Ztracený krystal
hrálo se Jindy
od: 25. srpna 2009 22:23 do: 19. října 2011 11:41
Dobrodružství vedl(a) Jichou
| |
 | Člověku, jež měl bdít nad ostatními tvory, byl dám krystal ústitu. Tento krystal, vyrobený v téměř vyhubeném království elfů... Nikdo ... nikdo neví, jakym způsobem je vyroben.... Je jasné, že si všichni krystalu velmi vážili.... Byl dobře střežen.... Ale to nestačilo.... Drahocený krystal úsvitu byl ukraden.Nikdo neví nic přesnějšího..... Král zorganizoval skupinu pátračů.... |
| |
| Jdeš si po cestě domů. Cestou se rozhodneš zkrátit si cestu přes temnou uličku. Jdeš si jen tak v klidu po tý uličce. Najednou tě něco zezadu chytne a zacpe ti pusu. ,,Chyť mě jestli to dokážeš, použij detektivní schopnosti..." Na to tě neznámý pustí. Rychle se otočíš. Za tebou však nikdo není..... |
| |
 | Nikde nikdo.... to je divný.... Rychle se rozhlédnu kolem. Po chvíli na zemi najdu okvětní lístek. A támhle je další. A další. Zachvilku se rozhlídnu a zjistim se stojim před hospodou. No super.... Kam dál? Poproslila jsem zemi o pomoc. Jedna větvička v aleji začne trošku svítit. Přijdu blíž a zjistim, že je na ní kus látky, jako by se někdo šplhal nahoru. Vylezu nahoru taky. Ve výši několik metrů nad zemí z jedné větve vidim, že tady větve vytváří něco jako chodbu... |
| |
| Dobře... Vydáš se tou chodbou... Skáčeš větve na větev jako veverka a najednou... *Svist* Okolo hlavy ti proletí šíp. Po chvíli hledání protivníka, zjistíš, že to byla nášlapná past.. Zřejmě jich tu bude víc. Příště raději opatrněji zvažuj své kroky.... |
| |
| Pokračuješ dál... Najednou vidíš mihnout se stín... Co to bylo? pomyslíš si. Úplně se zarazíš. Nikde nikdo....zase... Po chvíli pokračuješ dál. *křup* Někde za tebou někdo šlápl na větvičku... |
| |
 | Zatraceně. Vždycky se soustředím na cíl, ale pod nohy nekoukám. V tichosti jsem sledovala, jak postava přede mnou zareagovala. Nic. Jen zpozorněla. Rozhodla jsem se trochu zariskovat. Jistým, odhodlaným krokem jsem vykročila zpoza stromu, usmála se a promluvila jí do zad. "Větvičky mě vždycky prozradí. Kdo by čekal, že se budou povalovat po zemi?" Uchichtla jsem se. "A ty jsi kdo? Hele, klid, klid.... Nechci s tebou bojovat. Uvolni se trochu, holka. Pohodička... Neublížím ti." Nenuceně jsem se opírala o strom a přátelsky se usmívala. |
| |
| Prudce jsem se otočila. Za mnou stála ňějaká elfka. Nevypadá, že by chtěla bojovat, ale elf, nikdy neví. ,,Jmenuji se Alldera.. a kdo jsi sakra ty?" řekla jsem, mezitím, co jsem si stáhla hůl ze zad. ,,Jsi to ty, koho mám hledat?" |
| |
| "Hledat? Ty někoho hledáš? Jestli mě, tak o tom nic nevím. Já nikoho nehledám. Vyrazila jsem na vlastní pěst." Odlepila jsem se od stromu a založila si ruce. "Jinak já jsem Trianna. Pátrám po tom našem krystalu." Ona je pořád taková ztuhlá. Ale vlastně se není čemu divit. Ostražitost je nutná. Ona není jako já. |
| |
| ,,Někdo mě napadl a potom mi řekl, že mám použít detektivní schopnosti a najít ho. Jeho stopa vede po téhle cestě. Nevím, kdo to byl, proto se ptám." Vypadá, že to to není a asi neví, kdo to byl. no nic. Budu asi muset hledat dál. |
| |
| "Aha. Vidím, že jseš opatrná, pokud jde o cizince. Jen tak čistě pro zajímavost, proč by jsi měla poslouchat nějakého pobudu co na tebe vybafl a pak utekl? Navíc je tu plno pastí a když říkáš, že tě stopa dovedla sem. No, kdo ví, kam tě vede... Hele, je to tvůj život, tak co se starám, že? Ale tak malá poznámka se někdy hodí." Co já se vůbec starám? Vždyť ani nevím, kdo to je. A ještě k tomu ji radím. No jo, to jsem já. Jako vždy. Odkašlala jsem si. "A co tady vlastně děláš? Teda kromě toho, že tu pobíháš a možná se ženeš do pasti." |
| |
| ,,No... já tu..jaksi.....no...." vvykoktala jsem. Co vlastně dělám kromě toho, že se někam ženu? ,, Jdu z hospody domu.... " řekla jsem po chvíli... |
| |
| Po chvíli si všimnete, že vás pozorují dvě postavy...ta jedna vypadá lidská, ta druhá jako kdyby měla konské tělo.... |
| |
 | Vejdu do uličky s tichým cinkáním zbroje, svého koně držím za uzdu a ruku mám na jílci válečného kladiva. Pohlédnu na obě elfky a usměji se. Madam to vám nikdo neřekl, že krátit si cestu temnými místy je nebespečné. Říkám klidně a zažehnu pochodeň světlo ozáří tvář staršího válečníka v plné plátové zbroji držícího za uzdu koně podobně oplátováného. válečník má šedé vlasy a ledově modré oči, vlasy jsou v kontrastu s jeho poměrně dlouhým vousem, ostříhány nebo spíš ořezány na krátko. Jinak musíte být odvažná, když se ženete ve stopách osoby, která vás už jednou překvapila, sama jen se svou společnicí. můžete mi popsat co se vůbec stalo, že ho honíte? |
| |
| ,,Ehm... Nó..totiž...... Nevím....zajímalo by mě co chtěl... Já se nebojím.... Alespoň ne jeho.... Podle toho, co lze usoudit, to je alchimista, takže..... no..maximálně mě zabije.... Život je risk, a nikdy nevíš, co se stane..... Taky na mě zpoza rohu může někdo vyskočit a zabít...... Kdyby mě chtěl zabít, tak by to asi udělal" řekla jsem. Co chce? Proč je tu najednou tolik lidí..... ,, Mimochodem, tohle není můj společník" |
| |
| Pokrčím rameny. No je sice pravda, že každý musí zemřít, ael ti zbrklí a nerozvážní úmírají druzí. Kam jsem dal vychování jsem Arek Srdce, svobodný rytíř štěstěny a vy milé dámy. Zasměji se prohlášení o tom, že kdyby jí chtěl zabít už by to udělal. Má drahá, ty jsi asi neslišla o temné magii, proč honit oběť po nocích, když oběď může příjít sama dobrovolně? Nadtím byses měla zamyslet. Jinak nemůžeš my doporučit nějaký lepší hostinec. |
| |
| "Do hostince právě mířím. Určitě svojí cestou nějaký potkám. Mohl bys jít se mnou, jestli chceš." Mrknu na trpaslíka, který se představil jako Arek Srdce. "Mimochodem, já jsem Trianna." Proč hned válčit, když si můžem pro začátek s úsměvem promluvit. Rychlým pohybem se podívám na ostražitou Allderu. Ironicky se na ní usměju. Snažila jsem se potlačit mírné uchichtnutí. Potom se přátelsky podívám na Areka, založím pohodově ruce na prsou a zase se opřu bokem o strom. "Máš pravdu, Areku. Pro milé dámy to tu je nebezpečné. Ale je tu vůbec nějaká?" Znovu se uchechtnu, tentokrát už svůj úsměv neskrývám. Dámy... možná. Ale milé? Nevím, jaká jsem já... umím být milá... pohodová.... ale co tahle? Možná ji soudím příliš brzy, možná bych ji mohla dát ještě šanci. Nejsem necita. |
| |
| Usměju se na Triannu a řeknu. Pak máme společnou cestu. Bude my ctí. Po prohlášení o milých dámách se zaměju. No drahá já neřekl, bezbrané, ale milé někomu by mohl ten rozdíl ujít. Mimo to, pro většinu lupičů jsme teď příliš málo lákavé sousto, rytíř štěstěny současné době nezaměstnaný, ale v plné zbroji a dvě dámy s toho jedna honí stín uprostřed noci. Pak zvážním. Nevěděli byste o nějaké práci? Nepatřím k standartním žoldnéřům, jak prozrazuje má výstroj, dělal jsem od blátošlapa, přes osobního strážce a člověka na špinavou práci až po vojevůdce. Zvídavě si prohlížím jak vypadáte. |
| |
| "Teď mě zrovna nic nenapadá, jestli bych o něčem věděla. Máš zajímavou historii. Možná, že v té hospodě někdo bude vědět." Odlepím se od stromu a přejdu k Arekovi. "Vyrazíme?" Udělám pár kroků. Mé tělo se nese ladně jako kočka. Pak se otočím na Allderu s tázavým pohledem. "Chceš jít s náma? Třeba cestou potkáme toho tvého stína." Řeknu poněkud výsměšně. |
| |
| Tahle diskuze asi nikam nevede.... Mám jít s nima nebo ne? Pomalu jsem uvolnila pevné, spíš křečovité, držení hole. ,,Dobře...jdu taky..."Koukla jsem se pod sebe. Byla jsem asi v deseti metrové výši. Ale jak slezu.....Neumím lítat.... Nebo jo? Vzpomínala jsem, jestli neznám nějaké kouzlo, které bi mi pomohlo. Po chvíli jsem si i vzpomněla. začla jsem se soustředit. Lísky zašumily a vytvořily mi křídla z malých lístečků. Slítla jsem ladně na zem, kde se křídla rozpadly zase na lístečky... |
| |
| Usměji se a a dvorně se trochu pokloním. Až po vás dámy. Vy víte kde je hostinec ne já. Dojdu vedle Trianny a stále s usměvem se ptám. Nevíš jsou tady takové přepadení na denním pořádku,? Jinak pověz my něco o soboě já ti to hlavní o sobě řekl. Jinak toho stína bych si rád prohlídl on to bude nějaký pouliční lapka. Kráčím a má zbroj tiše cinká, ale nemám ostruhy, takže jdu celkem tiše. Na mém pohybu, je vidět, že jsem na svou zbroj zvyklí a už její váhu ani nevnímám, za uzdu táhnu svého koně. |
| |
| ,,No....hostinec je touhle alejí nahoru....." řeknu a vydam se tím směrem. Moje chůze je velni tichá, ale najednou..... Křup.... Pitomá větvíčka... Njn... Já byl zloděj být nemohla... |
| |
| Takže... Jdete do hostince... Je tam nějaká akce na levné pivo, takže tam je přecpáno, hnusně vydýchanej vzduch... ,, No prostě krásné prostředí"... Vaši pozornost hned upoutá malý chlapík, co sedí u jediného prázdného stolu. |
| |
| Než vejdu do hostince uvážu koně ke korytu a pokud je tam pacholek, tak mu řeknu aby ho zavedl do vnitř a dal si pozor na jeho kopita. Usměju se a rozhlédnu se, když uvidím volný stůl, jdu k němu. Aniž cokoliv řeknu si sedám naproti němu a až pak řeknu. Je tu doufám volnou, že? |
| |
 | Hostinec Pomalu vejdu do hostince. Neokovaná kopyta tiše klapou. Rozhlédnu se po hostinci. O pivo zajem nemám, dám si jen trochu vody. Se sklenkou s vodou v ruce zamířím k těm dvěma mužům co spolu sedí. Nejdu si k nim sednout, koec konců kentauři nemůžou sedět jako lidé. Zůstanu stát kousek od nich a kývnutím je pozdravím. |
| |
| Když vejdu do hostince, pomalu a chápavě se usměju. Co bych taky měla čekat od hospody. Tiše si odkašlu, když ucítím vzduch v místnosti. Potom kývnu na Areka. Jsem pořád tady. Jako bych mu říkala pohledem. On si jde vlastním směrem. Já ladnou chůzí, opatrně našlapuji, ale i přesto jsou mé kroky rychlé, odkráčím sebejistě ke stolu do nejtemnějšího rohu místnosti. Nic si neobědnám. Když si všimnu, že někteří z mužů kolem, zřejmě opilí, na mne civí, šuškají si a žádostivě se na mne usmívají, nandám si na hlavu kapucu mého černého pláště. Sedím klidně a dávám všem jasně najevo, že každý nemístný žert krutě potrestám. Pravděpodobně bych jen slušně poprosila o klid, nebo podala sarkastickou či ironickou odpoveď. To podle situace. Anebo bych jen prostě tiše odešla a ničeho si nevšímala. Možná, že kdyby se přiblížili, udělala bych výpad - má dýka pro hrozby je vždy v mé skryté skrýši v kalhotách - ale na co hned rozruch. Nepotřebuju tu vyvolat rvačku s opilými pobudy. Když mé citlivé uši zaslechnou tichý klapot, vzhlédnu. Kentaur. Nic nového pro mě. Avšak pro lidi bývá docela neobvyklí. Moc se nestává, že by kentauři běžně chodili na pivo nebo vůbec do takovéto putiky. Pár vteřin se obávám, že na něj budou mít opilci poznámky, ale jen mi to prolétne hlavou a zase to zmizí. Když si všimnu Areka, jak posedává s malým chlapíkem u stolu, zbystřím své oči a pozoruju pohyby neznámého muže. |
| |
| Potichu vejdu do hospody abych nevzbudila pozornost.... Což se mi noc nepovede, takže i na mě ty opilci koukaj. Přisednu si k Trianně, pohodím hlavou směrem k těm opilcům a řeknu : ,,Ti maj hnusný ksichty, co?" |
| |
| Odtrhnu oči od Arekova stolu. Zírám na zem, natočená k Alldeře. "Nezáleží, jak vypadají. Hlavně když zůstanou potichu." Pronesu tiše z pod kapuci. Pomalu zdvihnu hlavu a podívám se jí do očí. Mohla poznat změnu v mém chování. Předtím tam v lese jsem byla taková jednoduchá, pohodová. Ale teď, jako bych se vyměnila. V mém hlase není žádný náznak humoru, a ani mé koutky rtů se netočí směrem nahoru. Mé oči jsou vážné, ale ne přísné. Spíš, jako kdybych si dělala starosti. "Tak, Alldero." Mluvím tiše. Mé rty se skoro nepohybují. Spoléhám na její elfské citlivé uši. Člověk - i v takové mé blízkosti - by mě neslyšel. "Zůstaneš tu přes noc? Myslím, že bys měla. Už je pozdě. Brány města se zavřeli a stráže opustili svá stanoviště. V noci ven nikoho nepouští. Ale to víš, ne? Navíc, kde jinde chceš přespat? Na ulici?" Zakroutím hlavou z jedné strany na druhou. |
| |
| ,,Víš.... já mám v tomhle městě byt....." řeknu taky tiše. Pomalu se rozlídnu kolem. Opilci pomalu obličují nás stůl. Chtějí nás znásilnit nebo zmlátit? Každopádně se budu bránit... Pomalu nahmatám svoji hůl. Nevím, jestli mi to bude stačit, zbývá mi jen doufat. ,,Myslím, že máme problém..." |
| |
| Najednou vaši pozornost upoutá muž, který vstupí do hospody. Na pohled vypadá celkem hezky, ale zároveň je vidět, že je to ostřílený bojovník. Po jeho boku kráčí pes. Hluk v hospodě náhle utichne. |
| |
 | Hospoda, Paluše, Krčma či jen sprostá nálevna uprostřed města. Cesta byla dlouhá a úmorná, tak jak už cesty, po jednou prašných jindy zas blátivých cestách tohoto kraje bývají. Konečně jsem dorazil do města, jenž bylo podobné všem ostatním. Válečnému veteránovy to je však jedno. Hlavně, když má kde svou unavenou hlavu složit a když v hospodě dostane něco k snědku a nějaké to pivo za pár zlámaných grešlí a nebo za povídku či píseň co povykládá zvědavcům, jenž touží po dobrodružství. Povídky a válečné písně jsou v hospodách oblíbené hlavně u těch co se k válce a smrti nikdy ani nepřiblížily. Málo kdo chce slyšet o tom jak se i tomu nejstatečnějšímu doplesoldnerovy roztřesou kolena při utoku těžké jizdy, která v plném trysku vjede do jednotky. A jaký je to hrozný ryk koní jež se roztříští o hradbu pík. Krev, strach, hlad, žízeň a nekonečné pochody na kterých umře víc vojáků než v samotné bitvě to je opravdový život vojáka. Ale co mi je po tom. Ať si ti blázni vidí v válečném životu dobrodružství a ve mně hrdinu, když mi zaplatí pití a jídlo rád jim i povykládám a zazpívám nejakou tu baladu o smrti, kterak táhne do pole.  Vejdu do hospody a velký pes Signore Luigi mě následuje. Ovane mě zadýchaný vzduch plný pachů od jídla, přes rozlité pivo, lidský i koňský pot až po tabák. Tento smrad mi není nepříjemný je to smrad toho co často je můj domov. Smrad tepla, sucha a hojnosti která pro mě je už po delší čas spojena jen s hostinci a krčmami všech možných kategorií. Druhý můj domov byl jen pochody, zima a táborový život s nedostatkem jídla a všechno nač si člověk vzpomenul opravdu hrdinský život žebráka. To, že se na mě a Luigiho všichni otočí a náhle se staneme středem pozornosti přejdeme zcela s klidem já se jen usměji a mávnu jim na pozdrav, zatím co Lugi se chová jako by si nevšimnul nikoho. Jen když se kolem něj ochomýtá, žebrák vycení zuby a to stačí na to, aby se klidil. Přijdu až k baru a usednu k němu naproti hostinskému a pravím. „Zdavíčko šéfe, dejtemi jeden škopík a tady pro Signore Luigiho do misky vodu. Ať nemá žizeň. A Prosím šupem, landskechtský veterán má žízeň jako vyschlá studna.“ Plácnu mu na sůl minci aby bal ochotnější a jedním očkem zkoumám hospodu... Popis: Muž poměrně vysoký, věkem odhadem tak kolem 27 zim. Ne nijak zvlášť svalnatý spíš jen šlachovitý. Tmavé polodlouhé vlasy mu splývají na jeho špinavý krk a zrzavý plnovous mu na jeho umouněném obličeji zakrývá starou jizvu. Krom jizvy má obličej docela jemných rysu a z něj mu tak nějak vystupují oříškové oči o kterých by se dalo říci, že jsou krásné kdyby je neměl tak nějak zkalené podivnou záští. Oděn v roztrhanou barevnou nabíranou blůzu s řadou knoflíků z nichž jsou již některé utrhané, na této blůze visí zásobníky na předpřipravené střely jenž se mu houpají na širokém pásu, na který má dole na pravé straně připevněný: KATZBALGER -obousečný meč, z menším železným košem a proplétanou záštitou jež používají Lancknechti a jenž je již docela dost dobitý a ozdoben mnoha zuby jak na čepeli tak na záštitě. K pasu je také připevněn dosekaný a malinko poprohýbaný pukléř s bodcem, který lehce žere rez. Z roztrhané blůzy mu vysvituje košile, která snad dřív mohla být bílá teď je již spíš barvy šedé. Za pásem jež mu drží široké nabírané kalhoty. Má ještě pistoli s kolečkovým zámkem a prachovnici se zásobou kulek a ucpávek. Dole mu kalhoty sepínají červené punčochy roztrhané stejně tak jako jeho až do třičtvrtě lýtek mu sahající vysoké boty. Z jedné této boty také čouhá úzký tesák zhřejme také již dost používaný. Na hlavě má široký klobouk s barevnými péry spíš jen tak položený než nějak připevněný je na něm vidět, že je už dosti obnošen. V jedné jeho špinavé a odrané ruce se mu houpá delší Arqebuza s kolečkovým zámkem a je na ni vidět, že stejně jako její majitel i ona si dost prožila.  Ještě má ve svém pytli dvě vzácné věci které si chrání jako oko v hlavě a to malou dřevenou píšťalku a malou loutničku, kterou by jsme mohli přirovnat k dnešní mandolíně. Jeho věrným druhem v boji i jinde je pes (Signore Luigii), který vypadá něco jako kříženec mezi Dogou a Rotvajlerem a který tak stejně jako jeho pán je ke světu nedůvěřivý a ví, že od něj nemůže čekat nic dobrého...  |
| |
| Zábava pomalu končí, ale vy se chcete ubytovat s hopsodě.... Pokoje tu jsou útulný, tak proč ne... Ale....je tu taková divná atmosféra.... |
| |
| Než si obědnám pokoj ptám se hostinského na práci pro žoldnéře. Popíjím pivo a právě se usměji na kentařici, když si všimnu opilců obkličujcí stůl mých společnic pomalu vstanu s korbelem v ruce a úsměvem na tváři dojdu k nim , položím korbel na stůl a hřejivě se usměji na místní. Zběžný pohled na mě donutí většinu opilců hodit zpátečku, místo boxerů mám na rukou plátové rukavice, které je hravě zastoupí a má zbroj odolá většině zbraní co mají po ruce, naopak mé kladivo rozrazí jakoukoliv zbroj co tu mohou mít. Zdravím dámy, dlouho jsme se neviděli. Říkám s ironií ve hlase a sedám si zády k místním jen položím vedle sebe kladivo. tiše řeknu. Kdyby se něco semlelo, já beru pravou stranu bere si někdo levou. Otřu si kladivo a začnu mluvit dost nahlas aby mě bylo slyšet po celé hopodě. Víte dámy, když potřebujete v bitvě nějakému rytíři rozbít ciferník, tak je kladivo je mnohem jistější než šavle nebo meč, tady kladivo rozrazí škopek nepříteli a nezasekne se jako meč nebo šavle. Když je čas odejít, Mám tě doprovodit domů. |
| |
| Tady se chystá rvačka napadne mě, když uvidím - a uslyším - co se děje. Odlepím se od zdi a pomalým krokem přejdu tak, abych byla za zády jedné strany opilců. Kopyta klapou hlasitěji než předtím. Dělám to úmyslně. I koně mohou být velmi nebezpeční. Klap, klap, klap... Čekám. Čekám až někdo zaútočí. Čekám na začátek. Na pohyb prozrazující úmysl. Prohlížím si tváří. I opilců, i jejich obětí. Obětí? Tváří mi prolétne úsměv. |
| |
| Nesnáším tyhle hospodský rvačky....To bude zase průsvihů.... pomyslím si. ,,Ona taková hůl je taky dobrá.... Párkrát s ní rychle bouchneš nepřítele do spánku a taky se rychle složí...." řeknu taky nahlas. Odradí je ten rozhovor? Můžu jen doufat... nevím, kolik bych jich mohla vyřídit, ale moc určitě ne... Zvlášť ne najednou....,,Na mě nekoukej, já toho moc nezmlátim..." řeknu tiše k Arekovi |
| |
| Z pod kapuce si opilce prohlížím temným pohledem. Pak tiše promluvím. "Nemusí se tu bojovat. Nemusíme dělat nic. Podívejte se na ně, ten chlast jim prosakuje kůži. Stačí jim podkopnou nohy a oni padnou bez boje." Na Arekovu otázku, jestli někdo potřebuje doprovodit, vzhlédnu a poznám, že nebyla určena mě. Krátce pohlédnu na Allderu a zpátky na Areka. "Bude to jistější. Dva jsou více než jeden."Pokývu hlavou. "Už mám zamluvený pokoj, půjdu si lehnout. Nashle ráno, pokud se toho dožijeme." Vstanu a nechám své společníky za mými zády. Když jdu ke schodům jež vedou do patra s pokoji, projdu kolem stolů opilců a jednomu nenápadně zatlačím na nohu židle. Ten se svalí a překvapeně mi kouká do zad. Otočím se. Muž leží na zemi. Po chvíli položí hlavu a zavírá oči. Usíná. Slabě se usměji a pokývu na své společníky.Jak bych to neříkala. Zajdu k pultu k hospodský a pravím. "Měli by jste si tu uklidit. Máte tu na podlaze nepořádek." Hospodská si povzdechne. Vyjdu po schodech a pak do svého pokoje. Sednu si na postel a tiše sedím ve tmě. |
| |
| ,,Asi se mi doprovod bude hodit..." utrousím potichu směrem k Arekovi. To znělo jako od malýho děcka... achjo....Ale...Můžu mu vůbec věřit? Je zlá doba... I ten, kdo se tváří mile, může být nepřítel...Zvednu hlavu a kouknu na Areka... Z jeho výrazu jde pochopit, že asi ví, na co jsem myslela... |
| |
| Hospoda, Paluše, Krčma či jen sprostá nálevna uprostřed města. Ani v nejmenším se ne nechám rozrušovat nějakou divnou atmosférou nebo opilci. Obojí je mi tak nějak jedno jestli si budou chtít dát chlapy do tlamy tak si dají, rozbijou si je, pak se ožerou a druhej den z toho nebude nic víc než pár modřin maximálně vyraženejch zubů. Zapředu s hospodským rozhovor na témata jak to tak už v hospodě bývá vskutku filosofická. Po chvíly z něj vytáhnu, že kdysi taky sloužil v armádě. No radost se směsicí alkoholu udelá své a to by v tom byl čert aby sme si „nezabékaly“ Tak spustíme starou dobrou Když jsme táhly do pole: „Wir zogen in das Feld. Wir zogen in das Feld. Da hätten wir weder Säckl noch Geld Strampede mi A la mi presente Al vostra signori. Wir ...“ odkaz Vždy při sloce uhodím do stolu a na závěr písně do sebe s hospodským naklopíme kořalku. Jo jo s touto a jinejma muzikama jsme si prošly světem tam i zpět a kámoši umíraly a lehký holky byly, byl hlad i hojnost, sucho i chlast. No a teď sem zůstal už jen já a Luigi. Proto do sebe naliju další pivo a vykecávám dlouho dlouho s hospodským až usnu na baru. Díky bohu nemusím mít strach o moje věci protože Luigi mě vždy ohlídal a když se přitlačil někdy nejakej chmaták cucky z něj lítaly... |
| |
| Dojdu za hostinským a řeknu mu. Rezervuj my pokoj vrátím se pozdě. Tady záloha, zbytek ti zaplatím podle pokoje. Hodím mu do rukou stříbrňák a s pozravem se vrátm ke Alldeřině srolu a usměju se. Půjdem drahá? Zvednu ze stolu kladivo a už nevesele se usměji na hospodskou sebranku. Jdu ven pokud se my některý z místních rváčů postaví do cesty srazím ho pěstí ze strany do krku. Překročím chroptícího rváče a jdu dál, beze zájmu, před hospodou odváži svého koně a počkám na Allderu. Chceš se svést na pravém válečném koni? |
| |
| Hospoda Když se nic neděje, pokrčím rameny a zamířím zpět ke stěně. Čekám jestli se přece jenom něco nestane. Cokoliv z čeho by možná byla rvačka, ale zničilo by to tu napjatou atmosféru. No asi tomu budu muset pomoct. Štěstí mi hraje do karet, když se jeden z rváčů přiblíží moc blízko. Moc blízko zezadu. Nenávidím lidi co zabíjejí nožem do zad. Tedy když to dělají blbě. Zadní nohy mi vykopnou a muž se s výkřikem, který by probudil i mrtvého, zhroutí na zem. Teď už si dávám větší pozor a otočím se zády ke stěně. |
| |
| Chvilku koukám na toho koně... ,,No... Ráda se svezu na válečném koni..." řeknu s úsměvem ,,Doufám, že nespadnu, dlouho jsem na koni nebyla... Oni totiž druidové jako já jezdí na panterech a bílých tygrech..." dodám rychle. Moje mysl se zaplní vzpomínkama na mojeho učitele a jeho krásného nočního albína pantera a na mojeho bílého tygra. Nakonech se pokusím nasednout na koně... |
| |
| Ujížděli jste noční tmou... jedete už dlouho... Je divné, že ste v neznámých místech. Po chvilce vám to dojde... Ztratili ste se... |
| |
| Seskočím ze hřebetu svého oře a rozhlédnu se s pochodní v ruce. Myslel jsem, že jsi místní. Říkám s úsměvem. dobře vzhledem k tomu, že já nevím kde přesně jsme od začátku, tak je to na tobě. Ostražitě se rozhlížím kolem sebe a hledám zvláštnosti nebo něco co na místo kde stojíme nepatří.Kdyby se něco semlelo, zůstaň na hřbetě mého koně, ochrání tě proti většině lůzy na kterou bychom mohli narazit. |
| |
| ,,No...Jsem se na chvilku zamyslela a nesoustředila sena cestu... Se stane no..." řekal jsem. Kde to jsme? vždyť tohle město znam jako svý boty...Mmt... druidové boty nenosí...To bylo blbý přirovnání... ,,Tohle město znám výborně, nechápu jak jsem se mohla ztratit... I když... už možná vím... říká ti něco ,Městská Iluze'?" |
| |
| Nadzvednu obočí. No oo izulizích jsem slyšel, ale myslím, že to nebude komplexní iluze celého města, ale mohli jsme projít teleportem a nebo nás mohla iluze svést z cesty. Pak se otočím ke Alldeře a tiše se usměji. Pokud jsme se prostě jen nestratili v uličkách města. Jako, že mě to příjde pravděpodobnější. Pustím uzdu a usměji se uklidňnujcím úsměvem. no je po půlnoci a v nejhorším počkáme na svítání, pak už snadno najdem cestu nebo se někoho zeptáme. Nadhodím si plášť na ramenou a rozhlížím se po ulici jestli tam s náma někdo není. |
| |
| ,, V tomhle městě je jeden iluzionista vtipálek, který když projedete okolo jeho domu na vás sešle iluzi, ale nikdo neví, kde vlastně bydlí. Když vás do ní chytí, bloudíte furt dokola a nevíte kde jste. Nevím, jak se to dá zrušit.... řeknu tichým hlasem. Nevím, co je na tom pravdy, ale hodně lidí z města o tom vyprávělo. |
| |
| Zamračeně se rozhlédnu kolem sebe. Jestli na toho smíška někde narazím a nebude mít sebou hodně strážců vyspravím mu úsměv, že se bude divit. Jinak jak s toho v magii se nevyznám. Rozhlédnu se kolem sebe a zeptám se. Uvidíme i ostatní lidi nebo nás od nich izoluje? A s úsměvem nevěštící nic dobrého sundávám kladivo z ramen. |
| |
| ,,No... myslím, že je neuvidíme, ale nevim to jiste... Ale... myslíš, že byse v tuhle dobu někdo procházel na ulici?" řeknu a nervózně si sundam hůl ze zad. Sice... moc toho s ní nenadělám, ale lepší, než mít prázdné ruce. Jak se to dá zrušit a co vůbec vím o iluzích? Vcelku nic. Druidové jich pár znají, ale k nim se potřebuje zvěř, rostliny a tuna dalších věcí....Ale ty normální... O těch toho nevím vůbec nic... |
| |
| Hřejivě se usměju. Zatím ne, ale brzy tu bude. Tedy alespoň stráž. Jak myslíš, že budou lidé reagovat, až někdo půjde ulicí a bude mlátit kladivem do všeho co se mu postaví do cesty? |
| |
| ,,No....to nevim, jak by reagovali..." řeknu a mírně se pousměju. mírně se předkloním, abych viděla na chodník. Je to hodně realistická iluze. Realističnost iluze se pozná podle propracovanosti nebe a chodníků. ,,Myslím, že ten kdo nás tu uvěznil je velice schopný čaroděj..." Úsměv se změní na nervozní úsměv. Myslím, že máme průšvih... |
| |
| Hostinec Když jsem si jistá, že už mě nechají všichni napokoji odejdu z hospody. Nemám náladu zůstat tu přes noc. Kopyta klapou a já se ostražitým klusem vydám k hradbě lesa. Zpomalím a naprosto neslyšitelně v měkké půdě se nořím mezi bujnou zeleň. |
| |
| Mám neklidné spaní. Ze zdola se ozývá hluk z hospody. I přes noc tam zůstali nějací opilci, které se nepodařilo hospodskému zahnat. Ruší mě to. Každou chvíli i nepatrný zvuk mě probudí. Ať už tahle noc skončí. Pomysllím si a usnu, aniž bych si uvědomila, že konečně příchází spánek. |
| |
| Ráno mě probudí běžný denní šum, co už se sešlo pár lidí v nálevně a padající kapky na okno. Vylezu z postele a obleču se. Přistoupím k oknu, abych se podívala ven. Venku prší. Samozřejmě. Sejdu dolů do nálevny a usměji se na hospodského, který mi už přisouvá k snídani pár pečiv. Poděkuji a přesunu se ke stolu - opět v rohu místnosti. Mezi sousty přemítám, co dál. Vzpomenu si na Areka a Allderu. Kde asi skončili? Došli v pořádku? Po snídani zaplatím a tiše odejdu z putiky. Pomalu, vznešeně si kráčím ulicemi a vědoucně si prohlížím každý detail, který by mne mohl zaujmout. Podvědomě doufám, že někde zahlédnu třeba Areka nebo Allderu. Nejlépe ty oba dva. Ale moje myšlenky stále putují směrem, co dál. Kolem mě se prožene parta spěchajících špinavých chlapců a jeden do mě omylem vrazí. Omluví se mi. "Dávej pozor, chlapče," usměji se na něj a pokynu mu, aby pokračoval. Pak si všimnu mé bílé tuniky. Je špinavá. Šetrně opráším prach a teď už menší skvrnu zakryji pláštěm. Později se se skvrnkou vypořádám. Kráčím dál ulicemi. Po chvíli se zastavím u pouličního prodavače a mile zepám: "Promiňte, ale co je tohle za město?" |
| |
| Někde kdesi Pomalu se probouzim. Sedím na hřbetu chodícího koně. Po chvíli si vzpomenu na iluzi. ,,Areku?"potichu zamumlám na člověka vedoucího koně ,,Už víš, kde jsme?" Arek pomalu zavrtí hlavou. Jinou odpověď jsem ani nečekala. Rozhlížím se po okolí. Jedeme okolo skupinky domů, které mi nic neříkají. Koutkem oka zaznamenám nějaký pohyb. ,,Areku...něco se tam hejblo..." řeknu a ukážu na tmavé okno, kde jsem ten pohyb viděla. |
| |
 | V tmavém okně Ajeje... ta blonďatá elfka si mě všimla. To neni dobrý. Rychle jsem se zase schovala. Ale nebyla jsem schovaná dlouho. Moje zvědavost mi nedala a opatrně jsem vykoukla. Elfka stála asi metr od okna a koukala na něj. Pomalu jsem ho otevřela. ,,A-ahoj....Taky jsi uvězněná v téhle iluzi?" řekla jsem nejistě ,,Jmenuju se Cizhari a ty?" |
| |
| Ulička Zpoza blondýky vystoupí válečník v plátové zbroji změří si tě pohledem, válečné kladivo mám ledabyle položené přes rameno. Prohlédnu osůbku v okně a hřejivě se usměji, to je tvůj dům? S tím přistoupím k oknu a pořád s úsměvem nahlédnu do vnitř. Alldero, až po tobě. Nevím jak ty, ale já vím, že iluze mají omezenou dobu trvání, takže dám, přednost strávit noc v suchu než se někde motat po ulici nezapomeň na tvého plýživého přítele. Kam jsem, ale dal vychování jsem Arek Srdce, svobodný rytíř štěstěny, takže kdybyste byla madam tak laskava odstoupila od toho okna ať můžem my vlést k vám. |
| |
| Dům v iluzi ,,No....neni to můj dům... Je to prostě... nějakej dům v iluzi...Taky čekám, až se rozední, ale už tu čekám asi dva dny...." řekla jsem nervozně ,, A nevíte, Po jak dlouhý době končí?" Nervozně se pousměju. Ať nezjistí, že tu iluzi dělám já.... Prosím... S nervozním úsměvem odstoupim od okna. |
| |
| Dům v iluzi Úsměv my zmrzne na rtech. Dva dny to bude dlouhý. Pak zakleju. Aš najdu toho přiblblího iluzionistu tak mu vysvětlím co si takových vtipech myslím, možná mu vyrazím mozek z hlavy. S tím se rozhlédnu po uličce zatnu pěst v plátové rukavici. Alldero až po tobě, a naznačím k okno. |
| |
| Trpělivě čekám na odpověď. Ale nedočkám se jí. V jedné chvíli je kolem spoustu procházejících lidí a šum, běžný provoz ulic tohoto města, a v druhé chvíli sedím sama v koutě temné místnosti. Hlava mne třeští a mé oči si zvykají na náhlé šero. Kde to jsem? A jak jsem se sem dostala? Zmateně se zvednu ze dřevěné podlahy a trpělivě naslouchám. Tak počkat, co se tady děje? Co je tohle za magii? Náhle uslyším tlumené kroky, mužský bas a ženu. Zdá se, že je s nimi ještě další postava, ale zatím nepromluvila. V tichosti vytáhnu ze zad luk, nasadím šíp, napnu tětivu a pomalým krokem se pohybuji směrem ke dvěřím, dál ke schodům vedoucí dolů. Sejdu po schodech, - v duchu děkuji mému tichému kroku a dřevu, které nevrzalo - ostnu se v mezipatře. Když uvidím Areka lezoucího oknem, povolím tětivu a uklidím štít zpátky do toulce. Za ním leze Alldera. Žena, jenž předtím mluvila, se zdá jako elfka. Mnoha lidí by řeklo, to je elfka. Taky bych tak řekla. Ale když se otočí, a já ji uvidím do očí, poznám v nich cosi jiného. Je to elf, temný elf. Vždyť tohle je Peklomor. Po našem moredhel. Sestra Temné stezky. My elfové jsme po našem eledhel. Moredhel jsou sice naši příbuzní, bratranci a sestřenice, ale od dob válek, odvěký nepřátelé. Bylo pár zběhů, kteří se k nám přidali zase zpátky, ale jejich málo. Málo sejim dá věřit. Na tváři úsměv, ale v duši zlo. Ale pokud jsou Alldera s Arekem stále naživu, nebo chci říct, nejsou v zápalu boje, možná je tahle moredhel trochu mírumilovnější než její soukmenovci... Sice krásní a na pohled stejní jako elfové, ale pro oko elfa, který žije od dob válek, jsou od nás odlišní. Pohrdavě si odfrknu a sejdu dál po schodech. "Zdravím." Řeknu trochu odměřeně. Potom se usměji. "Dlouho jsme se neviděli." Náhle můj úsměv zmizí a s vážným pohledem si prohlédnu Sestru Temné stezky. "I tebe zdravím, má Sestřenice." Řeknu odměřeně. "Jmenuji se Trianna. Co ty děláš na takovémto místě? Nebo ss tady také objevila jako já, zničeho nic? |
| |
| Kousek od okna Hele... další elfka... ale tahle není blonďatá... ,,Taky tě zdravím, sestřenko..." odpovím na narážku, že jsem temný elf. Ta blondýnky teda byla milejší. Nic neříkala takže vlastně jí tu nevadim. ,,Taky jsem se tu dostala náhodou. Už tady jsem asi dva dny...Kam vůbec máte zamířeno?" |
| |
| Ani nevím jak, ale najednou zase vidím pár známějších tváří. Ten trpaslík a ty elfky pomyslím si. Ale kdo je ta čtvrtá? Vypadá taky jako elf, ale... tak jinak Chvíli skupinku pozoruji a nakonec k nim přistoupím Zdravím, otočím se k té divné elfce. Závidím lidem jejich rychlé otáčení, já přitom zaberu místa jak... My se asi neznáme. Jsem Renyja, představím se té podivné elfí postavě. |
| |
| Dům v iluzi Koho jsem to zase do tý iluze chytla? Touhle rychlostí nás tu bude 50 během hodiny. ,,Ahoj. my se asi fakt neznáme, to bych si pamatovala... Jmenuji se Cizhari. Ráda Tě poznávam, kentaurko..." řeknu s úsměvem. Rychle se otočím k zbývajícím. ,,No... co budeme dělat?" |
| |
| Někde mezi domem a ulicí Opatrně jsem vlezla dovnitř. No. Opatrrně. Svalila jsem se z vysokého okenního rámu a spadla dovnitř jako hruška. Všichni kromě ty tmavý elfky se od srdce rozesmáli. Nervozně jsem se zvedla. ,,Ahojky... " nervozita v hlase byla asi dost cítit. Proč jsem nervórní? Z tý temný elfky. Proudem z ní tryskala energie. ONA DĚLÁ TU ILUZI! ,,Hra zkončila, temný elfe." řeknu nahlas. Všichni na mě divně koukaj. ,,Ty jsi ten, kdo dělá tu iluzi... Můžeš to už laskavě zrušit?" |
| |
| Při prvních slovech Alldery jsem se zadrhl jednou nohou uvnitř místnosti. Po tom dokončení jsem se změnil v stříbrnou šmouhu, kladivo opíše krátký oblouk, ale jsem moc blízko na úder hlavicí , tak praštím Cizhari zboku toporem a druhou rukou jí chytnu pod krkem a zvednu na úroveň svých očí , kladivo pustím stranou na zem. K její tváři se pomalu blíží ocelová pěst jen o trochu menší než hlavice kladiva. Nejsem rasista elfko zruš to kouzlo nebo se smiř s bohy. Mé oči dávají jasně na jevo, že nežertuji. |
| |
| V průšvihu Ta elfka...Je dobrá... Buď je sama iluzionista, nebo druid... ,,Zklidni válečníku. " řeknu. ,,A ty, elfko...jsi druid, nebo iluzionista? " Poamlu jsem zrušila iluzi. Všichni jsme stáli v jedné ulici kusek od krčmy, se který vyšli. |
| |
| V ulici kousek od krčmy ,,Jsem druid... Já poznám, když někdo používá moc energie ze stresu, nebo dělá iluzi, na tos zapoměla..." řeknu a koukám jí do očí. Její oči mi přijdou povědomý. Jsou jako oči mýho táty... On byl taky temný elf. Já jsem po mamince, normální elfce. Ona možná je moje ztracená starší sestra. To přece není možný, aby ona byla moje sestra. Moje sestra už musí být dávno mrtvá. |
| |
| Prostředí kolem mne se změnilo. Při té změně se mi trochu zamotala hlava, ale nedala jsem na sobě nic znát. Stála jsem opodál skupiny. Svoje oči jsem jsem zapíchla do Cizhari. Tak to ona. Věděla jsem, že se jí nedá věřit. Bleskovou rychlostí jsem vytáhla luk a nasadila šíp do tětivy. Mířila jsem na Cizhari, v očích neskonalou krutost, avšak jinak klidná. Promluvila jsem sice tiše, ale dost na to, aby mne všichni slyšeli. Z mého hlasu se čeřila autorita. "Mluv, Temná sestro, proč tohle všechno. Mluv nebo zemřeš!" Když zahlédnu v Alldeřiných očích nejistotu nad Cizhari, pohrdavě se odfrknu. "Ale no tak, všichni temní elfové jsou stejní." |
| |
| V ještě větším průšvihu Jako kdyby nestačilo, že mě ten válečník drží ve vzduchu a hrozí mi pěstí, ta druhá elfka na mě míří lukem. ,,Ještě se porvěte, kdo mě zabije... Hele vy dvě, nechcete se přidat?" řeknu a uchechtnu se. Nálada je stále hrozivá a napjatá. Asi bych je neměla štvát. ,,No tak..co jsem úrovedla tak hroznýho? Ta iluze nezabíjí. Proč? V tomhle městě je taaaaaaaková nuda..." řeknu a zívnu jako důkaz pravdivosti mých slov. Ta první elfka, druidka, vypadala, že přemýšlí co dělat. ,,Hej, druidko, nad čím tak dumáš? Nad nesmrtelnosti chrousta? Nebo nad smrtelností ubohé Cizhari?" řeknu a rozchechtam se. Můj smích se odráží od stěn uličky a to ho zesiluje a dodává mu větší hrozivost... |
| |
| Má tvář se změní v kus kamene. Tak nuda, ano? Zabít tě nezabijem, máš mé slovo, že to nedopustím. Ale bude větší zábava , víš co, mám nápad. Aldero je tu někde řeka? Pak se na temnou elfku usměji. Ne Triano, šetři, železem pro jiné. Mám nápad. Na přeražené nohy a ruce se přece také neumírá. Pohled do očí přesvěčí temnou elfku že by měla něco velice rychle vymyslet. Ubohá temná elfka, která ráda sleduje neštěstí druhých, možná bychom zařídít aby nesledovala nikdy nic. |
| |
| Svěsím luk, ale své obočí tisknu k sobě. On ji chce mučit? Zpřerážet nohy? Vypíchnout oči? Takové párání. Nikdy jsem neměla ráda mučení. Je to tak nečisté. Pro mne je lepší rovnou zabít, než někoho týrat. Válka, smrt a zabíjení, nesnáším to a nedělám to ráda. Ale jsem s tím smířená. Život takový je a tak se mu nebráním. Ale mé srdce netouží po krvi. "A k čemu by nám to bylo? V podstatě vlastně nic neudělala. Já osobně jí nevěřím, ale nejsem rasista, abych ji trestala za vše, co mi její soukmenovci udělali." Pevným krokem dojdu k Cizhari. "Ty!" řeknu výhružně a ukážu na ní prstem, až se jí skoro dotýkám jejího nosu. "Nic nezkoušej, pokud je ti život milí. Jdi si vlastní cestou, nebo mi řekni, jaký je tvůj cíl." |
| |
| Další průšvih, nebaví mě je stupňovat ,,Vy jste sadisti. Co vám ubohá temná elfka udělala? Ta iluze je sotva na půl dne. A je neškodná! Zabije nebo zraní maximálně čas! A nudu!" řeknu a dál se chechtám. Jsou hnusní... Jsem v průšvihu. Přestala jsem se smát. ,,Hele, dělejte co myslíte, stejně odsud neodejdu. Nemůžu projít branou aniž by mě stráže nezabili. Tohle je město elfů. Temní elfové tu nejsou vítáni. Víte, jaká je to nuda? Sedět celý den zavřená v baráku a nemoct ani koukat z okna? Jakmile by mě u toho okna viděli, dali by mě minimálně zlynčovat a vyhodit..." zařvala jsem na celou temnou uličku se slzami s očích... |
| |
| V té uličce ,,Hej!" zařvu nahlas a všichni se na měj otočí kromě Cizhari, která je držena ve vzduchu tak, že se nemůže otočit. Ale zkusila to. ,,No... nevíme... Hele... třeba se fakt jenom nudila a neumí nic jinýho než dělat pitomé iluze. Ale... za to není trest smrti..." řeknu a koukám přitom na Triannu. ,,Za to, že je blbá a neumí se zabavit nemůže..." |
| |
| -II- ,,Blbá? Pitomý iluze? Ty... ty.... stromofilko! Já tě zabiju! Až se mnou zkončí, najdu a zabiju Tě, i kdyby mě zabili!" zařvu a citím, že jsem úplně čwrná vtzeky, což je pro temné elfy normální. ,,Moje iluze nejsou pitomý aby ste to všichni věděli!!!" |
| |
| Ve stínu vystoupí další elfka... |
| |
 | V zásadě nebylo těžké je ignorovat a dál psát, kdyby ta uječená elfka nezačala vřískat. Zvedla jsem hlavu a zabodla do nich oči. Co jsou asi zač? Schovala jsem deník i s tužkou do kapsy v plášti a šla k nim blíž. "Copak, copak? Tady bude lítat krev? Zajímalo by mě, kdo to potom uklidí." Jsem proti týrání bezbraných, nadruhou stranu, kdyby mě někdo takhle prudil, asi bych mu taky měla chuť jednu vrazit. Takové dilema. |
| |
| Ve vzduchu ,,Další lesní elf? Jste tu tři! To je nefér a já se ani nemůžu bránit...." řekla jsem už potišeji. Nebaví mě viset ve vzduchu. Tohle je fakt nefér ,, Vy ste zlí, hnusní,debi-hmf!" druidčina hůl mi ucpavala pusu. Pokusila jsem se říct pár nadávek, ale z pusy vyšlo jen nesouvislé zahuhlání... |
| |
| Jak jsem se tak na ní dívala, nebylo mi jasný, jestli se mám smát, nebo jí litovat. Každopádně, to vřískání už mi lezlo na nervy. Dobře, že jí druidka nacpala hůl do pusy, aby zmlkla. I když... o hygieně tady asi neslyšeli. Fuj. "Pardon, že sem vás vyrušila. Klidně pokračujte" zahuhlám a odsunu se do svého temného rohu. Třeba teď bude ticho. Přesto je nespouštím z očí. |
| |
| V temné uličce Konečně ticho... Sice se mi moc nelíbilo, že se zapojuju do týrání mojí zřejmě pokrevní sestry, ale už mi začínala lízt na nervy. Když vypadala, že se zklidnila, hůl jsem dala pryč. Cizhari už raději zůstala zticha. ,,Chytrá, konečně si pochopila, že být zticha je lepší, co?" |
| |
| To teda je Přikývla jsem si a vyčkávala co bude dát, odhodlaná se nezapojovat do dění, dokud nebude po všem. Respektivě, dokud si u temný elfky nevybuší respekt a ona se jim omluví. Všichni tak pospíchají, přitom máme tolik času... alespoň já určitě. Temná elfka se mračí. Je naštvaná? No, aby nebyla. Proč to vůbec řešíš, Alaiso? Nic ti po nich není. Ale jsem zvědavá. |
| |
| Ve vzduchu Chjo. Nemůžu se k nim ani otočit zády. Jak můžu zdrhnout? Kdybych nevisela ve vzduchu, nebyl by to problém. Mám zatmívací prášek... Pomalu ho vytáhnu. Je to malý skleněný přívěšek na krk s bílo šedým prachem uvnitř.  |
| |
| Poznávám tu věc, co drží v ruce. Zatmívací prášek? Chytré. Mám zasáhnout? Možná bych měla, přecejen, to kvůli ní tu trčím už jakou dobu. "Myslíš, že se s tím prachem někam dostaneš?" Druidka to určitě taky poznala. Nedivila bych se tomu. |
| |
| Ve vzduchu ,,Asi ne, to mi je jasný.... jen nemam co dělat, tak si s tím hraju." řeknu. Bylo jasný, že to nevyjde, ale aspoň jsem to zkusila... Co teď? Nějak musí jít zdrhnout... Ale jak? Někoho k tomu musím využít. Koho? A jak? ... Je marné si něco nalhávat, z tohohle nevykloužu... Tohle bude konec ubohé Cizhari...NE! Posmíš se podceňovat, Cizhari... Pomalým kroužením hlavy jsem docílila to, že jsem s ní mohla otočit a podívat se po přítomných.... |
| |
| Tak hraješ, ano? To by ti nemělo vadit, když si ho vezmu. Mě bude užitečnější, věř mi. Na okamžik zase opustím stín a vytrhnu bílý prášek z její ruky. No co, ona už ho nejspíš potřebovat nebude. A i kdyby, co mi je po ní? Alaiso, ty zvíře, copak jí necháš umřít? Tady, rukou těch, které ani neznáš? rýpe si svědomí. Kdybych ten pitemej tichej hlásek v mý hlavě mohla vypudit, už to udělám. Kušuj odseknu na něj, nebo spíš, na sebe. |
| |
| Visící ve vzduchu, okradená ,,Hej! Vrať mi to! Víš jak to bylo drahý?!DEJ TO SEM!!!!!! Je to moje! A - Hmpf!?" tentokrát mi Alldera ucpala pusu listí z nejbližší ho stromu. Vyplivla jsem ho. ,,Vrať mi ten prášek ty - ..." znova jsem vyplivla listí. ,,Nervi mi do pusy ty hn - flus- listy!!!!!!!!" |
| |
| Vděčně po Alldeře střelím pohledem a uklidím lahvičku do kapsy. Ona se bude hodit. "Proč bych měla? Ber to jako trest za to, že si marnila můj drahocený čas" Bože, už zase začínám mluvit jako idiot. Jako idiot? Ticho tam! |
| |
| V záplavě listí ,,Ty -flus- hnusná -flus- zlodějdo! A ty -flus- si dej -flus- ty listy do -flus!" to listí mě už štve. ,,Vrať mi -flus- ten prášek! B-flus- yl -flus - drahej!!!" hodně štvát. Začla jsem se soustředit. Vytvořila jsem iluzi zmrzlejch listů. Alldera toho nechala. |
| |
| "SKLAPNI!" Začíná mě z ní bolet hlava. Mě nezajímá, že to bylo drahý. Neměla mě chytat do iluze. Zlodějka? To sotva. Jen jsem si to "vypůjčila" na dobu neurčitou. Jsi zlodějka. Sklapni. Krást se nemá. Buďto řekni něco, co mě zajímá, nebo mlč, zamručím. |
| |
| V záplavě ledu a listí Nemůžu se pořádně soustředit na tu iluzi. Škoda. Iluzijmí leduroztál a začal se mi znova hrnout da pusy. ,,Ne-flus-sklap-flus-nu! Odvolej -flus- ty listy-flus-nebo-flus-Tě-flus- zabiju!" Debilní listy! Kdyby jich nebylo... |
| |
| Před temnou elfkou plivající listy Taková otrava, to snad není možné. Bývala jsi taky taková. "Sklapni!" vyjedu podrážděně po svědomí, které mi snad nedá pokoj. Nesklapnu. Teď přijdou ty kecy, typu: "já jsem ty, ty jsi já" Já jsem ty a ty... Já to říkala. "BUĎ UŽ STICHA, SAKRA!" |
| |
| Visící ,,Teď jsem -flus- nic - flus neřekla!" Ale fakt. Co ji tak našvalo. S kým mluví. Jako kdyby mluvila sama se sebou. S kým mluví?Je divná, to bezpochyby. Stejně by mě zajímalo, s kým mluví... ,,S- flust- kým to -flus- mluvíš?" |
| |
| "Co?" vrátím pozornost k temné. "Hele, ty tam nahoře, jak se vlastně jmenuješ?" Asi si mě okřikla nahlas, smálo se mi svědomí. Začínala jsem mít vztek "Tak zmlkneš už? Vůbec mě to nezajímá." Tsss... Chvilku jsem vyčkávala. A pak ticho. Asi se to urazilo. "Takže, jak, že se jmenuješ?" podívala jsem se jí do očí. |
| |
| Ta nahoře? ,,Tou nahoře -flus- jsi myslela mě, nebo tvoji -flus- vymyšlenou bohyni?" Listí bylo pomalejší. Druidka se stejně jako já zajímala o tu divnou elfku. ,,JInak jsem ubohá, a asi brzo-flus- mrtvá, Cizhari! Skvělý velkolepý iluzio -flus- nista. Temný -flus- elf." |
| |
| "Jakou vymyšlenou bohyni?" Blbý svědomí, teď si myslí, že sem magor. No, já možná jsem. Žádná kyselá poznámka? To je divné. Já s tebou nemluvím, nech mě být. Hoho. Moc ráda. "Tak Cizhari, hm? A co, že se ubohá Cizhari ocitla tady?" Blbější otázka tě nenapadla? "SNAD SEM ŘEKLA, ABYS MLČELA, NE?!" |
| |
| Ve vzduchu ,,Ubohá Cizhari, velkolepý, dej ty listy někam, iluzionista, se sem dostala potupným způsobem chycením při činu a chycením za zátylek." řeknu. Listy mi znova zacpou pusu. Vyplivnu je. ,,Dej ty listy pryč, a já nebudu ječet." Listy opadnou, ale jsou přpraveny se znova zvednout. |
| |
| V jejich blízkosti sleduju hádku. Ale, že by hádka století? uchechtla jsem se sama pro sebe. Opatrně si prohlížím novou elfku. Je divná. Je to blázen. Mluví, ale její slova nepatří nikomu z nás. I když možná takový blázen není. "Hlas v hlavě, huh?" kývnu na elfku a usměju se. "To znám. Dej si na tom pozor, protože takhle vypadáš jako blázen. Ostatní to pak odrazuje, aby s tebou jednali jako s rozumným tvorem." Dál se usmívám. Věřím jí, jí ano. Je to přeci jen elfka, a my elfové byli vždycky čestní. Pokud zrovna není ona výjimkou. To bych ji pak musela přirovnat k temným. Svůj pohled zpřísním a pohlédnu na Cizhari. "Ty koukej mlčet, než požádám Allderu, aby použila něco ráznjšího než listí." Otočím se zpátky k elfce. "Dřív, s tím hlasem, jsem měla taky problém. Byla jsem tehdy hodně mladá. Řekněme, že jsem byla dítě, i když pro člověka bych už se zdála jako dospělá. Moje matka to spíš pokládala za dětskou fantazii a tak si toho lidé tolik nevšímali. Naučila jsem se ho nevnímat. Nyní ten hlas zmizel." |
| |
| Lekla jsem jí, jak na mě promluvila. Tak ona má taky neodbytné svědomí? Fajn, aspoň, že mě nebude mít za psychopata. Nemusí, ty jsi psychopat. .... Posmutněla jsem, ani nevím proč. Svědomí, druhé já, hlas v hlavě, nebo co ten otrava vlastně byl, mi odmítal dát pokoj už skoro týden. Od chvíle, ce jsem se vrátila ze světa dálek, je tu. Pořád. A nezmlkne. Pohled v očích se mi změnil. "Hm, vážně? Asi by bylo slušné, se představit, že? Jmenuji se Alaisa." Proč jí to vůbec říkáš? Ani jí neznáš! Nezvpomínáš si? "Nikdy neříkej svoje jméno cizím lidem, pokud je nechceš zabít." Hlava mě rozbolela. "Prosimtě, dej mi už pokoj!" |
| |
| Furt visící ,,Jste blázni.... Obě .." řeknu, ale už neječim. Nechci spolknout další listy. Už ne, fakt. ,,Nechcete se spolu vydat k ranhojiči duší?" řeknu a rozchechtam se. |
| |
| "Možná ano, ale alespoň se do žiju zítřka" křiknu a vytasím meč. Ta Cizhari mě vytáčí víc, než je normální. Obvykle bych jí jen kysele zavřela pusu nějakou odpovědí. Ale teď? Pitomej hlas. Ty jsi tak... A dost, takhle to dál nejde. Jestli má umřít, tak ne mým mečem. Vrátím ho zpátky a usměju se. "Vytáčet elfy, to ti jde dobře. Umíš ale i něco jinýho?" |
| |
| Ve vzduchu ,,Umím dělat velkolepé iluze. Ale ty nejsi hodna, abych Ti je ukázala. Nikdo toho nejste hodni. Jste je banda blbců" Má cenu jí dál provokovat? |
| |
| Nenech se naštvat, radilo mi svědomí, či co to bylo, proč bys měla? Ty jsi kliďas, vždyckys byl. Tak nedělej hlouposti. Vztekle jsem si odfrkla, ale souhlasila. Jo, proč bych se měla rozčilovat s takovou blbkou. "No budiž, tak asi jsem." nechala jsem je na sebe koukat a vrátila se do tmy, odkud mi byly vidět jen oči, zabodávající se do Cizhari. Ubohá iluzionistka brzo skončí jako potrava pro divé vlky místních lesů. Pokud bude mít štěstí. |
| |
| Během debaty držím bez vyditelné námahy temnou elfku ve vzduchu. Pak ji velice pomalu postavím na zem. Jednu ruku sice nechám sevřenou kolem jejího krku, ale už né tím ztiskem, který jí hrozil rozmáčknout hrdlo. Pomalu se otořím na nově příchozí elfku. Cizhari, prosím žádné tiché mumlání nebo rychlá gesta rukou, nechceš li zbírat své zuby ze země. Pustím jí krk úplně ale druhá ruka my zklouzla na jílec šavle. Takže to zhrnem pokud se chceš dostat z města bez dau tak to mohu bez problémů zařídit. Kdyby byla slečna Alaisa tak laskavá a vrátila Cizhari všechno co si od ní vypůjčila. Co se mne týče tak tvůj vtip nebyl ani hezký ani neškodný jak se nám snažíš namluvit, já mám dost nepřátel, kteří by uvítali, že je nevidím a tady Alderu dnes noci někdo skoro podřízl. Takže pokud jde o mě můžem trochu popojet a přesunout se k Adeřině bytě kam jsem ji původně doprovázel. Cizhari bude tak laskavá a doprovodí nás, abychom předešli dalším vtipům s iluzemi. Co se mě týče mám pokoj v hostinci kam se chci ještě dnes večer vrátit. Půjdem dámy? |
| |
| No skvělý a máš po srandě. Znechuceně jsem nahmatala lahvičku a zamávala s ní ve vzduchu. "Vy myslíte tohle, drahý pane? " Nechtělo se mi tu věc dávat z ruky, když jsme věděla, co se s tim dá všechno dělat. |
| |
| Konečně na zemi Velmi pomalu jsem si promnula krk. ,,I kdybych chtěla dělat iluze, už by mi to nešlo, protože svou zbývající magickou energii jsem prožila ke zmrznutí listů. " řeknu ,,Ale jestli mi nevěříš, dám Ti do úschovy tohle. jestli během doby, co budu s vámi použiju kouzlo, můžeš to zničit. A pro mě je to dost důležitý..." Opatrně vytáhnu z kapsy pláště malý přívěšek, půlku jakéhosi znaku. ,,Je to zbytek, který zbyl, při rozhádání naší rodiny. Rozdělily jsme ho se sestrou napůl, aby jsme se ještě někdy poznaly." odpovím na zvědavý pohled Alldery. Alldera něco vytáhne z kapsy. Po chvíli, ve kterou se snažím zaostřit poznám, že to je druhá půlka... |
| |
| No nazdar, tohle nám ještě chybělo, vážně. Mlč. Vezmu lahvičku a podám jí Cizhari. Budiž, ať si jí vezme. Já je varovala. Přesně tak, tys je varovala. "Nemyslíš, že kdyby mě zajímalo co si o tom myslíš, zeptala bych se?" Už zase mluvíš nahlas. Polku. Ano, právě jsem nevědomky promluvila nahlas. Sakra. Kouknu po ostatních: "Omlouvám se, to nepatřilo vám. Zkusím toho nechat. Byla jsem dlouho sama a tak mám tehdenci mluvit sama se sebou. Ještě jednou se omlouvám" Takový kecy. Mlč. |
| |
| V uličce Ona je moje sestra? No teda. tak tohle jsem nečekala ,,Sestřičko...." |
| |
| Ulička No ne...to jsem nečekala.No...asi čekala, ale ONA JE OPRAVDU MOJE SESTRA?!?! ,,Tak k tomuhle nemám co říct, ségro..." |
| |
| V uličce Držím se stranou a pozoruji prudkou hádku. Když se zdá, že už je u konce, konečně promluvím. Myslím, že nejsme v právu držet Cizhari jako nějakého svého vězně. Tady nejde o jejich sestrerské vztahy, ale o to, že Cizhariina iluze byla opravdu více méně neškodná a nijak nám neublížila. Než si budete všichni myslet, že držím s ní či tak něco, tak vám rovnou říkám, že to není pravda. Je to jen můj názor. Nemáme právo jí cokoliv brát a ona s námi může jít jen pokud sama chce. |
| |
| Ulička Při slovech kentauřice se ušklíbnu, to že jsme to přežili bez zranění, neberu. Alderu už dnes jednou chytli a přiložili břitvu na krk a to mohla vnímat okolí. Jak jsem řekl já to neberu. Navíc slečna iluzionistka není náš vězeň nehodlám ji mlátit ani svazovat, ona bude tak milá a doprovodí nás, pokud se jí víc líbí varianta číslo dvě a to že ji omráčím a nechám ležet někde u kraje uličky, tak se jí taky nebráním. Jinak máš pravdu krást jí nic nebudem |
| |
| V uličce ,,Ta možnost nechat se omráčit se mi nelíbí, takže vás budu muset doprovodit. Ani bych nemohla udělat iluzi. Ani žádnou pro pobavení ostatních, jako iluzi ohňostroje, atd. Škoda... |
| |
| V uličce Tak to já bych nevěřila ani jednomu. Možná těm elfům, ale- Zmlkni. Opřela jsem se zádama o zeď a čekala, až si to vyříkají. Přirozená zvědavost mi nedala jinak, než že půjdu s nimi. A pak o tom napíšeš knížku? Rýpale. Cesta za dobrodružstvím není ani dopsaná. Ani nebude. Neumíš vůbec psát, si stejně mizerná spisovatelka jako bojovnice "U merlinových vousů..." |
| |
| Vykročím z uličky, kde mě mají možnost vidět i ostatní lidé. Skoro podrážděně řeknu. "Tak jdeme už?" Pak se ale usměju, abych zvolnila svůj tón. Podívám se na Areka a kývnu na něj, jestli jde. Popravdě řečeno, jemu jedinému tak nějak důvěřuju. Ostatní jsou až moc impulsivní. Ale i ta Alaisa se mi nezdá špatná. Avšak ještě ji neznám. Areka sice taky ne, ale cítím, že je uvnitř dobrý. První setkání to potvrdilo. Při vzpomínce se usměji. Tenhle je úsměv je víc soukromýn, než ten na zvolnění. Začněme znovu, přátelé. Ať se vydáme spolu kamkoliv, pojďte to nejdřív probrat nad korbely piva a nad vínem." |
| |
| V uličce ,,No, já nechci nic říkat, ale už je skoro ráno. Takže nevím, jestli má ještě cenu odvádět mě domů, navíc, já jsem se jakž takž vyspala, když jsem usnala na tom koni..." řeknu. Jde vidět, že to nebyla pravda, protože mám kruhy pod očima a stěží potlačuju zívnutí. |
| |
| Opřená o zeď Při zmínce o pivu se tiše zasměju. Jak ráda bych si zase dala něco, co nesmdrí po rybách. "Smím jít s vámi?" Proč se jich ptáš, ty tele? Kdo je tvůj pán? Ty! Ticho tam na hnoji. Kouknu na druidku a pousměju se. Unavená? Možná by jí pomohl odvar z třeskavice. Ale to ona samozřejmě ví, je druidka. Líbilo se mi, jak nás, nebo je, oslovila druhá elfka přátelé. I kdyby to nepatřilo pro mě, to bylo velice milé. Jak dojemné, asi se rozpláču. Tobě by taky neuškodilo být milejší. Nepovídej. |
| |
| Na půli cesty pryč z uličky ,,No, mě to je jedno, jak chceš...." Doufám, že se naučí nekřičet na sebe nahlas... |
| |
| Všíchni dojdete do hospody a zjistíte, že tam jsou stráže a některý opilce vyhazují z hospody... |
| |
| Hospoda S tebou by vážně nehnulo ani stádo volů. Že to nebereš je tvoje věc, já taky můžu říct, že neberu tvoji odpověď. To, čemu ty říkáš "Dohoda o doprovodu" či tak nějak podobně, já říkám vydírání. Řekni mi laskavě, proč by ta malá iluzionistka, ohrožovala vlastní sestru? A kromě toho, pokud je Alldera hraničářka, snad pozná, když jí někdo zabíjí. odvětím Arekovi a zamyslím se, proč se jí vlastně zastávám. Možná proto, že mi to prostě připadá správné. Přestože mě trošku štve ten zvláštní rytíř, který bude stát už ze zásady proti Cizhari, vyrazím s ostatními. Uvnitř jsem ostražitá, ale vypadám docela klidně. |
| |
| Hospoda ,,Jsem druid." odpovím úsečně. Ta kentarka neumí ani poznat druida? ,,Ale poznám, když mě někdo zabíjí." |
| |
| Hospoda Moje milá Alldero přestaň už ze mě laskavě dělat absolutního pitomce. Moc dobře obě víme, že tvým základem je hraničářství. Až na určité úrovni, pokud vím šesté, vašeho povolání máš možnost vybrat si, jestli půjdeš cestou chodce či druida. odpovím a mile se na ni usměji. V hlavě mi však běží něco úplně jiného. Ona si snad myslí, že jsem blbá. |
| |
| Při proslovu kentauřice se ušklíbnu. O ano, to dokážu poznat také, když my někto vrazí nůž mezi žebra to budu mít jasno v tom, že mě zabíjí. Promiň ale to se budeš muset snažit víc, abys mi to vymluvila. Při poznámce o vydírání. Ne já jí nevidírám může si vybrat, že s námi nepůjde bude to její volba a já jsem pro úplnou svobodu, to je včetně svobody nést následky svých činů. Můžeš tomu říkat vydírání, ale většina rytířů co znám, by si právě teď utírala krev temného elfa ze své zbroje. Já netrpím rasovými předsudky, ale trpím předsudky k těm co ohrožují můj život , o materiální stránce věci se nebavím, to že nás mohli beztresně okrást aniž by někomu ublížili tu nevytahuji. Jinak ty nejsi moc sečtělá že? Rodiny temných elfů se vybíjí mezi sebou, když si myslí, že jim to projde. Jdem? Pak zavrtím hlavou nad prohlášením kentauřice. Co je šestá úroveň ? To že je zkušená drudka, neznamená, že je zároveň hraničářka. Co to ta kentaurka žvatlá, co je to úroveň? Zůstanu stát a usmívám se na nemnou elfku. No jak sis zvolila drahá? Jdeš s námi? |
| |
| Hospoda Nesečtělý jsi tu spíše ty. Jako je mág nejprve obyčejném kouzelníkem, či paladin válečníkem, tak i druid je pouze odnož hraničářů. To tě nikdy ani nenapadlo, že theurg a pyrofor jsou vlastně původně oba alchymisté? protočím panenky. Nenapadlo mě, že zrovna tenhle "rytíř" tohle nebude vědět. a netvrď mi, že nemáš rasovépředsudky. Proč by sis jinak myslel, že Cizhari, jó to je temná elfka, ta nás určitě pozabíjí. odfrknu si. Už mi to jde na nervy. Copak vůbec nechápe, že to nedělám kvůli Cizhari, že kdyby na jejím místě byl on a ona na jeho, hádala bych se teď přesně takhle s tou temnou elfkou? Sakra, už mi to leze na mozek. O mně si tak myslíš, že mam asi tolik rozumu jako kůň, jen prot, že jse,m kentaur? |
| |
| V hospodě si vyslechnu další narážky. Začínám se vytáčet. V klidu, Trianno. Zažila jsi horší. "Jsi to ty?" řeknu tiše. Ano, já... Jsem s tebou. Znovu. A budu tě následovat, kamkoliv si zamaneš. Nyní jsme spojenci. S úlevou se usměji. Konečně... Myslela jsem, že už do smrti budeme nepřátelé. Po té naší hádce jsi... zmizela. Ani jsi mi nechyběla, ale ted jsi zase se mnou a já se zas cítím plná. Vždyť ty jsi já a já jsem ty. Vítej zpátky, vědomí. Ok, ale teď se nenech vytočit. Hlavně v klidu. Hezky jí to vysvětli, rejpalce jedný. Máš to mít. "Hej, ty... Renyjo." kývnu na ní. "Takže ty mi tu chceš říct, že nemáš vůči Temným bratrům žádné předsudky? Ale prosim tě. Můžeš mi říct, kde posledních několik set let kentauři žili, že nevidí tu zkázu, kterou temná strana přináší? Že rabujou, vraždí a ničí vesnice nás všech, jen proto, že si myslí, že jsme jim my všichni ostatní odepřeli vládu nad královstvím?" Začíná to ve mě vřít. Mé vzpomínky jsou příliš živé. Můj bratr... on... on... Vidím ho před svýma očima, jak umírá pod tou rukou zákeřných Peklomorů. Všichni jsou stejní. Všichni mají stejně prohnilé srdce, a i když se někdo tak netváří, mají v sobě tu krutost. Začít důvěřovat temnému elfovi hned na prvním setkáním, ba i druhém a dokonce dost možná i třetím, je buď sebevražda a nebo ubohá naivita. Nechci Cizhari zabít. Ale bránit ji takto, to je až moc důvěřivé... Klid, klid... Jsem klidná, jasný? Promiň. Opravdu jsem klidná. Už ano. Zuřivost trochu polevuje, ale je kdykoliv připravena znovu se rozproudit. |
| |
| Hezky se to vyostřuje, ne? Schválně, jestli tu budeme mít koňské klobásy nebo rytířské řízky. Víc sarkasmu by nešlo? Tiše kývnu, ač si nejsem jistá, jestli otázka byla na mě. Jak je okolo tebe víc lidí, skoro se neorientuješ. Co nadělám, sem už taková. Radši společnost vlka než člověka, co? "Vlci.." pozvedchnu si zasněně. Stýská se ti po nich? Dobírá si mě. Jo, a moc. A máš pravdu. Radši sama s vlkem, co mi nezalže, než s tím hanebným darebákem, co.. Stisknu ruku v pěst. Tvůj vlk si tě brzo najde. Neboj se. Co když je mrtvý? Pak to byl osud. "Osud..." |
| |
| Hospoda Moje krev se ve mě začínala vařit. Nejsem sice úplný temný elf, ale i tyhle narážky mě štvaly. To, že jsem úplně zčernala asi nemusím říkat. ,,HEJ! " zařvala jsem. ,,Ne všichni temní elfové jsou zlí. Nebo aspoň... já nejsem zlá. Ani jsem moc lidí nezabila a elfů ještě míň. Proto žiju sama. Ostatní temní elfové mnou opovrhují."řekla jsem se slzami v očí. A ještě k tomu, já ,ubohá Cizhari, ani nejsem temný elf úplně. |
| |
| Hospoda ,,Hele, ale... vím, že když to říká elf, tak je to divný, ale přestaňte urážet temný elfy. Proč by jste neměli? Jasně, je tu pár elfů, ale...nevim jak to vysvětlit... Prostě... nelíbí se mi, když je urázíte. řeknu a civím přitom do země. ,, A druid není odnož hraničáře. Je to něco úplně jinýho. To, cos myslela je, že hraničáři se často ve stáří stávají druidy, ale není to odnož." |
| |
| Hospoda Divný je slabý slovo. Nemám v plánu je urážet, uklidni se. To bych ti radila. Mám chuť na pivo. Na víno ne? I na víno. Jen rybu fakt nechci. Očima jsem sklouzla na dení nabídku. "Čerstvě nalovené ryby." Tady tě někdo má rád. .... Hmm |
| |
| Kývnu na Trianu. Nech jí chudinku, ona obhajuje, jak je zvykem jejího národa práva temných, ale když se temní rozhodnou, že nás donutí řídit se jejich zákony a vytáhnou do pole, bez urážky přítomné temné elfky. Jsou to lidé a elfové, kdo prosazují etiku v praxi oděni v oceli a bojující o své holé životy. Tam platí rčení, že když bůh války máchá mečem ten učenosti mlčí. Nelyšel, jsem o jediné bitvě mezi jakýmikoliv temnými a kentaury. Tvářím se klidně, ale oči my planou zlostí. Tak já si myslím že máš menší inteligenci než koně? Dámy slyšíte to máme mezi sebou vědmu, která dokáže číst naše myšlenky dřív než nás napadnou. Tedy s poloviční úspěšností. To nic nemůžeš za to, že nedokážeš rozlišit názor na rasu od názoru na osobu. Cizhari má možná podivný smysl pro humor, ale ona sama je minimální hrozbu oproti lidem, které můžem v nočních uličkách podkat to oni jsou nebezpeční ne ona. Allderu zkoro dnes v noci zabili. Pak vejdu do hostince. Paladin a válečník to je novinka, já vzždy myslel, že jsou odnožínějakých kněží? Navíc si pleteš všeobecné názvy s popisi jednotlivých odvětví, říkáš bojovník což je označení pro každého kdo bojuje, pak si pleteš assasina s břit mistřem nebo paldinem, řípadně s rytřem. Co jsem podle tebe já. Válečník? Šermíř? Rytíř? Paldin? Pokud se zrazím s nějakým opilcem tak ho jen tak mimochodem odhodím stranou a znovu si obědnám pivo. |
| |
| Hospoda Vzhledem k tomu, že nemám dost síly, abych opilce odrážela sama, tak pomalu kráčím za Arekem. Pivo si ale raději neobjednám, jen si sednu ke stolu. ,,Co budeme dělat teď? Stopovat toho, kdo mě napadl, vyvádšt Cizhari z města nebo hledat ten ztracený krystal, jak jsme původně plánovali? Nevím jak vy, ale rádam bych hledala ten krystal. myslím, že to je nejdůležitější. Při té příležitosti se určitě dostaneme z města a možná i najdeme toho člověka." No, nevim, nevim, jestli ho vůbec někdy najdem... |
| |
| V hospodě "Jestli to byl vůběc člověk" zamumlám. Co jinýho to asi bylo? Ryba, ne? Nemluv mi o rybách. Nebo na tvojí druidskou kámošku zaútočila snad růžičková kapusta?! Začnu se smát, ačkoliv se zdá, že nemám důvod. "Co to bylo s tím krystalem?" zeptám se po chvíli, protože to ve mě vyvolá zvědavost. Myslíš, že mluví o TOM krystalu? Já nevím, možná jo. To byste ale měli mnohem víc společného, než jsi čekala. Náhody se dějí. "Můžu poprosit o jedno pivo?" usměju se mile na hostinského a posadím se naproti Arekovi a Alldeře. |
| |
| Hospoda Ona snad o tom krystalu neví? Vždyť lidi vysílali posly do hlavních elfských měst. No nic. ,,Ty o tom nevíš?" řeknu a mile se usměju. ,,Kdysi dávno, když se lidstvo začínalo formovat, kdy elfové byli na vrcholu moci, země lesních elfů si přálo žít s lidmi míru. A tak vyrobili krystal, pokrytý runami, začarován dobrou mocí, jež lidem dali. Lidstvo jej velmi chránilo, ale jednou, ho temná moc ukradla... Asi před měsícem. Král elfů, kéž žije věčně, určil asi 50 lidí, co ho mají jít hledat a můžou sebou přibrat další. Já jsem jeden z nich a původně jsem plánovala, že budu hledat sama..." dořeknu a zamračím se. Ale jít ve skupině bude možná pomalejší, ale bezpečnější. |
| |
| Hospoda Tak je to on. Ne, že bych to nečekala. No vidíš, aspoň můžete cestovat spolu. Jo, ale.. mám jim to říct? Věříš jim? Mám pocit, že ano. Mám pocit, nebo jim věřim? Rozhodni se. "Nevím. Asi ano. Ačkoliv se ze mě stává paranoik, jim docela věřím. Jestli zjístím, že mám kudlu v krku, poznám to. Ostatní je mi ukradený" zasměju se. Kecáš. Vezmu rundu piva a pořádně se napiju. "Řekni jim to, Allaiso. Jestli tě zabijou, ať už kdokoliv, aspoň někdo bude moct pokračovat dál." "T-ty mluvíš nahlas!" v tu chvíli jsem zapomněla, co se děje a zatmělo se mi před očima. většina lidí by tomu řekla, že jsem omdlela. |
| |
| Hospoda Nechápavě jsem se podívala. No super, teď už bude sama se sebou mluvit nahlas. Ona.. omdlela? Pomalu se nad ní schýbnu. No... mrtvá není, dýchá. Takže je v bezvědomí. Ale.. proč? ,,Em...vypadá to, že omdlela...." řeknu k davu lidí, který se zde nakupil... |
| |
| Rozmázlá na podlaze Alaiso, ty blbko, vstávej! No! Šup na nohy! Posadila jsem se. Hlava mi třeštila. "Co se stalo?" ptám se zmateně. Asi jsem tě vylekala. Omdlelas. Napij se, no tak, řekni si o pití. "Podáte mi prosím pivo?" Hodná holka. Z hluboka dýchej. To bude dobrý. Asi na tebe musím opatrně. |
| |
| Po chvíli jste se rozhodli, že se pomalu vyrazíte na cesty... po další chvíli se sejdete pred hospodou... |
| |
| Před hospodou ,,Takže... Měli by jsme naplánovat cestu, co?" řeknu a ze záhybů starého zeleného cestovního roucha vytáhnu starou mapu. Setřepu z ní prach a rozkašlu se. ,,Asi by jsme měli z města vyjít jižní bránou. Je málo používaná a nebudou tam žádní otravní stráže. Takže by si nevšimli Cizhari. Ta by poté mohla svobodně odejít nebo zůstat, podle toho jak chce. Měli by jsme chodit po méně používaných cestách, protože únosce velevzácného krystalu asi nebude jen tak chodit někde..." |
| |
| Nakloněná nad mapou "A třeba právě bude. Jestli je chytrý, dojde mu to" Bolela mě hlava. Podle mě to je spíš debil. Který normální člověk by kradl Krystal? "A to je taky fakt... hele, jak je ta mapa stará?" |
| |
| Skloněná nad mapou ,,No... to nevím, ale asi hodně, vadí to snad?" No... asi tam budou chybět novější cesty, ale já se po nich ani nechystám vypravit, tak mi to je jedno... |
| |
| Vedle Alldery "jen se tak ptám" Snad sem jí neurazila. |
| |
| Nad mapou ,,Víš, na stáří mapy nezáleží, protože po cestách postupovat nebudem. Pokuud půjdeme po cestě, nikdy krystal nenajdem." Asi jsem moc prudká. Proč se najednou tak vztekam... Protože ona je cizí a já nevěřím cizincům? Asi... |
| |
| "Uklidni se, jo? Nechtěla sem tě naštvat." Začínám mít chuť se na ně vykašlat a jít sama. Nesmysl. Co ty o tom víš? Nech mě být. Uklidni se. |
| |
| Nad mapou ,,Promiň... Nevím, co mě popadlo..." Teď se na mě všichni vykašlou... achjo... Moje prudká nálada byla okamžitě ten tam... |
| |
| o kus dál od Alldery vidíš? Omluvila se. Teď se omluv ty jí. A za co jako? "Takže... kudy?" |
| |
| U mapy ,,Nevím... jsem neschopná... asi by se vám beze mě šlo líp..." Depka mnou pomalu prostupovala a já se jí ani nebránila... Nemá to cenu, nikdy krystal nenajdem.... |
| |
| Vedle Depkařky "Ale ne! Takhle nesmíš mluvit, nenech se ovládnout smutkem. Omlouvám se, že sem vyjela, nemám ráda, když na mě někdo bezdůvodně štěká." Koukne znovu do mapy. "Co jít lesem? Bude tam stín, stráže odlákáme mezi stromy a všichni budeme moc načerpat sílu ze stromů." Jsi tím lesem posedlá... "Tady je stará brána" ukážu na místo na mapě. "Je nepoužívaná, málokdy tam někdo chodí." Jak to víš....? Nevím. Instinkt. |
| |
| U mapy ,,To je ta, co jsem říkala... čas od času tam stráže stojí, při svátku Rudého měsíce, který začíná zítra tam určitě budou, takže by jsme měli do tý doby vypadnout z města." Většina lidí bude ve městě, takže málo lidí na cestách... to by nám mělo pomoct |
| |
| U mapy "Aha, promiň. No, při nejhorším je odklidímě z cesty" Ne doslova! Jistě, že ne doslova! Nejsem vrah! |
| |
| U mapy ,,Doufám, žes to nemyslela tak, jak to znělo." Stejně jsem k ničemu... Nejraději bych se šla někam vybrečet a bylo to na mě celkem vidět... |
| |
| U mapy "Máš ráda N'ghunské kuličky?" podávám jí čokoládové kuličky, ve kterých je mentol. prý pomáhájí proti stýskání si. To jsou ty co sis přivezla, že jo? Jo, stejně jako tebe. |
| |
| U mapy ,,Eh.. co to je? A nemám hlad. Pomalu mapu stočím opět do svitku a převážu provázkem. ,,No nic, měli by jsme vyrazit." řeknu a pomalu e vydám směrem k bráně. |
| |
| Vedle Alldery "Fakt nechceš? Jsou moc dobré. Vem si, no tak!" Chováš se sentimentálně. Mňamy. Mě z tebe jednou hrábne. |
| |
| Na cestě ,,Ne, fakt nechci." odpovím stručně. Hm... co s tím furt má? |
| |
| "Ale no ták!" No tak si neber. Jak chceš. Za to tobě to jede, co? Není mi moc dobře a tohle mě uklidňuje. Problém? Ne, žádný. Ale Alldera si bude myslet, že jsem cvok. |
| |
| Na cestě ,,Nemám hlad znamená nemám hlad." Už mě znova začínala štvát. Přece mě někdo jako ona nevytočí... |
| |
| Na cestě Ne, ne, ne! NE! Neblbni! " Takže za a) není to an hlad, ale na chuť a za b) už ti to necpu." Pozdě.. "Omlouvá se, je blbá. Kdykoliv budeš chtít, vem si. A Ty mlč." |
| |
| Na cestě ,,Nechci vás urázit ale jste praštený...obě..." No super... to mi jestě zbývalo. Teď na mě budou mluvit obě... |
| |
| Pomalu se blížíte k bráně. Polední slunce na vás silně pálí, takže postupujete pomaličku, pomalu krok za krokem. V tom vedru se nehne ani lísteček a stromy aleje poskytují jen slabý stín. Už z dálky vidíte starobylou bránu, jež je pokrytá runama. Přemýšlíte co zmanejí, ale nikdy to nezjistíte. K bráně vede kamenný chodník, který taktéž vypadá velmi staře. Zubu času ale odolal docela dobře, jen tu a tam nějaký kámen chybí. Když přijdete trochu blíž, uvidíte, že tam nikde není ani živáčka. Nikde nikdo. Je to sice divné, ale to vás raději nezajímá. Zblízka vidíte bránu ještě líp. Přijde vám úchvatná a tak veliká, že se vedle ní připadáte maličcí jako mravenci vedle slona. Brána je pootevřená, v jejím stínu je chládek, takže se zde na chvilku zastavíte a odpočinete si. Dveře jsou okované, z ebenového dřeva a pootevřené tak, že můžete projít. Za bránou vás čeká kamenná cesta, mezi jednotlivými kameny prorůstají drobounké lístečky trávy. V okolí cesty roste hustý, dlouhoneprosekávaný les. V dáli slyšíte cvrlikání ptáčků, šumění lesa a hukot řeky, která nedaleko odtud vytéká z města. |
| |
| Při proslovu Alldery pokrčím rameny a hodím nohy na stůl. Takže máš zájem si mě najmout, žádný problém jen pro upřesnění ty jsi pověřená králem, že ano? Pak se poškrábu na bradě. No částečně máš pravdu necestoval bych v této fázy po hlavních cestách, ale jen tak mimochodem zapoměla jsi se nově příchozím zmínit o asasinovi, který tě sleduje. Každá brána je stejně dobrá mě a můj doprovod zdejší stráže nezastaví na to mám na své straně příliš mocné síly. Dobře kam jdem jako první. Jak ten krystal ukradly? Popíjím pivo mezi větami a pohlédnu na Trianu s tázavým pohledem. JDem do toho nebo ne? S tím čekám na odpověď. |
| |
| U stolu, který stojí ve stínu brány ,,Sice vůbec nechápu, kde jsi to pivo vzal, ale to je jedno" řeknu a chvilku něco hledám v kapsách zeleného cestovního pláště. Nakonec i najdu to co hledám. Pergamen s královskou pečetí. ,,Jo, Jsem pověřená králem. A potřebuju někoho, kdo by šel se mnou, jestli tomu tak říkáš, najmout... Jestli vám jde o peníze, zaplatit vám za to můžu." Na důkaz mých slov hodím každému pár zlaťáků. ,,Jestli chcete víc, tak později." Pomalu se rozhlédnu po krajině. Kudy půjdem? |
| |
| Vedle Alldery Achjo.... Proč se vždycky někam musí jít ve dne... Neřekla jsem to nahlas, ale v mého výrazu šlo naprosto přesně vyčíst, co si o tom sluníčku myslím. Oni to dělaj schválně... Ví, že na sluníčku vůbec nic nezmůžu... Abych nemohla dělat iluze... Jenže když nás někdo přepadne, neuchráním se! Pomalu jsem pod záhyby svého roucha nahmátla dýku. Dýka byla dobře dělaná, už toho mnoho vydržela. Její čepel byla zahnutá, rukojěť byla vytvarována do tvaru hada, v hadově tlamě začínala čepel, jako velký dlouhý hadí jazyk. Z paměti jsem věděla, že rukojeť je vyřezaná z nefritu, jako hadí oči jsou vloženy dva rubíny a čepel udělána z kvalitního kovu. Jedna mála věcí z dědictví naší rodiny. Pevně jsem sevřela prsty okolo dýky až to zabolelo. |
| |
| Když se pomalu přesunu do stínu brány, sejmu z čela kapičky potu, které mi zde vyrazili. S úlevou se opřu o příjemně chladné okovy. To sluníčko mě ničí. Pak promluvím na Areka. "Dobrá, jdu do toho. Pokud jdeš taky." Usměji se. Poté se odlepím od stěny a přijdu k Arekovo koni. Pomalu ho hladím po tlamě, rytmicky a jedním směrem. Tak, jak to mají koně rádi. Jsou to nádherná zvířata. Ano, to jsou. Tak vznešená. Ach, chybí mi můj domov. Když spatřím výraz Cizhari, samolibě se usměji a mrknu na Areka. Aspoň pro tuto záležitost nebude dělat problémy. To horko mi také vadí, ale snesu to. Vydržím. Přetrvám. Ach, kde je ten chlad lesa? |
| |
| V chladivém stínu ,,Vím, že pokud půjdete se mnou, nemám vám toho moc co slíbit, protože stejně jako vy vůbec nevím, kam. Ale už jsem přemýšlela. K čemu by ten krystal někdo kradl? K čemu se vůbec dá použít?" Rozlilo se tu velké ticho, že by jsem si všimli nejmenšího šelestu. ,,Už je to témeř rok, co krystal ukradli, tak proč scháním lidi až teď? Protože jsem pečlivě studovala. Moc egend se použít nedalo, ale ve většině se schodovalo, že pokud se krystal použije spolu se speciálníma kouzlama a zaříkadlama použije na místě, kde se setkávají magické linie, vznikne něco velkolepého. Jenže... Těch míst existují stovky..." Zamračím se. Tohle je jediný co vím. A to, že ty místa jsou nebezpečná. |
| |
| Pod stolem Hned jak jsme sem přišli, vklouzla jsem do stínu ve stínu a poslouchala ostatní. Allderino vyprávění mi bylo blízké, protože sem před pár měsíci jednala stejně. V tu chvíli ěm něco napadlo. "Nemá.. Neměl ten krystal magickou stopu? mohli bychom ho najít podle toho" Nesmysl. Jestli ho ukradl mág, stopu ztlumil. A jestli to byl druid nebo chodec či hraničář, mohl to schovat v životní energii stromů, a taky, vem v potaz kolik toho je v místě kde je jen trochu víc lidí s určitým nadáním pro daný obor.... Kývla jsem a koukla na ostatní, čekající co mi na to odpoví. |
| |
| Ve stínu ,,Nejde to, už jsem to zkoušela. To je první věc co druid udělá, když hledá magickej předmět. To poukazuje na to, že ten, kdo ho ukradl nebyl jen tak nějaký šílenec, ale někdo mimořádně schopnej." To už mě taky napadlo. Už jsem toho zkusila hodně. Přičemž... tohle musí být někdo opravdu velmi schopnej. Nevím, že by v této době, kdy druidské řemeslo je na vymření, byl někdo takhle schopnej. Ale určitě to byl druid. To poznám. V listí za mnou něco šustne... Tak přece... Potichu písknu a z křoví za mnou vyleze můj albinotický noční panter s řemenou ohlavkou držící v puse. Přijdu k němu a pohladím ho. |
| |
| Čumící na pantera "Co to je, sakra, za přerostlou čičinu?! Nebo spíš, kde se tu jentak vzala?" A proč jsem si jí, propána, nevšimla? "Pojďme, musíme vypadnout. Myslím, že sem jdou stráže." Já se nějakých stráží nezaleknu! Já taky ne. Jen mi jde o to moc na sebe neupozorňovat. Kývnu na ostatní. "Honem." |
| |
| Napůl na panterovi ,,Přerostlou čičinu? To je bílej panter, který kdysi patřil mému mistrovi. Vždycky za mnou chodí. A jet na něm je pohodlnější než na koni - bez urážky." Moje poslední dvě slova patřily Arekovi, Trianně a Renyje. To by je ještě mohlo urazit. Ikdyž... Kentaři neradi nechávají sami sebe srovnávat s koněm... ,,Chodí za mnou od té doby, co zabili mistra. Já sama mám ještě bílého tygra... Jestli chceš, můžu ti ho zavolat, abys měla na čem ujet strážím." |
| |
| S úsměvem na rtech "Abych utekla strážím nepotřebuju ani koně, i když jsou to nádherná zvířata, ani tygra, ani pantera, ačkoliv i ti jsou k zulíbání. " I když, já spíš preferuju vlky... Myslíš krásného elfa, který s tebou běhal po lese a ty zablešence choval, ne? Jaký zablešence?! Začínám doutnat. "Stejně je to přerostlá čičina" říkám dobromyslně a jdu pantera pohladit. Jestli ti ukousne ruku... Tak mu můžu useknout hlavu tou druhou. To bys neudělala... |
| |
| U brány Nasadím panterovi ohlávku a vyhoupnu se mu na hřbet. Matně jsem si vzpomněla, že pantery vlasně používají temní elfové, ne lesní. Lesní používají tygry... dříve to tak bylo... různý rasy preferují různý zvířata na ježdění. O orcích jsem se doslechla ve používali ohromné vlky... Hm...to bych taky chtěla jednou zkusit... jet na přerostlým vlkovi... Nepamatuju si přesně, kdo co používal. Ale jedno vím jistě. Noční panterové patřili noční (temným) elfům... |
| |
| Brzo si všimnete, že Renyja s váma není. Jen tak. Zmizela. Asi jí to nebavilo, neměla zájem. |
| |
| U brány Když chytím zlatky, kývnu. Drahá paní právě jsi získala pro svou misi rytíře. Pak pokrčím rameny směrem k Trianě. Za zlato budu bojovat klidně na straně temných elfů, Klidně chystám koně, když se z křovin vyplýží panter, strnu a pomalím pohybem vytahuji ze sedlové brašny vytahuji sekeru, pak se trochu uvolním když vidím chování Alldery. Paní toto my nedělejte, já mám dobré srdce, ale takové překvapení je o nervy. Kdybyste zavahála tak bych těď sekal do té vašé kočičky sekerou. Zamyslím se, pak se vyhoupnu do sedla mého koně, je až zvláštní, že se kůň uklidnil chvilku po mě. Usměji se. Ano magických míst jsou stovky, ale také jen málo z nich není pod dozorem. Krystal bude měnit proudy, magie zvlášť pokud budou provádět nějaký rituál. Pak je tu jednoduchá úvaha, kdo může kystal použít, těch sice budou také stovky, ale kolik je jich dost mocných nebo mají dost informací aby prošli kouzly chránící krystal a nezanechali stopy? Desítka? Kdo dost mocný zmizel před rokem a není po něm ani vidu ani slechu? Jsem možná tupý válečník, ale pokud jsem pochopil, tak ho ten zloděj nebo zlodějka ukryli před dálkovím sledováním , ale zřídlo takové síly by i průměrný mág na krátkou vzdálenost ucítil. Zloděj se nemůže od úkrytu krystalu moc vzdalovat, protože se bude bát, že by polevilo kouzlo, pokud by se často neobnovovalo. Také nám vypadává spousta míst pro rituál, protože kolem některých stojí vícero magických věží a někdo by si všiml, že došlo k nějaké změně. I práznota jde vydět u prostřed plně vypněného prostoru, jakým je magické pole. Odmlčím se a znovu pokrčím rameny. No jsem tupý válečník, ale pracoval jsem pro inkvizitora. Nemusím umět zacházet z balistou abych věděl, že když vystřelí přímo na mě mám padnout k zemi. |
| |
| U brány Když nabídneš prachy, je největší šance, že někoho získáš. Nejistě se pousměju. ,, Já jsem dospěla k názoru, že to musel ukrást někdo, kdo se vyzná v druidském řemesle. Jenže právě to je největší problém. Druidové se nejčastěji schovávají i normálně a většina z nich není ani známá, ani já sama moc ostatních druidů neznám. A když nikdo není známý, nevíte, kdy zmizel... Jo a s tím panterem, já jsem ho taky nečekala... On za mnou chodí sám..." |
| |
| U brány "Ehm," nejistě si odkašlu "Já bych si vážně nebyla jistá, že to ukradl druid. Král přece jako první povolal druidy a mágy." A myslím, že by to z nich vymlátil. "na druhou stranu.... nejspíš máš pravdu. Ano, je to logické. Budu věřit tvému úsudku a půjdu za tebou, pokud ti to nevadí. Beztak nemám co ztratit, ne? |
| |
| U brány Zloděje mágy a druidy, ale to o zlodějích ví málokdo. Poznám druidskou práci, normální mágové neumí takhle skrývat energii... tohle musí bejt práce druida...nebo skupiny více lidí. Nikdo neřekla, že to musel být jenom jeden člověk. Největší pravděpodobnost je, že to byl mistr zloděj spolčený s druidem... Druid by to zase nebyl schopný takhle ukrást, ale sám zloděj by to nezakryl... |
| |
| Hladící pantera Takže stačí najít toho zloděje, vymlátit z něj, kde je schovanej druid a krystal? snažím se nemluvit tak ironicky, ale jde to ze mě samo. Můžu něco podotknout? No, prosím. Jen mě napadlo, co když to má daleko větší význam než jen ovládnutí energie z krystalu. C..co když to má být začátek války. NEBO něčeho daleko horšího? A možná je ten člověk schyzofrenik. Jako my dvě? Abych to nakonec neukradla já, hele. Fakt vtipný, Alaiso. |
| |
| U brány Už se aspoň ty dvě nehádaj, už spolupracujou... No to bude zas něco... Nikdo neví, co ten člověk nebo ta skupina s energií krystalu bude dělat. Tohle už je v každé báji jiný, to, co krystal uvolní. Nikdo se neshoduje. maximálně tak dvě, tři báje, ale to je vše... Tak či tak, bude to něco ohromného... Jak moc ohromného? |
| |
| Stále hladící pantera Tak už pojďme. Slunce, dobrodružství a zloději nečekají. jedným delším skokem se dostanu k bráně a čtu nápis na dveřích. Buď pozdraven, syne osudu, a projdi, zda-li jsou tvé úmysly... tvé úmysly... "Co je tohle za znak?" zeptám se, protože přes mech pořádně nevidím, co je tam napsáno. I to by mohlo být vodítko nebo tak něco. Ale mech se mi trhat nechce, chci už jít. Kouknu po ostatních. No...? |
| |
| Ve stínu Při Alaisiných slovech se přinutím kouknout, co tam je napsaný. Koukám na runy, jež jsou již vybledlé stářím. Tohle už jsem někde četla. ,,Tohle je znak pro anděla. " Vítej, osudový syne a vstup, jestli smýšlíš andělsky. Furt nevím, ale když uvidím Allderu, která stejně jako já přemýšlí, odkud to zná, uvědomím si, ze to musíme znát obě z dávné minulosti... |
| |
| U brány Mlčky přistoupím k Trianě a usmívám se nuceným úsměvem na " spolupracujcí" skupinku. |
| |
| soukromá zpráva od Arek Srdce pro Pohlédnu na skupinu luštící nápisi na bráně a kolem. Bráno kolem do kola, vyděl jsem úspěšného vojevůdce, jak plánoval bitvi na základě božích znamení. Věříš my, když řeknu, že občas to bylo peklo sloužit podním? Ony jsou sice zaměřené v hledání tajných symbolů, ale jsou v tom nedůsledné. Tuhle bránu jsme si vybrali protože je nejméně střežena. No možná by dávalo smysl, kdyby Allderu pověřil vyšetřováním oficiálně a hodně na hlas. Pak by pověřil někoho jiného tichým vyšetřováním. Znovu pohlédnu na svou paní a její společnice. Jsem rád, že mám tak pevný nervi mám dojem, že je budem oba potřebovat. Zlodějka podle toho co jsem vyděl s více osobnostmi, iluzionistka se dost hloupím smyslem pro humor a pak má paní, hraničářka očividně zvyklá žít ve městě a v klidném mírumilovném lese. Pak jsme my dva, když se něco semele tak my dva budem muset ty tři dámy tahat z průserů. Zapoměl jsem na něco? |
| |
| U brány ,,Hele, je to důležité? Ty runy tu snad byly dřív, než krystal vůbec existoval. Takže pochybuju, že něco najdeme. myslím, že by jsme měli vypadnout dřív, než se něco semele... nemám se zdejšíma strážema zrovna dobrej vztah..." Zamračíme se a přemýšlím. Hodně špatnej vztah... Nevím, proč po mě tak naštvaně koukají, někdy i slovně. V dáli uvidím stráže. ,,Tak jdete se mnou, nebo ne?" Prudce se znova vyšvihnu na hřbet pantera. Při tom mi z kapsy cestovního pláště vykoukne svitek s královskou pečetí. |
| |
| Za bránou To si tam hodlají udělat piknik, nebo co? Koukám na ně a mrkám, čekajíc, jestli se mnou jdou, nebo ne. Moje královská pečeť je dobře ukrytá v botě, aby mi jí někdo nevyčóroval. Koneckonců, všichni víme, co ty malý prevíti dovedou. Myslíš skřety? Jo. Ohlídnu se. "Bože můj, hodláte tam stát do soudnýho dne a čumět na tu bránu, nebo jí projdete a půjdeme? Je tu krásně stín, vyšla jsem hned v lese." Les, les, les. Pořád jen Les! Tak snad sem lesní elf, ne? A sklapni, nemám náladu... Netrpělivče. Čas nečeká na nikoho. A na partu šneků už vůbec ne. |
| |
| Zavrtím hlavou a pomalu pronesu. Mám jim má paní vysvětlit jak se mají chovat k dámě, stačí říct, to by nebyl žádný problém. Na mé tváři se pořád skví úsměv, ikdyž si protahuji své oplátované paže a stočím výmluvný pohled k přicházejcí hlídce. Pak si všimnu pověřovací listiny a stejným tonem řeknu. Má paní, váš list máte ho tak abyste jej ztratila. Podle všeho je to poměrně důležitý dokument. S tím stojím a čekám na odpověď svého mimoděk vraníka hladím po hlavě. Pokud se Alldera rozjede z bran, tak se s rychlostí na mou zbroj a postavu obdivuhodnou vyhoupnu do sedla a shlédnu na Triannu. Máš koně nebo chceš svést? |
| |
| Na panterovi Upravím si svitek tak, že ho neztratím. Ten svitek slouží k tomu, abych dokázala, že jsem opravdu králův posel a v případě odhalení zloděje bych mohla dát příkaz k zatčení. Kdybych ho ztratila, měla bych problém... Pohledem sjedu Cizhari. ,,A co ty? Chceš přivolat toho tygra?" Odpovědí je mi nakvašený pohled a prudké zavrtění hlavou. ,,Copak? Urazilo by to tvou pýchu, sestří?" Cizhari prudce zvedne ruce a něco zvolá. Z lesa vyleze cosi černého, s bílou orlí hlavou, koňským tělem, sedlem a ohlávkou. Překvapením málem spadnu z pantera. Gryf?! Já myslela, že už vyhynuli... A ještě k tomu černý??? |
| |
| Zírající Nejdřív čična, pak přerostlá slepice... takže výlet do zoo? Jsi zase protivná. Nejsem. "To sem tu jediná, co jako dopravní prostředek používá vlastní nohy?" zachechtám se. Očividně. "Tak už pojďte, nebudeme tu přece tvrdnout celý den?!" na ta slova ujdu pát metrů a ohládnu se. Ohlas žádný. Bože můj... "Tak jdete, sakra práce?!" Křik asi nepomůže... dej si kuličku.. bude ti líp Přikývnu a začnu zase žvýkat svoji oblíbenou mátovou pochoutku. |
| |
| Na gryfovi Koukám, jak Alldera málem slítla z pantera a jízlivě se ušklíbnu. ,,Tos neviděla, co?" Vyhoupnu se do sedla. ,,Jo, asi jsi jediná... I když... kdoví, třeba Trianna taky nic nemá." Pomalým krokem gryf pomalu vyrazí vpřed. Jedu pomalu, čekám, jestli se přidejí i ostatní... |
| |
| Žvýkající No, když si udělají oni piknik tam, můžu si ho já udělat tady... To je dost blbej nápad. Radši už pojďme. "Hej, Alldero!" kouknu na sáček s penězy, co mi předtím narvala "Já to nechci. Sem na tom podobně jako ty, vlastně bych jim měla taky zaplatit, ale co už, budu ráda, když ěm necháš jít s tebou... a ty prachy si můžeš...." Strčit do....? "..nechat, sem chtěla říct." zamračím se. |
| |
| Napůl cesty mezi bránou a lesem. Co to zas ta ženská žvaní? Vůbec jí nechápu. ,,Co to žvaníš? Vůbec Tě nachápu..." Panter se zařadí pomalým krokem za gryfa. ,, Hej! Cizhari! Kdes to sehnala? Gryfové už přece vyhynuli..." |
| |
| Skoro v lese "Co je těžkého na tom, že si máš svoje peníze strčit... za ucho? Já je nechci." zavrčím, protože mě začíná bolet hlava. Já věděla, proč cestovat sama. Jestli to takhle bude pokračovat, uteču jim. Proč bys měla utíkat? Když už jsem u prvních stromů v lese, lehce si nadskočím a vylezu na větev, pět metrů od země. Koukám dolů a čekám, kdy dojdou. Parta slimáků... |
| |
| soukromá zpráva od Trianna pro "Chápu, že sloužit je někdy těžké. Ať je tvůj vůdce kdokoliv. Já jsem byla vždycky svobodná a zůstane to tak i nadále. Rozhodně Allderu nepřijmu za svou paní, jen ji pomůžu najít ten krystal. Popravdě řečeno tě lituji. Tahle skupina vypadá dost slabě, i když nechci je moc podceňovat a navíc samí ženský. Budu se snažit ti asi jako jediná cestu neznepříjemňovat otravným hádáním či zbytečným mluvením. Dávám přednost spíše tichu a rozhodnosti. Potom se uchechtnu. "Možná by jsme si je měli všechny proklepnout. Zeptat se, až bude příležitost, na nějakou otázku ohledně věci u které tvrdí, že jsou experti. Uvidíme, jak by obstály. No, rozhodně věřím tvému úsudku a dávám ti za pravdu." |
| |
| Při otázce na koně se mile na Areka usměji. "Děkuji. Samozřejmě by mi nedělalo potíž jít pěšky, ale tohle bude asi rychlejší. Ráda bych se svezla. Děkuji." A napřáhnu ruku, aby mě stiskl a já se mohla za něj vyhoupnout. |
| |
| Usměji se a sevřu nabízenou ruku a částečně jí vytáhnu za mne do sedla. Máš naprostou pravdu a tato cesta bude ještě zábavná. S tím popoženu koně abych dojel grya i pantera, ale nesnažím se je předjet místo toho se zařadím za obě dámy s úsměvem. Můj hnědák, kráčí rychlím a vytrvalím krokem. Váha Triany v porovnání s zbrojí kterou normálně nosí, je zanedbatelná. Po malé chvilce se ozvu. Má paní jaký je tedy plán a kam směřujem, pokud to není tajné? A pak tiše proo sebe řeknu. Pokud to tedy víte. |
| |
| Na cestě ,,Na první magické místo, rychlým klusem den cesty." Něco na jeho pohledu mi říká, že se mnou jde fakt jenom kvůli penězům. ,,Možná by jsme měli vyrazit rychleji. Alaiso, vážně chceš jít pěšky?" |
| |
| Na větvi "Vaší rychlostí tam dojdeme tak za týden, nehledě na tom, že to místo je v lese. V korunách stromů sem daleko rychlejší, než se zdá. A jak se tak na vás koukám, nejmíň šestkrát rychlejší než by" Dlouho jsem se přemisťovala jen ve větvích... pak jsem zlenivěla a našla si toho medvěda. Starý pak Aner, kdepak asi je...? Zašmátrám v kapse a kouknu an stříbrnou píšťalku. Zavolat.. nezavolat? Nezavolat. Bude to moje eso v rukávu. "Pohněte! Slunce už je skoro uprostřed oblohy. A nechcete se přece plahočit po neznámém místě v noci? Pokud to trvá den, budeme muset tábořit. A jen bůh ví, na co narazíme" tajemně se zachechtám. Mě by les nedělal problém. Druidce asi taky ne, ani druhé elfce. Cizhari by to taky mohal dát v klidu, ale Arek a ten jeho kůň? Seskočím dolu, abych obhlídla půdu. Skáču a kopu do země až se mi noha neproboří deset centimetrů do bahna. Je to tu jílovitý, tvůj Koník se asi bude bořit" zavolám směrem k Arekovi. |
| |
| Na gryfovi ,,Hele, já bych tam radši tvrdla v noci než ve dne." Přemýšlím, jestli v lese bude stín. Asi jo... Pobídnu gryfa k rychlému klusu a řídím ho mezi stromy. Krásný chládek. Tiché dopadání ťapek a tiché vrčení. To už do stínu dorazila i Alldera. Obě uvítáme, jaký tu je krásný chládek. A hlavně stín. Je tu krásně. Klidně bych tu zůstala... |
| |
| Mapa Puntíky: Nebezpečná zvěř (můžete domyslet jakou, jestli to potřebujete) Zelená: Les, tráva Modrá: Řeka, jezera Hnědá: Hlína, v okolí vody bláto Černo-šedý: Cesta, která vede z brány Schody: Kamenné schody do pozdemí, místo, kam míří Alldera A svoje ikony si doufám poznáte :-) |
| |
| Les Všichni dorazíte do lesa. Narozdíl od cesty, je zde příjemný chladivý stín. Místy profukuje malý větříček. Kolem vás cvrlikají ptáčci, poletujjí motýlci. Zde je určitě líp, na tom se všichni shodnete. Jaká úleva, konečně být ve stínu. Les je převážně listnatý, místy nějaká jedle. Rostou zde hodně veliký, vystražně zbarvený, oranžový muchomůrky. Ne, že je budete ochutnávat :-). Bohužel, nic jedlýho. Najdete zde také krásné kytičky. Ale není to jen samotný les. Jsou tu dvě stinná jezera, hodně mýtinek. Směrem, kterým jdete je řeka a přes ní starý most. ( Most a řeku napíšu později ) V lese je ale spousta divoké zvěře. Rysové, medvědi, vlci a kdoví, co ještě. |
| |
| Ironicky se usmívající "Pomaleji by to nešlo?" jsem netrpělivá, ale v lese je mi docela dobře, takže kecy na zrychlení vyhazuju z pusy už jen jako doporučení. Když Alldera a Cizhari dorazí do lesa, vylezu na borovici a postupně šplhám až nahoru. Tam se rozhlédnu, kde až les končí. 170 km určitě, stromů okolo 50 000, smíšený "Nádhera," vydechnu a zaplaví mě vzpomínky. V tu chvíli mi ujede noha a řítím se dolů. Naštěstí se asi dva metry nad allderou zachytím větve a zhoupnu. Tak teď jen doufám, že jsi jí nezpůsobila šok. Miluju to tu. Lai, neblbni, prosimtě.. "MILUJU TO TU!" s radostným výkřikem začnu přeskakovat z větví, až dorazím pár kilometrů od nich. Rozhlídnu se, zkonstatuju, že tu nikdo není a vrátím se. "Mech čistý," zazubím se. |
| |
| Vylekaná ,,Ty nemehlo! Nemůžeš být opatrnější!? Co kdybys na mě spadla!?" Normálně jsem kliďas, ale tohle už vytočí i mě. Vztekle jsem svírala ohlavku. Začínám bejt naštvaná. To jsem si nemohla sehnat lepší družinu?! |
| |
| Zvednu hlavu a vyhoupnu se znovu do sedla, pak řeknu dost nahlas aby mě všichni slyšeli. Pokud chcete můžem jít ještě pomaleji, mě to problém nedělá. Nakonec není na spěch, když půjdem normálním tempem bez přestávky tak zítra za úsvitu bychom měli dorazit na místo. Ten nerost je ukradenej už celý rok tak den na víc nic nezmění nebo ano? Já nevidím důvod proč zbytečně strhat sebe i koně. Bude lepší když tam dorazíme mírně nevyspalí než strhaní. Jo a když neumíš lést po stromech tak se zbytečně nepředváděj. Mě se nechce kopat hrob v tomhle marastu kvůli tomu, že jsi sis zlomila vaz kvůli vlastní nešikovnosti. Tvářím se klidně. Pak se nakloním k Trianě a několikrát se ušklíbnu a popoženu koně, ,který se sice trochu boří, ale není to tak zlé až na místo ve kterém přistále Aleois. Kůň kráčí vyrovnaným svižným krokem veterána, kterému dělá víc starostí jeho zvířecí společníci než les, kterých vyděl stovky. |
| |
| soukromá zpráva od Arek Srdce pro |
| |
| Smích "Radši chcípnu pohřbená mezi listím, než aby mi taková špína jako ty kopala hrob." naštval mě. A tentokrát to přehnal. Pro tvojí informaci, ano, jeden den něco dokáže změnit. Nemáš ponětí, co se s krystalem dá všechno provést, takže pohni tou svou línou kostrou, ano?" Jsi na něj zbytečně tvrdá, jen řekl svůj názor. "Omlouvám se, že jsem tě vyděsila, Alldero." |
| |
| Na panterovi ,,Hele, nebuď zbrklá, jasný? A nechte se s ... ctihodným rytířem? " řeknu nahlas a potichu dodám. ,,Ještě se zabiješ. A zklidni, jestli se chceš dožít toho druhého dne. Den sem, den tam, je to jedno. Jasný?" Nijak se nevyžívám v roli vůdce. Raději se nechávám vést. |
| |
| Po posledním prohlášení Alaisy my z tváře zmizí úšklebek a nahradího výraz zuřivosti. Aniž bych spustil Alaisu z očí planoucích ledovým hněvem, se natáhnu za trianu a vytáhnu z sedlové brašny krátký luk a několik šípů. Máš dva kroky ...... Utne mne rozkaz mé paní.Zatnu pěst a podám Trianě luk, Vrátíš to prosím do brašny. Já bych byl moc sváděný hio použít na veverky. Zatínám pěsti, ale jediné co řeknu.Má paní má pravdu, pokud se chceš dožít dalšího dne tak hoď zpátečku, lesy jsou nebezpečné, zvláště v noci. Pak pohlédnu na svou paní. Pokud zrychlíte udržím s vámi krok pokud zrychlíte. |
| |
| Pobavená Jejich scéna mě pobaví. Když se mě zeptá na tempo, zamyslím se. ,,Nemůsíme jít šněčí rychlostí, ale ani se nemusíme strhat. Asi trochu zrychlíme, ale ne moc." Pobídnu pantera k rychlejšímu kroku. Ti se teď budou hádat... To bude něco... Rozhlídnu se po lese. Je to zde příjemné. Ale není sen bez nebezpečí. V křoví se cosi hýbne a zavrčí. Po chvíli vyleze rys a naštvaně vrčí na pantera. |
| |
| Kyselina octová aneb kyselosti za každé situace "Vždyť by ses ani netrefil" rýpnu si do Areka a zachechtám se. Nemám toho nabubřelého páprdu ráda. Je na můj vkus až moc sebestředný.. a je to pitomec. Lai.. uklidni se... Helemese, rys! Seskočím ze stromu k rysoci a zavrčím na něj. Pak zamlaskám a nechám ho jít k sobě, abych si ho mohla pohladit. "Ahoj zlatíčko, ty jsi tak krásný. " |
| |
| Překvapená ,,Nechci nic říkat, ale ten rys je divokej. Až Ti ukousna ruku...A nechte se, nejsme tu, abyjsme se zde hádali" S klidem očekávám reakci rysa. |
| |
| Les Lesem se nese potlest, tedy spíše řinčení když tleskám , protože mám pořád na dlaních plátové rukavice, když to rysa neodežene, tak sekera, která proletí vzduchem a zasekne se do horní části jeho trupu ho srazí svou setrvačností na zem. Pokud neuteče i tak tak k němu do cválám a probodnu ho kopím. Teď tomu naše hloupá podivná zlodějka, nasadila korunu. Dokud ohrožovalas jen sebe tak je to tvůj problém, ale objímat se s vzteklím zvířetem to je vrchol. Bylas moc dlouho na sluníčku? Které normální zvíře, tím spíše rys, příjde k člověku a nechá se pohladit. Já ti řeknu které to které je zmámené kouzly nebo má vzteklinu. Já nebu riskovat, zranění mé Paní, Trianny, Cizhari nebo některého z našich zvířat, kvůli tomu, že ty nemáš ani ždibec rozumu. Pak pohlédnu na Allderu a klidně řeknu. Paní tohle přestává bít legrace, když žz křoví vyskočí hladový medvěd a rozběhne se k nám? Mám počkat až někoho srazí k zemi a začne ho trhat, nebo jako co? U města to ještě šlo, tam se tyto zvířata moc často nevyskytují , ale tady na ně můžem narazit kdykoliv. Takže pokud má někdo po blíž schovaté jezdecké zvíře tohoto ražení tak my to prosím řekněte, protože já předesílám že na překvapivý a neohlášený setkání z divou zvěří budu reagovat od teď přirozeně. Pokud má někdo protest tak ať se ozve. Neplýžíme s elesem, já i můj kůň nejsme tišží to vím , ale to je jen další potvrzení mých slov. |
| |
| V lese ,,No, můj tygr nepřijde jen tak, maximálně vám to dám vvědět dopředu." řeknu klidně a prohlížím si mrtvého rysa. ,,Poznám, když se blíží ochočené zvíře. Ale tohle ochočený nebylo." |
| |
| Les "Proč si ho zabil, ty magore?!" rozkřiknu se pohlédnu na mrtvé zvíře "Neublížil by nám, pitomče! Kdybys neměl v hlavě úplně prázdno, věděl bys o mentálním spojení mezi elfy a zvířaty. Málokdo to umí, ale jde to! Tenhle chudák Rys, byl se mnou ve spojení a kdybych nechtěla, neublížil by vám. Alldera jako druid určitě umí i větší propojení než já! Pitomče pitomej! Chudák zvířátko!" zaprskám na něj. |
| |
| Achjo ,,Ten rys byl divokej, spojení by ti dlouho nevydrželo a pak by byl takovej kousek od tebe, že by tě zabil jednou ranou. V tomhle lese je divá zvěř, ne ochočená. Nebuď zbrklá. Jestli umíš ovládat pouto, což umí nejlíp bardi, tak víš, že nevydrží dlouho. Zvlášť u velkých zvířat, ti jsou nejtěžší." Jenže ona bard neni, to už by jsme slyšeli. Je hraničář... nebo chodec a těm to fakt dlouho nevydrží. Popoženu pantera ke kroku, protože když oba pujdou, ona bude lítat okolo a snad se nebudou hádat. |
| |
| Otočím koně abych tváří k Alaise. Jak jsem řekl, jeho život padá na tvou hlavu ne ta mou. Já ho nezmámil, já se jen postaral, aby neublížil nikomu z mých přátel a společníků. To že by nám neublížil říkáš dost pozdě krásko. Mělas říct než jsi ho zmámila. Příště musíš otevřít tvou hezkou pusinku dřív než se začneš chovat jako tříletý děcko. Já nevím kdes žila před tím,ale řekl bych, že vím kde to nebylo. Ve volné divoké přírodě. Tady je většina zvířat plachých, že se skupině lidí a našich zvířat vyhne nebo jsou problémem, který se musí řešít rychle a rázně. Alldera ti může říct o dvouch způsobech jak se postarat o vzteklé zvíře první je vyléčit ho a druhé rychlejší je ukončit jeho život, bez zaváhání. Jak jsem už řekl já nebudu ryskovat život svých přátel, kvůli tomu, že TY jsi líná hrát si s divokými zvířaty dál od nás, aby nás až se proberou a roztrhajítě neohrožovali nás. Uvaž také co jsem vyděl já. Rysa kterého neodstrašila přítomnost člověka chrastícího zbrojí ani gryfa s panterem. Rysa který se začne tulit k jednomu z lidí kteří jsou cítit městem. Ještě k někomu kdo si neuvědomuje v jakém nebezpečí se nachází. Když jsem ho neodehnal hlukem, tak jsem měl jasno v tom co je zač a jednal jsem podle toho. Všichni elfové nemají tuto vlastnost oni jen někteří jak jsi sama řekla a vysvětlíš my jak jsem to mohl vědět já? Prostý člověk vím, že elfové mají pevnější pouto s přírodou, ale to že dokáží překonat u zvířat pud zebezáchovy opravdu slyším prvně. |
| |
| Celou dobu jen kývám a poslušně sedím v sedle za Arekem. Být ta celá věc s rysem na mě, jistě bych jednala stejně jako Arek. Možná existuje nějaké spojení mezi elfem a zvířetem, ale Alaisa už párkrát selhala ve svých schopnostech. Tak proč by jsme teď měli na ní spoléhat, pokud si v tom není stoprocentně jistá, a i když třeba je, měla by nám to říct předem. Celé tohle cestování. Hádání, dokozování si něčeho, leze mi to na nervy. Ale jsi přece klidná povaha. Ano, to jsem. Ale to neznamená, že neumím klást odpor. "Tak hele..." Promluvím pevným hlasem, aby mě poslouchali. Tenhle rys byl možná divoký, a možná by ho Alaisa zkrotila, ale ať či tak, teď už je to jedno. Je mrtvý. A dávám Arekovi za pravdu, že on nemůže vědět jaké máte vy pochůzky s okolním světem. Samozřejmě vím, co elfové můžou, ale všichni se známe zhruba den a půl, s některými možná méně, takže, Alaiso, nemůžeš dávat nikomu za vinu, že bráníme sebe a ostatní proti věcem s kterými není normání se muchlovat. To mi odpusť. Ale je to pravda. A nikdo z nás nemá právo na někoho řvát kvůli věci, které ostatním nejsou známy." Odfrknu si. Alaisa se mi vůbec nelíbí. Vůbec. Kde jsou ti elfové, kteří mají své duše čisté a hněv odkládají jako poslední možnost? Tyhle elfky.... Zřejmě jsou příliš mladé na to, aby pamatovali na svůj národ. Zřejmě nezažili to, co já. "Fajn... " Pokračuju autorativně. "Měli bysme jet. A mohli byste, prosím, prosím, vynechat hádky? Začíná mě z vás bolet hlava." Potom uklidím luk, který jsem celou dobu svírala a zatínala do něj nehty, ten luk, co mě už před nějakou dobou žádál Arek o uklizení. Na chvíli zavřu oči, aby se uklidnila. Když je otevřu, unaveně se usměji na Areka, který se na mě otočil přes rameno při mém proslovu. |
| |
| Na gryfovi A já myslela, že elfové jsou klidní, ne že jsou jak malé děcka. A s tímhle já, ubohá Cizhari, mám ject cosi hledat? Prudce jsemje sjela pohledem a odfrkla si. ,,Jste jak malý děcka." řeknu. |
| |
| Irichi a Alior Cestujete už několik dní spolu. S váma cestuje irichiho vlčí smečka a Aliorovo vlk. ( Když jste spolu, nejde moc poznat, který to je.) Postupujete opatrně lesem, ale všimnete si, že kus od Vás někdo je. Irichi vezme šíp a vystřelí. Ne s úmyslem, aby někoho strefil, ale s úmyslem, aby je přinutil vylézt. Skupina, takže vy všichni ostatní, kteří jste v lese Pokračujete v cestě lesem. Najednou okolo vás proletí šíp a zabodne se do stromu naproti vám... |
| |
| Skoro sejmutá šípem "Hele, chápu, že jste naštvaní, že sem takhle hnusně zkoušela vaší odvahu, ale střílet do mě snad nemusíte, ne?!" rozkřiknu se na ně s uraženým pohledem. "Tohle byla moje zkouška odvahy, pardon. Můj styl. Omlouvám se, přehnala sem to. Pardon, pardon, pardon. Mimochodem, omlouvám se zde přítomnému rytíři, že jsem po něm vyjela, ale potřebovala sme ho nějak naštvat, jinak by se nic nestalo.. nic.. zjevně mě teď mají za blázna. "Prosím, toho medvěda, co přijde, nechte být. Je můj. Jmenuje se Berre, je ochočený a s ním mám .. jak to.. no.. prostě se s ním dokážu domluvit.. nebo jak to popsat..." kývu hlavou a přitom pískám. Během pěti minut se z křoví vyškrábě veliký medvěd s runovou páskou okolo paže a jde směrem k nám. "Berre! Starý brachu," usměju se srdečně. Miluju zvířata daleko víc, než ostatní tvory jako jsou jiní elfové. Jsem rád, že jste zase zpátky, paní Alaiso směje se medvěd a přátelsky do mě šťouchne čumákem. Bylo tu bez vás smutno a nuda. Ale kdo jsou ti ostatní, paní Alaiso? "Družina velice chytrých a silných lidí, hledající krystal, Berre." z pod medvěda se vykutálý něco malého a chlupatého - medvídě. "Ach Berre, kdo to je?" Můj syn, hlásí hrdě medvěd. "Ten je tak krááásnýýý" rozplývám se a skrčím k němu. Medvídě se mě lekne, ale pak usoudí, že nejsem nebezpečná a odšourá se do mé náruče. "Máš hlad, maličký?" ptám se a rukou hledám mléko, co sebou nosím v brašně pod pláštěm. (ono je toho v té brašně daleko víc, jako třeka stakey, ale...) Před chvílí jedl. Medvídě mi ňafne po ruce, ale neublíží mi, protože zuby má ještě maličké. "Chcete si ho pohladit?" otočím se se smíchem k ostatním. |
| |
 | Na ceste Už je to ôsmy deň, čo cestujem s Irichim. Veľa sme toho za ten čas nenahovorili, ale ani jednému z nás to nevadí. Hlavné je, že nás je viac, ak by sa vyskytli problémy. len čo mi tá myšlienka prejde hlavou vlci spozornejú. Aj ja som začul neďaleko od nás hlasy. Takže tu nie sme sami. Irichi bez slova natiahne svoj luk a vystrelí šíp smerom za hlasmi. Prečo ich ten blázon na nás upozorňuje keď nevieme s kým máme dočinenia? V duchu zúrim ale nahlas nepoviem nič. Len vytasím svoje dva krátke meče, na čo sa Nikimuushi postaví vedľa mňa a zaujme bojový postoj. Sme spolu od jeho narodenia, pozná ma ako vlastnú dlaň, rovnako ako ja jeho. Na Irichiho spýtavý pohľad len zasyčím. Nikdy nevieš kto to môže byť. Radšej budem pripravený ako potom ľutovať. |
| |
 | Se svou vlčí smečkou ,,hele, je slušné nejdřív člověka upozornit, než ho zabít, ne?" řeknu s mým typickým vlčím úsměvem. Jsem elf, s malinkýma křidýlkama na hlavě. Moje neustále přivřené oči mají zelenou barvu, stejně jako mé vlasy a vousy. Pleť mám nažloutlou. Koutky úst jsou neustále ve vlčím úsměvu. Jsem oblečen v lehké zelené plátěné košili a hnědých kalhotách, přes rameno mám chránič. Chrániče z vlčí kůže mám též na předloktí. Přes rameno mi visí toulec plný šípů se stříbrnými špicemi. na lov vlkodlaků ideální. Moje muška je celkem přesná, ale někdy holt minu. Chovám vlky. Vlčí smečku, kde je mnoho poddruhů vlka. Polární, pouštní a podobně. Nesnáším vlkodlaky, téměř od deseti let je zkouším zredukovat. Lidé o mě říkají, že jsem liška podšitá, neustále mám problémy. |
| |
| Sesednu z koně a otřu krev z hrotu kopí o kožich rysa, pak schovám do sedlového pouzdra. Vytrhnu sekeru z hřbetu rysa a strnus napůli zvednutou při Alaisině prohlášení o vytočení sevřu toporo pevněji. Potom pomalu klidně skloním sekeru, ač ve svém nitru svádím boj s nutkáním rozseknout zbytečnou část jejího těla, kterou beztak moc nepoužívá, hlavu. Pak Alaisa prohlásí o medvědu a já v ten okamžik zalituji svého neuváženého uklizení kopí, když se edvěd zkutečně oběví zvednu sekeru a postavím se mezi pantera Alldery a meďu. Vzduchem se mihne šíp a já přestanu věnovat pozornost zvřeti a pohlédnu ve směru ze kterého přiletěl šíp. Jen se ušklíbnu. Tak mech čistý jo? Tedy kdybys řekl vzduch čistý tak bych se právě zlobil. Zhodím štít z ramen a sevřu sekeru rozkrčím se. Takže pokud něco chcete tak pojďte na cestu. Rád vydím z kým jednám. Jsem přes dva metry vysoký člověk, v plátové zbroji. Dlouhé šedé vasy a trošku delší vousy my dodávají důstojný vzhled, nejvýraznější na mě jsou ledově modré oči. U pasu se my houpe šavle z nožem. Kůň na kterém sedí Triana je hnědý valach, který není o moc menší než já sám. Působý dojmem klidného vetrána. Na sedlových brašnách mám zavěšených několik zbraní mimo jiné luk s toulcem a kopí. Zdá se, že je zvyklí na ledascos, protože jediné zvíře z kterého je nervozní je medvěd, panter a gryf mu očividně žádné velké problémy nedělají. |
| |
| Pobavenej Takže chtějí mluvit. Písknu a na mé písknutí přivolám ohromného bílého vlka. Okolo hřbetu má sedlo. Vyhoupnu se to sedla. Jako elf nejsem nijak malý a tohle moji výšku znásobí. Vytáhnu z toulce šíp a nasadím do luku. Poté z křoví vyjedu na mýtinu. ,,Kdo jsi?" řeknu prudkým tónem, značící, že si nazahrávám. ,, Napoprvé jsem minul schválně" Co to zase je za člověka? Z lesa za mnou vyleze i zbytek ohromné vlčí smečky. Většina vlků vrčí na medvěda... |
| |
| S úsměvem. Prohlédnu si nového příchozího. Na tváři se rozleje úsměv. Jsem Arek Srdce, bojovník ve službách paní Alldery. Já jsem své jméno řekl a co tvoje jezdče na vlku. Nepředpokládám, žes nás zastavil jen kvůli mé mu jménu, co si přeješ? Přešlápnu a usměju se ještě více. |
| |
| Počujem hlas človeka ako nás volá k sebe, na čo si Irichi privolá svojho vlka. Nechápem ako mu to ten vlk dovolí. A nechápem ani Irichiho..Beží rovnako rýchlo ako ten vlk. Tak na čo mu je? Robí z neho len otroka. Rozhodnem sa si s ním o tom pohovoriť, ale až keď vyriešime cudzincov. Pomaly vyjdem za Irichim, Nikimuushi po mojom boku. Vidím skupinku elfov a človeka,. Okrem nich sú tam dva medvede. Nikimuushi zareaguje rovnako ako svorka. Začne na nich vrčať. Ja im nevenujem pozornosť. Muž sa predstavil ako Arek Srdce. Zatiaľ stojím potichu a nechávam hovoriť Irichiho. |
| |
| Držíc maličkého v náručí "Nathuri, ne! Klid, klid, nic ti neudělají, slib-" kvůli vlkům se do mě malý opět zahryzne. Berr si stoupne přede mě a hrozivě zavrčí Irichimu do obličeje. Oči mu předávají vzkaz. Odvolej ty svoje čokly, nebo vás všechny zabiju. "Klid, zlatíčko, klid, to bude v pořádku..." uklidňuji oba a pak loupnu očima po nově příchozím elfovi. "Jak se jmenuješ, co jsi zač, proč se mě snažíš zabít a.. jééé, ty vlci jsou tvoji?" na tváři se mi vylíhne nadšení spojené se šťastným úsměvem. Berr se otočí a zaskuhrá: Ale paní, ten chlap vás skoro- "Ticho, Berre." pohodím rukou. |
| |
| Zaskočen reakcí Co to mele? Ona, která má medvědy dělá jééé na vlky?A ten medvěd zkouší co? vyhrožovat mi? ,,Jmenuji se Irichi Kagu. Jo, ti vlci jsou až na jednoho moji." řeknu. ,,Ten jeden je mého společníka. Jo a jestli chcete být tajní, tak se vám to nepovedlo... V době hrdlořezů je lepší být opatrný. Kdybych napoprvé nevěděl, kde jste a chtěl vás zabít, hlasem by jste se prozradil... Ikdyž... v té plechovce, které se asi říká zbroj..." Uchechtnu se. No co, je to plechovka. ,,Dá se v tom vůbec hýbat?" řeknu s klidem, připraven rychle obrátit otěže a zmizet, kdyby bylo potřeba. Povolím napnutý luk. Přijedu ke stromu, kde trčel šíp a vytáhl jsem ho. Poté jsem opět zasunul šíp do luku a mířil. |
| |
| Dělající 'jééé' xD "Prosímvás, pane Kagu, přece se nebudete prát," brouknu smířlivě "Tady pan rytíř by s vás mohl udělat sekanou. On je drsný, věřte mi.." s úsměvem kouknu na vlky. "Krása... " chvilku zasněně koukám, pak se zachovám jako vždycky - naprosto neočekávaně. "nemají trochu hlad? Mají rozšířený zřítelnice a vrčí hluboce... že mají hlad?" Nebo aspoň tak nějak to Simoenah říkával. medvěd se 'praští prackou do čela' : Paní, jste tak neopatrná! "kdo nic nezkusí, nic nezažije" zasměju se. Mimochodem, ten hlas v mé hlavě na cestách...? Medvěd se rozpačitě usměje Nemohl jsem vás přece nechat samotnou "Ale, jak...? Jak si....?" zalapám po dechu. Kousek odtud je velký kamený sloup posetý starými zaklínadly. A já se nudim, když jste tu nebyla... vzdychne provinile. "Aha, a ten kousek je?" No, asi 100 km odtud, má ctěná paní. "A to je podle tebe kousek?!" vyjeknu, až Nathuri v mé náruči nadskočí. |
| |
| Chvíľu sledujem rozhovor ostatných. Nemám chuť zapojiť sa do rozhovoru. To ma ale prejde keď dievča s malým medveďom v rukách sa pýta či vlci nemajú hlad. To ma rozosmeje. To myslíš vážne? Už je jasné, že táto skupinka nie je nebezpečná. Zastrčím meče do pošvy a nonšalatne sa oprem o strom. Nikimuushi je ale stále v strehu. Kvôli medveďovi. Len sa k nim nepribližuj s tým malým, ak teda ich nechceš nakŕmiť zrovna s ním. Neviem či ma počula, rozpráva sa so svojim medveďom. Ten ale nevydáva zvuky. Vari je bláznivá? |
| |
| Při urážce jen nadzvednu obočí a ušklíbnu se. Pohnu se Dost rychle. Na tvého vlka možná až moc. Jinak my nenápadně přesouvat ani nemůžem. Odpovím na jeho uštěpačnou otázku a pokrčím rameny. Jí si nevšímejte má proříznou pusu ale vážně jí brát nemůžete. Jestli máte hlad, tak máme přebityčnou porci masa. Kývnu na mršinu rysa. Naše skupina není pro hrdlořezi moc přitažlivá gryf, panter, válečný kůň poloprázné sedlové vaky,takže pokud by si lapka spočítal, že jediné co může dostat jsou naše zbraně tak se rozhlédne jinam. Jinak je opravdu velmi neslušné oznamovat svůj příchod výstřelem, nevyvolává to v pocestných nevhodné reakce? |
| |
| Před plechovkou ,,Roztažené zorničky nemusí být jenom z hladu. Oni se bojí těch medvědů" Jeden vlk se mě zeptá myšlenkou Můžeme zaútočit? Ne... ne - zatímOdpovím já jemu. ,,Zajímavé, jak se někdo s takovou vrstou železa může vůbec pohnout? většinu těch, co byli takhle ověšení, co jsem viděl, byli většinou králové v bitvách. Většina střel se odrazila. Třeba mě by do tohodle nikdy nikdo nenavlíkl. Jsem lučištník, ne... plechovka? Želva? Jak se říká člověku, který je takhle zaplátován?" Skloním směr luku. Teď mířím do strany a do země. Mírně i povolím napnutí. Kdyby nás napadli, jsem schopný vcelku rychle vystřelit. |
| |
| Ironicky se usmívajíc "Ale no tak! Člověk se jednou, dvakrát zachová nerozvážně a už z něj dělaj nesvéprávného. Vidíš to, Berre? To je vděk za to, že se jim snažím věřit.." zamávám rukou a vypláznu na rytíře jazyk "Klídeček, ano? Nemá cenu se prát. Teď ne. Na to budeme mít čas, až sem dojde nějaký 'chytrý' lišák a zakousne se vám do nohy... i když, to by si vylámal zuby, no..." Má paní, ale přece bych rád.. nahrbí se Berr přede mě a Nathuriho a zavrčí na vlky. My-vám-nechceme-ublížit-paní-Alaisa-by-nikdy-nezkřížila-na-vlkovi-ani-chlup odsekává naštvaně jednotlivá slova, která slyší jen vlci. "Berre, co jsi jim řek?" zabručím hněvivě. Ale nic, zakoulí medvěd očima a sedne si ke mě. Pak mě obříma tlapama stáhne na klín a jednu rukou natáhne směrem k vlkům. Sruhou drží okolo mě a Nathuriho. Nejlepší obrana. Jestli se jen přiblíží... "Berre!!" Omlouvám se, broukne a znovu protočí oči. |
| |
| Usměji se a pohlédnu na jezdce, Tuším, že slovo co hledáš je těžkooděnec nebo u šlechticů a jízdních je to rytíř.Jinak jak rychle se v tom člověk hejbe no, rychleji než rys, řekl bych. S tím výmluvně sjedu pohledem na mršinu rysa, které zeje v horní části hluboká rána. No v pravdě šípy se od zbroje neodrážejí, většina se jen sveze až na přímé zásahy z dlouhých luků a těžkých kuší. Pořád jsi odpověděl na jednu mou otázku a já ti už odpověděl na tři, takže jinak. Pohlédnu na allderu a aniž bych změnil ton řeknu. Má paní co s ním ignorovat, zabít, pokračovat v konverzaci? Má mimo jiné ještě alespoň jednoho humanoidního společníka, který se také nechová moc zdvořile, že. Konec věty říkám tak aby mě postava stojící blízko v lese slyšela. Pokud si nepřejete nemusíte jednat s kdejakým lapkou, co vyskočí z úvozu. Může te to nechat na mě. |
| |
| Stoíjm stále opretý o strom, keď zrazu Nikimuushi začne zúrivo vrčať smerom k medveďovi, ktorý na neho a Irichiho svorku uprene zíza. Čo je? šepnem vlkovi. Ten sa pozre na mňa a zavrčí. Nepotrebujeme žiadne telepatické spojenie, aby som vedel, že medveď ho niečím urazil. Čo ti povedal? Nikimuushi zopakuje medveďove slová. Prekvapene zdvihnem obočie a obrátim sa k medveďovi. Nikimuushi je príliš hrdý aby sa s tebou teraz rozprával. Preto ťa varujem. Nabudúce im nemusíš slabikovať vetu. Nie sú blbci. A konkrétne môj je veľmi urážlivý a prchký. Potom sa otočím k Arekovi. Radšej budem úprimný ako pokrytecky zdvorilý. Ak nás plánuješ napadnúť si blázon. Brániť ti v tom ale nebudem. |
| |
| Naštvaná "Berre! řekla sem ti, ať necháš vlky být!" ačkoliv to opět vypadá, že bych mluvila se vzbuchem, medvěd nafučeně zabručí. Řekl jsem jim, aby mi dali pokoj. To nesmím? "Běž se omluvit!" zakleju a vyskočím na nohy. Nathuriho položím vedle Berra. "Vrať se za maminkou," rozkážu. Berr překvapeně a uraženě zároveň zalapá po dechu. Cože? Ale má paní, já... "Běž se jim omluvit!" rozkřiknu se. Medvěd se dobelhá k vlkovi. Omlouvám se. nemám rád, když na mě někdo menší než já vrčí. pak se podívá zpět na mě Lepší? "Počkej až se vrátí Simeonah, ten si tě s jeho vlky srovná!" potřesu hlavou. Medvěd se ušklíbne "Simeonah se už nevrátí..." "Ale vrátí... mám tu pořád Eilon - tu by tu nenechal." zkousnu zuby "Vrátí se, uvidíš. Neopustil by mě." |
| |
| Les Rázně seskočím z pantera, který se zjevně naštval. Oni spolu komunikují. Ale mého pantera ať do toho netahají. ,,Hele, jestli spolu kecáte v myšlenkách, vynechte mojeho pantera. Nemám chuť ho potom zachraňovat z rvačky vlků a medvědů, jasný?" Držím pantera za ohlávku |
| |
| Les Prudce seskočím z gryfa, vytahujíc při tom dýku. Poté přijdu k lučištníkovi a namířím jí na něj. ,,Co to mělo bejt? CO TO MĚLO BEJT? To se dělá? Jen tak střelit šíp a dufat, že tím lidi vystrašíš? Ty nevychovalý spratku elfská, to se nedělá. Co kdyby jsi s tím něcoho strefil? nebo co kdyby jsme vyštrelili taky a strefili tě? Smál by ses ještě takhle debilně? Vypadáš jako debil, když se takhle usmíváš a nečum na ty vlky když se mnou mluvíš, holoto nevychovaná." řeknu téměř jedním dechem. Ten jeho úsměv mě, ubohou Cizhari vytáčí. Jak se jen může tlemit? Jako debil? Nemám sice plnou sílu, ale do nějaký iluze bych ho mileráda poslala. Třeba do iluze inferna. Nebo krajiny mrtvých. Kamkoli, kde by se tak připitoměle neusmíval. Moje síla se cestou lesem trochu obnovila, tak na jednoduchou iluzi... |
| |
| Se smíchem "Jen do toho - Cizhari, já ti fandím" na ta slova vypláznu na 'debilně usmívajícího se elfa jazyk' "Ženská síla!" Tobě snad přeskočilo.. posteskne si medvídek. "Ne, jsem úplně v pořádku. Jen povzbuzuju Cizhari,aby zbila elfa, co mě málem zastřelil!" Proč ho nezbiješ sama? "Protože sem slušně vychovaná a .. ti vlci..." loupnu po nich zamilovaným pohledem. |
| |
| Naproti temnoelfovi ,,Ale hele, temná strana, dělající odstudu elfům. Pěstujete Temnoelfy? Ostudu elfů? Tahle špína si zaslouží zemřít..." řeknu a odplivnu si k Temnoelfce. Netrefím se... Škoda... Opět pozvednu luk a namířím. ,,Srdce, játra, plíce, střeva, hlava, oči, krk, noha, ruka nebo i jinam... Kam to chceš?" řeknu, ale usmívat se nepřestanu, ikdyž to myslím vážně... |
| |
| Pomalu vytváří iluzi Pomalu soustředím svou magii. Oni ji nevidí, ostatní však ano. Než se iluze vytvoří, bude to trvat, proto ho chci zaměstnat hovorem. ,,Špína? Já že jsem špína?" řeknu a rozchechám se. ,,Nesmíš soudit všechny Temný elfy stejně, ty hrdino. Zabij by si ubohou temnou elfku, jen proto, že se narodila jako temnej elf? Tak to jsi špína ty. Jenom špína naprosto bezdůvodně chce zabíjet někoho, kdo mu nic neudělal. A slovní urážky? O ty si provokuješ jen svým chováním. Jsi horší než zdivočelej pes. Začal sis." pokračuju klidně, mezitím, co se magie formuje. Brzo uvidí jen tmu. Nic vím... Ale ještě má čas. Omluví se a já to odvolám... |
| |
| Překvapeně Při výstupu Cizhari strnu pak, postoupím vpřed a strčím jí jemně za sebe . Takže nám pan elf dluží omluvu a Cizhari zvlášť, je temný elf a cestuje se mnou , pokud s tím máš problém řeš ho se mnou ne s ní. Druhá varianta je, že vystřelš. Radím ti miř na mě a miř dobře. Druhý pokus mít nebudeš, střelíš Cizhari a já napřed přetnu vlka a pak budeš na řadě ty. Tvý psíci na mne dojem nedělají. Chceš se posmívat dívkám tolik odvahy má i nejzbabělejší skřet. Chceš bojovat tak tas meč pokud víš jak se používá a dolož svou posměšnou řeč se mnou máš- li dost odvahy , možná bych ti měl dát nějakou výhodu, možná bych měl bojovat po slepu. Paní řekni a zbavím vás špíny co se tu povaluje u cest. Pak syknu do zadu za sebe, až to začne uskoč odemne vlci se o mě rozbijí, ale nedokážu bojovat když budeš stát přímo za mnou a jsou to zvířata jsou citliví na čichové vjemi. Říkám tiše a úsměv se mění je pořád na mé tváři, ale teď připomíná ten vlčí. Pohlédnu na dalšího elfa. Napadnout ne, jen tohle nevychovaný děcko se neumí chovat. Pokud se na to cítí ať potvrdí svá vzletná slova, činy ! Když zesedne z vlka a tasí nějakou chladnou zbraň já odhodím štít. Tím se to to vyrovná. Pokud nechceš bojovat my tě nenapadnem, jinak dělal bys sekundata tvému zbabělému druhu? |
| |
| Před plechovkou Doufám, že to brnění není odolný jak vypadá... Seksočím z vlka a syknu na smečku Udělejte okolo nás kruh, ať nezdrhne... ,,Na plechovku jako ty sekundanta vážně nepotřebuju..." řeknu a vytasím krátký meč. ,,Raději bojuju na dálku, ale z blízka tě klidně taky sejmu. Sekundanta budeš potřebovat ty, plechovko..." zasyčím na rytíře. Vlci okolo nás formují kruh. ,,Naživot a na smrt nebo jen na přiznání porážky?" řkenu a dál se směju... |
| |
| Překvapená Odvolám magii, ale nenchám jí zmizet. je připravená zaútočit. ,,Super, aspoň si s ním nebudu špinit ruce..." křiknu na Areka a zaujmu pozici, ze které se bude dobře sledovat boj. |
| |
| pozorující "Pane Areku, mohla bych si do něj kopnout, než z něj uděláte salát? Ale ty vlky nechte, prosím.. za nic nemůžou..." Vlkofilko zanadává Berr. Prohrábnu si vlasy a přikrčím se. Elf mě naštval a hned ze dvou důvodů. Nejdřív mě málem probodne - debil jeden - a pak se ještě holedbá. Tak když střílím, tak střílím a nekecám! Kretén jeden! |
| |
| Les To bude skvělý, až se porvou... ,,Areku, raděi ho nezabíjej. Klidně se poper, máš li chuť, ale nezabíjej ho. Myslím, že Cizhari by mu taky ráda něco provedla,tak se seřaďte do řady... Mučte ho klidně, tohle ho odnaučí střílet ze srandy..." řeknu a podívám se na Irichiho. Štve mě, ale nedávám to na sobě znát... |
| |
| Pohlédnu na své společníky a řeknu. Dámy, porazím tu nicku i bez magie. S tím odhodím štít a sekeru, tasím šavli a dýku. S tím si stoupnu proti elfu.Dokud bude protivník schopen boje. Co ty na to? Postavím se do střehu a začnu elfa obcházet bez řečí či gest. Pozoruji co protivníka. Dýku držím na úrovni pasu a šavli držím pozvednutou před sebou. Čekám na první pohyb. Nepřítele. |
| |
| Boj ,,Beru" řeknu a měřím Areka pohledem. Po chvíli, co obchází okolo mě mi dojde, že čeká na můj tah. Přikrčím se a rychle švihnu. Je to nevinný úder, hledám slabé místo... |
| |
| Srazím úder bočním krytím a mám tedy elfův meč na straně od těla, podniknu protiútok krátkým bodem, doprovázeným ukročením v před. Pak opět ustoupím a pokračuji v kroužením . |
| |
| Odrazím Plechovkovo útok chráničem předlotkí, nepřestávám ho sledovat. Pokud nenajdu slabinu, sejme mě. Udělám několik krátkých švihů na ruce a nohy, ale jen se svezou po brnění. Poté opět rychle švihnu, mířím na hlavu. |
| |
| Trianna seskočí z koně a odejde... Všichni jste zaměstnaní bojem, že si toho asi nevšimnete, až potom...až dobojujete... Jste všichni plně zaměstnáni bojem... |
| |
| Vyrazím šavlí zdola na horu spolu s úrokem vpřed a lehce vymrštím meč nad sebe a pokračuji zpětným sekem po hrudi, sílu úderu dodávám tím že se udělám půlkrok vpřed přenesu váhu na přední nohu a natočím se trochu bokem, tím se do stanu na úroveň záštity Kagova meče. Když uskočí ( pokud nechce abych ho otevřel) ustoupím spádky o dva kroky a pokračuji v kroužení. Všimneš si, že pokaždé oppatrně zatěžuji levou nohu při pozornějším pohledu sis všiml nedávno udělané spáře, na místě kde by spára být neměla. |
| |
| Rychle uskočím, málem srazím jednoho z vlků. Poté si všimnu spáry. Že by slabina? Nejprve upoutam jeho pozornost švihem na hlavu. Pokud ho to zaměstná, rychle pod ním podklouznu a bodnu do spáry. Pokud ne, rychle odskočím z jeho dosahu. |
| |
| Bavící se "Mužští jsou ale idioti, co, Berre? Jsou, že? No já si myslím..." při těchto slovech se posadím do trávy a dál sleduju zápas, který mě náramně baví. Kdo chceš aby zvítězil? zajímá se medvídek. "Inu, to je těžké... asi Arek... ale Irichi má taky slušné šance. A má vlky..." No a? Má to být souboj jeden na jednoho. A navíc - nechtěla jsi ho před chvílí nakopnout? "Ještě budu mít šanci. Jen se mi líbí, víš? Arek asi vyhraje, ale irichi se mi líbí... co mu vyčórovat luk?" navrhnu a spiklenecky se zasměju. Medvěd se zašklebí kleptomanko.. "Nejsem kleptomanka! Jen mu pohlídám. A kouknu z čeho je." Když se už už natahuju po luku, medvěd mě zastaví. To není dobrý nápad... koukni na ty zablešence, co když ti něco udělají? "TO NEJSOU ŽÁDNÍ ZABLEŠENCI!" křiknu na něj. |
| |
| Úder vedený na hlavu blokuji rychlým horním krytem a poustoupím v před. Na podsmýknutí reaguji švihem šavlí stranou jako kdybych odháněl dotěrný hmyz a srazím meč mířící na mou nohu trochu stranou. Měč narazí do mého steheního chrániče pod špatným úhlem a neškodně sveze se stranou. Odpovím bodem šavlí který protahuji tak dlouho jak je potřeba, protože mám elfův meč na úrovni mého stehna a když postoupím vpřed zůstává za mnou. Postupuji před a má šavle nechává meč protivníka stranou bez povšimnutí, místo toho se usadí na krku elfa. Dýkou si držím Kagův meč chycen na vnější straně , aby ho nemohl plně vyúžít, mohl jen klepat do mé zbroje a navíc to odkrývá jeho tělo. To bylo dobré, budu mít slušnou modřinu, ale ne dost. Chceš vyříznout iniciálu nebo uznáš že ten souboj končí? |
| |
| V pasti Tenhle boj byl prohraný už od začátku... Moje hrdost mi brání se vzdát, ale nezvládnu nic jiného. On je bojovník na blízko, neměl jsem šanci... Rád bych to vzdal, ale moje hrdost mi to brání. Jen sklopím hlavu a svěsím křidýlka na ní. Nepřinutím se říct ,vzdávám se' ale souboj jsem prohrál, připoustím... |
| |
| Pobavene sledujem zápas Irichiho a Areka. V skutočnosti ma netrápi kto vyhrá alebo prehrá. Nikimuushi sa na mňa spýtavo pozrie. Rukou mu dám znamenie, aby nič nepodnikal. Toto je Irichiho súboj. Keď je jasné, že Arek vyhrá, rýchlo k nemu priskočím a položím mu ruku na plece. To by stačilo. Svoj spor ste vyriešili. Vyhral si. |
| |
| Trapně zachráněn Tohle bylo tak trapný, musel to dělat? pošlu telepatií Aliorovi. Poté čekám, až mě Arek propustí. |
| |
| Elric Sleduješ počínání skupiny. Zvyky boje tě totiž přilákaly blíž. Vidíš, jak se tu rvou ti dva a okolo nich jsou vlci a medvěd. Vcelku se bavíš, ale uvědomíš si, že tě zvířata ucítí... |
| |
| Nasrdený V momente ako začujem Irichiho urazené myšlienky skočím proti nemu a vrazím mu až spadne na zem. Trápne bolo začať urážať tú temnú elfku, keď vieš aký si úbohý v boji nablízko. Čudujem sa, že ťa za to sama nezabila. Začni nabudúce používať hlavu, takto vyzeráš ako malé arogantné dieťa. v hlase mi počuť chlad, ale inak som pokojný. V tom Nikimuushi začne vrčať, kým pozerá niekde mimo nás. Aj Irichiho vlci sa správajú podobne. Otočím sa tým smerom. Vylez! |
| |
| Když se Alior pohne vpřed uskočím od Kaga a obrátím se čelem k Alioru. Když udeří Kagu usměju se a schovám zbraně. Udělám dva kroky k výzbroji a strnu Kde je Triana? Dámy? Otáčím se a vyhodím si štít do rukou a shrábnu sekeru a pohlédnu na kruh vlků. Napočím do tří pak projdu vaší smečkou a bude jejich problém, že zůstavají na místě. Má paní co dál? Poslední věta patří Alldeře ke které vzhlížím, protože sedí na hřbetu pantera. Nepoznáváte hlas někoho z nich z nějaké uličky, když ano stačí ukázat. Pak si všimnu reakce vlků a jejich pánů. Hvízdu vysokým hvizdem a vlci se zděšene rozutečou, když jimi projede mohutný válečný kůň. Štít si hodím na záda a sekeru pověsím za hrušku sedla. Z brašny vytáhnu krátký luk a namířím tím směrem co se dívají vlci. Šíp s hrotem připomínajcí hřebík se pomalu s lukem posouvá po obvodu lesa. |
| |
| Naštvanej Když mi Alior vrazí facku, naštve mě tím. Když mi vrazí facku, málem mě podřízne o Arekovu dýku. Přemítám, co mám dělat, abych mu to vrátil a zárověn mě Arek nepodřízl. Moje hrdost mi brání říct vzdávám se stále. Chceš mě podříznout? Tak dělej! Jen do toho! Nemám ti kam uhnout, jste dva proti jednomu! Tenhle boj od začátku nebyl fér, on je oplechovkovaný! přímo to zakřičím do Aliorovo mysli. Přemýšlím, co dál. Z boje mám šíleně vyschlo v krku. Poté mě Arek pustí. Když Arek rozežene vlky, ještě více mě naštve. Dojdu si k místu, kam jsem pověsil luk a taktéž zamířím... |
| |
 | V lese "Klid! Klid, nechci vám ublížit! A byl jsem tu první, tak mě laskavě nechte!" je mi jasné, že i když na ně nevidím, jsou ve střehu a chtějí mi ublížit. Cizinci, pche. Pomalu dojdu k nim, s rukou položenou na kůlu a zubím se. "Co tu chcete?" ačkoliv se usmívám, z hlasu mi tříští čistý led. Jsem rozzuřený, ale nedávám to na sobě znát. |
| |
| V lese s otevřenými ústy Na okamžik startím řeč při otázce nově příchozího elfa pak se usměji a promluvím veselým hlasem. No původně jsme chtěli projít skrz tenhle lese, ak vydím nebude to tak úplně jednoduché, alespoň, že zdejší obyvatelémají dost slušnosti počkat až na ně příjde řada. |
| |
| Randiris Jdeš si po lese, kus od města. Nejprve uslyšíš zvuky boje, pak hádky a nakonec velké ticho. Nedá ti to a půjdeš blíž? |
| |
 | Půjdu blíž,ale snažím se aby mě nikdo neviděl. Vytáhnu zbraň a čekám co se bude dít. |
| |
| Randiris: Uvidíš tam celou tu skupinku jak kouká na jednoho poloelfa. Vypadají, že by si to klidně rozdali. Několik vlků tě ucítí, otočí se tvým směrem a začne vrčet... |
| |
| Pokoušíce vyškrábat se na pantera Když se zkouším vyškrábat na pantera, z jakéhosi křoví vyleze poloelf. No super.... Když tam vylezu, vlci začnou vrčet jedním směrem. Brzy tím směrem začnou vrčet všichni vlci a můj panter. Proč jsem si jen ochočovala pantera, proč ne třeba zebru? ,,Kdo je tam?" zvolám. Pokud se mi nedostane odpovědi, úzké šlahounky se obmotají okolo nepřítele tak, aby se nemohl hnout. Pokud se mi odpovědi dostane, neudělají nic. |
| |
| Unavená z přívalu lidí "To je hrozné, Berre, co říkáš? Takový svatý klid tu byl...!" Medvěd uznale přikývne a nechá mě se posadit pod jeho packy. Hlasitě zívnu. Slunce je vysoko poukáže a já se zakřením. Při pohledu na poloelfa se zatvářím arogantně. "Co tu děláš ty? Pokud vím, je to tu volná oblast, ne jako území dračích pánů bla bla bla... tady nemáš co rozhazovat rukama a nadávat, mladej, jasný?" Pak mrknu na Areka. "Znamenitý souboj, příteli, už vás nikdy neurazím, to slibuji na krásu tohoto lesa. A vy, sjedu pohledem na zelenovlasého "vy nejdřív myslete a pak miřte. A nechte Cizhari na pokoji - té můžeme nadávat jen my" s úsměvem zamrkám na Allderu a myslím to přátelsky. Zbytečné - dělat si nepřátele, ne? |
| |
| Všetci sa tu len hádajú. pomyslím si znechutene. Vrátim sa ku svojmu stromu, o ktorý sa znova oprem. Nemám chuť sa hádať ani nejak zasahovať do ich rozhovoru. Keď Nikimuushi zacíti niekoho nového, len otočím hlavou tým smerom a čakám kto ztade vyjde. Jednu ruku pre istotu položím na meč, ale viac nerobím nič. Raz sa ukľudnia, vtedy sa zapojím. |
| |
| Irime: Potuluješ se po městě. Začínajá se zde objevovat lidi, protože se blíží jakési svátky. Vyjdeš starou branou z města. Všimneš si jakési skupinky lidí. Sleduješ je. Nakonec ze zarazí v lese, kde se objeví spousta podivných lidí, někteří se porvou, někteří odejdou... |
| |
 | Ve městě... Dosud docela liduprázdné město se pomalu začalo zaplňovat neklidnými slavícími obyvateli. Ze všech těch pohledů, jimiž mne poctívali při zaregistrování mých zašpičaťelích uší a bledé plěťi se slabým nafialovělím nádechem, mi šla hlava kolem. Asi si umíte přestavit mé nadšení, když jsem oběvila sarodávnou, dávno nepoužívanou bránu. Se slastí nasaji čerstvý vzduch a zapluji do stínu stromů. Záhy však zjistím, že jsem nebyla jediná, co se rozhodla vypadnout z toho přeplněného města. Docela zvláštní skupinka.. tři elfky, šedivějící člověk v brnění a... podívejme se, temná elfka! Vyšplhám vysoko do koruny stromů a vydám se sledovat tuto roztodivnou směsici ras. Někdo takový se nesčuchne jen tak. Navíc ještě obr čičina, ptakokůň..To bude zajímavé... A opravdu bylo. Poté co se zaseknou na jednom místě a nevypadají, že by se hrnuli dál se pohodlně posadím na větev, vychutnávájíce si chladivého stínu uklidňující mé podrážděné buňky a pozoruji scénu podemnou. Ano velmi zajímavé. Tak abychom si to shrnuli... zabitá číča, obr medvěd s malou kuličkou krycím jménem medvídě, dva elfové se smečkou přerostlejch hafanů, následná bitka a další a další příchozí.. páni to je bezva. Opráším si z bílích kalhot kousky kůry a potichounku slezu k nižším větvím. Pohybuji se lehce, tiše našlapuji a pak... seskočím mezi všechny s širokým úsměvem na rtech. BAF! vykřiknu a zvonivě se zasměju. Představím si co asi vidí... Drobnou elfku s levandulovou kůží, velkýma oříškově zbarvenýma očima oblečenou docela klučičím způsobem: nad kolena vysoké černé boty, úzké kalhoty a tenká černá halena. Jo a ještě nesmím zapomenout na teplý plášť. Zdravím sestřenky.. a bratranci..! pozdravím po způsobu temných elfů a utáhnu si tenký kus kůže držící mi z obličeje medově zbarvené vlasy. Co je to tady za sraz? |
| |
| Na gryfovi Co to je za hnusnýho křížence? Elf a člověk? Temný elf a člověk! Hnus. Já jsem alespoň jenom elf. Když Alldera uvidí moje zhnusení, sjede mě pohledem. Jasně, ale furt jsme elfové... pomyslím si. ,,Co jsi zač, kříženče?" |
| |
| Protočí oči "Tak to vidíš, Berre, další odporný hmyz. A kříženec k tomu. Temná strana a člověk! No to mě potěš..!" koulím očima. Berr se zasměje Zkoušíš být arogantní? "Snažim se o to. Nejde mi to?" Vůbec. Zníš spíš nafoukaně. "No tak nic" znudeně pokrčím rameny "Sraz? Tady není sraz, tady se to porvalo, pak sem přišlo támhleto děcko a nakonec vy." Berr se směje jako blázen. Koukám na něj a divím se čemu. To ten Nikimuushi... představil jsem si, jak se zakousne Kagemu do zadku... Skrz mysl mi představu pošle a já vyprsknu smíchy. "Kéž by to udělal!" smějeme se oba. V očích se mi leskne radost a už ani nejsem tak prudká a nikoho nebuzeruju. Berr mi prostě chyběl a když tu je, jsem naproso v pohodě. hehehe... |
| |
| S lukem Nejdřív z lesa vyleze nečistý napůl elf, napůl člověk, a teď tohle? Takovej hnus! Jak mohlo něco takovýho vzniknout... ,,Neříkej mi bratranče ty nečistá zrůdo. Ty nejsi ani trochu lesní elf, takže na mě nemluv, jasný?!" řeknu a usměju se vlčím úsměvem (zase). Hnus kříženej nečistej... |
| |
| Smějící se Berr mrkne na Nikimuushiho a zabrumlá, bohužel to uslyší asi i Irichi. Omlouvám se ti, možná tě to urazí, ale.. nechtěl bys toho zeleného nafouaknce pořádně hryznout? Nebo to mám udělat já? Já se zatím dál prohýbám smíchy, při představě, jak by se irichi asi tvářil. "Na mé G'hunské kuličky, to by byla sranda!" zahýkám a obraz "rozešlu" všude po okolí. |
| |
| S obrazem v hlavě Sleduju obrázek jak mě Aliorovůvvlky kouše do zadku a můj výraz. Okamžitě mi je jasný, kdo to posílá. naštvaně se kouknu jejím směrem a pošlu jí, jenom jí, pohybující obrázek jak jí postupně vystřeluju orgány z těla. Moji vlci, kteří viděly první obrazy, která posílala ta elfka, na ní vrčí. |
| |
| Tlemící se "Tak ty si umíš udělet i obrázek mého těla, ano?" z toho, že mě chce zabít si totálně nic nedělám. Berr jde ke mě, s veselým úsměvem a obrátí se k Irichimu. Já bych tě zahryzl jedna dvě... náfuko "Já se mám taky chovat arogantně, jako elfka, ne?" zazubím se a medvěd protočí oči. Ty bys to nedokázala.. Obraz v mé mysli s eobnoví. tentokrát kouše elfa do zadku Berr. začnu se smát ještě víc. Obraz putuje k Irichimu. "Mwuhahaha.. hahaha.. HAHAHAHAHAHAHA!" |
| |
| Znuděný Umírám nudou. Na jejích obrázcích není nic záživného, zábavného. Představím si, tak ona visí se smyčkou okolo krku a z medvěda je rohozka, ale obraz jí nepošlu, nepřijde mi to vtipné. S ní se nemám důvod hádat, je to elfka... čistá... Z boje jsem unaven, křidýlka mám pocuchaná. Odejdu kus dál, sednu si a začnu si uhlazovat pírka na nich, aby vypadaly zase normálně... Měl bych odejít, s touhle skupinkou putovat nechci. Když mám peříčka zase urovnán, vyskočím na hřbet vlka, sjedu je pohledem povýšeného šlechtice a odjedu. Vlci pomalu odchází mým směrem... |
| |
| Jako malá holka Hoj, hoj - elf se bojí, už nám zdrhá. Hoj, hoj - je čest se asi trhá. Prohrál souboj s Arekem- trapák jeden trapný A nakonec stejně zdrhá - no není to špatný? Prý je odvážný- prý že má styl že je to jen vejtaha i Berr už pochopil Zanotoju za ním a obrátím se k ostatním. |
| |
| Stále si upravující čelenku Tváří se jakoby nic a na všechny se zazubím. No když celý život posloucháte pořád ty samé urážky už vás to nerozháže. Provokatině si s hraným zájmem prohlédnu nehty. To tak, jěště abych se vztekala. Teď promluvil ten o jehož čistotě se dá též spekulovat, vypadáš jako potomek elfa sprsknutej s papouškem bratranče! sladce se zasměji. |
| |
| Pryč, ale na doslech Papoušek? PAPOUŠEK?!?! Slezu z vlka. Básnička té debilníí elfky mě nenaštvala, nad tím jsem se pousmál... Ať si básní když chce, ale papoušek? Zavrčím na vlky, ať zůstanou na místě. Jsem okřídlenej elf, žádnej papoušek. Vytvořím si na zádech bílá křídla, což okřídlení elfové umí.Potichu vzlétnu. nemůžou mě vidět, jsem ze strany slunce. Vzlítnu tak, abych na ně viděl. Vložím šíp do tětivy. ,,Unsakai norabatherra undathrai" Magická slova ze šípu udělají něco, co po zásahu zaplní široký okolí kouřem. Pečlivě zamířím a vystřelím. Strefím ze křížence do kolena. V tu chvíli je všude kouř. Celá ta skupinka je v kouři. Aliora je mi líto, že ten kouř schytá taky, ale kdyby odešel se mnou... |
| |
| V kouři Co to doprdele bylo?! vyjedu na nebližší osobu a to je stařík. POklidný úsměv se změní v afektovaný výraz vraha. Štípou mě oči a pálí v krku. Ať už to udělala kdokoliv, sejmu ho! Pomalu jdu vpřed, abych se něčeho chytil a trochu se rozmrkal. |
| |
| V kouři Zmateně se snažím rozhlédnout. Berr vedle mě prská tak nesnesitelně, že nejbližší člověka ohodí slinama. "To nic, miláčku!" snažím se ho uklidnit. "ne, Berre, uklidni se!" nařizuju. Velké medvědí tlapy mě obejmou okolo pasu a přitáhnou k sobě. Vytáhni meč.. doporučí mi s naštvaným zavrčením. Vytáhnu Evory, ten na pásku pro levou ruku. Berr se zdá hodně, hodně rozzuřený. I ten druhý, Aliaso. Sjedu i pro druhý a držím je obraně okolo sebe a jeho. "Halo?" houknu "Je tu ještě někdo z Alldeřiny družiny?" |
| |
| Mrkající! Místem v němž se před setinkou ještě nacházelo moje koleno právě proletí šíp! Děkuji jsem své vlastní zvědavosti, jež zapříčinila to, že jsem pouhou chviličku před zamýšlenou osudovou ranou lehounce přiskočila k medvíděti a pohladila ho po hlavičce. Je až příliš průhledné kdo je střelec. Vedle! vykřiknu rozjařeně a hlasitě se rozesměji. Nemyslím to zle jen... příjde mi směšná jeho podrážděnost. A tak co sestřenko... proč jste se tu tak slezli... pochybuju, že je to pouhá přátelská sešlost! usměji se na hnědovlasou elfku, ze které se mi díky hustému kouři stává jen silueta, při vzpomínce na bitku. No co já vím, přátelství má mnoho tváří. Tím dýmem se však odmítám zabývat, předpokládím, že v tom má zase prsty ten nasra... ehm..naštvaný papoušek. Jinak... jmenuji se Irimë! |
| |
| I druidská trpělivost má své meze Tíhle si ten okřídlenej elf vysloužil pořádný malér... Tohle jsi po**al... I druidská trpělivost má své meze... Druid ani tolik nepotřebuje nepřítele vidět, stačí vědět, kde je... Nejdřív sešlu kouzlo na hledéní života. Jsem tak schopná rozeznat i poddruh rasy (vím, že to zní jak u zvířat, ale myslím to jako elf - temný, lesní, okřídlený, vysoký atd...) Těsně vedle mě stál člověk... Arek... ,,Areku? Když s tím prásknu o zem, odděláš ho?" řeknu, ale nečekám na odpověď. Vyšlu šlahouny, které se obmotájí okolo Irichiho ve vzduchu okolo křídel a těla. Ani ho nemusím strhnout, bez křídel se zřítí sám... |
| |
| V křoví Vylezu a zeptám se "Co se tu sakra děje! Já jsem šel jenom zjistit kdo se tu tak hádá. Přijdu mezi ně a podívám se směrem kterým přiletěl šíp. |
| |
| Dopad Na zem dopadnu pusou. Takovej držkopád se mi dlouho nepovedl. Jsem obmotám šlahouny. Kromě křídel obmotávají i část těla. Kolem sebe nic nevidím, akorát ten kouř. Chycen ve vlatním kouzlu, jak trapné.... Nechci sem volat mou smečku, je opodál, mimo dosah kouzla. Po chvíli se mi podaří vymotat jednu ruku s mečem. Přeřežu šlahouny a opět vzlétnu. ,,Ve vzuchu si na mě netroufneš, co? Nemáš tu spojení se zemí!! křiknu a doufám, že za mnou opravdu nepůjde... |
| |
| Kouř Posadím se na zem a opřu se o strom který se tu bůhvíjak vzal. Díky kouři nic nevidím avšak mám do cela dobrou přadstavivost a slyším taky obstojně. Poslouchám notně nas**ný hlas jedné z elfek a pak papuchovu provokaci ze které jsou jasně slyšitelné obavy... To je sranda.. jo byl to dobrej nápad se sem nachomejtnout... Napadne mne zda by se mi povedlo papuškovi čmajznout ty jeho krásná křidýlka. No asi by mě za to měl moooc rád. Hlasitě se rozesměji svým zvonivým hlasem. Co se děje? No toho papouškoelfa jsem asi trošku naštvala a on začal střílet a pak dýmat a to zas naštvalo elfku a teď se řežou. Vyčerpávající že ano.. odpovím na něčí otázku. Velice zábavné! |
| |
| před kagovím odletem V okamžiku kdy kagu vzlétne trhnu sekeru ze sedla a sevřu štít, stoupnu si na bok pantera mé paní. Trošku pokašlávám a slzí my oči, ale to nemění nic na tom, že jsem připraven k boji. Kde dopadne a jak ho chcete nasekat. Na první otázku odpoví žuchnutí. Dlouhými skoky se ženu k místu dopadu, pokud se mě postaví do cesty nějaká postava nebo vlk tak jej srážím stranou, u lidí štítem u zvířat sekerou. Kagu se právě skoro vymotal z šlahounů, když se nad ním zjevím jako bůh odplaty a vrhnu se na něj. Nechám sekeru sekerou v skočím po něm, levečka se štíte mu vyrazí jeho mečík stranou následně ho chytne za límec, pěst velikosti a tvrdosti kovářského kladiva narazí do jeho tváře a s ošklivím křupáním vytrhne ho ze zbytků šlahounů,ale má levačka tě svírá s jemností ocelového svěráku. Tak lapko dobrou noc. S tím má pěst znovu zasáhne tvou hlavu, tentokrát ale mnohem nebezpečněji rána je vedená celou mou silou na tvůj spánek(nemusím vytahovat nějaký boxer protože je mám celou dobu na rukách). Pouštím tě otřeseného na zem jen tak mimochodem tě dvakrát kopnu do boku a mimochodem i do jednoho křídla, abys nemohl odletět. Kouřem se nese hlas. Má paní mám toho komára co s ním zašlápnout nebo nechat žít? Zatím co to křičím tasím šavli a , ikdyž nespouštím kagu z očí naslouchám okolí. Kouř hraje pro mě stejně jako pro nepřítele, protože mě uvidí na pár kroků. |
| |
| Vytahující lano z tašky Hodím směrem kde stojí Arek lano. ,,Svaž ho, užijeme si zábavu...." to zábavou myslím samosřejmě mučení. Ta část mě, která je temný elf plesá nadšením. většinou ji skrývát, ale vztek ji probudil. Síly větru, vyslyšte mnou prosbu, odfoukněte kouř... Zvedne se silný vítr, po kouři po chvíli není ani památka. Vítr ván nepřesnane. mě bloňdaté vlasy zuřivě lítají okolo mě. ,,Pobavíme se..." |
| |
| Odlet se nepovedl Když mi Arek překazí odlet, naštve mě tím. Poté upadnu do bezvědomí... Probudím se se silnou bolestí hlavy a svázanej... ,,Vy zku*vení zm*di, začli jste si sami, nejsem žádnej papoušek!" Ucedím. Poté řeknu ještě mnoho sprostých slov vedených na Alldera, Areka, a křížence. |
| |
| Vidící Díky sestřenko! křiknu na blonďatou elfku jejíž zásluhou se mohu zas rozhlédnou kolem. Trochu mě však zarazí její tón když mluví o zábavě ve spojení s papouchem sváznaným a zbitým od přistárlého rytíře. Páni.. a mohla bych se zeptat proč ho chcete mučit...? Za to že je tak nechapavý a namyšlený, že si nedává pozor co říká a dělá.. s tím mu moc nepomůžete. A navíc mučení... pokud se od něho nepotřebujete něco dozvědět tak mi to příjde velice neefektivní.. ale jde samozřejmě jen o můj osobní názor.. usměju se. |
| |
| Ovládající vítr ,,Už jsme ho jednou varovali, ať si dá pozor, nedal? Tak to schytá!" řeknu hrubým hlasem. Vím, že teď se vůbec nechovám jako elf, ale ako temnej elf, vím to... neřeším to. Normální elfové jsou přátelští... Nevidím důvod být k tomu elfovi, jehož matka zřejmě něco dělala s husou přátelská... Okřídlení elfové... Pf... Jsou všichni takhle arogantní? Vítr aniž by přesnat vát vytvoří v mé dlani meč ze vzuchu. Tento meč je lehounký jako pírko. Ostrý jako studený vichr, ve větru sotva viditelný. ,,A jestli se ti to nelíbí, je to lepší než ho zabít, ne?" |
| |
| Pozorující elfku Ne to není pravda.. zabít ho je správnější, lidštější... když ho zabiješ nepošpiníš tak jeho... jeho důstojnost... navíc někoho jen tak mučit to není tou nejlepší cestou.. jediné čeho dosáhneš je, že tebou budou ostatní opovrhovat.. mluvím klidně, logicky a zkoumavě si ji prohlížím. To není chování lesního elfa, naopak, její chování je stejné jako chování, jímž elfové opovrhují u jejich temných bratrů. Nedělej to, ten papuch už dostal přes hubu nebo snad ne? Měl by si to pamatovat.. a jestli ne tak mu pořád ještě můžeš probodnout srdce... na rtech se mu objeví lehoučký, cynický úsměv. |
| |
| Rozkročím se nad Kagou a odstoupím nadhodím si sekeru a čekám na jeho vlky. Když začne urážet Allderu kopnu ho do žaludku, ne silně, ale aby mu došel dech. Rozhlédnu se po mýtínce a řeknu. S kameným výrazem. Dobře jednen je vyřízen co se zbytkem, má paní? Zůstaňte na panteru ještě tu má nějaké vlky. Pohlédnu na svou paní. Zabít by bylo nejistější, ale jak rozhodnete. Jinak ty příteli kdybyses naušil sebeovládání, tak bys tady neležel svázaný. Podívej se kam tě přivedli tvé rozhodnutí. Teď jsi v rukách paní Alldery. Následně pohlédnu na Aliora. Máme tady zajímavé dilema, má paní tvého npřítele nechce zabít, ale pustit ho jen tak nemůžem, poslal by nám na rozloučenou pár šípů. Jak to vyřešit. Mohl bych mu zlomit jednu ručku a pak ho nechat jít, ale rád si poslechnu tvoje řešení. Nejděsivější je můj ton, který je normální jako kdybych se nebavil o přerážení končetin ale porcování dobitka nabo porážení stromů. Co se zbytku týče tady pan muška měl, alespoň dost slušnosti aby se představil. Jinak nejsem vzdálený příbuzný ani jednoho z váz a jsem na to hrdý. Nemám v sobě ani špetku elfí krve. Takže tedy znovu dnes jiš podruhé. Já jsem Arek Srdce bojovník ve službách paní Alldery. A vy! |
| |
| Rytíř Mám pocit, že jsem se již představovala, ale tak budiž.. Irimë... a jak jste už pravděpodobně zaregistroval jsem napůl člověk, napůl temnej elf... ten nejhorší druh křížence, jak jsem za tu chvilku co tu jsem, zjistila.. můj lehký tón jasně naznačuje, že je mi upřímě jedno co si o mém původu ostatní myslí. Dovolím si vám odporovat, papouch neposlal ten šíp na vás, ale na mne, když se ho takový odporný tvor jako jsem já, dovolil urazit.. z hrdla mi vyjde pobavené uchichtnutí. Že vás to baví zabývat se takovým... ehm... proč ho prostě nenecháte jen tak jít? |
| |
| S větrným mečem v ruce ,,Hele, já proti křížencům nic nemám, ale jestli budeš prudit, klidně tě zabiju." řeknu jí, ale už se pomalu uklidňuju. No tak... Přece mě nerozčílí jeden okřídlený arogantní elf... ,,Teď jsem se chovala hrozně, co?" řeknu po chvíli, už uklidněná... ,,Jo, teď jsi byla jako temnej elf..."odvětí Cizhari se smíchem... |
| |
| Se zlým smíchem "Provokatér, věřil si a teď to má, milá paní Alldere ho na cucky rozpárá. Hlavně, že máš svou čest, drahý pane debilové jako ty - se sekerou na ně! Jen mu dejte, Areku, jen ho pekně zbijte jen ho při tom mučení bolestně nezabijte Ublížení na cti, to je mnohem horší, než kdyby schytal kůži hroší. Hoj, hoj, a teď na něj přátelé, pořádně mu dejme rundu pivo pro každého, kdo ho sejme! Jestli si papušek, nebo hloupý elfík, z tvých zad bude brzo cedník Kdyby si se nechoval jako debil na zemi bys teďkon nebyl. DOBŘE TI TAK!" zanotuju a kouknu na Berra: "Přineseš mi prosím med? Mám na něco chuť." Berr kývne, sundá mě ze sebe a jde pryč. Meče mám pořád v rukou a jsem v obranné pozici. |
| |
| Pobavená Tahle scéna, začínající bojem Areka a papoucha, mě velmi pobavila. Rozesmála jsem se. Znělo to jako smích psychopata. ,,Teda ségra, tady je zábava..." řeknu mezi dvěma záchvaty smíchu. Když se trošku seberu, zeptám se: ,,Můžu mu dát psychický mučení?" řeknu s naějí v hlase... |
| |
| Střídavě vědomí a bezvědomí ,,Ty ku*vo! Budeš se mi dál smát?" ani nevím, na koho přesně jsem to mluvil, prostě jsem to jen vyštekl ve chvíli, kdy jsem vnímal... Ty ku*vy... ,,A jakej pan Muška do p*dele?" zamumlám vzápětí... |
| |
| Elf přes palubu..! Bože ty si nepoučitelnej...! zadívám se na papuškoelfa chladným pohledem. Co kdyby jsi na chvilku zavřel tu svou nevymáchanou hubu a zapřemýšlel nad následky, toho co říkáš, dříve než to řekneš..? Nejsem naštvaná jen udivená. Čelo se mi skrabatí do jemňoučkých vrásek které jsou však sotva postřehnutelné a rychle zmizí. Pokud by jsi chtěl náhodou toto setkání přežít.. co kdyby jsi nám pro začátek přestal nadávat do ku*ev..? zasměji se ledově ostrým smíchem a navrch všemu ho uděřím pevně zaťatou pěstí do lícní kosti. Doufám, že se bude cítit tak ponížený z toho, že ho praštila holka, že se trošku zklidní! |
| |
| Kus od elfa Moje dosavadní škodobilost přejde ve vztek a slib, že se budu držet v klidu a nechám ho, je pro mě rázem neplatný. Dojdu k ně mu a kopnu ho do obličeje. Mračím se. "Kdo je u tebe k*rva, ty jeden **** ***** *****?!" (domyslete si co chcete) zavrčím a znovu se napřáhnu na kopanec. tss. Zrovna on mi nadávat nebude, ten... Šustění keře napoví, že se Berr vrátil. Když mě spatří nad elfem, zabručím a jde k nám. Co ti udělala, Lai? |
| |
| Prekvapený Ten Irichi je nepoučiteľný pomyslím si s ohromením. Chlape ukľudni sa lebo takto nič nevyriešiš. poviem kľudne. Nemienim sa do jeho sporov pliesť. Nie sú moje. Začínam rozmýšľať o odchode. Nebaví ma počúvať ako sa všetci hádajú. Nikimuushi už znudene leží vedľa mňa. Sadnem si k nemu a vytiahnem jeden zo svojich mečov, ktorý položím vedľa seba. Pre istotu, ak by ma chcel niekto napadnúť. |
| |
| Půlelf, elfka, papouškoelf... Klid sestřenko... klid. Mám pocit, že si to už zapamatoval... zašeptám uklidňujícím hlasem k hnědovlasé elfce, jež právě ukázala jak moc obšírný je její slovník. Když však zaregistruji, že se k usmiřování rozhodně nemá, mávnu nad vším tím rukou a sednu si k poloelfovi a vlku vedle něj. Co já vím, je dost dobře možné, že mnou bude opovrhovat stejně jako ostatní díky mé temné stránce ale tak co... Ahoj.. jsem Irimë... to tam na zemi je tvůj přítel? Není zrovna moc slušný.. ani rozumný. zasměju se při pohledu na rozběsněnou elfku. |
| |
| Rozzuřená "Já sem v klidu!" štěknu na Irimë i na Berra. Ten to, podobně jako 'Sestřenka' vzdá a sedne si k ní. Neponaučitelná... "OMLUV SE TY SPROPADENÝ PAPOUCHU NEBO TĚ VYKASTRUJU!" zejíčím. Vztek mou vibruje jako elektrika. |
| |
| Klidně pohlédnu na Alaisu a řeknu stejným klidným hlasem. Neuděláš mu nic dokud se má paní nerozhodne. Pokud necheš zkončit stejně jako on. S tím rodílem, že nebudeš ležet na zemi, ale přivázaná k sedlu. Jestli se ten méďá přiblíží na vzdálenost dvou metrů k mé paní nebo ke mě tak se mu stane stejná nehoda jako tomu rysu. Jen tak pro informaci. |
| |
| Překvapený "A vy jste kdo, pane, že si dovolujete napadat támhletu slečnu?" zavrčím. Ačkoliv nemám rád lidi, a elfi už vůbec ne, chlapíci co urážejí ženský mě štvou ještě víc. "Jak se jemnujete, slečno? Rád bych se stal vaším učněm..." zkouším to znovu u dalšího člověka a doufám, že tentokrát to vyjde. |
| |
| Momentálně vnímá Bolí mě celý tělo. jsem nějakej boxovací pytel či co? Oni to schytaj, schytaj to... ,,Jste naprosto neschopná banda... kdo to kdy viděl? Elfové s temnoelfama a poloelfama a s člověkem? Větší salátjsem v životě neviděl... Ještě tu chybí páreček goblinů, aby zakryli vás pach a mohli by jste tak žít..." uchechtnu se. Je mi jedno, že to schytám, provokovat nepřestanu... |
| |
| Vzteklá Berr polkne. Uklidni se... prosím.. tohle nikam... nev- nedořekne. "TOS PŘEHNAL HADE!" na ta slova mu hupsnu na hrudník a začnu po něm skákat, jak po trampolíně. Nevím, jak silné má tělo a jak dlouho bude odolávat mým padesáti kilům.. no, uvidíme. UKLIDNI SE, ALAISO! HNED! medvěd se zvedne a temně zavrčí. Na tu chvíli vypadá hrozně autorativně, takže ho poslechnu a slezu z Irichiho. "Držte mě někdo, nebo ho příště vážně zabiju!" |
| |
| Rozmrzelí Když Alaisa skočí Kagovi na hrudník na tváři se my oběví překvapený výraz a mávnu rukou se štítem jako kdybych odháněl muchu. Štít zasáhne Alaisu z boku když je uprostřed druhého skoku a odmrští jí stranou od svázaného Kagu. Alaiso! Ber to jako poslední varování. Příště tě uspím jako jsem uspal Kagu. Pak shlédnu na svázaného elfa a řeknu klidným jasným hlasem. ELfe Kago pokud chceš doufat v to, že uvidíš další východ slunce zahal se mlčením, když nemáš nic jiného než nadávky. Pak otočím pohled na Erika. To neď mluvíš s kým? |
| |
| Naštvanej Jednají se mnou jako s kusem hadry. Skáčou do mě, kopou do mě... Hm... Začínal jsem rudnout v tváři. Sípavě jsem se nadechl. Nádech mě bolel, zřejmě mám zpřelámaná některá žebra. Do pusy se mi vhrnulo několik nadávek, ale řekl jsem jemon několik a to nesrozumileným pološeptem... ,,Nechte mě, nechci už ubližovat rytíři, tak ať mě dopr*ele nechá..." |
| |
| Les Kouknu na svázanýho elfa na zemi přede mnou. Začínám se už zase zrova vztekat. Prudce hodím ten větrný meč. Zkončí Irichimu těsně před obličejem, mírně mu to zkrátilo vousy. ,,Nepruď!" křiknu. S ruce se mi zformuje druhý větrný meč. ,,Nebo budu mířit příště líp..." |
| |
| Mapa Sice je stejná, ale je tu hodně nových lidí, takže to zopakuju, změnila se poloha lidí... Zelená: Les, tráva. Hnědá: Bahno Černá kamenitá: Cesta Most: Jediný most přes řeku Puntíky: Nebezpečná zvěř Schodiště: Místo, kam chce Alldera dojít A sebe snad poznáte... |
| |
| Naštvanej ,,Ty hnusná ku*vo, nedělej ze mně debila, protože jedinej debil tu jsi ty. Nejsi lesní elf. Jsi kříženec. Tohle by normální elf neřekl a neudělal..." Až velmi složitě a bolestivě, postavím se. ,,Hej vy! Ona je jen jeden z dalších hnusných kříženců! Je temnoelf." zakřičím nahlas. |
| |
| Znuděná Vidíš to, Berre? To je idiot, co? zfňufám na svého medvěda, který mě dál drží, abych se na něj nevrhla. Nemám k tomu daleko. Nemáš hlad? řekne s nadějí a podá mi ten med. začnu jíst. Chlapy jsou kreténi, co si budeme povídat. To zavání lesbičností "Jedinej pořádnej chlap byl Simeonah, a ten je zemi dračích pánů!" odseknu. Berr se zašklebí A ten Irichi? Říkala jsi, že se ti líbí "TO ZELENOVLASÝ INDIVIDUUM S EMI ANI TRPCHU NELÍBÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!" zařvu. |
| |
| Věcným tonem. Částečný Drow je přesné označení její rasy, tedy pokud mluvíš o mé paní a nebo Cizhari, co tě vede k tomu, že jsme to nevěděli. Tedy my, myslím tím ty kteří s nimi cestovali, před tím než začala tahle, jakto slečna nazvala sešlost, začala. V pravdě na to, aby si to člověk uvědomil, nepotřebuje člověk vědomosti čaroděje nebo schopnosti elfů. Pravdou je, že když má paní oznámila, že tady Cizhari je její blízká příbuzná, stačilo dát si dohromady jedna a jedna. To nic nemění na tom, že je tvůj život v jejích rukách a mimochodem já ti zatím neubližuji, jen ti, jak byl ten výraz, ach ano, vysvětluji jak se chovat před mou paní. Nemáš odemne žádné vážné zranění, jen pár oděrek a modřin. Jo a co jsi za křížence ty pane muško, do chvíle než jsi tu začal poletovat jsem tě typoval podle arogance na lesního nebo vznešeného elfa. Pak se přes mýtinu přenese Alaisin výkřik já jen nazvednu obočí. Pohlédnu na svázaného elfa. Radím ti nekomentovat, očividný fakt, že je Alaisa schizofréní a byl bych rád, že převládá ta zdánlivě lepší část. Ikdyž když si odmyslím křídla tak jste si celkem podobní, ani jeden se neovládáte co by se za nehet vešlo a ani jeden nemyslíte dál než příští půl minutu. Také máte rádi zvířátka. Když odmyslím fakt , že se při rozhovoru s vámi otevírá nůž v kapse tím by podobnost končila. |
| |
| Uražená "C-c-co-co si to řekl?!" zaječím a upřu zrak na Areka. Berr se plácne do čela. "To nemá cenu, to vzdám!" vyhrne, poprvé za celou dobu nahlas. "Heh? Já mluvím!?" zmateně se podívá na svoje ruce. "Tys mi řekl, že.. že... že... ŽE SEM MU PODOBNÁ?!" zařvu. "já nejsem sychizofrenik! Mluvím se svým medvědem" "Doteď skrz myšlenky," souhlasí Berr. Oba teď na sebe koukáme a lapeme po dechu. "Ty mluvíš!" vyvalím oči. "To asi ta magie, nebo co.. já nevim..." zvedne ruce do vzduchu, jakoby se vzdával. "No, v jednom ten pán pravdu měl. Ani jeden se neovládáte." "JÁ SE OVLÁDÁM!" |
| |
| Pobavení Bože to je ale idiot.. no ano byl to dobrý nápad pozorovat je, tohle se jen tak nevidí... taková zábava.! Hlasitě se rozesměju a pozoruju všechny ty vztekající se bytůstky. Ten zlostný výkřik papuškoelfa mi navíc docela dobře objasnil elfčino chování. I když bych to radši zjistila sama -ano strašně miluju vzrůšo- fakt, že nejsem jediná zpola temnoelfka mě docela nadchl. Doposud jsem si myslela, že jsem jediná široko daleko, ba vůbec na tomhle širém světě. Super lidi... nechcete rozbít tábor? Jak vás tak pozoruju... a poslouchám, tak tu docela zkejsnete... |
| |
| Nervózny Chlape, ja som tiež polovičný elf. Takže na tvojom mieste by som si dával pozor na ústa. poviem Irichimu s ľadovým chladom, ktorý sa mi ale neodráža v očiach. Pamätám si ako ma všetci elfovia pri vyrastaní urážali, rovnako ako ľudia. Sledujem ženu s medveďom ako kričí a blbne. Čo je toto za skupinku?? Kde som sa to ocitol? |
| |
| Začínající se vztekat ještě víc Vím, že Alior je elf jen napůl, ale alespoň se narozdíl od té napůl temnoelfy nechoval jako kretén.. A ten rytíř už mě začíná štvát.. Nechci nic říkat, Aliore, ale ty se narozdíl od nich nechováš jak debil.. řeknu Aliorovi telepatií. ,,Jsem okřídlenej elf, což je rasa. Poddruh elfů... Jako jsou lesní a temní tak jsou i okřídlení. Nejsou tolkk známí, ale nemají nic společnýho s papouškama, a co se týče té tvé paní? Je to opravdu hnusný kříženec... Dělá ze sebe lesního elfa a jakmile ji naštveš BUM je z ní temnej elf..." |
| |
| Naštvanej druid... Rychlým pohybem přeříznu Irichimu provazy, ale než stihne cokoliv udělat, stojím za ním a jeho ruce mu pevně držím za zády. Momentálně mám Irichiho sedícího v jakémsi sedu. Nohy mu dám nějak mezi lopatky, za ruce prudce zatáhnu, nohou zatlačím. Výsledek brzy nastane. Hnusný zvuk, který znamenal, že jsem Irichimu brutálním způsobem, přetrháním šlach a svalů, znemožnila použít ruce. Poté ho ještě párkrát nakopnu a už ho nechám sedět. Vcelku mě to uklidnilo... Ještě něco? Notná dávka ironie v miléj usněvu na Irichiho je velmi patrná.. |
| |
| V pr*eli Když mě ta kříženkyně přežízne pouta, podivím se. Něco aby stihnu cokoliv udělat, držím mi obě ruce. Její další postup mě velmi překvapí. Ohromná bolest. Vyjeknu a do očí se mi vlejou slzy. Když mě pustí, ruce mi jen bezvládně visí vedle těla. ,,Ty hnusná dě*ko, cos mi to jen udělala?" řeknu, snažím se zastavit slzy. |
| |
| Přikročím k Irichovi jedinou ranou ho pošlu do milosrdného bezvědomí. Kleknu si a hodím mu ramena do původního stavu. Pak pohlédnu na svou paní. Hloupé a zbytečně nebezpečné. Právě jsi sis vytvořila zapřísáhlého nepřítele, který ti oplatí stejně, pokud dostane možnost. Překročím bezvládné tělo a zvednu ho za límec. Odtáhnu ho k Alioru a přikročím blízko k němu. Vem si ho a dej nám dva dny náskok než ho něcháš nás lovit. Zranění je nepříjemné, ale není smrtelné ani trvalé. Pohlednu znovu na svou paní. Má paní musíme si ujasnit. Jednavěc je rozpárat nepřítele v boji nebo mu useknout ruku, ale nebudu se podílet na mučení vězňů. Na to my málo platíš. Co se schizofrení kamarádka se buď bude muset ovládat nebo se budeš muset rozhodnout buď já nebo ona. S tím se vyšvihnu do sedla svého koně a připravím si kopí. |
| |
| Skupinka ,,Nejsem schizofrenik..." odvětí Alaisa a naštvaně odejde i se svým medvědem... Kartin Pomalu se přibližuješ k jakési skupince. |
| |
| Koukajíce na mizející Alaisu Koukám, jak Alaisa odchází... ,,Myslím, že odpověď je zřejmá, Alaise jsem nic neplatila takže ke mě nepatří a právě odešla pokračovat sama..." řeknu a otočím se na Areka... Poté si prohlídku bezvládného okřídlence na zemi. Už jsem zcela klidná, začíná mě to mrzet... Kleknu si k němu na zem, vím, že je v bezvědomí. V torny vytáhnu jakýsi uzátkovaný lektvar. Podám ho Aliorovi. ,,Ať to potom vypije, je to uzdravující lektvar..." |
| |
| Keď vidím ako týrajú Irichiho nehnem ani brvou. Nezáleží mi na ňom. Hmmm v poriadku. Keď sa prebere dám mu to odpoviem elfke, ktorá ho dokaličila. Najradšej by som ho nechl ešte chvíľu trápiť sa bolesťami za to detinské správanie. Vezmem liek a znova sa posadím. Čo teraz? |
| |
| Les ,,No, co teď? To nevím... Přece jen, brzo bude tma..." No, dneska tam asi nedorazíme... |
| |
| Les Znovu se vyhoupnu do sedla svého gryfa. Brasny na jeho boku vytáhnu cosi k jídlu. Takový ten vesnický cheba... |
| |
| Fagellean Klečíš na jednom stromě, z dálky pozoruješ dění zajímavé skupiny, které se hádá tak hlasitě, že to jde slyšet až k tobě. Přijdeš blíže nebo budeš pozorovat dění nebo půjdeš někam úplně jinam? |
| |
| Les Shlédnu na svou paní a pokrčím rameny. Můžem se tady utábořit nebo jet dál. Mě je to jedno. Jinak nejsi moc praktická, že? Napřed toho chudáka zmrzačíš pak mu dáš lektvar, který mu ty zranění vyléčí. Co s tím zbytkem těch osob? Mlčky čekám na rozhodnutí. |
| |
| Lahvička Obočí mi vyjede vysoko do přerostlé ofiny a celím tělem mi probíhají záchvěvy potlačovaného smíchu. Bože to je partička.. Fakt, přetrhat papouškovi šlachy byl velmi zajímaví, avšak podle mne nepříliš povedený nápad. Navíc po rytířových slovech mám co dělat abych se nezadusila zbloudilou slinou... No jen doufám, že ten zbytek osob nebudete chtít sežrat... na to abych skončila na talíři si připadám ještě docela mladá! prohodím stejným tónem jako bych všechny přesvědčovala o tom, že z nebe dnes budou padat housenky. Mohu..? zeptám se poloelfa vedle mě a jelikož to nevypadá zrovna exrémě samaritánsky půjčím si od něj lahvičku, jež mu podala polo-temno-lesní elfka, jejíž obsah nakapu do elfovo pootevřených rtů. |
| |
| Les Koukám, jak se Irichiho rány léčí. ,,Naopak, to co udělala Alldera je vcelku chytré. Ona ho nechtěla zmrzačit, chtěla mu způsobit bolest. Kdyby ho jen nechala a nenechala by ho ty rány uzdravit, asi by si tím vytvořila zapřísáhlého nepřítele, ale takhle... no... pokud je alespoň trochu myslící, pochopí to... Ikdyž... Jsou věci, které pochopí jen určitý druh... Lesní elf by se s ním většinou ani nehádal, často pokud by se zranil by mu nějak pomohl. Temný elf by ho naprosto brutálním a velmi bolestivým způsobem zabil... Alldera nechtěla volit ani jedno, ani druhé... Nejdřív mu způsobí ohromnou bolest, poté ho uzdraví... Mám pravdu?" ,,Jo" ozve se od Alldery.... |
| |
 | Znechucená Takoví idioti, co se mi sme nahrnuli. Můj les! Můj krásný les!! Rozhodnu se jít za nimi. Natáhnu celou svou vahu a na okamžik zmizím v kmenu stromu. Pak o kus dál vylezu ven a obráším si šaty. Mám dlouhé zrzavé vlasy, stažené do copu a červené šaty, jako listí na podzim. Přes rameno mám alchymistickou tašku, co tu jeden pán zapomněl.. Zamračím se. " Nányë alassëa omentielmanen" (Jsem rád/a, že se setkáváme), začnu slušně a elfsky, aby mi rozumněli. Ráda ale nejsem. Co si o sobě myslí, takhle ničit splozence matičky země? To už by rovnou mohli mně i mé bratri, enty a lesní skřítky, vyhubit! Taková nečestnost! |
| |
| Zírající na "sestřenku přes koleno" "Cože? Chytré? Děláš si srandu? Byl to nesmysl, jen výskok její kruté povahy. Na co mu zpřetrhala vazy, když ho stějně vyléčí a pak - když mu chtěla způsobit bolest - proč zrovna takhle? Mohla ho docela snadno otrávit, všude kolem je kytek!" zavrtím hlavou. Ta žena se mi nelíbí, ani jedna. Nakonec vyleze dívka, a začne po douhé době mluvit elfsky. Zasměju se. "Mantúlië! (Vítejte)" pak přemýšlím. "Vy nemluvíte oběma jazyky, slečno?" usměju se. "Mimochodem, jmenuji se Elric Darmelien |
| |
| Oslovená "Já jsem Fagellean.. dryáda tohoto lesa...." významně zamrkám. "Děláte tu rámus." řeknu prostě. Možná že oni jsou ti zloději, ačkoliv takováto skupinka... tss.. takové krvezrádství.. ale to mě nemusí zajíma, že? Arogantně všechny sjedu pohledem. Vítr mi rozevlaje vlasy a vůně stromů a lesních květin jim zavane do nosu. Je to trochu omamné, ale příjemné. Rukou šátrám do brašny pro ohnivý kámen, pro případ, že by něci zkusili. Kmen ode mě není dost blízko. |
| |
| Bojový postoj Pokud bude třeba, porvu se... víří mi hlavou. Druidské energie (teď myslím manu) mám stále dost, ten vítr byl jen hříčka. Vítr se opět rozfouká. Listí se okolo mě stáčí ve spirále. ,,Při otrávení je větší šance, že ho zabiješ. Tohle ho nemělo zabít. " Dryádu ignoruju, dělám, že jsem si jí nevšimla. Pozorování magie dryád sice vznikl druidismus, ale to neřeším. Takhle by to přece nemělo bejt... ozve se mi v hlavě. Nevím, kdo to byl, ale naprosto mě vyruší. Nesoustředím se, přeruším ovládání magie, listí prudce zaútočí, ale na mě. Listové čepele mě řežou všude po těle. Nakonec se listy zklidní. Všude na těle mám mělké řezné rány. Sednu si do tureckého sedu na zem, nyní už naprosto zklidněná. |
| |
| Znuděná, uražená a arogantně naladěná Tohle, že je druidka? Spíš idiot. Takhle porušit svojí magii, hme, to ještě možná, ale proč ji potom poslala proti sobě? Idioti, samí idioti! Kdyby to tak moji bratři a setry viděli... tvářím se povíšeně, ruku z tašky vytáhnu a založím si jí na prsou. Přes ret mi přejede ironický úsměv, pak rty udělají praskavý zvuk, jako když se láme větev. Stejně by mě zajímalo, co tak roztodivná skupinka pohledává v našem lese. Hnědé oči hloubavě zaryju do elfky válející se na zemi. "Vy jste ta, co je sem přivedla, že, drahá paní?" snažím se nevypustit z úst zmínku o krvezrádství. |
| |
| V tureckém sedu Sedím v tureckém sedě, prosím stromy o pomoc. Nic se nestane. Nesoustředím se plně na meditaci, protože na mě ta dryáda mluví. Nejde to. ,, Do toho, proč a kdo je přivedl ti nic není. Les není tvůj, les je všech" Co si o sobě myslí? Dryáda tohoto lesa? To, že dryáda je stvořením lesa neznamená, že jí les patří, tak ať se tak přestane chovat... |
| |
| Smích podobající se šumu listí Oh, tak tohle si panenka myslí? Že mi bude rozkazovat? Vidím, jako zkouší načerpat energii skrz stromy. To jí ale nevyjde. Chvilku se soustředím a nechám les pod obraným kouzlem. Dobře, chovej se k lesu neuctivě ale pak se on bude neuctivě chovat k tobě. Ať tak či onak, stejně jsem stále zvědavá... "Mám pocit, drahá slečno, že byste se měla naladit na příjemnější notu, nebo z toho bude problém. Vy jste zloději krystalu, že? zarývám do ní oči. Jistě, že jsou to oni, kdyby nebyli, klidně mi řeknou co tu chtějí. "Taky bych vás mohla začít urážet za vaši nečistou krev, co se mi tak hnusí, ale nemám zatím důvod. Dejte mi důvod a já vás zabiju. Mimochodem, z tohoto lesa už nic nezískáte. Žádnou dřevinu, květinu, vodu, zeminu nebo cokoliv jiného. Vaše zbraně zvířatům už neublíží." vycením zuby. Jsou rovné a bílé jako perly, přesto však připomínají spíš malé lístky. Vlasy opět zavlajou a na ně znovu přijde omamná vůně. |
| |
| Stále sedící Achjo, s tou dryádou není řeč Z brašny vytáhnu další uzdravovací lektvar, jedním pohybem ho do sebe obrátím a polknu. ,,Velevážená dryádo," dám to slova veleváže ná velkou dávku ironie ,,Tento les nepatří jediné dryádě, patří všem. A co se týče, my jsme nic neprovedli, ten rys nás napadl první, byla to sebeobrana. A nemáte právo náms obviňovat, nic jsme nepovedli, my sami krystal hledáme...ů řeknu dále, nečekám na reakci, vyhoupnu se do sedla pantera. ,,Areku, jdeme, sice jsem zde chtěla tábořit, ale s touhle společností ,paní lesa'." |
| |
| Čumící na dryádu Bože, ta je krásná. Jestlipak by přijala učedníka z nečisté krve? Alldeřiny kecy zvysoka ignoruju, neboť jí ani její sestru nemám rád. Obě se chovají, jako by byly královny světa. I Fagellean se chová dost povýšeně, ale jen kvůli tomu, že jí na lese záleží. Asi. Ale je krásná a ta vůně mě omračuje. "Tak krásná," ujede mi nahlas, když na dryádu dál koukám. |
| |
| Smích "Ironie je vaše velká kamarádka, není-li již pravda? zašklebím se na elfku. "To je nečistým podobné. Místo toho, aby se postavil problému čelem, odejde." Dál už raději mlčím. Nechci být váš nepřítel a neříkám o sobě, že jsem 'paní lesa', od toho jsou tu jiní. Bohužel, mám tu jisté poslání od bohyně země a lidé ničící mou lásku," podívám se mezi stromy "jsou předurčeni špatné cestě osudu." Oči sklouznou na poloelfa. to mluví o mě? Sprosťák... dál se k tomu nevyjadřuju. Nakonec se podívám se na zraněného okřídleného elfa a v hlavě mi bují válka mezi chutí mu pomoc a hrdostí. Nakonec zvítězí chuť mu pomoc a já si sedám vedle zelenovlasého. Je poměrně hezký a je to jediný čistý elf tady. Nenuceně sáhnu do brašny a vyndám mast na zranění. Lehce mu je rozetřu po rukou. Pak se posadím a položím si jeho hlavu do klína. Budu tu, dokud se nezbudíš a pak si promluvíme. Chci vědět, proč se chováš, tak jak se chováš a hlavně, proč jsi zaútočil, mladý elfe... Zoufale musím potvrdit, že se mi líbí. |
| |
| Zády k dryádě ,,Možná jsi to neřekla, ale chováš se tak. Odříznout druida od lesa je asi to nejhorší, co můžeš udělat. Pak se divíš, že odejde. Hele, já nezdrhám ale pokud se ten okřídlenec probudí, bude mě pravděpodobně chtít zabít a bezbranná proti němu nejdu. Však moc tvého kouzla je malá, jdu někam, kde už nebude působit." můj panter jde pomalým krokem, protože čekám na Areka |
| |
| Mlaskání podobné křupnutí větvičky... nebo kosti "Samozřejmě. Ale jak se chováš k lesu ty, bude se on chovat k tobě. Neměla jsi mu ubližovat, dalo by se to vyřešit poho pohou domluvou. Slyšíte, drahá elfko? - do-mlu-vou. Někdy slova dokáží víc než činy. Podívejte se třeba na mě. Opravdu jsem udělala nějaké kouzlo?" vysmvám se jí přímo do obličeje, ale když se nechala tak snadno napálit. Jistě, kouzlo tu je, ale už nepůsobí. Jsem dryáda, ne mág. Hladím provokatéra po čele a čekám, až se probere, abych ho mohla seřvat za ten kouř. Přitom nespouštím oči z "lidí" okolo. První se obrátím k temnoelfce s hnědýma očima. Taky nějaká smrsknutina. "Tvoje chuť pomáhat tě šlechtí. Líbíš se mi, budu moc ráda tvou přítelkyní. oči sjedou na muže s vlkem. Je krásný.. tolik chlupů a ty oči... "Měla jsem dojem, že už vyhynuli" zamumlál nahlas, protože sem tady žádného vlka nepotkala........... už asi čtyřicet let. Nakonec se obrátím na Elrica. "Mladý polo-elfe. Nejsi sice čistý, leč chováním si daleko lepší než druidka. Ještě něco udělej se slovníkem a ráda tě přijmu jako učně." Listová magie, stromová magie, trocha té alchymie. Možná ho přece jen dokážu něco naučit. Pousměju se. Moje ruce nepřestávají hladit nebohého omráčeného elfa. |
| |
| Oslovená Celý rozhovor mezi elfkou a dryádou jsem absolvovala s velkým záchvatem "kašle". Obzvlášť mě pobavil jejich arogantní tón. Dryáda mluvila tak strašně.. vážně! V duchu jsem přemýšlela, zda má vůbec ve slovníku slovo ,zábava´. "Co.. co..??" zeptám se inteligentně neboť jsem momentálně fascinovaně sledovala, jak dryáda hladí papoucha po čele-Počkat a má papoušek vůbec nějaké čelo..? No zapiš si Irimë.. zjistit zdali se v ptačím těle nachází čelo!- a tak jsem se zprvu plně nepochytila obsah Fagelleaniných slov. "Jo tak... to děkuju.. sem poctěná!" vyhrknu mezi řadou záchvatů smíchu, když mi konečně docvakne. "Konečně někdo přátelský...!" "Na prosimtě.. utři si ty sliny.. už si snad natolik starý aby ti přestaly růst zuby a tudíž nemusíš zase všechno oslintávat..!" prohodím s milým úsměvem a hodím po poloelfovi, co nám při pohledu na dryádu ukazuje svůj bezchybný chrup, kousek látky. Je na mě vidět, že to myslím žertem a jen ho škádlím. |
| |
| S látkou Nabídkou dyrády jsem poctěn. Ukloním se jí co nejhlouběji dokážu. "Je mi velkou ctí být vaším učněm, paní..Fagellean" Na Irimë se mi líbí ten smysl pro humor. Schválně začnu šišlat. "Dyž mje zoubky etě nevylostli! Ja musím slinťat, ja nefám žoubky!" Usměju se na ní a hodím jí kus látky zpátky."Lulátko nemáš?" |
| |
| Hra Významně pozvednu obočí a přistoupím na hru. "Ale jistě broučku, maminka ho hned přinese.." napodobím starostliví hlas. Zvednu se a mateřsky pohladím poloelfa po vlasech stejně jak to dělal tatínek když jsem byla ještě malá. "Prosímtě miláčku, a co to vlastně je? Lízátko..? Čůrátko..? Kousátko...?" Hlasitě se rozesměji. "A když sme vlastně u toho.. to že se jmenuji Irimë jsem říkala snad tisíckrát a jednou navíc, a ptáčci na stromech už to jméno musí nenávidět. Každopádně to tvoje nevím bratranče, pokuď jsi se již představoval tak se omlouvám, ale pravděpodobně jsem byla tak zabraná do papouškova doutnání, že jsem to asi malinko přeslechla!" zazubím se. |
| |
| Les ,,Stejně jdu pryč. Nejsem tady, abych se s váma hádala. Areku, jdeme..." Tohle je skupina nemožných. Čím dřív vypadnu, tím líp. |
| |
| Hladící elfa po čele Můj nový učeň je idiot.. pak mě napadne zlomyslný vtípek, že se neubráním úsměvu. Chvilku mává rukou a mumlám tiché zaklínadlo, až se z Elricových rovných zubý stanou zuby králičí. Předkus má až jeje. "Tak už ti narostly, Darmeliene" ušklíbnu se na svého učně a jeho přítelkyni. Elf mé náruči je stále nehybný a mě teď pro změnu zaujmou křídla v jeho vlasech. "No... tohle? On je okřídlený elf? A kvůli tomu mu říkáš papoušek?" vrknu na Irimë a zasměju se. Nahlas a uvolněně. |
| |
| S předkusem " Do pfdele to fem si fafe fal!" zanadávám, protože mluvit s králičíma zubama je pro mne poněkud obtížné. "fenuju se Ferlic Fafelien" obrátím se na Irimë a pak se bouchnu do čela. To nejde. "Fofím fás, fistře, odfrantě fo! Fofím!" |
| |
| Žuby Utrhnu si stéblo trávy a začnu vykusovat jeho sladkou spodní část. "No to taky.. a navíc k tomu má i jiné vlastnosti úplně stejné jako papoušek. Je barevný, drzý a pořád vše opakuje..!" zakřením se. A hele, přece jenom si na kamenou královnu nehraje věčně..! "Ferlicu Fafeliene musím říci, že ti to nyní sluší mnohem více. Podívej se, teď dokonce lituji toho, že nejsem králičice.. škoda no..! rádoby utrápeně si vzdychnu, avšak vzápětí propuknu v dlouhý záchvat smíchu. Při pohledu na jeho zbrusu nový chrup se můžu počůrat. Vyčerpaně klesnu na všechny čtyři a nakonec se odkulím zpátky ke stromu vedle dalšího poloelfa kde mnou dochvívají poslední křeče smíchu. Vážně začínám přemýšlet, zda to tu přežiju. |
| |
| Objímající elfka kolem krku Dívám se na Elrica a nemůžu se přestat škodolibě usmívat. Nakonec to přece jen zruším, ale dál se šklebím. Moje ruce obmotaly zelenovlasého kolem krku a drží ho u mě, pro případ, že by na něj někdo zaútočil. Protože ho sejmu první já! Už si připravuju plán, jak ho profackuju, až se probere. Hnědozlaté oči koukají na odcházející Allderu. "Svojí sestru tu necháš?" nechci provokovat, jen mě ten styl jednání udivuje. Já bych nikoho ze svých sourozenců, dcer a synů matky přírody, jen tak někde nenechala. |
| |
| Zády ,,Cizhari spí, nebudu jí rušit. Nezávisíme jedna na druhé, proto jí tu klidně nechám. " Začíná mi bejt hodně protivná... |
| |
| Vrtíc hlavou "No prosím, když ti na sestře nezáleží..." usyknu. Může mi to být jedno, že jo? Moje sestra to není. Poslouchám elfův pulz. Žije a to je výborné. Oči skloznou na Darmeliena. "vyznáš se v květinách? Jestli jo, přines mi mordovník." |
| |
| Bezvědomí -> Sen Ze stanu bezvědomí se brzo přesunu do fáze snu. Plameny, v nichž hoří moje rodina, bezvýrazní Nebeští strážci. Chechtající se kříženci s temnými amulety v rukou... ,,Nééééééééééééééééééééé" zavřu a vzbudím se. Prudce s sebou škubnu, když si uvědomím, že mne cosi drží okolo krku. ,,Kdo mě to chce udusit?" |
| |
| Překvapená "Ššššššššš!" pohladím ho po tváři. Vstanu, rozpřáhnu se a kopnu ho do obličeje. "Můj les! Cosi o sobě myslíš?! Víš, že jsi je všechny mohl tím kouřem zabít! Moje sestry! Moji bratři!" vrčím a zabodávám do něj oči. Vlasy se divoce rozvlajou, až na okamžik vypadám spíš jako divoženka, než obyčejná dryáda. |
| |
| V objetí divošky Když mě doviška kopne do obličeje, uvědomím si krásu svého výhledu. Je krásná... ,,Ten kouř byl magický, nikoho by nezabil, tak přestaň šílet...krásko?" |
| |
| S cukem v oku V levém oku mi vyskočí tik. Tak krásko, ano? Nejdřív mi málem vyzabíjí mé přátele a... Tik se zvyčuje, sednu si na zem a chytnu se za hlavu. Snažím se uklidnit. "Ok, Ok.." Posunu se k němu. |
| |
| Kouká na krásku -> Všimne si Alldery Dále koukám na krásku, ale najednou si všimnu tý hnusný kříženky... Uvědomím si, že mě nebolí ruce. Popadnu luk, namíří a vystřelím. Byl to je upozorňující výstřel, byl vedle schválně... |
| |
| Ušklíbnutí A teď moje eso v rukávu.. Rychle něco zamumlám a z Irichiho šípů je jen hromádka žlutých hadů. Včetně toho, co letěl vedle Alldery. Prohlídnu si nehty a kousavě se usměju na pána se šípy. Jestlipak mu dojde, že za to můžu já....? |
| |
| Našvený, velmi naštvaný Ta hnusná děvka kříženka mi zničila šípy, za to zaplatí... ,,Ty ku*vo zku*vená! Co jsi to udělala s mými šípy?!?" zařvu na Allderu... |
| |
| Překvapená Okolo mne proletí šíp, který se změní v hada. Em... co to? Chvilku přemýšlím.... To ta dryáda... ,,Díky" usměju se na ní... |
| |
| Úsměv Slovník máte stejný jako můj učeň.. to je nějaká móda? zajímám se. Lehnu si do trávy, hlavu si opře o jeho kolena a čekám na mardovník, abych se mohla najíst. "Nepředstavil jste se." připomenu po chvíli. |
| |
| Naproti krásce ,,Vy jste se taky nepředstavila....Já jsem Irichi..." Netřeba představovat se celým jménem.... je tak krásná.... |
| |
| Smile Fagellean odpovím. Had, co je z jeho šípu, mi vleze pod šaty, takže vyskočím a začnu ho zuřivě vyklepávat. Sakra, to svědí! vypadám asi komicky, ale z hadů pod šatama mám panický strach. |
| |
| Užasle "P-p-páni, děkuju, mistře" zazubím se zeširoka na Fagellean. Pak si všimnu, že se "pan úžasný" vzbudil. No úžasný, to zas bude něco... Paní si lehá do jeho klína a mě začínají doutnat uši. Kouzla si všimnu a okamžitě si zapíšu za uči, že chci, aby mě ho naučila. Ujdu pár metrů a pak si všimnu květiny, pro kterou mě poslala i s ní nadšeně běžím zpátky. Když ovšem had zaleze pod její šaty, nenapadne mě nic lepšího, než: "Sundej si je!" |
| |
| Vřískouc "Ty si se snad zbláznil?!" Stejně mi nic jinýho asi nezbude. Vyklepu hada a zděšeně vylezu na strom. Javor. Sedím na větvi a křečovitě svírám kmen. "Já tak nenávidím hady! Proč se nemohli proměnit třeba na žížaly?!" naznačuju, že nemůžu určit, v co se předmět změní. |
| |
| Smííííííííííích Posadím se pod strom, kam vyskočila Lean a zubím se na ní. "Oni jsou jedovatí, nebo co?" Škoda, že si ty šaty nesundala, hehe.. Očima blesknu na Irichiho. Vypadá docela uklidněně. Zvláštní. "Mistře, co kdybyste mi pověděla něco o sobě, když už jste mě přijala do učení? Máte ráda elfy? a poloelfy? |
| |
| Tisknouc se k větvi "Nejsou úplně jedovatí, ale jsou slizcí a já.. nesnáším hady..." prohrábnu si vlasy na vršku hlavy. Lokny se mi snesou na ramena a snesou omamující vůni na Elrica. "Proč bych ti měla... ale no tak jo. Jsem dryáda... tedy ne úplně čistá, ale jelikož svého otce neznám... můj otec byl nejspíš ent nebo lesní elf. Asi takhle, nenávidím křížence. Nebo spíš kříženc emezi elfy, jako když sprcneš temného elfa a elfem bahením a tak. Lidi-elfové mi nevadí vůbec. Těžko to pochopit. Maminku mi zapálil jeden z nich... je to na palici. Elfy miluju, věnuju dlouhý pohled Irichimu hlavně ty, co jsou spjati s přírodou. Zvednu se a chystám se jít dolů. Mám delší ruce i nohy, než normální člověk, ale i tak jsem maličká. Mám jen pouho pouhých 153 cm. Vlasy mi sahají až do půlky zad a jsou zrzavé jako liščí ocas, jsou spletené do copu se zapletenými provázky různých barev, od žluté až po červenou. Oči mám hnědé jako dubová kůra. Šaty mají barvu jako pálená hlína. Jsou z chmýří ohnivých pampelišek. Alchymistická taška je černá jako uhel, plná magických předmětů a amuletů na ovládání aury. |
| |
| Na panterovi ,,Hadi nejsou slizcí, to je jen ubohá představa těch, jež je nikdy neměli v ruce. Ve skutečnosti jsou spíše studení. " řeknu a upřu na dryádu oči ,,A rodiče si nevyberete...." poté se kouknu na chrápající Cizhari ,,A ani sourozence..." |
| |
| Ústa do čárky "To je jedno, nehodlám to zjišťovat." otřesu se. "Podívej, jsem ochotná si zvyknout. Jde spíš o to, že nemám.. nejsem zvyklá je tolerovat. Zabili mi matku, pochop. Bolí to. Opět očima sjedu an Irichiho. Zrcadlí se v nich pochopení. Proč je nesnáší on? Možná ze stejného důvodu. Nebo je jen nafoukaný... tss... "Chytíš mě?" zavolám na Elrica. Pak skočím zpátky dolů, pořád otřesená ze setkýní s hadem.. v mých šatech! |
| |
| Chytající Když se dryáda rozhodne skočit, už stojím s připravenýma rukama. usěmju se, když mi do ncih ladně spadne. "Hop," zasměju se mám tu ten kořen řeknu tedy a podám jí ho. |
| |
| Kořen Sedím stále opřená o kmen stromu a od všeho toho smíchu mě pořádně bolí břišní svaly. Pravda. Dlouho jsem se už takhle nenasmála. "Jejda.. to bude nadělení. Ja být tebou tak bych to nejedla. Bůh ví co ten králík přines..!" poznamenám při pohledu na dlouhý zakroucený kořen v Ferlicově ruce. Se zájmem se podívám po všech těch podivných zvířatech. Veliký panter, gryf, obří vlci. To je jako bych se oběvila ve své oblíbené pohádce..! Otočím se na poloelfa vedle mě a podivím se, že ještě nezhodnotil celou situaci nějakou jízlivou poznámkou. Podle toho jak se tváří, by od toho neměl být nějak daleko. Pustím z hlavy celé divadýlko s dryádou a obdivně se zadívám na vlka, jež je nejblíže k nám. "Tvůj přítel..?" zeptám se s očima přikovanýma k onomu chlupatému zvířeti s inteligentním pohledem. |
| |
| K našej skupinke sa pridali ďalší elfovia. Ako je možné, že nás je tu toľko pokope???? nechápavo uvažujem. Je pravda, že sa väčšinou vyhýbam spoločnosti, ale predsa len vždy bol pomer medzi ľuďmi a elfami čo som stretol 3:1. Zvedavo sa pozerám, ako jedna z nových vezme k sebe Irichiho a stará sa o neho. Aspoň mám o starosť menej. Začínam byť pomaly hladný. Na poznámku, že vlci vyhynuli sa len usmejem. Dotyčná v živote asi nebola ďalej než 100km od lesa. U nás sa to vlmi hemží. Keď sa ďalšia opýta či je Nikimuushi môj priateľ, pohladím ho s úsmevom po chrbte. Môj brat. |
| |
| Koukající Když jsem se koukal, jak ten poloelf chytá moji krásku, vzedmula se ve mně vlna vzteku a žárlivosti. Proč zrovna, taký nečistý kříženec... Vyrazil jsem rychlým krokem blíž k němu. |
| |
| Usmívajíc se Stéle drržím dryádu v náruči, zatímco ona prozkoumává ten kořen. Je celkem lehoučká, takže to pro mě není problém. Pak uvidím naštvaného Irichiho a možná až moc nahlas se zeptám: "Kagu je váš přítel, mistře?" Nakonec ji začnu kolébat a lehce se vzdalovat od Irichiho a přibližovat se k irimë. "Fialko," brouknu na ní "co si to myslela s tím králíkem? Já přece králík nejsem." |
| |
| V Elricovo náruči Při poznámce o příteli se jen kysele usměju: "Dneska jsem ho viděla poprvé v životě, takže se nedá říct, že bychom spolu měli něco bližšího." Alespoň zatím... "Můžeš mě zase pustit na zem, prosím?" zabručím. Pak si ukousnu a začnu žvýkat. Pro lidi a elfy, by to nejspíše bylo jedovaté, ale mě to chutná, takže už nic neříkám a jen se cpu. |
| |
| S dryádou v náručí Nahodím si Fagellean a pak ji znovu chytnu, tak, že jedna ruka pevně svírá její pozadí a druhou má obtočenou kolem zad. Irichiho zvysoka ignoruji. Koukám na Irimë a usmívám se. Sestřenko Fialko, zasměju se uličnicky. Na fagelleanin dotaz nereaguju. Proč taky? Komu se poštěstí držet dryádu v náručí. Hele, vy jste říkali, že hledáte ten krystal? Já totiž čirou náhodou taky. Je za něj dost tučná odměna a s mými prostředky.. Stručně řečeno sem socka. |
| |
| Krystal?! "Fia-co?" vyžbletnu a hodím po něm šibalským pohledem. "Být tebou tak jí radši pustím, nebo se tu zase seběhne pořádná bitka Králíčku.." prohodím aniž bych se na něj znovu podívala a dál očima hltám toho překrásného tvora přede mnou. Zvolna a lehounce nechá konečky prstů pár centimetrů od jeho čumáku a dávám mu tím navybranou. Jestli mu budu vadit, doufám, že napřed zavrčí než mi tu ruku ukousne. Při Králíkových dalších slovech však ztuhnu a překvapeně zamrkám. "Krystal...? Myslíte TEN Krystal? Jestli myslíte ten co myslím já.. totiž jestli myslíte ten, který myslím, že myslíte tak to bude pořádné vzrůšo!" v očích se mi téměř fanaticky zablýskne. "Ztracený Krystal.. jeho ukradení je opravdu čistá prácička.." zamumlá pro sebe tichounce. |
| |
| Přibližující se rychlým krokem Když ji poloelf chytne, zrychlím svůj krok. Brzo jsem u nich. Odtrhnu poloelfa od Fage, uchopím ho za ramema a zatřesu s ním... ,, Ty ********a**** " (Jedna hvězdička znamená jedno sprostý slovo) |
| |
| Odtrhnutá Když mě Irichi odtrhne od Elrice, srazí mě tím na zem a já si dám pořádnou ránu do hlavy. Ležím na zemi, vidouc hvězdičky a snažím se se vzpamatovat. Au.. taková šlupka.. Ze rtů my vyjde tiché zasyčení. "au.." syknu po chvíli. Loupnu očima po Irichim, jako bych ho chtěla zabít. |
| |
| Irichi se mnou třese Ty vole! Zbláznil ses!? ječím na Irichiho. Sprostá slova už ani nevnímám. Snažím se ho odstrčit. To je magor! Magor, fakt magor! Neujde mi ani dryádino tiché 'au' Ublížil jsi jí, ty idiote zavrkám frackovským tónem a doufám, že mě už konečně nechá být. |
| |
| Držicí Dál s ním hněvivě třesu. ,,Kdo je u tebe idiot, ty debile?" |
| |
| Pozorujcí ze sedla Přes mýtinu se nese potlesk, nese se od mě ( dvou metrová osoba v plné zbroji sedící na koni). Do téhle chvíle jsem přemýšlel zda je náš okřídlený přítel hrozba pro mou paní, ale jak vydím on jen nezvládá své city. Takže shrnu své prohlášení na několik bodů. Za prvé vystřelíš li znovu po mé paní tak si nabodnu tvou hlavu na kopí. Sklopím pohled na hada. Vy toho naděláte, kvůli malému háděti. Pak si povzdychnu. Má paní mám něco udělat s Cizhari? Nebo tu zůstává. U6 po potleskujsem si vytáhl z pouzdra svůj luk a připravil šíp. |
| |
| S hlavou v dlaních "Nechte se vy dva!" okřiknu je. I když jsem poměrně malá a dosti zranitelná, je ze mě cítil autorita. "Irichi, nech Elrica a poď sem ke mě, ano? Myslím, že sem si něco udělala se zápěstím." zamávám na něj zdravou rukou a ku pravdivosti svých slov mu ukážu povyslé zápěstí u levé ruky, kterou jsem tvyklá psát runy na kmeny stromů a podobné věci. "Darmeliene," oslovím Elrica "až tě pan elf pustí.." chci předejít dalšímu konfliktu. "Až tě pustí, někam si sedni a neozývej se, dokud se neuklidní." Dál ležím v trávě. Chlapy, bože.. |
| |
| Hádající se Ty seš u mě idiot, a neříkej mi debile, ty kreténe!!! zmáčknu mu rukama žíly na rukou, aby ho to přinutilo mě pustit. Pak ho veškerou svou obratností kopnu do břicha. Ale začal si on, mistře! houknu na Fagellean a vyčkávám, co okřídlenec udělá dál. |
| |
| Odhánějící mouchu Zmmáčknutí zápěstí je mírně nepříjemné, ale nezareaguj. Očima se vpíjím do Fage. Kop do břicha zablokuji nohou. Poté od sebe Elrica prudce odstrčím a vydám se na pomoct Fage. Promiň Zašeptám a opatrně jí obejmu. |
| |
| Popuzená "Hezky ses omluvil, vážně, to mi moc pomůže, fakt." breptám, ale jeho blízkost je mi příjemná. Nechám se zvednout, teda, pokud to má v plánu. Svaly mám úplně volně a dělám, že necítím nebezpečí pojící se s jeho přítomností u mě. Stačí ho naštvat...a.... "Zabil by mě, kdybych ho rozčílila?" žbleptnu si pro sebe, možná až moc nahlas. Po zádech mi přejede chlad a silný záchvěv strachu. Zabil by mě? |
| |
| Zaslechl "Zabil," syknu na dryádu, ale protože jsem poměrně poslušný, sednu si ke stromu. Oba je pro vtrtávám pohledem. Heh. Ona se ho bojí, a přesto se s nim mazlí. Divný. |
| |
| v lese u skupiny Něvěřícně zavrtím hlavou pak pokrčím rameny a pomalu dojedu ke své paní. V pravdě až mu hrábne v bedně tak měj připravený luk. Syknu na Elrica. Můj hnědák jde krokem jedu tak abych ani na okamžik nestratil okřídlence z očí. Driádu pozoruji až podružně. Mé držení luku a šípu, ikdyž na nikoho nemířím vypovídá jak věřím kagovi. |
| |
| Až mu hrábne Podívám se na Areka, když na mě mluví a pochopím, co tím myslím. Vytáhnu svůj bukový luk a natáhnu šíp. Oči kmitají mezi arekem, labuťákem a mým mistrem/mistryní, eh?, co je na labuťákovi zavěšená. Jestli jí něco uděláš, tak se neznám... Vpíjím do Irichiho oči. |
| |
| Přitisklá k Irichimu Položím mu hlavu na rameno a usměju se nad svojí nerozvážností. Skoro se neznáme, ale já ho.. mám ráda? Je to divný pocit. Hřeje to a bodá v srdci. Chci bejt u něj co nejblíž. "Ehm, hele.. k tomu krystalu. Někdo mě pověřil ať tu na vás počkám a jdu s váma dál. Mohu tedy? Slibuju, že nebudu zlobit. usměju se na ně. Irichi, polib mě... |
| |
| Objímající dryádu Stále objímám dryádu. Poté si všimnu toho, že na mě míří minimálně dva luky. ,,Em... nechcete ty luky odložit?" |
| |
| S lukem Ne, fakt nechceme, odseknu a schválně na něj zamířím. a taky bych prosil abys pustil mého mistra, labuťáku Abych mohl střelit jen tebe.. Ušklíbnu se. |
| |
| S úsměvem Pohlédnu na okřídlence. V tom jsem s panem elfem za jedno,, ne neodložíme luky, jsi příliš nepředvídatelný. Co se týče Driády, klidně jí objímej, ale jak má paní podotkla odcházíme a nevím jestli se jí bude cestovat s tebou zavěšeným na ramenách. Ostatním co nás nenásledují. Bohové s vámy. Trochu popoženu koně k odchodu. |
| |
| Spící Zdá se mi sen. Jsem zase malá a spolu se svou sestrou utíkáme rychle lesem. Náš dům tehdy podpálili a zbytek rodiny vyvraždili. V skutečnosti hrozně chrápu. Škubu sebou. Najednou spadnu z gryfa. ,,Co to?" |
| |
| Stále objímajíc dryádu Myslím, že jí to nevadí Vlci? Pojďte sem! Z jedné strany se na mýtince objeví moje vlčí smečka. |
| |
| Pfff Myslím, že by si měl držet hubu! namířím na něj s přesností na milimetry. Na oko. |
| |
| Xin Potuješ lesem, až uvidíš ohromnou vlčí smečku, jež se noří mezi stromy. Jdeš za nima a uvidíš mýtinku se zajímavou skupinou. Nadávající temnoelfku, několik poloelfů, lesní elfku, barbara a dryádu (koho sem zapomněla?). |
| |
 | Les Procházím se lesem dívám se na stromy a pousmívám se nad svými myšlenkami. Krásný to den jako stvořený na procházku po lese. Říkám si a dál cestuji lesem stromy mě rádi nemají přeci jen moje aura je zraňuje. Náhle zahlédnu vlčí smečku. Hele konečně nějaký zvířata ale asi někoho hledají že by tu byli lidi Řeknu si a vydám se za nimi prodírám se lesem a najednou spatřím mítinku a na ní skupinu lidí jakmile si je prohlédnu pochopím co jsou asi zač. hele další dobrodruhové skusíme jestli mě tihle vemou. Řeknu si ale najednou slyším ten druhý hlas v sobě. Myslíš že budou jiní než ti elfové co jsi s nimi chtěl vyrazit a když ti nadávali podpálil jsi s nima celej les Řekne hlas ve mě. nech ho chudáka on za to nemůže vyprovokovali ho Pronese mé další já. Jelikož mě už ty hlasy začínají štvát prostě je chvíli zamknu uvnitř sebe a pak se vydám za skupinou. Mýtina - Skupina. Z lesa vystoupí mladík v kroužkové zbroji a rudém plášti přes záda má jedenapůlruční meč je velmi krásný a velmi mladý. Jelikož zrovna nemá kapuci vidíte jeho červené vlasy které mu sahají po lopatky, krásné fialové oči a bledou kůži mile se na vás dívá a pak se odhodlá a přijde přímo k vám. Zdravím vás jmenuji se Xin jak vidím asi tu máte menší potyčku pokud nevadí rád bych zde dnes večer přespal nevadí li vám to. Pronesu poté se ukloním elfkám a čekám na jejich odpověď |
| |
| Kato Jdeš lesem a uvidíš vlky, jak se míhají mezi stromy. Jdeš v jejich šlépějích a uvidíš divnou skupinku... |
| |
 | Procházím lesem bez cílu když zahlédnu vlky. Mírně se zastavím a přikrčím se. Ze zad si potichu vytáhnu obouruční jednostranou sekeru, která se mi houpala na zádech. Pomalu vlky pronásleduju až narazím na menší skupinku. "Neviděly jste tu procházet smečku vlků?" Zeptám se jich hlubokým hlasem a sleduju každého zvlášť. |
| |
| U své smečky On je slepej, že je nevidí, ne? Vlci stojí na mýtině, okolo Areka a Elrica. ,,Jsi slepej nebo co? A jsou moji, takže je nech bejt!" |
| |
| "Na špičatý ucho trochu ostrý slova ne?" Odpovím Elfovy, ke kterému vlci dorazili. "Tak promin, ale kolik elfu tudy projde se smečkou hafanu?" Dodám a prohlédnu si zvědavě zbytek této party. "Máte někam namířeno? Rád bych se přidal, mohla by být sranda a zabil bych týdny nudy, která mě už pronásleduje." Nabídnu se ale v duchu čekám zápornou odpověď. Ne že bych chtěl ale vždy počítám s horší nebo záporným výsledkem či odpovědi. Poté mě nic nepřekvapí a nezklame tak jak bych čekal hory doly zlatý les. |
| |
| Mýtinka Tady se schyluje k bitvě... Hledáme krystal úsvitu, jež byl ukraden... Pomoc vítána... |
| |
| Louka Podívá se na elfa a pak na vlky pak se protáhne a čeká pak najednou přijde nějakej barbar a ptá se na ty vlky asi je nevidí. Víš hele ty se ptáš kde jsou vlci oni stojej přímo před tebou a ty se ptáš kde jsou to si bud krátkozrakej nebo máš moc velkou hlavu na malej mozek. Pronese klidným tichým hlasem a pak čekám na jeho odpověď. Jo a ty elfe nebud zlej nikdo ti ty vlky nesežere Pak uslyší elfku a otočí se na ni. Klidně s vámi půjdu ale jestůli je tu takováhle nálada pořád no to bude sranda |
| |
| Mýtinka Opatrně položím dryádu. Poté vytasím meč. Ty se chceš rvát? |
| |
| Louka podívám se na elfa. Já se nechci rvát já si chci jen promluvit a přežít to bez žádných mrtvol. Pronesu k elfíkovi který si všimne že mi očima projede ohnivá vlna a začne se kolem šířit horko |
| |
| Příchozí S ohromení se podívám po dvou mužích, co se tu jen tak z ničeho nic zjevili. No, něco mi říkalo, že já jsem se tu asi oběvila stejně nečekaně. Na chvíli odtrhnu svou pozornost od nádherného vlka, kterého jsem se doposud snažila přemluvit ke komunikaci. "Vážně jste právě mluvili o zábavě a špičatém uchu..? zeptám se nadšeně a oči mi zazáří jako malému dítěti před horou sladkostí. "Jste si jistí, že nejste moji příbuzní?" prohodím se smíchem. Lehce se vyšvihnu zase na nohy a přistoupím blíže k mužům. Jelikožto zatím nezačali pronášet urážlivé poznámky hádám, že si ještě nevšimli mého temného půlelfství. Vesele se usměju. |
| |
| Pohlédnu na postavu chlápka, který vypadá jako člověk ale netroufám si odhadovat co je to za rasu. Ne ze strachu ale ze slušnosti, kterou tebto muž asi nezná. "Hele xsychte, zavři hubu a uděláš nejlépe..." Prohodím trochu troufale. Ikdyž barbaři jsou známi nejen svou ohromnou postavou, kterou využívají k boji ale také i svojí ostrou mluvou a někdy i dost hrubým jednáním. Není známo zda to je stejné i u tohoto barbara, který nyní stojí před něma. Sleduje nyní oba elfy. Elfovy hned odpoví. "Vypadám snad že bych chtěl boj?" "Hledáte krystal?" Optá se elfky a pohlédne na ní. "Sice nejsem žádný chytrák ale mohl bych vám být užitečný." |
| |
| Mítina jakmile na mě barbar promluví sleduji ho a poslouchám jakmile domluví jen pokrčím rameny. jak chceš mě je to jedno já můžu držet hubu ale až budeš chtít pomoc taky můžu stát a nic nedělat Pronesu a teplo kolem mě zmizí poté si sednu do tureckého sedu a sleduji.náhle vstane elfka podívám se na ni a jen se pousměji. Myslím že nikoho z tvé rasy v rodině nemám krásná paní. Odpovím jí |
| |
| Položená Nevrle se rozhllédnu, proč jsem na zemi a uvidím několik nově příchozích. Uraženě zabručím, ale jen je sleduju. Když se semela hádka, jsem na straně irichiho. Ostatně jako obvykle. Nechte ho na pokoji, idioti, sotva jste přišli a už si hrajete na pány? Mávnu rukou a nechám z hádků opět udělat šípy. Zamračeně se usměju. Klidně z nich můžeš nadělat cedník, irichi.. Arogantnost a zloba ze mě číší jako pramen ze země. Rozzuření ze mě dělá ještě horší stvoření, než jsem. Jestli ublížíte lesu.... zkousnu zuby, což vydá zvuk stejný jako prasknutí kmenu. Nebo kosti. ..zabiju vás. A myslím to smrtelně vážně. Zvednu se, sjedu Irimë pohledem, jak se může s někým takovým vůbec zahazovat a stoupnu si za Irichiho, ruce připravené ke kouzlům. Tak takhle ne, hošánci, takhle se v mém lese chovat nebudete.. |
| |
| Louka Podívám se na ležící ženu a pousměji se poznávám že je to magická bytost nejspíš dryáda jen se protáhnu zívnu a promluvím tichým hlasem. Ne les ti nezničím dneska nemám náladu na spalování. Pak se na ni podívám a podívám se jí přímo do očí ona z těch mých pozná přesně co jsem zač pozná démona ohně a chtíče démona plamene a sexu démona zkázy a lásky. v mých očích je utrpení tisíců lidí ale také štěstí desítek žen. Vím co jsi teď viděla a pokud možno nerad bych abys jim to říkala Ozve se dryádě v hlavě. pak si sednu do tureckého sedu a medituji |
| |
| Omámená Jako dryáda po citové stránce prd vyrdžím. To, co jsem viděla, mě ovšem uchvátilo. Vrávoravě jsem se vydávámza Xinem anižto bych si vzpomněla na Irichiho. Kdo to vůbec je, ten Irichi? Je na mě s největší pravděpodobností vidět, co se stalo a že by to měl raději někdo přerušit. Zornice mám roztažené jaki pingpongové míčky a mám naprosto netečný výraz. Pomalu si sednu k němu a fascinovaně zírám. Nevydám ani hlásku. Jen sleduju počínání mého nového.. pána? Nemám sílu a vlastně ani nechci se vymanit z jeho moci, ať už jde o cokoliv a udělal to jakkoliv. Ach.... Arogantní pohld roztaje v pohled téměr zbožný. |
| |
| Mítina. Sedím v tureckém sedu oči zavřené sám se potuluji někde sám v sobě a najendou uslyším v hlavě ty hlasy. Co jsi to udělal je to driáda a ta se stará o les lesy přece vypalujeme a nechráníme. Mluví ke mě mé plamenné já náhle se však ozve další hlas. neposlouchej ho poslouchej své city poslouchej svůj chtíč jen ten tě dovede daleko. Ale oba tyto hlasy přebije třetí hlas který se ve mě usídlil po dlouhých dobách pokusů a studia hlas mého ducha. Víš že jsi to dělat nemusel ale ukázal jsi jí co jsi zač je to dobře nebo špatně to si musíš vybrat sám. Pronese onen hlas a všechny hlasy zmizí já otevřu oči a zívnu náhle uvidím onu dívčinu vedle mě pousměji se na ni a vstanu. Pokud mě omluvíte jdu spát. Pronesu shodím ze zad batoh a otevřu ho vytáhnu a sestavím něco jako stan vejdu dovnitř je to magický stan zevnitř vypadá jako malý byt. Stan. ve stanu se narovnám a hodím batoh k posteli potom se svalím na postel a snažím se usnout. |
| |
| vedle stanu Je mi úplně jedno, že o mě zjevně nestojí. Sedím vedle stanu a čekám, až vyleze. Hnědozlaté oči míří ke slunci. Jsem zamlklá. Ah..... Olíznu si rtya dál vnímám jen sebe, jeho a energii, která z něj proudí. najednou, je mi úplně jedno, že je tu Elric, že je tu Irichi, že se mi bude Irimë posmívat. Je tu jen on. Tedy, jen on a já, samozřejmě. Tráva mě hladí po rukou a celý les, jakoby náhle potmavl. Bojí se o mě. I o sebe. Dál sedím. |
| |
| Stan. nemůžu usnout něco mě táhne ven jako bych udělal něco co jsem nechtěl ale ta moc ta dryáda jako bych se zamiloval. vstanu a vylezu ze stanu. Venku vylezu ze stanu a vidím dryádu před stanem podívám se na ni jak se dívá do nebe jako by něco čekala. Můžu si přisednout?? Zeptám se opatrně. |
| |
| zaskočená Dívá se na mě. Opravdu? Vážně? Skutečně? Zorničky skoro vyplnily duhovku. Dívám se na něj jako na boha. Pak promluvím. I můj hlas se zdá podivný, je vyšší a zpěvavější. Ale jistě, že ano. Mluvím jako rusalka, ne jako dryáda. Les se zachvěje. Matička země se ho bojí a bojí se, co by mi mohl provést. Já jsem ale nadevší pochybost přesvědčena, že mi nic nehrozí. J-jmenuju se Fagellean a vy, pane? Jeden z mých milých úsměvů. Málo kdo ho kdy viděl. |
| |
| Před dryádou Jelikož mi žena dovolí si přisednout sednu si a dívám se na ni. Já se jmenuji Xin. Pronesu a pousměji se na ni. co vy tu děláte takhle sama já myslel že jste radši se svými přátely. |
| |
| Celou dobu sleduju dívku od doby kdy začala jen tak vyřvávat, nadávat a hulákat. "No... Jediný kdo tu chce bojovat jsou oni a né já." Řeknu jako by do prázdna ale na odpověď nečekám. Spíš mě hodně překvapí náhla změna jejího chování, kterou si nedoveda vysvětlit. Možná je to jen díky tomu, že je to mladé kuře a nebo jí moc nezná. Pohlédne proto na elfa, u kterého ona dryáda stála a také na elfku, která řekla něco o krystalu. "Mluvily jste o nějákém krystalu, řeknete mi víc? protože s něma se nedá mluvit."Prohodím celkem zhnuseně nad pohledem těch dvou, který hned od nich odvrátím. |
| |
| Ja ani netuším čo ten kryštál je. Aj mne by bodli nejaké informácie. hovorím, zatia čo sledujem dryádu. Vyzerá ako zhypnotizovaná. Otočím hlavou k IRichimu. Hej Irichi, ten nový očaroval tvoju drahú. zakričím naňho. Začína ma baviť tá jeho detinská výbušnosť. Nikimuushi na mňa prekvapene pozrie. Trochu zábavy neuškodí, bratku.zašepkám a mrknem naňho. |
| |
| Naštvanej.. dost naštvanej... V mém pohledu zmizí šechna arogance. Nastoupí jen hněv a vztek. Ta vlna vzteku je až hmatatelná. Probudí se ve mně prokletá magie mojí rodiny. Prokletí Nalliů. To ho necháš? To si říkáš Nallia? Jen tak to vzdát... JÁ TO NEVZDAL! A drž hubu... Nebe se zatáhne temnými mraky a zvedne se prudký vítr. Prudkost větru ze mně serve mou košili. Vidíte, jak se mi tetování na zádech čím dál tím více vybarvuje to inkoustově černé. Původně téměř nebylo vidět. Začne pršet. ,,Co jsi s ní udělal?" řeknu až překvapivě klidně. Znovu se mi objeví křídla na zádech. nejsou ale tvořena bílými pery, jako u okřídlených elfů, ne. Peří má několik odstínů šedé a bílá je tam jen místy v malé míře. CO JSI S NÍ UDĚLAL? Tentokrát už zakřičím, ale můj hlas je jiný. Čiší z něj zloba. |
| |
| V sedle Schovám luk a usměji se na nově příchozí a pak se dám tiše do pohybu mlčky si stoupnu vedle své paní (Alldera) apak pronesu klidným věcným hlasem. Krystal je magická cetka, spirituální hodnoty, která byla ukradena za temné noci ze střeženého hradu. Bez zanechaných stop a vodítek. Krystal se dá podle pověstí dá použít k něčemu strašlivému. Jak má paní řekla hledá ho spolu se svou E? asi sestrou Cizhari. S tím přidružením ke skupině rád bych upozornil, že máme v zádech vycvičeného assaasina. Protože toto není les, ale něco na styl venkovní křižovatky, tak nás tu permanetně někdo zdržuje. Takže já využiji ten čas co se tu bezpředmětně hádáte a stáhnu z kůže toho rysa. Pro pány psovody pozorňuji, že prvnímu zvířeti které se ke mě bez varování přiblíží na metr a půl se dostane té cti být základem na můj kožich. S tím seskočím z koně a vytáhnu tesák, klidně poklekám k mrtvému zvířeti a začnu ho stahovat. |
| |
| Pohlédnu na Areka, který je podle mě jako jediný kdo dokáže normálně komunikovat bez toho aniž by se zamiloval či rozzuřil. Arek společně s Aliorem, další zatím nepromluvili. "Nevadilo by vám, kdybych se přidal? A pokud je vám zza zzády Assasin, měly bychom vyrazitt." Začnu se klepat zimou a drkotat zubama, jelikož z nebe začne pršet a k tomu studený vítr, který mě ofoukne moc nepřidá. |
| |
| Vedle Areka ,,No tak nějak... ano, se sestrou Cizhari, která se asi před chvíli probudila..." Koukám, co okřídlenec provádí. tohle není dobré |
| |
| Opojená Dívám se na Xina a téměř nedutám. Oči mám přivřené a soustředím se na každý milimetr jeho kůže. Krásný... "Xin je moc hezké jméno," hlesnu neurčitě a zajedu prsty do vlasů. Svých. "Jací přátelé?" zatvářím se nechápavě, ale nespouštím z něj oči. Vyruší mě až řvoucí Irichi. Na co si to tu ten pošuk hraje? Nadzvednu obočí a vyčkávám. Ale nepodívám se na něj, oči stále patří jen Xinovi. Stejně jako má mysl a city. |
| |
| Acheron Jdeš po lese směrem k městu a nejdenou tě vyruší ohromný vítr z jedné mýtinky.... Aro Potloukáš se po lese, nevíš, kam dál, až dorazíš na jakousi mýtinku kde vidíš zajímavou scénu : Jeden barbar tam stahuje cosi z kůže, je tam hormada vlků a rozzuřený okřídlený elf,,, teda... Tohle tam je, co ty vidíš, to nevím... |
| |
 | Zlé stromy Potuluju se po lese. Stromy se na mě šklebí. ,,Co jsem vám provedla?" Nic, bez odpovědi. Teda... Bez jejich odpovědi... Sssstromy jssssou zlý... Chcou ťa zabiť... Zabít??? ,,Proč mě chcete zabít? Co jsem vám provedla?" Oni ťa zabijú bez dôvoďu... Jsssu to sstromovie, assasssíni... ,,Zlé stromy!" Najednou dojdu někam, kde nejsou stromy. Vidiš? Sssstromy tu nejsu. Jsu tu iní zlí, jsssú tu lidi... ,,Lidi?? Zlí lidi!" |
| |
| Skloněný nad masem Není třeba spěchat, na místo stejně nedorazíme před setměním a bude lepší, když tam dorazíme odpočatí, má to být místo, kde by se mohl dát ten krystal umístit, podle toho co vím se tam protínají stezky magické síly. Opravdu není třeba spěchat, krystal je ukraden rok a tak pár hodin navíc nic nezmění. Při výkřiku vyskočm na nohy, podivuhodnou rychlostí na mou postavu a fakt, že mám na sobě plátovou zbroj. Otočím se směrem k nové příchozí v ruce mám tesáks čepelí namířenou na zem ze kterého kanou kapky krve. S úsměvem na tváři jdu vstříct nové příchozí. Jsi v pořádku děvče? Jací zlí lidé? |
| |
| Zlí lidé Kdo drží v ruce mačetu a šklebí se na mě Chce ťa zabiť, vidiš? Koukaj, jak má v rukách zbraň. Chce ťa zabiť.... Nepřítomně cosi vykřiknu. ,, Jsi ode mne, stůro pekel!" Tohle už je zřetelnější, je ta na ohnivého kerbera kus ode mne (pro vás je to normální vlk) Ssssstvůry pekľa jsssú tu. Jsssú tu, aby ťa zabili. Chcou ťa zabiť... Pomoc ,,Jdi ode mne! Nepřibližuj se! Zabij jiné, nech mne žít" vykřiknu na přibližujícího se člověka... |
| |
| Dívka Odtrhnu oči od zápavné scénky u které už vážně nevím, zda mám brečet nebo se zase smát. Dryáda je zhypnotizovaná jak had píšťalou, Xin hází jeden svůdný pohled za druhým a papoušek se tváří jako v době pelichání. Vlastně bych se smíchem mučila dál, kdybych nezaslechla něčí kroky a následný výkřik. Vyskočím na nohy a vydám se k vystrašené dívce. Cestou ještě uličnicky mrknu na poloelfa s vlkem, jelikožto jeho výkřik byl velmi podobný mému chování. Elegantně doskočím k dívce a jemně vykroutím rytířovi nůž z ruky. "Víš, že opravdu nevypadáš jako laskavost sama? Ani se nedivím, že se tě bojí!" rospustile se usměju a chlácholivě se podívám na dívku a přiblížím se k ní asi na délku paže. "Neboj nikdo ti tady nechce ublížit.. a v žádném případě tě nechceme zabít. Tedy pokud nemáš nasvědomí ztrátu krystalu." ušklíbnu se. |
| |
| V okamžiku kdy položí Irime svou ruku na můj tesák a začne páčit aby my ho vytáhla z ruky, sevřu její ručku rukou v rytířské rukavici jako do svěráku s praštěním kostí odtrhnu její ruku ze své zbraně skloním jí dolů z cesty a esák se mihne vzhůru a hruška se zastaví pár centymetrů od elvčiny brady. Pohlédnu do očí v těch mých není v tento okamžik žádné smilování. Omrzel tě život? Toto je tvé první a poslední varování, kdokoliv to zkusí ještě jednou krom mé paní ten ponese následky. Trhnu s ní do předu až spadne na zem pak od ní ustoupím ustoupím. Já se o to abych vypadal jinak než jak vypadám ani nesnažím. Ikdyž to o té stvůře pekelné je přehnané. Máš pravdu. Utřu do kusu hadru tesák a přistoupím blíž k Aro. Klid není třeba se znepokojovat. Po očku pozoruji co dělá Irime. |
| |
| Michal Silný závan větru tě vyruší z modlideb, po chvíli opět uslyšíš výkřiky. Kus od tebe totiž furt někdo křičel. Tentokrát bylo slyšel něco o stvůrách pekel.... Půjdeš tam? |
| |
| Zlí lidé a stvůry pekel Koukám, jak šklebící se muž odhodí fialovýho démona, jež mu asi chtěl cosi udělat. Vidiš? Šklebák ťa chca zabiť... Teba, i iné... ,,Jsi ode mne! Drž se ode mne dál! ty mne chceš jen zabít!" dál ječím na ,Šklebáka' Nejsssu ty stromy ňa okraju mýtiny blíž, než pred chvilou? Stromy se blíží, chtějí mne zabít! Rozeběhnu se dál od stromů, ale zároveň se snažím držet se od té skupiny. Chcou ťa zabiť! Po pár metrech mi ale začne docházet dech. Klesnu na koleno, obě ruce položím na zem.. Chcou ťa zabiť a ty im nezdrhneššš? |
| |
 | Les Právě jsem založil tábor, co v tomto případě( poměrně nepřátelský les), znamená, že jsem se rozdělal malí ohýnek, abych zaplašil divokou zvěř, sundal si přilbu a začal meditovat. S meditace mne vytrhne vyděšený křik nějaké ženy. Vyskočím na nohy , cestou seberu přilbu. Klusem se vydám za hlasem a jen se modlím, aby to nebyla nějaká rozverná lesní bytost. Veškerý můj majetek je klizen ve vaku. Válečné kladivo nechám pověšené na zádech a místo toho uchopím štít. Nesnažím se svou přítomnost příliš maskovat. Takže když se vynořím na paloučku, ze kterého se ozval hlas dívky. Jsem oděn do plné plátové zbroje, jenž mám čistou a vyleštěnou. Tvář mi kryje přilba s zvedatelelným hledím. Z ramen mi vlaje úctyhodná vlčí kožešina. Mandloví štít, jenž mám pozvedlí v bojové pozici, zabírá větší část mé siluety. Meč jsem zatím netasil, ale mám založenou ruku na jeho jílci. Překvapeně si prohlížím společnost, která se na paloučku sešla. “ Kdo tu volal něco o démonech?“ táži se klidně. Moji pozornost okamžitě přitáhnou domácí mazlíčci této kočovné společnosti, stejně jako těžkooděnec schovávající tesák. Shodou okolností se vynořím za Aro, které došel dech. |
| |
| Mapa: V podstatě se nic nezměnilo, ale ten příliv nových hráču asi neví, co je co Zelená - Les, tráva Hnědá - Bahno okolo vody Modrá - Voda Černá (kamenitá) - Cesta Oranžová - Most Schody - směr, kterým leží první magické místo A sami sebe poznejte... (a někteří to nebudou mít lehké, jak se tak na ty ikony koukám) Hráče, kteří nehrajou, nejsou ani na mapě... |
| |
| Rychlý konec Jak se tak koukám na Xina, cítím podivný tlak na hrudi. Postupně se stupňuje, až se dostane do chvíle, kdy je bolest naprosto nesnesitelná. Cítím jak umírám. Irichi.. Bolest mě probere a donutí se na něj naposled podívat. A pak... nic. |
| |
| Na paloučku Při pohledu na nově příchozího se zadrhnu. Kolega? Není pravděpodobně, že by byl lapka tak dobře vyzbrojen. Usměji se nuceně a pak hvízdu na koně. Ten posluše přicválá a já se vyhoupnu do hřbetu mého hnědáka. V pravdě má zbroj není naleštěná naopak je dulíkatá s nánosem prachu přesto stojím hrdě v sedle a prohlížím si nově příchozího, narozdíl od něj mému výhledu nezaclání helma, kterou mám zavěšenou u sedla. Zdá se, že tato slečna. Jsem Arek srdce a jaké je tvé ctěné jméno. |
| |
| Proboha Nějak vše docela ostě ignoruji, do chvíle co dryáda zemře. V tu chvíli se ve mě něco sepne a já jen tiše vzlyknu. "Mistře...!" Rozeběhnu se k ní. Nezajímá mě Xin, nebo jak se ten idiot jmenuje, jen ta mrtá dryáda. Tisknu jí k sobě a řvu jako raněné zvíře. "neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!!!!!!!!!!!!!!" |
| |
| Všichni Vidíte, jak si dryáda lehne Xinovi na hruď a už se přestane hýbat... Paprsky zapadajícího slunce tomu dodávají rudý odstín. Za chvíli bude noc... Irichi na počest mrtvé dryádu zruší své kouzlo a přestane do všech rejt. Kaye Nejdřív je hodně silný vítr, ve kterém jde cítit magie, poté zničeho nic utne. Musel ho někdo způsobit... |
| |
| Fael Snažíš se v klidu meditovat v záři zapadajícího slunce, ale nejde to. Kus od tebe celý den někdo křičí a zřejmě nepřestane ani v noci. |
| |
 | Vyrušení Po delší chvilce řvaní mě to začne štvát. Je to otravné, ruší to meditaci a klid. Sevřu naštvaně pěsti a jdu tím směrem. Jdu za zvukem. Nepotřebuji, aby mě nikdo neviděl, jdu normálně v klidu, aby mě každý viděl. Hledím před sebe, a koukám, kdo nebo co to je. Nechystám se zaútočit, ale i tak jsem připravený na nepřítele skočit. |
| |
 | Cestou za novým učitelem a dobrodružstvím; Momo a já Musíme se smát dříve, než se staneme šťastnými, neboť bychom mohli zemřít, aniž bychom se zasmáli. Jdu pomalu a klidně, protože Appa je v takové výšce, že bych jen těžko letěla na něm. Ani jednomu z nás to ale nevadí - bůvol je připravený snést se na mýtinu, až nějakou objevím. A to se mi zatím nijak zvlášť nedaří. Můj přesný věk se pohybuje okolo 114 let. Ano, skutečně je mi tolik a to kvůli menší potyčce s mým bývalým spolužákem Ciusem. Skončila jsem na dlouhých 100 let zamrzlá v ledovci a nebýt jednoho dobrého poutníka, jsem tam doteď. Moje kůže je spíše do běla, hlavně oproti ostatním, protože jsem, jak víte, byla dlouho mimo slunce. Jinak slunce miluju – ale i led. Je to legrační. Očka mám modré jako oceán. Mé vlasy připomínájí koňskou hřívu – jsou stejně husté a nepoddajné. Musím říct, že ale hezčí. Jsou hnědé, stejně jako mé vzácný strom Grroe, ze kterého mám kluzák. Ten nejprve vypadá jako hůl, ale když s ním poklepu na zem, uvolní se mechanizmus a otevřou se křídla, která díky ovládání vzduchu dokážu využít k letu. Díky vzduchu jsem si taky ochočila Moma – Oira ze Severu. Je tak krásný, můj nejlepší kamarád. odkaz Oblečená chodím jako kluk – hnědé kožené kalhoty, vysoké cestovní boty, bavlněná košile a kožený plášť bahnité barvy. Na krku mám zavěšených pár přívěsků, za pasem váček s penězi. Také malou dýku. Nosím to tak, aby se mi dobře běhalo a vůbec pohybovalo. S sebou v kožené taštičce mám nastrkané i různé jiné věci pro mě potřebné, jako jablka pro Moma. Můj lítající bůvol – Appa – je teď mimo mě. Alespoň pro zatím. Jinak sebou žádné další věci nenosím, přijde mi to zbytečné.Osud je opakem přírodního zákona. Přírodní zákon poznáváme a využíváme, osud ne. Ucítím magický vítr a podívám se na Moma. Oba myslíme na to samé. Další vládce větru? "Asi ano, Momo, pojďme se tam podívat." Štěstí je jako malé dítě. Musí se neustále držet za ruku a podpírat. Marné oznámení, přece jen jsem vyskočila, rozevřela kluzák a lehkých pohybem se vydala za magickým větrem. Ten ale ustal. Zvláštní. Raději tam nechoďme. Momo na mě vykulí své obrovské zelené oči. Já ale nesouhlasím. "Ale jdi ty. Kdo nic nezkusil, nic nezažije." Takových jako jsi ty, jsou plné hřbitovi. vzdychne. Ve vzduchu, asi pět metrů před zemí, zatáhnu kluzák a seskočím dolu - na obě nohy, s elegancí vládce ohně. "Zdravím ve spolek!" zahlaholím. |
| |
| mítina Opětuji pohled Areka s klidem, jenž by mi mohl závidět i ledovec. Rozhodně mi nedělá starost, fakt, že můj případný protivník sedí na koni. Jsem zvyklí bojovat s nepřáteli, jnež nademnou mají výhodu a vzhledem k tomu že stojím uprostřed hustého lesa. Nedostane jezdec dost prostoru k tomu, aby nabral rychlost potřebnou k mému smetení. " Michale de Farou rytíř Arcia, pane Areku. Kde přesně by měli ti démoni být ? Jsem paladin a lovím bytosti noci." mírně se ukloním, dávám si ovšem velký pozor, abych skupinu nestratil z očí. Když znovu pozvednu hlavu uvidím přistávat čarodějku. Můj úsměv nabude mírně nucené formy. "Dobrý den krásná čarodějko... Myslím, že vidím toho démona o kterém se slečna zmiňovala." prohlásím chladně při pohledu na Moma a tasím meč. |
| |
| Příchozí ,,Nechci nic říkat, ale ona přišla až po tom křičení ,démon'" řeknu a klidně si prohlídnu příchozí.... |
| |
| Překvapená "Jaký Démon, pane?" optám se dětsky a vytáhnu si Moma ochranitelsky na rameno. Oiro na člověka co na něj vytasil meč a zaprská. Co je to za magora? dožadu je se telepaticky odvědi a pokládá mi měkké tlapky přes oči. Vesele se usměju a podám mu jablko z tašky zavěšené na rameni. "Neboj se, Momo, já tě nedám. Co kdyby jsi šel vystopovat Appu, já to tu vyřídím?" My ale víme, kde je. Tak snadno se mě nezbavíš. Nenuceně siprohrábnu vlasy: "Ale prosím tě." Pak se zvědavě podívám po ostatních. "Já jsem Kayen Aang Kraftig a vy?" |
| |
| Dryáda Vztekle se seberu ze země a prohmatám si pohmožděnou ruku. Sakra to mi tak ještě scházelo.. pomyslím si trpce a v duchu odkazuji Areka do jistých sedacích partii lidského těla a svolávám na jeho hlavu blesky, hromy a největší hněv bohů. Trošku zalituji, že že nejsem příšerka tři na tři metry a nemůžu ho zašlápnout, nebo alespoň pořádně silný obr, protože v tom případě bych ho klidně mohla vyzvat na souboj, aniž bych si byla předem jistá, že to prohraji. Na to abych dobrovolně skončila jako Papoušek, je ve mě stále ještě příliš velká porce hrdosti. Přisednu si k Elricovi a opatrně vezmu dryádin obličej do dlaní, Fakt, že mi do pravačky vystřeluje ostrá bolest ignoruji a věnuji se jen klidnému a tak nějak bezvýraznému výrazu dryády. "Měli bychom jí pohřbít..." řeknu tiše a konejšivě pohladím Elrica po tváři. Pro příchozí dívku vykouzlím sotva patrný úsměv a tiché: "Dobrý večer.." |
| |
| Zlí lidé, zlý západ slunce, chcíplá dryáda Přímo za mnou se vynoří další člověk. Aaaaaaa! Další co mě chce zabít! Chce ťa zabiť! Ako všetci okolo! Zabijúú ťa. Klečím na zemi, ale nemám sílu zvednout se. Chtějí mě zabít a já jim neuteču? Chááááchááá, zabijou ťa! Zomřieš. Niekto ťa zabijé, le je možné, že sa o těbe poperú a ty nezomries, stihneš zdrhnút. Ale to ja malá šanca... Zemřu... Rozbrečím se. |
| |
| Setkání Chladně si prohlédnu čarodějku od hlavy k patě. "To mi chceš tvrdit, že ta bytost, jenž ti sedí na rameni, není magická? Tak nevím, ale mám tu elfku, jenž řvala démon o okamžik před tím než jsi přistála, nepříjde ti to jako zajímavá schoda náhod?" ptám se podezřívavě Kaye. Jsem ovšem ochoten debatovat a vzhledem k tomu, že se nikdo nechová příliš nepřátelsky schovám meč. Přesto nepřástávám čarodějku a jejího mazlíčka sledovat. Sjedu pohledem na ležící skupinku zaslechnu, že se baví něco o pohřbu. To schledám sice zajímavím, ale v tento okamžik méně podstatným. Přistoupím k ležící Aro. "Paní jsi v pořádku?" ptám se chlácholivě a nabízím jí ruku dlaní napřed. Dávám pozor, abych ruku zastavil dostatečně daleko. Nechci, aby si v případě že mi nerozumí, cítila ohrožená. |
| |
| Mlčení -> Spánek Poté, co Fage zemře si zarmoucen sednu. Pomalu upadám do smuteční apatie. Smutním nad mrtvou láskou. Křídla na mých zádech ale neodvolám. Nechci. Kdybych potřeboval odtutd rychle odletět... Smutním a smutním až usnu... |
| |
| Irichi - zlý sen Bloudíš velkým zrcadlovým bludištěm, pocit hladu svazuje tvé břicho... Bloudíš, nemůžeš nic najít... |
| |
| Zlý sen Bloudím, bloudím, hladovím, až se bezmocně sesunu opřen o jedno zrcadlo... Zemřu, stejně jako ona... Třeba se dostanu k ní do nebe... i když,,, to já do nebe nepůjdu,,, |
| |
| MÝTINKA Prohlédnu si mýtinku, jelikož nemám co lepšího na práci. Najdu mrtvé dřevo. To, které již od stromů odpadlo. Část dřeva nakupím na hromádku, okolo dám kameny... Pokusím se rozžehnout oheň. |
| |
| Alldera Po chvíli se ti to i povede... Všimneš si, že Arek má stále u sebe mršinu rysa... Co takhle ji propéct? |
| |
| Pohled na rysa ,, Areku? Nechceš toho rysa opéct?" Počkám, až si přijde blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Alldera pro Když přijdeš blíže, nakloním se k tobě a něco ti šeptnu do ucha. Nenápadně, ostatní si toho nevšimnout, ani mě neuslyší... Nevíš, proč se v tomhle lese najednou udělalo tolik lidí? no, lidí... Každopádně jsou divní. Nevím, jestli budem cestovat s nima nebo bez nich... Raději bych bez nich... |
| |
| Smrt dryády, pár věcí a odchod Když sem zjistil že dryáda umřela něco ve mě začalo řvát ale navenek jsem ukápnul jen slzu poté jsem vstal a podíval se na ostatní. Poté vidím irichoho jako anděla a usměju se. Myslíš že mě tímhle zastaršíš ale to ses spletl už jsem viděl hodně takovýh jako ty. Pronesu a na zádech se mi objeví obrovský meč hořící fialovým plamenem. Nemá cenu se s tebou rvát odcházím a jestli ti to vadí napiš to na lístek a ten si strč do prdele Pronesu klidně poté všechy mé věci zmizí a já se celý proměním na démona - Vysoký asi 2,4 metrů černá kůže, hořící křídla, fialové oči, skroucené rohy. Naschle. Řeknu máchnu křídly a vyletím poté mířím daleko od vás. |
| |
| Usměji se prohlášení o opékání masa a jen kývnu. Jak si paní přeje. Pomalu příjdu k své paní a pokrčím rameny. Záleží na vás jestli ho tady necháme nebo ho vezmem sebou je to stejně nebezpečné. Když se začne Xin měnit změním se v rozmazanou stříbrnou čmouhu, nechávám rysa rysem a tasím kladivo , stoupnu si mezi démona a svou paní pevně rozkročen ,kladivo dřímám v rukách tvář se my stáhne do masky nenávisti. Po úsměvu v mé tváři už není ani stopa. Takže máme odpověď na úmrtí driády. Že zrůdo Rozhlížím se kolem sebe ale nespouštím démona z očí. |
| |
| Tady je to jak u debilů "Momo není žádný démon, vy idiote!" vyjeknu unaveně, protože na další hádky s tímhle pánem nemám náladu. Nakonec dám Momovi jablko a sama začnu jíst. Čeká mě asi ještě dlouhý den. |
| |
| Fagelleanina smrt Ano, pohřbíme jí zašeptám jakoby v mátohách a natáhnu se k temnoelfce, aby mě objala. Jsem v šoku. |
| |
| Kuraikagové Cestujete lesem poblíž města, když zjistíte skupinku, kus od vás. |
| |
 | Temná strana přírody přichází Putujeme se svým bratrem po lesích, stráních a horách, poblíž tohoto města. Hledáme ten krystal. Síla v něj lze využít a poté krystal navrátit lidem. Lidi... Tak nešikovní, že toto ztratí. Jak se jim to může povést? ,, Bratře, blížíme se k nějaké skupince. Prozkoumáme jí?" |
| |
 | Temná strana přírody, hezké pojmenování pro nás dva Pročesáváme okolí města. Využíváme naplno svých schopností, snažíme se vycítit jakékoliv náznaku silné magie nebo krystalu. Přece jen, zloději nemohli odcestovat daleko. Je to jen otázka času, než se i sebemenší náznak moci krystalu ukáže. Mé démoní smysly jsou plně napnuté, proto mi skupinka, stejně jako mé sestře Nice neujde. Zůstávám ale soustředěn na přírodu okolo. Jak to mohli ztratit nechápu, ale je to jen výhoda pro nás. Lze z něj získat ohromná síla a vždy se to dá svést na únosce. Krystal je to jediné, co nám pomůže. Poté by nás ostatní démoni uznali. Jestli to neunesli oni... ,, Niko? Když tak přemýšlím, nemohli krystal ukradnout démoni? Vysvětlovalo by to, proč to ani naše smysly nenajdou." Přesně víc, co odpoví. Že možné je vše. Pro ni je opravdu možné vše. I ochočit neochočitelné. Ona je, lidsky řečeno, bard. Umí zkrotit jakéhokoliv protivníka ze zvířecí říše. A kolikrát i útočící chlapy. Ne, není succuba, ale je hezká, obzvláště pro lidské muže. Kouknu se, jestli něco dělá. její prsty svírají podivnou flétnu. Ani si nepamatuji, kde ji sehnala. V její tváři jsou vidět jemné rysy, stejně jako v mé. Horní polovina mé tváře se ale skryta maskou. Taky by se asi dalo říci, že jsem pro lidské ženy přitažlivý, ale já si tím jist nejsem. V ruce lehce držím dubovou hůl, obalenou z části seschlými výhonky. Než jsem se dal na temnou cestu druida, byly zelené. Ano, jsem druid, ale následuji Temnou přírodu, stejně jako má sestra. Ona ji následuje "bardskou cestou" a já "cestou druida". Na první pohled to vypadá stejně, jen my temní býváme silnější. Ale bývá problém se k nám dostat. Někdo vás do tajů Temné strany musí zasvětit, což bývá problém. Mistři neradi zaučují nové tváře, obzvláště, není-li jejich víra ve Zlo pevná. My se sestrou měli převeliké štěstí, protože jsme jednoho učitele našli. Byl starý a věděl, že pokud se nikdo nový nepřidá, Temná příroda vyhyne. Proto mne a sestru naučil téměř vše, co naučil lze. Zbytek se už musí získat zkušenostmi... Nebo získáním Krystalu Úsvitu. Proto ho tak potřebujeme, abychom mohli obnovit to nejstarší vědění Temné strany. S bardem a druidem, posíleným legendární mocí z krystalu by nikdy nezanikla a možná i vyhrála nad normální. Silové pole skupinky mne dráždí. Tedy, brnká na mé smysly a já nemohu být plně soustředěn. Obzvláště, protože tam používají magii. Možná se to s brzkým příchodem noci změní, ale možná taky ne. Jsou tam ohromné rozdíly v magii. Mágové, válečníci i slabá stopa po démonovi. Velice podivná směsice. Jejich směsná magie naprosto blokuje to, abych to tam prozkoumal. Mohli by být únosci a v takové míchanině bych to nevycítil. Pokrčím rameny a zahledím se tam, kde probleskává oheň. Jeho vůně brzo také naplní les. A jestli tam budou něco opákat,, určitě to přivábí dost zvěře. Dost zvěře, kterou by mohla Nika ovládnout. Nejde ani o ovládnout, ale o zjištění inforamcí z nich, jestli něco o krystalu neví... ,, Mohli by jsme to opatrně prozkoumat, ale smysly měj připravené. " Jestli se Nika někam vydá, půjdu za ní. |
| |
| Rekapitulace Doba hraní: Rok, okolo 22:30 přesně Herní dny: 3 (pokud počátáte ten první večer jako den, jinak dva) Počet map: 3 (U Aleje, Les, hostinec a iluze) Počet příspěvků: 456 (457 i s tímhle) Počet postav, které napsaly alespoň jeden příspěvek: 23 včetně postavy PJ |
| |
| mýtina Když se Xin změní na démona i já bleskově tasím meč. Než stačím srazit démona svým mečem, tetoo rostáhne křídla a vzlétne. Mlčky souhlasím s arekovými slovy. Ten démon zřejmě zahubil driádu. "Zmlkni čarodějko, anebo jsi úplně slepá? Ten muž právě změnil podobu na vyšího démona, nebo mi chceš tvrdit, že to co jsem viděl nebyl démon?" zeptám se kousavě a otočím svou zbraň proti ní s vědomím, že mne má víra chrání. "Pane, Areku měl bychom odejít. Tohle není dobré místo. Zvu vás a vaši paní do svého tábora, tam je podstatně lepší podnebý a prostor pro rozhovor." prohlásím s mírnou úklonou . |
| |
| PROBOHA ŽIVÉHO!!!! Já řekla, ŽE MOJE OPICE NENÍ DÉMON!!!! zaječím na něj v návalu zlosti, přičemž mi z dlaně vytřelí plamínek. Rychle ho nechám zase zmizet, ačkoliv se třesu vzteky. |
| |
| Mýtina stále "Čarodějko.. Mi jsme uzali, že ten tvůj mazlíček je niší forma magické bytosti. Tak se uklidni. Na tvůj histerický záchvat tu nikdo nejsme zvědavěj." schovám meč a odkráčím do svého tábořiště. |
| |
| S úšklebkem pohlédnu na Kayen, schovám kladivo a na místo něj vytáhnu sekeru. Klid ty hysterická čarodějnická učednice, kdybychom já nebo tady Sir Michael rozhodli, že ta tvoje ochočená bytůstka je nebezpečná už by ti neseděla hlava na krku. S tím přikročím k tělu ležící driády a jediným prudký sekem jí hladce odělím hlavu z ramen. Takže s ní už není na spěch, už nikam neodejde. S klidným pohledem znovu pohlédnu na Kayen a udělám několik pomalých kroků. Buď jsi neschopná a slabá že ti ušel vyšší démon tu právě někoho vysál do sucha. Byl to ten tvůj Mono? Pokud ne tak zmlkni a přestaň tu dělat scény, které jen dokazuje jak neschoná jsi. Nebo pokud ano, pak ti zbývají poslední okamžiky existence a měla by ses začít usmiřovat s bohy. Na mé tváři není žádný výraz jen maska s očima jako s kousky ledu. Promluvím tiše, ale jasně. Má paní jak rozhodnete? |
| |
| Tady je prostě blázinec Sleduji dění, moc toho neříkám. Když příchozí nabídne lepší tábor, zaváhám. Je to tu zajímavé, ale příliš tu hlučí. ,, Ano jdeme. Mou sestru ovšem vezmem taky." kývnu k hlavou k jedné temné elfce, která spí na gryfovi. Popadnu ohlávku gryfa, vylezu na hřbet mého pantera. ,, Kudy?" |
| |
| Probuzení Když jsem sledovala hádky té skupinky, zase jsem usla. Probudil mě mírný pohyb čehosi pode mnou. To bylo když Alldera vzala gryfa a vedla ho za sebou. ,, Kam to zase jedeme, ségra??" řeknu rozespale. Doufám, že dál od toho blbýho papoška... |
| |
| Alldera, Cizhari, Arek, Michal Bez problémů dojdete do tábora. |
| |
| Ragmek Cestuješ lesem, když zjistíš dva tábory. v jednom je taková všehochuť a v jednom dva lidi a dvě elfky. Danris Všimneš si dvou táborů, přicházíš z druhé strany, než je Ragmek, takže ho nepotkáš. (Popis táborů je stejný) |
| |
| Tábor Bez potiží dojdeme k mému tábořišti. Rychle rozfoukám vyhasínající uhlíky a přidám na oheň dřevo. Během několika okamžiků okolí ozařuje malí plamínek. Za dobu, co cestuji jsem si osvojil pár tryků. Nejlepším z nich je, rozdělat oheň v díře. Nejen, že mu bráním se šířit, ale bráním nezvaným hostům jej spatřit. "Pane Areku. Přijmi místo. Právě si nevybavuji, jetli jsme byli představeni. Já jsem Michael de Farou. Vítejete mém skromném tábořišti. Neměli bychom sundat vaši sestru s Gryfa? Na zemi se prospí lépe." štít odložím kousek od svého lůžka na které usednu a zahalím se do pláště. Můj tábor se skládá v podstatě jen z ohniště a mého lůžka s jehličí vedle, kterého leží má přilba. "Takže, pane Areku co vás přivádí v tuto noční hodinu do těchto nehostiných míst?" ptám se zvědavě. |
| |
| Zachariáš Je podvečer, vycházíš branou z města. Zítra jsou slavnosti a tvrdnout při nich ve městě není dobré. Do dáli vede cesta, okolo ní je les |
| |
 | Tábor Jdu rychlým krokem. Neznám moc tento les a nechci se tu zdržovat moc dlouho. Po mých dvou stranách si všimnu dva tábory. Rozhodnutí pro mě je zcela jednoduché, jdu do toho, kde je více lidí. Když si mě všimnou, pokynu jim na pozdrav a mírně se ukloním. "Máte ještě jedno místo?" zeptám se opatrně. |
| |
 | soukromá zpráva od Zachariáš Grim pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Zachariáš Grim pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Zachariáš Grim pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Zachariáš Grim pro |
| |
 | Divočina Kroužková zbroj chrastí jak jednotlivé kroužky naráží do druhých a ruší tí mticho mých nohou. Ucítil jsem ve vzduchu vůni spáleného dřeva a od té doby tu vůni sleduji. Je pravda že jsem už pěkně dlouho neměl teplý oheň, ale syrové maso prostě chutná lépe než pečené. Jedna bota z kůže, potažená kožešinou dopadne do uschlého listí. Mám lepší čich než normální člověk, taky nejsem člověk ale Ymirish. Vyvolený Ymira a zavržený Croma. Kousek opečené placky kterou přežvikuju v ústech spolknu a rozhlédnu se. Opět začenichám a tentokrát krom spáleného dřeva cítím i pižmo.....lidí, elfů....sakra všivý elfové. Doprdele jako by nestačilo že před těma zmrdama zdrhám už teď. Pozvednu helmici a odplivnu si do země. Dva obouručí meče, jenž nesu na zádech jsou ze standartní oceli, ovšem jejich zbravení je černé. Je to takový malý trik boje v noci. Není to vše co Ymirishové mají proti obyčejným lidem. Jsme silnější a mimo to necítíme zimu. Tam kde b ynormální člověk musel chodit v kožichu o několika vrstvách aby se mohl vychcat mohu já chodit nahej. Tasím jeden obouručí meč a následuji pach. Pomalu se doplížím k ohni, který se z dálky rýsuje. A podle pachu nejsem jediný kdo se k táboru blíží. Cítím další pach. Oči mi žlutě zažhnou. Stejně. (tábor ke kterému patří Michal) Co mám dohajzlu dělat ? Když tam dojdu jen takto asi popadnou zbraně.....noco. Případně je vykuchám. Zatasím meč zpět do dlouhé pochvy a hlasitě vyrazím kupředu. Ignoruji větve jenž mne hladí po těle a rozdrtím větve jenž mi stojí v cestě mezi táboříštěm. Moje obrovská postava se doslova vyrojí z porostu. Jménem YMira vás zdravím, bojujte nebo mluvte ! Zařvu a žlutýma vlčíma očima pod hlemicí jenž naprosto ukrávý mou tvář pohlédnu na ostatní. Vzhled : Mám přez dva metry, moje tvář je zahalaena do černé žlezné helmice s krytem úst a očí ze kterých září dvě zlaté oči. Pod kroužkovou zbrojí mám jednoduchou tuniku, stejně jako kalhoty z černých kožešin a kusů kůží. Mimo to mám ještě přez kroužkovou zbroj přehozené kožešiny různých barev (hnědá, tmavě hěnvá, černá). Mimo to se mi na zádech pyšná dva obrovské obouručí meče, jendoduchého vikingského stylu. Obrovské svaly na rukách jsou potetované černými liniemi jenž se stáčí a kroutí ve všech možných směrech. Boty jsou z kůže a obtaženy kožešinou. Železné chrániče na rukou mají do sebe vybyté znaky vlčí hlavy. Mimo to mám přez rameno velkou brašnu a okolo pasu mám váček s rohen na pití. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Zachariáš Grim pro |
| |
| Tábor Když do tábora vstoupí neznámí muž, vzhlédnu. Pomalu si nasadím přilbu. Lesem zní lomoz jasněě prozrazující, že se k nám blíží muž v kroužkové zbroji. Vstanu, seberu štít a tasím meč. "Místa je v okolí dost, nikoliv však u tohoto ohně." Z roští se vynoří muž v černé zbroji. Přejedu jej pohledem a okamžitě zapomenu na prvního náštěvníka mého tábora.On mi jen tak do tábora napochodoval rytíř smrti?!!" Rytíři smrti nejsi zde vítán. Pozvednu štít do bitevní pozice a postavím se do střehu. Má dva obouruční meče. Bude tedy zřejmě hodně silný. Pochybuji, že by mu to bylo co platné. Pokut mne zasáhne, způsobí mi určitě těžké zranění. Má na sobě kroužkovou zbroj, tudíš seky budou neučiné. Zaručeně bude posednutý, tudíš bude třeba mu uštědřit smrtelný úder, který nenechá jeho tělo na pochybnostech o tom, jestli žije. "Pane Areku, byl byjste tak laskav a pomohl mi s tímto nezvaným hostem?" zeptám se přes rameno a pomalu postupuji k Ragmekovy. Jsem Ragmekovým protikladem. Jsem oděn do plné platové zbroje, od které se odráží světlo ohně. Na zádech mám pověšené obouruční kladivo. Na hlavě mám Normanskou přilbu. V rukou právě mám mandloví štít a široký meč. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro |
| |
| Danris Dojdeš do tábora, kde se chvíli poté většina lidí ztratí se slovy "mě to nebaví". Zůstane tam jen okřídlený elf (Irichi) a šílené cosi (Aro). Sorkvild Dost rychle se stmívá. Jsi v lese a vidíš dva tábory... |
| |
| Les Následuji Michala do jeho tábora , koně vedu za uzdu. Dojdu až k ohni tam zhodím z ramen napřed štít a následně i plášť . Má paní klidně se posaďte je to pohodlnější než sedět na zemi. Koně nechám stát u ohně vím, že nikam neodběhne. Dojdu k Cizhari a jemně jí sundám ze sedla a se stejnou opatrností ji položím vedle ohně. Jsme v táboře Michaela de Farou. Pak si sednu naproti Michala vedle svého štítu šavli si upravím tak abych mohl sedět. No v pravdě jsem tu na tažení se svou paní Alderou. Blízko by mělo být místo kam míříme. Pak k nám přistoupí cizinec a Michal ho odbyde. Nemusíte být tak nezdvořilí pane Farou. Když se nese lesem cinkot kroužkové zbroje. Pěšák v kroužkové zbroji v temném lese, to je podezřelé. Vstanu a dvouma kroky jsem u koně a klidně ze sedlové brašny vytáhnu kopí. Vrátím se s ním ke místu kde jsem seděl před malou chvílí. Kopí zabodnu do země vedle sebe. Když se na mýtinu vhrne temná postava vyskočím na nohy a zvednu plynulým pohybem svůj štít ze země a když jsem plně na nohách vytrhnu také kopí ze země a pozvednu ho ledabile proti nově příchozímu. Nejsi zrovna dobrý v dělání si přátel pane. Pronesu klidným hlasem k nově příchozímu prohlédnu si ho a na tváři se my objeví úsměv, který má k veselému hodně daleko. Dva meče takže se vrhne v před a pokusí se využít váhy a pádnosti svých zbraní. Na to má, ale špatnou zbroj. Nahlas však řeknu jen. Bude my potěšením ale může jich tu být víc. |
| |
| Popis postavy: Přes dva metry vysoký lidský válečník, s bílými vlasy a krátkým vousem. Nevypadám tak skvěle jako michael de farou, má plátová zbroj má na sobě známky používání, ať už jsou to staré důlky a spáry kudy se do zbroje zavrtali nepřátelské zbraně. Navíc ji pokrývá na několika místech prach. Helma je zavěšena na sedlu mého koně. Štít který svírám v rukách je typický pětiúhelník. |
| |
| soukromá zpráva od Zachariáš Grim pro ÁÁÁ už vím: Kláro tys mě překvapila, Byla to nádherná báseň.Mathias by jsi její srdce určitě získal, ale neměl dost odvahy jí tu báseň předat.Tak ji tu báseň na obyčejném pergamenu strčil pod dveře a druhý den čekal až mu poděkuje.Avšak při hodině básní se Klára přihlásila a celou báseň tam odrecitovala.Vydávala ji za otcovu.....Mathiasovi to zlomilo srdce a poté mu došlo, že se tam nepodepsal a, že to asi nenašla Klára, ale její otec.Pochopil, že při lásce člověk myslí jen na toho druhého a proto se na něm pozná, že je zamilovaný.Dovyprávím, ale když vidím, že to vlkodlakovi nepřipadá jako vhodný konec tak tedy dokončím...Mathias tedy napsal další báseň a podepsal se pod ni.Druhý den se k němu Klára chovala hned lépe.Až se nakonec vzali a žili spolu v malém domku u moře Fenius.Dovyprávím tedy a vytahnu dýmku z kapsy.Naplním si ji tabákem z druhé kapsy a zapálím si ji křesacími kameny.Poté už jen bafám a čekám na vlkodlaka.Líbilo se ti to příteli? |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro |
| |
| Sorkvild Putuješ lesem do města, kam jsi chtěl dojít před setměním. V noci stráže neradi pouští někoho uvnitř. Soumrak tě ale dostihne rychleji než město a tak asi budeš muset zůstat v lese. Vidíš, že v ne zas tak velké vzdálenosti od sebe jsou dvě tábořiště. |
| |
| Legenda k mapě Zelená - Les, louky Zelenohnědá - Bahno, jíl Tmavě modrá - Řeka, jezírka Kamenitá - Kamenná cesta vedoucí z města Prknovitá - Most Puntíky - Nebezpečná zvěř Schodiště - Místo, tam míří Alldera A sebe snad poznáte... |
| |
| Tábor dvou rytířů Temný válečník zaútočí, meč se mihne vzduchem. Oba mu stihnete uhnout, ale je jasné, že příště to štěstí mít nemusíte. |
| |
| Tábor S úsměvem ustoupím do prava před svyštícím mečem. Ten válečník nepřemýšlí, útočit na dva válečníky na jednou. Tss seběvědomá mrtvola. Meč mne mine o hodně a nechám protivníka vběhnout mezi mě a Michaela. Jeho dva meče jsou sice hrůzostrašně vypadající zbraň, ale v souboji jeden na dva je jejich použití hodně omezené. Má jen kroužkovou zbroj necháme ho útočit ať se unaví nebo ho zabijem rychle? Násadu kopí držím v polovině abych s ním mohl lépe manipulovat. Pokud se temný otočí na mě, stojím s ledovým klidem zatím co po mě skočí s meči. Takže následující varianty útoku temného: A) Meče opisují osmičku po vnější straně(tedy hrot opisuje dráhu elipsy proti směru hodinových ručiček). Nechávám kopí kopím a vrhnu se vpřed. Mihnu se mezi meči, které sice mají úctyhodnou rychlost, ale v tento okamžik je jejich hybnost nutí dokončit dráhu, tedy dopadnout na mé ramena nebo krk, kdybych zůstál stát na místě, ale já jsem těsně u něj, chytnu ho za kožešiny s kroužkovou zbrojí a zcela bez elegance, trhnu k sobě. Způlky se otočím a prehodím ho přes rameno, jeho stabilita rozhozená rotací mečů a mým nárazem to nemůže přežít se zaduněním s ním praštím o zem pokud nepustil meče tak mu je zablokuji svým štítem a nalehnu na štít. jeho velké a těžké meče skvělé k rozrážení řad nepřátel nebo do soubojů s necvičenými, jsou teď dnes už po druhé devizou, ikdyž měli být výhodou, nemá jinou možnost než je otočít na plocho a začít šmátrat po dýce pokud ji má. Já mu zatím kolenem drtím žaludek a další orgány. Jeho síla je sice větší než moje, ale ne o tolik aby mě v plné zbroji přetlačil. B)Meče opisují osmičku po vnitřní straně ( po směru hodinových ručiček) ustopím o krok nebo o dva abych se dostal trošku z dosahu a pak mu strčím mezi čepele, čepele se zakousnou do železných hran mého štítu a já jej trošku pozvednu. Druhou ruku vymrštím v před a hlavice kopí se mihne pod štítem,temný se pokusí uskočit, ale zaklesnuté meče musí pustit, postupuji do předu a teď jednoduchým přehmatem chytnu kopí až poslední třetině. Hrot kopí se zabodává válečníku do břicha a vyjíždí druhou stranou. Není to smrtelné zranění, z krátkodobého hlediska ne, ale právě jsem omezil jeho pohyblivost, nemůže se otočit ani pořádně uskočit, ne dokud držím kopí. C) Pokud skočí po Michaelovi bodnu ho ze zadu do horní části trupu. Bez zaváhání nebo varování. D) Jedním mečem udeří druhý si nechá u těla aby se jím mohl krýt nebo bodnout. Nastavím úderu nakloněný štít, rána mě donutí trochu poklesnout v kolenou, ale současně bodám kopímv před a sám následuji kopí protože jeden meč má zaseklý o můj štít druhým se musí nějak krýt varianty: 1) má druhý meč položený na rameni a při mém útoku jím ledabyle máchne a srazí mé kopí stranou. Udělám skok vpřed a narazím do něj ramenem, pak viz bod A 2)uskočí vzad a vyhne se útoku zároveň se, ale dostane ze svého dosahu a bude se opakovat jedna z výše popsaných akcí 3)Srazí mečem kopí stranou a vrhne se vpřed, já pustím kopí a zapřu se, pokud ustojím jeho náraz tak mu chytnu volnou ruku a začnu se s ním přetlačovat. Když ne, tak ho v pádu chytím za kůže a strhnu sebou, uvolním ruku ze štítu a začnu se s ním normálně rvát na zemi. Nehodící se škrtněte a to že bodne jsem nebral v potaz bod jedním mečem snadno vykryji štítem a bod oběma meči nepoužije protože by se sám odzbrojil i v případě uzpěchu( jsem plechovka a ikdyby mě probodl zabralo by mu pár vteřin uvolnit meče a to by ho stálo život) nehledně na to že bych mu ty útoky mohl vykrýt stejně jako kdyby útočil jedním mečem. |
| |
| Tábor (Paladinové + All a Ciz) Po chvilce leží temný válečník na zemi (varianta A). |
| |
| Tábor rytířů Společně s Arekem se postavím rytíři smrti. Odpověď na moji výzvu k odchodu je útok masivními meči. Uskakuji stranou a pozvedám štít. Začínám protivníka obcházet. Vycházím s předpokladu, že Arek si sním poradí lépe. Má totiž kopí a to je proti berserkrům vhodná zbraň. "Nehodlám ztrácet čas se služebníky temnoty. Navíc nikde nemáme napsáno, že se ta věc může unavit. " odpovídám a útočím s levé strany. Zastavím se mezi temným a dívkami. Pokovaným štítem odrazím stranou jeden úder, jiskry, jenž odlétnou po střetu oceli o ocel, ozáří temný les. To už je téměř boji. Můj společník použije poměrně brutální a nečestnou metodu. Musím uznat, že je na druhou stranu velmi efektivní. Na mně by ovšem neuspěla. Štítem bych ho srazil stranou a mám kratší zbraň. Jakmile je rytíř smrti na zemi nezaváhám. Svůj meč vrazím do hledí přilby. Poté odstoupím stranu a znechuceně sleduji mrtvolu. "Tak, jsme hotovy. " pronesu chladně. Zadívám se na dívky. "Jste v pořádku?! ptám se poměrně zbytečně. Po nějaké odpovědi se otočím zpět na Areka. "Co uděláme s tělem?" |
| |
| Konec bitky? Bitka mě zrovna nezajímá. Jen ji chladně sleduji, ale jsem připravena uhnout, kdyby se dost rychle přesunout od bitvy dál. Jsem druid. A pokud nejsem neštvaná, tak se i jako druid chovám. Většinou... Cizhari to jakožto temnou elfku už zajímá více. Nakonec taky zůstane mrtvola. S tělěm... no, necháme ho přírodě, ne? Nadhodím myšlenku |
| |
| Tábor Nad slovy Alldery se vážně zamyslím. No, je pravda, že se mi nechce kopat díru. Co, když je to skutečně nemrtvej. "No, nápad to není zlý. Jenže co když je ta potvora prokletá? Byl bych dost nešťstnej, kdyby se tu rozhodl oživit hodinu poté, co půjdeme spát. " Znovu si prohlížím toho muže. Zvláště jeho tetování. No, to zkutečně není nic co bych znal. Je zbytečné riskovat. Jen málo, která bytost přežije, bez hlavy a ani nemrtví bez ní nemůže fungovat! usedám k ohništi a snažím se zvládnout návaly protichůdných emoci. Radost s přežití se u mne mísí s melancholií a starostmi. |
| |
| Tábor a osud mrtvoly ,,Tak když myslíte..." Lusknu prsty a pronesu několik krkolomých slov Karev kro na tu Mora! Země pod mrtvolou se otevře, mrtvola ovšem nespadne. Ovine ji několik zelených trnitých šlahoutků, až to vypadá jako jeden zámotek. Poté spadne do díry a země se zavře. Nikdo jiný tam nespadl, i kdyby stál na tom samým místě. Země si prostě vzala jenom mrtvolu. Myslím, že se nevyhrabe... |
| |
| Tábor Zohnu se a zvednu ze země jeden z obouručních mečů mrtvého. Prohlížím si ho a cvičně s ním mávám. Je vyvážený a celkem pěkný asi si ho nechám jako trofej navív si myslím, že pro něj občas najdu využití. Najednou země vtáhne mrtvolu do země. Pohlédnu na Allderu. Má paní mohla byste mu stejně udělat náhrobek? |
| |
| tábor Náhrobek? Myslíš jako kámen? A co mu tam mám napsat za jméno a epitaf? Pousměji se nad představou "zde země pohltila neznámého temného bojovníka". Jinak ano, šlo by to... Ale už mě ty kouzla unavují... během těhle dvou dnů jsem toho udělala příliš... |
| |
| Tábor rytířů "Co, takhle potetovaný válečník ze severu? To by mohlo, jako epitaf stačit." odpovídám Aldeře. "Jinak proč jsi ho nrznrškodnila takto dřív, mohla jsi ho spoutat kořeny a pustit, až bychom odešli. Takhle jsme zbytečně prolili krev. Sice jen jeho, ale i tak. "Areku není dobré nechávat si proklatou zbraň. Nejen, že nosí smůlu, ale mohli by tě za to i upálit." Pravdou je, že dva rytíře v plné zbroji bude zatýkat jen blázen. Kladivo položím vedle sebe, abych mohl pohodlně usednout. Kožešinu přitáhnu blíž k tělu, aby mne v nastávající noci zahřála. |
| |
 | Začátek Jsem v lese a vidím dva tábory v pustině jeden menší druhý větší a jelikož jsem dost hladový a unavený rozhodnu se jít do malého tábora a počkat do rána kdy půjdu pátrat po stopách |
| |
| Tábor rytířů Do mého tábora, který se momentálně zároveň se mnou obývám ještě řada dalších osob se přidá další. Neznámí si rovnou bez řečí přisedne k ohni a začne se u něj hřát. Prohlédnu si muže, jenž si přisedl od hlavy k patě.( Bylo by dobré, kdy by ses posal Tigrisi) Až za několik okamžiků jej oslovím. "hej kámo, vítej v mém táboře kdo u všech ďasů jsi?" Během slov se zvedám na nohy a opírám se o obouruční kladivo. |
| |
| Tábor rytířů Přišel jsem do tábora a přisedl k tlupě dalších lidí jeden z nich se mě v zápětí zeptá kdo jsem vřele mu odpovím "Já jsem Tigris a ty ?" v zápětí si zahřívám ruce |
| |
| Tábor Ne, pohyblivý cíl takhle nejde zneškodnit, dokud se hýbe. Kdyby se teď zase začal hýbat, udrží ho to, ale nešlo ho takhle rovnou svázat. Rozhlédnu se po okolí a hledám kámen že kterého lze udělat náhrobek. Dřív než něco takového najdu, vejde sem někdo jiný. Proč se dnes jen pořád někdo motá okolo... Ten se vzápětí hrne k ohni a představuje se až na pokyn. |
| |
| Tábor rytířů Okolo ohně se rozhlíží nějaká Elfka která něco hledá okolo ohně je stále několik lidí a vedle mě stojí chlapík s kladivem zmateně se zeptám co se tu událo ? |
| |
| Tábor rytířů Na několik okamžiků se zamyslím nad vysvětlením Alldery. Takže dokud se budu hýbat jsem proti kořenům v bezpečí. To by se mohlo ukázat, jako důležitá informace v případě, že budu nucen s bojovat s někým, kdo ovládá přírodní magii. "Jsi asi z daleka. V mé zemi je považováno za slušné pozdravit obyvatele tábora a zeptat se jestli smím přisednout k ohni." zamračím se na Tigrise. "Jsme Michale de Farou rytíř Arcia. Měli jsme tady s kolegou malou rozepři s dalším mužem, jenž nepozván přišel do mého tábora. kývnu nejdříve na Areka a posléze na krvavou skvrnu mezi kořeny. |
| |
| Tábor rytířů Omlouvám se všechny vás tu zdravím jsem jen unavený vztávám s zdvořile se tážu (smím si přisednout ?) Po chvíly se zadívám na krvavou skvrnu a zeptám se kdo způsobil rozepři a kdo to sakta byl |
| |
| Tábor rytířů Zabodnu kopí do země vedle sebe u ohně a pak si sednu a začnu si prohlížet nový obouruční meč. No není pravděpodobně problém, nezdá se že by byl runový a bez starosti v pochvě nikdo nepozná, že je černý. Když do našeho tábora vejde další příchozí, znovu se zvednu na nohy a na tváři se my mihne rozmrzelý výraz a pak se zvednu na nohy,při tom se opírám o nový meč. Na otázku co se stalo se usmeji. Nic podstatného jen jsme tu odrovnali rytíře smrti, který přišel s prohlášením bojujte nebo mluvte. Právě se domlouváme co mu napsat na náhrobek. Jinak odpusť nejsi sice tak výrazný jako někteří jiní příchozí, jako byl vyšší démon, hysterická čarodějka nebo jako poslední ten nešťastný rytíř, takže jsme mírně řečeno trošku nervozní. Já jsem Arek a toto je má paní Alldera. P mocté postava přes dva metry v plátové zbroji poseté ďulíky a prachem, opírám se o černý obouruční meč. |
| |
| Konečně noc? Nakonec se mi asi znova povedlo usnout a vzbudila jsem se za stmívání, když se dohadovali nad náhrobkem. Slezu z gryfa. Přišla jsem o něco? Hned na to se z lesa někdo vynoří. Další přírůstek ve skupině? Podle reakcí ho asi ale vidí prvně. Hned na to jeden z těch dvou rytířů ve zkratce řekne co se dělo. Pffff. A mě nepředstaví. Jsi Cizhari, sestra Alldery. |
| |
| Tábor - noc Postupně se mi všichni představily a pochopil jsem co se tady asi stalo po chvilce se mi podaří usnout a tvrdě spím |
| |
| Tábor Znovu usednu k ohni a budím dojem, že se nademnou vznáší dešťový mrak. To si všichni sakra myslí, že můžou přijít do mého tábora a klidně si přisednout? Možná zkutečně nebyl dobrý nápad rozdělávat oheň. Na druhou stranu jsem nemohl vědět, že tenhle les je tak přelidněný. Co, nás dnes ještě asi čeká? přemýšlím zatím, co se dívám do temnoty lesa. Zachumlám se do kožešiny a opřu se o strom. "Pokut se nemýlím je zbytečné držet hlídku, Naši oři nás varují před kýmkoliv, kdo by se chtěl dostat do tábora a pokut Tigis patří k rytíři, tak je to stejně jedno." mimochodem Tigisi jak tvá postava vůbec vypadá? |
| |
| Ráno, aneb konečně 3. den hraní Velký tábor Ráno vás vzbudí zpěv ptáků, hotový koncert. Co je ale nečekané je, že v noci kdosi zapíchl dřevěné kopí do ohniště a odnesl vaše zásoby jídla. Pravěpodobně tu někdo byl a udělal něco jako přepad... A byl nezvykle tichý... |
| |
| Tak a máme po zásobách... Nakonec jsem nějak usla, myslím, že jsem si udělala polštář z toho gryfa, který zalehl ráno. Ciz slíbila, že bude hlídat, ale asi zalomila taky... Rozhodně ji najdu spící. To kopí... Vzbudím Ciz. Chvíli šokovaně kouká na kopí. To není tvá práce, že ne? Ne, není, to je ten problém... Doufejme, že to bude jen náhoda... Mluvíme tiše, ale je možné, že nás někdo uslyšel. Já odejdu do lesa, kde napomůžu pár kytkám k obstarání jídla. Udělám jakýsi "salát" v kamenné misce. Je ho dost pro mne, Ciz a dva paladiny, kterým též jídlo nabídnu, jak se vrátím zpět do tábora... To divné, co se tu včera objevilo ignoruji. je šance, že to byl on... |
| |
| Tak máme ráno... A já tu nezůstanu sám s tou šílenou elfkou Ráno se probudím bez zásob, u nás nic s ohništěm není. Co se vlastně dělo včera? Postupně si uvědomuji obrovskou bitvu, hnuskou druidku a podobné věci. Krátkou lásku k dryádě. Taky uvolnění prokletí Nalliů. Sakra... Rozhněval jsem mrtvé tím, že nakonec nedošlo k doplnění pomsty, ale nemám sílu na to je usmiřovat... Mlčky posbírám šípy, dokud ta šílená ještě spí. Nemůžu tu vychovávat školku... Jasně, tý elfce se asi tak patnáct, ale myšlenkově... kdoví? Hněv Nalliů mi roztrhal košili, ale já nemám náhradní... Podivné klikyháky jsou šedě vidět, už to neřeším. Jsem unavený. Vezmu si i zbytek mých věcí a najdu dlouhou větev jako podporu. Ploužím se o holi směrem k druhému táboru, ale chvíli mi trvá, než tam dojdu. Nevejdu přímo do tábora, opřu se o strom kus vedle. Omlouvám se za ten včerejšek... Vypadám dost vyřízeně. |
| |
| Tábor, nepříjmné překvapení První, co uvidím po probuzení je kopí zabodnuté v ohništi. Naprázdno polknu. Sakra to kopí mohlo být zabodnutu do některého z nás. Zkontroluji, co se ztratilo. Když zjistím, že se ztratilo jen jídlo, začnu se tiše smát."Někdo se vplíží do tábora rytířů a jediné, co ukradne je trochu jídla. " Vytáhnu z ohniště kopí a prohlížím si hrot. Když k nám dojde elf s druhého tábora, už si balím svůj drobná majetek do vaku na záda. Alldera se vrátím se salátem dost nedůvěřivě se na mísu zadívám. No, tak hlad sice mám, ale tohle je trochu extrém. No, chápu že elfka asi nebude nadšená, když jí před obličejem lovit. "Já proti tobě celkem nic nemám. Stejně jsem už na odchodu." |
| |
| Ráno Otevřu oči a hodím rozespalý pohled na kopí zabodnuté v ohništi. V příštím okamžiku jsme plně při vědomí a zvedám se bleskově na nohy mimoděk tasím svůj nový obouruční meč. Starostlivě pohlédnu na svou paní, ale jí zřejmě nic není. Uf , ztratit zaměstnavatelku hned první den by nebylo dobré. Přistoupím k Michaelovi a prohlížím si pozorně kopí, zanechané jako vzkaz. Mám dojem že bychom měli pro příště držet v noci hlídky. Když se mrknu co postrádám, jen mávnu rukou nad ztraceným jídlem. Tak ať si nacpe břicho, musel být hladový, když mu to za to riziko stálo. Já si jídlo nalovím, když budu muset. Děkuji vám má paní. S tím opatrně ochutnávám salát, když se v našem ležení objeví Kagu tázavě pohlédnu na svou paní a bezeslova aniž bych pustil misku se salátem udělám dva kroky a jednou rukou vytáhnu krátký luk ze sedlové brašny spolu s několika šípy, pak klidně usedám zpět na své místo. |
| |
| Ráno Hrot kopí je z tvrdého dřeva. Mírně zatočený, což přivádí myšlenku na elfy... Přijdu blíž ke kopí, když ho Michal drží v ruce. Kagua otázale ignoruji. Je mi více než jasné, že jde o vzkaz... mohu si to půjčit? Pokud mi kopí dá, jde si lehce všimnout ohnivé růže, který se na chvíli objeví na špičce kopí. U vás se nic takového neudělalo... Poté mu to vrátím. Na zjištění mi to stačilo... Cizhari zalape po dechu. Předpokládám, že jste si toho všimli... tý ohnivý růže... Tohle je opravdu skrytý symbol... Chvíli nic neříkám. Jedné temnoelfské rodinky a jejích přítelíčkům... Ta rodina má i hodně odvětví... jedno má pod palcem celou organizaci z podsvětí... vrahy, zloděje atd... ti též používají tento symbol...Hlavní znak je tohle kopí zabodnutí v ohništi a reakce na mě je více než jasná, kdo to má na svědomí... Ale netuším, jaká to je část rodiny... takže významů může být i relativně dost... Odmlčím se. Ale měli bychom se co nejrychleji odtud vzdálit... Radši neříkám úplně vše - pro jistotu. Každá ruka dobrá... jestli jsi schopný cestovat a nemít kyselé poznámky, klidně jdi s námi. Jediný průšvih z tvé strany a- zadívám se na Areka. Jasně tím značil, aby ho případně nešetřil. |
| |
| Přípravy na cestu Když paní Alldera prohlédne oštěp a oznámí komu patří, jen pokrčím rameny."Madam, mi nemáme důvod se zde zdržovat." Na záda si pověsím štít a rozhlednu se po lese kolem. "Ví někdo kudy by jsem měli jít? Mně se dnes ve snu nezjevil můj patron a neukázal mi kudy mám jít." ptám se vážně a možná i příliš vážně. "Jinak, navrhuji jít přímo za nosem, ikdyž chápu, že vzhledem k vašim ořům to není nejlepší nápad. Pokut na nás tu ovšem čekají temní elfové budou čekat nejspíše u cest než uprostřed lesa." Zkontroluji, že mi vybavení dobře sedí na ramenou a neomezuje mne v pohybu. Na rameno si položí obouruční kladivo a vykročím do hustého lesa. Za mnou Přesto, že mám dobrou zbroj zezadu jsem těžko vidět, protože mne částečně kryje plášť s vlčí kožešiny. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro Vedení tě poslalo lovit skřety kamsi do háje. Nebo spíše do skal. Asi den cesty lesem je jedno město. Pomalu to pleníš a skřetů výrazně ubylo. Nakonec padne snad i poslední skřet. Všmneš si ale mihnout se temný obrys. Je přiližně poledne a ve městě tě čekají se zprávou o skřetech až zítra. Rozhodneš se tedy podívat, kdo se tu mihnul? Skřet to rozhodně nebyl, na to byl ten stín příliš... velký a robustný. |
| |
 | soukromá zpráva od sir Parleaneis pro Poslední skřet, po dnešek zaksichtím se nad mrtvolou. Pečlivě utírám svůj meč od skřetí krve do jeho oblečení, když v tom si všimnu, že cosi proběhlo nedaleko mne. Zprávu chtějí až zítra pomyslím si. Onen stín, byl větší než skřet. Přemýšlím, co udělám. Mohu se vrátit a užívat odpočinku, nebo se jít podívat, co to bylo. Možná medvěd napadne mne a meč ani neschovávám. Pomalým, opatrným krokem se vydám k místu, kde jsem spatřil ten stín. Opatrně prohledávám křoví špicí meče, který mám v pravačce. Meč z levačky schovám a vytáhnu štít. Kdo ví, co na mne vyběhne. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro V místě, kde jsi viděl stín jsou vlkodlačí stopy. Opatrně se po nich vydáš a když dojdeš do temné jeskyňky, to, že najdeš vlkodlaka není nic překvapivého. Překvapivé je ale jeho chování. Leží na zemi stočený do "klubíčka". Jeho srst je celá bílá, i když mírně upatlaná a zašpiněná, původní barva je bílá, což vzhledem k tomu, že většinou barva srsti = barva vlasů vyznívá proštu divně. Smutným pohledem sleduje zemi. Jak tě uslyší, mírně k tobě zvedne hlavu, jeho pohled není nijak nepřátelský či zuřivý, jen plný smutku. |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro Opatrně vstoupím do jeskyně, štít před sebou, ruku s mečem v úrovni ramena. Nevěřícně se zahledím na bílého vlkodlaka, kterak se choulí do klubíčka. Je to divný pohled. Jsem zvyklí spíše na agresivní hovada, proto mne to překvapí a probudí to ve mne silnou nedůvěru. Vím, že bych ho nezabil, jen bych mu ublížil a vůbec ne silně. Opatrně k němu přistupuji, skryt za štítem. Když na mne ale nereaguje, jen se na mne dívá, skloním meč i štít. Hlavu lehce nakloním stranou, kápě mne zalechtá na uších. "Co ty jsi sakra zač?" podivím se nahlas, stále sledujíc vlkodlaka, teď už ovšem jen se štítem v ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro Kdyžse začneš přibližovat, vlkodlak se mírně napne, ale spíše strachy. Ale nic ti neudělá. Jen mírně zakňučí něco, co by se dalo přeložit jako "neubližuj mi". Když na něj promluvíš, chvíli nic nedělá. Poté pokrčí rameny, vydá tiché vrčení a zavrtí hlavou. Poté opět zakňučí. Tohle by se dalo přeložit jako že nemluví a že by bylo lepší pokládat přímé otázky. |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro Tak trochu si přeložím, co to vlastně vykňučel a trochu se zamyslím. "Dobrá. Kývnout hlavou je ano, zavrtět ne, rozumíš?" ujednám menší pravidla pro komunikaci. Kdo by to řekl, že zrovna já budu vykecávat s vlkodlakem zavrtím nad sebou v duchu hlavou. "Poprvé proměněný?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro Na první podmínku jen přikývne. Vstane a zároveň se změní více do vlčí podoby - vypadá jako větší bílej vlk. Protáhne. Na otázku nejprve váhavě kývne hlavou a pak zavrtí. Opět ulehne, ale rozhodně to vypadá, že je to pohodlnější. |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "Počkej, počkej, to nějak nechápu. Takže říkáš, že je to tvá proměna a zároveň není?" podivím se. "Takhle, jsi mužského pohlaví?" trošku se zadrhnu, nevědějíc, jak otázku formulovat. Zajímavé, velice zajímavé. Člověk, rytíř, si tu pokecává s vlkodlakem, který je v já nevím jaké fázi přeměny. Co si od toho slibuju? Pochvalu? Prachy? Ne, o prachy mi nikdy nešlo. Snad uznání, respekt. Zamyšleně se podívám na vlkodlaka, co zase vykroutí... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro Na otázku o pohlaví kývne jako že jo, že je muž. Poté tě mírně zarazí, do prachu v jeskyni pomalu píše písmenka, jsou velká, takže vždy zapíše jedno a musí ho smazat, aby napsal druhý. 1 - p - r - e -m -e -n -a Chvíli nic nedělá jako mezera t - r -v -a - 7 - let Očividně je ale pro něj hodně náročné to takhle psát. |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "Sedm let? Tak to by mě zajímalo, co děláš během té doby" zamumlám spíše pro sebe, než pro něj.. "Mohu pro tebe něco... něco udělat?" bože já si připadám tak blbě, když to tak říkám. Jako bych to nebyl já. Ale což. Vše je jednou poprvé. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro Poté se na tebe zadívá. Na otázku o pomoci nic neříká, jen se chvíli mlčky dívá. Z ničeho nic se ale okolo objeví magické symboly. Um.. e... slyšíš mě? Ozve se ti v hlavě. Pravděpodobně nějaká forma telepatie od toho vlka... |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro Zvědavě se na něj dívám, co mi odpoví, ale kde nic, tu nic. V tom se ale objeví nějaké magické symboly, které mi pranic neříkají. Mno, jo, nejsem v magii zběhlí. "Eh... jo, celkem zřetelně. Nějakej druh tempatie, nebo jak se tomu říká?" s podivením se podívám na vlkodlaka. |
| |
 | soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Opět se na tebe zadívám a přikývnu. Dobře, alespoň něco mi s tou magií v tý zatracený podobě jde... No, něco v tom smyslu... Jen je to náročné na první vyvolání... za chvíli odejde a já se tu zase unudím... Hele, nechceš předstírat, že jsem tvůj ochočený vlk? Dlouho jsem s nikým nemluvil, všichni mě chtěli rovnou zabít... |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "Aha" zadívám se zkoumavým pohledem na vlkodlaka. "Tím chceš říct, že bys mi dělal společníka na cestách?" zeptám se ho s údivem v očích. Pak se na chvilku zamyslím. Nebylo by špatný mít po boku vlkodlaka, co se dokáže ovládat projede mi hlavou a znovu se na něj podívám. "Uvědomuješ si ale, že bys musel poslouchat mé příkazy, aby to vypadalo věrohodně... samozřejmě jen před lidmi. A byla by tu nutná spolupráce, to snad chápeš" promluvím k němu zamyšleně. "A vlastně proč ne. Společník by se mi hodil. Pokud teda nějak netíhneš k tomuto místu" usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Ano, nějak tak jsem to myslel... Začne vyprávět o tom, že bych ho musel před lidma poslouchat. Jó, jó, jasně... Konečně nebudu sám... Ne, nijak k tomuto místu netíhnu, nebo spíše - jsem tu poprvé v životě... Hodím to něm něco jako úsměv. Hm... tak pro tvou informaci... mám čtyři formy přeměny... 1. napůl vlk, napůl zvíře, to jsi viděl předtím. Dá se tak chodit po dvou a je to forma spíše pro boj. Poté tato, čistý a normálně velký vlk, je to nejméně nápadné... Třetí je "magický vlk"... je to o trochu větší vlk s modrými symboly na bílé srsti... lépe se v ní používají kouzla a v případě krajní nouze tě tak můžu vzít na hřbet - no co, orkové taky jezdí na přerostlých vlcích... tak tohle je trochu magickej vlk, no... I to mohou někteří lidé sehnat od mágů... Poté jedna, kde asi nejvíce připománím člověka, ale stále jsem porostlý chlupy s vlčí hlavou... Jen nemám vlčí chodidla a mám relativně použitelné prsty, takže tak můžu asi nejlépe psát... |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro Pozorně poslouchám vlkodlaka a jen tu a tam kývnu. "Ty fáze můžeš ovládat, nebo je to na něčem závislé?" zeptám se ho a zvědavě nakloním hlavu k pravému rameni. "Ach... zapomněl jsem se představit, promiň. Mé jméno je Parleaneis. Sir Parleaneis. Ale můžeš mi říkat Parle. A jak mám říkat tobě?" zeptám se ho a vrátím štít zpět na záda. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Poslouchá, co mu vyprávím. Super, nerad bych to vyprávěl zbytečně... No, jsou závislé jen na mé vůli, ale třeba o úplněk je těžší se přeměnit do něčeho jiného než 1. podoby - vlkodlaka. Jediné, co mi nejde je mít zpátky svou lidskou podobu a takhle nemůžu v žádné mluvit. Vlčí hlasivky jsou na vytí, no... Hm.. Parle, to si musím zapamatovat... Odpověď na mé jméno mi chvíli trvá. No, kdysi mi říkali Lythus Bělomág, ale to bělomág se teď nehodí, protože se takhle nedá kouzlit moc lehce. |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "To je dobré vědět" řeknu mu, když mi osvětlí ovládání fází jeho proměny. "Těší mne, Lythusi" lehce pokloním hlavou na výraz pozdravu. Opět se rozhlédnu kolem sebe a pak se podívám i z jeskyně ven, na nebe. "Dobře tedy, vydáme se zpět do města. Musím tam ještě něco zařídit, pak se opět vydám na cesty" prozradím mu své plány a vyčkám, jestli mne bude následovat. Když ano, vydám se směrem do města. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Též mne těší, Parle. Do města.. hm... něco mi říká, že bych měl zůstat v téhle podobě... Když vyjde sledovat nebe, zvednu se a klepání otřesu prach. Poté se vydám za tebou. A co bude ve městě? Jinak, hezká práce s těmi skřety, už jsem tě tam nějakou chvíli pozoroval... |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "Týká se to právě těch skřetů. Musím podat zprávu o jejich likvidaci. A díky" usměju se a vyrazím k okraji lesa, kde na mne čeká můj kůň. "Předpokládám, že je zbytečné se tě ptát, jestli zvládneš běžet vedle koně, což?" zeptám se jej s úsměvem ve tváři, když nasednu na koně. Počkám na jeho odpověď a pak pobídnu koně. Zamířím si to směrem k městu. Už bych to chtěl mít za sebou a vypadnout odsud. Už abych se zase coural světem a hledal panny v ohrožení. Nad tou myšlenkou se pousměju. Už dávno tomu tak není. Teď jen dělám, co mi kdo řekne. Vedení zavelí a já musím běžet. Jak mne toto nebaví. Jen by mne zajímalo, co by se stalo, kdybych se trhnul a coural se světem jako bludný rytíř? Bludný rytíř a vlkodlak. Zajímavá dvojka. Ale není tu důvod, proč by toto přátelství nemohlo fungovat. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Zprávu o jejich likvidaci... Hm... Aha... Zajímavé... podé řekne, že je asi zbytečné se ptát... Vlkodlak se vydrží hnát za srnkou - nebo člověku na koni - až tři dny v kuse jen s občasnými zastávkami na pití... Navíc umí stopovat a cíl tak najít... Jó, je to mírně nepříjemné, pokud vlkodlak po někom jde, těžko se ho zbavuje... Když pobídne koně, dám se do běhu... Řekneš mi ještě něco o sobě? Tak já jsem více-méně své vlkodlačí schopnosti vykecal... |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "Co bych ti o sobě mohl říci? Snad jen, že jsem rytíř s velkou oblibou v boji se dvěma zbraněmi, které bravurně, aspoň dle mého názoru, ovládám. Mám své velitele, kteří mi říkají, kam mám jít a co tam udělat, ale radši to dělám po svým. Už delší dobu přemítám o tom, co se stane, když se od nich trhnu a začnu se toulat světem jako bludný rytíř" zpomalím koně na tempo, při kterém se dá hovořit. "Nikdy mi nešlo o peníze. Jen o uznání a respekt. Nic víc" pronesu k Lythusovi. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Dvě zbraně jsou dobrý styl... Pokud to člověk opravdu umí tak i účinný, ale to všechny... Tahle vlkodlačí podoba má právě tu nespornou výhodu, že máš absolutní volnost - vlkodlačí smečky se rozpadly a lidé ti rozkazy nedají... Ale po dvou letech ta svoboda i unudí. Chce to občas střídat... Na to, že mu nejde o peníze uznale kývnu. Peníze hodně lidí zkazily... Taky se můžeš na něco ptát... |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "Tomu i věřím. Je to stejné jako s posloucháním příkazů, které se mi vysloveně hnusí. Jsem radši svým pánem, než služkou tamhle toho nevycválence, co ani neví, za jaký konec se drží meč" pronesu klidným hlasem. Nad zmínkou, že peníze už mnoho lidí zkazilo, se jen pousměju. Znám jich spoustu. "Jak ses vlastně stal vlkodlakem? To tě nějaký kousl?" zeptám se ho a můj pohled sklouzne dolu pod koně, k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Takoví ti odporní tlouštíci, co všem přikazují, co mají udělat a považují štít jako vrhací zbraň jsou hrozní... Nebo ti, co si myslí že máchat rukama stačí k milionu silných kouzel najednou... Všimneš si, že se mi začíná dařit vkládat do té telepatie i tón hlasu... Tohle bylo trošku výhružné... To je to nejhorší - nikdo mě nepokousal... Nevím, jestli to máme v rodině, někdo mě proklel, omylem jsem se proměnil kouzlem či co... Každopádně ta přeměna byla něco hrozného... Byl úplněk a my jsme šli s rodiči na procházku do lesíka... No a najednou mi začaly růst chlupy a touha zabít je... no... nedopadlo to pro ně dobře... Upřímně toho lituji... V tomhle mírně zní zahořklost a smutek... |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "Tvé ztráty je mi líto. Taky jsem ztratil. Svou ženu a syna..." nedořeknu, oči se mi zamlží. Nikoli slzy, ale vzpomínkami, smutkem a čirou nenávistí. Nenávistí k tomu, jenž stál za smrtí mé rodiny. I když ne přímo. Ale nemohu říci, že bych byl živ jen ze msty. "Víš, už je to dávno, co jsem spokojeně žil na svém hradě, obklopen služebnictvem. Jediné starosti, které jsem tehdy měl, byly o syna..." v očích mám smutek, v mysli vzpomínku, tak starou a pořád živou. "Jako by to bylo včera... ale dost o tomto" přetrhnu nit vzpomínek a zahledím se před sebe. "Dovol mi zeptat se. Stále lačníš po zabíjení a krvi? Nebo jsi svůj, promiň mi ten výraz, zvířecí pud potlačil?" zeptám se, sledujíc ho. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Parle vypadá, že se chystá vyprávět, ale pak to utne... Upřímnou soustrast, no... oba jsme neměli nejlepší minulost... Třeba nám to budoucnost oplatí a budeme se mít dobře... Zeptá se mne na zvířecí pudy... Pokud zrovna nemám o úplňku velkej hlad, tak se ovládám v pohodě... Jen se musím před úplňkem pořádně najíst vždycky... Netvářil jsem se zrovna nadšeně, když to nazval zvířecími pudy. |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "To je dobré vědět" usměju se a pohlédnu před sebe. Přírodu kolem nás poznávám. Už nejsme daleko. "Brzy dorazíme do města. Půjdeš tam se mnou, nebo někde počkáš a pak mne najdeš?" zeptám se ho. "Nechci se tam moc zdržovat. Jen jim předám zprávu o vyčištění jejich lesa, nakoupím si nějaké zásoby a opět vyrazím na cestu" upřesním mu svůj plán a už trochu přemýšlím, co vše potřebuji koupit. Určitě vodu, nějakou píci pro koně a snad i něco k jídlu. A také něco pro mého nového přítele, pokud si bude něco přát. "Když už jsem u těch zásob, budeš taky něco chtít?" zeptám se ho, ještě než dorazíme do města. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Chvíli přemýšlím na tím, co může být v budoucnosti a jestli ještě kdy budu mít zpět lidskou podobu... Tedy, na, že by byla zrovna extra, ale dá se v ní alespoň mluvit. Jestli bych ze sebe ještě dokázal vůbec něco vydat, vždyť jsem sedm let nemluvil... Parle poté řekne, že se blížíme k městu. Klidně půjdu s tebou, ať uvidíme reakci lidí, ne? Ne, k jídlu nic nepotřebuji... Kdyžtak ti dám vědět... ale asi bys mi poté neměl nahlas odpovídat, vypadá to divně... |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "Ano, to máš pravdu" zasměju se nad jeho poslední větou. Na koni dojedu až k radnici, kde na mne už čekají. Sesednu z něj, uvážu ho u radnice a vykročím k jejím dveřím. Ještě pokynu Lythusovi, aby šel se mnou a vejdu do radnice, předat zprávu o vyčištění lesa. "Les je čistý, starosto. Vyplaťte mne a já si půjdu dál po svých" řeknu, jakmile dojdu ke starostovi. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Osudu pro u starosty je kníže, pán této oblasti a drží ruku varovně na rukojeti meče. Je to jeden mála, kteří si svůj knížecí titul opravdu vybojovali. Pravděpodobně něco bouřlivě řešili, ale když vstoupíte, kníže odstoupí o kus dál a pokyne, ať klidně mluvíš a nevšímáš si ho. Starosta je malej, obtloustej a ošklivej slaboch, který jenom komanduje. Hodí ti dohodnutou odměnu, ale vypadá naštvaný. Kníže mezitím vyšel ven před radnici, kde si osedlává koně. Když k němu dojdeš (máš koně hned vedle), jen se na tebe zadívá. Dělat úkoly pro takového páprdu se moc nevyplatí, co? Co takhle pár úkolů ode mne... můžu slušně zaplatit, není to žádné nudné čištění lesíka... Směje se jako "já vím, taky jsem si tím prošel...". Je to už trošku starší muž, ale stále je jasné, že má sílu a šmrnc, ne, jako ten starosta. |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro Vezmu si peníze od starosty a rukou pokynu Lythusovi, aby mne následoval. Venku, před radnicí, potkám knížete, který zrovna něco řešil se starostou, když jsem vešel. Už na první pohled jsem poznal, že si svůj titul zaslouží, i když ho zdědil. Válečníka ale poznám. "Záleží na tom, jak se to vezme. Mě osobně to stačí" odpovím na první otázku a dál připravuji koně na delší cestu. Ještě budu muset nakoupit ty zásoby. "Omluvte mou drzost, kníže, ale mě nejde o peníze. Neříkám, že jich mám dost, ale to co momentálně mám, mi stačí k tomu, abych se mohl připravit na dlouhé putování. Víte, nerad se zdržuji na jednom místě moc dlouho" odpovím knížeti na jeho druhý dotaz. Je mi jasné, že takovou odpověď nečekal, ale já mluvím vždy upřímně. "Pojď Lythusi, jdeme nakupovat" řeknu vlkodlakovi, chytnu koně za opratě a natočím se směrem k veřejným stájím. "Žijte dobře, kníže" rozloučím se ještě s knížetem a dám se do kroku. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Celou dobu ve městě jsem se opravdu choval jako vycvičený vlk. Jestli to takhle bude často, tak to nebude o nic lepší než jak to je teď... Nuda to je stejná... Pomyslím si, zatímco jdeme ke starostovi. Tak to vypadá, že se dva lidi hádali - jeden vysoce postavený a druhý níže. Když tam Parle vejde, už jsou ztich,a ale ten výše postavený odejde. My za chvíli vyjdeme za ním, když začne Parlemu něco nabízet. Poslal ho do patřičných míst naprosto elegantně... Pak odejde koně do veřejných stájí a já jdu za ním. Kam tedy poté půjdeme? |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro Ustájím koně, zaplatím za jeden den starání se o něj a vyrazím do města s Lythusem po boku. "Toulat se světem, pomáhat těm, co to potřebují a podobně" odpovím mu zrovna ve chvíli, když kolem není žádný člověk. Nejdříve zamíří nakoupit nějaké ty zásoby pro mne a Lythuse. Poté se zastavím na místě, kde prodávají píci pro koně a také nakoupím dostatek, ale tak, abych to uvezl. "Nyní drahý příteli, vyrazíme do světa" zasměju se. A nejlépe k místu, kde žije ten parchant, jenž stojí za smrtí mé rodiny neřeknu nahlas. |
| |
| Ležení Podám salát zpátky své paní a vstanu trochu se protáhnu, nasadím svému koni sedlo a také sedlové brašny. Celou dobu co to provádím stavím koně tak aby byl můj kůň mezi mnou a Kagem. Když jsem hotov. Připnu si šikmo na záda tmavý obouručák. Otočím se na svou paní s Cizhari. Má paní. Pojedeme na svých ořích nebo půjdeme pěšky? Pak pohlédnu na Michaela a pokrčím rameny. My víme kam jdeme a pravděpodobně to ví i temní. Naši misi to trošku komplikuje, ale nemění. Jdeš s námi další meč se hodí. S poslední větou tázavě pohlédnu na svou paní. |
| |
| Odchod z tábořiště Holt tu nebyl, když jsem vysvětlovala cíl cesty... Jdeme na jedno z magických míst nedaleko odsud. A cesta tam nevede, ta nás spíše odvede dál. Poté se zadívám na gryfa. Asi na svých koních, ten gryf něco vydrží a můj panter taky... Odpovím Arekovi a tázavě se zadívám na Kagua. Najdi si něco. Třeba jednoho z těch tvých vlků. Nebudeme se tu kvůli tobě brzdit. Řeknu mu zprudka. Poté si sbalím své věci a nasednu. Vyrazím svižnějším tempem, ale tak, aby koně neměli problém. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Takže spíše těm chudým, co? Zeptám se ho na to o pomáhání tam, kde to potřebují. Mi to je upřímně jedno, mi stačí čas od času zastavit na lov a jsem spokojenej... Hodím po něm typický vlkodlačí úsměv. Jedna z mála výhod. Stačí ti jen být najezený... Doprovázím ho na nákupech, sleduji, co všechno kupuje. Nakoupí i nějaké zásoby, takže nějaký čas ani nebudu muset lovit. Poté řekne, že vyrážíme. Protáhnu se a vyběhnu za ním, čekám, kam jde. |
| |
| soukromá zpráva od sir Parleaneis pro "Ne jenom těm, když budou třeba peníze tak hlavně těm bohatým" zazubím se na něj. Na jeho další proslov se jen zasměju a pobídnu koně směrem neznámým. Uvidíme, kam nás jeho nohy donesou. "Máš nějaký návrh, kam bychom se mohli vydat?" zeptám se Lythuse. |
| |
| soukromá zpráva od Bílý vlkodlak Lythus pro Hm... po vidím na takovou střední cestu, boháči si najímají známé profesionály... Když kůň přidá do kroku, jen srovnám krok. Kam teď... hm... jo, tak to netuším... Žádné přímé místo nevím, ale co takhle si nechat někde nechat převyprávět nějakou legendu a pak se jí pokusit objasnit? Samozřejmě nemluvím o tom, jak se toho člověk prostě chytne a nezajímá ho nic jiného, jen se tak potulovat po oblasti a hledat skryté stopy... Brát i nějaké ty jiné... no, úkoly.... ale stále mít uši nastražené a oči napjaté po zmínce po té legendě, nenápadně se mezi řečí na to vyptávat jako "kdesi jsem zaslechl"? Očividně jsem se celkem rozkecal.... |
| |
| Nepřátelská atmosféra ten jeden si pro jistitu vytáhne luk. Když to dělá, ani se nepohnu. Svůj luk a toulec mám přes rameno a stojímhned vedle (opírám se) stromu, takže v tu chvíli, než by vystřelil stihnu uhnout za něj. Tak nějak napůl si vybavuji, co bylo včera včetně boje s ním. Fajn. Včera jsem si to hezky po*ral... Zjistím, že oni odchází. Ta druidka - nějak nevím jméno, včera jsi jí jinak než děvko neoslovil- mne celkem hnusně vyzve, že jsetli chci jet s nimi, mám si najít cosi, na čem jsem to jel. Hm... Tiše zvednu hlavu k nebi a zavřu oči. O chvíli později se z lesa vynoří velký bílý vlk, na kterém jsem i včera jel. Opět na něj nasednu a čekám, kde se mám zařadit, protože myslím, že mě nenechají jet si kde chci. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
| |
| Nerušit. |
| |
| Jeskyně vytažena z odpadu. Pamatujte prosím na nové pravidlo. Pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, jeskyně bude automaticky ukončena. Laakii - admin |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
| |
| Nerušit (na hráčích se pracuje) |
| |
| Tak vyrazíme už? All zjevně usoudí že pěšky se nejde. Nasednu zase ne gryfa, ten ale proti chůzi mírně protestuje - raději by letěl. Mezi zbytkem a Kaguem se vytvořila napjatá atmosféra - tohle si prostě nemohli odpustit. Já jsem tu rvačku či co se dělo prospala. Já to asi vezmu letmo... Chvéli mi trvá, než se mi pořadí vzlétnout (mezi stromy, no), ale poté jenom plachtím v kruzích nad nimi a čekám až vyrazí. |
| |
| Jeskyně vytažena z odpadu. Pamatujte prosím na nové pravidlo. Pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, jeskyně bude automaticky ukončena. Laakii - admin |
| |
| tábořiště Poberu své vybavení a zařadím se vedle Areka. Tak vzhůru k cíli ať už je jakýkoliv. Pobaveně sleduji vzlétající temnou elfku. Příliš mne netrápí, že nemám jezdecké zvíře. Jsem zvyklí na dlouhé pochody."Dobře, vždyť už jdeme." vyrazím rázným krokem. "Směl bych vědět paní, proč by vás sledovali temní? To by je mohl zajímat cíl vaší cesty? ptám se Alldery a tvářím se spšíe zaujatě než, vyděšeně a nebo rozmrzele. |
| |
| Vyrážíme na cesty Sleduji gryfa motajícího se mezi stromy, než konečně nabezere potřebnou výšku. Taky to mohla jít po zemi, gryfové o umí... Pak se Michal ozve, proč tu byli temní. Celkový cíl zajímá dost lidí... ale nevím... podle mě tohle bylo spíše varování a nelíbí se jim, kam jdeme... Dobrá otázka. To kopí se mi nelíbí... |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR