju. Dokaď dejchám, všechno je ještě dobrý. |
| |
| Cesta na Kear Morhen Stále mlčky hledím na Yennefer, která se téměř s mateřskou láskou stará o to maličké jako o nejcennější poklad, který ona nikdy mít nemůže. Nechci dávat najevo city, které tato scenérii ve mne vyvolává, když vidím ten smutek v očích čarodějky. Snad i proto jen bezhlasně klečím vedle ní a celou dobu ji sleduji. Otočím se až ve chvíli, kdy Regis představuje celou družinu malému chlapci a povzbudivě se na něj usměji, když padne mé jméno. Ach ano, již brzy uvidím Geralt, toho, na nějž se nejvíce těším, ale že bych patřila do jeho „družiny“ o tom silně pochybuji… zamyslím se na chvíli, ale přesto důkladně i nadále poslouchám upírova hlasu. Snad i proto se mi na tváři objeví úšklebek při jeho vyjadřování o bardovi, který bych snad i skryla bez povšimnutí, kdyby se první k Regisovu proslovu nevyjádřila Yennefer se stejným pobavením, které hrálo na tváři i mi. Avšak její prudká reakce malého chlapce spíše vyděsila, ale o netrvalo dlouho a mladíček opět sebral všechnu svou odvahu a oslovil Marigolda. Ne, že bych měla něco proti jeho historkám, kdysi jsem je snad i ráda poslouchala, ale s ohledem na to, co již minstrel stihnul vypít si myslím, že bude dosti bezpečnější, když se to nechá na ráno. V denním světle přeci jen vše vypadá trochu střízlivěji. Bardem počínaje a jeho báchorkami konče. “Mladíku, myslím, že je na čase jít na kutě Ráno brzy vstáváme a vyrážíme dál, měl by sis odpočinout tak, jako všichni tady, naznačím co nejjemněji, jak jen to dokáži. Přeci jen nikdy jsem nebyla milující křehkou dívenkou, ale zaklínačkou, kterou zocelily těžké chvíle života. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Všiml jsi si, že sloužící na chodbách se zastavují a zdraví tě. Muži úklonami ženy a dívky pukrlaty. Někteří u slovy: "Dobrý den, Vaše Milosti." nebo "Vítejte, Vaše Milosti. Soucítíme s vámi." nebo krátkým požehnáním "Ať vás bozi opatrují, milosti." Zaslechl jsi dokonce, jak jedna stará babka na nádvoří říká té druhé. "To je ale hezká mládenec, ten náš mladý pan hrabě. Škoda, že má teď smutek." A jak jí ta druhá odpovídá. "Vždyť taky má být po kom. Jeho pan otec býval taky velký krasavec, za mlada." Z nádvoří pak vejdete do dveří vadle stájí. Všiml jsi si, že než jste vešli, strčil pan komoří do malého otvoru v těch dveřích jakousi plaketu, nebo pečeť. A že v nich něco zachrčewlo, za cvakalo a třikrát luplo a pak se samy pootevřely. Poté jste vystoupali po prastarých kamenných točitých schodech asi tři patra. A tam vám vyšel v úzké chodbičce, z prostých dveří z masivních dubových prken, poatřených zevnitř mříží a zvenku bytelnou petlicí a velkým zámkem ( teď tedy odemčeným ), naproti hraběcí vrchní pokladník. Je to povšech cměrech statný muž tak kolem padesátky a ty si pamatuješ, že se honosí titulem rytíře a že jsi někde četl i jeho jméno. Jenže kde a jaké. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro A tak až mi komorník pokladníka představí, můžeme se dát do revize pokladnice. To, že držím smutek, je - kdybych se na to díval nezaujatým pohledem - výhodné v tom, že když se mi nechce moc mluvit a zdržovat se s něčím, poddaní si o mně pak nebudou vykládat, že jsem mrzout, ale že je to kvůli žalu. Čehož rád využiju. Chci jen vidět svoje peníze. Ne snad že bych byl tak ujetý, ale musím mít přehled. A jakmile se tak stane, můžu podepsat ty listiny... a pustit se do další práce a výcviku, co si pro mě komorník nachystá. Ale všechno je lepší než nicnedělání. |
| |
| Cesta na Kaer Morhen „Správně, Ciri. Odpočiň si, Sandere,“ kývnu hlavou k teplé dece u ohně, „Marigold ti může zážitky ze své cesty s Geraltem vyprávět zítra ráno.“ A věnuji chlapci milý úsměv. V náruči jemně pohupuji s malou Elanei, aby mohla usnout klidným a ničím nerušeným spánkem. Loupnu očkem po Ciri. Kdyby tak věděla, jak mi scházela… Stejně tak její poznámky a zaklínačská nátura. Inu, Geraltova výchova se nezapře. „A ty běž taky spát!“ Řeknu jí s jiskřičkou v oku. „Musíme nabrat dost sil, abychom zítra mohli jet co nejrychleji a mohli tak být na Hradišti co nejdříve.“ Na Hradišti a u Geralta… Povzdychnu si. Proč to vždycky dopadne stejně…? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nejsou zde okna, takže absoulutně netušíš, kde se teď nalézáte. Do města jsi ale, vezen tím poslem, vstoupil severní bránou a dům, nebo spíš palác, do něhož jsi vstoupil je v okrajové čtvrti. Komu patří netušíš. Kromě tváře bývalého maršála Meno Coehoorna jsi si ale všiml ještě dvou tváří, šikovně schovaných ve šlechtickém kmentu, hedvábí, sametu a krajkách. A jedna z nich patřila tvé minulosti. V tom mlčenlivém hloučku jsi totiž zahlédl nezapomenutelnou tvář Stefana Skellena. Stejnš osudovou a stejně neopakovatelnou, jako je ta Vilgefortzova.... Nejdříve jídlo, Bonharte. Práce až pak. Až doba patřičně uzraje." Na těch slovech pžišlo přítonmým pýnom cosi natolik sněčného, že ro ocenili krátkým hlasitým zasmáním a několika poznámkami, z nichž jsi polovinu přeslechl, a druhou moc nepochopil. Vysvítá z nich ale, že se zřejmě něco děje s Císařem. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Pokladna téměř doslova přetéká penězi. Dokonce, když jsi se v úzké uličce uvnitř místnosti s pokladnou chtěl s berlemi vytočit, a jedna z nich lehce naťukla bytelnou dřevěnou stěnu oné obrovské truhly, vysypala se ti z ní k nohám sprška zlatých mincí. Potom ti pokladník ukázal na tento rok vyměřenou výši daně a ukázalo se, že tvůj otec ji prozíravě už nastavil rovnou vyšší, hlavně v pohraničí. Zatím co v loňském roce dělala peněžitá daň na celém území hrabství 8% na každou zletilou osobu, tento rok ji tvůj otec nechal v pohraničí v navýšit na dvojnásobek a ve vnitrozemí o 2%. Navíc pro tento rok zavedl i daň naturální. Tzv desátek. Tedy 10% z úrody každé obce. Ty už daně tedy zvyšovat nemusíš. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Pokladnice - to by bylo. A jakmile slezu ze schodů, posadím se na nádvoří, tváříc se, že se kochám krásami svého hradu. Pravdou ovšem je, že se mi nechce jít znovu nahoru, než si rozmyslím, co bude třeba dál. "Kuchaři ať vyřídí, ať si dělá, co chce, ale hlavně ať nás neotráví... A těm v pohraničí... že se nic zvyšovat nebude," zamumlám, zamžourám do slunce. Listiny zůstaly nahoře. "Co že bylo na tom seznamu dál? Krom toho, že mě zdejší schodiště chtějí odrovnat..." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Jeden ze sluhů hned odběhl vyřídit vzkaz kuchaři a chvíli nato se ti z konš uklonil spěšný posel, než nasadíl koni ostruhy a tryskem se vydal do pohraničí. "Nu, můj pane." Pravil pak komoří neradostným hlasem. "Snad abych dal nám dvěma zapřáhnout do kočáru. Pochopím, že do této povinnosti se vám nebude chtít, ale......je třeba to udělat a dle tradice musí člen rodu." Odmlčí se. Moc se mu to nechce říkat. Nechce ti kazit den. Je tak pěkně. " Je třeba, dle tradice, rozvézt smuteční zástavy, můj pane. Aby mohly vlát na štítech radnic ve všech vsích a městech v okolí, i na průčelích portálů všech okolních lenních panství. Nebude to těžká cesta, milosti. Berte to třeba...hm....jako příjemnou letní projížďku v hezkém dni. A budete-li unaven, okamžitě se vrátíme." |
| |
| soukromá zpráva od Leo Bonhart pro „Potřebuju flák masa, vajíčka, pivo, kaši a cibuli, česnek, klidně křen. Cítím se, jako kdybych nejedl roky,“ vyslovím s chladnou tváří něco, co by mohlo být i žertem a otočím své prázdné oči k Vilgefortzovi. Jako snad na jediného člověka s ním můj pohled nic nedělá. Tak když se hrabe železem v panenských frndách, kdo by se divil. Snažím si vypadat dost buransky. Už jen to, že jsem takhle houknul na mocného mága musí šlechticům napovědět, že mají co dočinění s obyčejným chlapem. Musí mít pocit, že jsem jen tupý nástroj, zrovna jako zkurvený zaklínač. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro "Tradice... Na co to bude, když to roznesu já? Nechci. Nechci všem říkat, co se stalo," odmlouvám jako vzdorovitý kluk. "A navíc pořád lézt sem a tam z kočáru. Radši bych jel na koni, ale vzhledem k tomu, že jsem si hnáty zpřerážel, to není možné." Zatím jsem se nezmínil, co se mi po cestě stalo. Ani se mi moc nechce - je to nanejvýš trapné. Že jsem prostě někde usnul a oni mě, aniž bych se probudil, narvali do sudu. "Pojedu, aby se neřeklo," řeknu, otráven hloupými povinnostmi. Nechápu, jak někdo může chtít být pánem. Žádná zábava, kopa "musíš". "Ale ať jim to předá někdo jiný. Zkostnatělé tradice se musí měnit. A není tu nikdo, kdo by mi vyhuboval, že je nedodržuju, když jsem teď pán." |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Na způsobu, jakým s tebou mluvil, i na následném, jaksi posmutnělém, držení těla při chůzi. je ale vidět, že jsi ho zklamal. Ne moc, ale zklamal. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Rána není vážná, šíp naštěstí hladce prošel pouze svalstvem lýtka těsně pod kolenem. Přesto mohla být, a nejspíše i byla, poraněna podkolenní šlacha, neboť si mladík stěžuje na velkou bolestivost, trnutí a ztířenou pohyblivost v koleni. Rána také dost krvácí, ale krev je tmavá. Na tomto zranění je právě znát, že je mladý princ ještě spíše chlapec, nežli muž, neboť se mu po tvářích kutálejí slzy. "Měli bychom prince dopravit někam, kde jej mohou ošetřit. A k domovu to máme odtud daleko. Každopádně bychom se měli někam pohnout. Tady není bezpečno. Hemží se to tu vzbouřenými elfy. A jejich komanda začínají odlákávat naše muže." Přišel vám oznámit nejstarší z elfských vojáků. Dle hodnostního značení zřejmě kapitán. Vlastně to říkal princezně, ale vypadalo to, že jak tam stojíte nad vzlykajícím chlapcem, mluví k vám oběma. Princezna poklekla k bratrovi a se zájmem zkoumá šíp, který mu zranění udělal. "To je elfský šíp." Řekne po chvíli. "Ale nepatří nikomu z mých, ani bratrových mužů. Tyhle perutě a značky na nich vypadají na Scia´tael. Ale tady už jsme, myslím, daleko za jejich územím. Tohle je už, tuším, území Nilfgaardu. Nebo ne, Karderasi?" Poslední její slova zjevně patřila tmu elfskému kapitánovi. "Ano, má paní. Tam za lesem začíná hrabství Vicovar. V některé z pohraničních vsí, pokud je vzbouřenci ještě nenapadli a nevypálili, bychom mohli najít pomoc. Hrabství vládne sice starý, ale moudrý pán." |
| |
| Cesta na Kaer Morhen Yennefer zažene znaveného chlapce spát a já se na něj povzbudivě usměji, zatímco kývnu na znamení souhlasu. Jistě má za sebou dlouhou cestu a o jeho malou sestřenku bude dobře postaráno. Po očku sleduji čarodějku, jak si obratně dokáže poradit s malým človíčkem, zdali i já bych to dokázala. Ale no tak Cirillo, dost. Jsi zaklínačka, ne kojná, okřiknu se v duchu a na tváři se mi objeví pobavený úšklebek. Není nad to umět pobavit sám sebe. “Zajisté, už jdu,“ přitakám svorně, avšak sotva ji zmizím z dohledu, plánuji si ještě malou procházku po okolí. Vždyť kdo by mohl spát. Dnes a tady, tak blízko od místa, které obývá muž našich srdcí. Ví to stejně dobře jako já, že spánek již nemá šanci přijít, protože jediná představa toho, co bude jen za pár hodin, vhání do žil tolik adrenalinu, že je biologicky vyloučeno zamhouřit oči na dobu delší než je jedno jediné mžiknutí oka. Já i Kelpie bychom byly schopny jet ostrým cvalem i v této tmě vstříc zaklínači, jenže s ohledem na ostatní sečkáme. Já se již neprosím, aby někdo bral ohled na mne, protože to je zbytečné… frknu si sama pro sebe, zatímco ulehám zpátky ke své klisně v dokonalé iluzi uložení se ke spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Svjatava pro Sice se zvednu, ale do kuchyně se belhat nehodlám. Odchytím první služku nebo pacholka, který mi přijde pod ruku, a nechám je to zařídit. |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro Tiše zaskřípu zuby, když zjistím, co se v noci přihodilo. Postřelili prince. Ukradli koně a zásoby. Mého tu naštěstí nechali. Jejich vlastní elfští vojáci. Tenhle svět je horší a horší. Asi se nebude dát skoro nikomu věřit. "Dobrý nápad," souhlasím s elfským důstojníkem. Velení nechám na princezně, protože to jsou její muži, ale když nebudu souhlasit, jsem rozhodnutá se ozvat. Obrátím se k princovi, na kterém se plně projevilo jeho mládí. Pokleknu k němu a položím mu ruku na rameno, abych to trochu utěšilo, protože je vidět, že jeho starší sestra se k tomu nemá. "Tohle se může stát každému ani já nic neslyšela. Hlavní je, že jsi naživu a celý. Viděl jsi někoho? " Nilfgaard. Veverky. Opravdu se skoro nic nezměnilo. Prohlížím si šíp a snažím se ho zapamatovat pro příště. Poslouchám přitom rozhovor, který se nade mnou vede. "Nejdřív bych do vesnice poslala hlídku, protože jak se zdá není tu poslední dobou bezpečno. Když jsou Scia´tael tady, co horšího na nás může číhat ve vesnici? A určitě nechcete ztratit další muže." Nerozkazuji princezně, jen překládám svůj návrh. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro "Ne." Vzlyká princ a ještě víc teď budí dojem dosud zvela nedospělého chlapce. "Já měl hlídku. Měl jsem tedy hlídat." Vzdor slzám, jen umocňujícím skutečnost, že je až skoro příliš mlád, tahle slova znějí velmi mužně. Valana se jen usmála a pohladila bratra po vlasech. Z toho gesta i celého jejího chování k chlapci je znát, že navzdory prudkým slovům, kterými o ní nedávno princ hovořil, jsou si ti dva velmi blízcí. "To je v pořádku, bratříčku. Nemohl jsi za to. Tohle by nejspíš nedokázal uhlídat ani dospělý muž, natož chlapec jako ty." Říká mu konejšivě. "Víš, Milwo.....on sice na venek někdy působí, jako muž, ale ještě jím vlastně není. Učili ho vlastně od malička, jak být mužem. Vojákem. Důstojníkem. Jak být dědicem trůnu. A zapoměli, že je to ještě sladké dítě, jemuž může život vojáka a pčílišný příval vynudené zodpovědnosti i ublížit. Měl by vlastně ještě užívat utíkajícího dětství. Místo toho dnes v noci hlídal. Je vlastně hrozně statečný. " Říká ti tiše aby to on neslyšel a přitom jemě hladí bratra pohledem. Tvrdil ti předtím, že ho nemá ráda, ale ona o něm teď mluví s tak dojemnou něhou v hlase. Pak ale změní tón, když začne hovořit o tom, co se bude teď dít. "Netuším, zda to s tím souvisí, ale ano, viděla jsem je. Včera, cestou sem za vámi. Postáli, jako dřív, tiše u hrobu Aeliren. Pak jsem je zahlédla ještě jednou. Zkřížili mi cestu dovela nedaleko odtud. Sestupovali v tichém procesí z hor. Byli jich stovky. Ale.....i když pšešli, měla jsem pak nejasný dojrm, že stromy mají oči a že, ač jsem elfka, z rodu královského, při jakémkoliv jjen trochu podezřelém pohybu mu zašnou kolem uší svištět šípy podobné tom, který v noci zranil mého bratra. Oni mnohdy nemají soucit ani s vlastní rasou. Tihle scoia´tael ldou jiní, než byli před léty. Více sfanatizovaní. Tvrdší. Zuřivější, Neoblomější. Více cílevědomí. Jako by je znova někdo vedl." Povzdechne si. "Ano, máš pravdu, hlídky by jsme měli poslat. Je nás však málo a vysláním hlídek se můžeme připravit o bojeschopnost a o ochranu. A.....vesničané v té vesnici co je nejblíže vždy dávali ochotně najevo přízeň mé matce a jejímu rodu. Půjdeme-li tedy žádat o pomoc jejím jménem, snad se časy natolik nezměnily, abychom se jí nedočkali." Je to možná bláhové, věřit na stará přátelství, ale ona je o tom zjevně přesvědčena. Bylo by milé, kdyby to, pro změnu, byla pravda. Ale.....stojí to za ten risk? |
| |
| soukromá zpráva od Milwa "Káně" pro "Nevyrostla jsem u dvora, takže nevím, jak se tam vychovávají královské děti. Nepochybně na ně kladou velmi vysoké nároky. Myslím, že si tvůj bratr nevede vůbec špatně, ale chybí mu zkušenosti ze světa." Ani ty jich nemáš moc. A než se z toho vyhrabeme, jestli vůbec, tak jich budete mít na rozdávání. Nevím, jestli jsem prince trochu utěšila, protože musím stále myslet na zákeřný útok. A z dalších slov o Veverkách mě přepadají pochmurné myšlenky. Jednou z nich je, jestli znám, toho, co je zřejmě sjednotil a za jakým cílem. "Časy se změnily, ale ty věříš na stará přátelství. Doufám, že neděláme chybu." Vlastně je to lehčí než to vypadá. Jednou už jsem mrtvá byla, tak co můžu ztratit? A sama netuším, jestli mě láká žít v tomhle pochmurném světe. Rozhodně je neopustím. "Uvažovala jsi o tom, že pokud na ně Scoia´tael zaútočili, tak nemusí být elfům zrovna nakloněni? Možná žádná vesnice už neexistuje. Zaženu temné myšlenky a uvažuji, jestli je nějaká šance na klid zbraní. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
| |
| Tak tady jsem to tuším i psala, že přerušujeme hru na dobu prázdnin. Takže..........Nerušit, nemazat. Pokud se po prázdninách nezačne hrát, smáznu to sama. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Zaslouží si odpočinek, dnes byl náročný den. Na hradiště přišlo žádat o pomoc několik dlouhou cestou vyčerpaných vesničanů. Scoia´Tael jim prý vypálili vesnici a pobrali vše, co se dalo upotřebit k jídlu, nebo prodat. Mnozí z nich byli popálení. Přivedli s sebou i několik dětí, které zůstaly bez rodičů. Všichni spějí. Ale tobě se nějak usnout nedaří. |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Přesto že jsi si trucovitě umínila, že spát nepůjdeš, asi po čtvrthodině pohodlného ležení schoulená , přitisknuta k teplému koňskému tělu, jsi se spánku neubránila. Ale nespíš kludným spánkem, ve kterém by ti sny posílaly samé krásné obrazy. Chvíli se ti vlastně něco krásného zdálo. Jela jsi na Kelpii širokou travnatou plání. Volná jako dřív. Plná energie. Nespoutaná. Nezatížená starostmi. Šťastná. Po pravém boku s Geraltem na rezaté klisně, po levém boku s Yennefer na plavém hřebci. Všude zeleň a květiny. Vůně trávy, lušních květin, koňských těl a Yennefeřina parfému. Bzučení včel a čmeláků, cvrkot cvrčků a kobylek v trávě, vzdýlené zurčení potůčku. Vůně malin a hub z hájku před vámi. Vše prohřáté a propojené v příjemnou směsici odpoledním letním sluncem. Ale.......Pak jste přejeli louku a projeli malým hájkem...... A vstoupili z ráje rovnou do pekla. I na druhé straně byla široká pláň. Ale ne zelená. Pokrytá popelem, rozrytá a rozdupaná kopyty koní a těžkými vojenskými botami. V blátě a zbytcích polámané trávy a zvadlých lučních květů jsi uviděla ležet těla. Mužů i koní. Lidí i nelidí. A v dálce hořela nějaká vesnice. Když jsi se otočila vpravo aby jsi se zeptala zaklínače, zda to není sen a on tu hrůzu vidí také, k ůmocnění vší té hrůzy jsi tam nenašla Geralta, který ještě před chvílí jel po tvém boku, nýbrž hnusně se šklebícího, krví a blátem potřísněného elfa. Sápal se po tobě. Chtěl tě strhnout z koně. A když jsi se, ve snaze zavolat si na pomoc Yennefer, otočila vlevo, mohla jsi jen s nejvyšším zděšwním pozorovat, jak kdosi skrytý v lese střílí po čarodějce i jejím koni zapálené šípy. A trefuje se. Vzápětí tě ten elf po tvém boku chytil, zacpal ti ústa rukou, nehledíc na to, že ho koušeš. A s tebou, přehozenou jako pytel přes vlastní sedlo, pobídl koně...... |
| |
| Noc plná snů Stále jsem přesvědčovala sebe samu, že se mi spát nechce. Byla jsem zvyklá mnohdy nespat více hodin než dnes, a přesto mne teplo koňského těla a tiché oddechování dřímající klisny uspávalo. Oči se pomalu klížily, až jsem nakonec podlehla a propadla se do krajiny snů. Přesto však očekávaný odpočinek nepřichází přesně tak, jak bych si představovala. Čekala bych, že se mi bude zdát o zítřejším setkání, jehož jsem se nemohla dočkat. Ale čekala jsem, že se mi bude o něm zdát něco hezkého jako jsem si již tisíckrát přehrávala v mysli. A přec, začátek byl stejný jako vždy… Pobídla jsem Kelpii do ostřejšího cvalu jemných stisknutím holení a klisna mi ochotně vyšla vstříc. Natáhla nohy daleko od sebe a letěla jako vítr, ba ne, letěla mnohem rychleji. Byly jsme volné jako ptáci, nikdy nepolapené a naprosto nezkrotné. Bylo nám spolu krásně. Jen já, má věrná vranka a … mí pomyslní rodiče, které já milovala z celého srdce, ačkoliv jsem jim to říkala jen tak málo. Přes vítr šlehající do očí stočím hlavu krátce doprava i doleva. Jsou tam. Oba dva. Zřetelní jen jako barevné šmouhy, skoro ve stejně dokonalém spojení jako já se svou klisnou. Cítím vůni léta, pach zpocených koňských těl a její vůni – parfém Yennefer. To vše dokreslují klidné zvuky přírody, přicházející ke mně kdesi zdaleka… až do tohohle místa je vše kouzelné, neskonale dokonalé. Až sem. A pak náhle… S koňmi se vženeme do malého hájku, ale louka za ní není stejná jako ta, z níž jsme přijeli. Chce se mi křičet zděšením. Chci se vrátit, okamžitě. Ale nejde to. Můj malý pozemský ráj se jedním jediným cvalovým krokem změnil v peklo. Cítím štiplavý zápach kouře a v mých očích se odráží plameny hořící vesnice. Cítím i něco horšího než smrad páleného dřeva. Cítím i smrt. Tu Kelpii o něco zakopne a já pohlédnu pod její nohy na změť mrtvých zohyzděných těl. Klisna nervózně pofrkává a její rychlost se ztrácí. Jak ráda bych strhla její otěže a natočila ji zpátky, ale stále to nejde. Co se děje? Proč mne neposlouchá? Necítí snad mou pobídku? Zmateně a hlavně vyděšeně pohlédnu do míst, kde má být má opora, kde má po mém boku jet Geralt. Avšak místo něj spatřím jen nějakého elfa. Jeho krása a ušlechtilost jsou ty tam. Plno šrámů hyzdí jeho tělo, stejně tak jako zasychající krev. Avšak nejhorší na něm je ruka, sápající se na po mně. V jeho očích vidím touhu mne shodit s koně. Co po mě může chtít? Co jsem mu provedla. Silně kopnu Kelpii do slabin a klisna rázně odskočí jakoby našla ztracenou rychlost. Pohlédnu tedy na druhou stranu, zdali tomu, co se stalo rozumí lépe Yennefer. Má ústa se otevřou v němém výkřiku, kdyř ohniví šíp se zabodne do jejího křehkého těla. Cítím slzy, jež mne pálí v očích, avšak já jsem zaklínačka já nepláču. Chci se jí vydat na pomoc, avšak má nepozornost mne uvrhla do náruče onoho elfa. Jeho smrdutá ruka mi zacpává ústa, až téměř nemohu dýchat. Ale přesto se nevzdávám. Ze všech sil koušu jako dravec a stejně je mi to málo platné. Je silný a nehledí na svou bolest. Stahuje mne na svého koně a cválá v dál. Kam? Kdo ví… Marně se snažím přesvědčit své tělo, aby se probudilo. Marně to. Co se se mnou děje? Proč to nejde. Tohle přece nemůže být skutečnost, že ne? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Nenese ho ale světol, nýbrž hlas. Laskavý a vyrovnaný, působící uklidňujícím dojmem, přesto naléhavý. "Ciri! Probuď se, Ciri! To je jen sen! Otevři oči, děvče! Uvidíš, že se není čeho bát!"Cítíš jak sám ten hlas působí, že se ruka zjizveného elfa, tisknoucí se ti na ústa, se pomalu rozplývá. Její nechutné sevření nahrazují silné mužské paže a něčí dlaň, lehce položená na temeni tvé hlavy. Příjemě hřeje. A jakoby i vzduch kolem chtěl podpořit ona slova, cítíš opět vůni čarodějčina parfému, čistou vůni, prostou odporného pachu spáleniny a krve, spojující se a souznějící s jinou vůní. Nevtíravou, přesto výrazně bylinkovou. |
| |
| Mezitím, co se Ciri zdá ten sen Družina se pozvolna ukládá k nočnímu odpočinku když tu si Regis jdoucí starostlivě přikrýt chlapce, který se ve spánku odkopal, všiml, že chlapec není jediný, komu se tuto noc zdají zlé sny. Všiml si, že Ciri, které se jít spát moc nechtělo, usnula. Ale něco se mu na tom jejím spánku nezdá. Překonal tedy těch několik kroků, které jej od dívky dělí, nutno říci, že vůčihlednou rychlostí. A opatrně jí vkládaje pravou ruku na temeno hlavy v uklidňujícím gestu, Ohlédl se po ukládající se družině. "Paní Yennefer!" Oslovil čarodějku, aniž by jí mohl z pozice, v níž klečí, hledět do tváře. "To děvče asi bude potřebovat naši pomoc. Nás obou. Já jsem jen felčar. Na TENTO druh zlých snů lék sám nenaleznu. To je, tuším, spíše váš obor." A pak dívku opatrně podebere druhou rukou a stále s jednou rukou pod ní, zhruba v místě deset centimetrů pod lopatkami a druhou na temeni hlavy, si ji poloří na klín. A pomalu, vyrovnaně, klidným vlídným hlasem, tak jak to umí jen on, na ni začne mluvit. Samozřejmě to není jen hlas, čím k dívce promlouvá. |
| |
| soukromá zpráva od Yennefer z Vengerbergu pro |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro |
| |
| V noci… Konečně jsem začala usínat. Zaposlouchala jsem se do praskání ohně a myslela na zítřejší setkání. Co se stane, co si řekneme a tak podobně. Ukolébalo mě to ke spánku. Přišlo mi však, že to bylo snad jen pár minut, co jsem zaslechla Regise volat své jméno. Otevřu oči a prudce se posadím. Děvče, jaké dě-? … Ciri! “Ciri!“ Vyjede ze mě. Rychle vstanu a zakleji, když mi pravou nohou projede ostrá bolest z večerního pádu. Usednu vedle své dcery ležící v upírově klíně. Položím svou dlaň na její čelo a začnu tiše nepřítomně cosi mumlat. Svou myslí jsem však úplně jinde. Snažím se jemně vstoupit do Ciriina snu, abych zjistila, co je jeho příčinou a jak dcerušce nejlépe a rychle pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla Fiona Elen Riannon pro Cválám v dál, přehozena přes cizího koně jako pytel něčeho bezcenného. Kůň míří krkolomným cvalem v dál, nedbajíc, že jeho hřbet tíží větší váha než obvykle. A jeho jezdec mi stále tiskne svou odpornou dlaň na ústa, jakoby ani necítil můj stisk zubů, jímž se snažím jej donutit, aby povolil. Tu náhle se něco změnilo. Formuje se to do jediného slova. Naděje? Ano, je to ona. Promlouvá na mne hlas, ten, jež znám. Je mi blízký, snad podivně, ale uklidňuje mne. Říká mi, co mám dělat, avšak nerozumím mu. Vím, že chce, abych něco udělala, ale.. co? Snažím se lépe zaposlouchat do jeho hlasu a ta klidná slova začínají dívat smysl. Sen? Jen sen? Nemám se bát? Ale ano, však já vím, já vím. Jsem stále s vámi… přátelé. Ten hlas nepůsobí jen na mne, působí i na věci okolo. Stisk toho elfa se uvolňuje a on sám se pomalu rozplývá. Mizí, stejně jako vše okolo. A místo něj jsem v jiném náručí může. Jsem v něm poprvé, poprvé mne svírá on, a přesto se nebojím, ani mi nevadí, že mne tiskne tak blízko k sobě. Věřím mu. A náhle ucítím i známý parfém, který nemůže patřit nikomu jinému než jen té jedné jediné osobě. Jsem zpátky ve světě, do nějž patřím. Jsem zde, ale… proč se tedy nemohu probudit? |
| |
| soukromá zpráva od Meč Osudu pro Opět jedeš šťavnatou zelenou plání, po boku dvou jezdců. Oba znáš. Jedním z nich je Yennefer. Za jízdy ti přikládá ruku na čelo. Ruku v níž je ukryta její magicky aktivní hvězda. Ta nyní příjemě hřeje a lehce pulzuje na tvém čele. "Pojeď, Ciri, už to není daleko. Už budeš v bezpečí." Vybízí tě vlídně hlas druhého jezdce. Nepatří Geraltovi. Je však naplněn klidem. A nadějí. Pomalu, pod vlivem onoho hlasu i přívětivé proměny snu se probouzíš. Chvilku ti ale trvá, než ti dojde, kde vlastně jsi. |
| |
| Pryč z nočních můr Je to zvláštní a děsivé, vnímat a být při smyslech, ale nemoci se probudit a všem to říci, aby si nedělali starosti, že jsem v pořádku. Ale zjevně nejsem a nevím proč. Nevidím důvod, proč bych nebyla a to mne děsí. Ale náhle cítím něco záhadného, snad tajemného jak mne sebou bere pryč z toho snu. Jak mne to něco lehce uchopila a ukazuje mi cestu, kudy jít, abych konečně opustila onen labyrint zvláštností. Zase cválám na Kelpii, ale její kopyta se odráží od šťavnaté zelené země. Téměř cítím chuť klisny sklonit se ukousnout aspoň jedno sousto, a také cítím její oddanost a vím, že to neudělá. Klisna cválá bok po boku s druhým koně. Poznám jej, ale přeci pro ujištění pohlédnu do fialových očí jeho jezdce. Není pochyb, nemůže to být nikdo jiný ne Yennefer. Cítím, jak se opět usmívám a pobízím Kelpii ke krkolomnějšímu cvalu. Jako bych chtěla vyzvat Yennefer k nevinným hrám. Avšak můj kůň nereaguje, cválá stále ve stejném tempu s tím jejím a když se znovu ohlédnu po čarodějce, přikládá mi na čelo svůj náhrdelník. Cítím teplo hvězdy, cítím ji jakoby žila. Jemně to místo brní, ale je to příjemné. Slyším další hlas, avšak neotáčím se. Nechci, aby teplo z hvězdy zmizelo. Přesto tomu hlasu věřím a i když není Geraltův, jsem ráda, že je zde se mnou. “Ano, já vím,“ řeknu přesvědčivě, neboť vím, že to je pravda. On by mi nelhal. A pak náhle procitám. Mé oči se konečně otevírají. Zmateně zamrkám a dívám se do tváře toho, komu patřil onen hlas. Třímá mne v náručí. A nade mnou se sklání Yennefer, konečky jejích vlasů mne lechtají po tváři a cítím opojnou vůni šeříku. Jsem zpátky, zpátky v realitě. |
| |
 | Spánek, sladký spánek. Jeho lákavá temnota mne naprosto pohltila. S úlevou jsem složila svou unavenou mysl do jeho lákavých natažených paží. Blaženě jsem se ještě více zabalila do vlněné houně a vdechla zemitý pach země, na které ležím. Pomalu mne spánek skoro přemohl, když tu najednou uslyším ustrašený výkřik, “Ciri!“ Trhnu s sebou a neochotně otevřu oči okamžitě oslněné září ohně. Yennefer ležící kousek ode neuvěřitelnou rychlostí vyskočí a vrhne se k Ciri. Pomalu se posadím a snažím se rozkoukat. Po kratičké chvíli si teprve všimnu, že Regis a Yennefer se s ustaranými výrazy sklání u mladé zaklínačky. Setřepu zbytky spánku a přiblížím se k nim. Cítím, jak čarodějka opatrně vysílá svou vůli. Pohlédnu na Regise, Co se děje? Nepotřebujete pomoc? |
| |
 | soukromá zpráva od Geralt pro „Brzy odjedu.“ Po náročném dni si oba chlapci i jejich mistři zasloužili odpočinek a klid. Mám pocit, že já jsem k tomu příliš nepomohl. „Musím najít Ciri, zjistit, co se s ní stalo. A taky proč jsem zpátky.“ Nemám chuť rozebírat odkud. Vesemir i Eskel se nejspíš doslechli o tom, co se mi přihodilo a těm chlapcům nemá cenu motat hlavu takovými historkami. „Myslím, že se prostě vypravím do světa, poptám se čarodějů a nechám se vést tím, co mě vedlo vždycky. Na zimu se vrátím, i nějaké peníze přivezu.“ |
| |
 | soukromá zpráva od Shani pro Hodně času uplynulo, kolotoč životů a smrti se točil dál a dál, po válce s Nilfgardem se mi sem podařilo dostat, do malé vesničky, kde jsem se rozhodla začít svůj nový život. Medicínu jsem měla dostudovanou, praxi značnou taky a tady medika potřebovali jako sůl, takže proč ne? Začátky nebyly nijak zvlášť růžové, přeci jen jsem byla já ta nová v městečku, kde mě nikdo neznal, lidi tady drželi při sobě a málokoho k sobě pustili. Nebylo divu, že byli nedůvěřiví, doba byla a je taková. Tehdy ale došlo k zvratu, přišli ke mně s chlapcem, který se poranil v lese o něco ostrého, možná hrot šípu jako pozůstatek nějakého dřívějšího lovu či šarvátky. Pečlivou prací se mi podařilo nohu vyčistit i zašít a pak po čase, který byl třeba se i zacelila. Lidé si začali šeptat, že jsem mu nohu dala takto dokupy a postupně začínali mít ke mně důvěru. Život v Erinu byl jinak docela jednotvárný, sem tam nějaká šarvátka, ale jinak byl podobný jako vejce vejci a mě se to líbilo. Klid a pokoj.. Chodívala jsem se čas od času projít po okolí a všimla si neznámého cizince. Přišla jsem tedy blíž a těžko jsem skryla překvapení. Je to opravdu on? Léta k němu byla milosrdná, je trochu starší ale na přitažlivosti mu to rozhodně neubralo… Nadechla jsem se a neubránila se úsměvu. Marigolde? Co ty tady děláš? |
| |
 | Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
| |
| Nemazat. |
| |
| Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
| |
| Kašli na nás. Nemaž to. |
| |
 | Jsem zde, ale mám zkouškové... Budu se snažit hrát jak mi to jen čas a síly dovolí... |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR