Andor.cz - online Dračí doupě

LABORATOŘ

I.

4. dubna 2019, 18:00

Safírové Město, PBL (Průzkumná Biologická Laboratoř), laboratoř č. 11

Jacob Snow

Laboratoř číslo 11 byla velká místnost s bílými světly a mnoha stoly, na nichž bylo veškeré laboratorní vybavení, které zaměstnanci potřebovali. Od mikroskopů, přes kleště k malým skleněným kuličkám.

Místnost dnes bla téměř prázdná, až na tebe a tvou kolegyni Holly Blackfieldovou, která měla stůl kousek od tebe. Na tváři měla jako vždy zamyšlený výraz a nevnímala okolí, to jsi mohl poznat dle toho, že si rukáv bílého laboratorního pláště máčela v čaji.

Jako vždy byla skloněna k mikroskopu a cosi pod ním sledovala. Zamyšleně se u toho kousala do rtu. Zrzavé vlasy měla jako vždy v ohonu, jen některé pramínky se jí z něj jako vždy uvolňovaly. Zelené a modré oči upírala na předmět pod mikroskopem. Z pod laboratorního pláště jí vykukovala modrá košile a tmavé džíny, na nichž měla vypálené bílé skvrny od kyseliny. Na tom jí ale evidetně nezáleželo.

Byla jednou z nejzáhadnějších pracovnic v PBL. Téměř nikdy nemluvila a nevzdálila se od svého pracovního místa ani na krok. Když jsi ráno přicházel do laboratoře, již stála na svém místě a pilně pracovala na svém zaneřáděném místě, a když jsi odcházel, stále stála u svého místa a pracovala.

Odtrhla se na chvíli od mikroskopu a zapsala si cosi na kus papíru. Zamračila se a znovu se podívala do mikroskopu a zase na papír. Zatváří se kysele a znovu se pustí do své práce.

Ve chvíli, kdy je v laboratoři ticho přerušované jen vaším dýcháním, se prudce otevřou dveře a třesknou o bílou stěnu. Holly sebou trhne a drkne do mikroskopu, který se s hlasitým třeskotem skácí k zemi.

Ve dveřích stojí Henry Blackpool, vysoký muž, kterému táhlo na třicet. Černé vlasy měl rozcuchané a zlomený nos načervenalý, pravděpodobně byl venku. Jizva na pravé tváři se rýsovala na bledé tváři ještě ostřeji než kdy jindy.

Holly se na něj podívá, ale už se sklání, aby zvedla mikroskop.

,,Lidi! To mi nebudete věřit!" volá již ode dveří Henry a míří rovnou k vám. Do laboratoře nakoukne i váš kolega William Taylor. I on se zdá zneklidněný, což je co říci, protože Will bývá neuvěřitelně klidný.

,,Henry, kvůli tomu jsi sem nemusel vtrhnout jako velká voda," utrousí Holly, která už zase bádá nad něčím, co je vám všem utajené. Vždycky se otázce na čem pracuje vyhýbala, nesnášela ji.

,,Chtějí zavřít laboratoř," vysype ze sebe rychlostí blesku Henry.

Holly ztuhne, následně se na něj nevěřícně podívá.

Safírové město, PBL

LABORATOŘ

II.

4. dubna 2019, 18:00

Safírové Město, PBL (Průzkumná Biologická Laboratoř), laboratoř č. 11

Jacob Snow

Henry se na tebe podívá. Dokonce si odpustí i pichlavou poznámku, kterých měl opravdu velkou zásobu. ,,Chtějí zrušit laboratoř," oznámí znovu zatímco Holly tam jen stojí a pomalu bledne. ,,Prý se tu bude dělat nějakej projekt na obranu proti Transu, nebo něco takovýho," vysvětluje dál Henry. ,,Vyšší Velení."

,,Oni ruší laboratoř?" hlesne Holly, jako by se jí tomu ani nechtělo věřit. zatím se drží na nohou, ale v obličeji je bílá jako papír. ,,Oni ruší PBL?"

,,Ne, jen sektor s naším výzkumem," ozve se pro změnu Will, který se zdá stejně v šoku jako Holly.

,,A-ale proč náš sektor?" nechápe Holly. ,,Proč ne dvanáctku? Nebo jedničku?" Sedne si na židli a s nadějí hledí na Henryho.

Henry pokrčí rameny. ,,Asi jsme přebyteční."

,,Máme si okamžitě zabalit a zmizet," dodá Will.

,,Ale- ale kam máme jít?" Dívka nešťastně pohlédne na rozházené poznámky se svým výzkumem.

Na tuto otázku však nikdo nezná odpověď. Will i Henry se pustí do uklízení svých poznámek, zatímco Holly se zmůže jen na šokované zírání na své pracovní místo.

Safírové město

Přítomni

NA BÍLÉ CHODBĚ

I.

4. dubna, 2019, 18:05

Safírové Město, PBL, chodba od laboratoře č. 11

Jacob Snow

Vyjdeš na dlouhou bílou chodbu, na níž panuje vyložený chaos. Lidé v laboratorních pláštích běhají sem a tam a překřikují se navzájem. Téměř si tě nevšímají, jen když do tebe vrazí, omluví se ti a pospíchají dál. Vypadá to tady jako v mraveništi, do kterého nějaký trouba kopl.

Chodbou si to razí přímo k laboratoři číslo 11 žena, které tví kolegové přezdívali slonice. Byla to výstižná a nelichotivá přezdívka. Žena byla poměrně malá, ale vyhrazovala si to výškou do šířky, na nohou měla nepraktické balerínky. Krátké zrzavé vlasy jí trčely do strn jako bodliny a kulatý rosolovitý obličej měla celý rudý námahou. Zastaví se před tebou, i kdyby jsi se jí pokoušel vyhnout. Zabírá totiž téměř polovinu šířky chodby. ,,Snow?" zeptá se, ale ani tě nenechá promluvit a pokračuje: ,,Máte se okamžitě dostavit do Laboratoře číslo 1. Spolu se slečnou-" podívá se do spisů, i když si jméno podle všeho pamatuje dost dobře. ,,Blackfieldovou. Ta je kde?" Podívá se na tebe otráveným pohledem.

4. dubna, 2019, 18:05
Safírové Město, PBL, chodba od laboratoře č. 11
Slonice a mravenci

LABORATOŘ ČÍSLO 1

I.

4. dubna 2019, 18:10

Safírové Město, PBL, chodby a laboratoř číslo 1

Jacob Snow

,,Jistě jistě," kývá hlavou slonice. Vypadá docela vynervovaně a úplně neuvěřitelně nadšeně z toho, že se s tebou může bavit, což vyzařovalo přesně pravý opak. ,,Tak jí dejte první pomoc," odtuší ironicky slonice a protočí panenky, jako by jsi ji snad nějak obtěžoval.

Holly zvedne hlavu od papírů. Tváří se nečitelně. ,,Výborně," řekne a pokusí se o chabý úsměv. ,,Vážně chci práci na jejich ujetých stoječkách." Ani si nesundá plášť a vyjde ven na chodbu, kde zbledne jako stěna. ,,Oni poslali slonici?" zeptá se tě šeptem. ,,Tak to je zle," usoudí a následuje statnou ženu směrem k laboratoři číslo 1.
Laboratoř číslo 1 byla vlastně kancelář, v níž se řešily výplaty a veškeré věci, které vědce moc nezajímaly. Nebyla to ani tak laboratoř jako kancelář a jakési obydlí vašeho ředitele Jacka McGreena. Abyste se k ní dostali, museli jste projít mnoha a mnoha zatáčkami. Chodby se cestou vyprazďovaly, až jste zbyli jen vy a hlučné sloní kroky.

Dorazíte k velkým bílým dveřím, které slonice bez váhání rozrazí a vejde dovnitř. Holly ji nejistě následuje. Pokud vkročíš i ty, spatříš velkou místnost zařízenou podle stylu bohatého anglického šlechtice. Jen s tím rozdílem, že zde nenajdeš okno, jako ostatně v žádné z místností v laboratorním prostoru Safírového Města. Naproti dveřím stál velký dřevěný stůl, na němž se skvěly hromady papírů. Za stolem sedí vysoký aristokraticky vyhlížející muž v nejlepších letech.

,,Vítejte, slečno Blackpoolová a pane Snowe."

,,Blackfieldová, jsem Blackfieldová," opraví muže Holly a nejistě se rozhlédne po kanceláři. Její pohled sklouzne na krb a na dvě velká křesla, která stojí před psacím stolem.

,,Na tom nezáleží. Musím s vámi mluvit o velice důležité věci. O Transu."

Holly se na tebe nejistě podívá a poté opět stočí pohled směrem k muži. ,,Aha, pane McGreene, a co z toho? Každý z nás už Trans prožil. A pokud vím, nikdo jej úmyslně nevyužívá."

Pan McGreen pokyne slonici, aby odešla. Rychle splní rozkaz a práskne za sebou dveřmi, při čemž sebou tvoje společnice trhne. Muž vám nabídne křesla, ale to Holly rychle odmítne. Nejspíše čeká nějakou levárnu.

,,Jistě jste slyšeli o našem novém projektu…?"

Holly rozhodně zavrtí hlavou.

DOPIS

I.

4. dubna 2019, 18:10

Město Jantaru, tvůj domov

Shae Blackthorne

Celý den proběhl bez zvláštních okolností. Škola, hnusný oběd ve školní jídelně, odpolední výuka a cesta domů. Vlastně jediné, co bylo na dnešku zvláštní byl dopis, který jsi našla ve schránce. Zásedně se zde dopisy neposílaly, využívala se spolehlivá internetová síť a schránky zde byly vlastně jen na ozdobu. Přesto jsi měla za úkol schránku vždy kontrolovat, co kdyby náhodou napsal někdo z jiného města?

Ještě zvláštnější bylo, že dopis byl nadepsán tvým jménem. Buď na tebe někdo neměl jiný kontakt, nebo jde o něco důležitého.

LABOTAOŘ Č. 1

4. dubna 2019, 18:10

Safírové Město, PBL, laboratoč č.1

Jacob Snow

Holly protočí panenky a zrudne. ,,Ha ha ha," řekne ironicky.

Slonice protočí panenky, už už se chystá, že ti něco řekne, ale nakonec si to rozmyslí.

Holly se na tebe podívá pohledem: Jako vážně? A zakroutí hlavou. Dopne si laboratorní plášť až ke krku.

,,Přesně ten," pokývá hlavou McGreen. ,,Jde o Trans." Významně na vás pohlédne.

,,Hmm. A co s tím?" zeptá se Holly. ,,Každý z nás už Trans někdy prožil. A pokud vím, nikdo se ho nesnaží vyvolávat."

Ředitel na ni vážně pohlédne. ,,Ale opravdu?" Opře se lokty o stůl a složí prsty do stříšky. ,,Jednoho takového člověka znám, že, slečno Blackpoolová."

,,Blackfieldová," opraví ho automaticky. ,,Na něco tím narážíte?" Její hlas začíná znít opatrně. Jako by jí každé slovo mohlo poslat do zatracení.

,,Slyšel jsem, že vy, slečno, jste se jako malá schválně pomocí Transu dostávala do Divočiny."

Holly se viditelně vyděsí. Na obranu se nezmůže.

,,Chceme, abyste to zopakovala. Chceme, abyste se dostala do Divočiny. Společně s panem Snowem."

LABORATOŘ ČÍSLO 1

4. dubna 2019, 18:10
Holly, a Šéf

LABORATOŘ Č. 1

4. dubna 2019, 18:15

Safírové Město, PBL, laboratoř č.1

Jacob Snow

Holly se na tebe nechápavě podívá, ale hned se zase otočí na ředitele.

Ředitel spokojeně pokývá hlavou, zatímco Holly mlčí jako zařezaná. Pan McGreen se pobaveně usměje.

,,Kohože?" zeptá se překvapeně ředitel. ,,Ale vlastně máte pravdu. Posílám vás do minového pole. proto by se hodilo, kdyby s vámi byl někdo, kdo do Divočiny někdy zavítal." Podívá se významně na Holly, která vás jen tiše sleduje.

Pan McGreen tě s klidem vyslechne, Holly na tebe němě kouká. ,,Plat vám jsitě zvýším, kvůli riziku, ale vaše kolegy budu muset přesunout do jiné laboratoře. Po skončení projektu budete opět moci používat laboratoř číslo 11."

Ředitel profisionálně udrží klidnou tvář. ,,Ne, ale netypoval bych do ní spousty věcí. Nečekal bych, že se pustí do tak nebezpečných výzkumů. Ale to již nechám na ní, aby vám o nich něco řekla. Profesní tajemství, to víte."

Holly na tebe hledí s kamennou tváří.

,,Jistě. Se vším, co jsem vám již řekl." vytáhne ze šuplíku smlouvu a přistrčí ji blíže k vám.

DOPIS

II.

4. dubna 2019, 18:10

Město Jantaru, tvůj domov

Shae Blackthorne

V obálce je dopis, psaný na bílém elegantním papíře, stejně elegantním rukopisem. Přes samé kudrlinky jde obsah jen těžko přečíst a přesto, pokud by jsi četla dál, rozluštíš:

Vážená slečno Blackthornová,

mám tu čest předat Vám tuto lichotivou a pro Vás jistě příjemnou zprávu. Pan McGreen, vedoucí Průzkumné Biologické Laboratoře, se rozhodl přijmout Vás do skupiny velice nadaných a užitečných lidí. Tato skupina se má podílet na velice důležitém úkolu, o němž se dozvíte přímo v Safírovém Městě 6. dubna 2019 v laboratoři číslo 1 v laboratorním sektoru.

Těší se na Vás

Danger Minfieldová, 

zástupkyně ředitele

a

Jack McGreen,

ředitel PBL

LABORATOŘ ČÍSLO 1

DOPIS

III.

4. dubna 2019, 18:10

Město Jantaru, tvůj domov

Shae Blackthorne

Tvůj bratr si všimne, že v rukou svíráš dopis a samozřejmě v něm taková zvláštnost vzbudí zvědavost. ,,Kdo ti píše?" zeptá se a nahlédne ti přes rameno, ale mnoho toho nevyluští. ,,PBL?" podaří se mu rozeznat pár písmen. ,,Co po tobě chtějí?"

LABORATOŘ Č. 1

4. dubna 2019, 18:15

Safírové Město, PBL, laboratoř č. 1, chodba

Jacob Snow

Ředitel se opře zády do křesla. ,,Pan Blackpool a pan Taylor budou mít zde velmi důležitou práci a zároveň nechci slečnu Blackfieldovou posílat do terénu s někým, komu nevěří, nebo jej nikdy neviděla. A myslím, že i vy rád budete spolupracovat s někým, koho znáte již delší dobu." 

,,Inu… To záleží na vaší schopnosti hledat. Pokud budete rychlí, můžete se vrátit do týdne," odpoví klidně.

,,Nebo vůbec," zamumlá si spíše pro sebe Holly.

Holly pokrčí rameny a zatváří se trochu provinile.

,,Můžete dostat nové křeslo na kolečkách," nabídne ti ředitel naprosto vážně. Počká, až smlouvu podepíšeš a přistrčí ji Holly, která ji s dlouhým váháním podepíše také.

Následně protočí panenky, když ji oslovíš špatně, ale zatím se k tomu nevyjadřuje. Povytáhne obočí a tiše řekne: ,,Vážně?"

McGreen se na vás s klidem usměje. ,,Na shledanou."

Holly zamručí něco, co může znít jako rozloučení nebo také poslání do háje.

LABORATOŘ ČÍSLO 1
4. dubna 2019, 18:10
Holly, a Šéf

LABORATOŘ A CHODBA

4. dubna 2019, 18:20

Safírové město, PBL, laboratoř č. 1, chodba

Jacob Snow

Holly pokrčí rameny, jako by ani nevěděla, co chceš slyšet. Nebo co na to má říct. ,,Asi," řekne dost nejistě.

Dívka povytáhne obočí. ,,Ach tak. Chápu," pokývá hlavou a kousne se do rtu. Možná zabraňuje smíchu, ale to na ní není vidět.

,,Můžete si ho i vybrat," přitaká ředitel.

Holly trochu provinile skloní hlavu a zadívá se na svoje boty. ,,Tak trochu," připustí. ,,Ale jen na sobě," dodá na svou obhajobu.

Nevěřícně se na tebe podívá. ,,Usmívat se?" ujistí se, jako by ani nevěděla, co to je.

,,Hmm, ano," přikývne a zamíří k laboratoři 11. ,,Možná bych ještě stihla vymyslet nějaký přípravek proti jedu," zamumlá si spíše pro sebe.

LABORATOŘ, CHODBA A ZAS LABORATOŘ

4. dubna 2019, 18:20
Holly AKA Blackpoolová

CHODBA

4. dubna 2019, 18:20

Safírové město, PBL, chodba

Jacob Snow

Trochu bezradně se na tebe podívá. ,,Kdybych nemusela, Trans bych nevyvolávala. Dohnaly mě k tomu okolnosti." Poté se odlmčí. ,,Kdyby lidé nebyli tak vyděšení, uměli by Trans ovládat. Ale lidé jsou hloupí a neumí své dary využívat. Každý umí vyvolat Trans, proč jinak myslíš, že do něj upadáme? I když, třeba se v naší auře spojí nějaké látky z okolí, což vyvolá Trans." Vytáhne si z kapsy poznámkový blok a něco si zapíše.

,,Jak?" Pokrčí rameny. ,,Použila jsem smísení krví. Jsem kříženec. Táta byl ze Smaragdvého Města a máma ze Safírového, babička z Jantarového a několik generací zpět jsem měla i příbuzného z Rubínového města. Ostatní neumí svou krev využívat. Stačí pár pokusů a můžeš vytvořit i umělý Trans-" Zasekne se. ,,Ale proč ti to vlastně říkám?"

,,Účko? To myslíš vážně? Já myslela, že mistička," trochu se pousměje, ale hned zase zvážní.

,,Chtěla jsem říct obranu proti vedlejším účinkům. Není to úplně jed, ale mohlo by se stát, že v Transu uvíznete příliš dlouho a… To je na dlouhé povídání." Mávne rukou.

,,Hmm, ne. Budu muset použít něco nelegálního." Uvědomí si, co řekla a trochu se začervená. ,,Totiž, ne nelegálního, ale neobyvklého." 

,,Ty jsi si nepřečetl smlouvu?" zeptá se překvapeně.

LABORATOŘ, CHODBA A ZAS LABORATOŘ
4. dubna 2019, 18:20
Holly AKA Blackpoolová

CHODBA, LABORATOŘ A ZASE CHODBA

4. dubna 2019, 18:20

Safírové město, PBL, chodba, laboratoř č.11 a chodba

Jacob Snow

,,Díky," řekne s náznakem vděku v hlase.

,,Tak zjednodušeně. Kolem nás je aura, zatím chápeš? Když se aura spojí s něčím kolem nás, může to vyvolat pocity. Radost, smutek a podobně. Každý z nás kolem sebe vysílá vlny, které ovlivňují auru ostatních. To samé by mohlo být s Transem. Nějaký pocit, nebo něco podobného," pokusí se ti vysvětlit.

,,Mělo by. Na čistokrevné působí Trans intenzivněji, ale funguje. Jen je těžší ho vyvolat. A neptej se, jak to vím."

,,Ještě jednou mi řekni slečno Blackpoolová a dostaneš zkumavkou mezi oči." Poté se vrátí zpět k tématu. ,,Ona to není droga. Jen nejsou povoleny experimenty s krví, se kterou vlastně pracuji celý svůj život. Proč myslíš, že jsem byla tak alergická na to, když se mi Henry hrabal v papírech?" Pozvedne jedno obočí a zase se tváří vážně. ,,Zjistila jsem moc zajímavé věci. Například jsem zjistila, že když zkombinuji krev svojí s- Ale to je jedno."

Udiveně se na tebe kouká. ,,Aha. Takže vůbec netušíš, že jsi právě upsal duši ďáblu, že?" Hluboce si povzdechne. ,,Divočina je nebezpečná. Tam žije i půda pod nohama. Teď si budu vyčítat, až se ti něco stane." Úsměv ti neopětuje, spíše se zamyšleně zamračí, jako by vymýšlela, jak ti zachránit holý život.

Když vstoupíte do laboratoře, snese se na vás spousty otázek.

,,Kde jste byli?" zeptá se podezřívavě Henry, zatímco Holly míří ke svému stolu hluboce zamyšlená. Vytáhne z pod stolu tašku, do níž nahází co nejvíce papírů ze stolu, zkumavek a mikroskop. ,,Holly, poslouchej mě chvíli," zabručí na ni nevrle.

Otočí se na něj. ,,Tak se tu mějte hezky. My se možná vrátíme celí," rozloučí se a vyjde ven ze dveří.

,,Takže… Měli bychom jít ven, kde na nás bude čekat auto. Pokud chceme, zaveze nás pro věci a pak vyrazíme rovnou do Divočiny, kde na nás bude čekat zbytek týmu," řekne stále zadumaně.

LABORATOŘ, CHODBA A ZAS LABORATOŘ

4. dubna 2019, 18:20
Holly a na momentík Henry

CHODBA, LABORATOŘ, ZASE CHODBA A PŘED PBL

4. dubna 2019, 18:20

Safírové město, PBL, chodba, laboratoř č.11, chodba a před PBL

Jacob Snow

,,Přesně," kývne. ,,Nebo jak ho vyvolávat. Ale asi to nebude tak snadné. Možná také záleží na rozpoložení a krevní skupině."

,,Zkumavka je levnější. U mikroskopu bych se nedoplatila," odvětí s naprostým klidem.

,,Svým způsobem ano," kývne. ,,Ale vzhledem k tomu, že jsem díky svým nelegálním výzkumům našla lék na rakovinu a černý kašel, zůstala bych sedět jen chvíli." Zatváří se trochu zklamaně.

,,Se zvířecí," doplní. ,,Je to až neuvěřitelné, co z toho vzniklo. Asi mám v krvi nějakou molekulu krystalu, nebo něco takového," pokračuje nadšeně.

,,Několik následujícíh měsíců," opraví tě. ,,Protože krystaly tak jednoduše nenajdeme." Chvíli přemýšlí. ,,Teoreticky ano, ale prakticky potřebuješ jen vědět, že tě nebodnu do zad."

,,Hmm… Ti vědátoři budou vyškolení na přežití v Divočině. Nebo by alespoň měli. Oheň myslím rozdělají. Ale neporadí se se sagvanami. Totiž s divokými šelmami," opraví se rychle a zatváří se, že neřekla nic.

Povytáhne obočí. ,,Tím si nebuď tak jistý," prohodí tajemně. ,,takového Nerůna zajímat budeš." Plácne se dalní do čela a zamumlá si pro sebe: ,,Holly, už mlč."

Holly jen kývne a dál už jen zahloubaně kráčí chodbami k východu z PBL. Venku je chladno, nad městem se stahují temné maraky, z nichž se začíná spouštět déšť. Holly si toho evidetně ani nevšimla.

Zatroubí na vás obyčejné auto natřené na zelenou.

,,Nazdárek, lidičky!" houkne na vás řidič.

Tvá společnice k němu otočí hlavu a následně zbledne. ,,Oni na mě posílají jednu noční můru za druhou. To mi dělají schválně!"

I řidič se zdá trochu zaskočený. Vystoupí z auta a nevěřícně na Holly hledí. ,,Holly Blackfieldová," řekne udiveně.

,,Hmm, ty modřiny se mi už zahojily, jestli se chceš ptát na tohle."

,,A kde máš Henryho? Nebo máš nového pejska?" Podívá se na tebe a povytáhne obočí. Věkově se blíží k Henrymu. V jeho obličeji je patrná jizva, táhnoucí se téměř přes celý obličej, hnědé oči a stejně hnědé vlasy.

,,Henry nebyl pejsek. A přestaň se tu vykecávat. Máme práci."

řidič si pohrdavě odfrkne a ukáže na auto. ,,Nasedněte si."

LABORATOŘ, CHODBA A ZAS LABORATOŘ

4. dubna 2019, 18:20
Holly a Řidič

CHODBA, PŘED PBL A PŘED DOMEM

4. dubna 2019, 18:20

Safírové město, PBL, chodba, před tvým domem

Jacob Snow

Holly se na tebe trochu smutně podívá. ,,Ono to celé stejně bylo k ničemu. Ten lék byl veřejně prohlášen za nebezpečný, protože jsem v něm použila neznámou látku, které jsem ještě nevymyslela jméno, a lékaři mi řekli, že to prostě prodávat nebudou. Takže je na nic." Z tvé kolegyně je však cítit ještě jiný pocit. Nejen zklamání nad tím, že se jí nepodařilo prosadit lék, ale i vina.

,,Vím, ale ne. To by poté nepotřebovali někoho, kdo ovládá Trans, no ne? Prostě by zachytili záření na stroji a vypátrali krystal tímhle způsobem. Vůbec mi uniká smysl všeho toho, co mají v úmyslu. Trans není nemoc, je to… Hmm, svým způsobem dar. Když ho umíš ovládat."

Holly se na tebe podívá výrazem: Páni, nepovídej. ,,A ty myslíš, že vím, na co potřebují Trans, když mají stroje? Trans jen odpuzuje nebezpečné tvory, nic víc nezvládne. Kromě toho, že člověka ovlivní natolik, že udělá to, co chce. Spousta zločinců svaluje svou vinu na Trans."

,,No… teoreticky vzato jsou tam i králíci s brněním," připustí trochu neochotně Holly.

,,Kdybych začala o genetice těch tvorů, tak mi prostě ucpi pusu. Ještě by jsi se mohl dozvědět něco, co by se ti nemuselo vůbec zamlouvat."

,,Pes, který štěká, nekouše," odtuší řidič a provokativně se usměje.

Holly se na tebe lehce usměje, ale je to prkený úsměv, který je dle všeho nucený. Je na ní vidět, že by raději zalezla pod stůl se svým výzkumem.

Řidič nastartuje auto a vyrazíte na hlavní silnici. Samo město je jeden velký labyrint, takže se zde nedá jezdit moc rychle. celou cestu nikdo z tvých společníků nepromluví ani slovo. Holly se dívá z okna a nad něčím uvažuje, řidič se tváří co nejklidněji, jak si můžeš všimnout v zrcátku, ale je na něm vidět vztek.

Zastaví před tvým domovem a počká, až si dojdeš pro věci.

LABORATOŘ, CHODBA A ZAS LABORATOŘ
4. dubna 2019, 18:20
Holly a Řidič

NA CESTĚ

4. dubna 2019, 19:30

Na cestě od Safírového Města

Jacob Snow

,,Hmm," zamumlá Holly.

,,Když si ho chytíš," pokrčí rameny.

Na chvíli se zamyslí. ,,Hm, asi ano. Zatím nejsem přesvědčená o určitosti."

,,Teroreticky bych tě mohla naučit ovládat Trans, kdyby jsi chtěl. A nebál se," nabídne trochu nejistě Holly.

Trochu se začervená. ,,Byl by jsi první, kdo by tvrdil, že milá, ale nechám tě u této pošetilé myšlenky."

,,Je to dokázané, zeptej se Holly," odsekne řidič, zatímco se Holly tváří, že tu vlastně vůbec není.

,,Díky, knoflík do košile si nech z cesty," odfrkne si řidič ještě před tím, než zabouchneš dveře od auta.

Auto stále ještě bylo na svém místě, když jsi se vrátil. Řidič brunátněl vzteky, Holly si během tvé nepřítomnosti nasadila sluchátka a spokojeně se uvelebila na sedačce tak, že měla svou tašku pod hlavou a nějaký blok v rukou, nohama se opírala o sedačku před sebou.

Když otevřeš dveře, dívka vzhlédne, ale zase se pustí do svého čmárání.

Bez dalších řečí zamíříte z města ven, Holly podle všeho nic kromě svých výzkumů nepotřebuje.

Cesta je klidná, nikdo nemluví. Řidič si čas od času sám pro sebe zamumlá nějakou nádavku. Asi po hodině konečně dorazíte k hranicím města a před vámi se otevře pustá krajina. Mezitím tvá kolegyně usne.

Krajina je stále stejná, nikde žádný záchytný bod. byla by to klidná a nudná cesta, kdyby se najednou Holly nenapřímila a netvářila se podezíravě a trochu vyděšeně.

,,Měli bychom zastavit.," řekne směrem k řidiči.

,,Proč? Jedeme do Divočiny, mezizastávky jsou pálovany až za hodinu," zabručí nevrle řidič.

,,Šifra."

,,Cože?"

,,Narazila jsem na šifru."

Řidič prudce zabrzdí a otočí se na Holly. ,,hele, fórky jsou fajn, ale teď na ně není čas."

,,Tohle není vtip. Poslouchej." Vytáhne sluchátka a pustí záznam nahlas. Ozve se nejdříve jen tiché chroptění, které se následně přetvoří ve slova.

,,Černá kachna v modrém labyrintu, opakuji, černá kachna v modrém labyrintu. Přepínám."

,,Černá kachna kulhá, opakuji, černá kachna kulhá. Konec, přepínám."

,,Rozumím, přepínám."

BYT, CESTA AUTEM, PUSTINA
4. dubna 2019, 18:30
Holly a Řidič

EINE KATASTROFE

4. dubna 2019, 19:35

Silnice

Jacob Snow

Holly se na tebe podívá naprosto vážně. ,,Tohle není zábava," povzdechne si, zatímco na tebe řidič kouká, jako by jsi spadl z višně.

Tvá kolegyně se i v tuhle chvíli snaží skrýt svůj úsměv, který v ní vyvolala tvá věta o králích v brnění a pohled řidiče, který jasně hlásal do světa: Sedím v autě, kde jsou samí blázni. Králíci v brnění?

,,Ne, řekla bych, že je to…" Ztuhne. ,,Kristepane, není tohle auto náhodou černé?"

,,No je, proč?"

,,Ven! Musíme Rychle ven!"

Jenže už je pozdě. Auto se otřese, jako by do něj někdo z pravé strany kopal. nakloní se na stranu a překlopí se na bok, poté na střechu, na pravý bok a na podvozek. To už se kutálíte z malého svahu jako míč z kopce.

,,Jacku! Koukej něco dělat!" zaječí Holly na řidiče.

Auto se v tu ránu zastaví, ale ne přičiněním Jacka. Chvíli je ticho, řidič se nehýbe, Holly se snaží popadnout dech.

,,Jsi v pořádku?" šeptne po chvíli Holly a podívá se na tebe. Auto leží na pravém boku, skla jsou výrazně poničená a Jack se nehýbe.

PUSTINA, FIRST PROBLÉM

4. dubna 2019, 18:30
Holly a Řidič

Pokračování DIE KATASTROFE

Jacob Snow

Holly přikývne. ,,Máme deset minut," řekne.

Pokusí se otevřít dveře, ale ty jsou podle všeho zablokované. Holly do nich narazí větší silou, ale ani tak nepovolují. Popadne tedy batoh a rozbije okno, kterým pomalu vyleze ven.

Ty máš zatím čas zjistit, že Jack má v krku zabodnutou jehlu a zastavilo se mu srdce.

Holly otevře dveře. ,,Dobře, mám špatný odhad. Máme necelou minutu na to, vypadnou odtud."

PUSTINA, FIRST PROBLÉM POKRAČUJE A ZVĚTŠUJE SE

4. dubna 2019, 18:30
Holly a Řidič

PRASKLINY

Jacob Snow

,,Cože?" Holly se tváří vyděšeně. ,,Jehlu? Tak to jsme v háji, doslova." Rozhlédne se. ,,Tady první pomoc nepomůže. Dostal se mu do oběhu jed Exberisu. Na něj neplatí nic, přivodí okamžitou smrt." Kousne se do rtu. ,,Musíme ho tu nechat. Je zbytečné, ho s sebou vláčet." Podívá se na Jacka a poté na silnici. Od silnice se k vám pomalu šíří praskliny.

Dívka si rychle rozhlédne a skloní se k Jackovi, vytáhne mu z krku jehlu. Dává pozor na to, aby se nedotkla hrotu.

,,Ten nůž," začne s pohledem upřeným na rychle blížící se praskliny. ,,Když se vynoří, někdo ho bodne, nůž naruší strukturu kůže a dostane se pod povrch jed, skolí ho to." Podívá se na tebe. ,,Půjčíš mi ho?"

DOPIS
Shae Blackthorne

,,Ten, kdo by si dělal legaci z PBL by byl blázen," řekne Tomas.

,,Asi se dozvěděli o tvých stroječcích," ozve se zase tvůj bratr. ,,Jen by mě zajímalo o co půjde. A proč se zajímají o tebe, když jsi teprve studentka."

,,Asi jsi o mnoho chytřejší, než jejich dospěláci," přivsadí si zase tvůj kamarád.

,,Nebo prostě potřebují pokusného králíka," pokrčí rameny Jean.

PRASKLINKA
Mrtvola a Holly

ZELENÝ ZABIJÁK

Jacob Snow

Dívka nůž potěžká a nejistě se podívá směrem k prasklině, která je jen deset metrů od vás.

,,Je to rostlina. Olovo jí protrhne stonek," zamumlá spíše pro sebe a dívá se na zem,  v níž se najednou přestanou tvořit paskliny.

Chvíli je ticho, ale poté se ze země vynoří zelený šlahoun, který je porostlý ostrými výčnělky, které jsou podobné jehle, co Holly drží v rukou.

Šlahoun sebou jen chvíli prská ve vzduchu, dokud nepráskne do auta, kterému se proboří střecha. Holly uskočí o kousek dál, aby ji šlahoun nezavalil, ale během chvilky zasekne nůž do rostlinného těla. Rostlina, je-li to možné, zaječí a pokusí se šlahoun stáhnout, ale to už Holly zapíchne jehlu zevnitř "těla" rostliny. Rostlina ochabne, chapadlo se stáhne a vše kolem utichne.

,,Právě jsem zabila rostlinu," hlesne Holly. ,,Vzácnou rostlinu, skoro vyhynulý druh. To si nikdy neodpustím."

KŘIČÍCÍ ROSTLINKA
Holly a mrtvola

DOPIS

Shae Blackthorne

,,Super tajná operace? Třeba někdo nechce, aby něco věděli i tví známí," pronese vážně tvůj sourozenec.

,,Nemáš zač," usměje se tvá kamarádka. ,,Ale stejně, je to logické. Jsi vlastně nepodstatná, v ohledu vědy, ale něco o ní víš, takže by jsi jim mohla být užitečná, ale zároveň by jsi nebyla nepostradatelná."

B-L-A-C-K-F-I-E-L-D-O-V-Á

Jacob Snow

Holly se přesto tváří jako by právě spolkla několik svazků štovíku. ,,Hm."

,,Cože? Jakou záchranu?" zeptá se a podívá se na tebe, jako by se právě probudila z nějakého snu. Už zase nad něčím dumala.

,,Blackfieldová, jsem Balckfieldová," řekne tiše a spíše pro sebe Holly. ,,B-l-a-c-k-f-i-e-l-d-o-v-á," vyhláskuje.

Podívá se směrem k Jackovi. ,,Znali jsme se ze školy, z Univerzity. No, znali je silné slovo. Párkrát jsme se potkali na chodbě." Podle toho, jak odmítala se na tebe podívat, to asi nebylo vše, co o Jackovi věděla, ale dle všeho se tomu tématu chtěla vyhnout. 

Kouše se do rtu v hlubokém zamyšlení, zrak upřený na Jacka. ,,Proč lidé kolem mě vždycky popadají jako kuželky?" zeptá se spíše sama sebe a poklekne k Jackovi. Ještě mu zkontroluje tep, ale podle jejího výrazu je poznat, že Jack je beznadějně po smrti. Holly ho ještě chvíli zahloubaně pozoruje a poté mu sáhne do kapsy u bundy. Vytáhne černý zápisník a podívá se do něj. ,,Inu vida," podiví se. ,,Morseovka. Kdo si šifruje deník?" zauvažuje polohlasně. Podívá se na tebe. ,,Umíš morseovku?"

ZNÁMEJ Z UNIVERSITY

Holly

MORSEOVA ABECEDA

Jacob Snow

,,No, asi by jsi na to přišel. Zabodnutí jehly do těla není nic světoborného." Trochu nejistě ti opětuje úsměv.

Spokojeně kývne hlavou.

Překvapeně se na tebe podívá. ,,Já mluvila nahlas?" Zatváří se provinile, ale raději nic nekomentuje.

,,Já mu ho vrátím," zamumlá Holly a vytáhne si svůj poznámkový bloček. ,,Hm, to je smůla. Tu zprávu budeme muset rozluštit na centrále, jestli se k ní dostaneme." Začne si opisovat morseovku ze zápisníku.

NOVINKY NA OBZORU

Jacob Snow

,,Málo si věříš," řekne naprosto vážně Holly.

V přihrádce najdeš jen desku Duran Duran Astronout, žvýkačky a sáček se solí. Když se přesuneš ke kufru a otevřeš jej, najdeš v něm dva spacáky a batoh s jídlem a dvěma bundami. Evidetně zde někdo na ztrátu na planinách myslel.

Holly k tobě zvedne pohled a ustane v opisování. Bloček si zasune do kapsy i se zápisníkem.

,,Máme se s ním setka až… až 6. dubna ve Smaragdovém Městě. Což znamená týden procházky pěšky." Pohlédne do dálky. ,,Nebo se vráti do Safírového Města, ale tím bychom porušili smlouvu."

SURVIVE IN DIVOČINA

Holly

DÉŠŤ

Jacob Snow

,,Bezva," kývne Holly hlavou. ,,Nemám něco vzít?"

,,Ne, nemám."

Vyrazíte směrem od Safírového Města, za chvíli začne hustě pršet, z čehož máte oba opravdu radost. Holly je zase duchem mimo, jen čas od času se podívá na zem, aby se ujistila, že vám nepraská pod nohama.

Asi po hodině pochodu, po němž jste oba zmohlí jako slepice, začne být taková tma, že vám nezbyde nic jiného, než rozbít tábor. Na planině, na níž jste viditelní jako moucha na předním skle.

Holly vytáhne ze své tašky plachtu a rozkládací tyč, kterou plachtu podepře a zbylé dva rohy přišpendlí k zemi kolíky. Vytvoří vám něco jako provizorní stan.

,,Prosím," pokyně ti, aby jsi vešel a sama si za tebou zaleze.

Holly

VE STANU

Jacob Snow

,,Díky, ani ne," odmítne tvou nabídnu jídla.

Máte k dispozici instantní polévky, pečivo, sušenky a termosku, v níž je ještě vlažný čaj.

,,Díky," řekne a usměje se. Sundá si mokrou budnu a přehodí si přes sebe suchou.

,,Kdybychom nebyli na planinách, mohli bychom rozdělat oheň."

Prohrabe tašku, ale evidetně nenajde to, co hledala. Položí si tedy zavazadlo na místo, kde by zastávala činnost polštáře. Lehne si na záda a zadívá se na plachtu, která se nad vámi vlní.

Holly

SNÍCÍ

Jacob Snow

Odmítne spacák. ,,Vezmi si ho místo polštáře."

,,Ani ne tak kvůli živočichovi, jako kvůli lidem." Otočí se k tobě zády. ,,Beru si první hlídku," oznámí nekompromisně a nechá tě usnout.

Tvé sny jsou zpočátku klidné a ničím nerušené. Ale to se během chvilky změní. Najednou tmu prozáří světlo a třesk dveří. A ty víš, že jsi najednou vetřelec. Vplížil jsi se trochu nechtěně do něčího snu a nyní jsi v jeho těle. Tvá mysl najednou soucítí s myslí a tělem toho, kdo je ve snu.

Stojíš v místnosti, která se pdoobá ředitelně. Za stolem sedí stará žena a hledí na tebe. Ne, na tebe ne. Na snící.

,,Slečno Blackpoolová," začne žena a pohlédne na snící káravým pohledem. V tu chvíli snící cítí bezmoc, která se snese i na tvou mysl.

,,Black-"

,,Nemluvte, nejste-li tázána!" zahřmí žena a dále pokračuje klidným neutrálním hlasem. ,,Co měly znamenat ty pokusy?"

,,To nebyly drogy."

,,Neptala jsem se, co to bylo, ale co to mělo znamenat."

,,Chtěla jsem přijít na to, jakou skladbu má má krev-"

,,Jste vyloučena."

Sen se změní, rychle a nepředvídatelně. Nyní stojíš v tělě snící na hřbitově. Cítíš opět plné zoufalství, bezmoc a vinu, jež tíží jako kámen, který tě pomalu, ale jistě, táhne pod vodu.

Kolem ramen snící obejme tobě známý Henry, který je ovšem nejméně o deset let mladší.

,,Zemřela na rakovinu," hlesne snící.

,,Já vím."

,,Den před tím, než se mi povedlo vyrobit lék."

,,Já vím."

,,Kdybych byla rychlejší, byla by tady."

,,Holly." Henry se na snící usměje. ,,To bude dobré. Nemůžeš za to."

,,Dostala ji kvůli mě."

,,Holly, rakovinu nemůžeš dostat-"

Sen skončí a nahradí jej opět temnota, z níž se můžeš probudit.

V BDÍCÍM STANU

Jacob Snow

Venku stále pršelo a byla tma. Čas, který si strávil ve snu mohl mít rozmezí kolem minuty až pěti hodin, možná více.

Vedle tebe se ozve zašustění, možná jak se Holly otočila a posadila se. ,,Hm?" ozve se tiše.

STAN

VE STANU

Jacob Snow

,,Nevzbudil jsi mě. Mám hlídku," řekne zcela vážně. ,,Což znamená, že jsem vzhůru."

Holly je chvíli zticha. ,,O čem se ti zdálo?" zeptá se opatrně.

VE STANU

Jacob Snow

Holly chvíli mlčí. ,,Na hřbitově?" zeptá se trochu přiškrceně.

STAN
Holly

VE STANU

Jacob Snow

Holly mlčí poměrně dlohou dobu, chvíli to skoro vypadá, že už nic neřekne. ,,Nemusí," řekne nakonec tak tiše, že je jí sotva slyšet. ,,Za chvilku by ti stejně všichni řekli, co se stalo. Možná je dobře, že už to víš." V jejím hlase je jasná snaha o klidný tón, který se jí moc nedaří.

VE STANU

Jacob Snow

Holly se ti odmítá podívat do očí. ,, Nechtěně jsi mi vnikl do myšlenek, když jsem oslabila mentální obranu," vysvětlí. ,,Lidem se to v mé přítomnosti stává často," dodá trochu zbytečně.

Zavrtí hlavou. ,,Matka," dostane ze sebe ještě docela klidně, ale začíná chraptět. Otře si rukávem oči.

Holly jen kývne a lehne si.

Venku se na tebe spustí takový liják, jako by jsi se stoupl pod okap.

DOPIS

Shae Blackthorne

,,Možná nás uvrhnou do nemilosti ve vládě, najdou nějakou levárnu, jak se nás zbavit, nebo nám úplně zničit život," zauvažuje tvůj bratr. ,,Nebo začínám chytat Jennino pesimistické přemýšlení." Podívá se na zmiňovanou kamarádku a usměje se.

Tvá kamarádka jen pokrčí rameny. ,,Já jen říkám, jak to je."

DOPIS

Shae Blackthorne

,,Vlastně ano," přikývne tvůj bratr. ,,Ještě si můžeme objednat právníka, ale to nevím, jestli by byl nejlepší krok."

Jenn přikývne. ,,Proč ne? Třeba o tom úkolu na zítřejší hodinu historie." Povytáhne obočí. ,,Já ho ještě nezačala."

,,Doufám, že víš, že to bylo něco jako referát, že?" zeptá se Tomas.

,,Jo, ale to stihnu." Podívá se na vás. ,,Budu vás muset opustit." Lehce se posuměje. ,,Tak ať vám to s tím dopisem dobře dopadne." Zamává vám a zamíří směrem domů.

STAN- SPRŠKA

Holly

V DEŠTI

Jacob Snow

Holly přikývne. ,,Do myšlenek."

Mávne rukou na znamení toho, že se vlastně nic nestalo.

Když se opět vrátíš do stanu, zjistíš, že jediné, co se zěmnilo, je to, že Holly usnula. Ve vnitř je vše v nejlepším pořádku. Batoh s jídlem je na svém místě, stejně jako spacáky a vše ostatní.

STAN

Spící beruš... teda Holly

BUBEN

Jacob Snow

Noc byla klidná a tichá, nepočítáš-li kapky bubnující na plachtu. Klidnou noc však naruší opatrné kroky, které v nočním tichu znějí jako rány do bubnu. Holly se jen otočí na druhý bok a spí dál.

BUBEN
Holly a někdo další... ?

RYBA NA SUCHU

Jacob Snow

Kroky na malou chvíli utichly, ale poté se opět ozvalo čvachtání. Zpoza stanu na tebe vykouklo zvláštní stvoření. Hlava patřila lišce, stejně jako přední nohy, ale tělo bylo nepochbyně rybí. Liško-ryba na tebe kouká trochu nejistě, ale nehýbe se směrem k tobě. Přimhouří oči, ale stále se nehýbe.

 

KOČKORYBOLIŠKOPOSE...

Kočkorybo.....

RYBA NA SUCHU

Jacob Snow

Liško-ryba udělá několik kroků vzad a nakloní hlavu na stranu. Poté rychlým elegentním pohybem vklouzne k vám do stanu, pod plachtou, aby nemusela procházat kolem tebe.

RYBA VE SPACÍM PYTLI

Jacob Snow

Liško-ryba zvědavě očichávala Holly, která ji v polospánku pohladila po hlavě. To se stvoření evidetně zalíbilo a olízlo dívčinu ruku. Tvá kolegyně otevře oči a unaveně se na stvoření podívá. Jakmile si uvědomí, co se vedle ní vyskytuje, odtáhne se od stvoření trochu dál a promne si oči.

,,Co… Kde se tu vzal?" zeptá se, zatímco si liško-ryba dělá z jejího spacáku hnízdečko. ,,Tady spát nemůžeš," zamumlá Holly a poté se podívá na tebe. ,,Tři se sem nevejdeme." Buď je hodně ospalá a oblbnutá, nebo si je jistá tím, že vám stvoření neublíží. Pohladí liško-rybu po hlavě a vezme si ji na klín. ,,Tak dobře, můžeš zůstat, ale necháš nás vyspat, dobře?"

Stvoření nadšeně oblízne Hollyninu tvář a schoulí se vedle ní do spacího pytle. Za chvíli je Holly zase v říši snů, jednou rukou objímá stvoření jako plyšáka.

Holly

RÁNO MOUDRŘEJŠÍ VEČERA

8:10
Jacob Snow

Stvoření na tebe pohlédne, přeleze Holly a schoulí se jí u druhého boku, jako by chápalo, že se k němu nechceš dostat moc blízko. Nebo k tobě cítí to samé, co ty k němu.

Zbytek noc probíhá naprosto klidně. Stvoření čas do času kýchne, nebo se pohne, ale jinak vás nijak nebudí a neotravuje.

K ránu usneš a probudí tě až jemné zatřesení ramenem. ,,Vstávej," pobízí tě Holly a přidá se k ní jazyk, který ti začne olizovat obličej. Když se konečně probudíš, stvoření ustane v olizování.

,,Jeho sliny nejsou toxické," usměje se Holly a podrbe liško-rybu za uchem. ,,Pochází z jezera, které je odtud nedaleko. Můžeme tam nabrat vodu," začne Holly s rozvíjením svých teorií hned zrána.

,,Venku přestalo pršet a není ještě horko, takže se nám půjde dobře, viď?" podrbe stvoření pod bradou. Tvor blaženě zavře oči a pousměje se, je-li to u něj možné.

,,Zajímalo by mě, jak nás našel." Usměje se na tvora, který stále blaženě natahuje krk, aby ho podrbala.

USLINTANÉ RÁNO

Holly

CESTA

8:30

Jacob Snow

Stejně jako si ty prohlížíš stvoření, si prohlíží i ono tebe. Rybí šupiny se mu lesknou ve světle jako stříbrné penízky, zrzavá srst jako oheň.

,,Měl jsi mě ještě vzbudit, mohla jsem hlídat za tebe," řekne Holly, když si všimne tvého unaveného výrazu.

Podívá se na stvoření. ,,Zná cestu k jezeru. Sami ho nenajdeme. Bude naším průvodcem." Pohlédne na stvoření, které se nadšeně usmívá na dívku a na tebe se ani nepodívá.

Holly zabloudí pohledem k tobě. ,,Sebeobranný reflex. On by tě taky zakousl, kdyby jsi se přiblížil k jeho domovu." Tvor pozná, že se mluví o něm a začne pokyvovat hlavou, jako by vám rozumněl.

Při tvých dalších slovech se Holly jemně začervená a raději se podívá na tvora. ,,Ty by jsi mě nesežral, viď?"

Tvor zavrtí hlavou a podívá se na tebe.

,,Ne, toho taky jíst nebudeš."

Stvoření se smutně zadívá na Holly, ale nakonec si jen povzdechne.

Holly ti pomůže zabalit věci a poté, co vše zbalíte, se vydá po planinách. Chodí hodně legračne. Nadzvedne se na předních packách a malé nožičky podobné hmyzím, které jsou po stranách ocasu, cupitají za velkými předními tlapami. Holly si za pochodu cosi zapisuje do bločku.

,,Musíme mu vymyslet jméno. Nemůže to být jen on."

Tvor se na vás otočí a nakloní hlavu na stranu, stále však pokračuje v cestě.

STRASTIPLNÁ CESTA

Holly a TO

CESTA

Jacob Snow

,,Upřímně jsem nespala už tři týdny," řekne Holly bez náznaku žertu v hlase.

,,Pokud jim nebudeš vadit, můžeš se ráchat celý den." Tvor pokývá hlavou.

,,To ano. Je úplně neuvěřitelný." Tvá společnice se tváří neuvěřitelně nadšeně, jako by před ní právě přistálo ufo, o němž tvrdila celý svůj život, že existuje.

Dívka pokrčí rameny. ,,Evidetně tě bere jako soka, jen vůbec nevím proč." Podrbe tvora pod bradou a ten nadšeně zavrtí rybím ocasem.

Holly vzhlédne od práce a podívá se na tebe stále zamyšleným pohledem, který nasazuje vždy, když je ve víru své práce. Ukáže ti obrázek, který si nakreslila do bločku. Je na něm tvor, který kráčí před vámi. K něketrým částem jeho těla jsou přikresleny šipky a zapsány poznámky. ,,Chci ho zařadit do své knihy o tvorech z Divočiny," vysvětlí a pustí se opět do zapisování.

,,Ajný?" Holly nakloní hlavu na stranu a uvažuje. Tvor se na vás nechápavě otočí. Nejdřív se podívá na tebe a potom na Holly. Nechápavě napodobí Hollyno naklonění hlavy na stranu.

,,To je od slova Hajný?"

PŘEVRAT V TÉMATU

Shae Blackthorne

,,Musíš mi poslat pohled," řekne tvůj bratr s žertem v hlase, přestože přesně víš, že i jemu je to, že by jsi měla odjet proti srsti.

,,Skoro," přikývne Tomas. ,,Ještě chci něco připsat, ale jinak už ho skoro mám."

,,My měli úkol?" ozve se tvůj bratr trochu zděšeně, jako by se právě ocitl v noční můře. Rázem odsunuje dopis na poslední místo v problémech.

CESTA POKRAČUJE

Hollya Hajný

CESTA

Jacob Snow

,,Ne. Nějak nemám důvod k tomu odcházet od své práce." Pokrčí rameny, jako by bylo naprosto běžné trávit noc se zkumavkami.

,,Pár takových lidí znám." Holly se kousne do rtu a snaží se neusmívat. ,,Říká ti něco jméno Henry?"

,,Ne, říkal něco ve smyslu, že musí živit rodinu, to většinou dělají samci, i u zvířat." Zamyšleně se na tvora zadívá.

Zatváří se polichoceně. ,,Zvíře je v mnoha ohledech jednodušší než rostlina."

,,Řekla bych že asociace. Jak souvisí lesník s jezerem?"

CESTA

PŘEVRAT V TÉMATU

Shae Blackthornová

,,Zapomenout? Já?" Tvůj bratr se pokusí o sarkasmus. ,,Kdepak, mám všechno na háku." Sebevědomě se usměje, ale ty tušíš co si myslí: Do háje, to abych trávil zase noc svícení s baterkou.

,,Každopádně mě profesorka zbožňuje, takže mi určitě odpustí ten prasopis," pokračuje dál bratr v uvažování, jako by někdy jindy psal jinak než ,,prasopisem".

Tomas potlačí úsměv. ,,Jako bych ji slyšel: ,Blackthorne, Blackthorne, zase jste zapomněl na domácí cvičení? To nemyslíte vážně! Budu vám muset dát nedostatečnou.'" Napodobí profesorničo zklamané vrtění hlavou.

,,Prosím, mě to snědl dinosaurus!" rychle vymýšlí omluvu Dean.

,,,O ano? A jaké druhu?'"

,,Prosím štěkacího."

To už oba dostávají záchvat smíchu.

STÁLE NA CESTĚ

Jacob Snow

Holly se zatváří trochu překvapeně. ,,Jestli to přežijeme, tak budu ráda, že udržím zkumavku v rukou," řekne naprosto vážně. ,,Ještě abych k tomu vytáčela piruety." Zakroutí nevěřícně hlavou a poté se na tebe podívá. ,,To jsi myslel vážně?"

,,Sok je člověk, nebo tvor, proti kterému hodláš bojovat a chránit své území. Většinou proti sobě stojí dva samci, ale i samice se dokáží docela pěkně poprat. Jednou jsem sledovala boj králíků, bylo to docela zajímavé. Samice si ublížily daleko více než samci," zauvažuje.

,,Hm, tobě by se líbilo, kdyby ti někdo říkal ,hej Ty!'?" Podívá se na tvora a zalistuje svým blokem. ,,Wetrix, to je název jeho druhu." Pohlédne na tvora, který si to vesele cupitá před vámi. ,,Takže Wetrix."

,,Až k jezeru. Poté se odpojí a my půjdeme dál až k Divočině. K jezeru je to asi den cesty. A nemělo by se na ní vyskytnout nic nebezpečného."

Holly a Wetrix

CESTA
Jacob Snow
 

Chtěla jsem namítnout něco ve smyslu, že dva litry coly pěkně poničí a znečistí náš oraganismus, ale nakonec jsem si to rozmyslela.
,,Hm, tak dobře. Pokud nepůjdeme na nějaký horor." Vážně se na něj podívám. Nebyla jsem milovník kin, vlastně si ani nejsem jistá, jestli jsem v něm někdy byla. Možná, někdy, když jsem byla malá. Vlastně mi to celé přišlo takové… Zvláštní. Do kina, s někým, koho sotva znám.

,,Cože s čím?" zeptám se naprosto enchápavě, protože vůbec netuším, o čem to mluví. West- co? To je kovbojka?

,,Je to jeho druhové jméno," řeknu zase zahloubaně a ponořím se v myšlenkách do biologického složení buněk. Někde jsem ten název slyšet musela a určitě se to týkalo buňky. Nebo to byla nějaká část tkáně?

,,Planiny zabírají téměř 80% lidské části Krystalis," začnu s výkladem a už zase jsem někde mimo sebe. Jako by mě cokoli, co se týká vědy naprosto pohtilo. ,,Většinou vše žije pod zemí, stejně jako my pěstujeme většinu věcí pod zemí. Podtrava je v hlíně. Skoro všichni savci a ostatní tvorové se zdržují v blízkosti lesů a jen ojediněle Divočinu opouštějí." na chvíli se odmlčím, abych si utřídila vše, co jsem o Planinách slyšela i to, co jsem na Planinách zažila. ,,Ale mohou se zde vyskytovat kmeny, které uctívají Sagvany. Jsou hodně zvláštní, něco jako kříženec kočky a člověka, který uvízl v době kamenné. Kdybychom se k nim dostali-" Zarazím se, protože si uvědomuji, že se pouštím do tématu, které není příliš příjemné. ,,Nemáš něco, čím bych si mohal zacpat pusu?" zeptám se. Kdybych mluvila jen o chvíli déle, bral by nohy na ramena. Jsou i věci, které by měli být lidem zatajeny...

CESTA

Jacob Snow

Jeho nadšení si nevšimnu, jsem duchem u chemikálií, která bych musela použít na úpravu zkumavek tak, abych do nich mohla nalít roztok z Exberrisu.

Až když zmíní, že si film budu moci vybrat, opět si získá mou pozornost. Přikývnu a dále nechám toto téma v šuplíku své mysli. Mám takové neblahé tušení, že na něj zapomenu. Možná bych si ten slib měla zapsat…

,,Ach tak." Přikývnu. Na zemi mě zaujme zvláštní kámen, sehnu se pro něj a prohlédnu si jej na světle. Má zvláštní žilky. Sice asi nepatří k vzácným kamenům, ale ani k těm, co znám. Třeba nějaký nový druh. Strčím ho do kapsy.

,,protože nechceš, aby padla laborka," odvětím. Sama k tomu mám daleko více důvodů. Kdybych mohla, zůstala bych v laboratoři s nosem v mikroskopu a svých výzkumů.

Trochu se vyděsím, když si představím kmen lidí, kteří umírají. Hlavně lidé, kteří střelné zbraně ani neznali. Vážně se na něj podívám. ,,Slib mi, že i kdyby se tu náhodou objevili, že do nich nestřelíš."

Pohlédnu na nabízenou žvýkačku a uznám, že to bude asi nejvhodnější roubík. Vezmu si ji a snažím se udržet myšlenky pospolu a hlavně nezačínat o kočičích lidech.

,,Takže," začnu, protože se nemám čím zaměstnat a v něčí přítomnosti se nemohu ponořit tak hluboko do myšlenek, jak bych potřebovala. Zároveň ale nemám žádné téma, o kterém by se dalo mluvit. Řekla bych, že ho části tkání nezajímají. Dále než k takže se nedostanu. Wetrix zpozorní a rozhlédne se. Zastavím se a napodobím ho. Nikde však nikdo není.

,,Zem. Něco je v podzemí," řeknu a pokleknu, položím ruku na zem a snažím se zachytit vibrace. Bohužel je zachytím až příliš silné. Sotva dva metry přede mnou se ze země vynoří nám velice dobře známá rostlina. Otevřu pusu v údivu. ,,Ona žije."

A nejen to. Je při plné síle a evidetně vzteklá. Švihne chapadlem směrem k nám, ale na poprvé se netrefí, ovšem na podruhé by mohla mít štěstí. Zvednu se na nohy a následuji příkladu tvora, který vzal nohy na ramena.

Holly a Wetrix

SLZY OD SMÍCHU

Shae Blackthorneová

,,Já nechápu, jak ty si můžeš pamatovat každý úkol, co nám zadá," kroutí hlavou tvůj bratr.

,,Smích prodlužuje život," začne Tomas a do řeči mu skočí Dean.

,,,Co se mi tu smějete v hodině, slečno Blackthornová! Máte dělat kotouly a ne se válet po zemi!'" Nyní citoval vašeho tělocvikáře, kterého dokázalo naštvat úplně všechno, co se netýkalo správně provedeného koutoulu.

,,Ale, přece nemůžete ty děti takhle buzerovat, vážený kolego." Kroutí pohoršeně hlavou Tomas.

,,Vážená kolegyně," začne Dean a jen u toho oslovení se začne smát. ,,Když neumí kotoul tak na ně prostě musím řvát! Jinak se to ti-"

,,Pane kolego! Nebuďte vulgární!" napomene ho už smíchy slzící Tomas.

PÁD

Jacob Snow

Zadívám se na něj trochu nejistě. To myslí vážně, nebo si ze mě jen utahuje. ,,Oni tě vzali do PBL bez Univerzity?"

,,Za což jsem ti nesmírně vděčná," řeknu naprosto vážně. Pravdou bylo, že práce v laboratoři byla vlastně celý můj život. Nic jiného než zkumavky a mikroskop jsem neznala a nevím, co bych dělala, kdyby mi někdo všechno tohle sebral.

,,I kdyby zaútočili, nebudeš do nich střílet," zopakuji pevně. Sice mě přímo neuvěřitelně svádělo prozkoumat stavbu jejich těla, krve a všeho okolo, ale nechci na nich dělat experimenty. Zároveň bych se nemohla dívat na to, jak některý z nich umírá. Smrti jsem měla pro celý život dost.

Kdybychom nebyli v tam nebezpečné situaci, usmála bych se. ,,Částečně ano, ale teď bych byla raději, kdyby zůstala pod zemí," přiznám.

,,To je dobrý nápad," přitakám.

Jenže osud si pro nás přichystal ještě něco horšího než běh na deset kilometrů v patách s rozčílenou rostlinou. Zem pod nohama se nám začala drolit. Za chvíli se dostaneme na místo, kde nám pod nohama dostlova pukne země a my se propadneme do hluboké temnoty.

Pád je poměrně dlouhý a pád tvrdý. Rychle se posadím se snažím se v té temnotě zorientovat. Pod rukama cítím hlínu, ve vzduchu jsou cítit rostliny.

Vedle pravé ruky ucítím studený nos Wetrixe.

,,Jacobe?" zavolám do neproniknutelné tmy. Ani zvrchu sem nesvítí světlo.

SLZY SMÍCHU

Shae Blackthornová

Dean nevinně zamrká. ,,Ale jaký projekt, paní kolegyně? Já přece musím dokotoulet svoje kotouly." Poté si ale povzdechne a přikývne. ,,Asi bych měl," uzná. ,,Tak zítra, Tomasi," rozloučí se a nechá tě rozhodnout, jestli jej budeš hned následovat, nebo zde ještě chvíli zůstaneš.

PODZEMÍ

Jacob Snow

Takže žije, alespoň tak, pomyslím si a postavím se na nohy. Ohmatám si končetiny, jestli jsem si nic nezlomila, ale vše je v nejlepším pořádku. Nebo se to tak zatím zdá.

Světlo z baterky je ostré, ale alespoň nějaké. Ovšem vede mě k otázce, kde vzal baterku? Uznám však, že teď není nejvhodnější chvíle se na to ptát.

,,V tom nejlepším," přikývnu a zadívám se na Wetrixe, který udiveně sleduje světlo vycházející z baterky. Naklání hlavu na stranu a tlapkou do světla dloube.

Rozhlédnu se kolem sebe. Stěny jsou kamenné, rozhodně by takhle podzemí vypadat nemělo. Propadli jsme se do starodávných tunelů? Do tepen? Pohlédnu na zem. Roste tu tráva a mnoho dalších rostlin. Musí zde tedy být zdroj světla.

,,Možná jsme se dostali na podzemní pole." Pokleknu, ale to, co zjistím, mě zmate. Nejsou zde rostliny, které by se daly jíst. Jsou pro mě neznámé. Zamyšleně se kousnu do rtu. ,,Rostliny z Divočiny." Proto mi ta vůně byla tak povědomá. Ale pokud jsme se dostali do Divočiny… ,,Někde tu budou sangavany," dopovím svou myšlenku nahlas.

PŘED DOMEM

Shae Blackthorneová

,,V Safírovém Městě je největší a nejdůležitější pobočka. Možná ti jen chtějí nabídnout členství a potom se zase vrátíš domů a budeš pracovat v dílně," zkouší na tom najít něco pozitivního, ale je na něm vidět, že ani on tomu moc nevěří. ,,Třeba jsi jediná, kdo to zvládne," dodá a posadí se vedle tebe. Konejšivě se usměje. ,,Hlavně vždycky můžeš jejich nabídku odmítnout a vrátit se domů."

PŘED DOMEM

Shae Blackthorneová

Tomas pokrčí rameny. ,,Je to PBL, jen těžko můžeš vědět, co ti dovolí a co ne." kluk vedle tebe se zamyslí, ale nakonec jen znovu pokrčí rameny. ,,nějak to dopadne. Nemá cenu se tím stresovat teď, když je to až za tak dlouhou dobu."

Tomas se pousměje. ,,Jak znám Deana, tak si najde nějakou originální výmluvu, aby mohl v noci klidně spát a u Jenn nepoznáš, jestli to dělala před hodinou nebo čtrnáct dní předem. Podle mě to zvládnou." Podívá se na oblohu, jako by z ní mohl projekt pro kamarády spadnout. Místo toho k zemi spadne peříčko z holuba, které tvému bratrovi asi pomůže tak, jako nedostatečná na vysvědčení. 

Holly a Wetrix

POD ZEMÍ

Jacob Snow

Trochu se vyděsím. To snad nemyslí vážně? Někoho zabít? ,,To by nebylo chytré," řeknu opatrně, protože vím, že tady jde vážně o život a někoho zabít by byl asi nejlepší nápad, šlo by o obranu, ale zároveň bychom se mohli dostat do pěkné kaše.

,,Vypadá to tak," usoudím, když si prohlížím různé druhy rostlin.

Teď asi není dobrý nápad mu říkat, kdo jsou sagvany, uvědomím si a kousnu se do rtu. Bohužel považuji za nutné mu říct, proti čemu stojíme. ,,No, oni tak úplně přátelské nejsou. Ale to není důvod do nich nasázet celý zásobník," dodám rychle. ,,Jsou to kočkovité šelmy se čtyřma očima." Raději se nebudu zmiňovat odkud to vím. ,,Ale když je nenaštveš, tak tě nesežerou."

V PODZEMÍ

POD ZEMÍ

Jacob Snow

,,Chodí v tlupách, která čítá kolem deseti až patnácti členů, ale jejich srst funguje asi jako brnění. Netuším, jak to dělají, ale mají doslova hroší kůži porostlou chlupy." Plácnu se do čela, protože si uvědomím, že zase zabředávám do výkladu.

,,Žijí v Divočině, ale tenhle tunel podle všeho také patří k Divočině. Tyhle rostliny," ukážu na maou fialovou rostlinu podobnou fialce. ,,Vznikají z jejich slin."

Pokrčím rameny. ,,Tunelem dopředu. Nahoru se nedostaneme. Mám tušení, že díru, kterou jsem se sem dostali, zaterasila ta rostlina."

Zamyšleně přikývnu. ,,Tak dobře, probereme zásoby. Jen bych se úplně nezbavovala jídla. Na Planinách nic neulovíš, ani si pořádně nerozděláš oheň."

Počkám, až si sundá batoh ze zad a začnu se probírat zásobami. Přepočítávám, jak dlouho nám potrvá dostat se k základně. Vytřídím poměrně dost jídla a potěžkám spacák. Uvažuji nad tím, jestli nám bude stačit jeden, nebo jestli máme vzít dva.

PŘED DOMEM

Shae Blackthorneová

,,Máš před sebou ještě 48 hodin s kamarády a rodinou, to je… Dobře, je to málo času, ale není to tak hrozné. Taky k tobě mohli jen přijet, vzít tě a neříct ti ani slovo."

Tomas si povzdechne. ,,Doufej, že se to netýká Divočiny a Nebezpečných lesů. Slyšel jsem, že tam posílají jednotky." Nezdá se, že by se mu to úplně zamlouvalo, ale bylo jasné, že PBL se člověk prostě nemůže postavit.

,,Nejlepší na tom je, že by mu to profesorka uvěřila." Tomas se nadšeně usměje při představě Deana, jak se pokouší učitelce vysvětlit, že mu projekt snědl štěkací dinosaurus.

,,Třeba je z vesmíru?"

TUNEL

Jacob Snow

,,Komunikují skrze myšlenky." Už jsem se nadechovala, že bych mu řekla i o jejich naprosto neuvěřitelné schopnosti, ale rozhodla jsem se o tom pomlčet. Většina vědců o nich nic nevěděla a chtěla jsem to tak nechat. Možná by Jacoboci ujela pusa a co potom?

Přikývnu. Stejně bych neměla moc spát. Nerada jsem lidi přepadávala svými sny. A pokud nebudu mít spacák, půjde mi neusnout.

,,Žijí v Divočině, tudy asi jen chodí k jezeru." Samotné mi ale nedávalo smysl, proč by chodili sem k jezeru, když bylo v Divčině jezer nespočet. Na to jsem se jich ale nikdy neptala.

Vytáhnu z kapsy kompas a zamyslím se. Takže celou dobu jsme šli na sever. ,,Jdeš na jih," upozorním ho a ukážu na druhou stranu. ,,Musíme jít tudy, jinak se dostaneme do Safírového Města."

A vyrazím směrem, který jsem určila. Wetrix spokojeně cupitá před námi.

Hodnou chvíli se nic neděje, jen Wetrix se čas od času zastaví a rozhlédne se. Zatím ale nikde žádné nebezpečí není. Do chvíle, než za sebou neucítím pohyb. Nejistě se otočím, ale nic nevidím. A není to kvůli tmě. Tím jsem si jistá.

,,Sagvana pantera. Umí používat stíny," řeknu si spíše pro sebe. ,,Hlavně se nehýbej moc rychle," upozorním Jacoba.

Holly Wetrix

KROCENÍ DIVÉ ZVĚŘĚ

Jacob Snow

,,O tom pochybuji, ale když myslíš." Nehodlala jsem dále rozvíjet debatu o jídelníčku sagvan. I když by byla nepochybně velice zajímavá.

Povytáhnu obočí. Zajímalo by mě, jestli máv sobě vnitřní kompas, ale jen pokrčím rameny a vyrazím směrem na sever.

Všimnu si, že uchopil zbraň za rukojeť. ,,Hlavně ji nepoužij," hlesnu. To by byla ještě větší kaše než teď.

,,Nic se nepokazí," prohlásím pevně a naznačím mu,a by se nehýbal. Sama pokleknu a natáhnu ruku před sebe. Nemluvím, soustředím veškeré své myšlenky na tvora, který je schován za stěnou tmy. Cítím jeho neklid, jeho strach, ale nevím, čeho se bojí.

,,Jacobe, sundej ruku z té zbraně, prosím," řeknu tiše, aniž bych se na svého společníka podívala.

KROCENÍ DIVÉ ZVĚŘE

Jacob Snow

,,Snad nechceš mít pusu plnou inkoustu," špitnu, ale je to jen ztěží slyšitelný šepot.

Dále již svou pozornost soustředím do tmy. Je zmatený. Bojí se, ale… proč na nás útočí. Cítím, že couvá, ale zase se vrací blíž k nám.

Za chvíli, kdy je v jeskyni slyšet jen tiché šramocení, se tma zmenší a z ní vystoupí elegatní černé mládě pantara, jehož oči žhnou fialovým světlem. Pomalu zamíří k mé napřažené ruce, kterou zprvnu očichá, poté otevře druhý pár očí a zadívá se na mě jantarovým pohledem. Neodvažuji se ani dýchat.

Sagvana se mi otře o ruku a zapřede. Úlevně vydechnu a pohladím ji po hlavě.,,Nemusíš se bát," zašeptám směrem k ní. Pohlédnu na Jacoba a nejistě se usměji. Já ti říkala, že se nic nezkazí, pošlu mu myšlenku a poté se opět podívám na sagvanu.

JANTAROVÉ 2 PÁRY OČÍČEK

Holly, Wetrix a sagvana

STRACH POD ZEMÍ

Jacob Snow

Raději si nechám poznámku od cesty. Uznám, že není vhodná doba na žertování.

Při tichém cvaknutí se sagvana zastaví a já se mimoděk podívám na Jacoba. Snažím sama sebe přesvědčit, že tu zbraň nevytáhne. Musí si uvědomovat, že když tu zbraň vytáhne, jsme oba mrtví. Naštěstí je sagvana důvěřivá, takže dále pokračuje ve své cestě k mé ruce.

Drbu sagvaňátko pod bradou a nemohu se ubránit šťastnému úsměvu, když se dívám, jak blaženě přivírá svá očka. Sagvana se mi otře o bok a zadívá se na Jacoba. Chvíli si ho obezřetně prohlíží než se zase začne otírat o mou ruku.

,,To máš pravdu," přikývnu na jeho slova. ,,Mládě sagvan nikdy necestuje samo, bude jich tu víc-" Nestihnu ani doříct větu a malá sagvana zpozorní a odběhne do tmy. Zvednu se na nohy. ,,Je tu něco, co ji děsí. Neznám zvíře, kterého by se sagvany bály," začínám uvažovat nahlas a ani si to pořádně neuvědomuji. ,,Nerúni pod zemí nežijí, nebo ano?" zamyšleně se zadívám do tmy. ,,A Dëlfové se od jezera nevzdalují." Podívám se na Wetrixe, který celé naše setkání se sagvanou prospal. ,,Wetrixe se nebála." Rozhlédnu se, ale nevidím nic, co by sagvanu mohlo vyděsit.

ATMOSFÉRA HOUSTNE

Jacob Snow

,,To máš pravdu," přikývnu. ,,Měli bychom jít. Teď ale záleží na tom, na jakou stranu. Když půjdeme směrem, kterým zmizela, pravděpodobně narazíme na sagvany. Když půjdeme na druhou stranu, narazíme na pronásledovatele." Teď nevím, s kým bych se raději setkala. ,,Jdeme za ní," rozhodnu po chvíli. Se sagvanou se dá alespoň domluvit.

Uvědomím si, že zase přemýšlím nahlas. ,,Rozdvojhlaví nosorožci," vysvětlím a povzdechnu si, protože jsem zase řekla něco, co jsem říct nechtěla.

,,Pokud nějakou máš, tak mi ji dej," souhlasím. ,,Nebo izolepu. Ta bude účinnější."

Zavrtím hlavou. ,,Ne, sagvana by tě sežrala, nikdy by neutekla." Rychle zmlknu. Zase moc mluvím a málo přemýšlím.

,,Divil by jsi se, ale hodně zvířat-" seknu se, protože jsem ze sebe chtěla vysypat dalších padesát druhů zvířat. ,,To je jedno." Mávnu rukou a zadívám se na Wetrixe, který ospale zívne. Nezdá se, že by on cítil nebezpečí.

Ozve se tichý šramot. Otočím se. Tma kolem nás zase houstne, ale tentokrát je napojení na zvíře nemožné. ,,To není to mládě," hlesnu a udělám krok od tmy. ,,Přivedlo si posily."

PŘED DOMEM

Shae Blackthorneová

Tomas se usměje. ,,No vidíš, že těch 48 hodin na něco využiješ."

,,Jako vždy," zazubí se Tomas. ,,Kdyby Dean udělal úkol, asi by byl celý svět naruby."

Tomas se zatváří tajemně. ,,Jsem zlý mimozemšťan, který mění lidi v kameny." Zakryje si část obličeje rukou, jako by před sebou držel plášť, druhou tě začne lechtat. ,,A kouzlým na těch kamenech úsměvy! Směj se!" Teď tě začne lechtat oběma rukama.

PODZEMÍ

Jacob Snow

Už jsem měla chuť napomenout ho, ohledně mého jména, ale k jeho štěstí se opravil sám. ,,No proto," prohlásím naprosto vážně, ale koutky mi trochu cukají. Nevím, proč si mě všichni pletou s Henryho sestrou.

,,Budu," přikývnu a po tváři se mi rozlije potutelný úsměv. ,,Dlouho jsem si do ničeho nepraštila."

Naposledy jsem dala facku Henrymu a to takových pět let bude. Krásné to chvíle u mikroskopu.

,,Přesně to chci říct," přikývnu.

,,Ne, to by…" zaváhám, ale nakonec uznám, že přeci jen půjdu s pravdou ven. ,,To by znamenalo jistou smrt." Ne, že bychom měli větší šanci na přežití teď, ale to mu říkat nebudu. ,,Já navrhuji zdrhat, ale šelmy jsou hodně rychlé, ale teď se s nimi nedomluvíme. Záleží na tom, jestli se chceš o svou kůži prát, nebo ji jen hodit na trh." Sama pomalu couvám dozadu, zatímco se tma kousek po kousku přibližuje.

PODZEMÍ

Jacob Snow

Kousnu se do rtu, abych se nezačala smát. ,,Budu co nejjemnější." Na chvíli se odmlčím. ,,Ale nic ti neslibuji."

,,lacině by to nebylo. Kdyby nás dostali, můžeš si říkat, že jsi posloužil vyššímu účelu. jako krmení pro vzácné tvory." Zhluboka se nadechnu a soustředím se na tmu před sebou. Snažím se spočítat, kolik jich tam je, ale s jejich rozpolcenými a obrněnými myšlenkami to jde jen těžko.

,,Nevím, to jsem netestovala." Sice testovala, ale to nemusí vědět.

Překvapeně se na něj podívám. ,,Jsem ráda, že tvá poslední slova patří mým očím," řeknu upřímně a potlačím nachovění tváří i výčitky svědomí. Poslední, co uvidí, budou asi jiné než modré oči.

Ze stínu vystoupí jedna sagvana. Prohlíží si nás čtyřma očima. Je to rysice. Překvapeně se zarazím v couvání.

Já tu kočku znám. Jak...?

Rysice se na nás zadívá klidnýma očima a otočí se do tmy. Za ní vystoupí další sagvany.  Jen doufám, že ho nenapadne vytáhnout nůž nebo tak něco.

Rysice postupuje pomalým krokem k nám, vrhne postranní pohled na Wetrixe a… skočí na něj.

,,Pryč!" Vyrazím co nejrychleji do tunelu. Sice nerada nechávám Wetrixe na pospas vůdkyni, ale pokud se odtud chceme dostat živí, nemáme jinou možnost.

 

INDIANA  JONES

Jacob Snow

Na chvíli se zastavím, aby mě dohnal. Plán? Já věděla, že jsem na něco zapomněla. ,,Ne, ten nemám," připustím neochotně.

V půli kroku se zastavím a zděšeně vyjeknu. ,,Hadi!" Mám bohužel pravdu. Před námi se plazí asi deset hadů, všichni jsou ale stejným směrem jako my. Jenže já se nedokážu přinutit ke kroku. Stojím tam strnule jako solný sloup a snažím se netvářit zděšeně. ,,Hadi ne," hlesnu a udělám krok dozadu. To se raději nechám sežrat sagvanou.

HADI A HADI A HADI… 

Jacob Snow

,,Jenže to nebyli hadi," šeptnu téměř neslyšně. Přesto jej velmi opatrně následuji  a snažím se nemyslet na hady, které byli jen malý kousek od mé boty. Nemysli, nemysli! snažím se sama sebe přesvědčit, ale nějak mi to nejde. Přemýšlela jsem celý život, nemůžu si prostě jen tak říct, že nebudu myslet.

 Hadi se spokojeně plazí dál, aniž by si nás všímali, což mě trochu uklidňuje, ale i tak nad každým krokem strašně dlouho přemýšlím.

Ucítím za sebou přítomnost sagvan, ale zdá se, že ani ony nepůjdou dál. Nejistě se zastavily a přešlapují u konce hadího zástupu.

,,Ony se bojí hadů," uvědomím si a dojde mi, odkud mám já strach z těch slizkých živočichů, kteří se mi plazí u nohou.

Po chvíli hady předeženeme a já vydechnu úlevou a oklepu se, jako bych ze sebe setřásávala něco odporného, což zážitek s hady jsitě byl.

Sagvany stále nejistě stojí u hadů a koukají na nás se vztekem v očích. ,,Díky," otočím se na Jacoba. Vymáčku ze sebe něco jako úsměv, ale opravdu nadšená budu, až budeme hodně daleko.

BÍLÁ A FIALOVÁ

Jacob Snow

Trochu se pousměji, ačkoli jsem v tváři zelená jak sedma. ,,Vidíš, to bych se taky měla naučit." Ohlédnu se a zase se rychle podívám před sebe. Hlavně na to nemyslet.

,,Jestli se odtud okamžitě nedostaneme, tak zkolabuju," přiznám popravdě. Ještě chvíli budu mít v hlavě myšlenky těch hadů a zešílím. Ochotně jej následuji. Hlavně pryč, kamkoli, ale pryč! Usměji se, už trochu přesvědčivěji než před tím. Čím dál jsem byli, tím lépe jsem se cítila.

,,No, neměli by," řeknu a jsem ráda, že můžu myslet na něco jiného než na hady. ,,Myslím, že hrabat jako krtci neumí."

Chodba je stále temná a stále stejná. Nikdy žádný záchytný bod, což mě mate. Zajímalo by mě, kam jsem se to dostali. Pokud tu ale nebudou žádní hadi, tak to bude dobré.

Ucítím pohyb u nohy a zblednu. Ať to není had, ať to není had, modlím se v duchu, ale had to není, díky bohu, je to ještěrka.

Udiveně koukáme jedna na druhou. Ona je bílá, má ametystové oči a nejistý pohled. Úplně jasně jí čtu myšlenky.

Co je to za potvoru? Jídlo?

Zatahám Jacoba za rukáv. Jsem si jistá, že i on slyší její myšlenky.

Oni jsou dvě jídla? Nejistě se na nás podívá.

Holly a ještěrka

VÁČEK S JEDEM

Jacob Snow

,,S tím počtem sešitů nesouhlasím. Budeš jich potřebovat víc," ušklíbnu se pobaveně. Jde-li o život mimo zkumavky, nerozumím mu.

,,Přesně to si myslí," přikývnu a dívám se na tvorečka. ,,Asi nechceš slyšet, že je jedovatá, viď?" zeptám se, když na nás ještěka kouká stejně ohromeně jako my na ni.

Chtějí mě sežrat? ptá se sama sebe ještěrka. Nebo mám sežrat já je? Nejistě švihne ocáskem.

Všimnu si jejího pohybu krku a odtáhnu jacoba dál od ní. ,,Bude plivat jed."

No tohle? Kam se poděl můj moment překvapení? podiví se ještěrka a odfrkne si.

A JE TO TADY ZAS

Jacob Snow

Přikývnu. ,,To udělej," přitakám.

,,Vážně to chceš vědět?" zeptám se a významně se na něj podívám. Mám takový pocit, že to byla řečnická otázka, ale nikdy si nemohu být jistá.

Pche, ještěrka si odfrkne. Růžová potvoro, zabručí a propálí tě pohledem.

Jen při zmínce o sagvanách, mi dojde, že by se museli posunout i hadi a ochotně opět zamířím směrem, kterým jsme celou dobu šli.

Je zase ticho a nic se neděje. jen čas od času se podívám pod nohy, jestli se mi pod nimi neplazí had. Mám teď hadů na celý život dost.

Pod nohou mi podjede kámen a pod ním další a další. Udělám krok dozadu. Před námi je další propast.

PROPAST

Jacob Snow

Roztomile? Co to s těmi lidmi je? „Když se vztekám, tak jsem všechno jen ne roztomilá,“ namítnu nechápavě. Když se vážně vztekám, tak se mnou není řeč.

Po stranách tunelu však není nic, co by se dalo použít na přelezení přes propast.

Jeho další otázka mě dostane. Nechápavě se na něj koukám. Proč to všechny tak zajímá? „no,“ začnu nejistě. Chápat ta jeho asociace. „Nevím, kdo by měl zájem o holku, co prosedí tři týdny v laboratoři a myslí jen na věci ohledně chemické reakce. A vlastně si nemyslím, že bych já někdy o někoho stála.“ Poté se na něj podezíravě podívám. „Ty jsi snad mluvil s Henrym?“

U PROPASTI

Jacob Snow

,,Ale ne," odporuji mu.

Koukám na něj s otevřenou pusou. V hlavě si přehraji všdchno, co jsem kdy v životě udělala, abych zjistila, co je na mě tak poutavého. Jsem praštěná vědkyně, co raději zůstane v laboratoři, místo kina. Raději se věnuji výzkumu než lidem a přímo nesnáším davy lidí kolem sebe a jsem věčně duchem mimo. Kdo by o takového člověka stál?

Ten sen. Ten mi pěkně komplikuje mou schopnost vymluvit se. ,,Hm, ten sen byl zkreslený." Ve skutečnosti to bylo daleko drastičtější, ale to mu říkat nebudu. ,,Trochu moc… růžový."

Ježíšku na křížku! No snad se Henry zachová tak, jak doufám. Sice z toho bude pár tržných ran, ale snad se zachová tak, jako vždycky.

,,Radši se neptej," varuji ho.

Podívám se na propast. ,,Napadlo tě někdy, proč jdou hadi zrovna tímhle směrem?" zeptám se a začínám lehce bledout ve tváři a zarazím ho v jeho pokusu dostat se dolů.

KLUZKÁ JÁMA

Jacob Snow

,,Ne?" podivím se. Ještěže si to myslí, pomyslím si. ,,Ale já nelžu." Dobře, teď trochu lžu, ale co se dá dělat. Malou lží zachráním jeho klidné spaní. To za to asi stojí.

,,Nemáš třeba pocit, že by jich tam mohlo být víc?" zeptám se a cítím, jak se mi sevře žaludek. Jak já nesnáším hady. Přála bych si, aby to byla jen obyčejná díra v zemi, ale… Pokud, mě tušení neklame, nebude to jen propast.

DÍRA SEM A DÍRA TAM

HADI NE

Jacob Snow

Nemám se bát? Dobře, bát se nebudu, ale panikařit ano.

V tuhle chvíli bych se raději nechala sežrat, než se znovu brodit mezi těmi slizkými stvořeními, která se mi budou otírat o nohy a syčet tak dlouho, dokud se z nich nezblázním. Problém byl jen s deseti hady, jaký může být s celým hnízdem? Velký. Hodně velký problém.

Není jiná možnost? Zatvářím se bezradně. Vždycky musí být jiná možnost! Ale po chvíli uznám, že asi nebude. Hadi před námi, hadi za námi… To je snad noční můra! Jedna z těch nejhorších…

Dost nejistě jeho ruku přijmu. Teď už nemůžu zpátky, protože nemám takovou sílu, abych se mu vytrhla.

Jak se později ukáže, jáma není tak hluboká, má asi tři, nebo čtyři metry, na šířku však nejméně deset a směrem nahoru se pomalu zužuje na pět metrů. Stěny jsou kamenné, jako bychom se propadli z jedné chodyb labyrintu do druhé. Světla tu moc není zato je plná tvorů, kteří přes sebe přelézají a syčí. Upírají svá korálkovitá očka směrem k nám. Někteří se dokonce vymotají z klubka a pomalým pohybem si to k nám štrádují přes své společníky. Je to tu doslova had na hadovi. A je téměř nemožné se přes ně dostat. ,,Já se chci probudit," hlesnu a snažím se potlačit chuť omdlít. Moc bych si tím nepomohla.

K mému nejvyššímu zděšení si všimnu i jedovatých hadů. Někteří se dostali tak blízko, že bych jim dovedla spočítat šupiny, kdybych chtěla. Jeden se před námi zastaví, zvedne kus svého těla do výše a hypnotizuje nás pohledem. Pomalu otevře tlamu a ukáže své zuby.

HADI A HADI A HADI A ZASE HADI!

Jacob

,,Kéž by byl," zamumlám přiškrceně.

No to nemyslí vážně?! Pocítím vztek smísený se strachem. On mě nejdřív vytáhne, abych s ním šla do jámy s hady a pak se chce vracet?!? Jenže i kdybychom chtěli, nahoru se asi nedostaneme. Po stěně se dalo ještě slézt jakž takž dolů, ale nahoru by to byla skoro sebevražda.

,,Jak se chceš dostat nahoru?" Povzdechnu si a podívám se na kvanta mých nočních můr. ,,Jdeme dál," rozhodnu s přemáháním. Podívám se před sebe. ,,Vadilo by ti hodně, kdybych teď použila Trans?" Hlesnu s pohledem upřeným na nejbližšího hada, který už byl skoro u mé nohy.

TRANS

Jacob

,,Ještě slovo a rozmyslím si to," řeknu vážně, protože teď mám vážně chuť vzít nohy na ramena. Obětuji všechny své zkumavky, pokud již nikdy nebudu muset spatřit hada.

Teď asi není vhodná doba říkat mu, že ten Trans možná ovlivní i jeho…

Zhluboka se nadechnu a podívám se přímo před sebe. Malou chvíli se neděje nic, ale po několika vteřinách se začne vzduch v celé jámě lehce chvět. Jsou to jen lehké vibrace, které jsou tak nepatrné, že je téměř nikdo nedokáže zachytit. Nevím, jak se mi tohle povede, ale vždycky se mi nějak daří zavolat Trans. Hadi v mé blízkosti trochu couvnout, ale vibrace ve vzduchu stále nejsou tak silné, aby je cítili všichni. Jsem nyní něco jako magnet, který k sobě přitahuje ostatní magnety, kterými jsou zde Transové vlny, které dokáží na mozek působit omamujícím dojmem, nechávají fungovat vždy jen část mozku, která vykonává vše, co si přejeme. Trans vlastně podněcuje naše touhy a odhání tvory v našem okolí. Zvláště tvory, kteří jsou na vibrace citliví, což hadi nepochybně jsou.

Do očí se mi vkrade trochu nepřítomný výraz, takže by si obyčejný pozorovatel myslel, že jsem Transu podlehla.

Malý kruh kolem mě je naprosto prázdný, protože se hadi stáhli před vibracemi. Kleknu si na zem a dotknu se dlaní země. Veškeré vibrace vzduchu se soustředí do mé dlaně, skrz níž proudí do země, z níž se dostanou do hadů.

Hadi se co nejrychleji plazí schovat před chvěním a já sama doufám, že Trans nezapůsobí i na Jacoba. Za malou chvíli jsou všichni hadi ukrytí.

Zvednu se, v očích už mám zase jasno, vzduch přestaly ovládat vibrace, všude se rozprostře ticho.

Podívám se na Jacoba. Trans by ho měl postihnout jen minimálně a měl by se z něj hodně rychle probrat, případně jej vůbec nepocítit.

,,Tak asi můžeme jít," řeknu tiše, aby se můj hlas nerozezníval po celém tunelu. Ppocítím jistou únavu v nohou, ale na tu zrovna teď nemám čas. Hadi za chvíli vylezou ze svých doupat a budou ještě naštvanější než před tím.

DÍLO MÉ PRÁCE…

Jacob Snow

V jednu chvíli jsem myslela, že prostě vyrážíme na cestu, jenže pak jsem si všimla jeho výrazu a vyděsila jsem se. ,,To snad ne," hlesnu a chci začít couvat, jenže nejsem dost rychlá. ,,Ne, ne, ne, ne," drmolím tak rychle, že vlastně ani nevím, co říkám. ,,Jacobe, vzpamatuj se!" Cítím zděšení, paniku, zmatek a provinilost zároveň. Kdybych nebyla tak hloupá a ovládla ten Trans, nemuselo k tomuhle vůbec dojít. Pokusím se m vykroutit, jenže má větší sílu než já a k tomu je ještě posedlý. Rychle se snažím přijít na to, jak dlouho člověk uvízne v posedlosti, ale vyruší mě z toho jeho dotek. Teď už se ve mě vzedme pud sebezáchovy a vrazím mu facku. Částečně doufám, že ho tím z Transu vytrhnu, ale jistá si tím nejsem. Vždyť já tvory do Transu házela, ne je z něj dostávala!

K mé smůle tomu tak nebylo. A já netušila co víc dělat. Znovu se od něj pokusím odtrhnout.

Holly

Holly:

UFF…

Jacob

Ve chvíli, kdy se ode mě vzdálí, se mi nesmírně uleví. Celou dobu vím, že to nebyl on, ale… Částečně… Přeci jen…

Jen tam stojím, trochu neschopná pohybu, jen cítím, že se trochu třesu.

,,Nic se nestalo," řeknu bezbarvě, ale sama moc dobře vím, že se stalo něco, co mě přinutí držet se od něj dost daleko. Až se opět ocitne v Transu. A možná i když bude při vědomí.

,,Ty za to nemůžeš," řeknu pevně a přejdu k němu. Za to si můžu sama. Neměla jsem ten Trans vyvolávat. Bože, příště musím myslet a ne jednat. Ty jsi hloupá, hloupá, hloupá, vynadám si v duchu.

,,Ne," zavrtím hlavou. Když se propadne do bezvědomí, rozhlédnu se po hadech, kteří se opět rozhodli vylézt se svých děr. Nemám moc času.

Divoké rozcestí:

POZDĚJI

Když se vzbudíš, ležíš ve spacáku, nad tebou je plachta. Někdo postavil stan a někdo tě odtáhl pryč z hadí jámy. Pod hlavou máš tašku s Hollyniným výzkumem. Po majitelce tašky však nikde ani vidu ani slechu.

Holly

PŘED STANEM

Jacob

Seděla jsem před stanem, ráda, že jsem ráda. Kolem mě byly jen planiny a stan za zády. Přála jsem si, abych se mohla nudit, nebo se nějak zabavit. Nechtěla jsem přemýšlet. Zvedla jsem se a začala chodit dokola kolem stanu. Ne, že by to zabíralo, ale alespoň jsem byla v pohybu.

Pohlédnu nad sebe. Obloha byla zatažená, ale pořád lepší mít nad sebou mraky, než kamenný strop tunelu.

Když Jacob vyjde ze stanu, jsem zrovna za stanem, ale je tak malý, že ho za malou chvilku obejdu a zastavím se.

,,Jak se cítíš?" zeptám se. Trans může být hodně ošidný, jde-li o tělesný stav oběti. Migrény, ochablost a další nepříjemné věci. Ať se snažím, jak chci, mluvím bez emocí, přestože je na mě patrně vidět trochu nedůvěry.

Holly

ODPUSTKY?

Jacob

Možná to bude tím, že jsi šutrem dostal, pomyslím si, ale nahlas neřeknu nic.

Zato já mám až příliš živé vzpomínky. Jen na něj hledím, neřeknu ani slovo. Nemám co dodat. Já vím, že on za to nemůže a přesto je ve mě zakořeněný pocit, že by se to mohlo stát i bez vlivu Transu, i když je to hloupost. Ve tváři mám nicneříkající výraz.

Pozvednu jeden koutek v napodobenině úsměvu, ale v očích mám trochu nepřítomný výraz. Přitom jsem přítomná až až.

Zhluboka se nadechnu. ,,Já ti to odpustila," řeknu zcela vážně. Jedna má část chce odpustit, druhá, zatvrzelá a nepříjemná, mu to chce dát sežrat. ,,Jedna moje část ti to odpustila," dodám, protože mu nechci lhát. ,,Ostatně mohl za to Trans, ne ty." Dostat se do takové situace není závidění hodné, proto mu to nebudu předhazovat. Problémy s Transem jsem bohužel znala moc dobře.

,,Budeš mi věřit, když řeknu, že kouzlem?" zeptám se.

SMÍCH

Shae

Tomas se na tebe usměje. ,,Ale to přece není žádný věk. Jsme pořád ještě děti." Zazubí se. ,,Sice už nemáme dudlíky, ale ještě se tak můžeme chovat."

KONEC LEGRÁCEK

Shae

Tomas rázem zvážní. Ztěžka si povzdechne a upřeně se ti podívá do očí. Po stopách jeho radosti smíchu není rázem ani vidu. ,,Vždycky jsi se chovala dospěle. Ať po tobě chtějí cokoli, ty to zvládneš. A nikdy tě přece nemusí donutit podepsat nějakou smlouvu, podle které je budeš muset poslouchat." Povzbudivě se na tebe zadívá. ,,A hlavně nevěřím, že před tebe postaví něco, co nezvládneš. Přetrpěla jsi hodiny s Kotrmelcem, nic už přece nemůže být těžší." V očích se mu mihnou jiskřičky žertu, které však opět zaniknou ve vážnosti. ,,Třeba se nám povede se k tobě propašovat." Tentokrát to ale myslí vážně. ,,Přece tě nenecháme jít samotnou do neznámých vod."

KONEC LEGRÁCEK

Shae

,,My po tobě nemůžeme chtít, aby jsi tam šla sama," namítne. ,,Tak hele, čtyři zvládnou víc než jeden a hloupí taky nejsme. Dean je sice trochu lehkomyslný a lhostejný, ale to není žádný problém. Jenn je někdy trochu moc pesimistická, ale i peřsto se dá přehoupnout. A já možná moc věcí neberu vážně, ale i to by se dalo vystát. Takže já jdu s tebou. A Dean, jak ho znám, půjde taky. A Jenn taky. Jinak by nám pořád nemohla opakovat, že to byl špatný nápad." Usměje se na tebe a dodá: ,,A hlavně se vyhneme tomu úkolu z dějepisu."

Holly

ZAČÁTEK A KONEC

Shae

Tomas ti objetí opěruje.

Potutelně se usměje. ,,Záleží na tom, jestli smíchy, nebo žalem." A začne tě zase lechtat. ,,Jsme děti, ještě další 48 hodin."

V tu chvíli vás vyruší tvůj bratr a netváří se dvakrát nadšeně. ,,Máma s tebou chce mluvit, Shae," řekne a podívá se na Tomase. ,,A asi to nebude nic hezkého, soudě dle jejího výrazu."

KONEC VŠEHO, JDE SE SPÁT

Jacob

Začínala jsem si připadat sobecky. Vlastně celý můj výzkum byl až příliš sobecký. Pokrčím rameny, přestože se cítím polichocena tím, že si o mě někdo myslí, že jsem  užitečná.

Zatvářím se trochu provinile. V jednu chvíli jsem měla chuť ho tam nechat, ale vím, že bych si to do konce života vyčítala.

,,Když o tom nebudeme mluvit, zapomenu na to," řeknu zcela vážně a tím ukončím debatu. Nač rozebírat něco, co stejně již proběhlo a nedá se to odčinit? To znamená, že pokud se zaberu do výzkumu, už si ani nevzpomenu, proč jsem se na tuhle výpravu vydala.

Přikývnu. Pro dnešek bych si chtěla prostě jen zahrabat do země a nevylézt další století. Být tak medvěd…

Zrušit? ,,Já si to ještě rozmyslím," řeknu a nechám ho na vážkách. Zalezu do stanu a pustím se do čtení svého výzkumu. Stále ještě bylo dostatečné světlo na to, abych se mu mohla věnovat.

Holly

VÝSLECH

Shae

Tomas přikývne, tváří se vážně, i on si uvědomuje vážnost situace. ,,Zatím ahoj," rozloučí se a trochu neochotně zamíří pryč. Dean ho ještě chvíli zamračeně sleduje, než zamíří za tebou dovnitř do budovy.

Celou cestu do vašeho bytu nepromluví a tváří se jako by zrovna polykal celý sáček citronů. Jen co vkročíte do dveří, jste již pod dohledem vaší matky. Dean zamumlá něco ve smyslu, že se musí jít učit, i když je na něm vidět, že by raději zůstal zde, ale pohled vaší matky mu to nedovoluje.

,,PBL," řekne tvá matka vážně, když za sebou Dean zavře dveře. ,,Právě volalo PBL." Odmlčí se a zjevně čeká na tvou reak

PLANINY

Jacob Snow

Ať se vydáš jakýmkoli směrem, vidíš všude jen planiny. Louky, trávu a pusto. Obloha nad tebou je lehce potemnělá, možná blížící se bouřkou i zapadajícím sluncem. Nikde není nic podezřelého a stan je vidět na míle daleko, což může být znepokojivé i užitečné.

DOPIS Č.2

Shae

Tvá matka od tebe dopis přijme a přečte si ho. Vzhledem k tomu, jak dlouho jej čte, je jasné, že jej očima projíždí několikrát.

„Napsali mi to samé, co tobě. Až na to, že dodali ještě pár informací, co máš mít sebou.“ Zatváří se zachmuřeně. „Upřímně se mi to celé vůbec nelíbí.“ Povzdechne si. „Doufám, že kdyby ti nabízeli spolupráci, že ji odmítneš.“

HLASY NA PLANINÁCH

Jacob Snow

Ticho, klid. To jsou dvě věci, které ti byly společníky asi další hodinu. Po zhruba hodině jsi zaslechl hlasy. Jen lehké ševelení, sotva silnější než šustění listí. Slovům nerozumíš, ani nemůžeš určit, z jaké strany přicházejí.

DOPIS Č. 2

Shae

Zdá se, že si tvá matka oddechla. „Oblečení, zapalovač, stan, deku, své nářadí, pevné boty, nejlépe kanady a něco na zabavení,“ vyjmenuje tvá matka. „Nevím, na co tohle všechno budeš potřebovat v laboratoři.“ Tváří se zamračeně a podezřívavě. „Oni tě snad chtějí poslat do Divočiny!“

PLANINY

Jacob Snow

Planiny jsou na první pohled úplně prázdné. Po chvíli ale zahlédneš pohyb nalevo od stanu. Je jen nepatrný, téměř nepostřehnutelný. Měl jsi štěstí, že jsi jej vůbec spatřil.

Hlásek

COSI V TRÁVĚ

Jacob Snow

Jakmile jsi se začal přibližovat, pohyb se zrychlil. Stále ještě nebylo poznat, o co se jedná, nebo o koho se jedná. Bylo šal jasné, že ten někdo, nebo něco, chce zůstat skryt. Ten tvor nebyl tak rychlý, aby se ti ztratil a utekl, ale byl tak rychlý, aby jsi se k němu nedostal tak blízko. Za nepatrnou chvíli se ukáže, že to není jeden, ale hned dva tvorové. Poznáš to, když se rozdvojí a každý zamíří jiným směrem. Jeden doprava, druhý doleva.

BALENÍ

Shae

Pokrčí rameny. „Na půdě možná bude ještě nějaký z dob, kdy tvůj táta tajně tábořil na Planinách. Ale ten bude možná děravý.“ Zatváří se mrzutě, jako by si myslela, že otec udělal ty díry do stanu schválně. Povzdechne si. „Doufám, že tam nebudeš muset.“ Pohlédne na tebe se starostí v očích a vydá se ven na chodbu, z níž zamíří na váš kus půdy.

NA ZEMI

Jacob Snow

Tvorové na chvíli zmizí. Na pár okamžiků je ticho, jen vítr trochu ševelí v trávě, což tě může mást v pohybu tvorů. Něco tě chytne za nohu a strhne tě k zemi. Celý spád událostí je poté tak rychlý, že jej nedokážeš zaregistrovat. jediné, co víš jistě je, že jsi byl stažen k zemi a přitisknut k ní břichem. Někdo ti zkřížil ruce za zády. Víš, že na tobě někdo sedí, ale jeho váha je nepatrná, zato bolest v tvých rukou až nesnesitelná.

BEZVĚDOMÍ

Jacob Snow

Na tvé prosby bylo jedinou odpovědí tiché zavrčení a lehké povolení tahu na rukou. I tak jsi nějakou bolest cítil, ale nebyla tak palčivá a nesnesitelná. Buď ti tvor nechce ruce zlomit, nebo s tebou soucítí. Chvíli se neozývá nic, jako by si ten, kdo tě drží u země, dal dvacet. Možná by to bylo i lepší řešení, protože tobě se začíná chtít spát. Cítíš omamnou vůni, která jako by ti šeptala do ucha, že můžeš klidně spát. Ať se bráníš jakkoli, tvé tělo je už tak samo o sobě unavené a vůni podlehne.

Obestře tě temnota.

Uslyšíš tiché hlasy, ale slova jsou pro tebe nesrozumitelná a cizí. Cítíš teplo a vůni pečeného masa. Když se tvary trochu zaostří, zjistíš, že sedíš opřený o stěnu tunelu, kolem tebe je tma, ale jen pár metrů od tvého svázaného těla plápolá oheň, u nějž sedí dva tvorové, kteří tě zajali. Je na nich poznat, že jsou ženského pohlaví. Je na nich ale něco divného. Ač vidíš jen siluety, můžeš si povšimnout kočičích uší, které se rýsují proti ohni, dlouhých ocasů a tlapek místo rukou a nohou.

Ležíš asi pět, nebo osm, metrů od ohně, na němž se peče maso, jsi pevně svázaný koženými provazy a v tvém okolí není žádná zbraň.

BALENÍ

Shae

„Nějaký by mohl mít Dean, nebo se podívej do komory,“ poradí ti matka ještě před svým odchodem. Jakmile odejde z bytu, vykoukne ze dveří svého pokoje Dean.

„Jestli si půjčíš můj batoh, do čeho dám věci já?“ zeptá se naprosto vážně.

BATOH

Shae

„Když si půjčíš můj batoh, nebudu mít kam dát věci,“ zopakuje pomalu Dean. „Aneb máme dva velké batohy, nebo musíme všechny věci nacpat do jednoho?“ Nakloní hlavu na stranu.

VE TMĚ

Jacob Snow

Přes pusu ti kdosi připlácne ruku. Podle měkkosti spíše kočičí tlapku. ,,Šššt," sykne ti ten někdo do ucha. ,,Nemluvit." Hlas je tichý, kdyby ti ten někdo nemluvil do ucha, neslyšel by jsi ho, jde jen těžko poznat zda se jedná o muže, či ženu, protože tvůj zachránce trochu chraptí. Ozve se tichounký cinkot a ty před sebou spatříš siluetu, u níž nelze určit, kdo ti vlastně teď přeřezává pouta. Nejdříve ti osvobodí nohy, poté ruce. Naznačí ti, aby jsi ho následoval do tmy. Když se k tobě otočí, můžeš spatřit jantarově zářící oči.

V KOMOŘE

Shae

,,To by mě zabila stejně," zazubí se. ,,Kdyby zjistila, že jsem ten úkol neudělal."

Přikývne. ,,Souhlas." Následuje tě ke komoře. Když otevřete místnost, k níž by více než název komora seděl název skladiště, vyvalí se na vás oblaka prachu.

,,A já mám prý v pokoji bordel," neodpustí si Dean poznámku, než rozsvítí starou žárovku. Komora není úplně nejnavštěvovanější místo v domě.

Po stěnách jsou rozmístěny poličky, na nichž jsou snad všechny věci, na něž si vzpomeneš.

,,Hele, moje staré tenisky," zvolá nadšeně Dean. ,,Co já se jich nahledal!"

Batoh však nikde v dohledu není, budete muset zapátrat hlouběji.

DOPIS

19:30, Rubínové Město, tvůj domov

Elizabeth

Mrholilo. Z mrholení se stal déšť a z deště bouřka. Nyní se k zemi snášely provazce vody, které tě nemilosrdně máčely.

Když jsi se konečně ocitla před svým domem, nezáleží na tom, jestli jsi přišla z práce, vycházky, či nákupu, všimla jsi si, že z tvé schránky čouhá bílý papír. Zde v Rubínovém Městě moc lidí dopisy nedostává. Většina z nich již spoléhá na internetovou komunikaci. Třeba ti někdo poslal něco důležitého, nebo jde jen o obyčejnou reklamu.

KOMORA

Shae

Dean se zatváří uraženě. ,,Ponožky už jsem hodil do prádla. Teď už jsou tam jen ohryzky od jabka."

,,Viď?" Láskyplně je vezme do ruky a vyvalí se další oblaka prachu. ,,Pčák!" kýchne tvůj bratr. ,,He-he-pčík!" kýchne znovu. ,,Tak dobře, asi mi na nic nebudou." Vrátí je opět zpátky.

,,Jdu mu zavolat. A Jenn taky," přikývne Dean a vykýchá se ven. ,,Budeme potřebovat lux," brumlá, když kráčí k sobě do pokoje, aby zavolal vašim přátelům.

Batoh je stále v nedohlednu.

ZACHRÁNCE

Jacob Snow

,,Ššš," ozve se popuzeně zase ten hlas. ,,Oni slyšet moc do- do," zasekne se. Evidetně jí právě tohle slovo dělá problémy. ,,Dobre," dokončí větu a míří rychle pryč do tmy. ,,Rychle," pobízí tě a popadne tě za zápěstí, aby tě mohla lépe vést. Když jste podle ní dost daleko, zastaví se. Chvíli ji slyšíš, jak obchází místo, kde jste se zastavili, než se vrátí zase k tobě a nerozsvítí. V tlapce jí zaplane malý oheň a osvítí její tvář. Vypadá úplně jako kočka. Skoro jako kotě. Má bílou srst jen na levé tváři má zvláštní fleky černé a zrzavé barvy. Na levé straně hlavy má též spletené z chlupů tři dlouhé copy, ale jinak po tváři má srst dlouhou jako každá jiná kočka. V uších má zapíchlé malé kroužky, v každém uchu jeden. V koužcích se houpou řetízky, které tiše cinkají, když prudce pohne hlavou. Kolem bílého krku jí visí řetízek.

Je poměrně malá, měří asi tolik co Holly, ale je daleko hubenější a již od pohledu je na ní poznat, že se dovede bránit i rychle utíkat. Kdyby jsi ji napadl, asi by jsi proti ní neměl šanci.

Je oblečena do obyčejného tílka a kraťasů. Ocasem švihá ze strany na stranu zatímco si tě zkoumavě prohlíží jantarovýma očkama.

ZVĚDAVÁ SLZA

Jacob Snow

Kočka se ušklíbne. ,,Já dcera šamanka klan Ohnivých." Hrdě se vypne. ,,Mě říkat Zvědavá Slza," představí se a mile se na tebe usměje. Vypadala by jako obyčejná puberťačka co si vyšla na procházku, kdyby jste nebyli v temnotě a jí v packách nehořel oheň. A kdyby nevypadala jako kočka.

Mávne rukou, jako by se nic nestalo. Vlastně vypadá dost polichoceně. ,,Hezké když splést si kotě s vůdcem," prohlásí a zase zvážní. ,,Vodní v patách." Ukáže do tmy. ,,Jít dál."

OPĚT VE TMĚ

Jacob Snow

Kočka povytáhne obočí. ,,U vás kočky nechodit po zadní noha?" zeptá se nechápavě ale zvědavě. Evidetně jsi ji zaujal.

,,Jiný klan," vysvětlí. ,,Zlý."

Zvědavá Slza se zastaví a podívá se na tebe. ,,Ty moc mluvit a málo myslet. Když ty moc zeptat místo myslet ptát." Zakroutí hlavou. ,,Myslet!" zaklepe si packou na čelo a protočí panenky.

..Koho?" zeptá se nechápavě.

KOMORA

Shae

,,No co?" Dean pokrčí rameny, jako by bylo naprosto normální, že se mu v pokoji válí zbytky jídla.

Batoh stále nemůžeš najít. Buď se tvá matka spletla, nebo je velmi dobře schovaný.

Dean se za chvíli vrátí celý spokojený. ,,Jenn i Tomas jdou, ale Jenn má straně keců ohledně toho, že to vážně není dobrý nápad." Zašklebí se. ,,Tomas měl pravdu."

V TUNELU

Jacob Snow

Zatváří se pohoršeně. ,,To nemyslet vážně!" Tváří se naprosto šokovaně. ,,Sagvany?" Povytáhne obočí v nechápavém výrazu. ,,Vy muset být silní bojovníkci."

,,Hmm, ona tu někde určitě." Pokývá hlavou. ,,Ona si poradit. Jestli ona zrzavý ocas a modré oko?" Podívá se na tebe, jako by se o tom chtěla ujistit.

,,Ne stan, tady tunel." Poté jen přidá do kroku.

TMA

Jacob Snow

Slza pokrčí rameny.

Nůž nikde nevidíš, ani jej nemáš někde schovaný.

,,K boji nepotřebovat zbraň," řekne zcela vážně. ,,Někdy potřeba mozek."

,,Tady ji znát každý. Já ne vidět ji. Ale povídat o ní legendy. Vládkyně Bezvědomí. Vládkyně Míru, tak jí tu říkat." Vážně pokýve hlavou. ,,Jestli ona tady, něco špatně."

,,S klan," přikývne spokojeně hlavou. ,,Ty tam v bezpečí. A možná tam i… Holly?" Podívá se na tebe, jestli jméno vyslovila dobře.

TEMNOTA POKRAČUJE

Jacob Snow

Slza přikývne. ,,Zbraň jen v nouze."

,,Trans?" nechápavě na tebe kouká. ,,Kytka? Tady hodně kytka, ale nikdy neútočit. Oni dobrý do polívky." Zasněně se usměje, ale hned zase zvážní.

Po několika minutách cesty dorazíte k bráně, která je vsazena do kamenných stěn, podle čehož můžeš poznat, že tě nevedla do tunelu, nýbrž dále do tunelu. Dveře brány jsou protkány bronzovými výjevy z minulosti, nebo z budoucnosti, to jakožto neznalec kočičí historie nemůžeš posoudit. Zvědavá Slza k bráně přejde a položí oheň do jednoho z dolíků. Chvíli se neděje nic, ale poté… Ozve se několik cvaknutí a ostré vrzání. Brána se pootevře, jen tak, abyste mohli proklouznout. Zvědavá Slza vklouzne dovnitř do další temnoty

ZA BRANAMI

Jacob Snow

Zatváří se chápavě. „To my mít. To ale Bezvědomí.“ Hluboce se zamyslí a nakonec jen pokrčí rameny.

„Tu já znát,“ pokývá hlavou. „Ona čas od času ukázat. Účinná zbraň,“ dodá uznale.

Ze tmy se ozve tichý povzdech. „Ty vůbec nemyslet!“ Zní jako učitelka, které se žák pětkrát zeptal na tu samou věc a jí už se to nechce vysvětlovat. „Zkusit přemýšlet,“ dodá trochu motivačně, jako matka, co učí dítě chodit.

Tma se za chvilku rozestoupí. Pár metrů před vámi je útes, k němuž Zvědavá Slza přistoupí a nahlédne dolů. Ze srázu je vidět do údolí. Stěny údolí jsou z kamene, v němž jsou vytvořena obydlí kočičích lidí, kteří chodí sem a tam jako mravenci. Z místa, kde se nyní nacházíte, můžeš spatřit římsy, které zde neslouží jen jako balkónky, ale i jako cesty ze srázu dolů i nahoru. Uprostřed údolíčka stojí sloup, který mizí nahoře u stropu skály, jeho konec není vidět.

Slza míří ke schůdkům, které navazují na jednu římsu.

KOMORA

Shae

Dean přiskočí a spolu s tebou se pokouší bednu otevřít. „Uf, to je kvalitní bedna,“ uzná po chvíli snažení, které je zatím bezvýsledné. Podívá se na bednu s nářadím a vytáhne šroubovák. „Vruty, sestřičko, vruty. Ty se musí vyšroubovat.“ A dá se do šroubování. S víkem se lopotí celkem dlouho, ale nakonec se mu povede povolit všechny vruty. Odstraní víko a udiveně hledí na vnitřek. „Časopisy a látky?“ Nechápavě se na tebe podívá. „Střihy na šaty?“

DO TÁBORA

Jacob Snow

Zvědavá Slza si znovu povzdechne. ,,To na šamanka." Pokrčí rameny a zadívá se na sloup stojící uprostřed celého tábora kočičích lidí. ,,Ona mluvit se sagvana, ty rozhodnout o tom, kdy ty nahoru." Začne pomalu sestupovat ze schodů a mávne na jednu černobílou kočku, co se na vás nedůvěřivě kouká, ale zase si jde po svém.

,,Zamyslet se," zamumlá už trochu popuzeně. ,,Ty nikdy dobrý bojovník pokud ty nemyslet." Zakourtí hlavou, ale rozhodne se, že ti to přeci jen vysvětlí. ,,Ty na našem území, ty patřit nám. Oni ukrást tě a chtít obětovat, to zakázané. Já zachránit, protože to chtít sagvana." Pokývá hlavou. V jejím obličeji je však vidět, že ti neřekla všechno a také neřekne, nebude-li na to ten správný čas.

,,Pojď, ty muset za šamanka. Ona umět tvůj jazyk, ty s ním moct promluvit."

Slza

U ŠAMANKY

Jacob Snow

Slza pokrčí rameny a dále se k tomu nevyjadřuje.

,,Každý bojovník," řekne zcela vážně. ,,Každý bojovat, uvnitř sebe. Nad bojem muset vždy přemýšlet."

Zvědavá Slza se na tebe s naprosto vážnýma očima dívá. ,,Ty na našem území, ty patřit nám, ať líbit nebo ne." Tváří se až nebezpečně klidně, jako by jsi byl prostě jen další z mnoha lidí, které si již přivedla domů.

Slza pokračuje dál, aniž by si tvého oslovení všímala. Buď tě neslyšela, nebo ti to dá sežrat později. Nebo jí to nevadí.

Projdete přes několik říms než se dostanete ke sloupu, v němž je, jak zjistíš, malý vchod. Szla uctivě zaklepe. Chvíli je ticho, nepočítáš-li hovor kočičích lidí. Ozve se tiché vyzvání a Slza vklouzne dovnitř a podíbne tě, aby jsi ji následoval.

Slza

V CHÝŠI ŠAMANKY

Jacob Snow