DUNGEONS & MONSTERS
hrálo se Jednou týdně
od: 26. srpna 2012 15:54 do: 09. prosince 2012 19:13
Dobrodružství vedl(a) Sportovecs
| |
 | Zvu vás do mé jeskyně, která je spíže založená na boji, než na dlouhosálných chození přírodou bez pořádné akce. Jeskyně se odehrává v době draků, elfů, skřetů, velkých krys, lapků a vůbec všech monster, která se v této zlé době vyskytovala. Tyto monstra na vás budou právě v dungeonech vyskytovat a komplikovat vaši cestu za vašimi cíly (poklad, záchrana života apd.) Jeskyně nebude jen hurá akce, ale pokusím se i o atmosférický příběh plný zvratů, ale který budou vytvářet samotní hráči svými rozhodnutími a svými úspěchy a neúspěchy. |
| |
|  V severním Dentu - ve městě, které patřilo mezi ty nejchudší vůbec, ve městě, v kterém byl mor tak rozšířený, že chodit ven bylo považováno za sebevraždu, ve městě, kde se to hemžilo nejen lidskou spodinou, ať už to byli místní děvky, žebráci, lapkové od útlého dětství ,nebo znásilňující měšťáci. Přesně tam jste se dozvěděli o složitém důlním systému, který vyhloubili praprapraprapředci dnešních trpaslíků , společně s tehdejšími otroky. Legendy pravily, že v tomto podzemním labyrintu je neskutečné bohatství. Tak velké, že by si nálezce koupil půlku tehdejšího ,,Londýna,, Mělo to ale jeden velký háček - málokdo se z těchto klikatých chodeb vrátil živ a zdráv. Většinou se lidé vraceli s těžkými zraněnými, a vyprávěli o všelijakých pastech, které byli chodbami posety. Dále vyprávěli o monstrech a příšerách, jaké pozemský svět neviděl. Kromě vyprávění o kostlivcích, které se v jeskyni prý počítaly až na stovky, to byli skřeti, goblini, krollové, duchové, skřítkové, baziliškové, ale také třeba bahenní ještěři, zmutované krysy a podobně. Mnohdy prý útočili i pospolu. A nyní jste se také dozvěděli, že severní Dent může zachránit jen jediná věc - lektvar, který je prý ukryt právě na konci tohoto dungeonu. Možná byl některým lidem osud Dentu lhostejný, ale po tomto lektvaru, prahl snad celý svět. Tento lektvar byl totiž lékem proti samotnému moru. Možná někoho z vás napadne : ,,Tak proč tam nejít s celým vojskem a pobít tam vše živé i neživé?!,, Důvod byl prostý - chodby byli někdy tak úzké, že by se tam vojenské jednotky spíše ušlapaly. Ač byl severní Dent, jak již bylo řečeno, chudé město - objevila se v místní krčmě odměna tak vysoká, že předčila i odměnu z královských měst od samotných šlechticů. Zadavatel této odměny byl sice veřejně neznámý, ale už jen tomu, kdo do jeskyně vkročí, sliboval velkou část odměny předem s tím, že dodá i vybavení. Kdo měl o toto dobrodružství zájem, měl se hlásit muži, který se na pergamen podepsal jako Ctihodný M. Ctihodný M. na zadní stranu pergamenu popsal také místo, kde bude každou noc čekat na zájemce o tento úkol a bohatsví spojené s ním. Dopis ukončil slovy : ,, Věčná sláva odvážným.,, |
| |
 | Vstup do Severního Dentu Úžasný. Že já hloupá se vůbec někam cpala... Pomyslela jsem si, když jsem se tak rozhlédla po polomrtvém Dentu. Měla jsem raději zůstat doma, a tyranizovat svoje sousedy, bylo by to zábavnější. Ale tak co... Prachy jsou prachy. Kdyby nebyly prachy, nejsem ani já, a pro ně se musí něco udělat. Tak kdepak je ta krčma, kvůli které jsem tady. Zajdu do ní, vyslechnu si kecy, vlezu do podzemí, proploužím se okolo nějakých potvor, čapnu to, pro co jdu a pak se jen budu vysmívat ostatním, kdo by o to zájem měli. Jo, jsem chytrá. Nejchytřejší. Dovolila jsem se v hlavě výsměšně zasmát. Po chvíli se smích z mé hlavy přenesl na mé skvostné rty a já obdařila svým úsměvem kus Dentu. I když tu skoro nikdo nebyl. Jak jsem tak procházela městem, tak mé sebevědomí bylo na stejné úrovni, jako mé IQ. Se svým drobným nosem jako knoflíček jsem se procházela, ladnou chůzí, v mém honosném oděvu, a pokud jsem minula nějakého živého tvora, jen jsem si namyšlenecky odfrkla a kráčela dál. Začínala jsem dostávat hlad. Asi by bylo lepší se najíst, než můj vzhled začne hyzdit kručení v břiše. Zrychlím trošku tempo, a místo věčného prohlížení města se začnu ohlížet po krčmě. At' stojí, kde stojí, tak si jí nějak najdu. Jakmile už konečně dorazím před krčmu, s ohrnutým rtem jí pohledem sjedu od shora až dolů. Uhhh... Takovej pajzl. Naše krčmy jsou lepší, honosnější. Kdo to kdy viděl, aby osoba, jako já, šla do něčeho takového. Ale co... Jsou v ní prachy, a kde jsou prachy, tam jsem já. Odhodlaně vykročím vstříc té budově. U vchodu minu nějakého vandráka. Aniž bych to dala jakkoliv najevo, tak jsem byla ráda, že jsem narazila aspon na něco hodně živého, co umí dokonce číst. Nepozastavovala jsem se však nad ním a s nosem vzhůru jsem vkročila do krčmy. |
| |
 | Severní Dent Uuuuuf to je ale příšerná díra, ale je to moje práce takže směle do toho. Kdybych mohl byl bych radši někde v lese lovil monstra, ale peníze jsou potřeba takže se do toho pustíme a vyčistíme tohle město od moru, tomu říkám práce pro zaklínače, jen doufám že bude slušně placená. Vejdu do města a začnu se poohlížet po krčmě, cestou neptokám živou duši.To bude mor, ještě že jsem imunní.Když dorazím před krčmu usměju se. Krčma jak má být, dám si pivo a počkám si na toho ctihodného.Vejdu do krčmy sednu si k volnému stolu a objědnám si pivo. Usrkávám a čekám cose bude dít.... |
| |
 | Příchod do Severního Dentu Jsem na cestě už několik dní a počasí zatím neukázalo svou vlídnější tvář. Cesty se proměnily v bahnité řeky, kde jsou jedinou spásou poutníků vysoké boty. Ocelově šedé mraky vysílají k zemi den co den vydatné proudy vody a právě kvůli tomu ani nelze v noci, kdy je největší zima, rozdělat oheň. Už mám dost choulení se do pláště pod sosnami, mám už dost bahna a vody za krkem. Je mi taková zima, že se prakticky nikdy nepřestávám chvět. Víno mi došlo už před několika dny a naděje, že se snad někdy znovu zahřeju, hned vzápětí. Schoulení do sebe a zabalený v promočeném plášti vycházím z lesa a poryv deště mě nyní udeří naplno do zátylku. Nedbám na to, vždyť konečně vidím jeden z cílů své cesty - město Severní Dent. Je to sice smrdutá díra, ale nyní mi pohled na ty křivé domy a zesrané ulice skoro vhání slzy radosti do tváře. Přidám do kroku a už se vidím ve vaně s horkou vodou, stůj to co stůj. V hlavě si maluji fantazie o suchých kožešinách, plápolajícím ohni v krbu, suchých šatech a pokud by to šlo, tak i ženské společnosti. Bohové, jak já dlouho neměl ženskou! Zabrán do fantazií jsem ani nepostřehl, jak rychle mi ta míle od kraje lesa k bráně utekla. Strážný si mě nijak nevšímal, asi jsem mu nestál za to, aby kvůli mě vylézal z relativního sucha své strážnice. Hostinec jsem ani nemusel hledat, vývěsní štít, kývající se v silném větru, se ani nedal přehlédnout. Letmo zkontroluji, zda jsem na správném místě a vcházím. Sucho! Teplo! Sice zápach jako bych místo do hostince vešel do chléva, ale na to nyní nedbám. Svleču ze sebe plášť a vyždímám ho hned u prahu. Očima přitom sleduji lokál a hledám hostinského. Zatímco si k němu razím cestu, vytahuji měšec s penězi doufaje, že to tu nebude přílišná drahota. "Hej, hospodo! Kolik za pokoj, kde budu sám, za teplou večeři, vanu s horkou vodou a třeba i dámskou společnost?" Demonstrativně zatřesu měšcem, aby bylo jasné, že platit mám čím. Popis postavy  |
| |
 | Houbaření to je krásná věc Krásný slunečný den. Kráčím mírně narostlou trávou obrůstající mohutné stromy toho lesa, ve kterém se právě nacházím. Nasávám vůni čerstvě narostlých hub, pro které mám již připravený proutěný košík. Rád houbařím, obzvláště v tak krásném lese a v tuto roční dobu je to nejlepší. Náhle se ozve jemný skřek kombinovaný s pískáním. To se jen ozvala má ochočená fretka Lisa. Věrný to společník na dlouhých cestách. „Našla si něco?“ Zvolám a upravím si pušku pověšenou přes rameno a poté přezku své cestovní brašny. Pevně uchopím košík a vyrazím k ní. „No vidíš zlato jak si šikovná. „ Podrbu Lisu za očkama a seberu krásně narostlý pravý hřib. Tak to šlo celé odpoledne. Košík skoro plný a žaludek prázdný. A hle, při východu z lesa v dálce vidím městečko. Upravím si velký klobouk, který mne chrání před dotěrným sluncem, a krátce písknu na fretku. Ta jen přiskáče a po mé ruce došplhá až na rameno. „Bude pršet“ Pohlédnu do dříve krásné oblohy, teď jen mrazivé šedi. Přitáhnu si plášť více k tělu a upravím velký stříbrný štít na zádech. Vyrazím k velkému městu před sebou, Smrad, špína a smrad. Všude kolem. Kráčím bahnitou ulicí po čerstvě napadaném dešti a hledím na žebráky klečíc po kotniky v bahnité břečce a žebrají. Jen tak tak se vyhnu skupince ožralů právě vycházející z hostince opodál. „Uuu hni nádhero!“ Křiknu jeden z nich, do kterého strčím ramenem. Ihned sáhnu na rukojeť svého meče a protnu opilce pohledem. Nemá to cenu.. „Ppp a rdon“ Vykoktá ze sebe a opět zpívajíc se kymácí ulicí dál. Lise jen vyjeveně kouká hlavička z torny. Zkontroluji si přivázaný proutěný košík pod brašnou a poté vejdu do hospody, kde najdu nějaké pohodlné místečko na krájení hub. Jsem střední až vysoké postavy středních až delších vlasů a pětidenního strniště. Postava není svalnatá ale šlachovitá a pečlivě dříve trénovaná. Oděv prostý z pevné kůže, na němž spočívá hrudní kyrys, chrániče ramen a nátepníky. |
| |
| Hostinec :  Hostinec ,,Na rozcestí,, nebyl sice jediný v Dentu, ale byl rozhodně největší, nejnavštěvovanější a nejznámější. Krčma byla plná zhruba z jedné třetiny. Největší skupinka hrála uprostřed místnosti a největšího stolu kostky. Mezi nimi i dva trpaslíci, kteří ale jako váleční trpaslíci rozhodě nevypadali – spíše naopak. Hudba hrála a bylo veselo , i když asi každý z vás byl už v honosnějším hostinci. Jen se letmo podívali, když do hostince vesel mladý prostý kluk a hned si sedl na nejbližší sud. Aniž by si něco objednal, vytáhl z torny knihu a začal si číst. Hostinskému to evidentně nevadilo a kluka si nevšímal. Ani ne za pět minut se ve dveřích objevila dívka. Její pohled byl už ve dveřích jasný – jako by říkal : Pohrdám vámi. Někdo dokonce obdivně hvízdl, ale když pak uviděl její zamračený pohled, sklopil oči hned k zemi. Dívka se posadila na židli a bylo vidět, že ji vadí hospodský zápach. Moč kombinovaná s ,,vůní,, piva a smradem opilců, nebylo nic pro její citlivý nosánek. Dveře se po dívce nestačili ani dovřít a vešel další muž - kolem 40ti let, vousatý a s drsným výrazem ve tváři. Bylo vidět, že má už dost životních zkušeností. I hned se usadil k volnému stolu a objednal si korbel piva. Než se hostinský stačil vrátit za pult, už si muž objednával další rezavou vodu. Hostinský se jen usmál, pokýval hlavou a přinesl muži rovnou piva dvě. ,,To bych se nachodil, když vám u nás tak chutná.,, Lidé se v krčmě neustále střídali, někdo přišel, další odešel a stále dokola. Venku se obloha opět zatáhla do své typické šedé barvy a začalo silně pršet. Po dalších pár minutách do hospody přišel další muž, který byl ale jiný než ostatní. Už jen tím, že měl košík plný hub a také fretku na vodítku. Sedl si k jednomu z větších stolů u okna a v poklidu začal krájet houby a následně je sušit na lavici vedle sebe. Venku se už ženili samotní čerti, když vešel zcela promočený muž. Na první pohled bylo jasné, že je to cizinec. Někdo místní by v takovém nečasu ven jistěže nevyšel. Jeho příchod byl ale mnohem prozaičtější, než příchod ostatních. Hned svým drsným hlasem pozdravil ,,hospodu,, a zeptal se hostinského na cenu pokoje, piti, jídla a pokud možno , i nějaké lehčí děvy. Na gesto, že peníze nejsou problém , hodil sáček s mincemi na stůl. Hostinského tvář se opět rozzářila a pravil. : ,,Vítejte, pane! Pivo je za 2 měďáky, jídlo dle výběru, ale do 5 měďáku se vejde i naše pověstná kachna se zelím, bude-li si pán přát. Pokoj je taktéž za pět měďáků, ale lehké děvy tady nemáme. Za to venku jich bývá co kalhoty ráčí a nejsou ani nijak drahé. Některé jsou stejně levné, jak ta naše kachnička. To víte pane, panuje tu mor a chudoba zasáhla i naše město.,, Vteřinu poté, co hostinský domluvil se opět otevřeli dveře. Stál v nich městský voják a hostinskému jen pokynul rukou. Poté vzal dýku z opasku a zabodl kus papíru do masitého pilíře uprostřed místnosti. Poté se vydal opět ke dveřím, znovu pokynul hostinskému a beze slova se vydal zpět ke dveřím. Než vyšel, narazil si helmu více do čela, přikrčil se a vyběhl ven. Okny jste viděli, jak jeho tělo bičují provazy deště a vy jste byli velice rádi, že jste v suchu a teple. Kdo z vás se šel podívat co je na papíře napsáno, mohl si přečíst, že jakýsi Ctihodný M. nabízí tučnou odměnu za nalezení vzácného lektvaru. Jako bonus nabízel už nějakou zálohu předem a vybavení tomu, kdo se pro tento lektvar vydá. Ti z vás, kteří si výzvu číst nešli, jste se to ale stejně dozvěděli, jelikož jeden z přítomných ožralů vše vykřičel. ,,Tak to já teda jdu!! To pro... mě.. budeee hrač-ka... Najdu lektvar, a stanu se hrdinou. Ne! Stanu se bohatým hrdinou!,, ,řekl a následně poté se zapotácel a svalil se na jeden prázdných stolů, kde ihned usnul. U pergamenu se sešlo zhruba tucet zvědavců, ale většina se po přečtení jen zakabonila a vrátila se zpět ke svým stolům. Hostinský, který byl také mezi zvědavci jen zvolal :,,Tak co, chatro?! Je tu nějaký hrdina? Pokud ano a nevíte, kde se místo, které je vyznačeno na mapě, nachází, a kde by ten eM nebo jak si říká, měl čekat, pošlu s vámi i svého čeledína. Ten cestu zná a tu hodinku neb dvě ho klidně postrádat budu. Ale má to jednu podmínku : ,,Všichni si u mě zaplatíte pokoj na nocleh a vyrazíte až ráno. Platí?,, |
| |
| Hospoda Vysypu si na dlaň pár mincí z měšce a vyberu z nich nejlesklejší stříbrňák. Ten podám hostinskému řka: "To je malá záloha, další dostanete zítra ráno, pokud na mě bude čekat vydatná snídaně a moje oblečení a boty budou suché a čisté. Dejte si obzvlášť záležet, milý pane." S gestem přátelství ho poplácám po rameni a dodám: "Teď buďte tak laskav a sežeňte nějakou milou šenkýřku, ať mi nejprve ukáže můj pokoj a poté ať se u mne zastaví s teplou večeří. A nezapomeňte na vanu." Poslední větu zdůrazním další stříbrnou mincí, která cinkne v dlani hospodského o tu první. Nyní čekám, kdo se mne ujme a čas si krátím pozorováním chátrky kolem mne. Nikdo nevychází, zato příchozích je stále více a více. Poutníci, rádoby-dobrodruzi rozličného zrna, štamgasti od pohledu a nakonec i ne neobvyklá návštěva - nějaký městský biřic. Přibodne do sloupu nějaký vzkaz a odchází. No, aspoň že nejsou problémy. Když se dav rozejde, jdu si to také přečíst, nemám zájem se mačkat v jednom chumlu s přiožralými vandráky. Vyviklám dýku ze dřeva a ležérně ji schovám do záhybů košile a vzkaz si několikrát pozorně přečtu. Po hostinského proslovu k němu dojdu, poklepám prstem na vzkaz a pravím: Nuže, já bych zájem měl. Takže ráno. Příteli." |
| |
 | Hospoda Popis Obličej viz ikona , střední hubené postavy kolem 176cm a 72 kg chlapec mlačího vzezření cca 15 let oblečen v kalhotách a haleně kdysi asi ze stejné látky , teď už plné záplat a zapraných skvrn .Na nohou má plátěné hucule pokryté vrstvou bahna. Přes ramena má hozen starý hnědý plášť. Sedí na sudu a čte si knihu pod nohami mu leží kožená torna ze které kouká ovčí rouno a o stěnu je opřená dlouhá hůl s okovanými konci. Sleduji mumraj po hospodě , když dorazí voják s dopisem tak zaklapnu knihu a se zájmem pozoruji každého co projeví jen trochu zájmu .Když se jeden opilí muž skácí na stul tak se trochu leknu a zeskočím ze sudu přitisknu zády ke stěně a nahmatám hůl . Už je to tady vražda. Když se všichni chovají jako před tim tak se uvolním. uf oddechnu si Knihu uložim pod houni do torny a zasunu za sud k holi. Vydám se k muži co leží na stole a snažím se zjistit jestli žije. Na ostatní u stolu se obořím se slovy. To ho chudáka tu nemůžete jen tak ležet co když se mu něco stane , to si řikáte jeho kamarádi? Ani nečekám na odpověď a vezmu jej v podpoždí a snažím se ho táhnout k pultu kde je hostinský |
| |
| Vožralové, kam se podívám... Když jsem vstoupila do krčmy, hned první, co mě praštilo do obličeje, byl nesnesitelný zápach. Ani nechci vědět, z čeho to je, protože je to tak strašně odporné, že jsem měla v tu chvíli chuť hodit hned na prahu dveří šavli. Jediné, co na mě ovšem bylo znát bylo to, že má úžasná tvářička ztratila svou zdravou barvu a chytla zelený nádech. Snažila jsem se to všemožně skrýt, a tak jsem ani nepípla a opatrně si sedla k nějakému stolu. Ani jsem v té hrůze neměla chuť si kohokoliv prohlížet. Jen jsem myslela na to, zda má opravdu cenu tu zemřít v tom zápachu, a nebo ne. Ovšem... Už jsem tady, tak proč srabácky utíkat. Po chvíli jsem si ale konečně aspoň trochu přivykla, a tak už jsem ten pach cítila méně a méně. Poohlédla jsem se po ožralcích, kteří se tu vyvalovali a ječeli, poté jsem sjela pohledem po nějakém nuzákovi, který se vydával za boháče, když jen tak vytahoval nějaké drobné a házel je hostinskýmu na stůl. To bych mohla udělat taky, ale nerada bych, aby mě tu nějaký pobuda okradl. Nebo dokonce Znásilnil... Otřásla jsem se při těch příšerných představách. Kdyby do krčmy nevtrhl nějaký malý, usmrkaný spratek, asi bych nad tím přemýšlela dál. Jen tak se zničeho nic začali hrnout do krčmy další odporní, špinaví a uslintaní lidi. Jen tak chvilkově mě napadlo, jestli se tu všichni vůbec vejdou, ale když se sem později všichni nacpali, tak nejspíš ano. Poslední, kdo přišel, byl nějaký pobuda, co přitloukl nožem cár papíru na stěnu. Jako lusknutím prstů se u něj všichni objevili a začali ho podivně ošmatávat. Ani bych se nedivila, kdyby ta četnější polovina skupinky, co u něj stojí, neuměla číst. Začínala jsem být po chvíli celkem zvědavá, co na tom papíře stojí. Už už jsem se chtěla zvednout, že bych se mezi ty opilce vtírla, ale naštěstí to další opilec celé vykřičel. Idioti, pomyslela jsem si, Nikdy by ste se k tomu nedostali, i kdyby ste pro to dali cokoliv. Od toho jsem tu já... Opět jsem se nad svými inteligentními představami pousmála a vyhrnula si rukávy. Pak jsem hrábla do kapsy pro pár mincí, postavila se a povýšenou chůzí došla až vedle pobudy, co se vychloubal, že má na nocleh a levnou děvu. Úchylák, doufám, že bude ode mě daleko. Lhostejně jsem hodila několik mincí na bar, aniž bych vůbec věděla, co kolik stojí. Pak jsem se zadávala tomu hostinskýmu do očí. Po chvíli jsem se ale z jeho vzhledu znechutila a kouknula se raději jinam. "Jeden nocleh bych brala." sykla jsem. Pak jsem koutkem oka zahlédla, kolik peněz tam "daruje" ten vedle mě a poslouchala, co všechno chce. Snídani? Vanu? Ten je ale vybíravej. Já se spokojím s postelí s nebesy, a on si tu musí ještě vybírat. "Teď mi ale něco nalej, mám strašnou žízeň. Ale nezkoušej mě opít, starej." Popis |
| |
| Krájím, krájíš, krájíme… Pohodlně se usadím k velkému oknu a rozložím své vybavení, aby nepřekáželo. Tornu na lavici vedle, poté meč, pláš´t a štít. Proutěný košík položím na stůl a přičichnu k úlovku. Usměji se na pokukující Lisu z torny a uchopím ostrý tesák. Ani moc nevnímám okolí, poněvadž svůj zrak věnuji krájení a hledání červíků, které si má fretka s radostí dá. Někdy před začátkem krájecí sem zvolal na obsluhující dívku, že si dám pivo což se ihned stalo a otírám si pěnu ze strniště. Již jsem skoro hotov se svou prací, když v tom zaslechnu ránu něčeho ostrého do dřeva. Dýka, která držela jakýsi pergamen s nějakou zprávou. Nemusel jsem vstáva,t protože si to spousta lidí přečetlo a šušká se to po celém hostinci. Přesně takovou práci hledám. Jednoduché a přímočaré. Tedy pro toho, jenž um meče zná. Až vše dokončím nezapomenu si říci hostinskému o pokoj a o moji účasti na této výpravě.. |
| |
| Později večer : Na hostinského návrh zatím přistoupili jen Ersten a kupodivu i dívka Natalyja, která už od svého příchodu vypadala, jakoby ji patřil celý svět. ,,No vida! Někdo další? Přece se nenecháte zahanbit ženskou!,, ,zkoušel to hostinský dál. Pak se otočil na mladíka, který ostatním vyčinil, že se k opilci, který upadl na stůl, nezachovali hezky a sám mu pomohl na nohy. ,,Co třeba ty, mladej? Vypadáš, že bys mouše neublížil, ale když dotáhneš násosku Jimmyho, až k mému pultu, tak asi nebudeš úplně k ničemu. Troufáš si?,, ,zvedl hostinský obočí. Aniž by čekal na odpověď, zvolal směrem do kuchyně : ,,Marriano, pojď sem. Máme tu hosty, kteří u nás ponocují. Pojď se jich ujmout.,, Po chvilce přšla zhruba 16-ti letá dívka s kudrnatými, havraními vlasy a modrýma očima. Chystala se vám ukázat vaše pokoje, když se ozval muž, který do této chvíle v poklidu krájel houby, že by měl taktéž zájem. ,,No vida, další hrdina.,, ,nadšeně zvolal hostinský a poplácal Aedana po ramenou. Služebná mezitím zavedla Erstena do jeho pokoje, kde opravdu byli, k jeho radosti, i dřevěné necky. ,,Počkáte v lokále, než zde vše pro vás připravím,pane?, usmála se na Erstena a nervózně zamrkala. Ostatní zůstali v lokále, popíjeli pivo a hostinský ho s radostí neustále doléval. I když se na každého usmíval a choval se přátelsky, k cizincům byl nedůvěřivý a tak po každé objednváce hned kasíroval. V lokále bylo zatím veselo, Natalyja i ostatní pili svá piva, hudba vesele hrála a zábava byla v plném proudu. Kolem půlnoci se hosté začali rozcházet do svých domovů a lokal řídnul každou minutou. Když odešli všichni a v hostinci zůstali jen spáči, kteří to s pivem nemálo přehnali, začal je hostisnký postupně budit a posílat domu. Jedním z nich byl i muž, který se během večera hostinskému představila jako Sanrid. ,,Hej, kamaráde, vstávej. Nevím sice, kde tuhle noc přespíš, ale tady spát nemůžeš. Jedině, že by sis také pronajal pokoj, ale jelikož už máme plno, mohl bys přespat v pokoji pro služebné. Marriana by se vyspala někde jinde, ale bylo by to trošku dražší - za jeden stříbrňák. Bereš to, nebo se vyspíš někde venku?,, *** ERSTEN : - 2 stříbrné (kompletní nadstandartní servis) NATALYJA : - 7 měďáků (nocleh, pivo) AEDAN : - 5 měďáků (nocleh) PASÁČEK MIMI : X SANRID : -6 měďáků (3 piva) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Nutno podotknout, žes to provedl dost nešikovně a neohrabaně (23x28). Být to kdokoliv jiný z hospody, asi by tě při tom chytil, nicméně Jimmy byl v takovém stavu, že nepoznal vůbec nic a ty jsi se díky tomu obohatil o 1 stříbrný a 3 měděné. Až ráno Jimmy zjistí, že je úplně švorc, nebude tě podezřívat, jelikož si tě s nějvětší pravdpodobností nebude ani pamatovat. *** + 1 stříbrňák a 3 měďáky |
| |
| Pokoj Konečně jsem se mohl odebrat do své jizby, pryč od hřmotu a zápachu výčepu v přízemí. Byl jsem příjemně překvapen zařízením pokoje, vypadal velice útulně, i když skromně zařízen. Děvče, které mě sem doprovodilo, Marriana, jak jsem pochytil z povelů hostinského, mě svými půvaby velmi okouzlila. Sličná, i když plachá. A za vějířem cudnosti se mnohdy skrývá potlačovaný plamen vášně... "Proč se vracet tam dolů, když zde mám vše, co potřebuji?" usměju se na dívku a začnu si pomalu sundavat všechny věci, jimiž jsem opásaný a které již na sobě nepotřebuji mít. Odepnu kožený popruh s mečem a dýkou, poté povolím vázání kožené zbroje... a pak se podívám, co dělá dívka. Očekával bych buď přinesení večeře a vína, nebo že bude plnit vanu a jídlo donese hned posléze. |
| |
| Postava Ersten Když ses na Marrianu usmál a začal svlékat, její oči v rozpacích tikali po celé místnosti sem tam a na tvář ji náhle zrudla. ,,Víte...pane..já.. Donesu vám jídlo a pití a pár věder vody..., ,řekla a rychle opustila místnost. Zhruba po dvaceti minutách se vrátila zpět a místnost zaplavila vůně křupavé kachny se zelím a osmi knedlíkama. V druhé ruce měla korbel piva a láhev červeného vína. Vše položila na stolek vedle postele a opět odešla z místnosti. Vrátila se s vědrem teplé vody a zopakovala to celkem pětkrát, než byly necky plné. Když donesla poslední vědro vody, zamkla za sebou dveře a váhavě se svlékla. ,,Pane..nemyslete si, že jsem jako ostatní.. Ale doba je zlá a mám ještě dva malé bratry. Otec zemřel na mor a matka na vše nestačí... Za jeden stříbrný tady s vámi zůstanu půl hodiny. Poté by mě pan Smitie začal postrádat.,, Bylo jasné, že Smitie bylo jméno hostinského. Stydlivě si nahá vlezla do vany plné pěny a usmála se na tebe.  Bylo jen na tobě, zda obětuješ další stříbrný, nebo Marrianu pošleš pryč. Jak říkal hostinský, venku se přece jen daly sehnat kurtizánky o polovinu levněji. |
| |
| Postava pasáček Mimik Donesl jsi Jimmyho na pult k hostinskému a i když bylo vidět, že z toho nemá žádnou radost, ba naopak, ty jsi bral svůj počin jako dobrý skutek a tuto myšlenku vnucoval i hostinskému. Ten pokrčil obočí, chvilku zapřemýšlel a pak souhlasně pokýval hlavou. ,,Máš pravdu, je lepší mít Jimmyho na očích a vědět, že mi nepocintá celou hospodu. Děkuji ti.,, ,řekl a bylo vidět, že jsi ho o svém dobrém úmyslu přesvědčil. Pak jsi jasným pohledem na Jimmyho a měďáky hostinskému naznačil, že by to chtělo menší slevičku. To se mu ale moc nezamlouvalo. ,,Víte..,to že mi sem přinesete Jimmyho je sice pěkné a já si toho vážím, ale... Nocleh s polévkou by byl za osm měďáků a vy mi tady dáváte tři a k tomu chcete, aby jsem tu ubytoval i Jimmyho.,, ,řekl nešťastně a taktéž se podrbal ve vlasech. ,,Domluvme se takhle - dáte mi místo osmi měďáku jen ty vaše tři, Jimmyho odvedete domu - řeknu vám, kde bydlí a není to daleko. A až se vrátíte, budete mít na pokoji polévku. A ráno mi pomůžete nasekat dříví ve stodole. Platí?,, |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Ok? Jinak jsem zvyklý, psát hody kostek do příspěvků, ale jelikož jsi mi to pošeptal, tak jsem předpokládal, že nechceš, aby to ostatní věděli. To mi bude komplikovat situaci, ptž ostatním může být nápadné, že se ti něco povedlo/nepovedlo a nebudou u toho hodnoty kostek. Takže u většiny rozhodnutí psát hody budu, jen když si to u něčeho výslovně nebudeš přát. Nerad používam herní poštu, radši si to s hráči vyjasňuji přes diskuzi, nebo přes šept, takže mi to klidně opět pošeptej. |
| |
| Hospoda Kfyž ke mě přistoupí hostinský nechápavě se na něj podívám. Hmmmmm asi jsem usnul mám za sebou dlouhou cestu, než jsem stačil něco říct tak jsem usnul. Taky bych měl zájem zůčatnit se té výpravy. Co jsem pochytil hlásili se tam samí dobrodruzi co nemají s zabíjením nestvůr žádné skoušenosti. Tohle je práce pro zaklínače a nepro bandu usmrkanců co si nadělají do trenek při prvním střetu z obludou. Vsadím se že ani čtvrtina z nich nemá tak dobrý trénink jako já. a co se týče noclehu kam se uložm nvím ale vaše pokoje se zdají drahé. Nejspíš se opravdu vyspím někde venku, jen mi řekněte kdy sem mám příjit abych nezmeškal cestu ke ctihodnému. |
| |
| Pokoj Nechám Marrianu ať dokončí naplňování vany a poté přisunu stolek s večeří k velké kádi. Také se svléknu a následuju ji do vany, sednu si naproti ní. Pokoj osvětlují jen svíce, hlahol zezdola ustal a pootevřenou okenicí proudí dovnitř příjemný noční vánek. "Jen si posluž, rád se s tebou rozdělím", pokynu dívce a sám začnu hodovat na kachně. Naliju nám oběma po sklenici vína a po chvíli tichého debužírování a vzájemných pohledech dodám: "Chci, abys tu zůstala až do rána. Pokud ti jde o peníze, buď bez obav. Ráno odsud budeš odcházet s plnou hrstí mincí. Slibuji." Abych potvrdil váhu svých slov, sáhnu z vany na stolek, kde leží můj měšec a zvednu ho dívce před tvář. "Pověz, Marriano, kolik bys ode mne chtěla za to, že tu se mnou zůstaneš celou tuhle noc?" a provokativně kývu měšcem ze strany na stranu. |
| |
| Večer Ti dám ženskou, starochu. Pomyslela jsem si a chopila se piva. To by mě tedy zajímalo, co za nocleh budu mít. Jestli mě hodí do nějakýho chlíva, tak to se raději vyspím venku. Ikdyž... Když uvidím tu namyšlenou smradici, jak odvede toho tupce, co rozhazuje prachy vedle mě, jen si jí prohlédnu a povýšeně pozvednu nos. Zas nějaká vtěrka... Nechápu, jak jsem v té hrůze mohla vydržet sedět tak dlouho. Furt se všichni kolem motali, blbě kecali a chytračili. Asi bych si tu měla někoho omotat okolo prstu, protože by se mi hodil posluhovač. Drzým pohledem se rozhlédnu okolo, ale nic jiného, než ty tupé ožraly nevidím. Začínala být půlnoc, a hospoda se začala vyprazdňovat. Už bych se docela ráda vyspala, nechci totiž mít kruhy pod očima. To by to vypadalo, abych před tím Ctihodným Emkem vypadala jako děvka. "Co takhle mě zavízt tam, kde budu spát?" pípnu tiše, a dopiju to pivo, které už nějakou dlouhou dobu žužlám. |
| |
| Přenocování : Sanrid S díky jsi odmítl nabídku hostinského, zaplatil vypitá piva a dozvěděl se, že se máš stavit opět druhý den v 8h. ráno. Vyšel si ven a provazy déště tě ihned začaly bičovat do zad. Mnoho možností, kde přespat, jsi neměl. Ostatní hospody v Dentu byli již zavřené a to, že tě někdo u sebe ubytuje, bylo nepravděpodobné. V ulicích se motalo už jen pár posledních opilců, jinak celé město už spalo. Chvilku ses potuloval ulicemi a hledal nějaké suché místo na přenocování. Nakonec jsi narazil na stodolu, kde už spalo pár zoufalých lidí, kteří - stejně jako ty - neměli jinou možnost se ukrýt před deštěm. V noci tě budil jejich neustálý kašel a sténaní. Bylo jasné, že spousta z nich má nějakou nemoc. Ať už to byl mor, černý kašel, zápal plic a podobně. V tu chvíli jsi byl rád, že máš imunitu. Když ses ráno probudil, tvůj obličej očmuchávala obrovská krysa. Když uviděla, že ses probudil, zaútočila na tvůj nos a kousla tě do něj. Poté se s pískotem dala na útěk a zmizela v harampádí v koutu stodoly. Venku stále silně pršelo, ale pokud si nechtěl zmeškat odchod z hostince, měl bys pomalu jít. Když jsi se postavil na nohy, zalitoval jsi, že jsi nepřijal nabídku hostinského. Tak rozlámané a ztuhlé tělo jsi už dlouho neměl. Do toho jsi měl na sobě stále vlhké oblečení a krvavou ránu na nose. Stálo ti vše za ušetřený stříbrňák? To si musel vědět jen ty. Natalyja Mantidorre Kolem půlnoci ses rozhodla odejít z lokálu do svého pokoje. Ó, jak jsi doufala, že nebude ve stejném duchu, jako byl zaplivaný hostinec, a že bude alespoň trošku čistý. Ač se hostinský snažil služebnou Marrianu volat sebevíc a dokonce se ji vydal hledat , vrátil se bez ní a na první pohled bylo jasné, že její nenalezení ho velice rozčílilo a vyvedlo z míry. ,,Nevím, kde ta zatracená holka vězí! Až se mi dostane do rukou, ta to odskáče! Ubytuji vás sám, pojďte za mnou.,, Vydala ses za hostinským po schodech a uviděla chodbu se čtyřmi pokoji. Jeden z nich odemkl a naznačil, abys vešla. Pokoj byl mnohem čistší, než lokál. Čistě povlečená a ustlaná postel. Kýbl s vodou na umytí. U postele byl malý stoleček, kde byla ve váze květina. Váza byla ale asi bez vody, jelikož květina byla už celá uschlá a zvadlá. Pod postelí byla truhla, ale bylo takřka jisté, že bude prázdná a že je určena pro odložení věcí ubytovaných hostů. S pokojem si byla dá se říci spokojená, a když hostinský viděl, že je snad vše v pořádku, odešel a zavřel za sebou dveře. Klíč byl v zámku a mohla ses tak na noc zamknout. V pokoji bylo jedno okno, které nabízelo pohled před hospodu. Kdyby ses podívala, viděla bys už prázdnou ulici. Déšť neustále bubnoval na okenní římsu. Když sis později lehla do postele, zjistila si, že čistota byla předtím spíše vizuální, jelikož povlečení páchlo potem a zatuchlinou. Ráno ses probudila poměrně brzy, ale cítila jsi se výborně. Celou noc jsi spala klidně a vyspala ses lépe, než jsi sama doufala. Kdyby ses podívala znovu ven, zjistila bys, že obrázek byl stejný jako v noci - prázdné ulice a přetrvávající déšť. pasáček Mimik Na nabídku hostinského jsi přistoupil a odvedl jsi opilého Jimmyho do jeho domu. Cesta byla namáhavá, jelikož Jimmy se pomalu neudržel ani na nohou, a i když to nebyl žádný svalovec ani hora sádla, byl sakra těžký. Když jsi zaklepal na dveře jeho domu, za oknem se po chvilce rozzářila svíčka. To bylo dobré znamení - někdo je doma a už se o Jimmyho postará. Nebudeš ho tak muset doprovázet až do postele. Otevřela ti strhaná stará žena, a když uviděla, v jakém stavu Jimmy je, jen zalomila rukama. ,,Šmarjá, ten se zase zřídil. Děkuji vám pane, že jste ho doprovodil až domů. Už se o něj postarám sama.,, ,převzala od tebe Jimmyho a odvedla ho do domu. Když se vrátila, doufal jsi, že tě třeba nějak odmění, ale jen se usmála a zavřela dveře. Vydal ses zpátky do hostince, kde už na tebe čekal hostinský. Hospoda byla už zcela prázdná. ,,Tak pojď, mladej. Už chci jít taky spát a mám ještě hodně práce. Co se týče toho dříví, vše ti vysvětlím až ráno.,, Odvedl tě do pokoje (vypadal úplně stejně jako pokoj Natalyje) a odešel z místnosti. Když ses po nějaké době dostal do postele, usnul jsi během pár vteřin. Probudil ses až ráno, když někdo zaklepal na dveře. Aedan Když tě hostinský doprovázel do pokoje, mrmlal si něco pro sebe. Nerozuměl jsi co, ale bylo patrné, že je nějak rozčílený a zmatený. Až po chvilce si zjistil, že už delší dobu nemůže najít služebnou Marrianu. Mávl ti na rozloučenou a beze slov za tebou zavřel dveře. (I tvůj pokoj vypadal stejně, jako pokoj Natylaje a pasáčka Mimika) Už jsi byl vzhůru, když jsi uslyšel řvát hostinského. Sice jsi křik poslouchal přes zavřené dveře, a bylo jasné, že řve na Marrianu, ale slovům jsi nerozuměl. Ersten Hodoval jsi si společně s Marrianou na kachně a zapíjel ji červeným vínem, ale když jsi před její tvář vytáhl měšec plný mincí, odvrátila oči jinam. ,,Stydím se za sebe, ale... peníze potřebuji. Zůstanu tady s vámi až do rána, ale mám dvě podmínky. Dáte mi zálohu předem. Dva stříbrné teď a dva stříbrné potom. Přeci jen vás vůbec neznám. A má druhá podmínka je, že až mě začne Smitie hledat, neprozdradíte mě. Měla bych velký problém a ten si nemohu dovolit.,, Když vše dořekla, čekala, zda s tím budeš souhlasit. Pokud jsi souhlasil, strávila celou noc nejen u tebe v pokoji, ale také u tebe v posteli. Pokud jsi nesouhlasil, spěšně vylezla z vany, osušila se, oblékla a odešla pryč z pokoje. Ať už tak či onak, probudil ses ráno v posteli sám. A navíc jsi uslyšel křik rozčíleného hostinského. *** NATYLAJA MANTIDORRE : Charisma +1 (noc strávená v teple a suchu) PASÁČEK MIMIK : - 3 měďáky (nocleh, polévka) Charisma +2 (noc strávená v teple a suchu + polévka v žaludku) AEDAN : Charisma +1 (noc strávená v teple a suchu) ERSTEN : Charisma +5 (noc strávená v teple a suchu s Marrianou + vydatná večeře s vínem a teplou vanou) SANRID : Charisma -2 (neklidná a nepohodlná noc) Zdraví -1 (kousnutí od krysy) |
| |
| Pokoj Na návrh dívky kývnu, pár střívbrňáků za takové služby není nic, co bych si nemohl dovolit. Pomalu položím na stolek vedle večeře dva stříbrné a měšec položím na zem vedle vany. "Nabídni si, je toho ještě dost pro nás oba" pravím a pokynu dívce k jídlu a pití. = = = A poté se společná koupel, doplněná o vzájemnou masáž, ubrala cestou blažených rozkoší, jak by pravil básník. = = = Pokoj zrána Probudím se skvěle odpočat a plný síly. Nejprve ze všeho zjišťuji, že Marriana už odešla, nejspíš ji vytáhly z postele ranní povinnosti v hostinci. Smířeně nakrčím obočí, no jo, co se dá dělat. Tak holt ranní repete nebude... a vylezu z pelechu, který jsme během noci z celkem upraveného lože vyrobili při společném dovádění s Marrianou. Potěšeně zjišťuji, že na židli již sedí komínek čistého, hebkého a voňavého oblečení. Ošatím se, opásám mečem, přepočítám si peníze (Marriana si už vzala večerní dva stříbrné, i se sama obsloužila dvěma ranními), takže mi nic nebrání vydate se dolů na snídani. Už si maluji v hlavě, jakou dobrotu si asi dám, když slyším (opět) hulákat hostinského. Nejprve jsem tomu nevěnoval pražádnou pozornost, ten otylý špekbuřt mě nikterak nezajímá, dokud nosí co si objednám, a ani nyní na tomto zvyku nehodlám nic měnit. Už od schodů volám směrem k šenku: "Hospodo! Snídani de luxe a nějaké zásoby na delší cestu!" |
| |
 | Cesta do Dentu Od posledního kšeftu uběhla už pěkná doba. Což dokazuje moje špatná nálada a rovněž obsah mého měšce. Žbrundám už několikátej korbel piva a stále nikdo, kdo by stál o moje služby. Zastavím se a chvilku zaváhám. Rozhlédnu se kolem sebe. Nikdo, nikde. Oddělám ruku z kliky a nesouhlasně zakývám hlavou. Tentokrát ne. Tentokrát to udělám úplně jinak. Nenápadně nakouknu dovnitř. Vážně miluju tyhle hry světla a stínů. Já mám všechny hosty jako na dlani díky dostatečně osvětlené hospodě, ale oni by mne zahlídli,pouze pokud by se na mě soustředili.Mám dostatek zkušeností, nedělám takovýhle špehování přece prvně, nejsem žádnej nováček, abych se nechal zahlídnout. Převis střechy mi dovoluje pobít v relativním suchu. Projdu kolem několika oken, aby se mi dostalo lepšího seznámení se situací. Asi špatná hospoda. O té jeskyni ani zmínka. Budu se muset porozhlídnout jinde. Z myšlenek mě vytrhne příchod vojáka. Jsem na správným místě. Ještě že se vždycky najde nějakej ňouma, kterej vykřičí takovýhle dopisy do světa. Takhle aspoň můžu zůstat, kde jsem. Tak,kdo se přidáte? Při rychlém pokusu seskočit a podívat se do hospody na reakce hostů, se málem hráň rozsypala. Díky mé rychlé reakci se naštěstí nic nestalo. Dopr. Určitě mě někdo zahlíd. Nejvyšší čas ukojit i jiné potřeby. Zahodím jablko. Olíznu ret a vydám se do ulic. Procházím se v dešti a sleduju ty zbídačené existence. Vždyť já jsem něco jako jejich spasitel. Dávám jim vysvobození. To je vážně bída, samá děvka. By se přerazily, aby mohly s někým strávit noc. Jo, jo to známe a pak se probudíš bez peněz a nebo se neprobudíš vůbec. Křik. Zastavím se, což jedna z lehkých žen vezme jako výzvu. Zaposlouchám se, otočím se směrem, kde se mi zdálo, že jsem něco zaslechl. Zhluboka nasaju vzduch do plic. Strach. Krev. Chtíč.. Odmítavým gestem odeženu prostitutku. Rozběhnu se k místu, odkud cítím směs různých emocí. Dušený křik mě vyburcuje k ještě větší rychlosti. Srdce mi začíná bušit rychleji a rychleji. Adrenalin prostupuje každičkým kouskem mého těla. Už jsem blízko. Slyším jak se trhá látka, dušené vzlyky. Zastavím se a vidím, že je sám. Na samotnou ženskou to si troufne dobytek ožralej. Vidím jak jeho ruce kloužou po jejím odhaleném tělo. Tenhle pohled ve mně vzbudí vztek. Zatnu zuby a odvážu šátek. Neslyšně se k němu přibližuju. Její oči mě spatří, vidím v nich naději, ale když se zadívá na moji tvář cítím nával strachu. Jen prsten naznačím, aby byla zticha. I on zaznamenal její pohled a otočil se právě včas.Jeden rychlí skok. Po rychlé ztrátě krve upadl do bezvědomí. Jeho si vychutnám později. Zadívám se dívce do očí. ,,Odejdi. Tahle noc se nestala. Rozumíš“ Jen kývla na souhlas roztřeseně se zahalila a utekla se slzami v očích. Můj pohled sjel na toho polomrtvého chlápka. Nemusím ani nic maskovat. Bude jasný co se tady stalo, chtěl někoho znásilnit a někdo ho prostě zabil. Vytáhnu dýku, abych dodělal to co jsem započal. Rychle se zamaskuju a mizím do temných uliček, abych se zbavil případných pronásledovatelů. Zkontroluju svoje oblečení a vydám se do hospody. Nebylo by vhodný, abych měl šaty od krve. Přicházím do hospody zrovna, když odchází jakýsi muž. Pohledem ho zevrubně sjedu. Na kratičkou vteřinu se zarazím. Zaklínač. Rychle a téměr bez dechu ho obejdu. ,,Já bych ten pokoj bral. Jesli to půjde“ |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro |
| |
| Uložení ke spánku a probuzení Zabalím pečlivě zbývající houby a na druhé polovině si pochutná Lisa. Já ještě dosrkám zbytek pivečka a pomalu se vydám zažádat nocleh. Zběžně tedy navleču své šatstvo a výstroj a vykračuji si to k hostinskému. Ten mne s brbláním zavede k volnému pokoji a já mu předám mincovní částku. Zavřu za sebou a rozhlédnu se. Nic moc ale býval jsem v mnohem horších. Položím tornu na postel a Lisa ihned vyskočí na vzduch a poskakuje po dece. Veškeré oblečení svléknu a vybavení poskládám na určité místo. Úlevou vydechnu jen co se položím nahý na postel zproštěn celé váhy kterou na sobě nosím. Podrbu fretku za ouškem a jdu si krátce zacvičit. Ani ne do hodiny tvrdě usínáme a já prožívám opět noc plnou nočních můr, které mne doprovázejí od již dávno zapomenuté tragické události. Probouzím se brzy ale ne proto, že bych chtěl. Celý zpocený se otírám do hadru a jdu se podívat k zamlženému oknu. Venku stále prší a nevypadá to, že by přestalo. Zaslechnu hostinského křik. Asi to je mířeno na tu dívku, kterou včera hledal. Ten chlápek co jde také na výpravu si s ní musel asi pěkně užívat. Již mi pořádně vyhládlo a můj žaludek chce vydatnou snídani. Oblékám si jen kalhoty z pevné kůže a boty. Košile a kožený kabátec následuje poté. Přepásám opaskem a připnu pochvu s mečem. Ostatní těžší výstroj se skládám tak aby se mi to dobře neslo. Tornu hodím na rameno a ujistím se, že mám vše. Obalen hroudou věcí se potácím do hostince a snažím se nic neshodit. Po nějaké době usedám ke stejnému stolu jako včera večír. Posečkám, než se vše uklidní a pak až budu moci, zažádám o teplou polévku s chlebem a pivo. |
| |
| Probuzení a návrat No tak to je teda vážně paráda bolí mě celé tělo jsem mokrý jak pes mám podobný hlad a ještě mě pokouše krysa nejspíš bych si měl jít něco ulovit a upéct, doufám že bude nějáký čas než výjdeme.A nebo obětuju pár peněz a koupím si něco v hostinci Vyštrachám se ze stodoly a vydám se k hostinci. Vstoupím do hostincea sednu si ke stolu nejblíž k ohni. Když příjde hostinský obědnám si u něj porádně propečenou zvěřinu a čekám co přinesou události dalších minut. |
| |
| V pokoji To ani nezkoušej. Pomyslela jsem si, když začal nahánět tu levnou děvu, aby mě odvedla do mýho pokoje. Kdyby přišla, nahoře bych jí skalpovala. Má jediný štěstí, že se nikde neukázala. Asi se někde prodává, levnota levná. Když se dědek vrátil, skryla jsem trošku svojí nafintěnost pod milý úsměv. "Trošku fofr," procedila jsem mezi zuby přitom úsměvu aniž bych hýbnula ústy. Jakmile mě zavedl do mého pokoje, tak jsem byla popravdě ráda, že to nebylo někde v chlívě mezi prasaty. Jakmile hostinskej vypadl, utahaně jsem sebou mrskla na postel a okamžitě usnula. Bylo mi v tu chvíli celkem jedno, jak povlečení zapáchalo, nebo ne. Ovšem, ráno už to moc pěkné nebylo. Sice jsem se vyspala dobře, ale ten pach byl dost nepříjemný. Okamžitě jsem povlečení strhla a hodila ho do lavoru s vodou. Mýt se nehodlám, já se myji zásadně ve vaně s pěnou. A tohle mi nestačí. Když jsem vyhlédla z okna a viděla to samé, co včera, na chvíli mě napadlo, že jsem asi vstala ještě v noci. To mě ale přešlo, popadla jsem své saky paky a at' bylo kolik chtělo, vyšla jsem z pokoje a zamířila si to dolů, do hospody. |
| |
| Ráno v hostinci : Simon : Tvůj příchod do města proběhl takřka v tichosti. Nikdo nevěděl, že se touláš uličkami města severního Dentu, ale dva lidé se o tvé přítomnosti dozvěděli velice záhy a za neveselých podmínek. Když jsi násilníka zabil, žena s pláčem utekla kamsi do tmy. Tvá věta a zároveň upozornění, že se ,,tahle noc,, nestala, byla obezřetná a na místě, nicméně, lze důvěřovat rozrušené ženě, která unikla znásilnění? Navíc, když ji zachrání tajemný cizinec? A hlavně - ten způsob, jakým ji zachránil. To bylo ve hvězdách. Po chladnokrevné vraždě ses vydal k místní krčmě. Už jsi čekání za jejími okny chtěl vzdát, když do hospody vešel městský voják a připíchl na trám jakési oznámení. Hlasy štamgastů byly slyšet i přes okenní tabuli a tak jsi dozvěděl, že jsi na správném místě. Vydal ses tedy do hostince a ve dveřích ses málem srazil s vycházejícím zaklínačem. Hned jsi požádal hostinského o pokoj a ten jen překvapeně a radostně zamrkal. ,,No dobrá, cena je stejná, jako byla učiněna právě odcházejícímu muži. Tedy jeden stříbrný.,, Hostinský tě po chvilce hned ubytoval v pokoji, kde jinak trávila čas služebná. Její pokoj byl skromný, ale útulný. Bylo hned znát, že v místnosti spí a bydlí někdo, kdo se uklízením a staráním se o čistotu, živí. Noc byla klidná a ani ses nenadál a bylo tu ráno. Když ses probudil, slyšel jsi kroky na chodbě, jak ubytovaní hosté jdou pravděpodobně na snídani. Po chvilce jsi ze zdola uslyšel hostinského, jak hlasitým hlasem říká něco o obchodníkovi, čeledínovi a snídani (viz dole.) Ersten / Aedan / Natalyja Mantidorre : Všichni tři jste se skoro srazili ve dveřích. Hlavně tedy Aedan a Ersten. Oba dva jste slyšeli křik hostinského, který vycházel přímo od pípy. Ersten už na schodech suvernéně oznamoval (jak by také ne, po takovém večeru), že si přeje snídani deluxe, zatímco Aedan, který ho následoval pár kroků za ním, nemávl ani na pozdrav a mlčky kráčel ke stejnému stolu jako včera. Oba jste spatřili rudého a vzteklého hostinského a před ním shrzenou Marrianu. Ta hleděla do země a po tváři ji stékaly slzy. Když vás hostinský spatřil, celou cestu pozoroval jen Erstena - stejně jako Marriana, která jen provinile pokrčila rameny. Jakoby tím chtěla říci jediné - ,,Promiň..,, Když si pak Aedan sedl a objednal si polévku s chlebem a pivem, hostinský jen Marrianě řekl : ,,Tím jsme ještě neskončili. Jdi vzbudit toho mladíka a ukaž mu, kde máme sekeru a dříví, které naseká. Ať toho naseká na dvě kolečka. A dodej, že snídani dostane, až po práci. Až se vrátíš, obsloužíš naše vážené hosty.,, Pak se vydal rázným krokem za Erstenem. ,,Pane, když jsem vám včera říkal, že tady kurtizány nemáme, ale že jich je plno v ulicích, myslel jsem to vážně! A vy si doprdele kurvafix vezmete na pokoj jedinou služebnou, co tady mám a strávíte s ní celou noc! Marrianu jsem do dneška měl za čestnou a poctivou dívku, ale pokud toto praktikovala za mými zády už někdy dříve, modlete se, ať je zdravá! Snídani vám ještě dám, ale pak už vás tady nechci nikdy vidět, rozumíme si?,, Než Ersten stačil odpovědět, objevil se na schodech další ubytovaný. Tedy spíše ubytovaná. Dívka, která včera večer dokázala vraždit samotným pohledem. I její ranní pohled nebyl kdovíjak milý, ale vypadalo to, že se vyspala asi lépe než předchozí noc. Noblesně kráčela beze slov po schodech k vám dolů. Pasáček Mimik : Osobu, která klepala na dveře tvého pokoje jsi bez otálení pozval dál. Když se dveře otevřely, stala v nich služebná a i když se pokusila o milý úsměv, bylo vidět, že se přemáhá. Pokud by člověk tuto přetvářku přeci jen nepoznal, tak rudé oči byli jasným znakem, že dívka plakala. ,,Dobré ráno přeji, pane. Pan hostinský vás nechá pozdravovat a zároveň mne požádal, abych vám ukázala, kde je sekera a dříví, a kolik toho máte nasekat.,, Pak se otočila zády a nechala ti soukromí na případné oblečení se a balení svých věcí. ,,A ještě jedna věc - případnou snídani prý dostanete až po vykonání práce. Jen vyřizuji slova hostinského.,, ,dodala tiše, aniž by se na tebe otočila. Pak jsi slyšel hostinského, jak dole v hostinci hlasitým hlasem říká něco o obchodníkovi, čeledínovi i snídani (viz. dole). Sanrid : Když ses postavil a protáhl své rozlámané tělo, kosti a klouby jen zapraskali. Bez zbytečného otálení ses vydal směrem k hostinci. Bohužel stále pršelo a tak jsi byl nucen jít opět pod provazy deště. Když jsi po chvilce došel k hostinci a otevřel jeho dveře, viděl jsi, že už tam nějací hosté jsou. Některé z nich jsi poznával z předešlého večera. A na první pohled bylo hned patrné, že se na rozdíl od tebe, vyspali dobře. Jeden dokonce seděl na stejném místě, jako předešlého večera - jakoby ani nešel spát. Ale jeho svěží tvář značila, že vyspalý přeci jen je. Usedl jsi nejblíže ke krbu, který ale ještě nebyl zapálen. ,,Hned to bude Sanride. Jsem rád, že jsi to venku v tom nečase přežil a snad i ve zdraví.,, ,řekl hostinský sice přátelsky, aby hned na to zvážněl. Pár chvil před tím, než k tobě přišel, jsi ho viděl, jak hlasitě promlouval k nějakému muži. Měl jsi pocit, že i tento muž zde byl už včera a že tu musel strávit noc - jeho oblečení, narozdíl od tvého, bylo celé čisté a voňelo i na tu dálku. Hostinský zapálil krb a ty ses hned cítil lépe. Všichni v hostinci (kromě Simona a Pasáčka Mimika): ,,Tak vás tady vítám, nocležníci. Vy všichni jste zde, předpokládám, z jediného důvodu. Chystáte se do nějakých chodeb a získat tam ten lektvar, o kterém mluví snad celá naše země. Já osobně bych tam nechodil. Stačí se vyhýbat zavšiveným a kašlajícím lidem a moru se nemusíte bát. Pokud je tu někdo, kdo nemá v plánu se sejít s tím panem ctihodným, nebo jak si říká, tak vás se to netýká.,, ,řekne hostinský, který stál uprostřed krčmy, aby zaujal pozornost. Když viděl, že nikdo nemá otázky, pokračoval : ,,Čirou náhodou sem dnes kolem poledne přijede jeden obchodník ze vzdáleného města. Ceny má slušné a zboží také. Kdo by měl zájem se před cestou vyzbrojit a vybavit, nebude problém.,, Odkašlal si a opět pokračoval : ,,Jinak - můj čeledín vás k tomu muži, co nabízí velkou odměnu, zavede. Cesta trvá něco přes dvě hodiny, takže když vyrazíte kolem šesté hodiny večerní, budete tam akorát.,, Zase chvilku počkal,zda nemáte otázky a pak na závěr dodal : ,,Bude ještě někdo snídat? Zatím mám napsanou jen polévku a steak s divočáka. Tak, kdo nechce být do oběda s prázdným žaludkem, hlašte mi své další objednávky.,, *** SIMON : - 1 stříbrný (nocleh) ERSTEN : - 4 stříbné (za Marrianiny ,,služby,,) AEDAN : přidán sáček sušených hub NATALYJA MANTIDORRE : X SANRID : X |
| |
| Ráno v hostinci Když se děvče otočí tak vklouznu do kalhot. Podle toho co slyším z venku to vypadá že stále prší. Sundám si halenu a strčím ji do torny.Jen v botách a kalhotách s holí v jedné a s tornou v druhé se postavím za záda dívky. Můžeme vyrazit. zlehka do ní šťouchnu a když se rozejde tak vyrazím za ní Podle vašich červených očí co jsem viděl když jste přišla tak soudím že jste se moc nevyspala? Nebo nad jste nemocná nerad bych .... ....... nechám větu nedořčenou A taky mě zajímá kde je studna rád bych se po práci opláchl. |
| |
| Pasáček Mimik : Využiješ nabídnuté situace, kdy se Marriana k tobě otočila zády, a oblékl ses. Přestože venku stále pršelo, oblékl ses kupodivu jen do půli těla a se slovy, že můžete vyrazit, jsi zlehka strčil do zad Marriany. Ta sykla bolestí (jakoby ses dotkl její modřiny), ale usmála se na tebe a dala se do kroku. Oh.. to je to pořád vidět? Jen jsem krájela cibuli na oběd a tak je mám jen podrážděné. Nic mi není. A studna je hned vedle stodoly, klidně ji pak použijte., Přeběhli jste dvorek za hostincem a rychle vpadli do suché stodoly.  Ta byla od hostince vzdálená pouze několik metrů, možná kolem dvaceti. ,,Tak tady to je. Myslím, že tak za půl hodiny by jste mohl být hotov. Já vám mezitím připravím snídani. Co by jste si přál?,, ,zeptala se Marriana, poté, co ti ukázala pohozené a nenařezané dříví, a sekerou zaťatou do pařezu. Po tvé objednávce odešla zpět do hostince a ty jsi tak zůstal sám ve stodole. Byla to obyčejná stodola, jakých si už mohl vidět bezpočet. Seno v jedné půlce, náčiní a pracovní plochy ve druhé. Když ses pořádně rozhlédl, uviděl jsi v seně zapíchnuté vidle. Dále pak pilu zavěšenou na dveřích, hned vedle podkov, a kocoura, který, spokojeně a schován před deštěm, seděl vedle dřevěného kolečka na veliké truhle, či spíše almaře. Jen tiše zamňoukal, když jste se střetli očima. Ostatní kromě Simona: Když k vám hostinský promlouval, spatřili jste oknem, které bylo za jeho zády, Marrianu a mladíka, který zde také strávil noc, jak vběhli do stodoly. Mladík byl oblečen jen do půli těla a už jen z toho pohledu vám byla zima. Po necelé minutě ze stodoly vyběhla už jen Marriana a chvilku poté, co jste ji ztratili z očí, jste uslyšeli, jak vešla do hostince zadním vchodem. |
| |
| Ráno Popis |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro |
| |
 | Putování S otcem a matkou jsme se rozdělily na krásném palouku v lese dál od lidí, kde se rozhodli postavit si dům. Otec, již v návrat bohů takřka nedoufal a tak se již po putování dlouhém více než 80 let, kdy se nechal najímat jako ochránce karavan, osobní stráž, učitel šermu a lukostřelby, rozhodl znovu usídlit v ústraní kde chtěl vychovat další dítě. Matka, celá šťastná z této noviny byla stále ještě rozzářená. Chtěla již mít Arakéna při sobě a pořádně se mu věnovat. Má matka... Nikdy jsem nepotkal ženu jež by muže milovala tak jako ona. Přitom ve staré zemi byla nejspíše někým váženým, nebo obávaným... Nevím. Jisté však je že své řemeslo již dávno pověsila na hřebík. ... ... ... Mou touhou je pokračovat v otcových stopách, zkoumat tento pro něj dosud nový svět a získat pár zkušeností. Na jedné z cest jsem narazil na utečence, jež mi pověděli o šířícím se moru jež nejde léčit. I vzpomněl jsem si na jednoho ze zmizelých bohů Morgiona, jez mel ve své oblibě podobná díla, ale to jsou jen vyprávění z otcova světa. Nicméně kde je mor, je zapotřebí i lidí jež potřebují ochranu a nedívají se na ucho. I vydal jsem se do tohoto města... ... ... ... Putuji už mnoho dní a nyní jsem u cíle. I když je nečas že se každý tvor schová na nějaké příjemnější místo, pokračuji v cestě, brány jsou již na dosah. Vzhledem k stavu města do nějž se propadlo, se ani nedivím, že brána je sice zavřená ale lze projít menšími dveřmi. Stráže mi ukáží ať pokračuji, je z nich cítit opatrnost a obava... Gileane veď mne ve své moudrosti! Dlouho bloudím širokými ulicemi, než naleznu potřebný úkryt. Hospodu jež není příliš nóbl, ale za to je velká natolik, abych v ní mohl najít další zaměstnání či informace. V tu chvíli jsem již přivykl na obrázek tohoto chudého města - severního Dentu, kde choroba, boj o život nabývá pro mne nezvyklých rozměrů. Hostinec "Na rozcestí" byl pro mne velice přijatelným útočištěm... |
| |
| Před vstupem do hospody si sundám kápi a vytřepu si vodu z vlasů. Ty si stáhnu dozadu do ohonu, aby pokud možno skryly mé uši. Vstoupím do hostince, unaveně pokývnu hostinskému a vydám se k baru obědnat svařené víno, jež mi rozproudí krev v žilách lépe než studené pivo. "Svařené víno prosím." A čekám s váčkem v ruce až si příjde pro peníze abych se jej mohl zeptat šeptem na informace. "A informace o práci pro muže štěstěny." A ukáži mu jeden ze svých mečů. Popis |
| |
| Ráno raníčko Po sejití dolů do šenku mi hostinský nepřichystal zrovna fanfárové přivítání, spíš naopak. Nad jeho nadáváním jen mlčky pokrčím rameny, projdu kolem něj a šibalsky mrknu na Marrianu. Tím je to pro mě hotové a jdu se posadit ke stolu, očekávaje svou objednávku (myšlenu snídani De Luxe). Ostatní stolovníky nezúčastněně pozoruji a pohrávám si s dýkou (s tou, jež zbyla po biřicovi, co zde připichoval oznámení). |
| |
| Zase dole v hostinci Tupci. Pomyslím si, když kousek ode mě se srazí dva exoti. Mám štěstí, že jsem se taky s nimi nechytla. Nebo spíš... Oni mají štěstí, nebyla bych zrovna příjemná. Chvíli čekám, a jakmile ti dva slezou dolů, prohrábnu si vlasy a přehodím si je přes levé rameno, aby za mnou tak podivně neplápolaly. Poté začnu pomalu, a co nejladněji scházet schod po schodu. Slezla jsem téměř dolů, ovšem... Na třetím schodu odspoda jsem nepříjemně klopýtla, vyjekla a raději ty tři schody seskočila dolů. Nebylo to moc příjemné, jelikož jsem se pěkně ztrapnila, ikdyž jen před nuzákama. Navíc... Zlomil se mi podpatek, a jiné boty nemám. Okamžitě jsem v rozbitých botech dokulhala až k nějakému místu a začala zkoumat, jak bych si ho mohla zpravit. Dál jsem na okolí moc nereagovala... |
| |
| Ráno Odpočat a připraven do dalšího dne se dopotácím k mému „rezervovanému“ stolu, div se nesrazím s tím rozhazovačným náfukou. Pečlivě vše rozložím před sebe a vedle sebe pozorujíce tichou pomalu ožívající místnost. Zamlženým oknem sleduji mladíka kráčejícího do stodoly a poté tu mladou dívku. Tu která si užívala s panem náfukou. Naslouchám slovům hostinského, který říká cosi o kupci. Sic mám vše potřebné vybavení již u sebe, ale podívat bych se mohl. Vždy se najde něco užitečného jako například zásoby proviantu. Nezbývá mi než jen čekat na polévku a poté na kupce. V době čekání krmím Lisu zvědavě vykukující z torny. |
| |
| Ersten / Natalyja Mantidorre / Aedan / Simon: Když hostinský domluvil, čekal, kdo další si objedná snídani. K jeho zármutku se už nikdo neozval a tak jen pokrčil rameny a odebral se do kuchyně, odkud se už ozývaly zvuky typické pro vaření. Po chvilce se začalo nosit na stůl. Aedan konečně dostal polévku - byl to hovězí vývar - a chleba v ošatce s korbelem piva. Poté Marriana přinesla Sanridovi steak s divočáka s chlebem a vodou, a nakonec se dočkal své snídaně také Ersten - polévka, míchaná vajíčka se slaninou, chléb, mléko a korbel piva. ,,Pokud máte jiné přání, řekněte si. Co nebudete jíst, ihned odnesu a naopak přinesu, co si budete přát.,, ,řekla Erstenovi s úsměvem Marriana. Natalyja se mezitím věnovala svému zlomenému podpatku, když do hostince sešel muž se zahaleným obličejem (Simon).  Vidět mu byli jen oči a měl vyříznutý otvor na ústa. Ihned zamířil k hostinskému a stejně jako Sanrid si objednal steak a k tomu pivo. ,,Hned to bude, pane. Co se týče toho úkolu. Nic víc, než jsem zde před chvilkou řekl, o tom nevím. Zkuste se zeptat ostatních, co tu sedí, ale myslím, že vědí jen to, co jsem jim řekl. K večeru vás za tím záhadným mužem zavede můj čeledín. Snad se tam od něj dozvíte více.,, PASÁČEK MIMIK : K snídani sis objednal to, čeho bude navařeno nejvíce. Ještě, než jsi za sebou zavřel dveře od stodoly, ses od Marriany dozvěděl, že budeš mít na stole připravenou polévku, chléb a guláš. Pak si se dal do práce. ARIENDAEL EVILUTIDINUS : Po dlouhém cestování jsi prošel bránou Dentu a po chvilce jsi narazil na hostinec. Bez zbytečného otálení si vstoupil dovnitř zrovna ve chvíli, kdy mladá služebná nosila hostům na stůl jídlo a pití. Objednal sis svařené víno a zeptal ses hostinského na nějaké informace. Vedle tebe stál zahalený muž s černým šátkem přes obličej a pomalu popíjel pivo. ,,Jak jsem již řekl, tady pánovi, moc o tom nevím. K večeru vás všechny zavede můj čeledín k muži, který toto oznámení dal do oběhu. Ve zkratce - je tu prý jeden podzemní labyrint, kde má být nějaký lektvar. Chodbami se mají potulovat všemožná monstra, ať už tu jsou kostlivci, skřeti, goblini a podobně. O tom dungeonu se vypráví legendy po celém širokém okolí. To je asi vše, co vím. Počkejte do večera. Odpoledne sem má přijet obchodník, takže pokud budete mít zájem, můžete se před tím pořádně vyzbrojit a zkusit v chodbách své štěstí.,, Pak ti rukou naznačil, ať jdeš bokem. *** Po snídani se hostinec začal opět zaplňovat místními a začalo být čím dál rušněji a vzduch byl čím dál více těžký. Netrvalo dlouho a na stolech se začaly hrát hazardní hry. Někdo hrál karty, další kostky, o stůl vedle se soutěžilo v páce. I vy jste byli párkrát přizváni ke hře, ale zatím jste odolávali. Pak se ale začali sázky navyšovat a za jedinou hru se dal vyhrát někde i jeden stříbrňák. ,,Tak co, pánové? Jestli si chcete zahrát, domluvím vám to. Jsme tu přátelští a určitě by to nikomu nevadilo, kdyby jste se o štěstí pokusili také.,, ,hecoval každého z vás hostinský vždy, když kolem vás procházel. ,,Jasněěě. Pokud máte čím platit a nebojíte se, tak jste tu vítáni.,, ,vyzval vás trpaslík míchající karty. ,,Serte na toho fousatýho prcka. Pojďte zkusit štěstí v páce!,, ,ozvalo se z druhé strany hostince a ostatní štamgasti vybuchli smíchy. Od hostinského jste se dozvěděli, že obchodník přijede zhruba hodinu po poledni. Měli jste tak hodinu čas a bylo jen na vás, zda využijete nabídek a zkusíte si nějaké peníze vydělat, a nebo se vydáte do města. *** SIMON : - 6 měděných (pivo, steak) PASÁČEK MIMIK : - 5 měděných (polévka, guláš) ARIENDAEL EVILUTIDINUS : - 2 měděné ( svařené víno) ERSTEN : - 1 stříbrný (dodatek zálohy za snídani) NATALYJA MANTIDORRE : Charisma -1 (zesměšnění na schodech) AEDAN : - 2 měděné (polévka) SANRID : - 4 měděné (steak) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro ,,Jestli máte zájem o nějaký další úkol, tak bych pro vás jeden měl. Trpaslík Harris, který sedí támhle u stolu s kartami, mi dluží pár stříbrných. Jelikož to po něm nejde po dobrém a po zlém už vůbec ne.. , ukázal ti bouli na hlavě - .. tak zbývá už jen cesta lsti.,, Pozoroval tvou reakci, ale ať už ses zatvářil jakkoliv, tak pokračoval : ,,Zkrátka - jediná šance je ta, že ty peníze prohraje v hazardu. Nejraději má karty, ale nepohrdne ani pákou. Pokud tuto nabídku přijmete, tak vám dám věc, která pro mě osobně nemá žádnou hodnotu. Zlatý prsten, který by měl zvyšovat odolnost.,, |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Zavřel jsi za sebou dveře a po oku sledoval stíny a pohyby, zda se kolem stodoly někdo nepohybuje. Zdálo se, že vzduch je čistý a měl jsi tak dost času odehnat kočku a otevřít truhlu. Truhla nebyla zamčená (85x15), což byla na jednu stranu dobrá zpráva (nemusel ses zdržovat se šperhákem) a na druhou stranu zpráva špatná (co může být v nezamčené truhle za cennosti?). Zvedl si víko truhly, a její panty hned zavrzaly. Spatřil jsi kus látky, která byla hozena na vrchu. Když si látku odhrnul, uviděl jsi spíše samé harampádí : další sekyra, ale na první pohled tupá a nepoužitelná, dále klubko rezavého drátu, jeden šperhák, děravý kožený měch na vodu, nepoužitou pochodeň, zhruba metrový kus lana, plátěné rukavice a v koutě zapomenutý bronzový prsten s rubínem uprostřed. Pokud se ti něco hodilo, musel jsi brát v potaz to, že bys měl být nenápadný a na pokoj se již nedostaneš. Tvé další kroky po nasekání dřeva povedou do hostince na snídani a s těžkou tornou bys moc nenápadný nebyl. |
| |
| Sednu si ke krbu, sundám plášť a rozložím jej další židli u krbu a počkám na svůj svařák. To co vypadalo jako válec na mém rameni se ukázalo jako smotaná a převázaná deka do podoby jakéhosi batohu. Z boulí pod pažemi se objevily rukojeti nějakých krátkých, zakřivených mečů. Na hrudi se objevil kovový medailon s vyobrazenou otevřenou knihou. ... Víno je teplé a vrací mi krev do obličeje. Po chvíli se cítím již zahřát. Zavolám si hostinského či obsluhující dívku, abych si objednal slepičí polévku. "Slečno, co máte k jídlu? Dal bych si slepičí polévku." |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro "Kolik vám přesně dluží?" A pozoruji jeho reakce, jestli mi nelže. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro První hod je tvůj, druhej trpaslíka, třetí zase tvůj, čvrtej trpaslíka. Hra je za 1,5 stříbrňáku a hostinskému dluží stříbrňáky čtyři. Trpaslík bude chtít hrát jen pět her - ani méně, ani více. Z toho logicky vyplývá, že musíš z pěti her vyhrát tři. Je jen na tobě, zda do toho půjdeš a nebo ne. Prsten ti zvýší Odolnost o 3 body. Pokud vyhraješ více než 4 stříbrné, zbytek je tvůj, takže pokud vyhraješ všech pět her, tak dáš 4 stříbrné hostinskému a tobě zůstane 3,5stříbrných (3st, 5md) a prsten k tomu navíc. |
| |
| Vydám se k trpaslíkovi, jež se oddává hazardu a přisednu si. "Dáme partičku karet?" Po té se již oddáváme hře. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro I když jsi teda vyhrál 3/5 tak si od trpaslíka vyhrál jen 1,5 stříbrného. JELIKOŽ SE ALE JEDNÁ O MOJÍ CHYBU, TEBE TRESTAT NEBUDU. Získáš prsten i za těch 1,5 stříbrného. V příspěvku ti to hostinský nějak vysvětlí. Takže se těš na prsten za 1,5 st. Tobě nic odečítat nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro A to že se dobrovolně vzdáš 2,5 st. si cením - Pj si to bude pamatovat :) Jinak, že popíšeš hru - je to jen na tobě, ale ber v potaz také to, že ti tento úkol hostinský pošeptal a ostatní o něm nevědí - je tak jen na tobe, zda to napíše vše veřejně, nebo jen to, že si hrál hru a o prstenu se nezmínit. |
| |
| Po snídani Když dojím lahodnou snídani, spláchnu vše korbelem piva a mávnu si ještě pro jeden. Vzhledem k jeho kvalitě bych odhadoval, že bude v ceně předplacené snídaně. (Mimo hru - pokud ne, automaticky doplatím). Když se do hostince začnou scházet lidé, je to pro mne signál, že je na čase jít zase o dům dál. Dojdu si tedy na pokoj pro své věci, připásám si meč a dvě dýky, přes rameno přehodím cestovní bandalír a při odchodu z hospody si nezapomenu říci o svačinu na cestu, kterou jsem taktéž žádal. Jdu do podzemí, tak je třeba být vybaven. Nákupy ve městě Do příjezdu kupce máme prý asi hodinu, čas ale beru značně s rezervou, vím, že u cestujících osob se doby příjezdů můžou natahovat jako mokrá kůže. Takže volný čas využiju na obhlídku hlavních ulic, kde předpokládám výskyt obchodníků a trhovců. Jdu obhlédnout, co mi město může nabídnout ještě přrd tím, než ho na čas opustím. Zajímají mne především zbrojíři, alchymisté a prodavači rozličných serepetiček z dalekých zemí, jaké se běžně nevídají. |
| |
| Po chvíli vyptávání se hospodského na hru jsem se rozhodl že to také zkusím. Trpaslík byl rád a tak jsme začali hrát. Karta střídala kartu, hra střídala hru, než mi donesli objednanou polévku... No, při jídle se mi dvakrát nejlépe nehrálo, proto jsem prohrál skoro vše jež jsem vyhrál. Nakonec se však karta změnila a já beze špatné nálady si potřásl ruku s trpaslíkem a odešel zaplatit hospodskému objednanou polévku. |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro myslel jsem ze se ti nove hody budou hodit na me blafovani/skryvani toho o co tam vazne slo |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Když jsem dojedl a zjistil, že v hospodě, už žádné další informace nezjistím, rozhodl jsem se jít poptat ven. Prvně jsem namířil na trh a poslouchal všelijaké báchorky a povídačky. Na každým šprochu je pravdy trochu.Aspoň budu vědět na co se připravit. Poslouchám různé rozhovory. Poptávám se po tom tajemném muži a na všechno co bych tady mohl zjistit ohledně mého úkolu. Nejsem přece blázen, abych šel někam jen tak naslepo. Na tržišti si přečtu vývěsní tabuli. Pokud nemám na tržišti příliš štěstí, tak obejdu nějaké hospody a poohlídnu se, zda i v nich je nějaké oznámení a po přípaných dalších uchazečích. Hlídám si čas, abych se stihl vrátit zpět před příjezdem kupce. |
| |
| Ráno Chvilku pokukuju po trpaslíkovi a přemýšlím jestli si zahrát. Nakonec si to rozmyslím dojím svoje jídlo, dopiju pivo, zaplatím a odejdu z hospody. |
| |
| Čekání na obchodníka : pasáček Mimik : Dorazil jsi do hostince ve chvíli, kdy většina hostů byla už po snídani a oddávala se hazardním hrám a popíjením zlatavých moků. ,,Dobrá práce mladej! Jsi rychlejší, než jsem myslel. Marriana mi říkala, že si dáš guláš s polévkou. Je to tak? Za to, že jsi zvládl vše bez problémů a dříve, než jsem myslel, nechám ti snídani opět za tři měděné. Myslím, že je to fér nabídka.,, ,pochválil tě hostinský. Ať už jsi snídani přijal nebo ne, stále bylo dost času, než se staví obchodník. Bylo tak na tobě, zda se nějak zabavíš v hospodě, nebo se vydáš na pár hodin do ulic Dentu. Ersten : Po vydatné snídani jsi při pohledu na hlučnou hospodu dostal chuť na menší procházku městem. Vyzvedl sis své věci na pokoji a čekal na svačinu. ,,Milej pane, o svačině nebyla řeč. Pokud nevydržíte do oběda a chcete ji, tak vám něco Marriana nabalí, ale bude to za pár cinkavejch.,, ,řekl hostinský a vůbec na něm nebylo poznat, zda tvou včerejší žádost opravdu zapomněl, nebo to jen předstíral. Vzhledem k tomu, že jsi od jisté chvíle byl trnem v jeho oku, ses přikláněl spíše k variantě druhé. *** Vyrazil jsi do města a hned tě do nosu praštil čerstvý vzduch. Né příliš voňavý, ale i tak jsi byl za ten vzduch vděčný. Proplétal ses uličkami, které se již zaplnili stánky se všelijakými nabídkami. Ať už to byl žebrák hrající na kytaru, párek kejklířů, kteří žonglovali se zapálenými pochodněmi nebo kovářský trpaslík, který brousil nože, ale také koval zbraně. Z obchodníků stála za zmínku stará bylinkářka, stánek se zbraněmi a zbrojemi, alchymista a v neposlední řadě také starý muž, který prodával knihy a různé naučné příručky. Byli tam i další stánky, ale méně zajímavé - stánek s čerstvou zeleninou, stánek s rybami, nebo stánek, kde si lidé mohli nechat vyčistit své boty. Také jsi viděl stánek, kde se to hemžilo spíše ženami - prodávala se bižuterie - prsteny, náhrdelníky a podobně. Simon : Poté, co jsi se nasnídal, tě v hostinci nic nedrželo. Obchodník se měl objevit zhruba za dvě hodiny a byla pro tebe škoda toho nevyužít. Vydal ses ven, kde už nepršelo tolik, pouze přijatelně mžilo - jaká to úleva pro někoho, kdo cestoval několik dní v takovém počasí, že by psa nevyhnali. Proplétal ses uličkami a dorazil jsi asi na místní náves, jelikož zde bylo dostatek stánků na to, aby ses spokojeně usmál. Ariendael Evilutidinus : Když jsi dopil svařené víno, hned se ti udělalo lépe, ale ještě tomu něco chybělo - slepičí polévka! ,,Pane, máme jen hovězí vývar. Snad vám to nevadí.,, ,oznámila ti služebná, a ať už jsi souhlasil nebo ne, odebrala se zpět do kuchyně. Vstal jsi od stolu a oslovil trpaslíka, který si hrál s kartami, zda by neměl zájem o pár her. ,,Velice rád! Udělejte si pohodlí, já zatím rozdám karty.,, ,odpověděl s nadšením trpaslík. Pokud jsi souhlasil s hovězím vývarem, položila před tebe služebná talíř horké polévky v právě rozehrané hře. Pochutnával si na polévce, ale ta ti pomalu začala v puse hořknout, jelikož se ti hra nedařila tolik, jak sis představoval. Nakonec si ale neodešel s prázdnou, ale s pár mincemi v kapse navíc. ,,Dobrá hra.. Kdybys měl ještě zájem, budu tady celý den i večer.,, ,rozloučil se s tebou trpaslík. Vydal ses za hostinským a zaplatil za polévku. Byla hodina do příjezdu obchodníka. Krátká procházka uličkami by možná čekání uspíšila, ale byla otázka, zda tato procházka pod kapkami deště - přesněji řečeno mrholení - má vůbec smysl. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro A také tomu tak bylo. Přesto si byl za prsten rád, a také sis do torny uložil plátěné rukavice. *** Přidány plátěné rukavice (odhadovaná cena cca 4-7 měďáků) Přidán prsten (odhadovaná cena 3-8 měďáků) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Po zvážení si nabídku přijal a zkusil tak své štěstí v kartách. Celkem jsi vyhrál tři hry z pěti a tak, když jsi vstával od stolu, jsi byl bohatší o jeden stříbrný a pět měďáků. Vydal ses za hostinským, abys mu zaplatil polévku. Tvé peníze si ani nepřepočítal a bezmyšlenkovitě si je strčil do kapsy. Bylo vidět, že je celý zvědavý, jak karty dopadly. ,,Sss,, ,zavolal si tě k sobě blíž, aby váš hovor nebyl slyšet. ,,Tak jak to dopadlo? Máš pro mě čtyři stříbrné? Pokud ano, tady je ten prsten.,, , rozevřel dlaň s prstenem uvnitř. *** Přidán 1 stříbrný a 5 měděných (výhra v kartách) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Tam ses od jednoho z hostů dozvěděl, že se do téhož dungeonu - kam jsi měl pravděpodobně večer namířeno také ty - vydala také jedna parta výrostků. Prý se ten večer opili a začali se hecovat - slovo dalo slovo a slezli do podzemních chodeb. Z pěti mladých mužů se vrátil jen jeden - navíc se z dungeonu vrátil slepý a celý vyděšený, že od té doby nepromluvil ani slovo. Nikdo se nikdy nedozvěděl, co se tam stalo. A i když se na rychlo vytvořená domobrana vydala do těchto chodeb také, vrátili se z prázdnou. Dál do jeskyních chodeb je prý nepustil obrovský had, jehož tělo bylo pokryté tak silnými šupinami, že se od nich odráželi i vystřelené šípy. Tento příběh štamgast zakončil tím, že za zabití toho hada byla vypsána veliká odměna ve výši deseti zlatých. Od té doby se o zabití hada pokusili prý jen dva dobrodruzi - nikdy se nevrátili zpět. S hlavou plnou myšlenek ses vydal z tohoto hostince do ulic Dentu, když jsi narazil na tržiště s mnoha stánky a dalšími ,,živnostmi,, Ať už to byl žebrák hrající na kytaru, párek kejklířů, kteří žonglovali se zapálenými pochodněmi nebo kovářský trpaslík, který brousil nože, ale také koval zbraně. Z obchodníků stála za zmínku stará bylinkářka, stánek se zbraněmi a zbrojemi, alchymista a v neposlední řadě také starý muž, který prodával knihy a různé naučné příručky. Byli tam i další stánky, ale méně zajímavé - stánek s čerstvou zeleninou, stánek s rybami, nebo stánek, kde si lidé mohli nechat vyčistit své boty. Také jsi viděl stánek, kde se to hemžilo spíše ženami - prodávala se bižuterie - prsteny, náhrdelníky a podobně. V hospodě ses zdržel déle, než jsi předpokládal a tak do příjezdu obchodníka do hostince ,,Na rozcestí,, scházela necelá hodina. Mnoho času na smlouvání jsi tak neměl - tedy pokud si obchodníka nechtěla zmeškat. Nikde nebylo psáno, že se s ním musíš setkat. Na vývěsní tabuli bylo jediné oznámení - z dnešního dne : Tři zlaté tomu, kdo chytne vraha, který včera v noci zabil mladého Charlieho. |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro A zeptám se jej zda-li se zde dají koupit nějaké bylinky. Konkrétně heřmánek, meduňka a listy jitrocele. |
| |
| Snídaně Sedím v již zaplněné, nyní teď útulnější hospůdce a naslouchám běžnému životu. Naberu lžíci polévky a vsrknu do úst. Poté následuje zapití pivem a tak to opakuji, až nezbude zhola nic. Trocha chleba přikusuji ale zbytek dávám do torny kde si trochu dá i Lisa. Naslouchám hovorům štamgastů jestli třeba nezaslechnu něco použitelného, což se nestane a tak v poklidu dojídám svou snídani. Rozhodl jsem se vydat se na obchůzku města když je zrovna tak přívětivé počasí a mám do příchodu obchodníka čas. Navléknu se do své zbroje, plášť a poté štít na záda. Tornu hodím přes rameno, meč připnu k pasu a pak vše zkontroluji, zda mám vše. Připraven vyrazit vycházím na rušnou ulici poohlédnout se po dobrém zbrojíři. |
| |
| Po té co koukám na něco jiného k snědku než hovězí vývar jsem si všiml že nějaký prostý mladík nemá na zaplacení jídla. Ovšem nevypadá že by se práce bál... Trochu mi připomíná hraničáře... Ten nebude mít předsudky. Dojdu za ním a oslovím ho. Mimik Zdravím tě, chlapče. Mohu se zeptat zda-li příjmeš mé pozvání na oběd než si s tebou promluvím obchodně? A zaplatím hostinskému 2 guláše a připlatím 2 měďáky za velké porce. Jistě na mne nevěřícně koukáš, proto tedy začnu: "Před chvílí jsem zaslechl Váš rozhovor s hostinským a napadlo mne že by jsme si mohli vzájemně pomoci. Já zde sám bez toho abych riskoval že budu muset usměrnit nějakého zloděje, chodit nemohu, ale s tebou by to snad šlo. Chtěl bych si nakoupit nějaké bylinky na cestu dolů a zároveň se seznámit s někým bez předsudků. Potřeboval bych, abys vyřídil některé mé nákupy, tak, že já bych nejdříve omrkl co v obchodě mají a pokud bych něco potřeboval, ty bys mi to usmlouval na nižší peníz. Hlavně doufám že zásoby a batoh mi můžeš usmlouvat za lepší cenu." Usměji se a mrknu na něj. |
| |
| Aedan : Stejně jako každý, kdo se potuloval uličkami Dentu, i ty jsi za nějaký čas narazil na náměstí, kde už byli stánky se všelijakými nabídkami. Ať už to byl žebrák hrající na kytaru, párek kejklířů, kteří žonglovali se zapálenými pochodněmi nebo kovářský trpaslík, který brousil nože, ale také koval zbraně. Z obchodníků stála za zmínku stará bylinkářka, stánek se zbraněmi a zbrojemi, alchymista a v neposlední řadě také starý muž, který prodával knihy a různé naučné příručky. Byli tam i další stánky, ale méně zajímavé - stánek s čerstvou zeleninou, stánek s rybami, nebo stánek, kde si lidé mohli nechat vyčistit své boty. Také jsi viděl stánek, kde se to hemžilo spíše ženami - prodávala se bižuterie - prsteny, náhrdelníky a podobně. pasáček Mimik : Když se před tebou objevil voňavý guláš s polévkou, naprázdno jsi polkl a nechal sis zavolat hostinského. Ten přišel takřka ihned a tys mu hned vysvětlil, že nemáš na zaplacení. ,,Mladíku..už to, že jsi tady spal a večeřel jen za tři měďáky, byla ode mě sakra šlechetná služba. Pak jsem ti nabídl i slevu za snídani a tobě to je pořád málo? Jdeš do hospody se směšnými třemi měďáky a chtěl bys za ně večeři, nocleh i snídani? Nejsem padlej na hlavu! Pokud nemáš na zaplacení, už nic nedostaneš!,, ,rozčílil se hostinský a sebral ti oba talíře - jak s gulášem, tak i s polévkou. ,,Až peníze seženeš, tak pak přijď.,, ,řekl, než odešel. Koukal jsi na odcházejícího hostinského, když se u tvého stolu objevil nějaký muž.  Kapuci měl shozenou na ramenou a tak jsi viděl jeho špičaté uši. Oslovil tě s nabídkou - pozve tě na jídlo a ty mu na oplátku pomůžeš usmlouvat nižší ceny u obchodníků. Ariendael Evilutidinus : Z hovězího vývaru jsi příliš nadšen nebyl, a přemýšlel jsi, co si dát jiného, když jsi spatřil menší při u jiného stolu. Hostinský káral mladíka, kterého jsi před malou chvíli viděl u stodoly, že nemá na zaplacení. Když hostinský odešel i s jeho talíři, něco tě napadlo - ty pomůžeš jemu, on na oplátku tobě. Vydal ses tedy k jeho stolu, a když si stál přímo nad ním, oslovil jsi ho. Na rovinu jsi mu předložil svou nabídku a čekal, zda ji přijme či nikoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro To, že jsi dal více, než polovinu ze svého, ses mu nezmínil, ale byla to informace stejně nepodstatná. Hostinský chtěl čtyři stříbrné a ty také dostal. Na oplátku ti nenápadně podal prsten a oba jste byli spokojeni. Než ses vydal zpět ke svému stolu, ses ho zeptal, zda by se tady daly koupit nějaké bylinky. ,,Máme tady jen heřmánek a meduňku, jitrocel nikoliv. Kolik toho budete chtít? Za tři měděné vám dám obojího po hrsti, víc dát nemohu. Berete?,, *** Odebrány 4 stříbrné (dohoda s hostinským) Přidán zlatý prsten (po nošení na ruce přidává 3 body do Odolnosti) |
| |
| Na nákupech Vycházkovým tempem se založenýma rukama procházím kolem trhovců a prohlížím si jejich zboží. S velikým zájmem si prohlédnu vystavené zbraně, především meče a dýky. Některé si i vyzkouším a cvičně si s nimi mávnu, nekoupím si však žádný. U alchymisty si prohlížím jeho zboží trochu kratší dobu, protože mi prodavač není ani trochu sympatický. Celou dobu, co jsem si u něj prohlížel lektvary a přísady mě provrtával pohledy, jako bych k němu přišel jen loupit. Bez pozdravu odcházím a jdu dál ulicí. Ještě více, než zbrojíř a lučebník, mě však zaujal stařec, prodávající rozličné spisy a písemnosti. Prohlížím si knihy které má, zajímám se především o staré řeči a písma, slovníky a mapy. "Starý pane, měl byste něco o historii této oblasti? Hlavně co se týče místních dolů. Hledám cokoli, kroniky, mapy, poznámky." |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Had.Chtělo by to sehnat nějakej hodně ostré šípy. A nějaký jedy. Oprava rychlí jedy. Nebudu přece hodinu pobíhat okolo hada než začne jed působit. Porozhlídnu se jestli by se nehodilo něco od místní bylinkářky a zda nabízí nějaké zajímavé zbraně zdejší zbrojíř. Přečtu vzkaz na vývěsní tabuli. Tři zlatý to je celkem dobrý. No, než mě najdou budu už dávno na cestě odsud. Pokud bych postřehla nějaké podezření, že někdo po mě jde, změním převlek. Dívka mě díky znetvoření obličeje při proměně nemůže poznat, dokud se teda neproměním na upíra. |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro "Beru, nabídnu Vám další 2 měděné za doplnění štůčků obvazů. Tkanina však musí být čistá, nejlépe novější a vyvařená." |
| |
| Mimik Usměji se a podám ti ruku. ---stale plati nize--- ----A zaplatím hostinskému 2 guláše a připlatím 2 měďáky za velké porce. "Před chvílí jsem zaslechl Váš rozhovor s hostinským a napadlo mne že by jsme si mohli vzájemně pomoci. Já zde sám bez toho abych riskoval že budu muset usměrnit nějakého zloděje, chodit nemohu, ale s tebou by to snad šlo. Chtěl bych si nakoupit nějaké bylinky na cestu dolů a zároveň se seznámit s někým bez předsudků. Potřeboval bych, abys vyřídil některé mé nákupy, tak, že já bych nejdříve omrkl co v obchodě mají a pokud bych něco potřeboval, ty bys mi to usmlouval na nižší peníz. Hlavně doufám že zásoby a batoh mi můžeš usmlouvat za lepší cenu." Usměji se a mrknu na něj. ---- no a na ucelení, ať v tom máme pořádek ---- "Pokud mi seženeš potraviny na cestu za nízkou cenu, tak rád nakoupím i pro tebe." Šeptem: "Já na penězích zase až tolik nesedím. Důležitější je pro mne kvalita věcí, moci se spolehnout na to, že se mi nova věc již po půl roce nezničí." "Taky si myslím že by jsme si uvnitř mohli pomoci. Ale to necháme na později kdy zjistím co opravdu umíš, nebo na co máš nejlepší nadání." Mrknu na tebe s parodií na úsměv... -koutek se mi pohnul poněkud výše- Pak již určitě příjde hostinský a budeme moci se najíst. |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Protože už nemám příliš času než dojede obchodník. Rozhodla jsem se zkusit zjistit nějaké informace od obchodníka s knihami. Měl by být dostatečně sečtělí, aby mi poradil jak nejlépe a nejbezpečněji tak velkého hada zabít. Přijdu k jeho stánku. Chvíli počkám než se mi začne věnovat a otevřeně se ho zeptám. ,,Drahý učenče, zcela jistě zde bude nějaká zajímavá kniha o různých nebezpečenstvích, která můžou potkat pouhého poutníka při putování. Ale dříve než začneš nabízet své zboží. Musím si ověřit tvé znalosti. Řekni mi, píše se v těchto knihách jak zabít řekněme obrovského hada?" celou dobu prohazuji stříbrnou minci mezi prsty a bedlivě sleduji prodavače a okolí. Nenechám se přece nikým okrást. Mezi tím co v jedné ruce mám minci. Druhou, kterou mám pod pláštěm svírám dýku. Měšec mám uvázaný nápadně viditelný, bohužel v něm nejsou žádné peníze. Protože měšec s penězi mám schovaný mezi prsama. |
| |
| Procházka městem Kráčím po zaklátěné cestě snažíce se vyhýbat hojným loužím které se na cestě drží. Na to že je tak časné ráno, se to tu hemží lidmi. Vyhýbám se davům a pokukuji po krámcích, zda nespatřím něco zajímavého. Lisa s hlavičkou vystrčenou z torny nasává vůni smažených ryba a dalších pochoutek. Zastavuji u hlučného krámku, ve kterém pracoval mistr trpaslík. Brousič a jistě i kovář. „Zdravím tě mistře trpaslíku. Potřeboval bych naostřit svůj meč.“ Tasím zbraň a nastavuji mu jí na poukázání. „Kolik?“ Optám se ho a pokukují po jeho pracovišti. „Vydávám se do temného podsvětí vyhubit zlo. Je zde něco co by se mi mohlo hodit v boji?“ Nečekám že bude nějak ochotný, ale přesto to zkusím. |
| |
| Ersten : Zastavil ses u stánku se zbraněmi a pár si jich vyzkoušel, nicméně tě žádný nezaujal natolik, aby sis ho koupil. Zastávka u alchymisty byla také spíše sporadická, jelikož se ti nelíbil jeho pohled, a tak ses přesunul k vedlejšímu stánku - stánku s knihami, písemnostmi a příručkami. Zeptal ses obchodníka, zda nemá nějaké záznamy, mapy, kroniky..prostě cokoliv, co by se týkalo podzemních chodeb v okolí Dentu. Obchodník se mírně a chápavě usmál, promnul si svůj bílý vous a prohlédl si tě od hlavy až k patě. ,,Áá...tady se možná někdo chystá pro ten záhadný lektvar.,, ,usmál se a pokračoval : ,,S touto poptávkou tady bylo už vícero dobrodruhů, leč jsem nemohl uspokojit jejich potřeby.,, ,dodal zklamaně, že tě nejspíše také nepotěší, aby pak vzápětí vyzdvihl prst a nadšeně zvolal : ,,Ale nedávno... se ke mě dostala kniha, kterou našel jeden můj známý pohozenou na půdě. Odkoupil jsem ji od ní a čekal, až přijde někdo jako ty. Mám tady mapu podzemních chodeb, s vyznačenými body, kde se nachází ústí jeskyň, tajné dveře a podobně. Jsou tam také popsány nějaké kombinace zámků, truhel a zamčených dveří. Víc jsem v knize nelistoval, ale myslím, že někdo jako vy, ji jistě ocení... Knihu sepsal jakýsi trpaslík již před mnoha lety, ale mám za to, že nevařil z vody. Myslím si, že těmi chodbami sám procházel, možná že je i sám doloval a stavěl.,, Šáhl po jedné knize z několika vystavených na pultu a podal ti ji.  Na první pohled byla hodně stará a zničená. ,,Za stříbrný je vaše, vážený pane.,, ,usmál se opět stařec a natáhl dlaň. Aedan : Prodíral ses davem, který se na náměstí neustále zvětšoval a stával se hlučnějším a hlučnějším. Nakonec tě zaujal kovářský trpaslík, který zrovna chladil v dřevěném sudu právě ukovanou malou, loveckou dýku. ,,Vítejte, pane. Meč vám velice rád nabrousím za pouhých pět měďáků. Berete? Pokud máte v úmyslu smlouvat, bylo by to pak už za šest měďáků.,, ,usmál se na tebe šibalsky. ,,No povídejme, dobrodruh, co má pro strach uděláno. Pro někoho jako jste vy, tady mám meč, který jsem koval zhruba jeden měsíc. Je sice těžký a určitě se s ním nebudete ohánět jak s jinými meči, na druhou stranu pro něj není skoro žádná věc překážkou. Těžké dveře se pod jeho silou rozletí na třísky. Jeden švih rozpůlí divočáka vejpůl , a přeseknout řetěz tímhle mečem by zvládla i má žena.,, ,mrkl na tebe. ,,Jeho cena je jeden zlatý, ale pokud si ho vezmete, tak váš druhý meč nabrousím zcela zdarma a navíc vám dám dvě hvězdice jako bonus.,,  |
| |
| Pouliční prodej knih Vyslechnu si povídání starého muže a mé čelo se čím dál tím více vraští nedůvěrou. Hlavou mi rejdí fůra myšlenek, nechávám si je však pro sebe. Nakonec se dovolím a knihu si půjčím. Listuji zašlými stránkami a dávám pozor, abych vetchou knihu ještě více neponičil. Celé se mi to nezdá, je to nějak podezřele jednoduché... za stříbrňák si koupit mapu tajných skrýší, kombinací zámků a kdo ví čeho ještě... "Poslyšte starče, nějak se mi nechce věřit, že byste takto drahocenou knihu dal úplnému cizinci jen za stříbrnou minci. Jestli tato mapy vedou k bájným pokladům, tak má přeci větší cenu. A navíc, pokud už u vás bylo nakupovat více zájemců o podobné spisy, proč nikdo nekoupil tento skvost?" |
| |
Příchod do Dentu Dnes není zrovna ideální noc na táboření. Oheň už dohořel a poryvy větru mi vhánějí kapky deště do tváře. Sychravé počasí nevypadá ani náhodou, že by se chtělo umoudřit, tak si jen přitáhnu medvědí kožešinu blíž k tělu a mrzutě odfrkávám kapky deště tekoucí mi po obličeji. Ještě že Kou zítra dorazí do města Dentu, pomyslím si. Ne že bych měl města rád. Vlastně je nemám rád vůbec. Špína, bída a nesvoboda je z těch lidských obydlí cítit na míle. A oni to ještě vydávají za pokrok, za něco víc než život v divočině. Ale už jsem na cestách dlouho. Potřebuji vydatné jídlo a taky tam chci najít nějakou práci hodnou válečníka. Už dlouho jsem se omezoval na pobíjení divé zvěře, ale už mám chuť na pořádný boj. Kou se musí trochu prospat, pokárám sám sebe v duchu a uložím se k nepohodlnému spánku. Ráno vstanu velice brzy a hned se vydám na cestu k Dentu. Už neprší, takže trochu oschnu za což jsem velice rád. A konečně po pár mílích dorazím k městským branám. Když jimi projdu vůbec mě nepřekvapí co vidím. Špinavé ulice, žebráci, nemocní lidé, pouliční holky a všudypřítomný smrad. Kou nechápe, jak na tohle může být někdo pyšný. Z jedné uličky se vypotácela děvka a na první pohled bylo jasné, že je právě "po šichtě". Dokymácela se ke mě a nedbaje na můj znechucený výraz se mě zeptala. Tak co fešáku? Nezajdem si někam stranou povyrazit? Trochu neurvale ji od sebe odsunu a odpovím velice hrubým hlasem: Kou nemá zájem o tvou společnost, pouliční holko. A otočím s k odchodu, ale po pár krocích se otočím zpět k ní a zeptám se jí: Kou by chtěl vědět, kde se tady může napít. Odpověď přišla okamžitě. Nejlepší je asi hostinec Na rozcestí, ráda tě tam doprovodím... Začala se ke mě zase lísat. Dík. Kou si najde cestu sám, odseknu a vydám se ten hostinec najít. Nebylo těžké ho najít. Ta putyka byla vyhlášená. Zprudka otevřu dveře a rozhlédnu se po lokále. Moc lidí tu takhle po ránu není. Rázným krokem s dupáním dojdu k výčepu kde stojí hostinský. Zvednu ruku v pozdravném gestu a slušně ho pozdravím. Kou pozdravuje! křiknu na něj. A hledá něco k pití. Věnuji mu něco, co by šlo při hodně dobré vůle považovat za úsměv a dodám: Ale Kou nemá čím zaplatit. Kou nikdy nepochopil co na těch nesklejch kulatejch věcičkách všichni viděj. |
| |
| Kou : Když si vcházel městskou bránou do Dentu, někteří lidé na tebe koukali s opovržením, odtahovali od tebe své děti a někteří si dokonce odplivli. Zcela opačně na tebe ale reagovaly místní lehké děvy. Nejedna ti učinila nabídku, ale vždy jsi odmítl. Jediné, k čemu ti jedna z kurtizán byla ku prospěchu, bylo to, že tě nasměrovala do hostince Na rozcestí. Nebyl problém ho najít. Když jsi do něj vstoupil, nechalo to většinu hostů , na rozdíl od lidí v ulicích, chladnými. Pohlédli na tebe, ale už za chvilku se opět věnovali stejným činnostem, jako před tvým příchodem. Na baru sis objednal něco k pití a nezapomněl jsi dodat, že nemáš čím zaplatit. ,,Bez peněz do hospody? To tady moc štěstí nenajdeš. ....a já také ne.,, ,zklamaně povzdechl hostinský a položil hadr na pult, aby sebral z police jeden ze džbánů a natočil do něj vodu. ,,Zadarmo ti mohu dát jen vodu.. ,položil džbán před tebe a dodal .. a nebo mám pro tebe nabídku.,, Přisunul se k tobě blíž a řekl ,,Pokud máš zájem se napít něčeho lepšího, a nebo se dokonce najíst, tak myslím, že by pro tebe nebyl problém vyhrát pár zápasů v páce. Pokud si na to troufáš, támhle u toho stolu je tvrďák Bob, kterého už přes měsíc nikdo neporazil. Jak se na tebe dívám, ty bys šanci měl.,, ,ukázal prstem na jeden ze stolů. U něj byli tři postavy - muž s kápí na hlavě, kterou měl ale nasazenou dost nešikovně, že bylo vidět jeho špičaté ucho, dalším mužem byl zhruba 20ti-letý bard, který měl u nohou položenou mandolínu a jako poslední byl u stolu zanedbaný, neoholený, ale za to plešatý muž kolem padesátky s tupým výrazem.  Už jen podle tohoto osazenstva bylo jasné, kdo by byl tvým soupeřem. ,,Dá se nad ním vyhrát někdy i zlaťák, podle toho, jak moc soupeře podcení.,, ,,No.. ale jestli zájem nemáte, tak se budete muset spokojit jen s touto vodou. Každopádně za malou chvíli se zde má objevit jeden obchodník a byla by škoda si něco nevydělat a nemít tak možnost si něco koupit.,, ,nedal si hostinský pokoj. Ersten : Nabídka se ti nezdála být úplně v pořádku, a tak ti to nedalo a zeptal ses obchodníka na pár věcí. Ten evidentně znervózněl. ,,Noo.. jestli nemáte zájem..pane.., tak mi knihu opět vraťte.. Já.. vám ji nenutím.,, ,začal koktat a natahovat se zpět po knize. Podařilo se mu kus knihy uchopit a silně trhnout. Kniha sice zůstala v tvých rukou, ale pár listů z ní vypadlo a rozletělo se všude kolem. Vítr naštěstí nebyl moc silný a tak se listy nerozletěly po celém náměstí. Když ses pokusil nějaké listy z mokré země sebrat, zjistil si, že se písmo hned začalo rozpouštět. Tvůj následný pohled na obchodníka ho donutil jen šokovaně stát s otevřenou pusou. ,,Pane.. já... musel jsem být od mého přítele asi napálen. Musel mi prodat padělek! Věřte mi! Nechám vám místo této knihy další dvě jiné, a taktéž za jeden stříbrný, pane.,, ,nesměle se usmál, a z pod pultu vytáhl dvě knihy. Jedna kniha pojednávala o historii Dentu jako takovém. Druhá kniha zase učila, jak se dostat do zavřené truhly a jak vylomit zámek šperhákem - prostě taková zlodějská příručka. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Druhá kniha ti přidá 1 bod do Inteligence a při otevření různých zámků a dveří budeš mít u PJ bonus k hodům kostek. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Byli by to tři hry - ještě před tvými hody bys mi v soukrome zprávě napsal ,kolik by sis chtěl vsadit - minimální sázka by byl jeden stříbrný, maximální jeden zlatý. Abys měl přehled, jakou cenu mají mince v této jeskyni, tak je to tak, že každý hráč dostane pře hraním jeskyně 5 zl, 5 st, 5 md. Pivo stojí 2md, kachna se zelím 5md a nocleho také 5md. Jelikož ty nemáš žádné peníze dost bys riskoval, kdybys páku prohrál - následky by byli na mě jakožto PJovi. Jestli sis to s penězmi rozmysle, rád ti těch 5-5--5 opět vrátím. |
| |
V lokále Vyslechnu si výzvu od hostinského, která mě velice potěšila. Dneska se Kou dobře napije! pomyslím si a zazubím se na hostinského. Tak Kouovi hned nalej pivo a upeč kus divočáka! Ani na vteřinu mě nenapadne, že bych mohl prohrát. Navíc s nějakým človíčkem! Otočím se od baru a namířím si to rovnou ke stolu, kde sedí dva lidé jeden elf (Kou už dřív elfy viděl). Kou pozdravuje! křiknu na ně a hned se posadím ke stolu, aniž by mě někdo zval. Kývnu na největšího muže u stolu a oslovím ho, Ty seš Bob? Kou tě vyzývá na zápas v přetlačování. Promnu si prsty až to zapraská a loket položím na stůl. O zlatku, jestli se Koua nebojíš. A počkám, jestli mou výzvu přijme. |
| |
| Ulice - obchodník s knihami Když vidím tu spoušť, která se kolem nás udála, poletující listy, sedající si do bahnité cesty a do kaluží, nehnu ani brvou a vše nezůčastněně sleduji. Až po chvilce vyjde najevo, že má domněnka ohledně pravosti fasciklu byla správná - ten muž mě evidentně měl za hlupáka a pokoušel se mi podstrčit falsum. Blekotání a vysvětlování starce mě celkem příjemně pobaví. Ten muž si evidentně myslí, že bych ho za takovou hloupost šel udat. Nicméně když mi nabídne dvě jiné knihy s poměrně lákavými názvy a neméně lákavými obsahy, zpozorním. Obě knihy si důkladně prolistuji, po očku sledující reakce starého muže. Zdá se, že tentokrát mě již podvést nechce a spíš si mě chce udobřit. Proti tomu nic nemám. "V pořádku, ty dvě knihy beru," odpovím mu a podám mu minci. "Příště zkuste tu tlustou knihu nabídnout aspoň za zlaťák, to vám spíš někdo naletí," dodám s úsměvem již na odchodu. Zastrčím si knihy do svého cestovního zavazadla a jdu se podívat, zda narazím na onoho slibovaného trhovce, který by se prý měl objevit. |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro Pak se otočím na hostinského a zpět na tebe. "Jdu zaplatit ty guláše, nebo se jich nedočkáme" Dojdu k hostinskému a zaplatím mu 2 guláše a připlatím 2 měďáky za velké porce. |
| |
| Obchod Sleduji mistra, jak bere meč a chvilku ho pozoruje a pak přitaká na moji otázku. Poté mi oznámí svoji cenu. Nemám s tím problém a sahám do torny pro váček s mojím mněním a chystám se mu předat obnos, když v tom mi ukáže ten měsíc kovaný meč. Podá mi ho na vyzkoušení a já s ním párkrát máchnu. Je to sice váha ale účinnost je dvojnásobná a v akci to bude mít velký úspěch. Váhám pro to jen na oko pár vteřin a pak tasím jeden zlatý a podávám ho trpaslíkovi Pak nezbývá než čekat na nabroušení mého hlavního meče a při tom si pohrávát s mečem novým. Slušně poděkuji a vydávám se ruku v ruce s mečem zpět od kud sem přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro U bylinkářky tě asi nic nezaujme, protože ji ani neoslovíš. To samé u zbrojnoše, ale u pak jsi spatřil stánek s knihami a písemnostmi. Vydal ses k němu a už z dálky jsi viděl, že je tam nějak rušno. Obchodník měl u stánku jednoho muže, kterého jsi před chvilkou viděl v hostinci Na rozcestí. Všude kolem stánku létaly vzduchem stránky nějaké knihy, nebo pergameny. Než ses ke stánku dostal, viděl jsi obchodníka podávat tomu muži nějaké dvě knihy a ten stihl odejít dřív, než ses je stánku dostal. Prodejce se upravil, narovnal rozházené knihy a překvapeně se na tebe usmál. ,,Další zákazník? Dneska se mi nějak daří, zrovna jsem teď prodal dvě knihy. To bych vám mohl dát i nějakou tu slevičku.,, Když ses ho zeptal na knihu o putování jako takovém a dodal jsi svou druhou otázku - Jak zabít velkého hada, vítězně se na tebe usmál. ,,Takové knihy jsou v dnešní době velice vzácné, ale... měl bych tady jeden takový kousek.,, ,podal ti knihu, která nebyla mezi vystavenými na pultě, a tak jsi sebral z kárky vedle krámku. ,,Stojí jeden stříbrný a je tam o poutnících úplně vše!,, , podal ti knihu do rukou. ,,A jak zabít velkého hada?.. No přeci nějakým kouzlem.. nebo jedem! Mám tady knihu lektvarů. Třeba v ní je nějaký recept, který by velkého hada mohl omámit.,, Podal ti další knihu, tentokrát vystavenou na pultě. Na obalu knihy byl nakreslen flakónek s modrou tekutinou, jak z něj stoupá modrý opar. ,,Když si vezmete obě knihy, dám vám takovou slevu, že za stříbrný a šest měděných si můžete obě odnést a navíc vám dám jedno inkoustové brko jako dárek zdarma, milý pane!,, Mezitím co jsi nad nabídkou přemýšlel, jsi uviděl na hodinách místní věže, že je za patnáct minut dvanáct - byl čas se pomalu vrátit do hostince. *** Pokud knihy přijmeš, tak ti obě knihy přidají 4 body do Inteligence s tím, že zvládneš základní alchymistické recepty a v divočině přežiješ snáze ( dokážeš stopovat známé zvěře, poznáš, když se bude blížit určitý druh zvířete apd.) *** Až budeš psát, napiš už rovnou příchod do hostince. |
| |
| Ersten : Lest obchodníka jsi přešel s ledovým klidem a úsměvem. Ten byl tvou reakcí příjemně překvapen a usmíval se na tebe, jak sluníčko na hnoji. ,,Služebníček, pane! Bylo mi ctí, obchodovat s tak váženým panem, jako jste vy.,, To už jsi byl pomalu na odchodu zpět do hostince Na rozcestí - těžší o dvě knihy v torně a naopak lehčí o jeden stříbrňák - ,a obchodník na tebe ještě z dálky zakřičel : ,,A přijďte zas!,, Po chvilce jsi byl už zpět v hostinci, kde se značná část osazenstva obměnila, ale některé tváře jsi stále poznával. Nejvíce tě ale zaujal obrovský kroll, který si zrovna sedal ke stejně velkému muži s tupým výrazem, ale obrovskými svaly. Aedan : Zatímco ti trpaslík brousil meč tvůj, prohlížel sis naopak meč, který ti za jeden zlatý nabídl. Párkrát sis s ním švihl a uznal, že je opravdu těžký, ale překážky s ním nebudou žádný problém. Dlouho si neváhal a s koupí hned souhlasil. ,,Skvělá volba, pane! S tímto mečem se jistojistě stanete legendou! Hned vám donesu pochvu vytvořenou přímo na míru tohoto skvostu.,, ,odešel na pár vteřin kamsi za plentu, aby se hned s ní vrátil.  ,,Ta je také v ceně.,, ,usmál se a podal ti ji. Zatímco se trpaslík usmíval na zlaťák ve své dlani, vydal ses zpět do hostince za obchodníkem. Nyní jsi mohl už jen doufat, že nenabídne osazenstvu - a hlavně tobě - lepší meč za menší peníz, než sis právě teď koupil. V hostinci už bylo zase o něco rušněji, ale pár stolů bylo stále volných. Dokonce i ten, u kterého jsi sedával ty. Ariendael Evilutidinus : Mladík, kterému hostinský sebral jídlo přímo před nosem, se ti nejdříve postěžoval, aby se vzápětí představil jako Mimik. Na tvou nabídku přistoupil pod podmínkou, že s prázdným žaludkem není schopen ničeho. Neváhal jsi, a hned si objednal dvakrát guláš. ,,Hned to bude, pane.,, ,odpověděl ti hostinský a odebral se do kuchyně. V té samé době, co ti Mimik řekl, že je to zajímavá nabídka, se před vámi objevily dva teplé guláše s chleby. Hned si za hostinským běžel, abys guláše zaplatil. Když ses vrátil ke stolu, Mimik už do sebe ládoval lžíce oběda. pasáček Mimik : Elfova nabídka se ti úplně nepříčila, ale na rovinu jsi mu řekl, že s prázdným žaludkem nemůžeš slíbit vůbec nic. Elf na to zareagoval objednávkou dvou gulášů - jeden samozřejmě pro tvůj hladový krk -,a dodal, že když mu pomůžeš usmlouvat ceny u obchodníků níže, tak nakoupí nějaké věci také pro tebe. To byla zajímavá představa - použít svůj nevinný kukuč a vlídná slova, a mít za to nějakou zbraň zcela zdarma. Pak ještě elf, který se ti do této chvíle nepředstavil, navrhl, že by jste mohli bojovat v podzemí bok po boku, vedle sebe. To jsi ale zcela takticky přešel. Hostinský přinesl guláše a tebe hned praštila - už podruhé během malé chvilky - jeho krásná vůně. Elf odešel hostinskému k pípě zaplatit a na chvilku tě nechal o samotě. Neváhal jsi, a dal ses do guláše. Simon : Po chvilce strávené ve městě a na tržišti, ses vrátil do již dost zaplněného lokálu. Byl čas oběda, ale vydatná snídaně tě dost zasytila, a tak si mohl v klidu počkat na příchod obchodníka jen u korbelu piva. Bylo ale na tobě, co si objednáš, i když hostinský nerad viděl v jeho hospodě někoho sedět jen tak, na prázdno. ,,Opět vás vítám, cizinče. Co si dáte?,, ,zeptal se tě. Kou : Na nabídku hostinského jsi neváhal ani vteřinu a hned sis to rázně kráčel přes celou hospodu ke stolu s hromotlukem Bobem. Ještě před tím si hostinskému řekl, ať už začne pomalu nosit na stůl. Ten jen nevěřícně zamrkal a kývl na znamení souhlasu. Jak si rázně přišel, tak ses rázně a nezván také posadil, a vyzval Boba k přetlačované, za jeden zlatý. Bob se jen tupě podíval na elfa po levé straně a barda po pravé straně. ,,Na co čumíš! Poraž ho a stříbrný je tvůj, Bobe!,, ,vyzval Boba elf, a tobě hned došlo, že ho ti dva pěkně vochcávaj a okrádaj zároveň. Bob sice vypadal, že do pěti neumí počítat, ale pravda byla taková, že neuměl počítat ani do dvou. Beze slov přijal tvou dlaň a tys hned pocítil jeho upocené, ale silné ruce plné mozolů. Půlka hospody se u vašeho stolu shromáždila a začali padat různé sázky i mezi přihlížejícíma. Většina si sázela na Boba, ale pár si jich vsadilo i na tebe. ,,Tak...do toho!,, ,křikl elf a Bobovi rázem vystouply žíly jak na ruce, tak i krku a čele. Jeho síla tě překvapila a za necelé tři vteřiny jsi měl ruku na stole (4x35). ,,Hohohooo, dobře Bobe! Dej ho ještě dvakrát a budeš mít stříbrňáky hned tři!,, ,zaradoval se elf, a bard radostí zabrnkal na mandolínu. Další hra už byla ale zcela v tvé režii a Bob byl hladce poražen (90x9). Hostincem to jen zahučelo, a lidé, kteří na tebe vsadili, tě začali plácat po ramenou. Elf s bardem se zamračili, ale mlčeli. Třetí hra byla měla zcela stejný průběh jako hra druhá, a počet tvých obdivovatelů opět stoupl (90x76). ,,Tomu říkám mít páru!,, ,zvolal hostinský a donesl ti pivo a steak s divočáka. Elf ti vyplatil jeden zlatý , a poté se hned pustil do nadávek směrovaným na Boba. Jeho výraz byl ale zcela prázdný, jakoby vůbec netušil, jestli udělal něco špatně, nebo dobře. ,,Dělá to sedm měděných, mistře.,,, oznámil ti hostinský, když viděl, jak se pouštíš do steaku a zapíjíš ho pivem. Sanrid / Natalyja Mantidorre : Celé dopoledne, od snídaně až po oběd, jste se z lokálu nehnuli ani na krok, a hostinský do vás ze začátku nenápadně, postupem času zcela nekrytě, lil jedno pivo za druhým, a sem tam to obměnil kořalkou. Za následek toho všeho bylo, že i když byla hospoda již skoro zcela zaplněna a křiku neustále přibývalo, vy jste si každou chvíli zdřímli. Když už jste se ze spánku probrali, dorazil hostinský s dalším korbelem piva. A tak to pokračovalo celou dobu, až do příjezdu obchodníka, o kterém hostinský mluvil. Aby toho nebylo málo, některý z hostů vás také stihl okrást o pár drobných, co jste měli po kapsách. *** Všichni : Každý z vás se věnoval svým věcem, když do hostince přišla skupinka tří mužů. Jeden z nich se vyjímal na první pohled. Oblečen byl jako šlechtic, což v tomto městě a v této špatné době, bylo něco zcela výjimečného. ,,Zdravím osazenstvo. Doslechl jsem se, že někteří z vás se hodlají dnes v noci vydat do jeskyně plné ohavností, nebezpečí a zla. A to vše jen proto, aby jste získali lektvar na mor. Cháá, a přitom se vůbec neví, zda tam ten lektvar ještě je, nebo zda tam vůbec někdy byl.,, ,začal hned svůj proslov a sundal si kožený, černý plášť. ,,Ale nebudu si s vámi hrát. Ten Ctihodný M., který napsal to oznámení a nechal ho včera připíchnout v této hospodě, jsem já osobně.,, ,uklonil se s úsměvem a pokračoval. ,,Takže se scházíme o pár hodin dříve, než bylo v plánu, ale myslím, že to nikomu z vás nevadí. Aspoň budete mít večer myšlenky už jen na samotný úkol, a nemusíte být nervózní, kdo to asi tak ten Ctihodný M, je.,, Posadil se na židli u pípy vedle hostinského a prohlédl si vás. ,,Nuže přejdeme k věci - všichni už víte, o co jde, takže toto přeskočíme. Otázky mi klidně pokládejte, já mezitím nechám přinést věci, které vám mohu prodat, vyměnit, či naopak odkoupit.,, Oba muži, kteří přišli s obchodníkem, odešli ven a vrátili se s pár zavazadly a kárkou plnou věcí. ,,Tak vybírejte, smlouvejte, ptejte se!,, ,rozesmál se muž na celou hospodu. *** ERSTEN : Charisma +1 (jednání s lidmi) Inteligence +3 (zakoupená knihy : Historie Dentu / Zlodějská přiručka) - 1 stříbrný (za knihy) AEDAN : Obratnost -2 (meč od trpaslíka) Síla +7 (meč od trpaslíka) Charisma +1 (noblesní pochva k meči- zdarma) Síla + 1 (nabroušení meče) - 1 zlatý (za meč od trpaslíka) ARIENDAEL EVILUTIDINUS : - 8 měděných (2x guláš + extra velká porce) PASÁČEK MIMIK: X KOU : + 1 zlatý (výhra v páce nad Bobem) - 7 měděných (steak z divočáka, pivo) Charisma +3 (obdiv za výhru v páce nad Bobem) SANRID : - 1 stříbrný (okraden štamgastem) NATALYJA MANTIDORRE : - 1 zlatý (okraden štamgastem) *** Nabídku obchodníka nebudu rozepisovat. Vy si napište, co by jste si přáli a napište to v příspěvku. Já pak uznám za vhodné, co půjde a co ne, a za kolik. Natalyje byla okradena o více peněz, jelikož se hráč neomluvil a přes týden nenapsal. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro ,,Obvaz tady nemáme, jen pro svou potřebu. Bohužel.,, ,řekl ti, pokrčil rameny, a odešel do kumbálu. *** Přidány sáčky s heřmánkem a meduňkou. - 2 měděný (za bylinky) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Bohužel guláš platil přímo u hostinského a přes těla ostatních hostů a zmatku v hostinci, jsi nic nepostřehl. |
| |
Kou vítězí Když jsem si přisedl ke stolu a vyzval Boba na zápas v páce, překvapilo mě, že ten elf výzvu přijal za něj. Nehledě na to, že Bobovi slíbil za výhru jen stříbrňák. Vím moc dobře, že za ta žlutá kolečka si toho můžu pořídit víc než za ta bílá. Ale důležité bylo, že výzva byla přijata a Kou se bude moc napít a taky najíst. Bob pevně chytil mojí dlaň a já ucítil jeho pevný stisk. Trochu se mi orosilo čelo. Elf křikl na znamení zahájení zápasu. Bobova síla byla značná, až mě to překvapilo a během tří vteřin mě přetlačil. Vztekem jsem udeřil pěstí do stolu až poháry nadskočili. S vrčením a ceněním zubů mu podruhé nabídnu ruku. Svaly a šlachy se napínají a tentokrát jsem vítěz já. Lidá v lokále, kteří si na mě vsadili, mě začali plácat po ramenou. Udělali dobře, že vsadili na Koua. Otřu si pot z čela a potřetí položím loket na stůl. Ani na vteřinu nepochybuju o tom, že bych nevyhrál. Jsem kroll, Kou. Jeho ruka se zasekla do mé a třetí zápas začal. Tentokrát to byl opravdu téměř souboj titánů. Chvíli to vypadalo, že zvítězí Bob, pak zase že já. Přihlížející v lokále ani nedutali. Takoví to byl boj svalů a vůle. Ale nakonec to byla Bobova ruka, která ležela na stole. Elf s bardem sotva popadali dech. Zato já jsem vyskočil od stolu, zakřičel a pěstí se dvakrát praštil do hrudi. Jen ať vědí, že Kou je vítěz! Elf mi vyplatil zlatku a hostinský mi donesl moje pivo a kus kančího masa. Na obojí mám takovou chuť, že nevím jestli se mám nejdřív napít nebo se zakousnout do masa. Žízeň zvítězila a já na dva loky vypil půl džbánu a hlasitě si říhl. Maso bylo taky výborné a já se cítil jako král. Zrovna když jsem dojídal vešel do lokálu dobře oblečený muž. Kou už pár takovích viděl, jsou pro lidi něco jako rada starších. Nevěnoval jsem mu příliš pozornosti, dokud se nezmínil o místě plném zla a nebezpečí. Zvedl jsem svůj umaštěný obličej od talíře a pozorně poslouchal. To je přesně to co Kou hledá! Navíc Kou pochybuje, že by se to bez něj někomu povedlo. Zvednu se od stolu a dojdu k tomu šlechtici. Kou pozdravuje! Myslí že najde lektvar a zabije příšery. Na vteřinku se odmlčím a pak dodám. Kou je totiž silný a mazaný, a moudře pokývnu hlavou, aby věděl, že je to pravda. Když dva muži přivezou kárku s vybavením všeho druhu zahledím se do ní, jestli by se mi něco nehodilo nebo jestli se tam neobjeví nějaká zbraň, lepší než můj kyj s dřevěným toporem a kamennou hlavicí. |
| |
soukromá zpráva od Kou pro Koukám, jestli neuvidím v nabídce nějakou obouruční sekyru nebo obouruční kyj, který je ale lepší než jen balvan přivázaný na sukovitý topor. Menším zbraním nevěnuji pozornost. Kouknu také jestli nemají kroužkovou košili nebo alespoň prošívaný kabátec nebo vestu v mé velikosti. Nad cenou příliš nepřemýšlím, jelikož Kou příliš nerozumí hodnotě peněz. |
| |
| Zpátky v hostinci Když se vracím zpět do šenku, všimnu si nového návštěvníka. Ne, že bych si pamatoval každého trhana, který touto putykou za den projde, ale tento byl nepřéhlédnutelný. Jeho paže jsou tak osvaleny, že jsou skoro silnější než má stehna, primitivní vzhled i brutální výzbroj tedy dávají tušit, že nově příchozím je kroll. Pozorně sleduji vývoj jeho zápolení s místním balíkem. Výsledkem nejsem ani tak překvapen, jako spíše tím, že se o chvilku později jako jeden z prvních přihlásí onomu tajnému Ctihodnému M. Ušklíbnu se a také rozvážným, pomalým krokem přistoupím k draze ošacenému muži se slovy: "Buďte zdráv, Ctihodný M, mé jméno je Ersten. Můžete se mnou taktéž počítat na zmiňované výpravě. Se mnou a tady s panem Silákem je úspěch v podstatě zaručen." Mile se usměju nejdřív na M, potom i na Koua. Stejně jako kroll, i já se podívám na vozík. "Daly by se u vás najít magické předměty? Zbraně, amulety, prsteny...? Pokud ano, v jakých cenách se pohybují?" |
| |
| Město,hostinec |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro Zarazím však hostinského. "To pivo jen jedno" Otočím se k tobě. "Dej si, já nemám chuť" |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Ihned bych tam pak zahrnul, zda se ti krádež podařila a co jsi ukradl. |
| |
| Hostinec a kupec Vykračuji si to zaklátěnou cestou zpět k hostinci kde byl sraz s tím obchodníkem. Úsměv na tváři byl jasně znát. Krásný meč a dobrý kup. Tak to má být. Sic je to váha na víc ale to mě a ani Lisa, která zvědavě očichávala meč a nevraživě se na něj dívala, nevadí. Pískajíce pomalu dorážím zpět do hostince a pokynu na ostatní které jsem tak po očku již zahlédl. Moji budoucí spolubojovníci ale přez to je tu něco jinak. Něco velkého a smrdutého tu bylo navíc. Kroll. Jak já je nesnáším… Nevraživě ho sjedu pohledem a usadím se zpět na své prvotní místo u okna. Jestli on půjde s námi tak je dobře že mám ten nový meč. Bude se hodit. Nějakou dobu trvalo, než dorazil kupec. Když ale dorazil tak byl jistě středem pozornosti všem. Nebyl to nikdo jiný než pan M. Jak dramatické vyuzlení. Neváhal jsem a vstal také. Samozřejmě v bezpečné vzdálenosti od pana toho hromotluka. Když si každý řekl své tak jsem přikráčel blíže a prohlížel si různé bedny plné zboží. „Ctihodný pane, prosil bych jen nějaké kvalitní zásoby potravin na pobyt v katakombách a deky. A pokud máte pochodně tak ty také.“ Dokončil jsem. |
| |
| Tak nevím zda jej stáhnout dolů, či se koukat stylem: on z toho vyroste Proto zachovám na obličeji masku a jemně do něj šťouchnu. "Měli bychom jít nakoupit věci na cestu. " |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Jen nevím, jak zareagovat, az to HRAC zjisti (pokud vubec) - jestli to tim padem v ten samy okamzik zjisti i POSTAVA nebo ne. Porad :) |
| |
| pasáček Mimik / Ariendael Evilutidinus : Oba jste s chutí do sebe cpali guláš a rozplývali se nad jeho chutí. Mimik si ještě zažádal o pivo a Ariendael mu ho bez řečí objednal. "To pivo jen jedno." ,stihl dodat. Když přistálo před Mimikem, přiznal se, že je to jeho první pivo v životě. A už za malý okamžik, kdy v něm zmizelo, jeho slova potvrdil následný veřejný výstup. Vyskočil na stůl a hlasitě a zvesela vykřikl : ,,Hej lidi, já a můj kamarád elf jsme přišli zachránit lidi a najít ten lék.,, Pak ještě zvolal další věty, ale to už do něj šťouchl Ariendael pod ním, a Mimikovo tělo se začalo přímo ukázkově motat a netrvalo dlouho a skácel se Ariendalovi přímo do náruče. Ariendael jeho pád sice zmírnil, ale i tak se Mimik udeřil levým bokem o hranu stolu a loket také nezůstal nezraněn (- 5 životů). Mimikův pád zachytili i další hosté, ale příliš je to nezajímalo a hleděli si dál svého, nebo naslouchali obchodníkovi. Kou : S hřejivým pocitem, který nebyl ani tak ze získaného zlaťáku, jako spíš ze samotného vítězství, jsi pomalu dojídal, když do hostince vešel obchodník se svým zbožím a informacemi. Hned ses ozval, že si na úkol troufáš a nezapomněl ses také pochválit. ,,No dobrá, to rád slyším!,, ,odpověděl ti obchodník. Když viděl, jak se po zboží koukáš a oči ti jen tikají, jen se usmál, prohrabal se zbraněmi a vytáhl obouruční stříbrný palcát.  ,,A co říkáš na tohodle krasavce, svalovče? Myslím, že jste si souzeni!,, ,podal ti palcát a zatímco sis ho prohlížel, vyndal z kárky další zbraň - masivní bronzové kladivo.  ,,A nebo tohle! Palcát je za zlaťák, kladivo je za 8 stříbrných.,, Sice penězům moc nerozumíš, ale to, že nemáš ani jedno žluté kolečko, víš moc dobře. Tvé vítězství v páce ti ale dávalo naději, že nemusí být takový problém ho získat. Ersten : Když obchodník odkryl svou pravou identitu - tedy to, že je oním zadavatelem úkolu - neváhal jsi a hned jsi ho oslovil a také se představil. Stejně jako u Koua, i na tebe se usmál a odpověděl. ,,Těchto předmětu zde nemám sice tolik, ale něco se najde.,, Vytáhl plátěný sáček z bedýnky a vysypal jeho obsah na pult. Uviděl jsi různé cetky - stříbrné, bronzové, měděné, ale i pár zlatých. Prsteny, náhrdelníky, amulety. ,,Bohužel magickou zbraň mám jen jednu - a tou je kovaná hůl. Její cena je ale vysoká, i přes slevu, kterou vám činím. Je za dva zlaté a tři stříbrné, Erstene.,, Simon : Po nahlédnutí do knih ses pokusil smlouvat. Jeden stříbrný teď, druhý, až poté, co se z cesty vrátíš. Obchodník se zamračil, ale bylo vidět, že o nabídce uvažuje. Nakonec ale přeci jen souhlasil (90x76). ,,No dobrá.. Ale pokud tě za čas uvidím ve městě, hned si pro ten stříbrný přijdu, a ty mi popíšeš vaši cestu do mého archivu!,, Vše jsi mu odkýval a získal jsi tak dvě knihy za stříbrňák. Hned po uzavření dohody ses pomalu vydal zpět do hostince. V hostinci sis objednal jen čaj a zabořil svůj zrak i mysl do knihy. Hledal si konkrétní pasáž a také ji našel. Od dalšího čtení tě ale vyrušil následný proslov obchodníka. Když domluvil, a odpověděl ostatním, nastal čas také na tvé otázky. ,,Podívejme, jak bystrý a ostrý jazyk mezi námi sedí. Ano, část odměny bude vyplacena předem - celých 5 zlatých. Ty dostanete těsně před vstupem do podzemí. Nemůžete tak s nimi hned platit zboží mé, nebo jiných obchodníků. Je to taková má pojistka, že se hned po jejich získání neztratíte v uličkách Dentu. Tak důvěřivý nejsem.. A co se týče druhé tvé otázky - jde mi jak o zisk a můj osobní prospěch, tak i o dobro celého Dentu a okolí. Mor je zlá nemoc a určitě mi není lhostejný osud ostatních lidí.,, ,odpověděl ti muž s mírným úsměvem. Aedan : S pocitem dobrého obchodu jsi se vrátil zpět do hostince, a letmo pozdravil tváře, které jsi znal už z předchozího dne. Na jednom z hostů ti ale oko zůstalo déle, než na ostatních - na obrovském krollovi, který zrovna spokojeně jedl guláš. Sedl sis na ,,své,, místo a po chvilce dorazil kupec. Po chvíli si zjistil, že kupec je samotným zadavatelem celé této výpravy. Po úvodním humbuku ses ke slovu dostal také ty a zeptal ses na zásoby jídla, deku a pochodně. ,,Ano, nějaké zásoby dostanete zdarma. Stejně jako přikrývku a dvě pochodně pro každého.,, ,řekl a pokynul na hostinského. Ten odešel, aby se hned vrátil a s pomocí Marriany donesl zhruba deset zabalených balíčků. ,,Nevěděl jsem, kolik dobrodruhů se na moji výzvu nakonec ozve, tak jich je možná více, než je potřeba. Takže - kdo se nebojí a hodlá podniknout tuto výpravu, nechť si vezme jeden balíček.,, ,řekl a hned ti jeden hodil. ,,Je v něm sušené maso, nějaká zelenina, ovoce a chleba. A v čutoře něco ostřejšího.,, ,řekl s chápavým úsměvem. *** PASÁČEK MIMIK : Odebráno 5 životů (pád ze stolu) Charisma -2 (opilost) ARIENDAEL EVILUTIDINUS : - 2 měděné (pivo pro Mimika) KOU : X ERSTEN : X SIMON : -2 měděné (čaj) -1 stříbrný (cena za knihy) Inteligence +4 (vědomosti z knih) AEDAN : X |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Cena : 1 zlatý ( Síla +7 / Obratnost -1 / Odolnost +1 ) Cena : 8 stříbrných ( Síla +8 / Obratnost -4 ) Pokud tě ani jedna zbraň nezaujala, můžeš se porozhlédnout znovu, ale lepší zbraň už kupec možná nebude mít. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Když jsi dopadl na elfa, podařilo se ti hrábnout mu do kapes (10 +bonus 20=30x24). Úlovek to byl ale prachmizerný a v rukou si našel jen šest měděných. *** Obratnost +2 (dobře sehraný pád) + 6 měděných (ukradeno elfovi) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Zlatý prsten (amulet, náhrdelník) : Cena 1 zlatý (Charisma +5 / Inteligence +3) Stříbrný prsten (amulet, náhrdelník) : Cena 6 stříbrných (Charisma +3 / Inteligence +2) Bronzový prsten (amulet, náhrdelník) : Cena 2 stříbrné (Charisma +2 / Inteligence +1) Dále ti obchodník nabídl kovanou kouzelnickou hůl.  Cena : 2 zlaté a 3 stříbrné (Charisma +3 / Obratnost +2 / Inteligence +6) Kromě zlepšení statistik dokáže i nemagická bytost střílet modré blesky ( pokud blesk zasáhne cíl ubere vždy 5 životů k hodům kostek). |
| |
soukromá zpráva od Kou pro Obchodník mi nabídl dvě nádherné zbraně. Stříbrný palcát a kladivo. I když kladivo je překnásná zbraň, tak ten palcát mě naprosto očaroval. To je nejlepší zbraň, jakou Kou kdy viděl! Ten musí patřit Kouovi! Oči mi září téměř jako když trpaslík spatří zlatou žílu. Ale zlatku nemám. Vysipu před obchodníka všechny své mince (9 stříbrných a 3 měďáky) a ukážu na palcát. To je všechno co Kou má, ale přidá tohle. Vytáhnu z poza opasku svůj lovecký nůž a položím ho před obchodníka. Je to dobrý nůž. Kou s ním ulovil zpoustu šelem, dodám a pokývu hlavou, aby věděl, že je to pravda. Kouv lovecký nůž Kou není moc trpěliví, takže nervózně těká pohledem z obchodníka na palcát a doufá, že nabídku přijme. |
| |
| Obchodník Při pohledu na magickou hůl jen nakrčím čelo a dál si jí nevšímám. Není to zkrátka zbraň pro mě, vždyť bych si s ní připadal jako stařec. Mnohem více mě však zaujme nabídka různých magických šperků. Prsteny jsou na můj vkus trochu moc veliké a jaksi "vyčnívající", takže si vybírám jen amulety. Prohlížím si jejich pokroucené tvary a snažím se i číst runy do nich vyryté, nerozumím však ani slovu. "Vezmu si tento přívěšek," ukážu na jeden z nich, je to krásný safír vetknutý do stříbra s mnoha rytinami. "Řekl bych, že mi dobře půjde k očím." Připnu si ho kolem krku a potom dám obchodníkovi zlaťák. Doufám, že jsem koupí neprohloupil, ale přeci i jemu jde o to, abychom na výpravě uspěli, tak proč by nás šulil? |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Po jeho umíchání stačilo lahvičku hodit před cíl a jen čekat, až se výpary z lektvaru dostanou oběti do nervové soustavy. Na lidi to mělo pouze lehké, spíše alergické reakce, ale na zvířata s toxickými látkami v těle (například hadi), to mělo fatální, až smrtící účinky. Na lektvar (známý pod jménem Toxicus Toxicus) bylo potřeba pár přísad - konkrétně jablečná vůně, výtažek z oměje šalamounka (jedovatá rostlina), přepálený alkohol, krev nakažená morem, a výtažek ze závojenky olovové (houba). Shánět všechny přísady by bylo asi zdlouhavější, než se zeptat místního alchymisty, zda tento lektvar nemá, nebo ho poprosit o jeho výrobu. V knize byla doba přípravy lektvaru něco kolem deseti minut, takže byla velká šance, že bys lektvar dostal na počkání. Aby toho nebylo málo, tak jsi obchodníka zaslechl, jak říká, že cestou do dungeonu půjdete přes náměstí a obchodníci zůstanou se svými stánky na místech, až do vašeho odchodu z města. Jejich obchodní vypočítavost ti tak přišla vhod a nemusel jsi lektvar shánět narychlo. |
| |
| Hostinec - neočekávaný pád "Za dobrotu na žebrotu." Ve snaze upozornit ho lehkým šťouchnutím, které by neublížilo dítěti, jsem zavinil jeho pád jež by stejně nastal. Přes veškerou snahu o jeho záchranu se na mne ještě oboří. "Kdo chce psa být, hůl si vždycky najde." "Myslím že jsi přebral. Kdybych tě chtěl zabít, tak proč bych tě tedy chytal?" Jeho urážky se mne velice dotknou a proto si pro jistotu překontroluji zda mám všechny peníze a s měšcem pevně v ruce se vydám do města za obchodníkem - soukeníkem pro nákup cupaniny a látek na obvazy, než sem dorazí ten na kterého většina čeká. |
| |
| Avšak po scéně, kterou mi předvedl ublížený Mimik nemám již chuť jít za tím bláznivým klukem. Proto dojdu k obchodníkovi v hospodě, přeberu si deku se zásobami a poptám se jej na věci které by se mi hodily. |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro "Čest tvému domu i dílu." A hned se koukám po velmi kvalitních šípech do krátkého luku s těmito charakteristiky: polovinu toulce s těžkým hrotem polovinu s protihroty dříky z jasanu - typy hrotu zde odkaz - prvni obrázek chci hroty 3. a šestý zleva perutě z husy, seřezané na trojúhelníkový tvar 7.5 x 0.75" připevněné na šíp omotáním konopným provázkem zpevněným kvalitním klíhem či pryskyřicí jelikož se asi moc batohy, torny a podobně nepoužívají, tak nějakou tu taštici na opasek pro obvazy, bylinky = lékárnička také sukno a cupanina by se mi hodila na obvazy. bylinky a podobné věci pro léčení. malinké zrcátko z vyleštěného železa na delší rukověti - do lékárničky PS: mohu ten pazourkový nůž v nutnosti používat jako skalpel? pokud ne, tak nějaký tenký nůž s malou čepelí na delším držadlu jako náhradu dále se koukám co nabízí za zbraně a také ostatním, třeba se mi něco zalíbí magii se také nebráním jo a ps: ten prsten mám na prostředníčku v zaťaté pěsti peníze ukryté v opasku |
| |
| Příjdu blíž k obchodníkovi a upozorním na sebe pozdravem "Čest tvému domu i dílu." A hned se koukám po velmi kvalitních šípech |
| |
| Hostinec Jo to víš, že nejseš důvěřivej. Kdyby mě nezajímalo, co se nachází za poklady v té jeskyni, tak bych sbalil peníze a vydal se do jinýho města. Zabalím svoje věci, zvednu se a dojdu blíž ke ctihodnému M. ,,Uspokojivá odpověď. Na nic si nehraješ, to se mi líbí.“ Usměju se a podám mu ruku na důkaz důvěry. Na okamžik se mi ztratí úsměv z tváře a řeknu mu chladně ,,Ale pokud mě podrazíš, věř, že to bude poslední,co uděláš.“ Porozhlídnu se po zboží, které nabízí. ,,Nemáš náhodou nějaké stříbrné šípy?“ zeptám se obchodníka. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Koukaji na tebe jako na nevyzraleho mladika, co neumi pit. Obratnost prictu. Jdu naspat prispevek pro ty, co nemaji vse hotove, takze to musime vyresit do soboty, kdy napisu uz odchod z mesta. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| Kou : ,,Pěkný nůž, tvou nabídku velice rád přijímám.,, ,odpověděl ti M., když si prohlédl tvůj nůž a spočítal tvé mince. Hrdě ti poté předal stříbrný palcát a dodal : ,,Dobrý obchod, Kou. Pokud už o nic jiného nemáš zájem, budu se muset věnovat ostatním.,, Ersten : Prohlédl sis nabídku kupce a po krátkém přemýšlení ses nakonec rozhodl pro přívěšek za jeden zlatý. ,,Nechť vám štěstí a slávu přinese. A je to tedy vše? Nebo máte zájem ještě o nějakou zbraň či zbroj?,, Než si stihl odpovědět, už se musel věnovat zahalenému muži, který se zajímal o stříbrné šípy. Simon : Varoval jsi kupce, že pokud tě podrazí, bude to poslední věc, kterou v životě udělá. ,,Toho si jsem vědom a nemám důvod vám nevěřit. Ale mé svědomí i úmysly jsou čisté, a tak myslím, že nebude důvod mi podřezávat hrdlo.,, ,usmál se M. a ponořil své ruce do jedné s beden. ,,Stříbrné šípy? Zajímavá poptávka, ale pár jich tu mám.,, , vytáhne z bedny zhruba deset stříbrných šípů. ,,Nechám ti všechny za jeden stříbrný.,, ,pravil a podal ti je, aby sis je prohlédl. Nakonec šípů bylo přesně dvanáct. ,,Jak se tedy rozhodnete?,, pasáček Mimik / Ariendael Evilutidinus : Mimik po svém výstupu a následném pádu se na Ariedaela osočil, že za jeho pád může on a s pocitem ublíženého se schoval za Kouem a hrozil Ariendaelovi pěstí. Po menší slovní výměně názorů se nakonec Mimik rozeběhl ven a Ariendael začal zcela nerušeně vybírat z nabídky obchodníka. ,,Koukám, že vás také zaujaly šípy a ne jen tak ledajaké. S těmito hroty jsou stejně drahé jako stříbrné, které jsem nabídl před chvilkou tomu tajemnému muži. Takže deset kusů za jeden stříbrný.,, Díval ses i po jiných věcech, ale kromě zbraní a zbroje obchodník mnoho jiného nenabízel. Žádné bylinky, žádné léčitelské věci. Pak jsi spatřil hůl, kterou obchodník nabízel někomu jinému, ale dotyčný odmítl. Když obchodník uviděl, že si ji se zájmem prohlížíš, usmál se na tebe. ,,Krásná hůl, viďte. Je za dva zlaté a tři stříbrné. Levněji ji už dát nemohu.,, *** KOU : -9 stříbrných (palcát) -3 měděných (palcát) Odebrán nůž (doplatek za palcát) Přidán palcát Síla +7 (palcát) Odolnost +1 (palcát) Obratnost -1 (palcát) ERSTEN : -1 zlatý (přívěšek) Přidán přívěšek Charisma +5 (přívěšek) Inteligence +3 (přívěšek) |
| |
| Nákup Sleduji obchodníka zvědavým pohledem a pokukuji po veškerém zboží, co zahlédnu. Na moji otázku odpoví pan podnikatel ihned a v zápětí ukáže na donesené balíčky obsahující zásoby a pochodně. „Děkuji vřele“ Řeknu jen a sáhnu po balení deky, v níž spočívá nějaké to sušené maso a další dobroty. Vše si napěchuji do torny, a co se nevejde tak se snažím přivázat pod ní či jinam na mém těle. Poodstoupím od dalšího děje a nákupu ostatních abych si vše urovnal a konečně se připravil na cestu. Jak tak koukám po svém vybavení tak budu rád, když to vše unesu a v katakombách padnu vyčerpáním. „Musíme něco vydržet, že Liso“ Pohlédnu na zvědavě pokukující fretku a podrbu ji za ouškem. Jsem připraven vyrazit |
| |
| Hostinec Letmě se pousměji nad chováním chlapce. Má kuráš, to se musí nechat. Jako volavka by byl určitě k užitku. Šípy nevypadají, tak zle a za tu cenu si myslím, že na tom ještě vydělám. Zaplatím částku bez smlouvání. Vyberu si to na něm později. Ještě než odejdeme z města se vydám za alchymistem pro nějaké lektvary. Hlavně se ptám po lektvaru s názvem toxicus toxicus. |
| |
| Odchod z hostince : Zdálo se, že každý, kdo měl zájem o nějaký obchod, už dostal to, po čem toužil a to, co ho zaujalo. ,,Nuže, zdá se, že je vás jen pět. Tak snad uspěje alespoň jeden z vás. Sice se o získání toho mocného lektvaru pokusily i větší skupiny, než je ta vaše - a neúspěšně - nicméně nikde není psáno, že zrovna vy to nezvládnete. Třeba je mezi vámi hrdina, který se získá věhlasnou slávu. Doufám v to a přeji .. ,nedokončil větu, protože se otevřeli dveře, a do hostince se vrátil Mimik, který hned skočil kupci do řeči. ,,Čest vaší práci , měl bych zájem o nějaké zboží.,, ,vyhrkl a začal se probírat šperky a v truhlici. Ostatní už většinou seděli na svých místech a prohlíželi si nakoupené zboží, když služebná každému z vás položila na stůl balíček od kupce. ,,Ještě tady obsloužím tohoto mladíka a pak si musím ve městě něco zařídit. Stavím se tu opět večer a vyrazíme. Jak jsem již řekl, těch pět zlatých dostanete až při vstupu do podzemí, nebojte se.,, ,řekl M. a začal se věnovat Mimikovi. *** Těch několik hodin čekaní, až se kupec vrátí zpět do hostince, jste přečkali takřka v klidu a na místě. Čekání bylo o to příjemnější, že než M. odešel, hodil hostinskému pár mincí a zvolal. ,,Každý z vás si může čekání zkrátit nějakým tím korbelem zrzavé vody, nebo něčím jiným. Hostinskému jsem dal něco přes stříbrný, tak by to mohlo stačit a zároveň by vás to nemělo všechny opít. Jako tamtu dámu v rohu hostince.,, ,ukázal prstem na ženu, která včera přišla s nosem nahoru a ráno se nesla po schodech jako samotná královna, aby se během dopoledne stihla zlejt jak průměrný kovářský trpaslík, a prospala tak skoro celý den. Řeč nebylo o nikom jiném, než o Natalyjy Mantidorre. Někdo z vás placené pití uvítal a hned po odchodu M. si žejdlík objednal. Když se pak kupec večer vrátil, všimli jste si, že se stihl převléct. Už nebyl oblečen jako šlechtic, ale spíše jako muž, který se chystá na lov divoké zvěře. Jeho tvář byla stále usměvavá, ale bylo vidět, že je nervózní a roztěkaný, jak kdyby se něco stalo. ,,Koukám, že jste tady všichni. To je dobrá zpráva., ,řekl radostně, ale bylo na první pohled jasné, že ho něco trápí. Pak se otočil k hostinskému a řekl : ,,Nuže, my jdeme. Kdyby na mou výzvu dorazil ještě někdo, pošlete ho na to místo. Pokud by nevěděl cestu, což předpokládám, že vědět nebude, pošlete s ním vašeho čeledína, jak to bylo domluvené původně.,, ,poplácal hostinského po ramenou a vydal se ke dveřím. ,,Tak jdeme dobrodruzi. Cestou půjdeme přes náměstí, ale nezastavujeme. Kdo si bude chtít ještě něco dokoupit, má možnost, ale minimum času. Buď nás dožene, nebo ne.,, ,pravil rázně kupec a vyšel ven. Venku se opět trochu více rozpršelo a tak si nasadil loveckou čapku na hlavu a povytáhl límec nahoru. Došel k uvázanému koni a ladně nasedl do sedla. ,,Cestovat budu na koni, vy budete muset pěšky. Do podzemí s vámi nepůjdu a zpáteční cesta by pro mě samotného byla nebezpečná. S koněm je pak cesta zpět k nezaplacení.,, ,pokrčil rameny a pobídl koně. Za malou chvíli jste byli na náměstí a trhovci se rázem proměnili ze zmoklých slepic na hejno divokých hus. S vědomím, že vy jste ti dobrodruzi vám začali nabízet ,,Skvělou koupi, Obchod, na kterém můžete jen vydělat. Nebo třeba štít, na kterém sám prodávající bude tratit, ale vědomí, že ho prodává budoucímu hrdinovi ho na duši hřeje mnohem víc než otázka peněz.,, Obchodník na koni se tomu křivohubectví jen smál a kroutil nad ním hlavou. Jako první se u jednoho stánku zastavil Simon. Výprava ale opravdu nezastavovala a M. pokračoval dál příč náměstím. *** SIMON : -1 stříbrný (cena za šípy) Přidáno 12 stříbrných šípů Přidán balíček na cestu AEDAN : Přidán balíček na cestu MIMIK : Přidán balíček na cestu ARIENDAEL EVILUTIDNUS : Přidán balíček na cestu ERSTEN : Přidán balíček na cestu KOU : Přidán balíček na cestu NATALYJA MANTIDORRE : Odebrány boty a -2 zlaté (podruhé okradena během spánku v hostinci) Balíček obsahuje : sušené maso, zeleninu, ovoce, chléb, čutoru s vodou, čutoru s kořalskou, přikrývku, dvě pochodně, křesadlo a lano. |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro ,,Dobrý den. Sháním lektvar toxicus, toxicus a nějaké takové další užitečné lektvary." řeknu alchymistovi. A sleduju, kudy odchází ostatní. Sice bych ostatní našla i po čichu, vzhledem ke svým zbystřeným smyslům, ale nehodlám se příliš zdržovat.Navíc by nebylo dobré potulovat se tady sama. Řádí tady přece nějakej vrah. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Ten se tím nenechal vykolejit a ostatním řekl, že obslouží ještě tebe. Ostatní už seděli na svých místech a tak jste měli dostatek soukromí. Řekl jsi mu, oč žádáš, aby si pak nadšeně poupravil, že bereš vše. ,,Vše? Pochybuju, že máš na vše dostatek peněz mládenče. A jak ti vůbec říkají? Všiml jsem si tvého výstupu. Opravdu kouzelné a navíc bych se nedivil, kdyby byl ten elf o nějakou minci lehčí.,, ,zaskočil tě, ale jeho hlas zněl diskrétně. ,,No..tak se podíváme, co tu pro tebe zbylo.,, Vytáhl jednu kuš, která byla jen o málo větší, než sis přál, ale opravdu jen o pár centimetrů. Maximálně o deset, spíše o pět. ,,Stojí osm stříbrných. Je nádherná a velice přesná. S tou budeš vypadat velice noblesně, chlapče.,, ,,Co se týče dutých šipek, nějaké se tady najdou. Dokonce i lahvičku s uspávacím účinkem tady mám. A když se vše zkombinuje.. ,nedokončil kupec větu, ale jeho šibalský úsměv značil mnohé. ,,Šipky jsou za pět měděných. Všech pět. Lahvička je taky za pět měďáků.,, Pak ještě vytáhl menší meč a dýku. ,,Meč je stejně jako kuše také za osm stříbrných, dýka za čtyři. Co se týče těch šperků, každý má svou cenu.,, ,dodal ještě a poodstoupil od zboží se založenýma rukama. ,,Tak vybírej. Vše je jen na tobě.,, ***  Cena : 8 stříbrných (Síla +4 / Charisma +2 / Obratnost +2)  Cena : 4 stříbrné (Síla +2 / Obratnost +3) Ať už se jedná o prsten, náhrdelník či amulet - vše je za stejnou cenu a se stejnými statistiky. Zlatý prsten (amulet, náhrdelník) : Cena 1 zlatý (Charisma +5 / Inteligence +3) Stříbrný prsten (amulet, náhrdelník) : Cena 6 stříbrných (Charisma +3 / Inteligence +2) Bronzový prsten (amulet, náhrdelník) : Cena 2 stříbrné (Charisma +2 / Inteligence +1) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Po chvilce bylo jasno : ,,Dobrá souhlasím, ale to maskovací roucho si nech, chlapče. Jde mi o to, aby jste uspěli a je jedno, že budu tratit. Počítal jsem s tím, že budu muset něco utratit, aby jste uspěli. Takže platí. A žádný prsten nebo amulet nechceš?,, Podal ti všechny zakoupené věci a převzal od tebe mince. ,,A opravdu potřebuješ teď do města? Za pár hodin přes město vyrazíme všichni, je to zbytečné tam chodit teď. Ale je to na tobě.,, ,řekl a když se rozloučil, odešel ven do deště. *** -2 zlaté (nákup) Přidána kuše Přidán meč Přidána dýka Charisma +2 (kuše) Obratnost +2 (kuše) Síla +4 (meč) Charisma +2 (meč) Obratnost +2 (meč) Síla +2 (dýka) Obratnost +3 (dýka) Budu rád, když do města půjdeš až s ostatními a kupcem večer (viz. můj příspěvek) Je přeci jedno, kdy nakoupíš, ale když napíšeš už veřejně, že nakoupíš cestou, tak ušetříme pár příspěvků navíc a budeš mít za sebou ,,veřejný,, příspěvek. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro A pro Mimika tu hul. -Nejsem vrah, beze zbraně tam nepřežije a bude jen přítěží A poptám se ho co mi ještě může nabídnout. Chci utratit všechny peníze za léčivé lektvary, zlaté prsteny, šperky a podobné věci. -nechci to nést v mincích, ale ve zlatě a drahém kamení. Pokud bude souhlasit, tak i za těch 5zl co mi má dát před jeskyní, tak mi dá raději věci. Dávám mu tak najevo, že nemusím moc peníze |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro ,,Opravdu chcete koupit tu hůl a někomu ji darovat? Je to opravdu drahá a mocná zbraň, která se jen tak z ruky nedává. Ale je to od vás šlechetné. A možná také riskantní a trošku bláznivé, když ji chcete darovat tomu chlapci, který na vás tak vystartoval, aniž byste za něco mohl. Ale je jen na vás, jak s tou krásnou holí naložíte.,, ,podivoval se kupec nad tvým činem a podal ti hůl. (Kromě zlepšení statistik dokáže i nemagická bytost střílet modré blesky (pokud blesk zasáhne cíl ubere vždy dalších 5 životů k hodům kostek) ). ,,Jestli to dobře chápu, chcete všechny peníze utratit už zde a do podzemí jít už jen s vybavením. To dává smysl a myslím, že je to rozumné.,, ,usmál se na tebe kupec a vysypal jednu z beden na pult. Viděl jsi různé šperky, prsteny, amulety a jednu lahvičku. ,,Bohužel léčivý lektvar mám jen jeden, snad vám bude stačit. Stojí jeden zlatý a doplňuje půl zdraví. Šperky mají stejnou cenu, prsten jako amulet. Záleží zde jen na kovu.,, ,upozornil tě kupec a nechal tě vybírat. *** Po vypití léčivého lektvaru se ti přičte +50 životů. Ať už se jedná o prsten, náhrdelník či amulet - vše je za stejnou cenu a se stejnými statistiky. Zlatý prsten (amulet, náhrdelník) : Cena 1 zlatý (Charisma +5 / Inteligence +3) Stříbrný prsten (amulet, náhrdelník) : Cena 6 stříbrných (Charisma +3 / Inteligence +2) Bronzový prsten (amulet, náhrdelník) : Cena 2 stříbrné (Charisma +2 / Inteligence +1) *** -2 zlaté a 3 stříbrné (magická hůl) -1 stříbrný (šípy) Přidána hůl Přidáno 10 šípů s atypickými hroty Charisma +3 (hůl) Obratnost +2 (hůl) Inteligence +6 (hůl) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Pokud se hole vzdáš, přijdeš nejen o ní, ale také o přidané body a spadneš zpět na 1.Úroveň. |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro tzn. lektvar 3x stříbrný prsten Po příchodu do jeskyně si vyberu tyto: (dám je bokem) 4x stříbrný prsten 2x stříbrný amulet na koženém řemínku - ten upravím tak, abych jej mohl nosit mezi prvními klouby prstů a zápěstím - nejlépe ať jsou se symbolem nějakého svatého či boha dobra. 1x stříbrný náhrdelník = něco co mi bude kryt hrdlo a nebude mne to stahovat... takový límec 1x zlatý náhrdelník na řemínku od krku na klíční kost no a zbyly mi 4 měďáky za které chci nějakou vhodnou látku na obvazy, pokud má... pokud ne, tak: 2x měděný náhrdelník domluvím se s ním tedy na tomto: já mu dám teď všechny své peníze, ty 3 stříbrné prsteny si rovnou navléknu na pravou ruku, kde mám i onen zlatý prsten. Tu druhou část mi dorovná před vchodem. tu hůl si zatím ponechám... po té co jsem si všiml že mimik má peníze. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Za chvilku se rozloučil se všemi a řekl, že se vrátí večer (viz.můj hlavní příspěvek). *** -2 zlaté a 8 stříbrných (léčivý lektvar a 3x stříbrný prsten) Přidán léčivý lektvar (+50 životů) Přidány 3x stříbrný prsten Charisma +9 (3x stříbrný prsten) Inteligence +6 (3x stříbrný prsten) Dál tedy reaguj už jen na cestu přes tržiště. |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro {med se vzdy hodi... vede dobre teplo} |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Musel jsi vystačit s tím, co jsi nakoupil do této chvíle. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro ,,Tak ale už opravdu musím jít.,, ,rychle sbalil své věci a zmizel z hostince (Dál už platí můj veřejný příspěvek z 06. října 2012 15:26) *** - 2 zlaté a 4 stříbrné (šperky) Přidán zlatý prsten Přidány dva stříbrné amulety Přidán měděný prsten Charisma +13 (šperky) Inteligence +8 (šperky) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Nechtěl jsi pak výpravu zbytečně dohánět, nebo dokonce hledat. Alchymista byl starý muž kolem šedesáti let, ale jediný vlas neměl šedivý. Buď měl takové geny, nebo používal nějaký lektvar, který dokázal šedivé vlasy přeměnit zpět na hnědé. Každopádně se na tvou žádost zatvářil pošetile. ,,No ano, pár lektvarů tady mám. Ale ten, o který žádáš cizinče nemám vyroben. Jeho výroba bude trvat zhruba pět minut. Všechny přísady na něj naštěstí mám, takže chvilku strpení.,, ,řekl a odešel někam za látkovou plentu. Zhruba po pěti minutách se vrátil z lahvičkou zelené barvy v ruce. ,,Tak tady ho máte. Óóó, zapomněl jsem se zmínit o jeho ceně. Jsem to ale hlava děravá.,,, chytl se teatrálně za hlavu. ,Bude to za osm stříbrných. |
| |
| Cesta : Sice bylo něco kolem šesté hodiny večerní, ale náměstí bylo zaplněné, jako by bylo teprve pár minut po poledni. Chyběli snad už jen kejklíři. Vaše šestičlenná skupina kráčela náměstím, a kapky deště bičovali vaše oděvy a zbroje. Lidé, kteří nic neprodávali se na vaší skupinu dívali nejen ze zvědavosti, ale také s nadějí, že vaše výprava bude úspěšná, a vy do města přinesete lék na nemoc, které zabila nebo nakazila jejich blízké nebo i je samotné. ,,Hodně štěstí!,, - ,,Dej bůh, ať se vrátíte živy a zdrávy!,, - ,,Děkujeme vám!,, - ,,S pánem bohem,, ,volal největší dav, který byl u městské brány. Jeden malý chlapec se dokonce vytrhl mamince, a běžel k Aedanovi, aby mu do ruky dal prak : ,,Tady máte něčo na čestu, pane rytíži! Mušíte štřílet velký šutráky, ať ty bubáky zastlašíte!,, ,zašišlal a běžel rychle zpátky k maminčině náruči. Na náměstí se od vás odtrhl jeden váš člen - Simon - ale právě u městské brány vás dohnal. ,,Tak jsme všichni. Hlavní úkol na vás čeká až v podzemí, ale ani cesta nebude bezpečná. Je to sice jen hodina cesty, ale v okolí se potuluje všelijaká verbež. A stráže mají v těchto časech jiné starosti, než chytat lapky a otravné skřety.,, ,pokrčil kupec rameny. ,,Abych se vám konečně představil - jmenuji se Moen Willnig. Doufám, že alespoň cesta proběhne bez větších komplikací.,, Pokračovali jste v cestě a ráz krajiny se pomalu měnil. Prašná cesta se změnila v cestu vyšlapanou, která vedla podél hustého lesa. Děšť naštěstí začal ustávat, ale obloha byla stále zatažená, a tak - i když mělo být ještě relativně světlo, protože byl začátek září - se začalo pomalu stmívat. Najednou Moen začal zastavovat koně : ,,Prrrrr... prrr..,, ,který poslušně poslechl. ,,Ticho! Myslím, že nejsme sami. Už pár minut mám pocit, že nás někdo z lesa sleduje. Před chvilkou jsem uslyšel praskání větviček. Myslel jsem, že je to jen nějaký zajíc nebo srna, ale pak jsem uslyšel i nějaký nelidský zvuk, který nebyl ani zvířecí.,, Když domluvil, sesedl z koně a vyndal z opasku dýku. ,,Nechci se zdržovat bojem, ale pokud nás někdo pozoruje, určitě nebude mít dobré úmysly.,, ,zašeptal, abyste ho slyšeli jen vy. Les jste měli po vaší pravé ruce, a byl vzdálen zhruba deset metrů. Nic jste neviděli ani neslyšeli, ale jednání Moena jste nemohli přejít jen mávnutí ruky. ,,Je tu někdo, kdo se tam se mnou podívá? Hodil by se i někdo s loučí. Je sice ještě poměrně světlo, ale tento les je hodně hustý, a už pár metrů za prvními stromy nebude vidět ani na krok.,,  *** AEDAN : Přidán amatérsky vyrobený, ale funkční prak |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Rozhlížím se po obchodě a čekám, až mi ten muž vyrobí lektvar. Asi by byl špatnej nápad ukradnout něco zrovna u alchymisty. |
| |
Cesta: Ctihodný M příjmul jako doplatek za palcát můj lovecký nůž. Radostí na něj vycením zuby. Palcát uchopím obouruč a cvičně s ním máchnu. S tímhle Kou přinese lék pro tvůj kmen. Povím ctihodnému M. Lačně si prohlížím palcát, když se najednou za mě schová opilí kluk. Nevěnuji mu pozornost. Jsem zaujatý jen tou dokonalou zbraní. Když nás M pozve na něco k pití neváhám ani vteřinu a objednám si džbánek medoviny. Polovinu ho vypiju najednou a hlasitě zamlaskám Kou miluje med. Zvednu se od stolu, když přijde čas vyrazit. Trochu se zarazím, když vidím že s námi jde i ten přiopilí kluk z krčmy. Kou nechápe proč nás jde tolik. Kou přece řekl, že lék přinese. Nikdo tady není tak velký a silný jako Kou. Budou překážet, když bude zabíjet bestie. Jdeme městem i náměstím. Trhovci na nás pokřikují, ale já jim nevěnuji špetku pozornosti. Co jsem chtěl to mám. Projdeme městskými branami a putujeme kolem lesa. Obchodník se nám konečně představil jako Moen Willnig. Kou z kmene Silných medvědů. Jméno kmene zvláště zdůrazním a nadmu se pýchou, protože jsme silný kmen. Klidně podám Moenovi ruku i když jede na koni, jsem na to dost vysoký. Náhle nás Moen zastaví a seskočí z koně. Upozorní nás, že nás zřejmě někdo sleduje a vytasí dýku. Zeptá se nás jestli s ním někdo půjde na průzkum. Okamžitě se přihlásím: Kou půjde! Popadnu palcát, přikrčím se a stoupnu si vedle Moena. |
| |
soukromá zpráva od Kou pro |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro |
| |
| Cesta Bojovat. Teď. Blázníš, vždyť jsem ještě nedostal ani zálohu. „Pohlídám koně. Pokud jde o lapky, tak budou toužit hlavně tady po tom krasavci.“ Přichystám si luk. Pozorně pozoruji okolí všemi smysly. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Díky |
| |
| Vyrážíme Tak konečně je to tu. Konečně vyrážíme na výpravu jenž má přinést slávu nám všem. Nebo také smrt nám všem. Je to ale výzva, kterou rád přijmu. Stejně nemám co ztratit. Hlavou mi proběhne smršť dávno zapomenutých bolestivých vzpomínek a utrpení. Je to jen okamžik. Připraven a zabalen, vycházím na ulici, kde právě vydatně prší. „Skvěle“ Zamručím si pro sebe, a zabalím se tak aby mi zmoklo co nejméně vybavení. Sleduji pana překupníka, jak nasedá na koně, což mi je trochu proti srsti ale dokážu to přenést přes srdce. Jsem přeci voják. Vykračujeme si to na náměstí kde na nás spočinou pohledy místních obyvatel. Překvapivě radostné a povzbuzující. Jistě budou dlouho oslavovat, až vyjdeme z města. Další podivná skupina byla vystrnaděna z města. Bude znít na velkém plakátu při oslavách. Z myšlenek mne zarazí chlapecký hlas nedaleko. Otočím se tím směrem a spatřím malého šišlajícího kluka, který mi podává prak. Usměji se na něj, převezmu zbraň a podrbu ho na hlavě. „Děkuji ti, chlapče. Až se vrátím bude tento prak pln slávy a budou se o něm pět písně!“ Zastrčím si prak za opasek a se zamáváním davu opouštím město se svojí pozoruhodnou skupinou. Jdeme tiše a nikdo nic neříká. Ani pan Moen, jak se nám představil kupec. Pak náhle zastaví koně a povídá o jakémsi nebezpečí klem nás. Stojím vzadu. Daleko od toho smrdutého obra, který se přihlásí, že půjde s kupcem do lesa. Je to pro mne jasná volba. „Zůstanu zde také.“ Řeknu jen a pro jistotu tasím meč rozhlížejíce se kolem sebe. |
| |
| Odchod z Dentu Vyjdu z hostince a zachumlám se do pláště. Počasí okomentuji tichým zavrčením "chčije a chčije, kurva noha!". Cesta z města se u mě nese v duchu podrážděnosti a doprovázena je jen mými nasupenými pohledy, které zchladí i ty nejveselejší lidi, přející nám šťastné pořízení na výpravě. Naštěstí je cíl naší cesty jen hodinu vzdálený. Bledá barvička v šedi tohoto dne. Když se začne stmívat, dojdeme až k okraji lesa. Náš průvodce zastavil výpravu, tak popojdu do čela skupiny, abych vyzvěděl detaily. Takže průzkumná cesta? Ne, děkuji... Otočím se od ostatních a jdu si najít nějaký strom, pod který si můžu stoupnout, než se celá záležitost vyřeší. Můj nezájem by snad měl jasně ukázat, jaké jsem zaujal stanovisko s Moenovu plánu jít za šera do lesa hledat jakési "šustivé věci" se zbraní v ruce. Nicméně i když nikam do lesa nejdu, zůstávám ostražitý, otočen k lesu čelem, jen trochu stranou od ostatních. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Po prvnotním šoku si začal smlouvat, a už tvá první nabídka byla překvapivě přijata (56x49). ,,Dobrá, nechám ti ho za čtyři stříbrné.. Ale jen proto, že vaše cesta je důležitá nejen pro toto město.,, *** Odebrány -4 stříbrné Přidán lektvar Toxicus Toxicus |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Pokud v lese opravdu někdo nebo něco je, je to buď hodně daleko, nebo je to opravdu opatrné a tiché. *** Po tvé připomínce o dobrém sluchu ( a následném mém uvážení ), jsem se rozhodl ti dát bonus 20% k činnostem, kde právě sluch použiješ. |
| |
| Průzkum : Na dotaz, kdo se půjde s Moenem podívat do lesa, zda vás někdo nesleduje, se přihlásili jen dva. Překvapivě Mimik, do kterého by to asi nikdo neřekl - zvlášť po výstupu v hospodě, kdy vypadal jako ustrašený, rozmazlený a nevyzrálý kluk. ,,Za pár chvil budu připraven.,, ,řekl a začal se vzhledem k situaci zdlouhavě zbrojit. Bylo by k vzteku, pokud by celá jeho námaha přišla vniveč a v lese jste nic nenašli. ,,Světlo je připraveno.,, ,pronesl konečně. To Kou byl připraven hned - u něj to nebylo žádné dilema, zda zůstat, nebo jít. Simon zůstal u kupcova koně s logickým postřehem, že by po něm případní lapkové šli jako první. ,,Dobrá, pohlídej mi Lunu. Ale pozor, je dost temperamentní.,, ,upozornil Moen. Zůstat se rozhodl také Ariendael, Ersten a Aedan, který pro jistotu vytáhl z pochvy meč. Ersten se od ostatních trochu vzdálil, pod jeden ze stromů, aby se co nejvíce kryl před deštěm. ,,Dobrá, jdeme.,, ,zavelel Moen a vyšel k lesu, společně s Kouem a Mimikem. Už z blízka to byl až úsměvný pohled - drobný Mimik a vedle něj mohutný Kou. Moen se ještě na zůstavší otočil : ,,Pokud se něco semele, pomoc bychom uvítáli, ale doufám, že můj pocit, že v lese někdo je, byl mylný. Jen se porozhlédneme a za pár minut jsme zpět.,, Mimik na okraji lesa zapálil pochodeň a všichni tři zmizeli za prvními stromy a keři. Ostatní viděli jen zmenšující se světlo, než úplně zmizelo. *** Nyní budou následovat šeptané příspěvky pro každou ze skupin. Prosím, abyste příspěvky posílali jen těm postavám, které jsou ve vaší skupině, resp. těm, kteří slyší a vidí, to samé co vy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Společně s Moenem jste vstoupili do lesa. Plameny louče, které držel Mimik, se mihotaly pod mírným větrem a louč občas zasyčela, když do jejího ohniska dopadly zvláště velké kapky. Moen, ač se na první pohled nezdál, ve světle vypadal jako zkušený dobrodruh a i z jeho chování, kdy pečlivě sledoval okolí a hledal na zemi stopy, jste poznali, že má již něco za sebou nejen ve světě obchodování. ,,Pokud něco uslyšíte, zachovejte klid. Nechceme to vyplašit a mít to tak za zadkem celou cestu.,, ,řekl Moen zkraje lesa. Postupovali jste lesem spíše na jeho kraji, a směrem k Dentu. ,,Stát!,, ,řekl najednou Moen a sehnul se k zemi. ,,Vidíte to? Čerstvá stopa. Tady se ale obrací a směřuje zase pryč. Možná se to leklo, že je to prozraneno a dalo se to na útěk. ,, ,ukazoval vám Moen stopu v blátě. Poté se narovnal a vyrazil po stopách. Zhruba po sto metrech se opět zastavil. ,,No tohle.. Vidíte to? Je tady tolik stop! Už teď vidím minimálně čtyři různé stopy. A jakoby se tady na tomto místě nějak domlouvali, nebo přešlapovali na místě.,, ,sděloval vám Moen své postřehy.  Všude kolem vás bylo mnoho stop, polámané větvičky, udusaná tráva - to vše zhruba na pěti metrech čtverečních. ,,Prohledáme to tady. Možná zjistíme něco víc. Kolik je tu stop, koho by mohli být, a kam vedou. Mimiku drž se u nás s tím světlem.,, ,řekl Moen a opět poklekl, aby na stopy lépe viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Když Moen, Kou a Mimik zmizeli v lese, nastalo jen tupé čekání na to, až se vrátí. Ersten stál pod masitým dubem, Aedan, Ariendael a Simon stáli u Luny. První dvě minuty jste jen naslouchali, jak kapky deště bubnují o listy stromů a o vaše oblečení. Pak jste si všimli dravce, jak vám krouží nad hlavami - ti znalejší v něm poznali orla. Zrovna ve chvíli, kdy orel zapištěl svým typickým zvukem, jste si všimli pětičlenné skupiny skřetů zhruba čtyřicet metrů za vámi. Krčili se na v houští u lesa, a když zjistili, že jsou prozrazeni, rozeběhli se k vám - stále se ale drželi se na kraji lesa, u stromů a houští, a byli tak částečně chráněny před vystřelenými šípy. Byli oděni velice stroze a na první pohled bylo jasné, že se jednalo o skupinu skřetích lapků. Než zareagovali první z vás, postoupili zhruba o dalších deset metrů k vám. ,,O nic se nepokoušet! My si vzít jen vaše zlato, nikomu neublížit! Jinak my zabít vás, pokud vy nevyhovět! My držet také vaše přátele v zajetí! Vy vyhovět, my je pustit!,, ,křikl na vás lámanou řečí jeden z nich.  Nyní byli vzdálení zhruba třicet metrů od vás a čekali na vaši odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Skřeti Přesně dle mého očekávání, šlo pouze o odlákání pozornosti a rozdělení skupiny. V hlavě se mi zrodily dva plány a každý z nich závisí na tom koni.Přece je nenechám zabít zvíře, který by se dalo zpeněžit.
|
| |
soukromá zpráva od Kou pro Jdeme okrajem lesa a následujeme Moena jen za slabého svitu pochodně. Směřujeme směrem k Dentu, když Moen nalezne stopy. Kou myslí, že Moen nebyl vždy jen obchodník. Stop je v lese spousta a některé ani podle Koua nevypadají lidsky. Ale Kou není dobrý stopař, takže těžko říct. Moen nám dá jednoduché instrukce a já se jich držím. Ve slabém svitu pochodně začnu prohledávat okolí. Palcít pevně sevřený v ruce. |
| |
soukromá zpráva od Kou pro průzkum okolí: 76% naslouchání: 77% |
| |
| soukromá zpráva od Ersten pro Jak si tak stojím pod stromem a čekám na příchod naší úderné jednotky průzkumníků, zaslechnu odkudsi z kraje lesa podivný šramot a prasknutí zlomnené větvičky. Naši to být nemůžou, ti jsou jidne... bleskne mi hlavou a to už se prudce otáčím s taseným mečem. Skřeti. Jelikož nevím, jak jsou vyzbrojeni, ve tmě se to na ty desítky metrů nedá určit, nehrnu se jim v úst rety, nýbrž zůstávám u stromu, polovinu těla krytou za kmenem. Nechci se stát snadným cílem nějakého z nich, pokud by se rozhodli po nás střílet. Nejsem ani moc udiven, když místo bezhlavého útoku zvolí variantu vyjednávání. Sice nevěřím, že by byť i desítka těch otrhaných bytostí zvládla mocného hromotluka Koua, nicméně i tak je třeba mít se před těmi zákeřnými tvory na pozoru. Přiložím si dlaň volné levé ruky k ústům, aby mě lépe slyšeli, když na ně zavolám: "A jak máme věřit, že jste je už třeba nezabili? Nejdřív nám je ukažte živé, pak dostanete naše peníze. Nechceme mít s vámi žádné potíže!" Řekl bych, že tu budou operovat minimálně dvě skupiny lapků, ale pro případ, že by jen blufovali doufám, že mé halekání uslyší i Kouova skupinka v lese. |
| |
| soukromá zpráva od Aedan pro Vyčkávám tiše nedaleko koně hledíc do tmy lesíka, v němž se cosi začalo hýbat. Uchopím pevněji meč a zaostřím zrak na nově příchozí. Ukázalo se, že to je banda skřetích lapků a vše to byla past na odlákání půlky skupiny. Ustoupím pár kroků vzad a sleduji, co udělají ostatní. Vypadá to že Ersten se ujal role vyjednavače, ale asi to nebude mít žádný výsledek. V rychlosti ze zad sundám svůj velký štít a postoupím pomalu v před, chráněn štítem a s mečem připraveným k útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Mimik se po slovech Moena jen zašklebil a otráveně dodal, že tady určitě nic není. ,,Že ne? Tyhle stopy jsou čerstvé jen několik minut, možná ani to ne! Není v nich ještě tolik vody, což je vzhledem k hustému dešti, jasným důkazem, že tu někdo je. A není sám. Několik stop je skřetích, či hobitích, jedny stopy jsou ale o poznání větší.,, ,nevzdal se Moen, a začal být o poznání nervóznější. Kou mezitím prohledával okolí. Pak jste všichni něco zaslechli. Nebyli jste schopni určit, co to bylo, ale ozvalo se vlevo od vás, hlouběji v lese, a zhruba dvacet metrů daleko. Znělo to jako dávení se, nebo něco podobného, ale poté opět nastalo ticho, kdy jediným zvukem bylo nekončící bubnování kapek. ,,Opatrně..,, ,špitl Moen, a přikrčený se pomalu vydal do míst, odkud se zvuk ozval. Při chůzi si dával pozor, aby nešlápl na nějakou větev, která by mohla zapraskat. Došel k hustému houští, které s velkou opatrností odhrnul. Vy jste prozatím čekali o pár kroků zpět a napjatě čekali, zda něco uvidí.  ,,Co..to...,, , vrátil opatrně větve do původního stavu a otočil se na vás. ,,Tomu neuvěříte. Za houštím je bažina o průměru zhruba deset sáhů. Na jejím druhém břehu je přivázaná koza k jednomu ze stromů, která má zavázanou tlamu a je až po kolena v bažině. Vypadá to, že ten, kdo ji uvázal, neodhadl délku provazu. Když ji nezachráníme, bažina ji pohltí. Je otázkou, zda to není past, a zda za to ta koza stojí.,, ,podíval se na Koua a Mimika, a jeho výraz vypadal zoufale. ,,Vrátíme se k ostatním, nebo tu kozu zachráníme?,, ,zeptal se vás na konec. Najednou sebou Kou trhl, a otočil se, jakoby něco zaslechl. ,,Co se děje? Slyšel jsi něco?,, ,zeptal se Moen, kterému to neuniklo. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro STATISTIKY SKŘETŮ : ŽIVOT : 100 SÍLA : 14 ODOLNOST : 12 OBRATNOST : 22 CHARISMA : 4 INELIGENCE : 8 |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Zatímco Moen s Mimikem šli k houští pár kroků před tebou, ty jsi stále cestou prohledával okolí. Při hledání jsi dlouho nic nenacházel, až sis najednou všiml stop, které vedli právě k houští, které Moen zrovna rozhrnoval (76x75). Stopy to byly zvířecí a jednalo se o sudokopytníka, ale velikost se ti zdála možná až dvakrát vetší, než by měla být. Upozornit ho na to jsi už ale nestihl, protože už do houští nahlížel. Pak tobě i Mimikovi oznámil, že k jednomu ze stromů je přivázaná koza, která se propadá bažinou. Překvapilo tě, že se Moen nezmínil, že koza není větší, než by měla být - stopy obyčejné koze určitě neodpovídaly. Pak jsi ale uslyšel něco, co Mimik ani Moen slyšet nemohl. Zdálo se to, jako hlas jednoho z vás. Možná Aedan, možná Ersten. Díky dešti a větru, jsi slyšel možná jen každé druhé, třetí slovo, ale i tak to vypadalo, že mají potíže (77x71). Hlas zněl naléhavě a až moc hlasitě - možná to byl záměr, abyste ho zaslechli také vy. "..máme věřit, že jste ... nezabili? Nejdřív .. ukažte živé, pak ... naše peníze. ...Žádné potíže!" *** Inteligence +1 (rozpoznání stop) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Když skřet domluvil, dal rukou znamení ostatním, aby se ještě více skrčili a zůstali stát. Dal vám tak čas na odpověď. Té se zhostil Ersten, a hned začal vyjednávat. "A jak máme věřit, že jste je už třeba nezabili? Nejdřív nám je ukažte živé, pak dostanete naše peníze. Nechceme mít s vámi žádné potíže!" , řekl rázně. Možná by jeho slova padla na úrodnou půdu, a možná by skřeti Kou,Moena a Mimika ukázali, na znamení dobrého gesta a ochoty se dohodnout bez boje. Bohužel se stalo něco, co Erstenovo snažení zhatilo (0x4). Simon se totiž snažil dostat do sedla Luny. Ta se sice vzpouzela, ale Simon byl velice obratný, a za chvilku už byl v jejím sedle (44x3). Luna byla ale opravdu temperamentní, a hned zařehtala a postavila se na zadní. Hned poté se Simon vydal proti skřetům. Ti, když spatřili, jak se k nim blíží, si začali šahat kamsi za záda - bylo jasné, že do toulce pro šípy. Simon byl ale u nich dříve, než stihli natáhnout své tětivy, a po jednom z nich vrh svou dýku. Hod to byl takřka dokonalý a jen díky dobré obratnosti skřeta, kdy trochu uhnul hlavou, to nebyl útok přímo smrtící (90x24) - odebráno 77 životů = zbývá 23 životů. Dýka se skřetovi zabodla z pravé strany do krku. Ten jej zachroptěl a skočil po hlavě do jednoho z keřů před sebou, aby se bránil případným dalším útokům. Simon už ale koně obracel zpět, a dal se na útěk. Zbylí čtyři skřeti se mezi sebou rychle začali dohadovat, možná i obviňovat, ale i tak dva z nich stihli po Simonovi vystřelit. První šíp Simona minul (57x84), ale druhý ho zasáhl do pravého ramene (32x23) - odebrány 3 životy = zbývá 97 životů. Šíp se ale spíše jen zabodl do vycpané zbroje a bylo to spíše jen škrábnutí. Simon pomalu mizel z dohledu, ale skřeti si našli jiný cíl. Zatímco Aedan i Ersten se začali krýt, Ariendael se zdál být stále duchem nepřítomen. Další skřetí šíp letěl přímo na něj a z typickým hvízdnutím se zabodl do levého boku (0x12) - odebráno 32 životů = zbývá 68 životů. Ariendael se hned bolestí skácel k zemi a držel si ránu. Skřeti se stále krčili v houští, ale vždy, když někdo z vás vykoukl zpoza úkrytu, vystřelili šíp. Byla to patová situace, kdy ani jedna ze stran neměla viditelnou výhodu. Skřeti byli, ale jen tři drželi pozice. Čtvrtý se věnoval pátému zraněnému a snažil se mu zachránit život. ,,Vy nedodržet slib! Vy zkazit dohodu bez boje! Vaši přátele zemřít, pokud vy nehodit zbraně i zlato na zem! Poslední varování!,, ,křikl opět skřetí vůdce. *** 1-4 skřet : 100 životů 5. skřet : 23 životů *** ARIENDAEL EVILUTIDINUS : Odebráno -32 životů (šíp v levém boku) Odolnost – 1 (následek zranění) Obratnost -2 (následek zranění) AEDAN : X ERSTEN : X SIMON : Odebrány -3 životy (škrábnutí šípem do pravého ramene) Odebrána dýka (hozena po skřetovi) Charisma -2 (útěk z boje) Obratnost +6 (vydařený útok) Síla +2 (vydařený útok) *** Ariendalovi jsem v boji nezapočítával Obratnost z důvodu neaktivity. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Ersten pro Zvolit si cestu vyjednávání mi přišlo jako nejlepší nápad, vzhledem i k tomu, že nevíme, kolik skřetů se může skrývat v houštinách a za stromy. Proto mě dokonale překvapí Simonův oslovský čin, to jest frontální útok koňmo. "Ty... ty idiote!" stihnu za ním je křiknout. Doprdele, a je to celé v hajzlu! Sice se mu jeho jediný vrh dýkou podaří, ale na víc se už nezmůže a dá se na útěk. Tím to celé definitivně zazdil a na nás nezbylo nic jiného, než se bránit. Houbař má naštěstí štít, takže se může krýt před šípy, jež nám skřeti začali posílat v úst rety, já ale nic takového nemám. Rychle zapadnu zpět za kmen stromu, který by mě měl chránit před šípy a přemýšlím. Odhodit zbraně a vzdát se? Moc šancí nemáme, jeden z nás je zasažen, druhý prchnul... Kouknu po očku na Houbaře. Co si myslí? Sám proti čtyřem? I kdybych mu šel na pomoc, bude to přesila dva na jednoho a kdo ví, zda bychom se ke skřetům vůbec dostali neprošpikovaní šípy. Nemám na vybranou. Zhluboka se nadechnu a začnu odříkávat čarovnou formuli pro magický štít. Pokud se mi zadaří, vyběhnu zpoza stromu a přidám se k Aedanovi v útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Aedan pro Vše se seběhlo tak rychle. Možná až příliš rychle. Než stačilo vůbec vyjednávání pod vedení pana božkého začít, Simon se rozhodl vzít situaci do vlastních…tedy koňských rukou. Já, držíc štít před sebou s mečem připraveným sledoval dýku zabodávající se do nedalekého skřeta. Pak nastal chaos. Zatímco, Simon, řehtajíce koňským jícnem mizí ve tmě, nás čeká prekérní situace. Než jsem stačil cokoliv vymyslet, další šíp se zabodává do vlasatce, o kterém sem ani nevěděl, že je s námi. Přikrčím se a po očku sleduji Erstena jak se schovává za kmenový úkryt. Zavrčím si pro sebe pár nadávek a vydám se do pohybu. Není to ale útok, nýbrž obrana. Chytám vlasatce za nějaký popruh a couvajíce kryji štítem příchozí šípy až za kmen stromu kde by měl být v bezpečí. Nastal čas skutku. Nemůžeme tu být věčně. Pohlédnu na Erstena a ten zas na mě. Oba víme, co musíme udělat. Kývnu na něj a pevně uchopím svoji zbraň. Štít připravím tak aby chránil moji osobu a případně i Erstena jelikož půjdu první. S válečným pokřikem vyrážím z úkrytu taseným mečem proti přesile skřetů doufajíc, že uspěji… |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Útěk? Rozhlédnu se, zda sem opravdu není vidět. Místo se mi zdá vyhovující. Sundám svoji masku, poodejdu hlouběji do lesa a změním se v upíra. V téhle podobě mám mnohem bystřejší smysly. V rukou svírám tesák a dýku. Pro případ, že bych se k nim dostala příliš blízko. Zavětřím a jdu po pachu skřetů. Plížím se lesem, jak nejtišeji dovedu. Snažím se jim dostat do zad, ale ne příliš blízko. Stačí na takovou vzdálenost, abych mohla střílet z luku. Pokud se mi podaří takové místo najít vypálím do nich tolik šípů kolik mi situace dovolí, aniž bych ohrozila svůj život. Pokud po mě začnou střílet schovám se za nejbližší strom. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Simonův výpad nezůstal bez odezvy nejen u skřetích lapků, ale také u jeho společníků. Ersten ho počastoval nadávkou, ale pak se hned musel začít krýt - narozdíl od Aedana neměl žádný štít. Zalezl zpátky za kmen stromu a bilancoval vaše šance na úspěch - až ho napadlo pokusit se přičarovat magický štít a společně s Aedanem se vrhnout do útoku. Průhledný štít se mu podařilo vyčarovat až na druhý pokus (26x44 / 98x27) = odebráno 6 many. Aedan se mezitím jal bránit Ariendaela. V krytu štítu se k němu dostal vcelku rychle, popadl ho za kožený pás a snažil se ho odtáhnout ho do bezpečí. Skřeti viděli, že se Aedan kryje až moc dobře, přesto jeden ze skřetů zkusil své štěstí - leč jeho šíp letěl hodně mimo a kamsi do dálky (22x95). Když byl Ariendael konečně v bezpečí, vyměnili si Aedan s Erstenem své pohledy. Jen jeden vzájemný pohled, který ale řekl více, než tisíc slov. Bok po boku a s válečným pokřikem se vrhli vstříc skřetům. Ti - překvapeni nečekaným útokem - se na sebe jen zděšeně podívali. Teprve poté, začali vkládat další šípy do svých luků. Tedy až na jednoho - ten, když uslyšel Aedanův válečný a odhodlaný křik, vzal nohy na ramena a během chvilky zmizel v tmavém lese. Ostatní skřety to ale kupodivu nechalo klidnými a s typickým vrzáním natáhli tětivy. Původní vzdálenost mezi vámi a skřety byla zhruba třicet metrů, a neměli tak moc času přesně mířit (postih -10 k mým hodům kostek). Navíc jste oba byli vyzbrojeni štíty (bonus 10 k vašim hodům kostek). Blížili jste se ke čtyřem skřetům, ale jen tři byli bojeschopní - čtvrtý pomalu, ale jistě umíral. Aedan, který běžel jako první, byl hlavním terčem, a mířili na něj hned dva ze tří šípů. Třetí šíp mířil na Erstena. Hned první šíp letěl Aedanovi přímo na hlavu, ale ten ho bravurně vykryl štítem (85-10x72+10=75x82). Druhý šíp letěl zcela mimo (74-10x90+10=64x100), podobně jako šíp, který mířil na Erstena (18-10x10+10=8x20), i když ten nezasáhl svůj cíl jen o několik desítek centimetrů. Poté se skřeti už na víc, než zoufalé vyjednávání, nezmohli. ,,Nezabíjet nás! My sloužit vám! Ušetřit naše životy, my bojovat po vašem boku!,, ,křikl jejich vůdce, když už jste byli vzdáleni sotva na pět metrů. Bylo jen na vás, jak se rozhodnete. Než jste se jakkoliv rozhodli, spatřili jste jejich vybavení. Na zemi ležel Simonem zraněný skřet a tiše sípal. Vedle něj byla pohozena jeho dýka i luk. Toulec se šípy měl stále na zádech. Dále jste viděli na zemi pohozené jejich dva vaky a krátké zbraně (dvě dýky a čtyři hvězdice). *** 1-3 skřet : 100 životů 4. skřet : 23 životů 5. skřet : utekl (100 životů) *** ERSTEN : Odebráno -6 many (magický štít) Přidán magický štít (na dobu 7 minut - dle rozdílu hodů kostek) AEDAN : Obratnost +1 (vykrytí šípu štítem) ARIENDAEL EVILUTIDINUS : Odebráno 5 životů (krvácející rána) SIMON : X |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Když už jsi byl jist, že tě nikdo nevidí - ani tví společníci, ani skřetí lapkové - slezl jsi z koně, a uvázal ho ke stromu. Poté ses vydal zpět na místo činu, ale tak, abys nebyl zpozorován, a mohl skřetům vpadnout přímo do zad. Během chvilky ses proměnil v upíra a ještě více tak ztišil své, už tak tiché kroky. Některé tvé smysly se naopak zesílily. Vybaven tesákem a dýkou jsi pomalu postupoval lesem a po chvilce spatřil jak skřety, tak i Erstena s Aedanem – Ariendaela jsi zatím neviděl. V tu samou chvíli, kdy jsi sahal do toulce pro šíp, se proti skřetům rozeběhli s válečným pokřikem a zbraněmi v rukou. Ani jeden z vystřelených šípů je cestou nezasáhl a během chvilky byli už jen pár metrů od lapků. Dříve, než došlo k boji tváří v tvář, jeden ze skřetů začal narychlo vyjednávat. ,,Nezabíjet nás! My sloužit vám! Ušetřit naše životy, my bojovat po vašem boku!,, Všichni byli vzdáleni zhruba padesát metrů, a za jiných okolností bys sotva rozuměl jejich slovům. Díky zlepšeným smyslům, jsi měl nyní možnost nepozorován vyslechnout rozhodnutí ostatních a dle toho se zachovat. Najednou jsi uslyšel zcela jiný hlas. Zněl jako Moenův : ,Tak se už rozhodni Kou. Zachráníme ji nebo ne? Odhadoval jsi, že Moen s Kouem, a možná i Mimikem jsou vzdáleni zhruba ještě o sto, možná dvě stě metrů hlouběji v lese. *** Odebráno jablko *** Rozhodl jsem se zvýhodnit tvé některé vlastnosti a činnosti, při proměně v upíra. K některým činnostem budeš mít bonus 15 k hodům kostek (sluch, zrak, obratnost apd.) |
| |
| soukromá zpráva od Ersten pro První pokus seslat ochranný štít se mi nepodařil, v jedné části magické formule jsem špatně přenesl intonaci na domimantní samohlásku a zbytečně jsem promrhal drahocenou magenergii. Ještě můžu být rád, že jsem nevyčaroval něco nezamýšleného, jako jeden můj bývalý známý. Chtěl si přičarovat oheň v krbu a místo toho vyvolal kakodémona z Pekelné sféry. Poté, co dotyčného zahnali zpět do domovské sféry, museli týden drhnout celou místnost, která byla od podlahy až po strop vymalována krví onoho amatéra. Největší část v celku, kterou mohli pohřbít, byl malinký kousek patelly. A pak jen pár věder naždímaná krvavé vody. Nicméně druhý pokus se mi povedl přesně jak jsem zamýšlel. Když jsem ucítil magické pole kolem svého těla, vyběhl jsem zpoza stromu s taseným mečem. Aedan jde přede mnou, využívajíce svůj dřevěný štít. Pár skřetích pokusů o střelbu skončilo jejich naprostým fiaskem a to už jsme u nich. Napřáhnu se mečem k seku po nejbližším z nich, když vtom jeden z nich promluví. Nijak mě nepřekvapí, že prosí o slitování, tyhle ubohé kreatury si libují jen v zákeřnosti a boj na férovku není nic pro jejich žaludky. Skoro bych si i vsadil, že budou mít v gatích záhnědu. Namířím čepel svého meče do velitelova obličeje a výhružně zavrčím: "Odhoďte svoje zbraně, pazgřivci, a to hned!" Rukou pokynu Aedanovi, aby se zastavil vedle mě a nepouštěl se do žádných "definitivních" akcí. Jen kontroluji, aby odhodili skutečně všechny zbraně co mají u sebe, ne jen ty v rukou. Pokud skřeti poslechnou a udělají, jak jsem jim poručil, štěknu po nich další povel: "Teď všichni lehnout na břichu, ruce za hlavu a držet huby!" Poté se otočím k Aedanovi a řeknu tiše: "Dej na ně pozor, posbírej zbraně na hromadu, já se podívám k lesu, jestli neuvidím, kam utekl ten jeden sráč. Nepůjdu daleko, jen na kraj. Souhlas?" |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro V zádech skřetům |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro Jsem úplně mimo, nevím proč, ale stojím jako omámen... Oni mne chtějí zabít... No to snad nemyslí vážně... Vždyť za chvíli je musí skolit naše hlídka ze stromů... Bože, vždyť já NEJSEM DOMA!!! Po té jsem si uvědomil že mne něco pálí na boku. Oni mne zranili... Začnu tedy s dechovou technikou, abych co nejlépe odolal zranění a snažím se určit jak hluboko vězí a jak vážně jsem zraněn. Po té zkusím jemně s ním v ráně pohnout, abych zjistil, zda má zpětné háčky. Pokud ne, mohl bych se pokusit jej vyjmout a kořalkou vyčistit ránu... |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Odhoďte svoje zbraně, pazgřivci, a to hned!" ,zavelel Ersten, a rukou pokynul Aedanovi, aby se nepokoušel o něco podobného, jako před ním Simon. Když pak skřetům poručil, aby odhodili své zbraně a lehli si na břicho, poslechli jak ochočení beránci. Na zem položili už jen čtyři hvězdice, sadů paklíčů, flakónek s neznámým lektvarem a jednu vrhací dýku. Ersten se také rozhodl, že se podívá po skřetovi, který se dal na útěk a zmizel někde v lese. Během chvilky zmizel za prvními stromy. Aedan tak zůstal se čtyřmi skřety o samotě. Zdálo se, že by měl mít situaci pod kontrolou, ale.... bylo tomu opravdu tak? *** To Ariendael měl problémy sám se sebou. Dobře věděl, že pokud si ránu hned neošetří, ztratí nejen hodně krve, ale také hodně sil. Ještě před útokem se zdál být duchem mimo, ale nyní měl v těle tolik adrenalinu, že i přes středně těžké zranění se cítil na živu, jako už dlouho ne. Začal s dechovou technikou, a také se snažil zjistit, jak hluboko je šíp zabodnut, a zda nemá šipka zpětné háčky. Jemně se snažil zavrtit šípem, který ten byl ale zapíchnut hodně pevně, takže bylo velice těžké rozpoznat, zda háčky má nebo ne(71x81) Pomalu začal šíp vytahovat, ale nedařilo se to tak, jak si představoval, a ztratil při tom hodně krve (10x67)- odebráno 6 životů= zbývá 57 životů. Když byl šíp konečně vytažen, zalil ránu kořalkou. Teprve poté začal vnímat situaci kolem sebe. Viděl Erstena, jak pomalu mizí v lese, a u Aedanových nohou viděl ležet čtyři skřety na břiše a s rukama za hlavou. *** ARIENDAEL : Odebráno -6 životů (vytažení šípu) ERSTEN : X AEDAN : X |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Nechal si Aedana hlídat skřety a sám ses vydal po stopách toho posledního. Na okraji lesa byli stopy ještě krásně čitelné díky více promáčené půdě, ale čím jsi šel lesem hlouběji, tím bylo stopování složitější. Nejen díky sušší půdě, ale také díky již už skoro černočerné tmě. Zhruba po dvaceti metrech si stopu ztratil u masivního dubu. Když ses podíval do koruny stromu, nic jsi sice neviděl, ale to neznamenalo, že tam být nemohl. Strom patřil mezi nejmasivnější ve tvém okolí, a jeho koruna byla poseta snad několika statisíci listy - schovat se v nich, by bylo velice snadné. Pak jsi ale uslyšel nerozpoznatelný hlas. Ozval se ještě hlouběji v lese a vpravo od tebe. Mohl to být někdo z vaší družiny, která se vydala do lesa už o dobrou čtvrthodinu dříve, stejně tak to ale mohl být kdokoliv jiný a nebezpečný. Po chvilce se hlas ozval znovu, ale už mnohem hlasitěji a tak jsi v něm k tvé úlevě poznal Moena ( i za tak krátkou dobu, jsi jeho hlas bezpečně poznal ). ,,Opatrně Mimiku!... Kou, pomož mu!,, , slyšel jsi v Moenově hlasu naléhavost, a vzdálenost jsi odhadoval na nějakých padesát metrů. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Zhruba po minutě, kdy Ersten zmizel mezi stromy v černočerné tmě, udělal Aedan osudovou chybu. Otočil se zády ke skřetům - možná, aby se podíval, jak je na tom Ariendael. Každopádně tuto lehkou nepozornost využil jeden ze skřetů k výpadu. Popadl dýku, která ležela na zemi jen kousek od jeho hlavy, a pomalu se postavil. Bylo možná štěstí, že byl Aedan oproti skřetům o tolik vyšší, protože skřet tak nemohl zaútočit na jeho hrdlo. I tak se ale skřet nezalekl a nabídnutou příležitost se rozhodl využít. Vší silou bodl Aedana do ledvin a byl to zásah takřka bezchybný - dýka projela skrz Aedanovu zbroj a zasáhla svůj cíl (0x94) - odebráno 76 životů = zbývá 24 životů. Aedan jen zaúpěl a klesl na kolena. Skřet se ihned poté dal na útěk směrem k Dentu, další dva ho hned následovali. Čtvrtého a zraněného nechali na pospas svému osudu. Štěstí, že byli tak zbabělí, jelikož mohli Aedana v klidu dodělat, jelikož byl Ariendael vzdálen zhruba dvacet metrů, navíc raněn, a Ersten byl kdesi v lesích. Skřeti utíkali, seč jím síly stačili a každou vteřinou se vzdalovali. Své odložené zbraně nechali bez povšimnutí ležet v trávě. Na místě tak zůstali tři raněné osoby. Ostatní byli v lesích, a bylo jen ve hvězdách, zda si vedli lépe, než vy, nebo jsou naopak ještě ve větších problémech. *** AEDAN : Odebráno -76 životů (bodná rána v oblasti ledvin) Obratnost -5 (následek zranění) Síla -1 (následek zranění) Odolnost -2 (následek zranění) ARIENDAEL : X |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Stále jsi čekal v úkrytu s prsty na tětivě na to, jak se skřeti zachovají, když Ersten oznámil, že se jde do lesa podívat po skřetovi, který stihl utéci. Vydal se ale jiným směrem, než jsi byl ty a tak ti během chvilky zmizel z očí. Aedan s mečem v ruce hlídal ostatní skřety, ale najednou se k nim otočil zády a to, co pak následovalo, překvapilo i tvé výborné smysly. Jeden ze skřetů popadl dýku a vrazil ji Aedanovi do zad. Ten se ihned skácel k zemi a dopadl vedle (tebou zraněného) skřeta. Ariendael si právě nalil kořalku na ránu, proto nestihl Aedana nijak upozornit. Skřet se hned, s dalšími dvěma v zádech, dal na útěk tvým směrem. O tobě ale neměli zdání a tak, když doběhli na tvou úroveň, nebyl problém je zneškodnit. Byl jsi sice skryt velice dobře, ale mezi tebou a skřety, nebyla žádná překážka. Jen jeden nízký keř, který nebyl problém obstřelit. Zhruba v tu samou chvíli si opět uslyšel Moena, který ale zněl tentokrát mnohem naléhavěji, než před chvílí : ,,Opatrně Mimiku!... Kou, pomož mu!,, |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro TO SI SNAD TA VERBEŽ DĚLÁ SRANDU?!!! Velmi mne to zarazilo a naštvalo. Ne tím prvotním zlem Hrrr na ně, ale chladnými zabijáckými instinkty. Ani nevnímám zranění a luk shodím z ramene, vytáhnu šíp, a sejmu toho podvraťáka co málem zabil Aedana. Pokud nepostačí jeden, použiji další dva, dokud nelehne. Pokud se ostatní nezastaví, pak se je pokusím sejmout taky, ostatní musí vědět, že i zranění jsme za 3-4 z nich. Po tom teprve se otočím na zbylé a zařvu na ně drsným hlasem" "ANI HNOUT, PRVNÍ KDO SE POHNE, MI UŠETŘÍ CESTU PRO ŠÍPY!" |
| |
| soukromá zpráva od Ersten pro Už už se chci vrátit zpět za Aedanem se zprávou, že dezertér utekl, když vtom zaslechnu hlasy odněkud zprava. Přitisknu se rychle ke kmeni statného stromu a přehodím cíp svého pláště přes čepel meče. Je sice jen malá šance, že by mne prozradil odlesk měsíce od nahé čepele, ale nač to pokoušet? Za chvilku slyším hlasy znovu, tentokrát však zřetelněji. Že by to byl... Je to on! Zřetelně nyní poznávám hlas Moena a mýlit se menohu, mluví totiž o našich dalších společnících. Meč mám stále v ruce, když se svižným krokem vydám přímo k ostatním, Aedan si musí zatím poradit sám. Snad zvládne ohlídat pár neozbrojených skřetů. |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Překvapí mě rychlost s jakou skřetové napadnou Aedana. Naopak mě potěší směr jejich úniku. Myslím, že jsem udělala dobře, když jsem nevyšla ze křoví. Nebo taky ne. Kdybych tam s Aedanem byla, tak by ho nenapadli. Pokrčím rameny a nechám chmurné myšlenky za sebou. Aspoň si procvičím střelbu. Líně zívnu. Až moc jednoduchá kořist. Pro jistotu se zaposlouchám jestli neuslyším tlukot jejich srdcí. Pokud zaslechnu takový zvuk, vypálím do nich ještě pár šípů, abych je dorazila. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Když Ariendael spatřil, jak skřeti zranili Aedana a dali se na úprk, navalila se mu zlost do krve. Určitě nikdo z vás nepočítal s tím, že pět skřetů by mohl být problém a že by vás mohli zranit, leč se jim to i díky různým náhodám podařilo. Ariendael natáhl tětivu a pokusil se zabít skřeta, který tak zbaběle zaútočil na Aedana. První šíp byl vystřelen ale ve velkém spěchu a emocích, a tak měl pramalou šanci, že najde svůj cíl. A také se tak stalo - šíp skřeta minul a zabodl se do jednoho ze stromů, zhruba pět metrů od něj (36x74). U druhé střely si už na Ariendael dal více záležet a výsledek se zákonitě dostavil. Šíp zasáhl skřeta do levé lopatky. Ten se sice prohnul v zádech a klesl na kolena, ale bylo to spíše leknutím, jelikož ho šíp spíše jen škrábl a svezl se po zbroji (47x39) - odebráno 14 životů = zbývá 86 životů. Ariendael stihl vystřelit ještě jeden šíp, ale tentokrát opět s nezdarem (3x48). "Ani hnout, první kdo se pohne, mi ušetří cestu pro šípy!" ,zařval Ariendael drsným hlasem a tak možná ze zoufalosti, protože skřeti se stále vzdalovali a každý další šíp by měl menší a menší šanci na úspěch. Jeho slova kupodivu padla na úrodnou půdu, ale jediný, kdo se zastavil, byl právě zasažený skřet (66x58). Poklekl na kolena a dal ruce za hlavu. Byl vzdálen zhruba 60 metrů od Ariendaela a 40 metrů od Aedana. ,,Nezabíjet mě! Já..udělal velkou chybu! Já už hodný a poslušný! Zaplatit vám!,, ,zkoušel to skřet stejně, jako před chvílí, když na něj mířil Erstenův meč. Bylo otázkou, zda mu to projde i tentokrát. Zbylí tři skřeti stále utíkali, když z lesa najednou vylétlo hned několik šípů. Zatímco první šíp se neomylně zabodl přímo do srdce jednoho ze skřetů, který hned padl na zem mrtvý, další tři šípy se zabodly do druhého. Poslední šíp trefil posledního ze skřetů a stejně jako první, se zabodl přímo do srdce a skřeta usmrtil. Ať to byl kdokoliv, byl to výborný střelec - dva skřeti leželi na zemi mrtví, další se svíjel zraněný na zemi se třemi šípy v těle (jeden na levém boku, druhý v levém rameni a třetí na levém stehnu, který skřetovi neumožnil dále utíkat). Střelce jste ale nepoznali, protože po střelbě nastalo ticho a z lesa nikdo nevyšel. Aedan mezitím zjistil, že prvotní odhad, že má probodnuté ledviny, byl možná mylný. To mu dávalo naději na přežití a uzdravení, ale bez pomoci to nedokáže. *** 1-2 skřet : 0 životů (mrtví) 3. skřet : 64 životů 4. skřet (u Aedana) - 23 životů 5. skřet : utekl do lesa *** AEDAN : X ARIENDAEL : Obratnost +1 (vydařený útok) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Když Ariendael spatřil, jak skřeti zranili Aedana a dali se na úprk, navalila se mu zlost do krve. Určitě nikdo z vás nepočítal s tím, že pět skřetů by mohl být problém a že by vás mohli zranit, leč se jim to i díky různým náhodám podařilo. Ariendael natáhl tětivu a pokusil se zabít skřeta, který tak zbaběle zaútočil na Aedana. První šíp byl vystřelen ale ve velkém spěchu a emocích, a tak měl pramalou šanci, že najde svůj cíl. A také se tak stalo - šíp skřeta minul a zabodl se do jednoho ze stromů, zhruba pět metrů od něj (36x74). U druhé střely si už na Ariendael dal více záležet a výsledek se zákonitě dostavil. Šíp zasáhl skřeta do levé lopatky. Ten se sice prohnul v zádech a klesl na kolena, ale bylo to spíše leknutím, jelikož ho šíp spíše jen škrábl a svezl se po zbroji (47x39) - odebráno 14 životů = zbývá 86 životů. Ariendael stihl vystřelit ještě jeden šíp, ale tentokrát opět s nezdarem (3x48). "Ani hnout, první kdo se pohne, mi ušetří cestu pro šípy!" ,zařval Ariendael drsným hlasem a tak možná ze zoufalosti, protože skřeti se stále vzdalovali a každý další šíp by měl menší a menší šanci na úspěch. Jeho slova kupodivu padla na úrodnou půdu, ale jediný, kdo se zastavil, byl právě zasažený skřet (66x58). Poklekl na kolena a dal ruce za hlavu. Byl vzdálen zhruba 60 metrů od Ariendaela a 40 metrů od Aedana. ,,Nezabíjet mě! Já..udělal velkou chybu! Já už hodný a poslušný! Zaplatit vám!,, ,zkoušel to skřet stejně, jako před chvílí, když na něj mířil Erstenův meč. Bylo otázkou, zda mu to projde i tentokrát. *** Zbylí tři skřeti stále utíkali, ale to už vzduchem letěl první tvůj šíp. Po prvním následovali další čtyři a každý našel svůj cíl. Zatímco první šíp se neomylně zabodl přímo do srdce jednoho ze skřetů (80+20 bonus = 100x73), který hned padl na zem mrtvý, další tři šípy se zabodly do druhého - jeden do levého boku (23+20 bonus=43x78) - odebráno 13 životů = zbývá 87 životů, druhý do levého ramene (28+20 bonus=48x88) - odebráno 8 životů = zbývá 79 životů, a třetí do levého stehna, který skřetovi neumožnil dále utíkat (26+20 bonus=46x79) - odebráno 15 životů = zbývá 64 životů. Poslední šíp trefil posledního ze skřetů a stejně jako první, se zabodl přímo do srdce a skřeta usmrtil (59+20 bonus = 79x54). Usoudil jsi, že tvá pomoc byla dostačující a už nikam neutečou. I prohledání těl nebylo tak důležité, jako pomoc dalším členům výpravy. Vydal ses směrem, kde jsi slyšel naléhat Moena. Po chvilce ses dostal k hustému křoví, a když jsi ho rozhrnul, spatřil jsi velkou bažinu a v ní uvízlého Mimika, Koua, kteří měli v ústech roubík Na druhé straně bažiny, byl Moen uvázaný k jednomu ze stromů a také on měl roubík. Navíc to vypadalo, že je v bezvědomí, jelikož měl hlavou spadlou na prsa. Dva metry od něj stála koza, která se v klidu pásla, ale nohy měla až ke kolenům špinavá od bláta. Vypadalo to, jakoby byla také v bažině, ale někdo ji zachránil. Otázkou bylo, kdo přepadl tvé společníky. Pak jsi uslyšel za sebou zvuk - zhruba pět metrů za tebou zapraskala větvička. *** 1-2 skřet : 0 životů (mrtví) 3. skřet : 64 životů 4. skřet (u Aedana) - 23 životů 5. skřet : utekl do lesa *** AEDAN : X ARIENDAEL : Obratnost +1 (vydařený útok) SIMON : Obratnost +8 (vydařený útok) Síla +2 (vydařený útok) Charisma +2 (vydařený útok) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Prosím tedy o šeptání jen těm, kteří o tobě vědí/vidí/slyší. Takže nyní jen pro Koua (Mimik už sice nehraje, ale stále je naživu- budu za něj hrát já-prozatím) Jinak k těm hodům - bral jsem v potaz to, že jsi jako upír a máš smysly takřka dokonalé - proto jsem přidal k hodům bonus 20 a navíc jsem určil, že pokud hod s bonusem přesáhne 50%, trefíš skřeta přímo do srdce a zabiješ ho. Pod 50% jsem se rozhodl, že skřeta trefíš, i když budu mít lepší hody, protože jsi je měl jako na dlani a netrefit by mi přišlo nelogické. Navíc jsem jim nepočítal obratnost - také z důvodu, že o tobě nevěděli a neměli tak čas před šípy uhýbat. Co se týče 12 bodů k Vlastnostem - původně by jsi měl mít 23 bodů (100 životů - 10 bodů), ale to mi přišlo také nefér a proto jsem ti přidal body za zraněného skřeta a u těch mrtvých jsem mé hody odečetl od tvých). Snad jsem to vysvětlil dostatečně, pokud ne, buď mi věř, nebo se ptej :) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Už si obracel své kroky zpět k Aedanovi a Ariendaelovi, když jsi uslyšel Moena. Jeho slova i tón zněly naléhavě a tak ses rozhodl odchod z lesa ještě odložit. Vydal ses směrem, kde jsi skupinu tušil. Půda se stávala opět bahnitější a viditelnost stále horší, ale i tak jsi mířil správným směrem, protože jsi po krátké chůzi spatřil velké houští, a před ním kupodivu Simona, jak do něj zvědavě nahlíží. Najednou jsi spatřil skřeta, po kterém jsi pátral, jak se za ním plíží s dýkou v ruce. Byl za Simonem zhruba pět metrů a tiše k němu našlapoval. Stejně jako Simon nevěděl o skřetovi, skřet nevěděl o tobě. Vzdálenost mezi tebou a skřetem byla zhruba patnáctimetrová, a tak času na záchranu Simona nebylo mnoho. |
| |
| soukromá zpráva od Ersten pro |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Opravdu jsem měla správné tušení. Zdá se, že mě potřebují vážně víc. A to jsem sázela, že Koua nic nemůže ohrozit. Upřímně kdo by čekal, že si banda skřetů troufne na takovýho obra. Já osobně bych si to teda dvakrát rozmyslela. Nechápavě sleduji celou scénu před sebou. Někdo je přece musí hlídat, ale kde jsou? A kolik jich může být? A jak se jim podařilo tyhle tři zajmout? Vlastně u Mimika, bych to celkem pochopila. Nic proti, ale je to pořád nezkušený děcko. Zapraskání větvičky. Smekám dostat se ke mně takhle blízko. Už asi chápu jak se jim je podařilo obelstít. Prudce se otočím. V ruce svírám svůj luk a v těm už mám nasazený šíp. Hrdelně zavrčím na útočníka. Většinou je to zastraší na dostatečně dlouhou dobu, aby se mi je podařilo zabít, dřív než by mě mohli chtít napadnout. Pokud to útočníka neodradí vypálím šíp mířící mu do pravého oka. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Překvapilo tě, že se někdo dostal tak blízko, aniž bys jeho příchod vycítil. Rychle ses otočil s prsty na tětivě svého luku připraven hned vystřelit a hrdelně jsi zavrčel. Překvapení bylo o to větší, když jsi spatřil skřeta, který patřil do stejné skupiny, která vás přepadla. V ruce držel dýku a přikrčený se k tobě plížil. Když zjistil, že je prozrazen, vytřeštil oči a ruku s dýkou nechal poklesnout k tělu. Začal tikat očima sem tam, jakoby očekával, že promluvíš první, ale zároveň měl něco na jazyku. ,,Nestřílet! Když ušetřit můj život, já zachránit váš! Vy slíbit ochranu před vašimi přátel, a já vám říct něco, co vám zachránit život. Souhlasíte? Pokud ano, dát luk dolu a dovést mě ven z lesa - vy můj rukojmí, ale neublížit vám. Chtít jen ven z lesa.,, Moen v přímém nebezpečí života nebyl, ale Kouovi s Mimikem šlo o každou vteřinu, proto se ti tato debata se skřetem ani za mák nehodila. Jak se zachováš, bylo jen na tobě., protože nikdo z tvých přátel nebyl viditelně na blízku. A pokud ano, tvé smysly byly v této chvíli soustředěny jen na skřeta. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro V první chvíli jsi chtěl Simona na skřeta upozornit, ale pak sis to rozmyslel. Ustoupil jsi za nejbližší strom a v bezpečí si pozoroval, co se bude dít. Skřet šel opravdu tiše, proto tě překvapilo, když se náhle Simon otočil se založeným šípem v luku a hrdelně na skřeta zavrčel. Skřet se narovnal a nechal klesnout ruku s dýkou k tělu. Poté promluvil. ,,Nestřílet! Když ušetřit můj život, já zachránit váš! Vy slíbit ochranu před vašimi přátel, a já vám říct něco, co vám zachránit život. Souhlasíte? Pokud ano, dát luk dolu a dovést mě ven z lesa - vy můj rukojmí, ale neublížit vám. Chtít jen ven z lesa.,, Možná ses pousmál nad tím, jak je každý skřet zbabělý, když mu teče do bot, ale zároveň se muselo uznat, že ve výmluvách a improvizacích jsou to mistři oboru. |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro V lese Nemám čas se s ním příliš zdržovat, protože musím pomoct ostatním. Přesto se přesvědčím, jestli je opravdu mrtvý. Zdá se, že budu muset ostatním odhalit svoje tajemství dřív, než jsem myslela. Pak opatrně dojdu k Moenovi a odvážu ho. Jsem neustále ve střehu. Vytáhnu z vaku lano, vytáhnu Mimika, ten je lehký a nehrozí, že by mě stáhl do bažiny. Před tím než pomůžu Kouovi, tak lano zajistím kolem stromu a pak mu jej teprve hodím. |
| |
| soukromá zpráva od Ersten pro Jak je to možné, že ho Simon slyšel přicházet? bleskne mi hlavou. Přešlápnu na druhou nohu a dál čekám, co ze skřeta vypadne, pokud tedy našemu zlodějíčkovi nerupnou nervy a nerozhodne se prohnat skřeta šípem dřív, než domluví. Docela by mě zajímalo, co mu skřet může říct. A i kdyby z něj vynevylozlo nic kloudného, pořád není důvod se ukazovat. Kdo ví, třeba by si i mě spletl s nepřítelem. Magický štít mi sice stále funguje, ale nač to pokoušet? |
| |
| soukromá zpráva od Ariendael Evilutidinus pro "Lehněte si na břicho s ruky na temenu hlavy a ušetřím vás." Pustím luk vedle sebe z rukou a tasím jeden z mečů. Druhou hrabu poslepu v balíku, který nám dali na cestu s cílem najít lano. "buď to, nebo je zabit, což nám neumožní je vyslechnout." Aedan musí počkat. Nechci mít kudlu v krku. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Když ses otočil, spatřil jsi skřeta, což tě překvapilo i vytočilo zároveň. Jeho drzost se zdála až neskutečná, když potom, co se k tobě plížil s dýkou v ruce, se pokoušel opět o dohodu. Tvá trpělivost přetekla, a tak tě jeho nabídka nechala chladným a bez jediného slova jsi po skřetovi vystřelil šíp. Když skřet spatřil, jak uvolňuješ prsty na tětivě, tak sebou instinktivně cukl, i tak jsi, i díky krátké vzdálenosti, cíl neminul a šíp se zabodl skřetovi přímo do oka (37+15+20=72x54) - odebráno 54 životů = zbývá 46 životů. Skřet, držíc se za oko, začal vřískat a pobíhat sem tam. Na nic jsi nečekal a vystřelil tolik šípů, kolik bylo potřeba na jeho usmrcení. Hned dalším šípem jsi skřeta zasáhl do krku, pár centimetrů od tepny, a po této ráně se skřet svalil na zem a jen tiše chrčel (1+15+20=36x31) - odebráno 41 životů = zbývá 5 životů. Skřet sice nebyl mrtvý, ale stačilo ho jen nechat vykrvácet. Již od něj nehrozilo žádné nebezpečí. Vydal ses tedy přes houští k Moenovi a odvázal ho. Když už ses chystal zachránit Mimika a Koua, a osvobodit je z bažiny, Moen rychle vyhrkl. ,,Pozor na tu kozu! Musíme ji zabít, je to past! Přeměnila se a zaútoč...,, ,nedořekl větu, jelikož sebou koza začala škubat, jak kdyby měla nervový záchvat. Za několik vteřin, kdy si jen s otevřenou pusou zíral, se koza přeměnila v něco, co připomínalo kentaura. Něco mezi kozou a člověkem - lidštější verze kentaura. Možná před tímto tě chtěl skřet varovat, ale na litovat nad jeho nevyslechnutím už nebyl čas.  STATISTIKA KENTAURA ŽIVOT : 100 SÍLA : 26 ODOLNOST : 32 OBRATNOST : 17 CHARISMA : 12 INTELIGENCE : 9 Hned na tebe zaútočil a jelikož byla rychlost jeho útoku tak překvapivá, nestačil jsi reagovat. Kopytem tě kopl do břicha a úder to byl natolik silný, že by v klidu dokázal zlomit i pár žeber. Letěl jsi asi dva metry daleko a dopadl tvrdě na záda (12x38) - odebráno 10 životů = zbývá 87 životů. Moen se k tobě rozeběhl, ale bylo to spíše taktický ústup. Rychle ti pomohl na nohy, ale i tak jsi zasyčel bolestí. Záda ale hlavně oblast žeber tě dost bolela. ,,Kde jsou ostatní?! Myslíš, že ho přemůžeme sami? Nevím, zda má cenu před tímto utíkat. Navíc, nevíme, jak je to rychlé.,, ,vyhrkl všechny své myšlenky Moen, jakoby dočista zapomněl, že Kou a Mimik mají na záchranu svých životů už jen několik minut. *** Odebráno -10 životů Obratnost -1 (následek zranění) Obratnost +5 (zastřelení skřeta) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Byl jsi zvědavý, co ze skřeta vypadne za další informace - tedy pokud Simonovi nerupnou nervy a nezastřelí ho - a tak jsi dál naslouchal. Bohužel zbytečně, protože Simonova odpověď nebyla verbální, ale radikální. Simon bez jediného slova pustil tětivu, a šíp se zabodl skřetovi přímo do oka. Ten začal vřískat a pobíhat kolem dokola, do té doby, než se mu další šíp zabodl do krku. Skřet se svalil na zem a jen tiše chrčel. Bylo jasné, že mu zbývá jen pár minut života, než vykrvácí. Simon jen zkontroloval, zda od skřeta nehrozí už žádné nebezpečí a prodral se houštinou z tvého dohledu. Po chvilce jsi uslyšel opět hlas, který patřil Moenovi, z místa, kam zamířil Simon. ,,Pozor na tu kozu! Musíme ji zabít, je to past! Přeměnila se a zaútoč...,, Poté jsi slyšel velkou ránu, jak kdyby někdo hodil na zem těžký pytel, abys pak slyšel opět Moena. ,,Kde jsou ostatní?! Myslíš, že ho přemůžeme sami? Nevím, zda má cenu před tímto utíkat. Navíc, nevíme, jak je to rychlé.,, Přemýšlel jsi, co se za keři a houštinami může dít, když se tvůj magický štít rozplynul ve vzduchu.. Doba účinnosti kouzla právě vyprchala. |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Kentaur |
| |
| soukromá zpráva od Ersten pro Sleduji celou scénu se Simonem a skřetem a jsem dosti zklamán. Ten skřet, kterého můj spoludružiník bez jediného slova zastřelil, mohl mít i nějaké zajímavé informace, nehledě na to, že se z něho mohl stát i náš nový společník. Tato stvoření sice nemají žádnou morálku, ani kuráž, zato se dá jejich loajalita koupit za hrst blyštivých mincí. Pitomej Simon. Opravdu král mezi hlupáky, pomyslím si a následuji ho do houštiny, odkud slyším mluvit Moena. Když se prodírám houštím, můj magický štít zrovna přestane účinkovat a rozplyne se v takřka neznatelné vířivé aureole okolo mne. Nic si z toho nedělám, posloužil mi dobře. Vylézám z houští na druhou stranu, čepel stále obnaženou. V lese určitě pořád není dost bezpečno, abych ji jen tak zatasil. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Pomalu ti začalo docházet, že to ti skřeti měli předem pěkně vymyšlené. Na druhou stranu bylo jasné, že jim plán nevyšel až tak do puntíku - všichni skřeti jsou buď mrtví, nebo těžce raněni. Zeptal ses Moena, jak na vás zaútočil. ,,No.. zaskočil nás. Spatřili jsme na druhé straně bažiny tu kozu a vedle pár vaku a bednu. Když to Mimik spatřil, vidina lehce nabitého pokladu ho pomátla a vydal se přes močál ihned k vakům. Na naše varování nereagoval. Bažina ho uvěznila prakticky hned.,, , stačil Moen říct, než se proti vám kentaur rozeběhl. Ty ses rychle vyšvihl do korun stromů (96+15=111x90), ale Moenova reakce nebyla tak rychlá. Kentaur narazil parohem do Moenova pravého boku a odmrštil ho na okraj bažiny (52x88) - odebráno 36 životů. Moen se jednou rukou chytl za bok, a druhou za velký trs trávy, aby ho bažina nezačala polykat do svých spárů. Krev se mu ihned začala valit mezi prsty. Kentaur se už chystal Moena dorazit, když si v poslední chvíli odvedl jeho pozornost uznalým zatleskáním a vyjednáváním. Kentaura tvá slova evidentně zaujala, a bylo vidět, že přemýšlí. ,,Tak co nabízíš!! Mluv a hned, než tady tvého přítelíčka zadubu do země pekelné!,, ,zaburácel hlas kozího muže. *** Obratnost +1 (únik na strom) Inteligence +1 (použití lsti místo bezhlavého boje) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Simonovo radikální řešení se skřetem tě opět nepotěšilo, ale to bylo tak jediné, co jsi s tím prozatím zmohl. Simon zmizel za houštím a ty ses pomalu vydal za ním. Dříve, než jsi ke křoví došel, jsi ale slyšel hlasy. Moen : ,,Pozor na tu kozu! Musíme ji zabít, je to past! Přeměnila se a zaútoč...,, ,nedořekl a následovaly dvě tupé rány, kdy ta druhá zněla, jako kdyby dopadl pytel plný mouky ztěžka na zem. Simon : ,,Jak to, že je nezraněný? Nestačili jste zaútočit?" Moen : ,,No.. zaskočil nás. Spatřili jsme na druhé straně bažiny tu kozu a vedle pár vaku a bednu. Když to Mimik spatřil, vidina lehce nabitého pokladu ho pomátla a vydal se přes močál ihned k vakům. Na naše varování nereagoval. Bažina ho uvěznila prakticky hned.,, Následovala další rána, Moenovo zasténání a následný potlesk. Simon : ,,Páni smekám, jsem upírem už několik století, ale takhle promyšlený plán to už jsem dlouho neviděl. Pěkné krytí přítelíčku. Hele co kdybychom se domluvili. Jsme v podstatě na stejné lodi. Tak co kdybychom se domluvili?" To už jsi ale došel k houští a stále vyzbrojen mečem jsi ho pomalu odhrnul. To, co jsi spatřil, předčilo tvé očekávání. Před tebou se rozléhala zhruba deset sáhu velká bažina. Uprostřed ní byl po prsa uvězněn Kou, a Mimik byl uvězněn dokonce po krk. Oba měli svázané ruce za zády a roubíky v ústech, a již jen několik málo minut je dělilo od úplného pohlcení bažinou. Na druhém břehu bažiny ležel Moen. Jednou rukou se držel trsu trávy, který ho prozatím chránil před zřícením se ze svahu přímo do bažiny. Druhou rukou si držel krvácející ránu na pravém boku. Simona jsi zahlédl v korunách stromů, ale už jsi na něj nekoukal jen jako na hloupého bojovníka, ale jako na právě odhaleného upíra. Poslední postavou v tomto obraze, bylo něco, co zdánlivě připomínalo kentaura, ale místo podoby koně, to mělo podobu kozy. STATISTIKA ,,KENTAURA,, ŽIVOT : 100 SÍLA : 26 ODOLNOST : 32 OBRATNOST : 17 CHARISMA : 12 INTELIGENCE : 9 |
| |
| soukromá zpráva od Ersten pro Když poslouczám Simona a ostatní, nedává mi jejich rozprava smysl. Když rozhrnu křoví, jsem doslova ohromen vývojem situace. Rychle shlédnu celou scenérii a přemýšlím: Kou a Mimik jsou uvězněni. Moen je raněn. Simon je úpír s kdovíjakými úmysly. A ten kentaur... K čertu! Že jsem s sebou radši nevzal ty skřety a Aedana! Pomalu zalezu zpět do křoví a uvažuji, jaké mám vlastně šance. Mám snad bojovat? Nebo vyjednávat? Jestli se Simon obrátí proti mě, bude ve výhodě - já nemám střelnou zbraň, jen magii, ale on je zase upír. A jak by se k mému vyjednávání vůbec postavil ten kentaur? Rozuměl by vůbec mé řeči? V hlavě mám vír myšlenek. Nemám potřebu zachraňovat ani jednoho z těch krátkozrakých tupců, chycených v bažině, ale potřebuji Moena. Nakonec se odhodlám vyzkoušet opět magii. Vystoupím z houští a vykročím okolo bažiny směrem k Moenovi a chlupaté bytosti. Až si mě všimnou, zakouzlím Hypnózu na kentauřího muže a budu doufat, že na mě Simon nezaútočí. |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Ono to vyšlo? Na výrazu tváře se nic nezmění. Nahodím přátelský úsměv a pokračuji ve vyjednávání. Nezbyde mi nic jinýho než vážně dobře vyjednávat, protože sama ho s jistotou nepřemůžu. Ještě jsme se ani nedostali k jeskyni a už je půlka družiny polomrtvá s takovou nás tam moc nedojde. Samozřejmě mezi těma zdravejma musí být ten nabubřelej Ersten. Aspoň, že se k nám nepřidala ta ženská. K věci. Okřiknu se, když si uvědomím, že jsem se příliš vzdálila ve svých myšlenkách. ,,Upřímně pochybuju, že bych takhle na rychlo našel nějaký další dobrodruhy, takže mi nezbude nic jiného než se spokojit alespoň s touhle chátrou. Teda pokud by ses ke mně nechtěl přidat ty. Takový silný, obratný muž jako ty. No to je jiná káva.“ Neustále sleduji jak reaguje na moje slova. Nyní mu dám chvíli, aby se vyjádřil k mé nabídce. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Když jsi viděl, jak z lesa přilétlo několik šípů, a všichni tři skřeti se během několika vteřin skáceli na zem, vydal jsi rázným hlasem příkaz, aby zůstali ležet na břiše. Příkazů ale nebylo třeba, jelikož dva byli již mrtví, a třetí měl v sobě hned tři šípy ( jeden v levém boku, druhý v levém rameni a třetí v levém stehnu ). Vyměnil jsi svůj luk za meč a z torny vyndal kus lana. Skřeta jsi svázal, ale bylo jasné, že i bez toho by útěku nebyl schopen. ,,Pokud...vy..zachránit .. můj život. říct já, kde být poklad. Zaplatit vám za záchranu!..,, ,chrčel skřet z posledních sil. Když ses ohlédl za sebe, na Aedana, viděl jsi, že ztratil vědomí a jen bezvládně leží v kaluži krve. *** skřet : 64 životů skřet u Aedana : 10 životů |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro To, co jsi spatřil, tě nemile překvapilo. Nejen že dva ze tří členů výpravy jsou chyceni močálem a smrt už nad nimi brousí svou kosu, ale další člen výpravy - Simon, odhalil svou pravou tvář a Moen je středně těžce zraněn. Navíc slova Simona tě ještě více znepokojila. Po chvilce přemýšlení a s nevelkými ambicemi, ses rozhodl z houští vystoupit. Připraven použít hypnózu ses vydal jejich směrem ve chvíli, kdy promluvil také kozí muž. ,,Tak co nabízíš!! Mluv a hned, než tady tvého přítelíčka zadupu do země pekelné! Simon seskočil z koruny stromu a zcela bez emocí pravil : ,,Kdybych jen tušil, že v těchto končinách žije někdo tak neuvěřitelně bystrý, silný a odvážný, nemusel jsem se namáhat najímat tady tyhle lidi.“ zakroutil hlavou. ,,,No uznej sám, ještě jsme nedorazili ani na místo a podívej na ně. V dnešní době je hrozně náročný najít někoho, na koho je spolehnutí. A vážně začínám pochybovat o tom, jestli jsou hodni toho, aby se stali mou stravou. Ta člověčí pakáž.,, ,odplivl si. ,,Upřímně pochybuju, že bych takhle na rychlo našel nějaký další dobrodruhy, takže mi nezbude nic jiného než se spokojit alespoň s touhle chátrou. Teda pokud by ses ke mně nechtěl přidat ty. Takový silný, obratný muž jako ty. No to je jiná káva.,, Stále si opatrně pokračoval, když si tě najednou Simon všiml. Oproti tomu kozí muž, byl k tobě otočen levým bokem a neměl o tobě zatím ani ponětí. I tak ses ale rozhodl použít hypnózu na kentaura, která se napoprvé bohužel nepovedla (1+32=33x45) Bohužel tento neúspěch zapříčinil, že sebou kentaur trhl a ohlédl se přes levé rameno. Zlověstně zavrčel nejdříve na tebe, poté na Simona a pěti dlouhými skoky se od Simona vzdálil o dobrých dvacet metrů. Oproti tobě se vzdálil asi jen o metrů deset, protože neustupoval hlouběji do lesa, ale na západ (směrem k Dentu). Poté se na Simona otočil a zařval : ,,Teď máš možnost ukázat, jak svá slova myslíš vážně, a jak jsi silný bojovník! Zabij toho troufalého vetřelce!,, Po tomto příkazu se schoval za strom tak, abys neměl šanci ho zasáhnout případnými šípy, nebo svými kouzly. *** Odebráno -4 many (nepovedené kouzlo) *** Nyní již šeptej Simononovi - opět ale jen to, co vidí, slyší.. Jako vždy :) Co se týče tvého pokusu o hypnózu - k tvému hodu byla přičtena tvá Inteligence. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Překvapilo tě, že kozí muž byl ochoten vyjednávat, a tak jsi bez sebemenší změny ve tváři, seskočil z koruny stromu zpět na zem, a bez větších průtahů si mu vysvětlil celou situaci. Vypadalo to, že jsi byl velice přesvědčivý, jelikož Moen jen zíral s otevřenou pusou dokořán, ale prozatím ze sebe nevydal ani hlásku. Možná proto, aby na sebe opět nestrhl pozornost té chlupaté bestie. Viděl jsi v očích kozího muže, že nad tvou nabídkou přemýšlí a tvému vyprávění uvěřil, když sis najednou všiml, že k vám pomalu a opatrně kráčel Ersten. Byl vzdálen zhruba deset sáhů a vylezl ze stejného místa v houští, jakým jsi vylezl ty. Zatímco ty jsi si Erstena všiml, kozí muž o něm zatím neměl ani ponětí. Viděl jsi, že se Ersten o něco pokoušel.. možná o nějaké kouzlo, ale nebyl sis jistý. Hned poté, co se o to ,,něco,, přestal pokoušet, kozí muž sebou trhl a ohlédl se za své levé rameno, kde uviděl stát Erstena. Pěti dlouhými skoky se od tebe vzdálil o dobrých dvacet metrů. Ne však směrem k Erstenovi, ale směrem k Dentu. Zastavil se u jednoho masitého kmene stromu, ale chránil se spíše před Erstenem, než před tebou. Poté se hlavou otočil na tebe a zaburácel. ,Teď máš možnost ukázat, jak svá slova myslíš vážně, a jak jsi silný bojovník! Zabij toho troufalého vetřelce!,, Moen jen nečinně přihlížel a pomalu se vydrápal zpět z okraje bažiny na suchou zem. Jeho rána stále krvácela, ale vypadalo to, že to není smrtelné zranění. *** Nyní již šeptej Erstenovi. |
| |
| soukromá zpráva od Ersten pro Nečekám na nic a sesílám kouzlo "Zadrž postavu" na Simona. Pokud se mi kouzlo povede, měl by být upír dokonale paralyzovaný a neschopný jakékoliv činnosti krom koulení očima. |
| |
| soukromá zpráva od Simon pro Ten si teda umí najít chvilku. Mamlas. Co jsem komu provedl? Jasně to je za tu okradenou kněžnu, že? ,,Neblázni. Proč bych ho měl zabíjet. Je to jedinej schopnej člověk, kterýho jsem našel. Navíc si stále nepřistoupil na mou nabídku dokud si mohl.“ Co to dělá ten pitomec. Jestli mě začaruješ, tak si mě nepřej. Jsem velice vynalézavý člověk. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR