Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 28. května 2013 00:32
	Ionie. Ostrov na východ od Valoranu. Proč si nepředstavit běžná život v Ionii? Poklidném městském státě kde žijí velcí hrdinové jako Irelia, Soraka, Ahri, Master Yi... Představme si, že tam žijeme. Že denně chodíme na bojiště a denně čelíme svým nepřátelům z Noxusu. Kdo chce nechť se připojí! Některé informace o Ionii čerpané z http://cs.leagueoflegends.wikia.com/wiki/Ionia

Vypravěč - 28. května 2013 11:36
	De v Ionii se začal rozvíjet nádherně. Šum stromů a zvuk vodopádů se rozléhal městem. Všichni se věnovali své práci a nikdo necítil nic špatného. To bylo pro malou Ostrovní Ionii dobré znamení. Jen vůdkyně Irelia měla špatné pocity. Dnes musí jít na bojiště League of Legends a něco jí v hlavě říká že potká nepřítele z Noxusu.

Irelia - 28. května 2013 11:44

Proč mám tak špatný pocit? Proč? Procházím po mé ložnici. Můj meč létá okolo mě a já se nemohu zbavit špatného pocit že se dnes na bojišti strhne něco špatného. Nic tomu sice nenasvědčovalo, ale něco ve mě..takový jako kdyby tichý hlásek co mi něco potichu říká.. Raději jsem pomalu začala oblékat svou zbroj a pomalu se vydala do středu města. Musím navštívit Soraku. Ona by mi mohla v boji pomoci a nebo mě alespoň lehce zbavit špatných myšlenek. Vydávám se směrem za Sorakou.

Subaru - 28. května 2013 13:14

Ionie, muj domov pote co jsem pouzila svou moc na Warwicka a odvratila tak jeho nekale umysli. Nemohla jsem dopustit aby zabil ty nevine. Bohuzel jsem na to i doplatila. Vetsina me moci mi byla vzata ale presto neztracim nadeji, ze jednou budu zase zajedno s hvezdami. Diky Karme jsem si mohla vybudovat nove utociste v zahradach Ioneie. Byl to jen takovi maly domek, ktery byl uvnitr vyzdobem jeste prostceji. Moc jsem toho nepotrebovala. Nyni jsem sedela na mekkem polstari a pokouselanse rozmlouvat s Hvezdami, ktere jako vzdy mlceli. Jen lehky cinkot zvonkohry venku prozradil jeji prichod. "Zase mas temne myslenky kvuli minulosti?" reknu jemnym hlasem.

Irelia - 28. května 2013 13:33

"Skoro to vypadá jako by jsi očekávala můj příchod." Lehce jsem se uchechtla. Poté jsem přistoupila blíže k Sorace, dala pohov své zbrani a opřela jsem se o stůl. "Pravda je, že se bojím jít dnes na bojiště. Jako kdybych čekala, že se opravdu stane něco z minulosti. Něco velice špatného. Nedokáži se toho pocitu zbavit. Sklopila jsem hlavu a sepjala ruce. "Sorako prosím, pomoc mi. Pomoc mi alespoň na chvíli se toho pocitu zbavit. Budu ti velice vděčná." Koukla jsem na Soraku s prosebným výrazem a doufala v alespoň malou úlevu před příchodem na bojiště.

Subaru - 28. května 2013 14:12

Pilne nasloucham tomu co mi rikala. Zaroven jsem u toho i premyslela. Nakonec se mlcky zvednu a prednu k nekolipatrove policce kde bylo spousty susenych bylinek a ruznobarevnych pruhlednych kamenu. Sahnu po modrem a jednom svazecku. Pote pomalymi kroky dojdu k ni. Sednu si k ni a polozim ji onen kamen do rukou. "Soustred sve pocity do toho kamene. Modra je barva miru a klidu." reknu. Pote se znovu zvednu, dojdu pro svicku kterou zapalim a donesu ji k nim. Polozim ji mezi nas. Zapalim onen svazek bylin ale rychle je uhasim aby jen doutnali. "Ted zavri oci a soustred se na to co jsemti rekla prve... vnimej pritom vuni bylin."

Irelia - 28. května 2013 16:03

Dělala jsem přesně to co mi Soraka řekla. V ruce jsem měla položený modrý kámen a vstřebávala vůni bylin které doutnali mezi námi. Byliny provoněli celé Soračino obydlí. Snad mi to pomůže vyhnat na chvíli myšlenky. Nevzpomínat na minulost a nevidět ji všude. Irelio, odpoutej se od toho. Hlavou mi probíhali myšlenky a vzpomínky. Všechny pocity jsem stále soustředila do kamene. Moje hlava se zdála po chvíli lehčí a prázdnější. Vzpomínky minulosti jako kdyby opravdu ustoupili. Cítila jsem se, jako bych se právě probudila do krásného dne a jako by mě nic netrápilo. "Cítím se mnohem lépe. Děkuji ti Sorako." Ze soustředění jsem promluvila na Soraku abych jí mohla poděkovat.

Subaru - 28. května 2013 16:43

"Psst... jeste neni konec..." reknu tise a stale se zavrenyma ocima. Zvedla jsem ruku a jen dvema prsty jsem se dotkla toho kamene ktery svirala. Naznacila jsem na nej pote jemnymi pohyby jakesi znameni. Pote jsem naprazdno otevrela pusu a hybala s ni jako kdybych mluvila ale rty ackoliv se hybali, slova ven nevychazela. Nakonec ruku zvednu a presunu ji na jeji celo, ktereho se jen zlehka dotknu taktez dvema prsty. I zde naznacim jakisi symbol. Pote otevru pomalu oci a jemnym pohlazenim po jeji tvari ji naznacim, ze muze otevrit oci. "Vsechno zle, jsem uzamkla tady..." rekla jsem a ukazala jsem na kamen. "Neni to ale naveky. Prijde den kdy Hvezdy rozhodnou a ty budes muset celit sve minulosti jiz bez me pomoci." reknu a pote se zvednu a za koprovodu jemneho klapani kopytek prejdu do rohu, kde byl opreny muj spr. Uchopim jej do ruky. "Je cas..."

Irelia - 28. května 2013 17:31

"Děkuji ti Sorako. Opravdu hodně. Cítím se mnohem lépe a mám už pocit že to na bojšti nedopadne tak hrozně." Usmála jsem se a i když vím, že to není na vždy a že příště se s tím už budu muset potýkat sama, byla jsem Sorace nesmírně vděčná. Vstala jsem, dala povel svému meči a se Sorakou za zády jsme vyšli z jejího obydlí. Je čas Irelio. Zvládneš porazit své nepřátele na bojišti. V duchu se musím podporovat, abych si dodala trochu síly. Došli jsme do středu města, kde jsme došli k teleportovacímu Nexusu a teleportem jsme se odteleportovli na bojiště Fields of Justice. Náš boj za Ioniu přichází.

Subaru - 28. května 2013 18:23

Mlčky jsem následovala svou přítelkyni. Jediné co bylo slyšet, byl pravidelný klapot mých kopýtek. I když jsou věci, které bych neměla zřejmě zpochybňovat, ale v poslední době si nějak často vyžadovali mou přítomnosti na Pláním Spravedlnosti. Nikdy jsem neměla v oblibě líté boje. Všechno to násilí a krev ve mě vyvolávala smíšené pocity. A taky tu byly ti, kterým jsem v bitvě už pomoci nedokázala, což jen ony pocity ještě rozdmýchávalo. Ne, nesmím udělat stejnou chybu dvakrát.

Irelia - 28. května 2013 18:56

Kráčeli jsme pospolu na bojiště Fields of Justice. Zastavili jsme se u nám známých tváři. "Koukám, že se dnes sešel dobrý tým." Prohodila jsem do davu a zasmála se. Přejela jsem pohledem, který naznačoval že dnes neprohrajeme, všechny hrdiny. Lee Sina, Varuse, Soraku a nakonec naší krásku Ahri. Když jsme se všichni pomalu rozcházeli na bojiště, ještě jsem si rychle odchytla Soraku. "Dnes jsme se sešli jako opravdu dobrý tým. Dokonce všichni od nás z Ionie. Nezdá se ti to zvláštní Sorako?"

Subaru - 28. května 2013 19:35

Měla jsem nepříjemný pocit, již než nás přenesli a i poté co jsme stanula na Pláních Spravedlnosti mě pořád ještě neopouštěl. Byl to takoví pocit, který napovídal, že se něco špatného stane. "Dnes jsme se sešli jako opravdu dobrý tým. Dokonce všichni od nás z Ionie. Nezdá se ti to zvláštní Sorako?" Ireliina poznámka byla celkem namístě. "Ano, to je..." řeknu mělce. "Nicméně, nám nenáleží zpochybňovat vůli Vyšších sil, ať už se nám může zdát jakákoliv." dodám ještě poté.

Vypravěč - 28. května 2013 20:41

Naši hrdinové stanuli na Pláním Spravedlnosti. Neví komu budou čelit. Neví jak vše dopadne, jaké budou následky, jak fyzické tak duševní. Všichni tam jdou, ale s jednou vidinou. Neprohrát. Všichni se rozešli na bojiště. Všem se začali v hlavě zmítat otázky. Zvládne nás Soraka ochránit? Vydrží Irelia nátlak pokud tu bude někdo z Noxusu? Bude Lee Sin schopný všechny zachraňovat v nejtěžších chvílích? Bude Ahri pořád tak svůdně zabijácká? Ať byly názory jakékoli, ještě se výsledek neví. Naši hrdinové jsou stateční. Jak to tedy bude dál?

Irelia - 28. května 2013 21:02
	V hlavě jsem měla poslední Soraky slova "...nenáleží zpochybňovat vůli Vyšších sil...". S těmito slovy jsem rozvážnými kroky procházela pláně až do okrajů bezpečných míst. Byla jsem tu sama, takže jsem musela být více ostražitá. Dlouhou, opravdu dlouhou dobu se nic nedělo. Najednou zašumělo křoví. Prudce jsem se otočila. Nikdo nebyl vidět. Moje ostražitost se ještě zvýšila.

Subaru - 28. května 2013 22:36
	Zatímco se Irelie vydala na horní část Plání, já následovala Varuse na dolní část plání. Onen divný pocit ale ve mě přetrvával až mi to začalo být i nepříjemné. Nicméně musela jsem to odložit a věnovat se tomu, kvůli čemu jsem tu byla - doprovázet Varuse. Stejně jako já, i on má velmi smutný příběh, stejně jako já, i on chtěl jenom chránit své milované....

Irelia - 29. května 2013 10:35

Pořád jako kdybych slyšela zvláštní zvuky někoho kdo tu, ale nebyl. Raději jsem se stáhla k věži a vyčkávala. Nechci nic uspěchat. Každý krok může být osudový. Moje napětí už bylo nevydržitelné. Přistoupila jsem blíže z křoví a moje očekávání se splnilo. Útok byl zahájen. Velká sekera. Kapitánka proti generálovi. "Darius!" Zahájila jsem rychlý protiútok svým mečem. Jak jsem si myslela, Noxusu se dnes nevyhnu.. Své myšlenky jsem musela zklidnit, žádné předsudky. Musím myslet na Soračiny slova! Irelio, vzchop se sakra! Darius na mě útočil a já svým mečem blokovala vše na co jsem stačila. Tohle nemůže dopadnout dobře! Ne, já se nesmím vzdát! Darius vyslal další útok svou obří sekerou, já rychle útok vyblokovala a rychle zaútočila. A dokonce úspěšně. Darius poodstoupil a já měla čas zorientovat lehce sama sebe. Tenhle boj bude opravdu náročný. Kdo všechno tu dnes z Noxusu stojí proti nám?

Subaru - 29. května 2013 12:57

Zatímco Varus pomalu postupoval, držela jsem se lehce za ním, pokud možno skrytá za nějakým rostlinstvem. Zbystřím když zaslechnu pohyb. Praskot větvičky, pro někoho může znamenat jen nějaké zvíře, ale né na Pláních Spravedlnosti. Zřejmě to slyšel i Varus, protože natáhl tětivu a vystřelil salvu šípů. Ozval se bolestný nářek. Šli jsme se tam tedy pomalu podívat. V křoví ležela Morgana, nebyla ještě mrtvá, ale zřejmě k tomu neměla daleko. "Moment, kde je druh...." sputím na Varuse, ale tak nějak to nedořeknu, protože ucítím ostrou bolest zezadu pod levím ramenem. Když sklopím hlavu, vidím, jak zem pod mnou stačilo už dopadnout několik kapek krve. Zapala jsem po dechu. I když to byl jen kousek, dobře jsem poznala Dravenu sekeru. V čemž mě taky utvrdil jeho smích. Než se mi stačili podlomit kolena, Varus na něj vystřelil několik šípů a taktéž Chapadlo, které jej zadrželo na místě. Poté jsem ucítila, jak mě táhne zpátky. "Vydrž to..." zaslechla jsem jeho slova.

Vypravěč - 29. května 2013 13:36

Naši hrdinové se už nacházejí na Pláních Spravedlnosti. Někteří už čelí protivníkům. Irelia musí čelit Dariusovi. Muži který zabil vlastního velitele. Soraka a Varus čelí Morganě a Dravenovi. Padlému andělovi a nemilosrdnému katovi. Kráska Ahri se musí potýkat se svou nepřítelkyní LeBlanc a Lee Sin který bojuje s lesními tvory aby mohl lépe pomoci svým přátelům se bude muset setkat s obávaným šermířem z Noxusu, Talonem. Navzájem proti sobě stojí Ionia a Noxus, historie se opakuje?

Subaru - 29. května 2013 16:47
	Dravenova sekera mi protnula levou plíci, protože se mi strašně špatně dýchalo. Nevím kdo, ale zřejmě Varus mě někam táhnul. Cítila jsem pod nohama, jak ubíhá země ale i to jak jsem musela skoro o každý nádech bojovat. Přestala jsem vnímat co je realita a co jen mé myšlenky, ale přesto jsem jasně slyšela, jako Varus na někoho volal: "Irelio, musíme se stáhnout!"

Irelia - 29. května 2013 18:39

Uslyšela jsem Varusův křik. "Irelio, musíme se stáhnout!" Nevěděla jsem co se děje. Rychle jsem vyslala útok proti Dariusovi a stáhla se. Doufám, že všichni Varuse slyšeli. Běžela jsem co nejrychleji k naší základně abych se koukla zda jsou všichni v pořádku. Když jsem doběhla pochopila jsem proč Varus volal. Soraka byla zraněná. Měla proraženou levou plíci. "Sorako! Varusi! Co se stalo? Koho jste potkali?" Byla jsem zděšená. Proč zrovna Soraka?

Vypravěč - 29. května 2013 18:43
	Mezitím co Ioňané bojovaly na Pláních Spravedlnosti v Ionii bylo klidno. Pár obyvatel ale cítilo napětí z dněšního boje. Například mistr Wuju. Master Yi. Věřil ale ve své druhy a doufal že neprohrají.

Subaru - 29. května 2013 18:50

Cítila jsem, jak mě někam dotáhli a o něco opřeli, ale pořád tu byla ta věc s dvojí realitou, nevěděla jsem co je realita a co jen moje myšlenky a výplody mé fantazie. Proto jsem nechávala oči jen částečně přivřené. Takřka jsem skoro musela bojovat o každý další nádech. Okamžitě smrtelné to zranění nebylo, ale věděla jsem, že jestli mi někdo nepomůže, bude to jen otázka hodin, než se zadusím vlastní krví. Poté jsem před sebou něco zaregistrovala. Rudá zbroj... "Dostal jsem Morganu..." začal Varus. "... ale poté se ukázalo, že je to jen past. Draven... šel po ní s naprostou jistotou..."

Master YI - 29. května 2013 21:33

Dveře se otevřely, za nimi stál muž v tradiční Ioniiské zbroji. Na nohou měl šedé kalhoty, nikdo nevěděl, zda byly kovové, nebo tak jen vypadaly. Snad jen jeden to mohl říct s jistotou. Jejich majitel. Celkově byla zbroj zbarvená do ruda, nebo spíše, abych byl přesný, do barvy sakurových květů pozdního jara. Na zádech měl speciální skládaný meč. Nádherná práce, délky obouruční zbraně ve stejné barvě jako kalhoty. Navíc jej zdobily ornamenty a uprostřed záštity byl vsazen pečlivě opracovaný růženín. Zrovna si nasadil helmu, velice podivnou, na místě pro oči bylo asi patnáct okulárů. Vykročil ze dveří, jeho kroky byly tiché, až přímo neslyšné. Prošel městem, cestou uviděl Ireliu jdoucí k Sorace a vzpoměl si... Irelia dnes bojuje, stejně tak Soraka... Jakoby naštvaně zrychlil krok, až se rozběhl. Okolo aleje sakur a jiných stromů po prašné písečné cestě, až stanul před vysokou dřevěnou budovou. Otevřel dvojité dveře a hlasitě za sebou zabouchl. Vytáhl dva nože, jež měl přidělané k zbroji ve výšce lýtek a zlostně jimi mrštil proti dřevěné figurýně, která tam nehybně stála. Přesně trefil cíl oběma dýkami. Vytáhl meč a hodil s ním o zem. Sesunul se ke zdi a strhl přilbu. Chvíli jen tak seděl, potom dvakrát udeřil o zeď pěstmi a zařval: "Proč???" V jeho očích bylo vidět jak zoufalství, tak i trochu bláznovství. "Všichni jsou v boji, všechny potřebují, každý z Ionie je pořád někde a bojuje. Jen já, poslední nositel Wuju, kteréž jsem po svém mistrovi převzal, nikdo nechce Wuju, nikdo nechce, abych bojoval. Nechápou sílu, kterou vládnu, nechápou rychlost, jakou se můžu stát. " Bláznivým zoufalým smíchem se začal zplna hrdla smát. Mohl, jeho soukromé dojo, kam nikdo nechodil, kdo by chtěl vidět Yiho? Meč byl v jeho rukou a on už se řítil k jedné z mnoha figurín, které uvnitř byly. Jeden sek, jedna dole, druhý, třetí... Rychleji, rychleji, rychlejííííííííííííííííí Teď už ho snad ani nebylo vidět, jen odlesky růžové. "Nezahanbím Ioniu a až příjde můj čas, ukážu všem, co je to Wuju!!!! Highlander!!!!"

Irelia - 29. května 2013 23:18

Proč Soraka? Proč? Hlavou se mi honilo snad milion otázek. Moje opora, moje záchrana, kterou vidím umírat a nevím jak jí pomoci. "Hvězdy! Copak to nevidíte? Vaše dítě Vám umírá!" V zoufalosti jsem volala k hvězdám. Musím něco udělat! Nemohu jen nehybně sedět a koukat jak se jí pomalu vytrácí život z těla. To přece nejde! "Sorako! Co mám udělat? Prosím..napověz mi! Já tě tu nenechám umřít!" Do oči se mi draly slzy. Nechápala jsem co po mě Vyšší síly chtějí. Co mám udělat? Sorako..moje drahá Sorako..

Subaru - 29. května 2013 23:26
	Pomalu vstáhnu ruku směrem k ní, a jelikož se skláněla nade mnou, lehce jsem se dotkal její tváře. "Oni... tě nevyslyší..." řeknu lámavě a sípavě. "Zast-av... to... krvácen-í..." dodám ještě a rozkašlu se. Pokusím se zakrýt druhou rukou ústa, ale schledávám, že se mi na dlani oběvila vlastní, zřejmě vykašlaná krev.

Irelia - 29. května 2013 23:51

"D-dobře..Sorako vydrž." Z očí se mi hrnuly slzy a já byla vyděšená. Přejela jsem očima rychle všechny ostatní. Zklidni se Irelio. Musíš rychle jednat. "Ahri..prosím..obvaz! Rychle!" Ahri zakývala hlavou na souhlas a odběhla pro obvaz. Když se vrátila rychle jsem jí obvaz vzala z ruky a začala Sorace stahovat hrudník. Nebylo to ale dost efektivní. Rána byla opravdu hluboká. Začala jsem padat na samé dno. Nemohu dopustit aby tu Soraka umřela. Začala jsem rychle přemýšlet o odvolání boje. "Odvoláme boj?" názory nebyly moc kladné. Všichni se ale shodli v jednom. Soraka bude muset zůstat na základně dokud se někdo nespojí s někým kdo jí z boje odvolá a dostane k medikovi. Varus se nabídl, že bude zatím ochraňovat a starat se o Soraku než spojí se s někým kdo jí odvolá a pak se vrátí do boje. My ostatní jsme šli opět na Pláně Spravedlnosti. Teď si to s nimi vyřídím. Krev se mi začala vařit v žilách a duše bojovníka toužící po krvi nepřátel z Noxusu se drala na povrch a já jí dala volný průchod. "Dravene teď zaplatíš!"

Subaru - 30. května 2013 08:07
	I kdyz jsem citila jak se moje mysl pomalu vytraci do prazdna a zrejme chybeli jen sekundy k tomu nez se ztratim v bezvedomi, citila jsem Ireliin hnev. Proto jsem sebrala vsechny zbyle sily a vyslala k ni sve myslenky: "Nenech se ovladnout zlobou. Zlo plodi vzdycky jen dalsi zlo..." Pote jsem ztratila vedomi.

Irelia - 30. května 2013 10:34

Něco jako by mi udeřilo do hlavy. Byly to Soračiny myšlenky. "Nenech se ovládnout zlobou. Zlo plodí vždycky jen další zlo..." Soraka má pravdu. Zklidnila jsem tedy svou mysl a nenechala se unést dalším přívalem zlosti. S Ahri a Lee Sinem jsme šli hrdě za Ioniu středem bojiště. Proti nám už šli naši nepřátelé. Morgana, LeBlanc, Talon, Darius a Draven. Byly v opravdu velké přesile, ale nenechala jsem se tím zastrašit. Už jednou se mi podařilo rozsekat hromady nepřátel z Noxusu tak teď se nenechám zastrašit pěti hrdiny. Vykročila jsem vpřed. Můj meč létal okolo mě a já se nenávistným pohledem koukla na bratry a jejich společníky. Všichni čekali kdo vyšle první útok. Bez dalšího pohybu jsme stály snad věčnost dokud to ticho neprolomil tichý pískot letícího šípu který se zabodl mezi námi a nepřáteli. V tu chvíli vyslala jeden ze svých útoku LeBlanc. Chytla si mě do svého řetězu. V následujících chvílích vyslali postupně všichni nějaký útok. Já byla ještě nějakou chvíli uvězněná v LeBlančiném řetězu. Když mě pustila okamžitě jsem zaútočila se svým mečem na Dravena. Poslala jsem mu jeden bolestivý a rychlí útok a uskočila zpět. Po úctyhodné době se vše najednou uklidnilo. Nikde jsem neslyšela zvuk mečů, seker a ani jsem neviděla žádné náznaky magie. Krčila jsem se v jednou z křoví. Zdálo se mi docela bezpečné, bylo blíže k naší základně. V hlavě mi najednou zase vyplavali otázky.Je Soraka v pořádku v Ionii? Co když umře? Co když umře někdo kdokoli jiný? Nesmím dopustit aby můj lid zemřel. Tyhle všechny otázky jsem se snažila rychle zahnat. Chvíli jsem si nevšímala okolí. Osudová chyba. Najednou se okolo mě objevili všichni nepřátelé. Byla jsem tu sama. nic nezmůžu. Rychle jsem se postavila na nohy a snažila se najít východisko. Žádné nebylo. Stáli okolo mě a já jsem si přišla jako prase na porážce. Nemohla jsem nic jiného než alespoň zkusit zaútočit. Zaútočila jsem na Morganu. Rychle jsem k ní přiskočila a sekla. Ona ale zareagovala taky. Na malou chvíli mě ochromila. Nemohla jsem se hýbat. Mezitím si mě Darius přitáhl svou sekerou. Zkusila jsem alespoň ještě vyslat čtyři své čepele okolo. Pár ran jsem jim způsobila, ale sama tu nic nezmůžu. V zoufalosti jsem jen zakřičela: "Pomozte mi! Pomozte nám! Prosím!!" Sesypala se na mě další várka útoku. Sesunula jsem se na zem a snažila se bránit svým mečem. Umřu tady? Pomozte nám..

Varus - 30. května 2013 19:05

...Strážit klid umírající Hvězdy je jako sledovat pohasínající měsíc... Přihlásil jsem se jako dobrovolník pro strážení Soraky - čí jiná to ostatně byla chyba, než-li má, že takto draze platila bolestí a silou za moji neopatrnost. Namáčel jsem obvazy alespoň ve vodě a opatrně jí ovazoval ránu, aby tolik nekrvácela, ale s každým sípavým nádechem mne bodlo u srdce. Nedokážu ani říct jak krutý a nemilosrdný jsem byl v nadávkách, které směřovaly mým směrem - jistě, že ránu nezpůsobily mé šípy, ale právě ony měly zabránit, aby se k tomu křehkému stvoření kdokoliv dostal. Namočil jsem kus čisté látky, otíraje jí z čela pot a krev a z hloubi duše věřil, že se ještě probere a obdaří mne pohledem těch láskyplných zlatých očí. Neprobrala. Mé temné já se s tichým chichotáním probíralo k životu. *Co to bylo?* Prudce jsem otočil hlavu ven a naslouchal. Přišlo to znovu, na křídlech větru se ke mne tlumeně doneslo beznadějné volání o pomoc. "Hvězdy tě ochrání, Sorako..." Špitl jsem tiše, vzal věrný luk a toulec šipek temných jako noc a spěchal na pomoc známému hlasu bojovnice. Tiše jsem zmizel v podrostu a obratně se jím plížil kupředu, až jsem měl skvělý výhled - tolik šampionů Noxusu a jen kvůli jedné malé nicméně odvážné hrdince. "Pošlu Vás na věčnost..." Zašeptal jsem zhnuseně při pohledu na ty bestie, založil šíp do tětivy chvíli se koncentroval, využívajíc faktu, že o mně zatím nevědí, abych pak poslal velmi silnou šipku. Nečekal jsem na nic - jejich údiv a překvapení je ještě na chvíli zpomalilo a já mohl poslat salvu šípů přesně na jejich místo - pořád bylo lepší, když jeden šíp skončil i v Irelii, než kdyby z ní zbyla jen s gustem rozdupaná hromádka krve kostí a vnitřností. *A že by sis s dupnul! Já tedy ano...* Pošťuchoval mne ten temný přízrak, který sídlil uvnitř. *Je to mocná válečnice - uctil bych její smrt a vystavěl pomník.* *Ó, ty hrdino...* Pitvořil se s posměšnými úšklebky, ale já ho rázným gestem odeslal do patřičných míst a rychle zase zmizel v travině a přesouval se někam jinam na další lepší střeleckou pozici, nicméně nepochybně následován alespoň částí toho odpadu z Nexusu...

Irelia - 30. května 2013 20:43

"Varus? Varusi! Mají přesilu!" Jako kdyby mě někdo vyslyšel. Varus sem doběhl. Už jsem ani nedoufala že přežiji. Draven s LeBlanc a Talonem odběhly za Varusem. Mě tu mohli nechat jen s Dariusem a Morganou. Myslí si totiž že nic nezmůžu. Myšlenkami, ale vyslala svůj meč aby zaútočil na Morganu. Nečekala to a tak jen rychle uskočila. Rychle jsem vstala a jelikož Darius byl chvíli neobezřetný a koukal směrem za Varusem využila jsem toho k útěku. Morgana na něj samozřejmě zavolala že utíkám, ale Darius už mě nestihl přitáhnout svou obří sekerou. Běžela jsem směrem k Varusovi. Morgana s Dariusem mě doháněly, rychle jsem odskočila dál abych se jim vzdálila. Během běhu k Varusovi jsem se pokusila svolat zbylý tým. "Ahri! Lee Sine! Pomozte nám!" Ani jsem nemusela křičet a už se z křoví vynořila modrá rotující magická koule a za ní krásná devítiocasá liška v doprovodu se slepým mnichem. Náš tým byl skoro kompletní. Vzpoměla jsem si na Soraku a doufala že je už v pořádku v Ionii. "Jdeme na věc!" Zakřičela jsem jakmile jsem spatřila Varuse v patách s nepřáteli. Obklíčili jsme LeBlanc, Talona a Dravena. Vše se najednou zdálo nadějné. V patách nám sice byl ještě Darius a Morgana, ale když se nám podaří vyřídit tyto tři bude to už hračka. Zahájila jsem útok na Dravena. Ostatní se ke mě přidali. Ahri ho svou svůdností omámila a přitáhla a všichni jsme mu poslali smrtící útoky. Draven se, ale tak lehce nedal, párkrát vyslal své sekery, ale nakonec odpadl na zem a já mu dala konečnou ránu. Nezmohl už nic. "Tak kdo další?" Otázala jsem se a s psychotickým smíchem se koukla na protivníky.

Varus - 30. května 2013 21:29

..."Jak patetické - ty nás snad chceš zabít!" "Proč nás? Jen tebe..." Vrhl jsem se do boje bez rozmyšlení a sebemenšího plánu, ale zdálo se, že prozatím vše vychází alespoň trochu v dobrém pro naši malou skupinku, takže bych to považoval za výhru. Rychlé nohy a obratné tělo mne bez problémů udržovaly v bezpečné vzdálenosti od pronásledovatelů, ačkoliv porost mne švihal do nahé hrudi s nemilosrdnosti, kterou jsem si nepochybně zasloužil. *Jsi cvok - měls ji nechat umřít a měl bys o jednu namyšlenou nánu míň, nebylo by to skvělé?* *Zmiz bestie - nejsem zvědavý na tvé mrzké názory. Jsi tu jen abys sloužil mé věci, tak se připrav.* *Tse, se jednou urazím a nechám tě v tom pěkně vymáchat, abys věděl zač je toho - * *Zmlkni červe!* Zahromoval jsem uvnitř a bylo ticho, jen nerudné mrmlání mi zaznívalo v duši, ale cítil jsem temnou sílu, jak mi pulzuje v žilách a založil několik šípů, abych byl připraven. Zjevila se vedle mne, krev jí prýštěla z ran a smáčela už tak rudou zbroj, ale zdála se živá a v rámci možností stále silná. Mocným hlasem svolávala zbytek skupiny a všichni společně jsme obklíčili menší skupinu. Nezaváhal jsem - šípy se zabodly do svých cílů se smrtící přesností, přesto stále žili. "Střezte se muže, který nemá co ztratit..." Zavrčel jsem s tváří zkřivenou odporem a zhnusením, vztáhl jsem k nim pravou paži, z níž se vymrštila temnota černější než půlnoční nebe a jala se ubližovat, týrat a mučit své oběti, zatímco já je dobíjel ještě několika mocnými nátahy luku.

Irelia - 30. května 2013 22:09

Varus střílel jeden šíp za druhým a já sekala svým mečem. Ahri vysílala na protivníky svůj liščí oheň a Lee Sin je odkopával a snažil se nám udělat prostor když se k nám nepřátelé moc přiblížili. Vše vypadá opravdu nadějně. zaradovala jsem se Dnes to zvládneme, už kvůli Sorace musíme vyhrát! Nepřátelé vysílali útoky, bránily se. Darius sekal svou obří sekerou a tvářil se nemilosrdně. Koukala jsem zda jsou tu všichni nepřátelé. Morgana se držela s LeBlanc vzadu. Darius útočil ve předu a Talon..Talon zmizel. "Stáhněte se! Není tu Talon!" zakřičela jsem mocným hlasem. Nemohu dopustit aby se někdo zase zranil. Znám tento Talonům trik. Na chvíli zmizí a pak se najednou vynoří i s palbou mečů. Všichni se na můj rozkaz stáhly. Ukryly jsme se mezi porosty na Pláních Spravedlnosti a vyčkávali. Darius se rozhlížel kolem. V malé chvíli se objevil Talon a já zahájila opět útok. Palba čtyř mečů směrem vpřed nepřítele ohromila a na chvíli ztratili kontrolu nad okolím. Ahri si přitáhla Dariuse a toho jsme během okamžiku odepsali. Následovala LeBlanc. Morgana se jí snažila chránit. Vyslala jsem tedy útok na Morganu která nic nezmohla. Už tak byla slabá z předešlého Varusového útoku. I Morgana se tedy musela stáhnout. LeBlanc uvěznila Ahri ve svých řetězech. Ví, že Ahri proti ní toho moc nezmůže. Lee Sin LeBlanc odkopl a tudíž musela LeBlanc pustit svůj řetěz. Lee Sin s Ahri už se o ni postarají a mezitím já a Varus dostaneme Talona. Talon stál před námi a snažil se utéct. To už mu ale nepomůže. Jedním pořádným skokem jsem k němu doskočila a můj meč mu prořízl levou ruku. Bylo to jen povrchové zranění, Žádná hluboká rána, ale i tak toho s tou rukou už moc nesvede. "Varusi, do něj! Natáhni svůj šíp!" Zakřičela jsem na Varuse aby natáhl svůj šíp a vypálil. Teď nám už nic nestojí v cestě. Teď už máme vyhráno. Sorako, tahle výhra patří tobě..

Varus - 30. května 2013 22:27

...Nastav hrdě tvář spravedlnosti - můj šíp si tě stejně najde... Adrenalin mi koloval žilami spolu s temnotou, která pozřela můj luk a nyní obestírala i mé tělo, vnímal jsem zahořklou pachuť nenávisti, hněvu a zloby, jak se mi usazuje kolem duše, ale několik odvážných papsků ji zase zahnalo. Střílel jsem šípy všude kolem, mezi námi takovou spotřebu jsem už dlouho neměl, ale co šíp, to zásah do vytyčeného cíle. Talon zmizel, proradný zabiják - skryl jsem se ve vysoké trávě a vyčkával, ale obrněná válečnice ho viděla dříve a přišpendlila svými kouzelnými meči. *A co teď budeš dělat, hrdino? Zabiješ neozbrojeného chudáka?* *Zabiji nepřítele.* *Ó! Chladně a nemilosrdně?* *Chladně a nemilosrdně...* *Začínáš se mi líbit...* Zachichotal se a zase se o píď přiblížil k pozření mého já, ale ještě jsem nemohl propadnout zatracení - stále jsem nedokončil svůj úkol. Bez jakéhokoliv výrazu jsem chladnokrevně natáhl tětivu luku, a pečlivě zamířil. "Přivítej zapomnění..." Špitl jsem hlubším hlasem, který sám o sobě svým tónem děsil mnohé prostší duše, ostatně tak jako můj zevnějšek, dal jsem m chvilku na poslední smíření s osudem a pak uvolnil letku šípu.

Irelia - 30. května 2013 23:27

Varus ukončil jediným šípem tento boj. Skončilo to naší výhrou. Přesně jak jsem očekávala. "Všichni jste stateční. Teď se už musíme, ale z těchto krvavých plání klidit. Všichni jsme se pomalými a táhlými kroky dostávali k naší základně. Rány byly četné. Nejhůř na tom, ale stále zůstávala Soraka. Já jsem měla pár povrchových zranění. Nikdo vlastně neměl nějakou velkou ránu která by se musela dlouho zotavovat. Jsem ráda že se už nikomu jinému nic vážného nestalo. Došli jsme do báze. Všichni jsme přistoupili k teleportačnímu zařízení a směřovali k našemu domovu. Ionii.

Varus - 31. května 2013 07:58

...Po bitvě zpravidla přichází mrtvolné ticho - čest padlým hrdinům... V těch dvou očích se v posledních okamžicích zrcadlil téměř celý jeho život, všechen strach, obavy i důvody proč se vlastně vrhl do víru do téhle války, ale jako poslední jeho tvář zkřivil strach. Strach ze všech nejsilnější a nejmocnější, strach, který ochromuje mysl a ubíjí duši, strach ze smrti, která si už brousila kosu a já ho odeslal do její náruče. Bitva byla dobojována, válka zuří dál a několik bezdechých těl na tom pranic nezmění. Chvilku jsem jen tak mlčky stál a přemýšlel nad otázkami života a smrti, zatímco uvnitř Temný tleskal nadšením z té vraždy. Řekl jsem vražda? Ach ano, vlastně je to tak - vždyť nejsme nic jiného než horda maniaků, kteří se ženou proti sobě vstříc vlastní smrti s několika zářezy na zbrani, aby si dokázali, že jejich šílenství má smysl. Nic naplat - má duše stále krvácí pro mé blízké a možná ani smrt statisíců tu mokvající ránu nezhojí, ale jen zbabělci opouštějí svůj osud... Vrátili jsme se na základnu, většina zamyšleným volným krokem a já běžel před nimi - má povinnost byla chránit Soraku a opustil jsem ji pro záchranu ostatních. *Víš, co ti řeknu?* *Nevím - raději mlč.* *Historie se opakuje...* Pronesl ten uvnitř hlasem, který mi připadal až podivně povědomý, ale nemohl jsem to dát na sobě přece jen tak znát, tudíž jsem lhostejně opáčil. *A co má být.* *Já jen jako žes byl hrdina všech hrdinů, nejlepší z nejlepších - měls milující rodinu, dlouhé tmavé vlasy, zlatavý diadém a brnění i luk, že by slunce závidělo...* *Hmmm...* *Mno a pak ses rozhodl splnit svou povinnost a bum - máš po rodině i vesnici.* *Hmmm...* *Celý říčný přijdeš za mnou a necháš se posednout, tedy ne že by to nebylo fajn - být tam zavřený celé veky nebylo kdovíjak příjemné a teď si mám alespoň s kým povídat, můžu cestovat, zabíjet tvým jménem a tak vůbec, ale ty seš prostě beznadějnej případ.* *Co tím chceš říct!* *Tak se na to podívej! Já budu hlídat Soraku, ostatní to odsouhlasí a zmizí bojovat, ale jen se ozvou volání o pomoc necháš Soraraku Sorakou a letíš jak cvok, div nás nezabiješ abys je zachránil.* *Zalez... Nechci tě slyšet...* Přidal jsem do kroku, ale jeho slova mne tížila, zvlášť proto, že měl pravdu. Běžel jsem zpátky tak nejrychleji, jak jsem dokázal a úzkost mi stahovala hrdlo. Zahodil jsem luk, který zadrnčel o zem a ozval se tlumeným *To bolelo!* uvnitř mé hlavy, ale já padl na kolena a přiložil ucho k její hrudi. Zdálo se, že jsem přišel pozdě, ale napínal jsem sluch a za chvíli jsem rozeznal slaboulinké tlučení srdce a po chvilce se ozval i sípavý dech. Nedovedu ani vyjádřit svou úlevu - rychle jsem se dal alespoň do zevrubného ošetření než přijdou ostatní, aby vůbec přežila bolesti a teleport, ale zdálo se, že je stále v bezvědomí a ovázání alespoň zmírnilo krvácení. Skupina dorazila a byl čas. Nedával jsem na sobě znát, jak moc jsem se o Soraku bál - pro všechny jsem vždy byl tím chladným mužem bez emocí, tak proč to měnit a ztrácet tak svou nabytou autoritu. Se všemi svými věcmi připnutými na zádech, aby nepřekážely jsem co nejjemněji vzal Hvězdnou do náruče a vydal se spolu s ostatními k teleportu, jehož jasná záře jako by se mně vždy smyla alespoň trochu viny a hanby, jež mne zahalovala temnotou.

Irelia - 31. května 2013 12:40

Teleportovali jsme se do Ionie. Okamžitě jsme šli Soraku odnést na ošetřovnu. My ostatní jsme si alespoň nechali ošetřit malé rány. Medici Soraku odvezli. Bože, prosím ať jí zachrání. Koukala jsem na Soraku jak jí odvážejí a modlila se aby jí zachránili její život. Po krátkém vyšetření jsem se odebrala do svého domova. Byla to budova v celku rozměrného rozpoložení. Prošla jsem velkými dveřmi a po schodech jsem se pomalými kroky odebírala schody nahoru do mého pokoje. Otevřela jsem dřevěné dveře. Oslnila mě záře slunce vycházející z poza okna. Prošla jsem do středu pokoje. Poté jsem odložila meč na svoje místo a sedla si do křesla které stálo u malého stolečku na kterém ležela váza s růží. Svůj obličej jsem vložila do dlaní. Proč Soraka? Tak moc se o ní bojím. Proč jsme se potkali zrovna s Noxusem. Slzy mi už stékali po obličeji a kapali do dlaní. Chytil mě záchvat breku. Proč? Co po mě chcete Vyšší síly?!

Master YI - 31. května 2013 13:00

I have a bad feeling about... Najednou jsem ucítil jakési bodnutí pod srdcem, až jsem vypadl z rovnováhy a má rychlost se prooměnila v prokletí. Už jsem nebyl tím, kdo ovládal rychlost. Nyní jsem byl jen dělová koule vystřelená bez cíle prostě někam pryč. Narazil jsem do figuríny, zapotácel se a přepadl přes ní, až se zlomila. Strhl jsem helmu. "Zatraceně, co to bylo?" ptal jsem se sám sebe a nahmatal místo pod srdcem. Nic, žádné zranění, přesto jsem cítil, že se něco děje. "Co se mohlo v boji stát? Zatraceně, jestli..." Chytil jsem přilbu a hodil ji na hlavu, meč schoval za běhu do pochvy a rozrazil dvojité dveře. Ani jsem je nezavíral, prostě jsem jen běžel. Co mi síly stačily. Doběhl jsem až do městečka, málem jsem při tom srazil nějakého civilistu. Stál tam Varus a něco nesl. To něco mělo roh uprostřed čela. *Soraka, jak se to mohlo stát? * Vešli do ošetřovny a Irelia odešla. Vešel jsem. "Varusi, co se stalo? Kdo to u všech bohů mohl udělat?"

Varus - 31. května 2013 13:17

...Čím lehčí zdá se být její tělo, tím více žhnou mé prokleté okovy... Vstoupil jsem do teleportu s bezvládným tělem v náručí a její holí připoutanou na zádech. Mohl bych předstírat, že jen spala, ale těžký dech a krev, která už prosakovala obvazy jasně mluvily o bolesti, která ji musela sužovat. *A to všechno jen pro mou hloupost... Ach odpusť mi maličká...* Bledé světlo nás obestřelo a já zavřel oči, jak ostře pálivé bylo, ale zároveň jsem uvnitř pociťoval jistou úlevu - už za malou chvíli ji předám do rukou někoho kompetentního, za maličký okamžik ji něčí ruce ovážou rány a jistě ji zachrání. Byla to naivní víra, ale i ta mi pomáhala věřit. Svět kolem pohasínal a nabíral opět barev, vítr mi pročesával bělostné vlasy a pohrával si s krvavě rudým šálem. Rychlým krokem jsem bez jediného slova vyrazil k ošetřovně, když nám naproti přiběhl Yi s velmi výmluvnou otázkou. "Draven..." Procedil jsem skrz zaťaté zuby, až mi vyvstaly lícní kosti a napjaly se šlachy na krku, načež jsem ho jednoduše obešel a položil ji na lůžko, kolem kterého se okamžitě nahrnuli felčaři. Všiml jsem si periferním pohledem, že Irelia se vzdálila, ale zjevně chtěla být sama, tudíž jsem ji nechal jít. Mně náleželo bdít u lože zraněné, za jejíž život jsem nyní nesl zodpovědnost. *Ne Draven, to já za to mohu...* Proklínal jsem se, ale přiznat nahlas jsem to jednoduše nedokázal.

Subaru - 01. června 2013 20:48

Ocitla jsem se v temnotě. Nikdo a nic okolo mě, ani kouska světla. "Halo?" řekla jsem nejistě. "Ještě nenadešel tvůj čas..." ozval se čísi hlas. "Jak to myslíš?" Pár sekund na to se rozsvítilo nějaké světlo a já zjistila, že moje hruď je pokrytá rudou tekutinou a dokonce si i vidím skrz svůj hrudník. "C-co... co to..." "Jak jsme řekli, ještě nenadešel tvůj čas, Dítě Hvězd. Musíš se k nám znovu jednou připojit..." Moment byly to skutečně...? Tu myšlenku jsem nedokončila, neboť jsem pocítila, jak se má mysl vrací zpátky k sobě. Jen zvolna jsem přicházel k sobě. Oči se mi nechtěli otevřít, musela jsem vynaložit celkem velké úsilí než se mi to povedlo a stejně se mi je povedlo otevřít sotva zpoloviny. Matně jsem rozeznávala věci okolo sebe. Nicméně, ta silueta s rudou barvou, která mi byla nejblíž, tu jsem celkem dobře poznávala. "Varu-s...i..." zašeptala jsem tiše, trhavě a lámavě, neboť jsem se nemohla dost dobře nadechnout. Jednak to nešlo díky bolesti a také jsem cítila jakousi tekutinu uvnitř.

Irelia - 01. června 2013 23:15

Seděla jsem na křesle dlouho do noci. Koukala jen tupě do stropu a v hlavě my prolétali otázky o životě. Poslední dobou až moc přemýšlím. Asi bych to neměla tak přehánět. Když jsem konečně vstala z křesla sundala jsem ze sebe brnění a oblékla na sebe jednoduchý saténový župan starorůžové barvy. Rozešla jsem se směrem ke dveřím na balkón, otevřela je a vstoupila na něj. Moje oči putovali směrem k hvězdám na obloze. Potichu jsem se jich otázala "Proč jste neochránili své dítě?" a bylo samozřejmé, že ke mne budou mlčet. Vždyť mlčí i k Sorace. Najednou jsem si vzpoměla, že Soraka je na ošetřovně. Jak jí asi je? Musím tam hned ráno jít. Teď, ale nemůžu, neunesla bych to, že zrovna jí se něco stalo. Omlouvám se Sorako.

Master YI - 04. června 2013 14:14

Po boji - Ahri, Lee Sin, Varus, Irelia, Soraka Za Pána jeskyně Bitva skončila... Vyhráli jste a přesto... Nikdo z vás nejásal, nikdo z vás se nedokázal radovat. Vaše vítězství stálo příliš mnoho. Soraka, dítě hvězd, bylo v bezvědomí, její mysl bloudila napříč prostorem a časem. A nebo byla právě v ní, ale jen tak slabá, že ani tělo nepoznalo její rozkaz a bylo jen prázdnou skořápkou. Právě se v jejím těle odehrával boj. Tyto boje jsou nejhorší, protože do nich nemůžete sami zasáhnout. Můžete jen sledovat, protože ho nevyhraje vaše duševní síla ani soustředění. Ba ani síla vůle, která dokáže víc, než by kdo čekal. Byl to zuřivý boj o její život. O poslední zbytky života, které v ní zůstaly a nehodlaly se vzdát. Varus, který se o ni drahnou dobu staral ji nyní držel v náručí, když se objevili z portálu uprostřed náměstí. Rychle, však velmi opatrně ji nesl, až skoro běžel. Nemocnice byla nedaleko... Vběhl dovnitř a položil ji na lůžko. Hned se seběhli všichni léčitelé, aby se o ni postarali. Obvaz promáčené krví ihned sundali a snažili se ránu alespoň nějak zacelit proti další ztrátě krve. Všichni se strachovali o její osud, protože to byla právě ona, kdo byl tím nejlepším léčitelem v celé Ionii. Alespoň se to říkalo. Morálka celé skupiny byla rozprášena, sesypala se jako domeček z karet. Nezbylo nic. Irelia celá zničená odešla domů, kde měla posvátný klid a mohla přemítat nad proběhlou bitvou. Lee Sin zmizel neznámo kam, hned po teleportování. Od té dob o něm nikdo neslyšel a nikdo ho neviděl. Varus se nechtěl ani krok hnout od Soračina lůžka a Ahri... Vlastně, jestli bylo někomu jedno, co se Sorace stane, bla to ona. Její chladná tvář neukázala ani na vteřinku soucitu. Master Yi stál před dveřmi nemocnice a meditoval. Nikdo nevěděl, zda hledal duševní osvětu, zda se snažil najít odpověď hvězd a nebo jestli prostě strážil Soraku. Jen on sám... Rozhodně hledal odpovědi. Varusova únava byla za hranicí únosnosti. Věděl, že by se potřeboval prospat. Jeho vnitřní boj se stával stále vyhraněnějším a odčerpává jeho síly. Přesto stále čekal. V tom se před nemocnicí objevil Lee Sin. Stál před Masterem. "Zítra se koná rada starších... Chceme probrat několik důleitých věcí...", řekl prostě a pokračoval dál. "Jo a... Můžeš to říct Irelii? Shen a Akali to už ví, to samé Ahri a Karma. Kennen se, zdá se, neúčastní. Zrovna je na výpravě, snad hledá duševní harmonii... O Varuse se postarám já." Poté vstoupil do nemocnice, šel bez zábran, téměř, jakoby měl oči... Vstoupil do místnosti, kde strážil Soraku Varus. Pověděl o schůzi, která se koná... ------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Master Yi Za sebe Meditoval jsem dlouho, potřeboval jsem si pročistit hlavu. Byl jsem nedůvěryhodný, podle ostatních v Ionii... Prý nedokáži bojovat... Že nikdy nebojuji týmově a starám se jen o svoji linku... Musel jsem to setřást. To, že mi nevěří je jedna věc. to, že by to mohla být pravda bylo pro mě nepředstavitelné, ale říkali to všichni... Byla to snad pravda? A co Soraka? Co s ní? Nesmí umřít, jinak bude zle... Kdyby byl zrovna Kennen ve své chatě v horách poblíž města, zašel bych meditovat s ním... Ale nebyl tam... A jak Lee říkal, byl někde pryč... Hledal snad vnitřní klid? Nejspíše jsme ho nyní potřebovali všichni. Harmonie upadala a zlo se zdálo být pořád silnější.... Pak se Lee zmíniil, zda bych nezašel k irelii. Přestal jsem meditovat a vydal se na cestu. Trvala jen chvíli... Přeci jen, rychlost není moji slabou stránkou. Doběhl jsem až k jejímu domu, zaklepal a otevřel dveře. "Omlouvám se Irelie, ale koná se rada starších, zítra, myslím, že bys tam měla být, Poslal mě Lee, abych ti to vyřídil." Potom jsem se podíval na zem... "A nechceš se se mnou třeba někam projít? Říct mi, co se stalo Sorace... Vždy je lepší, když se máš komu vyzpovídat..."

Irelia - 04. června 2013 21:36

Seděla jsem stále ve svém pokoji a v hlavě si projížděla shon posledních událostí. Někdo zaklepat. Master Yi. Co zrovna on tady pohledává. Nese vzkaz, že se zítra koná rada starších. A, že bych se tam měla ukázat. Nevím co chtějí starší řešit, ale ukáži se jen proto abych neměla problémy. Nejraději bych jinak zůstala ve svém domě. Potom se ještě Yi zeptal zda bych se s ním nechtěla projít a říct mu to o Sorace. "Mastere, nevím zda se mi o tom chce mluvit. Je to čerstvé, ale abych si provětrala hlavu tak se s tebou ráda projdu, řekneš mi i třeba více k té zítřejší radě. Pokud tedy něco víš."

Lee Sin - 05. června 2013 11:55

slepý, stále slepý.... Šel jsem městem, na hlavě kápi, hledal jsem důležité lidi. Lidi, kteří patří k Ionii. Lidi, kteří bojují na pláních spravedlnosti. Lidi, kteří jsou hrdiny. První byl Shen a Akali, byly spolu, oni říkají, že spolu jen trénují, já si myslím, že spolu chodí... A vlastně proč ne... Mají štěstí, že jem nemohl vidět, co dělají, to už bych je asi nachytal. Další byla Karma. Meditovala a když jsem přišel, ani o mě nevěděla. A já se rozhodl jí nerušit. "Zdravím Lee, díky za starost, ale já už to vím..." *Zatraceně, věděla o mě... tsgdjfslkd Nikdy mi to nevyjde...* Zanadával jsem v duchu a vyrazil dál. Další bude Ahri... "Hospoda, nejspíš bude v hospodě..." říkali jedni, "Vyje na měsíc na vršku hor", druzí měli zřejmě bujnější fantazii a třetí... "V noci se proměňuje v hrozivou masožravou muchomůrku s ocasem." Třetí byli zřejmě pomatení. Nakonec jsem ji našel, když honila nějakou kočku domácí... "Ahri... Ahri, to nemůžeš být aspoň jednou normální dívka?" Dostal jsem facku... A docela bolela... Ale Ahri dorazí... Po chvilce už jsem postával před nemocnicí. "Mastere, můžeš zajít za Relly?" Podíval se na mě zmateně. "Teda Irelií?" Po chvilce byl pryč a já vstoupil do nemocnice. "Zítra je setkání stařešinů a hrdinů. Jen tak mimochodem... Jak jí je?" zeptal jsem se Varuse, který vypadal snad ještě hůř než Soraka.

Vypravěč - 05. června 2013 12:22

Lee Sin roznesl zprávu o poradě starších a hrdinů. Nikdo by, ale nečekal že se na zítřejší radě setkají s někým novým. S někým koho by nečekali. Hudebnice Sona. Dítě, které nikdy nepoznalo své rodiče. Dítě, které se našlo před sirotčincem se zvláštním hudebním nástrojem. Bude snad ona náhradou za Soraku? Mezitím co Lee Sin už obešel všechny se zprávou a Master s Irelií se vydali na procházku zahradami Ionie a probírali vše co Master Yi ví o zítřejší radě, Varus už padl vyčerpáním. Jeho hlava se složila na lůžko po Soračiném boku. Jeho sny však nejsou klidné a přehrává se mu v nich minulý boj.

Sona - 05. června 2013 15:25

Prsty mi tančily po strunách, čím dál rychleji. Následný sled tónů pak ukončil mé dnešní vystoupení. Tady jsem kdysi začala a vracela jsem se pořád ráda. Sirotčinec. Rozveselit děti. Dát jim naději, pocit té nejniternější lásky. Všem, bez rozdílu. Je jedno, jestli jsou ti hodnější, nebo pomůžou, či ne a je o nich pořád slyšet. Všem. Potlesk mnoha malých ručiček je ozdravnější hudba pro srdce, než veškerá léčivá magie. Byla jsem rozhodnuta zůstat zde ještě chvíli, a pak se vydat domů. Někdo jim musí zítra zabránit, kdyby se náhodou chtěli hádat. Měla jsem úmysl se na ně vyspat. Je pravda, že hádání jim moc nešlo, jenže co kdyby. Co kdyby někdo něco opomněl a rozhodil si tím tak svou duševní harmonii.

Master YI - 05. června 2013 15:47

Relly Irelia souhlasila. Nyní jsem šel vedle ní parkem, možná spíše zahradou. Srdce mi silně bušilo a kdyby bylo jen trochu hlasitější, určitě by ho Irelia slyšela. Celou dobu křičelo *Relly já tě ....* Yi přehlušil jeho tlukot v hlavě a nyní jen tiše šel vedle ní, po očku po ní pokukoval, celou dobu se v duši usmíval. Nevěděl, proč si jeho srdce vybralo zrovna ji, tu, kterou vždy považoval za nepřístupnou a tu, která ho má v nenávisti snad více než Noxiánce... S tímto přesvědčením žil. Ne, to já jsem tak žil... Připustit si, že ji jako muž skoro (nebo vlastně vůbec) nezajímám, pro mě samozřejmě nebylo nic snadného. Když byla Relly nablízku, pociťoval jsem občas bolest tak prudkou, jakoby mi někdo zarýval do těla ostrý nůž. Ať už mi ale přinášely jakékoli utrpení, představoval pro mne okamžiky strávené s ní čas, který mi byl nade všechno drahý. Když mi byla nablízku, dovedl jsem na chvíli zapomenout na jinak všudypřítomný podtón své osamělosti. Rozšiřovala hranice mého světa, díky ní jsem se mohl volněji nadechnout. Něco takového dokázala jedině ona, jenom Irelia. Dost bylo myšlenek... Šla vedle mě, potřebuje povzbudit... A já tu pro to byl, nehledě na to, jak mě mohla nenávidět. "Myslím, že porada bude zítra dopoledne… Asi kvůli tomu, co se stalo… Sorace. A dlouho jsem meditoval a přemýšlel, co by mohlo pomoci… Myslím, že Liga je velice mocná… " Odmlčel jsem se a podíval se, jestli poslouchá. „Myslím, že když jako Ionie předvedeme návrh, aby byly championi v lize chráněni nějakou magií nebo něčím takovým, aby v polích spravedlnosti nemohly doopravdy zemřít… Jinak se z arény sporů stává aréna smrti… Myslím, že vítězství dokazuje pravou sílu, nemusí u toho nikdo umírat..“ [/b]„Co se týče Soraky, neboj se, bude v pořádku, cítím to v srdci. "[/b]

Varus - 08. června 2013 11:39

...K smrti vyčerpán nemohu podlehnout - hvězdy dnes nezáří na nebesích... Ležela bez hnutí, hruď pomalu stoupala a opět klesala s trhavým sípotem. Felčaři nejistě nadhazovali, že by snad možná mohla přežít, ale to pro mé svědomí bylo skutečně málo. Nikdo nebyl kolem, trochu jsem se uvolnil, otíraje tváře a čelo pod dlouhým rohem kouskem plátna smáčeném v chladné vodě. Kroky. Tiché a klidné blížily se sálem lůžek právě naším směrem. Vstal jsem s výrazem podobným kamenným sochám, ale to jen Lee přišel zpravit mne o radě, která měla zasedat. Odvětil jsem jen pokývnutím hlavy a opat beze slova usedl k lůžku Soraky. Vnímal jsem jej ještě chvíli, než se vytratil. Jeho poslední slova mi však zněla v hlavě. *Měl by sis odpočinout...* Oba jsme věděli, že nemohu, ale jako by bylo jeho povinností mi to říct. Nervózně jsem zatahal za krvavě rudý šál omotaný kolem krku, pak za chvíli si prohrábl bledé vlasy a předtím promnul zdánlivě slepé oči. Nemohl jsem už odolávat dlouho, cítil jsem, jak mi na víčka usedávají noční můry, ale vždy jsem na poslední chvíli vzbouřil jsem se k odporu. *Zdálo se mi to, nebo se nadechla hlouběji?* Zpozorněl jsem a za chvilku se mi dostalo pomalého malátného otevření oči a vyřčení mého jména z těch pobledlých rtů. "Jsem tady, Sorako." Špitl jsem tiše a sevřel svou rukou její dlaň.

Irelia - 09. června 2013 12:13

Procházela jsem se krásnými zahradami čisté Ionie s někým tak podlým jako je Yi. Občas jsem přemýšlela zda by to mohl být i dobrý člověk, ale nikdy jsem nenašla nic co by to potvrdilo. Možná až teď, když tu tak mluví o Sorace, že bude v pořádku a o tom jak by se mělo se stylem bojů dělat. Když Yi, ale mluvil o tom, že bude Soraka v pořádku, tak jsem si opět zasteskla. "Děkuji ti za skvělé připomenutí Soračiného osudu, nemohl jsi udělat nic lepšího." Ironicky jsem Masterovi poděkovala a pokračovala po jeho boku zahradami. "Ale aby jsi si nemyslel, že jsem na tebe jen zlá a ironická tak ti musím dát za pravdu s Pláněmi Spravedlnosti. Hrdinové by tam neměli umírat. Přineslo by to opravdu jen více a více obětí a nakonec by byl celý Valoran bez hrdinů." Oba jsem najednou mlčeli. Mě v hlavě prolétávali myšlenky ohledně způsobu, kterým by se dali vyřešit boje a řekla bych že Yimu se honilo hlavou to samé. Teda..snad. "Yi, kdy začíná zítra ta porada?" Zeptala jsem se ho a čekala na odpověď. Řekla bych, že se mi o tom už zmiňoval, ale samozřejmě jsem si to nepamatovala.

Subaru - 09. června 2013 20:40
	Podívám se na něj zlatýma očima, které byly jen jemně pootevřené... "Varusy..." zopakuji znovu, lámavě, trhavě a trochu těžce. "Není to.... tv-oje chyba... nenech se... ov-ádnout temnotou..." řeknu. Přitom mu opětuji jeho lehký stisk a nejen to. Pomalu, trhavě a trochu váhavě jeho ruku pustím a zvednu jí a poté se zlehka dotknu jeho tváře.

Varus - 09. června 2013 21:08

...S temnotou v srdci vzhlížím ke hvězdám - plamínkům naděje... Tichým hlasem naléhavě prodralo se skrz vyprahlé hrdlo mé jméno a chvilku nejistě sečkávalo na rtech, než se rozlétlo k mým uším. Sevřel jsem jí dlaň, aby věděla, že ji neopouštím a setrvávám v její blízkosti jak dlouho bude třeba a ona lehce stiskla tu mou, než pomalu pravila další slova, z nichž mne bodlo u srdce. *Ksssss - potvora!* *Má pravdu. Příliš se roztahuješ - zmiz!* Rozkřikl jsem se, ale temnému se nechtělo být zase potlačen. *Ani mne nenapadne.* *Tak je to, moci se ti zachtělo a svobody - sloužíš mně a nikdy nejsi pánem, odporná temnoto!* *Jen počkej! Až zase bude ti ouvej, tak nepřijdu na zavolání...* Zavyhrožoval a s tichým syčením se schoulil do klubíčka kde v nejtemnějším koutku mého vědomí, zatímco slunce tam uvnitř zase zazářilo.* "Nemusíš mít strach, nehodlám jí propadnout..." Díval jsem se na ni stříbřitým pohledem očí bez zornic či bělma, do nichž málokdo vydržel déle hledět, když ona vztáhla dlaň a přiložila ji něžně na mou tvář. Byl jsem k smrti znaven, ale nedával jsem to na sobě nijak znát a s jejím probuzením jsem na to dočista zapomínal, ačkoliv má tvář i vlasy stále nesly stopy krve a neupravenost z bojiště. Překvapením jsem pootevřel ústa a hleděl do těch láskyplných zlatých očí, které jako by mi přímo četly v duši jako v otevřené knize. *Ví to? Tuší, že jsem zradil svou přísahu a stal se tím, čím jsem? Já sám ještě vidím sebe ve zlaté zbroji, s šípy z čistého světla a s dlouhými tmavými vlasy jež čechral vítr, ale co je ze mně nyní - jen šedavá temnota halí mou tvář a vlasy vybledly hrůzou skrytou uvnitř. Můj rudý šál, jediná památka na rodinu, to v jejich krvi jsem jej barvil, abych vždy našel si důvod zabít i když nebude na straně mé spravedlnost. Sešel jsem z cesty a vím to, ale ví to i ona?*

Subaru - 09. června 2013 21:45

"Život nám chystá spoustu překážek... na oné cestě životem...abychom z ní sešli..." řeknu tiše, nemám sílu mluvit hlasitěji, ale jelikož jsme tu byly prakticky sami, nebylo to ani potřeba. Svou ruku na jeho tváři jen lehce víc přitisknu na jeho tvář, cítila jsem jak mě příjemně hřeje do dlaně a ruky. "Tys nešel... jen si narazil... právě na ony... překážky..." dodám dál. Jeho srdce bylo plné pochybností a hlavně temnoty. Potřeboval někoho, aby mu ukázal, že i temnota může bát světlem v jiném kabátě.

Varus - 09. června 2013 22:40

...Překážky stojí-li v cestě vždy zbořit se dají... Její oči sotva planuly životem, ale přesto tu byly - medově zlaté, jako jantar prozářený svící a jen aby mi dodaly odvahu. Zklamán sám sebou zavřel jsem oči a vtiskl na krátký okamžik svou tvář vděčně do její dlaně a vdechoval nasládlou vůni její kůže, která mne konejšila. "Musíš odpočívat, Hvězdná, tvá rány jsou hluboké a jistě tě sužují bolestmi." Pronesl jsem tlumeně, hlasem plným nuceného odříkání a starosti o její život, a opatrně odtáhl její dlaň ze své tváře, skládaje ji na její hruď jemně, abych jí nezpůsobil bolest. Navlhčil jsem v lavoru opět plátno a otřel jí tvář i rty, které mi šeptaly povzbudivá slova plná naděje a víry. Možná měla pravdu a i pro mne ještě je cesta ke světlu - ale přednější je její uzdravení.

Subaru - 09. června 2013 22:53

Po jeho starostlivých slovech jsem mu věnovala jen milý, lehký úsměv. "Hvěždy jsou mi nakloněny.... a díky bylinám... teď necítím... skoro nic...." řeknu. "Ty bys měl... ale taky... odpočívat..." dodám a jemně odstrčím ruku, ve které držel onen kousek látky a snažil se mě očistit. Poté mu jen lehkým kývnutím hlavou naznačím, že si může vedle mě na deku položil alespoň hlavu, neb jsem věděla, že bych jej nepřinutila aby si lehl do vedlejší postele. "I když budeš odpočívat.... budeš mi stále neblízku... kdybych potřebovala..." řeknu stále oním tichým, avšak jemný ale pořád ještě trochu lámavím hlasem.

Master YI - 10. června 2013 19:45

I ty, Relly? Šel jsem, nyní naprosto bez zvuku, vedle Irelie. *Nenávidí mě, jsem... Jsem vyvrhelem své vlastní země, nepřítelem hrdinů své země. Jedna lež, jedna pomluva, jedna nespravedlnost... Ta ze mě udělala vyhnance, psance, nikdo mi nevěří, nikdo mě nemůže brát, nikdo se nevzepře osudu, který tato země udílí dobru. Ten, který touží po dobru je přijímán, ten, který chce víc než jen dobro, ten se stane terčem zla a to si ho vychutná plnými doušky.* Přemýšlel jsem o své vesnici. *Kdybych tam byl... Ne, nešlo to, byla to tichá práce, až příliš... Singed...* Na mém obličeji se objevil náznak zloby *Zničil moji vesnici bez náznaku slitování, bez jakékoliv stopy... Jako jediný jsem tam nebyl... A proto snad jsem byl určen viníkem? Nějaký podvodník roznesl tyto pomluvy... Snad jen díky tomu, že nebyly důkazy mám teď volnou cestu k Ionii, ale za jakou cenu? Jsem nenáviděn.* Po Ireliině ostré jedovaté poznámce jsem ucítil ještě větší stesk. I kdyby všichni lidé na této zemi mě nesnášeli, měl jsem svědomí čisté. I kdyby všichni na této zemi mě nesnášeli, dokázal bych to přijmout, kromě jednoho... Relly... Ano Cítila ke mě tu samou nenávist... Možná, že jediný, kdo věděl, věřil v mou nevinu byla Soraka, nevím však, nedávala to najevo... Nikdo nechtěl stát proti většině... Jen já tam stál... Sám a Sám... "Porada je ráno... Až slunce vyrazí na svoji pouť tímto krutým místem..."

Irelia - 10. června 2013 20:48

"Děkuji. Budu se snažit dorazit včas, ale mám teď dost neklidné spaní. Když tak mne omluv. Teda mohu-li se na tebe spolehnout." Když jde Yi tak tiše a klidně vedle mě, říkám si, jak mohl nechat svou vesnici na pospas osudu Singeda. Vypadá jako by ho to vůbec netrápilo a nezajímalo. Jako kdyby mu byla celá Ionie úplně ukradená! Ale..stále mi tu něco nesedí. Něco jako by mi přes tohle všechno říkalo, že je v něm něco dobrého, že to přece nejde aby byl až takhle krutý a chladný. Třeba je jenom tak tichý protože ho to zžírá. Zžírá ho minulost a proto je tak uzavřený a nespolečenský, protože se bojí, že by se mohlo opět něco stát. Ne..teď lžu sama sobě. Raději už bych měla od tohoto člověka odejít a jít se prospat. Asi mi jeho společnost nesvědčí. "No Yi. Asi už půjdu pomalu domů. Přece jen slunce vychází brzy a já se na tu radu chci trochu vyspat. Děkuji za pěkný večer."

Master YI - 10. června 2013 22:55

Zahrady Ionie Otočil jsem se k ní obličejem, snad poprvé za celou dobu a trochu se usmál. "Pokud dovolíš, doprovodím tě domů." Pokračoval jsem směrem k jejímu domu. Před dveřmi jsem se zastavil. "I já děkuji tobě... Uvidíme se zítra, alespoň předpokládám... Kdybych nedorazil... Předveď můj návrh prosím... Snad stihnu dorazit... Musím ještě něco... zařídit." Otočil jsem se "na podpatku" a vykročil. Po dvou krocích jsem se zastavil a nahnul hlavu doleva, aby mě bylo lépe slyšet... "Pamatuj, nemusí být vše tak, jak se zdá a ne každý vyvrhel musí být ve skutečnosti vinný. Nesu si okovy hanby, ale kdo mi je nasadil? Kdo ti vyprávěl příběh o masterovi YI? Ne všechno zlato třpytívá se, ne všechny příběhy jsou pravdivé. Sajonara (sbohem)..." V tu chvíli jsem vyběhl do tmy po mě na zemi zůstal jen papírek, na kterém bylo napsané: Zobrazit SPOILER Otázkou není na co se díváme, ale co vidíme. Vběhl jsem do svého doja, cesta touto rychlostí netrvala dlouho. Hodlal jsem tu zůstat celou noc, bojovat, dokud nepadnu únavou... Můžou mě nenávidět, můžou mnou pohrdat, ale já takový nebudu, nenechám se pohltit smutkem a samotou... Budu osamělý bojovník, musím bojovat, abych ochránil ty, kteří si to zaslouží, ty kteří bojují ve jménu dobra i kdyby mě měli třeba tisíckrát nesnášet. S tím jsem začal pomalými přesnými seky do figurýny stylem, kdy jsem bojoval velmi nepředvídatelně, rychlost nemusí být vše... Vypadalo to spíše jako rituál obnovy těla a duše... A já potřeboval zbavit tu svou pocitů samoty, nepochopení a smutku... Musel jsem se toho zbavit... Abych dokázal ochránit to, co miluji...

Irelia - 10. června 2013 23:33

Master Yi od mích dveří velice rychle odběhl. Zůstal po něm papírek. Rychle jsem odběhla od dveří a sebrala ho. Jen jsem ho třímala v ruce a jeho obsah jsem si nechtěla přečíst. Ani nevím proč. Vešla jsem do budovy a po schodech na horu se rovnou odporoučela do svého pokoje. Otevřela jsem dveře na balkón a opět se koukala směrem k obloze a směrem ke hvězdám. Rozhodla jsem se, že se kouknu na onen papírek co tu zůstal po Masterovi. *No tak..Relly..Nic hrozného na tom být napsané nemůže tak se toho neboj.* Rozbalila jsem papírek a koukl na obsah. Otázkou není na co se díváme, ale co vidíme. Co to znamená? Mastere Yi, co jsi tím myslel? Byla jsem zmatená. Raději jsem se odebrala do své postele. V hlavě jsem, ale stále měla ona slova os Yiho. Musím se ho na to hned zítra zeptat. I kdyby nedorazil na poradu moc dobře vím kde ho hledat. Musím si s ním promluvit.

Vypravěč - 11. června 2013 00:04

Vše se zdálo býti po té strašné události už světlejší. Soraka se už pomalu probouzela k životu a Varus stále byl u ní a hlídat jí. Nedovolí aby tato hvězda vyhasla. Irelia je sice zmatená ze slov co Master Yi zanechal na papírku před jejím domovem, ale v srdci cítí, že Master Yi nebude až tak špatný člověk za jakého ho všichni mají. Ionie už utichla a většina Ioňanů se odebrala ke spánku. Jen pár hrdinů bylo stále vzhůru. Master Yi ve svém doju trénoval a při tom myslel pouze na jedinou věc. Nebo spíše jedinou osobu. Ireliu. Varus zase stále hlídal Soraku. Občas na chvíli sice usnul, ale jeho spánek je neklidný a spí se mu špatně, protože se bojí aby se té křehké osobě nestalo něco dalšího. A tichá Sona jen ze svého okna pohlížela na noc v Ionii a těšila se rána kdy jí všichni poznají a budou muset uznat, že její umění je dokonalé. Ale i Sona a Master Yi se později už odebrali ke spánku. Varus ležel u Soraky a odpočíval. Ionie teď byla tichá a klidná. Ráno v Ionii bylo jako obvykle krásné. Vodopády a listí stromů dělali lehkou neplechu tomu krásnému tichu, ale šumění vodopádů, řek a stromů by Ionie nebyla tak čarovná a okouzlující. Slunce už se dralo na oblohu a s jeho východem vycházeli i hrdinové směrem do jednoho z paláců Ionie na velkou radu co svolala rada starších. Sešlo se tu opravdu velice mnoho hridnů. Lee Sin, Ahri, Karma, ospalý a nevrlý Varus, Udyr, dvojice Akali a Shen. Dokonce i Irelia to stihla. K nevíře všech se tu objevila i tajemná Syndra a k údivu všech se tu objevila nová hrdinka Sona. Master Yi se zatím nedostavil. Irelia stále vzhlíží ke dveřím a doufá, že se mistr Wuju objeví. Všichni usedly ke stolu a starší se rozpovídali o boji se udál. Ireliu, Varuse, Lee Sina i Ahri nepotěšilo, že to musí znovu slyšet, ale věděl, že se nic jiného nedá dělat. Když starší domluvili začali klást otázky. "Co by se mělo zlepšit v bojích? Je nějaké řešení aby se zabránilo vraždění na poli? ..." Rozpoutala se ohromná debata. Pak starší vyzvali Irelii aby se k celé události vyjádřila. "Irelio, předpokládáme, že jsi nad tím přemýšlela, prosím mohla by jsi nám jako kapitánka stráží říci nějaký tvůj návrh na změny a návrh na hrdiny, kteří půjdou do dalšího boje?"

Varus - 11. června 2013 07:57

...Probděná noc po krveprolití... Odložil jsem navlhčené plátno do misky s vodou až to měkce zašplouchalo a naslouchal jejím slovům. Překvapení v mé tváři smíšené se zmatkem z jejích slov by se mohlo tesat do kamene, ale rychle jsem nabyl ztracené jistoty, ba dokonce jsem se i pousmál a našli by se tací, kteří by při pohledu na ten lehký úsměv vzali nohy na ramena, protože jsem vypadal trochu jak zabiják před vraždou - tak neobvyklý u mně úsměv byl, ale zase se vytratil stejně nečekaně jako přišel. Konečně jsem rozepnul popruh křižující mou nahou hruď, opatrně tiše odkládajíc toulec plný šípů na zem a hned k němu se stulil i luk. Já sám jsem však zůstal sedět a sledoval Soraku, která zřejmě čekala, že si skutečně položím alespoň hlavu a spočinu, byť jen na okamžik. "Odpočívej, Hvězdná, ať rychle zesílíš..."Špitl jsem tiše a vztáhl k ní ruku, jako bych ji chtěl pohladit, ale má ruka se vznášela kousek nad její tváří, než vystoupala výše na čelo a zlehka přejely dva prsty přes její oči, abych ji přinutil je zavřít, ačkoliv opět bych v některých tímto gestem vyvolal jisté pochybnosti - vždyť takto se zamačkávají oči mrtvým. "Zůstanu a budu strážit tvůj klid..." Dodal jsem a přehlédl ostřížím pohledem celou ošetřovnu, ačkoliv je na místě otázka kdo by sem v tuhle noční dobu chodil? Chcete slyšet pravdu? Tak dobrá - nevydržel jsem to! Nadšení, že je Soraka při životě a nejspíše se v brzké době uzdraví mne nabudilo jen na chvíli a pak jsem opět začal klimbat, až jsem skutečně usnul... ...Spolu s Hvězdnou jsme běželi pláněmi, rozhlíželi jsme se kolem po případném nebezpečí a zaševelení křoví přitáhlo salvu mých temných šípů. Morgana. Mocnou šipkou jsem proklál její tělo ale sotva to bude stačit na smrt - právě se mi ztratila z dohledu. Rozhlédl jsem se kolem po své společnici, ale ta nikde. "Sorako?" Promluvil jsem tiše, abych voláním nepřilákal sem úplně všechny z pláně, ovšem žádné odpovědi se mi nedostalo. Rozeběhl jsem se směrem, kde jsme se viděli naposledy, a jako ve zpomaleném filmu jsem viděl kata zvedat ohromnou sekeru k smrtící ráně, ale já sám neměl možnost se pohnout. "Sorako!" Vykřikl jsem na celé to děsivé místo hlasem naplněným až po okraj hrůzou z toho činu, který během zlomku okamžiku měl přijít. Její zlaté oči se krátce zavřely s jistým odevzdáním, ale jakmile se sekera zakousla do šedavého těla nevydržela to a bolestí zavyla... "Sorako!" Vykřikl jsem z noční můry až jsem se sám s probudil a zmateně se rozhlížel po lůžkové síni, než mi padl pohled na Hvězdnou jen kousek před mým obličejem, jak jsem se zřejmě bezvládně sesul kupředu právě na místo, které mi nabídla k odpočinku. Tohle bude dlouhá a velmi špatná noc, ne že by jiné byli nějak výrazně lepší... Se zlatavým slunečním svitem, které mne lechtalo na tváři jsem prozřel do nového dne. Soraka ještě spala a já neslyšně sebral své věci a opatrně ji pohladil po vlasech stříbřitých jako tvář luny, než jsem se vydal na shromáždění, které si zřejmě žádalo i mou přítomnost. Dorazil jsem jako jeden z prvních - to nebylo nijak překvapivé, kruhy pod očima a nenaladěně stažené obočí jasně říkaly celému světu, že dnes stačí i drobný kamínek na svržení laviny. Rozladěnost se projevila i jinak, ale o tom jen málokdo mohl mít tušení. Burácení vodopádů mi trhalo uši, rozkvetlé stromy mi nedělaly radost překrásnými květy a všeobecně jsem neměl nějak náladu na celý svět - měl jsem sedět u Hvězdné a místo toho čekám až se všichni uráčí přijít, jen abych slyšel výtky, jimiž častuji sám sebe od chvíle kdy se to stalo. Přimhouřil jsem však podezřívavě oči, když Irelia pořád pokukovala po vstupních dveřích, ale nijak jsem se k tomu nevyjadřoval. Já sám jsem stál opřený ramenem o sloup s rukama založenýma křížem na hrudi a výrazem, který krom všudypřítomné nevraživosti neodhaloval nic z mých vnitřních myšlenek.

Irelia - 11. června 2013 12:20

Vzhlížela jsem chvilkami ke dveřím a stále doufala, že se Master Yi objeví. Jeho návrh je totiž úchvatný a bylo by rozhodně skvostné kdyby ho navrhl dám on. Z myšlenek mě vytrhla slova starších. "Irelio, předpokládáme, že jsi nad tím přemýšlela, prosím mohla by jsi nám jako kapitánka stráží říci nějaký tvůj návrh na změny a návrh na hrdiny, kteří půjdou do dalšího boje?" Otočila jsem hlavu směrem ke starším a začala jsem se jim plně věnovat. Musím do této porady vložit dosti úsilí, protože nedovolím aby někdo další přišel k úrazu. Odhodlala jsem se, stoupla si a začala mluvit. "Předvedu zde návrh, který není z mé hlavy, ale je z hlavy někoho kdo se tu momentálně nenachází. Tento nápad vznesl Master Yi k mé osobě, když jsem s ním včera hovořila a návrh zní takto.. Hrdinové by měli na Pláním Spravedlnosti být chránění magií, která sice nám není známa, ale věříme, že někdo takovouto magii ovládá a která by nedovolila aby hrdina umřel. Pouze když by byl hrdina až v moc velkém ohrožení života a jeho síla by klesla na určitou hranici tak by byl odvolán magií na základnu a poté by mohl jít opět bojovat. Máte k tomu nějaké otázky?" Domluvila jsem a zhluboka se nadechla a vydechla. Budou teď na mě všichni koukat kvůli tomu, že tu předvádím Masterův, návrh i když tu není? Doufám, že se tu Master Yi ukáže.

Subaru - 11. června 2013 12:46

Zranění, nezranění... Nevím jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probudila, slunce už bylo celkem vysoko. S větší námahou jsem se posadila na postely. Ignorovala jsem léčitele, kteří se okolo mě okamžitě seběhli. Přehodila jsem pomalu nohy s postele dolů a lehce na nich zavrávorala, když jsem se na nich postavila. Sáhla jsem po svém srpu a opřela se o něj jako o nějakou hůl. Lehce jsem křečovitě skřivila bolestně tvář. Nemohla jsem tam chyběl.... Po malých, pomalých krůčkách jsem se vydala k místu zasedání. Přede dveřmi se zastavím a naslouchám, zrovna mluvila Irelie. Jen jsem se krapet pousmála. Poté jsem rukou strčila do dveří, které se lehkým zastřípáním otevřeli. "Já jsem rozhodně pro onu myšlenku..." řeknu poněkud jistějším hlasem, ale přesto je v něm znát ještě dost slabosti.

Irelia - 11. června 2013 15:45

Otevřeli se dveře. Mé srdce i mysli zajásali. Master Yi. Opak byl, ale pravdou. Ale tato pravda byla o dost krásnější než opak. "Sorako? O můj bože! Co tu děláš! Máš ležet na lůžku!" Byla jsem překvapená. Zjevila se tu nečekaně jako hvězda na zatažené obloze. Přiběhla jsem k ní a lehce ji objala. Řekla bych, že celá rada se od tohoto okamžiku bude ubírat jiným směrem. Asi začnu věřit na zázraky, protože kdyby neexistovali tak se tady Soraka neobjeví. Byla jsem teď tak šťastná, že jsem si ani neuvědomila stálou nepřítomnost Mastera Yiho.

Master YI - 11. června 2013 16:03

Schůze Již nějakou chvíli jsem byl vzhůru. Těžce jsem oddychoval, avšak mou tvář zdobil hluboký úsměv... Byl jsem tak blízko, blizoučko k tomu, abych ovládl "tu" techniku. *Přecijen by se Wuju mohlo vyrovnat Ireliinu Hiltenu, ikdyž to bude ještě dlouhá cesta. Pokud neudělám mnoho chyb, dokonce bych to mohl ovládnout při další bitvě... Potřeboval bych dnes cvičit celý den, ale měl bych se ukázat na radě starších...* Najednou jsem se zarazil. *Přeci potřebujem předvést návrh... Jsem si jist, že Irelia by měla být tím, kdo tento návrh podá... Je jednou z vážených lidí zde, zatímco já jsem to, co jsem, to, co ze mě lidé udělali. Kdybych tam byl, mohla by to nechat na mě... A to by pak byl návrh zamítnut... Ale asi bych jí měl jít podpořit svým hlasem.* Okny už pronikly první sluneční paprsky. "Zatraceně, schůze začíná..." Rychle jsem shodil zbroj i helmu a navlékl normální oblečení na bázi kimona. Lidé mě znali téměř jen v růžové Ionijské zbroji s přilbou, takhle bude chvíli trvat, než si uvědomí, kdo doopravdy jsem. Neměl jsem čas, ani zbraň jsem si s sebou nevzal. A vyběhl jsem, zamknul dojo a už jsem běžel na radu. Před dveřmi jsem se zarazil... Musím být nenápadný, snad si mě nevšimne moc lidí. Právě byla vyřčena otázka na Irelii... Byla zaneprázdněna povídáním mého... počkat *Relly, Relly, proč mluvíš jako o mém plánu? Měla sis ho přivlastnit*Nicméně jsem pokračoval nepozorovaně na místo, kde se mě všimne co nejméně lidí. Poslouchal jsem, co se bude dít....

Sona - 11. června 2013 16:34

Návrhy beze slov Poslouchala jsem jejich diskuzi, něco se tu stalo a nikomu se to nelíbilo. Jediným řešením se pak zdála magie. 'Magie. Kde by byla dnešní doba bez magie. Samozřejmě, že jsou otázky. Kdo to zrealizuje? Jaká bude cena toho všeho? A bude se to nějak dát obejít?' Její plán měl velmi mnoho mezer, ale uznávám, bylo načase s tím něco dělat. Znala jsem jména ostatních hrdinů. Znal je každý, znala jsem mnohdy i jejich historii, ale na tom strachu, který jsem z některých z nich pociťovala, bylo něco tak dokonalého. Jak jim to jenom říct. Žena, která přednesla návrh seděla hned vedle mě, zalovila jsem v záhybech svého oděvu pro papír a něco na psaní. Vždycky jsem nosila nějaký do rezervy. Psala jsem: - U koho chceš tento druh magie hledat? - Přijmou to ostatní země? - Počítá se s tím, že to někdo časem obejde? A posunula jsem k ní papír s výmluvným výrazem.

Lee Sin - 11. června 2013 18:22

Schůze Byl jsem tam jako jeden z prvních. Nikdo mě neviděl přicházet a jen málo z nich mě vůbec mohlo vidět. Byl jsem jako stín, vždy tichý a vyrovnaný, vždy ten, který je tam, kde má být, aby urovnal zlo. Schůze začala... Irelia byla otázána a začala mluvit o plánu Mastera Yiho. Do toho jsem musel zakročit... Musel jsem cosi udělat... "Jak hluboko sahá tvé šílenství? Proč důvěřuješ Masterovi? Proč důvěřuješ někomu, jako je on... Vždyť to on zničil svoji vesnici, to on zabil své lidi, on má na rukou jejich krev, jen protože mu začaly věřit... Neudělej stejnou chybu, jako oni... Teď je Wuju mrtvé a jediný, kdo ho ovládá je on... Není to přesně to, co by si mistr umění mohl přát? Aby jeho technika byla všem neznámá? A co když bude další hilten, co když ti ukradne život, co když ti vezme tvoji moc?" Otočil jsem se k ostatním lidem a championům, kteří tu byly.... "Jak si jsem tak jistý, ptáte se? Nemůžu to dokázat, to je pravda, ale viděl jsem to... viděl jsem, když je zabíjel... Viděl jsem to vše... Děti, ženy, všechny do jednoho, bez slitování... Ani na to neměl meč, aby ukončil trápení rychle... Všichni byly paralizováni a pak je všechny trhal jednoho po druhém, nějakou magií... Jeho moc je ohromná a jeho úmysly strašné..."

Irelia - 11. června 2013 22:39

Když jsem si i se Sorakou sedla ke stolu, neznámá hrdinka Sona mi podsunula papírek, nevěděla jsem proč, asi to nechtěla říci nahlas. Vzala jsem si od ní pero a odepsala jí. Nevím kde se tato magie dá sehnat, nevím zda to všichni přijmou a vidím riziko, že to někdo objede, ale tohoto návrhu se nevzdám. Nečekaně se z jiného rohu místnosti ozval mužský hlas. Lee Sin. Vyslechla jsem si co praví k mé osobě. Začala se ve mě vařit krev, nevěděla jsem proč, ale z nějakého neznámého důvodu jsem potřebovala chránit Mastera Yiho. "Lee Sine. Teď mě poslouchej. Tento návrh sice vznesla osoba co udělala opravdu strašný čin, ale tento návrh se i mě, Irelii zdá dost hodný na to, aby byl vyslyšen i když je z hlavy Mastera Yiho. A teď mě prosím všichni co tu sedíte vyslyšte. Vím, že zrovna já jsem člověk co ze srdce Mastera Yiho nenávidí. Nenávidím ho tu z Vás asi nejvíce, ale něco mi říká, že za tou strašnou událostí se něco skrývá, že Master nebude mít až takovou vinu. Včera jsem s tím člověkem strávila nějaký čas a příjde mi, že kdyby něco takového doopravdy udělal nemohl by se někomu jako já postavit tváří v tvář. Má tvář se zkřivila hořkostí a vzhlížela k Lee Sinovi. Nevím co mě k obhajování Mastera vede, ale opravdu mám pocit, že tu něco v naší historii nesedí. Stále doufám, že se tu Master Yi objeví, mnoho by to zachránilo.

Master YI - 12. června 2013 14:18

Lee Sin a jeho přednes byl velice, velice zajímavý... Co proti mě ten chlap vlastně má? Aha, už vim... Nechtěl jsem přihlížet a mé dlouhé dny... Musel jsem zakročit. Zakročila Irelie, však nehodlal jsem ji v tom nechat samotnou, ještě by se na ní sesypali, vždyť skočí na každou lež... Povstal jsem a vyšel z temného místa, kde jsem byl doposud skryt. A zaburácel, jako ještě nikdy "Lee Sine!!!" Většina sálu se otočila na mě... "Již příliš dlouhou dobu jsem považován za vraha nevinných, až příliš dlouho o mě kolují takovéhle pomluvy a já se jen ptal, kdo je začal... Teď už to víš... Otázkou je jen proč... Mé svědomí je čisté, však obtěžkán vraždou mých přátel, mých blízkých, lidí, na nichž mi záleželo, hledal jsem vraha... Noxiánci to být nemohli, i ti mají svoji vlastní čest... Pokroucenou, a přesto jí mají... Mohl to být Zaun, jejich praktiky jsou velice zvrácené, nezataví se před ničím... Dlouhou dobu jsem si myslel, že to byl Singed... " Odmlčel jsem se a upřeně sledoval Leeho. "Ale... Jak by se řeči dostaly mezi lidi? Někdo by je musel vynést... Jak vidím, říkáš, že jsi to viděl a já osobně vím, že to nemůže být pravda... Nemohl jsi vidět mě zabíjet mé lidi... A proto se ptám... Proč se z vysoce talentovaného mága vyvolávání stal najednou mnich, jež magii nikdy nepoužívá? Proč v době, když byly mí lidé zavražděni? Proč pak házíš vinu na někoho, který byl ty dny mimo Ionii? Pak to musí mít jediný důvod... Nebo dva... Jedním z nich je to, že spolupracuješ se Zaunem a jejich pletichy jsi uhrál na mě... A druhá... Tvé vyvolávání nevyšlo tak, jak mělo... Tvé pokusy byly zhaceny a mí lidé mrtví. Musel jsi odvést pozornost, peci nemůže vina padnout na tvoji hlavu, že?"

Pyrites Bonuru (1) - 13. června 2013 13:28

Návrat Po necelém týdnu se vracím ze své cesty, která dopadla, dle mého názoru celkem úspěšně. Chtěl jsem tam původně strávit o den víc, ale nějak jsem neměl úplně dobrý pocit z toho, že bych město opustil na tak dlouho. Když pomalu procházím kolem prvních domků, přijde mi, že je město podivně tiché. Procházím kolem míst, kde se většinou setkávám s ostatními, ale nyní tam nikdo z nich není. Jenom si povzdechnu a dojdu domů, kde se po těch několika dnech pořádně najím. Poté vyrazím zpět do města najít ostatní. Tento plán mi ale moc nevyšel.. proto se pouze vydám ulicemi doufajíc, že někoho potkám..

Varus - 13. června 2013 17:23

...Pro mně za mně se tu třeba povražděte, hlavně ať je klid... Kdo mne zná ví víc než dobře, že na nějaký prudký humor mne kdovíjak neužije a upřímně laskavá slova z mých úst vyjdou jen sotva za týden dvě - Dobré ráno, a to jen když se náhodou vyspím, ale dnes na mne byla vidět nejen únava, nýbrž rozladění podstatně větší než obvykle. Rada se sešla za velké slávy, hrdinové tu po sobě navzájem štěkali jako smečka divokých psů a krom toho dělali takový kravál, že jsem měl sto chutí jim všem zacpat ústa roubíky a alespoň na týden je posadit někam do chládku, ne že by s tím byli bývali souhlasili, ale ta představa sama mne naplňovala alespoň drobným zadostiučiněním. Známý hlas roztřeseně promluvil kdesi za našimi zády. *Mohla to Irelia vědět?* Její překvapený výraz mne přesvědčil o pravém opaku tohoto tvrzení. "Sorako..." Zamračil jsem se a přimhouřil oči nad tím, že se z nemocnice táhla až sem, aby věděla, že s tím rozhodně ani v nejmenším nesouhlasím a dle mého názoru měla zůstat a odpočívat. Ale co si budeme povídat, ona byla Dítě Hvězd a mohla si koneckonců dělat co se jí zamanulo - stejně jako já, takže jsem se jen odvrátil zpět do kruhu shromáždění, pohodlně se ramenem opřel o sloup a doufal, že tahle šaškárna zase brzy skončí. *Uááá - tohle je nuda...* *Zmiz, nestvůro, nikdo si tvou přítomnost tady nežádá.* *Tomu říkám vděk...* Odfrkl si temný naoko dotčeně, ale já vnímal, jak se samolibě roztahoval, jako kočka na slunci uvnitř mé duše, než vesele nadhodila. *A co si vůbec myslíš ty? Umírat, neumírat?* *Není možné aby nikdo neumřel - boje pak nebudou mít konce...*

Subaru - 13. června 2013 22:42

Světlo v temnotě... S nevyřčeným "díky" jsem se chytla Irelie a následovala jí k volnému místu. Ve zvyklém tichu nebylo slyšet nic jiného než jen lehký klapot mých kopyt. Nicméně sotva se usadím, debata se tu přiostří a to se mi vůbec nelíbilo. "Varusi..." oslovím svého přítele v myšlenkách. "Pojď ke mě blíže prosím... bojím se, že se toto zvrtne do nepříjemných rozměrů a poté budu potřebovati tvou pomoc..."

Vypravěč - 14. června 2013 23:14

Schůze Vše začalo setkáním hrdinů. Zjišťováním kdo chybí a kdo je tu neočekávaný. Neočekávaně dorazila Soraka. Mohla by ona nějak napomoci nebezpečně se vyvíjející schůzi? Master Yi se dal do velkého rozporu s Lee Sinem. Na povrch pomalu začíná vyplouvat pravda o minulosti. Proč Lee Sin udělal takovou věc jakou udělal? Proč udělal z Mastera Yiho vraha? Ireliina předtucha byla správná. Master Yi není špatný člověk. Rada starších měla už, ale dost potyček mezi Masterem a Lee Sinem. Věděli, že toto je závažné, ale všichni tu byly kvůli tomu, aby se podali návrhy na zlepšení bojů na Pláních, ne na vyřizování účtů hrdinů mezi sebou. Rada starších se rozhodla zakročit. "Mastere Yi! Lee Sine! Víme, že toto co momentálně chcete řešit je velice vážné, ale nejsme tu kvůli tomuto! Prosím uklidněte se. Váš problém se vyřeší později. Musíme se teď zaměřit na návrh Irelie a zvážit všechny jeho rizika než ho podáme do Ligy! Prosím uklidněte se. Posaďte se a věnujte se problému. Mastere? Lee Sine? Rozumíte? Prosím všechny o vyjádření na Ireliin návrh. Starší uklidnili Mastera Yiho a Lee Sina. Věděli však, že jejich spor bude to této schůzi pokračovat a oni se hodlají do něj vložit. Jde přeci o minulost Ionie. Všichni se usadili a začalo se hovořit o Ireliiném návrhu. Většině se zamlouval, ale všichni viděli stejná rizika jako Sona. Kde tuto magii vzít? Co když jí někdo obejde? Přijmou to i ostatní? A hlavně..přijme to Noxus?

Master YI - 15. června 2013 17:25

Spory dob minulých Náš spor byl přerušen, avšak já věděl, že bude trvat dál... Že později se to bude ještě řešit. Byl jsem rozzuřen Leeovým obviňováním a bezstarostnou tváří. Dokázal jsem však překonat nutkání vyskočit proti němu a začít s ním bojovat. Byli jsme uprostřed schůze, a navíc, on je lepší bojovník beze zbraně než já a ta moje byla v doju. Zalitoval jsem v mysli, že jsem ji nevzal s sebou a pomalu se posadil. Pak však byly námitky, návrhy, byrokratické blbosti a vše, co k tomu patří. Nechtěl jsem v tom Relly nechat samotnou. Podíval se na ni a zvedl se. "Nemusíte mi věřit, že jsem nevinný, proto jsem dnes nepřišel, jsem tu, protože v posledním boji byla zraněna naše nejlepší léčitelka... Vidíme ji dnes zde, přesto však musela použít mnoho sil, aby se sem dostala i přes své zranění a... přesto je tu... Ale co příště? Příjde neštěstí rána půjde rovnou do srdce... A nemusí to být Soraka, může to být kdokoliv z nás... A jakmile se tohle stane, Ionia bude velice oslabena... Bez Soraky, Bez Irelie... " Podíval jsem se jejím směrem a neznatelně se pousmál. "Jakmile získají převahu v lize, někoho z nás zabijí, nečekejte, že budou čekat... Zaútočí a zničí Ioniu se vším, co kdy měla... Naposledy nám přišla pomoci Demacie, pár hrdinů z Piltoveru se ukázalo, ale.... Co příště? Příjdou? Budeme moci postrádat jednoho jediného člověka, kor, když je mocná tak, že ji liga povolala do arény?" Odmlčel jsem se a přemýšlel, jakéto další námitky měli.... "Nevím, kde seženeme takovou magii, ale... Nepodceňujte sílu, které nerozumíte.... Navíc... Noxus musí souhlasit, jde zde o to, že liga má být pouze pro vyšší cíle, slávu, moc a pro každého to jeho vlastní, ale ne aréna na zabíjení svých nepřátel... Až příjde invaze Noxusu, my budeme bojovat a ukončovat jijich životy a oni půjdou stejným přesvědčením do nás.... Ale liga musí být pouze aréna, nikoli nosící smrt... A jestli se bojíte o své životy, já to s Noxiánci domluvím sám, vím, jak mě neodmítnou a pokud nechcete jít někdo se mnou a pohlídat mě, že vás nezradím... Pokud chcete, prosím... Bránit vám nebudu..." V tu chvíli jsem se posadil a čekal, zda mě nechají jít vyjednávat a zda někdo půjde se mnou, aniž by ho museli nutit....

Irelia - 15. června 2013 19:13

Rozhodnutí Master Yi se rozpovídal. Naslouchala jsem jeho slovům jako by mi byly svaté. Mluvil tak nádherně. Všichni si tu určitě myslí, že stejně lže o všem co chce pro Ioniu udělat, ale já mu začala věřit. V mích očích možná začínal být opravdu hrdinou, který si toho mnoho prožil. Když, ale začal hovořit o tom kdo půjde do Noxusu zhrozila jsem se. Chce jít snad na vlastní popravu? Musím zakročit. Nenechám ho tam jít! Zvedla jsem se a chytila jsem Yiho za ruku. "Yi! Nemůžeš tam jí sám! Já..jako kapitánka stráží a osoba v Ionii v celku vysoko postavená ti to nedovolím!" Do očí se mi draly slzy. Co to bylo za pocit? Proč jsem se najednou cítila tak..zvláštně? Potichu jsem k Masterovi ještě promluvila. "Já tě tam nepustím. Nechci tě ztratit." Bude na mě teď koukat jako na blázna. Proč..proč se Relly chováš tak jak se chováš? Cítím se vážně zvláštně. Když jsem tak stála vedle Mastera a všichni na mě koukali hlavou mi proletěla věc která teď připadá nejvíce vhodná. "Yi! Půjdu do Noxusu s tebou!"

Master YI - 15. června 2013 20:06

Vyjednávání v Noxusu - společník ... ice Jak jsem domluvil a šel dopovídat, chytila mě. *Zatr... Co se to... Nepříjde teď rána?* Nepřišla... Jen slova, která říkala, že možná přecijen i přes tu vrstvu nenávisti, o které před chvílí mluvila je i starost o jednoho z Ionijských bojovníků... Nechce ztratit své muže... *Promluvila ticho ke mě, neslyšel jsem, nemohl jsem slyšet... Proč? Nevím... Co to jen říkala? Já tě nepustím... dál prázdno, jakoby ty slova ztratila svůj význam, jakoby se ztratila v proudu času a nemohla být ještě vyslovena.* "Půjdu do Noxusu s tebou..." Tahle slova mě uzemnila. Nečekal jsem je, nevěděl jsem co říct, nechtěl jsem jí pouštět se mnou... *Co kdyby? Má smrt by byla bezvýznamná v proudu času, ale ta její... Co bych měl dělat? Měl bych jí odmítnout? Pak budu vypadat opravdu jako zrádce... Ale nechat jí jít, co kdyby jí zajali... Měl bych mít plán... A nějaká zadní vrátka... Ale počkat.... Co "TA" technika? To by šlo...* Povzdychl jsem si. "Tak tedy dobrá... Půjdeš se mnou ... " Pak jsem se znovu otočil k radě starších. "Měli bychom přesvědčit všechny větší spolky v lize, navrhuji vyslat někoho do Piltoveru, Demacie, Bandle city, Freljordu a Bilgewateru... Jsem přesvědčen, že zde nebudou větší komplikace a Bilgewater by měl situaci také příjmout v klidu, jde jim přece jen o moc a slávu... Jejich město je sice plné zlodějů, ale nemělo by hrozit větší nebezpečí..."

Irelia - 16. června 2013 15:24

Pocity V očích jsem měla slzy a hleděla jsem na Mastera, který dále mluvil o tom co by se mělo udělat. Stále jsem držela jeho ruku a byla jsem jak v tranzu. *Souhlasil..on souhlasil. Budu ho moci ochránit. Být s ním a čelit případnému nebezpečí.* Po hodné době jsem začala vnímat a rychle jeho ruku raději pustila. Posadila jsem se na svou židli a poslouchala co Master Yi navrhuje abych mu pak mohla být oporou a souhlasit s tím nebo mít případně námitky, ale to asi ani moc nehrozilo. I když jsem se snažila poslouchat jak nejvíc to jen šlo stále jsem měla myšlenky lehce mimo. *Co se to se mnou jen děje. Proč mám o něj takový strach?* "Sorako?" naklonila jsem se k ní a začala potichu hovořit. "Sorako..co se to se mnou děje? Proč se o něj tak bojím a proč se o něj tak starám a ve všem ho podporuji?"

Master YI - 16. června 2013 19:47

Rada starších Po delší debatě na téma vyjednávání se rada starších usnesla, že vyslat posly do těchto frakcí je víceméně důležitý krok k budoucnosti ligy legend bez krvavých střetů. Bylo to shledáno potřebné pro někoho, jako je Ionie, její velikost byla omezena, jejích hrdinů bylo nepříliš a jedna ztráta by mohla znamenat invazi Noxusu. Proto bylo usneseno, že Master Yi a Irelie se vydají právě tam, do Noxusu. Předseda rady starších utišil nespory, šarvátky a otázky a v místnosti se rozhostilo ticho. "Dobrá, vyšleme posly do Piltoveru, Demacie, Bandle city, Freljordu a Bilgewateru. Každý, kdo se dobrovolně hlásí pro převzetí mise vyjednávání se nyní nahlásí, pak může odejít a připravit se na cestu. Vyrazit můžete dnes, pokud balíte rychle, nebo zítra... Poslové mohou jít v jednom, lepší vyjednávání se však bude konat ve dvou. Do Bilgewateru je dvojice podmínkou. Kdo a popřípadě s kým a kam půjde?" Ve vzduchu viselo ticho a první, kdo promluvil byl znovu předseda. "Master Yi a Irelie mají misi jasnou. Vy i všichni ostatní, kteří se mise budou zůčastnit, buďte obezřetní a nech't vaše jednání dopadne zdárně... Zasedání končí, kdo jde kam příjde nahlásit přímo mě. Tímto zasedání končí! Další otázky budou probrány přímo s Ligou, až dojdete alespoň většinového souhlasu." Yi se naposled postavil a promluvil: "Všechny, kteří půjdou na misi zvu dnes do hospody, rád bych probral podrobnosti." Pak se otočil na Relly. "A co mám s tebou teď dělat? Vypadá to, že jdeš se mnou" Přátelsky jsem se zazubil.

Subaru - 16. června 2013 20:10

Plky, plky... Tiše naslouchám všemu co kdo pronášel v místnosti. Snažila jsem se udržet při vědomí, cesta sem mě stále více sil, než jsem si myslela, přesto jsem věděla, že tu prostě musím býti. "Jít do Noxusu je zbytečné..." pronesu. "Hvězdy mi zdělil, že i oni už projednávali možnosti účasti v Lize, neboť Draven touží po odplatě, stejně jako jeho bratr..." dodám dál. Poté se opřu o svůj srp a pokusím se vstát, šlo to sice pomalu ale nakonec jsem se na nohy nějak postavila a srp jsem přitom využila jako opěrnou hůl. Lehce jsem se pousmála. "Zatímco my jsme tu mluvili, ostatní země již projednávali toto téma. Freljordem sice zmítá válka mezi Lissandrou, Ashi a Sejuany o post královny země, přesto se všechny tři dozajisté účastní Ligi, princ Jarvan už vyslal posli v žádostí do okolním států a jeden by měl během chvíle dorazit, pokud se Hvězdy nepletou a ty se nikdy nepletou, i sem...." řeknu. To mluvení mě trochu víc vyčerpalo, ale i když jsem Padla, pořád mohu vidět více než ostatní. "Nicméně, i já bych chtěla nabídnout své služby v Lize Legend." řeknu úplně nakonec.

Vypravěč - 16. června 2013 22:04

Rada skončila. Všichni souhlasili nad návrhem Mastera a Irelie. Jenže hned po radě nastali problémy. Soraka měla domněnky které ji dali hvězdy. Jenže hvězdy se tentokrát pletly. Dokonce i ony. Ani Noxus nechce ztrácet své hrdiny. Ostatní země už projednávali, že by se s Ligou mělo něco udělat, ale nikdo nezašel tak daleko jako právě Ionie. Master Yi se domluvil s hrdiny, že se sejdou v hospodě a rozhodne se kam kdo půjde. Po poradě se všichni odporoučeli do svých obydlí. Všichni si pobalili věci. Nikdo nevěděl kdy bude moci vyrazit a tak si vše raději zabalí už teď. Irelia s Masterem se rozhodli, že vyrazí až zítra ráno. Musejí se do Noxusu řádně připravit. Oba se vydali ke svým domovům O necelé dvě hodiny déle už všichni seděli v jedné z Ionijských hospod. Všichni se bavili. Smáli se. I přes těžké časy a řešení velkých problémů ví, že se musí bavit. Musí jim zůstat naděje. Všichni už dorazili do hospody a začali hovořit o dnech budoucích.

Sona - 17. června 2013 07:56

Pořád to samé Usmála jsem se nad reakcí Irelie, je pravda, že s něčím takovým jsem nepočítala, každopádně jsem to nechala plavat. Za hlasitého povyku se do místnosti přihnal slepý mnich. Pokoušel se svými slovy říznout hlouběji, než struny ewehlu. Nenávist? Proč? Vždyť přece Ionie by měla být plná moudrosti a harmonie, nenávist by měla patřit ostatním částem světa, .... měla. Nikdy nebylo nic dokonalé, krom hudby. Jaký by byl krásný svět, kdyby se. Začala jsem se soustředit na situaci, neboť její vývoj nevěstil nic dobrého, zbraně mají tu úžasnou schopnost, že se dokážou tasit velmi snadno. Kdesi v hlouby duše jsem se začala připravovat na to, jak se otáčím dozadu a sahám po svém nástroji, abych je utišila. Dělal jsem to již mnohokrát, ovšem nikdy ne na takovýchto místech. Naštěstí nebylo třeba. Diskuze dál pokračovala. Všichni věděli, co hledají, ale nikdo nevěděl, kde a jak to získat. Abych pravdu řekla, netušila jsem, proč jsem se vydala do hospody za ostatními, asi mi to v tu chvíli připadalo jako docela dobrý nápad, vyjednávat se dá i mnoha jinými způsoby, než mluvením, ať už skrz ústa, či zbraně. Hospodská konverzace. Samozřejmě, zajímavá to věc. Šum hlasů se mě snažil ukolébat ke spánku lépe, než ukolébavka, nedařilo se. Nepřítomně jsem si začala vyklepávat prstem rychlou melodii do desky stolu.

Lee Sin - 17. června 2013 15:51

Diplomatická fraška - najednou je master bez viny Po schůzi jsem se hned vypařil, bylo mi špatně z toho obhajování mastera, jakoby tam byli... neměli vůbec ponětí o Masterovi, o tom, co udělal, a teď ho hájí Irelia... Co bude dál? Budou se držet za ruce? Políbí se? Nechají se zabít Noxiánci a ani pes po nich neštěkne. Tý holky je, pravda škoda, byla dobrá bojovnice, jediná uživatelka Hilten stylu a navíc jedna z nejváženějších a zrovna ona se připojí na stranu zrádce. Tímto se stala jeho obětí, zemře jeho mečem nebo jeho slovem. Je spojen se Zaunem a Noxusem, Noxiánský zvěd v Ionii. Díky němu zemřeli jedni a zemřou další... Pokud to neukončím rychle, nakonec díky němu zničí celou Ionii. Hned jsem předstoupil před předsedu rady. Já jdu do Piltoveru, ale jdu sám... Rozhodl jsem se však jít do hospody, zaprvé odhalit Masterovy plány a za druhé, měl jsem s ním nevyřízený spor cti. Dostal jsem se domů, sbalil vše potřebné a přemítal o tom, jak mastera vyzvat ještě dnes v noci... Jedině v hospodě... Čekal jsem u vedlejšího stolu a poslouchal o čem si povídají... Když master dopovídal to, co chtěl, vstal jsem a vyšel k jeho stolu... "Vyzývám tě na souboj masteře! Pokud nejsi zbabělec, budeš se mnou bojovat..."

Master YI - 17. června 2013 19:14

Setkání - Kennen Opustil jsem schůzi poněkud rychle, Irelia se chovala velmi podivně. Vlastně velice podivně, co to mělo být? Odměřený způsob jednání jsem znal tím spíše od ní, najednou však... Nic... Kdo ji jen mohl uhranout? Co se mohlo stát pro všechny bambusové výhonky na světě... Jak jsem tak kráčel, téměř jsem narazil do Kennena, který šel právě ulicemi. "ÁÁÁÁ, promiň Kenny, teda Kennene... Ehm... Koukám, že už jsi zpět ze své cesty? Nechceš se dnes stavit v hospodě? Ehm... Já vim, že jsi asi unavený, ale máme misi, kvůli lize a potřebujeme lidi, kteří se postarají o diplomatické jednání mezi ostatními zeměmi... Většina ostatních jsou zaneprázdněni a docela by se hodil doprovod pro Sonu... Možná ji ještě neznáš... Nevadí, jestli máš čas, přijď." Šel jsem dál a v tom se zastavil.... "Jo, říkal jsem, že to bude večer? Ta hospoda? Tak večer..." Pak jsem již nadobro pokračoval dál a v mysli se znovu vracel k Irelii. *Nezradila by mě tak, že by udělala něco takového jen pro své potěšení nebo zradu samotnou.... Ale to by pak musela být ovládána něčím silnějším, než je ona sama... Měl bych... Musim na ní dávat pozor.* Balení věcí netrvalo dlouho, vzal jsem si to, co bylo potřebné na cestu... Peníze, nějaké jídlo, své vybavení a vyčkával jsem večera pozorujíc lidi v okolí. Když večer konečně přišel, vydal jsem se do hospody. Někdo už tam seděl, někdo ještě chyběl, čekal jsem až dorazí všichni.

Pyrites Bonuru (1) - 17. června 2013 21:45

V ulicích Pokračuji ve svém bloudění v ulicích a už si přestávám myslet, že to byl tak dobrý nápad. Doufal jsem, že třeba někoho potkám, ale dnes byly ulice jako vymetené. Několik obchodů, všechny na sobě měly nápisy, že oni jsou prostě ti nejlevnější. Jako by mě to zajímalo.. Už se pomalu chystám se vydat domů, když do mě najednou narazí Master Yi. Poněkud překvapeně s sebou cuknu, než si uvědomím, cos e vlastně stalo, ale potom se na něj jenom zazubím a.. musím vzhlédnout, abych se na něj vůbec pořádně podíval. "Já ti dám Kennyho.." Zakřením se pobaveně, protože takhle mé jméno komolí polovina zdejšího obyvatelstva. Nemůžu říct, že mi to vadí, spíš mi to přijde úsměvné. "Ano, před pár hodinami jsem se vrátil.." Přitakám a poslouchám, co dál chce říct. "Jasně, rád se přidám.. Večer za váma teda dojdu, ty mi dáš nějaký info, jo?" Zeptám se a nechám ho jít. Pomalu se vydám domů s tím, že bych si měl asi ne chvíli odpočinout, než se večer vydám za ostatními do hospody. Ale.. jo, jsem rád, že jsem na někoho narazil.. Lehce pozvednu koutky v drobném, potěšeném úsměvu.

Varus - 20. června 2013 08:52

...Já se srdcem z kamene vyčkávám, ale válka nezvána přichází... Svou strnulostí jsem téměř splýval s kamenným sloupem, převyšujíc tak ostatní usazené na židlích o lepší rozhled, ale nijak jsem se nezapojoval do jejich diskusí - ostatně stěží bych řekl něco, co by přijali. V jednu chvíli však veškerý občasně gradující a jindy zase laxně tichý hovor přerušil jediný tlumený hlásek uvnitř mé mysli. *Soraka...* Otočil jsem hlavu jejím směrem a střet našich pohledů jasně říkal, že jsem ji slyšel, ačkoliv jsem se ani o píď nepřiblížil, nechal jsem hlavu nahnutou tak, abych periferním pohledem stále viděl, zda se její stav nezhoršuje. Rada skončila, lidé se rozcházeli a brzy jsme osaměli. Otočil jsem hlavu jejím směrem, ale jinak jsem se stále nepohnul, ani nepromluvil - očekával jsem, že ona začne mluvit dříve a smysluplněji. Osobně jsem se trochu obával, že mne někdo donutí jít přes lán světa, abych vyřídil někde něco někomu, kdo mne hodlá zabít a já mu nesmím z vůle rady udělat ani škrábnutí, ale zatím mi to procházelo a nikdo nic nechtěl, bohudík... Možná bych si ale měl pro jistotu jít sbalit a snad bych nepohrdl sklenkou, nebo dvěma, ale tohle bylo jistě důležitější...

Subaru - 20. června 2013 19:33

Zrazena vlastními... Nevěřícně jsem stále seděla na své židly, i když se ostatní zvedali k odchodu a také odešli. Seděla jsem tam i dál a nevěřícně hleděla do země. Jak...? Jak mi to mohli udělat? Proč mi takto lhali? Místnost utichla a já tu osaměla, ale toho jsem si nevšímala. Stála jsem jako přimražená seděla na své židly a hleděla s bolestí v očích do země. "Proč.... proč mi to udělali?" zašeptám sama pro sebe, neboť jsem se dovnívala, že tu jsem sama. "Proč... proč..."

Varus - 20. června 2013 22:18

Nikdo neodvážil by se zradit Hvězdu - snad jen špatně vykládá si slova... Sál utichl, všichni odešli, jen ona dál seděla na židli a hleděla pohledem plným bolesti do země, nevnímaje okolí. Když jsme takto osaměli obrátil jsem pohled přímo k ní, ale až ta zdrcená slova odhalila mi původ její vnitřní trýzně. "Proč není správná otázka..." Promluvil tlumeně, ale prázdným sálem se jeho hlas nesl jako výkřik. Pomalu jako tmavý stín se odlepil od sloupu a aniž by z ní spustil pohled přistoupil k ní a nabídl jí ruku, jako pomoc při vstávání a počkal, než ji přijme. Odvedl ji mlčky do středu sálu, kde byl prostor a lehce se uklonil, než jí opatrně položil ruku na záda a světe div se začali tančit. Velmi pomalu, aby nepociťovala bolesti, ale skutečně tančila Hvězda s Temným v rytmu písně, která nebyla slyšet. Po chvíli k ní natáhl hlavu a pevným hlasem špitl jasnou pravdu: "Když tančíš se smrtí, musíš být tím, kdo vede..."

Subaru - 20. června 2013 22:37

Tančím tedy... "Když tančíš se smrtí, musíš být tím, kdo vede..." Podívám se svýma zlatýma očima do těch jeho, jeden by tvrdil, že naprosto prázdných očí. Já je tam ale viděla. Oči muže, který chtěl jenom chránit... ochránit svoje blízké, ty které miloval. Jen Hvězdy vědí, že něco stejného jsem k němu začínala pociťovat už od předposlední společné bitvy. Mlčela jsem, vlastně, mlčeli jsme poté oba. A zase jen Hvězdy vědí, proč jsem se rozhodla udělat to co jsem udělala.... "Pokud mám pro tanci s mrtí vésti, poté musím učit prvně jeden krok..." řeknu tiše, ale v prázdné tiché místnosti to znělo skoro jako křik. Hlavu měl skloněnou ke mě, takže jsem mohla snadno udělat, co jsem chtěla - položila jsem mu prvně svou zdravou ruku, trochu váhavě, na jeho tvář. Chvíli jsem se na něj dívala s jistou rozpačitostí v očích, ale konec jsem se k němu pomalu naklonila a začala se k němu pomalu přibližovat. Pomalu jsem přitom přivírala oči. Jen několik centimetrů od jeho rtů jsem se ale nakonec zastavila. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se zase odtáhla pryč. Jen lehce jsem uhnula pohledem do strany. "Promiň mi to... dovolila jsem si příliš..." zašeptám.

Varus - 20. června 2013 23:05

...Tančil jsem s Hvězdou a ona mne políbila...Málem... Pozvolna jsme se kolébali sálem v tanci, který mohl připomínat valčík, ale kdo ví, mlčenliví a tiší, jen pohledy naše spletly se v jeden. Věděl jsem, že lidé se děsí mých zdánlivě prázdných stříbřitě slepých očí, ale ona do nich hleděla bez znechucení a s něhou. Promluvila, prázdný sál odrážel její hlas až z tichého šeptnutí byl téměř bojový křik, ale neznepokojovalo nás to, byli jsme sami. Přiložila mi dlaň na tvář, tanec se zastavil v jediné dlouhé póze, jako sochy dvou lidí zachycené v jediném momentu setkání. Její dlaň byla hebká jako samet, jemně mne pohladila po tváři a kolem zavoněl nasládlý pach jejího těla, když pomalu natahovala hlavu k mé tváři. Nejistě jsem polkl těžký kámen, který mi uvízl v hrdle, a chtěl něco říct, ale jen jsem naprázdno pootevřel ústa. Byla tak krásná. Sněhobílé vlasy, jantarový pohled, našedlá pleť a roh uprostřed čela - pro mnohé děsivé zjevení, ale v mých očích byla přenádherná. Nedokázal jsem se vzepřít touze. Srdce mi v hrudi bilo jako zvony na věžích, dech se zrychlil a hlava rázem byla prázdná, ale když už se naše rty měly lačně spojit odvrátila tvář a zahanbeně sklopila cudně pohled k zemi. Toužil jsem ji ukonejšit několika slovy a vtisknout vášnivý polibek na ty hebké rty, ale nemohl jsem - můj život byl lov a zabíjení těch, kteří zničili co jsem kdysi miloval a zradil pro povinnost, zatímco ona byla křehká květina zmítaná vírem bitev a já si ji nemohl vzít na svědomí. Dlouhou chvíli jsme mlčky stáli vedl sebe, zkrotil jsem chtíč i vášeň a pak do tichého sálu pronesl ta osudná slova. "Nic se neděje Hvězdná - měla bys však odpočívat... Odvedu tě zpět na ošetřovnu..." Navrhl jsem a už když jsem to řekl vybuchl temný záchvatem posměšného smíchu. *Já ti nevím, ty jsi beznadějný případ - chceš ji? Tak si ji prostě vezmi, ne?!* *Já nejsem ty a ona je Dítě Hvězd...* *Jak patetické...*

Subaru - 20. června 2013 23:20

Není jiné cesty... Jemně pokývu hlavou a vrátím se pomalu pohledem k němu, respektivě do jeho tváře. Musela jsem znovu na něj upřít své oči a znovu jsme se tedy ocitli v té samé situaci, která nastala před chvílí. Moje zdravá ruka byla ještě stále napůl na jeho tváři. Cítila jsem, že jsem jej zklamala. Že jsem zklamala i sama sebe, že jsem to nedokázala dotáhnout až dokonce. Ale čeho jsem se vlastně bála? Vždyť milovat, není přeci hřích... nebo snad ano? Zavrtěla jsem hlavou a jen mírně jsem sklopila zrak. "Více už Padnout nemohu..." pronesu spíš pro sebe, skoro jako bych si dodávala odvahy. Znovu tedy k němu vzhlédnu a znovu se k němu začnu přibližovat. Jen lehce nakloním hlavu na stranu, zavřu oči a jemně přitisknu své rty na jeho. Tělem se mi rozlije velmi hřejiví pocit....

Varus - 21. června 2013 10:50

soukromá zpráva od Varus pro Sladké je políbení Hvězdy.... Odvrátila tvář a já na ni nechtěl naléhat, snad právě proto jsem s notnou dávkou sebezapření navrhl její návrat na ošetřovnu, ale její slova mne znepokojovala. Lehce jsem se nechápavě zamračil, ale její dlaň na mé líci opět něžně pohladila temně šedou kůži a medově zlaté oči se upřely do mých. Měl jsem zvláštní pocit deja vu a srdce se mi na okamžik zastavilo, zatajil jsem dech a jako by i čas zpomalil své kroky, aby si vychutnal ten okamžik. Zavřela oči, její tvář se blížil a pak, když už snad musela stát na špičkách kopýtek, se naše rty spojily. Tělem mi projela vlna mrazivého vzrušení, která mne laškovn podrápala po zádech. Rty se oddálily a já otevřel oči, abych si ji prohlédl. Obdivoval jsem ji - nikdy bych se neodvážil udělat první krok, abych ji snad neurazil, ale ona překonala své zábrany a vrhla nás oba do víru touhy. Přesto jsem nemohl uvěřit, že se to stalo a zrovna má maličkost právě políbila dítě Hvězd. Lehce neohrabaně jsem zvedl levou ruku a něžně ji pohladil po stříbřitých vlasech a líčkách, než jsem ji jemně uchopil za bradu a pozvedl její tvář vzhůru. Topil jsem se v jantaru jejích očí a svou tvář váhavě přibližoval k té její, přivíraje oči, až jsem znovu políbil ty hebké rty. Nejistě jsem rukou sklouzl po šíji na rameno a pk opatrn po zádech až k bokům, zatímco prsty druhé ruky jsem vpletl do sněhobílé záplavy vlasů. Líbal jsem ji dlouho a nechtělo se mi ani v nejmenším přestat, snad jen kdyvy mne sama odstrčila, což se zatím nestalo a já si proto dovolil hravě olíznout ty sladké rty, než jsme oba museli zalapat po dechu, jehož se nám začinalo nedostávat...

Subaru - 21. června 2013 11:55

soukromá zpráva od Subaru pro Tisíce hvězd a jedna políbená... Trochu zmateně jsem se na něj podívala, když jsem se pomalu odtáhla, ale když jsem pocítila jeho dotek, musela jsem slastně přivřít oči. Říká se, že je studený jako led, ale byla to lež. Cítila jsem z něj hřejivé teplo. Zmocnil se mě hřejiví pocit, který způsobil to, že moje srdce začala bíti více než bylo obvyklé. A jeho tlukot se ještě znásobil, když jsem ucítila jeho rty na těch svých. Váhala jsem jen několik mála sekund, než jsem mu začala jeho polibky vřele opětovat. Ruku, která miz jeho tváře mezitím sjela na jeho rameno, jsem jej objala a lehce trochu k sobě natiskla. Jak jsem teď proklínala onen závěs na druhé ruce, který udržoval moje rameno nehybné, aby se mohl můj hrudník co nejrychleji zahojit. Proklínala jsem onen záves, protože jsem jej nemohla obejmout i druhou rukou, stejně jako jsem proklínala Dravena za to co mi udělal, protože jsem teď nemohla pocítit jeho těla na tom svém.

Varus - 21. června 2013 19:42

soukromá zpráva od Varus pro ...Jak krásná chvíle a já přesto plýtvám slovy... Zdravou paží si mne přitáhla blíže k sobě a i já ji tiskl na své tělo planoucí touhou, ale nechtěl jsem ji ještě více zranit a snažil jsem se proto být více než ohleduplný a něžný. Zahrnula mne přívalem polibků, které byly jako hebké sladké doteky motýlích křídel, musel jsem se pousmát, když se tak poddala své touze a přes veškerou svou rozhodnost jsem nyní netušil kudy dál. *A co teď, Romeo? Rozdáš si to s ní teď a tady?!* Pochechtával se škodolibě temný, ale já mu nedokázal ani odpovědět. Políbil jsem ji jednou a dlouze, než jsem se lehce odtáhl do celé své výšky, abych nám oběma dal trochu odpočinout a, ačkoliv bylo téměř hříšné rušit tak krásnou chvíli slovy, temný měl svým způsobem pravdu. "Sorako..." Špitl jsem, ale hlas mne zradil, takže jsem ji alespoň pohladil o tváři, než jsem nabral zase trochu sebevědomí na další větu. "...Já..." Nedokázal jsem to. "...Možná...My...Snad bychom neměli..." Odmlčel jsem se a uhnul pohledem, abych se nemusel podívat do těch očí, když jsem ji hodlal zklamat. "Nechci ti ublížit..." Vymáčkl jsem ze sebe nakonec přiškrceně.

Subaru - 21. června 2013 20:05

soukromá zpráva od Subaru pro Světlo a Temnota Na jeho ruku, kterou má na mé tváři, položím tu svou a jemně jí stisknu. "To je v pořádku Varusi..." řeknu polohlasně avšak jemně a lehkým úsměvem na tváři. "Neděláš přeci nic špatného... ostatně, co je špatného na tom, že se dvě bytosti mají rády?" řeknu a poté z jeho ruky svou pomalu sundám a obejmu jej tak, že se přitisknu svou tváří na jeho vlastně nahou hruď, ale to mi bylo jedno. "Říkala jsem ti o tom, že kde je temnota je i světlo... a já jej vidím." řeknu poté znovu tišeji, avšak pořád stále tím jemným hlasem. "Vidím jej zářit a prostupovat onou temnotou, která jej oblopuje..." Lehce jej několikrát pohladím onou jednou rukou po zádech. "Je mi jedno, co si udělal, protože vím, že jsi chtěl jenom chránit ty, které si miloval... to samé jsem chtěla udělat i já... chránit nevinné.... a proto jsem Padla.... ale díky tobě vím, že život tady dole, je daleko krásnější..."

Varus - 21. června 2013 20:40

soukromá zpráva od Varus pro ...Život tady dole je daleko krásnější než na nebesích... Byl jsem celý nesvůj velmi jasnou vidinou, že jí bezpochyby něčím raním a ublížím jí, ale ona mne uklidnila tím láskyplným tónem hlasu, kterého vždy měla k dispozici nevyčerpatelné zásoby pro každý okamžik, kdy kdokoliv scházel z cesty. S každým dalším slovem jsem sotva lapal po dechu, jak mi přímo četla z duše a když se stulila k mému polonahému tělu obestřenému temnotou namísto oděvu jen jsem ji ochranitelsky objal pažemi a políbil do stříbřitých vlasů. Svět přestal mít smysl - nebylo důležité jít do hostince na poradu, nezajímala nás nějaká válka zuřící na pláních ani poselstva, která se mají vydat vyjednávat do okolních zemí. Byli jsme jen mi dva, teď a tady spolu, dvě duše spřízněné stejně pohnutým osudem. Toužil jsem po ní, nač si lhát, ale nepociťoval jsem nutnost na nic spěchat a klidně jsem si užíval její bezbřehou náklonnost a jemně ji vískal jednou rukou ve vlasech, zatímco druhá opatrně klouzala po ladných štíhlých zádech a hlavu jsem lehce opíral o tu její, vdechujíc sladkou vůni jejího těla.

Subaru - 21. června 2013 21:13

soukromá zpráva od Subaru pro Užívala jsem si jeho doteky, jak jen jsem mohla a moje zranění dovolovalo. Chtěla jsem, aby mě už nikdy nepustil, nikdy... a přeci, v hlavě se mi rodila myšlenka, že tohle místo je už jaksi pro nás dosti nevhodné. Trochu se od něj odtáhnu a podívám se mu do očí. "Nechceš se přesunout někam jinam?" zeptám se. "Karminy zahrady jsou prý nádherné v noci a do nemocnice se mi vracet nechce..." řeknu a maličko mi zrůžoví tváře.

Varus - 21. června 2013 21:41

soukromá zpráva od Varus pro ...Což takhle projít se zahradami... Jemně se ode mne odtáhla a pohlédla mi do očí s tvářemi, které začal lehce zbarvovat nach, zatímco já jsem se rozhlédl kolem - již dávno jsem si přestal uvědomovat, že stojíme v samotném středu síně rady plné stolic, trůnů a židlí, v níž ještě pomalu dohořívaly zbytky pochodní. "Ano, máš pravdu - mohli bychom se projít..." Špitl a vyloudil na tváři překvapivě láskyplný úsměv, když ji pustil, aby sebral její hůl, o níž se opírala na cestě sem a vložil ji Hvězdné do dlaní. "Pokud tě ale bude něco bolet hned mi to řekneš..." Zamračil se s hlavou plnou starostí o její bezpečí, ačkoliv nebyla z cukru. Nabídl jsem jí rámě, do něhož se mohla zavěsit a oba ozbrojeni, ačkoliv to tady nebylo třeba jsme se vydali do zahrad, v nichž jsem snad nikdy nebyl...

Subaru - 21. června 2013 21:55

soukromá zpráva od Subaru pro Zahrady... Jemně přikývnu na jeho podmínky a chytnu se jeho nabízeného rámě. Vlastně se do něj tak nějak zavěsím víc, než je normálně zdrávo. Vyšli jsme ze síně, kde jsme zůstali jako jediní a namířili jsme si to do Karminých zahrad, kde také v jednom z jejich koutů, stál můj domov, přesněji malý domeček. Šli jsme pomalu, beze slov. Nebo já aspoň necítila potřebu mluvit. Stačila mi jeho přítomnost. Nemuseli jsme chodit ani daleko, když jsem se zastavila u jednoho, pro mě celkem krásného místa. Trochu jsem vydechla nadšením a moje oči se lehce rozzářili nad tou krásou.

Varus - 21. června 2013 22:25

soukromá zpráva od Varus pro ...Provedu tě zahradou plnou hvězd... Přijala nabídnuté rámě a opírala se o mně více než bylo nezbytně nutné, aby ulevila svým bolestem a já její váhu klidně přijímal a pomáhal jí pomalu kráčet dál k zahradám. Byly rozlehlé a dozajista plny mnoha překrásných romantických zákoutí, ale já se doposud věnoval jen své mstě a snad proto jsem s úžasem sledoval rozkvétající stromy. Jednu z bělostných magnolií jsem okradl o křehký květ, který pak ozdobil Soračiny vlasy, ale v tom uviděla něco, z čeho se jí oči jen rozzářily. Zamířili jsme tedy tam - na můstek křižující říčku, jež vesele si tekla nedbaje dne ani noci a zpívala si na kamenech stále tu svou zvonivou píseň štěstí. Pestré rybky se míhaly pod hladinou, ve které se zrcadlily hvězdy a mi tam stáli a kochali se...

Subaru - 22. června 2013 09:56

soukromá zpráva od Subaru pro Zahrada Zahrada byla skutečně nádherná. Zvláště takto v noci. Respektivě v téhle části jsem ještě nebyla, proto na mě zřejmě působila tak kouzelně. Nicméně po chvíli toho, jak jsme tam jen tak stály na onom mostě, mě začala zmáhat únava, přeci jenom pořád jsem nebyla ještě úplně v pořádku a moje zranění bylo ještě příliš čerstvé. Proto jsem mu jemně naznačila, abychom si šli sednout na břeh do trávy.

Irelia - 22. června 2013 19:18

Porada skončila. Já a Master budeme mířit do Noxusu. Domluvili jsme se ještě na večerní osobnější schůzi v hospodě. Došla jsem před ní domů a zabalila si věci. Nevím co všechno budu potřebovat, ale pro jistotu jsem si vzala dost obvazů a léčivých věcí co mám doma. Nikdy nevíte co se může stát. Ze své zbroje jsem se převlékla do obyčejných sametových kalhot tmavší barvy a k nim jsem si vzala něco jako krátké převazovací kimono téže barvy. Své brnění, meč a věci na cestu jsem nechala doma. Chci se s Yim stejně domluvit abychom vyrazili až ráno. Naše cesta nebude jednoduchá. Ba snad nejtěžší z těch všech. Pomalu jsem vyrazila do hospody. Slunce už bylo skoro zapadlé a já jsem se pomalu procházela Ioniskými ulicemi. Došla jsem k hospodě a vešla dovnitř. Master Yi už tu byl. Rozhlédla jsem se a bylo tu už i pár dalších hrdinů. Většina z nich na sobě měla svoje typické uniformy, zbraně a věci na cestu. Začala jsem se cítit lehce trapně. "Zdravím." Pozdravila jsem všechny a vlídně se usmála. Posadila jsem se vedle Mastera a pomalu vyčkávala co se bude dít.

Varus - 22. června 2013 21:22

soukromá zpráva od Varus pro ...Pochopil jsem - tvé unavené já složím do hebké trávy... Sledovaly jsme odraz hvězd ve vodní hladině, na níž se sem tam vznášely zavřené květy leknínů v náruči svých listů. Sem tam do vody spadlo několik sakurových květů, občas piniemi provál teplý vánek a přinesl příjemnou vůni květin. Soraka mi jemně naznačila, že by se byla ráda posadila, jelikož již ji začínala zmáhat únava a já jen souhlasně pokývl hlavou a nechal ji vybrat si místo, které se jí bude líbit, abychom se usadili do hebké trávy právě tam...

Subaru - 22. června 2013 21:49

soukromá zpráva od Subaru pro Na břehu říčky... Bylo celkem snadné si vybrat tam si sednout. Zvolila jsem místo pod stromem, na břehu oné říčky. Sotva se mé nohy dotkli travních stébel, mohla jsem pocítit jemný chládek, který se linul od noční země. Byl víc než příjemný... Varus byl ochotný a pomohl mi sednou si. Když jsem seděla, zvedla jsem hlavu a zahleděla se nahoru, ke Hvězdám. Na krátký okamžik, jsem zatoužila býti tam s nimi, ale ta touha skoro okamžitě zmizela, když jsem ucítila Varuse vedle sebe. Jemně jsem se na něj usmála a trochu se k němu natáhla, abych mu mohla věnovat krátký polibek na jeho tvář.

Master YI - 23. června 2013 14:56

Diplomacie - zahájení mise - neúspěch není řešení Irelia dorazila jako poslední, Soraka a Varus, jak se dalo očekávat, nedorazili. Jelikož Soraka nechodí pozdě, předpokládal jsem, že nedorazí vůbec a Varus, inu, ten s ní trávil více času, než by asi přiznal. Takže zde nyní u stolu seděli Kennen se Sonou, já a Relly, u vedlejšího stolu Lee Sin... Někdo se rozhodl, že nepůjde do hospody vůbec, akorát se potom dozví, kam půjdou a zbytek musím nechat na nich. Někdo si do svých metod nenechá kecat a možná je to tak dobře. "Takže abychom začali, dnes je pití na mě, takže pijte jak chcete." odmlčel jsem se... "Teda radši ne moc, abychom najednou nezjistili, že jsme vyhlásili válku Piltoveru nebo, že někdo unesl nějakého yordla. Ještě jednou pro ty, co to nepochopili. Yordlové nejsou plyšáčci na hraní." Soucitně jsem se podíval na Kennena. "Promiň, Kenny." "Naším úkolem je předvést návrh před hlavní zástupce jednotlivých zemí a přesvědčit je o našem záměru. Myslím, že Demacie nás plně podpoří, Bandle city jsou většinou mírumilovní, také by neměli mít problém. Ten, kdo půjde do Bilgewateru musí být mazaný... Přesvědčit piráta znamená myslet jako on... Nechám to na vás... A Piltover, doufejme, že na náš návrh přistoupí... Pokud bude možnost, raději to konzultujte s někým jiným než s Caitlyn. Nemusela by souhlasit, všechny zločince, kteří jí dokázali utéct jsou nyní v lize legend... A pokud je bude chtít lovit, nemusí vůbec na návrh přistoupit a Freljord je nejednotný, musí být přesvědčeni každý z kapitánů... Takže teď Kennene, Sono, přišli jste sem, takže máte možnost si vybrat... Byl bych rád, kdybyste byli v jedné skupině. Kam půjdete... kam se hodláte vydat?"

Lee Sin - 23. června 2013 16:03

Pomalu jsem upíjel korbel Graggy Ice a přitom poslouchal žvásty, které "master" říkal... Znělo to vcelku povýšeně, jakoby si hrál na velitele... Myslí si, že když bude balit Irelii, tak si může dovolit rohodovat za ni? Být jím, tak se zabiju za to, co udělal, nešáhlbych na dívku a už nikdy bych se neukazoval lidem mé země.... Ale on ne... Dělá, jakoby nic... Je to podvodník, vrah, zabiják, vlastizrádce a ještě to skrývá... Zvedl jsem se ze stolu, až jeho rozviklané nohy zavrzaly a přistoupil k jejich stolu. "Do Piltoveru jdu já, ten je už zabranej... " Potom jsem ukázal prstem na Yiho. "Dnes jsi ale mým soupeřem ty... vyzývám tě na souboj... Za to, co jsi udělal této zemi, svým lidem, za to tě nemohu potrestat, ne přímo, neboť nemám důkaz a je to slovo proti slovu. Ae ty víš, že jen zbabělec odmítne souboj, jen zbabělec a srab se vyhne porovnání síly... Vím, že říkáš, že není proč bojovat... Proto to uděláme zajímavější... Tři souboje... Tři úplňky... Po této době budou naše boje dobojovány... Dnes je první úplněk, prní boj... Až prohraješ dva nebo tři souboje, necháš Irelii být ajiž nikdy po ní nepůjdeš, nikdy se na ni ani koutkem oka nepodíváš... I kdyby tě stokrát chtěla, ani dotyku jí nesmíš dopřát... Budeš trpět..." Usmál jsem se ďábským smíchem.

Master YI - 23. června 2013 16:16

Výzva - odmítnout nemohu Lee nasadil tvrdé techniky... Chce se mnou bojovat... Chce bojovat třikrát... Chce zničit vše, co jsem kdy chtěl. Chce mě zničit... Chce, abych odmítl, abych se rozhodl zachovat jako zbabělec... Ale Irelia... Relly... Takovou cenu, jak bych to mohl přijmout? Jak teď, když už v jejích očích nevidím nenávist. Když vím, že se něco mohlo změnit. Že můj svět, beznaděj, zklamání a smutek... Že mé osamění může být tatam... I kdyby se mi stala jen někým, kdo mnou neopovrhuje, ale kouká na mě jako na rovnoceného člověka, i pro ten samý samojediný pocit bych šel světa kraj... A teď je tu tohle... Moje čest oproti dívce, kterou mi... "Nějak ti to trvá..." Ozval se hlas kdesi z hospody, ani nebyl určen mě, ale já věděl, že je to pravda... *Musím z toho vybruslit....* Podíval jsem se na Relly a snažil se jí vyčíst cokoliv z obličeje... Neohl jsem... Musel jsem odvrátit zrak hned, co jsem se na ní podíval... Tahle cesta byla bezvýchodná... Buď hanba celé Ionie, společně s Irelií, na druhé straně to, že pro Irelii budu viděn jako ten, pro nějž je čest více než ona... Ani neví, co k ní cítím... Jak by mohla... Třeba by to tak bylo lepší... Co Relly můžu dát? Nejsem dobrý válečník, nikdy jsem ani nepolíbil dívku, nepatřím mezi dobré partie... Asi to tak bude lepší... "Lee... Proč si myslíš, špatně myslíš, že já a Irelia... Že mezi námi něco je? Jsi opravdu slepý, ale ještě k tomu natvrdlý..."

Lee Sin - 23. června 2013 17:30

Usmál jsem se znova... Tak dlouhou dobu jsem musel čekat, než ze sebe vykoktal aspoň toto.Právě teď jsem ho měl tam, kde jsem ho chtěl mít... Nemohl odmínout, věděl to... A přesto se snaží odvést pozornost od Irelie, chce, aby šlo o něco jného... I kdyby měl rovnoceném boji prohrát čest, dokázal by to překousnout... Ale nezúčastnit se boje, odmítnout... To by v něj ztratili lidé ještě tu zbylou "důvěru", kterou ještě stále měli. "Tak... To jo, to mi nedošlo... Takže když ti nejde o Irelii, proč by měl být problém s takovýmto bojem? Vždyť jsi právě popřel, že bys k ní něco cítil... Popřel jsi, že bys měl být jejím milencem... Ať je to tak či onak... Právě jsi řekl, jak to je a pak není problém, abys tedy bojoval... O srdce Irelie... I kdybys k ní nic necítil... Můžeš jí alespoň ukázat, že si jí vážíš, že bojuješ v jejím jméně... A pokud prohraješ, zostudíš tím její jméno.... Ale abys neřekl, že jsem sobec, také něco nabídnu. Když vyhraješ, budeš očištěn a já prohlásím, že to já vyvraždil tvoji vesnici."

Irelia - 23. června 2013 18:00

Beze slov jsem koukala co se to mezi Masterem Yim a Lee Sinem děje. *Proč tohle všechno? Proč to dělají?* Lee Sin vyzval Yiho na souboj, který měl velmi zvláštní podmínky. Když Master Yi prohraje nesmí se mi dvořit. To znamená..že mě Yi miluje? Srdce mi zaplesalo. Ale Masterova reakce neodpovídala tomu co jsem si myslela. "Lee... Proč si myslíš, špatně myslíš, že já a Irelia... Že mezi námi něco je? Jsi opravdu slepý, ale ještě k tomu natvrdlý..." Byla jsem teď zmatená a nevěděla co si myslet. Ale čert to vem. Ať mě Yi má či nemá rád já jeho asi ráda mám a nedovolím aby kvůli mě bojoval div ne o svůj život. "Yi..nebojuj! Prosím tě..nevidím jediný důvod proč by jsi se s ním měl pouštět do boje." Promluvila jsem k Masterovi a doufala, že mě uposlechne. *Yi..nechci o tebe přijít..*

Master YI - 23. června 2013 18:08

Je to past - nemůžu couvnout Neměl jsem co říct, neměl jsem argumenty, přechytračil mě... Nešlo mi o poctu od ostatních lidí, to, že jsem byl opovrhovaný byla pravda.... Ale... Nic z toho nemělo být tak strašné, jako zklamat Relly, prohrát boj, který bojuji pro ni, v jejím jménu. Nemohl jsem se pohnout, v krku mi narůstal knedlík, nemohl jsem polknout... Nemohl jsem dělat nic... Až, když to řekl... "Zostudíš tím její jméno". Věděl jsem, že musím bojovat a věděl jsem, že nesmím prohrát... ne třikrát... "Pak tedy... dobrá. Bojujme, dnes, příští úplněk a ten třetí... Nechť rozhodne naše síla... naše vůle" *má láska...* "Když prohraji, už nikdy se jí nepodívám do očí, nikdy se k ní nepřiblížím..." Zvedl jsem se ze židle a kráčel ke dveřím. "Máš deset minut, abys přišel, pak náš souboj začne." Vycházel jsem, otevřel dveře a naposledy se otočil, abych se podíval na Irelii. *Už jen dva měsíce a pak tě již nikdy neuvidím. Nemůžu porazit Leeho... Promiň, že zostudí tvé jméno... Ale ani ty mě pak již neuvidíš, zmizím nadobro... Jsem rád, že mě už nemusíš nenávidět... * Usmál jsem se, otočil a se slzami v očích vyšel na dvůr. A čekal na leeho.

Lee Sin - 23. června 2013 18:41

Vyšel jsem ven, master už čekal... Sotva o pár minut později jsme byli proti sobě a souboj měl začít... Bylo by mi ho bývalo i líto... Ale... To, co provedl bylo prostě neodpustitelné. Chtěl jsem ho pokořit, znemožnit, cokoliv, jen aby prohrál, jen aby ztratil Irelii, aby viděl, jak ji někdo jiný líbá... Znovu jsem se podle usmál. "Tak bojuj... Nemusíš se bát, já moc nekoušu." Vyběhl proti mě a zaútočil... Byl rychlý, ale ne tak, jak by měl... Sotva jsem údery odrážel, avšak mé ruce byly tvrdým tréninkem zoceleny. Podařilo se mu uštědřit mi ránu, nepříliš silnou, ale dost na to, abych zavrávoral... Toho šel využít v protiútok. Minul a já ho trefil do ramene a hned následoval další úder. Oba jsme přirozeně poodstoupili, dlouho jsme remizovaly, přišel čas, abych ukázal, kdo jsem. Mezi davem zvědavců byla i Relly... Cítil jsem ji... Vyběhli jsme proti. Oba dva udeřily... A.... Já vyhrál... na kolenou, rukama se opíral a nemohl se hnout... Dostal přímou ránu, může být rád, že není v bezvědomí... A já také... "Jen se podívej mastere, tvé umění na mě nestačí, ani, když jsem slepý... Čekají tě dva měsíce zoufalství... Budeš trénovat a cvičit, doufat, že mě dokážeš porazit, ale v hloubi duše víš, že nemůžeš... A malá ukázka... Jak budeš zoufalý..." Přišel jsem k Relly a bez jakéhokoliv dovolení nebo otázky jsem jí políbil... vychutnával jsem si ten pocit, jak se master musí cítit... v tu chvíli jsem zmizel v davu a za mnou byla už jen ozvěna... "Jak sladký to polibek YI, který nikdy neuítíš..."

Master YI - 23. června 2013 18:52

Polibek hořkosti Já prohrál... Je to tak, nemůžu se mu rovnat... Dva měsíce... Pak ji už nikdy neuvidím... Nemohl jsem se hnout, rána byla příliš silná... Dokonce i v rychlosti mě překonal... Celý zkoprnělý, bez ničeho, zlomený... A poslední hřebíček do rakve. Polibek... Lee Irelii políbil, aniž by se mohla bránit,asi tím zaskočil všechny... Ale u mě to bylo jako.... Bodnutí do srdce čepelí, která zpět vytrhne i srdce i maso, bodne znova a trhá vás nakusy zvenčí... Stokrát hůř... Mě to spalovalo uvnitř... Nemohl jsem nic dělat, byl jsem zahanben a co s tím? Byla zahanbena Irelia... Tím, že jsem jejím jménem bojoval a prohrál... Nejsem hoden nazývat se Master Yi... Kéž bych byl hoden nazývat se alespoň Yi, nebyl jsem nic... Nedokázal jsem vyhrát ani to, co pro mě bylo nejdražší... Všechno bych za to vyměnil... Z očí se mi začaly řinout slzy. Nechtěl jsem, aby mě Relly takhle viděla... Hodil jsem jejím směrem váček s mincemi a rozběhl se pryč."Zaplať prosím.. " ozvalo se zlomeným hlasem... Běžel jsem, běžel jsem dlouho... Až k sakurovým alejím... Tam jsem si sedl pod strom a.... pokoušel se přemoci vodu, jež se mi drala z očí.

Irelia - 23. června 2013 19:19

Sledovala jsem souboj. Master Yi si na začátku vedl dobře. Lee Sin ho sotva stíhal. Pak, ale přišlo pár Lee Sinovo ran. Master Yi se ocitl na zemi. Nemohoucí, bez síly. Prohrál. Měla jsem chuť se za ním rozběhnout a zjistit zda mu něco není, ale z ničeho nic ke mě přistoupil Lee Sin a políbil mě. Nevěděla jsem proč to dělá, ale opravdu se mi to nelíbilo. Neuměl to tak dobře jak bych si myslela. Když se konečně ode mě odlepil, chtěla jsem se už konečně jít kouknout na stav Yiho, ale místo toho jsem viděla jen postavu co se vzdalovala od hospody, váček s mincemi ležící kousek ode mě a slova která jako by se byla pro nikoho "Zaplať prosím.." Rychle jsem naběhla do hospody, hodila váček s mincemi na náš stůl a řekla hrdinům kteří se tu ještě nacházeli aby zaplatili a rozhodli se kam půjdou. Jakmile jsem to dořekla rozběhla jsem se pryč od hospody. Běžela jsem k Masterovu doju a doufala jsem, že tam bude. Nemohla jsem už skoro dýchat a vše mi ještě ztěžovali slzy v očích a zoufalství na srdci. *Yi..můj drahý Yi..už běžím..moje jméno jsi nezahanbil. Běžela jsem co mi síly stačili až k doju a rozrazila jsem vší silou dveře. "Master Yi..! Yi!

Master YI - 23. června 2013 19:51

soukromá zpráva od Master YI pro Dojo Postava vběhla dovnitř a křičela mé jméno. Seděl jsem za rohem, nevydal ani hlásku... Nemohl jsem mluvit... Nebylo o čem... *Proč mluvit, proč poukazovat na to, že tu jsem? Co jí řeknu? Promiň? Asi se nebudeme moci vídat? Rád bych ti to řekl ještě před tím, než tě navždy opustím... Miluji tě? To jsem ale parádně prohrál, co? Tak co? Jakej Lee byl? Nebo na tom místě jsem měl být já? Víš, rozhodl jsem se, že když nebudu s tebou, nikdy se nedotknu jiné dívky?* Všechno to bylo to, jsem cítil... Nemohl jsem říct nic, nechtěl jsem... Ne... teď lžu, Chtěl... ale co z toho? Z tohoto místa nebylo vidět ke dveřím a od dveří nebylo vidět sem... Nechtěl jsem sledovat, jestli příjde... Nechtěl jsem už rozhodovat o osudu, ten mě nyní dovedl sem... Sem, kde právě stojím... Tady, kde vím, že budoucnost s Relly mě nyní již čekat nemůže... Přece bych musel porazit Leeho...

Irelia - 24. června 2013 18:21

soukromá zpráva od Irelia pro Stála jsem ve dveřích a rozhlížela se po doju. Master nikde nebyl. "Yi? Jsi tu někde? Yi!" Ani hlásky se mi neozvalo na zpět. "Yi..ať jsi kde jsi..prosím..vrať se ke mě. " Pronesla jsem jako by do prázdna a pomalými kroky jsem se rozešla do středu doja s vírou, že se tu kdesi ta osoba s mečem objeví a bude zběsile trénovat na další souboj. Když jsem došla až do středu rozhlédla jsem se všude okolo. Nikde nikdo. Nikoho jsem neviděla. Se zklamáním jsem se sesunula na zem. Moje ruce zakryli obličej. Pocítila jsem vyčerpání z běhu který jsem absolvovala. Už nějakou hodnou dobu jen seděla na podlaze doja a nevěděla co v dnešní noc dělat. Vím, že zítra ráno se musím vypravit do Noxusu a počítám s tím, že se nejspíše vypravím sama, ale na spánek jsem neměla pomyšlení. Když už jsem cítila jak se mi z očí kutálí slzy, zvedla jsem se. Musela jsem odtud odejít. Moje nohy mě nesli až na lavičku, která byla pod stromy a nacházela se kousek od doja. Měla jsem toto místo ráda. Jak jsem tak koukala na noční oblohu vzpomínala jsem jak jsme s Yim konečně poslední dobou měli dobrý vztah. Jako kdyby vše co jsem si o něm myslela byla lež. Jenže já věřím tomu, že to lež je. Nedovolím aby Lee Sin vzal Yiho čest. *Masteru..kde tě mám?*

Master YI - 24. června 2013 19:18

soukromá zpráva od Master YI pro Musím se omluvit - Nebudu se schovávat jako malé štěně Irelia přišla, ona přišla... Má... teda Leeova Relly přišla... Nevěděl jsem, že s ní Lee něco měl... Kdybych to věděl, nikdy bych se o nic nepokoušel... Ne, že bych se dostal moc daleko... *Relly, proč jsi přišla? Měla bys oslavovat... spolu s Leem.* Chtěl jsem přesto něco říct, chtěl jsem. *Zvedni se!!! Srabe! Zvedni se a postav se tomu jako chlap! Proč čekáš? Chce tě potopit ještě více? Tak vstaň a ukaž jí, že jsi chlap a příjmi to s hlavou vztyčenou. Přijmi svůj úděl...* Zvedl jsem se a běžel doprostřed doja. "Relly!!!" Byla pryč... Tentokrát jsem ji nemohl nechat odejít... Vyběhl jsem ven... Musel jsem jí alespoň dohnat... Musel jsem to říct... Běžel jsem, nemohla být daleko... Byla pod stromy na lavičce. Přišel jsem až k ní... "Chci se ti omluvit... Zklamal jsem... Zostudil jsem tvé jméno... Zítra se sám vydám do Noxusu a vyjednám podmínky..." *a už se nikdy nevrátím, není tu pro co bych tu měl být. A má přítomnost ti dělá jen problémy.* Zhluboka jsem se nadechl. Bylo ještě něco, co jsem chtěl říci... Chtěl jsem, aby to věděla, ještě než navždy odejdu z jejího života. "Relly... Chci ti ještě něco říct a jsem rád, že je to řečeno nyní, když už to nemůže nic změnit... Miluji tě." Otočil jsem se a odcházel.

Varus - 24. června 2013 19:39

soukromá zpráva od Varus pro ...Pod nebesy z květů já kolébám tě ke spánku... Tichý, mlčelivý a tak trochu odtažitý jako vždy, ale dnešní večer byl jiný než ty mnohé před ním. Dnes jsem nebyl sám jen s ním a netonul v temnotě sebeužírání za chyby minulých dob, dnes jsem mluvil více a více jsem se usmíval, ačkoliv mne od toho bolely tváře - vždyť ona zářila jako malé slunce a já tam uvnitř tál jejím vlídným hřejivým teplem, které jako by z ní sálalo do všech stran. Pomohl jsem jí usednout do hebké trávy a sám jsem vtiskl tělo do té šimravé náruče stébel, ale zatímco ona hleděla na oblohu, já upíral pohled do temné hlubiny jezírka, na němž ve svůdném tanci přistávaly kvítky. Pak jsem ale ucítil její hebký jemný a teplý dech, jak se mi otřel o tvář těsně před tím, než mne lehce políbila na tvář, jako by se dožadovala mé pozornosti, která pomalu ale jistě ubíhala nejrůznějšími směry kamsi daleko za obzor vědění - jako stádo divokých koní. Zacukaly mi koutky rtů a pomalu jsem se na ni otočil, nakláněje hlavu lehce do strany se zvídavou otázkou, kterou jsem ale nevyslovil, ačkoliv celé mé tělo se hravě ptalo na to, co by ráda, že mne tak ruší...

Subaru - 24. června 2013 19:58

soukromá zpráva od Subaru pro Krásná noc... Lehce jsem se na něj pousmála trochu víc, když se ke mě otočil. Nicméně, otázku, kterou měl vepsanou ve tváři jsem dosti pochopila. Položím mu ruku na tvář. "Je snad špatné, že chci být s někým, kdo si získal mé srdce?" řeknu lehce a opřu si zestrany svoje čelo o jeho, davajíc přitom pozor na svůj roh. Zavřu přitom oči. "Je snad špatné, chtít cítit jeho teplo, jeho doteky, jeho polibky..."

Irelia - 24. června 2013 21:56

soukromá zpráva od Irelia pro Seděla jsem na lavičce a stala se věc po které jsem toužila. Ona osoba ke mě přistoupila a začala na mě mluvit. Naslouchala jsem Masterovým slovům. Vrývala se mi do mysli a moje oči se plnili slzami stále více a více. Poté ale přišla rána. *Chce jít sám do Noxusu?!* "Yi..já tě samotného nepustím. Ať se děje co se děje ty sím nepůjdeš, budu tě chránit i za cenu vlastního života." Řekla jsem a poslouchala dále co mi Master Yi říkal.. "Relly... Chci ti ještě něco říct a jsem rád, že je to řečeno nyní, když už to nemůže nic změnit..." Čekala jsem co Master Yi řekne..napínala jsem všechny smysly. "Miluji tě."  Srdce mi začalo tepat neuvěřitelnou rychlostí. Moje líčka zaplavila červená. Zrychleně jsem dýchala a moje mysl byla v koncích. Než jsem se stačila vzpamatovat Master už odcházel. Zvedla jsem se z lavičky a běžela za ním. Ani slova nedokázala vyjádřit to co jsem teď cítila. Chytla jsem Mastera za ruku a přitáhla si ho k sobě. Než se stačil rozkoukat moje ústa už byla na těch jeho. Ten polibek byl plný něhy a mích nevyřčených slov, plný citů a plný pochopení. Když jsem se od něj oddálila tak jsem ho stále držela za ruku. Nehodlala jsem ji pustit. "Yi..zítra tě doprovodím."

Varus - 24. června 2013 22:16

soukromá zpráva od Varus pro ...Pod hvězdným nebem, dva jako jeden... Hleděl jsem do těch hlubokých zlatých očí a nebyl si tak úplně jist, zda souhlasím s jejími slovy. Měl jsem jisté obavy - neznali jsem se příliš povrchně a krátce? Mohl jsem jí dát to, po čem prahla a co to vlastně bylo? Nebylo příliš nebezpečné, aby se ke mně poutala, když jdeme z jednoho boje do druhého? Lehce jsem otřel svou tváří o tu její a snažil se natrápit otázkami, na než jsem nemohl dostat odpovědi a snažil si užít tu kouzelnou chvíli vzájemného pochopení a mrazivého vzrušení lechtajícího na zátylku. "Možná..." Špitl jsem tiše a pomalu lehce sklonil hlavu, načež jsem vydechl horký vzduch na její šíji, abych pomalu zulíbal její laní krk a klesal po něm až k ramenům.

Master YI - 24. června 2013 22:35

soukromá zpráva od Master YI pro O RLY RELLY? Chytla moji ruku. Otočil jsem se a v tu chvíli mě .... Ona mě políbila... Sladká chuť polibku se rozlévala od úst k srdci a od srdce do celého těla. Jako lék, jako medicína, jako uzdravení, které konečně v jednu chvíli zničilo mor, zničilo chorobu, která svazovala tělo, mysl i duši... Dávala mi sílu a energii. Dávala mi naději... Pohlédl jsem ji do obličeje... Možná jsem konečně pochopil... Možná jsem se celou dobu mílil já... A možná proto jsem musel prohrát... Abych zjistil tohle vše. Držela moji ruku, pevně, tak, abych z ní nevyklouzl... Jakoby mě chtěla pohlídat... Otevřel jsem ústa, abych něco řekl. Cokoliv, prostě něco. Byla však jen jedna otázka, která stála za položení... Nechápal jsem její odpověď a nedokázal jsem na ni přijít sám. A ani jsem se nechtěl utápět v doměnkách. Tentokrát jsem chtěl znát odpověď přímo od ní. "Ale proč Relly?"

Irelia - 24. června 2013 22:48

soukromá zpráva od Irelia pro "Proč?" Protože jsem přestala věřit minulosti a začala jsem věřit tobě..Ne začala jsem věřit v tvou osobnost. Našla jsem v tobě svou spřízněnou duši a nakonec..nakonec jsem tě asi začala mít více ráda než jen jako přítele. Stal jsi se pro mě něčím víc. Chci tě chránit a trávit s tebou čas. Dovol mi to. A i kdyby jsi mi to dovolit nechtěl tak je mi to fuk." Usmála jsem se na něj. Stále jsem držela jeho ruku. Sálalo z ní teplo. Příjemné teplo které mě zahřívalo. Měla jsem v Yiho přítomnosti krásný pocit. Vím co vše nás čeká, ale tuto noc se to chci snažit ignorovat. Nahla jsem se a dala jsem Yimu pusu na tvář. "Yi..vím, že chceš nejraději zmizet, ale nedělej to..prosím. Mé jméno si nepošpinil. Věř mi." Neudržela jsem se a musela jsem ho obejmout. *Proč zrovna on?*

Master YI - 24. června 2013 23:10

soukromá zpráva od Master YI pro Její slova byla slova útěchy, slova bezpečí, slova, jenž mi mohly změnit pohled na svět... Nemohl jsem jí za to vinit, nemohl jsem být proti ní... Jen to bylo tak nepravděpodobné... Jednou jsem již něco podobného musel zažít... *Možná v minulém životě? * Měl jsem to před očima... Ty slova, to prokletí, které jsem nezažil, a přesto... Vlastně jsem to musel zažít... *Promiň, ale nedokážu tě milovat, je tu jakási bariéra, která stojí v mém životě... I když chci... Nemohu.* Ta slova jsem znal... To ony mě držely zpět a to ony ze mě udělaly toho, který se nikdy o nic nepokusil... Přesto se ve skutečnosti nemohly odehrát... "Ach má Relly, sama sis vybrala svůj osud... Tak tedy, dovoluji ti to, stejně bych ti to emohl zakázat." Její obětí jsem opětoval a do ucha zašeptal... "I kdyby nepošpinil... Teď mám dvojitý důvod vyhrát... "

Subaru - 25. června 2013 17:55

soukromá zpráva od Subaru pro Skutečně krásná noc... Jen lehce hlavu nakloním do strany, aby měl lepší přístup a také jsem si jeho polibky mohla lépe vychutnat. Trochu jsem přitom přivřela oči. Chvíli počkám než se odtáhne sám a já tak mohu znovu vidět do jeho očí... Zlehka jsem mu položila ruku na tvář a poté se pomalu sklonila pro polibek. Přitom jsem mu rukou lehce sjela na místo kde končilo jeho ucho a začínal jeho krk. Palec jsem ale stále měla na jeho tváři, kterou jsem jím lehce hladila..

Varus - 25. června 2013 18:27

soukromá zpráva od Varus pro ...Mé nitro plane touhou po tobě, má Hvězdo... První polibek se usídlil těsně pod čelistí, další se usadil pod uchem, a pak už jsem jen slastně vdechoval vůni jejího těla, snažil se ovládat své vzrušení a dopřát jí něžných láskyplných doteků. Protáhla krk, čímž napnula šíji, aby lépe cítila mé rty a já mohl pokračovat o trochu déle - musel jsem se pousmát nad tím jednoznačným gestem a jemně přejel rty rychleji nad její šíjí, abych ji poškádlil horkým vzduchem, než jsem se vrátil k původní činnosti, přičemž jedna z mých paží se opatrně ovinula kolem jejího boku. Pomalu jsem se odtáhl. Cítil jsem, že je vhodná chvíle přestat a ona mi už hleděla se vší něhou do očí, než přiložila svou ruku na mou tvář a natáhla se pro polibek - sklonil jsem se a s neskrývanou radostí ze společně objevených kouzelných chvilek ji políbil na rty a zavřel při tom oči, jako bych se chtěl soustředit jen na ni. Cítil jsem, jak mne její palec hladí takovým velmi zvláštním způsobem a zkusil jsem ji neobratně napodobit.

Irelia - 30. června 2013 23:03

soukromá zpráva od Irelia pro Užívala jsem si Masterovo objetí a plně nasávala okolní atmosféru. "Masteru..I kdyby jsi prohrál..Já si tě najdu a budu s tebou..Je mi jedno jaké jste si dali podmínky..Ty patříš ke mě." Usmála jsem se a tváří jsem přejela po jeho krku. Aniž bych si uvědomila co dělám stoupla jsem si na špičky a políbila opětovně Mastera. Ani nemohu vyslovit jak sjem se momentálně cítila. Plná emocí, které snad ani nemohu říci. Vše je tak intenzivní a úžasné. Zamilovala jsem se snad? Já..tvrdá a nezlomná bojovnice? Podlehla jsem citům? Vše bylo jako z jiného světa a v tomto světě se za žádnou cenu nevzdám Mastera Yiho.

Master YI - 01. července 2013 00:25

soukromá zpráva od Master YI pro Pochopit ženy - jakoby to šlo Stál jsem a zíral. Jako rozbouřená řeka... Tak se vír řeky otáčel. Ta, která mě nedávno nenáviděla. Ta, kterou ještě před chvílí líbal Lee. Ta, díky které jsem zapomněl na trápení života, i když jsme se znali tak krátce... Ta, se kterou bych chtěl strávit zbytek života. A nyní se vše nedosažitelné natahovalo přímo ke mě. Stačilo to uchopit. Nikdy jsem neudělal první krok, nemohl jsem. Nešlo to... Pro většinu dívek a žen, které mě znaly a nepohrdaly mnou jsem byl jen teplým přítelem. Ne, že bych si to přál jinak... Pro mě nyní existovala jen jedna. A i kdybych ji neměl dostat, raději bych bl do konce života sám. A tady to bylo... Stála přede mnou, natahovala se, aby mě políbila. Polibek jsem opětoval. Nyní nezáleželo na čase ani na okolnostech. Zítra musíme vyjít na pouť, ale nyní, teď to bylo až příliš daleko a já doufal, abych vedle ní mohl být navždy. Byla moje štístko. Její zbraň byla nyní metafora čtyřlístku a ona byla jejím nositelem - byla štístkem. Doufal jsem, že mým. "Relly, vím, že nechci, abys šla do Noxusu. A také vím, že tam půjdeš, i kdybych ti to tisíckrát zakázal... takže tě jen prosím - drž se u mě... A když půjde do tuhého... uteč... Já je kdyžtak zdržím. Nechci tě ztratit. "

Subaru - 08. července 2013 19:11

soukromá zpráva od Subaru pro Nad jeho pokusem, napodobit mé hlazení jsem se musela lehce pousmát. Krátce jsem se odtáhla a věnovala jsem mu ještě krátký lehký polibek na jeho rty. Poté jsem se schoulila u něj, obětí a na jeho hrudi. Ruka mi během toho sjela z jeho tváře mi během toho sjela na jeho rameno, přes jeho záda až na jeho bok, kde zůstala a její prsty jej jemnými pohyby hladili po zádech. Slastně jsem zavřela oči když jsem ucítila na tváři dotyk jeho kůže, která příjemně hřála. Tlukot jeho srdce byl tou nejlepší muzikou, kterou jsem doposud slyšela...

Varus - 08. července 2013 19:36

soukromá zpráva od Varus pro ...Jak nemotorné jsou mé prsty, jak těžkopádná slova na jazyku... Odtáhla se, aby mne něžně políbila a já se na ni jen vlídně pousmál ztuhlými mimickými svaly, než se přitulila k mé nahé hrudi. Byl to tak krásný a příjemný pocit - její paže velmi pomalu klesala po mém těle v něžném pohlazení, vpletl jsem prsty dlaně do stříbřitých vlasů a přivinul jí k sobě, zatímco druhou paží jsem ji opatrně objímal kolem pasu. Krásný okamžik, ale ve mne hlodaly pochybnosti... *Co když pro ni nejsem ten pravý? Co temnota uvnitř mě? Co lidé okolo? A co se asi děje v tom hostinci zatímco my jsme zde?* Sklonil jsem hlavu a nasál její konejšivou sladkou a nevtíravou vůni, než jsem ji jemně políbil do té hřívy a pohladil konečky prstů po zádech.

Master YI - 14. července 2013 19:17

soukromá zpráva od Master YI pro Ticho se prohlubovalo, jen jsme tak stáli, čekal jsem, jestli něco řekne, zda vydá alespoň hlásku. Nic, ticho a jen ticho... Nevadí. Věděl jsem, že ji něco trápí, cítil jsem, že je něco v nepořádku. A chtěl jsem to změnit, chtěl jsem jí pomoct, chtěl jsem jí zachránit, položit za ni život, jen abych jí viděl šťastnou. Jakoby se vzdala části sebe sama... Ne, jakoby ji ztrácela. Podíval jsem se jí do očí a jakoby uhýbala pohledem. Bylo v nich zoufalství? Jakoby celá osoba a osobnost, kterou byla, tak dlouho ji budovala. A nyní utíkala pryč, nikdo o to neprosil, Relly si to nepřála, Mui se vzdalovala... Relly se ztrácela. Netušil jsem co říct, ale věděl jsem, že něco říct musím. "Má milá Relly, vím, že se trápíš, možná cítíš zoufalství, možná strach a vzdor. Nechceš se změnit, chceš zůstat stejná, nechceš ztratit sama sebe. Vždy jsem chtěl poznat někoho, jako jsi ty. Tak trochu bláznivého bezstarostného a přesto opravdového, kdo si nemusí na nic hrát. Lidé se občas před ostatními snaží schovat do masek, paruk, brnění, aby se mohli naplno projevit, tak jak chtějí." "Mě je to jedno. Mám tě rád stejně, ať už jsi v masce nebo sama sebou. Znal jsem jednu dívku, která se změnila a zavrhla mě jako svého kamaráda. Strašně potřebovala dokázat, že je dospělá. Nezazlíval jsem jí to, avšak mrzelo mě to.Já sám se kvůli ní změnit nemohl a ona to nemohla unést. A já nechci, aby lidé, na kterých mi záleží... Nechci aby ses trápila... Jestli se změníš, i tak budu stát na tvé straně. Jestli je cesta, nějaká, jakákoliv, jak bych ti mohl pomoci... Řekni, kdykoliv. Když budeš v 0:00 stát před mým domem a zaťukáš, já ti pomůžu, co bude v mých silách. Kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv, já ti pomůžu a budou i jiní, kteří ti pomůžou. Cítím, že my dva jsme se již setkaly, někde..." "Stál za tebou tvůj milý, ten je důvod proč nechci začínat nic ani zde Relly... Ale on za tebou určitě bude stát taky... A i kdyby ti nikdo jiný pomoci nemohl, já budu připraven. A nechci, aby... Prostě, nemusíš se bát, že bych na tebe někdy něco zkoušel..." "Neztrácej víru v sebe... Relly... Díky, že jsem tě mohl poznat." Políbil jsem jí na čelo, přívětivě se na ni usmál, otočil se a zmizel ve své dojo... Tak se snad zítra uvidíme...

Master YI - 15. července 2013 14:15

Večer a noc, den další přichází Nakonec všichni odešli, Lee byl první, za ním zmizel Master Yi a Irelia. Kennen a Sona odešli z hospody. Všichni nakonec odešli domů, bylo přecijen dost pozdě a zítra měl přijít den, kdy začne ona potřebná diplomatická mise. Bylo rozhodnuto. Lee Sin šel do Piltoveru, Sona a Kennen do Demacie. Master Yi s Ireliou by měli jít do Noxusu, minimálně Master se tam musel objevit. A pokud si to Irelia nerozmyslí, tak i ona. Soraka s Varusem se nedostavili, rozhodli se vynechat tuto misi. Lidé je spolu prý viděli odcházet k jezeru, avšak nikdo to neřekne jistě. Jakoby na tom záleželo, je to jejich volba, koho si vyberou za svého společníka. Shen se právě vrátil z přísně tajné mise a byl celý vyčerpaný. Na pravé ruce měl obvaz prosakující krví, avšak nehodlal to jít řešit do nemocnice... Chtěl jít domů a natáhnout se na lůžko. Procházel ulicemi, když v tom uviděl postavu, nad níž se cosi vznášelo. Symbol důvěry a moci v Ionii. Karma šla naproti Shenovi, když procházela okolo tebe, zastavila se. "Shene... Jsou věci, co mi dělají starosti... Potřebovala bych tvoji pomoc... A minimálně pojď teď se mnou... Pomůžu ti s tou rukou " ukázala na obvaz a pokračovala v cestě do nemocnice. Noc byla dlouhá, aspoň se zdála dlouhá pro všechny obyvatele Ionie... Každý přemítal nad něčím jiným... Každému se v posledních dnech trochu pocuchaly nitky příze osudu. Bylo o čem přemýšlet. Ráno přišlo brzy a před většinou lidí čekala dlouhá cesta.

Shen - 17. července 2013 11:14

I když už bylo pozdě a já se nechtěl s tímto zraněním pouštět do ničeho dalšího, něco v Karmině výrazu mi říkalo, že je nezbytné, abych jí pomohl. "Dobře. Sice jsem nechtěl jít s tou rukou do nemocnice a jen si odpočinout doma, ale jestli je to vážné..." Otočil jsem se a pokračoval jsem za ní potemnělou uličkou směrem do nemocnice. Šli jsme pomalu; Karma viděla moje vyčerpání a zvolnila tempo. Snad si budu v nemocnici moci alespoň trochu odpočinout, pomyslel jsem si. Ale Karma je moudrá a ví, že ani ninjové nemají nekonečný zdroj energie. A skutečně - v nemocnici Karma sehnala obvazy a desinfekci na moji zraněnou ruku a nechala mě chvilku vydechnout na plácku před nemocnicí. Ale pak už jsme museli jít...

Subaru - 18. července 2013 17:14
	soukromá zpráva od Subaru pro I když jsem si to nechtěla vůbec přiznat, cítila jsem jak na mě padá únava. Věděla jsem moc dobře, že nejsem vůbec plně zdráva, ale přesto jsem si prostě nemohla pomoci. Navíc. Jeho náruč ve mě vyvolávala pocit bezpečí a tlukot jeho srdce mě příjemně uspával. Proto netrvalo příliš dlouho než jsem sama pociťovala, jak pozvolna usínám.

Master YI - 06. srpna 2013 23:26

soukromá zpráva od Master YI pro Papírky - ty jenž ukazují to, co nemůže být řečeno Masteru už dávno zmizel v temnotách, však jediné, co zbylo byl papírek, znovu, tentokrát podepsaný a vedle Irelie. Pro Relly: Zobrazit SPOILER Co se stalo s tvojí přítomností? Všiml jsem si, že máš problém. "Nechci se o tom bavit" odsekla jsi... Ano, jak jsi řekla, tak mohu dělat... Mohu se dál nezajímat. --- Look, if you had one shot, one oportunity. To change everything you ever wanted... Would you let it go or take it? --- Kdybys měla jednu šanci vše změnit, udělala bys to? Nebo bys to nechala plynout? Teď sázim na nejistotu, na něco, co nikdy nemůžu vědět, sázim na minu, která taam vůbec nemusí být, a nebo mě roztrhá naplno a úplně. A přesto do toho jdu... Dovolím si tvrdit, že i když říkáš, že o tom nechceš mluvit, tak přesně to chceš dělat, přesně to potřebuješ... Tak se na mě podívej... Stojím a čekám až vystřelíš... Buď to bude slepák a já budu žít dál a nebo mě vystřílíš... A přesto sázím na to, že mám pravdu... Potřebuješ mluvit o svých problémech... Jestli to mám být já, pak mi to řekni, jestli ne, vůbec nevadí, ale mluv... S někým, s nejlepším kamarádem, kamarádkou, kýmkoliv, vždy budou lidé, kteří ti mohou pomoci... Tak na to nebuď sama... Neni to tak těžký, mě to trvalo 17 let, pak jsem na to přišel... Vydržíš čekat? A proč, když jsou lidé, kteří ti mohou pomoci... A teď střílej, ať vim, jak to se mnou je... BOOOM

Master YI - 08. srpna 2013 12:12

soukromá zpráva od Master YI pro Druhá strana Zobrazit SPOILER Potřebuji Relly, ne tu ,která je jaká chce, ne tu, která je sexy, ne tu, která ničí nepřítele jednoho za druhým... Potřebuju tu jednu, tu pravou, ať už má všechny tyto vlastnosti nebo ne... Ale potřebuju, aby byla připravena bojovat... Pro lepší zítřky, za dnešky, které mohou utýct.... Dokud se tak nestane, dokud se nepřihlásíš, dokud se nestaneš Relly, nemůžu ti pomoci... nevím jak...

Master YI - 02. října 2013 22:04
	soukromá zpráva od Master YI pro Ah Relly Čekal jsem, čekal. Snažil jsem se čekat dál. A pak jsem znova čekal....

Varus - 11. října 2013 10:28

...V srdci Karminých zahradách Hvězda sní v mé náruči... Nikdy jsem v těch zahradách nebyl, zdálo se mi, že Karma by z mé přítomnosti nebyla zrovna nadšená, ale nyní jsem tu ležel, dítě Hvězd se ke mně tisklo a naslouchalo tlukotu mého srdce, ačkoliv já sám bych byl přísahal, že už žádné nemám, a Soraka pomalu propadala snům. Díky objetí mé paže nemohla spadnout a ublížit si a snad se jí i pohodlně leželo, ostatně noci byly vlahé a její tělo příjemně hřálo. Jemně jsem rukou pohladil její stříbřité vlasy a sklouzl prsty po temné šíji, když jsem ho zase uslyšel. *...Jak roztomilé...Myslíš, že to dělá z nějakého citu? To spíš tě má svést a zabít, hlupáku...* *...Soraka taková není...* *...Jistě a ty jsi odborník přes vysokou politiku, že? Pohlédni na sebe, jsi stvůra - ostatně já tě tou stvůrou stvořil...* Děsivý smích mne bodal v útrobách a jen s vypětím sil jsem přemáhal všechnu tu záplavu temnoty, která se kolem mne stahovala jako okovy trestance. Sebral jsem její hůl, položil ji na její tělo a opatrně jsem její tělo podebral pažemi, kterak jsem mohl vstát a odnést ji zpět na ošetřovnu kde byla v bezpečí a opatrována někým, kdo jí narozdíl ode mne dokázal pomoci. Občas se nám zdá, že naše sny jsou jako sakurové květy ve větru pozdní zimy - nemohou přece vykvést v takovém mrazu a servané necitlivými prsty vichru, přesto některé se udrží a dál kvetou. Doufal jsem jen, že bude v bezpečí a znovu už do bitvy nepůjde, ale bude šťastná. Složil jsem jí něžně na lůžko, přikryl dekou a hůl postavil hned opodál, než jsem se dotkl jejího čela. Už tolik nehořela, takže zlepšení bohudík bylo a když to půje dobře, tak se brzy docela uzdraví. Zamířil jsem a vypustil šíp, který neomylně zasáhl barvou načrtnuté srdce. Sáhl jsem do toulce pro další šíp, založil jej zářezem do tětivy a znovu vystřelil, tentokrát bych býval trefil oko. Kruté a bezcitné, ale takový byl náš život, bojovali jsme za něco, čemu jsme věřili a zabíjeli jsme ty kteří věřili něčemu jinému. Vyjmul jsem několik střel a všechny je naráz vystřelil, takže v každém slaměném panákovi zůstal jeden černý šíp s rudou letkou. Povzdychl jsem si poněkud zklamán celým svým osudem a šel vytahat šípy. Ani jsem si nevšiml, že už pomalu svítá a jen stěží bych s tím mohl něco udělat, vždyť svět se točí i bez naší pomoci...

Drag Oncave - 18. listopadu 2013 21:51

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR