Vypravěč - 10. července 2018 13:31

Leila - 10. července 2018 19:20

soukromá zpráva od Leila pro Cizinec "Tak se měj a opatruj se. Ráda sem tě viděla!" Rozloučila jsem se s drobnější blondýnkou před barem Origin, kam jsme se chodívali bavit. S Jane se kamarádim od první třídy, takže o mě ví úplně všechno. A já zase o ní. Dokonce i to, že na střední spala s jedním učitelem. Možná se nezdá, ale je to vcelku ďáblice. Ale to je fuk. Ona je na vysoké a bude z ní jistě báječná lékařka a já? Já pracuji v bancem za přepážkou, bohužel. Ale věřím tomu, že mně brzy povýší. Přeci jen se mi začíná dařit. Když jsme se rozešli každá svým směrem, zrovna začalo pršet. Byl to ten hustý déšť, díky kterému jste během chvilky mokří až na kost. Domů jsem to naštěstí neměla daleko, tak jsem přidala do kroku. Ulice už byli prázdné, přeci jen je něco kolem třetí ráno. A tak jsem zahnula do vedlejší uličky, která slouží jako zkratka. Normálně se jí vyhýbám, jelikož mne děsí, ale zrovna teď uvítám cokoliv, co mě domů dostane být o pět minut dřív. Jenže jak se ukázalo, asi to byla chyba. Zastavila jsem se na pár kroků před ležícím tělem nějakého muže. Nejspíš nějaký ožrala, co to prostě jenom přepísk. Nervózně jsem si okusovali spodní ret a přemýšlela nad tím, co dál. Nejlepší by asi bylo ho tu prostě nechat, otočit se a odejít. A taky jsem pár kroků vzad udělala. Dokud se neozvalo moje svědomí. To přece nejde, co když potřebuje pomoc? Super! Takže jinak. "H-halo? Pane? Slyšíte mě?" V tu chvíli už jsem.klecela nad jeho tělem a neváhala ho profackovat. A to pořádně. "Co je vám? Bolí vás něco?" Jak jsem si myslela, bez reakce. Z kapsy jsem vytáhla mobil ve chvíli, kdy se ozvali zapínání a vybila se baterka. Takže ani sanitku nezavolám. Krásné to zakončení bezva večera s kýbli alkoholu a horou tance.

Michael - 10. července 2018 23:05

soukromá zpráva od Michael pro Tvrdé přistání Přes mlhu bolesti ke mně proniká chlad asfaltu a lidský hlas. Bolest je tak strašná, že ji paradoxně ani nevnímám. Jen vím, že mě bolí každý kousek těla a to včetně těch, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Vzpomínky mám trhavé. Vím, jak jsem se sem dostal. Vím, kdo jsem. A hlavně co. Ale nevím, proč jsem tady. Jen drobné útržky slov jako "trest" nebo "odplata" se míchají mojí hlavou a já nemám dost energie je dávat dohromady. Uslyším elektronické zapínání. Nevím, co znamená, ale donutí mě otevřít oči. To způsobí další vlnu bolesti, která se mi vydere ze rtů v podobě zasténání. Navážu oční kontakt s promočenou ženou. Až teď zaregistruji, že prší. Trochu to tlumí bolest, možná proto jsem ještě při vědomí. Navlhčím si rty jazykem a snažím se nevypadat příliš zuboženě. Neúspěšně, ale za pokus o neztracení své cti to stálo. "Pomoc. Potřebuju... pomoc." Heknu, ale jen pronesení těchto slov vyprovokuje bolest, která mě donutí zavřít oči a upadnout do toho zvláštního místa mezi bezvědomým a bolestným vnímáním vlastního utrpení.

Leila - 11. července 2018 07:06

soukromá zpráva od Leila pro Blbé napady! Bezva, vybitý mobil se mi teď vážně hodí. Přeci ho tu nemůžu nechat jen tak ležet bez pomoci. Když si o ní sám řekl. Opilý nejspíš není. Zatímco já si říkám, že jsem si měla dát o dvě tequili víc. Pak bych tady možná nebyla. "Dobře, dobře. Uhm, někde tady bude telefonní budka." Jako vážně? Za takovýhle nápad bych si raději měla nafackovat hned a sama. Kdo dneska používá budky? Marně jsem se rozhlížela kolem sebe, ale kde nic, tu nic. "Nebo taky ne." Mezitím už muž upadl do bezvědomí. "No výborně! Co já mám asi jako dělat?! Chlap jako hora a já co. Pane bože proč zase já?! To si to někdy nemůže vyžrat taky někdo jinej?!" Klela jsem nad bezvládným tělem, od něhož jediná nápověda, že je jeste naživu byl zvedající se hrudník. "Fajn, tak jdeme. Tak šup, pomozte mi trochu sakra!" To už jsem držela jeho pevné tělo ve svych ženskych rukách a snažila se ho zvednout. Ani jsem nedýchala a zabrala vší silou. Ať už mi pomohl, nebo ne - ale vzhledem k jeho stavu asi ne - dostala jsem ho na nohy. Jednu jeho paži jsem si přehodila přes ramena a pak už spěchala domu. Naštěstí jsme vyšli z ulice, odbočili doprava a byl to hned třetí dům. Takže kdybych nemusela zastavovat a popadat dech, byli bYchom tam o dobrých 20minut dřív.

Michael - 11. července 2018 19:59

soukromá zpráva od Michael pro Já bych to považoval za dobrý nápad Cítím, jak mě lidské ruce někam táhnou, ale z bezvědomí se probírám jen občas, vždy jen na pár minut. Když jsem zrovna při vědomí, snažím se alespoň část své váhy vést sám, ale zpravidla neúspěšně. Až po nějaké době uslyším otevírání dveří a vsunu se dovnitř. Tentokrát se z rukou své neznámé zachránkyně vyprostím o své vůli a padnu na zem. Chvíli tak ležím, ale pomalu se začínám vzpamatovávat. Vždy jsem se uzdravoval poměrně rychle, i po takovémhle zranění. Mám na sobě jen lehké bílé triko, trochu poničené a roztrhané na zádech, a šedé kalhoty. Přinejmenším to není tak těžké, aby mi to znesnadňovalo to, co musím udělat dál. Otevřu oči a... zařvu. Koncentrovaný vztek a bolest se z mého těla dostává skrze mé plíce a hlasivky. A díky tomu se mi na chvíli podaří alespoň z části zapomenout na bolest. Postavím se na nohy a vezmu do ruky první ostrou věc, na kterou narazím. Přejedu si ostřím po paži a na dva prsty naberu něco z vytékající krve, než se dobelhám zpět ke dveřím a zpaměti na ně začnu kreslit symbol, který jsem kreslil už tolikrát.

Leila - 11. července 2018 20:20

soukromá zpráva od Leila pro Welcome home Tahnout ho těch pár metrů po chodníku bylo oproti schodům do patra úplný prd. Naštěstí se trochu probral, tak mi i pomohl. Odemkla jsem dveře a strčila ho dovnitř jako prvního. Já vpadla hned za ním. Zavřela jsem dveře a chtěla je zamknout. Jenže to už se ten chlap válel na mé podlaze a děsně řval. Klíče zůstali v zámku a já na něj koukala zděšeně. "C..co je vám?" Jen jestli sem mu ještě víc neublížila. To co přišlo pak ale bylo ještě divnější. Sáhl po noži na otevírání dopisu, který jsem měla položený na botníku a řízl se. Vyjekla jsem a už se cpala do dveří do koupelny, které jsou hned po pravé straně od vchodových, abych mu donesla ručník a zastavili jsme tak krvácení. Jenže on začal něco matlat na moje dveře barvy dubu. Jo bylo to sakra vidět. "Co to.. co to sakra děláš?!" V tu chvíli jsem se přestala zajímat o jeho zranění. Ručník jsem ale opravdu v rukách dřímala, jen sem ho namočila a začala krev hezký rychle smývat dolů, aby mi ty dveře nezničil. Chuligán. Měla sem ho nechat ležet na tom chodníku v dešti. Jestli že pak padl opět do bezvědomí, nebo tak něco, odtáhla jsem ho do obýváku na gauč. Jen sem pod něj dala deku, ať to nemám úplně promočené. A s nezájmem jsem se odebrala do koupelny. Stáhnout ze sebe ty mokré hadry a dát si horkou sprchu.

Michael - 12. července 2018 00:33

soukromá zpráva od Michael pro How do I get out? S úlevou si všimnu, že je znak už skoro hotový. Pomalu se odpotácím od dveří, ale pak si všimnu, jak ta lidská žena začne můj pracně vydřený znak mazat. "Počkej... to nemůžeš... Ne..." Vyderu ze sebe a už se po ni sápu rukou, abych jí v tom zabránil, než mě ale dožene má vlastní bolest a já se na místě zhroutím, tentokrát už do plnohodnotného bezvědomí. Nic se mi nezdá, a jsem za to vděčný. Konečně jsem sám, bez bolesti a neurčitého pocitu viny. Vzpomínky se mi pomalu vrací, ale stále se nedávají dohromady. A mně... mně se do toho ani moc nechce. Proto mě probudí až sluneční svit. I tak mám ještě asi dvacet minut zavřené oči a nehýbu se. Stále cítím bolest, ale už mi tak nezahlcuje celé mé bytí. Z letargie mě vytrhne až zakručení v žaludku. "Huh... Nebeská mana tady asi nebude, co?" Otevřu oči a okamžitě je přimhouřím, když mě do nich udeří Slunce. Jen nerad překonávám touhu se otočit na druhý bok a ještě na pár hodin zabrat. Opatrně vstanu z gauče a syknu při tom bolestí. Moc nevím, kde jsem se na gauči vzal, ale asi za to můžou ty dvě ženské ruce a tichý, lehce otrávený a opilý hlas. Sám pro sebe se usměju. "Otec jí žehnej." Zabručím si sám pro sebe a chvíli jen zkusmo chodím po obývacím pokoji. Určitě to ještě bolí, tělo si ještě zvyká na svou náhlou citlivost a smrtelnost. Ale už to není ta oslepující bolest při každém hnutí svalstva. Jen mám obrovský hlad a žízeň. I přes to se vyhnu ledničce a kohoutku s vodou. Už takhle tady přespávám, neměl bych své zachránkyni vykrádat jídlo. Budu si někde muset sehnat vlastní. Tiše si povzdechnu a zadívám se na dveře do bytu. Zamračím se. Kdyby si jen uvědomila, že ten znak je pro její vlastní dobro... Tiše si povzdechnu. Měl bych někam jít, ale nevím kam a tak se posadím zpět na gauč a jen bezradně kývu nohama, zatímco se snažím rozhodnout, kam dál.

Leila - 12. července 2018 10:20

soukromá zpráva od Leila pro Nebezpečné ráno Ačkoliv jsem po takových párty zvyklá spát půl dne, tentokrát to nějak nešlo. Ani horká sprcha mě nedokázala uklidnit natolik, že bych se mohla ponořit do říše snů zcela bez výčitek. Jenže vedle na gauči ležel ten chlap. Celou noc jsem se převalovala, jednu chvíli dokonce pochodovala po pokoji. A on si tam úplně v klidu spal. Asi mu nebylo nic moc vážného, když mi dokázal pocmarat dveře krvi a tak. Hlavně že prosil o pomoc. Ale co, teď už to je stejné jedno. Ráno jsem ležela nehybně v posteli. Dívala jsem se do stropu a čekala, kdy zaslechnu prvni kroky z obýváku. Naštěstí je moje spolubydlící zrovna má dovolené, takže z něj nebude mít infarkt. Možná až přijede. Na sobě jsem měla pyžamo skládající se z trička s krátkým rukávem a dlouhých kalhot. Mělo bledě modrou barvu a potisk siluet koček. Tiše sem otevřela dveře od mého pokoje, abych nakoukla co dělá. Mohl mě vidět škvírou mezi dveřmi. A tak jsem rychle zabouchla a držela kliku. Srdce mi bušilo jak o závod a já sbírala odvahu se mu podívat do očí. Co když je to nějaký násilnik?! Nakonec jsem dveře otevřela. V ruce jsem měla tenisovou raketu, kdyby něco. Bohužel baseball nehraju. "Jestli mě chceš zabít tak... Tak budu křičet!" Stála jsem v těch dveřích s raketou jak nějaký magor. Ale co.

Michael - 12. července 2018 18:00

soukromá zpráva od Michael pro Tenis Z mého zamyšlení mě vyruší až otevření dveří. Otočím se k nim s vřelým úsměvem, který se ale rychle zbortí do smíchu. "Pfhehe... Au, bolí to, když se směju." Ještě pár vteřín se pokojem rozléhá zvuk mého smíchu, občas přerušený bolestným zasténáním. Ale pak mě přeci jen záchvat přejde a já si z očí setřu slzy smíchu. "Heheh... Promiň. Ale s tou tenisovou raketou fakt nevypadáš jako zabiják." Pousměju se. "A i kdybych chtěl, opravdu nejsem ve stavu na to tě zabít, nemyslíš?" Zamručím tiše a zvednu se. "Ne když tak bojovně držíš tu raketu. Hrůzostrašný pohled." Zachichotám se. "Slibuju, že co nejdříve vypadnu. Už takhle ti dlužím život. Nepotřebuju ti tady ještě zaclánět. Jen si rozmyslím kam vlastně jít." Tentokrát už se mi konečně povede vykouzlit vřelý úsměv. "Jak se jmenuješ?" Zeptám se po chvíli a snažím se při tom ignorovat kručení v žaludku.

Leila - 12. července 2018 18:53

soukromá zpráva od Leila pro Trapas Snažila jsem se působit nebezpečně a vražedně. Podle jeho smíchu to tak ale není. Eh. Přestala jsem se tvářit tak vážně. V jednu chvíli se mi ve tváři projevilo takových emocí, co snad za celý den ne. Od vážného výrazu jsem přešla k překvapení, udivu, studu a nakonec jsem byla i trochu dotčena. Nakonec jsem se jen dlouze nadechla a vydechla. Raketu jsem opřela o zeď vedle futer a vyšla z nich ven. Kousek blíže k němu, ať můžu do svého pokoje zavřít. "Jsem Leila. A taky mi dlužíš nové dveře. Jestli se tam ta krev zažrala." Nejsem si úplně jistá, že bych to v mém stavu umyla nějak důkladně. "Taky by jsi mi mohl říct něco o sobě, když už jsi u mě doma a přespal na gauči." Ať už šel za mnou nebo ne, namířila jsem si to do kuchyně. Z ledničky jsem vytáhla krabici džusu a ze skříňky nad dřezem dvě skleničky. Do obou jsem nalila. Na sporák už putovala pánev a připravila jsem si šunku, máslo, vajíčka a chleba. Doufám, že jíš vajíčka. A jestli ne, nic jinýho nemám. Kromě chleba s máslem." Sama jsem byla po té party a nočním dobrodružství docela hladová.

Michael - 12. července 2018 21:34

soukromá zpráva od Michael pro Jídlo?! "Jsem Michael." Pousměju se. "A nebál bych se toho. Ta krev není tak důležitá, jako ten symbol. Ale nic jiného jsem po ruce neměl." Pokrčím rameny a jakmile Leila zmíní jídlo, vydám se za ní jako poslušný psík. Místo odpovědi, jestli jím vajíčka se znova ozve můj žaludek a já se drobně začervenám. Opravdu mám hlad. A žízeň. Celou skleničku s džusem vypiju naráz a slastně zapředu. "Blaho. Nikdy nepochopím, jak jste dokázali vynalézt něco takového." Pousměju se. Chvíli jen mlčím a prsty mi hrají o stůl. "Kdybych ti to řekl, nikdy mi to neuvěříš." Odpovím jí na otázku, co jsem zač. "Ale hodně jsi mi pomohla. A děláš snídani. Asi si zasloužíš to vědět." Zamručím a začnu ze sebe stahovat triko. Opatrnými pohyby prstů ohmatám svá záda a zachmuřeně kývnu. Drobná bolest při dotycích potvrzuje to, co jsem si myslel. Otočím se k Leile zády a nechám ji, ať se na má záda podívá sama. Na dvě hluboké rány, kde bývala má křídla. Jen drobný poprašek posledních pírek zbývá. "Jsi věřící?" Zeptám se tiše. "Nebo bude tohle vysvětlování ještě o něco těžší?"

Leila - 13. července 2018 08:59

soukromá zpráva od Leila pro Panoptikum Dívala jsem se pod ruce, když jsem smažila vajíčka. Jsou to poslední co tu mám, tak bych nerada, kdybych je spálila. Stejně mě ale jeho slova donutili k zaseknutí. Zvedla jsem pohled k němu a podzvihla obočí. "Cože co?" To jako nikdy nepil džus nebo co? Jak myslel to 'jste mohli vynalézt'. Já džus nevymyslela. No, to je jedno. Připravila jsem si akorát dva talíře a namazala každému chleba s máslem. Nepřestával mluvit a tím mě i bavit. Říká to, jako kdyby byl snad nějaký bůh nebo tak něco. Že mu to neuvěřím. Pobaveně jsem jen kroutila hlavou když sem naposledy promíchala směs na pánvi a vypnula sporák. "Tak to vyklop. Přísahám, že se nebudu smát." No, možná to, ale to vědět nemusí. "Vou počkej. O striptýz jsem tě neprosila." To už jsem se ale smála. Opřela jsem se o linku a pozorovala ho. No co, pohled byl na něj pěkný a když už se mi tu tak vystavuje. Jen skoday že se otočil zády... Počkat.. Rozkašlala jsem se, jak mi zaskočila slina. "Co to doprdele je?!" Jestli jsem se ho přestala bát, tak teď mě znovu docela děsil. "Co si zač... Počkat, to je jedno. Nic takového neexistuje." Kdyby na té pánvi nebyla naše snídaně, normálně bych po ní chňapla.

Michael - 13. července 2018 23:38

soukromá zpráva od Michael pro Přesvědčování Tiše si povzdechnu nad její reakcí. "Takže to bude těžší. Super." Zabručím si sám pro sebe a prohrábnu si vlasy. "Není to tak, že jsem si tohle vyřezal na záda pro zábavu, aby bylo jasno. Zas takovej masochista nejsem." Povzdechnu si a posadím se na stůl, čelem k ní. "Co bys řekla na to, že tam, kde mám ty dvě rány byla křídla? Že mi je vzali, když mě sem vykázali?" Zvednu obočí a usměju se. "Proto jsem ti čmáral na dveře. Znak archanděla většinu démonů odradí, aby sem vůbec páchli. I padlí mají nějaká práva." A povinnosti. To ale vědět nemusí. Pokrčím rameny. "Chtěla jsi vědět, co jsem a kde jsem se tady vzal. Lepší odpověď nedostaneš." Mile se usměju. V žaludku mi znova zakručí. "Uh... nepálí se ti ta vajíčka?" Řeknu trochu starostlivě.

Leila - 16. července 2018 11:52

soukromá zpráva od Leila pro Vtipná kaše Sledovala jsem ho s jedním obočím pozvedlym. Trochu mi cukalo, stejně tak jako moje koutky. Musela jsem se držet, abych se nezačala smát. To jako myslí vážně? "Takže mi chceš jako říct, že jsi nějaký archanděl Michael nebo Gabriel nebo nevím kolik vás je?" Tentokrát jsem se neudržela a začala se vážně smát. "Jo jasně. Ještě mi můžeš říct, že existují upíři, vlkodlaci, démoni a čarodějnice. A sejdeme se v blázinci." Zakroutila jsem lehce hlavou a pak vyprazdnila svou skleničku s džusem. To už mi ale připomněl vajíčka. Naštěstí jsem sporák už vypínala, takže a pánví jen chladli. Nandala jsem proto na dva talíře, doluka nám oběma džus a položila to všechno vedle něj na stul. Ještě sem mu podala lžíci. Já teda vajíčky jim lžíci. A jestli chce příbor, má smůlu. "Dobrou chuť, ty andílku."

Michael - 27. července 2018 02:43

soukromá zpráva od Michael pro Jídlo! Pousměju se. "Já? Archanděl? Myslíš, že by vyhodili archanděla? Kdepak, tak vysoko nesahám." Úplně nízko sice taky ne, ale to už se jí netýká. Je mi jasné, že mi nevěří. Ale to neznamená, že se nemůžu snažit dál. Zaslouží si znát pravdu. A konečně... ona to stejně nevykecá. Nikdo by jí nevěřil. "Upíři i vlkodlaci vzešli z démonů. Ale to je hodně starý příběh, starý jako lidstvo samo. Ještě, když jste pobíhali na zamrzlých pláních Evropy a lovili mamuty. To jste byli ještě docela roztomilí." Zabručím, ale to už se přede mnou objeví jídlo a já se neudržím. Cpu vajíčka do sebe jako by neměl přijít zítřek a při každém soustu cítím slast, která se mi rozlévá tělem. Jen občas si najdu čas na mluvení. "Démoni občas na Zemi páchnou, i když to moc časté není. Běžné jsem je měl na starost já." Kousnutí, kousnutí, polknutí, nabrat na lžíci. "Čarodějky jsou všeho druhu. Od neškodných bosorek po opravdové svině, které i doteď přežívají." S těmi slovy do sebe nasypu talíř plný vajíček a odložím. Ještě exnu skleničku džusu a pořádně vydechnu. "Začínám chápat, proč je obžerství tak častý hřích." Prohrábnu si vlasy a pak se zadívám na dívku před sebou. "Takže... Asi bych měl vypadnout, co?" Pomalu se zvednu.

Leila - 27. července 2018 09:01

soukromá zpráva od Leila pro Pohádka Seddla jsem u malého stolku a sledovala jeho, jak se láduje. Ten si zadělává na žaludeční vředy. Narozdíl od něj já jim v klidu a pomalu. Ukusuju k tomu chleba s máslem a solí. Pořád se na něj dívám s údivem v očích. Ty cos to včera pil nebo fetoval? Já jen, že to nejspíš ještě nevyprchalo." Už jsem se ani nesmála, spíš si dlouze povzdechla. Pořád si jede to svoje. Že je padlý anděl. A že vlkodlaci a spol existují. Výborné! Možná by bylo nejlepší jo vyhodit. Ale až ji někde přežvejkne auto, nechci ho mít na svědomí. "Charlotte, moje spolubydlící, se má vrátit za dva dny z dovolený. Klidně tu do té doby zůstaň." Pokrčila jsem jenom lehce rameny. "Za nějakých pravidel samozřejmě. Jídlo si obstaráš sám a klíče ti nedám. Ještě je někde ztratíš nebo vyměníš za lentilky. Ve 21h nejdýl budeš tady, nebo spíš venku. Pak už neotvírám." Možná to bylo drsné, ale pořád ještě je to cizí chlap. Který se pomátl. Snad ho to ale brzy přejde. A pak ho budu moci fakt vyhodit.

Michael - 27. července 2018 14:06

soukromá zpráva od Michael pro Pohádkové jídlo Tiše kývnu na její podmínky. "Díky za tvojí pohostinost." Už tak jsou mnohem lepší, než mám jakékoli právo čekat. Jen si musím nějak obstarat jídlo. Což znamená práci. To bude... zajímavé. Kolik asi berou kněží? Tam bych se mohl uchytit. Tiše si prohrabávám strniště, když něco ucítím. Zamračím se a stočím náhle tvrdý pohled k Leile. "Asi tady nemáš svěcenou vodu, co? Nebo krucifix. Něco takového. Bible by byla taky dobrá." Ale vzhledem ke stavu víry u lidí to ani nečekám. Mile se usměju. "Počkej tady minutku. Mám nějaký řízení." Tiše se zvednu od stolu a pomalu se vydám ke vstupním dveřím. Čekám v předsíni se založenýma rukama na prsou, když dveřmi projde muž v černém obleku. Na dveřích po něm zůstanou doutnající uhlíky, ale jinak jsou neporušené. Ve stejném stavu je i podlaha, na které stojí. Sem tam občas vyšlehne plamen. Vím, že to nemusí dělat. Zvládá se dokonale krýt, když to potřebuje. Takže se jen předvádí. "Alve." Jen těžce skrývám svoje pohrdání, když ho zdravím. A znepokojení. Za normálních okolností by pro mě nižší démon jeho třídy nepředstavoval příliš velký problém. Ale teď... Bez křídel a jen se stopovým množstvím své moci... Kousnu se do spodního rtu. "Ale, Mikey, snad se mě nebojíš." Úlisně se usměje a zamrká na mě. "Pleteš si strach a opovržení. Jeden by řekl, že po těch letech už budeš chápat základní emoce. Peklo na tom musí být fakt špatně, když Jitřenka poslal nahoru něco jako tebe." Zavrčím. To bodne, i když jeho milý a hravý úsměv nepoleví. Ale plameny kolem jeho nohou zintenzivní až je horko cítit snad celým bytem. "Jsi nějaký drzý. Na anděla bez křídel. Který se musí schovávat u lidské ženy. Je ti jasné, že tě vyhodí jakmile pro ní bude nevýhodné tě tu držet?" Zvedne obočí a já pokrčím rameny. "K věci, Alve. Co tady chceš?" On si povzdechne a během mrknutí oka překoná vzdálenost mezi námi. Nakloní se ke mně a vydechne mi do ucha. "Ber to jako osobní laskavost. Ale Beelzebub na tebe vyhlásil hon. Ještě nezapomněl na ten malý taneček před lety." Zazubí se a odtáhne. "Užij si svůj čas na Zemi, dokud můžeš. Obávám se, že za chvíli si budeš užívat plameny pekelné." Rozhlédne se a pokud není Leila v místnosti, jen tak houkne do celého bytu: "Být tebou, holčičko, neschovával bych tohohle bezďáka u sebe dlouho. Má s pár lidmi nevyřízené účty." S tím na mě mrkne, otočí se na podpatku a zmizí. Zůstává za ním jen pár dohořívajících uhlíků a trocha popela, kde stál. Tiše si povzdechnu. Na Beelzebuba jsem skoro zapomněl.

Leila - 27. července 2018 15:32

soukromá zpráva od Leila pro Překvapení V pohodě a klidu jsem dojídala své vajíčka, když se najednou začal tvářit tak vážně. Až ve mě zatrnulo a moje chuť snídat byla pryč. Jen jsem talíř od sebe mírně odsunula a celkově zpozorněla. Což způsobilo moje narovnání se na židli. "Cože? Eeeh, ne?" Teď jsem si tím vážně nebyla jistá. Možná mám někde nějaký kříž. Teda určitě jo. Kdysi jsem dostala ručně vyřezávaný od souseda. Ale je hozený někde mezi krámy. Jestli vůbec. Najednou odešel do předsíně zvědavost mi nedala a lehkým, pomalým krokem jsem šla za ním. Už jsem slyšel hlas nějakého dalšího muže. Není tady ani den a už si sem zve návštěvy? Vážně? "Co se tady k čertu....děje?" Skoro jsem to nedořekla. Když jsem viděla toho muže úplně mi zamrazilo. A ty plameny kolem nohou. To teplo. Ten žár. Ta nenávist, která mu koukala z očí. Do jejich rozhovoru jsem nevstupovala. Ani jsem si nedělala starost o dveře nebo podlahu. Tohle bylo prostě divný. A rozhodně ne normální. Jídlo sem ale dělala. Maximálně že by dal něco do toho džusu v noci. Krabice u byla otevřena. Pak ale muž mluvil přímo ke mně. Trochu mě to vrátilo do reality. Zamrkala jsem a pak byl najednou pryč. "Co to.. co to sakra bylo?! A kde je, kam zmizel?" Najednou jsem se ale sebrala a začala tlačit 'Majkýho' ke dveřím. Ty jsem otevřela těla a vystrčila ho ven. Rychle za ním zabouchla. Ačkoliv ne na dlouho. Dva hluboké nádechy a dveře sem zase otevřela. "Počkat..nejdřív mi to hezky vysvětlíš. Znovu." Čapla jsem ho za zápěstí a zatáhla zase zpět dovnitř. Dveře zabouchla a nezamykala. Hned jsem s od něj vzdálila. Pro jistotu dost daleko.

Michael - 31. července 2018 00:47

soukromá zpráva od Michael pro Vysvětlování Než stihnu odpovědět na všemožné otázky svého smrtelného zachránce, začne mě tlačit ke dveřím a pak mě z bytu i vyhodí. Než se vůbec stihnu rozkoukat, jsem ale vtažen zpět. "Chovají se všichni lidé takhle?" Zvednu obočí a zamručím. Chvíli pozoruji Leilu a pak si povzdechnu. "Kdybych ti chtěl ublížit, už bych to udělal. Nemusíš být tak daleko ode mne." Volným krokem se vydám do kuchyně, kde si naleju sklenici džusu a pořádně se napiju. Zamračím se. Něco tomu džusu chybí... "Asi tady někde nemáš vodku, co? Na tohle ji oba budeme potřebovat." Zeptám se, ale pak se konečně odhodlám odpovědět na všetečné otázky. "To byl Alv. Oproti ostatním, které jsem potkával je to malá ryba. Ale potkával jsem ho dost často, abychom se nesnažili zabít jakmile se uvidíme. Pokud vím, je to démon střední síly pod Luciferem." Znova se napiju. "Ta malá scénka bylo varování. Kupodivu. Jak ho znám, spíš bych čekal, že bude zpovzdálí sledovat a užívat si moje utrpení. Ale třeba jedná z rozkazu Lucifera. To je jedno." Další doušek džusu. "Kam zmizel je otázka, na kterou neznám odpověď. Buď do Pekla, nebo má nějakou základnu poblíž. Chytrý je dost na oboje." Podrbu se ve vlasech a chvíli přemýšlím. "No, měl pravdu v jedné věci. Pro tebe bude lepší, když tě nechám být." Usměju se.

Leila - 31. července 2018 13:43

soukromá zpráva od Leila pro Co dál? Jestli se tak chovají všichni? Možná, ale jsem prostě vystrašená, to musí chápat. Ještě před chvílí andělé a démoni existovali akorát tak ve filmech a teď? Teď mi tu propálil podlahu nějaký magor, co se rozplynul v obláčku kouře. "Vážně se mi to nezdálo? Nebo tak něco?" To už jsem stála ve futrech do kuchyně, protože přesně tam zamířil. Aniž bych se na něj dívala, zkoušela jsem se několikrát štípnout do ruky, až mi tam zůstávala červená místa. Nic, z žádného snů jsem se neprobírala. Takže na tom asi něco bude. "Co, vodku? Uh jo jasně, v mrazáku vedle ledu." I když mě ujišťoval, že mi nic udělat nechce, já se stále nepřibližovala. Stála jsem dal ve futrech abych měla případně možnost zdrhnout. I když nevím jak daleko bych v pyžamu doběhla. Možná tak na psychiatrickou léčebnu ve zdejší nemocnici. "Aha bezva. Takže ti hoří za prdeli, ale úplně klidně si budeš snídat v mojim bytě. Výborně. Bylo by fajn mě o tom alespoň informovat. Protože to, že sem tě z ty ulice sem přitáhla ještě neznamená, že kvůli tobě zkapu. Já mám svou hlavu ráda tam, kde je." Vyhrkla jsem ze sebe na jeden nádech, že jsem po něm najednou párkrát zalapala. Tu vodku vážně budu potřebovat. Takže jestli ji ještě nestihl vyndat, tak já jo. A ani jsem si nebrala sklenku. Naklopila jsem to do sebe rovnou z lahve. A nebylo toho málo.

Michael - 01. srpna 2018 12:58

soukromá zpráva od Michael pro A kam dál Tiše ignoruji jeji tirádu, zatímco odměřuji poměrně štědrou porci vodky do mého džusu. Pořádně se napiju a přivřu oči. "Jo... tohle je lepší. Alkohol je dobrej vynález." Zabručím a pak obrátím pozornost k Leile, která do sebe právě leje vodku. "Neboj se, nezabijí tě. Pravděpodobně. Nestojíš jim za ty problémy, které by měli se zabitím člověka. Přilákali by tím pozornost zhora a to teď nikdo nechce riskovat. Válka je naspadnutí už dlouho. Trochu to připomíná vaši... jak tomu říkáte? Studená válka?" Zvednu obočí a pokrčím rameny. "Maximálně ti to tady trochu zdemolují. Neboj, dopiju džus a vypadnu. Stejně by se s nimi špatně bojovalo v takhle malým prostoru." Protáhnu se a pak pomalu dopiju džus. Snažím se při tom vymyslet alespoň nějaký plán, ale bohužel. Žádný. Povzdechnu si a pak se vřele usměju na Leilu. "Díky za pohostinnost i za pomoc." Přejdu kolem ní. "Asi nevíš, kde je tady poblíž kostel viď?"

Leila - 01. srpna 2018 19:53

soukromá zpráva od Leila pro Rychle pryč Odložila jsem láhev s vodkou a už ji zavírala s tím, že ji odložim zpátky do mrazáku. Když ale řekl to pravděpodobně musela jsem si přihnout znovu. To snad nemyslí vážně! Nechala jsem ho domluvit a chvilku přemýšlela, co budu dělat dál. Vyhazovat ho už stejně nemá smysl. Už jsem v tom namočená. "Jo jasně. Takže mi zdemolují byt, výborně, nejspíš po mě budou chtít vědět, kam jsi šel a pak? Pak mě jen pravděpodobně nezabíjí. Velmi hezké vyhlidky do budoucna." Jak prošel kolem mne, vyprovodila jsem ho pohledem. Dlouze jsem povzdechla. Myslím, že jeden kostel je pár bloků odsud." Pak jsem se na něj zadívala. Pořád tady bylo spoustu nevyřčených otázek. "Dej mi chvilku. Doprovodím tě. Jen se převlíknu." S těmi slovy jsem odešla do svého pokoje. Dveře jsem nechala jen mírně otevřené. I kdyby chtěl očumovat, nic by neviděl. Nechala jsem je pootevřené jen kvůli tomu, abych slyšela, jestli náhodou už nezdrhl. Na sebe jsem si oblékla bílé tílko na špagetových ramínkách s potiskem lebky, a černé šortky. Vlasy jsem nechá rozpuštěné, jen jsem je trochu upravila, aby mi nestáli všemi směry. Jakmile jsem byla hotová, rázným krokem jsem vylezla ven. "Tak můžeme." Sebrala jsem ještě malou černou kabelku do které jsem vložila mobil a peněženku. Pak už jsem vyčkala na svého společníka. "Uhm, možná jsem to přeslechla, ale jak že se jmenuješ? A" pohled skončil na skleničce s vodkou a džusem. "můžeš se vůbec jako anděl opít?"

Michael - 04. srpna 2018 01:08

soukromá zpráva od Michael pro Do kostela S povzdechem se otočím k Leile a na chvíli trošku změknu. V očích se mi přeci jen objeví lítost a já se podrbu ve vlasech. "Já vím, Leilo. Věř mi, že jsem tě do toho nechtěl zatahovat. Kdyby to šlo vrátit, udělal bych to. Máš právo na vlastní život." Tiše kývnu. "Udělám co budu moct, abys to neschytala." Povzbudivě se na ni usměju a poplácám ji po ramenou. Překvapeně se k ní otočím, když mi nabídne doprovod. "No... to nemusíš, ale díky." Vřele se usměju a chvíli čekám, než se oblékne. Když vyjde z ložnice, tiše hvízdnu. "Sekne ti to." Pousměju se. Ale pak už se vydáváme na cestu a já tiše pochoduji vedle Leily. Chvíli mi trvá, než zaregistruji její otázku. "Michael. Ale ne ten archanděl. Je to poměrně běžný jméno, ne? A opít se můžu, jen je toho potřeba hodně. V podstatě to je hlavně na chuť." Usměju se na ni. "Co teď budeš dělat? Vrátíš se do normálního života jak to jen bude možné?"

Leila - 05. srpna 2018 18:09

soukromá zpráva od Leila pro Kostel Nad jeho komplimentem jsem jen protočila očima a mírně se ušklíbla. "Nech si toho a radši už pojď. " Pobídla jsem ho a pak už za námi zavřela dveře. Ještě zamknout a můžeme vyrazit. Na mou otázku odpověděl docela se zpožděním. Nechala jsem to však být. "Jo, dost běžné jméno. Kolikrát mám pocit, jakoby se tak jmenoval každý druhý." Lehce pokrcim rameny a pak se zamyslím. Do budu dělat? Vlastně nevím. Dá se vůbec dělat jakoby nic? "Nejspíš jo. Ale nejdřív se pomodlim, poprosim o odpuštění a tak různě. Co se tak běžně dělá." Nikdy jsem v kostele nebyla, takže to tam pro mě bude jako španělská vesnice. Alespoň bude sranda. "Co máš v plánu ty? Najdeš toho Bele-vele- bezzubku, pobijete se a?" Jen aby se taková malá andělsko-demonska válka nedotkla světa. Myslim, že jeden šok mi stačil.

Michael - 20. srpna 2018 14:46

soukromá zpráva od Michael pro Do kostela mimo neděli Odfrknu si. "Bez urážky, ale nevypadáš jako věřící typ. Modlitby málokdy pomáhají bezvěrcům. Neber si to osobně, ale nač pomáhat lidem, který nevěří?" Pokrčím rameny. Pak je řada na mně, abych chvíli přemýšlel. "Obávám se, že nejsem ve stavu na to prát se s Princem Pekla. V téhle podobě nejsem tak odlišný od lidí. Jo, budu žít déle než běžný člověk a nemusím se bát nemocí a podobně. Ale jinak..." Pokrčím rameny. "Asi budu muset hodně cestovat a doufat, že najdu lidi jako ty, aby mě zachránili." Vrhnu po Leile vřelý úsměv. "Zkusím se za tebe v kostele přimluvit. Třeba mě nahoře ještě někdo bude poslouchat." Zamručím. To už se ke kostelu blížíme volným krokem. Cítím už z dálky svěcenou vodu a přítomnost kněze. Až teď mi začne vrtat hlavou, jestli mě nepozná. Ale snad... no andělovi by pomoci mohl, ne? I když padlému. Mé vnitřní dilema se rozhodne snadno. Jakmile se přiblížíme ke vstupu do kostela, kněz po mě vrhne jediný pohled. Během toho se mu v očích mihne poznání a pak se zamračí. "Tvůj druh tady nechceme. Zmiz, Padlý." Zavrčí a dveře se před námi zabouchnou. Unaveně si vydechnu a posadím se na schody před kostelem. "No... tak budu muset někde jinde." Zamručím a podívám se na Leilu. "Já ti moc štěstí nepřináším, co?"

Leila - 21. srpna 2018 10:55

soukromá zpráva od Leila pro Kostel ještě nekončí Šla jsme po jeho boku a musela se ušklíbnout nad jeho bláhovostí. "Ty si vážně myslíš, že se v dnešní době ještě najdou nějací lidi, kterří ti pomůžou za nic? Za hezký úsměv a prosté děkuju? Chlape, kde to žiješ?" Pobavil mě, takže jsem se zasmála. To už ale stoupáme po schodech ke kostelu. Když najednu ten mnich, nebo co to je, žvástá něco o tom, že ho tam nechtějí a zabouchne nám před nosem. Málem jsem to schytala, protože jsem se hrnula dovnitř. No a co, že nejsme věřící, zkusit to můžu. A jestli se na mě bůh vykašle, vykašlu se, jako do teď, já na něj. "C-co?!" Možnost se ho zbavit a on zabouchne?! "Tak to teda ne." Tvá slova jsem nevnímala. Nenechala jsem tě ani sedět, protože jsem tě držela za ruku, za zápěstí a už zase stála před těma dveřma, na které jsem bušila pěstí. "Koukejte otevřít ty zpropadený dveře nebo je vyrazím! Tohle má bejt boží místo?! Když se k nám otočíte zády, aniž byste vyslechli naší prosbu?! Víte co! Jdete k čertu! Všichni!" Ušklíbla jsem se a teď si pro změnu naštvaně dřepla na schod já. "Blbeček."

Michael - 29. srpna 2018 20:10

soukromá zpráva od Michael pro Kam teď? Tiše pozoruji jak Leila buší do vrat a ušklíbnu se. "Až tak moc se mě toužíš zbavit, heh?" Zvednu obočí. "Mělo mě to napadnout. Jasně, že neposlouží padlému. Proč taky? Nic tím nezískají a jen přilákají anděly a démony. K čertu tady půjdu asi jen já." Unaveně zívnu a chvíli přemýšlím co a jak, zatímco nás míjí lidi jdoucí na mši. "Asi netušíš, kdo by zaměstnal týpka který toho moc neumí, jako by spadl z nebe a ještě k tomu po něm jde jedna z největších hord démonů, viď?" Uchechtnu se. "Mohl bych dělat exorcistu. Nebo barmana. Možná oboje. 'Dobrý den, madam, straší vám v bytě a máte chuť na bloody mary?" Tiše zabručím a prohrábnu se ve vlasech. Pak se k ní otočím. "Nebo bych ti mohl vařit a uklízet a tak podobně. Než si něco najdu. Vím, že toho po tobě už tak chci moc, takže mě klidně flákni podpatkem a odejdi. Ale viděl jsem ten bordel v kuchyni. Na oplátku chci jen možnost se vyspat na gauči a jídlo. Dokud si nenajdu něco jiného." Podívám se jí do očí a v těch mých září jasná naděje.

Leila - 29. srpna 2018 21:06

soukromá zpráva od Leila pro Však si poradíme Dlouze jsem se nadechla a vydechla. Chvilku jsem se na něj jen tak divala. "Večer půjdeš se mnou do Orionu. Je to Bar, občas tam sama chodím vypomáhat. Mám tam známé. Třeba tě vezmou. Teda když pomlčíš o tom, kdo jsi a kdo po tobě jde. Lidi to nebudou brát moc dobře a nebo tě zavřou do blázince." Pomalu jsem se zvedla a oprášila jsem si prach z kalhot, jak jsem seděla na schodech. "Nejdřív ti ale půjdeme sehnat něco na sebe. Pro tentokrát ti půjčím, ale počítej s tím, že mi to vrátíš jakmile budeš moc. Nejsem žádná charita nebo tak něco." Pomalu jsem se rozešla směrem do města. Jen se otočila přes rameno, jestli jde za mnou. Případně jsem na něj počkala. "No ale uklidit můžeš taky, já se zlobit nebudu." Mírně jsem se ušklíbla. Ještě jsem zkontrolovala peněženku a jestli tam mám kartu. Nebudu mu kupovat bůh ví co. Nějaký tři trička, jedny kalhoty, spodní prádlo. Taky kartáček na zuby. A musíme sehnat něco k večeři. Netrvalo to dlouho, a jak jsme se přibližovali k městu, začalo kolem nás proudit víc a víc lidí. Minuli jsme nějaký stánek s párky v rohlíku a zmrzlinou. Nezastavovala jsem. Věděla jsem přesně, kam jít. Došli jsme na malé náměstí s kašnou. Všude kolem nás byli domky s obchody, menšími. Takže jsme do jednoho z nich zapadli. "Kdyby se ti něco líbilo, tak .. si to klidně vem." Pokrčila jsem rameny a sama si šla projít věšáky s oblečením. Našla jsem bledě modré tričko, bez potisku a jedno bílé s potiskem černobílé kytary. To se docela hodí do baru večer. Velikost sem snad odhadla dobře. S tím v ruce jsem došla za Mikym a dala mu to. "Kabinka je támhle."

Michael - 03. září 2018 22:23

soukromá zpráva od Michael pro Oblečení Překvapeně zamrkám, když Laila začne opravdu mluvit o baru. "Víš, dělal jsem si z větší části srandu." Tiše zamručím, ale i tak se zvednu a vydám se poslušně za ní. Její další slova způsobí, že se rozesměju. "Nejsi charita? Holka, většina lidí by mě tam nechala ležet. Nebo by mě obrala. Už takhle jsem ti hodně dlužnej. To, že ti uklidím ten svinčík, kterej tam máš je to nejmenší. Plus to dělám i pro sebe. Odmítám spát v tom chaosu." Vypláznu na ni jazyk a pokračuji v chůzi. Chvíli se podezřívavě dívám na nabídku obchodu. Nikdy jsem si nezvykl na lidskou módu. Ale asi je cokoli lepší, než potrhané triko a kalhoty. Už takhle jsem si všiml, že přitahuji pozornost. Výběr oblečení nechám plně na své společnici. Já nemám šajna, co se má nosit. Zatímco Leila vybírá, já si vyměním pár zdvořilostí s prodavačkou a prohlížím si sortiment. Leila mě tak najde u pánského spodního prádla. "Vy lidi máte zajímavou tendenci omezovat svoji tělesnou svobodu jak to jen jde, hm?" Vrhnu na ni pobavený úsměv a poslušně si převezmu trička. Dle jejích pokynů zmizím v kabince a nejdříve se rozhodnu pro tričko bez potisku. Přijde mi konzervativnější a tím i příjemnější. I tak, když se z kabinky vynořím, je vidět že mi příliš nesedí. Ne snad velikostí, tou mi sedí perfektně. Ale prostě to neumím nosit. Nervózně se podrbu na paži a podívám se na Leilu. "Nesměj se, dobře? Už tak si připadám jako pitomec. Jak vypadám?"

Leila - 04. září 2018 11:54

soukromá zpráva od Leila pro Nákupy Podívala jsem se na něj s hněvem v očích, ale rychle to přešlo. Naštěstí. "Tak hele, jestli se ti to nelíbí, můžeš klidně spát venku na ulici. Mě je to jedno." Rozhodila jsem rukama a raději se dál věnovala nákupům. V obchodě jsem se očividně orientovala jen já. On si tam stoupl stranou, u sekce spodního prádla, a dělal tam oči na jednu z prodavaček. Byla mladá, blondýna. A mohla na něm oči nechat. Popravdě, ani jsem si ho nestihla sama prohlédnout. A teď když na to koukám. No není úplně k zahození, pravda. Z mého přemýšlení mě vytrhla až nějaká dáma ve středních letech, která mohla mít tak dvě tuny. Drcla co mě, když se cpala ke stojanu s košilemi. "Stačí říct s dovolením!" Víc jsem se tomu nevěnovala. Nechala jsem ji prskat o samotě a hrabat se v těch věcech. Stejně mám vše, co potřebuji. "Omezovat svoji tělesnou co?" Koukala jsem na něj trochu jako na magora, kterého pustili z blázince. Té prodavačce jsem nevěmovala jediný pohled, protože už sem hnala Mikyho do kabinky. S těma dvouma tričkama. A mezitím, co se převlékal jsem našla ještě džínsy, které jsem samozřejmě hned chňapla také. Když vylezl ven, nesmála jsem se. Jen jsem si ho prohlížela. Nesedlo mu to. Vůbec. A už teď mi bylo jasné, že si nemusí zkoušet ani to druhé tričko, protože to dopadne stejně. "Hm, nějak to není ono. Na, zkus si zatím ty kalhoty. Mám nápad." Vrazila jsem mu je do rukou a sama se prodírala oblečením ke košilím. Ty mu rozhodně budou sedět líp. Úplně ho v nich vidím. Vzala jsem jednu světle modrou a jednu bílou. Taky černou. Bílá má dlouhý rukáv a černá s modrou mají rukáv k loktům. Rychlým krokem jsem došla ke kabince, kde se schovával. Nijak jsem na sebe neupozornila. Nedošlo mi to. Rovnou jsem rozhrnula závěs, za kterým se schovával a košile tam pověsila na háček. Pak mi to došlo a zase rychle závěs zatáhla a utekla na druhou stranu. "Uhm promiň."

Michael - 10. září 2018 01:18

soukromá zpráva od Michael pro Košile Tiše kývnu nad jejím verdiktem a poslušně si převezmu kalhoty. Stáhnu ze sebe tričko i své roztrhané džíny a začnu se soukat do nových. Trvá mi to poněkud déle prostě proto, že ještě nemám ty pohyby tak naučené. Nicméně nakonec se do nich dostanu a musím uznat, že je vybrala dobře. Jsou pohodlné a téměř je necítím. Chvíli se prohlížím v zrcadle, když mě vyruší Leila. Překvapeně se k ní otočím a s jistou dávkou pobavení sleduji její ústup. "Prosímtě. Už takhle jsem u tebe přespával. I když by se stačilo zeptat, nemusíš šmírovat." Houknu na ni z kabinky, ne zrovna tiše. Baví mě ji popichovat. Mezitím si vyberu košili a rozhodnu se pro bílou. Košile s krátkými rukávy jsou v podstatě nafrněná trička. Chvíli mi trvá, než košili dopnu až ke krku. I rukávy si upravím a chvíli se prohlížím v zrcadle. Pak se otočím a otevřu závěs. Tentokrát jsem mnohem uvolněnější a nesu se sebevědoměji. Kritickým okem ještě kontroluji rukávy a pak obrátím pohled k Leile. "Tak jak vypadám, mamko?" Hřejivě se usměju.

Leila - 10. září 2018 18:00

soukromá zpráva od Leila pro Nákupy "Hele nech si ty řeči. Nebo mi k tomu všemu ještě uděláš striptýz!" Křikla jsem na něj přes závěs zpátky, ale nejspíš hlasitěji než jsem původně chtěla, protože se za námi otočilo pár lidí. Rychle jsem sklopila pohled k zemi a na chvíli se začervenala. Hned to ale bylo pryč. Co, vždyť je to normální! Když vyšel z kabinky, zhodnotila jsme ho přísným pohledem. Snažila jsem se tvářit vážně a nedat na sobě nic znát. Popravdě se mi ale z něj rozklepali kolena. Seklo mu to. Sakra moc. "No.. myslím, že máme favorita." Usmála jsem se spokojeně a ještě nějakou dobu na něj hleděla. Než jsem se vzpamatovala, že asi trochu civím. "No, vezmu ještě něco. Nech si to na sobě. Normálně pak zaplatíme, neboj." Vzala jsem mu ještě nějaké spodní prádlo a společně jsme vybrali boty. Což byl taky trochu oříšek. Jedny byli takové druhé makové ale žádné ne dost dobré. Nakonec si však jedny vybral. Sláva! U kasy jsem všechno poctově zaplatila. Prodavačka mu odstřihla všechny vysačky a já mezitím pobrala tašky. "Fajn, ještě koupíme něco k večeři a máme všechno." Nějak jsem v tom spěchu úplně zapomněla na to, že je čas oběda. Ale hlad jsem neměla, nebo si to spíš neuvědomovala. "Je něco, co by sis dal?" Šli jsme směrem dál do centra a jak jsem se blížili k tomu velkému obchoďáku, potkali jsme Carmen. Holku, kterou jsem nechtěla potkat ani za milion dolarů v hotovosti. Dříve jsme spolu chodili do tanečního klubu. Pak mě odtamtaď vyštípala. Je to mrcha a kluci za ní letí. Hvězda a modelka, no. "Ale, koho to tu máme. Čau Leilo. Konečně sis taky našla chlapa, co?" Zastavila jsem se a pohlédla na ní přísným pohledem. "Carmen nech toho. Dokážu si najít přítele úplně stejně jako ty. Alespoň si pamatuji jejich jména." Au, tohle asi bolelo. Ale ne mě.

Michael - 11. září 2018 00:23

soukromá zpráva od Michael pro Setkání Poslušně za Leilou chodím jako ochočený pes, zatímco ještě hledáme boty. Chvíli mi trvá, než najdu nějaké pohodlné a nepříliš výrazné. Nechci příliš přitahovat pozornost. Ale pak konečně odtáhneme s taškama oblečení. Až při zmínce o jídle mi dojde, že mám vlastně trochu hlad. Nejsem zvyklý na tenhle pocit. Chvíli se zamyslím. "Docela bych si dal čínu. Když jsem tam naposled byl, to jídlo mi docela chutnalo." Usměju se na Leilu. Do cesty za jídlem nám ale vstoupí další děvče. Se zájmem pozoruji výměnu mezi Leilou a Carmen. Neujde mi, že Leila přímo nepřiznala, že se mnou nic nemá. Až její narážka na množství partnerů Carmen mě donutí se na novou příchozí lépe podívat. Možná jsem jako padlý ztratil hodně, ale hřích stále dokážu poznat. A Carmen ho má na sobě dost. Ne tolik jako sukuba, ale má dobře našlápnuto. Cítím instinktivní odpor, který ve mě vzbuzuje. A vlastně poprvé se na Leilu zkusím podívat jako na ženu, než na smrtelnici a mého zachránce. A ačkoli není žádný svatoušek a nemá zdaleka tolik sex appealu jako Carmen, je svým způsobem více atraktivní. Určitě má svoje kouzlo. Na tváři se mi rozlije drobný úsměv. Čas si trochu pohrát. Plynulým pohybem ruky si k sobě Leilu přitáhnu a majetnicky jí položím ruku kolem pasu. Pravda, asi by bylo uvěřitelnější ruku položit o pár centimetrů níže, ale už takhle mi hrozí facka. "Ah, ty musíš být Carmen, Leila mi o tobě hodně vyprávěla. Jsme spolu opravdu šťastní." Věnuji Leile vřelý úsměv, který je jak z přeslazených romantických filmů. A přes to je přirozený. Neumím se doopravdy přetvařovat. Ale umím si vymýšlet. A ty dvě věty, které si vyměnily mi řekly dost. "Jak se má čtyřiadvacítka?" Nakloním hlavu na stranu. "Promiň, nepamatuji si moc dobře jména, ale vždy jsem měl paměť na čísla." Pak se znova otočím k Leile. "To je ten s tou otřesnou kolínskou, že jo? Je cítit až tady." Zašeptám, ale ten šepot se rozlehne až ke Carmen. "Nebo to byl třiadvacítka? Ne... to byl ten tlustej. A dvadvacítka byl ten, co v posteli nic nevydržel." Zamručím a pak se otočím zpět ke Carmen. Na tváři drobný úsměv, i když se ani nesnažím drobnou zlomyslnost skrývat. "Ví o sobě čtyřiadvacítka a pětadvacítka? Nebo ti dělá dobře, když se o tebe ty ubohé duše perou?" Nakloním hlavu na stranu. Je to výstřel do prázdna, ale divil bych se, kdyby drahá Carmen neměla aspoň jednu takovouhle aféru. I tak je ve mě zřejmý odpor a nechuť, které ve mně Carmen vzbuzuje. Opatrně pustím Leilu ze svých rukou a v duchu doufám, že mi nepřistane facka a já nezůstanu na ulici. Přistihnu se, že ji ze svých rukou pouštím nerad a věnuji tomu zmatenou myšlenku, než se soustředím na Carmen.

Leila - 11. září 2018 10:53

soukromá zpráva od Leila pro Přeci jen jedna facka Carmen se nadechla, aby ještě něco peprného řekla na svou obranu. Ale Michael vedle mne byl rychlejší. Docela mě překvapilo, jak si mě přitáhl blíž. Chytil se příležitosti a chvilku mi trvalo, než mi došlo oč mu jde. Chtěla jsem protestovat, avšak raději jsem se jen kousla do rtu, nasadila úsměv a přikyvovala mu. "Jo, máš naprostou pravdu. Nemá vůbec žádný vkus." Carmen se ale nedala. Několikrát mu řekla během jeho slov, ať už mlčí. Že to tak nebylo a nic neví. Nakonec to ale nevydržela a aby ho umlčela, přišla k němu blíže a vrazila mu pořádnou facku. "Ubožáku." Nezapomněla se taky ještě otočit ke mně. "Měla by sis ho vychovat. Popelko." Ušklíbla se a pak odkráčela. Zůstali jsme s Michaelem o samotě. Chvíli jsem se za ní jen dívala, jak odchází a pak jsem se začala smát. Dost nahlas. "Dost dobrý divadlo. To se ti povedlo!" Ještě malou chvilku jsem se smála, než jsem přestala a prohlédla na jeho tvář, měl tam trošku červené místo, ale nic hrozného. "No, dokonce ti ani tu facku nemusím dávat já." Popichovala jsem ho. A schválně. Pak už jsem se jen rozešla dál, bez nějakého zdržování. Do večera ví celé město, že mám chlapa a nenechá si ujít ani to, že je to 'ubožák'. Mých vrstevníků je ve městě dost a většina podlehla Carmen vlivu. Budu se muset připravit na pár peprných dní. Ale co. "Tak pojď. Koupíme tu činu a tak. Ať můžeme jít domů. Club za pár hodin otvírá."

Michael - 11. září 2018 12:21

soukromá zpráva od Michael pro Jídlo! Nakonec mi opravdu facka přistane, i když od někoho jiného, než jsem čekal. Sám pro sebe se pousměju. "Takže se zdá, že jsem alespoň v něčem měl pravdu, že?" Zamručím spokojeně, ale to už Carmen odchází. Pobaveně se otočím k Leile, když uslyším její smích. Je vlastně docela příjemný. Když už se tedy rozezní. "Jsem rád, že se nezlobíš. Ale iritovala mě." Zamručím k ní a pohladím se po udeřené tváři. "Ani mi to nepofoukáš, aby mi bylo líp? Tys opravdu zlá, víš to?" Nasadím ublížený výraz, než se za ní poslušně vydám. I tak mi něco říká, že jsem svůj první den ve městě nezačal úplně nejšťastněji. Ale co na tom. Štěstí přeje odvážným. "Budeš chtít, abych vařil já?" Zeptám se jí, když už jsme v obchoďáku a vybíráme suroviny. Celkem samozřejmě hodím do košíku jasmínovou rýži, zatímco čekám na odpověď. "Nebo se bojíš, že tě otrávím a vezmu si tvůj byt pro sebe?" Zeptám se s veselým úsměvem. Mezitím se dívám na směsi koření. "Kardamom, kardamom... neříkej mi, že nemají kardamom." Zabručím si nevrle a pak se na ni podívám dosti poraženě. "Jak se tady vyznáte? Děsivé místo. Jeden by tady mohl umřít hlady."

Leila - 11. září 2018 12:49

soukromá zpráva od Leila pro Obchod a domů Šla jsem po jeho boku a pak jen pokrčila rameny. "Sama jsem plánovala ti jednu vrazit, tak ti to přeci nebudu foukat, ne?" Znovu jsem se zasmála a pak do něj drcla loktem, jemně. "Ne promiň, tak jsem to nemyslela. Vlastně bych ti za to měla poděkovat. Třeba dá alespoň pár dní pokoj. I když si to nemyslím. A celé město si teď o nás dvou bude myslet, že spolu chodíme." Povzdehla jsem a pokrčila rameny. Ještě jsem zkontrolovala, že máme od všeho oblečení účtenku, aby si nemysleli, že krademe a pak už jsme procházeli regály. Dost mě překvapil, když se zmínil o vaření. "Ty umíš vařit?" Ale soudně dle toho, co hledá a že máme v košíku jasminovou rýži asi jo. Nepřestává mě překvapovat. "Ses si jistý, že mi nevyhodíš kuchyň do vzduchu?" Nakonec jsem našla zmiňovaný kardamon a podala mu to. Pak jsem.ho vedla dál. Do zeleniny a k masu. Nechala jsem ho, aby si nabral on co potřebuje. Být to na mě, odbiju se mraženou směsí a nebo polotovarem. Ale co. "Jen si u mě moc nezvykej. Mám spolubydlící a nevím jestli bude souhlasit s chlapem, co nám přespává na gauči. Vrati se za pár dní. Leda bychom se museli dělit o jeden pokoji."

Michael - 11. září 2018 13:21

soukromá zpráva od Michael pro Vaření Otočím se k Leile a usměju se. "Jasně, že umím. Na Zemi jsem trávil pomalu víc času než nahoře. Vaření vždy patřilo mezi mé oblíbené vynálezy lidstva." Zasměju se, když se mě optá na kuchyni. "Do vzduchu snad ne. V nejhorším budou evakuovat celou budovu. Aspoň mě budou mít tví sousedé rádi." Vypláznu na ni jazyk. Pak se nechám vést ke koření a zelenině, kde nakoupím vše potřebné. Občas mě irituje, že si ke koření nemůžu přivonět, ale asi bych tím nikomu radost neudělal. Ale i tak přihodím do košíku koření pěti vůní, následuje cuketa a pár jarních cibulek. Ještě mrkev a můžeme se pohnout k masu. Tam chvíli váhám mezi vepřovou kotletou a kuřecíma prsama. Nakonec se rozhodnu pro kuřecí prsa, ale i tak chvíli váhám nad gramáží. Hlava mi rychle dělá výpočty jídla pro jednu osobu. "Bude mě mít tvoje spolubydlící raději, když udělám jídlo i pro ni?" Otočím se k Leile, ale pak sbalím tři kuřecí prsa. Holt to bude trochu masitější. Usměju se nad jejími dalšími slovy. "Nezníš, jako by ti ta představa byla tak protivná. Chceš mi něco říct? Můžeš teď stejně jako jindy." Nevinně se na ni usměju a opřu se o regál. "Měl bych kde v tvém pokoji spát? Nebo bychom se museli dělit i o postel?" Zavrním sladce a dívám se jí do očí, než se zasměju. "Chápu, pokusím se něco najít. Ideálně něco, kde nepotřebují peníze předem. Taky na tobě nechci parazitovat. Už tak jsi pro mě udělala víc než dost." Zadívám se jí do očí, tentokrát s nefalšovanou vděčností. Vřele se usměju a pak na ni mrknu. "Za mě to je všechno. Chceš koupit ještě něco ty?"

Leila - 11. září 2018 13:45

soukromá zpráva od Leila pro Domů Čekala jsem, že tady na zemi bude docela tápat, ale jak se zdá, je tu jako doma. I když si sem tam na něco stěžuje. Ale kdo dneska ne, že? Jen on má trochu specifičtější požadavky. "Trochu se obávám, že si ji ty ziskáš jen úsměvem." Mírně jsem se ušklíbla a už se k tomu nevracela. Nad tím co bude, budeme přemýšlet až se vrátí. A jestli počítám dobře, máme ještě tři dny. Do té doby by bylo dobré, kdyby si sehnal alespoň tu práci. "Ne, spal bys na zemi. Pod oknem." Odpověděla jsem mu prostě. Možná jsem trochu odsekla. Je pravda že na něj jako na chlapa byl hezký pohled, ale já a chlapy, to bylo vždycky složité. Navíc on ani není člověk, heh. Rychle jsem zhodnotila věci v košíku a pak zamířila ještě do drogerie. Vzala jsem první kartáček, který mi přišel pod ruku. Pak jsem se ještě zastavila a vzala mu pánský sprchový gel. Přece nebude vonět jako ženská. Jako já, zejo. "Teď už by to mělo být všechno." Pousmála jsem se a šla s ním k samoobslužné kase. Jen jsem se modlila, aby jsme už nikoho nepotkali. Stačí, že bude spousta lidí večer v baru. Cestou jsme opravdu nikoho nepotkali. Dala jsem mu nějaké tašky, abych se s tím netahla sama. Byli jsme docela ověšený. I tak jsme byli doma docela rychle. Odložila jsem tašky v kuchyni a odfrkla si. "Fajn, půjdu si dát sprchu. Ty si zatím dělej co chceš " Otočila jsem se na patě a odkráčela do koupelny.

Michael - 11. září 2018 15:20

soukromá zpráva od Michael pro Večeře Poslušně ji sleduji až domů. Nebo k ní domů. Nevím, jak tomu mám říkat já. Kývnu na ni, když oznámí, že jde do sprchy. "Jasně, užij si ji!" Zamručím a chvíli zkoumám vybavení v kuchyni. Pár minut mi trvá, než se se vším seznámím. Opravdu jí to nechci zničit. To by bylo poněkud nevhodné. Ale pak se pustím do práce. Bytem se nejdříve rozlehne mé pobrukování a následně i vůně smaženého masa a dušené rýže, spolu s kořením. Když vyjde ze sprchy, zrovna nandavám jídlo na talíře. Na stole je sójová omáčka a příbory. Mile se na Leilu usměju. "Jaká byla sprcha?" Zamručím a podám jí jeden talíř. "Klidně si přidej sójovku, nevím jak to máš ráda." Mrknu na ni a pak nandám i sobě. Posadím se naproti Leile a na rýži i omáčku si nakapu poměrně slušné množství tmavé tekutiny a rozmíchám to, než se pustím do jídla. Jím potichu a rychle. Až teď mi opravdu dojde, jaký jsem měl hlad. Sypu do sebe rýži i maso, dokud není můj talíř čistý. Spokojeně vydechnu a opřu se. Vím, že bych měl jít do sprchy, ale teď momentálně nejsem schopný pohybu. To jen mé tělo tráví. "Snad ti to chutnalo. Vyšel jsem za posledních pár let ze zvyku." Usměju se. "Dej mi chvíli a možná se i zvednu, umyju nádobí a půjdu do sprchy." Zamručím a z vesela se dívám Leile do očí.

Leila - 11. září 2018 17:09

soukromá zpráva od Leila pro Přípravy na večer Nechala jsem ho kouzlit a trochu se poprat v mojí kuchyni a sama jsem zalezlá do koupelny. Trvalo mi to docela dlouho, ale nesnáším nákupy a tak to pro mě byl relax. Jenže jsem si zapomněla vzít oblečení a měla jsem tu jen župan. No alespoň něco a alespoň to není krátký ručník. Vzala jsem si proto na sebe ten teploučký, po kolena dlouhý župan a vylezla ven. V kuchyni už to vonelo a když jsem nakoukla, akorát nadával na talíř. "Mm, voní to fakt dobře " Uznala jsem a šla se ke stolu usadit tak, jak jsem. Nějak jsem to neřešila. Župan zakrýval co měl. Nepřišlo mi, že bych ho nějak pohoršovala. [b?"Takhle to je dobrý, díky.[/b] A s přáním dobře chuti, jsem se pustila do jídla. Snědla jsem to všechno, talíř bych snadi i vylízala, kdyby mi to nepřišlo trapný.pak jen tam zůstala jen sedět a oddychovat. "V klidu, já to uklidím. Ty by ses měl připravit na večer. Musíš udělat dojem, jestli chceš práci." Nechala jsem ho pak být, at dělá co uzná za vhodné a já smyla to nádobí. Jakmile jsem měla tohle hotovo, šla jsem se obléct a připravit. Pro dnešní večer jsem zvolila měděné líčení, docela výrazné. Vlasy sem si nechala rozpuštěné, jen na pravé straně, nad uchem se mi táhli podél hlavy dva tenké copánky. Na sebe jsem si vzala modré úzké džínsy a k tomu černé tílko dlouhé těsně pod zadek a s filtrovaným vzorem pruhu šikmo od boku k rameni. Takhle jsem byla hotová a připravena. Už jen tenisky na nohy. "Jej měli bychom pomalu jít. Nebo bude narváno a já bych ti chtěla ještě dohodit ten job." Hledala jsem ho v obýváku a případně klepala na koupelnu.

Michael - 11. září 2018 17:34

soukromá zpráva od Michael pro Příprava Vděčně se na Leilu usměju. "Díky. Už dlouho jsem se nedával do pořádku kvůli kontaktu s lidmi. Bude mi to chvíli trvat." Ještě chvíli ale sedím a užívám si příjemnou únavu po naplňujícím jídle. Ale pak se přeci jen zvednu a nejdříve ze všeho se vydám do koupelny. Košili i kalhoty opatrně složím, aby se nepomačkaly a pak vlétnu do sprchy. Stejně jako Leila, i já si užívám dlouhou sprchu. Vlastně až teď mi horká voda slévá z těla vzpomínky na pád. Uvolňuje moje rozbolavěné svaly a odplavuje ze mě nečistoty. Nastavím tekoucí vodě svůj obličej a chvíli se zapomenu. Jen se nechám unášet proudem vody. Až poté si umyju vlasy a celé tělo. Vydrhnu se ručníkem do růžova a chvíli strávím před zrcadlem, v zoufalé snaze si uhladit vlasy. Nakonec se mi je podaří alespoň trochu usměrnit a chvíli ještě zkoumám své strniště. "Budu potřebovat gel na vlasy a něco na holení. S trochou štěstí si to budu moct koupit už za svoje." Zamručím, ale to už mě vyruší zaklepání na dveře. "Ano, ano." Usměji se na ni a hodím na sebe zpátky košili i džíny. Stále mám trochu vlhkou pokožku, takže se na mě košile drobně lepí, ale nedělám si s tím hlavu. Než tam dojdeme, uschne to. Ještě naposled věnuji pár kritických pohledů svým vlasům, než vyklouznu z koupelny. "Nevím, jestli mám vypadat formálně nebo neformálně a vlastně nevím, jak se to u vás pozná." Zamručím k Leile. "Jak vypadám? Mám aspoň trochu šanci?" Zvednu obočí a zabráním instinktu se podrbat ve vlasech.

Leila - 11. září 2018 20:21

soukromá zpráva od Leila pro Do klubu za zábavou Stála jsem před koupelnou a neunikla mi jeho poznámka o gelu a holení. Zrovna na to jsem nemyslela, pravda. Ale strniště co má za vypadá elegantně a na vlasy tu kdyžtak najdu strojek. Hej, to by asi nepřežil. Když vyšel ven, prohlédla jsem si ho. Měl na sobě to co předtím, přesto vypadal lépe. Jen jsem spokojeně přikývla. "Je to super. A to holení a gel ti seženu zítra. Možná." Pousmála jsem se a vzala si jen hotovost, občánku, telefon a klíčem všechno jsem nacpala do kapes, abych nemusela nosit kabelku. Zbytečně překáží. "Tak jdeme." Zamkla jsem za námi a je tedy jasné, že pokud bude chtít spát tady, musí jít domů se mnou. A žádné další návštěvy nepřijímám. Ale to mi snad říkat nemusím. Ke klubu jsem zvolila zkratku. Tu uličku v které jsem ho našla. Nejsem si jistá, jestli to je dobrý nápad a jak bude reagovat, ale je to nejrychlejší cesta. "Hele, až ti v klubu bude říkat kdo chce co chce. Nevěř prosimtě všemu. Ano?" Pokračovala jsem dal klidnou chůzí, ale jak jsme se blížili, už byla slyšet hudba. Je to v takové zapadlejší části města, ale klub už jen z venčí vypadá opravdu luxusně. Lidí stojí ve frontě skoro až na konec ulice. Zatím nepustiki dovnitř nikoho. Otevíračka je až za pět minut. Dostatek času abych promluvila s Derekem, hlavním barmanem tady. Naštěstí mám výhodu, proto když jsem šla rovnou ke vchodu a všiml si mě tam menší, tlustší muž v černém, jen se na mě zářivě usmál. 'Leilo, kočko! Jak si se měla? Jdeš na plac nebo se bavit?" "Hardy ahoj! Mám nějakou práci. Pustíš nás? Jo a dej si na mě drink jo, jako vždycky." Mrkla jsem na něj a už se kolem protáhla dovnitř. Tebe jsem táhla za sebou. V klubu bylo šero a svítilo tam modré světlo. Za barem stal jeden muž, zhruba 30 let. Docela sympaťák. Na krátko střižené vlasy, ouolenm na sobě měl tričko a na tom košili. Jsou tam taky dvě holky, co se točí ještě na place. Jakmile si nás všiml, jen s úsměvem mávl. Šla jsem rovnou tam. "Nech mluvit mě jo? Vyridim to. A žádný řeči o andělech a tak." Špitla jsem ještě k tobě a pak už jsem se přes bar natahovala k Derekovi, zdejšímu barmanovi. Líbilo jsme se na tvář a oba se usmívali. On se možná trochu culil, ale nikdy jsem tomu nevěnovala pozornost. "Takže sis fakt našla chlapa?" Kritickým pohledem zhodnotil Michaela. Já jen protočila očima a mavla rukou. "Carmen vyprávěla? Je rychlá. Ale neřeš to. Je to trochu jinak. " "To jsem si mohl myslet. No přišla jsi pomoc? Dneska to přijde vhod. Jedna holka odřekla." No to je to. Já ne. Ale tady Michael hledá práci. Nemohl by..dneska na zkoušku?" Derek se narovnal, zrovna leštil skleničku v ruce. Z očí se kritickým pohledem zadíval na Michaela. A pak k němu i promluvil. "Byl jsi někdy za barem?"

Michael - 11. září 2018 22:40

soukromá zpráva od Michael pro Klub Poslušně jdu pár kroků za Leilou, když jdeme směrem k baru. Už z dálky cítím hřích, i když je rozprostřený po větším prostoru. A dává to smysl. Lepší, když lidé čas od času vypustí páru, než aby to v nich vybuchlo. I tak je zřejmé, jak jsem nesvůj, než se to odhodlám překonat. Je to laskavost od Leily. A byl jsem i v horších místech. Tady to alespoň nepáchne vraždou. Překvapeně zamrkám při Leilině poněkud kryptické poznámce. "Uhm... dobrá. Budu věřit jen tobě." Zasvítí na ni můj úsměv, než se přiblížíme k frontě. Nechám ji nám vyjednat vstup a zatím se zakecám s pár lidmi ve frontě. Jen pár nezávazných slov a pozdravů. Něco mi říká, že během dalších pár dní budu potřebovat jakékoli dobré známosti, které se mi podaří sehnat. To už mě ale Leila vede dovnitř a já se přívětivě usměji na barmana. Postavím se o kus dál, zatímco se s ním Leila baví. "Ts, takhle mě odkopnout." Ozve se jen má ublížená poznámka, když Leila prozradí, že to tak úplně mezi náma není. Pak jsem ale osloven přímo. Pár kroky se dostanu k baru a mile se na barmana usměju. "Carmen se zmínila, že jsem i ubožák?" Zvednu obočí s hravým plamínkem v očích. A pak kývnu. "Jeden swingový bar v New Orleans. Samozřejmě jsem byl i jinde, ale ten bar..." Pokrčím rameny. "Vzpomínky, chápete. Začínal jsem tam." To vše je pravda. To, že to bylo během americké prohibice už vědět nemusí. Ani to, proč jsem tam byl. Kriticky se rozhlédnu okolo. "Tady to je trochu jiné. Mnohem větší důraz na sex, že?" Přeci jen, chtíč má dost specifickou příchuť. I tak v mých slovech není hněv ani znechucení. Jen příjemný rozhovor. A je pravda, že i ve swingových barech se občas děly věci všeho druhu. "Drinky jsou snad ale všude stejné. Učím se rychle. Dejte mi pár dní a naučím se jak jednat s hosty." Bylo mým zvykem si s hosty povídat. Spousta z nich konečně viděla barmana jako soukromého psychologa. Tady... to bude jiné. Více neosobní. Zvyknu si. "Mám nějaký drink udělat, abyste si mě ozkoušel?" Navrhnu nakonec, na tváři ten samý milý a hravý úsměv.

Leila - 13. září 2018 07:57

soukromá zpráva od Leila pro První drink Usadila jsem se na barovou židličku, přímo naproti Derekovi a jen se na Michaela otočila přes rameno. "Odkopnout? Neříkej, že ti to vadí" Vyplázla jsem na něj jazyk a zasmála se. Pak už jsem nechala kluky, aby si vyměnili pár slov. Derek si ho chce odzkoušet, což bylo jasné hned od začátku. Ještě chvíli si ho ale on prohlížel. Hlavně po tom, co se zmínil o sexu. I mě skoro zaskočila slina a vzpomněla jsem si na jeho slova v obchodě. Jen jsem se modlila, že není na ostro. I když.. o kalhot ji snad nikdo nepoleze. Barman jen kýbl hlavou, aby Michael šel za ním. "Fajn, umichej tady slečně drink. Aniž by cokoliv reklam na co má chuť nebo tak " Byla jsem jediná na baru, takže je jasné, že tou slečnou myslel mě. On si stoupl kousek dál, aby jsi měl prostor a nechal tě vzít si cokoliv zde bylo. Jen tě tiše pozoroval, pri míchání. "Mm, to si necham líbit." Uculila jsem se spokojeně a i já sledovala, co všechno do sklenice liješ. Derek mezitím ještě Joukl na Hardyho, ať sem zatím nikoho nepouští. Když drink dodelas a já ochutnám, jen se oblizuji. "Mňam!" Uculila se spokojeně a ucucávám pití. Barman se jen usměje a kývne. Fajn, když zvládneš dnešní večer, tak máš práci. Výplatu dostaneš při zavíračce na ruku."

Michael - 13. září 2018 23:21

soukromá zpráva od Michael pro Vytížení prací Poslušně kývnu na barmanův požadavek a zapluji za bar. Chvíli zkoumavě pozoruji Leilu. "Mám chuť ti naservírovat Sex on the Beach nebo Bloody Mary, ale to je spíš, abych tě podráždil." Pousměju se a chvíli se snažím odhadnout její chutě. A pak se usměju. Nač na to jít moc složitě... Sahnu po ginu a tonicu. Z ledničky pod barem vytáhnu ještě okurku a led. Chvíli se tomu všemu věnuji. Na rtech mi hraje příjemný úsměv, ale v očích je vidět soustředění člověka, který dělá něco co miluje. A chce to dělat dobře. Proto před Leilou přistane po chvíli gin & tonic. Spokojeně kývnu na barmana, ale než stihnu odpovědět, už začnou proudit první lidé. Večer to je hektický, mnohem hektičtější než večery ve swingovém baru. Ale rychle se dostanu do rytmu a spolu s tím, jak večer pokračuje ubývá i pití ve flaškách s lihem. Hudba není úplně v mém vkusu, ale je rytmická a usnadňuje mi tak práci. I si během míchaní drinků najdu čas na prohození slov buď s Leilou, nebo s pár z duší, které stvrdli u mého baru. Buď přišli sami, nebo je jejich doprovod opustil a nebo další, z myriád možných důvodů. Vlastně moc nemluvím. Spíše poslouchám. A na tváři stále ten stejný, jemný a příjemný úsměv. Ten mi pomáhá zpacifikovat i ty jedince, u kterých se alkohol projevuje vztekem na všechno okolo. A ty, které nezpacifikuje opatrný, klidný tón hlasu, o ty se postará vyhazovač. Točím se kolem pití, ale nikdo si neztěžuje. I když bych párkrát ocenil trochu víc času na míchání. Takhle do toho nemůžu dát všechno. Ale co se dá dělat. Nakonec přeci jen přijde zavíračka. Lidé pomalu začnou odcházet. Některým to trvá déle, ale pak se zvednou i duše, sedící na barových stoličkách, a vydají se k odchodu. Dočistím poslední sklenku a přehodím si utěrku přes rameno. S heknutím se vyhoupnu na bar a posadím se naproti Leile. "Čím vám mohu posloužit, slečno? Snad pitím tak sladkým jako vaše rty? Nebo drsným, jako je plamen ve vašich očích?" Zarecituji jednu z mnoha mých dávných hlášek. Drobný flirt často uvolňoval atmosféru. A já mám dobrou náladu. Plus, ani jeden z nás není dost opilý, aby se to dalo interpretovat jako vážný pokus o dvoření se. Tedy, doufám. Otočím se k barmanovi a zvednu obočí. "Prošel jsem?"

Leila - 17. září 2018 11:19

soukromá zpráva od Leila pro Hurá za zábavou Během večera nemám skoro čas se věnovat Michaelovi nebo ho snad kontrolovat. Mám tu spoustu známých a bavím se. Což sám může několikrát postřehnout, když se mihnu na tanečním parketu. A že někdy se točím okolo mužských dost blízko. Třeba je to jen proto, abych je vyprovokovala, ale to nevíš. Za celý večer jsem toho moc nevypila, takže stále vím, co dělám. Pár drinků i panáků to bylo, ale nic, co by mne zruinovalo. Přesto poslední hodinu před zavíračkou, kdy tak polovina lidí už odešla a zbytek je na odchodu, jsem seděla na barové židličce naproti tobě. Pocucávala jsem nějaký drinky jehož jméno si ani nepamatuju a jen se dívala, jak to šla práce od ruky. Derek už sklizel bar a ty seš staral o zbytek hostů. Musím uznat, že to byl dobrý nápad, vzít tě sem. I když sis z toho dělal že zacatku legraci. Pak jsou ale pryč úplně všichni a zůstali jsme jen ty, já a Derek. Ten sepisoval seznal alkoholu, co se bude muset objednat a porovnával lahve. Na tobě bylo doleštit zbytek skleniček. Což jsi stihl v rekordním čase. Tvá slova mě zprvu trochu zarazila, ale pak jsem na tu hru přistoupila. Lehce jsem se usmála a pozvedla jedno obočí, když jsem sebrala odvahu k odpovědi. "A jak můžete vědět, že jsou mé rty sladké, když jste ani nechutnal?" Pak už se do toho ale vložil můj kamarád. Skoro jako by snad žárlil. "Ehm, hm.. Prošel jsi. Můžeš chodit pátek a v sobotu a pak ve středu. Když ti to bude málo, tak je tu ještě pondělí. Jo, máme otevřeno často." Dodal a pak došel až k nám. "Zajdi si nahoru k šéfovi, připraví ti papíry a cash. Po schodech nahoru." Pokynul hlavou ke dveřím za barem. Ty vedli do skladu, šatny pro personál, na WC, ale taky tam byli za plentou schovaný točité schody. Když jsi je vystoupal, byli tam dvoje dveře. Jedny zamčené, neoznačené. Zřejmě i odzvučněné. Druhé byli jasně černé se zlatým nápisem 'Phillip Valentine Barnett'. To bude nejspíše ono.

Michael - 17. září 2018 20:52

soukromá zpráva od Michael pro Jsou všude! Spokojeně se usměju nad tvou odpovědí. Ucítím, jak mě při tom drobně cuklo na hrudníku. Jsi dobrá. "Dobrá odpověď." Než ale stihnu přijít s odpovědí, vloží se do toho barman. Všimnu si jeho drobného podráždění a schovám úsměv. No, konečně, máš svůj šarm. Kterého si jsi očividně dobře vědoma. Neušlo mi, jak jsi tancovala. A i když bych teoreticky asi měl být odolný proti tomu všemu, tancovala jsi dobře. Až jsem skoro začal žárlit. Ale jen skoro, na to jsem rozhodně málo opilý. A taky na tebe nemám absolutně žádný nárok a okamžitě bych měl o tomhle přestat přemýšlet, protože mě začíná bolet hlava. Usměju se na barmana a kývnu. "Nemám moc co dělat a aspoň uniknu před Leilou. Takže asi budu chodit často. Díky za důvěru." Vrhnu tvým směrem pobavený úšklebek a vydám se poslušně do patra. Když však procházím kolem tebe, neodolám. "Jaké jiné rty, než sladké by měla mít kráska jak ty?" Usměju se vesele. Tahle hra mě baví. "Prosím, příště mě varuj, než začneš balit chlapy na pařbě, koupím si špunty do uší. Nepotřebuji slyšet všechno, když se ti nějakého chudáka přesvědčit podaří." Pak už ale popoběhnu ke schodům a vydám se po nich. Chvíli nejistě pozoruji dvě dveře. Z nějakého důvodu se mi ty neoznačené moc nelíbí. Špatný pocit. A nebo je možná blbá marketingová strategie, mít dveře který vypadají jak dveře do nehezkého sklepa hned vedle svojí kanceláře. Ta se mi nelíbí taky, cítím z ní hřích jak špatnou voňavku. Na druhou stranu, v klubu tohohle druhu to jde asi jen očekávat. Zhluboka se nadechnu a zaklepu na dveře, než vejdu. Chvíli nechápavě pozoruji postavu přede mnou. Ta si jakoby nic čistí nehty. "Víš, nečekal jsem, že tě sem ta holka přivede." Usměje se na mě démon, který během otočení se ke mě plynule změní podobu v Alva. "Mikey." Zapřede a nakloní se se přes svůj stůl směrem ke mně. Chvíli nejistě otevírám pusu. "Měl bych... měl bych jít." Zamručím, ale dveře se přede mnou zavřou. "Chceš jí být přítěží, Mikey? Protože to nezní, jako ty. A teď se posaď. Nemusíme být kamarádi, ale nemusíme být ani nepřátelé. Teď jsi konečně v šedé zóně a možná se mi někdy budeš hodit." Zamručí a já se nedobrovolně usadím. Přede mnou se objeví stos peněz a smlouva. Včetně falešných dokladů. "Ber to jako gesto dobré vůle. Nemáš doklady, ne? Bez nich neuděláš nic." Zamručí a já se zadívám na svoji občanku. "Michael Smith... opravdu?" Zvednu obočí a setkám se s povzdechem. "Neprovokuj. Plus, je to běžné jméno. Na, podepiš mi ty smlouvy. Možná jsem démon, ale musím platit daně." Ušklíbne se a já je s pokrčením ramen podepíšu. "Tak, teď jsi mi stvrdil svou nesmrtelnou duši a já si s tebou můžu dělat co chci. ... Klid. Dělám si srandu." Dodá, když zblednu a podá mii peníze. "Na, to by ti mělo stačit. A teď padej, mám práci." Nejistě se zvednu a vydám se ze dveří. "Byl bys dobrý inkubus, mimochodem. Viděl jsem ty oči, které na tebe házejí. Vydělals mi hodně." Zamručí. Já jen rozmrzele kývnu a vydám se ven. Náladu mám o poznání horší, když projdu kolem Leily. "Potřebuješ ještě něco, nebo můžeme vyrazit? Počkám venku." Zamručím a s tím se vydám ven, kde kopu do oblázků na zemi jako naštvaný puberťák. Ale nic jiiného mě nenapadá.

Leila - 17. září 2018 21:47

soukromá zpráva od Leila pro Na panáka domů? Už jsem si myslela, že jsem vyhrála. Jenže to by nebyl on, kdyby něco nevymyslel. Jen jsem se ušklíbla a protočila očima. Nechala jsem ho bez odpovědi odejít, ale alespoň si ji můžu promyslet. Pfe, balit chlapy. Jen jsem se bavila! A nikoho z nich bych si domů nevzala. Konec konců jen tímhle způsobem ženská v baru neutratí víc jak za vstup. Mezitím, co byl pryč se ke mně nějak vinul Derek. Snažil se mně nějak rozpovídat, ale jakobych oněmněla. Tedy skoro. "Uhm promiň, už jsem dost unavená. Kdyžtak si zavoláme zítra, jo? Počkám jen na svého spolubydlu a půjdu." Bylo vidět, že jsem ho zklamala, jak jsem ho tak odehnala. Ale těch dnešních žvástů už mám dost. A dalšího chlapa, co se mě snaží dostat do postele už nesnesu. Naštěstí nahoře nebyl nijak dlouho. Taky co by trvalo na takové drobné administrativě. Přesto jsem si chvíli nervózně a znuděně poklepávala prsty o bar. Když jsi přišel, už jsem se nadechovala s mou odpovědi. Ta hra mě ještě nepřešla. Ale slova jsem spolkla ve chvíli, kdy jsem viděla ten zachmuřený výraz a slyšela tvůj tón. "Ne nic.. jo tak jdem. Čau Dereku a díky!" Ještě jsem si před sebe natáhla bundu a zkontrolovala věci. Pak jsem vyšla za tebou. Chvíli jsem tam jen stala a pozorovala tě, než jsem sebrala odvahu se zeptat. "Co je? Tahle práce se ti nelíbí? Vždyť ti to šlo." Srovnali jsme krok a tentokrát jsem tu hnusnou temnou uličku raději vynechala a obešli jsme to delší cestou. Alespoň si můžeme popovídat a budeme na vzduchu. A doma mám kdyžtak ještě vodku v mrazáku. "Jo a.. ehm, Uhm.. I ta nejkrásnější a nejsladší věc na pohled, může být uvnitř prohnilá." Mile jsem se usmála a párkrát zamrkala. Třeba mu tohle zvedne naladu?

Michael - 17. září 2018 22:40

soukromá zpráva od Michael pro Na flašku domů. Se zavrčením pozoruji ulici pode mnou, jako bych ji osobně vinil z dnešního večera. Z mých pochmurných myšlenek mě vyrušíš ty. Překvapeně se na tebe podívám a pak si povzdechnu. "Nejde o práci. Jen... No, z části jde, ale..." Hledám slova a nakonec zmlknu a jdu dál potichu. Až ticho znovo narušíš ty. To si získá mé uchechtnutí a posléze i úsměv. Podívám se na tebe a pro jednou v mých očích není běžné popichování. "Ty nejsi zkažená ani trochu, Leilo. Mně to věřit můžeš." Jemně kývnu a pak pokračujeme v chůzi. Ale trochu mi náladu přeci jen zlepšila. Ocením i to, že jdeme jinou uličkou a tak se rozhodnu mluvit. "Promiň, že ti kazím večer. Chovám se jak malej. Jen... pamatuješ si Alva? Brunet, černý oblek, v podstatě antiteze ke mně? Vniknul ti do bytu jen, aby si se mnou promluvil? Říká mi Mikey?" Počkám na její odpověď. "No... ukázalo se, že on vede ten podnik. Myslím, že byl ze mě překvapený stejně, jako já z něho. A... já nevím, asi to je hloupost, ale nechce se mi od něj brát peníze. Připadám si... špinavý." Zamručím tiše a prohrábnu si vlasy. "Znovu promiň. Není to tvoje vina. Byl to fajn večer. Opravdu, díky. Jen... nečekal jsem, že ho budu vídat častěji než jednou za uherskej rok." Zabručím si. "Máš ještě tu vodku, viď? Začínám znít jako alkoholik, ale dneska večer se chci opít. Máš mé povolení mě v případě, že bych přebral fláknout a nechat mě ležet, kam padnu." Usměju se na tebe. Chvíli jdeme v tichosti, než ticho nakonec přeruší můj hlas. "I prohnilé rty mohou chutnat sladce. Avšak žádná prohnilost se nemůže schovat za hloubku tvých očí a úsměv tak upřímný, jak máš ty." Dodám svou odpověď. Asi není proč pokračovat ve hře, už dávno ztratila smysl. Ale udržuje mě v dobré náladě.

Leila - 18. září 2018 09:35

soukromá zpráva od Leila pro Cestou domů Strčila jsem si ruce do kapes u bundy. Venku se docela ochladilo, ale pořád to nebylo tak hrozné. Tiše jsem si ho vyslechla a jeho poznámku o mé duši jsem jen přešla bez poznámky. Alv.. jo jasný tenhle. To se nedá zapomenout." Ušklíbnu se mírně znechuceně, protože ještě teď je v podlaze vidět ta vypálena značka. Budu muset koupit nějaký koberec. Nechala jsem ho ale pokračovat. Trochu mě to zarazilo, že je zrovna on majitelem tohohle baru. Vážně jsem to netušila a že sem chodím pár let. Ale taky jsem nechápala jeho opovržení temi penězi. Přeci si je tvrdé vydělal. Nijak lidí nebalamutí a sám moc dobře ví, co jim do pití dává. Tak proč špinavé? Možná si je jen nechce brát od něj. Přeci Jeny on ví,co je ten chlap zač. Já ne. Jen, že je to pekelník. "No tak ti najdeme jinou práci. Je to jednoduchý." Pokrčila jsem rameny a pak pokračovala. "V práci by se měl člověk cítit dobře. Když už tam tráví tolik času. Takže jestli to nesplňuje tvoje podmínky, můžeš jednoduše vypovědět smlouvu do 3 měsíců bez udání důvodu." Znovu jsem pokrčila rameny. Chvilku mezi námi bylo ticho. Pak ho protnul on a jeho slova mne zarazila. Je dobrej, vážně dobrej. Nevím, co na tohle říct, takže mi musí chvilku dát. Usmála jsem se. "Ty teda dokážeš jednoho přesvědčit. Hm." Ještě nejakou chvíli jsem přemýšlela nad odpovědi než jsem rozhodla rukama, zasmála se a povzdehla. "Fajn, vyhrál si! Na tohle mne nenapadá žádná dobrá odpověď. Ale radši pojď. Ta vodka čeká!" Popohnalo jsem ho a sama přidala do kroku. Ulice byli prázdné, taky bylo brzy nad ránem. Bytovka už byla za rohem, takže jsme během pěti minut stoupali po schodech domu směrem k mému mrazáku a lahví vodky. Odemkla jsem byt, klíče hodila na botník a stáhla ze sebe bundu. Zula jsem se a sundala si i ponožky, co letěli na zem před prádelní koš. Pak už jsem mířila do kuchyně. Připravila dvě whiskove skleničky s ledem a nalila velkého panáka nám oběma. "Budu jen doufat, že ti to bude stačit. Měla by tu být někde ještě jedna rozdělaná láhev, ale jistá si tím nejsem.' Zasmála jsem se, priťukla si s ním a pak se napila. Hodila jsem do sebe naráz půlku a trochu se ušklíbla.

Michael - 18. září 2018 14:36

soukromá zpráva od Michael pro Doma Jen zavrtím hlavou na její nabídku. "Díky za nabídku, ale ne. Už takhle jsi obětovala dost, abych si vůbec práci našel. A ta práce mě baví. Jen šéf je hovado. To se stává často, ne? Plus mi dal doklady, takže mu jsem aspoň něco dlužen." Zamručím si sám pro sebe. "Slibuju, že vypadnu co nejdříve." Usměju se na ni. Pak se samolibě ušklíbnu, když naši drobnou hru vyhraju. "Co jsem vyhrál? Šanci ochutnat tvé rty?" Zvednu obočí a pak ji jemně dloubnu do žeber. Uchechtnu se. "Upřímně mi bude stačit ta vodka." Když vejdeme do bytu, sundám ze sebe boty i s ponožkama, které hodím na gauč. Rozcuchám si vlasy a rozepnu si dva horní knoflíky košile. "Je pohodlná, ale začala mě dusit." Zabručím na svou obranu. Pak si poslušně vezmu svého panáka a cinknu si s ní, než ho do sebe kopnu. Dlouze si vydechnu. "Hned je líp." Posadím se a oběma nám naliju. "Máš zítra nějaké plány, nebo se k mé maličkosti přidáš? Je pravda, že jsi začala dřív, než já. Takže pochopím, pokud jsi srab." Blýsknu po ní úsměvem a protáhnu se. "Máš vůbec něco s Derekem? Vypadá, že má o tebe zájem. A rozhodně byl lepší než týpci, kolem kterých jsi se vinula. Chtěla jsi ho naštvat?" Zvednu k ní oči se zvědavou otázkou. Průběžné popíjím vodku a užívám si, jak konečně nemám potřebu tolik přemýšlet.

Leila - 18. září 2018 15:10

soukromá zpráva od Leila pro Na gauči Pokrčila jsem rameny nad tím, když nabídku odmítl. A i jsem si lehce oddychla. Vůbec nevím, kde jinde bych mu práci hledala. Pak mi ale zaskočila vlastní slina až jsem začala kuckat. "C-cože to?" Pche, prý ochutnat mé rty. Nějak moc si vyskakuje na to, že je ještě pořád příživník. Jakmile jsem popadla dech, sama jsem do něj trochu drcla. "No to doufám. Stejně nemáš na výběr." Ušklíbla jsem se mírně a raději se věnovala zbytku vodky, co jsem do sebe nehodila hned napoprvé. Ještě trochu a začnu být opilá. Přeci jen, on má výhodu. Já jsem člověk a on ne! Nechala jsem si dolít skleničku a ušklíbla se. "Pche, nejsem srab. A ne, zítra nemám v plánu nic. Je víkend. Teda doufám. A kdyžtak zavolají, ne?" Pokrčila jsem rameny a jakmile jsem měla dolito, kopla jsem to do sebe. Znovu jsem nahodila kyselý obličej a trochu si odkašlala. "Tímhle tempem ale budu na mol po čtvrté skleničce." Pak jsem se na chvíli odmlčela, když padlo Derekovo jméno. Jen jsem nesouhlasně kroutila hlavou ze strany na stranu. "Ne, nic s ním nemám. Je to jen kamarád. Dlouholetý. Nic víc. Jsem na volné noze. Je to tak nejlepší. S váma chlapama je to těžký!" Vyplázla jsem na něj jazyk a zasmála se. Začínám na sobě ten alkohol cítit a to jsem si v baru držela hladinku. Teď už ne. "Měla bych ti rozestlat, dokud toho sem schopná." I když tady možná vytuhnu já a ne ty..

Michael - 18. září 2018 15:33

soukromá zpráva od Michael pro Příjemný večer "A co, že budeš na mol? Kdy jindy se opít, než v páteční večer?" Uchechtnu se. Kopnu do sebe dalšího panáka. Ucítím, jak se mi začíná lehce vznášet tělo a znova slabě zavrním. Pravda, nejsem člověk, takže mám proti alkoholu určitou odolnost. Na druhou stranu, nejsem zas tak moc zvyklý pít. Takže se to tak nějak navzájem vyruší a skončí to na tom, že Leila už pít začala, zatímco já teprve začínám. "Jak 's náma chlapama'? Mě z toho vynech, já tě v posteli nechci. Nebo na gauči. Víš jak to myslím." Zamručím. "Za to Derek vypadá, že by mu nevadilo, kdyby ses příště motala kolem něho. Třeba by ti dal zdarma drink. Musel by to teda být on, protože ty u mě máš přirážku deset procent za to, že to s tebou vydržím, ale hej, to se vyplatí." Jak jsem opilý, začínám trochu žvanit. Ještě víc než obvykle, jak je pro mě těžké se soustředit. "Seď, já si zvládnu rozestlat sám, mamko." Uchechtnu se. Poslušně se zvednu a i když se trochu vznáším, přeci jen ke gauči dojdu bez problému. Pak si na něj k vlastnímu překvapení ale sednu a spokojen zavrním. "To je o tolik pohodlnější, než židle co máš v kuchyni." Houknu na ni, ale přeci jen vydoluji to, v čem jsem spal minule a připravím to. Pak dorazím zpátky a oběma nám naliju. Svého panáka do sebe kopnu a zadívám se na ni. "Nemusíš pít, pokud nechceš. Jen si s tebou rád povídám. Klidně si můžu povídat i sám se sebou. Nebo s tou flaškou. Ahoj flaško." Zamávám na flašku a pak se podívám zpět na Leilu.

Leila - 18. září 2018 15:43

soukromá zpráva od Leila pro Opilý večer "Když piju, tak moc mluvím a plácám kraviny. A taky se to k holkám nehodí!" Zasměju se a následně pokrčím rameny. "Prostě s váma chlapama. Všema. Ty nejsi žádná vyjímka jen proto, že mě nebalíš. Tak jsem to nemyslela!" Pak už ale začne o barmanovi z klubu. Protočím očima a doleju mu skleničku. "Ještě jednou dneska padne jeho jméno a spíš u něj. A je mi jedno jestli v posteli neb na zemi." Vypláznu na něj jazyk a pak se sama znovu napiju vodky. Hledím na něj, jak si tak jde rozestlat a čekám. Hezky jsme si počkala, až se vrátí a pak vzala skleničku a odebrala se na ten gauč. Jen jsem deku a polštář dala kousek stranou. "Máš pravdu, tady je to fakt lepší!" Vypadá to, že tenhle večer bude vážně sranda, když už mluví na lahev. "Čekala jsem teda, že toho vydržíš víc a ne, že si tu budeš povídat s lahví! S kým si budu povídat já? A vůbec, pojď sem, dochází mi pití!" Rozvalím se na gauči tak, aby nezbylo moc místa. Lehla jsem si, takže když se bude chtít posadit, asi si budu muset položit hlavu do jeho klína. Nebo si sedne na zem.

Michael - 18. září 2018 15:59

soukromá zpráva od Michael pro Povídání si Na chvíli nakloním hlavu na stranu, jako bych opravdu nad její nabídkou o barmanovi opravdu uvažoval. "JE to docela kus chlapa, možná by stál za hřích." Zamručím a pak se uchechtnu. Očividně jsem Leilu znechutil tak, že se rozhodne odejít. "Nemůžu za to, že je lahev lepší společník, než ty! Aspoň mě neuráží. A má hezčí křivky." Houknu na Leilu, ale pak se za ní poslušně i s flaškou v ruce vydám. "Taky jsi mi mohla nechat místo." Zašklebím se, ale posadím se naproti ní na zem. Chvíli ji pozoruji, ale poté nám zase doliju. "Připadám si jak na audienci u královny. Takový tý dekadentní, z před potopních dob." Uchechtnu se. "Přinesl jsem vám dar z dalekých zemí, jako testament vaší krásy, ó mocná královno." Zarecituju a napiju se. Chvíli jen popíjím a přemýšlím. "Co tě vůbec vedlo k tomu mi pomoct? Jak říkám, většina lidí by mě tam nechala chcípnout. Proč ne i ty? Bylo to moje boží tělo, nebo něco jiného?" Nakloním hlavu na stranu.

Leila - 19. září 2018 11:26

soukromá zpráva od Leila pro Večer na gauči "Cože je?' Teď jsi mě urazil! A moje křivky jsou dokonalé!" Křikla jsem za ním zpátky a na chvilku jsem se mračila. Vyprázdnila jsem skleničku. Už dávno se nedržím zpátky. Ležela jsem na tom gaučí a dívala se na něj. Jeho malému divadélku jsem se začala smát. Hodně. Opravdu pobavil. "Od teď mi tedy budeš říkat 'Má královno'!" Přikývla jsem a nechala si dolít sklenku. Zatím jsem ji ke rtům však nepřikládala. "To se mi líbí. Konečně něco mne hodno!" Jeho další otázka mě však donutila se zamyslet. A že v tomhle opileckém stavu to není zrovna nejlepší nápad. "No tak viděla jsem chlapa na dně, válejícího se v kaluži. Já nevím, to se prostě dělá ne? Že se pomáhá druhým. Jasně, mohla jsem tě tam nechat nebo jenom zavolat záchranku. Jenže se záchrankou by to byla i policije, protože nemáš doklady a další měsíc strávený na stanici a tak. A nechat tě tam mi prostě svědomí nedovolilo. Doufala jsem, že jsi normální chlap, co se utápí v chlastu kvůli ženský. Nic víc." Pokrčila jsem rameny a napila se. Tentokrát si jen ucula. Pomalu jsem se posadila a udělala ti místo na gauči. Když bych dál ležela, mohla bych taky usnout, a to se mi zrovna ještě nechce.

Michael - 19. září 2018 17:04

soukromá zpráva od Michael pro Společné popíjení Posadím se vedle ní na gauč a usměji se. "Tak tohle gesto dobroty tě slušně kouslo do zadku, co? Neboj, vypadnu jakmile něco najdu. Slibuju." Vrhnu na ní vřelý úsměv. "Ale budu rád, když se setkáme i poté. Rád s tebou trávím čas. Jsi... zajímavá. A taky ze mě teď mluví chlast, takže to prosím neber vážně." Zamručím a s úsměvem se pohodlně opřu. Cítím, jak na mě působí únava z propracovaného večera a teď i vodka. Ale je to příjemná únava. I když toho možná budu litovat ráno. Po chvíli ucítím, jak se mi klíží oči a je pro mě čím dál těžší zůstat vzhůru. Ještě do sebe kopnu posledního panáka. "Pokud se neuhneš, možná ti usnu na klíně, ráno se probudíš a nebudeš si jistá co se stalo a pravděpodobně mi dáš facku. Což nezní fajn ani pro jednoho z nás." Zamručím, ale spíš to šeptám, jak žvaním z alkoholu. "Jsem rád, že jsem tě potkal, Leilou. Jsi fajn holka." Usměju se nakonec, ale pak ji začnu dloubat do žeber. "A teď mi slez z postele, chci se vychrápat!" A ideálně to prosím udělej dřív, než mi tvé tělesné teplo začne být až moc příjemné.

Leila - 19. září 2018 18:45

soukromá zpráva od Leila pro Večer a ráno Mávla jsem rukou ve vzduchu. "Ale prosimtě, alespoň tu nejsem sama!" Zasmála jsem se zase a pak trochu překvapeně povytáhla obočí. "Ale ale, tak zajímavá jo? Pche ty lichotníku!" DOpila jsme svojí skleničku, ale to už mne vyhazoval z vlasního gauče! Trochu jsem se zamračial a podívala se na hodinky. Blížial se pátá ráno. Vážně je asi čas jít spát. Takhle budeme mimo celé dopoledne. "Hej, uvědomuješ si, že mě vyhazueš z mého gauče jo?" Ušklíbla jsme se a pak se zvedla. "Medala bych ti facku, byla bych oblečená, takže by bylo jasný, že se nic nestalo!" Škytla jsem a trochu klopýtla, ale naštěstí všechno ustála. "Bábovko, nic nevydržíš!" To už jsem se ale šourala k sobě do pokoje, abych sama mohla padnout do postele. Stáhal jsem ze sebe jenom kalhoty a podprdu. Zbytek jsem si nechala a prostě sebou plácla do peřin. Usnula jsem snad během pěti vteřin a nevzbudila by mě ani bomba. Ráno, nebo spíše po poledni, když jsem se vzbudila, šíleně mi třeštial hlava. Myslela jsem, že se mi snad rozletí na milion kousků. Alespoň že žaludek jsem měla v celku a ne zrovna podrážděný. "Sakra.." Vydechla jsem a pomalu se posadila. Hlava se mi ještě trošku motala, ale nic, co by nespravila sklenice se šumákem. A sprcha. "Tak jo." Vylezla jsem ven a šla rovnou do kuchyně. Tam postavila dvě velké skleničky a dala do nich rozpustit céčko. Předpokládám, že Mikey na tom bude podobně jako já. Ten ale ještě spal a mě napadlo si z něj vystřelit. Tak jak jsem byla. Jen v tričku a spoďárech, jsem s vlezla k němu na gauč. Opatrně si přehodila jeho ruku kolem pasu a pak do něj šťouchla, aby se probral. "Dobré..ráno." Schválně jsem se tvářila překvapeně a zaraženě!

Michael - 19. září 2018 20:20

soukromá zpráva od Michael pro Drsné ráno Spánek mám klidný a bezesný. Snad i díky vodce a únavě. Protože momentálně nemám na sny náladu. Až příliš často se v nich objevují podněty k tomu, co se bude dít. A to já nepotřebuji. Rád se nechávám překvapit. Což je dobře, protože ráno pro mě překvapením je. První, co si uvědomím je bolest hlavy a tak z mých suchých rtů vyjde slabé zasténání. "Dobré ráno." Pak rozespale odpovím ženskému hlasu vedle mé hlavy. Počkej... ženský hlas? Překvapeně vyjeknu, snad ještě víc než kdyby se vedle mě objevil Alv, a slítnu z gauče. "Ne! To jsem neudělal! Řekni mi, že ne." Drmolím, zatímco hledím na Leilu. Uvědomím si, že na mě byla natisklá. Dost, abych cítil absenci podprsenky. Fakt, že má nahé nohy způsobí, že zrudnu jak rajče a rychle začnu hledat nějaký jiný objekt, na který bych mohl zaměřit svůj pohled. Třeba... její zeď! Ta je zajímavá! Ale ona vypadá, že je stejně zaražená a překvapená jako já. A pomalu chladnoucí ruka mi dá najevo, že jsem ji držel kolem pasu. Chvíli jen otevírám pusu. Pak ji zavřu a zatvářím se zklamaně. "Víš, trochu jsem doufal, že si svoje poprvé budu třeba i... já nevím, pamatovat?" Zvednu obočí a pak se zvednu. "Neber si to osobně. Jen... potřebuju sprchu." Strašně rád bych řekl, že se to stát nemohlo, když si to nepamatuji. Ale poslední, co si pamatuji je jak ji šťouchám z gauče. Stát se mohlo hodně věcí. Netečně se podrbu na ruce a vydám se do sprchy.

Leila - 19. září 2018 21:56

soukromá zpráva od Leila pro Ještě chvíli hrajem divadlo Sledovala jsem jeho reakci a snažila se tvářit hodně přesvědčivě. Jeho reakce mě ale hodně zaskočí. "Počkej počkej počkej. Ty jsi panic? Uhm teda ..víš jak." No jo, tam nahoře asi mají jiné starosti než tohle. Ale že by vážně poprvé, to jsem nečekala. Pomalu jsem se posadila na tom gauči a nechala ho odejít. Jen jsem se za ním dost překvapeně dívala. Tohle asi nebyl úplně nejlepší nápad, jak si z něj vystřelit. Sama jsem se šla rychle obléknout, abych ho chudáka nepohoršovala ještě více. Mezitím, co se osprchoval jsem si vypila svůj šumák a namazala si chleba s máslem. Když vylezl ven, stála jsem v kuchyni a dívala se na něj. Nic jsem neříkala. Ještě jsem tu hru chvíli hrála. Čekala jsem, s čím přijde on. Ale že tentokrát už se asi neudržím a začnu se smát. "To jsme to dopracovali, co?"

Michael - 19. září 2018 22:46

soukromá zpráva od Michael pro Divadlo na nic Ve sprše na sebe pustím téměř vařící vodu. Aspoň trochu odnáší tu hořkou pachuť. A to to byl tak fajn večer. Očividně příliš fajn. Ani mě neštve, že jsem se s ní vyspal. Ale to, že si z toho nic nepamatuji. To... není správné. Tohle bych si měl pamatovat. I kdyby to byl jen sex a nic jiného z toho nevzešlo. Měl bych si pamatovat něco takovéhleho. Ve sprše asi deset minut vydržím, než z ní vyjdu a osuším se. Neobtěžuji se s trikem, nahého mě konečně asi viděla. Vyjdu ven tak jen v kalhotách. S povzdechem se napiju šumáku a cítím, jak alespoň bolest hlavy trochu ustupuje. I když ne moc. Pak se podívám na Leilu. "Promiň, tohle k tobě není fér. Jsem naštvaný na sebe, ne na tebe." Zabručím a usadím se v kuchyni. Zvědavě se na Leilu podívám. Zdá se být... divná. "Vše v pohodě?" Nakloním hlavu na stranu.

Leila - 20. září 2018 10:36

soukromá zpráva od Leila pro Přiznání? Když vylezl jej v kakhitechy tak na chvilku odvracím pohled. Nakonec ale uznám, že to není nic divného a začnu se kochat tim pohledem u toho ukusuju chleba, co jsem si namazala.pak mávnu jen rukou. "To přejde." Až zjistíš, že to byl joke.. Snažila jsem se dělat jakoby nic, ale trochu sem si vyčítala to, jak se kvůli tomu cítil. Takže místo koje divadlo moc nešlo. Až mi zaskočilo, když se tak zeptal. "Cože, co? Jo jasně." Spolkla jsem poslední sousto a očistila si ruce i tepláky. Na chvíli jsem se odmlčela. "Hm, co kdyby to bylo všechno trochu jinak?" Bude se zlobit? Možná.. "Protože.. sem si vedle tebe lehla až ráno. A schválně. Byl to vtip." Jen se moc nezasmál. Ale kdybych věděla, že ještě s holkou nebyl a takhle hobto sebere, nikdy bych to neudělala. "Ale já nevěděla, že si holku ještě neměl! A že tě to timpádem tak sebe!" Řekla jsem hned v závěsu na svou obhajobu.

Michael - 20. září 2018 11:22

soukromá zpráva od Michael pro Drzá smrtelnice Zvednu k ní pohled, když z ní vypadne přiznání. A následně i obhajoba. A následně stočím pohled zpět k šumáku, který postupně vypiju. I když se jeho chuť mění v popel. Na jednou stranu mnou projela úleva, že si ze mě jen utahovala. Na druhou stranu jsem solidně naštvaný. Snažím se to na sobě nedat znát, ale nikdy jsem nebyl dobrý ve skrývání vlastních emocí. Bolest hlavy to neusnadňuje. A tak se spokojím s tím, že nic neříkám. Nejsem si jistý, jestli bych ovládl svůj tón nebo slova. Překvapuje mě, že vedle úlevy a vzteku cítím i drobné zklamání, ale nechám to být. Místo toho se zvednu a vydám se do koupelny. Tam na sebe zpět hodím košili a snažím se nemyslet na to, že jsem se tu před ní pohyboval polonahý. Na druhou stranu... vlastně to je její vina. Zpět v obýváku na sebe natáhnu ponožky a pak se vydám do předsíně. "Jdu se projít." Prohodím k Leile a i jen tahle prostá věta mě stojí dost sebeovládání. Tón mám přísně neutrální, stejně jako obličej. Ještě si vezmu boty a pak vyrazím ven. To mi teď prospěje, čerstvý vzduch. Abych nevybuchl nebo co vlastně lidi dělají, když se naštvou. Nejsem zvyklý takhle silně cítit emoce. A i když někde v sobě cítím, že přehnaně reaguji... nemůžu si moc pomoci. Pro ni to byl pravděpodobně jen vtip. Sakra, včera jsme se popichovali i hůř. Zhluboka si povzdechnu a chvíli jen stojím na ulici a užívám si světlo Slunce, než se vydám na procházku kolem bloku. Fakt potřebuju vlastní byt.

Leila - 20. září 2018 11:52

soukromá zpráva od Leila pro Vymklo se to kontrole Viděla jsem, že se naštval a že se to v něm vaří. Nic jsem neříkala, pro jistotu. Navíc asi by to nebyl pěkný rozhovor a já ho nechtěla ještě víc dráždit. Nasucho jsem polkla a stala na místě, opřená o linku. Jen se na něj dívala. Až když se oblékl a řekl, že jsem na vzduch, natáhla jsem za ním ruku a udělala pár kroků k němu. "Počkej přece.." Ale to už se zabouchli dveře. Jak opařená jsem tam zůstala stát a dlouze vydechla. "Výborný Leilo. Fakt skvělý.. debilní nápady!" Zanadávala jsem si a vrátila se zpátky do kuchyně. Rozhodla jsem se uvařit kuřecí vývar, alespoň se nějak zaměstnám. I když pořád kontroluji hodiny, kdy se vrátí a poslouchám, jestli neuslyším klepání a nebo zvonek. Během toho, co se vařila zelenina s masem, jsem poklidila. Vzala jsem šedivý koberec s dlouhým chlupem, co jsem měla před postelí a dala ho do předsíně, na ty vypálená místa. Taky jsem mu čistě povlékla lůžkoviny, aby se necítil tak blbě a poklidila, gauč jsem mu ale nechala rozestlaný. "Možná bych mu měla koupit čokoládu, na omluvu. Ji vůbec čokoládu?" Mluvila jsem sama se sebou a zůstala v bytě. Co kdyby se vrátil, nemá klíče. Jen jsem nejistě pochodovala sem a tam. Jenže když se nevracel už hodně dlouho, rozhodla jsem se po něm jít podívat. Náhradní klíč jsem dala pod rohožku a svoje strčila do kapsy i s mobilem a peněženkou. A vyrazila do ulic.

Michael - 20. září 2018 13:22

soukromá zpráva od Michael pro Přede dveřmi Po pár hodinách chůze už jsem se uklidnil a pročistil si hlavu. Byla hloupost se na Leilu tolik zlobit. Sakra, nemohla to tušit. A jen se chtěla pobavit, však já na její účet taky pár vtípků udělal. Měl jsem jí předem říct, že je pro mě tohle citlivé téma. A... tak všechno. Tohle uvědomění mi moc nezjednoduší cestu zpět, protože se najednou stydím sám za sebe. Ale po chvíli dostanu hlad a konečně, ona si zaslouží omluvu. S povzdechem se otočím na patě a cestou zpátky si alespoň koupím croissant s čokoládou. Potřebuju cukr. Než dojdu ke dveřím, už se slušně dusím ve vlastní šťávě. Opravdu se mi nechce za ní. Ale musím se jí omluvit a taky nemám kde jinde spát. Zajímalo by mě, jak moc je naštvaná. Zamručím si sám pro sebe. Když však dorazím ke dveřím, jsou zamčené a na zvonek nikdo neodpovídá. Chvíli zamyšleně stojím přede dveřmi. Možná šla do baru, opít se a někoho si vzít domů. Tahle myšlenka k ní není fér, ale momentálně nad tím moc neuvažuji. Znova se vydám před dům, kde se opřu o zeď a přemýšlím co dál. Když ale zaregistruji povědomou postavičku, pomalu se narovnám. Chvíli ji opatrně pozoruji a snažím se zjistit, jestli je naštvaná, nebo se mi bude smát. "Počkej, vezmu ti to." Zabručím, když si všimnu, že je obtěžkána nákupem. Vezmu jednu z jejích tašek a vydám se s ní nahoru. "Zapomněl jsem si klíče." Zabručím, trochu rudý ve tváři. Chvíli stepuji přede dveřmi, než se nakonec rozhodnu třeba nebýt srab. Proto se k ní otočím. "Eh... promiň. Přehnaně jsem reagoval, nezasloužila sis takový jednání." Podrbu se ve vlasech. "Pochopím, pokud budeš chtít abych se sbalil a vypadnul." I když Bůh ví kam půjdu. Možná do Armády spásy nebo tak něco. "Jen... tohle téma je pro mě hodně citlivé."

Leila - 20. září 2018 13:33

soukromá zpráva od Leila pro Vysvětlování Vyšla jsem ven a nejdříve jsem se přišla v okolí domu. Když jsem na něj nikde nenarazila, zašla jsem ještě na menší nákup a koupila mu i tu čokoládu. I když jsem na ni sakra měla chuť i já. Ale hlídám si linii, nemůžu se cpát. Vzdala jsem to a šla domům třeba už tam na mě bude čekat. A nebo se nevrátí vubec a bude spát někde v motelu, za první vydělané peníze. Kdo ví. Když jsem se blížila k domu, viděla jsem ho už z dálky. Čekal tam. Abych pravdu řekla, potěšili mě to. Vlastně jsem si tak uvědomila, že mi jeho přítomnost v bytě vůbec nevadí. A že o něj docela ráda 'pečuju', pokud se to tak dá nazvat. Cítím se užitečná. No, tak nějak. "Jo díky." Podala jsem mu dvě plné tašky a už hledala klíče. Mezitím jsme vystoupali ke dveřím bytu. Tam jsem se sehnula, abych vyndala ten náhradní klíč a rovnou jsem mu ho dala do dlaně. "Pro příště." Pak se ale začal omlouvat. Trochu nechápavě jsem se na něj zadívala. Myslela jsem, že já sem tady ten, kdo se má omlouvat. "Pojď dovnitř prosimtě." Hned po tom, co se za námi zavřeli dveře jsem se ale otočila k němu já. "Ty se nemáš za co omlouvat. To já bych se měla omluvit. Byl to by vtip. Ale nečekala jsem, že to je pro tebe.. až tak citlivé téma. Včera to tak neznělo. " Když položil tašky, našla jsem v ní jednu velkou MIlku, obyčejnou mléčnou a podala mu ji. "Ní jinýho mě jako omluva nenapadlo. A.. můžeš tady zůstat. Popravdě nechci aby jsi odcházel. Alespoň tu nejsem sama. A je s tebou sranda " Trošku jsem zrudla, takže jsem hned zmizela v kuchyni a skláněla se nad hrncem s vývarem. Das si taky?" Musela jsem ti nějak zamluvit.

Michael - 20. září 2018 14:12

soukromá zpráva od Michael pro Vývar?! Poslušně vejdu za Leilou dovnitř jak zpráskaný psík a nejistě se na ni dívám. Nedokážu ji číst a tak nevím, jestli se zlobí. Její další slova mi vyrazí dech z plic, ale když se tam zase nějaký vzduch dostane, uchechtnu se. "Byl jsem opilý, což asi hodně vysvětluje. I tak, měl jsem ti to říct. Jen mě bavilo tě provokovat." Jemně se usměju nad jejími slovy. "Taky s tebou rád trávím čas, jsi fajn holka." Zamručím a vydám se do kuchyně. "Konečně, nebyl jsem naštvaný kvůli tomu, že to hypoteticky bylo s tebou, ale že si to nepamatuji." Pak už ale i můj mozek začne pracovat nad tím, co říká pusa a já trochu zrudnu. To ti netrvalo dlouho, kámo. Zabručím si sám pro sebe. "Voní to skvěle, připravím na stůl." S úsměvem hodím milku na gauč. "A díky za milku. Neboj, podělím se. Řekl bych, že si oba zasloužíme nějakou omluvu." Zamručím s úsměvem a pak připravím na stůl hluboké talíře i s příborem. "Nabídl bych k pití něco alkoholického, ale moje játra hrozí, že spáchají sebevraždu." Usměju se na ni a tak nám oběma prostě naliju vodu. "Měl bych odcházet častěji, pokud to znamená, že začneš výborně vařit." Zazubím se a posadím se ke stolu. A snažím se na ni příliš nezírat, takže mé oči lítají po kuchyni a hledají na co se zaměřit. "Takže když nechceš abych odcházel... kdy se stěhuju do tvé ložnice?" Plynule zajedu zpět do drobného popichování a zvědavě nakloním hlavu na stranu.

Leila - 20. září 2018 15:02

soukromá zpráva od Leila pro Popichování part 2 Podívala jsem se na něj trochu překvapeně a vyzívavě, když to tak řekl. "Hmm, takže by ti to se mnou nevadilo jo? To beru jako kompliment. A taky jsi včera lhal s tím, že láhev vodky má hezčí křivky než já!" Zasmála jsem se a ohřála na ohni v hrnci tu polévku, když tak hezky připravil na stůl. Chviličku jsem byla ticho a nechala mluvit jeho. Koneckonců já jsem ukecaná možná až moc. Proto jsem mu na všechno odppvedela až ve chvíli, kdy se nám kouřilo z talířů a já si sedla naproti němu. "Myslím, že alkohol nechci zas tak týden vidět. Bolela mě hlava slušně. Už dlouho ne takhle. A navíc vařit umím. Jen jsem líná vařit jenom sobě. Ale vývar mě naučila kocovina. Heh." Potom jsem chvilku přemýšlela nad jeho další otázkou. Skoro jako bych nad tím snad opravdu uvažovala. Jako kdybych mu chtěla dát nejake plané naděje, že se taky vyspí v normální posteli a ne jen na tom gauči. "Zklamu tě, Mikey, ale ložnice je pořád zakázaný prostor." Vyplázla jsem na něj jazyk jako mala holka. "Copak, už ti nestačí gauč? Pořád můžeš spát na zemi." No, alespoň že tenhle vtípek nakonec dopadl dobře a nesežere e se navzájem.. příště už alespoň vím, že musím opatrně. I když ty řeči ho neopouštějí. "Docela se divím, že jsi vzal tu práci v baru, když.. je to pro tebe takové.. citlivé." Opět jsem trochu rudla v obličeji. Jistě, já nějaké zkušenosti mám, ale mluvit o tom takhle veřejně jsem taky nikdy nemusela. A hlavně ne střízlivá.

Michael - 20. září 2018 15:40

soukromá zpráva od Michael pro Part 2 of infinity "No vidíš. Teď můžeš vařit i mně. No nejsem na tebe zlatý?" Usměju se a všimnu si, že začíná vážně přemýšlet na mou nabídkou. Je pravda, že bych docela vzal pořádnou postel. Z toho gauče už mám rozlámané snad všechno, co se rozlámat dá. Štěstí, že už nemám křídla. To by bolelo hodně. Pak ale mé naděje nemilosrdně schodí dolů. Hodím po ní pohled smutného štěněte a chvíli jen jím. "Vůbec na mě nejsi hodná. Na anděla bys měla být hodná. Přimluvil bych se nahoře." Zabručím, ale jinak je má mysl soustředěná na jídlo. Vývar chutná výborně a pomáhá s tím, jak se cítím. Jak s bolestí hlavy tak s tím, že jsem se zachoval jako přecitlivělý idiot. Usměju se na ni po její další otázce. "A proč rudneš ty, když je pro tebe sex očividně druhou přirozeností, sukubo? Jsem si jistej, že normálně se ti tady dveře nezavřou." Uchechtnu se, ale pak musím chvíli nad odpovědí přemýšlet. Kdyby byla anděl, pochopila by to okamžitě. Takhle... bude potřebova trochu vysvětlování. "Nemám problém se sexem jako takovým." No, možná to jak pomalu, ale jistě rudnu během mého vysvětlování vypovídá o něčem jiném, ale co na tom. "Patří k lásce dost neoddělitelně. A i sex bez lásky má své místo, pokud s tím teda všichni souhlasí. A nakonec je lepší, když svůj chtíč lidé vybijí v klubu, víceméně bez delších následků, než kdyby kvůli němu dělali hlouposti. Jen... kdybych se měl do té celé záležitosti vecpat já... prostě je určitý způsob, jak chci, aby to bylo. To neznamená, že odsuzuju ostatní. A rozhodně si to chci pamatovat." Podrbu se ve vlasech. Teď už jsem rudý jak rajče snad všude. "Asi to je staromódní, nebo já nevím. Ale je to pro mě důležité. A nesměj se mi, nebo ti příště do drinku namíchám kyanid." Zabručím a neochotně se jí zadívám do očí.

Leila - 20. září 2018 16:02

soukromá zpráva od Leila pro Sex je zakázané téma Začala jsem se smát, když mluvil o tom, že se přimluví nahoře. "Prosimtě, já patřím do pekla už snad jen proto, že na tohle nevěřím. I když bych měla. Sedí předemou anděl." Lehce jsem se ušklíbla a pak jen protočila očima. "No tak fajn, zkusíme to. Udělám ti místo." Koneckonců, postel se bude dát něčím přepůlit, abychom si nelezli do zelí. Ne? "Ale varuju tě. Po ránu na mě není hezký pohled." Zasmála jsem se a pak pokračovala v jídle. Rudla jsem ja, ale i on. A on rozhodně víc. "Hele, hele tak se zase uklidníme jo? Nějak ses rozvášnil. To si nech do té postele. Až tě tam nalákám, když jsem ta sucuba." Popichovala jsem ho a smála se. Líbilo se mi to. I to, jak se červenal. Je to svym způsobem strašně roztomilé. "Aaa, pan je romantik. To už se dneska nevidí. Večeře, svíčky a tak." Řeknu docela uznale a když dojime, sklidim po nás talíře a rovnou je umyju. "S tímhle by sis ale měl dát pozor. Je hodně holek, co takový kluky zneužívají. Jako třeba Carmen." Povzdechnu a otru si ruce do kalhot. "Ale vlastně je tvůj druh.. jako chlap myslím, dneska docela vzácný. Všichni jsou strašně her. Hrubí a tak. Jiná doba " Pak jsem se rozešla ke mně do pokoje, abych nějakou tlustou dekou a polštářem udělala v mé posteli 200x200 dvě rozdělené lože. "Spim u zdi!"

Michael - 20. září 2018 16:44

soukromá zpráva od Michael pro Postel "Eh, svíčky mi až moc evokují kostel. Ale jo, jinak to sedí. Sex by mělo být víc, než jen splynutí dvou těl. A teď už začínám poučovat a je lepší tady skoncovat." Zabručím s úsměvem. S díky jí předám svůj talíř k omytí a pak se pousměju. "Výhoda mý situace je to, že mám tendence rozpoznat, pokud je osoba víc nebo míň hříšná. Z tohohle hlediska je Carmen docela slušnej maják. Takže se o mě nemusíš bát, kdyžtak ti případnou aspirantku přivedu na zhodnocení." Uchechtnu se. Na její další slova pokrčím rameny. "Časy se mění a my se měníme s nimi. Však on se pro tebe taky nějakej najde." Zabručím a pak ji následuji do ložnice. Zvednu k ní obočí. "Myslel jsem si, že si děláš srandu. Já si ji určitě dělal. Ale neodmítnu, potřebuju se pořádně vyspat." Usměju se jejím směrem a pomůžu jí s vytvářením oddělení. "Ale stejně, pokud jsi sukuba a snažíš se mě nalákat do postele, máš zajímavý strategie." Zazubím se. "A spi si kde chceš. Ale pokud mě budeš kopat, opravdu nebudeš po ránu vypadat hezky. I když, ne, že bych na tom byl lépe." Zamručím. Pak se spokojeně usadím na svou část postele, než si lehnu. Slastně zapředu. "Oh, to je lepší. Mnohem lepší. O můj Bože. Už nikdy nevstávám. Můžeš mi nosit jídlo do postele? Díky. A pak mě v ní odnes do klubu, budu takhle míchat drinky."

Leila - 20. září 2018 18:10

soukromá zpráva od Leila pro Postelove nebe Přivedu na zhodnocení.. neschválila bych ti nikdy žádnou. Eh teda. Co to melu?! Usmála jsem se mile a jen přikývla. "Ale jasně, klidně ji přiveď. Jen se přijde pochlubit " Znovu se zasměju ale to už jsem v ložnici. Chvilku na něj koukám, očividně mi to nevěřil. Ale tak proč by ne, že? Docela chápu, že se chce pořádně vyspat. Ten gauč musí být značně nepohodlný. "No jestli ti to vadí, klidně na tom gauči pár nocí budu spát já. Než se ti srovnaji záda" Pokrčila jsem rameny a dodělala poslední detaily. Chvilku jsem na něj koukaka jak na blázna, když se tam tak rozplýval. "Netušila jsem, že tě ten gauč tak rozlámal. Teď se cejtim špatně." Zůstala jsem sedět na své straně. Povzdechla jsem a pak přešla ke stolu. Z posledního šuplíku jsem vyndala koňskou mast. "Jestli chceš můžu ti mazat záda. Ať tě ty moje kopance v noci tak neboli." Zavlnila jsem obočím, což ho mělo pobavit. Ale už jsem stála u něj a čekala na odpověď. "Co vůbec ten..Belzebub nebo o kom jsi to tudle mluvil. Že ti jde po krku. Nějaké zprávy o něm? Jestli už si nemám zarizovat fubus víš." Tentokrát ale může v mém hlase slyšet obavy.

Michael - 20. září 2018 19:03

soukromá zpráva od Michael pro Masáž Pousměju se. "Spal jsem na tom gauči dvakrát, Leilo, nic strašnýho to zas není. A nehodlám tě vyhazovat z tvojí vlastní postele. Pokud to nevadí tobě, nevadí to ani mně." Pokrčím rameny. "A nepřipadej si špatně, kde jindes mě měla nechat spát? Věř mi, kdybych se probudil vedle tebe na posteli s otřesnou kocovinou, teďka bych se někde znova ožíral." Otřesu se. "Jsou pohledy, které muž nechce po ránu vidět. Jako třeba ty." Popíchnu ji, ale pak ze šuplíku vytáhne koňskou mast. Okamžitě začnu svých slov litovat. "Mnom, už jsem ti říkal, jak ti to sluší a že jsi jedna z nejpříjemnějších lidí, se kterými jsem trávil čas?" Usměju se jako... no, jako andílek a nakloním hlavu na stranu. Masáž zad opravdu zní božsky. Zvláště, když se mi z každým pohybem ramen připomínají. Uchechtnu se, když zavlní obočím. "Dobře, ale nešahej mi na zadek." Otočím se na břicho a vyhrnu si triko, aby měla volný přístup k mým zádům. "Hmm... nevím proč, ale mám pocit, že by mě Alv varoval. Ať už se v Pekle děje cokoli, Beelzebub očividně nejedná se souhlasem Světlonoše. Politika Pekla je občas složitější, než tan naše. Takže ne, nemyslím si, že se něco chystá. A mocného démona bych ucítil. Řekl bych, že se zatím spíš jen snaží najít, kde vlastně jsem. Nevím, co mají v plánu se mnou udělat, ale uvidíme." Zabručím do polštáře.

Leila - 20. září 2018 19:26

soukromá zpráva od Leila pro Masáž Praštila jsem tě do ramene, když sis nenechal tu poznámku o ránu a tak. Jenže to už jsem v ruce držela tu mast a šla k němu. "Mám si to rozmyslet?" To už jsem najednou byla ta nejlepší a nejhodnější. Trochu jsem se pousmála a na chvilku hrdě pozvedla hlavu. "Tak tak. Ještě mi řekni že mě miluješ a budeš mít masaz celýho těla." Samozřejmě, že jsem to myslela jako vtip. Jen si ho tak dobírat. On si zase chránil svůj zadek. Ale ten já mu nebrala. Sedla jsem si na kraj postele vedle něj a natřela si mast na ruce. Pak jsem pečlivě začala s masáží zad. Jenom zad. Dala jsem si záležet na ramenou s šíji. Ta byla nejvíce namožená. Přidala jsem trochu gelu a pokračovala dál. "Na jednu stranu to je dobře. Ráda zustanu ještě pár let v celku. Takže dokud se nic neděje, je to fajn. Teda ne že by se mě to týkalo, ale přeci jen, spíš v mojí ložnici, zejo." Ušklíbla jsem se a po zádech ho tentokrát poplácal hranou rukou. Takže když mluvil, třepal se mu hlad a já se tomu děsně smála.

Michael - 20. září 2018 19:51

soukromá zpráva od Michael pro Božské Z mých úst vychází jen neartikulované vrnění a předění, když její šikovné ruce krouží po mých zádech a ramenou a přinášejí mi neskutečnou rozkoš. Než odpovím, chvíli si jen užívám její ruce. I to, jak my pak začne plácat hranou ruky. "N-no, aby-ych..." To mě ale přeruší smích. Zamračím se a hmátnu po polštáři, který pak hodím jejím směrem. Odkašlu si. "To si opravdu myslíš, že tady ještě za pár let budu bydlet? Jsem nevěděl, že jsem ti tak učaroval." Pousměju se, ale pak se už plně oddám její masáži. Až když skončí, slastně se protáhnu a ještě chvíli ležím s odhalenými zády a užívám si i to, jak jsou mé svaly teď příjemně uvolněné. "Ale neboj. Pokud se něco bude dít, zatahovat tě do toho nebudu." Usměju se a posadím se. "Ale masíruješ božsky. Měla by sis otevřít masážní salón." Přetáhnu si zpět triko přes tělo a jen ji se spokojeným úsměvem pozoruji. Kocovina už přešla a i jsme se usmířili. Vlastně fajn den. "Můžu pro tebe taky něco udělat? Teď si připadám, jako bych tě zneužil jen pro tvé ruce a postel a pak tě nechal být. Do tohohle soužití toho moc nepřináším." Uchechtnu se.

Leila - 20. září 2018 20:15

soukromá zpráva od Leila pro Odplata Protočila jsem očima a neřešila to. Jen uvedla na pravou míru. "Nečekám nic. Jen tě nevyhazuji. Můžeš tu být jak dlouho chceš. I o tu postel se podělim, no!" Zasmála jsem se a došla si pro malý ručníček na ruce, abych si otřela prebytek krému. "No i kdybys mě do toho chtěl zátahnouty nejsem asi nejlepší parťák. Nevím nic a neumím nic. Kromě balení chlapů!" Zase sem se smála. Dneska se nějak moc směju a to jsem ani neměla tu čokoládu! Chvilku jsem si hi prohlížela, než jsem si uvědomila, že civím. Rychle jsem se podívala z okna, které nakonec otevřela. Neodpustila jsem si ani obvyklou poznámku. Jo a jestli budeš prdět, jdeš zpátky na gauč!" Neodepřela jsem si ani to, abych na něj zase vyplázla jazyk. Rozvalila jsem se na svoji polovinu a pak se zamyslela. "Můžeš dneska udělat večeři,.když já dělala oběd. A taky mě namasírovat!" Ležela jsem na břiše a sundala jsem si tričko. Ale tak, aby toho bylo vidět i nejméně. Takže co nejmíň pohybu. Podprsenku jsem si nechala, jen si ji rozepla.

Michael - 20. září 2018 20:33

soukromá zpráva od Michael pro Masáž vol. 2 Spokojeně se na ni usměju a pozoruji ji. "Máš srdce ze zlata, víš to?" Brouknu tiše. A dokonce i ignoruji to, jak si mě prohlíží. Svým způsobem mi to lichotí. I ona je atraktivní. Konečně, to, že si to uvědomuji ještě neznamená, že s ní chci spát, ne? Na rtech mi zahraje pobavený úsměv. "Třeba by se mi tahle tvá dovednost mohla hodit. Kdo ví, třeba potkáme inkuba. Ty by mělo být snadné svést. Mají dost přímočaré myšlení." Zasměju se. Její dobrá nálada je nakažlivá. Vlastně, snad poprvé co jsem tady jsem opravdu spokojený. Přejdu její poznámku o prdění mlčením a jen ji naznačím, ať se položí. Pak si poslušně vezmu koňskou mast a snažím se příliš necivět na její polonahé tělo. Záda má hezká a to je všechno. Všechno. Rozumíme si? Všechno! Nanesu si mast na ruce a pak ji začnu opatrně roznášet po jejích zádech, nesmělými dotyky bříšky prstů. Jsem rudý až na uších, ale snad si toho nevšimne. "Takže chceš namasírovat hlavně zadek, že?" Skryju svou vlastní nesmělost za humor a posléze začnu být troufalejší, dokud už ji důsledně nemasíruji záda plnými doteky dlaní. Snažím se najít uzly v jejích svalech a tlakem je uvolnit. Soustředím se hlavně na její krk a páteř. "Jak ti zní carbonara k večeři? Špagety, vejce i slaninu máme a parmezán snad taky, ne?" Zabručím tiše. "Je to dobrý na kocovinu. Normálně bych si k tomu dal bílé víno, ale dneska to na to nevidím. Musela bys mě přemlouvat." Uchechtnu se a pár odolnějších uzlů opatrně, ale důsledně rozmasíruji loktem. Nemám ruce tak šikovné jako ona, ale přinejmenším je mám silnější a zvládnu aplikovat víc síly.

Leila - 21. září 2018 19:19

soukromá zpráva od Leila pro Já se vznáším "Hele jo, já si své oběti pečlivě vybírám. To není tak, že na lusknuti prstu s tím chlapem prostě jdu. Ale když mi to zachrání krk." Smála jsem se a ležela se zavřenýma očima. Jen jsem si užívala tu masáž. Moje záda to opravdu potřebovala a to se nemačkám na gauči jako on. I když pro něj je s tím taky konec. Když zmínil masáž hýžďových svalů, pořád jsem sem se smala a schválně si trošku stáhla kalhoty níže. "No jasně a koukej si dát pořádně záležet!" Pořád zavřené oči takže jsem jeho výraz neviděla. Ta masáž byla boží, dokázala by h tu u toho klidně usnout. Ale co když bych náhodou chrapala? Na břiše se mi to občas stává, teda asi. A taky bych se mohla otočit a jsem bez trička. Raději to nebudu riskovat. "Špagety zní fajn. Vlastně jsou moje oblíbené jídlo. Takže nepohrdnu ani když mi je dáš jen s kečupem." Maličko se prohnu, když zrovna trefí citlivé místo, ale hned sem zase v klidu a dlouze vydechnu. "Tohle je boží. Můžeš to dělat celou noc? Prosiiim." Trochu jsem mumlala, ale bylo mi to jedno.

Michael - 21. září 2018 20:28

soukromá zpráva od Michael pro Tak ale okamžitě dolů! Zrudnu jak přezrálé rajče, když si stáhne kalhoty trochu níže. Ještě chvíli se věnuji jejím zádům, ale pak se rozhodnu provokovat i ji. Konečně, nemůžu bejt tady jedinej chudák, ne? Mé ruce začnou v masírování cestovat níže a níže, až na její kříž. "Tak co mám dělat? Špagety, nebo tvoje záda?" Zabručím ublíženě, zatímco se věnuji jejímu kříži. Ale rád poslouchám její smích. Hudba pro uši. Mé prsty se párkrát nevinně otřou o odhalenou část její hýždě. Až se jí nakonec začnu věnovat trochu podrobněji, pokud po mně ovšem neletí polštář. "Mám tě namasírovat ještě někde jinde?" Zapředu sladce do jejího ucha, takže se k ní na chvíli celý natisknu, než se s uchechtnutím narovnám a bez smilování pořádně plesknu přes její zadek. Rychle se od ni vzdálím, abych zamezil případné újmě na mém zdraví. "Jdu dělat ty špagety, lásko." Brouknu k ní s uchechtnutím a zmizím v kuchyni. Tiše si pobrukuji, když vařím. Dělá mi to stejné potěšení, jako míchat drinky. Nakrájet slaninu, nastrouhat parmezán, oddělit žloutky od bílků. Uvařit špagety, dokud nejsou al dente. Usmažit slaninu, dokud není křupavá. Odlít špagety a smíchat je se slanionu a pak k tomu přilít směs žloutků a parmezánu. Brzy je celý byt provoněn slaninou a špagetami. "Jídlo! Tak už se nezlob!" Houknu do její ložnice a oběma nám naložím slušnou porci. Vizuálně je toho málo, ale vím jak to dokáže nasytit. Ještě nám oběma natočím vodu a pak se usadím ke stolu, kde se hladově pustím do jídla.

Leila - 22. září 2018 13:46

soukromá zpráva od Leila pro Masáž Nečekala jsem, že se toho chytne, ale přistoupila jsem na jeho hru a nechala ho. Konec konců masáž kříže a dolních části zad je noc příjemná. Jen když rukama sklouzne moc nízko, tak mu je dám zase nahoru. "Máš nějaký nenechavý prstíky na to, jaké máš preference ti povím" Zasmála jsem se a nechala ho pokračovat. Až když byl hotov a placl mě přes prdel, tak jsem sebou škubla, jak jsem se lekla a letěl za ním polštář. Ale to už byl pryč. Jen jsem se pobaveně uchehtla a oblékla se. Přeci se mu tady nebudu promenádovat po tom našem predeslem rozhovoru. Pro něj je ti něco.. no to je jedno. Nějakou dobu jsem byla ještě v pokoji a poklidila. Taky jsem ve skříni vyklidila jednu velkou polici aby si měl kam dát své oblečení. Naštěstí ho neměl moc, ale nemusí se mu válet na zemi v koutě, aby měl ty košile jak když je kráva z huby vyplivne. Když jsem šla za ním, akorát na mě volal, že je jídlo. Vonělo to úchvatně, až se mi sbíhají sliny. "Voní to krásně. Asi budeš vařit častěji" Bez ostychu jsem se pustila do jídla. Padalo to do mě vcelku rychle. Koneckonců měli jsme jen tu polévku. A taky žaludek na vodě. "Co chceš dnes večer dělat? Je sobota. Volný večer. Teda pokud si nechceš ještě navíc přividělat."

Michael - 22. září 2018 15:30

soukromá zpráva od Michael pro Jídlo a večer "Vařím rád, sliboval jsem ti to, pamatuješ? Ještě uklízení, ale to udělám až zítra, když dovolíš." Usměju se na ni. Ale jsem rád, že jí chutná. I do mě padá jídlo rychle. Nejsem zvyklý na pocit hladu, ale tentokrát ho mám slušný. Možná ten ranní šok a pak ještě potulování se po městě. Když dojíme, zvednu se a pustím se do mytí nádobí, zatímco promýšlím odpověď na Leilinu otázku. "Asi půjdu za holkama, abych se nemusel dívat na tvůj hnusnej ksicht." Vypláznu na ni přes rameno jazyk, než se vrátím k mytí. "Ne, přivydělat si nechci. Mohl bych začít zvracet jen z toho pachu alkoholu, kterej tam je všude. A dneska se mi nechce nic dělat, abych řekl pravdu." Usměju se na Leilu. "Takže buď film, nebo knížka. Nevím. Co ty děláš v línejch večerech?" Utřu si ruce do utěrky a opřu se o linku, zatímco čekám na její odpověď.

Leila - 22. září 2018 18:21

soukromá zpráva od Leila pro Večer Protočila jsem očima, když si opět nenechal pro sebe jednu štiplavou poznámku. Evidentně to bude na denním pořádku. Alespoň je nějaká sranda. "Muži ti doporučit babinec U Zlatého vejce. Tam by se ti mohli zdejší samice líbit. 120kilo, krásné ženské křivky. Všechno se to klepe, kdyz na ni sáhneš. Mňamka!" Smála jsem se. Nic z jeho slov jsem nebrala vážně, i když něco ve mě si pomalu začíná myslet, že jsem pro něj opravdu neatraktivní. Ale co, svět se kvůli jednomu chlapovi nezboří. Nebo jo? Je pěknej, vo tom žádná. Ale vnucovat se nebudu. "No já koukám v posteli, v pyžamu s teplými ponožkami na nohou, na seriály. Ale film zní taky moc fajn." Pousměju se a sleduju ho při mytí nádobí. Doslova na něm visí můj pohled "Teda jestli mě přizveš ke svému plánu." Usmála jsem se andělským úsměvem.

Michael - 22. září 2018 18:45

soukromá zpráva od Michael pro Plány Pousměju se. "120 kilo? No aspoň nejsou takový plochý prkna jako ty." Uchechtnu se. Pak ale trochu zrudnu, když mě začne propalovat pohledem. Netečně se ošiju. "Uhh... ušpinil jsem se někde, nebo co je?" Otřu se od neexistujících snítek a podezíravě se jí zadívám do očí. Pak se ale spokojeně usměju. "Seriály nebo film, to je jedno. Něco vyber. Když jsem tu byl naposled, zrovna se pouštěl Jih proti Severu, ale něco mi říká že to je docela dávno, co?" Zasměju se. "Akorát nemám pyžamo ani teplé ponožky. Budu se k tobě muset přidat jen ve spodním prádle, nevadí? Neboj, budu zakutanej v dece, abych v tobě nevzbuzoval hříšné myšlenky." Mrknu na ni a projdu kolem ní. Během toho jí rozcuchám vlasy. "Stačí, že je ve mně vzbuzuješ ty." Brouknu na ni vesele. "Ale jinak to zní jako boží plán. Jdu pro tu čokoládu, měli bychom ji zpracovat, ne?" Zazubím se a vydám se do obýváku pro čokoládu, kterou po ní následně hodím. "Postel nebo gauč?" Nakloním hlavu na stranu.

Leila - 23. září 2018 10:36

soukromá zpráva od Leila pro Seriály Zamračila jsem se mírně a schválně pozvedla svá ňadra, aby nabyla většího objemu. "Nejsem zas tak plochá, koukej!" To už jsem ale stála na nohou a byla na odchodu do obývacího pokoje. "V dnešní době je populární hlavně Hra o trůny a Supernatural. Nebo třeba Vikingove a Black Sail. Od každýho něco. Já ale nedávno objevila seriál Spartacus. Je trochu surový a krvavý, ale snad ti to nebude vadit. Ostatně ti Vikingové nejsou o moc lepší!" A taky tam je dost hříšných scén, takže by se mohl červenat. Je to slaďouš! Došla jsem do obýváku a odívala se na pohovku. "No postel bude asi lepší. Mám v pokoji velkou televizi, takže to můžu propojit s počítačem. Tady bychom museli koukat na noťasu. A taky kdybychom usnuli, nemusíme se nikam přesouvat." S pokrčením ramenou jsem se tedy vydala do své ložnice. Tam jsme sebrala pyžamo skládající se z tílka a krátkých kraťasů a teplé, chlupaté ponožky. Odešla jsem se převléknout do koupelny. Netrvalo to nijak dlouho, jen chviličku. Když jsem přišla zpátky, sáhla jsem po počítači a začala to připravovat. Kvůli němu to klidně pustím od začátku. "Klidně se zatím skoč převlíct, já to připravím." A než se vrátil, už bylo hotovo a já ležela na posteli, na své půlce, a čekala.

Michael - 23. září 2018 11:14

soukromá zpráva od Michael pro Spartacus "Spartacus, hm? To zní dobře. A neboj, krve jsem viděl dost, myslím že to vydržím." Usměju se a zatímco se ona převléká ve sprše, já si ukradnu řádek čokolády a ještě trochu poklidím v kuchyni. Když vyjde, spokojeně kývnu a v ložnici seberu jedny volnější boxerky. Měly by být tak akorát pohodlné a zároveň zakrývající. I mně trvá převléknutí v koupelně sotva dvě minuty. Vylezu v boxerkách a vydám se do ložnice. Abych ji zbytečně nepohoršoval, vklouznu rychle do své části postele a přes nohy až po pás si hodím deku. Zůstane tak vidět jen horní část mého těla. "Tak pouštěj, děvče." Zabručím a podám jí čokoládu. "Nebo máš ještě nějaký rituály, kterých bych se měl zúčastnit?" Uchechtnu se a mrknu na ni.

Leila - 23. září 2018 12:09

soukromá zpráva od Leila pro Seriálová pohoda Čekala jsem na něj už v posteli, deku jsem přes sebe neměla, ale tak mám ty kraťasy. Stačí. Vždyť je to normální. "Moje rituály jsou porušené už jen tím, že te mám tady a ve své posteli. Tohle byl vždycky jenom můj prostor. Pocta pro tebe, že jsem se rozhodla dělit. Asi nad tebou pan Bůh drží ochranou ruku nebo jsem se zbláznila." Chvilku jsem se smála a pak si vzala čokoládu. Kostičku po kostičce jsem si ji nechávala rozpouštět na jazyku. "Fajn, pouštím." Stiskla jsem play a hned chvilku po tom, co to začalo, je tam jedna pikantnější scéna. Konec konců tenhle seriál je tímhle docela proslulý. "Jo to jsem ti zapomněla říct. Hlavně u těhlech scén nepřestávej dýchat." Trochu popichování neuškodí, ne? Ještě jsem to doplnila o vypláznutí jazyka a pak sledovala obrazovku. Já se u toho nečervenala, ale tep mi to zrychlilo. Trochu.

Michael - 23. září 2018 13:22

soukromá zpráva od Michael pro "Pohoda" "Jsem ti vděčný, žes tedy pro mě narušila svůj běžný večer. Pouštíš si chlapy do ložnice často? Nebo jsi se snad zbláznila do mě?" Nakloním nevinně hlavu na stranu a chvíli ji pozoruji, než konečně pustí seriál. Pohodlně se uvelebím na posteli, ale můj plán pokojně dřímat vezme celkem brzy za své. Tiše zakňučím, když mi dojde, proč vybrala zrovna tenhle seriál. Vrhnu po ní obviňující pohled. "Žádný, žes to zapomněla. Moc dobře jsi o tom věděla! Nedělej se." Kdybych na svém polštáři neměl hlavu, už by po ní letěl. Takhle jen rudnu a snažím se koukat... jinam. Zatímco v mém těle zuří bitva mezi studem a vzrušením. Nevýhoda smrtelného těla. Nebo výhoda? Těžko říct. "Ještě chvíli a začnu si myslet, že se mě snažíš svádět akorát ti to nejde." Schovám vlastní rozpaky za humor.

Leila - 23. září 2018 14:26

soukromá zpráva od Leila pro Seriál "Seš první chlap, co sem má přístup. Ale co s tebou mám dělat zejo. Jestli chceš, klidně si to u říkej zblázbění, když ti to udělá dobre." Pokrčila jsem rameny a sledovala pozorně ten seriál. Schválně jsem ho zvolila a samozřejmě, že mě prokouknul. Musela jsem se smát a jen pokrčila rameny. "No a co! Třeba sem jen chtěla vidět jak se červenáš. Balit tě nepotřebuju. Stejně za pár dní vypadneš." A zase sem se smála. Vyplázla na něj jazyk a pak jsem se přetočila na bok, abych viděla na něj i televizi. [Yb]"Snad se nestydíš! Jsi nějaký červený."[/b] Natáhla jsem ruku, abych ho zatahala jemně za tvář. Trochu sem si ho dobírala. I když ta scéna už byla dávno pryč.

Michael - 23. září 2018 15:21

soukromá zpráva od Michael pro Provokatérka Také se otočím na bok čelem k ní a zamračím se. "Začínám litovat toho, že jsem chtěl spát u tebe. Dá se to nějak změnit, nebo už je smlouva podepsaná?" Jen zabručím, když mě zatahá za tvář. Naštěstí, takhle pod dekou a ještě na boku, není mé vzrušení příliš vidět a tak si jen povzdechnu. "Mám pocit, že posledních pár dní jsi věnovala jen tomu, abych se červenal. Co přijde dál? Začneš chodit po bytě nahá?" Zvednu obočí. I přes svá slova jsem rudý jak rajče. A to i když scéna přešla. Dívám se jí do očí jak zpráskané štěně. "Jsi na mě zlá, víš to?!"

Leila - 23. září 2018 15:42

soukromá zpráva od Leila pro Hrátky Sledovala jsem ho s úsměvem na rtech. "Jestli chces jít zpátky na gauč, já ti bránit nebudu. Alespoň se budu moci zase roztahovat." Seriál běžel aniz bych mu věnovala nějakou pozornost. Tu teď plně věnuju svému kolegovi vedle mě. "Já nejsem ten, kdo se tu promenáduje jen ve spodním prádle. To ty máš blízko k nahotě. Ale ne, takovou radost ti neudělám. Ještě bys pak jinou než mě nechtěl!" Na chvilku jsem se zadívala zoatky na tu televizi. Zase sem se začala hlasitě smát. Že jsem zla? Vždyť jsem ještě nic neudělala! "Vážně si to myslíš? Vážně?" Rezignovaně jsem vypnula seriál a natáhla se přes něj k počítači. Tam jsem vyhledala kreslené Medvědí bratry. Pořád jsem ale byla natažená přes něj. Trochu jsem se o něj otírala. Když to začalo, zase sem se stáhla na své místo. Trochu vítězně jsem se usmála. [b#?"Tak, tohle uz tě snad pohoršovat nebude "[/b] Vlastně jsem je ještě ani neviděla.

Michael - 23. září 2018 16:12

soukromá zpráva od Michael pro Hraní si "Kdybych spal na gauči, byl bych nevrlý a to nechce ani jeden z nás." Popíchnu ji a dívám se jí do očí. S podobným úsměvem, jaký má ona. Zazubím se nad jejími slovy. "Spíš bych zvracel. Viděl jsem tvoje záda, to je dost vzrušení pro jeden den." Zasměju se. Svým způsobem ji rád rozesmívám. Vypadá jinak. A její smích hezky zvoní v uších. "Jasně, že to myslím vážně. Proto s tebou ležím v jedný posteli. Abych na tebe dohlídnul." Zabručím. Když se přeze mě natáhne, na chvíli zatajím dech. Ignoruji co dělá na počítači. Místo toho je celá moje pozornost soustředěná na to, jak se o mě zlehka otírá. Není to nepříjemné. Naopak, mé tělo na to reaguje takřka s nadšení. A to je nepříjemné. Už takhle jsem byl vzrušený, ona příliš nepomáhá. Tiše zakňučím a pak, abych odvedl svoji i její pozornost od jejích doteků, zlehka se bříšky prstů dotknu jejích žeber a začnu ji nemilosrdně lechtat, dokud se nestáhne. Pak se uvolním a vítězoslavně se na ni podívám. "Hodná holka. Zítra ti udělám sušenky."

Leila - 23. září 2018 21:44

soukromá zpráva od Leila pro Neférový útok Soustředila jsem se na to, abych se o něj jen zlehka otírala a nezalehla ho úplně. Do toho jsem xvakala cosi na počítači. Když mě začal mehtat, já chvíli jsem si na něj lehla cellehla celym tělem. Smála jsem se, až jsem skoro přestala dýchat a tak nějak se převalila k sobě na polovinu. I když se mi trochu vysoukalo tričko nahoru, jenž sem si rychle stahovala zase zpátky dolů. "A pak že já jsem ta zla!" Ukradla jsem si kousek čokolády, když se v pohádce zacalo zpívat. "Ne teď vážně. To chceš ooravdu koukat na tohle? Můžu tam dát nějakou kriminálku nebo komedii. Škádlení už bylo dost, uznávám" Uchehtla jsem se pobavenez, když jsem se snažila zadržet smich. Při svých slovech jsem si ho prohlížela.

Michael - 23. září 2018 22:40

soukromá zpráva od Michael pro Ve válce neexistuje fér "Jo, jsi! Nutíš mě používat drastické prostředky, abych zamezil šíření tvého zla. Za chvíli budu nucen přistoupit k exorcismu." Vypláznu na ni jazyk a uchechtnu se. Chvíli přemýšlím nad její odpovědí a pak sám pauznu pohádku. "A co, kdyby mi tvé škádlení chybělo. Třeba si ho užívám." Znova na ni drze vypláznu jazyk a pak se zamyslím. "Zatím to vypadá tak, že ať už si pustíme cokoli, skončí to vzájemnou provokací a povídáním si. Uznávám, že to nezní jako úplně zábavnej sobotní večer, ale na druhou stranu jsme si vlastně zatím pořádně nepromluvili. Takže, Leilo. Povídej mi o sobě. Pokud teda chceš. Pokud ne, něco pusť a já tady budu brečet do polštáře, že pro tebe nic neznamenám." Pousměju se a mrknu na ni.

Leila - 24. září 2018 09:40

soukromá zpráva od Leila pro Nejsme ve válce! "Tak to prr, já tě k ničemu nenutím! Ty máš svou hlavu a nápady. Já za nic nemůžu" Dneska mám opravdu dobrou náladu, vzhledem k tomu, že se pořád směju. I teď. Pak mne ale překvapí, že stopne tu pohádku. Otočím se zase na bok, čelem k němu a dívám se mu do očí. Jeho otázka mne trochu zarazí. Chvilku nad tím musím přemýšlet, než jen pokrčím rameny. "Hm já nevím. Co bys chtěl vědět?" Vážně mr nenapadlo nic extra, co bych mu měla říct. Nikdy jsem o sobě neuměla mluvit. "Pracuju v bance a vedu obyčejný život. Bavím se po barech a utrácím svoje peníze." Zase jsem pokrčila rameny. "Zajímá tě něco konkrétního?"

Michael - 24. září 2018 09:55

soukromá zpráva od Michael pro To si myslíš ty! Položím se zpět na záda, nicméně stále se jí dívám do očí. Usměju se nad její nejistotou. "Obyčejný život jo? Nemáš náhodou teď ve svý posteli padlýho anděla?" Zvednu pobaveně obočí a pak pokrčím rameny. "Co je pro tebe jedinečný, zachránkyně má. To chci vědět. Každej člověk něco má." V posteli se posadím, abych měl na ni lepší výhled. "Co tě ráno dostane z postele? Co jsou tvoje naděje a strachy v životě? A tak. Promiň, jestli to jsou divný otázky. Jen se ti snažím porozumět." Zabručím tiše.

Leila - 24. září 2018 10:25

soukromá zpráva od Leila pro Hádanka týdne Delší dobu jsem na něj jen koukala a mračila se. Na tohle jsem odpověď připravenou neměla. Vlastně začínám trochu panikařit, když si uvědomíme, že vubec nevím co odpovědět. Ticho houstne a já se začnu dívat do zdi před sebou. Pomalu se posadím. Pořád se trochu mracim. Až po nějaké chvíli se otočím zpátky na něj. "Teď jsi mě dostal.." Vydechnu a trochu smutně pokrčim rameny. "Já vlastně.. nevím. Teprve teď jsem si uvědomila, že žiju na prázdno. Možná proto jsem ti pomohla. Protože kdyby jsi byl nějaký sériový vrah, tak vlastně nemam.co ztratit." Stáhla jsem kolena k tělu a omotala je rukama. Takové malé medvědí objetí. "Ale co, život si užívám plnými doušky. Pořád někde lítám, bavím se, cestuji. Možná až někdy narazimi na toho pravého, tak se to změní." Ne vážně jaký já mám vlastně col? Smysl života? Vždyť jsem jak robot! Docela mě to děsí.

Michael - 24. září 2018 10:40

soukromá zpráva od Michael pro Depresivní společnice Je vidět, že má slova ťala do citlivého masa. Je mi toho trochu líto, ale hlavně to je důvod proč jsem se ptal. Nechám ji se vypovídat a pak ji ještě chvíli pozoruji. Nakonec natáhnu ruku a jemně ji položím kolem její ramen. Netroufám si ji ještě obejmout a taky mám na sobě jenom spodní prádlo. Což atmosféru celého tohohle rozhovoru trošku ničí. "Užíváš si život plnými doušky, nebo se jen snažíš zapomenout?" Usměju se na ni. "Nebudu tě tady otravovat náboženskými kecy. Většina z nich je stejně vymyšlená. Ale zbytečná nejsi. Nikdo není zbytečnej. Nesnažím se říct, že tam někde pro tebe existuje plán, co budeš dělat. Ani Otec nebyl takovej hajzl. Říkám, že jsi na tomhle světě. A že jsi mi zachránila život, z dobroty svého srdce. Jakkoli se to snažíš zakecat." Zabručím. "Kdybys tady nebyla, kdo jiný by mě zachránil? Carmen? Teď bych pravděpodobně měl obojek a vodítko, nebo co dělá se svými chlapy." Zasměju se a něžně ji polechtám na žebrech, než se k ní otočím. "Tak se tím tolik netrap. Život nemusí mít smysl, hm? To je na něm to krásný, ne?"

Leila - 24. září 2018 11:03

soukromá zpráva od Leila pro Rychle zpátky k filmu Trochu jsem ztuhla, když jsem ucítila jeho dotyk, ale nechala jsem ho mluvit. Bylo to od něj hezké, že chtěl uklidnit mou rozpolcenou mysl. Je pravda, že mě rozhodil a teď jsem nabírala zase zpátky jistoty. Hlavně, když zmínil Carmen. Pravda, že bych ještě mohla dopadnout jako ona. Takže mám vlastně super zivot a nemám si na co stěžovat. Usmála jsem se a loktem ho dloubla do žeber, abych ho od sebe trochu odtáhla. "Obojek a vodítko ti můžu dát i já." Vyplázla jsem na něj jazyk a zasmála se. "Jen mě nechtěj naštvat!" Rychle jsem zahnala pochmurné téma život a opět to přetočila. Nechci si kazit večer, když se tak hezky rozjel. "A víš co, já si přeci jen dam jednu sklenku vína!" S radostí jsem vyskočila z postele a mířila do kuchyně. Odtamtud jsem ještě na něj křikla, jestli chce taky anpodle toho si nešla buď jen sobě, nebo i jemu.

Michael - 24. září 2018 11:19

soukromá zpráva od Michael pro Vínko vínečko Poslušně se odtáhnu a jen s úsměvem pozoruji, že jsem její černou náladu alespoň trochu rozehnal. Nakonec jsem jí ji i přivodil, tak je jen správné, že ji rozháním, ne? Uchechtnu se. "Třeba by se mi od tebe obojek i líbil." Popíchnu ji i já, ale to už Leila vyskočí z postele. Pobaveně ji pozoruji. Veselí jí sluší opravdu mnohem víc. Stejně je s podivem, že nikoho nemá. Vlastně bych za to měl být rád. Jen těžko bych pak mohl spát v její posteli. A celkem beze studu jí zírat na houpající se boky, zatímco běží do kuchyně. "No jo, tak si dám taky." Houknu na ni. Už se cítím o hodně lépe než ráno a konečně, nehodlám se opít. Ne moc. Jen na náladu. Spokojeně si převezmu sklenku vína a cinknu si s ní, než se napiju. "Snažíš se mě znova opít?" Uchechtnu se.

Leila - 24. září 2018 11:39

soukromá zpráva od Leila pro Večer v opojení vína "Líbil? Tak to já se po nějakém podívám, jen počkej!" Ale až prinesu to víno. Když mu předám skleničku, hned si s ním ťuknu a pak se napiju. Jen tak svlažím rty. Hodlám si dát jen jednu a tak si ji budu vychutnávat. "A co když jo?" Zasmála jsem se a opět si vysloužil to, že jsem na něj vyplázla jazyk. Sklenku jsem pak odložila na noční stolek vedle postele a vydala se přehrabovat do skříně, abych se poohledla po nějakém tom obojku. Dřív se to hodně nosilo jako módní doplněk. Když mi bylo asi tak patnáct. Jsem si jistá, že mi tady jeden zbyl. Ale sem si jistá i tím, že na jeho obvod krku to není a nezapnu mu ho. "Hahá tady je! A teď budeš poslouchat!" Protočila jsem ve vzduchu černým, koženkovým obojkem s rolničkou. Takové docela roztomilé. "Tak ukaž, pomůžu ti ho nasadit." Samozřejmě, že si dělám srandu, ale schválně se k němu nebezpečně přibližuji.

Michael - 24. září 2018 11:53

soukromá zpráva od Michael pro Víno a obojek Zamračím se na ni. "Jen, že si chci i večery s tebou pamatovat. Nemusím mít furt vychlastanej mozek." Uchechtnu se, ale to už se začne přehrabovat v šuplíku. Zvědavě ji pozoruji a suše polknu, když opravdu vytáhne obojek. Dělal jsem si sice srandu, ale... Mé oči se soustředí na rolničku. "Co jsem, kocour?" Zabručím a pro jistotu odložím víno. Což se ukáže jako dobrý nápad, protože Leila má překvapivý talent na to mě provokovat. Když se ke mě dravě vydá, posunu se na posteli výš a nejistě ji sleduji. Cítím, jak rudnu. Znova pod tím návalem studu a vzrušení. Oba tyhle pocity ve mě vzbuzuje se samozřejmou jistototu. Na jednu stranu bych ji za to nejraději zabil. Na druhou stranu je to svým způsobem příjemné. Připadám si víc lidsky. Proto ani neuhnu, pokud mi ho opravdu začne nasazovat, jen stočím pohled do strany. Rudý jak přezrálé rajče.

Leila - 24. září 2018 13:41

soukromá zpráva od Leila pro Obojek S hravostí v očích jsem se k němu přibližovala a zacinkala na tu rolničku. "Dřív jsem měla i s ostny, ale toho už jsem se zbavila. Tenhle ti musí stačit, Mourku." Uculila jsem se a když jsem viděla, že se nechal, klekla jsem si za něj, trochu se na něj natiskla. A přiložila mu ten obojek ke krku. Nezapinala jsem ho, na to byl moc krátký. Ale pozlobit ho můžu. "No tak jak moc ti ho utahneme, co?" Snažila jsem se mluvit vážně. Ale nevydržela jsem to a vyprskla smíchy. Nakonec jsem si jen sedla na místo a obojek stáhla. "Teda, úplně tě to paralyzovalo. A ten tvůj výraz!" Dál jsem se smála, protože sem se bavila. Než jsem se zase napila vína.

Michael - 24. září 2018 13:50

soukromá zpráva od Michael pro Potvora Když se na mě natiskne, moc mi to nepomůže. Jsem si až moc dobře vědom jejího těla a faktu, že pod pyžamem nic nemá. Není to pocit, na který bych byl zvyklý. Podezřívavě se zadívám na svou sklenici vína a věnuji jednu myšlenku tomu, jestli mi do ní něco nedala. I když si to nemyslím. Možná prostě nejsem zvyklý na smrtelné tělo. Nebo na její přítomnost. Narovnám hlavu a nechám ji mě škádlit obojkem. Když vyprskne smíchy, zamračím se na ni. Můj stud i vzrušení se rozplynou ne snad ve vztek, ale přinejmenším v drobné podráždění. "Nemůžu za to, jakej na mě máš vliv. Teda to víno. Jakej na mě má vliv to víno." Zamručím a pak pro jistotu přestanu mluvit. Jen pozoruji jak se napila ze sklenky a počkám, než polkne. Nechci jí ublížit. Až poté se na ni vrhnu oběma rukama, které ji začnou lechtat na obou stranách žeber, zatímco se ďábelsky usmívám.

Leila - 24. září 2018 14:17

soukromá zpráva od Leila pro Legrácky Odložila jsem skleničku a jen moje prsty opustili stonek, byla jsem pod útokem. "Co hej!" Smála jsem se a popadala dech. Snažila jsem se chytit jeho ruce a nebo mu útok oplatit. Skončila jsem na zádech, v leže pod ním. "Přestaň, přestaň! Vzdávám se!" Tak strašně jsem se smála, až mě začínalo bolet břicho. Pořád jsem se snažila mu chytit ruce a odtáhnout od svého těla, ale nemělo to moc efekt. Jen se mi trochu vysoukalo tričko nad pupík. "Dost už.. už nemůžu!" Nakonec se mi povedlo chytit mu ruce za zápěstí. Sice jsem neměla takovou sílu, abych ho udržela od sebe, ale alespoň něco.

Michael - 24. září 2018 14:48

soukromá zpráva od Michael pro Kdo se směje teď? Užívám si fakt, že pro jednou mučím já ji. Plynule se přesunu nad ni a pokračuji v jejím trýznění. Když se jí trochu vyhrne tričko, využiji toho a začnu ji lechtat přímo na nahé pokožce. Pak ale chytí mé ruce a já jsem nucen přestat. I tak jsem stále nad ní a nakloním se ještě blíže. "Hej, nemůžu být tady jediný v rozpacích. Plus, jsi rozkošná, když pro jednou nevíš co dělat." Zazubím se a pak se narovnám. I když mám stále své ruce uvězněné v těch jejích. Dívám se jí do očí a znova chytám lehce růžový nádech. To ti dlouho nevydrželo. Lehce zacloumám rukama a zamračím se. "Už budu hodnej, když budeš hodná ty. Můžu si jít sednout na svou půlku, princezno?" Zabručím lehce nervózně.

Leila - 24. září 2018 15:18

soukromá zpráva od Leila pro Opětovná palba Ještě nějakou chvíli po tom,nco už mě nelehtal, jsem se smála a držela mu ty ruce. Pomalu jsem se uklidnila a popadala dech. Tak jsem mu ruce pustila. "Eh rozkošná? To určitě ne." V tu chvíli jsem se sama červenala a odolávala pokušení ho praštit. Romantičtější by bylo pokušení ho políbit, ale na to sama nemám odvahu. Ani dost alkoholu v krvi. Přeci jen jsem ho nakonec plácla. A to do hrudi, bude tam mi nepatrnou červenou značku. "Já jsem vždycky hodná! Dala jsem ti klíče a udělala vývar. A koupila čokoládu!" Směju se a nechám ho si sednout na své místo. "Že já ti ve finále ten obojek opravdu dám. Aby sis uvědomil, kdo je tady pan!" Pořád se směju a vysoukám se do sedu, abych se kdyžtak mohla bránit. "A nebo.." Hupsla jsem na něj obkročmo a začala tentokrát lechtat já jeho!

Michael - 24. září 2018 16:40

soukromá zpráva od Michael pro Pod palbou Heknu, když mě ze sebe svalí a poslušně si sednu. "A já ti udělal večeři a aspoň se na mě dá hezky koukat, takže ti vytvářím další hodnotu. Jsem tady ten hodnější!" Zazubím se. "A obojku nemluv, ty domino. Vsadím se, že máš někde i bičík a latexovej obleček. Stejně vím, jak si v baru opravdu přivyděláváš." Vypláznu na ni jazyk. V tom mi ale sedne obkročmo na klín. Zrudnu, ale než stihnu cokoli říct, ta malá potvora mi opětuje útok. Začnu se smát a svíjet se, ve snaze se od jejích rukou dostat. Neudržím se v sedu a lehnu si. Snažím se chytit její ruce, ale nedaří se mi to. Proto po chvíli pod ní odevzdaně ležím a jen se směju a cukám. "Stop! Vzdávám se! Jsi boží a dokonalá a vůbec!"

Leila - 24. září 2018 17:09

soukromá zpráva od Leila pro Vítěz! "Nic latexového nemám, zklamu tě!" U toho už jsem ho lechtala a nepřestala jsem tak dlouho, než se sám vzdal. Samotnou mě překvapilo, jak mrštná jsem, že mě nechytl. "Ne že se mi počůráš do postele!" Když však křičel, že jsem vyhrála, ještě chviličku jsem pokračovala a pak se stáhla. Samotná jsem byla mírně zadýchana, ale to jen proto, že jsem se u toho jeho mučení sama dost nasmála. "Hahá, sem nejlepší! Vítěz!" Další vypláznutí jazyka, jako malé dítě a pak jsem z něj sesedla. Zoatky na svoje místo. Hezky vedle něj a kontrolovala ho, aby se mi to nepokusil zase vrátit. "Nějak mi vyschlo v krku, podáš mi prosím sklenku? Nebo se pro ni budu muset natáhnout sama!"

Michael - 24. září 2018 17:17

soukromá zpráva od Michael pro Poražený... Nakonec ze mě sesedne, čímž uleví mým bokům i mým rozpakům. Ještě chvíli se ze setrvačnosti pochechtávám. "Nedej bože, aby ses o mě znova otírala." Zabručím s hravým pohoršením. Vůbec jsem nějaký... hravý. Má na mě zvláštní vliv. Poslušně se natáhnu pro sklenku a podám jí ji, než si vezmu tu svou. Chvíli jen popíjím a usmívám se. "Tohle je fajn." Vyklouzne ze mě nakonec. Znova upiju vína a jen mlčím. "Už je to pár staletí, kdy jsem se takhle nezávazně bavil. Díky." Usměju se na ni, tentokrát upřímně. Natáhnu se a rozcuchám jí vlasy. "Jsi fajn holka, víš to?" Zamručím a s tím dopiju víno. Prázdnou sklenku odložím na noční stolek a otočím se na bok, čelem ke své společnici.

Leila - 24. září 2018 18:05

soukromá zpráva od Leila pro Co by bylo, kdyby... Jen jsem protočila očima a pohodila ručkou ve vzduchu. "A jen se nedělej, vím, že se ti to líbí!" Teda jistě ti nevim, ale vsazim na to. Pořád se směju a když mi podařilo skleničku, tak si ji nechám v rukách a upíjím postupně, dokud ji kompletně nevyprázdním. Pak mu ji zase podaný aby ji odložil. Znovu u toho mávnu rikou, aby to nechal být. "Ale prosimtě, nech toho. I když je mi ctí být ti tak dobrou společnicí." Zase jsem se jen smála. "Věřím tomu, že Carmen by byla rozhodně kvalitnější společnicí." Proč ho teď přestat popichovat, že? Jen toho tuleni pro dnešek stačiki. Co kdybych mu náhodou přivodila infarkt že? "Asi bychom měli jít spát." Dlouze vydechnu a pak si protáhnu ruce do výšky, trošku u toho zakňouram.

Michael - 24. září 2018 18:42

soukromá zpráva od Michael pro Spící kráska "Jasně, že se mi to líbí. Ale taky mě to znervózňuje a TO je mi nepříjemné." Uchechtnu se. Poslušně odložím její sklenku a chvíli jen Leilu pozoruji a poslouchám. Pak se zasměju. "Carmen už má dost hraček, které jí udělají co jí na očích uvidí, jen aby jí pak mohli políbit boty. Ty ještě žádnou. Jsem takový dárek z nebes, abys i ty měla svého otroka." Uchechtnu se. "A mimo to jsi hezčí než ona, takže bonus pro mě." Usměju se na ni a pak kývnu. "Asi bychom měli." Zamručím, i když se mi vlastně ani nechce. Víno a hraní si s ní jen zvýšilo i mou energii a vůbec nemám chuť spát. Proto jen ležím vedle ní a nakonec se zadívám do zdi, která je čirou náhodou na druhé straně než Leila. Trochu doufám, že mladá brunetka už usnula. Protože z mých beder se začnou valit slova se samozřejmou jednoduchostí. "Opravdu jsi hezká... Jen stěží ti může muž odolat. Ach jo, kdybys tak věděla, co se mnou děláš." Zabručím tiše a pak se otočím na druhý bok, tentokrát čelem ke zdi. Přeci jen se pokusím zabrat.

Leila - 24. září 2018 19:07

soukromá zpráva od Leila pro Spící nespící "No jo, no jo. Tak už dost řečí a spát. Bůh vi v to by se to tady zvrtlo!" Pořád jsem se smála jako nějaká malá holka. Ale to už jsem si lehala alehátka a přehodila přes sebe deku. Otočila jsem se na no, zády k němu a zavřela oči. Ani mě se nechtělo moc spát, spíš už jsem nevěděla, jak vycouvat z toho všeho a nic lepšího mě nenapadlo. Však za chvíli bych mu ještě padla kolem krku a po tom dnešním ránu to fakt není vhodný. Nehodí se to. A taky si vůbec neumí představit, jak by reagoval. Možná z toho mám strach. Chvíli je ticho. Ale pak ho slyším šeptat. Zůstávám ležet, jen zprudka otevřu oči. Srdce se mi rozbuší rychlostí, jakou snad nikdy. Do tváři se nahrne červená. Úplně jsem zatajila dech. Co mám dělat? Sakra co mám dělat? Nehýbala jsem se. Jistě to vypadalo, že už opravdu spím. Ale po tomhle spát nebudu celou noc. Mám mu říct, že jsem ho slyšela. Mám? Nakonec jsem se přeci jen přetočila na druhý bok, směrem k němu. I když,z on ležel zady ke mně. Jen jsem se na něj dívala. Jak v klidu ležel, oddechoval. A nic netušil. Nejistě jsem natáhla ruku a pohladila ho po paži. Zůstávala jsem ležet. Jen jsem o sobě dala vědět. "To jsi.. myslel opravdu vážně?" Mluvila jsem potichu, polohlasem.

Michael - 24. září 2018 19:23

soukromá zpráva od Michael pro Oblečená neoblečená Už začínám zabírat, když ucítím, jak se přetočí na druhý bok. Celý ztuhnu. Debile, debile, debile, proč nedržíš hubu, hm?" Nadávám si, když ucítím hebkou ruku, jak se dotkne mé paže. Suše polknu. "Do prdele." Ujede mi, než se poslušně otočím na druhý bok, čelem k ní. Mám výraz zmláceného štěněte, zatímco se jí dívám do očí a snažím se zjistit, jak moc je naštvaná. Tiše kývnu. "Eh... jo? Co jsem tady... den ode dne se mi zdáš krásnější. Tělem i duší. Promiň." Zabručím a sklopím oči. Pak se na posteli posadím. "Půjdu... půjdu spát na gauč, nechtěl jsem tě takhle... vyděsit. Půjdu. První věc zítra ráno se pokusím najít si ubytování, abych tě neotravoval." Zamručím.

Leila - 24. září 2018 19:47

soukromá zpráva od Leila pro Kdo kde bude spát?! Nebyla jsem vůbec naštvaná. Spíš překvapená. Ale netvářila jsem se ani tak. Dívala jsem se na něj měkce, se soucitem. Takže když se zvedl, že jde vedle, sama jsem se zprudka posadila a chytila ho za ruku. Za zápěstí konkrétně. "Počkej přece." Teprve teď jsem si uvědomila, jak to z mě strany vypadá. A zrudla jsem. "Ehm teda. Nebudu ti bránit jestli opravdu chceš, ale.. nemusíš. Já budu ráda, když tu se mnou zůstaneš. A ne jen dneska v noci " Skoro jsem nedýchala a jen se mu dívala do očí. Doufala jsem, že si zase lehne zpátky a bude všechno dobrý. Zase jako předtím. Nic se nestalo, všechno je ok a prostě jdeme spát. Tak to má být, ne? Ale taky se mi líbí. Jako muž i jeho dobrosrdečný charakter. Ke svým způsobem roztomilý. Nevěděla jsem už, jak ho vic udržet tady u mě. Tak jsem se zhluboka nadechla a nechala to že sebe vyplout. Taky se mi líbíš"

Michael - 24. září 2018 19:58

soukromá zpráva od Michael pro Mikey na ulici? Překvapeně zamrkám, když mě Leila chytne za zápěstí. Až teď si uvědomím, jak divoce mi tluče srdce. Nebo se mi teprve teď roztlouklo? Nevím. Jsem rudý asi jako ona. Chvíli se jí dívám do očí a pak si poslušně lehnu. Jemně vezmu její ruku do své a něžně ji stisknu, zatímco čekám co z ní vypadne. Když se to stane, chvíli nic neříkám. Jen ji sleduji, s ruměncem ve tváři. "Tohle není zase nějaký špatný vtip, že ne?" Nakloním podezíravě hlavu na stranu, ale rudá v její tváři mi na to odpoví dříve, než její rty. Mé ruce se znovu ocitnou na jejích žebrech, ale pak pokračují dál, dokud si ji nepřitáhnu do objetí. Naše těla se na sebe tisknou a radost z toho má jak mé tělo, tak mé srdce. Dívám se jí vesele do očí. Pak ale lehounce odtáhnu. Ne kdovíjak moc. Jen trošku. "Jen... pojďme na to pomalu, ano? Ať už to je cokoli. Nevím moc, jak se to dělá. Teda, vím jak se 'to' dělá, ale... Ach jo." Zabručím zoufale, když se zamotám do vlastních slov. "Ber to jako důkaz. Ale nemáme kam spěchat. Takže mě nech se to naučit. Prosím. Prozatím budu rád, když tě budu moct mít v náručí. Jo a když budu moct dělat tohle." Zabručím tiše, než ji políbím. Polibek je to krátký a něžný. Jako motýlí křídla, která z ní mám v žaludku.

Leila - 24. září 2018 20:33

soukromá zpráva od Leila pro Aby tam neskončili oba Tak nějak jsem doufala, že když to řekl on, neuteče ani když to řeknu já. A taky že jo. Jeho reakce ale byla oprávněná. Zatim jsem si z něj dělala jenom srandu. Chápu, proč tomu nemůže uvěřit. Když jsem se nadechla, abych vyřkla svou odpověď, umlčel mě. Moje tělo se tisklo na jeho v objetí a já v tu chvíli zapomněla na všechno, co jsem chtěla říct. Jen jsem spokojeně zavrněla a na chvíli si to užívala. Bylo to příjemné. Takhle dobře jsem se necítila dlouho. Jsem si jistá, že to nebyla chyba. A že je padlý anděl? No a co. Nejspíš mi to bylo souzeno. Jemně jsem v nesouhlasu zakroutila hlavou a prst mu položila na rty. "Pšs, neboj se. Sama nikam nehodlám spěchat. Ačkoliv se to tak možná nezdá." Stáhla jsem ruku a pak dostala polibek. Ne moc dlouhý, ne hrubý ani vášnivý. Přesto v něm bylo nepopsatelné kouzlo. Nevěděla jsem, co dělat, takže jsem chvíli byla ztuhlá jak prkno, ale pak jsem sama rty jemně pootevřela a do polibku se zapojila. Netlačila jsem na něj, polibek byl jemný a nevinný. Když jsem se odtáhla, popadla jsem dech. Dlouze jsem se nadechla a trochu překvapeně z zamrkala. "No pane jo." Usmívala jsem se a zůstala tak, jak jsem byla. Ležela jsem na něm, v objetí. "Jestli bude každý polibek takovýhle, tak s nimi nikdy nepřestávej" Smála jsem se a všechna únava byla pryč.

Michael - 24. září 2018 21:08

soukromá zpráva od Michael pro Kinky Tiše do polibku zavrním, když ho opětuje. Pevněji k sobě přitisknu, ale stále jsem opatrný. Nechci jí přeci jen rozdrtit žebra. Lehce se začervenám nad jejím komplimentem a v očích mi vesele plápolá, když se dívám do jejích očí. "Jen tak s nimi nepřestanu. Zítra nás nic nečeká, ne? Držet tě celou noc v náručí a líbat tě... to zní jako fajn plán. Za mě." Uchechtnu se a neodolám. Musím si ukrást další polibek. Mé tělo po nich začne bažit jako po droze. "Aspoň se naučím pořádně uctívat tvé medové rty. Promiň, že jsou mé polibky zatím neohrabané. Je to... poprvé." Lehce se začervenám. Naše rty se o sebe otírají, zatímco mluvím. Nehodlám je opustit byť jen na moment. Mé ruce kloužou po jejím těle s tou samozřejmou chlípností, jaká je vlastní čerstvě zamilovaným. Ale nedobývají se pod její oblečení. Ani nepřejíždí po jejích plných ňadrech nebo dalších... intimních partií. To nejtroufalejší, co dělají je, že ji krátce pohladí po zadečku. Při tom tiše zavrním. Vnímám, jak je oblý, i přes její pyžamo. "Jsi krásná." Je to nejsmysuplnější, co mé poblázněné rty a jazyk teď dokážou vyslovit, zatímco ji uctívám svými rty i dlaněmi. Její vůně mi zaplňuje myšlení a znemožňuje mi jakékoli složitější myšlenky. Celý svět se zužuje jen na tuhle postel a na ni. Něžně ji políbím na bradu a pak na krk, než se vrátím zpět k jejím rtům a usměju se.

Leila - 24. září 2018 21:44

soukromá zpráva od Leila pro Noční líbačka Byla jsem nadšená z dalšího polibku a vůbec mi nevadilo, že jsou neohrabané. Mají své kouzlo, kterým mne učarovali. "Teď je ze mě hříšník? Když tě takhle kazím?" Musela jsem se nad tím smát. Svýma rukama jsem byla opřená o jeho hruď a taky o postel. Jeho jsem nechala, aby zkoumal mé křivky, jak sám uzná za vhodné. Přeci jen sám říkal, že nikam nespěcháme, proto odhadují, že jeho smělost mu stejně nic nedovolí. Spokojeně jsem se usmívala, pohled se mi rozzářili ještě víc po jeho slovech. "Moc hezky se to poslouchá, víš to? Dlouho jsem se s někým necítila .. takhle. Jestli vůbec." Šeptala jsem. Vím, nemusela jsem ale bylo to pak takové jemnější, tajemnější a romantičtější. Políbila jsem ho na tvář a pak na rty. Oplatila jsem mu i políbení na krk. Možná jsem ho chtěla trochu víc podráždit. Jeho doteky mi úplně nesmělé nepřišli, i když v nich byla jemnost a stud. Políbila jsem ho i na klíční kost. Užívala jsem si jeho nahou pokožku. Já tak nevinná nebyla, ale tlačit na něj nehodlám.

Michael - 24. září 2018 22:03

soukromá zpráva od Michael pro Ten nejlepší druh líbačky Usměju se na ni. "Něco tak příjemného duši i tělu nemůže být hřích, Leilo. Já bych to měl vědět." Hřích by byl, kdybych se s ní opravdu vyspal den před tím. Hřích by byl, kdybych to teď uspěchal, tak jak mi touha po jejím těle káže. Ale ty něžné polibky a hladové doteky... To jen stěží je hřích. Zvláště, když mi to přináší takovou radost. I sladké mučení, když vím, že dnes nepokročím dál. I kdyby ona chtěla. Tak to je správné. Pomalu. Začervenám se, když si všimnu jakou radost jí má prostá slova udělala. Pohladím ji po vlasech a usměju se. "Já nikdy, Leilo. Skoro to bolí, takové štěstí." Zašeptám něžně. Její odvážné rty si vyslouží drobné zavzdychání. Až teď si uvědomím, že jsem tu v nevýhodě. Ona má pyžamo a ponožky. Já jsem tu jen ve spodním prádle. Zamračím se a jemně ji kousnu do rtu. A pak ji kousnu do krku. Chvíli tam vydržím a něžně to místo opečovávám jazykem i rty. Dokud se tam nevytvoří slabounká značka. Ale dost jasná, aby si ji kdo hledá všiml. "Tak... teď už jsi moje. Takhle to funguje, ne?" Nakloním s hranou nevinností hlavu na stranu a pohladím ji po zádech. Užívám si, jak se na mě její tělo pod gravitací tiskne. Hrudník na hrudník, klín na klín. Samozřejmě mě to dráždí a pravděpodobně si toho všimne. Ale znova. To mučení je sladké a jen podtrhává krásu toho momentu. Nechci to uspěchat. Chci si vychutnat každý krok po téhle cestě.

Leila - 25. září 2018 12:44

soukromá zpráva od Leila pro A je můj! Spokojeně jsem se pousmívala a jen se na něj dívala jako na obrázek. Vážně jsem teď byla spokojená a bylo mi dobře. "No to asi jo. Ale bacha, říká se taky, že až po svatbě!" Vyplázla jsem jazyk a znovu se nahlas zasmála. "Jen si to užívej. Poprvé je vždycky nejhezčí. A teď nemyslím jen to. Ale všechno. " Usmívám se a jsem na sebe pyšná, že první pro něj jsem já. Zároveň mám ale strach, abych něco nepokazila. Hlavu jsem natočila na stranu, aby měl lepší přístup ke krku. Spokojeně jsem zavrněla, když jsem cítila, jak mi tam tvoří značku. A zase jsem se smála a jen jemně přikývla. "No jo, takhle se to dělá. Ale lidi se koukají docela blbě, když si toho všimnou." Přesto jsem se natáhla já k jeho krku a udělala jsem mu pořádný cucflek sama. Odtáhla jsem se a lehla si vedle něj. Chvíli jsem tak koukala spokojeně. Nakonec mu vtiskla polibek na tvář. "A teď jsi ty můj. To budou ženský v baru koukat!"

Michael - 25. září 2018 13:08

soukromá zpráva od Michael pro Výměna značek Jemně se začervenám a usměju, když zmíní svatbu. "Jo tak to je hodně daleko, děvče. Plus si nejsem jistej, jak by to se mnou fungovalo. Takže teoreticky na to není třeba čekat. Plus, i má trpělivost má konce. Obzvláště s tak krásným tělem, jako máš ty." Zapředu do jejích rtů. Pak se ale z těch mých ozve tiché zasténání, když mi Leila začne oplácet značku. "Co záleží na tom, že si toho lidi všimnou? Jsi moje, budou to muset zkousnout." Lehounce zatnu nehty do jejích boků. Ne kdovíjak silně, ale cítit to je. Pobaveně se usměju a s ulehčením vydechnu, když si lehne vedle mě. Není sice kdovíjak těžká, ale je příjemné volně dýchat. Otočím se na bok, abych se na ní mohl dívat. Jak jsem své zírání před tím krotil, teď se jím netajím a hltám její krásu. V očích jen sladký obdiv. Na tváři přihlouplý úsměv. Něžně ji pohladím po tváři a usměju se. "Stejně jsi tam nejkrásnější. Takže ať si zírají. I když se obávám, že mé výdělky trochu klesnou. A že mi to Alv dá pořádně sežrat." Zamručím a znova ji něžně políbím. "A Derek mě možná zabije kýblem na led." Uchechtnu se tiše, než přes nás přetáhnu doku, až z ní vykukují jen naše hlavy. Svým způsobem to je celé ještě o něco intimnější.

Leila - 25. září 2018 19:50

soukromá zpráva od Leila pro První společná noc As tou svatbou jsem si dělala srandu, ale bylo roztomilé, jak se k tomu postavil. Až mne to vykouzlili úsměv na rtech. Jemný, chápavý. Víc jsem se k tomu nevyjadřovala. Položila jsen si hlavu na jeho rameno a pod dekou se k němu tiskla. Nehodlala jsem se nějak vzdalovat. Bylo moc příjemné ležet takhle u něj a jen si povídat, vyměňovat letmé doteky, líbat se a poznávat. "Ono nikomu moje svoboda chybět nebude. Jen ať vidí, že někomu patřím" Pousmála jsem se spokojeně, i když jeho další slova trochu nesouhlasí s těmi mými. Na Dereka bych úplně zapomněla. Vážně po me poslední dobou pokukoval. Ale tak snad nebude dělat problémy. Tomu nevěřím. Je to férový chlap. "Alvovi řekneš, že první noc byla poznávací. Lidí se šli kouknout na nového barmana. A tak tržba časem upadla." Zasmála jsem se a pak ho políbila na rameno. Pořád jsem zůstávala u něj. Snad k němu v noci nepřirostu. "Neboj, Derek to pochopí. Kdyžtak mu to vysvětlím." Pozvedla jsem ruku a pohladila ho po tváři, potom jsem si jo za bradu přitáhla blíž, abych si ukradla polibek. Tentokrát jsem zapojila i jazyk a olizoa mu rty. S polibky jsem nepřestávala a počkala si, jak se k tomu postaví. Pokud kladně, o chvíli později už naše jazyky tančili tango ve vzájemném poznávání.

Michael - 25. září 2018 20:12

soukromá zpráva od Michael pro Žhavé polibky Užívám si, jak se ke mně její horké tělo tiskne. Něžně ji políbím do vlasů, zatímco poslouchám její hlas. Nechávám se jím unášet a lehounce předu. Nevadí mi, že je u mě tak blízko. V podstatě jsou mezi námi jen její šaty, ani vlas by se jinak mezi nás nevešel. "To doufám, že mu to vysvětlíš. Přece bys nechtěla, aby mě rozbil. Nebo se ti líbí, když o mě můžeš pečovat?" Zavrním a políbím ji na nos. Pak ale přijde polibek. A že mě překvapí. Chvíli zkamením a jen nechávám její jazyk, ať zkoumá mé rty. Nevím, jak reagovat. A tak se nechám vést instinkty. Neposlušné ruce sjedou na její zadeček a pevněji ji ke mě za něj přitisknou, zatímco se o sebe naše hladové jazyky otírají. Tiše sténám a vrním, když tenhle polibek jen přilil oleje do plamene mé touhy. Nechci její rty opustit, ale nakonec mi dojde vzduch v plicích. Jemně se odtáhnu a z mého pohledu snad musí být jasné, co bych s ní nejraději dělal. Nenasytná ruka vjede pod její tílko a pohladí ji přes bříško. Jak jsem rozžhavený, připadá mi chladné. "Potvoro... pokoušíš, co vydržím?" Zachrčím roztouženě do jejího ucha, než ho jemně skousnu. Konečně, i já můžu provokovat ji, ne? I když je asi odolnější.

Leila - 25. září 2018 20:49

soukromá zpráva od Leila pro Poznávací rituál Nad tou představou, jak se ty dva perou jsem se jen smála. Dost pobaveně. "Obávám se, že pokud by k něčemu došlo, musela bych se starat o Dereka. Přeci jen... Máš pevnější tělo a jistě i větší ránu " Při těch slovech jsem malinko zrudla. Ale moje rozpaky se pomalu rozplývali s časem, co jsem strávila u něj v náručí. Začínalo konto připadat přirozené, jako bychom spolu byli roky. Do polibku jsem se opravdu vložila. I když jsem si neustále opakovala, ať to nepřeženu. Jenže jsem se nechala unést. Jinak to nešlo. Od sebe jsme se odtrhli až když nám došel dech. Zamilovaně jsem hleděla jemu do očí. Byla jsem v sedmém nebi. Úplně jsem se štěstím vznášela. "Promiň, nechala jsem se unést. Ale já musela!" Pak jsem ucítila jeho dotek na holé kůži. Trochu jsem se zachvěla, protože jsem to nečekala, ale hned potom jsem spokojeně zavrněla. "Jenom poznávám tvoje tělo." Vydechla jsem spokojeně. Provokoval, ale pořád jsem se držela na uzdě. Musel by trochu přidat, ale to dnes stejně nechceme. "Dávej pozor, mohla bych se utrhnout že řetězu já!"

Michael - 25. září 2018 21:16

soukromá zpráva od Michael pro Zamilovaní "Musela, hm? Chabá výmluva drahoušku, to by u soudu neobstálo!" Zazubím se a ve stejnou chvíli přes její nahé bříško přejedu nehty. Něžně, pomalu. Ale dost, aby to zapůsobilo jako potrestání. "Jo, poznáváš mé tělo a to své mi odepřeš pod svým pyžamem a ponožkami. Copak jsi, stydlivá panna?" Zabručím, ale v očích mi hrají veselé plamínky, zatímco hltám krásu jejího obličeje. "Utrhnout ze řetězu? Tys na něm doteď byla? Já si říkal, že jsi nějaká upjatá." Zasměju se a škádlivě ji polechtám. Ale pak se vrátím k tomu, jak se jí dívám do očí a občas ji pohladím po tváři. Jakkoli mé tělo baží po tom jejím... tohle mi stačí. Zatím. Ale jsem víc než šťastný. "Hmph, tímhle tempem je Pád to nejlepší, co se mi kdy stalo. Když jsem potkal tebe." Jemně propletu své ruce s jejími. "Jsi tak krásná... nejraději bych se na tebe díval celou noc. I když venku pod hvězdami by to bylo ještě krásnější. Někdy budeme muset vypadnout z města někam ven, slib mi to. Aspoň na den, na dva." Něžně rozcuchám její vlasy a vesele se zasměju.

Leila - 25. září 2018 21:42

soukromá zpráva od Leila pro Dlouhá noc Koukala jsem na něj docela překvapeně, když mě doslova vyzval k tomu, abych se svlékla a předvedla se v plné své kráse. "Ale ale, a nechtěl jsi náhodou takle na všechno pomalu? Ještě chvíli pokračuj a budeš to mít spočítaný!" Smála jsem se a uznula si polibek, jen pro mne. Dlouhý. Během něj jsem své tělo ještě víc natiskla na to jeho, pokud to bylo možné. Trochu se to ve mě pralo, ale pořád jsem se držela na uzdě. Co kdybych ho vystrašila nebo tak něco? Jenže pak zase. Věděla jsem, že to nevydržím dlouho, když mě bude tak hecovat. "Fajn, řekl sis o to!" Vyhoupla jsem se opět nad něj, obkročmo a znovu ho dlouze políbila. Tentokrát vášnivé, chtivě. Odtrhla jsem se od něj vcelku brzy, ale jen proto, abych se mu mohla zadívat do očí. Jen na chvilku. Potom jsem že sebe stáhla tílko a odhalila tak svou horní polovinu těla, úplně nahou. Nejspíš jsem mu tak z úst vytrhla jeho slova, co chtěl říct.

Michael - 25. září 2018 22:02

soukromá zpráva od Michael pro Sebekontrola Pobaveně ji pozoruji. Jsem rád, že mám na ni stejný vliv jako ona na mě. Lichotí mi to. "To ano. Rád bych dnes zůstal jen u polibků a doteků. Ale doteky mohou cestovat kam se jim zlíbí. A polibky... ty se nemusí týkat jen rtů." Něžně zapředu. Jenže pak mě dokonale umlčí ona. Překvapeně heknu, když se znova octne její klín na mém. Můj tak žhnoucí a toužící. Než ale stihnu cokoli říct, dostane se mi dlouhého polibku, do kterého se nadšeně vpiju. Pak ale přijde drobný šok, při kterém mi srdce opravdu poskočí. Chvíli na ni nemě zírám. Jen hltám krásu, kterou mi odhalila. Její pevná, plna ňadra. Dokonale tvarované bříško. Štíhlá, ale ne hubená postava. Mé ruce po ní majetniciky přejíždí. "Jsi tak krásná..." Vypadne ze mě, než se posadím. Rozhodnu se být přeci jen trochu dravější. To ničemu neuškodí, ne? I když vím, že tím prohlubuji své mučení. Mé ruce sjedou na její zadeček, do kterého přes její oblečení chtivě zatnou nehty a pevněji ji za něj na mě přitisknou. Podvědomě pohnu boky proti ní, naše klíny od sebe jen dvěma vrstvami oblečení. Mé rty se nejdříve zaměří na ty její, ale pak jdou níže. Přes značku, kterou jsem udělal až na její klíční kost, kde vytvoří další. Pro jistotu. Plus... hladí to mé ego, když si ji takhle značkuji. A pak začnu polibky zasypávat její ňadra. Pomalu se jimi blížím k její bradavce, dokud ji opravdu nevezmu jemně mezi rty a nezatahám.

Leila - 25. září 2018 23:13

soukromá zpráva od Leila pro Netrvá věčně! Spokojeně se usmívám, když vidím, že se mu líbím. Mám trochu červen ve tváři, ale rychle to přejde. Zakloním hlavu a užívám se jeho doteky. Jeho polibky. Ruce omotám kolem jeho krku. Prsty jedné ruky vjedu do jeho vlasů a začnu jej vískat. Druhou rukou předjíždím po jeho zádech. Sem tam do jeho kůže zazní svoje nehty. Zanechávám mu na zádech červené cestičky. Vydechnu a trochu ho zataham za vlasy, když ucitim, že vzal mou bradavku mezi rty. Dlouze vydechnu a spokojeně zavřením. Nebráním se spokojenému vzdechu. "Vážně.. vážně bys tohle neměl dělat. Když má zůstat jen u polibků." Musela jsem se kousnout do rtu, abych se udržela na místě. Měla jsem chuť převzít všechnu iniciativu do svých rukou, ale to by určitě nezůstalo jen u nevinného škádlení. Zatnula jsem nehty do jeho ramenou a ještě jednou spokojeně zavrněla. Jako kočka, která přede. "Mohla bych se přestat ovládat. Nechci, abych toho pak litovala. Nebo snad ty."

Michael - 26. září 2018 00:32

soukromá zpráva od Michael pro Je třeba trochu povolit vodítko Užívám si drobnou bolest, kterou mi její nehty přinášejí. Jen tím podtrhává tu slast, kterou cítím z jejího téměř nahého těla. Pousměju se nad její reakcí o mé škádlení. Podívám se jí do očí a chvíli přestanu. "Neboj. U polibků zůstane. Chci tvé tělo poznávat pomalu, máme na to spoustu času. Musíme si něco nechat na příště. A ty spousty nocí potom... no, něco vymyslíme." Mrknu na ni. Ale i já cítím, jak se mé vzrušení blíží kritickému bodu, kdy se na ni vrhnu. A jakkoli by to možná bylo příjemně uvolňující později... teď ne. Jemně její bradavku zkousnu, než se převalím na ni. Málem spadneme z postele, ale to teď neřeším. "Jen se uvolni a nech mě se o tebe postarat. Bylo by nefér tě nechat roztouženou. Co bych to byl za chlapa?" Zvednu s úsměvem obočí, lehce rudý v obličeji. Dlouze se o její klín otřu tím svým a slastně zapředu. Sice je to ode mě troufalé, jen nás oba provokuji, ale také je to nesmírně příjemné. Mé rty se pak dotknou těch jejích. Neudržím se a z krátkého doteku rtů se stane další dlouhý, hladový tanec jazyků, zakončený skousnutím jejího spodního rtu, než ho něžně uhladím jazykem. Pak pokračuji rty dolů. Na její bradu, pak pod bradu a na krk. Jemu se chvíli věnuji, zatímco mé ruce cestují po jejích bocích až na její ruce, které drží přišpendlené k posteli. To kdyby se Leila přeci jen utrhla. Užívám si chuť její rozpálené pokožky, když rty docestuji na její klíční kost, kterou něžně opečovávám rty i zuby. A znova se dostanu k jejím ňadrům. Chvíli je téměř masíruji očima, než je znova zasypu polibky. Bradavkám se tentokrát věnuji dlouho jazykem a pro jistotu zesílím tlak na její ruce. Jeden nikdy neví. Mezitím kroužím kolem jejích bradavek jazykem a sem tam je nasaju mezi rty. Nemůžu přestat, nemůžu se vynadívat jejích reakcí a rozkošných vzdechů. Každý z nich se mi zarývá do mozku a já bych ji nejraději slyšel vzdychat celou noc i den. Nepřerušovat naše hrátky, snad jen kvůli jídlu a pití. Začínám chápat, proč lidi tak snadno propadají chtíči. Když si vyhraji s jejímí ňadry, a že mi to chvíli trvá, pokračuji v cestě rty dolů. Přes její rozpálené břicho a pupík, který lehce polechtám jazykem, až k lemu jejích kalhot. Tázavě se zadívám do jejích očí a pokud nedá najevo svou nelibost, pomocí zubů a rukou z ní šortky stáhnu, aby v zápětí letěly neznámo kam. Když ji konečně odhalím celou, až na ponožky, chvíli si ji zálibně prohlížím. Jsem lehce rudý ve tváři, ale nemůžu si pomoct. "Jsi tak krásná, Leilo... Jak to děláš?" Zvednu obočí a pak se vrátím k bohulibé činnosti. Její podbřišek párkrát počastují nejen mé rty, ale i zuby. Aby si užila i trochu bolesti. Pak se konečně dostanu k jejímu klínu, ale ten jakoby přeskočím. Místo toho líbám vnitřní strany jejích stehen a na každém z nich se posléze objeví další z mých značek. Dělá mi dobře, takhle si ji značkovat. I když to je asi majetnické. Co na tom. Pár chvil ještě zasypávám provokativně polibky okolí jejího klína, než se konečně začnu věnovat přímo jí. Nejdříve nesměle. Opatrně. Pak mě ale udeří její chuť a vůně a já se přestanu být schopen ovládat. Dravě na ni útočím jazykem, rty a občas i zuby, ve snaze ji uspokojit a užít si její chuť. Cítím, jak mě bolí podbřišek pod návalem vzrušení, ale teď má prioritu ona. Když si jsem jistý, že se na mě jen tak nevrhne, pustím její ruce a volnýma rukama se začnu věnovat jejím ňadrům, která masíruji a hraji si s nimi. Tiše předu a mé rty pokračují ve své snaze ji přivést k vrcholu a pak ji jím provést.

Leila - 26. září 2018 11:42

soukromá zpráva od Leila pro Vypustit páru Byla jsme až překvapená, jakou má vydrž a sebekontrolu, Kterýkoliv jiný chlap, jenž znám, by to už dávno nevydržel. To je prokletí dnešní doby. Je sladké, že on je tímhle ještě nepolíbený a o to je to hezčí. "Nepřestáváš mě překvapovat." Vydechnu dlouze, ale to už jsem pod ním. Jeho slova mi opět vženou červenou do tváří. Přeci jen, pořád se poznáváme. I můj stud má nějaké hranice. Přesto jsem se mu poddala. Moje tělo dávalo najevo, jak moc po něm touží. Vlhký klín, zrychlený tep. Srdce mi chtělo vyskočit z hrudi a já začala zrychleně dýchat. Do polibku jsem vložila všechno, co mám. Moje teplé rty mě až boleli, jak toužili po dalších, hladových polibcích. Spokojeně jsem zavrněla, když se odtáhl, abychom se oba mohli nadechnout. Chtěla jsem víc, ale to, co přišlo pak bylo ještě lepší. Jak mi chytil ruce ve mě vyvolalo vlnu vzrušení. Kdyby mi je teď nedržel, opravdu bych se na něj s největší pravděpodobností vrhla. Dlouze jsem vydechla a nebránila jsem se vzdechům, co se mi hrnuli ze rtů. Jednu nožku jsem omotala kolem jeho těla, abych se o něj otřela. Chtěla jsem ho. Tak strašně moc, že se z toho snad zblázním! "Ty mě mučíš, víš to?" Šeptala jsem do ticha. Ruce mi občas zatlačili proti němu, ale k ničemu jsem se nezmohla. Když jsem cítila zuby na své bradavce, vždy jsem se jen zachvěla. Naskočila mi husí kůže a já vydechla. Nevím, jestli ho popohnali moje slova nebo jeho chtíš, ale chvíli an to letěli dolů moje šortky. Nechala jsem ho. Chtěla jsem to. I kdyby to mělo být jen dneska. Jen na jednu noc. Teď už se nedokážu zastavit. "Jak to dělám? Budeš muset poděkovat bohu, za to, jaké tělo mi nadělil." I v takovéto chvíli mě neopouštěl humor. Poposunula jsem se na posteli, když jsme ucítila štípnutí na stehně. Když si mě znovu značkoval. A pak znovu. Ruce jsem pevně zatínala v pěst, oči jsem zavřela. Užévala jsem si tu slast, kterou mi přinášel. Nejprve lichotivou, stydlivou. Opatrnou, kdy jen poznával a zkoušel. A pak se do toho opřel. Pustil mi ruce a já pevně svírala prostěradlo. Nedělala jsem nic, jen si to vychutnávala. Dělal to dobře a odměna mu byl můj líbivý zpět plný opojení. Byla jsme tak napjatá a vzrušená, že se ani nemusel snažit dlouho a dovedl mě k vrcholu. Zadrela jsem dech a mé tělo se celé napjalo. Prsty jedné ruky jsem byla v jeho vlasech. Pevně jsem sevřela a zatahala ho. Dlouze jsem vydechla. Zůstala jen oddechovat. Moje tělo se ještě chvělo. V krku jsem měla vyschlo. "Ty se-ty se nezdáš. Na poprvé." Zasmála jsem se a pak si ho přitáhla k polibku. Dlouhému, procítěnému a hlavně spokojenému.

Michael - 26. září 2018 12:19

soukromá zpráva od Michael pro Spokojená Lahodná hudba, která jí teče ze rtů je pro mě dostatečným znakem, že to dělám dobře. I tak mi její kompliment vykouzlí úsměv na rtech. "Co dodat. Vím jak zacházet s tvým tělem. Jako bych to uměl vždycky." Zapředu tiše, ale to už si mě spokojená kočka vytáhne pro polibek. Poslušně ho opětuji a užívám si tuhle její odměnu. Stále mě pne v podbřišku, ale to celé teď přehlušuje radost, že jsem mohl udělat dobře i jí. Jemně si ji přitáhnu do objetí a polibek tak prodloužím. Tiše do něj zapředu. "Hmmm... chutnáš dobře všude, víš to?" Zavrním vesele a lehce ji polechtám na bedrech. "A taky mě mučíš. To je na tom to krásné, ne?" Nakloním hlavu spokojeně na stranu a pak si lehnu na záda. "Hmm... mám chuť na víno. Nebo na tebe. Nemůžu se rozhodnout." Uchechtnu se, zatímco má ruka zkoumá její tělo a uctívá ho svými dotek. Neodolám a natáhnu se, abych si ukradl další sladký polibek z těch medových rtů.

Leila - 26. září 2018 18:44

soukromá zpráva od Leila pro Spokojený večer Spokojeně jsem ležela na zádech a oddechovala. Pořád jsem se to všechno snažila vstřebat. Ani nedošlo k hlavnímu aktu a já z něj byla celá v oblacích. "To teda víš." Vydechla jsem znovu spokojeně a zavrněla. "Skoro až si myslím, že se mi to jenom zdá." Dál jsem ležela a oddechovala. Jen když i on si lehl vedle mě, znovu jsme se k němu přitulila. Hlavu položila na rameno a jednu nožku přes něj přehodila. Usmívala jsem se, zářila spokojeně jako sluníčko. "Jestli chceš, můžu tě toho mučení snadno zbavit." Nadzvedla jsem se na lokty a zadívala se mu do očí. "Můžu se tentokrát postarat já o tebe. Pokud už dnes nemáš dost." Sám pak ale zmíní víno a já dostanu dlouhý polibek. V tom mi vnukne nápad. Jen na něj mrknu a pomalu se zvedám z postele. "S tím ti můžu pomoci". Tak jak jsem, tedy nahá, si to namířím rovnou do kuchyně pro tu lahev. Vracím se až s ní. Studené víno alespoň trochu schladí mé hříšné myšlenky. "Tadá", ulehnu vedle něj a trošičku vína si naliju na pupík. Dávám si pozor, aby nepřeteklo do postele. Teď už se mi tedy nechce povlékat.

Michael - 26. září 2018 19:00

soukromá zpráva od Michael pro Ty hříšná... hříšnice! Zrudnu jak rajče po její nabídce. A ačkoli bych se o ni milerád staral... No, taky si něco zasloužím za svou službu, ne? Než ale její nabídku stihnu přijmout, mladá smrtelnice odběhne. Já si jen s úsměvem lehnu a znova pozoruji její houpající se boky. Bez oblečení a jen při světle, které proniká skrz žaluzie jsou ještě lákavější na pohled. Pozoruji, jak se vrací ne se skleničkou, ale přímo s lahví. "Počkej, zas takovou žízeň nem-... oh." Dojde mi, když si víno rozlije na bříško. Tiše zavrním a nakloním se k ní, než z ní víno začnu slízávat. Opatrně, aby nic nekáplo vedle. Ale míchaná chuť její pokožky a vína mě dovádí k šílenství a tak za chvíli hladově olizuji téměř každý centimetr jejího břicha, zatímco mé nehty zanechávají červené značky na jejích bocích. V ochutnávání pokračuji ještě drahnou dobu poté, co víno zmizelo z její pokožky, "Proč mám pocit, že se o tebe znova starám?" Zvednu pobaveně obočí a pak si přihnu přímo z lahve. Jemně ji pohladím po tváři a než víno spolknu, vyměním si s ní dlouhý polibek, při kterém se víno převaluje mezi našimi ústy. Polibek si užívám. Stejně jako to, jak se chuť jejích medových rtů mísí s kořeněnou chutí vína. Odtáhnu se a polknu tu část vína, která zůstala v mých ústech. "Takys musela mít žízeň, ne?" Zvednu obočí a špičkou ukazováku hravě přejíždím po její hrudní kosti.

Leila - 26. září 2018 20:08

soukromá zpráva od Leila pro Vždyť nic nedělám! Nechala jsem ho, aby si vychutnal to víno. Další jsem mu už nepřilévala a já si vychutníávala tu masáž. Usmívala jsem se a vískala ho prsty ve vlasech. Na rtech mi pohrával úsměv a já pravidelně a spokojeně oddechovala. Dnes už mě k vrcholu přivedl. Musel by mě dráždit daleko víc, abych se zas natolik rozvášnila. "Ale ne drahoušku, to já pečuji o tebe. Abys mi neumřel žížní! A uspokojila jsem tvé chuťpvé buňky!" Polibek, při kterém mi předal víno, ve mě přeci jen vlnu vzrušení vzbudil. Polkla jsem ho a jazykem si pomalu olízla rty. Chtěla jsem ho přivést k šílenství po mém těle. Vyprovokovat ho. I když jsem věděla, že je to špatně. "Mm, mňam" Vydechla jsem a pak se přeci jen zase překulila nad něj. Lahev jsem nechala stát na bezpečném místě, aby se nevylila a nechala jsem ji tak. Sklonila jsem se a uzmula si jeho rty pro sebe. Darovala jsem mu několik vášnivých polibků, naše jazyky tančili tango a nechybělo ani kousnutí do spodního rtu, když jsem se odtrhla. S polibky jsem pokračovala přes krk, až dolů ke klíční kosti. Nijak jsem se nezdržovala. Špičkou jazyka jsem sjela od hrudní kosti až k jeho lemu spodního prádla. Kousla jsem ho do podbřišku, když jsem z něj poslední kus látky stahovala dolů. Trenky letěli někam stranou a bez ostychu jsem jeho chloubu promnula rukou. Kůže na kůži. Polibky jsem zasypávala jeho třísla, chvilku před tím, než jsem se začala věnovat citlivějším místům. Nedržela jsem se zpátky, nešetřila ho. Jazykem s ním pečlivě pracovala a opečovávala jsem citlivou špičku. Než jsem ho přeci jen, v celé délce vzala do úst. A tak pokračovala až do chvíle, kdy jsem ho nepřivedla k jeho vrcholu.

Michael - 26. září 2018 20:56

soukromá zpráva od Michael pro No právě! Polibek plný vína následuje další, tento však plný vášně. Pohladím ji po zádech, když se její tělo znova ocitne na tom mém. Slastně zavzdychám, když ucítím zuby na svém rtu a pak už ji nechávám, ať se stará. Na rozdíl ode mě si tak nevychutnává svou cestu, ale to mi ani tak nevadí. Mé smysly se plně soustředí v mém klíně a já ji jen líně hladím ve vlasech, zatímco se dobývá do mých trenek. Jen nadzvednu pánev, abych jí pomohl. Už jen když se mé bolavé chlouby dotkne rukou, vybuchne mi v mozku tisíce malých ohňostrojů. Když přidá i heboučký jazyk a po chvíli i horké rty... to množství se znásobí a s každým pohybem jejích rtů mi do páteře vystřelují blesky vzrušení. Nezmáhám se na nic jiného než na to, hladit ji ve vlasech a vzpínat se. A sténat. Nedržím se zpátky, není proč. Jen ať ví, že se mi to líbí. I za cenu trapasu u sousedů. Netrvá to dlouho, jsem opravdu napjatý k prasknutí. Téměř doslova. "Ah... už budu... Leilo." Zapředu, když ucítím, jak se tlak v podbřišku zvyšuje.

Leila - 26. září 2018 21:55

soukromá zpráva od Leila pro Vrchol blaha! Vychutnávala jsem si to, pečovala o něj opravdu pečlivě. Nevynechala jsem místečko a ke rtům připojila i hravé prsty. Dělalo mi dobře vidět ho takhle a slyšet, že se mu to líbí. Schválně jsem se o něj jemně otřela zuby, abych ho vydráždila ještě víc. Až když se ozval, že se blíží jeho vrchol, s jeho drážděním jsem nepřestávala a pokračovala dál. Naopak, ještě víc jsem přidala. Zintezivnila svoje doteky. A vychutnávala si příchod jeho blaha. Hladilo to moje ego. Cítila jsem se jako někdo víc. Dělalo to dobře i mě. Provedla jsem ho jeho vrcholem a ještě chvilku po té jsem pokračovala. Hýčkala si ho. Než jsem prsty otřela své rty a vysunula se zpět nahoru, vedle něj. Jen jsem si tak lehla a dívala se spokojeně jak oddechuje. Usmívala jsem se, zářila. "Myslím, že teď oba potřebujeme sprchu" Dodala jsem jen, když jsem vidšla že popadl dech a začal trochu vnímat. Nechtěla jsem naši chvilku ničit a tak jsem ho jen políbila na tvář a krk.

Michael - 26. září 2018 22:58

soukromá zpráva od Michael pro Sprška Když nepřestává, jen ucítím jak se ta vlna blíží. A pak se konečně roztříštím na kousky, když to přijde. Chvíli se jen sbírám dohromady a cítím při tom, jak se drobné ženské tělo vysune výš. "C-co? Jo. Aha. Jo." Zamručím zmateně, když navrhne sprchu. Její drobné doteky rtů mě ale konečně probudí a já se usměju. "Promiň. Jen... no. Sprcha zní fajn." Přitáhnu ji k sobě pro dlouhý, vděčný polibek. Stále cítím vzrušení, ale už to není ta spalující touha, která hrozí výbuchem. Je to ta drobná touha, která se projevuje tím jak ji hladím po zadečku a občas do něj letmo zatnu nehty. "Jsi úžasná, krásko. Víš to?" Zabručím něžně, než se zvednu a protáhnu. Měl bych asi cítit trochu studu, když se jí tu promenáduju nahý. Ale připadá mi to přirozené. "A tvé rty jsou opravdu sladké." Prohodím se smíchem a vzpomínkou na naši hru v baru, než se poslušně vydám do sprchy. Mám chuť na horkou sprchu. Chci to cítit.

Leila - 27. září 2018 22:20

soukromá zpráva od Leila pro Sprcha Sledovala jsem, jak je z toho všeho mimo. Spokojeně jsem se usmívala, když jsem věděla, že je to moje práce. Culila jsem se jak sluníčko na hnoji a věnovala mu sem tam letmý dotek na jeho holé kůži. Smála jsem se a když vstal, stále trochu mimo, jen jsem si ho z postele zaujatě prohlížela. "Nechápu, proč se omlouváš." Pořád jsem zůstávala v posteli. Sprcha by se hodila i mě, ale já se na něj teď nemůžu vynadívat. Z postele mě zvedne až jeho hra. Zmíňka o mých rtech. Šla jsem za ním, směrem koupelna. Sprchový kout máme dostatečně velký pro oba. "Budeš mi muset příště namíchat tak sladký drink!" Do sprchy jsem zapadla o chviličku dřív než on. Pustila jsem vodu a chvilku trvalo, než odtekla studená. Pak ale z vody začala stoupat pára, když začala téct tepla. Sama mám ráda opravdu teplou, až horkou vodu. "Meškáš, tak kde tě mám?" Pohodila jsem vlasy a otočila se k němu zády. Skoro jako bych ho lákala do svých spárů. I vzhledem k tomu, co všechno se stalo před chvílí. Na houbu jsem nabrala mýdlo a pomalými pohyby začala umývat se křivky.

Michael - 27. září 2018 22:41

soukromá zpráva od Michael pro Hrátky ve sprše Zastavím se ve dveřích do koupelny a jen si chvíli užívám výhled. Na to, jak po jejím dokonalém, nahém těle stékají kapičky vody a pak ho zahaluje pára. Je to... hříšné. A vzrušující. Počkám, až se ke mně otočí zády a mé oči automaticky sjedou na její zadeček. Opatrně k ní dojdu a zezadu se k ní natisknu. Něžně ji políbím na tvář, zatímco mé ruce automaticky pokračují v rozetírání mýdla po jejím těle. Dokonalá to výmluva. "Tady mě máš. Stýskalo se ti?" Zabručím něžně. Cítím, jak mé vzrušení stoupá. Nevadí mi to. Už dávno jsem se vzdal jakýchkoli složitějších myšlenek. Proto se teď tisknu na její tělo a pečlivě umývám každičký kousek. I když se možná až moc věnuji jejím ňadrům. Nakonec se od ní ale s úsměvem odtáhnu a věnuji delší chvíli masáži její zad a roztírám během toho mýdlo i po nich a jejím zadečku. Horká voda mi nevadí. Je mi příjemná. "Hmmm... umyješ mi taky záda, prosím?" Zapředu a otočím se k ní zády tentokrát já.

Leila - 28. září 2018 12:39

soukromá zpráva od Leila pro Čas jít spát! Spokojeně jsem vrněla, když se tak přitiskl. Nechala jsem ho, aby roztíral gel na mém těle a spokojeně jsem přivřela oči. Jen jsem se smála. "Já tobě snad ne?" Zavrněla jsem mu v odpověď a když se otočil, chopila jsem se jeho sprchového gelu a začala umývat a masírovat jeho záda. Ruka mi občas sklouzla i níže, ale spíš jen proto, abych ho pozlobila a trochu podráždila. Nakonec jsem že sebe smyla všechno mydlo a vykročila z pod proudu horké vody ven. Obalila jsem se do ručníku. "Tak, vyčůrat, pomodlit a spát! Pro dnešek stačilo" Zase jsem se smála. Ale po té teplé sprše na mě opravdu nějak padla únava. Jeho jsem nechala, aby si dělal co chce. Já se doploužila do postele a během chvilky usnula. Pokud přišel brzy, ještě jsem se k němu přitulila. Do pyžama jsem se ani neobtěžovala oblékat. Nejspíš se mi si nebude nic zdát.

Michael - 28. září 2018 14:12

soukromá zpráva od Michael pro Spánek Spokojeně předu, když se začne starat o má záda. Je to nadpozemsky příjemné a občasná provokace to jen vyšperkuje. A snad i proto jsem rád, že zavelí ke spánku. Kdo ví jak dlouho bych se ještě dokázal držet. Jemně ji plesknu přes zadek, když vylézá ze sprchy a ještě chvíli na sebe nechávám dopadat horkou vodu. Pak se usuším a vlezu za ní do postele. Zapředu, když se ke mně přitulí a položím ji ruku kolem pasu, než i já usnu. Spánek je to dlouhý a po dlouhé době i spokojený a občerstvující. Sny nemám, aspoň si to nemyslím. Jen se párkrát během noci probudím a to mě akorát přiměje k tomu, abych se více přitiskl k teplému tělu vedle sebe. Ráno mě probudí ostré světlo Slunce, které žaluziemi proniká přímo do mého oka. Zamručím a jen se obrátím a ještě chvíli si užívám, že můžu jen tak ležet. Teplo vedle mě mě tentokrát nepřekvapí. Velmi dobře si všechno pamatuji. Jen ji něžně políbím na šíji a ještě chvíli se líně rozvaluji, než mě z postele vyžene hlad a žízeň. Opatrně vstanu, abych ji nevzbudil. Něžně ji přikryju dekou a vydám se do kuchyně, kde začnu hledat něco k jídlu. Ještě před tím si ale vyhrabu spodní prádlo a tepláky. Nemusím ji zas tak moc pohoršovat. Bytem se za chvíli začne rozlévat vůně čerstvě mleté kávy a vajíček se slaninou. Oběma nám dám velkou porci a pokud se ještě Leila nevzbudila, dojdu do ložnice, kde ji probudím drobným polibkem na její rty. "Vstávej, krásko."

Leila - 29. září 2018 11:45

soukromá zpráva od Leila pro Ráno Takhle dobře se mi nespalo dlouho. Usnula jsem téměř okamžitě a pro dnešek jsem měla spánek bezesný. DIY čemuž jsem si odpočinula snad dvakrát tolik. Když jsem se probudila, Mike už vedle mě nebyl. Přesto jsem zůstávala dál ležet a jen jsem se převalovala se zavřenýma očima. Ty jsem otevřela až ve chvíli, kdy jsem ucítila letmý polibek na rtech a slyšela jeho slova. Spokojeně jsem se začala usmívat hned jak jsem ho viděla. "Ranní ptáče?" Zasmála jsem se a pak se pomalu vysoukala do sedu. Přidržovala jsem si u těla přikrývku. "Mm, tohle bych si nechala líbit každý den. Cítím kafe a vajíčka!" Spokojeně jsem se uculila a přitáhla si ho k polibku. Hned po tom jssm se postavila, k němu zady a natáhla se rychle po županu, co byl přes židli. Zabalila jsem se do něj a pak, společně s ním preska do kuchyně. "Mm, to to voní!" Usadila jsem se na své místo a první co, tak jsem si přitáhla kafe. "Řeknu mi, proč že jsi z toho nebe nespadnul už dřív, hm?"

Michael - 29. září 2018 22:57

soukromá zpráva od Michael pro Novinky Překvapeně zavrním, když si mě sama přitáhne do polibku a pak vstane. Nijak se netajím tím, jak si ji prohlížím. I když je ke mně zády. Až když si oblékne župan, pousměju se a vydám se do kuchyně za ní. "To víš, jsem dárek od Boha za to, že tak věříš a jsi hodná." Zasměju se a vezmu do ruky svou kávu. Stane se to tehdy. Když stojím a hrnek s kávou nesu blíž k ústům, abych se mohl napít. Čas se zpomalí a já ucítím povědomý pocit. Není to ani tak hlas v hlavě jako nepřetržitý proud informací se vším všudy. Lokace artefaktu. Proč tam musím jít já. A co se stane, když neposlechnu. Případná odměna, když poslechnu. A pak, bez času na odpověď, to skončí. Když se proberu, ležím na zemi. Obličej v rozlité kávě z rozbitého hrnku. Hajzlové. Šmejdi. Kurvy. Jakmile se jim hodím, tak si se mnou zacházejí jak s kusem hadru. Zavrčím sám pro sebe a posadím se. Nemohlo uplynout víc jak pět minut. "Dalo se čekat, že tohle tělo bude tohle zvládat hůř." Zamručím a povzdychnu si. Pak se podívám na Leilu. "Budu muset na den nebo na dva vypadnout."

Leila - 30. září 2018 11:39

soukromá zpráva od Leila pro Špatné zprávy? Seděla jsem u stolu a popíjela svou kávu, cpala jsem se vajíčky. Když se najednou sesunul k zemi. Bylo to z čista jasna. Vyjekla jsem jeho jméno a hned k němu přispěchala. Rukou jsem opatrně odstrčila střepy, abych si do nic neklekla. Několikrát jsem ho poplácala po tváři. Vůbec jsem nevěděla, co mam dělat. Kurzem první pomoci jsem sice prošla, ale teď jsem se tak klepala, že jsem nějak nemohla nic. "Michaeli. Slyšíš mě?"]/b] Zase jsem ho poplácala po tváři. A pak se probudil. Úplně mi spadl kámen ze srdce, když se probral. "Ježíši tys mě vyděsil!" Oddychla jsem si, ale rozhodně se nesmála. Tohle bylo i na mě moc. Jeho slova mě však zarazila. Začala jsem se dost mračit. "Pockej, jak to myslíš? Jak jako vypadnout?" Nějak se mi to přestávalo líbit.

Michael - 30. září 2018 19:20

soukromá zpráva od Michael pro Jak jí to jen říct Tiše pozoruji její zamračený výraz a usměju se. Pohladím ji po tváři a pak se postavím. "Zprávy seshora. Očividně jim nestačilo mě shodit dolů, zbavit mě téměř všeho co ze mě dělá anděla. Jakmile tady najdu alespoň ždibeček štěstí, pro jistotu mě potopí ještě dál. Šmejdi." Zavrčím. "Najednou se jim hodím. Potřebují pomoc. Prý je tady někde v okolí pohřebiště a tam artefakt nebo co. Mám ho vzít, než to stihnou udělat démoni. Předat kostelu a tak podobně." Prohrábnu si vlasy a pak se na ni podívám. "Teď už to můžu říct nahlas. Někdy si říkám, jestli Světlonoš neměl pravdu." Zabručím a pohladím ji po vlasech. "Promiň za ten hrnek a ten nepořádek. Uklidím to až se vrátím. Kdyžtak ti koupím nový." Žádné pokud. Až. I když to tak jisté není, nehodlám ji děsit. Fakt je, že pokud v tomhle těle potkám silnějšího démona, budu se muset spolehnout na to jak rychle umím utíkat. A v tom zrovna dobrý nejsem. Asi bych měl začít cvičit nebo tak něco. "Večer snad budu zpátky. Vyhřívej zatím postel." Zabručím a nejistě se usměju.

Leila - 01. října 2018 14:26

soukromá zpráva od Leila pro Úkol Dívala jsem se na něj dost nechápavě. Sice se snažil celou situaci odlehčovat, ale já z toho prostě neměla dobrý pocit. Nejraději bych šla s ním, jenže co zmůžu? Jsem jen člověk a ani se neumím prát. "To nezní zrovna nejlíp. Úkol a pohřebiště." I když jsem od něj dostala pohlazení, pořád jsem se mračila. "Co se stane, když to neuděláš?" Vlastně si to nechci ani představovat. Už teď z toho mám hrůzu. A ještě, když zmínil démony. Jak zlé to může být? "Neměla bych jít s tebou?" Nějaký bordel a rozbitý hrnek je teď to poslední co bych řešila. Takže se k tomu ani nevyjadřuji a ani se o to nestarám. Na to ještě bude času. "Nebo nebylo by lepší kontaktovat církev? Tedy jestli nás zase nevyhodí."

Michael - 02. října 2018 21:45

soukromá zpráva od Michael pro Starostlivá smrtelnice Její starosti mi udělají radost. Opravdu. Je to nezvyk, mít někoho kdo má o mě starost. I když mi na druhou stranu trhají srdce, protože jí nechci přinášet smutek. Krátce se mi mihne myšlenka, jestli to nebyla hloupost, tohle mé dobrodružství s ní. Kdo ví, jestli to myslela vážně, jestli jsem nebyl pro ni jen zajímavá hračka. Ale pak to pustím. To ze mě mluví strach. A pohled do jejích očí mě o tom přesvědčí. Jemně ji pohladím po tváři a usměju se. "Když to neudělám... už takhle po mně jdou démoni. Nechci, aby tě ohrožovali ještě andělé." Kousnu se do rtu, ale tohle se mi teď otevírat nechce. To, že je kvůli mně v nebezpečí. Až se vyřeší tohle, pak si o tom budeme moct promluvit. Pokud dorazím v pořádku. Až dorazím v pořádku. Tak, to zní mnohem lépe. "Leilo, ze všeho nejmíň chci, aby se ti něco stalo. A se vší náklonností, kterou ve mě vzbuzuješ... nemohla bys mi nějak pomoct. Buď tady. Ať se mám za kým vrátit a koho obejmout. Prosím." Pohladím ji po vlasech. "A církev už svůj názor na mou maličkost vyjádřila jasně. Předám ten artefakt otcovi představenému zdejšího kostela a budu moct zase zpátky." Zamručím a chvíli se jí dívám do očí. Pak ji k sobě přitáhnu a jemně ji políbím. "Budu v pořádku, opravdu. Všiml bych si, kdyby tady bylo víc démonů. A umím se o sebe postarat, jakkoli to tak nevypadá." Zamručím a pak sklopím pohled. "Promiň. Nemáš to se mnou jednoduchý. Nejsem moc dobrej tvůj... hm. Přítel? Partner? Promiň, neznám ani správné slovo." Uchechtnu se a pak se povzbudivě usměju. "Jdu se obléknout. Až přijdu, budu mít hlad. Něco připrav." Pohladím ji po zádech a zmizím v ložnici, abych se vynořil v košili a džínách. Takhle jsem si dnešek opravdu nepředstavoval. Představoval jsem si ho v objetí Leily, zatímco mluvíme o ničem. No, padlý míní a pán bůh mění, hm? Dojdu k Leile a znova si ukradnu polibek. "Budu v pořádku drahá. A... odpusť mi to. Není to k tobě fér."

Leila - 04. října 2018 12:18

Sama doma Dívala jsem se starostlivě do jeho očí. Dokonce jsem ho chytila za ruku a propletla s ním prsty. Nechtěla jsem ho pouštět. Celkově jsem chtěla, aby se na tyhle andělský věci vykašlal, ale následky by byli jenom horší a horší. Dlouze jsem povzdechla a ještě chvíli ho držela. Aby neodcházel tak rychle. "Ale.. Chtěla jsem namítat. Že se o sebe umím postarat. Že se mi nic nestane. Však démoni nad čistou duší, jako jsem já, nemůžou mít žádnou moc, ne? Jenže vždycky jsem byla umlčena. Kdyby alespoň nevolil takováhle slova. Akorát jsem z nich na měkko. A musím zamáčknout pár slz zpátky. Jemně jsem přikývla hlavou a sklopila pohled, aby neviděl moje zaslzené oči. Rychle jsem si je promnula a bylo to pryč. A já se znovu mohla zadívat do jeho očí. "Dobře.. dobře budu tady na tebe čekat. Ale slib mi, že se vrátíš. Slib. Žádné až nebo tak.. něco. Teď jsi můj.. přítel. I partner. A nechci, aby to tak rychle skončilo jen kvůli nějakým hloupostem. Ještě jsme nic nestihli." Pokusila jsem se povzbudivě pousmát. Ještě jsem si ho k sobě tentokrát sama přitáhla a vtiskla mu pořádný polibek. Takový, který ho měl motivovat k tomu se vrátit a to velmi brzo. Pak už jsem ho nechala jít. Já mezitím uklidila střepy a setřela rozlitou kávu. Když vylezl oblečený, jen jsem se pousmála. "Sluší ti to. Jsi si jistý,že nemám jít s tebou? Alespoň tě.. doprovodit k tomu pohřebišti?" Je mi jasné, že odmítne, ale zkusit sem to musela. Prostě mi to nepříjde správné, že tu budu jen tak sedět, vařit a péct a on někde bude nasazovat krk. Navíc tam nebudu, abych ho mohla zachránit. Tak jako předtím. Možná přeci jen neposlechnu a půjdu za ním v jeho stínech.

Michael - 04. října 2018 20:41

soukromá zpráva od Michael pro Loučení Usměju se na ni a přitáhnu ji k sobě. Tentokrát jí věnuji dlouhý polibek já. Hodně dlouhý. Vášnivý. Slib. "Neboj se. Dorazím v pořádku. Přece bych tě nemohl nechat samotnou. A... potřebuju tě tady. Potřebuju mít místo, kam patřím. Tak to prosím vydrž. Vím, že to vůči tobě není fér. Nějak ti to pak vrátím, ano?" Chvíli si ji jen držím v objetí a hladím ji po tváři, zatímco se jí dívám do očí. "Vrátím se, milovaná. Slibuju. Nic mě nezastaví." Zamručím tiše a ještě jednou ji políbím, i když teď je polibek spíše podobný doteku motýlích křídel, než ji ze svého objetí pustím. Na bedrech mi leží ještě pár slov, ale ta... na ta je moc brzo. Nejsem na ně připravený. A konečně, vrátím se v pořádku. Určitě najdu chvíli, kdy jí je říct. Až bude čas správný. Proto se prostě otočím na podpatku a vyrazím ze dveří. Neprší, ale je zataženo. Což mi vyhovuje. Veselé, slunečné počasí by mě teď spíš iritovalo než co jiného. Založím si ruce do kapes a chvíli se rozhlížím. Snažím se ignorovat rostoucí úzkost v mém srdci. Už po tak krátké době si připadám osamocený, když jsem bez ní. I jen na chvíli. No... o důvod víc se vrátit. Co nejdříve. Vydám se proto svižným krokem k pohřebišti.

Vypravěč - 07. října 2018 21:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pohřebiště Leila poslušně zůstala doma, alespoň do té doby, než jsi zahnul za roh. Pak už jsi její dům neviděl a musel jen věřit svým instiktům. A slovu, co ti dala. Konec konců uznala tě jako svého partnera, tak byste si vzájemně měli důvěřovat, tak to ve vztahu chodí. Jenže je ve vašem vztahu vůbec něco normálního? Vždyť jsi anděl, sice padlý, ale co. Ona je jen člověk. Křehké a nevyzpitatelné stvoření tvého otce... Město bylo plné lidí, dneska začínají nové slevy v obchodech a lidi chytla nákupní horečka. Nedělo se nic neobvyklého, jenom nějaký magor málem srazil na přechodu nějakou holku, co se najednou rozhodla přeběhnout silnici. Lidi strašně riskují. Pohřebiště bylo skoro na druhé straně od jejího domu. I tak jsi tam došel během půl hodiny, trocu svižnější chůzí. Jak jsi se přobližoval, ldí ubývalo a město začínalo chřadnout. Už tu nebyli domy s novou fasádou ani uhlazené silnice bez děr. Přesně naopak. Dokonce tu trochu zapáchali kanály. Rozhodně jsi se dostal do té horší čtvrti, která tady ve městě je. Mají ji všechna města. Ostatně pořád tohle není ještě tak hrozný. Pohřebiště mělo polo rozpadlý plot kolem dokola a na druhé straně, v dálce, jsi viděl pozůstatky kostela. Branka byla vylomená a nikdo nikde. Cítil jsi z tohoto místa smutek, strach, ale i nenávost, Bylo to tu prosáklé krví a bolestí. A tobě to nedělalo dobře. Cítil jsi, jak se ti rychleji rozbušilo srdce a hůře dýchalo. Vešel jsi na pozemek, i když se kousek od tvých nohou válela cedule s nápisem "Vstup zakázán". Byla posprejovaná a někdo ji jednoduše vylomil ze země. Bylo tu ticho a nikdo tu nebyl. Jen v dálce jsi slyšel štěkot psa a zvuk projíždějících aut. Vypadalo to tu opuštěně. Zamířil jsi k té ruině, co před pár lety byla kostel. V zemi pod oltářem měli vždy tajné skrýše a jestli tady někde má být artefakt, bude jistě tam. Když jsi přišel až ke kostelu, ukázalo se, že tady až tak úplně sám nejsi. Slyšel jsi smích několika lidí a cítil marihuanu. Jistě, dokonalé místo pro tyhle skvadry, ale i pro bezdomovce. Ty jsi ale šel jiným směrem. Pokračoval dál. Jen se modlit, aby si tě nevšimli a nepřidělali zbytečné potíže. Démoni to ale nejsou. To by jsi poznal. Dveře od kostela byl vylomené. Nic neobvyklého, když vidíš, v jakém to tu je stavu. Nohou jsi do nich kopl a padl na tebe dým prachu. Pootevřeli se a mohl jsi tak vklouznout dovnitř. Pokud samozřejmě chceš a náhodou nebereš nohy na ramena. Když jsi však vešel dovnitř, zaslechl jsi rychlé kroky pryč směrem od tebe. Čvachtali ve vodě a byl lehké. Jako kdyby dívčí. Pak najednou bylo ticho. Ale nejsi sám.

Michael - 08. října 2018 01:09

soukromá zpráva od Michael pro Cizinka Jen nerad nechávám Leilu za sebou. Ale je to tak lepší. Pro nás pro oba. Paradoxně mám o ní teď větší strach, ale kdybych ji vzal se sebou, jen by ji to více ohrozilo. A to nechci. Opravdu ne. A tak se rozhodnu těšit na to, až se vrátím domů a ona mě přivítá. I kdyby byla naštvaná. Už teď se těším, až ji znova spatřím. Skoro jako by mě uhranula, jen... dobrovolné z mé strany. A tak přidám do kroku. Abych ji mohl zase vidět. Obejmout a políbit. A nepustit z náručí, i kdyby mě měl Derek vyhodit z práce. Cestou si stále všímám lidí okolo. Když jsem teď smrtelný, najednou s nimi z části soucítím. Jako anděl se mnohem víc bojíte smrti, protože nový anděl již nepřijde. Jako člověk.. žijete tak krátce, že nevidíte důvod neriskovat. Lidé jsou v tomhle blázniví i nádherní zároveň. Nicméně, jak se přibližuji k pohřebišti, lidí ubývá. Dává to smysl. Vždy instinktivně poznali, když něco nebylo v pořádku. Ani já se necítím kdovíjak dobře, když se k tomu místu blížím. Má historii utrpení a velmi, velmi špatných věcí. Bolí mě, když se mě tyto vzpomínky snaží narvat do hlavy. I proto ještě zrychlím. Už to chci mít za sebou. Nic těžkého, ne? Jen vzít artefakt, donést do blízkého kostela a pak za Leilou, vynahradit jí ztracený čas. Jak těžké to může být? Všimnu si, že se zde vyskytují různí budižkničemové. Dá se to čekat. Drogově závislé možná tato místa zase přitahují. Drogy s lidským vnímáním nadpřirozena dokážou zajímavé věci. Nicméně stále necítím démony v okolí. To je pozitivní. A tak pronikám hlouběji do kostela, ve snaze najít onen artefakt a odejít. Ať už je to cokoli. Avšak, mou pozornost si v kostele získá zvuk kroků. Nejsem tu sám. Dlouze si povzdechnu. Teď by se mi ten slavný ohnivý meč docela hodil... Zabručím si sám pro sebe. "Kdo jste kdo? Vylezte, nechci vám ublížit. Jsem tu jen pro zásilku a zase zmizím."

Vypravěč - 08. října 2018 19:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kostel Vešel jsi dovnitř a křikl do ticha. Nějakou dobu se nikdo neozýval, jako kdyby tam už vůbec nebyl. ALe pak se přeci jen kroky zase ozvali. Lehké, pravidelné. Už ne tak uspěchané. O chvíli později jsi zaslechl známý hlas. A že tu moc lidí neznáš. "No nekecej, kohopak to tu máme?" Kus před tebou, u oltáře, stála Carmen. Blond vlasy měla navlhlé a zapletené do cpu. Lepila se na ní kožená bunda. Samozřejmě byla upravená a jeidná vada, ktrou by jsi jí nyní mohl vytknout, bylo to, že si někde sedřela čerstvě nalakované nehty. Voněla po javorovém dřevě a tabáku. Ta vůně ti něco připomíná. Nebo spíš někoho. Založial si ruce na hrudi a zůstala pevně stát na místě. Jen mírně pozvedla hlavu, jako kdyby si tě snad měřila pohledem. "O jaké zásilce jsi to mluvil?" Ta nerada chodí kolem horké kaše.

Michael - 08. října 2018 22:20

soukromá zpráva od Michael pro Carmen Sandiego?! Na má slova odpoví povědomý hlas, což nekvituji úplně s nadšením. Zvláště, když mi dojde komu patří. Dokonale upravená a svůdná Carmen je antitezí k mé... přítelkyni Leile. Ne, že by Leila nebyla upravená nebo svůdná. Jen... je přirozenější v tom všem. A taky mi učarovala na těle i na duši, což se o Carmen říct nedá. Ta jen pošťuchuje můj chtíč, což jsem se naučil zvládat celkem rychle. Musela by se snažit víc. Více mě zneklidňuje její vůně. Je mi povědomá, ale nedokážu říct proč. "Ehm... poštovní... zásilku? Je tady výdejní místo. Měl jsem se tady setkat s messengerem, ale to ty asi nebudeš, co?" Fabuluju tak chabě, že tomu nevěřím ani já. Proto si povzdechnu. "Jen... úkol z práce. Nebudu tě obtěžovat, jen si to vyzvednu a zmizím." Zabručím a vydám se k místu, kde tuším vstup do krypty. Každý takovýhle kostel nějakou měl. Tam by se mohlo schovávat to, po čem Gabriel tak baží.

Vypravěč - 09. října 2018 11:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Carmen - kostel - zásilka Zůstávala stát na místě, tudíž, když jsi přešel ke vstupu do krypty, musel ses k ní přiblížit. Krypta bývala podzemní a nacházela se ve většně případů pod oltářem. Carmen se mračila, očividně ti nevěřila. Kdo by taky ano, vždyť vůbec neumíš lhát. Hlavně poštovní zásilku? Tady? Co je to za blbost. "Počkej, úkol z práce? Vždyť děláš v baru, ne?" Poznala, že je něco čpatně. Začala si tě prohlížet. Pořád se ale nechtěla hnout ze svého míst. Asi tam brzy vystojí důlek. "Raději by jsi měl odejít. Tohle není místo pro takové, jako jsi ty. Navíc tady ani nic nenajdeš." Dlouze vydechne a zářivě se na tebe usměje. Nevíš, o co jí jde, ale něco ti tu smrdí. Do toho ta její vůně. Nepřekvapuje tě, že smrdí trochu jako chlap, ale koho jen ti to připomíná. Jistě jsi tu vůni už někde cítil a jistě ji nepoužívá jen tak někdo. Tohle je drahá, specifická vůně, hodna nějakého podnikatele, pracháče a tak. "Věř mi, už jsem to tu prohledala."

Michael - 10. října 2018 00:21

soukromá zpráva od Michael pro Zásilka Ani jsem nečekal, že se na mou lež chytí. Takže hádám, že jsem aspoň nebyl zklamán. Tiše si povzdechnu. "Podívej, v tomhle nejsem dobrej. Prostě jsem tady pro jednu věc, kterou musím někam donést." Zabručím a založím si ruce na prsou. "A jsem si téměř jistej, že mám tady větší právo být, než ty." Ta vůně mě začíná iritovat. Něco mi připomíná. Něco... někoho. Jen vím, že to není moc příjemná vzpomínka. S povzdechem se k ní otočím. Kdybych byl stále anděl, nebylo by tak těžké ji přesvědčit, ať jde jinam. Takhle... zbude můj přirozený šarm. A ten je vyčerpaný na Leilu. Podrbu se ve vlasech. "Prohledala, jo? Co tady vůbec děláš? Máš tady rande? Hej, proti gustu, každej to máme rádi jinak." Pokrčím rameny, zatímco pokračuji v hledání artefaktu.

Vypravěč - 11. října 2018 11:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zásilka Vůbec nic si z tebe nedělala. Postávala tam a očima tě propalovala, jako nějaký démon. I když si si jistý, že je člověk. Úplně jistý. Zato ta vůně. Pořád tě nutí přemýšlet, až se nemůžeš soustředit na svůj úkol. "Co tady dělám já tě nemusí zajímat. A když uz jsi u toho randění.. zatím to vypadá, jakobychom ho tady měli právě teď spolu." Přešla k tobě kočičím, ladným krokem a upravila ti límeček košile. "Ale no tak. Uvolni se. Já nekoušu.. tedy pokud to nebudeš chtít." Límeček ti trochu poodtáhla od krku a natáhla se, aby ti na něj věnovala jeden polibek. Lehký jak vánek, sametový. A v tu chvíli sis uvědomil, komu patří ta vůně. Tvému největšímu nepříteli.

Michael - 11. října 2018 19:38

soukromá zpráva od Michael pro Beelzebub Svádět by uměla slušně, to se jí musí nechat. Důkazemn toho budiž drobné zaškubání v podbřišku, které způsobí její drobné gesto. Znechucuje mě fakt, že by to na mě včera dost možná i zabralo. Nejsem zvyklý na tohle tělo, neumím se kontrolovat. Ale po včerejší noci... To, co cítím k Leile, ať už to je cokoli, okamžitě přehluší jakoukoli vášeň, kterou ve mně Carmen vzbuzuje. Plus možná pomohlo mé včerejší... ehm... uvolnění se. Odtáhnu se ve chvíli, kdy si konečně vzpomenu. Chvíli ji zkoumavě pozoruji a pak si povzdechnu. Někdy by ten ohnivý meč fakt bodnul. Co, Gabrieli? "Proč to nikdy nemůže být jednoduché, hm?" Projdu kolem ní a ani si jí nevšímám, zatímco pokračuji v prohledávání místnosti. Nepůsobí jako démon, toho bych si všiml. A divil bych se, kdyby jí Beelzebub dal něco ze své moci. "Stejně mi nepřijdeš jako jeho typ. Moc... lehká? Asi? Když jsem se s ním viděl naposled, měl rád serióznější dámy." Zabručím. Ale taky to bylo ve čtrnáctém století. Asi se holt změnil. "Spíš s ním, nebo ti jen zařizuje tvá dostaveníčka?" Zabručím zvědavě. I když je pro mě vlastně hrozba. Mohla by mu říct, kde jsem.

Vypravěč - 11. října 2018 20:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Beelzebub a jeho d*vka Sledovala každý tvůj hladký pohyb. Jako kdyby jsi tady už někdy byl. Věděl jsi přesně kam sáhnout nebo šlápnout. Ale pořád jsi nic nenašel. Možná je to dobře. Dokud je tu ona. Ale zase to musíš najít dřív jak ona. Jestli to chce dát Zoubkovi, je to průser. S takovou relikvií bude silnější než kterýkoliv jiný démon, co tě právě napadne. Carmen se jen zasmála a dala si pramen blond vlasů za ucho. Mírně natočila hlavu na stranu. "Tak už ti to konečně došlo?" Zasmála se docela pobaveně a přešla zase k tobě. Prsty ti přejela po hřbetu ruky a pokračovala dál po paži výše, stála za tvými zády. "Není od tebe hezké mě takhle odmítnout." Vtírala se a tobě začíná docházet proč. Chce tu relikvii pro něj. Jenže co když jí to přikázal pod podmínkou, že ji jinak zabije? Nebo je jen opravdu tak hloupá a podlehla jeho šarmu? Blonďatá je, to je fakt. "Vykašli se na to. Pojď, uvolni se." Posadila se na oltář a tebe si přitáhla blíže k tělu. Začala s masáží ramenou. Spokojeně se usmívala a vábně ti hleděla do očí. "Kde si myslíš, že by ta zásilka mohla být?" Snažila se tě obměkčit, aby z tebe dostala informace.

Michael - 11. října 2018 22:29

soukromá zpráva od Michael pro Svůdná blondýnka Rád bych řekl, že se mnou její pokusy nic nedělají. Ale byla by to lež. Cítím, jak se mi pod jejími doteky dostává krev do varu. Jak mi cuká v podbřišku. A na chvíli... na chvíli tomu opravdu propadnu. Jejím dotekům a jejímu tělu, které nosí s takovou samozřejmostí. Konečně, představa, že si to rozdáme tady na svaté půdě... byl by to pořádně vztyčený prostředníček, směrem nahoru. A já to fakt potřebuju. Ale pak mi do vědomí vpluje vzpomínka na Leilu. Na včerejší večer a její drobné, zkoumavé doteky. A slast, kterou mi jimi přinesla. Rozhodně není nezkušená, ale stejně. V jejích dotecích byla drobná váhavost a zkoumavost, která přinesla radost mojí duši, zatímco ona přinášela radost mému tělu. Na její veselý úsměv a popichování a krátké černé vlasy. Plné rty, které chutnají sladce a zároveň jako nejdražší koření. Tělo, které není tak dokonalé jako Carmenino a právě proto mi je krásnější. Na její sladké steny, když jsem se oni staral. A na její sladké "...taky se mi líbíš". Hbitě se vymotám z pařátů krásné blondýnky a chvíli si ji prohlížím. "Nejsem na blondýnky, sorry děvče." Zabručím. To je pravda, asi. Stále cítím v těle ten hlad po ženském těle, tu neskutečnou touhu se jí zmocnit. Musím se kousnout do rtu docela slušně, aby mě to přešlo. Ale nechám si tyhle pocity pro Leilu. Asi se dnes holt moc nevyspíme... "Teď je čas vypadnout. Pozdravuj mě od svého páníčka, určitě to ocení, máme spolu minulost plnou silných emocí." Zabručím a založím si ruce na prsou.

Vypravěč - 12. října 2018 08:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nikam nejde Carmen se zamračila, když jsi se vysmekl zpod jejich rukou. Zůstala sedět na místě a jen tě sledovala. Stále s tim stejným výrazem. Jen dlouze povzdechla. "Takže se Leila už zakousla? To se divím, vždycky ji to s chlapama nešlo. A děsně trvalo." V očích ji žhnula touha a na rtech nyní pohrával úsměv. Znovu se k tobě přiblížila, jako kočka, co se právě chystá lapit svou kořist. Omotala svoje ruce kolem tveho pasu, natiskla své tělo na tvé. Tiše šeptala. "Pojď se mnou. Přinesu ti slast na kterou nikdy nezapomeneš. To slibuji." Byla tak blízko, že jsi mohl cítit její dech na svém krku. Nedíval ses na ni. Mohl bys podlehnout. Už tak se tvé tělo chvěje a ona si toho je vědoma. "Leila se nemusí nic dozvědět.." Vábila tě dál jako nějaká sucuba. Jenže tebe zaujala stěna naproti. Byly tam vystouplé kameny a kolem dvou dokonce spáry dost vydlabané. Jako kdyby za tím někdo někdo ukrýval. Ačkoliv už nejsi hoden anděla, jsi padlý, cítil jsi, jaký na tebe ten předmět ma vliv. Carmen jako člověk to cítit nemohla. Zdá se, že jsi našel to, pro co jsi přišel.

Michael - 12. října 2018 08:42

soukromá zpráva od Michael pro Ale jde! Mělo mě napadnout, že se Carmen nedá tak snadno odbýt. Je to konečně služebnice Beelzezuba, ne-li jeho otrokyně. Ať už z jakéhokoli důvodu. Ale stejně je stále jen člověk. Svádět umí, to rozhodně. Ale je to jen člověk. A k její smůle, její současná vůně je pro mě spíš odpudivá než přitažlivá. I tak, když si obmotá ruce kolem mého pasu a pořádně se na mě přitiskne... Ucítím, jak má víc zvířecí část začne šílet. Musím zavřít oči, abych ji alespoň neviděl, ale i jen vjem doteků je strašlivě silný. Hrudník na hrudník... Zhluboka oddechuji a snažím se vlastní touhu ovládnout, i když chřestí řetězy. Leila by se nikdy nic nedozvěděla... no tak... Jen tuhletu čubku prostě ohneš přes oltář. Aspoň si konečně pořádně ulevíš, ne jak ta včerejší náhražka... Z mého opojení mě vytrhne povědomý pocit. Artefakt. Otevřu oči a zadívám se na vystouplé kameny před sebou. A když se mám na co soustředit, touha nade mnou ztratí moc. I tak, jako bych se vzdal, položím ruce na její boky a chvíli je zkoumavě hladím. Než ji chytnu kolem pasu a hrubě od sebe odstrčím. "Jsem si jistej, že hraček máš víc než dost, Carmen." Zabručím a snažím se tvářit, jakože na mě její pokusy neměly vůbec žádný vliv. Neúspěšně. "Teď vypadni. Opravdu. Nedivil bych se, kdybych nebyl jediný koho nahoře poslali. A ty nechceš potkat opravdového anděla. Fakt že ne." Neznají smilování s kýmkoli, kdo si alespoň trochu zahrává s Peklem. Kousnu se do rtu a na chvíli mě přepadne stud nad tím, že jsem málem podlehl, než ho zaženu. Na to bude dost času potom. S Leilou. Ta je teď prioritou. Myšlenka na ní mi přeci jen vlije trochu rozumu do žil a já potřesu hlavou, jak dostávám své rozbouřené libido zpět pod kontrolu. Zhluboka vydechnu. "Běž za svým páníčkem. Zabít tě nemůžu, ale o zranění nikdo nic neříkal." Zabručím, zatímco se vydávám zkontrolovat zeď.

Vypravěč - 12. října 2018 10:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejde! Její ego utrpělo velkou ránu, když jsi pořád tak odolával. Když jsi ji odstrčil i podruhé. Její oči potemněli, byla opravdu naštvaná. Kdo ví proč. Jestli proto, že s ní nejdeš nebo proto, co jsi řekl. Můžeš jen hádat. Dívala se na tebe a pak tam, kam se díváš ty. Docvaklo ji to. Ale nijak se k té zdi nehnala. "Lepší zranění než být mrtvá! Ty to nechápeš!" Vyštekla po tobě najednou a pak si stoupla před tebe. "Nemůžu ti to dovolit. Nejde to. Promiň." Pak se k tobě otočila zády a šla si pro artefakt. S nezájmem. Co asi myslela tím mrtvá? Tak je pravda, že tvůj kamarád nebyl zrovna gentleman, ale proč by Carmen nechával živou, kdyby pro něj něco neznamenala. Pravda, dokud mu je k čemu, tak ji nezabije. Tudíž pokud mu to nepřinese, zemře. To by pochopilo snad i dítě. "Ale dík, že's to za mě našel. Už mě nebavilo přehrabovat se tady v tom bordelu." Věnovala ti jeden egoistický úšklebkem, který je pro ni typický.

Michael - 12. října 2018 12:27

soukromá zpráva od Michael pro Ale já chci, aby šla! :( Překvapeně pozoruji náhlou změnu v jejím chování. Od svádivé blondýnky k naštvané a vystrašené kryse zahnané do kouta, huh? Nechám ji se kolem mě protlačit, ale když chce vyrazit ven, postavím se jí do cesty. I bez schopností anděla bych ji zvládnul přeprat, kdyby na to opravdu přišlo. Což bych nerad. Furt mám v sobě zakořeněné to, že na lidi nesmíme ani šáhnout. A za svůj čas na Zemi ještě před Pádem jsem to čím dál tím víc upevňoval. "Nemůžu ti dovolit mu to vrátit, Carmen. Nemůžu. Lucifer je svině, ale byl jeden z nás. Beelzebub... nemůžeme dovolit, aby převzal Luciferovo žezlo. S tímhle artefaktem by byl sílnější než leckterý démon a mohl by se stát opravdovou hrozbou pro Světlonoše. A Pán Much nechápe, jak důležitý je status quo, který teď mezi Nebem a Peklem panuje. Narušil by ho. Lidé by trpěli nejvíc, kdyby opravduá přišla válka. Nikdo ji nechce." Zamručím a povzdechnu si. "Nevím, jak jsi padla do jeho pařátů a je mi jasné, co se ti stane když ho zklameš. Máš mou soustrast, pokud se za něco počítá." Cítím, jak mě artefakt jemně tahá za mou esenci. Nabízí moc. Hodně moci. Víc moci, než by mé tělo dokázalo zvládnout. Chvíli se jí dívám do očí a pak se jemně dotknu její ruky. "Určitě pozná, pokud to donesu do kostela a Andělé si to pak vezmou. Změní se rovnováha moci. Dej mi to a já to schovám někde, kde to nikdo nenajde. Slibuju." Zamručím. "Pak oba můžeme shodně tvrdit, že to tam nebylo. Možná to vzal někdo před námi, možná to byla jen pověra. Ani jeden z našich pánů nebude nadšenej a možná si na nás vybijí vztek, ale je to lepší než nic, nemyslíš?" Zabručím tiše.

Leila - 12. října 2018 14:08

soukromá zpráva od Leila pro No tak dobře.. Carmen dala na jistotu a vyndala zpoza cihlových kostek středně velký, zlatý pohár. I když tu bylo šero a z nebe začínalo mrholit, třpytil se. Rozhodně trefa do černého. Spokojeně se usmívala a schovala ho do tašky přes rameno, co tam měla jen tak pohozenou na zemi. Už měla namířeno pryč, když jsi ji zastoupil cestu. Hleděla na tebe dost zamračeně a odměřeně. I když se tě ještě před chvílí snažila svést a málem se jí to povedlo. Za jiných okolností by se zakousla a nepustila, dokud by tě neměla v posteli. Dlouze vydechla a dívala se ti do očí. Chtěla odporovat, ale nepustil jsi ji ke slovu. Přesto jsi ji překvapil. Sama chtěla artefakt někam schovat a udělat to tak, tak sám navrhl. Nečekala ale, že pro pro budeš i ty. "To bys vážně udělal?" Prohlížela si tě dost nerozhodně. Dost neochotně a nejistě. "Jak ti můžu věřit?" Tašky se nechtěla vzdát. Pevně držela popruh, co se jí táhl přes hrudník. "Nechci mu to dát. Raději to schovám někde sama. Bude to bezpečnější. Ohrožoval bys tím i Leilu, ne?" Ne že by ji na ni nějak záleželo.

Michael - 12. října 2018 14:33

soukromá zpráva od Michael pro Vidíš, jak umíš být hodná Založím si ruce na prsou a povzdechnu si. "Možná jsem padlý, ale furt jsem anděl. Porušení slibu není něco, co bychom měli v povaze. Lidé, na druhou stranu..." Tiše ji pozoruji. "Ale? Jak šlechetné od tebe myslet na Leilu. Odpustíš mi, když ti to neuvěřím, že? Proč bych měl já věřit tobě, že za svým páníčkem nepoběžíš, aby tě podrbal za ušima? Nemáš zrovna dobrou historii, když přijde na důvěryhodnost." Brouknu tiše. Chvíli se jí nerozhodnutě dívám do očí a pak pokrčím rameny. "Ty nevěříš mě a já opravdu nemám v úmyslu věřit tobě. Takže buď se tady popereme a vítěz s tím někam uteče a nebo to někam schováme společně, co ty na to?" Navrhnu se zvednutým obočím. "Furt nemáme záruku, že se tam ten druhý nevrátí, ale aspoň oba budeme vědět kde to je."

Vypravěč - 12. října 2018 14:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Loučení! Znovu se jen ušklíbla, když jsi ji prokoukl. Naivně si myslela, že by ti snad mohlo vyjít. Nakonec se ale zamyslela. Možná nebyl uplne nejlepší nápad, aby věděla o pozici artefaktu. Ač nerada, sundala si tašku, co měla přes rameno a podala ti ji. "Ale jestli ho předáš těm nahoře, věř, že návštěva tvého dlouholetého kamaráda bude to nejmenší, co tě čeká." Mluvila pevný hlasem, odhodlaným. "Bude lepší, když nebudu vědět, kde to je. Pro jistotu." Moc dobře si je vědoma, že by se to mohl snažit z i dostat a že by jeho krutým způsobům podlehla. Kdežto když opravdu nebude nic vědět, bude to lepší. Jakmile sis to přebral, prošla kolem tebe. Ještě se na chvilku zastavila a podívala se ti na zadek. "Stejně, když budeš potřebovat upustit páru, víš kde hledat. Mňam." Mrkla na tebe a pak už zmizela tam venku a tys byl sám. Leila mezitím doma poklidila, nakoupila, uvařila a teď kouká na nějaký stupidní seriál a střídave na hodiny, protože už jsi venku pár hodin. Dokonce se jde projít po městě, aby provětrala hlavu a uklidnila myšlenky.

Michael - 12. října 2018 19:28

soukromá zpráva od Michael pro Shledání se Překvapeně zamrkám, když mi Carmen předá artefakt. To jsem opravdu nečekal. Ale poslušně si ho převezmu a uchechtnu se nad jejími slovy. "Jo. Za Leilou. Ta ví jak na mě." Brouknu tiše, zatímco si upravuji pás na tašce. "A Carmen? Kdyby... kdybys potřebovala pomoc, doraž. Není důvod, proč by ses s ním měla prát sama." Zamručím. Leila ji možná nemůže vystát a pravděpodobně z dobrého důvodu, ale je to furt člověk. Teoreticky bych ji měl chránit. S tím ji poplácám po ramenou a vydám se hledat dobré místo na uložení artefaktu. Má chůze mě zavede do jednoho z mnoha parků ve městě. Cestou cítím, jak artefakt stále více volá mou podstatu a vyloženě touží po tom, abych ho použil. Ale stejně tak cítím, jak mě i tahle drobná chapadla moci pálí. Bylo by nebezpečného použít. A jakkoli mám určitou touhu splnit svou povinnost a zabránit tak Nebi vyhrožovat Leile... stejně tak cítím k Nebi vztek za to, co mi udělalo. A tak se postavím na most nad řekou v parku. Chvíli hledím do hladiny pode mnou a pak sundám tašku z ramene. A když zrovna okolo nikdo nejde, s heknutím hodím tašku i s obsahem z mostu do řeky. Ozve se šplouchnutí, když hladina vody přijme artefakt a pak už nic. Když mám rameno lehčí, vydám se za Leilou. Mám trochu výčitky svědomí. Carmen může Zoubkovi vyslepičit kde jsem. A tím ohrozím Leilu. Ještě včera by pro mě nebyl problém prostě odejít. Nechat ji žít její život a tak všechno. Teď... trhal bych tím srdce sobě i jí. Kousnu se do rtu. S tímhle neumím... Ale pro teď hodím tyhle starosti za hlavu. Těším se, až ji zase uvidím. A na to se soustředím. Narazím na ní asi blok od jejího bytu. Překvapeně, ale vesele se usměju a než ona stihne cokoli říct, přitáhnu si ji k sobě do objetí a dlouhého polibku. S dotekem jejích rtů mizí veškeré starosti a veškeré myšlenky a stud z Carmeniny provokace. Zůstává jen plamen vzrušení, který Carmen zasadila a který se v polibku dost možná projevil. "Hm... jsem bez tebe jenom den a už se mi stýskalo..." Zabručím tiše a jemně sevřu její ruku.

Leila - 12. října 2018 20:02

soukromá zpráva od Leila pro Konečně je zpátky! Celý den jsem byla jak na trní. To jak bylo teď uklizeno v bytě snad ještě nebylo. Potřebovala jsem se nějak zaměstnat. Přesto, když jsem dopila druhou skleničku vína a on pořád nikde, jsem se sebrala a šla se projít. Něšla jsem nikam daleko. Defakto jen kolem baráku plus do blízkého parku. Kdybych alespoň měla psa, mohla jsem se vymlouvat na to. Ale teď bylo víc než jasné, že jsem ho prostě šla vyhlížet. Slíbila jsem mu, že počkám doma, tak nechci zatím plašit a běžet ho hledat. Ale pak jsem ho viděla. Spadl mi kámen ze srdce. Nečekala jsem, že po tom včerejšku a takové krátké známosti mi bude tak chybět. Že se mi tak uleví, když ho uvidím živého a hlavně zdravého. Chtěla jsem se do něj trochu opřít, kde je tak dlouho, ale skončila jsem v jeho pevném sevření a umlčena polibkem. Vášnivým polibkem. "Kde jsi byl tak dlouho? Už jsem se začínala docela bát. Asi ti pořídím mobil." Zběžně jsem si ho ještě jednou prohlédla a zůstávala u něj v objetí. I když jsme se chtěla hned rozeběhnout domů a užívat si jeho přítomnost plnými doušky. "To je jedno, řekneš mi to potom. Půjdeme?" Soudně dle toho polibku jsem nebyla nedočkavá jen já.

Michael - 12. října 2018 20:50

soukromá zpráva od Michael pro Hebké rty a sladké doteky Držím ji stále v objetí, i když se odtáhne. Nechci ji pustit. Chci ji u sebe držet furt a nikdy ji nepouštět. Ale je pravda, že bychom se asi měli pohnout do jejího bytu. A tak ji neochotně pustím, ale její ruku stále držím. Poslušně se vydám k jejímu bytu. "Promiň, rychleji to nešlo." Zamručím omluvně. Chvíli přemýšlím, jestli se zmínit o Carmen a celé její situaci, ale nechci narušovat tuhle atmosféru. A mé vlastní vzrušení tak nějak posílá cokoli jiného na druhou kolej. Vyjdeme po schodech k jejímu bytu a má nenechavá ruka během toho hravě stiskne její zadeček. Počkám, než odemkne a zavře za námi a v tu chvíli se znova mé rty přitisknou na ty její v hladových i když lehce neohrabaných polibcích. Ale má vlastní vášeň zuří tolik, že mě tohle teď příliš nezajímá. Ale po chvíli se konečně odtáhnu. Jemně ji k sobě přitisknu a prstem hravě přejíždím po její klíční kosti. "Chybělas mi. Neskutečně." Zamručím něžně a usměju se na ni. Potřebuju dostat Carmen ze své mysli a je jenom jedna žena, která to dokáže. A spalující hlad v mých očích jasně prozrazuje mé úmysly. Potřebuju, aby tu vášeň ze mě dostala Leila, protože jinak... jinak se možná zblázním touhou po ženském těle. Dlouze vydechnu. "Jenom den bez tebe a už po tobě šílím, Leilo." Zabručím ke své brunetce něžně. A je to pravda. Tu vášeň ve mně možná probudila Carmen, ale jediná, kdo ji dokáže opravdu uspokojit je Leila. To vím instinktivně a stejně jistě, jako že oheň pálí.

Leila - 12. října 2018 21:12

soukromá zpráva od Leila pro Spalující touha Cesta do bytu netrvala nijak dlouho. Byli jsme kousek. A šli jsme vedle sebe, drželi se za ruce jako zamilovaný pár. Což ostatně jsme. Tedy myslím, jelikož to mezi námi až magicky jiskří. Pustla jsem ho až ve chvíli, kdy jsem hledala klíče hluboko v kapse kožené bundy. Stoupali jsme po schodech a jeho nedočkavost mne donutila se zasmát. Přesto mi to příšlo zvláštní. Že tak najednou. Ještě včera chtěl počkat na pravou chvíli a teď? Skoro jsem za námi nestihla nai zavřít dveře a už jsem byla u něj v náručí. Ne že bych si stěžovala. Dravě jsem si začala brát polibky, které mi věnoval. Nedržela jsem se zpátky. Jen ať sám vidí, co se mnou dělá. A že mu nemůžu odolat. Přesto mi to nedalo a když jsme popadli dech, hledíc do jeho očí jsem se zeptala. "Stalo se něco?" Chtěla jsem si tím být jistá. Stáhla jsme ze svých ramen bundu a počkala si na odpověď. Ať už byla jakákoliv, mé úmysly to rozhodně nezmění. Potřebuje uvolnit, tak proč mu to nedopřát. Ostatně mě taky bodně na chvilku vypnout. Nežně jsem ho chytila za zápěstí. Usmívala jsem se a do tváří se mi nahrnula červeň. Hravě jsme si zkousla ret, když jsem se za ním ohlédla. Už jsem si ho vedla do pokoje. K sobě do ložnice. Přivinula jsem se k němu jen co jsem za sebou avřela nohou dveře. Začala jsem si drze brát polibky. Dens už mě nezastaví. Dnes už mě neudrží. Tlačila jsem ho k posteli a mezitím jsem ho líbala. Moje prsty rozepínali jeden knoflík za druhým na jeho košili. A prsty jemně a mapovali jeho holou hruď a vypracované břicho. Zkoumali a mapovali všechno, jako kdyby se snad toho těla už nikdy neměli dotýkat. Jako kdyby si to všechno měli pro vždy zapamatovat.

Michael - 12. října 2018 21:49

soukromá zpráva od Michael pro Hladová černovláska Lichotí mi, jak hladově odpovídá na mou vášeň. Že nejsem jediný, kdo postrádal toho druhého. A že v ní mé polibky probouzí stejnou vášeň, jako její doteky ve mně. I tak to nezastaví její zvědavost. Kousnu se do rtu, když přemýšlím nad odpovědí. Nechci jí říct pravdu, nechci aby si myslela, že se mi Carmen líbí víc než ona. Ale... zapírání taky nepomůže. "Potkal jsem Carmen. Snažila se mě svést a já to teď ze sebe musím dostat." Pokusím se to vysvětlit v co nejkratším čase, abych zabránil jejím otázkám. A i kvůli tomu, že vášeň pomalu ale jistě bere mým rtům schopnost mluvit. To už mě ale růžolící kráska táhne za sebou do ložnice. I já se začervenám a to se jen prohloubí, když za námi zavře a začne mě tlačit na postel. V žádném případě se jí nebráním a vlastně jsem rád, že vzala vedení ona. Musím působit jako strašný prkno... Ale veškeré myšlenky mi vezmou její rubínové rty a šikovné prsty, které začnou rozepínat mou košili. S vrněním si užívám doteky jejích rukou pod košilí, kterými zkoumá mou hruď. A na oplátku mé ruce klouzají pod její triko a hladí její boky a žebra. Ještě než mě dotlačí na postel z ní triko stáhnu a pak se na postel posadím a ji si stáhnu na klín. Chvíli se jí vzrušeně dívám do očí a pak si olíznu rty. "Chci tě, Leilo... teď to působí spravně. Potřebuju tě. Doufám... doufám že ti to nevadí." Zamručím tiše. Jako jsem včera chtěl jít pomalu, teď mám pocit že zešílím, pokud zůstanu byť jen na minutu bez jejího těla.

Leila - 12. října 2018 22:30

soukromá zpráva od Leila pro Spolu, sami Nebudu lhát, když zmínil Carmen a že ho sváděla, trochu to vě mě hrklo. A probudilo pár nehezkých myšlenek. Nechtěla jsem jim ale věnovat pozornost. Teď je můj a tak to i zůstane. Jen můj. Když se posadil a stáhl si mě k sobě na klín, neváhala jsem ani vteřinu. Sedla jsem si na něj obkročmo a stáhla košili z jeho ramen, aby se mi odhalil. Prsty jsem ho jemně pohladila od ramenou až po jeho boky. S odpovědí jsem si dávala na čas. Dívala jsem se jen na něj a jeho tělo, ani ne jemu do očí. Letmo jsem se usmívala. Až nakonec jsem to nevydržela. "Vezmeš si mě sám, nebo si mám vzít já tebe, hm?" Místo odpovědi jsem se však přisála na jeho rty. Vášnivý polibek, který se změnil na francouzký. Zatlačila sem proti jeho ramenům a když se položil polibky jsem přešla na jeho krk. Nechtěla jsem čekat, ale nechtěla jsem ani předbíhat. Všechno hezky popořádku. Polibky jsem došla až na jeho klíční kost. Udělala jsem mu tam řádnou značku, takže ho to muselo minimálně štípnout. "A teď má Carmen smůlu." Zašeptala jsem, při čemž mu rozepínala kalhoty.

Michael - 12. října 2018 23:00

soukromá zpráva od Michael pro Jen ona Nechám si stáhnout košili ze svých ramen. Líbí se mi pohled, kterým si mě prohlíží. I když žene červeň do mých tváří. Ale jsem rád, že se jí líbím tak, jako se ona líbí mně. I já si prohlížím ji, rukama i očima. Mé ruce kloužou po jejích zádech a bříška mých prstů si pečlivě zaznamenávají každičký záhyb, každičký centimetr pokožky kterého se dotknou. Mé oči cestují od křivek jejího krku přes její ramena a pevná ňadra až po ploché bříško. Jemně se usměju. "Vem si mě. A nauč mě, jak si mám pak vzít i já tebe. Prosím. Chci... chci být... dobrej." Zabručím. Lepší slova mě v mlze vzrušení bohužel nenapadají. Ale nestihnu se ani zastydět a už se musím věnovat jejím rtům. Milerád tuto sladkou povinnost podstoupím a za chvíli už naše nadšené jazyky tančí svůj tanec, zatímco si poslušně lehám. Mé ruce najdou zavírání její podprsenky a po chvíli neohrabaného šmátrání, které je zhoršeno i tím napětím ze vzrušení, ji nakonec rozepnou a další část oblečení letí pryč. Tichounce zasténám, když ucítím štípnutí na krku. Pousměju se. Líbí se mi, že si mě takhle označkovala. Nemám se za co stydět. Rozhodně to nehodlám schovávat. Chvíli zkoumám její pohled a pak ji pohladím po vlasech. "Nic se nestalo, krásko. Zkoušela to. Nic víc." Zamručím nežně, než se znova oddám jejím dotekům a rukou ji hladím ve vlasech.

Leila - 13. října 2018 11:01

soukromá zpráva od Leila pro Jen můj! Spokojeně jsem zavrněla, když jsem viděla, co s ním dělám. Na rtech mi hrál úsměv a já věděla, že mu musím dokázat, že není lepší než já. A vyhnat Carmen z hlavy. Ať už mu ta chvilka uvízla hluboko v mysli nebo ne. Líbala jsem ho na krk a klíční kost. Něžně, lehce. Jako dotyk motýlích křídel. "Uvolni se, užívej. Nech své tělo dělat si co chce. Poslouchej instinkty." Zašeptala jsem a pak mu stáhla kalhoty, u čehož jsem sem se rukama otřela o jeho vnitřní stranu stehen. Chci aby ze mě šílel, aby po mě toužil jako nikdy. Vrátila jsem se k jeho rtům. Líbala je dlouze, vyzívavě. Lehce jsem ho kousla do spodního rtu. Moje ruce mezitím cestovali po jeho těle. Nemohla jsem se ho nabažit. Nesmělé doteky, které hltali každý záhyb, jizvu i nedostatek. Prsty sem se zastavila až u lemu jeho spodního prádla. Špičkou malíčku jsem přejela pod gumou. Jen abych ho vyprovokovala.

Michael - 13. října 2018 11:58

soukromá zpráva od Michael pro Jen moje Poslušně kývnu nad jejími slovy a se zavřenýma očima si jen užívám doteky jejích rtů a prstů. Je příjemné moci se uvolnit, přestat se ovládat. Vědět, že s ní to je správné. Z úst mi uniká tiché sténání, které jen zesílí když se náhle ocitnu bez kalhot a ucítím její ruce na vnitřní straně svých stehen. Způsobí to jen nárůst vášně. A drobné uvažování, jestli mě jen nechce vyprovokovat, abych si ji opravdu vzal. Než nad tím ale stihnu více přemýšlet, její polibky mě znova zbaví jakýchkoli složitých myšlenek a já se soustředím jen na ně a na ni. Na její vůni a její chuť. Na to, jak se její svaly vlní pod mýma rukama. To, že v ní cítím stejný plamen, jako je teď ve mně a že mi neskutečně lichotí. Plně se ponořím do polibků, které si vyměňujeme. Mé ruce mezitím hladově zkoumají její záda, než neposlušně vklouznu jednou rukou pod její kalhoty a majetnicky zmáčknu její zadeček ve stejný okamžik, kdy mě kousne do rtu a otře se rukou o mé spodní prádlo. Zklamaně zakňučím a chvíli se jí dívám do očí, zatímco rukou masíruji její zadeček. "Potvoro..." Zabručím s obviněním v hlase, než se uchechtnu a převalím se na ni. Zatímco rty laskám její krk a sem tam zanechávám značky (nechceme, aby si Derek dovoloval, no ne?), mé prsty horečnatě rozepínají její kalhoty. Ale ještě je nesundavají. Dlaní vklouznu do rozepnutých kalhot a hladím ji po podbřišku, mé prsty tak blízko a přeci tak daleko od jejího klína. "Hm... jak daleko chceš dnes zajít, krásko?" Podívám se na ni po chvíli s hravým pohledem v očích. Nejsem moc ve stavu, kdy bych se čemukoli bránil. Momentálně mě plně ovládá něha, kterou ve mně vzbuzuje její osobnost a vášeň, kterou ve mně vzbuzuje její tělo.

Leila - 15. října 2018 19:23

soukromá zpráva od Leila pro Jen oni Ucítila jsem měkké pod zády, když se převalil nademne. Spokojeně jsem vrněla jako kotě, když polibky zasypával můj krk. Vzrušením jsem se zachvěla, když jsem jeho horkou dlaň ucítila tak blízko. Dokonce jsem nekontrolovatelně tiše zakňučela, když se jeho prsty zastavili tak daleko. Chtěla jsem to. Cítit jeho teplo. Prsty jsem pevně zatnula do jeho boků. Držela jsem si ho hezky pevně, mohl cítit moje nehty, jak se mu zarývají do kůže. "Mmm, jak daleko? Ty's na to chtěl jít pomalu, ne?" Ještě před tím, než vůbec stihl odpovědět, jsem si tě přitáhla za zátylek blíž. Ukradla jsem si sladké rty sama pro sebe. Možná jsem nechtěla slyšet odpověď. Možná jsem doufala, že se nechá unést a stane se to. Protože co když si to rozmyslí a bude mne chtít zastavit? Dlaní jsem sjela od jeho lopatek až k lemu spodního prádla. Tentokrát jsem vklouzla rovnou pod ně. Přes bok, letmým pohybem, jsem se dostala až k tříslům. Schválně jsem však vynechala všechny citlivé místečka. Chtěla jsem ho jen vyprovokovat.

Michael - 15. října 2018 23:33

soukromá zpráva od Michael pro Její tělo Její zakňučení je pro mě hudba. Líbí se mi, že ji takhle mučím. Že se mi musí poddat. Lichotí to mé majetnické části, kterou si běžně nepřiznávám. I bolest, šířící se od jejích zatnutých nehtů po celých mých bedrech je neskutečně... spalující. Líbí se mi to. Opravdu. A jsem si jistý, že žádná jiná by ve mě nedokázala probudit takový oheň. Jen ona. Nevím proč, ale je to tak. "A kdo říká, že na to nechci jít pomalu, hm? Možná tě chci celou noc mučit a nedopřát ti nic jiného, než zběžné doteky. Abys po mně šílela a prosila mě." Předu do jejího ucha a jako drobnou ochutnávku zatnu nehty do jejího podbřišku a pak začnu rukou pečovat o vnitřní stranu jejích stehen. "A mimoto... Chceš mi říct, že dál než za milování se se jít nedá? To byste byli pěkně nudný rod." S hravým úsměvem ji kousnu do rtu. Moc nevím, kde se ve mě tahle slova berou. Možná je to lidským tělem, hormony a tím vším. A nebo tam byla vždycky a teď vycházejí sama. Užívám si její polibek a pak i doteky na mých stehnech. Jsou tak... příjemně blízko i daleko. Povzbuzuje mě to. Stáhnu z ní kalhoty, ale spodní prádlo jí ještě nechám. Líbí se mi na ni. Neodhaluje všechno. Rukou nakonec přejedu z jejích stehen na její klín a začnu ho pomalu hladit a laskat prsty, zatímco se jí dívám do očí. Než se uchechtnu a lehnu si vedle ní. "Promiň, nejde mi být dominantní." Brouknu s drobnou omluvou a políbím ji na nos, než ji k sobě přitáhnu a pevně na sebe přitisknu. Dost pevně, aby se o sebe naše klíny dlouze otřely. "Um... vím, že to zní jako blbá otázka, ale jsi si jistá? Já jo. Ale nechci... nechci abys toho zítra litovala." Brouknu tiše a pohladím ji po tváři. Oba víme, že tady je takový symbolický bod bez návratu. Protože pak už se neudržíme ani jeden.

Leila - 16. října 2018 20:13

soukromá zpráva od Leila pro Přes hranici Pod každým jeho dotykem jsem se zachvěla. Chtěla jsem víc, mnohem víc. Nejsem si jistá, jestli dnes svůj chtíč ovládnu a zůstanu jen u letmých doteků. Zároveň jsem chtěla na jeho slova odpovědět. Tolik mu toho říct, ale jeho činy mi je vzali z úst a nahradili je slastnými steny vzrušení. Ladnou hudbou, co laskala jeho duši. Už teď šílím! Tělo mi hřeje, s dechem jsem na tom jak po maratonu. Včerejší ochutnávka jeho těla to dnešní potěšení jen zintenzivňuje. Spokojeně zavrním, když se ocitnu natisknutá na něm. Když se naše klíny o sebe otřou, i přes tenké látky spodního prádla. "Mm, tak to nech na mě." Snad je to dostatečná odpověď na to, jestli to opravdu chci. Opět jsem si klekla obkročmo nad něj. Rty tiskla na ty jeho. Brala jsem si je vášnivě a dravě. Bez ostychu, bez zábran. Chtěla jsem to. Teď a tady! S jeho pomocí jsem z něj stáhla poslední kus jehlo oblečení. Pod prstem, kterým jsem stoupala od jeho kolene až k tříslu, mohl cítit lehký tlak. Tentokrát jsem se ale nezastavila. Celou dlaní promnula jeho nejcitlivější místečka. Mohl cítit to napětí a s jakou jistotou jsem teď postupovala. Polibky, jenž jsem zasypávala jeho rty, jsem přešla na krk. Neopomenula jsem ani na jeho ušní lalůček, který jsem opatrně stiskla mezi zuby. "Poddej se tomu a užívej si to." Má ruka stále zůstávala v jeho klíně a letmými dotyky ho dráždila.

Michael - 16. října 2018 21:13

soukromá zpráva od Michael pro A ještě dál Lichotí mi, v jakém je ze mě stavu. Ne, že bych na tom byl o mnoho líp. I já ztěžka a nepravidelně oddechuji, zatímco se jí dívám do očí. Jsem celý rozžhavený, ale můj klín pálí jak láva. A bolí. Ten tlak v něm... šílím z něho. Tiše vydechnu do našeho polibku a pak slastně zavrním, když si mě znova osedlá a tlak alespoň trochu poleví. I když teď musím vydržet ještě horkost a vlhkost jejího klína. Frustrovaně koušu její polibky a zvu ji jimi dál. Chci jít dál. Chci zajít tak daleko jak to s ní jen půjde. Toužím po jejím těle jako po ničem. Mé ruce hladí její záda a obdivují její tělo, zatímco se snažím v polibcích vyjádřit svůj hlad po ní. Chci ji. Neskutečně. Nadzvednu se v bocích, abych jí pomohl s mým spodním prádlem a koukám se jí do očí. Díky včerejšímu poznávání se je tohle všechno mnohem... příjemnější. Včera jsem se držel zpátky, ale teď to hodlám hodit za hlavu. Chci ji. Okamžitě! Dlouze zasténám, když se její šikovná ručka začne činit a jen se chvíli svíjím pod jejími doteky, než ji k sobě hladově přitáhnu pro dlouhý, opravdu dlouhý francouzský polibek. I po něm ještě chvíli mučím její rty svými zuby, abych ze sebe dostal to neskutečné vzrušení. Doteky jejích žhavých rtů na mém lalůčku a na krku nepomůžou. "Leilo..." Vydechnu a zadívám se jí do očí. S tou něhou, kterou k ní cítím. Na rtech mi hraje úsměv. "Jsi jak sukuba, s tím co ve mně vzbuzuješ. Ani nevíš, jaké obrazy se mi teď honí hlavou..." Vrním tiše, zatímco si prohlížím její téměř nahé tělo a užívám si drobné provokace. Pohladím ji po zadečku a zatnu do něj nehty. "Leilo... nemuč mě. Udělám cokoli. Jen mě už nemuč." Zakňučím slastně do jejího ucha a pohnu boky proti ní.

Leila - 17. října 2018 16:23

soukromá zpráva od Leila pro Pohár trpělivosti přetekl Napínala jsem ho, dráždila a že všeho nejvíc mučila. Doteky a polibky, které to všechno jen oddalovali. Už nepřinášeli úlevu a potěšení. Jeho tělo se chvělo, napínalo. Pod každým mým dotekem se třásl. Musela jsem se usmát. Přesně tohle jsem chtěla. Aby šílel. Aby si to užíval co nejvíc to jde a zapomněl na všechno. A všechny. Spokojeně jsem zavrněla, když jsem cítila jeho doteky. Neobtěžovala jsem se, se svým svlékáním. Všechno jde, stačí mít jen trochu zručnosti. "Teď nevím, jestli to brát jako kompliment, nebo urážku." Zasmála jsem se. Samozřejmě, že to byl kompliment! Chtěla jsem ho jen trochu podráždit. Mezitím jsem se ale zavrtěla přesně na jeho klíně. Otřela se ti svým. Dlouze, že i přes látku spodního prádla mohl cítit, jak jsem vzrušená. Ani já už to nechtěla dál protahovat. Ženě nás chtíč, chuť a touha. Jedním ladným pohybem jsem odhrnula látku ze svého klína. Nečekala jsem, už nebylo na co. Plynulým, za to velmi pomalým a mučivým pohybem pánví proti němu, jsme splynuli v jedno tělo. Při čemž jsem slastné vydechla a přivřela oči. Čekala jsem, jak má to zareaguje jeho tělo a on sám, než jsem boky začala pohybovat za účelem tě největší slasti.

Michael - 17. října 2018 19:35

soukromá zpráva od Michael pro Dokonalost Táhle zakňučím, když se naše klíny o sebe dlouze otřou. Cítím jak horká je. Její vlhkost připomíná lávu a i když mi to lichotí, momentálně šílím touhou po ni a nevím, jestli kdy přestanu. Ale pak to přestane bavit i ji. Se zkušeným pohybem odsune látku svého spodního prádla na stranu a já slastně vydechnu, když se konečně ocitnu v ní. Je to... neskutečný pocit. Spalující. Jako by roztával. Mé mužství začne téměř okamžitě hladově tepat, jak jím prochází touha a já zatnu nehty do jejích boků. Ten první pohyb, to první dosednutí... je tak nesnesitelně pomalé a dlouhé a já si musím přitáhnout její rty, abych si na nich vybil svou frustraci, svou nadrženost. Kňučím, sténám a svíjím se pod její mocí, dokud v ní nejsem celý. Chvíli zhluboka oddechuji a hledím jí oddaně a s něhou do očí. Pohladím ji po tváři a tiše zamručím. "Jsi tak krásná..." Vydechnu slastně. "A tak úzká a horká... Bože." Zasténám znova. Mohl bych se udělat i jen z tohohle pocitu. A že se musím pořádně kousnout do rtu, aby mě to přešlo. Nechci se udělat ještě teď. Ale když se na ni tak dívám... na to nahé tělo, až na provokativní látku spodního prádla, na hlad v jejích očích a křivky jejích boků... mohl bych se udělat několikrát a nikdy bych nechtěl přestat. Když začne dosedat, začnu ve stejném rytmu sténat. Boky přirážím proti ní v pravidelném rytmu a tisknu ji k sobě, zatímco umlčuji své steny v jejích rtech. "Chci tě po celou noc, Leilo." Zachrčím tiše a je mi jedno, jak perverzně ta věta možná zní. "Nechci nic jiného, než tebe..."

Leila - 17. října 2018 22:22

soukromá zpráva od Leila pro Nenapadá mě nadpis! Spokojeně a dlouze jsem vydechla, jakmile jsem dosedla. Uvolnila jsem se a začala si užívat ten okamžik. Moje chutě rozhodně ještě nebyli ukojeny. Stejně tak můj chtíč! "Mmm, nemluv. Žij okamžikem. Užívej si to." Přitiskla jsem svoje rty na jeho. Ruce jsem zapřela o postel vedle jeho hlavy a boky se pohybovala proti němu. Nejdíve pomalu, pak rychleji. Dlouze, a krátce. Užívala jsem si to, jeho nadměrnou chloubu a tu slast, jenž mi přináší. Chvíli jsme se opírala o jeho hruď, do které jsem zatínala nehty. Pak jsem byla zase skloněná u něj. Nechávala jsem mu prostor, aby se mohl kdykoliv otočit nebo cuknout. Vycházela jsme vstříc jeho pohybům. Nechala jsem ho určitvat tempo. Přizpůsobila jsem se. "Tohle jen tak neskončí. Chci tě. A hodlám si tě brát tak dloho, dokud mě tělo bude poslouchat!" Tvrději jsem proti němu přirazila a chytila jeho ruce. Propletla jsem s ním prsty a přitiskla mu dlaně k posteli. Pevně, nekompromisně. V tu chvíli jsem přidala. Přirážela jsem proti němu agresivněji, rychleji. Ze rtů se mi draly steny. Nesnažila jsem se krotit. Skoro až jsem křičela. Oči pevně tiskla k sobě. Až jsem si zkousla spodní ret tak, že mi začala téct krev. Teď jsem ta dominantní já. A beru si to, co chci!

Michael - 17. října 2018 23:01

soukromá zpráva od Michael pro Mlem Užívám si... všechno. Mé racionální myšlení už dávno přestalo fungovat. Teď jsem soustředěný jen na tenhle moment, jen na ni a na pohyby jejího těla. Celý svět se srazil na tenhle bod a mně to v žádném případě nevadí. Užívám si jak pevně mě svírá a jak se pohybuje. Pravidelnost jejích pohybů i občasnou změnu. Dávám se jí celý, zatímco ji pozoruji. Celé to podkresluje drobná bolest z toho, když zatne nehty do mé hrudi. Ale stejně. Vypadá tak hříšně... tak krásně hříšně. Překvapeně heknu když přitvrdí. Ale nebráním se jí, naopak. Vyjdu ji vstříc. "Vem si mě. A já si pak vezmu tebe. A už mi tě nikdo neuzme." Zapředu, když začne dravěji přirážet. Pevně sevřu její dlaně a jen se tomu oddávám. Boky dravě přirážím proti ní, i když rytmus jako takový nechám na ní. Celým pokojem se nese zvuk, jak do sebe naše dvě těla náraží v neskutečné touze se ukojit. A do toho všeho i náš společný, nádherný zpěv touhy. Také se nedržím zpátky. Nedivil bych se, kdybychom vzbudili souseda. A co na tom. Jen ať každý ví, co se mnou Leila dělá. Že po ní toužím jako jsem nikdy po ničem netoužil. Když uvidím první kapky krve, táhle zavyju, když se celá perverzní situace stane ještě hříšnější. A mně to nevadí. Naopak. Začnu se vzpouzet proti jejím rukám a zároveň mi začne cukat v chloubě, jak se začne blížit můj vrchol. I když bych se divil, kdyby to dnes zůstalo jen u jednoho kola, podle toho jak jsme oba hladoví. Ale kdo ví. Tak jako tak... jsem za to vděčný.

Leila - 20. října 2018 22:29

soukromá zpráva od Leila pro Milenci Nepřestávala jsem si ho brát. Naše těla si vycházela vstříc a spojila se ve všem tom slastném hříchu v jedno. Z úst mi unikali slastné vzdechy a nedržela jsem se zpátky. I kdybych měla vzvudit celý dum. Tohle si chci užít. Opravdu užít. Sklonila jsem se k němu a přitiskla své horké tělo na jeho. Svými rty jsem si brala ty jeho. Cítila jsem, že se blíží k vrcholu. Pevněji jsem přitiskla stehna k jeho tělu, narovnala jsem se. Rukama jsem se zapřela do jeho hrudi. Zaryla do něj nehty, až za sebou zanechali krůpěje krve. "Jsi jen můj. Ken - můj." Dořekla jsem ve chvíli, kdy sama dosáhla vrcholu. Dlouze jsem vydechla, dlouze vzdechla. Na krátkou chvíli zavřela oči a zaklonila hlavu. Vlasy se mi lepili k obličeji, který zlehka polil pot. Popadala jsem dech, rty jsem měla jasně červené, prokrvené a jak mne boleli. Zůstala jsem nad ním. Jen to šílené tempo ustalo. Teď jsem jen zamilovaně hleděla do jeho očí, na rtech se mi objevil spokojený úsměv. "Tak takhle se na tebe musí.."

Michael - 20. října 2018 23:20

soukromá zpráva od Michael pro Milenka Nechávám se jí vést až k vrcholu, i když občas vzpurně zavrčím a vzepřu se proti jejím dlaním. Ale je to spíš jen ze hry. Vím, že budu mít víc než dost příležitostí na to, abych si ji vzal i já. Sleduji záplavu černých vlasů, jak poskakují kolem nahého těla. Její pevná ňadra, která jen povzbuzují mou už tak rozjitřenou představivost. Na její polibky odpovídám svým jazykem a užívám si železitou chuť krve, která z jejích rtů plyne do mých úst. Pak ale vrchol přeci jen začne přicházet. "Jsem. A ty jen moje." Oddaně se jí zadívám do očí, když nás oba vede k vrcholu. Až nakonec slastně zařvu a celý se propnu a přisahal bych, že na chvíli omdlím z toho přepětí slastí. Když znova otevřu oči, přivítá mě její unavený, ale zamilovaný pohled. Spokojeně si ji prohlížím a opatrně vymaním mé ruce z jejího sevření, abych mohl něžně hladit její tělo. "Žárlivko." Zabručím pobaveně, se vzpomínkou na její vášnivá slova. Posadím se a obejmu ji. Ji stále na svém klíně. Znova ji dlouze políbím a užívám si to příjemné spojení vášně a bolesti. Tiše předu a polibky se pod mým vedením stávají stále troufalejšími a vášnivějšími. Až můj cíl začne být dost zřejmý. "Um... ještě jednou?" Navrhnu tázavě a lehce se začervenám. Sám jsem zpocený a pot se mi mýchá s krví, kterou přinesly její nehty. Ale zároveň... mám na ni chuť. "Jsi nádherná, totiž. Nejraději bych tě miloval celou noc. Plus... chci, abys byla moje. Už napořád. A teď už snad i vím jak na to." Zapředu a kousnu ji do rtu, než ho jemně uhladím svým jazykem.

Leila - 22. října 2018 20:11

soukromá zpráva od Leila pro Sobecká žárlivka Sledovala jsem jeho dokonalé tělo, které se pod mým svíjelo. Dělalo mi to dobře. Ten pohled na něj, ta myšlenka, že jsem ho přivedla k vrcholu, že ze mně bláznil. Spokojeně jsem se usmívala a snžila se zkrotit svůj dech, když se posadil. Mě stále na klíně. A tiskl se ke mně. Polibky, jenž mi vsázel byli dravější a dravější. Až to nakonec vyvrcholilo k další vlně vzrušení. Probudil ve mně nenasytný chtíč, který jen tak neukojí. Musela jsem se zasmát. Nahlas, radostně. Nic jsem však neříkala. Jeho slova mě vyzvala jen k tomu, abych ho dlouze a něžně políbila. Rukama jsem sjela od jeho ramenou až k bokům, za které jsem jen pevněji uchopila a přistikla dravě k sobě. Byla jsme na něj tak natisklá, že mohl cítit to, jak mi tluče srdce. Pak jsem se mírně odtáhla a zašeptala mu do ucha. "Klidně ještě třikrát." Abych ho povzbudila, kousla jsem ho do ušního lalůčku a nehty přejela na zádech od jeho šíje až po bedra. "Tak se předvěď."

Michael - 22. října 2018 22:04

soukromá zpráva od Michael pro Majetnický žárlivec I já jsem, pod vlivem jejích dotyků a polibků, za chvíli vzrušený snad ještě víc než před tím. Užívám si, že můžu cítit tlukot jejího srdce stejně jako ona to mé. Je to... intimní. Jako její zuby na mých lalůčcích a nehty na zádech. Tiše zapředu. "Třikrát jo? To bych si měl zítra vzít volno." Převalím se na ni a chvíli se jen svým údem otírám o její klín. Nechávám tentokrát ji pocítit můj hlad a jak jsem vzrušený. Dívám se jí do očí, ať vidí tu spalující vášeň, která pohltila mou celou osobnost. "Chci tě, Leilo. Chci tě milovat celou noc i celý den." Slastně vydechnu. Políbím ji a během toho jednoho dlouhatánského polibku plynulým pohybem boků vniknu do ní. Zaryju nehty do jejích boků a stejně si musím znova zvykat na tu neskutečnou slast, kterou mi přináší. Tu ze sebe dostávám rty i zuby, kterými mučím její krk a ke svému poslednímu cucfleku přidávám další a další. Občas mé zuby i projdou pokožkou a já tak ucítím sladkou chuť krve, kterou okamžitě začnu slízávat. Chvíli nepřirážím, jen se hýbu boky ze strany na stranu. Až poté začnu přirážet. Ze začátku nesměle, jako bych si nebyl jistý jak vlastně na to. Ale posléze se nechávám unést svou vlastní vášní, až si její tělo beru celé, celičké. Mé nehty mučí její ňadra a boky, zatímco jsem k ní celým svým tělem natisknutý a líbám ji.

Leila - 23. října 2018 08:03

soukromá zpráva od Leila pro Dlouhá noc Jeho slova byla jako pohlazení po duši. Usmívala jsem se, jako sluníčko a culila se, jako nějaký čerstvě zamilovaný teenager. Dala bych ruce do ohně za to, že mi srdce zaplesalo. "To bude víc jak třikrát, když říkáš den i noc", sama jsem vydechla a spokojeně přivřela oči. Nechala ho tentokrát převzít nadvládu a užít si to zase jinak. Plynule sem vydechla, když se přestal držet zpátky a naše těla se opět spojila v jedno. Ten pocit byl neskutečný a chtěla jsem víc a víc. Zaklonila jsem hlavu a sama se kousla do spodního rtu. Vrněla jsem jako kočka a vlnila boky v jeho rytmu. Vycházela jsem mu vstříc a nechala ho, aby se s tím vším pomalu seznámil. Jednou nožkou jsem si ho přidržovala blízko sebe, když jsem ji kolem něj omotala. Až když začal přirážet, přidala jsem se odvážně proti němu. Vlnila se pod ním do rytmu, který udával. Rty mi opět unikala hudba štěstí a já si to užívala na plno. Je to dlouho, co jsem byla s mužem a on ve mě probudil opět ten žár a chtíč. Rukama jsem sjížděla po jeho zádech a bocích. Při polibku jsem vpletla prsty do jeho krátce stříbrných vlasů. Až když se opět blížil k mému vrcholu, zatnula jsem pevně prsty do jeho boků. Přidržela si ho blíž u sebe a odmítala ho pustit. Pořád jsem dávala trochu najevo to, kdo je tu ten dominantnější. Prozatím.

Michael - 23. října 2018 10:12

soukromá zpráva od Michael pro Nekonečná slast Slastně sténám a užívám si výhled na krásnou černovlásku, která se pode mnou vlní a z úst jí vycházejí zvuky slasti. Lahodí to mému egu, že ze mě šílí tak jako já z ní. Tak úzká a horká... oh Bohové... Ani já se se sténáním nedržím zpátky, jen ať ví co se mnou ta malá potvora dělá. Narovnám se a rukama najdu její ňadra, která začnu masírovat. Nicméně ne zrovna jemně. I na nich si vybíjím svou chuť po jejím těle. Jeden by řekl, že po jednom vrcholu vydržím více, ale i tak cítím jak mě znova a znova přivádí k šílenství. Frustrovaně zakňučím a zadívám se jí do očí. "Proč musíš být tak proklatě sexy." Zavrčím a kousnu ji do rtu. Když mi zatne nehty do boků, celý se prohnu pod napětím bolesti a slasti a... přestanu přirážet. Asi mě to přivádí k šílenství stejně jako ji, ale nemůžu ji furt nechat ať udává tempo, ne? Ještě ji chytnu pod zadečkem a přitisknu na sebe, abych jí znemožnil se uspokojit svými přírazy, zatímco jí hladově hledím do očí a tiše vrčím. "Tak co bude? Necháš mě ať si tě vezmu, nebo budeš stále neposlušná, hm?" Kousnu ji dravě do rtu, zatímco mé mužství v ní zoufale cuká v touze po dalším uspokojení.

Leila - 25. října 2018 11:11

soukromá zpráva od Leila pro Neposlušná Ačkoliv jsem chtěla nechat jeho, aby si mě vzal, aby udal tempo, pořád jsem přebírala nadvládu. A to i když jsem ležela na zádech pod ním. Užívala jsem si to, jak spolu naše těla vycházeli, šlapali jako hodinky a zapadli do sebe jako puzzle! Trochu mne překvapilo, když najednou přestal. Zastavil se a já cítila jeho pevný stisk na svém zadečku. Jak si mě tiskne k sobě a nedává mi tak prostor pro pohyb. Nespokojeně jsem zakňučela a trochu vzpurně mu hleděla do očí. Uzmula jsem si polibek pro sebe, při kterém jsem mu kousnutí opětovala. Nechtěla jsem se vzdát, ale přesto.. Dlouze jsem vydechla a zahledla se mu do očí. S chtíčem a žárem, který ve mně pořád je. "Neposlušný holky jsou sexy, ne?" Pousměju se a znovu ho políbím. Jazyk propletu s tím jeho a pak ho kousnu, jemně. Než se zase kousek odtáhnu. "Tak si mě vezmi. Celou!" Pak už sem mu podlehla. Nechala jeho, aby převzal nadvládu, aby si se mnou dělal co chce.

Michael - 25. října 2018 14:36

soukromá zpráva od Michael pro Neposlušná holka Zapředu do polibku, který mi věnuje a pak se usměju. "Jsou. Ale součást jejich šarmu je to, že se musí zkrotit ne?" I když se mi oddá, ještě chvíli nepřirážím a jen nás mučím absenci pohybů, kromě občasného zavrtění se. Rukama hladově zkoumám její tělo, snad abych ji vytrestal za tu neposlušnost. Ale nakonec přeci jen povolím. Mé ruce sjedou na její boky a já začnu přirážet do ní. Tentokrát už se nedržím zpátky. Naprosto mě pobláznila a já teď šílím po jejím těle a po vlastním i jejím vrcholu. Chci vidět jak se pode mnou svíjí v té největší slasti, která je tentokrát mým dílem. Dravě do ní přirážím a za její boky ji na sebe napichuji, abych vnikal ještě hlouběji a ještě tvrději, celou svou délkou. V očích mám stále tu stejnou touhu a nenasytnost po jejím těle. Ani si to neuvědomuji, ale kromě dravých stenů z mého hrdla vychází i vrčení, které se prohlubuje s přicházející slastí. Jednou rukou opustím její boky a najdu její krk, který drobně stisknu. Stále do ní přirážím, když se k ní celý přitisknu a dravě ji kousnu do rtů. "Jsi moje. Navždy. Na. Vždy." Pár posledních přírazů a pak... exploduji. Chvíli ještě přirážím ze setrvačnosti. Cítím, jak ze mě stéká pot a unaveně se svalím vedle ní. Chvíli oddechuji a užívám si tu absenci tlaku v podbřišku a náhle čisté myšlení. "Pane... jo. Dobře. Tohle je... nový." Oddechuji, než ji políbím na tvář a usměji se. "Neublížil jsem ti nějak, že ne?"

Leila - 25. října 2018 18:05

soukromá zpráva od Leila pro Takový jsou nejlepší! Slovy nešlo popsat to, co jsem s ním právě zažívala. Mé tělo se chvělo, svíjelo touhou po něm. Ze rtů plynula lahodná hudba a dávala jasně najevo, že se mi to sakra líbí. S každým jeho přírazem jsem cítila blížící se vrchol. Jak se mi svaly napínali a jak se tělo orosilo potem, když přišel náš vrchol ve stejnou chvíli. Dokonce i to, jak stiskl můj krk se mi líbilo! Pevněji jsem stiskla stehna kolem jeho těla, lehce jsem zakonila hlavu a zavřela oči. Dlouze a slastně vydechla. Pak už jen zůstala sběsile oddechovat. Když se svalil vedle mně, hlavu jsem si opřela o jeho rameno a stočila se k němu. Spokojeně jsem oddychovala, i když to mohlo vypadat, jako bych právě doběhla maraton. Usmívala jsem se, spokojeně. Možná to mohlo vypadat, jako bych si právě něco šlehla. Endorfiny dělají své. Zvedla jsem hlavu, abych se mu mohla zadívat do očí. Stále s širokým úsměvem na tváři a jemně jsem zakroutila hlavou. "Ne, neublížil. Bylo to.. božské." Normálně bych asi řekla skvělý nebo tak něco, ale slovo Božské se mi pro teď hodilo daleko víc! Ještě chvíli jsem u něj jen tak ležela a snažila se zkrotit svůj tep a sběsilý dech. Až když se mi to povedlo, posadila jsem se a přes rameno se ohlédla na svého anděla. "Půjdu si dát sprchu.. a pak tu večeři, kterou jsem ti tu tak pracně vyvářela celé odpoledne!" Stejně jako byl zpátky můj sladký andílek, i já zase dostala svou popichovačnou náladu. Pak už jsem se natáhla jen pro lehký župánek, co jsem měla přes židli a zmizela v koupelně. Nechala jsem nepatrně pootevřené dveře, kdyby se třeba chtěl přidat. Sprchu teda rozhodně potřebujeme oba!

Michael - 25. října 2018 23:08

soukromá zpráva od Michael pro Sprcha a večeře Opětuji její úsměv a jemně ji hladím po tváři. "No... nahoře nás tohle neučili, to ti slíbit můžu." Zamručím a odčešu pár neposlušných vlasů z její tváře, abych se na ni mohl podívat přímo. To už ale mizí v koupelně, nicméně si všimnu pootevřených dveří, které působí jako nevyřčená nabídka. No... je pravda, že sprchu potřebuju asi taky. A tak se poslušně zvednu a nahý dojdu do koupelny, abych vklouzl do sprchy za ní. Ať už dělá zrovna cokoli, obejmu ji kolem pasu a chvíli nedělám nic jiného, než že ochutnávám její rty těmi svými. Ještě omotám její jazyk tím svým, než se odtáhnu a zavrním. "Promiň, ale nedá se ti odolat." Plesknu ji hravě přes zadeček, než nechám vodu dopadat i na sebe a smývat ze mě pot i kapky krve. Když už jsem čistý, vylezu ze sprchy a osuším se, abych si pak ručník obmotal kolem pasu a vydal se do kuchyně, obhlídnout stav večeře. Opravdu mám hlad, vlastně jsem od snídaně nic pořádného neměl. A když jsem přišel, byl jsem pološílený touhou. I tak necítím nic z výčitek, které bych měl mít. Bylo to... opravdu božské. Všechno na tom bylo správné. Proto, když znova narazím na Leilu, znova ji políbím. "Děkuju." Zapředu tiše při tom. "Jsem rád, že jsem o to přišel zrovna s tebou. Zachránkyně má."

Leila - 26. října 2018 08:18

soukromá zpráva od Leila pro Společný večer Nechávala jsem na něm, jestli si vleze ke mně nebo se pak vysprchuje sám. Neskrývala jsem však potěšení, když si vlezl ke mně. Zrovna jsem se umývala, takže mohl cítit moje oblíbené kokosové mýdlo. "Tak nedá odolat jo? To za chvíli nebudeme dělat nic jiného, než se jen milovat", políbila jsem ho a pak dokončila svou očistu. Na nějaké škrábance a tak podobně jsem nehleděla. Ze sprchy jsem vylezla až o chvilku déle za ním. Zabalila jsem se do teplého, růžového županu a bosky šla za ním do kuchyně. Dostalo se mi dalšího polibku a já jen překvapeně zamrkala. Tolik pozornosti se mi snad ještě nikdy nedostávalo. Spokojeně jsem se usmála, když to řekl a pohladila jsem ho po tváři. Následně si ho za týl přitáhla k dalšímu polibku. Popravdě lichotilo mi, když tohle říkal. Opravdu. "No jo, raději si ani nechci představovat, jak by to dopadlo kdyby tě našel někdo jiný" zasměju se popichovačně a pak se vymaním z objetí, abych nám oběma mohla nandat tu vynikající večeři. Připravila jsem na stůl a pohodlně se usadila do židle naproti němu. "Takže, nějaké další plány na večer? Chceš si někam vyrazit nebo tak něco? Kino, klub, bar? Nebo jen zůstat doma v pelechu a koukat na film? Ale nejspíš už nemám žádné víno ani vodku."

Michael - 26. října 2018 09:25

soukromá zpráva od Michael pro Společné chvíle "Plány na večer? Nemluvilas před chvílí o tom, že se budeme už jen milovat?" Popíchnu ji s úsměvem a pustím se do jídla. Chvíli jen spokojeně předu a užívám si chuť. Ani mi nedošlo, jaký hlad vlastně mám a její vaření je... no, božské. A tak mlčím a jen jím, dokud není talíř přede mnou prázdný. Pak se opřu o židli a slastně se protáhnu. "Bude ze mě kulička, když budeš takhle dál vařit." Zabručím s úsměvem a pak pokrčím rameny. "Absence vína je hříchem, který lze však snadno napravit. Odpusť mi, pokud zním jako nudnej patron, že nechci jít do baru nebo tak, ale... plán navrhuji takový, že se půjdeme projít, cestou koupíme trochu vína a zbytek večera strávíme v pelechu. Aspoň si provětráme plíce na vzduchu. Nějaký lepší nápad?" Usměju se na ni a vstanu, abych po nás umyl nádobí, zatímco čekám na její reakci.

Leila - 26. října 2018 10:36

soukromá zpráva od Leila pro Na procházku V klidu jsem jedla a tak nějak přemítala nad tím, co bychom mohli dělat. S řešením ale přišel on. Vlastně to bylo fajn. Podívala jsem se na hodiny a měli jsme ještě chvilku než nám zavřou vinotéku tady kousek. "Dobře, to zní jako plán. Jen na sebe něco hodím a vyrazíme, ať nám nezavřou " Dopila jsem sklenici vody, kterou jsem si nalila k jídlu a postavila ti ji do dřezu k talířům. Do toho jsem tě ještě líbla na tvář a pak už zmizela ve svém pokoji. Na sebe jsem natáhla černou halenku s bílým lemováním a světle modré, úzké džíny. Vlasy jsem si rychle vysušila fénem a nechala je rozpuštěné, malinko zvlněné. Pobrala jsem doklady, nějaké peníze a mobil. Nechtěla se mi tahat kabelka, tak to jistili kapsy. U bundy a h kalhot. Počkala jsem ještě na tebe, až se oblékneš. Pak už jsem si vzala jen koženkovou bundu a vplula do kotnikovych bot. "Můžeme?" Možná jsem pospíchala,ale pokud nám zavřou, vážně budeme muset jít na víno do nějakého podniku. Ale tentokrát bych vybrala něco lepšího, než klub kde pracuje. Navíc s tím, co mám teď na krku bych se Derekovi pár dní ráda vyhnula.

Michael - 28. října 2018 11:13

soukromá zpráva od Michael pro Procházka Tiše zapředu, když mě z mytí vyruší drobný dotek rtů na tváři a rychle domyji nádobí. Zatímco se upravuješ v koupelně, já chvíli strávím vybíráním oblečení, než skončím u osvědčené jistoty, tedy košile s dlouhými rukávy a džín. Ještě si rychle prohrábnu vlasy, abych je nějakým způsobem dostal pod kontrolu a pak už se k tobě přidám v zádveří. Obuju se a místo odpovědi na tvou otázku tě dlouze políbím. "Kůže ti sluší." Zabručím vesele a pak jen kývnu, než se vydám ven. Večerní vzduch je chladný, ale je to vlastně příjemné, nechat si takhle provětrat plíce. "Tak veď cestu, alkoholičko." Popíchnu tě. Co na tom, že to byl vlastně můj nápad, že? Přece já nemůžu být ten špatnej! A tak tě jen vezmu za ruku a propletu s tebou prsty, abych tě pak poslušně následoval.

Leila - 29. října 2018 08:07

soukromá zpráva od Leila pro Večerní pohádka "Jaká alkoholičko?! Dvě deci vína jsou zdravé!" Namítla jsem a ruku v ruce už s ním kráčela ulicí. Byli to asi dva bloky, takže jsme nemuseli úplně spěchat. Byl ještě čas, než zavřou. Tedy pokud tam jak naschvál nebude cedulka 'z technických důvodu zavřeno'. To bychom měli vážně smůlu. "Jak to vůbec šlo? Ten tvůj..úkol?" Nechtěla jsem si moc kazit večer, ale vážně jsem byla zvědavá. Co teď vůbec bude a tak. Navíc, kdybych se nezeotala teď, tak možná potom a u vína se to nehodí už vůbec. Než však stihl odpovědět, rozezněl se mi v kapse mobil. Byla jsem docela překvapená, když sem viděla, kdo volá. Derek. Chvíli jsem váhala, že to nevezmu a budu ignorovat, ale pak mi to nedalo. "Promiň, jen chviličku." Zastavila jsem se a šla kousek stranou, abych nepřekážela dalším lidem. I když jsou teď včera už ulice prázdné. "Derku ahoj. - co, počkej - hej řekla jsem zpomal, nemůžu přijít - prostě to dneska nejde, už mám nějaký program - prostě to tam budete muset zvládnout beze mně, nebo si lidi budou chodit pro pití na bar - no tak dneska zavřete dřív. Čau." Byl to docela dlouhý rozhovor a já se díky tomu začala mračit. Rozhodně mi to trochu pokazilo nákladu. Ale jakmile jsem viděla Mikyho milý úsměv, bylo to pryč. "Promiň. Nějaký problémy v baru. Že prý jim nepřišli brigádníci." Ještě, než jsem schovala mobil hluboko do kapsy, jsem se podívala, kolik je hodin. Ten rozhovor zabral víc času, než jsem si myslela. Nespokojeně jsem mlaskla. "Výborně a teď už to do té vinárny nestíháme. Takže.. plán B. Jen teda.. no to je fuk." Chytila jsem ho za ruku a pak přeběhla silnici. Šli jsme na trochu jinou stranu, než bylo původně zamyšleno. "Sice vzbudíme trochu pozornosti, ale to ti snad nevadí." Po pár metrech se před námi objevil hotel. Vysoký, asi o 12 patrech. Dobře osvícený a na první pohled luxusní. Když jsme procházeli kolem oken, mohl si postřehnout, že tam mají i restauraci. Bylo docela narváno, seděli tam muži v oblecích a dámy ve večerních róbách. Rozhodně ne nic pro nás. Ale přesto jsem zamířila dovnitř a tebe případně táhla za sebou. "Tak pojď, bude sranda!" Sice jsem se musela trochu handrkovat s číšníkem, ale pak nám stůl přeci jen přidělili. Stačilo udělat trochu oči. Lidé z restaurace se na nás otáčeli, něco si špitali a dost se mračili. Na jednu postarší dámu, která se zdála být vážně pohoršena jsem dokonce vyplázla jazyk! Dostali jsme stůl hodně zkraje, tak aby na nás nebylo moc vidět. "Budete si přát k pití? - Ano, vinný lístek prosim." Podal nam ho oběma a udělal krok vzad. Pořád tam ale stal a čekal, až si vybereme.

Michael - 01. listopadu 2018 21:13

soukromá zpráva od Michael pro Večerní vínečko Než stihnu odpovědět, ozve se její mobil. Jakmile mi dojde s kým mluví, s majetnickým úsměvem ji přitáhnu do objetí a něžnými polibky tiše cestuji po jejím krku. Snad abych sám sebe ujistil, že je opravdu má. A možná trochu chci, aby Derek žárlil. I když to nemůže vidět. Když si všimnu, že se Leilin rozmilý obličej začíná krabatit do mračení, nepřátelsky zavrčím a kousnu ji do ucha, abych se pak vesele usmál. "Jsi moje." Odůvodním mou okupaci jejího osobního prostoru, než se přeci jen stáhnu. A pak se poslušně rozejdu za půvabnými vlasy mé milované. Mezitím se rozhovořím o mém hledání. "Překvapivě... dobře. Potkal jsem Carmen, pravda, takže..." Odkašlu si a lehce se začervenám, když si vzpomenu jaký plamen vášně to způsobilo, když jsem se vrátil. Ale i tak, pevněji sevřu Leilinu ruku. Nelituji toho! "Ale už Carmen tam přišla s tím, že to chce schovat. Jo, to jsem ti asi neřekl..." Omluvně se pohladím ve vlasech. "Carmen má... nějakou dohodu s Beelzebubem. Očividně z ní není nadšená, protože když jsem tam přišel, už počítala s tím že to schová. Pravděpodobně udělala omyl a teď ho splácí. Příběh starý. Hodně starý." Zamručím tiše. "Vím že ji nemáš ráda. A chápu proč. Ale zkus s ní mít trochu slitování. Ty ses jenom upsala padlému andělovi svým tělem." Usměju se. "Takže... vzal jsem to já a schoval. Kde si nechám pro sebe, neber si to osobně." Zamručím. To už ale dorazíme do restaurace. Pobaveně se rozhlédnu. Poslušně vejdu za Leilou, zatímco očima sleduji zdejší dress code. Pak stočím pohled zpět k Leile. "Ty ráda pohoršuješ okolí, viď?" Brouknu s úsměvem, ale poslušně jdu za ní. Usadím se ke stolu a chvíli si prohlížím vinný lístek. Nicméně, s vínem jsem nikdy moc neuměl a tak nakonec skončím u toho, co si objedná Leila. "No... romantickou večeři jsem si představoval ... jinak, asi? Ale tohle k tobě vlastně strašlivě sedí." Zasměju se, nedbaje na případné pohoršené pohledy z okolí. Chvíli se zamilovaně dívám do Leiliných očí, než vezmu její ruku do své a něžně ji políbím do dlaně. "Mám tě rád, víš to?" Zabručím tiše.

Leila - 01. listopadu 2018 22:02

soukromá zpráva od Leila pro Idylka Stáhla jsem ze sebe bundu a dala jí přes židli. Poté jsem si blíže přitáhla vinný lístek a vybrala červené, polosladké víno s názvem, který mi by zlomil jazyk. Ale něco s takovým názvem snad nemůže špatné, ne? Objednala jsem rovnou celou láhev. Pak číšník odešel a já se konečně mohla věnovat jen jemu, Michaelovi. "Co je na tom si trochu vyhodit z kopýtka? A proč u toho hledět na ostatní?" Usmívala jsem se spokojeně dál a úplně ignorovala pohledy ostatních, co na nás byli stále upnuté. Některé dámy to očividně vážně špatně berou. Když vezme mou ruku do své dlaně, trochu ztuhnu. Jako kdybych se snad bála toho, co bude. Nebyla jsem na tohle moc zvyklá a ať jsem působila na okolí drsně, ve skutečnosti jsem byla menší než krabička od sirek. Přesto jsem si po jeho slovech oddychla a uvolněně se usmála. Rukou jsem se mu trochu vytehla, ale jen abych ho pohladila po tváři. "Také mi na tobě záleží, můj andílku." Palcem jsem mu přejela po rtech a znovu se usmála. Naši romantickou chvilku však přerušil číšník, který přinesl objednané pití. Rozlil oběma do sklenky a poté kdes. Já chopila sklenku za stopku a pozvedla ji. "Takže na nás?" Ted jsem nechtěla myslet na nic jiného. Ani na Carmen, o které jsem se dozvěděla, že je vlastně oběť.

Michael - 01. listopadu 2018 22:29

soukromá zpráva od Michael pro Romantika Poslušně pustím její ruku a usměju se na ni. Tiše zavrním při jejích slovech a políbím ji na prst, kterým přejíždí po mých rtech, než nás vyruší číšník. Nechám si nalít a pak se na Leilu pobaveně usměju. "Na nás." Přikývnu a cinknu si s ní, než se napiju. Spokojeně se uvolním, když už jen s tím prvním douškem přichází drobné otupení mysli. Chvíli jen Leilu spokojeně pozoruji. "No... byl to dobrý nápad. Je fajn nemuset nosit víno a hrozit, že ho vyleju do postele." Zasměju se při vzpomínce na včerejší experimenty s vínem. "I když tady ti ho hádám nemůžu jen tak vylít na nahý pupek." Uchechtnu se. Je rozdíl mezi "co nám záleží na ostatních" a "hele, policie". "Hm... takže zítra šichta v baru vlastně, huh? To bych se asi neměl moc opít." Zabručím s drobným pobavením.

Leila - 02. listopadu 2018 09:33

soukromá zpráva od Leila pro Ve víru dění Docela dost jsem upila ze sklenky a tu poté odložila. Usmívala jsem se a úplně přestala vnímat to, kde jsme a kdo se na nás dívá. Skoro až to svádí k nějakým velkým špatnostem. "No ale v posteli to ma taky své kouzlo " Pokrčila jsem jemně rameny a pak se začala nahlas smát. Až se na nás zase pár lidí zadívalo. No jo pořád, už šeptám. "Hele zkusit to můžeme. Třeba nás odsud vyhodí, ani platit nebudeme muset." Ještě pořád jsem se smála, ale už tlumeně. Když jsem se zamyslela nad jeho slovy, napadla mě další věc. "No já tě domu neponesu a nevím, jestli by má kreditka přežila ten šok objednaného pokoje tady v tom luxusu." Sama jsem si ale znovu přiložila skleničku ke rtům. Stejně by nás tady nechali spát v nějakém kumbálku.

Michael - 02. listopadu 2018 09:45

soukromá zpráva od Michael pro Kouzelné rty "V posteli máš hlavně kouzlo ty, drahá." Usměju se hravě a téměř hypnotizovaně se dívám do jejích očí. Z toho mě vyruší až její další slova. "Nebydlíš zas tak daleko, ne? Myslím že flaška vína mě snad nepoloží. Jen budeš muset vydržet mé opilé já." Zapředu a také dost upiju. Chvíli jsem ticho a nevím jak Leile, ale mě ticho mezi námi vlastně ani nevadí. Netřeba jen prázdně mluvit, ne? Zatím za mě mluví mé obdivné pohledy a drobné doteky mých prstů na její ruce. Pak znova upiju a zavrním. "Tohle je... fajn. Jak jsi na tohle místo vůbec narazila? Chodíš sem často se svými zajíčky?" Pobaveně se usměju a polechtám ji drobně ve dlani. "Stejně... jsem rád, že jsem tě potkal, černovlásko." Zamručím tiše. "Jsi krásná." Dodám ještě, než se znova ponořím do ticha a oběma nám doliju.

Leila - 02. listopadu 2018 10:08

soukromá zpráva od Leila pro Kouzelné ticho "Ššš, to nemůžeš takhle nahlas. Pak mě bude chtít každej." Zasmála jsem se nad tím a spiklenecky na něj mrkla. Může si být jistý, ze já jsem věrná žena. Na tohle střídání partnerů mě neužije. "A nebo ty budeš muset vydržet moje opilé já" Dětinsky jsem na něj vyplázla jazyk a s vínem nijak nešetřila. Ono bude sranda, když mi trochu stoupne do hlavy. A alespoň přestanu řešit neustále v kapse vibrující telefon. Někdy je práce vážně otravná. A Derek. Sama jsem prsty občas jemně přejela po jeho ruce. Letmé doteky, přesto to bylo dost intimní a samotné to dost vypovídalo. Možná to je tím, co se před tím mezi námi stalo. A nebo už mi vážně stoupá víno do hlavy. Kdo ví. "Párkrát jsem tu byla na večeři. Ale o tom se bavit nechci " Nevydařené rande, vztah a tak všechno. Nic důležitého, o čem bychom se měli teď bavit. Nad jeho komplimenty se trochu červenám. "Měl by jsi mě přestat takhle rozmazlovat. Nebo pak budu nesnesitelná." Zasmála jsem se znovu a propletla s ním prsty na rukách. Sama jsem na něj koukala jako na obrázek. Dlouho mi s nikým nebylo tak dobře.

Michael - 02. listopadu 2018 10:24

soukromá zpráva od Michael pro Sladká slova "Jen ať tě chce každej. Jsi moje, zlatko. Jen tak snadno tě z rukou nedám." Zabručím s úsměvem. "A tvé opilé já je docela roztomilé, co si pamatuji. Nebo aspoň hravé. A jak říkám... nebydlíš zas tak daleko..." Spiklenecky na ni mrknu, než se tentokrát zasměju já. "Ah... promiň, chovám se jak nadrženej teenager. Nemáš být tak zatraceně sexy. Jednou jsem tvé tělo ochutnal a nemůžu se ho nabažit." Zavrním. Nemluvím zrovna potichu, ale ignoruji pohoršené pohledy okolí. Stejně jen závidí. Užívám si ty nenápadné doteky. Je to v ostrém kontrastu oproti hladovým dotekům, které se mezi námi odehrávali nedávno. Ale i tak to je sympatické. Svým způsobem si takhle víc všímám detailů na její hebké a bílé pokožce. Jak je v rozporu s jejími havranovými vlasy. A jak je ten rozpor příjemný. "Dobře." Kývnu jen, když o tom odmítne mluvit. Na to má právo. A já nehodlám zkoumat její minulý život. "Ale no tak, Leilo... Krásné ženy jsou od toho, aby se obdivovaly, ne?" Zapředu. "Nemůžu za to, že jsi tak... nádherná. Nejraději bych celou noc nedělal nic, než na tebe hleděl a užíval si tvou přítomnost." Usměju se a napiju.

Leila - 02. listopadu 2018 12:06

soukromá zpráva od Leila pro Večer ve společnosti Oči mi zářili radostí, když mě pořád tak obdivoval. Každé dívce by se to líbilo. Každá chce být obdivovaná, až mne to nutí se malinko červenat a tak se rychle napiju a schovám se za sklenku. Víno mají opravdu dobré a rozhodně s ním nešetřím. "Náhodou je docela roztomilé, že se chováš jak nadrženej teenager." Zopakovala jsem po něm a dál se smála. "A taky tak majetnicky. Viz ten výstup u toho, když mi volal Derek." Uculila jsem se, protože se mi to vlastně líbilo. A rozhodně bych se tomu nebránila znovu. Bez ohledu na ostatní, jsem se zvedla a přešla k němu. Drze jsem se usadila do jeho klína a ruku si dala kolem jeho ramen. Usmívala jsem se a sklonila se pro polibek. To už nějaké přítomné dámy nevydrželi a zvedali se od stolu, se slovy, že platí. Hehe, ještě jim zkazíme ksefty. Do toho ale přišel číšník. Trochu si odkašlal, abychom si ho vůbec všimli. "Omlouvám se, ale bylo by vhodné se chovat trochu diskrétněji. Některým hostům se to nelíbí."

Michael - 02. listopadu 2018 13:01

soukromá zpráva od Michael pro Jak pohoršující Jemně se začervenám, když zmíní Dereka. Ale pak se usměju. "Přece si tě nenechám vzít, ne? Kdo by mi vařil?" Vypláznu vesele jazyk, ale pak mi vyrazí dech. Překvapeně zamrkám, když mám klín těžší o jednu černovlásku a automaticky položím ruce na její boky. Veškeré námitky, které mám ohledně pohoršení ostatních mě přejdou jakmile ucítím její rty. Ignoruji pozdvižení, které jsme tím způsobili i číšníka. "Klidně se můžou dívat, mně to je jedno." Zavrčím k němu jen, než dravě opětuji její polibek. Nedržím se zpátky. Chtěla mě škádlit, má to mít. Naše jazyky spolu tančí, než ten její jemně vezmu mezi zuby a zatahám, abych pak skousl i její ret. Rukou vklouznu pod její halenku a pevně zatnu nehty do jejích boků. Chvíli vzrušeně oddechuji a hledím jí do očí, než se usměju. "Vezmeme víno a půjdeme domů? Nebo do parku?" Navrhnu hravě. I když jsem ve stavu kdy bych se asi opravdu nebránil ničemu. "Hříšnice."

Leila - 03. listopadu 2018 16:27

soukromá zpráva od Leila pro On je pohoršující! Bez ostychu a všem na očích jsem ho políbila. Seděla u něj v klíně a odtrhla se od jeho rtu až když nás vyrušila číšník. Trochu se mračil nad odpovědi Mika, a tak dodal jen, "pane, pokud se nebudete chovat dle kodexu, budu vás muset nechat vyvést." To už jsem se do toho vložila já, ale dál seděla u Mika na klíně. Jen jsem jemně stiskla předloktí číšníka a usmála se. Dívala jsem se mu do očí. "To je v pořádku. Zaplatíme, ano" Poté jsem ho pustila a ještě jednou se na něj milé usmála. Skoro jako bych ho chtěla zhypnotizovat. Když odešel, otočila jsem se na Mika. "Tak do parku jo? To bych si tebe neřekla." v láhvi jsme měli ještě něco málo přes půlku. Každopádně bereme ji sebou. "Myslím, že domů to bude jistější" Číšník byl zase zpátky, ale jen položil na stůl knížečku s účtem. Já do něj vložila peníze a odložila jej zpátky. "Tak a můžeme jít."

Michael - 04. listopadu 2018 11:08

soukromá zpráva od Michael pro Všichni jste pohoršující! Uchechtnu se a pokrčím rameny. "To ty mě tady svádíš na veřejnosti, krásko. Nemůžeš se divit." Jemně ji cvrnknu do nosu. "Ale ano. Domů." Kývnu vesele a vyměním si s krásnou černovláskou ještě jeden dlouhý polibek, než se poslušně zvednu a vesele zamávám na číšníka. A pak se vydám za Leilou ven. Venku, kde už snad nepohoršíme zdejší zbohatlíky, jemně položím ruku kolem Leilina pasu a něžně ji políbím. "Hm... tyhle večery bych snesl častěji." Usměju se. "Díky." Šeptnu ještě do jejího ucha, než se vydám zpět do jejího bytu. Cestou si občas hravě ukradnu polibek, ale to jí snad nevadí. Až když se konečně dostaneme do bytu a za námi se zavřou dveře, já vezmu flašku vína a přihnu si s ní. "Takže... co máš v plánu teď, drahá?" Usměju se a odložím flašku v kuchyni, než si sednu na stůl a pobaveně ji pozoruji. "Pustit si film a jít spát?"

Leila - 05. listopadu 2018 20:10

soukromá zpráva od Leila pro Doma Cestou jsme vlastně nic neříkali. Nebylo třeba, jen jsme si užívali sami sebe, když jsme se drželi za pas. Doma jsem za námi zabouchla a hned zamkla. Nejak jsem neměla dobrý pocit, ačkoliv to neumím vysvětlit. Když jsem viděla, jak si Mikey přihnul z láhve, rozhodla jsem se to hodit za hlavu. Sama jsem se chopila vína a napila se rovnou z hrdla. Až mi trochu steklo po bradě, ale jen jsem to hřbetem ruky rychle otřela. "Hmm asi? Máš snad lepší nápal?" Já tedy ne. Krom toho vyndat k vínu nějaky sýr a oříšky. Tudíž jsem se hrnula k lednici a následně ke špajzce. Večer doma jsme strávili v poklidu a společném objetí. Dopili jsme víno, snědli menší občerstvení a u filmu usnuli. Nazí, nutno podotknout, jelikož se to neobešlo bez drobného popichování a provokace. V noci byla bouřka, ale ani silný déšť, vítr a hromy ani jednoho nás neprobudili. Hustý déšť pokračoval až do brzkého rána, což značilo zběsilé bubnování do okna. Ještě byla tma a budík u postele mi hlásil 3:15. Ještě spousta času na spánek. Ale mě vážně tlačil močový měchýř, jak romantické. Opatrně jsem se vymotala z jeho objetí a přetáhla přes sebe župan. Pomalým, ještě rozespalým krokem jsem zaplula v koupelně. Mezitím... "Mikey.. vstávej zlato. Mikey." Probudil tě líbezný hlas. Ze zatáčku to znělo jako Leila, ale když jsi nabral vědomí, bylo víc než jasné, že tohle Leila není. Ani ji necítíš ve svém objetí. Kde je?! "Notak, vím, že jsi vzhůru", ušklíbl se a narovnal. Už jsi necítil jeho dech u svého ucha. Místo toho jsi o chvíli později ucítil tabák z doutníku. Slyšel jsi, jak kouř tahá do svých plic a následně vypouští ven. Tohle je zlý sen? Ne! Poté, co jsi otevřel oči jsi ho spatřil. Stal u postele, hned na tebou, a spokojeně se usmívala. Beelzebub. Je to tady. "Dobré ránko. Je čas si promluvit."

Michael - 15. listopadu 2018 14:09

soukromá zpráva od Michael pro Večer a ráno Večer se dále nesl ve znamení vína a filmu. Nicméně filmu jsme přestali věnovat pozornost poměrně rychle a začali ji věnovat sobě navzájem. Znamení tak přešlo na něžné dotyky, polibky a šeptaná slova, dokud jsme si neusli v náručí. Pevně jsem k sobě před usnutím Leilu tiskl, jako bych se bál že se mi jen zdá a až se probudím, rozplyne se v dým. I tak je to spánek klidný a příjemný. Když mě párkrát během noci probudí déšť, jen se pevněji přitisknu ke štíhlému ženskému tělu a nechám se unést jeho vůní zase pryč. Až se najednou nemám k čemu přitisknout. Tiše zamručím. "Dej mi chvíli..." Zamručím odmítavě k hlasu, než mi dojde že nepatří Leile. A posléze mi dojde komu asi patří. Srdce se mi rozbuší, protože prázdné místo v posteli náhle získá nepříjemný pod tón. Ostrý zápach tabáku. Nepříjemná vůně, která přebíjí tu, která mě tak uklidňuje. Pohotově se na posteli posadím a zamračím se na Belzezubku. "Co chceš?" Zavrčím, i když přibližně tuším o co jde. "Jestlis jí něco udělal..." Oči se mi zúží.

Leila - 18. listopadu 2018 15:41

soukromá zpráva od Leila pro Návštěva Beelzebub se pohodlně opřel o psací stůl, byl k tobě bokem a mezera mezi vámi také nebyla kdo ví jak velká. V poklidu kouřil svůj doutník, když se začal smát. To není nic dobrého. Rozhodně ne. "Ta holka? Ta chudinka, co nemá nic ani v životě nic nedokázala? Ale prosimtě. Snad ti na ni nezáleží. Taková obyčejná nicka." Ušklíbl se a znovu potáhl ze svého doutníku. Čert ví, co se mu teď honí hlavou, ale on nikdy nemyslí na nic dobrého. "Nezajímá mě. Ale možná změním názor. Vlastně je docela pěkná. A nějaké pěkné nabídce určitě neodolá. Takové jsou nejlepší." Mluvil plynulým hlasem. Kdyby jsi nevěděl, že je to on a kdo je zač, jak prohnilou a nelítostnou duši má, řekl bys, že ten hlas je sympatický, medový. Že by se hodil na dabing nějaké pohádky. Ale takhle se ti z něj chce akorát tak zvrcet. Stejně to řekl jen proto, aby tě naštval. Moc dobře si uvědomuje, že ti na Leile záleží. "A teď k věci." jeho rysy ve tváři ztvrdli. Zamračil se a o stůl s nezájmem tipl ten doutník. Vypadal vcelku děsivě. Chybí mu už jen dlouhé, zahnuté rohy. "Moc se jí nechtělo, ale nakonec zazpívala. Když jsem ji trhal hned druhý nehet. Jaké zklamání. Určitě víš, o kom mluvím." Znovu se začal tvářit jakoby ho nic nezajímalo. Ten postoj je sám o sobě děsivý. "Ani jsem nedoufal, že bychom se mohli potkat tak brzy. Docela jsi mi chyběl. Stejně jako mi chybí ten artefakt, pro který šla." Svůj pohled zabodl do tvých očí. Nic víc neříkal, jen čekal s čím přijdeš ty. Chtěl ti snad dát šanci na to, neudělat nějakou hloupost. Sám možná doufal, že si nezašpiní ruce. Když jsem šla z kuchyně zpátky, zaslechla jsem hlasy. Zůstala jsem stát za dveřmi pokoje, bokem a jen to všechno poslouchala. Nebylo těžké dát si dva a dva dohromady. Velmi brzy mi došlo, kdo to je. Pach kouře, co šel z pokoje, mě štípal do nosu a do očí. Bylo to nezvyklé, tak ostré. Zmocnil se mě strach. Nebyla jsem schopná něco udělat. Jen jsem si mnula oči roztřepanýma rukama. Kurva..

Michael - 23. prosince 2018 00:40

soukromá zpráva od Michael pro Návštěvník Tiše ho pozoruji. Rád bych řekl, že mi jsou jeho slova lhostejná. Že mě neštvou. Pravda je ovšem taková, že uvnitř zuřím a nejraději bych se na něj vrhl. Mít svou sílu zpět, vlastně by to nebyl ani tak těžký souboj. No... dobrá, byl, ale můžu snít, ne? A tak sedím na posteli a skřípu zuby. Nicméně nehodlám spáchat sebevraždu tím, že se vrhnu na někoho tak tisícekrát silnějšího, než jsem já. Fakt, jak snadno obešel mé obrany o tom jen vypovídá. Uchechtnu se. "Stále jsi ke svým lidem tak lhostejný, hm? Proč se k tobě vůbec přivázala? Co mohlo být tak důležitého, aby připoutala svou nesmrtelnou duši k tobě na věky věků? Nebo jsi se vydával za anděla?" Nakloním hlavu na stranu a povzdechnu si. Ne, že bych o ni neměl starost, ale... Carmen je stále člověk. Čistě teoreticky je pod moji ochranou. Fakt, že na ni šahaly tyhle pracky mi není příjemný. Pokrčím s hranou ležérností rameny. "No však víš, Bezezubko, měl jsem hodně práce a posledně jsme si užili tolik, že jsem tě chtěl nechat to pořádně strávit." Blýsknu úsměvem. "Jo, tak ten artefakt je na Legionářský, číslo dvacet tři, zakopanej pod tím dubem. Ach nee, teď jsem ti to řekl, co jen budu dělat?" Uchechtnu se. "Opravdu sis myslel, že to bude takhle jednoduché?" Zvednu obočí.

Vypravěč - 27. prosince 2018 22:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pojďte pane, budeme si hrát Jeho výraz nebyl kdo ví jak slibný, mračil se a od stolu si tě prohlížel. Úplně ignoroval ten fakt, že jsi nahý a v posteli. Musel vědět, co se před pár hodinami stalo. Tvář se zjemnila a napnuté svaly povolili. Začal se usmívat. V očích mu však plápolal nenávistný plamen. Smál se, nahlas a dlouze. Až sklopil tvar a promnul si prsty čelo. "Mikeye, Mikey, Mikey." Vydechl a nakonec se narovnal. Pořád se usmíval. Poté zprudka natáhl ruku ke dveřím a pohnul zápěstím. Dveře se rozletěli a ve futrech jsi uviděl stát Leilu. Tvářila se zmateně a vyděšeně zároveň. On se ale stále usmíval. "Rodiče tě neučili, že poslouchat za dveřmi se nemá?" Optal se s nezájmem v hlase a gestem poukázal, aby vešla dovnitř. Což udělala. Dokonce za sebou dveře zavřela. Bee se otočil zády k tobě a začal si prohlížet věci na stole. Psací potřeby, lepenku, mobil, skleničky od vína.. po všem se zájmem přejel prsty. "Tak Mikey. Budeš zpívat, nebo si taky pohrajeme? Nemusím ti doufám připomínat, kdo z nás dvou má tady navrch, že?" Otočil se k tobě přes rameno a zazubil se spokojeně. O Carmen se nezmiňoval, nema rád, když před někým má pitvat své smlouvy a kontrakty s jinými.

Bimba - 03. února 2019 10:20

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR