Zrada vlastní krve
hrálo se Denně
od: 02. ledna 2006 22:02 do: 16. ledna 2012 16:54
Dobrodružství vedl(a) Morwen
| |
 | Po nějaké době se všichni setkáváte na mýtince. Voják s nevěřícným pohledem klekne na kolena před Melis "Paní..." Je už hodně pozdní noc a všichni jste velice unavení... |
| |
 | já pořád spím ...???? |
| |
| tajmyr: Chvíli jsi ještě tvrdě podřimoval, ale probudil tě smích a radostná mluva... |
| |
 | posadím se a rozhlédnu se po okolí pes zatím spí kousek odemne když se postavím pes se probudí a zpozorní povstanu a zkontroluju svoje věci.potom se rozhlédnu po ostatních Ahoj lidi jak ste se vyspali. |
| |
| Alegan: na nich je poznat, že ještě moc nespali... |
| |
| vzbudím se co to je tady sakra za rachot řeknu zkontroluji batoh a čemu se tak smějete zeptám se co to je zase jim přeskočilo pak uslyším Alegana jo docela dobře a ty ?? zeptám se ho a usměji se |
| |
| Tajmyr: Na mýtině je hodně lidí, vlastně všichni a další dva, které neznáš, nějaký elf a mladá dívka, kterou znáš z portrétů...princezna... |
| |
| já dobře ale tihle všichni asi ne.Běžte si lehnout já budu hlídat.odejdu si k batohu pro sekerku a luk odejdu do lesa něco ulovím a nasekám dřívi rozdělám oběd a začnu chystat snídani. |
| |
vzbudím se a odcházím spolus Aůeganem beze slova mu pomoci alespoň se dřevem! |
| |
| když Brofgen a Alegan šli do lesa já s dýkami v rukou počkal v táboře pak jsem jim pomohl. |
| |
| Brogfen a Alegan: V lese je dost dříví. Avšak všimnete si nějaké slabé stříbrné záře za malou převýšeninou tak 10 sáhů od vás... |
| |
"Alegane nevíš co by to mohlo být?" řeknu a potichu s mečem již taseným mě přemáhá zvědaost a pomalu se blížím k převýšenině abych zjistil co vydavá tu záři! |
| |
| Brogfen: Jakmile ses přiblížil na 4 sáhy, z rokle vyběhl nádherný bílý kůň se stříbrnou hřívou. Nakonec sotočil a poznal jsi bájného Jednorožce. Jednorožec zmizel v lese velice rychle. |
| |
 | soukromá zpráva od Juba pro zařvu nahlas... Kolem sebe se mc nekoukám protože je mi to už jedno co se stane... |
| |
| Družina u lesa: Najednou ste uslyšeli podivnej výkřik. Nerůzumíte jeho slovům, ale poznáváte hlas Juby. Ozvalo se to z rokle kousek od Vás. |
| |
| Alegane brofgene jste v pořádku!! zařvu a s dýkama v před pomali kráčím k místu kde jsem slyšel zvuk. co to asi bylo že by měl Juba problému ale já mu nechci nějak pomáhat bleskne mi hlavou mé hobitčí ožky jsou skoro neslyšné a tak doufám že mně nikdo nezaslechne . |
| |
| Tajmyr: Vešel jsi do rokle. Tam vidíš Jubu, jak klečí u těla nějaké ženy, také černošky. Ta spí. |
| |
| rozběhnu se k místu odkud jsou slyšet hlasy připravím si sekeru protože meč u sebe nemám když zahlédnu Jubu tak spomalím a jdu k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tvá matka tě drží za ruku a zašeptala "Kdo umírá? Já chci jen spát a taky mám žízeň a hlad..." malinko se usmála a zavřela oči |
| |
| Alegan: Jak jsem už psala, klečí u těla černošské ženy. Drží ji za ruku. Všiml si vás obou... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Co tu chceš!" řikám opravdu dost rozzuřeným hlasem... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Co tu chcete!" řikám opravdu dost rozzuřeným hlasem... |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| mh:jedu do 13 pryč omluvte nepřítomnost |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Myslíš, že teď to nezvládnu!!???" řikám dost naštvaně, protože pro dnešek toho mám už opravdu až moc... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Myslíš, že teď to nezvládnu!!???" řikám dost naštvaně, protože pro dnešek toho mám už opravdu až moc... |
| |
 | Na slova Borise moc nemyslím, tedy snažím se to zapomenout. Problémy s mágy, to vážně není dobré. Když dojdeme na kraj lesa porozhlédnu se kolem sebe, můj pohled skončí na Borisovi, přijdu blíže k němu. "Ty mágové, když jsou po tobě. Jdou i po nás, takže to jsou i naši nepřátelé." Jak dokončím větu malinko se usměju. Tím jsem chtěla říct, že mě jistě nevadí, že Boris bude mezi námi, vlastně naopak jsem ráda. Najednou se ozve ten zvláštní zvuk, tedy hlas. "Co to?" |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro řeknu celkem v klidu potřebuješ nějak pomoc zeptám se a sleduji tu ženu |
| |
chvíli jen stojím a tupě zírám ale když uslyším jak se Alegan někam řítí běžím hned za ním a v paměti se mi stále točí obraz jednorožce! |
| |
 | Usměji se na Elizabeth řekla to pěkně. Doufám že se jí kvůli mně nic nestane. Když slyším výkřik zbystřím. Tenhle výkřik znám. Už jsem jednou slyšel úplně stejný. Patří nějakému černému muži kterému jsem ukradl ji. Ukážu prstem na Melis. Podívám se na ostatní co chtějí dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Uzdrav jí!" ukážu na svojí matku |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Uzdrav jí!" ukážu na svojí matku |
| |
| Juba: Tvoje matka se zase probudila a posadila se "Co se tu děje?" pak zahlédla všechny ostatní, co se na ní přišli podívat (tajmyr, alegan, brogfen) "Kdo jsou ti lidé, chlapče?" zeptala se Juby... |
| |
| Skupina s Melis: Najednou se kolem Meibdsi zablesklo a ona zmizela...zbyl po ní jen kruh spálené trávy... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Juba: to asi nedokážu řeknu a zlostně na něj pohlédnu už jsem ti řekl že se mnou budeš jako s rovným co si všichni myslí že jsem pulčík že nic nedovedu by se divyli ještě ale pro mně nepřišla ta pravá chvíle pomyslím si a zlostně se podívám na Jubu |
| |
| Vztekle přejdu k tomu malýmu a chytnu ho za límec. Zvednout ho by neměl být zas až tak velký problém. Je mi jedno jestli se bude škrtit nebo ne stejně ho moc dlouho držet nebudu takže se mi ho zabít stejně nepodaří. Mrsknu s nim k mojí matce tak, aby dopadl přímo pod její nohy. "Postarej se ní!" Jsem opravdu naštvaný a emoce se ve mě mísí |
| |
| a jak asi nevíš zařvu na něj v rychlosti vytáhnu dýky tohle nedělej varuji tě řeknu rozhořčeně já bych ti totiž nerad ublížil řeknu a usměji se |
| |
| Trochu se sklidnim když uvidim hobita se zbraněma v rukou jak na mě míří, jelikož si uvědomim, že u sebe nemám nic čim bych se mohl bránit... |
| |
| no si myslím řeknu a dýky schovám tak jak ji mám kruci pomoct co se jí stalo ? zeptám se a sleduji jeho matku . přemýšlím jak bych ji asi pomohl on na mně utočí a já mu pomáhám jsem blázen měl bych tu jeho matku probodnout a byl by klid pomyslím si a sáhnu do dýce. |
| |
| Jubova matka vykřikne, když se u jejích noh objeví Tajmyr "Tak dost, Jubo! Nic mi není a nech ty lidi být!" Naštvaně se zvedla a jde k Jubovi. "Chceš být nenáviděný i tady? To ti nestačí, že kvůli tvé tvrdohlavosti nás chtěli zabít v naší zemi?" Ještě nikdy Juba svoji matku takhle rozčilenou neviděl... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| řikám něco čemu nikdo z vás nerozumí protože je to našim národním jazykem a ten umí málkdo z cizinců... je na mě vidět stejný vztek a tak zrovna nešetřim s řevem... |
| |
| Matka Jubovi dala nemalou facku "Tak dost už s tím řevem! Oni za to nemůžou! Za naše utrpení můžu pouze já, protože jsem přistoupila na tu dohodu s králem bílých." řekla a najednou zavrávorala něco Jubovi zašeptala |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Tahle věta mě úplně dorazila... Jestli jsem měl předtim špatnou náladu tak teď doslova zuřim... "Nemluv o ní!" jsem opravdu vzteklej a kdyby se mi dostala do ruky nějaká zbraň klidně bych probodl prvního člověka co by mi přišel do cesty |
| |
| Jubova matka se otočila ke svému synovi zády a zamířila k Tajmyrovi "Nemáte tu prosím nějaké jídlo? Už tři dny jsem nejedla nic než krajíc chleba." poprosila slušně. Mluví perfektně obecnou řečí a někoho ti připomíná. |
| |
| ano ale u ohně řeknu Jubově matce pojdte k ohni přivítají vás tam řeknu a usměji se . Pak odeběhnu k ohni pro nějaké jídlo a dám jí ho no i zloděj musí udělat dobrý skutek pomyslím si a usměji se |
| |
| podívám se na jubovu matku zkoumavým pohledem to je zvlášzní jako bych ji znal někoho mi tak strašně připomína kdo jste zeptám se a čekám odpověd pak kouknu na Jubu a ty hej proč matce nedoneseš jídlo zařvu na něj a pro jistotu dám ruku k dýce |
| |
| vztekle se otočim na hobita a už bych ho fakt nejradši umlčel, ale nedělám to. Místo toho se otočim od ostatních a jdu asi deset metrů dál kde se posadim na zem a snažim se aspoň nějak uklidnit... |
| |
| Omlouvám se ale od zítřka se mé bydliště přesunuje na intr s jedním PC pro 300 lidí... Takže se omlouvám za možnou absenci... Budu se ale snažit zde být co nejčastěji. Držtě mi palce... |
| |
| Tajmyr: Jubova matka tě následuje a za jídlo poděkuje. "Jsem úplně obyčejná ženská z Aknahu, matka Juby. Možná moje podoba s ním ti připadá, že mě odněkud znáš." mile se usmála a začala jíst. Něolikrát se dlouze podívala za svým synem. Ostatní si mohli všimnout, že Melis někam zmizela společně s Hugharem... |
| |
| no možná řeknu Jubově matce usměji se na ni a u ohně vyhkedávám Alegana |
| |
Stojím s Aleganem na výbežku a sleduji celou věc co se událo a tak potom promluvím tak aby mě juba a jeho matka slyšela!"Jubo jak můžeme věřit tomu že nás znovu nezradíš a nepokusíš se zase ukrást Melis pro ty Mági?" řeknu a neustále s taseným mečem stojím když dořeknu meč uložím zpět do pochvy na opasku! |
| |
| Jelikož jsem dál než osatní neposlouchám jejich rozhovor stejně jako Brogfenovi bláboly, který prostě jenom ignoruju. Sedim v tureckym sedu a koukám někam do dálky... |
| |
"Jak myslíš tak tedy Alegane jdeme pro tu večeři a dřevo?" řeknu a položím ruku na Aleganovo rameno a otočím ho směrem odkud jsme přišli! |
| |
| Po dlouhém dni jste všichni usnuli. Juba sám u stromu, ostatní, kromě Melis a Hughara u ohniště. Probudil vás až zpěv ptáků ráno. Je jasná obloha a příjemné teplo. |
| |
| vzbudím se skontroluji své věci to by tak chybělo aby zloděje no teda něco víc okradl nějaký lapka pomyslím si a kontroluji věci . Pak zajdi do lesa na nějaké lesní plody k snídani. |
| |
| sedím opřený o strom a pozoruji okolí okolo sebe mám svoje věci čekám až se ostatní proberou. |
| |
| Tajmyr: V lese je několik keříčků malin, nacházíš i jahody a ostružiny. Vše je zralé a velice dobré... |
| |
| Ráno mě probudilo slunce, které mi svítilo do obličeje. Nebylo to moc příjemné probuzení a taky se mi spalo blbě jenom na zemi bez jakýhkoliv přikrývek. To způsobí, že budu dneska rán asi dost nevrlej. Otočim se a podívám se na ostatní a jakmile zjistim, že jsou vzhůru otočim se zase zpět. Věřil jsem tomu, že by třeba odešli a nechali nás tu, ale realita je bohužel jiná a oni jsou pořád tady. Chytnu si břicho když mi tam zakručí a až teď si uvědomim jakej mám hlad. Večer jsem ještě moc neměl, ale teď je to docela nepříjemný... |
| |
| Po chvíli se mezi Vás vrátí Hughar a Melis, oba značně nevyspalí, ale usmívající se. Ovšem když proncezna spatří Jubu, zamračí se dojde až k němu "Ale ale, kohopak to tu máme?" zeptala se ho, ne nijak nepřátelsky, ale ani mile... když si proncezny všimla Jubova matka, rozšířili se jí oči a rychle sklonila hlavu... |
| |
| Absolutně ignoruju její slova, který mi řiká za zádama, protože je mi to jedno co řiká. Nekoukám se ani k ostatním, protože je nechci vidět. Připadám si dost blbě, že tu s nima musim bejt a že je tu semnou i moje matka... |
| |
| Juba: Melis se k tobě naklonila a když uslyšela tvůj žaludek, podala ti hrst nazbíranýho lesního ovoce "vezmi si. Teď proti nám stojí jedni nepřátelé, Temní. Měli bysme držet pospolu, nebo zahyneme." mluví vážně a v očích má obavy... |
| |
| š»ouchnu jí do ruky tak, aby se jí to ovoce vysipalo a něco potichu zahučim, že tomu nemohl vůbec nikdo rozumět... Hlavu naklonim od ní tak, aby na mě neviděla a koukám do kytek... |
| |
| Juba: Zatvářila se smutně "Proč jsi ke mně takový? copak jsem provedla něco tak strašného? Snad jen to, že jsem nechtěla zemřít u Temných." chytla ti tvář, aby ti viděla do obličeje, ne nijak zle, jemně... |
| |
| Okamžitě se jí vyškubnu a vstanu. "Dej mi pokoj i ta celá pakáž, s kterou se táhneš!" zařvu tak, aby to slyšeli všichni. Vstanu a jdu někam do lesa daleko od ostatních |
| |
| juba: Naštvaně za tebou křikla "Tak si tam v lese chcípni sám! Nepřijmeš nabízenou pomoc, nikdo toi už nepomůže!" poté, co to zaslechla Jubova matka, rozplakala se... |
| |
| jsem ještě v lese jak tam přijde Juba vytáhnu dýku co tu chceš pak usliším krřik chápu řeknu a dál sbírám plody . Jubo řekni proč jsi takový tady takhle chcípneš ale co se s tebou zahazuji seru na tebe když si takovej za prvé zrádce a ted se chováš jako hrdina ale seš hovno jako každý z nás řeknu pousměji se a odejdu pryč . Přijdu k Melis kašli na něj je beznadějnej případ řeknu a usměji se na ni mohli by jsme se vydat někam dál ne? |
| |
sáhnu do torny vyndám jednoho opečeného králíka přiložím trochu dřeva na ohěň a králíka ohřeji půlku si ulomím a s druhou dojdu k Melis a nabídku jí a Hugharovi poté co předám jídlo jdu zpět k ohni a rozdělím se i s Mei pokud chce! |
| |
sry koukám až teď že tu už Mei neni tak se rozdělím s Elizabeth |
| |
| postavím se a se psem se vydám za Jubem dojdu kousek od něj kde se opřu o strom a čekám jak na mě zareaguje včechny věci sem nechal u stromu když je tam celá družina co by se s nimy mohlo stát. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Tak mě zabte!!! Ale na to bohužel nemá nikdo z vás dost odvahy! Já nechci vaší pomoc jenom vaší smrt! Když jsem to řikal byl jsem opravdu hodně rozrušenej a bylo to poznat i na mojí mimice obličeje všechno jsem řikal dost zřetelně i když mi obecná řeč dělá ještě dost problémy... Odhodim Alegana nebo aspoň odstrčim pryč od sebe a vydám se do lesa... Kde jsi moje sestřičko honí se mi hlavou když už jsem dál od ostatních teď bych jí chtěl vidět víc jak kdy jindy, protože mi opravdu moc chybí... |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Já se nebojim!" zařvu vztekle a ruku, která mě drží mu odrazim tak silně, že se tomu těžko ubrání. Sice nepatřim mezi nejsilnější válečníky z Aknahu, ale nějakou sílu ještě mám... Chytnu Alegana za čelo a mačkám mu hlavu. "Už mi dejte pokoj!" Flusnu Aleganovi do ksichtu svůj jed a silně ho odstrčim tak, aby spadl na záda. Nechám ho tam ležet a jdu dál lesem do neznáma... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Motá se ti hlava a je ti špatně, naštěstí si ten jed nepolkl a nezabije tě, prozatím... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro To nelení a ihned se rozeběhne proti tobě.. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Avšak najednou se zcela uklidnil a odešel. Na mýtince stojí osoba v dlouhém, světlemodrém plášti. Má nasazenou kápi, takže jí do obličeje nevidš, ale když promluvila, ihned si poznal, kdo je to "Jubo, musíš se postarat o matku! Nemůžu tu být moc dlouho, jsem příliš blízko Temným, mohli by mě zabít. Starej se o ni, hlídej ji." pak zmizela... celou dobu byla průsvitná... |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tvůj pes k tobě přišel a začal ti olizovat obličej. Ihned se ti dělá líp. Avšak cítíš, že pokud se nenapiješ, brzo omdlíš... |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| Družina Z lesa se vypotácel Alegan. Je zmatený a ihned se napil vody. Poté se posadil ke kmenu stromu a zavřel oči. Jeho pes jde s ním a kňučí a stále svého pána oblizuje... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Aleganův pes zavětřil a nastražil uši... |
| |
| Družina Aleganův pes Náhle zvedl hlavu a potichu zavrčel. Dívá se směrem do lesa. Všichni jste se najedli a jste dobře odpočinutí. Melis stala a všechny Vás vyzvala k odchodu "měli bysme už odtud vypadnout. Smrdí to tu smrtí. Půjdeme do Lotty, přátelé." nakonec pomohla Jubově matce na nohy. |
| |
| pozvednu hlavu a podívám se na melis ještě špatně vydím a motá se mě hlava Ne Melis nikam nepůjdu běžte bezemne já si ještě něco vyřeším s Jubouzvednu se ze země sice ještě stojím na nohách celkem vratce ale stojím zbírám svoje věci a chystám se k odchodu. |
| |
| Alegan: Melis se k tobě hned přitočila "Nic takového! Nech ho, a» si tu chcípne jako prašivej pes. V tomhle stavu tě samotného nenechám. Pujdeš s námi!" řekla nekompromisně a podepřela tě. |
| |
| Myslíš on byl první kdmo mě tohle udělal a já to mám nechat jen tak a ještě k tomu on by dokázal přežit a pak by si dál mohl dělat co chce. už se mě skoro vrací síla do těla stačí se pořádně najíst napít a vyspat a budu fit. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Viděl jsi, jak se ti dva poprali a pak Juba plivl Aleganovi do obličeje...nakonec ti zmizel z dohledu... Alegan ležel u stromu a byl mimo, potom se opatrně zvedl a odešel... |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| Družina: Alegan a tajmyr někam odcházejí. Melis se rozeběhla za nimi "Stát! Alegane, řekla jsem, že ho máš nechat být. Vím, že urazil tvoji mužskou ješitnost, ale nechci, aby se ti cokoliv stalo. Ten pitomec je už roztrhanej na kusy nějakou potvorou. nemusíš skončit stejně!" a chytla Alegana za ruku |
| |
| Takže jsem se naštvala, a» se snažím, jak se snažím, nikdo pomalu nehraje. udělám čistku a vyhážu neaktivní postavy...ještě dneska...jedná se o Elizabeth, Hughara, Borise a dědulu Xzaara... |
| |
| Podívám se na Melis a kývnu. No já bych šel. Pak se odeberu k Elizabeth. No docela se tu nudím a jediný koho tu znám jsi ty. Bude ti vadit když ti budu dělat společnost? Usmějis e na tebe. |
| |
| Sedím blízko ohně a dívám se do plamenů. Mám sundané rukavice, které jsou položené vedle mě. Díky teplu, které vyzařuje oheň mám červené tváře a oči se mi zvláštně lesknou. Jak uslyším Borisův hlas, pomalinku se na něj otočím. Věnuji mu jeden ze svých úsměvů a naznačím mu, aby se vedle mě posadil. "Tvoji společnost nejde odmítnout. Můžeš třeba říct svůj příběh, jak si se tu objevil a tak." Najednou se přestanu zajímat o plameny a dívám se na Borise a stále se na něj usmívám. |
| |
| vytrhnu se Melis o podívám se jí do obličeje Tohle je moje volba.Zeptej se třeba Tajmyra co by udělal a pochopíš proč to dělám já. |
| |
| Usměji se a přisednu si vedle tebe. Docela blýzko. pak můj úsmněv zmizý z tváře. No můj příběh není zrovna příjemný. Pozvednu obočí jestli ho chceš stále slyšet. |
| |
| "Který příběh není trochu nepříjemný." Stále se usmívám, a tím jsem ti chtěla naznačit, že tvůj příběh chci stále slyšet. Snad se k tobě přisunu ještě blíž a pozoruji tě svým pohledem. |
| |
| chtynu ruku Melis Melis nech ho tohle si nikdo nenechá líbit a já bych si to líbit taky nenechal řeknu klidně vypadá to jako bych byl nějaký mág. Melis Alegan nám slíbí že nás do 2 týdnů dožene že ano řeknu a kouknu na něj vážným pohledem. |
| |
| Jsme sice u ohně ale stejně je mi docela zima a jí bude určitě taky. Dám ruku přes tvé rameno a přitisknu tě k sobě. A odkdy chceš slyšet můj příběh? A řekneš mi pak ten tvůj? Usměji se na tebe. |
| |
| podívám se na ně a usměju se Ano řekl sem to a já sliby plním.Díky Tajmyre doufám že ti to někdy oplatím. otočím se a jdu rychlým krokem za svím psem. |
| |
| Zmateně se dívám na tvoji ruku, která je právě na mém rameni a když mě přitahuješ k sobě malinko zaprotestuji, ale nakonec si položím hlavu na tvé rameno. "Od kdy... Od teďka... Ano řeknu ti ho můj není nijak tajný..." Usměju se do tmy, ikdyž můj úsměv za chvíli zmizí protože si zpomenu na smrt svého otce. |
| |
| Družina: Melis se naštvaně otočila a zamířila k ostatním "Vyrazíme? tady u toho lesa už nechci být dýl, než deset vteřin." Alegan se svým psem zmizel v lese |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro jeho pes ho neomylně vede tvým směrem... |
| |
| Posatvím se a nerad zvednu ruku z tvého ramene. A podám ti ruku abych ti pomohl vztát. Počkám až se všichni rozejdou a pak půjdu kousek za nima. Společně s Elizabeth. Teda doufám pokud se ke mně připojí. Řeknu ti to po cestě. Ale pořád nvím kde mám začít. Nahodím zmatený obličej. |
| |
| Pomocí Borise vztanu. Úsměvem poděkuji Borisovi, že mi pomohl ze země. Ještě se ohnu a vemu ze země své rukavice, které si strčím za opasek, protože si je nechci nandavat. Doopravdy jdu s Borisem úplně v zádu za ostatními. Jak uvidím rozpaky v jeho tváři malinko se usměji. Lehce se dotknu jeho ruky tou svou a podívám se mu do očí. "Já bych nejlépe začala úplně od začátku." |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Haló" |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Nesplnil jste úkol. Znáte trest?" zavrčel jeden, druhej mlčí a nehezky se šklebí... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "ne to neznám" zamumlám potichu |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Jdu pomalu vedle tebe. No je toho opravdu moc tak ti to řeknu zkráceně. Jako malý jsem se dostal k jednomu upírovi. Ten mi dal dar nekromancie. A já zatoužil po větší moci. CHtěl jsem znát všechno vědění upírů ale nechtěl jsem se jím stát. Ale on ze mně upíra udělal. A tak sem ho zabil. Potom jsem se dostal k Temným mágům a ti mně pověřili abych Melis převedl na temnou stranu. Ta jsem ji kradl tomu Jubovi nebo jak mu říkáte. Pak jsem se dostal sem do přítomnosti krásné slečny. Daruji ti malý úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| Poslouchám tvůj příběh, ale je to velmi zkrácené, trochu mě to zklame, ale jak uslyším poslední dvě slova, cítím jak mi hoří tváře. Podívám se na Borise a malinko se usměju. "Nemusíš mi tak lichotit..." A pohlédnu do země před sebou. Jdu chvíli, nic neříkám, pak se dlouze nadechnu a začnu vyprávět ve zkratce svůj příběh. "Můj otec byl nejznámější šermíř v zemi Sturm Turner a moje matka pracovala na zámku. Otec byl dobrý přítel krále a proto jsem sním někdy zavítala do zámku, kde jsem se setkala s Melisou. Otec mě šermířskou školu, kde učil i mě, ale docházeli nám peníze a proto jsem nastoupila do zámku jako služebná Melis. Díky tomu jsme se stali nejlepšími přítelkyněmi. Před pár lety mi umřela matka i otec... a takže Melis je jediná kdo mi na světě zbyl a proto jsem jí šla hleda až jsem se ocitla tady." Když jsem mluvila o smrti otce a matky zesmutním, dokonce na chvíli přestanu mluvit, bylo to asi pro mě těžké, když jsem byla na světě sama. |
| |
| POmalu jdu vedle tebe a když mluvíš o otci a matce chytnu tě a stisknu na utěšení. Vypadáš sice moc pěkně když jsi smutná ale radši tě tak vidět nechci. Jsem rád že jsem na vaší straně nevím jestli bych dokázal bojovat proti takové kráse. Snažím se tě rozveselit. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro tam si ale lehl na zem a prackama si přikryl čumák. ve vzduchu cítíš velice silnou zbytkovou magii, zvířata v okolí jsou potchu, ani ptáček nazazpívá... náhle se před tebou v ohnivé náruči objevil Juba, je celý pomlácený a sotva při životě... ale dýchá a vypadá to, že se pomalu dostává k sobě (prosím, nezabíjej ho...snaž se ho zachránit, jinak se pujdu oběsit;) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro slysíš bublat potůček. |
| |
| Nejdřív nevím chvíli, co se děje, takhle muž mě snad nikdy neutěšoval. Dám ti ruce kolem krku a pritáhnu se k tobě ještě blíž. "Kdybys musel, tak by si proti mě bojoval." Odtáhnu od tebe hlavu a pohlédnu ti do očí. Najednou si uvědomim, že jsem na tebe namáčknutá pustím tě a trochu si od tebe odstoupím a délám jako by se to nestalo. |
| |
| Nic neříkám k tomu co se právě stalo znocu se rozejdu společně s tebou. No já bych to nedokázal ale to bo bylo ve mně asi ano. Pak pochmurním. Nejhorší vždy bylo že mi nevymazal myšlenky toho co přeze mně prováděl. Výdy jsem to po něm chtěl ale on se vyžíval v tom že mi nechal vzpomínky... |
| |
| Nechápavě se na Borise podívám. "O jakých vzpomínkách mluvíš..." Pohlédnu před sebe, jestli nám ostatní moc neutekli. Trochu jsem ráda, že si nic neřekl na to co se stalo před chvílí. |
| |
| Přidám trochu do kroku aby jsme je dohnaly. O věcech co přezemně udělal ten upír. Tak ohavné odpornosti a věci které on dělal si nedokážeš představit. S hrůzou v očích se na tebe podívám. |
| |
| Jak vidím tu hrůzu v tvých očí, dotknu se lehce tvé ruky. "On tyranizoval tvojí duši, ale to je teď pryč, když tě Čaroděj vyléčil. Už tě nikdo takhle trápit nebude." Povzbudivě se na tebe usměju, aby si na to aspoň trochu zapoměl. |
| |
| Tvůj úsměv mně opravdu povzbudí hrůza mi zmizí z očí ale neusmněji se na tebe. moje pocity mi to teď nedovolí. Dál pokračuji v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Družina V dálce se začíná rýsovat město Lotty... Slunce je nad vašima hlavama a silně pálí. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
jdu v saharském slunci a otočím hlavu k Melis a zeptám se"Melis kam tedy máme nyní namířeno?"a čekám na odpoveď buď Melis a nebo kohokoliv jiného! |
| |
| ---skok--- Lotty-2. den po příchodu Vše je připravené na cestu do Farinu-hlavního města. Budoucí královnu bude doprovázet oddíl vojáků-jejich velitel je Obediah Kai-mladý pohledný voják. Obloha se zatáhla, ale nevypadá to, že by mělo začít pršet. Všichni z vás jste ubytovaní na malém výletním hrádků královské rodiny. Za tři hodiny je odjezd z města. Nyní sedíte u snídaně, kam přišel i mladý kapitán Obediah. |
| |
pohlédnu z okna a potom na kapitánase slovy "Vypadá to že venku nebude zrovna pěkné počasí neměli bychom přeci jen počkat než-li to přejde?" zeptám se kapitána a pokračuji v jídle |
| |
 | ,,Moji muži sú pripravený kedykoµvek, ale nemyslím si, že by malo prša», preto nevidím dôvod čaka», ale samozrejme, ak si princezná potrebuje nevyhnutne odpočinú» môžme niekoµko hodín počka». Poviem a tvárim sa diplomaticky.Som asi 195 cm vysoký dos» bledý, mlado vyzerajúci muž. Akékoµvek pokusy o odhad môjho veku sú nemožné. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Co chceš!" bránim se jak jenom můžu |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro dál už nic neříkám jen rozdělám oheň a začnu vyvářet vodu abych mu mohl vyčistit rány. Můj pes zatím leží kousek od Juby a hlídá ho. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zavrčim nevrle a začnu kousat lana, kterejma mám svázaný ruce, abych se co nejrychlejš dostal pryč |
| |
| soukromá zpráva od Obediah Kain pro Mimochodom, ty si Barbar nie? Ako vyzeráš? |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "A co buseš mnou děat" řeknu špatnou obecnou řečí, protože jsem rozčílenej a ani nevim co jsem pořádně řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| Hrádek v Lotty Stůl s jídlem se prohýbá pod vahou, kterou musí udržet. Melis sedí v čele stolu a zakusuje se do jablka. Její myšlenky jsou jinde, Hughar, princeznin milenec zmizel, nikdo neví kam. Její jindy zářivé oči jsou pohaslé. Na tváři je vidět obrovská bolest... "Vyrazíme co nejdříve..." pronesla potichu, jen k vám pozvedla oči, lesklé a jak se zdá, plné slz. Mezi tmavými mraky občas prosvitne slunce... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Právě proto povolali tebe, jakožto zaklínače cvičeného k zabíjení netvorů. Ve vzduchu cítíš její pach, musíš být blízko...a taky ano... asi 15 sáhů před tebou vidíš onu obávanou chiméru. Není příliš velká, je to jen starší mládě, rozhodně ne tak nebezpečná, jako dospělý jedinec. Leží na zemi a chrápe. Chiméry jsou stvoření podobné obrovské kočkovité šelmě, avšak jejich kůže je jako kůže plaza. Nejhorší zbraní chiméry jsou dlouhé drápy na jejích předních prackách a poté, ale až v dospělosti, smrtící dech-dokáže vystřelit mrak kyseliny. Stopy po kyselině nikde nevidíš, chiméra ještě není dospělá. Převrátila se na záda. Takhle z dálky vypadá jao roztomilá lesklá kočička. Avšak nevraživost chimér je pověstná už i u mláďat... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro řeknu rozčileně, ale kdybych nějakou měl klidně budu bojovat. "Boj bezezbraní!" řeknu vážně a postavim se promnu si ruce kde byly lana a zle se podívám na Alegana. |
| |
| soukromá zpráva od Boris Dragosani pro |
| |
vezmu si celé kuře a zakousnu se do něj kdyř vidím princeznu a slyším co řekla spolknu sousto a řeknu "Pokud jde o mě já sem schopen vyrazit hned ! Mě déš» nevadí!" řeknu a pokračuji v jídle |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Chvíli váhám nebo si to spíš překládám a potom mu odpovim. Trochu jinak než by čekal, protože mu přistane moje černá pěst na nose... |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| najím se a napiji tak a ted co ? zeptám se a usměji se |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| Obzriem sa a pozriem na princeznú. ,,Ako som už povedal, my sme pripravený. Ak naozaj chcete môžeme kedykoµvek vyrazi».,, Poviem a razom zosmutniem, keď vidím, že je smutná aj princezná. |
| |
| soukromá zpráva od Obediah Kain pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro pousměju se a zasadim další ránu do Aleganova obličeje a pokusim se mu podrazit nohy a sednout si na něj... |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Když se otočíte, vidítě Jubovu matku. "Jubo! Přestaň! Celé hodiny tě hledám. Nemohla jsem odejít s Mojí..s Princeznou. Měla jsem o tebe strach, větší než o ní." Přistoupila mezi vás a shlíží na vás jako sup... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Když se otočíte, vidítě Jubovu matku. "Jubo! Přestaň! Celé hodiny tě hledám. Nemohla jsem odejít s Mojí..s Princeznou. Měla jsem o tebe strach, větší než o ní." Přistoupila mezi vás a shlíží na vás jako sup... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Hned jak ho zabiju. Potom můžeme jít!" řeknu nevrle a přistoupim k Aleganovi zase mu dám jednu menší ránu... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Z houštiny vylezli 4 vojáci.. "Žádná vražda nebude." míří an tebe 2 luky a pak dva meče... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Z houštiny vylezli 4 vojáci.. "Žádná vražda nebude." míří an tebe 2 luky a pak dva meče... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Vypadněte!" |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Z rozkazu princezny musíte ihned odejít z tohoto lesa." mají nesmlouvavé obličeje... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Z rozkazu princezny musíte ihned odejít z tohoto lesa." mají nesmlouvavé obličeje... |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Tak já tedy pujdu" |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Princezna prosí, abychom vás ještě dnes dovedli do města Lotty. očekává vás všechny, chce poděkovat za svoji záchranu všem členům družiny. Dokonce i Vám." kývl k Jubovi... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Princezna prosí, abychom vás ještě dnes dovedli do města Lotty. očekává vás všechny, chce poděkovat za svoji záchranu všem členům družiny. Dokonce i Vám." kývl k Jubovi... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Řeknu dost naštvaně a jdu do lesa od vojáků |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Pujdete s námi! hned!" opět na něj míří zbraně vojáků... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Pujdete s námi! hned!" opět na něj míří zbraně vojáků... |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro řeknu rozzuřeně a schovám se za první strom, kterej bude poblíž mě. Nechci se nechat chytit tak snadno... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Hodovní místnost na hárku v Lotty Dveře jídelny se otevřeli. V nich stojí Alegan a po jeho boku Jubova matka. Za nimi stojí vojáci, ti však odešli, když Melis pozvala ty dva dovnitř ke stolu pokynem ruky... Mezitím Aleganův pes už dávno sedí na zemi a sleduje očima Melis... |
| |
| vpotácím se do místnosti hlava mě ještě bolí ale po cestě se to už uklidnilo Ahoj Melis rád tě zase vydím. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro naštěstí vim kde všude jsou oázy nebo aspoň minimálně vody, protože jako voják bych to měl vědět. S celkem rychlým krokem vstoupim na území naší říše a jdu dál na jih... |
| |
| Sedím u stolu a nedbám na etiketu. Nikoho a ničeho si nevšímám a hážu do sebe vše kolem. Pusu mám umazanou od jídla a hltám. Někomu možná dojde proč ale je vám jasné že v normálních situacích takhle nejím. Dá se říct že jsem nejedl asi 300 let a teď mám velký hlad. Celou dobu mi stačila jen krev a teď si to za tu dobu vynahrazuji. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro jdeš jdeš jdeš...spaluje tě neuvěřitelná žízeň, nikde nevidíš nic než písek a trsy seschlé žluté trávy a kostry zvířat... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Vzpomínáš si na slova Melis, že tyto pláně každého zabijí... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| Vejdu pomalu do hodvní síně, kterou velmi dobře znám z minulosti. Porozhlédnu se, jako obvykle po sále, jestli se snad něco nezměnilo. Pomalu přejdu ke stolu a usednu vedle Borise. Začnu si pomalu nandavat malé kousky jídla, když najednou zpozoruji Borise a jeho styl jezení. Překvapeně se na něj dívám a nedokážu to pochopit, já vychovávaná skoro jako pravý šlechtic. Jsem skoro znechucena tím, je to i vidět na výrazu mé tváře. Docela nahlas si odkašlu, abych upozornila Borise, že by mohl změnit styl svého stolování. Upřeně ho sleduji, ale raději se od něj otočím a snažím se ho nevšímat. |
| |
| Jsem opravdu zabrán do jídla po kračuji stejně protože jsem si ničeho ze strany Elizabeth nevšiml. Mám hlad velký hlad... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Padneš k zemi...avšak předtím, než omdlíš slyšíš jakoby svist křídel ve vzduchu a vidíš stín nad tebou... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| ahoj Alegane řeknu a usměji se na něj jak á ten ukol provedu? ptám se sám sebe a pak mně napadne že možná zítra budeme na místě a tam se to určitě povede. |
| |
| Ahoj Tajmyre jak je?Jaká byla cesta sem?usměji se na něj Vypadáš jako kdyby tě něco trápilo nechceš pomoct. |
| |
| Zaujato sledujem rozhovor skupinky, pri tom ai ukrajujem melé sústa nejakého mäsa. Pomaly začínam chápa» systém v skupine. Každopádne sa s nimi nebudem nudi». |
| |
| ne ne to je v pořádku jen jsem přemyšlel řeknu a usměji se na Alegana. no jasně řeknu mu to a on mně zabije ani náhodou. pomyslím si a jím spokojeně dál pak ale odejdu. (skusím to co nejtajněji) |
| |
| Když jsem plný přestanu jíst. Spořádal jsem toho jak 6 velkých mužů ani nevíte jak se to do mně mohlo vlést. Zvednu ruku abych se mohl utřít do rukávu. Pak si ale všimnu pohledu Elizabeth a zaseknu se. Vezmu si do ruky ubrousek ze stolu a slušně se utřu pak se na ni omluvně usměji. |
| |
| Jédelna Většina z Vás už má prázdné talíře a plná břicha. Melis stále sedí s nepřítomným výrazem. Nakonec se zvedla a popošla k oknu, kde se zahleděla na les... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro kolem těla cítíš teplé spáry a slunce je zahryté něčím, co připomíná na pohled tmavě šedou skálu. Nad vodu ses vynořil a vznesl do vzduchu... v stínu poznáváš jasný obrys tvora, kterého až moc dobře znáš... jako na potvrzení se ozvalo hlasité zařvání... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| Pomalu dojím a když vidím, že aspoň si Boris slušně utřel pusu a ten jeho omluvnej výraz mluví za vše, usměju se na něj. Už otevírám pusu, že bych možná ještě něco řekla, ale najednou si všimnu Melis. Vstanu od stolu a přijdu k ní. Vyhlédnu z okna a zeptám se. "Nad čím přemýšlíš?" |
| |
| Eliz: Otočila se k tobě, vidíš slzy třpytící se na její tváři "Přišla jsem o všechny. O matku, otce a teď i o Hughara." ještě nikdy jsi ji an tom tak špatně neviděla. Opřela se o tebe a zvlyká ti na rameno... |
| |
| Dívám se na Melis a cítím její bolest. Vím, co si prožila, i já přišla o matku s otcem, ve chvíli kdy jsem na to nebyla připravená. Vlastně kdo je připraven na to, aby přišel o své blízké. Obejmu Melis a nechávám jí vyplakat na svém rameni. "Melis, vím že co řeknu, nic nepomůže. Znám to, když člověk přijde o své milované. Ale časem ta hrozná bolest v nitru skoro zmizí. Časem se stím vyrovnáš." Když jsem to dořekla, sama se zamysllím, protože vím, že bolest se smrti mích rodičů ještě ve mě je. |
| |
| Dojdu pomalým krokem k Melis objímající se s Elizabet a položím ji ruku na rameno Melis nebreč to bude dobrý čas smaže všechny ztráty.Hm kolik už je to vlastně let co jsem stratil oba rodiče bylo mě pět let chvýli nechám ruku položenou Melis na rameni a s nepřítomným výrazem koukám z okna můj pes se zvedne ze země dojde k Melis a začne si lísáním vyžadovat její pozornost. |
| |
| Melis se odtrhne od Eliz a podívá se na Alegana. Zřejmě si uvědomila, že by se tak asi chovat neměla.... otře si slzy a přísně se na vás podívá "Do hodiny chci být na cestě." řekla a odešla z místnosti... |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| Okamžite, keď to začujem zdvihnem sa od stola a pokloním sa. Potom urýchlene opustím miestnos». Kráčam ku kásárňam a ihneď ako tam prídem ozve sa tlmene môj hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Obediah Kain pro A aké jednotky tam mám ? |
| |
| soukromá zpráva od Obediah Kain pro ,,Takže, do piatich minút budete nastúpený a pripravený na odchod. ! Ďalšie rozkazy dostanete potom.,, Poviem a kráčam smerom ku mne, kde si zbalím veci a za 5 min. sa vrátim pred nastúpený oddiel. ,,Každý viete prečo tu ste. Každý ste tu a buď tu by» chcete, alebo musíte. Nemáte príliš na výber a preto chcem, aby ste túto úlohu nebrali ako úlohu, ale ako čes». Je to otázkou cti splni» úlohu, alebo padnú» pri jej plnení. Všetci ste vedeli, čo vás čaká, keď ste sem vstupovali. Toď vše a teraz máte pol hodiny na skompletovanie vybavenia a zásob. Za pol hodiny tu budete znovu nastúpený a čaka» na odchod.,, ,, ROZCHOD!,, MH: Z koµkých vojakov pozostáva môj oddiel ? A aké jednotky tam mám ? |
| |
| soukromá zpráva od Tajmyr pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| vrátím se zpět na místo kde sem stál hodím si na záda svůj batoh a posadím se ke stolu nemám žádné další přípravy na cestu tohle mě stačí na kolena si položm meč a začnu ho čisti sedím u stolu a čekám než uběhne hodina určená k přípravám a čekám až si mě někdo odtud vyzvedne. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Poslechnou si další tvé rozkazy a vběhnou do skladiště zbraní a jiných potřeb... za půl hodiny stojí nastoupení se svými koňmi a s osly na náklad... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Potom k tobě otočil svoji hlavu a oblízl ti obličej. Snaží se tě probudit... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Jsem vzhůru, ale zesláblý" zamumlám potichu, protože mám pořádnej hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro pak se střemhlav snesl k zemi a s něčím v tlamě letí k tobě... nese ti zajíce... vypadá spokojeně, že ti může pomáhat... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro navíc nemáš ani nůž, abys jej vykuchal... |
| |
 | Tragická ztráta, ne-li, opravdu i mě byl přítelem, vskutku, pakliže dovolíte, že ano, budu vás opět chvíli doprovázet, smím-li, že ano. Ani nevíte odkdy tam sedím, ale vypadá to jako bych tam seděl už delší dobu, hned u vedlejšího stolu v hradní jídelní, vám přímo u nosu. Tolik otázek bylo položeno a tón mého hlasu byl celou dobus tále oznamovací, ano nemůže být mýlka že jsem to já. |
| |
| lidi blbne mi net odpojuje se a pak zase připojuje příspěvků moc nenapíšu prominte |
| |
| Omlouvám se, opouštím tyto končiny od 9 do 15.2 jedu na lyžák. |
| |
| Když vidím na Elizabeth známku smutku v jejím zamyšlení postavím se a pomalu k ní dojdu. Položím jí ruku na rameno a usmněji se na ni. Snažím se jí uklidnít. Letmo se podívám na výhled z okna a pak zase sleduji Elizabeth. |
| |
| Jak se Boris dotkne mého ramene, úplně sebou cuknu. Neslyšela jsem, jak ke mě přišel. Pohlédnu na něj a úsměv mu oplatím, ikdyž je to možná trochu strojený úsměv. Teď se necítím na to, abych se stále smála a proto hnedka zesmutním. Podívám se zase z okna a tiše řeknu. "Měli bychom se jít připravit na odchod. Melis chce co nejdříve odejít." Vlastně pro mě je tato věc skoro zbytečná, všechny věci co potřebuji mám usebe. Oznamuji to Borisovi, kdyby potřeboval něco zařídit. |
| |
| hrozně se omlouvám, ale od zítřka nám začínají prázdniny... takže tu až do příští soboty nebudu... at pj hraje za mě... |
| |
| Já mám všechny věci usebe ale mám náký dívný pocit něco se mi nelíbí něco mně tíží. Trochu se zamračím. Pak se trochu usmněji na Elizaeeth. Já mám vše u sebe. Jestli máš i ty tak mužeme jít. Když mi řekne že je na tom stejně jako já tak pomalu vyrazím na místo shromáždění. Cestoupřemýšlím proč mám tak divný pocit. Jako by mnělo něco nepěkného přít. A pak se mi ozve hlas mého bývalého společníka v hlavě. Tvé sebevědomí tě přivedlo až na konec. Kdyby si byl hrdý na to že si Vampír bylo by vše jinak ale ty si mně odsuzoval a vrhal ses do bojů kde si ani nevěřil že vyhraješ. Aby ses mně zbavil. To se ti teď ale neviplatí. Prudce se zastavím a zamračím se. Očem to mluvíš?! Stále se mračím. Aáách to brzo zjistíš. (Smích) Stojím tam jako solný sloup a přemýšlím co tím ten bastard myslel. Možná začnu uvažovat o tom že byla chyba utéčit na toho dědka a zbavit se Vampírství. teď jsem víc zranitelný. Začnu mít strach. Trochu se začnu klepat moje sebevědomí už není jako bývalo. Trochu se uklidním. Alespoň že mi zbylo jeho vědění a nějaké umnění. Oddychnu si a ani nevím že sem to udělal. |
| |
| nic netušíce se procházím po městě jak to jen udělám motá se mi hlavou několik myšlenek jak zabít toho koho mám. jak nemůžu sám to by mně Melis asi neměla ráda ale co když nehoda vozy přepadli lupiči a já jsem ji bránil ale neubránil usměji se musím něco najít pokud možno místní cech znažím se hledat jak nejvíc můžu. |
| |
| Vydám se společně s Borisem k místu, odkud vyrážíme pryč. Když se začne během cesty divně chovat, dívám se na něj a nechápu co se děje. Vypadá, jako by nevnímal svět kolem sebe, jako by byl v jiném... Zavrtím nechápavě hlavou, stále Borise jen sleduji nic neříkám. Nakonec na něj promluvím. "Děje se něco?" když se začne třást, chytím ho za ruku a čekám na vysvětlení. |
| |
| Ručka Eliz mně probudí. On už stejně ukončil spojení. Zmateně se dívám na Elizabeth. Asi brzo zemřu. Řeknu klidně. Z toho co říkal jsem pohopil že mi něco hrozí a on tu nebude aby mi pomohl. No samozřejmně se tomu pokusím zabránit. Snažím se mluvit trochu vesele nemám rád pochmurné situace. Zase se rozejdu. Pojď. Kde si vůbec sehnala tak pěkný ohoz? POzvednu obočí. |
| |
| "Cože... zemřeš, jak to můžeš vědět?" Jsem vyděšená z toho, co si mi právě řekl, vypadáto, že snad více než ty. Ty jsi tak klidný, tušíš, že zemřeš a nic si z toho neděláš. "Ne ty nesmíš umřít." To co jsem právě řekla mě hrozně překvapilo. Přikryju si rukou ústa, jako bych nechtěla, aby moje ústa dál mluvila. Jak se mě zeptáš na tu divnou otázku, vyvalím na tebe nechápavě oči a pohlédnu na svůj šat. "Ehmm... No normálně ve městě." A malinko se rozpačitě usměju. |
| |
| Jsem klidny protože s tím nic neudělám když i ten prevít neřekl co se děje. Jsou pěkné dobře sis vybrala. Na místě setkání si sednu na lavičku. Rozhlížím se kolem a vypadám soustředěně. |
| |
| soukromá zpráva od Boris Dragosani pro |
| |
| soukromá zpráva od Obediah Kain pro Keby som jednotky zamaskoval za cirkevnú karavánu, tak by som vyzeral asi dos» divne čo ? Chcel som to trošku zakamuflova», a Princezná by mhola ís» v náležitom luxuse.......... |
| |
| zdravíčko moji miláčci... pohádala jsem se s mamkou tak proto nemám přístup na net(odpojila to) takže můžete pokračovat cestou do Farinu-Obediah jako velitel vás povede... mějte se a snad se brzo uvidíme Vaše PJ |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| takže...jak se zdá, Obediah se jaksi neujmul své role vůdce...mno co... takže je hodina odjezdu do hlavního města...každý máte svůj úkol.... všichni jste na nádvoří a očekáváte povel k odjezdu...Všechny překvapilo to, že proncezna nejede v kočáře, ale že sedí na koni v kalhoech připravená bojovat... |
| |
| soukromá zpráva od Boris Dragosani pro |
| |
| MH: Sorry, ale jaksi som bol tiež viac mimo, ako tu. A netušil som ani,že mám vies» skupinku. Prepáčte. VH: Pristúpim k princezne a s dos» udivený výrazom sa jej posunkom hlavy pokloním: ,,Pani , mám sa postara» o vašu bezpečnos» a domnievam sa, že na takejto pozícii ste veµmi zraniteµná. Moji muži vás nebudú môc» chráni», keď by na vás zaútočil strelec ukrytý v korune stromov. V koči budete omnoho viac v bezpečí.,, Po týchto slovách jej podám ruku, aby som jej pomohol zís» z koňa a (ak zostúpi) dovediem ju ku koču. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro teda človíčku, co jsem se to dozvěděla? čověk je chvíli mimo net a všecko je naruby! 8O můžu bejt tak zvědavá a strkat nos do něčeho, po čem mi je jen málo? co se stalo mezi tebou a kit? To jste se rozešli? |
| |
| Obediah: Jen co jsi se zmínil o tom, že princezna není na koni v bzpečí, u hlavy se ti objevila malá skládací kuše. "Je milé, jak se staráš o moji bezpečnost, veliteli, ale neboj. Neochraňuje mě pouze vojenská síla, ale také magie." mávla rukou a jede z vojáků po ní vystřelil z dlouhého luku...střela se odrazila necelý půl sáhu od ní... "Vidíš? střelci mi neublíží." usmála se a kuši si opět schovala. "Vyrážíme!" vykřikla a pobídla svého koně... Vojáci se vydali za princeznou stenjně jako dav lidí v Lotty... Všichni mávají na následnici trůnu... |
| |
| soukromá zpráva od Boris Dragosani pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
 | soukromá zpráva od Lidie pro jestli muzu prosit objeveni si predstavuji nekde na mensi pasece, kterou povede obchodni steska, bude to trochu krvavejsi, ale takova uz holt Lidie je) pokud to budes povazovat napisu ti ot nejdrive do posty, dkyby to bylo az moc krvave)) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro zabij brogfena a elizabeth ;) posloužíš i PJ-ce ;) zmasakruj pak třebas několik vojáků...a pak buď hodná ;) |
| |
| Sedím na vysokém černém koni připraven kdykoliv odjet vedle mě sedí na zemi můj pes snažím se nějak pohodlně poskládat svoje vybavení aby mi při jízdě nezavazelo celkem znuděně pozoruju okolí kapuci už mám podle zvyku staženou hluboko do očí a čekám na povel k odjezdu. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro jedeš jako jeden z ochránců princezny...jsi jeden z elitní jednotky, jediný paladin ve skupině... |
| |
| Keďže viem, ako je princezná tvrdohlavá nesnažím sa jej to vyhovori», keď má ešte aj nejaký pádny argument. Proste rozdám rozkazy a niekoµko jazdcov vyrazí rýchlo do predu. Ja idem vedµa princezny spolu s niekoµkými mojimi najlepšími mužmi..... Začíname v pomalom a obozretnom pochode... |
| |
| TAKŽE LIDIČKY, JAK SE MI ZDÁ, V TÝHLE JESKYNI MÁ SNAHU HRÁT JEN LIDIE A OBEDIAH. OPRAVDU SE TROCHU SNAŽTE. POKUD DÁL HRÁT NECHCETE, STAČÍ NAPSAT A JÁ VAŠI POSTAVU UVOLNÍM. snažte se trochu zapojit do hry... vaše PJ-ka |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro je dobrý a spolehlivě zahnal tvůj hlad... tvoje viverna se tě stále drží a křídlem tě podpírá... |
| |
| NO mi čekáme až vyjedem... |
| |
| Boris: pokud sis nevšiml, vaše výprava je již na cestě...napsala jsem to jak já, tak obediah... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Jedu na svém černém koni a rozhlížím se po okolí. A hlídám si každý podezřelý pohyb. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Družina Vaše cesta probíhá prvních pár dní bez problému. Počasí je pěkné, není ani horko, ani zima... Příliš cestujících nepotkáváte... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro něco se ti nezdá, cítíš snad mnoho nepřátelských pohledů...a ano... jen co zvedneš hlavu, skočí před tebe 4 muži, podle potrhaného páchnoucího oblečení, že jsou to bandité... když se porozhlédneš, vidíš dalších 12 banditů... |
| |
| Družina vase cesta probiha v klidu az do okamziku, kdy narazite na zacatek hlubsiho lesiku, ze ktereho prave utikaji tri chude odene zeny a volaji na vas histerickymi hlasy az jsou blize k vam rozumite teprve jejich kriku POMOC POMOC, ZACHRANTE NAS I NASE DETI POMOC POMOC kdyz cele udychane dobehnou k vam zacnou kricet jedna pres druhou jsme clenove male obchodni karavany, ktera projizdela lesem,ale prepadla nas banda hrdlorezu, nase muze pobyli a nas chteli znasilnit, my utekli jsme, ale jsou tam jete nase kamaradky a deti prosim pomozte ta zena na to sama nestaci potom dale krici a volaji, nemate ani sanci se jich na neco zeptat, jsou tak vydesene, ze by to nemelo ani cenu |
| |
| PREDPOKLADAM, ZE NEJSTE TAKOVI PAREZI ,ABY JSTE ODMITLI POMOC A TAK(ASI NE VSICHNI, NEKDO ZUSTANE S PRINCEZNOU) VYRAZITE POMOCI TE KARAVANE !!!!DOUFAM, ZE JSME VAS ODHADLA DOBRE A ZE SE NA NE NEVYKASLETE!!!! ALE JE TO JEN PREDPOKLAD POZNAMKA MIMO DEJ, JE ZCELA OSOBNI |
| |
| Otočím koňe tím směrem a jedu tam... |
| |
| Družina, ci jeji cast Vyrazite s tasenymi zbranemi do lesa, opatrne a obezretne, za kazdym stromem cekate utocnika ci past, ale poklidne dorazite ke konci karavany, spise to co z ni zbylo, vozy jsou prevracene a kolem lezi jak plno zbozi, od hrncu az po koberce, tak i tela muzu s rozbitymi hlavami nad jejichz tela se sklani jejich manzelky s detmi, je to velice zalostny pohled, avsak banditu nevidite zadneho, az tu najednou uslysite rink zbrani a silene vykriky nejake zeny, pak si vzpomenete na 3 zeny, ktere rikali, ze ta zena to nezvladne, ale jaka zena a co nezvladne, vyrazite dale za zvuky, prejedete karavanu az se dostanete na mensi paloucek, kde se pred vami zobrazi silene divadlo.... Osamocena zena, zrejme bojovnice bojuje s nekolika bandity. Vyhyba se jejich uderum a svym obourucnim mecem jim jednomu podruhem odsekava jejich ruce ci nohy, muzi se vzdy s vykrikem sklati k zemi a drzi si pahyl sve koncetiny, ze ktere proudem strika krev. Uz zbyli jen tri banditi, ktery se podari srazit zenu na zem, ta ale ani na okamzik nazavaha a sve rohy, ktere ma na prilbe vrazi jednohu z bandytu do pod brisku, z rany kterou mu tak zpusobi se muzi okamzite vyvali silene mnozstvi krve a muz s desnim zastenanim klesa k zemi, jeste nez vsak spadne uplne na zem, zena se od zeme odrazi a sekem, ktery vede od zeme nahoru, presekne muze od zeber az po rameno na druhe strane jeho tela. Tento pohled uz zbyvajici bandite nevydrzi a daji se na utek, jeden ovsem neni tak daleko jak by si predstavoval a pral, a tak ho zena v tmavem brneni dohoni a sekem zezadu mu podsekne slachy za kolenem, muz se klati k zemi, ale je zachycen drive nez dopadne k zemi, bojovnice ho drzi za vlasy, odhodi mec, sahne por dyku a velkym rezem mu podrizne hrdlo, zbroj muze pod krkem se okamzite zbarvi do cervena, jeste ale nez staci umrit, bojovnice odhodi nuz a doslova mu utrhne hlavu, az k vam je slyset praskot jeho patere, jak se odlomila. Posledni bandita uz ma jen nekolik kroku k lesu, kdyz tu nahle bojovnice odhodi hlavu otoci se na nej, ukaze na nej svou krvavou rukou, neco zasepta a nahle, az se vase kone(kdo je ma) splasi, ji z ruky vystreli ohniva strela, ktera muze zasahne, ale nespali ho na popel, jen ho desive popali, muz v agonii pada na zem, kde se krouti v silenych bolestech. Cela tato scena se udala prilis rychle a vsichni jste spise zaskoceni krutosti teto zeny, ktera zvedla svuj obourucni mec a bynditum, kteri jeste ziji a svijeji se v hroznych krecich na zemi, odsekava hlavy. Najednou si uvedomite co se vam tady celou dobu nezda, za prve nemuzete spocitat kolik je tady tel, jelikoz nektera jsou doslova rozsekana, ale to nejstarslivejsi, trava zde neni zelena, jak to byva, ale je zbarvena do ruda, az ted si uvedomite, ze se pred vami naskyta straslivy masakr, ktery okolni travu zbarvil do ruda a krev banditu se pomalu vpiji do zeme. Kdyz ustane posledni narek banditi zena se otoci na vas, cela zkrvavena a udychana se zasmeje namiri na vas svuj obourucni mec a vykrikne ale copak copak, ze by posily tehlech chudaku??? Mno vypadate lepe nez tihle vasi spojeci a je vas mozna i vice, ale pokud je dnes den me smrti rada vas vemu co nejvice sebou, tak co kdo bude prvni, kdo si troufne na slabou zenu??? pri posleni vete se rozkroci a ceka, dko z vas na ni prvni zautoci |
| |
| Sundám ruku z meče a vykročím k ženě jsem ale stále připraven v případě že by zaútočila se bránit nebo aspoň pokusit se bránit.Ne nepatříme k nim nějaké tři ženy nás zastavily v lese že potřebují pomoct tak sme jeli sem a viděli jsme jak ste si poradila mohl bych se vás zeptat na vaše ctěné jméno a také kde jste se naučila takhle bojovat. |
| |
| Zkrvaveny palouk Jakmile se k ni vydas svihne svym mecem a pripravi se na jeji tvari se objevi usmev, kdyz vsak promluvis a pokracujes v reci stale vice se mraci, kdyz dopovis, stale pripravena na tebe krikne Ani se nehni, nebo z tebe a z tvych kumpanu udelam jeste mensi kousky nez z tehlech pachnoucich potvor!!! Ale chces znat me jmeno??? jmeno ktere budes proklinat v poslednich vterinach sveho mizerneho zivota??? Dobra ja jsem Lidie z klanu vzpurnych zen, z klanu, ktery se vzeprel svym utacovatelum a prisahal, ze znici vsechny muze, kteri utlacuji ci vyuzivaji zeny. Vy vypadate presne tak, rytiri co si hraji na velke pany a pka znasilnuji a vrazdi, reknetemi jeden duvod proc avs nerozsekat na miste, vy dute hlavy??!! |
| |
| Kdybych byl ještě Vampírem dokázal bych si sní poradit ale už jím nejsem. Sedím na koni připraven na boj a sleduji jakýkoli její pohyb. My jsme přišli těm ženám pomoci a ne je znásilňovat tak se milá zlatá uklidni. Mračím se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Boris Dragosani pro |
| |
| zastavím se abych vyhověl vzpurné ženě a usměju se Já šlechtic promiň ale to ne.Já nemám vůbec nic peníze statky nic.Jediný co mám sou moje zbraně život a pes.Nic jinýho pro mě nemá hodnotu.Nechci s tebou bojovat takže se otáčím a jdu pryč pudem každý svou cestou a bude klid.usměju se otočím se a chystám se k odchodu poslouchám sebemenší náznak toho že by chtěla zaútočit a svírám pravou rukou svůj meč. |
| |
| Zbabělec... POdívám se na odcházejícího Alegana... |
| |
| Zkrvaveny palouk podivam se na odchazejici ho muze a dam se do hlasiteho smichu, az se trochu uklidnim pronesu jeste s usmevem na rtech Delas dobre, ze mi jdes z cesty, potakla jsme takovych jako ty hodne, ale jen par jich odelso po vlastnich nohou, zda se, ze ty jsi rozumnejsi. Pote podivam na muze na koni co na me pred tim promluvil a reknu Zda se, ze tvuj pritel uz tak chytry neni, nebo ma moc rad bolest. Mno dobra tak jim pomozte, me za to nestoji, jsou prilis slabe nez aby staly za mou pozornost, ale NEZ VAS NECHAM ODEJIT, reknete mi co tady delaji takovi chlapeckove jako vy a co je privadi do tohoto kraje?? |
| |
| Ta ženská už mně vážně štve to že už nemám v sobě toho hnusného parazita neznamená že v sobě nemám nějakou tu zlost. Zamračím se na ní. Zdá se že v tom tvém zajatém klanu vás učí jen bojovat ale neučí vás slušnému vychování. Dál si hoň ty zlé muže a klidně si je zabíjej i když z toho co tady od tebe slyším tak stejně porušuješ to čemu ses zavázala a zabíjíš i muže kteří tohle nedělají. Tak se nechlub že se z klanu vzpurných žen když nectíš jeho pravidla. Odfrknu si a jedu z5. |
| |
| Nejsu chytrej to ne ale nejsu vrah a nebojuji pokud se tomu nedá vyhnout a nemysli si možná na to nevypadám ale s mečem se dokážu ohánět docela dobře a věřím že když bych tě neporazil pár zranění bys měla.pozoruji upřeně Lidii a stále se usmívám sem rád že to neskončilo bojem i když někdo může mít jinej názor. |
| |
| Zkrvaveny palouk Prudce otocim hlavou na muze, ktery sedi na koni a ktery se ted ke me obraci zady a vykriknu Jak se vubec opovazujes se mnou takhle mluvit a dokonce me i soudit!!! Nevis o me vubec nic, nic rozumis, ale ja to chapu, je videt, ze tato spolecnost ma jen jeden zalostny nedostatek a to jsou muzi, ale ja se postaram o to, aby spolecnost byla cistejsi, aby prezili jen krasne a statecne zeny, ktere se dokazi postavit sile muzu a jejich bezmezne aroganci. Myslis si, ze jsi lepsi nez ja co?? Pche je videt ze jste stejni jako ti, jen jsou tu rozsekani, myslite , ze vite vse a vsemu rozumite a POKUD ME KARAS O SLUSNEM CHOVANI, myslim ze jsme se ptala co tu delate a ty jsi mi neodpovedel, tak kdo je tady pak ten nevychovany co?? Je na me videt, ze bych se nejradeji rozbehla a rozthla muze vlastnima rukama, ale neco ve me mi to stale nedovoli. |
| |
| V tom má ale pravdu Lidie nechci tě soudit ale pokud si dobře pamatuju ná nás chtělas taky zaútočit i když mi sme ti nedali jedinou záminku ještě sme ti šli pomoct.Sevřu meč pravou rukou a nutím se ho nevytáhnout pozoruji ženu a nad něčím vydatně přemýšlím. |
| |
| Zkrvaveny palouk Opet se prudce na muze stojici na zemi a jen mu odseknu Pokud si dobre pamatujija o vasi pomoc vubec nestala a jestli vas ty slabe husy poazadali je to jen jejich spatne rozohodnuti ,ale co bych mohla cekat od takovych hus jako jsou tyto obchodnice. a s tim utocenim, bud rad, ze zustalo jen u toho chtela, jinak by jste tu uz lezeli ve svych vlastnich strevech a zalazach. |
| |
| Jedu dál a ani se neohlížím. Z toho co mi tu předvádíš sem si nemohl udělat jiný obrázek o tobě tak se nediv. A neodpovídám proto jak ses zeptala. Kdyby ses zeptala slušněji možná bych ti odpověděl. To bych chtěl vidět ten její svět bez mužů. Pak by litovaly svých činů. |
| |
| Cesta-palouk Ještě než stačili ženy odběhnout o 20 kroků od Vás, spadli an zem se šípy v zádech... Vy jste je ale nezahlédli, jen ti, kteří zůstali na cestě. Melis princezna-královna poslala 10 vojáků, aby prohlédli terén... Sama se rozjela tím směrem, kam vy ostatní. Prohlédla si zakrvácenou Lidi a zmasakrovaná těla banditů. "No tak, no tak, co se tu děje?" zeptá se, když vidí nepřátelské-skoro vražedné pohledy mezi vámi. Lidie: Na palouk vjela mladá dívka na vraníkovi. Jak se zdá, je z bohaté rodiny... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Zkrvaveny palouk pri posledni vete od muze na koni se usmeju a kriknu jeho smerem Jsi k smichu, ale neboj se, tvuj den prijde a citim, ze to bude drive nez si myslis Po te se uz o ne prestanu zajimat a zkousim najit svoji dyku ve zneti tel, ktere lezi na cervene trave heh chudaci, mysli si, ze kdyz jsou muzi ze jim patri cely svet, mno pockejte vsak ono se uvidi, kdo nakonec bude vladnout svetu kdyz chci neco zavolat do lesa objevi se na palouku zena na koni, kouknu na ni, kupodivu se pratelsky usmeju a reknu bud vitana, tak preci je, uz sjem se bala, ze ta energie, kterou jsme citila pochazela z tehlech smrdutych potvor naznakem ukazu na mrtvoly, ale i na muze stojici opodal, pokracuji ve vete jak je videt ty nejsi a nepatris k tem obchodnicim co smrdi medakem, dkopak jsi vzacna pani a co pohledavas v blizkosti techto muzu??? muj hlas zni najednou tak sladce a pratelsky, ze nemuzete uverit, ze patril nekomu, kdo byl schopen na vas tady tak rvat a krute bojovat s temi bandity |
| |
| Otočím se zpátky když slyším jak Lidie mluví z Melis nemám o ni strach ona likviduje jen chlapy ale přece jenom mi na ní něco nesedí nechápu jak někdo může mít tenhle pohledn na svět jako ona když vyzabijí všechny chlapy vymřou aji ženy takže v tom má asi smůlu.Melis co tady by se dělo tady je úplnej klid jen jsme si klidně povídali tady s tou dámou která má poněkud přehnané nároky a směšný pohled na svět.Otočím se zpátky a odcházím pryč ke koni když v tom přiběhne z lesa můj pes který ostražitě pohlédne na Lidii a začne potichu vrčet a cenit zuby. |
| |
| Zkrvaveny palouk cekam na odpoved od damy na koni, kdyz ale slysim co mi rika ten muz, co se zdal byt jako rozumny otrapa popadne me sileny vztek, pevne sevru mec a vydam se k nemu pomalymi krucky, pri tom rikam smesny pohled na svet??? tak ty tomu rikas smesny pohled na svet, ted ti ukazu jak ti muj smesny pohled na svet rozpare bricho az ke krku najednou vybehne z lesa nejaky pes, ktery zacne vrcet a vypada to, ze patri ktomu mizerovi, ktery pristi skonci na mem jeste spinavem meci, zastavim se, kouknu na nej, zavrcim na nej stejnym zpusobem a pak stejnym neznym hlaskem, jako jsem promluvila na damu na koni, reknu ale ale, ty jsi mi pekny pejsanek, pojd bliz pojd, z te tve pekne kuzicky si udelam potah na polstarek, pojd sem pejsku pojd, neco ode me dostanes |
| |
| Prudce vytáhnu meč a připravím se na boj nepřemíšlím nad tím jestli se mi něco stane nebo ne jen si zavolám psa k sobě je natolik věrný že bez přímého rozkazu se odemně nevzdálí stále vrčí teď ale už hlasitě a pozoruje lidii pomalu si sundám ze zad i štít a pozoruji každý pohyb Lidie Mýho psa se ani neopovažuj dotknout myslíš že to že pozabijíš partu která když uvidí že jeden padl dostane strach ani náhodou.vyštěknu na ni pomalu si pohupuji s mečem v ruce a čekám než se můj hlas uklidní. Jo přesně tak to nazývám přemýšlel někdy ten váš klan nebo co to je jak by to dopadlo v důsledku kdybyste vyvraždily muže a ještě jeden nedostatek můžete vybit nějaký vesnice možná města ale co armády ty vás rozmetají že z vás nic nezbyde nebo dokážeš sama porazit celou armádu.usmívám se a čekám než zareaguje. |
| |
| Palouk "Tak dost!" ozve se naštvaný hlas. Melis seskočila z koně a míří k Lidii a k Aleganovi. "Drahá dámo, byla bych vskutku ráda, kdybys přestala vyhrožovat mému doprovodu. Jmenuji se Melis a sloužím této říši." Kývla hlavou a probodla bojovnici pohldem, stejně jako Alegana. "Pánové, chci si s touto dámou promluvit osamotě, mohli byste se připravit na další jízdu?" Princezna se neptá, rozkazuje... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Rincë už předtím vyrazil na lov....ale co kdyby jej zahlédli? |
| |
| Zkrvaveny palouk uz se chci na ty dva vrhnout, kdyz me zmrazi zensky hlas. Podivam se na Melis, pak zpatky na toho chovatele psu s jeho orechem. Sklonim hlavu a zacnu s ni trochu kyvat. Pak se podivam muzi primo do oci a reknu dnes je tvuj stastny den, neumres a ten tvuj zrout krys taky ne, bohove jsou vam zrejme nakloneni, ale co nemuze byt dnes... vetu necham schvalne nedoreknutou, po te prilozim svuj mec k zadum a jakoby magnetem je pritahnut a drzi na mych zadech bez jakekoliv pochvy. Otocim se smerem k Melis a mirne se uklonim. Ma pani, pouze slouzis teto zemi??? TY??? Ty, ktera by jsi ji mohla vladnout??, ale jak rikam co neni muze byt a pratelsky se usmeju, pak pokracuji ve vete Dovol abych se ti predstavila, jsem Lidie z klanu vzpurnych zen a bude mi radosti si promluvit osamote s zenou jakou jsi ty, hlavne kdyz u toho nebude zadny z tehlech cmuchalu a rukou ukazu na jeji doprovod nechci nic rikat, ale mas mizerny doprovod ma pani, kdyz jedes s temihle vyrustky a jak tak pozoruji, za tu chvilku co jsem se s vami setkala, nejsou to prilis dobri ochranci, tolik chyb co delaji by snad neudelaly ani deti z naseho klanu. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Celú situáciu pozorujem bez výrazu v tvári. Keď sa ale Lídia začne vyhráža» kludne až unudene odopnem zo sedla »ažkú kušu a položím si ju na kolená. To čo tá žena hovorí je mi úplne ukradnuté aj keď sa pri niektorých jej vetách pousmejem................................ Keď ale Melis povie, že máme odís» veµmi potichu jej s výrazom, ktorým očakávam ohnivú búrku niečo pošepkám. |
| |
| Jdi k čertu. Vykřiknu a jedu pryč od toho vředu co na nás prská svůj žlutý hnis a říká tomu slova. Jsem zamračený a jde poznat že se těžce ovládám. Když dojedu k ostatním sesednu z koně a opřu se o strom. Pak zaměřím svou mysl na Lidii v lese. A čtu ji myšlenky. Při tom si však dávám pozor i na kolemjdoucí. Lidie mi zase připomněla problém jenž se mi naskytl. Bylo to varování nevím před čím ale pravděpodobně před smrtí. Takže si dávám pozor na každého kdo jde kolem mně i na Elishu a čtu myšlenky té čuchty. Na tohle všechno se musím pořádně soustředit proto sedím opřený o strom se zavřenýma očima jako kdybych spal ale nespím... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro Boris Dragosani umi vazne cist myslenky nebo to jen na me zkousi??))) a pokud umi cist myslenky umi cist i vzpominky nebo je nto na co myslim?) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro dokáže se ti prohabat v hlavě... |
| |
| Stále svýrám v ruce meč i štít ale když zaslechnu Melisin rozkaz otočím se a vracím se k místu kde jsem nechal koně po cestě se snažím uklidnit zbraně vrátím zpět na svoje místo když dojdu ke skupince posadím se na koně a pozoruji okolí čekám s jakou se vrátím vojáci kteří jeli prohledávat les. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Boris Dragosani pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Drahá slečno. Tito muži jsou mí přátelé a dlouhodobí společníci. Bandu vojáků jsem nechala na cestě. Co se týče vašeho chování k mým přátelům, nelíbí se mi. To, jak je urážíte uráží i mě a dovolte mi říct, že jsou vaše názory pitomé. " říká to s naprostou jistotou někoho, kdo dokáže poroučet i rostlinám... "V mých očích jste jen zahořklou pannou, co se přidala k těm šíleným ženám jen pro to, že si nedokázala nalézt muže. Přitm kdybyste se jen trochu upravila, byla byste krasavicí." ušklíbla se a probodla tě očima...je na ní jasně poznat, že dívkami, jako jsi ty opovrhuje... Najednou sis vzpoměla na její obličej. Už jsi ho viděla na malém obrázku, který nosívala vůdkyně vašeho klanu. Je to dcera krále...ona byla její opatrovnicí do věku 8-mi let... |
| |
| soukromá zpráva od Boris Dragosani pro |
| |
prosím o vyřazení postavy nestíhám sorry a tímto se se všemi dobrodruhy loučím! |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro Pojdme se aspon trosku projit, tot male bitevni pole neni idealni pro nas rozhovor. a opmalu vykrocim do lesa, kde je prijemny chladek a i misto, kde si budu moci odpocinout Pri chuzi se zjevnym klidem pokracuji ve sve reci Zcela uprimne, kdyby mi tohle rekl nejaky muz, uz by nezil, ale vy jste silna zena, proto vam to protentokrat odpustim. Vase slova, ktera rikate a veci co si myslite vychazeji z cire nevedomosti ja k je videt, nechci vas nijak urazit, znam vas jen chvili, ale uz si vas moc a moc vazim, ale nevite o cem mluvite. PROSTE NEVITE. Ja nesjem zahorkla panna, co se pridal ak nejakemu klanu, ja jsem ta, ktera tento klan zalozila, ja jsem ta, ktera se prvni vzbourila vlade muzu v nasi zemi a ja jsem ta, ktera zacla valku osvety, muj pribeh je velice dlouhy a dost tvrdy, prosla azazila jsem takove vecui, ktere by ti vasi muzi urcite nevydrzeli, nic o me nevite NIC, jen kdyz s ivtpomenu na sve detstvi.... pri teto vzpomince me ocividne strhne silenstvi, kleknu si na zem a zacnu pestmi busit d ozeme, tak prudce a tak silne, az mam klouby cele popraskane, pri tom rvu VY HAJZLOVE, VY SMEJDI, NENAVIDIM VAS, NENAVIDIM, VSECHNY VAS ZABIJU DO JEDNOHO, VSECHNY po te se trochu uklidnim a velmi z hluboka dycham a pri tom si prohlizim sve zkrvavene ruce, po te se zacnu trochu smat a zacnu si otirat ruce do sveho brneni a rany si i lizu vlastnim jazykem. Je zvlastni, ze na brneni krev nezustava, ale jakoby se vpiji do vnitr, je videt, ze krev mi chutna, ale neni to ma potrava Kdyz se uklidnim vstanu, sklopim hlavu a klidnym hlasem reknu Odpust nerada jsem te vystrasila, ale jak jsme rekla, nevis o me nic, kdyby jsi vedela, pochopila by jsi moji nenavist k muzum. Ale tato nenavist mi nemuze zabaranit abych se te nezeptala, zda li ti nemuzu nejak pomoci, ci se k vam pridat, bude mi cti te chranit a bude-li treba, treba i pro tebe zemrit, rikam rovnou, ze nezarucuji, ze budu s tvymi poskoky vychazet, ale pokud si me nebudou vsimat a nebudou mit narazky ja budu svuj hnecv ukryvat hluboko ve sve cerne dusi, ale rozhodnuti je jen na tobe pri poslednich vetach se narovnam, aby byla videt moje velikost, ale zaroven mirne sklonim hlavu na znameni pokory, cekam na tvoji odpoved. |
| |
| Vidite jak mi princezna neco rika a jak ja ji odpovidam a ukazuji at jdeme pryc z paseky, trosku hloubeji do lesa(doufam ze princezna pujde) Kdyz se vam ztratime v lese ci jsou jen z dalky vidt nase siluety najednou uslsite jasne muj krik VY HAJZLOVE, VY SMEJDI, NENAVIDIM VAS, NENAVIDIM, VSECHNY VAS ZABIJU DO JEDNOHO, VSECHNY po te je slyset jen vzdaleny zensky tichounky smich. Nevite co se deje......... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro okamzite tvojim telem projede bolest a tras az se spotis, rychle opustis moji hlavu a jen vzpominas co jsi tam videl a slysel..... Tolik bolesti, strachu a hlavne nenavisti jsi snad jeste nikdy nevidel a ani necitil, proto ta reakce organismu, je ti jasne, ze jsem musela prozit neco silene strasneho a desneho, na co porad myslim, na co nemohu zapomenout..................... |
| |
| Pomalu popoženu koně tak abych dobře vyděl na Lidii a Melis ze zad sundám luk a připravím si šíp pro všechny případy sedím pohodlně na koni luk v ruce a pohled upřený přímo na ty dvě ženy. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro jak to vypada zadne nebezpeci nam nehrozi(ani ode me)) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Copak? znásilnili tě jako malou holčičku? vyvraždili ti rodinu a pak se tě snažili taky zabít? Ti muži? Možná ne, ale to udělali mě... a víš jak já se jim stavím? Jednonduše jim vládnu. A pohrávám si s nimi..." jako andílek se usmála a složila ruce na prsou... "Děvče, násilím nic nevyřešíš...tak se chovají tebou nenávidění muži..." ušklíbla se a napřála k tobě ruku "Má zlatá, přítelkyni v družine budu potřebovat, jen tě prosím, nedávej se s mými přáteli do křížku." čeká, zda-li její nabídku přijmeš... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro kdyz ke me Melis natahne ruku, trochu sebou trhnu, ale pak si uvedomim, ze mi od ni zadne nebezpeci nehrozi trosku se usmeji a reknu Ted neni ani cas a ani nemam naladu ti rikat o svem detstvi, jednou bude prilezitost a ja ti vse povim, pak snad pochopis moji nenavist. na chvili se odmlcim a pak hrubym tonem reknu pokud tvoji ochranci splni moje podminky, to jest, ze si me nijak nebudou vsimat an inebudou nmit na me narazky ja si jich vsimat nebudu, pokud to dodrzi rada se stanu clenkou tve vypravy a budu te chranit pred vsim nebezpecnym. Ted ale pokud dovolis rada byhc se jela umyt a trochu osvezit k rece, po te vas dohonim, to nebude myslim takovy problem. Po te se otocim hloubeji do lesa, prilozim si pest k ruce a fouknu do ni, z ni se ozve neco jako zapiskani, chvili se nic nedeje, ale po te uslysim koni zarechtani a uvidis jak se k vam blizi tmave sedivy kun(stejna barva kuze jako mam brneni) s prekrasnou hrivou a pevnou stavbou tela, zastavi se dva sahy od vas a jakoby sklonil hlavu , uklonil se jak Lidii tak i Melis. Otocim se k Melis a reknu Dovol abych ti prestavila Viliase, meho kone a v podstet jedineho muze, kteremu verim a duveruji hbyte mu vyskocim na hrbet,podivam se na tebe a reknu nez slunce opet vyjde budu zpatky v tve druzine, nyni se rozloucime, zatim se mej a pamatuj na mou podminku, casu mas dost,aby jsi ji tlumocila a aby ji ti hlavy pochopili jeste zvednu ruku na pozdrav a odcvalam do lesa hledat nejakou vodu(studanku, jezirko reku ci potucek) |
| |
| Zatímco se Melis baví s Lidií, přicválá k nim nádherně šedý kůň, ukloní se oběma dívkám... Lidie na něj naskočí a se zamáváním odjede... Melis se vydá pomalu k vám, na tváři bez výrazu... Ozve se zašplouchání vody... Princezna si přivolala svého koně a také vojáky, kteří prohledávali les. Mají zbraně od krve, narazili ještě na zbytek banditů... "Vyrážíme dál. Utáboříme se až večer." houkla potichu a vás (hráče) k sobě zavolala... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro jelikoz jsem sama nebudu nikomu nic popisovat)))) mno zkratka az se poradne vykoupu a vse ocistim(zbrane a vyzbroj) nasednu na kone a vydam se za vami, podle stop, podle toho jak jedete rychel vas dohonim. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro uslyšíš kopyta koně a poté jak někdo seskočil na zem... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro ..... opatrne slezu z kone, chvili si je prohlizim, po te se kouknu na okoli, muze to byt past, pokud se mi zda vse v bezpeci, uchopim svuj me c a pomalu se k nim vydam, prpravena kdykoliv zautocit ci odrazit utok |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro ma reakce: opatrne slezu z kone, chvili si je prohlizim, po te se kouknu na okoli, muze to byt past, pokud se mi zda vse v bezpeci, uchopim svuj me c a pomalu se k nim vydam, prpravena kdykoliv zautocit ci odrazit utok |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| Pomale sesednu z koně a jdu za Melis Proč si nám nedovolila si to s ní vyřídit vždy» ta ženská je uplnej magor poslechl jsem tě jenom z úcty k tobě tvoje peníze moc vojáci pro mě nemají hodnotu tohle je naposled co sem se zastavil.tvařím se velice naštvaně a v rukou stále svírám luk. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
 | soukromá zpráva od John pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Kdo si!" zavrčim na ní. Jsem poměrně malé postavy na majitele viverny, kteří jsou většinou vysocí a svalnatí. Mám nějakých 178 cm. Krátké černé vlasy a tmavě hnědé oči. jsem tmavé barvy kůže a na sobě mám kožené kalhoty a vestu... Asi jsem mýval i zbraň, ale ta nevim kde teď je... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro ALE ALE, koho to tady mame cernej a je ho ptacek, nevypadas zrovna nejlepe, kde pak mas sveho pana, ze te tady tak nechal lezet, nebo to je nejaka past co??? mluv rychle na posledni slova zvysim hlas |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro zamračim se ještě víc než předtim, protože její slova mě zaprvé uráží a zadruhé mě doslova štvou. Narovnám se a pohladim Rincëho na krku. "Máš dost prořízlou tlamu. Je dost možný, že oní přijdeš" pousměju se a podívám se na svojí vivernu, která k tobě jenom vzhlíží a je připravená kdkoliv zaútočit, aby mě bránila. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro za prve, nevim co sjem rekla spatneho a za druhe pozor na ten ton se kterym se mnou mluvis, ja nejsem je ntak nekdo |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "A co jako, že nejsi jenomtak někdo!" ušklíbnu se na dívku... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro pokud me zrak neklame tak cerny jsi takze nevim co ti vadi, je videt ze i zrejme u vas existuji vyjimky ze jste stejni jako bili muzi a zacnu se pomalu otacet, nez se vsak otocim uplne kouknu jeste na tebe a reknu doufam ze se o svou wyvernu postaras lepe nez o sebe, takovy konec jak oty si nezaslouzi |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Jak to myslíš!" mám takový dost nechápavý výraz v obličeji, že může působit až tupě... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro to, ze jsi cernej, jsme nemyslela jako urazku, jak si asi myslis, ale jako poznani, u nas byli cerni chovani jako zvirata, jako neco mene nez to, ale nas klan jim dal svobodu a zemi, aby mohli zesilit a utkat se s nami v plne sile, ale jak koukam, uz zacinate prebirat povahy bilych muzu, uz prestavate mit vlastnosti, kvuli kterym jsme si vas tak vazili. Uz te nebudu otravovat, zemri v klidu a pomalu se vydavam ke svemu koni, ktery stoji opodal |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro řeknu dost nevrle a rychle dojdu k ženě. Chytnu jí za rameno a prudce si jí otočim proti sobě, aby nemohla odejít... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro Pote ostrym hlasem reknu ale ale, panicek nam nejak ozil, to co jsi ted udelal nebylo moudre a bud rad, ze pospicham a ze s tebou nechci zdrzovat. co jsem rekla to jsme rekla, o tvem narodu zde nevim nic, ale u nas jsme je osvobodili od tyranie utlacovatelu, za coz nam byli vdecni, jelikoz to byli rozumni muzi a dokonce i zeny. Jak koukam zde je to zrejme jine, myslis si ze kdyz jsi muz, ze muzes s holkou hazet jak se ti zachce, ale ja takova nejsem ,to jsi si spatne vybral, doufala jsem ze jsi jiny, ale mas chovani jako bili, nevazite si zen a neumite spravne posoudit situaci, mas se jeste hodne co ucit a stale stojim pripravena k boji, tentokrat schopna pouzit mec, pokud pesti a rychlost nestacili k tomu, aby pochopil, ze ke musi zmenit pristup |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Co si myslíš, že děláš! Stejně vaší řísi zničíme!" ušklíbnu se a sleduju její reakci. Jsem připravenej zacouvat k Rincëmu, aby mě kdyžtak chránil. Tvoje předchozí slova ignoruju... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro Mozna, vse je mozne, ale dnes to asi nevyresime, treba se nekdy potkame na nejakem bitevnim poli a uvidi se, kdo je silnejsi. Mas u me velkou vyhodu, tak si ji nekat a nech me odejit, mam dulezitejsi praci nez tady s tebou kecat o budoucnosti, nejdrive se postarej o sebe, pak se nase narody muzou utkat. Chudak nevi, ze nas klan cita jen nekolik stovek zen, keter jsou ale schopny vseho i zmasakrovat cele vsenice ci mesta, jak jsem to uz mnohokrat zazila, na boj s nimi se tesim Se stale pripravenym mecem zacnu couvat ke koni, davam pozor abych o neco nezakopla, ale mam stale cerneho muze na ocich. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro Naposledy se otocim na cerneho muze, sjedu ho pohledem a vyrazim zpatky do lesa. Uz nedbam na zadne jeho volani ci otazku, casu mel dost, ted uz to nedozene. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro snažím se dát dohromady všechny...přemluv ho....znáš ho, je to syn matky princezny...ne královny ale její pravé máti...nevolnice z jihu... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Kouzlník nejsi, jsi prost vychovaný šlechtic.... vystudovaný a tak trochu namyšlený...jediná osoba, kterou jsi kdy opravdu měl rád byla právě tvá sestra, která vždy stála za tebou... její zmizení tě velice ranilo...ještě víc, než smrt obou rodičů... když ses ale od posla dozvěděl, že žije a míří do farinu, rozhodl ses vyrazit jí naproti. |
| |
| Družina Pomalu míříte na jih. Po cestě se nic neděje, všude je klid. Vojáci mezi sebou se baví, vtipkují a občas se ozve nějaký ten zpěv. Je téměř noc, Melis zvedne ruku a tím zastaví vojáky. Kývne na svého kapitána Obediaha... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro asi ti budu muset poslat zivotopis Lidie aby jsi pochopila jeji zvyky a vztah k muzum a hlavne ja se k nemu jako Lidie chovala pratelksy a snazila jsem se o konverzaci, rada bych mu i pomohla, ale nevi jak se ma chovat jsem silene tvrdohlavy a Lidie se nijak menit nemuze, prestala by to byt ta Lidie, ktere se obavam, prestala by to byt Lidie v same sve podtsate, pro princeznu i klidne zemre, ale s muzi to pudje tezce ma wyvernu vzduchem je to vzdy kratsi a rychlejsi, muze me kdykoliv dohonit nebo narazit na princeznu, ale ja uz se vracet nebudu, je mi lito takze pokracujem v pribehu kdyz sjem se dostatecne oplachla a umyla, i muj kun se osvezil, vyrazim za princeznou podle stop, k pulnoci bych je mela dohonit, sesednu nazem z kone a dam pozor na straze, nebudu se nijak plizit aby me ti tupci nezastrelili, proste pockam az si me vsimnou a zastavi me, aby mohli predat vzkaz princezne ze uz jsme tady |
| |
| Na princeznin pokyn zareagujem úsmevom a kývnutím, okamžite dos» hrubým hlasom zavelím: ,,Prehlada» a zabezpeči» okolie rozostavi» hliadky, založi» tábor a bezpečnú líniu ! Pohyb ! Pohyb ! Pohyb !,, Ostávam na koni a pozorujem okolie. Vytiahnem zo sedlového vaku luk, napnem tetivu a založím šíp. Netvárim sa zrovna vlúdne, skůr ostražito. |
| |
| soukromá zpráva od John pro |
| |
| Družina Utábořili jste se, je klid...když od jihu-z města Farinu, kam míříte- slyšíte rychlý dusot kopyt. Ve svitu měsíce vdíte jet na koni mladého muže. Jeho rudé vlasy za ním vlají a kůň v pěkném postroji má u huby pěnu.... Muž je oblečený vznešeně a něco na něm vám někoho připomíná.... |
| |
| po chvilce jízdy uvidím držinu přiblím s k ním a uisměji se na Melis jsem asi 17cm vysoký muž mám rudé dlouhé vlasy jsem oděn v červené kožené vestě a kalhotech. Sesednu z koně a rychlím krokem mířím k Melis ahoj sestři řeknu a obejmu ji zcela ignoruji pohledy ostatních jsem rád že jsi v pořádku |
| |
| tam má být 170 vypadla mi nula |
| |
| John: Melis s vypísknutím přiběhla k bratrovi a pěvně ho k sobě přitiskla. "Bráško! Ty jsi v pořádku!" je snad poprvé, kdy na tváři princezny vidíte slzy... Družina: Zatímco už na nebi dlouho svítí měsíc, ze severu se ozve zvuk kopyt. Nyní vidíte přijíždět Lidii na svém koni... |
| |
| Pred hlidkou jedu tak aby me bylo videt, nijak se nesnazim schovavat jeste by me ti noumove zastrelili, to radsi nebudu riskova ta radeji se jim z dalky uz ukazu kdyz dojedu k vojakum, kteri maji hlidku jen pokyvnu hlavou a reknu suchym tonem Jedu za princeznou, ocekava me a dal pomalu jedu do stredu tabora |
| |
| Prudce vstanu a dlouhými kroky jdu přímo proti ní. Co tady zas otravuje ta stará čarodejnice kdyby odsud vypadla a už se neukazovala udělala by uplně nejlíp. ruku mám položenou na své zbrani a snažím se tvářit vlídně. Co tady zase potřebuješ nechtěla bys se už nadobro někam ztratit a neotravovat nás? |
| |
| U princezny kone uvazu u stromu a jdu k princezne, kdyz dojdu k ni dojdi vidim jak se zrovna objima s nejakym mladsim muzem, chci neco rict, kdyz ke me "velice vlidne" promluvi ten otrapa z lesa. Zastavim se a dam se do smichu, po te se na nej podivam a reknu Je videt, ze jsi nezmoudrel, vlastne bych se divila, kdyby jo, u vaseho pohlavi je velmi casto nedostatek rozumu normalni. Ted me neotravuj, nemam na tebe naladu, jdu za princeznou ne za nejakym pobudou s vrici opici. Mavnu jen tak lezerne jeho smerem rukou a chci pozdravit princeznu...... |
| |
| Tiše stojím a sleduji tu nepříjemnou ženskou. Jen si říkám a» něco udělá abych se s ní mohl vypořádat. pohladím svou dýku a zase ji pozorně sleduji. |
| |
| Ano sestřičko jsem tady přijel jsem ti pomoct moc jsi mi chyběla řeknu a přitisknu ji k sobě tak a ted můžeš mně prosím seznámit s plánem moc toho nevím a máš tady návštěvu |
| |
| U princezny ..........rukou a chci pozdravit princeznu...... ale ten mladik co se k ni tak ma na me upozorni, takze prekvapeni se onat nebude, vlidne se na ni usmeji a milym hlaem reknu Bud pozdravena ma pani, dostala jsme sveho slibu a dorazila jsme zpet, ale jak je videt tvy muzi zrejme nepochopili me podminky a zlostne kouknu na muze, ktery ke me promluvil Nerada bych nejak obtezovala, ale taky byc hsi s tebou potrebovala promluvit osamote, pokud to tady bude mozne??? |
| |
| Melis jen obrátí oči vsloup a podívá se nejdříve na Lidii, pak na Alegana a nakonec s prosíkem v očích na svého bratra "Drahá Lidie, pokud sis nevšimla, právě se vidím se svým bratrem po události, při které jsem myslela, že zemřel. Mohla bys alespoň půl hodiny vydržet?" Otočila se chladně na Lidii a poté ke svému bratrovi, chytla se jej pod křídlo a odvedla ho od ostatních... |
| |
| Dojdu k Morven pomalým krokem. Promiň ale nehodlám se zdržovat v blízkosti tady tý ženský jestli ju budem nějak častějc potkávat nebo jestli půjde s námi mizím odsud a už v životě mě neuvidíš. Otočím se a aniž bych čekal na odpověď odejdu pomalým krokem pryč. |
| |
| MELIS se prudce otočila, div se nesrazila s Aleganem "Myslíš, že mi je její přítomnost příjemná? trpím ji jen z toho důvodu, že umí s mečem. Alegane prosím tě, zůstaň tu se mnou." zašeptala ti a něžně položila ruku na rameno, když ses otáčel... |
| |
| U princezny zmatene kouknu na Melis byt odmitnuta kvuli muzi a kto mu nejakemu zelanaci???? Smrt??? proc se ji kazdy boji, vzdyt je to vysvobozeni, ja ji nadbiham kde jen muzu, ale stale si me nechce vzit, muj cas zrejme jeste nenadesel Kdyz vidim jak Melis odchazi otocim se ke svemu koni a jdu k nemu, cestou jeste uslysim rozhovor mezi ni a Aleganem a jen se tomu musim smat. Kdyz dojdu ke svemu koni pohladim ho po hrive a odvedu kousek stranou, sundam mu sedlo a dam mu trochu volnosti, aby se mohl napast. Sedlo polozim ke stromu a sundam si svoji hemlu, okolo jdouci vojaci jsou primo zaskoceni moji krasou, ale take zjistenim, ze neco skutecne tak krasneho muze byt tak desive a hrozne a muze to nesnaset vsechny muze. Ze zad sundam svuj mec, trochu ho pohladim a pa ksi lhnu pod strom hlavou na sedlo, mec polozim vedle sebe spolecne s helmou, chvili pozruji meho pasouciho se kone a pak si vzpomenu, ze uz jsem pomalu dva dny nespala, na chvili zavru oci a pokusim si odpocinout. Radeji prespim tady nez u tech muzskejch, kteri vydavaji zvuky a zapachy, ze ani pomalu nechci videt, kde se to v nich bere. Nez usnu jeste kouknu na svuj mec zamyslim se uz sjem te dlouho nesmocila v nejake krvi, jeste mam nejaky cas, ale kdyz se nic nenajde budu si muset najit nejakeho vesnicana, ci tady opusteneho vojaka, na bandity to muzu svets vzdy po te zavru oci a skutecne se pokusim usnout, neni na me videt zadny naznak rozruseni, i kdyz jsme pred chvilkou myslela na vrzdu, bylo to pro me tak samozrejme, jako myslenka co si dam zitra k snidani. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro vztekle se dívám za odcházející ženou, která mi po chvíli zmizí úplně z pohledu. "Tak co příteli kam teď?" Usměju se na Rincëho a pohladim ho na krku. Úsměv mi, ale rchle zmizí, protože vlastně ani nevim kam mám jít. Doma mě nechtějí a ve Farinu už vůbec ne. Vlastně nikam kde jsou bílí lidé by mě nepřijali. Oddechnu si a na krátkou chvíli se posadim a zamyslim se. Po nějaké době mi naskočí v hlavě, že bych se králi mohl nějak zavděčit. Nejlepší by bylo kdybych chytil tu holku, ale má kolem sebe ty hlupáky. Měla by bejt někde tady snad. Snad neutekla tak dlouhá doba co jsem spal. Naskočim na Rincëho a řeknu mu, aby lítal po okolí a hledal jejich skupinku. Kdybych jí přecejenom našel tak mu okamžitě přikážu, aby ulovil jejich princeznu nebo královnu nebo co to řikal... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Melis je teĎ dál od vojáků s nějakým rusovlasým mladíkem a s Aleganem... Rincë se snesl k zemi jako stín a Melis chytl do drápů...letíe nad les a světlo jejich ohňů mizí v dálce za Rincëho ocasem... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| Družina Chvíli je naprostý klid, Melis se baví se svým bratrem, Lidie pomalu usíná, vojáci také...Alegan se uklidnil a vydal se k ohni, aby si zdřímnul.... když v tom se na obloze objeví temný stín a nečekaně rychle se spustí k zemi. Vyverna popadla Melis do drápů a odletěla sní...nemáte tušení, jakým směrem... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro nakážu mu, aby letěl co nejrychleji směrem do Aknahu a hlavno do Endomu, kde je král, který by mohl být spokojený s úlovkem, který se mi povedl... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro dospela nebo mala jako u reky s tim cernochem??? |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro ale dobre budu se ridit tvymi pravidly, nic dopredu))) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro během chvíle jse nad lesem a už cítíš ve vzduchu vůni písku z pouště....v dálce je vidět světlo Endomu... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro ta wyverna byla mala a mozna i zranena, je mozne ze dlouho letet nebude moct a melo by byt videt aspon jakym smerem se vydala potvurka jedna letaci)))) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Druzina Uz skoro usinam, kdyz me probudi kridla wyverny jak mlati do nekonecneho prostoru vzduchu, probudim se vask uz moc pozde a jen vidim jak je Melis unasena, okamzite si vemu svoji helmu pripnu mec na zada, zapiskam na sveho kone, ktery okamzite pribehne a ja mu zacnu nasazovat a utahovat sedlo, pri tom porad polohlasne rikam ten parchant, ten parchant, mela jsme ho sejmout hned jak jsem ho videla, ja tusila problemy, ten hajzl ten hajzl je videt ze jsme nastvana a rozrusena, nasedam na sveho kone a koukam co delaji ostatni, ted zavahat nebude idealni, chce to rychle jednat |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro nerikej mi ze kdyby te neoc chytlo v noci za ramena a odletalo s tebou do neznama ze by jsi mlcela, to bych rval urcite i ja)))) |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro zamumlám si a letim přímo před palác kde by mohla být hlídka, která by zavolala krále... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro všude jsou černé praporce... jakmile jsi přistál, kolem tebe se sebehli vojáci. Melis omdlela... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zařvu na stráže který na mě čuměj jak vvoraný myši. Doufám, že pochopěj, že mám tu holku a že mu jí chci předat... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Po chvilce vyšel z hradu mladý kluk, syn krále. Avšak co tě zaráží, má na hlavě královskou korunu... "Co chceš, zrádče? Zde už pro tebe není místo!" odplivl si na zem. V jeho patách jdou dva nejlepší z armády... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro neřikám takovim tim rozkazovačnym hlasem, ale normálnim klidnym, protože nechci, aby mě zabili. Doufám, že mě přijmou, protože s některýma jsem se určitě přátelil... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Právě s ním mluvíš. Jen dva dny po tvém odletu můj otec zemřel. Byl zavražděn..." ušklíbl se a přišel až k tobě. Podíval se na pobledlou a promrzlou Melis... štěknul na služebníky, aby donesly přikrývku a narovnal se... "Myslím, příteli, že rozhodnutí mého otce bude zrušeno. Jsi zde vítán. Můžeš se vrátit domů." otočil se na podpatku a společně se služebnictvem a Melis odchází do hradu. "Zítra přijď, budeš odměněn." podíval se na tebe mezi dveřmi a zmizel v paláci... |
| |
| Ne sestři znažím se ji popadnout ale vté rychlosti se mi to nepovede sakra zrovna se potkáme a už je pryč Vojáci a ostatní nasedat na koně a jedem hledat Melis zavelím a sám rychle popadnu své věci a nasednu na koně nevím kam ta mizerná vyverna letěla ale jedu někam kam si myslím že letěla. tech: to jako nešla vidět na obloze??? |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro uz sjme se taky ptala |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro zvláš» když se tehdá sestra zmínila jen o pár dnech jejího života... pomalu usínáš, na tváři cítíš slzy... |
| |
| Uz chci vyrazit, ale najednou se zastavim, podivam se na cernou oblohu a pak sklonim hlavu. Podivam se na vojaky, jak se zmatene pripravuji na cestu, chvili je pozoruji a pak zacnu kricet Pockejte TAK SAKRA POCKEJTE vojaci se na me udivene podivaji a ja pokracuji se zvysenym hlasem Kam chcete jet chytraci co??? umi nekdo z vas letat, zrejme ne a kone se s wyvernou v rychlosti srovnavat nemuzou, za dalsi je noc takze najdem jeste vetsi kulovy, tohle muze napadnout jen chlapi, bezhlave vyrazit, bez planu cesty, bez niceho podivam se na dalsi vojaky a i na bratra Melis Kam ted pojedete kam??? proste nekam, kde se ztratite a kde nebudete vedet co dal???? jen se podivejte, nekteri jen tak jeste cumi na oblohu a ja rozhodne nevim na co cekaji, Melis zpatky nepristane, ale ani mi nepripada ze by nejak premysleli, zkuste se zamyslet kam ted pojedem co????!!!! |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro ted me napada jestli oni to nesabotuji kvuli me, ze me to necheji tak budou mlcet, ty vidis soukrome zpravy mezi jednotlivymi hraci??? jestli se treba nedomluvili, nerad bych ti znicil pribeh,ale jestli jim vadi jen jedna zaprisahla zenska tak jsou to s prominutim chudinky |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Rozběhnu se a naskočím na svého koně a po cestě si vezmu svoje věci které mam odložené na zemi u stromů. Vyhoupnu na koně když v tom uslyším Lidii jak se snaží celou akci organizovat. Sice nevím co ty máš s náma společnýho a proč nás organizuješ ale aspoň nikoho neurážej souhlasím s tím že máš pravdu a že potmě v takle vedlé a nepřipravené skupině nemáme nárok mám lepší nápad už párkrát sme hledali melis kvůli tady té potvoře a myslím že vím kdo za tím stojí aji kde bude.. Potom se usměji a pohládím svého koně. Mezitím přiběhne můj pes a nervozně postává a čeká co bude dál. Takže navrhuji vzít pár lidí kteří se už účastnili hledání a vypravit se za Melis.Ty si tady klidně zůstaň poskládej si je tady a pak s nima běž kam chceš. Po těchto slovech se otočím po ostatních kteří semnou Melis hledali a čekám jak zareagují oni. |
| |
| ano uznávám že má zbrklost nebyla chytrá a souhlasím s Aleganem pojedu s ním a ty ty jedna čarodějnice jak si můžeš dovolit se mnou takhle mluvit počkáme do rána a pak ti co chcou pojedou a ty tady zhyn řeknu rázným hlasem a usměji se na Alegana vojáci i vy se můžete volně rozhodnout ale jestli si myslíte že utečete neutečete řeknu stručně a prohlédnu si tábor pak chvíli civím na oblohu a nakonec se sednu k ohni. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| Reflexivně jak mi blyo zvikem kdysi. Začnu svou metamorfozu a pokusím se nechat si narůst svá křídla. Co? Sakra. Zrovna když je potřebuju. Zamračím. Ale dál už to neřeším Stojím u svého koně a čekám jak se ostatní zachovají. |
| |
| Koknu na Alegana a suchym tonem reknu za prve, co mam s vami nebo s Melis je vec jen mezi mnou a Melis tobe, ty chovateli opic pri tom se kouknu na Aleganova psa do toho moc neni, vse se dozvis az bude Melis chtit a za druhe k organizovani se nikdo nemel, vsichni jste tady jen tak litali a nevedeli co dal. NYNI, kdyz jsi nam milostive prozradil, ze mozna tusis, kde muze Melis byt, myslim ze je zbytecne aby jsme cekali do rana, ztratime tak zbytecne cas!! po te kouknu na znameho Melis a skodolibe se zasmeju nechovej se jako dite, je mi jedno kdo jsi, nejsmi muj pan ani muj kral, pro me jsi jen obycejny vojak, kteremu Melis dovoli aby se ji dotykal, misto vyberu radeji vojakum narid at se pripravi na cestu, nektere tu nechame, kdyby se treba Melis sama vratila, pokud jsi nejaky slechtic tak se tak zacni chovat!!! chci jeste neoc dodat ale muj kun se pode mnou zavrti a trochu se vzepre Co???!!!.................. sklonim se k jeho usim, chvili stravim sklonena u jeho hlavy, po te se narovnam a tise reknu ano ano uz mlcim, uz se uklidni a poplacam ho po krku, na to si odfrkne a jakoby kyve hlavou na znameni souhlasu a meho pochopeni |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Ty jeden zmetku, myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím!" Tvůj přítel Kasl se ti vrhl kolem raměn a s úsměvem tě objal... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro (na to jsme celou dobu cekal) asi brzy bude veselo)) |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Co ty tu?" neskrývám svoje nadšení a taky ho obejmu. Skápně mi slza po tváři. "Nevim kde jsem nechal mámu a sestra řikala, že za pár dní zemře" zamumlám potichu... |
| |
| tak tohle už opravdu přeháníš rozkazovat mi a taky se vzpírat mým rozkazům večer stejnak nic neuvidíme a já to místo neznám proto ted dávám slovo aleganovy aby mi řekl jestli je bezbečné jít tam večer zakřičím a nechám vojáky tak jak byli doted. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Myslíš tvojí mámu, tu ženu, která svým pohledem ovládla i zdivočelou vyvernu a taky tu, co právě dneska ješě před svítáním dorazila do města s jedním ze zvědů?" ušklíbl se a poplácal tě po rameni... |
| |
| Udivene se podivam na znameho Melis a reknu jeste drive nez staci Alegan promluvit ja ti vubec nerozkazuji, jen ti davam rady a rekla bych ze celkme i logicke, vse ted zalezi jako ma ten Alegan stopu a uz jednou jsme ti rekla, ze ty mi nejsi nijak svaty, tebe ja nemusim nijak poslouchat, ale chci zachranit Melis to je nejdulezitejsi a co se tyce tvych rozkazu vzpominam si na jeden ktrey si rekl "a ty tady zhyn" coz je rozkaz primo k smichu |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro řeknu nevěřícně a rozzáří se mi oči, protože tomu opravdu nemůžu uvěřit. "Nevíš kde právě je?" Chci jí vidět jako nic jinýho, ale nevim co od ní můžu čekat za to chycení tý holky... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Nevím, kde je, ale když se dozvěděla, že jsi sem dotáhl du bělošku, dost se naštvala..." řekl a podíval se ven "Už musím, mám službu...rád jsem tě viděl, kámo. Večer zajdem do hostince, zvu tě!" ještě křikl a odběhl... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro a taky jsou stížnosti, že bys měl psát s háčkama a čárkama...občas něco nedá smysl....plosím plosím... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro rozumim od těď přímá řeč TUČNĚ A S HÁČKAMA A ČÁRKAMA bude to problem si zvyknout ale pro tebe vŠe, kromě změn char. postav |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro usměju se na ně a ještě se rozloučim s Rincëm. Rychlým krokem jdu domu kde si vezmu uniformu a šavli, kterou připevnim k boku a jdu rovnou do kasárny. U velitelských dveří za»ukám a čekám až velitel otevře. "Jsem tu pane" stoupnu si rovně, aby to nějak vypadalo i když se mi nehce... |
| |
| Přestaňte se sakra už hádat nemám zájem s váma cestovat nejradši bych jel sám bezvás takže buď se nebudete hádat nebo si tady zůstaňte jo a vojáky nechte tady nebo je někam pošlite ale budou jen zbytečně zdržovat. Pomalu pokročím směrem k Melisinýmu bratrovi Určitě tu cestu najdu aji v noci možná se nebudeme hejbat tak rychle ale ušetříme spoustu času který bysme jinak objetovali do rána. Vyskočím zpátky na koně a čekám jak zareagují. Jo a ještě jednou urazíš mě nebo mého psa a bude to to poslední co v tomhle životě uděláš. |
| |
| Trochu se zavlním v sedle a po té se nakloním směrem k ALeganovi a s ironickým úsměvem řeknu To si budu muset vymyslet něco speciálního, aby to stálo za to. po té kývnu směrem k tomu rozmazlenci a řeknu jen tak do prostoru, tak aby to slyšel až mi tady pán přestane uakzovat svoje ego a nechá mě na pokoji bude cesta klidná, vše záleží jen na něm po té se opět kouknu na Alegana a zcela vážně řeknu Doufám, že víš kam pojedem a že na to stačíme sami, teď už bychom asi měli vyrazit a» tu máme Melis zpátky a ten co jí unesl je na kousky |
| |
| Jestli ji unesl opět ten stejnej člověk tak ho nezabíjej mám k tomu už i osobní důvudy.A doufám že ta specialitka bude stát za to.Ale teďka mě prosím pro jednou poslechni. protáhnu se v sedle a otočím se na Johna. Prosím dej jí pokoj než zachráníme Melis potřebujem jednat rychle nebo se někam ztratí a už jí nepomůžeš. Tímto beru debatu za ukončenou a vyrazím k našemu cíly. |
| |
| Chvíli čekám co na to ten John poví, ale když mlčí trochu se pousměji, řádně se posadím do sedla a vyrazím za Aleganem, nyní už záleží jen na něm kam nás zavede a jestli budem úspěšní. |
| |
| pche řeknu nasednu na koně a beze slov se vydám za ním. |
| |
| Družina Vaše družina tedy vyrýží směrem na jih.... Vojáci dle rozkazu se vrátili zpět do Lotty... Ještě jednou vám nad hlavou přeletěl temný stín také mířící k jihu.... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Vítej zpět, Jubo. Král chce, abys za ím přišel, prý ty budeš mít největší čest tu bílou děvku zabít." ušklíbl se a pokynul ti rukou, abys odešel... |
| |
| tak jsme bez vojáku a jdeme za tebou Alegane ved nás a doufá že nás povedeš správně řeknu a poplácám koně po hřbetě. Pak beze slova pokračuji v cestě pak ale nad námi proletí stín jak to že stín vidím a tu potvoru ne? |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Projede mi hlavou protože se mi do toho nechce a nevim co mám dělat. "dobrá" pousměju se dost křečovitě a jdu rovnou do hradu za králem... |
| |
| Neboj tohle jen jen jedna z cest kterou podnikám dorazím kam jen budeš chtít. popoženu svého koně k co nejrychlejšímu tempu. Doufám že k Melis dorazíme co nejrychleji. |
| |
| doufám že ano řeknu a koně také popoženu. tak td snad poprvé tě prosím bože at se Melis nic nestane je tak daleko ode mně a já jimusím zase hledat |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Její oblečení je roztrhané bičem a z ran jí teče krev... má otevřené oči upřené kamsi doneznáma... Na jejím těla vidíš i mnoho podlitin... Král se usmál a vstal...jakoby náhodou do dívky kopl.. "Tak tady jsi, Jubo, náš hrdino...Vidíš? Tak tady leží jejich královna, zničená, ponížená...Tady leží žena, která má vést národ našich nepřátel...Je to jen hromádka sraček..." odplivl si na ní a usmál se... "Určitě jí chceš vrátit to, jak tě zajala, nebo to, jak tě ponižovali její přátelé...Do toho, zabij ji, udělej si s ní co chceš..." ustoupil na stranu a pokynul rukou k jejímu zničenému tělu a naproto nepřítomnému výrazu... |
| |
| Družina Když jedeme UŽ TAK DLOUHO aniž by jsme zastavili či pořádně věděli kam jedeme trochu vice pobídnu svého koně a dohoním Alegana, sice mi to nebude dělat dobře, ale musím si ním promluvit, když ho dojedu klidně se zepám Můzu se jen zeptat kam vlastně jedeme a jak ještě dlouho pojedeme?? Ne že by mi dlouhé cesty dělali potíž ale přeci jen bych ráda věděla kam jedeme a za jak dlouho tam tak přiblžzne budem??? |
| |
| Vaše cesta ubíhá poměrně rychle...už sjte minuli město Farin a blížíte se k lesu, který tvoří hranici mezi Farnianorem a Aknahem... Všichni jste unavení z nedostatku spánku i z dlouhé cesty... |
| |
| Prudce se zastavím a seskočím z koně. koně přivážu ke stromu .Zastavte musíme se vyspat a alespoň trochu si odpočinout můeme pokračovat zítra.vytáhnu z torny sekeru a jdu naštípat nějaké dříví na oheň rozdělám oheň a začnu večeřet. |
| |
| prudce trhnu koněm zastavím zkezu vemu přikrývku a kouknu na ostatní členy popojdu blíže k ohni a usnu. Al než sem usl stačil sem říci toto kdybyste cokoli potřebovali vzbudte mně |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Je to dobrý dar pane, ale myslím, že s ní naložíte podle vašich libostí a já vám to potěšení nechám." Zase se lehce uklonim a čekám jestli bude ještě nějak reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "To jsi natolik slabý, že ani nedokážeš podříznout krk hloupé náně, která tě stála takové utrpení?" pak se uchechtl "Nebo snad máš s ní jiné plány? možná by byla v posteli dobrá. Přemýšlím, že si tu děvku nechám jako otrokyni." znova se uchechtnul a přišel zpátky k Melis Prudce jí zvedl za vlasy, až dívka vyjekla bolestí "Co ty, bílá čubko, byla bys dobrá kurvička?" mečem jí rozřízl potrhané šaty a ty spadly na zem... "Ne...jsi moc bílá, tebe nechci." s odporným smíchem ji hodil na zem, uslyšej jsi zapraštění jistě zlomené kosti... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| Neznámo kde omlouvám se, ale přepíši sváůj poslední příspěvek, trochu jsem si nerozuměla s PJ, tak se prosím nezlobte, předem díky. ----------------------------------------------- Když začnou všichni sesedat a dělat si své tábořiště chci také sesednout, ale pak kouknu na oblohu, kde jasně září měsíc v úplňku. Najednou je na mě vidět, jak jakoby znervózním, něco pošeptám svému koni do ucha, ten se po té vzepře a chce někam vyrazit, já jej ale zastavím a dost ostrým hlasem na vás křiknu Ráno se k vám přidám, teď si musím něco zařídit, varuji vás předem nesnažte se mě sledovat, a» jste pro Melis sebevíce důležití, pokud porušíte mé varování bez milosti vás zabiju a nebudu mít s níkým žádné slitování. Raději se pořádně vyspěte. nečekám ani na odpověď a prudce vyrazím do hluboké tmy. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro ale uvidime ja kse zachovaji nasi hrdinove) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| Družina: Všichni, až na Lidii jste ulehli ke spánku... vaše únava vás přemohla a ani vojáci, kteří měli zůstat na stráži nevydrželi... všichni spíte tvrdým spánkem...snad jen Aleganův pes je vzhůru... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Určitě to bude dobrá otrokyně pane. Pokuď jí nechcete klidně si jí vemu domu na práci" Ušklíbnu se na ní a potom se podívám na králě s jasným respektem k němu... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Je jen tvoje, můžeš si s ní dělat cokoliv a až budeš chtít, zabij ji. Jen ti nesmí utéct!" Poplácal tě po rameni a odešel...ještě nezapoměl při svém odchodu do Melis silně kopnout, až dívce z úst vytekla krev... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Přikážu jí a rozejdu se směrem ke svému domu. Čekám jestli pujde zamnou a doufám, že jo, protože jí tahat nechci. Možná by mi s ní mohli pomoct nějaký stráže, ale nevim. Stejně si myslim, že mi uteče a bude to zase nanovo... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro jen bych potrebovala vedet, ejstli me nekdo sledoval nebo ne, pokud ne napisu prispevek ze jsem se vratila at se to trochu zas pohne)) |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro Když Lidie opustila tabor, chvili jen tak bloudila, snad aby se presvedcila ze ji skutecne nikdo nesleduje, snad proto aby nasla vhodne místo pro událost, které se uz neslo vyhnout. Tesne před pulnoci dorazila na malou mytinku uprostřed ridkeho lesika, mesic byl primo nad ni a cas se neuprosne blízil k pulnoci. Lidie rychle sesedla z kone, sundala si svoji prilbu a spolecne s mecem ji odohodila na mekkou travu, po te sundala svemu koni, který se zdal stejne nervozni jako Lidie, sedlo i ostruhy a ohodila je na zem. Po te se postavila naproti svemu koni, zavrela oci a vyčkávala. Mesic se pohnul jen nepatrne, jen tak aby jeho pohyb presne urcil pulnoc ne zemi v temnte, na kterou se dival z vysky obklopen miliony hvez. V tu chvili si Lidie s bolestivym zaupenim klekla a chytla se za oci, ale změna která probihala u kone byla hrozivejsi, jeho hlava jakoby se zmensovala, jeho nohy a ruce jako by se kratily a zacly tvorit ohavne pahyly. Cele konovo telo se jakoby uzilo, nakonec pahyly telo neunesly a kun se skalatil k zemi. Promena dále pokracovala az před Lidii nelezel kun, ani nejaka nestvura, ale vysoky silny muz s delsimy hnědými vlasy. Chvili lezel na miste, ale po te vstal a vzal si z věci na zemi deku aby zakryla alespoň castecne jeho nahotu. Jen takto sporadicky oblecen pristoupil k Lidii, která stále klecela dlaněmi na svém obličeji. Skoro cela se trasla, ale když ucitila muzovi ruce na svých znatelne se sklidnila, sundala si sve dlane z oci, které nyní temne rude zarili. Když se postavila pevne objala muze jenz ji pomohl vstat, hladila ho po zadech a po te presla na jeho mohutny hrudnik, ale po te nechala sve paze volne klesnou podel tela zklamane rekla „Nic, stále nic necitim, ještě to není dost, lasko ja uz dal nemuzu“ Muz ji pohladil po tvari a řekl „Lasko neboj brzy uz vse skonci, třeba ted tato nynejsi vyprava nam pomuze, musime verit a nesmime se vzdavat, nase laska je velika a premuze toto hrozne prokleti jen musime vydržet“ Lidie pokyvala smutne hlavou a polozila si hlavu na muzovo rameno, vždy když slysim tvuj hlas celou me to rozechveje a zaroven uklidni, moc jsi mi chybel, myslela jsme, ze se této chvile nedočkám a když je tady nemuzu te spatřit, nemuzu citit tvuj dotek tve teplo“ Po te se nachválí odmlci a pak rekne „ přisahám ti ze mi za to zaplati, všichni a do jednoho“ Mu zveme tvar Lidie d ostych ruou a rekne „ja vim, ja vim a nezapomen ze vždy budu s tebou………………………. Co si rikali dále uz patri jen jim a mesici, který nad nimi zaril. Presne po hodine, kdy zacala pulnoc zacla promena zpatky, když skoncila stal před Lidii, která uz nyní videla a mela cit v kuzi, opet jeji krasny kun, jenz se sklesle koukal k zemi. Chvili oba proti sobe stali a vzpominali na prave prozite chvile, po te kun strcil hlavou do Lidie a ta, se slazami v ocich, zvedla svoji helmu i s mecem. Osedlala svého kone a vyrazila zpatky k taboristi, jejich hodina jiz skoncila a nyní se musí vratit k zachrane akci. Pokud budes chtit napisi ti i jak se jim to vse stalo atd, ale zalezito jen na tobe jestli budes chtit))) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro nikdo tě nesledoval... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro trochu jsem to zjednodusil, ale jsme rad ze se libilo, i kdyz to neni moc vesele((( |
| |
| Tabořiště Asi po čtyřech hodinách se vrátím k vám, odsedlám svého koně, vybalím deku, sundám si helmu i meč a aspoň na chíli se pokusím usnout. |
| |
| Družina Probudili jste se celkem časně, nebo jste spíš byli probuzeni... Kolem vás poletují dva malí ptáčci a stále zpívají... Spíš Vás snad chtějí před něčím varovat... |
| |
| družina Hej rozumíte jm někdo je to nějaký divní štěbetání Řeknu a kouknu na Alegana. doufám že rozumí přírodě bylo by to dobré |
| |
| Družina Vzbudím se celkem nervózní, rychle se posadím a automaticky šáhnu po svém meči a připravím ho k boji, při tom polohlasně vykřiknu Viliasi! když vidím, že jde jen o nějaké dva ptáčky, znechuceně zas sebou plácnu na deku, ale jak tak koukám jejich chování je jaksi divné, když uslyším co říká to mužské štěně kouku se zvědavě na Alegana, teď se tedy ukáže jesltli umí jen jíst,vylučovat a občas švihat tím svým párátkem Tak se ukaž chlapečku, jsme na tebe moc zvědavá |
| |
| Sedim na dece a podívám se na Johna No učil sem se to ale je to už docela dávno spíš kdyby to byly nějaký šelmy zvládl bych to líp. Zvednu se a chvýli ptáky pozoruju snažim se rozpoznat co nám chtějí oznámit i když o ptáky jsem se nikdy moc nezajímal s trochou soustředění a štěstí bych to mohl zvládnout. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro tohle štěbetají sokola |
| |
| podívám se po ostatních a s pohledem stále upřeným na ptáky přesně opakuji co my řekli Musíte pryč! Je jich mnoho a jdou sem ze severu! Vaše paní je v nebezpečí, smrt má tak blízko, jako nikdy. mají ji oni, na jihu. V jejich hlavním městě!potom upřu pohled na Johna a Lidii Tak co budeme dělat dál. |
| |
| Na co čekáme jedeme pro mou sestru a pro vaší paní a o jakém nebezbečí ze severu mluvily? Cestou budeme varovat každou vesnici Řeknu je mi jsanéí že vesnic tu mnoho není ale chci aby to věděli. Pak kouknu na vojáky. Nasedat jedem! Zavelím a sám se rozjedu na jih. MH: lidi zejtra jedu na výlet prosím o omluvu na dva dny |
| |
| Družina Když nám ALeganpřeloží řeč ptáků celkem se podívím, že to dokázal, ale okud je někjak spjat s přírodou je to vlastně v pořádku, co mě udivilo ještě víc je ale Johnova řeč, to už se neudržím a řeknu (ještě poznámka por Johna, mám pocit, že jedem sami, bez vojáků, ty jsme nechali v táboře, jedeme jen my, ale taky jsem na to málem zapomněla, dlouho se tu nehrálo) Už se ani nedivím, že místo tebe vládne nebo bude vládnout sestra, jak se zdá buď vůbec neposloucháš nebojsi tak dobrotiví, až ti to zakaluje mozek a zdravý rozum. za prvé, jak Alegan řekl, princezna je na jihu v jejich hlavním městě, to znamená, že se musíme dostat do jejich země a tudíž i do jejich vesnic, dke nás možná schválně zdrží či dokonce zajmou 2) když budem varovat jakoukoliv vesnici může se stát, že někoho nechají na živu a ten nás pak práskne, možná čekají, že si pro princeznu přijdme, ale proč jim ulehčovat práci, když za sebou budem zanechávat stopy a to vůbec nemluvím o tom ,že nevíme KDO ONI jsou v jaké jsou přesile atakdále Po té pokroutím hlavou a řeknu Někdy začínám rozumět proč spousta království, které prosperovali byli zničeny pouhým slabým roumem a předvídavostí svého nového vladaře. Při těchto slovech vstávám, nandávám si svoji helmici a připínám měč k zádům. Poté hvízdnu na svého koně a začnu ho osedlávat. Poté se otočím ke zbytku skupinky a ironicky řeknu Jedeme a to hned, v tomhle si snad jedině měl pravdu. hlavou mi projede Chudáček ,koukám, že toho moc o životě neví, doufám, že ho brzy zabijí a mi budeme mít od něj klid, není nám moc užitečný, jen zbytečně překáží, ten chlap s tím psem má aspoň bojového ducha, ale tohle pískle..... snad nás nedostane do problémů. |
| |
| Poslouchám jak to zhodnotí moju spolucestující prvně John a pak Lidie. rychlým krokem dojdu ke svému koni a rychle ho sedlám na záda hodím svoje věci a měč pevně přidělám k boku sedla. Lidie už znám tvůj názor na muže a ty znáš můj názor na tebe prosímtě přestaň se do něj navážet vím žes měla pravdu spíš ty ale dá se to říct i jinak. Vyhoupnu se na koně a čekám než se odhodlají vyrazit. |
| |
| Družina Snad kvůli zážitku z minulé noci, nebo snad z toho, že jsem se pořádně nevyspala nemám náladu a ani chu» nějak reagovat na Aleganovy věty. Po té nasednu na svého koně, pohladím ho po krku a něco,asi nic moc pěkného, si šeptám jen tak pro sebe. Nyní jsem už zcela připravená vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro nikdo se ani nehne, jen ji pozorují... |
| |
| A to kvůli tobě má zemřít několik lidí ne! Oni nás neprásnou musíme jim věřit musíme Řeknu jednoduše protože nehodlám aby zemřelo tolik lidé zbytečně. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| Zatímco stojíte jen tak na palouku, ze severu slyšíte dusot stovky kopyt na prašné cestě a divoké pokřyky, drsných hrdelních hlasů... černí to nejsou, ale někdo kdo je, zdá se, jejich spojenec... |
| |
| MH: Lidičkové, moc se omlouvám, ale jedu na srazík...tákžejc se dostavím asejc až v neděli večír... kdo jede taky, tak se s ním mooocinky ráda uvidím ;) |
| |
| Družina Teď není čas na nějaké varování Rychle nasedněte musíme jim ujet nebo se jim někde schovat, teď není čas hrát si na spasitele obyčejných vesnic. řeknu prudším tónem. Po té nasednu na svého koně a vydám se pryč od nepřátel, trochu šikměji než jednou oni, aby jsme před nimi pořád nejeli. |
| |
| nasedat zavelím a jedu za onou čarodějkou ... |
| |
| Popoženu svého koně co nejrychlejc směrem kterym odjede Lidie. |
| |
| mh:asi dva tejdny tady nebudu prosím o omluvu |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Král si vás už ani nevšímá a očemsi se baví s jedním z vojáků. Když na něj letí tvůj meč, ani si toho nevšimne. Přímo do srdce se mu zabodla tvá čepel a vojáci jen udiveně sledují, co se stalo. Pak se všichni zvednou a namíří an tebe své zbraně. Jeden z nich odběhne a po nějaké době se vrátí ze starcem v bílém rouchu. S dědem právě zabitého krále. Stařec se na něj podíval a plivl mu do obličeje. Odešel beze slova a vojáci jen nechápavě odkládají své zbraně. "Právě si zabil vraha. Stařec děkuje." potom tě společně s Melis vyvedli pryč z paláce. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zamračim se a ještě jí lehce nakopnu.. "Sakra vstávej a nedělej tu ostudu!" Když mě neposlechne zvednu jí a přehodim přes rameno. Neřikám, že je tlustá, ale zakolísám se a málem spadnu, ale naštěstí se obřu o zeď a jí trochu přimáčknu hlavu. Pomalýma krokama dojdu až domu kde jí položim na postel do prázdnýho pokoje a zamknu jí. Okna má do zahrady kde je potom dolu sráz a další ulice v nižšim patře města. Na zahradu se dostat může a dál by musela použít lano. Přivítám sousedy a sám se jdu opláchnout. Nevim jestli je matka doma nebo ne, ale nadšená asi nebude... |
| |
 | soukromá zpráva od Melis pro Všude po těle mám spoustu ran a z nich teče dost krve. Ple» mám i na bělošku nepřirozeně bledou a po celém těle mám spousty krůpějí potu... v mým stavu asi těžko uteču... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Rychle seběhnu dolu a sundám ze sebe špinavou uniformu a hodim jí do skříně. Vezmu si jenom obyčejnou košili a třištvr»áky, který v tomhle počasí stačej, protože je tu horko. Boty ani sandále si neberu, protože rád chodim bos i když teď z těch vsokých je to celkem cítit. Vezmu plátna a čistou vodu s citronem a odnesu jí nahoru kde jí postupně očistim a umyju. Rány jí postupně ovážu. udělám to důkladně, aby jí to nebolelo. Umyvadlo nechám nahoře, kdyby se chtěla omýt sama. Zamknu jí tam a sednu si dole ve společenské místnosti kde je vlastně i kuchyň a krásný výhled na severozápad, kde jsou naši nepřátelé z Farnianoru... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Zatímco jsi ji ošetřoval, tak se do kuchyně přišla na tebe podívat tvá matka. Na jejím výrazu je něco, co se ti vůbec nelíbí. Sedla si a pozoruje tě zamračeně. "Je pravda, že máš nějakou bílou otrokyni?" z jejího hlasu je jasně poznat, že se jí to vůbec, ale vůbec nelíbí |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Ano je nahoře. Měl jsem jí snad nechat zabít!" řeknu naštvaně matce. "Jestli chceš tak jí zase odnesu" řeknu ironicky a skřížim ruce na hrudníku... |
| |
| Družina: Zatímco jedete stále na jih, skupina seveřanů vás předjede a ani se nezastaví. Je jich dobrá pětistovka a všichni mají na sobě oblečení z kožešin i jejich koně jsou dost chlupatý. Všichni jsou to muži a mají zarostlé tváře světlými vousy. Každý z nich má po boku válečnou sekyru, nebo kladivo. Ženou se na jih obrovskou rychlostí. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Po chvíli slyšíš zhrozený výkřik. "Jak jen mohl někdo tohle udělat! To zvíře by si zasloužilo zabít!" nakonec cachtání vody.. "Jubo! Dones mi prosím zezdola trochu vody na pití!" křikla s prosbou na tebe... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro projede mi hlavou naštvaně a vemu džbán s vodou, kterej je položenej na stole. Vyjdu schody a jdu do toho pokoje. Nekoukám se na tu ženu. Jenom položim džbán na nejbližší stůl ke dveřím a jdu zase dolu nemám za potřebí na to koukat.. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Vystrašeně se na tebe podívala a pak se otočí. Jakmile jsi sešel dolů, tak ti někdo zabouchal na dveře. "Jubo! Pohotovost! Útočí na nás!" slyšíš Kasla... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Řeknu tak trochu neš»astně. Rychle si přitom sundám košili, kterou jsem si předtim vzal a i kalhoty. Rychle si obleču zase svojí uniformu, kterou jsem ještě nestačil ani vyčistit. Nezapomenu si vzít boty. Trvá mi to asi minutu celý oblíkání. Nasadim si helmu a rychle vyběhnu směrem ke stájím, kde mám Rincëho. Doma byl ještě příjemný chládek, ale venku je strašně dusno. Než tam doběhnu tak cítim kapičky potu jak mi tečou po čele. Koukám jestli je tam někde Kasl když připravuju Rincëho... Jakmile je to hotový. Rychle se pomodlim, aby byl boj úspěšný a zemřelo nás co nejméně. Koukám kolem a čekám na rozkazy... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Kasl je ve stájích taky. Máte příkaz zvlétnout. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Hodně štěstí" Pokusim se o úsměv, ale moc mi to nejde. Vzlítnu s Rincëm a pohledem hledám ty, na které máme zaútočit... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Mají válečné sekery a kladiva a sedí na obrovských koních, kterým rudě planou oči.... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| Družina Pokuď nás minou pomalu bych zamířila do toho města, kde schovávají a násilně drží Melis. Jsme tu nová, takže předpokládám že se udání směru ujme někdo z místních!! |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Rincë se jim naštěstí vyhnul, ale moc viveren tento útok neustálo... ti tvorové jsou odporní, stejně jako jejich pánové... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro rincëmu se díky jeho malé velikosti podaří sejmout jednoho seveřana i s jeho koněm... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Co jsou zač? Jsou silnější jak my!" |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "nechápu to! Je to někdo úplně cizí! Museli je na nás Farnianorci poslat!" zaječel přez svist viverních křídel... Všichni se schovábají za hradby, zatímco seveřani zůstávají dostatečně daleko. Nevypadá to, že by dál chtěli útočit...jakoby na někoho čekali... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro řeknu nechápavě a koukám na t vojáky. Nechápu to stejně jako ostatní. Vlastně ani nechápu jak se dostali tak strašně daleko k nám... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Zatímco jste všichni ve městě, opět se ozvaly trubky. Uvítací výbor se dostavil k bráně. Jeden ze seveřanů byl vpoštěn do města a odveden do paláce... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro pomyslim si a nezatvářim se zrovna nadšeně. Nevim jestli by mě do paláce pustili, ale nejsem si tak jistej jestli tam chci jít. Doufám, že nehledaj tu holku co mám doma, protože to by byl asi taky problém... "Útočili na nás vlastně?" Zeptám se někoho kolem sebe, protože jsem si toho nestačil všimnout... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "No, neútočili, my je napadli první." přizná jeden z tvých spolubojovníků, kterej má nehezkej šrám na ruce... Mezi vojáky se k tobě prodírá velitel s výrazem rozdivočelého býka... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Co se děje?" Zamumlám když se setkáme. Docela by mě to zajímalo... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "jdeme, hned. Chtějí s tebou mluvit." Nic víc neřekl a vydal se do paláce... Vojáci kolem tebe jsou pomalu v šoku...koukaj an tebe jako na zjevení... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zaprotestuju jakmile velitel odejde. Před nim bych si to asi nedovolil, ale kdyby mě moc naštval tak jo. Podívám se na Kasla jestli tam někde je a vydám se do paláce přímo za velitele. Doběhnu ho a jdu zanim... |
| |
| Varování pro družinu Vím, že jsou prázdniny a tak jste občas na dovolený, ale lidi, to neznamená, že nebudete hrát. Dávám vám čas do posledního července, pak vyhodím nejméně aktivní (to jste všichni kromě Lidie, Alegana a Johna. O jubovi nemluvím, ten hraje a dokonce mě nutí k přízpěvkům ;) |
| |
| soukromá zpráva od Boris Dragosani pro |
| |
| ted nám už nic jiného nezbývá jedeme do města zavelím moc neřvu ale řeknu to tak aby to slyšeli všichni pak naznačím Lidii aby nás vedla. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Boris Dragosani pro |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro |
| |
| Zastavím se a ukážu směrem kterym by mělo byt podle mého tušení město. Nebude to moc dobrá cesta po cestě bude čím dál víc obydlí a hlavně čím dál míň nás budou mít rádi takže pokud někdo nechete můžete to otočit a vypadnout odsut. |
| |
| Družinka Mě nemá rádo už hodně lidí, pár na víc mě skutečně nezabije. A škodolibě se usměji, při to kopnu koně trochu do slabin a vyrazím ve směru do města, pryč od nepřátelské armády či jen jednotky. |
| |
| konečně je tu září a čas začít opět hrát... jen nevím, jak an tom kdo sjte a tak vás žádám,a byste mi napsali do jeskynní pošty, zda-li chcete pokračovat. Vaše psaníčka očekávám do čtvrtka do rána a kdo se mi neozve, řadím jej do skupiny NE a opustí nás... ve čtvrtek večer bysme se mohli vrhnout do hry...;) |
| |
| tak co bude? |
| |
| Jak to tak vypadá, nebude nic. Jeskyni překopu, mám nový příběh. Pokud chcete pokračovat se svými postavami, můžete. Jenpříběh bude zcela, ale zcela jiný od základů-i světy budou jiné... |
| |
| skoda skoda, ale oziveni je nutne, jakymkoliv zpusobem |
| |
| chci. |
| |
| Ja by som hral, len v terajšej hre mi dej tak trošku zdrhol :-) |
| |
| _______________________________________________________________________ Oddělovací přízpěvek - nové dobrodružství |
| |
| Všichni sedíte ve své oblíbené hospůdce ve vesničce nedaleko hlavního města. Tato vesnička je vaším rodným místem. Sedíte u svého piva a vzpomínáte na časy, kdy jste ještě jako mladí a nezkušení pomáhali při dopadení jednoho z únosců mladé princezny... člověk by ani neřekl, ale je to už přez 5 let... Vidíte ty mladé tváře, co vás mají za vzor, vesnické děti, které usínají při vyprávění rodičů o tom, jak ste dopadli vy a skupinka vojáků právě onoho únosce a princeznu tak zachránili... Právě princezna vás všechny pozvala na svojí svatbu, která se má konat ode dneška za týden.... |
| |
| Uz je to pet let, co jsme prisahala vernost nasi mlade princezne, uz je to pet let, co jsme v tehle dire, ktere nekdo rika prijemna vesnicka. Kdyz tak nad tim uvazuji je to moje rodna vesnicka, zacala jsme novy zivot, mozna jsme se smirila s muzi, mozna to je tim, ze se uz dlouho nebojuji, ale nejak mi muzsti prestavaji vadit. Jediny muz, ktereho stale miluji neni porad zachraneny, ale zachrana nasi malicke mi dala novou nadeji, ze muzu i sveho mileho vysvobodit. Ted neni ale cas na premysleni, musim se pripravit na cestu. Jem i jasne, ze pozvani dostali i ostatni a tak se nebudu zaobirat tim, aby jsme tam jeli spolecne. Pripravim si vse na cestu, vylestim poradne sve brneni, ktere jsem za tech 5 let neodlozila a chlapi, kteri mi v tom chteli pomoci jeste dnes chodi bez zubu, kulhaji nebo na pri pohledu na me radeji utecou. Kdyz mam vse pripravene osedlam sveho kone a ze sve chaloupky, ktrea je umistena na okraji vesnice vyrazim smer hrad, ozbrojena, v plne sile, s troskou zasob jidla a s pozvankou v kapse. Uz se na tu svou malickou tesim. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro budes cekat na ostatni, nebo pohnes jen se mnou???? vis, ze by jsi je tim mohla trochu popostrcit, ze az dojedu k princezne a reknu ji, ze ti chalpi se zas nekde loudaji)))) ale rozhodnuti je na tobe)) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro uvažuji, že to tady asi zavřu... sji jediný, kdo tu hraje... nebo znovu otevřu verbíře a natáhnu nový lidi... zatím ještě vydrž, dneska mi ěnjako utekla moje fantazie a nevím, co napsat... |
| |
| Jen tak posedávám v hospodě u piva a s pár známými. Rozhovoru nevěnuju sebemenší pozornost a vzpomínám na minulost a přemýšlím jestli se účastnit svatby. Nakonec se rozhodnu že jo ale největší problém vybrat si něco vhodného na see né že bych měl tolik na výběr ale nemam věci zrovna vhodné na svatbu. Nakonec na sebe natáhnu kroužkovou zbroj a k boku si přidělám svůj dlouhý meč na záda luk a dovrším do černým pláštěm. Potom se sám vydám na cestu do města. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Hm a co budu dělat dneska" Zamumlám si pro sebe a postavim se. Přejdu ke skříni a obleču si svoje normální oblečení co nosim. Jsou to kalhoty z hrubé kůže a obyčejná košile. Ještě si vezmu sandále a pomalým krokem jdu do jídelny. Nemám sice asi hlad, ale radši tam jdu, protože je to slušnost a aspoň jim nedám záminku k hloupým řečem... |
| |
| Lidie, Alegan: Hlavní město Všímáte si, že je celé město vzůhru nohama, lidé, obvykle zapšklí jsou nyní veselí a chystají svatbu. Město je vyčistěné a hlavní cesty ozdobené květinami... nádherný to pohled, na veselé lidi v krásném městě... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Z toho, co si vytrpěla u tvého bývalého pána se zcela zotavila a několikrát ti poděkovala za to, žes jí zachránil život... Naštěstí nástupce krále v Aknahu měl snahu o ukončení války a to se také stalo... Šílenci ze severu se opět vrátili do svých domovů. Toužili po smrti krále a ten byl zabit... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Dobré ráno" Usadim se ke stolu kde jsou ostatní a koukám do talíře dokud někdo nezačne nosit jídlo nebo se mě nezeptá co si dám... |
| |
| Hlavní město lidi si moc nevsimam, maximalne proto, abych do nich nevrazila. Pomalu mirim k hradu, kde predpokladam, bude ma mala princeznicka. Kdyz dojedu k brane ukazu strazim suse pozvanku a doufam, ze me pusti dovnitr, pokud ano pokracuji dale. Kone uvazi blizko staji, nebo ho predam nejakemu holomkovi, ktery je ma na starosti. Po te zamirim k hlavnimu vchodu do hradu, kde reknu straznym(raznym hlasem) Ohlaste vasi princezne, ze se dostavila valecnice Lidie a koukej makat, nemam chut tady stat cely den |
| |
| Palác - Lidie Do paláce jsi dorazila právě v době snídaně, ale strážný se podíval na tvojí poznámku a s úkllonou odpověděl "jistě, paní. ihned vzkážu královně, že sjte dorazila." je poměrně nervózní a mladý, ale ihned se dal do běhu a ještě poměrně dlouhou dobu slyšíš cinkání jeho zbroje a dusot nohou na chodbách paláce.... Druhý strážnný tě pozoruje s jasně viditelnou úctou, i když je o několik let starší, než ty... |
| |
| Palác hmm ten strazny ji rekl kralovna, no uz to asi nebude moje mala princeznicka, kterou jsem znala Kdyz slysim cinkani kovu trochu se pousmeji, v prirode by ho clovek slysel nejmim na vzdalenost trikrat dostrel sipu. Nj chlapi holt se vsim musi delat hunbuk, ale aspon si to brneni muze sundat Zazenu vzpominky na mladi a koukam nahoru na palac. |
| |
| Popis paláce Palác má několik vchodů,a le jen jeden opravdu velký a vyzdobený. Nad ním je několik krásně vytesaných soch znázorňujících mrtvé krále a královny Farnianoru. Nad nimi se táhne řada oken a nad nimi římsa a pak další okna... Poté přední bdova končía dál nad ní se do nebe tyčí obrovská věž. V jejích nižších patrech je balkón, odkud vládci pronášejí svá slova lidu... |
| |
| Palác Koukam do vysky a propocitavam, jestli by palacove zdi vydrzeli narazy kamenu od dobyvacich stroju. Cekam uz delsi dobu a tak zacnu nervozne preslapovat a koukat se na slunce kolik, ze to uplynulo casu, co to mlade vbehlo od palace vyridit muj vzkaz a oznamit muj prijezd. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Co říkáš? jka vypadají?" usmála se Melis a několikrát se zatočila dokola... Avšak než jsi stačil odpovědět, ozvalo se zaklepání a vstoupil mladý voják... "Je tu paní Lidie, čeká dole u vchodu..." oznámil a čeká na nějaký rozkaz, ale Melis na nic nečeká a vyběhne ven na chodbu div neporazí vyjukaného vojáka.... |
| |
| Před palácem Hned, jak mi voják oznámil, že je tu Lidie, vyrazím za ní ke vstupním dveřím. Nechávám udivené pohledy sloužících i vojáků být a běžím dolů... Chvíli předtím, než se objevím slyšíš mé spěšné kroky a pak se na tebe vrhnu v objetí... "Lidie! Jak ráda tě zase vidím!" téměř se slzami v očích tě obímám... Na sobě mám drahé šaty, světlé vyšívané zlatem a stříbrem ozdobené perlami-zdá se že šaty svatební. Zřejmě jsem si je právě zkoušela... |
| |
| Před palácem Kdyz uslysim rychle kroky otocim se smerem k palaci tak vida, mlade se asi vraci s odpovedi, ale moment, tohle zni jinak...jinak to cinka po te se mi kolem krku vrhne Melis, za tech 5let skuetcne uz dospela a stal se z ni zena, poznam to podle spravne vahy a i to, ze na objeti musim vytvorit vetsi kruh z rukou. Chvili se s ni objimama, po te uvolnim stisk, poodstoupim o krok, uklonim se a reknu Je skutecne videt, ze z divenky, kterou jsme tak dlouho nevidela vyrostla statna zena a doufam, ze i dobra kralovna. Ale mela by jset si davat pozor na sve saty, at si je neznicite o mou zbroj princezno reknu zcela vaznym hlasem a zamracene po te ale rozesmeji a reknu ale na druhou stranu vas take rada vidim a je videt, ze jste neztratila nic ze sve krasy a rekneme divokosti |
| |
| Pomalým krokem se vydám k paláci se zájmem si prohlížím tohle město nejsem zde poprvé ale nikdy jsem zde nebyl moc dlouho ani moc vítán nedělá mi tedy žádné probléme najít palác moje kroky doprovází hodně tlumené cinkání mé kroužkovky. Když konečně dorazím k paláci už zdálky je vidět Lidii jak se objímá s Melis.No teda po dlouhé době potkám Lidii myslim že zrovna ona my nechyběla zastavím se na pár kroků od nich a velice mile se usměju. Ahoj Melis nějak ses změnila za těch pět let co jsme se neviděly vyrostla s teba krásná žena. A naznačím lehce úklonu stále s úsměvem na rtech. |
| |
| Před palácem Kdyz zaslechnu Alegena odtahnu se od princezny, nasadim svuj obvykly, prisny, studeny vyraz. Kdyz promluvi podivam se na nej a reknu Ale ale, zas tenhle, funis a cinkas zbroji, ze te je slyset az k brane po te se mu kouknu pod nohy a trochu okolo a pak trochu udivene a ironicky reknu kde mas tu vec, kterou jsi nazyval psem, ale vypadalo to jako postizene stene vlkodava???? po te se k Aleganovi otocim celem a cekam na odpoved |
| |
| Pohlédnu na Lidii a stále s úsměvem na rtech si ji prohlížím. zato ty ses nezměnila vůbec pořád stejně příjemná a laskává. Když Lídie začne pátrat po mém psovi jen se od ní otočim a tiše písknu během chvíle ke mě příjde můj jediný dlouhodobý přítel.Otočim se a s úsměvem na něj ukážu rukou Tady je přece si nemohl dat uniknout takovou příležitost setkat s s někým takhle příjemným. |
| |
| Před palácem Sotva se přivítám s Lidií, je tu Alegan. I k němu se rozeběhnu a pevně jej obejmu, nevšímajíc si toho, že si poničím šaty "Alegane! Ty staříku jeden!" usmívám se, tahle narážka nebyla myslena špatně, jen jste všichni ode mě o tolik let straší... Políbím Alegana na tvář a poté se sehnu k jeho psovi "Nazdar chlupáčku!" podrbu ho na hlavě... Je na mě poznat, že jsem velmi š»astná.. |
| |
| Před palácem Na Aleganova slova reaguji jen usklebem. Po te dal pozoruji Melis a pakreknu A kdy nam vlastne predstavis toho sveho vyvoleneho, doufam, ze te bude hoden a taky doufam, ze to neni nejaka tycka co ma zenske dvorske manyry, jsme na nej moc zvedava |
| |
| Před palácem-chodby Postavím se a s úsměvem odpovím Lidii "Uvidéte ho dneska večer na předsvatebním večírku." vyrazím pomalu dál a pokývnutím ruky naznačím svým přátelům,a by mě následovali... |
| |
| Před palácem-chodby Vyrazím za Melis po jejím pravém boku, ovšem držím se trochu vzádu. Cestou se rozhlížím po palácových stěnách a i po lidech, kdyby se třeba jen některý podíval na mě nebo na Melis jen trochu křivě malinko by jsem si s nim promluvila a naučila ho slušnému chování. |
| |
| V paláci Melis vás vede po chodbách, sotva vnímáte, kam vůbec jdete. Nakonec se zastaví před dveřmi, u kterých stojí dva strážní. Melis je otevře a vejde dovnitř... Jakmile projdete dveřmi, vidíte obrovský stůl, kolem něj sedí Juba a nějaká černoška-ta je velmi podobná Melis... |
| |
| prosím všechny hráče, aby mi dali svoje icq, tedy krom Juby, kterýho mám ;) nebudu vás nijak otravovat, jen se přes icq můžeme domluvit mnohem rychleji... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro 300 367 210 nick je cop(neptej se proc je to na dlouho))) |
| |
| V paláci když uvidím dva černé volné otroky vrátí se mi vzpomínky na domov a jaksi mě začne pálit celá kůže po těle. Avšak odvrátím od nich zrak a sleduji Melis co dělá, jestli půjde dál, nebo nám dovolí se vzdálit, abychom se mohli ubytovat. |
| |
| Jídelna Pozoruji reakci Lidie na Jubu a mámu... "Lidie, Alegane, ráda bych vám představila svojí matku Lorettu a nevlastního bratra. Toho už znáte." po mé tváři se mi mihne stín minulosti. Konečně však máte vysvětlení, proč je má kůže tak tmavá, narozdíl od jiných Farnianorců... |
| |
| Jídelna Dloubu se v jídle, protože už nějak moc nemám chu». Koukám po šrumu, který se v jídelně děje než mě zaujmou otevírající se dveře. Do místnosti vejdou nějací Melisiny přátele. Když se na ně soustředim delší dobu uvědomim si kdo to je. Znám je a neměl jsem s nima moc dobré zkušenosti. "Zdravím vás!" Promluvím ke skupince, kterou jsem dlouho neviděl a přecejenom dám něco do úst, protože by mě zajímalo co Melis zase vymyslela... |
| |
| Jídelna Když mě Melis představí, trochu se ukloním a klidným hlasem řeknu Těší mě, jsem rádá, že vás poznávám. Musím se přiznat, že jsem vás tu čekala. Po té čekám, jak se situace vyvine a jestli budeme propuštěni Doufám, že brzy poznám jejího manžela, na toho jsem spíše zvědavá. |
| |
| Moji nejmilejší, Andor konečně jede a sním se rozjedeme i my, jenže je tu problém, mnoho hráčů neví, že náš druhý domov už opět funguje a tak proto prosím, kdo z vás už je zde (a díky tomu si tohle čte, že ano) tak mi prosím NAPIŠTE DO JESKYNNÍ POŠTY. Tuto skupinku, pošoupnu a zbytku nechám ještě týden. Vaše PJ-ka |
| |
| Farin, palác Nasnídali jste se a seznámili se s palácem. Služky a komorní běhají po paláci, čistí jej, připravují na dnešní slavnost. Předsvatební večírek, který se pořádá snad v každé rodině, od těch nejchudších, až po královskou je obrovská událost... Do města se sjíždějí hosté... Den uběhl v poklidu, Melis vám odpoledne zmizela ve svých komnatách, kde se, zdá se, připravuje... Vy ostatní máte své ložnice, tedy na Jubu, ten má svoje komnaty... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Už je čas, čas, kdy máš vyrazit na večírek. Připadásš si, jako někdo zcela jiný. Hlavou ti prolétávají vzpomínky na tvůj předešlý život, na to, jak jsi pro prachy zabíjel. Potom další vzpomínka, nyní milejší. Sedíš v hostinci a naproti tobě dívka. Hned na první pohled se lišila od ostatních, její kůže byla tmavší,a le ne zas až tak tmavá, jako kůže nepřátelských černochů. Seděla tam sama, bez jakéhokoliv společníka, či společnice a popíjela vínko. Měla prosté šaty, skvěle padnoucí, černo-rudé. Byla zamyšlená a jemně hladila skleničku. vyrušil ji až chlápek který si k ní neomaleně přisednul a začal ji ochmatávat... cosi v tobě tenkrát ještě neznámý pocit tě donutil zvednout se a jít jí napomoc. Několika pohyby si muže odstranil, ten z nadávkami a rozbitým rtem odešel... Dívka se na tebe podívala a její zorničky byly rozšířené strachem. na jejím těle jsi uviděl mnoho jizev-od biče, sečné rány, ale i hluboké škrábance. Usmála se, ale byl to úsměv raněného tvorečka, který stojí proti šelmě. Nakonec ste společně navázali rozhovour, ihned, jak jsi promluvil se uvolnila a nyní se její úsměv stal opravdový, milý a...velice krásný. Povídali jste si celý večer zaplňoval tě pocit, který jsi nechápal, byl to pocit štěstí, ale i něčeho jiného...zamiloval ses do ní. Její havranní vlasy padající neustále do milého obličeje, její oči, tak hluboké, modré plné pobavených jiskřiček...a její rty, plné, svůdné...lákající k polibku... proradila ti své jméno-Melis, jméno, které tě rozechvělo, věděl jsi, kdo je to, nynější královna Farnianoru. Dívka, o které si lidé šeptají, šeptají si, co vše musela prožít. Od smrti rodičů až po uvěznění a následné otroctví... Nyní se má tato dívka stát tvojí ženou a ty máš být králem. U tvých dveří stojí čtveřice vojáků - tvá ochranka.... |
| |
| Palác Když zmizí Melis ve svých komnatách vydám sek nejbližším strážným, aby mi ukazali, jak se dostanu ke kapitánovi, nebo kde teď zrovna je. Jsem zvědavá jak jsou tihle hoši vycvičení a jaká je bezpečnost paláce, tohle bude vědět určitě jejich kapitán. |
| |
 | soukromá zpráva od Linkes Qeais pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jsi jako jeden z mála gardistů pozván na tuto oslavu, předsvatební večírek královny Melis. Patříš k její nebližší ochrance. Speciálně pro tuto příležitost a pro příležitost samotného obřadu ti byla vykována překrásná zbroj. Nyní stojíš již připravený na večírek přede dveřmi královny, už je čas, abys zaklepal na její dveře a vyzval ji, aby vyšla ven. Večírek už začíná... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Voják se na tebe podíval s upřímnou obdivou v očích "Paní, velitel, pan Qeasis, je nyní na stráži komnat královny a bude jí doprovázet při večírku." oznámil ti suše a vypíná svojí hruˇ,a by ti ukázal hodnost poručíka...je to mladík, sotva dvaadvacet mu bude, ale tělo má svalnaté a drží se, i když mu každou chvíli bude končt půldenní služba... ty sis uvědomila, že jsi po cestě tak trochu unavená a ještě něco - smrdíš ;) nemyla ses bůhví jak dlouho... máš pro sebe připravené komnaty, kde jsitě budou připravené lázně jen a jen pro tebe... |
| |
| soukromá zpráva od Linkes Qeais pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Dobrá jdu do lázní abych se porřádně umyl a očistil a hlavně abych si ¨po tom náročném dnu odpočinul.Byl to ale překrásný den co? říkám si a pak si vzpomenu jak jsem se dnes stal gardistou hhmmmm taková čest.. pomyslim si a pak vylezu z lázzní a du rovnou do svých komnat(pokoje), kde si spokojeně ustelu postel(slámu nebo co tam mám)a ulehnu. tech.: Co to je? čoveče, umíš číst? prosím, prosím-napsala jsem ti, kde se nacházíš, napsala, také hned v dalším přízpěvku, tentokrát pro lidii jsi byl nazván velitelem gardy-takže věty typu: Dnes jsem se stal gardistou... apodobně si odpusť. V téhle jeskyni chci kvalitní hraní-to chce, aby sis čet přízpěvky a ne je přelétl očima, nejen přízpěvky pro tebe, ale i jiné. takže napiš smysluplnáý přízpěvek, použij do něj přímou řeč-)máš už říct královně, že je čas vyrazit), také myšlenky-(co kdyby chtěl někdo mojí královnu napadnout?) a taky pocity, a hlavně, nejdeš teĎ spát, jdeš společně s královnou na ples. Taky chci do přízpěvku popis tvojí postavy-vlasy, oči, výška, charakter-prostě co by o něm měli vědět lidé, co ho znají... snd se nenaštveš, ale vzala jsem tě pod podmínkou dobrého hraní, ale ten tvůj přízpěvek byla...hrůza... |
| |
| Palác - Lidie Voják se na tebe podíval s upřímnou obdivou v očích "Paní, velitel, pan Qeasis, je nyní na stráži komnat královny a bude jí doprovázet při večírku." oznámil ti suše a vypíná svojí hruď, aby ti ukázal hodnost poručíka...je to mladík, sotva dvaadvacet mu bude, ale tělo má svalnaté a drží se, i když mu každou chvíli bude končt půldenní služba... ty sis uvědomila, že jsi po cestě tak trochu unavená a ještě něco - smrdíš ;) nemyla ses bůhví jak dlouho... máš pro sebe připravené komnaty, kde jsitě budou připravené lázně jen a jen pro tebe... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Do hlavního města říše tě zavedly hned dvě povinosti-první je navštívit svojí milenku Melis a ta druhá je se zbavit nehezkého tvora, který prý žije v měststké stoce. Avšak co tě dostalo je hend první, co zaslechcneš, Melis se vdává. Nechápavě ses vydal k paláci, vidíš tam perfektně uklizeno, mnoho jejích hostů...a jeden sluha k tobě běží "konečně! Konečně jste dorazil! Královna Vás očekávala už včera večer. Copak vám posel nedonesl zprávu?" halekoval a tlačil tě k pokojům, které obvykle míváš... Žádný posel k tobě nedorazil a je opravdu jen náhoda, že ses dostal do města právě dnes... |
| |
| Palác Nemám moc hlad a po mém příchodu do jídelny se to moc nezměnilo. Sice je zde cítit pach jídla a je to příjemná vůně, ale přesto se mi nechce moc jíst. Vezmu si rajče a pomalu se do něj zakousnu. Po krátké chvíli vejde do jídelny nějaká žena. Už jsem jí viděl, nevim kde přesně to bylo, ale někde ano. Dál se tou ženou nezaobírám a dál se věnuju rajčeti, které mi stéká právě po puse. Při poznámce o tom, že tu Lidie někoho čekala sebou cuknu a zase se na ní podívám. koho jsi myslela? projede mi v hlavě. Až po nějaké chvíli si to uvědomim a v duchu doufám, že neumí číst myšlenky. "Omluvte mě!" Řeknu stručně ostatním přítomným a vstanu. ještě je všechny projedu pohledem a zamířim k východu, směrem do mých komnat.... |
| |
| soukromá zpráva od Linkes Qeais pro |
| |
 | soukromá zpráva od Kinson pro "Posel?" vykoktám ze sebe jenom překvapeně. Myslím, že to hovoří za vše. To už ale předávám otěže štolbům a následuji dlouhými kroky toho sloužícího. Takže Melisa se vdává? proč kvůli tomu posílá pro mě? Hmm, budu si muset asi najít někoho jiného....Vlastně je to dobře, nehodím se k ní.Aspoń se nebude muset strachovat, že mě jednou najdou v nějaké stoce. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tobě někdo zaklepal na dveře se slovy: "Pane, už je čas, večírek právě začal!" poznáváš jednoho z vojáků... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jen co se za tebou zavřeli dveře, uslyšel jsi lehké vrznutí-ten zvuk znáš-otevírající se tajné dveře... Pokud ses otočil, uviděls Melis, má ještě mokré vlasy a je zahalena do koupacího župánku, tobě tolik známého... Usmívá se na tebe a v očích jí pohrávají divoké jiskřičky... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro taky napiš přízpěvek, ať se může hrát... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Podívám se na sebe do zrcadla. Mám stále svoje otrhané oblečení, které nosím na cestách. Chystal jsem se vyrazit do ulic, ale už je pozdě opustit palác. "Můžeš jít!" Pokynu vojákovi a čekám až odejde. Nejradši bych do něčeho kopnul, ale nebudu si to ničit. Přejdu do své šatny kde se přehrabuju a vybírám co si vezmu na sebe. Po nějaké době si konečně vyberu. Je to normální oblečení, které se na tuto událost hodí. Pomalým krokem přejdu ke dveřím z pokoje a vyjdu ven na chodbu na které se rozhlídnu... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Veškeré její slabosti (to jsou muži a víno) i její silné stránky(odvaha, divokost a umění s meči). Víš, že je veselá, divoká a miluje přítomnost mužů. Zklamala tě, že velitelem její osobní gardy udělala jednoho z novějších mužů, Linkese. Ale ihned ti to objasnila- "velitele zabijou dřív, než ostatní. O tebe, zlato, přijít nechci." mrkla a vlepila ti pusu na tvář. Ano, její věčné hrátky, kterým podlehl nejeden muž... další rána bylo její seznámené s Erwinem, jejím nastávajícím. Nechápeš, čím jí mohl tak okouzlit, že se do něj zamilovala a jejcih vztah vydržel tak dlouho... Nyní cítíš cosi nepříjemného, Melis je možná v nebezpečí... |
| |
 | soukromá zpráva od Runin Anar pro Tenhle pocit jsem už jednou měl... pocit nebezpečí. Zabolí mě jizva, upomínka na bývalého přítele. Upomínka na zrádce. |
| |
| Palác suše řeknu vojákovi hmmmm, díky otočím se a ještě se chíli procházím po paláci a koukám, jak je zabezpečen a snažím se aspoň přibližně spočítat počet stráží. Zápach mi nevadí, je v tom možná něco více, ale co se mi honí hlavou je ostatním skryto. Nakonec přeci jen jdu do své komnaty, nechám si připravit koupel a pokuď by chtěla nějaká služebná zůstat se mnou vyženu ji a to dost daleko. Po té zavřu a pečlivě uzamknu. Dojdu k vaně a podívám se na vodu a pak na brnění. Je to kvůli Melis, musí to být pořádně utrpení začíná a občas je slyšet moje sténání a mírný pláč |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Dělá, že je vše v pořádku a vše v pořádku se zdá... služebnictvo už dovršuje přípravy... Najednou tebou projel pocit tobě zatím neznámí, pocit jakoby vědění. Cítíš, že je Melis jinde. V Komnatách jejího milence Kinsona nedaleko odtud... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V oblečení se necítíš zrovna nejlépe, ale víš, že by tě sestra zakousla, kdybys tam přišel oblečen jako vandrák. Na tomto večírku bude veškerá smetánka Farnianoru... Kolem tvých komnat proběhl Runin Anar, muž, který je osobním gardistou Melis, na tváři měl zmatený a tak trochu bolestný výraz, utíkal k jejím pokojům...během chvilky ti zmizel z očí... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Lázně jsi již měla připravené a služka, která ti měla pomáhat jen nechápavě odešla... (nevím, proč tvá postava trpí ve vodě, nemáš napsaný životopis)... Po nějaké době jsi umytá a čistá... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Řeknu si pro sebe. Proč pro mě ten voják teda byl! Zamračim se a podívám se na procházejícího gardistu. Natáhnu ruku směrem zanim, ale nakonec mi zmizí z dohledu dřív než ho stačim okřiknout... Zase zajdu do svých komnat, kde za sebou zavřu dveře a pomalým krokem se vydám k balkónu, který otevřu, abych se mohl podívat ven. Docela mě zajímá jestli se hosti už sjíždějí a jestli někoho z nich budu znát nebo ne... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro ebudu hnusná, ale ten životopis očekávám a těším se na něj ;) |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro "Veličentstvo" pozdravím formálně, ale je vidět že mi to slovo nejdou moc přes rty, když vidím děvče, jehož bych mohl bát pomalu dedem a současně moji milenku. Přesto se bude vdávad a já bych si měl zvykat že nebude mou. "Sluha mí říkal něco o poslovi, já však žádného nepotkal. Vlastně jsem tu za svojí prací, je to náhoda, že jsem tu. Když jsem ve městě zaslechl, že se budeš vdávad.. pospíšil jsem do paláce, abych....." odmlčím se, abych zvolil ta pravá slova. nerad bych Melis urazil, nebo se dopustil nějaké neptřičnosti "ti pogratuloval" |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro "Jaktože se k tobě nedostal posel? Ti idioti už nejsou spolehliví." mrknu na tebe a potom se nečekaně rozeběhnu a skočím ti do náruče, po cestě mi župánek sklouzl z ramen a odhaluje tak větší část mých ňader.. "jsem ráda, že jsi tu. myslím, že bych dnešek nepřežila jen s Erwinem. On je v posteli tak...nudnej!" povzdechnu si a políbím tě, ať se bráníš, nebo ne... |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro "Taky jsem tu rád-s tebou. Ale ty tu brzo nebudeš ráda, pokud se hned nevykoupu. A jestli se nechceš nudit, můžeš jít se mnou. Stejně máš ještě mokré vlasy. Jak koukám, koupací úbor máš ještě na sobě." usměju se, pohladím Melis po vlasexh a pak ji konečně ze sebe sundám a prohlédnu si ji. "Stále jsi krásná, vždycky mě to znova okouzlí." |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro "Byla jsem ještě ve vodě, když mi služka řekla, že jsi dorazil." posadím se rozkročmo nad tebe, takže kraťoučký župánek odhaluje celé moje nohy. Usmívám se a pozoruji tě, užíajíc si příjemného pocitu z tvého doteku. "Koupel máš připravenou v té velké kamenné vaně." I když nerada se nechám z tebe sundat, lehce se bráním a přitom chytám tvoje ruce a něžně je líbám. "zato ty jsi stále stejný šereda." opět se usměju a mrknu na tebe, vyzařuje ze mě množství energie aty víš, co to znamenná. Dnešní noc bude divoká, a nejen noc... |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro "Tak šeredo říkáš, ty jezinko jedna? To se tedy ještě uvidí!" A jdu směrem ke kamené vanně, jednou rukou si tě přidržuji na rameni a druhou si rozepínám přesky od pásků se zbraněmi. Když tam dojdem, opatrně tě hodím do vody, rychle vyzuju boty a následuju tě do lázně. |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro "heeej! Pusť mě! No taaaak! Kinsiii! Já chci dol-íííííík...!" výkřik byl ztlumen vodou, ještě něž jsem se stihla vynořit ses ve vodě objevil i ty, přitiskla jsem se k tobě jako kllíště a konečně se nadechla "No super, mám to k sobě skoro 5 minut a pujdu to v mokrým županu." odfrknu si, ale mé naštvání je jen hrané, neboť tě opět dlouze políbím... Začnu z tebe pomalu sundávat nyní mokré oblečení-halenou počínaje... |
| |
| soukromá zpráva od Runin Anar pro V komnatách není! Ale jak to vím? Jak se mi to dostalo do hlavy? Otočím se na patě směrem ke Kinsonovým komnatám a už trošku víc znepokojený zrychlím krok. Melis se nesmí nic stát. Je moje povinnost a zájem ji ochránit. A kdyby jí nic nehrozilo, tak alespoň budu mít pocit, že jsem se snažil. Ještě zrychlím. |
| |
| Palác Po té, co koněčně vykoupu a opět praběhne nepříjemná prucedůra s brněním, vydám se do komnat Melis. Cestou se raději zeptám na cestu, nerada bych zabloudila. Jdu samozřejmě za Melis, ale ráda si popovídám s kapitánem stráží. |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Chvěje se a dává ti najevo nebezpečí. Amulet téměř šílí... |
| |
 | soukromá zpráva od Cabernet z Chardonay pro A co an men narafičíš??? |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Úvod je stejnej, jako ve verbech ;) jsi pozván na předsvatební večírek, jako všichni ostatní ;) |
| |
| soukromá zpráva od Cabernet z Chardonay pro |
| |
| Mé komnaty Stojím ve svých komnatách vyhrazených královniným hostům a šlechtě, která zavítala ke dvoru. Pečlivě si obleču a zapnu kabátec z jemného modrého sametu. Popoženu páže, které leští mé vysoké boty a navleču se do černých nohavic. Pak už přibíhá páže a chce mi pomoci nazout boty- "Raději mi nalij vína a podej mi pohár," usměji se laskavě a nazuju si černé boty. Páže mezitím přispěchá s číší a já se zhluboka napiji bílého vína a spokojeně si zcela nestátnicky utřu ústa do rukávu. To už mi chlaec připevňuje na boty vyleštěné náholenice. zakalené do černo modré, s motivem šupin. Když skončí podám mu číši a uchopím nákrčník, který si upnu kolem krku, pak podám pážeti prsní část zbroje- lehkou šupinovou zbroj, kalenou opět do modročerné. Páže mi jej pomůže dostat na tělo a zapne mi všechny přezky. Dotáhne je trochu více, přeci jen nemám pod zbrojí prošívabnici. Pak přijdou na řadu prosté jen zakalené nárameníky z nichž volně spadají až k loktům kroužkové černé rukávce. Na předloktí si nechám upevnit nátepníky se stejkným vzorem a stejné barvy jakou mají náholenice. Pak mi chlapec pomůže s varkočem, a zatímco drží meč já si varkoč upevním: je bílý s erbem mého rodu: štít je modročerně dělen a v jeho středu se skví bílý grif. Pak se přepásám širokým černým opaskem, k němuž vzápětí připnu i pochvu na meč a chlapec mi podá meč, který zasunu do pochvy. jedniým zkušeným tahem. "Tak ještě plášť," pronesu zvesela a nechám si pod nárameníky zasadit bílý plášť, který mám ke kotníkům... "Nu což poj´dme, ať na nás nečekají," pronesu rozverně vyrazím, ačkoli vím, že vycházím jako jeden z prvních. ještě si před zrcadlem rukou uhladím dlouhé vlasy a nechám je opět volně padnout až na ramena. Páže v mých barvách men vede spletitými chodbami paláce, až se ocitneme před dveřmi do sálu... Tam se zastavím apočkám na dveřníka, až vyvolá mé jméno a oznámí společnosti můj příchod... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Co takhle se naposledy proletět aniž by někdo věděl co děláme? Usměju se nad svojí myšlenkou a vejdu zase dovnitř do místnosti. Zavřu dveře od balkónu, abych v pokoji neměl chladno a vyjdu na chodbu. Zamknu svoje komnaty a rychlým krokem se vydám směrem ke komnatám Morwen, která by je neměla mít daleko... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Nakonec jakoby si to rozmyslil tak se obrátil o několik stupnů a zamířil si to k bezbrané Melis... Dívka pohotově vyskočila z vany s pružností kočky a muže nakopla pod bradu... Ten se zamotal a na malý okamžik ztratil rovnováhu... |
| |
| Palác - Cabernet Tvé páže je jaksepatří rozrušené, ještě se ve tvých službách neúčastnilo žádné takové slavnosti. I když se mu ruce klepou, ani kapku tvého vína nevylil... Když jsi připravený a vyrazíš, následuje tě, jindy upovídaný a veselý mladík je nyní zamlklý... U dveří ti oznámí, že jsi jeden z prvních hostů, uvnitř je pouze hraběnka DaMoanne se svým mužem a nejmladším synem, poté další 2 rodiny... Otevřou dveře a ohlásí tvůj příchod "Kníže Cabernet z Chardonay." vykřikl uvaděč... Opravdu je zde velmi málo hostů, zato poměrně hodně vojáků... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Dveře jsou otevřené... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Když jsi k němu přišel blíž, uviděl jsi, že mu z oka trčí jilec jakési dýky... Je mrtvý... |
| |
| soukromá zpráva od Runin Anar pro Tasím meč a vběhnu dovnitř. Pokud se ještě ozývají nějaké zvuky, jdu směrem, ze kterého je slyším. Prostě se snažím najít místo, ze kterého šly/jdou. Žádný ženský řev se neozval, ale co když se něco stalo i královně? Rozhlížím se, protože nevím, co můžu očekávat. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Runin Anar pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Okno je rozbité, jakoby do něj někdo ěnco hodil, ale není tam nijak velká díra-člověk by se tam neprotáhl... Uslyšel jsi rozražení dveří a kroky na chodbě kolem jejích komnat.... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Co se tu sakra stalo! Zamračim se prudce se otočim když uslyšim kroky. Rychle se rozejdu k postavám, které tam jsou. "Může mi to někdo vysvětlit!" Vyštěknu na osoby. Snad to není nikdo významný, ale pochybuju. Vyjdu přímo z pokoje Melis... Nejsem moc vysoké postavy, asi něco kolem 178 cm. Už na první pohled ti dochází, že pocházím z jihu kvůli zabarvení mé kůže. Vlasy mám hodně krátce střižené také černé. Momentálně jsem zamračený a čekám na tvojí odpověď. Na sobě mám oblečení připravené na slavnost... |
| |
 | soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro Lord Gavin Nightingale je synem jednoho z nejvlivnějších mužů království, vévody Jonathana Nightingalea a taky ti dává okázale najevo. Vůbec Gavin je učiněným zosobněním snad všech špatných vlastností, které může šlechtic mít. Sice je mu nutno přiznat, že je i v zásadě čestný, drží slovo a má odvahu. Ale jinak je arogantní a povrchní, stejně tak jako je samolibý a bezcitný. To však ještě není to, co z něj udělalo obávanou osobu v šlechtických kruzích, tu z něj udělala jeho krvelačnost. Krvelačnost v kombinaci s jeho šermířským uměním. Gavin je právem považován za jednoho z nejlepších šermířů království, ne-li světa a přičteme-li k otmu fakt, že se jako jeden z mála v poslední době narodil i s magickým nadáním, které zaměřil na triky využitelné při šermu, jako je nadpřirozená rychlost, nebo rozmazaná čepel jeho meče, můžeme bez obav říct, že je vskutku ultimátním protivníkem. Oděn je do dlouhého černého kabátce, vesty téže barvy a bílé řasené košile. Kalhoty má rovněž černé, zsatrčené do vysokých kožených bot. U pasu se mu pak skví jeho šermířský meč. Dokonalá ráce zbrojířského mistra. Stejně jako muž,který jí vládne je strohá, bez jakýchkoliv zbytečných ozdob, jen ocel a kůže, chladná, elgantní a smrtící. Tvůj výkřik, požadavek vysvětlení, jakoby ke mě snad ani nedolehl. Zastavím se a zapíchnu do tebe tvrdý pohled svých ocelově šedých očí. Chvíli si tě jen tak prohlížím a opovržlivě ohrnutý ret ti dává jasně najevo, co si o zrádci jako jsi ty myslím "Jednou ti to nestačilo? Chceš naší drahé královně ublížit znovu?" - povím po několika okamžicích a můj tón jasně odpovídá opovržlivému pohledu, který na tebe upírám. Má paže je zatím v klidu, stejně jako čepel mého meče, která prozatím tkví v černé kožené pochvě. Jednoduše tě dál probodávám pohledem a čekám na tvoje... vyjádření. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro Moje zbraně jsou šest sáhů ode mně. Jen se kouknu, zda mělo zakletí požadovaný účinek a já se dvěma mocnými skoky přenesu ke svým mečům. Nyní jsem už připraven Melis bránit, tak jak se sluší a patří. Doufám, že ten útočník bude mít aspoń dost slušnosti, aby se zvedl a bojoval a já se od něj dozvěděl, co je zač. |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Jeho tělo narazilo obrovskou sulou do komody, kterou rozstříštilo a těžké zrdcadlo mu dopadlo na hlavu, nyní jsem poplašeně vykřikla, když jsem uviděla prýštit krev z jeho krku-avšak zezadu. Ostré střepy zrdcadla mu odřízli hlavu skoro celou-téměř jako katovská sekyra... Muž chvilenku chroptěl a pak jeho krev přestala stříkat, už jen slabě vytékala a i to po chvíli přestalo. Útočník zemřel... Jako tělo bez duše se zvednu a couvám dál od kaluže krve, která se přibližuje k vaně... "Kinsi..." zašeptám potichu a svezu se na zem... |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro Nakonec tedy jeden meč pustím, a ten v nastalém tichu zazvoní o podlahu. "Promiň, královno moje, nechtěl jsem tě vylekat. Chtěl ti ublížit, víš, že to jsem nemohl dovolit." šeptám ti do ucha. Mje emanace je momentálně zesílena nedávným použitím zakledí a ty cítíš jak z mého těla prochází do tvého. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro (vím, že bys šel za Melis, ale...) Vešla jsi do sálu, kde se pořádá večírek. Ohlašovač vykřikl na celý sál "Lidie, jedna ze zachránců královny!" většina z přítomných se na tebe podívali a někteří se i uklonili.... |
| |
| Hlavní sál Hosté neustále přicházejí a baví se. Během chvíle jich je tu kolem šedesáti. Síň je plná hluku, hovoru a hudby. Avšak když uvaděč ohlásí "Slečna Lidie, jedna ze zachránců naší královny!" hosté na chvíli zmlknou a natahují krky, aby ji viděli. Někteří se bojovnici dokonce ukloní... Po chvíli začne hudba opět hrát a lidé se dají do rozhovoru...ale stále se ohlížejí po Lidii... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Přitisknu se k tobě, obejmu tvé tělo pažemi a celá se třesu, možná zimou, ale spíš šokem... Když upustíš meč, škubnu sebou při nenadálém zvuku... Tvá slova mě možná trošinku utěšují, ale ani přijemné brnění nijak zvlášť nepůsobí... V mých očích vidíš šílený strach-strach z minulosti. Bolestné vzpomínky na zajetí a týrání... Stále se celá třesu, oči doširoka rozevřená, avšak v nich se netřpytí žádná slza... "Kinsi..." opět zašeptám a ještě pevněji tě obejmu, roztřesu se ještě víc a zavřu oči. zpod víček začnou vytékat obrovské slzy - slzy plné bolesti z minulosti... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Když ses připravoval, venku se ozývá nějaký hluk. Někdo se k tobě snaží dostat, ale vojáci jej nechtějí pustit. Nakonec se ta osoba přecijen skrz ně dostal a vběhl do tvých komnat, je to jeden z tvých věrných donašečů "Pane! Pane de Laer! Pokusili se jí zabít! Královnu! Ten hajzlík, váš konkurent! Viděl jsem to skrz okno, když jsem špehoval u paláce! Byla společně v koupelně s tím jejím zaklínačem, když se tam objevil on. Ta vaše kočička je pěkně divoká, nakopla ho do brady při saltu vzad. Pak ho ten zaklínač zabil. Ale co víc, tomu vrahovi se předtím podařilo zabít velitele její Gardy..." vysypal vše ze sebe a kouká na tebe... |
| |
| Hlavní sál Vejdu pevným a vyrovnaným krokem do sálu, kde se ani moc nepodivím nad množstvím přítomných... ..je brzy a supové se brzy začnou slétat na mršinu.. Dojdu až před trůn, kde pokud sedí královna se dvorně ukloním. Pak i já začnu cyklovat sálem a nenápadně si změřím vojáky. Pohybuju se sálem s naprostou samozřejmostí, levička neustále spočívá opřená o jílec meče, který mám zavěšen u pasu... Když vejde Lidie, jako jeden z mnoha se i já ukloním, lehkou elegantní úklonou. Pak mou tvář opět zaberou ve své vlastnictví chmury a já si přivolám jediným pohledem své páže... "Sežeň mi skleničku vína...nějakého bílého, však víš...a ničeho s eneboj- neukousnou tě, apokud ano, já je kousnu an oplátku..." zazubíms e na chlapce a postavím se na poměrně nenápadné místo blízko zdi... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Tiše čekám na jeho odpověď, doufajíc, že bude snad aspoň trochu vysvětlující co se tu děje. Místo too se dočkám skoro až pravdivého nařknutí ze zrady. Ruku dám v pěst a podívám se na Gavina. "Nevíš vůbec nic Gavaine tak se nepleť do toho co se stalo!" Řeknu ne moc mile. Koukám do jeho očí se stejnou nenávistí jako on na mě. "A teď mi uhni!" řeknu muži a projdu kolem něj. Možná až tak blízko, abych mu mohl vrazit do ramene... |
| |
| Hlavní sál Mířila jsem sice do komnat princezny, ale mé kroky mě zavedly do hlavního sálu Teď by na mě princezna asi stejně neměla čas a do hlavního sálu stejně musí přijít, takže si s ní pak v klidu popovídám když uslyším své jméno a vidím jak se mi lidé kloní trochu znejistím raději bych aby to byly nějaké nestvůry a nebo drzí chlapi, které bych mohla rozsekat na kousky, ale co teď na znamení díku sundám ze své hlavy helmu dám tak mým delším krásným bloňdatým vlasům volnost, poté se mírně ukloním. Nemám ráda, když na mě moc lidí zírá, rychle opustím místo dveří a prohlížím si místnost. Okem sleduji i vojáky a snažím se odhadnout jejich bojové dovednosti. |
| |
| soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro "Tak já nic nevím." - volně zopakuju tvé slova hlasem z něhož takřka odkapává jízlivost. Zakroutím nad tím hlavou, snad v parodii údivu, snad v npříliš zřetelném odmítnutí. Nejspíš v obojím dvojím. "Našel jsem tě v královniných komnatách, před kterými leží mrtvý strážce." - oznámím ti situaci, ve které se nacházíš. To pro jistotu, kdyby jsi si toho ještě nestačil všimnout a na chvíli se odmlčím, očima sledujíc místnost za tvými zády. "Jubo, já napotřebuji vědět víc." - prohlásím opět jízlivě a se zcela zřetelným potěšením v hlase. Zabidnu do tebe opět svůj studený, opovržlivý pohled a aniž bych vyřkl nějaký ortel, nechám tě se znovu nějak hájit. Budeš-li o to stát. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Snad mě nechce obvinit z toho co se tu stalo! Projede mi hlavou. Zamračim se na Gavina a přejedu si ho pohledem. To nemyslí vážně! "Ani ty sám něvěříš, že bych to já udělal!" Řeknu dost nejistě, protože situace, do které si mě postavil není moc příjemná. Naštěstí vede ven i jiná cesta, kterou však jít nechci, protože tím bych akorát potvrdil Gavinovo napadení mé osoby... "Uhni mi z cesty ať můž dojít pro stráže!" Řeknu rozkazovačným hlasem. Už mě nebaví jeho chování... |
| |
| soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro Zareaguji až na tvou druhou větu. "Ano stráže. Přesně k nim tě zavedu." - prohlásím opět se zjevným potěšením, poodstoupím ze dveří a gestem ruky tě vybídnu, aby jsi šel první. "Pokud ovšem nechceš zemřít na útěku." - dodám ještě ledabylým hlasem a tvářím se u toho nanejvýš nezaujatě, jako bych se zrovna bavil o deštivém počasí. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Řeknu zaračeně a chvíli váhám jestli se mám otočit nebo ne. Nechce se mi jít s Gavainem za strážema, protože už z jeho chování se dá vypozorovat, že umí manipulovat s lidma a že je schopný všechno na mě svést i když je to nesmysl. Všechno je to shoda hloupých náhod. Ani jsem tu skoro neměl být... Nevěřícně zakroutím hlavou sem a tam a podívám se zpět na Gavaina. "Ne já jsem to nebyl!" Neřeknu opovrhlivě, ale spí zmateně. Pomalu začnu couvat za sebe. Otevřu balkónové dveře, vedoucí ven na terasu. Je ti jasné, že odsuď se nemám šanci dostat, pokuď se teda nechci zabít. Je to celkem výška dolů... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Mám dost velké problémy budu nucený opustit palác přes melisinu terasu. Buď opatrný a rychlý Pošlu mu svojí myšlenku a sleduju Gavaina... |
| |
| soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro "Sám se usvědčíš, když se pokusíš utéct." - pokrčím rameny a můj hlas opět postrádá jakýkoliv zájem, čímž dávám jasně najevo, že mi na tobě ani v nejmenším nezáleží. "Ján jsem to věděl. Jednou zrádce, navždy zrádce. Komu sloužíš tentokrát?" - ohrnu rtem, když vidím, jak se suneš k balkónu. Jedním děsivě rychlým pohybem tasím meč a svižnám krokem začnu zkracovat vzdálenost mezi námi. |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zamračim se a opět si ho prohlídnu. Sleduju jak se pomalu přibližuje. Je mu jedno jestli mě zabije nebo ne. Budu jenom další na jaho seznamu lidí, které zabil jenom tak. "Nepracuju pro nikoho! Chci se jenom ochránit před šílencem jako jsi ty! Ani nevim proč tě sem někdo zval!" Pomalu couvám dozadu až dojdu k zábradlí terasy, o které se zaseknu. Nahmatám okraj a chytnu se ho. Bohužel u sebe nemám žádnou zbraň, protože by mě nenapadlo, že jí budu potřebovat na tom debilnim plese, na který jsem ani nechtěl jít... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Když jsi dorazil do koupelny, tak muž je mrtev, téměř s useknutou hlavou v kaluži krve, Melis se tiskne nahá k zaklínači, objímají se... tak plomiň, že jsem ti ten přízpěvek vymazala, ale už to odehráli...jinak.... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro O Gavinovi víš, že zabil už mnoho šlechticů kvůli ničemu a co tě trápí je to, že je v přízni u Melis, i když je to takový parchant a on ji zrovna nemusí-pro ěnj je špína-nečistá, protože je to míšenka... |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro "Už je to pryč, Melis. Minulost je pryč a nikdo ti teď neublíží. Jsem s tebou a jsme spolu v bezpečí." Posadím si Melis tak, že je zády ke mě a opírá se o mou hru´d. já ji mezi konejšiími slovy líbám jemně na krku, hladím ve vlasech a na bříšku |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Všichni tři jste zmatení... Avšak Melis má na sobě několik kapek krve a zdá se stále dost otřesená... Runin vidí za jejich zády na zemi ležící tělo muže s téměř uťatou hlavou v kaluži krve, která se již dostala až do vany... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Všichni tři jste zmatení... Avšak Melis má na sobě několik kapek krve a zdá se stále dost otřesená... Runin vidí za jejich zády na zemi ležící tělo muže s téměř uťatou hlavou v kaluži krve, která se již dostala až do vany... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Všichni tři jste zmatení... Avšak Melis má na sobě několik kapek krve a zdá se stále dost otřesená... Runin vidí za jejich zády na zemi ležící tělo muže s téměř uťatou hlavou v kaluži krve, která se již dostala až do vany... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Máš co jsi chtěl, pujdu s tebou!" Řeknu sklamaným, ale pevným hlasem. Pomalým krokem se k němu vydám. Ruce mám volně podél těla tak, abych nemohl šáhnout po šavli, kterou mám připnutou u pasu. Stále sleduju Gavina a jeho reakce... |
| |
| soukromá zpráva od Runin Anar pro Tak trochu nevím, co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Runin Anar pro Tak trochu nevím, co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jen chvíli po tom, když Juba vyřkl svůj ortel se do komnat vřítili vojáci. když uvidělí svého padlého velitele, zalapali po dechu a vytasili zbraně. Avšak když neviděli žádného útočníka, jen bratra královny a váženého šlechtice, zarazili se... "Co se tu, u svaté Pokoje, stalo?" zeptal se jeden, zdá se s nejvyšší hodností... nedůvěřivě pohlíží na Jubu... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jen chvíli po tom, když Juba vyřkl svůj ortel se do komnat vřítili vojáci. když uvidělí svého padlého velitele, zalapali po dechu a vytasili zbraně. Avšak když neviděli žádného útočníka, jen bratra královny a váženého šlechtice, zarazili se... "Co se tu, u svaté Pokoje, stalo?" zeptal se jeden, zdá se s nejvyšší hodností... nedůvěřivě pohlíží na Jubu... |
| |
| Hlavní sál - Lidie, Cabernet Hudba již začala hrát, většina pozvaných jsou již na svých místech, někteří i tančí. Vojáci jsou vyzbrojeni pouze krátkými meči a jsou oblečeni ve slavnostních uniformách... Lidé tančí, smějí se a nechávají se obsluhovat. Roznaší se zde ta nejlepší vína a vybrané pokrmy. Zábava v sále panuje už nějakou dobu, avšak na dva nejdůležitější se stále čeká. na královnu a jejího snoubence... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Stále nemile otřesená z toho, co se stalo jsem přitisknutá ke Kinsonovi, jeho příjemný dotyk mě uklidňuje... Když vběhne do pokojů jeden z mých gardistů, dobrý přítel, zadívám se na něj I když pozdě, jako jediný přišel na pomoc... pousměju se jeho směrem... "Ano, zavolej a prosím, doprovoď mě do mých komnat." zvednu se a pohladím Kinse po tváři... "Uvidíme se na večírku..." zašeptám jeho směrem a pohladím jej po tváři... Poté nahá vyrazím tajnou chodbou zpět k sobě do pokojů... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Stále nemile otřesená z toho, co se stalo jsem přitisknutá ke Kinsonovi, jeho příjemný dotyk mě uklidňuje... Když vběhne do pokojů jeden z mých gardistů, dobrý přítel, zadívám se na něj I když pozdě, jako jediný přišel na pomoc... pousměju se jeho směrem... "Ano, zavolej a prosím, doprovoď mě do mých komnat." zvednu se a pohladím Kinse po tváři... "Uvidíme se na večírku..." zašeptám jeho směrem a pohladím jej po tváři... Poté nahá vyrazím tajnou chodbou zpět k sobě do pokojů... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Tak trochu si oddechnu když přiběhnou stráže, protože teď se snad ten Gavin o nic nepokusí nebo v to můžu aspoň doufat. Podívám se na hlavního ze strážců a chvíli si ho prohlížim. Přemýšlím jaké mám volit slova, protože pokuď budou špatná dopadnu i já špatně... "Přišel jsem za královnou, svojí sestrou, abychom si mohli promluvit a našel jsem mrtvolu toho vojáka!" Zamračim se když se podívám na mrtvolu, ale ve své řeči pokračuju. "Potom přišel tento muž a začal mě obviňovat!" |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro Dnes nám tedy přivítání moc nevyšlo. Snad se ještě setkáme, než se vdá. Pomyslím si trpce. Pak si prohlédnu poničený pokoj Krvavou lázeň si můžu dopřát kdykoliv při své práci, když příjdou sloužící, poprosím je, aby mi připravili i novou, čistou koupel. |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro Dnes nám tedy přivítání moc nevyšlo. Snad se ještě setkáme, než se vdá. Pomyslím si trpce. Pak si prohlédnu poničený pokoj Krvavou lázeň si můžu dopřát kdykoliv při své práci, když příjdou sloužící, poprosím je, aby mi připravili i novou, čistou koupel. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Hned po tom, co královna s Runinem odešli do pokoje vběhly služky... jedna z nich mírně zčervenala, když uviděla tvé téměř nahé tělo... avšak rychle zbledla, když zahlédla mrtvolu. Přivolané stráže jej zabalili do prostěradla a odnesli an nosítkách... Služebnictvo se dalo do práce... z paláce už slyšíš hudbu z hlavního sálu...ples začal |
| |
| Vrátím meč do pochvy a lehce se ukloním. Omlouvám se. Měl jsem být rychlejší. Nebýt - předpokládám - duchaplnosti pana Kinsona, mohla jste být mrtvá. Se skrytým pobavením pozoruji výrazy sloužících. Asi bych se taky divil... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Následuješ královnu do jejích komnat. Avšak když otevře tajné dveře a hodlá vstoupit dovnitř, zarazí se a div nevykřikne. Spoza jejích nahých zad vidíš ležet na zemi mrtvolu, nad ní stojí její bratr Juba a kolem něj další muži-poznáváš lorda Nightingale a několik vjáků gardy... Mrtvola na zemi patří tvému veliteli... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ještě než stačil voják cokoliv dodat, za Jubavými zády se objevila Melis. Je nahá a za ní stojí Runin Anar, zástupce velitele Královské gardy. nyní je, zdá se, velitelem, neboť onen předchozí velitel leží na zemi mrtev. Melis chvíli stojí a ani nedutá. její nahé tělo se třese nejen zimou, ale i strachem... "Můj Bože..." podotkla jen a sesula se k zemi, opírajíc se o Runina... Oči má doširoka otevřené... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ještě než stačil voják cokoliv dodat, za Jubavými zády se objevila Melis. Je nahá a za ní stojí Runin Anar, zástupce velitele Královské gardy. nyní je, zdá se, velitelem, neboť onen předchozí velitel leží na zemi mrtev. Melis chvíli stojí a ani nedutá. její nahé tělo se třese nejen zimou, ale i strachem... "Můj Bože..." podotkla jen a sesula se k zemi, opírajíc se o Runina... Oči má doširoka otevřené... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ještě než stačil voják cokoliv dodat, za Jubavými zády se objevila Melis. Je nahá a za ní stojí Runin Anar, zástupce velitele Královské gardy. nyní je, zdá se, velitelem, neboť onen předchozí velitel leží na zemi mrtev. Melis chvíli stojí a ani nedutá. její nahé tělo se třese nejen zimou, ale i strachem... "Můj Bože..." podotkla jen a sesula se k zemi, opírajíc se o Runina... Oči má doširoka otevřené... |
| |
| soukromá zpráva od Runin Anar pro "Co se tu stalo, u Bohů?" Podívám se na svého bývalého velitele. Kdo ho zabil? Kdy? Jak? Proč? Za co? Zachytím padající královnu a vrhnu tázavý pohled na okolostojící muže, "Může mi někdo říct, co se tu stalo? Kdy jste ho našli?" |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Runin Anar pro "Co se tu stalo, u Bohů?" Podívám se na svého bývalého velitele. Kdo ho zabil? Kdy? Jak? Proč? Za co? Zachytím padající královnu a vrhnu tázavý pohled na okolostojící muže, "Může mi někdo říct, co se tu stalo? Kdy jste ho našli?" |
| |
| soukromá zpráva od Runin Anar pro "Co se tu stalo, u Bohů?" Podívám se na svého bývalého velitele. Kdo ho zabil? Kdy? Jak? Proč? Za co? Zachytím padající královnu a vrhnu tázavý pohled na okolostojící muže, "Může mi někdo říct, co se tu stalo? Kdy jste ho našli?" |
| |
| Hlavní sál Procházím se a cítím se trochu mimo mísu, ačkoli jsem se pozdravil již s pár muži, či ženami, které znám ze svých mnohých cest, jsem tady pořád jako cizinec, ne jako jeden z nich. Pak pohlédnu na Lidii, která je na tom zdá se úplně stejně: i ona je tady vítána, lidé ji obdivují, ale nikdos e jí nevěnuje. Stejně jako já je i ona ve zbroji, cítím setrochu těžkopádně, třebaže zbroj mne netíží více než jiné prostý oděv. Nad oděvem i výzbrojí vojska se jen pohrdlivě ušklíbnu, a pak zamířím k Lidii. Ukloním se, podle dobrého mravu a příjemným hlubokým hlasem pronesu: "Smím prosit paní?" |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zamračim se a podívám se na toho tupce, který se ptá na stejnou otázku jako jeho podřízený, který se ptal asi před pěti vteřinama. Když uvidim Melis jsem opravdu šťastný, ale moc to nedávám najevo. Teď je ten hlupák zamnou docela dobře strapněn, protože mě chtěl obvinit z jejího unesení. "Takže už potřetí!" Řeknu nerudně a podívám se na vojáka, kterýmu jsem to před malou chvílí řikal. "Přišel jsem sem za Melis, se kterou jsem chtěl něco vyřídit a ten voják tu ležel mrtvý!" Řeknu vážným hlasem. "Tady lord Gavin myslel, že jsem chtěl unést vlastní sestru!" Řeknu opovrhlivým hlasem a znecuceně se na něj podívám... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zamračim se a podívám se na toho tupce, který se ptá na stejnou otázku jako jeho podřízený, který se ptal asi před pěti vteřinama. Když uvidim Melis jsem opravdu šťastný, ale moc to nedávám najevo. Teď je ten hlupák zamnou docela dobře strapněn, protože mě chtěl obvinit z jejího unesení. "Takže už potřetí!" Řeknu nerudně a podívám se na vojáka, kterýmu jsem to před malou chvílí řikal. "Přišel jsem sem za Melis, se kterou jsem chtěl něco vyřídit a ten voják tu ležel mrtvý!" Řeknu vážným hlasem. "Tady lord Gavin myslel, že jsem chtěl unést vlastní sestru!" Řeknu opovrhlivým hlasem a znecuceně se na něj podívám... |
| |
| soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro "Teď už si asi nebudu moct omýt meč krví toho negra." - pomyslím si s lítostí, ale navenek to nijak znát nedám. Počkám, až se nám tady to procesí naskládá a když už to vypadá, že nikdo další nepřijde, promluvím. Nerad se opakuji. "Buď pozdravena královno. Před chvílí, když jsem šel kolem tvých komnat, našel jsem na chotbě mrtvého strážného. Dveře byly otevřené a uvnitř bloumal tvůj bratr." - povím věcně a naproto bez emocí "Bratr, který se tě už jendou pokusil unést." - dodám po chvilce a šlehnu po Jubovi pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro "Teď už si asi nebudu moct omýt meč krví toho negra." - pomyslím si s lítostí, ale navenek to nijak znát nedám. Počkám, až se nám tady to procesí naskládá a když už to vypadá, že nikdo další nepřijde, promluvím. Nerad se opakuji. "Buď pozdravena královno. Před chvílí, když jsem šel kolem tvých komnat, našel jsem na chotbě mrtvého strážného. Dveře byly otevřené a uvnitř bloumal tvůj bratr." - povím věcně a naproto bez emocí "Bratr, který se tě už jendou pokusil unést." - dodám po chvilce a šlehnu po Jubovi pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro To však ještě není to, co z něj udělalo obávanou osobu v šlechtických kruzích, tu z něj udělala jeho krvelačnost. Krvelačnost v kombinaci s jeho šermířským uměním. Gavin je právem považován za jednoho z nejlepších šermířů království, ne-li světa a přičteme-li k otmu fakt, že se jako jeden z mála v poslední době narodil i s magickým nadáním, které zaměřil na triky využitelné při šermu, jako je nadpřirozená rychlost, nebo rozmazaná čepel jeho meče, můžeme bez obav říct, že je vskutku ultimátním protivníkem. Oděn je do dlouhého černého kabátce, vesty téže barvy a bílé řasené košile. Kalhoty má rovněž černé, zsatrčené do vysokých kožených bot. U pasu se mu pak skví jeho šermířský meč. Dokonalá ráce zbrojířského mistra. Stejně jako muž,který jí vládne je strohá, bez jakýchkoliv zbytečných ozdob, jen ocel a kůže, chladná, elgantní a smrtící. |
| |
| Hlavní sál Celou tu dobu se rozlížím po sále a sleduji dění okolo. Když se mi někdo ukloní na pozdrav je nse přátelsky pousměji. Když ale ke mě přijde jeden z těch chlapů trošku mě to probere. Trochu se ošiji ve svém brnění zamračeně se na něj podívám a řeknu Milý pane, nejsem tu proto abych tancovala, mám zde jiné poslání a zábava této formy mezi ně nepatří, nebrete to jako urážku ale nejdu. Po té se otočím a odejdu pár kroků stranou snad to pochopí a nebude dolejzat.......už dlouho jsem nikoho nerozsekala na kousky a s tímhle by mě to asi bavilo |
| |
| Když mi Juba říká, co se stalo, rozpoznám v jeho hlase tón už se mě na to ptá kdoví kolikátý člověk už mě to vážně začíná štvát. Omlouvám se, pokud vám připadá, že se ptám hloupě, ale kdybych se nezeptal, bylo by to ještě hloupější. A myslím, že bych stejně měl zjistit, kdo to udělal a v tom mi co největší informovanost dost pomůže. Slova lorda Nightingale ignoruji. Nemám ho rád, ale do sporu se s ním dostat nehodlám. Vyprávěnky o jeho dokonalém šermířském umění kolují všude a tak je samozřejmě znám i já. |
| |
| Hlavní sál "Inu, ani jeden z nás zdá se, zde není pouze za zábavou, a paní zde zatím není, ale jak je Vaše přání..." ukloním se opět, a pak poodejdu stranou. Mávnu na své páže a to rychle přispěchá se sklenicí bílého vína. Uchopím tedy skleničku s citem do rukou, které jsou kryty plátovými rukavicemi a usrknu vína... jako vždy vynikající... ...slečna, zdá se, ctí povinnost, jako první a jako poslední bude pečovat o královninu bezpečnost- nevím, co je na jejím umění zacházet se zbraněmi pravdy, ale věřím, že i ji bych porazil, ne proto, že by byla žena, zkrátka proto, že já jsem lepší... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Mám stále stejný zamračený výraz. Tahle situace je nepříjemná a už se mi nelíbí. Na omluvu toho vojáka nereaguju a spíš se soustředim na Gavina. "A taky unesl!" Řeknu podrážděně a lusknu Gavinovi před oblíčejem na důkaz too, že má špatné informace. Nechci se tu už dál zdržovat, proto projdu kolem těla toho vojáka a pokračuju dál chodbou pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Mám stále stejný zamračený výraz. Tahle situace je nepříjemná a už se mi nelíbí. Na omluvu toho vojáka nereaguju a spíš se soustředim na Gavina. "A taky unesl!" Řeknu podrážděně a lusknu Gavinovi před oblíčejem na důkaz too, že má špatné informace. Nechci se tu už dál zdržovat, proto projdu kolem těla toho vojáka a pokračuju dál chodbou pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Přijmula jsem nabízený plášť jednoho z vojáků a nechala se od něj do jeho pláště zabalit. Při vaší hádce se mračím a poté všechny tři spražím pohledem "Vidím, že se zde všichni absolutně zbožňujete. Přestaňtě s kohoutími válkami. Lorde Nightingale, pochybuji, že by byl můj bratr natolik hloupý, aby se mě zde pokoušel unést a když si všimnete, nemá u sebe žádnou zbraň, kterou by mohl mého gardistu zabít. Jubo, ty jdi prosím už do sálu a omluv mě, něco si vymysli, že jdu pozdě..." opět se nadechnu a podívám se na vojáky "vaši kolegové odnášejí mrtvolu muže, který se mě pokusil zabít. Myslím, že on je ten, kdo zabil velitele gardistů. Snažte se o něm cokoliv zjistit. také odneste toto tělo a připravte mu pohřeb." Pokynutím ruky jsem všechny poslala pryč, až na Runina, který mě bude doprovázet... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Přijmula jsem nabízený plášť jednoho z vojáků a nechala se od něj do jeho pláště zabalit. Při vaší hádce se mračím a poté všechny tři spražím pohledem "Vidím, že se zde všichni absolutně zbožňujete. Přestaňtě s kohoutími válkami. Lorde Nightingale, pochybuji, že by byl můj bratr natolik hloupý, aby se mě zde pokoušel unést a když si všimnete, nemá u sebe žádnou zbraň, kterou by mohl mého gardistu zabít. Jubo, ty jdi prosím už do sálu a omluv mě, něco si vymysli, že jdu pozdě..." opět se nadechnu a podívám se na vojáky "vaši kolegové odnášejí mrtvolu muže, který se mě pokusil zabít. Myslím, že on je ten, kdo zabil velitele gardistů. Snažte se o něm cokoliv zjistit. také odneste toto tělo a připravte mu pohřeb." Pokynutím ruky jsem všechny poslala pryč, až na Runina, který mě bude doprovázet... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Přijmula jsem nabízený plášť jednoho z vojáků a nechala se od něj do jeho pláště zabalit. Při vaší hádce se mračím a poté všechny tři spražím pohledem "Vidím, že se zde všichni absolutně zbožňujete. Přestaňtě s kohoutími válkami. Lorde Nightingale, pochybuji, že by byl můj bratr natolik hloupý, aby se mě zde pokoušel unést a když si všimnete, nemá u sebe žádnou zbraň, kterou by mohl mého gardistu zabít. Jubo, ty jdi prosím už do sálu a omluv mě, něco si vymysli, že jdu pozdě..." opět se nadechnu a podívám se na vojáky "vaši kolegové odnášejí mrtvolu muže, který se mě pokusil zabít. Myslím, že on je ten, kdo zabil velitele gardistů. Snažte se o něm cokoliv zjistit. také odneste toto tělo a připravte mu pohřeb." Pokynutím ruky jsem všechny poslala pryč, až na Runina, který mě bude doprovázet... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Přijmula jsem nabízený plášť jednoho z vojáků a nechala se od něj do jeho pláště zabalit. Při vaší hádce se mračím a poté všechny tři spražím pohledem "Vidím, že se zde všichni absolutně zbožňujete. Přestaňtě s kohoutími válkami. Lorde Nightingale, pochybuji, že by byl můj bratr natolik hloupý, aby se mě zde pokoušel unést a když si všimnete, nemá u sebe žádnou zbraň, kterou by mohl mého gardistu zabít. Jubo, ty jdi prosím už do sálu a omluv mě, něco si vymysli, že jdu pozdě..." opět se nadechnu a podívám se na vojáky "vaši kolegové odnášejí mrtvolu muže, který se mě pokusil zabít. Myslím, že on je ten, kdo zabil velitele gardistů. Snažte se o něm cokoliv zjistit. také odneste toto tělo a připravte mu pohřeb." Pokynutím ruky jsem všechny poslala pryč, až na Runina, který mě bude doprovázet... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Taky bych třeba mohl říct, že je nahá v pokoji se spoustou muži! Usměju se a podívám se na Melis a potom na vojáka na zemi. "Dobře buď rychlá!" Zamračim se a pomalým krokem vyjdu k hlavnímu sálu. Opravdu se mi tam moc nechce a tomu odpovídá i moje tempo.... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Taky bych třeba mohl říct, že je nahá v pokoji se spoustou muži! Usměju se a podívám se na Melis a potom na vojáka na zemi. "Dobře buď rychlá!" Zamračim se a pomalým krokem vyjdu k hlavnímu sálu. Opravdu se mi tam moc nechce a tomu odpovídá i moje tempo.... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Taky bych třeba mohl říct, že je nahá v pokoji se spoustou muži! Usměju se a podívám se na Melis a potom na vojáka na zemi. "Dobře buď rychlá!" Zamračim se a pomalým krokem vyjdu k hlavnímu sálu. Opravdu se mi tam moc nechce a tomu odpovídá i moje tempo.... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zastavím se u muže, který rozhlašuje jména. "Ohlašte, že se Melis, teda královna malou chvíli zdrží ať jsou osté trpěliví!" Doufám, že ohlásí aspoň i mě když už jsem tady. To na mě zase všicni budou koukat jako na vraha. Dám na cvíli oči v sloup, ale čekám na muže... |
| |
| soukromá zpráva od Alegan pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Hlavní sál Po nějaké době ohlásil sluha stojící u dveří další jméno "Juba, nevlastní bratr královny a významný člen vojska." Mnoho lidí se na právě přicházejícího podívala s neskrývanou záští, někteří na něj však hledí s úsměvem... Ohlašovatel se opět chytil slova "Milý hosté, je mou poviností vám oznámit, že příchod naší královny se opozdí. Nestrachujte se, naše paní je v pořádku. Vše vám jistě sama vysvětlí." polkl a dál stojí u dveří. Je na něm vidět, že si možná něco domýšlel.... každopádně zde chybí oba nejdůležitější lidé, melis a její snoubenec Erwin de Laer... |
| |
| Hlavní sál A už je to tady, co tu vůbec dělám? Projede mi hlavou když uslyšim svoje jméno. Vejdu do sálu narovnaný jako pravítko. Nechce se mi moc zůstávat na očích ostatních, ale asi tomu neuniknu, protože na mě tak budou koukat asi pořád. Usměju se, aby to nevypadalo špatně a potom rychlim krokem zamířim rovnou ke stolu, kde mám sedět. Posadim se na svoje místo a sleduju lidi v sále nedůvěřivým pohledem, asi tak jako oni mě... |
| |
| Celkově v klidu se ve sve komnatě vykoupu a pokusím se nějak učesat abych aspoň na Melisiné svatbě trošku vypadal. Na sobě mám docela navýrazný oblek v kterém si stejně připadám trochu zvláštně. Nemám rád takovýhle akce,proč sem vůbec tady?Nepatřím sem ale musím tam jít. Pomalu se doobléknu a jediným pohledem se ujistím že jsem připraven abych mohl jít. Vyjdu ze svých komnat a pomalým krokem se ubírám k hlavnímu sálu.Když vejdu nachvýli se zarazím protože první člověk kterého si všimnu v téhle místnosti plné lidí je Juba. Škodolibě se usměji věřím že on si na mě pamatuje taky potom se vydám pevným krokem na místo které je určené pro mě. |
| |
| Když si všimnu rozpačitého výrazu sloužících, které uvidí moji nahodu, alespoň provizorně kolem sebe přehodím ručník. Pak se na rychlo okoupu a už zaslechnu hudbu ze sálu. Ve spěchu na sebe hodím ty nejméně pomačkané a nejvíce společenské šaty, které s sebou na cestách mám. Tento oděj je celkem jednoduchý a pohodlný, přesto však vypadá poměrně representativně a je z kvylitních látek. Jednoduchá bílá hedvábná košile. černý kabátec, stříbrně vyšívaný, kalhoty z černé jemné kůže s falešným rozparkem po bocích, svázené koženou šňůrkou a černé boty.Dlou černé vlasy mám rozpuštěné, uchycené čelenkou, aby mi nepadaly do černých oči. Rysy mého obličeje jsou ostré, mužné, přesto by se dalo říct, že je ve mě něco co vzbuzuje zájem žen. Na krku se mi leskne jakýsi náhrdelník, bohužel je však schovaný pod košilí. U pasu se mi houpe meč. Když vstupuju do místnosti, můj krok je pevný a šelmosvky měkký.Postava vzpřímená. Věk nelze odhadnout. může to být kdekoliv mezi 28-45 lety. Nebýt těch jizev na obličeji, možná i míň avšak co ty šediny ve vlasech. Nebo je to odlesk z osvětlení? A vždyť má vlasy husté jako mladík. |
| |
| Hlavní sál Konečně se zde začali scházet opravdu významní hosté, jako jeden z prvních sem dorazil Alegan-uvaděč jej uvítal slovy "Alegan, muž, díky němuž je nyní královna mezi námi." sotva se stačil ruch a obdivné pohledy jeho směrem utišit, uvaděč ohlásil dalšího hosta "Kinson, dlouhodobý přítel královny, ochránce lidí před netvory!" vykřikl a podíval se na seznam, jestli to doopravdy přečetl správně... Lidé se na Kinsona dívají prazvláštně-dámy se šibalsky usmívají, muži trochu závistivě, neboť každý zná ono veřejné tajemství... |
| |
| soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro Bohužel má pravdu, pokud Juba zbraň měl, stačil jí schovat. Už nic neříkám, jednoduše se na rozloučenou ukloním, byť jen velice stroze a s nejnutnější formálností, královně a po tom, co ještě jednou šlehnu pohledem po kralevici, prostě odkráčím. |
| |
| soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro Bohužel má pravdu, pokud Juba zbraň měl, stačil jí schovat. Už nic neříkám, jednoduše se na rozloučenou ukloním, byť jen velice stroze a s nejnutnější formálností, královně a po tom, co ještě jednou šlehnu pohledem po kralevici, prostě odkráčím. |
| |
| soukromá zpráva od lord Gavin Nightingale pro |
| |
| Hlavní sál Uvaděč se sotva nadechl a hned je tu další z hostů "Lord Gavin Nightingale, syn Jonathana Nightingale." po oznámené tohoto jména proběhla sálem vlna šumu. Každý ví, že tento mládenec je jeden z mála, co má ještě trochu magických schopností a dokonale je ovládá, stejně jako svůj meč. Někteří lidé se mu klaní, jiní se mu raději klidí z cesty, neboť je pověstný svojí chutí vyvolávat šerméřské souboje... |
| |
| Hlavní sál Lord Gavin Nightingale je synem jednoho z nejvlivnějších mužů království, vévody Jonathana Nightingalea a taky ti dává okázale najevo. Vůbec Gavin je učiněným zosobněním snad všech špatných vlastností, které může šlechtic mít. Sice je mu nutno přiznat, že je i v zásadě čestný, drží slovo a má odvahu. Ale jinak je arogantní a povrchní, stejně tak jako je samolibý a bezcitný. To však ještě není to, co z něj udělalo obávanou osobu v šlechtických kruzích, tu z něj udělala jeho krvelačnost. Krvelačnost v kombinaci s jeho šermířským uměním. Gavin je právem považován za jednoho z nejlepších šermířů království, ne-li světa a přičteme-li k otmu fakt, že se jako jeden z mála v poslední době narodil i s magickým nadáním, které zaměřil na triky využitelné při šermu, jako je nadpřirozená rychlost, nebo rozmazaná čepel jeho meče, můžeme bez obav říct, že je vskutku ultimátním protivníkem. Oděn je do dlouhého černého kabátce, vesty téže barvy a bílé řasené košile. Kalhoty má rovněž černé, zsatrčené do vysokých kožených bot. U pasu se mu pak skví jeho šermířský meč. Dokonalá ráce zbrojířského mistra. Stejně jako muž,který jí vládne je strohá, bez jakýchkoliv zbytečných ozdob, jen ocel a kůže, chladná, elgantní a smrtící Ve dveřích se na chvíli zastavím a chladhým pohledem přejedu osazenstvo, které už v sálu je. To co si o něm myslím však navenek nedám nijak znát a dál se tvářím nevzrušeně a nepřístupně. Odchytím jednoho ze sluhů ronášejících víno, vezmu is sklenku bílého a pomalým krokem začnu proplouvat sálem. |
| |
| Hlavní sál Když přijde do sálu Juba jen mi probleskne hlavou to je ten černej, no aspoň někdo známej. I když Alegana znám taky k němu se moc hlásit nebudu. Stále se rozhlížím po lidech a po strážích, když vejde někdo nový jen se na něj podívám, ale velkou pozornost mu nevěnuji. Jakékoliv pokusy o rozhovor triskně ukončím mávnutím ruky. Snad z celé té nudy začnu myslet na svého koně na svého........raději zaženu myšlenky jelikož mě začíná pálit kůže, když cítím jak se brnění stahuje. |
| |
| Hlavní sál Sedím u stolu a už se celkem solidně nudím. Nic se tu neděje a lidé se tu jenom přetvářejí jak jsou šťastný nebo mi to aspoň tak připadá. Chytnu sklenici s vínem a pokuď tam není tak si zavolám nějakého nosiče. Chytnu sklenici a hned se napiju. Ani by mi nevadilo, kdybych se dostal trochu do nálady, ale nadruhou stranu jí nechci skazit tu její oslavu. Jakmile ten chlap co vyvolává jména řekne Gavinovo jméno se otočim směrem ke vchodu a podívám se na něj. Není to moc milý pohled, ale on si toho nemůže všimnout, protože je tady hodně lidí. Sice možná trochu vyčnívám, ale to je jedno. Napiju se dál ze sklenice a podívám se po osazenstvu u stolu jestli tam někdo je... |
| |
| Trochu se ošiju, když je vyvoláno moje jméno při vstupu do sálu. Navíc po těch dvou přívlastcích hodín na konferenciera pohled typu "Buď rád že jsme na oslavě, jinak by ses právě učil létat". Nakonec však jen pokrčím rameny a jdu vyhledat stoly s občerstvením. Vždyť od svého příjezdu jsem ještě nic nejedl. A před tím jsem byl několik hodin v sedle. Pak sis nandávám na desertní talířek pokrmy, když v tom uvedou do sálu muže jménem Gavin. Vypdá jako pěknej náfuka a hejsek.Ale s tím svým mečem prý umí pěkné kousky. A nejen s mečem. Nu raději nebudu zkouet, jak moc dobrý umí být... |
| |
| Hlavní sál. Sedím u stolu a vcelku znuděně se rozhlížím po místnosti.Už by mohla dojít Melis s tím svým vyvoleným docela by mě zajímal a možná by se tu konečně začalo něco dít. Když uvaděč vyvolá Gavina přejedu přes něj pohledem neni to pohled ani nějak milý ale nedá se říct že bych proti němu ale slyšel sem už o něm svoje ale přece jenom bych ho chtěl vidět bojovat.Sám si docela znuděně pohrávám s krátkým zdobeným tesákem a vyčkávám co bude dál. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro jej tak kdy pak se ozve ten tvuj snoubenec??? uz mam chut ti ho delat ja, zalozim postavu kterou mi reknes dam si tam fotku kterou mi reknes a budu i past co mi reknes, ale aspon se to rozjede))) tahle jeskyne je skutecne nejak zakleta)))) |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro ale dneska už napíše ;) |
| |
| Hlavní sál Když už si hosté mezi sebou šuškají, že královna se na ně vykašlala, uvaděč ohlásil její příchod "Královna Melis se svým snoubencem Erwinem de Laer!" když toto muž ohlásil, zazněla fanfára... těsně za nimi vchází do sálu i člen královské gardy Runin Anar... Hosté se páru klaní a hudba opět hraje... Avšak lidé melis blízcí si můžou všimnout, jak je rozrušená... |
| |
 | Vcházím do sálu a do mně jde zavěšena Melis. Působím sebevědomým dojmem, ale kdo by si mně prohlédl pozorněji všiml by si, že má tvář vypadá také zamyšleně a lehce znepokojeně. Když procházím kolem hostů každému kývnu na pozdrav a občas i některé pozdravím slovně. Je vidět, že uznávám vznešenost hostů, ale rozhodně se jim nesnažím podlézat. Melis zavedu přímo ke stolu, kde se usadíme. Okamžitě po usednutí pohladím Melis pod stolem po ruce a lehce ji stisknu. Pak se k ní nakolním a pošeptám jí: "Jsem tady...už je to v pořádku." Otočím se k lidem poblíž a lehce začnu: "Dobrý večer, omlouvám se za zdržení, byla to má chyba." |
| |
| Hlavní sál Celá nervózní stojím stále v rohu hlavního sálu, lidí si už ani moc nevšímám, jen už začínám pomalu počítat minuty. Když se už pomalu rozhodnu, že budu počítat i menší jednotky než minuty ohlásí uvaděč Melis a jejího snoubence konečně princezničko, o tomhle si budem ještě muset promluvit když se Melis posadí posadím se i já, helmu si dám pod židli, meč zastrčím pod stůl a nechám si na stehnech jen jeho rukojeť, velký tesák si položím za záda. Nikomu nevěřím a tak chci být v co nejrychlejší době při pravená na útok. Když se posadím pohodím trochu hlavou, aby jsme měla vlasy na zádech a nepadaly mi do obličeje. Sedím vzpřímeně, jednou rukou držím skleničku a druhou mám položenou vedle talíře. Doufám, že to dnes bude rychlé ještě se musím podívat za svým koněm |
| |
| Hlavní sál Sedím stále na svém místě a nehýbu se z něj. Nechce se mi s nikým mluvit dokonce ani s matkou ne, která by tu někde měla být. No konečně Zatvářim se trochu veseleji když uvidim přicházet Melis. Snad už to brzo skončí a já budu moci odletět Povzbudí mě myšlenka nad návratem domů, ale rychle zmizí potom co tu určitě budu muset ještě zůstat z nějakého důvodu. Oddechnu si a napiju se vína, které tam mám... |
| |
| Těsně za Melis vstoupím do sálu i já. Rozhlédnu se okolo, jestli nehrozí nějaké nebezpečí. Bylo to asi spíš zbytečné, protože tady se snad ani nic stát nemůže, ale opatrnosti není nikdy dost a už vůbec ne teď, pár desítek minut po smrti mého bývalého nadřízeného. Chudák... no, kdo ho zabil vyšetřím později. Teď tu máme krásný večírek před svatbou a povinnosti můžou počkat... no dobře, takhle bych uvažovat neměl. Povinnosti musí počkat... Přesto, na Melis bych měl dávat pozor. Vypadá rozrušeně - ostatně, kdo by se divil. |
| |
| Hlavní sál Nyní se všichni nacházíte v tom nejkrásnějším a největším sálu v celé říši. Zdi zdobené gobelíny, lustry z nejdražších kamenů, podlaha pokrytá pod stoly huňatým kobercem a na samotném tanečním parketu je z nejhladšího dřeva, jaké si jen dokážete představit. Všichni se radují a užívají si. První tanec po večeři patřil budoucím novomanželům, jak je zvykem, poté se k nim přidaly další tančící páry... Večer vesele utíká a na hodinách se blíží půlnoc - doba, kdy musí nevěsta opustit všechny a jít se sama pomodlit, aby zítra dostala nejen požehnání rodičů, ale i samotného Boha. Avšak této chvíle jakoby se nikdy nemělo dostat. Jen několik málo okamžiků před půlnocí se ozvalo nemilé zadunění, další a další... Kinsonův amulet div se neutrhne z řetízku, jak vyvádí. Melis vytřeštila oči zavěšená do paže svého budoucího muže.... další rána a hned za ní další, mnohem blíže, než je hostům milé... Ženy křičí strachy a tisknou se ke svým mužům, ti však zmateně pobíhají po sále... Ozvala se další rána a stěny paláce se zatřásly... Vojácii se seběhli do kruhu kolem Melis a Erwina a snaží se je odvést co nejdál - snad do sklepení, kde je bezpečno... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Rincë něco se děje okamžitě vyraž!! naskočim na tebe z balkónu své komnaty |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Na malou chvíli se soustředím a koukám do stolu, ale moc dlouho to netrvá. Podívám se na matku milejším obličejem než u večeře. "Jdi do bezpečí!" Dám jí pusu na čelo a s obrovskou rychlostí vyrazim pryč ze sálu. Je mi jedno do koho vrážim hlavně ať neběžim kolem Gavina... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Naši! Jasou tu, je jich tu mnoho! Všichni, co nesouhlasí s názory téhle říše! Přišli zabít!" prozradil ti a také poslal obrázek, jak letí ke tvému pokoji... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro |
| |
| Hlavní sál Po první ráně spozorním a když se ozvou další meč jakoby mi sám skočil do ruky. Zasunu tesák, vezmu si svoji helmu a upravím vlasy tak aby mi nevadili při boji, pokuď nějaký bude. Stále mi enní jasné odkuď se ty rány ozývají a co to je. Jdu se proto podívat k oknu, jestli něco neuvidím. |
| |
| Hlavní sál Pokud můj amulet šílí, jsem možná jediný, kdo dokáže princeznu zachránit. Zatím však není nic vidět.Proto se jako již tolikrát spolehnu na svoje vybroušené instinkty.Vytáhnu svůj meč. Ještě žejsem si ho dnes s sebou vzal.Zdá se, že Melis má nějak moc nezvaných gratulantů. Meč držím volně spuštění v pravé ruce, zorničky se mi změní do podoby hadích očí.Druhou ruku mám připravenou pro složení zakletí. |
| |
| Meč vyletí z pochvy a i já už stojím u královny achladnýma očima zabijáka těkám po místnosti a hledám cíl nebezpečí. Meč dlouhý téměř čtyři stopy se mi přitom vraženě leskne v rukou... |
| |
| Stále zůstávám sedět jen upřeně pozoruji dveře do sálu meč má položený na kolenou a ruku položenou na něm. |
| |
| "Hej, ty, (jméno jednoho z gardistů), běž zjistit, co se děje!" Je to nezvyk, mít je na povel. Ale jsem holt velitel, tak se podle toho musím chovat... Snažím se koukat se kolem sebe, abych nic nepřehlédl. Nebezpečí může číhat kdekoliv. |
| |
| Hlavní sál Něž kdokoliv jakkoliv zareagoval, Juba vyběhl ven z místnosti. Doprovázely ho nevlídné pohledy Gardistů. Stále se ozývají rány a prach se sybe z trámů a okeních říms... Lidie, která stojíu okna tak tak uhne, než jím proletí jakási kulatá věc.... ta se zastavila asi 10 sáhů od kruhu Gardistů. Lidé od ní poplašeně utíkají. Ona koule najednou vybuchla. Všechny vás oslepilo nepříjemné světlo a ohlušila vás nepříjemná rána. Naštěstí není téměř nikdo zraněn, ale v podlaze zeje hluboká díra... Gardisti začali an všechny křičet a svými těli tlačí Melis a Erwina dolů do sklepení... Chvíli po tom, co gardisté zmizeli do sálu vlétlo několik vyvern a na nich vaši odvěcí nepřátelé - Aknahští... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro výbuch oné věci tě zasáhl mnohem více, jak ostatní, neboť tvé smysly jsou citlivější... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Vidíš pod sebou terasu hlavního sálu. Něco tam hodili a uslyšels obrovskou ránu a výkřiky lidí... vidíš, že město je celé v plamenech a stále se ozývají ony rány... Rincë na tebe netrpělivě čeká... |
| |
| soukromá zpráva od Kinson pro |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zdravím tě musíme najít jejich velitele a promluvit si s nim! Řeknu stručně Rincëmu a pohladim ho po krku. Je mi jasný, že v tý tmě mě nepoznaj a budou si myslet, že jsem nepřítel, proto si budeme muset dávat dvojnásobný pozor. S Rincëm střemhlav letíme dolu směrem k hlavnímu sálu, ale těsně nad ním se stočíme a letíme nad domy. Až tam řeknu Rincëmu, aby začal řvát co nejvíc mu to pujde, protože potřebujeme všechny přehlušit. Býval jsem jeden z hlavních vojáků Aknahu s nelepší vivernou tak se nám to snad povede. Snažím se také najít jejich velitele... |
| |
| Hlavní sál Úskok u okna a náhlá rána ve mě vyvolalo bojové šílenství. To se umocnilo ještě příletem našich nepřátelů. I když je pravda, že já si s tím kdo je kdo a co tu chtějí moc nedělám, důležité je jen jedno, mohli ublížit mé malé princezničce. Trochu se oklepu, zvednu se a pomalu kráčím k první wyverně při tom hlasitě křičím Hele ty vychrtlíku na tom obrovským papouškovi, maminka tě zřejmě nenaučila slušnému chování, velice ráda ti dám teď menší lekci. a schválně protočím v ruce svým obouručním mečem, který držím jakoby nevážil více než suchá větev stále se přibližuji k prvnímu válečníkovi a čekám jestli nějak zareaguje konečně se bude bušit, já už měa strach, že tu bdue nuda, ten papouch vypadá na pěknou..........výzvu je vidět jak se trochu skodolibě směji |
| |
| Hlavní sál ...že já vůl si nevzal prošívanici... ale to už postupuji po boku Lidie směrem k vivernům s jejich jezdci, nikterak okázale, právě naopka, každý můj krok, už je v tomto okamžuiku zcela automatický, tak jak mne to kdysi učili, krok, přísun krok... meč držený obouruč zvednutý nad hlavou v základním postoji... Pohybuju se lehce jako by s kočičí lehkostí... "Za Královnu," zasyčím a i já přikračuji k nepříteli... |
| |
| Vidím ženejsem sám, kdo se hodlá postavit nezvané návštěvě. Zdá se, že jsme tu tři cvičení v šermu, to zvyšuje naše šance. Jen nechápu, proč k sakru utíkali s princeznou do sklepa, tady něco nehraje... V okamžiku však zapudím myšlenky, které by mě nyní mohli připravit o soustředění a připojím se k dalším dvěma obráncům. Již vytažený meč, držím v pravé ruce, volně svěšené podél těla. Kdo by mě pozorně sledoval, mohl by si všimnout jak se změnilz moje zorničky, nyní připomínající oči hada, nebo divoké šelmy. Pohybuju se lehce, i když se možná zdá, že se nutím k pomalému pohybu. oči těkají z jednoho protivníka na druhého a současně se dívám, jak postupují moji současní spolubojovníci. |
| |
| Hned po výbuchu se bleskově postavím po boku Lídie a ostatních se svým mečem v ruce. Upřeně hledím na nově příchozí a pomalu se pohupuji ze strany na stranu s pohledem stále upřeným na vyverny vyčkávám co se bude dít. |
| |
| Hlavní sál - boj > Lidie, Kinson, Cabernet, Alegan Bestie na vás cení své zuby a jejich řev vám drásá uši. Snad jen Alegan a Lidie, kteří proti nim bojovali, se tak netrápí. Citlivý sluch Kinsonův však téměř šílí... Jakoby do vás prostupoval strach... Pak náhle vyverny přestaly ječet. Jejich jezdci vytasili své šavle a zaútočili na vás. Avšak na zvířatech nejsou příliš obratní a tak jejich rány lehce vykrýváte. Jeden z nich však bojuje zcela jinak. Seskočil ze své nestvůry a proti vám stojí s dlouhým mečem. Jeho ostří je potřené lepkavou tekutinou, jedem... Tento muž-černoch nečekal na nic a zaútočil na skupinku vojáků, která vám přišla na pomoc, do jednoho je zabil... Nyní stojí velice blízko Kinsona, ten je však zaměstnán ostatními. Jeho medailon opět vibruje a jeho zostřené smysly jej varují, že je nepřítel za ním... Lidie společně s Aleganem Už zabili několik nepřátel, ale těch neustále přibývá. Za jednoho zabitého nastoupí dva další... Cabernet zabil dva z mužů na vyvernách, jeden jej škrábl šavlí do ramene - šavle ale naštěstí byla čistá... |
| |
| Strojovými secvičenými pohyby útočím a bráním se, neustále vycházím se základního postoje s mečem nad hlavou třímaném obouruč. Takto kryji a vzápětí útočím. V okamiku, kdy uvidím jak se černoch chystá zaútočit na Kinsona, jednoduše seknu svému nepříteli přes podkolení šlachy a tepny, a pak okamžitě rychlým pohybem vyrazím. Rozběhnu se a přitom si dávám pozor na zemi zmáčenou krví, seknu pak rychle po jednom z Kinsonových nepřátel a sám se pak postavím do střehu. Lehce oddychuji, ačkoli po tak dlouhém boji bych mohl být zadýchaný...nejsem... rána na rameni jen lehce štípe, meč už je zase v základním postavení- tentokrát však namířený špičkou přede mně mířící soupeři na hrdlo. ve výšce zhruba sekundy. Postavím se přímo proti černochovi a začnu dělat pomalé nevědommé krůčky do boku, kdy kroužím a kroužím, měníce rychlost i směr kroků snažíc se zmást jej svým pohybem, ačkoli věřím, že u člověka, který se vypořádal s odílem stráží to je vcelku zbytečné, ale kdo ví. Vyškávám na jeho útok, který jsem připraven odseknout krátkým rychlým odseknutím a sám se pak pokusím o rychlé bodnutí do oblasti žeber a stažení se zpět do základního postoje. Pak opět započnu kroužit. Meč tentokráte špičkou k zemi, opět budu vyčkávat a budu se snažit ráně, nepůjde-li shora uhnout, půjde- li shora, budu krýt střechu ruce držící meč pak budou jedna na jílci druhá na čepeli, pokud takto zaútočí, okamžitě se mu budu snažit dostat na tělo a náhe uvolněnou hlavicí mu zaútočit do obličeje... pak zase uskočím a připravím se do střehu. Bude-li útočit sekem z kance či býka někam an oblast hrudníku, provedu rychlé dva ústupové kroky do zadu a hned vzápětí opět vyrazím svému soupeři an tělo, s mečem parýrujíc jednoruč s druhou rukou v plátové rukavici volnou... |
| |
| Hlavní sál - boj Když nepřátelé konečně zaútočí vrhnu se na ně z ženskou divokostí, když ale vidím, že mi ostatní pomáhají jen křiknu hele, ti měli být moji, musíme si pak promluvit o způsobu boje a naštvaně seknu po jednom z nepřátel. Každý při boji používá svou techniku boje a zabíjení, u mě můžete vidět, spíše slyšet, že vojáci při umírání trpí. Snažím se je zabíjet velice bolestivě, proto ráda usekávam obě ruce, rozřezávám břicha či celé hrudníky a pak se směji, jak si muži s děsem ve tváři a s křikem na rtech drží a sbírají svá střeva či jiné části svých těl. Kdo bojuje se mnou, nebo v těsné mé blízkosti neujde i to, jak ramenem narazím do jednoho válečníka a tesákem mu podříznu hrdlu a podkupnu nohy, druhému vykryji svým mečem ránu a v setrvačnosti mu dám ránu hlavou do břicha, která je následováná křikem vojáka a řinoucí se krví z ran, které jsme mu způsobila svými rohy na helmě. To není ale vše, hlavu nevytáhnu, naopka pustím zbraně chtynu muže v rozkroku a u krku a na hlavě si ho zbednu do vzduchu, kde ho s řevem z helmy sundám a hodím na dalšího nepřítele. Po té zvednu své zbraně a pokračuji v boji. Když boj trvá trochu déle a nepřátel neubývá okřiknu ostatní hele vy pánové, oc si tu hrajete na válečníky, tady nás to akorát zdržuje. Já se jdu prosekat k Melis, ať víme co s ní je, jestl ijdete se mnou tak se držte za mnou.Prvních padesát je mých, o zbytek se můžem podělit za Melis a začnu směřovat a prosekávat se ke dveřím |
| |
| Hlavní sál - boj: Proti wyvernám jsem bojoval snad už stokrát, ale nikdy ne proti takvým, které by sloužili jako jezdecká zvířata pro bojovníky. Jejich řev je příšerný, avšak vím, jak proti němu uzamknout mysl a soutředit se na boj. Jezdci nám nejsou příliž nebezpeční, stačím se jim jednoduše vyhýbat a ani mi to nedá moc námahy, spíše chci znekošdnit ty potvory. Vybám se útokům jejich tlam a odrážím meče jejich pařáty, abych pak mohl seknout po jejich krku. Když se mi podaří zabít wyvernu, dorazím pak rychle a čistě jezdce. tedy.. čistě to moc není, jsem celý zborcený od krve,ale přeseknutí krční nebo čelní tepny nebo páteře, to je opravdu rychlé. Když najednou mne medailon upozorní na novou hrozbu. Sanžím se co nejrychleji zbavit se současného soupeře, abych jí mohl čelit. Když si periferním viděním všimnu, že muž, který byl představen jako Cabernet z Chardonay mu již stojí v tváří v tvář a krouží kolem sebe v šermířeském souboji. Doufám, že ví, co činí, ten černoch vypadá opravdu schopně a nebezpečně, když rozsekal celou skupinu gardistů. Současně také uslyším jakési ženské volání,ale nemám nějak čas, věnovat mu pozornost. Chci si důkladně prohlédnout toho černocha, zda nemá na krku podobný medailon jako já a také jak vypadá celková bitevní situace. |
| |
| Když na mě zaútočí první z wyvernů zdají se moji pohyby docela nejisté,ale během chvíli opět nabytou té rychlosti a síle na kterou jsem zvyklý. Během okamžiku se uplně zaberu do boje a můj meč likviduje nepřétale skoro bez namáhy. Když uslyším lidie pootočím k ní hlavu a usměju se. Několika rychlými ale ladnými kroky se objevím po jejím boku se šťasným úsměvem na rtech. Ty si myslíš že se ti podaří získat si všechnu zábavu pro sebe tak to né. Hned jak to dořeknu se začnu prodírat po boku lidie směrem k Melis. |
| |
| Alegan, Lidie - boj: Když se snažíte se procpat k Melis, nemáte ani za mák rušení, kde je...co víc, oba jste ucítili nemalou bolest v zádech. V bitevní vřavě jste se totiž otočila k nepřátelům zády...Jejich šavle našli svůj cíl... Cabernet - boj: Černoch s otráveným mečem kolem tebe neustále krouží. jak se zdá, ty nejsi ten, s kým se chtěl utkat. Nakonec přecijen zaútočil, možná pro to, aby odstranil dalšího ze svých nepřátel, možná jej ta vaše hra už přestala bavit. K jeho smůle mu však v tu chvíli do rány vletěl jeden z jeho spolubojovníků odražený Kinsonem. Ten se nabodl na jeho meč a ve smrtelné agónii mu zbraň z ruky vyrval a padl s ní k zemi... Kinson: Na onom muži - nepříteli jsi nic neobvyklého nespozoroval, snad jen jeho oči jsou jiné, než u lidí. Nejsou to však oči zaklínačské, nebo nějaké jim podobné...spíš jakoby tě probodávaly dva řežavé uhlíky, ale zárověň také ledové krápníky...tyto oči poznáváš... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro znáš ho i dřívějška, jmenuje se Gothar Nemilosrdný a co o něm víš je to, že je to démon sedmi hříchů - odporná bestie, co se živí krví a jeho potěšením je uváděl lidstvo v pokušení hříchů.... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro víš, že démoni sedmi hříchů jsou jedni ze slabších démonů, ale také víš, že jen těřko proti němu dokážeš obstát sám... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Řeknu vojákovi a letím rychle s Rincëm na terasu. Postavíme se na zábradlí, abychom mohli kdykoliv odletět... "Tohle nemá cenu okamžitě odvolej muže z boje!" Všechno říkám naším jazykem, protože se mi v té situaci líp používá... |
| |
| Nezaváhal jsem ani vteřinu, vím, že to není bůh ví jak rytířské, ale rozhodně je to v tuto chvíli praktické a armáda bez velitele je poražená armáda- okamžitě vystartuji vstříc černochovi a v té chvíli, kdy je dezorientován a beze zbraně seknu mu mečem po hrudníku, vzápětí nálseduje útok bodnutím do oblasti trupu. Toť vše na jednom jediném kroku vpřed. Pokud zasáhnu a černoch padne k zemi a bude ještě žít dám mu ránu hlavicí meče přes spánek, abych ho omráčil, pro pozdější využití a obrátím s ek dalším soupeřům... |
| |
| Cabernet - boj: Napřahoval ses k útoku a jakoby se svět pro tebe zpomalil. Vidíš najednou vše v mlze a tak ti ani nepřijde, že jde ten muž k tobě. Během chvilky se tě již dotýká... Neprojevil sebemenší zájem o to, že tvůj meč mu udělal hlubokou díru do břicha... Jediné, co už dokážeš vnímat jsou jeho oči - oči démona... Stojíš tam omámen jeho pohledem... Avšak z toho tě vysvobodil nenadálý přílet Juby, bratra královny. Ten na tohoto netvora zařval, nerozumíš mu, co...křičel jejich odporným jazykem... pro tebe je však důležité to, že již nejsi v moci toho démona... |
| |
| Vytáhnu zbraň a nechápavě hledím an to co se děje, rychle si protřepu hlavu a v tom okamžení si uvědomím, jaké jsem měl štěstí, tento nepřítel byl nad moje síly a Juba očividně zvládne celou situaci sám- zatím se ke mně donesou výkřiky mých spolubojovníků, kteří se neprozřetelně otočili zády k nepřátelům. Křiknu na Kinsona a už prchám na pomoc Lídii a Aleganovi. V ruce meč, kterým rycjhle především kryji a jen semo tamo dám nějaký ten zásah, zpět vždy, ale bodnutí do nějaké citlivé části těla, když sekám ak většinou pod kolena nebo na vnitřní stranu stehna, zbytek už dokáže úbytek krve a vrhám se jako vítr na nepřátele, kteří útočí do zad mým spolubojovníků. Klidnými kroky pak už začnu opět sekat a řezat tak jak jsem naučen- útočím především body do oblasti hrudě, občas si uvolním ruku a přiblížíms ek nepříteli dost blízko na to, aby schytal ránu plátovou rukavicí, nejlépe do obličeje, parýruji, sekám a bodám v pravidelném rytmu... |
| |
| Poznal jsem tuhle zrůdu, splozence z pekel, démona sedmi hříchů. Vím že ho dokážu porazit, ne však. sám. Rytíř z Chardonay nakonec prchnul a tak mi nezbývá, než doufat, že mi pomůže Juba. Konečně čelím sám soupeři, který se rozhodl bojovat se mnou. Vím, že můj meč obsahuje zaklínačské stříbro,ale nevím, zda proti démonům bude učinkovat. Nyní však už ovládne moji mysl výcvik a douhá léto bojů se bestiemi i lidmi. Zuřivost a touha po boji, která se projevuje u ostatních co zde skřížili čepele se u mě projevu jako chladnokrevná a soutřeďovaná touha po jediném cíli: zničit nepřítele. Meč je jako prodloužení mojí paže, který se neustále kmitá a svíjí a hrozí uštknout seknutím nebo bodnutím z neočekávané strany. Pohyby jsou naučené, nemusím se na ně soutředit. proto dávám pozor, co činí můj soupeř, sleduji jeho nohy, ty vždy napoví, co plánuje a já chci být o krok v před. To vše v nadlidské rychlosti, s jakou dokáží bojovat jen zaklínači, aby se vyrovnali nečistým bestiím chaosu. Nechám démona, aby propadl zuřivosti, podle jednoduché principu provokace-likvidace vyčkávám, aby podnikl první akci a pak jej pošlu spět do plamenů pekel. |
| |
| Hlavní sál - boj Když ucítím jak se mi po zádech projela šavle nepřátel jen mě to rozčílí, otočím se a vztekle křiknu Tak nejenže vás maminky nenaučily, jak se má přicházet na oslavy, ale také vás nenučily jak čestně bojovat?? otočím se trochu Aleganov zády a řeknu pojď sem ty chovatele ještěrek a stoupnu si zády k Aleganovi, aby jsme se tal navzájem kryli a odrazili možné nebezpečí a vpadnutí do zad. Při boji se mračím a moc už nemluvím, je vidět, že to, že musím při boji spoléhat na nějakého muže se mi velice příčí a rozhodně nezvedá náladu. |
| |
| Hlavní sál-boj Když uvídím co udělala lidie,okamžitě pochopím co po mě chce.Záda ještě trochu bolí od šavle ale dá se to vydržet. Moje oči se rychle smrští do uplně uzoučké štěrbiny že připomínají spíš kočičí oči než lidske. S novým odhodláním pokračuji v boji. |
| |
| Boj - Lidie, Alegan, Cabernet Když si Alegans s Lidií utvořili malou obranou dvojičku, opět jsou jako stroj na porážení nepřátel. Zuřivost Lidie a její perfektní šermířské umění jen dodává větší příval padlých nepřátel. Nejen před lidií se tvoří kaluž z krve překrytý mrtvými, nebo smrtelně raněnými. Před Aleganem již leží čtyři padlí nepřátelé... Cabernet mezitím útočí na ostatní, kteří se ke dvojici nedostali. I on má kolem sebe pěknou spoušť. Z hradu vyběhla další skupinka vojáků a ihned vám pomáhají v boji. Avšak nepřátel je stále mnoho a vy už začínáte být unavení... Boj - Kinson Tvůj nepřítel na tebe shlíží s úšklebkem, je si sám sebou jist. Pozoruje tě, stále nehnutě a na jeho tváři hraje onen posměšný výraz. Zničeho nic se rozpřáhl a z jeho těla se uvolnila neuvěřitelná síla. Tvůj amulet začal šílet, cítíš, že se ti řetízek zařezává do krku, tak silná magie se z něj uvolnila. Vlna měla podobu těch nejkrásnějších žen, také však nejlákavějších pokrmů, množství zlata a drahého kamení...Vše, an co sis v tu chvíli pomyslel se tam zjevilo. Kdybys byl obyčejným člověkem, podlehl ybs mu, avšak tvé smysly a výcvik dělají své. Démon se soustřeďuje na vyvolání snad další vlny, nebo jiného útoku...máš možnost udeřit... Boj - Juba Velitel na tebe nijak nereagoval, vidíš, že je plně zaměstnán zaklínačem. Ostatní se snaží probojovat do paláce a najít tvou sestru. Jak se zdá, jejich úkol je jasný - zlikvidovat Melis i jejího snoubence. Rincë je vyděšený, neboť není zvyklý na přítomnost takového stvoření, jako je velitel... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Gardisté Okolo Melis a Erwina jdou v těsném sevření. na slovo poslouchají svého velitele - Runina. Z hlavního sálu je slyšet boj, zvuk mečů narážejících do sebe, výkřiky raněných a umírajících... Dunivé rány už přestali - nepřátelé si buď šetří své zásoby, nebo vše už zapálili a díky tomu zničili část města. Téměř před dveřmi sklepení se však ozvala rána kousek od vás a stěna se vyvalila do chodby. V poletujícím prachu vidíte mnoho nepřátel, jak vyskakují ven a míří k vám... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Gardisté Okolo Melis a Erwina jdou v těsném sevření. na slovo poslouchají svého velitele - Runina. Z hlavního sálu je slyšet boj, zvuk mečů narážejících do sebe, výkřiky raněných a umírajících... Dunivé rány už přestali - nepřátelé si buď šetří své zásoby, nebo vše už zapálili a díky tomu zničili část města. Téměř před dveřmi sklepení se však ozvala rána kousek od vás a stěna se vyvalila do chodby. V poletujícím prachu vidíte mnoho nepřátel, jak vyskakují ven a míří k vám... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Gardisté Okolo Melis a Erwina jdou v těsném sevření. na slovo poslouchají svého velitele - Runina. Z hlavního sálu je slyšet boj, zvuk mečů narážejících do sebe, výkřiky raněných a umírajících... Dunivé rány už přestali - nepřátelé si buď šetří své zásoby, nebo vše už zapálili a díky tomu zničili část města. Téměř před dveřmi sklepení se však ozvala rána kousek od vás a stěna se vyvalila do chodby. V poletujícím prachu vidíte mnoho nepřátel, jak vyskakují ven a míří k vám... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro vyběhl jsi z Hlavního sálu v těsném závěsu za Melis a jejími vojáky. Za tebou se ozvala rána a stěny se otřásly, dokonce i popraskaly nějaké skleněné tabule. Vojáci vedou nemilosrdně Melis do sklepení, tvá intuice však říká, že tam to není nejlepší... Jakoby se tvé obavy vyplnily, jen pár kroků od vchodu do bezpečného sklepení se otřásla zeď a praskla. kameny se vyvalily na podlachu chodby těsně před gardisty a v oblaku prachu vidíš, jak z oné díry vyskakují nepřátelé. Všichni mají v rukou šavle a jasný cíl - Dostat Melis... |
| |
| Hlavní sál - boj s démonem: Zdá se, že mám konečně šanci zaútočit. Vím, že mě bude pokoušet, zkoušet klamat, mučit, vyvést z rovnováhy a já nesmím polevit. on mě podceňuje a pohrdá mými schopnostmi,ale já tu chybu neudělám. Vím, čím je a co může dokázat,ale nezastraší mě. Vím že se nyní zdá, že démon se nesoutředí, já však budu počítat stím, že se bude bránit jako při plné koncentraci. Pokusím najednou změnit rytmus a vzdálenost boje. Dosud jsme kolem sebe kroužili a pozorovali se. Zkusím zaútočit rychlím sekem z pravé strany na hlavu. čekám však, že se soupeř bude krýt a místo, aby můj útok dopadl, otočím veškerou sílu svého útoku na soupeřovu zbraně a odrazit jeho kryt. Pokud se mi to podaří, ukročím na levou stranu, současně se přikrčím a udělám krok v před s mečem nadstaveným na pravou stranu, abych soupeře zasáhl do levého boku pod žebra. Doufám, že budu dost rychlý, abych se vyhnul možnému útoku zezhora.Potomm, pokud se mi útok zdařím,otočím se v rychlé půlobratu a seknu démona přes páteř. |
| |
| soukromá zpráva od Runin Anar pro Sakra. Nenávidím je! A nenávidím boj v úzkém prostoru! Pozor! Připravte se! Sevřu pevně svůj meč a připravím se na boj. Jakmile se nepřátelé dostanou k nám, začnu do nich prostě sekat. Žádná technika - proti těmhle řadovým vojákům to stejně není potřeba. |
| |
| Hlavní sál Zamračim se na stín, ale to ani přinejmenšim nepomůže. Ještě chvíli bláhově čekám na jeho odpověď, ale nic. Stín chce raději všechny zabít. Dál už mě stín nezajímá, ale spíš kde je Melis. Rychle pohledem projedu místnost a když zjistim, že zde nikde neni řeknu Rincëmu, aby letěl pryč. Ten se odrazí od země a vyletí stejným otvorem, kterým jsme sem přiletěli... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Nechám Rincëho řvát nad palácem opravdu hodně, aby si nás všimlo hodně vojáků z Aknahu a potom začnu řvát i já v našem jazyce... "Jste Aknahští muži a ne zbabělci sloužící stínovi. Nechte boje a odleťte domů, boj nic nevyřeší!" Jakmile dořeknu tuto větu letím v obloukách kolem hradu a koukám jestli někde nezahlídnu Melis i když ta už je asi někde ve sklepení... |
| |
| soukromá zpráva od Cabernet z Chardonay pro Únava v pažích je obrovská a já uvažuji jak to vše co možná nejrychleji ukončit...skvělou ěcí bybyli kuše, bomby nebo něco podobného...třeba oheň...napadne mně, ale tu myšlenku poměrně záhy zase zahodím ačkoli mi v hlavě vyvstal strýček Molotov... Ale to by nebylo fér... i když tahle přesila taky není fér... MH: PJ číms e v tom sále svítí??? |
| |
| Hlavní sál zatraceně... zanadávám si v duchu a okovaným ramenem srazým dalšího z nepřátel k zemi a dupnu mu na krk, mechanicky se začnu probíjet dál... Únava v pažích je obrovská a já uvažuji jak to vše co možná nejrychleji ukončit...skvělou ěcí bybyli kuše, bomby nebo něco podobného...třeba oheň...napadne mně, ale tu myšlenku poměrně záhy zase zahodím ačkoli mi v hlavě vyvstal strýček Molotov... Ale to by nebylo fér... i když tahle přesila taky není fér... |
| |
| Hlavní sál Kreeeeeeeev, všude samá krev a nepřátelé neubývají, tohle bude více jak 50 duší pro moji věc. Tak pojďte vy makovice... Když pocíítm únavu trochu se zamračím, že boj už nebude ta kdivoký jako do teď. Už jen vyčkávám na útoky soupeřů, odrazím vždy úder a pak se snažím zasáhnou tělo. žádné tancování, žádne hraní, teď už jde jen o skóre a co nejdéle přežít. |
| |
| soukromá zpráva od Erwin de Laer pro Ve chvíli kdy se provalí stěna okamžitě vytáhnu levou rukou dýku a čekám co se bude dít. Jakmile začnou vnikat dovnitř připravím si do pravačky vrhací dýku a hodím jí po prvním kdo se začne přibližovat. Pak se snažím pomáhat strážím v boji - snažím se nedostat se k boji tělo na tělo, ale spíš pomáhat svými dýkami kde je potřeba. Ale stále se držím co nejblíž u Melis. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Hlavní sál. Sakra!Všude kolem kam se podívám sou všude mrtvoly,kousky lidských nebo zvířecích těl spousta křiku.A k tomu všude ten sladký pach krve. Ruce mi začínají lehce brně pod sílou nepřátelských úderů.Jedním krátkým švihem přeseknu krční tepnu jednomu z nepřátel a získám tím čas k rychlemu sehnutí se pro jeho šavli kterou uchopim do levé ruky abych mohl uvolnít trochu pravé ruce kterou už z dlouhého boje skoro necítím. I když bojují pouze levou rukou a pravou používám pouze k odrážení některých nepřátelských úderů není to na mém stylu boje znát snažím se stále udržet co nejblíže melis. |
| |
| soukromá zpráva od Erwin de Laer pro Ve chvíli kdy se provalí stěna okamžitě vytáhnu levou rukou dýku a čekám co se bude dít. Jakmile začnou vnikat dovnitř připravím si do pravačky vrhací dýku a hodím jí po prvním kdo se začne přibližovat. Pak se snažím pomáhat strážím v boji - snažím se nedostat se k boji tělo na tělo, ale spíš pomáhat svými dýkami kde je potřeba. Ale stále se držím co nejblíž u Melis. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Setupuju těsně vedle Melis zpět do podzemí. "Boj se odehrává nahoře a já jdu sem... To se mi nepodobá... Ale co kdyby se něco stalo... Musím jí chránit..." A vím, že mé dýky jsou jako vždy na místě. Jen by se hodil nějaký meč. Zatím nechávám své dýky na místech. Ve chvíli kdy se provalí stěna okamžitě vytáhnu levou rukou dýku a čekám co se bude dít. Jakmile začnou vnikat dovnitř připravím si do pravačky vrhací dýku a hodím jí po prvním kdo se začne přibližovat. Pak se snažím pomáhat strážím v boji - snažím se nedostat se k boji tělo na tělo, ale spíš pomáhat svými dýkami kde je potřeba. Ale stále se držím co nejblíž u Melis. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro jak se zdá, z vojáků opadává jakési ommení, neboť ani nechápou, co zde dělají...Mnoho z nich se vzneslo do vzduchu a zmateně odlétají... |
| |
| soukromá zpráva od Cabernet z Chardonay pro Jakmile chytne první zkusím ho kopnout na dalšího, myslím, že polití olejem budou hořet dobře, možná i vyverny... |
| |
| Hlavní sál - boj Všichni jste již prekérně unavení, ale všimli jste si, že vám Cabernet zmizel z dohledu. Po chvíli však slyšíte řev a bolestné ječení a také cítíte pach spáleného masa. Kolem vás proběhla hořící postava... Avšak co vás zaráží, nápor nepřátel se snižuje, nad městem slyšíte řvát nějakou vyvernu a také hlas nějakého z černochů. jeho slovům nerozumíte, ale nepřátelé se zvedají a odlétají... Démon stojící proti Kinsonovi se nemile ohlédl za odlétajícími muži a zaklínač využil jeho nepozornosti. Runová čepel se zabořila do démonova pupku a proklála jej skrz na skrz. Netvor šíleně zařval a vytvořila se z něj stěna z látky připomínající vodu, ale hýřící všemi barvami... Ta se poté roztříštila a na zemi leží malinký, sotva palcový, kamínek ve stejných barvách, jako ta stěna... Aknahští nepřátelé houfně odlétají... Chvíli zde vládně ticho a slyšet je jen hučení dohořívajících těl, když přeživší vojáci začnou nahlas povykovat "Vítězství! Vyhráli sme!" všichni jste zacákáni krví a neuvěřitelně unavení... |
| |
| Pokleknu na jedno koleno a skloním hlavu, v ruce ještě třímám zbytek olejové lampy z níž kape olej a dohořívá na zemi. celou zbroj mám zapráskanou krví, stejně jako obličej- ne všechna ta krev je mých nepřátel. Ztěžka oddechuji a zvedám se zase zpátky na nohy a trochu přihlouple pozoruji tu radost a hemžení. Pak se vzpamatuji a podívám se okolo- sakra- kde je královna- zuřivě s epodívám k zaklínači... "Kde je?" zavolám na něj a očima těkám po místnosti. Paks erozběhnu k díře, kde zmizela královna, později Lýdie a ostatní. V ruce stále meč, ne čele vrásky... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Co jste tu dělali?!" Zeptám se někoho z nich. Je jasné, že démon je nějak ošálil, ale to lidi ve Farinu nebude určitě zajímat... |
| |
| Hlavní sál Když boj skonší hluboce oddychuji, ale na tváři mám škodolibý úsměv. Pokud nějaký nebo nějací nepřátelé ještě žijí přijdu k nim a zeptám se proč jste nás napadli?? Mluv a bude ti usnadněn přechod na druhou stranu pokud nepromluví vrazím své prsty do jeho ran nebo mu ostřím pomalu zajíždím do svalů a mírně otáčím s čepelí, aby tak rána více bolela. Když ani ot nepomůže vemu pochodeň a spálím libovolnou část vojákova těla. Pokud první umře a já najdu druhého živého položím mu tu samou otázku s doplněním viděl js ico se stalo tvému spolubojovníkovi, tak buď chytřejší a mluv!!! a na výhružku mu ukáži svůj zakrvácený meč |
| |
| Tak se nakonec podařilo to, v co jsem ani nedoufal, porazil jsem démona, snad nejkrutějšího nepřítele, se kterým se může zaklínač setkat.Nerad bych sahal na ten kámen rukou a proto ho raději nametu na nějaký talířek nebo do poháru. Jistě jich bude na podlaze poházených spousta. Pak zaslechnu hlas rytíře Caberneta, mluvil na mě už před chviličkou, ale já byl zaměstnán tím, co zbylo z démona sedmí hříchů. "Myslíš démona nebo princeznu?" ehm, hloupá otázka, jistě že asi princeznu... odpovím si v duchu sám a pak už běžím za ním, taky prozkoumat tu díru. Snad bude Melis v pořádku, doufejme. Jestli se ji něco stalo, vyvraždím všecky, kteří mohou za její smrt, všecky ty, kteří sem poslali ty zatracené vywerny. |
| |
| Miláčci moji, Už se to pro mě blíží a chci se učení věnovat trochu více. Proto až do 18.4. se na Andoru nebudu nijak dlouho zdržovat. Proto prosím jednoho z vás (nejlépe staršího hráče) aby mi napsal jeskynní poštou, jemu přenechám do konce mého trápené vedení této jeskyně... prosím prosím hlašte se mi někdo. Vaše PJ-ka Co se týče neaktivity jisté nejmenované osoby z šlechtického rodu, myslím, že můžete začít hrát i bez něj, napíšu snad ještě dneska přízpěvek a můžete se rozjet... |
| |
| shrnutí: Ples začal jako každý jiný, jen královna měla zpoždění, neboť se někdo pokusil o její zabití. Naštěstí byl přítomen zaklínač Kinson, který vetřelce zneškodnil. Mezitím se všichni ostatní připravovali na ples a někteří již byli přítomni ve velkém sále hned od začátku plesu. Avšak těsně před tím než se měla královna odebrat do svých komnat, aby setrvala do rána v modlitbách na město zaútočili nepřátelé. Garda ihned odvlekla Melis s jejím snoubencem do sklepení, kam je následoval i mladý lord Nightingale. Vy ostatní ste zůstali hrdině stát proti přesile nepřátel, až na Jubu, který vám všem zmizel z dohledu. Zjistili jste, že nepřátelé jsou pod vedením démona sedmi hříchů. Toho se vám podařilo zničit zrovna ve chvíli, kdy se jeho vojsko dalo zničeho nic na ústup. Většina černých nepřátel odletěla na svých vyvernách, ale také jich mnoho zůstalo ležet mrtvých na místě, kde jste bojovali. Vy, bojovníci nakonec vyrážíte také do sklepení, kde by měla být královna Melis... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Stojíte tam obestoupeni nepřáteli. Pouze vy tři (Runin, Melis a Erwin). Chvíli je ticho, jen vás pozorují. V jejích očích vidíte nepřítomný výraz, jakoby to ani nebyli oni, kdo vás drží v kruhu. Najednou sebou trhnou a zamrkají. Do očí se jim vrací lesk a také výraz absolutního nepochopení. Podívali se na své zakrvácené zbraně, na vás a na mrtvoly pod nimi a vytřeštili oči. Všichni svorně klekli na kolena a svým hrdelním jazykem cosi drmolí. melis jim rozumí a vše začala překládat "Prý šli spát jako obvykle a najednou je začala šíleně bolet hlava. Viděli, jak se zvedali z postelí, jak naskočili na svá zvířata, vzali zbraně a výbušniny a vyrazili na cestu sem na sever. Nemohli tomu nijak zabránit, prý je neposlouchalo tělo. Kdosi jim dával rozkazy, prý nějaký netvor. Viděli vše, co způsobili, ale nemohli tomu nijak zabránit. Avšak před chvílí se jejich tělo zase spojilo s duší a teď nás prosí o prominutí. Nechtějí zemřít..." řekla soucitně a pohlédla na vás dva... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Stojíte tam obestoupeni nepřáteli. Pouze vy tři (Runin, Melis a Erwin). Chvíli je ticho, jen vás pozorují. V jejích očích vidíte nepřítomný výraz, jakoby to ani nebyli oni, kdo vás drží v kruhu. Najednou sebou trhnou a zamrkají. Do očí se jim vrací lesk a také výraz absolutního nepochopení. Podívali se na své zakrvácené zbraně, na vás a na mrtvoly pod nimi a vytřeštili oči. Všichni svorně klekli na kolena a svým hrdelním jazykem cosi drmolí. melis jim rozumí a vše začala překládat "Prý šli spát jako obvykle a najednou je začala šíleně bolet hlava. Viděli, jak se zvedali z postelí, jak naskočili na svá zvířata, vzali zbraně a výbušniny a vyrazili na cestu sem na sever. Nemohli tomu nijak zabránit, prý je neposlouchalo tělo. Kdosi jim dával rozkazy, prý nějaký netvor. Viděli vše, co způsobili, ale nemohli tomu nijak zabránit. Avšak před chvílí se jejich tělo zase spojilo s duší a teď nás prosí o prominutí. Nechtějí zemřít..." řekla soucitně a pohlédla na vás dva... |
| |
| Na cestě do sklepení Vyrazili jste z hlavního sálu do sklepení. Cesta je poseta kapkami krve, prachem a kusy látky. Když jste seběhli dolů, narazili jste na mrtvé tělo jednoho ze šlechticů. Pamatujete si na něj jako na Lorda Nightingale. Dál za ním se vám nasyktl prazvláštní výjev. Melis, Erwin a Runin stojí vedle sebe a kolem nich klečí nepřátelé. Slyšíte, že melis cosi šeptem říká svým dvěma společníkům. Jakmile Aknahští uslyšeli vae kroky, poplašeně zvedli hlavy a začali cosi drmolit svým jazykem... |
| |
| Spěchám po schodech do sklepení, abych zjistil co je s Melis. Cesta je celkem jasná, stopy boje mne bezpečně vedou. Beru schody po dvou, přesto dávám pozor, abych neuklouzl na schodech potřísněných krví. Její železitý zápach bezpečně poznám i kdybych ji neviděl, cítíl jsem ji už tolikrát. Pak zaslechnu hlasy a opět tasím meč. Avšak amulet mi nedává žádný varovný signál. A tak paži s mečem zase uvolním a pořádně si prohlédnu co se děje. A ti, které jsem před chvilkou ještě zabíjel abych královnu ochránil se jí teď klaní. |
| |
| Na cestě do sklepení Běžím v těsném závěsu za Kinsnem,Kimlinsem ani nezáleží jak se ten pytel blech v můžké podobě jmenuje jakmile tasí meš ušiním tak i já, ovšem když vběhnem do místnosti a já uvidím naše nepřátele neváhám ani chvíli a vrhnu se na ně. V očích mám výraz skoro bezmezného šílenství a nenávisti. Z mých úst se ozývá Moji princezničky se ani nedotknete vy chlapská špíno hlavou mi ale projede jiná myšlenka, jiný důvod mých činů. |
| |
| Sklepení V tuto chvíli je mi těchto bývalých nepřátel líto. Být ovlivněni monstrem je hrozné. Už už se snažím jejich vůdci nabídnout ruku, když se ve sklepení objeví Lidie a ostatní sjou jí v patách. Lidie bezmyšlenkovitě začne do mužů klečících před námi sekat mečem. Nevím proč to dělám, ale cítím to jako správnou věc... Skočila jsem po její ruce s výkřikem "Ne! jsou to naši spojenci!" Avšak má muší síla orproti síle bojovnice je nepatrná. Při dalším ze seků se sklouznu po čepeli a cítím, jak mi po boku stéká pramen horké krve. Pustím se její paže a sesunu se na zem držíc si proseknutý bok... Tak teď jsem to vymňoukla... pomyslím si a dívám se na Lidii a modlím se, aby přestala s tím šílenstvím... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Aknahští vojáci jakoby si tě vůbec nevšímali. letí plnou rychlostí zpět domů. Nikoho z nich nepoznáváš, jen občas nějaká tvář známá od vidění kdysi dávno v kasárnách. Všichni jsou velice zmatení a nechápnou, jakto že jsou od krve a že jsou ve farnianoru, když s nimi uzavřeli spojenectví... Jeden voják těsně před tebou je velmi zraněný a vysílením spadl dolů ze své vyverny... máš ještě možnst jej zachránit a možná se dozvědět něco víc... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Zamračim se, protože tu nejsem od toho zachraňovat vojáky, ale na druhou stranu by to mohlo být aspoň nějak užitečné. Stejně se mi nechce vracet na ten pitomej hrad. Prudce s Rincëm klesnu a snažim se ho chytit. Potom přistanu a snažim se toho vojáka nějak ošetřit aspoň od základních zranění i když jsem to nikdy nedělal... |
| |
| Do háje, měl jsem být rychlejší, ta šílená ženská. jak jí někdo mohl svěřit meč do ruky?? Nadávám si v duchu a proklínám všechny, kdo nepoznali nepříčetnost ženy, která právě zranila královnu. V mém jednání převáží reakce zaklínače, instinkty tvora, který má chránit slabé a bezbrané. Impulsivně se rozhodnu. Ruka s mečem mi vyletí rychlostí, kterou by snad dokázal postřehnout jen další trénovaný zaklínač. Rána dopadne rychle, tvrdě a přesně. Hruška meče, který svírám v pěsti uděří mezi horní a dolní čelist, na boku tváře, kde je trojklaný nerv. Mohl jsem udeřit na spánek, ale tam je kost příliš tenká a já ji nechtěl zabít. Takový úder by položil i slona tak v duchu doufám, že bude stačit i na bojovnici. Pokud ne, určitě ji aspoň zadrží od dalšího bezmyšlenkovitého sekání. Sakra,a zrovna se to muselo stát na nějakém večírku, kdy jsem vybavenej jak ějakej hejsek. kdybych tu měl svoje elixíry. Vrhnu se na kolena, sundám si kabátec a ztrhnu si košili. Tím odkryju své tělo. Je poseto pavučinou jemných nitek jizev, které jsem schytal za desítky let v různých střetech. Je však stále prušné, silné a svalnaté. Košili přitisknu Melis na ránu. "Umí tady někdo léčit?" vyhrknu ze sebe nakonec. "A ty, utíkej pro felčara, nebo nějakého mnicha!" zařvu ještě na nějakého gardistu, co tady okouní. |
| |
| Sklepení Výkřiky mužů si nijak nevšímám, čekala jsem je a dělají mi i radost. Po jednom seku není ovšem něco v pořádku, po té vidím jak se má milovaná princeznička kácí k zemi, žřejmě po ráně, jenž jsem jií zasadila já sama. Šok, který to ve mě nastane, že totálně strnu na místě, než stihnu něco udělat cítím jak mě něco dosti silného srazí stranou. Naštěstí hlavní sílu úderu, nebo aspoň jeho část zachytí má helma, nicméně mě úder zezadu dostane do kolen. Pár vteřin jen tak klečím a kývám hlavou sem a tam, meč stále ještě pevně držím instinktivně v ruce. Když trochu přijdu k sobě snažím se vstát. Do možná nastalého ticha či menšího šrumu je slyšet cinkot kovu, jak dopadne na chladnou dlažbu. chvějící ruka upustila můj meč a nyní si sundavám helmu, z pod které se uvolní jrásné bloňďaté vlasy. I helma, která byla zhotovena z neznámého zvířete a je pobita kovovými pláty. se se zazvučením dotkne země. Je vidět, že se celá třesu a pomalu mířím k Melis, u které pokleknu a snažím se jí chytnout za ruku, v očích se mi objeví slzy Princezničko moje, neumírej, prosím neumírej. Já já nechtěla, nesmíš umřít, z tohohle bych se už zbláznila úplně pronesu jemným, mírně uplakaným hlasem, jenž u mě ještě nikdo neslyšel a ti jenž, jej slyšeli, už dávno hnijí v zemi nebo v hlubinách oceánů. Je na mě vidět, že jsme dost v šoku. Není jasné, jestli ze zranění princezny, nebo z té rány.... |
| |
| Doběhnu hned v patách ostatních a vrhnu se okamžitě k princezně. Pokleknu a natrhnu šaty, abych viděl jak velká je rána, zda bude potřebovat šití nebo ne. "Do hajzlu," procedím mezi zuby naprosto nerytířsky a už rvu z lemu šatů pruh látky, abych mohl zastavit krvácení, ovážu tu ránu, a není-li příliš hluboká zvednu princeznu do náruče a odnesu jí, pro další ošetření nahoru, je-li ale rána hluboká nechám jí ležet a podívám se na zaklínače- "Běž nahoru a dones nosítka, hned, a připravte mi jehlu a nit, horkou vodu, plátno!" velím... |
| |
| Sklepení Rána Melis je dost hluboká a nemá příliš velkou šanci na přežití. Jsou vidět kličky jejích střev, naštestí ta nejsou zraněna. Ztratila mnoho krve, její dech je slabý a tep ještě slabší. Jeden z černých vojáků si klekl k ní a začal cosi prozpěvovat, je to nádherná uklidňující melodia, ze které je cítit síla. Kinsonův amulet se mírně chvěje... Všichni posloucháte tento zpěv. nejste schopni jediného pohybu... nevíte, jak dlouho to trvalo, ale když muž skončil, rána na boku melis je omnoho mělčí a téměř nekrvácí... Aknahský voják omdlel vyčerpáním, ale s radostným úsměvem na tváři... |
| |
| Sklepení Strnule pozoruji, jak se všichni snaží zachránit princeznu. V mé tváři se mění výraz z nemohocnosti a lítosti na vzteklý až nepříčetný zatarcení smraďoši, kdyby nás nenapadli, nikdy se nic takového nestane, oni za vše můžou, oni zaslouží smrt........ když vidím jak jeden z nepřátel přistupuje k Melis popadne mě veliký vztek, ale jeho píseň mě uklidní. Když ale jeho píseň dozní vstanu a jdu ke své helmě s mečem. otřu si své vlhké oči, nasadím helmu, pod kterou schovám svoje vlasy a shýbnu se pro meč. Tohle vše dělám čelem ke zdi. Když se otočím k ostatním má můj výraz opětovnou tvrdost. Rázně vykročím k muži jenž právě zachránil Melis život, muži, který to nemusel ani udělat, ale přesto vynaložil na léčení značné úsilí. Svým typickým hlasem řeknu Výborně, všichni ti děkujem, tvou odměnou bude to, že ti umožním rychlí odchod z tohoto světa, nebudeš nic cítit a s napraženým mečem mířím k vyčerpanému muži |
| |
| Když promluví Lidie, asi ak dvě vteřiny přemýšlím, jestli si dělá srandu nebo to myslí, vážně. Je všal jasné, že to žádný vtip není. Nechápu, jak někdo muže udělat něco takového. Ač nerad, chopím se svého meče a svým tělem kryju vojáka, co možná zachránil královně, život. "Jsi to ty, kdo by měl okamžitě odložit meč a prosit o to, aby byla jeho smrt rychlá. ty jsi ta, kdo může za smrtelné zranění královny a ještě máš tu drzost vzít železo do rukou?" Vím, že mi rytíř Cabernet něco říkal, já však nejsem žádný poskok. Navíc i já jsem už vydal nějaké příkazy, tak doufám, že budou spěšně vykonány. |
| |
| Sklepení Když se bojovník, co se mnou nahoře bojoval, proti naším nepřátelůn nyní zastane jednoh z nich na tváři se mi objeví jen úšklebek Samozřejmě....smrad drží se smradem nicméně se zastavím a špičkou meče ukážu na ležícího muže a pak opět promluvím já? za tohle můžou oni, za tohle můžou všichni jim podobní a podobní vám, kdyby nebylo vaší touze po moci, slávě a penězích sedím teď někde pod stromem a užívám života, takhle musím s tímhle hnojem bojovat a chránit ženy jako je naše princeznička. Nehody se stávají, nyní ji už nehrozí nebezpečí. Za vše o chceme musíme něco objetovat a něco podstoupit, ale to ty asi nidky nepochopíš TED uhni, jinak skončíš stejně jako on! Poslední slova jsou vyřknuta dost ostře a se žádným náznakme vtipu, či snad nějakého slitování. Udělám ještě jeden krok dopředu a připravím meč k boji. |
| |
| Postavíms e po bok mistra zaklínač a i já tasím svou zbraň: "Myslím, že už jsi udělala dost, teď odejdi- my víme že jsi s tím mečem dobrá, ale to my taky, navíc tady Kinson více než já- teď odsuď vypadni ty a začni and sebou přemýšlet, pokud to vůbec dovedeš, protože zdá se, že ne," pronesu jedovatě a klidně držený meč změní nepatrně polohu- postavím se tak, abych byl v mírném střehu a čepel mé obouruč třímané zbraně míří k zemi, v defensivním střehu. Nespouštím oči z Lidie, jen tam tak stojím vedle zaklínače připraven bude-li to nutné vyrazit a zneškodnit tu bláznivou holku, popřípadě ji zabít a ušetřit nám všem spoustu starostí... |
| |
| Slova, která vyřkla Lidie se mě dotkla a zranila jak rozpálené železo. Přes to však nic neříkám, jen si všecko pár vteřin zvažuju. Tak mojí touze po moci a penězích? Já, který jsem dvakrát tak dlouhý čas než žije tahle žena strávil v kanálech a zabíjel bestie, které si ani ona nedovede představit za pár zlatek od odraných vesničanů, jenom proto, aby mi mohl felčer převázat rány a já dostal trochu piva solené maso?Já nepochopím obětování, já který vím, co je to sloužit nevděčným lidem a poslouchat jejich nevděk, nadávky do proměněců bestií a monster. Nevím co to je ubětování a stráta, když vím, čím člověk musí projít když se mění na zaklínače? nevím, co je něco podstoupit, když jsem prošel bojem proti renegátům? Čím déle přemýšlím o slovech téže, tím více se ve mě hromadí vztek.Trvá to snad zlomek vteřiny. Zadržím podvědomě ruku s mečem, Do vzduchu však vyletí ruka druhá. Bleskově začnu kreslit gesto ve vzduchu a okamžitě se kolem ní začne schromažďovat energie. Je jí však více, než jsem očekával a vzduch zhoustne a zmodrá. Nelituji však, ta žena si to zaslouží. za svoji hloupost drzost a nerozvážnost. Dokončím znamení Aard a vrhnu jej na ženu. Kouzlo silou dobívacího beranidla zasáhne sokyni do hrudi a odhodí ji. Čekám jestli bude mít moje oponentka ještě dostatek sil a chuti vstát, pokud to vůbec přežila, nebo je alespoň při vědomí. Nyní už je čas postarat se o princeznu. Snad některý z vojáků konečně vyplnil naše rozkazy. Než se otočím k odchodu, pohlédnu přes rameno co dělá Lidie. Třeba jednou pochopí, že jsem k ní teď byl milosrdný a ušetřil její život, který bude stejně krátký. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro jelikož nemám moc velikou odolnost na kouzlo zaklínačovo kouzlo mě zasáhne......co bude dále se mnou záleží na tobě, tohle už nemůžu hodnotit sám, tohle už je rozhodnutí na PJ |
| |
| Ve sklepení Jeden z vojáků ještě před zákrokem černošského zachránce vyběhl nahoru po schodech, zdá se vyplnit Kinsonův rozkaz... Aknahský léčitel jen tiše leží po boku princezny, avšak je již při vědomí a bázlivě se choulí do klubíčka. Ostatní černí se krčí u stěny před hněvem Lidie... Jistě se schylovalo k dalšímu krveprolitíí ve vlastních řadách, naštěstí zaklínačovo pohotové znamení odpálilo Lidii na druhou stranu sklepní chodby a dívka narazila plnou silou do stěny, ze které odlétlo několik kusů kamení... Lidie leží na zemi, jednu ruku má v nepřirozené poloze a hlava se jí opírá a hrudník...Může děkovat bohům, že měla přilbici, jinak by již nebyla mezi živými... V očích Aknahských vojáků vidíte upřímný obdiv nad tím, co sjte udělali. Jen pro to,a byste je ochránili jste se postavili ženě, která stála doposud proti nim na vaší straně. Poklekli opět a začali se klanět Kinsonovi a Cabernetovi, stejně jako se předtím klaněli Melis... Dokonce i vyčerpaný léčitel poklekl,a by se vám oběma uklonil a zašeptal kostrbatě vaší řečí "Děku mnohokrát." poté opět padl vysílením na podlahu zrovna ve chvíli, kdy se Melis zachvěla víčka... |
| |
| Ve sklepení Situace ve sklepení je jasná, nyní jsem vyřazená ze hry. Reagovat budu moci až mi to PJ dovolí, nebo napíše, že se probouzím. Do té doby si v podstatě se mnou můžete dělat cokoliv........... |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro btw aknahsti.........to jsou POUZE CERNOSInebo jsou tam i belosi??? |
| |
| Ve sklepení Těsně po útoku stojím stále jako přimražený, i přesto, že mé dýky mizí bleskurychle na svá místa. Jakmile se ta žena vrhne po náhle zmatených útočnících, v první chvíli netuším co s tím a než stihnu zareagovat přiskočí Melis a dostane ránu. Jakmile padne vrhnu se okamžitě k ní a snažím se jí co nejlépe zastavit krvácení. Ve chvíli kdy začne jeden z bývalých útočníků svou melodii pohopí, že má snaha je proti té jeho marná a vidím, jak se přede mnou Melis rána zaceluje. Jakmile opět začne ta šílená žena vreaždit okolostojící už mi ruka síždí k pouzdru na nůž, když jí zastoupí cestu Kinson a Cabernet. Poté co jí jediným úderem Kinson zlikviduje opět se dál věnuji mé drahé. Nechci aby se jí něco stalo. To vše proběhne mlčky. Nejsem zvyklý příliš mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro neboj, o tvé zbroji to vím a pamatuji si to ;) a mrtvolky? jen jedna.... |
| |
| Sklepení Vše se seběhlo tak rychle. Nejdříve obrovská bolest v mém boku a poté černo všude kolem mě. Avšak po chvilce v temnotě cosi zazářilo a já slyšel hlas Jsou to snad andělé, jež mě mají doprovodit z tohoto světa? To jsem mrtva? táži se sama sebe a zaposlouchávám se do toho zpěvu. Cítím, jak je mému tělu stále lépe. Nakonec zpěv utichne a vystřídají jej zvuky tak nehezké, až mě zamrazí Kdepak, žádné slasti posmertnéo života, trpět budu za všechny své hříchy! pomyslela jsem si při představě pekla a pak už to rozpoznávám, jsou to hlasy, lidské hlasy, rozzuřené Co se to děje? ptám se sama sebe a snažím se otevřít oči. Rána na boku mě již nebolí, necítím ji. Nejdříve mlhavě rozeznávám nad sebou něčí tvář, několkrát zamrkám a spatřím svého milovaného "Erwine, můj nejdražší!" zašeptám a snažím se jej obejmout, přitisknout k sobě a políbit jej, avšak mé ruce jsou tak slabé, že je ani nezvednu. "Co se tu stalo?" zeptám se opět potichoučku, neboť nemám mnoho sil... |
| |
| "Má lásko, neboj se už je to v pořádku," snažím se uklidnit svou milovanou. "Teď se nehýbej, jsi zraněná," pokračuji dál a sedím u ní a hladím ji po vlasech. "Tu tvoji bojovnici jsi nezastavila ani ty... tohle ti udělala ona, naštěstí se o ní Kinson postaral, ale neboj je živá. Ty odpočívej." snažím se v rychlosti popsat situaci a zároveň ji uklidnit, i když sám netuším co se děje. Stále se lehce rozhlížím kolem sebe jestli se někde neobjeví další hrozba. |
| |
| Sklepení Po nějaké době se z hora ozval dusot nohou a do sklepení vběhli vojáci Farnianoru... nesou mezi sebou nosítka... Velice opatrně na ně naložili Melis a dovájí se na tu spoušť okolo... "Myslím, že byste měli jít s ní...my se o to postaráme..." řekl jeden z velitelů a kývl na několik svých podřízených...Ti odběhli do dveří kus před vámi, odkud se ozývají stovky hlasů... Zbytek se dal do odklízení mrtvých těl a další, zdá se tlumočník, promluvil k černochům a ti jdou poslušně za ním nahoru do paláce... Chodba se začíná ulízet, avšak pach krve v ní zůstává... několik mužů se pokouší vzbudit Lidii, po chvilce se jim to daří, i když bojovnice cítí obrovskou bolest hlavy... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro zachytil jsi padajícího bojovníka a ten ti bezvládně leží v náručí. Rincë je maličký a dva muže jen s těží unese, proto slétl na nejbližší mýtinku... Muž v tvém náručí tiše zanaříkal a poté otevřel oči... na chvíli je vytřeštil a pak radostně vykřikl "Jubo! jsi to opravdu ty? tak moc ses změnil!" je to Kastel, jeden z tvých známých mužů z jednotky, ve které jsi sloužil... je zraněný na ruce a noze, ale jinak se zdá být v pořádku, až na vyčerpání... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro Možná bych o něj neměl takový zájem kdybych nezjistil, že je to Kasl. Snažim se mu ošetřit jeho zranění, které snad nejsou životu nebezpečné. Radši na něj mluvim, aby byl stále při vědomí. "Taky jsem tě strašně dlouho neviděl, jak se ti to stalo? a co se stalo v Aknahu, že jste přiletěli takhle?" Zeptám se dávného přítele, kterého znám skoro od dětství... |
| |
| Sklepení Ještě otřesená si nechám pomoct na nohy, když ale zjistím, že mi pomáhají strážní vytrhnu se jim a řeknu Nešahejte na mě podlomí se mi při tom trochu kolena, ale snažím se udržet rovnováhu. Zdravou rukou se snažím najít meč, když jej konečně najdu pomocí něho se zvednu na nohy. Je vidět, jak jsem ještě zmatená, ale slyšíte jak zmateným hlasem říkám sakra kde jsou ti černoši......... jak to, že já........ co se vlastně najednou blízku nevraživým pohledem na muže, který má na krku ten stupidní náhrdelník a řeknu tak tohle jsi přehnal, tímhle jsi si podepsal svůj ortem smrti a říkám ti rovnou, že to bude pomalá a bolestivá smrt šouravým krokem, kdy se často opírám o svůj meč, se blížím k zaklínačovi. Můj stav nedovoluje, abych zabila jen mouchu, natož pak bojovala se zkušeným válečníkem, nicméně hrdost, nenávist či prokletí mi nedovoluje tuto záležitost jen tak přejít. Melis tu už není, teď tě nezachrání ani samotný ďábel, ten by šel na řadu hned po tobě!! |
| |
| Ta žena chce zemřít, nebudu ji bránit. Vím, že zraněná Lidie se mi nemůže postavit, protože i kdyby byla zdravá, těžko by mohla se mnou soupeřit. Přesto mne chce zabít a já se umřít nechystám. Moje rysy najednou zdvrdnou, oči zčernají. Vypadám zrthaně, jakoby mrtvolně, strašlivě, nepřirozeně.Tasím meč doslova rychlostí blesku. Postavím se do střehu, meč před sebou, tak abych se mohl bráni, nohy mírně pokrčené, celkově jsem uvolněný, abych mohl přecházet mezi jednotlivými postoji, zároveň improvizovat a měnit tempo a styl boje. Nehodlám se s tou šílenou ženou nijak dohadovat. Nemá to smysl, je to jako mluvit do zdi, postrádá rozum, neuvažuje racionálně. |
| |
| Sklepení Příprava zaklínače na boj mě potěší, což je vidět z mého škodolibého úsměvu. Přesto mé chování se nijak nemění a skutečně šouravým krokem(jako nějaká zombie) se blížím ke svému cíli snažím se trochu narovnat a při tom říkám výborně, aspoň teď budeš bojovat jako bojovník a né jako nějaký pytel splašků, který své protivníky už tráví pachem z dálky!! poškouzenou ruku si tisknu k tělu, ale snažím se, aby to vypadalo jako, že je v pořádku a nejsme nijak v nevýhodě, proti 100% připravenému zaklínači. |
| |
 | Sklepení Ke schodum do sklepení přiběhne mladý,20 letý muž s hnědými vlasy a modrýma očima.Na sobě má elegantní černý plášt a u boku má připásaný meč se zlatou rukojetí.Na levé ruce na ukazováčku se mu ve tmě leskne zlatý prsten s rodovým erbem. Všimnu si vojáků s odnášejícím tělem,pokusim se nahlednout kdo to je,ale jeden z vojáků mi řekně at se nestaram,že na ceste do sklepení se schyluje k boji. Ihned se rozeběhnu a najdu dvojici,Ten první je asi zaklínač ale co je ta žena? pomyslim si a projistotu vytasím meč a jsem připraven zasáhnout Co se to tu děje? zeptám se a oba sleduju a jsem připraven k boji |
| |
| Sklepení Příchodu novího muže si moc nevšímám, dkyž se ale zeptá slabším hlasem mu odpovím to se tě teď netýká, jetli chceš, můžeš přijít na řadu po něm a kývnu směrem k zaklínači čas plyne a tak se stále dostávám blíž a blíž ke svému protivníkovi |
| |
| Sklepení Chvilku na dívku koukám což,zkusit to můžeš,ale nejdřív se poper s tímhle jen to sleduju ale jsem stále v pozoru Jinak doufam že budeš rozumná a nebudeš mě chtít zabít dodám po chvilce váhání |
| |
| Sklepení odpovedi novému příchozímu je pouze znatelný úšklebek. Následuje další nejistý krok. |
| |
| Sklepení Proč ho chceš vůbec zabítzeptám se se zájmem Určitě si to zaslouží ale mužeš mu dát slitování. navrhnu |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Kletba, která tě svazovala do brnění a tvého milovaného do podoby koně byla zrušena. Víš, co to znamená. Osoba, jež tuto kletbu pronesla je mrtvá.... Jsi opět svobodná...a cítíš, že i šťastná... |
| |
 | Sklepení Po schodech vedoucích dolů do sklepení kráčí muž oblečen do prosté tuniky a kalhot. Jeho dlouhé černé vlasy jsou slepené špínou a obličej strhaný námahou. Pohybuje se podivně, strnule, jako by se učil chodit. Svýma hnědýma očima přejede scénu ve sklepení a chraptivě zavolá jediné jméno "Lidie!" Blížím se k vaší skupině velice namáhavě, sotva se udržím na nohou Je to nezvyk chodit opět jen po dvou. A mluvit! Potěšen touto neočekávanou změnou se blížím k jediné ženě, kterou bych chtěl kdy držet v náručí. Avšak mé obavy se mi potvrdily. Opět se snaží dokázat nemožné. |
| |
| Sklepení Když zaslechnu pajdavé kroky ihned zbystřím a když zaslechnu i hlas otočím se na muže a zamířím na něj čepělí Co tu chce mrzák? zeptám se sám sebe |
| |
| Sklepení Když už přemýšlím, jak nejlépe zaútočit a jak způsobit zaklínači největší bolest cítím nějakou změnu. Mé chování se rázem změní, rozhlížím se kolem sebe a začínám být zmatená. Najednou uslyším známý hlas, sice trochu chraptivý, ale přesto mě tolik známý. TO TO NENÍ MOŽNÉ podívám se na člověka, jnež právě přišel a slyšíte jak zmateně a potichu říkám to, to není možné otočím se na nově příchozí osobu a někteří z vás vidí jak se mi do očí vlily velké slzy Viliasi, já já udělám krok k, pro vás neznámému, ale najednou kostra ptáka, která jakoby objímala celý můj hrudník a byla součástí mého brnění začně sytě červeně zářit. Avšak záře se začně rozlévat po celém mém brnění až jsem celou touto září pohlcena a vy všichni musíte před touto září skopit nebo si zakrýt zrak. Najendou začne mé tělo mírně levitovat, je slyšet jak dopadne můj meč na zem a vzápětí je slyšet můj bolestivý výkřik, který se stupňuje. Avšak jak tato situace začala tak skončila. Jas pomalu ustává a já se vracím na zem. Když je vše ve zdánlivém normálu otevřu oči, které mi nyní září tmavě červeným světlem a jde z nich starch. Má zranění jakoby ni kdy neexistovala a všem se zdá, jakobych bych byla větší a děsivější. Najednou všichni v místnosti slyšíte démonický smích, dlouhý a tak nepříjěmný až ubírá samotné teplo krve. Smích rázem však ustane a místností se rozléhá démonická slova, jenž patří mé osobě. Liiidie Liiidie, má démonická válečnice. Splnila si naší úmluvu a splnila podmínky naší smlouvy. Zabíjale jsi pro mě stovky a tisíce mužů a způsobovala jim nekonečná muka, která děsivě pokračují v mé říši. Dokonce jsi i vážně zranila milující osobu a teď jsi se postavila svým spolobojovníkům s hněvem odpovídající mé velikosti. Proto i já nyní plním svou podmínku smlouvy a vracím ti toho, který ti byl vždy nejblíže a přesto vzdálenost mezi vámi byla nekonečná. Lovoran je mrtvý, už mě unavovalo jeho prahnutí po mé moci. Najednou se přede mnou objeví velká hlava neznámého démona v podobné helmě jakou mám já. Jasně vidíte, že to je pouze hologram a že jej zajímám pouze já avšak rozhodl jsem se, že tě ještě ze svých služeb nepropustím. Na tomto světě možná má kletba byla zlomena, ale ve světě, kde jsem pánem já a v tvém nitru, budeš stále prokletá a stále budeš zabíjet pro mé potěšení a mým jménem. Teď jdi a užívej své relativní svobody, až bude potřeba povolám tě a tobě podobné. Hlava démona pomalu zmizela a já šokem, únavou a vyčerpáním klesám do kolen. Když otevřu oči jsou již v normálu, ale vidím, jak nějaký muž míří čepelí na mého Viliase. Rychle popadnu meč a s rychlsotí blesku vstanu. Po nějaké únavě či zranění není ani památka. Tvrdým a nesmlouvavým hlasem řeknu Okamžitě slož svou zbraň cizinče nebo se naše meče skříží v nelítostném souboji bez kapkou slitování. zajímavé, ještě před pár minutami, bych se za tohle naněj vrhla a rozsápala ho snad i svýma rukama. To teď není ale podstatné, musím Viliasovi zaručit bezpečí!! |
| |
| Celé divadlo jsem sledoval se zájmem, přesto jsem nejvíce sledoval nohy a oči ženy, která ještě před pár okamžiky chtěla hloupě ukončit svůj život v souboji se mnou. Nyní mě však již neohrožuje. hodlá se bít s nějakým cizincem, kterého vůbec neznám. Je mi lhostejný. Navíc už mě tohle nebaví a unavuje. Ať se klidně pobijou navzájem. Zklopím čepel, přesto ji mám připravenou k boji a okamžitému použití. "Pokud se chcete být, tak jděte z těch schodů. Už mě nebavíte. klidně se zabijte, ale já odcházím" Je vidět, že nemám v úmyslu být se s tou ženou ani nikým jiným z téhle skupinky, tak jak jsem ani neměl od začátku. Jenom pro uraženou hrdost marnit život a krev? Čekám, až mi uvolní místo, abych mohl projít na schodiště a konečně vypadnout ze sklepení |
| |
| Sklepení Potichu sleduju ženu co mě varuje myslel sem že mě chtěla zabít pomyslím si a sklopím čepel meče. Omlouvám se za vměšování do toho konfliktu řeknu a jsem ještě trochu mimo z té scény co se zde odehrála před chvilkou. Náramná show,všichni sme se moc bavili řeknu ironicky |
| |
| Sklepení Když jsem uviděl, že mne poznala, usmál jsem se. S obrovskou chutí se k ní rozběhnout jsem však zůstal na místě, neboť něčí meč mířil na mé hrdlo. Už už jsem otvíral ústa, abych tohoto muže poprosil o to, aby mne pustil, když se zjevil ON. Zakryl jsem si oči před touto bestií, která ovládá mou milovanou. Bestie, která způsobila naše věčné utrpení... Slova démona, která pronikají do každého kousíčku mého těla mi přinášejí úlevu...tedy dokud nezačne mluvit o stálém prokletí. "Ne! Nech ji být! Cožpak ti nestačila celá ta léta?" Zařval jsem směrem k mizející hlavě s rukou napřaženou jeho směrem. Avšak když netvor zmizel, ruku jsem nechal spadnout zpět k tělu. Mezitím se již Lidie přiblížila k nám a vyzývá cizince. "Lidie, má nejdražší. Přestaň s věčným bojem, cožpak s tím již nechceš skončit??" zeptám se unaveně a pohlédnu do její tváře. Muže žádajícího o uvolnení vchodu si téměř nevšímám, mé oči jsou jen pro ni. Opatrně sáhnu pro její meč a skloním jej k zemi. "Dost už bojů a násilí." zašeptám směrem k Lidii. Mé držení těla je čím dál pevnější, už se nehrbím, neklátím se. Také můj hlas už není tak chraptivý, ale stává se opět čistým, příjemně uklidňujícím. |
| |
| Sklepení Slova Viliase nevnímám až do té doby než neznámý sklopí svůj meč. Pak už si ani nevšímám odcházejícího zaklínače, pouze si sundám helmu, z pod které se objeví mé krásné, dlouhé a bloňdaté vlasy, meč hodím na zem a pak se už jen vrhnu do náručí muže, který se snažil promlouvat k démonovi. Hlavu si opřu o jeho hruď a snažím se ho co nejvíce objímat užívat jeho přítomnosti a nását jeho vůni. Je jasně vidět, že mé chování dosáhlo určité změny a i sama Melis by nevěřila svým očím, kdyby mohla vidět tuto scénu. |
| |
| Sklepení Když se dívka přitulý k muži,odejdu,protože nechci být za křena.Mrštně vyjdu schody a meč si připásám k boku.A pomalu se vydám do hlavního sálu Hlavní sál Prodírám si cestu davem a potom si sednu do jednoho z volnych křesel a potichu sleduji ostátní osoby.To je nuda pomyslím si a lusknu prsty na jednouho ze sluhu ktery mi ihned přinese sklenici vína |
| |
| Konečně si můžu jít odpočinout. Zasunu meč do pochvy a pohlédnu na svoje ruce. Jsou až po lokty rudé od krve nepřátel. Stejně tak i moje šaty jsou zborcený touhle tekutinou a jistě ji mám i na obličeji a ve vlasech. Zvolna stoupám po schodišti. Jakoby nyní v jedinám okamžiku byla vidět všechna léta, která jsem strávil zabíjením a opustila mne všechna moje síla, obratnost a rychlost. To je však v kontrastu s mým vzhledem. kdo by to řekl do toho muže, který se umí tak ohánět mečem a vypadá někde mezi 25-40 lety? Jenže on tak vypadá už 10 let. jen jizvy na jeho těle přibývají Stoupám opatrně po schodišti, kluském krví. Po tom stejném schodišti, kde jsem před pár okamžiky bystře a plavně sbýhal s mečem v rukou. I přes tu spuš´t která je okolo nespěchám. Užívám si okamžiky, kdy nemusím spěchat a nemusím bojovat. Přesto nemířím do svého pokoje, ale k ložnicím královny Melis. Copak s ní asi je? Zdá se, že ten cizí bojovník ji asi zachtánil život. přes to bych nemohl jít spát, dokod se nedozvím, že bude žít. |
| |
| Kinson - palác Chodba a schodiště naštěstí příliš od krve zacákané nejsou. Po paláci se potulují šlechtici a zmateně se všude kolem rozhlíží, většina z dam nemá daleko k omdlení. Jakmile jsi ale vystoupil po schodišti do prvního patra, jediné, co může značit boj je tvé ušpiněné oblečení a kapky krve vedoucí k pokojům Melis. V jejích komnatách je mnoho lidí, většina z nich jsou felčaři a mastičkáři. Dohadují se o tom, jak se mohlo její smrtelné zranění tak vyléčit. nikdo z nich nemá tušení, že tam byl onen Aknahský bojovník nadaný magickou mocí léčení... Melis je uložena do své postele, má zavřené oči a zdá se, že spí. Její služebné ji už umyly a převlékly z potrhaných a zakrvácených šatů, které leží kousek ode dveří a čekají na spálení... Nikdo ti nevěnuje pozornost... |
| |
| Palác Je vidět, že Melis je už v pořádku a určitě bude brzy uplně zdravá. Odeberu se do svých komnat Snad tam bude nějaká služebná... Tři dny cesty do tohoto města. Pak se dozvím, že se má vdávat. V koupeli nás přepadne nějakej nájemnej vrah, pak mě donutí jít na ten střeštěnej ples plnej snobů. A aby toho nebylo málo, napadnou nás týpci na wyvernách včele s démonem a nakonec ji málem přepůlí její vlastní bojovnice, která je taky posedlá demonem... Pernej den... Cestou do pokeje si opakuju, co jsem všechno za těch pár hodin co jsem tu stihla zažít a snažím se střípky toho uspořádat do nějaké smysluplné mozaiky. Pak už jsem u svého pokoje a rozhlížím se, jestli tu není nějaké ta služebná |
| |
| A prázdniny jsou tu! Přátelé i nepřátelé, myslím, že nejlepší bude hru pozastavit na dobu letních prázdnin. Málokdo bude moct hrát a abych pravdu řekla, já sama PC neuvidim dřív, jak koncem srpna... Takže poslušně hlásím, že dobrodružství zamrazíme a rozjedeme se až v září... p.s.: prosím veškeré připomínky a jakoukoliv aktivitu směrujte do diskuze k dobrodružství...díky Vaše PJ-ka |
| |
| Poslední týden prázdnin A je to tu, studenti a žáci se vracejí pomalu do svých domovů a my, nedočkaví hráči se těšíme, kdy padne to magické datum 1.9. a začne se hrát.... Ne, přeháním ;) ale jelikož se to fakt už blíží, napíšu vám co nejdříve shrnutí posledního děje, abysme se zase všichni vrátili do obrazu... |
| |
| PJ mno abychs e přiznal méí prázdniny a hlavně povinnosti končí až někde k 17.9.:))) |
| |
| Je ráno, těžká a krvavá noc je za Vámi. Po celém paláci je slyšet zvuk úklidových a opravných prací. Zvenčí je slyšet hluk všedního dne v ulicích města Farinu. Probouzíte se každý ve svých komnatách, Lidie a Vilias mají komnaty společné stejně jako Erwin a Melis. Cítíte se už mnohem lépe, rány vám byly ošetřeny a spánek uklidnil vaše mysli... Slunce pomalu proniká okny dovnitř a zahřívá kamenné zdi paláce. Chodbami se line vůně připravovaných jídel... |
| |
| Palác Opatrně vstanu abych nevzbudila Viliase. Chvíli pozoruji jeho tvář a po té obléknu. Ze svých komnat vyjdu ve svém brnění, je-li to otázka zvyku či součást prokletí vám není známo, jak se ale zdá jiné brnění už asi nikdy nosit nebudu. Čeho si však každý, kdo mě ale spoň jednou viděl bez helmy, všimne je změna, kterou zaznamenaly mé vlasy, již nejsou bloňďaté a dlouhé, ale nyní mi sahají pouze po ramena a jsou jasně a čistě bíle. Není to však stařecká bělost, ale jako když na horách padne první sních, který ještě nikdo nestačí znečistit. Po nasátí libé vůně, zřejmě připravující se snídaně zamířím ke komnatám Melis, kde se po ní začnu schánět a prosím o audienci. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro "Nemám tušení, co se stalo....Prostě se cosi s námi hnulo, něco v nás a pak sme seděli na vyvernách a letěli sem s příkazem vybít všechny obyvatele...a pak to všechno rázem skončio, ale bylo už pozdě. Farin je pobořený...mnoho lidí zabitých....vypadalo to na démona...mocného..." vychrlil ze sebe, jako by to musel dostat ven...pak si nahmal k opasku a vytáhl lahev s nějakou tekutinou. Té se nail a je na něm vidět, že je mu o mnoho lépe... "Co teď bude?" zepal se a kouká na tebe... |
| |
| soukromá zpráva od Juba pro "Nevím co bude teď bejt ve Farinu jsou pro mě muka, ale musím tam být už jenom kvůli matce!" Řeknu trochu sklesle a podívám se na Rincëho. "Budu se muset vrátit a jelikož ty nic nemáš na dopravu poletíš semnou, hned potom poletíš s Rincëm do Endomu a tam mi zjistíš co se stalo a jak to vysvětlujou snaž se být nenápadný. Usměju se a vyskočim na Rincëho. Natáhnu ruku směrem ke Kaslovi, abych mu pomohl za sebe... |
| |
| Palác Let zpět do Farinu netrvá tak dlouho i když je vidět, že moje viverna má co dělat, prootže unést dvě osoby. A jsme tady! Pomyslim si a zamračim se. Nevim proč tu musim bejt, ale vyžadujou si to. Zamířim s Rincëm rovnou do hlavního sálu, kde se teď možná uklízí. Přistanu na nějakym stole, kterej nebyl ještě zničenej a seskočim z viverny. Podívám se na černocha, který seděl zamnou a něco mu řeknu naší řeší... Pohladim vivernu na krku a potom koukám jak odlétá pryč. Prudce se otočim na služebnictvo a zamračim se. "Kde mám matku!" Řeknu trochu nevrle... |
| |
| Palác - Juba Jakmile jsi přiletěl do paláce, lidi začali ječet, že se nepřátelé vrátili...naštěstí několik duchapřítomných tě poznalo a ostatní uklidnili. "Pane, Vaše matka je ve svých komnatách. Máme zavolat felčara pro Vašeho...přítele?" zeptal se tě jeden ze sluhů a ukázal rukou na Kasla, který se tak tak drží na hřbetě Rincëho... |
| |
| Palác: Žádná komorná už nepřišla a tak jsem vše musel zvládnout sám. To co bylo ještě před pár hodinama oblečení moje nejlepší je nyní potrhané a zrkvavené To co mělo být přijemný večer a svadba se změnilo v řež. Už jsem opravdu unavený a tak ze sebe shodím všechno co mám na sobě, včetně spodního prádla, položím si meč na noční stolek, padnu na lože, přehodím se peřinou a usnu jako když mě do vody hodí. Ráno i když se probudím celekm brzy, zůstanu natažený a s rukama za hlavou si užívám pohody a klidu, toho že nespěchám za žádnou prací. Po několika desítkách minut se přece jenom překonám a vylezu z vyhřáté postele. Ve svých vacích vytáhnu čisté spodní prádlo a nějaké svršky, které i když nebudou odpovídat úrovni královského paláce, budou co nejméně pohoršovat. Přepásám se svými meči a vyjdu z pokoje. Nejdříve zamířím do kuchyně, kde si zkusím vyprosit nějakou snídani. Nechci jíst mezi všemi těmi šlechtici a vojáky, radději se najím s obyčejnými lidmi. Třeba dostanu i něco navíc na zub... Když uspokojím žaludek mlsný jazyk i žíznivý krk, vyjdu opět do křídla, kde sídlí princzna Melis. Měl bych ji navštívit. Doufám, že je jí mnohem lépe. Snad z toho nebude moc v šoku... musím ji nějak potěšit... A pak uvidím na chodbě nějakého sloužícího a tak ho oslovím: "Přineste mi prosím čerstvé květini. Budu před pokojem princezny. Pospěšty budu čekat až nedorazíte. Myslím, že jí čerstvé květy potěší. Děkuji..." |
| |
| Palác Docela mě překvapila otázka sluhy. Prohlídnu si ho a zamračim se. "Proč ne zavolej felčara!" Štěknu na sluhu a pomalu jdu k viverně. Malá změna plánu Pošlu myšlenku Rincëmu a podívám se na Kasla, pomalu mu pomůžu dolu a podepřu ho. Čekám až sluha převezme mého kamaráda a dál se tu už nezdržuju. Mávnu rukou na Rincëho, aby odletěl a usměju se. Rychlým krokem se rozejdu ke komnatám Melis. Nikde se nezdržuju a nemám to ani zapotřebí. To jaký je tu "bordel" mě ani v nejmenšim netrápí a dokonce mi to připadá lepší. Nikdy se mi jejich architektura nelíbila. U dveří si všimnu Kinsona jak peskuje nějakého sluhu. Čekám až mi sluha uhne a na Kinsona jenom kývnu. Zaťukám na dveře komnaty Melis, ale nezdržuju se pozváním, bez problémů vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře... |
| |
| Po boji zůstávám celou dobu se svou milovanou. Nedokázal jsem ji ochránit tam ve sklepení, ale teď už se jí nesmí nic stát. Moje chůze jindy vznešenáa aristokratická se zmnění v chůzi pro mně nejpřirozenější - měkké kočičí našlapování. I přesto, že je nebezpečí zažehnáno neustále jsou všechny mé smysly napjaté. Když princeznu donesou do komnat a ošetří přitáhnu si k jejímu lůžku židli a usednu vedle ní. Ach lásko co ti to udělali? A ani to neudělali nepřátelé... U Melis zůstanu celou noc a celou jí probdím, ostatně není to má první probdělá noc. Ráno, Melis ještě není vzhůru, se ozve zaklepání na dveře a návštěvník ani nečeká na pozvání a vejde. Moje ruka samovolně klesne k dýce. Když uvidím Jubu pohybem mu naznačím aby byl potichu. "Co byste potřeboval?" zeptám se. |
| |
| U komnat královny Přede dveřmi stojí Lidie a Kinson. Bohužel nikdo ze sluhů tam není, jen dva strážní... Ti se na Vás ne příliš mile dívají, ale nic neříkají... Když kolem nich proběhl Juba, ani se nesnažili ej zastavit, je to přeci jen její bratr... Zevnitř, z komnat, se nic neozývá, žádný hovor, jak se zdá, Melis se ještě ani neprobudila... Ráno se pomalu mění v dopoledne, teplota venku stoupá a z celého města se ozývají zvuky práce...lidé své milované město opravují... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Moji milí, bohužel jsem se přestěhovala do jiného podnájmu a tam není prozatím možnost se jakkoliv připojit k netu. Chodila bych do net-kaváren, bohužel však mám práci, která mi nedovolí dělat nic jiného, než pracovati, choditi do školy a spáti... Tímto se vám všem omlouvám, že jeskyně stojí. Avšak budu jen ráda, když se někdo z vás na chvilku ujme PJ-ování,než si seženu notebooks možností se připojit k netu odkudkoliv... |
| |
| Mé komnaty Slyším jakýsi hovor kolem mne a stěží otevřu oči, první co spatřím je tvář mého milovaného. Pokusím se o úsměv a stisknu jeho ruku... "Co se tam dole stalo?" zeptám se, stále si nemohu vzpomenout na vše...snad jen na běsnění Lidie... Po chvilce spatřím v pokoji i mého bratříčka "Ahoj..." pozdravím a pokusím se posadit, avšak bolest mě položí zpět do polštářů, až tiše zasténám... |
| |
| U komnat královny Stále čekám, ža se princezna probudí a buď bude schopna mě přijmout nebo aspoň vzkáže, že toho teď není schopna. V dlouhé chvíli se podívám na Kinsona a oslovím jej Ty jsi zaklínač že? Slyšela jsem o vás, bohužel jednu dobu jsem měla za úkol vás lovit a zabíjet. Naštěstí jste vzácní a tak se mi moc nedařilo po menší odmlce dodám já...když tu tak stojíme, ráda bych se omluvila za ten včerejšek, nebyla jsem, ale hodně věcí se změnilo a ......to je na dlouho. je to zvláštní omlouvat se a ke všemu tomu ještě muži. Zdá se, že jsem skutečně teď svobodná a ta démonická divokost ze mě vyprchala, snad mi lidé odpustí, snad mi odpustí rodiny a národy, snad mi odpustí i malé děti, které zíraly jak jim rvu otce na kusy. Zničila jsem mnohé, snad bude Melis v pořádku...musí být. |
| |
| komnaty Melis Konečně se probudila Pousměju se a chvíli jí pozoruju jak se zvedá z postele. Na její otázku znám odpověť, ale teď se mi to s nima moc řeit nechce... "Nechte nás tu osamotě!" Přikážu ostatním a projedu každého pohledem, kdo je v komnatách Melis. |
| |
 | soukromá zpráva od Albreht pro |
| |
| Před komnatami Melis: V mstnosti se mnou je ta žena, se kterou jsem včera musel bojovat, co mne chtěla zabít. Nechápu sám, proč se s ní vlastně začnu bavit, ale něco se v ním změnilo. Vlastně hovor uvítám. Vytáhnu ze záňadří stříbrný náhrdelník na jehož konci se houpe talisman ve tvaru dračí hlavy. Přikývnu: "Zaklínač z řádu Draka. Bylo to těžké, protože jsme vzácní, nebo prtože nejsme snadná kořist. Slyšel jsem o jednom lovci zaklínačů. Nakonec ho zabila žena zaklínačka. Lidé stále nechápou, proč zaklínači vznikli." zakroutím nesouhlasně hlavou. Pak se podívám Lydii zpříma do očí: "Omluva se přijímá." nechci pátrat po tom co se změnilo. Zdá se však, že si uvědomuje co se stalo a lituje toho a to mi stačí. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Vaše malá Melis se již stala ženou...tedy, měla se vdávat, avšak obřad byl přerušen vpádem nepřátel zhypnotizovaných démonem. Ti po zabití netvora uprchli a zajatá skupina vše vysvětlila a omluvila se. Dokonce i zachránili královnin život, neboť Lidie, kterou popadl berserk chtěla zabít zaklínače, Melis skočila do rány... No...co se ještě odehrálo? Ve verbech je naspáno to, co bylo před tím ;) Ty jsi na zámku, byl jsi mezi hosty, bojovals proti nepřátelům a nyní na chodbě, kde máš komnaty, slšíš znáé hlasy - Kinsona a Lidii.... |
| |
![200511271149leel[1]8963[1]1800.jpg](200511271149leel[1]8963[1]1800.jpg) | jednou takhle z rána Procházím se komnatami tohoto útolného obydlí, kame jsem se náhodou dostal jako společník, lorda Shoja, jednoho ze zdejších pánů. Prohlížím si obrazy a umělecká díla. Taktéž se věnuji zdejší zbírce zbraní, jsou zde některé velmi zajímavé kousky. Procházím se a procházím, ale z jednoho pokoje se ozívá křik, neodolám a nakouknu dovnitř. Je zde skupina lidí a o něčem se dohaduje. Dobbrý den, jsem Leel, host v tomto obydlí. Mohu být nějak nápomocen? Hned nabídnu své služby... |
| |
| Před komnatami Melis: Nekonečné čekání je nad mé síly, Chtěla jsem s Melis velcie vážně mluvit ae po včerejšku jsem stále nějak rozlámaná a stát na místě mi nedělá dobře. Podívám se na zaklínače a řeknu myslím, že se asi nedočkáme, pokud zde budeš ještě čekat a náhodou by se na tebe dostala řada vzkaž Melis, že na ni myslím a že s ní potřebuji mluvit otočím se a vydám se zkontrolovat palác, bezpečnostní opatření a další různé věci. Musím se projít, trochu se protáhnout a pořádně si vyčistit hlavu, včera se toho seběhlo až moc najednou a pořád si po té změně připadám nesvá. |
| |
 | vytaženo z odpadu |
| |
 | Cestou k Melis Do polorozbořeného města přijel muž na rudém koni v plné plátové zbroji. I když jsou lidé při pohledu na něj vystrašení, on jede v klidu dál. Zastavil se před palácem a seskočil ladně dolů z koně, ani jakoby neměl na sobě těžkou zbroj. Zvedl hlavu k rozlomeným dveřím paláce a z jeho úst vyšla slova, která by slušný člověk nikdy nevyslovil. Konečně tady, po tolika letech... Bože, sestři, cos tady dělala...že by mejdan? Rozběhl se nahoru po schodech a nenechal se zastavit palácovými strážemi. Pouze na ně cosi křikl a muži úžasem zkoprněli. Při běhu si z hlavy sundal přilbici a zavlály za ním dlouhé černé vlasy s odleskem do ruda. Na jeho tváři se zračí obava. Běží rovnou ke komnatám Melis, jakoby tento palác znal do každičkého detailu. Přede dveřmy se ani nezastavil, ty rozrazil a vběhl dovnitř Melis, cos to prohoha udělala? Nechám tě 8 let bez dozoru a ty ten barák zbouráš! Vůbec ses nezměnila... Poslední větu pronesu s úsměvem na rtech. Po jejích dvou společnících nehodil ani jeden pohled. |
| |
| komnaty Melis Dřív než stačí kdokoliv uposlechnout co po něm chci, dveře se rozrazí a do komnaty vejde nějaký muž. Přeměřím si ho pohledem a potom se podívám na Melis. dobře, takže si už asi nepopovídáme Ušklíbnu se a přejdu k oknu, kde si založím ruce na hrudníku a koukám na poničené město. Tak trochu se mi zablískne v očích, ale myšlenky radši nechám stranou. "Vás asi neučili slušnému chování?!" Řeknu trochu povýšeným hlasem a otočim se směrem k nově příchozímu... |
| |
| Komnaty Melis Nepřestávám se dívat na sestřičku když v tom na mě někdo promluví. Otočím hlavu jeho směrem a skoumavě si jej prohlédnu, pak se na tebe široce usměji a odpovím Kdysi dávno... ale od té doby se hodně změnilo.... Podívám se na sestru a čekám nějakou reakci, když se ji nedočkám rozhlédnu se kolem Jen tak jmenuji se Maerrel.... ne že by vám to něco říkalo. Melis,kde máš své panenky? dříve jsi bez nich neudělala ani krok... a co jste tady dělali? vždyť vypadáš hrozně Pak se přišel k Melis blíž a usmál se na ni a naklonil se k ní co nejblíž to šlo Promiň že mi to tak trvalo ale nevěděl jsem že žiješ.... odpustíš mi že jsem tě nechal tady tak dlouho samotnou? Zašeptal svá slova Melis a očekává odpověď. |
| |
| Moje komnaty Stále ležím v postelia držím pevně za ruku svého milovaného. Bratříček chce být se mnou o samotě, ale to se opět rozrazí dveře. Trošku se leknu a jak zatnu svaly syknu bolestí. "Kdo se to..." zavrčím a podívám se na nově příchozího. V mé tváři se objevý vyděšený, veselý a velice překvapený výraz. To už nově příchozí spustí a já se jen poušklíbnu. Pomalu se pokusím posadit, cítím, jak se mi stehy napínají, až syknu bolestí "To není možné... Sama jsem viděla, jak jsi shořel!" nevěřícně zašeptám a upírám na tebe oči. Avšak něco ve mně mi jasně říká, že to jsi ty... Pustím ruku Erwina a natáhnu ji směrem k tobě. Ruka se mi třese a mám co dělat, abych ji udržela ve vzduchu... Jak jsi ke mně nakloněný, pohladím tě po tváři "Bratříčku... zašeptám ti do ucha a stále nevěřícně hladím tvou tvář "Mám snad vidiny z horečky? Blouzním?" zeptám se nevěřícně a stále na tebe třeštím oči. Cítím, jak mi obvazy prosakuje krev, ale v tuhle chvíli je mi to jedno... Je naživu, nebo jsem se zbláznila? ptám se sama sebe... |
| |
| Komnaty Melis Dívám se na sestřičku a poslouchám její slova, usměji se na ni, sundám si rukavici, a vezmu její ruku do své Ne neblouzníš, a horečku snad taky nemáš... a jsem to opravdu já, a nějaký přelud Pak můj pohled sjede na tvé obvázané rány z kterých prosakuje krev. Ohlédnu se po tvých společnících, chvíli se na ně dívám, a pak se na tebe opět otočím Co se týče mého upálení zjistil jsem že mě není tak lehké zabít.... ale to si necháme na jindy... až budeme sami... ale do té doby bych mohl něco udělat s tvými ranami... a nekoukej na mě pořád takhle, cítím se pak divně Dal ruku kousek od tvé jejhorší rány a začal pomalu recitovat slova v jazice který neznáte.Kolem jeho ruky se oběvilo slabé světlo a přemístilo se na ránu,která ihned přestala krvácet. Tohle zopakoval ještě třikrát,pak vstal a unaveně se na vás všechny podíval Tak to je vše co dnes mohu udělat,můžeš si ty čtyři obvazi sundat ty rány tě už nebudou trápit... jak se teť cítíš? skoumavě si prohlíží Melis a čeká na její reakci. |
| |
| Komnaty Melis Kdysi dávno... Řekne ironický hlas v mé hlavě a zamračí se na nově příchozího. Asi mě víc žere to, že nevím kdo to je a že tu vlastně musím být, i když bych radši dávno odcestoval na jih. slušně se chovat se snad nezapomíná Ušklíbnu se a podívám se po přítelovi Melis. Ani on mi dvakrát moc nesedl, ale co se dá dělat. A teď asi budeš čekat, abychom ti pěly ódy co? Sice mě trochu překvapilo co udělal, ale nenechávám to na sobě vůbec znát. V podstatě je mi to i jedno, protože Melis by se z toho určitě dostala, byla v horší situacích. "Budu u sebe!" Řeknu stručně a otočim se k ostatním zády. Pomalým krokem si to namířim do svých komnat, které jsou kousek od těch Melis. |
| |
| Moje komnaty Stále nechápavě pozoruji svého znovunalezeného, z popela povstalého bratra. Není lehké tě zabít? Bratříčku co jsi zač? nechápu, jsem zmatená a podívám se hluboko do jeho očí. Jen zavrtím hlavou, když říká, že se postará o moje rány, o ty se postarali již ti nejlepší ranhojiči v zemi... Avšak jakmile se světlo dotklo mého těla, bolest z ran zmizela. Pomalu si odvážu obvazy a potichu vykřiknu... "Jak jsi to udělal? Co jsi zač?" vyjeknu, neboť vím moc dobře, že magie z tohoto světa odchází a čarodějové se zmůžou nanejvýš na pár triků... Nakonec se uklidním, třebas našel cestu k magii! Pousměji se na tebe a opět tě pohladím po tváři "Děkuji ti, bratříčku..." zašeptám a jen omotaná prostěradly se zvednu z postele. To už však, můj druhý bratr Juba odchází... "Jubo, bráško, počkej!" křiknu za ním a omluvně se podívám na Erwina a Maerrela. S tím vyběhnu za Jubou... |
| |
| komnaty Melis Skoro jsem zabouchl dveře když v tom uslyším hlas Melis, která otevře dveře a zadrží mě. Zkoumavým pohledem jí pozoruju a nechápu co po mě v tuto chvíli ještě může chtít. Vždyť našla někoho komu říká, že je její bratr i když se o tom nikdy nezmínila, ale nadruhou stranu se neznáme tak dlouho. "Co si přeješ?" Řeknu zdvořile a pousměju se na Melis. Tón mého hlasu je rozhodně milejší než když jsem mluvil na toho druhého, který vtrhl do komnaty... |
| |
| Palác Stále se procházím po paláci a občas upozorním na nějaké nedostatky při úpravě oprav, rozestavění stráží atd. Dlouho u toho však nevydržím a vrátím se raději do své komnaty za Viliasem snad se tu aspoň trochu uklidním....v posledních hodinách se toho stalo tolik a ta nemohoucnost mě začíná štvát |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro když ses vrátila, nikde svého milého nevidíš. Avšak na posteli je krásný bílá růže a pod ní jakýsi dopis a prsten. Nikde nevidíš Viliasovy věci. Je poznat, že kamsi odešel. (omlouvám se za krátkost přízpěvku) |
| |
| Za dveřmi Podívám se na svého bratříčka Jubu a usměji se "Všechny si chtěl vyhant z pokoje." řekla jsem jen a pak se nadechla "Myslela jsem, že si chceš o něčem důležitém se mnou promluvit." dodala jsem a čekám tvou reakci. Přitom zabouchnu dveře, aby to nikdo neslyšel, tedy, ne nikdo z ostatních. Pohybem ruky jsem odehnala vyjevenou služku, která nesla obvazy na převázání ran. Ještě před 5-ti lety jsem myslela, že nemám rodinu. nyní vím, že mám dva živé bratry... při této myšlence se usměji a podívám se na Jubu, tak moc mi připomíná maminku. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro pozn. mimo hru.....to mi ( nebo tedy spíše Lidii) děláš naschvál)))) Když uvidím prázdnou postel zhrozím se a rychle doběhnu k posteli, kde ihned začnu číst dopis, jsem zvědavá co se stalo |
| |
| v paláci Procházím se po palácových chodbách a obdivuji zbeoje a zbraně. Některé nové, jiné letité. Zastavil jsem se v chodbě, která je plná exotických zbraní a pro mě velmi netradičních. Postupně se zastavím u každé z nich a přemýšlím jak se s ní asi bojuje a jaký člověk jí používal.. Náhle mě ale, jakoby nějaký pocit, varuje, že mě někdo pozoruje a rychle se otočím... Nic... Asi jsem paranoidní.. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Kdysi, před nějakým tím rokem říši Farnianor vládla královská rodina. Král Bartion a jeho žena Nuinel společně s čtrnáctiletým synem Maerrelem a desetiletou dcerkou Melis. Jednou, při cestě z návštěvy byli přepadeni. Rodiče i bratr byli uzavřeni do kočáru a podpáleni, avšak mladičkou dívenku vytáhli a několikrát ji znásilnili. Dívenku chtěli zabít, ale nechali si ji pro zábavu ještě na další den. Melis však utekla do lesa, zničená, téměř bez sil a hladová. To bylo poslední, co se o ní vědělo. Po nějaké době se zemí začalo proslíchat cosi a mocném zabijákovi, vojáci a stráže se dokonce báli vyslovit jeho přezdívku. Jednoho dne byl nalezen mrtvý král, bratr zavražděného Bartiona. Děvka, kterou měl v posteli při té vražde neustále opakovala, že jej přišel zabít duch princezny. V tu chvíli vyšlo najevo, že právě onen bratr si objednal smrt královské rodiny. Toho využili nepřítelští Aknahští a zaútočili na farnianor, naštěstí se vojáci vzchopili a začali bojovat. Do jejich řad i vstoupila ještě mladá, sedmnáctiletá Melis a po nějaké době byla dosazena na trůn. To však se nelíbilo nepřátelům a pomocí lsti ji unesli. To už se vydala na záchranu skupina dobrodruhů a vojáků a dívku našli pomocí jejího nevlastního bratra Juby. Po únosu a záchraně Melis a výhry nad nepřáteli se říše vzpamatovala a z mladičké drzé holky se stala schopná a šikovná panovnice, co se nebojí vzít do rukou zbraň a jít do boje. Tys jí ještě poznal během války, před únosem. Tenkrát bys na ni nejraději vzal řemen a seřezal ji,přecijen ti připadala jako usmrkanem, avšak časem ses do ní zakoukal stejně jako ona do tebe. Ještě stále nic netuší o tvé vlčí stránce, je jí jedno, že jsi oproti ní tak starý... Po roce vzájemné náklonosti se začal ozývaz lid, že by chtěli krále a začalo se mezi šlechtici bojovat o ruku královny. Nikdo však netušil, že ona si již vyvolila tebe. Boje byli tak silné, že sjte se dohodli je ukončit a to tím, že oznámíte své zasnoubení. Bohužel během vašeho zásnubního plesu opět nepřátelé zaútočili na plaác, vedení odporným démonem. Porazili jste je, ale melis byla zraněna démonem posedlou Lidií, ženou, která předtím zachránila její život z rukou nepřátel. Teď jsi celou noc probdil u lůžka Melis, když do pokoje nejdříve vtrhl její bratr Juba a pak muž, jež se vydává za jejícho bratra Maerrela. Melis jej poznala a on jí vyléžil zranění. (konec konců těch posledních pár příspěvků si můžeš přečíst :) |
| |
 | Komnaty Melis Zdá se, že zdejší lidé, mají zajímavé způsoby vejít přesně ve chvíli, když se Melis začíná probouzet. Mám pocit, jako by zde má existence odešla do ústraní. Přec, ale je možné to chápat. Jsou to bratři, koho jiného, by chtěla kolem sebe mít. Rozhovory, které zde náhle probíhají, se mě netýkají a tak raději přemítám o všem co mě až do této komnaty přivedlo. Ruka Melis opouští mou dlaň, což mě vytrhne ze vzpomínek a hodí opět do zdejší reality. Chytím se za postel, abych se lépe postavil na nohy. Ruce rozpažím a s lehkým vzdychnutím se snažím protáhnout záda. Již jsem to potřeboval po probděné noci. Oči se mi klíží, ale nemám v úmyslu poddat se snům a odpočinku. Upravím bílou košili a ruka projede černé vlasy ve snaze je upravit do nějakého příhodného tvaru. Až nyní mi dochází, že druhý „bratr“ využil magie pro uzdravení mé milované. Hnědé oči tak dopadají na jeho tvář. Zatím co se natahuji po poháru s vínem, který stojí na stolku kousek od postele. “Vidím, že vaše schopnost léčit nebyla poznamenána. Jsem si taktéž jist, že by pro informaci proč, každý z těch zhýčkaných čarodějů dal cokoliv.“ Promluvím tak na člověka, kterého nejspíše neznám a nebo si na něj nepamatuji. “Jsem Felcius Valvalian. A jaké je vaše ctěné jméno?“ Když dozní můj hlas, rty smočím v lahodném moku obsaženém v poháru. Mé oči zajiskří jako by právě dostali novou sílu. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Když jsi jej rozlomila, ihned jsi poznala úhledné Viliasovo jméno Má milovaná, bohužel nastal čas, kdy musím odejít. Vím, že je to ode mne nemilé. Starala ses o mě, milovalas mě, i když jsem byl kůň, ale nyní musím jít. Cítím, že zde nejsem ničím, že jsem je....valach. poté je tam ještě PS: Ten prsten si ponechcej na památku, je znamením, že tě budu milovat navždy... |
| |
| Komnaty Melis Po odchodu Melis se procházím po komnatě a prohlížím si jak se změnila Nikdy mě nenapadlo že se sem ještě vrátím... a že někdy potkám mou sestru.... po té osudné noci jsem si myslel že do tohoto království už nevstoupím.... a teď jsem zde Pak na mě promluví, někdo koho vůbec neznám a já se obrátím jeho směrem Úplně jsem na něj zapoměl.... kdo to je? Poslouchá ho a při jeho řeci se mi na tváři oběví ůsměv. Myslím,že kdybych čarodějům řekl pravdu asi by se jim to moc nelíbylo Nad tvou poslední otázkou se zamyslím Budou mi věřit? nebudou si myslet že jsem blázen?... no zjistit se to dá jen jednou cestou mírně se napřímým a pohlédnu ti přímo do očí Mé jméno je Maerrel Marcit z rodu Farinů Stojím před tebou v plné výšce a mé oči podivně září. |
| |
| Komnaty Melis "Věřte nebo ne, ale v určitých chvílích by si to zasloužili. Přec arogance čarodějů překračovala všechny meze. Možná to tak osud chtěl. Bohužel to my jako pouzí smrtelníci nemůžeme vědět." Zareaguji na tvou odpověď týkající se mágů. "Velmi mě těší. Promiňte mou neznalost, ale Melis se nezmínila." Taktéž se narovnám. Odložím pohár, pohled s hrdostí oplácím. Ruku zatínám v pěst a přikládám ji na srdce. "Dovolte tedy, abych opravil mé představení. Sic to dělám nerad, ale zdá se že to situace vyžaduje. Baron Felcius Erwin Valvalian z rudu Egerů a také snoubenec vaší sestry" Pěst pomalu povoluje a zvolna ti ji nabízím k přátelskému potřesení. Jde na mě znát, že velmi načechraná mluva a chování mi není cizí, ale raději mám jednání poněkud protější. |
| |
| Většina z vás si již prohlédla palác, po útoku je celkem zničený, ale sluhové a vojáci pracují, aby jej uklidili a opravili. Jak se blíží poledne, celým palácem se line vůně pečeného masa a daších dobrůtek, které kuchaři připravují. Máte hlad, neboť od včerejšího útoku jste ještě nic nesnědli. Sluhové se starají o vás o všechny, přecijen jste významní lidé, jedni s nejdůležitějších celé říše... Felcius a Maerrel jsou sice uzavřeni v komnatách Melis, nyní bez jakýchkoliv sluhů, ale i oni cítí tu nádhernou vůni a slyší zvuky oprav. Juba a Melis jdou pomalou chůzí po jedné z chodeb a před nimi si prohlíží gobelín Leel. Melis nepoznává, nikdy ji z blízka neviěl a Juba je pro něj jen jakýsi tajemný braříček královny. Lidie je ve svých komnatách, zaskočený tím, co se stalo. Zaklínač Kinson stále dřímá před komnatami Melis, aniž by si všiml, že dívka už dávno odešla... |
| |
| Palác Najednou chodím po paláci jako tělo bez duše. Když do někoho omylem vrazím ani se neomluvím a pokračuji dále. Mé bloudění me dovede až na okraj vysoké věže paláce. Zastavím se jen kousek od okraje. Hlavou semi honí tisíce myšlenek a vzpomínek. Z očí mi tečou slzy. Chvilka zoufalství však přechází v děsivý vztek proč to všechno, proč ty vraždy, to násilí, proč.......pro jednu malou chvíli svobody, pro jednu noc s ním. ještě o malý krůček se přiblížím okraji římsy stálo to za to...ale ne s takovým koncem. Proco teď mám žít, co je teď smyslem mého života, proč si se mnou bohové tak zahrávají....... obličej se mi skřiví od stále se zvětšujícího se hněvu neee, tak lehké vám to neudělám udělám několik kroků zpět jelikož jste mi vzali mého milého budu si nyní já brát co je Vám milé, vaše věrné a jejich duše bude posílat na temnou stranu...... rázným krokem se vydám do své komnaty. Několikrát se vzdálím, abych se po té vrátila se svíčkami a s vědrem neznámé rudé tekutiny. vše je připraveno. Dnes večer tento svět opět pozná starou Lidii, Lidii jejíž jméno se bojí někteří z našeho kmene i vyslovit. Pomstím se bohům, pomstím se všem lidem, že mi nedokázali pomoci...... |
| |
| Komnaty Melis Stajím a jakoby nevnímám, dívám se někam a ani nemrkám po posledních slovech seou trhl. Podíval se na tebe a napůl smutně a napůl pobaveně se usmál Už žádný Maerrel Marcit z rodu Farinů, ten zemřel před několika lety uhořel ve voze Těžce se posadil na nejbližší křeslo nebo postel a prohrábl si ohnivě červené vlasy, pak se na ně chvíli díval. V tom si vzpomenu co jsi říkal a hlasytě se rozesměji, smích je čistý a radostný. Hed jakoby se v místnosti odělala příjemná teplota. Podívá se ti z příma do očí a v nich mi pobaveně poblýskává. Vy jste snoubenec mé sestry? omlouvám se že jsem se tak rozesmál, ale v mládí byla strašlivě divoká, a vypadá to tak že se jí to ještě nepustilo Zadívám se při svých slovech kolem sebe a usměji se Co kdyby jsme se šli projít? dlouho jsem tu nebyl a rád bych se zde porozhlédl Vstanu a nasadím si opět rukavici. Opět se na tebe podívám a kývnu rukou Někde dole jsou sklepi s výnem nedal byste si? a vaše jméno mi bohužel nic neříká což mne velice mrzí, a mezi tím co půjdem neřekl bys mi v jakém je stavu tohle království, myslím celkově S překvapivě velkou silou tě trošku popoženu a přátelsky tě vezmu kolem ramen Nevadí? Kdys odpověděl ano ruky z tvých ramen sundá. |
| |
| Palác - večer Celý den (po přípravách na večer) jsem nevyšla z pokoje. Nereagovala jsem na klepání a veškeré dotěry jsem posílala pryč. Kolem půlnoci jste ale mohli slyšet z mého pokoje drobné naříkání a nepříjemné zvuky jako když strháváte něco z kůže. Během noci máte také nepříjemný pocit, že blízko je mocné zlo, ale snad je to pouhý pocit či vzpomínky z minulých let. Palác - ráno Z pokoje vyjde zcela jiná Lidie, než kterou jste měli možnost poznat, aspoň tedy po té, co se ve sklepení obejvila hlava neznámého démona a Lidie tam zranila Melis. Moje vlasy jsou už opět špinavě blonďaté, můj výraz očí je plný nenávisti a odhodlání. Nejprve mířím ke stajím kde seberu Viliasovi věci a odnesu si je k sobě do pokoje. Po té zamířím ke komnatám Melis. Nejsme už tak slušná jako včera a do pokoje vtrhnu bez zaklepání. Tvrdým hlasem, který se oproti včerejšku také velmi změnil řeknu omlouvám se, ale nemohu již déle čekat. Je tu jedna věc, kterou musím vyřídit na to uchopím svůj meč trošku s ním švihnu a po té s ním pokleknu k Melis nikdy bych neřekla, že to udělám, ale musím se ti omluvit za zranění, které jsem ti způsobila. Doufám, že budeš v pořádku. Teď se však musíme rozloučit, na tomhle světě je dostatek duší, které musím někam poslat. Můžu ti jen slíbit že tvému království se vždy vyhnu... po té vstanu a zamířím ke dveřím. Po celou dobu jsme ignorovala veškeré nadávky, prosby atd od ostatních lidí v místnosti. Než za sebou zavřu dveře ješte se otočímk Melis a řeknu teď odpočívej, do oběda budu pryč. Přeji vše nejlepší a nezapomň..mužům se nedá věřit. Po zavření dveří vyrazím směr svůj pokoj, kde se začnu balit na cestu... |
| |
| Tak copak se děje?japakto že už dlouho zde nepřibyl žádný nový příspěvek? Nebudu jmenovat ty, jež nenapsali, viď Rangere a Mtw a Laosku a Dagu... 8) prostě pohyb pánové, pište pište pište!!! Vaše PJ-ka |
| |
| “Komnaty Melis“ Některé reakce Maerrela mne poněkud zarážejí. Je pravda, že je vysvětlil, ale pořád se mi zdá více méně roztržitý. Začínám cítit únavu nohou, kterak mi dávají znát, že by se jim hodil nějaký pohyb. Proto Maerrenovu prosbu o procházce do vinných sklípků přijímám. Musím přiznat, že mě v několika chvílích překvapil. Je muž rozporů, stejně jako já sám. Však i když jsem naučen být ostražitým jeho strčení a ani následovné položení ruky na mé ramena jsem nečekal. Je proto zřejmé, že mohl cítit můj lehký trh, který jsem se snažil zamaskovat protažením a rozhýbáním krku. “Málem bych zapomněl.“ Pronesu po opuštění komnat. “Ptal jste se na stav země. Musím s potěšením konstatovat, jeho pomalé probouzení. Je krásné vidět, že morálka lidí znovu stoupá. Je však pravda, že útoky nepřátel jsou docela časté. Ve většině případů, jsme připravení, však….ne vše se dá předvídat. Bohužel poslední útok ukazuje, že je nepřítel daleko více informován než jsme si mysleli.“ Pronesu suše, změť mých myšlenek a faktů. Ze slov je jednoznačně znát, že mi pijí krev. “Snad dovolíte, také mám otázku. Co vás přivedlo zpět? A kde jste byl? Vím o nehodě, ale nepamatuji si, že by ji někdo přežil.“ |
| |
| Palác Jsem docela rád, že se jdeme najíst, protože si ani nepamatuju kdy jsem jedl naposled. Cestou do jídelny se stavím pro Melis jestli nechce jít taky. No možná si chvíli počkám než vyjde, ale potom se nakonec také rozhodne a jde semnou. Docela dlouhou chvíli mlčím, protože nevím co bych měl říkat... nakonec tu barieru prolomim a podívám se krátce na Melis. "A co chceš dělat teď?" Řeknu se zájmem a na malou chvíli se kouknu z okna. Rychle mě to přejde, peorože mě výhled nikdy neuspokojí tak jako u nás... "Předpokládám, že lidé z Aknahu nejsou spokojení se současnou situací!" Možná už to neni obyčejná debata, ale naléhání. Nejsem si tak úplně jistý proč to dělám, ale po kratším zamyšlení na to přijdu... Konečně zajdeme za roh a jídelna je kousek před náma. U nějakého gobelínu stojí nějaký muž, možná kluk, neznám ho. "Co je to zač!" Rychle změním téma rozhovoru a vlastně je mi jedno, že mě slyšel jak o něm mluvim... |
| |
| konečně známá tvář Jsem stále uchvacován propracovaností toho jednoho gobelínu, když tu se spoza rohu vyřítí bratr královny, Juba myslím, s nějakou ženou a tak divně se o mě zmíní. Otočím se k němu a jen rychle se ukloním, pak se vypnu do celé své výšky a mohutnosti. Dobrý den sire, jsem Eldenor a jsem členem zdejšího dvora na přání královny. Jsem lovec a stopař. Zřejmě jsem starší než vypadám. Jsem vysoký něco pod dva metry a moje oblečení je v barvách lesa, to jen potvrzuje moji verzi. Smím se k Vám přidat, sire? Můj pohled je chladný, není v něm úcta či něco podobného. To si musí člověk zasloužit. |
| |
| Na chodbách Když se konečně můj bratříček rozhoupe k rozhovoru, na mé tváři se objeví široký úsměv. "Dělat teď? Bratříčku, mojí prioritou je mír mezi Aknahem a Farnianorem. Budu se snažit k tomu dopracovat." povzdychnu si a když vidím tvůj kratičký pohled ven, můj úsměv pohasne "Vím, ale myslím si, že tento poslední útok nebyl... nebyl z jejich hlavy. Víš...ta bestie..." po zádech mi přejede mráz, když si vzpomenu na démona, jež velel Aknahským... "Ta bestie je nějak ovládala. Bratříčku, myslíš, že bys mohl jet na diplomatickou cestu do Aknahu se mnou?" v mém hlasu je slyšet prosba... To se však před námi objeví Leel a přeběhne mně v představování. Dokonce i přehlédne, kdo jde po Jubově boku a tak se jen pousměji "Dobré ráno, Eldenore. Myslím, že se k nám jistě můžete přidat a povědět mi, co je nového v lesích." Zářivě se usměji a čekám, kdy mu dojde, že proti němu sojí i královna... |
| |
| cestou na snídani Jsem poctěn nabídkou lady Melis a jdu po jejím boku až do jídelny. Zatím vellmi poutavě vyprávím o posledních novinkách v říši zvířat a nějaké historky z honů a drobného lovení. No a potom se na sebe zlostně zadívali a započal boj o teritorium.. U zvířat je to stejně nelítostné jako u lidí. Dodám smutně na konec mého vyprávění. Jsme již u jídelny a já jsem vyčerpal veškěré novinky. Mám výraz plného zadostiučinění a doprovázím Melis až k jejímu čestnému místu. |
| |
| Na chodbách Vždycky jsem nesnášel oslovení bratříčku, proto se na Melis zamračim jakmile to řekne poprvé. Bohužel mi to moc nepomůže a používá to pořád asi se tim baví. Rád bych jí odpověděl, ale když se nadechuju spustí ten cizinec. Teď se to opravdu hodí Oddechnu si a pokynu mu stručně rukou, aby nás následoval. Opravdu teď nemám náladu se s ním bavit a potom co ho Melis vyzve, aby jí řekl co se děje v lesích je naše debata u konce. Poslouchám co nám vypráví, ale v podstatě mě to nezajímá. Nejvíc mě pobaví asi jeho poslední věta. "Boj o teritorium!" Pousměju se a usadim se na svoje místo, Předpokládám, že za Melis nebude stát celou dobu, ale u takových lidí člověk nikdy neví. "Ano rád tě budu následovat, vlastně jsem ti chtěl říct, že bych tam letěl tak i tak!" Význěmně se na ní podívám a potom se pustim do jídla... |
| |
| V jídelně Poslouchám pozorně Leelovo vyprávění, přecijen dozvědět se něco o chování divokých zvířat nikdy není na škodu. "Děkuji ti. Snad bude vše v pořádku a zvířata se nebudou bát kvůli náletům..." povzdychnu si a nechám se usadit na své křeslo. Jakmile se Juba vyjádří kladně k mému návrhu, široce se usměji. "Perfektní, jsem tak ráda. A ještě mi řekni, proč se vždycky mračíš, když ti řeknu bratříčku? To tě to tak vytáčí?" Nechám si donést jídlo a pustím se do něj. Po včerejší noci mám opravdu hlad... pohledem přejedu místnost a hledám i svého muže a bratra.... |
| |
| V jídelně Spolknu zrovna to co mám v puse a podívám se na Melis. "Ne nemám to rád!" Řeknu stručně a podívám se po sále, kdo tu vlastně je. "A kdy máš v plánu odjet?" Zeptám se Melis a opět se zakousnu do jídla... |
| |
| Cestou do sklepů Poslouchám Felciuse a pomalu jdu podle svých vzpomínek ke sklepům s vínem. Z pohledu obyčejného válečníka to spíš vypadá jako zoufalí útok, ale jak říkám dlouho jsem byl pryč… Pokrčím rameny a zabočím, a pak uslyším tvé otázky, se jen usměji a začná vykládat Tak po pořádku… byl jsem v zahraničí a dělal jsem obyčejného žoldáka… no a jednou po jedné drsné akci jsem zavítal do hodně špatné hospody, no velmi špatné pivo a jídlo ale já jsem už opravdu potřeboval něčeho s napít, a tam jsem uslyšel někoho říkat že se na trůn vrátila Melis nechtěl jsem věřit vlastním uším, přece jsem věděl že tam umřela Objeví se mu v obličeji mírně zasněný výraz Pak jsem to uslyšel ještě několikrát a já jsem se sbalil a vyrazil jsem sem Mluví pomalu zasněně ale pomalu se vzpamatoval a podíval se na tebe, smutně. To se ani nedivím jediné co si pamatuji jsou plameny křik, lesk šavlí, bolest a smutek protože jsem nemohl nikoho najít… Poté opět mlčí a jde v tichosti jde. |
| |
| Cestou do sklepů Odpověď Maerriela mne moc nepřekvapuje. Pamatuje si totéž co Melis. Plameny zkázu, a pak samotu. Ale bylo nezdvořilé se ptát zrovna na toto téma. Oči se na chvilku zastaví na tváři Maerriela, abych mohl číst jeho pocity. On však jen přesel k další mé otázce. Jako by již nic necítil nebo jen ten zážitek přezvučil štěstím ze shledání. "Práce žoldáka má výhodu v cestování, člověk se dostane do míst o kterých nevěděl a získá informace, které dřív byly jen pouhé sny a přání." Z řeči jde znát, že i člověk mého postavení byl nucen ochutnat tento druh života. Můj společník neomylně míří ke sklípkům, což jen dokazuje, že se v těchto starých zdech vyzná. "A co se týče útoku. Nejsem si jist jestli to byla známka zoufalství. Ta bestie, ten výraz v očích...ještě to neskončilo." Vyřknu nahlas svou domněnku. Rád bych se mýlil avšak dle událostí budou má slova nejspíše pravdou. |
| |
| Cestou do sklepů Podívám se ti do tváře a tiše se zasměji Nebo taky na místa kam by ses nejradši nikdy nedostal…a ty informace jak kdy Znovu pokrčím rameny, a při vzpomínkách se zeširoka usměji Jo s těmi přáními máš pravdu, opravdu jsem na cestách zažil tolik věcí které bych asi normálně nezažil… Teď se zatvářím zasněně a nepřítomně, přitom se usměji. Pokračuji dál, a přemýšlím co si dám za víno, když znovu promluvíš můj pohled ztvrdne To je dobře rád bych jim dal najevo jak jsem rád že zabíjí a níčí v zemi mé sestry Jeho hlas potemněl a výraz ve tváři mu stvrdl, a přitom se mu rudě zablesklo v očích. |
| |
| Cestou do sklepů "Byl bych raději, aby se tvá i má ukázka síly odsunula nejlépe navždy. Ale se tak nejspíše nestane." Pohodím rameny. Jde znát, že mě útok dosti znervóznil. Má tvář by se dala v této chvíli přirovnat k ustarané a zatěžkané chmurnými představami. "Kdyby se neukázal, Melis by stále ležela na lůžku a já ji bezmocně držel za ruku. Zvládnu vůbec vše co se po mě žádá? Jsem na to ten pravý?" Myšlenky mne přepadly z nenadání. Znovu mé srdce dovedli do chmúr, které se prožíval u lože mé milované. |
| |
| V jídelním sále Podívám se na bratra zaskočeně a na tváři se mi mihne smutek "Jubo, to mě ještě tak stále nesnášíš a nepřijímáš to, že jsem tvou sestrou?" Zeptám se a z mého tónu je jasně poznat, že mě to mrzí Co mám ještě udělat, aby tu skutečnost přijal? povzdychnu si a odlomím si kousek placky a namočím ji do medu se smetanou "Hodlám odjet nejpozději dva dny po svatbě, která se koná za novu." odpovím a zamračím se, když nikde v sále nevidím bratra a Felcia... |
| |
| Cestou ke sklepům Jdu vedle tebe a bedlivě pozoruji tvůj obličejMáš pravdu, takové štěstí mít nebudeme, ale tak trochu se těším až jim vrátím všechno… za tenhle hrad i za sestru Dál pozoruji tvůj obličej, když mi pohled sjede někam jinam Jak vidím něco tě trápí, mohl bych ti nějak pomoci? Poté se před námi konečně objeví dveře od vinného sklepa, a já se najednou prudce zastavím Mám takové tušení že jsme zapomněli skleničky… když Podívám se zamyšleně na své ruce, na tebe a poté na dveře, poté si začnu šeptat poslední dobou jsem zeslábl, ale možná ještě budu mít dost… Jakmile si skončím brblat na sadí se mi ve tváři soustředěný výraz. Rukou udělám do vzduchu nějaké prapodivné gesto a má ústa se neslyšně pohybují. Jakmile skončím v rukou se mi objeví dvě skleničky, má tvář se rozjasní a usadí se mi na ni široký úsměv Tak teď můžeme jít dovnitř Otevřu dveře a vejdu dovnitř, počkám až Felcius vejde dovnitř a zavřu za ním dveře. Pak se podívám po regálech s vínem a jdu hned k několika, přejíždím prstem přes lahve a pak jedno vyndám otočím se k tobě Červené sladké, když jsem byl ještě kluk tajně jsem sem chodil na tohle, co si dáš ty?Jakmile uslyším tvou odpověď hned se vydám najít dotyčné víno, jakmile se s ním vrátím sednu si někam na zem a pokynu ti rukou ať mne napodobíš. Když naliji oběma sklenku vína a sám se napiji, a znovu na tebe upřu pohled svých modrých očí Tak co tě to trápilo cestou sem? Můj hlas je přátelsky naladěn a můj pohled říká že mne to opravdu zajímá. |
| |
| Palác Ráno vyjdu ze své komnaty a zamířím rovnou ke komnatám Melis. Lidí, které cestou potkám si vůbec nevšímám, mužů už teprve ne. U komnat Melis je mi řečeno, že vládkyni najdu u snídaně. Bez sebemenšího náznaku vděku odcházím od vojáků směrem k jídelně. V jídelním sále Už z dálky jsou slyšet mé dunivé kroky, zdá se, že se nesnažím být nijak potichu. Do jídelního sálu vtrhnu bez jakýchkoliv náznaků slušnosti. Lidé kteří viděli mou proměnu, nebo kteří mě potkávali v krátké době míru jsou teď mírně překvapeni až zdešeni......k Melis míří ta "stará" Lidie. Na první pohled je vidět, že mám sbalené věci a nehodlám odjet jen na pár dní. Přijdu až k Melis, ostatní sleduji s viditelným odporem a nenávistí, po té můj zrak spočie na Melis Jak jsme říkala, tak také teď činím. Sbohem Melis, má cesta pokračuje do jiných králoství, můj úkol není ještě splněn. Jak jsem ti ale slíbila pojedu dost daleko od tvého králoství, smradlavců je všude dost a já prahnu po krvi. oslovím hrubým hlasem Melis, při posledních slovech se mírně škodolibě pousměji. Ještě než se odhodlám odejít znovu promluvím na Melis kvůli sledu událostí v posledních dnech jsem přišla o koně..mysliš že by jsi mi mohla prokázat poslední laskavost a darovat mi některého ze svých?? |
| |
| jídelna Sedím vedle Melis a jeho bratra, Juby. Chvilku poslouchám hašteření mezi Melis a jejím bratrem. Potom se do toho vložím a jelikož se velmi nudím, tak se chci přidat k jejich výpravě. Meliso, má paní. Nemohl bych se přidat k Vaší výpravě? Jistě budu užitečný.. Usměji se na mou paní a jejího bratra. Jsem dobrý lovec, stopař i bojovník. Umím s mečem, nožem, dýkou a i trošku s lukem. |
| |
| "Sklepní s vínem" Mé myšlenky mě vtrhávají více do svého těla. Do představ, které mě mají nahlodat, oslabit, docílit pochybností. Jsem ochoten jim vzdorovat, ale právě v tuto chvíli mám k nim blíže než ke svému přirozenému zdravému a odměřenému pohledu. Můj pohled sice vše vidí, ale má mysl je zaměstnána něčím jiným. Procitnutí nastává až ve chvíli, kdy se Maerrel optá na víno, které bych uvítal v mé sklenici. "Eh" Pohled se upře do jeho obličeje, abych pak následně lehce rozverně odpověděl. "Borenské červené" Má ruka lehce naznačí místo, kde se zaprášené lahve s tímto skvostem nalézají, aby Maerrel neměl moc práce s jeho nalezením. "Měl by jste také ochutnat. Jak o něm jeden bard napsal. "Už jen vůně vás omámí, jelikož božská tekutina povznese mezi samotné oblaky." Taktéž usedám na zem po vzoru mého budoucího příbuzného. S vděkem přijímám sklenici s mnou vybraným vínem a takřka okamžitě zvlažím své rty v rudém moku. Mé víčka se zavrou. "Nevím zda-li to není jen pochybnost." Odpovídám na tvou otázku o mém trápení. Při slovech se opět otevírají oči hledící na tvou osobu. Tvář má stále nádech několika odlišných emocí, jako by se střídali. Jasně poznáváš pochybnosti, které volně přecházejí v odhodlání až do zdravé zuřivosti. "Nežli jsi se ukázal v komnatě, má mysl propadala smutku a srdce toužilo po pomstě. Pak když jsi vešel, bylo to jak vyslyšení proseb, které jsem v průběhu noci vznesl. Možná mi věřit nebudeš, ale obětoval bych za tvou sestru, Melis, nejen svůj život." Odmlčím se, abych mohl znovu ochutnat smyslnou chuť vína. Pohár pak následovně pokládám vedle sebe. "Ale mám pocit, jako vše co jsem prožil. Co mě vytvarovalo do muže, který jsem, bylo úplně k ničemu. Nevím zda jsem ten pravý a jestli bych jím byl i kdybych měl čas několika dalších životů. Jsem připraven vydat ze sebe všechnu sílu, moudrost kterou mám, ale zároveň mám strach zda to není zoufale málo." Na několik okamžiků pozvednu svou hlavu ke stropu sklípku, abych následně pohled vrátil k tobě. "Ani nevím proč mě to trápí. Stejně udělám vše co bude v mých silách. I když mi Melis po uzdravení ani nepohlédla do očí. Jen potřebuji vědět zda se vůbec dá pochopit to co mě tíží." |
| |
| V jídelním sále Jsem trochu zmaten z reakce Melis, ale nedávám to nijak na sobě. Vlastně mi to přijde trochu úsměvné, protože to co mi tu tvrdí není pravda, jde mi jenom o to dětské oslovení. "Ne v tom to opravdu není!" Pousměju se a podívám se po sále. Nikdy jsem se tu necítil jako doma a asi na tom nic nezmění. Po chvíli se opět podívám na Melis a usměju se. "Za novu? Nikdy jsem nerozuměl vašemu počítání času. Zamumlám směrem k Melis a prudce se otočim k tomu, který nás sem doprovázel. Docela mě překvapí jeho otázka. Je ještě vlezlejší než na té chodbě A napiju se ze sklenice... |
| |
| seděl jsem před v předpokoji Melisiných komnat a čekal, až sena mě dostane. zdá se však, že spousta lidí má více důležité věci ke sdělení princezně a má vyšší postavení, takže může vstoupit bez vyzvání. Věčné čekání už mě začalo zmáhat. Asi jsem musel usnout a když jsem zvedl hlavu, rozhodl jsem se jít se najíst, dát si něco teplého na pití a jít se projít. Procházel jsem pobořeným palácem a potkával spousty sloužících jak pracují na odklízení trosek a opravách.Tak mě nohy pozvolna donesly do jídelního sálu, kde jsem spatřil Melis v rozmluvě s Lidií, Jubou a nějakým mladíkem. Naberu si nějaké jídlo a horký čaj. Tak Melis už je na nohou, uzdravuje se překvapivě rychle. Pozoruhodné, podivím se v duchu. když procházím kolem rozprávějicí čtveřice, pozdravím: "Příjemný den přeji, a nenechte se rušit." a posadím se kousek od nich, abych na ně viděl ale přitom nevyrušoval svojí přítomností. |
| |
| Sklepení s vínem Poté co se pořádně napiji, zkusím také nabízené víno a po ochutnání uznale kývnu Skvělí muž… doufám že ho sestra nezkazí Znovu se napiji a začnu tě zamyšleně poslouchat, a přitom se ti podívám do tváře. Věř že bych za svou sestru také položil svůj život… je to skvělá žena Při slově „žena“ se mírně zadrhl, znovu se napiji a když zjistím ž už nemám tak si doliji. Nevím co bych ti na tohle měl říct, mne naštěstí žádné vladařské povinnosti nečekají, a už vůbec ne soužití s takovou ženou je sestřička, ale netrap se jejím chováním musela být mírně zmatená přece jenom mě měla za mrtvého a ještě k tomu jsem ji ihned vyléčil magií Na chvíli jsem se odmlčel a znovu se napil vína Člověk bez nějakých už pocitů není člověk, a každý má nějaké pochybnosti, alespoň nebudeš necitlivka lhostejná ke všemu kolem sebe Dopiji víno v poháru a dám ho kousek od sebe Co máte v plánu teď? usadím se pohodlněji a zamyšleně se dívám do prázdna. |
| |
| Sklepení s vínem Tvé odpovědi na mé tváři vytvářejí, alespoň hřejivou barvu, která střídá šedou chmurnou grimasu. Po troškách upíjím vína, abych ho mohl následně poválet po jazyku a vychutnat si tu chuť. Na zmínku o tvé sestře a mé snoubence jen lehce kývnu hlavou. "Ani nevím jakou reakci bych čekal. Jsem unaven a možná si vše špatně vysvětluji." Chvilku pak pozoruji tvůj prázdný pohled. Je stejný jako ten , který jsem měl já v době kdy jsi se zjevil u nemocné Melis. "Dál? Musíme obnovit víru lidí. To je to nejtěžší a také nejdůležitější. Musíme ukázat, že královská rodina a Melis je schopna vlády a nejen to, že je schopna ochránit a zajistit znovu vybudování hrdosti království. A co budeme dělat my? No když použiji slova mého přítele, tak "Nakopeme zadky všem co se na nás jen křivě podívají." Citace přítele byla i s dostatečnou změnou hlasu. |
| |
| V jídelním sále Námitka mého bratra naštěstí rozpráší mé obavy. Mile se usměji a na jeho otázku, kdy to je odpovím "Je to za deset dní." Chci ještě něco dodat, ale do našeho rozhovoru vstoupí Lidie s tím, že odchází. V mé tváři je jasně vidět, že se mi to vůbec nelíbí. Postavím se, obejdu stůl a postavím se před vysokou ženu "Má drahá přítelkyně. Nechceš si to rozmyslet? Co se stalo? vždyť jsi byla tak s Viliasem šťastná...kde vůbec je?" zeptám se a porozhlédnu se kolem, něco mi našeptává, že její milý kamsi zmizel. Čekám na její odpověď. V tom se ozve Leel, že by se rád přidal k naší výpravě. Otočím se na něj a pousměji se "Jistě, muž vašich schopností a znalostí se vždy hodí." Otočím se opět k Lidi, ale to již vidím přicházet Kinsona. Při pohledu an jeho mužné tělo se trošku zardím, ale to velice rychle zmizí. "Zdravím tě, můj drahý zaklínači." zářivě se na něj usměji a ukáži mu, kde je pro něj nachystané křeslo a jídlo. |
| |
| V jídelním sále Tvrdě se na Melis podívám a řeknu O Viliasovi se teď a tady bavit nebudu. Vem jen na zřetel, že je...pryč. Společně s ním odešla i šťastná Lidie. Můj život má už teď pouze jeden cíl..zabít dostatek mužů, abych se již konečně vymanila nadobro ze spárů démona, byla svobodná a mohla se tak pomstít muži, který stál u zrodu mé nenávisti. při tchto slovech se podívám na okolní muže, jako bych chtěla se zabíjením začít právě zde poté se podívám zpět na Melis zde už k ničemu nejsem, máš zde své obránce a poslušné vazaly. Svou nenávist odejdu šířit do jiných králoství. |
| |
| V jídelním sále Ta změna, co u Lidie proběhla mne tak vyděsila, že jsem bezděky ustoupila. Podívala jsem se do tváře mé přítelkyně a povzdychla si "Lidie, za deset dní, tedy dva dny po mé svatbě, vyrážím do Aknahu a tam tě budu potřebovat." přistoupím k bojovnici tak, že se svými šaty dotýkám její zbroje a zašeptám tak, že slyší pouze ona "Jsi má jediná přítelkyně, Lidie tak moc tě tu potřebuji. Bez tebe se budu cítit jako sama mezi skupinou hladových vlků..." Odtáhnu se a v mé tváři je jasně poznat jak to myslím. Přecijen žena potřebuje mít vedle sebe ženu.... |
| |
| Sklepení s vínem Popíjím víno, poslouchám Felciuse a přemýšlím o jeho slovech. Mám mírně zamyšlený pohled a najednou se usměji Tak nakopat všem co se na nás křivě podívají? No to by mohla být docela fuška… co takhle předtím zajít za ostatními? Nebo do jídelny? Mám docela hlad… Uslyšíš zakručení žaludku a na mé tváři se objeví nevinný úsměv. |
| |
| V jídelním sále Chladně se podívám na Melis a po té i na ostatní v jídelně. Po krátkém mlčení začnu míně kývat hlavou Dobrá, něco ti ještě dlužím. Budu se modlit ať na konci této výpravy se vyřeší všechny tvé problémy a já na tomto konci naleznu smrt. Zůstanu a pomůžu. na to se otočím a odejdu zpět do svého pokoje. Najím se v kuchyni, kde svým nepříjemným výrazem znervózňuji kuchtíky a aspoň to mi dělá malou radost. Po zbytek dnů se v paláci moc nevyskytuji, ráno vždy odjíždím a vracím až večer, občas je má zbroj od krve a je na ní vidět pár škrábanců. Když případně Melis něco potřebuje nechá mi vzkaz v pokoji a další den jsem jí plně k dispozici. |
| |
| Sklepení s vínem Nemohu se ubránit úsměv a tak následuje mé lehké přikývnutí v souhlas. "Již jsem taktéž hladový. Nejedl jsem od minulého rána, ale zatím nebyla, jak bych to řek, příležitost." Postavím se na nohy, abych následně dopil víno v poháru. Několika kroky přejdu místnost, abych mohl otevřít dveře. Kde také vyčkám na Maerrela. Má tvář se zdá konečně, alespoň trochu spokojená. Jakmile přítel projde dveřmi budu ho okamžitě následovat. |
| |
| Felcius, Maerrel - cesta do jídelního sálu Vyrazili jste tedy ze sklepení oba v dobré náladě. Po cestě si všímáte sloužících, kteří se vám oběma vždy pokorně ukloní. Všude je ticho, i venku ve městě. Je to pochopitelné, lidé jsou po včerejším útoku zakřilklí a jen mlčky pracují. Když jste došli ke vchodu do sálu, dveře se rozrazily a z nich vyšla ven Lidie s výrazem, který vám nahnal strach. Když jste vešli dovnitř, u stolu pro panstvo stojí Melis se zaraženým a posmutnělým výrazem a dívá se za odcházející Lidií. Všichni osttaní v sále mlčí, jak se zdá, cosi se zde odehrálo. |
| |
| soukromá zpráva od Lidie pro Lidie, jak chodí do lesů a vrací se poraněná či s poškrábaným brněním....nemusíš se bát, že by tam prováděla nějaké rituály s démony atd, jen loví vlky a divoké medvědy, které ohrožují místní farmáře alespoň tak ze sebe dostává vztek a zatím se drží, aby nerozsápala prvního chlapa na kterého narazí) mimo příběh máme jeskyni plnou spáčů tedy koukám absolutně bych si nedovolil ti radit, ale jen navrhuji, aby jsi to trochu posunula, pořádně se rozepiš o té svatbě a o celé té slávě, pořád čekám kdy už bude melis pod čepcem a ono pořád nic)))) |
| |
| Jídelní sál Tiše sedím na svém místě a občas se zakousnu do jídla, které mám před sebou. Hlad mě rychle přešel, ale ze slušnosti tu ještě nějakou chvíli zůstanu. No koukám, že pojede celý konvoj Podívám se na Kinsona, který se nabídl, že pojede taky. Po chvíli přijde Lidie s tim, že chce odejít. Zatvářim se celkem spokojeně a prohlídnu si jí. Klidně si jdi, i když u nás by jsi byla určitě vítaná! Ušklíbnu se a podívám se z okna. "Omluvte mě udělalo se mi špatně!" Pošeptám spíše k Melis a pomalu vstanu. zasunu za sebou židli a pomalým krokem se vydám ke svým komnatám. |
| |
| Na cestě do jídelny Tiše se zasměji, a následuji Felciuse ke dveřím kterými následně projdu Já jsem vždy dal přednost plnému žaludku, lépe se mi přemýšlelo Počkám až také projde a zamířím cestou k jídelně, přitom se rozhlížím a můj pohled poletuje sem a tam Docela by mne zajímalo co asi dělají, nebo co chystají… nevíš co chce dělat Melis? Dál pokračuji a vnímám jen to pro toto místo nezvyklé ticho, jen zavrtím hlavou a podívám se na Felciuse. Jídelna Když uvidím Lidii ihned jí jdu z cesty bez jakýchkoli poznámek a čekám až projde, když jsem poznal že to je žena přes tvář mi přeletěl mírně překvapený výraz, až odejde podívám se na Felciuse Kdo to byl? Chvíli postávám a čekám na odpověď, nakonec vejdu do sálu a zamířím k Melis, mírně se ji ukloním. Chtěl jsem něco říct ale při pohledu na sestřičku jsem jen zavřel ústa a dívám se jí do obličeje. Pak se podívám co dělá můj přítel. |
| |
| "Před Jídelnou" Odpověď na první Maerrelovu odpověď jsem si chtěl nechat až, když vstoupíme do jídelny. Nakonec jsem se však rozhodl odpovědět rovnou, už z prostého důvodu mé nevědomostí o plánech mé paní. "Mám pocit, příteli, že se to oba dozvíme velmi brzy." Odpověď možná podivná, ale pravdivá. Nevím a v těchto okolnostech, ani nechci vědět co se Melis honí hlavou, dokud nedostanu možnost si s ní promluvit. A zdá se, že má jiné starosti než se dělit o své záměry. "Jídelna" "Lidie..." Jméno, které si přiřazuji k tváři ženy, která odchází ze společenské místnosti rázným krokem. Maerrel ji uhýbá z cesty a tak vyčkám i já. Na jeho následnou otázku jen mírně zakroutím hlavou, abych dal najevo, že ani na tuto otázku mu nejsem uspokojivě odpovědět. Mé následné kroky se schovávají za zvuky bot přítele, jenž vyčkávají až zastaví. V té chvíli pozvednu hlavu a postavím se po jeho pravé ruce. Lehkou úklonou hlavy pozdravím všechny osoby sedící u stolu, abych následně jeden drobný krůček vykonal směrem k mé milované. "Jak se cítíš?" Špitl jsem, prává ruka dlaní vzhůru nabízí Melis, alespoň duševní oporu mé blízkosti. Pokud ji příjme. |
| |
| Jídelní sál Můj pohled byl stále upřený k východu, kde zmyzel i poslední kousek ze zbroje Lidie. Avšak ve tváři se mi objevil úsměv, když jsem konečně uviděla svého bratra a za ním svého nastávajícího. Když se přede mnou můj bratříček pokloní, jen zavrtím hlavou a pohladím jej po tváři "Jsi můj bratr a nemusíš se přede mnou klanět." pousměji se a náhle mi do nosu vnikde vůně vína... Tázavě se podívám na Maerrela a na Felcia. Ten mi podává svou ruku a já jí sláskou přijmu, načeš se ke svému drahému mírně přitisknu... "Je mi dobře, jen Lidie mi dělá starosti..." odpovím an otázku Felcia a pak se podívám jak na bratra, tak na něj... "Kdepak jste byli vy dva?" zeptám se a rukou ještě naznačím, že bysme se měli posadit ke stolu, neboť si služebnictvo kdovíco šeptá... Ještě se podívám za odcházejícím Jubou a povzdychnu si Ten asi nebude nadšený z toho, že nás pojede tolik... Stále se držíc za ruku svého milého se posadím ke stolu. |
| |
| Jídelní sál Usadím Melis a následně se posadím vedle ní. Ruka znovu lehce uchopí tu její a palcem několikrát pohladí. Pohled nyní věnuji pouze její tváři, jenž konečně září její nevyčerpatelnou energií. "Přátelský rozhovor jsme vedli má drahá. A jak jistě víš i správné místo se muselo k tomuto účelu nalézt. Nyní však povídej, co se zde stalo, že na tvé tváři chmúry vidím." Slova se nesou v tichém kabátu načechraných slov. Již jsem si zvykl na zvídavé pohledy poddaných a tak celou dobu si hlídám hlasitost tak, aby slova byla slyšena jen a pouze u tohoto slovu. |
| |
| Jídelní sál nechám se opět usadit ke stolu a užívám si přítomnosti mého nejdražšího. Přemýšlím, kdy naposledy jsme byli spolu sami, jen my dva. Ta chvíle se mi zdá tak vzdálená. Již několik dní nás nikdo nenechá společně o samotě. "Drahý Felcie..." usměji se na tebe a svýma očima se vpíjím do těch tvých. Poté si povzdychnu a opět se podívám mna dveře vedoucí ze sálu "Mám strach o Lidii. Včera, jak se zde objevil ten její...Vilias, byla uplně jiná. Veselá, usměvavá, plna života. Dnes tu není ten muž, prý odešel, a ona je zase... strašidelná. Opět je to ta žena, co se neovládá... Mám strach, aby něco neprovedla, nebo se jí něco nestalo..." povzdychnu si a upiji ze svého poháru jablečného moštu.... "Navíc mám obavy o můj lid. Přecijen byl s Aknahem nastolen mír, ale stejně se vzbouřila skupina vojáků a pod vedením toho démona na nás zaútočili.... proti nim nemáme žádné obrany..." povzdycnu si ještě jednou a rozhlédnu se po unavených tvářích zde v sále. Všichni si prožili pekelnou noc a cítím jejich strach z toho, že by se to mohlo opakovat... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro SEdíš ve spodní části sálu společně se služebnictvem a pocestnými. Tvoje zjištění, že sama králona je vlastně ženou, která tě naučila zabíjet, je pro tebe neuvěřitelné. Avšak i v jejích úsporných pohybech, nejen podle tváře, poznáváš, kdo sedí na místě královny. Nyní si vzpomínáš, že ten starší muž, co v lese žil společně s ní jí občas zavolal jménem Stín smrti... častěji jí však říkal Stínko, nebo moje malá. V té době ti to připadalo zvláštní, vždyť přeci byla tak veliká, dospělá.... jednou jsi však zaslechla jejich rozhovor. plánovali útok na palác, kde seděl na trůně Melisin strýc, muž, který objednal vraždu rodiny. Pár dní před tím útokem jsi od nich odešla. Nad Tulákem jsi koutkem oka zahlédla stín smrti. Poté ses dozvěděla, že byl Tulák zabit při napadení paláce, když se snažili ti dva opustit město hned po té, co byl zabit tyran a bratrovrah. Stejně tak jsi slyšela i o rychlém skonu známého zabijáka Stín smrti. Nikdo nevěděl, krom tebe, že je to žena. Avšak Melis přežila, nyní ji vídíš živou, zdravou a krásnou, jak se baví se svým nastávajícím ve společnosti jakéhosi mladíka se zařívě rudou hřívou.... tech.: zatím pls piš šeptem ;) |
| |
 | soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro Sleduji dění v místnosti. Sedím mezi chátrou celého království. Sleduji Královnu, jejího nastávajícího ale i muže s rudou hřívou. Mimoděk si zkouším jak jdou dobře rozepnout poudra na dýky na zápěstích jako by se mělo každou chvílí něco semlít. Na tváři mám výraz absolutního chladu, ani jediná sebemenší emoce nejde rozeznat. Tak tohle je opravdu dokonalost sama. Žena co mě učila zabíjet sedí na trůnu. Kdybych věřila v pohádky tak bych si řekla, že v jedné právě jsem. Takže moje učitelka je královna. Třeba mi někdy bude vhod znát se s královnou...... Proletí mi hlavou. V duchu se ještě usměju ale na tváři není nic poznat. Zastrčím si ruce do rukávů každou do protšjšího rukávu a vyzkouším jestli mi jde vytáhnout garota. V případě potřeby jsem schopna se bránit i útočit. Děkujiti Stíne Smrti, že jsi mě naučila zabíjet. Bleskne mi hlavou její jméno... Porozhlédnu se po okolí. Všude samá chátra, co si nezasouží aby žila. Všechno jsou to stejné bestie jako u mě ve vesnici. Co tu sakra dělám? Další myšlenky se derou v mé mysli napovrch. Ale můj naprosto mrtví výraz nic neprozradí. Ani úžas nad tím kdo je královna a ani nenávist k lidem všeobecně. |
| |
| Jídelní sál Snídaně všech probíhá zcela v klidu. Služebnictvo a chudší návštěvníci hradu sedí ve spodní části sálu a jedí skromné jídlo, avšak vy se máte úžasně. Na stole je jídla, jakého si jen umíte představit. Sladké či slané pečivo, maso, klobásky, ovesná kaše, med, tvaroh, máslo....také jižní ovoce, jako je banán či pomeranč.... Tuto idilku však přerušil hlk na chodbě a dusot těžkých bot. Po chvilce vběhl do sálu zadýchaný voják a nese v ruce pergamen a kus rudého sametu, na kterém jsou ještě tmavší fleky... Celý zadýchaný se prodral až před váš stupínek a poklonil se nejdříve královně a poté se otočil na Felcia "Pane... zase... pane... nyní v zámku... byl zabit...pane Dcera Stínu opět zaútočila, nyní zabila jednoho z hostů naší královny. Byl zavražděn pan Leel, známý chodec...pane... tělo ještě bylo teplé, pane... musí být někde tady!" vyhrkl ze sebe ten voják tak hlasitě, že to slyšeli uplně všichni... Hosté na hradě, sloužící i chudáci ve spodní části síně ihned zmkli a sedí ztuhle, každý ukazujíc svou tvář, že není vrahem. Avšak nikomu z nich nedochází, že nikdo nezná podobu Dcery Stínu.... |
| |
| soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro V jídelním sále se rozezní zvuky okovaných bot a ke Královně a jejímu nastávajícímu kráčí voják. V ruce má pergamen a také mou navštívenku. Sleduji celé to dění se zaujetím . ve tváři ten konstatní ledový výraz. Pak se všichni po sobě dívají a ukazují tím že oni to vskutku nebyli a ani nevědí jak vypadám. Je to vážně podívaná. Ach jací jste blázni. Já vidím toho vraha vždy když se podívám do zrcadla. Je to nádhera. Mezi vámi sedí vrah a vy ani nevíte, kde a kdo to je. Podívej se na mě Královno.... Pomyslím si a na tváři se mi ukáže nachvíli náznak ledového úsměvu. Poté pohlédnu přes sál na tvář královny. Je mi jedno jestli na mne pohlédne nebo ne. Pravou rukou si oddělám z očí pramen vlasů a mezi prsty mi probleskně čepel jehlové dýky.... |
| |
| Jídelní sál Usměji se na sestru a posadím se na volné místo a chvíli pozoruji Melis a Felcia, potom se podívám na zbytek lidí kolem stolu. Když uslyším Felcia promluvit vypadám mírně překvapen ale jen chviličku, mírným kývnutím hlavy dám najevo souhlas Felciem ale jinak zůstávám zticha. Když začne sestra mluvit o Lidii zbystřím a poslouchám Třeba se konečně o ní něco dozvím… žena ve zbroji Po chvíli se zájmem opět začínám rozhlížím kolem sebe po sále, a přitom se vezmu skleničku s vínem a napiji se, po poznámce o démonu se zakuckám div se neudusím a otočím se na Melis Říkáš démon, tady v paláci? Jak se ten démon projevoval? Čekám na odpověď když vtom vběhne voják a oznámí vraždu. Mírně zmateně se podívám na lidi kolem stolu a čekám na jejich reakci. |
| |
| Jídelní sál Má ruka tiskne ručku mé milované. Její slova mě jen utvrzují v přesvědčení, že toho leží na bedrech mnoho. Možná více než si sám dokáži představit. A i když se hrdě skrývám za zkušenosti a brnění její útrapy mne bodají stejně jako bych byl proti ostří meče zcela nahý. Oči jsou v moci pohledu Melis a snad by byli nadále nebýt hluku těžkých bot. "Nyní ne, ať je to cokoliv nyní je ta nejnevhodnější doba." Oči se zvedají a ruka sjíždí z hebké pokožky Melis, aby obnovila důstojnost mne i královny. Následná slova ze sebe voják vyhrknul s nevídanou rychlostí. Jejich význam je však zcela jasný stejně jako má povinnost reakce. Urychleně se postavím a pohled zaměřím k nejbližší stráži. "Okamžitě zajistěte východy z hradu! Každá situace bude hlášena přímo mě!" "Je to jak v nočních chmurách a běsech. Pokud zde ještě nějací bohově zbyli, nechť nám pomáhají." Oči se stáčí k nositeli zprávy stejně tak i můj první pohyb míří k němu. "Veďte mě, není času na zbyt!" Ač je to nevychované nynější situace mi nedovoluje použít odchod dle etikety a tak jen se hlavou pokloním na náznak mé úcty a omluvy. Pohled pak ještě na několik vteřin zůstane na tváři Melis, která jistě svou reakcí nezůstane pozadu. Následně odcházím k místu zločinu. |
| |
| Jídelní sál Ve společnosti Felcia se cítím skvěle, dokonce bych i zapoměla na hrůzy včerejší noci. Když se bratr zeptá na toho démona, jen vytřeštím oči a než stačím cokoliv odpovědět, přiřítí se zadýchaný voják a spustí. To, že mne Felcius pustit se mi zdáo, jako by odešla i část mne samotné. Mé druhé já. Nevěřícně jsem chvíli hleděla na vojáka a naslouchala jeho slovům. Dcera Stínu... druhý nejnebezpečnější vrah po Stínu Smrti.... Zaplaším vzpomínky na doby, kdy po této zemi chodil jeden z nejhorších vrahů. O něm se říkalo, že je samotným ďáblem, avšak já jediná jej doopravdy znám... V tom se Felcius chopí svého úkolu a ihned se pustí do hledání toho vraha. "Hodně štěstí, můj nejdražší..." popřeji ti a povzdychnu si a podívám se po poddaných. Vidím strach v jejich očích, avšak mou pozornost upoutá něco jiného.... jedna žena... To přeci není možné! Pokud se kdokoliv podíval do mé tváře všiml si, že oči upírám na mladou dívku v dolní síni. Na dívku, jež má tvář mírně skrytou za nádherně hustými vlasy... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Všímáš si, že lidé jsou čím dál víc nervozní, neboť královna upřela svůj pohled do této části síně.... přímo na tebe. Dýka měla jistojistě efekt, neb z tebe nespouští oči a vypadá, že snad spatřila ducha. Všímáš si, jak moc se změnila. Předtím si na ní nikdy nepoznala emoce či překvapení. Nyní vidíš obojí, lásku k Felciovi a překvapení z toho, že tě vidí. Po chvilce se k tobě naklonila babka "To je strašné, co? Dyť to byl mistr lovec a tak... byl dobrej a teď je mrtvej! A proč sem naše královna porád kouká?" na to poslední se zeptala spíš sebe, než tebe a dívá se, jak král kvapem opouští místnost... Taktéž si všímáš, že onen rusovlasý muž zmateně pozoruje vše kolem sebe a vypadá chvíli jako dítě, které netuší, co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jsi již v paláci nějaký ten pátek a již moc dobře víš, že pokud se něco staně či někdo v paláci zemře, jsi tam ty povolána jako první. Nyní tě zastavili po cestě na snídani, že musíš ihned s nimi. že se stalo něco panu Leelovi. Když jsi přišla do pokoje, byli tam dva strážní "Madam, našli sme jej zde, co nám můžete povědět?" zeptal se jeden z nich, podle znaku poznáváš vyšší hodnost. Jakmile jsi přistoupila k tělu, vidíš jistě, že je mrtev, s podřezanou krční tepnou. Práce odborníka. Tělo je ještě teplé a na hrudi je kousek rudého sametu. Druhý voják samet sebral a prohlíží si jej a jeho tvář je čím dál víc bledá... Jakmile jsi jim oznámila, že je muž mrtví, ale krátce, onen voják stále s kusem rudého sametu v ruce odběhl pryč... Muž vyšší hodnosti si povzdychl a poprosil tě, aby ses podívala důkledněji na mrtvého muže, že za okamžik přijde baron Felcius, nastávající královny... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro jsi v paláci už něco přes půl roku. Mnoho lidí by bez tebe jistě zemřelo a vyjímkou není ani sama královna, když jsi předešlé noci, těsně po útoku nepřátel, zastavila krvácení po sečných ranách na jejím těle. Dívka by přežila jistě, ale pak se zde objevil ten rusovlasý holobrádek (Maerel) a vyléčil jí pomocí magie... Stejně i tak ti královna poděkovala... situace v zemi: Před několika lety byla země stále ve válce s Aknahem (země na jihu plná černochů - proč se ptej Juby :) . Tito nepřátelé ovládali vyverny a cvičili je na boj s námi, proto často vyhrávali. Průběh války se změnil, když byla Melis unesena právě do aknahu a tam se jí podařilo zavraždit nepřátelského krále. Jeho nástupce dojednal s Farnianorem (vaše země) mír. Avšak včera, v den předsvatebních oslav a slibu královny a Felcia nepřátelé opět zaútočili na vyvernách a zabili mnoho lidí. byli pod vedením odporného démona sedmi hříchů, avšak jakmile jej zabil chrabrý zaklínač Kinson (víš, že byl dlouhá léta milencem královny, avšak je to tajemství), nepřátelé se začali zamteně rozhlížet kolem sebe a utíkat pryč, jak se zdálo, měl je démon pod svou mocí... dnes je den po útoku a odehrála se ona odporná vražda.... |
| |
| soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro Tolik zmatku skrz vraha co zabíjel neviné vesničany, kterého našli mrtvého..... Pohlédnu opět na královnu a sleduji její překvapený výraz. Stále hledím směrem ke královně a dívám se jí do očí na tváři vykouzlím úsměv dítěte jenž rozbilo mámin porcelán.... To co sedí v čele stolu že je Stín Smrti? Nemožné nikdy neznala emoce! Co se ti asi honí hlavou královno? Sama jsi mě učila zabíjet pro vyšší cíl a teď na mě hledíš jako bych byla zjevení.... Přemýšlím a v tom mě vyruší babka co sedí vedle mě. Pohlédnu na babku svím neutrálním výrazem. "To víte drahá paní. I ti nejlepší z nejlepších musí vědět že i z lovce se stane lehce kořist, když se poblíž toulá vlk co chrání své mladé." Pak se zeptá spíše pro sebe než, že by se ptala mne. Ale i tak jí odpovím "Myslím, že naše královna spatřila minulost na kterou chtěla zapomenout. A nekouká sem jen se zahleděla do vlastních vzpomínek a hledí neurčitým směrem." Slova kladu do prostoru tak aby bylo co nejméně uší co je zaslechnou. Hlas mám medoví jak jen nejvíce to jde. Opět se otočím směrem ke královně. Pohlédnu na ni tak aby mohla lehce odezírat ze rtů a začnu hýbyt pomalu rty aby si přečetla co jí chci sdělit. Ráda vás zase vidím mistře. Avšak budu muset zase odejít. Velmi se omlouvám že jsem narušila vaši slavnost. Vyšší zájem tomu chtěl. |
| |
 | soukromá zpráva od Fiona Kiley pro nového dne, který na první pohled sliboval, že by snad mohl být dobrý..popravdě všechno by mohlo být lepší než byl včerejší den. Ještě trochu malátná jsem si oblékla jednoduché zelené šaty, nazula kožené boty, opláchla obličej trochu vody a rozčesané vlasy stáhnula kouskem kůže do copu. Vydala jsem se do malé místnosti, která sloužila jako taková jídelna pro služebnictvo, pokud se tomu tak dá říkat. Cestou mi probíhaly hlavou myšlenky, jak strávit dnešní den - rozhodně bych něco ráda udělala pro dopnění zásob mých bylin a možná nějaký ten úklid, ten by asi v tuhle chvíli byl tak trochu na místě. Jsem proto trochu překvapena, když mě zastaví uprostřed chodby, že mám okamžitě jít do pokoje pana Leela. Nevypadá to zrovna na snadnou záležitost, protože mě ani nenechají dojít si k sobě do sklepení pro nějaké léky a chodbou si to ženou, že by si člověk myslel, že má v patách snad armádu po zuby ozbrojených příšer. Po pravdě jsem musela občas trochu popoběhnout, abych jim vůbec stačila. Příliš se nezdržuji s otálením, když na mě promluví jeden ze strážných stojící u dveří pokoje pana Leela. Jediný pohled na jeho šarži mi poví dost o vážnosti situace, natož abych měla až příliš mnoho slov. Proklouznu dveřmi, přistoupím k posteli, pokleknu k muži ležícímu na ní.Rudá čára na jeho krku, potažmo pak krev která skrápěla jeho oblek a povlečení prozrazuje tenkou, ostrou zbraň, která pronikla kůží a přeťala krkavici. Jen krátce a zcela marně zkontroluju tělo, ze kterého se pomalu a jistě vykrádá teplo a nahrazuje ho chlad smrti. Tohle už bohužel není práce pro mě, ale pro hrobníka - vzít míry a nacpat do rakve. Nahlas ovšem nic neřeknu, jen pozvednu hlavu a zavrtím s ní, až mi do očí spadne několik uvolněných pramínků vlasů. Jeho žádostí na bližší prohledání těla jsem trochu překvapena, jsem spíš zvyklá pracovat s lidmi ve kterých je aspoň trochu života, ale neodvážím se odporovat a znovu se skloním nad mrtvolou. |
| |
| Sál Dívám se jak odchází Felcius, a uvědomím si že jsem nestihl položit tu nejpodstatnější otázku Jsem pomalý je snad možné že na mne má jeden nebo dva poháry vína takový účinek?… to bude spíš tím že si sedím na vedení, možná jsem měl jít sním Znovu se podívám na Melis která se chvíli dívá za Felciem. Potom se porozhlédne kolem sebe když v tom poznám změnu v jejích očích a prudce se podívám směrem kterým se dívá sestra. Znovu se otočím na sestru Mám jít za Felciem, nebo tu zůstat s tebou?… a kdo je ta dcera stínů? A kdo je ten Lee? Natáhnu se po skleničce s vínem a napiji se z ní, přitom bloudím pohledem po sále a čekám na odpověď od sestry. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Fiona ohledává mrtvolu a pokouší se najít ještě nějaké stopy, když se z chodby ozvou spěšné kroky a dovnitř vejde baron Felcius. Vojáci se mírně ukloní "Pane, když jsme jej objevili, ještě ani nezačal chladnout. Dcera Stínu musí být ještě v paláci...Všechny východy jsou hlídané, neproklouzne ven ani myška." ohlásil jeden z nich a pak se zatvářil zcela triumfálně... "A pane... Našli jsme i tohle..zachycené o rozštípnutý rám potele..."zvedne ruku, ve které drží kus látky utržené z šatů. Látky velmi zvláštní, černé s odlesky do modra..."... vojáci již pátrají po ženě, jež má takové šaty." Voják se napřímil jak pochválený opičák a dívá se na svého pána. Mezitím se dostavil do místnosti i hrobař a čeká na povolení o odvozu mrtvého.... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Fiona ohledává mrtvolu a pokouší se najít ještě nějaké stopy, když se z chodby ozvou spěšné kroky a dovnitř vejde baron Felcius. Vojáci se mírně ukloní "Pane, když jsme jej objevili, ještě ani nezačal chladnout. Dcera Stínu musí být ještě v paláci...Všechny východy jsou hlídané, neproklouzne ven ani myška." ohlásil jeden z nich a pak se zatvářil zcela triumfálně... "A pane... Našli jsme i tohle..zachycené o rozštípnutý rám potele..."zvedne ruku, ve které drží kus látky utržené z šatů. Látky velmi zvláštní, černé s odlesky do modra..."... vojáci již pátrají po ženě, jež má takové šaty." Voják se napřímil jak pochválený opičák a dívá se na svého pána. Mezitím se dostavil do místnosti i hrobař a čeká na povolení o odvozu mrtvého.... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Když ses podívala znovu na královnu, srdce ti vynechalo jeden úder, neboť ona tam již nestojí. Opět tě překvapila, jak žena ve středu pozornosti dokáže tak snadno zmizet. Babka se k tobě otočila znovu a pak sklopila oči... něco zamumlala a hlavu zvedla. "Madam, víte, že máte roztržené šaty?" zeptala se tě a ukázala na spodní lem, kde chybí kus látky... Rusovlasý muž taktéž zmizel a máš takový divný pocit, že všechno nejde tak snadno, jak to vypadalo... Navíc do sálu vešli vojáci a prochází mezi lidmi... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro V sále se k tobě Melis otočila.... "Žádné otázky, pojď se mnou." řekla poichu a velice rychle se přesunula ven ze sálu. Téměř nikdo si toho ani nevšiml, neboť se zabývali příchodem vojáků... Melis se zastavila u menších dveří, o kterých sis myslel, že vedou jen do přístnku na košťata... "Bratře, jde o to, že ta žena je nevypočitatelná a je nejlepším vrahem v této zemi. Kdykoliv může zaútočit, dokonce ani nikdo neví, jak vypadá.... tedy nikdo kromě mě..." povzdychnu si a pak se zaposlouchám, zda-li neslyším nic zpoza dveří.... "Ty jsi démon, umíš kouzlit... udělej prosím kolem mne štít..." zaprosila jsem a čekám, co uděláš... |
| |
| soukromá zpráva od Fiona Kiley pro Ještě chvíli - podle mého názoru naprosto zbytečně - prohlížím tělo mrtvoly a čekám na zázrak, který mě z tohoto vysvobodí. K mému štěstí nemusím čekat příliš daleko. Na chodbě se ozvou kroky, jak se někdo rychle blíží do komnaty, rozrazí dveře a dovnitř vstoupí baron Felcius. Vstanu od mrtvoly, provedu drobnou úklonu a odklidím se do kouta komnaty. Nerada mluvím první, pokud nejsem vyzvána, takže si trochu oddychnu, když slovo převezme jeden z vojáků začne trochu překotně a nabubřele vysvětlovat, co se stalo od okamžiku, kdy našli tě o mrtvého šlechtice podřezané jako prase na porážce. Příliš ho neposlouchám, stejně jsou to spíše věci, které se mé osoby po pravdě skoro vůbec netýkají. |
| |
| soukromá zpráva od Baron Felcius E. Valvalian pro Zatím co voják mluví má ruka uchopí kus látky a promne ji v ruce. Pohled však nejdříve obhlíží mrtvolu a následně přejede přes celou místnost. "Děkuji, nyní se přidejte k prohlídkám. Zde již nejste nic platní." Prohlásím stroze a mírně pohnu paží, abych podpořil svůj další příkaz. Kroky pak zamíří k tělu. "Ohledával někdo z přítomných tělo?" Zeptám se zcela bez určení cíle, zatím co obcházím okolo zavražděného. Cár látky stále přemývám v ruce a několikrát si k němu bezděčně přičichnu. Vyčkávám, že se někdo ujme slova, pokud tomu tak není, každého zvlášť tak pohledem vyzvu ke slovům. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Vojáci uposlechli rozkaz barona a vydali se hledat vražedkyni. Zatímco baron pochoduje po pokoji a Fiona se schovává v koutě, venku se zatáhne a začne pršet. Snad jakoby i počasí chtělo něco říci... Když si baron bezděky přičichne k cípu látky, ucítí zněj směsici pachů a vůní. Rozpoznává pach koně, smrad městských ulic, ale také vůni jídla. Ovšem maličká stopa další vůně, která ti něco velice připomíná, spíše vůni někoho, koho velice dobře znáš, je taktéž patrná. V tu chvíli ti přeběhl po zádech mráz, neb tuto vůni máš spojenou s vůní své nastávající. Během chvilky se venku za okny rozpoutala bouře. Hromy duní v dáli i nad městem a blesky křižují oblohu. Pro barona se však čas na chvíli zastavil..... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Vojáci uposlechli rozkaz barona a vydali se hledat vražedkyni. Zatímco baron pochoduje po pokoji a Fiona se schovává v koutě, venku se zatáhne a začne pršet. Snad jakoby i počasí chtělo něco říci... Když si baron bezděky přičichne k cípu látky, ucítí zněj směsici pachů a vůní. Rozpoznává pach koně, smrad městských ulic, ale také vůni jídla. Ovšem maličká stopa další vůně, která ti něco velice připomíná, spíše vůni někoho, koho velice dobře znáš, je taktéž patrná. V tu chvíli ti přeběhl po zádech mráz, neb tuto vůni máš spojenou s vůní své nastávající. Během chvilky se venku za okny rozpoutala bouře. Hromy duní v dáli i nad městem a blesky křižují oblohu. Pro barona se však čas na chvíli zastavil..... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Nebudu rozepisovati všechno, co se zde odehrálo. Z jednoduchého úkolu, právě jsi dorazil do města, kter vypadá jako po útoku. Právě to se i stalo, jak ti jedna babka vyslepičila. Na město v noci, behěm zásnubního plesu, zaútočili nepřátelé pod vedenéím jakéhosi démona. Taktéž je opět vyhlášen poplach, neb v paláci byl dnes ráno zavražděn vážený pan Leel, nejlepší stopař v říši. Ty si vezeš pozvánku od samotné královny, se kterou se znáš již pátým rokem. Vlastně od té doby, co usedla na trůn. Jelikož jste stejně staří, docela si rozumíte a máte k sobě velmi blízko. Bohužel tys měl úkol, neb panovali zvěsti, že tvůj otec byl smrtelně zraněn, Melis tě poslala do tvé domoviny, aby jsi zjistil, co je na tom pravdy. Otec byl zraněn, ale jen lehce a když si přijel, opět seděl na svém koni a vyjížděl do šarvátek na pohraničí. Chvíli jsi s otcem pobyl a poté vyrazil zpět, aby ses dostal do města na ples. Bohužel po cestě hlubokým hvozdem si tvůj kůň ve výmolu zlomil nohu a tím ses zpozdil o dva dny... musel jsi dojít pěšky do vesnice za hvozdem.... Nyní projíždíš městem směrem k paláci.... |
| |
| soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro Sleduji královnu, když v tom se zničehož nic vytratila neznámo kam. Pak mi babka sdělí, že mám roztržené šaty... To jsem nečekala, že bude takhle rychlá. Opravdu mě nepřestává udivovat. JE vidět, že mě nenaučila všechno co mohla. Ale asi bude lepší se odsud vytratit zadem... Probleskne mi hlavou jasná myšlenka na útěk neboť, už je tu dost těsno i pro mě... Usměji se na starou babku. "Děkuji za upzornění. Asi jsem někde venku zavadila o něco ostrého. Víte je to velká čest vidět naživo Královnu a jejího nastávajícího.... Pronesu jemně k babce. Pak stoupnu. Jemně babce stisknu takové body mezi ramenem a krkem aby se jí lépe spalo. "Sladké sny...." Pošeptám sama pro sebe... Až se probereš tak tě bude šíleně bolet hlava. Ale i tak mi můžeš poděkovat za to že žiješ. Kdybych neměla naspěch tak ti bodnu dýku vedle třetího obratle a nechám tě umřít. Ale naneštěstí mám naspěch... Říkám v mysli sama sobě když se nenápadně plížím k tajnému východu ze sálu... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Babka nestihla ani nic namítnout svezla se k zemi. Zatímco ses prodírala davem, vojáci se všem ženám dívají na lem šatů a jak s zdá, hledají již jistě tebe. K tajným dveřím ses dostala včas, jak je vidět, tak ani místní vojáci neznají tajné chodby tohoto paláce. To ti zachránilo život. Když už si myslíš, že máš vše za sebou, zrovna ve chvíli kdy opouštíš tajnou chodbu, ozve se tobě již známé zakašlání "Od své studentky bych očekávala lepší výkon. Nechat za sebou tolik stop a ještě se zdržovat tak dlouhou dobu na jednom místě..." Melis vystoupila ze stínu a v ruce drží svou dvojitou kuši - obě střely jsou natažené a její prst je na spoušti. "Jak se zdá, nic ses ode mne nenaučila." Povzdychnu si a dívám se na tebe tak, jakoby se dívala matka na své dítě, které zrovna provedlo něco špatného a strašně hloupého..... Je dobrá, avšak to, že si nevšimla těc roztržených šatů... copak se jí asi honilo hlavou? pousměji se a čekám na její reakci. Kuši mám připravenou kdykoliv k použití, kdyby se mě snad snažila jakkoliv odstranit či zneškodnit.... |
| |
| soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro Při zakašlání mě zamrazí v kostech. Pomalu se otočím. S hraným úsměvem hledím na Melis. Copak se asi chystá s tou kuší udělat? Bleske mi hlavou myšlenka. "No zdržení bylo náhlé a nečekané. Netušila jsem, že zde spatřím svého mistra..." Promluvím s hrným úsměvem na tváři. A po očku sleduji kuš. A obě střeli, které na mě míří. "Naučila jsem se dost. Podařilo se mi utéct tvím drábům. Jsou dobří ale pomalí. Tobě se utéct nedá." Promluvím a stále sleduji kuš a Melis... Je tak šance jedna ku milionu, že by se mi podařilo odejít odsud živá a zdravá pokud se pokusím k ní dostat na vzdálenost abych ji odzbrojila.... Opět otravné myšlenky.... "Co teď uděláš? Předáš mě své stráži abych se podívala na krási vězení? Nebo mě zastřelíš aby tu moje kosti leželi dokud tvé sídlo nespadne a nepohřbí mě?" Promluvím tiše beze stopy strachu nebo hrozby. Má slova jsou prázdná jako vykotlaný strom. Poté se otočím k Mlis zády.... |
| |
| soukromá zpráva od Baron Felcius E. Valvalian pro I kdyby na mou otázku začal kdokoliv odpovídat, nespíš bych jeho slova nevnímal. vůně látky mne zahnala do mysli, kde se krčí jako zbitý pes. "Tu vůni znám. Vím komu patří každý den ji cítím, každý den..." Mráz po zádech přejede stejně razantně a náhle jako blesk prorážející vzduch. "Melis!?" Oči znovu utkví na tělu. "Vím že prohledání hradu nemá význam. Je to jen opatrnost, kdyby náhodou udělal vrah chybu. Myslel jsem, že již bude za zdmi a smát se naší lehkomyslnosti. Avšak, látka, vůně...ne nemůže to být pravda. Nemůže, vždyť." Náhlý rázný krok zamíří ven z místnosti. Než však i poslední část těla zmizí z místnosti vydám ještě jeden rozkaz směřující k Kiley. "Dohlídněte na úklid těla, do místnosti do odvolání nikdo nevstoupí. Máte mé pověření." Nyní však již spěchám za rozhovorem, který jak trpká příchuť, budí dojem rozčarování a doufá v omyl. |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Pobaveně sleduji tvoje myšlenkové pochody, jež se zračí na tvé tváři... "Má drahá, nemůžu tě nechat jen tak odejít, ale zase nechci, aby má nejlepší a jediná učenka padla do rukou mých stráží nebo zemřela zapomenuta..." povzdychnu si a povolím kuši a šipky vrátím zpět do toulce. "Nebudu se tě ptát, kdo si objednal vraždu pana Leela, ani proč jsi to udělala na nejvíce střeženém místě v říši, ale proč jsi proboha nedávala pozor? Tolik stop, že by tě odhalil i malý kluk..." povzdychnu si a vzpomenu si na kárání od mého mistra za podobnou hloupost. Dívám se na tebe a přijdu pomalu k tobě. Jsem si jistá, že tě přeperu, přecijen jsi u mě nedokončila výcvik a ještě neznáš tolik technik...ale stejně jsem opatrná... Položím ti ruku na rameno a usměji se "Mám nápad...převleč se, hned... tyhle šaty tu musí zůstat...." přikážu ti a rozsvítím jednu z pochodní.... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Procházíš chodbami, které jsou plné vojáků. jejich počínání ti nyní připadá jako maření času, avšak stále doufáš, že to, co ti ynní rtá hlavou není pravda. Když dojdeš do jídelního sálu, je téměř prázdný. Stráže prohledali každého, kdo v sále byl a poté jej pustili pryč. Jeden se strážců ti ohlásil, že nikoho nenašli, kdo by odpovídal. Když ses ptal po Melis, nikdo nevěděl, kam se poděla. Až na jednoho sluhu. "Pane... královna se rychle vzdálila ze síně, já viděl, jak zašla do jedné z tajných chodeb, pane. Támhle do té..." ukázal ti na jednu, o které ví pouze ti nejvýše postavení sluhové, ty a Melis. Ani vojíci jí neznají. Tato chodba vede od jídelního sálu dolů do sklepení a poté ven z hradu, kde končí v jednom z lesíků okolo města. Je to jedna z únikových chodeb v případě obležení... |
| |
| soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro Jakmile slyším že vycvakává kuši a schovává šipky do toulce mi poskočí mírně srdce. Jakmile ke mě Melis dojde a položí mi ruku na rameno tak se mi hlavou prožene několik způsobů jak zaútočit a projde mi hlavou i celý scénář jak by to asi dopadlo.... Nic neudělám jen strnule stojím, když v tom Melis řekně něco co bych od eny v jejím postavení ani nečekala... Jemně trhu zápěstím a v ruce se mi objeví dýka. Je to asi jediný rychlí způsob jak se svléci aniž bych se svlékala několik minut. V mžiku ze mne létají cáry oblečení... "Ikdyby jsi se ptala tak sama velice dobře víš, že kontrakty se dělají aniž by někdo kromě mě a objednatele věděl proč a zač tomu tak je." Promluvím polohlasně jen ve spodním prádle. "Stop bylo tolik asi jen proto, že jsem se odhodlala jít do nejstřeženějšího místa v říši. A vím, že tím jsem se mohla eště více zviditelnit, před Stínem Smrti... Promluvím s pyšným výrazem v tváři. Kéž by jsi si jen uvědomovala jak toužím potom abych se ti přiblížila byť jen na kousek k tvému úspěchu... Bleskne mi hlavou myšlenka |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Jakmile vzplála pochodeň, na stěně se objevily pověšené šaty. Poznáváš v nich styl své mistrině, vyzývavé, sexy...ale ne nevhodné do společnosti. Ukáži jejich směrem a usmívám se nad tvou divokostí, přecijen o této chodbě ví jen můj drahý nastávající a ten nemá důvod sem jít.... "Kam spěcháš? Času je dost... jsi stále stejná, příliš zbrklá...." usměji se a podám ti nové šaty. Mezitím si prohlédnu tvé tělo a usměji se.... "Jak vidím, dokážeš se vyhýbat ranám... nebo jsi vždy měla štěstí a unikla ještě před tím, než nalezli tvou obět..." Stejně jako jsi na tom byla ty.... až do osudné doby před několika lety. Jak moc jsem se změnila? nebo snad vůbec a jen masku, kterou nosím přede všemi, jsem přijala jako své já? Masku královny a milující snoubenky? silné ženy, kterou jen tak něco nerozhází.... na chvíli jsem se ztratila ve vzpomínkách a svých myšlenkách, zatímco ses oblékala.... Z mého tozjímání mě vytrhl až zvuk otevírajích se dveří v horní části chodby.... "Rychle, ty šaty musíme spálit! Pospěš si! Tohle může být jedině můj snoubenec, něco si vymysím...." šeptnu naléhavě a poliji je olejem z lampy, poté je hodím ven z chodby, do jeskyně v lese a podpálím je pochodní.... |
| |
| soukromá zpráva od Fiona Kiley pro Trochu jsem se lekla, když jsem náhle z okna za sebou zaslechla zahřmění. Baron již několik z vojáků posílá na obhlídku hradu, snad doufá, že se vrah bude někde schovávat ještě ve zdech tohoto hradu, ale jen bůh ví, jak daleko u bude. Poté padne ze strany našeho pána otázka ohledně ohledání těla. Mlčím, protože byť jsem, teď již mrtvolu, prohlížela, mým cílem nebylo rozhodně najít něco, čeho by se při pátrání po vrahovi dalo chytit. Prohlédla jsem jej pouze z čistě léčitelského hlediska a tam už se toho moc navíc sdělit nedalo. Pán ještě vydá pár posledních rozkazů a vydává se pryč z místnosti. Ještě chvíli otálím, ale protože už v místnosti není pro mě místo, rozejdu se směrem ke dveřím, kolem těch několika zbývajících vojáků, po schodech dolů do přízemí a kolem kuchyně zpátky do svých místností. Můj původní ranní plán zajít pro nějaké bylinky ven z hradu - na ten pravděpodobně můžu zapomenout, protože jen těžko někoho pustí z pevnosti a nakonec, může se stát, že by pro mě znovu poslali. |
| |
| soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro Šaty jsou vcelku ucházející a asi i ty nejdražší, které jsem na sobě kdy měla. Přejedu je pohledem. "Jsem sice pořád zbrklá, ale místo abych plánovala vše do nejmenšího detailu. A pak čekala co se všechno podělá tak jednám impulsivně a zatím se mi to vyplatilo..." Odpovím s nezastíranou pýchou v hlase. Mezitím si přeberu od Melis šaty a začnu se oblékat. "Nevyhýbám se ranám. Někdy mě našli i s dokončenou prací ale nestihli nic udělat. Jsem prostě dobrá. A důkazem toho je že jsi mě byla schopna dostat pouze ty ale nikoliv tvoje stráže." Odpovím s naprosto neskrývanou pýchou na to jak jsem dobrá v tom co dělám. Pak Melis začne polévat moje staré šaty olejem z lampy. A zahodí je a pak na ně ještě hodí pochodeň. "Neříkala jsi, že nemá důvod sem chodit?" Zeptám se podezřívav.... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro po té, co jsi vyléčil svou sestru jste šli s Felciem do sklípku a dali i pár džbánků dobrého vína. Poté jste šli i s Melis na snídani. Avšak během jídla přiběhl voják se zprávou, že byl zavražděn pan Leel. Felcius okamžitě vydal rozkazy a odběhl sám vraždu řešit. Mezitím se melis zahleděla do hloučku chudších lidí na jednu ženu a poté vyběhla ven ze álu. tys ji následoval. (teď bude přízpěvek od melis k bývalému hráči a na ten reaguj....melis už je nějakou dobu dole.) Sál -> Chodba V sále se k tobě Melis otočila.... "Žádné otázky, pojď se mnou." řekla poichu a velice rychle se přesunula ven ze sálu. Téměř nikdo si toho ani nevšiml, neboť se zabývali příchodem vojáků... Melis se zastavila u menších dveří, o kterých sis myslel, že vedou jen do přístnku na košťata... "Bratře, jde o to, že ta žena je nevypočitatelná a je nejlepším vrahem v této zemi. Kdykoliv může zaútočit, dokonce ani nikdo neví, jak vypadá.... tedy nikdo kromě mě..." povzdychnu si a pak se zaposlouchám, zda-li neslyším nic zpoza dveří.... "Ty jsi démon, umíš kouzlit... udělej prosím kolem mne štít..." zaprosila jsem a čekám, co uděláš... štít jsi kolem ní vytvořil a nyní čeká u vchodu. Melis tě ještě poprosila, kdyby přicházel Felcius, že je máš okamžitě varovat.... No a Felcius právě přichází chdbou z vyšších pater, jeden voják jej zdržel asi s otázkou, máš jedinou šanci, jak rychle zmizet v chodbě.... |
| |
 | soukromá zpráva od Narias Lámelda pro Poslouchám Melis a jsem docela rád že byla ochotná využít mé magické pomoci Co ty by jsi beze mne dělala? Óóó mocná královno? rejpnu si do Melis soustředím a mávnu rukou...během chvíli se kolem ní objeví rudá záře, která po chvíli zmizne. Tak co už se cítíš líp? Můžeme pokračovat, nebo snad bys chtěla od mé maličkosti ještě nějakou drobnost? zeptám se když řekne svoji prosbu o hlídáni dveře jen znuděně kývnu Heh jak by asi vypadaly kdyby začaly hořet? pomyslím si, ale jakmile si s nimi chci o samotě začít hrát všimnu si že jde chodbou ke mně Felcius To je naschvál oddechnu mrzutě zavřu dveře a ihned se přenesu ke své sestře Proč se mě tu něco nelíbí? řeknu si pro sebe a pokusím se nahodit nezaujatý výraz Nechci nic říkat ale právě se blíží ke dveřím počítám že za chvíli je u nás Tohle bude ještě zajímavé řeknu si a lehce se usměju a jsem připraven nás chránit před možným nebezpečím |
| |
| soukromá zpráva od Narias Lámelda pro Poslouchám Melis a jsem docela rád že byla ochotná využít mé magické pomoci Co ty by jsi beze mne dělala? Óóó mocná královno? rejpnu si do Melis soustředím a mávnu rukou...během chvíli se kolem ní objeví rudá záře, která po chvíli zmizne. Tak co už se cítíš líp? Můžeme pokračovat, nebo snad bys chtěla od mé maličkosti ještě nějakou drobnost? zeptám se když řekne svoji prosbu o hlídáni dveře jen znuděně kývnu Heh jak by asi vypadaly kdyby začaly hořet? pomyslím si, ale jakmile si s nimi chci o samotě začít hrát všimnu si že jde chodbou ke mně Felcius To je naschvál oddechnu mrzutě zavřu dveře a ihned se přenesu ke své sestře Proč se mě tu něco nelíbí? řeknu si pro sebe a pokusím se nahodit nezaujatý výraz Nechci nic říkat ale právě se blíží ke dveřím počítám že za chvíli je u nás Tohle bude ještě zajímavé řeknu si a lehce se usměju a jsem připraven nás chránit před možným nebezpečím |
| |
| soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro Melis nesačí ani odpovědět a zjeví se tu z nenadání nějaký muž. Moje jediná reakce na to je že vytáhnu dýku a postavím se do obranné pozice. "Tak když nechceš nic říkat tak nic neříkej. Tedy krom toho jak jsi se dostal na toto místo jen tak ze vzduchu..." Zavrčím na nově příchozího "čaroděje" Potom pohlédnu na Melis s výrazem naprosté prázdnoty... "Myslím, že je čas odejít královno. Odejít na slavnost a představit vaši dvorní dámu..." Z naprosté prázdnoty se vynoří okouzlující úsměv. Je to však jen dokonalá iluze a to nazprosto ledový hlas... |
| |
| soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro Melis nesačí ani odpovědět a zjeví se tu z nenadání nějaký muž. Moje jediná reakce na to je že vytáhnu dýku a postavím se do obranné pozice. "Tak když nechceš nic říkat tak nic neříkej. Tedy krom toho jak jsi se dostal na toto místo jen tak ze vzduchu..." Zavrčím na nově příchozího "čaroděje" Potom pohlédnu na Melis s výrazem naprosté prázdnoty... "Myslím, že je čas odejít královno. Odejít na slavnost a představit vaši dvorní dámu..." Z naprosté prázdnoty se vynoří okouzlující úsměv. Je to však jen dokonalá iluze a to nazprosto ledový hlas... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Už už chci odpovědět Jean, když se tu zjeví můj bratr "On má snad šestej smysl... vždycky ví, kde mě hledat..." zavrčím a podívám se směrem nahoru chodbou přemýšlím, jak nás odsud dostat, aniž by nás Felcius viděl "Bráško, dokázal bys do mých komnat přenést všechny tři?" zeptám se s nadějí v hlase a podívám se na Jean a zhodnotím, jak vypadá mohli by si o nás myslet, že jsme sestry... pousměji se své myšlence "jistě, ale snaž se působit víc mile a přátelsky... přeci jen dvorní dámy jsou jn tupé štěbetající ovce, přemýšlející jen o tom, koho si vezmou, kdo s kým má dítě a kdo si začal s kým... jsou jako hodní hloupí psi..." zašklebím se, neboť ostatní dvorní dámy fakt s jejich naivitou nemusím... |
| |
| soukromá zpráva od Narias Lámelda pro Pohlédnu na Jeanu a chvíli se na tebe dívám, už chci něco říci, když vtom se mi ve tváři usadí zamyšlený výraz. Můj pohled přelétává z tebe na sestru a zase spět, na chvíli se zastavím na tvé dýce a nakonec na tvém postavení těla. Najednou se mi na tváři objevil velmi široký úsměv a mé oči se tak trochu „rozzářily“. “ Nemůžete přeci chtít po čarodějích, aby prozrazovali svá kouzla“ můj pohled neustále klouže po tvém těle a vypadá to, že se ani nesnaží zakrýt, kam všude se dívá “ a zcela pochybuji že vám ta dýka pomůže proti vrahovi, nevím jestli jste to slyšela ale mají ve zvyku útočit na dálku… a pokud jsem byl příliš nezdvořilý a tasila jste ji proti mně tak bohužel ani na mě nebude stačit“ Neustále, už ne tak intenzivně, pozoruji Jeanu, když vtom na mě promluví má sestra pomalým pohybe hlavy se na ni kouknu a jde poznat že jsem se vážně zamyslel A to jsem si myslel že budu mít chvíli klid, ale zas když se zamyslím nad povahou své sestry tak to asi nebude tak lehké Při poznámce o dvorních dámách se jen smutně pousměji. Gestem naznačím, ať si stoupnete ke mně co možná nejblíže. Rukama jsem začal kreslit do vzduchu nějaké prapodivné vzorce které pochvíli začali nabírat sílu i tvar, v tom mě uslyšíte si zamumlat ” Přes démoní sféry pravděpodobně nebudete chtít, že?“ Jde na něm poznat že je plně soustředěn na úplně jiného než na vás. Trvalo to jen pár sekund než udělal závěrečné gesto a všichni jsme se objevili někde u melis v komnatách. Otočím se na Melis a udělám mešní poklonu, jde vidět že ji nedělal mockrát protože se mu moc nepovedla. ”Doufám že vás má společnost příliš neomrzela, byť nerad odebral bych se teď do svého pokoje a shodil ten krám co mám na sobě, nejen že je těžký ale je i příliš hlučný “ Po celou dobu se mu nedaří dostat z tváře úsměv, a ten „krám“ je plné plátové brnění ve kterém doteť nenadělal více hluku než Melis se střevíci. |
| |
| soukromá zpráva od Jean St. Remi De La Mot Valua pro Sleduji pohledy co na mě vrhá Maerrel ve tváři není poznat ani to zda se stydím nebo zlobím , že mn okukuje. Pozorně poslouchám co říká. A mírně se pousměji. Nechci po čaroději aby prozradil svoje kouzla. Ikdybych chtěla tak bych je nepochopila. Promluvím nevzrušeně konverzačně. Něco jsem již o vrazích slyšela. A co vím tak ne všichni jsou odhodlaní zabíjet jen na dálku, znám též jednu mladou ženu co si vychutnává pohled do vyhasínajících očí potom co zaboří svoji dýku do těla oběti... A i ta vaše plechovka má spoustu děr kam se dostane moje dýka. Řeknu a podívám se směrem na Maerrela, který začíná dělat nesmysly s rukama. A kyne nám abychom šli za ním. Sleduji jeho maximální soustředění. Pak se zeptá na démoní sféry... Nevím co to je ale asi se mi tam moc chtít nebude. Nešlo by to pěšky? Zeptám se a vtom Maerrel dokončí své kouzlo a mi se ocitneme v pokoji. Maerrel zase začne mluvit. O tom že se svlékne z plechu. Jen pokývám hlavou a podívám se na Melis... |
| |
| soukromá zpráva od Melis pro Během vaší konverace v tajné chodbě jsem se držela za hlavu a jen tiše jsem uposlechla bratrův pokyn, ať se k němu přiblížím. Hned, jak se přeneseme dovrávorám k nejbližšímu místu, kde se můžu posadit a na něj se svalím, jak opilec. Stále se držím za hlavu a občas mi vyklouzne bolestný sten... Po kratičcé chvilce mě přestane hlava bolet, avšak odezvy bolesti jsou stále hrozné. Pomalunku pootevřu oči a podívám se na vás. Vůbec jsem neslyšela, co kdo říkal, jen se najednou cítím slabá... "Bratříčku, to je normální, že je lidem při transportu tak zle?" Pomalinku se pokouším postavit a při tom zamyšleně pozoruji Jean, že se na ní nic takového neprojevilo..... |
| |
| Z velmi zamotáného dobrodružství plného zvratů a obratů se nakonec stal romantický příběh se šťastným koncem. Královna Melis si v poklidu vzala za svého muže barona Felcia. Během obřadu jí po boku stál její znovunalezený bratr a učednice. Během obřadu a oslavy se nic nestalo, jak se zdá, nepřátelé byli zničeni při posledním útoku, ani cesta do jejich říše nebyla potřeba. Jak čas plynul, Melis porodila Felciovy dva syny a jednu dceru. Melis a felcius spolu vládli celých 42 let, než Felcius zemřel. Melis odešla do ústraní a vládu nad zemí převzal jejich nejstarší syn...
|
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR