Vypravěč - 31. ledna 2019 22:07
	Soukromka. Nekoukat. Nelézt. Nepsat. Pátá věta.

Vypravěč - 01. února 2019 00:12

Jak vše začalo Dnes je 13. dubna 2015, koná se svatba Dany a Martina Novosadových. Ti dva spolu žijí již velmi dlouho a moc se milují. Na svůj velký den pozvali rodinu, blízké přátele, kolegy, sousedy... Musí to být výjimečné. Svědkyní Dany je její nejlepší kamarádka Petra a svědkem Martina jeho nevlastní bratr Jakub Dobiáš. Mezi pozvané patří i Danin nejlepší kamarád, člověk, který pomáhal vybírat výzdobu a další věci, Nicolas Ružický. Tzv. gay kamarád. Pracuje na pozici organizátora svateb, občasného fotografa a celkově svatební poradce od prstýnků po kapelu. Obřad již proběhl. Stejně tak slavnostní oběd s přípitkem a všechny potřebné svatební tradice. Bude se pít hluboko do noci, bude se tančit v kulturním domě, který pro oslavu nechal vyzdobit Nicolas. Volná zábava je tady, lidé se zvou na parket, popíjejí u baru, užívají si večer. Někdo jí, někdo si šel ven zapálit...

Nicolas Růžický - 01. února 2019 00:22

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Velký den! Dofotil jsem, dneska na to už kašlu. Danča má spoustu krásných fotek a teď si už jen můžu užít večer. Uvažoval jsem nad sbalením družičky, tradice sice pro svědka, ale já svědek nejsem. I když musím uznat, že na fotkách jsem si musel přiblížil obličej rozkošného bráchy Marťase. I když jsou ti dva úplné opaky, Martin je trochu menšího vzrůstu, s černými vlasy i vousy, zatímco tenhle... To je úplně něco jiného. Na fotkách vedle něj žádná žena nestojí, mohl by bejt single? Dana chce tančit, bere mne mezi ostatní, vybrala si mne pro nudné ploužení, jako jejího nejlepšího kamaráda. Nudí mne to. Lidé koukají, tedy ne zrovna moc, když nevěsta tančí s někým jiným, než s ženichem, nikoho to moc nezajímá, pokud to není její otec. A já rozhodně nejsem její otec! Tanec skončil a já se rozhodl jít si dát něco osvěžujícího na bar. S potěšením zjisťuji, že tam sedí u můj dnešní sladký objev. Po obdržení sklenice otočím se na svědka ženicha. ,,Fotky budou skvělé, všichni se usmívají. Jo a, jsem Nick, kamarád nevěsty." Usměju se na něj a podám mu ruku.

Jakub Dobiáš - 01. února 2019 21:26

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Velký den mého bratra Celý den jsem doufal, že se nic nestane. Měl jsem totiž pohotovost. Nicméně vypadá to na poklidný den. Byl jsem na novomanžele pyšný. Znali se už od střední a jejich vztah byl výjimečný, naprosto. V hloubi duše jsem jim jejich lásku záviděl. Sám jsem neměl zrovna v lásce štěstí, ale není to tak, že bych strádal a byl sám, smutný. Přítomni byli všichni důležití lidé. Až na jednoho. Martinův biologický otec a můj nevlastní, kterého jsem za vlastního považoval, před rokem a půl podlehl vleklé nemoci. Přestože v našich srdcích chybí, je tohle ohromný den plný radosti a štěstí. "Můžu se..." V kapse saka mi začal vibrovat mobil. "Promiň." Vytáhl jsem mobil, podíval se na displej a hned mi bylo jasné, že se něco stalo. Bylo to číslo z práce. Po velkolepém obřadu a obědě jsem se odebral na bar. Stál jsem k baru zády a v ruce držel nealko pivo. No jo, pohotovost je pohotovost. Zastavil se u mne kluk, který celý obřad fotil. Neznám ho osobně, ale Danča o něm mluvila. Je to její kamarád. To je asi vše, co si o něm pamatuji. "Musí být skvělé. Pro Martina je to velký den. Jakub." Přehodil jsem si pivo do druhé ruky a potřásl si s ním. "Dobiáš, prosím?" Představil jsem se. "Rozumím vám...dobře...dvacet. Za dvacet minut jsem tam." Zavěsil jsem a vrátil telefon zpět do kapsy. "Vyřiď prosím tě novomanželům, že mě zavolali z práce a že se omlouvám." Odložil jsem nedopité nealko pivo na bar a svižným krokem vyrazil k autu...

Nicolas Růžický - 01. února 2019 22:08

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro To nedopadlo Možná si to ani neuvědomil, ale náhle jsem znal jeho jméno i příjmení, Pokusil jsem si to zapsat někam do hlavy, abych na to do rána nezapomněl, bohužel jsem však neměl možnost vůbec si s ním promluvit, na tož se s ním vyspat, což jsem zamýšlel. ,,Tak, ahoj." Mávl jsem za ním, drapl po foťáku, a než mi zmizel z dohledu, vybleskl jsem si ho. jen tak. Pro radost. Když dostal hovor a musel mi odejít. ... Uběhl nějaký ten rok. V práci se mi začalo šíleně nedařit, až na mne skončila exekuce. Nedal jsme si pozor. Agentura, která mé služby nabízela, zkrachovala. Jinde mě vzít nechtěli, protože se říkalo, že moje agentura obírá lidi o peníze. Jistě, já jsme nikoho neobral, ale byl jsem zoufalý. Zoufalý tam moc, když mne vykopli z bytu a hrozilo mi vězení. Jednoho večera jsme to už nevydržel, vzal jsme poslední kilo a šel se opít, abych zapomněl. Místo toho jsem ale získal celou lekci. Bylo mi jedno, do jakého podniku lezu, chtěl jsem levný pití, a tam za sundaný triko nalívali prvních pět panáků zdarma. Sundal jsem si ho a posadil se k baru. Po pár panácích mne oslovil muž v kravatě. Vypadal sakra hodně udržovaně. Kupoval mi panáky a já mi na sebe všechno vyklopil. Že si nevím rady s vlastním životem, že asi skončím zavřenej... A on mi naslouchal. Byl tím, co jsme v tu chvíli potřeboval, někým, kdo mne nechá mu to povědět, jak jsem naštvanej na celej svět. Ten člověk, Richard, dneska ho znám jako Ricka, mi nabídl práci. Práci, která je placená tak, že se mi o tom ani nesnilo. Že bych za 14 dnů práce zvládl zaplatit všechny dluhy a mohl se vrátit zpět do bytu. Nabídl mi stát se pornostar. A já nemohl jinak. Souhlasil jsem. Dneska si žiju krásnej život, točím pornáče, gay i straight, jako top i bottom, bareback i s kondomem. Trojky... Roleplaye, cokoli. Můžu si za to koupit cokoli. Místo bytečku 1+1kk mám apartmán vysoko, přímo pod střechou jednoho z nejvyšších věžáků v Praze. Zařídil jsme si ho sám, jak jsme chtěl. Je vyvedený v bílé, ve skle a v oceli. Má pracovna je napěchovaná obrazy plakátů mně. A dalších. Říkám tomu svá místnost úspěchů, ale taky hanby. Na venek vystupuji jako model do gay časopisů i do dámských časopisů. Moje tetování a divoký, trochu rozdivočelý mladistvý vzhled se lidem líbí. Ti, co mě znají, mě buď milují a nebo nesnášejí. Získal jsme nějaká ta ocenění, jako třeba nejlepší zadek, nejlepší s tetováními, nejlepší vzdychání... Bože, jak já se za ty ceny ve své pracovně stydím! Proto ji zamykám. Ovšem, ne všechno je super, takže když jsem byl lyžovat, měl jsem pěknou smůlu a narazil na snowboardu do stromku. No, otřes mozku a obě nohy zlomené. A tak jsem se dostal do nemocnice, o které jsme ani netušil, jak je výjimečná.

Jakub Dobiáš - 02. února 2019 00:54

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Po roce Vánoce zásnuby přicházejí Kdybych měl zhodnotit poslední rok a pár měsíců, tedy čas uplynulý od Martinovy svatby, stalo se toho hodně. V práci se mi dařilo. Po bravurně zvládnuté krizovce, kvůli které jsem byl odvolán ze svatby, jsem konečně získal uznání kolegů. Do té doby na mě pohlíželi jako na mladého cucáka, zelenáče. Ale já jim ukázal, že jsem schopný. Najednou nebyl problém s najmutím sestry, kterou jsem do té doby měl jen občas a musel si vše dělat sám. Na druhou stranu jsem jsem naučil soběstačnosti, co se týká provozu ambulance. Práce na pohotovosti bylo stále dost, ale měl jsem méně přesčasů. A zadařilo se mi i v osobní sféře. Potkal jsem Katku, moji snoubenku. Byla to vcelku náhoda. Seznámili jsme se na jednom školení. Katka zajišťovala catering. Nějak jsem se s ní zapovídal během pauzy na občerstvení, kdy kontrolovala doplněné předkrmy. Překvapivě to nebyla láska na první pohled. Několikrát jsme si spolu vyšli a já byl na třetím rande přesvědčený, že je to poslední...něco se změnilo a já se do ní zamiloval. Do teď si z toho dělám srandu, že má někde voodoo paneku díky které mne uhranula, přiměla mne zamilovat se do ní. V posledních týdnech to vypadalo, že čekáme miminko. Bohužel vyvíjející plod se ve svém vývoji nedostal před sedmý týden. Oba jsme byli zklamaní, ale vzájemně jsme se drželi nad vodou. Popravdě mne to užíralo více, než jsem dával najevo. * * * Jaroslav, saniták a zdravotní bratr, přivezl na pohotovost dalšího pacienta. Na stůl jsem dostal jeho rentgenové snímky. Otřes mozku byl tím menším zraněním. Prohlížel jsem si snímky, když se otevřely dveře a do ordinace mi Jára přivezl pacienta na vozíku. "Dobrý den pane..." Podíval jsem se na štítek na rentgenovém snímku. "...Růžický." Přesunul jsem se k počítači a začal sepisovat. Otevřel jsem si jeho předběžnou, přijímací zprávu a začal do ní doplňovat. "Ze snímků je patrná zlomenina lýtkové kosti na pravé noze. Levá není zlomená, ale kost je naštípnutá. Zahojení zabere několik týdnů. Během nich budete odkázán na vozík. První tři týdny určitě...až vám splasknou otoky, můžeme se pobavit o ortéze a berlích..." Do detailu jsem jej obeznámil s jeho zraněním, sepsal lékařskou zprávu a vytiskl mu ji. "Kdyby se vám během následujících tří dní dělalo nevolno nebo vás nezvykle bolela hlava, ihned navštivte lékaře. Otřesy mozku mohou být zrádné..." Když jsem odlepil oči od monitoru, letmo jsem si jej prohlédl. Zdál se mi trochu povědomý, ale takových bych napočítal deset do tuctu. Takový frajírek, který tráví dny v posilce, kupuje si parfémy od Hugo Boss, obléká si Versace nebo něco takového. Netuším, co všechno se dnes nosí na přehlídkových molech. Dle mého odhadu příležitostně navštěvuje solárko.

Nicolas Růžický - 02. února 2019 14:45

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Odvezli mne na rentgen a pak za doktorem. Vyklubal se z něj pohledný svědek. Bratr Martina, manžela mé dávné kamarádky. Jak si tohle můžu ještě pamatovat? Je to tak dávno! ,,Jsem Nick." Uculil jsem se i přes teprve odeznívající bolest na doktora, který nevypadal, že by si mne pamatoval. Pravda, většinu času jsem byl za foťákem a promluvili jsme spolu jen dvě slova. Což bylo pro mne až moc málo. Ale, vyklubal se nám rozkošný doktůrek, z Kubíka. ,,No, pane doktore. To je hrozné! Jak budu pracovat, čekají mne zahraniční kontrakty a..." Pleskl jsem se po hlavě. Super, takže pornáč s Amíkem nebude. ,,Já si tu asi pár dnů poležím, co?" Zeptal jsem se. Vzhledem k tomu, že budu muset užívat vozíček, a já fakt nedostanu sama sebe s vozíčkem do mého audi... To bude teda týden! Ne snad měsíc! Musím se přiznat, celou dobu jsem si doktůrka prohlížel. Vypadal velmi seriózně, já v něm ale cítím nějakou tu jiskřičku kluka, a když jsme ho nemohl mít tehdy, chci ho teď.

Jakub Dobiáš - 02. února 2019 15:28

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Přestože se mi představil jménem, zůstal jsem u oslovení příjmením. "Obávám se, že pokud nemůžete pracovat z domova, tak budou vaše kontrakty muset počkat, pane Růžický." Ne, s pacienty si netykám. Není to vhodné a zároveň si tak dokáži udržet odstup. "No, k tomu mám dvě zprávy. Jednu dobrou, jednu špatnou. Tady ležet nebudete, kolegové ze záchranné služby vás odvezou domů. Pokud poblíž nemáte osobu, která by se o vás dokázala postarat, můžete si zažádat o návštěvy pečovatelky. To je ta dobrá zpráva. Ta špatná je, že to nebude jen pár dní. Vaše uzdravení bude trvat při nejmenším dva a půl měsíce. Zlomenina není žádná modřina, po které není za pár dní ani stopy." Byť jsem jej de facto poučoval, tak to znělo spíše jako dobrá rada. Někteří z kolegů umí být nemálo arogantní a povyšují se nad své pacienty. Takový já nejsem. Nestal jsem se doktorem, abych se mohl povyšovat, ale abych pomáhal. "Za tři týdny se dostavte na kontrolu, předtím si ale zajděte na rentgen, aby příslušný lékař mohl zkontrolovat srůstání kostí. Občas se stane, že kosti nesrůstají jak mají a vzácně to končí i chirurgický zákrokem. Ale nechci vás strašit." Přestože se mi zdál povědomý, nedokázal jsem si jej nikam zařadit. Možná už tu někdy byl. Denně potkám takové množství lidí, že nemám dostatek interní paměti na to, abych si je všechny zapamatoval.

Nicolas Růžický - 03. února 2019 19:39

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Dva a půl měsíce? Ale to je příšerné!" Za měsíc jsme měl filmovat svůj první celovečerák. Celej o pornu. Scénář je dost jednoduchý, plavba, kde jsou jen samí chlapi a jeden mladý a nádherný plavčík, na kterým se všichni vystřídaj. Já! Ale i tak. To přece nejde! Nemůžu být tak dlouho v indispozici. ,,No, to vypadá, že si na ten rentgen budu muset spíše dojet, pane doktore." Nechtěl jsem vypadat bezradně. Ten doktůrek byl moc hezký, relativně příjemný. ,,Je to možné, že nejste ženatý?" Zajímal jsem se a sestra se z druhé místnosti zachichotala. Slyší nás, příšera?

Jakub Dobiáš - 03. února 2019 19:58

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Samozřejmě, že můžete dojet. Mohl byste se i doplazit, ale to vám jako lékař nedoporučuji a chůzi po rukou bych se též vyhnul." Je možné, že je tento mladý pán třeba podnikatel, který často jezdí nebo je snad model? Mohl by být, kdyby chtěl. Nevím, co dělá, ale je zvědavý. Není to zrovna příjemné. Nerad mluvím o svém soukromí. "A kdo říká, že nejsem? Spousta kolegů nenosí prsteny v práci. Přeci jen není žádoucí, aby v pacientovi zůstal kroužek z drahého kovu. A byť se takové oceli říká chirurgická, neznamená to, že v těle má zůstat po zákroku jako památka." Pohlédl jsem na hodiny na monitoru. "Nezapomeňte si příště přinést lékařskou zprávu. Přeju hezký den, pane Růžický. Nashledanou." Mám tu čekárnu, ve které jsou další pacienti. Nemám čas ztrácet tu čas s nějakým ukecaným chlapíkem. "Jitko, otevři prosím panu Růžickému dveře, děkuji, aby mohl vyjet."

Nicolas Růžický - 03. února 2019 20:28

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ale po rukou bych to zkusit mohl!" Že by byl doktůrek hraví? Miluju hravé a v posteli, jsou tak... Sladcí! A tenhle by mohl být lahodný. ,,Byl bych tak vděčný, kdybyste mi o tom povyprávěl někdy, až budete mít čas, pane doktore." Dejme tomu, že mám školu sexuálního svádění, ale co funguje v péčku, nefunguje často v realném životě. A já bych moc rád zkusil zrovna na Kubíčka, na tohohle Kubíčka, nějaké z nich, nejlépe u večeře, možná v baru... Opít ho do bezvědomí a pak mu poskytnout to nejlepší blaho na světě. ,,Uvidíme se za tři týdne, Jakube." Usmál jsem se vyjel z dveří. Čekárna byla plná. Možná proto mne tak rychle vypakoval. Chtěl bych si s ním povídat co nejdéle. A právě proto musím doufat, že až příště přijdu, budeme mít na mne aspoň hodinu. ... Musím uznat, že tohle byly tři nejnudnější týdny mého života. Nemohl jsem pracovat, ani nic fotit, s pitomou sádrou jsem jen ležel nebo seděl doma a obvolával své lidi, že nemohu pracovat, že jsme se zrakvit na boardu. Uznávám, první týden jsem nadával jak špaček, ale pak jsem si tak nějak zvykl a začal jsem vymýšlet, jak na doktůrka. Nakonec jsem uznal, že musím přijít až co nejdříve ráno, aby tam už byl a aby byla ale jeho čekárna prázdná. Na rentgen jsem si tedy zajel den před tím a až druhý den jsem dojel na vozíčku do čekárny, ještě nebylo ani osm, a nikdo nikde. Na recepci jsme si zkontroloval, že dnes opravdu ordinuje pak doktor Dobiáš. A už jsem jen čekal, až mě pustí dovnitř. Ze dveří vykoukla malá sestřička, minule to byla Jitka, pokus se dobře pamatuju, tak ta by to měla být i dnes. ,,Dobrý den!" Ozval jsem se, aby si mne všimla a ona vzala za vozíček a během toho, co mne vezla do ordinace, remcala o tom, že jsme přišel tedy nějak brzo a že v tuhle hodinu to ještě nikdo není. Byl jsem rád! ,,Dobrý den, pane doktore." Nasadil jsem sladký úsměv, když mne sestřička ohlašovala. ,,Pan Růžický přišel na kontrolu. ta zlomená a naštípnutá noha."

Jakub Dobiáš - 03. února 2019 23:58

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Za poslední tři týdny se toho nestalo mnoho. Měl jsem hodně práce, pár směn navíc, protože si kolega vzal dovolenou. Ten pacholek jel na svatební cestu a nechal mne tu napospas zraněným lidem. Vlastně jsem byl radši, když jsem se ani nezastavil, protože jsem měl pocit, že dokážu pomoci většímu počtu lidí. Ale ke konci jsem toho už měl dost. Byl jsem unavený. Už to není jako na vysoké, kdy mi stačily čtyři hodiny spánku a trojité espresso, abych byl provozuschopný. Nechci říkat, že se cítím starý. To ani náhodou. Jen jsem změnil životní styl a nechci se vracet k tomu zmiňovanému. Krátkodobě je to snesitelné, ale v delším měřítku nikoliv. Dneska jsem měl poslední službu a pak mě čekaly tři dny volna. To je o dva dny více než jsem měl za poslední tři týdny. Kdyby to nebylo dané legislativou, možná bych jel i sedm dní v kuse. Ale zákon praví, že mezi po šesti pracovních dnech musím mít jeden volný. Ale už mám plány na svůj prodloužený víkend. V pátek se s Katkou zastavíme u mých rodičů, kteří nás pozvali na večeři. Zajímá je, zda a jak plánujeme svatbu. V sobotu vyrážím s kamarády Pepou a Lukášem na bowlingový turnaj a v neděli nehnu ani prstem. Budu jen odpočívat, nic víc. "Ani nevíš, jak se těším na to volno, včera jsem to říkal Laďce, ale musím to říct i tobě. Tohle bylo vcelku náročný. Snad to manželství Petrovi vydrží delší dobu než ty dvě předchozí. Prý se do třetice plácl přes kapsu a vyrazili na svatební cestu na roadtrip na Nový Zéland a do Austrálie..." Napil jsem se čaje a přihlásil se do počítače. Z důvodu úspor energií nechalo vedení nastavit na všechny počítače třicetiminutový úsporný režim. Během dne mi počítač neusne, ale zrovna teď se tak stalo. Jitka oznámila prvního pacienta. Pan Růžický. Musel jsem si projít jeho záznam, abych si osvěžil paměť. Když jsem přišel do práce, měl jsem pocit, že usnu na stole. A musím říct, že bych se tomu ani nebránil. "Dobrý den pane Růžický. Snímek z rentgenu máte?" Přijel ke stolu a položil obálku se snímkem na stůl. Vzal jsem si obálku a vytáhl první snímek. Zvedl jsem jej do vzduchu, proti stropnímu světlu. Světlo zářivky stačilo na to, abych viděl v jakém stavu je jeho zlomenina. "Zdá se, že ta fraktura srůstá dobře. Nebude tedy nutné žádné operace. Je to tedy na dobré cestě. Ještě tak osm týdnů a budete opět v kondici. A teď se podívám na ten druhý snímek." Vyměnil jsem snímky a prohlédl si i ten druhý. "Naštípnutá kost má v uzdravování drobný náskok." Odložil jsem snímky na stůl, vstal a došel k němu. Přidřepl jsem před vozíkem. "Ještě se podívám, jestli se vám nedělají otoky. Trochu vám vyhrnu nohavice." Je to jednodušší než po něm chtít, aby to udělal on sám. Nevím, jak moc se s pobytem na vozíku sžil, ale byl bych nerad, kdyby se mi tu během předklánění se vyklopil. Nejprve jsem prohmatal jeho levé lýtko, poté to pravé. "Zdá se, že otoky už vymizely a jak se dalo čekat, tak vaše svaly mírně atrofovaly. Zhruba za tři, čtyři týdny můžete začít s lehkou rehabilitací a s chůzí o berlích. Ještě to budete muset vydržet na vozíku." Vzhlédl jsem k němu a pohlédl mu do tváře. Bylo mi jasné, že z dalšího pobytu na vozíku nebude kdovíjak odvázaný a čekal jsem, že se to projeví i v jeho tváři.

Nicolas Růžický - 04. února 2019 21:09

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Kubík, prostě jsem si zvykl říkat mu tak v mé mysli, protože s ním mám velmi intimní úmysly, hovořil o mých zlepšujících se kostech, ale nerad jsem slyšel, že mi zahálejí svaly. To není dobře. To sakra není dobře. Musím začít cvičit. Rehabky budou utrpení! ,,Co dělá muž jako vy, když zrovna napracuje?" Zeptal jsem se když zrovna koukal na rentgen a mlčel. Chtěl jsem se o něm něco dozvědět, abych ho ulovil. Protože, na koho Nicolas Ružický jednou pohlédnu, ten jeho prostě být musí. Za téměř každou cenu. ,,Vy se mi můžete podívat kamkoli, pane doktore."Skousl jsem si lehce spodní ret a přivřel oči. Flirtuji s ním, i když on je prostě profík. Ale, to se mi líbí, to mě vzrušuje, pokud bychom zašli dál. ,,Tak dlouho? Co já sám budu dělat? Ach, pane doktore, neztratil byste hodinku volného času s pouhým pacientem? Třeba u dobré kávy, čaje... Možná vína. Jsem pořád tak sám." Tvářil jsme se jako chudáček, Chtěl jsem ho přilákat, aby mu mě bylo i trochu líto, možná aby cítil jako svou lékařskou povinnost, že je třeba, aby se o své pacienty staral i duševně. A je pravda, že jsem skutečně sám, v obrovském bytě... Zároveň jsem byl naštvaný, že budu v háji ještě další dva měsíce. To jako vážně, tak dlouho? Do té doby si můj zadek odvykne od análu! Budu zase jako školačka. A upřímně, taky jsem nadrženej.

Jakub Dobiáš - 04. února 2019 21:58

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Muž jako já se věnuje své snoubence." Odpověděl jsem mu stručně. Poté, co jsem zkontroloval obě jeho lýtka, podíval jsem se se na sestru. "Nachystej prosím pro pana Růžického sádru." Znovu jsem se podíval na něj. Nějak mi nedocházelo, že by mě mohl balit. Přijde mi osamělý, ale jestli nemá nikoho jiného, to ovšem není můj problém. "Co budete dělat? S tím vám asi nepomůžu. Zkuste si přečíst It od Stevena Kinga, to vás zabaví, je to dost obsáhlá knížka." Vstal jsem a vrátil se zpět ke stolu. Posadil jsem se a zahýbal myší. Začal jsem poslepu zapisovat výsledek jeho kontroly a mezitím na něj letmo pohlédl. "Je mi to líto, ale mám své práce dost a k tomu mám mnoho dalších aktivit. Pokud chcete společnost...zajeďte si třeba někam do parku nebo do nějaké kavárny. Jestli vás netrápí nic jiného, tak se uvidíme za deset týdnů." Koukl jsem na Jitku, vypadalo to, že má vše nachystáno. "Postarej se o pána. Sádru na fixaci fraktury a na druhou nohu by měla stačit ortéza na celou nohu." Vstal jsem od stolu a odvezl pána k Jitce. "Až si budu chtít založit diskusní kroužek, pane Růžický, dám vám vědět."

Nicolas Růžický - 04. února 2019 22:15

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,A pokud ne jí?" Snoubenka? Do háje, no jasně, že má snoubenku! Nějakou rozkošnou slečinku, co vlastní květinářství nebo organizuje svatby jako kdysi já. Vidím ten sladký páreček. Ale, už jen proto, abych si potvrdil své schopnosti, chci ten pár zničit. Chci jeho. Protože je zatraceně sexy s tím svým ledovým pohledem, lékařskými znalostmi a vším ostatním. Na jeho poznámku o čtení nereaguji. Studenej čumák. Navíc jsem viděl film. ,,Děkuji, za vaše rady, pane doktore, ale nejsou pro mne příliš přínosné. Nemá můj psychický stav vliv na můj fyzický? Takhle sám sem budu chodit ještě roky." Podívám se na své ruce v klíně, jakoby mi to skutečně bylo líto. Že by si pro mne našel čas. Což by mi vlastně líto bylo. A taky je. Dostanu sádru. A zafixuje mi celou druhou nohu. No super! Invalida na další dva měsíce! ,,Moje číslo je v kartě. A mimochodem, kdy mám přijít na kontrolu?" Zajímal jsem se.

Jakub Dobiáš - 04. února 2019 22:42

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Myslíte si, že když budete negativně naladěn, vaše kosti odmítnou srůst? Jen mi neříkejte, že věříte takovým...pohádkám. Jinými slovy...pokud se budu cítit dobře, nebudu nikdy nemocný? Pane Růžický, já jsem lékař, nikoliv šaman, který poskakuje kdesi u ohně a žádá duchy o vyléčení soukmenovců." Nechápu, jak někdo může věřit takovým nesmyslům. V dnešní době, v době technologie, pokroku a kdoví čeho ještě. "Vaše léčba bude trvat zhruba deset týdnů, bez ohledu na to, jestli si budete radostně prozpěvovat nebo budete smutně zaparkovaný v koutě. Jsem rád, že vím, kde je vaše číslo." Hned se mi bude lépe spát, když vím, že tomuhle podivnému, vlezlému chlápkovi mohu zavolat. Doufám, že sem na kontrolu přijde a já tu nebudu. "Nezbývá mi než vám popřát brzké uzdravení. Třeba vás prosytí pozitivní energie a zítra budete zázračně uzdraven." Pousmál jsem se. První náznak emocí v mé tváři. "Neberte to prosím osobně, nicméně já věřím v medicínu, nikoliv v jednorožce."

Nicolas Růžický - 04. února 2019 23:04

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Dobíral si mne, zdá se plně imunní. Tak, jak ho dostat? Jak mít to štěstí a tu čest? Do háje, to je těžká otázka! Jsem zvyklý na jiné prostředí pro flirt. Tedy, hrál jsem doktora a hrál jsem si na doktory, ale... Zatím jsem ještě nesváděl pravého doktora v pravé ordinaci s pravými problémy... Všechno je jednou poprvé a všechno se má zkusit! ,,Deset týdnů? Pořád se ta doba prodlužuje." A práce stojí. Doslova, haha. Usmál se! Poprvé za dnešek se usmál. Sarkasticky... Ale což. Když není nic jiné. Budu si s tím muset nějak vystačit. ,,By the way, kdy že bude ta kontrola? Až za deset týdnů?" Zeptal jsem se trochu, no, šokovaně. Deset týdnů na vymýšlení dalšího plánu? No do háje, to mi z toho hrábne! A taky z nudy.

Jakub Dobiáš - 04. února 2019 23:18

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Osm až deset týdnů. Bohužel to záleží na mnoha faktorech a je lepší si dva týdny navíc počkat, než mít nějaké komplikace. Já bych být vámi vydržel deset týdnů a budete mít jistotu." Zdá se, že se trochu uklidnil. Možná mu z toho vážně hrabe. Když vynechám to, že je neprofesionální, abych se kamarádil s pacienty, tak rozhodně nemám čas, ani chuť se zástupy lidí chodit kamkoliv. Jedna žena se mi tu div neobnažovala, protože jsem se jí moc líbil. Vůči tomu jsem imunní. I kdyby mi sem naběhlo družstvo gymnastek, tak nezájem. Mám svoji lásku a tohle je moje práce. Nebudu dělat nic, čím bych se mohl zdiskreditovat. Nehodlám ohrozit svoji reputaci, na které jsem dřel jako kůň. "Věřím, že než se nadějete, budete se moct věnovat své práci. Pravda, nedokáži si představit, že bych tak dlouhou dobu nemohl pracovat. Asi bych zešílel. Moje práce je můj život. Přeju hezký den, pane Růžický." Mezitím co sestra pracovala na jeho sádře, jsem si odběhl do vedlejší ordinace. V rychlosti jsem se domluvil s kolegyní na obědě a pak si prohlédl čekárnu. Už tu pár lidí sedělo. Když už jsem měl tu cestu kolem, vzal jsem si od nich lékařské zprávy, kartičky pojištěnce, cokoliv, co mi chtěli/měli dát...

Nicolas Růžický - 05. února 2019 15:20

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jak myslíte, pane doktore." Můžu jen doufat, že se mi to uzdraví rychleji, jsem přece ve skvělé kondici! Nebo jsem aspoň byl, takhle cítím, jak se mi každý miligram tuku ukládá a ne zrovna k játrům. Jsem takový celý těžký, oteklý, ospalý, aspoň si tak připadám. Prostě mi chybí pravidelné postelové cvičení a zvedání mladších sladkých twinků... Pfff... Potřebuju se vrátit do práce. ,,No, tak nějak. Mám to stejně." V duchu jsem za se zasmál. To teda! ,,Nashledanou, pane doktore." Kývnu a vyjedu z ordinace. Tak... A co teď, na skoro tři měsíce? ... Deset týdnů uteklo jako nikdy a já si byl už stoprocentně jist, že to musí být zahojeno dokonale, začal jsem chodit o berlích, ale prostě jsem pracovat nemohl. I když jsem se snažil posilovat jak jen to šlo, v sedě a tak, cítil jsem, že přicházím o spoustu svalů a přibírám, což mne štvalo asi ze všeho nejvíc. Pro tohle relativně perfektní tělo jsem pracoval roky. Bez steroidů, bez plastik... A teď se mi to vše bortí. No, až se uzdravím, začnu zase cvičit pořádně a pak to bude v pohodě, vrátím se zpět do své formy a budu ještě lepší, ještě hezčí, ještě žádanější. Samozřejmě, že jsem nezapomněl sem tam myslet na doktůrka. Rozhodl jsem se mu říct o tom, že se známe. Uznávám, na poprvé to nevyšlo, ale on neví, jak pracuji a čím se živím. Mohl bych využít svých kontaktů i svých schopností a zkušeností a třeba mu nabídnout nějaké... Rady? V oblasti svateb. Ještě pořád vím, co ženský chtějí. Zjistil jsem si, kdy pan doktor ordinuje a přesně na ten čas jsem přišel. Tedy, přibelhal se o berlích. Jsem tu poslední. A taky sám. Přede mnou dovnitř vstoupila žena a až moc zaříznutýma tangama. Měla kalhoty stáhnuté trochu níž a tak jsme to červené peklíčko viděl. Pf... To tetování není zas tak vtipné. Moje jsou mnohem lepší. I když... Hellish na levé půlce... No, tam si sám nevidím. ,,Dobrý den, slečno Jitko!" Usmál jsem se, když mě pustila dovnitř. Zůstal jsem sedět na lehátku a vypadal docela spokojeně. ,,Zdravím, pane doktore. Tak jsem tu a myslím, že už je to o moc lepší!" Podal jsem mu rentgen z dneška a usmál se na něj.

Jakub Dobiáš - 05. února 2019 20:02

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Poslední týdny byly bohudík volnější, tedy nedošlo k žádným svatbám, svatebním cestám či dovoleným. S Katkou jsme si na prodloužený víkend zajeli do Krkonoš a užili si nejen na svahu, ale i wellness v hotelu. Byl to příjemný relax a zasloužený. Nabral jsem síly a zase se s chutí vrátil do práce. Nic extra zajímavého se nestalo. Prostě jsem se vrátil do starých kolejí, kdy jsem nebyl 12+ hodin v práci. Tu a tam nějaké kino, divadlo, večeře, výstava, procházka, nákupy. Běžný život šťastně zadaného muže. Co více bych si mohl přát, než trochu pohody? Do ordinace vstoupil pan Růžický. Tak nějak jsem vytěsnil jeho poslední návštěvu. Zažívám tu různá divadýlka, to je tu na denním pořádku. "Dobrý den pane Růžický. Posaďte se." Pobídl jsem ho a vzal si snímky, které mi podala Jitka. Začal jsem si je prohlížet. "S radostí vám mohu oznámit, že vaše martyrium je u konce." Sundáme sádru a můžete vyrazit do světa...tedy prvních pár dní bych ty berle ještě nezahazoval. Přeci jenom jste na nohou nějakou dobu nestál, tak abyste se sem brzy nevrátil s nějakým jiným úrazem." Pousmál jsem se na něj a začal dopisovat své poznatky do lékařské zprávy. Rekonvalescence proběhla v pořádku. "Prosím natáhněte se na lehátko a já se pustím do práce...zbavím vás těch pomyslných okovů."

Nicolas Růžický - 05. února 2019 20:23

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Zdravím." Uculil jsem se na něj. Vypadá tak nějak odpočatěji. To je dobře. Sluší mu to dneska. Moc! ,,No, tak to jsem rád, už jsem si tu nohu málem uhryzal nudou." Pousmál jsem se lehce nad svým vtipem a poté ho pečlivě poslouchal, aby mi neuniklo jediné jeho slovo. Položil jsem se nakonec na lůžko a na chvilku mne napadlo, jak by se tady dalo krásně šukat. Wooow. Kdyby tu sestra nebyla. A kdyby doktůrek chtěl. Zatímco mne zbavoval sádry, přemýšlel jsem. ,,Stejně se ale musím přiznat, připadáte mi povědomý. Kdysi jsem dělám svatby, neženil jste se už? Nebo... Nesvedčil jste někomu?" On si vzpomene.

Jakub Dobiáš - 05. února 2019 20:54

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Pomalu jsem se pustil do sundavání sádry. Nebude to trvat dlouho. Musím říct, že na ten zápach, který se uvolní po sundání sádry si nikdy nezvyknu. "V roce 2015, v dubnu jsem byl na svatbě mého nevlastního bratra a ano, byl jsem jeho svědek. Přiznám se, že nemám zrovna pamatováka na obličeje. Denně potkám takové množství lidí..." Může to znít jako výmluva, ale je to tak. Jsem rád, že si pamatuji své jméno, řečeno s trochou nadsázky. Rozřízl jsem sádru a začal ji opatrně sundavat. Už teď jsem věděl, že to nebude příjemné. Více pro mě, než pro něj. Dýchal jsem ústy, aby mě to neporazilo. Asi bych si s ním měl povídat, abych na to nemusel myslet. "Vy jste na té svatbě byl?"

Nicolas Růžický - 05. února 2019 21:27

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro EU... To je smrad. Do háje. Dva měsíce nemytá noha! I déle. ,,Takže jsem se nemýlil! Ano, byl jsem na té svatbě. Prohodili jsme spolu pár slov, pak vás odvolali do nemocnice. Fotil jsem a pomáhal Dance." Usmál jsem se. Tehdy jsem ještě neměl některá ze svých tetování, vypadal jsem jako klouček a nebyl jsem tak svalnatý. ,,No, o tamtud si vás pamatuju tedy! Jste Jakub, že? Moje jméno znáte. Kdybyste chtěl, pořád se ve svatbách vyznám, mohl bych vám dát pár tipů." Pohnul jsem ramenem. Ještě si ti pamatuju. A když čichnu k liliím a ochutnám nějaký dort, hned budu ve formě zpět.

Jakub Dobiáš - 05. února 2019 22:09

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Tak to jsme se tam nejspíš viděli...omlouvám se, ale nepamatuju si vás." Jasně, pamatuji si ženicha, nevěstu, rodinu, ale nikoho jiného jsem příliš neregistroval. Bylo tam plno lidí, které jsem neznal a ani jsem se nesnažil zapamatovat si, kdo je kdo. "Děkuji za nabídku, ale to nebude třeba. Zatím svatbu neplánujeme a až na to dojde, tak má snoubenka už má celý vytipovaný celý tým. Obávám se, že ani já do toho nebudu moct mluvit. Doufám, že tam alespoň budu moct přijít. Ba ne, nechci aby to vyznělo, že je má snoubenka je nějaké svatební monstrum, to ne...berte to prosím s nadsázkou." Osvětlil jsem mu. Vzhledem k tomu, že se neznáme, je lepší uvést to na pravou míru.

Nicolas Růžický - 05. února 2019 22:17

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To je v pohodě. Fotograf stejně pořád stojí za foťákem. Jsem takový neviditelný. Znáte Sherlocka? Tam o tom mluvili dobře." Prostě. Nikdo mne nezná, můžu mít svou tašku... Super prostě!! ,,Tak to je vaše snoubenka velmi prozíravá a jestli má stejný smysl pro humor, musíte být skvělá dvojka." Usmál jsem se ale uvnitř jsem hořel závistí. Chci ho, chci ho. A asi ho mít nebudu. Do háje, chci ho! A on má snoubenku. To je moc velké sousto, zdá se. Teď už ho leda opít. Nebo zdrogovat.

Jakub Dobiáš - 05. února 2019 22:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ne, Sherlocka jsem nesledoval. Jen takové ty staré adaptace. Někdy i černobílé." Jednou jsem se nachomýtl k jakémusi Sherlock Holmes maratonu a přišel jsem tomu na chuť. Byla to ale chvilková záležitost. Raději jsem si ty příběhy četl. Má to větší kouzlo. Čas běží, měl bych to dodělat a pozvat dalšího pacienta. Sundal jsem i druhou sádru a měl jsem co dělat, abych z toho odéru neprotáčel panenky. "Samozřejmě, že jsme naladěni na podobnou vlnu. Kdyby neměla stejný smysl pro humor, určitě by mě už zabila a zakopala kdesi v lese." Zavtipkoval jsem. Mezitím Jitka přinesla nádobu s vodou a žínku, aby mu mohla lehce otřít nepořádek, který mu na nohách po sádře ulpěl. Přesunul jsem se k oknu a opřel se o parapet. Díval jsem se, jak jej Jitka otírá. "Měl bych vás poučit, že byste neměl kosti nadměrně zatěžovat. Takže žádné hopsání a podobně." Pootevřel jsem okno. "Tak jo, to za nás asi bude vše, pane Růžický. Jak přeju ostatním pacientům, doufám, že se tu zas brzy nepotkáme."

Nicolas Růžický - 06. února 2019 19:21

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Všechny jsou super," a seriál stejně tak. Zkoukl jsem všechny díly a s poslední sérií jsem byl tedy velmi... No, Mary... ,,Zakopala v lese? Ty jo"! To musí být drsná žena, na druhou stranu." Zavtipkoval jsem, ale vevnitř to ve mně vřelo... Do háje! Zatracená ženská. ,,No, plánuji začít zase cvičit, už mi to chybí, potřebuju se dostat do formy." Kvůli práci, hlavně. Není to zrovna zábava. Teda, co to kecám, vlastně je to ta největší zábava! ,,No, mějte se. Rád jsem vás poznal, pane doktore. Nashledanou." No, tak tohle nevyšlo....

Nicolas Růžický - 07. února 2019 18:21

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Dveře se ale ještě rozletěli, než jsem je stačil zavřít úplně. ,,Vlastně, ještě něco jsem vám chtěl říct! Danka a Martin budou mít brzičko výročí a mne napadlo uspořádat takovou malou sešlost na oslavu. Třeba v nějaké hospůdce, vy jako svědek tam nesmíte chybět. tak kdybyste chtěl do toho jít..." Pověděl jsem a pomalu se dobelhal zase pár kroků dovnitř ordinace. Venku nikdo nestál ani neseděl. Měl jsem čas a zdálo se, že v tuhle hodinu už stejně nikdo nepřijde.

Jakub Dobiáš - 07. února 2019 18:41

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Dveře se zavíraly, ale pak se zprudka otevřely. Letmo jsem nahlédl na chodbu. "Hmm...už je po ordinačních hodinách. Pojďte dovnitř." Mávl jsem na něj. Ukázal jsem na židli, aby se pan Nikolas posadil. "Váš nápad se mi zamlouvá." Položil jsem ruce na stůl a propletl prsty. "Vím o restauraci, kde byli na své první schůzce. Martin z toho byl úplně paf, takže jsem ten příběh slyšel několikrát. Jmenuje se to U mlsného kocoura. Mohl bych tam udělat rezervaci." Ladně jsem se zvedl od stolu. Nakoukl jsem do vedlejší místnosti, kde Jitka poklízela a čistila nástroje. "Jíťo, potřeboval bych něco zařídit. Zamknu dveře do čekárny. Užij si volno." . . . Poté, co jsem se převlékl, opustil jsem ordinaci. Pan Růžický čekal v čekárně. Příhodný název, že? "Neplánoval bych nic velkého. Viděl bych to tak na šest až osm lidí. Napadá vás někdo?" Svým vzhledem jsem trochu připomínal mafiána. Měl jsem na sobě lehký, černý kabát, černé kalhoty a černou, koženou tašku. Podal jsem mu ruku. "Asi bychom si mohl tykat, že? Jakub...Kuba, chceš-li." Nabídl jsem mu tykání a potřásl si s ním rukou, pokud s tím neměl žádný problém. "Představoval bych si něco skromného...tedy ne nic okázalého. Příjemné posezení..." Pomalu jsme kráčeli ven z budovy...

Nicolas Růžický - 08. února 2019 19:32

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, ti dva, vy, vaše přítelkyně, já, Peťa, nejlepší kamarádka Danky s manželem a kdo ještě?" A nebo bez přítelkyně. I kdybych jí měl dát něco do kafe. Nabídk tykání a mně poskočili srdíčko. Jo, tykání už je jenom krůček od... Divokých věcí, hihihi. Lehce jsem se začervenal a podal mu taky ruku. ,,Nick." ,,Ta hospoda U mlsného kocoura je známá všem, to bude dobrá volba." Šikovnej. Navíc, teď, když je převlečenej, vypadá jak mafián z mýho vlkhýho snu. Wow. Kdyby věděl, co se mi honí hlavou, zřejmě by mne žaloval. ,,A kdy to uspořádáme, musíme dát všem vědět a tak..." Napadla mne otázka. Přecejen, v dnešní době, aby mělo osm lidí volno ve stejný čas je skoro nemožné.

Jakub Dobiáš - 08. února 2019 21:05

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No...chvilku o tom popřemýšlím." Zamyslel jsem se nad možnými hosty. Nick...Nicolas, jasně...netradiční jméno. Možná se jmenoval Mikoláš a nechal si později jméno změnit... Napadlo mne jen tak letmo. "Nikdo další mě nenapadá...možná můžeš využít své plus jedna a někoho vzít s sebou." Jen tak letmo jsem se pousmál. Je možné, že mě Nicolas poznat dříve? Možná měl pocit, že jsem mu povědomý a proto se mnou chtěl navázat řeč. Je pravda, že já si na něj nepamatuji. Jeho příběh dává smysl, ale nepamatuji si na něj. "Všechno zařídím. Neboj. To víš, nikdo si to nechce rozházet s doktorem." Zasmál jsem se. "Navrhuji pátek za čtrnáct dní. Kdyby něco...ozvu se. Kontakt na tebe mám v počítači. Tedy pokud mi jej dovolíš použít, jinak jej nemohu použít k osobním účelům." Došel jsem na parkoviště, ke svému vozu. "Mám cestu přes Vinohrady, můžu tě někde vysadit, jestli chceš." Nabídl jsem mu zdvořile.

Nicolas Růžický - 08. února 2019 21:37

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Nemáš své plus jedna. A nechci tahat nikoho cizího." Raději budu sám. A ulovím tě, doktůrku, i kdyby tě to mělo stát ženskou. ,,Jo, pátek je super. A jasně, že to mi můžeš zavolat nebo napsat maila, kdo by se zlobil, v této situaci?" Uculil jsme se na něj. Dokonce budu rád, když mne oblaží teplým slovíčkem. Najednou se jeho vzhled změnil. Z doktora, který si nebral servítka a byl velmi přísný, je najednou op trochu starší kamarád. To se mi líbí, ale chci šukat toho prvního. Nebo oba? ,,Ne to nejde, jsem tu autem." Pověděl jsem, ale alespoň jsem se ejště dobelhal s ním k mému autu, které bylo blíž. ,,Měj se a dej když tak vědět." Usmál jsem se na něj a zamával mu pak už jen z auta. ... Začal jsem zase pořádně cvičit, pracovat... Vrátil jsem se do své běžné rutiny. A byl jsem za to rád. Když ale přišel den D, byl jsem nervózní, Danka a Martin už nyní věděli, že se něco chystá a nevypadalo, že by je to štvalo. Naopak, Danča se těšila na nějakou akci a Martin... Tomu je to většinou jedno, ale... Ale, když zjistil, kam se jede, byl taky rád. No jo. Byl jsem tam první. Ještě jsme lehce něco domluvil s číšníky a pak už jsem jen čekal, až všichni přijdou a nastane zábava. //vyber si, jestli sebou vezmeš polovičku, nebo ne ;)

Jakub Dobiáš - 08. února 2019 23:20

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Svolal jsem všechny přátele Martina a Danielky. Do poslední chvíle jsem před manželským párem mlžil, i když jim bylo jasné, že něco chystám. Nicméně věděli, že bych na ně nenachystal nějakou kulišárnu. Zařídil jsem rezervaci, ale ostatního zařizování se ujal Nicolas. Měl s tím zkušenosti. Mám pocit, že Nicolas chtěl zajistit decentní výzdobu, hudbu do salonku a podobně. Vyrazil jsem rovnou z práce. Bohužel včera mi Katka oznámila, že neplánovaně musí na akci v Brně, na výstavišti. Měla tam jet její kolegyně, ale z nějakých osobních důvodů požádala Katku, aby to vzala za ni. Moc jsem do toho nešťoural. Vím, že byla Katka naštvaná a tak jsem se snažil odvést její pozornost. Nachystal jsem dobrou večeři, k tomu dvojku Vlašského Ryzlinku a špetka mého osobního kouzla a voila. Příjemný večer byl na světě. Teď jsem ovšem chvátal k restauraci, kde se koná dnešní mecheche. Prozíravě jsem si vzal taxík, ale uvízli jsme v koloně, která vznikla kvůli drobné dopravní nehodě. Na místě byla doprava řízena policisty, ale jejich tempo bylo vražedně pomalé... Chtěl jsem na místo dorazit s předstihem, nakonec jsem dorazil dvacet tři minut po neoficiálním zahájení. Všichni už měli objednáno a pila se přinejmenším první runda. Zároveň všichni pozorně zkoumali jídelní lístky. Ano, něco bych si též dal. Naposledy jsem měl oběd a hlad mám jako vlk. "Ahoj, omlouvám se...zácpa...na cestě, nikoliv moje." Sundal jsem si bundu, hodil ji na věšák a posadil se na jednu ze dvou volných židlí. Ty byly vyhrazeny pro mne a Katku. "Bohužel Katka musela do Brna..." Měl jsem pocit, že mě moc nevnímají. Přišel jsem jako poslední a jako kdybych byl neviditelný. Nebo o něco méně viditelný a slyšitelný. A tak jsem si též vzal jídelní a nápojový lístek a začal si číst. Takové vlažné přivítání jsem teda nečekal. Koutkem oka jsem koukl na prázdnou židli vedle mne. Škoda, že tu nejsi, lásko.

Nicolas Růžický - 09. února 2019 13:24

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Všichni přišli a já se s nimi patřičně uvítal. Posadili jsme se, ale s přípitkem jsme čekali na Kubu a jeho kočku. Ti ale pořád nikde... Nakonec jsem nabídl, že si raději objednáme a že oni určitě dorazí. Nechtěl jsem je otravovat, tak jsem mu nepsal a mobil jsem si vypnul. Ne... Teď žádné nechutné zprávy číst nechci. Když se člověk jednou stane pornohvězdou, píše mu moc moc lidí o tom, jak by... Dělali různý věci. A můžou ti bejt děcka a taky šedesátiletý hovada. Ne... Já hledím vstříc divokou noc s panem doktorem. Pak, když Jakub konečně dorazil, omlouval se, že má zpoždění. Zasmál jsem se jeho vtípku... A jeho kočka tu není. Skvěle. Prej v Brně... Skvěle! Dost daleko na pár hodin sexu. ,,No, když jsme tu teď již všichni, dovolte, abych pronesl přípitek. Pozvedněme sklenice, pro naše kamarády Danču a Martina, kteří nám stále dokazují, že pravá láska existuje." Usmál jsem se na ty dva a přiťukli jsme si všichni navzájem. Po přípitku mne Danka objala, zřejmě se jí můj kraťounký projev líbil. ,,No teda, ty mluvko. Raději bychom si měli všichni objednat, než nám zavřou kuchyni." Pověděla a znovu se posadila. ,,Kubo, brácha, pověz,, co přesně vyrušilo tvou křehotinku od toho, aby přišla?" Zajímal se zase Martin a Peťa i Dan se usmáli. Konverzace plynula klidně, smáli jsme se a vzpomínali na to, co se na svatbě povedlo a nepovedlo, pivo a víno teklo proudem... Brzy nám přinesli i jídlo.

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 14:09

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Byl jsem mírně podrážděný a celou dobu jsem doufal, že tady se to zlepší. Avšak ignorace ze strany ostatních tomu rozhodně nepomohla. Dnešek byl náročný, k tomu Katka nemohla, což mne sebralo více, než jsem čekal. Nicolas pronesl kratičký přípitek, který se mi stejně zdál trochu zbytečný. Hrklo ve mně, když promluvil Martin. Podíval jsem se na něj přísně. "Už jednou jsem ti říkal, že takhle o Katce nebudeš mluvit. Poslední varování." Přišla servírka a bylo to tak vlastně dobře, jinak bych se rozohnil o něco víc. "Poprosím vás dvojitý Justifiée & ancienne, sklenici vody a led...To bude pro zatím vše." Chuť k jídlu mě nějak přešla. Takhle jsem si dnešní večer nepředstavoval, ale není každý den posvícení. Natočil jsem se k Daniele. "Mám ti od Káti vyřídit, že ten wellness víkend platí. Tu rezervaci jsem už zaplatil. Doufám, že si tu dámskou jízdu užijete." Usmál jsem se na ni a záměrně bráchu ignoroval. Když se bude chovat jako hulvát, tak mu to vrátím.

Nicolas Růžický - 09. února 2019 14:36

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Marťas, nech Kubíka. Pověz, jak se ti daří v práci? A co svatba? Kdy se můžeme těšit?" Zeptala se Danča, která se zdá se chtěla pokusit o urovnání vztahů mezi Jakubem a jeho nevlastním bratrem. Třeba ji nemá rád, napadlo mne a rozhodl jsem se do toho nezasahovat, ještě bych něco pokazil. ,,Tak promiň, no, však jsem se zeptal, se nečerti, hned." Pohnul Martin rameny a distancoval se od všeho tím, že si taky objednal. Mně bylo jedno, co jím, co piju... Soustředil jsem se plně na svou věc. Zatím jsem se bavil s ostatními. ... Zábava se dobře rozjela a po jídle a pár dalších panácích, skleničkách vínka nebo korbelích piva se párečky dali do tance. Hudba hezky hrála a já a Jakub jsme skončili sedět sami. Ostatní tu tak nějak byli v páru. Jen my dva sami. ,,Zdá se, že jsme si tu tak nějak zbyli. Tak na zdraví." Nabídnu mu frťana.

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 14:51

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Zatím jsme se o termínu nebavili. Nespěcháme na to. Zároveň teď Katka pořád jezdí sem a tam...ve hře je její povýšení, takže teď se pracuje na stabilizaci v práci." Odpověděl jsem stručně. Nechtěl jsem to nijak rozebírat. Zároveň jsou ve hře různé důvěrnosti, které jsem přislíbil nevyzrazovat. . . . Během večera jsem zůstal u svého oblíbeného Justifiée & ancienne. Rozhodně alkohol nemíchám. po nějaké době jsem u stolu zůstal s Nicolasem. "Nebral bych to negativně. Alespoň bude chvíli klid." Gestem ruky jsem naznačil, že si jeho panáka nedám. "Ne...dík...nemíchám." Nejsem žádný puberťák, co neumí pít a pak další den objímá záchodovou mísu. Přilil jsem do svého božského nápoje trochu vody a krouživým pohybem v zápěstí obsah promíchal. Pak jsem si s ním přiťukl a napil se. Tohle není pití, které se panákuje. To by bylo barbarství. "Nauč se pít dobré pití...něco jako je tohle." Rejpnul jsem si do něj, neb alkohol lehce rozpustil moji špatnou náladu.

Nicolas Růžický - 09. února 2019 15:05

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Haha, to jo." Je pravda, že je tu teď větší klid. ,,No, jak myslíš." Pohnu rameny a přece se napiju. No tka. Potřebuju, aby se opil. Co nejvíc to jen půjde. A on... On nemíchá. Snob. Bez pochyby bych na to měl, ale já nevím. Flaška tohohle pití vypadá na první pohled tak nenápadně... Když jsem to viděl poprvé, myslel jsem, že je to něco na kašel." To je vlastně zajímavá histoka. Ale rozhodně pro jeho uši. Poprvé jsem se totiž setkal s tímhle chlastem na focení. Dejme tomu, že já, lahev a žádný hadry. Bylo to dámskýho časopisu. No... Nepřijde mi to jako holčičí pití, ale OK... ,,Je to dobrý? Můžu ochutnat?" Zeptal jsem se ho, aby konverzace nestála.

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 16:49

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Tak nějak jsem počkal, až mne zase pustí ke slovu. "Jestli je to dobrý? Justifiée & ancienne je vyroben z nejlepšího vinného destilátu a unikátních bylin, stařen v sudu z francouzského dubu. Je to absint české výroby...ale není to jako ty zelené patoky, které svým názvem absint uráží. Tohle je tradiční receptura...a jistě víš, že se absint pije ředěný vodou. Obvykle jedna ku jedné, maximálně jedna ku dvěma. Ovšem vyplatí se experimentovat s různými poměry vody, protože pokaždé vynikne chuť některé ze složek. Tohle je nápoj, který inspiroval mnohé francouzské básníky...a taky jim jeho nadměrná konzumace zničila život...právě v pelyňku se nachází látka thujon, která se v lidském těle projevuje těžkým podrážděním žaludku a střev, křečemi, poškozením jater a ledvin...nicméně je to jen jeden z izomerů thujonu, který má takové výrazné účinky...ale abych tě uklidnil...tenhle absint ti maximálně způsobí příjemné pocity. Obsah thujonu je přísně hlídán." Posunul jsem sklenku s naředěným absintem před něj. "Nejprve si přivoň...pak teprve ochutnej. Je to pití výrazné chuti, která pravda, nechutná každému."

Nicolas Růžický - 09. února 2019 17:23

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Skončil jsem trochu vykulený, když začal povídat, ale jak tak hovořil, jeho až medový hlas mne udržoval v pozoru. Teda, ne tam dole. Ještě ne. Nakonec jsem se jen asi trochu připitomněle usmíval a kdybych mohl, řekl bych, že je sexy. Zatraceně sexy. Líbí se mi i tahle jeho stránka. O můj bože... Izomery... Optické a cis trans... No, taju, tautomerie... Tahle slova jsem dlouho nepoužil. Chemie už je dávno za mnou. Ale mám to v hlavě. ,,Páni. Víš toho opravdu hodně. Je to obdivuhodné. Nevěděl jsem, že tenhle absinth je český. Ale rád ho ochutnám." Kývnul jsem a usmál se lehce, sklenici jsem vzal do ruky a lehce přivoněl. Hořké, ale zároveň... Zvláštní. Líbí se mi to. Ochutnávám a zjisťuji, že oba chutnají stejně. I Jakub, i ten absinth. A oba mne k sobě nadpozemsky přitahují. I když Jakub ještě o něco víc. Do háje... Tak moc ho chci. Ale... Snad nebudu muset přistoupit k nějaké piluli! Mám je sebou, je to už docela prověřené. Testoval jsem to pro jednu společnost s kamarádem z pornoprůmyslu... A funguje to. Člověk je velmi malátný, takový unavený, ale nakonec dokáže vydržet i dvě hodiny. Když na to přijde, strhá šaty z čehokoli, co dejchá. Kéž by to Kubík udělal mně. ,,No, rozhodně je to něco jiného, než na co jsem zvyklý." Pověděl jsem a měl co dělat, abych s ním nezačal flirtovat.

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 18:14

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Víš, před pár lety jsem byl na konferenci v Paříži a zašel jsem si do absintového baru. Tam jsem zjistil, jak se absint pije a jak má chutnat...je to jedinečné pití, ale člověk si musí dávat pozor, aby ho to nesežehlo. A i když jsem se po absintu zmatlal jako carský důstojník, tak mě nebolela hlava a ani mi nebylo špatně. Proto nejčastěji piju absint..." Pravda, ne všude mají dobrý absint, zelenou vílu. Bylo to fajn pokecat si v klídku. O něčem banálním, nekomplikovaném. Tohle byl takový přátelský potlach s člověkem, kterého bych za svého přítele zatím neoznačil, neboť o něm nic nevím. "Mohl bys prosím tě objednat další rundu? Potřebuji si odskočit, patrně jsem na maximální kapacitě." Vstal jsem od stolu a vyrazil k toaletám.

Nicolas Růžický - 09. února 2019 19:12

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Carský důstojník? No tak, ten chlap je zatraceně vtipnej. A roztomilej. ,,Woo, to musela být zajímavá exkurze, ne jako u nás, přes lžičku s cukrem." Každopádně, já mám rád tequilu. Sůl, citron a chlast! Jednou jsem točil s jedním Mexičanem a zlili jsme se jak dogy. To bych nikomu nepřál. I když ten sex za to stál. Měl fakt masivního ptáka, haha. ,,Jasně, v pohodě." Nastala moje šance. rychle jsme mu nechal objednat další sklenku a když ji přinesli, zkontroloval jsem, že se nikdo nedívá a pak mu vylil malinkou lahvičku do jeho pití. Bylo toho jen o krapíteček více, o pár kapek, barva, vůně, konzistence a i chuť, to jsem si jist, zůstaly zachovány. Vysoký obsah dopaminu vyvolává chuť na sex. Inhibitor serotoninu snižuje chuť k mazlení a naopak přidává takové to... Divoké. Vše ale funguje až hodinu poté, co se projeví progesteron, další normální hormon, který funguje jako Valium. Unavuje, uspává.... Jsem zvědav, jak to bude na doktůrka fungovat. Míchat to nemusím, to vím, a i mě nakonec přinese slečna pivo, které jsem si objednal. Když se Kubíček vrátí, chovám se jakoby nic. ,,Pověz mi, jaký alkohol naopak nemůžeš vystát?" Zeptal jsem se ho se zájmem.

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 19:22

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Vrátil jsem se z toalety a na stole byla nová sklenka bohémského nápoje. "Díky Nicolasi." Posadil jsem se. Sáhl jsem pro pár kostek ledu, které byly menší, než když je s předchozí rundou přinesla slečna servírka. "Nejlepší je, když si do toho hodíš led a pak počkáš, až začne tát. Ano, zabere to třeba dvacet minut, ale je to takový rituál. Víš, co přijde, těšíš se na to. Jsi napjatý. Nemůžeš se dočkat té chuti..." Lehce jsem sklenkou zamíchal. Led melodicky zacinkal o sklo. "Pověz mi, Nicolas...to není zrovna tradiční jméno. Takhle tě pojmenovali rodiče nebo sis jméno změnil?" Zeptal jsem se jej. V kapse mi zavibroval mobil. V rychlosti jsem si přečetl příchozí zprávu, ale pravidelně jsem zvedl zrak k Nicolasovi, aby věděl, že jej poslouchám. Ahoj kocourku. Moc se omlouvám, ale přijedu až v sobotu večer. Zapomněli mi říct, že je to dvoudenní akce. Na to jsem odepsal. Dobře lásko. Nic se neděje, budu se na tebe těšit. Odeslal jsem zprávu a telefon strčil zpět do kapsy.

Nicolas Růžický - 09. února 2019 19:45

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,V pohodě." Usmál jsem. Sakra, pod jeho pohledem taju jako ten led. Zrzek jeden krásnej... Starší, sexy... Ach bože... ,,Takže jsi ritualista. To bych do tebe nečekal, tipoval bych, že budeš chtít mít všechno hned." Třeba mě. Chtěj mě! ,,Moje máma je spanoložka. Našla si chlapa, mého tátu, který miloval kolu. A možná se ti to bude zdát divné, ale Nicolas, ač je to jméno, moje máma často používala, když otce nabádala: 'Ni colas, ni colas!' Což znamená už řádné koly. A zároveň se jim to prostě asi líbilo. Ale mě to vyprávějí takhle." Culil jsem se, takhle mi to vyprávěli.. Dnes se vidíme jen párkrát do roka. Na narozeniny, Vánoce... Nemám nikoho, s kým bych je strávil a tak jezdím za rodinou, na venkov. ,,Copak, špatné zprávy?" Zeptal jsem se, když odložil mobil.

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 19:53

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ritualista...to zní jako kdybych byl členem nějaké sekty...dle mého se na to nejlepší vyplatí čekat. Když věci získáš hned, nevážíš si jich..." Cítil jsem horko ve tvářích, ale opilý nejsem. Jen takový vláčný, dobře naladěný a ukecaný, trošku. "To je opravdu zajímavá historka...já tipoval, že jsi dostal jméno Mikuláš a místo něj jsi zvolil jeho jinou podobu." Svěřil jsem se mu s mojí předešlou tezí. Lačně jsem se díval na tající led. Nemohl jsem se dočkat, až na jazyku ucítím tu chuť a v krku příjemné teplo, těšil jsem se na tu bylinnou chuť, jemnou hořkost, osvěžující nádech připomínající menthol či kafr. "Špatné? Ne, jen zprávy. Naštěstí to není žádná nečekaná pohotovost...pravda, že v takovém stavu bych stejně do práce nemohl...ještě, že dneska nemám službu. Měl jsem ji na svatbě a pak jsem odtamtud musel rychle zmizet..." Nebavili jsme se už o svatbě? Nebyl jsem si tím jistý.

Nicolas Růžický - 09. února 2019 20:05

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To je jistě pravda. V některých věcech." Už jsem se snažil a nemohu jinak než zkusit to poslední, snoubenka je moc velké sousto i na mne, zdá se. ,,Je to... Takové dětské, ale ne, jsem Nico od jakživa." Nico Blossom. Moje umělecké jméno. No, umělecké... Takhle mne lidé znají. Pro ně nejsem Nicolas Růžický, jsem Nico. I když je to to samé. ,,Možná by bylo lepší jmenovat se Mikuláš. Je to více české. A přece jen, oba mí rodiče jsou Češi."" A přece mám tak divné a nečekané jméno. ,,Já vím, tehdy jsi odešel od rozhovoru se mnou." Chtěl jsem si povídat. A on mi zdrhnul.

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 20:21

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Nico...to mě nenapadlo. Ale je pravda, že Mikuláš je pěkné jméno." Existuje spousta pěkných, českých jmen a pak jsou tu i taková, která bych dítěti nedal ani za trest - Zdislava, Kryšpín a tak. Už se blížil můj čas. Led tál a tál, hladina ve sklence stoupala a já věděl, že se to blíží. "Vážně? Páni...to se omlouvám. Bylo tam takové množství nových lidí...Měl jsem pohotovost...a zrovna došlo k nehodě na nějaké stavbě. Zhroutilo se lešení a bylo o toho dost zraněných...povolali mě protože...a tak jsem vyrazil. Tak jako Batman, když se na noční obloze objevilo znamení. Až na to, že nejsem miliardář, který se po nocí obléká do černého, přiléhavého obleku..." Zasmál jsem se a přisunul si blíže sklenku s absintem. "A co vlastně děláš ty? Tipoval bych tě na něco uměleckého." Možná bych mohl zjistit, kdo je zač. Odkud se s Danielou znají a podobně. Prostě pokecat.

Nicolas Růžický - 09. února 2019 20:29

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jo, rodina a přátelé mají obrovské nadání na nejrůznější přezdívky pro mne." Je to tak, bohužel a někdy bohudík. Cocksucker, Redhole, Hellish slut, Bare back lover... Je toho dost. ,,To nic! Vynahrazuješ mi to teď." Smál jsem na něj snad příjemným úsměvem. Vypadal v náladě, možná už se mu moc nechtělo stávat... Začíná se dostávat do bodu, kde ho chci mít. ,,No, aspoň nejsi úchyl." A neděsí babičky ve spandexovém obleku s autem řvoucím a všemi možnými vynálezy, s tajnou jeskyní.. A vlastní nemesis. ,,Tak nějak. Hodně jsem dělal svatby, fotil je a chystal, jako svatební poradce. No, jednou mne našla jedna paní na svatbě a chtěla, abych naopak poslal svoje fotky. A nabídla mi něco, co vydělává mnohem lépe, než svatby. Modeling. Začal jsme to dělat, dobře to vynášelo a tak se teď živým svým tělem, charismatem. A tetováními." Na rukou, na krku... Na zadku a na boku...

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 21:01

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Tak chvilku sis na to počkal, ale tady mě máš." Teatrálně jsem mávl rukama. Popadl jsem sklenku. "Teď si můžeme připít na to, že ti teď neuteču do práce a můžeme tu kecat." Přiťukli jsme si a já se napil. Upil jsem třetinku absintu. Spokojeně jsem přivřel oči a vychutnal si tu chuť. "Úchyl...to je v dnešní době relativní. Tuhle jsem viděl ve městě nějaký pár, kdy jeden z té dvojice...těžko říct, co to bylo za pohlaví, byl v takovém plyšovém kostýmu...připomínalo to psa. Teda zarazilo mě to a já bych do toho nešel...ale každého věc...já si jen říkal, že v tom musí být hrozný vedro...a blbě se to větrá." Tak Nicolas je model. Je mladý, proč by ne, že? Mně by někdo něco takového nenabídl, protože na to nemám předpoklady - tělesné. "Muselo by to být těžké, během toho, co jsi marodil, že? Takovou práci nemůžeš dělat z domova. Leda bys po přehlídkovém molu jezdil na vozíku." Představa je to zajímavá, ale určitě by se to někoho dotklo, i když by to nebylo myšleno jako výsměch. "Tebe živí tělo, mě mé ruce."

Nicolas Růžický - 09. února 2019 21:16

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Přesně tak." Tady tě mám, po bezmála čtyřech letech, koloušku. ,,To teda můžeme. Na zdraví." Zasmál jsem se rozradostněle a přiťukl si s ním. Sledoval jsem, jak do něj tekutina mizí. Pravda, dal si s pitím na čas. Ale... Přece jen se napil, a já jsem spokojen. Vrzy to jistě zmizí v něm celé a pak už se budu moct jenom těšit. Pokud to bude fungovat. ,,Myslíš furry? No, proti gustu... Má cosplaye rád, je to fakt odreagování, stejně jako roleplay." Třeba zlobivý studentík, drzý podřízený.. Hehe, všechny ty věci, které dělám pro lidi a hlavně pro prachy. Malinko pro zábavu, dobře. ,,Nepracoval jsem. Nešlo to. Musel jsem odložit, co se dalo a musím přiznat, že jsem toho hodně prošvihl. Takové nabídky už se nebudou opakovat." Nic s tím nenadělám. ,,I mé ruce... Občas dělám i hodinky. Teda, modela na hodinky." Usměju se. No, ruce... Hehe..

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 21:49

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Netuším, jak se tomu říká. Zarazilo mne, že takhle chodí ven. To člověk nevídá každý den. Cosplay? To je co? Nějaké jiné převlékání?" Říkám to velmi zřídka, ale na tohle jsem asi už starej. Ačkoliv chápu, že to někoho baví. Jediné, co mě lákalo, tak je nějaký zajímavý obleček do ložnice. Ale nikdy jsem to nezkoušel. "Jedny dveře se zavřely...otevřou se jiné." Pozvedl jsem sklenku a byť to s absintem nedělám, exnul jsem ji. "Nechceš si...mě...teda co to melu...se mnou dát? No, možná bych už neměl pít..." Jak se mi začne motat jazyk, měl bych brzdit, ale na druhou stranu, proč bych se nemohl trochu vylejt? Vím, že špatně mi nebude a poznám, kdy přestat, tedy na druhém "záchytném" bodě. A to, abych se dokázal dostat domů. To jsem nikdy nepřešvihl. Teda jednou v prváku na vejšce a probral jsem se na kolejích, akorát v jiné budově, na druhé straně města a k tomu bez trička. Sice to bylo v létě, ale i tak to nebylo zrovna příjemné, když na mě lidé koukali jako na exota. "Kdybys byl hodinář, tak bych před tebou musel smeknout. To je práce, která se svojí precizností blíží k chirurgii. Mě teda chirurgie nikdy nelákala, protože mnohdy to jsou hodně vážné případy a z toho jsem měl strach." Začínám se cítit nějak zvláštně. Že by to bylo tím, že jsem nejedl? "He...hele...asi bych...dopiju a vyrazím do-domů."

Nicolas Růžický - 09. února 2019 21:58

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Někdo si rád hraje na zlobivý školáky v posteli a někdo se za ně vydává na festivalech v obří fialové paruce s tunou makeupu... je to moderní, lidí se rádi převlékají za své oblíbené postavičky z marvelu, dc, anime... Ze seriálů a her.. Připadají si pak lepší... Když vypadají jako někdo, kdo je podle nich super." Pohnul jsem rameny nahoru a zase je spustil. Není to k zahození. Trochu jsem vykulil oči a uculil se. Dát si tebe, no jasně, že tě chci. Chci tě tak moc, že dělám, to co dělám. Protože jsi nádhernej a já tě chci do postele. ,,Myslím, že zůstanu u toho svého." Přece mu nebudu upíjet jeho medicínku. ,,To jo, já zase obdivuju tvou práci. Je to super, pomáhat lidem. Určitě na sebe musíš být pyšný. Jsi hrdina každodenního života." Dává dohromady nohy a ruce... ,,Ale no tak, dáš mi košem jako prve? To snad ne.." Zatvářím se na chvilku smutně. ,,Ještě chvilku, líbí se mi rozhovor s tebou."

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 23:29

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No já ani nevím...eh...za koho bych se mohl......převlékat...nikdy jsem nad tím...nepřemýšlel." Začínal jsem být takový vláčný. Jako úplně mi to nevadilo, ale rozhodně jsem takový stav nečekal. Tak co, brácha nebo tady Nicolas mě doprovodí domů a všechno bude v pohodě. Usnu klidně na pohovce a bude vše ok. "Já a hrdina? To je pěkná blbost." Nevěřícně jsem zakroutil hlavou. Začínám mít naváto, to je jasné. "Víš co? Zůstanu, když skočíš pro dva absinty. Pro tebe a pro mě. Jinak...si zavolám tágo a pojedu do...do...do postele." Dal jsem mu možnost výběru a mezitím mávl na servírku. "Ještě jednou...ale te...tentokrát i pro kamaráda." Fascinující. Jak je člověk opilý, tak se kamarádi velmi snadno.

Nicolas Růžický - 09. února 2019 23:35

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Mluvil jsi o batmanovi. Můžeš být batman." A já Robin, co klesne na kolena před božskou krásou svého učitele, hehehe. ,,Není, zachraňuješ lidem životy. Bez toho, abych chodil, bych nikdy nemohl pracovat. Zničil by se mi život." Povím, zdá se, že začíná být velmi opilý. Vypadá opile, já ale vím, že to tak není. Ne, není to chlastem, Je to mejma lahodnejma bylinkama, haha. ,,Dobře, tak jednu pro oba." Kývnul jsem, že půjdu objednat, ale on to stihl přede mnou. Fakt vypadá dost opile. Slečna nám přinesla další ten jeho zázračnej chlast a já se uculil. Za chvilku bude v totálním rauši. A já taky.

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 23:42

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Batman je namyšlenej blbec..." Vypadlo ze mě spontánně. "Ale ne. Jen dávám lidi...do...dohromady...jen dělám svoji práci...a ty jsi měl jen smůlu, že ses...rozsekal na prkně." Nějak se mi nezdá, že bych byl takhle zničehonic zmatlaný. Ale obsluha nám přinesla další rundu. Po téhle musím určitě domů. "To pití je...nějak...to..silnější...je to...divný." Zamumlal jsem, ale ťukl jsem si s ním a napil se. "Musím...najít bráchu." On ví, kde bydlím a mohl by se postarat...

Nicolas Růžický - 09. února 2019 23:49

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Tak za někoho jiného. Řekni, kdo se ti líbí?" Zeptal jsem se a skláněl se k němu lehce. Byli jsme od sebe dost daleko, ale myslím, že cítím jeho vůni. Potí se. ,,Ale zachránil jsi moje nohy." Pohnu rameny, prostě to tak je. ,,To se může stát, třeba máš jen trochu hlad... Dej si oříšky, nebo brambůrky." Na stole je toho ještě hodně. A ostatní pořád tancují. ,,Ne, zůstaň se mnou, povídej si se mnou. Zase mne odmítneš?" Zeptal jsem se posmutněle, i když jsem věděl, že už takhle dlouho asi nevydrží. ,,Nebo, chceš, abych tě vzal domů? Je ti špatně? Když mi řekneš, kde bydlíš, zavolám ti tágo a postarám se o to, abys byl v pohodě..." Hehe, jojo..

Jakub Dobiáš - 09. února 2019 23:58

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Trochu jsem se zakymácel, jak jsem se k němu skláněl. "Obi-Wan Kenobi, to je hroznej frajer." Odtáhl jsem se od něj a svět kolem se zatočil. Páni. Příště se musím najíst, chuť nechuť. "Tvoje nohy by zachránil každej doktor. Na tom nic nebylo...sádra a trocha času...fakt jsem nic zázračnýho neudělal." Beru svoji práci jako naprostou samozřejmost. Slíbil jsem, že budu pomáhat lidem a to dělám. "Jo...domů...to bys byl moc hodnej kámaráde..." Plácl jsem před ním peněženkou o stůl. "Můžeš to zaplatit?" Než odešel k baru, tak jsem mu ještě nadiktoval adresu, aby věděl, kam pojedeme. Poslušně jsem vyčkával, seděl na židli. Chvála bohu za takovýho hodnýho kluka! V nouzi poznáš přítele. Má nouze spočívá v tom, že mě ten absint nějak sežehl...

Nicolas Růžický - 10. února 2019 00:04

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Tak vidíš! Máš někoho, kdo je super! Navíc, možná se Ewanovi trochu podobáš!" Mohl by být Obi-Wanem Kenobi... Ale hlavně by mohl být mým nabíječem, na tuhle noc. Jen jednou, pozná pravé potěšení, které mu žádná žena nedokáže dát. ,,Ale bylo jsi to ty, takže jsi můj hrdina." Myslím, že už si mohu dovolit mu trochu zvyšovat ego, abych se dostal do správné pozice. ,,Já budu, kamaráde." Kamarád taky rád. A já nejraději... Šel jsem zaplatit a poté ho vyzvedl. ,,Tak co? Můžeš vstát? A nebo potřebuješ pomoci?" Zeptal jsem se. Nakonec se mi povedlo přivolat si taxi a nacpat ho dovnitř. Posadil jsme se dozadu, vedle něj a jen jsme vyčkával, jestli afrodiziakum začne fungovat už v autě, jelikož jsme měli jet k němu 15 minut. A řidič se loudal jako nikdy.

Jakub Dobiáš - 10. února 2019 08:59

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nemohu říct, že bych jej bůhví jak vnímal. Rozhodně jsem nepostřehl kompliment, který přišel na moji adresu. Ale lichotilo mi, že o mě mluví jako o hrdinovi. Jak to pořád opakoval, začal jsem tomu ve svém stavu věřit. "Jo, můžeš mi pomoct, když na tom trváš." Odpověděl jsem mu v jiném duchu než byla jeho otázka položena. Opilecké řečnění, to je něco nenapodobitelného. Nasoukal mě do taxiku a jeli jsme ke mně domů. Už se těším do postele. Mé omezené pozornosti neuniklo, že mi začíná hučet v kládě. S tím se dá žít, ono to za chvíli přejde, jako vždycky. "Už tam budem?" Zeptal jsem se netrpělivě. Už se mi stýská po postýlce.

Nicolas Růžický - 10. února 2019 09:29

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ještě ne, myslím." Zněl trochu jako dítě. Aspoň mi to tak připadalo. Taky jsem nervózní. A nadrženej jako prase. Už ho chci, už ho chci mít! A zůskat si ho pro sebe. Potřebuju ho. Potřebuju na sobě pocítil jeho váhu. A jeho péro, no jasně. Jeli jsme ještě dobrých deset minut, během kterých jsem udělal celkovou analýzu jeho těla. Od vlasů až po poklopec a zjistil jsem, že už by měl nadrženej. Aspoň trošku. No tak, kdy se promění v to zvíře? Už by to mělo být za chvilku. Taxík nás vyhodil pro domem, kde bydlel a já ho z auta musel tahat. No... Neříkám, že je lehký jako pírko. Nakonec jsme skončili u dveří, když jsem se v jeho kapsách snažil najít klíče.

Jakub Dobiáš - 10. února 2019 10:18

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Konečně jsme byli na místě. Před domem. Nicolas mi pomohl z auta. Šel jsem sám, jen mne trochu podpíral a usměrňoval, abych nešel nechtěným směrem. Měl jsem chuť na sex. Ale co mám dělat? Katka není doma. Můžu si ho před spaním vyhonit - to zní jako dobrý plán. Pak budu spinkat jako miminko. Opřel jsem se o zeď a Nicolas mi začal v kapse hledat klíče. Začal jsem se přiopile hihňat. "To lechtá." Vypadlo ze mě. "Dál už to nějak zvládnu." Chtěl jsem ho poplácat po zádech, ale neodhadl jsem sílu a nakonec jsem mu dal slušnou herdu do zad. To jsem si však neuvědomil. "Díky Nico-Nicolasi." Vstoupil jsem dveřmi do domu. Teď už jen výtah a budu téměř v cíli. Nepamatuji si, že by mi po chlastu takhle ztvrdnul. Většinou jsem měl opačný problém. To je běžné působení alkoholu. Tohle je divné, ale nijak extra mě to neznepokojuje.

Nicolas Růžický - 10. února 2019 11:59

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Zasmál jsem se taky. Takhle je rozkošný, jako andílek. Když se opilé culí, sekne mu ti, v tom jeho odměřeném oblečení a se zrzatýma vláskama. OH můj bože... Po chvilce jsem dostal pěknou ránu do zad, ale přikládal jsem to jeho přiopilému stavu. Ani by mne nepřekvapovalo, kdyby to měl rád tvrdě. HM... Božská představa. ,,Bude ti vadit, když si u tebe zajdu na záchod?" Zeptal jsem se a vetřel se do výtahu. Nene, takhle to neskončí. Nenechám ho nadrženého jen tak o samotě. Konečný efekt se ale pořád nedostavuje. Pamatuju si, že mi bylo jedno, s kým spím, chtěl jsem prostě sexu. Spoustu sexu. S kýmkoli...

Jakub Dobiáš - 10. února 2019 13:08

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No...tak dobře." V hlavě jsem měl jen Katku. Chtěl jsem, aby tu teď byla, abychom si spolu mohli užít. Chtěl jsem, aby si na sebe vzala krajkové prádlo a já jej z ní pomocí zubů sundal. Rozvázat těch pár šňůrek a pak by mě nic nedělilo od jejího těla. Nejhorší je, že na mě poslední dobou neměla moc času. Končil jsem tedy u PornHubu a o přeleštění jsem se postaral sám. A tak to skončí i dnes. Kdyby tu jen byla! Zatracená práce, zatracené Brno! Cink. Dveře výtahu se otevřely a já vystoupil. Došlo mi, že jsem nejel sám. Že se mnou jel Nicolas, který si ještě chtěl odskočit. Je to malá cena za to, že mne doprovodil domů. Zašátral jsem v kapse, ale klíče jsem nenašel. Měl je Nicolas. On přeci otevíral dveře. "Je to ten delší klíč." Zamumlal jsem a opřel se o zeď vedle dveří.

Nicolas Růžický - 10. února 2019 13:49

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jasně." Zasmál jsem se, když mi se mu nedařilo najít klíče. Ještě kdybych odešel a zapomněl mu je vrátit, to by bylo. Odemkl jsem a otevřel dveře. Tak... ,,Kde máš záchod?" Zajímal jsem se. Přecejen... Mám ho někam odnést. ,,Tak jdeme."Vzal jsem ho pod paží a odvedl ho tam, kde by měla být ložnice. A tak jsem ho položil na postel a prohlédl si ho. ,,Měl by sis sundat ten kabát a tak..." Povím a pokusím SR ho dostat tlz nejsvrchnějšího oděvu.

Jakub Dobiáš - 10. února 2019 15:13

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Koupelna je hned vedle ložnice...ale já bych si radši lehl do obýváku..." Ukázal jsem směrem k ložnici, kam mne odvlekl, právě přes zmíněný obývací pokoj. Posadil mě na postel. "Jo...kabát..." Začal jsem si sundavat slabý kabát, který jsem mě na sobě. Díky bohu nebyl zapnutý a tak jsem to zvládl sám. Sundal jsem si i svetřík, ale ten šel dolů i s tričkem. "Co ten záchod? Nerad bych tady...to...uklízel...loužičku..." Začal jsem se smát jako pitomý a hodil oblečení na zem. Lehl jsem si na postel v kalhotech a ponožkách. Na nočním stolku jsem nahmatal dálkové ovládání věže a po chvilce zápasu ji zapnul. Někdy si před spaním pouštím klidnější hudbu. Třeba soundtrack z Pána Prstenů, Enyu a tak podobně. Je to můj usínací playlist. Paradoxně když jsem hodně unavený, tak mám problém usnout a ta hudba mi pomáhá. Ležel jsem na boku a koukal jsem na prázdné místo vedle sebe. Kde je má vyvolená? Dává přednost práci přede mnou...ach jo. Co bych za její přítomnost dal. Celé království!

Nicolas Růžický - 10. února 2019 16:23

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Budeš hajat tady. Tahat tě zpět,  na to už nemám sílu." Pohnul jsem rameny a on se přede mnou začal sa svlékat. Nevědomky jsem si zkousl ret. Tohle nebyl ten nejvíc sexy svlékací tanec,  ale já si užíval pohled na jeho tělo. Proč  na mě ještě nezaútočil?  Dostal celou lahvičku,  mělo by toho být víc než dosti,  ale nic... Že by to na něj nefungovalo? ,,Záchod,  jasně." Kývnul jsem a odešel. Zamknul jsem se tam a vytáhl z kapsy malý balíček,  který připomínal kečup,  co se prodává k hranolkám,  pokud není rovnou na nich. Sundal jsem si kalhoty i trenýrky a jednu nohy jsem dal na prkýnko. Otevřel jsem balíček a vylil si mazlavou tekutinu na ruku. Připravil jsem se. Jen tak lehce. Balíčem i rožek jsem spláchnul a pak si kalhoty zase natáhnul. Umyl jsem si ruce. Značně vzrušený vstoupil jsem do ložnice,  kde ležel jen v kalhotech a ponožkách. Do háje. To je ale sexy exemplář. Jak tohle vůbec může existovat? Snažil jsem se být neslyšný, když jsem k němu přistupoval. Oběma rukama zakryl jsem mu oči a později je zavázal šálou. ,,Ššš." Nemluvil jsem. Ruce jsem mu chytil nad hlavou. Díky perfektně oholené tváři jsem se nezdráhal ho políbit, zatímco druhá ruka mu rozepnula kalhoty a stahovala je hezky pomalu dolů.

Jakub Dobiáš - 10. února 2019 16:55

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Ležel jsem na posteli a lehce si přejížděl rukou před bouli na kalhotech. Stále jsem si nebyl jistý, jestli to udělat či nikoliv. Dost možná bych usnul i bez toho. Úplně jsem zapomněl na to, že tu byl nějaký Nicolas. "Hmm..." Zamručel jsem. Musel jsem usnout, protože následovalo něco zvláštního. Že by se Katka přeci jenom vrátila dříve? A nebo je to opravdu jen sen. Mé oči zakryly něčí ruce a posléze nějaký šátek či šála. Přetočil jsem se na záda. Jedna ruka mi dala ruce nad hlavu, druhá rozepínala mé kalhoty. A zároveň jsem dostal polibek. Tak tohle si nechám líbit. "Nečekal jsem...že se...vrátíš dneska...tohle si nechám líbit..." Pronesl jsem sladce, natěšeně, chtivě.

Nicolas Růžický - 10. února 2019 19:23

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Srdíčko mne zabolelo, když promluvil. Zřejmě... Zrejme si myslí, že jsem jeho snoubenka. No, to nevadí. Musím se srovnat s tím, že ho nikdy nebudu mít doopravdy. Ale... Takhle si na něm můžu skvěle zajezdit. Držel jsem ho, pak jsem vzal jeho šálu a přivázal mu ruce k posteli. Potřebuju, aby se nehýbal. Aby se mne nedotýkal víc, než já chci. Přestal jsem ho se rty na jeho puse a přesunul je na krk. Chvíli jsem uvažoval, zdali by si nezasloužil značku. Pak by se pohádali, ta jeho by to určitě zjistila. A pak by bylo jasné, že tohle není ona. Nesmím na něm zanechat jedinou stopu. I když ho chci pro sebe. Žádná cizí holka mi v tom nezabrání. Začal jsem se sklánět níž a níž, až jsem mu nakonec sundal i trenýrky a začal ho kouřit. Od doby, co si to jeden můj... Spolupracovník, s obřím perem, moc moc užíval, už nemám žádný dávicí reflex. Bral jsem si ho celého a slinil ho, abych si ho mohl užít dosyta. A do nekonečna.

Jakub Dobiáš - 10. února 2019 20:06

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Ležel jsem spokojeně na zádech, když mi má drahá polovička přivázala ruce k čelu postele. "Páni...ty jsi divoká...to je se mi líbí..." Asi se na mě musela hodně těšit. Chtěl jsem tohle několikrát zkusit, ale přemluvit se mi ji zatím nepodařilo. Tohle je příjemná předehra. To si nechám líbit. Stáhla mi boxerky a bez dalšího otálení mne začala kouřit. Blahem jsem se zachvěl a vzdychnul. "Musel jsem ti hodně chybět...ah..." Kvalitní orální sex, ano, to si nechám líbit, ale co kdyby jen udělala něco jiného... "Nasedni si...chci to...hrozně moc..." Bylo to mé přání, má tužba. Jasně, že chci, aby na mě rajtovala. Jen když na to pomyslím, tak mi v něm cuká. Tvrdý je jako kámen a čeká na ni. Možná to měla v plánu. Jakoby si mě na to připravovala. Takový dárek a to ani nemám narozeniny!

Nicolas Růžický - 10. února 2019 20:23

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Líbí se mu to. Dokonce se mu to moc líbí. Jsem zvědavá, jestli pozná rozdíl mezi mým zadečkem a její vagínou. No, rozhodně jsem užší než ona. Sex je kvalitnější a intenzivnější,. To by si mohl zapamatovat. To víš, žes mi chyběl, víc než tři měsíce jsem po tobě toužil. Nakonec po mě chce, abych si na něm zajezdil..a hehehe. To přesně udělám. Stáhl jsem ze sebe kalhoty i trenýrky a promnul si svoje nádobíčko. Potom jsme shodil i bundu a zůstal jen v tričku. Spodní okraj jsem si nacpal do pusy a zakousl se, nesmí mě být slyšet. I když chci hodně vzdychat, nesmím. Obkročmo se nakonec posadím na jeho sladkou kládu. Páni, tak takový to je. To je nádhera. Plní mě přesně tak, jak to mi to vyhovuje. Budu muset vykonat veškeré úsilí, abych neřval. Pohnu boky nahoru a pak se zase svezu dolů, svůj penis držím volnou rukou a druhou se opírám o jeho břicho. Začínám se po něm pomalu vozit. A musím říci, že je to nádhera.

Jakub Dobiáš - 10. února 2019 22:43

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Tak dneska do zadečku...hmm..." Zaradoval jsem se. A pak se posadila. Pomaličku. Vklouzl jsem do ní hladce. Pomalu, pomalu klesala níže a já se vzrušeně propnul. "Ach...to je ono..." Ladným a klidným tempem klouzala nahoru a dolů a já do toho zapojil pohyb v pánvi. Šel jsem jí svými pohyby vstříc a umocňoval tak společné blaho. Štěstí, že jsem v leže, protože jinak by se mi motala hlava, ale takhle je to v pohodě. Překvapuje mi, že mi tak stojí, i když jsem nalitý. Avšak ne že bych si chtěl stěžovat. Tohle bude příjemná jízda.

Nicolas Růžický - 11. února 2019 07:42

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Přesně tak. Tak on to té své dělá i do zadku? A do pusy? To je ale prasák. Páni, toho tak mít do postele pořád. Úplně cítím, jak se moje sliznice tetelí blahem. Mám co dělat, abych se udržel potichu. Držím svůj penis, jemu to zřejmě musí přijít jako kdyby se jeho kočena ještě hrála rukou s kundičkou, skloním se k němu a políbím ho. Dlouze. Držím svůj hrudník od toho jeho. Přecejen... Nemám prsa. A ji jsem nikdy neviděl. Nevím, jestli má malá, nebo velká... Pokračuji v hopsání, je čím dál obtížnější nevzdychat, obzvlášť, když jsem zvyklý se právě projevovat co nejvíc. Naplňuje mě úplně tak, jak bych si představoval. Je pro mě dokonalý. Jenže... Co budu muset udělat, abych ho měl znovu? Vždyť tohohle se nabažit nedá. Pohled na pana Dobiáše, jak si to taky užívá, s rukama svázanýma a očima zakrytýma, stojí za to. Pane bože... Je tak zatraceně sexy.

Jakub Dobiáš - 11. února 2019 18:24

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Jak jinak to nazvat, než ráj na zemi? Přišel jsem domů v podroušeném stavu a dostalo se mi božského sexu. Nemusel jsem dělat nic, jen pohybovat pánví a užívat si to. "Ach ano...lásko...ještě chvíli..." Zrychlil jsem pohyb v pánvi, až se mi na hrudi začaly lesknout kapičky potu. Jel jsem jako sbíječka a netuším, kde jsem tu energii vzal. Před chvilkou jsem tu div nevytuhl a teď jí tu dávám co proto. Úžasné, dokonalé, božské. Pronikal jsem do ní, znovu a znovu. Pevně svírala můj tvrdý úd a já se jí nemohl nabažit. Začal jsem vzdychat, srdce bijící jako splašené, krev mi vře v žilách, ale v dobrém. Už jsem to nemohl vydržet a nechtěl. Chtěl jsem ji naplnit, chtěl jsem se udělat. Kdyby se tak nestalo, tak bych snad tím vším tlakem explodoval! Blaženě jsem zasténal. V několika dávkách jsem uvolnil nemalou dávku semene. Mé tělo se svíjelo v orgasmické "křeči". Pár vteřin na to se mé tělo, mé svaly uvolnily. Hlavu jsem uvolnil do strany a spokojeně a zhluboka dýchal. "Jsi úžasná..." Bylo jasné, že každou chvilku vyčerpáním vytuhnu...

Nicolas Růžický - 11. února 2019 19:24

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Zakousl jsem se do ruky, když už se to nedalo vydržet. Byl neuvěřitelně rychlý. To jsem snad ještě nezažil. A to jsem pornohvězda! Užívám si to, to nedovedu ani popsat, jak moc. Do háje. Šuká skvěle. Ještě... Ještě... Ach... Ano... Udělal jsem se pár chvil před ním. Snažil jsem se udržet každou kapku, abych ho nepotřísnil. Mohlo by mu to být divné. I on brzičko vyvrcholil pulzoval uvnitř mě, což mi ještě umocňovalo prožitek z orgasmu. Nebyl jsem jediný, kdo si to užíval. On vzdychal a sténal, já si prokousl kůži, jak jsem to nedovedl zastavit. Tolik jsem to chtěl. A teď to mám. Slezl jsem z něj. Políbil jsem ho, hladil ho chvilku po zarostlé tváři. Ona neví, co v něm má. Přestal jsem a sklonil se. Vyplázl jsem jazyk a očistil ho od jeho vlastních malejch plavců. Dal jsem si záležet, aby bylo jako nový. Pak jsem ho znovu oblékl, uložil a do té doby mi vytuhl. Rozvázal jsem ho a i jeho oči. Vzal jsem si svou šálu a zauvažoval, že bych mu sebral i tu jeho. Mohl by mne podezřívat. Sebral jsem se a odešel. Co jiného mi zbylo? Musel jsem odejít, i když spal tak nádherně. Tak rozkošně. Vrátil jsem se do svého bytu. Pořád ho cítím uvnitř sebe. Vyplňoval mne tak akorát.

Jakub Dobiáš - 11. února 2019 19:59

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Probudilo mne světlo, které pronikalo do pokoje a mířilo mi přímo do obličeje. Zamručel jsem a přetočil se na bok. Po chvilce převalování jsem otevřel oči. Ležel jsem ve své posteli, to je dobré znamení. Byl jsem oblečený, to mě nepřekvapovalo. Tedy zvládl jsem si sundat jen tričko. To leželo na zemi. Chytl jsem se za hlavu. "To musela být teda divočina...mám úplný okno." Zamumlal jsem si rozespale. Ještě se mi nechtělo vstávat. Poslední co si pamatuji je absint a Nicolas. Asi bych mu měl odpoledne zavolat a zeptat se ho, jestli jsem nevyváděl nebo jestli mu nedlužím nějaké peníze, pokud za mě platil. Zjistil jsem, že není ráno, ale deset hodin dopoledne. Musel jsem vytuhnout jako špalek a kdo ví, kdy jsem přišel domů. K obědu jsem si rozmrazil ovocné knedlíky a dal si je s rozpuštěným máslíčkem a cukrem. Taková rychlovka a měl jsem hroznou chuť na sladké. Po jídle jsem si prošel historii na google mapách. Nastudoval jsem si, v kolik jsem dorazil a že jsem musel dorazit autem, podle té trasy. V úvahu připadá samozřejmě taxi. Je děsivé, jak google ví, kde jsem chlastal a v kolik se vrátil domů. Ale v dnešní době je krok každého s chytrým telefonem a připojením k internetu zaznamenán. Tedy pokud se někdo nedistancuje od googlu. Nakonec jsem si řekl, že Nicolasovi napíšu smsku. Ahoj. Díky, žes mě hodil domů. Máš u mě pivo nebo jiný nápoj dle tvého výběru. Nějak mi ten alkohol nesedl a mám úplné okno. Příště se musím najíst, to je jasný. Měj se, Jakub.

Nicolas Růžický - 11. února 2019 20:24

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Někteří lidé musí pracovat i v neděli. Je to můj případ. Prostě, některé nabídky se kvůli volnému víkendu odložit nedají a ani je nechcete odložit. Těšil jsem se, ale bylo to fiasko. Lidem se to bude asi líbit, ale nejsem spokojený. Můj partner, o dost vyšší a větší černoch, Ban, s penisem jako anakonda a i tak tlustým byl pro mne příliš veliký. Bolelo to, neužil jsem si to. Spíš jsem brečel, než aby se mi to zamlouvalo. Ale, vím, že tohle lidi chtějí vidět. Celou tu dobu jsem myslel na Kubu, díky tomu jsem vzdychal aspoň trochu věrohodně. Ale byla to hrůza. Je v tom velký rozdíl. Dobiáš se s mou prostatou mazlil, to bylo vzrušující, Ban se ji pokusil umlátit k smrti. Nemluvě o tom, jak moc mne roztáhl. Jau. Až po sprše ve studiu jsem si vzal do ruky mobil, bylo kolem třetí odpoledne. Jakub mi napsal esemesku! Na chvíli jsem byl vyděšený, když jsem si ji ale přečetl, ulevilo se mi. Děkoval mi, pozval mne na pivo. Seděl jsem na židli jen v županu a usmíval se na mobil. ,,Napsala ti tvoje holka?" Ban zdá se taky zrovna vylezl ze sprchy. ,,Ne, jsem gay. Napsal mi kluk, kterýho chci." ,,Vážně, ty jsi gay? Dlouho jsem nepotkal pravýho gaye. Tady... Všichni se tváří teple, ale shrábnou prachy a doma klátěj milenky. Všechno je tu falešný." ,,Já vím..." Měl pravdu. To, co říkal, mne donutilo se zamyslet. Doopravdy chci tohle dělat? Na zprávu jsem odpověděl až doma. Byl jsem nervózní a nevěděl, co odepsat. Čau, tak ty si nic nepamatuješ? No teda, a pak kdo tu je gurmán. Bylo to super, čas mám za dva týdny v sobotu. Od šesti... Díky, Nico.

Jakub Dobiáš - 11. února 2019 23:54

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nepamatuji si ani odchod z baru. Na tohle jsem už starej. To máme výročí a jedeme na víkend pryč. Co ten další týden? Jdu sbírat síly a uklízet, než se Katka vrátí. Čau. J. A jak jsem napsal, tak jsem také udělal. Vlastně jsem síly sbíral při úklidu. Už takhle jsem měl výčitky, že jsem spal tak dlouho a tudíž jsem se vrhl na úklid. Paradoxně mě bavilo uklízet. Asi to souvisí s mojí profesí. Jako lékař uznávám čistotu. Ne nutně sterilitu, ale čistotu. Přehnaná sterilita není dobrá pro imunitní systém. Zkrátka mám rád pořádek. Na svůj seznam dnešních úspěchů jsem si mohl připsat setření prachu, vytírání, převlékl jsem postel, umyl koupelnu a nacpal do pračky prádlo. Pocit vykonané práce mi vliv energii do žil. K večeru jsem ještě zajel na takový střední nákup. Trochu jsem doufal, že si společně uděláme něco dobrého k večeři. Koupil jsem i lahev bílého, na chuť. Nákup jsem po telefonu konzultoval s Katkou a domluvili jsme se na lasagních. To není tak náročné, když si práci rozdělíme. Cestou z nákupu jsem ještě zavolal bráchovi, měl jsem špatný pocit, že jsem po něm v pátek vystartoval, tak jsme si to v klídku vyříkali. Nechtěl jsem si připustit, že by mu na Katce něco vadilo, to nepřipadalo v úvahu.

Nicolas Růžický - 12. února 2019 11:43

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro V mobilu cinkla mi další zpráva. Výročí? No to snad ne. Kolikáté! To výročí už bejt nesmí! Ale, pokud pomýšlí na výročí, tak se podle něj zřejmě nic divného nestalo. Možná si to doopravdy nepamatuje. Za to já.. Já budu mít jeho krásné oči ovázané šálou před sebou nadosmrti. Takhle perfektního chlapa jen tak nenajdu. Prudce elegantní, se smyslem pro humor, nádherný a s dokonalým penisem. Jediná chyba je jeho snoubenka. Zatracená, zřejmě podobně dokonalá snoubenka. A hlava nebolí? Výročí? Jak dlouho? No, ten další víkend můžu, ale až v sobotu.

Jakub Dobiáš - 12. února 2019 19:03
	soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nicolasovi jsem odepsal o něco později. Bylo to až po večeři s Katkou. Večeří to začalo a u filmu to skončilo. Ne, bylo mi fajn, naprosto. Dva roky a ta sobota bude v pohodě, v pátek stejně budu mít službu.

Nicolas Růžický - 12. února 2019 20:21

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Zalezl jsem si do vany, pustil si hlasitou hudbu a bublinky. Zřejmě si to zasloužím, potřebuju si odpočinout. I když jsem odpočíval poslední tři měsíce... Volám Markovi. Jestli pak na mne má čas? Teď je pro mne nezbytný. Chci zapomenout. Na Jakuba, krásného, dokonalého. Ledově chladného a pak zase divokého jako peklo. A stejně žhavého. ,,Ahoj! Máš..." ,,Promiň, kámo, mám kluka, nemůžu." ,,Tak ať ti to vyjde, ahoj." Nemá na mě čas. Už ani on. Do háje. Co budu dělat? Schovám se na chvilku pod vodu. Koukám na své ruce. Stisknu a vydechnu, bublinky létají nahoru kolem mě. Příjemná horká voda. Připravuji se na pobyt v kotli pekelném. Zvedám se zpod hladiny a vylézám z vany, trochu se mi zamotá hlava, ale to je v pohodě. Suším se, pak beru do ruky mobil jen v županu. Sedím na posteli v ložnici. Čtu si zprávu ještě jednou. Před vanou jsem ji četl poprvé, je už pozdě. Relativně. Ty jo, gratuluji! Okej, tak v sobotu v šest, hospodu vybereš? Tak, hotovo, snad už neodepíše, vždycky když mi napíše, přijde mi, že musím reagovat a odepsat...

Jakub Dobiáš - 12. února 2019 21:03

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro O tři týdny později... Za poslední tři týdny se nic moc nezměnilo. Z těch všech dní jsme s Katkou strávili tři dny, což není mnoho. Víceméně jsme se míjeli. Mrzelo mě to. Nechci jí křivdit, ale teď je na prvním místě práce a pak jsem já. Na druhou stranu když jsem byl já hodně v práci, tak mi neřekla ani půl slova. Tohle odcizení bude jen dočasná záležitost. Naštěstí se nehádáme. Možná je to tím, že se vidíme vzácně. Kdo ví? Když jsem tedy nebyl v práci, tak jsem se dostal k seriálům, na které jsem neměl čas. Z dlouhé chvíle jsem si koupil i Nintendo Switch, abych si mohl zahrát The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Zelda se mi líbí, i když jsem hrál tak dvě hry, kdysi, když jsem byl mladší. Přemluvil jsem Nicolase, že nejprve zajdeme do kina a že film vyberu já. Samozřejmě jsem si vybral film, na který se mnou Katka nechtěla jít, protože nemá ráda horory. Nostalgie mne přiměla jít na Halloween, remake hororové klasiky s Michaelem Myersem. Nicolas neměl šajna, nač jdeme a doufal jsem, že mu horor nebude vadit. Vyšli jsme z kina a já měl vcelku hlad. "Což takhle zajít někam na jídlo? Mám hrozný hlad...a popravdě dneska se mi moc pít nechce. Jak se ti líbil ten film?" Musím říct, že z toho mám rozporuplné pocity. Nebylo to špatné, ale...originál je originál. Mělo to dle mého silnější atmosféru! Až teď jsem se Nicolase prohlédl. Je vidět, že se živí jako model. Byl oblečený jako z časopisu a nebylo to nic extravagantního, prostě mu to seklo.

Nicolas Růžický - 12. února 2019 21:22

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Do háje, proč jsi mi neřekl, že jdeme na horror? Bych se psychicky připravil! By the way, tohle bylo... Divné? Mám rád Kruh a Osvícení a Věc a tak...Myslím, že nové horrory stojí za nic. I když, viděl jsi Sestru?" To byl relativně dobrej film. (nic z toho jsem neviděl, ok, nemám rád horrory) ,,Tak jdeme na jídlo! Na co máš chuť? Něco bohatého a drahého? Nebo čínu, itálii, francii... To víš, tady v Praze se dá najít už všechno. A co sushi?" Napadlo mne na konec. Zdálo se mi to, nebo si mě právě prohlédl? Jasně, že jsme se vystajloval a běhal po bytě jako idiot. Mám v tobě kus toho stereotypního gaye. Miluju oblečení, drahé a krásné. Taky auta a moje garáž podle toho vypadá, i když to nepřeháním. Jsem věrný svému černému camaru. Jako vždycky, vypadá dokonale... Ach jo...

Jakub Dobiáš - 12. února 2019 22:23

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nicolas začal chrlit různé možnosti, kam bychom mohli zajít na jídlo. Bohatého a drahého? Copak je to snob? Pravda, že by to sedělo k jeho oblečení, k jeho stylu. "No, myslel jsem...zajít si na něco zdravého...jako třeba do mekáče nebo někam na kebab...nic snobského." Jistě, tu a tam si zajdeme na nějakou "lepší" večeři nebo brunch, ale nenosím nos nahoru, abych chodil jen do Michellinských restaurací a podobně. "Nebo kousek odsud mají vcelku dobré burgery." Pokrčil jsem rameny. "Snad to není pod tvoji úroveň Nicolasi. Nevím, jakou má představu, ale že bych byl jako doktor přeplácený, to se říct nedá. Ano, neškudlím každou korunu, můžu si vyhodit z kopýtka, ale rozhodně nemám horskou chatu, helikoptéru a vlastní vozový park. "Ale řekni si..."

Nicolas Růžický - 12. února 2019 22:43

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To je teda zdravý!" Zasmál jsem se. Neřekl bych, že on bude mít na mysli něco tak... Já nevím, ova jsme dost draze oblečení a nebo to aspoň tak vypadá, on tak nádherně charismatický, a budeme sedět v mekáči? KFC je lepší, mimochodem. ,,Burger klidně. Ale ne v mekáči. Ne to tam samá fetka." To je pravda. Kolikrát jsem tam narazil na někoho, kdo se klepal jako osika, nebo na injekční stříkačku pod stolem... Hnus. ,,Ne, je to v pohodě. Jen nemám rád mekáč. KFC je lepší, ale stejné zázemí a to nemám rád." Taky stříkačky, taky feťáci...

Jakub Dobiáš - 12. února 2019 23:18

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Teda netuším, v jakém mekáči jsi byl, ale nikdy jsem nepotkal žádného narkomana a že bych ho poznal. Chodil jsem i na kurzy adiktologie a jedním z témat byly drogové závislosti. Ale k tomu jsem se nechtěl dostat. Pár minut odsud je Gangsta burger, slušná restaurace, kde dělají parádní burgery.L Třeba čekal, že půjdeme na humra nadívaného svíčkovou a zalité lanýžovou omáčkou nebo nějakou podobnou krávovinu, která ani nemusí chutnat, hlavně že je drahá jak třetina pražského nájmu a podává se na zlatém talíři. V restauraci jsme si objednali a čekali na jídlo. Já si poručil dvojitý burger s jalapenos papričkami, čedarem a slaninou, k tomu hranolky a domácí citronádu s mátou. "Jak ses měl v poslední době? Co práce? Pamatuji si, že chvíli po tom úrazu ses zpátky dostával do procesu..."

Nicolas Růžický - 12. února 2019 23:32

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Každého jiná zkušenost, zdá se. ,,Já jo. A kolik..." Fuj, když si na to vzpomenu. To jsem začínal s touhle prací, Prahu jsem moc neznal a měl jsem za sebou jen pitomou střední. Chodil jsem do mekáče a do levného a hlavně rychlého občerstvení. Tehdy jsem bral skoro kazdou nabídku. Často do společností, kde se nevyžadovala lékařská ověření, ale pouze kondom. No, dneska jsem v pohodě u kvalitní agentury, která požaduje vyšetření co dva měsíce. Jsem zdravý a taky vyžaduji, aby lidé, se kterými budu spát, byli vyšetření před co nejkratší dobou. Ono to není tak těžké, udělat si test na HIV. ,,Zajímavý lístek. Dák si birger číslo 8, hranolky a borůvkový milkshake, prosím." I já jsem si objednal. Taky jsem ještě nebyl. A je to tu docela fajn... S Jakubem je i ten nejhorší pajzl Buckinghamský palác. ,,Nebylo to lehké, musel jsem hodně makat, abych se vrátil do původní podoby. Taky jsem dobíral odložené nabídky a bylo jich hodně. Moc moc práce. Prvních pár dnů bylo ale docel bolavých, to jo." Ono, vrátit se do světa porna není zas tak hrozné. Lidé na mne nezapomenou a zadek si zvykne. I Pusa. Práce topíka je pak asi nejvíc v pohodě.

Jakub Dobiáš - 14. února 2019 18:13

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Jak ses vlastně dostal k modelingu? A jak dlouho se tomu věnuješ? Tohle zaměstnání je pro mě takové abstraktní. Nedokážu si představit, že bych si vzal něco na sebe a nechal se v tom fotit nebo se někde producíroval. Naštěstí tohle jsem řešit nemusel, protože..." Ukázal jsem na sebe. "...nemám ani tvář, ani tělo modela. Nemluvě o tom, že jsem nerad středem pozornosti." To by mě asi zabilo, kdyby na mě neustále někdo zíral a hodnotil, co mám na sobě. Ani teď bůhví jak neřeším, co si vezmu na sebe a jakou to má našitou značku. Na jídlo jsme čekali necelou půlhodinku, která příjemně utekla. Oči se mi rozzářily radostí, když před námi přistály dva krásně vypadající a ještě lépe vonící burgery. "Dobrou chuť." Jako vždy jsem se první pustil do hranolků, které jsem si namáčel v bylinkami ochucené majonéze. A s burgerem jsem se neupejpal. Popadl jsem jej do rukou a hladově jsem se do něj zakousl. Tu a tam jsem sáhl po ubrousku a otřel si ústa a bradu. Šťavnaté hovězí, čerstvá zeleninka a pálivé papričky, vyzrálý čedar a křupavá slaninka. Orgasmus na talíři, jinak to ani označit nešlo.

Nicolas Růžický - 14. února 2019 18:50

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Mým jediným štěstím zřejmě je, že modela dělám taky, protože kdybych o tom nic nevěděl a Jakub by se mne na něco takového ptal... Byl bych totálně v háji. ,,No, byl jsem na dně. Svatby mi přestaly vydělávat a dostal jsem se do tísně. Když jsem vzal poslední kilo a šel se opít, abych zapomněl, potkal jsem v baru ženu, která mne k modelingu přemluvila. Zkusil jsem to a teď mám díky tomu peněz dost a jsem v pohodě. Je to docela pohodová práce. Mám dost zakázek a nemusím o ně bojovat jako ostatní, takže.." Pohnu rameny. ,,No, náhodou, chodis oblečený perfektně, sluší ti to, jsi elegantní. A tvoje oči. Pokud jsi tady v Praze ještě nepotkal nikoho, kdo ti nabízel modeling, to se divím." Je nádherný a já bych se měl držet, abych to s lichotkami nepřehnal. Tohle přece chlapu nedělají. Brzy nám donesli jídlo a já na to koukl asi stejně natěšeně, jako vypadal Jakub. Ale.. Počkal jsem. Koukal jsem na něj, jak se spokojeně cpe. Až když mi to přišlo divný, dal jsem se do jídla.

Jakub Dobiáš - 14. února 2019 21:07

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Dost peněz? To znamená co? Že máš vlastní byt, auto a tak? Ne, na to jsem se ptát nechtěl. Nezdálo se mi to vhodné, i když mě to zajímalo. "Tak v dnešní době být soběstačný není jednoduché." V jakém to žijeme vesmíru, když osoba, která se ukazuje v různém oblečení vydělává nepoměrně více peněz něž někdo, kdo pomáhá lidem, léčí je, uzdravuje. Je mi z toho zle, ale zároveň mu jeho štěstí přeji. On nemůže za to, jak je to nastavené. On jen dělá, co mu jde. Předvádění oblečení a podobně. "Třeba tenhle kabát mám už tři a půl roku...kdo ví, jestli bys další takový nenašel někde v muzeu." Nosím jej protože vypadá dobře a také ze sentimentu. "A ne, nikdo mi nic takového nenabízel. Upřímně bych se takovému člověku vysmál, protože...no, nedělal bych to ani za půl milionu měsíčně." Mám rád svůj klid. Po burgeru jsem myslel, že prasknu. "Páni, to byla obrovská porce. Ale jsem spokojený, o tom žádná."

Nicolas Růžický - 14. února 2019 21:39

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To rozhodně, vyšel jsem střední s tím, že budu dělat lidem radost a fotit je na svatbách, organizovat jim je... Nevyšlo to. Dnes jsem, to co jsem. Dá se říct, že prodávám svý tělo za prachy." Zasměju se. Kdyby tak jen věděl. Vlastně jsme jen skvěle placená děvka. ,,Nejde o to, jestli je tvé oblečení nové, nebo staré, ale o to, že ti sluší. Nejsem návrhář, díky bohu, ale poznám to. To víš, léta praxe." Jak se já, údajný model, můžu bavit s doktorem? ,,No, docela se divím. Zrzci jsou moderní." Miluju zrzky, a jeho sladké kudrliny jsou prostě k sežrání. ,,Nevím jak ty, ale já bych to zalil pivem. Aspoň jedním, co myslíte, pane gurmáne? Půjdete se mnou na jedno?" Uculil jsem se na něj.

Jakub Dobiáš - 14. února 2019 23:56

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Tak pořád je to lepší, než kdybys za peníze poskytoval sexuální služby, ne? Sice je prostituce nejstarší řemeslo, ale to neznamená, že je to v pohodě. Ačkoliv každý svého štěstí strůjce, ne?" Podíval jsem se mu do očí a rozpačitě se usmál. Tohle je zvláštní téma, o kterém mi není zrovna příjemné hovořit. Nedokážu si představit, že bych znal někoho, kdo se takhle živí. "Zrzci jsou v módě? Heh, kdo určuje takové trendy? Ne, že bych se tím řídil...ale jak se stane, že někdo řekne...tak teď jsou v kurzu blonďáci a musí na sobě nosit tohle a tamto? To si někdo hodí kostkami nebo zatočí ruletou?" Tenhle svět je mi naprosto cizí. "Objednej si ho tady, já si dneska nedám." Nemůžu to přehánět, pak z toho mám zdravotní komplikace a chvilku trvá, než se z toho vzpamatuji. "Dokonce tu mají i nějaké tupláky...dej si, co hrdlo ráčí."

Nicolas Růžický - 15. února 2019 00:53

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ehm.. Jo. Přesně tak." Což dělám, do háje! Prodávám svý krásný tělo a vydělávám si sexem! A lidi to milujou! Mám z toho kurva velký prachy a žije se mi skvěle. DO HÁJE, NIKDY SE TO NESMÍ DOZVĚDĚT!!! ,,To ne já, to je jasný, prostě ti lidi nahoře. Ani já nevím, jak to dělají. Ale pokud Vogue řekne, že zrzci jsou v módě, jsou v módě." A tak to je a tak to bude. Tečka. ,,Okej. Jak myslíš, suchoni." Uculím se a usměju se na hezkou slečnu, která přijde a já si objednám pivo. Točená plzeň, co? ,,Povídej, co nového v práci, něco zajímavého?" Zeptám se, když dojím poslední hranolku.

Jakub Dobiáš - 15. února 2019 15:20

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Lidi nahoře...páni...to bude nějaká sekta...ilumináti, svobodní zednáři nebo nějaké jiné tajné bratrstvo, které řídí celý svět, rozpoutává války, dosazuje prezidenty a volí barvy a motivy letní kolekce...to je ale zvláštní svět." Pokrčil jsem ramena a pousmál se. "To víš, já jsem prostý člověk, který si jen žije na svém písečk ua fotí se maximálně na doklady." Nicolas si objednal plzničku a ano, měl jsem chuť, ale řekl jsem si, že si nedám a toho se budu držet. "Suchoni? Nazývej mě, jak uznáš za vhodné, ale opravdu si nedám. To víš, jsem už starý pán...a možná jsem trochu nudnej..." Dodal jsem na závěr s úsměvem. "Zajímavého? Co by sis představoval? Nějaký nový typ úrazu? No už jsem viděl leccos...poslední raritka byla, když na pohotovost přišel mladík, který si strčil špagetu do močové trubice..." A na to rozhodně nebyl hezký pohled.

Nicolas Růžický - 15. února 2019 16:16

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ale prosimtě, děláš z toho drama, kterým to ani není, ty blázne." Prý ilumináti? No jasně a Coco Chanel byla ve skutečnosti emzák, co? Ale je to vtipné. ,,I když, máš pravdu, móda je velmi absurdní. Fotit se nahý kvůli hodinkám a nebo řetízku... To ty hodinky můžou být sebehnusnější, hlavně když já budu mít sixpack a vypracovaný prsa." Což mám, ale sixpack... Ten ne. Už dávno jsem ho opustil. I tak jsem svalnatý. Jen ne ten typickej svalovec z magazínu. ,,V pohodě. Možná kdes potáhneš opilého ty mě." Zasmál jsem se. No, on určitě nevyužije mé indispozice a neužije si mne jako toho burgeru před chvilkou. ,,Špagetu? Na jednu stranu nechutný, ale špageta mi nepřijde jako takovej problém. Pokud se uvnitř nezlomí." Urethra je drsná hračka. Ale, musí se zavádět opravdu opatrně. Slyšel jsem o ní, ale tohle je spíš pro oddalování výbuchu při hodně zvrhlých playích.

Jakub Dobiáš - 15. února 2019 17:13

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ty jsi někdy fotil nějaké akty? Teda nemusíš odpovídat, jestli nechceš...je pravda, že některé akty mohou být zajímavé, pokud jejich cílem není jen ukázat prsa nebo cokoliv jiného..." Byl jsem před několika měsíci na výstavě, kde právě takové fotky byly vystaveny. "Myslíš, že bych ti vrátil laskavost, kterou jsi mi prokázal? Že jsi mě zaparkoval doma?" Je to kámoš. Na to, že jsme se znali velmi málo a přesto mě doprovodil domů, neukradl mi ledvinu, ani nic jiného. V nouzi poznáš přítele, říká se a já nebyl v nouzi, ale v rauši. "Jaká myslíš, že je pravděpodobnost, že se taková špageta zlomí? Na takový sáček těstovin se stačí zle podívat a je to...je nad slunce jasné, že se ta špageta zlomila...a začalo to hnisat...bohužel ten mladík čekal dva dny...začalo to hnisat...no...nebylo to vůbec hezký a skončilo zle...amputací. I když jsem lékař, tak si někdy říkám, že přírodní výběr funguje...takoví lidé by se neměli rozmnožovat a v tomhle případě tomu tak i bude." Lidská demence je nekonečnou studnicí a ať to zní sebekrutěji, tak obvykle dostanou, co si zaslouží. "V mé práci se nic zvláštního neděje. To bych čekal spíše u tvé práce. Povídej, Nicolasi."

Nicolas Růžický - 15. února 2019 18:11

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,A kolik! Hodně zezadu, kupodivu. To víš, do časopisů pro ženský prostě nemůžeš dát penis. A ženský si potrpí spíš na záda a zadek." Pfff. Úchylný ženský. ,,Jééé... Idiot ale zároveň chudák. Patří mu to. Má, co si zasloužil, ale tohle určitě nečekal." Nikdy jsem to nezkusil, a asi to musí hrozně bolet. On chce mluvit o mé práci? Ajaj. Nechci mluvit o své práci. Nedělám toho modelingu zase tolik, abych mu mohl vyprávět kila historek. Do háje. Co budu dělat? ,,No, jednou jsem fotil s holkiu, co neměla vlasy. Oholila si je sama. A byla fakt hodně hloupá. Myslel jsem, že ty fotky budou hrozné. Ale.. Když jsem se na ně pak díval u fotografa, ona na každé vypadala luxusně. I na těch, kde jsem mrknul nebo tak... Prostě dokonalá tupá modelka." V tom je divnej ten náš svět.

Jakub Dobiáš - 16. února 2019 13:13

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nebyl jsem si jistý, že mne zajímá zákoutí modelingu, ale na druhou stranu třeba se pletu a možná si rozšířím obzory. A jestli ne, tak si alespoň přátelsky potlacháme. Zatím jsem nenašel moc společných témat, o kterých bychom mohli pohovořit. On si žije na vysoké noze, živí ho jeho tělo, zajímají ho drahé věci. Já takový nejsem. Já jsem skromný, pracuji na svém zázemí, pracuji tvrdě a tu a tam s přesčasy. Kolize dvou naprosto odlišných světů. Co z toho může být? Určitě z nás nebudou dobří přátelé. Párkrát se sejdeme a pak to pomine. Možná se časem setkáme na nějaké oslavě nebo tak něco. Jeho další slova ukázala, že je poněkud povrchní. To, že o někom takhle mluví vypovídá o jeho charakteru. "Třeba k tomu měla nějaký důvod, ne? Někteří jsou extravagantní a to je jejich silnou stránkou. Jsou schopni dělat něco, co by jiní nedělali. Takoví lidé hýbou světem šoubyznysu, ne? Marylin Manson, David Bowie...a našli by se i další." Napil jsem se domácí limonády a podíval se na džbánek. Ještě mám na dolití a tak jsem přelil zbytek limonády do sklenky. No, vypadá to, že tu brzy skončíme a já půjdu domů...

Nicolas Růžický - 16. února 2019 13:53

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, jasně, to je v pohodě, ale prostě... Zkoušela mě sbalit a mě se to vůbec nelíbilo a když jí říkal, ať mne nechá být, že je to jen jedno focení, tak nepolevila." Nemám to rád, když se kolem mne ženský takhle točí. Já jsem gay, dobře? A hetero porno točím jen občas. Stejně mě to nebaví, i když to občas dobře vynáší. A často zase ne. ,,Ona rozhodně nehýbala šoubyznysem, neznámá modelka, vyšmátraná stejně jako já. O její vlasy ani tak nejde. Spíš o to, jak se chovala." Snažím se mu to vysvětlit, ale zdá se, že jsme se nepochopili. A to se mi vůbec nelíbí. Nechci, aby mě měl za snoba, no jasně že ne, když se mi tolik líbí. Když si ho toužím osedlat znovu a znovu, dokud nebude skutečně můj. ,,Ale pivo tu maj dobrý, a jídlo skvělý, jsem rád, žes mě sem vzal." Usmál jsem se, abych se odklonil od toho pitomého tématu.

Jakub Dobiáš - 16. února 2019 19:22

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nicolas asi vytušil, možná z mého pohledu, že jsem to mohl pochopit jinak, než zamýšlel. Je otázka, jestli se to snažil zakecat nebo uvést na pravou míru. To se nikdy nedozvím. Jeho změna tématu byla vcelku vítaná. Alespoň to trochu vyčistilo atmosféru. "Sice to není Michellinská restaurace, ale já to tu mám rád. Pravda, nechodím sem tak často. Někdy sem zajdeme, když jdeme z kina...jak sis všiml, tak je to kousek. No a párkrát jsme si objednali přes Dáme jídlo. TO je stejně fajn služba." Rozpačitě jsem se rozhlédl kolem. Bylo tu celkem plno. "Tak alespoň máš inspiraci, kam si zajít na dobrý burger. A kdybys měl cestu kolem Palmovky, tak tam mají také dobré burgery."

Nicolas Růžický - 16. února 2019 19:37

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Dáme jídlo mám rád. Objednávám od nich sushi. Moje oblíbené mají až na druhé straně Prahy." Kéž by si pořídili pobočku někde poblíž. ,,Ale, ten burger byl super, napíšu si to do mého seznamu oblíbených restaurací. Příště bych tě mohl vzít do mé oblíbené. Taky to není Michellinka. A vaří tam pořádně poctivě." Pravá smetana a sádlo... Česká kuchyně určená pro ochutnávku cizincům, kde se noha netrhne. Z původního záměru totiž vznikl koncept, který zahrnují téměř výhradně tuzemské strávníky. ,,Palmovka, píšu si, ještě nějaké rady..." Dalo by se říct, že často jezdím do zahraničí. Kvůli práci. Do Německa, do USA... Ale i do Francie a Japonska. ,,Co Katka? Jaké bylo výročí?" Natočím hlavu na stranu.

Jakub Dobiáš - 16. února 2019 23:26

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Výročí? Jo, v pohodě." Ano, v pohodě. Nic extra. Tedy měl jsem větší očekávání, ale práce má přednost, že? Zkrátka jsem si to představoval jinak. Ale nebyla to žádná tragédie, to ne. Jiní muži by se asi ozvali, ale já nechci Katku nijak omezovat. Je to pro ni důležité a tak ji podporuji, za každou cenu, na úkor mé maličkosti. Odmlčel jsem se a díval se na něj, bez mrknutí, strnule. Abych odvedl jeho pozornost od mého ne zrovna šťastného výročí, napodobil jsem Michaela Myerse, vraha z Halloweenu, který dost často jen zíral na své oběti. Nemluvil, nehýbal se, jen zíral. Tedy nebudu pokračovat v jeho duchu, abych popadl obrovský nůž a někoho vykostil. Ano, chybí mi jeho maska, která mu dodávala na děsivosti, neboť maskovala jeho emoce, tedy kdyby nějaké měl. "Konec zírání, byl bych nerad, kdyby na mě někdo začal střílet."

Nicolas Růžický - 16. února 2019 23:33

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Aha." To neznělo zrovna v pohodě, vždycky tak rád vyprávěl o své krásce a najednou... Mlčí... A sleduje mne... Do háje, co mám dělat? Strnul jsem stejně jako on. ,,Kubo, co to děláš?ů Zeptal jsem se ho, ale on se nehýbal, jen mne sledoval. Na jednu stranu mě to děsilo. Na druhou stranu to jeho propalování pohledem mne rozpalovalo doběla, až jsem se bál, že se zblázním a vyjedu po něm jako jsme ještě nikdy po nikom nevyjel. Chci, chci aby moje neukojená prdelka dostala jeho penis navždycky. ,,Wow, to bylo divný. Jako z toho filmu." Otřásl jsem se. ,,Teď kvůli tobě nebudu moct spát." Což stejně klidně nebudu moct, dokud se dostatečně nevydovádím.. Sám... A to mne ubíjí nejvíc, už nechci bejt sám, sám si honit, sám se napichovat na ne zrovna malý hračky. Chci se projíždět na někom, koho miluju. Každej den!

Jakub Dobiáš - 21. února 2019 17:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Já? Já nic...jen jsem trochu...zíral." Pokrčil jsem rameny a tvářil se jako andílek. "Mezi kamarády jsme Michaelu Myersovi říkali čumil...protože většinu času jen...čuměl...na vraždění došlo až později." To bylo v době, kdy byl zázrak sehnat nějaký film na VHS. V době, kdy byly poměrně běžné videopůjčovny a kdy se platily pokuty za nepřetočené kazety. Někdy si připadám jako dinosaurus. Ale je to spíše tím, že se technika začala vyvíjet značnou rychlostí. Nebo se tím minimálně uklidňuji. "Budeš pokračovat?" Položil jsem mu otázku a upřel zrak na jeho téměř prázdný půllitr. Snažil jsem se o neutrální výraz. Nechtěl jsem na něj působit tak, že se nudím. Nebylo tomu tak, jen jsem netušil, jakým směrem se bude večer dále ubírat. Jinými slovy "Co s ním?". Toť otázka. "Příště můžeš vybrat film ty...když budeš chtít." Nabídl jsem mu zdvořile. Kdo ví, nač se tento démon přehlídkového mola dívá.

Nicolas Růžický - 23. února 2019 10:21

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Trochu. Zabíjel jsi mě pohledem." Do háje, kdybych byl holka, tak už se od židle neodlepím. Je tak sexy... Chci ho znovu v sobě. Je perfektní. ,,No, to teda sedí. Jen doufám, že mě za chvilku nezabiješ." Uculil jsem se a podrbal na zátylku. Ještě nechci umřít. Ale znásilnění bych se nebránil. Co dál? Bavím se s ním, ale jestli se baví on... To nevím. Každopádně tu sedíme, já svoje pivko už dopil a jídlo máme dávno v sobě. ,,Asi ne. Stačilo jedno. Zaplatím a můžeme se třeba projít?" Pohnul jsem rameny a i přes možné jeho protesty jsem šel a prostě zaplatil za oba. Minul to cáloval on. ,,No, tak to abych začal hlídat, co se dává. Ale jo, mohlo by to bejt fajn." Rozhodně ne romantický komedie, haha. Výšli jsme ven, čekal jsem, jestli na nabídnutou procházku kývbe, nebo ne.

Jakub Dobiáš - 23. února 2019 11:12

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Já bych ani mouše neublížil. Já jsem mírumilovné povahy...většinou." Jen vzácně se stane, že vybouchnu a pak to stojí za to. Nicméně obvykle dělám maximum pro to, aby se tak nestalo. Asi si to vykládám špatně, ale chvílemi mám pocit, že na mě kouká jako na čokoládový dort s malinovým přelivem. Možná se jen tak dívá. "Projít? Proč ne, ale cestu nechám na tobě." Pousmál jsem se. Nejsem zrovna v nápaditém rozpoložení a tak se mu svěřím do péče. Už vím, že mu mohu věřit. Zatím neudělal nic, abych o důvěře pochyboval. Po zaplacení jsme vyrazili ven z lokálu. Nadechl jsem se městského vzduchu, který byl chladný, ale tak nějak příjemně. Kam půjdeme? Podél Vltavy? Nebo se chce projít po městě? Tázavě jsem pohlédl na Adonise po mém boku. "Kam to bude můj pane...jsem ve vašich rukách." Teatrálně jsem se uklonil a smekl imaginárním kloboukem.

Nicolas Růžický - 23. února 2019 11:42

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Umí být i drsný? Chci, aby mi dělal i tvrdě. Drsně. Aby si mě podmanil jako si mě nikdo nikdy ani v pornu ani v reálu nikdy nedokázal podmanit. Chci být jen jeho, do háje. Musím se před ním ale chovat normálně, nemůžu se k němu lísat vnímat jeho vůni, pokožku... Do háje. Nejen holky tečou. Uklonil se přede mnou a já si skousl spodní ret. Páni.. ,,Haha, tak jdeme." Smál jsem se navenek, ale prosil boha, aby to už nedělal. To je... Vsechnotak moc moc lákavé! Šli jsme kolem Vltavy. Vycházkovým tempem a já po něm po očku pokukoval. Jak bych měl nečunět vedle někoho tak nádherného? ,,Plánujute děti, s Kačkou?" Otázka napadla mne jen tak z patra. On by jistě chtěl děti. Ale, mě by ty moje museli nenávidět.

Jakub Dobiáš - 23. února 2019 12:05

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Šli jsme po nábřeží. Tedy na kratičký okamžik mi to přišlo jako rande. Na taková místa jsem obvykle chodíval s holkami na rande. Mám i chvilky, kdy umím být romantický. Pravda, většinou na to musím být naladěný. Nedokážu to jen tak na povel a nejsem věčně rozněžnělý. Přišla otázka na tělo a já sebou trhl. Chvilku jsem nad odpovědí přemýšlel. Já bych chtěl, ale ona se do toho zatím moc nehrne. Takže odpověď je jednoznačná. Ne, neplánujeme. Na plánování musí být dva, ne? "No...ne." Řekl jsem hlasem zastřeným náznakem smutku. Nejspíš si na to budu muset počkat. Ale jak dlouho? Rok nebo více? Tomu tématu se snaží vyhýbat. Ale na druhou stranu bych si dokázal představit život bez dětí. Třeba by to tak bylo lepší. Třeba bych byl špatným otcem. To mě děsí více, než představa, že bych děti neměl.

Nicolas Růžický - 23. února 2019 12:50

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Chvíli mlčel. Na jeho obličeji bylo vidět, že posmutněl. Zdá se mi, že ti dva na sebe nemají moc čas. Katka, která místo too, aby s ním byla na té oslavě, musela pracovně do Brna, možná povyšuje práci nad jejich lásku? Možná to ani není láska. Jen on jí byl opilý a pomalí střízliví? Pak bych měl tu možnost být tím šťastným, který jej té čarodějnici ukradne. Kéž bych mohl. Kéž bych to dokázal. ,,Když se chcete vzít, tak byste už děti plánovat měli, ne? Kačka nechce? Vypadáš, že ty ano." Zaslouží si rodinu, někoho, kdo ho bude milovat. A kdo mu bude dávat všechno, co potřebuje. S menší pomocí moderní vědy a nebo amerického zákonného systému bychom i my dva, dva chlapi, mohli mít děti. Na YouTube je gay pár, dva otcové. Mají malé miminko z US. Porodila jim ho náhradní matka.

Jakub Dobiáš - 23. února 2019 23:58

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Myslíš, že sňatkem vzniká tenhle závazek? Vem si, že brácha už je nějakou dobu ženatý a děti neplánují. Pokud vím, tak si ještě několik let chtějí užívat...cestovat...a možná pak dojde na děti a možná ne. A naštěstí Danča to vidí stejně jako on. Jinak by jim to moc neklapalo." Snažil jsem se odvést téma od mého vztahu. Nevím, jak více se snažit a zároveň nenaléhat. Chtěl bych v náruči držet svého potomka. I když vím, že to nejsou jen radosti, ale i starosti. Jen si představuji, jaký to je pocit, být hrdým otcem. Určitě je to něco úžasného. Jenže na to si já musím počkat. Zastavil jsem se a došel na břeh Vltavy. Zadíval jsem se na druhou stranu nábřeží, ale spíše jsem hleděl nikam, do prázdna. "Víš...někdy si říkám, že bych nemusel být dobrým otcem...že by mě mé dítě nemělo rádo...jsou to děsivé představy, až mě z toho mrazí a ježí se mi chlupy na zátylku. Jak se pozná, že na to člověk má? Tohle není jako s autem, které si před nákupem můžeš vyzkoušet...dítě těžko vrátíš...a taky nedostaneš druhou šanci." Možná je dobře, že se do toho Katka nehrne...

Nicolas Růžický - 24. února 2019 00:04

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, to máš pravdu." Danka a Martin taky nemají děti, ale moji kamarádi ze střední jo. Hodně z nich už má rodinu, ale často nežijí zrovna v těch nejlepších podmínkách. Od výplaty k výplatě byhc prostě žít nechtěl. ,,Vsadím se, že budeš skvělý otec. No tak. Jsi skvělý lékař a kamarád. Jistě budeš i otec." Stál kousek přece mnou, došel jsem k němu a usmál se na něj. Tady ej to tak romantické, jako bychom snad my dva byli na rande. To by byla nádhera. Spolu v kině a na jídle a pak na procházku podél řeky, zbývá jej jenom políbit.

Jakub Dobiáš - 24. února 2019 00:23

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Mírně jsem natočil hlavu stranou, abych jej zahlédl více, než jen koutkem oka. "No, nevím jestli jsou to ty správné kvality...možná jsem dobrý lékař...asi svedu být dobrým kamarádem..." I když u přátel kladu důraz na kvalitu, nikoliv kvantitu. "...ale být rodičem, to je ohromný závazek...zodpovědnost za život lidské bytosti ve větším měřítku než je náplní mé práce. Víš...každé rozhodnutí může mít nedozírné následky...a nemusí být cesta zpět. Asi na to ještě nejsem připravený...je dobře, že Katka zatím nechce..." Uvědomil jsem si, že jsem se právě podřekl. To, čemu jsem se vyhýbal, jsem na sebe teď práskl. Přidřepl jsem si a vzal do ruky pár oblázků. Začal jsem je házet na vodní hladinu. Vzhlédl jsem k nebi. Kvůli oblačnosti nebylo nic moc vidět. A je pravda, že kvůli světelnému znečištění bychom ani na bezmračném nebi moc hvězd nespatřili. "Nejsem zvyklý mluvit o sobě...a o svých pocitech...je to zvláštní...obvykle to nedělám, protože nechci odhalovat své slabiny..." Někdo by jich mohl zneužít a nebo bych mohl ztratit tvář před ostatními lidmi.

Nicolas Růžický - 24. února 2019 01:05

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No tak, nevěš hlavu! Na děti máte spoustu času a ty budeš zajisté skvělý otec. Jsi tak svědomitý a čestný, taky vtipný. Děcka tě budou milovat." Chudáček. vypadá, že ho to vážně moc mrzí, že jeho partnerka na děti nepomýšlí. Kolik jí vlastně je? A kolik je jemu? Je jasný, že vypadá starší, než já, ale o kolik? Netikají mu biologické hodiny? Nevypadá tak staře, max na 32 a víc už ne. Takhle rostlej chlap bude moct plodit děti do osmdesáti. ,,třeba je to prostředím. Nemusíš se obávat, jsi silný, když jako chlap o svých pocitech zvládneš mluvit." Poplácal jsem ho po zádech. Chtěl bych, aby byl šťastný. Mohl by být se mnou spokojen? Ani nevím, jestli mne nepošle do háje, až mu to jednou řeknu. Miluju tě, choď se mnou a vykašli se na tu svou krávu. Jo, a jsem pornoherec. To byhc tomu dal korunu!

Jakub Dobiáš - 24. února 2019 21:16

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No já ti nevím. Už od malička jsem byl takový...jako starší bratr jsem si zachovával tvář. A nějak mi to zůstalo." Ne, nemluvím o svých pocitech. Vše si vyřeším sám. Nikomu se nemusím svěřovat, co mne trápí. Ničemu to přeci nepomůže. A koho by zajímalo, že nejsem tak úplně šťastný, jak se zdá? A že bych chtěl založit rodinu, více než jen budovat kariéru. Nikoho to nezajímá. Nicolas mě přátelsky poplácal po zádech. Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj. "Co ty a zakládání rodiny? Je mi jasné, že ke tvé práci se to úplně nehodí...však víš." Na chvilku jsem se odmlčel a zadíval se na odraz večerní Prahy na hladině Vltavy. "Určitě hodně cestuješ, pracuješ kdy je třeba...to asi není zrovna ideální pro rodinný život, co?"

Nicolas Růžický - 24. února 2019 22:16

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Není to nic špatnýho. I velký bráchové maj svý problémy a svoje bolístky." Nemám sourozence, ale nikdy jsme se nebál projevit své emoce. Když jsem potřeboval brečet, brečel jsem, když jsem se chtěl začít hystericky smát, smál jsem se jako kobyla. ,,Já.. No.. není to tak snadné. Hlavně, nemám s kým bych ji založil." Chybí mi moje drahá polovička. Navíc, gay as fuck To bude asi ten hlavní problém. Svůj život si po boku ženský prostě nedovedu představit. ,,Vlastně, cestuju za prací, a makám hodně. Teď obzvlášť, tvoje důkladná léčba mne hodně vyřadila z kurzu a tak se musím sakra otáčet." Ne po mole, v posteli a na gauči a v koupelně. Všude, kde si jen slizký producenti vymyslej. ,,Ale děti bych jednou chtěl. Pokud by se za mě nestyděli." Taťka pornoherec... To prostě není ideální.

Jakub Dobiáš - 24. února 2019 23:20

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Tak on se někdo najde. Podívej se na sebe, vždyť takový borec jich musí mít na každém prstu deset." Kdybych taky vypadal jako Casanova, tak bych toho využíval. Jenže takové tělo musí být náročné na údržbu. To už bych neměl žádný volný čas, když vezmu v potaz můj rozvrh. "Moje důkladná léčba? Děláš, jako kdyby se ti nelíbilo být zdravý a v pořádku. Kdybys tu léčbu zanedbal, tak by ses třeba na molo už nepostavil...leda o holi...ať si říká kdo chce, co chce...zdraví máme jen jedno...a já udělal maximum, abych tě dal dohromady. Jako lékař musím dělat jen to nejlepší pro mé pacienty. To, co je v jejich nejvyšším zájmu, i když se jim to nemusí líbit. Je mi jasné, že ses musel nudit a že ti chyběla práce...ale teď to hravě doženeš. Jen se na sebe podívej...jako by tě někdo vystřihl z časopisu..." Vedle něj vypadá většina mužů jako pytle na odpadky. Ačkoliv neříkám, že krása je všechno, to rozhodně ne. Ale kdybych měl hodnotit jeho vzhled, tak si rozhodně vede na výbornou. Zvedl jsem se ze země a položil mu ruku na rameno. "Neříká se, že všechno zlé je pro něco dobré?"

Nicolas Růžický - 24. února 2019 23:40

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To není tak snadný. Ten, po kom toužím, nemůže být můj."Mluvil v hádankách snad mohu, ne? ,,No, jasně, jsi skvělej doktor a přemluvil jsi mě k tomu, abych fakt odpočíval. I když se zatraceně nudil." Ale mohl jsme vymýšlet, jak ho svedu, jak ho k sobě přivábím. ,,No tak. Budu se červenat! Chlape, nejsem žádná princezna, abys věděl!" Příště střelnice! Ne já, to on je nádherný. Jako anděl, jako Ďábel... Prostě dokonalý! Vstal, poplácal mě po rameni. ,,To máš pravdu."

Jakub Dobiáš - 25. února 2019 00:04

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nějak jsem nevnímal, že řekl "ten" místo "ta". Vzpomínal jsem na jednu dívku, která ukradla mé srdce a pak se k němu nezachovala zrovna nejlépe. Kdo by se divil, že jsem poté byl opatrný. Nechtěl jsem si znovu projít peklem na zemi... "Je to zvláštní, ale jsi asi první pacient, který projevil nějaký...vděk. Všichni to berou jako samozřejmost a nedej bože, když jim jako lékař něco zakážu." Jako by bylo tak těžké pochopit, že mé rady mají nějaký smysl, že to není jen nějaká šikana nebo kdo ví co. "Princezna? To bych si ani nedovolil říct." Pomalu jsme pokračovali dále. Asi bychom to mohli stočit k metru, že bych se svezl domů. "Co vlastně děláš ve volném čase, když zrovna nepracuješ na...sobě? Moc toho o tobě vlastně nevím."

Nicolas Růžický - 25. února 2019 13:49

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jasně, že jsem ti vděčný. Můžu dělat svou práci a to ke to hlavní." Nechodím po molech, ale i tak. Svoje nohy potřebuju. Obě, potvory jedny zrasené na boardu. ,,To je dobře. Fakt nejsem takovej, jaký si lidi myslej, že modelové jsou. Zženštilí a stupidní. Tolik stereotypů se vznáší kolem nás." A co teprve okolo pornoherců. Taky jsme jen herci. Vzdycháne jako holky a děláme, jak nám je to kurva příjemný. Pfff. Občas bych nejraději zdrhnul z natáčecí místnosti a zmizel všem z oči aspoň na den, na týden... ,,Vo volném čase? Ono, to bude asi znít divně, ale rád střílím. Taky plavu, jezdím trochu n skateu, když mám možnost, tak rád objevuju místa, kde zrovna pracuju. A hodně mě zajímá gastronomie." Jíst cvrčky a šváby, to je teprve něco! ,,Co baví tebe?"

Jakub Dobiáš - 25. února 2019 18:17

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Já si myslím, že jsi fajn chlap. Ani stupidní, ani zženštilý...možná troch snob, ale to je asi v pohodě." Možná jsem si tu poslední část mohl nechat pro sebe. Někdy dříve mluvím, než přemýšlím. Část lidí v mém okolí je na to zvyklá. "Střílíš? A jaké máš oblíbené zbraně? Já jsem kdysi střílel, jen trochu...Martinův táta měl pěknou sbírku zbraní." Ačkoliv nejsem zrovna nejlepší střelec, tak mě to bavilo. "No, když hodně cestuješ, byla by škoda toho nevyužít a nepoznat kousek světa, že?" Já kdybych cestoval a zároveň pracoval, tak bych byl šťastný jako blecha. Ovšem jako kočovný doktor bych se asi moc neuživil. "Hmm...moc volného času nemám...ale když, tak rád cestuju...a rozhodně se nevyhýbám třeba wellness pobytům...no ano, rád se nechám trochu opečovat...namasírovat...a když vlezu do vířivky, tak mě odtamtud musí vytáhnout." Zasmál jsem se, protože vířivky, to je moje. "A tu a tam provětrám kolečkové brusle...ale taky se umím jen válet a nic nedělat."

Nicolas Růžický - 25. února 2019 18:43

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Já jsem snob? No... To, že si za kvalitu připlatím ještě neznamená, že jsem snob..." Netrhá mi žíly, co řekl. I když nemám rád ta věčná ale. Nejsem homofob, ale... Nejsem proti rozdílnosti, ale... Lidi by se měli nad sebou zamyslet. ,,No, jako malek jsem začal s tátou, je myslivec a tak mne učil se se vzduchovkou. Potom byla malorážka, tajně nastřelovaná v lese. Ke kulovnici jsme se nikdy nedostali, ale místo toho jsem začal chodit na hodiny střelby. Teorie i praxe a dneska ovládám devítku, malorážku i samopal." Skoro jako voják a nebo policajt. Musím říct, že policista v neprůstřelné vestě se zbraní za psem by mě v jeho podání neskutečně vzrušoval. Ach jo. ,,No, umím trochu masírovat. Ale už jsem to hrozně dlouho nedělal." Kvůli jednomu pornofilmu, kde jsem měl menší roličkh, mladého maséra ve starořeckých lázních, kterému vyšuká mladý aristokrat mozek z hlavy. To byly dobrý časy. Umí bruslit? Mohl bych ho požádat, aby mne to naučil. Pak se s ním budu moci vídat snad častěji. ,,Bruslení? Ty jo. To bych chtěl umět. Když si koupím brusle, naučíš mě to?" Zajímal jsem se natěšeně.

Jakub Dobiáš - 25. února 2019 22:07

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Páni...to máš skoro vojenskou průpravu ne? Asi se s tebou nebudu v noci bát. Ještě mi řekni, že mistrovsky ovládáš boj na blízko a s nožem a že tě vycvičil Mosad." Kdo by řekl, že je to hvězda mola a téměř voják v záloze. Je to tajuplný člověk. Ne tak povrchní, jak jsem si myslel. Očividně ho zajímá více než jen značkové oblečení. Je čas změnit na něj názor. "Nedělej si starosti, nechci masírovat." Neměl jsem na mysli, že bych jej požádal o masáž. To by bylo divné, říct kamarádovi, aby mne masíroval. "Naučit tě bruslit? To bych mohl zvládnout. Naučil jsem to bráchu, který je na sporty levý jako šavle. S tebou si hravě poradím. Kdybys na to chtěl jít hopem, tak ve středu mám zhruba do půl jedné čas. Jedna věc je důležitá, musí ti ty brusle pořádně sedět. Jinak budeš mít na nohou takové puchýře, že se pak neobuješ do žádných bot." Jednou jsem to zažil a už nikdy víc. Podal jsem mu ruku. "Tak domluveno, naučím vás bruslit, mladý pane. A kdyby se ti hodila ta středa, stačí říct."

Nicolas Růžický - 25. února 2019 22:31

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ale prd. Nic to není. Jen rodinné poměry, ve kterých jsem vyrostl."Táta myslivec a synek to miloval. Když se ale vyloupl v gaye, musel pryč, pryč z vesnice a tak začal studovat a rozhodl se dělat lidi šťastnými. Dělám to doteď, ale trochu jinak. Už neorganizuju svatby. Vydělávám si svým rýsovaným potetovaným tělem. ,,Okej. Ale kdybys byl někdy jóó bolavej, tak není problém." Co bych pro něj neudělal, abych se mohl dotýkat jeho těla.... ,,Tak domluveno, pane! Naučíte mne bruslit." Potřásl jsem si s jeho rukou tak, jak zamýšlel. ,,Ty jo, ale v nakupování bruslí se nevyznám. Myslím, že mi poradí v obchodě?" Nechci ho tahat sebou. Já mám rád nakupování, což ze mne v další stránce dělá stereotypního gaye. Vsadím se ale, že on to nesnáší. ,,Když o tom tak přemýšlím, můžem občas zajít plavat, občas zabruslit... Budu ti udržovat fyzičku." Uculil jsem se na něj.

Jakub Dobiáš - 26. února 2019 00:00

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Díky za nabídku, budu na to myslet." Odpověděl jsem mu slušně. Tentokrát jsem přemýšlel, jak mu odpovědět, abych se ho nějak nedotkl, neurazil jej. "V zásadě je důležité, aby ty brusle měly kolečka a správnou velikost. To jsou dva důležité parametry...kdyby sis pořídil lední brusle, asi bychom si v parku moc nezajezdili...a když už, tak by to pod tebou hodně skřípalo. Ani si nechci představit, jak nepříjemný zvuk by to byl." Škrábání čepelí po asfaltu? Fuj, jen z té představy mi běhá mráz po zádech. "Plavat? To mi nikdy moc nešlo. Rád ve vodě blbnu, ale že bych rád plaval nebo v tom byl dobrý, to se říct nedá. Fyzičku? Takové sprosté slovo...nikdy jsem...si nebudoval fyzičku...a možná ani žádnou nemám." Znovu jsem se zasmál. Jo, nakonec je to s ním príma. Bál jsem se, že to bude večer plný trapného ticha, ale není, naštěstí.

Nicolas Růžický - 26. února 2019 14:52

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Haha, nejsem zase tak blbej, abych si koupil brusle s čepelemi na led." Zasmál jsem se jeho vtípku. Pff. To bych toho doopravdy asi moc neujel, no. A mám pravdu, ten zvuk ostré čepele na asfaltu by byl jistě k nevydržení. ,,Tak rekreačně. Člověku nikdy neuškodí trocha teplé vody." Chtěl bych ho vidět v sauně. Chlapi se přes sebou přece nestydí! Podle toho, jak má ten svůj zadeček napasovaný ho kalhot byhc ale řekl, že to musí být pohled pro bohy, vidět ho nahého. ,,Nemáš fyzičku? Ale no tak, koukni na sebe, ty sprosté slovo, musíš mít fyzičku!" Zasmál jsem se a dal se do běhu, jako bych mu chtěl utéci. Po dvaceti metrech jsem se zastavil a čekal, jestli mne doběhne, nebo jestli dojde pomalu.

Jakub Dobiáš - 26. února 2019 19:30

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Tak rekreačně možná...ale že bych si řekl...uplavu deset bazénu a bude mi dobře, to asi ne...to by mi bylo všelijak, ale ne dobře. Budiž, bazén přežiju, ale ani do sauny, ani do páry bys mě nedostal párem volů. Dělá se mi tam špatně...jednou jsem v sauně zkolaboval a už mě tam nikdy nikdo nedostane." Naznačil jsem mu, že nemám zrovna dobrý zážitek a že saunování rozhodně neholduji. "Ano...koukni si na mě...fyzička možná kolem mě kdysi prošla..." Nicolas se rozběhl a já měl pocit, že teď bych jako věrný pejsek měl běžet za ním. A to rozhodně neudělám. Kdybych chtěl běžet, poběžím za ním. Nebudu se tu ovšem předvádět jako cvičená opička. Chvilku jsem zůstal stát a sledoval jej. Tázavě jsem přizvedl ruce. "Nečekal jsi, že za tebou nadšeně poběžím nebo si budu radostně poskakovat, že ne?" Svižným, ale zároveň důstojným krokem jsem k němu došel. "Ne, tady ti pšenka nepokvete, chlapče."

Nicolas Růžický - 26. února 2019 21:11

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Však, nemusíš hned plavat jak mistr světa." Usmál jsem se a zakroutil hlavou. Jen tak... Prostě... Uznávám, jsou v tom i vedlejší úmysly než jen trávení času s kamarádem. Ale... Když člověk má rádc udělá cokoli, aby byl své milované osobě na blízko. Navíc ho chci ve sprše vidět nahýho! ,,Chápu. Žádné sauny." Chudáček. To ho pak museli křísit? Doktora? No teda. Prý nemá fyzičku. Musí mít fyzičku. Vypadá hodně dobře. Vsadím se, že se jenom dělá křehkým a jemným. Ve skutečnosti by mi to nandal! ,,Ale prosím tě. Tohle tělo musí mít nějakou fyzičku. Jinak by nebylo tak rýsovaný." Poznám hezkýho chlapa, když ho vidím. A nejen v obličeji hezkýho. Zastavil se. Nerozběhl se za mnou. Chtěl jsem zkusit otestovat jeho zdatnost, ale neskočil mi na udičku. Zastavil se a řádně mi vyplísnil. ,,Ale no tak. Chtěl jsem otestovat tu tvoji fyzičku, o které tak pochybuješ. Dvacet metrů jistě uběhneš." Hovořil jsem k němu, zatímco on se blížil rychlým a svižným krokem. ,,To jsem si tedy všiml. A nejsem chlapec. Kolik ti tak je? Je třiceti? Mně je 26." (Jake oslavil 22.2. 26 let)

Jakub Dobiáš - 26. února 2019 22:48

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Moje tělo a rýsovaný? Ha, nekoukal ses do zrcadla? A vůbec, nemáš nejmenší tušení, jak moje tělo vypadá pod tímhle. Leda bys mi na tajňáka nainstaloval skrytou kameru do koupelny nebo ložnice...a nebo v práci...hmm...asi si na tebe dám pozor a všechno prolustruju." Předstíral jsem paranoiu a mírné pohoršení, ale koutky mi přitom cukaly. "Možná uběhnu i dvacet a jeden metr, ale proč bych to měl dělat? Nejsem žádné pokusné morče, ani laboratorní potkan či jiný hlodavec dedikovaný pro vědecké účely." A už vůbec nemám hlodavce rád. "Můžu ti říkat chlapče, když jsem téměř o deset let starší. Já vím, vypadám na dvacet, ale tenhle model..." Ukázal jsem prstem na sebe. "...už má něco najeto. Ale duchem se někdy cítím na dvacet." Ne tedy v práci, tam by se to zrovna nehodilo. V práci vystupuji profesionálně a někdy až odměřeně. Ale to už Nicolas ví.

Nicolas Růžický - 26. února 2019 23:07

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Mluví o tom, že nemám ani páru, jak vypadá pod vší tou látkou. Ale jo. Mám! A docela přesnou představu. Vím jak vypadají jeho ramena, prsa, břicho... Podbřišek, i penis. Stejně tak stehna, lýtka, chodidla. Jen nevím, jaká má záda, jaký zadek. Ale chci to zjistit. Nejlépe doteky. Přesně mířenými do těch nejkrásnějších míst. ,,Kouknu a vidím, schopnost získaná povoláním." Pohnul jsem rameny nakonec, abych nevzbuzoval pozornost, protože on se smál a já... Já věděl svoje. ,,Ale no tak. Přece se na mne nebudeš zlobit kvůli takové prkotině?" Dělá, jako bych na něm chtěl otestovat jed a nebo drogu... Což jsem vlastne udělal. Do háje, skončím v pekle. ,,Počkej, to ne! Tobě je přes třicet? To kecáš." Už se nedivím, že mu tikají bio hodiny. Ale, kdybych ho ulovil, měl bych sugar daddyho, jakýho jsem si vždycky přál! Trochu starší nadějný úspěšný muž po boku mladšího vysportovaného modela s mnoha tetováními... Který dostane od Kubíka každou noc co proto, až bude slintat blahem... Ach bože... Asi roztaju, když na to budu takhle myslet.

Jakub Dobiáš - 26. února 2019 23:25

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Však já se ani v nejmenším nezlobím. Jen podotýkám, že se nebudu účastnit tvých fyzických testů. Není v tom nic špatně myšleného." Uvedl jsem na pravou míru, aby neměl podezření, že jsem se naštval, protože nic takového se nestalo. "Na tom není nic překvapujícího. V kolik sis myslel, že jsem začal medicínu studovat? Za dva měsíce mi bude třicet pět. Na tom není nic tak překvapivého, ne? No jo, Kristova léta už mám za sebou a do důchodu daleko. Čeká mě alespoň dalších třicet let práce a pak padnu vyčerpáním do čerstvě vykopaného hrobu...nebo tak nějak to určitě bude...možná bude situace taková, že si ten hrob budu muset vykopat sám, těžko říct." A nebo mě třeba pohřbí mé děti, jestli bude nějaké mít. "Být žena, pomalu by mi začínaly tikat biologické hodiny...ačkoliv medicínu v dnešní době svede leccos." Já si myslím, že před sebou mám ještě pěkná léta, nebo ne?

Nicolas Růžický - 27. února 2019 20:14

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Ehm, okay? Co mu mám jiného říci? Zřejmě nemá hravou náladu. Potřeboval byhc ho trochu přiopilého. ,,35 roků? Vypadáš maximálně na 32!" To nemůže bejt pravda. Spal jsem s ním... Tedy, jako, v práci jsem spal i s šedivejma, ale pořád sexy chlapama, ale v normálním životě... Jsem si vybíral partnery, kteří byli max o pět let starší. Uznávám ale, že tady to vůbec nevadí. Líbil se mi od prvního pohledu. ,,No, vzhledem k tomu, co jsi řekl, tak ani nemusíš bejt ženská, aby ti tikali." Zasmál jsem se. Vždyť, on by děti moc chtěl. Je to na něj vidět. Tenhle chlap potřebuje doma miminko! Mohl bych mu půjčit dceru od mojí sestřenice, haha.

Jakub Dobiáš - 27. února 2019 22:43

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Myslíš, že bych o svém věku lhal? Kdyby ano, určitě bych ti řekl méně...takže je tu vlastně možnost, že jsem ti lhal a 35 je to nižší, nepravdivé číslo. Třeba je mi ve skutečnosti 40. A nebo ještě víc...a možná jsem duch loňských Vánoc." Zavtipkoval jsem. Ale na druhou stranu nechápu, co čekal. "Teď jsem tě asi nepochopil...neřekl jsem, že by mi tikaly hodiny nebo cokoliv jiného. Tedy když vynechám hodinky, které mám na rukou. U mužů to není problém, pokud nemají jiné problémy...a vůbec...nechce se mi řešit reprodukování." Prohodil jsem s úsměvem a pokračovali jsme dál. (Což takhle posun?)

Nicolas Růžický - 28. února 2019 20:40

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, asi fakt nekecáš." Pohnul jsem nakonec rameny. Už to moc přespřemýšlel. Reprodukce, haha. Já bych rád řešil reprodukci, nejlépe fyzicky a co nejdříve. Jen těžko odolávám, abych se ho nedotkl. To chlapu přece nedělej, ne to my neděláme, nesaháme na sebe jako holky, jako ženský. Jsme jiný. Drsný... Zbytek večera proběhl tak nějak v klidu a o půl hodinky od rozhovoru o věku jsme se oba, každý domů, vydali nahnat něco spánku na další den. Domů jsme přišel nadrženej jak pes. Nemohl jsem se na sebe v zrcadle ani podívat. Kdyby to jen věděl, kdyby Jakub tušil, co se mi honí v hlavě. Jak ho chci vykouřit a jak bych si na něm zarajtoval.. O tom nemá ani tucha. To je asi moje smůla. Navíc... Nemůžu mu nic říct. Líbíš se mi, choď se mnou a ne s tou tvou čůzou. Haha, vsadím se, že by se chtěl prát. Přišel pracovní den. Pondělí. Dopoledne jsme strávil pře objektivem, dnes jsem měl focení, ne žádné další pitomé divadlo v holčičíma vzdechama. Odpoledne jsem zašel do Protisima ve Paládku. Příjemná, rozkošná prodavačka mi pomohla vybrat, vypadala, že se v tom fakt vyzná a na to, jak byla mladá, jsem si fakt nemohl stěžovat. Vybral jsem černé a červenými doplňky, jako jediné přesně padly na mou nohu a mně na barvě zase tak nezáleželo. Další den jsem pak doma zkoušel jezdit, ale náhle mi bylo dřevěné podlahy líto a tak jsem to zkoušel jen v kuchyni, kde jsou kachličky a kde jsem se lépe udržel, protože okolo byl bar a linka. Ujel jsem ale maximálně tak metr a to jsem se tak křečovitě držel linky... No, člověk by čekal, že když umí na boardu, tak tohle bude hračka! Domluvili jsem se na schůzce v Havlíčkových sadech. Sluníčku už hezky svítilo a na duben bylo docela hezky. Teplo, tak jsem si vzal jen lehkou větrovku, na záda batoh, do něj brusle a lahev s vodou. Posadil jsem se na smluveném místě a čekal.

Vypravěč - 01. března 2019 07:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vývoj dalších událostí ještě více přihrával představě, že děti mít nikdy nebudeš. Katka přicházela z práve unavená, nevrlá, pokud vůbec přišla. Často jezdila pryč a tak jste si nenašli na sebe ani chvilku času. Jediné, co bylo, tak tě vždy před odchodem políbila. No... V úterý, kdy odjela do Berlína na konferenci, na to zapomněla a porušila tak rituál, který nikdy dřív nebyl opomenut. Svůj mobil má před většinu dne na simkartě pracovní, takže jí ani nesmíš zavolat. Navíc, v době moderních technologií, kdy ona chodí po Berlíně s mobilem s hromadou dat, neodpovídá ne viber ani messenger. Už je to poněkolikáté. Vždy, když se vrátí, jen řekne, že si zapomněla zapnout data a nebo neměla čas odpovědět. Prostě toho má moc a potřebuje svůj čas. Jenže... Ona už svého vysněného postu dosáhla. Kam výš se chce ještě dostat?

Jakub Dobiáš - 01. března 2019 18:12

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Poslední dobou nejsem zrovna šťastný. Možná je chyba ve mně, možná ne. Katka tráví doma méně a méně času, neustále cestuje a zdá se, že auto se stalo jejím domovem. Donedávna jsme každou středu měli takové malé randíčko. Střídali jsme se v tom, kam vyrazíme, co podnikneme. Jídlo, divadlo, koncert, kino, procházka, výstava...cokoliv. S těžkým srdcem jsem si řekl, že dočasně tato tradice půjde stranou, abych Katce nebránil v rozletu. Stále jí patřilo mé srdce a já dobrák byl připraven udělat pro ni první a poslední. Nejvíce mne ranilo, když jednoho dne odešla do práce a vynechala polibek. Prkotina, že? Ale pro nás to byl rituál, pevný bod ve vesmíru. Přístav v rozbouřeném moři. Otřáslo to se mnou a přestože jsem navenek vystupoval stále stejně, uvnitř mi nebylo rozhodně dobře. Na každý pád uplynulo dost vody a nadešel den B. Den bruslení. Den, kdy bych měl Nicolase naučit bruslit a zároveň dohlédnout na to, aby se nezranil. Setkali jsme se v parku. Nicolas již seděl na lavičce a na nohou již měl brusle. Outfit jsem zvolil prostý a pohodlný. Zobrazit SPOILER Už z dálky jsem mávl na Nicolase. Došel jsem k němu, posadil na lavičku, vedle něj. "Zdravíčko, pane. Máme se?" Začal jsem se přezouvat z kecek do bruslí.

Nicolas Růžický - 01. března 2019 19:47

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Sledoval jsem lidi okolo a nasadil jsem si brusle. Po pár chvilkách, kdy jsem se jen tak slunil, zahlédl jsem Jakuba v jarním outfitu, jak si to štrádoval ke mě. Mával a já mu pokynul na zpět. Přišel ke mě, moc mu to sekne. Takový neformální Outfit se mi moc líbí. ,,Čau, chlape! Jak se vede?" Zajímal jsem se hned z kraje a čekal, až si i on obuje brusle. ,,Měl bych tě asi upozornit, že jsem trénoval doma. U linky. A ujel sotva pár metrů dohromady. Cítím se hodně nestabilně." Usmál jsem se na něj pobaveně.

Jakub Dobiáš - 02. března 2019 00:59

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Mám se skvěle." To byla největší lež tohoto týdne. Možná celého roku, ačkoliv je teprve duben, nechci předbíhat. "Navíc je jaro, konečně je hezké počasí...hned se mi lépe vstávat v půl šesté do práce..." Za ta léta jsem zjistil, že když nemám dostatek světla, bývám mrzutý, strádám. "Páni...vypadá to, že sis doma nestihl nic zlomit. To beru jako slibný začátek. Kolikrát sis natloukl pozadí?" Zakřenil jsem se na něj škodolibě. Stoupl jsem si v dokonalé rovnováze. Hodil jsem si batoh přes záda. "Tak se předveď." Pobídl jsem jej, snažil se jej vyhecovat k nějakému výkonu. "Snad nejsi nestabilní jako výbušnina. Jestli jo, tak se rozptýlím po okolí." Zasmál jsem se.

Nicolas Růžický - 02. března 2019 14:58

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Tak to mně těší. Taky se mám dobře." Usmál jsem se na něj. ,,To je pravda. Sluníčko svítí, že je to tak na triko s krátkým rukávem. A déšť nás asi taky jen tak nezastihne." A to je fajn. Diskuze o počasí je antibalící jistota. Ale... On nesmí vědět, jak se mi zamlouvá. ,,Jak říká, trénoval jsem kolem linky a baru, kde se spousta záchytných bodů. Ale, i tak jsem dvakrát skončil na zemi." Pomalu to vypadá, že už se nemůže dočkat, až mě bude zase kurýrovat. ,,A kdyby něco, tak tu mám sebou ortopeda, co?" ,,Předvést se? Upřímně se na to bojím i postavit. Ty jsi stabilní, tak kdybys mi podal ruce..." Tohle není sranda, můžu se rozjet někam do háje! ,,Haha, no... Ani bych se tomu moc nedivil. Jsem nervozní." A je to na mě docela vidět.

Jakub Dobiáš - 02. března 2019 16:33

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Počasí je parádní. Ideální na to, abych se já projel a ty se o to alespoň pokusil. Ačkoliv je možné, že na poprvé to nebude žádná velká sláva. Mně osobně to nějakou chvíli trvalo, než jsem se naučil pořádně jezdit. Doufám, že si trochu provětrám mozkovnu a přijdu na jiné myšlenky, protože právě tohle potřebuji. "Ale ale...copak...já jsem ortoped? Splést si u lékaře jeho specializaci...to je skoro zločin proti lidskosti. Možná bych to přirovnal k faux pas, když bys na nějaké módní události zaměnil módní značky...netuším, jestli by tě někdo uškrtil kašmírovou šálou, ale určitě by se na tebe dívali...kriticky." Ne, opravdu nejsem ortoped a překvapuje mě, že to Nicolas neví. Nechodil za mnou na ortopedii, ale na pohotovost. Pracuji na pohotovosti a částečně jako praktický lékař. Ale to přeci ví, už jsme se o tom bavili. "Pro tentokrát tvůj kardinální hřích přejdu, ale příště tě bude čekat vivisekce." Zasmál jsem se a nasadil pološílený výraz. Byl nejistý a nervózní. To je stránka, kterou jsem u něj doposud nespatřil. Obvykle vystupuje sebejistě, sebevědomě, odhodlaně. Teď je to spíše opak. Natáhl jsem k němu ruku, abych mu pomohl vstát. "Budu tě hlídat, ale jestli si natlučeš, to je na tobě."

Nicolas Růžický - 02. března 2019 16:48

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, opravil jsi mi nohy. Kosti, víš co... Byl jsem v bezvědomí, když mě k tobě vezli." Lehký otřes mozku a nohy v háji. Měl jsem sakra štěstí, že jsem narazil na svého strážného anděla. ,,Vivisekce? No, to snad ne! Já nechci být operován zaživa. I když teda neví, co bys mi udělal. Lobotomii?" Já náhodou vím, co to je! Nejsem jen hloupý modýlek. ,,Ale, máš pravdu, kdybych místo Prady řekl Dior, moderátor by mě umlátil mikrofonem." Je samosebou, že fotím prádlo, hodně z nás to dělá, pokud jsou dostatečně hezcí a vybavení. Což já jsem, to je jasný. ,,Jen mě nepouštěj, prosím." Bylo vidět, že mám v očích smrt a jsem sto se chytat čehokoli, co se jen namane. Vydechl jsem a opřel se do jeho ruky. Pomalu povedlo se mi vstát (6). ,,No, tak to bychom tedy měli." Usmál jsem se něj, ale stále nervóznější.

Jakub Dobiáš - 02. března 2019 22:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No, když tak nad tím přemýšlím...asi nemám atestaci na provádění vivisekce...zkusím si doplnit vzdělání a pak se do tebe můžu pustit." Nikdy mě patologie nebavila a ani nezajímala. Mrtví moji pomoc nepotřebuji, není-liž pravda. "Tak přesně takové faux pas by to bylo." Zasmál jsem se a představil jsem si, jak by to asi vypadalo, kdyby se jej někdo pokoušel umlátit mikrofonem. Asi nic příjemného. "No, když tě budu držet za ručičku, tak se naučíš tužku." Ujistil jsem se, že stojí a pomaličku jej pustil. "Tak...žádné prudké pohyby a sleduj mě..." Pustil jsem se do výkladu, jak by měl pohybovat nohama, aby se rozjel a měl to pod kontrolou. Pak jsem mu to i názorně ukázal. Rozjel jsem se, ujel asi deset metrů, ladně jsem se otočil a vrátil se zpět k němu. "Je to jako jízda na kole...akorát bez šlapání a bez kola...a na nohou máš boty s kolečky...no...myslím, že lepší příměr mě ani napadnout nemohl." Možná se mi to zdálo, ale měl jsem pocit, že se mu trochu klepou kolena. "Ber to pozitivně...ošetřit tě když na to přijde zvládnu."

Nicolas Růžický - 02. března 2019 23:23

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No... To si úplně nemyslím." Upřímně, poté, co mě pustil, se mi nohy roztřásly tak, že jsem se skutečně bál, že skončím na zemi. Proč mi to dělá, takhle mě děsí. Nechci skončil na zadku. Na asfaltu. Poslouchal jsem každé jeho slovo, sledoval každý pohyb, když odjel ode mne daleko a vrátil se zase zpět. Pečlivě jsem sledoval, jak se odrazil a pak prostě jel. Nezbývá, než to zkusit zopakovat po něm, i když se bojím. ,,Jsi můj hrdina, Kubo." Pověděl jsem, a jen, co jsem se pokusil odrazit, jedno kolečko druhé nohy mi zůstalo v malé dírce, nerovnosti v asfaltu, jal jsem se přepadnout dopředu a skončil jsem, jako domnělý lovec zajíců na loktech a na zemi(3). Skončil jsme s levým loktem odřeným (7) ale jinak by mi nemělo být asi nic. ,,Tohle asi bude hodně, hodně frustrující a trapný zážitek." Pověděl jsem trochu sklesle a posadil se, abych tam neležel takhle rozplácnutý. ,,No... A jak se teď zvednu?"

Jakub Dobiáš - 03. března 2019 09:34

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nadešel Nicolasův čas, čas aby se pokusil napodobit to, co já. "To vypadá..." Ani jsem nedokončil větu a Nicolas klopýtl a přepadl. Žuchl na zem jako pytel kamení. Rozjel jsem se k němu, nemusel jsem jet daleko. Nicolas se po chvilce posadil a já věřil, že je v pořádku. Neboť se posadil sám a nereagoval nijak zvlášť bolestivě. "Dostanu tě k lavičce a prohlédnu tě." Přesunul jsem nohy tak, abych se mohl zapřít a začal jsem jej zvedat. "Na poprvé to nebylo špatné." Nebyl to zrovna žádný med, ale dovezl jsem nás oba k lavičce. "Tak...a teď se pomalu posaď..." Když dosedl, sedl jsem si vedle něj. "Teď mi to ukaž. Chytl jsem jej za ruku a pomalu, opatrně ji natáhl. "Naštěstí je to jen odřené. Měl kliku, že nestihl nabrat rychlost předtím, než upadl. "Znovu? Co ty na to?" Pustil jsem jeho ruku. Bylo jasné, že na sobě maká, protože svaly na jeho ruce byly pevné, což mne vlastně tolik nepřekvapilo. Přesto mne to zaujalo.

Nicolas Růžický - 03. března 2019 09:53

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Nic mi není. Jsem v pohodě." Držel mne a vedl k lavičce. Připadal jsem si jako Mary na Titanicu. Jmenovala se Mary? Ani neví.. Prostě Kate Winslet... Posadil jsem se na lavičku, svůj loket mu podal. Měl jsem pravdu. Je to jen odřené. Jsem rád, že se o mě takhle stará. Taková péče mi chybí. V práci se mi jí spíš nedostává a doma... Doma jsem sám. Možná bych si měl pořídit kocoura. Znovu? No, jistě... ,,Ne,, nepouštěj mě, prosím." Řekl jsem.. No, bylo prostě vidět, že mám i strach se na tom postavit. Zapřel jsem se rukama a povedlo se mi postavit, roztřesená kolena se sama od sebe rozjela směr obruvník. (8,3) ,,Kubo.... Jak zastavit?" Vyjekl jsem, i když jsem jel skutečně pomalu. Nehýbal jsem nohama. Ale kolečka se točila.

Jakub Dobiáš - 03. března 2019 11:11

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "To půjde, nesmíš se bát, Nicolasi." Zvedl jsem se a natahoval ruku k nejistému Nikovi. Ale on začal vstávat sám a tak jsem ruku svěsil podél těla. Dokonce se i pomalu rozjel. Krátce na to jsem zjistil, že to nebylo plánované. Že se rozjel sám od sebe. Vyděšeně vyjekl a mířil si to k obrubníku. Bez váhání jsem se rozjel k němu. Věděl jsem, že se nedostanu před něj, abych ho zastavil a tak jsem jej popadl za paži a abych nás zastavil, přešli jsme do téměř taneční otočky. Mezitím si mi nějak podařilo jej obejmout. Nechtěl jsem, aby mi vyklouzl a zase začal ujíždět. Podíval jsem mu do očí. Přísahám, že jsem v jeho očích viděl něco, něco zvláštního. Trvalo to sice pár vteřin, ale ta chvíle se mi zdála mnohem delší. "No, možná sis měl pořídit i chrániče." Přerušil jsem hustou, tichou atmosféru, která byla plná čehosi, co jsem nebyl schopen popsat. "To se podá, chce to čas."

Nicolas Růžický - 03. března 2019 11:33

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Tak mi řekni, jak se mám nebát."Uculil jsem se na něm, o pat chvilek později jsem však měl ve výraze jen a jen ten strach. Vyděšeně jsem ujížděl pomalu a nevěděl, co dělat... Ale, za mnou se ozvala rychlá kolečka, Jakub mne chytil, otočil a objal. Objal! Zůstal jsem jako přimrazený... Podíval se mi do očí. Nešlo jinak, než se začervenat, když byl tak blízko a já ho mohl zkusit v každé chvilce políbit. Vsadil bych se, že kdokoli nás vidí, myslí si, že jsme pár. Kéž by. Zbrchal se a já musel taky, v objetí zůstával jsem pěkně přitisknutý a rukama jej objímajíc. ,,Strach je ponižující. Ale jo, chrániče zní dobře." Vzal jsem jo za jednu ruku, přestal jej objímat a druhou ruku mu položil na rameno. Jako bychom se chystali tančit. ,,No... Musím to zkoušet. Pojeď se mnou..." Pověděl jsem a s vědomím, že pojede se mnou, a doufajíc, že mne nepustí, jsem se rozjel a nohy měnit a pohyboval s nimi stejně jako on. Tentokrát jsem ale nemířil k obruvníku. Tentokrát jsem jel hezky po cestě. (9)

Jakub Dobiáš - 03. března 2019 12:45

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Dobře...pojedeme spolu...drž se mého ramena, sleduj cestu a soustřeď se. Já tě povedu." Vřele jsem se na něj usmál. Nepochybně jsem vypadal jako andílek. Tohle bylo fajn. I když to Nikolasovi nešlo, měl jsem z toho dobrý pocit. Věřil jsem, že to zvládne. Soustředil jsem se na přítomnost a má mysl neměla možnost zabývat se ničím jiným. Po dlouhé době jsem nemusel dobrou náladu předstírat. Věnoval jsem mu pohled udatného hrdiny. "Pokud budeš mít pocit, že to nemáš pod kontrolou, tak mi to hned řekni. Zpomalíme, zastavíme. Cokoliv bude třeba." Usmíval jsem se jako sluníčko. Než jsme se rozjeli, přátelsky jsem Nicolase poplácal po zádech. "Věřím, že dneska tě naučím rozjet se a udržet se na nohou..." Bok po boku jsme se rozjeli po rovné cestě. Zdálo se, že takhle to funguje. Zničehonic jsem se začal smát. Byla to paráda. Nepadá, drží se mě. "Super...jen tak dál!" Zajásal jsem.

Nicolas Růžický - 03. března 2019 15:53

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Chytil jsem se tak, jak po mě bylo chtěno, sám bych asi jer prostě nedokázal. Možná jsem chvilkami jeho rameno drtil, jak jsem se bál, ale to ustalo. Protože se mi skutečně dařilo jet (6). A byl jsem za to neskutečně rád. I Jakub si to užíval. Zvládl jsem dvě, tři minuty a on se smál a radoval, stejně jako já, i když jsem sa bál, aby mne nepustil. To bylo, když nám nikdo nešel do cesty. Bezy ale vynořila se paní s robustním dvojčecím kočárem, který zabíral hodně místa. Opět jsem dostal strach... A jak jsem nevěděl, co dělat, omylem jsem se pustil a chytil zajíce přímo před kočárkem, div, že mne slečna nezajela. (3) Znovu ležím na zemi, na břiše, druhý loket zřejmě odřený a k tomu brada? (7) ,,Pardon. Jsem začátečník."Ospravedlnil jsem se mladé dámě a ta s úsměvem odešla. Zase jsem se posadil. Ach jo.

Jakub Dobiáš - 03. března 2019 16:58

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Spokojený?" Zeptal jsem se jej, i když na něm bylo patrné, že si jízdu užívá. Je to tak osvobozující pocit. Rád jezdím na bruslích rychle, když mi vítr čechrá vlasy. To samozřejmě chce park, který má bruslařskou dráhu, dostatečně dlouhou a prostornou. Tady v parku bych se bůhví jak rychle nerozjížděl. Zničehonic nám do cesty vjela maminka s kočárkem pro dvojčata. Stihl jsem rychle zabrzdit, ale Nicolas se neudržel a opět přistál na zemi. Tentokrát jsem měl strach, aby si nevymlátil zuby. Než jsem stihl něco říct, Nicolas se stihl omluvit a já věděl, že se mu nic vážného nestalo. Sklonil jsem se k němu. "Můžeš vstát? Jsi v pohodě?" Natáhl jsem k němu ruku a pak i druhou. Pomohl jsem mu na nohy a opět jej dotáhl k nejbližší lavičce. Tentokrát jsem jej trochu podpíral, protože jeho pád vypadal o něco hůř. Něžně jsem jej chytl za bradu a prohlédl si jeho odřeninu. "Ty máš ale kliku, Nicolasi. Naštěstí je to jen další odřenina. Nic jiného tě nebolí? Když tedy vynechám ty odřeniny...a tvé ego." Na konci jsem se na něj usmál a zadíval se mu do očí. Zornice se mi zdály v pořádku a jeho oči...teď jsem si všiml, že jsou uhrančivé. Divné, že? Ochranitelsky jsem mu položil ruku na vzdálenější rameno, jako bych jej k sobě chtěl přitisknout, ale to jsem neudělal. "Řekni, chceš ještě pokračovat nebo to necháme na jindy?"

Nicolas Růžický - 03. března 2019 17:22

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jasně, je to sup... Hááá..." A už jsem byl na zemi. Do háje. Jen se mi to začalo dařit a už jsem na zemi. Ksakru. Snažím se, co to jde, chci mu udělat radost, ale znovu padám. Zvedá mne, dovleče k lavičce. Kontroluje mi bradu. Moje brada? Do háje, nesmím mít omlácený obličej. Moje tělo je pro mne jako krumpáč pro kovkopa! ,,Kromě toho ega mě nic nebolí. Ta mladá maminka byla zrovna kočka." Plácám hlouposti, když na mne kouká, paži drží moje rameno. Páni. Krásně voní. A ve slunci jsou jeho zrzavé kadeře jako měděné drátky. Krása. Chci ho políbit. Ale nesmím. Odvrátil jsem pohled na své brusle, abych nazíral. ,,Pokračujem. Přece to jen tak nevzdám. Ale... Slib, že na mě budeš dávat pozor, sire Lancelote." Zvedl jsem se díky zapření se do lavičky a taky trochu do jeho ramene (8). ,,Tak, aspoň stojím sám. Pojedem?" Uculil jsem se a poškrábal na hlavě. Natáhl jsem k němu ruku... Další půl hodina byla směsicí dobrých a špatných pokusů, (6) kdy se mi jednou povedlo i dobře zastavit a nebo zatočit, ale spadl jsem asi tak třikrát, jednou jsem si odřel jenom kalhoty, podruhé jsem spadl na záda, ale nic se mi nestalo. Naposledy jsem ťukl nosem do asfaltu, až se mi z něj spustila krev. Rychle jsem si zakryl nos a svůj pohled jsem upřel na pana doktora.

Jakub Dobiáš - 03. března 2019 19:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Přestože byl Nicolas odřený, byl na něj příjemný pohled. Jeho zevnějšek působí stále upraveně, elegantně. A ta drobná zranění mu dodávala na drsnosti. Uznávám, že odřená tvář se v modelingu asi nenosí. Snad kvůli tomu nebude mít nějaké problémy. "Dám na tebe pozor...hlavně když tě živí tvá tvář." Podařilo se mi vstát a já krátce zatleskal. Nepůsobilo to nijak posměšně, to bych rozhodně nechtěl. "Teď už se oťukal, už to bude jen lepší, ne?" Nadhodil jsem... Bruslili jsme spolu nějakou dobu. Nicolas několikrát spadl, ale byl živ a zdráv. Sledoval jsem u něj zlepšení. Šlo mu to lépe s každou chvílí, co byl na nohou. Naposledy Nicolas přistál tlamou napřed. Opět. Možná jsem ho nejprve měl naučit padat. Seděl jsem u něj na zemi a tiskl mu papírový kapesník k nosu. Kdybych měl ledovou vodu, dal bych mu obklad, ale to nejspíš brzy přestane. Pohled na krev mi není cizí a nechává mě to klidným. Kapesník si nyní přidržoval sám a já jej zcela nevědomky začal konejšivě hladit po zádech. "Za chvilku to přejde...pak se podívám, jestli sis něco neudělal."

Nicolas Růžický - 03. března 2019 20:14

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Do háje... Tohle není vůbec příjemné. Připadám si jako cedník." Povím a je slyšet, že jsem spíš smutný, než naštvaný. Myšlenky mi přišly na den, kdy jsem se s mámou učil jezdit na kole. Přepadl jsem přes řídítka a jako dnes, tehdy mi taky tekla krev z nosu. Jenže, tehdy mi bylo sedm! A máma mi držela taky u nosu kapesník, taky mě hladila po zádech... Tak počkat... Tohle je Jakub. Jakub mě hladí po zádech? Zpočátku krvácení neustávalo (5), asi dvě minuty jsem seděl na zemi a nechával se mým princem ošetřovat. Po tomto čase to začalo pomalinku ustávat, až jsem za další tři minuty už mohl nosem dýchat. (6) Protáhl jsem si ruce a zkontroloval lokty, jestli jsou v pohodě, (9,9) a jo, nic víc už jim není. ,,Ten nos bolí."(poškození - 4) Postěžuju si, koukám na své nohy, jako bych se styděl. Jasně, že se stydím, moje kalhoty jsou odřené a i od krve. Vypadám, jako byhc se zrovna vrátil z nějaké bitky.

Jakub Dobiáš - 03. března 2019 22:04

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Trvalo to, ale konečně se krvácení zastavilo. Možná má má lehce špatnou srážlivost krve. Ale to je jen pouhopouhá domněnka. Nicolas vypadal jako válečný veterán. No, spíše jako člen klubu rváčů. "Dáme tomu chvilku a když to nepřestane, podívám se na to, ano?" Konejšil jsem jej. "Štěstí, že sis nevzal kraťasy, to bys měl pěkně sedřené i nohy. Jen doufám, že od tvého manažera nebo kohokoliv jiného nedostanu přes tlamu. Takhle zmrzačit modela...nebudeš třeba fotit nějakou kolekci náplastí a obvazů? To by ti teď šlo." Jeden nepříliš originální vtípek pro odlehčení situace. "Vydrž chvilku...přezuju se, pomůžu tobě. Pro dnešek by to stačilo. Potlučený jsi už dost. A nechci slyšet žádné protesty." Vyzul jsem se z bruslí, obul si kecky a zavázal tkaničky. "Teď vás pane poprosím o součinnost." Z jeho batohu jsem vylovil pár bot. Pomohl jsem mu brusle sundat a nazout jeho boty. Pak jsem mu pomohl na nohy. "Nezapomeň si je zavázat, pádu pro dnešek bylo dost." Uvědomil jsem si, že to nevyznělo zrovna hezky. "Promiň, nemyslel jsem to špatně." Sáhl jsem do batohu pro již poloprázdnou lahev s citronovou vodou a napil se.

Nicolas Růžický - 03. března 2019 22:14

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Nebudou rádi, že vypadám takhle." Oni. Moji partneři, režisér, manažer... Všichni ti lidi okolo, kteří se na mě podívají a vidí děvku, která si vydělává prodáváním sebe sama. ,,Haha, No, tak to mne fakt nečeká. Zítra fotím spodky..." Respektive, zítra točím péčko. Odpoledne. Scénu v lese. Se znásilněním a já budu ten znásilněný. Vůbec se mi do toho nechce. ,,Tak jo." Byl jsem jako přejetý parním válcem, rozlámaný a bolavý, myšlenky stále mi jezdili od potlučených vztahů s rodiči k němu a zase zpět... Nejraději bych se zavřel doma a schoval se pod peřinu. Sundal mi brusle, sundal jsem si batoh a dal si je tam. Napil jsem se a obul, zavázal si tkaničky, jak mi radil. ,,To je dobrý." Když jsem vstával, zatočila se mi hlava a celý svět, musel jsem se jej chytit, abych nespadl znovu na zem. ,,Jejda, promiň. Nějak se mi zatočila hlava." Pověděl jsme a pustil ho. ,,Můžeš mě ošetřit u mě doma? Bydlím jen kousek odsud."

Jakub Dobiáš - 03. března 2019 22:44

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Kdyby si někdo stěžoval, sveď vinu na mě. Příště si budeš muset pořídit chrániče nebo na sebe přilepil polštáře." Jak vstával, tak se mu zamotala hlava a chytl se mě. Chytl jsem jej za paži a druhou rukou za bok. "V pohodě." Měl jsem na jazyku poučku jako "Vstávej pomalu, aby se ti nemotala hlava", ale opustil jsem od toho. Není přeci malé dítě, abych jej tu poučoval. "Jestli máš doma lékárničku, tak s tím nemám problém. Budu potřebovat nějakou buničinu, gázu nebo nějaké odličovací tampony...dezinfekci a kousek náplasti." Hádám, že tohle by doma mít mohl. Z mého pohledu je to základní vybavení v domácnosti. "Tak prosím pane, veď mě." Jak vlastně Nicolas bydlí? Určitě to bude něco přepychového. Nedivil bych se, kdyby měl i někoho, kdo mu chodí uklízet. Tipoval bych něco moderního. Určitě hodně kovových prvků, lesklé materiály. A možná se pletu. Ale klíďo by to mohl být nějaký penthouse v centru. Přepychový střešní byt v nové nebo rekonstruované budově...

Nicolas Růžický - 03. března 2019 22:57

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Haha, polštáře." Už vidím mého agenta, jak jde vynadat Kubovi, že kvůli němu nemohu točit porno. opět a znovu a zase... To by byl pěknej průser! ,,Uff. Díky. můj hrdino." Znovu mne držel jako sir Lancelot. Páni, připadám si jak nějaká holka! ,,Jo, to doma mám."Pořizoval jsem novou lékárničku docela nedávno. Po tom úraze, nějak? Takže by to mělo bejt v pohodě. ,,Táák jdem." Uculil jsem se a vykročil k mému bytu. Šli jsme asi deset minut, dávno jsme opustili park a mířili jsme k vysokým domům a částečně prosklenými střechami. Podzemní garáží prošli jsme kolem mých tří aut a pak k výtahu, jeli jsme až do nejvyššího patra. Kartu jsem přiložil ke čtečce a už jsme jeli nahoru. Výtah... No, všichni známe tu kouzelnou výtahovou energii. Dovolil jsem si na něj koukat. Můj zachránce. Můj anděl strážný. Proč jen musíš být zasnoubený, Jakube? Cink, dveře se otvírají, vstupujeme do předsíně mého bytu. ,,Nezouvej se." Usměju se, sám ale vklouznu do crocsek. No co... ,,Tak tohle je můj byt." Naskytl se mu pohled na velkou velmi prostornou místnost se schody do poschodí, zároveň s kuchyní, jídelnou i obývákem, a obrovskými okny a prosklenou zdí, odkud bylo vidět do dáli... ,,Zajdu do pracovny pro tu lékárničku. Jestli máš hlad, lednice je plná, nebo na poličce nad ní jsou nějaké sušenky a křupky, tyčinky..." Pověděl jsem a zanechal ho tam, sám zmizel jsem do patra a rychle se zavřel v pracovně. Zamykám ji, je to moje místo hanby. Z jednoho šuplíku vzal jsem lékárničku a hned se zase vrátil zpět, nezapomněl jsme zamknout. ,,Taky tady to je, pane doktore." Usmál jsem se a posadil v kuchyni ke stolu. Páni, nikdy bych nevěřil, že ho budu mít u sebe doma. Kéž by mne teď líbal a ohýbal přes stůl.

Jakub Dobiáš - 03. března 2019 23:33

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Po drobné procházce jsem prošli skrze podzemní garáže k výtahu. Musím říct, že se mi líbila auta, kteří mají jeho sousedi. Možná jedno z aut je jeho. Tady budou bydlet samí bohatí lidé. Trefil jsem se s penthousem. Vyjeli jsme do nejvyššího patra. V tomto malém, uzavřeném prostoru jsem vdechl jeho vůni. Předtím jsem si toho nevšiml, ale příjemně voní. Jednak bych to tipoval na nějaký parfém, ale část z toho bude jeho tělesná vůně. Vyhnal jsem z hlavy myšlenky na jeho překvapivě příjemnou vůni. Smetl jsem to ze stolu s tím, že má nepochybně nějaký luxusní parfém a tečka. "Ne, nebudu ti tu běhat v botách. Protestoval jsem a vzápětí vyklouzl z bot. Následoval jsem jej a nestačil se divit. Je to tu pro jednoho člověka obrovské. A o nic méně luxusní, než jsem si představoval. Nicolas na chviličku zmizel. Mezitím jsem se přemístil do kuchyně. Nechtěl jsem mu tu sondovat a tak jsem se posadil na barovou židličku a čekal na něj. Byl jsem nervózní. Luxus na mě sálal z každého čtverečního centimetru tohoto bytu. Bál jsem se, že tu něco poničím, poškrábu nebo tak něco. Na takové věci nejsem zvyklý a asi ani nikdy nebudu. Tohle není můj svět. Nicolas zaujal místo u stolu a tak jsem přešel k němu. S opatrností jsem si přesunul židli před něj. "Než začnu...kde je prosím koupelna? Potřeboval bych si umýt ruce." Nico mě nasměroval a já vlezl do...překvapivě vymazlené koupelny, která se mi moc líbila (vybavení nechám na tobě). Třeba tu koupelen má více. Je to pravděpodobné. Vrátil jsem se k němu s čistýma rukama a také jsem si opláchl obličej. Posadil jsem se před něj. Otevřel jsem lékárničku a vyndal si potřebné rekvizity. Na kousek sterilní gázy jsem nastříkal trochu dezinfekce. "Nemělo by to moc štípat. Vyrábějí čím dál šetrnější dezinfekce..." Ale trochu to určitě štípne. Začal jsem s jeho lokty. Postupně jsem oba otřel dezinfekcí a nakonec jsem i trochu stříkl na rány samotné. Zdálo se mi, že jí na gáze nebylo dosti. Skončil jsem u jeho brady. Šetrně jsem jej chytl kousek pod bradou a začal ošetřovat sedřenou kůži. U toho mi tu a tam sjel pohled k jeho očím. Snad abych se ujistil, že v jeho tváři není patrná bolest. Vstal jsem a odnesl gázu do koše. Vrátil jsem se k němu a opět se před ním usadil. "Teď ti omrknu nos. Myslím, že to bude v pohodě." Kdyby ne, mohl bych mít průšvih. "Kdyby to moc bolelo, řekni." Přiložil jsem jednu dlaň na jeho tvář a začal zkoumat jeho nos. Prstem jsem jej začal prohmatávat. Určitě to bolelo, ale jsem přesvědčen, že jej má akorát naražený. "Dobrá zpráva, nebudeš mít boxerský nos." A že jsem pár boxerů ošetřoval. Násobné poranění nosní chrupavky, špatné srůsty. Žádná paráda. "Tak pane, u sestry prosím zaplatit třicet korun..." Vyprskl jsem smíchy.

Nicolas Růžický - 04. března 2019 07:12

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To je v pohodě. Nejsem přece z cukru." Uculil jsem se poznámce o tom, že by to nemělo štípat. Upřímně bych i nečekal, kdyby to fakt pálilo. S ním si připadám v bezpečí, i když celý odřený. Ale, můj princ Lancelot mě dá zase dohromady! ,,Jde vám to od ruky, pane doktore." Moje lokty i brada už jsou oblepené a zbývá zkotrolovat bolavý nos, který to schytal aso za všeho nejvíce. Natáhl jsem k němu hlavu a díval se mu do očí. Jsou krásné, jako celkově on. Byl mi na dotek a to mne znervózňovalo, protože kdykoli jsem jej mohl zkusit políbit. A pak bych se se zlou potázal. Ale chci ho líbat, chci ho hladit, chci se jej dotýkal. Kubíčku, dovol mi to, buď můj! ,,Bolí to, ale že bych se svíjel v křeči, to ani ne. Je to nepříjemné." Tak, on ví, co mi je. Je to lékař... A můj strážný anděl. Takhle blízko jej můžu vnímat i čichem. Pořád voní stejně dobře. Ach jo. ,,No, díky bohu. Potřebuju svůj sladký nos, prodávám s ním brejle." Uculil jsem se na něj. ,,Děkuji vám, pane doktore... Nemáš hlad? Chuť na kafe, beo žízeň?" Zeptal jsem se ho, když s prací skončili. Mohli bychom si zahrát něco na PS4 nebo si prostě pokecat...

Jakub Dobiáš - 04. března 2019 18:23

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Olepil jsem Nicolase tak, že kdybych pokračoval, vyrobil bych z něj mumii. Ba ne, tak hrozné to nebylo. "Tak asi by mě ani nenapadlo, že by někdo mohl fotit kolekci brýlí. V tomhle jsem asi omezený. Snad mi promineš mé buranství, moji nevzdělanost." Pokrčil jsem rameny. Tyhle módní záležitosti a přidružené oblasti jdou absolutně mimo mne. Měl jsem hlad, ale bylo mi hloupé to říct. Přeci nejsem malé dítě, abych to nevydržel. Zároveň jsem ho sem nepřišel vyjídat. "A víš co, kávu bych si dal. Tedy záleží...jakou nabízíš. To víš, mě jen tak neuctíš." Prohodil jsem drze, s nosíkem nahoru a pak se naň šibalsky usmál. "Vezmu zavděk tím, co nabídneš. Ale kdybys měl třeba třeba single blend z Kostariky, tak bych před tebou padl na kolena." Kávy z Kostariky mne před pár lety oslovily. Tedy záleží na dovozci, ale obecně jsou jejich kávy lahodné. "I když kávy z Kostariky obvykle mají menší kyselost...neznamená to, že nepiju kávy s kyselinkou. Vlastně hodně záleží na náladě. Ale nebudu tu žvanit o kávě, ne?" Z nějakého důvodu jsem byl stále nervózní. Je to stále tím vším luxusem, který mě obklopuje?

Nicolas Růžický - 04. března 2019 19:51

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, copak jsi nikdy nebyl u očaře? Všude hezký lidi s hezkejma brejlema a sladkým bílým úsměvem." No.. Bůh ví, jak to je. ,,Podívám se, co tu mám." Nejsem znalec kávy, ale on o tom začal mluvit jako nějakej degustátor. Proboha, kyselinka? Kafe má kyselinku stejně jako víno? To je mi teda... Věda. ,,Hej, no tak, Kubo... Klid. To, že jsi teď tady, to neznamená, že musíš být expert na všechno. Jsem jen člověk a tohle je jen byt." Přijde mi, že se tu cítí nesvůl a tak plácá hlouposti. Dojdu k lednici a naleju si džus. Hele... Tiramisu! ,,Mám tu nějaké tiramisu, dáš si?" Zeptal jsem se a pokud řekl ano, vytáhl jsem dva skleněné kalíšky, ktere asi zavdávali docela dosti a samozřejmě dvě lžičky. Podal jsem mu jeden a pak se šel podívat na to kafe. ,,Mám tu Roccu, Tchibo... Jihlavanka je hnusná. A nějakej... Z Jamajky? Bůh ví, já se v tom nevyznám..." Ukázal jsem mu tu jamajskou. Já si spíš kafe kupuju, než bych si ho kupoval doma...

Jakub Dobiáš - 04. března 2019 20:28

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No, byl asi...jednou...ale obecně moc nesleduji plakáty, billboardy...prostě reklamy mě moc neberou." Nejsem zrovna ideální cílová skupina na cokoliv. Možná má pravdu. Ne, určitě má pravdu. Melu tu pantem a jemu se to nelíbí. Radši budu mlčet. A tak se taky stalo. Nervózně jsem si prsty bubnoval na stehno. Zeptal se, zda chci tiramisu a já zakroutil hlavou. Ne, nechci. Nemusím sladké. Přestože se zeptal, nebral ohled na moji odpověď a položil tiramisu přede mne. Znovu zmizel v kuchyni a začal tam lovit kávu. Alespoň tam jsem to pochopil. Nebylo mi to příjemně. Už ne. Dokud na mě nevyjel, když jsem se jen rozpovídal, kterou kávu mám rád, byl jsem jen nervózní. Ale tím tomu dal korunu a já tu už nechci být. Kdybych věděl, že ho pouhá diskuse o kávě takhle naštve, ani bych s tím nezačal. Všechna ta dobrá nálada byla ta tam. Stejně jak přišla, tak odešla. S tím rozdílem, že teď už jsem neměl sílu to skrývat. Vstal jsem ze židle a zasunul ji ke stolu. "Omlouvám se, ale půjdu. Necítím se zrovna dobře. Nezapomeň si večer ty rány ještě jednou vyčistit, pro jistotu. A na noc si to nezalepuj, ať to dýchá. Měj se...ahoj." Došoural jsem se k výtahu a stiskl tlačítko, abych onu klec, která mne sveze dolů, přivolal.

Nicolas Růžický - 04. března 2019 21:13

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Bylo nějak ticho, otočil jsem se tedy od kávy a podíval se na jeho skleslý obličej. Co se děje? Co jsem udělal? Psala mu Katka? Náhle vstal a rozhodl se odejít. V hlavě mi vybleskla kontrolka a svítila rudě. Co se stalo? Došel jsem za ním, než stihl nastoupit do výtahu, nebo než ten výtah vůbec přijel. ,,Co tak najednou? Řekl jsme něco, já to nemyslel zle... Jen, se mnou nemusíš být nervózní. Přirozenej Jakub je ten nejlepší!" Konejšivě jsem se usmál. Co jsem udělal? Já mu nechtěl ublížit... ,,Nebo je v tom něco jiného? Něco doma?" Tak nějak si myslím, že ta jeho kočena je hrozná karieristka...

Jakub Dobiáš - 04. března 2019 22:45

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Výtah nepřijel, kdežto ke mně došel Nicolas. Hostitel, od kterého jsem téměř v záchvatu paniky začal zdrhat. "Promiň...zpanikařil jsem...občas...se mi to stane...vzácně." Hlavně když jsem z nějakého důvodu nesvůj. Teď mám důvod více než dobrý, ne? "Víš...všechno tohle...působí to sice hezky...ale takový luxus...bojím se, že tu po sobě zanechám byť jen smítko." Bylo pro mě lepší to uhrát vše na jeho přepychový byt. "Doma? Co by bylo doma?" Zeptal jsem se jej překvapeně. Otočil jsem se k němu a nasadil překvapený výraz. "Všechno je v pohodě." Hlas mi trochu poskočil. Ne, neumím lhát.

Nicolas Růžický - 04. března 2019 23:00

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ale no tak. Je to jenom byt. Jsou ti poškrábáné podlahy a občas nějaký ten flek jako všude, jko v každém užívaném bytě. A v pokoji pro hosty je pomalované stěna. Od maličké mého kamaráda, asi měsíc tu bydlel, když ho ta jeho fuchtle vyhodila i s dítětem." Drobná zrzatice, co ale umělá křičet jako siréna. Na zeď mi namalovala mořskou pannu. A já ji pak požádal, aby tam udělala ještě otisk své ruky. Později jsem k tomu přemluvil i jejího tátu, Petra. ,,Co chci říci je, že se nemusíš obávat." Usmál jsem se a poplácal ho po zádech. O nic nejde. Otočil se ke mě, je trochu vyšší než já. Tvrdil, že doma je to v pohodě, ale já mu nevěřil. Konejšivě jsem se na něj usmál. ,,Nezníš, jakoby to doma skutečně klapalo. Třeba ti můžu pomoci už jen tím, že tě vyslechnu." Ta fuchtle, ta mrcha... Ona mi ho trápí a on je pak chudáček smutný. ,,Kafe pořád platí." Nabídl jsem mu s úsměvem. Pokud si chce pohovořit, může... Já ho poslouchám.

Jakub Dobiáš - 04. března 2019 23:49

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ještě jednou se omlouvám, nějak mi to ujelo." Uznale jsem pokýval hlavou. Ano, nereagoval jsem zrovna adekvátně. Usmál se na mě a já mu to oplatil nepatrným, nesmělým úsměvem. "Vadilo by ti, kdybych tu chvíli zůstal? Všiml jsem si, že máš pod televizí nějakou herní konzoli..mohli bychom si něco zahrát?" Bude to lepší než rozebírat mé osobní problémy. A zároveň se mi nechce domů. Kdo ví, jakou bych měl náladu a v čem bych se utápěl. "A tu kávu bych si dal. Překvap mě. Ale někdy tě budu muset vzít do mé oblíbené kavárny. Kávu si tam praží...s majitelem se trochu znám. Potykali jsme si, když jsem se k němu chodil nějaký ten pátek..." Pomalu jsme se vrátili zpátky do bytu. Ani jsem si nestihl při čekání na výtah obout boty. O to snazší jsem to měl. Usadil jsem se na obrovské pohovce. Tady by mohli spát snad i tři lidé. A jak je pohodlná! Je to pohlazení pro pozadí - nádhera. Sledoval jsem jej v kuchyni. "Tak co nabízíš? A jestli řekneš FIFA, NHL nebo název jiné takové ptákoviny, tak odcházím oknem." Zasmál jsem se, ačkoliv při pádu z tohoto patra by mne smích přešel.

Nicolas Růžický - 05. března 2019 14:16

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,, To víš, že by mi to nevadilo, já budu naopak rád." A jak moc rád, to říct ani nesmím, to by bylo... Velmi velmi nevhodné. ,,Musíš mě do své chemii kávy zasvětit, jsem úplný lajk. Nevyznám se v těch zemích a v chutích, v odborných názvech. Dalo by se říct, že každej máme něco, já nerozumím kávě a doktořině, ty zase tomu, čím se živím já..." Usmál jsem se na něj a šli jsme opět dovnitř bytu, on se posadil na pohovku, vypadal, že mu sedla tak říkajíc. Já se ještě zdržel v kuchyni. Schoval jsme nevyužité tiramisu do lednice. Připravil jsem mu kávu, ptal jsem se na to, kolik lžiček, nebo případně zrnek, cukr a o mléku jsem ani neuvažoval, když je takový borec, tak určitě nemá rád mléko, to si dáváme jen my, čeští burani. Položil jsem před něj tedy hrneček tak, jak ho chtěl mít. ,,Do té kavárny mě musíš vzít." Culil jsem se celou dobu jako sluníčko. S ním... Je to prostě jiné, než s ostatními. Našlapuju jako kočka... ,,Hm, počkej, zamyslím se, Detriot: Become Human, Mortal Kombat jedenáct, Call of Duty druhá světová, Battlefield pětka, Persona five, ta má o dost jinou grafiku... A nějaké další." (nejsem fanoušek gamingu..) ,,Co by sis zahrát?" Můj Steam je docela nadupaný a navíc se mi ho povedlo spojit s PS4... A mám Metro Exodus!" Vzpomněl jsem si. Letošní pecka. Během dobu novou v hajzlu jsem hrál hodně.

Jakub Dobiáš - 05. března 2019 18:30

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nicolas přede mne postavil šálek kávy, tak jak jsem si jej přál a tak, jak je v jeho možnostech. "Díky moc." Potěšil mne jeho zájem o návštěvu kavárny. "Jestli tam zajdeme, tak na flat white...to je dvojité espresso s trochou mléka. Pochopitelně to má výraznější chuť než cappuccino, kvůli větší dávce kávy a menší porci mléka. Ne každý má rád kávu bez mléka...navíc mléko potlačí určité chutě a podbarví jiné...ale příprava kávy, to je věda." O tom by se dalo povídat hodiny, ale ne z mé strany, ač znám lecjaké zajímavosti, tak jsou mé znalosti spíše povrchové. "Rád bych se podíval, jak hraješ třeba Detroit, prý to má zajímavý příběh. Co ty na to?" Já budu rád, že tu s ním mohu být, že si pokecáme, že nebudu sám. Náš byt, i když je menší než Nicolasův, mi poslední dobou připadá hodně velký a prázdný. "Zároveň bych se u toho nemusel lekat...u Metra bych mohl dostat infarkt...nebo bych si zalezl někam do kouta a už nevylezl." Jistě, trocha nadsázky, ale přesto to nebylo úplně vzdálené od reality.

Nicolas Růžický - 05. března 2019 19:00

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,O flatwhiteu jsi mi už vyprávěl. Měl jsi ho, když jsme spolu někde byli. Aspoň myslím. Rád se přiučím. Pokud u togo nebudu padat jako teď." Myslím, že to tak bylo. Podíval? Připadám si jako nějaej gamer, kterýho sleduje jeho holka. Akorát, já bych nebyl ten typ gamera, který by víc zajímal kterej by nechal svou nadřazenou krásku čekat. Nene, já bych po něm skočil. Jenže... On by o tom nevěděl... Teda... Víme co. ,,Proč by ses měl koukat, když můžeš hrát!" Uculil jsem se na něj. Detroit je sice jenom pro jednoho, ale já se pro něj klidně vzdát. A nebo si vezmu noťas a budu pařit na něm. ,,Takovek velkej chlap a lekavej? Přeháníš!" Dal jsem mu malou herdu do zad a začal se smát. To je ale komediant. Ale... Líbí se mi to.

Jakub Dobiáš - 05. března 2019 20:13

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Proč bych koukal? Protože chci koukat. Chci koukat, odpočívat, bavit se s tebou. Rád tě uvidím v akci." Odpověděl jsem mu obratně. Ne, opravdu se mi nechce a rád jej budu sledovat. "I kdybych byl o metr větší, lekal bych se stejně. Hororové nebo děsivé filmy mi nevadí...ale u hraní se do toho tak zaberu, že se pak hrozně lekám. Jednou jsem se tak lekl, že jsem si vytrhl myš z počítače. Vyrobil jsem si vlastní bezdrátovou, ale moc nefungovala." Pohodlně jsem se rozvalil a čekal, až se pustí do hraní. "Tak šup šup...snad mě tu nenecháš čekat." Bylo to fajn, takhle tu vegetit. Už jsem byl o poznání klidnější...

Nicolas Růžický - 05. března 2019 20:41

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, já myslel, že by to mohlo bejt trochu nudný, ale okej."Pohnu rameny. Nevím, jestli by to bavilo mě, ale pokud bude jeho... Skočil jsem pro brambůrky, otevřel je a nechal na stolku, potom jsem zapnul televizi a vše potřebné, o pár minut později se mi již rozjel příběh. ,,Vyrobil sám? Ty jo! Šikovnej!" To bych nedal. Takže to obdivuji. ,,Jdeme na to.." Tady se snad lekat nebude. ... Hrál jsem, Jakub koukal, zobali jsem brambůrky, nebo já, pokud on nechtěl. Nechal jsem ho popsat kávu, kterou jsem uvařil a vyprávěl jsem mu o té hře, během toho, co jsem hrál. Dodělal jsem asi třetí misi, když jsem se rozhodl dát si přestávku. Pauznul jsem to a podíval se na Kubu. ,,Tak co, líbí?" Zeptal jsem se ho s úsměvem na tváři a strčil si do pusy jeden z posledních chipsů.

Jakub Dobiáš - 05. března 2019 21:26

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No víš...nebylo to těžké...utrhneš nedopatřením kabel a bezdrátová myš je na světě." Měl jsem pocit, že mě nepochopil, protože zněl tak obdivně. V tomhle to s ním občas vázne, že nechápe mé narážky. Škoda. Zajímalo by mě, jestli je problém ve mně nebo v něm. * * * Hra byla zajímavá, i když k hraní jako takovému bych měl jisté výhrady. V tomto jsem puntičkář. Někdy se mi zdálo, že je Nicolas zbrklý, že jen tak běží za cílem a nezajímá jej nic okolo. Já v případě, že hraji nějakou hru, zkoumám i okolí. Prohlížím si prostředí, abych se do toho více vcítil. On chvílemi letěl jako neřízená střela. "Ano, líbí, ale pochybuji, že bychom to dohráli. Kolik je vlastně hodin?" Zeptal jsem se jej. "Nejspíš bych tu neměl sedět celý den." Určitě má i zajímavější věci na práci.

Nicolas Růžický - 05. března 2019 21:42

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jo, no jasně." Tedy, myslel jsem, že si doopravdy udělal novou myš, ale on mluvil jenom o tom urvaném kabelu. ... ,,To asi jen tak nedohrajem, no. Ale je půl šesté, ještě docela brzo..." Už se mu chce domů? Neee, doteď to bylo tak fajn, kéž bychom spolu mohli takhle trávit čas pravidelně. ,,Jak chceš, já jsem rád za společnost. Katka je doma? Abych tě nezdržoval od ní. To víš, já chudáček samotinkej." Pohnu rameny, ale nevypadám smutně. Co takhle pivo? A nebo dvě? Vstal jsem od konzole a zastavil se před ním. ,,V tuto pokročilou hodinu, nedáš si pivko?" Usměju se.

Jakub Dobiáš - 05. března 2019 21:50

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ne, opět není doma..." Vypadlo ze mě a následně jsem si uvědomil ono slovíčko "opět". To jsem říkat neměl. Teď se určitě bude vyptávat a bude to znít, že si stěžuju nebo že mě to trápí. Což je pravda, trápí mě to, ale nechci o tom mluvit. Nechci mluvit o tom. Nechci mluvit o tom, že jsem věčně sám doma. A ne jako Kevin. Sám doma, osamělý...večeřím sám, usínám sám. "Ne, nedám. Večer potřebuji pracovat. Asi tě to překvapí, ale část práce si beru domů. Přesněji řečeno byl jsem pověřen přípravou přednášky pro studenty medicíny v rámci dne otevřených dveří. Naše nemocnice spolupracuje s Karlovkou, takže spousta mediků u nás má praxi. Tak jako jsem ji měl já. A trochu jsem s tím zahálel, musím to dnes večer doklepnout a odeslat ke kontrole. Ačkoliv bych si pivo dal, tak nemohu. Ale až budu mít hotovo...myslím, že si dám dvojku Chardonnay."

Nicolas Růžický - 05. března 2019 22:04

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Áha." Zase není doma. Ta jeho fuchtle na něj skutečně kašle! Kdybych měl prince Lancelota pro sebe, hýčkal bych si ho a staral se o něj, zařídil bych, aby se měl jako v bavlnce, trávil bych s ním každou volnou chvilinku! Ach jo, je tak moc požehnána a ona na to kašle! A chudáček Kubík. ,,No, okej, já asi udělám ještě jednu misi, dám si pivko a pak si lehnu do vany." Uvažoval jsem o tom, co byhc mohl dělat, když on bude pracovat a pak popíjet vínko. ,,Tak se asi rozloučíme... Abys nepracoval dlouho do noci, ať se na zítřek taky trochu vyspíš..." Zůstal jsem tedy stát a doprovodil ho a výtahu. Počkal jsem, až se obleče, v mobilu cinklo mu cosi. Ahoj! Jsi sám doma? Jsem hrozně nadržená, ale moc daleko... Katka Přivolal jsem mu výtah a když nastoupil, zamával jsem mu. ,,Měj se, musíme si to zapakovat. Ahoj!" Pověděl jsme ejště, enž se dveře zavřeli a on začal klesat dolů.

Jakub Dobiáš - 05. března 2019 22:34

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Odpoledne se přehouplo v podvečer a byl čas jít domů. Užil jsem si dnešek víc než dost. Stál jsem u výtahu a oblékal se, když mi zavibroval mobil. Přečetl jsem si zprávu na messengeru, ale řekl si, že odepíšu až ve výtahu. "Měj se Nicolasi. Přeju ti hezký večer." Ve výtahu jsem začal odepisovat. Ahoj lásko. Nejsem doma. Byli jsme s Nicolasem bruslit a pak u něj hráli na PSku. Teď razím domů a budu pracovat. Chybíš mi, kočko. Těším se, až přijedeš, viděl bych to na společnou koupel a trochu...však ty víš. :-* V Nicově přítomnosti jsem se cítil fajn. Rozhodně jsem si dnešek užil, vyčistil si hlavu a koukl na zajímavou hru. Asi bych nechtěl patřit mezi šikanované androidy. Domů jsem jel tramvají a poslouchal hudbu. Vybral jsem si playlist ve Spotify s názvem Evening Chill, ale na mě to byl až moc velký chill, div jsem cestou nezačal klimbat a tak jsem "přeladil" na Jazzy Romance. Jo, jazz byl to, nač jsem měl chuť. K večeři jsem si objednal pizzu, protože se mi ani trochu nechtělo vařit. Zároveň jsem se mohl pustit do práce a věnovat se tomu hned, jak jsem dorazil domů. Než dorazila pizza, stihl jsem si dát pauzu a rychle se osprchovat. Měl jsem půlku prezentace hotovou a seděl jsem s pizzou v křesle a pouštěl si na Netflixu Přátele...

Vypravěč - 05. března 2019 22:46

Den, zdá se, uběhl velmi slibně a i noc pomalu přinášela spokojený lenošivý odpočinek. Ovšem, co nepřestalo zlobit, byl tvůj mobil, protože Katka, která večer asi neměla co dělat, zásobovala tě všemi informacemi a zážitky, kterými jen mohla. To víš, že vím. Už se tě nemůžu dočkat, miláčku. Tady je to úmorné až běda. Proslovy v němčině, kterým je stejně prd co rozumět, staří páprdové a vypatlané slečinky, hostesky... Nesnáším to tady, jídlo je hrozné a pokoj mám jako kamrlík. Na čem vlastně pracuješ? Mimochodem, kdo je ten Nikolas? Seznámíš nás? (...) Rozhodně psala jednu zprávu za druhou a messenger nepřestával pípat. Kdo by ale nevěnoval pozornost své milované, že?

Jakub Dobiáš - 05. března 2019 23:21

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Odpovídal jsem trochu automaticky, protože jsem měl mozek vyždímaný jako houbu. To musí být nuda, že? Mohla jsi zůstat doma. Měl jsem pocit, že mi úplně neříká pravdu. Než odjela, viděl jsem, jaký pokoj má zabookovaný a rozhodně nevypadal tak, jak jej popisovala. Navíc její firma vždy zajistila to nejlepší možné ubytovaní, protože na tom si firma zakládala. Nechtěl jsem do toho šťourat. Asi je to tím, že se nechtěla chlubit pokojovou službou, dostupným wellness a luxusní kuchyní. Prezentace na DOD, podobně jako vloni. Stále mi šrotovalo v hlavě, proč se mi snažila namluvit, že je její ubytování žalostné. Třeba spoléhala na to, že si to nepamatuji, nebo se opravdu nechtěla chlubit. Přeci by v tom nic jiného nebylo, ne? Určitě ne. Nicolase znáš. Je to kamarád Danči. Pomáhal se zařizováním svatby a už jsem ti o něm vyprávěl. To je ten, co mě dotáhl domů z hospody. Poslouchá někdy, co jí říkám? Začínal jsem být z toho rozhovoru mírně napruzený a tak jsem se s ní rozloučil. Jdu ještě chvilku pracovat a pak spát. Měj se krásně :-* A tak jsem ještě dokončil prezentaci, což bylo okolo jedenácté. Jedním z faktorů je, že jsem u Přátel zůstal déle, než jsem měl. Na druhou stranu jsem si odpočinul a nabral síly pro dokončení mého "veledíla". Pustil jsem si na noťasu další díly, nastavil si automatické vypnutí a natáhl se do pelechu. Alespoň jsem neměl pocit, že jsem tu sám, v tichém bytě.

Vypravěč - 06. března 2019 23:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemohla lásku, jde o mou práci,... Však víš... Áha... Tak hodně štěstí :) Jo, tam ten... No, i tak bych ho ráda poznala. Dobrou, broučku :-* Konečně esemesky přestaly pípat, Přátelé pomalu mizeli v nekonečnu, dech se zpomalil a oči zavřely... Přišel spánek. Sladký a tolik potřebný spánek.

Nicolas Růžický - 06. března 2019 23:23

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Když Jakub zmizel z mého dohledu, chvíli jsem ještě stál na místě a uvažoval. Představoval jsem si různé scénáře, až jsem nakonec vzteky a nerudný sám ze své vlastní fantazie vyrazil do vany, bylo mi jedno, že telka stále hraje. Kašlu na to, potřebuju horkou vanu. Zatímco se vana plná bublinek napouštěla, odnesl jsem si do koupelny pivo v plechovce. Nakonec jsem se, jak jinak, svlékl a naložil se do té horké vody. Přes pěnu neviděl jsem na dno a tak jsme prostě jen tak ležel, občas se potopil... Uvědomil jsem si, že to fačování od Jakuba jsem teď celé namočila budu to pravděpodobně muset zopakovat po svém. No, říkal, že to mám na noc nechat dýchat, takže jsem si všechny ty náplasti prostě sundal. Rašící strniště na bradě zabolelo a no si stále říkal o mou pozornost, ale to je tak všechno. Po vaně posadil jsem se v župan na gauč a hrál. Čas ubíhal, dostal jsem hlad. Na první dobrou práskal jsem celý zbytek tiramisu a dal tomu korunu dvěma kopečky vanilkové zmrzliny v mražáku. Do háje! Pfff. Dneska kašlu na cvičení. Nakonec jsem dohrál cosi, co jen zdánlivě připomínalo opravdovou hru, ale bylo mi to jedno, myslel jsme na úplně jiné věci. Hlavně na Kubu, který mi prostě nedá spát! Přecejen jsem usnul poté, co jsme se stále županu, pod ním nahý, odvlekl do ložnice, hodil na sebe trenýrky, otevřel si na noc okno na mikroventilačku, zachumlal se pod peřinu a vytuhl okamžitě. Jen jsem si stihl budíka nastavit.

Jakub Dobiáš - 06. března 2019 23:38

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Vytuhnul jsem jako malé děcko. Na bruslích a při večerní práci jsem se unavil více, než jsem čekal. Ani jsem se v myšlenkách nestihl zabývat něčem negativním. Ležel jsem zachumlaný v pod dekou a bylo mi fajn. Usnul jsem u Přátel, aniž by skončila jedna epizoda. Jediný sen, který si pamatuji z celé noci byl velice zvláštní. Byl jsem u Nicolase. On hrál Detroit a já jej s nadšením sledoval. Po nějaké chvíli jsem se k němu přisunul blíže. Kdo ví z jakého důvodu. Zajel mi rukou do vlasů a hrál si s mými kadeřemi. Vůbec mi to nevadilo. Naopak to bylo příjemné. Hypnotizoval mne svýma hlubokýma očima a já mu propadl. Přišel jsem o veškerou svobodnou vůli. Přibližoval se ke mně. Centimetr po centimetru se přibližoval. A když už se nemohl přiblížit více, naše rty se dotkly. Nejprve jsem váhal a trochu nechápal, co se děje. Chvilku na to jsem přitiskl dlaň k jeho temeni a začal jej líbat a to velmi energicky a vášnivě. Otevřel jsem oči. Nejistě jsem se rozhlédl po pokoji. Bylo ráno a jsem tu sám. Sám s erekcí. Divné. Zvláštní. Pamatuji si sen, kdy jsem se líbal s Nicolasem. Nerozumím tomu. Nikdy jsem nad ničím takovým nepřemýšlel a přesto je to jediný sen, který si z celého spánku pamatuji. Asi jsem tak nadržený, že si má mysl vybrala posledního člověka se kterým jsem trávil čas. Těžko říct. Hlubší význam bych v tom nehledal. Chvilku jsem se povaloval v posteli, než se mi podařilo vyhrabat z postele. Také jsem čekal, až mne ta erekce přejde, ačkoliv jsem koketoval s myšlenkou, že bych s tím naložil jinak...

Nicolas Růžický - 07. března 2019 00:16

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Probudil jsem se okolo desáté, je čtvrtek, dneska mne čeká práce... Moc se mi tam nechce. Beru do ruky mobil a když na mne neblikne uvědomuji si, že je vypnutý. Vybitý přes noc. ,,Do háje!" Zaklel jsem a natáhl se po nabíječce. Chvíli jsem počkal a pak teprve jsem zjistil přesný čas a kolik mám času do doby, než budu muset pracoval. Ahoj :) Tak co, došel jsi domů? Práce se vydařila? Kdy mám čas? Kdy půjdeme zase rakvit Nicolase, co? Já už chci být zase s ním...

Jakub Dobiáš - 07. března 2019 17:45

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Od Nicolase mi přišla zpráva, když už jsem byl v práci. Jen koutkem oka jsem zahlédl na displeji jeho jméno, ale zrovna jsem měl v ordinaci pacienta. Nikdy bych si nedovolil jen tak si s někým psát, během doby, kdy někoho vyšetřuji. Jen v krajních případech. Tohle ovšem takový případ nebyl. Měl jsem napilno a k odpovědi jsem se dostal až u oběda. Někdy si obědy objednáváme v nedaleké restauraci. S kolegy se střídáme ve vyzvedávání. Dneska jsem si objednal krůtí medailonky na barevném pepři s jasmínovou rýží a baby karotkou. Vzal jsem telefon do ruky a odepsal Nicolasovi. Stále mi v hlavě vrtaly zprávy, které mi napsala Katka. Ahoj Nicolasi. No, spíše dojel, ale cesta byla v pohodě. Stihl jsem vše, co jsem potřeboval a pak jsem vytuhl jako špalek. Co ty? Volný den? Co tvůj nos?

Nicolas Růžický - 07. března 2019 22:11

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Sprcha, jídlo, kafe v nedalekém Starbucs, tedy spíš cosi jako kafe, byla to spíš jen pěna, fialová voda, šlehačka a třpytky, ale bylo to roztomilé. Ještě před tím, než jsem se odebral domů nachystat a převléknout, zajel jsem do toho samého obchodu, kde jsem si kupoval minule brusle, dneska jsem však prahl po chráničích. Prodavačka, která tam byla minule, se v prostoru obchodu neobjevovala a musel jsem tedy požádat nerudného postaršího prodavače, který ze začátku vůbec nevěděl, co jsem po něm chtěl. Nakonec jsem se ale nějak domluvili a tak jsem odcházel ze Sportisima s chrániči na kolena i lokty, stejně tak jsem uvažoval o něčem, co by mi chránilo bradu, helmu jsem ale nechtěl. V době oběda mi přišla nazpět esemeska od Jakubíčka. Obratem jsem odepsal. Koupil jsem si chrániče! Nos bolí... A ne, dneska nemám volný den, odpolední práce... Usmál jsem se na mobil a šel si dát oběd, který jsem si koupil v Palladku a vzal si ho domů.

Jakub Dobiáš - 07. března 2019 23:34

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Když mi Nicolas odepsal, před očima se mi mihl záblesk dnešního snu. Snu, ve kterém jsem se s Nicolasem líbal. Popravdě jsem rád, že se třeba dnes nemáme sejít. Asi bych na to musel pořád myslet a těžko bych se mu dokázal podívat do očí. Možná už mi přeskočilo. Možná jsem byl tolik nazlobený na Katku, že si má mysl vytvořila aférku, až na to, že to nebyla milenka, ale milenec. Bereš to svědomitě. Paráda. Tak si užij focení :) Co bude fotit dnes? Zajímalo by mě, jaké to je, když je člověk svým pánem a pracuje, když se mu chce. To bych si jako lékař nemohl dovolit. Leda bych měl vlastní kliniku pro celebrity nebo nevím co. Jak by se asi tvářil, kdybych mu vyprávěl o svém snu? To se nikdy nedozvím a on už vůbec ne. Ještě jsem dopsal zprávu: Co vlastně budeš fotit? Jestli to není tajné. Odeslal jsem mu správu a dál spokojeně papal.

Nicolas Růžický - 08. března 2019 20:49

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Užij si focení. Užij si focení! Pche. Kdyby jen tak věděl, co dělám. Už by se mnou do smrti nepromluvil. Zhnusil bych se mu... Proto nemám moc přátel. Ach jo, chci k němu být upřímný, nechci mu lhát. Připadám si tak špatně, chodit kolem něj našlapovat, užírat se, jak je krásný, jak inteligentní... Toužit po něm a nemoci ho nikdy mít. Proč ti nejlepší chlapi už maj ženskou? Proč má Jakub ženskou? Další esemeska cinkla mi v mobilu. Rychle jsem ji otevřel a přečetl si ji. Ptá se, co budu fotit. Co mu mám napsat? Do háje, já vůbec nevím, ale práce je prostě práce a já mířím do ní. Nakonec jsem mu odpověděl, až když jsme seděl již skoro nahý v "maskérně", abych se zase pak oblékl do něčeho jiného. Tyhle improvizované podmínky, kdy budeme točit v lese, se mi vůbec nelíbí. Mám rád své pohodlí. Díky! Nesmíš se mi smát, ale budu fotit trenýrky...:D Maskérka si neví rady s mou bradou... XD

Jakub Dobiáš - 08. března 2019 21:00

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro No, to zní vcelku intimně. Já bych asi nechtěl, aby mě někdo fotil...natož ve spodním prádle. Tak to hodně štěstí, ale když si necháš fotit ze správného úhlu, tak nikdo tvoji bradu neuvidí :D :D Zamžoural jsem na displej a promnul si oči. Ach jo, asi si od nošení kontaktních čoček dám pokoj a na nějakou dobu se vrátím k brýlím. Mé oči by to určitě uvítaly. Když tak nad tím přemýšlím, tak mě spousta lidí neviděla v brýlích, včetně Nicolase. Jak by se tvářil? Možná to příště vyzkouším. Dojedl jsem oběd a byl čas vrátit se zpět k práci. Měl jsem před sebou další čtyři hodiny práce, ale už jsem se modlil, aby byl pátek. Nemohl jsem se dočkat, až se vrátí Katka a zároveň jsem byl nějaký unavený. Doufal jsem, že si trochu odpočinu, což se mi zkrátka přes týden moc nedaří.

Nicolas Růžický - 08. března 2019 21:17

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Když už nějaký čas člověk dělá to co já, ztratí veškerý stud. Klidně bych mohl chodit po Václaváku nahej... Mohl. A taky bych mohl dát každýmu na potkání. Ale dal jsem jemu, i když o tom asi neví. Byl jsem důkladný v zamazávání stop a modlil jsem se i k Poseidonovi, aby druhý dne nechválil svou manželku za to, jak hezky se o něj postarala. Asi jsem měl štěstí... Nebo se mi Jakub nikdy nezmínil. Řekl přece, že si z noci nic nepamatuje. Ale.. Já si ten skvělý sex pamatuju až moc dobře. Kdy se znovu uvidíme? Chybíš mi!

Jakub Dobiáš - 08. března 2019 21:22

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Věděl jsem, že mi Nicolas napsal a trvalo to hodinu a půl, než jsem měl chvilku mu odepsat. Popravdě mne překvapilo, že mi nepíše Katka. Nicolas se mnou v poslední době komunikoval více, než má snoubenka. Ale vždycky si říkám, že je to tím, že má tolik práce. Já když mám práci, tak mám stěží čas odepisovat. Nicméně mi nenapsala ani ráno. Dříve si chvilku vždycky našla. Tenhle a příští víkend by měla být Katka doma. Rád bych trávil čas s ní. Myslím, že bychom mohli jít bruslit v pondělí odpoledne, jestli se ti to hodí. Když už máš ty chrániče, tak abys je využil a já se trochu pobavím na tvůj účet, až tě v nich uvidím :P Odepsal jsem mu s drobným zpožděním.

Nicolas Růžický - 08. března 2019 21:54

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Koukal jsem na mobil každou sekundu... Chtěl jsem ho vidět zase a co nejdřív. Měl bych se s ním vyfotit, abych na tu fotku mohl koukat. No, on ale stále neodepisoval a já se musel jít "procházet po lese". Až když jsem skončil, místo sprchy ihned jsem vyhledal svůj mobil, abych ho otevřel a zkontroloval, jestli tam je zpráva. A byla. Dlouhá! Mluvil o tom, že nebude mít moc čas, že chce trávit víkendy se svou snoubenkou a bla bla bla.. Měl by si vzít mě. Já bych si ho hýčkal, klidně bych pro něj sekl s prací, žiju si jak král. Od sexu s ním jsem měl spoustu dalších, ale nikdo nebyl takový jako on. Takový sex, který jsem skutečně chtěl, ne který jsem musel udělat. To si člověk pamatuje, obzvlášť když je to poprvé. Poprvé, co jsem měl sex, který jsem skutečně chtěl od doby, co jsme začal dělat tohle. Měl jsem sexu dost, nepotřeboval jsem další. Bál jsem se zamilovat, protože pokud byhc to udělal, pak by mě moje láska už nechtěla, až by se dozvěděla, co dělám. V pondělí mám čas. Už se těším, až se mi budeš smát. Možná bychom si potom mohli jít zaplavat, abych se taky pobavil :D Užij si čas s Katkou :) :( :'( :/ Chybíš mi... Chci tě vidět dřív, chci být na Kateřinině místě. Chci být ten koho miluješ a koho si vezmeš.

Vypravěč - 08. března 2019 22:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Víkend se přišoural pomalinku, jak pro Nicolase, který se nemohl dočkat pondělka a doma pravidelně a pilně trénoval jízdu na bruslích, i když si u toho hned na poprvé narazil zadek. Tak moc se snažil, tak moc se těšil... Za to Katka se domů naopak moc netěšila. Přijela až v sobotu v jednu ráno, celý den prospala. Sobota byla tím pádem zabitá. Chudáček Jakub si ale na svoje nepřišel ani v neděli, pokud naléhal, byl docela naštvaným hlasem obeznámen o tom, že má jeho družka menzes. Jenže.. Nikdy v koupelně žádné papírky od vložek, které Katka skoro nikdy nevyhodí do koše. Takže lže? Je podrážděná naštvaná... Unavená a v neděli odpoledne strávila hodinu v koupelně, i když se nesprchovala, nefénovala si vlasy... Bylo zamknuto... Když pak vylezla ven, řekla, že je unavená z toho zájezdu a že tam dostala hodně nekonstruktivní kritiky, která ji štve. A pak si šla zase lehnout. Neděle se pomaličku přehupovala v pondělí, na sex to nevypadalo a Katka se stranila jak Jakuba, tak jídla... Dokonce i milovaného nedělního seriálu, na který koukala... Ne, zavřela se v ložnici. A spala, enbo to aspoň dělala. ... Přišlo pondělí! Zatímco Nico skákal doma radostí, protože se mu povedlo objet celou kuchyni, aniž by sebou sekl, Katka ráno vypadla z domu dřív, než se Jakub vůbec probudil. Na stole nechala vzkaz. Promiň, broučku. Mám toho děsně moc. Snažím se udělat kariéru, abychom si mohli hezky žít. Proto musím práci věnovat všechno. Snídani máš v troubě.

Nicolas Růžický - 08. března 2019 22:44

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Jsou dvě hodiny odpoledne, sedím, s chrániči na kolenou a loktech, v bruslích na té samé lavičce, jako minule. I dne je docela hezky,. Trochu fouká, ale já už si troufnu i si stoupnout sám a bez držení. Čekám na Jakuba, velmi se na něj těším. Srdíčko mi pumpuje jak zběsilé. O víkendu jsem si totiž uvědomil,že nikoho jsem nikdy nechtěl jako jeho. A že proto udělám cokoli. Že ho vytáhnu ze spárů té harpie do své hebké náruče. Můj zbytek minulého týdne byl hlavně ve znamení příprav na pondělí. Trénoval jsem a trénoval, hrál jsem hry a vařil, zašle jsem do drahé kavárny a nechal si vysvětlit kávy, přivoněl jsem k nim a vybral si tu, která mi nejlépe voněla. Zdejší prodejce mi pak vysvětloval princip žluknutí kávových zrn a já jsem připraven ho na Jakuba použít!

Jakub Dobiáš - 08. března 2019 23:26

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Víkend byl jedna velká tragédie. S Katkou jsem prohodil sotva tři věty. Nebyla s ní řeč, natož něco jiného. Vymlouvala se na "své dny", ale dle mého to mělo přijít až za týden. Překvapivě si to pamatuji. Už jsme spolu nějakou dobu a já byl vždycky všímavý a hlavně pozorný partner. Ovšem poslední dobou mne síly opouští. Nevím, co se děje a trápí mě to. Vlastně jsem pořád v bytě sám, i když je tu Katka. Není to smutné? Je. Já jsem smutný. A v neděli jsem byl i naštvaný, ale ne moc dlouho. Poté jsem byl lítostivý a sklíčený... Takhle můj vysněný, vymodlený víkend nevypadal. Má přání a mé tužby zůstaly nevyplněny a já byl frustrovaný. Jako na smilování jsem se těšil na pondělí. Měl jsem z neděle na pondělí ranní službu na pohotovosti, ale co víc, odpoledne jdeme s Nicolasem ven bruslit. Věřil jsem, že tohle mě nezklame. Že tenhle den se vyvede. * * * Přišel jsem domů kolem páté ráno a šel spát, abych měl sil na odpolední bruslení...

Jakub Dobiáš - 09. března 2019 00:04

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Vstal jsem v půl dvanácté a udělal si oběd. Překvapivě jsem byl zas doma sám. Stojí to za pendrek. A jak já nemám rád tyhle noční směny! Sice je teď mívám o něco méně, ale vždycky mi to tak rozhodní režim. A podle studií směnný provoz zvyšuje riziko srdečních chorob. Naštěstí nemám pravidelný směnný provoz na týdenní bázi. To bych asi umřel. Upřímně se mi nechtělo vařit, protože jsem neměl moc času a tak jsem si vzal všechny věci a cestou za Nicolasem jsem se zastavil v bageterii Boulevard na bagetu s pastrami a k tomu samozřejmě jejich patatas. I když je to taková kravina - pečené brambory - mohu se po nich utlouct. Hlavně v kombinaci s tatarkou, kterou k nim podávají. Ale nedokázal bych to jíst každý den. Doufal jsem, že mi nebude moc těžko, ale nechtělo se mi na brusle s lačným žaludkem. Popravdě jsem měl hlad jako vlk, sotva jsem otevřel očka. Dneska jsem si nevzal kontaktní čočky, ale brýle. Zobrazit SPOILER Přiblížil jsem se k Nicolasovi z jeho mrtvého úhlu. Přišel jsem totiž z jiného směru než posledně. "Baf." V tu chvíli jsem se pomodlil, aby neměl prudké reakce, neohnal se po mně a já neschytal ránu. Ihned jsem udělal krůček vzad. Pro jistotu. "Ahoj Nicolasi." Pozdravil jsem jej mírně odměřeně, nebo bez emocí? Těžko říct, který příměr je přesnější. Já doufám, že se má nálada výrazně zlepší, protože tak na mne Nicolas působí.

Nicolas Růžický - 09. března 2019 00:17

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Lekl jsem, ale seděl jsem docela daleko. Nestihl jsem nic udělat a jen jsem se otočil za tím, kdo na mne vybafnul. Jakub. V brýlích. Nevěděl jsem, že nosí brýle! ,,Ahoj! Ty jo, to máš nově a nebo jsi nosil čočky?" Zeptal jsme se ho a počkal až se obuje. Sluší mu to. Jako všechno, klidně by mohl mít přes hlavu pytel. Nebo já. I tak bych po něm lačnil. Když mne minule objal, srdce mi bušilo jako splašené a to nejen ze strachu, ale i z radosti. Cítil jsem tedy jeho vůni a jeho ochranitelské teplo, které mi rozehřívalo svaly a uvolňovalo tiché napětí, které ve mě ze štítění se z pádu přetrvávalo. Kdyby jen věděl, kdyby jen tušil... ,,Jak jsi se měl?"Zajímal jsem, jeho pozdrav byl takový neutrální. Toužím ho vidět se smát. Přijde mi, že vždycky za mnou přijde smutný, ale pak je uvolněný a spokojený. Možná mám an něj já takový vliv...

Jakub Dobiáš - 09. března 2019 09:56

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nicolas se lekl, ale bohudík se po mně neohnal. Vypadal překvapeně, ale zároveň jsem měl pocit, že mne rád vidí. "Poslední dobou jsem nosil čočky a brýle nosil spíše doma...prý mi sluší...ale já si tím nejsem jistý." Nesměle jsem se pousmál. Obešel jsem lavičku a posadil se vedle něj. Začal jsem si rozvazovat tkaničky, když se mne zeptal, jak se mám, tedy jak jsem se měl. "Mám se dobře." Zalhal jsem, ale tentokrát jsem se snažil být přesvědčivý. Rozhodl jsem se, že bude snazší odvést řeč jinam. "Jak dopadlo to focení? A když takhle něco fotíš...dostaneš i nějaký...jak to nazvat...hm...promo materiál?" Mně by to smysl dávalo, ale jak to chodí ve skutečnosti, to je mi záhadou. Ale on mi to může objasnit. "Chápu, že když bys fotil něco extra drahého, že ti třeba nedají...Porsche jen tak...ale třeba jak jsi fotil to spodní prádlo...dostaneš několik kusů pro sebe? Tedy jestli to nejsou přísně tajné informace, samozřejmě."

Nicolas Růžický - 09. března 2019 10:15

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Sluší, pane doktore." Usmál jsem se na něj. Pro jeho oči v těch brejlích nechal bych se ohnout tady a teď. Klidně před všemi lidmi. Stejně se někteří na lavičkách spíš pojídají navzájem, než aby se líbali. Povzdechnu si. On neříká pravdu. Já vím, že se dobře nemá. A že o tom nerad mluví, chudáček. Já bych ho ale vyslechl! A po alu nasměroval k tomu, že ta mrcha si ho nezaslouží, že já jsem jeho jediný a pravý vyvolený. Že má milovat jen mě! ,,Většinou jo, pokud chtějí, abych reprezentoval nějaký produkt, pošlou mi ho. Trenýrky, krémy, masky na obličej i tělo, hodinky, jednou náramek a brýle bez skel... " A taky spoustu fleshjacků, fleshlightů a spousta různobarevných penisů jen pro moje potěšení. ,,Můžu ti doporučit krém, ale Porsche navíc fakt nemám." Začal jsem se smát. Moje camaro a další dva broučci by asi nebyli rádi, kdyby přišli o kámoše. ,,Trénoval jsem, jak je to šlo. Narazil jsem si zadek, ale fakt, přísahám, snažil jsem se." Počkal jsem, až se obuje a pak jsem vstal, tentokrát už docela jistě a bez držení. Jsem šikula. ,,No.. I tak si nejsem jistý. Dáš mi ruku? " Zeptal jsem se a natáhl ji k němu.

Jakub Dobiáš - 09. března 2019 11:19

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Beztak to říkáš jen tak. Abych se necítil špatně." Vyplázl jsem na něj jazyk v rámci přátelské provokace. Pokračoval jsem v přezouvání. Boty jsem si dal do batohu a začal si nazouvat brusle. Chvilku jsem s tím zápasil, ale povedlo se. Měl jsem brusle na nohou. Nicolas se postavil a to se nemusel ani přidržovat. Zdá se, že nelhal. Trénoval. Asi si u toho natloukl, ale to k začátkům patří, ne? "Já myslím, že to zvládneš...navíc máš chrániče...ne nadarmo se říká, že chybami se člověk učí. Už víš jak na to a musíš to jen trénovat. Teď je to jen a jen na tobě." Vstal jsem a rozjel se po chodníku. Ujel jsem nějakých třicet metrů a zabrzdil a otočil se o 180 stupňů. "Tak jedeme..." Zamával jsem na něj. Věřím tomu, že to zvládne a zároveň je čas, aby se zbavil pomyslných balančních koleček.

Nicolas Růžický - 09. března 2019 11:46

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To není pravda. Vážně ti to sluší." Zajínalo by mě, jestli má i nějaké zápory. Třeba chrápe, rýpe se v nose... Bůh ví... Ale je moc dospělý na to druhé, to by podle mě určitě nedělal. Ne, nezvládnu to. Bojím se. Nikde tu není nic, čeho bych se mohl chytit. Mám strach, pomoz mi, chraň mě, Jakube... Hlavou mi opět běží strach, pořád neumím brzdit... Dovedu se zastavit leda tak o předmět. A nebo pádem. Bude mě muset uchránit Jakub. A nebo mám ty chrániče. Jak řekl. ,,Neumím brzdit." Přiznal jsem se jednoduše a bez odmlouvání. On mi ujel, pobídl mne... A já se k němu v docela rychlosti rozjel (10+1). Bylo skutečně poznat, že jsem trénoval a že se moc snažím h nezklamat. Klidně bych skončil zase u nás doma, ale další odřeniny se nemohu dovolit! Nějakou dobu jsme jeli, jen tak, dokola... Vyhýbal jsem se lidem a držel se co nejvíc u něj, maminky s kočárky koukaly po nás po obou. Já jsem mladší, svalnatý, potetovaný. Jakubíček zase zrzek, taky docela sportsman a hlavně, jeho vousy mu dodávají na důstojnosti. Proto je ideální tatínek pro dětičky a já zase milenec do postele. Pro maminky a slečny, které se procházejí parkem. Nakonec však přišla krizovka. Tuhle část parku neznám, ale místo asfaltu najednou je jenom štěrk. Štěrk! Proboha! ,,Jakube... Štěrkkk. Neumím brzdit." Vyjekl jsem a v očích smrt.

Jakub Dobiáš - 09. března 2019 13:56

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nicolas je talent. Nepochybně má plno kvalit a zručnost a obratnost k nim dozajista patří. Pravda, styl jeho bruslení je stále takový zbrklý a nevyježděný, ale to se časem změní. Nikdo učený z nebe nespadl, jen co je pravda. Jezdili jsme bok po boku, tedy někdy jsem musel zpomalit, aby mne Nicolas dohnal. Po očku jsem ho sledoval a zároveň jsem i za něj sledoval okolí, abychom zas neměli nějaké blízké střetnutí s kočárkem. Přejeli jsme k místu, kde končil chodník, kde já jsem zastavil. Kdo by jezdil po štěrku, že? To není zrovna povrch vhodný na bruslení. "Zastav." Zavolal jsem na něj, náhle jsem si vybavil jeho slova. Neumí brzdit. Nejel zrovna pomalu a mě nenapadlo nic lepšího, než že ho opět zastavím svým tělem. Postavil jsem se mu čelem a mírně se rozjel proti němu, bude to větší náraz, ale díky energii, kterou získám by mě nemusel tak sejmout? Nebo se pletu? Není čas nad tím přemýšlet. Vyjel jsem mu naproti a srazili jsme se. Myslel jsem si, že to ustojím, ale ztratil jsem rovnováhu. Proto jsem usoudil, že nejlepší bude fláknout sebou do trávníku, dokud to mám pod kontrolou. Rozhodně lepší než se rozsekat na asfaltu, nedej bože na štěrku. Snažil jsem se pár koordinovat. Jasné bylo, že pod sebe nesmím dávat ruce, jinak bych si je zlámal. Padl jsem na záda a překulil se na bok. Vyrazil jsem si dech a tak jsem chvilku lapal po vzduchu. Nejspíš budu v pohodě, nic zlomeného, jen trochu potlučený. Dal jsem si záležet, abych se neudeřil do hlavy. Ležel jsem na boku, Nicolas vedle mě a já stále lapal po dechu.

Nicolas Růžický - 09. března 2019 14:19

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Já nemůžu!" Křičel jsem a v tom jsem viděl jeho, jak se proti mě rozjel. ,,Jakube..." Vykřikl jsem a do pár sekund jsme do sebe narazili. Byla to supa, spadli jsme oba na trávník. Dímy bohu, že je to trávník a ne štěrk. Skončil jsem na něm, v té chvíli mi to nepřišlo jako nic příjemného. Jakobych mu zmáčknul hrudník a ten se prohnul? Odkulil se na bok, tím pádem jsem skončil na trávě taky. Nedýchal.. Co se to stalo? ,,Proboha, promiň. Co, co mám dělat?" Lekl jsem se a rychle se posadil. Když jsem to udělal, uvědomil jsem si, že moje ruka... Bolí! Asi deset centimetrů od lokte na spodní straně ruky mám vřízlý ostrý střep. Podrapal mne a zanořip se hloub na konci. (6) ,,AU, kur*a." Zavrčel jsem, protože to krvácelo a ten střep tam zůstal. Víc jsem se ale soustředil na Kubu. Jak mu mám pomoct? Do háje. Má vyražený dech... A já nevím, co s tím. Mám ho... Poplácat po zádech?

Jakub Dobiáš - 09. března 2019 20:27

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Můj obličej nabíral nezdravý nádech. Očividně přítomný Nicolas nebyl s to mi pomoci. Překulil jsem se a zvedl se na všechny čtyři, poté jsem si klekl. To vše se muselo odehrát rychle, protože jsem neměl zrovna moc času. Udeřil jsem se několikrát do hrudi a pak se rozkašlal. Konečně jsem se nadechl. Kdyby to trvalo déle, mohl jsem ztratit vědomí a přítomný pán by mě možná nechal zhebnout. Trvalo to, než jsem se vzpamatoval. "Bože! První pomoc ti nic neříká?" Vykřikl jsem na něj podrážděně. Všiml jsem si, že má drobné poranění na ruce. Následovalo pár hlubokých nádechů a výdechů. To vedlo k tomu, že jsem se uklidnil. Alespoň trochu. "Jdeme na pohotovost. Jsi očkovaný proti tetanu? A co proti žloutence? Obuj si boty a vyrazíme." Sám jsem si začal sundavat brusle, abych se mohl obout. Nějaký střep v parku. To může být rizikové...

Nicolas Růžický - 09. března 2019 21:01

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Proboha, proboha! Nějak rudne... Co mám dělat? Panikařím, jen tu panikařím! Dostal se na kolena a bouchal do hrudi. Zdá se, že popadnul dech. A pak mne zpražil. Ale.. Já nevím, co dělat. I když bych měl, i když bych určitě měl, vždyť se to učí na základkách i středních povinně a jsou na to kurzy... Ale já nevím! ,,Já.. Omlouvám se." Připadám si jako ten největší hlupák. Nedovedl bych mu pomoci, kdyby se mu něco stalo, nedovedl bych pomoci sobě! Vydýchával se a já se zahleděl na ten škrábanec na své ruce. Setřepal jsem dolů ten střep. ,,Budeš v pořádku?" Zeptal jsem se ho, jakoby mi dřív záleželo na něm, než na sobě, on ale projevil podobnou vlastnost a začal mi dávat otázky. ,,Proti žloutence jo, a na tetanus se chodí jednou za deset let ne? Byl jsem tak tři roky zpátky... Myslíš, že by to mohlo být nebezpečné?" Zřejmě ano, chce mě dotáhnout na pohotovost! Začal jsem se zouvat, jak po mě chtěl, z batohu vytáhl jsem boty a obul si je, brusle hodil do batohu. ,,Vzal jsem si dezinfekci... A nějaké náplasti.. Minule jsem je potřeboval, tak jsem si řekl..." že by se mohly hodit. Vytáhl jsem je z kapsy batohu a ukázal mu je.

Jakub Dobiáš - 09. března 2019 21:31

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Je očkovaný. Dvě největší rizika jsou vyloučena."Při nejmenším bude potřeba, aby ti tu ránu vyčistili. Ten střep se mohl zlomit a kdyby ti to v ráně zůstalo..." Zavázal jsem si tkaničky a vstal. Bolel mne bok a trochu záda. A na hrudi budu mít modřiny od úderů. "Tak jdeme." Pobídl jsem ho, abychom mohli vyrazit do nemocnice. Jak jsem poslední dobou podrážděný, měl jsem sto chutí mu říct, že s ním už v životě nejdu bruslit. Že je katastrofa na kolečkách. Místo toho jsem v duchu počítal do dvaceti a neříkal nic. Vydechl jsem. "Asi ti na to dají samostahovací steh, pro jistotu, aby se ta rána nešklebila. Není hluboká, ale dost velká na steh." "Dovedu tě do nemocnice a pak vyrazím domů. Popravdě nemám zrovna dobrý den a ani náladu." Přiznal jsem se konečně. "Chci být sám."

Nicolas Růžický - 09. března 2019 21:57

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Aha." A tak musíme na pohotovost. Aby mi šetřili pitomej škrábanec od střepu v parku.. No, mohla to taky být jehla. A jehla to díky bohu snad nebyla. Tohle bylo spíš lahvový sklo. Vstal jsem, jak po mě chtěl a vydal se za ním. Vypadá nazlobeně, možná trochu smutně, podrážděně... Trénoval jsem, aby se tohle nestalo. Ale prostě... Co já za to mohu že neumím brzdit? A on mě chtěl zachránit... Ale já u ublížil a ještě k tomu sobě. A ani mu nedovedl pomoci. Připadám si jako to největší zklamaní. Přiznal, že se necítí psychicky dobře. Je smutný. Naštvaný. Přesně, jak jsem si myslel. Může za to ta jeho? Ona mu ubližuje. A bolí to nejen jeho srdíčko. Kéž bych mu mohl pomoci. ,,Myslím, že být sám ti náladu nezvedne. Podívej na mne. Žiju svou prací, nemám moc přátel... Doma jsem sám a na setkání s tebou čekám jako na smilování boží. Samota není řešení. Sami jsme pořád." Aspoň já. Doma sám, v posteli sám. Sex taky není všechno. Nějak mi začalo chybět teplo druhé osoby. ,,Mohli bychom zajít do tvé kavárny, kdyby sis to rozmyslel." Po nemocnici.

Jakub Dobiáš - 09. března 2019 22:13

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Byli jsme na cestě a Nicolas se rozpovídal. Za to já neměl chuť povídat si. "Chci být sám." Zopakoval jsem mu klidně, ale důrazně. Ne, nechci být sám, ale musím. Je to složité. Prostě potřebuji si odpočinout. Vlastně nevím, co potřebuji. Musím si vyčistit hlavu. Musím být doma, počkat na Katku a promluvit si s ní. Musím si s ní promluvit. Musí mi to vysvětlit. Vše. Práci, tedy její nadbytek. A také proč mi lhala o tom hotelu. Musím znát odpovědi. "Všechno je a nebo bude v pohodě. A stejně tak i ty. To víš, večeře se sama neuvaří, byt se sám nepoklidí..."

Nicolas Růžický - 09. března 2019 22:42

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Doufal jsem, že má slova budou přesvědčivá. Šla přímo od srdce. No, i tak chce být sám, i když mu zřejmě došlo, že tím ničemu a rozhodně ne sobě, nepomůže. A mně nezbývá nic jiného, než to prostě akceptovat. Mám prostě smůlu. Posmutněl jsem. Zkazil jsem to. Zkazil jsem naše odpoledne. Pitomým střepem v ruce, debilním štěrkem, kde měl bejt asfalt. Tím, že do háje neumím zastavit! ,,Vaříš své přítelkyni? Kdybych tak našel někoho, kdo by se o mne takto staral." Někoho, jako ty. Pak bych tě zahrnul láskou! A ne falešnou a podivnou, jakou ti dává tvoje holka. Stejně je to jen mrcha, kterás i tě nezaslouží. ,,Katka je šťastná žena, že tě má." Ale neváží si tě, tak se na ni vykašli a miluj mě! Nakonec dorazili jsme k nemocnici. Tak tady se naše cesty rozdělí. Kdy se znovu uvidíme? Nesmím se ho ptát... Už tak jsem hroznej chudák...

Jakub Dobiáš - 10. března 2019 00:52

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Cestou do nemocnice jsem mlčel. Neměl jsem náladu povídat si a hlavně jsem sbíral síly. Měl jsem tušení, že ve vzduchu visí konfrontace Katky, pokud tedy dorazí domů - dnes, nebo někdy. Musím si s ní promluvit. Nezajímají mě vzkazy o tom, kde je snídaně. Čekal bych toho od ní víc. Nejsme spolu tak krátce. Je to moje snoubenka, ale já mám pocit, že se stává cizinkou. "Ahoj Nicolasi." Rozloučil jsem se s ním velmi stroze, ani si to nezasloužil. I když mi nebyl schopen pomoci, tak jsem na něj neměl tak vyjet. Začínám z toho napětí šílet. Nejsem splachovací a popravdě v poslední době mi je mizerně. Nejvíc mě nad vodou drží má práce, protože mi dává smysl. Dnes si na mě musí udělat chvilku. Nemůže se mi pořád dokola vyhýbat! Nemůže. Miluju ji a ona neví, že existuji.

Vypravěč - 11. března 2019 21:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Přišel jsi domů, Katka už tam asi byla. Z kuchyně vonělo tvé oblíbené jídlo, na stole lahev s vínem a dvě sklenice... Katka ale nikde. V troubě jídlo již hotové, už jen kousíček od spálení. A pak se z pracovny ozval hlas. Kačenka horlivě telefonuje a poté napruzeně vychází z pokoje a poté míří do kuchyně. ,,Jakube... Promiň, chtěla jsem nám udělat krásný večer, ale banket hotelu *** je zničený, musím to jet zachránit. Do půl hodiny budu zpátky, slibuju. A pak si uděláme hezkej večer." Usmála se a dala ti pusu na čelo. Rychle ale z bytu zmizela.

Jakub Dobiáš - 12. března 2019 20:43

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Dorazil jsem domů a ve dveřích mne přivítala vůně lososa v bylinkové krustě. V očích mi svitla naděje. Ne svitla, mé oči zářily jako hvězdy. "Ahoj lásko, jsem doma." Zavolal jsem pln nadšení. V kuchyni nikdo nebyl a jídlo bylo již hotové, ale bez dozoru. Vypnul jsem varnou desku a odstavil pánev bokem. Zprudka se otevřely dveře ložnice a z nich nasupeně vyšla Katka. "Ahoj lásko." Než jsem stačil říct další slovo, spustila svoji salvu. "Počkej...kam jdeš?" Odpověď mě zrovna nenadchla. "Jestli to nestihneš, tak se ani neobtěžuj vracet. Stejně bydlíš víc kdekoliv jinde než tady!" Mírně jsem zvýšil hlav, ale neřval jsem. Chtěl jsem být jen důrazný. Skočil jsem si do sprchy a pak vyčkával na Katku, jestli dorazí...

Vypravěč - 12. března 2019 21:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Katka nasupeně odešla, zdá se, že jí tvé naštvání pobouřilo. Práskla za sebou dveřma a mumlala si pod vousy, že neví, kolik času jí to zabere a že to jen tak odhadla. Sprcha odběhla bez problému, čekání ale ubíhalo pomalu, jídlo chládlo. Pokud jsi se nerozhodl ho sníst, než vychladne... Hodiny v kuchyni tikají a dveře se neotevírají. Čtvrt hodiny, půl hodiny.. Hodina... Dvě... Usínáš u stolu, pokud ses nerozhodl jít spát. Až o dvě a půl hodiny později se dveře konečně otevřou. V nich Katka, sundává si kabát, zouvá boty, přichází do kuchyně... ,,Měl jsi jít spát. Už nemám hlad." Pověděla pouze, nic jiného neřekla a odešla do koupelny. I pár sekund později ozval se zvuk sprchy. Když z ní vylezla, ošklivá od všech šminek, které si nesmyla, otřela obličej do bílého ručníku. Až pak si obličej odmalovala a osušila se. Ručník hodila rovnou do špinavého prádla. Odešla do ložnice, začala se oblékat.

Jakub Dobiáš - 12. března 2019 23:18

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Vyčkal jsem půl hodiny a pak si večeři na pánvi přihřál a najedl se. Ne, nebudu na ni čekat, když jí nejsem dost dobrý k tomu, aby se se mnou alespoň jednou v týdnu navečeřela. Na chvilku jsem usnul na gauči a vzbudil mne její příchod. Madam pracovitá šla do sprchy a já se mezitím přesunul do ložnice. Čekal jsem tam na ni a měl jsem toho dost na srdci. Musím to ze sebe dostat, jinak zešílím. "Páni, uráčila ses přijít domů. Tak teď bud tak hodná a vyslechni mě." Přeměřil jsem ji pohledem, než jsem pokračoval. "Poslední dobou ani nevím, jak vypadáš. Nebudu chodit kolem horké kaše. Zanedbáváš mě. Zanedbáváš náš vztah. Možná by bylo lepší, kdyby ses zasnoubila se svojí prací...nebo se svým služebním autem...doteď jsem tě podporoval. Vždycky jsem tě podporoval, dělal pro tebe první a poslední a ty mi to teď vracíš v podobě maratonu ignorace. Zrušilas vše, co jsme měli naplánované. Zamysli se nad sebou. Miluji tě, ale já pro tebe zjevně neexistuju. Radši jedeš do práce, než aby ses se mnou navečeřela. Nemluvě o tom, že se mi snažíš nalhat, že jsi ubytovaná v nějakém zaplivaném hotelu, když jsi mi ukazovala fotky toho hotelu, který ti firma rezervovala. Na to už si nevzpomínáš?" Mluvil jsem klidně, ale v mé tváři byly vidět emoce, silné emoce. "Zajímalo by mě...upřímně...jestli mě ještě miluješ a jestli si mě pořád chceš vzít. Je pro mě důležité, abych to věděl." Zeptal jsem se přímo. Nechci už dál chodit po špičkách a čekat, jestli si na mě najde pět minut ve svém nabitém týdnu.

Vypravěč - 13. března 2019 22:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Katka se oblékla do noční košilky a poté se posadila na postel. Bylo vidět, že to, co jí říkáš, ji silně znepokojuje a že se z toho necítí vůbec dobře. Nechala tě ale domluvit. Pak chvilku mlčela. ,,Víš, mám toho v práci dost a dost. Ty jsi přece můj partner, měl bys mě podporovat v kariérním růstu! Nechci se zaseknout na jedné židli. Mířím vejš." Její slova neříkala nic o lásce, jen o tom, co vše od tebe čeká. ,,To s tím hotelem je pravda. Zabookovala jsem si ten, co jsem ti ukazovala, ale na špatný týden, takže jsem musela rychle sehnat náhradu. A ta stála za nic." ,,Jasně, že tě miluju. Ale nestíhám plánovat dohromady svatbu a svou práci. Musí to počkat, rok... Aspoň rok." A tímto se vám rozhodla odložit svatbu na neurčito?

Jakub Dobiáš - 14. března 2019 00:01

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Poskytl jsem ti dostatek podpory a poskytuju ti ji i teď...ale nenechám na sebe kašlat. Tohle není o tom, že bych tě nepodporoval. Tenhle rozhovor je o tom, že téměř nevím, jak vypadáš. Nepamatuji si, kdy jsem s tebou naposledy večeřel, šel do kina...kdy jsme spolu trávili víkend." Uvedl jsem na pravou míru, aby nesklouzávala k tomu, že já jsem ten špatný a že ji nepodporuji. "Dobře, v tom případě se svatba ruší. Můžeš se provdat za svoji práci a žít šťastně až na věky. Myslím, že jsi se vyjádřila jasně. Už vím jaké jsou tvé priority. A já mezi ně nepatřím." Vzal jsem si deku a polštář a zamířil k obývacímu pokoji. Uvnitř jsem zuřil a zároveň mi bylo do pláče, ale nasadil jsem poker face a nenechal na sobě nic znát. Bylo by snad lepší, kdyby mě podváděla. Alespoň bych věděl, že stále má nějaké city a nestal se z ní robot zaměřený na kariéru. Doufám, že se po tomhle výstupu zamyslí a přehodnotí své priority. Nechám ji vycukat a s odstupem času jí dojde, že práce není to nejdůležitější. Ne, neplánoval jsem takovýhle výstup abych dosáhl svého. Ale teď v tom vidím potenciál. "Dobrou noc." V klidu a v tichosti jsem za sebou zavřel dveře. Rozestlal jsem si na pohovce a uvelebil se. Zapnul jsem si telku, abych tu neměl takové ticho a přišel na jiné myšlenky. To se mi ale nedařilo. Nemyslel jsem na nic jiného, než co se odehrálo ve vedlejší místnosti. Bylo mi do breku, ale chlapi přece nepláčou. Ležel jsem na zádech a sledoval strop. V lepším případě brzy usnu, v tom horším to bude trvat a já budu ráno neskutečně unavený...

Vypravěč - 14. března 2019 19:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bylo vidět, jak se Katka vyděsila, ale nakonec, když jsi náhle zrušil plánovanou svatbu, nasupila se a už ani nepromluvila. Takže se nebudete brát? Nechala tě vzít si svou deku i polštář, už ani nepromluvila, ani se na tebe nepodívala, neodpověděla ti ani na dobrou noc. Bylo vidět, že radikální změna v životě jí hnula s egem. Už není zasnoubená! Ale, je to přece ona, kdo se nechce brát. S prací seknout nemůže. Udělala už takový pokrok. A ty bys jí to měl teď zkazit? To přece nesmí dopustit. Musí dokončit to, co začala. Vždyť to dělá pro vás pro oba! Abyste si mohli spokojeně žít.

Jakub Dobiáš - 14. března 2019 19:56

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Ležel jsem na gauči a sledoval Mlčení jehňátek. Taková filmová klasika. Zavrněl mi mobil. Píše mi Nicolas. Záda? Ano. Trochu mě bolí, protože jsem se natloukl. Ale nic to nebude, určitě ne. Má nálada byla hluboko pod bodem mrazu, ale doufal jsem, že zítra se mi dostane omluvy za to všechno zanedbávání. Zkontroloval jsem si budík a odložil mobil na konferenční stolek. Lehl jsem si na bok a sledoval telku. Dostal jsem se do práce, i když mě pekelně bolela záda. Dle mého se mi muselo něco bloknout. Od páteře mi vystřelovala bolest až k šíji. Bolelo to tak, že jsem se neodvážil jet autem. Proto jsem se nasoukal do tramvaje. Moc dobře jsem věděl, že jsem Nicolasovi neodepsal a stále jsem na to neměl pomyšlení. Veškeré myšlenky jsem věnoval dnešnímu večeru, nadcházejícímu usmíření. Čekal jsem na nějakou zprávu od Katky, ale pak mě napadlo, že na mě bude čekat večer. Že si to všechno nechala projít hlavou a že se usmíříme. Jiná možnost ani nepřipadala v úvahu. Bohužel si moc v ložnici nezaskotačíme. Dostal jsem sice prášky proti bolesti a také obstřik, ale i tak to nebylo ono. Stačil špatný pohyb a bolest jako bodnutí jehly vystřelovala vzhůru. Nemůžu se dočkat!

Nicolas Růžický - 14. března 2019 20:18

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Je mi úplně jedno, jestli na mě někdo sahá, jsem zvyklý na přehršel doteků, ale když to bolí, tak nejsem úplně vstřícný. Proto si se mnou asi slečna na pohotovosti prožila peklo. Malé střepy v ráně ne a ne dostat ven. Nebylo to nic příjemného. Nakonec se jí však povedlo ránu vyčistit s sešít. Když se mě ptala, kde jsem si to udělal, řekl jsem jí pravdu, jak to celé bylo. Informovala mne o tom, že můj partner na brusle by mohl být také zraněný. Že pokud jsem na něj spadl, se svou vahou bych mu mohl pohnout se zády. No, je pravda, že nejsem žádné pírko, ale pořádně rostlej chlap. Doma jsem pak přemýšlel, jestli Jakubovi napsat, jestli je v pořádku. Až když jsem ležel v noci v posteli a nemohl usnout. přece jen jsem mu napsal. Poté už jsem mohl v klidu usnout a byl to dobrý pocit. Ráno na mne však žádná esemeska nečekala. Začal jsem být trochu nervózní. Vždycky mi odepsal do pár hodin maximálně. Asi bych měl ještě čekat. A tak jsem se snažil být trpělivý, ale během celého dne nic. Začal jsem mít strach a asi i být paranoidní. Co když se mu něco stalo? Určitě za to mlže ta jeho fuchtle!

Vypravěč - 14. března 2019 21:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tohle je úterý. Den, kdy Katka obvykle nemývá tolik práce. Je tedy velmi pravděpodobné, že bude doma a že o tom skutečně přemýšlela. Když jsi přišel domů, seděla u stolu. ,,Ahoj. Posaď se." Pověděla a ukázala na místo naproti sobě. Její oči byly trochu zarudlé, obličej ale bílý jako stěna. ,,Víš, máš asi pravdu. Asi skutečně bude lepší, když se nebudeme brát. Pochop. Jsi můj jediný, ale mám toho teď opravdu hodně. Moje kariéra je pro velmi důležitá." Tahle slova jsi asi nečekal. A jí se to taky neříkalo snadno. Ale vypadala rozhodnuta se nevdávat.

Jakub Dobiáš - 14. března 2019 22:20

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Domů jsem dorazil rozlámaný. Bylo náročné ordinovat, když jsem sám byl zralý na pár dní rekonvalescence. Nakonec mi primář navrhl, že bych mohl dostat volno do konce týdne. Že jsem stejně měl dost přesčasů a že bych si to tímhle mohl vybrat. Mohl bych Katku přemluvit, aby si udělala volný den a mohli bychom trávit čas spolu. "Ahoj...dej mi minutku...jen si odskočím." Nevypadalo to, že by tu byla nachystaná slavnostní večeře. Ale třeba si někam zajdeme... A tak jsem si odskočil na záchod a pak se vrátil za Katkou do kuchyně. Když jsem si sedal, obličej se mi zkřivil bolestí. "Jsem jedno ucho." Nechal jsem ji mluvit. "Aha...no...to jsem nečekal..." Nasucho jsem polkl. Polil mě studený pot. "Jak si to tedy představuješ? Budeme jako spolubydlící? Budeme se tu jen míjet, zdravit se...nebo co se bude dít? Nepamatuji, kdy jsme spolu trávili hodinu v kuse..." Nadhodil jsem. Zajímalo mne totiž, jak si naše soužití představuje. Chtělo se mi brečet, protože mi její slova ublížila. Ale brečet rozhodně nebudu...

Vypravěč - 14. března 2019 22:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Cože? Ne! To víš, že tě miluju, jsi můj Kuba. Jen, nejsme spolu tak dlouho, abychom se rovnou brali, nemyslíš?" Takže změnila názor na ano, které již řekla... Vstala, došla k tobě a vzala tvůj obličej do dlaní. Prosím, odpusť mi, že na tebe nemám tolik času jako dřív." Pověděla a políbila tě, snad jakoby chtěla své city dokázat. Když polibek skončil, usmála se na tebe a z trouby vytáhla tvé druhé nejoblíbenější jídlo, které jsi od ní neměl snad už ani nepamatuješ. ,,Doufám, že jsi hladový." Podívala se na tebe a zazubila se. Snad jakoby ani nezrušila svatbu, kterou jste měli mít.

Jakub Dobiáš - 14. března 2019 22:37

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Její slova, její výraz mne ničily. Věděl jsem, že tohle je jenom začátek. Kašle na mě. Ani její polibek nebyl takový. Dříve bych kvůli jejímu polibku div nevraždil. Dnes to bylo vlažné, nudné, mdlé. Jeden polibek stačil na to, abych poznal, že tohle není ta Katka, kterou jsem požádal o ruku. Já chtěl svatbu, založit rodinu. Mít alespoň dvě děti. Ale s touhle ženou už nic takového mít nebudu. Něco se ve mě zlomilo. Po tváři mi začaly stékat slzy. "Chci...já...nevím jak to říct..." Natočil jsem hlavu stranou, párkrát se nadechl a vydechl. Otočil jsem se zpět a pohlédl na ni. "Chci, aby ses do konce měsíce odstěhovala." Vstal jsem od stolu. Otřel jsem si slzy do rukávu. Hodil jsem na sebe bundu, obul si tenisky a odešel z bytu. Vytočil jsem číslo mého nejlepšího kamaráda Aleše. "Čau Aleši...nezašel bys na pivo?"

Vypravěč - 14. března 2019 22:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ale Kubo!" Vytřeštila oči. Stěhovat se? Proč by od tebe měla odcházet? Nechce odejít. Vždyť řekla, že tě miluje. A ty teď pláčeš. Nikdy tě neviděla plakat. Pláče sama. A ty odcházíš. Nejde za tebou, zdá se, že přijala svůj osud. Už ji nechceš? Nebo ona nechce tebe? ,,Ahoj, Kubo! Dneska nemůžu, jsme u rodiny. Co se stalo, že tak najednou voláš?" Ptal se kamarád Aleš, který nemohl dorazit, protože jeho rodina je z jižní Moravy a tím pádem není v Praze.

Jakub Dobiáš - 14. března 2019 23:08

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Napadlo mě, že jsme se nějakou dobu neviděli a že bychom mohli jít na pivo. Pozdravuj Lenku a rodinu. Měj se a až budeš v Praze, tak mi zavolej." Zavěsil jsem a schoval mobil do kapsy. Než jsem s ním dotelefonoval, stál jsem před domem a pomalu šel kamsi. Nemám konkrétní cíl. Jdu se prostě projít. Navzdory tomu, že mě bolí záda, je to menší bolest, než kterou cítím v srdci. Ovšem přizpůsobil jsem svému stavu tempo mé chůze. Nemohl jsem a nepospíchal jsem. Hospoda asi padá, nechci pít sám a na nikoho jiného nemám zrovna náladu.

Vypravěč - 14. března 2019 23:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Až budu v Praze, zavolám ti a zajdem na pivo. Měj se, kámo." Zněl v dobré náladě. Za to ty... Chudáčku Jakube, bolavá záda a srdce krvácí. Procházíš se... Vratíš-li se domů, zjistíš, že Katka tam není. Na stole papírek. Když mě tu nechceš, jela jsem k rodičům. Vzala si kufr, nějaké její věci už tu nejsou. Kosmetika, nějaké oblečení... Zdá se, že opravdu poslechla a odstěhuje se. Jak lehce to vzdala!

Jakub Dobiáš - 14. března 2019 23:37

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Dvě hodiny jsem se potuloval ne zrovna daleko od bytu. Měl jsem bundu, ale venku pofukovalo a musím říct, že mi nebylo zrovna teplo. Trochu jsem vychladl a vrátil se domů. Domů...co je to domov? Myslel jsem si, že domov je místo, kde na tebe někdo čeká, kde tě mají rádi. Možná se nevracím domů. Jen do bytu. Do kobky, kde bude poněkud dusno. Na stole byl ubohý vzkaz. Přečetl jsem jej, ani ne na jeden nádech, vzápětí jsem jej naštvaně zmuchlal a hodil na zem. Vzdala se. Bez boje. Prostě odjela. Měla několik šancí dokázat, že jí na mě záleží. Ne jen prázdnými slovy. Ale ona se vyjádřila jasně. Je to konec. Nemohu tomu uvěřit. Dělal jsem pro ni první, poslední, co jsem jí na očích viděl a jak mi to vrátila? Izolovala se ode mě. Byl jsem její startovací plochou, vzlétla a přistání plánuje bůhví kde. "Do hajzlu!" Zaklel jsem, ale příliš nahlas. Už je přeci jen doba nočního klidu a nejsem v domě sám. Zalezl jsem do postele a rozhodně jsem neplánoval v následujících dnech vylézat z bytu. Zůstanu ve svém pevnosti osamění. Už to není naše hnízdo. Už ne. Vzala si několik věcí a pro zbytek se tu asi někdy zastaví... Nemohl jsem usnout. Nemohl. Myslel jsem na náš rozchod. Ano. Historie se opakuje, byť tentokrát to bylo jiné. Věřil jsem v náš vztah. Pečoval jsem o něj. Dal jsem do něj vše. Ale jeden člověk na to nestačí.

Nicolas Růžický - 14. března 2019 23:52

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Uběhlo pět dní od pondělka, kdy jsem si poranil ruku v parku. Ve středu mi volala Danka. Ptala se, jestli nemám něco společného s Katkou a Jakubem. Nevěděl jsem, co po mně chtěla nebo co chtěla slyšet, ale vylezlo z ní, že se rozešli. Ti dva! Asi jí to řekla Katka. Že by se obrátila na rodinu s problémem jejím a Jakubovým? Je divná. Ale Kubíka je mi líto. Miluje ji, to vím. Miluje ji tak, jak bych si přál, aby miloval mě. Na druhou stranu, teď bych mohl mít aspoň tu nejmenší šanci. Po nějaké době. V pátek, dnes, jsem mu zkusil napsat. Jistě je zničený a chci mu poskytnout pomoc, útěchu, cokoli. Já kromě práce stejně nikoho jiného nemám. Ahoj, mohli bychom zajít na pivo, kdybys chtěl :)

Jakub Dobiáš - 15. března 2019 11:51

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Pět dní jsem byl zavřený doma. Ne, ani jednou jsem nevyšel z domu. Moc jsem nejedl, spal jsem méně než obvykle. Má tvář byla zarostlá více, než je u mne zvykem. Nechtělo se mi nic. Jen jsem polehával na pohovce a četl si nebo sledoval filmy na Netflixu. Hlavně horory. Ani v nejmenším jsem nechtěl zavadit o nějaký romantický film nebo nějakou podobnou koninu. Měl jsem pár zpráv na messengeru, zmeškaný hovor od Danči a asi i nějaké zprávy o Nicolase. Nepočítal jsem to, nezajímalo mě to. Přišla mi další zpráva. Opět od Nicolase. Přečetl jsem si ji. "Hmm...ne, nechci na pivo...nechci nic..." Zamumlal jsem si pro sebe. Byť uplynula jen krátká doba, přišlo mi, že tu chátrám celé měsíce. Cítil jsem se hrozně. Jakoby se ze světa vytratily barvy a radost. Vzduch byl těžký, obtížně dýchatelný. Jídlo bylo bez chuti, voda měla zvláštní pachuť. Nic nebylo takové, jako dřív. V dobách, kdy jsem byl šťastný. Je to snad už sto, či tisíc let od té doby? Ležel jsem ve spodním prádle na pohovce, přikryl jsem se dekou a pustil si film Texas Chainsaw.

Nicolas Růžický - 16. března 2019 23:19

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Neodpovídá mi. Mám o něj strach. Co když si něco udělal? Není moje starost se o něj zajímat. Přesto mám strach. Kdo by se nebál o člověka, je kterému něco cítí. Ať už je to cokoli. Počkal jsem.. Hodinu, dvě... Počkal jsem do soboty odpoledne, to už jsem ale v ruce třímal mobil, zatímco jsem konzultoval video s double bare back penetrací. Mladý Brouček si mne přál za konzultanta. I s tímhle mám zkušenosti, no jasně, že jo. Navíc, studium mi za tyhle konzultace s nováčky dává pěkný prachy, jelikož to nechce nikdo dělat. Schůzka skončila. Jel jsem se projet za Prahu. Po dálnici 150 a rychlým pruhem. Pro ostatní řidiče to musel být zajímavý zážitek. Rozhodně však nejsem bezohledný řidič. Zastavil jsem na odpočívadle a stlumil hudbu. Přes volání v autě jsem vytočil Jakuba a na chvíli se zastavil. Mám? Nemám? Když to nevezme, budu se o něj bát. Pokud ano, vím, že se ještě neoběsil. A přece jsem stiskl. Třeba mi to vezme.

Jakub Dobiáš - 17. března 2019 00:06

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Ležel jsem, ležel a v tom vedle mne začal vibrovat mobil. Nicolas. Co chce? Co mi může chtít? Stěžovala si Danča svému kamarádovi, jak jsem ublížil Katce? Že bych nakonec já byl ten špatný? Však jsem to byl já, kdo zrušil zásnuby, vyhodil ji z bytu. Všechno se to určitě obrátí proti mně a ona bude svatoušek. Vím, že není zákeřná, ale rozhodně umí ze situace vytěžit maximum. A pokud vím, tak v mládí byla i...řekněme pomstychtivá. Ale já se ničeho nebojím. Nemám co ztratit a i kdyby si lidé mysleli, že já jsem ten hajzl, vem to čert. Nikomu to vyvracet nebudu. Třeba jsem ten špatný. Třeba jsem ji já nevědomky donutil k tomu, aby se věnovala kariéře. Třeba jsem byl tak nesnesitelně snaživý, pozorný a milující přítel, že to nemohla vydržet a musela utíkat za prací. Kdo by chtěl být po boku někoho, kdo oddaně miluje, že? Zavěsil jsem. Třeba mu dojde, že nechci s nikým mluvit a nedej bůh, aby jej napadlo dorazit za mnou. Došlo mi, že ví, kde bydlím. Ale třeba to zapomněl. Doprovodil mne domů jen jednou a k tomu byl přiopilý. A hlavně proč by sem měl jezdit?

Nicolas Růžický - 17. března 2019 09:32

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Čekal jsem... Zvonilo to. Můj dech se zatajil až do té chvíle, kdy Jakub zavěsil. Žije. Pokud tedy zavěsil on. Do háje. Chci mu tolik pomoci. Ale nevím jak! Nemám páru. Nechci ho vázat, nechci se vnucovat. I když bych si přál ho vidět. Vždyť musí být úplně v háji. Ztratil svou lásku. Zaslouží si pochopení a novou lásku, takovou, která ho bude skutečně milovat. No, aspoň vím, že je živý. Jistě San, celé dny doma a v háji. Možná bych se měl zrakvit a sravit za ním v ordinaci. Nebo se aspoň zeptat sestřičky, jestli tam Jakub vůbec chodí. Přece kvůli takové mrše neztratí práci! Potřebuje víc času. Ale, mohl bych mu stát aspoň za odpověď na zprávu. Zase na druhou stranu, je hluboko na dně. Když lidi něco bolí, když to bolí jako nikdy nic v životě, můžou se chovat hloupě a necitlivě. Jakub teď na to má svoje právo.

Jakub Dobiáš - 17. března 2019 14:12

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro S bolavými zády a krvácející duší jsem strávil několik dní doma. Doma v izolaci. Nicméně musel zpět do práce. Vousy jsem si jen trochu zastřihl. Vypadal jsem o pár let starší, ale už ne jako nějaký pobuda. Kruhů pod očima jsem se zrovna nezbavil. Vypadal jsem tedy strhaně, ale jinak upraveně. Přišlo mi, že jsem v práci nebyl sto let, ale vlastně se tu nic nezměnilo. Během poledne mi došlo, že se tu vlastně cítím dobře. Že tu nemusím myslet na svůj život. Na tragédii, která mě potkala. Na mé plány, které odnesla voda. Spíše byly spláchnuty do odpadu. Naopak jsem chtěl v práci zůstat déle. Co nejdéle to bylo možné. Nechtělo se mi zpět do mé kobky. Během dne jsem dostal zprávu od Katky, že se v týdnu zastaví pro nějaké věci. Naštěstí se zastaví během odpoledne, kdy budu v práci. Po ordinačních hodinách jsem ještě zůstal v ordinaci. Sám. Nabídl jsem Jitce, že nachystám nástroje na zítra. Není to zrovna oblíbená práce, ale dlouho jsem to nedělal a vlastně jsem si u toho vyčistil hlavu.

Nicolas Růžický - 17. března 2019 20:36

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro V pondělí mi volala Danka. Znovu. Ptala se, jestli je Jakub v pořádku, neodpovídá na zprávy ani na volání. Řekl jsem jí, že když jsem mu zkoušel zavolat, zavěsil mi, takže snad ještě je živý, ale že jsem si jistý, že se cítí hrozně. A že by ho měli nechat být. Protože on prostě...Myslím, že není ready s někým mluvit Až bude, ozve se sám. Je přece dospělej. Uběhlo dalších pár dní, pátek zase na krku. Intenzivně jsem pracoval a musím uznat, že jsem rád, že mám volný víkend, protože můj zadeček i můj penis potřebují relax a regeneraci. No, zadělal jsem si na novou televizi, haha. Marně čekám na zprávu, nechci se vnucovat. Jak dlouho to bude trvat, než bude Jakubovi lépe?

Jakub Dobiáš - 18. března 2019 18:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Skončil jsem okolo sedmé hodiny. Nespěchal jsem, neměl jsem kam spěchat. Plánoval jsem, že si po práci skočím pro kebab a půjdu domů. Najdu na Netflixu nějaký film a navečeřím se u něj. Když jsem odcházel, v sousedních ordinacích již ordinovala noční pohotovost. Jen pár lékařů. Tohle není zrovna nemocnice s největší pohotovostí, nejsme v Motole. Vylezl jsem z budovy, v uších jsem měl sluchátka a poslouchal jsem Pána Prstenů, v originále. Nemohl jsem se toho nabažit, ale poslouchal jsem po cestách, protože doma jsem u toho měl tendence něco dělat a pak jsem se nedokázal soustředit na příběh. Pomalým krokem jsem vyrazil k tramvajové zastávce. Pojedu směrem domů, vystoupím o zastávku dříve a skočím si pro jídlo. Takový byl můj plán.

Nicolas Růžický - 18. března 2019 18:59

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Nakonec jsem se rozhodl. Musím vědět, že je v pořádku. Vydal jsem se do nemocnice autem a chci na něj počkat venku. Za zmínku stojí, že jsem stejně byl na vytahování stehů, takže jsem to měl při cestě. Teď by měl tak nějak končit. Počkám, klidně počkám. Viděl jsem sestřičku... Měl by tu tedy být i Jakub. A přece. Vyšel, vypadal přesně tak hrozně, jak jsem si představoval. Stál jsem za rohem a on šel mým směrem. Vyšel jsem k němu. ,,Ahoj, Jakube." Pozdravil jsem ho. Je živý a zdravý. Ale ne duševně. Jsem si jist, že jeho srdíčko velmi trpí. ,,Byl jsem na vytahování stehů a tak jsem si říkal, že se podívám, jak se cítíš."

Jakub Dobiáš - 18. března 2019 20:00

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Cestou k zastávce si přede mne někdo stoupl a promluvil na mě. Neslyšel jsem jej a zaregistroval jsem něčí stín přede mnou. V úleku jsem upustil svoji tašku. Zprudka jsem zvedl hlavu a podíval se na osobu. Nicolas. Vyndal jsem si sluchátka. "A-a-ahoj. Vylekal jsi mě." Vykoktal jsem jsem a sklonil se pro svoji tašku. Hleděl jsem na něj očima, které musely prozrazovat, ze uvnitř jsem vyhaslý. O tom jistě vypovídala i má zarostlá tvář a kruhy pod očima. Jitka mi řekla, že takhle vypadám starší, okolo čtyřicítky, spíše něco přes. Ale mě to bylo...jedno. "Cítím? Jak bych se měl cítit? Hádám, že všechno víš. Že jsem zrušil zásnuby, odkopl Katku, vyhodil ji z bytu." Nezněl jsem ani naštvaně, ani lítostivě, spíše to bylo něco mezi tím. "Můžu pro tebe něco udělat?" Zeptal jsem se ho odměřeně. "Zrovna se chystám pro večeři, mám docela hlad."

Nicolas Růžický - 18. března 2019 20:58

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Promiň, to jsem neměl v úmyslu." Šel jako tělo bez duše, je jasný, že se lekl. Nedával pozor. Vypadá příšerně. Kruhy pod očima a vousy dlouhé... Typl bych si, že jeho vlasy mu vždycky stříhala jeho přítelkyně. Ale, pořád je krásný, i když ztrhaný. ,,Jo, volala mi Dana. Měla o tebe strach, protože jsi jí nebral mobil." A taky jsem si leccos domyslel. Jsem si ale jist, že to není Jakubova vina. A jistě je to tak lepší, ta mrcha si ho nezaslouží, nevěnovala mu dost pozornosti! A Dana je hodná, že dala vědět. ,,Na co máš chuť? Jsem tu autem. Můžu tě svézt." Ukázal jsem na svého černého miláčka kousek od nás.

Jakub Dobiáš - 18. března 2019 21:18

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Strach? Tomu nevěřím. Dostal jsem pár zpráv od lidí, kteří mi vyčítají chování ke Katce." Já jsem ten špatný. Ten sobec, který jí bránil v rozletu. Taková je přeci pravda. Rychle se přešel na jiné témat a ne, že by mi to vadilo. "Mám chuť si doma sníst kebab, který mají o dvě ulici od mého domu." Podíval jsem se směrem, kterým ukázal Nicolas. Moc jsem netušil, co je to za auto, ale vypadalo nadupaně. "Ale nemusíš si kvůli mně zajíždět. Tramvají bych tam byl za chvilku." Nadhodil jsem mu. Přeci bych si z něj nedělal taxík. Ještě budu ten, kdo využívá své kamarády a odkopává snoubenky. "Možná..." Začal jsem, ale nedokončil větu. "Ne, to je blbost."

Nicolas Růžický - 18. března 2019 21:28

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Takový lidi neznají pravdu. Když jsme se tehdy šli projít k Vltavě, viděl jsem na tobě, jak smutný jsi, jak tě to mrzí. Ty nejsi ten špatný." Není to černobílé, to jistě ne, ale já vidím hlavně problém na straně Kateřiny. Ona se mu nevěnovala, ona se na něj vykašlala a prostě si zmizela. Nevím, jestli mu psala, nebo tak. Ale, pokud ano, možná to chce dát znovu dohromady. Pokud ne, tak na něj prostě kašle a smířila se s tím tedy hodně rychle. ,,No tak, nech mě tě odvést. Taky mám hlad." Usmál jsem se na něj mírně a tak nějak konejšivě. Připadalo mi, že potřebuje trochu přátelství, trochu kontaktu s hodným člověkem, který mi dodá sebedůvěry a kuráže. Vždyť, přece nemůže skončit jako taková troska! ,,Co? Pověz, vyklop to." Zeptal jsem se nadšeně z jeho myšlenky ještě, než ji vyslovil.

Jakub Dobiáš - 18. března 2019 21:37

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No...napadlo mě...jestli by sis nechtěl dát večeři u mě...vzali bychom si jídlo s sebou...ale nechci tě zdržovat. Určitě máš jiný program. Nějakou společenskou událost...raut, párty...takové auto si přeci nevezmeš jen kvůli návštěvě nemocnice..." Usuzoval jsem, protože on má přece bohatý společenský život. "Nechci tě do ničeho nutit a už vůbec tě vystavit něčemu tak obyčejnému jako je kebab...tedy nevykládej si to nějak špatně...ale vím, že máš rád svůj standard." Snažil jsem se to zachránit. Předpokládám, že on si libuje v delikatesách. Nicolas žije na vysoké noze, to je patrné každým coulem. Zaujalo mne jeho nadšení. Zdálo se mi čisté a upřímné. Na takové chování jsem si v poslední době odvykl. Skoro to vypadalo, že by měl i zájem povídat si se mnou.

Nicolas Růžický - 18. března 2019 21:59

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Naklonil jsem hlavu na stranu a přimhouřil na něj jedno oko. To myslí vážně? Nechal jsem ho ale domluvit a připravoval si nějakou hlášku, kterou bych to totálně smetl ze stolu. ,,Takový auto si klidně vezmu do nemocnice i na nákup kebabu, takže si do něj běž sednout, nebo se neznám." Stoprocentně vtipkuje a tak vtipkuji i já. Ne, nečeká mne žádná událost, žádnej raut, žádná párty. Na dnešek jsem plánoval ho prostě jen vidět. ,,Myslíš, že bych kvůli standardu nešel s kamarádem na kebab? Mně je jedno, co jím, hlavně, když to bude dobrý."Došel jsem s ním pomalu k autu a odemkl ho. ,,No, tak co? Vezmeš svýho snobskýho kámoše na kebab?" Opřel jsem se o dveře a uculil na něj.

Jakub Dobiáš - 18. března 2019 22:24

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Dobře...nebudu ti klást žádný odpor." Odpověděl jsem s náznakem rezignace. Byla hraná nebo skutečná? Váhavým krokem jsem došel k nablýskanému sportovnímu autu. "Tak já ti ukážu, jak jedí lidé, kteří nežijí mezi smetánkou." Teď to byla drobná provokace, podle tónu hlasu, ale neusmíval jsem se, ne jako jindy. "Že jsi to ty, tak tě pozvu, ale na oplátku si tu večeři se mnou sníš, než tě budeš moct jít domů. To je má podmínka." Tak jsme si to pro začátek vyjasnili. Nicolas odemkl auto a já si nastoupil. Ihned jsem se připoutal. Sedačka byla neskutečně pohodlná. Ale co jiného bych čekal? "Můžu ti nadiktoval adresu." Dneska nikdo bez navigace nejezdí. Pokud nic nenamítal, tak jsem mu nadiktoval adresu malého podniku, kam jsme měli namířeno pro večeři.

Nicolas Růžický - 18. března 2019 23:09

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Pche! Tak ukaž..." Začal jsem se smát. To je ale blázen! Dělá vtípky, ale nesměje se... Je smutný. Zdá se, že můj dnešní goal a challenge je rozesmát ho, donutit ho přijít na jiné myšlenky. Hezčí. ,,To víš, že si ji sním s tebou." Přece bych ho nenechal ve svém hradu osamění jen tak samotného. Já! Já, co má svůj vlastní hrad! Kde jsem taky úplně, ale úplně sám. ,,Okej." Usmál jsem se, naklikal to do mobilu, propojil s GPS před modrej zub a jelo se. Za chvíli jsem tam byli, ale chvilku mi trvalo najít vhodné místo na zaparkování. Nakonec nás nezbylo, než zastavit blok od místa, kam chceme jít. ,,Tak, vystupovat." Vypnul jsem motor, odpoutal se, otevřel dveře a zabouchl je za sebou. Ne příliš silně, svého miláčka si střežím jako oko v hlavě. Když vystoupí a zavře, zamknu auto. ,,Veď mne." Usměju se na něj.

Jakub Dobiáš - 19. března 2019 20:24

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro S jídlem jsem dorazil k nám domů. Já si vybral telecí durum s pikantní omáčkou. Dle mého volba, kterou nelze nic zkazit. Na jídelní stůl jsem nachystal dva talíře a dvě skleničky. Nejprve jsem si říkal, že bych nám nalil víno, ale Nicolas je tu autem. "Můžu ti nabídnout Sprite, džus, tonic...nebo jen vodu?" Pohostil jsem jej tím, co si poručil a sám jsem si nalil tonic. Pustili jsme se do jídla a do přátelské konverzace. Tedy neměl jsem zrovna nejupovídanější náladu, ale snažil jsem se. "Jak to jde v práci? Něco zajímavého?" Položil jsem mu otázku, kterou snad nejde nic zkazit. Leda by byl nezaměstnaný, což on není. "Co tvé zranění? Je to v pohodě?"

Nicolas Růžický - 19. března 2019 20:53

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro V malé restauraci, do které mne Jakub dovedl, jsem dlouho vybíral, ale nakonec jsem skončil u své oblíbené klasiky. Miluju falafel. Skvěle ochucené cizrnové kuličky se v tomto dají přirovnat dokonce i k masu! Tedy, dal jsem jim před masem přednost... ,,Tonic prosím." Mám docela rád tu hořkou chuť a on si ho dává taky, takže... Počal konverzaci... Co mu mám říct na otázku týkající se mé práce? ,,Zajímavého ani ne. Musel jsem zrušit jednu práci kvůli stehům na ruce, ale pro druhou hledali někoho zraněného, chtěli drsňáka, takže jsme měl štěstí." True. Jenže, jemu asi může přijít, že propaguju hodinky. Místo toho jsem honil dva chlapy zároveň... ,,Už jsem zase normální a neodolatelnej tak, jako vždycky." Udělal jsem lehce přiteplené gesto a konečně do toho kousnul. ,,Hm, měl jsi pravdu je to fakt dobrý." Usmál jsem se na něj vděčně, že mi ten rest ukázal.

Jakub Dobiáš - 19. března 2019 21:07

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Tak drsňáka? A ten tam byl někde s tebou? Nebo jsi nějakého přivedl?" Změřil jsem jej vážným, tázavým pohledem, ale krátce na to se usmál. "Takže nějaká army kolekce nebo co? Fotil jsi sadu vojenských nožů? To by nepochybně bylo zajímavé. A nebo nějaké střelné zbraně? Tak mě napadá, že jsem asi nikdy neviděl modelku či modela, který by něco takového fotil...to se do tohohle odvětví asi úplně nehodí...ale dokážu si představit slečnu ve spodním prádle třímající samopal..." Nečekaně jsem se rozpovídal. Bylo to přirozené, nikoliv vynucené. Bylo to fajn. A večeře byla rovněž fajn, i když jsem nic jiného ani nečekal. Vím, že vaří dobře a dávají parádní porce. "Jsem rád, že jeho veličenstvo uspokojilo tak prosté jídlo. Naznačil jsem úctu vyjadřující úklonu. "Popravdě si tam teď zajdu tak dvakrát týdně. Moc se mi nechce vařit pro...jednoho." Ne že nechce, nebaví mě to. "Jinak nic nového?"

Nicolas Růžický - 19. března 2019 21:32

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ne,,, Ale no tak. Já byl ten drsňák!" Pche, pořád mě podceňuje a dělá si ze mě srandu. Ale, mě to nevadí, hlavně, že se usmívá! ,,No, tak nějak. Maskáč jde do módy. Ale, máš pravdu, na zbraně jsem ještě reklamu nedělal. Asi bych to ani nepřijal..." Mám své miláčky, ale nepropaguju násilí. Znalý jsme jen pro obranu. ,,Jen, no tak, vždyť nejsem takovej." Zamračil jsem se na chvilku a našpulil rty. Hravě... Jen ať je uvolněný a klidný, v dobré náladě. ,,Nového ani ne, ale musím se ti přiznat. Neumím uvařit ani polívku z pytlíku. A to žiju taky sám. Teoreticky... Možná... Bych měl nápad." Já žiju sám, on je sám, co kdybychom spolu veřečeli, občas... A pak na to můžem vlítnout, vykouřím ho, jak ho ještě nikdy nikdo nevykouřil!

Jakub Dobiáš - 19. března 2019 21:44

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "To ani neříkej...číst přeci umíš...uvařit polévku z pytlíku...jinými slovy dát vařit vodu a nasypat do ní obsah...to bys určitě zvládl." Nepochybně je to nadsázka. Kdo by neuměl připravit polévku z pytlíku? "A co tedy jíš?" Že by se neustále stravoval venku nebo si objednával jídlo? "Nápad? Jaký nápad? Povídej...jsem zvědavý...a musíš mi to říct, když už jsi to nakousl." Snažil jsem se to z něj vytáhnout. Dojedli jsme a já sklidil ze stolu. Nádobí jsem dal do myčky a Nicolasovi jsem dolil pití. Opřel jsem se o kuchyňskou linku a pozoroval jej. "Tak povídej. Čekám." Pobídl jsem jej ještě jednou.

Nicolas Růžický - 19. března 2019 22:01

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jo, ale prostě spálím i vodu. Je to moje prokletí." Nevím, proč se mi to děje. Zřejmě potřebuju někoho, kdo nade mnou bude dohlížet. ,,No, proto znám v Praze i za ní spoustu restaurací. Ochutnal jsem toho už hodně. Doma jím většinou jen studený jídlo. Pokud si něco neobjednám. Ale, rád vycházím ven mezi lidi si koupit večeři nebo oběd." Všechna možná stravovací zařízení... Neříkám, že jsem na sebe pyšný, protože jsem neschopná lemra, ale aspoň znám gastronomii jako strávník. ,,No jo, dobře..." Musel jsem se smát, teď vypadal jako natěšené dítě a to se mi moc líbilo. Je tak krásný. Jen rychle jsem se napil a vyklopil mu to. ,,Koukni, tebe nebaví vařit pro jednoho. Já bydlím sám a neumím vařit... Co kdybychom spolu občas povečeřeli? Já přinesu něco dobrýho na pití, můžem koukat na filmy a nebo s něco zahrát.. Chlapskej večer." Který bychom časem mohli okořenit pořádnou dávkou sexu, ach ano.

Jakub Dobiáš - 21. března 2019 23:08

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Ne, spálit vodu nemůže a nemůže být ani špatný kuchař. Jen se nesnaží. Řídit se receptu by zvládla i cvičená opice, kdyby uměla číst. A Nicolas snad umí číst. Nechtělo se mi s ním však dohadovat. "To nezní špatně. Popravdě jednou týdně by to nemuselo být k zahození. Ale měl bych k tomu jednu podmínku. Vybereš recept, abych nemusel neustále vymýšlet večeře. Nemám problém to nakoupit, to zvládnu...a ať tě ani nenapadne, že bych to jídlo připravoval třeba šest hodin nebo jiné šílenosti." Dle mého je to fér nabídka. Jasně, čas od času mohu uvařit něco podle sebe, ale bylo by fajn, kdyby se snažil, když já s tím budu mít nemálo práce. "Ale chlapskej večer tomu říkat nechci, zní to hloupě. Vlastně tomu nemusíme říkat nijak." Otočil jsem se k němu zády a natáhl se přes linku o oknu, abych jej mohl otevřít. Kdyby o to měl zájem, mohl si prohlédnout můj lehce vyšpulený zadek. Ale to by jej přeci nezajímalo, ne?

Nicolas Růžický - 22. března 2019 21:22

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,,No, já si právě myslím, že by to bylo fajn. A jo, nebudu náročný. Koprovka a rajská a vývar, jako od maminky." Možná vtipkuju, možná ne. Záleží na tom, jestli by tyhle věci dokázal vůbec udělat. Možná je takový ten stejkovo-chřestový typ... ,,No, budeme u toho večeřet..." Takže večeře. Ve dvou. S vínem. Já a on. To by v tom byl čert, aby se mi ho časem nepovedlo sbalit! Už po něm nějakou tu dobu bažím, a teď, když mám konečně možnost, si ji přece nenechám utéci! Nejsem blbej! ,,Který den by se ti hodil?" Pátek? Možná středa, to toho nemám většinou tolik, je to střed týdne a ten si nechávám večer volný.

Jakub Dobiáš - 23. března 2019 10:08

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "To, cos vyjmenoval nejsou zrovna jednoduchá jídla, ale budiž." Udělat dobrou omáčku nebo vývar je zkouška ohněm. Ale třeba bych uspěl. Nemám s tím problém, ačkoliv to bude nemalá výzva. "No, bohužel ti neslíbím jeden dedikovaný den v týdnu, protože jsem závislý i na směnách a službách v nemocnici a podobně. Může se i stát, že to budu muset posunout či zrušit, ale to si myslím, že je spíš vzácné." Už dlouho se naštěstí nestala žádná krizovka, abych musel zrušit svůj program. I když v poslední době jsem moc programu neměl. Ne tedy takového, na jaký jsem byl zvyklý. "Příští týden by to mělo jít v úterý." Ano, mám více volných večerů, ale je nesmysl, abych s ním trávil více než jeden večer v týdnu. Výhledově mohu mít i jiný program...

Nicolas Růžický - 23. března 2019 13:55

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Pořád lepší, než slaný čtyřpatrový dort, ne? To musí bejt teprve piplačka." Mně je to jedno, nepohrdnu ničím, co mi nabídne. On jistě vaří skvěle. ,,No, okej, to neva. Taky nemám všechny středy, nebo všechny pátky čas." Příští středu... Co mám? Ani nevím. Každopádně se jistě něco v mém kalendáři najde. ,,Úterý by šlo. Mohl bys třeba udělat řízky? Obalivat ti pomůžu. To snad zvládnu."Ono není mad řízek od maminky. A když jsem od ní daleko... Tak mi ho může udělat můj taťka. ,,Bylo to fakt dobrý!" Usmál jsem se. Lahoda. Škoda, že už jsem to snědl.

Jakub Dobiáš - 23. března 2019 13:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Řízky? To zvládnu sám, nepotřebuji s tím pomoct." Ne, v kuchyni si nenechám pomoct, buď vařím já, nebo někdo jiný. Ale nikdy dohromady. Pak se v tom ztrácím. V hlavě si obvykle sestavím pomyslný jízdní řád dle kterého se řídím a nechci, aby mi jej někdo nabourával. Jiná věc je, když každý má svůj úkol, své jídlo, to je v pohodě. Například když já chystal salát a Katka dělala lasagne a podobně. Ale i s tím jsem zpočátku válčil. Na povrch vypluly vzpomínky, které teď přinášely bolest. Kdo by si pomyslel, že krásné vzpomínky budou tak bolet? Stačilo vzpomenout si na to, jak jsme byli šťastní. Jak jsme spolu vařili, bavili se, smáli se. A teď je to všechno pryč. "Tak jsme dohodnutí. Úterý. Už je docela dost hodin, co?" Bylo něco okolo deváté, což není dost hodin. Měl to být taktní pokus, který mu měl naznačit, že chci, aby odešel. Radši tu budu sám. Vypořádám se se svými myšlenkami a pravděpodobně půjdu spát, protože ráno vstávám v pět hodin.

Nicolas Růžický - 23. března 2019 16:41

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Okej, tak aspoň k tomu donesu nějaké to pivko." Víno se mi tedy zrovna k řízku nehodí, přijde mi to jako blbost. Zdálo se mi ti, nebo mu obličej posmutněl? Zřejmě myslí na tu svoji. Bývalou! Na tu mrchu, která se na něj jak tak vykašlala. Jen tak od něj odešla a opustila ho. Jeho, tak dokonalého chlapa, po němž jiní sní dny i noci. Jiní jako já, kteří zoufale touží po té troše lásky. Možná stejně jako on. Musím mu dát čas se s tím smířit. Už je docela dost hodin? Není. Je devět. Co dělám v devět hodin večer v jeho bytě? Poslušně sedím. ,,No jo, máš pravdu, už bych měl jet domů." Dopil jsem a zvedl se. ,,Díky za večer. Bylo to fajn." Usmál jsem se spokojeně.

Jakub Dobiáš - 23. března 2019 18:15

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nicolas odešel a já zůstal ve svém království sám. Všechno mi tu připomínalo Katku. Všechno. Jak jsem si na ni vzpomněl, viděl jsem ji teď na každém rohu. Jak se usadila v křesle, složila nohy pod sebe a četla si. Jak si před zrcadlem rozčesávala vlasy. Jak jsme společně sedávali na pohovce, ležela hlavou v mém klíně, já ji hladil ve vlasech...Celý tenhle byt byl muzeem našeho vztahu. Bylo to horší než vězení. Z vězení člověk nemůže odejít. Já odsud mohl odejít, ale byl to můj domov... Uplynulo několik dní a najednou tu bylo úterý. Mně ale přišlo, že to byla přinejmenším dekáda. Čas je relativní a ten můj se nekonečně vlekl. Po práci jsem zašel na nákup, abych mohl nachystat smluvenou večeři. Měl jsem zhruba tři hodiny času, než dorazí Nicolas. To je času více než dost. Začal jsem s bábovkou. Obyčejný dezert, ale věděl jsem, že jej zvládnu. Do těsta jsem přidal trochu přezrálé banány. Proč? Těsto je pak vláčnější. Aby toho nebylo málo, nastrouhal jsem do něj ještě 85% čokoládu. Přídavek čokolády snad nemusím ani obhajovat, je to zkrátka čokoláda. Kdo by ji neměl rád? Když byla bábovka v troubě, pustil jsem se do přípravy řízků. Řezník byl naštěstí vstřícný a telecí mi rovnou nakrájel na plátky. Maso jsem ani nemusel klepat paličkou. Postačilo naklepání rukou. A pak trojobal. Čas se krátil a já stejně plánoval, že jídlo dodělám, až Nicolas dorazí, aby vše bylo čerstvé. Dal jsem vařit brambory. Udělám kaši, doufám, že ji má rád. Ale tahle je netradiční. Do této na závěr přijde ještě nastrouhaný parmezán. Brambory se vařily a já měl čas než budou, stejně jako bábovka a tak jsem narychlo skočil do sprchy. Možná bude překvapen, už nevypadám tak, jako jsem vypadal při našem posledním setkání. Žádné kruhy po očima, na tváři dvoudenní strniště místo rýsujícího se plnovousu. Byl jsem to zase já. Navenek, uvnitř jsem byl stále raněný, ale měl jsem to více pod kontrolou. Jistě, stále jsem na ni, na nás myslet. Hlavně na to, co mohlo být, ale nebude. Asi to bude nějakou dobu trvat, než se zotavím úplně. Ale věřím tomu, že se dostanu přes úzkost, která mne přepadne pokaždé, když dorazím domů a zjistím, že je byt prázdný. Bude to trnitá cesta, ale já se zase postavím na vlastní nohy...vždycky jsem to dokázal. I když mé srdce není zahojené, tak vím, jaký pokrok jsem za tu dobu udělal.

Nicolas Růžický - 23. března 2019 20:40

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Dny ubíhaly, já přemítal nad svými možnostmi a taky jsem se nemusel moc zabývat prací, díky tomu jsem však měl hodně času na pitomosti. Třeba na hraní nebo ježdění po bytě na bruslích, což jsem už docela vypiloval, ale mojí podlaze se to jistě nelíbí. No, zatím si nemohou dovolit jinou tak ji šetřím a jezdím jen po kachličkách v kuchyni, kterou jsou ale kluzké. V neděli dopoledne jsem seděl modelem jedné malířce, moje tělo se jí moc líbí a i má tetování. Měla pro mne jednu malbu nachystanou a dala mi ji domů. Podle mě vypadá skvěle, ale nevěděl jsem, kam ji pověsit. Do svého pokoje hanby? Nebo do ložnice? Možná do obýváku... Byl to dar, tak musí někde viset! Přišlo úterý, dopoledne jsme měl schůzku s konzultací ohledně shootingu v pátek, který mne čekal, kde jsem o docela dlouhé době měl spát se ženskou, odpoledne jsem zajel koupit nějaká ta pivka a večer už jsem zvonil na zvonek u dveří Jakubova bytu. ,,Ahoj Kubo!" Usmál jsem se, když mi otevřel a už ve dveřích jsem si všiml, jak mu to dneska sluší. Páni, nádhernej chlap. Hned bych po něm skočil, ale v kabátu s koženými pásy by se mi asi špatně poskakovalo.

Jakub Dobiáš - 23. března 2019 21:10

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Jen co jsem vyběhl ze sprchy, s ručníkem kolem pasu, vytáhl jsem z trouby bábovku. Dále bylo potřeba zkontrolovat brambory. Píchl jsem do nich vidličkou. Ještě chvilku snesou. Odběhl jsem zpátky do koupelny, kde jsem se osušil a převlékl do čistého oblečení. Zvonek. Pelášil jsem ke dveřím. Prošel jsem kolem zrcadla a prohlédl si své mokré kadeře. V pohodě. To uschne, netřeba žádné další péče. "Ahoj, pojď dál." Pozdravil jsem Nicolase a pozval jej dál. "Kdybys chtěl, můžeš si támhle vzít pantofle. Až si odložíš, přijď za mnou. Jdu pokračovat." Uplynulo několik minut. Mezitím Nicolas otevřel dvě piva a já si během smažení řízků mohl svlažit hrdlo. Řízky jsem smažil dozlatova na přepuštěném másle. Kaši jsem rozmixoval dohladka a přidal nastrouhaný parmezán. Na jídelní stůl jsem naservíroval dvě porce. Zasedl jsem naproti Nicovi. "Takže...telecí řízečky smažené na přepuštěném másle a k tomu bramborová kaše s parmezánem." Přisunul jsem k němu mističku, kde citron nakrájený na čtvrtky. "A na citron jsem nezapomněl. Snad ti bude chutnat. Kdybys chtěl, můžu ti přidat. Dobrou chuť."

Nicolas Růžický - 23. března 2019 22:05

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Má ještě trochu mokré vlasy. Hned bych ho objal a držel a už nepustil, dokud bych mu nepřirostl k srdci. Já bych mu ho vyspravil, já bych ho zalepil! ,,Okej!" Sundal jsem si kabát, vlasy si tedy ty papuče a šel za ním. Otevřel jsem nám každému jedno pivo a napil jsem se. Dneska nebudu řídit. ,,Ty jo, ty mě rozmazluješ. Takové jídlo mi dělala babička, když jsem byl fakt malej. Ona si myslela, že jediná věc, co děcka jí, je kaše a řízek." A kompot, na ten nesmím zapomenout. ,,Perfektní porce, děkuji, dobrou chuť." Usmál jsem se na něj supervděčně a pokapal si tedy řízek trochou citronové šťávy. Až pak jsem se dal zvesela do jídla a bylo to fakt skvělé. Jedl jsem a upíjel piva, moc mi to chutnalo a přišlo mi, že musím mít samým štěstím a spokojeností boule za ušima.

Jakub Dobiáš - 24. března 2019 11:54

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Doufal jsem, že ti telecí bude chutnat. Když chystám kuřecí řízky, tak je obvykle den předem naložím do šlehačky. Já vím, zní to divně, ale to maso je pak křehčí a zároveň si zachová šťavnatost. To mi poradila kolegyně v práci." Rád vařím a snažím se zkoušet nové recepty. V zásadě se nebráním ničemu. U jídla jsme si nepovídali. Myslím, že si večeři užíval, že ani nedutal. V jeho tváři se zrcadlila jeho spokojenost a já z toho měl radost. Nejen radost, ale i pocit, který jsem už dlouho neměl. Někdo ocenil moji snahu, mé kuchařské umění. "No...udělal jsem i bábovku. Kdybys byl plný, dám ti ji s sebou, protože já bych ji nesnědl. Už takhle ji ponesu do práce. Zatím úplně nevymysleli bábovkovou formu pro vlka samotáře." Další pivo si už nedám, protože to zrovna neladí k bábovce.

Nicolas Růžický - 24. března 2019 23:59

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, já jsem věrný strávník, sním všechno, snad kromě hub." Usmíval jsem se na něj, bylo to skvělé, moc mi chutná. Myslím, že svou radostí a vděčností i do jeho srdíčka přináším trochu světla. Aspoň v to doufám, že je na sebe pyšný. Na bábovku musí být aspoň dva. Co myslíš Filipe? Nedáme to dohromady? Nechybí ti sex a mazlení? Já bych se s tebou mazlil pořád, dával bych ti tolik pozornosti, kolik bys jen chtěla a potřeboval. Miloval bych tě, jako tě nikdy jiný nikdy nemiloval. Daroval bych ti sebe. Do háje, jak po tolika sexu bez jakýchkoli citů můžu být tak romantický? Tak plný neopětovaných citů? Večeře uběhla fajnově, po třetím pivku zavolal jsem si tágo a v doprovodu bábovky odjel domů. Bylo kolem deváté a musím říct, že dneska to bylo super ^^ Doma jsem zalehl do postele a uvažoval o tom, nad čím přemýšlím už dlouho. Jak ho dovést k mé lásce. Jak ho k sobě připoutat? Pořád mám v hlavě jeho hlas, když jsem mu... Dělal ty věci. A když jsem ho líbal, jak voněl, jak chutnal... Copak se mu teď může kdokoli vyrovnat? ... Pátek! Pátek měsíc po tom, co jsme se v úterý 9. dubna viděli a od té doby ještě čtyřikrát. Dnes je 10. května 2019 a já stojím před hospodou, kde jsem poznal Jakuba trochu víc a čekám na něj. Domluvili jsme se, že půjdeme pít. Respektive jsem ho přemluvil. Po měsíci snahy už vypadá mnohem lépe, než poté, co se rozešel. Pracoval jsem na tom, aby nebyl sám, aby se cítil dobře, aby si připadal potřebný a užitečný. Všechny ty pocity dával i on mně. S ním zapomínám na práci i na samotu u mě doma.

Jakub Dobiáš - 25. března 2019 19:46

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Miluji květen. Když si tedy odmyslím alergie, které mám, ale na které mám naštěstí léky. Je to parádní období. Jsem rád, že mohu nosit lehké oblečení. Kraťasy, trička, košile. Prostě je to dle mého období volnosti. A v minulosti jsem tohle období měl rád i z jiného důvodu. Nejen já nosím lehké, letní oblečení, ale i plno žen. Je radost pohledět na ladné křivky a nemusí být jako z obálek časopisů. Nejsem typ, který by ujížděl na supermodelky. To rozhodně ne. A i dnes večer jsem se oblékl letně. Měl jsem na sobě kraťasy v odstínech nebeské modři, nebo nějaké takové barvě. Kdo si má pamatovat, jak se světle modré říká, že? Mimoto jsem na sobě měl košili s "havajským" motivem, ale nikoliv kýčovitým, alespoň dle mého. Zobrazit SPOILER a k tomu bílé Vansky. Nicolas stál před smluvenou hospodou. Doufal jsem, že si půjdeme sednout na zahrádku. Byl teplý večer a obloha byla jasná, byť kvůli světelnému smogu nebylo možné spatřit hvězdy. "Čau. Nečekáš tu dlouho?" Zeptal jsem se jej s úsměvem na tváři. Můj život se obrátil k lepšímu. Už jsem byl párkrát na rande, dokonce z toho bylo i pár pěkných večerů. O tomhle jsem nikomu nevyprávěl. Copak někdo musí vědět, že jsem toužil trochu se rozdovádět? Ne, nemusí.

Nicolas Růžický - 25. března 2019 20:24

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Viděl jsem ho přicházet, vypadal skvěle v letním outfitu. Zatraceně mu to sekne. Do háje, jak mám držet u sebe tak krásnýho chlapa? Vsadím se, že už v práci prohání sukně. A, že jich tam je, v nemocnici. Do háje... ,,Zdar! Ani ne, tak co, jdem si sednout?" Je teplo a docela hezky, slunce zapadá už docela pozdě a celkově jsem rád za to, že jsem vybral na naši slezinu dnešek. A ještě k tomu pátek, no pecka! Objednal jsem si pivko pro začátek, dneska neplánuju dojít domů střízlivý. Nejlépe bych domů ani nedošel. Usazený v myšlenkách si skousnu ret. Do háje, kdybys jenom věděl, Jakube! ,,Tak povídej, co je novýho?" Zeptám se s úsměvem. outfit

Jakub Dobiáš - 26. března 2019 18:52

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Jasně, nebudeme mu stát jako trubky." Jen co jsem k němu došel, tak jsem si jej od hlavy k patě prohlédl. Byl oblečen poměrně prostě, ale zároveň slušivě. Nejvíc mě zaujaly jeho svaly. Vím o tom, že se udržuje v kondici, ale mám pocit, že na sobě zapracoval. Když marodil, tak určitě měl méně svalové hmoty. Je to hrozný zlozvyk. Vždycky si lidi prohlédnu a různě je posuzuji a spekuluji. Jelikož je letní sezóna za dveřmi je pochopitelné, že má za "úkol" dostat se do formy. Přeci jen plavky se lépe předvádí a prodávají na vypracovaných tělech. A to platí u mužů i u žen. Složený kompliment by jej určitě potěšil, ale nějak jsem si nedokázal představit, že bych mu řekl, že jeho svaly vypadají dobře. Bylo štěstí, že jsme si ukořistili jeden volný stůl. Díky patří trojici, která zrovna odešla. Objednal jsem si černé pivo, u toho nejspíš zůstanu. "No, nového...řekněme, že už jsem zpátky na koni. V posledních týdnech jsem o tom nemluvil, abych to nezakřikl, ale daří se mi. V práci při starém. Tam se nic moc nemění. A co u tebe?"

Nicolas Růžický - 26. března 2019 19:08

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Objednal si zase tmavé pivko, to je taky fajn. Ale někde bych tady, někde v Praze, ocenil Keprníka, to je pivo podle mého gusta. Moc mi chutná, nevím proč, taková hanušovická žbrnda, ale jo! Promlouval o své životě, mluvil o tom, že nezůstal na... Tak počkat, co? ,,Ty máš holku?" Zeptal jsem se ho a vypadal asi trochu.. Překvapeně? Co jsem říkal, takovej chlap prohání sukně ani není možný jak! Malá dušička uvnitř mě pláče, ale rychle ji zaháním a usměju se, poplácám ho po rameni. ,,Teda, chlape, gratulace k návratu do hry!" Moje emoce se změnili o 180 za míň než sekundu. Z zaraženého výrazu ihned radost, sice nejsem rád, ale pro něj jen to nejlepší! I když bych chtěl, aby mě někdy znovu políbil, i když bych chtěl, aby mě měl rád. Ale v tomhle chlapském světě nejsou žádné emoce. ,,No, u mě v životě žádné změny, i když bys na mě byl pyšný, kdybys mě dneska ráno viděl na bruslích, už jsem podle mě fakt docela dobrej. Už bych se venku rozhodně nebál ničeho." A nepotřeboval jeho záchranu. Protože minule... To bylo hrozný. Ale před tím se mi to moc líbilo!

Jakub Dobiáš - 26. března 2019 19:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ale co tě nemá. Nemám holku, jen řekněme dvě kamarádky, se kterými se setkávám. Není to nic závazného. Je to jen přátelství s výhodami. Ani by mě nenapadlo někomu zahýbat. Nezaprodal jsem svoji duši peklu, neztratil jsem mravnost ani sebeúctu. Jen jsem nalezl něco, co mne vrátilo do sedla. A kdyby ses ptal, tak to není nikdo z práce. To by nedělalo dobrotu." Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem mu to osvětlil. Pro změnu bylo fajn, že jsem se nemusel citově vázat, protože posledně jsem se ošklivě spálil a nechci to opakovat. "To mi vysvětli, jak se dokážeš pohybovat po přehlídkovém molu, když máš problémy s koordinací pohybů? Tedy vím, že posledně jsi byl pěkně zbrklý, ale když říkáš, že už jezdíš obstojně..." To mi nešlo na rozum. Rozhodně jsem to nemyslel nijak zle, ale zajímalo mne to. Musí své tělo přeci ovládat. Každičký pohyb musí mít pod kontrolou. Zvládl jsem to i já a to jsem na sporty antitalent. "Doufám, že sis doma neponičil podlahu." Usmál jsem se na něj a dopil své první pivo.

Nicolas Růžický - 26. března 2019 20:19

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Spali jste spolu?" Vyštěkl jsem první otázku, která mne napadla. ,,Teda, sakra, já jsem dneska nějakej zvědavej. Chci říct, dobře pro tebe, že jsi se z toho vzpamatoval. Jsi borec. Já bych se složil a už možná nikdy nepostavil." Nepostavil... Došel mi dvojsmysl a rozhihňal jsem se. ,,Tak jsem to teda nemyslel."Sex bez lásky mi fakt fakt fakt nedělá problém. To vím moc moc dobře. Je to moje práce, přece jen. Každý den nové tváře, nové pichy...Och bože, jsem to ale děvka. Placená de facto tisíci šílených osamocených chudáků a já jsem jedním z nich. Sám a nemilovaný. I když jsem oproti nim nádherný, atraktivní partner. Přesto jsem sám. ,,Já nevím hele. Ale, teď už bych se fakt nebál." Třeba i fotit na bruslích. To jsem viděl a Amerika hledá topmodelku. Ty holky tam... ,,Nene, moje milovaná plovoučka byla ušetřena, jezdil jsem jen v kuchyni, tam jsou kachličky." Však tam byl! A strávili jsme spolu hezké odpoledne. ,,No, co takhle panáka?" Usměju se, když vidím, že on dopil svoje první a já už jsem taky na suchu.

Jakub Dobiáš - 26. března 2019 22:04

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ne, představ si, že spolu chodíme do knihovny a čteme si tam poezie." Doplnil jsem svůj sarkastický tón decentním protočením očí. "Máš pocit, že jsem se nesložil? Trvalo mi to, sám víš, že to se mnou nebylo lehký. Ale už jsem zase zpátky. Teď jsem ve stavu, kdy si opět umím užívat radosti a krásy života." Je to fajn pocit, když jsem to překonal. Vím, že mne to zocelilo, možná lehce citově otupělo. "Tak díky podlahovým božstvům, že ji ušetřily." Pousmál jsem se. Pohodlně jsem se opřel do židle. Nohu jsem si zeširoka přehodil přes druhou. Mávl jsem rukou na servírku a naznačil jsem, že chceme další rundu. "Panáka? Zatím ani ne, možná později. Prozatím bych zůstal u piva. Budeš i něco jíst?" Začal jsem si prohlížet jídelák a sbíhaly se mi sliny, když jsem očima přejel přes tatarák.

Nicolas Růžický - 26. března 2019 22:14

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Od Casanovy jako ty bych to tedy nečekal." Ne? Žádné poezie? Jen tvrdý šukání, co, pane Greyi? Však, já poznal, jak umíš mužně mručet. A když se uděláš... Protáčely se mi panenky blahem. Jak nějaký holce z anime. Nebo Rourkemu od Zilva Gudela. To je aspoň porno, gay páreček co spolu točí na pornhub. Jak je ten malej klučík rozkošnej. ,,Ne, jakože, chápu, že to musí být hrozně těžký. Ale, já nikdy neměl tu možnost, zamilovat se. Moje práce mi to prostě nedovolí." Všichni tam jsme jen bezcitný děvky A já pak přijdu domů a myslím něj, sprchuju se, myslím na něj. A když se ráno probudím, myslím na něj klidně i dvakrát! Udělal joke a já se usmál, poté se usadil s nohama hezky od sebe a já neměl jinou možnost, než si představit, jak rád bych si na něm zarajtoval. Do prdele, díky bohu, že v tomhle světě neumí nikdo číst myšlenky! ,,Tak pozdějc. Jídlo? Možná, mám docela hlad. Máš na něco chuť? Nebo mi něco doporučíte, pane znalče?" Zvedl jsem obě obočí trochu výš a usmál se.

Jakub Dobiáš - 26. března 2019 23:23

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Tak samozřejmě, že jsem gentleman a nikterak bych ani jednu ze slečen nezkompromitoval. To bych si nedovolil. Proto jsi první, komu jsem o nich řekl a byl bych rád, kdyby to zůstalo mezi námi. Snažím se být diskrétní. Ačkoliv to v tomto případě neznamená, že klátím nějakou vdanou paničku za zády jejího manžela. Bohužel se takhle občas pojem "diskrétní" interpretuje." Pokrčil jsem rameny. Je mi jedno, že by to někomu (Danče) řekl a že by se to obratem mohla dozvědět Kateřina. Té do toho nic nemusí být. Už žádné své věci v mém bytě nemá, takže už není nic, co by nás spojovalo. Ty mosty už jsou spálené. "Ale notak, to že děláš modela neznamená, že se nemůžeš zamilovat. Stejně jako teď sedíš se mnou v hospodě, bys mohl sedět s někým nad romantickou večeří ve vybrané restauraci. Tvá práce tě možná dokáže vytížit časově, ale to dokáže i ta má a přesto si čas na...randění najdu." Nechápu v čem je problém. Večeříme spolu jednou týdně a na to čas má. Kdyby mě vyměnil za nějaký vhodný protějšek, udělal by jistě lépe. "Já budu čuně a dám si tatarák. Ale ty topinky s pikantní masovou směsí tu rovněž mají skvělé. Ovšem já už jsem svoji duši prodal za tatarák." Tohle je restaurace, kde se nebojím objednat si už namíchaný tataráček, protože jsem se tu nikdy nespálil.

Nicolas Růžický - 26. března 2019 23:59

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, to by bylo teda něco. To bych do tebe už tuplem neřekl." Ono se to tváří jako vtipkování, ale někde uvnitř mě je malá holčička s deseti balonky a každý ten vtip pustí jeden balonek do nebe. Co když nezbudou žádné? Propuknu v hysterický pláč? To snad ne. Zas taková buzna nejsem. ,,Neboj, mlčím jako hrob." Leda bych se pln smutku svěřil nějakému kolegovi. ,,To není tak lehké." To, že dělám kurvu za spoustu peněz jistě neznamená, že se nemůžu zamilovat. Ale ten, koho si myslím, že mám rád a na koho si myslím, klátí zase cizí ženský. ,,Dej si, na co jen máš chuť." Asi bych raději něco méně aromatického. přivolal jsem slečnu, nechal Jakuba, ať si objedná a nechal si od slečny nabídnout něco dobrého. ,,Máme nakládané sýry, beraní rohy, houby... Nebo mohu nabídnout lososa, kaviár..." Řekla toho hodně, já se nakonec rozhodl pro nakládaný hermelín. Syrečky jsou moc.. Prostě smrdí. Slečna nám též donesla další pivko, což přišlo velmi vhod, hned jsem řádně přihnul. ,,Jak sis zvykl na to, že bydlíš sám?" Z jiného soudku. Je rozjařený z jeho pichů a mně to nedělá dobře.

Jakub Dobiáš - 27. března 2019 23:56

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Neřekl? Myslel sis, že se dám na život mnicha, přestěhuji se do kláštera v horách a budu trávit čas na kolenou, rozjímajíc nad svými prohřešky a modlíc se k bohu?" Vykulil jsem na něj oči. Jeho reakce mne překvapila. Jak se zdá, tak mne vlastně nezná. "Proč by to nebylo lehké? Podívej se na sebe, hotový Casanova. Na každý den v týdnu bys mohl mít někoho, kdybys chtěl. Jsi mladý, vysportovaný chlap a kdo ví, kolik lidí nad tebou slintá a sní o tobě. Jako model si téměř můžeš vybírat koho a kdy chceš nebo to tak není? Možná mám trochu zkreslené představy, ale když i já můžu někoho sbalit, tak pro tebe to musí být hračka." Doufal jsem, že jej to trochu povzbudí, ačkoliv si myslím, že jeho sebevědomí by mělo být v dostatečné kondici a že to nepotřebuje. Objednali jsme si jídlo a zároveň dostali druhou rundu. Přišla otázka, kterou jsem popravdě čekal. Není první, kdo se na to ptá. "No, je to rozhodně jiné, ale na druhou stranu dřív jsem taky žil sám. Hledám si jiné bydlení. Ten byt je pro mě velký a popravdě to leze do peněz, táhnout to v jednom. V minulém týdnu jsem byl na pár prohlídkách a vyhlédl jsem si jeden byt. Je to 2+kk. Není to nic velkého, ale vypadá to útulně. Nemluvě o tom, že bych to měl i blíž do práce...čekám, až mi majitel pošle smlouvu a pokud to bude v pohodě, jdu do toho." Stejně v brzké době takový dětský pokojík potřeboval nebudu. K tomu si i něco ušetřím, to se vždycky hodí. "Když to vyjde, tak bych od června mohl bydlet v novém, ale nerad bych to zakřikl." Pověrčivě jsem to zaklepal na dřevo.

Nicolas Růžický - 28. března 2019 19:47

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ne, myslel jsem, že bych do tebe neřekl, že by sis povyrazil s nějakou vdanou ženou." Co takhle se mnou? No tak... Vykouřím tě tak, jak nikdy nikdo předtím. Skvěle líbám a když chci, vzdychám a sténám jako holka! Co by ti se mnou chybělo? Leda tak.. Rodina. Nemůžu mu dát krásné zrzavé dětičky. Ale miloval bych ho. Ne jako ta jeho bejvalka. Povídal mi o tom, že pro mne přece nemůže být těžké si někoho najít. Ale je. Lidi jako já jsou prokletí. Všichni si myslí, že to, že nemůžeme být věrní fyzicky znamená, že ani duševně. Ale, pokud někoho miluji, tak ho prostě miluju. A to, že s někým spím jen proto, abych se uživil a mohl si žít hezky a spokojeně, s tím nesouvisí. ,,Ne, prostě to takhle není. Všichni si myslí, že lidi v mí branži jsou jenom kurvy." Laciný kurvy, co by si nechali zaplatit za sex za popelnicema. Ale takový fakt nejsme! Bojíme se o sebe a svý zdraví. Já jsem tak vysoko, že se nemusím obávat někoho, kdo by byl nakažený. ,,No teda, byl jsi podnikavý. Klidně ti můžu pomoct se stěhováním, aspoň se namakám. Tak víš co, posilka zadarmo." Bylo jistě vidět, že jsem na sobě od zimy pořádně zapracoval. Chci být v perfektní formě. ,,Už v červnu? A kde ten byt je?"

Jakub Dobiáš - 28. března 2019 22:50

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Kurvy? Asi jsem nenarazil na někoho, kdo by si něco takového myslel. Na druhou stranu to není zrovna téma, které bych s někým diskutoval na denní bázi." Možná to říkají lidé, kteří ostatním závidí trochu slávy a štěstí. "No už jsem domluvený s bráchou a jedním kolegou, se kterým jsme studovali. Myslím, že ve třech to zvládneme. Zároveň těch věcí nemám tolik. Nicméně díky za nabídku a kdyby se něco změnilo, tak vím, že se na tebe můžu obrátit. Je to v Krči. Budu to mít dál do centra, ale zas je tam kousek les a tak." Musím uznat, že to nebude tak vymazlený byteček, ale určitě si tam zvyknu. Nejvíc mi asi bude chybět balkón. "Tak je potřeba jednat rychle, byty jsou hrozně rychle pryč. Pokud si nekupuješ zrovna penthouse za několik mega."

Nicolas Růžický - 29. března 2019 21:35

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, nikdy jsem se za svoje povolání nestyděl. Ale není jednoduché si někoho najít. Ty jsi doktor, ty zachraňuješ lidem nohy a taaak. Já si na sebe obleču drahý hadry a nechám se fotit." A dělám i mnooohem horší věci. Sice jsem se nikdy nestyděl, ale bojím se, co on by mi na to řekl, kdyby se dozvěděl pravdu. Jakube, tvůj kamarád je zatracená buzna! Buzna, co točí péčko s dalšíma buznama! Ne, nikdy. Nechci o něj přijít. Už jsem přišel o mnoho přátel. ,,Tam to neznám. Jak je to daleko od centra?" Pokud vím, tak to vypadá trochu jako předměstí, domy a paneláky žádný obchod nebo tak... Zlaté bydlení v centru! ,,No, musím říct, že bych ten obrovský byt taky nejraději vyměnil za nějaký malý. Měl jsme rád svůj prostor, ale připadám si tam najednou hrozně sám." Možná bych si měl pořídit kočku. Drahou královnu, která mi bude dělat společnost. Upil jsem piva a slečna nám donesla jídlo. Vypadalo to moc hezky a i skvěle vonělo. S radostí jsem se do toho pustil i s opečeným mini rohlíčkem. ,,Dobrou chuť!" Usmál jsem se.

Jakub Dobiáš - 30. března 2019 00:19

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Mluvíš o mě jako kdybych byl nějaký superhrdina, tak tomu ale není. Jen dělám to, co jsem se naučil. Tu a tam někomu předepíšu čípky, někomu udělám pár stehů a tak. Nezachraňuji planetu před invazí mimozemšťanů nebo řítícím se meteorem. Kdybych byl takový superhrdina...asi by tomu odpovídal můj plat, nemyslíš?" Vzhledem k tomu v jakém bytě žije, musí být jeho plat výrazně jinde a to "jen" předvádí oblečení a doplňky. Už dávno jsem se smířil s tím, že v tomhle světě se spravedlnosti člověku nedostane. "Je to přibližně 40 až 45 minut autobusem na Karlák. To je v pohodě. Když jsem byl na kolejích, jezdil jsem do školy přes hodinu. Tak sám víš, jak dlouho ti trvalo dojet do Thomayerovy nemocnice, je to jen o pár minut dál. Je super, že do práce to mám kousek. Vlastně nebudu na cesty do práce ani potřebovat auto." Jsem z toho nadšený, ale na to stěhování se netěším. Nebaví mne balit a pak zase vybalovat, všechno přemisťovat a tak. To je na tom to nejhorší, ale až to budu mít za sebou, bude to paráda, doufám. "Za ten výhled bych vraždil, ačkoliv bych v tak velkém bytě nechtěl uklízet. Řekni mi, kolik lidí vidí z okna na střechu Národního divadla a zároveň na Staré Město. Máš centrum města na dlani. " Kdybych byl mladší, možná bych se rovněž dal na předvádění oblečení a byl bych za vodou. "Díky." Přede mnou přistál talíř s tatarákem a ošatka s hromadou topinek. Jen co servírka odešla, vzal jsem do ruky stroužek česneku a začal potírat topinku. "I tobě." S chutí jsem se pustil do jídla a ke spokojenosti mi vlastně nic nechybělo. Teď ne.

Nicolas Růžický - 30. března 2019 09:42

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Pomáháš lidem..." Já se jen promenáduju, nechám fotit a dostávám prachy za sex. Naše práce jsou šíleným důkazem toho, co lidi zajímá. Bohaté zajímají drahé věci. Obyčejné lidi zajímá porno. Ale koho zajímá jeho zdraví? ,,Autobusem? Ty jo. Metrem a tramvají už jsem tady jel. Ale busem nikdy. I když máš pravdu, že to bude pohodlné, nemusíš řídit a v buse se ještě trochu prospíš. Jenom ten nával, aby nebyl velkej." To nemám rád. Tlačenice. Fakt mě nevzrušuje, když na mne někdo v metru omylem sáhne. A nebo ne omylem. Některá hnusná hovada si hledají obětí v městské... Stalo se mi, že mi někdo zmáčkl zadek a sápal se mu do kalhot. No, skončil na zemi. ,,No to sice jo, ale to uklízení je fakt o hubu. Trávím tím jeden celý den v týdnu. Nemám rád cizí lidi ve svém bytě, takže pořídit si uklízečku nestojí za úvahu. Výhled je fajn, ale ta osamělost.." Potřeboval bych tam někoho k sobě. Někoho, kdo ten prostor zaplní, koho bude všude plno. Chvíli jsem pozoroval Jakuba, jak jedl. Česnek... Eh... Tak to dneska líbačka nebude. Asi. Raději jsem se od myšlenek dal do jídla a bylo to fakt super. Ovšem, s plným žaludkem se líp pije! Jídlo jsem dojedl, pivo dopil a dostal jsem chuť na něco ostřejšího. Rozhodně ne Jakubův absinth, ale něco takového...

Jakub Dobiáš - 30. března 2019 12:18

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ty nejsi z Prahy? A nikdy jsi nejezdil MHDčkem? To jsi měl od malička osobního řidiče či co?" Nechápal jsem, jak mohl být tak překvapený z MHD. Skutečnost, že jel metrem a tramvají bral jako hotové zmrtvýchvstání Ježíše. Takový zázrak, zdá se. Zíral jsem na něj s otevřenou pusou. "Jak ses přemisťoval než jsi získal řidičák?" Asi jsem z něj trochu zmatený, musím říct. "No myslím, že za těch sedm minut do práce se moc neprospím. A do centra většinou nejezdím tak brzy. Nemluvě o tom, že usnout v MHD může znamenat to, že se probudíš bez mobilu nebo peněženky." Ten kluk asi neví, jak to chodí ve světě obyčejných lidí. Žije s hlavou v oblacích a to doslova. "Třeba v týdnu se domů chodím najíst, osprchovat a vyspat, takže na nějakou osamělost nemám pomyšlení." Topinky k tataráku neodmyslitelně patří a osud topinek nebude naplněn bez pořádné dávky česneku. Možná mi zítra bude trochu těžko, ale stojí to za to. Nicolas dojedl dříve než já. Já nikam nespěchal a navíc se mi ta porce zdála obrovská. Měl jsem upitou půlku druhého piva. Trochu zaostávám. Nicolas už mlsně vymýšlel, co by si dal dalšího. "Někdy mám pocit, že o tobě vlastně nic nevím. Žiješ dvojím životem a ten druhý se občas prolíná..." Na chvilku jsem se odmlčel. "Už jsem na to přišel. Budeš vládní agent...a teď, když jsem na to přišel, tak mě budeš muset zabít. Nemám pravdu?"

Nicolas Růžický - 30. března 2019 13:24

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Nejsem, no. Narodil jsem se v Lednici." Uculím se. Předun za životem do Prahy a za novými pracovními příležitostmi jsem mohl uskutečnit až když jsem si vydělal na byt v Praze. Malinkatý a dosti špinavý. Ovšem, jak přišel Ondřej a jeho úžasná nabídka, přišel i luxus. ,,Ale ne, myslel jsem to tak, že jsem v Praze nejel busem. Jinak samozřejmě jo! Každej den, devět let do školy." Usmál jsem se na něj. Dělá ze mě mnohem víc než jsem... Občas je to až divný. ,,Nejsem takovej snob, jak si myslíš! Předtímhle jsem dělal svatby... A ještě před tím brigádu v hospodě. Modeling přišel náhodou, když svatby nevynášeli a já měl v kapse poslední kilo." Pověděl jsem mu svůj příběh. Byl pravdivý. Až na to, že místo modelingu přišlo porno. Ondřej mě musel opít, abych souhlasil. Podepsal jsem tu ďábelskou smlouvu na zkušební shooting a už ten šel do éteru. A lidi si mě zamilovali. ,,Neříkal jsi 45 minut? To jsi myslel pěšky? Jsem to nějak nepochopil." Poškrábal jsem se vzadu na šíji, na ruce vynikly ne zrovna malé svaly. Hmm. Biceps, triceps... ,,Nemáš čas myslet na hovadiny.." No, normální lidi nemají čas myslet na osamělost. Ale já, zatracená buzna se spoustou volného času fňukám, že se mi nikdo nevěnuje. ,,Prozradils mě, budu tě muset zabít a nebo zamknout ve své tajné místnosti bolesti, co mám doma." Začal jsem se smát. To jsou ale nápady. I tak si musím nervózně poposednout. Vždyť on má přece pravdu. ,,Ale ne, jsem to jen já, jak mě znáš ty... Žádné dvojité žití."

Jakub Dobiáš - 30. března 2019 16:52

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Hádám, že i tam jezdí městská doprava, ne?" Byla to spíše řečnická otázka. V takovém městě nejspíš tramvaje nejezdí, naopak autobusy bych viděl jako běžný prostředek veřejné dopravy. "Je fajn, že to nakonec tak vyšlo. Náhoda, která tě zaopatřila a dokáže plnit tvé potřeby. A určitě tě ta práce i baví, jinak bys to nedělal, hádám." Já bych svoji práci též nedělal, kdyby mě nebavila. Možná bych si našel nějakou lépe placenou. Tedy kdybych byl mladší, tak bych třeba běhal po trávníku, kopal do míče a každý rok žil s jinou modelkou. Nebo bych byl politikem, nehnul bych ani prstem a měl se dobře. "Ptal ses, jak je to daleko od centra. Odpověď zněla zhruba 45 minut." Vyjádřil jsem se nejasně? "Řekni, kdybych se vyjadřoval nejasně. Myslím, že by se s tím dalo něco dělat." Mrknul jsem na něj. "Tajná místnost bolesti? To zní jako z Padesáti odstínů. To mě radši odpráskni na místě, čert vem svědky." Stejně jako on, i já jsem se zasmál. Dopil jsem své druhé pivo a byl jsem po jídle. "Já míval dva životy...tedy dá se to tak nazvat. Na střední a na začátku vejšky jsem byl součástí LARPové družiny. Ale o tom ti snad ani říkat nebudu. To je kostlivec, který by měl zůstat ve skříni." Kdo by si pomyslel, že mám takové "tajemství", že jsem byl těžký nerd. Teď jsem nerd v utajení.

Nicolas Růžický - 30. března 2019 19:28

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, jo, jasně. Busy jo." Proč by taky ne? Tam jsem busem jel, ale tady, v Praze, kde člověk má tramvaje a trolejbusy a metro... Nebo auto... Je pravda, že když je něco dál, jezdím autem, takže asi nemám moc šanci na bus narazit. ,,To jo, ale vysává to ze mě život." Aspoň mi to tak přijde, Co když skončím jako nějaká troska, která skrz tuny sexu nebude schopna milovat? To nechci nikdy zažít. Chci se zamilovat a konečně mít někoho po svém boku. A nyní si myslím na Jakuba, ať už jsou mé šance jakkoli malé. ,,Jo aha. Tak už jsem to pochopil." Jasně, že nemocnice není v centru, spojil jsem si to nějak divně. Ale nevadí. ,,Haha, přesně jako z padesáti odstínů. A zastřelit tě nemohu, nechal jsem si zbraň doma. Budu tě muset opít, přivést do své mučírny... No a pak už to každej zná." Smál jsem se. Vždyť já bych na něm ruku nenechal. Od doby co jsem na něj spadl si připadám tak nějak... Opatrný. S doteky. Přece jen, dva chlapi... No tááák. ,,LARPy? O tom jsem slyšel, dělala to kamarádka ze střední." Marcelka, to byla ženská! Měla prsa, že ej svět neviděl, zrzaté vlasy a velké křivky. Ale byla na holky. Na LARPu poznala Verču, její dlouholetou přítelkyni. Hubenou, malou s krátkými vlasy v černé mikině, co vypadala jako emo kluk. Ale nebyla jím. ,,No, jak ti chutnalo?" Zeptal jsem se a zavolal slečnu, aby odnesla talíře. ,,Ještě pivečko?" Otázala se.

Jakub Dobiáš - 31. března 2019 10:09

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Vysává? No, někdy mám pocit, že člověk pracuje, aby se cítil vysátý...ale pak přijde ten moment, kdy máš volno, jedeš na dovolenou, na výlet nebo se jen poflakuješ v posteli...to je kýžená odměna, nemyslíš?" Jen hrstka lidí si může dovolit nepracovat a takovým člověkem bych upřímně být nechtěl. "Poslyš, to abych přestal pít. Nemám zrovna na pořadu dne skončit v nějakém sex dungeonu. Alespoň si nic takového nepamatuji." Možná na něj mohu působit jako puritán, ale i já mám své fantazie. Na každý pád nevidím žádný důvod, proč bych mu o nich měl vyprávět. To by bylo maximálně nevhodné. Nemluvil jsem o tom ani s Kateřinou. V téhle oblasti jsem stydlivý. Nedokážu říct, co bych chtěl a tak si to raději nechám pro sebe a jsem ochoten smířit se s tím, že mé touhy nebudou nikdy zcela naplněny. "No, tak budeme dělat, žes nic takového neslyšel. Je to má temná minulost." Zazubil jsem se na nějak jako super padouch, Joker nebo někdo podobně šílený s maniakálními sklony. Nebyly to fantasy LARPy, témata jsme měli trochu jiná. Doteď si vzpomenu na všechny ty postavy, které jsem ztvárnil napříč roky. Popravdě mi to chybí, ale teď už na to nemám tolik času. Navíc už nejsem kluk. "Výborný to bylo...možná jsem to přehnal s česnekem, ale to se pozná až zítra." Vřele jsem se na servírku usmál. Sympatická holčina. "Ano, díky." Když odcházela, tak jsem ji očima sjel shora dolů. "Tak kde jsme to skončili? Pohřbívání mé temné minulosti máme za sebou..."

Nicolas Růžický - 31. března 2019 12:37

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Neměl bych se s ním o práci bavit vůbec. Prostě nechápe mé problémy. On má normální velmi těžkou a únavnou práci. Já... Ani jedno z toho. Je to asi spíš jako koníček, i když tenhle se mi vymknul z ruky a organizuje mi celý život. Nemám vztah, nemám lásku, nemám nikoho po svém boku. Jediný, co mám, je domácí sbírka erotických pomůcek, které a sebe používám, když jsem i tak nevybouřený. ,,Hehe, no..." Uculil jsem se trochu nervózně. To už jsem taky hrál. Naštěstí jsem byl ten co způsoboval, ne ten, co vnímal. Jak moc líto mi tehdy bylo rozkošného twinka. Ale, byl velmi statečný a podle toho, jak vzdychal a jak mu stál, si to asi užíval dosyta. ,,Okej." ,,Taky jedno." Když slečna odcházela, všiml jsem si, jak se na ni Jakub koukal. Líbí se mu? Ale no tak. To si ty svý pohledy nemůže nechat na... No, je to chlap. Stejně jako já. A kdybych se neovládal, asi bych taky zíral . ,,Mám nápad. Vsaďme se!" Nápad, který by mne mohl stát kamarádství, poku vyjde tak, jak si přeju.

Jakub Dobiáš - 31. března 2019 13:09

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Sázka?" Kdyby jen věděl, že to je má slabost. Dříve jsem s přáteli, spolužáky uzavíral různé sázky, mnohdy velice odvážné. Na dlouhou dobu jsem s tím přestal, protože jednou jsem kvůli tomu málem měl oplétačky s policií. Od té doby jsem rozvážný, ale přesto bych něco v přijatelných mezích podnikl. "O co by ses chtěl vsadit?" Zeptal jsem se jej klidně, i když uvnitř jsem jásal a byl radostí bez sebe z možné sázky. Na stole nám přistála třetí piva a než ze sebe Nicolas cokoliv vydal, napil jsem se. Tak povídej, nenapínej mě. A co bych po něm mohl chtít, když sázku vyhraju? Že by mi třeba na víkend půjčil svůj sporťák? Že bych si udělal malý roadtrip, projel se třeba po dálnici v Německu, kde není rychlost omezena jako u nás. Položil jsem ruce na stůl a proplétal si prsty. Hravě a trochu nedočkavě.

Nicolas Růžický - 31. března 2019 14:42

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Nevím ještě o co, třeba... O cokoli? A jedno cokoli od toho druhého. Když vyhraješ ty, dlužím ti jakoukoli službu. Pokud vyhraju já, pak to bude zase naopak." Můžu mu nabídnout hodně. Peníze, oblečení, auta... Drahé jídlo a víno. O to on ale asi nestojí. ,,Co by se ti líbilo za výhru?" Zeptal jsem se s úsměvem. Kdyby jen věděl, co si mi honí hlavou. ,,Otázka je jasná. Když ulovíš číslo slečny, která nás obsluhuje, jsi vítěz. Máš na to dnešní večer. Přesně do 24:00. Ale můžeš to vzdát." Vypadal natěšené, možná nebude těžké ho k tomu vyhecovat. //je 20:45

Jakub Dobiáš - 31. března 2019 17:56

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Cokoliv? To zní moc obecně. Už jednou jsem se tak dostal do průšvihu." Mé nadšení o pár procent opadlo. "Nebude to nic, co by vedlo k újmě na mé reputaci a v rozporu s právním systémem České republiky. A totéž platí pro mé přání." Tohle už se mi tak nelíbí. Mohl by to dopadnout tak, jako v Zaklínači. Někdo si za několik let přijde pro mé prvorozené dítě a odvede si jej... "Já na rozdíl od tebe budu fér a jasně definuje svoji výhru. Na 48 hodin si zapůjčím tvé auto. Nádrž bude ve stejném stavu jako když si jej zapůjčím." Má formulace zněla téměř právnicky, v souladu s literou zákona, dle jasných podmínek. Ví, co po něm budu chtít a mohl by to odmítnout. Hraju fér, na tom si zakládám. Ješitnost by mi to nedovolila, mé ego by krvácelo. "Sázka je jasná, krom tvých podmínek. Doufám, že mě nepodrazíš." Natáhl jsem k němu ruku. "Přijímám tvoji sázku." Je fajn, že na ruce neměla prstýnek. Nicméně to neznamená, že nemůže mít přítele a mohla by klidně mít manžela a prstýnek v práci schovávat. Tak se to občas dělá, aby byla na placu atraktivní. To může snubní prsten kazit.

Nicolas Růžický - 31. března 2019 19:46

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Děláš ze mě ďáblova odvokáta! Neboj, nebylo by to nic nezákonného nebo bolestivého." Trochu jsem se usmál. Copak já bych mu ublížil? Maximálně bych tak chtěl, aby mi dal pusu. A to je všechno. To by ho přece reputaci nestálo, nebo ano? ,,Věř mi, že nemám na mysli nic, co by tě mohlo poškodit." Leda že by byl v háji z toho, že se mu to třeba líbilo? To by se taky mohlo stát! ,,Které auto, mám tři..." Uculil jsem se trochu a poškrábal na šíji. Kývnul jsem a potřásl si s ním. Tak, a je to. Teď jen doufat, že bude slečna odolná! ,,Běž do ní, tygře!"

Vypravěč - 31. března 2019 19:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Slečna, o kterou ses zajímal, měla na klopě na kartičce, jmenovce, napsáno jméno, které asi úplně nelahodilo tvým učím. Katka, Kačenka, Kateřina. Jmenuje se stejně jako tvoje bejvalka. Prstýnek skutečně neměla, ale na prsteníku levé ruky byl vidět světlý flek od prstenu. Je tedy možná čerstvě rozvedená? To by ti docela hrálo do karet. Stála nyní u baru, čekala, až jí výčepní podá pivo, které měla roznést.

Jakub Dobiáš - 31. března 2019 22:13

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Byť Nicolasovi všeobecně důvěřuji, tak v tom čuchám nějakou kulišárnu. Při nejhorším mu zakroutím krkem a bude. Tři auta? To je ale ukázková marnivost. To je smrtelný hřích. Měl by ses nad sebou zamyslet. Ne, takový nechci být. Zčistajasna se mi otevřely oči. Vždyť já nepotřebuji ke štěstí bohatství. "Opravdu k životu potřebuješ tři auta? Víš co, omlouvám se, ale měním sázku. Když vyhraju, dáš sponzorský dar na dětskou onkologii. Můj bývalý profesor z výšky je patronem jedné nadace. Udělám tak dobrý skutek. Nevadí ti to?" Prosebně jsem na něj pohlédl. Očima jsem žadonil a doufal, že nebude protestovat. Když může mít tři auta, určitě by mohl postrádat příspěvek na dobrou věc. "Jdu na to." Zvedl jsem se od stolu. Jak jsem se rozhýbal, alkohol se mi v těle rozvířil. V pohodě. Dvě a půl piva není nic. Pokaždé když piju a zvednu se, pocítím přesně takový "nával". Zamířil jsem k baru, kde slečna čekala na pořádnou objednávku, tedy než její kolega, barman, načepuje plný tác piv. Cestou k baru mi došlo sebevědomí. Já takhle nikdy holku neoslovil. Vždycky tomu předcházel nějaký oční kontakt a tak podobně. Navíc ona musí mít všelijakých nabídek a nemravných návrhů plné zuby. Kdybych to na ni zkusil, určitě by mě zmuchlala jako papír a odhodila do kouta. "Slečno, chtěl bych vás o něco poprosit." Zadíval jsem se jí do očí. "S kamarádem jsem se vsadil, že získám vaše číslo. Ale zdálo se mi to jako nelehký úkol. Dle obtisku prstýnku jste buď zadaná a prsten si sundaváte nebo jste jej přestala nosit nedávno. Vlastně mi nemusíte dávat vaše pravé číslo. Stačí, když se budete trochu usmívat a uhrajete to se mnou. Když sázku vyhraju, tak kamarád daruje částku na dobrou věc, na vybavení dětského onkologického oddělení. Co vy na to?" Stál jsem k Nicolasovi zády a tak neviděl můj prosebný výraz. Tentýž, který jsem před chvilkou aplikoval na něj. Mohl bych tak Nicolase trochu vytrolit a pak mu řeknu pravdu. Kdyby vybral kohokoliv jiného než servírku, tak bych měl šanci.

Nicolas Růžický - 31. března 2019 22:34

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Když jsem uslyšel změnu jeho odměny, usmál jsem se. Myslí na druhé. A já budu vždycky jen sobec... Ale, co s tím nadělám? Já mohu pomoci, mohu to udělat a tak nezbývá něž souhlasit. Navíc, ty jeho oči... ,,No, okej, můžeš mít oboje. O své auto se ve tvých rukou nebojím a charita... To není špatný nápad." To abych vydělával, na účtě mám sotva tři čtvrtě mega. Utrácel jsem, no... Byly doby, kdy jsem tam měl tři! Jen to musím darovat tajně, kdyby tam někdo viděl můj face... Mohl by si mě spojit s Nikem Blossom. A to by byl sakra problém! Šel do toho. Vstal, odešel k servírce. Stál ke mně zády, ale slečna se usmívala. Na chvilku na mě koukla a mě došlo, že něco je divné. proč by na mne koukala? Možná si myslela, že jsme pár? A teď ji balí Jakub u baru! A nebo se jí o mně zmínil. Třeba jí řekl, že to číslo chce pro mě a že se stydím. Je vidět, že jsem mladší, svalnatý, s tetováními, slečně bych se mohl líbit. A nebo podváděl! No, budu podezíravý!

Vypravěč - 31. března 2019 22:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Prosím." Usmála se na tebe a když poslouchala tvou prosbu, nejdřív byla zamračená, ale když jsi začal hovořit o onkologické léčbě dětí a o penězích pro ně, usmála se. ,,Co já na to? Podobné triky tu na mě zkoušejí každý den! Tenhle se mi líbí. Hraje holce na city. Jak mám vědět, že si ze mě neutahujete? Víte co? Pokud je to fakt pravda, a že váš kámoš na nějakýho boháče prachatýho tedy nevypadá, pak jste šlechetný muž. Ale, nedám vám to číslo díky téhle pitomé historce, která je pravděpodobně lživá, ale proto, že takhle to na mě ještě nikdo nezkusil. A to se cení." Pověděla, položila na chvilku tác, z kapsy vytáhla štos s lístky, na které si píšou čárky za piva a napsala tam číslo : 721 407 703. ,,Jo a... Není pravé. Máte pravdu, jsem vdaná." Pohla rameny a podala ti lístek. ,,Hodně štěstí s velkorysostí kamaráda."

Jakub Dobiáš - 31. března 2019 23:04

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Jste úžasná. Váš manžel musí být šťastný muž." Usmál jsem se na ni přátelsky. Neflirtoval jsem s ní, protože to bylo zbytečné a ještě bych mohl dostat po tlamě. Ne, to asi ne. Hádám, že její manžel je v tomto shovívavý. Předala mi lístek s číslem a já neskrýval svoji radost. I když vím, že s pravdou půjdu ven. Ale chvilku si ho povodím. "A ujišťuji vás, na svoji čest, že to není lživá historka. To bych si nedovolil. Teď se prosím nelekejte." Upozornil jsem ji a naklonil jsem se k ní blíže, jako bych jí chtěl něco pošeptat do ucha. "To je jen pro efekt. Děkuji vám." Odtáhl jsem se od ní a s lístkem v ruce se vydal zpět ke stolu. Tvářil jsem se jako Herkules, který splnil své nemožné úkoly. Hrdě jsem se posadil ke stolu a položil před Nicolase svoji trofej. "No, tak to bychom měli. Zdá se, že muži v mém věku na holky působí jako magnet..."

Nicolas Růžický - 01. dubna 2019 20:53

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Koukal jsem, co se děje a vypadalo to, že Jakub hned zabodoval. To si dělá srandu, ne? To není možný, přece. Třeba ji zná? Ale, to by se k němu dřív hlásila... Přece nemohli vědět, že se s ním vsadím o tohle... Naklonil se se slečně. Vypadlo to, jako by ji políbil na ucho, možná jí jen něco chtěl pošeptat? To je jedno, každopádně teď jde za mnou a ukazuje mi to číslo. Chvíli se na něj tvářím nevěřícně. Pak se na číslo podívám. No, je třeba si to ověřit. ,,Počkej, zavolej tam!" Nejen holky. Já rozhodně nejsem holka!

Jakub Dobiáš - 02. dubna 2019 18:21

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nicolas byl překvapený, o tom nešlo pochybovat. Zdá se, že mi nevěřil. A měl pravdu. Já si v tomto případě také nevěřil, ale nechal jsem se unést. Ego mi nedovolilo přiznat, že je to dost náročný úkol. "Sázku jsem vyhrál. Zadání znělo jasně. Cituji: Když ulovíš číslo slečny, která nás obsluhuje, jsi vítěz...a voilá, tady je to číslo." V sázce nezaznělo, že ji o to číslo nemohu poprosit. Ani nevyloučil, abych si jej koupil nebo cokoliv. Řekl získat a já ho získal. Neřekl mi, abych ji sbalil. Když to tak vezmu, tak jsem nepodváděl. "Zavolat? Počkej, až slečna přijde kvůli další objednávce. Můžeš se jí zeptat." Ďábelsky jsem se usmál. "Nějaké námitky?" Nakonec já jsem Ďáblovým advokátem, ha ha.

Nicolas Růžický - 03. dubna 2019 20:13

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jo, řekl jsem číslo té slečny. Pokud ti dala fejk, nevyhrál jsi."Pohnul jsem rameny. Jasně jsem řekl, že mám mít její číslo, takže... Jasně, je to jen hra, ale tak nějak mi záleží na to, abych vyhrál. I když by pro mne nebyl problém darovat peníze nebo mu půjčit auto. ,,Zavolat. Jak jsem řekl. Měl jsi ji okouzlit a získat její číslo. Říkat si ona může cokoli." Pověděl jsem a napil se piva.Myslím, že to okecává, tahá mě za nos! Není to její číslo.

Jakub Dobiáš - 03. dubna 2019 23:41

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Milý příteli...o okouzlení nepadlo ani slovo. A prosím, zavolej jí. Já ti v tom nebráním." Přisunul jsem lístek zpět k němu. Nehodlám se tu s ním dohadovat. "Zdá se, že za každou cenu chceš vyhrát. Nebo se mi to zdá?" Změřil jsem jej podezíravým pohledem. Něco se mi tu nezdá. O co se chtěl vsadit, když mi to ani neřekl? Mám z toho takový divný pocit. Jsem zbytečně paranoidní nebo na mě šije nějakou kulišárnu? Věřím mu, to ano, ale je to zvláštní a toho pocitu se nedokáži zbavit. "Mimochodem, kdyby mi dala špatné číslo, je to moje chyba? Je to spíš taková řečnická otázka, ale stát se to může prakticky kdykoliv a kdekoliv, že dostaneš fake číslo, aby tě někdo odbyl." Pokrčil jsem rameny. "Rovnou řekni, že mi nevěříš."

Nicolas Růžický - 04. dubna 2019 19:50

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Nabídl mi, abych tam zavolal sám. Já se k tomu ale nějak neměl. Říkal jsem si, že to není dobrý nápad. Že to skončí špatně. Ublíží nám to. Ale, copak mi zbývá jiná možnost? Vybalit to na něj? Myslel by si, že jsem se zbláznil! A poté, co by se dozvěděl, kdo skutečně jsem, zatratil by mne navždy. Nikdy jsem se nestyděl, ale teď ano. ,,Možná." Ale, ano. Odhadl mne dobře. ,,Nevím, jestli ti věřím. Získal jsi ho tak rychle..." To prostě nemůže být real.

Jakub Dobiáš - 04. dubna 2019 23:33

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Dotklo se mě, že pochybuje o mém výkonu. Jistě, nehrál jsem tak, jak si představoval, ale to je jeho chyba. Kdyby upřesnil svoji sázku, tak jako já jsem upřesnil svůj požadavek, tak by se tu se mnou nemusel handrkovat. "A jak jsi čekal, že ho získám? Že před ní padnu na kolena a budu žadonit? Šel jsem na věc. Byly dvě možnosti, buď mi číslo dá nebo mě pošle do háje. A vyhrála první možnost. A vzhledem k tomu, že o ni nemám zájem, ani by mi nevadilo, kdyby to číslo patřilo třeba jejímu otci." Pokrčil jsem neutrálně rameny. Nechtěl jsem kazit večer, ale z Nicolase jsem takový pocit neměl. Buď neumí prohrávat nebo mu na té sázce sakra záleželo. Na druhou stranu mohl se vsadit, jestli ji pozvu na rande a uspěju. To bych neměl nejmenší šanci. "Takže co teď? Zavoláš na to číslo nebo mě budeš dále podezírat?"

Nicolas Růžický - 05. dubna 2019 21:14

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Čekal jsem, že se ji pokusíš sbalit. A že ti to bude nějakou dobu trvat, až podlehne tvému kouzlu a dá ti ho sama." Ale ne. Prostě... Jsem měl být zřejmě konkrétnější. Asi.. asi to nebyl dobrý nápad. Obličej jsem měl vážný, ale teď posmutněl. Prostě... Jsem chtěl moc. Jako prvně. Opil jsem ho a ublížil mu. Ani to neví, možná si to ani nepamatuje. Ale prostě se to stalo. Dalo by se to považovat za znásilnění! Zpanikařil jsem. Co když se to dozví, co když mu to časem dojde? Co mi pak pomůže ospravedlnění, že jsem prostě chtěl. Že se mi líbil a musel jsem ho mít. Vždyť jsem udělal všechno to, co z burani odsuzují na gayích. Že dělají z heteráků buzny. Ruce se mi roztřásli, schoval jsem je pod stůl, do klína. Co budu dělat? Vždyť jsem jen prachobyčejnej kriminálník a zatracená děvka! V myšlenkách přehlédl jsem i vyzvání. Prostě... jsem toho udělal moc!

Jakub Dobiáš - 05. dubna 2019 22:50

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No, budu k tobě upřímný. Požádal jsem ji o číslo tak, že jsem jí vysvětlil naši sázku. Byť mi úplně nevěřila, tak mi to číslo dala a také mi osvětlila, že je zadaná. Trochu jsem si to myslel. Všiml jsem, že má na prsteníčku otlačený prstýnek, který si v práci sundavá. Servírka, která vypadá single je zajímavější, atraktivnější. Bylo to ode mne vypočítavé, ale zároveň si myslím, že jsem neporušil pravidla neboť žádné omezení nepadlo." Zdálo se mi, že je naštvaný, zklamaný a nebo něco takového. Nedokázal jsem v něm dost dobře číst. On je pro mne záhadou. "Byla hloupost uzavírat sázku. Vidím, že to těžce neseš. Řekněme, že jsem nehrál čistě a sázku prohrál." Konejšivě jsem se na něj usmál a nabídl mu tak jistou formu útěchy. "Je to tak lepší? Notak, nemrač se. Nebudeme si kazit večer." Kdo by si pomyslel, že jej jedna taková sázka tak zničí? Ale není první ani poslední, kdo nese prohru těžce.

Nicolas Růžický - 05. dubna 2019 22:57

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Rozmluvil se. Už jsem se nemohl věnovat svým třesoucím se rukoum. Proboha, vždyť musím před ním vypadat jako dítě, i když myslím na úplně jiné věci. ,,NO, to nic. Nejsem naštvaný. Jen, vzpomněl jsem si na...-něco a úplně mě tooo po-pohltilo." Zalhal jsem. Nakonec mi řekl, že si tím nebudeme přece kazit večer a že teda prohrál, když jsem tak moc... Napil jsem se piva. Jakoby mi trochu alkoholu a hlavně chuť toho našeho českého moku vybarvila vědomí a zatnul jsem ruce. Třas se ode mne odlepil a odešel. ,,Když si podvodník, pak si svou odměnu jednou vyberu." Usmál jsem se na něj a do tváře se mi vrátil ten sebevědomý Nick, kterého zná. ,,Dost bylo sázek, řekni mi, jaký ženský se ti líbí!"Odběhl jsem raději od tématu.

Jakub Dobiáš - 05. dubna 2019 23:20

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Kdo říká, že jsem podvodník? Jen jsem využil skulinky v pravidlech, která byla vcelku volná až vágní, řekl bych. To není má chyba chlapče." Zakřenil jsem se na něj, když jsem jej nazval chlapcem. Měla to být provokace a sarkastická narážka na jeho věk. "Jaký? No...asi nemám žádný konkrétní typ. Zakládám si hlavně na sympatiích. Nesnáším nafiňtěné nány, které neumí do pěti počítat. Víš, nemůžu říct, že bych měl oblíbenou barvu vlasů, očí nebo já nevím co ještě. Možná jsem v tomhle divnej, ale je to tak." Nikdy jsem nebyl vyhraněný. Měl jsem holku menší, vyšší, silnější. Měl jsem různé typy holek, ačkoliv nemohu tvrdit, že by jich byly kdovíjaké zástupy. Vlastně největší četnost jsem měl v poslední době. Dvě slečny v krátkém intervalu. Všeho všudy by mi stačily prsty na obou rukou, abych je spočítal. "Ty máš nějaké speciální preference?"

Nicolas Růžický - 05. dubna 2019 23:58

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Chlapec? Jsem o pět let mladší než vy, pane!" Naštval jsem se. Ale jen na oko. Později jsem se zasmál. Já a chlapec? No.. Oproti němu jsem o dost nabouchanější borec. Ale menší a mladší. Jaká chyba. Mám jen metr sedmdesát (googleno). A s tím nic nenadělám. Žádný konkrétní typ... HM... Zajímavé. Co takhle černé vlasy, zelené oči, 170 cm a svalnatý postava? A spousta barevných malůvek. ,,Já? No..." Naklonil jsem se trochu blíž, jakoby to snad bylo tajné. ,,Zrzavé kudrnaté vlasy, šedé oči. Možná se žlutými sluníčky. Normální relativně atletická postava a malá prsa." Protože, no tak, on nemá prsa. A kdyby jo, tak určitě menší než moje. Odklonil jsem se, uculil se a napil piva. No... Vsadím se, že nic netušíš. Nebo tušíš? ,,A co tetování? Nebo piercingy?"

Jakub Dobiáš - 06. dubna 2019 00:08

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Zdá se mi to nebo všichni letí na zrzky? Jeden kolega pořád básní o zrzkách, jako by to byla nějaká modla nebo záruka spokojeného života. Na barvě vlasů přeci nesejde. Kdybych se obarvil na blond tak to neznamená, že mi klesne IQ, jen bych vypadal jako kretén." Zasmál jsem se při té představě. To bych ani nechtěl vidět, abych byl upřímný. "Já žádné takové ozdoby nemám, ale asi proti tomu nejsem vyhraněný. Popravdě jsem nikdy nenarazil na holku, která by byla jako omalovánka. Jedna má bývalá měla vytetované své jméno v hebrejštině, to vypadalo vcelku zajímavě. A piercingy, to je pro mě pole neorané. Nikdy mě nelákalo strkat si cosi pod kůži a podobně. A musím se přiznat, že mám z jehel strach. Ano, já, doktor. Nevadí mi, když krev někomu odebírám, ale když jde o mě, je to jiná. Už několikrát jsem si bral krev sám, kvůli téhle...fóbii." Tohle ví jen hrstka lidí. Samozřejmě že to není něco, čím bych se chlubil. Možná bych se nechal tetovat, těžko říct. Jsou to sice také jehly, ale je to na druhou stranu něco jiného. Napil jsem se piva neboť si to po svém přiznání zasloužil.

Nicolas Růžický - 06. dubna 2019 08:59

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Možná tě ten kolega chce sbalit! Haha, to by byl gól. Ale ne... Je to prostě přitažlivé." Zrzci. Metr osemdesát, be moc snědá pleť, no tak, copak se nikdy neviděl v zrcadle? Vždyť jsem ho popsal! Ale ne. Jemu nic nedošlo a to je dobře. Aspoň si o mně, co já vím, nemyslí nic úchylnýho. ,,Ty jsi taky zrzek. Měl bys být nadšený z toho, že tvoje barva vlasů je zárukou kvality." Zasmál jsem se. Ještě, že nic netuší. Ještě, že nic neví a nic so nepamatuje. To bych byl jinak pěkně v háji. Tetování. A piercingy. No, měl jsem piercy v obou tvářích, ve spodním rtu a mám tunely. Měl jsem je už tak od patnácti a nikdy jsem se jich nevzdal, nikdy jsem si nenechal sešít uši. ,,Vidíš. Ty jsi taková půda neozoraná, ale úrodná. Může na tobě vyrůst cokoli. Teda, jakákoli holka." Nepředpokládám, že bych měl štěstí a byl by třeba bi. Jsme v Česku, tady je víc homofobů, než všech queer lidí dohromady. ,,Strach z jehel. No... Každej se něčeho bojí. A tetování jsou jako droga. Když jednou začneš, nikdy nepřestaneš. Podívej se na mne. Jsem omalovánka pro děti." Culil jsem se na něj. Můj strach spočívá v tom, že přijde na to, kdo jsem, a zatratí mne. Nebo se jednoho dne probudí a půjde na policii se slovy, byl jsem znásilněn. Ale líbilo se mi to. Řekl bych, že se mu to hodně líbilo.

Jakub Dobiáš - 06. dubna 2019 11:00

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ne, to určitě nechce. Je to sice fajn chlap, ale řekl bych, že je trochu homofob." Ale ne nijak extrémně. Nikdo není dokonalý, že? "Já? No, nemyslím, že bych zrovna byl v kurzu. Nejsem ten typ ala Ron Weasley." Možná mám nazrzlé vlasy, ale nikdy jsem se nepovažoval za zrzka. "Popravdě si nejsem jistý, že bych se chtěl v brzké době vázat. To, co se stalo mě poznamenalo asi víc, než jsem si myslel. Víc, než jsem si připouštěl. Když to trochu přeženu, tak jsem ztratil víru v lásku. Jasně, silná slova, ale nevím jak jinak to vlastně popsat." Upil jsem svého piva a vzhlédl k nebi. Mírně se ochladilo, ale zatím je to v pohodě. Ale je možné, že za krátko nám může být zima. "A čeho se bojíš ty, když jsme u toho. Povíš mi to?" Jeho tetování, tedy ta na rukou, nevím kde všude je má, jsou zajímavá. "Ta tetování sis navrhoval sám? Kolik jich vlastně máš?" Zajímalo mě to. Jeho tetování byla uměleckým dílem. Nepůsobila levně, obyčejně, kýčovitě.

Nicolas Růžický - 06. dubna 2019 11:36

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Homofob? A je i on jedním z těch omezenců? ,,Homofobové jsou většinou hloupí. No tak, každej si může dělat, co chce. I když to zahrnuje líbat chlapi a mít s něma sex." Zrovna já, takovej nehoráznej příklad gaye. Ale, zatim to na mě nepoznal. No, když mne člověk nezná, asi by to neřekl. ,,Ron Weasley je ošklivý. Ten herec. Dneska vypadá jako vyfetovaná existence. Ty jsi zrzavý jinak. A to se ženským líbí. Měděné vlasy jsou v kurzu. Každá chce svého Christiana Graye." A to je pravda! Jakožto částečný model se dostanu do kruhů módních i v oblasti vlasů a tak. Jeho slova o lásce mne bolí. Nechce se vázat, končí v city. Kdyby mi jen dal možnost s ním spát. Když už nic. Možná bych se pak cítil klidnější. Ale na druhou stranu, všechno nebo nic! ,,Už bych k sobě někoho chtěl." Ale můj interest se spálil a nechce se vázat. ,,Ne... Možná. Bojím se, že mne mé milované osoby zatratí."Když řeknu osoby, není jasné, kdo. ,,Můj Tater je génius. Mám tetované ruce, na nich kytky a tečky, nápisy, trojúhelník zezadu na předloktí. Pak krk, s lotusem. Taky hruď. Tam mám veliké tetování. Na boku mám nápis." trochu jsem si odhrnul výstřih tílka, abych mu mohl ukázat své dva krkavce a lilie.

Jakub Dobiáš - 06. dubna 2019 12:13

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Christian Gray? Není to takovej ten...z té knížky pro nadržené a zoufalé ženy?" Zamračil jsem se. "Ne, to není nic pro mě." Nedokážu si představit, že bych měl svůj sex dungeon a tam nějakou ženu masil. "No můžu ti poradit. Jsou dvě možnosti, které si rozporují a je to na tobě. Buď můžeš vyčkávat a počkat, až na někoho narazíš nebo jít svému štěstí naproti a udělat pro to maximum. Záleží na tvé povaze. Ale já ti tak mám co radit ve vztazích, když nejsem schopen si nějaký udržet." Po bitvě je každý generál, není-liž pravda? "To je trochu abstraktní a zvláštní strach. Proč by tě někdo zatracoval? Neděláš přeci nic špatného. Netopíš ve volném čase koťátka? Nekradeš dětem před školou svačiny? Myslím, že bys měl být v suchu." Nicolas si trochu stáhl tílko, aby mi ukázal tetování jehož kraje vyčuhovaly zpod něj. "Páni, zajímavé...havrani? Krkavci? Vrány? A lilie? To vypadá dobře." Na mé tváři mohl spatřit údiv a obdiv. Uznávám, že na jeho vyrýsovaném tělem to tetování vypadá přísně. Chápu, že jej tohle tělo živí a že mu věnuje nemálo péče.

Nicolas Růžický - 06. dubna 2019 17:29

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Přesně ten. Z nesmyslné slátaniny s filmy, kde musela být herečka pořád nahá." Jakože... Když to vyšlo, byl jsem zvědavý. A tak jsem šel na první z nich do kina. Musím říct, že je to takové porno s příběhem. Mám rád ta s příběhem. Ale na to se do kina prostě nechodí... ,,No. Kdybych nešel svému štěstí naproti... Tak bych ti teď neseděl. Je fajn vyjít z brlohu." S osobou, která je vám blízká. I když máme za sebou pár kamarádských schůzek a pár společných večeří... Ovšem ne takových, jaké bych chtěl. ,,Mám svůj důvod, věř mi. Ve svém životě mám pár kostlivců, které jsem schoval hluboko." Obzvlášť před ním. Kdy bude ale vhodné mu to říct? Přiznat se, co jsem zač. Vlastně nic víc než děvka. Koutky mi šly od sebe a vesele jsem se usmál, když mě pochválil. Má pravdu... Je to hodně originální. ,,Krkavčí protnuti šípem s liliemi. Moje největší tetování." A můj největší mazlík. Mám ho hodně rád. Přijde mi, že kdyby ho měl někdo jiný, musel bych ho zabít. Tohle je prostě jen moje.

Jakub Dobiáš - 06. dubna 2019 18:43

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Je pravda, že takhle je šance, že někoho potkáš...ale na druhou stranu větší šanci bys měl někde, kde je více živo...tady u stolu těžko potkáš někoho nového." Možná kdybychom byli někde v klubu, v nějakém nočním baru, měl by šanci se s někým seznámit. Ale když tu budeme takhle sedět, je šance, že tu někoho potká poměrně malá. Spíš bych řekl nulová. "Každý je máme. Každý. Ale někdy je třeba nechat minulost za sebou a žít v přítomnosti. Jasně, mně se to povídá. Sám jsem potřeboval pár měsíců, abych se s tím srovnal, ale tady jsem..." Ukázal jsem rukou na sebe a lišácky se usmál. "Musím říct, že je boží a hlavně originální. To všechno je dílo jednoho tatéra? Jak to vlastně chodí? Je to jedno ke komu zajdeš nebo si vybereš jednoho a k němu chodíš? Zasvěť mě, prosím." Bylo to pro mě zajímavé téma. Podezřívá a mírně nepřátelská atmosféra je už pryč, za což jsem rád. Hloupá sázka. Naštěstí jsme se z toho nějakým způsobem vymotali.

Nicolas Růžický - 06. dubna 2019 19:24

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Pořád je větší, než kdybych seděl sám doma. Proto chci vždycky vypadat dobře, když jdu ven." Člověk nikdy neví! Třeba tady narazím na někoho, kdo mě donutí zapomenout na nápady o nějakém zrzatém doktůrkovi. ,,Nejde jen o minulost." Moje práce je moje přítomnost i budoucnost, nedovedu si představit, že bych se uživil něčím jiným. A navíc, za těch několik dalších let si vydělám i na důchod... ,,Děkuji." Začervenal jsem se. Kdyby viděl můj zadek.. Tam mám své oblíbené tetování. ,,Speciálně u mě většinu tetování dělal jeden rakouský tatér. Tuhle růži, fialku, lotus a lilie dělal on. Po liliích ale přišel cover tetování, které se mi časem začalo ničit a tak jsem požádal kamarádku, aby mi udělala návrh na překrytí. A tak vznikli krkavci. Od stejného tatéra." S návrhem mé dobré kámošky. To tetování mám ne zrovna moc dlouho. Asi tak rok. Ale je super. ,,Někteří lidé jdou k někomu a jindy jinam. Já mám svého oblíbence, ale menší věci jsme si nechal dělat u jeho kolegů. On bere hrozně moc lidí a má dlouhý čekací seznam. Třeba na mých prstech. To mi dělala jeho holka." ,,A když dám prsty na levačce od sebe, vidíš? King of hearts, to mi dělala taky. Ale moje nejstarší je maličké srdíčko kousek od palce." Tehdy jsem ještě neměl na nic většího prachy. Byl jsem na střední.

Jakub Dobiáš - 06. dubna 2019 23:18

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "To rozhodně." V tom se s ním přít nemohu. Na chvilku jsem se zamyslel, jak by asi balil nějakou slečnu. Stačila by dobrá póza, aby ukázal svaly a spoustě holek by spadly kalhotky. "Je zvláštní, že se ti tetování poničilo v relativně krátkém čase. Možná nebylo zrovna dobře provedené." Kdyby ho měl deset let, tak už bych to snad chápal, ale určitě ho moc dlouho neměl. Čtyři roky třeba? Se zaujetím jsem si prohlížel jeho tetování a pak i to na prstech. Slušná sbírka malůvek. "Nemusí ti někdy ta tetování na přehlídkách maskovat?" Napadlo mě, snad to není blbý dotaz. Ale chápal bych, že čisté, nepopsané tělo se dá prodat lépe, protože se hodí pro všechny příležitosti.

Nicolas Růžický - 07. dubna 2019 10:29

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No. Skoro přesně tak. Lilie jsem měl od svých dvaceti pět. Teď je mi dvacet šest. A autor toho tetování nebyl můj typický. Jediné, co mi zůstalo pořádně vidět, byly z celé malůvky ty kytky." A tak jsem musel na cover, abych vypadal hezky. ,,Občas jo. Je to velmi zhlouhavý proces a když se pak s tunou makeupu na sebe podívám, cítím, že to prostě nejsem já. Ale dokud je spokojený klient..." Všuhovšudy se mi tohle stalo dvakrát. Sice dělám i modela, ale ne tak často. ,,Stejně, pověz... Šel bys někdy na tattoo? A co bys chtěl, vco by se ti libilo?" Zajímal jsem se.

Jakub Dobiáš - 07. dubna 2019 12:29

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Nikdy jsem o tetování nepřemýšlel. Popravdě nechtěl bych jej mít na viditelném místě, protože to vnímám jako osobní záležitost, pokud to tetování má mít nějaký význam a není to žádný obrázek z katalogu...a mít jej někde na skrytém místě je zase zbytečné. Nemám nic proti tetování, ale žádné bych nechtěl. V mém případě je to zbytečné. Nemám co ukazovat a nechci o sobě něco prozrazovat cizím lidem." Já nejsem typ člověk, který se potřebuje nějak zdobit. Ani mě můj vzhled neživí. Mne živí mé ruce a hlava. "A v životě bych si nenechal vytetovat něčí jméno, to je největší kravina, kterou může někdo udělat. Možná má někdo nutkání vypadat jako diář nebo nástěnka úspěchů...přesto pro to zrovna pochopení nemám. Nicméně každý si může dělat, co uzná za vhodné. Tím se snažím řídit ve svém životě. Samozřejmě to nesmí někoho omezovat."

Nicolas Růžický - 07. dubna 2019 13:59

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Chápu. Zase to bereš rozumně. Já byl ještě kluk, když jsem začal." Má pravdu. Ale, každý to bere jinak, každý má svou pravda. Ta moje je, že mi to pomáhá. Jeho, že by to bylo zbytečné. ,,No, na jednu stranu by SIS nikdy na sebe nenechal vytetovat jméno své holky. Ale... Ci jméno svých dětí? Nebo matky, rodičů... Mìsto nápisu mám na pravě ruce tuhle lilii. Ta znázorňuje moji mámu. Její laskavost a krásu." To, že mi dala život. Tahle lilie nikdy neopadá, nikdy neztratí krásu. Navždy bude vměstnána do mé kůže.

Jakub Dobiáš - 08. dubna 2019 17:22

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Nevím jestli rozumně. Možná kdybych se v životě rozhodoval jinak, měl bych na sobě též pár obrázků." Kdo ví, kam bych se dopracoval, kdybych si zvolil jinačí cestu. Někdy si jen tak představuji, co by se stalo kdyby...Kdybych v devíti letech nesekl s hraním na kytaru, třeba bych byl v nějaké školní kapele, třeba bych na gymplu hrál v rockové kapele a třeba bych si pak nechal nějakou kérku udělat...S velkou pravděpodobností bych teď neseděl zde a neuvažoval o tom. "Proč bych si měl nechat vytetovat jméno někoho z rodiny? Jména všech členů si pamatuji a nepotřebuji je mít na kůži. To, jakou pro mě má moje mamka hodnotu si nosím v sobě. A jména dětí? Tak kdybych nějaké měl, tak bych si to rovněž pamatoval. Pro mě je to pozérství a to udělá člověk, který má problém s vyjádřením svých pocitů. Mamce říkám pravidelně, že ji mám rád a neříkám to z donucení, ale protože to tak opravdu myslím." Snažil jsem se mu osvětlit svůj postoj a doufám, že se jej to nedotkne. Urazil by se, kdyby měl něčí jméno vytetované někde, kde jej momentálně nevidím? "Můžu mít takový blbý dotaz?" Tedy druhý. Teď jsem jeden dotaz přednesl. "Je to teování nějak...hmatatelné? Myslím tím...jestli když po něm přejedeš prsty, jestli je to na dotek...jiné."

Nicolas Růžický - 08. dubna 2019 21:31

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ale rozhodoval ses tak, jak jsi se rozhodoval. A jistě ničeho nelituješ. Nebo možná pár věcí. Ale i ty jsou cennými zkušenostmi'!" Aspoň já to tak mám. Nelituji toho, čím jsme se stal, ale bojím se, že mě proto lidé nebudou brát. Že jsem pro ně jen odpad. ,,To máš asi pravdu." Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel. Ale přijde mi, že nechápe podstatu toho, proč to lidé dělají. Aby je měli každý den na očích. Aby mohli kdykoli kouknout na svou ruku a vzpomenout si na svou mámu, svého psa nebo svou dceru... ,,No. Zkus to sám. Na rukou je to hodně poznat, ale nejvíc tady, na boku." Vyhrnul jsem si bez ostychu tílko a ukázal mu nápis. Nastavil jsem se mu, aby se mohl případně dotknout. Páni, kdyby se mne takto dotknul...

Jakub Dobiáš - 09. dubna 2019 00:33

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ne, to nelituji, ničeho." I když můj poslední vztah skončil ne zrovna hezky, mohl skončit i hůř a zároveň časem v tom najdu i nějaké ponaučení. Potřebuji to nechat uležet a pak to přijde. "Možná mám, možná ne. Víš, dokážu si na své blízké vzpomenout i bez nějakého nápisu. Stejně tak bych si ta jména mohl přečíst v diáři nebo v mobilu." Téměř nepatrně jsem pokrčil rameny. Spíše to připomínalo slabý tik, než jakés gesto. "Nevadí ti to? Tak...dobře." Na okamžik jsem zaváhal. Ale co, nic na tom není. Chci se dotknout tetování. Zjistit, jestli má nějakou texturu. Nechci mu tady zaplout do kalhot nebo já nevím co. Nadzvedl jsem se a lehce jsem přejel po tetování na jeho boku. Jak byl vytočený stranou, byly cítit jeho napnuté svaly. Ale mne zaujala textura na jeho kůži. Jemný reliéf, který byl na dotek odlišný od zbytku jeho kůže. Stáhl jsem ruku zpět a zase se usadil. Z nějakého neznámého důvodu bych rád viděl jeho břišní svaly. Nepochybně budou pevné a vyrýsované. Anatomie mě vždycky zajímala a dobře staveně tělo, ať už mužské nebo ženské je pastvou pro oči. A to neznamená, že takové musím mít. Pastva pro oči z lékařského, profesionálního hlediska.

Nicolas Růžický - 09. dubna 2019 08:31

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No,  to je aspoň přístup! Myslím,  že každý by měl takhle žít. Naplno a ničeho nelitovat. A i když mu na těle i duši časem vzniknou nějaké šrámy,  neohlížet se na ně." Jako já a brusle. Nikdy jsem to s nima nevzdal. Nechci,  aby mi doma jet tak ležely v komoře ne zemi. ,,Mohli bychom někdy zase zajít na brusle." Zauvažoval jsem nahlas. Bylo by to fajn. Tentokrát bych dal pozor,  aby nás někde nečekal štěrk,  nebo něco takového. On so fakt sáhl! Proboha!!! Srdce mi uvnitř těla plesá,  ale musím se tvářit,  jakoby nic. Jakoby nic!! Trochu se mi rozbušilo. Uff. Úplně cítím jak v hrudi tepe. Byl to krátký dotek... Ale potěšil. Vracím se zpět do pohodlného sedu,  tílko si zase natáhnu přes trup. No,  už není úplně největší teplo. Měl jsem si vzít bundu. ,,Tak co,  byla tam textura,  pane doktore? Vždyť jsi jako lékař už určitě měl možnost se dotknout někoho potetovaného." Usmál jsem,  sáhl po pivu a dopil ho. Každopádně,  i kdyby si na nikoho nesáhl,  dobře pro mne.  Potřebuji další pivko! Nálada,  zdá se,  se mi začala příjemně uvolňovat.

Jakub Dobiáš - 09. dubna 2019 18:17

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Brusle? No, možná tomu dám další šanci, ale posledně to se mnou bylo nahnuté. Týden pracovní neschopnosti...no...co si budeme povídat...žádná paráda to nebyla." Zlepšil své bruslení nebo na brusle od té doby nevlezl? Vím, že nechtěl mě ani sebe zranit, ale mohlo to být sakra ošklivé. Měl štěstí, že ten střep nebyl ničím infikovaný nebo kontaminovaný. Kdyby dostal žloutenku, rád by určitě nebyl. "Ano, určitá textura je tam patrná, jemný basreliéf. Lepší označení mě nenapadá. Rozhodně to není tak, že bych někomu řekl, že když je tetovaný, tak musí jít k potetovanému doktorovi..." Zasmál jsem se. "...pacienty s tetováním jsem měl, ale pochopitelně si jen tak ze zvědavosti nesáhnu. To by bylo krajně nevhodné, nemyslíš?" Z toho by mohl být i nepěkný průšvih. Držel jsem s mlaďochem krok a dopil další kousek. Kolik že mu je? 26? Jsem skoro o desetiletí starší, ale v pití se zahanbit nenechám. "Dáme poslední? Začíná být trochu chladno. Tobě není chladno?" Vždyť je jen v tílku. O pár stupňů se ochladilo. Na chvilku jsem si vzpomněl na naši sázku. Kdyby byl charakter, tak uzná, že jsem tu sázku vyhrál, daruje něco na dobrou věc a já bych třeba dodržel svoji část sázky, byť je mi neznámá.

Nicolas Růžický - 09. dubna 2019 19:34

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Omlouvám se. Byla to moje chyba. Měl jsem lépe nastudovat trasu. Slibuji, že tentokrát se to nestane!" Začal jsem vážně Chci, aby se mnou šel znovu bruslit, moc bych si to přál. Hřeje mě na srdíčku, když spolu trávíme čas. ,,Basreliéf? Slovo reliéf mi není cizí, ale basreliéf? Jak se to liší?" Skoro jsem našpicoval uši, chtěl jsem se od něj dozvědět něco nového. ,,No, pokud se zeptáš a ten člověk svolí.." Léčil mě a já jsem jistě jedním z nich. ,,Poslední kousek? Můžeme se přesunout dovnitř. Je pátek a noc je ještě mladá." Je mi trochu zima, ale hřeje mě jeho přítomnost. A taky mládí, haha.

Jakub Dobiáš - 09. dubna 2019 20:30

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Nešlo o nastudování trasy. To není důležité. Důležité je umět brzdit." Čert vem trasu. Nikdy jsem si nestudoval trasu. Je potřeba rychle reagovat na danou situaci. "Opak reliéfu. Prosté že? Reliéf je v uvozovkách vtlačený do podkladu, basreliéf vystupuje v podkladu." Není v tom nic složitého. "Ne, to je nepřípustné. Ani si nedokážu představit situaci, že bych se pacientky zeptal, zda si můžu sáhnout na její tetování. Nerad bych, aby mi lékařská komora zakázala vykonávat praxi." To by byl můj konec. Co bych dělal? Pokladního v LIDLu? "To nic nemění na tom, že v tom počasí budu muset domů." "Až přijde ta slečna, zeptej se na to číslo." Vyplázl jsem na něj jazyk.

Nicolas Růžický - 09. dubna 2019 20:43

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, to máš asi pravdu. Ale, brzdit už umím! I když mi to docela trvalo a jelikož jsem musel trénovat sám, tak jsem dost padal." Pokrčil jsem rameny. Jo, asi to není o cestě ale o reakci na cestu. Taky, nic se nemá plánovat tak nějak moc dopředu. To je nezdravé a pitomé. ,,Aha, no to dává smysl. Díky za obohacení slovníku." Usměji se na něj. ,,Pacientky možná ne, ale co pacienta? Ten by tě taky měl za úchyla? Já jsem přece tvůj pacient. I když, pravdou je, že jsem tě k tomu vyzval sám." K čemu všemu bych jej ještě dovedl při té správné atmosféře vyzvat? Líbej mě, Jakube, svlékni mě... To zní jako touhy nějaké staré bábrdle, nejlíp Rosamunde Pilcher! ,,No, abys nezmrzl." Není to tak hrozné. Navíc jsme předpokládal, že si vezmem tágo... ,,Pche, a že zeptám!" Slečna za chvilku přišla, rychle si všimla, že máme korbele prázdné. ,,Zopakujeme?" Usmívala se jako měsíček na hnoji. ,,Ano prosím. A slečno... Je tohle číslo skutečně vaše?" Zeptal jsem se jí a ukázal jí lísteček. ,,No dovolte, kde jste ho vzal?" Zeptala se, sebrala lístek a dala ho Jakubovi. ,,To nebylo pro něj, ale pro vás." Uculila se a odešla. A já mrkal a zůstal jsem jako opařený. Takže... Nekecal?

Jakub Dobiáš - 09. dubna 2019 21:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Jsem rád, že ses to naučil. Moje záda by další takový pád nemusela ustát." To zranění se zdálo jako banální, ale byl jsem rád, že jsem se mohl trochu hýbat. Se skřípnutými nervy to není žádná sranda, bolí to jako čert. "Byl jsi můj pacient. Teď už jím nejsi a jsi jediný bývalý pacient se kterým chodím do hospody. Myslíš, že na pohotovosti bych se tě na to zeptal? Natož abych to udělal. Nepřipadalo by v úvahu." Ani za nic. Riskoval bych tím vše. V práci dodržuji pravidla, na tom si zakládám. "No není kdovíjaká zima, ale ochladilo se...ale možná bychom mohli dovnitř. Uvidíme." Nebudeme předcházet událostem budoucím. "Ano, dáme si další rundu, prosím." Usmál jsem se na ni, když se usmívala ona. Hezky Nicolase setřela a já nedokázal skrývat svoji zákeřnou radost. "Děkuji." Vzal jsem si od ní číslo nazpět. Přeložený lístek jsem si zastrčil do kapsy. Když odešla, podíval jsem se na Nicolase. "Dobře ti to dala sežrat, tak co na to říkáš?" Usmál jsem se jako mistr světa, když jsem viděl výraz v jeho tváři. Výraz, který zračil jak nad tím přemýšlí a jak je to možné.

Nicolas Růžický - 09. dubna 2019 22:14

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jsem ti vděčný, že jsi mě z toho tehdy dostal." Pomohl mi. Mohl jsem skončit docela ošklivě, typl bych si. ,,No, kdybych se ti nepřipomněl skrz svatbu Danky a Martina, nikdy bys se mnou do hospody nešel." Díky bohu, že mě to tehdy napadlo! Že jsme naplánovali to posezení. Že jsme tak oba přišli a že se nedostavila jako bejvalka. A za všechny ty ostatní věci. ,,Tam bude jistě tepleji." Taky, že jsme to navrhoval... ,,Okej. Gratuluju. Daruju peníze na dětskou onkologii." Pohodil jsem rukou. Ona prostě... Musel se jí líbit. Jinak si to představit nedovedu! ,,Klidně i ti to auto půjčím. Měl jsi zatracený štěstí, chlape."

Jakub Dobiáš - 10. dubna 2019 00:16

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Máš pravdu. Nešel. Nějak jsem neměl důvod...Abych byl upřímný, tak jsem měl pocit, že jsi hrozně vlezlý, když jsi za mnou chodil na pohotovost. Netušil jsem, kdo jsi a co chceš. Měl jsem pocit, že jsem tě někde viděl, ale nepamatoval jsem si tě." Horko těžko jsem si vzpomínal, že jsme spolu na svatbě mluvili. Moc jsem z té svatby neměl. Na druhou stranu v té době jsem byl single a ani mi nevadilo, že jsem se z té svatby vykroutil. Nemusel jsem odpovídat na dotazy typu "A kdy bude tvoje svatka Kubo?". Očividně žádná svatba nebude. Dlouhou dobu nebude. "Ne...nechci to auto. To byl jen takový chvilkový rozmar. Ale abych neměl výčitky, splním i svoji část sázky. Sice není moje chyba, že jsi jasně nedefinoval pravidla, avšak rád bych měl čisté svědomí a za příspěvek na dětskou onkologii to stojí." Natáhl jsem k němu ruku, abych si s ním mohl potřást. "Díky, moc to pro mě znamená. Někdy tě tam třeba vezmu. Ale připrav se na to, že ta děcka jsou úžasná. Navzdory svému podlomenému zdraví jsou to srdečné bytosti." Ano, měl bych tam v brzké době vyrazit. Už je to tři týdny, co jsem tam byl naposledy.

Nicolas Růžický - 10. dubna 2019 21:40

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Znal jsem tě. A musím přiznat, teď, když o tom mluvíš, připadám si trapně." Balil jsem ho. Prostě balil, jako cizího člověka. Teď si nedovolím se jej ni dotknout. Časy se prostě změnily... ,,Jak myslíš, klidně bych ti ho půjčil, aby ses mohl projet." Sice nevím, jak řídí, ale docela mu věřím, že by mého mazlíka ukočírovat dokázal. I když bych byl tedy velmi nerad, kdyby to ve velké rychlosti napálil do svodidel. O auto nejde, ale aby on byl v pořádku! Splní svou část dohody? A kdy? Neví, co po něm chci. Neví, že jej toužím znovu políbit. Tak moc, až mi z toho buší srdce. Přitom bych měl být dokonale odolný, ale prostě nejsem, sakra. ,,Jistě ty děcka znáš, když o nich takto mluvíš. Vždycky mi to přijde hrozně smutné, že takové nevinné bytosti... Prostě, to si nevybírá. Ale půjdu s tebou rád." Usmál jsem se mírně, ale posmutněle. Nemocné děti, rakovina... Slečna nám donesla pivo a hned jsem se na něj docela lačně vrhnul. Najednou mi vyschlo v krku, dostal jsem žízeň.

Jakub Dobiáš - 11. dubna 2019 18:24

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Proč trapně? Nemůžeš za to, že jsem si tě nepamatoval. Je jasné, žes klábosil. Nemohl jsi vědět, že nemám tušení, kdo jsi." Snažil jsem se ho uklidnit, aby z toho nebyl nesvůj. To rozhodně nebyl záměr. Možná jsem měl volit jiná slova, ale s troškou alkoholu člověk méně přemýšlí a více mluví. "Ne, nepotřebuji k životu drahé auto, ani dvě, ani deset. Pro mě je auto jen prostředkem k dopravě. Nepotřebuji si tím nic kompenzovat a honit si ego." Jakub dříve mluví než myslí, epizoda dvě. Páni, za chvilku se naštve a půjde do pryč. "Promiň, možná to nevyznělo zrovna dobře, ale já jsem prostě takhle vychovaný." Teď si nejsem jistý, jestli jsem to vylepšil. Možná bych neměl mluvit vůbec. "Ano znám a některá z nich už nejsou..." Odmlčel jsem se. Rozhlédl jsem se kolem a zhluboka se nadechl. "A co ty a vztah k dětem?" Zeptal jsem se jej, abych trochu změnil téma na něco pozitivnějšího. Další pivo na stole. "Na zdraví." Přiťukl jsem si s ním a trochu se napil.

Nicolas Růžický - 11. dubna 2019 21:34

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,V tom to není." Ne, že bych chtěl pokecat, ne, že byhc byl prostě jen friendly. Já s ním flirtoval! Strašně jsem ho chtěl dostat, i když měl snoubenku. A teď, když ji nemá, nedělám nic podezřelého. I když je dokonce sám, ani si nedovolím na něj sáhnout! Protože mi na něm záleží a nechci o něj přijít. Poslouchal jsem ho mluvit a zdálo se mi, jakoby dřív mluvil, než myslel. Pokládám to za vinu alkoholu a nehodlám se kvůli tomu nasírat. Přece jen, já si takový auto dovolit můžu. A flexit s ním mě baví. ,,To je v pohodě." Pohnul jsem rameny. Taky jsem opilý, ale nejsem asi ten hádavý typ. ,,Už jsem ti o něm asi říkal. Já nevím, mám je docela rád ale nedokážu si představit, že by někdo s prací, jakou mám já, mohl mít dítě. Myslím, že by moje děti za mou práci dostávali ve škole pořádný kapky, až by se to provalilo." Pornoherec a děti? To prostě nejde dohromady. Jsem tedy docela srovnaný s tím, nemluvě o to, že bych penis do ženský nestrčil jinak, než v pornu, že děti mít asi nebudu.

Jakub Dobiáš - 11. dubna 2019 22:58

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Já si nemyslím, že za sedm či více let by někoho trápilo, že jsi pracoval jako model. V tu dobu to pravděpodobně už dělat nebudeš a další generaci to nebude ani v menším zajímat. Copak ty ses jako školák zajímal o módu, sledoval trendy, přehlídky a takové s prominutím kraviny? Nemyslím si. Tvé děti, natož jejich vrstevníky by ani v nejmenším nezajímalo, že jsi pracoval jako model. Pro děti je to nezajímavá, nudná práce. Kdybys byl hasič, policajt, kosmonaut, tak budiž, ale hvězda přehlídkového mola? To je nuda." Dělá za komára velblouda. To je nad slunce jasné. Nevím, proč to tak hrotí. Upřímně ani mne to kdovíjak nezajímá a to jsem zase z věkové kategorie nad ním. Víc by mě zajímalo, čím se bude za pár let živit, až jeho věk bude překážkou v jeho práci. Nepochybuji o tom, že v módním průmyslu je žádoucí krása a mládí. A jak víme, tak jsou to vlastnosti pomíjivé. Svaly ochabují, objevují se vrásky a může módu pro mladé prodávat 35letý tatík? Těžko. "Moc to dramatizuješ, Nicolasi."

Nicolas Růžický - 12. dubna 2019 21:17

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Měl jsem sto chutí mu říct, mu docela a jistě vmést do tváře, že nejsem jenom model. Že se moje děcko za mě bude stydět, protože strkám svý péro do všemožných míst a to před kamerou, že jsem zatracená nechutná pornstar. Sotva jsem se držel a jak jsem svíral opěrky rukou na židli, zbělaly mi klouby. Za chvilku to bylo divné a tak jsem prostě jen jednu ruku uvolnil ze sevření a napil se piva. Lepší, mnohem lepší. Jen pij, Nicolasi, pij. To ti udělá líp. A třeba se nakonec dokonce uvolíš toho Jakuba doopravdy políbit, můj drahý! ,,Asi - asi máš pravdu. V té době už budu mít na život vyděláno desetkrát." Pokusil jsem se o úsměv. Vždyť o nic nejde. Nemůže vědět, jak to je... A tak není co řešit, dokud se mu to nerozhodnu říci sám. Nebo dokud na to nepřijde. ... Dobře jsme se bavili, většinou, ale čas rychle utíkal a venku nastala tma, ochladilo se. ,,Co takhle zaplatit s vzít si tágo domů? Už jsem docela ospalý a když pojedeme jedním, tak pojedeš jen o kousek dál než já." Usmál jsem se na něj.

Jakub Dobiáš - 12. dubna 2019 22:56

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Večer plynul a dlouho jsem chlad nevnímal, protože jsme se bavili a popíjeli. Bylo to příjemné, uvolněné, poklidné. Už žádné handrkování ohledně sázky a podobně. Chvilkami jsem měl pocit, že je napjatý, ale třeba mě mé omámené smysly šálily. To je dost dobře možné. Dopili jsme něco mezi šestým a osmým pivem a já si opět musel odskočit na záchod. No jo, nejsem bezedný kelímek. Když jsem se vrátil, přišel Nicolas s tím, že bychom si mohli zavolat taxi a jet domů. "Jo, máš...máš pravdu." Oba jsme byli podnapilí, ale rozhodně ne na šrot, jen uvolnění. Slečna, která nás večer obsluhovala nás i zkasírovala. Platil jsem kartou, neboť u sebe obvykle nenosím moc v hotovosti a platit kartou je pohodlné. Nicolas zavolal taxi a mezitím jsme postávali před zahrádkou, kde jsme doteď seděli. "Ani nevíš, jak se těším do postele. Jsem utahanej jako kotě." Přešlapoval jsem na místě, abych zahnal chlad, zahřál se, ale nemohu říct, že by mi to pomáhalo.

Nicolas Růžický - 13. dubna 2019 09:31

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Platil jsem hotově. Náhodou mi v peněžence zůstaly nějaké "drobné". ,,No vidíš. Za chvilku už to bude. Kdyžtak si můžeš trošku zdřímnout v taxíku. Tě probudím, až budi vystupovat." Usmál jsem se na něj a můj obličej byl vlídný. Jemný. Vypadal, že je mu zima. Ale já měl na sobě jen tílko a tak jsem mu nemohl nic půjčit. Ale, mě hrálo něco, o čem jsem přemýšlel a na co jsem se těším od doby, co jsem nabídl taxi. Přijelo, seděl v něm mladý kšeftař. Vypadal, že za pár euro by prodal i vlastní babičku. Posadili jsme se dozadu a já mu nadiktoval svou adresu. ,,Klidně si odpočiň, jestli chceš." Usmál jsem se.

Jakub Dobiáš - 13. dubna 2019 15:05

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ne, nechci si zdřímnout v taxíku." Odpověděl jsem mu slušně, ale odhodlaně a neoblomně. Nebudu spát. Spát můžu doma. Jsem unavený, ale rozhodně nevytuhnu jak si sednu. Za pár minut přijelo taxi a spolu s Nicolasem jsme nastoupili. Překvapivě to byl mladý týpek. Většinou jsem jel s pány ve středních letech. Tohle nebývá zaměstnání, které by si mladí kluci volili s bůhvíjakým nadšením. "Dobrý večer..." Stejně jako Nicolas i já jsem mu nahlásil adresu. Auto se zhouplo a vydalo se vstříc noční Praze. Seděli jsme vedle sebe a já se na něj díval. Zkoumavě, zvídavě a ne zrovna nenápadně. Světlo pouličního osvětlení pronikající do interiéru vozu mu dodávalo tajemný, dechberoucí nádech. Když mi přišlo, že by si mohl všimnout ticha a mého pozorování, rozhodl jsem se promluvit. "Tak mě napadá....za dva týdny bude v Krakově herní veletrh, nechceš se tam podívat? Byla by to fajn akce na víkend."

Nicolas Růžický - 13. dubna 2019 17:26

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Dobrý večer." Kam jsem dal vychování? No, přecejen, takovému kšeftaři je to asi úplně jedno. Jestli ho někdo pozdraví. Jeli jsme v tichosti a koukali z okna. Teda, já jsem koukal z okna. Kam se koukal on? Nenápadně jsem se podíval. Sleduje mne. Proč mne? Zřejmě se mu líbí moje tělo. Je doktor. Stoprocentně mu v hlavě šrotuje, že udělal s mýma nohama dobrou práci. A taky, že mám krásně viditelné svaly, jako postava z učebnice. Ze sebestředného přemýšlení, které mne ale nehřeje tolik, jako kdyby se na mne díval mlsně, jsem vytržen jeho nápadem, návrhem. ,,To zní suprově! Polsko. To abych si nechal vyměnit pár zlotých, pokud tam chci nakupovat, co?" Zasmál jsem se. Ale fakt, v jakých měnách se tam ty hry budou prodávat? Typl bych, že právě v polské.

Jakub Dobiáš - 13. dubna 2019 18:52
	soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Já všude platím kartou a vzhledem k tomu, že je to mezinárodní akce, tak platit v Eurech by neměl být problém." Usmál jsem se. To je paráda, sám bych tam nejel, ale ve dvou by to mohla být sranda. "Tak jo...domluvíme se..." Zbytek cesty jsem mlčel, zamyšleně jsem se díval ven z auta. Cesta nebyla příliš dlouho...

Nicolas Růžický - 13. dubna 2019 19:31

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To máš asi pravdu. Okej, beru kartu." Tam mám peněz dosti, teda, až zaplatím ten dar pro onkologii, budu se muset trochu otáčet, abych ty peníze zase vydělal, ale... Co bych pro děcka a Jakubovu radost neudělal. Dál jsme jeli v tichosti. Měl jsem radost ze schůzky. Z té, která má následovat. Vsadím se, že oba budeme jako děti v cukrárně. A navíc pojedeme mým autem, doufám. Ho Jakubovi můžu půjčit. Jestli si s ním bude chtít zařídit. Už jsme skoro u mě. Auto zastavuje. Platím. ,,Jakube, pamatuješ na naši sázku? Chci si vybrat svou odměnu. Zavři oči." Požádal jsem ho. ,,Neboj, nic se ti nestane." Usmál jsem se nevinně.

Jakub Dobiáš - 14. dubna 2019 00:05
	soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Pamatuji si." Požádal mne, abych zavřel oči. Ve své podnapilosti jsem ani nepřemýšlel a udělal to tak. Zároveň jsem mu přislíbil, že dodržím i svoji část sázky. Seděl jsem se zavřenýma očima. Přeci řekl, že se mi nic nestane ne? Díky alkoholu jsem nad tím prostě neuvažoval. Naprosto jsem mu v danou chvíli věřil.

Nicolas Růžický - 14. dubna 2019 00:18

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Neotvírej." Řekl jsem, když jsem si otvíral dveře pro případný útěk. Překryl jsem mu je pak ještě svou dlaní a pomalu se k němu přiblížil. ,,Dobrou noc, Jakube." Zašeptal jsem tiše. Hrozně moc jsem o tom všem přemýšlel, ale nakonec jsem prostě jen vypnul hlavu a jemně jej políbil na rty. Jemně jsem se o ně dvakrát třikrát otřel. Byly docela hebké, suché, a cítil jsem jeho vousy. Bylo to krásné. Nezdržel jsem se na nich dlouho. Bál jsem se, že se naštve, udeří mne... Nebo něco takového. Proto dřív, než by něco takového udělal, vzdálil jsem se. Utekl jako malá školačka a s červenými lícemi jsem se dotýkal svých rtů ve výtahu. Který jsem zastavil asi ve třináctém patře a tam zůstal dalších deset minut minimálně. Pro mne to znamenalo mnoho. Možná konec. Možná už mi nikdy nenapíše, možná mi už nikdy nebude věřit. Ale, pokud existuje nějaká spravedlnost, pak si i já zasloužím trochu lásky, trochu doteků jiných než v práci.

Jakub Dobiáš - 14. dubna 2019 11:16

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Dobrou noc..." Netušil jsem co přijde, ale nečekal jsem dlouho. Jeho rty se přitiskly k mým. Neviděl jsem to, ale poznám, když mne někdo líbá. Nebylo to odlišné jako líbat se s holkou. Nebyl v tom žádný rozdíl. Byl to kratičký polibek a nemůžu říct, že by se mi nelíbil. Zaskočil mne, to ano, proto jsem se ani nehnul. Byl jsem jako socha a celou dobu jsem měl zavřené oči. Skončilo to, otevřel jsem oči. Cítil jsem se zmateně a nezmohl jsem se na nic jiného než: "Ahoj." Vystoupil jsem z auta, mírně zavrávoral a došoural se ke dveřím od domu. ... Vysvlékl jsem se do spodního prádla. Padl jsem na gauč a než jsem usnul, přemýšlel jsem. Proč jsem tak zpanikařil? Vždyť to bylo příjemné. Ale co to znamená? Proč to chtěl udělat? Vždycky jsem byl "open-minded", ale nikdy mne nenapadlo, že bych ho políbil. Asi bych o tom měl popřemýšlet, až budu mít čistou hlavou...A tak jsem vytuhl jako špalek.

Nicolas Růžický - 14. dubna 2019 13:12

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Výtah se znovu rozjel. Styď se, Nicolasi. A padej si umejt ruku! Pamatuju si, že se ani nepohnul. Za sebou jsem slyšel z dálky jenom ahoj. Zaskočil jsem ho. Nechápu to. Vždyť... Jsem ho balil před tím. To si doopravdy myslel, že jsem jen vlezlej pacient. No... Vyklubalo se ze mě mnohem víc, než to. Z doktora zase vznikl mladý muž s obrovským srdcem na dlani. Pořád mám strach, co se stane, až mne odhalí. Myslím, že jeho tajemství jsem již rozkryl. Ale pokud nekouká na gay porno, o čemž dosti pochybuju, pak rozhodně neví nic. Leda by si mne všiml v nějakém hetero péčku? Vlezl jsem do bytu a šel se umýt. Poté jsem se vzhlédl v zrcadle. Červenáš se, Nicku. Připadám si jak nějaká školačka. Propleskl jsem se a umyl si obličej. Sprcha bude asi lepší. Po celou dobu jsem dumal a přemýšlel, taky jsem bál. Ale řekl jsem si, že dneska to stálo za to a že ten polibek byl pro mě prostě všechno, co si můžu dovolit. A tak jsem usnul docela spokojeně. ... Nechal jsem uběhnout nějaký čas. Měl jsem štěstí, že mi v sobotu zavolal agent a nutil mi na hned práci, kterou jsem s chutí přijal. Aspoň se odreaguji od myšlenek, na něž úplně nechci myslet. Práce stála za to a byl jsem velmi unavený, když jsem se dotáhl domů. Dal jsem si nějaký oběd a zmizel do postele. Na večer ale musím být fit a vypadat nádherně. Mobil jsem ale za celý den kontrolovat nestihl. Až v noci.

Jakub Dobiáš - 14. dubna 2019 19:12

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Probudil jsem se chvilku před osmou. Prvních pět minut jsem se povaloval v posteli a přehrával si uplynulý večer. Trochu času mi to sebralo, než jsem si uvědomil, že k tomu polibku opravdu došlo. "Nicolasi...co to jen znamená?" Nechápal jsem to, možná jsem měl celou dobu před očima nějaké znamení, ale byl jsem vůči tomu slepý. A co já? Líbilo se mi to, o tom není pochyb. Ale jak s tím mám naložit? Tento týden jsme odložili naši společnou večeři, protože jsem zrovna měl službu v nemocnici a domluvili jsme se, že o víkendu pojedeme na herní veletrh Gamescon, který se koná v Krakově. Čas plynul jako voda, takřka jako každý týden. Někdy si říkám, že než se zastavím, tak mi bude šedesát a já budu mít celý život za sebou. Ale tentokrát to bylo tím, že bylo rušno a k tomu jsem se učil kvůli nové atestaci, kterou bych rád získal. Rád bych celé to kolečko dokončil. Věřím v to, že bych si mohl otevřít ordinaci. Mít pevnou pracovní dobu, což bych uvítal. Ve středu jsem napsal Nicolasovi zprávu: "Ahoj, mohl bys projít mrknout na nějaké ubytování? Tenhle týden se snad ani nezastavím. Díky. J. Kdyby ne, tak přinejhorším bychom na místě improvizovali a vzali zavděk čímkoliv, co bychom našli. V pátek jsem si rovnou zabalil a vzal si věci s sebou do práce, abych už nemusel domů. Byl jsem s Nicolasem domluvený, že mě po práci vyzvedne a vyrazíme na náš malý výlet. Lístky jsem měl objednané a uložené v mobilu. Na místě bychom se měli registrovat a dostat návštěvnické karty.

Nicolas Růžický - 14. dubna 2019 19:33

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Když jsme ve středu otevřel mobil a uviděl tam zprávu od Jakuba, zmocnila se mě panika. Co budu dělat? Co když tam napsal něco hrozného? No, počkal jsem až do večera, než jsem se opil drahým vínem na párty a taktéž snad ještě dražším sektem. Žádal mne, jestli bych pro nás nenašel ubytování. Až ráno mi došlo, o čem psal a tak jsem mu s bolavou hlavou odepsal. Ahoj, jasně, neboj se. Moc se na tebe těším ^^ No, přišlo mi to vlezlé a tak jsem zprávu smazal a napsal podobnou. Ahoj, jo, jasný, kouknu na to. Pokoje chceš asi odděleně, co? Dohromady by to bylo mnohem levnější. Nicolas To mi přišlo jako lepší, protože už jsem seděl nad ubytováním u noťasu. Na celý víkend. Páni, jen já a on, po celý víkend spolu! Nechápu, jak mohu mít takové štěstí. On mi odpustil. A nebo zapomněl. Tak jako když jsem ho líbal prve. Myslím, že tentokrát by mne to skutečně mrzelo. Dal jsem si záležet na každém detailu. Přeci jen, vsadím se, že mužem ještě líbán nebyl. A já nechtěl, aby měl na to špatnou vzpomínku a kvůli tomu nás všechny neodsoudil. Když mi napsal, když náš společný víkend platí... Čekám od toho velké věci. ... Přišel pátek, čekám ve svém velkém černém miláčkovi, který právě vyjel z myčky a má i nové potahy. Auto krásně voní a je prostě jako čerstvě z linky. V tak perfektním autě si i já připadám líp. Měl jsem na sobě bílé tílko, dneska bylo fakt krásně, ale vzadu v autě mám i nějakou větrovku, v tašce s oblečením. V Polsku nebývá zrovna hezky. ,,Ahoj! Nemáš hlad? Musíš bejt unavenej jako kotě." Snažil jsem se působit normálně a nenuceně, ale, musím říct, že jsem celou minulou noc nespal.

Jakub Dobiáš - 14. dubna 2019 20:22

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Napsal jsem Nikolasovi, ať vezme společný pokoj. Je to levnější. Proč mít dvě postele ve dvou pokojích? Stačí dvě postele v jednom pokoji. Bylo by to zbytečné. Nejsem žádná fajnovka, která musí mít svůj pokoj. Chtěl jsem si s Nicolasem promluvit o tom polibku. Chystal jsem se na to, jen budu potřebovat ještě trochu odvahy. A tentokrát u toho budu střízlivý. Chci mít čistou hlavu, až se o tom budeme bavit. Vlastně bych to chtěl zkusit znovu, tentokrát za střízliva. Na parkovišti jsem našel to nejnablýskanější auto. Bylo černé jako noc, působilo elegantně. Pohodovým krokem jsem došel k autu, otevřel si kufr a hodil si věci dovnitř. Obešel jsem auto a nasedl vedle řidiče. "Ahoj Nicolasi." Připoutal jsem se, to je základ. "Jaký jsi měl týden? Tak co jsi fotil tentokrát?" Ptal jsem se ho nadšeně. Těšil jsem se na Gamescon! Jako malé děcko. Jako kluk, který se chce nechat políbit jiným klukem.

Nicolas Růžický - 14. dubna 2019 20:37

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Hodil si věci do kufru a když se za mnou došel posadit, srdíčko mi bušilo... Jsem to ale blázen. Když jsem přemýšlel nad tím, proč mne nechal se s ním dál vídat, došlo i na myšlenku, že se mne bude ptát, proč jsem to udělal. Proč jsem ho políbil. V hlavě jsem si utvořil nějakou představu o tom, jak to bude probíhat, ale když jsem si trénoval svá slova, vždycky jsem došel k tomu, že ho mám rád. Na tohle zjištění ale on není připravený. ,,Týden byl dobrý."Práce, jídlo, spánek, chlast. A sebeužírání se až do chvilky, kdy mi napsal. A pak sebelítost, že si nedovedu najít nějaké normální přítele. + všudypřítomná osamělost. ,,No, plavky?" Co jsem fotil? Nic jsem nafotil. Co mu mám říct! Že jsem dělal reklamu na sexuální pomůcku pro muže? S vzorem vagíny pro mainstream heteráky a vzorem zadečku pro gaye a prasáky... ,,Ovšem, ty jsi mi neodpověděl. Máš hlad?" Zajímal jsem se ještě jednou.

Jakub Dobiáš - 14. dubna 2019 22:51

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Plavky, to je takový evergreen, že? Já bych nemohl fotit takhle obnažený. Kdo by se na mě díval? To by byla tragédie! "No vidíš, jsem to to nějak zakecal. Mám hlad, to ano, ale vydržím na nějakou benzinku. Díval jsem se a cesta by měla trvat necelých šest hodin...zhruba pět a půl, záleží podle provozu. Chvíli to vydržím. Jsem velký kluk." Zajímalo by mne, co by se stalo, kdybych ho teď políbil. Byl natolik opilý, že mne políbil? Čím to? Celý týden jsem nad tím přemýšlel, vrtalo mi to hlavou. Třeba se to nějakým způsobem rozlouskne. Je pravda, že tu vždycky byl pro mě. Rozumíme si, máme společné zájmy a zároveň jsme různé povahy, protiklady. Já jsem ten rozvážný a rozumný, on ten spontánní a energický živel. Co by z toho mohlo být? "Až dorazíme na místo, tak se vyrovnáme. Půlku ubytka a benzín."

Nicolas Růžický - 14. dubna 2019 23:00

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, to rozhodně. Obzvlášť pro někoho s mou postavou." Lehce jsem si vyhrnul tílko a odhalil tak pevné břicho. ,,Tohle ty plavky prodává." Usmál jsem se a už se dál věnoval řízení. ,,Až dojedeme na dálnici, tak u Ostravy je mekáč." Začal jsem se smát. To by si teda počkal! Minimálně dvě hodiny. Ale...vím, jak dlouho bude cesta trvat. Říkám si, jestli by nebylo lepší jet vlakem. Asi by to bylo i levnější a nemusel bych se soustředit na řízení. ,,Jsme mohli jet vlakem. Je to pohodlnější. Ale, zase, bůh ví, co si v Polsku všechno nakoupíme, takto nebudeme muset nikam tahat, nebo se o to bát." Přecejen, já Polákům moc nevěřím. Naposledy jsem tam na zájezdě do Osvětimi, se třídou ze střední. , Asi nemá cenu tě přemlouvat, že je to dobrý, co? Raději mi povídej, jaký jsi měl týden ty." Protože ten můj byl plný otázek a strachu. Nakonec spolu sedíme v autě vstříc spaní ve stejném pokoji v hotelu, který sice není nejdražší, ale výhled z našeho pokoje umožňuje vidět celý Kraków, jako na dlani.

Jakub Dobiáš - 15. dubna 2019 20:21

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Málem bych zapomněl na to, že máš postavu jako z katalogu na sny. Děkuji, že mi to připomínáš. A že ti nevadí být v blízkosti...mě." Zasmál jsem se. Vždyť já vedle něho vypadám jako nějaký pobuda. Tedy ne že by mě to nějak trápilo. "Jo, to zní dobře. Dlouho jsem si nedal něco zdravého....vzpomněl jsem si na Homera Simpsona, jak si k objednávce z fast foodu vzal i fritovaný papírový sáček. Ufritujme všechno." Jistě, jednou za čas se to dá. Všeho s mírou, ne? "Stačilo říct a jeli bychom vlakem. Pokud se pamatuji dobře, ty ses chvástal tím, že provětráš svůj kočár." Nedokážu si ho ve vlaku představit, on má přeci rád své pohodlí. Nejsem si jistý, že by se chtěl o místo dělit s cizími lidmi. "Co velkého bych si tam měl koupit? Repliku Frostmourne?" Ne, že by se mi na stěně nevyjímala, ale několik tisíc bych za to asi nedal. "Hádám, že si za měsíc vydělám to, co ty za dva dny...ale to neznamená, že si nedokážu zaplatit výlet." Nevyznělo to příliš vážně, jen jako konstatování. Fakta jsou fakta. "Tak víš, že hodně času trávím v práci. Takže nic zajímavého. A tenhle týden jsem se ještě věnoval své atestaci."

Nicolas Růžický - 15. dubna 2019 20:51

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ale no tak, podívej se na sebe. Jsi mokrej sen mnoha holek, to se vsaď." Kolik sestřiček, svobodných, si na něj dělá zálusk? Nope, tohle je moje teritorium. Možná jsem si ho označil jen drobným polibkem, ale nikomu ho nedám. Kdybych ho tedy někdy skutečně měl. Jen maličký drobný polibek. Jestli pak si ho pamatuje? Já až moc dobře, každý dotek. Dokonce, jak třásl řasami, když jsem ho dlaní donutil zavřít oči. No, vsadím se, že pokud na to nezapomněl, tak o tom bude chtít mluvit. ,,Fritovanej volant!" Zasměju se nad jeho vtípkem. ,,Pamatuju si díl, kde pil Nelson fritovací olej. 'Odstup a dej mi brčko'." Ten seriál je stejně nejlepší! ,,Však počkej, zpátky řídíte vy, pane!" Culil jsem se do zrcátka. ,,Mečíku z Warcraftu se ti zachtělo? Já nevím, třeba se zastavíme i jinde, přece jen, je to celý víkend v Polsku, kde mají super cukrárny a všecko levnější, než u nás." A nebo jsem zatracenej rasista. ,,No, nikdy nevíš, někdy vydělám hodně, někdy málo. Podle toho, kdo kolik nabídne." A pak jsou dny, kdy ležím v posteli, koukám na netflix nebo hraju hry a prostě jen tak existuju. Protože si to naštěstí mohu dovolit. A tak asi nikdy nedospěju. ,,Povídej mi o své atestaci. Na co se jí připravuješ?" Zajímal jsem se. Slova jako atestace a tak jsou pro mne docela neznámá, ale mám asi představu, co to znamená.

Vypravěč - 15. dubna 2019 21:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta byla dlouhá, ale stavili jste se na něco dobrého a hrozně nezdravého, Nicolas si koupil obrovské McFlurry a cumlal to zbytek cesty. Bylo to studené a hrozně sladké, on si ale málem chrochtal radostí. I když teda tvrdil, že má raději KFCčko. Dostat se do Krakova bylo ještě docela jednoduché, GPSka pomohla, ale zaparkovat v Krakově, to bylo zatraceně o hubu a Nick si i trochu zanadával, že Poláci neumí parkovat. Poslední kapka však přišla, když jste došli s věcmi do hotelu a slečna okolo dvaceti vám v angličtině oznámila, poté, co se na vás dva velmi podezíravě podívala, zřejmě protože Polsko je velmi katolická země, že je pro vás nachystán pokoj s letištěm, ale že v pokoji je i gauč, takže... To si asi dokážeš domyslet. A Nicolas se nejdřív červenala pak se snažil vymluvit z ní jiný pokoj. ,,But, we have to have a room with two beds, not with one big. Call me your manager, miss!" Bylo vidět, že je naštvaný, protože ti v autě říkal o překvapení, které pro tebe má, a že to má co dočinění s pokojem. Víc ale nechtěl ani za nic prozradit. ,,But, mister.." Slečna vypadala trochu vystrašeně, ale nebyla to její chyba. Někdo to pokašlal, už když Nicolas bookoval pokoj.

Jakub Dobiáš - 15. dubna 2019 23:58

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Dorazili jsme do Polska uprostřed noci. Večeře ve fast foodu byla fajn. Měl jsem hlad jako vlk a tak přišla vhod. Svěřil jsem se Nicolasovi, že Warcraft je moje srdcovka. Začínal jsem už na Warcraftu jedničce a pak pokračoval dále. Miluji i ty knížky. Je to bohatý svět plný zajímavých postav. Jistě, někdy naráží na základní archetypy dobra a zla, ale i tak... Je to asi poprvé, co jsem v Krakově. Není to špatné město. Líbí se mi ten hrad na kopci, ten je parádní. Není to takový skvost jako Hrad v Praze. Tomu se jen těžko něco vyrovná. S parkováním to bylo o něco méně slavné. Město bylo zasekané a hotel neměl zrovna velké parkoviště. Doufal jsem, že budeme mít pokoj s výhledem na město, s pěkným výhledem. Už bylo pozdě a slečna na recepci asi už byla unavená, což neomlouvá její přístup. Ten se mi zrovna nelíbil. Někdo popletl rezervaci, ačkoliv to nemusela být zrovna ona. Ovšem mohla se jménem hotelu omluvit a ne jen zmateně zírat a cosi drmolit. "To je v pohodě Nicolasi. Důležité je, že máme nějaký pokoj. Čert vem společnou postel. Bereme co máme...jsem utahaný...nic se neděje." "We'll take this room. We can deal with double bed. It's not an big issues, really." Myslím si, že tak nějak rozuměla i češtině, kterou jsem mluvil na Nicolase.

Nicolas Růžický - 16. dubna 2019 08:22

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No.. Tak dobře. Ale přísahám,  zarezervoval jsem pokoj se dvěma oddělenými postelemi." Asi bych se s tou trochu vyděšenou slečnou hádal do nekonečna,  kdyby mne Jakub neutnul a neřekl,  že si ten pokoj tedy vezmem. Slečna kývla,  podala mi klíč od pokoje 703 a mírně se usmála. ,,We are so sorry for the troubles coused be us. We hope you'll enjoy your vacation here,  in Kraków." Kývla a já se k ní ještě otočil. V polštině jsem se naučil schválně tuhle otázku. ,,Czy będziemy mieli widok na miasto?" Usmála se a přikývla. Uff. Díky bohu. S taškami jsme se dobelhali k výtahu. Když jsme tam stáli,  byl jsem zamklý. Bylo mi líto,  že to takhle dopadlo. Jistě, chci s ním trávit čas,  ale nechci,  aby ti vypadalo jako klišé z každého filmu,  kde chce někdo někoho uhnat. A navíc jsem tak unavený! Ani nemám na přemýšlení nad tím,  jak jsou výtahy s občasným červeným polstrováním erotické. Tady by se skvěle točilo porno! Dokonce je tu i nastavitelný sedák pro staré lidi. Toho by se dalo sakra dobře využít! Vyjeli jsem sedm pater nahoru,  nad hranici střech obyčejných domů zde,  v Krakově. Doufal jsem,  že výhled bude i za tmy tak impozantní,  jako ve dne,  jak to vypadalo na fotkách na trivagu. Odemkl jsem a vyzul se u vchodu. Svou tašku s věcmi jsem položil do skříně a když si odložil i Jakub,  tahal jsem ho hned k velkému závěsu. ,,Ready?" Uculil jsem se,  zatahal za provázek a clona,  jež nám bránila ve výhled na sedm set tisícové město,  se rozestoupila. ,,Když jsi byl u mě,  líbil se ti výhled. Tak tady máš taky jeden."

Jakub Dobiáš - 16. dubna 2019 20:29

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Po kratičkém rozhovoru a omluvě slečny jsme se vydali s kartou od pokoje k výtahu. Klíč v podobě karty se mi zamlouvá, protože je možné dát si jej například do peněženky. Nicolas ještě doplnil jakousi poznámku v polštině. Ve výtahu jsem neodolal a zeptal se jej. "Ty umíš polsky?" Výtah byl tak rudý, že mi z toho šly oči kolem. Připadal jsem si jako v nějakém nevěstinci. Celkový dojem si ovšem výtahem zkazit nenechám. Z toho co jsem viděl se hotel jeví jako čistý, udržovaný. Nicolas šel v čele. Odemkl dveře a vstoupil dovnitř. Následoval jsem za ním. Vyzul jsem si boty a odložil si tašku na zem. Nicolas mne chytl za loket a táhl mne směrem k oknu. Ne, nemyslím, že by mě z něj vyhodil. Ale bylo by to jistě epické. Na jeho otázku jsem kývl hlavou. Za závěsem se skrýval skvostný výhled na město. Pár vteřin jsem zíral s otevřenou pusou. "Páni...to je...páni." Otočil jsem se k němu a položil mu ruku na rameno. "Neuvěřitelné. Skočím do sprchy a pak si sednu před okno a budu se kochat...a možná mě budeš muset od toho okna odtrhnout, abych šel taky spát."

Nicolas Růžický - 16. dubna 2019 20:46

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Neměl jsem zrovna v úmyslu machrovat. Chtěl jsem si jen být jistý, že výhled bude skutečně tak krásný, jak jsem si ho objednal a zaplatil. ,,Ne, naučil jsem se jen tuhle větu." Pohnul jsem rameny s usmevem. Culil jsem se na něj. Jsem rád, že mi nerozuměl, protoze anglicky, zdá se, rozumí velmi dobře. No, když mne v noci uslyší, bude vědět, o čem sním, haha. Nedokážu ani uvěřit, jak blízko mu budu. Celou noc! ,,Jsem rád, že se ti líbí. To byla ta věta. Ptal jsem se slečny, jestli budeme mít tenhle výhled. Tak, tady máš Krakov jako na dlani." Jsem rád, že se mu ti líbí. Vypada přímo nadšeně, což mne také velmi těší. Na chvilinku jsem ho nechal se kouchat a rychle doběhl s lahví vína z minibaru, abych mu ji ukázal. Vybral jsem ho a nechal přívést. ,,Třeba ten pohled bude s lahví vína ještě lepší, až se osprchuješ." Teď už si úplně připadám jako na rande. Jakobych ho chtěl uhnat v hotelovém pokoji. Jen já a on. Na jednu noc. My dva... Kéž bych s ním mohl sdílet lože navždycky.

Jakub Dobiáš - 16. dubna 2019 21:29

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Musím říct, že to se ti povedlo. Víno? Ne, to si určitě nedám. Jsem utahanej a to bych vytuhl hned. Za chvilku jsem zpátky. Skočím do sprchy." Sundal jsem si tričko a přehodil jej přes křeslo, které se v pokoji nacházelo. Došel jsem k tašce a vyndal si trenýrky, ze skříně zase župan, který si na sebe hodím. "Ani nevíš, jak jsem se těšil na sprchu." S těmito slovy jsem zmizel za dveřmi. Zamkl jsem, sundal si zbytek oblečení a vlezl si do sprchy. Ve sprše jsem přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdybychom tu byli na nějakém rande nebo romantickém víkendu. Pravda, že je to lákavé, ale osobně bych z toho měl strach. Je to něco, co je mi cizí a nevím, jak bych s tím naložil. Nevím. . . . Ze sprchy jsem vylezl s rozcuchanými, mokrými vlasy, ve spodním prádle a v županu. "Jako znovuzrozený." Došel jsem zpět k oknu, kde jsem se předtím rozplýval. Přisunul jsem si křeslo blíže, abych viděl na město. "Musím se ti přiznat...od minulého týdne jsem párkrát přemýšlel nad tou pusou na dobrou noc...moc nevím...co to znamená..." Mluvil jsem k němu klidným, mírně chvějícím se hlasem, ale díval jsem se na město. V tuhle chvíli jsem se mu nedokázal dívat do očí.

Nicolas Růžický - 16. dubna 2019 21:51

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,V to jsem taky doufal. A vínko mužem nechat za zejtra." Uculil jsem se a pak ho jen pozoroval, jak si svléká triko, jak odchází. Dostal jsem nehoráznou chuť si k tričku přivonět, ale asi bych si pak připadal jako barbar, a tak jsem to neudělal. Bůh ví, jestli nás tu někdo nesleduje. Posadil jsem se na ze.. Sledoval jsem Krakov obrovským oknem, které by se dali spíš nazavt skleněnou zdí, která pokrývala skoro celou jižní stěnu. Ten výhled je opravdu nádherný. A jaký výhled by byl na něj? Na Jakuba. Nahého v támhleté posteli. Když se vrátil, zavnímal jsem jeho kroky, jak přišel. Neotáčel jsem se, nepřišlo mi to potřeba ani když když promluvil. Ale podruhé... Podruhé to bylo něco jiného. To jsem se otočil musel. Seděl v křesle. Na sobě měl jen župan a trenýrky, mokré vlasy teď jistě v sobě skrývají esenci jeho šamponu. Asi se trochu červenám a asi se mi zkrátil i malinko dech a zrychlilo srdce. Co mu má říct? ,,Omlouvám se." První, co mne napadlo, byla omluva. Prostá, tichá, trochu vyděšená. Nečekal jsem, že se zeptá takhle. Čekal jsem proč, čekal jsem facku... Ale nečekal jsem jeho otázku. Co znamená Pusa od někoho, jako jsem já? Pro někoho nic. Pro mě by to taky nic být nemělo. Ale bylo! Bylo to všechno. ,,Asi bych ti měl poděkovat, že jsi se mnou jel, i když jsem udělal 'tohle'. Slibuju, že už nic takového neudělám." Vzhlížel jsem k němu, byl výše než já a ne zase tak daleko. Stačil by se natáhnout, chytit mne a měl by můj obličej v klíně.

Jakub Dobiáš - 17. dubna 2019 00:41

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ne, počkej..." Zarazil jsem se a polkl. "Víš...přemýšlel jsem nad tím...je mi to hloupé ale..." Zadíval jsem se ven. Ten výhled byl tak uklidňující a zároveň v něm bylo něco vzrušujícího a magického. "Chtěl bych...ehm...zajímalo by mě...jaké to je...jaké by to bylo...kdybych byl střízlivý." Upřeně jsem si prohlížel siluetu města. Ve tvářích jsem cítil horko. Nepochybně jsem se červenal. Prohrábl jsem si rukou vlasy. Prsty jsem měl trochu mokré. Složil jsem si ruce za krk. Co jsem to vlastně vyslovil? Jak se mu teď můžu podívat do očí? Jsem zvědavý, chtěl bych to zkusit, ale copak se hodí, abych mu to takhle řekl? Nehodí. Neměl jsem to říkat. Ne, řekl jsem to, protože mě to zajímá, láká. Nemám se zač stydět! "Nikdy jsem si touhle fází neprošel...a na stará kolena jsem možná trochu...zvědavý."

Nicolas Růžický - 17. dubna 2019 08:56

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Byl jsem k němu otočený. Díval jsem se na něj a on na mně ani nekoukl. Stydí se? Tak jako já? Ale,  proč on? Vždyť nic neudělal!?  Nebo... Že by právě proto? Stydí se,  že se ani nepohnul,  že byl jako opařený,  když jsem mu tu pusu dal. Poslouchal jsem,  co říkal a možná jsem se v jeho slovech ztratil. Ale ne! Lehčí už to bejt skoro nemůže. Chce,  abych to udělal znovu. Tváří se,  že je to jen pro něco nového,  ale nebrání se líbání s někým,  jako jsem já? Možná jsem v něm odhalil zvědavou stránku! ,,Prý na stará kolena... Že se nestydíte,  pane. Ty nejsi žádný stařešina." Sweet sugar candy man. Kéž by mě tenhle zrzek měl tak rád,  jako já mám jeho. Nebo aspoň tak,  jak starý se dělá. Přisunul jsem se blíž a otočil se k němu celý. Zvedl jsem se a sedl si na kolena,  byl jsem tak trochu vyšší a líp jsem na něj viděl. ,,Jestli chceš,  můžeš to zkusit sám." Povím tiše. Ne zrovna koketně. Možná jako pozvání k mým rtům. Natáhl jsem hlavu,  abych mu byl blíž. Koketuji s myšlenkou,  že bych i zavřel oči. Prosím,  ať to udělá! Líbej mě,  Jakube,  nic víc si teď ani nemůžu přát.

Jakub Dobiáš - 17. dubna 2019 11:48

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Když mi řekl, že jej mohu políbit já, já sám, srdce se mi splašilo. Periferně jsem zahlédl, jak se přizvedl a přisunul blíž. Měl bych to tedy zkusit? Když se mi to nebude líbit, tak to dělat nebudu. Ale je lepší to zkusit, než si celý život něco vyčítat ne? Mládnout nebudu a tudíž bych do toho měl jít. Nic jsem neříkal. Několik úderů mého splašeného srdce bylo třeba, než jsem sebral odvahu. Natočil jsem se k němu. Žádné zírání do jeho očí. To mne v tu chvíli nezajímalo. Sklonil jsem se k němu, chytl jej za bradu. Naše rty se dotkly a já to pokládal za příjemné. Možná mám o sobě velké mínění, ale dle mého umím líbat. A on též. Bylo to víc než jen polibek na dobrou noc. Tak trochu došlo i na hru s jazyky. Když už do toho jdu, tak s plnou vervou, ne? Odtáhl jsem se od něj a znovu se zahleděl z okna. Co bych mu teď měl říct? "Děkuji, to by šlo?" Nevím co na to říct. Není to můj první polibek, ale je to poprvé takové...experimentální. Ano, líbilo se mi to, ale co by z toho mohlo být jiného? I kdyby, tak co bych pro něj znamenal? Byl bych pro něj nějaký postarší špás?

Nicolas Růžický - 17. dubna 2019 13:53

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Mlčel. Zřejmě o tom přemýšlí. Udělat? Neudělat? Políbit,  nepolíbit? A když ano,  tak proč? Ze zvědavosti? Z hlubokého citu,  který bych si přál,  aby ke mě pocítil? Kéž by. Nakonec ano. Chytil mou bradu,  sklonil se. Políbil mne! Dal mi pusu. On... Skutečně udělat to,  co jsem já udělal minulý týden,  možná ve stejnou dobu. Tisknul jsem rty na ty jeho. Jenže on mi jazykem vklouzl do pusy,  dal do tance s mým. Tohle přece umím,  tohle ovládám jako nikdo jiný! Pravá dlaň mi uvízla na jeho líci. Hrubá,  vousatá tvář. Nádherná,  mužná. Kurva,  do prdele. No tak,  Kubo,  neostejchej se a ohni mě tady přes to křeslo. Copak ty holky taky jenom líbáš? Mám mnoho různých pocitů. Nejraději bych mu vyskočil do náruče. No... Nic z toho,  co bych chtěl udělat,  nemůžu. Vystrašil bych ho. Jsem zmatený. Co to znamená? Polibek od něj. Zkusmo... Jen tak... Pro srandu. Já to cítím jinak. Pro mě to není zábava. Líbám jej nazpět,  abych mu dal najevo své city a držím ho dlaní,  aby mi neutekl,  aby mi nezmizel. On to však asi nikdy nepochopí. Je přece chlap. Tak,  jako já! Pouští mne,  odtahuje se. Chci mu položil hlavu do klína,  na stehno,  nebo na koleno. Jako poslušný pes se nechat hladit a probírat ve vlasech. Sedám si zpět,  otáčím se od něj zády,  opírám si je o jeho nohy. Dívám se ven,  tak jako on. ,,Jaké to bylo? Když zavřeš oči,  je to rozdílné,  než když líbáš děvče?" Možná zním trochu smutně. Bylo to krásné, i když bych si přál,  aby mne líbal z lásky. Nebo aspoň z nadrženosti.

Jakub Dobiáš - 17. dubna 2019 18:26

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Co teď? Pokud tu budeme sedět a mlčet, tak to bude nepříjemné, trapné. A to rozhodně nechci. Přijeli jsme se bavit. Nicolas promluvil a mně se ulevilo. Jeho slova mi prapodivně dodala kuráž rozpovídat se. "A víš, že v tom rozdíl nevidím? Tedy...myslím to tak, že je to stejně příjemné. Nikdy jsem s klukem či jiným mužem nic neměl, ale jak jsem říkal, tak se snažím být otevřený všemu." Al Byl bych otevřený i třeba k něčemu jinému než polibku? To je dobrá otázka a sám na to asi odvahu nemám. "Ale je to zvláštní. Myslím v tom, že spolu trávíme dost času. Pomáhals mi, když mi bylo...no když jsem na tom nebyl dobře...nechtěl jsem se o tom s nikým bavit, ale tvoje společnost mi pomohla, aniž by sis to uvědomoval." Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. "Je těžké o tom takhle mluvit. A byl bych nerad, kdyby dnešní večer sklouzl k něčemu pochmurnému. Obraťme list. Jak se těšíš na zítra? Na jakou hru se nejvíc těšíš?" Seděl vedle mne, jako domácí mazlíček, pejsek. Položil jsem mu ruku na rameno a jemně jej promnul. Nechal jsem ji tam. Neškodně.

Nicolas Růžický - 17. dubna 2019 21:14

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Nevidí rozdíl? To je přece super! Pak by možná neviděl rozdíl ani v něčem víc, než je zkusmý polibek? Pusa jen tak ze zvědavosti, která pro něj jistě nemá větší význam než jako lékařský pokus. Jsem jeho pokusný králík. ,,Já... Jsem rád, že se to neliší." Usmál jsem se. Připadá mu to stejné, protože jsem byl docela pasivní. Kdybych strčil jazyk do pusy já jemu, poznal by, co je polibek od chlapa. Pořád, divokej a uslintanej. ,,Díky, že se mnou trávíš čas." Odpověděl jsem mu na jeho poděkování. Beru to tak. Možná jsem mu pomohl se vytáhnout ze sraček, které Kateřina způsobila. Byl jsem hodný a chtěl jsem mu pomoct. A tak tu teď sedíme. Já na zemi a on v křesle. Není zima. Jsem jen unavený. Na jakou hru se nejvíc těším? Ani nevím. Jel jsem sem, abych s ním byl. Je to dobrá zástěrka na možnost trávit čas spolu. Hodně času. Celý víkend. ,,Já ani nevím. Bude to pecka! Doufám, že tam bude Blindbox a jejich postavičky." Ty jsou hrozně roztomilý. Ve svém pokoji hanby jich mám šest. Harley, Lokiho, Jokera, Doctora Strange, Sherlocka a Dereka Halea. Promnul mi rameno. Ruku nechal tak. Co jsem udělal? Chce mě povzbudit? Zaklonil jsem hlavu do jeho klína a usmál se. Koukal jsem na něj... Ale oči mi instinktivně sklouzávaly k jeho rtům. Ne, Nicku. Tohle nesmíš!!

Jakub Dobiáš - 19. dubna 2019 18:01

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Sbíráš Funko POP figurky?" Zeptal jsem se jej zvědavě. Tu a tam jsem si je na netu prohlížel, ale nikdy si je nekupoval. S mým štěstím bych si koupil Blindbox a dostal ty stejné figurky. Ne, do tohohle nejdu, na to mi chybí štěstí. "Já doufám, že tam tam bude něco víc o novém Dragon Age a Warcraft 3 Reforged. To jsou mé oblíbené série." Na Warcraftech jsem vyrůstal a Dragon Age si oblíbil nejen jako hru, ale i příběhy v psané formě. Nicolas zaklonil hlavu a zadíval se mi do očí. Přesunul jsem ruku k jeho krku a začal jej jemně masírovat. "Máš ztuhlý krk. Možná že by to chtělo změnit polohu při spánku...nebo polštář..." Jemně jsem prohmatal oblast kolem jeho krku. "Tady všude máš ztuhlé svaly. Měl by sis zajít na masáž." Pousmál jsem se na něj sladce, aniž bych si to uvědomoval. "Někdy si zase musíme něco zahrát. Co ty a strategie?"

Nicolas Růžický - 19. dubna 2019 18:32

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To bych zrovna neřekl. Mám jich jen několik, podle svých nejoblíbenějších hrdinů." Filmy a seriály... Marvel a DC... ,,To jsem si tak nějak myslel. Sedí to na tebe. Stejně jako, že máš raději Pána prstenů než Harryho Pottera, je to tak?" Zeptal jsem se s úsměvem. Tyhle dva obrovské vesmíry jsou známé snad každému. Já sice nejsem na elfo-trpaslíkovské fantasy, ale Pán prstenů, to je must see. Zavrněl jsem a zavřel oči, když mne začal masírovat. Bylo to velmi uspokojivé, uklidňující. A když jsem se na něj nedíval, když jsem měl zavřené oči a jen vnímal jeho vůni, čerstvou ze sprchy, bylo mi dobře. Prostě pocit, který jen tak nezažiju a tak si ho chci dosyta užít. ,,Masáž? Stačíte mi vy, pane doktore." Opětoval jsem u ten nádherný úsměv. Jen na chvilku mě donutil otevřít oči a to jsem měl zrovna štěstí, že jsem ho viděl. Takhle se smál na svou slečnu? A teď to dal možnost pocítil mě. Je okouzlující. ,,Pokud zahrát myslíš, že já budu hrát a ty koukat... Nechápu, co tě na tom baví." Už jsem zase zavřel oči, usmíval jsem se tak nějak, z radosti. Z radosti nad tím, že mi dovolí se jej dotýkat, že mě políbil sám od sebe. To se jen tak nestane. Jenom ve filmech pro teenagery. ,,Spore!" Nejlepší strategická hra. Tedy, protože já na tom vyrostl, bych tak řekl. ,,To je moje srdcovka... A co se těch "normálních" týče, tak nic moc. Dota, Clash of Clans na mobilu, The Sims, kdysi..." Já a strategie...

Jakub Dobiáš - 19. dubna 2019 19:02

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ale víš, že na tebe rád koukám, když něco hraješ...a můžeme najít nějakou multiplayer hru." Ať už na konzoli nebo na PC. Něco by se určitě našlo. Já bych si rád zahrál nějakou strategii, ale kdo ví, jestli on je na takové hry. "Hmm...to nejsou zrovna strategie. I když ty hry mají strategické prvky, není to to, co jsem myslel. Třeba Age of Empires, Age of Mythology, Anno, Red Alert, Warcraft, Starcraft, Civilization a tak...něco v tomhle duchu, opravdové strategie, ať už tahové nebo realtime. Ale na druhou stranu chápu, že to nebaví všechny. Já zas nemám rád sportovní hry. A když jde o závody, tak se mi líbí hry jako Mario Karts, Crash Team Racing a podobné kousky." Pokračoval jsem v masáži jeho krku, natočil jsem se, abych mohl použít obě ruce. Nic za to nedám, když to zkusím trochu rozmasírovat. "A když se vrátím k předešlému tématu, tak Pán Prstenů je pro mě top. Báječná atmosféra, dokonalé prostředí, zajímavé postavy, mistrovsky napsané dílo...hrozně se mi líbila představa, že bych bydlel v hobití noře..." Měl bych svoji malou zahrádku, útulný domeček, krásnou přírodu...

Nicolas Růžický - 19. dubna 2019 19:19

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, to mi věř, že najdem. Přijde mi divný, když jenom koukáš."Ať neříká, že kouká na mne, když čučí do telky. Přeci jen, kdyby se díval na mě, tak bych té hry rychle nechal. Nechápu gamery, co daj přednost hře před sexem. To jsou no lifeři. On pořád tvrdí, že ho baví se dívat. Já si ale připadám, jako bych se mu v tu chvíli vůbec nevěnoval. Age of Empires. Asi. Sice mám doma docela dost her, ale nikdy si nemůžu zapamatovat jména všech. Na tohle nemám hlavu." Ta je zaplněná tvou vůní a myšlenkami, jak moc rád bych znovu polaskal ty sladké rty. Řekl by jen a v sekundě bych ho líbal, až by naše zuby o sebe křísly. Co já bych pro něj udělal. ,,Mario Karts mám ještě doma u rodičů." Ježdění s autíčkama. Já měl nejraději obchoďák. ,,No vidíš, já věděl, že to je tvoje parketa." Očíčka už jsem nechal zavřená, i když mne to svádělo, koukat na něj. Teď už mne masíroval oběma rukama a já měl co dělat, abych se z těchhle doteků nevzrušil. On by člověk asi čekal nějakou odolnost u děvky, jako jsem já. Ale prostě, ne hej kámo, když tě mazlí ten tvůj, kterýho máš plnou hlavu, tak ti postojí i z tohohle. Ale zatím se držím! ,,Možná by to chtělo nějaký olej. Aby to líp.. klouzalo? Jak se tohle říká..?" KLOUZALO? No, jasně, ty dvojsmyslný hovado. Mu můžeš rovnou nastavit... Asi se červenám. Jasně, že jsem myslel masáž, co jinýho, taky...

Jakub Dobiáš - 19. dubna 2019 23:46

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Říkáš to, jako kdybych byl nějaký stalker. Rád se dívám, jak hraješ...není na tom nic špatného. Baví mě to. Odpočinu si u toho. Je to pro mě jako sledovat nějaký seriál či film, když ta hra má příběh." Nikdy jsem neměl vztah s "gamerkou", která by sdílela mé hobby. Že bychom spolu hráli, u toho se třeba pomazlili. Nebo něco na ten způsob. Holky, které znám pro to nemají pochopení. "Já mám her dost a většinu titulů si pamatuji...vinen. Jsem nerd jako poleno. Ruce ode mne pryč. Spas svoji duši dokud můžeš." Varoval jsem jej před svým pubertálním já. Málo lidí by to do mě řeklo. Přeci takový vzdělaný muž, doktor, přeci by neztrácel čas hraním her. Takový pán musí chodit na vernisáže a podobné dospělácké nesmysly. Ne. Takový nejsem. "Má parketa...ano, to máš pravdu." Cítil jsem, jak se svaly kolem jeho krku mírně uvolňují. Stačilo je promačkat, promasírovat a je to lepší. Alespoň na nějaký čas to bude lepší. "Ne, žádný olej. To je zbytečné." Absolutně jsem nepostřehl jeho dvojsmysl. "Teď už by to mělo být lepší." Zajel jsem mu rukou do vlasů a úmyslně ho rozcuchal. Vypadal jako kdyby prolítl křovím. "Asi si půjdu lehnout. Co ty? Budeš ještě vzhůru?" Vstal jsem z křesla a téměř jsem skočil do postele. Rozestlal jsem postel a zachumlal se pod deku. "Doufám, že nechrápeš...většinou když spím na cizím místě, tak mám lehké spaní." Zasmál jsem se a složil si ruku pod hlavu.

Nicolas Růžický - 20. dubna 2019 00:13

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, jak myslíte, pane." Usmál jsem se. Co jiného s ním mám dělat? Je umanutý stejně jako já. Otevřel jsem oči a zamračil se. Spas svou duši? To mě teď od sebe odháníš, po tom, co jsi mě políbil? To si děláš srandu, co? Ty zatracenej blázne, je mi jedno, jestli jsi gamer anebo Jack Rozparovač, musím tě mít. Má štěstí, že vtipkuje. ,,Já se nerdů nebojím."Lehce jsem zavrtěl hlavou. Nene, nic takovýho, žádnej strach, žádnej problém. Dokud se nedozvíš, co jsem zač já. ,,Ruka doktorova je poznat dobře. Děkuji." Chtěl bych zůstat déle blízko, déle si užívat jeho vůni a dotek, ale asi už je unavený a přece mu nebudu upírat spánek! Co byhc to byl za člověka? ,,Hej, ty, zrzku!" Rozcuchal mi vlasy a to mě tak nějak probudilo ze sladkého růžového snu. Však počkej, já ti to vrátím! ,,Budeš spát v županu? Máš pod tím vůbec něco?"Zeptal jsem se ho trošku udiveně. Sundal jsem si triko, donesl si svou tašku a vytáhl z ní šampon, kondicionér, kartáček na zuby, pastu, čisté trenýrky a kraťasy na spaní. ,,Ale, dám si sprchu a přijdu. Jo a ne, myslím, že nechrápu." Vypadá spokojeně, zachumlaný v čistých a jistě i hebkých peřinách. ... Hygiena se trošku protáhla. Díky bohu, že jsem se v koupelně zamknul. Nemohl jsem to prostě vydržet. Navíc jsem chtěl vypustit páru, abych byl ráno tak nějak... Klidný? Je mi 26, ještě stále mám občas problémy s ranním bonerem. Snažil jsem se být potichu a kousal jsem se do ruky, aby mě nebylo slyšet. Před ním je složité být ticho. Už když jsem poprvé musel nevzdychat, to bylo hrozné. A on si to pravděpodobně ani nepamatuje. Vylezl jsem ze sprchy, osušil sebe i své černé vlasy, stejně tak všecky tetovačky jsem zkontroloval, krom té na zadku, tak si nevidím. Vyčistil jsem si zuby a pak už jen v trenýrkách a tmavě modrých kraťasech jsem došel do ložnice a posadil se na druhou stranu, než na které ležel Kubík. Co mám dělat? Mám si vzít polštář a deku a jít si lehnout vedle na gauč? Nechci ho opustit. Chci být tady, s ním. Ale nechci ho rušit, omezovat. Nechci, aby si připadal zle. A tak jsem koukal ven a přemýšlel, co dělat.

Jakub Dobiáš - 20. dubna 2019 18:43

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ne, nebudu spát v županu. To se neboj. Zajímalo mne, jak pohodlné postele tu mají. A ano, mám na sobě trenýrky. Nebudu se tu producírovat nahý." To by bylo pěkně nevhodné. Na chvilku jsem vyskočil z postele, sundal si župan a hodil jej na křeslo vedle postele. Skočil jsem si pro mobil a nabíječku. Nabíjející se mobil jsem odložil na noční stolek. Nicolas byl ve sprše dlouho. Představoval jsem si co tam dělá. Jak se intenzivně věnuje své hygieně. Jak ošetřuje svoji pleť všemožnými i nemožnými prostředky, aby byl stále pěkný, bez sebemenšího kazu. Než jsem se zachumlal pod deku, rozestlal jsem i lůžko vedle mne. Proč? Protože jsem neměl v plánu zalehnout Nicolasovu deku. Chvilku jsem se povaloval v posteli, ale pak jsem vytuhl jako poleno. Ležel jsem na svém kraji, přestože postel byla tak velká, že by se v ní bez problému vyspaly tři osoby.

Nicolas Růžický - 21. dubna 2019 11:58

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Když jsem se ze svých myšlenek vzpamatoval, lépe řečeno, když jsem se odvážil se ho zeptat , jestli by mu nevadilo, když bych spal tady. A hned jsem se chtěl ohradit tím, že mám ztuhlý krk a že nechrápu. No, jenže, jakmile jsem se na něj podíval, on už házel chrupku! Vytuhl jako dřevo. Jistě bych velmi unaven. Ale, asi shodou náhod ležel tak daleko ode mne, že jsem si řekl, že povolím uzdu svým touhám a lehnu si za ním. Když ráno bude remcat, mám výmluvu a dobrou... Došel jsem ještě zhasnout, trochu jsem si ještě pročechral vlasy a pak jsem si, po jeho vzoru, dal mobil na nabíječku, na noční stolek hned vedle hlavy. Položil jsem se na bok, tak jak jsem zvyklý. Hlavou k němu, v polotmě, úplné černo mi to obrovské okno nedovolilo, jsem sledoval jako krásnou tvář a přál si, abych ji mohl líbat ještě tisíckrát. Vždyť, co je na mě jiného, než na holkách? Možná si jednou uvědomí, jak moc loajální partner bych byl. Pokud si sebe vůbec dovede představit vedle někoho, jako jsem já. A co teprve, až to zjistí. Jednou to na mne musí prasknout. ... Probudila mne pokojová služba. Slečna se nám málem nacpala až do ložnice, o což jsem moc nestál, protože kdyby viděla spícího Jakuba vedle mého rozestlaného lůžka, dočkali bychom se zřejmě pohledů, o které nestojí nikdo. Raději jsem si od ní vzal jen nějaké ručníky na výměnu a vyhodil jsem ji z pokoje. Však není potřeba, máme uklizeno. Zalezl jsem zpět do postele, ale když jsem viděl Jakuba, jak chrní, nemohl jsem jinak, než koukat. Vypadá roztomile, ten pětatřicátník...

Jakub Dobiáš - 21. dubna 2019 15:25

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Probudil mne hluk v pokoji. Brzy jsem pochopil, že to byla pokojská, která musela přijít nevhodně brzy. Je zvykem, že pokojské chodí během poledne. Když už jsou hosté dávno po snídani a s největší pravděpodobností mimo své pokoje. S přimhouřenýma očima jsem viděl Nicolase, jak si lehl vedle mne. Byl ke mně natočený a nejspíš se na mě díval. Dalších pět minut jsem vydržel předstírat spánek. To není zas tak těžké, protože jsem byl ještě rozespalý, ale to je tou postelí. Nevyspal jsem se na ní dostatečně dobře. Matrace je moc měkká a trochu a kvůli tomu nejspíš budu trochu rozlámaný. Není nad to, když se může člověk vyspat ve své posteli. "Není to zrovna příjemné, když na mě takhle zíráš. Při nejmenším je to divné." Promluvil zničehonic "spící" zrzek, aka já. Posadil jsem se na posteli a bez dalších slov zmizel v koupelně. Tohle bylo dostatečně creepy na to, abych mírně zpanikařil. Zamkl jsem se v koupelně, abych mohl vykonat ranní hygienu v plné parádě.

Nicolas Růžický - 21. dubna 2019 17:28

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Sledoval jsem ho a on se najednou pohnul a promluvil. On nespí? Ajaj. Připadám mu děsivej? ,,Já.. Do háje, promiň." Zazubil jsem se provinile místo rudnutí v obličeji a výrazu spráskaného psa. Přecejen, nejsem jen malej kluk, ne? A on... Taky na mne občas kouká. Odešel do koupelny a já zůstal v posteli. Na mobilu jsem prosurfoval trohu zdejší wifiny, když jsem si v anonymním režimu hledal oblíbenost své osoby na pornhubu. Nikdy nebudu první. Do háje! Asi mu to nemusím vysvětlovat. Nebo ano? Rozhodně o tom nechci mluvit. Když přišel, usmál jsem se a vytřídal ho. Jen jsem si vyčistil zuby a umyl trochu obličej. ,,Doufám, že máš hlad. Snídaně by měla být skvělá!" Četl jsem so recenze českých a anglicky mluvících uživatelů. .... Snídaně proběhla v klidu a pokoji. Byla skutečně velmi dobrá. A poté už byl čas na... Gamescon! ,,Ready?" Zeptal jsem se, když jsme stáli u vchodu.

Jakub Dobiáš - 21. dubna 2019 18:45

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Dorazili jsme na výstaviště, kde se koná ona úchvatná akce. Nemohl jsem se dočkat. Byl jsem naladěný na hry asi jako děcko. Vystáli jsme frontu na registraci do areálu, kde jsme rovněž dostali i návštěvnické karty, které nám umožní opakovaný vstup na akci. Ve frontě jsme stáli necelou hodinu a během toho jsem nepromluvil. Přemýšlel jsem nad programem a veškerým merchem, který zde budou mít. Rozhlédl jsem se kolem sebe a hledal něco, co upoutá moji pozornost nejvíc. Bez rozmýšlení jsem se vydal ke stánku studia Warhorse, které má na svědomí KCD, hru s originálním nápadem i realizací. Mám pocit, že jsem v ráji. Tohle si teda užiju. V tu chvíli jsem nějak zapomněl na to, že tu nejsem sám.

Nicolas Růžický - 21. dubna 2019 20:14

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Jakub se zbláznil. Když jsem si všiml stánku, spíš stanu, kde seděli autoři a prodejci hry Kingdom Come: Deliverance, on už tam dávno stál a okukoval. No, nechal jsem ho. Chvíli jsem ho sledoval, uvažoval, jestli se Kuba odváží si s klukama z War Horse promluvit. Já osobně nemám historická rpgčka moc rád, ale tak... Rozhlédl jsem se po okolí a sledoval Jakuba po očku, aby mi nikam nezmizel. A takhle to bylo vlastně celou dobu. Koukal jsem po merchích a koupil si rozšíření Far Cry 5, které jsem ještě neměl. Na Mars! Nakonec jsem však stejně skončil v obchodku s funko pop postavičkami, zrovna když Kubík pobíhal okolo nějakého stánku blízko. Až poté, co jsem si koupil Johna Watsona, zabaleného do té všem známé krabičky a na něj plátěnou tašku. Nesnáším plastové. Ničí přírodu. Když jsem byl hotov, vyhledal jsem zase Kubu a uculil se na něj. ,,Tak, jak ksi na tom?" Zeptal jsem se ho.

Jakub Dobiáš - 21. dubna 2019 23:09

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Daniel Vávra vyprávěl o začátcích studia menší skupince lidí. Přednášel v angličtině, ale to mi ani v nejmenším nevadilo. Bylo to rozhodně zajímavé. Poslouchal jsem dvacet, možná třicet minut. Poté jsem běžel dál. Našel jsem jiný poklad. Překvapil mne evropský stánek Blizzardu. Nečekal jsem, že sem někoho vyšlou. Warcraft 3 Reforged a stánek s merchem! Oči jsem mohl nechat na replice Frostmourne. No, je to parádní kousek, div bych tu neslintal. Ale dát za něj 12 tisíc, to se mi opravdu nechce. To je mimo můj rozpočet. Ale neodolal jsem a koupil jsem si tři knížky, sběratelskou edici Reforged, která obsahuje zajímavé kousky. Trochu jsem se plácl přes kapsu a koupil si miniaturu Jainy Proudmoore, mé oblíbené postavy. Ačkoliv v událostech během Legion se mi její chování zrovna nelíbilo. Někdo mne oslovil, otočil jsem se a spatřil Nicolase. "Už mám nakoupeno. Ačkoliv ten nejlepší kousek tu nechám." Pohlédl jsem k Frostmournu. "A co ty?"

Nicolas Růžický - 21. dubna 2019 23:20

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Vypadá spokojeně. Moc spokojeně. Kdybych tu měl sebou PS4, mohli jsme něco zahrát. No, nechtělo se mi s tím tahat... ,,No tak, je to jen meč. Sice krásnej, ale je to meč, Kubo." Usmál jsem se a zakroutil hlavou. Asi chápu jeho potřebu, ale kdyby ty moje figurky byli dvakrát tak drahé, taky bych si je nekoupil. Takhle jsou přístupné všem a rozkošné. ,,Mám Johna Watsona a rozšíření Far Cry pětky. Nechceš se se mnou zajít podívat na trailer Days Gone? Vypadá to zajímavě." Uculil jsem se na něj. Měl u sebe nějaké knížky a taky figurky z jeho milovaného Wowka.

Jakub Dobiáš - 21. dubna 2019 23:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No, pravda, je krásný. Dokážu si představit, že ještě hezčí by byl u mě doma. Ale kdo ví, třeba bych dopadl stejně a stal by se ze mě Jailer of the Damned, Lord of the Scourge, The Dark Lord of the Dead." Vím, že čeština je krásný jazyk, ale některé názvy zní lépe v angličtině. Právě jako tyto. "Proč ne, času máme dost. Veď mě." Jak jsme se vzdalovali od stánku, ještě jsem pohlédl za sebe, na vystavený skvost. "A co že je to za hru? Asi jsem o tom nikdy neslyšel." Zeptal jsem se jej v naději, že mi cestou vysvětlí, o jakou hru se jedná. Ten název slyším poprvé. "Nějaké další stánky, které bys chtěl navštívit?"

Nicolas Růžický - 22. dubna 2019 00:14

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ty snílku." Wowko jsem nepařil, takže ty názvy no... Ne, fakt to neznám, ale co nadělám, prostě se jen tvářím, že všemu rozumím. ,,Zombie apokalypsa od Sony na PS4. Víc o tom zatím nevím." Pohnul jsem rameny, když jsme ho vedl k improvizovanému kinu s plátnem. ,,Akorát jsem slyšel, že tam prý má počasí vliv na hratelnost hry, což, jak víš, moc časté tedy není." Nedovedu si představit, že by se mi v dešti hůř mířilo, i když samozřejmě vím, že v reálu to tak je. ,,Ani nevím, koukl jsem, po čem jsem chtěl, leda bys mě vyfotil s pár cosplayery. Někde tu chodila Harley Quinn." Usmál jsem se. ,,Ale, jenom, pokud ti to neva."

Jakub Dobiáš - 22. dubna 2019 22:10

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Snílku? Co prosím? Nejsi trochu mimo, mladej? Pomyslel jsem si kysele, ale nedal jsem na sobě nic znát. Očividně netuší o čem mluví. "To zní jako zajímavá mechanika, ačkoliv mě zombie a střílečky nelákají. Nicméně proč by ne, můžeme se podívat." A třeba mi cestou spadne do ruky Frostmourne. "Harley? Bože můj." Odpověděl jsem znechuceně. "Klidně tě vyfotím, ale pak rychle pryč. Ten film tu postavu zruinoval. Udělal z té postavy nevkusnou a hloupou štětku." Rozhlédl jsem se kolem sebe. Pak mi došlo, že mi s velkou pravděpodobností nikdo nerozuměl. Uf.

Nicolas Růžický - 22. dubna 2019 22:29

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,No, plánuju si to koupit, já přecejem nejsem na vymýšlení taktik a bušit náboje do mrtvol je snadné." Snadné pro někoho tak hloupého, jako jsem já... ,,Ten film mám rád, líbí se mi kostýmy. Ale. Tentokrát jsem myslel herní Harley Quinn. Víš, kůže a velká palice, ne baseballka. A černočervená. Ne černomodrozlato... Všechno." I když bych tričko daddy lil' monster bral, haha. ,,I když nepopírám, že máš asi pravdu." Já nikdy komiksy moc.. No, jako mladší jo, ale ne do detailu, nemusel jsem mít každej díl. A navíc, bavilo mě jen něco. Spiderman byl fajn. Ale, že bych četl Batmana... To nee. Marvel je prostě Marvel... Harley jsme odchytli docela rychle, vyklubala se z ní Rakušanka. Sice německy moc neumím, ale anglicky jsem ji o fotku požádat dovedl.

Jakub Dobiáš - 22. dubna 2019 22:45

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Komiksová Harley je v pohodě, ta z filmu rozhodně ne." Je to hnus, nic jiného na to říct nejde. To ani není sexy. Mám rád pěkné ženy, pěkně, stylově oblečené, ale nikoliv ženy oblečené jako nevěstky, coury. Podařilo se nám onu Harley ulovit a já s ní Nicolase několikrát vyfotil. Její komiksový kostým byl v pohodě, propracovaný by mohl být o trochu víc, ale šlo to. Ptala se mě, jestli s ní chci též vyfotit, nechtěl jsem, slušně jsem odmítl. "Takže teď ty tvé zombíky?"

Nicolas Růžický - 22. dubna 2019 23:12

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro No, on už je na to možná moc starej, ale já její hadry fakt mám rád. Nevím, koho to napadlo, ale nehorázně se mi líbí její pásek rukavice, prsten a bunda. Ovšem, tedy, já, jakožto model, bych o tom něco vědět měl. Asi... ,,Thank you very much, have a nice day." Rozloučil jsem se s Harley, která byla super a pak už jsem se věnoval jen a jen Jakubovi. ,,Jenom, pokud ti to nevadí." Usmál jsem se na nek a pomalu ho vedl k imrpovizovanému kino šálku, který byl zatemněn velkými černými závěsy.

Jakub Dobiáš - 23. dubna 2019 19:42

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Pokrčil jsem rameny. "V pohodě. Můžeme jít." Odpověděl jsem neutrálně. Jsem vážně jako malé dítě. Viděl jsem hračku a teď se nedokážu smířit s tím, že ji mít nebudu. Nesnáším se za to. Jsi jak malej! Vzpamatuj se. Zanadával jsem si v duchu. Kráčeli jsme dál a na stojáka jsme vzali místo, kde promítali trailer, ukázku gameplaye s komentářem vývojářů. Na to, že to není můj šálek čaje, tak bych si to asi i zahrál. Mohl by to být do jisté míry relax. Zabíjet mrtváky...asi by se dalo. "Tak co na to říkáš?" Zeptal jsem se jej, když jsme opustili malý sál. Myšlenkami jsem byl u "svého" meče. Ještě, že tam neměli i Shalamayne či Warglaive of Azzinoth. To by mne šlak trefil.

Nicolas Růžický - 23. dubna 2019 20:46

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Trailer byl super, jsem totálně nadšený! Všechno podle mých představ a tak se na hraní téhle hry moc těším a stoprocentně si ji koupím, až vyjde. Bude to totální pecka! ,,Co na to říkám? Na sto pro si to koupím, zní to skvěle, moc se mi to líbí." Kéž by byl ve hře i multiplayer, ale to už teď, jak se všechno hraje online, pomalu, nikdo nedělá, mi tak přijde. ,,Jak se to líbilo tobě? Já osobně jsem rád, že jsem si na to vzpomněl." Možná jsem vypadal spokojeně jako měsíček na hnoji, ale tak nějak mi pořád unikal Jakubův výraz. Možná.. ,,Kdy ses narodil, Kubo?" Zeptal jsem se ho jen tak najednou.

Jakub Dobiáš - 24. dubna 2019 00:02

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No...asi by se to dalo zahrát. Neříkám, že to pro mě bude hra roku, nejspíš ani mezi top pěti, ale nemusí to být špatné. To víš, nejsem zrovna fanoušek zombie tematiky." Ale ze zvědavosti se na nějaký gameplay nejspíš podívám. Dost možná u Nicolase. "To už bude nějaký ten pátek...zanedlouho 35 let. Páni, to to ale letí." Zavtipkoval jsem, ale vnitřně jsem se toho věku bál. Představoval jsem si, že budu zakládat rodinu, ale spíš si založím sbírku komiksů nebo čehokoliv jiného. Co když ta loď už dávno odplula? Co když jsem promeškal svůj čas? Jasně, dítě si můžu zplodit téměř kdykoliv, ale co založení rodiny? Mít potomka v padesáti sice jde, ale to je trochu pozdě. Co je pravděpodobnější - možnost, že si založím rodinu nebo získám oblíbenou zbraň ze světa Warcraftu? Nejspíš ani jedno. "Což takhle najít nějaký stánek s jídlem?" Jistě by se dalo v okolí najít několik restaurací, ale je to potřeba?

Nicolas Růžický - 24. dubna 2019 21:29

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,A to já asi zase jo. Vidíš, máme úplně odlišné chutě. Teda, ve hrách."Trochu jsem se zřejmě začervenal a pak se na něj usmál a musel se poškrábat na šíji. Jejda. ,,Ale ne, myslel jsem, tvoje narozeniny." Možná mi to říct nechce? Ale, co je na tom špatného? Nemusí se stydět za to, kolik mu je, vždyť je tak nádherný a já bych pro něj udělal cokoli. Obzvlášť teď, když vypadá tak vyrušen a vyveden z rovnováhy. Možná za to může ten meč! ,,Máš hlad? No, vyber místo." Přikývnul jsem a hlídal si svou novou tašku s malým Johnem Watsonem.

Jakub Dobiáš - 24. dubna 2019 21:56

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Jo, to máme." Odpověděl jsem odměřeně. Zdálo se mi, že se červená, ale nechápal jsem proč. Že by mu bylo vedro? Ale co, to je jedno. "Neřeknu." Odsekl jsem mu. Kdo ví, co by si na mě vymyslel. Ne, nechci se bavit o věku, o narozeninách a podobně. Vždycky v čase mých narozenin na mne jdou akorát chmury. Vždycky tomu tak bylo, od nějakých dvaceti let. Nevím proč to začalo, ale je tomu tak. "To je jedno. Myslím, že tu budou mít podobný výběr...třeba támhle..." Ukázal jsem na stánek, kde prodávají čínské nudle a jarní závitky, prostě klasika, kterou si můžu kdekoliv po Praze a vlastně v každém městě, ale neurazí. Stoupl jsem si do fronty a rozmýšlel, co bych si dal. Všeho všudy měli nabídku asi pěti jídel, plus nějaké závitky a tak. Smažené kuřecí nudle se zeleninou to jistí. Když jsem došel na řadu, tak jsem si právě zmíněné jídlo objednal.

Nicolas Růžický - 24. dubna 2019 22:18

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Proč ne, Jakube? No tak, co když ti chci dát dárek a nebudu vědět, kdy, co?" Dostal jsem docela nákladný nápad, ale se svým platem si ho můžu dovolit. Přál bych, aby byl Kubík spokojený a šťastný, pokud mě to bude něco stát, klidně to obětuju. ,,Tak jo." Postavil jsem se rovnou za něj a zatímco jsme stáli frontu, koukal jsme na lidi okolo. Je tu pár cosplayerů, to mám rád. Převlíkat se.. Chovat se jinak... To všechno dohromady, být někdo jiný, než v normálním životě. Tak jako já. Jenže, pro mě je to práce. Objednal jsem si to samé, co Jakub, i když to není úplně zdravé, je mi to docela jedno. ,,Voní to hezky."

Jakub Dobiáš - 24. dubna 2019 23:26

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Ale to je právě ono. Já žádný dárek nechci. Nechci od tebe, nebo od kohokoliv žádný dárek k narozeninám, ani k Vánocům, k svátku. Nechci." Dárek nemá být vynucený nějakým dnem v roce, datem v kalendáři. Když chci někomu dát dárek, tak mu jej dám. Takový dárek člověk nečeká a udělá mu radost. Jasně, aby se neřeklo, tak nakupuji dárky k Vánocům, ale pro mě je to nezbytné zlo. Při pohledu na cosplayery jsem si zavzpomínal na staré dobré časy, kdy jsme se scházeli a pořádali akce různě napříč regiony. Potěšilo by mne, kdybychom se jako parta zase sešli a zablbli si. Ale něco takového je téměř nereálné. Ani nevím, kde je ostatním konec. Během chvilky jsme měli nandané dvě porce na plastových talířcích, dostali plastové vidličky a pár ubrousků. Beze slova jsem se vydal najít nějaké volné místečko, kde bychom si mohli sednout. Vylezl jsem ven z budovy a posadil se na římsu, která lemovala budovu. Čas lowcost oběda. Ale proč by ne? Připomíná mi to časy fantasy festivalů a podobných akcí. Kde jsem jako student byl rád, že si mohu dopřát teplé jídlo, aniž bych pak dále strádal.

Nicolas Růžický - 24. dubna 2019 23:35

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Oh, aha." Můžu bejt rád, že jsme nedostal ještě po papuli. Vypadal velmi nerudně, co se dárků týče. Nečekal bych takovou reakci, to rozhodně ne. No, aspoň ho poznávám hlouběji. Kéž by to šlo až tak hluboko, jak se v mých útrobách nachází to sladké místečko, co si občas tolik žádá pozornost cizích dicků. V práci... Mimo ni myslím jen a jen na něj, což je až smutné. ,,Podržíš mi to prosím, jen si zaběhnu na záchod." Pověděl jsem, když jsme vyšly ven. Za asi deset minut jsem se vrátil s umytýma rukama a spokojený, posadil jsem se vedle něj na římsu a dal se do oběda. ,,V lednici je to víno. Můžeme si dát večer." Namítnul jsem jen tak z ničeho.

Jakub Dobiáš - 25. dubna 2019 19:53

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Byl jsem překvapen, že se nikterak neohradil. Jen smířeně řekl "Oh, aha.", čekal jsem od něj něco víc. Hloubku. Jsou snad má očekávání tak vysoká? Mohou má očekávání za mé rozchody? Očekával jsem rodinu a spokojený život a teď nemám ani zlomek z toho. Nudle uspokojily můj hlad a vcelku mne i potěšily. Připravoval jsem se na chuť sojovky a ničeho jiného. Na takový tragický scénář bohudík nedošlo. Pokrm dokonce obsahoval čerstvou zeleninu. Ne mraženou, čerstvou! ČERSTVOU! Hotový zázrak v dnešní době náhražek. Zamyšleně jsem hleděl do dálky a v ruce držel prázdný plastový talířek. Tak jsem se na tuhle akci těšil, ale teď se spíš těším domů. Nějak mne ta nálada přešla. Jedna maličkost spustila celou kaskádu pesimistických myšlenek a nedokážu to zastavit. Ani Nicolas. Tohle bude muset odeznít, si myslím.

Nicolas Růžický - 25. dubna 2019 21:17

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Jedl jsem a pozoroval u toho Jakuba. Jsem zvědavý, co bude říkat, že přijdeme domů a on... Pár dnů a bude nejšťastnější chlap na světě. kdo by do něj řekl, že je tak dětinský? A rozkošný. Je docela hezky. Ani bych nečekal, že může v Polsku vylézt sluníčko a ukázat lidem svou sílu. Přijde mi to tady jako ta nejdepresivnější země na světě. Nebo jsem si to vždycky myslel. ,,Chutnalo?" Usmál jsem se na něj. Vypadá smutně... Co mám dělat, abych ho rozveselil? Co má rád? Nejraději bych ho políbil, ale nemyslím si, že by o to stál, tady, teď. Nebo kdykoli jinde a jindy. Možná by ho potěšil kompliment? Co by na to řekl? Třeba by byl rád. Třeba ne... ,,Chceš říct tajemství?" Zeptal jsem se ho jen tak, bez radosti v hlase a hleděl jsme jen před sebe. Sám mám problém to vůbec vyslovit. Líbíš se mi, Jakube. Chci tě mít jen pro sebe, vyjdi si se mnou. Buď můj přítel. Měj mě rád.

Jakub Dobiáš - 25. dubna 2019 23:52

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Byl jsem myšlenkami jinde, když mi položil první otázku. Přemýšlel jsem a přemýšlel. Jak se blíží mé narozeniny, je to tak nějak horší. Nemluvě o tom, že tahle země je poněkud pochmurná. Možná je to i tím, že na gymplu jsme byli v Osvětimi a to mne trochu poznamenalo, byl to silný zážitek, který jsem si s touto zemí spojil. Kombinací různých faktorů se tu necítím dobře. Včera, když jsem byl unavený, tak to bylo fajn. Pravděpodobně jsem nestihl nasát zdejší atmosféru. Užíval jsem si večerní pokec, úchvatný výhled, ale teď je to všechno v háji. A ani mě netrápí, co si o tom myslí Nicolas. "Tajemství? Hele...asi ne. Nemám rád tajemství. Tajemství je jako závazek. Tajemství někdo musí střežit..." Odpověděl jsem mu a překvapilo mě, že jsem se tak rozpovídal. Překvapil jsem sám sebe, že má odpověď nebyla jednoslovná. "Pokud ti to nebude vadit...šel bych se projít...sám."

Nicolas Růžický - 27. dubna 2019 07:39

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Neodpověděl. Snad jsem svými slovy nějak urazil jeho křehké ego? Možná... Prostě nemá rád své narozeniny. Biologické hodiny, zdá se, tikají rychleji a rychleji, Jakub sní o rodině, a ono pořád nic. Přál bych si, abych mu dokázal pomoci. Je tak rozkošný, zaslouží si, po čem nejvíc touží. Jenže já nemám dělahu, skrz kterou bych mu dítě dal. Možná adoptovat. Ale... Copak by někdo dal miminko svobodnýmu chlapovi? Nebo dvěma... Tady, v Česku. Vláda se radí a radí až se nikdy nedoradí. A skončit jako Dva tátové, co si malou holčičku přivezli od náhradní matky v USA, to si nedovedu představit. Je mi jedno, komu by se to mimino narodilo, hlavně aby bylo zdravé a milované. Jenže, copak se ja můžu vázat na chlapa, co chce založit rodinu, když já jsem jsem jen zatracená kurva? Je to tak. Nastavuju se a nebo si skoro každý den. Za spoustu peněz. Nikdy nebudu to terno, po kterém Jakub touží. A co, že mě políbil. Není to nic! Jen zkouška. Chutnáš mi? Nechutnáš? Ne? Žádné tajemství. Možná je to tak lepší, když to neví. Jednou to stejně zjistí. Jednou se to semele, ať už na netu. Mám štěstí, že jsem známý hlavně v zahraničí a český bulvár na mne nekouká. Ovšem... Občas prostě... Bojím se, že mě s ním někdo vyfotí. Nick Rose: nová láska? Přistihli jsme Nicka Rose v Krakově! Nick Rose v objetí milence? Sekne Nick Rose s pornem? Sračky. Zkurvený zatracený sračky. Tváří se mi prohnal chvilkový hněv, až jsem vidličku zabodl do plastové talířku a zlomil ji. Vstal jsem, obě vyhodil a vrátil se zpět. ,,Co je ti? Víš, že mě můžeš říct všechno." Není to slabost, Kubíčku.

Jakub Dobiáš - 27. dubna 2019 10:25

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Chci se projít." Odpověděl jsem mu stroze. Copak mu teď, tady mezi lidmi, mám vysvětlovat, jak se můj život smrsknul pouze na práci? Že můj život nemá žádný hlubší smysl? Jak se postupně vzdávám snu, že budu mít nějakou rodinu, děti...Jak budeme všichni šťastní...To jsou myšlenky, se kterými teď těžce bojuji. On si žije svůj bezstarostný život v luxusu, může mít co chce, kdyby se snažil, mohl být mít koho chce. Ale co já? Nemluvě o tom, že mám v hlavě i jiné otázky, možnosti a potřebuji si v tom udělat jasno. "Měj se. Nejspíš se na Gamescon dneska už vracet nebudu." Přátelsky jsem jej poplácal na rameni, nasadil usměvavou masku skrývající bolest a dodal. "Všechno je v pohodě." Není a možná někdy bude, kdo ví. A tak jsem vyrazil pryč od něj, pryč z areálu, vstříc městu, které neznám, ale rád si jej projdu.

Nicolas Růžický - 28. dubna 2019 11:43

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Chce se projít. Na gamescon se už nevrátí. Co mu přiletělo přes hlavu? To je tím jeho věkem? Ale no tak. Vždyť není tak starej. Není šedivej. Ba naopak. Má krásné nazrzlé vlasy i vousy... Pff. Já fakt nevím, co si o něm mám myslet. Ale, nezbývá mi, než ho nechat jít. Co bych měl dělat? Sledovat ho? Pronásledovat ho a plížit se jako krysa? Nebojím se o něj. Je dospělý. Navíc , teď bych si mohl jít lehnout. Jsem hrozně unavený dal bych si ještě něco k jídlu. ,,Okej. No, však víš, kde máme hotel." Usmál jsem se a nechal ho jít. ,,Zatím čau." Může mi zavolat, kdyby potřeboval a nebo chtěl. Asi je třeba, aby byl chvíli sám. A tak jsem jeste prošel celý gamescon, jen tak jsem bloumal a občas se dal s někým do řeči, než jsem se vrátil do hotelu, nechal si objednat pořádný oběd a poté jsem zalehl do postele jen v trenýrkách, ani sprchu jsem si nedal, jak moc jsem se do bílých peří těšil.

Jakub Dobiáš - 02. května 2019 09:12

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Vrátil jsem se do hotelu okolo deváté hodiny večerní. Měl jsem tedy času na přemýšlení více než dosti. Potichu jsem vstoupil do pokoje. Co kdyby Nicolas spal? Nabyl jsem dojmu, že nespí a tak jsem jej pozdravil. "Ahoj Nicolasi." Došel jsem blíže k jeho posteli a posadil se na kraj. Má tvář byla vážná, ale zároveň klidná a vyrovnaná. Přesto jsem byl trochu nejistý, kvůli rozhovoru, který jsem teď očekával. "Jaký jsi měl den?" Začal jsem zlehka, aby si ověřil, jak je vlastně naladěný.

Nicolas Růžický - 02. května 2019 12:03

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Spal jsem, šel se zapařit do posilky, dal si pár bazénů, pak masáž a sauna. Potom jídlo, veeelké a lahodné. Nakonec jsem byl tak ospalý, že kolem osmé jsem usnul v naší ložnici. Trochu jsem se o Jakuba bál, když nepřišel do večera, ale nakonec jsem si řekl, že je dospělý a že si poradí. Myslel jsem, že mne probudí, až přijde a že su dáme to víno, trochu pokecáme, možná se mi povede z něj něco dostat a pak půjdeme spinkat. Nespal jsem nakonec dlouho. Dveře cvakly a já jen tak přiotevřel oči. Jo, je to Jakub. To jsem rád. Ale ospalý, velmi ospalý. ,,Ahoj, Kubíčku." Věnoval jsem mu sladký úsměv a lehce se začervenal. Našel mne ležícího v posteli... ,,Trošku jsem si dal do těla." Zaculil jsem se snad připitomněle. Já vím, on moje dvojsmysly nechápe. A je to tak dobře. ,,Co ty?" Zvedl jsem se z lehu a opřel se o záhlaví postele, stále jsem se usmíval.

Jakub Dobiáš - 03. května 2019 12:39

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Tak přeci jen jsem ho probudil. "Hodně jsem přemýšlel." Téměř jsem to zašeptal. Jako bych se snad bál, že mne někdo slyší. "V posledních měsících jsme spolu trávili hodně času...a je mi s tebou moc dobře." Tedy když z něj zrovna nemám mírné komplexy. Z toho jak vypadá, z toho jaký bezstarostný život vede. Nezávidím mu to, ale říkám si, že jsem dělal ve svém životě vše, abych něco dokázal a mám pocit, že nemám nic jiného, než svoji práci. "Někdy jsem si říkal, že si rozumíme až moc...že jsme dobří kamarádi a..." Zadrhl jsem se. Dva nádechy a pak jsem pokračoval. "...vždycky jsem si myslel, že takový by měl být základ vztahu. Jenže...my dva? Vždyť to by přeci bylo..." Jaké by to bylo? Sám ani nevím. Co na to řekne on?

Nicolas Růžický - 03. května 2019 15:02

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Hodně jsem přemýšlel." A o čem? O čem jsi rozmýšlel a dumal, Jakube? Vypadá podivně. Trochu mne děsí, co z něj vypadne. On už se nechce kamarádit? Rozhodl se na mne vykašlat, odjet... Nebo mu snad došlo, že po něm toužím a proto mne teď od sebe odtrhne? Mně s tebou taky, Jakube. Přál bych si, abychom byli přátelé nadosmrti. A... A? A co, sakra? Co se děje? Do háje, bojím se. Jeho slova jsou podivná a nemám tušení, na co vlastně ten chlap naráží. Jako jo, jsme kamarádi a je nás spolu dobře, nasmějem se a snažím se mu pomáhat, co to jde, v jeho osobním životě. Vytřeštil jsem oči. On o nás uvažoval jako o... Něčem víc, než jsou kamarádi? Jako o někom, kdo si rozumí tolik, že musí skončit spolu. Odkryl jsem se, posadil. Deku jsem od sebe odkopal, najednou jsem měl hodně daleko od usínání, od sladké nevědomosti spánku. ,,Co by to bylo, Jakube? Dovedeš si to představit?" Ptám se jej a bojím se, že si kopu hrob. Začali bychom se vídat jako milenci? Chodit do kina a tvářit se jakože to je rande? Jak se z kamarádského vztahu stane hlubší? Jak funguje ten přerod? Mám ho místo brofist na rozloučenou políbit? Přát mu dobrou noc a dobré ráno? Vždyť já nechtěl, aby mě měl rád, chtěl jsem ho ulovit a vyspat se s ním. A co pak? Chtěl jsem ho na sex, protože se mi líbil a zamiloval jsem se? Jsem snad blázen? Já vůl, já idiot. Jak jsem mohl být tak hloupý? Ne, já si prostě řekl, že bude můj. Že ho dostane za každou cenu. Teď bych ho nedokázal jen tak využít! Určitě se červenám, určitě rudnu jak rajče na sluníčku. To, co mu hodlám říct mne jen potopí. Ale musím to zkusit! ,,Koukej, Kubo, ty jsi krásnej chlap. Když jsem tě viděl poprvý v tví ordinaci, chtěl jsem tě. Řekl jsem si, že tě musím mít. Ale poznal jsem tě a došlo mi, že tě nechci jen tak využít a odkopnout. Znamenáš pro mne víc, než jsem si kdy přiznal." Chytám jeho dlaně do svých, jakobych chtěl umocnit naléhavost svých slov. Prostě jsem musel. Copak mu můžu lhát celý život a tvářit se jako kámoš? Byl jsem jen zatracená děvka, co se chtěla projet na hezkým klukovi. A taky jsem to udělal. Ale nenechal jsem ho bejt. Vídal jsem se s ním dál, chtěl jsem víc a chtěl jsem být pro něj. A chci být jeho, kdyby on byl můj.

Jakub Dobiáš - 03. května 2019 16:26

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No..." Dokážu si to představit? To je dobrá otázka. Možná si to dokážu představit. Možná jsem se slepě fixoval na rodinu, ale i on by mohl být má rodina ne? Dobře, třeba nebudu mít děti, ne vlastní, ale jsou tu i jiné možnosti a kdyby ne, tak bych mohl být dobrým strýčkem, kupříkladu. Po chvilce mne chytl za ruce. Bylo to uklidňující a zároveň se mé srdce divoce rozbušilo. Přiznal se k tomu, že mě chtěl sbalit, využít a užít si. Jenže změnil názor. Vážím si toho, že mi to řekl. Mohl mě dál oblbovat, ale místo toho byl ke mně upřímný. "Děkuji za tvoji upřímnost. Hodně to pro mě znamená. A jestli mám odpovědět na tvoji otázku...ano, dokážu si to představit. I když je to pro mě něco nového...a nerad bych něco uspěchal...jsi ochoten to se mnou absolvovat?" Nakonec jsem se na něj vřele usmál. Chytl jsem jej v pase a přisunul si jej k sobě blíž. Zadíval jsem se na něj. "Budeš mým průvodcem v novém světě?" Ve světě, kde bych mohl mít vztah s jiným mužem.

Nicolas Růžický - 03. května 2019 16:56

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Já ani nevím, co jsem čekal. Negativní reakci? Čekal jsem cokoli, jen ne jeho pochopení, i když jsem asi měl. Jsme dospělí, upřímní. Dost staří na to, abychom se vyznali ve svých citech, i když tak trochu pokulhávám. Ale on mi prostě vyrazil dech. Totálně mne odzbrojil, já na chvilku myslel, že umřu. Prostě asi nikdy nebudu moci vyjádřit dostatečně to, co cítím. A jak moc. Jeho slova krásně hřála moji podivnou malou dušičku, vnitřní teplo se rozléhalo celým mým nitrem, rezonovalo stejně jako jeho medový hlas, který se zachytil v mých uších. Jakube, Kubíčku.. Mluvíš tak krásně, vždyť si to vůbec nezasloužím. Přitáhl si mě k sobě, já se nijak nebránil, ani jsem nemohl, moje tělo zajala jakási paralýza, která reagovala jen a jen na něj. A že unýst přes 80 kilo masa pro něj musel bejt oříšek. ,,Ano, ano! Teda..." Začal jsem smát a hihňat. Jakobych právě kývnul na svatbu! To to teda rozhodně není. Objal jsem ho, celý rozradostněný a šťastný. Setrval jsem tak chvilku, než jsem se trochu uklidnil, trochu rozdýchal. Asi bych měl opustit tento růžový opar a vrátit se do reality. Pustil jsem ho. Přivřel jsem jedno oko na znamení podezíravosti, ale i u toho jsem se culil jak měsíček na hnoji. ,, To mi nikdo neuvěří, že jsem začal vztah v Polsku."Hihňám se dál, ale připadám si tak trochu trapně. Co teď? .

Jakub Dobiáš - 03. května 2019 17:47

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Zdá se, že byl Nicolas mými slovy zaskočen. Znejistil, toho jsem si povšiml. "Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se jej ustaraně. Ještě aby mi tu sebou sekl. Ne, bude v pohodě. Je dost možné, že takovou reakci nečekal. Ani já bych si nic takového nedokázal představit. Ale myslím si, že nedělám chybu. I kdyby, bude to další kapitola v mém životě. Už bych měl začít psát novou. Zničehonic jsem ho políbil na tvář. Jen tak lehce. A pak jej pohladil po zádech. "Myslím, že půjdu do sprchy a pak se natáhnu. Celý den jsem chodil po městě...nemáš hlad?" Já jsem nejedl, ale už se mi nikam nechce. Třeba bych si mohl objednat večeři na pokoj, i když to nepochybně bude s příplatkem za lenost. "Ale vydržel bych to asi do rána..."

Nicolas Růžický - 03. května 2019 19:50

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Já nevím, jestli jsem v pořádku. Vlastně jsem si nic víc nemohl přát. A jsem z toho celý na měkko. Takový vláčný a neskutečně šťastný. Až mě děsí, že s tím přišel on sám, že možná on sám našel dost citů ve svém srdci, aby mne požádal o víc, než jen o přátelství. ,,Takže spolu teď chodíme?" Ujišťuji se pro sichr. Já a on, nemohu tomu prostě jen tak uvěřit. Vždyť je to šílené! Dal mi pusu na tvář a já se znovu zaculil. Připadám si pořád jako na tom sladkém obláčku z cukrové vaty s cupidy. Každého doteku jsem si dobře všímal. Najednou jsem si připadal hrozně přecitlivěle, že bych brečel a smál se, šílela mohl už teď z místa umřít. Možná se tomu říká neskutečná radost. ,,No, byl jsem na večeři, docela vydatné. Ale, můžu zajít do baru dole pro nějaký oříšky, tyčinky a tak, dáme si víno a kouknem na film?" Televize tady je napíchnutá na net, takže si můžeme pustit nějakej seriál, nebo tak. Bůh ví, na co on kouká. ,,Je to na tobě," Pohnu rameny a rozhodnu se vstát. Asi bych si měl něco oblíknout. Aspoň tričko.

Jakub Dobiáš - 03. května 2019 23:20

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Řekněme...že...začínáme...ačkoliv nevzal jsem si startovací pistoli, abych to mohl zahájit." Vždycky jsem si lámal hlavu, od kdy se vlastně datuje takové randění. Časem v každém vztahu vyplynulo nějaké datum. První rande, první společný víkend, první sex, zkrátka něco. "No, kdybys mi tam mohl prosím vzít nějaký sendvič nebo něco takového, tak bych se vůbec nezlobil." Vstal z postele a já udělal totéž. Jedním delším krokem jsem se dostal k těsně k němu a obejmul ho. Položil jsem bradu na jeho rameno a dlaně přitiskl na jeho vypracované, pevné břicho. "Nemohl jsem odolat. Snad to nevadí." Líbnul jsem ho na krk a zmizel v koupelně. Přemýšlel jsem nad tím, zda mi to nebude připadat divné, ale nepřipadá. Je to přirozené. Není v tom rozdíl - muž či žena, tělo jako tělo. Ano, každé má jiné parametry, ale mají své kouzlo a to stejnou měrou. Když jsem poprvé viděl jeho svaly, myslel jsem si, že vyskočil z nějaké učebnice. Byl jsem jimi tehdy fascinovaný - z lékařského hlediska a teď se jich mohu dotknout a je to příjemné. Ačkoliv na sex pomyšlení nemám, zatím. Jednak se toho bojím, ale zároveň to nechci uspěchat.

Nicolas Růžický - 03. května 2019 23:57

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Okej." Pohnu rameny jeho slova jsem přijal bez nejmenších námitek. Takže začátek? To se mi vážně povedlo udělat z nejlepšího kamaráda buzíka vprostřed Polska? Jsem fakt dobrej! Asi se mu líbila tu pusa. Taky jsme se snažil! ,,Jasný, neboj." Sendvič? Teď? Po osmé večer? Můžu to zkusit. Snad se domluvím anglicky. Vstal, stejně jako já. Přiblížil se, objal mne a ruce položil mi na břicho, na slabé místo, weak spot. To na mne bude takhle sahat pořád? ,,Pf, pane doktore!" Usmál jsem se a raději si šel obléknout tričko, abych nebyl dole v baru za blbečka. Samozřejmě mi doteky nevadí, je to velmi spalující pocit, když na vás sahá ten, na koho chcete zároveň vy sahat ze všech nejvíc a říkám si, že to nedělá kvůli tomu, že bych byl kdoví jakej casanova, nebo tak, ale proto, že je doktor a tak dokáže ocenit krásy lidského těla. A dal mi pusu na krk! Blázen jeden. Když si na to vzpomenu, musím se otřepat. Co řekne na to, že tohle maso už v rukou drželo spousta jiných? No, z toho by určitě neměl radost. Zašel jsem na recepci a od recepční si vyprosil asistenci na baru, kde jsem požádal o brambůrky a pistácie, taky o nějakou jakoby večeři. Slečna mi prodala pochutiny a z kuchyně soucitně přinesla čtyři opečené toasty a malé vaničky s máslem a borůvkovým a jahodovým džemem. Omluvila se, že nic jiného mi dát nemůže. Kývl jsem na ni, usmál se lehce, až se jí málem podlomila kolena a vrátil jsem se nahoru, do našeho pokoje. Otevřel jsem víno, vzal z minibaru dvě sklenice a do své už jsem nalil, chtěl jsem ochutnat. Brambůrky i pistácie jsem hodil na svou část postele, byly zabaleny do plastových balíčků, přirozeně. Talířek s jeho večeří jsem mu dal na noční stolek, stejně tak prázdnou sklenici a plnou lahev. Poté jsem si sedl na okraj postele a začal vybírat film. Možná bychom mohli kouknout na nějakej horror. Jako když jsme spolu byli v kině, na Halloweenu, myslím. Co Nurse? Co by na to řekl? Rozhodl jsem se raději počkat, až přijde, vysprchovaný, voňavý a jistě hladový jako pes.

Jakub Dobiáš - 05. května 2019 00:21

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Vylezl jsem z koupelny svěží, jako nový člověk. Stejně jako včera jsem na sobě měl spodní prádlo a župan. Župan jsem si uvázal, aby mi nebylo chladno. Vstoupil jsem do pokoje a Nicolas seděl na posteli. Letmo jsem pohlédl na noční stolek, kde na mne chystala skromná večeře. Překvapilo mne, že v takovém hotelu nic lepšího nemají. Možná se Nicolasovi nechtělo jít až do hotelové restaurace. Kdo ví. Ale lepší než nic. "Díky. Koukám, že už hledáš nějaký film." A také že dostal chuť na předražené víno z minibaru. Kdybychom si koupili kvalitní víno v obchodě, nepochybně by stálo polovinu toho, co bude stát zde. Hotelové minibary obvykle mají nehoráznou až nechutnou přirážku. Ale řekl jsem si, že to nebudu kritizovat. Že budu zticha. Posadil jsem se vedle něj, blíže k nočnímu stolku a natáhl se pro moji večeři. Ano, budu mít hlad, naposledy jsem měl oběd, ale co nadělám. Namazal jsem si pečivo máslem a marmeládou. Nemohu říct, že bych vyhledával sladká jídla, ale mám takový hlad... Během chvilky jsem to do sebe natlačil, odložil talířek zpátky na stolek a pohodlně se usadil na posteli. Opřel jsem se o čelo postele. Nemohl jsem odolat a lýtkem jsem se otřel o jeho záda. "Takže co to bude?"

Nicolas Růžický - 05. května 2019 09:26

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Ani nevím. Je toho tolik, na těch internetech, že nemám páru, co bych si dal? Vyber něco ty!? Já se přizpůsobím." Otočil jsem se na Jakuba v županu. Má na sobě jenom trenky, co? To je tak... Nahý! Kdybych chtěl, nebo kdybych se odvážil, uvězním ho pod sebou a všechno z něj strhám, už by mi patřil tak jako kdysi. No, aspoň by věděl, že sex s chlapem není nic složitého. Ale ztratil bych jeho důvěru. Ne. Tohle mu nikdy neřeknu! Myslím, že na mne bude pořád sahat. Jakkoli, když bude mít možnost. On je lékař a já jsem jak učebnice anatomie. Minimálně jako obrázek svalovce v ní. A musím uznat, že mi jeho pozornost dělá neskutečně dobře. ,,Pane doktore!" Uculil jsem se a otočil se na něj, když jeho noha našla moji lopatku. Teď už mám přece jenom triko i tepláky. Čapnul jsem ho za tu nohu a přitáhnul si ho blíž. ,,Na, tady máš ovladač. Já vůbec nevím, tak vyber ty, bude to lepší." Usmál jsem se na něj nevinně.

Jakub Dobiáš - 05. května 2019 18:48

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Hmm...ty jsi ale nerozhodný, že?" Zakřenil jsem se na něj a on mne vzápětí chytl za lýtko a stáhl níže. Nečinilo mu to žádnou námahu, hádám, že se jeho svaly sotva napnuly. Rád bych to viděl, prohlédl si je. Vím, že na svém těle usilovně pracuje, protože jej živí, protože jej ukazuje světu za peníze. A teď mám tenhle skvost na dosah? Je to lákavé, velice. Vzal jsem si od něj ovladač a začal listovat nabídkou filmů. "Trpíš coulrofobií?" Položil jsem mu otázku, ale v jeho tváři jsem spatřil zmatený, nejistý výraz. Tuhle fóbii zná málo lidí. "Strach z klaunů...mohli bychom si pustit IT. Je tu tak původní snímek, tak remake. Musím říct, že se mi líbí obě ztvárnění." S ovladačem v ruce jsem se posunul zpět k čelu postele a znovu se opřel.

Nicolas Růžický - 05. května 2019 20:22

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,To teda jsem." Ale už ne ve svých citech, v těch si jsem totálně jistý! Mám oči jenom pro tebe, Kubíčku. ,,Čímžeto?" Podíval jsem se na něj a zvedl jedno obočí nahoru. Coulrofobie? To zní jako zajímavý strach. ,,O Halloweenu jsi říkal, že první je lepší. Pustíme si První IT!" Usmál jsem se na něj. Je to dobrý nápad. ,,Víš co je hexakosiohexakontahexafobie? Jakože, ty to určitě víš, však latinsky musíš umět suprově." I já znám pár těžkých a podivných slov, tohle jsem četl někde na netu, jak taky jinak. Posunul jsem se za ním a polštář jsem si nastavil taky, aby mne netlačilo záhlaví do zad. Podal jsem se skleničku a napil se. ,,Jaké je vínko?" Zajímal jsem se, než film začal. Přemýšlel jsem, jestli se mám choulit a bát, jestli se tvářit, že potřebuju obejmout. No, myslím, že to přijde tak nějak samo. Pokud se budu bát, pak bude můj strach skutečný a jinak ho rozhodně hrát nebudu.

Jakub Dobiáš - 05. května 2019 23:43

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "No máš to mít." Vyhledal jsem v seznamu první adaptaci IT a zvolil ji k přehrávání. Sotva film začal, stiskl jsem pauzu, abychom mohli dokončit náš rozhovor. "Samozřejmě, že umím latinsky a jak se to hodí..." Nadhodil jsem ironicky. Mrtvý jazyk je mrtvý jazyk. Je to jazyk učenců, ale stejně jej nikdo mimo termíny nepoužívá. "Latina mě nikdy moc nebavila. Doufal jsem, že se třeba naučím nějaká zaříkávání, kouzla...ale nějak to nezafungovalo...byl jsem z toho zklamaný." Zasmál jsem se. Jednu ruku jsem si vsunul pod hlavu a mírně se natočil k televizi. Ochutnal jsem víno, které mi nabídl. Byl to patok. "Budu upřímný. Je to trpká břečka s vysokým obsahem siřičitanů. To víno nejen že nemělo šanci dozrát. Mix všeho, co někomu zbylo. Když se podíváš na dno lahve...vidíš...je ploché. To znamená jedno, to víno nebylo určené k archivaci. A taková vína nejsou obvykle moc kvalitní." Odložil jsem sklenku na stolek. Tohle pít nebudu. Z toho by byl akorát bolehlav. "Tak jo, jdeme na to." Stiskl jsem na ovladači play, uvelebil se a začal se dívat.

Nicolas Růžický - 06. května 2019 12:23

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Zaklínadla? Kolik ti bylo, když jsi začal s latinou?" Byl snad malej, jako uznávám, zní to rozkošně, neskutečně roztomile. Hned mám chuť točit porno s příběhem z Harryho Pottera. Oblečos dolos, haha! ,,Umět cizí jazyky je nehorázně sexy. I když latina, to je jazyk mudrců, jak říkáš." Za základce nic moc a na obchodce taky nic, to bylo spíš o tom, jak si spočítat výnos. No, asi jsem nevylezl úplně ready. První rok se mi vedlo a pak jsem šel do háje. Do exekuce, vyhozenej z bytu... A stala se ze mě děvka. Rozmluvil se o vínu a odzbrojil mne. ,,HM.. Tak nic, no." Pověděl jsem trochu posmutněle. Nejsem degustátor a nejsem odborník, chtěl jsem se s ním napít a taky spolu usnout. Asi bych si neměl dělat starosti. ,,Okej." Pustil film a mohli jsme koukat. Otevřel jsem pistácie. ,,Podáš mi tvůj talíř, prosím?" Požádal jsem ho, abych mohl na něj dávat prázdné šlupky. ,,Vem si." Nabídl jsem mu a položil pytlíček mezi nás. ... Asi v půlce filmu se mi začalo chtít hrozně na záchod, neměl jsem ale to srdce jej požádat, aby stopnul přehrávání, už tak mi přišlo, že jsem hrozně rámusil a kazil mu zážitek. Nakonec se to snažil vydržet, i když mi to kazí zážitek z filmu. ,,H!!" V jednu chvíli jsem se vážně lekl. Moje ruka instinktivně vyhledala tu jeho a stiskla ji. Hned sekundu na to jsem se zastyděl a pustil ho. ,,Pro-promiň." Ani jsem se na něj nepodíval a začervenal se. Teda, Nicolasi, že se nestydíš!

Jakub Dobiáš - 07. května 2019 20:23

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "V prváku na vejšce. Proč se ptáš?" Že by nepochopil můj vtípek? Je pravda, že párkrát jsem už narazil na jistou intelektuální hranici. Nicolas nejspíš není člověk, se kterým bych probíral vážná témata, sledoval dokumenty a tak. Nemyslím si, že by Nicolas byl hloupý, jen nemá takový rozhled a možná je někdy natvrdlý. "Co je na mluvení cizím jazykem sexy? Už jsi někdy slyšel nizozemštinu nebo vlámštinu? Na tom není ani hláska sexy." Mám pocit, že se hodně opírá o tom, co je a není sexy. Že by mu módní průmysl vymyl mozek? . . . Film byl dlouhý. Trvá tři hodiny a kousek, ale mně to nevadilo. Leželo se mi pohodlně. Občas jsem Nicolase pohladil po zádech nebo po paži, ale většinu času jsem jen sledoval film a užíval si Tima Curryho v roli Pennywise. Tenhle film jsem viděl několikrát a vždycky jsem si jej užil, dnes tomu nebude jinak. Připomnělo mi to rok 1990, kdy tenhle film vyšel. Vzpomínky. Příjemné vzpomínky,

Nicolas Růžický - 07. května 2019 22:53

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro ,,Jen tak." Slyšel jsem, že na vejšku na doktora se clovek dostane jen z gymplu. A tak je latina docela hustá už tak ve druháku... Když zná člověk i mechy latinsky, co má pak v hlavě? ... Musím uznat, že se asi pochčiju. Kurva, do prdele! Občasný dotek mne mírně uklidňoval, jakoby mi Jakub říkal, ať to vydržím, ale to prostě... Pořád to nekončí. ,,Eh... Prosím tě, stopni to, já musím na záchod." Pověděl jsem a vyskočil z postele vyběhl na záchod. ,,Áááách..." To je sakra ale úleva! Hned je mi líp. Dokončil jsem, co jsem začal a umyl si ruce. Utřel jsem si je a vrátil se zpět k Jakubovi. ,,Promiň, snažil jsem se to vydržet, fakt je to zajímavý, ale myslel jsem, že to už nevydržím." Rozebírat s ním moje močení mi teda.. Je to doktor, jistě mne chápe. ,,Můžeš to pustit." Usmál jsem se na něj.

Jakub Dobiáš - 08. května 2019 18:57

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro Nicolas se mírně ošíval a já nevěděl, co se děje. Po chvilce mi oznámil, že jej příroda volá. Sáhl jsem po ovladači a film pauznul. "V pohodě. O nic nejde." Než se Nicolas vrátil, rozvaloval jsem se na zádech. Trochu jsem se protáhl, vydal jsem zvuk, který připomínal předoucí kotě v mužském podání. "Myslím, že odskočit si na záchod během filmu není smrtelný hřích. Jestli chceš...můžeš si lehnout blíž." Nejprve jsem se zasmál a pak mu "nenápadně" nabídl, že se může přitulit. Už je to nějakou dobu, co jsem s někým takhle ležel u filmu. A je jedno, že je to horor. Tedy mně to nevadí. "Jdeme na to, jízda pokračuje." Pustil jsem film, který byl zhruba v polovině. Tedy v části, kdy byl film rozdělen na dvě části minisérie. Tehdy bylo nemyslitelné, aby v televizi vysílali tak dlouhý film. Jedním z prvních filmů o takové stopáži byl pokud se nepletu, Pán Prstenů. Tedy když vezmu v potaz kinematografii tohoto tisíciletí. Přehodil jsem přes něj ruku a pokračoval ve sledování filmu bez jakýchkoliv vedlejších úmyslů.

Nicolas Růžický - 08. května 2019 19:22

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro Když jsem se vrátil do postele, Jakub ležel a protahoval se. Rozkošně vrněl. Usmál jsem se a posadil se vedle, když mi ale dovolil si lehnout blíž, hihi, nabídky jsem hned nadšeně využil. Lehnul jsem si na bok a hlavu položil na jeho hruď, rukou jsem ho objal. To si nechám líbit. Tulení, mazlení u filmu se svou láskou... Můžu být šťastnější? ,,Pouštěj!" Uculil jsem se, když se mi podařilo se na něm příjemně uvelebit. Koukali jsme až do noci, kolik může bejt hodin? Pořád na něm ležím. Nejsem těžkej? Přehodil si přeze mne ruku a prostě jsme čučeli na tu bednu. Bylo to až opojné. Voní mýdlem, hřeje, mám strach, že mu jen tady usnu s hlavou na prsou. No, Halloween mi to moc nedovolí, takže mám asi štěstí! Skončilo to, běžely titulky. ,,Ty jo, to bylo fakt intenzivní. Co ty? Užil sis to?" Zeptal jsem se a zvedl k němu pohled. Vypadá jako bůh...jako Dionýsos, s těmi nazrzlými vlasy a vousy.

Jakub Dobiáš - 09. května 2019 15:35

soukromá zpráva od Jakub Dobiáš pro "Intenzivní? Já už IT viděl několikrát." (Ne Halloween). Už musí být něco málo po půlnoci. Zakryl jsem si pusu, když jsem zíval. "Nevím jak ty, ale já jsem zralý na spánek. Celý den na nohou. Další film už nedám ani náhodou." Překulil jsem se na svoji stranu postele a ještě přes ni, abych vstal. Chvilku na to jsem se vrátil do pokoje se zubním kartáčkem čistíc si zuby. "V kolik zítra vyrazíme? Já bych jel kolem oběda." Vyndal jsem si kartáček, aby mi bylo rozumět, přesto jsem trochu huhlal, protože jsem měl v puse pastu. Dál jsem pokračoval v čištění zubů. Zdvihl jsem ruku na znamení, aby chvilku počkal. Odběhl jsem zpátky do koupelny, abych mohl ústní hygienu dokončit. "Takže?" Odložil jsem si župan a ve spodním prádle se natáhl na svoji půlku postele. Ležel jsem na boku, podpíral si paží hlavu, abych se na něj mohl dívat. Měl bych se k němu přitulit? Možná bych mohl. Jemu by to nevadilo a mně taky ne. Na tom přeci nic není, že?

Nicolas Růžický - 13. srpna 2019 19:31

soukromá zpráva od Nicolas Růžický pro No, to já teda ne. Ale, asi nemám coulrofobii." Usmál jsem se jemně a sledoval ho dál. Vypadal unaveně ospale. Asi bych měl být taky ospalý, ale on mi nedá klidu a spánku, když jsem tak blízko, pořád je to takové divné, nové... Už je tomu velmi dlouho, co jsem s někým chodil a ne jen spal. ,,Rozhodně po obědě. Vyspíme se, zajdeme na něco dobrého a pak pojedem." Mohl by provětrat toho mýho černýho draka. ,,Budeš řídit?" I já jsem se jal vykonat večerní hygienu a sundal jsem si tričko. Spát s holými zády i hrudníkem je pro mne mnohem příjemnější, než se zahaleným. Nemám rád trička na noc. A on očividně taky ne. Když jsem lezl zpět do postele, na chvilinku jsem se zastyděl. Nenačatý pytlík chipsů jsem položil na noční stolek, talířek se šlupkami taky, mobil jsem si dal na nabíječku, nakonec jsem zhasnul. Až pak jsem si lehnul, bokem k němu, stejně jako on ležel a koukal na mě. ,,Hmm." Zamyslel jsem se na chvilku a pak se k němu naklonil, abych ho políbil. Pokud se mnou chce chodit, bude si muset na polibky zvyknout. Miluju líbání. V porno se ho člověk nedostává tolik a většinou je to takové ulízané, uslintané a plné semene. Moje levá dlaň lehce spočinula na jeho líci a rty polaskaly ty druhé. Bylo to nevinné, sladké a nádherné. Přesně takové, jaké jsem chtěl, jak jsem si to představoval.