Andor.cz - online Dračí doupě

han Kar Sem - 14. ledna 2006 18:32
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Otočím se na Basatha a v očích je vidět nebezpečné jiskření. "Zaprvé, nejsem Tvůj otec mladíku. Zadruhé, moje dcera jede tam, kde jí to vyhovuje. A zatřetí si odpus» podobné narážky!" S pocitem, že toto téma je uzavřeno se změní tón mého hlasu. "Odkud pocházíte?"

han Kar Sem - 14. ledna 2006 18:33
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Otočím se na Basatha a v očích je vidět nebezpečné jiskření. "Zaprvé, nejsem Tvůj otec mladíku. Zadruhé, moje dcera jede tam, kde jí to vyhovuje. A zatřetí si odpus» podobné narážky!" S pocitem, že toto téma je uzavřeno se změní tón mého hlasu. "Odkud pocházíte?"

Basath - 14. ledna 2006 20:05

soukromá zpráva od Basath pro Kar Semova slova znějí dost vyčítavě. Raděj nebudu dále pokoušet štěstí a budu se chovat trochu slušně. Sklopím tedy hlavu a snažím tvářit pokorně, jako bych si ta slova opravdu bral k srdci. " Vždy» se toho zase tolik nestalo.." Jdeme pomalejším tempem, času je mnoho a čeká nás ještě dlouhá cesta. Na chvilku jsem se přece ale jen zastavil, abych dal odpočinout unaveným nohám. " Odkud pocházím? Pokud máte na mysli místo, kde jsem se narodil.. " Zamyšleně jsem se zamračil. " Má matka i otec bydleli v jižní provincii Salem. Ten kraj se mi dřív zdál veliký jak celý svět a teď, když jsem část světa procestoval, mám dojem, že celý ten salemský kraj není větší než pouhý pětník v žebrákově dlani. Zato lidé, ti jsou všude tak různí. Někde veselí, jinde smutní. Někde pocestného vesele uvítají a nechají přespat jen za to, že se s nimi podělí o drby a zážitky, jinde vás přivítají chlebem a solí. Sůl do očí a tvrdým chlebem do hlavy. " Při vzpomínce na špatné zacházení jsem se jakoby otřásl ale pak pokračoval dál v povídání, aby nebyla dlouhá chvíle. "Tam, odkud pocházím, je cizince vidět vzácně. Nikdo na jih nepřijde. Proč taky? Zlato se tam nětěží a tak tam kupci projíždějí jen neradi. V chudém kraji nikdo nic nekoupí. Zeman, který je salemským nejvyšším pánem, bydlí v takovém domě, který si v jiným městech může dovolit kdekterý kupec. Pokrčím rameny. "Vlastně to není zajímavé místo..."

han Kar Sem - 21. ledna 2006 11:46

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Usměju se při Basathových slovech. Myslím příteli, že každá zem je zajímavá. Kdyby pro nic jiného, tak pro lidi, kteří jí obývají. Potkal jsem mnoho chudých lidí v zemích, které jsou pusté a divoké. Potkal jsem mnoho nevzdělaných lidí jejichž hřbety jsou ohnuté pod těžkou prací a nikdo z nich nebyl nezajímavý. Potak jsem ale mnoho vzdělanců a boháčů, jejichž srdce byla prázdná jako ptačí kost a jejichž život připomínal zlatou klec. Z hluboka se nadechnu a rozhlédnu se po okolí. Je krásné být zase v rodné zemi.

han Kar Sem - 21. ledna 2006 11:47

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Usměju se při Basathových slovech. Myslím příteli, že každá zem je zajímavá. Kdyby pro nic jiného, tak pro lidi, kteří jí obývají. Potkal jsem mnoho chudých lidí v zemích, které jsou pusté a divoké. Potkal jsem mnoho nevzdělaných lidí jejichž hřbety jsou ohnuté pod těžkou prací a nikdo z nich nebyl nezajímavý. Potak jsem ale mnoho vzdělanců a boháčů, jejichž srdce byla prázdná jako ptačí kost a jejichž život připomínal zlatou klec. Z hluboka se nadechnu a rozhlédnu se po okolí. Je krásné být zase v rodné zemi.

Vypravěčka - 12. února 2006 08:31

Technická No, máme tu takový malý problém. Všechny příspěvky jsou pryč a není jasné, kdy budou zpátky. Nevím, jak vy, ale já si po těch několika měsících pamatuji jen velmi zhruba, kde jste skončili. Vím, že jste se vydali na cestu z opuštěné vesnice směrem po cestě k hradu. Goran a Krumpir si udělali odbočku na travnatý svah, kde se ještě včerejšího dne pokojně popásal dobytek. han Kar Sem s Rowanou vyrazili napřed a na břehu potoka se setkali s Basathem. Zbytek jede více méně ve skupině za nimi.

Vypravěčka - 12. února 2006 14:26

ha, Rowanna a Basath Vy jste se vydali podél břehu potoka, jak vás Basath vede. Potok jsme nemohli překročit tam, kde jste si mysleli. Lávka spadla, nebo ji možná někdo strhl. Basath vás vede už nějakou chvíli a břeh potoka se stále nemění. Je prudký, kamenitý. Voda teče prudce a hluboko, takže nejde přeskočit ani jinak překonat, pokud člověk nechce riskovat. Břeh potoka je zarostlý kapradím a malými křovisky. Kůň je musí obcházet.

Vypravěčka - 12. února 2006 14:28
	ostatní Vyjedete dál po cestě. Pokud necháte jít koně jen volným krokem, což předpokládám, nebo» ne všichni jsou koňmo a ani osel nezvládá nějak ostré tempo. Pomalu pokračujete po cestě. Goran s krumpirem dokončily průzkum zbytků dobytka rozsápaného vlky.

Marianna Adhwain - 12. února 2006 15:05

Drákul se statečně snaží ukázat, že i on stačí dlouhým koňským nohám. Po nějaké době to však vzdá, protože by s takovou nikam nedošel, protože by ho jeho krátké nožky bolely. Proto o něco zpomalím a ocitnu se zase vedle Beathy. Zamyšleně pozoruji třepotající se oslí uši přede mnou, protože marně pátrám v paměti, o čem jsem to s ní chtěla mluvit. Mám to na jazyku, ale nějakou chvíli jsem se zaobírala tím, jak nejlépe držet Robina. No jistě! Zvednu k dívce oči. "Ehm... jak si jako představuješ to slyšení u barona? To tam jako jen tak půjdeš? Nebo co?" Minule jsem od ní nedostala odpověď, která by mi něco řekla.

Beatha - 12. února 2006 15:13

Sedím mlčky na jednom z koní vojáků. Vše si pokouším srovnat v hlavě. Je toho moc, myšlenky mi bezcílně poskakují a přinášejí jen hrůzu, když si uvědomím všechny souvislosti. A i smutek... smutek z toho, co se děje v této zemi. Tolik otázek a tak málo odpovědí. Koně nijak nevedu, spoléhám, že prostě bude následovat zvíře před sebou. Sedím na něm obkročmo, sukni Marianniných černých šatů mám vyhrnutou do poloviny stehen, takže odkrývá opánky, které mi zhotovil Goran z kůží a kožešiny. Šněrování končí až téměř pod kolenem. Uzdu držím bezděky v rukou. Z myšlenek mě vytrhne až Marianna a její otázka. No ... tak to jsi trefila do černého. Trochu ironicky se ušklíbnu. Povzdychnu si. Nějak si sama nejsem jistá, co udělám, až tam budu, ale vím, že něco udělat musím... Přemýšlím, jestli bude dobré, abych šla za baronem osobně. Podívám se na Mariannu a přemýšlím, jak začít. "Chci vědět, co se tady vlastně stalo a kdo za tím stojí." Začnu tím, co vím...

Marianna Adhwain - 12. února 2006 15:36

Zatvářím se tak, že ani nemusím říkat, co bych chtěla: To si jako děláš srandu. Odpověď mě vůbec nenadchla a nedozvěděla jsem se nic nového. Myslela jsem, že když se tam tak hrne, bude vědět, co chce udělat. Ale zdá se, že to buď neví nebo si myslí, že to nepotřebuju vědět. Budu doufat v první možnost. "No... proto tam asi jedeme, ne? Všichni chtějí vědět, co se tu stalo. Víme, co chceme, ale je tu otázka: Jak toho dosáhneme? Ty vypadáš jako nějaká paní ode dvora, i když tomu ten šat teď nenáleží. " Zarazím se, protože kolem mě právě proběhla myšlenka a já ji musela chytit. Z mého plácání se přeci jen vyloupl nápad, ale v téhle situaci... "Leda bychom ti pořídili pořádné šaty a pak by ti jistě uvěřili, že jsi šlechtična. Protože nás obyčejné lidi by asi nepřijal..." Koukám někam před sebe a více méně říkám svoje myšlenky nahlas. U mě nic neobvyklého.

Beatha - 12. února 2006 15:50

Při poznámce o paní od dvora se v první chvíli trochu pousměji. Jeden z momentů, kdy moje tvář vypadá poněkud starší než na ani ne dvacet let, jako obvykle. Sice jsem už umytá, ale šrábance od trní a větviček z lesa po tvářích i rukou zůstaly, stejně tak na nohách, včetně modřin. Když však Marianna zmíní nápad obléknout mě do "pořádných" šatů, tak se zarazím. Poznal by mě... Nadechnu se k odpovědi. "Ano, tomu by možná uvěřili, ale myslím, že bychom to měli nechat až jako poslední možnost. Nějakou dobu jsem se u dvora pohybovala a věř mi, ženám se tam nikdy neříká pravda. Ženy se nemají zajímat o nepříjemné věci, takže tím bychom si moc nepomohli. Otázka je, kdo má šanci dozvědět se pravdu... a od koho." Začnu přemýšlet nahlas.

Thea - 12. února 2006 15:54

Pomalu jedu za Mariannou a Beathnou, dávajíc na ně obě pozor. Marianna je sice čarodějka, ale protože se stará o Robina, pravděpodobně by pro ni mohl být trochu problém v případě nebezpečí rychle zareagovat. Beatha je, alespoň pokud vím, úplně beze zbraně. Někde před námi jeden Sherll, vede naši malou skupinku, já se ji naopak snažím uzavírat. V případě napadení nebo útoku tak mohou být obě dívky i s dítětem chráněny...

Marianna Adhwain - 12. února 2006 16:12

Zaškaredím se. Jak tak poslouchám, muži jsou ještě horší, než se někde píše. Ta feministka Lynn z Basacku to vystihla přesně... vzpomenu si na jednu z mnoha knih, která se mi dostala do rukou. Ani tahle se neubránila a já ji přečetla. U takového díla velice neobvyklé, že ho autorka mohla vydat, když svět je ovládán muži. "A k čemu tedy ženy jsou? Pro parádu?" zahuhlám rozhořčeně. Čím dál víc se mi přestává líbit fakt, že ona feministka má pravdu skoro ve všem, co se tohodle týká. Nenechám však Beathu odpovědět. "Tím pádem mi velice brzy došly nápady. A vůbec mě to netěší..." Kéž bych byla jako jedna Mistryně. Stačilo by... a nebo možná taky ne.

Beatha - 12. února 2006 16:22

Nepokrytě se ušklíbnu. "K čemu jsou ženy u dvora? Ano, máš pravdu... pro parádu. Pokud jsi šlechtická dcerka, budou tě chovat jako vzácný klenot, aby jsi byla krásná, dobře vychovaná, což znamená pokorná a oni tě mohli dobře provdat. Sňatek je nejlepší způsob upevnění diplomatických úmluv. A pokud jsi tam jako služebná, tak si mladí pánové myslí, že tam jsi pro jejich pobavení a oni tě můžou vohnout, kdy se jim zachce." Podle tónu mých slov je naprosto jasné, že oběma případy chování pohrdám z hloubi svojí duše, těžko jen říct, kterým víc. A s jedním budu mít podle všeho vlastní zkušenosti. Které možná vedly do situace, ve které jsem se ocitla... nahá v lese, pronásledovaná vojáky... uprchlice? Moje myšlenky se zas vrátí ke snaze přijít na způsob, jak zístak odpovědi na otázky, které mě trápí. Pravda je důležitá. "Řekla bych, že nejdříve zjistíme, co se povídá mezi lidmi..."

Marianna Adhwain - 12. února 2006 16:52

Pohrdavě si odfrknu. Snad poprvé v životě nemám radost, že mám pravdu. Opět jsou zažehnuty zelené ohně mladické bojovnosti - hlavně proti věcem, se kterými se nedá nic dělat. Bohůmžel. Můžu si pro sebe jenom něco zaprskat, ale vím, že tím ničemu nepomůžu. "Hnus," zhodnotím to krátce, výstižně a znechuceně. Na chvíli sklopím oči k tvářičce spícího raubiře. "Z tebe nic takového nevyroste. Doufám... Ženský u studny toho napovídaj... stejně vždycky polovinu mají z toho, že 'Jedna pani povídala.' Jak říkala Mistryně, z drbů si musím odmyslet nejmíň deset chlapů z celkovýho počtu," potřesu hlavou nad jejím moudrem, které mi taky nějak záhadně uvízlo v paměti.

Thea - 12. února 2006 19:34
	Nad rozhovorem těch dvou se musím chtě nechtě pousmát. Do hovoru ale nezasahuji, jen jej poslouchám...

Goran - 13. února 2006 09:30

"Dávej si bacha na to, co po tobě bude chtít vytvořit, jestli tam fakt pudem. Nebylo by ani trochu příjemný skončit nějakým tvým cajkem. To bych se radši nechal roztrhat vlky, to je aspoň přirozený." Zakončím hovor s Krumpirem a udělám další dlouhý krok. Blížíme se k cestě jako ztělesnění toho, o čem se přijíždějící dámy baví. Když k nám dojedou, jen kývnu na Sherlla, nebo» se domnívám, že v jeho pohledu je dotaz na mrtvá zvířata, od nichž přicházíme, ale jist si tím nejsem. Mariannu s dítětem sjedu docela zaujatým pohledem a ještě o poznání zaujatějším vyjedu po nožce Beathy vzhůru. Jako bych se nikdy neodpojil, srovnám své kroky s pomalým postupem ostatních. Tady zatím ještě můžem jet pospolu. ... Hmmm ... ta divoženka vzadu by taky stála za hřích ... V hlavě mi poletují tyhle i jiné myšlenky a já se nijak nesnažím je třídit. Teď mi do tváře vane mírný větřík a je mi všechno jedno.

Sherll z Númeronu - 13. února 2006 12:07

Pomalu vedu svého koně po cestě tak, abych udržoval stále stejnou vzdálenost od zbytku skupinky. V případě nebezpečí, abych mohl včas varovat a také přispěchat na pomoc. Ale, ... sám nevím proč dělám z toho všeho takové divadlo. Mohu klidně jet ve společnosti dam a nic by se nestalo. Ti, jež šli napřed by nás určitě varovali a navíc se neobávám nějakého nebezpečí. ve zdejších krajích je spíše mrtvo, než-li živo. Nevím!? ... Snad jde o zakořeněný zvyk a nebo chci být prostě jen sám. Sám, abych si mohl uspořádat myšlenky. Netrvá dlouho a začnu něco rozeznávat v dáli. Myšlenky rozebírající mé osobní pochybnosti jdou okamžitě stranou, jako by to byl nacvičený tah. Přimhouřím oči. Něco se děje!... Nebo stalo? Okamžik nejistoty a tápání ve tmě a pak... vše docvakne a přesně zapadne tam, kde má. Obraz je úplný. Ze zeleného svahu pokrytého prapodivnou směsicí květů se téměř okamžitě stálo pohřebiště dobytka. Krvavé žně. Cuknu uzdou... Morion téměř okamžitě zastavil, jako by na tento povel čekal. Určitě ucítil zápach krve mnohem dříve. "Co se to tady vlastně děje?" probleskne mou hlavou. Zatímco zbytek skupiny se blíží. Slyším už zbytky jejich hovoru. Můj pohled se teď neupíná k mrtvým zvířatům, ale k postavám, které přicházejí k cestě. Nějak si nemůžu vybavit jejich jména, ale určitě je znám je. Od dnešního rána. Všimnu si pohledu Barbara o odpovím mu také přikývnutím. "Lidé nebo divoká zvěř má na svědomí tenhle masakr?" nedá mi to a po chvilce se přeci jen zeptám. Byl blíže tomu všemu. Možná má nějaké bližší informace. "Zvířata podle mne loví z hladu...doufám...tohle by nedokázala ani smečka vlků...nebo snad ano!?" přeletí mi mráz po zádech až sebou prudce zatřesu.

Thea - 13. února 2006 13:26
	Když se k nám Goran přiblíží, pozorně ho sleduji, netvářím se zrovna nějak přívětivě. Tenhle člověk (barbar) je mi už od začátku vysoce nesympatický, nevěřím mu ani slovo. Pak však mou pozornost zaujme ona hrůzostrašná podívaná, Sherllova otázka je celkem na místě.

Goran - 13. února 2006 13:52
	"Vlci." Odpovím s prostým pokrčením ramen. "Měli hlad ... a my v noci štěstí, že se tu popásal ten dobytek." Dodám po chvilce. Přestože nevím, jak by to mohlo někomu z téhle skupiny prospět, nebo» rytíři ani ženský s vlky bojovat nebudou, snad jen té bojovnici vzadu, dodám. "Smečku normálních vlků vedl jeden trochu přerostlý."

Beatha - 13. února 2006 14:23

Z pokračování v rozhovoru s Mariannou mne vyruší Goran a Krumpir, kteří přicházejí od svahu. Jeho pohledu na mojí nohu si moc nevšímám. Začínám si pomalu zvykat, že ohradit se, znamená v jeho případě zvýšit jeho snahu, o čož nestojím. Poslouchám jejich rozhovor týkající se dobytka. Je spíše s podivem, že tu dobytek přežil tak dlouho. Dříve či později musel padnout za obě» divokým zvířatům. Jen trochu po Goranovi střihnu pohledem, když se zmíní o štěstí v noci, abych se ujistila, že to neměla být narážka na mou osobu. Ale jeho další zmínka o velkém vlkovi mne přivede k otázce. "Už jsi se někdy setka s takhle velkým vlkem?" V tónu je cítit trochu zvědavosti.

Goran - 13. února 2006 14:54

Beathina otázka mi docela přkvapí. Většinou mi ženy buď schválně provokují okázalou ignorací mých slov, nebo se snaží mlčet, abych si jich nevšiml. Proto se otočím přímo na ni a zasměju se. "Setkal sem se s lecčíms." Zabručím a pokrčím rameny. "Bojoval jsem s medvědy, jednou dokonce se třemi vlky najednou ... je ale pravda, že tenhle vlk by se mohl menšímu medvědovi docela dobře rovnat a takovýho jsem teda nikde jinde neviděl."

Beatha - 13. února 2006 14:57
	Trochu se ušklíbnu, když Goran do svojí odpovědi zapojí notný díl vytahování, ale nechám to bez komentáře. Ten by stejně vyvolal jen další dávku chvástání. Spokojeně se usměji, když horal nakonec přizná, že s podobným vlkem ještě neměl tu čest. "Takže je hodně velký? Myslím tím ... nepřirozeně?" Vyzvídám dál. "Viděl jsi ho, nebo tak usuzuješ jen ze stop?"

Goran - 13. února 2006 15:09
	"Beru to podle stop. Byl těžkej, tedy velkej. Hodně." Odpovím, aniž bych se zmínil o tom, že v noci jsem ho možná i viděl. Možná nemám rád a na to si já nehraju. "Co myslíš, jsem já nepřirozeně velkej?" Zeptám se dívky a ještě se trochu narovnám. Opravdu nevím, co považovat za nepřirozené a co ještě akceptovat jako za určitých okolností normální. "Spíš bych řek, že byl zdravej a dobře živenej."

Beatha - 13. února 2006 15:28

Přikyvuji, když Goran hovoří o stopách. Nad jeho otázkou ohledně jeho velikosti se usměji. Povytáhnu jedno obočí a sjedu Gorana pohledem od hlavy až na zem. Jakobych si ho pečlivě prohlížela, srovnávala jak moc je nebo není velký. Nakonec se ušklíbnu. "Hmm... viděla jsem i větší chlapy než jsi ty." Konstatuji. "Přece ale i když je vlk dobře živený, může vyrůst jen do určité velikosti, ne?" Zajímám se dál.

Marianna Adhwain - 13. února 2006 15:36

Návrat Gorana mě dvakrát nepotěší, protože stejně jako k Rowanně k němu necítím ani špetku sympatií - zato hromadu opačného pocitu. Zachmuřeně se po něm podívám. Ačkoli mě vztek přešel, stále mám na paměti to, jak se mě chtěl zbavit, aniž by se mě zeptal. Jo, tak tenhle by přesně patřil k mužům, kteří zneužívají tu druhou skupinu žen u dvora, zaškatulkuji si hned "nový" poznatek, ale to už se začali bavit o něčem jiném. O něčem, co se mi taky dvakrát nezamlouvá. Masakr dobytka. Jsem ráda, že jsem nemusela spát venku jako několik předchozích nocí, když jsem nestihla dojet do nějaké vesnice. Zážitky, které bych si nerada zopakovala. A kor ne s přerostlými vlky. Kouknu na Beathu, protože se právě zeptala. Nejsem žádný lovec, ale i tak mi nehraje, že by obyčejný vlk dosahoval velikosti malého medvěda. Leda v pověstech. Nebo vlkodlak. "Ale proč neulovili jednu krávu a nesežrali ji celou?" ozvu se i já. Tak nějak mi nejde pochopit vlčí plýtvání. Vždy» většinou strhnou jenom jednu kořist ze stáda. Pokud to není příliš velká smečka... Ale možné by to bylo, vždy» nastane zima, a to se kořist shání špatně. Víc tlam... raději nemyslet.

Thea - 13. února 2006 15:43

"Dobrá připomínka - a tady pravděpodobně leží největší problém," ozvu se poté, co se Marianna podivuje nad chováním oné smečky. "Pokud by to byli hladoví vlci, skutečně by zardousili a sežrali jen pár krav, ne celé stádo. Tohle," kývnu směrem k "popravišti", má na svědomí něco... inteligentního. Nebo někým ovládaného," vyřknu svoji hypotézu a čekám, co na to ostatní, zejména pak Goran. Nehledě na mé antipatie k tomuto členovi naší výpravy musím uznat, že s divokými tvory má pravděpodobně více zkušeností jak já.

Goran - 13. února 2006 16:15

Pohlédnu na tu provokatérku na koni a nadechnu se, že odpovím. Mrška ... ale naběhl jsem si sám. Zareaguji tedy až na její přímou otázku. "Čerti vědí ... u nás takovýhle nejsou. Ale tam nejsou ani vládci, který vyvražďujou vesnice. Prostě jinej druh. Jedněch i druhejch." Když se zeptá i zrzka, trochu zpomalím, abych šel vedle ní. "Byly to jenom krávy. Stály a vlci měli příležitost. Věděli, že tohle žrádlo jim neuteče, jinak by samozřejmě útočili všichni na jednu ... takhle to měli snadný. A třeba pospíchali ..." ... za mnou. Zbytek věty zanikne v bručení. "Co malej? Zvládne cestu?" Nakloním se nad Robina a překvapivě jemně svým hrubým prstem odhrnu kus látky, jež jej zavinuje. Pokud s ním Marianna uhne, nepokouším se o to za každou cenu. Místo dalšího provokování odpovím i bojovnici. "S vlkama to tak jednoduchý není. Většinou nezabíjejí zbytečně. Hmm ... většinou ... Někdy se ale v průběhu zabíjení mění v bestie, které trhají, dokud je co. Není to často, ale viděl jsem případy potrhaných ovcí, na kterých zůstalo tolik masa, že by nasytilo minimálně ještě dvě smečky srovnatelný s tou, která to provedla. U nich neplatí vždycky obdobný chování ... ale inteligentní, to oni zase jsou, to jo."

Marianna Adhwain - 13. února 2006 16:15

Zamyslím se nad tím, co Goran říká. "Takže je možné, že by se sem vrátili? Dneska? Kořist mají ulovenou..." Chci se ujistit, že krvelačná smečka bude, ačkoli budu v jiné vesnici, co nejdál ode mě. Zvířata mám ráda, ale jenom tehdy, když mě nepovažují za zákusek po hovězím. A ani Theina hypotéza není dvakrát optimistická. Samozřejmě, i to by bylo možné, ale všechno jsou to jenom dohady. A na dohadech se nedá stavět posudek. Achjo. Nesnáším, když něco nevím. Jsem tak zabraná do svých myšlenek, že stěží zaregistruju Goranovu otázku. A nestihnu reagovat instinktivním přitáhnutím Robina více k sobě. Proto mi z očí jenom šlehnou blesky jako divoké kočce, co brání svoje kotě. "Dokud spí, je to dobrý, Ale obávám se, že za chvíli se bude dožadovat jídla. A nebo jiných nepříjemných věcí..." nakrčím trochu nos, protože bude nějakou chvíli trvat, než si zvyknu na přebalování.

Beatha - 13. února 2006 16:20

Očekávám, že Goran se na poznámku o velikosti mužů ozve, něco takového si přece nemůže nechat líbit. Vidím, jak se mu na okamžik zablesklo v očích, ale nakonec dal přednost vážnějšímu tématu k hovoru. Vím, že jsem si do něj rýpla, ale nemohla jsem si to odpustit... jeho otázka k tomu přímo sváděla. Nutnu přiznat, že mi to docela zvedlo náladu. Jenže tu mi zas srazí zmínka o vyvrařďování vesnic... a místních vládcích. Sklopím hlavu. Ne, to přece nemůže být takto... Ne! Nebo... ano? Chvíli jedu mlčky, zabraná do vlastních myšlenek. Pak zvednu hlavu. "Neměl bys trochu vody, Gorane?" Je vidět, že jsem pobledlá.

Vypravěčka - 13. února 2006 16:26

Děcko v povijanu spokojeně spalo, jen občas si něco zamumlalo pro sebe, či se zavrtělo. Idyla skončila, když se nad ně Goran naklonil a odtáhl cíp látky z jeho obličejíku. Chlapeček otevřel oči, zamžoural na horalovu tvář nad sebou... a asi s jeho vzhledem nebyl tak docela spokojen, spíše ho vystrašil. Protože nejprve začal kňourat, nářky však během chvíle nabraly na intenzitě. A maličký se s obdivuhodnou silou rozeřval na celé kolo. Stejně tak se začal i daleko víc vrtět, takže jednou rukou ho Marianna neudrží.

Goran - 13. února 2006 16:34

"Nevrátí ... teda neřek bych, že se vrátí. V zimě by se o tom mluvit dalo, ale teď je ještě v lesích zvěře dost. Budou lovit čerstvou. A ... a sakra." Odsunu se z Robinova zorného úhlu a pokud možno i ze zorného pole čarodějky. Tak to nám (mně) ještě chybělo. Ústup jsem volil stranou, ale Beathina prosba mi nutí vrátit se zpět. Za chůze odepnu z přezky na vaku už téměř prázdný měch a podám jej dívce. "Něco málo tam zbylo. Je štěstí, že není horko. K pití to bude, ale čersvou jsem nevzal." Poškrábu se za uchem a opět se podívám na Robina. Ovšem celé to mělo za výsledek jen spršku nenávistných pohledů mých souputníků. "Jinak ale voda bude. Kde je les, je voda." Pokračuji raději zcela zbytečnou úvahou o potenciálních vodních zdrojích v okolí.

Marianna Adhwain - 13. února 2006 16:43

"Jedeš od něj!" obořím se nečekaně ostře a hrubě nejdřív na Gorana, který to všechno způsobil - ještě než stačí uhnout. Jak jsem předtím zareagovala pomaleji, teď to bylo bleskové. Možná bych byla schopna překousnout, že se ho takhle bez dovolení dotkl, kdyby se nestalo, co se stalo. Robin mi začne připadat jako živé stříbro. Proto musím zastavit, abych ho nepustila. Drákul by si totiž při chůzi mohl přišlápnout otěže, což nechci. Dám se do utěšování dítěte. Nad sebou vidí akorát mě a je jemně pohupováno u mých prsou. "Ššš... já vím, ošklivej zarostlej chlap... nedivím se, že ses lekl. Já bych se taky lekla, tohle na mě sáhnout ze spaní..." říkám konejšivým a zúčastněným tónem Robinovi. "A jestli na tebe ještě jednou sáhne, připálím mu jeho chlupy. Co říkáš?" usměju se i přes svá slova něžně. Avšak když střelím rychlým pohledem na Gorana, jestli je dostatečně daleko, je jasné, že to příště opravdu udělám. A že by dobře hořel, protože jich má na sobě hafo.

Vypravěčka - 13. února 2006 16:53
	Po chvilce konejšení přestalo mimino řvát tak hrozně, jekot se změnil na pláč a ten se postuoně utišil na nářek. Přitulil se k Marianniným prsoum a začal do nich drcat hlavičkou, otáčet jí ze strany na stranu, jakoby něco instinktivně hledal. Asi by chtěl nakrmit...

Beatha - 13. února 2006 16:57

Při pláči dítěte jen zatnu zuby. Děti prostě někdy pláčí... Ale i já se po Goranovi podívám za to trochu nedůtklivě. Vezmu si od něj měch s vodou s gestem někoho, koho bolí hlava. "Děkuji." Ale než odzátkuji a napiji se, ještě poznamenám. "Myslím, že by ses od toho malého zbojníka měl držet raději dál." Goranova poznámka o lese mne přivede na nápad. "Vyznáš se dobře v přírodě? Nemyslím jen v horách, ale tak... prostě v lesích..." ... možná bych potřebovala průvodce.

Goran - 13. února 2006 17:08

"Vzbudil se hladem." Zabručím polohlasně tak trochu rouhačskou myšlenku. Za každou další terénní vlnou se rozhlédnu, zda neuvidím něco zajímavého. Jabloňový sad by nebyl k zahození, nebo švestkový. Vůbec netuším, zda by se to dalo nějak mrněti rozmačkat a zda by to jedlo, ale docela rád bych ho něčím umlčel a kdyby si pošmáklo, byl bych rád. Ale kdo ví, co takovíhle skří»ata jí. Čím víc se však vzdalujeme od vesnice, stává se to méně a méně pravděpodobné. "Není rozdíl mezi lesemu nás a tady ... teda žádnej podstatnej." Ujistím Beathu a zírám na ní, jako by se mi zaptala na tu nejzákladnější věc. "Já jsem les a les je já. Proč se ptáš?"

Marianna Adhwain - 13. února 2006 17:21

Je až s podivem, jak rychle dokážu změnit výraz, když se znovu podívám na Robina. A pak zase na Gorana, který se ozval. Kdejaká rozvzteklená šelma by mi mohla závidět. Jen mi chybí stojaté uši, které bych mohla sklopit. "Já ti dám hlady!" prsknu. "Vošklivej jak hřích," zamumlám si a věnuji se dítěti, které by se rádo napilo z "matčina" prsu. Ale to má smůlu, protože já mlíko nemám. Chvilku přemýšlím, jak sesednu, aniž bych musela někoho otravovat. Pevněji chytnu chlapečka a přehodím nohu přes oslí krk. Při dopadu trochu zavrávorám, ale už se přehrabuju v zavazadlech, abych našla "kojící plenu" a měch s převařeným mlíkem. V gestu já teď nikam nejdu si sednu na trávu u cesty, Robina na klíně. Stejnou metodou jako předtím začnu dítě krmit, čímž snad na chvíli utiším jeho kňourání.

Thea - 13. února 2006 18:08

Trochu zamračeně sleduji Goranovo počínání a ani se Robinovi nedivím, když vzápětí spustí svůj ohlušující křik. "Přístě se od něj drž dál, Gorane, nechceš-li ohluchnout," ozvu se a trochu útrpně si povzdychnu. "Nebo něco horšího," dodám se zamumláním už spíš jen pro sebe a pomalu přijedu k Marianně. Té se mezitím podařilo Robina trochu umlčet, což mě překvapí a potěší, vůbec nechápu, jak to tak rychle mohla dokázat. "Jak dlouho to bude trvat? Máme zastavit, nebo je pak doženeme?" zeptám se, stále sedíc na koni a předklánějíc se k Marianně. Je však více než jasné, že já se od čarodějky a toho malého uplakánka rozhodně nehodlám hnout.

Sherll z Númeronu - 13. února 2006 18:49

"Měli jsme v noci štěstí?"... zamrkám zmateně na Barbara. Překvapuje mne s jakou klidností to všechno bere..."Já procestoval kus světa a nic podobného jsem ještě neviděl. Hm...Nepochybuji, že tento muž má mnohem větší zkušenosti, co se týče přírody a chování zvířat, ale mě tohle vysvětlení rozhodně nestačí. Připisovat to hladu? Ne, ne...ne!" Zamlaskám a nasměruji koně blíže ke kraji cesty, tak aby kolem mne mohli všichni klidně projít. Morionova chůze je značně nejistá. Pach krve a mršiny v povzdálí mu nedělají dobře - má strach. Odfrkováním a pohazováním hlavy se mi snaží dát najevo svůj nesouhlas s mým rozhodnutím. Znova se zadívám na tu scenerii. "Vlci jsou nejhorší lovci ze všech zvířat...to zase vím já. Jejich síla se rovná počtu a jejich strategie je velice prostá...uštvat a zamordovat. Kráva není zase tak blbá, zvláště, když ji jde o život. Smečka by rozhodně nedostala celé stádo...Hm...a ten obrovský vlk. Velikost malého medvěda?! Zvláštní"... Ze zamyšlení mne rázně probere koníkovo nervózní poskakování. "No jo, no jo...vždy» už taky jdeme...já vidím, že už jdou pryč. Klid!" pokusím se ho uklidnit a znova zamlaskám. Pobídnu hřebečka do lehkého klusu a zařadím se za průvod mířící na zámek a do podzámčí. Připojím se zrovna ve chvíli, kdy se Marianna a Thea oddělí kvůli malému. "Nějaký problém, madam?..." zeptám se trochu zbytečně. Snad hluboké přemýšlení mi zatemnilo mozek. Uvědomiv si včas své hloupé otázky rychle doplním ..."Pokud chcete, tak to robě můžete nakrmit v sedle? Osla přivážeme k Morionovi a já se klidně projdu...ehm...stejně jsem Vám slíbil projížďku...hm?" pokusím se o klidný přednes. Však mé lehké rozpaky jsou znát. O dětech toho moc nevím a nerad bych se nějak spltl. Vždy po mě vyžadovali přestnost a rozhodnost. Podle mne je chůva vždy nejlepším řešením... vlastně i já jsem takhle vyrostl.

Marianna Adhwain - 13. února 2006 19:08

Zvedno oči ke Thee, která je teď ještě větší, protože sedím na zemi a ona na koni. Musím zaklonit hlavu. Pokrčím rameny, zatímco Robin hladově, ale ne dvakrát š»astně, protože to není matčin prs, saje plenu. "Tak dlouho, dokud se nenakrmí. Co já vím, jak moc velký má hlad." To už se k nám zase připojí ten muž z rána, na kterém jsem společně s Beou vymohla, aby šel s námi a aby mi jednou dovolil svézt se na tom překrásném zvířeti. Aspoň ten má trochu vychování. Chtě nechtě se musím nad jeho rozpaky uchichtnout. Každý muž se chová divně, když je poblíž dítě. Prý mě dědeček jednou málem upustil, když jsem začala ječet. Zajistím měch a na chvíli Robina ošidím o cumlání látky, potože se potřebuju zvednout. To se neobejde bez kňourání a vztahování ručiček za zdrojem mléka. "Proč by ne? Jenom jsem si vyjížďku představovala jinak. Ono... s Robinem se nedá pořádně projet. Jenom kdybyste mohl..." Naznačím, že potřebuju na koně nějak vysednout. Ale s dítětem to půjde těžko - to se podívám na Theu, protože ač nám dělá garde, na chvíli by ho podržet mohla - a třmeny jsou na moji výšku přeci jen moc vysoko.

Sherll z Númeronu - 13. února 2006 19:54

"Jistě?!" odpovím nejistě a sesednu. Okované boty zacinkají o kameny na cestě. Nejsem si zrovna jistý jednou věcí - Podívám se tázavě na obě dámy a skousnu ret. "Chce vysadit rovnou z náruče nebo udělat stoličku? Možná bych ji dokázal vyzdvihnout"... napadne mne první myšlenka, za kterou následuje hned další ..."Nebo mám podržet to dítě a udělat stoličku?...eh… raději to dítě brát nebudu. Co kdyby?... to raději tu smečku vlků." zatřesu hlavou a uchýlím se k neutrálnímu řešení. "Počkám… Raději první upravím sedlo... bude to jistější." rozhodnu po nedlouhém váhání a vydám se tak učinit. Nejprve sejmu ze sedla meč a ten si upevním k pasu. Mohl by jim znepříjemňovat cestu. Potom zkontroluji podbřišník, který by mohl být uvolněný a začnu zkracovat třmeny, tak aby byly pro dívku akorát.

Marianna Adhwain - 13. února 2006 20:28

"Podrž ho, prosím," vnutím Thee do náruče uzlíček. I když se to snaží skrývat, několikrát mi neuniklo, jak se zničeho nic zatvářila, když ho dostala do ruky. Pousměju se a počkám, až Sherll přestane zápasit se všemi těmi popruhy. "Já... jezdím bez třmenů. Ale to už je jedno," dodám, když vidím, že už je přibližně zkrátil na mou délku. Tázavě se na něj podívám, jak mě hodlá dostat do sedla. Jenom doufám, že rychle, jinak se Robin zase rozkřičí.

Thea - 13. února 2006 21:16

Jen naprázdno otevřu a zase zavřu ústa pod záminkou zaprotestovat, ale to už mi malý přistane v náručí (Marianna se sice musí dost natáhnout, aby ke mně dosáhla, kupodivu se jí to však podaří velice rychle a obratně). "Jasně," zamumlám a uchopím Robina trochu pevněji, aby mi snad nevypadl. Shlédnu ke klučinovi a pousměju se. Jakmile si to však uvědomím, rychle se podívám jinam a na tvář se mi vrátí neutrální výraz. Tak si pospěš, Marianno, pobízím čarodějku v duchu.

Goran - 14. února 2006 08:01

Stejně jako Sherll se zaobírám úvahami o vlcích. Tahle hostina byla tou přirozenější částí jejich chování. Ale co mělo znamenat to v noci ve vesnici? Kráčím pomalu a zamračeně. A Beatha o tom něco ví, ale nevypadá, že by nám to chtěla říct. Skoro to vypadá, jako by ji ... Zakroutím hlavou, nebo» tohle si připustit nechci. S povděkem kvituji, že Marianně se podařilo mrňouse trochu uchlácholit a dokonce se odvážím na ni i na Theu otočit, aniž bych se obával dalších sršících pohledů. Ale docela jim to s ním jde. Nakonec, komu jinýmu by to mělo jít, jsou to ženský, maj to v krvi. Kráčím pomalu, vcelku klidně. Jen se stále rozhlížím, jako bych něco očekával. A taky očekávám. Neočekávatelné. Jako ostatně neustále. Jen díky tomu jsem ještě naživu.

Sherll z Númeronu - 14. února 2006 10:31

"Bez třemenů?!"... zopakuji po dívce s nádechem pochybností a překvapení. Zvednu oči od sedla a s úsměvem se podívám na Mariannu, která se sebejistě postavila ke koni. To, že dívka jezdí na koních není nic zvláštního. Přeci jen jsem viděl nedávno Beathu, ale u tak drobné dívky, jako je Marianna, mne to trochu udivuje. "Tak tedy bez třmenů"... zkonstatuji, když si prohlédnu odhodlanost v jejím pohledu. Dle přání,… schovám třmen pod sedlo. "Dáváte přednost ženskému způsobu jízdy nebo...ehm... jezdíte takzvaně obkročmo?" zeptám se a obejdu koně na druhou stranu (tedy k Marinně), abych mohl schovat i druhý třmen. Přičemž samozřejmě nezapomenu pochválit koně poplácáním po šíji.

Marianna Adhwain - 14. února 2006 12:46

"Díky," řeknu ještě směrem k tetce Thee. To už je ale rytíř překvapen tím, že jezdím bez třmenů. Já se zase dívám tak, jako by to nebylo nic zvláštního. "Tak," kývnu hlavou rázně, "bez třmenů." Mezitím opatrně, ale beze strachu, přejedu po lesklé šíji koně. Končně nebudu vypadat jako šašek v průvodu pánů. Kdybych tak mohla mít taky koně... ale zbyl na mě jenom Drákul. "I na oslovi jsem jela obkročmo. Kdybych jezdila, jak vy říkáte, po žensku, natloukla bych si nos. Nevím, kdo to vymyslel, ale moc chytrý nebyl, protože je to velmi nestabilní. A třmeny jsou příšerná věc..." Poslední větu si zamumlám spíš k sobě, jako by s bolestivou vzpomínkou a nepěknou zkušeností.

Vypravěčka - 14. února 2006 14:45

Cesta se z louky po břehu potoka stočila do lesa. Potok se vzdálil už na louce, takže čerstvá voda nikde kolem není. Krajina je kamenitá a kopcovitá. Kamenité svahy se zařezávají do úzkého údolí, kterým se vine cesta... ideální místo na přepad, kde není kam uniknout. Na obou svazích jsou četné velké balvany, nebo polomené stromy, za kterými by se mohl kdokoliv skrývat. V lese je tišeji než na volném prostanství. Ticho a klid ruší občasný křik ptáka, nebo zapraskání stromů. Celkově působí místo spíše tísnivě.

Beatha - 14. února 2006 14:54

Události kolem dítěte odvedou pozornost i Goranovu, takže nemusím odpovědět na jeho otázku. Všimnu si, jak se Goran po mně čas od času podívá... podmračený, zkoumavý pohled. Jak by se snažil objasnit záhadu, která se mu příliš nezamlouvá. V mých očích, ani výrazu však není o nic víc, než co v mých slovech... prostě mě jen zajímá, co se tu děje a vlci s tím souvisí. Když na nějakou chvíli zastavíme, než se Marianna přesídlí z osla na koně, rozhlédnu se kolem, po svazích. Kůň nejistě zafrkal a začal neklidně přešlapovat. Podobně jako Sherllův, i on by odtud byl nejraději pryč, možná ve vzduchy cítí něco, co my ne. Pohladím ho a popleskám po šíji. "Jen klid, jen klid, Hodný..." Stále se rozhlížím kolem nás.

Vypravěčka - 14. února 2006 15:03

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Rozhlížíš se kolem sebe po svazích. Tohle místo se ti vůbec nechce líbit, přesně takové by sis vybral na útok ze zálohy na podobně hloupou skupinu, co by tu zastavila. Svahy se zvedají prudce, cesta je mezi nimi stísněná, úzká, že vůz se čtyřspřežím by se tu neotočil. Po svazích balvany, za kterými není těžké se skrávat. Mnoho povalených stromů, mnoho úkrytů a nepřehledných míst. Také je tu podivné ticho. Nikomu jinému to asi nepřijde, jen koním. A jejich nervozity si všiml Sherll a Beatha. Občas zaslechneš zapraskání dřeva. Nic zvláštního, v lese se praskavé zvuky ozývají, ale něco na tom v tobě napíná struny pozornosti. Připomíná ti to noci, kdy jsi se štval po horách za Lovcem. On vás viděl, ale ty jsi ho vidět nemohl až do poslední chvíle, kdy se další z chlapů skácel k zemi probodnutý jeho oštěpem. Pak jsi zaslechl jiné prasknutí... větvičku, na kterou někdo šlápl. Podíval ses tím směrem... a snad se ti to zdálo, nebo ne... zahlédl jsi na zlomek okamžiku velkou vlčí hlavu pokrytou tmavěšedou srstí. Podíval se na tebe, jak by se ti vysmíval a pak zmizel za úrovní jednoho kamene. Beatha se v tu chvíli dívala stejným směrem.

Sherll z Númeronu - 14. února 2006 15:17

Morion spokojeně zafrkal, když ho čarodějka pohladila po šíji. Zdá se, že si Mariannu oblíbil docela rychle, což je zajímavé. Pokud by se totiž dala jeho povaha shrnout do stručného obsahu, pak by tam určitě stálo - dost nedůvěřivý, někdy až vychytralý, ale věrný. Na znamení přátelství se o dívku otřel hlavou. "Myslím, že se mu líbíte." okomentuji koníkovu reakci. "Jinak,…ohledně způsobu sezení Vám zajisté rozumím, madam." pokývám hlavou, i když ohledně třmenů mám jiný názor. Mě naopak hodně usnadňují práci s mečem a štítem,... za jízdy. Onehdy mě zase díky nim nesundali ze sedla. Podle mne jsou vlastně velice užitečné. Nechám si však tento poznatek pro sebe a raději uvážu otěže, na dračí uzel, k hrušce sedla. "Tak...vše připraveno"... poznamenám nakonec a přikleknu k boku koně. ..."Váš kočár čeká." usměji se a udělám Marianně z rukou stoličku.

Marianna Adhwain - 14. února 2006 15:55

Musím udělat krok stranou, abych nespadla. Sice to bylo přátelské otření se, ale stejně, takový velký kůň ve chvíli nepozornosti dokáže i jemným strčením odstrčit pryč. "Však ty se mi taky líbíš, jenom příště trochu s citem," řeknu do černého ucha a přejdu k Sherllovi. Ze stoličky se kupodivu obratně - na dívku, která dle všeho strávila posledních několik let zahrabaná po uši v knihách - vyhoupnu do sedla. Stejně jako na oslovi i já musím mít jako Beatha vyhrnuté své smaragdové šaty. Pořádně se uvelebím a pevně nohama stisknu koně, když neklidně přešlápne a pohodí hlavou. "Ne že mě shodíš. Ha, konečně jsem větší," zazubím se ze hřbetu koně. Konečně Theu zbavím Robina a on opět skončí v mém náručí. Měch s mlékem zavěsím na hrušku sedla. "Tak co, máme ještě hlad?" zkusím, jestli bude chtít pít.

Sherll z Númeronu - 14. února 2006 16:33

"Výborně...zdá se, že jezdit opravdu umí"... pomyslím si, když dívka vyskočí do sedla. ..."Možná ji podceňuji." Mou povětšinu dnešního dna zachmuřenou tvář zbrázdí konečně upřímný usměv a já se napřímím. Až těžké vybavení na mých zadech zaskřípe. "Paní, můžeme vyraz"… zaseknu se v půli věty ..."ehh…vlastně ne. Ještě osel." rychle se opravím. Nějak jsem na Mariannina společníka pozapomněl. Zatím co si dámy prohazují to malé skřítě, tak já se postarám o osla. Doufám, že se neukáže ta pověstná oslí tvrdohlavost. Nechtěl bych tu strávit den s protivným zvířetem. Přivedu Oslíka blíže a jeho ohlávku, otěže či lano upevním pevně k sedlu. Pohyb koně by ho měl donutit k poslušnosti. Teď už je vše kompletní. S povelovým zamlaskáním vyrazím za zbytkem skupinky. Morion mne automaticky následuje. Nemusím jej vůbec držet.

Vypravěčka - 14. února 2006 16:44

Mrně není z ustavičného předávání z ruky do ruky ve chvíli kdy by chtělo jíst, a kdy podle jeho názoru bylo jídlo na dosah... v podobě Marianniných prsou, nikterak nadšené. A to také začalo dávat hned najevo. Natahovat moldánky a kňourání se začíná zas nebezpečně blížit jehoku pověstných sirén. U They tak spokojené není, přeci jenom pod jejím oděvem bojovnice cítí teplo mateřského těla daleko méně. Natahuje ručičky a snaží se zachytit něčeho známého, pokud možno vhodného ke kojení. Hlavičkou šije reflexivně ze strany na stranu, aby mu případný zdroj mléka neunikl. To vše poněkud znesnadňuje manipulaci s batoletem. Nakonec je zpět v náručí Marianny, ale pokud má krmení proběhnout v klidu, kůň by měl zůstat stát, nanejvýše jít jen velmi zvolna. Navíc se dá pak očekávat ještě jedna událost... přeci jen, co jde dovnitř, musí i ven... Osel se na Sherlla podíval tázavým pohledem, zastříhal ušima, jak by zvažoval co dál, ale snad ani jemu se moc nezamlouval pláč děcka, takže se nakonec bez větších potíží nechal "zapřahnout" za koně, i když vrhl po muži jasný pohled, že tohle je tedy velmi pod jeho oslí úroveň.

Thea - 14. února 2006 22:24
	"Správně, jen jdi hezky k mamince," oddychnu si, když se Robin vrátí Marianně do náručí. Pořád mám pocit, že bych mu mohla nechtěně ublížit, třeba ho upustit. Stačí už jen to, že se mu u mé osoby nelíbí zdaleka tolik jako u čarodějky. "Shelle, jestli chceš, tak já Drákula vezmu," nabídku se pak, abych si nepřipadala v této čtveřici tak trochu navíc a zbytečná.

Marianna Adhwain - 14. února 2006 22:42

"Nejsem žádná paní, ale Marianna. Jestli si nepamatujete moje jméno, měl jste se zeptat." Neustálé, ještě ke všemu nepravdivé a neoprávněné, titulování se mi moc nelíbí. Připadám si divně. Kňourajícímu dítěti zacpu pusu cípem pleny. "Nekňuč. Vždy» už jsi u mě. U tetky se ti nelíbí? Má na sobě moc železa, že..." mluvím zase k Robinovi. "Tetku" jsem zmínila schválně, když mě už nazvala matkou. Ale narozdíl od They mi to nevadí. Kvůli krmení dravé zvěře - Robina - budeme asi zaostávat, protože kůň nesmí jít moc rychle, abych se refila a vůbec.

Thea - 14. února 2006 23:17
	Nad čarodějčinou poznámkou se jen ušklíbnu, stejně nemá smysl se s Mariannou dohadovat. Tvrdohlavá je asi stejně jako ten její osel. Vrána k vráně sedá... pomyslím si vesele, ale nemyslím to nijak zle.

Rowanna - 15. února 2006 01:18

soukromá zpráva od Rowanna pro Pokračuji s oběma muži. Nálada mi pomalu stoupá, když se s nimi nemusím vybavovat a poslouchat narážky a tak brzy zvolním tempo a připojím se k nim. Mlčím a ve tváři se mi zračí něco jako úsměv...překvapivě. Sleduji pozorně druhý břeh a řeku, ale občas mou pozornost zaujme místní flóra a fauna. Sem tam juknu na oblohu a pak se zase pohroužím do nějakých vlastních myšlenek, které úsměv v mé tváři jen podporují.

Rowanna - 15. února 2006 01:18

soukromá zpráva od Rowanna pro Pokračuji s oběma muži. Nálada mi pomalu stoupá, když se s nimi nemusím vybavovat a poslouchat narážky a tak brzy zvolním tempo a připojím se k nim. Mlčím a ve tváři se mi zračí něco jako úsměv...překvapivě. Sleduji pozorně druhý břeh a řeku, ale občas mou pozornost zaujme místní flóra a fauna. Sem tam juknu na oblohu a pak se zase pohroužím do nějakých vlastních myšlenek, které úsměv v mé tváři jen podporují.

Goran - 15. února 2006 08:23

Když dojde k přesedání, trochu se na chvíli zarazím a pak s všeříkajcím "Musím ..." vykročím mezi kameny a stromy do svahu od cesty. Tímhle terénem se kráčí dost špatně, takže se za okamžik v mé ruce objeví oštěp, o který se v případě nouze mohu opřít, když stoupám výše nad cestu. Jakmile mrně spustí křik, přikrčím se a zbraň je okamžitě v pohotovostní poloze. Jestli někdo čeká na signál, tohle za něj může být krásně považováno. Očima pročesávám svah, načež se mírně pootočím a sleduji skupinku. Tak nějak doufám, že aspoň bojovnice si všimne, že něco není v pořádku, nebo aspoň vyhodnotí místo jako naprosto nevhodné pro odpočinek a popožene je. No tak se, sakra, hněte! Očima pátrám po tom, co jsem zahlédl z cesty a hledám další známky nebezpečí. S každým krokem vyhledávám kryt balvanu či stromu, ale zespodu to může vypadat, že se jen levačkou o tyto přirozené kryty opírám, jak postupuji vzhůru. Nechci vyvolávat paniku.

han Kar Sem - 15. února 2006 10:41
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Všimnu si Rowanina stavu a jsem rád, že už je v klidu. Dobře že může myslet na něco dobrého. Ale co tenhle člověk? Doufám, že s ním nebudou problémy. "Za jak dlouho bychom mohli překročit řeku? Cesta po téhle straně se mi moc nezamlouvá.

han Kar Sem - 15. února 2006 10:41
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Všimnu si Rowanina stavu a jsem rád, že už je v klidu. Dobře že může myslet na něco dobrého. Ale co tenhle člověk? Doufám, že s ním nebudou problémy. "Za jak dlouho bychom mohli překročit řeku? Cesta po téhle straně se mi moc nezamlouvá.

Vypravěčka - 15. února 2006 15:55

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Skupina dole se sice již přerovnala, ale stejně budou postupovat jen velmi pomalu. Marianna krmí děcko. Nutno říct, že žena na koni s plnýma rukama práce by byla snadným cílem pro případné lučištníky. Beatha na tom není o moc lépe, ale to teď není zrovna to, co by tě trápilo. Ladná silueta zvířete se jen mihla, když jsi byl dole. Podíval se na tebe v tu chvíli až příliš vědoucím pohledem na zvíře, které by mělo být bez inteligence. ... a zmizel. Jakoby se ti schválně ukázal. Dal ti najevo, že tu je a že o tobě ví... a že to je asi tak vše, co ty s tím můžeš dělat. Do svahu se ti stoupá velmi špatně, místo chůze je to většinou spíše už šplh po svazích... jako doma v horách. Jinému by půda pod nohama ujížděla, ale ty jsi zvyklý a víš, kam a jak položit nohu. Kde hledat opěru a kterým místům se naopak vyhnout. Po chvíli ses dostal k balvanu, za kterým jsi zahlédl šedého vlka.

Basath - 15. února 2006 18:53

soukromá zpráva od Basath pro Při slovech starého muže se trošku zamračím, ale zdvořile mu zodpovím jeho otázku: " Snad až bude slunce v nadhlavníku tak budeme na druhém břehu. " Jeho obavy mě však připravily o velkou část dobré nálady z příjemného dne. "Něco se vám vám nelíbí? Krajina je stále stejná, už pěkný kus cesty. Prcháte snad před něčím? " Přímá otázka. Tuze špatnou službu bych si prokázal, kdybych se připojil ke dvojici uprchlíků. Zvláště když mají jen jednoho koně.

Basath - 15. února 2006 18:53

soukromá zpráva od Basath pro Při slovech starého muže se trošku zamračím, ale zdvořile mu zodpovím jeho otázku: " Snad až bude slunce v nadhlavníku tak budeme na druhém břehu. " Jeho obavy mě však připravily o velkou část dobré nálady z příjemného dne. "Něco se vám vám nelíbí? Krajina je stále stejná, už pěkný kus cesty. Prcháte snad před něčím? " Přímá otázka. Tuze špatnou službu bych si prokázal, kdybych se připojil ke dvojici uprchlíků. Zvláště když mají jen jednoho koně.

Goran - 16. února 2006 07:18

soukromá zpráva od Goran pro Chřípí v nose se mi chvěje. Chvěje se jako pokaždé, když jsem na lovu a snad i chloupky na zátylku jsou zježené. Dýchám však uvolněně, jen se snažím zachytit jakýkoli pach, který by sem nepatřil. Oštěp držím zhruba vprostřed hrotem zdviženým proti svahu, abych v případě, že po mě něco skočí, mohl zbraň zapřít o zem a hrot nastavit letícímu tělu. Tady jsi vládcem ty? Pak narušitel je tady. Pojď si pro mě. Zachytím se rukou balvanu, za kterým jsem zahlédl onen vlčí pohled a vyšvihnu se nad něj. Na skupinku na cestě se ani neotočím. Jsem koncentrován na svoji činnost a pátrání pohledem i všemi ostatními smysly po nebezpečí.

- 16. února 2006 08:24

Po posledních Goranových slovech mím směrem se zamyslím, ale myšlenky se entýkají ani tolik konkrétních věcí a spíše volěn poletují, chytaje inspiraci a nápady. Po cestě vyrazím za skupinkou pomalejším, leč vyrovnaným a vytrvalým kokem s hlavou sklopenou v pečlivém soustředění. Díky kojícím manévrům skupinku pohodlně dojdu a všechny přítomné si prohlédnu, přičemž mé oči poněkud déle spočinou na krásách přírody jenž se jím nabízí, což vyvolá lehké zčervenání ve tváři a tak se raději pokusím vylhedat Gorana, podle pozvednutého obočí a rychlách pohybů očí je vidět, že se jej chci na něco podstatného zeptat, ale on akorát opustil stezku a vydal se mezis tromy a kameny, kam se mi moc nechce. Pro Erua, co tam asi tak může dělat? Kdyby si chtěl odskočit nešel by tak daleko... Pomylsím si, vím, že se ozývá můj přirozený strach, ale ten může být i dobrým zdrojem instinktů, je-li ovládnut. Začnu vrhat varovně nervozní pohledu na tetku Theu a Sherlla, kterého sice pořádně neznám, ale vypadá jako zdatný válečník a pokud se hcová přátelsky k MArianně je tady jistá šance, že by ochránil celou skupinku včetně mne. Pořád však často projíždím očima nejen směr, kterým se vydal Goran, ale i všechny ostatní, nejen vcli mají tendenci obkličovat. Pomyslím na svůj nůž, který již spočívá v pochvě pod mým rukávem, ale řeknu si, že nebudu nikoho děsit.

Thea - 16. února 2006 12:00
	Když se Goran náhle kamsi vypaří a postřehnu i neklid a nejistotu Krumpirovu, trochu zbystřím. Ze samé "starosti" o malého skoro zapomenu na nebezpečí, které číhá všude kolem nás. Ujistím se, že Sherll je ozbrojený a v blízkosti čarodějky a malého, a připojím se k našemu "kuchtíkovi". "Kam se poděl Goran?" zeptám se tiše, abych snad ostatní příliš nevyplašila.

- 16. února 2006 12:48

Trochu se leknu, když na mne promluví Thea a pak nhed vydechnu úlevou, pokud bude tato shcopná bojovnice ve střehu, tak to určitě zvládneme. Zvou se pátravě rozlednu kolem dokola a pak se snažím co nejméně nápadným gestem ukázat na místo, kde jsem naposledy viděl Gorana: "Je támhle nahoře, nechci moc ukazovat, kdyby někdo neviděl jeho, ale pozoroval nás. Tohle neníš patnémísto na léčku, měli bychom rozvážit co dále. Váháním jim poskytneme čas a únáhlenou akcí nezískáme žádnou výhodu a zřejmě jen vyprovokujeme jejich akci, snad bude Goran úspěšný ve svém počínání, a» už podniká cokoliv." Odpovídám tichým, neznělým hlasem.

Thea - 16. února 2006 13:42

Pozorně, ale zároveň i trochu nenápadně se rozhlížím kolem a snažím se určit všechny možná místa, kde se mohou skrývat případní útočníci, stejně jako místa, kam se v případě nutnosti mohou neozbrojení a děti (!) ukrýt. "Je tu ticho. Až příliš zneklidňující," poznamenám spíš jen pro sebe a trochu starostlivě se ohlédnu po Marianně. Narozdíl ode mě se zdá být v klidu, což je, popravdě řečeno, pro Robina jedině dobře. Pokud malý vycítí nervozitu, je dost pravděpodobné, že začne i on být nespokojený a mohl by svým pláčem přilákat nechtěnou pozornost...

han Kar Sem - 16. února 2006 21:37

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Podívám se na hřívu svého koně a pak na muže. "No víte, včera jsme přicestovali do tohoto kraje a chtěli jsme se ubytovat v hostinci jedné malé vsi. Ale ves byla prázdná. Zůstal tam pouze starý muž, který naprosto nevnímal okolí. Přespali jsme tam a ve volném čase zjistili, že všichni obyvatelé byli upáleni. Podle všeho byli upáleni za dohledu vojska, či posádky z hradu." Na chvíli se zamyslím. "Vy jste asi muž zvyklý žít v přírodě a tímto krajem procházíte. Neviděl jste obrovského vlka?"

han Kar Sem - 16. února 2006 21:37

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Podívám se na hřívu svého koně a pak na muže. "No víte, včera jsme přicestovali do tohoto kraje a chtěli jsme se ubytovat v hostinci jedné malé vsi. Ale ves byla prázdná. Zůstal tam pouze starý muž, který naprosto nevnímal okolí. Přespali jsme tam a ve volném čase zjistili, že všichni obyvatelé byli upáleni. Podle všeho byli upáleni za dohledu vojska, či posádky z hradu." Na chvíli se zamyslím. "Vy jste asi muž zvyklý žít v přírodě a tímto krajem procházíte. Neviděl jste obrovského vlka?"

Vypravěčka - 17. února 2006 07:32

Goran vypadá, jak by se ponořil do jiného světa. Jeho pohyby jsou jiné, skupiny dole si už vůbec nevšímá, jak by ji ani nevnímal. Vydal se po prudkém svahu, kde musí spíše šplhat, po kamenech a mezi kameny nahoru. I vy začínáte poci»ovate znejistění. To dolehlo i na Robina, děti jsou na změny nálad dospělých v tomto věku velmi citilivé. Mrně zakňouralo. Není to pláč, jako když na nože bere, jen zakňourání. Výraz pocitu strachu a nejistoty.

Vypravěčka - 17. února 2006 07:36
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Dostal ses k balvanu, za který jsi zahlédl vlka. Nebo si to alespoň myslíš. Za balvanem je naváté spanané listí ze stromů a jehličí... smíšený les. Takže žádné stopy tu nejsou. Jsi zhruba v polovině svahu. Takže přes jeho úroveň tak snadno zmizet nemohl, ale nikde tvora nevidíš.

Goran - 17. února 2006 07:44

soukromá zpráva od Goran pro Zapřu se o kámen a odplivnu si. Můj dech je i přes vynaloženou námahu tichý a vyrovnaný. Naopak by se mohlo zdát, že známý terén mi ještě uklidnil. Ovšem to, že nikde nevidím to, co jsem viděl, nebo co myslím, že jsem viděl z cesty, mi mírně řečeno naštvalo. Strnul jsem, jako bych byl vytesán z podobného kamene, vedle kterého stojím a očima pročesávám celý svah. Nehledím na naši skupinku a nehledím ani na svah protější. Jsem soustředěný na svůj prostor a ničím se nenechám rozptýlit. Ani, když začne Robin kňourat. Snad to cítí i ostatní a hlídají si okolí ... když to pozná to malý dítě. Bude z něho lovec, bojovník.

Beatha - 17. února 2006 07:48

Sedím na koni a sleduji okolí, převážě počínání Gorana. Je cítit vzrůstající nervozita mezi mými společníky... i jejich koni. Skloním se lehce k tomu svému a podrbu jej mezi ušima. Snažím se ho uklidnit. "Hodnej, neboj... hodnej." Zdá sem, že já jsem zatím v klidu. Nevidím důvod k obavám. Rozhlédnu se po všech okolo. Jak málo stačí k tomu, aby vypukla davová nervozita. Jeden se vypraví mimo cestu do svahu a jiní už rozvíjejí teorie o bandě, co se všude kolem skrývá a chystá se nás přepadnout. Asi bych se ěla bát... možná z nich všech k tomu mám díky zkušenostem posledních dní nejvíce důvodů, ale zatím nejistotu nepoci»uji. Podívám se po Krumpirovi. "Nesýčkuj, nevíme, co se děje."

Vypravěčka - 17. února 2006 07:54
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Všude je ticho a klid, pak jsi za jedným povaleným stromem na levo od sebe zahlédl pohyb. Nevidíš, kdo nebo co tam je, ale něco se tam pohnulo. Zaslechl jsi zvuk našlápnutí na větvičku a uviděl pár listí, které vylétlo do vzduchu. Možná se tam skrývá, někdo, kdo nechce být viděn...

Goran - 17. února 2006 08:08

soukromá zpráva od Goran pro Přesunu se ještě o kus výš, než jsem byl. Předtím se mi to zdát mohlo. Tohle je skutečnost. Jsem zvyklý na to, spoléhat se sám na sebe a starat se sám o sebe. A takové návyky se v těchto místech probouzejí. Nenapadne mi tedy, že bych snad mohl ostatní varovat. Teď jsem jen já, kdosi za kamenem a nejbližší okolí, z něhož mi může hrozit nebezpečí. Nic jiného. Po vyšší vrstevnici se snažím přiblížit k místu, kde jsem zahlédl pohyb. Třeba je to jen nějaký hlodavec, horská koza, či nějaká jiná pochoutka. Ale hlad už mám.

Marianna Adhwain - 17. února 2006 08:23

Jelikož jsem se zaobírala dítětem, nevšimla jsem si, že Goran zmizel kamsi na svah. Ale to, že najednou všichni mluví nějak tlumeně a rozhlíží se, jako by ona smečka měla vyskočit z příkopu a zakousnou se koním do zadku, mě donutí zvednout oči od uzlíčku. Nevím, co to se všemi je. Kdyby nás chtěl někdo přepadnout, jistě by se tak stalo. A hlavně: proč by to někdo dělal? Vždy» v téhle vesnici už neměl zbýt život, kdo by předpokládal, že se tu objeví banda poutníků a vracel se sem? Zakroutím jemně hlavou a zamumlám něco na uklidnění Robinovi. Jestli se bojí, ječet by neměl, protože ho (snad) příroda tímhle instinktem obdařila. Nebezpečí = ticho. Aspoň že jsou ve střehu, kdyby něco.

- 17. února 2006 09:00
	Na Beathina slova jí odpovím jen velice ledovým pohledem. To, že Ty nevíš, co se děje, ještě nezanemná, že se my nemáme bát, a už vůbec ne to, že se nic neděje! Svůj pečlivě svičenýs trach si nedám jen tak rozmluvit.

Vypravěčka - 17. února 2006 09:04
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Za padlý kmen nevidíš, ani z vyšší pozice. Překážejí ti v tom větve stromu. Ale máš neodbytný pocit, že ten dotyčný sedí a dívá se na tobě. Skoro můžeš zahlédnout oči probleskující mezi listím. Upřeně se vpíjející do tebe... jako šelma zahnaná do kouta, kdyžčeká až se ještě víc přiblížíš, aby se po tobě vrhla.

Goran - 17. února 2006 09:08
	soukromá zpráva od Goran pro Tak v tom případě se samozřejmě ještě víc přiblížím. Sice se na okamžik rozhlédnu, než udělám pár dalších kroků, ale pak postupuji s oštěpem připraveným k vrhu. Nemám pocit, že by mi cokoli hrozilo, teď se mi zmocnil pocit lovce blížícího se ke své kořisti.

Vypravěčka - 17. února 2006 09:36
	Vidíte Gorana, jak vzal svůj včera vyrobený oštěp do jedné ruky a připravil si ho do bojové pozice... tak, aby jej mohl hodit po případném nepříteli. Obezřetně se přibližuje k jednomu padlému kmenu v poslední třetině výšky svahu.

Vypravěčka - 17. února 2006 10:02
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Zahlédl jsi, jak se cosi za větvemi také ještě víc přikrčilo. Jakoby připravilo ke skoku. Tvor tě probodává pohledem. Přesnou velikost nelze určit, vidíš jen oči... ale zdá se ti, jakobys zahlédl i tlamu, odhalené zuby.

Goran - 17. února 2006 10:31
	soukromá zpráva od Goran pro Udělám další krok a volnou rukou odhrnu překážející větve. Jsem napjatý a připravený k vrhu oštěpu. Cítím pružnost svého těla, souhru svalů při každém pohybu. Cítím, že všechno je, jak má být a dá se říci, že jsem ve svém živlu.

Vypravěčka - 17. února 2006 12:42
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Od rána se cítíš podivně nesvá. Respektive od momentu, kdy jsi se sblížila s Goranem. Cítíš takový podivný tlak v břiše. Jako když se ti zvedá žaludek po tom, co jsi něco zkaženého snědla. Zkrátka a dobře se necítíš ve své kůži.

Vypravěčka - 17. února 2006 12:53
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro V jedné vteřině se větve pohnuly a proti tobě bojovně vyrazilo zvířátko podobné lasičce. Tmavě hnědě zbarvené s bílou skvrnou na čumáku a nad očima. Za sebou má velký, huňatý ocas. Ten proti tobě ve vteřině vztyčil a na tebe dopadla sprška čehosi velmi silně páchnoucího. Malá šelmička se pak zase otočila proti tobě, připravená neohroženě bránit své doupě.

Goran - 17. února 2006 12:58

soukromá zpráva od Goran pro Ještě než se zvíře stihne otočit zpátky, můj oštěp si jej najde. Ihned vzápětí ucítím ten odporný smrad, který zvíře dokázalo vytvořit a který se teď táhne z rukávu mé kožené haleny. Vyškubnu oštěp z tchoře a ustoupím, jako by před zápachem šlo couvnout. Samozřejmě, odér mne následuje. "Ksakru." Nakopnu zlostně balvan. Ale tohle nebylo to, co jsem viděl původně. Dojde mi za pár okamžiků, kdy prvotní poznatek trochu ustoupí, nikoli však jeho následek. Přikrčen postupuji od kamene ke kameni ve svahu směrem podél cesty ve směru vpřed. Snažím se smrad ignorovat, ale rozhodně nahlodává mé soustředění.

Vypravěčka - 17. února 2006 13:04

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Tvůj oštěp si našel cíl... statečný obránce padlého stromu padl mrtvý k zemi. Ale ty jeho cejch poneseš ještě nějakou dobu. Zápach se začal na tvém oblečení, ale i na tvojí ruce teplem rozvíjet. nabírá ne intenzitě a nesnesitelnoti. Nu... kohokoliv teď budeš chtít stopovat, nebo se k němu neočekávaně přiblíž... pokud nebude jeho čich naprosto otupělý, ucítí tě na hony dopředu. Postupuješ dál podle kamenů, zahlédl jsi však jen několik ptáků, kteří se živili bobulemi jednoho z keřů a sk křikem vzlétli k nebi, když ses přiblížil. Máš pocit, že na zlomu svahu před tebou nejsou kameny jen náhodně vyvrácené. Několik se jich zdá být uspořádaných, snad nějaký obrazec, ale ze své pozice vidíš jen malou část, takže těžko říct. Po vlcích nikde ani stopy.

Goran - 17. února 2006 13:13

soukromá zpráva od Goran pro Zlostně vytáhnu tesák a odříznu postříkaný rukáv a zahodím jej ze svahu k cestě. Teprve nyní ale zjistím, že rukáv nebyl to jediné, co se podařilo zvířeti zasáhnout. Nejprve se snažím odříznout i spodek kazajky, pak jí ale ze sebe vztekle strhám a zahodím ji celou. Při tom jsem musel sejmout ze zad vše, co na nich nesu a opřít to o kámen. Když to na sebe věším zpátky, teď už jen na hrubou lněnou tuniku, nepřipadá mi, že bych se odhozením kazajky nějak zbavil zápachu. "Do hajzlu, já to mám i na ruce." Zakleju teď už polohlasně a doupravím se. Cestou se snažím ruku otřít někde v suti a prachu a aspoň částečně tak zabránit smradu v jeho šíření. Poté se rozhodnu to prostě ignorovat a vykročím s oštěpem v ruce ke kládám před sebou. Divný. Cestou kontroluji činnost skupinky dole i protější svah.

Vypravěčka - 17. února 2006 13:19

Goran se vrhnul k útoku. Cosi proi němu vyrazilo z pod padlého stromu. On po tom vrhnul oštěp. Nejspíš vítězně. V zápětí jej vytrhl a podrážděně vyrazil dál. Popár krocích zastavil. Podle jeho následujícího chování se dá usuzovat, že je mu velmi horko, nebo se pomátl na rozumu. Zastavil a vytáhl tesák. Uřízl rukáv své kožené kazajky a vztakle ho zahodil. Udělal zas pár kroků. Znovu zastavil. Sundal všechnen náklad ze zad, odřízl ještě kus kazajky, a pak ji svlékl a celou zahodil. Vypadá opravdu velmi rozzlobeně. K vám se donesl útržek jeho slov. "... hajzlu ... ruce...." Pak si začal ruku otírat o opadanku a hlínu na zemi.

Vypravěčka - 17. února 2006 13:37
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Krajina se postupně mění. Potok se rozšířil i díky dalším přítokům z obou stran. Před sebou slyšíte hučení vody. Z potoka, či menší řeky vyčnívá několik ostrých kamenů, voda kolem nich se pění a protéká rychle. Pod vašima nohama je zem více kamenitá, les řídne a před vámi mezi stromy probleskuje údolí.

Vypravěčka - 17. února 2006 13:37
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Krajina se postupně mění. Potok se rozšířil i díky dalším přítokům z obou stran. Před sebou slyšíte hučení vody. Z potoka, či menší řeky vyčnívá několik ostrých kamenů, voda kolem nich se pění a protéká rychle. Pod vašima nohama je zem více kamenitá, les řídne a před vámi mezi stromy probleskuje údolí.

Vypravěčka - 17. února 2006 13:37
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Krajina se postupně mění. Potok se rozšířil i díky dalším přítokům z obou stran. Před sebou slyšíte hučení vody. Z potoka, či menší řeky vyčnívá několik ostrých kamenů, voda kolem nich se pění a protéká rychle. Pod vašima nohama je zem více kamenitá, les řídne a před vámi mezi stromy probleskuje údolí.

han Kar Sem - 17. února 2006 13:53
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Dojedu k peřeji a sesednu z koně. "Myslíte, že by to tudy mohlo jít?" Nečekám na odpověď a jdu těsně k vodě podívat se, zda neuvidím dno. Vodo, vodo hluboká, vodo divoká, pustíš chodce, rozliješ se zširoka? Napadne mě kousek říkanky, co mě kdysy učil otec.

han Kar Sem - 17. února 2006 13:53
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Dojedu k peřeji a sesednu z koně. "Myslíte, že by to tudy mohlo jít?" Nečekám na odpověď a jdu těsně k vodě podívat se, zda neuvidím dno. Vodo, vodo hluboká, vodo divoká, pustíš chodce, rozliješ se zširoka? Napadne mě kousek říkanky, co mě kdysy učil otec.

Vypravěčka - 17. února 2006 13:57
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Podle všeho... kdo ví... Dno sice vidíš, ale voda je čistá, těžko říct, jak je hluboká. Kameny jsou až uprostřed proudu a ostré. Člověk bych se na nich možná udržel, ale kůň určitě ne.

han Kar Sem - 17. února 2006 14:03
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro No co jsem taky čekal. Hlupáku, vem hůl a zkus to. Otočím se a dojdu ke koni. Od sedla vytáhnu svou hůl, která mi pomáhá při chůzi a vrátím se k říčce. Jestli tam spadnu, opovažte se mi smát. Zavolám ke dvojici, aby mě přez ten hluk slyšeli. Pak už se dám do zkoumání dna. Pokud to bude nutné, jsem připraven opatrně vstoupit i do proudu.

han Kar Sem - 17. února 2006 14:03
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro No co jsem taky čekal. Hlupáku, vem hůl a zkus to. Otočím se a dojdu ke koni. Od sedla vytáhnu svou hůl, která mi pomáhá při chůzi a vrátím se k říčce. Jestli tam spadnu, opovažte se mi smát. Zavolám ke dvojici, aby mě přez ten hluk slyšeli. Pak už se dám do zkoumání dna. Pokud to bude nutné, jsem připraven opatrně vstoupit i do proudu.

Vypravěčka - 17. února 2006 15:03

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Opatrně jsi zapích hůl do dna, těsně u břehu je vcelku vda mělká, ale o loket dál se už prudce klesá do hloubky. Abys to mohl prověřit lépe, musel jsi do vody vkročit. Na holi i na nohách cítíš, že proud je silný. Jeden kámen je pod vodou, na něj by se ti mohlo pohodlně stoupnout. Pak by ses možná dostal i k těm dalším dál od břehu. Natáhl ses... a došlápl na kámen. Jsi ve vodě do půli stehen. Za brod se to asi považvat tak úplně nedá, ale ještě kousek... to půjde. Jednou nohou jsi už tanul na dalším kameni a odhodlával ses k dalšímu kroku. Na další polšší kámen. Přenesl si váhu, pomáháš si opíráním o hůl. V tom se ti noha smekla a ty jsi spadl do řeky. Hůl ti vypadla z rukou a tebe i jí se zmocnil proud. Začal tě unášet dál svým směrem k dravějším peřejím. Voda je skutečně studená. Je už podzim, ale takovéhle říčky ani v letě nemívají víc než jen pár stupňů.

Marianna Adhwain - 17. února 2006 15:40
	Zamračeně sleduju, co to Goran vyvádí. Jelikož se tam dívalo pár lidí z naší skupinky, taky jsem to začala pozorovat. Připraví se k útoku. Ne že by mi na něm záleželo, ale pokud tam má na co útočit... Asi zasáhl. Tiše vydechnu. A z jedním zdviženým obočím pozoruju, co to Goran vyvádí dál. "Hráblo mu?" zamumlám si pro sebe nevěřícně i pobaveně.

Thea - 17. února 2006 15:53
	Vůbec se mi nelíbí, co vidím. Buď Goran narazil na něco obzvláště nepříjemného a pravděpodobně i nebezpečného, nebo se naprosto pomátl. A» tak či tak, nejsem si jistá, která z těch dvou možností je pro nás v tuto chvíli horší. Naneštěstí nám nezbývá než čekat, co se stane dál...

Beatha - 17. února 2006 16:06

S překvapeným zaujetím sleduji počínání Gorana na svahu. Jen trochu zavrtím hlavou. Když Marianna vysloví svou domněnku, otočím se k ní. "Nepochybně. Ale už je to déle." Konstatuji suše na téma horalova duševního zdraví. Jak vidno, tak jsme zůstali stát. To jednoznačně schvaluji. A» už se s Goranem děje cokoliv, neměli bychom ho jen tak nechat v lese. Povzdychnu si. Čas letí dál a my jsme pořád v lese, s takovouhle se nikam nedostaneme. Ale co naplat. Odzátkuji Goranův měch se zbytkem vody, který mi dal, než se všechno seběhlo. Přičichnu k němu, jestli je voda ještě v pořádku, pak se napiji. Zase vrátím zátku do hrdla měchu. Obrátím se zpět k rusovlasé čarodějce. "Co Robin?"

Vypravěčka - 17. února 2006 16:09

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Kar se vydal do proudu řeky. S pomocí hole prozkoumal dno poblíž břehu, a pak vykročil nejpíše na kámen na dně, který je pod hladinou. Dostal se asi do třetiny proudu, když se mu noha smekla a on celý spadl do vody. Před pádem mu hloubka sahala do poloviny stehen. Okamžitě se ho chopil proud, ztratil hůl a voda ho začala unášet dál do peřejí. Ty podle zvuku budou končit vodopádem vrhajícím se do údolí za lesem.

Vypravěčka - 17. února 2006 16:09

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Kar se vydal do proudu řeky. S pomocí hole prozkoumal dno poblíž břehu, a pak vykročil nejpíše na kámen na dně, který je pod hladinou. Dostal se asi do třetiny proudu, když se mu noha smekla a on celý spadl do vody. Před pádem mu hloubka sahala do poloviny stehen. Okamžitě se ho chopil proud, ztratil hůl a voda ho začala unášet dál do peřejí. Ty podle zvuku budou končit vodopádem vrhajícím se do údolí za lesem.

Marianna Adhwain - 17. února 2006 16:27

Tiše se zasměju, když Beatha zareaguje na moje myšlenky, které přešly přes rty. Pokývám hlavou, jako že souhlasím. "Už se mi naše skřítě jakž takž povedlo nakrmit. Je sice nepříjemné, že se zdržujeme, ale jemu ten klid jenom prospěje. A pak..." zašklebím se neradostně, "přijde ta méně radostná část než chování a kojení. To vás opět budeme zdržovat..." pokrčím nad tím rameny, protože se s tím stejně nedá nic dělat. Děcko by vřískalo, kdybych mu nevyměnila plenu, což by bylo nepříjemné pro všechny.

Sherll z Númeronu - 17. února 2006 17:48

Mlčky sleduji Gorana, který se začal chovat velice podivně. "Přišel buď o rozum a nebo má nějaké zranění." odtuším z chování horala ve svahu. Tísnivé prostředí, ve kterém se pohybujeme na mne nijak zvláštně nepůsobí. Všude kolem nás je sice hodně relativních útočiš», ale nějak mi nedochází, proč by na nás měl někdo útočit. Nikomu jsme přece nic neudělali. Nebo snad ano!? Vybavuje se mi jen incident se strážným a jeho vyslýchání, ale to za problém nepovažuji. Poohlédnu se po ostatních ze skupiny. Beatha se tváří klidně, Thea mlčí a Marianna nevypadá, že by mu chtěla jít pomoct nebo alespoň zjistit co se děje. Dokonce i ten horalův přítel nehodlá pomoct. "No dobře…půjdu já." rozhodnu a vyběhnu ke svahu. "Ne!"… zarazím koně, který chtěl okamžitě pokračovat se mnou. "Tentokrát ne! Postarej se o Paní Mariannu a toho pišišvora." rozhodnu a do svahu se vydám pomalu s rukou na jílci meče. Morion pohodil nesouhlasně hlavou, ale mé rozhodnutí respektuje.

Vypravěčka - 17. února 2006 17:52
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Do svahu se ti nijak snadno ani rychle nepůjde. Je prudký, zem pod nohama vlhká a mokré listí ti klouže. Goran je horal, šplahal nahoru o poznání lépe. Bude ti chvíli trvat, než se za ním dostaneš. Často se musíš přidržovat oběma rukama.

Sherll z Númeronu - 18. února 2006 18:33

Po několika metrech se zapřu koleny o strmou zem a rukama se zachytím něčeho pevného - to abych se neskutálel dolů. "Zatraceně... copak jsem stepní koza? ...nebo...nebo" zadívám se upřeně na Gorana v půlce svahu. "...nebo on? Heh, docela mu teď závidím jeho zkušenosti v terénu. Komu čest, tomu čest." uznale pokývám hlavou. Zdá se, že jsem ten kopec podcenil. Je dost prudký a zem je vlhká. Navíc mokré listí, které je ve svahu rozseto,... docela dost klouže. "No nic... tak dál!" zavelím a vyrazím pomaličku dál. Pustupuju docela pomalu. Někdy musím doslova po čtyřech.

Basath - 18. února 2006 22:56

soukromá zpráva od Basath pro Nad starcem se zavřela hladina během okamžiku ne delšího než mrknutí oka. Vylekaně jsem pohlédl na Rowanu a vyčkával jak se zachová. Voda v řece byla jistě studená, zlověstné hučení vodopádu znělo nebezpečně blízko a koryto řeky oplývalo hojností ostrých kamenů, o které se může zranit. Do vody se mi nechtělo. Ani za nic. " Co teď? problesklo mi hlavou. Nasadil jsem velmi zkroušený výraz a pronesl ne zrovna moc duchaplnou otázku: " Umí plavat?"

Basath - 18. února 2006 22:56

soukromá zpráva od Basath pro Nad starcem se zavřela hladina během okamžiku ne delšího než mrknutí oka. Vylekaně jsem pohlédl na Rowanu a vyčkával jak se zachová. Voda v řece byla jistě studená, zlověstné hučení vodopádu znělo nebezpečně blízko a koryto řeky oplývalo hojností ostrých kamenů, o které se může zranit. Do vody se mi nechtělo. Ani za nic. " Co teď? problesklo mi hlavou. Nasadil jsem velmi zkroušený výraz a pronesl ne zrovna moc duchaplnou otázku: " Umí plavat?"

Rowanna - 19. února 2006 22:13

soukromá zpráva od Rowanna pro Když se nad Kar Semem zavře hladina, mám co dělat, abych potlačila výbuch smíchu, před nímž nás předem varoval, nicméně nemeškám a vrhnu se vpřed. Jestli umí plavat? Nevím, nikdy jsem ho plavat neviděla...pokrčím rameny a spěchám ke břehu, pohledem hledajíc nějakou větev, s níž bych mohla Kar Semovi pomoct. Ještě že šikovnost není dědičná... Ušklíbnu se s ironickým úsměškem a potřesu pobaveně hlavou. Přes to je někde za mým pobavením znát obava o život svého průvodce a přes veškeré zastírací manévry evidentně bloudím po břehu, hledajíc způsob, jak mu pomoci, poněkud naléhavěji, než by se dalo očekávat.

Rowanna - 19. února 2006 22:13

soukromá zpráva od Rowanna pro Když se nad Kar Semem zavře hladina, mám co dělat, abych potlačila výbuch smíchu, před nímž nás předem varoval, nicméně nemeškám a vrhnu se vpřed. Jestli umí plavat? Nevím, nikdy jsem ho plavat neviděla...pokrčím rameny a spěchám ke břehu, pohledem hledajíc nějakou větev, s níž bych mohla Kar Semovi pomoct. Ještě že šikovnost není dědičná... Ušklíbnu se s ironickým úsměškem a potřesu pobaveně hlavou. Přes to je někde za mým pobavením znát obava o život svého průvodce a přes veškeré zastírací manévry evidentně bloudím po břehu, hledajíc způsob, jak mu pomoci, poněkud naléhavěji, než by se dalo očekávat.

Goran - 20. února 2006 08:54

"Dobrý." Zavolám tlumeně na Sherlla drápajícího se do svahu. "Jeďte! ... Jeďte odsud." Mávnu rukou v gestu, kterým chci naznačit, aby co nejrychleji pokračovali z tohohle nebezpečného místa. Zatímco slova může slyšet jen rytíř, gesta vybízející je k urychlenému odjezdu jsou jasně zřetelná i všem dole. Ovšem mávání rukou mělo pro mne dost nepříjemné rozvíření smradu, který se kolem mé ruky line. A podle toho se také tvářím. Jeďte, ale dávejte bacha! Zkontroluji pohledem skupinku dole a obrátím svůj zrak od svých společníků ke zvláštně položeným kládám ve svahu. Ale já musím být rychlejší. Jako bych už nevnímal ani Sherlla ani skupinku, vyšplhám ještě výše do svahu a začnu se nad úrovní místa s těmi kládami přesouvat k nim.

Vypravěčka - 20. února 2006 09:07

Malý je Robin je nakrmený, což dokázalo vcelku hlasité říhnutí, když ho Marianna zvedla na své rameno, jak se to s dětmi dělává. Teď by to chtělo klidně zatrávit, ale to asi bude mít smůlu... Sherll se o poznání obtížněji vydrápal do poloviny svahu, takže už byl na doslech Gorana, který směřuje někam dál. Ten ho však odehnal, to vidíte i vy na cestě. Takže je na vás, co uděláte dál. Kolem vás zdá se je klid, až na nervozitu, kterou způsobuje chování Gorana. I koně se již utišili a zvykají si na místní podmínky.

Thea - 20. února 2006 16:27
	"Raději pojeďme, Goran viditelně moc dobře ví, co dělá," zamračím se a bez diskuzí chytnu Sherllova koně za uzdu - a doufám, že se nebude příliš vzpínat. "Krumpire, vezmi Drákula, prosím," požádám "kuchtíka" o vedení osla a pomalým, ale jistým krokem s častým ohlížením se na svah popoženu svou kobylku kupředu.

- 20. února 2006 20:43

Ještě vrhnu neurčitě nelaskavý pohled na Sherla, snad si nemyslíš, že já bych mu byl nahoře co platný, ne že bych měl zrovna radost z toho, že se další z mála bojovníků vzdaluje, ale co se dá dělat. Jakmile zazní Theina žádost, pokusím se ovlídný úsměv a rychle se k olíkovi vrhnu. Přistupuji k němu pomalu, opatrně zepředu a vrhám rychlé pohledy na Marianu a Theu, jeslti to dělám dobře. Osle na mne sice křičeli už mockrát, ale že bych díky tomu věděl něco více o tom, jak s nimi jednat, to teda nee... Pokusím se vykročit téměř po obku Thei, ale s Drákulem to zjevně nebude lehká práce. Pokusím se mu domlouvat nejprve pholedy, pak i tichými slůvky, ale je to rpáce na dlouhé lokte. Naštěstí podivná atmosféra přispívá k tomu,ž e sám lichokopytník chce z tohoto místa pryč, tak prozatím poslechne a vyjde. Ulehčeně si oddechnu, až skorem není zponat, ejslti jsem ten zvuk vydal já, nebo můlj svěřenec. Když dojdu k Thee, promluvím na všechny, ale na nikoho zvláš»: "Je dobře, že se posouváme kupředu, ale nevím, ejslti je moudré, s ohledem na Gorana, pospíchat příliš rychle. Předpokládám, že nai muž jeho mimořádných kvalit a schopností nemůže tím horzným terénem nahoře držet krok s námi." Hlas zní sice přesvědčivě, ale zároveň nepříliš sebevědomě. Při tom vrhám opatrné pohledy, jak bude na mou poznámku reagovat okolí.

Thea - 20. února 2006 21:21

"Pojedeme jen tak rychle, abysme se co nejdříve dostali odsud. Někde dál můžeme na Gorana počkat," odpovím Krumpirovi. "Někde, kde nebude hrozit nebezpečí případného útoku ze všech stran," dodám a ohlédnu se po Marianně s Robinem. "V pořádku?" zeptám se spíš jen pro pořádek, ve skutečnosti se mi hlavou honí myšlenky, co že to Goran nahoře na stráni spatřil a co tam nyní honí - či před čím že to utíká.

Vypravěčka - 21. února 2006 12:05

Thea vyjela jako první, za sebou vede Sherllova koně s Mariannou a batoletem v sedle. Nemůže jet nijak rychle, jen chůzí koně, pokud nechce nechat Krumpira daleko za sebou. Ten se snaží s koněm They držet krok. Vrhat pohled může Krumpir tedy hlavně na Theu. Tu má po své straně, Marianna je už o dvě koňské délky za ním, aby viděl na Beathu, musel by se zastavit a otočit. Beatha tedy skupinu uzavírá, jede jako úplně poslední s malým odstupem. Mezitím Goran se vydal dál směrem, kam měkl původně namířeno. Šikmo nahorku, k vrcholu svahu, kde jsou nějaké kameny. Sherll se dostal do poloviny svahu, než mu dal Goran najevo, že není nutné, aby šel za ním. Teď je tedy na něm, co udělá dál.

Beatha - 21. února 2006 12:09

Podívám se ještě za Goranem a jen tiše zavrtím hlavou. Tohle nemá cenu. Horalovi zas přelétlo přes nos cosi, co v něm probudilo pud lovce... Obavy o něj nemám. Myslím, že se dokáže sám postarat... a s naší cestovní rychlostí by mu stačilo běžet, aby nás dohonil. Slyšela jsem, že muži jako on jsou schopní běžet bez zastavení skoro celou noc. Spíš se dívám po Sherllovi. Přeci jen ten, kdo jezdí na koni už asi nebude zvyklý přemis»ovat se po vlastních nohách. Takže chvilku vyčkám, jestli půjde dál za Goranem, nebo se začne vracet dolů. Za ostatními sice vyjedu, ale se zpožděním a kůň pode mnou jde jen velmi volně. Abych muže neztratila z očí, dokud se nerozhodne... a pak mne případně mohl dostihnout.

Sherll z Númeronu - 21. února 2006 14:08

Nejistě se zarazím ve svahu, když na mne Goran zavolá. Kleknu si na jedno koleno a povytáhnu štít. Jeho váha mi obratnosti nepřidala a navíc mi i ubrala sil. Vybadám teď jako bych váhal. "Nezdá se mi, že by byl mimo. Myslím, že ví co dělá, i když"... všimnu si jeho podivné grimasy. "Zase tak jistě to nevypadá. Něco přeci jen není správně. Není to však tak vážné, abych mu musel nějak pomáhat." rozhodnu se. Nechám tedy horala tak. On si určitě poradí. Kolem nevidím žádné nebezpečí, se kterým bych mu mohl nějak pomoci. Otočím se tedy zpět - čelem dolů. K mému překvapení už se zbytek skupiny dal do pohybu. Na jednu stranu jsem rád, že Morion pochopil a poslušně pokračoval. Přeci jen už jsme toho spolu zažili hodně, aby mne jen tak opustil. Na druhou stranu vím,... jak si mne kdo váží. Podívám se na Beathu, která jako jediná jede velice pomalu a dívá se mým směrem. "Alespoň někdo!" ušklíbnu se jízlivě a vydám se dolů. Ještě, že to jde dolů lépe než nahoru. Chvíli můžu sestupovat a chvíli se klouzat...

han Kar Sem - 21. února 2006 14:16

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Několik nelaskavých slov se mi ere do pusy, ale ledová voda mě umlčí. Naštěstí jsem se stihnul nadechnout a tak šok z ledové vody není takový, abych ztratil hlavu. Tedy šok to je, ale pesto se zorientuji, zjistím, kde je vlastně hladina a kde dno. Dno! Pokusím se odrazit ode dna a pokud nebudu dost hluboko, pak se pokusím o několik temp směrem k hladině, světlu a vzduchu. Pitomče. Je ti snad dvacet, aby ses koupal na podzim? Bleskne mi hlavou...

Beatha - 21. února 2006 14:19
	Sherll se rozhodl. Začal sestupovat zpět dolů. Usměji se na něj a koni zatáhnu za uzdu, aby zůstal stát. Nechci, aby muž sestupoval zbrkle a třeba si ublížil. Počkám, až bude dole a zpět na cestě.

Marianna Adhwain - 21. února 2006 15:23

"Stůj! Sakra..." zaklela jsem, když se Morion chtěl vydat za svým pánem. To by mi tak ještě scházelo, aby mě tam někde vyklopil. Naštěstí ho rytíř vykázal zpět na cestu. Dítě je nakrmené a je, prozatím, klid. I Sherll se začal drápat do kopce, takže jenom sedím s hlavou otočenou na svah. Nečekaně to se mnou trhne, když se kůň dá do pohybu. Zmateně se podívám dopředu, protože jsem ho nepobídla, ale to jen hea drapla otěže a vede mě za sebou. Trochu se zamračím, protože i když mám děcko, koně si ještě dokážu vést sama. Nehledě na to, že jeho pán zůstal v polovině kopce. "Hele, zas tak nesvéprávná nejsem. A není hezké mu ujíždět, když mi půjčil koně." Znovu se v sedle ohlédnu. Beatha zastavila a Sherll už se snaží bez padání dostat dolů.

Vypravěčka - 21. února 2006 16:11

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Kar se odrazil ode dna a podařilo se mu nadechnout. Ale voda se mezi kameny divoce mele a přelévá. Její proud mu každým okamžikem znovu a znovu zalévá ústa a přelévá se přes hlavu. Jen tak tak se mu daří držet se u hladiny, aby se alespoň obšas mohl nadechnout. Ale řeka jej rychle unáší. Sám nemá moc šancí se někde zachytit. To ho spíš proud o kameny nehezky potluče. Takže pokud jeho společníci na břehu něco rychle neudělají, čeká jej osud vodopádu.

Vypravěčka - 21. února 2006 16:11

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Kar se odrazil ode dna a podařilo se mu nadechnout. Ale voda se mezi kameny divoce mele a přelévá. Její proud mu každým okamžikem znovu a znovu zalévá ústa a přelévá se přes hlavu. Jen tak tak se mu daří držet se u hladiny, aby se alespoň obšas mohl nadechnout. Ale řeka jej rychle unáší. Sám nemá moc šancí se někde zachytit. To ho spíš proud o kameny nehezky potluče. Takže pokud jeho společníci na břehu něco rychle neudělají, čeká jej osud vodopádu.

Vypravěčka - 21. února 2006 16:11

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Kar se odrazil ode dna a podařilo se mu nadechnout. Ale voda se mezi kameny divoce mele a přelévá. Její proud mu každým okamžikem znovu a znovu zalévá ústa a přelévá se přes hlavu. Jen tak tak se mu daří držet se u hladiny, aby se alespoň obšas mohl nadechnout. Ale řeka jej rychle unáší. Sám nemá moc šancí se někde zachytit. To ho spíš proud o kameny nehezky potluče. Takže pokud jeho společníci na břehu něco rychle neudělají, čeká jej osud vodopádu.

Vypravěčka - 21. února 2006 16:14
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Na zemi je všelicos, kameny, padlý strom nebo křoví, takže i nějaká ta větev se najde. Času na rozmýšlení moc nemáš. Každá chvilka je drahá.

Thea - 21. února 2006 16:38
	"Jedeme pomalu, doženou nás," ucedím skrze zuby trochu nevrlá z celé té situace kolem. "Goran ví moc dobře, co dělá. A pokud to tady nepovažuje za bezpečné místo, je lepší odsud co nejrychelji zmizet," vysvětlím Marianně dost netrpělivě, na její stížnost týkající se nesvéprávnosti nereaguji.

han Kar Sem - 21. února 2006 17:13
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Nesnažím se dostat se ke břehu. Stejně by mi to jen ubíralo síly. Na divokost říčky odpovídám klidem a prostou snahou se občas nadechnout a neomlátit se příliš o kameny. V těch chvílích, kdy mě voda pustí k hladině využívám i k tomu, abych zjiš»oval, zda někde není tišinka, či nějaká větev...

han Kar Sem - 21. února 2006 17:13
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Nesnažím se dostat se ke břehu. Stejně by mi to jen ubíralo síly. Na divokost říčky odpovídám klidem a prostou snahou se občas nadechnout a neomlátit se příliš o kameny. V těch chvílích, kdy mě voda pustí k hladině využívám i k tomu, abych zjiš»oval, zda někde není tišinka, či nějaká větev...

Goran - 22. února 2006 07:46

Sleduji to nepřirozené seskupení kamenů a vyvrácených kmenů přede mnou a kryji se z tohoto směru za balvany. Takto přikrčen v jednu chvíli pohlédnu dolů na cestu a průzorem mezi šutry vidím, jak Thea odvádí koně s Mariannou a tím malým po cestě. Chytrá holka. Napadne mi, když vidím, že Thea drží pevně otěže koně a ten tedy v kritickém případě nebude tak náchylný k vyplašení. Je to zkušený bojový oř, ale tady ve skalách je možné všechno. Stačí šikovně uvolnit pár kamenů. Další přískok a jeden z uvolněných kamenů sjede o pár sáhů níž. To už sice stojím jinde, ale ujíždějící kámen se mi nepodaří zachytit. V tu chvíli jako bych opět splynul s prostředím. V tichu nastalém po chvilce, kdy se kámen zastavil, naslouchám směrempřed a nad sebe. Ani trochu se mi tenhle zlověstný klid nezamlouvá.

Vypravěčka - 22. února 2006 10:27

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Všiml sis ale i toho, že Beatha za ostatními zaostává. Ticho protnul datel, který se rozhodl vydlabat z jednoho stromu nějakou tučnou larvu. Dál v lese jse zaslechl i sojku. Její křik vždy jako první oznamuje cizince v lese. Vyškrábal ses až k navršeným kamenům. Vypadá to jako zbytek nějaké zídky, postavené na sucho, bez malty či omítky. Když jsi nahlédl přes vrchol svahu, na kopci dříve stával nějaký domek. Z jeho zdí zbyl už jen jeden roh a zbytky krbu. Několik ohořelých trámů se válí uprostřed, nejspíš pozůstatek střechy. Vše je už pěkných pár let staré.

Rowanna - 22. února 2006 10:54

soukromá zpráva od Rowanna pro Chmátnu po nějaké sušině nebo dlouhé větvi a peláším ke břehu, tak, abych byla po proudu před Kar Semem. Snažím se mu větev podat, ačkoliv nevím nevím, jestli k ní dostane... Pojď mi pomoct, neutáhnu ho sama....vezmi lano je u sedla....rychle! Vyštěknu na Basatha naléhavě přes rameno a zlehka se nakloním nad břehem, abych zůstala pevně zapřená nohama, ale zároveň trochu posunula větev do proudu. Chy» se, rychle, tady.... Usekávám jednotlivá slova směrem k plovoucímu Kar Semovi. Tím rozrušením se mi málem zatočila hlava, tváře zrůžověly, ale ponořila jsem se do toho s nasazením málem netipickým.

Rowanna - 22. února 2006 10:54

soukromá zpráva od Rowanna pro Chmátnu po nějaké sušině nebo dlouhé větvi a peláším ke břehu, tak, abych byla po proudu před Kar Semem. Snažím se mu větev podat, ačkoliv nevím nevím, jestli k ní dostane... Pojď mi pomoct, neutáhnu ho sama....vezmi lano je u sedla....rychle! Vyštěknu na Basatha naléhavě přes rameno a zlehka se nakloním nad břehem, abych zůstala pevně zapřená nohama, ale zároveň trochu posunula větev do proudu. Chy» se, rychle, tady.... Usekávám jednotlivá slova směrem k plovoucímu Kar Semovi. Tím rozrušením se mi málem zatočila hlava, tváře zrůžověly, ale ponořila jsem se do toho s nasazením málem netipickým.

Goran - 22. února 2006 12:43

soukromá zpráva od Goran pro "Hmmm ..." že je to dílo člověka jsem poznal na sto honů. Tohle vypadá opuštěně. I přes první dojem, který tyto zbytky zdiva vyvolaly, i přes volání sojky, kterou jsem patrně vyplašil já sám, začnu zkoumat to místo. Ideální místo pro přepad. Ideální místo, pro loupeživé bandy. Pohlédnu směrem, kde by měl být hrad. Zkoumám, jak dlouhý úsek cesty je odsud vidět, jak dlouho před příjezdem případných nepřátel či obětí by o nich člověk věděl.

Vypravěčka - 22. února 2006 17:35

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Z hradu vidíš přes les jen špičky věží. Těžko říct jak daleko je, ale od toho, co jsi viděl z vesnice... jste se k hradu nijak moc nepřiblížili. Cesta vás kolem něj spíše stáčí, než aby vedla přímo k němu. Ruiny v nedávné době a zřejmě již po nějaký čas slouží komusi jako příležitostné tábořiště. Když ses tu porozhlédl, v závětří mezi zdmi jsi našel ohniště poskládané z kamenů. Včetně i provizorního rožně na přípravu jídla. Úplně v rohu je pak místo upravené na nocování. Vítr sem nefouká a kdosi to tu poklidil. Odházel kamení a zbytky trámů, schystal jakési lůžko z ohraničené větvemi a vyslané suchým listím. Podle zbytků kostí z drobných zvířat jako jsou králící nebo slepice se sem vrací pravidelně.

Goran - 22. února 2006 17:46

soukromá zpráva od Goran pro Sáhnu rukou do popela v ohništi a zkusím zjistit, jak je to dlouho, co tu někdo tábořil naposledy. Víc mi ale nezajímá. Nakonec, stav popela dokážu docela dobře posoudit i pohledem, ten dotek rukou má sloužit spíše k tomu, abych i popelem trochu zanesl ten zápach. Pak mi něco npadne a začnu prohledávat okolí lůžka, odsnu pár kamenů, ale je to jen povrchní hledání. Co kdyby. Ono to stejně Krumpirovi s tím oslem bude trvat docela dlouho.

Basath - 22. února 2006 22:04
	soukromá zpráva od Basath pro " Už běžím Rowanno" ujistím jí. Rozeběhnu se tedy co nejrychleji ke koni, doběhnu k sedlu a... ... vyskočím do něj a pobídnu koně patami ke klusu. Otočím se ještě čelem k břehu, zamávám na rozloučenou a se zlomyslností v hlase zavolám: " Hodně štěstí, vy dva! K řece jsem vás dovedl, a teď si beru slíbenou odměnu! "

Basath - 22. února 2006 22:04
	soukromá zpráva od Basath pro " Už běžím Rowanno" ujistím jí. Rozeběhnu se tedy co nejrychleji ke koni, doběhnu k sedlu a... ... vyskočím do něj a pobídnu koně patami ke klusu. Otočím se ještě čelem k břehu, zamávám na rozloučenou a se zlomyslností v hlase zavolám: " Hodně štěstí, vy dva! K řece jsem vás dovedl, a teď si beru slíbenou odměnu! "

Rowanna - 22. února 2006 22:52
	soukromá zpráva od Rowanna pro Myslím, že kůň ho (Basatha) shodí, tak byl aspoň cvičenej, co vím, že jsme se bavili...

Vypravěčka - 23. února 2006 09:34
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Je to jeden z koní vojáků, nijak zvláš» cvičený není. Spíš jsem zvědavá jak daleko dojede lesem a když neumí pořádně jezdit.

Vypravěčka - 23. února 2006 10:05

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Popel je studený, podle všeho tu nikdo nebyl už několik dní. Tvoje ruka je už docela špinavá... zablácená a nyní ještě i od popela, ale smrad cítíš stále. Dokonce, když se vrátíš na místo, kudy jsi před chvílí prošel, tak tam zůstává... táhne se za tebou jasná stopa. Prohlédl jsi zeď kolem místa na spaní a odsunul pár kamenů. Nic jsi nenašel, ale pak tvůj pohled padl na kámen, který je jiný. Ve spáře mezi ním a ostatními není žádný mech, na rozdíl od ostatních. Někdo se to sice snažil zamaskovat, ale tvému pohledu to neuniklo.

Rowanna - 23. února 2006 10:18
	soukromá zpráva od Rowanna pro Mno, jestli je tam někde šutr, nejspíš se jej po něm pokusím hodit, nevím jak je daleko a jakje tam hustý les, ale určitě to chci zkusit.

Vypravěčka - 23. února 2006 10:31

soukromá zpráva od Vypravěčka pro V ježdění na koni nemáš žádnou velkou praxi. Takže Provedení akce vypadalo ve tvých přestavách a v reálu poněkud jinak. Vyhoupl ses na koně, kterého to ale velmi překvapilo. Zvláště, když jsi ho kopnul do slabin. Zjančil a vyrazil dopředu... do lesa. Brzy jsi ponal, proč není dobré jezdit rychle lesem na koni. Mnohé větve jsou nízko. Kůň se pod nimi prosmykne, ale jezdec už nikoliv. Několik větviček to posekalo obličej a pomlátil ses o ně. Rowanna po tobě hodila kámen, který zasáhl koně. Ten se ještě víc splašil. Jedna silná větev byla příliš nízko... nestačil ses sklonit a ona tě udeřila přímo do čela, zatmělo se ti před očima. V tu ráno tvoje tělo ochromil i těžký dopad na zem. Když ses vzpamatoval, jen si zahlédl zadek koně, jak utíká dál mezi stromy.

Vypravěčka - 23. února 2006 10:34

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Basath nasedl na koně a začal ujíždět. Ale vše asi nevyšlo podle jeho plánu, kůn se zjevně splašil a řítí se nekontrolovaně lesem... průjezd křovím není pro jezdce nikterak příjemný. Rowanna se shýbla pro kámen. Kamenů je tam dost. Basatův tah se dá považovat za podraz v nejhorší chvíli, tajže zareagovala jednoznačně, sevřela kámen v dlaní a hodila jej za ujíždějícím Basathem. Jezdce minula, ale zasáhla zadek koně, který se díky tomu ještě víc splašil. Zmizel za ohybem terénu mezi stromy.

Vypravěčka - 23. února 2006 10:34

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Basath nasedl na koně a začal ujíždět. Ale vše asi nevyšlo podle jeho plánu, kůn se zjevně splašil a řítí se nekontrolovaně lesem... průjezd křovím není pro jezdce nikterak příjemný. Rowanna se shýbla pro kámen. Kamenů je tam dost. Basatův tah se dá považovat za podraz v nejhorší chvíli, tajže zareagovala jednoznačně, sevřela kámen v dlaní a hodila jej za ujíždějícím Basathem. Jezdce minula, ale zasáhla zadek koně, který se díky tomu ještě víc splašil. Zmizel za ohybem terénu mezi stromy.

Rowanna - 23. února 2006 10:47

soukromá zpráva od Rowanna pro Kruci...ulevím si a dupnu nožkou, přesto se ušklíbnu s jistým zadostiučiněním. Znovu se začnu věnovat záchraně Kar Sema, ovšem o to naléhavěji, že mne žene zvědavost, jak dopadl či jinak skončil náš zloděj podšívka... Natáhnu se ke Karovi s větví v ruce. Koukej se chytit...máme problém... zabručím k němu,nepočítajíc s tím, že by mne průvodce mohl alespoň zaslechnout...

Rowanna - 23. února 2006 10:47

soukromá zpráva od Rowanna pro Kruci...ulevím si a dupnu nožkou, přesto se ušklíbnu s jistým zadostiučiněním. Znovu se začnu věnovat záchraně Kar Sema, ovšem o to naléhavěji, že mne žene zvědavost, jak dopadl či jinak skončil náš zloděj podšívka... Natáhnu se ke Karovi s větví v ruce. Koukej se chytit...máme problém... zabručím k němu,nepočítajíc s tím, že by mne průvodce mohl alespoň zaslechnout...

Vypravěčka - 23. února 2006 11:00

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Záležitostí s Basathem ztratila Rowanna příležitost pomoci Karovi. Toho dravý proud během okamžiku odnesl zase níž. Kar stále jasněji slyší zvuk vodopádu. Když se občas vynoří nad hladinu, může vidět jak se o kousek níž v oblacich drobných kapišek láme kamsi do hlubiny. Mají jediný pokus na to, aby se zachytil a Rowanna ho vytáhla. Jen jeden pokud, buď se to povede, nebo ne. Pokud ne, nemilosrdný chřtán vodopádu jej spolkne.

Vypravěčka - 23. února 2006 11:00

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Záležitostí s Basathem ztratila Rowanna příležitost pomoci Karovi. Toho dravý proud během okamžiku odnesl zase níž. Kar stále jasněji slyší zvuk vodopádu. Když se občas vynoří nad hladinu, může vidět jak se o kousek níž v oblacich drobných kapišek láme kamsi do hlubiny. Mají jediný pokus na to, aby se zachytil a Rowanna ho vytáhla. Jen jeden pokud, buď se to povede, nebo ne. Pokud ne, nemilosrdný chřtán vodopádu jej spolkne.

Vypravěčka - 23. února 2006 11:02
	Thea vede svojí klisnu i Sherllova koně s Mariannou dál cestou. Krumpir s oslem se s nimi snaží držet krok. Beatha se opozdila, protože čeká na Sherlla, který se bezpečně dostal zpět dolů ze srázu. Goran zmizel za ohybem kopce, takže ho již nevidíte. Jedete po cestě od rána a zatím jste nepotkali jediného člověka, jedinou živou duši...

Rowanna - 23. února 2006 11:14

soukromá zpráva od Rowanna pro Běžím po proudu kolem potoka...kdyby tu aspoň byly nějaké hodně převislé větve stromů, nakloněných nad hladinu...dalo by se mu možná pomci... ale na to není čas. Se svou ulovenou větví v ruce se snažím předběhnout plovoucího Kar Sema a pokud není voda u břehu moc prudká, pokusím se popojít blíž k němu, co to dá.... Nahodím bokem větev, jeden konec držm pevně v rukách, druhý chci dostat ke Karovi... Chy» se! vykřiknu už skoro naštvaně...konečně, je to neslýchané, klidně se tady blížit k vodopádu a ani se nesnažit využít příležitosti bzáchrany, kterou jsem mu JÁ tak pracně sehnala...

han Kar Sem - 23. února 2006 13:00

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Teď, nebo už nikdy. Všimnul jsem si větve, ale teď je první a asi i poslední příležitost se jí chytit. Těch několik metrů, co mi chybí k posledí šanci mi stačí k tomu, abych sebral všechny síly, co mi zbyly po boji s proudem a připravil se. Je to tu. Vyšvihnu se, vší slilou se opu o nestálou vodní spoustu a obouma rukama chňapnu po větvi, jako hladový pes po soustu.

Rowanna - 23. února 2006 13:05
	soukromá zpráva od Rowanna pro Zapřu se nohama, čekajíc nápor ze strany Kara a přivřu oči, ve snaze ustát tuto chvíli za každou cenu...Pevně semknu rty, abych se do nich v soustředění nekousla a zatnu zuby. Rychle se nadechnu a jakmile se Kar chytí a ucítím jeho tah, zaberu...

Vypravěčka - 23. února 2006 13:14

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Kar Sem se s vypětím všech sil, přeci jen už je staší muž, zachytil úplného konce větve. Rowanna ucítila nápor a musela rychle začít táhnout, než zas proud muže pohltí a odtrhne. Po několika dlouhých okamžicích fyzické námahy na obou stranách, skončil Kar na břehu. Nemá na sobě nic suchého, po ledové vodě začíná rychle prochládat. Rowanna je také řádně umáčená. Musela po kolena do vody a jak tahala starce ven, zmáčel jí oblečení. I do ní se začíná dávat zima. Oba jste zadýchaní, Kara pálí voda v plichcíh, eště nějakou chvíli ji bude vykašlávat. Bolí ho celé tělo, jak se pomlátil o kameny, ale nic vážného mu není... na památku mu zůstane jen pár podlitin. Hlavně se nějak zbavit mokých šatů a zahřát. V podzimním, studeném počasí by z toho mohl být zápal plic.

Vypravěčka - 23. února 2006 13:14

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Kar Sem se s vypětím všech sil, přeci jen už je staší muž, zachytil úplného konce větve. Rowanna ucítila nápor a musela rychle začít táhnout, než zas proud muže pohltí a odtrhne. Po několika dlouhých okamžicích fyzické námahy na obou stranách, skončil Kar na břehu. Nemá na sobě nic suchého, po ledové vodě začíná rychle prochládat. Rowanna je také řádně umáčená. Musela po kolena do vody a jak tahala starce ven, zmáčel jí oblečení. I do ní se začíná dávat zima. Oba jste zadýchaní, Kara pálí voda v plichcíh, eště nějakou chvíli ji bude vykašlávat. Bolí ho celé tělo, jak se pomlátil o kameny, ale nic vážného mu není... na památku mu zůstane jen pár podlitin. Hlavně se nějak zbavit mokých šatů a zahřát. V podzimním, studeném počasí by z toho mohl být zápal plic.

Goran - 23. února 2006 13:36
	soukromá zpráva od Goran pro "No vida." Zabručím si pro sebe a mimoděk se rozhlédnu, jako bych dělal něco špatného a ne jen odsouval starý šutr v opuštěném zbořeništi. Pokusím se kámen vyndat.

Vypravěčka - 23. února 2006 16:31
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Opatrně jsi odsunul kánem a za ním jsi našel cosi zabalené v potrhaném, zašpiěném, umaštěném plátně. Když jsi rozbalil i to, je tam malá kovová skřínka opatřená visacím zámkem. Vypadá celkem zachovale. Sice nese stopy rezu, ale zámek je udržovaný a promazávaný.

Marianna Adhwain - 23. února 2006 16:37
	Jen co se Thea zase otočí, zašklebím se na ni, ale nekomentuju to. Poposednu a jedu mlčky. Už se ani neotáčím. Nikde ani noha. Proč taky. Kdo by jezdil na obchody do vesnice, která byla vypleněna? Beatha říkala, že je tu zakázáno lovit vlky. Třeba ten zákaz porušili... a celá vesnice...

Rowanna - 23. února 2006 20:00

soukromá zpráva od Rowanna pro Ten...ten.... hledám zadýchaně dostatečně nevhodný výraz pro basatha, špulím ústa, zavírám oči a potřásám hlavou, plná hněvu, parchant.... ulevím si nakonec decentně. Ukradl nám koně a všechny věci... kůň se splašil, ale...nevím... zoufale máchnu rukou směrem, kde mi kůň i s jezdcem zmizel z dohledu. Musíme ho najít.... prskám jako vzteklá kočka a nemám stání, i když začínám slušně jektat zubama.

han Kar Sem - 23. února 2006 21:25

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Mmmoc se o oomlouvám. By..byla to h hlouppost. Jektám zubama a začínám cítit opravdu velice nepříjemné tuhnutí svalů. Podívám se směrem, kam ukazuje Row a koutek úst mi bezděky zacuká. Jedno po druhém. Jede na ukradeném koni, který se splašil. Buď ho shodí, nebo ho chytí , či vjede do ruky Goranovi. Pomalu a s námahou se postavím a podívám se na tebe. Nevzal úplně vše. Trochu se ti ukloním Musím Ti poděkovat. Myslím, že jsi mi zachránila život. Chvilku mlčím, ale zima mluví silným hlasem. Musíme najít přístřeší. Musíme se osušit. Snad v údolí bude nějaké stavení.

Rowanna - 23. února 2006 21:48
	soukromá zpráva od Rowanna pro Cože?! Chchccceš ho nnechat bbběžet?! Zamračím se tvrdohlavě a prudce se k tobě otočím. Ohlédnu se znovu k místu, kudy odběhl kůň s Basathem a potřesu hlavou...Chci zjistit, jak dopad a doufám, že si zlámal vaz! Dupnu rozechvěle do změklé půdy a trochu zavrávorám. Udržím ale rovnováhu a našpulím rty. Tvářím se nanejvýš odhodlaně a zarputile.

Goran - 24. února 2006 07:19
	soukromá zpráva od Goran pro Zkusím krabičku otevřít s použitím jenom svých mohutných rukou, což je samozřejmě jen s velmi malou nadějí na úspěch. Nic víc nedělám. Jen se opět rozhlédnu. Pokud se mi můj nález nepodaří otevřít, uložím celou skříňku do svého vaku.

han Kar Sem - 25. února 2006 16:35
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Nemám sílu a vlastně ani odvahu odporovat. Budem se potřebovat navzájem. Protáhnu si tělo a zjistím, že mě opravdu bolí kde co. Pak vytáhnu meč, který jsem nějakým zázrakem neztratil, prohlédnu si ho a zas ho zasunu. Dobře, tak jdem...dcero. pokusím se o vtip a vím, že nebyl vůbec zábavný. Aspoň tam třeba najdem suché dřevo a podaří se nám rozdělat oheň.

Vypravěčka - 26. února 2006 20:04
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Tvoje ač veliké síly ti stejně na přervání zámku nestačily. Chtělo by to vzít nějakým páčidlem, jinudy cesta asi nepovede. Takže jsi truhličku sbalil k sobě.

Goran - 27. února 2006 08:23
	Usoudím, že místo, na němž se nacházím, by bylo pro přepad asi nejlepší z míst, jimiž jsem zatím procházel. Teda spíše jako základna a samotné místo přepadu by mohlo být níže u cesty. Ale zatím to nevypadá, že by tu něco bylo špatně. Přelezu tedy polorozbořenou zídku a začnu sestupovat velmi tiše a kryt za kameny k cestě. Stále se opatrně rozhlížím, ale už mne opouští můj neodbytný pocit lovce.

Basath - 27. února 2006 10:58

soukromá zpráva od Basath pro Myslím, že se někde něco pokazilo. Asi se to stalo v okamžiku, kdy se hmota zvířete pode mnou dala nekotrolovatelně do pohybu špatným směrem. Vždy» to všichni dělali takhle, tak proč bych to... Neměl jsem ani čas na dokončení myšlenky, protože kamínek od Rowanny zvíře přiměl k ďábelskému trysku a můj obličej získal odstín prvotřídního vápna. Nikdy nepochopím co koně vedlo k úprku skrze les. Větvičky... " Zastav! " Jedinou odpovědí mi bylo šlehnutí větvičkou, která zanechala nepříjemně pálivý dotek. "Tak stůj!" polk.. břízka... Třísk Byl to špatný nápad. " Koníčku.. Prosímtě..Jau! " Neposlechl mě. ... zmetek... " No tak, to už snad stačí! " .. alespoň, že zamířil do vyššího lesa. " Prodám tě řezníkovi! " Dnes jsem přesvědčen o tom, že zvířata nám rozumí. Kůň zrychlil, vzal to kolem statného dubu a potom mě udeřil bůh podsvětí svoji mocnou pěstí do čela... Temnota mě po chvíli milostivě propustila ze svého objetí. Namísto svých polibků mi však zanechala příšernou bolest hlavy. Otevřel jsem oči abych se podíval, kam ta mrcha koňská zmizela, a hlava mi málem bolestí pukla jak skořápka ořechu. Tak tohle se moc nepovedlo, výdělek mého zatím posledního podvůdku byl opravdu žalostný: Jedno oko oslepené krví z rozraženého čela, boule jak kedlubna, naražená žebra a velmi zlé tušení. Mám dojem, že než se zvednu, si ještě chvilku poležím v měkoučkém koberci listí a v klidu si umřu... Prosil jsem milosrdné mrákoty, aby ze mě sňaly přítomnost té příšerné bolesti a sliboval vše splnitelné i nesplnitelné. " ... i už nikdy nebudu krást koně v lese... "

Basath - 27. února 2006 10:58

soukromá zpráva od Basath pro Myslím, že se někde něco pokazilo. Asi se to stalo v okamžiku, kdy se hmota zvířete pode mnou dala nekotrolovatelně do pohybu špatným směrem. Vždy» to všichni dělali takhle, tak proč bych to... Neměl jsem ani čas na dokončení myšlenky, protože kamínek od Rowanny zvíře přiměl k ďábelskému trysku a můj obličej získal odstín prvotřídního vápna. Nikdy nepochopím co koně vedlo k úprku skrze les. Větvičky... " Zastav! " Jedinou odpovědí mi bylo šlehnutí větvičkou, která zanechala nepříjemně pálivý dotek. "Tak stůj!" polk.. břízka... Třísk Byl to špatný nápad. " Koníčku.. Prosímtě..Jau! " Neposlechl mě. ... zmetek... " No tak, to už snad stačí! " .. alespoň, že zamířil do vyššího lesa. " Prodám tě řezníkovi! " Dnes jsem přesvědčen o tom, že zvířata nám rozumí. Kůň zrychlil, vzal to kolem statného dubu a potom mě udeřil bůh podsvětí svoji mocnou pěstí do čela... Temnota mě po chvíli milostivě propustila ze svého objetí. Namísto svých polibků mi však zanechala příšernou bolest hlavy. Otevřel jsem oči abych se podíval, kam ta mrcha koňská zmizela, a hlava mi málem bolestí pukla jak skořápka ořechu. Tak tohle se moc nepovedlo, výdělek mého zatím posledního podvůdku byl opravdu žalostný: Jedno oko oslepené krví z rozraženého čela, boule jak kedlubna, naražená žebra a velmi zlé tušení. Mám dojem, že než se zvednu, si ještě chvilku poležím v měkoučkém koberci listí a v klidu si umřu... Prosil jsem milosrdné mrákoty, aby ze mě sňaly přítomnost té příšerné bolesti a sliboval vše splnitelné i nesplnitelné. " ... i už nikdy nebudu krást koně v lese... "

Vypravěčka - 27. února 2006 11:46

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Pomalu jste se vydali po stopách koně. To není nic těžkého. Vllhká půda je rozryta jeho kopyty a polámané větve. Musíte jít akorát velmi pomalu, tedy pokud chcete jít spolu. Karovi neudělala ledová koupel v divoké říčce zrovna dobře. Když jste přešli přes terenní vlnu. O kus dál jste mezi stromy spatřili někoho na zemi. Po koni není nikde ani památka. Ten dotyčný, podle všeho Basath, se pokusil ze země zvednout, ale těžce na ni zase klesl zpět.

Vypravěčka - 27. února 2006 11:46

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Pomalu jste se vydali po stopách koně. To není nic těžkého. Vllhká půda je rozryta jeho kopyty a polámané větve. Musíte jít akorát velmi pomalu, tedy pokud chcete jít spolu. Karovi neudělala ledová koupel v divoké říčce zrovna dobře. Když jste přešli přes terenní vlnu. O kus dál jste mezi stromy spatřili někoho na zemi. Po koni není nikde ani památka. Ten dotyčný, podle všeho Basath, se pokusil ze země zvednout, ale těžce na ni zase klesl zpět.

Sherll z Númeronu - 27. února 2006 12:30
	"Děkuji, že jste počkala, madam" kývnu hlavou a usměji se, když zadýchaný doběhnu k Beatě. Nutno poznamenat, že dobrodružství ve svahu mi vzalo něco málo sil z mého fyzického fondu. Pohybovat se v prudkém a hlavně kluzkém svahu s těžkým štítem na zádech není legrace. "Nuže, můžeme vyrazit." znova se usměju a nechám jezdkyni, aby vyrazila první.

Beatha - 27. února 2006 12:36

Počkám na Sherlla. Přikývnu a usměji se na něj. "To je v pořádku." Místo abych vyrazila, tak pokračuji. Všichni ostatní už zmizeli za zatáčkou. "Když pojedete se mnou, doženeme je rychleji. A kůň váhu dvou lidí tu chvíli unese bez potíží." Posunu se v sedle hodně dopředu, aby Sherll měl místo. Já jsem na pohled křehká dívka, takže nemohu moc vážit. Kůň by skutečně neměl mít s dvěma jezdci problém.

Sherll z Númeronu - 27. února 2006 13:13

Překvapeně sebou trhnu, když dívka vyřkne svůj návrh. Ne, že bych ho považoval za absurdní, spíš si nejsem moc jistý. Pomaličku přistoupím ke koni, abych zkontroloval jeho tělesnou stavbu. Přičemž ho nezapomenu poplácat po šíji. "No, vypadá sice křehounce, ale zato já vážím se štítem na zádech za dva. Hm... Na druhou stranu"... přejedu rukou koníkovi přes přední nohu. "Vypadá, že to není žádný výstavní kus na ozdobu. Je to statný vojenský kůň... tedy podle mě. Možná nás opravdu unese oba. Přinejmenším jak říkala,... na chvíli. Hm" pokývám souhlasně hlavou. "Zdá se, že by nás opravdu mohl unést, tedy alespoň kousek. Snad ho nestrháme." odpovím Beatě a podívám se jestli na tom rozhodnutí stále trvá. Ujištěn jejím posunem v sedle, že ano - s úsměvem vyskočím do sedla a uchopím otěže. Přičemž křehkou dívenku jako by obejmu. "Připravena?" zeptám se jestli je pevně usazena. Míním totiž cválat. Krokem by jsme je asi nedohnali.

Beatha - 27. února 2006 13:18
	Usměji se a přikývnu na souhlas. "Hodný to zvládne." Poplácám koně. Ten zůstává klidný, i když na něj muž vysedne. Třmeny jsem uvolnila pro Sherlla. A když se usadí v sedle, ráda mu předám i uzdu. Ujistím se, že sedím stabilně a zády se opřu o Sherllův hrudník. Přeci jen se mi tak bude sedět lépe a koni se lépe pojede. "Připravená." Odpovím. Přidržuji se koňské hřívy.

Sherll z Númeronu - 27. února 2006 13:34

S tichým díky vsunu nohy do třmenů. Přeci jen je to nejlepší volba jízdy. Já můžu být klidně usazen v sedle, nohama pevně zapřen ve třmenech a Beathu může případně držet, aby po cestě nespadla. Navíc se zdá, že i jí se sedí takhle lépe. "Výborně." pochválím. "Ten kůň se jmenuje Hodný?... Zajímavé jméno... pro koně." probleskne mi ve chviličce hlavou. Rychlý impuls,... kopnutí oře do slabin,... lehké vzepření a vyrazíme ve cvalu na cestu.

Vypravěčka - 27. února 2006 18:38

Sherll pobídl koně a ten vyrazil dopředu. Dva jezdci mu zatím nepůsobí žádné obtíže. Beatha sedí pevně, i díky tomu, že se opírá o Sherlla. A ten koně vede. Po krátké chvíli oba dostihli zbytek skupiny na cestě. Skupina jse stále tempem kroku, aby i Krumpir vedoucí osla mohl stačit. Hodnému, tedy koni, kterého tak Beatha pojmenovala, se stále dostává sil, takže zatím není důvod, aby Sherll musel sesednout. Kůň je silný a dobře stavěný a dívka lehká. Cesta se stáčí lesem dál, vine se v zatáčkách, ale terén kolem se postupně mění. Svahy klesají dolů a zarovnávají se, až jedete jen po cestě vinoucí se lesem. Vidíte do lesa po obou stranách. Je hustý, terén je stále kamenitý. Před sebou slyšíte šumění potoka. K němu jste dojeli po delší chvíli. Cesta pokračuje na druhé straně potoka, ale mostek či lávka chybí. Bez ní je tady zhola nemožné dostat se na druhou stranu. Divoký proud je zaříznutý asi tři sáhy v březích, které jsou velmi strmé. Les pokračuje i na druhé straně. Říčka teče z prava do leva. Rowannu, Kara ani koně, na kterém oba jeli, nikde nevidíte.

Vypravěčka - 27. února 2006 18:41
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Nikde jsi nikoho nepotkal. Začíná to spíše vypadat na paranoiu než smysl lovce. Bez problémů ses dostal zpět na cestu, po skupině však už není ani stopy. Všichni jsou pryč.

Goran - 28. února 2006 07:07

soukromá zpráva od Goran pro Slezu na cestu a něco si (velmi neslušně) zavrčím. Skupinu se dohnat nesnažím, jdu volným krokem a neodbytný pocit nebezpečí pomalu ustupuje. Ustupuje stejně, jak se mění okolní terén. Oštěp sice nesu stále v ruce, ale spíše jen tak, abych něco nesl, než abych jej měl připravený. Smrad z ruky chvílemi skoro nevnímám, ale chvílemi mě naopak praští přes můj citlivý nos neskutečnou silou.

han Kar Sem - 28. února 2006 13:45
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Jdi si to s ním vyřídit sama. Já se tu pokusím rozděla oheň a trochu se ohřát. pronesu celkem slabým hlasem a začnu se shánět po suchém dříví. Nechce se mi být u toho, až si to s ním bude vyřizovat. Koně nám to stejně nevrátí a šaty mi to neusuší.

Vypravěčka - 01. března 2006 14:01
	Družina Tak lidi, co je s váma? Krumpir, Thea i ostatní jste tu byli. Máte před sebou novou situaci, kterou je třeba řešit! Pokud jste si nevšimli, nemůžete pokračovat v cestě, není most! A Rowanna s Karem nějak zmizeli. Jeli před vámi, ale nejsou u řeky. Tak co s tím hodláte dělat??? Pokud nezačnete reagovat, budu to brát, že jste ani nezastavili a klidně vás do té říčky nechám popadat.

Thea - 02. března 2006 00:00
	Když dorazíme k divoce proudící řece, zastavím koně a se zamračením se rozhlížím podél břehů. "Hm," zamyslím se a otočím se na ostatní. "Tak předně nikde nevidím žádný most či alespoň brod. Co je však důležitější, ztratili jsme nejen Gorana, ale i Kara s Rowannou. Neviděl je někdo?" zeptám se směrem za sebe.

- 02. března 2006 13:17
	Sice jsem se snažil statečně držet krok s jedoucí Theou, ale přeci jen kůň je rychlejší. Proto se před potokem nacházím na konci skupinky a stihnu tedy zastavit. Hukov vody naštěstí přiměje k poslušnosti i oslíka. Tak, to by mne zajímalo, jak dlouho bude trvat, než někoho napadne, že jako strojestvůrce bych mhol stvořit most.

Bela - 03. března 2006 00:19
	soukromá zpráva od Bela pro Sedic na své černém hřebci, vyrážím branou hradu na za svou kněžnou. Jen se ohlídnu, zda mě Bezejmenný následuje. Ozbrojen nadějí v Děti noci se vydávám na cestu. Cesta vedoucí na rozcestí, ze kterého se vrátím se svou ženou, nebo se z ní nevrátí nikdo.... Děti noci obracím se k vám. Nalezněte ženu mou, chran»e ji a platit vám za to budu do konce svých dnů...

Rowanna - 03. března 2006 00:58

soukromá zpráva od Rowanna pro S nesmírným zadostiučiněním se ošklivě usměju a popadnu první pořádný tlustý klacek, který mi přijde pod ruku. Pomalu přistoupím k ležícímu Basathovi a každý krok je pro mne vrcholem trošku zvrhlé blaženosti. Stanu nad jeho tělem a shlédnu k němu s blahosklonným úsměvem. Pokleknu na Basathovu hruď tak, abych na něj tvrdě dopadla, ovšem já ten náraz změkčím dosednutím na zadeček. Rychlým pohybem jej prošacuju, abych jej zbavila všech zbraní, které mu z nějakého důvodu nechci dopřát. Některé si vezmu k sobě, jiné zahodím do lesa (pokud nějaké má). Pak znovu vstanu. I v zemi tak změkčilých, prý humanismem posedlých národů, z nichž pocházím, se zloději trastají tvrdě. Ale někteří tvrději, například jako velezrádci.... promlouvám k němu polohlasem, konejšivě a sladce, jako bych jej chtěla spíš uspat a uklidnit. Hbitě se rozmáchnu a vší silou uhodím Basatha do zápěstí pravé ruky nejspíš s úmyslem zlomit. Klacek, který jsem si našla se nejspíš přelomí a s mocným křupnutím se rozletí do stran. Znovu se rozhlédnu a popadnu jiný klacek a svou akci zopakuju, ale tentokrát se rozmáchnu hruběji a přerazím klacek o jeho pravou nohu někde do holeně blíž ke kolenu. Netrestáme je ale smrtí...pokračuju pak ve svém mnologu. Protože to není dost humánní a hlavně ne vždy je smrt trestem. Zacouvám od Basatha kus mezi stromy a rozhlížím se znovu po dalším klacku. Oči mi žhnou a úsměv ve tváři je skutečný asi jako přání světového míru. Ruce se mi ani nezachvěly, nezaváhaly. A teď hledají nástroj k další ráně...

Rowanna - 03. března 2006 00:58

soukromá zpráva od Rowanna pro S nesmírným zadostiučiněním se ošklivě usměju a popadnu první pořádný tlustý klacek, který mi přijde pod ruku. Pomalu přistoupím k ležícímu Basathovi a každý krok je pro mne vrcholem trošku zvrhlé blaženosti. Stanu nad jeho tělem a shlédnu k němu s blahosklonným úsměvem. Pokleknu na Basathovu hruď tak, abych na něj tvrdě dopadla, ovšem já ten náraz změkčím dosednutím na zadeček. Rychlým pohybem jej prošacuju, abych jej zbavila všech zbraní, které mu z nějakého důvodu nechci dopřát. Některé si vezmu k sobě, jiné zahodím do lesa (pokud nějaké má). Pak znovu vstanu. I v zemi tak změkčilých, prý humanismem posedlých národů, z nichž pocházím, se zloději trastají tvrdě. Ale někteří tvrději, například jako velezrádci.... promlouvám k němu polohlasem, konejšivě a sladce, jako bych jej chtěla spíš uspat a uklidnit. Hbitě se rozmáchnu a vší silou uhodím Basatha do zápěstí pravé ruky nejspíš s úmyslem zlomit. Klacek, který jsem si našla se nejspíš přelomí a s mocným křupnutím se rozletí do stran. Znovu se rozhlédnu a popadnu jiný klacek a svou akci zopakuju, ale tentokrát se rozmáchnu hruběji a přerazím klacek o jeho pravou nohu někde do holeně blíž ke kolenu. Netrestáme je ale smrtí...pokračuju pak ve svém mnologu. Protože to není dost humánní a hlavně ne vždy je smrt trestem. Zacouvám od Basatha kus mezi stromy a rozhlížím se znovu po dalším klacku. Oči mi žhnou a úsměv ve tváři je skutečný asi jako přání světového míru. Ruce se mi ani nezachvěly, nezaváhaly. A teď hledají nástroj k další ráně...

han Kar Sem - 03. března 2006 08:44

soukromá zpráva od han Kar Sem pro I mě Basathův podraz naštval a to ještě o to víc, že kradl ve chvíli, kdy jsem bojoval o život. Ale tohle by už stačilo. Začíná se příliš rozjíždět. Při několikáté ráně se narovnám. Rowanno! Už dost. Nech ho už být! Mnoho let jsem rozkazoval a velel a tak vím jak používat hlas a jaký tón zvolit. Je poznat, že to myslím naprosto vážně. Raději vyrazím směrem k nim. Měla ho buď rovnou zabít, ale tohle tedy ne.

Marianna Adhwain - 03. března 2006 15:59

Slyším za sebou, jak cválá kůň. Pootočím hlavu - Beatha a Sherll nás dojeli. Před námi se objeví říčka, kterou asi jen tak nepřebrodíme. Hledat brod by bylo asi na dlouho. Čert ví, kde by mohl být a na kterou stranu. Mohli bychom se příliš vzdálit od cesty. Zamyšleně hledím na vlnky na hladině. Aniž bych se na osloveného podívala, promluvím k němu. "Neříkals, že umíš něco stavět? Když ses nám představoval..." Nejsem si jistá, co to bylo za slovo. Asi nějaký řemeslník. Ale je jasné, na co tím narážím.

Thea - 03. března 2006 18:25
	Nad Marianninou otázkou mi zacukají koutky úst. "Strojestvůrce, nemýlím-li se," odpovím namísto Krumpira a otočím se na čarodějku. "Ale obávám se, že sestavit most by bylo docela na dlouho."

Basath - 03. března 2006 21:23

soukromá zpráva od Basath pro Její ruce mi rejdili po kapsách oděvu i po těle, marně však hledala nějakou zbraň. Nejsem přeci vrah, abych cestoval s dýkami po kapsách. " Já chtěl dojet jenom pro pomoc... " Hrůzu a němou výčitku v obličeji při spatření sukovitého klacku v její ruce vystřídá docela upřímný řev, když ho o mne přerazí. Ruka mi jakoby odumřela a potom explodovala bolestí drcené kosti. " Aaaa, auvajs....Nech toho! To bolí! Vždy» jsem nic neprovedl, krucinál ženská!" Naléhavost v hlase byla nepřímo úměrná délce vzdálenosti mezi mnou a Rowannou, která nebyla líná sebrat další konár a bušit s ním do mě. Pár dní teď asi nebudu moci chodit... Nejsem tak hloupý abych čekal na další výlevy její uražené duše a vyvinu maximální rychlost, jakou si jen člověk může při plazení s jednou chromou rukou dovolit. Spásné mlází bude jistě poblíž a při troše štěstí mne nechá napokoji.

Basath - 03. března 2006 21:23

soukromá zpráva od Basath pro Její ruce mi rejdili po kapsách oděvu i po těle, marně však hledala nějakou zbraň. Nejsem přeci vrah, abych cestoval s dýkami po kapsách. " Já chtěl dojet jenom pro pomoc... " Hrůzu a němou výčitku v obličeji při spatření sukovitého klacku v její ruce vystřídá docela upřímný řev, když ho o mne přerazí. Ruka mi jakoby odumřela a potom explodovala bolestí drcené kosti. " Aaaa, auvajs....Nech toho! To bolí! Vždy» jsem nic neprovedl, krucinál ženská!" Naléhavost v hlase byla nepřímo úměrná délce vzdálenosti mezi mnou a Rowannou, která nebyla líná sebrat další konár a bušit s ním do mě. Pár dní teď asi nebudu moci chodit... Nejsem tak hloupý abych čekal na další výlevy její uražené duše a vyvinu maximální rychlost, jakou si jen člověk může při plazení s jednou chromou rukou dovolit. Spásné mlází bude jistě poblíž a při troše štěstí mne nechá napokoji.

Sherll z Númeronu - 04. března 2006 19:15

I já smýknu uzdou, když dorazíme k potoku, či řece, která je bez mostu nebo nějakého brodu. Přimhouřím přemýšlivě oči a pobídnu koně, aby došel blíže ke korytu. Samozřejmě koně nevedu až na samý okraj, nejsem pošetilý. Musel tady být velký liják a nebo něco co most strhlo. Pokud tu tedy nějaký vůbec byl, což je pravděpodobnější. Čekal bych protrhnutí nějaké hráze a rozšíření potoka. "Hm"... zabručím si pro sebe a rozhlédnu se kolem. Informaci o Muži, který je strojetvůrcem přejdu mlčením. Tato věc však zažehne koloběh myšlenek. "Nejsem si jist, zda strojetvůrce umí postavit most. Přisuzoval bych tuhle řeholi ženistům nebo stavbařům... no, ale možná toho muže jen podceňuji. Třeba to opravdu zvládne... Hm, ale bude to těžká a zdlouhavá práce. Navíc nemáme sekery, lana a provazy"... můj myšlenkový rozpor zůstane nedořešen. Místo toho otočím koně ke Krumpirovi. Chudák Beatha musí jen sedět a řídit se podle mých přání... i pro mne je to vlastně nezvyk. "Opravdu dokážete postavit most?... A bez náčiní?... Tak, aby unesl i koně?"... zasypu ho okamžitě otázkami. "A jak dlouho by jste na to potřeboval? Ehm... S připadnou pomocí si nelamte hlavu. Rád vám pomohu." zakončím a zatvářím se tázavě.

Beatha - 04. března 2006 19:35

Sedím klidně na koni před Sherllem. Sice je pravda, že nemám nad koněm a tedy ani směrem či cílem našeho přesunu vládu, ale nevypadám, že by mě to trápilo. Když kůň přestal cválat, usadila jsem se více pohodlně... opřela se o Sherllův rozložitý hrudník. Po posledních dnech jsem ráda, že se věci uklidnili... nejsem nahá a promrzlá v lese, nikdo mě nehoní a nemusím jít pěšky, když mne ještě každý krok zabolí od rány na noze. Navíc jsem usoudila, že muž za mnou mi dává jistý pocit ochrany a bezpečí, takže ani tohle nemám důvod měnit. Otočím hlavu a usměji se na něj. Cítím, že je z téhle situace trochu nesvůj a chtěla bych mu dát najevo, že jsem v pořádku... nevadí mi to, spíše naopak. Chybějící most mne zaskočí. Hlavně kde je Kar a Rowanna. Přeci kdyby... narazili na překážku, tak by se museli vrátit... po cestě a pak bychom je potkali. Nebo se vydali proti, či po proudu říčky hledat jiné místo k jejímu překročení... "Kde je Kar a Rowanna. Přeci bychom je museli vidět, kdyby se vraceli. Dál se dostat nemohli.... Takže, vyzná se tu někdo ve stopách?" Zeptám se, ale samotnou mne napadá, že s tímhle asi budeme muset počkat na Gorana. Ten snad zjistí, kudy se dali...

Marianna Adhwain - 05. března 2006 14:46

Nad Theinými slovy pokrčím rameny. "Tak vymysli něco lepšího... Jistě tu je někde brod - ale kterým směrem? Rozdělovat se v neznámém terénu by asi nebylo nejlepší..." Kdyby ti dva, Thea a Sherll, jeli každý na jinou stranu hledat brod, my s Beathou bychom tu zkejsly. Nebo jenom já. Což se mi nechce. "Ale zase je pravda, že jinde by sráz k řece nemusel být tak prudký. Jak je to asi hluboký?" Otázka není určena nikomu konkrétnímu, opět přemýšlím nahlas a počítám s tím, že se někdo s odhadem ozve. Ale jak se ozve Beatha a zazní elfčino jméno, zatvářím se velice nepěkně. Už vím, co jí za tu modřinu provedu, jen se mi musí dostat na dohled. Jinak by mi bylo jedno, kam se poděla. "Medvěd..." odpovím Beatě na zbytečnou otázku.

Thea - 05. března 2006 15:59
	"Proudění v řece je příliš prudké, neustáli bychom to," zavrtím hlavou nad dosud nikým nevysloveným návrhem ohledně přebrodění. "To by mě taky zajímalo, nemohli se přece jen tak ztratit," zamračím se pak směrem k Beathě a její připomínce ohledě dalších dvou členů naší nepočetné skupinky.

Vypravěčka - 05. března 2006 16:51

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Ruka je od tvého setkání s tchořem stále cítit. Nic z toho, co jsi dělal valně nepomohlo. Navíc jsi přišel o svou koženou kazajku, což je docela ztráta. Je podzim, bude stále chladněji. Chtělo by si to opatřit něco místo ní, aby ti v lese či za nocí nebyla zima. Cesta ubíhá pomalu. Sleduješ svahy kolem sebe, občas zahlédneš nějakého ptáka, či veverku. všude se zdá být klid... možná až příliš. A stále máš pocit, jakoby tě někdo sledoval. Vrazcí se ti vzpomínky na dlouhé noci v lesích tam u vás. Na dusné noci po rozpálených dnech, kdy měsíc stál vysoko nad horami a lesem se pohyboval Lovec, či spíše přízrak Lovce. Nikdo ho neviděl, jen občas bylo slyšet zapraskání větve... útočil rychle a znenadání... na znetvořená těla tvých přátel, která jsi našel v lese. Na tvrdohlavou rudovlasou léčitelku, která si nedala říct, že v lese není bezpečno... A na tvou prohru, když jsi ho nedostal. To se už nesmí opakovat. A» je to cokoliv... vlk, nebo jiná potvora... nesmí se už opakovat tvoje selhání.

- 05. března 2006 17:02

Dvaadvacet, třiadvacet, čtyřia..a je to tu. Tak se už ozvali, nu což, něco jim odpvoědět musím. Rozlhédnu se po všech přítomných a pak pohledem pozorně prohlédnu i nejbližší okolí hledaje vhodné místo na uvázání Drákula. Pak ale v této činnsoti ustanu, udělám pár kroků k Marianě a otěže jí prostě podám, a» se o svůj majetek stará sama. Zbavený starosti o zvíře se pomalým, obezřetným krokem vydám o kousek blíže k okrajis rázu, ale ne tak daleko, aby se mohla krajnice utrhnout, a věnuji se tichému, pečlivému průzkumu. Nakonec zdnu hlavu a opět pohlédnu na ostatní: "Tak postavit most nad takto širokým tokem není nic zas až tak těžkého, tedy pokud náhodou nepožadujete most padací, či otočný, nebo dokonce nějakou specialitu. Šířku odhaduji na desítku sáhů, což zvládne v pohodě prostý kmen. Takže pokud se rozhodneme něco takového vytvořit, je spíše problém s prací, než se samotnou stavbou. Aby mohl bezpečně přejít kůň, chce to tak šest silnějších kmenů. Pokácet, očistit, přitesat a pak položit. Jedině s tím psoledním by mohl být menší rpoblém, ale to jsem už dělal několikrát na jiných stavbách, takže si myslím, že to zvládneme. Ale dovoluji si navrhnout, že nejprve by bylo třeba rozhodnout, zda-li je toho třeba. Kde se asi nalézá han?"

Beatha - 05. března 2006 17:09

Podívám se na Mariannu. To, co napadlo ji, napadlo i mne... jenže... "Goran tu není." Konstatuji suše. Ohledně mostu či spíše lávky mám své pochybnosti. Přeci jen to není jen tak, něco postavit... je na to třeba nástrojů a lidí. To druhé bychom možná měli, ale toho prvního se nám podle všeho krutě nedostává. Ale pro tuto chvíli se rozhodnu to nijak nekomentovat. Spíš by mě zajímalo, co se stalo s mostem, který tu byl předtím. Poslední déš», který by mohl říčku natolik rozvodnit... to je už déle, přeci by si toho od té doby někdo všiml. Otočím se na Sherlla za sebou. "Měli bychom se podívat po těch dvou. Třeba se vydali hledat brod..." Navrhnu.

Vypravěčka - 05. března 2006 17:24
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Na okraji břehu je vidět místo, kde byla lávka. Ve svahu zůstal i zbytek jedné podpěry, která lávku držela. Podobně je na tom i druhý břeh. Když ses podíval pozorněji, zdá se ti, že okraj zlomu podpěry je nějak moc... čistý a rovný... až podezdřele. Pro jistotu by to chtělo prozkoumat blíž. Ale začíná v tobě vzrůstat podezření, že dřevo bylo odříznuté pilou.

Sherll z Númeronu - 05. března 2006 22:19

Pečlivě si vyslechnu strojetvůrcovo povídání. Jeho slova jsou uvážená a odborná. Je nepochybné, že má zkušenosti. Ovšem nemáme nejdůležitější věc a to je nářadí. Pokud vím, tak nikdo nemá dřevařské nářadí a lana na stavbu mostu. "Děkuji, za informaci." poděkuji Krumpirovi a kývnu uznale hlavou. První možnost je tedy nereálná. Začnu se tedy orientovat na nápad dívek. "Proč ne?...Není to špatný nápad." odsouhlasím Bei s úsměvem. Marianna má sice také pravdu, ale mne momentálně nic lepšího nenapadá. "Já a Thea můžeme prozkoumat břeh na koních. Každý z jedné strany. Ostatní by nás zatím počkali. Podle mne jim zde žádné nebezpečí nehrozí. Proč taky?" rozhlédnu se ještě jednou kolem, abych si dokázal, že se opravdu nemůže nic stát. Do rozhodnutí však zatím nezasahuji. Přeci jen mám stále na paměti, že jsem jen spolucestovatel. rozhodování nechám na jiných. Naše cesty se ve městě asi rozdělí.

Thea - 05. března 2006 23:14
	Moc se mi nezdá, že bych měla nechávat Mariannu jen s Beathou a Krumpirem. Ani jeden z nich v případném nebezpečí nedokáže pořádně ochránit sebe, natožpak čarodějku s Robinem! "No, zkusit to můžeme," souhlasím však nakonec trochu neochotně. Tady nám mšenka nepokvete a něco udělat musíme. "Nenajdeme-li brod, třeba narazíme alespoň na ty dva ztracence."

- 06. března 2006 08:40

Sherllovo uznání mi vžene úsměv do tváře, ale další slova ostatních jej zase pošlou pryč. Tvářím se nervózně a nerozhodně, je vidět, že chci ěnco říct, ale možná se stydím, enbo si nejsem tak docela jist co a jak. Nakonec ale evidentně zvítězí oaptrnost nad hrdostí a já promluvím snaže se ovládat svůj hlas: "Podívat se po těch dvou vůbec není špatný nápad. Bylo by dobré být azse pohromadě, více hlav více ví a více paží Robinka snáze ubrání. Ale s průzkumem břehů bych počkal až dorazí Goran. Jeho síla a meč nás tady ochrání a jeho zkušenosti nám mohou napovědět, na kterou stranu se vydat, případně něco dalšího." Opatrně se rozhlížím, jakou reakci vyvolá mé prohlášení...

Beatha - 06. března 2006 09:35

Přimhouřenýma očima se podívám na Sherlla a na Theu. Za ty léta, kdy se mnou zacházeli spíš jako s věcí, jsem se docela dobře naučila poznat ten pohled, který značí... rozhodneme o tobě, bez tebe. Jestli si myslí, že odjede na tomhle koni a mě tu nechá... tak to ne. Otočím se na muže za sebou. "Pojedu s vámi... nechci tu zůstat..." ... sama. Klidně a mírným hlasem jsem vyjádřila spíše své přání, svou vůli... a dál? Uvidíme, jestli je stejný jako všichni ostatní... Jak mi dovolí směr stání koně ohlédnu se zpět na cestu. "Ano, na Gorana bychom mohli počkat." ... pokud vůbec dorazí. Jestli se žene za chimérou vlka... kdo ví, kde je mu konec.

Marianna Adhwain - 06. března 2006 10:02

Koukám střídavě na Theu a Sherlla a nedá se říct, že bych zářila štěstím. Když jsem těch pár dní putovala sama, od naprostého strachu a paniky mě držela jenom tenká hranice - a ta by se prolomila, kdybych opět měla zůstat sama jako prst. To, co jsem viděla, je pro to dostatečný důvod. Pohodím hlavou - možná jenom gesto pro odhození vlasů z obličeje, když v rukou mám dítě. "Dej sem otěže," řeknu Thee rozladěně. Pokud už se mě chtějí zbavit, aspoň chci sama ovládat koně. Drákulův provaz je zaháknut za hrušku sedla. "Morion jistě půjde za pánem. Takže mě se nezbavíte. Nebudu tu trčet sama před řekou, přes kterou není most, a čekat na lovce - kdo ví, kdy přijde," prohlásím po chvíli rozhodně s tvrdohlavostí mi vlastní. Ani Drákul by se za to nemusel stydět, kdyby uměl mluvit. Thea mě chce mít u sebe, asi, ale u rytíře si nejsem jistá. Každopádně já řekla své a nemíním couvnout.

Thea - 06. března 2006 10:32
	Jen těžko zadržím úsměv nad Marianninou rozlícenou reakcí. S pokrčením ramen a jakoby omluvným výrazem jí hodím otěže a doufám, že to i s Robinem v náručí zvládne. "Tak jak, čekáme na Gorana, nebo se rozdělíme a půjdeme každý po jedné straně řeky?" zeptám se pak.

Goran - 06. března 2006 13:06

soukromá zpráva od Goran pro Smrad od mé ruky je téměř neskutečný. Nedá se říci, že by mi vadil, nebo vyvolával nějakou nevolnost, mým nosem už prošly horší pachy ... ale znervózňuje mi. A to tak, že dost. I v tom, jak pročesávám očima skaliska, balvany a křoví, se dá nervozita a rozladěnost číst. K ďasu, takhle mi musí bejt cejtit na hony daleko. V hlavě se mi usadil dost nepříjemný pocit a usoudil jsem, že sestupovat šikmo svahem není dobrý nápad, proto jsem se stočil k hřebenu a podél cesty teď mírně stoupám. Z hřebenu se aspoň lépe rozhlídnu.

Rowanna - 06. března 2006 13:09

soukromá zpráva od Rowanna pro Více s s Basathem nezdržuju a vzhlédnu ke Kar Semovi. Díky tomuhle nevinnému kousku, kterým nám mistr předvedl svou oddanost a přátelství, jsme na tom možná stále hůř než on, protože takovíhle...odplivnu směrem, kterým se začal Basath plazit, mívají štěstí. Zatímco my nemáme nic...zkusím se podívat po tom koni... Zavrčím ještě a snažím se vyznat v rozdupané hlíně a najít stopy koně. Chlad mi proniká do těla a začínám se tříst, ale vztek a umíněnost mi nedovolují ustat.

Rowanna - 06. března 2006 13:09

soukromá zpráva od Rowanna pro Více s s Basathem nezdržuju a vzhlédnu ke Kar Semovi. Díky tomuhle nevinnému kousku, kterým nám mistr předvedl svou oddanost a přátelství, jsme na tom možná stále hůř než on, protože takovíhle...odplivnu směrem, kterým se začal Basath plazit, mívají štěstí. Zatímco my nemáme nic...zkusím se podívat po tom koni... Zavrčím ještě a snažím se vyznat v rozdupané hlíně a najít stopy koně. Chlad mi proniká do těla a začínám se tříst, ale vztek a umíněnost mi nedovolují ustat.

han Kar Sem - 06. března 2006 13:51

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Když vidím, že se Rowanna trochu uklidnila, seberu nasbírané suché klacky a donesu je na nejpříhodnější místo, co nejblíže říčce. Pak připravím oheň, vezmu dva suché klacky, jeden mečem rozetnu podél a na druhém udělám špičku. Pak špičákem začnu třít, o plochu druhého klacku tak, aby se třísky, prach a časem i jiskry sypaly na troud, co se mi podařilo najít v jedné práchnivé dutině. Třu nejprve pomalu, aby se vytvořil žlábek a pak čím dál, tím rychleji...

han Kar Sem - 06. března 2006 13:51

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Když vidím, že se Rowanna trochu uklidnila, seberu nasbírané suché klacky a donesu je na nejpříhodnější místo, co nejblíže říčce. Pak připravím oheň, vezmu dva suché klacky, jeden mečem rozetnu podél a na druhém udělám špičku. Pak špičákem začnu třít, o plochu druhého klacku tak, aby se třísky, prach a časem i jiskry sypaly na troud, co se mi podařilo najít v jedné práchnivé dutině. Třu nejprve pomalu, aby se vytvořil žlábek a pak čím dál, tím rychleji...

Sherll z Númeronu - 06. března 2006 17:00

"No, dobře... počkáme a já počkám taky." rozhodnu nakonec, když si všimnu, že nikdo se k tomu nemá. Sice jsem si ještě před malou chvílí říkal, že do toho nebudu zasahovat, ale usoudil jsem, že jinak bychom se nepohnuli. Prohrábnu si své havraní vlasy a sesednu z koně. Beathu lehce postrčím, abych ji při sesedání nestrhl sebou a pak zapřen o sedlo, seskočím. "Paní Theo?"... oslovím válečnici, když se ocitnu nohama na pevné zemi. "Pojedete se porozhlédnout kolem koryta? Já zde zatím zůstanu jako ochrana." otázka není myšlena nijak rozkazovačně. Jde jen o dotaz, prosbu. Zatím co vyčkávám na odpověď, tak vytáhnu meč, který zabodnu do nějaké měkčí zeminy. O meč následně opřu štít. "Uděláte to tedy?" zeptám se ještě jednou a složím si ruce na prsou.

Thea - 06. března 2006 20:48

Sleduji Sherllovo počínání a trochu se mračím. Příliš jsem nepočítala s tím, že zrovna tenhle neohrožený válečník zůstane na místě a nezapojí se do hledání možného přebrodění či shánění se po "ztracených"... "Já se podél řeky klidně porozhlédnu, ale bude to pravděpodobně docela na dlouho, když v tom budu sama..." zkusím "nadhodit" celkem přátelsky, ale jinak je z mého hlasu patrná drobná netrpělivost.

Vypravěčka - 07. března 2006 12:10
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Stopy koně jsi po chvíli ztratila, přeci jen jsi zvyklá spíš na město a žádná stopařka. Z toho, kam směřovaly se dá usoudit jedna věc... prostě utíkal pryč. Může být na první mezi, kde se bude klidně pást na zelené trávě, nebo mohl utéct až bozi vědí kam... Těžko říct.

Vypravěčka - 07. března 2006 12:13

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Rowanna tě už nechala být a ty ses tedy odplazil do křoví. Z koně jsi sice spadl na relativně měkkou lesní zem, ale rána větví do hlavy, ani elfčino zacházení to moc ku prospěchu nebyly. Bolí tě ruka i noha, kam tě praštila. Obojí budeš mít silně pohmožděné. Se záěstím nemůžeš pohnout, chtělo by to ošetřit a pevně ovázat. Aby se případně poškozené kosti srovnaly. V noze cítíš ostrou, bodavou bolest, ale zlomená není. Rowanna pak odešla hledat koně a Kar se rozdělává oheň. Co podnikneš dál?

Beatha - 07. března 2006 12:19

Nakloním se hodně dopředu, abych umožnila Sherllovi pohodlně sesednout. Pak se zas narovnám, zpátky si sednu do sedla a nohy dám do třmenů. Vezmu uzdu a zas přeberu ovládání koně. Když vidím, jak se ti dva dohadují, začínám toho mít nějak dost. Takhle se nikam nedostaneme. Oni tady byli před krátkou dobou, stopy tu budou, vždy» zem je vlhká... a čím víc tady budou obcházet, tím míň ze stop zbude. Povzdychnu si a ohlédnu se na cestu, jestli náhodou neuvidím Gorana. Když to vypadá, jak by se po něm zem slehla, tak už na nic nečekám... Zatáhnu za uzdu, aby se kůň otočil... jemně mu dám patama pokyn a vyrazím cvalem po cestě zpět. Že vím, jak se na koních jezdí bylo patrné už včera... Než zmizím za zatáčkou, tak se jen otočím. "Přivedu Gorana, podívá se na stopy." To druhé jsem dodala s vírou, že se třeba budou snažit je do té doby nepošlapat.

Vypravěčka - 07. března 2006 14:17

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Druhá strana břehu vypadá obdobně, jako ta na vaší straně. Okraj není celistvý, ale jakoby orvaný. Když bys stoupnul příliš ke kraji, může se s tebou utrhnout. I na druhé straně zůstalo několik dřev z konstrukce lávky. Při stavbě mostu by byl problém právě s nestabilitou okrajů. Podpěry jsou zde nutné pro ukotvení, nebo mi most musel hodně na obou stranách koryto přečnívat.

Marianna Adhwain - 07. března 2006 16:22

Rozhovor o tom, kam kdo pojede, už nechám na nich. Robin se mi totiž začne v náručí ošívat, což nevěstí nic dobrého. Čekaje, co se zase stane, a doufaje, že tentokrát se nebude snažit napodobit sirénu, si sotva všimnu, že Beatha se rozhodla vrátit. A je to tu - nejdřív kňourání... a sílí to. To už se starám o to, jak co nejšetrněji seskočit z koně. Nu což, je to stejné jako z Drákula, jenom je krapet vyšší, tak dopadnu do dřepu, ale Robina držím pevně v náručí. Povzdechnu si. Stačil mi nádech a už vím, s čím mám tu čest. Ti tři už si určitě hledají něco, co by si strčili do uší, až Robin spustí naplno. Mlčky objedu koně k Drákulovi, odkud vytáhnu čistou plenu a svoji čutoru s vodou. Chvíli se rozhlížím, kde by bylo vhodné místo na přebalování. Jeden pařez kus ode mě vypadá tak akorát. Není mokrý jako zem a poslouží jako stolek. Odpeláším tedy tam, kde se začnu věnovat oné nepříjemné záležitosti. Moc dobře mohou vidět, jak nakrčím nos, když se mi skřítě podaří vymotat ze zavinovačky. Plenu držím dvěma prsty dost daleko od sebe. Pak ji prostě odhodím, protože na likvidaci teď není čas. Svoji vodu použiji na umytí děcka, které se právě rozhodlo mě tahat za jeden pramen vlasů. Opletený kamínek kdesi v zavinovačce už nemám na krku, tak ho nezajímá, protože se nad ním nehoupe. "Ale tak..." vypletu prstíky malého násilníka z vlasů a zápasím s ním jako s rybou na suchu. Vítězoslavně se však zašklebím, protože se mi to povedlo jenom s jedním párem rukou. Dítě opět skončí v teplém oblečení, aby nenachladlo. Vezmu si ho do náruče a pařez použiji zase jako židli. Nad Robinem se objeví můj přívěšek, který se pomaloučku houpe sem tam. Svoje vlasy v šanc dát nemíním...

Basath - 07. března 2006 20:33

soukromá zpráva od Basath pro Odplazím se se kousek skrz kapradí za několik stromů, dost daleko, abych od řeky nebyl vidět. Každý pochopí, že to, co teď opravdu nechci, je setkat se opět s Rowannou a jejím klackem. Dolézt tak dobitý i takový malý kousek je neskutečně vyčerpávající. Nedaleko je velký starý dub, jeho kořeny porostlé měkkým polštářem mechu - pro mě však v tu chvilku je tou nejměkčí postelí, jakou jsem měl kdy možnost vyzkoušet. Usnul jsem na něm jak nemluvně.

Thea - 07. března 2006 21:32
	S úsměvem sleduji Mariannino počínání a stále čekám, co mi Sherll odpoví, resp. jestli se skutečně nenajde nikdo, kdo bude ochoten jít prohledávat břeh se mnou, by» na druhou stranu, než půjdu já.

Sherll z Númeronu - 07. března 2006 22:29

Dvakrát jen otevřu pusu jako bych chtěl něco říci, ale vždy ji zase zavřu. Jediné na co se teď vzmůže je zírání. Nejprve se podívám za odjíždějící Beathou, jež klidně odjela hledat horala. Nic však nemůžu udělat a tak jen zakroutím nevěřícně hlavou a nahlédnu na Mariannu, která se rozhodla, že do toho nebude nijak zasahovat. Neutrální postoj vždy pomůže. Vlezte mi všichni na záda. Já mám dítě. A tak, již se značně nakyslou tváří, zakotvím pohledem na netrpělivé a lehce nezlobené Thei. "Bohové!...Co je horšího, než ženská? ...Banda ženských! Ach jo, jim se člověk nezavděčí. Co po mě vlastně chtějí? První tady nechtějí zůstat samotné, a když tu zůstanu já, tak si zase nazlobeně odjedou. Navíc teď... ale co?"... začnu si přemítat všechno co slečny za poslední chvilku řekly. Bohužel domluva jak mezi stádem tupých skřetů. "Mě je to jedno... Já si můžu taky postavit hlavu... drahé dámy." usměji se sladce na válečnici. Během okamžiku si na sebe hodím štít, který jsem si tak pracně sundával a meč vrátím do pouzdra u pasu. "Morione!" zavolám odměřeně na svého koně, který pohotově přiběhne. Vyhoupnu se do sedla a sundám z hrušky lano, které pohodím na zem. Osel nikam nepůjde, teda snad. A i kdyby - to už není moje starost. "Mám hlad, několik dní jsem pořádně nejedl a kůň taky ne... nebudu tu čekat na nevím co. Pojedu do města. Dneska ráno jsem to slíbil Morionovi... Možná se ještě setkáme ve městě." utvrdím se ve správnosti svého rozhodnutí a pořádně uchopím otěže do rukou. "Uvidíme se později, možná. Dámy... Pane strojetvůrce." naznačím úklonu a pobídnu koně okamžitě do cvalu. Morion prudce vyskočí a vyběhne kolem potoka na pravou stranu.

Thea - 07. března 2006 22:54

"No výborně!" vybuchnu teď už setsakra rozčíleně, když se Sherll náhle sebere a odjede. Prudce trhnu opratěmi, až se kobylka pode mnou hlasitě ozve, že tohle se jí tedy ale vůbec nelíbí. "Fajn, úžasné, přímo skvěle! Takže Beatha šla hledat Gorana. Kdo ví, jestli se vůbec vrátí, případně kdy. Sherll se na nás vykašlal úplně. Kar a Rowanna jsou k nenalezení. Vážně nádhera!" hlasitě hodnotím situaci. "Jedu se podívat nahoru proti proudu, jestli nenarazím na brod. Vy dva zůstaňte tady!" štěknu na čarodějku s Krumpirem a pobídnu Kelpii patami. Pak se však ještě zastavím, sehnu se a z boty vytáhnu dlouhý tesák. "Tohle vám tu nechám, kdyby něco. Pokuste se navzájem nepodřezat," ušklíbnu se a hodím tesák směrem k těm dvěma tak, aby se zabodl asi dva metry od nohy Krumpira do země. Vzápětí se otočím a s výkřikem odcválám.

Marianna Adhwain - 08. března 2006 08:12

Sice si momentálně hraju s Robinem, ale neujde mi, že se Sherll nakrkl a zavolal svého koně. Zajímalo by mě, co by dělal, kdybych nemusela Robina přebalit a seděla na něm. Shodil mě? Zvednu hlavu, protože to, co se děje, je teď mnohem důležitější. Vyskočím, jak když mě píchne vosa. Drákul se ani nehne, i když vedle něj poskakuje kůň. Jen zastříhá ušima a líně přežvýkne kus čehosi, co urval u cesty. Oni se všichni rozhodli odjet! No výborně! "Cha, to je mi ale rytíř! Ženských se bojí!" zaprskám za Sherllem, ještě než se stačí rozjet. Doufala jsem, že aspoň on je trochu normální, ale jak vidno, nejnormálnější chlap ze skupiny je Robin a Drákul. Odfrknu si. Jasně, všichni ode mě prchněte! A ještě ty na mě řvi! Bohové, že já vůbec odcházela z města... Mám chu» klející Thee říct, že nejsem žádný pes, aby na mě takhle štěkala, ale spolknu to. Válečnici by to rozzuřilo ještě víc a asi by se sebrala stejně jako náš "chrabrý" rytíř. Mračím se, ale nic s tím nenadělám. Nejraději bych jela s Theou, ale to bych jenom byla přítěž a brod bychom nenašli tak rychle. Sednu tedy zpátky na pařez a něco si zahuhlám pod nos. Radši se začnu věnovat dítěti, abych si nějak zlepšila náladu.

Vypravěčka - 08. března 2006 10:20
	Říčka teče z prava do leva. Sherll se vydal doprava, Thea proti proudu - to jest také doprava. Takže jede za ním. Brzy o´ba dva zjistili, že jet se tudy nedá. Břeh je hustě porostlý drobnými vrbkami a křovím. Terén je nerovný, zem nestálá, vlhká. Takže musí buď sesednout, nebo alespoň velmi zvolnit. Pokud nechtějí být pošlehaní od větví, nebo zlámat koním nohy.

Goran - 08. března 2006 10:46
	soukromá zpráva od Goran pro Stoupám šikmo ve svahu a krom toho děsnýho smradu se vlastně "cítím" docela uvolněně. Terén je mi neskutečně blízký, jako bych šplhal ve svazích našich hor. Ale povědomý je mi i pocit, jež mne pronásleduje. Zatraceně povědomý. Co chvíli se zastavuji a rozhlížím, ale opět jen pro to, abych opět nic nezjistil. Takto se dostanu až těsně pod hřbet kopce.

- 08. března 2006 11:31

Dokud nevykřikne šermířka, tak si sotatních lidí nevšímám a venuji se oaptrnému, leč důkladnému průzkumu břehů říčky a zbytků mostku z bezpečné vzdálenosti. Nijak nereaguju ani na Sherllovo rozloučení. Když zjistím, že odjíždí i Thea, tak jsem viditelně vystrašený a rozčilený, ale nic neříkám. Vyjeknu, až když hodí čepal na zem. A ačkoliv je ta již na zemi, pro jistotu kousek odskočím, smarem od ní, ale raději i od břehu říčky. Když ale vidím, že i šermířka nám ukázala záda, tak se pomalu přiblížím k tesáku. důkladně se rozhlédnu, jestli není nikdo další okolo a zbraň zvednu. V mých očích je vidět značný respekt, když si jí důkladně prohlížím a ptoěžkávám v ruce. Pokud zjistím, že kolem nikdo není, vyrazím krokem, který bych rád vydával za rozhodný a válečnický směrem k Marianě, ale ne tak blízko, abych vyplašil Robina, stále se pokoušeje tvářit jako profesionální ochránce. Nakonec dojdu jen k Drákulovi, protože blíže k čarodějce se neodvážím. Ač se stále snažím pohledem zkoumat okolí, můj zrak většinou spočívá na ní a na maličkém.

Beatha - 08. března 2006 12:31

soukromá zpráva od Beatha pro Projedu cvalem jen první dvě zatáčky, pak zpomalím do klusu a nakonec i do chůze v místech, o kterých si myslím, že až sem se mohl Goran dostat. Rozhlířím se po svazích kolem sebe. Je tu ticho... a na můj vkus i nějak pusto. Mám raději otevřený les, než takovéhle soutěsky. Když horala nikde nevidím, nakonec prostě zastavím a zavolám na něj. "Goranééé." Rozhlížím se a chvíli čekám.

Goran - 08. března 2006 12:59

soukromá zpráva od Goran pro "Kur..!" Ujede mi polohlasně, právě ve chvíli, kdy jsem strnul ve snaze zachytit jakýkoli zvuk. Dusot kopyt jsem samozřejmě slyšel, ale v jednu chvíli se mi zdálo, že slyším i něco jiného. Současně s tímto ulevením si mi ujede po drti kousek i noha a já mám co dělat, abych se zachytil. Jestli teď někde stojí někdo s lukem, musí ji dostat. Samozřejmě jsem poznal Beathin hlas. Musí dostat ji, nebo mě. Vyskočím na balvan před sebou tak, abych viděl dolů na cestu a abych já byl snadnějším cílem, a zavolám. "Tady jsem. Děje se" do hajzlu "něco?" Můj hlas je zřetelně rozmrzelý. Je hrubší, než obvykle a to už je co říct. Ženská praštěná, dy» jí můžou zabít ... bych jí naučil ... když jsem řek, a» dou napřed, že přídu, tak přídu. Seskočím o balvan níž, abych na Beathu lépe viděl. Pořád si nepřipouštím, že se pro mě vrátila jen tak. To vím, že by neudělala. A ... ano, nečekaně se ozvalo něco, co by se dalo nazvat strachem ... o malého Robina.

Beatha - 08. března 2006 13:11

soukromá zpráva od Beatha pro Když Goran vyleze zpoza kamene, usadím se v sedle pohodplněji. Před tím jsem byla hodně narovnaná a vzepřená v třmenech, abych viděla... Natočím koně čelem k němu a ruce si volně položím na hrušku sedla. Tento postoj by asi seděl k dámě, ktrerá na někoho čeká. Podívám se na něj. S povzdychem trochu zavrtím hlavou. Jako malý kluk... Ale když si všimnu jeho nervozity, tak odpovím. "Cesta o kus dál končí. Byl tam most, ale je stržený... A Kar s Rowannou nikde." Objasním neutrálním hlasem situaci. "Myslím si, že šli hledat nějaké místo k přebrodění, ale nevím na kterou stranu... A ty se přece ve stopách vyznáš." Zakončím. Jeho obavy, že by mě někdo tady chtěl zabít nějak nesdílím. Pak mi to nedá a jen tak mimochodem se zeptám. "Zas jsi viděl vlky?" Tón by spíš odpovídal otázce typu, zas jsi viděl duchy, přízraky nebo něco takového. Tvářím se docela pobaveně.

Goran - 08. března 2006 13:34

soukromá zpráva od Goran pro "Ne." Ačkoli tohle slovo neobsahuje žádné r, znělo jako zavrčení, které ale k dívce patrně nedoputuje. "Jo, ve stopách ... to se vyznám." Svižně, ale obezřetně se vydám dolů. Její důvěra v mé schopnosti mé ego samozřejmě potěšila. Kus nad ní si ale uvědomím přítomnost tchořího puchu, již jsem téměř přestal vnímat. Zarazím se a rozhlédnu. "Měla bys jet. Přijdu tam. Jsem rychlej."

Beatha - 08. března 2006 13:44

soukromá zpráva od Beatha pro Vrčení mi neuniklo. Dalo by se říct, že na podobné tóny mám navyklé uši. Slyšet, co je za slovy... Trochu se uchichtnu. Přes všechno jsem přeci jen ještě mladičká, tak alespoň občas mám nárok být ještě hravá. Dívám sa na horala, jak sestupuje dolů. Sleduji ho s lehce nakloněnou hlavou. V kontrastu s černými šaty moje vlasy jsou jako zlato... zářivé. Drobná ramena a hrudník v láce těsněji, než by měl být. O to více však vyniká útlý pas. Když však začne navrhovat, abych zas jela sama, zatvářím se dost nesouhlasně. Kdepak... a ty zase někam zmizíš... oni tam už ztrácí trpělivost... Moje tvář zvážní a já najednou vypadám jako dospělá žena. A víc než to, sedím na koni hrdě, v pozici dámy shlížející na lidi pod sebou. "Počkám na tebe." Oznámím pevně. Z tónu hlasu je patrné, že jsou chvíle, kdy jsem zvyklá, že mi lidé neodporují. A jediná správná reakce na má slova by měla být coji jako "ano, paní".

Goran - 08. března 2006 14:08
	soukromá zpráva od Goran pro "Jak chceš." Pokrčím rameny a má tvář se roztáhne v pobaveném úsměvu. Poté sejdu dolů a seskočím z posledního kamene před dívčina koně, připraven jej hrubě zachytit, kdyby se plašil.

Beatha - 08. března 2006 14:12

soukromá zpráva od Beatha pro Když Goran přijde až dolů, kůň sice přešlápne, ale ucouvne spíš dozadu, od horala. Skloním se a poplácám koně po šíji. Jak jsem se sklonila, ucítila jsem něco... velmi, velmi nevábného. Začichám a nakrčím nosík. Rozhlédnu se kolem... pak mi dojde, že ten pach má zdroj v Goranovi. Podívám se na něj a zatvářím se docela znechuceně. "Co's to vyváděl? Měl by ses vyykoupat." Konstatuji. Zvířeti se blíž ke Goranovi rozhodně nechce.

han Kar Sem - 08. března 2006 14:34

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Konečně se mi podaří udělat dostatečnou jiskru, abych jí mohl rozfoukat. Třením dřev jsem se poměrně dost zahřál a tak nemám tu nebezpečnou potřebu spěchat. Opatrně rozfoukávám ohýnek a přikládám na něj dřevo....po nějaké chvíli už šlehají plameny... Svléknu mokrou halenu, napíchnu jí na klacek a ten umístím nad oheň, stejně to udělám i s kalhotama. Za chvilinku stojím u ohně jen v podvlíkačkách a aby mi nezmrzly odvrácené části těla, otáčím se kolem osy ... trochu se třesu zimou, ale jde to vydržet...

Goran - 08. března 2006 15:37
	soukromá zpráva od Goran pro Mávnu tlapou místo odpovědi a nutno přiznat, že to nebyl nejš»astnější nápad. "Je to fakt síla, bych si tu pazouru nejradši ..." Jestli se mi teď začneš smát, chytnu tě za tu tvojí pěknou prdelku a sundám si tě k sobě z toho koně. Ale i to, jak krčíš nosík, je zatraceně sexy. "Tak jak je to s tou řekou a našima?" Zeptám se místo dalších úvah.

Thea - 08. března 2006 18:11
	soukromá zpráva od Thea pro Vidím ve zvlhlé zemi nějaké stopy?

Vypravěčka - 08. března 2006 18:12
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Vidíš stopy koně.

Thea - 08. března 2006 23:12
	soukromá zpráva od Thea pro Dokážu posoudit, zda jde o bojového koně (tj. o Sherlla a jeho Moriona), nebo o "normálního" koně?

Sherll z Númeronu - 09. března 2006 01:49

"Do!"... zakroutím rozzuřeně hlavou, když zjistím, že nemůžu projet dál. Osud mi, v podobě porostu okolo potoka, hází klacky pod nohy. Nervózně se rozhlédnu kolem dokola. Do očí se mi začne pomaličku vkrádat beznaděj. Už mne to omrzelo. Vztekle udeřím rukou do svého stehna a zadrmolím jakési kletby. "To je schválně... to jinak není možné! Proč... proč? Bohové! To Vám tak ležím v žaludku? Copak Vám to nestačí?" uchopím jílec meče. "Nic není správně... Nejprve mi vezmete rodinu, zemi, hrdost a čest...no, a nakonec...ahh." zastavím koně a zlostně se rozmáchnu mečem, jež hodím ho na druhou stranu – přes potok. "Ale já vám ukážu!" Potápím se jako proděravělá loď. Beznaděj v mé hlavě vystřídá šílenství a ukáží se nápady nehodné zákonodárce. Riskantní, ale ne nemožné. Hledím na proud řeky, zatím co se mi kompletně zatmívá rozum. "Proč ne?! To zvládneme. Nebudu se vracet nebo to objíždět… to se podaří." rozhodnu a zhluboka se nadechnu. "Běžte k čertu!" zaštěkám jako vzteklý pes a pobídnu koně do trysku, přímo proti korytu potoka. Hřebec důvěřivě zafrká a vyrazí. Vítr mi začne hvízdat kolem uší. Morion, hnědák z moriborského stáda, letí jako vichr, zuřivě napíná šíjí a mává oháňkou. Dřeviny se kolem jen míhají. “Běž, běž!“ začnu láteřit, ale jen do té doby, než se dostaneme zhruba 1,5m od kraje. Tehdy zmlknu a souběžně s odrazem se postavím ve třmenech. Ozve se šplouchnutí a voda se roznese do všech světových stran. Ponořili jsme se do proudu, který ošlehal mou tvář a nahnal mi vodu do šatu. Možná si mě budou bardi jednou zpívat. Kůň se vzpurně odráží a snaží se dostat na břeh. Klidně a» nás proud trochu poponese, ale hlavně musíme zůstat na nohou. Snažím se Morionovi pomoct co to dá, ale nezbývá mi, než spoléhat na jeho sílu. Jsme v tom spolu. Připraveni...

Thea - 09. března 2006 09:46

Projíždím křovisky a snažím se dostávat od nich co nejméně ran. Je mi jasné, že někde přede mnou jede Sherll, vidím stopy kopyt jeho koně i zásahy mečem do okolní flory. Přesto toho mám po pár metrech dost a prudce trhnu opratěmi, abych zastavila Kelpii. Nejsem žádná jezinka, tudy to nepůjde! pomyslím si trochu naštvaně a přemýšlím, jak otočit kobylku v té úzké mezírce, která mezi tou zdí houštin zbývá. Pak však náhle zaslechnu zašplouchnutí, jako kdyby do vody spadl strom. Nebo člověk... Zatraceně, tohle nám ještě chybělo! zanadávám v duchu v domněnce, že ono žblunknutí bylo reakcí na pád kohosi z naší skupiny (a» již Sherlla či Kara nebo Rowanny) do řeky pode mnou. "Tak jedem, holka, přidej!" pobídnu rychle Kelpii do kroku a vydám se do míst, kde se ono šplouchnutí ozvalo...

Vypravěčka - 09. března 2006 10:59
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Ne, nejsi stopařka. Navíc z výšky sedla koně bu´d vůbec ráda, že jsi poznala stopy. Oni stopaři mají své důvody, proč chodí pěšky.

Beatha - 09. března 2006 13:26

soukromá zpráva od Beatha pro Nad hořekováním horala se nejde nesmát. Situace posledních dnů byla pro mne dsoti úzkostlivá. Ale teď vypadám docela uvolněně, upřímně, ale nikterak zle se zasměji. "Ale no tak, určitě nebude tak zle... někde u vody si to umyješ." Snažím se Gorana trochu uchlácholit. "No přes říčku není lávka, asi je stržená. Před námi jeli Kar a tvoje elfka... ale ti také nikde nejsou." Úmyslně do Gorana rýpnu s "jeho elfkou", abych mu připomněla ranní dovádění a on přestal koukat po mně.

Vypravěčka - 09. března 2006 13:30

Sherll i s koněm spadl do proudu. Ten je prudký a voda hluboká, takže na dno kůň nedosáhne. Snaží se plavat, ale to stačí sotva tan na to, aby se držel nad hladinou. Rychlý proud je nemilosrdně oba unáší směrem odkud přijeli. Kůň je vyděšenýa marně se snaží s živlem zápasit. To také spatřila Thea. Koryto je v těchto místech úzce a hluboce zařízlé, takže voda je nepřístupná. I kdyby se kůň dostal ke břehu, nevydrápe se po něm nahoru. Ani na protějším břehu není situace o moc lepší.

Goran - 09. března 2006 13:53

soukromá zpráva od Goran pro "Moje elfka ... hmmm." Trochu se pousměju a je vidět, že mé masivní čelisti na ten výraz nejsou moc uvyklé. "Rozumná holka, ale budu ji muset najít, nevím, jak na ni ten stařík dokáže dávat bacha." Trochu se zamračím. Pak ale mlsně sjedu pohledem Beathu a nutno říci, že její posez na koni, šňěrování bot stvořené velmi rafinovaným obuvníkem i samotný výhled odsud ze spoda k očumování přímo vybízejí. "Taky jsi rozumná holka?" Rukou, tou nesmradlavou samozřejmě, zachytím její nožku, ale jen proto, abych srovnal překroucenou šňůrku. No, samozřejmě to byla tak trochu i hra. "Takže chybí můstek? Hmmm, aspoň se umeju. Pojďme." Vyrazím po cestě před dívkou na koni. Jen se ještě dost nervózně rozhlídnu. Mám rád skály a soutěsky, ale odsud už chci být co nejdřív pryč.

Beatha - 09. března 2006 13:54

soukromá zpráva od Beatha pro Podívám se na Gorana trochu nespokojeně, když se po mě začne natahovat. Ráno jsem byla ráda, že jeho pozornost se přesunula na Rowannu a mě nechal na pokoji. Šněrování si srovnat nechám, ale pak nohou trhnu. Na jeho otázku odpovím překvapivě vážně, nebo možná suše konstatuji. "Já nejsem holka pro tebe." Je cítit, že to myslím opravdu vážně a nejspíš pro to mám i důvody. Jít za Goranem se koni moc nelíbí, takže ho nechám, aby si sám zvolil... kůň nakonec jde vedle Gorana... po straně nezasažené ruky. Což mě samotné vyhovuje... ten táhnoucí se zápach mi také nedělá moc dobře od žaludku.

Goran - 09. března 2006 14:02

soukromá zpráva od Goran pro "Ale jó ... vždy» jsi taky docela hezká ... i když, pravda ..." Jdu a hledím teď do dálky před nás. V duchu se bavím tím, dráždit tuhle malou potvůrku, ale ve výrazu mé tváře není pobavení vidět a ani oči mi nejiskří. Možná opravdu přemýšlím o tom, co je s Rowannou. Ovšem říkám si, že kdyby chtěla, abych ji chránil, držela by se u mě. "Díval se někdo na stopy? U potoka bejvaj zřetelný a oni neodjeli tak dávno." Zeptám se. Samozřejmě netuším, že kolem mostu jsou břehy docela strmé a půda tam podmáčená není, takže tam bych si se čtením poradil snad já, ale ostatní těžko.

Beatha - 09. března 2006 14:09

soukromá zpráva od Beatha pro Řeči Gorana mě nechávají klidnou a kýžený zájem vezbudí. Jestli čekal, že se začnu zajímat, jakto že jsem jen "docela" hezká, a co myslel tím zbytkem, tak se zklame. Na tohle nijak nereaguji, ani mi to v hlavě nerozvíří myšlenky. Jsem jaká sem... tohle na mě neplatí. Při otázce o stopách se zatvářím poněkud... nespokojeně. "Nikdo se na ně nepodíval, ale za to se obávám, že tam všichni kolem šlapali. Potok není přístupný, břeh se svažuje prudce dolů." Objasním situaci.

Goran - 09. března 2006 14:17

soukromá zpráva od Goran pro "Zdupali to tam?" Zeptám se, ale spíš si jen pro sebe opakuji tuhle informaci. Následuje něco hodně tlumeného a zřejmě i hodně neslušného na adresu našich společníků. "A Krumpir? Nezkusil je zastavit?" Tak trochu jsem doufal, že se při obhlídce potrhaných krav něčemu přiučil. Ale důsledně opomíjím to, jak zakřiknutě se zatím projevoval. "Prudký břehy ... tak to budu smrdět." Odplivnu si, ale jinak se tvářím, že to nesu statečně. "Neumím plavat." Pronesu po další řádce kroků jakoby naprosto mimo souvislosti, ale je to jen jedna z myšlenek, pronešená nahlas.

Beatha - 09. března 2006 14:30

soukromá zpráva od Beatha pro "Hmm." Přikývnu na otázku ohledně podupání. Jak vidět, tak v něčem se co se týče znechucenosti shodnem. "Krumpir?" Zeptám se s cynickým pobavením v hlase. "Ten vymýšlel, jak postaví nový skvělý mos... nemožné hned a zázraky do tří dnů." Ohledně stavby mostu zjevně moc optimistická nejsem. Ale další Goranova věta ve mě probudí trochu škodolibosti. "Neboj, dolů to jde vždycky...." Navrhnu ohledně prudkých břehů. "Já ti třeba i pomohu..." A lehce do něj náznakem kopnu. ze zadu do ramene.

Rowanna - 09. března 2006 18:00
	soukromá zpráva od Rowanna pro Ještě kousek klopýtám směrem, kterým nejspíš kůň odešel. Občas se zastavím a zaposlouchám se, jestli jej někde nezaslechnu. Pokud ovšem nemám štěstí, které snad ani nečekám, obrátím se po chvíli na cestu zpět ke Kar Semovi.

Goran - 10. března 2006 07:37

soukromá zpráva od Goran pro Opět se zvláštně spokojeným úsměvem zachytím Beathinu nožku a mírně ji nadzdvihnu. No ona mě fakt chce. Přitočím se k ní a políbím ji na lýtko a postupuju výš. Docela dobře se bavím tím, jak čekám, až sebou začne cukat. Držím ji ale pevně. Nicméně nad kolenem odtáhnu své rty a usměju se. "Jsi tak dobrosrdečná ... předem mnohokrát děkuji." Pak její nožku uvolním a stočím se zpátky ve směru k říčce. "Když budeš mít zájem, rád tě vezmu na tu koupel s sebou." Samolibě se usměju a v očích mi jiskří. Představivost mi očividně nechybí. Trochu mi cukají koutky, když odpovídám na informaci o Krumpirově činnosti. "Některý chlapi jsou ztracený nadobro. Ale třeba už to Krumpir bude mít hotový, než tam dojdem."

Vypravěčka - 10. března 2006 14:32
	Sherll Tvým štěstím je síla a vytrvalost tvéko koně. Proud u břehu, ze kterého jsi spadnul je dravější, koryto se lehce stáčí a ty sis na protějším břehu (ten, kam jste se snažili dostat) všiml v zátoce malého místa, kde by se snad šlo dostat z proudu. Jestli se pak kůň vyškrábe až nahoru, to je věc jiná... ale mohl by se tam postavit.

Sherll z Númeronu - 12. března 2006 03:31

Značně jsem podcenil proud potoka(teď už je to asi řeka) a ten nás teď za mou nehoráznou troufalost strhává a unáší po proudu pryč. Kdo ví, co jsem si vlastně myslel? Ohrozil jsem tak nejen sebe, ale dal jsem v šanc i život přítele, který jako jediný semnou zůstal. Kamaráda, se kterým jsem toho už hodně prožil. Hloubka je o dost větší a proud o dost agresivnější, než se mi zdálo ze břehu. Musím se spolehnout na svého hnědáka. Je má jediná naděje. V sedle jsem se pochopitelně nedokázal udržet. Prudký náraz a voda ze sedla vyhodily. Vlastně, jsem to ani nechtěl. Byla by to hloupost, akorát bych koníkovi značně ztížil situaci. Srdce mi divoce buší a dech se mi zkracuje, jak divoce bojuji, abych zůstal nad hladinou. Nahmatám Mormonovu šíji a pevně ji obejmu. Své prsty zapletu do jeho ohnivé hřívy. Držím se pevně. Však neušlo mi, že je značně nesvůj. "No, tak… kamaráde. Jsem tady taky! To zvládneme!... Klid hodný." pokusím se mu šeptáním do ucha vlít do krve alespoň nějakou naději a jistotu. Přitisknu se k němu ještě blíže... je silný. On to určitě zvládne. Kupodivu z běsnícího živlu nemám strach. Buď tak bezmezně věřím svému oři nebo si nějaké nebezpečí nepřipouštím, protože na to není čas a nebo se prostě zubaté vůbec nebojím. "Šššš... klid! promluvím znova a začnu se rozhlížet po březích. Chvilku to trvá, než si pořádně oči zvyknou na neustálý příval vody a vodní pěny, ale nakonec zahlédnu místo v zátoce, kde snad není proud silný. Je to takové hluché místo. "Támhle!..." křiknu nadšeně a začnu koně směřovat do těch míst. Myslím, že i on sám to místo vycítil. Zvířata nejsou hloupá. Snažím se pomáhat seč můžu... třeba i plavat po boku koně.

Beatha - 12. března 2006 14:24

soukromá zpráva od Beatha pro Jak mě chytneš za nohu, zatvářím se dost nesouhlasně. Můj výraz připomíná ten, který jsi v mé tváři viděl prvně v lese, když ses mě chtěl zmocnit. Škubnu nohou, ale nepovede se mi jí uvolnit. Když to nepomohlo, přenesla jsem svoji váhu dozadu a rukama se opřela o koňský zadek. Na chvíli jsem sice pustila uzdu, ale to mě neznepokojuje. Na okamžik se zdá, jak bych se uvolnila a spíš ti nohu nastavila, ale to je jen zdání... Vím, že tě to ukolébá a ty ve svém přehnaném sebevědomí povolíš sevření, a i kdyby ne... V momentě jsem si uvolnila druhou nohu ze třmenu. Opření vzadu mi umožnilo ji protáhnout před tělem, takže jakobych seděla bokem... A plnou silou tě kopnu chodidlem druhé nohy do obličeje. Hezky z pokrčené nohy, ještě ve švihu, jak jsem ji protahovala... Je v tom překvepivá síla, něco podobného jsi nečekal, navíc i fakt, že sedím na koni - tedy výš než ty - mi dodává výhodu. Podívám se na tebe. "Já nejsem holka pro tebe." Zopakuji dost pevným a tvrdým hlasem.

Vypravěčka - 12. března 2006 16:26
	Krumpir a Marianna Neuplynula dlouhá doba od toho, co vás Sherll i Thea opustili. Když jste uslyšeli, že se něco děje ve vodě. Slyšíte cákání a šplouchání jak by se někdo topil, do toho zaznívá poděšené ržání koně. Kdo to je zatím nevidíte, museli byste popojít buď velmi na okraj břehu, nebo kousek proti proudu, odkud zpoza zatáčky říčky se zvuky boje s živlem ozývají.

Vypravěčka - 12. března 2006 16:40

Sherll Tvůj hřebec skutečně si všimnul míta, kde by se mohl dostat z tahu vody. A začal se snažit se tam dostat. Jde to těžko, oba se budete muset snažit... Ale nakonec se vám to podařilo. Stanuli jste na malém písčitém kousku omývaném vodou. Břeh je tady stejně strmý, jak v jiných místech, snad o něco méně, ale přesto... bez pomoci se nahoru dostanete jen velmi těžko. Ty nahoru snad vyšplháš, ale kůň ne. Oba dva jste mokří, v plicích vás pálí voda. Je chladný podzim a do tebe se začíná dávat zima. Kůň na tom není o mnoho lépe. Jako zvíře je sice odolnější, ale i on bude potřebovat trochu péče a klidu ve stájích. Ty by ses měl do suchého převléci co nejdříve...

Vypravěčka - 12. března 2006 16:41
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Napiš mi sesznam věcí, které jsi měl u sebe a u sedla, popiš jak byli přichycené. Nezapomeň, že meč jsi odhodil před skokem přes říčku.

Marianna Adhwain - 12. března 2006 17:10

Krumpir se snaží tvářit jako drsňák, ale vážně to není tenhle typ. Spíš mám co dělat, abych se nezačala hihňat, když jsem se koukla, jak bere tesák a proč za mnou jde. A tak je tam ticho. Strojestvůrce nic neříká, asi se se mnou vybavovat nechce, já se nevnucuju, protože s ním mám společného asi jenom to, že neumím bojovat. Robin momentálně neví, jestli má uchvátit přívěsek nebo se bavit tím, jak naříkám, když mě tahá za vlasy. Strašlivé dilema, tak střídavě zkouší obojí. Zvednu hlavu a podívám se k řece. Mám pocit, jako bych něco zaslechla. Ne, to není jenom vlčí mlha. Někdo tam asi spadl. Thea nebo zbabělec Sherll? Já bych jim stejně pomoct nemohla, ale podívat se jdu. Jsem přeci jen zvědavý tvor, ale pád do řeky mě děsí. Popravdě mě děsí pád do jakékoli vody. Mimoděk se trochu oklepu, jak mi přeběhl mráz po zádech. Teď bych si přála mít svůj pláš», ale ten nese stopy po boji s krávou a mlékem. K okraji břehu se mi nechce, proto radši popojdu kus proti proudu, abych se koukla. Bohové, který blázen... na tak strmých březích a dělají psí kusy,

- 12. března 2006 18:00

Oaptrně následuji Mariannu. K jejímu nezájmu o mou osobu jsem netečný. Třeba mne ještě bude ptořebovat, když zmizla Thea i Sherl, jsme odkázaní jen sami na sebe, ona se musí start o Robinka a já se třeba budu starat o ní. Jak se ale blížíme k řece, přemýšlím spíše o tom, co nejspíše uvidíme ve vodě. Jen doufám, že to nebude Thea, i když je to žena, určitě není slabší bojovník než Sherl a navíc se chová rozumněji. Snad se mi pdoaří najít nebo vymyslet způsob, jak jim pomoci...

Goran - 13. března 2006 08:08

soukromá zpráva od Goran pro Usměju se, když se mi Beatha poddává. Ano, jsem dost sebevědomý a sebejistý na to, abych poznal, když dosahuji svého. No vidíš, na konec to nebylo tak ... Úder chodidlem druhé nohy mi překvapil. A to tak, že velmi. Chodidlo samo přistálo téměř na mém uchu, ale pata zasáhla naprosto přesvědčivě čelist. Nezlomila ji, to ne, a snad to dívka ani neměla v úmyslu, ale donutila mi tím uvolnit její druhou nožku a trochu couvnout. Krok zpátky měl jednu drobnou vadu. zakopl jsem totiž o kámen a padl do křoví u cesty. "Ty .." Nakrčím nos a hledám vhodné slovo. Pak se ale rozesměji. "Jak jsi to dokázala? Mrštnost mi na ženských dráždí. A ty mrštná jsi. To se mi líbí. Ty se mi líbíš." Vypadá to, že jsem naprosto přeslechl její upozornění. Když se štrachám z křoví, třu si sice tvář, ale usmívám se. Však já tě dostanu, mrško.

Sherll z Númeronu - 13. března 2006 11:27

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro Tech: vybavení u Sherlla Velký štít na kožené přezce... docela pevně umístěný. Přezka je z hrubé a pevné kůže. Mám ho umístěný tak, jako želva svůj krunýř. Jinak mám ještě prázdnou pochvu od meče... upevněnou na opasku a rodový medailon. (Lunární hodiny propletené trojicí hadů [Kobra, Chřestýš, Krajta) - znak Númeronu.] Zbytek věcí mám po brašnách u sedla. Potřebuješ i popis vrstev Sherllova oblečení?

Beatha - 13. března 2006 13:22

soukromá zpráva od Beatha pro Na okamžik se s uspokojením usměji, když vidím, jak se horal zřítil do křoví. Ale radost je jen krátká, uvědomila jsem si, že by ho to mohlo naštvat nebo vyprovokovat. Rychle jsem se zas srovnala v sedle a připravila, kdyby bylo třeba na koni rychle vyrazit odtud. Na okamžik jsem pohledem přejela okolní svah... možná, jakobych někoho zahlédla, nebo naopak hledala. V prvbí chvíli se zdá, že jsem ho skutečně naštvala, ale když se rozesměje, tak zůstanu sedět na koni v klidu. Na otázku ohledně mrštnosti se jenom ušklíbnu... "Praxe." Ale Goranova slova zas začnou přecházet do stylu, že bych mu stála za hřích. Na to zareaguji rázně a jednoznačně. "Drž se ode mne dál. Nemám zájem, jasné."

Marianna Adhwain - 13. března 2006 13:42

Všimla jsem si, že i Krumpir to zaslechl a jde za mnou. O Drákula se nebojím, ten neuteče a bude dál žrát, dokud ho něco nevyděsí. K vodě se rozhodně nehrne. Ohlédnu se na Krumpira - opět mlčky, ale můj pohled mluví za vše. Co se tam sakra děje? Co myslíš? Volnou rukou odhrnu větve jednoho keře a držím se dál od kraje. Nasucho polknu, když vidím ten dravý proud. A představa, že tam někdo slítl... Na jednom malém ostrůvku v zákrutu řeky uvidím Sherlla a jeho koně. I na tu dálku vidím, jak jsou vyklepaní. Není divu, je chladno. Naprázdno otevřu pusu a zase ji zavřu. Chudáka koně je mi líto, protože ten se nahoru asi nevyškrábe. Na druhém břehu mu nemá kdo pomoct. A rytíř? Ten si to zaslouží, nemá dělat blbosti. "Napadá tě něco?" oslovím konečně strojestvůrce vedle mě. Za Sherllův útěk bych ho i oželela, stejně s námi nechce být, ale jeho Morion je mi momentálně milejší.

Goran - 14. března 2006 09:47

soukromá zpráva od Goran pro "Ko»átko prská ... hezký." Usměju se. "Škrábe a prská ... to se mi často nestává, ale neříkám, že se mi to nelíbí." Usmívám se, když se blížím k dívce na koni. "Neboj, Beathko, nikdo tu není. Se mnou se ti nic nemůže stát." Vztáhnu tlapu k její nožce. V rozporu se svými slovy se rozhlédnu po okoních svazích. "Neboj se toho, po čem toužíš od setkání se mnou." Položím jí ruku na koleno. "Pudem? Večer bude času dost na další laškování. Jsem ti k dispozici." Uzavřu nakonec a jsem připraven vyrazit. Ani já už se nemohu dočkat, až si opláchnu ruku.

Beatha - 14. března 2006 15:33

soukromá zpráva od Beatha pro Začínám toho mít vážně dost. Tohle už není legrace. Goranův pohled, ani slova se mi vůbec nelíbí. Znova se rozhlédnu kolem sebe. Ale je mi jasné, že to nemá smysl... Nevidím je, ale vím... že tu jsou. Zadívám se na horala vážným pohledem. Nohou ucuknu, kdyby se po ní natahoval dál, uchýlím se zas ke kopnutí. "Gorane, nech mne být." Promluvím vážným až tvrdým hlasem. "Nechci tě. Jsem vdaná, mám svého muže." Pokračuji, ale už moc nedoufám, že by s ním tohle pohnulo. Gestem ukáži ke svahu za ním. "Radím ti dobře, drž se ode mne dál... oni tu jsou." Tohle myslím upřímně. V obličeji docela poblednu, jak jsem si vzpomněla na těch pět... na události první noci v lese... stále to není pryč. A nikdy už asi nebude.

Goran - 15. března 2006 07:52

soukromá zpráva od Goran pro Zavrtím hlavou, ale ruku spustím zpátky. "Pche ... muže ... našel jsem tě samotnou, polonahou pronásledovanou třema chlapama. Kde byl?" Zopakuji tím, co si o něm myslím a je to věc, kterou už jsem jí říkal. Nad jejím vyhrožováním ohledně toho, že oni tu jsou, jen mávnu rukou někam neurčitě ke skalám. "Mám se bát, že mi kousnou do prdele? Už měli příležitost, ale očividně se mě bojí." Ujistím sebevědomě Beathu. "Ale víš ty co? Tak ňák už nemám chu». Dokud jsi škrábala a kopala, fungovalo to na mě dobře ... ale povídat si, na to fakt nejsem." Pronesu, jako bych očekával, že toho bude litovat, a vykročím cestou.

Beatha - 15. března 2006 14:58

soukromá zpráva od Beatha pro "Jinde." Odpovím úsečně na Goranovu otázku, kde byl můj muž... A ti co byli se mnou... jsou nejspíš mrtví. Vzpomenu si na poslední chvíle projížďky před několika dny. Zarazím se, vlastně ani nevím, kolik dnů přesně uplynulo... jak dlouho jsem bloudila v lesích. Pak ale zvednu hlavu, můj výraz je pevný a přesvědčený. "Vím, že mě hledá. A nepřestane, dokud nenajde." Ale když to vše vidím... chci se vrátit? A kam? Posmutním a stáhnu se sama do sebe. Do svých nejniternějších myšlenek... Takže na další Goranova slova už nijak nereaguji. Jak si moje myšlení vyloží, to je na něm...

Goran - 15. března 2006 15:25

soukromá zpráva od Goran pro "To brzo ..." Zabručím pohrdavě a kráčím dál cestou. Beathu si teď moc neprohlížím. Místo toho se rozhlížím po okolních stráních i kupředu po cestě. Jsem zvědavej, jak si s tím chybějícím mostem poradili ... pokácet strom by nestačilo? Cosi jako říčku jsem z kopců zahlédl, rozhodně jsem ale nebyl určit víc, než že tam někde bude asi potok nebo řeka. Spíše jsem ji vytušil z reliéfu krajiny, než že bych si byl jist. Takže šířka i dravost je mi neznámá. Ale vím jedno, že do neznámý vody by mi bez pádnýho důvodu nikdo nedostal a dobrovolně bych tam nelezl. Přebrodit bystřinu u nás v horách, to jo, ale k temných vodám neurčité hloubky jsem měl vždycky respekt.

Vypravěčka - 15. března 2006 23:51

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Když se Rowanna po nějaké chvíli vrátila zpět, vidí, že Kar už sedí u malého ohýnku. V křoví o kousek dál se choulí Basath, z křoví se ozývají tlumené bolestné steny. Také se nachýlil čas a začínají na sebe dost neodbytně upozorňovat vaše prázdné žaludky. Navíc už jistě uplynula dlouhá doba a zbytek skupiny dorazil k chybějícímu mostu. Co si asi pomyslí, když Rowannu a Kara nikde nenajdou?

Vypravěčka - 15. března 2006 23:51

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Když se Rowanna po nějaké chvíli vrátila zpět, vidí, že Kar už sedí u malého ohýnku. V křoví o kousek dál se choulí Basath, z křoví se ozývají tlumené bolestné steny. Také se nachýlil čas a začínají na sebe dost neodbytně upozorňovat vaše prázdné žaludky. Navíc už jistě uplynula dlouhá doba a zbytek skupiny dorazil k chybějícímu mostu. Co si asi pomyslí, když Rowannu a Kara nikde nenajdou?

Vypravěčka - 15. března 2006 23:51

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Když se Rowanna po nějaké chvíli vrátila zpět, vidí, že Kar už sedí u malého ohýnku. V křoví o kousek dál se choulí Basath, z křoví se ozývají tlumené bolestné steny. Také se nachýlil čas a začínají na sebe dost neodbytně upozorňovat vaše prázdné žaludky. Navíc už jistě uplynula dlouhá doba a zbytek skupiny dorazil k chybějícímu mostu. Co si asi pomyslí, když Rowannu a Kara nikde nenajdou?

- 16. března 2006 00:08

"Jo, to teda napadá. Udlat mu pápá, nic jinýho si nezaslouží, nejen za to, jak se choval, ale i co způsobil. Jenže... my nejsme jako oni, že? Dobrá, pokusím se něco vymyslet. Ale tahle řeka je divoká, teče z hor asi... odpovím trošku úsečně. Ale pka mi dojde, že Mariana za to nemlže a pokusím se jí milým úsměvem omluvit, nakonec to pro jistotu i řeknu: "promiň, vím, že za to nemůžeš, mlůví za men ta zatímní bezmoc, to nesnáším!" Pokud by někdo sledoval mé oči, viděl by právě teď jak zuřivě létají po okolí, hledaje cokoliv nápomocného. Nadto dávají tušit, že mysl za nimi skrytá též nezahálí.

Vypravěčka - 16. března 2006 12:49

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Dívka už nic neříká. Jen mlčí a kůň jde svým tempem podle tebe. Když ses rozhlédl, zas jsi zahlédl pohyb u hřebenu. Tentokrát jsi si jistý, jednoznačně jsi zahlédl obrys tmavého vlka. Ovšem normální velikosti. Když ses podíval pozorněji, všiml sis dalších známek pohybu. Jeden, dva... nejméně tři. Nejméně tři vlci vás sledují. Přesouvají se po hřebeni, jakoby se stále snažili udržovat stejnou vzdálenost od tebe a dívky.

Marianna Adhwain - 16. března 2006 19:46

To, jak Krumpir odpoví a jak na mě tak trochu vyjede, mě nenadchne. Otevřu a zavřu pusu. Nejsem si jistá, jestli mám chu» mu vyhubovat, že s čarodějkou takhle nikdo mluvit nebude - když je v tom naprosto nevinně a snaží se ostatním pomoct, nebo ho do té řeky taky shodit. Vážně si připadám, jako bych se dostala mezi naprostý blázny. Naštěstí se omluví, tak ani k jedné možnosti nedojde. Zatímco strojestvůrce přemýšlí, zajímalo by mě, kde je Thea. Jestli tam někde Sherll zahučel do vody, buď se tam nedá projet, nebo... teorii o bláznech už mám. Jenže to by se bojovnice taky vrátila. Radši po suchu. A zkusila jet už s námi na druhou stranu. Trochu našpulím rty, jako že se mi opět něco nelíbí. Kde vězí? Kde vlastně vězí všichni, u všech bohů! Pf, nakonec se na to vykašlu a dojdu si do vesnice sama, nebudu tu na ně čekat až do soudnýho dne. Začínám mít pořádný hlad... a když Beatha jela pro Medvěda... Je pošetilá. Jako by neviděla, jak na ni civí. Čert ví, jestli jí něco neprovedl. Nemít na krku děcko... možná. Ale já mám, tak si bude muset poradit sama. A jestli se támhleten magor nepokusí aspoň dostat z té vody, můžu se mu na nějakou pomoc vykašlat. To radši řeknu Krumpirovi, že má pravdu. A má. Může si za to sám. Povzdechnu si. Začínám mít pocit, že se mu v té vodě líbí, i když by to odporovalo všem lidským zákonům. V takové zimě... a ona je tak mokrá. Fuj. "Myslím, že není nejvhodnější den na koupání!" křiknu na Sherlla. "S takovou akorát dostaneš zápal plic a kůň na tom nebude o moc líp." Blázen, blázen, blázen. Samej blázen. A prý že bláznům štěstí přeje. Tady vidím tu ironii.

Sherll z Númeronu - 16. března 2006 20:37

Takřka se doplazím do zákrutí řeky a zabořím se do písku. Tady jsem v relativním bezpečí. Boj s rozbouřenou vodou mi však ubral dost sil. Popravdě, kdybych neměl po svém boku přítele, tak bych už dávno plaval na dně, jako krmení pro ryby. Možná se tak nakonec přeci jen stane. Moc času zrovna nemám. Je poměrně chladný podzim. Morion je vedle mne a do tance mu taky zrovna není. Má ovšem větší obranyschopnost a vydrž, než-li já. Stojí na vlastních nohách vedle mne. Ležím teď na malém břehu, jako želva vyplavené z moře. Ležím tváří k zemi a mou vrchní část těla schovává štít. Cítím, jak mi srdce tluče zběsile na poplach, jako by mi chtělo vyskočit až do krku a donutit mne něco dělat. Ve skutečnosti se mi však zvedl tlak z námahy. Možná jsem si šáhl na spodek svého života, i když mi to předtím tak nepřipadalo. Před očima se mi dělají mžitky a nemohoucně popadám dech. Jsme durch promočený a v plicích mne pálí voda. "Tak… výborně." zakašlu, až mne prudce bodne na hrudi. "Měl bych ze sebe rychle dostat to mokré oblečení… uhnu, ale musím první nastřádat trochu sil. Cítím se unaveně, a jako by se po mě proběhlo stádo koní." sípavě zakašlu. Původně to mělo být uchechtnutí, ale z mého hrdla vyšlo nakonec jen bolestivé dávení. Z dálky se ke mně donese hlas dívky, kterou znám,… bohužel. Tomuhle se říká kouzlo a půvab žen. Málem jsem se utopil a ona klidně řekne; “Myslím, že není nejvhodnější den na koupání!“ Zopakuje se mi v hlavě ta čarodějčina věta. Zní docela vítězoslavně… "Jo… to si uhádla čarodějnice! A tvé rady jsou mi teď platné asi tak, jako slepému kniha." zakuckám se. Na Mariannu nijak nereaguji. Začínám raději přemýšlet, jak odtud… i s koněm - samozřejmě. Zůstávám dál ležet, abych se mohl později alespoň posadit. Jen hlavu natočím na bok. Musím si trochu odpočinout, aby se mé orgány daly trochu do pořádku.

Basath - 17. března 2006 14:14

soukromá zpráva od Basath pro Ono se člověku tuze špatně spí, když je celý porubaný, otlučený a dobitý. Není tedy divu, že spánek ode mě odešel hned, jak se se neopatrně převalil na pochroumanou ruku a já vykřikl bolestí. Posadil jsem se zády opřený o kmen stromu a prohlížel si zranění. Těch pár oděrek mohl vzít ďas, s nohou asi ale pár dní nebudu chodit a ruka by taky ocenila dobrého doktora. Párkrát už jsem si sice na doktora hrál, ale to jsem ošetřoval cizí tlapy - a ty jak známo, moc nebolí. Jedna věc byla nadmíru jasná, to zranění chtělo zafixovat obvazem, hodila by se i nějaká mast a pak jen doufat, že kosti zůstaly přibližně tam, kde měli být a končetina se bude hýbat. V tom jsem ucítil kouř. Vůně ohně, která znamená, že se poblíž něco děje. Byl jsem kousek od řeky a tak jsem vyloučil, že by to byl požár. " Nejspíš si někdo dělá něco k jídlu... Jak já bych jedl, až bych kůru ze stromu okousával.." povzdechl jsem si v duchu. Samozřejmě, že kůru ze stromu okousávat nebudu. Místo toho se raděj půjdu podívat, co se tam děje. Mohli by se tam o mě postarat. Rzhlížím se kolem sebe a hledám po zemi nějaký dlouhý klacek, který bych mohl použít jako berlu. Pajdat se o berli je přeci jen lepší, než se tu plazit a ničit si šaty. Kdybych nějaký našel, to bych se hned vydal po kouře vůni, za ohněm, jídlem a vlídným slovem neznámých poutníků...

Vypravěčka - 20. března 2006 10:23

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Procházíš, či projíždíš zemí... je skoro poledne, začíná sychravý pozim. Počají je dnes celkem slušné, svítí slunce, ale je chladno. Kolem tebe je les... Cesta se vine zatáčkami. V předu před sebou jsi uslyšel mužský a ženský hlas. Podle útržků slov si mohl vyrozumět, že potřebují pomoc. Za další zatáčkou jsi spatřil, že cesta končí na břehu divokého potoka, či říčky. Ten se zařezává hluboko do koryta, že ho lze překonat jen po mostě... a to je ten problém, most tu chybí, zbylo jen pár dřev. Na druhém břehu vidíš dívku s děckem v náručí a mladého muže (Marianna a Krumpir) Kousek prot proudu na svés traně jsi zaslechl ržání koně, ale když se ohlédneš - nikdo není vidět.

- 20. března 2006 11:36

Goro: Mladý muž, jemuž hustý knír přidává nejméně deset let věku, je oblečen do prostého oblečení, přes, které má koženou vestu. Přes jedno rameno se mu houpe dlouhý luk, přes druhé torna a u pasu sekera, která nevypadá, že by byla jen na štípání dříví... Na tváři má neproniknutelný výraz věčného zamyšlení. Příjdu až k řece a zavolám na druhou stranu: Co se tady děje? Nepotřebujete nějak pomoci? Slyšel jsem vaše hlasy... Podívám se na ně. I kdyby potřebovali pomoci, tak nevím jak bych se dostal na druhou stranu... Snad něco vymyslím. Sundám si tornu a podívám se na její obsah Jídlo, křesadlo, lucerna, olej... to mi moc nepomůže. Snad je tady v okolí nějaká možnost přepravy na druhý břeh, kromě toho mostu...bývalého.

Goran - 20. března 2006 15:24

soukromá zpráva od Goran pro Jdu poměrně rychle, jak jsem zvyklý chodit. Krok za krokem se vymotáváme z kopců. Přesto se čas od času ohlédnu a sjedu pohledem hřebeny. Jste tu už dlouho ... proč nic neděláte? Na co čakáte? Ve svém zamračení nevypadám zrovna mile a náhodný pocestný by tak nejpíše prchl. A měl by proč. Nemám náladu. O vlcích ale nemluvím, jen si hlídám jejich pohyb. Jdou přesně v místech, kterými bych postupoval i já, nebýt Beathy. Jsou chytří. Samolibě se ušklíbnu.

Vypravěčka - 20. března 2006 15:57
	Marianna, Krumpir Neznámý muž přišel po cestě na druhé straně řeky...

Vypravěčka - 20. března 2006 17:13
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Vhodný dlouhý klacek jsi našel a s jeho pomocí ses i postavil. Vybelhal ses zpoza křoví a u ohně vidíš Kara. Vrací se k němu i Rowanna. Oba jsou promrzlí. Elfka vypadá sice bez nálady, ale zlost ji asi z větší části již přešla...

Rowanna - 20. března 2006 18:09

soukromá zpráva od Rowanna pro Je mi zima, chvěju se po celém těle, jak se mi zmáčené šaty lepí na kůži, vlastně až teď na mě začne doléhat únava a zima z předešlé záchranné akce. Až teď, když pomalu vychládá i moje hlava. Šlehnu pohledem k Basathovi a jakmile dorazím ke Krumpirovi, schoulím se vedle něj. Nemáme se ani do čeho převlíct...měla jsem ho zabít, mohli jsme mít jeho šaty. zasyčím ještě stále nazlobeně a znovu se otřesu.

Rowanna - 20. března 2006 18:09

soukromá zpráva od Rowanna pro Je mi zima, chvěju se po celém těle, jak se mi zmáčené šaty lepí na kůži, vlastně až teď na mě začne doléhat únava a zima z předešlé záchranné akce. Až teď, když pomalu vychládá i moje hlava. Šlehnu pohledem k Basathovi a jakmile dorazím ke Krumpirovi, schoulím se vedle něj. Nemáme se ani do čeho převlíct...měla jsem ho zabít, mohli jsme mít jeho šaty. zasyčím ještě stále nazlobeně a znovu se otřesu.

Marianna Adhwain - 21. března 2006 16:38

Na pihovatém obličeji se zračí zamyšlení i zamračení zároveň. Sherll nijak nereaguje, jenom leží, což není dobré. Bude to s ním horší, než jsem si myslela... Proč já tu vlastně jsem? ptám se sama sebe znovu. Krumpir na tom s nápady asi není o nic lépe. To na druhém břehu zpozoruju pohyb. Někdo se blíží. Trochu zostražitím, ale jenom na okamžik. Vždy» je na druhé straně. I kdyby to byl někdo... kdo vlastně? Stejně se na druhou stranu nedostane. Překvapí mě, že se hned hlásí k pomoci. Co je mu po nás? Úplně cizí člověk, co ani nemá stejnou cestu... ale aspoň je slušný. "Náš společník spadl do řeky...!" Společník? No jak jinak ho nazvat... přítelem asi těžko. Lépe uchopím Robina, abych mohla mávnout rukou tam, kde leží se svým koněm. Potom jenom bezradně pokrčím rameny.

han Kar Sem - 21. března 2006 17:00
	soukromá zpráva od han Kar Sem pro Jsi zvíře. Zasměju se tomu, co jsi právě řekla a podívám se směrem ke křoví v němž zmizel Basath. Oblékat si šaty mrtvého, když tvoje jsou jen mokré? Tak se svlékni a usuš si je. Dívám se na tebe smějícíma se očima a to i přez to, že mě celé tělo bolí, neb je potlučené. Nepřestávám se pomalu otáčet kolem své osy a občas přihodím nějaký ten klacek....

Sherll z Númeronu - 21. března 2006 22:06

"Tak... už se musím začít hýbat! Eeee... proč? Leží se mi docela dobře! Možná bych mohl ještě odpočívat. Musím"... začnu polemizovat sám se sebou o své situaci. ..."Ne! Takhle si koleduji... a co Morion? Musíme se dostat pryč! Spolu!... je to má vina, že jsme zde!" zavřu provinile oči a zatnu zuby. "Díky mě jsme tady a já to hodlám tak lehce zabalit... jsi ubožák Sherlle. Troska bez cíle a hrdosti." V mé hlavě se rozžehne plamen znechucení. Je mi špatně ze mne samotného. Jsem rapl a zbabělec. Neustále se opakuje historie, která se za mnou táhne, jako stín... Neustále. Začíná to různě, ale končí vždy stejně. Vzdávám se a utíkám. "Ne! nejsem srab! Dejte mi meč a já se pustím sám do vřavy nepřátel. Dokáži to...vběhnu klidně mezi rozzuřené býky, abych zachránil cizí dítě. Csss... to není statečnost. To je nerozvážnost a bláznovství. Proč si skočil do řeky? No? Tohle vůbec nemá nic společného s hrdinstvím, hrdostí a statečností. Řekni hochu? Proč si nezakročil, když zaútočili na palác? Proč si nepozvedl ten svůj meč a nebránil ty, jež na tebe spoléhali? Nechal jsi je pochcípat Sherlle! Takový jsi hrdina!" zakuckám se a rukama začnu nervózně rozhrabávat písek, jako želva drápající se ven z vody. Jako moucha utíkající z pavučiny. "To nehodlám,... to nebudu řešit! Ne! To je něco jiného. Eh, to ne!... Ale, ale. Zase utíkáš? Zase se ukazuješ v tom pravém světle! Už zase"... Pořádně se zapřu rukama o měkký povrch břehu a vyškrábu se na kolena. Únava a bolesti jsou pryč. Jsem sice stále unavený a na hrudi mne pálí, ale nehodlám si to připustit. Setřu z obličeje písek a smáčené vlasy si shrábnu na stranu. Můj první pohled patří hřebci vedle. "Neboj... dostaneme se odsud!?" šeptnu značně nepřesvědčivě a začnu se zvedat... postavím se na nohy. Poté co spočinu konečně na svých nohách... shodím ze svých zad štít a opřu jej o příkrý třímetrový svah, který přede mnou vyrostl, jako hora. Následně sundám pláš», vestu i vycpávanou košili. Vše odhodím ke štítu. Nemůžu přeci zůstat v mokrém. Bylo by to mnohem horší. Na mé rozložité hrudi se teď zaleskl medailon. Snad se světlo odrazilo od divoké vodní hladiny a zvýraznilo na prsou kruhové lunární hodiny na koženém provázku, které jsou propleteny trojicí hadů. Každý plaz znamená něco jiného a všichni dohromady tvoří znak Númeronu. Rozhlédnu se po svahu a zamyšleně si skousnu ret. Já bych se tam možná vyškrábal, ale co Morion? Musím nejít rychle nějaký způsob. Otřesu se, jak mi naskočila husí kůže. O lidech nahoře vím. Marianna a Krumpir jsou na straně odkud jsem se snažil dostat a nějaký cizí muž je na straně, kde jsem se pro změnu snažil dostat. Ovšem, tři metry vysoko. Myslím, že mi nijak nepomohou.

Beatha - 22. března 2006 16:31

Vynořím se na koni zpoza zatáčky. Kousek za mnou kráčí Goran. Rozhlédnu se... na břehu vidím jen Mariannu s děckem a Krumpira, na druhém břehu cizí muž. Thea a Sherll nikde. To mne poněkud zarazí a překvapí. "Co se tu stalo?" Zeptám se nechápavě na adresu krumpira či Marianny. "Kde je Sherll?" Pokračuji ve vyptávání. V mé tváři je vidět, že jsem poněkud rozladěná... spíše smiutná. Zřejmě se něco stalo, když jsem jela za Goranem. Po horalovi se celou dobu ani neohlédnu. A skutečnost, že se něm poděli ti dva mi na náladě moc nepřidala.

Marianna Adhwain - 22. března 2006 17:11

Pohyb pod štítem naštěstí naznačí známky života. Takže se neutopil. Střídavě koukám na cizince a na rytíře, občas zalétnu pohledem k mlčícímu Krumpirovi. Sebevražedný rytíř se dokonce začíná zvedat... a dělá striptýz. Vím, že ej to kvůli tomu, aby nezůstával v mokrém, ale i tak mám co dělat, abych potlačila úsměv. I když není nejblíž, tak si ho prohlížím. Pěknej, ale blbej. Odtrhnu oči, až když za sebou zaslechnu koně a Beathin hlas. Šlehnu pohledem po Goranovi - může za to on, že se Beatha tváří smutně a rozladěně? Nejspíš. Kdo jiný taky. "Dost věcí..." začnu taky ne příliš vesele, protože si teď uvědomím, že Thea je pryč... déle než by bylo zdrávo. Hlavně pro mě, kdyby se mezitím stalo něco nebezpečného. "Tady šlechetný rytíř se nafoukl a ujel. A osud ho za to srazil do řeky či co. Každopádně je, slušně řečeno, kvůli své blbosti v pytli. Thea... ta se vydala na průzkum. Ještě se nevrátila. Mám pocit, že se na to taky vybodla," ušklíbnu se po rekapitulaci všech událostí. Jasně, čarodějka s děckem a všichni prchají, jak kdybych byla devítihlavá saň s potomkem. Jak to tak vypadá, do pdohradí přijdu sama, protože se všichni seberou a pojedou pryč. Už to vidím. "Hm, nezapomněla jsem na něco?" Buď je to jenom myšlenka pronesená nahlas, nebo čekám, že Krumpir něco dodá. Každopádně... co se nestane za jednu chvíli.

Rowanna - 22. března 2006 20:09

soukromá zpráva od Rowanna pro Začnu si pomalu stahovat studené mokré oblečení, skončím ve chvíli, kdy mi na těle zůstala jen halena a kalhoty. Boty a vše ostatní se snažím sušit u ohně, s opatrností, která pro mne byla vždy nezvyklá...Přijít ještě o tohle...vážně bych začala vraždit.... loupnu okem ke skučícímu Basathovi. Na Kar Semova slova zareaguji jen chabým úsměvem a znechuceným nakrčením nosu. ...Měla jsem ho zabít, měla bych lepší pocit...našpulím rty a odtáhnu košili, nasáklou odspodu vodou, z prsou, aby nepřitahovala pozornost...

Rowanna - 22. března 2006 20:09

soukromá zpráva od Rowanna pro Začnu si pomalu stahovat studené mokré oblečení, skončím ve chvíli, kdy mi na těle zůstala jen halena a kalhoty. Boty a vše ostatní se snažím sušit u ohně, s opatrností, která pro mne byla vždy nezvyklá...Přijít ještě o tohle...vážně bych začala vraždit.... loupnu okem ke skučícímu Basathovi. Na Kar Semova slova zareaguji jen chabým úsměvem a znechuceným nakrčením nosu. ...Měla jsem ho zabít, měla bych lepší pocit...našpulím rty a odtáhnu košili, nasáklou odspodu vodou, z prsou, aby nepřitahovala pozornost...

Goran - 23. března 2006 07:16

Přehlédnu rychlým pohledem situaci a na už tak zamračené tváři se objeví další vrásky. Zvedl jsem ruku, abych odhodil vlasy zachycené ve strništi na mé bradě a ... a vzduchem se rozline nezemský puch. Zasranej tchoř. Vztekle si odplivnu a obejdu čarodějku s mrnětem i Krumpira k říčce do míst, kde byl původně mostek. Smrad mi neomylně následuje. "Problém." Zhodnotím situaci, jako bych objevil něco naprosto nového. Spíše než o rytíři s koněm ve vodním toku a chybějícím mostě ale hovořím o komplikacích při omývání své smradlavé tlapy. Neni von blbej? Chce se mi se zabručet při pohledu na Sherlla, ale neřeknu nic, protože si uvědomuju, že být na jeho místě, asi bych dopadl stejně. Tvrdá hlava je prostě tvrdá hlava. Samozřejmě celou dobu nespustím oči z muže na druhém břehu, ale neřeknu ani slovo. Místo toho jen mávnu rukou a jdu si prohlédnout stopy kolem, abych zjistil, kdo kam odjel. Beatha, ta mrška ... pěkná, mi se situací seznámila a já nechci riskovat, že mi to tu ještě někdo rozšlape. Sherllovi těžko pomůžu a Marianna a Beatha mají teď vzorného ochránce. Usměju se, když vidím ozbrojeného Krumpira. Ten úsměv je velmi pobavený.

Basath - 23. března 2006 08:13

soukromá zpráva od Basath pro " Zašlápnutý brouk. Tak takhle se asi nějak musí cítit. Zrovna jako já teď... ", pomyslel jsem si rozmrzele. Z nápadu vrátit se zpátky k mým bývalým společníkům jsem měl velice zlý pocit, ale snad to bylo lepší než bídně pojít v lese. Alespoň v to doufám. Těžko čekat, že me přijmou s úsměvem. " Slyšel jsem, že občasná koupel je prý zdravá.. " , pokusil jsem se o odlehčenou konverzaci. Oba jsou mokří jak myši a velmi rozmrzelí. Rowanna si neustále odlepuje mokré oblečení, které jí teď těsně kopíruje opravdu nádherně formovanou postavu. " U kočičího ducha, kdybych teď neměl zlámané údy, tak přísahám... ",přemítal jsem mlsně ale raději se zarazím. Kdybych je neměl zlámané kvůli nepochopenému žertu, pravděpodobně by mi je zlomila za pokus strávit s ní večer v peří. Při špatném došlápnutí mi v noze zahryzala neskutečná bolest a vůbec se mi nepodadřilo spolknout bolestný výkřik. Kvůli hře na hrdinu jsem si ještě prokousl ret. Zcela zbytečně. Pomalu jsem se posadil kousek od příjemně hřejícího ohně, svoji berlu - klacek položil vedle sebe a nasadil jsem svůj nejlepší výraz obchodníka. " Zabít mě? Jako by ti nestačilo, že jsem takhle zbitý." " Rád se svého kabátu na nějaký čas vzdám i živý,.. " Přemýšlel jsem jak ji oslovit, ale ne a ne najít správné slovo. Jak jen oslovit ženu, co vám zpřeráží údy a teď od ní něco chcete? " Mám však menší problém. Bez pomoci si ho sám nesundám a tak vám ho nemůžu nabídnout.", zatvářím se zkormouceně. Ale potom se usměji, ajko kdybych právě přišel na to, jak z vody vyrobit zlato. " Ale myslím, že kdyby mi moji ruku zpevnil obvaz, dal by se ten krásný, hřejivý kožený kabát sundat. A snad bych vám ho i na chvilku půjčil... hm? " V pohledu, kterým jsem počastoval Rowannu svítily plamínky drzosti.

Basath - 23. března 2006 08:13

soukromá zpráva od Basath pro " Zašlápnutý brouk. Tak takhle se asi nějak musí cítit. Zrovna jako já teď... ", pomyslel jsem si rozmrzele. Z nápadu vrátit se zpátky k mým bývalým společníkům jsem měl velice zlý pocit, ale snad to bylo lepší než bídně pojít v lese. Alespoň v to doufám. Těžko čekat, že me přijmou s úsměvem. " Slyšel jsem, že občasná koupel je prý zdravá.. " , pokusil jsem se o odlehčenou konverzaci. Oba jsou mokří jak myši a velmi rozmrzelí. Rowanna si neustále odlepuje mokré oblečení, které jí teď těsně kopíruje opravdu nádherně formovanou postavu. " U kočičího ducha, kdybych teď neměl zlámané údy, tak přísahám... ",přemítal jsem mlsně ale raději se zarazím. Kdybych je neměl zlámané kvůli nepochopenému žertu, pravděpodobně by mi je zlomila za pokus strávit s ní večer v peří. Při špatném došlápnutí mi v noze zahryzala neskutečná bolest a vůbec se mi nepodadřilo spolknout bolestný výkřik. Kvůli hře na hrdinu jsem si ještě prokousl ret. Zcela zbytečně. Pomalu jsem se posadil kousek od příjemně hřejícího ohně, svoji berlu - klacek položil vedle sebe a nasadil jsem svůj nejlepší výraz obchodníka. " Zabít mě? Jako by ti nestačilo, že jsem takhle zbitý." " Rád se svého kabátu na nějaký čas vzdám i živý,.. " Přemýšlel jsem jak ji oslovit, ale ne a ne najít správné slovo. Jak jen oslovit ženu, co vám zpřeráží údy a teď od ní něco chcete? " Mám však menší problém. Bez pomoci si ho sám nesundám a tak vám ho nemůžu nabídnout.", zatvářím se zkormouceně. Ale potom se usměji, ajko kdybych právě přišel na to, jak z vody vyrobit zlato. " Ale myslím, že kdyby mi moji ruku zpevnil obvaz, dal by se ten krásný, hřejivý kožený kabát sundat. A snad bych vám ho i na chvilku půjčil... hm? " V pohledu, kterým jsem počastoval Rowannu svítily plamínky drzosti.

Rowanna - 23. března 2006 11:39

soukromá zpráva od Rowanna pro S pozvednutým obočím pohlédnu k Basathovi.Obvaz... odtuším mrazivě, je u sedla.Konstatuji suše a dál sleduji Basatha...Tak o co mu jde tentokrát? Na okamžik uhnu pohledem ke Kar Semovi, očekávajíc, jak se zachová...ale rychle zase vrátím pozornost k Basathovi, ztěžka se pohybujícímu nedaleko mě. Možná mám trochu výčitky svědomí, když jej vidím, v pohledu se na okamžik mihne nejistota a snad i stud, ale v hlase po něm není ani památka. Kabát ti zvládnenme stáhnout sami, i bez tvé obvázané ruky...když nám jej nabízíš.Zvednu bradu a úkosem si prohlédnu kabátec. Otřese mnou chlad a jsem proto nucena se k ohni natočit dlouho (během rozhovoru) nevyhřívanou stranou, což trchu rzmrzele udělám takovou pěknou pózu jsem zaujala a ta hloupá zima.... Basathovu nabídku víc nekomentuju, zase se chvíli zabývám svým problémem a dokonce ani jeho šlechetná nabídka mě neobměkčila..nebo to tak alespoň nevypadá, nicméně je pravděpodobné, že jsem ji přijala...

Rowanna - 23. března 2006 11:39

soukromá zpráva od Rowanna pro S pozvednutým obočím pohlédnu k Basathovi.Obvaz... odtuším mrazivě, je u sedla.Konstatuji suše a dál sleduji Basatha...Tak o co mu jde tentokrát? Na okamžik uhnu pohledem ke Kar Semovi, očekávajíc, jak se zachová...ale rychle zase vrátím pozornost k Basathovi, ztěžka se pohybujícímu nedaleko mě. Možná mám trochu výčitky svědomí, když jej vidím, v pohledu se na okamžik mihne nejistota a snad i stud, ale v hlase po něm není ani památka. Kabát ti zvládnenme stáhnout sami, i bez tvé obvázané ruky...když nám jej nabízíš.Zvednu bradu a úkosem si prohlédnu kabátec. Otřese mnou chlad a jsem proto nucena se k ohni natočit dlouho (během rozhovoru) nevyhřívanou stranou, což trchu rzmrzele udělám takovou pěknou pózu jsem zaujala a ta hloupá zima.... Basathovu nabídku víc nekomentuju, zase se chvíli zabývám svým problémem a dokonce ani jeho šlechetná nabídka mě neobměkčila..nebo to tak alespoň nevypadá, nicméně je pravděpodobné, že jsem ji přijala...

- 23. března 2006 12:10

Podívám se směrem, kam žena ukázala a vidím skoro nahého muže, vedle kterého leží hromádka mokrého oblečení... Třeba mi něco řekne on... I když takoví lidé bývají nemluvní... "Prosím vás, co se tady stalo?" zavolám směrem k rytíři... Podívám se směrem k dvojici na druhém břehu a vidím, že už tam jsou čtyři... Aspoň konečně slyším co se tady děje... "Kolik vás tady vlastně je?" Zeptám se udiveně. Nemám pro takovéhle shromažďování lidí moc smyl. Jsem spíš samotář...

Sherll z Númeronu - 23. března 2006 12:36

Odpoutám svůj pohled od srázu a poměrně zaraženě vzhlédnu vzhůru, když na mne zavolá ten cizí muž s hustým knírem. Trochu mi to nedocvakává. Nějak nemůžu přijít na chu» jeho humoru. "Vypadá, jako lovec... co si zač cizinče a co si vlastně myslíš? Jsem snad informátor nebo pou»ová atrakce?" zakroutím nakonec jen pobaveně hlavou. Je to docela žertér. Se sípavým nádechem přiskočím ke svému koni, kterého pohladím po krku. Následně znova pohlédnu na knírače. "Koupeme se... nevidíte? Pokud máte odvahu, tak se klidně přidejte. Místa je dost a my se klidně uskromníme." odpovím mu ironicky, i když tuším, že na tohle se asi vůbec neptal. Chce něco vědět o zdejší zemi, ale o ní já vím taky houby.

han Kar Sem - 26. března 2006 11:04

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Podívám se na Basatha, pajdajícího k nám a náhle se ve mě probudí hněv. Mohu ho skrývat, jak chci, ale pořád ve mě je... Dvěma skoky jsem u něj a několika ranami do obličeje a krku ho srazím k zemi. Už, už se chápu hole, co mu vypadla z ruky, ale pak ustoupím o krok a odplivnu si. Na tom koni bylo celé naše jmění. Vše, co jsem měl je teď pryč kvůli kreténovi, co krade koně a neumí na něm jezdit, kvůli hajzlovi, co zneužil naší důvěry a když jsme byli v nouzi zachoval se hůř než hyena. Řekni mi jeden důvod, proč bychom tě neměli zabít a vzít si vše, co bylo tvé? Můj hlas je přiškrcený potlačovaným hněvem a ruce sevřené v pěst. Jaké štěstí, že můj lehký a hbitý meč stojí opřen o strom u ohně. Jinak by z něj už nějakou dobu kapala rudá lidská krev...

han Kar Sem - 26. března 2006 11:04

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Podívám se na Basatha, pajdajícího k nám a náhle se ve mě probudí hněv. Mohu ho skrývat, jak chci, ale pořád ve mě je... Dvěma skoky jsem u něj a několika ranami do obličeje a krku ho srazím k zemi. Už, už se chápu hole, co mu vypadla z ruky, ale pak ustoupím o krok a odplivnu si. Na tom koni bylo celé naše jmění. Vše, co jsem měl je teď pryč kvůli kreténovi, co krade koně a neumí na něm jezdit, kvůli hajzlovi, co zneužil naší důvěry a když jsme byli v nouzi zachoval se hůř než hyena. Řekni mi jeden důvod, proč bychom tě neměli zabít a vzít si vše, co bylo tvé? Můj hlas je přiškrcený potlačovaným hněvem a ruce sevřené v pěst. Jaké štěstí, že můj lehký a hbitý meč stojí opřen o strom u ohně. Jinak by z něj už nějakou dobu kapala rudá lidská krev...

Beatha - 26. března 2006 17:59

"Sherll spadl do vody?" Vyhrknu překvapeně. Pak uslyším jeho hlas, navedu koně opatrně k okraji, abych na něj viděla. "Nejsi zraněný? Nebo tvůj kůň?" Zeptám se na otázku, která mi připadá celkem logická. Ani jeden z nich sice tak nevypadá, ale jeden nikdy neví... Situace je... mírně řečeno složitá. On se nahoru dostane, ale co hřebec? Pak mne něco napadne. Břeh přece nemůže být ve všech místech stejný... možná je někde o kus níže místo, kde by se mohl i kůň dostat z vody... "Myslíš, že byste zvládli když tak se ještě nechat nést kus po proudu dolů?" Začnu nahlas rozvíjet svůj nápad. "Zajela bych se podívat a řekla, ti, když najdu přístupnější břeh. Ty vynosíš sedlo a všechny věci nahoru, aby Moriona netížili... a mohli byste se splavit..." Dívám se na rytíře v ošekávaní.

- 27. března 2006 08:28

Sleduji sice očima situaci, ale je vidět, že mylšenky se věnují nějakému jinému problému. Je vidět, že zvažuji nějakou možnost To by možná šlo...možná....nebo taky nee...ale když už je tu s náma, tak ybchom mu mohli pomoci, nebo to alespoň zkusit, aby se neřeklo... mnooo, ještě uvidíme, bez provazu to pujde jen těžko. A s provazem o nic moc lépe... Ze zadumání men na chvilku vytrhne jen příchod Gorana. Konečně, jsem rád, že tu je, jeho síla a schopnsoti se mohou hodit. Pokývnu mu na podzrav. Chudák, ještě že se těm smradlavejm bestiím nemusím věnovat já... Pak, jen spola soustředěn na horala promluvím: "Našels nahoře něco zajímacího?" Když si povšimnu jeho pobaveného výrazu, tak na něj vrhnu pohled rovnající se vyplazenému jazyku, ale při tom se snažím pečlivě udržet nehnutý výraz ve tváři. Se směj, ale až se na Tebe někdo vrhne a j ho bodnu do zad, tak se budu smát já. Pak promluví Beatha a já na ní jen upřu lehce pochybovačně nevěřící pohled. Je to zjevně dobrý člověk, ale asi je, chudinka, stižená slepotou...

Goran - 27. března 2006 12:07

Na Krumpirovu otázku odpovím až s mírným zpožděním ve chvíli, kdy se již skláním ke stopám a lehce se dotýkám jejich okrajů. Snažím se zjistit, kdo kdy kam odjel a které stopy jsou Rowanniny a hanovy a které jsou ty čerstvější, jež je podupaly. Obcházím celé místo v kruhu, vlastně s ohledem na řeku půlkruhu. "Vlastně našel ..." Zabručím, aniž bych vzhlédl. "... ale to počká." Teda to je smrad jak ve skřetím doupěti. Bojuji s myšlenkou sejít někde, kde bude vhodnější břeh, k řece a opláchnout si ruku. Nad Beathinými slovy k Sherllovi jen pokývám hlavou. Samozřejmě mi napadlo to samé, ale jsem rád, že to pojede obhlédnout právě ona. Čím dřív se já mohu věnovat stopám, tím je větší šance, že budu co platný.

Sherll z Númeronu - 31. března 2006 12:47

Ještě jednou se podívám na cizince, jež stojí na srázu. Dívám se na jeho knír, abych se dostatečně ujistil. Je totiž možné, že mu jen nerozumím, že mluví, ale jeho slova ke mně nedoletí… Ne, stále ještě slyším dobře. On zarytě mlčí. Zřejmě jsem mu moc nepomohl a nebo mi pořádně nerozuměl. Uštěpačně si odfrknu a věnuji mu už poslední pohled. Pak se odvrátím ke koni a přejedu mu dlaní všechny čtyři nohy - zobou stran, až ke spěnce, abych se přesvědčil zda neutrpěl nějaké zranění. Pak se ke mně dostane otázka z protějšího břehu. "Vida… Beatha je zpět." zareagujeme vědomí okamžitě. Zvednu k dívce hlavu. "Ne… myslím, že ne." odpovím na první otázku. Mírně pokrčím rameny. "První člověk, který se zeptal, jestli jsem v pořádku..." naznačím úsměv, ale ve skutečnosti mě to rmoutí. Přes řeku však přiletí vzápětí další otázka a tak to nijak dál nerozvádím. Vlastně, co bych chtěl,… po cizích? "Také mne to napadlo, ale … no … pokud se podíváte po proudu, drahá paní? Tak to můžeme vyzkoušet. Nic jiného mne do téhle doby nenapadlo." dořeknu a zadívám se na Gorana, který je také poblíž kraje. Odejít a nechat Moriona v koridoru rozhodně nehodlám. Buď oba a nebo nikdo.

Beatha - 01. dubna 2006 11:04

"Výborně." Usměji se na Sherlla. Jsem ráda, že ani on ani zvíře nevypadají více zranění. "Hlavu vzhůru, rytíři. Dostaneme vás odtamtud - oba." Snažím se jej trochu povzbudit. "Pojedu se podívat hned, odstroj zatím Moriona." Pak můj pohled sklouzne ke Goranovi, který hledá stopy. Sice ho asi nepotěší´, když mu tam projedu... ale co naplat. Nechce se mi plýtvat čase a zdržovat se. Sherll musí být promrzlý a unavený... a sil bude mít čím dál méně. Takže pokud se z toho mají s hřebečkem dostat, tak teď. "Vrátím se s dobrou zprávou..." Slíbím rytíři. Budu hledat dokud nenajdu. Pak už jen pobídnu koně a vyrazím po břehu směrem po proudu. Držím se od říčky tak, abych na ni viděla, ale jela po pevném břehu. Koně nechám jet jeho rychlostí... on ví, že není čas na zbyt, ale ví jak spěchat, aby to bylo bezpečné... Za okamžik zmizím po břehu mezi stromy.

- 01. dubna 2006 15:48
	Stojím stále na místě a dívám se po ostatních lidech. Dělá si ze mě legraci? Pravděpodobně ano...nikdo se nekoupe oblečený... Protože jsem celý život prožil v ústraní společnosti a lidí celkově je pro mě ironie jen šestipísmenným slovem začínajícím na i... "Myslím, že jsem se ještě nepředstavil...moje jméno je Goro...jsem lovec." Představím se, protože mě nic jiného nenapadá.

Vypravěčka - 02. dubna 2006 21:17

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Stop je v okolí hodně... yem je podupaná, většina jsou čerstvé stopy lidí a koní. Ty nejčerstvější vedou na levo proti proudu. Tam nejspíše odjeli dva koně... Thea a Sherll. Starší stopy se hledají obtížněji. Zbyly z nich jen útržky. Ale vypadá to že jeden kůň s větší zátěží přijel. Dva jezdci sesedli, přidala se k nim třetí osoba a odešli do prava po proudu... Kam projela i Beatha.

Marianna Adhwain - 02. dubna 2006 21:31

Vážně jsem celá odvázaná z toho, že jim tu všechno vyklopím a nikdo mi neřekne ani ň. Podle toho se taky tvářím. Zamračeně a uraženě. Když na nás muž na druhé straně začne hulákat, jenom se na něj podívám, pokrčím rameny, ale to je tak všechno. Zřejmě i on si musí připadat jako náhodný pozorovatel. A já toho začínám mít dost. Vlezte mi všichni na záda. Mám hlad a vůbec... chybět jim nebudu. Povzdechnu si a vezmu Drákula za provaz, který má místo otěží. Jelikož proti proudu Sherll spadl do vody, dám se na opačnou stranu. Takže směrem, kterým odjela i Beatha. Ale není to kvůli ní. Po cestě ještě seberu špinavou plínku, hodím ji k špinavému plášti a prostě mizím od nich. Muži na druhé straně spíš naznačím, jestli nepůjde taky, i když po opačném směru. Třeba tam někde bude ten brod. Ale nic neříkám. Musím to provést, dokud mám ještě odvahu se tu potulovat sama...

- 03. dubna 2006 09:36

Poněkud azraženě se rozhlížím a zkoumám, co se kde bude dít. Eur, Eru, to tu nikdo nemá rozum? Nikdo není schopen nic domluvit? Já to být nemohu, mne totiž nikdo neposlouchá a dost pocyhbuji, že by s tím někdo teď začal, možná tak Goran,ale ten má své práce dost... Pak si všimnu, že Marianna odchazí s prckem i poníkem kamsi pryč. Ha, žeby? První vlaštovka? No akždopádně...chudák ženská, sama...s prckem...v divočině... Goran pujde jistě po proudu, za BEathou, její nožka se mu zalíbila více, enž káže povinnost úcty. Rozhlédnu se a když mi nikdo nevěnuje pozornost, mlčky upravím svůj červený baret a rychlým krokem se vydám za Mariannou. Dohoním oslíka a poslušně se zařadím za něj,. Nic neříkám, ale snažím se tvářit, jako, že jí nechci nechat samotnou...kdyby něco...

Goran - 03. dubna 2006 13:16

Ještě, než mi stopami projde Marianna a za ní i Krumpir, napřímím se a podívám se na ně. "Dete dobře, tam odjeli i naši ráno." Ujistím je. "A bojovnice, předpokládám, se hnala tadyhle s tím plavcem proti proudu. Je to tak, zrzko?" Zeptám se Marianny, aniž bych to prokládal jakýmikoli zdvořilostními frázemi. Když se ptám, prostě se ptám. "Jen doufám, že dopadla líp." Když Krumpir Mariannu dohání, ještě za nimi zavolám. "Neměli byste pospíchat. Půjdu za váma." Pohledem přejedu na druhý břeh a prohlížím si Gora. Lovec ... hmm. "A držte se radši pokupě." Ještě chvíli se věnuji stopám. Zkoumám, jestli zde byl někdo mezi ranní návštěvou Rovanny a hana a příjezdem naší hlavní skupiny. Tak kohopak tu potkali? Poté pohlédnu zpět k horám a vyrazím směrem, ve kterém odešli Marianna s Robinem a Krumpirem, Beatha i Rovanna s Kar Semem.

Vypravěčka - 04. dubna 2006 09:28

První jede Beatha na koni, která hledá vhodné místo, kde by se Sherll s hřebcem mohli dostat z vody na břeh. Za ní jde skupina pěších, kteří na ní ztrácejí ve vzdálenosti. Marinanna na ruce s děckem, které se natahuje po jejích vlasech a rozhlíží zvědavě po okolí. Občas si pro sebe něco neartikulovaného zamumlá, zabrblá. Občas kňourne, občas se směje. Zvláště když se mu povede chytit do malých prstíčků zrzavý pramen čarodějčiných vlasů. Osel jde pomalu, spíše líně... kýve do kroku hlavou a občas uthne a žvýká nějaký ten bodlák, vyhlášenou oslí pochoutku. Krumpir se rozhlíží obezřetně po okolí, jako nově pasovaný ochránce. Vše kolem vypadá klidně. Řeka hučí. Na druhý břeh je povětšinou bez potíží vidět a ani tam se nezdá, že by něco hrozilo. Je po poledni a ve vašich žaludcích se o slovo hlásí hlad. Ve vzduchu poletuje hmyz, zahlédnete nebo i zaslechnete ptáky ve větvích stromů. V divoké vodě se občas mihne štíhlý stříbřitý prstruh. Goran vyrazil jako poslední. Ale pokud chce cestou kontrolovat stopy, měl by tuhle skupinku předejít... protože po průchodu koně Beathy, Marianny, osla a Krumpira... toho ze stop příliš nezbývá.

Sherll z Númeronu - 04. dubna 2006 10:58

"Jistě..." odpovím tiše, ani ti co by stáli v mé blízkosti by mi nerozuměli. Vlastně, není vůbec potřeba mé odpovědi. Kdo by taky chtěl v chladném podzimu stát polonahý a promočený v korytě rozbouřené řeky? Zadívám se na oblohu a zamyslím se nad svou situací. "Zatím odstroj Moriona... no jasně! Odnesu své věci přímo pod ruku neznámého člověka. Výborně. Kdybych věděl co je zač?" upne se má mysl k cizinci nahoře, který se paradoxně v ten samý okamžik představí, jako lovec Goro. "Ukáže se tady jen tak, náhodou a chce se seznamovat. Co když to není lovec, ale lapka... zloděj?... Css, proradný zmetek!" Pokývám odevzdaně hlavou a odepnu podbřišník, pás upínací sedle ke koni - sedlo se tak uvolní. "Nehledě na to, že meč mám... no,... někde dál proti proudu." obrátím na moment oči v sloup a stáhnu sedlo s brašnami dolů. Podbřišník následně přehodím přes. "Ale, co můžu dělat? Snad je to dobrý člověk... jinak si jej najdu a ... bude litovat dne, kdy mne potkal!" Dojdu pomalu ke zbytku svých věcí, které jsem naházel na štít. Zadívám se na knírače. "Těší mne Pane, Sherll zase jméno mé. Toulání a žoldáctví je řehole má. Ehm... toliko k formalitám." usměji se. "Mám na Vás prosbu, lovče. Potřebuji vaši spolupráci. Byl by jste ochoten?..." pozvednu obočí a vyčkám na reakci. "Trochu si ho proklepnu..."

Goran - 04. dubna 2006 13:20

Stopy jsem prohlédl samozřejmě jen v okolí místa, kde býval most. Když se mi po nich projde průvod, bystře usoudím, že to dál nemá cenu. Následuji tedy ostatní a sleduji spíše okolí, než samotné stopy, ačkoli občas shlédnu k zemi, abych se ujistil, že se nějaké čerstvé stopy neodpojily či naopak nenapojují. Mám rád přehled. Hlad se začíná ozývat, ale zatím jej ignoruji. Já vydržím bez jídla klidně pár dnů, ačkoli se mi to nestává často. Ale s mrnětem to bude horší. Oštěp zasunutý v držáku na zádech mi nějaké jídlo zajistí, teď mám ale ještě čas.

Marianna Adhwain - 06. dubna 2006 13:36

Na Medvědovo hnusné oslovení jsem nijak nereagovala. Thea odjela a prostě mě tu nechala, ačkoli ještě nedávno se tvářila, že se od Robina ani nehne. A když zavanul větřík, od horala se ke mně donesl ještě horší pach než obvykle, takže o důvod víc, proč rychle prchnout. Jelikož mám obě ruce plné, moc se nemůžu bránit malým, všetečným ručičkám mladého sadisty. Proto jenom pohodím hlavou, když moje vlasy na chvíli pustí. Ne že by to mělo valný efekt, protože za chvíli to začne všechno nanovo... A aby toho nebylo málo, opět se mi svírá žaludek hlady. Už abychom někam došli. Nedivím se, že matky bývají někdy protivné a nervózní. Proč si prostě nemůže hrát s něčím jiným?

Vypravěčka - 08. dubna 2006 11:12
	technická Takže, čekám na Gora až se vyjádří k otázce od Sherlla. Ale je zbytečné, aby čekala celá jeskyně. Tedy, uděláme to takto. Sherll, Goro a případně Beatha až se bude za Sherllem vracet, to budou řešit ŠEPTEM. Zbytek družiny, který se setká s Rowannou, Karem a Basathem začnou řešit VEŘEJNĚ.

Vypravěčka - 08. dubna 2006 11:16

dál po proudu Marianna v doprovodu Krumpira a Gorana ušla nějaký kus cesty po proudu. Břej se příliš nemění, proud je stále stejně silný. Pak se břeh začal postupně zvolňovat, až se dá k vodě dostat. Ze předu je slyšet hukot padající vody. Na pravo od sebe z lesa slyšíte hlasy, praskání dřeva a cítíte kouř ohně. Zároveň Basath, Rowanna a nam Kar sem zaslechli hlasy směrem od břehu. Mezi stromy vidí skupinku tří lidí a jednoho osla. Dva muži a jedna žena.

- 08. dubna 2006 21:19

soukromá zpráva od pro "Jistěže vám pomůžu pokud budu moci..." řeknu a zní to dost přesvšdčivě a pomyslím si: "A pokud někdo bude vědět jak..." Po té se pomalu přiblížím k okraji srázu, tak abych tam nespadl...zadívám se okolo sebe a přemýšlím jak bych mohl pomoci: "Sem nahoru se jeho kůň nedostane, ale možná že trochu dál by to šlo..." Ani na chvíli mě nenapadne to ubohé zvíře tady nechat...přírodu mám velice rád a život zvířete je pro mě stejně cenný jako život lidský ba i cennější, protože někteří lidé se chovají hůře než zvířata...

Goran - 10. dubna 2006 08:38
	Krumpira s Čarodějkou jsem došel docela pohodlně a teď jsem jim gestem ruky naznačil, aby počkali, než obhlédnu situaci kolem ohně. Při pohledu na čarodějku jsem na okamžik zapochyboval o svém zdravém rozumu, když doufám, že mojí výzvy uposlechne, ale dál jsem se jí nezabýval a hned se ztratil v houštině na kraji lesa kus nad tábořištěm té trojice.

- 10. dubna 2006 09:13
	Jen mlčky, evidentně dosti zamyšleně, přikývnu a zastavím se. Pohlédnu na Mariannu s němou, leč přesto snadno rozpoznatelnou prosbou v očích. Chápu, že Tě ten lovec štve, leč tohle je jeho práce, nestěžujme mu ji, prosím. Pak se můj pohled změní an zkoumavý a hledám, jeslti není něco s čím bych mohl čarodějce pomoci.

Marianna Adhwain - 10. dubna 2006 09:55

Zarazím se a otočím hlavu po šumu hlasů. Vůni ohně mám spojenou s jídlem, což je ted ještě horší. Zlobně našpulím rty a v očích se mihne vzdor. Já chci taky vědět, co se děje, ne k tomu vždycky přijít až jako poslední. A to se mi poslední dobou stává víc, než bych chtěla. Vlci by si asi těžko udělali táborák a klábosili spolu. A v okolí nebylo na téhle straně řeky už ani živáčka - a někteří se vydali napřed. Tak proč by to nemohli být oni. Chvíli přemýšlím, ale zvědavost je silnější. "Na a opovaž se mu ublížit!" syknu na Krumpira a nekompromisně mu dítě vrazím do náruče. Popoběhnu za Medvědem, a jestli se otočí, z tváře mi může vyčíst, že jsem opravdu tvrdohlavé stvoření, takže mi to nevymluví. Jenom nakrčím nos nad zápachem. Do té vody měl spadnout on, však ono by mu to neuškodilo.

- 10. dubna 2006 10:23

Velice opatrně uchopím dítě a raději si na místě sednu na zem, abych jej snad neupustil. Na tváři mám onen připitoměle usměvavý výraz lidí, co mají v ruce děcko, přičemž k tomu nemají pražádné kvalifikace. Jen na okamžik mé myšlenky zalétnou k Marianně, kurážná dáma, jen by mne zajímalo, čím chce Goranovi pomoci. Ale třeba divní vlci zanechávají divné, možná magické stopy, a ona je najde. Pak už se zcela věnuji Robinovi: "Kuči, kuči, kuči." Při tom se jej snažím zaujmout ukazováčkem, kterým ho hladím po tváři a po ručičkách, a děláním směšných obličejů, přičemž se snažím dávat pozor na to, abych jej nevylekal.

Goran - 10. dubna 2006 11:18
	Když mizím mezi stromy, obrátím se a pevně stisknu rty, abych nezaklel. Ženská. Nic ale neříkám a ještě zrychlím svůj tichý pohyb od kmenu ke kmenu. Jedno je mi jisté. Musím být rychlejší než smrad, jež mi provází i než ta praštěná zrzka. Přesto se snažím být co nejopatrnější.

han Kar Sem - 10. dubna 2006 11:53
	u ohně Co tam machruješ v houští horale? Houknu směrem k řece a udělám několik kroků směrem, kde se skrývá. Tohle schovávání by mělo význam, pokud bychom vás již před chvílí nezahlédli. Tak vylez a pojďte k ohni. Sice se tu nic nepeče, ale ... Podívám se úkosem na ležícího Basatha...

Goran - 10. dubna 2006 13:00

"Hmmm ... úlovek." Zamračím se nad tím, že jsem je nezaregistroval dřív, zvláš», když mají oheň, ale v mém stavu cítit cokoli jiného, než zápach linoucí se od mé ruky, je vskutku téměř nemožné. "Na tvým místě bych mě k ohni moc nezval. Nejdřív to zkusím smejt." Mrknu na Rowannu u ohně a obrátím se zpátky k říčce. Kývnu na zrzku, která už se beztak žene za mnou a vyrazím směrem za Krumpirem, abych mu oznámil, že vzduch je čistej, což nebude asi znít právě věrohodně. Nicméně tady už půjde se umít. Konečně.

Marianna Adhwain - 10. dubna 2006 13:31

Goranovo poskakování mi přijde ještě směšnější ve chvíli, kdy uslyším povědomý hlas, který jej tak hezky setřel. Prapodivně se ušklíbnu a obrátím se na patě, abych si došla pro dítě a osla. Nad Krumpirovým "kuči, kuči, kuči" mi zacukají koutky, ale nezačnu se smát - tak moc se mi nálada nevylepšila. Skloním se převezmu prcka. "Tak ukaž, ty kuči, tebe nemá jak tahat za vlasy. To není ono, že?" Poslední věta nepochybně patřila dítěti, které už zase spočívá v mé náruči v méně namáhané ruce než předtím. "U ohně jsou podle všeho ti dva, co odjeli ráno..." Ještě Drákul do druhé ruky a jdu k ohni, ale jakmile je spatřím, zarazím se. Neunikne mi ten ležící muž, kterého asi museli potkat cestou. Na elfku se ani nepodívám, jen si víc uvědomím vybarvující se modřinu na tváři a pevněji stisknu provaz. Ještě ne. Vlastně ani nevím, jestli za nimi chci jít. Jídlo nemají, jednu nemůžu ani vidět, dalšího neznám... Nerozhodně stojím, ačkoli jindy jsou moje reakce až příliš rychle rozmyšlené. "Tak já zase půjdu," zahuhlám si spíš pro sebe. Původně jsem chtěla jít někam sama, tak proč se nedržet toho záměru. Otočím osla zase směrem po proudu a jdu dál. Žádnou jejich reakci ani neočekávám. Proč taky.

Rowanna - 10. dubna 2006 18:55

Klečím mlčky u ohně, podmračeně hledím do plamenů a sem tam se natočím tak, aby mé svršky prosychaly rovnoměrně. Ale děje se tak spíš zvolna a neochotně. Bílou halenu mám stále přilepenou na tělo, nasáklou vodou a kalhoty by se daly ždímat, pokud bych byla ochotná je stáhnout. Jenže nejsem. Je mi chladno, nevolno, mám hlad a teď se ještě mezi stromy mihla povědomá zrzavá hlava. zamračím se ještě víc, protože to věstí ještě méně příjemné posezení o ohně. Vedle mě leží jedna skromná hromádka, živůtek a opasek. Víc nic. Není vidět koně ani nic dalšího z našich věcí. jakmile zahlédnu i Gorana, malounko pookřeju, ale zamrkání mu rozhodně nevrátím. Moje tvář nabyde svého obvyklého neurčitého, chladného a přezíravého výrazu, obrátím se k ohni a když se Goran přiblíží, rychle odlepím bílou látku alespoň z prsou...pochopitelně dost zbytečně, protože se vzápětí znovu přilepí. Na okamžik pozvednu obočí, když se Goran zase vzdálí k vodě, ale potřesu nad tím hlavou a dál mlčky klečím u ohniště, jen tentokrát o něc strnuleji, jako bych čekala, že od někud přijde neočekávaný útok...

Basath - 10. dubna 2006 21:31

Kar Semovův výlev vyslechnu bez námitek. Stejně by mi moc platné nebyly. Musel jsem si přiznat, že ve stavu, v kterém jsem se nacházel, bych nedokázal odeseknout nějakou drzou odpověď ani z hlouposti, ani z hrdinství. Skončil jsem schoulený v klubíčku, mimo dosah ran a kopanců ale ještě tam, kam dosáhly teplo ohně a já se mohl ohřát. Celé tělo mne příšerně bolelo a měl jsem co dělat, abych v sobě zadusil vzlyky. Všiml jsem si, že kromě Rowanny a Kar Sema přišel k ohni ještě někdo jiný, neznámý. Jeho hlas mi nebyl povědomý a pro slzy v očích jsem nebyl schopen rozeznat ani vzdálenou siluetu. " Kdo to může být? Začíná tu být moc lidí, a moc horko... "

han Kar Sem - 11. dubna 2006 14:08

Překvapeně se podívám za odcházející Mariannou. Paní Marianno, to není dobrý nápad chodit sama. Potloukají se tu špatná individua. Zavolám za rudovlasou čarodějkou a začnu na sebe rychle házet již prakticky suché části oděvu. Než vyrazím za kouzelnicí otočím se na ležícího Basatha. Není mi tě líto, ale k tomu, cos udělal se vracet nebudu. Jestli mi ale někdy tvé nekalé rejdy zkříží cestu, rozpárám tě jako kuře! Z hlasu zaznívá ledové varování. Je to snad ještě horší, než kdybych se zlobil. Třeba ten kůň ví, kam běžet a dole v údolí bude nějaká ves. Půjdem podle vody...tedy jak to půjde. A ty se hezky usuš, dcerko. Usměju se opravdu mile na schnoucí Rowannu a volně se rozeběhnu za Mariannou.

Goran - 11. dubna 2006 14:24

Když míjím Krumpira, řeknu mu, koho jsme u ohně našli a ... a ještě bych mu něco řekl, ale vidím, že už se blíží rusovláska, tak jen mávnu rukou, jako že ta mu to dopoví a sestoupím k vodě. Hučí to tu jak u vodopádů u nás doma. Vypadá to na pěkný peřeje. Prolétne mi hlavou, když si ledovou vodou otírám ruku a přemýšlím, zda by na druhém břehu mohl vylést Sherll. Níž už by měl problém. Tady by do toho lezl jenom šílenec. Snažím se smýt z ruky smrad a čím dál tím sprostěji kleji. Dost dobře to nejde.

Marianna Adhwain - 11. dubna 2006 14:31

Chtě nechtě, na svoje jméno se otočim a vidím, jak na seme Kar hází oblečení. Všichni vypadají jako zmoklé slepice - tedy jeden notně zmláceně. Je to trochu zadostiučinění vidět Rowannu v tomhle stavu, ale pořád to není ono. A já řeším zásadní dilema. O pár kroků se vrátím. Slova o podivných individuech opět trochu probudila pochybosti, tak se ještě nikam neženu. Pak mě něco napadne. "Jste mokří..." konstatuju jasný fakt a pokračuju. "Proč všichni dostali chu» se koupat v takový zimě? Ten oheň asi nic moc nehřeje... No... mohla bych vás usušit..." řeknu poslední větu jen tak mimochodem a zdá se, že si z nich netropím žerty, ačkoli mi Rowanna ublížila. Tázavě se na ně podívám.

Rowanna - 11. dubna 2006 14:59

Ani nezvednu oči, na čarodějčin návrh nereaguji, jako bych jej přeslechla. Nejevím žádný zájem. Klečím dál u ohhně, mlčky a tiše, aniž bych se třeba o píď pohnula. Po chvíli přece promluvím. Neobtěžuj se a neplýtvej tam, kde postačí oheň. Budeš své schopnosti ještě potřebovat. Není vidět jak se tvářím, ale z tónu hlasu lze usuzovat, že voda nespláchla ani špetku pýchy a hrdosti, kterou jsem se rezentovala už ve vsi. Přisunu se kousek blíž k plamenům, ale jen malounko, abych se víc zahřála a urychlila sušení.

han Kar Sem - 11. dubna 2006 15:06
	Protočím oči vsloup a pochopím, že tady bude hádka. Tak u toho být nemusím. Jdu se podívat kousek po proudu. Jen na dohled. Chci vidět od čeho jsi mě to zachránila. Houknu na Rowannu a odcházím...

Marianna Adhwain - 11. dubna 2006 15:24

Povzdechnu si a trochu se zakaboním, když mě všichni s mou pomocí pošlou do háje. Ale takovej chcíplej oheň... trochu ho oživíme... Vždy» jsem ohnivá čarodějka." Karovi nic neřeknu a popojdu ještě kousek k ohni. Nic neříkám, mlčím, dokud se hanovy kroky nevzdálí. Ty jsi tak hloupá elfka, Rowanno... hloupá a namyšlená. Pustím provaz osla. Však i kdyby utekl, nebude to daleko a někdo ho tam chytí, když jsou všichni u řeky. A přeci jen Drákul je jako každý osel laxní zvíře. Pomalu zvednu ruku a natáhnu ji k ohni, jako bych se jenom chtěla ohřát. Ale na to jsem přeci jen trochu daleko. Soustředím se. Je to vlastně jako při cvičení, vždy» tohle jsem už dělala tolikrát... Ještě jednou se zhluboka nadechnu a zcela nečekaně se mi z hrdla vyderou nějaká slova, která zní jako šlehnutí bičem. Pak jde všechno ráz na ráz. Ohnivá koule, která se mi vytvořila ve volné ruce, je rychle mrštěna do ohně směrem k pyšné elfce. Pohodím hlavou jako podrážděná klisna, ve tváři najednou povýšeně zlobný výraz - no prostě čarodějnice, kterou někdo právě velmi urazil.

Vypravěčka - 11. dubna 2006 15:37

K vodě se tu dá dostat dobře, takže si Goran může zkoušet umývat ruku. Ale pach pustit nechce. Bez mýdla a teplé vody to zjevně nepůjde. Malý Robin byl v Krumpirově náručí překvapivě spokokojený. Cosi si brumlal sám pro sebe a smál se Krumpirovým obličejům. Také když mu podal prst, tak se ho za něj chytal a snažil si ho dát do pusinky a cucat místo cumlu. K Marianně se ovšem nechal vzít naprosto bez odporu a hned se k ní dítě přitulilo. Začíná rozeznávat její hlas, její vůni... jako matku. Marianna pak přišla k ohni... a ten se jí svým zkomíráním znelíbil natolik, že se rozhodla s tím něco udělat. Jakmila ohnivá koule vržená a její ruky vletěla do skromného ohýnku, ten zapraštěl a jakoby vybouchnul. Plameny se rozlétly do vzdálenosti téměř dvou sáhů na všechny strany. Takže Rowanna, která se u ohně sušila, dostala zásah. Může spíše děkovat tomu, že oblečení měla mokré... ušetřilo jí to popálenin po celém těle, ale suché vlasy v okamžiku vzplanuly. Plameny jen vyšlehly, pak se zas oheň uklidnil.

Beatha - 11. dubna 2006 15:42

soukromá zpráva od Beatha pro Po chvíli čekání se za tebou vrátím, jak jsem slíbila. Přijedu na koni, sesednu z něj a přejdu k okraji řeky, tam kleknu na jedno koleno, abych na tebe lépe viděla a také abych viděla na řeku a mohla ti ukázat, co a jak... "Tak jsem tady... Jak se cítíš? Nejsi moc promrzlý?" Můj hlas je upřímně starostlivý. "A co tvůj hřebec?" Neopomenu ani stav koně. Vím, jak moc člověk může mít rád koně... mnohdy to bývá jediný společník, zvláště pro rytíře, který je na něj i odkázaný v boji. Ráda bych ti nějak pomohla, prohlédla jestli njesi zraněný... ale to bude muset počkat, až se dostaneš z řeky.

Rowanna - 11. dubna 2006 16:02

Sedím u ohně a v jednom okamžiku se zachvěju. Plýtvat schopnostmi kvůli sušení...koza, myslí si, že budu věřit té její "ochotě"... V tu chvíli se přede mnou mihne ohnivá koule a plameny vybouchnou. Tak tak se stačím schoulit, aby mi oheň nezasáhl obličej. Když se vzpamatuju, zápach spálených vlasů a šatů, palčivá bolest na těle mne na okamžik přibijí k místu, na kterém se choulím. Oči mi vzplanou hněvem. Bleskurychle sáhnu po dýce, která jedinná mi zbyla u opasku a vymrštím se na nohy. Ani ten spratek ti nepomůže, couro...když ti rezaví mozek, je na čase odstranit příčinu... Vrhnu se k čarodějce se zběsilostí a rychlostí, kterou by možná ani nečekala a dítě nedítě, sevřenou pěstí zaútočím na její ústa a pokusím se ji povalit na zem a dítě odmrštit stranou...

Vypravěčka - 11. dubna 2006 16:13
	Goran i Kar jsou dost daleko na to, aby mohli nějak zasáhnout... Tohle zjevně bude jen mezi Rowannou a Mariannou... A malým Robinem, který se k tomu nechtěně přichomítl.

Marianna Adhwain - 11. dubna 2006 16:37

Jakmile plameny olíznou Rowannu a já ucítím pach pálených vlasů, najednou jsem ostražitá jako rysice bránící mladé - vím, že elfka si to nenechá líbit. Zas tak moc jsem jí neublížila, abych ji vyřadila z dalšího případného boje. Pevněji k sobě přivinu dítě a řeknu další dvě slova. Jenom doufám, že to proti rozlícené Rowanně bude mít nějaký efekt. Od hlavy jako by mi stékal teplý med. Je na čase zkusit magii pořádně v praxi... v boji... Jenže to už Rowanna vytrhla dýku a běží ke mně. Strach mě rozhodně nepřibije na místo, spíše mě popožene k rychlejším reakcím, abych neskončila se zbraní v obličeji. Té bych neutekla - nezbývá, než se jí postavit tváří v tvář. Ale taky cítím zlost... protože jestli ublíží Robinovi, upálím ji bez milosti. Ještě než na mě skočí, stihnu dítě opatrně odhodit do trávy. Moc nad tím nepřemýšlím, prostě dělám to, co mi přijde dobré pro něj. Snad zavinovačka a tráva zbrzdí náraz a nic se mu nestane...

Vypravěčka - 11. dubna 2006 16:56

Jen tak tak stačila Marianna seslat ohnivou zbroj a odhodit dítě stranou, než se na ní vrhla rozlícená Rowanna. Elfka má spálené vlasy, ožehlou na několika místech propálenou košili. V dírách košile ke kůže zarudlá, což svědčí o lehkých popáleninách, ale není to nic vážného. Dobře mířená rána pěstí, se sice notně zbrzlila o zbroj, takže nezpůsobila Marianně zranění, ale přesto ji čarodějka pocítila. Proti váze těla a rychlosti, se kterou Rowanna do Marianny vrazila, už ale zbroj nic nesvede. Takže Marianna padla na záda tvrdě na zem, Rowanna skončila na ní, koleny se opírá o semi, takže na čarodějce de facto obkročmo klečí. Robin dopadnul do trávy, ta jeho přistání změkčila a zbrzila... přesto začal v okažiku brečet. Není to takové to ječení, jak siréna, ale naříkavý pláč.

Marianna Adhwain - 11. dubna 2006 17:36

Vykřiknu, když mi Rowanna dá ránu a zároveň mě svalí na zem. Na chvíli mi pád vyrazí dech, ale naříkavý pláč dítěte je pro mě jako polití ledovou vodou. Už jsem přijala roli jeho matky, tak se mi kvílení zarývá do mysli a jen mě víc bičuje k tomu, abych se bojovnice co nejdřív zbavila a šla jej utišit. Vztekle zavřísku, ale neplýtvám energií na to, abyhc ji shodila. Je silnější, tak by to bylo k ničemu. Málokdo by v mém zaječení poznal slova, ale i kldyby ano, asi by jim nerozuměl. Ano, nemůžu bojovat jinak než kouzly. Snažím se Rowanně přiložit ruce k obličeji a co nejdéle je tam držet...

Rowanna - 11. dubna 2006 18:10

Jedním pohybem uchopím Marianně vlasy a několika rychlými pohyby je ufiknu nožem...a znovu a ještě jednou, až jí na hlavě zůstane jen rezavá spouš», po krásných kudrlinách a vlnách je veta. Nakonec jí uchopím tak, abych zadržela její ruce dál od sebe. Kozo pitomá, kdyby sis magii raději ušetřila na důležitější věci, když s ní neumíž nakládat, tak ji nepoužívej... zaprskám jako vzteklá kočka a ještě jednu čarodějce ubalím do nosu. Starej se o děcko a nevyvolávej spory, které by ho mohly poškodit, huso. Rezne ti mozek od kořínků vlasů. Odplivnu si vztekle stranou, na opačnou, než leží děcko. Strčím naposled do čarodějky a vstanu z ní. Zamířím k dítěti. nezdá se, že bych mu chtěla ublížit, spíš jen prohlédnout, jak je na tom... Ještě jednou něco zkusíš a zamorduju tě. Zavrčím ještě přes rameno.

Basath - 11. dubna 2006 18:34

Hlas nově příchozího patřil ženě. V duchu jsem se zaradoval. Málokterá žena se nepozastaví nad zbídačeným člověkem, aniž by mu, i třeba jen trošku nepomohla. Už už jsem se chystal k srdceryvnému zasténání a efektnímu divadlu, když tu ledový Rowannin hlas napoví, že tu druhou ženu nemá příliš v lásce. Kar to věděl taky a najednou se zdekoval. Bod pro mě. Sebral jsem ten žalostný zbytek fyzické síly co ve mě zůstal a otevřel jsem oči. Spatřil jsem mladou rusovlasou ženu držící v náručí malé dítě. Elfka sedící u ohně si ji nevraživě prohlížela a každé slovo, které si ty dvě vyměnily, bylo jako ostrá dýka. " Ty dračice si na mě snad neudělají ani chvilku času... " To by ale bylo docela dost špatné. To co se událo v rychlém sledu událostí mě dost vyděsilo. Snad chtěla čarodějka pomoci rozfoukat oheň nebo to byl naschvál, ze špiček prstů ženy červenými vlasy vytryskl oheň a jako ohnivá koule vletěla do plamenů. Někdo vykřikl a vzduchem se šířil puch spálených vlasů. Elfce, ozdobené do závoje dýmu, se zlostí rozšířili oči a ruka sjela ke zbrani. " Zima mi sice je, ale teď je tu horko... JAk tohle skončí? Rusovláska hodila uzlík s dítětem do trávy pryč od sebe a rty se jí hýbaly neslyšnou řečí. Je to snad matka toho dítěte? Boj!... Ovládá kouzla! Kov nebo čáry? Rád bych se díval, ale jedna z jejich zbraní by mohla ochutnat neš»astnou náhodou i moji kůži. Nevím, proč. Normálně bývám vůči podobným věcem imunní. Snad to bylo tím, že mi nebylo vůbec dobře. Rozhodl jsem se, že se nějakým způsobem k dítěti doplazím, i když jsem pochyboval, že bych ho mohl dostat z dosahu těch dvou saní. " Pokud nějaká z vás dvou vypustí duši, můžu si nechat to, co tu po sobě zanechá? Ale o to dítě zájem nemám, to říkám narovinu... Ta dýka! Takovou chci! " Žadonění mrchožrouta. Mírně třesoucí se hlas, podráždění a vidina příležitosti. Snažím se to říct správně nahlas, tak aby to zaslechly obě sokyně, i přes ruch souboje. Kdyby se teď podívaly na moji tvář, spatřily by mlsnou posměšnou liščí tvář. K mému překvapení Rowanna místo prolévání krve jen nožem pokrátí rusé vlasy a souboj končí. Cítím se jak pitomec. Byl jsem v duši skálopevně přesvědčen, že jedna z nich může snadno přijít o život a teď... " Kdyby ses raděj staral o sebe, hlupáku. " Z pusy už jsem ta moudra vypustil, teď sklidím úrodu. Rozpačitě se pokusím o odlehčení zahoustlé atmosféry: " Škoda těch vlasů... eh.. Rowanno, jako kadeřnice jsi dost mizerná.."

Goran - 12. dubna 2006 08:27

Drhnu ruku, jak to jen jde a vzhledem k tomu, že to nejde tak, jak bych si představoval, naberu trochu bahna při břehu a snažím se ji odřít za pomoci jeho jemných částeček. Nedá se říci, že bych měl jakékoli ponětí o něčem, jako je mýdlo a co se týče teplé vody, ano, při vaření je dobrá. U nás to děláme takhle. Pohledem při tom sleduji proud řeky a přimhouřenýma očima i druhý břeh. Oštěp jsem zabodl po své pravé ruce. Když jsem jakž takž spokojen se svým dílem, se zbraní v ruce vykročím zpátky k tábořišti. To, co vidím, mi přinutí strnout. Záblesky a těla v rychlém pohybu. To nemůže být nic jiného, než boj. Pevně sevřu oštěp a rozběhnu se tím směrem. Jestli je v nebezpečí Rovanna nebo Marianna s dítětem, ten, kdo je napadl, to dost hnusně odskáče. V první chvíli mi napadne ten svázaný zajatec, ale předpokládám, že han se ve svazování vyzná. Kar Sema jsem ale zahlédl kousek dole po proudu. Je to divný. Ještě přidám a blížím se dlouhými skoky.

Sherll z Númeronu - 12. dubna 2006 15:21

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro "Hm..." zamyslím se nad slovy lovčího. Ne, že by nezněl přesvědčivě, právě naopak. Zní dost věrohodně a to je divné. Buď je ten muž čistý, jako křiš»ál, bez jediné špatné myšlenky. A nebo slizký, jako had. Bezmyšlenkovitě pohladím svůj medailon. "Když říkáš zbojníku... ale ... uvidíme. Jistý si zatím moc nejsem." poškrábu se na hlavě a vzhlédnu znova k muži. "Potřeboval bych, aby jste se vypravil zpět proti proudu..eh.. pochopitelně podél řeky. Někde po cestě by jste měl najít můj jednoručák. Tedy doufám. Zahodil jsem ho, když jsem se... ehm... no, prostě snažil dostat na druhou stranu. Byl by jste ochoten mi ho donést? Má velikou cenu, tedy peněžní. Pokud mi rozumíte. Je to rodinná památka." pronesu povzneseně svůj požadavek, jak to dělávají ti namyšlení panáci v krajkách, jež se věčně chlubí svým majetkem. "Obyčejný kus železa, ale jako test to postačí." olíznu si rty. "Přece mu do rukou nestrčím všechen svůj majetek hned. Budu potřebovat, aby mi nesl po proudu sedlo a mé věci." Na druhém břehu se následně ukáže Beatha a hned mne osloví. Nechám tedy muže s knírkem tak a otočím se zdvořile na dámu, když se mnou mluví. "Ne, myslím, že jsme v pořádku. A mě je fajn." zalžu. Popravdě; mám ztuhlou páteř tak, že některé mé pohyby vypadají komicky, protože otáčím celým tělem. Bedra mi olizuje studený vítr, který je v tomhle stavu výrazně patrnější a navíc se musím přemáhat, abych nedrkotal zuby. Nejsem však žádné pírko, dokáži s tím zatím bojovat. Jak je na tom Morion, tak to nevím, ale doufám, že o něco lépe než já. "Myslíte…" začnu po chvilce ticha. Dívčina starost mne totiž překvapuje a tak jsem si ji chvilku prohlížel, i když na dálku. "Myslíte, že se dá níže dostat z koryta? Nebo to budu muset vymyslet jinak?" otočím se chvilkově na lovce a pak se vrátím zpět k Bei.

Vypravěčka - 12. dubna 2006 15:24
	Rowanna klečí na Marianně, cytla její zrzavé vlasy a kus nevybíravým způsobem uřízla dýkou. Nebránila tedy Marianně položit dlaně na její tváře... v okamžiku lefka iucítila ostou řežavou bolest, jakoby jí obličej pálil oheň vycházející z čarodějčiných rukou.

Vypravěčka - 12. dubna 2006 15:28
	technická Vzhledem k tomu, že situace ještě neskončila, smázla jsem poslední Rowannin příspěvek. Počítám, že na kouzla Marianny bude chtít reagovat. Příště prosím, mi nechcte možnost podobné akce vyhodnotit. Děkuji.

Beatha - 12. dubna 2006 16:08

soukromá zpráva od Beatha pro Trochu se usměji. Ne, že by mi Sherllův stav dodával optimismu, ale připomněl mi rytíře ze starých bájí. Hrdé a statečné muže bez bázně a hany, kteří když po těžkém boji přišli za paní svého srdce, ač jim zpod zbroje odkapávala krev... Na její obavy, že jsou zranění odpovídali, že to nic není... Její jméno už obvykle nevyslovili, nebo» se zhroutili ztrátou krve a bolestí do bezvědomí. Sherll je přesně takový. V mých očích je patrná starost a něha, když se na něj dívám. "Ano, kousek dál po proudu. Za třetí zatáčkou ... se můžeš dostat z vody. Ale čím dřív, tím lépe. Proud je čím dál prudčí... mám podezření, že končí peřejemi nebo vodopádem." Řeknu mu popravdě, co si o řece myslím. "Přístupnější břeh je ale na téhle straně řeky." Na muže na druhé straně jsem se podívala jen krátce. Pokynula jsem mu hlavou na pozdrav. Až bude Sherll v teple a mimo řeku, bude čas na zdvořilosti.

Beatha - 12. dubna 2006 16:08

soukromá zpráva od Beatha pro Trochu se usměji. Ne, že by mi Sherllův stav dodával optimismu, ale připomněl mi rytíře ze starých bájí. Hrdé a statečné muže bez bázně a hany, kteří když po těžkém boji přišli za paní svého srdce, ač jim zpod zbroje odkapávala krev... Na její obavy, že jsou zranění odpovídali, že to nic není... Její jméno už obvykle nevyslovili, nebo» se zhroutili ztrátou krve a bolestí do bezvědomí. Sherll je přesně takový. V mých očích je patrná starost a něha, když se na něj dívám. "Ano, kousek dál po proudu. Za třetí zatáčkou ... se můžeš dostat z vody. Ale čím dřív, tím lépe. Proud je čím dál prudčí... mám podezření, že končí peřejemi nebo vodopádem." Řeknu mu popravdě, co si o řece myslím. "Přístupnější břeh je ale na téhle straně řeky." Na muže na druhé straně jsem se podívala jen krátce. Pokynula jsem mu hlavou na pozdrav. Až bude Sherll v teple a mimo řeku, bude čas na zdvořilosti.

Rowanna - 12. dubna 2006 18:54

Ááááh.....unikne mi zakvílení, ovšem adrenalin stoupne ještě o pár stupňů. Pomyšlení na to, co mi právě čarodějka provedla mne rozlítí k nepříčetnosti. Uchopím ji surově za ruce a ošklivě s nimi cuknu, až v nich nebezpečně zapraští. Rychlým pohybem se je pokusím srazit k zemi a přikleknout dlaněmi dolů. Pak začnu do Mariannina obličeje boxovat s takovou vervou a nenávistí, jako bych z její tváře hodlala nadělat fašírku. Snažím se ji omráčit... Jestliže se toto podaří, opět uchopím dýku tak, abych s ní byla schopná "krájet". Oči i čepel se zlověstně kovově zalesknou...

Marianna Adhwain - 12. dubna 2006 19:43

Rowannin výkřik mě utvrdí v tom, že kouzlení v praxi se mi zatím daří. Trochu zasmrdí pálené maso, ale bohužel to na můj vkus bylo moc krátké. Taky vyjeknu, když mi chytne ruce, ale nemám šanci - má větší sílu, tak mi je přiklekne. Zatnu zuby. Už vím, co udělám. Snad magická zbroj zbrzdí ránu, kterou se mi chystá ubalit. Připravím se na další bolest... A zatímco je Rowana zaujata mlácením (ano, skučím), snažím se vyprostit tu ruku, na které strane jí spadla dýka. Takže asi levou, pokud je pravačka. Válečnice neválečnice, váhu má pořád stejnou. A nahmátnou ji a... No co by zoufalec asi udělal? Bodnout ji do ní. Do hlavy, do krku... kamkoli do citlivého místa. Už nad tím moc nepřemýšlím, pud sebezáchovy je silnější.

- 13. dubna 2006 09:44

Souboj obou dam jen s údivem sleduji, když chtěla Marianna vykročit směrem pryč, udělal jsem pár kroků směrem po proudu, abych viděl, jak se bude tvářit na mous nahu jít s ní a pomoci jí s dítětem. Je vidět, že jeho ochota smát se mým obličejům na mne jaksi zapůsobila. Zpočátku jsem příliš vyděšený, abych si všímal čehokoliv dalšího a ani nestihnu reagovat včas na ohrožení Robinka, nicméně nakonec dokážu udržet svou vůli a přimět se k pohybu. Vyskočím směrem k oběma bojujícím ženám. Ksakru, co teď mám asi dělat. Míchat se do cizích záležitostí mi neřpísluší, ale aby se vzájemně zabily rozhodně neprospěje nikomu, jenže...když si jednu z nich znepřátelím, tak mne pravděpodobně zabije, a to taky nechci... Takže...asi není jiného východiska.... Výraz na mé tváři viditelně potemní, na krku jsou náhle vidět vystouplé žíly a v očích něco děsivého. Pohled stále upřeně soustředím na obě zápasnice, proto si pvošimnu, že se Marianna chystá Rowannu inhumovat sama. Udělám několik rychlých kroků. Náhle zakopnu a trošku poskočím, jen s vypětímv šech sil udržím rovnováhu, ale abych toho dosáhl musímv yrovnat stabilitu kopnutím, které směřuje proti Mariannině ruce s dýkou. Tak, abych ji odhodil nebo alespoň odklonil. Nečekám na reakci, zvláště proto, že očákávám ohnivou odpověď. Mírně se zakloním a s rozpřahem nasměruji svou muší sílu přes hrušku tesáku darovaného Theou na spánek Rowanny. Eru, jenže jediný máš rpávo soudit, dej aby obě dračice v kůži těhlech ženskejch teď usnuly, jinak je se mnou ámen. Náhle si vuěodmím, s táím, jak z mé mysli ustupuje agresivita, že Robin pláče a uvidím u něj ležícího muže. Ten muž je zřejmě svázaný a zbytý, ale blíží se k Robinovi... Agresivita se s nebývalou silou vrací zpět, ale přeci jen, souboje jeden na jednoho nejsou mou specialitou, nicméně obnažím čepel tesáku a skočím k Robinkovi. Můj hlas se rozlehne nad celou scénou: "Goranééééé!!! Pane hanéééé!!!" Vražedný pohled nyní směřuje proti ležícímu muži, dítě orpavdu nedostane, jen přes mou mrtvolu, nebo alespoň po...tom, co dokáže, že by jí ze mne udělal...

Vypravěčka - 13. dubna 2006 13:21
	technická Já se z vás zblázním. Vy prostě neumíte počkat, až to vyhodnotím. Od Rowannina příspěvku bych to mohla celé smazat, neb to neodpovídá situaci...

Vypravěčka - 13. dubna 2006 13:34
	A co kdybyste si to po sobě smazali sami a přepsali?

Vypravěčka - 13. dubna 2006 13:44

Rowanna s úspěchem přiklekla čarodějčiny ruce. Elfka je zatraceně mrštná a rychlá, přeic jen na těchto dovednostech v minulosti závisel její život. Magická zbroj proti ráně pěstí z takto malé vzdálenosti není tak účiná, jak si možná Marianna myslela. Údery dopadají jeden za druhým... a čarodějka se odebrala do bezvědomí. S tím pohasla i ohnivá zbroj kolem jejího těla. Poslední, co stihla udělat, bylo uvolnit si jednu ruku a sebrat Rowanninu dýku. Ohnat se s ní už však nestačila. Goran je stále ještě daleko, Krumpir se zatím dostal k tomu, že se k oběma dívkám přiblížil. Ale nic dalšího zatím udělat nestačil. To může v dalším kole, až po reakci Rowanny na Mariannino bezvědomí. Poté může doběhnout i Goran.

- 13. dubna 2006 16:03

soukromá zpráva od pro "Dobře, pokusím se..." řeknu a otočím se s výrazem odhodlání určeným směrem...podívám se ještě na druhou stranu řeky a také kývnu na pozdrav té dívce a potom se vydám na cestu a dívám se po každé podivné věci v terénu, jako člověk spojený s přírodou bych si určitě kovového meče všiml..."Proč bych jim neprokázal laskavost, když jde o chození přírodou, tak v tom jsem mistr a stejně bych nedělal nic jiného...navíc se potřebuji také dostat na druhou stranu řeky a tihle lidé možná ví jak na to...

- 13. dubna 2006 16:03

soukromá zpráva od pro "Dobře, pokusím se..." řeknu a otočím se s výrazem odhodlání určeným směrem...podívám se ještě na druhou stranu řeky a také kývnu na pozdrav té dívce a potom se vydám na cestu a dívám se po každé podivné věci v terénu, jako člověk spojený s přírodou bych si určitě kovového meče všiml..."Proč bych jim neprokázal laskavost, když jde o chození přírodou, tak v tom jsem mistr a stejně bych nedělal nic jiného...navíc se potřebuji také dostat na druhou stranu řeky a tihle lidé možná ví jak na to...

Uchiha Naibun - 13. dubna 2006 16:11

"Les v odpoledních." Pomyslím si, když se prodírám lesem. Za uzdu vedu hnědého koně. Moje kroky se směřují za jasným cílem. Po polední jsem narazil na starší stopy jedné skupiny a ty mne teď vedou směrem k jejich táboru. Moje kroky se zastaví, když vidím zář ohně. Zavedu koně k houštině, odhrnu rukou křoví, aby se mi naskytl pohled na to, jak se v táboře dokončí bitka nějakých dvou žen. "Co to může sakra být." Pomyslím si a chvíli se rozmýšlím, než se vydám směrem k tábořišti. Nakonec dojdu do kruhu skomírajícího ohně. Zůstanu stát jako nějaký přízrak na jeho hranici. Jsem velikostně průměrný muž, oholené tváře a černých vlasů na mém obličeji je usazen mírně zachmuřený výraz a tmavé obočí je stažené k sobě. Obličej je kulatý, pravidelný. Oblečen jsem v celý v černém. Černý rozhalený pláš», černé pevné kalhoty a přes to je přeložená vesta s kroužkovou výplní. NA rukou černé rikavice. Pod pláštěm se rýsuje hlavice meče. Celkový výjev postavy vypadá jako člověk, který prožil život celý život na bojištiích. Přesto by jste mi hádali tak ke třicítce, možná méně. Levou ruku mám zvedlou a držím za uzdu hnědého hřebce. Hřebec je klidný a zjevně je se mnou celý zžitý. Stojím na hranici kruhu ohně zjevně si vás prohlížím, jakoby jsem si vás prohlížel. Nejčastěji se zastavím na tvářích žen. "Omlouvám se, že vás ruším ve vaší zábavě." Pravím hlubokkým a měkkým hlasem. "Jmenuji se A.." Zaseknu se a pak pokračuji. "Jmenuji se Fărănume, jestli jste skončili ve vaší zábavě, mohu přisednout?" Zeptám se a z hlasu je slyšet, že to spíše jen oznamuji než že bych se ptal.

Rowanna - 14. dubna 2006 18:45

Zdaleka ne.... odtuším zověstně k postavě, která se tu zjevila, aniž bych zvedla zrak, vykroutím Marianně z ruky svou dýku a s nepěkným úsměvem se rozmáchnu, abych se zručností sobě vlastní vyryla ženě pod sebou do tváře několik hlubkých ošklivých čar. Jednu od koutku úst k uchu, druhou přes oko od hranice vlasů až k bradě a nakonec křížek na druhé tváři. Ani se nezabývám otázkou, zda jsem nepoškodila oko. Prostě jen čtyřikrát zasviští zbraň v mé ruce a čepel se matně zaleskne. Lesk slábne, jak se dýka zbarvuje čarodějčinou krví, až zmatní docela...

Uchiha Naibun - 14. dubna 2006 23:00

"Myslím, že ano." Pravím tichým hlasem, po té sklouzne moje ruka z otěží koně. Shlédnu na elfku, která vykonává své krvavé dílo na té ženě a zatnu ruku, která dříve držela uzdu, v pěst. Tvrdá rukavice doplní praskání ohně. S povzdechem, jenž značí, že mi to nedělá radost, pošlu pěst směrem ke spánku soustředěné elfky. Oči nezavírám, neodmítám zodpovědnost, kterou budu nést pokud ránu přežiji, ale zjevně mi nedělá problémy takovéto rozhodnutí.

Sherll z Númeronu - 17. dubna 2006 18:18

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro "Za třetí zatáčkou?..." vypadne ze mne chraptivě, a tak to dál raději nerozvádím. S hlasem už jak vidno nejsem moc zadobře. Mohl bych také o něj lehounce přijít. Sklopím oči a zamyslím se. "Vyzkoušíme to, protože lepší cesta asi není, k čertu. Tohle je asi za trest. A nejhorší na tom je, že jsem vůbec ničeho nedosáhnul. Na druhý břeh se nedostanu a téhle družině budu akorát tak na obtíž. Už vidím ten vítězný pohled čarodějky." zakroutím zbědovaně hlavou a zvednu oči k dívce na protějším břehu. Pokrčím výmluvně rameny, protože nic jiného mne nenapadá a zvolám chraptivým hlasem, jehož význam místy přechází v chrapot. "Vyčká... na toho lovce a potom to zkusí..." otočím se, abych ukzal na muže navrchu, který je k mému překvapení už pryč. "Výborně... uvidíme co donese. Pokud vůbec něco." odtuším a nasucho polknu. Pomalu se vydám ke svým věcem, které jsem si sundal a hodil na štít opodal. Vedle leží i sedlo a brašny. Zadívám se na svůj dosavadní majetek, který není nijak velký, ale je můj a já si ho cením. Zamyslím se.

Sherll z Númeronu - 17. dubna 2006 18:18

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro "Za třetí zatáčkou?..." vypadne ze mne chraptivě, a tak to dál raději nerozvádím. S hlasem už jak vidno nejsem moc zadobře. Mohl bych také o něj lehounce přijít. Sklopím oči a zamyslím se. "Vyzkoušíme to, protože lepší cesta asi není, k čertu. Tohle je asi za trest. A nejhorší na tom je, že jsem vůbec ničeho nedosáhnul. Na druhý břeh se nedostanu a téhle družině budu akorát tak na obtíž. Už vidím ten vítězný pohled čarodějky." zakroutím zbědovaně hlavou a zvednu oči k dívce na protějším břehu. Pokrčím výmluvně rameny, protože nic jiného mne nenapadá a zvolám chraptivým hlasem, jehož význam místy přechází v chrapot. "Vyčká... na toho lovce a potom to zkusí..." otočím se, abych ukzal na muže navrchu, který je k mému překvapení už pryč. "Výborně... uvidíme co donese. Pokud vůbec něco." odtuším a nasucho polknu. Pomalu se vydám ke svým věcem, které jsem si sundal a hodil na štít opodal. Vedle leží i sedlo a brašny. Zadívám se na svůj dosavadní majetek, který není nijak velký, ale je můj a já si ho cením. Zamyslím se.

Vypravěčka - 18. dubna 2006 15:31

Rowannina dýka se zbarvila rudou krví ohnivé čarodějky. Ta bezvládně leží pod ní, ale škubání v těle, jak se dýka zařezává do kůže dává najevo, že bezvědomí je jen povrchní a tělo reaguje na bolest. Elfka sama má několik popálenin po těle a ošklivě popálené obě tváře, jen adrenalin ji zatím drží na nohou, ale i do její mysli proniká ostrá bolest, jak by její obličej olizovaly plameny. Do všeho zasáhl Faranume, který pustil koně a pěstí v okované rukavici udeřil Rowannu do spánku. Té se po ráně zatočila hlava a sesula se na bezvládnou Mariannu. Takže obě znesvářené ženy spočinuly na sobě se zřízenými obličeji. Rowanna stačila provést dva ze tří zamýšlených řezů. Křížek už nestačila.

Beatha - 18. dubna 2006 18:23

soukromá zpráva od Beatha pro Sherlle... Vydechnu. V mých očích je stále více patrná starost a obava o rytířův život. Dívám se na něj a snažím se odhadnout, jestli má šanci překonat divoký proud řeky a dostat se do bezpečí břehu. Ale nenapadá mne jiná možnost než to zkusit. Ona by se sice na břeh dostal, ale co jeho hřebec? Pokusím se na něj usmát. Učili mě, že žena musí vždy a za všech okolnotí věřit ve vítěztví muže. Ženské slzy přinášejí v boji neštěstí. Takže úsměv se mi docela podaří, vyzní povzbudivě. "Bude to dobré, dokážete to spolu." Snažím se jej podpořit. Vidím, jak se dívá na své věci. Jistě, člověk toho nemá mnoho a snadno může o vše přijít... Přeci jen tohle jsem si zakusila před nedávnou dobou na vlastní kůži. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se zachránila... svůj život, jinak jsem přišla o vše včetně šatů. "Budu na tebe čekat na břehu."

Beatha - 18. dubna 2006 18:23

soukromá zpráva od Beatha pro Sherlle... Vydechnu. V mých očích je stále více patrná starost a obava o rytířův život. Dívám se na něj a snažím se odhadnout, jestli má šanci překonat divoký proud řeky a dostat se do bezpečí břehu. Ale nenapadá mne jiná možnost než to zkusit. Ona by se sice na břeh dostal, ale co jeho hřebec? Pokusím se na něj usmát. Učili mě, že žena musí vždy a za všech okolnotí věřit ve vítěztví muže. Ženské slzy přinášejí v boji neštěstí. Takže úsměv se mi docela podaří, vyzní povzbudivě. "Bude to dobré, dokážete to spolu." Snažím se jej podpořit. Vidím, jak se dívá na své věci. Jistě, člověk toho nemá mnoho a snadno může o vše přijít... Přeci jen tohle jsem si zakusila před nedávnou dobou na vlastní kůži. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se zachránila... svůj život, jinak jsem přišla o vše včetně šatů. "Budu na tebe čekat na břehu."

Vypravěčka - 23. dubna 2006 11:23
	Děti moje, tak copak je s váma? Teď je to na vás. Marianna i Rowanna jsou v bezvědomí, takže na to vy musíte nějak reagovat. Já s tím bez vás nepohnu. Stejně tak čekám na Sherlla i Gora.

han Kar Sem - 23. dubna 2006 12:03

Jdu klidným a vyrovnaným krokem podél vody po proudu. Jaho divoký hlas překonává všechny jiné hlasy okolí a nutí mě, vzpomenout si na nedávné blízké setkání s kameny pod hladinou. Jsem velice zvědaví, co najdu níž, po proudu. Co by se asi stalo, kdyby mě Rowanna nevytáhla. Co tam dole asi čeká? Vodopád, nebo tišina? Občas odtrhnu oči od proudu a zadívám se na stráně okolo, za mezi stromy nezahlédnu "našeho" koně. U takových hádek být nemusím. Jsou tak zbytečné a malicherné. Ale Rowanna je skvělá mladá elfka. Je sice poněkud divoká a asi i nebezpečná, ale je přímá a neopouští ve chvíli problémů. Kouzelnice sice nevím, jaká je, ale když se tak starala o dítě ... musí být dobrá. Škoda, že obě jsou tak ... paličaté. Myšlenky se mi honí hlavou a proto, že nejsou příjemné, mračím se ...

Goran - 24. dubna 2006 07:17

Dlouhými skoky se ženu k tábořišti, kde podle všech známek probíhá nelítostný zápas. Oštěp držím v ruce a drobné větve mi šlehají přes hruď a občas i přes tvář. Nevidím přesně, co se děje, ale jakmile skočím na mýtinu a spatřím bezduše ležící ženy a nad nimi neznámého muže, mám jasno. Z hrdla se mi vydere zlověstné zavrčení. Ten hrdelní tón ode mne nezaznívá často, je divoký, snad nelidský, ale svým způsobem možná i spokojený. Udělám mírný úkrok stranou, aby do mě nevrazil ženoucí se Krumpir a s pevně sevřenou rukou na oštěpu sjedu pohledem i ke svázanému zajatci. Takže kamarádíček tě přišel osvobodit? To od něho nebylo chytrý ... a ... V tu chvíli si všimnu Robina, k němužuž to zajatec nemá daleko. Ve vyloženě varovném gestu zavrtím hlavou a dál se věnuji cizinci připraven zaútočit.

Uchiha Naibun - 24. dubna 2006 14:31

Když dopadne tělo Rowany na půdu lesa, pouze zavrtím hlavou. "Ženy." Pomyslím si a popadnu koně za uzdu. Rukou, kterou jsem udeřil Rowanu pohladím koně přes čumák, když se na paseku přižene horal, který se chová víc jak zvíře možná spíše jak hodně mladé hloupé zvíře. Pohlédnu nevzrušeně na něj. Pak očima sjedu na neznámého muže, který leží pohozen svázán. "Jestli jsi si přišel pro svého druha, tak si ho odnes. Jestli jsou tyhle dvě tvoje ženy, tak si je ošetři a zkro». Málem se ti tu zabily." Pronesu rychlým důrazným hlasem. Zjevně nejevím moc velký zájem o muže, který se rozhodl hrát divadélko pro lesní zvěř.

Goran - 24. dubna 2006 15:43

To, co říká ten muž, jež očividně vztáhl ruku na ženu ... na mojí ... jako by šlo mimo mě. Vzal jsem si z jeho slov pouze to, že ty dvě se rvaly mezi sebou, což mi nepravděpodobné nepřijde, ale zbytek je jen plácáním. Bezvládně tam leží obě, což je výsledek souboje, který se bez zásahu někoho třetího nestává často. Pomalu se přesouvám směrem k Robinovi a oštěp mám připravený k vrhu. Je zcela zřejmé, že pokud mi ten muž, nebo kdokoli jiný (mé oči pátrají po známkách pohybu v křoviscích za ním) hodně rychle nepřesvědčí o tom, že bych to neměl dělat, má těžká zbraň bude vržena. A jsem si jist, že jeho poloha je pro mě více než příznivá. Kůň jej zatím nekryje a nehodlám mu tutuo výhodu poskytnout.

Basath - 24. dubna 2006 20:39

K dohasínajícímu ohništi se začíná stahovat čím dál tím víc mě neznámých osob. Souboj čarodějky a elfky nakonec skončil nerozhodně díky zásahu třetí strany a začíná se schylovat k dalšímu konfliktu. Snad by se dalo nějak využít toho, že mi nikdo nevěnuje pozornost. Ačkoli mám končetiny ochromené nešetrným zacházením a z těla je jedna velká modřina, spoutaný naštěstí nejsem. Pomalu se s námahou plazím po zemi, zřejmě proto abych se vyhnul těm dvěma bojujícím kohoutům. Čelisti stisknuté tak, až sanice zbělely, snažím se dusit výkřiky a steny jež by mohli zhatit mé záměry.

Basath - 24. dubna 2006 20:43
	soukromá zpráva od Basath pro Po omráčení rozohněné elfky jí z ruky vypadla dýka. Musí být někde na zemi... Dychtivě po ní pátrám a co nejnenápadněji šátrám zdravou rukou. Pokud bych ji našel, ukryl bych ji do záhybů svého oděvu.

Uchiha Naibun - 25. dubna 2006 11:41

Poklidně hladím čenich koně a sleduji horala. Klidně mu zůstávám stát v ráně. "Jestli si nepospíšíš, tak ti tvoje ženy umřou. Jedna spálila druhou. Druhá rozřezala první." Stručně povím a v duchu doufám, že to horal, který neumí mluvit pochopí. Moje vystupování je naprosto klidné. Zjevně nepovažuji horala za přílišné nebezpečí, nebo» to vypadá, že jsem se rozhodl věnovat se koni, nebo» s rukou po šíji pomalu couvám k sedlu a k sedlovým brašnám. "Možná tam budu mít i nějaké obvazy." Pomyslím si, přesto pořád věnuji svojí plnou pozornost horalovi přede mnou.

Sherll z Númeronu - 25. dubna 2006 15:43

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro Chvíle ticha, která nastala, je pryč. Díval jsem se celou dobu na své mokré věci, jako bych v nich viděl něco víc než jen sedlo, štít, oblečení a brašny. Ovšem, pravda je taková, že jsem přemýšlel o zkoušce, která teď čeká na mne a mého koně. Mé věci mne v tuto chvíli moc nezajímají. Upřímně, další plavání v rozbouřené řece nebude nic lehkého. Cítím, jak mi samou zimou tuhnou svaly v těle a myslím, že Morion na tom nebude o nic lépe. Bude to těžký boj se zuřícím přírodním živlem. Monotónní hučení řeky jen místy přeruší hlas Beathy na úpatí protějšího břehu. Jsem k ní otočený zády a proto nevidím jak se tváří, ale dle slov je jisté, že nepochybuje. ..."alespoň někdo mi věří. Jediný, kdo mi kdy věřil byli rodiče a ti už jsou po smrti,... zřejmě"... na tváři se objeví lehký úsměv, i když vzpomínka na rodiče je téměř hororová. Možná, že za to může ta květinka nahoře. Ona mi možná dává sílu. Otočím se k ní čelem, abych ji kývnutím hlavy dal najevo, že jí rozumím. "Snad mi tam někdo pomůže z vody. Pokud nebudu moci. Obávám se, že ona sama mne nevytáhne... ale ... a co kůň? Heh... já jsem ho sem dostal. No jo! Už proto to musím vydržet, abych mohl vytáhnout koně, kdyby potřeboval." zakroutím hlavou a skousnu spodní ret. Pomalounku přejdu k Morionovi, kterého pohladím po krku. Nejsem moc dobrý zvířecí felčar, ale snad poznám, jestli mu něco je. Bei se už moc nevěnuji. Předpokládám, že už odjela a mlaskání kopyt o navlhlou půdu přehlušila řeka. Teď vyhlížím lovce, který by se měl brzo vrátit.

Vypravěčka - 27. dubna 2006 14:30
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Meč ležel na břehu. Voda je tam nepřístupná, stejně jako po celé délce koryta. To jsem popisovala už v tolika příspěvcích... A kam dopadl meč, napsal Sherll ve svém příspěvku, kdy se pokusi přeskočit vodu. Sice je to už hodně zpátky, ale musíš si dokázat najít souvislosti. Vše je usnadněno možností výpisu příspěvků jen od jedné postavy...

Vypravěčka - 27. dubna 2006 14:32
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Goran si všímá hlavně Faranumeho a případně ještě Robina. Ty nejsi zorvna v těsné blízkosti dítěte, takže nejsi ani ve středu jeho zájmů. Dýku se ti podařilo nahmátnout.

Basath - 27. dubna 2006 21:05
	soukromá zpráva od Basath pro Pod prsty ucítím chladnou rukoje» dýky. Ležím zdánlivě bez hnutí, pouze prsty obezřetně a pomalu hmatají po dýce. Snažím se jí podsunout směrem k dlani, a potom dále, do rukávu, kde ji ukryji před zvědavými zraky.

Goran - 28. dubna 2006 07:18

... Jedna spálila druhou. Druhá rozřezala první. A vobě jsou v limbu - zvláštní výsledek takovýchhle zranění. Zlostně si odplivnu směrem k ležícímu zajatci a v následujícím okamžiku mrštím oštěp, jak jen mi to dlouholeté zkušenosti s takto těžkou zbraní umožňují, na svého aktuálního protivníka. Neváhám ani na okamžik, než se ten muž vyšvihne na koně a tím mi značně znesnadní situaci. Mířím oštěpem někam do oblasti břicha, tedy do partií, kterými se nejobtížněji uhýbá. Jsem mírně přikrčen, je očividné, že se propadám do absolutního soustředění na boj. A má pozornost vůči zajatci je nyní téměř nulová.

- 28. dubna 2006 17:50

soukromá zpráva od pro Jdu podél řeky cestou se pořádně rozhlížím, aby mi neunikl ani ta nejmenší podivná věc, která by v lese být neměla...Vidím několik pastí, které zaručeně nalíčili pytláci a to tak špatně že by se do nich mohl chytit i člověk nebo dokonce malý kolouch, ale žádné staré nebo nemocné zvíře, které by měli být prioritou každého lovce by se do nich nechytilo. Ty pasti samozřjmě sklapnu...Najednou vidím nějaký kov na břehu. Jdu blíž a zjistím, že to není jen další past, ale nějaký meč. Jdu až ke břehu, tak abych neuklouzl a zvednu ho. Naštěstí tam není moc kluzko, tak se mi to povede. Pořádně si ho prohlédnu a potom se vydám na zpáteční cestu...

Beatha - 01. května 2006 16:23

soukromá zpráva od Beatha pro Dívám se na Sherlla, na jeho pohybech vidím, jak na tom asi tak je. Musí mít z toho chladu ztuhlé svaly. Pak se podívám na hřebce. Zvířata jsou odolnější než lidé, takže pokud kůň není zraněný, měl by to zvládnout. Snad bude mít dost síly, aby pomohl i svému pánovi. Vím, že teď nemohu ani jednomu z nich mnoho pomoci. Až budou z vody venku, bude to jiné. Ano, věřím Sherllovi, že to dokáže... musí. Není na vybranou. "Budu na tebe čekat." Řeknu ještě tiše, spíše sama pro sebe. Pak patami lehce pobídnu svého koně a vydám se podél proudu řeky na místo, které jsem vybrala. Kde se budou moci snad oba dostat z vody na břeh.

Vypravěčka - 01. května 2006 16:37

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Gorovi se po chvíli hledání podařilo najít Sherllův meč. Nutno říci, že byl celkem daleko. Sherlla proud zanesl od místa, kde se pokoušel říčku přeskočit celkem pěkný kus. Ale když si lovec cestou zpět pospíšil, přeci jen na běh lesem je zvyklý, nemusel Sherll čekat zas tak dlouho. Pro rytíře může být každá chvíle zdržení osudnou, zima a chlad se stále více zakusují do jeho mokrého těla. A ztuhlé svaly by mu v boji s vodním živlem moc dobrou službu neprokázaly. Podle omaku je jeho kůň v pořádku. Nese chlad lépe než jeho pán, ačkoliv by potřeboval vytřít do sucha a pod houní by mu také bylo lépe. Zraněný není, nohy jsou v pořádku, což bylo to největší riziko. Goro se vrátil s Sherllovým mečem. Beatha je již pryč, odjela směrem po proudu na místo, kde bude na Sherlla čekat. Kde se budou moci oba, on i hřebec, dostat z proudu na břeh. Takže už nic nebrání tomu, aby Sherll začal... spíše naopak, s každou chvílí mu bude jen větší zima. A Goro bude muset vymyslet, jak se dostat na druhou stranu řeky, či někam za Sherllem a zbytkem družiny.

Vypravěčka - 01. května 2006 16:37

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Gorovi se po chvíli hledání podařilo najít Sherllův meč. Nutno říci, že byl celkem daleko. Sherlla proud zanesl od místa, kde se pokoušel říčku přeskočit celkem pěkný kus. Ale když si lovec cestou zpět pospíšil, přeci jen na běh lesem je zvyklý, nemusel Sherll čekat zas tak dlouho. Pro rytíře může být každá chvíle zdržení osudnou, zima a chlad se stále více zakusují do jeho mokrého těla. A ztuhlé svaly by mu v boji s vodním živlem moc dobrou službu neprokázaly. Podle omaku je jeho kůň v pořádku. Nese chlad lépe než jeho pán, ačkoliv by potřeboval vytřít do sucha a pod houní by mu také bylo lépe. Zraněný není, nohy jsou v pořádku, což bylo to největší riziko. Goro se vrátil s Sherllovým mečem. Beatha je již pryč, odjela směrem po proudu na místo, kde bude na Sherlla čekat. Kde se budou moci oba, on i hřebec, dostat z proudu na břeh. Takže už nic nebrání tomu, aby Sherll začal... spíše naopak, s každou chvílí mu bude jen větší zima. A Goro bude muset vymyslet, jak se dostat na druhou stranu řeky, či někam za Sherllem a zbytkem družiny.

- 01. května 2006 22:04
	soukromá zpráva od pro Chtěl bych se zeptat, jestli u sebe nemám nějaký delší kus lana...

Vypravěčka - 02. května 2006 11:44

soukromá zpráva od Vypravěčka pro řeka dále po proudu nabírá spád. Vidíš ve zpěněné vidě ostré kameny a i hučení padající vody začíná být silnější. Po relativně krátké době jsi dospěl na místo zlomu. Skutečně nechybělo mnoho a dosáhl bys ho i vodní cestou při svém seznamování s řekou. Kopec se tady láme do prudkého svahu dolů, do údolí. Proud řeky kopíruje zlov a vytváří dlouhý, prudký vodopád, ze kterého na některých místech vystupují skalní převist a výstupky. Dole se voda tříští na kamenech. Údolí je zalesněné, ale o kousek dál jsou vidět políčka a vesnička za malým lesíkem u vody. A ve vesnici i most přes řeku. Slabě vyšlapaná pěšinka dává tušit, že tudy někdo dolů do vesnice, nebo naopak z ní chodíval, ale stezka už notně zarůstá. Svah je sice příkrý, ale díky balvanům se dá klikatou pěšinkou sejít.

han Kar Sem - 02. května 2006 12:25

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Usměju se na vesničku a políčka. Konečně lidé. Normální lidé, vesničané. Otočím se tam, odkud jsem přišel, ale nikoho není vidět. Pokrčím rameny a vyrazím ze svahu. Přes svůj věk jsem pružný a hbitý. Teď mi však sestup činí větší potíže. Potlučené tělo protestuje, ale při vzpomínce na bitvy jimiž jsem prošel, to je hračka. Sleduji cestu a bedlivě si prohlížím, zda tu neuvidím nějaké známky po tom, kdo tudy chodíval. Dříve možná chodívali navštěvovat své známé a příbuzné z vesnice ... Uvědomím si, že ani nevím, jak se vybitá vesnice jmenovala... Pokračuji směrem k vesnici a dobře se rozhlížím nejen po cestičce...

Uchiha Naibun - 02. května 2006 19:07
	Po obvazech pátrám spíše po paměti, ale svojí pozornosí jsem soustředěn na horala. Stojím vedle sedla. Když horal mrští oštěp, tak udělám instinktivní pohyb. Snažím se přitisknout tělem ke koni a uhnout se vrženému nástroji. Přesto nepředpokládám, že by mne oštěp na plno minul. Přesto doufám, že náraz aspoň zmírní kroužková vesta.

Sherll z Númeronu - 09. května 2006 23:44

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro "Výborně..." zvolám nadšeně, když zahlédnu lovčího, kterého jsem již nějakou dobu netrpělivě vyhlížel. Během čekání se zatím v mé hlavě rodily nejrůznější představy o tom, jak se na mne muž s knírem vykašlal a jak si klidně odchází za svým cílem. Nebo jak bere meč a spěchá ho rychle prodat. K mé úlevě se nic takového nestalo a lovčí se v mých očích ukázal, jako zodpovědný a upřímný muž. "Předem se chci omluvit, Vážený pane." začnu hned co spatřím meč v jehou dlaních. "Meč nemá žádnou výraznější hodnotu. Chtěl jsem jen vědět, jestli jste opravdu čestný muž. Odpus»te, pokud jsem se Vás nějak dotknul. Ta má zkouška byla trochu dětinská, ale musel jsem..." pokrčím rameny a usměju se. Nic jiného taky udělat nejde. "Pokud mi budete stále ochoten pomoci, pak Vám svěřím do opatrovnictví svůj jediný majetek." ukážu na kulatý štít pod svahem, na kterém leží sedlo s brašnami a svršky z mého šatu. Není to sice nic moc, ale vlastně jediné co mám - co mi zůstalo. "Potřeboval bych, aby jste to odnesl dolů po proudu. Já se zatím pokusím tuhle řeku za pomoci svého koně splavit. Někde níže je prý voda klidnější a snad by se dalo dostat z tohohle hlubokého koryta..." na chvíli se zamyslím a popojdu k Morionovi, kterého chytnu za uzdu."...Víte, kdyby to nebylo naléhavé, tak bych Vás nežádal." pokrčím rameny. "Pomůžete mi, tedy?" zeptám se ještě jednou. V případě, že jeho odpověď bude kladná, pak vyrazím společně s hřebcem do nemilosrdného proudu rozbouřeného živlu. Sestup do koryta by pro lovčího neměl být problém a ani vyškrábání se opět nahoru, by jej nemělo nijak vysílit. Pokud ovšem odpoví záporně, tak nikam neodejdu... ovšem, momnetálně mne napadl ještě jeden plán. Z ničeho nic, jako blesk z čistého nebe. A přitom to není nic exstra moudrého. Mohlo mne to napadnout dříve.

Vypravěčka - 21. května 2006 13:04
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Máš u sebe několik sáhů dlouhé lano.

- 21. května 2006 16:14

soukromá zpráva od pro "Dobře, pomůžu vám." Odpovím a opatrně slezu ze srázu. Přidám meč na štít spolu s mými věcmi, aby mi nepřekáželi při lezení na sráz a vyzvednu ho nahoru. Potom sám vylezu nahoru. Otočím se ještě a řeknu: "Doufám, že se vám podaří dostat se na druhou stranu. Já už možná vím jak se tam dostanu sám, ale budu na to potřebovat pomoc nějakého z vašich přátel." Naposled se usměju, zvednu štít s věcmi a vyrazím na cestu nad korytem řeky...

Sherll z Númeronu - 24. května 2006 19:11

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro "Výborně..." odvětím si jen tak pro sebe a kývnu směrem k odcházejícímu Gorovi. Má tvář je soustředěna a oči hltají lovčího. Vkládám v něj své naděje. Snad jsem se v něm nespletl. Mohlo by mne to hodně mrzet. Ve světě už je hodně málo čestných lidí. Mohl mne klidně oklamat. Nicméně, já si už vybírat nemohu. Zdá se spolehlivý. Budu tedy věřit a doufat… Stejně tak, jako se Goro pozvolna vzdaluje, tak i mé zamyšlení nad jeho povahou pomalu mizí. Pohladím Moriona po šíji a lehce ho poplácám. Věnuji ještě jeden poslední pohled muži nahoře a pak se už plně vrátím ke svému koni. "Jdeme na to příteli. Budu potřebovat tvou sílu. Neboj budou nás čekat... budou snad." pokusím se sám sebe povzbudit. Ovšem poslední dvě slova mi uvíznou na jazyku, a tak se je rychle pokusím zaplašit. Nepříjemná představa napadla mou unavenou mysl. "Ne! Beatha se nám určitě pokusí pomoci. Není pochyb. Pojď...jdeme" zamlaskám a cuknu odhodlaně uzdou. Už jsem se jednou rozhodl a nebudu své rozhodnutí měnit. Pomalu se tedy vydáme do proudu řeky. Jdeme pozvolna... dokud nás živel nestrhne. Proud nás okamžitě rozdělí. Zůstanu vyset jen na uzdě uprostřed studené,... spíše mrazivé vody. Morion je o něco přede mnou. nesmím se pustit. Byl bych ztracen. Chlad vody mi vjede okamžitě do svalů jako zubatá pila do kmene stromu. Zasekne se a trhá na kusy. Cítím jak tuhnu... do pravé nohy jsem chytil křeč a do krku vystřelila tepavá bolest. Cítím, jak se mi znova krátí dech. Zběsilé dýchání a zápolení mne vysiluje. Začínají se mi dělat mžitky před očima. Unavené svaly nejsou schopny pořádného pohybu. Tělo je slabé. Z posledních sil se přitáhnu, díky uzdě, kterou jsem držel, blíže k hřebci. Pevně se do něj zavěsím. Obtočím se kolem jeho krku a ruce, ve kterých třímám uzdu, zapletu do ohnivé hřívy. "Musím vydržet při vědomí… kamaráde… věřím ti…kamaráde." má poslední myšlenka patří hřebečkovi, který teď bojuje nejen o svůj, ale i můj život. Pak ztratím vědomí. Jedinou mou záchranou je mé ztuhlé tělo. Chytil jsem se křečovitě a poměrně pevně. Snad vydržím. Snad Morion ten souboj s vodou vyhraje. Vše je v rukou osudu.

Vypravěčka - 26. července 2006 08:37

technická Omlouvám se za dlouhou proluku. Snad vám ale přináším dobré zprávy, když řeknu, že odmlky z mojí strany je už konec. Vím, že to bylo dlouho. Goran se dostane na net teď jen velmi sporadicky a v budoucnu možná už také vůbec. Proto jsem se rozhodla vyřešit jeho spor s Faranuma na ostří nože sama. Goran mi to jistě odpustí, vím, že jeho bojovnost je nezdolná a raději by zemřel než prohrál, nebo se snad vzdal... Kdyby tu byl, tak by ho klidně zemřít nechala :o)) Tedy nechala bych ho bojovat, ale on tu moc není a boj by se vlekl... Proto jsem se rozhodla jejich střet ukončit. Krom toho další dvě postavy jsou v bezvědomí a Sherll ve vodě. Takže s tím torchu pohnu, aby to pro vás bylo hratelnější.

Vypravěčka - 26. července 2006 08:50

Oštěp škrábnul Faranumeho do boku. Několik kroužků povolilo, halena pod nimi je roztržená a okraje látky začínají mokvat krví, která odkapává skrze kroužky. Zranění sice nepříjemné, ale nikterak vážné. Mladý rytíř to přežije, zůstane mu jen památka v podobě jizvy. Ale ošetření a nejspíše i pár stehů by se hodilo, aby se do rány nedostala sně». Krvácení se po nějakém čase zastaví samo. Další boj přerušil naléhavý a naříkavý pláč malého Robina, který se rozvzlykal s nebývanou silou. Snad dítě podvědomě cítí, že znovu ztrácí svou druhou matku. Leží na zemi a usilovně kope nožičkama do vzduchu, ve tváři je úplně rudé. To přilákalo pozornost Gorana i Faranumeho opět k oběma ženám ležícím v na zemi. Rowanna má ošklivé popáleniny, začínají jí naskakovat puchýře.Potřebuje rychle zchladit, opláchnout vodou a zavázat, nebo se stav ran vlastním zahříváním ještě zhorší. Ani Marianna na tom není nejlépe. Tváře má pořezané a tráva pod její hlavou je rudá od zasychající krve. První se začala probírat Rowanna. Ozvalo se dlouhé a bolestné zasténání, ale tiché... žalostně tiché. Jen stín oproti nářku opuštěného chlapečka. O něco později přichází k sobě i čarodějka. Ani jedna z žen zatím nemá sílu se pořádně postavit na nohy. Obě potřebují ošetřit a odpočinout si. Chtělo by to vesnici. Svědky toho všeho jsou Basath a Krumpir. Basath leží bez hnutí a ani Krumpir, který by mohl se nesnaží zatím nijak pomoci.

Vypravěčka - 26. července 2006 08:57

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Proud vody je silný a smýká tě po koňském hřebetu. Morio se ani nijak nebrál vrátit se do živlu, jakovy sám vědě, že tady nemá moc šancí dostat se na břeh, že snad níže po proudu to bude lepší. Zpěněná voda ti zalévá ústa, nos i oči. Nic nevidíš a dává ti práci udržet hlavu nad hladinou, aby sesmohl alespoň nadechnout. Rozeznáváš jen rozmazané linie břehu. Pak bylo dechu málo a únava si vybrala svou daň. Padl jsi do bezvědomí a tvůj život se ocitl na bedrech tvého koně. *** Probral ses na břehu. V plicích tě pálí a nutí tě to vykašlávat vodu, která se ti dere z hrudi ven. Všechno tě bolí, oči pálí a máš pomlácená žebra. Možná bude jedno i zlomené, jak se dá soudit podle ostré bolesti v boku hrudního koše. Nad tebiu se sklání Beatha ve zmáčených šatech. Když zvracíš vodu, přidržuje ti hlavu. Klečí vedle tebe. Nejspíše tě ona i s Moriem vytáhla z vody a přivedla zpět k životu. Ležíš na trávě. Oba koně jsou opodál. Morio stojí na všech čtyřech nohách, takže zlomené je mít nebude. Řehtá a hází hlavou.

Beatha - 26. července 2006 09:20

soukromá zpráva od Beatha pro Jako zázrakem se mi povede zachytit Morionovy otěže a pomoci hřebci dostat se na břeh. Naštěstí je to silné zvíře a ví, že bojuje o svůj život. V zápětí zjistím, že nejen o svůj. Sherl v bezvědomí padne z koně dolů na zem. Okamžitě k němu přikleknu, bojím se, že je již pozdě. Nedýchá, ale srdce mu ještě tluče... sice slabě, ale přece. Jednou rukou mu bez váhání podložím krk, aby se hlava zaklonila, otevřely se ústa a nezapadl jazyk. Druhou přidržím nos. Nadechnu se a vdechnu vzduch do Sherllových úst. Po několikerém opakování se začne rytíř probírat. Vím co bude následovat, tak mu natočím hlavu a pomohu lehnout trochu na bok, aby se zpětně nedusil vykašlávanou vodou. *** Klečím u tebe, černé šaty mám mokré a plavé prameny zmáčených vlasů se mi lepí na tvář, krk i dekolt. Mokrá látka šatů, které mi už dříve byly těsné,se mi napíná přes ňadra. Podepírám tě a jednou rukou občas konejšivě pohladím. "Už je dobře... Jak se cítíš?" Zeptám se po chvíli, když přestaneš zvracet vodu. Nechám tě klesnout zpět na zem, vím, že musíš být vysílený. Tvoji hlavu mám položenou na stehnech, abys neležel na zemi. Takže se skláním přímo nad tebou. "Morio je v pořádku." Doplním ještě, protože vím, že o něj budeš mít jistě starost. Hlavou kývnu po směru, kde stojí oba koně.

Marianna Adhwain - 26. července 2006 11:11

Moje první zkušenost s necvičným magickým bojem nebyla zrovna nejlepší podle toho, jak se teď cítím. Robinův pláč je lepší než kdejaká sprcha, ale nic to nemění na tom, že mě bolí hlava jak čert a obličej na tom není o moc lépe. Pálí a pulzuje bolestí. Kdo ví, co mi ta hnusná elfice udělala. Co to na mě hodila, že se mi špatně dýchá? Podaří se mi otevřít jenom jedno oko, někdo nade mnou zasténá. A já s odporem zjistím, že pořád leží na mě. Zkřivím tvář hnusem i bolestí, ale pořezané části zabolí ještě víc a já zaskučím. Ještě štěstí, že jsem Robina odhodila, jinak by mohla ublížit i jemu, když nemá absolutně žádný vztah k dětem, semetrika jedna. Ještě ke všemu pořád nemůžu zvednou ruce, abych se ji ze sebe pokusila odhodit. "Robine..." zachraptím a z koutků očí se mi kutálejí slzy bolesti, ponížení i vzteku. Doufám, že ze mě konečně sleze. Kdybych měla dost sil, dokončila bych, co jsem začala. Takhle jenom doufám, že už mi nepřileze na oči a že se jí stane něco hodně ošklivého a já se o tom dozvím. "Robine!" zní to už naléhavěji, vztekleji a hlasitěji. Nevím, co mu udělali, že tak křičí. Já bych si taky zařvala, ale nemíním dát najevo až tak, jak mě to bolí. Stačí ty výmluvné slzy. Raději ani nechci vidět, co se mnou provedla. Snad vypadá po mém popálení podobně.

Rowanna - 26. července 2006 12:39

Tohle probuzení je horší než s kocovinou. Mnohem horší. Tvář, moje krásná hebká ple», pálí jakoby ještě byla v jednom ohni. Cítím, že na ní vyrazilo něco, co tam nepatří. Připadám si jako se špatně nasazenou maskou. Ke všemu jsem neskutečně slabá a nijak tomu nepomáhá fakt, že neležím na pevné zemi, ale na zrzce, která mi to všechno způsobila. Jen co zvládnu sáhnout po...po...to je jedno, po čemkoliv.... I já křivím tvář bolestí, v zápětí se jí zase snažím nehýbat, protože veškeré grimasy navíc přinášejí jen další bolest. A tak pořád dokola. Sem tam syknu vztekem a bolestí. Ráda bych se odvalila z těla pode mnou, protože se hemží a nijak tím neulevuje mým potížím, spíš naopak, ale jde to jen těžko. Připadá mi nechutné, jak se na ni musím lepit, kdyby byla aspoň pěknej chlap a ne nevzhledná hloupá ženská... Robinův pláč mi drásá nervy. Nejraději bych jej před čarodějčinýma očima rozpárala zaživa, chtěla bych ji vidět bezmocně trpět a jeho umlčet, ale z takových myšlenek se mi zvedne žaludek. Asi budu zvracet.... heknu a snažím se přemoct rozčilení a nevolnost.

Uchiha Naibun - 26. července 2006 19:58

"Grach." nikne mi z úst, když mne škrábne oštěp toho nevycválaného fracka, který ho po mě hodil. Dokončím pohyb, který jsem dělal a z ruky my vypadne kus látky, která zjevně byla určena na ošetření. Ignoruji krev, která my začala kapat po kroužkovce a hrábnu rukou do brašny ještě jednou vytáhnu dřevěnou vyřezávanou krabičku. Seberu plátno ze země a poklidně vyrazím k chroptícím a sípajícím ženám. "Protivný spratek." Pomyslím na řvaní děcka. Nakonec pokleknu k ženám, aby je mohl ze sebe odvalit a nezalehly ten řvoucí balík. Jemným tlakem o mnoho jemnějším, než jsem jí uzemnil, odvalím stranou. "Takže zase práce." Poznamenám sám pro sebe a začnu ošetřovat to na co stačí mé znalosti.

Sherll z Númeronu - 28. července 2006 01:19

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro "Utekl! Jednoduše utekl, když ho všichni potřebovali." - "Palicú by si zaslúžil po hlavě, pazgřivec. Takého Krála nechcem!" - "Prosím o klid vážená Rado. Ten mladík svého osudu dostojí, nepochybně. Nenechávejme se tak snadno unášet zlobou. Přistupme k programu. Tedy, má někdo něco na jeho obhajobu?" - "Nemávaj tu obhajobú! Díval sa jak mordujú jeho tatu a mamu. Aj jeho batři mu byli u prdele a nakonec sa vysral aj na celý Númeron!" - "Klid, klid, klid!... prosím vás ještě jednou - dejte teď své pocity stranou. Musíme ho odsoudit dle zákonů." - "Buď ticho elfe! Dy» ten trpaslík má pravdu. Nepárejme se! Katova sekera... jasná volba." - "No ano. Co jiného pro zrádce. On může za smrt našeho krále. Je to vrah!" - "Pus»te mňa na tu sviňu! Já to udělám hneď" - "Dost! Uklidněte se! Zachovéjme si vážnost!Mistře Rufusi! Vra»te se okamžitě za stolec..." - "Smrt!" - "Smrt!" - "U všech Bohů! Nemůžete ho popravit! Stůjte! Je královského rodu..." - "Smr» čubčímu parchantovi! Nezaslúží si titul... a ani dýcha»" - "Smrt!" - "Tak, tak... pravdu díte. Ten elf se drží hloupých pravidel, které nám samotné princátko vzalo svým zbabělým činem. Konejte Mistře sekery! Rozsudek je jednomyslný. Stojíme při Vás!" - "Nedělejte to..." - "Ticho!... Sherlle, Markrabě Zabrevský, veliteli severních legií a následníku Númeronského trůnu... byl jste shledán vinným z velezrady a mnohonásobné vraždy! K obhajobě nic nemáte, proto... ehm... setněte mu hlavu!" - "Néé!" - "Oóh, Bohové! Co jste to... potřísnili jste sváté místo královskou krví! Spaste duši!" Když ve tvém náručí příjdu k sobě, tak z mého hrdla okamžitě vyleze hlasité zachrčení, jako bych chtěl něco důležitého vyřvat do světa. Nebo možná, jako bych se dusil a nemohl popadnout dech. Nicméně, zprvu to vypadalo jako křičení slova "Ne". Dosti protáhlého, ale během chvilky to přešlo v dávivý kašel a chroptění vody z plic. Pomohla si mi na bok. Začal jsem okamžitě dávit a při téhle nepříjemné situaci, aby toho nebylo málo, tak mě do boku bodla obrovská bolest, jako by do mne někdo vrazil tupý meč. Mé tělo je studené a vlhké. Navíc směsici vůní šeříku, heřmánku a pryskyřice smyla voda. Jdu teď cítit spíše rybinou. Zachvěji se ti v rukou. S tvou výraznou pomocí, jež jde ruku v ruce s další bolestí hrudního koše, se vrátím na záda a hlavu ochotně položím na tvá stehna. Při návratu mi mokré vlasy zakryjí obličej. Je mi špatně. Všechno mne pálí, mám vztek, hrudník mám v jednom ohni a začíná mi být zima. No, ale oči nechávám prozatím zavřené. Jen poslouchám tvůj jemný hlas. "Jsem mrtvý a mluví na mne anděl... kecy!... bolí mne všechno jak čert. Nemůžu být mrtvý. Takhle dokáže bolet jen život!" zatnu zuby a křečovitě, na čtyři doby, zvednu pravou ruku a položím ji na svá prsa. Nahmatám medailon (trojice hadů propletená v lunárních hodinách) na obnažené hrudi, a pak ruku bez většího zájmu nechám volně spadnout k tělu. Odměnou mi je další bolestivé bodnutí. Zpráva o tom, že je Morion v pořádku mne potěší, i když to navenek nejde vůbec znát. A pak ho zaslechnu žhát. Dobrá zpráva potvrzená samotným hřebcem mi rozváže jazyk. "Je-je mi... dobře" zalžu ti, až to tiskne. "Co...budem dělat... teď?" Lhaní mi nikdy moc nešlo a má lámaná řeč vyplňovaná hlubokým oddechováním není zrovna dobrým důkazem pravdivosti.

Beatha - 28. července 2006 07:45

soukromá zpráva od Beatha pro Cítím, jak se tvoje tělo třese bolestí, vyčerpáním a počínající zimou v mých rukách. Sama mám šaty zmáčené, a jak fouká studený vítr začínám se i já třást. "Bude to dobré..." Chci tě trochu zkonejšit. Vím, že potřebuješ ošetřit, mám o tebe starost... a sama pořádně nevím, co si počít. Nikdy dříve jsem v podobné situaci nebyla. Poslední dny byly jak zlý sen, noční můra, která nepřestane ani při probuzení... Ti lapkové, zajetí... les ... a teď mi leží v rukou rozbitý muž. Kdybych měla vše potřebné, dokázala bych tě ošetřit. Nebylo by to prvně, kdy jsem seděla u lože zraněného muže... když se na to dívám zpět, bylo to snadné. Měla jsem vše k dipozici, v krbu hořel oheň. Rozhlédnu se kolem sebe, ale takto... takto jsme sami v lese. "Musíme se dostat někam do tepla a ty potřebuješ ošetřit." Odpovím něžným, ale klidným hlasem. Nepropadám beznaději, zoufalství ani hysterii. Jemně tě pohladím po vlasech a po čele. Tvá kůže je studená... ... a musíme se tam dostat rychle. Nevím, kde je nejbližší vesnice. Možná na druhé straně říčky, možná po proudu. Kdo ví. Jsem ztracená v zemi, která se mi měla stát mou vlastní. Která se stala mou vlastní. Pak mě to napadne... "Musíme hlouběji do lesa. Zvládneš to? Pomohu ti..." Asi zní šíleně, co říkám. Ale jak se zdá, myslím to opravdu vážně.

Vypravěčka - 28. července 2006 11:39

Faranume odvalil Rowannu ze svíjejíciho se těla čarodějky. A jako první se pustil do ošetřování Rowanny. Namazal popáleniny ,astí a vše překryl čistým plátnem, aby se do ran nedostala špína. Je to jen prozatimní řešení, elfka bude potřebovat lepší pšetření, ale on jí víc poskytnout nemůže. Mast chladí a snímá alespoň trochu žáru z popáleného obličeje. Další na řadě je Marianna. Její obličej potřebuje pečlivého a šikovného felčara. Rány od dýky bude nutné sešít, ale prozatím bude muset postačit opatrné zavázání do čistého plátna.

Marianna Adhwain - 29. července 2006 00:12

Jsem ráda, že elfka nedohlala hodit obsah svého žaludku na mě. Ale při tom všem se ve mně zatetelí škodolibá část, že jí je taky blbě. A že bude stejně hnusná. Někdo ji konečně odvalil a já se téměř okamžitě vymrštím do sedu. Sice si pro sebe tiše skučím, protože teď se slané slzy dostaly do jedné rány a hlava se mi zamotala tak, že jsem se málem znovu poroučela k zemi. Ale pošetile se nepokouším dostat na nohy. Jenom se doslova doplazím k Robinovi. Ti, co jsou kolem, jsou mi ukradení. Nejsou. Není Goran, není Krumpir ani ten chlap, co je povážlivě blízko dítěte. Ani ten, co právě ošetřuje elfku. Unaveně si sednu s dítětem v náručí. Ruce se mi viditelně klepou a jsem ještě bledší než předtím, což jasně kontrastuje s rusými vlasy a krví. Ale konečně mám u sebe Robina a snažím se ho utišit, než se mi mozek z toho řevu pokusí vypochodovat z lebky ušima. Chovám ho a v zavinovačce vylovím svůj přívěsek. Třeba ho zaujme jako předtím a nebude křičet. Řvát bych tu měla já, jak to pálí, štípe a cuká v ránách. Poslepu se dotknu jedné budoucí jizvy a zasyčím. Skoro nevěřícně se podívám na prsty, na kterých ulpěla krev. A pak konečně jedním zeleným okem na elfku. Kdybych mohla, zašklebila bych se. Ten pohled mě naplňuje zvráceným potěšením. Satisfakce za vlastní zranění.

Vypravěčka - 29. července 2006 07:50

Než Faranume starčil ošetřit Rowannu, Marianna se s vypjetím sil doplazila k dítěti. Je až s překvapením, že v sobě síly našla. Ale říká se, že matka, pokud jí jde o dítě, dokáže cokoliv... A z Marianny se matka podle všeho stává. Robin na ní zamžoural uslzenýma očima, jakoby jí v první chvíli nepoznával. Ale teplo, tlukot srdce a i po čichu ji rozpoznává velice dobře. Přivinul se k ní a pomalu se začal utišovat. Z řevu přešel do nářku a i ten se pak změnil v kňourání. Ale to už nepřestalo. Dítě cítí, že jeho "matka" je nervózní... neví, co se děje, cítí se ohrožené spolu s ní, takže kňourá dál a neklidně se vrtí. Po přívěsku sice chňape, ale je v Robinovi cítit napětí a nervozita.

Rowanna - 29. července 2006 14:21

Když mě ten muž odvalí a začne pečovat o má zranění, nevolnost pozvolna zmizí. Mast příjemně chladí a beznadějná bolest mírně ustoupí. Ačkoliv mi tvář stále pulzuje a cítím, že je oteklá, začínám se zklidňovat. A když se začne upokojovat i dítě, cítím nesmírnou úlevu a pohodu. Je mi vlastně jedno, co je s Mariannou, jestli je jí zle nebo dobře, myšlenky na ni jsou ty tam. Soustředím se jen na své zranění a jeho léčbu. Krátký sestřih by moh být sexy a na tvář si pořídím masku, trocha tajemnosti neuškodí... uvažuji nad svou budoucností, zatímco vychutnávám účinky masti.

Vypravěčka - 30. července 2006 10:32

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Je podzimní dopoledne, tento podzim je sycravé počasí, fouká vítr a nebe je po věšinu času zataženo. Slunce, když vyjde, tak už stejně nemá moc sílu hřát. Projíždíš na koni hlubokým lesem. Vesnice tu jsou jen zřídka, zem je ještě divoká po bojích, které jí nedávno sužovali. Před sebou v lese slyšíš zvuk tekoucí vody, ržání koní. Když ses přiblížil, zaslech jsi i dva lidské hlasy a mezi stromy spatřil dva lidi. Na zemi klečí plavovlasá dívka v mokrých černých šatech, která se třese zimou (Beatha). Před ní leží na zádech na zemi muž v kahotech a rozhalené košili, který vypadá jako mrtvý (Sherll). Jen škubnutí jeho těla prozradí, že je zatím ještě při životě. Kousek od nich stojí dva koně. Nevidíš, že by u sebe ani jeden z nich něco měl... deku, nějaká zavazadla, zbraně... nic.

Marcus von Dannery - 30. července 2006 11:41

soukromá zpráva od Marcus von Dannery pro Zatracené kořeny, pomyslím si, když můj hnědák již poněkolikáté zavadil o kus dřeva, který si klidně jen tak leze ven na povrch, místo toho, aby hluboko pod zemí nasával vodu. Sychravo je přece dost. Snažím se zapomenout na skeptické myšlenky a soustředím se na jízdu. Nebýt toho připitomělého incidentu v ještě hloupější hospodě, mohl jsem být už uplně někde jinde a nemusel teďka poslouchat, jak si kůň vlivem nízkých teplot každou chvíli odfrkne tak, že jeho hlava ucukne, hřívá se rozletí ve větru a já málem spadnou na zem, nebýt pevných třemnů a otěží, které křečovitě svírám. Podkovy mého koně se zarývají hluboko do země a vždy vydolují hromadu bláta, které létá nejen na prasknutí plné taštice a torny, které má kůň přivázáné k bokům a na moje nové polovysoké kožené boty, ale dokonce i na koženou, silně vycpávanou zbroj, místy lemovanovanou rezavějícími železnými cvočky. Celkově může vypadat jako prošívanice, ovšem moje zbroj není zase tak silná a je tvořena z mnoha částí, včetně nárameníků a chráničů předloktí, které jsou k sobě přivázány mnoha řemeny. Nerad zbroj sudávám, nebo» opětovné oblečení je velmi složité a sám jej většinou nezvládnu. Utřu flekanec bláta, který právě dopadl na nákrčník. Aspoň, že nemám pořezané ruce. Podívám se na se na silné kožené rukavice, na hřbetě okované. Zahledím se do dáli a kohosi tam uvidím. To se mi vůbec nelíbí, zatlačím koni třmeny hluboko do boků, načež nesouhlasně zařehtá, ale rychlým klusem se přeci vydá k oněm dvěma osobám. Ano, jsou dvě, teď to už rozeznám. Na oplátku mi v obličeji přistane kus bahna. Cosi si pro sebe zlostně zakleju a přitáhnu si blíže k obličeji široký pláš» purpurové barvy. Kolikrát jsem truchlil nad tím, jak se pláš» k mému oblečení nehodí, ale nedostatky v barevném kontrastu mi bohatě vynahrazuje nepromokavost a teplo, které mi dodává za studených dní. Zamračím se. Brada, celá zarostlá kaštanovými, místy šedivějícími vousy, se svraští. Zhluboka a sténavě vydechnu, až z mých jindy přísně semknutých úst taktéž lemovaných nepříliš udržovanými vousy, výjde obláček páry, který se ihned rozplyne ve vzduchu. Mírně propadlé líce a stále více pronikající šediny vlasů, které teď volně vlají ve větru, dávají znát, že na mládí mohu pouze vzpomínat. Hnědé pronikavé oči sklouznou pohledem ke koženému opasku s kovanou přezkou, na němž je připevněna pochva a v ní dlouhý úzký meč s kůží omotaným jídlem a zdobenou záštitou. Na druhé straně, u levého koňského boku slyším, jak kruhový štít s poklicí uprostřed naráží do ostatních věcí. Jakmile dorazím na místo, kde jsou ty dvě osoby, seskočím spěšně z koně, takže je vidět, že jsem mnohem větší, než se zprvu zdálo, a začnu hořečně zkoumat situaci. Nejdřív jdu samozřejmě k ženě. Muž má být od přírody silnější pohlaví, ačkoli se zdá, že tenhle co nevidět praští botami. "Co se stalo?" vyhrknou na ženu hrubým ustaraným hlasem. Soudě podle jejího třesoucího se těla, je podchlazená. "Tu máš." Ze zad si odepnu pláš» a přikryju jím onu ženu. Nečekám na další její reakce a otočím se k tomu muži ne snaze najít stopy po zranění.

Marcus von Dannery - 30. července 2006 11:41

soukromá zpráva od Marcus von Dannery pro Zatracené kořeny, pomyslím si, když můj hnědák již poněkolikáté zavadil o kus dřeva, který si klidně jen tak leze ven na povrch, místo toho, aby hluboko pod zemí nasával vodu. Sychravo je přece dost. Snažím se zapomenout na skeptické myšlenky a soustředím se na jízdu. Nebýt toho připitomělého incidentu v ještě hloupější hospodě, mohl jsem být už uplně někde jinde a nemusel teďka poslouchat, jak si kůň vlivem nízkých teplot každou chvíli odfrkne tak, že jeho hlava ucukne, hřívá se rozletí ve větru a já málem spadnou na zem, nebýt pevných třemnů a otěží, které křečovitě svírám. Podkovy mého koně se zarývají hluboko do země a vždy vydolují hromadu bláta, které létá nejen na prasknutí plné taštice a torny, které má kůň přivázáné k bokům a na moje nové polovysoké kožené boty, ale dokonce i na koženou, silně vycpávanou zbroj, místy lemovanovanou rezavějícími železnými cvočky. Celkově může vypadat jako prošívanice, ovšem moje zbroj není zase tak silná a je tvořena z mnoha částí, včetně nárameníků a chráničů předloktí, které jsou k sobě přivázány mnoha řemeny. Nerad zbroj sudávám, nebo» opětovné oblečení je velmi složité a sám jej většinou nezvládnu. Utřu flekanec bláta, který právě dopadl na nákrčník. Aspoň, že nemám pořezané ruce. Podívám se na se na silné kožené rukavice, na hřbetě okované. Zahledím se do dáli a kohosi tam uvidím. To se mi vůbec nelíbí, zatlačím koni třmeny hluboko do boků, načež nesouhlasně zařehtá, ale rychlým klusem se přeci vydá k oněm dvěma osobám. Ano, jsou dvě, teď to už rozeznám. Na oplátku mi v obličeji přistane kus bahna. Cosi si pro sebe zlostně zakleju a přitáhnu si blíže k obličeji široký pláš» purpurové barvy. Kolikrát jsem truchlil nad tím, jak se pláš» k mému oblečení nehodí, ale nedostatky v barevném kontrastu mi bohatě vynahrazuje nepromokavost a teplo, které mi dodává za studených dní. Zamračím se. Brada, celá zarostlá kaštanovými, místy šedivějícími vousy, se svraští. Zhluboka a sténavě vydechnu, až z mých jindy přísně semknutých úst taktéž lemovaných nepříliš udržovanými vousy, výjde obláček páry, který se ihned rozplyne ve vzduchu. Mírně propadlé líce a stále více pronikající šediny vlasů, které teď volně vlají ve větru, dávají znát, že na mládí mohu pouze vzpomínat. Hnědé pronikavé oči sklouznou pohledem ke koženému opasku s kovanou přezkou, na němž je připevněna pochva a v ní dlouhý úzký meč s kůží omotaným jídlem a zdobenou záštitou. Na druhé straně, u levého koňského boku slyším, jak kruhový štít s poklicí uprostřed naráží do ostatních věcí. Jakmile dorazím na místo, kde jsou ty dvě osoby, seskočím spěšně z koně, takže je vidět, že jsem mnohem větší, než se zprvu zdálo, a začnu hořečně zkoumat situaci. Nejdřív jdu samozřejmě k ženě. Muž má být od přírody silnější pohlaví, ačkoli se zdá, že tenhle co nevidět praští botami. "Co se stalo?" vyhrknou na ženu hrubým ustaraným hlasem. Soudě podle jejího třesoucího se těla, je podchlazená. "Tu máš." Ze zad si odepnu pláš» a přikryju jím onu ženu. Nečekám na další její reakce a otočím se k tomu muži ne snaze najít stopy po zranění.

Beatha - 30. července 2006 11:57

soukromá zpráva od Beatha pro Klečím u Sherlla, vlastně spíše pod ním, nebo» má položenou hlavu na mých stehnech. Odtáhnu mu mokré vlasy z obličeje a cípem šatů otřu ústa, jak ze sebe dávil vodu. Připadá mi jakoby byl čím dál studenější. Musím něco udělat a musím to udělat hned! Pak zaslechnu koně v lese, v první chvíli se vyděsím, že se vracejí vojáci. Bezmyšlenkovitě sevřu ruku na Sherllově rameni. Mezi stromy spatřím cizího jezdce na hnědém koni. Ten muž sice vypadá drsně, ale ne zle... Seskočí z koně a vydá se k nám. Nebráním se, ani se nepokouším vstát, jen k němu vzhlížím. Na otázku reaguji stručnou odpovědí. Můj hlas se sice trochu chvěje, ale je v něm cítit pevnost. "Sherll spadl do řeky, málem se utopil. Rozbil se o kameny." Už předtím jsem si všimla, že jedno jeho žebro je v poněkud nepřirozené poloze, jak má rozhalenou košili, je vidět malá boule na hrudníku. "Obávám se, že má zlomené žebro." Doplním, když jej začne muž prohlížet. Pláš» přijmu vděčně, ale více starosti teď mám o Sherlla. Já jsem jen promrzlá a unavená, za poslední dny to není nic výjimečného. "Děkuji ti, pane." Přesto nezapomínám na dobré vychování. Poděkování doprovodím jemnou úklonou hlavy, která se pro mne zdá být samozřejmostí. Jsem mladá dívka, pram,eny plavých vlasů mám zmáčené a lepí se mi na světlou kůži. Pohled modrých očí je zakalený únavou, obavami... Moje ruce jsou drobné a štíhlé. Na sobě mám černé jednoduché šaty, které jsou mi viditelně těsnější přes hrudník a boky, nebyly podle všeho šité na moji půvabně ženskou postavu. Nemám jinak na sobě nic viditelného, žádné ozdoby, šperky... nic. Sice si sedím na patách, ale z pod šat vykukují boty udělané z kůže.

Beatha - 30. července 2006 11:57

soukromá zpráva od Beatha pro Klečím u Sherlla, vlastně spíše pod ním, nebo» má položenou hlavu na mých stehnech. Odtáhnu mu mokré vlasy z obličeje a cípem šatů otřu ústa, jak ze sebe dávil vodu. Připadá mi jakoby byl čím dál studenější. Musím něco udělat a musím to udělat hned! Pak zaslechnu koně v lese, v první chvíli se vyděsím, že se vracejí vojáci. Bezmyšlenkovitě sevřu ruku na Sherllově rameni. Mezi stromy spatřím cizího jezdce na hnědém koni. Ten muž sice vypadá drsně, ale ne zle... Seskočí z koně a vydá se k nám. Nebráním se, ani se nepokouším vstát, jen k němu vzhlížím. Na otázku reaguji stručnou odpovědí. Můj hlas se sice trochu chvěje, ale je v něm cítit pevnost. "Sherll spadl do řeky, málem se utopil. Rozbil se o kameny." Už předtím jsem si všimla, že jedno jeho žebro je v poněkud nepřirozené poloze, jak má rozhalenou košili, je vidět malá boule na hrudníku. "Obávám se, že má zlomené žebro." Doplním, když jej začne muž prohlížet. Pláš» přijmu vděčně, ale více starosti teď mám o Sherlla. Já jsem jen promrzlá a unavená, za poslední dny to není nic výjimečného. "Děkuji ti, pane." Přesto nezapomínám na dobré vychování. Poděkování doprovodím jemnou úklonou hlavy, která se pro mne zdá být samozřejmostí. Jsem mladá dívka, pram,eny plavých vlasů mám zmáčené a lepí se mi na světlou kůži. Pohled modrých očí je zakalený únavou, obavami... Moje ruce jsou drobné a štíhlé. Na sobě mám černé jednoduché šaty, které jsou mi viditelně těsnější přes hrudník a boky, nebyly podle všeho šité na moji půvabně ženskou postavu. Nemám jinak na sobě nic viditelného, žádné ozdoby, šperky... nic. Sice si sedím na patách, ale z pod šat vykukují boty udělané z kůže.

Marcus von Dannery - 30. července 2006 14:28

soukromá zpráva od Marcus von Dannery pro Jakmile spatřím zlomeniny, moje tvář poklesne. Písknu na koně, který ihned přiběhně, pohrabu se v "nákladu" a po chvíli hořečnatého hledání vytáhnu ruli jemné látky, silnou deku a oblečení. Všechno to položím na zem před Beathu a upřímně se jí zahledím do očí. "Poradím si s ldasčím, ale s tímhle ještě zkušenosti nemám. Musíme doufat, že nemá vnitřní krvácení. Zkus to obvázat tímhle," řeknu a podám Beathě ruli látky. "Mám tu ještě nějaké suché oblečení," ukážu na světle hnědou halenu, černé kamaše a velké spodky. Sáhnu muži na ruku a zděšeným hlasem řeknu: "Je studený jako led. Jestli se z toho dostane, tak přinejmenším s chřipkou. Potřebuje zahřát. Zkus mu prosím nějak obvázat to žebro a natáhnout na něj to oblečení. Já zatím zajdu najít nějaké dříví a suchou trávu. Kdyby se něco dělo, nemáš se čeho bát. Tady Hnědovlas by začal vyvádět jak nadržený medvěd a já bych tu hned byl" usměju se a koně přátelsky poplácám po šíji. "Hned se vrátím." S těmi slovy se rozeběhnu směrem hlouběji do lesa, kde chci najít dřevo.

Marcus von Dannery - 30. července 2006 14:28

soukromá zpráva od Marcus von Dannery pro Jakmile spatřím zlomeniny, moje tvář poklesne. Písknu na koně, který ihned přiběhně, pohrabu se v "nákladu" a po chvíli hořečnatého hledání vytáhnu ruli jemné látky, silnou deku a oblečení. Všechno to položím na zem před Beathu a upřímně se jí zahledím do očí. "Poradím si s ldasčím, ale s tímhle ještě zkušenosti nemám. Musíme doufat, že nemá vnitřní krvácení. Zkus to obvázat tímhle," řeknu a podám Beathě ruli látky. "Mám tu ještě nějaké suché oblečení," ukážu na světle hnědou halenu, černé kamaše a velké spodky. Sáhnu muži na ruku a zděšeným hlasem řeknu: "Je studený jako led. Jestli se z toho dostane, tak přinejmenším s chřipkou. Potřebuje zahřát. Zkus mu prosím nějak obvázat to žebro a natáhnout na něj to oblečení. Já zatím zajdu najít nějaké dříví a suchou trávu. Kdyby se něco dělo, nemáš se čeho bát. Tady Hnědovlas by začal vyvádět jak nadržený medvěd a já bych tu hned byl" usměju se a koně přátelsky poplácám po šíji. "Hned se vrátím." S těmi slovy se rozeběhnu směrem hlouběji do lesa, kde chci najít dřevo.

Sherll z Númeronu - 31. července 2006 01:18

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro Před nějakou dobou jsem měl problémy s mluvením a třásl se na břehu rozbouřené řeky. Na břehu živlu, který v tomhle psím počasí dorostl zrůdných rozměrů. Ta voda bez sebemenšího náznaku slabosti dokázala přemoci muže i koně. Kdyby nebylo cizí pomoci, tak je konec. Před kratší dobou jsem ležel s hlavou položenou na stehnech Beathy, mé zachránkyně, a dokázal odpovídat na její otázky. Cítil bolest, hryzavý chlad a dokázal pohnout alespoň rukou. Teď už nemůžu nic. Nechci ani domyslet, co mne čeká za okamžik. Jen myšlenky hlavou proudí poněkud splašeně, některé nedokážu ani pořádně chytit. Připadám si jako by se se mnou celá zem otřásala. *... Na otázku Bei, jež mne chtěla vzít hlouběji do lesa už jsem neodpověděl. Jen jsem ležel a třásl se jak osika. Tělo mi tuhne. Zřetelně cítím tlukot svého srdce, poslouchám ho. Uvolňuje mne to. Bolest začíná mizet a chlad mi přestává vadit. Vlastně, je mi docela teplo. Jsem vysvlečen do půli těla. Mám na sobě jen mokré jezdecké kalhoty olivové barvy, s koženou výztuhou z vnitřních stran. Na kalhotách mám hrubý tmavě-hnědý pásek a na nohách okované boty z buvolí kůže, jež jsou také tmavě-hnědé. Dlouhé, vlhké a jemně se kroutící vlasy havraních křídel mám přehozené přes obličej, zakrývají mou tvář. Jsem muž urostlého, zoceleného vzhledu. Na rozložité, tvrdě vytvarované hrudi, mám medailon – kruhové lunární hodiny, propletené trojicí hadů ( kobra, chřestýš a zmije ). Někde z dálky ke mně doléhá zvuk čvachtání, jak kopyta bijí o vlhkou půdu. Netrvá to dlouho a slyším i hlasy, jsou ještě dál, než to čvachtání. Něco se kolem mne pohybuje... vidím rozmazané šmouhy. Cítím, že bych měl něco chytit a chránit dívku, jež mne zachránila, ale ztrácím orientaci. Nedokážu si vybavit prostor kolem. Necítím ani Beathu, která je určitě někde blízko mne. Byla... přece. Tělo mne neposlouchá a ze vzdálených hlasu se stává hučení. Je mi teplo a nic mne nebolí... jen musím přečkat tu drobnou nevolnost. myslím, že to je jen krátkodobé zatmění. Pak budu bojovat a ochráním ji. Určitě to moc dlouho trvat nebude. Upadám do těžkého spánku a z mého těla se vytrácí teplo.

Sherll z Númeronu - 31. července 2006 01:19

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro ...* Slabá mysl se uzavírá do sebe. Před očima se mi odehrávají různé scenérie. Vymyšlené obavy, jako byla například má poprava . Však, napovrch vyplouvají i scény z mého života, jež jsem opravdu zažil. „Já to nechápu, Sherlle! Proč nemůžu být král?“ „Podle starých tradic trůn dědí nejstarší syn. Jsou to zákony našich předků a ty musíme ctít. Otec je taky nejstarším synem, stal se tedy hlavou naší země. Tedy, to znamená, že tu nevděčnou úlohu vladaře budu muset dělat já. Ale, věř mi, že není vůbec o co stát. Jen sedíš, přijímáš delegace a podepisuješ hromady pergamenů. „Vždy»... ty už máš své území, jemuž vládneš. Proč musíš být i král?“ „Ne-e, nevládnu. Jen ho spravuji... taky dostaneš titul Markraběte, neboj. Jen co vyrosteš. Dostaneš své území a to budeš chránit. Alexovi ho prý přidělíme po zimě. S otcem jsem o tom mluvil.“ „Páni. To bude skvělé!... Markrabě Julian. Zní to úžasně! Myslíš...“ „Neskač po té posteli. Sedni si!“ „... že se tak budu líbit dívkám?“ „C-cože?! Ty si osel! Já si myslím, že se jim líbíš i tak.“ „Kdybych mohl být králem, tak bych se určitě líbil každé, jako ty bráško. Prej se o tebe uchází skoro všechny.“ „Ale ne, ono je to trochu složitější. Já už jsem muž. Tebe to určitě taky čeká. Poslyš, dám ti jednu dobrou radu. Pokud o tebe bude stát nějaká dívka, tak se jí podívej do oči. Pokud pohledem uhne, tak se jí líbíš a miluje tě. Ovšem, pokud bude mít pohled pevný jako skála, tak jde vychytrale po jménu a tvém majetku.“ „To znamená, že mě miluje! Elizabeth mne miluje!“ „C-cože?! Ty si truhlík, vždy» je ti teprve deset. Na vdavky máš dost času... a neskač po té posteli!“ „No a? Svoji milovanou můžu mít, ne?“ „Jistě. Můžeš mít co chceš. A je hezká? Ta Elizabeth.“ „Je! Je ta nekrásnější, kterou jsem kdy viděl... a je moje. Díky tobě vím, že mne miluje.“ „Hele milovníku, kde máš polštář? Aha... tady. Lehni si! Ták, pod peřinou ti bude teploučko. Počkej! Já tě zakryji. musí to být pořádně.“ „Ona... ona je krásná jako maminka.“ „Hm... tak to máš asi pravdu. Opravdu bude nejkrásnější. Zítra mi ji ukážeš... platí?“ „Platí!“ “A teď spi. I princ musí odpočívat.“ „Bráško?“ „Co ještě?“ „Ty jedeš zítra pryč s vojskem?“ „Ano, na severu naší země je něco v nepořádku. Nic vážného. Jedu jen nastolit pořádek. „Chci, aby sis vzal můj meč! Bude tě chránit.“ „Nepotřebuji... už si mi dal sedlo. To co vypadá jako noční obloha. A navíc musíš bránit palác... Nějakého schopného šermíře s mečem tady potřebují.“ „Tak jo. Pohlídám to, králi!“ „Výborně princi, a teď už spěte.“ „Bráško?“ „Hm?“ „Mám tě rád!“ „Já tebe taky.“

Beatha - 31. července 2006 07:45

soukromá zpráva od Beatha pro "Sherlle!" Vydere se z mého hrdla netastný výkřik, zatímco cizinec hledá obvazy. "Teď nesmíš umřít, slyšíš, neopouštěj mě." Děkovně se podívám na muže, když mi přinese obvazy, deku a oblečení. Moje unavené oči se trochu projasní a zdá se, jakobych se snad i usmála. S tímhle si už dokáži poradit. Opatrně ale obratně se vymaním z pod Sherlla, vím, že je v bezvědomí, ale to nic nemění na mojí jemnosti. Muž odešel na dřevo, ale já z nějakého důvodu nebojím... Nemám na to čas ani myšlenky. Bojím se o Sherlla. Jednám jistě a rychle, přesto však je vše co sním dělám stále jemné. Nejspíš jsem zvyklá zacházet se zraněnými. Nejdříve ho svléknu. Je už sám svlěčený do půli těla, takže to nebude tak dlouho trvat. Na zem rozprostřu deku a překulím ho na ni. S natahováním kalhot se zatím nezabývám, to má čas. Celého ho zabalím do deky a třu jeho tělo přes ni, aby se trochu zahřál a rozproudil se mu znovu krevní oběh. Teprve pak se podívám na zranění. Sherll je ošklivě potlučený, ale to jsou jen pohmožděniny, na ty se neumírá. Nutné je ošetřit zlomené žebro, aby mu neprorazilo plíce. A bude lepší to udělat dokud je v bezvědomí, je to zatraceně bolestivá záležitost. Kleknu si k němu, ohmatám jemně zlomeninu, pak se nadechnu a s výdechem zatlačím, abych srovnala kosti. Vše pak mírně stáhnu širokým pruhem plátěného fáče, aby kosti srostly... a zároveň aby mohl Sherll dýchat. Znovu jej zabalím do deky a držím. Dalo by se říct, že jej chovám v náručí... aby se zahřál. Odhrnu mu černé vlasy z tváře... "Bude to dobré, jen zůstaň se mnou... " Promlouvám k němu velmi tiše, spíš šeptám. Pohled mi zabloudí k rytířově hřebci...vím, že má o svého pána strach. Udělala jsem vše, co jsem v danou chvíli mohla. Sedím u rytíře zabalená v cizincově plášti a začíná na mě zpět padat únava, ale nevzdávám se... i přes svůj stav sedím s rovnými zády a hlavú mám vztyčenou. Kdesi ve mně je stále moje hrdost a vnitřní síla.

Beatha - 31. července 2006 07:45

soukromá zpráva od Beatha pro "Sherlle!" Vydere se z mého hrdla netastný výkřik, zatímco cizinec hledá obvazy. "Teď nesmíš umřít, slyšíš, neopouštěj mě." Děkovně se podívám na muže, když mi přinese obvazy, deku a oblečení. Moje unavené oči se trochu projasní a zdá se, jakobych se snad i usmála. S tímhle si už dokáži poradit. Opatrně ale obratně se vymaním z pod Sherlla, vím, že je v bezvědomí, ale to nic nemění na mojí jemnosti. Muž odešel na dřevo, ale já z nějakého důvodu nebojím... Nemám na to čas ani myšlenky. Bojím se o Sherlla. Jednám jistě a rychle, přesto však je vše co sním dělám stále jemné. Nejspíš jsem zvyklá zacházet se zraněnými. Nejdříve ho svléknu. Je už sám svlěčený do půli těla, takže to nebude tak dlouho trvat. Na zem rozprostřu deku a překulím ho na ni. S natahováním kalhot se zatím nezabývám, to má čas. Celého ho zabalím do deky a třu jeho tělo přes ni, aby se trochu zahřál a rozproudil se mu znovu krevní oběh. Teprve pak se podívám na zranění. Sherll je ošklivě potlučený, ale to jsou jen pohmožděniny, na ty se neumírá. Nutné je ošetřit zlomené žebro, aby mu neprorazilo plíce. A bude lepší to udělat dokud je v bezvědomí, je to zatraceně bolestivá záležitost. Kleknu si k němu, ohmatám jemně zlomeninu, pak se nadechnu a s výdechem zatlačím, abych srovnala kosti. Vše pak mírně stáhnu širokým pruhem plátěného fáče, aby kosti srostly... a zároveň aby mohl Sherll dýchat. Znovu jej zabalím do deky a držím. Dalo by se říct, že jej chovám v náručí... aby se zahřál. Odhrnu mu černé vlasy z tváře... "Bude to dobré, jen zůstaň se mnou... " Promlouvám k němu velmi tiše, spíš šeptám. Pohled mi zabloudí k rytířově hřebci...vím, že má o svého pána strach. Udělala jsem vše, co jsem v danou chvíli mohla. Sedím u rytíře zabalená v cizincově plášti a začíná na mě zpět padat únava, ale nevzdávám se... i přes svůj stav sedím s rovnými zády a hlavú mám vztyčenou. Kdesi ve mně je stále moje hrdost a vnitřní síla.

Marcus von Dannery - 31. července 2006 10:04

soukromá zpráva od Marcus von Dannery pro Za chvíli je slyšet práskání popadaných větví, jak se rychlým krokem blížím zpět. V rukou držím pár seschlých polínek. Všechny větve hodím na zem a z kapsy u mých kožených kalhot s klopou vytáhnu chomáč seschlé trávy. "Snad to bude stačit," řeknu při pohledu na seno, které následně položím na polínka. Oněch dvou cizinců si zatím nevšímám, pouze občas letmo na ně kouknu. Na mokrou zem položím chomáč trávy a přes ni opřu o sebe vzájemně pár větví. "Hořet by to mělo, teď už jenom najít křesací kameny. Dojdu ke koni, který je zatím poměrně v klidu, a z jedné torny po chvíli přehrabování vytáhnu dva bílé, očividně silně opoužíváné kameny. Kleknu si na kolena a budu u sena škrtat kameny o sebe tak dlouho, dokud nehodí jiskru a seno nezapálí.

Marcus von Dannery - 31. července 2006 10:04

soukromá zpráva od Marcus von Dannery pro Za chvíli je slyšet práskání popadaných větví, jak se rychlým krokem blížím zpět. V rukou držím pár seschlých polínek. Všechny větve hodím na zem a z kapsy u mých kožených kalhot s klopou vytáhnu chomáč seschlé trávy. "Snad to bude stačit," řeknu při pohledu na seno, které následně položím na polínka. Oněch dvou cizinců si zatím nevšímám, pouze občas letmo na ně kouknu. Na mokrou zem položím chomáč trávy a přes ni opřu o sebe vzájemně pár větví. "Hořet by to mělo, teď už jenom najít křesací kameny. Dojdu ke koni, který je zatím poměrně v klidu, a z jedné torny po chvíli přehrabování vytáhnu dva bílé, očividně silně opoužíváné kameny. Kleknu si na kolena a budu u sena škrtat kameny o sebe tak dlouho, dokud nehodí jiskru a seno nezapálí.

Marianna Adhwain - 31. července 2006 13:27

Řev konečně utichl. Stejně už mi začínal jít na nervy. S kňouráním asi už nic moc nenadělám, ale pořád lepší než ten jekot. Ještě chvíli jen tak sedím, už se dívám jinam. Sbírám síly k tomu, abych konečně opustila bojiště. Následuje povzdech a nepovedený pokus o vstávání s dítětem v náručí. Nakonec se přeci jen vyškrábu na nohy, ale stejně jako předtím se mi povážlivě zamotá hlava. Vím, že bych si měla nějak zprovoznit i druhé oko, ale jelikož cítím, že i tudy jelo ostří dýky, neopovažuju se na to zatím sahat. Nejistým krokem dojdu k Drákulovi, který ani po ohnivém výbuchu ohniště neutekl moc daleko. Ještě že mám aspoň nějaký dopravní prostředek, jinak bych tu zůstala. A kdo ví, co by se se mnou stalo. Moje škrábání se na hřbet osla musí vypadat více než komicky, ale to mi je jedno. Hlavně že tam jsem. V provizorním sedle nesedím už zdaleka tak rovně, spíš se snažím, abych nespadla. Pobídnu osla směrem, kterým si myslím, že je vesnice. Tam už jenom budu muset najít felčara. Pokud se jim tam neodporoučím do říše snů na návsi... pomyslím si nevesele.

Uchiha Naibun - 31. července 2006 17:31

Když vidím, jak se Mariana začíná škrábat na koně, tak k ní přistoupím. Možná to se začátku vypadá, že jí chci pomoci na osla, zvláště, když jí vezmu za pas a nadzvednu jakoby nic nevážila. "Než odjedete, měla by jste se nechat ošetřit, nebo vám slezte celá tvář a dostane se do ní sně»." Pravím a postavuji třebaže se bránící ženu spátky na zem. "Takže se usaďte. Vašeho řvoucího balíčku se nedotknu." Prohlásím rozhodným, přesto tichým hlasem.

Marianna Adhwain - 31. července 2006 17:46

Po tom, co se mi právě stalo, není ani divu, že překvapeně zavřísknu, když se ke mně zezadu připlíží nějaký cizí chlap, co ošetřoval elfku. Robina si přitisknu pevněji k sobě a okamžitě se k němu otočím čelem, by» trochu vrávoravě, že se zády opírám o netečného osla. Sice vím, že teď bych toho moc nevyčarovala, ale i tak je v jednom oku vidět výzva. Ještě se mě dotkni a vyškrábu ti oči. Stále totiž čekám nějaký útok nebo něco podobného. I kdybych chtěla, nemůžu si dovolit omdlít, ačkoli se hlavě po tom prudkém otočení se znovu chce. I po jeho slovech hledím stále stejně nedůvěřivě, jako bych čekala, že si strhne masku a vrhne se na mě ten vlkodlak nebo co to řádí kolem. "Proč to děláte? Já vás neznám. A pokud jste ošetřil tu... tamtu!" zablýskne mi oku a několikrát se zhluboka nadechnu. "Nestojím o pomoc někoho, kdo se přátelí s ní. Dojedu si pro felčara do vesnice sama," prohlásím hrdě, jak to jenom v takovéhle situaci jde.

Uchiha Naibun - 31. července 2006 18:03
	Oddechnu si a podívám se na vzpupnou ženu. "Kdybych jí z vás nesrazil, tak tu již nejste." Poznamenám klidným hlasem, který je opět tichý. Nemyslíte?" Zeptám se přesvědčivým hlasem. "Tak se teď usaďte, držte si svůj řvoucí balíček u sebe a já se vám na to podívám." Pravím. "To je horší než mluvit s horalem." Povzdechnu si.

Marianna Adhwain - 31. července 2006 18:13

"Srazil? A jak to mám vědět, když jsem byla v bezvědomí!" ohradím se a ještě chvíli si ho pohledem měřím tak, jak to dokáže jenom taková zrzavá zmije, jako jsem já. Palčivé cukání v ránách mě však donutí polevit ve sbírání střípků mé hrdosti, která tímhle soubojem utrpěla bolestivou ránu. Odfrknu si. Moje usazení se na zem vypadá spíš jako spadnutí na zadek. Holt k zemi to jde lépe než nahoru. "Není to žádný řvoucí balíček," bráním ještě Robina, ovšem ihned strhnu téma někam jinam. Jestli se zeptám teď nebo potom... to už je vlastně jedno. Ted mi ale nemůže před mou otázkou utéct. "Proč to děláte?"

Uchiha Naibun - 31. července 2006 18:28

Pokývnu hlavou, když si Mariana sedne. "Ano, tak je to správně." Pomyslím si. Pak se nahnu pro klůcek látky, mast a dýku. "Teď to trochu víc začne štípat, ale aspoň se to nezanítí tak rychle." Pravím klidným hlasem a začnu rány čistit. Pak začnu nanášet mast. "Chvíli by to mělo ztlumit bolest." Pravím a nanáším masat. Zjevně nehodlám na dotaz odpovídat. I moje rozmluva spíše vypadá, že je jen pro to, aby odvedla pozornost ženy jinam, aby se moc necukal, když jí ošetřuji.

Marianna Adhwain - 31. července 2006 18:43

Na klidu mi moc nepřidá, že vidím, jak bere kromě masti a látky i dýku. Proto zprvu ucuknu, než se mě stačí vůbec dotknout. "Tak proč? Au!" nevzdávám se při vyzvídání a vzápětí si ulevím vykřiknutím. Vážně to začne štípat a já uhodím pěstí do země. Ztlumit? Mám pocit, jako by mi ta tvář měla slézt už teď! To budou jizvy... dojde mi konečně naplno, co mi to elfka udělala. Jako by až ošetřování bylo tím, co mě přimělo myslet na jizvy. Tím se šance na to, že bych se jednou mohla pořádně vdát, ještě snížily. Kvůli Robinovi, kvůli tomuhle... "Nu což, až se mi to uzdraví, budu jako ta jedna zbojnice ze Zkřižte kordy! - tetování možná bolí, ale aspoň to zakryje," snažím se dál odvést svoje myšlenky od ošetřování a štípání a vůbec.

Goran - 02. srpna 2006 07:52
	S vrčením zmizím v lese. Tady bych nadělal víc škody než užitku. Dokud se ten bastard snaží pomáhat, nechám ho být. Svůj vak i s truhličkou, kterou jsem našel ve skalách, nechám ležet v tábořišti. Cestou jsem ještě sebral svůj těžký oštěp. "Seženu jídlo." Zahučím, když míjím Krumpira. Očividně předpokládám, že až se dámy dají trochu dohromady, budou mít hlad. Tomu aspoň rozumím.

Vypravěčka - 02. srpna 2006 11:00

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Dřevo je sice mokré, takže moc ochotně se mu chtít hořet nebude. Ale naštěstí jsi na vše připravený muž, takže s pomocí sena se ti podařilo malý ohýnbek rozdělat. Dřevo více syčí než praská, ale hoří... to je hlavní. Beatha mezitím muže svlékla, zabalila do deky a ošetřila. Nutno říct, že si počíná šikovně... zřejmě to nedělá poprvé. Muž zatím ale stále nejeví více známek života než v okamžiku, kdy dívka začala.

Vypravěčka - 03. srpna 2006 15:33

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Sešel jsi po delší dobu nepoužívané, místy krkolomné pěšince dolů, pod svah. Vodopád zde končí ostrými kameny, na kterých se voda tříští do oblačných kapek. Na okraji vidíš v paprscích slunce zlomky duhy. Dále zase teče říčka, ovšem už mnohem zvolněji... mírný proud a dobře přístupné koryto. Cestičke se vine podél ní a je vidět, že čím blíže vesnici, tím více používaná. Na jednom místě v říčce jsi zahlédl dřevěný mlýnek, který si tu postavily děti, památka na nedávno zmizelé léto. Došel jsi až do vesnice, která si žije svým poklidným životem. Lidé pracují na polích, nebo v dílnách. Na všech je ale vidět, jakási stísněnost. Lidé se po tobě dívají opatrně, když jsi do vsi přišel. Všichni jsou v chudém oblečení. Na okraji vísky je několik vypálených domů a na kopci z druhé strany vesnice jsi zahlédl postavenou šibenici, na které se ve větru houpe čísi tělo. Chvíli ti trvalo, než jsi několik lidí a místního felčara přesvědčil, aby šli s tebou. Když jsi odcházel Rowanna s Mariannou se zorvna pouštěly do sebe. Je zbitý i Basath a Sherll spadl do vody. Docela dost lidí, kteří budou felčara potřebovat. Nakonec ti pomoc přislíbili dva muži středního věku z vesnice a felčar, který je možná starší než ty. Spolu s nimi jsi vyrazil zpět za družinou.

Marcus von Dannery - 03. srpna 2006 16:10

soukromá zpráva od Marcus von Dannery pro Mírně pyšně se pousměju, když konečně rozdělám oheň. Trochu ustoupím stranou, nebo» dřevo je vlhké , a než se pořádně zahřeje, bude dobu spíše doutnat. Jako první přikládám malé větvičky a postupně přecházím na stále silnější a delší. Oheň by se jinak nejspíš nerozhořel vůbec. Seno shoří rychle a žár není tak silný, aby ihned zapálil kdovíjak silné větvě. Když bude oheň natolik silný, že při vzdálenosti jednoho sáhu budu cítit nepříjemný žár, ustoupím a z brašny u koně vytáhnu trochu sušeného masa. Zkroušeným pohledem dávám najevo, že sám tohle jíst nemusím. Dojdu až k Beathě a plátek masa jí podám. "Nic jiného bohužel nemám. Doufal jsem, že v nejbližší době narazím na nějakou vesnici, kde bych mohl dokoupit zásoby, i když..." přestanu mluvit a zamyslím se. V batohu bych měl mít ještě pár jablek. Budou už scvrklá a moučnatá, ale hlad si nevýbírá. Možná bych mohl jít něco nasbírat, případně něco ulovit, ale nemám potřebné náčiní," navrhnu poněkud zklamaně. "Spoléhám se především na svoji kapsu." Teď jsem udělal osudovou chybu. Co když mě budou chtít okrást? Doufám, že ne. Oba vypadají důvěryhodně, ten chlápek navíc není schopen pohybu. Raději si ale budu dávat pozor. Letmo si prohlédnu koně. Spásá trávu a zatím nejeví známky onemocnění. Snad vydrží.

Marcus von Dannery - 03. srpna 2006 16:10

soukromá zpráva od Marcus von Dannery pro Mírně pyšně se pousměju, když konečně rozdělám oheň. Trochu ustoupím stranou, nebo» dřevo je vlhké , a než se pořádně zahřeje, bude dobu spíše doutnat. Jako první přikládám malé větvičky a postupně přecházím na stále silnější a delší. Oheň by se jinak nejspíš nerozhořel vůbec. Seno shoří rychle a žár není tak silný, aby ihned zapálil kdovíjak silné větvě. Když bude oheň natolik silný, že při vzdálenosti jednoho sáhu budu cítit nepříjemný žár, ustoupím a z brašny u koně vytáhnu trochu sušeného masa. Zkroušeným pohledem dávám najevo, že sám tohle jíst nemusím. Dojdu až k Beathě a plátek masa jí podám. "Nic jiného bohužel nemám. Doufal jsem, že v nejbližší době narazím na nějakou vesnici, kde bych mohl dokoupit zásoby, i když..." přestanu mluvit a zamyslím se. V batohu bych měl mít ještě pár jablek. Budou už scvrklá a moučnatá, ale hlad si nevýbírá. Možná bych mohl jít něco nasbírat, případně něco ulovit, ale nemám potřebné náčiní," navrhnu poněkud zklamaně. "Spoléhám se především na svoji kapsu." Teď jsem udělal osudovou chybu. Co když mě budou chtít okrást? Doufám, že ne. Oba vypadají důvěryhodně, ten chlápek navíc není schopen pohybu. Raději si ale budu dávat pozor. Letmo si prohlédnu koně. Spásá trávu a zatím nejeví známky onemocnění. Snad vydrží.

Sherll z Númeronu - 05. srpna 2006 15:21

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro Sotva jsem zavřel své oči, pod tíhou nesnesitelně těžkých víček, tak už je znova otevírám. Takhle to alespoň cítím já, takhle mi to připadá. Zatmění se mi zdálo býti krátkodobé a úsměvné, ale ve skutečnosti má nepřítomnost trvala několik minut. Cítím se dobře, až děsivě dobře... popravdě, necítím naprosto nic, ani otlačené kosti a svaly, ani bolest ve své levém zápěstí, kterou mám již od dětství. Připadám si jako bych se vznášel v prázdnotě. Ještě malou chvíli to trvá, ale nakonec, po prohlédnutí rozmazané clony, jež ležela na mých očích, spatřím oblohu prokukující skrze větvoví a také tvář, která na mne shlíží z hůry. "Kde se tady vzala ta bledule?" Napadne mne nejprve. Přivřu oči a znova je otevřu dokořán, abych si nějak osvěžil pamě». Nemůžu si vzpomenout, kde jsem tu dívku viděl. A tak na ni jen zmateně zírám. Jednou zakroužením očima a zjistím, že jsem zabalený v dece a ta sněženka mne téměř chová v náručí. "K čertu! Kde jsem ji jen viděl?" Hučení v uších přechází v praskání hořícího dřeva, z nedalekého ohniště. Je to stále hlasitější a hlasitější. Neslyším nic jiného… jen to ohniště. S každým prasknutím vystoupne žíla na mém spánku. Začínám z toho poci»ovat mravenčení za ušima. To už mi ovšem víčka zase padají dolů... nesmím spát, ale nejdou udržet. Pozvolna se nořím do bezedné tůně, která mne přijímá s velikou něžností. Moriona už přestalo bavit postávání opodál. Říká se, že v některých případech lze dosáhnout splynutí zvířete a člověka. Vznik neoblomného přátelství, které poci»ují obě strany, ač toho moc společného nemají. Jedno přísloví praví: „Kdo vyrůstá s vlkama, naučí se kousat.“ Moriona jsem dostal jako hříbě, dárek od otce. Vždy, když hřebečkovi bylo zle, tak jsem přespával ve stájích. Jen vzpomenout oné probdělé noci, když dostal koliku a museli jsme spolu celu noc, až do rána, chodit po nádvoří. A nutno podotknout, že zajíždění, v jeho třech letech, jsem také prováděl já - je to přeci můj kůň. Těžko říci. Možná se mu nelíbilo, že nemůže nic dělat a nebo měl jen strach z okolí... Důležité je, že přišel až k Beathě a lehnul si. Snažil se opatrně, aby do nikoho nevrazil. Prostě, švihnul sebou neohrabaně na zem, těsně vedle dívky a zlehka se k ní přitisknul. Opřel se jí do zad – nijak tvrdě, naopak, dal možnost, aby se mohla opřít ona.

Beatha - 06. srpna 2006 23:47

soukromá zpráva od Beatha pro Podívám se na muže, který mi podává kousek sušeného masa. Ten se zavrtěním hlavy odmítnu. "Děkuji, jablka mi budou stačit." Odpovím tiše na druhou nabídku. Je však na mě vidět, že mám stále víc starosti o muže než o to, co bych měla jíst. Dost už bylo smrti, dost už bylo utrpení. Viděla jsem obojího tolik a nemohla nic udělat, ale teď je to jiné. Teď mám alespoň šanci. Sherll otevře oči a podívá se na mně, v jeho pohledu vydím nepochopení a zmatek. To není v podobné situaci nic neobvyklého. Když ke mně přijde jeho kůň, nevidím ani na tom nic podivného. Vzhlédnu k němu svýma šedomodrýma očima. "Máš strach o pána, viď. Ale neboj, bude zase v pořádku..." Promluvím ke koni konejšivým hlasem. Přes všechno mám v sobě dost síly, abych dokázala ke zvířeti mluvit laskavě. Docela vděčně se o koně opřu zády a dál držím Sherlla. V tuhle chvíli nemohu nic moc víc dělat, takže se obrátím k muži, který nám pomáhá. "Děkuji ti, pane, za tvou pomoc. Jsem Beatha." Představím se, svoje jméno doprovodím úklonou hlavy, která je v i mojí situaci ladnou a půvabnou, hrdnou.

Beatha - 06. srpna 2006 23:47

soukromá zpráva od Beatha pro Podívám se na muže, který mi podává kousek sušeného masa. Ten se zavrtěním hlavy odmítnu. "Děkuji, jablka mi budou stačit." Odpovím tiše na druhou nabídku. Je však na mě vidět, že mám stále víc starosti o muže než o to, co bych měla jíst. Dost už bylo smrti, dost už bylo utrpení. Viděla jsem obojího tolik a nemohla nic udělat, ale teď je to jiné. Teď mám alespoň šanci. Sherll otevře oči a podívá se na mně, v jeho pohledu vydím nepochopení a zmatek. To není v podobné situaci nic neobvyklého. Když ke mně přijde jeho kůň, nevidím ani na tom nic podivného. Vzhlédnu k němu svýma šedomodrýma očima. "Máš strach o pána, viď. Ale neboj, bude zase v pořádku..." Promluvím ke koni konejšivým hlasem. Přes všechno mám v sobě dost síly, abych dokázala ke zvířeti mluvit laskavě. Docela vděčně se o koně opřu zády a dál držím Sherlla. V tuhle chvíli nemohu nic moc víc dělat, takže se obrátím k muži, který nám pomáhá. "Děkuji ti, pane, za tvou pomoc. Jsem Beatha." Představím se, svoje jméno doprovodím úklonou hlavy, která je v i mojí situaci ladnou a půvabnou, hrdnou.

Vypravěčka - 07. srpna 2006 17:39

u řeky Goran jen něco tiše hlesnul, sebral si lovecké náčiní a vydal se do lesa na lov... získat něco k jídlu. Rowanna sedí na zemi, s ošetřenýma popáleninama v obličeji. V ranách jí ještě cuká a zachvacuje jí celková horkost. Faranume ošetřil i Mariannu, která u sebe svírá kňourajícího Robina. Nastvá otázka, co teď dál? Obě dívky jednoznačně potřebují pomoc felšara. Pořádné ošetření a klid na lůžku, aby se poranění vyhojily. O budoucích jizvách je zbytečné mluvit - budou. Ani jedna z nich nemá dost sil, aby se mohla zcela postarat sama o sebe a vydat se svou cestou. Zaslechly jste hlasy a praskání větviček, jak někdo přichází proti proudu řeky, směrem od vodopádu. Tímto směrem odešel han Kar Sem. Možná se vrací on, ale kdo pak jsou ti další lidé? Slyšíte hlasy několika osob. Jednaznačně se blíží k vám.

Sherll z Númeronu - 07. srpna 2006 22:29

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro Má mysl se znova uzavřela do sebe. . . Kolébám se v ní monotónně jako v bezedné tůni, vnášeje se někde mezi dnem a klidnou hladinou, mezi lehce se vlnícími pruhy chaluh. A každá z těch rostlin, jako by značila jednu mou vzpomínku. Všechny mají něco společného - chtěl jsem na ně zapomenout. "Je to moje věc a tobě do toho nic není, bratříčku. Vezmi si své rady a tluč si je do hlavy komu chceš!" "Chci ti jen pomoct! Domluvil jsem s otcem, že ti připadne Zátoka mečounů. Chci ti jen něco poradit." "Ha... to jsem si mohl myslet! Vykopnete mne na to nejhorší místo v zemi, vždy» tam nic není..." "Alexi, Zátoka mečounů je nejkrásnější místo v Númeronu. Je to u moře, je tam rozestavěno přístavní město, naše rodina tam má letní sídlo a dostal jsem zprávy od učenců z univerzity, že je tam i úrodná půda... Ale,... pokud chceš, tak řeknu otci a já ti přenechám Zabrev. Nebudeme se handrkovat kvůli hloupostem." "Ten Zabrev beru! A chci ještě víc..." "Nerozumím ti?!" "Jen se nedělej Sherlle... moc dobře víš co chci. Já chci trůn! Vzdej se trůnu!" "Ty si se zbláznil! Víš co po mě chceš? ...Ne, ne... to nepřipadá v úvahu. To je, jako by si ne bránu hradu přibil pergamen, že nabízíš trůn. Na tomhle se podílet nebudu!" "Klid, bratře... nalej si ještě vínko a hlavně se uklidni. Co? Gito, vypadni! Nic nechceme! Zmiz už!... Sebranka." "Alexi, ty to vůbec nechápeš..." "Chápu to dobře... učili mne stejně jako tebe. Není na tom nic složitého. Nejprve to řekneš otci, potom to dáš písemně... proneseš to před biskupem a nakonec to oznámíš lidu. Pochopí to!" "Nikdy! Budu dělat, že jsem ty tvá slova vůbec neslyšel. Zítra si o tom pohovoříme... asi si toho dost vypil!" "Stůj. Nikam nechoď!" "Dej tu ruku pryč!" "Sherlle, Sherle..."

han Kar Sem - 08. srpna 2006 16:19

A už přicházím a se mnou další tři lidé. Dva statní vesničané a stařičký muž jdou trochu za mnou. Nyní, když vás už vidím, přidal jsem do kroku a pokynul i těm za mnou. U všech ďasů, co se to tu dělo? Je to tu jako po nějaké bitce... Nejsem starý senilní dědek a tak mi dojde, že ty dvě fůrie se do sebe pustily. U všech rohatých, co se to tu dělo? Vy jste se asi všichni zbláznili... Ten les okolo je snad nějaký prokletý, že se všichni bijí?

Rowanna - 08. srpna 2006 18:26

Komunikační kolize....zahuhlám ke Kar Semovi nerudně přes látku na svém obličeji a cukající puchýře ve tváři. Zůstávám téměř nehybně sedět na zemi s hlavou lehce zakloněnou, aby mi látka nesklouzla. Koho nám to vedeš, doufám že dobrýho felčara? Zabručím ještě a jemně se prsty pravé ruky dotknu jednoho puchýře přes plátno. Pomalu jsem vychládla a uklidnila se. Nemám nejmenší chu» se znovu hádat nebo prát, i když pro důvod bych nemusela chodit daleko. Přesto se už stalo co se stalo a novou bitkou si už nepomůžu... Naslouchám krokům a hlasům těch nových osob a přemýšlím, koho a proč Kar Sem dotáhl až sem...celou dobu se snažíme pohybovat nenápadně nebo alespoň tiše a když už se nám to vymklo z rukou, on ještě přivede cizí lidi...

Marianna Adhwain - 08. srpna 2006 19:07

Ještě několikrát si ulevím tichými projevy bolesti, protože na ni nejsem zrovna dvakrát zvyklá. Ten muž se rozhodl mlčet, ačkoli je docela podstatná otázka, proč se tu najednou objevil a proč se nás jal ošetřovat. Už se nesnažím vstát a vylézt na Drákula, protože poslední špetky sil jsem vyčerpala na první pokus, který byl překažen. Dál chovám Robina a snažím se nemyslet na to, co se mi děje na obličeji. "Uvolnění napětí," pokrčím rameny odevzdaně po Rowannině vysvětlení. Snažím se zahlédnout, koho to han přivedl. Osel mi chvíli stojí ve výhledu, ale za chvíli se dostanou do mého zorného pole. Musíme tady všichni vypadat... zajímavě. Skloním pohled k dítěti. Z mých slov těžko bude mít rozum, ale třeba ho můj hlas uklidní. "Vidíš, Robine, ani magie není všemocná, protože maminka stejně bude vypadat jak nájemnej zabiják, co prošel skrz nože. Takže až ti budu vyprávět nějakou pohádku... nevěř tomu. Stejně je polovina adeptek jak z kurníku," pronesu svoje moudra polohlasem. Asi začínám trpět samomluvou. Ale svoje myšlenky nemám momentálně komu sdělit, protože ani jeden z nich není zrovna někdo, kdo by se se mnou chtěl vybavovat.

han Kar Sem - 08. srpna 2006 20:29

"KOukám že vaše jazyky jsou ostré jako nože a ohnivé jako plameny." Podotknu směrem k "dámám" a pak se otočím na starého muže a dva pomocníky. No přátelé, tak o tomto jsem mluvil. Pane ranhojiči, mohl byste se nyní jen rychle podívat na ta nejhorší zranění? Ostatní můžeme řešit ve vsi. Samozřejmě se vám odplatíme. Dobré srdce je krásná věc, ale odměna podepře dobré rozhodnutí. Otočím se ke všem, kdo tu jsou. Tak, kdo potřebuje ošetřit hned a kdo počká do vsi?

Vypravěčka - 09. srpna 2006 15:45
	technická Nebo» je polovina jeskyně ve značně tristním stavu, rozhodla jsem se pro časový posun, abyste se dali trochu dohromady a mohli víc hrát. Proto teď na okamžik přejímám vaše postavy. Prosím reagujte na výše popsanou situaci...

Vypravěčka - 09. srpna 2006 16:16

Felčar se podíval na obě zraněné ženy a i na Basatha, který je v podobně špatném stavu. Jednoznačně rozhodl, že všichni musí být přeneseni do vesnice a potřebují pořádnou péči. S pomocí vesničanů, Faranumeho i hana byli přeneseni do vesnice. Ve vesnici je uložili v krčmě, jsou tam tři volné pokoje. Kar Sem a Basath se museli spokojit s malým pokojem v podkroví, kde jsou dvě slušné postele. Felčar Basathovi ošetřil všechny pohmožděniny a nakázal mu klid na lůžku. Marianna a Rowanna byly uloženy do většího pokoje se třemi lůžky, poslední postel zůstala volná. Marianna akorát musela nakrmit Robina, který byl už vyhládlý. Hostinská jí k tomu účelu přinesla čerstvé dobré mléko od krávy. Robin pak potřeboval přebalit, ale na to už čarodějka neměla sílu, postarala se o to hodná krčmářova žena. Sama vychovala čtyři děti. Robina pak uložila do Marianniny náruče. Na obě ženy se přišel podívat felčar, převázal rány Rowanny a ošetřil je hojivou mastí. Marinanně musel řezná poranění sešít. Pak je zavázal a oběma dívkám dal cosi proti bolesti. Odvar z bylin, který je přiměl vypít. Faranume byl ubytován ve třetím pokoji, který je určený pro lepší hosty. Je zde jedna pořádná postel a druhá prostá pro sluhu nebo panoše. O tom, že bude Faranume bydlet tady, nechtěl krčmář vůbec diskutovat. Faranume vypadá jako rytíř... Goran se rozhodl zůstat v lese, vzal si svoje věci a utábořil se kdesi v divočině hnaný touhou zjistit, co se ve zdejších lesích odehrává. Pronásledovaný touhou dostat vlky, kteří se tady potulují. Všem vám přijde odpočinek po zbytek dnešního dne vhod. Probudíte se až další den ráno...

Vypravěčka - 09. srpna 2006 17:03

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Marcus rozdělal oheň. Sherll je v hlubokém bezvědomí, které se možná pomalu mění na těžký spánek. Dech se mu srovnal, ale občas se zrychluje a on sebou škubne, jak by ho trápily zlé sny. Ale neprobírá se. Ze sánku zas upadá zpět do nevědomí. Musí si odpočinout. Beatha zůstává u něj, Sherllův kůň je za jejími zády, takže se o něj opírá a je i v relativním teple. Chtělo by to zbytek dne a přes noc zůstat na jednom místě. Marcus přinesl ještě více dřeva. Dívka od muže vstala jen, aby se postarala o jeho i svého koně. Hnědák reaguje na její hlas vstřícně. Betaha se svlékla z okrých černých šatů a zůstala jen zabalená v plášti. Její šaty i kalhoty Sherlla uschly do večera u ohně. Dívka moc nemluví, je unavená a většinu času je u Sherlla. Když byly její šaty suché, zase se oblékla. Noc bude chladná, z lesa se ozývá vlčí vytí, šelmy se svolávají. Jejich volání zní celkem blízko. Ale za celou dobu se nic zlého nestalo. Beatha se uložila u ohně pod deku k Sherllovi. Leží těsně u něj, aby ho zahřívala. Také aby mohla Marcusovi vrátit jeho pláš» a i on tu mohl přenocovat. Pak přišlo ráno... Ráno je studené. Všude se válí cáry bílé mlhy a teplota klesla velmi nízko. Podzim je sychravý a noci už bývají krušné. Rána vlhká, zebavá a studená. Oheň vyhasnul.

Vypravěčka - 09. srpna 2006 17:03

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Marcus rozdělal oheň. Sherll je v hlubokém bezvědomí, které se možná pomalu mění na těžký spánek. Dech se mu srovnal, ale občas se zrychluje a on sebou škubne, jak by ho trápily zlé sny. Ale neprobírá se. Ze sánku zas upadá zpět do nevědomí. Musí si odpočinout. Beatha zůstává u něj, Sherllův kůň je za jejími zády, takže se o něj opírá a je i v relativním teple. Chtělo by to zbytek dne a přes noc zůstat na jednom místě. Marcus přinesl ještě více dřeva. Dívka od muže vstala jen, aby se postarala o jeho i svého koně. Hnědák reaguje na její hlas vstřícně. Betaha se svlékla z okrých černých šatů a zůstala jen zabalená v plášti. Její šaty i kalhoty Sherlla uschly do večera u ohně. Dívka moc nemluví, je unavená a většinu času je u Sherlla. Když byly její šaty suché, zase se oblékla. Noc bude chladná, z lesa se ozývá vlčí vytí, šelmy se svolávají. Jejich volání zní celkem blízko. Ale za celou dobu se nic zlého nestalo. Beatha se uložila u ohně pod deku k Sherllovi. Leží těsně u něj, aby ho zahřívala. Také aby mohla Marcusovi vrátit jeho pláš» a i on tu mohl přenocovat. Pak přišlo ráno... Ráno je studené. Všude se válí cáry bílé mlhy a teplota klesla velmi nízko. Podzim je sychravý a noci už bývají krušné. Rána vlhká, zebavá a studená. Oheň vyhasnul.

Vypravěčka - 09. srpna 2006 17:03

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Marcus rozdělal oheň. Sherll je v hlubokém bezvědomí, které se možná pomalu mění na těžký spánek. Dech se mu srovnal, ale občas se zrychluje a on sebou škubne, jak by ho trápily zlé sny. Ale neprobírá se. Ze sánku zas upadá zpět do nevědomí. Musí si odpočinout. Beatha zůstává u něj, Sherllův kůň je za jejími zády, takže se o něj opírá a je i v relativním teple. Chtělo by to zbytek dne a přes noc zůstat na jednom místě. Marcus přinesl ještě více dřeva. Dívka od muže vstala jen, aby se postarala o jeho i svého koně. Hnědák reaguje na její hlas vstřícně. Betaha se svlékla z okrých černých šatů a zůstala jen zabalená v plášti. Její šaty i kalhoty Sherlla uschly do večera u ohně. Dívka moc nemluví, je unavená a většinu času je u Sherlla. Když byly její šaty suché, zase se oblékla. Noc bude chladná, z lesa se ozývá vlčí vytí, šelmy se svolávají. Jejich volání zní celkem blízko. Ale za celou dobu se nic zlého nestalo. Beatha se uložila u ohně pod deku k Sherllovi. Leží těsně u něj, aby ho zahřívala. Také aby mohla Marcusovi vrátit jeho pláš» a i on tu mohl přenocovat. Pak přišlo ráno... Ráno je studené. Všude se válí cáry bílé mlhy a teplota klesla velmi nízko. Podzim je sychravý a noci už bývají krušné. Rána vlhká, zebavá a studená. Oheň vyhasnul.

Uchiha Naibun - 10. srpna 2006 19:05

Probudí mne šedivá obloha svítání. Nadzvednu se na posteli a syknu a ruku si dám k převázanému boku. "Ten oštěp mi byl dlužný." Proběhne mi hlavou a rukou se opatrně dotknu zranění. Kouknu na mírně prosáklé šití a zavrtím hlavou. SPustím nohy z postele a natáhnu se pro věci, které mám pohozené na posteli pro pacholka. Opatrně se začnu oblékat do oblečení, pak přejdu k umyvadlu s džbánem vody. Naleji ji a opláchnu si obličej. Pak teprve pokračuji s oblékáním. Když dojde na mojí kroužkovku, tak jí prohlédnu na místě, kde jí prorazilo kopí. "To vydrží." Pak s dalším zasyknutím na sebe obléknu i kroužkovou. Připnu opasek s mečem k boku a vezmu pláš». Se zamračeným pohledem projedu znovu pokoj a pak ho teprve opustím. Sejdu po schodech do hospody a šikuju si to pomalu k pultu.

Vypravěčka - 12. srpna 2006 10:20

Probusili jste se do chladného podzimního rána. Kdesi ve vesnici kokrhá kohout a rozštěkali se psi. Na návsi je sllyšet hlasy lidí, vesničané vstávají brzy, aby podojily dobytek, uklidili v chlévě a vyhnali ovce na pastvu dokud je poslední podzimní tráva. Tady v horách padne sníh rychle a zima je tuhá. Venku je syrovo a všude se válí cáry mlhy. Zamračené nebe jen občas protrhnou sluneční paprsky, slunce však již svítí stejně jen slabě a nehřeje. Léto je pryč, listy začínají žloutnout. Jen v krčmě je ještě klid. Hostinská je na dvoře, kde s obvyklým "na pipipi..." dává slepicím a kuřatům. Na ošatku sezbírala vejce a podojila kravku. Krčmář utírá v šenku stoly a rovná nábytek. Pacholka poslal, aby pánům obstaral koně, nanosil dřevo a zatopil v kamnech. Sám se chystal zamířit do sklepa, aby zkontoloval zásoby, když dolů do krčmy sešel Farnume. Nájemné pokoje jsou v prvním patře nad šenkem. Zastrčil si utěrku za zástěru a uctivě se uklonil. "Brý ráno, pane. Co tak brzo?" Zeptal se slušně, spíš ze zvyku. Hosté většinou vstávají až později. Hlasy z návsi zesílily. Dupot koní a jejich ržání, ostrý hlas udílející rozkazy vojákům. Vojáci... to v téhle zemi není nikdy dobrý znamení. Podle rozruchu, který se stupňuje se venku něco děje. Marianna s Rowannou mají okno pokoje na náves, takže je útržky křiku a rozkazů probudily.

Marianna Adhwain - 12. srpna 2006 17:12

Bez protestů jsem se nechala dopravit do vesnice a dokonce jsem ani nepípla slůvko odporu, když jsem zjistila, že mám spát se svou sokyní v jedné místnosti. Můžu být vůbec ráda, že nemusím nocovat venku nebo na seně, kde včera v noci nebylo až tak teplo, jak bude dnes v posteli. Ještě se hostinská postarala o nepříjemné nadělení v plenkách, což bylo úžasné. Když mi ho dávala do náruče, už jsem klimbala. Zavrtím se na posteli, protože do končícího snu se míchají rozkazy vojáků. Na chvíli mě to zmate, když otevřu oči a se syknutím se zašklebím do ostrého světla. Obloha je zamračená, ale i tak mě to bodá do očí. Opatrně nahmatám sestehovanou jizvu, jako bych čekala, že to je zlý sen z noci. Jenže venku se děje něco zajímavého. Vyskočím - no dobrá, pomalu se zvednu - z postele, kde nechám Robina ve vyhřáté peřině. Snad ještě bude spát, než ze sebe sundám zašpiněné šaty, které si toho včera opravdu zažily víc, než by si zasloužily. Moje druhé má Beatha, tak mi zbývá už jenom poslední oblečení. Stejně, v téhle zemi bude nejpraktičtější. A když začíná být zima, co bych tu lítala v šatech. Ještě bych se nachladila. Vida, že Rowanna taky ještě spí, se rychle přehrabuju v nadité brašně, odkud úspěšně vytáhnu tmavé kalhoty a kabátec, košile je světlá. Oblečení sice nese známky cestování v zavazadlech, ale co nadělám. Zadek mi neumrzne. Ještě když se soukám do kabátce do půli stehen, popháněna zvědavostí se vrhnu k oknu, abych se podívala, co se tam děje. Já nic neprovedla, tak moc strach nemám, ale čerti vědí, co by si byli schopni vymyslet, aby ostatním znepříjemnili život. Přitom zápasím s hřebenem a svou vlnitou rusou hřívou. Jeden pramen mi ufikla, ale to doroste. Vlasy mám husté, ztratí se to. Co tu chtějí, že tu po ránu vyřvávají? Že by vybírání daní? Nebo snad jdou pro nějakýho zločince, co se tu schoval?

Uchiha Naibun - 12. srpna 2006 18:42
	"Mám na spěch." Pravím neutrálním hlasem a zalovím ve váčku. "Myslíte, že to bude stačit?" Zeptám se a položím na stůl pár mincí různých barev. Přehodím přez sebe pláš» a pomalu ho upravuji a přistoupím k oknu. "Mohu poprosit o přípravu mého koně?" Zeptám se stále neutrálním hlasem, jakoby jsem byl zvyklí dávat častěji rozkazy.

han Kar Sem - 14. srpna 2006 06:22

Vstanu, rychle se ustrojím a podívám se z okna. Co by tu asi tak mohli vojáci jiného chtít než tu, která jim unikla? Nebo ty, kdo zabili jejich druhy. V srdci se mi usadí velice nepříjemný pocit a ruka mi mimovolně sjede na jílec meče. Vstávej zloději. Možná máme společnost. Nemám tohoto chlapa rád, ale nechat ho spát, nevarovat ... to nejsem schopen udělat. SLYŠÍŠ?! Tak se sakra vzbuď! Zvednu hlas, protože zraněný né a né otevřít oči. Doufám, že tu nejsou kvůli nám. Ale myslím, že to je lichá naděje...

Rowanna - 14. srpna 2006 15:51

Ani nevím, co jsem měla za sen a vlastně na tom ani nezáleží. Jakmile se mi do myšlenek a snů zamotají hlasy a rozkazy vojáků pod okny, všechno ostatní se rozplyne jako nechtěná minulost. Hlasy z venčí jsou ale příliš skutečné, než aby se jen tak rozplynuly a na náladě mi rozhodně nepřidaly. Marianna, kterou uložili na stejný pokoj, už taky šramotí a šustí kde čím. Neochotně pootevřu jedno oko, abych zjistila, že se už oblékla a teď okouní u okna. Zvednu se na loktech a zamžourám do světla, které sem proniká zvenčí. Tak, aby to Marianna neviděla, si prohrřábnu spěšně vlasy a s myšlenkou na nutnou úpravu se i já začnu hrabat z lůžka. Obléknu se jako vždycky a i když se cestování na mém oděvu již podepsalo, udělám vše proto, abych vypadala co možná nejlépe, tedy v rámci možností, a abych dostála svým odívacím rituálům. Když si zašněruju těsný živůtek a přehodím si přes ramena kožešinu, natáhnu si holínky a s krátkým zadusáním, kterým docílím, aby mi boty dobře sedly, se přesunu k čarodějce. Co se to tam děje? Zamumlám dílem k sobě a tak trochu i k ní, jako bych snad přiznávala, že by mohla vědět víc než já. Zamračím se na vojáky za oknem a nakrčím nos. Ani za mák se mi to nelíbí...

Basath - 17. srpna 2006 19:47

V jeskyni byla tma a vlhký chlad, který se nenasytně zažíral pod kůži. Pod nohama křupal jemný písek a drobné kamínky. Stezka byla vyšlapaná snad miliony kroků těch, kteří tudy šli přede mnou. Oči si už pomalu zvykly na absolutní tmu kolem. Plamen pochodně mne opustil před několika... se světlem jsem ztratil i pojem o čase. Vím jen, že jsem stačil sejít po mírném svahu dolů, kde jsem ve smolné černi cítil propast. Propast ty byla , dýchala, žila životem věčné noci a táhla mě k sobě. Ucítil jsem řezavý dotek. Propaloval se skrz oblečení a ulpíval mi na kůži, obepínal ruce a stahoval nohy aby mi zabránil v útěku. Ocelové vlákno pavučiny mě uvěznilo v pevném objetí a chystalo svému tvůrci dlouho očekávanou hostinu. " Nech mě jít, bestie... Nech mě na pokoji! " Křičel jsem pološílený strachy. Na zádech mě studilo oblečení, celé mokré a studené potem. Něco ve tmě se ke mě přibližovalo. Věděl jsem, že už je blízko, stačilo by jen natáhnou ruku a dotknu se své Nemesis. Promlouvá ke mě podivnou huhlavou nesrozumitelnou řečí. Již rozeznávám obrysy. " Sbohem, vše, co měl jsem rád... " , loučím se v duchu. Mučivě pomalu se přibližuje, ten nestvůrný hlas mi zaznívá v uších stále hlasitěji a já s hrůzou začínám rozumět jeho slovům. Říká mi... " ... se sakra vzbuď! " Otevřu oči a hledím do tváře Kar Sema. Ještě celý rozklepaný z noční můry, vlasy mám zmáčené potem, stejně jako košili, ve které jsem pravděpodobně vyčerpáním usnul potom, co mi felčar dost nešetrně napravil zhmožděné zápěstí a ostatní zranění, které mi vynesl nepříliš povedený kousek s ukradeným koněm. Rychle pohledem zkontroluji své ruce a nohy a ze srdce mi spadne těžký kámen. Pavučiny zmizely a na jejich místě zůstaly jen prachobyčejné obvazy. " Proč tak řveš? Hoří snad? Nebo se mi tím úžasným probuzením mstíš za ten nevinný žertík? ", obrátím se na Kar Sema rozmrzele ale stále ještě se stínem strachu v očích. Rozhlížím se po pokoji, proč že mě to vlastně vzbudil. Plameny nikde, vzduch je čistý, ani stopa po kouři a tak pokračuji ve spílání: " To mě příště raděj radši zase zmla», jestli ti to dělá dobře, jenom mě nech, starče, prosím tě, aspoň se trochu prospat... "

Vypravěčka - 18. srpna 2006 11:03

Na návsi vidíte srocení lidí. Vesničané se přišli podívat na to, co se děje... ale spíše než zájem, je na nich vidět strach. Ustrašeně se choulí sami do sebe a uhýbají před vojáky na koních, kteří projíždějí po návsi. Jeden z vojáku s viditelným potěšením popohnal koně a najel do hloučku žen a dívek. Div, že stačily uskočit. Jedna z nich spadla na zem, voják ve stejné uniformě jako ti včera, pobídnul koně a donutil zvíře skočit přes ležící ženu. Ta se třese hrůznou a pláčem. Nikdo z mužů se jí nedovolí zastat. Všichni vědí, jak by takový skončil. Na šibenici, nebo uvláčený za koňmi vojáků. Prostý člověk se tady práv nedovolá. Jejich velitel se jen směje. Pak jste si všimli, že za jedním koněm je přivázaný nějaký zajatec. Ruce má svázané před tělem a připoutané k provazu, musel běžet za koněm. Je špinavý a sotva se drží na nohou, vojáci ho pro pobavení nejspíš vláčeli loukou. Mariannš se přesto zdá být povědomý... muž vypadá jako ten lovec, kterého zahlédla na druhém břehu a hovořila s ním. On se pak na něčem domlouval se Sherllem. Sherlla ani Beathu nikdo z vás od včerejšího dne neviděl.

han Kar Sem - 18. srpna 2006 12:22

Venku máme společnost a myslím, že to nebude jen společenská návštěva. Spakuj se připrav se na případný útěk. Ani se na Basatha nepodívám a sleduji dění z okna. No tak to snad NE! Procedím skrz zuby s rostoucím hněvem. Ruka sjede k meči a pevně sevře jílec. Kdo bez důvodu stíhá lid, kdo bez varování vráží dýku, kdo patou drtí dítě, kdo sám si bere ženu, pro toho smrt je slabým trestem. Rázným krokem vyrazím ke dveřím, ale u nich se zarazím. Proti deseti? A kdo ví, kolik jich je někde za rohem... Chvíli váhám. Pak od pasu vytáhnu meč a zabalím se do pláště tak, aby má zbraň nebyla vidět. Trochu se schrbím a vyjdu ze dveří pokoje a pak i ze dveří hostince. Nehrnu se nikam dopředu, či kamkoli,kde bych byl nápadný ...

Vypravěčka - 18. srpna 2006 12:36

krčma Hostinský se uklonil a shrábnul mice ze stolu. "Poníženě děkuju, pane." Ohledně přichystání koně jen přikývnul. "Na dvoře najdou pacholka, rád jich obslouží." Ve dveřích se objevila krčmářka nesoucí ošatku se sesbíranými vejci. "Tak časně chcete odejít, pane? Ani neposnídáte?" Když vidí, že se Faranume chystá na cestu, tak se nabídla. "Tak já vám alespoň připravím chleba a sýr na cestu." Z veku se ozývá ržání koně, vyděšený křik ženy a hrubý mužský smích. Krčmářka sebou jen trhla a podívala se po muži, jakoby se chtěla ujistit, že se nikam nechystá. Když viděla Kara, jak schází po schodech a míří ke dveřím, tak ho zastavila. "Teď není dobré nikam chodit, starý muži. Raději se posaď, udělám ti ke snídani vajíčka."

han Kar Sem - 18. srpna 2006 13:30

V očích mi blískne hněv. Dnes mi už podruhé někdo připoměl, že když jsem odcházel byl jsem plný síly a nyní se vracím a na hlavě mám šediny. Nesnáším taková oslovení. Je to jako by mi říkali nemohoucí staříku! No, ale chtěl jsem tak vypadat. Zjevně se to podařilo. Chvíli stojím, ale pak nechám ruku sklouznout z kliky a otočím se. To je normální? To se tu děje často? Můj hlas je tichý a nevýrazný. Když jsem tedy starý muž, budu se ještě chvíli jevit jako budiž k ničemu.

Marianna Adhwain - 18. srpna 2006 14:03

Podvědomě od Rowanny o krok ustoupím, ale dál koukám z okna. V jednu chvíli se hřeben zastaví v mé hřívě a já stisknu zuby a už zase vypadám jako zrzavá zmije, která včera v lese udělala pozdvižení. Takové chování je odporné, jenže co by jeden zmohl proti přesile? Kor žena s dítětem. Zamračím se na ně. Už ani nevím, jestli se mi představoval ten na druhé straně řeky, ale rozhodně nedopadl nejlíp. Kdo ví, třeba si o po právu zasloužil. Ale ti ostatní, ti vesničani... Nespokojeně si pro sebe něco zahučím, načež se přidá i můj žaludek. Raději od okna odstoupím, protože čím déle tam stojím, tím mám větší chu» z nich udělat řvoucí živé pochodně. Brašnu si hodím přes rameno a Robina vezmu opatrně do náruče, aby se neprobudil, kdyby ještě spal. Určitě bude mít taky hlad jako já. Dole v krčmě nepřesvědčivě zamumlám něco jako "dobré ráno", ale všichni asi ví, že až tak dobré není. I han se tváří, jako že na někoho za chvíli vlítne. Buď ho někdo urazil, nebo taky viděl ty vojáky. Usadím se někam ke stolu, ale zatím se k ničemu nemám. Spíš špicluju uši, co se venku děje.

Vypravěčka - 19. srpna 2006 15:54

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Ráno ses probral zimou a možná i bolestí, která se ozývá v hrudníku při každém nádechu. Ležíš svlečený zabalený v dece, vedle tebe, nebo spíše u tebe leží Beatha pod dekou. Dívka ještě spí. Objímá tě a drží u sebe. Tvůj kůň leží u dívky z druhé strany, hlavu má položenou na jejím boku. Dívá se na tebe. Když viděl, že ses probudil, jen zvedl hlavu, ale nezařehtal... snad nechce dívku probudit. Tvoje kahoty a boty jsou kousek opodál u vyhaslého ohniště. Beatha je oblečená ve svých šatech. Bolí tě žebra, máš je naražená a jedno i zlomené, ale vše je pečlivě ošetřeno. Kousek stranou je ještě třetí kůň, a když jsi zvedl hlavu spatřil jsi i cizího muže na druhé straně ohniště. Ten si sbalil své věci, nasedl na osedlaného koně... a odjel do lesa. Tebe i Beathu ponechal svému osudu. Dívka ještě spí... cítíš přes látku jejích šatů teplo jejího těla.

Basath - 22. srpna 2006 23:36

Všechno ve mě křičelo po dalších pár hodinkách spánku. Zkusil jsem zavřít oči ale obvazy jako by se opět začaly lepit a měnit se na tlustá bílá vlákna pavučiny. Raději jsem oči znovu otevřel a pokusil se děsivé vzpomínky zatlačit do pozadí. " Na co tam koukáš? Zeptal jsem se ještě Kar Sema s prošedivělými vlasy tiše, když při pohledu z okna zavrčel a ruka mu sjela k meči. Snad mě neslyšel a rozčileně vyběhl z místnosti ven. Nedalo mi to a namáhavě jsem slezl z lůžka. Opřel jsem se o opěradlo židle a vykoukl ven, abych se na vlastní oči přesvědčil, co se děje. Někdo tu má zřejmě špatný den. Zhodnotil jsem situaci před domem a najednou jsem byl docela rád, že tu sedím hezky v suchu a nikdo mě nemlátí, jak ty chudáky sedláky venku. V břiše mi hlasitě zakručelo. Vzpomněl jsem si, že jsem naposledy jedl... včera.. snad předevčírem. Rozhlédl jsem se po světnici, co bych mohl použít jako oporu pro svoji zraněnou nohu " Elfové - záštita míru aneb jak přijít k úrazu snadno a rychle.... pche " a mohl pak sejít dolů do sálu a dostat něco k snídani.

Vypravěčka - 23. srpna 2006 15:02

Jak se pomalu scházíte dole v krčmě, hostinská se zrovna chystala odejít do kuchyně, aby vám udělala něco k snídani. když jeden z vojáků rozrazil dveře do krčmy, následován dalšíma dvěma. "Hej hospodo, pivo pro ochránce zákona." Zařval na celou krčmu a všichni tři se rozesmáli hrubými hlasy. Krčmář začal čepovat tři piva, tváří se u toho všelijak, ale neřekl nic. Venku se mezitím vojáci rozhodli pobavit. Ten v sedle koně, ke kterému je za ruce přivázaný muž, pobídl zvíře do běhu. Muž je nucen běžet za ním, padá už však únavou a vysílením, takže ho chvílema kůň spíše vláčí za sebou. Voják navedl koně na velký kruk kolem návsi. Vesničané se na celou proceduru musejí koukat. Nakonec se voják i další dost pobavil a zastavil. Muž klečí na kolenou v rozervaných zbytcích kalhoty, pod kterými jsou patrné odřeniny z too, jak byl vláčený. Obličej prný prachu. Jedna žena se při pohledu na zuboženého zajatce odhodlala a v džbánku mu přinesla trochu vody od studně. Když si jejího počínání všimnul voják, kopnul jí plnou silou z koně do prsou. Padla na záda. Dva z vojáků k ní přišli, neurvale ji chytili za ruce a zvedli. Přidal se k nim velitel, chytil plačící ženu za vlasy a zvednu jí hrubě hlavu. "A heleme se... napomáhání zločinci... Seberte jí! Vezmeme jí s sebou, až skončíme s tímhle zlodějem." Poručil velitel svým mužům. Ti se hned jali nebohou dívku spoutat.

Marianna Adhwain - 23. srpna 2006 15:26

Robin se mi jeví jako neuvěřitelně hodné dítě (až na slabé chvilky), protože co jsem četla nebo slyšela, myslela jsem si, že není větší tragédie, než počít děcko. Jenže on nějak podezřele dlouho chrupká, jenom se občas zamele. Tedy... spal by dál, kdyby dovnitř nevrazili uhulákaní vojáci. Jakmile voják vykřikne cosi o ochráncích zákona, jenom si odfrknu, protože k těm mají tihle vážně daleko. Robin na mě otevře kukadla, chvíli překvapeně kouká a nakonec se rozhodně, že by měl dát všem najevo, že se mu vůbec nelíbil vojákův hlas, který ho vytrhl ze spánku. A možná, že by taky chtěl snídat. Nejdřív je to jenom známé popotahování, ale siréna nebezpečně nabírá decibelů. Chování nepomáhá a já jsem si vědoma toho, jak se na mě musí všichni nejmíň na chvíli koukat. Slovní útok vojáků očekávám zcela jistě - jsou v utlačovatelské náladě, tak si jistě na ženskou se řvoucím děckem neodpustí pár nejapných poznámek. Opravdu, jenom Robin mi v tomhle případě zachrání život, protože kvůli němu se momentálně už nechci pouštět do dalších rvaček. Ta včera bohatě stačila. Jestli hostinská ještě neodešla, vyšlu k ní naprosto jednoznačý pohled, protože nemá smysl se ho snažit překřičet. Už včera duchaplně nakrmila uřvané skřítče, jistě pochopí, že mu potřebuju zacpat pusu. Opět jenom stisknu zuby a snažím se dívat všude jinde, jen ne na vojáky. To znamená na zkřivenou tvářičku Robina. Trochu netrpělivě začnu poklepávat jednou nohou a tvářím se, že tu nikdo kromě dítěte není.

Uchiha Naibun - 23. srpna 2006 21:50

Počínání vojáků pozoruji celkem kamenným pohledem. Je vidět, že jsem zvyklý vidět hodně. Jediné, co mne prozradí, že mám jiný názor jsou oči, které se lesknou zlostí. "Jsou jak psi. Jak zdivočelí nevychovaní psi. Pomyslím si a do očí se mi vkrade odlesk něčeho jiného než zlosti. Pominu, když vpadnou do hostince vojáci, ale to jak zacházejí s ženou, která projevila soucit s mužem obviněným ze zlodějiny, mne trochu více rozhodí. "To by stačilo!" Přikážu sám sobě. Přehodím mlčky přez ramena černý pláš» a vyjdu před hospodu. "Kod tomu velí?" Začnu přemýšlet a začnu v téhle smečce hledat něco, co se podobá veliteli. Pátrám pouze pohledem, ale je vidět, že mám ruku na meči.

Vypravěčka - 26. srpna 2006 10:15

Hostinská beze slova přikývla a odspěchala do kuchyně. Je to moudrá ženská, vyhcovala už několik dětí a ví, co a jak. Krčmář přinesl ke stolu, kde se vojáci usadili, tři dobře načepovaná piva. Ti si však piva nevšimli, obličej se jim zkřivil a oni se zahleděli na Mariannu, nebo spíš na Robina, který nepřestává křičet. Kupodivu spla klidně celou noc, ale teď je k neutišení. Voják se obrátil k čarodějce. "Hej ty, umlč si toho parchanta, nebo ti ho umlčím já!" Rozkřikl se na ní. Ostatní dva mu přizvukují.

Marianna Adhwain - 26. srpna 2006 17:15

Robin se rozhodl vyzkoušet výdrž našich bubínků a nervů, a jak je vidět, vojáci v tomhle nejsou moc vytrvalí. Chování a tišení nepomáhá, musíme holt počkat, až mi hostinská přinese mléko. "Opovaž se," zasyčím. Nejsem si jistá, jestli to skrz řev k vojákům dolehlo, ale i kdyby ne, je mi to jedno. Tvářím se tak, že jsem schopna dítě bránit i proti nim třem, kdyby mu chtěli ublížit. Samice bránící mláďata bývají nejnebezpečnější. A já podle všeho Robina přijala za svého velmi brzy. Všímejte si piva a neotravujte. Vy jste určitě taky byli fakani uřvaní.

Rowanna - 28. srpna 2006 20:51

Pomalu sejdu i já do hostince. Situace tu nevypadá zrovna dvakrát růžově, vojáci jsou hrubí a neurvalí. Jejich poznámky ohledně Robina mě zasáhnou. Sama nevím proč. Jednou jsem se ho vzdala a strčila jsem ho prvnímu, kdo mi vstoupil do cesty, ale najednou mám dojem, že takhle by se k němu neměl nikdo chovat. Mám potřebu jej bránit. Zamračím se na vojáky, kteří okřikli Mariannu a pomalu přejdu k jejímu stolu a okatě si k ní přisednu tak, aby bylo jasné, že není jedinná, kdo by dítě bránil. Nasaním odhodlaný výraz. Marianna mi sice stále leze na nervy, ale před agresivními vojáky se jí cítím být bližší než jindy. Kývnu na hostinského, aby mi přinesl snídani a usadím se tak, jako by se nic nedělo.

han Kar Sem - 03. října 2006 10:54

Stojím sice k vojákům zády a dívám se na hostinskou, ale vnímám každý pohyb těch znesvětitelů pojmu "ochránce zákona". Meč pod pláštěm začíná pálit do prstů až mě ruka svědí, už by se oba chtěli pustit do těch příšer v lidském převleku. Čekám jen na to, až se někdo z nich bude chtít pustit do Marianny, či Robina. Má nahrbenost se ještě trochu prohloubí a ač to vypadá, že starci strachy poklesly ramena, je to spíše napnutí luku před výstřelem. Pohled se rozostří, jak se zaměřím na jiné smysly a dovolím si říci, že přesně vím, kde kdo stojí.

Sherll z Númeronu - 03. října 2006 21:10

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro ... "Sherlle!" "Ano, otče?" "Chci ti dát jednu dobrou radu, synu. Za pouhou chvíli projdeme těmito dveřmi a ocitneme se v sále, který bude plný hadů. Nenech se od nich nikterak vyprovokovat. Jejich slova jsou většinou plná jedu, ale pokud se budeš držet ve vymezených diplomatických vodách, pak na tebe nebudou moci dosáhnout. Já stárnu!... Stárnu, hochu... nedá se nic dělat a tihle mrchožrouti v lidských tělech to cítí až moc dobře. Kde jsou ty časy, kdy jsem je svým mečem tisknul k zemi. Můj otec – tvůj děd, mi říkal přesně to samé, když mne vedl na první sněm urozených pánů." "Chápu..." "Ne, nechápeš. Já pochopil váhu těchto slov až po padesáti letech. Však je... taky je sám poznáš, hochu. Ale teď pojď! Nuže... mohu poprosit svého silného prvorozeného syna o doprovod a pomocnou ruku?" "Zajisté! Od toho jsem přeci tady..." "Pak tady vykročme do jámy lvové!" "Prosím povstaňte! Vzdejte hold našemu králi a všem jeho synům. Nech» jsou jejich životy co nejdéle š»astné a jejich mysl čístá, aby mohli náležitě spravovat tuto zem... Králi! ...a Princi?!" "Děkujeme, vzácní pánové... a pokud Vám to nebude vadit, tak jsem přivedl svého prvorozeného syna, jež je připraven nastoupit poté, co já zamířím k silnému plamenu našeho rodu. Považuji jeho přítomnost za důležitou. Prosím... posaďte se!" "Jistě, králi. Výborný nápad." "Neříkáte to moc přesvědčivě, barone Rottreme... takto vám král nebude věřit ani slovo. Říká se, že oči jsou zrcadlem do duše. Ctěný barone, zřejmě je to způsobeno těžkým časem, který na Vás dolehl. Vaše provincie se utápí v problémech a Vaši muži likvidují vše... heh, kromě těch problémů. Že je to tak? Jste zajisté vytížen, že? Barone?" "Jistě. Ty zrádná kryso!" "Omlouvám se Rottreme, ale nikdo z nás určitě vašemu tichému hlasu nerozuměl. Můžete to říci ještě jednou a nahlas?" "Říkal jsem, že se snažíme, Liberty. Dělám co je v našich silách." "Opravdu? Zdálo se mi, že jsem slyš..." „Dost už!... Radím Vám to jako zkušený muž a nařizuji jako král. Úkolem tohoto shromáždění je řešit vzniklé lapálie a ne se tady urážet." "Souhlasím, Pane... odložím tedy informace, které jsem získal díky výborné práci svých špehů a začnu s tím nejdůležitějším. Zjistili jsme totiž mnohem závažnější věci. Pokud se nepletu, tak Zabrev je ohrožen. Trpaslíci se bouří a požadují přizvání svých horských vládců ke sněmovnímu jednání. Chtějí se podílet na vládě. Chtějí, abychom uznávali jejich urozené... Nebo se snad platu, můj princi?" ... ... "Synu, probuď se!" ...

Sherll z Númeronu - 04. října 2006 14:07

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro Ta věta, jako by mne vytrhla ze spárů tíživé prázdnoty, ve které jsem se celou noc nacházel. S prudkou nesmlouvavostí protla hladinu vody a v poslední chvíli zachytila tonoucího, jež pomalu klesal ke dnu. Je to vlastně poprvé po dlouhé době, kdy mi v uších zazněl otcův příjemně honosný a přátelský hlas. Doposud jsem se vzpomínce na něho značně bránil. Bránil jsem se povětšinou ze strachu a výčitek. Nejprve pomalu otevřu jedno oko, abych zjistil, kde to vlastně jsem. Okamžitou odpovědí mi je prudké bodnutí světla, které však naštěstí vzápětí povolí. Ráno je sychravé, od země se zvedá mlha a ranní rosa je studená - to možná ona mne probudila. To však není důležité. Důležitější je, že si nemohu vzpomenout na některé věci z předešlého dne. Poslední na co si vzpomínám je souboj s vodní živelnou příšerou, který jsem ovšem prohrál. No a pak už je jen tma. Zakroužím očima a zůstanu civět na odjíždějícím muži. Vypadá jako zbojník, ale nic nám neudělal, pravděpodobně. Zdá se, že právě naopak. Vypadá to na pomoc z jeho strany. Pospojuji si téměř okamžitě souvislosti a vyvodím rychlý závěr; Vzhledem k tomu, že jsem výborně ošetřen, svlečen a opodál vidím vyhaslé ohniště... usuzuji... že mi Beatha a ten muž zachránili život. Je ale smutné, že mu nemohu poděkovat. Cítím nutkání zakřičet "děkuji", ale také cítím vedle sebe spící Beu. Zůstanu tedy mlčet a vyprovodím dobrodruha jen pohledem. Pak, když se mi ztratí z výhledu, pohlédnu na Moriona, mého přítele. Jeho počínání na mé tváři vymaluje úsměv. Lehkým zakroucením hlavy mu naznačím, že má být ticho, ale on to zřejmě dobře chápe. Cítím se dobře. Někdo odvedl výbornou práci. Je mi sice zima a hrudník mne bolí, ale jakmile se začnu hýbat, tak už bude dobře. Chce to ještě trochu klidu, ale žít se s tím určitě dá. Takovýchto úrazů jsem měl nespočet. "Teď musím přijít na to, jak se dostat k oblečení a neprobudit přitom spící dívku," zamyslím se.

Beatha - 11. října 2006 12:59

soukromá zpráva od Beatha pro Můj spánek začne být poněkud neklidný. Cuknu sebou a tiše zasténám. Zdá se mi, podle všeho, něco zlého. Snad snové vzpomínky na uplynulé události. Zanaříkám a z úst mi unikne slůvko "ne". Zavrtním hlavou a napnu se, jak bych se snažila něčemu, nebo někomu bránit. Můj dech se z klidného oddechování změní na přerývavý. Chvílemi hluboký a chvílemi povrchní a rychlý. Nakonec sebou znovu škubnu a vykřiknu. Zprudka otevřu oči, posadím se a ztěžka oddychuji. Ve tváři jsem sinalá. V prvbí chvíli si neuvědomím přítomnost, ale krátce se rohlédnu kolme sebe a myšlenky se zas vrátí do reality. Cizí muž je dávno pryč. Ani jsem mu nemohla poděkovat. Obrátím se k Sherllovi, abych zjistila, jak na tom rytíř po noci je. S překvapením si všimnu, že muž je již vzhůru. Jak jsem se prudce posadila, strhla jsem z něj z části deku. Zpět ho přikryji a při té příležitosti zkontroluji obvazy a fáče. "Dobré ráno. Jak se cítíš?" Usměji se na něj laskavě. Však kdesi pod úsměvem zůstala trocha rozecvění ze zlého snu a šedý smutek se mi vkradl do jindy modrých očí.

Sherll z Númeronu - 14. října 2006 16:30

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro Znejistím, když se Bea začne horečně vzpírat. Upnu k dívce své zelené oči, které se začínají nořit do bolestných vod. Vzhledem k těsnému kontaktu cítím dívčin každičký záchvěv, každičký vzdech nebo slovo. Při napnutí zatínám zuby, při škubání navíc přivírám oči. Rozhodně by mne ani nenapadlo, že ji mám od sebe odstrčit, nebo jen vzbudit. Její špatný sen, jež bezesporu na svých temných křídlech unáší její spánek, mi působí bolest, ale odolávám. Tělo je pevně zatnuté v jakési křeči - svaly jsou ztuhlé jako kámen a ruce za»até v pěst. Pak se má zachránkyně zprudka probere a posadí. Rychlým hmatem se pokusím zachytit deku, ale bez úspěchu. Přikrývka mi sjede k pasu. Mé lehce uslzené oči (od nedávného vypětí sil) teď sledují plavovlasou dívku se zájmem. To, že měla špatný sen lze poznat, vím co dokáží noční můry. "Co mohlo tak rozesmutnit?" Bez jediného slova si nechám zkontrolovat obvazy a znova přikrýt. Však nespouštím z Bei zrak. "I tobě dobré... a» už tě trápí cokoliv, tak já ti slibuji svou pomoc. Dalo by se říci, že jsem ti propadl životem," promluvím k ní. Snažím se držet svůj hlas pevný, aby bylo jasné, že to myslím smrtelně vážně. "Jinak, je mi výborně. Ještě pár hodin a budu zase pln síly, jako před soubojem s vodní bestií," usměji se.

Vypravěčka - 30. října 2006 15:23

Těžko říct. jestli vojáci zaslechli Marianninu poznámku. Ale rozhodně slyší Robinův křik který se v tuto chvíli nedá moc utišit. Dítě vždy sixce zmlkne, ale za okamžik se roznaříká a rozbrečí znovu. Jeden z vojáků u stolu se už skutečně naštval. Třísknul s nedopitým korbelem piva o stůl. Obrátil se k Marianně, předloktím si otřel pusu. "Ty zrzavá čubko, buď ten tvůj zkurvysyn okamžitě ztichne, nebo tě nechám z krčmy vyvést." Jeho společníci se hrubě zachechtali. Zjevně jim to připadá jako dobrý způsob humoru. V jejich pohledech je i něco víc než jen agresivita. Je z nich cítit, že pobavení s ženou by se rozhodně nebránili... spíše jen čekají na záminku.

Vypravěčka - 30. října 2006 15:28

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Najít mezi nimi jejich velitele nebyl žádný problém. Sedí na koni, má na sobě velitelskou uniformu s prýmkami na ramenou. Vydává rozkazy chlapům kolem sebe a hlasitě se zasmál tomu, co se stalo mladé ženě. Je to muž ve středních letech, který poslední dobou vuiditelně netrpí nouzí a hladem. Pod zbrojí mu začíná narůstat břicho. Rysy v obličeji zakrývají vousy hnědé barvy. Několik vojáků odešlo do krčmy, ale část jich zůstala venku a zdržují se po většinou kolem velitele.

Marianna Adhwain - 31. října 2006 19:17

Musím se kousnout do jazyka, abych vojákovi něco pěkně zostra neodpověděla. Sama nevím, jak jsem se do téhle podivné země, kde jsou samé konflikty a zlí lidé, dostala. Čert to spískal, abych se na jedné z křižovatek dala vlevo a ne vpravo. Raději zatnu zuby a mlčím. Jak se svaly na poraněné tváři smrští, nepříjemně v ní začne bolet. Prudce vstanu, hrdě vystrčím bradu, ačkoli voják je dobře o hlavu vyšší, ne-li víc. Ustupuju jenom kvůli Robinovi, ale to neznamená, že odběhnu jako zpráskaný pes. S očividným nezájmem nad nimi ohrnu pihatý nos a vyjdu ven. Dokonce ani neprásknu dveřmi, i když mám chu» to udělat. Drákula malou vřískající sirénou zřejmě nepotěším, ale stáje jsou pro mě momentálně nejlepším útočištěm. Aspoň mám záminku se potulovat venku, kdyby si chtěli najít něco dalšího, kvůli čemu by mi mohli nadávat.

Beatha - 28. prosince 2006 12:56

soukromá zpráva od Beatha pro Dívám se na muže pod dekou posmutnělýma šedýma očima, ale během chvilky zaženu poslední chmury, které přinesl spánek. Dokonce se při jeho slovech o propadnutí životem i pousměji. Není to žádný znevažující smích, vím, že Sherll svoje slova myslí vážně. Je to spíš jen trochu smutné pousmání. "Jen se neunáhluj rytíři, mohl bys svých slov litovat." Odpovím mu tiše. Kdesi v pozadí se mi mihne vzdálená vzpomínka... vzpomínka, kterou odválo násilí vojáků, utrpení nocí strávených v lese. Bezmyšlenkovitě muže pohladím po vlasech na skrábích, spíš jimi jemně projedu prsty, když řekne, že mu je výborně. "Vedl sis dobře, pane." Usměji se na něj již bez stínů. V mojí tváři i gestech není ani stopa po rozpacích či nejistotě. Ať už jsem kdokoliv, nemám ve zvyku panikařit. "Připravím nám něco k snídani. Až si odpočineš, měli bychom pokračovat do města."

Vypravěčka - 28. prosince 2006 13:00
	Nějak tu postrádám Kara a Rowannu. Takže dámo a pane, kdepak to vázne? Pokud nezareagujete do konce týdne budu pokračiovat s děním v krčmě bez ohledu na vás. Stejně tak mi chybí venku reakce od Faranumeho.

Rowanna - 28. prosince 2006 14:34
	MH: jsem stále zde, na mě taky nikdo nereagoval, tak teď nevim, jak se věci mají... Zkusím něco napsat, nevěděla jsem, že se čeká na mě...

Vypravěčka - 29. prosince 2006 07:51

Vojáci si Rowanniny přítomnosti nijak zvlášť nevšimli. Jeden z nich jí sice sjel pohledem, ale jako o nepříteli o ní rozhodně neuvažuje. Uznale si pro sebe tiše hvízdnul. Jinak jí zatím nevěnují moc pozornost. Hostinský se přišoural ke stolu dost neochotně. Přinesl elfce dřevěnou misku s kouskem sýra a chlebem. Mariannin odchod je následován obhroublým smíchem vojáků u stolu. Spíše než jako hrdinský jim zjevně připadá komický, jsou zvyklí bavit se na cizí účet. V téhle zemi jsou zákonem oni, práva mají ti, kdo jsou dost silní nebo dost bohatí, aby si je obhájili. Obyčejní vesničané nic neznamenají, žijí v chudobě a stálém útlaku. Vojáci si ve vesnicích dělají, co se jim zachce... rabování, vypalování, znásilňování.... čas od času někoho odvlečou do armády, do dolů... nebo jak se říká pro pobavení knížete.

Vypravěčka - 29. prosince 2006 07:53
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Ve stájích jsi sama... tedy pokud nepočítáš tři koně a svého osla. Malého Robina pláč zřejmě už z části vysílil. Ale stále kňourá a nabírá, jeho malý obličejík je mokrý od slz a celý rudý. Dítě je neklidné, pořád se vrtí. Za chvilku za tebou přišla hostinská. Konečně ti přinesla ohřáté mléko a kousek plátna, abyste mohly dítě nakrmit.

Marianna Adhwain - 29. prosince 2006 14:06

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro Mumlám si cosi pod neexistující fousy, abych aspoň zčásti ventilovala zvedající se vztek a pocit křivdy. Tady se práv asi nedovolám. Kdybych se nebála, že mě v noci něco sežere - povídačky včera večer v hospodě v opuštěné vesnici i ráno ty roztrhané krávy mě zrovna neuklidnily - sebrala bych si svých pět švestek a pelášila pryč, daleko... Třeba aspoň za rodinou, jestli z nich ještě někdo žije. Když už nic, mohla bych tam nechat Robina. Žel, možná se někdy chovám jako sebevrah, když jsem drzá na mnohem větší a silnější, ovšem nemám tolik odvahy nocovat venku a lovit ve tmě každičký pohyb. I když... Bránit se umíš. Chceš skončit jako ti, které tahali za koňmi? Zastavím se u Drákulova stání a mám náběh na to, aby u mě vypuklo rozpolcení osobnosti. Chci odsud vypadnout, ale bolestně si uvědomuju, že nemůžu. I kdybych překonala strach, co s dítětem? Sama ho nenakojím, protože jsem jeho matka, a kdybych se chtěla bránit, bude mi to ztěžovat. Naštěstí mě z úvah, ze kterých mi už zase bolestně škube v nepěkných ránách, vyruší hostinská. Oddechnu si, protože Robin konečně přestane ječet. Stejně jako kdykoli předtím, krmím ho stejným způsobem. Bohužel se na to nemůžu soustředit, a tak ho jenom držím a nechám hostinskou, ať mu tím zacpe pusu. Mám nepřítomný pohled. Ještě jsem ve svých rozporuplných pocitech navrch zapomněla přihodit zvědavost. Ta sice ochabuje, čím blíž jsme té kreatuře na stolci zdejšího panství, ale stále tu ještě je, schovaná a nebezpečná potvora, která mě dostávala do šlamastyky jako její sestra drzost. "To se tu děje pořád? Copak je váš pán vážně tak..." Výmluvné gesto rukou u hlavy. Mluvím tiše, kdyby se sem náhodou vpotácel nějaký voják. Mohl by si myslet, že huhláme o ženských věcech. A jak by ne, když jsme obě skloněné nad děckem. "Jak tady můžete žít..." dodám nesouvisle.

Vypravěčka - 29. prosince 2006 14:39

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Krčmářka se s tebou usadila na několik snopců slámy, které tu jsou připravené na nové podestlání, až čeládka vykydá. Pokud jí Robina svěříš, klidně se jeho krmení ujme sama. Sklonila se na dítě a laskavě se na ně usmála. Robin po ní natáhnul ručku a ona mu podala prst. Mimono se na ženu zasmálo svojí ukoptěnou pusinkou. "Ty jsi ale krásný chlapeček..." Zašvitořila na něj. Z jejích pohybů, výrazu ve tváři i tonu hlasu je zcela patrné, že má děti ráda a že to s nima umí. S úsměvem krmí děcko mlékem pomocí uzlu plátna. Když ses však začala ptát na místní poměry, hostinská si těžce povzdychla. "Náš pán? Já viděla mladýho pana barona jen párkrát, když tudy projížděl." Pokrčila rameny. A pak se pomalu rozpovídala dál. "Co si pamatuju, tak takhle to dřív nebejvalo. Když ještě vládl starý kníže, byl v zemi klid. Ale jeho syn, nový kníže začal vést válku. Vojáci odvedli většinu chlapů z vesnice, i mýho syna... a už se nevrátil." Posteskla si hořce. "Nemáme kam jít, slečinko. Co vim, tak je to v celé zemi stejný. A mnohde mnohem horší... slyšela jsem, že kníže nechá vypalovat vesnice a lidi narazit na kůl."

Marianna Adhwain - 29. prosince 2006 15:04

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro Pro tuto chvíli se nechám osvobodit od povinností matky, protože mám v hlavě zmatek. Jen ať si užije. "Ale proč válčí? Proč to dělá? Copak... Není výhodnější si nechat platit daně, než lidi ve vesnici zlikvidovat?" Zřejmě mi to moc nejde na rozum. Je to naprosto nelogické a neekonomické, když se to vezme do důsledků. Vládcové chtějí svoje poddané, aby pro ně pracovali. Sem tam někoho popraví nebo padne únavou, ale stále jich zbývá dost. A on je místo toho likviduje. "Kůl?" vykulím oči. Stále víc a víc se divím, kam jsem se to bez úhony dostala. Vážně jsem se na tom rozcestí měla dát opačnou cestou, co nejdál odsud.

Uchiha Naibun - 29. prosince 2006 21:12
	Chvíli přeměřuji jednoho muže na koni, snad velitele, pohledem. V očích mám odlesk mísících se emocí a však tvář zůstává klidná. Spíše se snažím zarýt si do pamti věškerou bodobu, kterou vidím z onoho muže. Nakonec se obrátím a je vidět, že zjevně nemám v plánu se této zdejší zábavy účastnit. Překryji meč pláštěm a otočím se směrem k stájím hostince.

Rowanna - 29. prosince 2006 22:59

Jakoby se nechumelilo, sleduji po očku Mariannu, jak mizí ve dvoře a sama se pustím do snídaně, aniž bych znatelně věnovala vojákům v hostinci pozornost. Dělám ale všechno pro to, abych si ohlídala rychlé pohyby kolem sebe a zároveň nejedla nápadně zbrkle a hltavě. Nehodlám ukázat těm buranům strach nebo jen jeho náznak. Většina naší družiny, tedy ta, která se s námi dostala sem, se stahuje ven...pravda, je na čase vypadnout z téhle díry... ukousnu si sýr a kousku chleba. Jím opatrně, abych neprobudila ani svá zranění, a zamyšleně sleduji dveře do dvora. Přistihnu se, že uvažuji o tom, jak dlouho by mi dnes trvalo, dostat se až k nim a pak ven...uzrál čas k odchodu...

Vypravěčka - 30. prosince 2006 09:08

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Vojáci ti nevěnují pozornost. Část z nich je zaměstnána mužem v okovech a ženou, kterou se rozhodli odvléct a jako dárek poslat knížeti. Oni si raději hrají s obyčejnými lidmi, kteří nemají žádných práv, žádného zastání. Takže tobě nevěnují moc pozornost dokud se jim nebudeš pléct do cesty. Došel jsi ke dveřím do stájí, které jsou přiotevřené. Ze vnitř slyšíš dva ženské hlasy, ale mluví velmi potichu, takže jim není rozumět slova. Jedna z nich pravděpodobně bude ta malá čarodějka z předešlého dne.

Vypravěčka - 30. prosince 2006 11:30

soukromá zpráva od Vypravěčka pro zhruba před 10 dny... Tvoje manželka, Elisabetha, si včera vyjela na projížďku spolu se svou družinou. Pozdě v noci se vrátil jen její první rytíř se dvěma zraněnými muži. Přinesli jen zkrvavený kněžnin plášť. V lese byla její skupina přepadena jakýmisi lapky. Celá její družina až na tři lidi byla pobita a kněžna nejspíše unesena. Když jsi alespoň z části utišil svůj vztek, nebo spíš jsi ho zahnal do temných zákoutí duše, aby se mohl vrátit v plné síle, až budou dopadeni ti ničemové, rozhodl ses okamžitě s prvním rytířem vyrazit hledat kněžnu. Deset let bojů a prolévání krve trvalo, než jsi zpět získal celou zemi svých předků z vazalství krále... a k tomu ještě nějaká dalšíé území. A nyní, když ses vrátil, zjistil jsi, že šlechta je vzpurná. Zem spustla a šlechta si dělá, co chce. Je zde mnoho skrytých nepřátel, kteří jen čekají, aby mohli vrazit dýku pod žebra. Kdyby se kdokoliv z nich dozvěděl o zmizení kněžny... Ne, nikdo to nesmí vědět! Vše zůstalo jen mezi tebou a několika tvými věrnými. Sám s Faranumem, jak jsi rytíře za trest překřtil, ses vydal po jejích stopách. V lese jste se ropzdělili. On jel prohledávat okolí, ty ses rozhodl nejdříve vydat po stopách lapků. Je krátce po poledni... sychravý a studený podzim věští tvrdou zimu. Slunce příliš nehřeje a v hustém lese mezi stromy zůstává i za dne šero. Zem je pokrytá spadaným listím a bahnem. Zima se rychle blíží, teploty v noci klesají až k bodu mrazu. Zem kolem je divoká a tvrdá... a v tomto všem se ocitla tvá milovaná žena... sama, bez ochrany. Tvůj černý hřebec kráčí ezi stromy a ty čas od času skloníš hlavu, aby ses vyhnul nízké větvi. Pak se před tebou les otevřel do malé mýtiny. A bna ní jsi spatři tábořiště... přesněji to, co z tábořiště zbylo. Ohniště ještě slabě doutná, vzduch čpí kořalkou a krví. Po zemi se povalují roztrhaná těla lapků. Většina z nich ani nesáhla po zbrani, nebo jim to nebylo stejně nic platné. Smrt přišla podle stop z druhé strany lesa a zastihla je zcela nepřipravené. Pak následoval krvavý masakr. Podle rozthaných těl i stop ve vlhké půdě jsi mohl snadno usoudit, že se jednalo o vlky. Na okraji mýtiny u jednoho stromu sis všiml zbytků provazů. O podál se válí potrhané ženské šaty potřísněné krví. Stačil jediný pohled, abys věděl, že byly kněžniny. Do mrtvého ticha nad mýtinou, které ji překrylo jak příkrov stínů, se ozvalo slabé zasténání. Jeden z těch lapků přežil noční útok a stále ještě žije...

Vypravěčka - 30. prosince 2006 12:48

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Hostinská se o cjhlapce stará dobře. Robin v její náruuči se spokojeně krmí mlékem, přitulil se k jejím prsou a občas se ručkou zachytí tkanice na haleně. Žena si opět jen povzdychla. Podívala se na tebe trochu nechápavě. Přeci jen tvoje představy naučené ve škole o ekonomice a státním uspořádání se zásadně liší od reality v celém známém světě. "Šlechtě na obyčejných lidech nezáleží. Starý kníže byl jiný, za jeho doby zem žila v míru, i když jsme odváděli daně království. Ale Mircea je jiný, prý zemi osvobodil od cizí nadvlády... ale bylo to dlouhých deset let válek, bídy a utrpění. A ani teď to neskončilo. S vlastními lidmi zachází hůř jak s nepřáteli." Na tvé překvapení ohledně trestu reagovala žena jen smutným přikývnutím. "Ano, nechává lidi narazit na kůl i za nejmenší provinění. Jednou jsem sama viděla, jak nechal narazit jednoho kluka z vesnice za to, že chytil do želez vlka, který mu strhl ovci."

Bela - 30. prosince 2006 12:55

soukromá zpráva od Bela pro Moje kněžna zmizela. Je ztracena v zemi, která je rozjitřená skončenou válkou, plná bolesti a nespravedlnosti. Ale je opět má! A nyní je v ní má kněžna sama a bez pomoci. Ledová ruka strachu, samoty a bolesti se v rozdírání mé duše střídá s plamenem vzteku a nezkrotné nenávisti ke všemu a všem, kteří se postavili mezi mou milovanou kněžnu a mne. Sedlám svého hřebce a vzpomínám, jak jsi se na něm projížděla, jak jsi potají chodila do stájí a nosila mu pamlsky. Když jsi myslela, že o tom nevím. Nádherný pohled, když jsem se zpoza stání díval jak si s ním hraješ. Má milovaná kněžno... Připravím koně a vyrazíme s Faranumem hledat kněžnu. Ženu koně, co mu síly stačí. Svého hřebce znám a vím, že vydrží. Najdeme místo, kde došlo k přepadení. Známky boje jsou zde ještě patrné. Chvilku se pozastavím nad tím, jak mohli moji vybraní rytíři podlehnout lesním lapkům? Ta verbež se krajinou potuluje ve větších houfech, ale porazit knížecí rytíře? Nad tím bude času k přemýšlení až najdu svou kněžnu. Vyrazím po stopách, které mne zavedou do lesa. Prodírám se lesem, hřebec za mnou poslušně jde. Ani jej nedržím, není to nutné. Je dobře vycvičený. Kdyby jela kněžna na něm, vyvedl by jí z bitky v pořádku. zhmotní se mi myšlenka v hlavě. Vztek se mnou opět zacloumá. Po chvilce vstoupím na paseku a naleznu pozůstatek tábořiště lapků. Vypadá jako po útoku jízdy. Ohniště již vychladlo a nad táborem se vznáší pach krve, kořalky a strachu před smrtí. Pomalu procházím tábořiště. Těla jsou roztrhána se zběsilostí vlastní nenávisti než potřebě potravy. Prohlédnu si rány na mrtvých tělech a zjišťuji, že se jedná o stopy vlčích tesáků a drápů. Že by se má prosba vyplnila? napadne mne znenadání. dál procházím tábořištěm a nakonec narazím na něco, nad čím se mi zastaví srdce. Na okraji mýtiny, kousek vedle zbytků pout, leží potrhané a zkrvavené Elisabethiny šaty. Skoro cítím, jak se z mé tváře vytrácí krev, jak se mi třesou kolena a celým tělem projíždí bolestná slabost. Vezmu nalezené šaty do třesoucích se rukou. Uvnitř mne svírá bolest, kterou ani nemohu popsat. Ztratil jsem tě... Zabořím tvář do šatů a začínám propadat beznaději. To nejcennější, co jsem kdy měl je pryč. Na ničem jiném mi nezáleží. Pomalu zvednu oči a náhle spatřím v mlází stopy, částečně skryté pod spadlou větví. Jsou to stopy od bosých nohou. Chvilku jdu po nich a o kousek dál narazím i na stopy vlků. Chvilku jdu po stopách, ale ty se mi nakonec ztratí někdo u potoka. Překvapí mne, že stopy vlků následují stopy Elisabeth. Nevypadá to, že by se na ní vrhli. Vracím se na mýtinu, abych si prohlédl mýtinu zda nezjistím něco o těch lapkách. Nějak si nemyslím, že by to byli jen lapkové. Chvilku poté zaslechl sténání jednoho z těl na okraji mýtiny. Jdu k němu. Muž je potrhaný, ale žije. Našel jsem zdroj informací. "Ale, ale. Někdo přeživší. To si můžeme v klidu popovídat." - pronesu ledově klidným hlasem. V očích mám vztek a ta... špína, co přede mnou leží, nebude mít klidnou smrt. O to se postarám. "Mám několik otázek. Kde je kněžna? Co jste jí udělali? Kdo Vás poslal? Probereme to spolu pomalu a postupně. Když mi odpovíš, zabiji tě rychle. Pokud ne, budeš umírat hodně dlouho." - pokračuji dále, zatímco si pomalu přikleknu ke zraněnému. Vytáhnu zpoza opasku dýku a opět se podívám na zraněného. Oči mi zledovatí, když tiše pronesu: "Tohle je jen na začátek, abych tě povzbudil k mluvení." - vezmu zkrvavenou ruku raněného a pomalu z ní začnu ztrhávat jeden nehet za druhým. V klidu, efektivně a co nejvíce bolestivě.

Vypravěčka - 30. prosince 2006 12:55
	uvnitř krčmy Vojáci po elfce pokukují. Padlo mezi nimi i několik poznámek ohledně jejího zadku a jiných tělesných předností. Ale zatím zůstává jen u poznámek a nestydatého pokukování. Přeci jen elfové v tomhle kraji nejsou zas tak běžní, takže vojákům je jasné, že Rowanna není místní. Je ale docela pravděpodobné, že s ubíhajícím časem a vypitým pivem se jim dostane "odvahy".

Vypravěčka - 30. prosince 2006 13:41

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Muž leží v kaluži vlastní krve u jednoho stromu na okraji mýtiny. Je zle potrhaný a ztratil hodně krve, ale s pomocí lékaře by pravděpodobně přežil... ale to ty jaksi nemáš v úmyslu. Když jsi k němu přišel, shledal jsi, že je při vědomí. Dokonce není ani v deliriu, což věci usnadní. Na někoho, kdo překročil hranice vědomí by další bolest neměla efekt. Když jsi k němu přišel, začal cosi blábolit. Ala jak jsi promluvil, vidíš, jak tvá slova pronikají do jeho mozku. Tvář mu ještě více zbělala a oči se naplnily strachem a hrůzou. "Ne, pane... nic jsem jí neudělal. Přísahám..." Začal o překot blábolit. Těžko říct, jestli pravdu, nebo jestli by řekl cokoliv, aby si zachránil kůži. I když brzy pochopil, že jediná naděje, která mu zbývala byla rychlá smrt... a ta se právě rozplynula. Když jsi začal se strháváním nehtů, muž se rozeřval bolestí. Nesnaží se tvářit nijak hrdinsky. V přerývaném křiku a sténání jsi zachytil několik slov. ".... pryč..... vlci...."

Bela - 30. prosince 2006 15:14
	soukromá zpráva od Bela pro Nevěnuji mužovým blábolům pozornost a pokračuji ve ztrhávání jeho nehtů. Když skončím, otřu si dýku o mužovi šaty a podívám se na něj. Čekám až se trochu uklidní a pak se ho opět zeptám: "Kde je kněžna, kdo vás najal a co jste jí udělali? Mluv srozumitelně. Nebo budu pokračovat." - promluvím k mužovi a dívám se do jeho očí. S dýkou si hraji v jedné ruce.

Vypravěčka - 30. prosince 2006 15:50

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Muž se třese po celém těle. Ve zdravé ruce si svírá zmrzačenou. Mezi prsty mu protéká krev. Naříká a sténá bolestí, výraz ve tváři má zkřivený a ztrhané rysy. "Prosím.... pane, já vážně nevím, kde je. Kněžnu jsme unesli, ale v noci nás napadli vlci..." Přerývaně se ti snaží všechno vypovědět. "Nevím, kde je.... přísahám." Je celý roztřesený, po špinavé tváři od krve mu stéká pot a slzy. Ze vší silou se tě snaží přesvědčit, že on nemá nic, co by ti dalšího mohl říct. "Já ... já nevím přesně, kdo nás najal.

Bela - 30. prosince 2006 16:21

soukromá zpráva od Bela pro Tak vlci... Přeci jen Děti noci vyslyšeli mou prosbu. Zlehka se usměji. Na druhou stranu mne mužova slova příliš neuspokojí. Asi neví, kdo přesně je najal. Ale musí vědět alespoň něco. Asi budu muset být přesvědčivější. "Asi jsi mi dost dobře nerozuměl. Chci, aby jsi mi řekl vše, co víš. Vše, co se událo od chvíle, kdy jste mi unesli kněžnu. A chci vědět vše o tom, kdo vás platí. Cokoliv, na co si vzpomeneš. Prozradím ti jedno tajemství." - promluvím k muži. Pomalu se zvednu, dojdu ke koni a ze sedlových brašen vyndám nádobku s olejem a křesadlo. Vrátím se pak k muži. "Takže, příteli, nejprve ti z nohy vyříznu kus masa," promluvím a pomalu si dávám na hromádku trochu dřeva. Poliju ji olejem a křesadlem zapálím. "Bude to krvácet, ale vypalím ti to dýkou," pokračuji v popisu toho, co chystám. Když se dřevo rozhoří, vložím do něj dýku a přiložím větší dřevo. Z opasku vytáhnu svůj tesák, kterým mu hodlám vyřížnout kus masa z nohy - z lýtka. "To zastaví krvácení. Kdyby jsi náhodou omdlel, proberu tě, aby jsi mohl vidět, jak ti do rány naleji trochu oleje a pak ho zapálím. Asi ti nemusím zdůrazňovat, že je to velmi bolestivý proces." - dokončím popis svých aktivit. Hovořím klidně jako bych si připravoval něco k jídlu. "Záleží jen na tobě." - dodám s lehkým úsměvem.

Marianna Adhwain - 30. prosince 2006 17:02

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro Mračím se a dívám se na jednoho z koní. Nejraději bych na něj skočila, jak mě to učil otec, a pádila co nejdál. Jenže já zůstávám sedět, neklidně si hraju s cípem kabátu, snažím si to všechno srovnat v hlavě. Představa několika dní umírání na kůlu mě ani trochu netěší. A to jenom proto, kdybych v sebeobraně zabila chlupatou potvoru, co by mě chtěla sežrat. "A to... tady tenhle baron teda taky? Jak se vlastně jmenuje? Je to divné. Ale... možná to dává smysl. Víte, všichni, co jsme teď sem přijeli, jsme se setkali ve vedlejší vesnici. A tam nebyla ani noha. Tam jsem našla Robina... Nedoneslo se k vám něco? To přece není normální, aby po celé vesnici zbylo jedno dítě a všichni se někam vypařili..." Tolik otázek mě pálí na jazyku, ale na ty zřejmě nemůže znát odpověď. Ale na toto by mohla. Hostinským se vždycky donesou zajímavé informace. Doposud jsem de facto v okolí neměla nikoho, kdo by ukojil mou zvědavost, což je naprosto nejhorší.

Vypravěčka - 31. prosince 2006 08:48

soukromá zpráva od Vypravěčka pro "Náš pan baron se jmenuje Daniel de Ferstein. Jak říkám, slečinko, viděla jsem ho jen párkárt. Snaží se nám pomáhat. I tehdá za mladýho Tenra prosil o milost, ale kníže nepovolil." Krčmářka si povzdychla. "Bohové ať mu dají věčný pokoj." Když ses pak zeptala na vedlejší vesnici, hostinská zbledla. "Všichni jsou mrtví... a koho neupálili, toho odvedli... muže, ženy, děti." Ruce se jí třesou a oči se zaleskly slzama. "Moje sestra se tam vdala, ani nevím, co se s ní stalo..." Žena se rozeštkala potlačovaným pláčem. "Byli to knížecí vojáci, lidi z vesnice prý pomahali vzbouřencům proti knížeti."

Vypravěčka - 31. prosince 2006 12:40

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Muž se na tebe dívá vyděšenýma očima podlitýma krví. Pohnul nohama v marném pokusu se po zádech odplazit, ale narazil na strom za sebou. "Ne! Pro lásku boží, přísahám, že nic víc nevím." Zaúpěl a hlas mu přeskakuje. Tvoje náhlá chladnokrevnost a jakási nezúčastněnost v něm vyvolává ještě více hrůzy. Jak si chystáš vše potřebné, abys mohl provést zamýšlené, muž se ještě více roztřásl po celém těle. "Náš kapitán se s ním sesšl v jedný krčmě. Ten chlap mu dal dopis s tim, kdy a kde kněžna bude." Snaží se za sebe rychle dostat, aby tě přesvědčil o svojí spolupráci dřív, než začneš. "Taky mu dal peníze a řek, kam máme kněžnu dovézt." Rozpomíná se rychle. "Kapitán musí mít to lejstro ještě u sebe. Je to támhleten, ten v koženym kabátci u ohniště." Ukazuje zdravou rukou na jednu z mrtvol u vyhaslého ohniště.

Rowanna - 31. prosince 2006 12:54

v krčmě Nepotřebuji se ani rozhlížet po vojácích, abych pochopila, že možná bude lepší dojíst snídani venku, nejlépe se svými věcmi na rameni a kus cesty od vesnice. Ujím tedy sýr i chléb do úhledné podoby a sbalím si je s sebou. S neurčitým výrazem, ale hlavně bez toho, abych se rozhlížela a, chraň bůh, ještě někoho zdravila, vstanu a vykročím spěšně za Mariannou ven. Tuším, že tam také nebude úplně klidno, ale dokud jsou tihle v hospodě, snad to venku nebude tak horké. Popadnu své věci, zabalím do nich zbytek snídaně a vyrazím do dvora.

Bela - 31. prosince 2006 13:19

soukromá zpráva od Bela pro "Dobře, příteli, podívám se. Nikam nechoď." - pronesu na mužova slova. Po pronesení něčeho o lásce boží, mnou projede vztek. Ten parchant se dovolává ...boha... Zatnu pěsti, ale kupodivu se ovládnu a nezabiju ho hned. Musím získat informace. S láskou boží tě seznámím velmi brzy, dobytku. Vstanu a přejdu k tělu, které mi označil. Prohledám jej a naleznu nějaké listiny. Vezmu je a začnu rozbalovat, abych si přečetl to, co v nich je. Mezi tím se ještě vyptávám: "Kam jste měli kněžnu odvézt?" - listiny mám rozbalená a skloním k ním oči, abych si je přečetl. Čekám na mužovu odpověď. Abych ho povzbudil, dupnutím mu zlomím ruku v předloktí. Oči mi svítí vztekem. Už se dost přestávám ovládat.

Marianna Adhwain - 31. prosince 2006 17:47

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro Tak že by za to vážně nemohl baron, ale nakázal kníže? Jak jinak. Ovšem chování vojáků nenapovídá tomu, že by byl baron lepší než jeho nadřízený. Právě naopak. Když už to vím... Zjistila jsem, co se s lidmi stalo. Tak proč dál provokovat zubatou? Kvůli Robinovi se budu plahočit do podhradí - dobrá, i kvůli sobě, protože se bojím. Taky si tam budu muset něco najít... Nemůžu s dítětem spát venku, někde v koutku jako bezdomovec, přestože jím vlastně jsem. Ani se to na čarodějku nehodí. Raději se už nevyptávám, protože hostinská je z toho patřičně vedle. Dostala mě tím do rozpaků. Po chvíli se tiše ozvu: "Mohla byste... mi přibalit něco jídla na cestu? A Robinovi mlíko... Raději pojedu, než vojáci začnou dělat výtržnosti." Natáhnu ruce, abych Robina zase přebrala.

han Kar Sem - 02. ledna 2007 12:00

V krčmě Vážený pane, dal by jste mi trochu těch slíbených míchaných vajec? Ozvu se po chvíli a pomalu dojdu k jednomu ze stolů. Mám hlad jako ... "vlk" a než zas vyrazím na cestu, rád bych se posilnil. Sednu si bokem k vojákům a smutně se dívám na dveře za kterými zmizela Rowanna. Doufám, že se do ničeho nezaplete. Nevím proč, ale ta hra na otce a dceru mi nějak vlezla pod kůži. Nu, přiznávám, že když jsem viděl, jak se do sebe pustily s rudovláskou, měl jsem sto chutí jim oběma naplácat. asi se ze mě stal ... dědeček. Zamračím se a pohled zabodnu do stolu. No a co s tím, co se děje venku? Taková odporná zvůle. Ale s tím se nedá skoro nic dělat....snad se ale objeví vhodná možnost.

Vypravěčka - 02. ledna 2007 12:15
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Mariannu nikde venku nevidíš. Nejspíš odešla i s Robinem do stájí, kde má svého osla, a chystá se na cestu. Když ses otočila směrem ke stájím, všimla sis, že přede dveřmi postává muž, kterého jste potkaly včera... (Faranume). Stojí tam v tichosti a jakoby se neměl moc k tomu vejít dovnitř.

Vypravěčka - 02. ledna 2007 12:45

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Muž se schoulil bledý hrůzou do klubíčka, když jsi od něj odešel, aby ses podíval na mrtvolu, kterou ti určil. V kape mužova kabátce jsi skutečně nešel nějaké papíry. Jsou sice zakrvácené jeho krví z rány na prsou, ale část je čitelná a obsah se dá odvodit. Úhledným písmem je zde sepsaný popis kněžny, včetně popisu její bílé klisny. Také je zde sepsáno přesně kudy a kdy pojede na svou projížďku. Kněžna s oblibou jezdila k malému jezírku v hloubi lesa, u kterého je postavený i starý letohrádek, nebo spíše větší altán. Zde si se svou družinou odpočinula a vracela se zpět cestou. Právě v lese na zpáteční cestě na ni měli počkat a přepadnout ji. Vše bylo kýmsi pečlivě naplánováno. Když ses vrátil k muži, schloulil se do klubka ještě více, Ale to ho neochránilo od toho, abys mu dupnutím nepřerazil ruku v předloktí. Jeho zařvání vyplašilo několik ptáků, kteří vylétli s křekem ze stromu. Pak už jen skučivě naříká, zuby mu v bolesti skřípají a drkotají o sebe. "... Ferstein ..." Zachytil jsi jedno slovo v nesrozumitelném přívalu skučení a nářku.

Vypravěčka - 02. ledna 2007 16:56

krčma Vojáci odchod elfky doprovodily několika zahvízdnutími a oplzlýma poznámkama. Pak hlučně hostinskému poručili, ať nosí na stůl další rundu a něco k zakousnutí. V jeho tváři sice na okamžik bylo zahlédnout odpor, ale bez prodlení jim přinesl další korbele piva a pečené maso s chlebem. S úklonou odešel od jejich stolu. Teprve pak vzal dřevěný talíř s míchanými vejci na slanině a chlebem pro Kara. Donesl to k jeho stolu a položil před starého muže. "Nechte si chutnat." Už to vypadalo, že odejde, ale nakonec si to rozmyslel. Odmlčel se, a apk pokračuje. "Vypadáte, že přicházíte z daleka..."

Bela - 03. ledna 2007 11:24

soukromá zpráva od Bela pro Pečlivě si pročtu listiny, které jsem u mrtvého našel. Je evidentní, že akce byla dobře naplánovaná. Někdo se velmi zasnažil, aby mne připravil o mou kněžnu. Jenže kdo? Nepřátel mám docela dost. Včetně samotného tchána. Pochybuji však, že by svou dceru takto ohrozil. Ten starý parchant! Dupnutím přimělo muže vyslovit jméno města, kam měli kněžnu dopravit. Ferstein Hlavní město baronie, nesilnější celku v mém knížectví. Baron se nikdy nijak zvlášť proti mně na odpor nestavěl. Jsou tu spíše jiní, kteří se takto veřejně vyjadřují. Ano, veřejně... Ti jsou všeobecně známí a faktem je, že sleduji spíše jejich aktivity. Zatímco jiné mi zřejmně unikají. Jsem to ale tupec! Takže baron. Začnu prohledávat další těla, jestli ještě něco nenajdu. Počínám si sice pečlivě, ale vztekle přitom trhám těly a potrhanými šaty. Pomalu si utřiďuji myšlenky a snažím se vybavit nejbližší vesnice nebo města v okolí. Válka se tu podepsala jako všude jinde... Prohledávání mě pomalu zavede k místu, kde s velkou pravděpodobnéstí podle stop byla svázána má kněžna. Muže si zatím nevšímám. Ještě se však budu chtít zeptat na to, co s kněžnou měli udělat a co jí udělali. Už dávno mne přešla chuť dopřát tomu zmetkovi klidnou a rychlou smrt. Nechám ho tady pomalu umírat. Ať má o čem přemýšlet.

han Kar Sem - 03. ledna 2007 11:30
	V krčmě Chvíli mlčím a pokyvuji hlavou. Jako bych přemýšlel o významu vyřčených slov. Ano z daleka. Ale nejsem cizinec. Tato zem je mým rodištěm a chtěl jsem ho před koncem života znovu vidět. Podívám se muži zpříma do očí. Mnohé se změnilo.

Vypravěčka - 03. ledna 2007 13:03

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Muž dál leží schoulený do klubka a dál skučí, jeho kalhoty v oblasti rozkroku nevábně zvlhly, jak se pomočil bolestí a strachem. Prohledáváš mrtvoly mužů kolem sebe. Všichni zemřeli na obdobná zranění... rány zubů a drápů. Všichni muži zemřeli po útoku vlků. V podupané zemi můžeš rozeznat několik různých stop vlků. Musela to být celá smečka. Podle stop jsi poznal, že všichni přišli přibližně z jednoho směru. Od místa, kde je strom se zbytky provazů. Když jsi pečlivě prohlédl provazy, zjistil jsi, že jsou překousané. Okraje jsou roztřepené a ušpiněné krví. Nejblíže stromu leží jeden z lapků na zádech v lepkavé kaluži zasychající krve. Hrdlo má rozervané. Jeden vlk na něj zřejmě skočil zpoza stromu, nebo z boku... srazil ho na zem a roztrhal mu mordou krk. V krvi vidíš zbytky protržené průdušnice. Není to hezký pohled. Kusy masa a kůže se válí opodál. Vlk nezabíjel pro žrádlo, prostě ho jen potrhal a nechal mrtvého být. V okolí jsou husté lesy až na pár malých vesniček. Největším městem v blízkém okolí je právě Ferstein, kde sídlí i baron Daniel.

Vypravěčka - 03. ledna 2007 13:25

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Krčmářka si utřekla slzy na zčervenalých tvářích. Podala ti nakrmeného Robina, aby sis ho vzala na rameno a nechala odříhnout. "Za chvilku asi bude potřebovat přebalit." Poznamenala. Usmála se na něj a pohladila ho po růžolící tvářičce. "Ubožátko malé. No, měl štěstí, že jste ho našla a ujala se ho." Pak se pomalu začala zvedat. Oprášila si sukni od slámy a urovnala živůtek. "Jistě, slečinko... všechno vám přichystám a přinesu sem. S vojákama vážně není radno si zahrávat, ještě by vám ublížili. Nejlepší by bylo, dostat se do Fersteinu. To je města nedaleko tady vodsaď."

Vypravěčka - 03. ledna 2007 13:31
	v krčmě Hostinský si přistrčil židli ke stolu. Obřel se jednou rukou o desku stolu a přikývnul. "No jo, kdysi to všechno bejvávalo jinak. Ale vod tý doby, co je na knížecím stolci Mircea..." Naklonil se blíž ke Karovi a ztišil hlas. "... všichni se bojí a nikdo nemá nikde zastání. Už deset let se topí země v krvi."

han Kar Sem - 03. ledna 2007 13:54

V krčmě Pokyvuji hlavou a nutno uznat, že mi nepřijde rozumné se takhle bavit, když jsou v místnosti vojáci. Ba dokonce mi nepřijde rozumné, se na toto téma vůbec bavit. Co se mi však může stát? Smrt už stejně daleko není, život jsem prožil ... a kdyby chtěli nemusejí si hledat záminku. A copak že knížecí ruka tak tvrdě leží na této zemi? Cestou sem jsem viděl vylidněnou vesnici a několik doutnajících hranic... Větu záměrně neukončím a nechávám hostinskému, aby jí případně dokončil. Hbitý meč mám mezi nohama, ukrytý ve volném plášti. Nesedí se mi sice příliš pohodlně, ale nechce se mi ho odhalovat.

Marianna Adhwain - 03. ledna 2007 14:52

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro Přikývnu. Raději bych, kdybych ho mohla přebalit ještě tady. Ještě než odejde, zalovím v kapse, kde se nachází moje ubohá a neustále se tenčící hotovost. Vážně už by bylo načase, abych si něco našla, jinak nás nesežerou vlci ani nás nenabodnou na kůl, ale prostě umřem hlady. "A tam se dostanu normálně dál po cestě? Není tam žádná odbočka?" V to doufám. Dala bych se špatnou cestou jako posledně a ještě bych se dostala do horší země. Pokud je to možné.

Uchiha Naibun - 05. ledna 2007 11:29
	soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Chvíli čekám před dveřmi stáje, než vstoupím dovnitř. Snad jen z ostychu a nebo z primární slušnosti abych nerušil. Přesto nemám čas čekat až se ženy uvnitř vypovídají. Pomalu otevřu dveře a odkašlu si, aby věděli, že někdo vstupuje. "Klidně pokračujte. Jdu si pro svého koně." Poznamenám, zjevně bez valného zájmu o komunikaci, která probíhá ve stájích.

Uchiha Naibun - 05. ledna 2007 11:29
	soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Chvíli čekám před dveřmi stáje, než vstoupím dovnitř. Snad jen z ostychu a nebo z primární slušnosti abych nerušil. Přesto nemám čas čekat až se ženy uvnitř vypovídají. Pomalu otevřu dveře a odkašlu si, aby věděli, že někdo vstupuje. "Klidně pokračujte. Jdu si pro svého koně." Poznamenám, zjevně bez valného zájmu o komunikaci, která probíhá ve stájích.

Vypravěčka - 07. ledna 2007 09:37
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Hostinská si peníze od Marianny nevzala. Jen se na ní usmála a krátce se dotkla jejího ramene v gestu, které má vyjádřit podporu a pochopení. "Po cestě z vesnice a dál. Rozcestí moc není a jsou značená, držte se pořád po cestě na západ. Nedá se tam moc zabloudit." Pak už jen pokynula Faranumemu, který vešel dovnitř a sama doešla na dvůr.

Vypravěčka - 07. ledna 2007 09:37
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Hostinská si peníze od Marianny nevzala. Jen se na ní usmála a krátce se dotkla jejího ramene v gestu, které má vyjádřit podporu a pochopení. "Po cestě z vesnice a dál. Rozcestí moc není a jsou značená, držte se pořád po cestě na západ. Nedá se tam moc zabloudit." Pak už jen pokynula Faranumemu, který vešel dovnitř a sama doešla na dvůr.

Vypravěčka - 07. ledna 2007 09:38
	soukromá zpráva od Vypravěčka pro Faranume vešel dovnitř, po krátké chvíli ze stáje vyšla krčmářka a zamířila zpět do hostince. Tam už zůstal jen Kar Sem z vaší skupiny.

Marianna Adhwain - 07. ledna 2007 14:00

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro "Díky..." Jsem trochu zmatená, že peníze nechce, když se tu dějí takové věci, ale aspoň neubyde. Nebudu jí je vnucovat, proto mince znovu pečlivě schovám. Zavrtím se na otepi. Muže si trochu pamatuju ze včerejška - aspoň myslím, že je to on. Ale jelikož se tváří, že je mu všechno jedno, mlčím a dělám, že jsem tu sama. Čekám na hostinskou, až mi něco donese a až si Robin uleví.

Uchiha Naibun - 07. ledna 2007 16:32
	soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Když mne žena pozdraví, tak se na mé tváři objeví zájem. "Myslíte, že bych se mohl na něco zeptat? Sháním informace o jisté osobě." Pravím skoro šeptem a na tváři se mi usadí maska zaujetí a možná i starostlivosti.

Uchiha Naibun - 07. ledna 2007 16:32
	soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Když mne žena pozdraví, tak se na mé tváři objeví zájem. "Myslíte, že bych se mohl na něco zeptat? Sháním informace o jisté osobě." Pravím skoro šeptem a na tváři se mi usadí maska zaujetí a možná i starostlivosti.

Rowanna - 07. ledna 2007 20:11

soukromá zpráva od Rowanna pro Zamířím tedy do stájí, je zjevné, že se tu děje něco víc, vždyť jinak by se krčmářka sotva odhodlala promluvit nebo jen být osamotě s někým z nás... Dvůr je stejně prázdný a já bych nerada zůstala ohledně informací pozadu. Loupnu k hostinské tedy zkoumavě okem, zachytím dveře do stájí dlaní a vstoupím tam. Okamžitě se rozhlédnu, abych zjistila, jak se věci mají... kdo všechno tu vlastně je a co se to vlastně děje.

Rowanna - 07. ledna 2007 20:11

soukromá zpráva od Rowanna pro Zamířím tedy do stájí, je zjevné, že se tu děje něco víc, vždyť jinak by se krčmářka sotva odhodlala promluvit nebo jen být osamotě s někým z nás... Dvůr je stejně prázdný a já bych nerada zůstala ohledně informací pozadu. Loupnu k hostinské tedy zkoumavě okem, zachytím dveře do stájí dlaní a vstoupím tam. Okamžitě se rozhlédnu, abych zjistila, jak se věci mají... kdo všechno tu vlastně je a co se to vlastně děje.

Vypravěčka - 08. ledna 2007 12:07

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Marianna sedí na slámě ve stáji, Faranume zastavil hostinskou v otevřených dveřích, když kolem něj procházela. Z venku vše může vidět, ale ne příliš slyšet i Rowanna, která se vydala Mariannu hledat. Hostinská se na muže obrátila s celkem vstřícným a přátelským výrazem. Spíše ze zvyku, než že by měla špinavé ruce, si je utřela do zástěry. "Jistě vzácný pane. Pokud bud vědět, ráda vám odpovím. Koho hledáte?"

Vypravěčka - 08. ledna 2007 12:07

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Marianna sedí na slámě ve stáji, Faranume zastavil hostinskou v otevřených dveřích, když kolem něj procházela. Z venku vše může vidět, ale ne příliš slyšet i Rowanna, která se vydala Mariannu hledat. Hostinská se na muže obrátila s celkem vstřícným a přátelským výrazem. Spíše ze zvyku, než že by měla špinavé ruce, si je utřela do zástěry. "Jistě vzácný pane. Pokud bud vědět, ráda vám odpovím. Koho hledáte?"

Vypravěčka - 08. ledna 2007 12:07

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Marianna sedí na slámě ve stáji, Faranume zastavil hostinskou v otevřených dveřích, když kolem něj procházela. Z venku vše může vidět, ale ne příliš slyšet i Rowanna, která se vydala Mariannu hledat. Hostinská se na muže obrátila s celkem vstřícným a přátelským výrazem. Spíše ze zvyku, než že by měla špinavé ruce, si je utřela do zástěry. "Jistě vzácný pane. Pokud bud vědět, ráda vám odpovím. Koho hledáte?"

Sherll z Númeronu - 10. ledna 2007 14:04

soukromá zpráva od Sherll z Númeronu pro "Madam, obávám se, že jsem si vůbec nevedl dobře." pronesu suše a zavřu oči. Na včerejší boj s živlem si moc nepamatuji, ale je mi známo za jakých okolností jsem se do divoké řeky dostal. Po tváři mi přeletí temný stín a čelo mi rozorá nepříjemnost hlubokého zamyšlení. "Já," vzdechnu. "Včera se stalo několik věcí, za které bych se nejraději zavřel do kopky, a to hodně hluboko. Rád bych zmínil Peklo, ale to už nenese takovou váhu. Jsem si totiž jist, že to mne určitě nemine," dodám a hvízdnutím doprovázeném škubnutím hlavou, dám svému koni najevo, aby se postavil a uděl tak více prostoru. Morion hned, a docela šetrně, vyskočí na nohy. Je to až zarážející, s jakou to udělá lehkostí. Jeho zručnost a chytrost udivila už mnoho výborných cvičitelů koní. "Myslím, že je to výborný nápad," teprve teď otevřu oči. "Přeci jen jsme do něj měli včera namířeno, ne?" pokývám hlavou a zadívám se na šedé nebe, které místy prosvítá skrze stromoví. Tón mého hlasu se pomalu schoval za závoj odevzdanosti. Těžko říci co způsobilo tenhle obrat. Snad Bea řekla něco, co se mne dotklo. Nebo jsem si jen na něco vzpomněl.

Bela - 10. ledna 2007 14:58

soukromá zpráva od Bela pro Sténajícího si zatím nevšímám. Prohledal jsem mýtinu a našel směr útoku. Je to velmi zvláštní, že přišel od stromu, ke kterému byla přivázána moje žena. Stejně podivně se jeví i překousání pout. Bylo to před nebo až po útoku? A co fakt, že všechna těla sice nesou stopy vlčích drápů a zubů, jsou potrhaná, ale nejsou ožraná? Nikdy jsem neviděl, že by smečka útočila tak soustředěně a jen zabíjela. Navíc ten muž s rozervaným hrdlem ležící nedaleko od stromu. Co se chystal udělat? Myslím, že vím, co se chystal udělat. Ublížil jí nebo to nestihl? Sžíravá otázka. Z nějakého důvodu tuším, že nestihl. Že vím, proč vlci zaútočili. Protože chránili kněžnu, zhmotní se můj pocit. Když si však představím, co všechno se jí mohlo stát, střídá se ve mě bezuzdný vztek s ledovým strachem. Stopovat vlky lesem bude nemožné. Ale je možné, že jí nějakým způsobem vedli ven z lesa do obydlených míst. Vydám se tedy do obydlených míst. Nejlepší asi bude přímo do hlavního města baronie. Předpokládám, že by tam lapkové pokračovali. Ještě jednou se rozhlédnu a pak se vydám na cestu. V okolí je několik vesniček, jak jsem si vzpomněl a pokud jsem si vzpomněl na mapu dostatečně přesně, asi jich několik bude na cestě do Fersteinu. Přistoupím k ležícímu. Je z něj ještě odpornější troska než už byl. Přemýšlím, jestli se ho chci ještě na něco zeptat, ale nakonec si řeknu, že už jsem s ním ztrácel času dost. Šťouchnutím botou do boku ležícího si zjednám jeho pozornost. "Už mi asi nemáš co říci. Umíráš a asi to ještě bude hodně bolet. Slíbil jsem ti rychlou smrt." - promlouvám k ležícímu a pomalu vytáhnu meč. Uchopím ho za jílec oběma rukama jako bych ho chtěl probodnout. Napřáhnu se, ale pak nechám ruce klesnout a meč schovám. "Nebudu s tebou mít slitování. Ty by jsi jej s mou ženou také neměl. Udělal by jsi jí to, co jí chtěl udělat ten s tím rozervaným hrdlem. Žádná, byť sebevíce mučivější smrt pro tebe není dostatečným trestem. Nechám tě tu tvému pomalému a bolestivému umírání, ty pse!" - otočím se k ležícím zády, uchopím koně za uzdu a odcházím pryč.

Vypravěčka - 16. ledna 2007 13:16
	Faranume, Marianna Máte nějaký zvláštní důvod, proč nepíšete?

Beatha - 16. ledna 2007 13:55

soukromá zpráva od Beatha pro Při přípravě snídaně si počínám o poznání nezkušeněji než při ošetřování a vázání ran. Podle pohybů lze soudit, že v tomto mi chybí zkušenost. Podívám se po Sherllovi trochu s podivem, když mě osloví tak cize a suše. Když pak začne mluvit, poslouchám ho v tichosti. "Nevím o ničem, čím by ses jakkoliv provinil, pane." Odpovím mu měkce. Ani moje oslovení nezní nijak tvrdě, nebo neosobně. Spíše naopak. Dokončím přípravu snídaně ze zásob, co tu zanechal cizinec. Něco k jídlu přinesu Sherllovi - kousek chleba a masa. Vzpomenu si i na koně. Svému koni, kterého jsem získala od vojáků... trochu nedobrovolně, i Sherllově hřebci. Pak si i sama vezmu něco malého k jídlu. "Stalo se něco, pane?" Zeptám se, když slyším jeho zlomený hlas.

Uchiha Naibun - 05. března 2007 15:43
	soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Podívám se na ženu a pokusím se nasadit přátelský úsměv. "Hledám ženu, která se zde možná objevila. Dlouhé blond vlasy, světlé oči vyšívané oči. Mladá a celkem příjemná na kontakt." Uvedu popis a stočím pohled na Mariannu. "Neprošla tudy? Nemělo by to být víc než dva dny zpět."

Uchiha Naibun - 05. března 2007 15:43
	soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Podívám se na ženu a pokusím se nasadit přátelský úsměv. "Hledám ženu, která se zde možná objevila. Dlouhé blond vlasy, světlé oči vyšívané oči. Mladá a celkem příjemná na kontakt." Uvedu popis a stočím pohled na Mariannu. "Neprošla tudy? Nemělo by to být víc než dva dny zpět."

Marianna Adhwain - 05. března 2007 17:13

Jemně popleskávám Robina po zádech a pohupuju s ním. Ačkoli se nepodívám ani na jednoho z přítomných, poslouchám vše, co se tu řekne. Každá informace se může hodit. Konečně se dozvím, proč se tu ten chlap objevil. Hledá nějakou ženskou. Ten popis až podezřele sedne na Beathu. Když se na mě podívá, vystrčím bradu, jako bych bránila sebe i Robina. "Nevím," pokrčím rameny, "já ji neviděla." Říkám to lhostejně jako někdo, kdo má svých starostí dost a pramálo se zajímá o plavovlasé, šedooké ženy. Podle toho, v jakém stavu přišla a o čem se zmínila, utíkala. On by mohl být poskok toho, před kým prchala, tak proč bych mu to říkala?

Vypravěčka - 06. března 2007 10:36

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Hostinská se zamyslela. Pak začala pomalu odpovídat. "Poslední dobou tu moc lidí nebylo. A někoho takového bych si určitě pamatovala. Je mi líto, pane, ale nevím o té, kterou hledáš." Pak se otočila k odchodu, ale ještě než udělala první krok, tak dořekla to, co měla na jazyku. "Není bezpečné pro ženu, aby cestovala sama. Děje se tu moc zlého." Po těch slovech již opustila stáje a zamířila zpět do hodtince schystat věci pro Mariannu.

Vypravěčka - 06. března 2007 10:36

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Hostinská se zamyslela. Pak začala pomalu odpovídat. "Poslední dobou tu moc lidí nebylo. A někoho takového bych si určitě pamatovala. Je mi líto, pane, ale nevím o té, kterou hledáš." Pak se otočila k odchodu, ale ještě než udělala první krok, tak dořekla to, co měla na jazyku. "Není bezpečné pro ženu, aby cestovala sama. Děje se tu moc zlého." Po těch slovech již opustila stáje a zamířila zpět do hodtince schystat věci pro Mariannu.

Vypravěčka - 06. března 2007 10:36

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Hostinská se zamyslela. Pak začala pomalu odpovídat. "Poslední dobou tu moc lidí nebylo. A někoho takového bych si určitě pamatovala. Je mi líto, pane, ale nevím o té, kterou hledáš." Pak se otočila k odchodu, ale ještě než udělala první krok, tak dořekla to, co měla na jazyku. "Není bezpečné pro ženu, aby cestovala sama. Děje se tu moc zlého." Po těch slovech již opustila stáje a zamířila zpět do hodtince schystat věci pro Mariannu.

Vypravěčka - 06. března 2007 14:03

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Vojáci si zatím vašeho rozhovoru nevšímají, více je zajímají korbele piva. A dokud jsou alespoň z části plné, vystačí si s nima. Jen jeden z nich zařval na krčmáře, že mají hlad. Ať nosí něco na stůl. Ten se na chvíli vzdálil, aby jim ze spíže přinesl pěkný kus špeku a chleba. Platit rozhodně nebudou, to je na nich vidět. Ale je lepší jim něco dát sám, než se vymáhat platby za jídlo a pití. Člověk tu nemá zastání a kus špeku a sud poiva vyjde ještě pořád levněji než vyrabované zásoby, zabitý dobytek, znásilněná žena a vypálená krčma. I tak to někdy končívá. Takže krčmář výkvět vojska obsloužil a vrátil se k tobě. Z kouta, kde sedí, slyšíš hrubý smích. Neoholené huby se jim lesknou mastnotou ze špeku. Korbele třískají o sebe a pivo brzy špiní jejich uniformy. Posadil se zas zpátky k tobě, jejich směrem se raději ani nedívá. "Za starého knížete takhle nebývalo. Byl sparvedlivý a moudrý, ale syna má jak ďábla z pekla. Sotva se Mircea ujal vlády, poštval zemi do války. Přišla bída a hlad. Všechny muže ze vsí nechal naverbovat. A co válka skončila, vojáci z jeho zvůle plení vlastní kraj. " Nad nedokončenou větou si jen povzdechl. "Vím o té vesnici, moje žena tam měla příbuzný."

Rowanna - 06. března 2007 14:24

Ve stáji K muži, který se příliš vyptává jen potřesu zamítavě hlavou, ale nevářím se nijak vstřícně. Nepřišla jsem sem ostatně kvůli němu. Abych to dala jasně najevo, věnuji svůj pohled místo jemu Marianně a dítěti. Snad nechceš odjet sama?... Promluvím konečně ode dveří k Marianně, když ze stáje odejde hostinská a přimhouřenýma očima ji sleduji. Abych pravdu řekla, i já bych si nejraději sbalila své saky paky a zmizela z kraje.... Ruce založím na prsou a jednou nohou, pokrčenou v koleni, se podrážkou opřu o zeď. Na okamžik sklouznu pohledem k Faranumeovi, v očích výzvu k odchodu, než svou pozornost znovu vrátím k čarodějce.

han Kar Sem - 06. března 2007 14:42

soukromá zpráva od han Kar Sem pro V krčmě "Doba je to zlá," začnu, "ale vládcové přicházejí a odcházejí a zem zůstává." Vím, že tohle muže neuspokojí a i kdyby, rozhodně mu to nijak nepomůže. Stejně jako on, ani já nemám chuť dívat se směrem k vojákům. "Nám slabým a malým nezbývá, než to přežít a doufat, že naším dětem se bude vést lépe," zakončím myšlenku poněkud pesimisticky a poraženecky. Vytáhnu stříbrnou minci a položím jí na stůl. Vím, že to není platidlo této země, ale stříbro, jako stříbro. "Děkuji vám. Jen si z pokoje vezmu své věci a půjdu po svých." Pomalu se zvednu a hodlám jít do pokoje.

Vypravěčka - 08. března 2007 16:07

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Krčmář s díky přijal tvojí minci. Na rozloučenou kývnul hlavou a popřál ti šťastnou cestu. Sklidil nádobí od snídaně ze stolu a zamířil za svou ženou do kuchyně. Nahoře ve tvém pokoji je vše, jak jsi nechal. Oknem vidíš na náves. Vojáci zajali jednoho z mužů a chystají se odvléct i ženu, která mu chtěla dát napít, po tom co ho vláčeli za koněm na návsi. Pomalu se vypravují k odchodu. Nejspíš ještě než tak učiní, vyberou od lidí "daně". Kdoví po kolikáté za letošní rok. Nebe je polojasné a slunce jen nevlídně svítí z podzimní oblohy. Listí stromů žloutne a padá z větví unášeno větrem.

Vypravěčka - 09. března 2007 10:13
	kdo má reagovat: Faranume Marianna Sherll !!!

Vypravěčka - 09. března 2007 10:57

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Když ses chystal zabít jednou ranou zmučeného, zkrouceného muže, nebo spíše toho, který dříve mužem býval, spatřil jsi v jeho očích strach, ale i čekání smrti. Rychlé a vlídné po tom, co jí předcházelo. Jeho tělo i duše je zlomená vším, co prožil, ale jak tvoje ruce klesly, jeho oči ztratily barvu a zbykla jen jakási matná šeď. Lapka zakvílel a z rozpraskaných rtů se vyřinul slabý pramínek krve. Na to aby prosil a škemral o milost rychlé smrti už nemá sílu. Zhroutil se do spadaného listí, které je lepkavé zasychající červení jeho krve. Poslední, co jsi spatřil, než ses odvrátil na cestu, je jeho prázdný pohled. V jeho očích se jako hadi svíjí bolest a agonie. Tělem chvílemi zaškubá křeč. Bude umírat dlouho a v bolestích. Tvůj kůň jen pohodil hlavou, když si jej vzal za uzdu. Jiné zvíře by se plašilo, kdyby v jeho chřípí pulzovalo tolik pachu krve a smrti, ale tvůj černý hřebec je zvyklý na válečná tažení. Na bitevní pole za úsvitu po boji, když slunce je utopené v krvi a sténání zraněných. Je klidný zvým zvláštním nezvladatelným způsobem. Silné a nezlomné zvíře. Nyní máš cíl. Naději, kde by Ona mohla být. A jistotu, kde jsou ti, kteří tohle spáchali.

Marianna Adhwain - 09. března 2007 21:15

Cuknu sebou, jako by po mně minimálně práskla bičem a ještě se mi u toho smála. Přestava, že by naši včerejší rozepři mohla dokončit, až budu někde sama na cestě, se mi ani trochu nezamlouvá. Co já vím, co má v té své elfské kebuli. Ne nadarmo mi říkali, že elfové jsou pěkná cháska. "Chci," odvětím krátce. "A jestli sama nebo ne, to je moje věc." Zachmuřím se a vrhnu podezřívavý pohled i po chlápkovi, jako by se měl každou chvíli proměnit ve vlkodlaka. Povídačky hostinské, nedávné události a vůbec všechno dohromady, co mě za krátký čas potkalo, mi věru mnoho prostoru k důvěře nedává. Spíše naopak.

Rowanna - 09. března 2007 22:14

S pozvednutým obočím vrhnu k Marianně pohled, jako by mě její rozhodnutí něčím pobavilo. Potřesu hlavou a pokrčím rameny, pak se otočím na místě k odchodu a rozhodím ruce v gestu: "kdyžtak jsem tě varovala". Ještě jednou se otočím se sebevědomým úsměškem. Když už ti nevadí, ohrožovat to děcko...prohodím jakoby mimoděk a odkráčím ze stáje na dvůr. Je mi trochu líto, že se rozhodla tak narychlo zmizet a sama, musím sama sobě přiznat, že je ze skupiny asi nejzábavnější. Je pravda, že jsme se při poslední příležitosti málem přizabily, ale tato skutečnost, jakoby byla teď zapomenuta. Nebo ji prostě považuji za kratochvíli, kterou oceňuji i přes veškeré riziko a emocionální vypětí. Vím, že by se situace mohla zopakovat a tentokrát by mohla dopadnout mnohem hůř. Na dvoře se rozhlédnu po ostatních členech naší podařené partičky a také zkontroluji pozice vojáků. Nerada bych se s nimi setkala sama...

Vypravěčka - 11. března 2007 14:36

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Rowanna Nikoho jiného kromě Marianny a Faranumeho ze známých tváří nevidíš. Kar Sem bude možná ještě v krčmě, když jsi odcházela, tak snídal. Jinak nikde nikdo známý. Beathu a Sherlla jsi viděla naposled v lese. Gorana stejně tak. Vojáci se pomalu chystají, že odtáhnou. Sebou nejspíš odvlečou mladého muže - Basatha, kterého chytili kdesi mimo vesnici a obvinili z krádeže. A také místní ženu, která se nad ním slitovala a chtěla mu dát napít. Před odjezdem nejspíš ještě vyberou "daně". Těžko říct po kolikáté tento rok.

Uchiha Naibun - 11. března 2007 21:31

Pokývu hlavou na hostinskou. "Dobrá, děkuji vám." Pravím a vtisknu ženě do ruky minci. Pak uvolním prostor, aby mohla projít elfka. Počkám až odejde hostincká. "Někdo by vám měl ty rány převázat, nebo se vám zanítí a zůstanou vám jizvy." Pronesu spíšně kontrolně a pak se vydám ke svému hřebci. Pohladím ho po nozdrech. "Škoda, že jste jí neviděli. Hledám jí dlouho, má jediný lék pro lidi, kteří jí potřebujou." Promluvím spíš ke koni a na tváři je vidět zamyšlení. Pomalu začínám sedlat koně. Zjevně nikam nespěchám. Neboť moje pohyby jsou poměrně rozvážné avšak nikoliv pomalé. Spíš jakobych silně přemýšlel. "Tomu dítěti by jste měla koupit něco pořádného, aby ti nenchladl." Pravím a pokračuji v sedlání koně.

Bela - 16. března 2007 12:19

soukromá zpráva od Bela pro Vyvedu koně z lesa a na pěšině sáhnu do brašny. Vytáhnu kus chleba, odlomím část a dám jí hřebci. Zbytek vrátím do brašny a sám se jen napiji trochu vody z měchu. Zkontroluji postroj a pohladím hřebce po krku. Informace, které jsem získal mě potěšili, protože vím, že má žena žije. Na druhou stranu stále nevím, co s ní je nebo kde je. Starostí mi neubylo, spíše přibylo. Ve tváři se mi usadí tvrdý výraz a v očích odhodlání. Získám svou ženu zpět, i kdybych měl celou baronii srovnat se zemí. Vojáků na to mám dost. Nasednu na hřebce a pobídnu ho k běhu. Vydám se do hlavního města baronie. Tam mi za vše zaplatí....

Marianna Adhwain - 18. března 2007 19:16

Zabodnu pohled elfce do zad. Ona má co říkat, držela ho, chudáčka, jako prase kost, a kdybych se ho neujala, možná by ho tam dokonce i nechala. "Rozhodně je to menší nebezpečí, než ho dát tobě," zabručím. Je mi jedno, zda to zaslechla. "Neměla byste prosím ještě nějaký velký šátek? Nebo kus látky..." zarazím hostinskou, protože mě konečně napadlo, jak u sebe mít dítě a přitom moci jet na oslovi relativně pohodlně. Znovu loupnu očima po jezdci. Bezděky mi ruka cukne ke tváři. Zaškaredím se, když mě začne poučovat. Většinou to totiž dělám já druhým. "Jizvy... Ty budu mít tak jako tak." Lék? skáčou moje myšlenky sem tam jako vyplašený kůň. Nic u sebe neměla, tak co kecá? Raději nic neříkat. To bude v téhle zemi asi základ. Mlčet. Povzdechnu si. Nejsem z těch, co by rádi mlčeli a šlo jim to. Jazyk je rychlejší než pusa, to, co mě na něm často svrbí, musí ven. Proto mi teď cuká v ránách, proto... Ne, Thea se zdejchla z vlastní vůle, ani nic neřekla. Jediná vypadala jako normální. Dokonce, i přes to, že byla bojovnice, mi pomohla s Robinem. Asi jsem moc dlouhou dobu strávila nad knihami. Čert aby se v lidech vyznal.

Uchiha Naibun - 19. března 2007 10:45

Stáje Opřu se o osedlaného koně zády a založím ruce přes prsa. Upřu svoje hluboké hnědé oči na ovázanou ženu a chvíli si jí prohlížím. Je to pohled, jakobych se snažil proniknout pod povrch nejen jejích obvazů na tváři ale i kůže. Pak zakroutím hlavou. "Děti jsou základ. Měla by ho teple obléci." Povzdechnu si a zalovím v sedlových brašnách. "Aspoň někdo se bude mít dobře." Pomyslím si a vylovím ze sedlových brašen váček, ve kterém to cinká. Otevřu jej a vytáhnu z něho několik mincí. Pak se otočím k ženě. Opět upřu můj pohled na ní. Tentokráte vněm není nic zkumajícího, spíše náznak smutku na poklidném obličeji. "Tady máš a kup mu teplou houni ať ti za nocfích neprochladne." Pravím a postoupím k tobě nastavím ruku s mincema. "V některých městech mají tendence čarodějky upalovat v některých vesnicích ani nemají čas na obhajobu. Měla by jsi dávat pozor, aby to dítě nepřišlo o matku." Pravím pološeptem a ruku stále nataženou i s mincema. Rozhodně to nevypadá, že by mne nějak vadilo mince objetovat.

han Kar Sem - 26. března 2007 08:14

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Smutně se podívám z okna na to bezpráví. "Pro nerozvážné vedení upadá lid. Ještě chvíli budeš takhle jednat knížecí hlupáku a nebudeš mít z čehlo platit vojsko. Pak přijde jiný a vytrhne tě ze země jako plevel." Vezmu si těch pár věcí, co mi zůstaly a sejdu dolů. Je ovšem nezbytné se znovu trochu vybavit. Díky tomu pitomci zloději jsem přišel skoro o vše. "Vážený pane, myslíte, že bych zde ve vsi mohl pořídit nějaké vybavení pro poutníka?" obrátím se na hostinského, jehož považuji za dobrého muže. "Stala se mi poněkud nemilá věc. Nahoře, proti proudu jsem se pokusil přjít řeku a skoro vše mi uplavalo. Tedy měšec naštěstí ne," usměju se a na stůl polořím zlaťák, aby bylo jasné, že za vybavení hodlám dobře zaplatit.

Marianna Adhwain - 30. dubna 2007 12:23

Dává mi peníze. Jen tak. Možná jsem s lidmi nebyla v kontaktu, ale nejsem úplně blbá. Váhám. Někdo, kdo v zemi, kde se lidem ubližuje jenom proto, že chtějí svobodně žít, jen tak nabízí peníze... Nevyvolává ve mně důvěru. Ovšem praktická stránka se náhle ozve. Když jich má dost, tak proč ne? Peníze otevírají každé dveře a já jich nemám nazbyt. Pokrčím rameny a vezmu si je bez výčitek svědomí. "Čarodějnické mládě by upálili se mnou." Na chvíli zauvažuju, jak dlouho by mi vydržela ochrana před ohněm. Dřív bych se spíš udusila, kdyby mě vážně chtěli hodit na hranici. Opět se zeptám, než stihnu sama sebe zarazit. Snad nepojme nějaké podezření. "Proč tu holku vlastně hledáte? Nedovedu si představit, že mi mohla mít lék pro všechny lidi... A taky proč jste nám pomohl, i když se vás to netýkalo." Rozpomenu se nakonec na hlavní otázku, která mi vrtala hlavou.

Rowanna - 01. května 2007 16:21
	soukromá zpráva od Rowanna pro MH: vyjadřovat dál se nebudu, jen snad pro tebe, se Rowanna bude držet stranou, aby nebyla vojákům moc na očích. Ale kolem hostince nebo v něm

Uchiha Naibun - 02. května 2007 18:10

Stáje Do pohledu se mi vloudí stopa smutku. "Nemám rád boj." Odpovím krátce a otočím se ke koni. "Nikdo nenávidí boj víc než válečníci." Mihne se mi hlavou a otočím se zpátky. "Mnozí lidé si myslí, že lidé, co vlastní meč, se v zabíjení vyžívají..." Pravím a hledám slova, které by mohla pochoout i prostá žena. "...Někteří možná, ti co používají místo hlavy jiné části těla, ale ti co myslí bojují proto, aby už nebylo potřeba bojovat." Pravím a tázavě se podívám, jestli to bylo pochopeno. "Ta dívka může podat svědectví, který sprostí několik dobrých mužů z obvinění a zachrání jejich život. Jejím lékem je pravda." Nakonec vypravím po chvilce přemýšlení.

Marianna Adhwain - 22. května 2007 14:43

Pokrčím rameny. Jediná zbraň, kterou jsem kdy držela v ruce, byla dýka a nůž. Ostatně, moje zbraně jsou zcela jiné věci, jak mohla poznat elfka. "Nemyslím, že by v téhle šílené zemi bylo nějaké právo. Mám dojem, že je tu všechno vzhůru nohama." Co já vím, kam se poděla. Naposledy jela pomoct tomu bláznovi, co s koněm skákal do řeky. Mně už se to netýká, musím se co nejrychleji dostat od těch hnusáků. Vypadá to, že jsem naši debatu uzavřela. Prostě nevím. Přejdu k Drákulovi a pohladím ho po čele. Jen čekám, kdy mi hostinská donese, co potřebuju. Potom rychle pryč. Ve městě se člověk ztratí snáz, i když s ovázanou tváří, rudými vlasy a dítětem to nebude zrovna lehké.

Uchiha Naibun - 03. června 2007 18:07

Stáje "Panovník je právo a je pouze na lidech, jak podle něj žijí. Panovník této země má ruku tvrdou a však spravedlnou ke všem stejně." Pronesu zamyšleným hlasem a zaposlouchám se do ruchu venku. "Baroni a jemu poddaní jsou jiná věc." Nakonec poznamenám. Nakonec přejedu koni ještě jednou nozdry a dokončím prohlídku sedla. Ještě pohladím koně po boku. "No myslím, že se naše cesty rozdělují..." "...a já jedu hledat zas možnost jak zachránit moje muže." Povzdechnu si a povědomně začnu hmatat po uzdě koně.

Vypravěčka - 04. června 2007 17:57

Přes náves zazněl ostrý povel velitele oddílu vojáků. Muži nasedají na koně a chystají se k odjezdu. A zjevně neodjedou sami. Jeden z nich má za sedlem na laně přivázaného mladého muže, kterého přivlekli do vsi. Muž je obviněný z krádeže. S sebou se chystají odvézt i mladou ženu, která se nad chudákem slitovala a chtěla mu dát trochu vody. V hloučku lidí, kteří sledují vojáky stojí i starší žena, která pláče a naříká. Další dvě ženy ji tiší. Mladá dívka bude nejspíše její dcera. V očích mužů je vidět vztak i bezmoc. Pěsti se svírají na prázdno a zuby zaťaté až zbělají čelisti. Každému z nich se vaří krev, že vojáci klidně odvezou děvče z vesnice. Do města, k baronovi nebo knížeti... bohové vědí kam. A nikde není právo, nikde není dovolání. Mají vztek i sami na sebe, že se děvčete nezastanou. Ale mají i strach... strach o svoje rodiny, svoje žany a svoje dcery. Pokud by se vzbouřili vojákům a postavili se za dívku, vojáci by rozpoutali krveprolití. Pobili by muže, ženy znásilnili, chlapce odvedli do armády a vesnici vypálili. Jinde, v jiné zemi by se něco takového zdálo jako nemožné. Ale zde... o pár mil dál, za kopcem... ještě před nedávnem doutnala hranice nedaleko opuštěné vsi. Zvedli se i vojáci v krčmě. Místo placení za vše, co vypili a spořádali, se jeden z nich zeptá, jestli má krčmář zaplacené daně. Po kolikáté už tento rok? Nakonec odejdou s tím, že může být ještě rád. Na návsi se přidají ke svým druhům.

Vypravěčka - 05. června 2007 15:10

Hostinská vešla do krčmy, prošla kolem svého muže, který rozmlouvá s Karem. Vzadu v komoře a kuchyni přichystala věci pro Mariannu a svázala je do uzlíku. Vojáci z hospody odešli. Venku na návsi se chystají k odjezdu. Muže sice přivázali za koně, ale s dívčinou naloží jinak. Svázali jí ruce za zády a kotníky k sobě, aby nemohla utéct. Do úst jí střčili kus špinavého hadru jakou roubík. Jeden z mužů vysedl na koně a dva mu svázanou dívku podali. Ta už se ani nepokouší vzpouzet, po tvářích jí tečou slzy, které se míchají z prachem z cesty a špínou. Voják si jí před sebou usadil bokem spíše jak náklad, než jako člověka. Vláčet za koněm jí nebudou. To by po příjezdu do města neměla už žádnou cenu. Takhle bude ještě použitelná. Pokud vojáci zavřou mladou ženu či dívku s pěknou nejen tváří, skončí v podzemních kobkách na knížecím hradě. Vojáci se sebrali k odchodu a odjeli. Když ten, který veze děvče, projížděl kolem její zoufalé matky, jen ze zasmál. "Poslyš stará, tvoje dcera je doce hezká. Jestli knížete potěší, odpustíme ti tenhle rok daně." Co kníže s dívkama dělá... tuší každý. Nikdy se žádná nevrátila. Posměšná slova vojáka na ženu padla drtivě. Podlomila se jí kolena a propadla do naříkavého sténavého pláče. Její nářky a zapřísahání, aby dceru pustili, nic neznamenají. Jediným výsledkem byl hrubý smích vojáků odeznívající po cestě a zvířený prach pod kopyty koní, který se za chvíli usadí. Ženin pláč však neutichl. V srdcích mužů zůstala další jizva, která se nikdy nezahojí. Další hořkost a bezpráví, kterému nezabránili a kterému ani nebylo v jejich silách zabránit. Palčivá bezmoc. Dvě další ženy ze vsi odvedli zoufalou matku do hostince. žena jakoby zbavená smyslů jen běduje nad ztrátou dítěte.

Vypravěčka - 05. června 2007 15:30

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Krčmou kolem tebe prošla hostinská, odešla na chvilku do zadu, a pak zas vyšla ven na dvůr hostince, kde jsou stáje. Vojáci se sebrali a odtáhli. Oknem hostince jsi ale viděl vše, co jejich odchod provázelo. Odvlečení zajatce a i únos dívky, jejímž jediným proviněním byl soucit. Ten, jak se zdá, je v této zemi krutosti trestným. Postavena je mimo zákon lidskost i spravedlnost. Zůstala bezmoc slabšího, který může jen trpět a přihlíšet zvěrstvům těch silných. Každé další bezpráví se hluboko vrývá i do srdcí místních lidí. Dvě ženy přivedly stále plačící, zoufající matku do hostince. Usadily ji na lavici k jednomu stolu poblíž tebe. Muži je nenásledují. Nemají sílu podívat se žene, které sedrali dceru před nima, do očí. Nemají sílu podívat se do očí ani sami sobě... Ale i kdyby se vojákům postavili, dívce by nepomohli a jejich rodiny by draze zaplatily. Krčmář se na tebe podíval. "Jistě, něco se tu najde..." Odpověděl ti už napůl otočený od tebe. "Chudák ženská. Syn jí umřel na horkou nemoc a dceru sebrali vojáci." Pak zašel k pultu, něco nalil z jedné lahve do poháru a šel za ženou.

Vypravěčka - 05. června 2007 16:01

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Na náves sice nevidíš, ale zvuky odjíždějících vojáků se donesly až sem. Hostinská se vrátila po chvíli se svázaným uzlíkem. Na její tváři je vidět, že odjezd ozbrojenců neproběhl v klidu. Je pobledlá a ustaraná. Podala Marianně svázaný uzlík. "Tady jsou ty věci, přidala jsem tam i pár plen. Ještě mi tu zůstaly a sotva kdy je bude někdo v tomhle domě potřebovat." Na chvilku se zahleděla na Robina i mladou čarodějku. "Měli byste odtud odjet co nejdříve. Pro samotnou ženskou tu není bezpečno, nikde nemá zastání. Ve městě se snad najde někdo, kdo vám pomůže. Když tak se ptejte po Karnellovi, je kupec, má krámek v ulici na nábřeží."

Marianna Adhwain - 08. června 2007 12:55

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro "Díky," vezmu si od hostinské věci, co mi donesla, a nějak se upevním k Drákulovu improvizovanému sedlu. Jenže to moc nejde, a tak si věci narvu do své brašny a látku použiju jako nosič pro Robina. Uvážu si ho tak, aby mi co nejméně zavazel a přitom se, byť přes látku teplého oblečení, tiskl k mým prsům. Tak to pro něj bude nejlepší. "Poptám se po něm. A už jsem si všimla, že je to tu..." Rozhodím rukama, protože nemůžu přijít na správné slovo, které by vystihlo odporné události na tomhle místě. "Tak se mějte. Vojáci jedou rychle, tak snad na ně po cestě nenarazím." Snažím se to říct klidně, ale při představě, že bych je náááhodou dojela, se mi sevře žaludek. Raději se budu v první chvíli ploužit jako slimák, abych si mohla být jistá, že dojedu až hezkou chvíli po nich.

Marianna Adhwain - 08. června 2007 13:01

Vyvedu Drákula ven, Robina jakýmsi velkým šátkem přivázaného na prsou, a nasednu na laxně jdoucí zvíře. Raději se nedívám na případné lidi venku, všímám si jen osla, nakrmeného Robina a toho, aby se mi sedělo co nejpohodlněji. Ještě naposledy se ohlédnu do dveří stáje, ale pak pobídnu Drákula stejnou cestou, jako odjeli vojáci. Osel je se svýma krátkýma nohama nemá šanci dohnat. Jak cupitá, ušiska se mu natřásají. Asi jsem se zbláznila, že chci jet jen sama s dítětem v takto nebezpečné zemi, ale ty, co mě viděli včera, to asi nepřekvapí. Šílená jsem na to dost.

Vypravěčka - 18. září 2007 15:29

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Zbytek dne jsi strávil v sedle, pak se na tvou zemi snesla tmavá, chladná noc. Je opravdu chladno. Léto už dávno skončilo, podzim je chladný a sychraný... blíží se zima. Ty jsi na chlad zvyklý, vlastně ho máš i rád... provázel tě nocema v ležení i byl přítomný v mlhavých ránech před bojem. Navíc tě před ním chrání plášť... Ale co křehká, mladá žena, která se ocitne v takové noci bez přístřešku a teplého oblečení. Vystavená zimě, noci a větru. Dolehlo k tobě táhlé vlčí vytí... vlků je několik, děti noci se svolávají... Když si vzpomeneš na stopy v tábořišti... Snad je tu ještě naděje. Třeba děti noci poslechli přání největšího dravce z nich... a chrání teď tvoji kněžnu. V táboře bylo tolik smrti... zohavená potrhaná těla, vlci zabíjeli kolem ní, ale ona odešla... neublížili jí a šli za ní. Setmělo se. Kdokoliv jiný by zastavil, rozdělal oheň a na noc se utábořil. Ale ty jsi jiný. Tvůj kůň je zvyklý na dny i noci v boji, i on zvládne pokračovat dál bez odpočinku.

Vypravěčka - 26. září 2007 17:33

Město Město patří zdejšímu baronovi, který spravuje i okolní zemi. Jestli bylo město pojmenováno po rodu barona, nebo naopak rodové jméno vzešlo z názvu místa, dnes už nikdo neví. Každopádně město nese stejné jméno jako baron - Ferstein. Město leží na obchodní trase, obchoduje se zde především s keramikou, řemeslnými výrobky, různými látkami a vínem, které roste na zdejších prosluněných viních na jižních svazích kopců. Obchody za poslední léta válek doznaly velkých ztrát. Některé z úrodných vinic se proměnily v prašný úhor, kde roste jen bodláčí... ať už vinou krachu vinaře, nebo pod těžkýma botama vojáků. Město samo se nachází na poloostrově, který ze tří stran obtéká řeka. Na mírném kopci nad řekou se klene baronské sídlo. Původně to bývala tvrz, později přestavěná do podoby opevněného hradu s jednou bránou a dnes získává novou podobu, která by měla více splňovat nároky šlechty na pohodlí. Přímo v podhradí jsou domy význačných měšťanů, obchodníků a nižší šlechty. Dále se město rozpíná po celém poloostrově, až k přístavu na jednom břehu řeky. Obchodní trasy zde vedou po vodě (řeka zůstává splavná po celý rok) i po souši. Ve městě najdete chrámy význačných bohů místní oblasti, zdobená náměstí, bohaté domy i chudinskou čtvrť. Je zde nespočet krámků, stánků, pořádají se pravidelné trhy a slavnosti. Poutníci či obchodníci mohou složit v hlavu v krčmách, zájezdních hostincích i luxusních podnicích. K místnímu koloritu patří lázně, divadlo, stejně jako Ulička zakázaných rozkoší. Cestovat můžete po dohodě s některým kapitánem v přístavu, či se vám nabízejí služby Dostavníkové společnosti. Ve městě je samozřejmě i vojenská posádka.

Marianna Adhwain - 26. září 2007 18:14

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro Hnala jsem Drákula do města, až to hezké nebylo. Osel měl smůlu. Jak se pomalu blížila zima, přituhovalo a já se bála, aby mi Robin i přese všechnu starost nenachladl. Když se oslovi nechtělo, musela jsem jít pěšky. Stejně jsem si někdy potřebovala protáhnout nohy a velkou motivací mi byly povídačky o nepříznivé zemi, hlavně pro ženy. Spěchala jsem, jako by mě honila smečka démonů, i když... ve městě to nemuselo být o moc lepší, spíš naopak. Na druhou stranu se tam člověk lépe ztratí. Je tam tolik lidí... No, já to budu mít se "ztrácením" se asi horší, pořezaná zrzka s dítětem, ale budu se muset snažit. Město ve mně vyvolalo kupodivu úlevu. Jako malá jsem žila na vesnici, ale jakmile jsem mohla, odešla jsem do města. Moji krajané by určitě tvrdili, že jsem padlá na hlavu, když říkám, že tady jsem v bezpečí. Prý že tam na mladou dívku číhají různé zákeřnosti, horší osud než vzteklý medvěd. Je to pravda, ale tak nějak se v tom anonymním lidském státu cítím bezpečněji. Prozatím. Celé dva dny jsem si opakovala jméno, které mi hostinská řekla. Přístavy nemám ráda kvůli jejich rybímu pachu, jenže co se dalo dělat. Karnel byl snad hodný člověk, ta žena nevypadala, že by mi chtěla ublížit. Ovšem s mou paranoiou, jakou ve mně začala tahle země pěstovat, bych si po nějaké době byla schopna namluvit cokoli. Jsem v okolí podivného místa sotva čtyři dny a už se mi pod kůži dostává zdejší surový chlad, nevyřčený strach a... A kdo ví co ještě. Jen aby to nebyl svrab.

Vypravěčka - 26. září 2007 19:27

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Město pro někoho jako ty skýtá mnoho možností. Každý jen trochu ostřílený člověk ví, že město nejsou jen domy, ulice a náměstí... Jsou tu i zapadlé kouty, stoky a putyky. Jakési druhé město, které si žije svým vlastním životem bez ohledu na zákony a městskou stráž. A právě tohle město je tvým světem, místem, kde se vyznáš... víš, jak věci chodí. Člověk si tu může přijít i slušně k pěnězům, když se nebojí trochu si ušpinit ruce. Někdy se necháš najmout jako ososbní stráž nějakého kupce, nebo naopak někomu zpřelámat hnáty, když nezaplatil dluhy. Nedávno jsi dostal dobrý tip, jak si může vydělat chlap, co se umí ohánět pěstma nebo nožem. V jednom podniku se čas od času konají nelegální zápasy. Není to žádná špinavá putyka, kde by si za pár drobnejch šlo po krku několik otrhaných pobudů. Ale podnik, kam se chodí bavit zakázanou podívanou i lidé z vyšší vrstvy, kteří zatoužili po krvi. Vítěz dostane slušně zaplaceno. Dostavil ses na určené místo, zaklepal jsi u zadních dveří jednoho nenápadného klubu. Otevřela se špehýrka a ty jsi řekl smluvené heslo. Dal ti ho maník, co tě na tenhle kšeft naverboval v jedné hospodě. Dveře se otevřely a urostlý hromotluk tě pustil doivnitř. Prohlédl si tě, něco si sám pro sebe zadrmolil a odvedl tě dál chodbou ke schodišti do sklepení. Dole se nachází slušně velká místnost zařízená jako aréna. Uprostřed je kruhové bojiště obehnané mříží, kolem prostor pro diváky k sezení i ke stání. U vchodu do arény se nachází stojany s výzbrojí, výběr je více než slušný... od klasických zbraní až po věci dovezené z orientu. V zadní části je prostor pro bojovníky. Tam odkázal vyhazovač i tebe. Jsou tu k dispozici lavice, voda na napití, prostor na rozcvičení a v koutě posedává starý muž, nejspíše ranhojič. Diváci zatím nepřišli, večer je teprve na začátku. Když jsi přišel blíže, oslovil tě slušně oblečený muž, jizva přes levou polovinu obličeje ukazuje, že ani jemu nejsou šarvátky cizí. "Ty jsi tady novej? Hmm... vypadáš, že bys mohl něco vydržet. S čím bojuješ?" V rukou drží kus křídy, kousek vedle sis všiml tabule, kam se zapisují bojovníci do jednotlivých zápasů.

Vypravěčka - 26. září 2007 19:49

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Ulice Na Nábřeží, jak jsi zjistila, je celkem široký pojem. Hostinská ve městě asi nikdy nebyla. Ulice se táhne podél celého břehu řeky, místní jí sice dělí na několik dalších, ale tobě nezbývalo než ji projít celou. Začala jsi v té nejhorší části... přístaviště pro nákladní lodě. Je tu cítit rybina, ve vzduchu čpí pot udřených dělníků a levná pálenka. Naštěstí tady jsi zmíněný krámek nenašla. Jak však jdeš dál, ulice se mění. Kotví tady lodě vozícín dražší materiál a pasažéry. Prošla jsi kolem kanceláře Obchodní a plavební společnosti. Domy už vypadají mnohem lépe. Nakonec je z ulice hezké nábřeží, po jedné straně čisté domy s krámky, některé z nich jsou zavřené a prázdné, po druhé zábradlí a lucerny, které za nocí osvětlují nábřeží. Osmělila ses a zeptala ses jednoho z kolemjdoucích, jestli nezná pana Karnella. Dotyčný člověk tě poslal k úzkému, patrovému domu v jehož přízemí je malý krámek s látkami a krejčovství. Skze výlohu vidíš směstnané regály s látkami a velký pult, za kterým stojí postarší muž a něco usilovně hledá ve spodní části stolu.

Tagata - 26. září 2007 20:01

soukromá zpráva od Tagata pro Až do arény ve sklepení se dokážu tvářit trochu normálně, ale jakmile uvidím místo samotné na tváři se mi objeví úsměv, který většinou lidé vidí na jiných tvářích a za jiných příležitostí. Cestu okolo stojanu si neodpustím a z velké blízkosti si prohlédnu i některé po mě neznámé zbraně. Po několika přejedu opatrně dlaní, skoro jako bych chtěl pohladit hodné zvíře a nakonec se přesunu do prostoru kam mne vykázal dveřník shora. Naposled vrhnu pohled na stojan a pak s pokrčením ramen a smířeným výrazem odejdu kam mám. Cestou okolo vody se rychle nakloním a ze zvyku se napiju, jako každý člověk z ulice, který uvidí možnost se někde přiživit. Když se zvednu a otřu si hřbetem ruce ústa, překvapivě slušně se ukloním staršímu muži a místo abych si sedl se opřu o nejbližší zeď. Na zjizveného muže upřu pohled až potom co si mně začne všímat on. Pěkná ozdoba na ksicht. Štěstí, že já zatím žádnou nemám. rychlá myšlenka mi probleskne hlavou když si všimnu jeho levé části obličeje. Nastavím ruce před sebe a zlehka udeřím jednou o tu druhou. "S tímhle.. a taky s nožem, nebo holí." pronesu a mávnu ke stojanu na část s lehčími zbraněmi. "Kolik dneska bude soupeřů a jaká odměna?" zeptám se ještě zvídavě a nakloním hlavu abych si prohlédl sál, kde budou sedět diváci.

Marianna Adhwain - 26. září 2007 20:12

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro Na vyprávění o nejodpornějším místě města, přístavu, si pamatuju. Nikdy jsem tam nebyla a teď už vím proč. Ve všech knihách je popisován jako špinavé, smradlavé a nebezpečné místo - bodejť by ne, skutečnost je snad ještě horší. Proto tudy procházím stejně rychle jako po nebezpečných cestách. Než dojdu k onomu krámku, pobřeží si svou reputaci trochu vylepší, ale asi mi bude trvat nějakou dobu, než přestanu krčit nos nad nechutnými pachy. Mám dojem, že se na mě snad přilepily. Takže látky. Jestli je to vážně tady, třeba to nebude tak hrozné. Něčím, co bych nepokazila, bych si mohla nocleh odpracovat. Drákula ani neuvazuju, vím, že to není potřeba. Inu, je to osel. Pochybuju, že by mi ho chtěl někdo ukrást, když si všechny svoje věci vezmu s sebou. Vejdu do krámku. "Dobrý den. Emmm... jste pan Karnell?" Není na co čekat, už bych ráda spočinula a nakrmila sebe i Robina.

Vypravěčka - 26. září 2007 20:50

soukromá zpráva od Vypravěčka pro "Dobře,..." ucedil muž chraplavě. "... nemám rád vybíravý. Za první vyhranej zápas dostaneš jeden zlatej, za druhej dva... a tak dál dokuď neprohraješ. Začíná se na pěsti, pak postupně lehký a těžký zbraně." Osvětlil ti krátce pravidla. Víc nic ani říkat nemusel. Je to celkem běžný způsob těhle utkání. Na první pohled jednoduché, ale kdo už to vyzkoušel ví, že každý další boj je horší a horší. Nejen, že přicházejí silnější a lepší protivníci, ale na člověku se podepisuje i únava a drobná zranění. Ale pokud má výdž a vyhraje pár kol, dá se tu přijít k slušným penězům. "A jak si řikáš?" Zeptal se ještě dodatečně zjizvený, aby mohl tvoje jméno připsat na tabuli. Na ní se vypisuje i kurz sázek.

Tagata - 26. září 2007 21:19

soukromá zpráva od Tagata pro Mezi jeho popisem občas kývnu hlavou a přejdu na malou plošinku pro rozcvičení. Takovýhle styl bojů jsem sice ještě nezažil, ale zní to celkem logicky a srozumitelně. Čím dýl přežiješ, tím víc budeš mít peněz. A taky budeš unavenější a unavenější.. ještě k tomu přijdou na řadu těžší a těžší zbraně. Postavím se na špičky a natáhnu ruce k zemi. Na chvíli v takové pozici zůstanu a pak švihnu nohama postavím se čistě na ruce. Nohy roztáhnu a začnu pomalu vyměňovat ruce, přičemž vznikne pohyb, který by při nezdravém přiblížení nikomu moc radosti neudělal. Zpomalím a znovu se přehoupnu na nohy a postavím. Utáhnu si trochu víc přezky na podivných černých, polorozpadlých chráničích na ruce a otočím se znovu ke zjizvenému. "Tagata.. jiný jméno na ulici nemám." řeknu po krátkém zamyšlení a pak se podívám na stojan se zbraněmi "Támhlety krásky budem moct použít?" ozvu se ještě naposled a zase se opřu o stěnu.

Vypravěčka - 27. září 2007 10:07

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Jak jsi otevřela dveře, zacinkal malý zvoneček připevněný na zárubni. Muž zvedl hlavu od stolu a podíval se ke dveřím očekávaje zákazníka. Když ses zeptala na jeho totožnost, posunul jsi na nose cvikr a zahleděl se na tebe pečlivěji. "Ano... slečno, co si račte přát?" Jeho hlas je trochu překvapený, tázavý, ale docela vlídný. Jak se narovnal, můžeš si ho i lépe prohlédnout. Muž není nijak vysokého vzrůstu, možná je dokonce o chlup menší než ty. Je to sice člověk, ale některé rysy jeho tváře prozrazují pár kapek gnomské krve. Vlasy na většině hlavy mu vypadaly, zůstal jen oblouk na temeni šedivých vlasů. Vousy nemá, na oblém, masitém nose sedí cvikr. Oblečený je do kvalitní košile a teplejší vesty.

Vypravěčka - 27. září 2007 10:33

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Muž si něco zamumlal, a pak připsal tvé jméno na tabuli. "Když vydržíš dost dlouho, přijde řada i na ně." Odpověděl ti na otázku a nadále ti už nevěnuje pozornost. Začali se scházet další z rváčů a bojovníků, takže má na práci pořadí kol. Máš možnost si prohlédnout své možná nadcházející soupeře. Jeden z nově příchozích vypadá jak bájný gladiátor. Na jeho mocně klenuté hrudi se rozevírá kožená vesta, síla jeho pěstí by nejspíše rozdrtila kámen. Četné jizvy na rukou i poloodhalené hrudi prokazují zkušenost v boji. Ale otázkou je, jak rychlý a mrštný bude tenhle barbar. Druhý sice na první pohled vypadá šlachovitý až hubený, ale jeho pohyby prozraují rychlost a pružnost. Oblečený je celý v tmavých barvách a zahalený až k patě, pod jeho pláštěm jsi však v jednu chvíli zahlédl slabý odlesk světla pochodní na čepeli dýky. První dva jdou celkem jistě, zřejmě tu nejsou prvně. Když je zjizvený zapsal, prošli kolem tebe a úklonou hlavy tě prozradili. Třetí se rozhlíží kolem sebe, nejpíše tu bude prvně. Vypadá celkem na zelenáče, vyšší mladý muž atletické postavy. Podle oblečení netrpí nouzí, spíše si tu jen chce něco dokázat, než vydělat na živobytí. U pasu se mu houpe tenký meč.

Tagata - 27. září 2007 11:11

soukromá zpráva od Tagata pro Svoje protivníky si prohlédnu s nevinným výrazem a lehce si je od oka zkusím zaškatulkovat. Vysokej, širokej, těžkej - prostě hromotluk. Podle jizev zvyklej na zbraně i ruce, ale spíš na těžší údery. Ten druhej bude zvyklej na podobnej styl boje jak já, jen se asi víc spolíhá na zbraně a třetí do parády.. potom co přejedu pohledem ty dva první a oplatím jim pozdrav si vezmu na okoukání třetího. Tak tenhlecten nebude vůbec zvyklej na způsoby ulice. A ten meč co má u sebe by taky mohl být problém. Jestli s nim teda umí zacházet. nakloním hlavu trochu zmateně ke straně při pohledu na mladíka a pak se odstrčím od stěny a jdu se podívat k tabuli, jestli se už zjizvenec rozhodl koho proti sobě postaví. Optimismus mi vydrží jen k tabuli a při pohledu na písmenka stočím raději pohled k aréně. Opřu se o mříže hlavou a se zoufalým výrazem se znovu podívám na tabuli Ne.. vzdávám, číst neumím a učit se to nehodlám. Tohle bych mohl bejt já.. nebo spíš moje jméno, ale co když.. Zavrtím hlavou a raději se vrátím na místo u zdi. Chvíli se jen tak ošívám, ale nakonec mi to nedá a pokračuju ve vyptávání. "Už se ví kdo bude první na řadě?" vypálím otázku směrem k tabuli kde stojí zjizvený uvaděč a nasadím nedočkavý výraz.

Vypravěčka - 27. září 2007 11:39

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Dnešní večer patří k těm příjemnějším. Pohodlně sedíš v čistém pokoji s velkou postelí a krom toho nejsi sám, společnost ti dělá příjemná, hezká dívka připravená ti splnit tvoje přání. Co je na tom, že za peníze. Nepřekvapila a nepohoršila ji ani maska přes tvoji tvář. Jen se trochu zarazila, když ti chtěla nabídnout víno. Místo toho se usmála, prošla kolem tebe a jakoby mimoděk se o tebe bokem otřela. Otevřela dveře, za kterýma se nachází malá koupelna s připravenou koupelí. Usmála se na tebe. "Mohu ti nabídnout lázeň, pane?" Její hlas je příjemně měkký a jemný. Oblečená je do lehkých čatů v barvě červánků, které svůdně naznačují ženské tvary její postavy. Na ramena jí splývají dlouhé, rovné kaštanové vlasy. Její pleť je jemná jak samet. Je decentní a příjemná, jak spanilá víla hříchu přicházející z tajných, zakázaných snů.

Caine - 27. září 2007 20:52

soukromá zpráva od Caine pro Patříval jsem k těm vysokým a šlachovitým chlapům, kteří když se usmějí, ženy si přejí, aby se usmívali na ně, rády jim hledí do modrých očí a zkoumají prsty dokonalý tvar černého obočí a husté černé vlasy. Já už se neusmívám. Naposledy jsem byl s ženou, když jsem dělal ostrahu jedné obchodnici. Byla při těle, a začínala odkvétat, ale měla něco do sebe a vůbec to nebylo špatné. Možná si mě chtěla zavázat, že bych pro ni příště pracoval levněji, možná měla taky svoje potřeby a já byl snadná kořist. Přimhouřím oči, svaly nad okrajem masky se hnou, možná jsem se usmál. Profesionálka. Začichám její vůni, když se přiblíží, její dotek mi rozproudí krev. Hodně dobrá. Následuju ji s mírným zpožděním, prohlížím si ji. Už dlouho jsem žádnou neměl, a tuhle si… Mmm, kráska, která je tu se mnou a jen pro mě. „Ano,“ vzdychnu zastřeně zpoza masky, „to ‘ůžeš.“ Pohladím ji po paži a začnu si odkládat. Boty, halena, opasek s dýkou a kalhoty. Válka na mě zanechala pár šrámů, ale nic, co by vysloveně zohavovalo. Tím míním tělo od krku dolů.

Vypravěčka - 28. září 2007 17:03

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Vkročila do koupelny před tebou. Prostor je měkce osvětlen světlem svíček, které mihotavě klouzají po jejích šatech a lesknou se jí na hebkých vlasech. Otočila se k tobě, natáhla ruku a gestem tě pozvala dál. Na rtech jí hraje tajemný úsměv. Není to jedna z těch laciných holek, které si člověk může koupit na ulici. Je spíše konkubína, svádivá milenka, princezna zakázaných potěšení... spanilá a smyslná, jak harémová tanečnice, o kterých jsi doposavad slyšel jen v pohádkových příbězích. Za noc s takovou dívkou by něteří zaprodali duši, co je oproti tomu většina tvého žoldu. Když jsi však začal rozepínat opasek a chystal ses svléknout, jemně tě zastavila položením své ruky na tvou. Podíval ses na ni a ona opět s úsměvem zavrtěla hlavou. Pak tě začala svlékat sama. Nejdříve odepla opasek a uložila ho na židli. Pak ti začala pomalu rozvazovat halenu. Její vlahé dlaně ti při tom přejíždějí po odhalené kůži, dotýká se tě a hladí po jizvávh, které zanechaly dřívější boje. Když ti svlékla košili, přivinula se k tobě. Přes tenkou látku jejích šatů cítíš teplo ženského těla. Konečky prstů ti přejíždí po ramenou a hrudníku. Zlehka tě políbila na krk a klíční kost. Pak pokračuje se svlékáním tvých kalhot. Na jednu stranu nikam nespěchá, ale ani odkládání oblečení zbytečně neprotahuje. Dotýká se tě i nadále... po stehnech a nohách, ale záměrně se zatím vyhýbá tvým citlivým místům... noc teprve začíná. Nakonec, když jsi nahý, ti naznačí, abys vstoupil do přichystané lázně. Sama zatím zůstane vedle. Voda je příjemně horká, stoupá z ní pára prosycené vůní éterického oleje. Dívka k tobě přistoupí a začne tě pomalu umývat pomocí měkké houby. Nejdříve ramena a paže. Její pohyby jsou jemné a pomalé, chvílema její ruce jemně sevřeou nebo zatlačí. Cítíš, jak její doteky odplavují ze ztuhlých svalů napětí a únavu. Zároveň probouzí i tvou touhu. Nikam nespěchá, pomalu pokračuje po tvém hrudníku a zádech dávaje ti dostatek času k vychutnání uvolňující koupele a dotyků.

Vypravěčka - 28. září 2007 17:52

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Během půl hodiny se sešlo dalších deset bojovníků, kteří se mají utkat dnešní noci. Najdeš mezi nimi nejrůznějšít typy od klasických rváčů, přes šermíře, válečníky či cizince z dálného východu. Nejvíce však mezi všemi z tvého pohledu vyčnívá jedna žena. S ženami ovládajícími umění boje ses v životě už setkal. Ale asi bys neočekával jejich přítomnost zde. Vypadá však docela sebevědomě, jakoby boj v aréně byl pro ni jednou z nejpřirozenějších věcí. Scházet se začalo i publikum. Zaplňují se místa k sezení a někteří méně movití postávají v zadu. I zde vidíš nejrůznější lidi. Muže, přes den vážené obchodníky, smetánku společnosti, kterým se nyní zachtělo po podívané na násilí a krev. Vznešené dámy s kožešinovými plášti a v drahých róbách. Dekadentní společnost města, která je ochotná zaplatit, aby se nabažili vzrušení a krve. Prázdná zůstává už jen jedna lóže, kde jsou připravena dvě křesla se sametovým polstrováním. Náhle začala společnost tleskat, pak sis všiml páru, který přichází. Muž je vyšší štíhlé postavy, oblečený v drahých šatech, usadil se v jednom z křesel v doprovodu mladé ženy. Muž s jizvou na obličeji vstoupil do arény. Společnost napjatě ztichla. Pozdravil úklunou muže v lóži a jeho společnici, pak zopakoval pravidla boje. Pravidlem je, že nejsou žádná pravidla. Dokud se jeden z protivníků nevzdá, nebo není schopen vstát, boj pokračuje. Vlastní zbraně ani zbroj není dovolená. Bojuje se do půli těla, tedy pouze v kalhotách... aby byla vidět každá krev. Pro každé kolo jsou stanovené zbraně. Nakonec oznámil jména prvních dvou. Jedním z nich jsi ty, druhým je onen mladík, který přišel krátce po tobě. Když jste nastoupili do arény, abyste se představili publiku, ozval se sice potlesk, ale není nijak silný. Diváci odměňují vítěztví. Svou slávu si musíte teprve vybojovat. Boj začnete beze zbraní, v průběhu přejdete na nože.

Bela - 28. září 2007 18:07

soukromá zpráva od Bela pro Při vlčím zavití se chvilku zastavím. Hřebec je neklidný tak, jako býval před tím, než jsme se rozjeli do bitvy. Jak si vlci navzájem odpovídají, točím se z hřebcem do kola po směru, ze kterého jde jejich pozdrav. Jako by mi říkali, že jsou stále Elisabeth nablízku. Děti nocí chránící svou paní. Nebude se zastavovat na noc, je to zbytečná ztráta času. Pobídnu svého hřebce a vyrazíme po cestě do provinčního města. Hřebec bije kopyty o zem, která v noci temně duní...

Marianna Adhwain - 28. září 2007 19:11

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro "No," začnu váhavě. Co mám říct? Ani nevím, jak se ta ženská, co mě sem poslala, jmenovala. Na to jsem se v tom zmatku jaksi zapomněla zeptat. "Bylo mi řečeno, že bych... Jedna paní hostinská mi řekla, že bych tady mohla najít azyl. Samozřejmě výměnou za práci..." Inu, něco zašit nebo sešít bych dokázala, to je potřeba znát. Není to nějaká hnusná špinavá práce, jaká by byla třeba někde u řezníka nebo u sedláka. Aspoň že tak. "Nikoho tu neznám a... v takovém městě bych za hospody hned všechno utratila." Doufám, že když vypadá zatím přístupně, na něj dívka v nesnázích, navíc s dítětem, zapůsobí a on mě nevyžene.

Caine - 28. září 2007 20:57

soukromá zpráva od Caine pro Okouzleně ji sleduji, užívám si ty příjemné chvíle. Je skutečná? Neodolám, občas se jí dotknu, abych se o tom ujistil. Už jen za tohle bych platil. Zarazím se, tázavě na ni pohlédnu, ale hned je mi vše jasné. Spokojeně se nechávám svlékat, občas přejedu dlaní po jejích vlasech a tváři. Doteky hebkých rukou jsou mi velmi příjemné a pomalu ve mně probouzejí myšlenky na milování s touto vílou. Obejmu ji, zafuním do masky. Mé dlaně jsou hrubé a skoro se ani nehodí pro hlazení krásných zad a pozadí. A má „ústa“ se nehodí k polibkům, které dopadají na mou kůži. Přikývnu, sáhnu rukou do vody a opatrně se v ní usadím. Uvolním se, nechávám ji pracovat na mém těle i mysli – uvolnění a příprava na rozkoš. Kdy jsem se naposledy cítil takhle? Takhle… lidsky? Pohlédnu jí do tváře. Proč vlastně neutrácet za luxusní dě… společnice? Přivřu oči a užívám si její doteky.

Tagata - 29. září 2007 08:47

soukromá zpráva od Tagata pro V sešlosti bojovníků už mám po několika dalších příchozích zbytečný zmatek. Vypustím úvahy na ně z hlavy a s veškerou vůlí se snažím udržet klid. Což je při pohledu na arénu víc než problém. Publikum vnímám spíš jako zvukovou kulisu než cokoliv jiného a na jejich názorech mi nezáleží. Zvyk z ulice. Ať se dívá kdokoliv, nejdůležitější je boj a nálada, která se vás chytí, jak začnete dorážet na svého protivníka. Když celý sál ztichne, začnu si konečně prohlížet i dav okolo arény, který nevypadá ani na to, že by někdy držel v ruce zbraň nebo ruce vůbec používal. Takoví nerozumní lidé často končili v uličkách, kam chodit neměli, ve vážných potížích. Dělej, dělej..přestaň už žvanit. Moje nedočkavost už začíná hraničit s neklidem. Přetrpím všechny ty oficiální vymyšlenosti, co musí proběhnout a pak zazní moje jméno. Tvář se mi roztáhne v širokém úsměvu a na zem před arénou odhodím chrániče na ruce i starou obnošenou košili, která už o svém původu asi pochybuje sama. Doprostřed arény už nastoupím jen ve starých obnošených a pospravovaných kalhotách. Na náhém těle jsou občas vidět menší zranění a modřiny, nicméně také všechny běžné svaly, které se postupem času a používáním vyrýsovaly na povrch. Nejsem svalnatý, ale evidentně přivyklý fyzické námaze. Na mladíka se podívám napůl zvědavě a napůl pobaveně. Pak přejdu do útoku. Tak uvidíme na kolik se chlapec cítí.. Zamířím úder jednou rukou na obličej a nechám ho jít těsně k protivníkovu tělu, nicméně pak stejně ruku stočím do země a přejdu do kleku. Odpružím a vyrazím trochu na pravou stranu, abych měl dost prostru pro levou ruku, kterou mu uštědřím celou silou úder do žaludku. A kolik toho umí.. napadne mě nakonec, protože v téhle pozici, kdy já napůl klečím opřený o něj, není moc dobrý nápad zůstávat dlouho.

Vypravěčka - 29. září 2007 12:41

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Obchodník se na chvilku zamyslel, jakoby se pokoušel přijít na to, o kom že to vlastně mluvíš. Nakonec se ale zasmál. "To musela být ta dobrá duše Clara. To je jí podobné." Vyšel zpoza pultu a celou si tě prohlédl od hlavy až k patě. Není v tom nic zlého, prostě je jen zvědavý, koho mu osud přivál do domu. "Tak pojď dál, děvče. Nestůj jen tak mezi dveřma." Kývnul na tebe a ukázal rukou na přiotevřené dveře vzadu v krámu vedoucí do soukromé části domu. Pak se podíval ven a všiml si na ulici před domem osla. Trochu se podivil, lidé ve městyě nejsou na takové věci zvyklí. Když někakm potřebují, cestují spíše dostavníkem. Málokdo tady si vydržuje vlastní zvíře. "Ten osel tam venku, ten je tvůj?"

Marianna Adhwain - 29. září 2007 12:51

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro V duchu vydechnu. Vlastně jsem doopravdy ani nedoufala, že by se tu našel někdo, kdo by mi pomohl. Udělám krok, ale při jeho otázce se zarazím. Drákul venku se tváří jako vždy znuděně, ospale, jen když někdo projde příliš blízko, zastříhá ušima a na chvíli se probudí ze své jednoduché oslí letargie. Kdo ví, co kde sebral, každopádně teď to přežvykuje, nekonečně pomalu a líně. "Ano. Pěšky bych se sem trmácela ještě... no, dlouho. A na koně jsem tenkrát neměla." Nevím, proč mu to říkám, vždyť je to jedno. Prostě ten osel je můj. "Najde se tu pro něj taky místo? Nechci ho dát pryč. A třeba by za vhodnou motivaci v podobě jídla taky zastal nějakou práci."

Vypravěčka - 29. září 2007 13:03

soukromá zpráva od Vypravěčka pro "Hmm... tady ne, tenhle dům nemá stáje." Odpověděl muž trochu ustaraně. Pak se zas zamyslel. Dům je malý, pokud má vůbec nějaký dvůr, bude to sotva tak na pověšení prádla. Na ustájení zvířete to tu zařízené není. "Ale kousek odtud je zájezdní hostinec, tam mají velké stáje. Myslím, že by ti ho tam mohli za nějaký malý peníz nechat." Nápad to není tak zlý. Přeci jen jeden osel se ve velkých stájí jistě vejde a nemuselo by to ani stát mnoho. "Jestli chceš, tak si ho tam zaveď. Až se vrátíš, dáme si něco k jídlu a povíš mi, co vlastně umíš. Určitě se tu pro tebe nějaké místo najde..." Jeho pohled sklouznul k v tu chvíli tiše spícímu uzlíčku ve tvém náručí. "... pro vás oba." Dodal tiše.

Vypravěčka - 29. září 2007 13:27

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Dívka se tvým dotykům a pohlazením nikterak nebrání, právě naopak. Když tvé hrubé ruce sjely na její zadeček, mírně se prohnula, takže se tí více vtiskla do dlaní. Pod tenkou látkou cítíš její příjemně zaoblené a pevné tělo. Pokračuje v umývání tvého těla. Její hebké ruce kliužou po tvé kůži zcitlivělé teplou vodou. Nevynechává žádné místo tvého těla, dokud nejsi celý umytý a svaly promnuté. Voda z koupele jí přitom trochu zmáčela její šaty, takže látka lehce zprůsvitněla a přilepila se na její kůži. Na stolku vedle lázně je připravená velká měkká osuška.

Marianna Adhwain - 29. září 2007 13:31

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro Usměju se. Krom Robina můj pravý úsměv nikdo nějaký čas neviděl. Neměla sem důvod. "Děkuju. Můžu si tu nechat věci?" Asi je to zbytečná otázka, ale svou šanci si nesmím pokazit nezdvořilostí. On není jako jiní, co jsem je nedávno potkala, na rozdíl od nich ve mně vzbuzuje důvěru. V tomhle domě nemám pocit, že bych musela být pořád ve střehu jako rysice, co brání svoje kotě. Tady není žádný Medvěd, který by svým ksichtem děsil Robina, žádná špidlouchá elfice, která by mě iritovala jen svou přítomností a nakonec bych se s ní porvala. Očekávám, že odpověď bude kladná, a tak zavazadla hodím někam, kde nebudou překážet. Není toho mnoho, nic kloudného se tam krom knihy ukrást nedá. A kdo ví, jestli by ho zajímala. Moje zápisky jsou důležité akorát pro mě, někdo, kdo nestudoval, by jim asi těžko porozuměl. I ten největší myslitel musí mít něco, čeho by se drápkem chytil, kdyby měl výpadek. A ani já si nemůžu pamatovat vše. Zatím se rozloučím, ale mezi dveřmi si uvědomím, že vlastně nevím, kam mám jít. "A... kde je ten hostinec?"

Vypravěčka - 29. září 2007 14:38

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Pro někoho tvého povolání je vždy snazší vydělat si nějaký ten peníz ve městě než na vesnicích. Je tu více hospod a v nich i více lidí, kteří mohou ocenit tvoje bardské umění. často cestuješ, Přeci jen i ta nejlepší píseň se za nějaký čas obehraje a je nutné pohnout se zas o dům dál. Za novým publikem. A případně i za novými náměty na hrdinské balady, či tragické příběhy. V této zemi je ovšem mnohem více příležitostí pro tvorbu toho druhého žánru. Válka s královstvím sice skončila, ale krutý kníže se ujal vlády ve vlastní zemi, jak by jednal z nepřítelem. Léto minulo, přišel studený a sychravý podzím. Vítr ze strnišť tě zahnal do jednoho z větších měst. Tady máš mnohem větší šanci, že někdo bude stát o tvoje představení... a když budeš mít hodně štěstí, povede se ti tu zůstat delší dobu, aby ses nemusel v brzké zimě plahočit sněhem a vánicí zas někam dál. Dnes večer ses rozhodl zajít do většího zájezdního hostince. Vývěsní štít hlásá název U Bílého koně. Zdejší podnik opravdu patří mezi ty větší. Uvnitř se nachází velký bar, nad kterým je ještě druhé patro krčmy. Jsou tu i pokoje a velké stáje. Máš štěstí, sice není vyloženě plno, ale prázdnotou hostinec také nezeje.

Vypravěčka - 29. září 2007 15:04

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Obchodník na tvou otázku ohledně věcí jen přikývl. Pak ti vysvětlil, jak se dostaneš k hostinci. Půjdeš kousek zpětky po proudu řeky a zabočíš do první ulice. Tam už bys měla vidět vývěsní štít. Hostinec opravdu nebylo těžké najít. Není daleko od Karnellova domku. Na tabuli se skví jméno U Bílého koně a pod nápisem vymalovaný bílý kůň bez sedla. Stavení je to velké s čtvercovým vnitřním dvorem. Je tu velká hospoda, pokoje pro hosty a rozměrné stáje pro koně i přístřeší pro kočáry. Schyluje se k večeru, tak na dvoře panuje čilý ruch. čeledíni zametají, uklízejí a chystají stání pro koně, i poklízejí těm, kteří už zde jsou. Když jsi přišla, v první chvíli ti nikdo nevěnuje pozornost. Každý má svou práci a ty nevypadáš zrovna jako movitý host.

Vypravěčka - 29. září 2007 15:14

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Pátrání po unesené kněžně se ti zatím moc nedaří. Našel jsi jednoho člověka, který údajně viděl dívku odpovídající jejímu popisu. Dobrou zprávou budiž, že podle něj byla živá a zdravá. Horší skutečností je, že se ti ji stále nepodařilo najít... a život tvých mužů závisí na tvém úspěchu. Ten člověk ti řekl, že mířila do baronova města. Vydal ses tedy také tam. Dojel jsi už včera, ale zjistil jsi, že město je dost velké, aby se v něm snadno jedna dívka ztratila. Zvláště v dnešní době, kdy ses stal svědkem bezpráví páchaného na lidech pod záštitou knížecího jména. I tohle ti příliš nepřidává na klidu. A jak se zdá, baron s tím bude mít leccos společného. Také přesně nevíš, kde teď je vládce této země. Vyjel sám hledat svou ženu. Snad i jeho hledání zavedlo až sem. Začíná se schylovat k večeru. Rozhodl ses tedy zastavit v jednom z hostinců ve městě. Tvůj kůň si potřebuje odpočinout a i ty se musíš najíst. Navíc přeci jen hospody jsou místa, kde se dají nejlépe sehnat informace. Rozhodl ses zastavit v jednomz větších zájezdních hostinců s názvem U Bílého koně.

Caine - 29. září 2007 19:36

soukromá zpráva od Caine pro Svou péčí mně dokázala částečně vzrušit, dost na tom zapracoval i pohled na vlhké oblečení. Mám co dělat, abych spolykal všechny sliny, které se sbíhají při představě toho překrásného těla. Opatrně se zvednu. Předpokládám, že když mě svlékla, také mě osuší. Prohlížím si ji, vyčkávám a pomalu zjišťuju, že mi její motivace vůbec nevadí. Jen doufám, že nezačne přehrávat, dokonce snad mluvit o lásce.

Osik Kletbard - 29. září 2007 22:17

soukromá zpráva od Osik Kletbard pro Nu, co se dá dělat. Snad mi moje hudba i dnes naplní žaludek. A taky pohár. A snad ne jeden... napadá mě, když si tak prohlížím vnitřek hospody. Tak jako obvykle spoléhám na to, že lidé rádi něco dají za potěchu svého srdce. Pomalu rozložím svoje dudy u stolu, kde sedím, pak se posadím na jeho desku a nohy si dám na židli. S mou výškou je to nutné, a stejně mě není moc vidět. Proto mě musí být slyšet... Zavřu oči a pomalu zaduji do dud. Tichý, hluboký tón, který začne postupně zesilovat, měnit se a po chvíli se rozplyne do jedné z mých oblíbených písní - pomalé, s hlubokými tóny, možná trochu smutné, ale velmi krásné. Vím, že tato píseň mi zajistí pozornost. Ani nemusím otevírat oči, abych viděl na ostatní, protože slyším, jak hluk v pozadí utichá a cítím pohledy lidí. Ale zatím jen pokračuji...

Vypravěčka - 30. září 2007 13:17

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Tvá společnice vzala měkkou osuštu a třepnutím jí rozbalila. Když ses postavil a vystoupil z koupele, přišla k tobě a zabalila tě do osušky. Po hrubých laciných látkách a tvrdé zbroji je změna cítit na kůži něco tak jemného a měkkého. Téměř jsi zapomněl, jaký je to pocit. Zvláště od tvého zranění se ti část lidí vyhýbá a část tebou opovrhuje Je tedy nadmíru příjemné nechat o sebe alespoň na chvíli pečovat. Pomalu tě začala celého osušovat. Stále se na tebe usmívá. Akorát pokud ti má vysušit vlasy, budeš se muset trochu sklonit. Přeci jen jsi vyšší než dívka. Když jsi suchý, ale tvá kůže je stále nahřátá a zjemnělá horkou vodou, odvedla tě zpět do luxusně zařízené ložnice. Rukou ti ukázala k čisté, saténově povlečené posteli. Pokynula ti aby ses na ní natáhl. "Polož se na břicho." Za celou dobu mluví dívka jen málo, pár pouhých vět jemným, melodickým hlasem. Poslechl jsi jí a položil se na postel. Z prostěradel cítíš jemnou, nevtíravou vůni. Dívka sebrala z toaletního stolku stříbrný podnos, na kterém je několk lahviček. Přišla k posteli a tácek položila na malý stolek vedle lože. Na něm je i karafa s šarlatovým vínem a dvě skleněné číše... kdybys zatoužil po osvěžení. Pak si nad tebe na posteli obkročmo klekla. Nevidíš na ni, neboť ležíš na břiše, ale cítíš ji. Její hladká, pevná stehna obepínají tvoje boky. A na zadku cítíš vzrušivou tíhu její váhy. Z jednoho flakonu si nalila trochu nazlátlé tekutiny do dlaně, a pak ji začala roztírat po tvých zádech.

Vypravěčka - 30. září 2007 13:27

soukromá zpráva od Vypravěčka pro V hosyinci bylo hlučno. Ozývá se hlasitý hovor lidí od stolů, třeskot číší a smích. Hosty obsluhuje několik děvčast a u baru hostincký bez přestávky nalévá. Vybral sis jeden ze stolů v prostřed dolního patra hostince. Tady na tebe bude odevšad vidět. Navíc prostřední stoly zůstávají docela volné. CVětšina lidí dává přednost sezením více v ústraní. Když jsi začal hrát, nejprve ztichli lidé v tvém nejbližší okolí, ale nakonec až na několik výjimek naslouchá celá hospoda. Je slyšet jen zvuky roznášeného jídla a pití a prací spojených s obsluhou hostů. Když jsi svou píseň dokončil, ozval se potlesk. Jedna z číšnic před tebe postavila s úsměvem korbel piva. "Na účet podniku pro barda."

Vypravěčka - 30. září 2007 13:33

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Mladík tak rychlý začátek vůbec nečekal. Takže jsi získal výhodu přerkvapení a první rány. Po úderu do břicha se prolomil v pase a zalapal po dechu. přihlížející tě odměnili střídmým potleskem. Brzy se však vzpamatoval. A tvrdě tě od sebe odrazil. Sice není žádný pouliční rváč, ale v zápasu se přeci jen školil. I když v jiném, než ty jsi zvyklý. Odskočil jsi od něj. Oba dva stojíte proti sobě. Mladík si odplivnul krev a zaujal pozici ve střehu s rukama připravenýma k úderu i obraně.

Marianna Adhwain - 30. září 2007 15:30

soukromá zpráva od Marianna Adhwain pro Jsem ráda, že Robin je z cestování patřičně utahaný, a tak stále spí. Možná mě bude budit v noci, ale začínám si pomalu zvykat. Jednou jsem se ho ujala, tak se musím přemoct. A to mám ještě štěstí, že skřítě je hodné dítě, od tety jsem slýchala (a vlastně i zažila), že některé ne a ne utišit, i kdyby se člověk na hlavu stavěl. Shlédnu na dítě oddychující na mých prsou, pohladím ho prstem po hlavě. Doufám, že vydrží chrnět, než to vyřídím. Pacholci si mě nevšímají a já jich taky ne. Vyhlížím někoho, kdo vypadá jako vrchní štolba, zatímco závistivě loupu očima po lesklých hřbetech koní. Mám Drákula ráda, ale pořádný kůň... Ať už někoho takového najdu, či ne, poptám se na ustájení oslíka. Jemu stačí malá ohrádka, ten lenoch se stejně hýbe, jen když k tomu má důvod. I přesto je docela vyhublý. Tady v teple by se mohl spravit, když nebude muset pořád celý den jít, nést mě i zavazadla.

Tagata - 30. září 2007 16:01

soukromá zpráva od Tagata pro Odražení jsem víceméně i čekal, navíc to byla moje chyba, že jsem u něj zůstával tak dlouho takže to beru jak to je. Rychle zmizím z jeho dosahu než zkusí něco jiného, každopádně má aspoň moje sympatie, že vydržel ránu do břicha vydržel. Pro spousty lidí tohle místo znamená velký problém, ale tenhle to nějak vydýchal. Fajn, fajn.. jen si tady mávej rukama. Ale nezapomínej na nohy. Pomyslím si, když vidím protivníkův postoj a rovnou přejdu znovu do útoku. Čas na oddech nebo útok mu dávat nehodlám. Tentokrát se trochu otočím a kopnu jednou nohou zboku na mladíkovu tvář, sice jen tak pro parádu, ale přesto tak, aby vzal úder vážně. Pak spadnu na zem, jako podťatý a v rychlosti tentokrát celou silou zaútočím na jeho koleno druhou nohou. Nicméně, tentokrát nehodlám zůstávat nikde moc dlouho a hned po útoku se rychle odkulím z dosahu, aby nakonec nepřila k úrazu nějaká moje tělesná část.

Caine - 30. září 2007 18:54

soukromá zpráva od Caine pro Spokojeně si povzdychnu a užívám si příjemný dotek látky. Už samotná osuška vysála část vody, ale otírání vůbec neodmítám – ženské doteky jsou mi velmi příjemné. Takhle bych dokázal strávit zbytek života. Pokrčím kolena a skloním k ní hlavu. Masku jsem si neodložil, a tak bylo při omývání vlasů třeba větší opatrnosti, aby se příliš nenamočila. Podlaha trochu zebe do chodidel, a tak mám o důvod víc přemístit se na postel. Rozvalím se dle jejího přání a složím ruce podél těla. Důvěřuju jí. Jen škoda, že musím mít hlavu otočenou na téhle straně, abych se neposlintal – musím hledět na lákavé víno, které si teď ale nemohu dopřát. Bylo by to nepříjemně složité. Zpoza masky se vydere tlumené zafunění. Pohladím vílu po stehnech, pak se znovu uvolním a nechám ji pracovat. Přivřu oči, ale k usnutí se nechystám.

Osik Kletbard - 01. října 2007 15:44

soukromá zpráva od Osik Kletbard pro Radostně se usměju, i když zase ne příliš. Sice mi šlo právě o tohle, ale nechci to zas tak nepokrytě dávat najevo. Velmi rád věnuji číšnici úsměv na oplátku a zběžně si jí prohlédnu. Důkladněji si prohlížím jen její tvář a nakonec se jí zahledím dlouze do očí. Pohled přeruším, až když ruka s korbelem dojde k mým ústům a zakryje mi výhled. Na jedno napití vyprázdním půl korbelum, pak si otřu zápěstím pěnu z mokrých vousů a znovu přiložím k úsům píšťalu dud. Tentokrát spustím veselou, zpěvnou melodii, která přímo vybízí k podupávání nebo tleskání do rytmu. Pozornost jsem už získal, teď musím lidi poněkud rozehřát. Čím víc se jim rozehřeje krev a tím víc mě budou zvát...

Vypravěčka - 02. října 2007 15:24

Hostinec U Bílého koně Hostinec U Bílého koně je jedním z větších zájezdních podniků. Má vnitřní čtvercový dvůr, kde je maštal a zadní část hostince. Krčma samotná zasahuje dvě patra. V přízemí jsou stoly a velký barový pult, vedle něj stoupají schody do horní části, která je menší, přesahuje jen část přízemí a je obehnaná zábradlím. Nahoře je prostor pro ty, kteří nechtějí být rušeni, je tu i několik stolů oddělených od zbytku pro uzavřené společnosti. Velká kuchyně je za barem, okna má do vnitřního dvora. Pokoje se nacházejí v druhém křídle budovy, aby hosté nebyli rušeni, i když výčep zavírá až pozdě v noci. Nad stájemi jsou pokoje čeládky a dalšího personálu. Krom míst pro ustájení koní, je na dvoře i přístřešek pro kočáry a hospodářská část, kde je drůbež a dvě krávy.

Osik Kletbard - 04. října 2007 21:00

Hostinec U Bílého koně Zvědavě se dívám po lidech v hospodě a dál pokračuji ve hře na své dudy, které právě vyluzují veselou, zpěvnou melodii, akorát zvoucí k podupávání do rytmu, nebo dokonce tanci... Sedím na jednom ze stolů uprostřed spodního patra, takže na mě každý dobře vidí a i já mám dobrý přehled... Při tom neustále vrhám hezké pohledy na servírku, která mi předtím donesla korbel. Jsem asi 150 coulů vysoký trpaslík s blonďatými dlouhými vlasy a krátce zastřiženými vousy. Na sobě nosím jednoduchou bílou halenu s prošívanými rukávy a koženou vestu se spoustou kapes. Na nohou mám volné, pohodlné hnědé bavlněné kalhoty a nízké kožené boty. Přes sebe pak přehozený cestovní plášť z jemné bavlny. Na hlavě obvykle mívám jednoduchý hnědý plstěný klobouk se širokou krempou, který ale leží teď vedle mně na stole.

han Kar Sem - 07. října 2007 09:43

soukromá zpráva od han Kar Sem pro Dojdu až kam to jde a když mě zastaví stráže, že dál nikdo nesmí, že dál je rezidence barona, pokusím se využít svého bývalého postavení generála. Je to sice už mnoho let, od té doby se toto knížectví odtrhlo a mnohé se změnilo, ale třeba si ještě někdo pamatuje na ty doby. Třeba ještě řád hanů nezapadl do prachu zapomění. "Jsem han Kar Sem a chci mluvit s vaším velitelem." Pronesu pevným hlasem a dívám se přitom strážnému, který na mě promluvil přímo do očí. S obyčejnou stráží se bavit nebudu. No a když odmítnou, tak prostě půjdu pryč a na tu dívku se pokusím zapomenout.

Vypravěčka - 16. října 2007 18:40

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Dostal se s k bráně na vnitřní nádvoří, kterou střeží baronovi vojáci. Na vnějším nádvoří, kde stojíš, jsou i kasárny, takže tady je vojáků poněkud více. Jakýkoliv rozbroj by zde byl velmi nerozumnou záležitostí. Také zde parkuje několik kočárů a nosítka. Vidíš procházet služebné a pacholky. Zastavil tě jeden z hlídkujících mužů. Na hlavě má přibu, takže do obličeje mu příliš nevidíš, ale že dnes není příliš dobře naložený, jsi poznal i podle hrubého hlasu. "Jo? To by mohl říct každej. Nejdřív řekni, co chceš." Tvoje oblečení vypavídá, že nepocházíš z lepší společnosti, tak s tebou nejedná nijak slušně. Spíše tě považuje jen za dalšího z otravných žebráků. O vztahu zdejších pánů k lůze svědčí několik pranýřů, které jsi potkal cestou. A to není zdaleka to nejhorší. Doslechl ses, že kníže nechal mrzáky a žebráky upálit na velké hranici.

Vypravěčka - 16. října 2007 18:46

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Robin zabalený v šátku si spokojeně cucá palec a spí. Zatím sice ještě klidně, ale podle tvých zkušeností z předešlých dnů, se malý křikloun probere vždy v podobnou dobu a hlásí se o krmení. Zatím máš ještě čas. Když ses rozhlížela po dvoře hledaje vrchního štolbu, všiml si tě jeden ze starších pacholků. Přišel k tobě a pozdravil tě. Požádala jsi ho o ustájení oslíka. Pověděl ti, že to není problém, pro Drákula se tu místo najde a i něco dobrého do žlabu. U zdi ve stájích, kde se sklání střecha, je jedno stání, které je pro koně už většinou moc těsné, pro oslíka ale bude dobré. Přebzal od tebe zvíře a poslal tě do krčmy, kde se máš dohodnout s hostinským, kolik bude stát ustájení. Uklidnil tě ale, až si za oslíka určitě moc neřekne.

Vypravěčka - 16. října 2007 19:00

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Dívka pomalu pokračuje s masáží, její teplé ruce se dotýkají tvých zad a ty cítíš, jak teplo přechází z jejích dlaní do tvého těla. Svaly uvolňěné koupelí se ještě více uvolňují... dostávají se z nich poslední zbytky napětí, ztuhlosti a bolesti ze všech šarvátek a bojů. Její hladké prsty jemně kloužou dolů, občas sevřou či promnou. Zvlášť záležet si dala na ramenou a horní části paží a zad, kde jsou svaly zatuhlé z ohánění mečem. Když byla hotová, otočila se a promasírovala ti stejným způsobem i svaly na nohách.¨ Nakonec zklouzla vedle tebe do kleku na postel a škádlivým hlasem tě vyzvala, aby ses otočil.

Uchiha Naibun - 17. října 2007 09:28

Před hostincem Povzdechnu si, když vidím další hostinec. Na náladě mi toto město moc nepřidalo. Na moje potřeby moc velké a nepříjemné. Nakonec zase povzdechnu a přiváži koně a pohladím ho po nozdrách. "Počkej tady, někdo příjde." Pravím mu tichým hlasem a pak se odeberu do hospody. Hostinec U Bílého koně Jsem velikostně průměrný muž, oholené tváře a černých vlasů na mém obličeji je usazen mírně zachmuřený výraz a tmavé obočí je stažené k sobě. Obličej je kulatý, pravidelný. Oblečen jsem v celý v černém. Černý rozhalený plášť, černé pevné kalhoty a přes to je přeložená vesta s kroužkovou výplní. Na rukou černé rikavice. Pod pláštěm se rýsuje hlavice meče. Celkový výjev postavy vypadá jako člověk, který prožil život celý život na bojištiích. Přesto by jste mi hádali tak ke třicítce, možná méně. Vstoupím do hospody. Zběžně se rozhlédnu a usednu ke stolu, abych viděl ke dveřím. Před usednutím přehodím ještě plášť přes opěradlo a odepnu meč, který zavěcím na roh židle. Nakonec před sebe položím rukavice. Počkám až dojde hostinský(-á) pro objednávku. Zylovím rukou v měšci a upustím do dlaně jeden peníz. "Kůň venku a pořádně ho vyhřebelcujte a dejte mu pořádně nažrat. Ať je na tom líp než je tu zvykem. Potřebuje odpočinek." Pak upustím do ruky další minci. "Něco k jídlu a vodu pro mne." Pravím. Výraz na mé tváři zůstává stále trochu zachmuřený i přes snahu trpasličího barda.

Marianna Adhwain - 17. října 2007 16:32

Drákul je rád, že se už nemusí nikam trmácet, a do stání jde se štolbou rád. Dnes se vše naštěstí daří. Doufám, že tomu tak bude i nadále a hostinský mě nebude moc zdržovat. V takovém hostinci má jistě plno lidí, každý máme svoji práci. Nerada bych, aby se Robin probudil zrovna v hospodě. Na lidi v hospodě se moc nedívám, mířím rovnou k pultu. Občas někteří koukají nebo šuškají, ale když vypadám, jak vypadám, navíc s dítětem zavěšeným na šátku na prsou, není se čemu divit. Pihaté zrzky jsou nápadné samy o sobě, třebaže mě kdekdo převyšuje (krom trpaslíka na stole), a když mají na tváři dvě jizvy, které rozhodně nejsou od úrazu... Jedna vede od hranice vlasů přes oko až ke koutku úst, druhá taky od něj, ale k uchu. Jsou čertvé, zatím se sotva zatahují. Stihla jsem toho zřejmě poměrně hodně - pořídit si dítě, jizvy, a to mi může být maximálně dvacet zim. Nevinně vypadající zlená kukadla mi na věku ještě ubírají. "Dobrý den." Musím zvednout hlas, abych přehlušila hovor a dudy. "Chtěla bych u vás ustájit svého osla a mám prý jít za vámi." Teď se hodí, že nemám koně, protože za něj by to vyšlo dráž. Obleční mám oproti vlnité hřívě nenápadné, v tmavších odstínech hnědé. Teplý kabátec do půli stehen, kalhoty a cestovní boty trochu od prachu a bahna.

Caine - 18. října 2007 18:28

soukromá zpráva od Caine pro Cítím se vláčný a příjemně unavený. Začínám mít obavy, abych u toho neusnul, což by společnici dost možná vyhovovalo, ale najednou jsem moc líný, než abych s tím něco dělal. Převalím se a sleduji, jak pokračuje masáží nohou. Jak se její ruce přiblíží, začnu pociťovat slabé vzrušení, které ale pro tak zkušenou ženu, jakou ona jistě je, musí být patrné. Ale kdyby se mě teď dotkla v rozkroku, už bych se nedokázal přimět ke klidu. A ona se k něčemu chystá. „Áh-ha,“ zabručím souhlasně, a protože si nejsem jistý, jak se mám otočit, převalím se na bok zády k ní a nadzdvihnu se na jednom lokti. Stačil by lehký tah nebo tlak, abych se přetočil do jiné, pro pokračování hrátek vhodnější polohy.

Osik Kletbard - 21. října 2007 20:32

Hostinec Právě jsem dokončil svou píseň a v hospodě najednou zavládlo ubíjející ticho, jaké následuje vždy, když lidé nevědí, zda jsem už skončil. Je to jen vteřina nebo dvě a pak se hospodou rozlehne znovu hovor, doufám, že i kýžený potlesk. Důkladně si přihnu piva a zadívám se na záda zrzky, která právě přišla. No vida, vida...dnes potkávám samé hezké ženy. Dnes by to mohl být vážně pěkný den. Na chviličku odložím dudy a přemýšlím, co bych zahrál dál a vydýchávám se. Pro moje plíce je to pořád záběr, i když hraji už léta.

han Kar Sem - 22. října 2007 18:45

soukromá zpráva od han Kar Sem pro "Chápu, že nechceš pustit k veliteli každého nuzáka, který sem přijde. Přeci jen je to lůza, že?" pokouším se dostat se na stejnou notu na jakou je naladěn voják, " ale lůza sem asi již nechodí, neumí číst a psát a nebude umět bojovat s mečem." Myslím, že tohle vojákovi stejně stačit nebude a tak pokračuji: "Chci s velitelem hovořit o něčem, co se týká zabitých vojáků." Tohle je nebezpečná hra, ale kdo nevsadí nic, nemá naději že něco vyhraje.

Vypravěčka - 23. října 2007 17:27

Hostinec K Faranumeho stolu přišla jedna z obsluhujících dívek. Vyslechla si jeho pokyny a ubezpečila ho, že o koně bude v místních stájích dobře postaráno a dostane se mu nadstandardní péče. Nabídla mu několik jídel na výběr, a pak odspěchala vyřídit obě objednávky. Jen se ještě optala, zda si pán bude přát pokoj na dnešní noc. Faranume si mohl povšimnout, když se usazoval, že s hostinským hovoří mladá rusovláska, se kterou se setkal již dříve za městem. Hostinský se podíval na Mariannu docela slušně a vlídně. Potvdil jí to, co říkal pacholek. Ustájit oslíka nebude problém. A cena? Nijak vysoká, jeden stříbrný na týden a nemusí se o osla vůbec starat. Dostane čistou podestýlku, žrádlo i ho pacholci vyhřebelcují. Když dívka domlouvá ustájení s hostinským, mohla si všimnout mezi cizími tvářemi hostů i jedné známé. U jednoho stolu sedí muž, se kterým se setkala v lese a vesnici kus za městem. Šum a hlučení hovorů hostů přetrhlo prudké prásknutí dveřmi. Do hostince vešel muž zabalený v silném vlněném plášti. Jeho oděv je potřísněný zaslých i čerstvým blátem, urousaný dolní i zablácené boty prozrazují, že na cestě strávil už nějaký ten den a nebyla zrovna příjemná. Zamířil rovnou k baru, jeho chůze prozrazuje únavu, ale i nervozní spěch a nejistotu. Pohybem ruky si od hostinského objednal pivo, na zrzku stojící vedle a hovořící s hostinským se podíval jen velmi krátce. Když před něj hostinský postavil korbel, chytil ho prudce špinavou rukou a na jeden zátah do sebe vyprázdnil celý jeho obsah. Pije hltavě, až mu pivo stéká koutky úst na košili a plášť. Se zaduněním praštil prázdným korbelem na pult a konečně se rozhlédl po hospodě.

Vypravěčka - 23. října 2007 17:37

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Mladý muž se už od první rány vzpamatoval, ačkoliv na jeho kůži začíná tmavnout podlitina v místech, kde dopadl tvůj úder. Kopnutí na obličej uhnul úskokem stranou, nezaváhal, využil změny vašich pozic a zaútočil na tebe prudkým úderem do oblasti ledvin. Jeho zaťatou pěst si bolestivě ucítil, ale naštěstí se mu nepodařilo praštit plnou silou. Stočil ses na zem a vykopnul jsi na jeho koleno, sice se pokusil o úhyb, ale nebyl dostatečně rychlý. Jedna noha se mu podlomila, než se zas narovnal, získal jsi dost času, aby ses odkulil a připravil. Lidem se zjevně váš boj líbí. Ale chtějí něco víc. Koutkem oka jsi zachytil, že zjizvený vydal rychlý pokyn. Do centra arény se spuštějí dva provazy, na každém z nich visí dýka. Zbraně se zastavily nad zemí tak, aby zůstaly nad vašima hlavama.

Tagata - 23. října 2007 20:27

soukromá zpráva od Tagata pro Chvíli po jeho ráně ještě poskakuju a promnu si naražené místo jednou rukou. Když si všimnu provazu a dýky nad sebou přejede mi po obličeji nepěkný úsměv na který navazuje pohled na mladíkovu nohu, konkrétně jeho před chvíli naražené koleno. Chlape jak tobě se bude skákat.. Projede mi na ulici vychovanou hlavou první myšlenka ještě když se skrčím a vypružím po provazu nahoru. Zpočátku oběma rukama se pokusím zachytit o pěkný kus výš než je dýka a několika přírazy si ještě k výšce pomoct. Pak se na chvíli přidržím jen jednou a zručným pohybem přetnu provaz zvednutým a na provazu přivázaném noži. S takovou nebo nepořízenou se pustím a z dopadu udělám přímo kotoul na nohy mého soupeře. Víceméně nejde o nic jiného než jen úmysl přiblížit boj a pokus o schození mladíka na zem.

Marianna Adhwain - 24. října 2007 19:09

Poděkuju a zaplatím za první týden. Kdo ví, jak mi vyjdou peníze, a jestli se mi podaří tu zdržet déle. Trhnu sebou, jak dveře prásknou. Na chlapa se podívám jenom úkosem, zamračeně, že musí nadělat tolik hluku. Robinova spací doba se blížila ke konci a teď je definitivně pryč. S vrněním se probouzí a rozkoukává, jestli jsem pořád u něj. Je otázkou chvilky, než se začne dožadovat krmení. Snažím se předejít jeho hladovému kvílení. Lidi to většinou popudí, a pak se na mě dívají jako na nějakou krkavčí matku. "Příště byste mohl trochu tišeji," utrousím k chlapovi, když procházím dál do lokálu, někam, kde bych mohla mít klid a lidi na mě moc neviděli. Tam od sebe skřítě odvážu. Stydlivě si dávám pozor, aby z rozepnutého kabátce a košile nevykouklo víc, než by mi bylo milé. Otočím se čelem částečně ke stěně, bokem do místnosti. Aspoň je tu teplo, venku bych zbytečně mrzla.

Vypravěčka - 04. listopadu 2007 21:22

hostinec Chlap se překvapeně podíval na Mariannu, která ho kurážně oslovila. Jeho větrem ošlehaná tvář se ještě víc zamračila. Už to vypadalo, že se po ní ožene alespoň slovně, ale nakonec to nechal být. Marianna si našla malý stolek v klidnějším místě hostince, kde může z části uniknout pozornosti hostí. Stolek je dobrý tak akorát pro jednoho nanejvýše pro dva lidi. Usadila se na lavici a chystá se na kojení malého Robina, který se začal probírat a dožadovat se krmení. Cizinec se mezitím trochu oklepal. Jeho příchod zaujal pozornost snad všech v hostinci. Teď už se zase začínali lidé bavit vlastními hovory, jídlem a pitím. Ale muž hlasitě promluvil, jeho slova jsou sice určená hlavně barmanovi, ale slyšet je může téměř každý. "Léta jsme dřeli na válku, kterou nikdo z nás nechtěl. Kníže vykládal o svobodě... pche." Jeho slova dopadla na úrodnou půdu. Lidé v hostinci ztichli a začali více naslouchat. "A tady to máme... ten jeho mír a lepší časy. Na vlastní oči jsem viděl, co udělal. V kraji u Larienu nechal upálit lidi za živa!"

Osik Kletbard - 05. listopadu 2007 16:09

Hostinec "Cože!? Upálit?" zvolám do ticha, které na chvíli nastalo. Právě jsem nasazoval nástroj k ústům, když muž začal mluvit, ale sotva řekl pár slov, hudba mi odumřela u úst. Oči mám doširoka rozšířené a překvapeně civím na neznámého. Seskočím ze stolu a rychlým krokem se vydám k baru, kde rychle přisednu na volnou židli. "Mluv." pokynu muži a zároveň mávnu na hospodského, aby přinesl pivo. Tenhle výdaj za informace vždycky stojí.

Vypravěčka - 10. listopadu 2007 08:33

Hostinec Osik rozhodně není jediný, koho tako zpráva zaujala. Hostincem zahučely pobouřené a dotazující se hlasy. Několik dam se začalo rozhlížek kolem sabe hledající podporu. Ujištění, že to, co slyší je jen nějaká zmatečná správa. Pohledy snad všech, kteří muže slyšeli, se na něj nyní upírají a čekají další vysvětlení. Muž pokynul Osikovi, aby si přisednul. "Ano, pane trpaslíku, přesně tak jak říkám. Kníže nechal upálit desítky lidí." Hostinský přinesl od baru dvě piva. Postavil je na stůl a zůstal stát poblíž, muže pobídnul, aby pokračoval. "Ten bastard uspořádal hostinu pro všechny nuzáky, chudinu a nemocné z kraje... zkrátka pro všechny potřebné. Sjelo se tam tolik lidí jak jich je vo procesí. Nakonec hostiny měla být velká bohoslužba, modlitby a chvalozpěvy v chrámu." Muž se na okamžik zarazil. Sám se otřásl. "Když byli všichni uvnitř, přikázal těm svejm vojákum, aby zatarasili dveře a celej kostel podpálili... i se všema uvnitř! Pořád to vidim před vočima. Kostel hoří a do štiplavýho černýho kouře křičí všichni ti lidi uvnitř."

Osik Kletbard - 10. listopadu 2007 21:27

Hostinec Překvapeně na muže vykulím oči a otevřu pusu, jak sotva zalapám po dechu. Moje krátké nohy se jen tak zamelou ve vzduchu, jak se snažím šokem nespadnout z vysoké stoličky. "U všech bohů..." vydechnu poplašeně. Pak do sebe obrátím naráz celé pivo. Potřebuji něčím zalít tenhle šok. "Proč to mohl udělat? A...kníže? Bohové!" zablekotám, protože mě nenapadá nic vhodnějšího. Pořád si to převracím v hlavě. Zaráží mě, že je někdo schopen takhle brutálního a navíc nesmírně rouhačského činu. Zapálit kostel plný lidí... "Vsadím se, že si pro něj už rezervovali místo v pekle..." zamumlám pak ještě tiše. Očima se stále vpíjím do tváře neznámého. Připouštím si sice i možnost, že lže, ale...Přeci jen, na každém šprochu, pravdy trochu.

Vypravěčka - 12. listopadu 2007 13:25

hostinec Než stačil cizinec pokračovat s výpovědí o krutostech knížete, vložil se do toho jeden z hostů, který sedí u blízkého stolu. "Pha... našeho knížete nechce ani samo peklo. Slyšel jsem, že v boji utržil smrtelnou ránu, ale temní bohové ho zas poslali zpět." Několik dalších lidí vyjádřilo svůj postoj souhlasným zamručením. Padla i různá sprostá slova na adresu pána země. "Jo, pěkný kníže... Jeho otec, to byl kníže. Za něj jsme se měli dobře, ale Mircea je jako žoldák, jeden z tý jeho soldatesky." Přidala se i další žena. "Místo aby se o zemi staral. tak jí spíš rabuje. Zvedají se hlasy dalších lidí, kteří jsou nespokojení s krutovládou v této zemi. Padají i další otázky na cizince, pobídky, aby pokračoval dál. Muž s pokračováním příliš neotálel. "Proč? Protože mu byli přítěží... nuzáci a potřební lidé bez domova. Žebráci a mrzáci nesedí do jeho představy o světě. Nemůžou pracovat a platit daně, ani bojovat v jeho armádě... Nechal tam uhořet i kněze s jeho pomocníky... Kníže neušetřil ani je. Všechny, nikdo nepřežil. A ti, kdo se mu vzepřou, končí ještě hůř."

Vypravěčka - 12. listopadu 2007 14:00

soukromá zpráva od Vypravěčka pro hostinec U Bílého koně Hostinec U Bílého koně je jedním z větších zájezdních podniků. Má vnitřní čtvercový dvůr, kde je maštal a zadní část hostince. Krčma samotná zasahuje dvě patra. V přízemí jsou stoly a velký barový pult, vedle něj stoupají schody do horní části, která je menší, přesahuje jen část přízemí a je obehnaná zábradlím. Nahoře je prostor pro ty, kteří nechtějí být rušeni, je tu i několik stolů oddělených od zbytku pro uzavřené společnosti. Velká kuchyně je za barem, okna má do vnitřního dvora. Pokoje se nacházejí v druhém křídle budovy, aby hosté nebyli rušeni, i když výčep zavírá až pozdě v noci. Nad stájemi jsou pokoje čeládky a dalšího personálu. Krom míst pro ustájení koní, je na dvoře i přístřešek pro kočáry a hospodářská část, kde je drůbež a dvě krávy. Jsi ve městě zatím nový, tak pro tebe hostinec skýtá víc, než jen ubytování a jídlo. Můžeš se zde dozvědět poměrně dost informací o dění ve městě a v okolí. Hostinský by snad mohl vědět, kde sehnat nějakou tu práci. Zdejší kraj je poněkud jiný... setkal ses zde s krutovládou. Stačila krátká doba, abys pochopil, že zdejší kníže je vícenež krutý muž. Jeho vojácí šíří strach, vypalují domy a zabíjejí ve jménu pořádku. O tom svědčí i rozhovor, kterému nasloucháš. Sedíš u jednoho z memších stolů v přízemí hostince. Je večer, vrátil ses z neúspěšného hledání práce, teď sedíš nad večeří a něčím k pití. Raději v ústranní, abys nevbuzoval moc pozornosti.

Vypravěčka - 12. listopadu 2007 14:45

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Povedlo se ti bez větších obtíží získat dýku. Další boj už šel celkem rychle. Mladík se sice snažil, seč mu síly stačily, ale brzy bylo jasné, kdo odejde jako vítěz. Po několika výpadech a úskocích se ti ho povedlo zasáhnout ostřím dýky téměř přes celou hruď. Ostrá čepel snadno proťala kůži a zbarvila se prýštící krví. Z davu se ozval jásot. Všiml sis, že nejvíce pohled na krev vzbucil vzrušení v některýách ženách. Rána se mladému muži táhne od pravého ramene až pod levá žebra. Výhra je tvoje. Krvácí sice hodně, ale smrtelná není. V péči felčera se dá dohromady, jen mu už napořád zůstane jizva. Muž, který vše organizuje, oficiálně tebe vyhlásil jako vítěze a z tabule bylo odmazáno mladíkovo jméno. Postupuješ do druhého kola. Ebnergie máš sice stále dost, měl jsi štěstí, první boj byl rychlý a příliš tě nevyčerpal. S tím druhým to tak snadné nejspíš nebude. Čím vyšší kolo, tím nebeszpečnější soupeř. Do arény proti tobě vstoupil vyšší muž, spíše šlachovitý než svalnatý. Pravou ruku má zavázanou kusem špinavé potrhané látky přes klouby, jak to dělávají někteří rváči. Na sobě má tmavé kalhoty a je bosý. Delší vlasy stažené kouskem kůže na zátylku. Zhojená rány a jizvy na jeho těle dávají tušit, že na rozdíl od prvního soupeře, není tohle žádný zelenáč. Dýku drží v levé ruce za jílec. Vycenil na tebe zuby v úsměvu a nadhodil dýku, aniž by se na ní podíval, tak jí zas chytil do ruky. Popošel víc ke středu arény a postavil se do střehu.

Vypravěčka - 12. listopadu 2007 14:53

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Dívka naklonila hlavu a usmála se. Pak do tebe strčila, aby ses překotil na záda. Podívala se na tebe trochu záhadně, a pak si na tebe opět obkročmo klekla. Jenže tentokrát ležíš na zádech... takže mezi jejím a tvým klínem je jen tenká látka jejích zmáčených šatů. Podívala se ti do očí a aniž by uhnula pohledem, zlehka se o tebe otřela, jakoby mimoděk. Pak jakoby se nic nestalo pokračuje s masáží. Rozlila ti vonný olej po hrudníku a její teplé dlaně hladce kloužou po tvojí kůži. Těžko se však uvolnit, když cítíš tlak dívčiných stehen a její váhu v jisté oblasti. Tato její pozice ti navíc poskytuje ještě něco dalšího... dokonalý pohled na její ňadra ve výstřihu červánkových šatů. Ale i když se skloní až k tobě, vidíš jen náznak oblých tvarů, který ještě více dráždí fantasii k představám, co se skrývá pod šaty. Stačilo by docela málo, abys její tělo vysvobodil ze zajetí látky... nebo se dál nechat vést tím, co ti připravila?

Caine - 12. listopadu 2007 15:26

soukromá zpráva od Caine pro Pohodlně se rozvalím, ale vzápětí se celý napnu, když si uvědomím, jak se dotýkáme. Pohlédnu jí do očí, chraplavě vzdychnu a sjedu pohledem níž, na poprsí. Pohladím ji po stehnech a otočím hlavu trochu bokem – to abych se neposlintal. Ležet na zádech je pro mě nesnadné. Sleduju ji, vychutnávám si její doteky, vůni, pohyby… Musím se jí dotýkat. Aspoň hladit stehna, břicho a paže. Dotknout se ňader si netroufám, ještě bych ji vyrušil.

S'aj-R'aj'T - 12. listopadu 2007 15:48

Hostinec Snažím se nezírat na ženu s mládětem. Samozřejmě vím, že malé děti se takhle nepřímo živí tělem matky, ale doma tohle vždycky bylo tabu. Dělo se to kdesi v hlubinách ženských kasáren.. "Jak to asi u lidí vypadá? Možná má dítě za mlada nějaké speciální špičaté zoubky.." Raději se opět věnuji večeři. Nejraději vstal a šel se podívat! Ale co bych asi řekl? "Dobrý den, slečno, mohl bych se - prosím - mrknout, jak to vaše malé saje? Aha, hmm.. zajímavé, děkuji. Tak nashledanou." No, to asi ne. I když.. Horší je, že jsem nemohl přeslechnout rozhovor, které vedl ten světlý Duergar s hostinským. O knížeti a jeho armádě. "A to jsem se už už chtěl zeptat, kde by jsem se tu mohl nechat nalejt!" Hlavou se mi žene nepříjemný pocit, že by mi tu už pivo nedali. Teda pokud by si do něj napřed každý host neplivnul. "No! Tak to bychom měli. Další položka na seznamu se škrtá. Útlak a vraždění bezmocných ve jménu někoho velmi hamižného a mocí posledného, toho jsem si doma užil dost. Jenže peníze nejsou!" Začínám vážně uvažovat o byť dočasné kariéře umývače nádobí. Moc ze mě vidět není, nosím hodně oblečení, kombinace tmavě šedé a tmavně zelené a nerad odhaluji více, než je nutné. Není to úplně iedální, zvláště na sluníčku je v tom pekelné horko, ale nejde jinak, potřebvuji stín. Patřím mezi vzdálené bratry elfů a moje minulost je řekněme pohnutá. Co bylo, bylo. Právě teď sedím v hospodě u jídla a rozhoduji se vyčkat. Několik lidí tady právě dosti nepěkně mluvilo o vládci této země a podle mých zažitých zkušeností nebude trvat dlouho a začne se tu dít něco velice ošklivého.

Osik Kletbard - 12. listopadu 2007 19:13

Hostinec Se zájmem, byť poněkud šokovaným, poslouchám, jak tady ostatní mluví o knížeti. Nejsem v kraji moc dlouho, tak o něm moc nevím. Tohle ale zní nanejvýš zajímavě. Tedy, zajímavě...spíš odpudivě. "To je ale...příšerné! Proč s tím někdo něco neudělá? Všichni přece nemůžou jen tak sedět a přihlížet tomu..." zvolám. Mluvím velmi upřímně, o tom, co mám právě na srdci. Skutečně tomu moc nerozumím. Když se to takhle řekne, zní to přece jasně jako facka, ne...?

Uchiha Naibun - 12. listopadu 2007 20:25

Hostinec Začnu jíst. Mé jedění nese stopy kultivovanosti, které se nesnažím moc zakrývat. Když začne rozhovor o zdejším knížeti, tak jen na chvíli svraštím obočí. "Kdyby jste věděli nejdřív o čem mluvíte." Pomyslím si a pokračuji v jídlu. Když se začne diskuze přiostřovat, tak složím příbor do mísy, která mi sloužila za misku a upřu pohled do hospodského davu. Do lidí, kteří hovoří proti knížeti. Nasadím zvídavý pohled, který na mém obličeji ulpí jako nenápadná škraboška, která překryje moje skutečné úmysly. Prostě škraboška, která se hodí do této společnosti. Přesto zachovávám ticho.

Vypravěčka - 13. listopadu 2007 12:06

soukromá zpráva od Vypravěčka pro Dívka si všimla, že pro tebe ležení na zádech není tak docela pohodlné. Natáhla se za tebe, takže její dekolt se téměř dotýká tvého obličeje. I přes masku do chřípí tvého nosu pronikla její jemná, ženská vůně. V zadu na posteli leží několik velkých, měkkých polštářů v různých barvách orientu se zlatým zdobením. Dva z nich si podala. "Nadzvedni se, pane." Pokynula ti s úsměvem. Když ses vzepjal na předloktí a nadzdvihnul jsi horní část trupu, zlehka ti podepřela hlavu a vsunula pod tvoje záda polštáře. Jak ses nadzvednul, tvoje tělo se dotklo jejího, na hrudníku jsi ucítil ovblost jejích prsou. Když je hotovo, jemným tlakem dlaně na tvou hruď ti naznačila, aby sis opět lehnul. Tentokrát se ti už leží mnohem pohodlněji, spočíváš více méně v polosedu. Hlavu máš výče než srdce, takže se ti lépe dýchá a snáz polyká. Dívka dál nerušeně pokračuje v masáži, jen jedno ramínko jejích šatů jí mimoděk sklouzlo z bílého jemného ramene.

Derian de Loque - 14. listopadu 2007 16:10

Hostinec Vejdu do hostince a zamirim primo ke svemu oblibenemu stolu. Tina, jedna z obsluhujicich divek se ke mne pritoci a na uvitanou me polibi. Pokynu na hospodskeho a objednam si dzbanek piva. Rozhlednu se kolem sebe a kratce se zastavim pohledem na kazdem z cizincu v hostinci. Zaposloucham se do do vypraveni, diky kteremu si nikdo skoro ani nevsimne, ze jsem prisel Copak se to tu deje. Takhle rusno tu uz dlouho nebylo. Ten cizinec u baru je bud blazen nebo provokater...copak nevi, ze dnes neni mozne nikomu verit. A ten trpaslik chytrosti taky moc nepobral...takovych hrdinu, co maji plnou pusu spravedlnosti jsou plne hrbitovy. Tina využije toho, že nikdo nema na objednavani dalsiho piti ani pomysleni a sedne mi na klin...vypada z vypraveni docela vystrasene. V klidu popijim svoje pivo, pozorne ale posloucham probihajici hovor. Jsem stredne vysoky stihly mladik, pekne obleceny v modrych kalhotek a kabatci zdobenem stribrnym prosivani. Prisel jsem v dlouhem cernem plasti, ktery jsem po prichodu povesil na zed. Jsem upraveny, je videt, ze dbam na svuj vzhled. Svym vystupovanim a zjevem ze vseho nejvic pripominam marnivehi floutka z bohate kupecke rodiny.

Tagata - 19. listopadu 2007 19:29

soukromá zpráva od Tagata pro Přešlápnu v písku a párkrát se mezi výměnou soupeřů předkloním, abych rozcvičil některé zatím nepoužité svaly. Svého nového soupeře si prohlížím tentokrát jinak než předchozího a svoji čerstvě získanou zbraň si lehkým pozvednutím potěžkám v ruce. Když si svoji zbraň nadhodí a chytí, zaškatulkuju si ho jako zkušeného, ale předvádějícího se zápasníka. Na jeho úsměv odpovím jednoduše tím, že se mu posměšně ukloním a přitom položím dýku na zem tak, aby to bylo zřetelné především obecenstvu, ale i protivníkovi. S další poklonou, pokrčením ramen a jednoduchým gestem na dýku poukážu. "Co takhle začít trochu na tělo?" prohlásím nahlas směrem k soupeři a divákům zároveň. Jestli ji zkusí položit, bude to snadnější. Jestli ji použije, tak zábavnější. projede mi hlavou, když začnu domýšlet možné konce mé malé šarády. Celý záměr je jednoduchý, s dýkou a zkušeným soupeřem hrozí horší zranění. Když ji položí bude i zkušenější soupeř méně nebezpečný.. Jestli je tedy dost hračička, aby takovou hloupost provedl. Zároveň s tím pokrčím kolena a snížím těžiště. Jednou špičkou boty zajedu lehce pod písek a ruce nastavím před sebe, aby mezi námi vznikla aspoň nějaká vzdálenost, kdyby zaútočil.

Vypravěčka - 17. ledna 2008 09:27

Moji milí, omlouvám se za hanebně dlouhou neúčast. Nebyla jsem tady dva měsíce. Po pravdě musím říct, že rozvažuji, jestli vůbec navazovat a jestli pokračovat. Jestli se po takové době ještě vůbec dá navázat. Jestli to má smysl a cenu jak pro vás, tak pro mne. Druhá myšlenka, která mne napadá je ještě fatálnější. Přiznávám se, že rozmýšlím, zda vůbec v hraní na Andoru, nebo v jakémkoliv hraní na netu pokračovat. Nemyslím si, že by to byl definitivní konec navždy, ale ani nevím, kdy bych zase hrála nebo vedla jeskyně. Nechci vás zdržovat a marnit váš čas čekáním. Dávám si tedy lhůtu symbolických 13 dnů. Tedy 13. den očekávejte veškeré příspěvky, nebo moje rozloučeníl. Valkira

Vypravěčka - 30. ledna 2008 17:32

13 dnů uplynulo.... Lhůta skončil, slunce zapadlo a já již vím, co napsat... Jak jsem se rozhodla. Můj dnešní příspěvek bude jen jeden... poslední. Rozloučení po několika letech na... nevím, jak dlouho. Přemýšlela jsem o tom, co vám zde napsat. Jestli jen prosté sbohem, nebo delší rozloučení. Vzhledem k tomu, že se nikdo z vás neozval, vezmu to stručně. Nemohu říct, že by mi docházely nápady, nebo mne nebavilo vést hru. Ale nemám už příliš náladu se zabývat věcmi okolo, dohadovat se s lidmi, uhánět hráče kvůli příspěvkům a řešit situace, kdy po měsíci hraní třetina lidí odejde. Proto jsem se rozhodla, že si dám pauzu. Takže tímto se s vámi loučím.

Marianna Adhwain - 01. února 2008 12:02
	Abych se přiznala, ani v jedné jeskyni se mi nezobrazil nový příspěvek, tudíž jsem vůbec nevěděla, že jsi napsala. Je to škoda, protože tahle jeskyně mě bavila z těch tvých ze všech nejvíc a byla jsem ochotna v ní pokračovat, i když se nehrálo několik měsíců.

Caine - 01. února 2008 18:05
	Ani mně se nezobrazil příspěvek. Škoda, rád bych se rozloučil, když už nic jiného.

Údržbář (administrátor) - 11. března 2008 11:20

Za týden jeskyni ukončím, pokud se náhodou neobjeví Valkira a neudělá to za mě. Kdyby náhodou byla nějaká věc, která by stála proti ukončení jeskyně, sdělte mi ji prosím. Co se týče samotného hraní a problému, který zde vznikl. Valkira udělala chybu v tom, že smazala nejspíše můj příspěvek a nahradila jej svojím, což měla vědět, že způsobí, že si toho vůbec nevšimnete. Zřejmě sama asi neměla moc náladu už hrát. Při mazání příspěvků upozorňuju do diskuze, což způsobí, že se do dobrodružství lidi podívají. Snad budete mít štěstí v jiném dobrodružství a budete mít pro co hrát. ;-)