Dávnověk
od: 06. října 2021 01:41 do: 01. července 2022 07:23
Dobrodružství vedl(a) Dreadworth
| |
 |  |
| |
| Dávný byl věk, když Ásové vládli… To jméno děsilo a bylo všudypřítomné. Známý svět je striktně rozdělen. Není kmene, není samoty, není sídla, které by se nepodrobilo jedné ze stran. Álfové a Ásové. Na jedné straně skuteční bozi. Nesmrtelní, nestárnoucí. Nadaní mnohou silou rukou i mysli. Na druhé straně bozi noví. Agresivní rod smrtelníků, kteří stáhli stará božstva z nebes jejich paláců nad lidskými sídlišti. Strhli sloupy jejich dutých kopců a přiměli je k hlubokému zamyšlení. |
| |
 | soukromá zpráva od Nessa pro Cela byl celkem průměrná, jeden slamák a kýbl na…. však víte co. Mohla jsem utéct kdykoli, ale pro tu zábavu jsem to neudělala. Utíkat z vězení umí kdekdo, ale utéct z katova špalku před kupou lidí, to je kumšt. Navíc jsem měla svůj plán. A dokonce jsem se tam seznámila s jedním strážným, byl to takový mladičký klučina, po dvou dnech mě dokonce požádal o ruku a chtěl mi pomoct utéct z vězení, pak si prý založíme rodinu někde, kde nás nenajdou, prý že mě ochrání. Děkuji ne, to fakt ne, na to mě neužije. Chudák, asi jsem to s tím flirtováním přehnala, ty mé smutné oči zapůsobili až moc. V den mé popravy se na náměstí Cyngradu sešla poměrně slušná skupinka čumilů, nikdo nevěřil tomu, že taková drobounká a roztomilá dívenka jako jsem já, mohla vykrást královskou pokladnici a zabít jeho písaře. Co si budem vykládat, král města Cyngard byl pěkný prevít, lidi okrádal jak jen to šlo a sám se obohacoval, tak proč bych se nemohla já obohatit na něm. Samozřejmě jsem všude vykládala, že já to nebyla, že je to jen nedorozumění. Lidi mi to baštily i s navijákem, já a zloděj, to přece není možné, taková éterická bytost. Z očí mi kanuly slzy a srdcervoucí vzlykání obměkčilo nejednoho přihlížejícího, který sledoval mé divadlo až k popravčímu špalku. Zde mi bylo přečteno jakých zločinů jsem se to vlastně dopustila, vražda, loupež, cizoložnictví, a spousty dalších obvinění, jo a prý nekromancie, to tu bylo velice oblíbené jak jsem se doslechla. Než mi však položili hlavu na špalek, vznesla jsem své poslední přání, to zde byla také tradice. Přeji si, abych se mohla v poslední své chvilce koukat do očí králi. Věděla jsem totiž, že král je mimo jiné i sadista a tohle by si určitě nenechal ujít. A také že ne. Mému poslednímu přání vyhověl, prodral se mezi lidmi až na vzdálenost čtyř kroků do první řady a nadšeně sledoval dál celé vystoupení. V okamžik kdy se kat napřahoval k smrtícímu úderu svou nabroušenou popravčí sekerou, vyplázla jsem na krále jazyk. Ten v úžasu vyvalil očí. A pak se to stalo. Katova sekera přeťala krk a na zem se ze špalku svalila králova hlava s nevěřícným výrazem v tváři. Za tenhle okamžik to stálo. Na místě kde před zlomem chvíle stál král jsem nyní stála já v jeho oblečení a koukala na kutálející se hlavu krále. Přes hlavu jsem si přetáhla kapuci a začala hrozně ječet. Panika byla zaručená, dámy v mém okolí se rázem přidaly, snad z pohledu na kutálející se královu hlavu nebo na to, že stojím vedle nich já a né král. Každopádně panika se šířila jak lavina, v tom nastoleném zmatku už nebyl problém se ztratit, vyzvednout si nové oblečení, lup a zmizet. |
| |
Podřimuju na větvi, vím že brzy půjde kolem. Už kolik týdnů mi pije krev a na slušné domluvy neslyší. No jeho chyba, že? Zašustění spadaného listí mi dá jasný signál a já se na větvi posadím. Nohy mi visí volně dolů a pomalu natahuju dlouhý luk. Musím se sama pro sebe pousmát, jak se paranoidně rozhlíží kolem. Tiché zasvištění šípu a asi čtyřicetiletý muž může začít nosit naušnici. Teď mu místo ní uvíznul v uchu šíp a na něm krátký vzkaz. Ještě jednou budeš nakupovat od trpaslíků pod cenou a zkrátím tě na jejich velikost. Pochopitelně nečekám, až si ho přečte a hbitě odepnu tětivu, abych se následně rozeběhla po větvích pryč. Tak, příště snad bude rozumnému jednání nakloněnější. A pokud ne, tak se na svět podívá z trpasličí perspektivy. Mě to žíly netrhá. Když dorazím zpět do vesnice, už mám zase dobrou náladu. Jsem domluvená se svým kadeřníkem, aby mi upravil vlasy jako každý týden. Jenomže když dorazím k jeho obydlí, nikde není. To mě tedy nepotěší. Je možné, že zapomněl na svoji nejmilejší pravidelnou zákaznici? A co mám jako teď dělat? Moje vlasy potřebují péči! Druhý den se objeví hned při svítání. Křik mě vyláká ven a pak už jen lapnu po dechu. Efrin leží na návsi a nevidoucí oči upírá do nebe. Tenká dýka, která mizí v jeho hrudníku je celkem jasnou vizitkou vládních zabijáků. Normálně se rozbrečím. Co moje vlasy!! Jenže tohle mi někdo zaplatí! |
| |
 | soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Starý? Ano. Nad hrobem? To sotva Na ten den se těžko zapomíná. Nestává se často, aby nebe rozčísl blesk, který nepatří samotnému Thorovi. Bojovalo se zuřivě, obě strany krvácely z nesčetného počtu ran. Zatímco dál od lesa to vypadalo nadějně, přímo na kraji lesa začali Ásové prohrávat. Ti, kteří si to ještě pamatují, si vybaví prošedivělého člena trpasličí rasy. Rasy vojáků a řemeslníků. Vynořil se z houští, oči mu zlatě žhnuly a z nebe sjel blesk s takovou silou, že z Álfa do kterého udeřil, zbylo sotva víc, než popel. A proč že to udělal? Aby zachránil tu nejkrásnější dámu na bojišti. Rozhodně podle něj. Zobrazit SPOILER  Od toho dne strávil každý boj s ní po celých 31 let. Pamětníci pamatují to, co by Stridar sám určitě označil za selhání, kdyby se někdo odvážil ho na to zeptat. Odpoutal se od ní a našel jí po bitvě s několika šípy v zádech, tváří v bahně bitevního pole. Toho dne shořelo na prach vše v jejich okolí, kruh v poloměru 15 metrů lehl popelem, jen oni dva zůstali v jeho středu. Řval, až v duši mrazilo. A to bylo na celých 13 let naposledy, co vydal hlásku. Jeho tvář zůstala naprosto kamenná po celou tu dobu. Až v den, kdy do hodovního sálu poprvé přišla Nessa, ho opět všichni slyšeli promluvit. Dvě slova. „Dobrý den.“ To bylo vše, ale stačilo to na to, aby celý sál ztichl na několik krátkých okamžiků. Od té doby plynul čas zase jako dřív. Mluvil se všemi, dokonce i vyrážel do okolí, pomáhal s úrodou farmářům a chránil ty, kteří pracují v lesích. Ale většinu času stále trávil bojem. Přiznal se už dávno, že strávil skoro celý život schovaný v lesích v obavách z přijetí. Z domova byl vyhnán, neřekl ale proč, na jakoukoliv otázku tímto směrem reaguje odmlčením do té doby, než je to trapné a někdo změní téma. Dnes je to už 54 let od chvíle, kdy poprvé prolil krev Álfů a připojil se k této odvážné skupině. Šedivý, starý, zjizvený trpaslík plný dobrého humoru, který se na bojišti mění v absolutně šíleného, krvelačného vraha. Zobrazit SPOILER Tak, jako dřív hlídal Vjöfir, opatrně a z povzdálí hlídá nyní Nessu. K její ochraně připravený vším co umí, zatímco se rozhání svým věrným nástrojem, sekerou, která nese název Morana. Zobrazit SPOILER |
| |
 | soukromá zpráva od Frida pro Uctivá poklona! Tak tohle... tohle jsem já. Kovářka Nebojte, takhle normálně nevypadám. Tahle situace byla zcela mimořádná. Nějaký obchodník, co si u mě kupoval dýku, jo, tu co držím v ruce, vyprávěl, že mu prý nějaký darebák (fakt to slovo použil!), zamítnul vstup do Ásgárdu. Prý by tam dělal svým zjevem ostudu. A pak jedním dechem dodal (a teď se podržte!), že ten darebák je Loki! No věřili byste tomu? Vážně použil slovo darebák a Loki V JEDNÝ VĚTĚ! No samo že jsem vyletěla jak čertík z krabičky! Pana Lokiho nesmí nikdo takhle ošklivě pomlouvat. Že je to Mistr Stínu z něj ještě přece nedělá špatnýho člověka. Samý předsudky! Tak jsem se trochu rozlítila. A obchodníka poslala k čertu. A tu dýku po něm málem hodila. Ale vážně jenom málem! Nic se mu nestalo! Jinak jsem obvykle poměrně veselá, živá bytost. Chodívám na trhy dolů do města prodávat svoje zboží. Ne že bych musela, ale prostě mě to baví. Člověk se tam hezky vybouří, načerpá energii, zasmlouvá si, pohádá se s běžnými smrtelníky. To v Ásgárdu nesmím. Nebo asi bych mohla, ale to si prostě nedovolím! Všichni jsou takový nóbl, hlavně pan Loki, ten úplně nejvíc! Teda, nechápejte mě špatně, o cenu smlouvám i v Ásgárdu! Nejsem žádná vlezdoprdelka, kdyby to snad nebylo jasný! Jenom to všechno probíhá tak nějak kultivovanějc. Na trzích se nikdo nezlobí, když ho oslovíte vobludo! osle! mezku! KŘUPANE! No dovedete si představit, že něco takovýho pokřikuju na pana Ódina? Asi těžko, žejo! Jo! A to je důležitý. Jsem kovářka! Zatraceně dobrá kovářka, víte? Je to moje vášeň, životní poslání, osud, úděl, a tak. Prostě SRDCOVKA! Proto si mě na Ásgárd pozvali a od tý doby tam jsem! Mezi elitou! Já! Bývala jsem totiž chudá jak kostelní myš. Ale pak jsem přičuchla ke kovařině a od tý doby jsem nechtěla čuchat k ničemu jinýmu. Proti ženský měl ten starý páprda, můj mistr, nejdřív spoustu námitek. Nechtěl o tom ani slyšet. Prý že neuzvednu ani kladivo. Cha! Tak jsem mu ukázala, že to svedu i levou zadní. A nakonec jsem byla tak otravná, že mě vzal do učení. Nejspíš aby mi dokázal, že na to nemám. A já hrozně moc dřela. Začala jsem na sebe vydělávat. A naučila se všechno, co se do mě vešlo! A nakonec jsem svýho Mistra měla tak ráda, že jsem plakala, když umřel. Ale abyste si nemysleli, že jsem nějaká hrozná cíťa... Tak nejsem! Je se mnou sranda, zvládnu všechny narážky na svojí objemnější postavu a kulatý tváře a rozumím si hlavně s chlapama. Ženský nechápu. A to si myslím, že by stačilo. Už jsem toho práskla dost. Když do mě nalijete pár piv, budu výřečnější! Tak se stavte někdy u mě v Kovárně Naproti (vývěsní ceduli nemůžete minout!) a pokecáme osobně! |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro Smečka Bohové... Každý v Ásgardu ví, že Ásové jsou skvělí válečníci, zdatní čarodějové ale... zároveň prachobyčejní smrtelníci.  Říkají mu různě.
CESTA
Ásgardské bílé paláce a tmavé ochranné zdivo jste nechali daleko za sebou. Do Truwisu je tak daleko, že o tom snad ani nechcete přemýšlet. Když k tomu Vaše myšlenky přeci jen zabloudí, přemítáte, co vše se může stát za tři měsíce pochodu. Z větší části navíc po nepřátelském území a nikým neovládané divočině. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Tajná mise! Zrovna jsem dokončovala jednu speciální zakázku, když se TO stalo. Bylo potřeba mít pevné a přesné ruce, byla to vskutku delikátní prácička. Musela jsem se kvůli tomu spojit se dvěma hudebníky, aby mi udělali náčrtek, jak má vypadat taková funkční píšťalka. Jeden mi to jenom popsal, protože nevěděl, co po něm chci. Ten druhý už byl schopnější a dostala jsem docela obstojný náčrtek. Něco jsem si tam samozřejmě přidala. Je to pro ženu, takže trochu víc zdobení. Přidělat řetízek a je...! JEJ! LOKI! U MĚ V KOVÁRNĚ! OSOBNĚ! Chvíli na něj zírám jako tele na nový vrata. Vždycky mě překvapí, jak je hrozně vysokej. A ten jeho pohled, jako by vám viděl až do žaludku. A přesně tenhle pokřivenej úsměv na něm mám nejradši. Udělám jen drobný pohyb rukou vpřed, pokládám píšťalku a stahuju ruku zpátky, aniž bych přestala zírat. Nejsem si jistá, jestli se mi to nezdá. Jasně, už tu u mě párkrát byl, ale teď jsem to FAKT NEČEKALA! Naštěstí mi začnou fungovat aspoň automatický reflexy, který zabraňují tomu, aby mě moje okolí považovalo za mentálně retardovanou. Na tváři mi naskočí přívětivý úsměv. Snažím se do něj přimíchat i trochu oduševnělé zralosti, a přestanu poulit oči. Párkrát zamrkám. A jsem vcelku připravená na komunikaci. „Pane Loki!“ Vypadne ze mě a zírám dál. „Vás bych tu nečekala!“ Dodá můj reflex. Přinutím se zase dělat nějakou práci a odtrhnout od něj zrak. Na ty ušlechtilé rysy bych mohla koukat taky furt! A to by mohl začít něco tušit! Takže jsem tak jako normálně začala pobíhat po kovárně a náhodně přemisťovat věci, zatímco on na mě mluvil s výrazem andělíčka. Vím to, protože jsem podváděla a čas od času po něm vrhla nenápadný pohled. A on mezitím mluvil a mluvil. A já mu samozřejmě odkývala úplně všechno. Nějaká mise. TAJNÁ mise. A právě mě na ní pozval LOKI OSOBNĚ. Můj ty smutku, tohle jestli neskončí manželstvím, tak už nevím! Během odpoledne jsem oběhala všechny, komu dlužím nedokončené zakázky a odložila je na neurčito. Je mi to líto, jedu na misi, důležitou, je to tajné, nemůžu nic říct, dokončím to až se vrátím, a bla bla bla... Pak jsem předala dokončenou píšťalku. A pak už zbývalo jen pobrat to nejnutnější, a vyrazit za svým osudem! Píšťalka pro Nessu Ještě když se kodrcám na zapůjčeném dvoukoláku, vzpomínám na ten moment s připitomělým úsměvem na rtech. Bylo to tak dokonalý! Až potom večer u ohně jsem pěkně nervózní. Nesmím zklamat. Všechno musí klapnout! Když se Loki zvedne a řekne smluvený signál, málem to se mnou sekne. Tak nějak nenápadně se zvednu taky a choulím se do pláště. Takový dlouhý plášť je skvěle praktická věcička. Ukrývám pod ním brašnu s nejnutnějším vybavením, připnutou kolem pasu. Na zádech mám připevněnou obouruční sekeru. Pro jistotu jsem jí celou dobu vůbec nesundávala, aby to teď nebylo nikomu divný. Kladivo mi visí u pasu z druhé strany. I když jsem zvažovala, že ho sebou vůbec nevezmu, nedokázala jsem se ho vzdát. Za prvý se bude určitě hodit na různý opravy a za druhý mi jeho tíha prostě dodává určitou jistotu. Na nikoho kolem moc nekoukám, hypnotizuju Lokiho záda a následuji jej do tmy. Hezky pomalu. Nenápadně. O tomhle budu jednou vyprávět svým dětem! Prostě se jdu jenom projít. Nevšímejte si mě... |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Výprava
|
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Dlouhá cesta, nejasný cíl. Poslední týden jsem si opravdu užil, nutno říci. Prošel jsem blízké vesničky a osadníkům vypomohl tak, jak jsem svedl. Ne že bych byl vskutku rád, jako jindy, ale požádala mě o pomoc jedna mladší ženská, že jí muž odchází s ostatními na dlouho do lesů. Všem jsem tedy požehnal a upozornil na to, aby dodržovali pravidla zdejších lesopánů. A ano, rozpomněl jsem si, že jeden mladík po zesnulém otci převzal malý statek. Nebyl na to sám, ale bylo mi ho líto, přecijen je mu sotva 16 roků. Tak aby nestrádali, pomohl jsem mu donést na jeho pole kámen a na něj jsem mu věnoval skromnou runu, která mu zajistí aspoň dost na to, aby vydrželi zimu a zaseli jařiny. Víc se musí snažit sami, ale aspoň zvládnout přežít. Ale pak už byl čas vrátit se domů. Prošel jsem branami a došel až k našemu obydlí. Už tu stojí Loki, opět. S tím svým slizounským úšklebkem na tváři. Ať je to cokoliv, vím, že do toho půjdu, ale jsem zvědav, čím mne bude přesvědčovat tentokráte. „Pane Loki, čím posloužím dnes?“ Optám se ho prostě a ještě než začne mluvit, požádám ho, aby mi to vypověděl u Cernunna, a cestou ke stájím ho již poslouchám. Mluví a mluví, vymluvil by mi díru do hlavy. Opatrně hledám mezi slovy to, co nechce moc zmínit, nebo rychle zamlouvá. „Nejsem si jistý, že se hodím právě na takovou výpravu,“ tentokrát to myslím upřímně. „Je to dlouhá cesta a nerad bych zdržoval. Už mě leckdy trápí nějaký ten neduh na těle.“ Na což mi, popravdě naprosto nečekaně, Loki prozradil, že je to škoda, protože to Nessu určitě nepotěší. Ještě, že právě otvírám do stájí, mohl jsem na chvíli zavřít oči a zaklít. Zpropadenej chlap, vždycky si vymyslí něco tak primitivního a já mu na to skočím. Povzdechnu si, otočím se a podívám nahoru na něj. „Víte, že bych nerad slečnu Nessu zklamal, a samozřejmě jste si počkal, až vám řeknu nějaký argument proti mé účasti, že? Jen doufám, že si mě kvůli tomu nehodláte dobírat. Opět.“ Zase mi na to odpověděl tím svým připitomělým úsměvem a řekl mi kdy, kde, jak a co a podotkl, že s sebou můžu vzít i Cernunna. Pak odešel. „To určitě,“ zabručím, zatímco zavírám dveře od stájí a sebe uvnitř. Projdu kolem kotců i stájních boxů. Až skoro dozadu, tohle není ani tak kotec, jako velká nora. Popadnu z chodby žrádlo a vlezu dovnitř. Hned za vstupem se usadím na malý povalený kmen a hvízdnu. Začnu krmit svého milovaného přítele. „Zůstaneš tu se stájníky nějakou dobu sám, kamaráda. Ale neboj se, víš, že se o tebe postarají, jak nejlíp umí.“ Poplácám ho po hlavě a nechám ho se nažrat. Chvíli mu pobrukuji nápěvy, které používám při tvorbě klidnících run, pak si s ním chvilku i lehnu a když usne, odcházím. Stejně, když se ohlédnu zpátky, zase je na nohou a kouká. Ještě nikdy jsem neodešel, aniž bych ho neprobudil. Zobrazit SPOILER Cestou od stájí s úsměvem pochválím Nesse její novou píšťalku a doplním, že se k ní dokonale hodí. Doma si pak sbalím svých pár nutných věcí a celou cestu jdu ke konci průvodu. Cestou se pozdravím s několika místními, se kterými se znám za ty roky opravdu dobře. Jakmile se ale vyjde mimo notoricky známá místa, začnu být čím dál víc zadumaný. I večer u ohně prohodím sotva slovo. Zničehonic vyskočím. „Vidíte,“ povídám se na doprovod, „ani mne neupozorníte, že jsem zapomněl na ochranu tábořiště. Drazí, já chápu, že máte obavy urazit mou paměť, ale jsem již starý, vím, že nefunguji jako dříve.“ Věnuji jim přívětivý úsměv, a protože jsem si ani batoh nesundal, jen vezmu sekeru a odejdu do tmy. Mumlám tam absolutní nesmysly, a i ty pak utichnou. Poté, co se Loki zvedne a vypaří v noci, přidám se k němu a k ostatním na další cestu. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Vážně říkal kam jdeme? Nejsem ve městě dlouho, vlastně se s ním teprve seznamuju a postupně v seznamu škrtám jedno jméno za druhým. S povzdechem si uvědomím, že už zbývají jen tři. To je špatné, moc špatné. Překvapeně se zahledím na muže, který se právě pozval do mého obydlí. Jasněže ho znám. Už z dřívějška ho znám, ale nenapadlo by mě, že po mě bude něco chtít. Zamyšleně se dívám na jeho vlasy a zprvu ani neposlouchám, co říká. Ale ne, toho se ptát nebudu. „No jistě.“ Přikývnu. Moment, co že to říkal? Obávám se, že se mi povedlo přeslechnout co je cílem výpravy, ale ono je to asi celkem jedno, když přijde Loki a něco po vás chce, tak to uděláte. Nebo ho zabijete, ale fakt nevim, proč bych to měla dělat když mi zabili… rodinu. Jen s lehkou brašnou a mým věrným lukem na zádech se držím mimo cestu poblíž karavany. Možná že jsem přeběhla na druhou stranu, ale to ještě neznamená, že se mezi nimi cítím zrovna dobře. Když karavana zastaví, vyšvihnu se na jednu z větví na okraji tábořiště a opřu se o kmen. Mám trochu pocit, že v příštích hodinách, ač se šeří, si moc neodpočinu, takže teď zavřu oči. Netrvá dlouho, než zaslechnu signál a bystré oči lučištníka si všimnou hned několika postav, co reagují. Sama pro sebe se usměju a zmizím za kmenem a pak po větvích za stratégem. Málem bych se rozesmála, jak je snadné je sledovat. Hlavně blonďáka. Jak je možné, že ještě neprohráli? Ale ty vlasy má fakt pěkné. Jistě se mu o ně musí starat někdo schopný. Možná bych se ho na to mohla zeptat. Zůstávám nad úrovní ostatních dokud to jde. Až teprve když nemám jinou možnost, seskočím na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro Stíny hercýnských lesů
Hradiště Pátého dne jste překonali zalesněný horský masiv, aniž jste se dotkli nohou kultivované cesty a na většině z Vás je už patrná únava. I ty, dříve uvyklé přírodě, dlážděné ulice Ásgardu přeci jen nechaly dostatečně zapomenout na nepohodlí divočiny. Za horami se však Loki rozhodl pokračovat po kupecké stezce.  Hradiště je shlukem velkých domů, obývaných mnohdy celou rodinou, či dokonce celým klanem. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Nejdřív to podstatné Cesta v noci mi nedělá výraznější problémy, ale jsem rád, že slušně vidím, jinak by na mě ostatní asi museli čekat. Někdy je opravdu za trest mít krátké nohy. Když nás Loki nad ránem nechal vydechnout, s chutí jsem si zakousl pár soust sušeného hovězího. Dělám si ho sám, aby v něm nebylo moc soli, je potom akorát moc velká žízeň. Na cestu nenadávám, nevidím důvod. Sice jsem si výrazně odvykl na pobyt v lesích, ale furt jsem v nich strávil téměř trojnásobek času prožitý v Ásgardu. Spím, když můžu, jím i piju za pochodu. Nohy mě sice bolí, ale nestane se, že bych si stěžoval. Já ne. Navíc mě uklidňuje, že i blonďák je zpocený. Když ho tak pozoruji, cítím se hned líp a nějak čilejší. Trochu mě zarazil pohled na hradiště. Chvíli ho prohlížím s určitou nedůvěrou. Doufám, že nikdo nebude bláznit a nic se tu nesemele. A doufám, že se tu vaří. „Mluví někdo z vás více jazyky, že?“ Nadhodím k ostatním. „Kdybychom se tu nedomluvili po našem.“ Doplním a jdu za ostatními, abych je kdyžtak mohl krýt. Na strážné kývnu k pozdravu a usměji se. Hned jak projdeme branou, začnu se rozhlížet po něčem jako směrová značení, nebo rovnou jestli neuvidím trh či obchodníky. Díky tomu, že jsem spatřil karavanu, ani nečekám, až mi všichni odpoví, že umí prd s octem a vyrazím za obchodníky. „Dobrý den, pánové. Omlouvám se za vyrušení. Potřeboval bych někoho, kdo by nám pomohl s nalezením noclehu a přeložil nám něco málo při nákupu. Samozřejmě zaplatím.“ Chvíli čekám, jestli mi někdo odpoví. Ulevilo se mi, když jeden ze starších sedících na voze kopne do mladšího: „Aiko se o vás postará. Cena je bronzovka denně.“ Poděkoval jsem mu a rovnou hodil Aikovi první úlomek a pobídl ho mezi nás. Mezitím kouknu po ostatních a pak promluvím zase k mladíkovi. „Tak, nejdřív potřebujem mít kde složit hlavu a umýt se. Máme toho povětšinou zapotřebí. Prosím, veď.“ Chovám se k němu slušně, mluvím zcela klidně a udržuji si malý úsměv. To, že jsem unavený, neznamená, že se budu chovat k ostatním jako řezník k vepři na porážce. |
| |
| ZELENOOKÝ AIKO Loki! Thor! Strejda Stridar! Frida! A? Jak se jmenuješ ty? Otočím se na Lenoru. Já jsem Nessa a tohle je můj Tlapka. Ukáže na bílého koně. To je vlk. Máš pěkné vlasy a náušnice. Ty jsi elfka že? Já to poznala podle očí. Já mám ráda elfy, já mám rada vlastně všechny. Obdařila Lenoru sladkým úsměvem. Chceš si povídat ? Nessa spustila svůj konverzační monolog. Únava postupně doléhala na většinu družiny dokonce i na Nessu která se většinu noci vezla na Tlapkovi, jen její pusa neúnavně mluvila a mluvila a mluvila. K ránu nám Loki dovolil se vyspat. V teple a bezpečí u Tlapky jsem se krásně vyspinkala do růžova. Ráno mě vzbudilo ržání koně. Ještě se slepenýma očkama jsem hledala kde se tu vzal kůň. Byl to Tlapka. Tlapko co ti je, ty jsi chytil koňskou nemoc? Zaštěkej! Honem! Z toho se dostaneš, jsi můj pejsek. Honem zkus to! Íhahá pfrrr. Loki! PRÁSK! zazněl hrom. Loki! PRÁSK!!!! Přidal se i blesk. Loki! PRÁSK!!!!!!. S každým vyslovením jména se měnil její hlas z líbezného hlásku na chlupy ježící hlas. Na Lokiho se otočila už ne ta líbezná milá holčička ,ale učiněná harpie připravená Lokiho rozsápat. Komu se naskytl pohled na rozzuřenou Nessu, přeběhl mu mráz po zádech a měl chuť se od ní držet v bezpečné vzdálenosti, možná i utéct. Slabší povahy by touto dobou z nohavic už jistě něco vyklepávaly. Vrchní ásgarský stratég vyloudil tváří tváři rozzuřené Nesse líbezný úsměv, byť znalci lidských povah by možná přišel lehce nuceným. "Tlapka by nás mohl prozradit, tak jsem učinil dočasné, nezbytné opatření." prohlásil medově. Aha, tos měl říct hned. Odvětila již zcela klidným a líbezným hláskem. Copak máme dobrého k snídani? Z brašny vytáhla pořádnou flákotu a hodila jí řechtající kobylce. Sama si vyndala zeleninu a ovoce. Po následující čtyři dny byla Nessa slyšet jen když konejšila Tlapku, nebo vždy když se zastavilo na odpočinek. Pátého dne nám Loki oznámil, že si odpočneme v téhle vesnici. Strejda Stridar se nás pak ptal jestli umíme mluvit i jiným jazykem. Cožpak ono se dá mluvit i jiným jazykem? To musí přeci bolet ne? Já si nechci půjčovat cizí jazyk, fuj! Vyslovím své myšlenkové pochody nahlas, když Stridar míří k obchodní karavaně. Cestou míjíme bránu a strážné na nich hlídající. Koukněte na ně jak se tváři. Ukážu prstem na hradby. Chudáčci jsou tam na hanbě a kvůli tomu se na nás určitě mračí. Koketně zamávám na ty rošťáky a pokračuju dál. Po chvilce se k nám vrací Stridar s nějakým klučinou. Má fakt krásné zelené oči. Neodolala jsem tomu a musela si ho prohlédnout z blízká. Navázala jsem s ním oční kontakt a po delší chvilce se představila. Já jsem Nessa máš krásné oči a ty? Jak se jmenuješ ty? A-a-a-aiko. Vykoktá. Těší mě A-a-a-aiko. Promiň musím vypadat jako šereda, potřebuji se umýt. A holky by to taky ocenily. No pak si můžeme dát něco k večeři a ty nám něco povyprávíš že jo? A vysvětlíš mi taky jak je to s těma cizíma jazykama. Ale nejdřív se stavíme někde ve stáji potřebuji tam odložit Tlapku. Tlapko buď hodný a nejez ostatní koníčky já ti přinesu něco k jídlu. Zašeptám mu polohlasně a na zem, aby to nebylo vidět mu hodím zbytek flákoty. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Zrzi, zrzi, co tě mrzí... Docela překvapeně zamrkám, když se na mě vrhne zrzka. Než se vzpamatuju, už je v monologu o dost dál. Tak podle očí, ano? A já hloupá myslela, že podle uší. To se mi jako vysmívá? „Já jsem Lenora.“ Odpovím na první otázku, která padla, ale pak jen zakroutím hlavou. Ne, nechci si povídat. Ještě jsem se ani nerozhodla, jestli si náhodou z mých vlasů neutahovala. Vypadají příšerně. Navíc obrovský vlk není něco, u čeho bych se chtěla moc zdržovat. Čím ho sakra krmí? Možná proto nás na tu misi vyrazilo tolik? Ráno jsme konečně zastavili a já s ukládáním se příliš neváhala. Jen tedy n toho trpaslíka by mohl Loki krát alespoň trochu ohledy. Dokud si ale sám nestěžuje, považuji za zbytečné to řešit. Bouřka? S takhle jasnou oblohou? Nadzvednu se, abych viděla, co se děje a zamyšleně si ukecanou zrzku prohlížím. Docela by mě zajímalo, co je zač. Musíme to být ale hodně děsivá skupinka, když si nechali zajít chuť i ostřílení lapkové na velmi vhodných místech k přepadení. Docela bych se na toto téma s nima pobavila, ale vždycky si to včas rozmysleli a jednotvárná cesta tedy nebyla ničím narušena. Pohled na hradiště mě docela zaujal. Změna po mé vesnici a seveřanském městě. A zjevně tu nejsou moc zvyklí na elfy, protože jinak si ty jejich ustrašené pohledy vysvětlit neumím. Přesto jdu ale klidně, s hlavou vztyčenou a povoleným lukem v ruce. „To jsou stráže.“ Prohodím k zrzce klidným tónem, ale fascinuje mě čím dál tím víc. Copak nikdy neviděla vojáky? Stráž? Když se trpaslík ptá na jazyky, ani se nenamáhám odpovídat. Řekla bych, že elfština tu bude ještě méně známá. Když trpaslík vyjednává cenu a zrzka se zjevně snaží, aby klučina dostal infarkt, přitočím se k ní. „Hele, Nesso, vím, že jsem nebyla zrovna sdílná, ale to víš, spousta nových lidí…“ Mrknu na ni. „Odkud že jsi?“ Zeptám se zvědavě. Ale je možné, že se jí jen stal nějaký úraz. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Tohle je určitě nezdravý... Následující dny byly... náročné. Mohla jsem tušit, že to nebude soukromá cesta, ale stejně mě to rozmrzelo. A kdybych věděla, že s námi jde i Nessa, mohla jsem jí píšťalku dát až tady. A kdyby ona věděla, že jde i Loki, nemusela mi pro něj dávat tu brož. I když je to celé nesmysl, copak jí zval někdo jiný, než Loki? Možná za ní jenom někoho poslal. A ke mě přišel osobně! Nebo je to její způsob, jak nás dát dohromady? Mohla si něčeho všimnout? A chce aby byl Loki vděčný mě? ... A nebo je prostě jenom trochu trhlá? Nesmím vůbec takhle uvažovat! Během cesty nebyla žádná vhodná chvíle k předání, a tak brož stále hlídám v kapse a mám z toho furt takový rozporuplný pocity, že mám něco, co patří Lokimu. To by bylo k těm pozitivním věcem. A teď... moje kyčle na něco takovýho nebyly absolutně připravený. Neustálý pohyb vpřed mě vyčerpává. Tíha kladiva a zbraně mě stahuje dolů, jako potápějící se loď. Kolikrát jsem uvažovala, že tu sekeru prostě někde nechám. Nebo si s ní odseknu svoje faldíky a až pak jí někde nechám! Vydržela jsem to jenom díky myšlenkám na blízký konec. Nemůžeme se přece takhle trmácet věčně! Snad... První den je takový souboj mojí vůle s mou kondicí. Nessa pořád něco brebentí a mě to poskytuje poměrně příjemný rozptýlení od bolesti nohou. Už pochodujeme celou věčnost! Ale Loki není unavený a tak ani já nesmím být! Druhý den mě bolí namožené svalstvo ze včerejška. Kdo by to byl tušil, že při chůzi si člověk zatěžuje úplně jiný svaly, než při práci v kovárně! Ale pot ze mě lije úplně stejně... Loki na mě kouká... vypínám hruď a aspoň po dobu toho jednoho nádechu, než zase odvrátí pohled, přestávám funět a tvářím se jakože jsem v poho! Třetí den... umřu. Zcela určitě. Na patě se mi udělal puchejř. Jak může být chůze tak namáhavá? Mám pocit, že do cíle dorazím už jenom jako kost a kůže. Večer ani nejím, a naprosto vyčerpaná usínám, jen co je zaveleno k rozbití tábora. Ten Loki snad vůbec není unavený, snad mu nebude vadit, že si zdřímnu. Čtvrtý den... dopadá na mě deprese. Loki nejí, nepije, a pořád vypadá jako by právě vylezl z kosmetického salónu. Já jsem špinavá, zpocená a při průchodu kolem potoka jej div nevypiju celý... Ani nemluvě o tom, že vlasy mi trčí na všechny strany, a už nemám sílu se česat. Tak nějak jsem pochopila, že ten rozdíl mezi náma dvěma je naprosto propastný. Už je jedno, co si o mě Loki myslí... Naše manželství ještě ani nezačalo a už je v troskách. Pátý den je ze všech nejhorší. Jdeme totiž do kopce. Už ani s nikým nemluvím, soustředím se jenom na počítání kroků a ovládání svojí touhy si tu sednout a už se ani nehnout. Na Lokiho se nemůžu ani podívat. Nicméně... právě pátý den byly mé modlitby vyslyšeny. Civilizace! Nebo aspoň něco, co se za ní dá považovat po pěti dnech strávených v divočině. A podle Lokiho tu dokonce zůstaneme několik dnů! A dokonce nám svěřil tak důležitý úkol, jako sehnat ubytování! S o něco živějším výrazem ve tváři dotrajdám až k bráně, kde už to Stridar všechno zařídil. Nessa následně zavádí řeč s Aikem, Lenora s Nessou, a já se s jazykem na vestě plahočím za nima. Před očima vidím už jenom plnou káď horké vody. Tam se ponořím. A minimálně dva dny nevylezu. Konverzaci pro tuhle chvíli nechávám povolanějším a už se jenom rozhlížím kolem, kdeže jsou ty lázně. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro Podvečer Aiko jen stěží zakrývá polekaný údiv, když vidí Fjörgynssonův letitý obličej a zlaté oči. Trpaslíkovým příjemným vystupováním je ovšem ukolébán a s "Jistě, mistře trpaslíku-" by se ujmul vedení výpravy. Pak si však prohlédne ženy a úplně zcepení. Již když spatří Lenoru a Fridu, je viditelně překvapen jejich drsným půvabem. Při pohledu na Nessu však na okamžik ztratí řeč. Aiko Že je Nessa krásná, o tom by nikdo z Vás nepochyboval. Že je při celé své společenské nemožnosti i neuvěřitelně přitažlivá, jste si už také stihli všimnout. (Koneckonců nešlo ani přehlédnout, že po ní neustále po očku pokukoval celou cestu Thor.) Nyní však musíte uznat, že dopad jejího charismatu na běžného smrtelníka je skutečně nesmírně drtivý. Aiko chvíli cosi blekotá a pak rudý jako rajské jablíčko mávne rukou kamsi k bráně. Tam se v dřevěné stodole tísní koně kupců a sezónních hostů. Tím směrem se s Nessou vydá a podle jejího přání bude buď celou dobu mlít o důležitosti meziměstského obchodu, nebo ze sebe nevydá ani hlásku - sám sebou dokonale zklamán.
Teď jen holky! Vypadněte, vy prasata! Aiko tedy se Stridarem zdvořile počkají za dveřmi v druhé, jediné další místnosti. Zde jsou lehátka pro odpočinek celého, v domě sídlícího klanu a za zástěnou ustájeny krávy. Aiko se zdá Stridarovi poměrně nehovorným mládencem, který nikdy neřekne víc, než musí. Přesto to tentokrát nevydrží: "Ta... ta dívka - Nessa - kdo to je? Ona je princezna, nebo aspoň bohyně, že?" vysouká ze sebe zcela zmatený.  Jako každý jiný dům na hradišti, je i síň kruhová a rozhodně zrovna není vůbec takto prázdná. Na rozměrných lavicích sedí okolo čtyřiceti hostí, složených z domácích i přicestovalých. Pivo s medovinou tečou proudem, přestože se ještě ani nezačalo stmívat. Aiko neobvyklé veselí vysvětluje tím, že jeho karavana zítra vyráží na cestu a jeho druzi slaví do zásoby, než jejich mysl opět zcela ovládne nebezpečí stezek. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro ZASLOUŽNÝ ODPOČINEK Konečně se mnou Lenora chce mluvit, odkud prý jsem. Asi se chci se mnou sblížit, to znamená, že chce být mou kamarádkou, já to věděla, juchů. Neboj Lenoro všechno ti to povyprávím, ale teď se musím věnovat tady Aikovi. Něco koktal o důležitosti obchodní karavany a další věci kterým jsem vůbec nerozuměla, bylo mi to vlastně jedno, stejně jsem ho neposlouchala, koukala jsem se jen najeho zelenkavé oči a přikyvovala na vše co říkal. Moc dlouho však mluvit nevydržel, na půli cesty do stájí řekl asi vše, protože pak už mlčel a sem, tam nám ukázal kde co je. Ve stájích jsem si ustájila Tlapku a kladla mu na srdce, ať nežere ostatní koníčky a kravičky a jiná zvířátka. Ale stejně si myslím, že mě neposlechne a zakousne si alespoň jednu kačku, jestli mu brzo nepřinesu nějaké jídlo. Z brašen si vyndám vak s vybavením a těžkým krokem vyrážím opět za Aikem směr lázně. Holky! Oni tu mají opravdu lázně, těšíte se? Frido ty vypadáš hrozně zničeně. Budem s tebou muset něco udělat, večer bude zábava, takhle by sis to neužila. Tady máš! Napí se ode mě z čutory. Mám tam vodičku proti únavě. Já to ucucávala celou cestu. Podám Fridě čutoru a beru si svůj vak. Promiň Frido mě to nenapadlo se podělit. Raději se otočím a táhnu za sebou vak. Různě to v něm cinká a chrastí. Ten je těžkej, Aiko mohl bys prosím tě? Asi jsem si toho přibalila moc. Zalichotím Ajkovým svalům a necháme se vést směr lázně. Cestou si prohlížím hradiště a usmívám se na všechny kolem sebe. Proč maj všechny domečky kulatý ? Opět vypustím svou myšlenku i z úst. Aiko nás zavedl až ke dveřím koupací místnosti. Promiň strejdo, budete muset počkat. Aikovy seberu vak a zmizím za dveřmi. Je to tu nějaký malý, ale my se tam vejdeme že? Mrknu na Lenoru a Fridu. Bez velkého přemýšlení se začnu hned svlékat. Tak honem za chvilku na nás přijde řada, ať nám to nevystydne. Své oblečení složím do neúhledné hromady. Kde to je? S rukama po loket zabořenýma ve vaku ho prohrabávám z jedný strany na druhou. Mám to! V ruce svírám šest různě barevných kostek a flašku červeného rybízového vína. Berte! To jsou voňavá mýdlíčka. S jednou kostkou v jedné ruce a flašku v druhé, vlézám do kádě s teplou vodou. Tak na co čekáte, místa je tu dost. Teď máme konečně čas jen pro sebe. Radostně se zatetelím. Pod vodou provedu dva krátké rituály na očarování vody,pro uvolnění nálady a odstranění únavy Užívám si jak ze mě voda smývá únavu, stres a špínu. V rukou svírám flašku a s podivným šklebem marně zápasím se špuntem. To jsem vzala abychom byli večer krásné, to je na bolavé sval a klouby, ale nejde mi to otevřít. Předán flašku a s schutí převyprávím celé své vlčí mládí. Jak mě velká bílá vlčice našla a vychovala. A když umřela ujala se mě jedna taková trochu zvláštní rodina která mě pak našla samotnou v lese. Byli na mě hodní, naučili mě skoro vše co umím teď, moc chytrý lidi. Ale drželi se stranou od ostatních, to se mi nelíbilo. Doma to byla nuda, pořad mě zavíraly do komory a přitom venku bylo tolik zajímavých věcí na prozkoumání. Tak jsem jim utekla, toulala se od vesnice k vesnici až jsem nakonec došla do Asgardu. To je vše. A co ty? Zvídavě se na Lenoru kouknu. Tady je lidí a jídla! Koukejte a volná lavice! Zamířím si to rovnou k ní. Místní osazenstvo měřím zvědavým pohledem a nejeden host mi to opětuje. Mě to však nevadí na mě pořad někdo kouká. Dekuju Aiku! Dám mu na tvář pusu, když nám přinesl kančí pečeni a medovinu. Máte tu i pečený kuřátka nebo i syrová to je jedno? Musím odnést něco taky Tlapkovi. Tam u nás v Asgardu máme i koníčky které jí masíčko místo zelené travičky. Mají po tom krásnou srst. Chytnu Aika a nechám se vést ke zdroji jídla. Na tác si naložím šest macatých kuřátek a vyrážím směr stáje. Aikovi jsem zmizela jako duch hned za prvním hloučkem lidí. No fuj! Neolizuj toho koníčka! Tady máš! Před Tlapku položím tác s kuřaty. Nezlob! Jsme tu na návštěvě! K naší lavici přicházím zezadu o necelé tři minuty později po našem odchodu. Tak, nakrmeno! Oznamuji všem když si znova sedám mezi ostatní a pobaveně sleduji Aika jak pobíhá po síni a něco hledá asi mě. Mám vypito! Chytnu své nové kamarádky za ruce, na Stridara kývnu a vleču je k soudku s medovinou. Prosím ještě jednou pro mě a mé krásné kamarádky a strejdu. Na obličeji vykouzlím tak nevinný a sladký výraz jak jen to jde. Každému podám novou medovinu nad kterou něco krátce a nenápadně zamumlám ( zaříkadlo pro uvolnění od napětí ) Koukejte co jsem si dneska vzala poprvé. Náramek s hadími zoubky. Měla jsem dva, který mi zbyly z vaření. Úplnou náhodou jsem totiž sehnala od nějakého divného vetešníka zajímavý svítek. Na svitku stálo „recept na lektvar moudrosti“. Chtěl za to jen kus zlaté sekaniny. No nevzali by jste to? Trocha moudrosti se vždycky hodí ne? V rychlosti jsem přelouskala ingredience: duši komára, síra, hadí prd, polibek žáby, víno a jeden ztracený den. Pohrabala jsem mu to tam skrz na skrz a nic z těch ingrediencí tam neměl. Čopak chledaté madá damo? Zamumla ne mě takovým srandovním hlasem. Znova jsem mu přelouskala nahlas ty ingredience. Och! Povzdechl si podivný obchodník. Vy hledate jeden ztračeny den? Tech ja mam ca sebou. Opět si povzdechl. Tak mi jeden prodejte! To je napad! Budu podavat tydle nesimysli. Mumlal si pod klobouk. Šáhl pod plachtu, chvíli tam něco dělal a pak vyndal měšec svázaný stužkou. Tady posím a neotvirat, aby vam to neuteklo. Kus medene sekaniny posím. To je móóc drahé, nešlo by to levněji, prosííím! Udělala jsem na něj psí oči. Pčidám katrol na važení. To už by šlo? Přikývla jsem se spokojeným výrazem. To bylo naposledy co jsem toho divného vetešníka viděla, od té doby už nikdy nikoho ani trochu podobného. Cestou domů jsem se zastavila na trhu a koupila trochu sýra, nepsali tam ale jaký, pro jistotu jsem tedy vzala kravský i kozí. Ohníček praskal, voda se vařila v mém novém kotlíku. Já měla veškeré ingredience připravené na stole před sebou. Začínalo to duší komára. To bylo lehké, vyzbrojená dřevěnou měchačkou jsem majzla prvního komára co letěl kolem a šup s ním do kotlíku než z něj ta dušička vyprchá. Další tam byl sýr. Psali trochu. Kolik je trochu? Přiměřeně kozího a přiměřeně kravského, ať jsem pořádně moudrá, na tom se přece nesmí šetřit. Hadí prd, to byl trochu oříšek. Na louce ulovené hadici jsem přivázala na ocásek rybí dušičku a čekala až do ní naprdí. Pět minut, deset minut a ona furt nic. Hele hadice, nemám na tebe celý den! Pohrozili jsem ji. Moc se jí asi nelíbil můj tón, pokusila se mě ta mrcha kousnout. Vzala jsem jí teda po hlavě svým škrpálem. No a odtud mám ty hadí zoubky. Trochu jsem tu hadici pusou nafoukla a promačkávala, netrvalo to dlouho a z hadice vylezlo takové tichounké písknutí. Bylo hotovo, prd jsem měla a tak s ním taky šup do kotlíku. Polibek žáby, to bylo jednoduchý. U jezírka byly dvě žabky, připravila jsem jim malý romantický oběd. Trochu sýra, kousek sušeného masa, mlíčko, mrkvičku a další dobroty. Byli z toho asi trochu vzrušený, protože byly úplně vlhký. To byl ten čas, přitiskla jsem je pusinkama k sobě jako že se cicmaj. Pan žabák měl smůlu, hodila jsem ho někam za sebe a žabku do kotlíku, aby ten polibek byl ještě čerstvý. Žabka asi blahem zabublala a zmizela pod kusem sýra. Pak přišlo na řadu víno, načala jsem džbánek s dobrým rybízovým vínem a trochu si přihnula a do kotlíku hodila dvě kuličky vína, přece tam nebudu lejt moje dobré vínko. A konečně ten jeden ztracený den. Raději jsem ho tam hodila i se sáčkem, aby mi neutekl jak říkal vetešník. Tak a to bylo vše, teď už se to mělo jen pět let vařit na mírném ohni za stálého míchání. Hodinka musela stačit, víc bych to stejně nevydržela. Když to bylo hotový, zbyla mi tam jen taková černá lepkavá hmota. Raději jsem to dala nejdřív ochutnat nedaleko povalující se kočičce Micce . Nijak se jí do toho nechtělo, musela jsem jí trochu pomoct. Pořád jsem jí při tom říkala, že bude moudrá. Měla jsem radost fungovalo to. Micka byla mnohem moudřejší, poznala jsem to podle toho, že byla po čase třikrát tak velká. To ta moudrost, aby se do ní vešla, tak musela být třikrát tak velká to se ví! Škoda že jí někdo zastřelil, myslel si asi, že je to nějaký netvor. Stačí jedna dávka větřít mezi zuby a každý kdo, nebo co si to vezme bude třikrát moudřejší a větší. Tohle ale není nic pro mě, nechci být obryně, proto jsem to ještě neochutnala.Mé vyprávění u soudku poslouchalo skrytě i neskrytě nejedno ucho. K večeru začala hrát hudba. Na lavici se kroutím do rytmu, ale nikdo s náma nechce tancovat. Pozoruji Fridu a Lenoru jestli koukají po nějakých mládencích a naopak jestli nějaký mládenec kouká po nich. Určitě se mi zdálo, že tam někdo takový byl. Nač čekat zamířila jsem si to rovnou k nim. Stačilo pár slov a už je vědu zpět k naší lavici. Tady mládenci vám něco chtějí říct. Loktem je pošťouchnu, šibalsky se usměju a zmizím si ulovit také někoho, nebo několik tanečníků na zbytek večera. Strejdu Stridara a Aika však také nezanedbávám. Aiko se také zmínil něco o spaní, místo se někde vždy najde. Na zemi, na lavici, u někoho, nebo u Tlapky. Na to je moc brzo to řešit, teď se bavím a nechávám se bavit. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Krásný večer! Nakonec skutečně dorazíme k lázním! Je tu sice míň soukromí, než by se mi líbilo, a i tak trochu stísněný prostor, ale v nouzi člověk vezme za vděk kde čím! Přesto v první chvíli váhám. Nessa se s obvyklým nadšením vrhá k volné kádi a odhazuje ze sebe kusy oblečení. Já se svlékám o poznání pomaleji. Je těžké cestovat ve společnosti dvou tak krásných žen, když jste sama taková rozkydlá. Ale koupel kvůli svému nedostatku sebevědomí obětovat nehodlám a tak se statečně vrhám do kádě, i se svými faldíky navíc. Když už nic jinýho, mám aspoň hezký prsa! Zapluju do vody až po krk a užívám si tu chvíli relaxace a nicnedělání. Po koupeli a Nessině lektvaru se cítím jako znovuzrozená. Kladivo se sekerou, které si zase vyzvednu u našich chlapců, najednou jako by nic nevážilo. "Páni, Nesso! Ať už to bylo cokoliv, umí to zázraky!" Už se zase usmívám od ucha k uchu a po těch pěti šílených dnech se konečně cítím skutečně dobře. Na sebe jsem si oblékla čistou bavlněnou tuniku a sukni, jediné své náhradní oblečení. Svému koženému brnění jsem věnovala deset minut očisty, a teď musí akorát uschnout. V hodovní síni je poměrně hlučno a plno. Je to dlouho, co jsem se byla naposledy někde bavit. Když mi pak Nessa nabízí medovinu, s uvolněným smíchem pohár převezmu. Bylo by těžký nenechat se strhnout Nessinou dobrou náladou, a když mě označí za krásnou kamarádku, tvář mi úplně zrudne. Zrovna od ní je to tak milý! V takový opojný náladě jsem si kecla s ostatními ke stolu a svoji sekeru a kladivo odložila pod stůl. Na sekeře si nechávám nohu, jen tak pro jistotu, ale žádné potíže nepředpokládám. Rozdávám úsměvy na všechny strany. Skoro si říkám, jestli mě Nessa nějak nezfetovala, ale asi mi to je pro teď jedno. Myšlenka na slavení do zásoby mě vyloženě nadchla a tak Aikovo vysvětlení odměním hlasitým smíchem a zdviženými palci. "Tý, Nessinko..." Jemně do ní šťouchnu loktem. "Nemáš tam v těch dryácích i třeba něco proti opilosti?" Poťouchle se na ní usmívám. "Víš, abychom mohli hodně pít, a potom nám nebylo špatně!" Vypila bych toho totiž mnohem víc, než moje tělo snese. Vždycky mi to přišlo jako hrozná škoda. Ta medovina je tak dobroučká! A když přede mne Aiko ještě položí večeři, slastně se usměju. Z pekla jsme vešli přímo do ráje! Jasně... neměla bych toho sníst tolik. Ale... ono to tak skvěle voní! Tak jenom ochutnám. A ještě trochu tohohle. A tohle vůbec neznám, to musím taky... a najednou mám prázdnej talíř. Jak se to stalo? Asi zhruba jako pokaždý... A jako na každé správné zábavě přijde čas na vtipné historky. Od srdce se směju a přidávám i svoje vlastní, abych nezůstala moc pozadu! "To já takhle jednou dělala na dýce pro jednoho váženýho pána. Nějakej bohatej měšťan to byl. Chtěl jen to nejlepší a chtěl to hrozně rychle, prej že to je nějakej dárek nebo co. Kovala jsem to skoro celou noc, k ránu už jsem byla úplně vyřízená. A představte si, zakokrhal kohout, já se hrozně lekla a udělala na té krásné čepeli zub! Takový velký, nešlo by to jen tak opravit, musela bych to celý předělat. A jen tak vyhodit se mi to taky nechtělo, byl to drahej materiál. A tak jsem tam těch zubů udělala ještě asi devět nebo deset! Kupec přišel a já mu povídám. Heleďte, jak sem vás tak poslouchala, pochopila sem, že potřebujete něco vopravdu speciálního. Tohle jen tak někdo nedělá! Univerzální čepel! Můžete řezat chleba, kosti, co budete chtít, a pořád krásně ostrý! A tady i hladká část... Navíc jako dárek to vypadá vyloženě exkluzivně!" Při tý vzpomínce se řežu smíchy. "A von se vám tak na mě uznale podíval. Pak koukal na tu čepel. A normálně si jí vzal a ještě mi zaplatil dvakrát tolik!" Plácnu dlaní do stolu a směju se. Pak to zapiju medovinou a nechám povídat zase někoho dalšího. Tenhle večer se tváří jako jeden z těch nezapomenutelných! Nessa potom někam odběhne a vrací se se dvěma mládencema. Chvilku na ní zmateně koukám, ale pak mi to dojde. Je prostě hrozně miloučká. Vůbec jí nedochází, že v její společnosti se nemůže stát, že by někdo koukal po mě. A tak na přivedeného chudáka vrhnu tak trochu soucitný úsměv, když mu Nessa zase někam uteče. Nálada u stolu je ale pořád super, a tak se rozhodnu ještě pro další historku. Vždycky mě hrozně bavilo bavit lidi a najednou jich tu bylo zase o něco víc! "To jsem takhle jednou měla vyhrazený odpoledne pro cejchování koní. Mám připravenejch několik rozžhavenejch cejchů, koně hezky seřazený... Pacholek mi přivádí prvního... a já si všimnu, že je hnedle první cejch nějak špatně zkroucenej. No a to bych nebyla já, abych to hned neopravila! Tak se chopím kladiva a najednou BUM!" Zase plácnu dlaněma do stolu, aby se osazenstvo leklo stejně, jako se já lekla tehdy. "Jak jsem se rozmáchla, z kladiva mi odpadl klínek, hlavice odletěla a dopadla na mosaznej gong! Ten jsem tam měla pro jinýho zákazníka. Byla to rána jak z děla! Lekla jsem se já, lekli se koně... ten jeden se splašil a vykopl proti pacholkovi! Ten uskočil a hned k mojí desce s vyskládanejma cejchama. Ty vyletěly... a jeden kůň měl hnedle dva cejchy! Vypadalo to hrozně. A o pacholkovi radši ani nemluvím. Ten chudák má od tý doby půlku paže ocejchovanou!" Skoro by se zdálo, že u mě v kovárně není bezpečno. Ale holt nehody se stávají i těm lepším! A navíc přece každý jsme někdy začínali, no ne? Dám si další hlt medoviny, rozjařeně poslouchám ostatní a užívám krásný večer. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Moc lidí taky kolem, nezdá se vám? Kývnu, že na vyprávění klidně počkám a také se mi ho dostane. A jakého. Je docela příjemným překvapením, že je tu i lázeň. Vezmu si od Nessy jedno z mejdlíček a shodím zbroj na zem. Skládáním se nezdržuju, stejně tu na to není vhodný prostor. Je mi jedno jestli je někdo, včetně mě nahej nebo oblečenej, takže nijak zvlášť neváhám. Při otevírání flašky a následném upíjení poslouchám, odkud se tu Nessa vzala. Vychovaná vlčicí a pak nějakými samotáři? No to by asi sedělo. Pokrčím rameny. „Já jsem celý život prožila ve své elfské vesnici a svůj čas zasvětila pomoci trpasličímu národu. Až nedávno mi z…. sem se rozhodla, že je čas na změnu, tak jsem tady.“ Utnu příběh hodně rychle. Mohly by se smát a smích na toto téma v mojí přítomnosti není zrovna nejzdravější záležitost. Sednu si na kraj lavice a pozoruju a poslouchám ostatní. Nessin příběh je… řekněme neuvěřitelný, ale zase hezky vysvětluje velikost jejího, hmm, koníčka. Musím si příště dát pozor, aby rozhodně ochutnala první všechno, co bude nabízet. U Fridina prvního příběhu se zamračím, ale nic neřeknu. Tohle zkoušel i jeden kovář, co potom nedopadl moc dobře. Měl to zjevně zkoušet na lidi. U druhého se ale tiše uchechtnu. Za celou dobu toho sním tak půlku co kovářka a vypiju sotva dva doušky medoviny. Nemíním si kazit mušku. Když Nessa přivede mládence, vyslouží si hoši ode mě takový pohled, že bych se divila, kdyby zvládl alespoň jeden z nich promluvit. Už jsem si všimla, že zrzka na lidi hodně působí, dokonce i na mě, takže řekněme, že já jsem její opak. Jen přišoupnu pohár s medovinou blíž Fridě a zvednu se. „Jdu se kouknout po nějaké vodě.“ Oznámím s letmým úsměvem ostatním, než se vytratím z místnosti. Trochu se potloukám kolem, nepochybuju že zábava bude ještě dlouho pokračovat, a zkoumám únikové cesty i cokoli dalšího zajímavého. Pokud narazím na nějakou studnu, s chutí se napiju. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Nejlepší večerní zábava je sledovat bezstarostné mládí „Ta... ta dívka – Nessa – kdo to je? Ona je princezna, nebo aspoň bohyně, že?“ vysouká ze sebe zcela zmatený Aiko. Pousměju se tomu. „Kdepak, mládenče. Jen je opravdu krásná.“ Zhodnotím a nechám ho, aby nás odvedl a vše vysvětlil. Musím uznat, že jsem si musel upravit vodu, zdála se mi málo horká. Když na mě dojde řada, sundám ze sebe zbroj a oblečení. Svou drahou Moranu si pokládám přes hranu kádě při lezení do vody. Koupel jsem potřeboval. Nevadí mi špína, pot, krev. Ale jíst a ještě ve společnosti žen v takovým stavu nehodlám. Vyždímu si vlasy i vousy, ale nechávám je schnout přirozenou pomalou cestou. Udělám na zbroji běžnou údržbu a plně vybaven zamířím se zbytkem skupiny na jídlo. Nemám popravdě ani moc hlad, zvlášť protože narvaná břicha a napité hlavy brání v boji a na další cestu, ikdyby za pár dní, je lepší nemít naplněná střeva k prasknutí. V síni je každopádně o zábavu postaráno. První pohár medoviny zmizel rychle. A když mě i ostatními Nessa vytáhla na medovinu, dal jsem si pozor a vzal jí medovinu dřív, než stihla tu mojí začáryfukovat. „Děkuji, víš, že mám rád pití přírodní.“ Nessin příběh je, stejně jako vždy, takový malinko roztěkaný, ale za ty roky už se mi v tom orientuje vlastně úplně normálně. Dokonce si dovolím úsměv při první historce naší drahé bodré kovářky. „Ne že bych hodnotil jako kovářský úspěch to, že byla dýka takto znehodnocená, ale musím uznat, že schopnost prodat jí i tak a za vysokou cenu je opravdu hodno poklony obchodnímu umu.“ Dopiju medovinu a v klidu dojím to, co nám přinesl Aiko. Mezitím Frida dopovídala svůj druhý příběh, k tomu jsem se jen ušklíbl. Vzpomněl jsem si na svá učňovská léta. Hned potom mne silně zaskočilo prohlášení Lenory, že by nějaký elf zasvětil život pomoci trpaslíkům. Nikdy jsem neslyšel, že by o to nějaký trpaslík stál, nebo že by to nějaký elf vůbec byl schopný udělat. Znát to dám jen povytaženým obočím a stočením pohledu na dění v síni. Je vůbec úžasné, kolik lidí tu spolu je schopno díky alkoholu vycházet. Kolik se tu řekne tajemství a osobních věcí pod vlivem tak jednoduché substance. A kolik padne morálních zábran. Jde jen o objem alkoholu v krvi. U některých jedinců už je to ovšem spíš objem krve v alkoholu. Chvíli sleduji několik žen. Škoda, že nejsem mladší. Pak kouknu ke stolu, kde sedí několik strážných, kteří byli na stráži ještě při našem příjezdu. Je opravdu milé vidět mladé, jak se baví. Spokojeně se opřu zády o sloup, Moranu si přehodím přes stehna a položím na ní ruce. Dál pozoruji dění, hlídám bezpečí trojice slečen, které tu se mnou jsou. Zaujalo mě také, že Aiko je tak tichý. Na mladíka je to až prazvláštní. Na druhou stranu kdo jsem, abych soudil. Sám jsem se úmyslně vyhnul jakémukoliv příběhu ze svého života. Těch mých vtipných zase tolik není. Tady sedím. Vyčkávám Thora s Lokim. Chvíli po setmění je chvíli po setmění. Tak uvidíme. A když nedorazí, vyspím se tady v klidu. Jen si složím pod hlavu kabát. Na tvrdu nebudu spát ani poprvé, ani naposledy. |
| |
 | soukromá zpráva od Ilias pro ČAS ZÁBAVY Bol to nárocný deň, dnes som trénoval viac ako v iné dni, pretože sa pripravujem na turnaj, v ktorom by som mohol zarobiť pekný balík. Preto si plný džbán medoviny užívam až do dna. Tak ako ten predtým a ten predtým tiež. Dnes mám v pláne sa opiť, zobrať si nejaké dievča so sebou a užiť si to s ňou niekde, kde nás nebude nikto otravovať. Už teraz cítim ako sú všetky oči na mne. Každá krásna žena, ktorá prechádza okolo, má oči len pre mňa. Som na to zvyknutý a nikdy som nemal problém uloviť si nejakú peknú rybku. Rukou si odhrniem vlasy z tváre a upravím si účes. Medovina ma už poriadne hreje v žilách a vo mne sa už prebúdza môj lovecký inštinkt. Moje pevné vytrénované telo sa už nevie dočkať, kedy sa prilepí na nejakú krásnu ženu. Rukou si potom prejdem cez svoj meč, ktorý mi vysí pri páse, aby som sa uistil, že je na mieste. Sedím opretý o stĺp a akosi ma nikto z miestnych nezaujal, až pokým som neuvidel ju. Niesla sa po miestnosti ako bohyňa. Nemusela na mňa ani pozrieť a mne sa zježili všetky chĺpky na tele. Musel som sa hneď napiť zo svojho pohára, ako mi vyschlo v hrdle, ale neodtrhol som z nej oči. Ako to, že je sama? Taká nádhera. Keby som bol ja jej chlap, rozhodne by som ju nepustil z ruky. Ona rozhodne nieje obyčajná, ale to ani ja. Som celý nažhavený, niečo také som necítil už hrozne dlho pri žiadnej žene. Ak by som za ňou dnes nešiel, ako by som so sebou mohol ďalej žiť? Skočím za ňou a ukážem jej, čo je to poriadny chlap. Fešák ako ja a kráska ako ona, sme predurčení dnešnú noc stráviť spolu. Hodím do seba posledné dúšky medoviny a vyskočím na nohy. Všade okolo posedávajú alebo postávajú ľudia, ale tí ma nezaujímajú. Vykročím smerom k nej, práve opustila skupinku ľudí a je sama. Bohovia mi dnes prajú. Sebavedomým krokom a s úsmevom na tvári kráčam priamo k nej. Postavím sa úplne tesne pred ňu a tým jej zablokujem cestu. Nahodím svoj najlepší, najdokonalejší, najkrajší, najúžasnejší a najneodolatelnejší úsmev a zarecitujem jej verš, v ktorom vlastne poviem úplne všetko čo chcem. A ženy milujú básnikov, ktorým som aj ja. Je to jedna z mojích vášní, spievať a recitovať. A som v tom naozaj úžasný. "Si tak krásna, že nechcem už nikdy inú, príjmi prosím, moje pozvanie na medovinu." Stále sa na ňu úprimne usmievam a pri tom som k nej natiahol ruku dlaňou nahor, aby mohla prijať moje pozvanie a ja si ju odvediem na svoje miesto na jednu z kamenných lavíc. Aj keď navonok pôsobím dokonalo sebaisto, musím uznať, že dychtivo čakám na jej dotyk. Ona pôsobí tak nedostižne a ja cítim v kostiach, že ju dnes musím dostať. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Nějaký fešák mi zastoupí cestu zrovna když jdu se džbánkem pro novou dávku medoviny pro mě a mé kamarádky. Básnička, tys mi složil básničku? Ty jsi tak milí. Já jsem Nessa. A ta básnička byla tak krásná! Oplatím mu jeho svůdné pohledy. Natáhl ke mně svou ruku s dlaní otevřenou. Kouknu na ni, na nej, na ni a pak mu na prsty navleču džbánek na medovinu. Tvá nabídka se mi líbí, budu čekat u své lavice, mezi přáteli. Ukážu na Lenoru, Fridu, Aika a Stridara. A moc se neloudej, máme žízeň! Vesele se otočím, přes rameno po něm ještě hodím očkem a mířím zpět k lavici. Na lavici sednu vedle Aika a netrpělivě vyhlížím džbánek s čerstvou medovinou. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro ÁSOVÉ Lenora pohledem nápadníky doslova zmrazila. Mladíkům ztuhly úsměvy a medovina chladla v rukou. Když elfka opustila síň, znatelně se jim ulevilo. Frida jim také neprojevila žádný zvláštní zájem a tak jeden z mužů hned odešel. Druhý si sedl vedle zachmuřeného Aika a po chvíli s ním zapředl rozhovor, kterému nikdo z Vaší družiny nerozumí. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Okov někde hluboko dole plácne prudce do vody, jak mi rumpál vyskočí z ruky aby ho nahradil natažený luk. Srdce mi divoce buší a šíp míří na ohryzek muže vedle mě. Jak se sem sakra dostal?! Dvakrát se nadechnu, než luk skloním. „Já spíš doufám, že mě s tím někdo nepředběhl.“ Otřesu se, abych uvolnila přílišné napětí svalů, a dám se do vytahování vědra, abych se konečně mohla napít. „Našli jste něco zajímavého?“ Zeptám se už zase poměrně klidným hlasem. Ten člověk by si měl uvědomit, že není zrovna zdravá zábava lekat někoho jako jsem já. Pardon, ne člověk, ale tím spíš. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro PLNÝ DŽBÁN Keď som jej zarecitoval a pozval tú krásku na drink, zatvárila sa tak zvodne, že som z nej málem padol na kolena. Ale som si istý, že určite padá na kolená aj ona zo mňa. Vlastne ako každá. Predstaví sa ako Nessa. A tak sa hneď predstavím aj ja. "Moje meno je Ilias." A neprestávam ju bombardovať mojím krásnym úsmevom. A potom sa stalo nemyslitelné. Nessa mi vložila džbán do ruky a povedala aby som sa neloudal a doniesol medovinu aj jej priateľom. Úplne mi pri tom zamrzol úsmev na tvári a neveriacky som na ňu pozeral. Podľa nej to bolo asi hrozne vtipné pretože sa otočila ako princeznička a zamierila si to k svojej lavici. Ona si ma pomýlila s čašníkom .... Keď som sa dostal zo zamrznutia ešte som za ňou zakričal, ale bola už ďaleko aby to počula. "Ale ja niesom .... " a dopovedal som si to už len sám pre seba, "čašník." Skryvil som ústá a chcel som jej džbán len tak niekde odhodiť a ísť sa ďalej venovať svojím veciam, ale môj pohľad predsa len ešte zablúdil k jej lavici. A Nessa tam nieje jediná, ktorá žiari ako luna na nočnej oblohe. Pekná brunetka, ktorá vyzerá, že má dosť skúsenosti a krásna elfka. A ich spoločníci sú len starý trpazlík a nejaký, podľa mňa absolútne neatraktívny týpek. Veď to sú ako svédske stoly a bez konkurencie. Preto sa rozhodnem, že pre tento krát, dokážem prekusnúť svoje ego, a tú medovinu im donesiem. Hneď skočím k výčapu a požiadám barmana aby mi ten džbán naplnil. V tom do miestnosti vojdú dvaja zvláštni chlapi a všetci ich sledujú. Neviem kto to je, ale rozhodne vedia zaujať. Tiež ich sledujem, ale keď začnú spievať, trošku krivým ústa. Nepáči sa mi to. Je to divné, ale zdá sa že ostatným sa to páči. Keby som vedel, že bude platiť džbán medoviny, tak by som možno bol k ich spevu ústretovejší. Barman mi podáva džbán a ja sa vyberám k Nessinej lavici. Lenže ten menší spevák tam dobehol a stiahol tú peknú brunetku do tanca. A sakra ... dúfam, že Nessa nieje holka toho veľkého, pretože by som sa s ním nerád dostal do sporu. Vyzerá drsne. A tak som došiel až k Nesse, milo som sa na ňu usmial a podávam jej plný džbán. "Tak tady to je." Pohľadom prebehnem ešte všetkých jej priateľov a na sekundu sa zastavím na elfke, aby som si ju lepšie prezrel a aby si ona mohla lepšie prezrieť mňa. Znova zakotvím na Nesse a čakám, či ma pozve medzi nich, alebo ma len pošle pre ďalší džbán. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Netrpělivě sedím na lavici a vyhlížím Iliase se džbánkem medoviny. Snad si to nerozmyslel, je to fešák, ale ne tak úplně můj typ. Krásnej a milej, to je bez pochyb. Asi mu šanci dám, složit mi další básničku. Při čekání se zahloubám do svých myšlenek. Síní zazněl Lokiho a Thórovo hlas. Nebyli však jediní kdo začal zpívat.Tohle Stridar už parkrát zažil. Nessi tvář pobledla oči zeskelnatěli, tichý hlas se plíživě vkrádal lidem do myslí. Pěla píseň v tvrdé řeči nájezdníků. „Moje matka mi řekla Jednoho dne si koupím Galéru s dobrými vesly Popluji ke vzdáleným břehům Postavím se na přídi Vznešenou bárku řídím Stálým kurzem do útočistě Setnu mnoho nepřátel Setnu mnoho nepřátel“ Nebyl to, ale ten sladký hlásek na který byli všichni uvyklí. Ne! Byl to hlas hrubý a temný. Každé slovo se zažírá hlouběji a hlouběji do posluchačovo duše. Ochladilo se! Naskakuje husí kůže, v hlase jsou cítit nekonečné dálky, hluboké hvozdy ,mrazivá samota, černá prázdnota. Sloky přikovávají posluchače pevně k místu, čím více vzdoru tím těžší je utéct. Píseň ustala, Nessa utichla! Vše bylo jak dřív, po všem zbyla jen vzpomínka, sen na který se chce zapomenout. Radost se vrátila. Chmury zmizely, ale nepříjemný pocit v hlouby duše zůstal! Když se ze svých myšlenek proberu, kolem mě nikdo nesedí. Ostatní jásají? Co? Něco se stalo? Házím kolem sebe nechápavé výrazy? Přisednu blíž k ostatním. Aiko vyřvává, že ti dva platí každému medovinu. Kdo? Nasadím trochu nabručený výraz. Hele? Loki a Thor! Usměju se jejich směrem. Kde se tu vzali, sem si jich nevšimla, jak dlouho tu jsou? Loki popadl Fridu a dal se s ní do tance. Chvíli na to se tu ukázal Ilias. Tak tady to je! Děkujeme. Odpovím medově. Přisedni si k nám! A nebo ne! Chytnu Iliase za ruku po vzoru Lokiho a jde se tancovat. Tanec zvládám stejně dobře jako mám společenské chování. Pata ,špička ,loket, koleno. Svým tanečním umem okopu nejednoho tanečníka kolem sebe. Ilias mi mé kopance a šťouchance oplácí stejnou měrou. Dva tance a vracím se zpět ke své lavici, je to tak akorát. Ve svých tajných zásobách vylovím zbytky rybízového vína a dopřeju si doušek na bolavé palce. Au, máte tu nějaké těžké tance, bolí me z toho nohy. Nebo taky neumíš tancovat, sejně jako já. Potutelně se na něj usměju. Radši budeme chvilku sedět a povídat si ne ? Můžeš mi povědět něco o sobě. Podepřu si hlavu a čekám na vyprávění. Abych nezapomněla tohle je strejda Stridar, je hrozné hodný, mouše by neublížil. A tohle jsou mé kamarádky Lenora a Frida, to je ta co šla tancovat. A Aika možná znáš. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Veselí po seversku Už tu pomalu usínám, hluk oslavy mě příjemně ukolébává. Mou pozornost na krátký okamžik získal mladík, který se úsměvně pokouší o naší malou Nessu. Změřím si ho pohledem, ale to je tak vše. Když dovnitř vpochoduje Loki s Thorem, už jsem zase na pokraji spánku. Až jejich výstup mě probudí zase úplně. Nechám odzpívat Thora s Lokim jejich sóla a teprve k jejich spojeným hlasům přidám ten svůj. Nezpívám ale, jen jim svým hlubokým hlasem tvořím doprovod. Zdá se to být až děsivé, že jsem položený ještě o kousek níž, než Thor sám. Když mluvím, mám výrazně vyšší hlas, než když zpívám. Na Nessin zpěv se trochu zachvěji, ale pocity z jejího zpěvu nejsou ani tak černé, jako mé vlastní vzpomínky na uplynulý život. Když dozpívali a Loki oznámil, že kupuje všem džbánek, pousměji se. Ten chlap se občas umí i rozdat, jen by mě zajímalo, co z toho má tentokrát. Pomyslím si a upiju ze skoro prázdného poháru. Vše to najednou vyprsknu v záchvatu smíchu, když Loki vytáhne Fridu k tanci. „Tak to je pohled, který by stál za to zvěčnit,“ pronesu, když se mi podaří zklidnit svůj záchvat. Chvíli si užívám pohled na to, jak si náš kultivovaný mladý pár dělá prostor tím nejlepším možným způsobem – silou. Hned na to zaslechnu svoje jméno v souvislosti s termínem „hodný“, což je něco nezvyklého. Podívám se, vidím Nessu, jak nás představuje tomu mladíčkovi. Byla s ním tancovat, musím uznat, že je úžasné, že má pořád obě nohy. Položím si ruce opět na svou sekeru Moranu, která mi spočívá na stehnech a Iliase chvíli sleduji svým zlatým pohledem. Pak se se sekerou v jedné a pohárem medoviny v druhé ruce zvednu a jdu si pro ten placený džbánek. Cestou se vyhnu dvěma, třem, čtyřem, pěti lidem, kteří mě kvůli mému vzrůstu přehlédli. Toho posledního jsem už topůrkem sekery nenásilně odsunul z cesty, protože by do mě jinak vyloženě vlétl. Slepí, ožralí. Nu což, já to chápu. Nechám si nalít džbánek medoviny na Lokiho účet, a tentokrát, v zájmu ochrany pití, Celé stavení obcházím po vnějším obvodu zpátky ke svému místečku. Pohled na Thorovo obdivovatele mi aspoň dává možnost v klidu a míru usnout. Kdo by se chtěl poměřovat s trpaslíkem, když může zkusit boha. Úsměvná představa. Usednu na svém místě a znova se opřu o sloup. Opět si položím Moranu přes nohy a popíjím medovinu. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Nezapomenutelný zážitek! Podobných večerů jsem zatím nezažila zase tolik, kolik by se mohlo zdát. Jasně, mám ráda zábavu, ale většinou na ní nemám čas! A nebo mám, ale nedávám si pozor, a pak si z toho nic nepamatuju. Vše je zahaleno v alkoholovém oparu. Dneska se ale nesmím opít. I když se skvěle bavím, pořád mi v hlavě rezonuje myšlenka, že jsme na oficiální misi. Zároveň s medovinou teda popíjím i vodu. Jenom škoda, že není vůbec tak dobrá. Když si ke mě přisedne Aiko, dopíjím druhý pohárek medoviny, a už tak nějak cítím na špičce nosu, že další bych v žádným případě neměla, jestli chci zůstat tenhle večer při smyslech. Aiko začne o Ásgardu a prý že kam máme namířeno. Trochu se zakuckám, ale pak se na něj zářivě usměju. "Ásgard je skvělej! Určitě musíš někdy přijet na návštěvu!" Chytnu se hned jeho první otázky a zbytek se tak snažím zamést pod koberec. Copak já vím, co mu můžu říct? Ani vlastně nevím, jako co máme vypadat! Možná jsem měla dávat víc pozor, když mě Loki seznamoval s plánem, a vymyslet nějaké smysluplné otázky. Ale copak já za to můžu, že mě v jeho přítomnosti nic smysluplného nenapadá?! "Třeba já mám v Ásgardu kovárnu. Svojí vlastní. Nebo teda spíš zděděnou. Ale teď už je moje! Mohla bych tě tam provést. Myslím po Ásgardu, ne po kovárně. I když to by asi taky šlo! Nepotřeboval bys třeba něco ukovat? Nebo taky umím dobře spravovat věci, jestli máš s něčím problém, stačí říct! Jo a já jsem Frida!" Potřesu mu rukou. Nepamatuju si, jestli nás už někdo představoval nebo ne, tak jen tak pro jistotu! A pak v jednu chvíli všechno tak nějak zvláštně ztichlo. Otřesu se, jak mě zamrazí v zádech. A jistě. Kdo jiný by to měl na svědomí, než Loki s Thorem! Jejich působení na celé davy mě nepřestává fascinovat, stejně tak jejich působení na mojí maličkost. Thor mi je sice tak nějak jedno, ale když začne zpívat, stejně mi to nedovoluje odtrhnout zrak. A když se k němu přidá i Loki, mám co dělat, abych udržela sliny v puse a pusu zavřenou a slzy v očích a tak nějak vůbec všechno! Je to tak hrozně nespravedlivý, když všechny talenty světa jsou nacpaný v jedný osobě. Ten chlap vypadá naprosto dokonale, umí čarovat, nepotřebuje jíst, tím pádem netloustne, dokonce ani nepije, takže se neopije, pohybuje se jako rozený atlet, a ještě ke všemu umí zpívat! Krásně zpívat! Nemůžu od něj odtrhnout oči a vůbec nevnímám, že zpívá ještě někdo další. Nedostižný ideál. Bůh v lidský podobě. Krásný jako Adonis. Zpívá jako Aiód. Září jako Apollón... Z mojí letargie mě vytrhne až Aiko, který mi s nadšením oznamuje, že jim Loki platí medovinu... A ještě je neuvěřitelně štědrej a bohatej. Natáhnu se rovnou po celým džbánku, s jasným cílem opít se do bezvědomí. A taky hraje na harfu. Kde je nějaký jídlo? Možná bych mohla dostat ještě jednu porci. Nemám hlad. Ale potřebuju něčím zaměstnat ruce a mysl. Ale očividně mi není ani souzeno, abych se v klidu utrápila. Zcela neomaleně a nezdvořile mě někdo vytáhne z lavice. Až leknutím vyjeknu! Ale jenom zahlídnu ten černý vlas a rysy tváře, a depka je ta tam. Takovýhle antré prostě umí jenom on! A s jakou silou a elegancí mě vytáhnul na nohy! Už se zase směju od ucha k uchu, jakoby žádný splín nikdy ani neexistoval. Mám radost z toho, že se mi daří s Lokim držet krok a občas vypomůžu i svými lokty uvolnit cestu. Je to zábava! Naplno se nořím do hudby a rozvířených pohybů, a užívám si všeobecný rozruch kolem. Ne... rozhodně se dneska neopiju. Tenhle večer si prostě musím pamatovat! |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro Předehra s Lenorou Loki se spokojeně ušklíbne nad rychlostí a zručností, s jakou na něho Lenora namířila luk a založila šíp. V SÍNI Velký černý havran se vyhřívá na okraji díry, vysoko nad ohněm. Pařátky svírají slámu doškové střechy. Horký vzduch natřásá temné perutě. Pozorné oko, podobno černému korálku, shlíží na zábavu pod ním, neutichající ani dlouho po půlnoci. Kocovina Nad ránem Vás probudí řev. Do síně, ve které je před úsvitem temněji než venku, se hrnou muži ve zbrani a vyhánějí všechny ven.
Vysoký válečník se obořil na ty vojáky, kteří svými kopími mířili na Fridu s Nessou. Ti se konečně vzpamatovali, po kontaktu jejich zbraní s Mjölnirem však v ruce třímali jen dřevěné úlomky. Thor udeřil předloktím do štítu jednoho a kopem srazil druhého, který zády přirazil dalšího ke sloupu. Výpad kopí jiného odchýlil s neuvěřitelným postřehem a další zbraň se rozlétla na všechny strany. Každá věc, která se Thorova kladiva dotkla, jako kdyby byla zevnitř rozmetána neviditelnou silou. Všichni ostatní se vrhli na zbytek skupiny. situace -- * Oblázky je zde míněna hra petteia(což v překladu doslova "oblázky" znamená), bronzověká předchůdkyně dnešní dámy. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Zábava pokračovala, Loki tancoval, Thor předváděl svou nezměrnou sílu. Já měla svou vlastní zábavu, Iliase, Fridu a Lenoru. Tancovalo se, pilo a vyprávělo až do pozdní noci. Na rameni mi něco přistálo. S leknutim sebou škubnu.Ten syčák Loki po mě hodil nakousaný vdolek! Samozřejmě jsem si to nenechám líbit a vdolek mu vrátím. Nevím koho jsem trefila ale Loki to nebyl. Všichni mí nápadníci kteří na mě dnešní večer měli zálusk, pochodili s prázdnou. Deneska bude spát sama! Některého z obchodníků jsem uprosila o zapůjčení třech kožešin na spaní, pro mě, Fridu a Lenoru. Jestli kožešinu chtějí nebo ne, na to jsem se jich neptala a prostě jsem jim ji vnutila. Před spaním jsem si očarovala trochu ozdravného vína pro případa, že by nás ráno moc bolela hlava. Zábava, nezábava, když na mě přijde spaní, tak jdu. Kožešinku rozestlelu kousek od lavice kde jsme seděli s Fridou a nerušeně usnu. V brzkých raních hodinnách se síní ozval řev od mnoha ozbrojených mužů. Zvednu hlavu z poza lavice a koukám jak ze síně vyhánějí veškeré osazenstvo krom nás. Tihle se asi nepřisli bavit. Prohodím se zadumaným výrazem ve tváři. Porozhlédnu se po nejbližším vědru s vodou. Mezitím co se tam Loki handrkuje, zapískám na svoji úžasnou píšťalku. Tlapkovi tím dam vědět, že už je čas vyrazit dál. Opláchnu si ruce studenou vodou, po které se kole mě začal mírně vlnit vzduch. (štít) Roztomilým a rozespalým pohledem koukám na jednoho ze statných ozbrojenců (11). Probouzím v něm ochranitelské pudy. Můj pohled říkal. Zachraň mě! Odměním se ti! Budu jen tvá! Braň mě! (poslání/ovládnutí) Tyto signály rezonují prostorem až ke svému cíli, zachytí-lí je i někdo jiný, jen dobře. Thor udeřil a znova, ozbrojenci útočí. Ladným krokem jdu vpřed vstříc nepřátelským mužům, vrhám odzbrojující pohledy a promlouvám k ozbrojencům. Prosím odložte ty zbraně, ještě někomu ublížíte, to přeci nechcete. Ženy se přeci nebijí a obzvláště já, udělalo by mi to přece modřiny a ošklivé jizvy! Svůj hlas přizpůsobuji hluku okolního šramocení. Stejně mi asi díky Thorovo řádění není poradně rozumět, ale mé pohledy jsou nanejvýš vymluvné. (odzbrojení) (8,9,10). Snažím se projít nejkratší cestou ven ze síně. Ale pokud nebudou chtít uhnout, začnu zuřit, vážně zuřit! odkaz (zastrašení) Mohla bych se klidně prohodit s jedním ze strážních a odejít , ale nechci opustit své kamarádky. To jen v krajní nouzi. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Je neslušné budit staršího pána Ze džbánku, který všem nabídl Loki za jeho peníze, jsem nevypil ani polovinu, nikoho tu neznáme, od domova už máme pořádný kus cesty. I tak se ale nechám ukolíbat ruchem noční zábavy. Nikdy ale neusnu tak, jako doma. Stále vnímám změny nálad v místnosti. Naštěstí se během noci nic neudálo a tak se dokonce i vyspím. Ze snu mě ale vytrhne agresivní vpád ozbrojenců. Okamžitě jsem na nohou, sekeru v ruce svěšenou k zemi. Jakmile začal ten dědek slovně útočit a osočovat Lokiho, rozhlédnu se a spočítám nepřátele. Pak zavřu oči a vybavím si je znova tam, kde jsou. Zpod zavřených víček slabě prosvítá nazlátlé světlo. Nechce se mi tady zabíjet nějaké tuctové stráže. Pomyslím na Thora, věřím, že ani on nezvažuje je tu vyloženě povraždit. „Pokuste se tu nikoho nezabít. Kdybychom se museli rozdělit, potkáme se zítra za úsvitu u brodu velké řeky na východě.“ Prohodil k nám Loki. Potěšilo mě, že je tu ani on nechce vybít jako stádo ovcí. Mládí je nemoudré a občas poslouchá bez rozmyslu – ale to neznamená, že si tu tihle stráže zaslouží zemřít v nerovném boji. Ostatně tu nejsou ani tři na jednoho. Sotva dva. Thor zařval. Prudce otevřu oči a v ten moment silně dupnu. Veškeré světlo nahromaděné uvnitř mě po dobu hovoru sjelo skrze dupnutí do země a na dva strážné (pozice 3 a 5) se z hliněné podlahy vyřítily kořeny. Pevně chytly kolem nohou a soukají se až k pasu a rukám. Až po kompletní znehybnění. Zároveň by to mohlo zbrzdit vojáka mezi nimi, jemu překáží dva strážní po jeho bocích a před ním sloup. To už ale ani nesleduji, protože se otočím k jinému mladíkovi (pozice 1). „Počkej chlapče. Mrkneme se sobě z očí do očí.“ Stoupnu si na lavici, na které jsem spal. Pořád jsem samozřejmě menší, než on. Pozvednu Moranu. „Můžeme,“ obdařím ho úsměvem a bodavým pohledem svých jasných, zlatých očí. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro DO ČOHO SOM SA TO ... Nessa je očarujúca a keď ma prizvala k nim si prisadnúť, tak som bol rád, ale nie prekvapený. Bol som si celkom istý, že mi neodolá a bude chcieť so mnou popiť. Lenže, nakoniec nechcela sedieť ale chcela tancovať. V tanci som otrasný, ale vždy to uhrám tak, že sa tvárim pri tom roztomilo. Viem, že na chlapa sa to nehodí, ale ženy to milujú. Milujú roztomilých chlapov. Keď dotancujeme, mám nohy samú modrinu, ale som na seba pyšný, pretože aj Nessa má zopár modrín odo mňa. Nessa si chce konečne povídat a predstaví ma ostatným. Na trpazlíka kývnem hlavou, Fridu som nestihol, ale na Lenoru sa pekne usmejem. Rozhodne vyzerá dobre, ale moju pozornosť má stále výhradne Nessa. Takúto ženu som ešte nevidel. Keď povedala, že tu ,,máme,, ťažké tance a že Aika možno poznám tak som jej to hneď vysvetlil. "Oh, ja nie som odtialto. Cestujem na turnaj, ktorý idem vyhrať a tu som sa len rozhodol prenocovať. Niečo si vypiť a možno spoznať nejakú ženu tak krásnu ako si ty." Neodtrhnem očný kontakt a ešte si oblíznem pery, pri pomyslení na to, ako sa s touto kráskou dnes budem tuliť. Celý čas cítim smutné pohľady toho Aika a je mi z neho na smiech. Chudák, myslí si že by mal na ženu ako je Nessa? On? Radšej nech nechá takéto krásky mužom ako som ja. My už vieme čo s nimi. Rozhodne ale Aikovi nijaké pohľady neopetujem, nechcem mu zbytočne robiť zle a vysmievať sa mu. Možno je to zlatý chlapec a nezaslúži si to. ****** Prebral som sa na druhej strane miestnosti od Nessy. Ako? ... Čo sa to stalo? Niekto tu kričí na Asgarďanov a ja sa snažím poskladať si spomienky. Čo sa večer stalo? Pamatám si ako som vypil ... jeden, dva .... sedem džbánov medoviny? Oh, ako ma len bolí hlava. Chcem spať a tu sa teraz musia hádať. A čo Nessa? Myslím, že som ju držal za nohu, keď sme pili .... alebo to bola noha toho trpazlíka? Sakra, ako som sa mohol takto dať dole, keď som mal pri sebe takú bohyňu. Nevadí, keď vyhrám ten turnaj, tak ešte budem mať problém si vybrať, ktorú ženu chcem, tak sa budú na mňa všetky lepiť. Posadím sa a všimnem si, že na mňa niekto ukazuje. Že vraj patrím k nim? Len som pil s Nessou, to z nás nerobí manželov. Ale všimnem si toho chlapca, ktorý tak žiarlil a tvári sa nejak previnilo. Loky si vyslovene robí z tých chlapov srandu a aj mne to vyčarí úsmev na perách. Pomaly sa postavím, upravujem si svoju hedvábnu košelu, ktorú mám na sebe a uisťujem sa, že je v poriadku. Hedváb tu nieje bežná komodita a túto košelu si strážim ako oko v hlave. Hodím na ňu ešte vestu a skontrolujem meč, ktorý mám pri pase. Keď začne mela, Thor mláti okolo seba a vyzerá to impozantne. Večer mi holky vysvetlili, že to je Thor a Loky. Rozhodne veľká česť pre mňa ich teraz vidieť bojovať. Ja sám ale bojovať nechcem. Neviem o čo tu ide a odmietam sa vtiahnuť do boja, ktorý nieje môj. Netuším čo sú to za chlapi, netuším či sú zlí oni, alebo Nessa a jej skupina sú nejaký padouši. Preto sa vyberiem opačným smerom od útočníkov. Na jednej z lavíc ešte nájdem poloplný džbán a rychle ho chytím a odpijem si. Sledujem tento boj z dialky a snažím sa pohľadom nájsť Nessu, či je v poriadku. Ak by nebola, tak sa určite vydám na pomoc ako jej osobný hrdina. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Ranní taneček Trochu mě překvapí zmínka o špezích, ale co já vím, co je tohle za místo. Ve válce jsem se dosud neangažovala, mě je tahle záležitost tak nějak celkem jedno. Jen kývnu na informace, myslím, že k tomu není co dodat, a pár kroků za ním zamířím zpět do síně k ostatním. Vklouznu nenápadně dovnitř zatímco Thor s Lokim na sebe strhnou pozornost. Uvažuju jak moc jsou ti špehové nebezpeční pro mě a mimoděk se zastrčím vlasy za výrazné ucho. Přesto asi bude bezpečnější být ve středu dění než bokem, kde bych tomu dala přednost. Sednu si kousek od skupinky na zem a můj pohled odradí kdekoho od toho, aby se se mnou dával do řeči. Pozornýma očima sleduji mumraj kolem a prsty laskám dřevo napnutého luku, který mám položený na kolenou. S Nessou se neobtěžuji dohadovat a kožešinu prostě s díky přijmu. Ostatně bude příjemné být pro změnu trochu v teple. Nakonec se přesunu do zadnější části místnosti, kde mám výhled na havrana, ale zároveň na mě příliš vidět není. Luk si položím vedle sebe a šípy jsou také připraveny k použití. Ani nevím, jak dlouho jsem spala, když mě probudí hluk. Někdo všechny vyhání ze sálu. Všechny mimo mých společníků. Rychle vyskočím na nohy, ale ani se nesnažím proplížit pryč, protože jak už mě Loki informoval, nepochybuju, že tu všichni vědi kdo ke komu patří. Ze svého poměrně strategického místa sleduju dění a bradu si opřu o špičku luku. Trochu zívnu. Vypadá to, že tohle je banda skutečně dosti nebezpečných individuí. A je fakt, že se musím trochu uchechtnout, když sleduju Nessu jak prochází mezi vojáky jakoby nic. Přes hluk ji sice neslyším, ale umím si to živě představit. Nechávám luk zahálet a ostatní ať se baví, než bych viděla nějaké reálnější nebezpečí. V tu chvíli by totiž útočící voják zjistil, že s šípem v rameni se zbraň ovládá velmi špatně, a s šípem v koleni se i špatně chodí. Zásah je vždy rychlý a přesný a skoro není poznat, že bych opustila svoji pózu opírající se o oblouk luku. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Takový rána bych zakázala! To byl panečku večer! Tančilo se, zpívalo a pilo! I když po Lokiho upozornění jsem si poctivě dávala už jen vodu. Zněl nějak vážně a já dokážu být zodpovědná. Z toho jednoho tance pak žiju celý večer. Na všechny se usmívám, vtipkuju a srším dobrou náladou. Co na tom, že ke konci jsem už nemohla popadnout dech a nohy se mi pletly. Bylo to super! A stejně za to určitě mohla ta medovina. Pečlivě si střežím svůj růžový obláček po celý večer a zcela záměrně se vyhýbám úvahám, zda mě Loki vyzval k tanci jen proto, aby mi mohl tohle říct. Aspoň pro tenhle večer si užívám pozornost a zájem všech, kteří jsou ochotní se mnou prohodit slovo nebo si zatančit. Je tu tolik nových tváří, až mi z toho jde hlava kolem. K našemu stolu přibyl onen nápadník Nessy, tak se představím i jemu. Zůstávám vzhůru mezi posledními, než se konečně odeberu ke spánku, přesně podle Lokiho instrukcí, a s kladivem a sekerou při ruce. V uších mi ještě doznívá hudba a smích a hřeje mě kožešina od Nessy. Vážně to od ní bylo hrozně milý! Ráno mě budí řev. To je po takové noci to poslední, co chcete slyšet. Ještě mžourám a protírám si slepené oči, když na sebe pořvává Loki s jakýmsi starcem. Co to ten dědek žvatlá? Do tváří se mi hrne krev a vzteky se nadouvají tváře, když mi dochází význam jeho slov. Něco takového by Loki nikdy neudělal! Navíc byl celou noc tady. Z příjemného spánku přecházím rovnou do obranného módu, trochu potácivě se postavím, se sekyrou v ruce. Kdybych teď stála sama proti sobě, asi bych si řekla, že vypadám vážně děsivě. Jako čerstvě probuzený medvěd! Zaujímám pozici takovou, aby mezi nás nemohl nikdo proniknout. Thor si poradí, takže moc neřeším, co se děje na jeho straně. Nessa se vydává neohroženě vstříc ozbrojeným chlapům. A já vlastně vůbec nevím, jestli umí bojovat, ani nemá v ruce zbraň! A klidně se s nima začne vybavovat. Stojím jí tedy po boku, jako taková jistota a jsem připravená jí strhnout za sebe a bránit, kdyby jí její čáry nevyšly. Pokud ale získám pocit, že situaci zvládá, skočím do cesty nebo do zad těm, kteří chtějí projít na Lokiho. Zkrátka se pasuji do role osobního strážce kohokoliv, kdo je zrovna poblíž a kdo vypadá, že to potřebuje. Nechci rozhodně nikoho zabít, v případě střetu se snažím jen omračovat plochou stranou sekery, případně se dostat blíž a sázet rány loktem nebo vyřazovat z boje dobře mířeným kopem. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro NEJISTOTA
Gardista Úder kopí nemířil na Thora. Zasáhl Nessu ze strany přímo do hlavy. Ta se okamžitě zhroutila na zem. Situace přibližně |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Vztekle skloním luk, přes ten štít se nedostanu a elfové vědí, jak se šípům vyhnout. Vzápětí se mi oči rozšíří zděšením. Nesso! Rozeběhnu se podél stěny síně, tak abych se dostala co nejvíc za elfa (15). Nevím, jestli si Thor dění za sebou všimnul. Vyšlu několik šípů směrem k trpaslíkovi a ostatním. Odhodím luk. Další ze šípů sevřu pevně v ruce. Skočím. Kopí je na blízko k ničemu. V tuhle chvíli kašlu na šetření životů. Vykřiknu na poslední moment v elfštině „pozor!“ a doufám, že se muž ohlédne. Hrot šípu v mé ruce neochvějně zamíří na jedno ze žlutozelených očí, pokud k tomu dostane příležitost. Pokud ne, na jakékoli hůře chráněné místo, čím smrtelnější, tím lepší. Nikdy jsem nebyla ve skutečné bitvě. První mrtvý, kterého jsem viděla a nezemřel věkem nebo nešťastnou náhodou, mě vyhnal z mojí vesnice. Nevím, že daleko zdravější a rozumnější varianta by byla zůstat na místě a dál podporovat ostatní. Nestíhám ani doufat, že tohle není to poslední, co v životě udělám. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro No oni to snad myslí vážně! Krátké přeběhnutí očima přes síň mě přimělo změnit taktiku. Ustoupení, přebrání, přeseknutí ratišť. To vyšlo. Dobře mi tu ale není. Nesnáším ta zpropadená kopí. A to už od dětství. Není ale času nazbyt. Pokračuji v pohybu sekerou, opíšu krátký oblouček, v průběhu kterého přetočím hlavici k tupému úderu. V posledním momentu úder násobím švihem zápěstím. Gardista po mé pravé ruce (1) pocítil mou drahou Moranu ve svém rozkroku. Vím, že ratištěm bez hrotu mi druhý gardista (2) nehrozí tak moc, jako přisouvající se třetí z nich (4), proto volnou rukou zvednu jeho směrem, ze sevřené pěsti trčí ukazováček s prostředníčkem jako ukazatel. „Hars ai-mênu!“ štěknu a z namířených prstů přímo do středu strážného vyletí jakási žhnoucí hrouda velikosti pěsti. A neletí zrovna pomalu, je to jako prudký hod. Zobrazit SPOILER Vím, že mě čekají nepříjemné chvilky proti mladým soupeřům. Ale úder ratištěm do hlavy snad přežiji. A pokud budou tahat meče, je to jejich pohřeb. Mají poslední možnost to vzdát. Pak už bude Morana pít krev. Při té myšlence se na ostří mé věrné zbraně rozzářila dvojice run. Jedna zlatě, druhé rudě. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro ZÁCHRANA Uskočil som dozadu a ešte dopíjal medovinu, ktorú tu niekto nechal. Myslel som si, že aký to je úžasný boj. Vidím samothného Thora ako drží presilu a Lokiho ako sa tajomne vyparil. Až som sa musel pousmiať na tom, aké mám šťastie, že to môžem vidieť na vlastné oči. A musím uznať, že aj mňa svrbí ruka, aby som si dal duel s Thorom. Myslím, že ak by som vyhral, moje meno by to vystrelilo do nebies. Potom by mi určite aj taká kráska ako Nessa padla k nohám. A keď sme pri Nesse, niekto jej práve podol do hlavy s kopím. V tom momente mi vypadol džbán z ruky a rozbil sa na podlahe. Sladká medovina sa rozlievala po zemi. Kto .... bodne .... ženu .... ako .... je .... Nessa .... do .... hlavy? Ako narušený jedinec to musí byť, že bodne hociakú ženu do hlavy. Ženy sa do hlavy nebodajú!!! A prečo práve ju? Tam má Thora, ktorý je nebezpečnejší ako všetci ostatní na bojisku dokopy. A on bodne Nessu? Ktorá asi ani nemala v ruke zbraň. Neviem kto sú tí Asgarďania a neviem kto sú tí gardisti. Nezaujímalo ma to a nechcel som sa do toho boja miešať. A stále ma to nezaujíma. Práve teraz ma zaujíma iba jeden človek .... alebo lepšie povedané .. elf. Ak dokáže takto zaútočiť na Nessu s kopiou a bodnúť ju, tak to snáď musí byť ten najväčší sviniar na zemi. Rozbehnem sa naňho, ak mi niekto iný skríži cestu, len jeho útok odrazím mečom a pokračujem ďalej. Keď k nemu dobehnem tak ho chcem odzbrojiť a zapichnúť. Jednoducho. Žiadne veľké drama okolo toho nechcem robiť. Proste som práve teraz dostal pocit, že on si to zaslúži. Už od pohľadu sa mi nepáči. Vyzerá ako had. Všimnem si, že k nemu beží aj .... ako sa len volala ... tá pekná elfka. Rozhodne dám pozor, aby som sa s ňou nezrazil v boji a aj keď jej pomoc nepotrebujem, ak to bude nutné, dorazíme toho ho spolu dvaja. Ale radšej by sa mala držať mimo boj v bezpečí. Nechcem aby sa jej stalo niečo podobné ako Nesse. Ak sa nám podarí s tým hrdinom, čo bodá ženy z boku do hlavy, skoncovať, tak pribehnem k Nesse a chcem ju dvihnúť a odniesť von, mimo boj. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro „Prosím odložte ty…….“ Nedořekla jsem svou prosbu a všude se rozhostila tma. Po tváři mi stéká krůpěj horkého potu. Byl to ale zvláštní sen, jakoby nás obklíčili nějací ozbrojení muži a chtěli nám ublížit. Byla tam dokonce i Frida, oháněla se svou sekerou a odrážela neohroženě své protivníky. A pak.. Otřu si pot ztěžklou rukou. A pak….si nic nepamatuju? Rozbolí mě hlava, zrovna když si znova otírám pot z tváře a zavřených očí. Potu stále přibývá, lepí se na ruce a hřeje. Tady je něco špatně! Tohle není sen! Pomalu zas přicházím k sobě. Na spánku a na čele cítím pulzující bolest. Opatrně se zvedám ze země do polosedu a otvírám zalepené oči. Tohle není pot, tohle je krev! Tohle je má krev! Zmateně a vyděšeně hledám u někoho pomoc. (Poslání) Co jsem komu udělala? Bleskne mi hlavou. Hledám zdroj, ze kterého vytéká má krev. Prsty osahávám ránu na spánku a syknu bolestí. V očích se mi zaleskne první slza velká jak hrách. Jak postupuji prsty po ráně směrem k čelu, slz přibývá, až mi z očí tečou potoky slz. Ve chvíli kdy si uvědomím rozsah mého zranění, přechází mé vzlykání na bezmocný, vzteklý a ukřivděný jekot. Chvíli řvu, ječím a pak zas vzlykám tak nahlas jako snad ještě nikdy před tím. Takto mi ještě nikdo nikdy neublížil! Levou rukou si chystám ránu a snažím se zastavit krvácení. V hlavě mi utkvělo jedno přání, aby všichni naši nepřátelé naházeli své zbraně a zbroje do ohně, a už tak nemohli nikomu ublížit, sobě ani nikomu jinému. Své přání a zlostné pohledy rozdávám všem nepřátelům, kteří se na mě podívají, jako by za to mé zranění mohli snad všichni nepřátelé v síni. Pak se mě někdo zezadu dotkne ramene. Trhnu sebou a vyplašeně se na nej otočím, instinktivně a bez přemýšlení na dotyčného zavrčím jak poraněná vlčice, vyslaný signál byl nanejvýš jasný, nepřítele zastrašit, aby mi nemohl znova ublížit. Za pomoci své volné pravé ruky se belhám po třech ke svému cestovnímu vaku, kde mám schovanou svou meducínu. Pevně sevřu vak a až teď poznávám člověka na kterého jsem právě zavrčela a který se mě asi snažil chránit. Byl to Ilias. Levou rukou stále tisknu ránu a sleduji situaci kolem sebe. Důležité jde se odsud dostat do bezpečí a živá. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Ne, vážně?! Měla to být klasická rvačka. Dáme do držky pár chlápkům a budeme pokračovat v cestě. Ale nějak se to zvrtlo. Došlo mi to ve chvíli, kdy jeden z těch cápků propíchl druhýho cápka. Byla jsem si zcela jistá, že tohle naprosto překročilo hranice přátelského pošťouchnutí, a najednou pochybuju, kdo je teda vlastně proti nám a kdo je s náma. Vždyť on ho nejspíš zabil!! Tak mě to vykolejilo, že bodnutí proti mě se vyhnu jen tak tak a prudkým kopancem situaci dočasně zachraňuju. Tohle taky bylo opravdový. Normálně by to do mě našil! Oni nás chtějí vážně zabít! To je prostě nehoráznost. Spíš periferně vidím, že Nessa klesla k zemi... Mám někoho v zádech? Vždyť tam byl Thor! A kde je Loki? Už jsem ho dlouho neslyšela, to se mu nepodobá. Ale jemu se přece nemůže nic stát, že ne? Zuřivost zahání strach a nejistotu. Správným natočením si snažím krýt záda, primárně se soustředím na bojovníka před sebou (10), ale snažím se hlídat i nejbližší okolí Nessy, aby už se k ní nikdo nedostal. Je jich tu moc. Musíme to vzít hezky jeden po druhým. Ještě pořád nechci nikoho zabít. Každopádně pokud to nepůjde jinak, nebudu už ostří brzdit. Čekám, až bojovník proti mě zaútočí a pak se ho snažím co nejrychleji zpacifikovat a omráčit, udělat si kolem sebe místo a získat trochu přehled o situaci. Pak se vrhnu na pomoc tam, kde to bude zrovna nejvíc potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro BOJ! Lenora bleskovou rychlostí vyslala dva šípy, které prošily lýtko a rameno dvěma mužům(4. a 6.), odhodlávajícím se pro útok na Stridara. Víc už nestihla. Nestačila ani zjistit, že druhá střela vyřadila vojáka zcela z boje. Zmocnila se jí totiž panika; černovlasý muž, s elfskými rysy ve tváři, přiskočil k Nesse a nemilosrdným bodnutím do hrudi se ji pokusil dorazit...
Ilias se mezitím prosmýkl kolem ohniště a vědomí, že i on běží pozdě, jej nutí letět tak, jako nikdy v životě. Do cesty se mu staví další muž v těžké zbroji, ale Ilias odrazí jeho úder mečem protisekem, který směřuje energii vzhůru a daleko za něho. Překvapený gardista vrávorá několik kroků vzad, než ztracenou rovnováhu opět nabere. Překvapený Ilias - z toho, jak dobře mu technika vyšla - se vrhá na elfa krátce potom, co na zabijáka s výskokem zaútočí Lenora. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Od smrti jen na délku ostří.
"Vorseliii!!" Lenořin hlas mě vrátí zpět do reality. Otevřu oči a vidím ostří kopí, jak se mi neúprosně blíží k hrudi. V hrůzu udělám rychlý nádech, zatnu zuby, a zavřu opět oči. Čekám, že každým okamžikem ucítím bodovou bolest na hrudi, jak se do mě kopí zapíchne. Bolest však nepřichází, kopí se mě ani nedotklo. Cítím jen poryv větru jak Thor odklonil svou nohou kopí a svým kladivem dělá z kopí třísky. Jsem zachráněna! Akorát chudák Thor to za mě dostal od jiného ozbrojence. Pokusím se vstát když v tu chvíli elf tahá z pláště meč a znova útočí. Zase po mě!? Proč? Vyjeknu a opět se svalím na zem na záda. Já nechci umřít! Vydere se mi z hrdla. Tentokrát však můj život uhájil jiný hrdina. Stačil jeden pohled abych poznala svého zachránce, je to Ilias. Na zlomek vteřiny obdivuji um s jakým zvládá čelit mému popravčímu. Tady ale nemůžu zůstat, jeden Iliasův špatný krok a elf dokončí co začal, už třikrát se mu to malém podařilo. Vyděšeně se ohlédnu na druhou stranu, kde Frida zrovna omráčila jednoho z ozbrojenců. Další muž, který se k nám přibližovat, byl celý zaplátovaný ve zbroji (7) a dorážel na Fridu.
Ze strachu z elfa a jeho smrtícího meče se pokusím vyměnit s jedinou osobou kterou vidím a to je gardista(7). Pokusím se prohodit jen naše těla, je to zoufalý pokus o únik. Nad možnými následky ze zoufalství a strachu nepřemýšlím. Navíc ten krunýř co si ozbrojenec na sobě nese vypadá dost bezpečně. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Už to stačí! Vychýlit, zaháknout, k sobě a PRÁSK! Chacháá! Tohle bylo jako z učebnice! Viděl to někdo? Nestíhám se ale otáčet, abych se přesvědčila, že Loki kouká. Hrne se na mě další zájemce o ránu sekerou (7). Tlačí mě k Nesse, která před chvílí hrozně křičela. Potřebovala bych zjistit, jaká je situace, ale furt někdo otravuje! Nessa za mnou mumlá něco o tom, že nechce umřít. Docela mě to vyděsí. Lenora taky něco křičí. Ale slyším jí blíž, než kde jsem jí viděla naposledy, tak snad jde na pomoc. Kyrysník se na mě valí a já se teď prostě nemůžu otáčet, i když nemám vůbec dobrý pocit z toho, že se za mými zády očividně něco děje. Holt se musím spolehnout, že to moji společníci zvládnou, stejně jako oni spoléhají, že já to zvládnu na týhle straně. Soustředím se na bojovníka přede mnou a zase čekám na jeho první krok. Nechci se vzdalovat ze svojí pozice, abych neodkrývala cestu ke svým kolegům a tak prostě stojím a tvářím se hrozně nebezpečně. Pak se ozve hrozná rána a já se stanu přímým svědkem toho, jak to vypadá, když někoho žere vlk. I jenom takhle periferně mi to docela stačí a jsem z toho celá vyklepaná. Ještě že jsem měla možnost se s Tlapkou seznámit, protože jinak bych zhruba teď někdy začínala panikařit. Ale tyhle zlatíčka jsou na naší straně. Přijde mi roztomilý, že si Tlapka našel kámoše. Ale možná mu měl někdo vysvětlit, že se lidi nežerou. Nesso! "Možná by tě zajímalo, co se děje za tebou..." Prohodím na kyrysníka v pokusu o osvědčenou taktiku. Pokud se otočí, mám v plánu ho sekerou klepnout po hlavě, stejně jako toho předchozího. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Jdou po vás... zezadu Ztěžka vyheknu, když do mého těla narazí těžký štít. Na tohle nejsem stavěná a proto mi pár vteřin trvá, než chytím ztracený dech a otřeseně se vydrápu na nohy. Před tím jsem vojákovy s roztříštěnou makovicí nevěnovala pozornost, ale teď se k němu pokusím rychle dostat, sebrat jakoukoli kratší zbraň by u sebe mohl mít, ideálně dýku, ale nepohrdnu ani krátkým mečem, než se vrátím za obra, abych postrčila jazýček vah směrem k Iliadovi. Nestíhám nad tím uvažovat, ale asi by se mi nelíbilo, kdyby se mladíkovi něco stalo, takže zezadu na vraha zaútočím. Většinou dosti spoléhám na první ránu a když je vedená do zad? A nesuďte mě, jsem lučištník a pěkně nepěkně mě bolí žebra. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Taková rána by se měla zrušit V první moment mě zaskočí, jak rychle soupeř popadl sekeru. A nutno říct, že mě irituje, že se cítí tak neohroženě. Těžká zbroj, velký štít. A se sekerou by na mě taky měl. Ale já vím, co mám já. Zkušenosti. Jiní by řekli, že jsem už prostě starý. V některých situacích je to ale výhoda. Třeba teď je i není. Chvíli mě rozčiluje to jeho postrkování štítem. Ale rychle se oklepu a nastolím ve své hlavě svůj ledový klid. Párkrát se rychleji pohnu doleva, abych si zjistil, jak rychle se mnou půjde, když mu jdu po směru sekery. Našel jsem si jeho tempo, soustředím se na bránění a jen občasný úder. Každý z nich ale nechám sklouznout po jeho štítu, až sekera o bronz štiplavě zaskřípe. Když v mém tempu očekával další krok vlevo, vstoupil jsem na druhou stranu, přímo za štít. Při tomto kroku si otočím sekeru trnem napřed a udeřím do štítu. Přímo do jeho středu. Každý úder Moranou do štítu předtím odebral část energie přesně pro tuto chvíli. V malé plošce, kde se oba předměty setkaly, to zajiskřilo a výboj přišel i s hlasitým zahřměním. Energie proběhla štítem – rukou – až do těla soupeře, který se mi pro tuto situaci naprosto dokonale ozbrojil vodivým materiálem od hlavy k patě. Nemám rád tenhle typ probuzení. Pomyslím si při krátkých dvou krocích zpět, zatímco otáčím sekeru opět původním směrem, abych se podíval na situaci před sebou a případně se otočil ke zbytku boje, připraven pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro CO TO JE? Ten elf vyzeral ako nejaký obyčajný maník, ktorý dostal do ruky meč. Hodnotil som tak len preto, že ako totálny šialenec neustále napádal na zemi ležiacu Nessu. Proste amatér, ktorý sa v prvej bitke snaží čo najrýchlejšíe niekoho zabiť, pretože vie, že na lepších bojovníkov nemá. Len obyčajný neschopný násilník, ktorý sa cíti byť silný na neozbrojeného človeka. Preto ma prekvapilo, že môjmu útoku dokázal odolať tak rýchlo. Čo ma ale že úplne vytočilo, bolo to, že ma ignoroval a znova sa pokúsil zaútočiť na Nessu. Bleskovo som mu v tom zabránil a naše pohľady sa konečne stretli. Tak a teraz pre mňa tento elf už nemá žiadnu hodnotu. Zabijem ho a ani si naňho večer nepripijem aby odpočíval v pokoji. Má na sebe zbroj takže si myslí, že má výhodu, ale ja som na ľahko a tak som rýchlejší a mršnejší. Nedám mu šancu na útok a pokúsim sa ho odtlačiť čo najďalej od Nessy. (Nátlak). Presne mierenými útermi v dokonalej kombinácii mu nedávam ani sekundu na protiútok a jediné čo môže robiť, je sa brániť a ustupovať. A keď som ho už mal konečne tam kde som chcel, chystal som sa urobiť svoj finálny krok. Ale v tom do miestnosti skočili nejaké obrovské vlky. Akože fakt obrovské. Neviem čo to je, ale rozhodne ma to vykoľajilo. Keď som začul krik vojakov, ktorých začali tie vlky trhať na kusy, obzrel som sa a takmer mi ztuhla krv v žilách. Vedel som, že mi tým zrušili môj nátlak na nepriateľa a preto som bleskovo zmenil svoj postoj pripravený na odskočenie a uhýbanie sa prípadným útokom. (Uhýbání.) Ak na mňa ten ničomník zaútočí, mám v pláne sa uhnúť a využiť jeho odkrytie k presne mierenému seku na jeho krk. Musím to s ním skoncovať a dostať Nessu preč. Netuším ako budem bojovať proti obrovským vlkom, ale nenechám žiadnu slečnu ani dámu na pospas smrti. Niečo vymyslím, ale krok za krokom, najprv tento vagabund. Vôbec som nemal v pláne dnes bojovať. A rozhodne nie s neznámymi bojovníkmi a prerastenými vlkmi. Za pár dní mám turnaj v Golgoke a zraniť sa, alebo sa enchať zožrať pri potyčke, ktorá sa ma ani netýka, nieje to čo by som chcel. Tieto dni mám len odpočívať, piť alkohol a túliť sa s toľkými krásnymi ženami, s koľkými je to fyzicky možné. A verte mi, fyzicky sa dokážem túliť s niekoľkými ženami za deň a to, že som včera šiel spať nasucho, beriem ako svoje osobné zlyhanie! |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro Vyděšený kyrysník po Fridině upozornění skutečně chvatně otočí hlavu. Kovářka s přískokem udeří! A tehdy se stane prazvláštní věc, muž jako kdyby se ve zbroji scvrkl. Přilba dopadne na bronzová ramena a sekera její náraz zvonivě umocní. Pak se celá ta plechárna rozsypala po zemi. Jiskry se sypaly z pancíře elfa, který sek po krku srazil na svou zbroj. Ilias se vzpamatoval z úleku a obnovil nátlak. Podivný gardista krále Eburwina však vystřídal taktiku; když se zbraně soků střetly, elf takřka neznatelně změnil úhel natočení celého těla a Ilias citelně vnímal jak je ve svém útoku vytažen o palec dál, než by si přál. Ten - pro necvičené oči naprosto nepostřehnutelný okamžik - kdy mladík nabíral rovnováhu nutnou k dalšímu útoku, stačil, aby se elf shýbl pod úderem Thorova kladiva, které prozářilo šero nad jeho hlavou. Ásgardský princ po neutralizovaném úderu musel udělat vrávoravý krok stranou, aby se s Iliasem nestřetl a zabránil tak Lenoře možnost gardistu obejít. Neukončilo ale... Chaos Během finále se kamsi vypařil váhající Aiko.  Zapíchl do mapy svůj štíhlý prst, za kterým se začala šířit černá linie. "Tady vidíte trasu, kterou jsme urazili." (plná čára) "A směr dalšího předpokládaného postupu(přerušovaná). Jak jste si všimli, čeká nás dlouhá cesta Hercýnským hvozdem. Nemáme ho téměř vůbec zmapován. Dám Vám ale vybrat, zda se chcete držet spíše při jeho severní hranici a budeme se vláčet vrchovinou, nebo se vydáme jižní částí a potáhneme se močály. Usmál se povzbudivě. "Z doporučení mojich zvědů jsem se sám nedokázal rozhodnout... Obě cesty skýtají různá nebezpečí... Navíc o místních kmenech a poměrech nevíme skoro nic." Ásgardský stratég se odmlčel a pak se svýma, právě žlutohnědýma očima, podíval na Iliase. Do úst si vložil stéblo trávy. "Taky se musíme rozhodnout, co uděláme s tímhle hochem. Ví o nás už docela dost. Navrhoval bych ho radši zabít." |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Po čtyřech se vydám z jejich dosahu za jeden ze sloupů. Trochu syknu, když se dlaní opřu o střep ale vzápětí ho stisknu v ruce. Vykláním se, abych viděla, takže když přijde správná chvíle, tiše se vztyčím a rychlé švihnutí ruky pošle improvizovanou zbraň vojákovi do krku. Když elf konečně padne, dám se urychleně do pátrání po svém luku. Hodně se mi uleví, když zjistím, že nepřišel k úhoně. A pak se svět změnil v chaos. Vyděšené rozespalé tváře, sutiny, hroty, jen jedy z nich jsou mým úkolem, ale nenechat se vyvést z míry těmi ostatními je těžké. Okolí se mění v rozmazanou šmouhu s ostrými body, kam vždy přesně vyšlu šíp. Ještě při cestě ze svahu vystřelím za sebe, ale to už je naslepo, jak je mi přednější neztratit družinku. A pak svět totálně zešílel, když Loki přikázal zastavit a postarat se o raněné. Jen šok mi zabránil se zeptat, jestli se náhodou nezbláznil. Když kolem nás projede hlídka, ani nedýchám a šíp mám založený. Teprve když jsou pryč, luk povolím, uvolním tětivu a svezu se na zem na zadek. Tohle bylo fakt strašný. Štít, který mi sebral dech, děsivá zbraň mířící do mého obličeje. Obecně příliš špičatých věcí příliš blízko mého těla… Potřesu hlavou, příště musím zůstat mimo boj. Trvá mi docela dlouho, než se začnu rozhlížet, jestli někdo nepotřebuje moji pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Vypustím duši... Neuvěřitelný, fakt to vyšlo! Přiskočím, klepnu nachytaného vojáka do čela a chystám se jásat, když ztuhnu uprostřed pohybu. Helma se odkutálela a pod přilbou je... "NESSO!!?" Zapištím vyděšeně a přiskočím k opancéřovanému tělu, které je na to velké brnění najednou nějaké drobné. Podepřu jí hlavu a lehkými políčky se jí snažím probrat. Když nereaguje, splašeně se ohlédnu tam, kde ještě před chvilkou byla. Kmitám hlavou mezi vojákem v šatech a Nessou v brnění a je mi z toho tak nějak všelijak. "Co jsem ti to provedla? Já jsem nechtěla! Ty si byla támhle..." mávnu rukou k šatům. "A teď jsi tady...." Zase s ní lehce zalomcuju. "Musíš se probrat, rozumíš??" K Nesse se vrhá i ten nový... Ilias. "Viděls to taky, žejo??" Spustím na něj nešťastně... "Byla támhle!" Ukážu ještě jednou na dezorientovaného vojáka v šatech. Toho se teď ale skoro bojím dotknout, protože co kdyby to byla náhodou Nessa. Pak se najednou všichni dávají do pohybu. Ilias doluje Nessu z pancíře, tak mu pomáhám a jsem ráda, že jsem se nezbláznila, protože očividně on jí tam vidí taky. Mám ze sebe ale hrozně špatný pocit. To její omráčení je totiž skutečné a byla jsem to já! Ale mohla jsem to vědět? No nemohla! Zatracený čáry a kouzla. Jsem z toho tak tumpachová, že si ani nevšímám podivného chování vlků. Nessy se ujímá Ilias. Já kontroluju svoje zbraně, popadnu svoji brašnu a spěšně opouštím místnost s ostatními. Nessu průběžně kontroluju, jestli náhodou neotevírá oči. Během úprku dělám Iliasovi osobní ochranku. Držím se dva kroky za nima a i když mám jazyk na vestě, silou vůle se poháním k lepšímu výkonu a vyšší rychlosti, abych je pořád dobře kryla. Nessa je kvůli mě v úzkých a já je prostě zvládnu ochránit! Už několikrát jsem chtěla prostě zastavit a pronásledovatelům se postavit, aby zbytek měl lepší šanci utéct. Útěk mi připadá beznadějný. Ti muži se nás drží jak klíšťata a já už za chvíli nebudu moct dál. Měla bych se jim postavit dokud ještě můžu. Teď bych je ještě dokázala na nějaký čas zdržet. A nejspíš bych to fakt udělala, kdyby mi na nohy nešlapal ten druhý vlk, nový kámoš Tlapky, který jakoby věděl co chci udělat. Vrčí na mě pokaždý, když začínám zpomalovat a chytám do ruky zbraň. Potvora jedna zablešená. A pak se z tý zablešený potvory stane Loki. Málem to se mnou sekne. Já na něj úplně zapomněla! Malinko se zastydím. Ale vážně jenom trochu! Vždyť já přece vím, že se o sebe dokáže postarat a bylo třeba strachovat se o jiný! Jsem každopádně ráda, že ho vidím živýho a zdravýho. Než nám Thor otevře bránu, mám pár sekund na popadnutí dechu. A pak zase běžíme. Naštěstí z kopce, takže se mi nohy valí dolů spíš setrvačností. Šípy kolem nás lítají a já mám zase sto chutí se otočit a pořádně těm za náma vynadat. Jeden den nás hostí a druhý den ženou pryč. Takhle se přece k hostům nechová! Vidím lesík. Doběhnu tam a končím. Prostě už dál neběžím. Za prvý nemůžu a za druhý mezi stromy se bude líp bránit. Šípy jim budou k ničemu. Ale přesně v tom lesíku na Lokiho pokyn zastavují i ostatní. Opírám se o strom, přípravuju zbraně a snažím se v předklonu popadnout dech. Ať jsem v tom boji aspoň k něčemu. Ale vypadá to, že zafungovala další magie. Jezdci projeli kolem, ani nezpomalili. Ulehčeně se sesunu podél stromu do trávy a snažím se vzpamatovat. Neměla jsem včera tolik jíst. Při každým nádechu mě píchá v boku. Už se nikdy nebudu přejídat! Na tohle prostě nejsem stavěná! Doplazím se k Nesse a koukám, jak je na tom. Loki mezitím ukazuje ostatním nějaký plánek a říká naše možnosti. Močály, prosím, zvolte močály... hlavně ne do kopce! Moje myšlenky jsou stísněné, ale nahlas se neodvážím tuhle slabost projevovat. "Zabít??" Unikne mi nevěřícné zvolání po Lokiho prohlášení ohledně Iliase a koukám na něj lehce vytřeštěným pohledem. Určitě má nějaký špatný informace, jinak by to přece neříkal. "Pomáhal nám v boji a celou dobu nesl Nessu." Musím mu osvětlit situaci. Nejspíš si tohohle jenom nevšiml. "A nemůžeme přece zabít někoho, s kým jsme propili noc!" Napadá mě milion dalších důvodů, proč nemůžete někoho jen tak zabít, ale vyberu si už jenom jeden další. "Navíc vy sám jste říkal, nikoho nezabíjet!" Tak. To je zcela neprůstřelný. Navíc on určitě nechce nikoho zabíjet. Loki je přece samý vtípek. Určitě si dělal srandu a já mu na to skočila. Jsem to ale hlupáček. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro ZABIŤ ... MŇA? Elfí protivník ma fascinuje. Presne s niekym takým by som sa rád utkal na turnaji. To by ľudia šaleli od vzrušenia. Tu, na tomto mieste, to ale nemá žiadne publikum a aj keď ho porazím, nedostane sa mi aplausu, ktorý si zaslúžim. A preto keď po mne vyštartuje a sériou dokonalo vedenými sekmi sa ma snaží dostať, až vypulím oči, ako sa mi len tak tak podarilo ubrániť. Samozrejme nemohol očakávať, že by mňa, dokázal tak ľahko dostať, ale trochu ľutujem, že tu nieje to publikum, ktoré by ma odmenilo potleskom, že som sa takto ladne ubránil. Potom sa to tam trochu zvrtlo a celé ma to vyviedlo z rovnováhy. Keď mi ale hodil do mojej peknej tváre svoj štít, tak to ma vytočilo. Nestrácam hlavu v boji len tak, ale škriabanec na mojej tvári ma rozzúril. Môže mi poraniť, ruky, nohy, hruď, záda .... len nie tvár. Vtedy som si spomenul aj na tváričku Nessy, ktorú tento hrdina napadol. A tak aj ten kúsok obdivu a rešpektu k tomuto elfovi sa vytratil ako dym vo vetre. Zaútočil som, ale nedostal som ho. Dostala ho tá pekná elfka. Zo zadu .... črepinou do krku. No a čo, on si aj tak nezaslúžil zomrieť mečom ako bojovník. Pohľad na dvoch obrovských vlkov, ktorí trhajú ľudí na kusy ma naozaj vydesil. Ale nemal som v pláne utiecť a nechať dievča na pospas osudu. Čo by som to bol za bojovníka? Preto dobehnem k Nesse, ktorá leží na zemi. A nieje to Nessa. Je to nejaký chlap v ženských šatách. Ako prvé ma napadlo ... že to celé bola nejaká mágia a celý čas som sa včera v noci lepil na chlapa, ktorý ma očaroval. Vedel som, že taká úžasná žena nemôže existovať, že je to len kúzlo. A keď si pomyslím, že som ju takmer políbil. Už som chcel vziať roha, keď som si všimol, že tá ďalšia pekná bojovníčka sa skláňa nad Nessou v brnení neďaleko mňa. Zmätene sa pozerám raz na vojaka v šatách a raz na krásku v brnení. Rozhodnem sa chlapa v šatách nezabiť, iba ak by sa o niečo pokúsil a chytil ma. Dobehnem k bojovníčke, ktorej meno si nepamätám a vidím, že je rovnako z toho poplašená ako som ja. Vlci sú stále nablízku a tak rýchlo začnem rozopínať brnenie, aby som dostal Nessu von. S brnením by som ju nemal šancu odniesť. V tom si pomyslím, že keď ten chlap má na sebe jej šaty, bude ona nahá? Samozrejme, že jedna moja časť sa išla roztrhnúť od túžby, aby bola nahá, ale bohužial som gentleman. Preto keď som ju rozopínal, tak som len opatrne nakukol, pod brnenie tak, aby som sa len uistil, že nieje nahá. Nebola, mala na sebe šaty toho chlapa. V chlapských šatách jej to vôbec neslušelo, ale to bolo vedlajšie. Medzi tým som si všimol, že sa Thor rozpráva s vlkom. Takže mi rýchlo došlo, že to sú vlci na našej strane. Našej? Ich strane, ja s nimi nemám nič spoločné! To bolo gardistom jedno a tak som len zobral Nessu do rúk a utekal spoločne s Asgarďanmi. Keď sa z jedného vlka stal Loki, s údivom som ho sledoval. Také by som aj ja chcel vedieť. Mal som v pláne sa od nich oddeliť hneď ako to pôjde a zamieriť rovno do mesta, kde na mňa čaká turnaj. Ak ho vyhrajem, budem doživotne zabezpečený. Aj keď , asi nie, ja dokážem rozbiť celý majetok za jednu noc na alkohole a ženách. No a čo, treba si užívať kým sa dá. A preto len tak nezúčastnene, zo zvedavosti sledujem Lokiho ako ukazuje cestu na mape. Zaujímavé, čaká ich pekné dobrodružstvo, kiež by som mal čas ísť s nimi, mohla by to byť sranda. A potom len tak, z ničoho nič, akoby rozprával o túlavom psovi, navrhol že ma zabijú. Akože, fakt díky! Vtedy mi prestalo byť všetko jedno. Bol som tu sám medzi Asgarďanmi. O Lokimu a Thorovi počul asi každý a teraz ma chcú zabiť. Nie že by ma nelákala predstava sa im postaviť. Ako by len moje meno vyletelo do neba, keby som porazil Thora. Ale musím uznať, že ma zaplavili obavy, nemal som v pláne zomrieť niekde v lese. Preto som neveriacky pozrel na Lokiho a ustúpil od neho a jeho mapy. Ruku som inštinktivne položil na rukoveť svojho meča a s obavami sa obzrel okolo seba na všetkých zúčastnených. Už som si robil prehľad, kde kto stojí a vymýšlal taktiku na súboj. Bolo to všetko automatické a naučené, rozhodne som nemal chuť s nimi bojovať. Ale zaskočilo ma a to preto jediné čo som dokázal povedať smerom na Lokiho bolo ... "Čo?" A potom sa ozvala tá pekná bojovníčka. Áno, tuším sa volá Frida. Spomenul som si. Odteraz je to moja obľúbená žena v tejto skupine, pretože sa ma zastala. A má pravdu! Celkom sa ma dotklo, že by ma chcel Loki zabiť, po tom ako som im pomohol. Teraz mi neostáva nič iné, len tu stáť, čakať ako sa situácia vyvynie a byť pripravený na najhoršie. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Pořád jenom běhat. To přece nemůže být zdravé. Při pohledu na zbytek bojiště zjišťuji, že se mi těžko orientuje v nastalém chaosu boje. Především proto, že Nessa není Nessou, že Thor atakuje Lenoru a že tu s nějakým Álfem bojuje ten mlaďoučkej hezounek. Zaměřím se pohledem na to špičaté ucho, jediný jistý cíl. Než ale stihnu natáhnout dost energie pro blesk mých představ, boj ukončí Lenora naprosto barbarsky. To jí musím pochválit, dokonalé. Thor rozbil první stěnu. Nakázal, ať běžíme za ním. Pověsím si honem sekeru na záda, za běhu popadnu svůj batoh a první další, který mi přišel pod ruku – Fridin. Za běhu si svůj hodím na břicho a Fridin na záda. Běh skrz budovy, ploty, zahrady pro mě není zase tak nezvyklý. Celou cestu si udržuji náboj, který jsem nabral při touze po rozmetání Álfa po celém okolí. Celou cestu se rozhlížím, když zrovna nemusím řešit přeskakování povalených staveb. Hledám Aika. Ukaž se ty hajzlíku. Kvůli tobě jsem se nevyspal, tak ti naposledy rozsvítím před očima. Bohužel, není po něm ani památky. Pak následuje průchod branou. Ten je netradičně tradiční - tradiční ve způsobu průchodu, netradiční je směr – většinou jdeme dovnitř. Zbytek běhu až k lesu je pro mě krátkým utrpením. Odpočinout jsem si nestihl, spánek nestál za moc. Doufám, že má Loki něco v plánu. Pomyslím si, když zaslechnu kopyta. Naštěstí, ač ho zrovna dvakrát nemiluju, Loki má vždy něco v plánu. Chytrá hlava jako by byla vždycky o tři kroky napřed. Nakáže nám zastavit, obrátím se k jezdcům a čekám. Když projedou kolem, uhasím zadržovaný náboj, opřu se o strom a ztěžka vydýchávám sprint. Když začne velitel rozbalovat mapu, přesunu jsem se. Počkám, až domluví. „Vyjádřím se postupně. K prvnímu bodu diskuze bych podotkl, že jsem v tomhle hvozdu strávil víc než jeden a půl století, a tak snad mohu přispět svou troškou k rozumné navigaci skrz něj. Pokud ještě žijí, snad znám i některé zdejší šamany. Já osobně bych volil to, co znám. To je severní strana. Cesta močálem je nebezpečná, smradlavá a moc to tudy neznám. Co ale vím, že stezky skrz močály jsou schůdnější.“ Zamyslím se. „A teď k té druhé věci, Loki.“ Podívám se na Iliase. Nelíbí se mi, jak se zajímá o Nessu. Nelíbí se mi ani on. Něco mi na něm nesedí. Promluvila Frida, hájí Iliase tím, že nemáme nikoho zabíjet. „Na to je asi pozdě Frido, myslím, že několik mrtvých po nás zůstalo.“ Opět otočím pohled k Lokimu. „Podívej, nevím, co se v boji přesně stalo, měl jsem dost práce. Co ale vím je to, že se evidentně zapojil kvůli Nesse. Riskoval boj proti tomu elfskýmu hovadu – nic ve zlým,“ prohodím směrem k Lenoře. „A pomohl Fridě s její evakuací dost výrazným podílem. Navíc, zdá se, že s mečem to umí. Škoda ho zabíjet. Minimálně pro teď.“ Poslední věta zněla stejně vážně jako ty ostatní. Nebyl to náznak humoru. Konečně shodím oba batohy na zem, Moranu k nim a ztěžka dosednu na zadek. Podívám se na Lenoru. „Mimochodem, dokonalý závěr boje. Opravdu.“ Zlehka se usměji a po kontrole, že okolo není mraveniště, složím hlavu na kolena a nechávám tělo doplnit chybějící kyslík z boje a běhu. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Vše cizí Hlava mě třeští jak střep, rukou v plandajícím oděvu si chytám hlavu. Něčí ruce mi pomáhají se posadit a ta samá osoba, zřejmě žena s mě vyptává jak mi je. Auu! Zaúpím. Bolí mě hlava, jako bych po ní dostala palicí. Konečně zaostřím svůj zrak. Jsou tu čtyři! Ne pět! Ne je jich tu dokonce šest! Co jsou zač? Pomalu se sbírám ze země a žasnu co to mám na sobě. Oni mě unesli? Kdo jsem? V tom zaslechnu toho černovlasého jak říká. "Taky se musíme rozhodnout, co uděláme s tímhle hochem. Ví o nás už docela dost. Navrhoval bych ho radši zabít." Při těch slovech ztuhnu. To jsou vrahouni! Pokusím se vzít nohy na ramena, ale jedna z těch zpropadených obrovských nohavic se mi připlete pod nohy a znova mě položí na zem. Opět mě příšerně rozbolí hlava z dopadu. Kdo jste! Co ode mě chcete! Vykřiknu na nesourodou skupinu. Pokusím se vstát a utéct. Když se však otočím, přede mnou se zjeví obrovský neskutečně velký vlk a olízne mou tvář. Tohle mě dokonale připravilo o poslední naději na útěk. Sesunu se na zem do sedu a už jen odevzdaně čekám na to, co se bude dít dál. V hlavě žádné myšlenky, prázdno, jen závrať a bolest.
|
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro NESSA Sledujem všetkých naokolo a keď začne rozprávať starý trpazlík mám pocit, že je na mojej strane. Ale na jeho nevkusnú poznámku, že je ma ,,zatiaľ,, škoda zabíjať, naňho len škaredo zamračene pozriem. Čo sú toto za ľudia? Tak ja im pomáham, riskujem svoj život a oni sa tu o mne rozprávajú akoby som bol len kus mäsa. Celkom sa ma to dotklo a urazilo. A to som im zaplatil medovinu. Nevďačníci! V tom sa preberie Nessa. Zdá sa, že je dezorientovaná a netuší kde je. Keď uvidím na jej tvári tú beznádej a možno aj strach, pustím rukoväť svojho meča a vyberiem sa k nej. To obrovské psisko, ktoré je pri nej mi stále naháňa strach, ale ak je dievča v nesnázích tak musím zasiahnúť. Pomaly pristúpim až k Nesse a kľaknem si k nej. So slovami to naozaj viem a dokážem človeka ukľudniť ak je treba. Preto k Nesse prehovorím tým najpríjemnejším a najmierumilovnejším ukľudňujúcim hlasom akým dokážem. (Schopnosť: Utlmenie bolesti, presvedčovanie) "Ahoj Nessa, neboj sa, si medzi priateľmi." Viac tvojími ako mojími, pretože mňa chcú zabiť! "Všetko je v poriadku, si v bezpečí. Dokonca aj toto velké chlpaté čudo vyzerá byť ako maznáčik." A ukážem prstom na obrovského krvilačného vlka. Potom opatrne položím ruku na jej nohu a pokračujem s ukľudnovaním. "Tú malú ranku na hlave si nevšímaj, je to len škriabanec, aj malé bábo by to v pohode zvládlo." Potom sa otočím smerom k ostatným. "Doneste jej niekto vodu." Druhú ruku jej potom položím na rameno a pokračujem s pohľadom upretým na ňu s ,,rozhovorom,,. Vrátim sa naspäť k riešeniu ,,zabíjania,, až keď bude Nessa úplne kľudná, v bezpečí a ošetrená. Dovtedy by sa mala dostatočne sústrediť len na mňa a necítiť tak tú bolesť. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro Mezihra Loki žmoulal stéblo trávy v ústech a bez emocí si vyslechl Stridarovy rady i Fridino panikaření. Když začala vyvádět Nessa, nechal Iliasovi zcela volnou ruku.
Thor mezitím, při prohlídce svého boku, zanadával tak jadrně, až se Tlapka neklidně postavil. Znovu usedl, až když se ujistil, že se nic neděje. Loki dále pokračoval: "Démonů se v těch končinách skrývá méně... a někdo se musí postarat o to, aby se zpráva o incidentu u Eburwina donesla do Ásgardu... Tím někým proto budu já. Thor a Stridar Vás přes Vrchovinu nepřevedou o nic hůř. Vrátím se za Vámi hned, jak potkám někoho z našich lidí." S tím předal Stridarovi mapu a volným krokem opustil Váš magický úkryt. Thor si se zabručením utáhl opasek přes kus látky kryjící ránu a svalil se na trávu. "Až se začne stmívat, vzbuďte mě. A Ty, chrabrý bojovníku..." pohlédl účastně na Iliase. "Můžeš jít s náma, nebo zmizet... Jak je Ti libo. Jsi zcela svoboden, jako kdokoliv z nás." doprovodil řeč smířlivým gestem obou svých mozolnatých rukou. Iliasovi připadaly jako hnáty trolla. "Ale stejně bych Ti radil se nás držet..." padnul jeho zrak na Lokiho štíhlou postavu, vzdalující se směrem k hradišti. "Loki Tě podle mě jinak zardousí za prvním kopcem. Na to už strýčka moc dobře znám." dodal tlumeně a Ásova útlá postava se právě, podobna páře, rozplynula ve vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Plán letu Děkuji ti Iliasi! Už je mi mnohem lépe. Usměju se a dám mu sladkou pusu. Douškem čerstvé vody také nepohrdnu, nad vodou provedu ozdravný rituál a vypiju polovinu, zbytek nabídnu zraněnému Thorovi. Přesunu se k Thorovi s úmyslem ošetřit u ránu od kopí a při tom poslouchám dohadování nad naším dalším postupem. Co zkusit řeku přeletět ?. Ano přeletět! Já jsem pro přejít řeku mimo brod. Šibalsky se usměju. Pak nasadím soustředěný výraz a Thora zvednu kousek nad zem. Já vám vlezu na záda a řeku přeletíme. S úsměvem a rozmáchlím gestem rukou naznačující let přes řeku usadím Thora zpět na zem. Zbylí čas strávím odpočinkem u Tlapky ve svém rezervním oblečení. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Radši bych zůstala nohama na zemi Postupně začínám poslouchat, co se děje. Hlavně tedy to, že se chtějí mladíka zbavit, ale než se odhodlám k vyjádření svého názoru, ozve se trpaslík a já přikývnu. „Mohl přijít rychleji.“ Nemám výčitky z útoku do zad. Pak se ale zase zamyslím nad Iliasem. Stejně nechápu, proč bych se ho chtěla zastávat. Pak se věnuje Nesse a vypadá to, že zmatenou a vystrašenou dívku zvládnul uklidnit velmi efektivně. Možná mě měl taky někdo praštit po hlavě… a nebo možná praštil, když si uvědomím, o čem přemýšlím. Radši se začnu věnovat Lokimu. Okamžitě zpozoruji že nepoužívá my, ale vy. Už to se mi moc nepozdává. Každopádně vrchovina mi pochopitelně zní lépe, než močály. Brr. „Hlavně pod korunami stromů…“ Pokud jsme na mušce, tak to skutečně není dobré. Ozve se zanadávání, které celkem vystihuje moje myšlenky, ale když se ohlédnu, tak se ukáže, že je to spíše zhodnocení obrova zranění. „Chceš pomoct?“ Zeptám se ho, i když s léčitelstvím moc zkušeností nemám. Loki pak vysvětlí tu změnu zájmen a zmizí v lese. Očima sklouznu na Iliase a chvilku čekám, než se vyjádří, jestli s námi zůstane. To už se dá Nessa do ošetřování sebe i Thora, moc dobře si pamatuju na to její pití v lázni. A pak přijde návrh, že řeku přeletíme a mě se trochu stáhne hrdlo. „Asi bych radši zvolila šetřit síly a řeku překročit na místě brodu.“ Vysoukám ze sebe snad poměrně logický důvod proč nelétat. Vyhoupnu se na větev asi tři metry nad zemí. „Budu dávat pozor, kdyby se něco dělo.“ Ujistím ostatní, aby mohli odpočívat. Mě běh problémy nedělá a jsem spíše potlučená, než že bych byla nějak výrazně unavená. A je mi jasné, že brzy budeme zase spěchat. Pohodlně se usadím, že jiný by spadl jako hruška, a upřu oči směrem k hradišti. Přesto spíš poslouchám zvuky lesa a hledám mezi nimi nesoulad, který by mohl prozradit vetřelce. Povolený luk si položím na stehna. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Hlavně s rozmyslem Přemýšlím, co dál. Prohlédnu si nesourodost skupinky, kouknu na Thora. To zranění se nezdá nikterak zlé, ale močály by mohly podpořit zánět, pokud se to nebude léčit magicky, nebo ohněm. „Mě osobně je jedno, kudy půjdeme. Obě cesty jsou v něčem lepší a v něčem horší.“ Podívám se, jak Nessa nadzvedla naší blondýnu. „Nejsem si jist, že se mi chce létat, ale s přechodem mimo brod bych souhlasil, pokud je rozhodnuto, kudy jdeme.“ S tím složím hlavu na kolena a zavřu oči, aspoň na chvíli, než vyrazíme dál. Nespím, přemýšlím nad tím, co vše jsem ve hvozdu zažil a jaké útrapy mě potkaly. Doufám, že se nám vyhne co možná nejvíc problémů. Hlavně, ať nikdo z nich nedělá kraviny a nenasere šamany. U věčného ohně prosím, Praotče, ať se chovají, jako by měli mozek. Povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Poslední chvíle k odpočinku Nessa se probírá, Loki odchází a já panikařím. Jak jsem se mohla dostat do takovýho průšvihu? Před očima vidím svoji kovárnu, teď s velkým nápisem ZAVŘENO na dveřích. Kdybych Lokiho doběhla, mohl by mě odvést zpátky domů. Loki se ale rozpouští v páře... stejně jako moje naděje. Vlastně už ani nejsem překvapená. Vždycky zmizí takhle. Nečekaně. A úplně stejně se pak zase objeví. Vracím se do přítomnosti. Ostatní se domluvili, že se půjde přes kopce... samozřejmě. A Nessa nabízí, že řeku přeletíme. To je zase den! Jsem z té představy možná trochu pobledlá. "Já teda nikam lítat nebudu." Zabručím směrem k Nesse. I když jsem ráda, že už se cítí líp, představa volného vzduchu pode mnou mi vůbec nedělá dobře. Trocha plavání mi rozhodně neuškodí. Sice jsme teď byli v lázních, ale během útěku jsem se zase zapotila jako tažný kůň. Voda rozhodně bude fajn. Hlavně žádný lítání. Péči o Nessu převzal Ilias a já po ní jen tak očkem pokukuju. Pamatuje si, že jsem jí praštila? Pamatuje si, jak k tomu došlo? Mám se jí na to ptát? Muselo to být nějaký kouzlo. Protože druhá možnost je, že jsem se na chvíli zbláznila. A to je přece nepřípustné. "Brod i plavání zní dobře." Řeknu ještě, abych se teda taky vyjádřila k dalšímu plánu. Vcelku mi je to ale jedno. Chci tu jenom v klidu umřít. Potom už jenom vrhám zamračený pohled na Thora. Moc dobře jsem ho slyšela a na mojí náladě mi to moc nepřidává. Loki by určitě nikoho nezardousil. Opřu si hlavu o strom a užívám si ty poslední chvíle, kdy můžu ještě sedět. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro NOVÍ KAMOŠI Keď sa Nessa ukľudnila a znova bola sama sebou, dostal som od nej pusu. Dala mi ju len na líce, ale pusa od nej bola, ako keby ma políbila samotná bohyňa. Dostal som za svoj život už asi milión polibkov od tisícov žien, ale tento bol aj tak najlepší. Až som sa trochu zľakol toho, že ak od nej dostanem polibek na ústa, tak sa roztečiem ako sneh pod slnkom. Potom už načúvam, čo sa rieši okolo mňa. Stále čakám problémy, pretože sa tu bavili o tom či ma zabijú, alebo nie. Nakoniec to vyzerá tak, že nie. Som si istý, že určite by som ich aspoň polovicu pobil, kým by ma dostali. Ešte netušia koho to majú pri sebe. Ich plán počúvam len okrajovo. Nemal som v pláne ísť s nimi. Prekročiť rieku a potom do hor. Ale keď sa pozriem na túto skupinku, niekde v kútiku duše, dostanem chuť ísť s nimi. Celý život behám od jedného turnaja k druhému, užívam si s ženami a chlastám alkohol. Ale už dlhší čas cítim takú prázdnotu, akoby ma už tento život nenaplňoval. A toto stretnutie s veľkým Thorom, Lokim a Asgardčanmi, je možno moja šanca, posunúť svoj život na inú úroveň. A možno len zažiť nejaké dobrodrúžstvo. Bojové znalosti Asgardčanov sú vo svete známe a vždy som túžil vidieť ich na vlastné oči. Zo zamyslenia o zmysle môjho života ma vytrhne Thor, ktorý mi oznámi, že môžem kľudne odísť, alebo ísť s nimi. Vyhrážkou, že by ma Loki chcel zabiť mi rozhodne vyčaril vrásku na čele, ale aj túžbu to vyskúšať. Na svete je veľmi málo protivníkov, ktorí by ma dokázali zabiť a rád by som si boj s Lokim vyskúšal. Tak ale po dôkladnom dvoj sekundovom zvážení, som sa rozhodol ostať s nimi. Pomohol mi aj rýchly pohľad na Nessu. A potom Lenoru. A potom Fridu. Čo by som to bol za chlapa, keby som nechal tri krásne ženy len tak na pospas osudu. A bitka, ktorá bola pred chvíľou, jasne ukazuje, že ma budú potrebovať. Moje odhodlanie hneď zbrzdí rieka, ktorú by chcel niekto preplávať, alebo preletieť dokonca. Rozhodne ju nemôžme preplávať. To, že neviem plávať im rozhodne nemôžem len tak povedať. A lietanie by som si rád vyskúšal ... ale nie nad vodou. Ja sa utopím aj pri brehu a nie ešte v strede rieky, kde by som mohol spadnúť ak by sa lietanie pokazilo. Ostatní súhlasia aj s plávaním, ale elfka navrhne prejsť cez brod a hneď je mi ešte viac sympatickejšia. Preto sa zapojím do konverzácie. "Rozhodol som sa s vami ostať a preto ak môžem, súhlasím s krásnou Lenorou, určite by sme mali šetriť sily a prejsť cez brod. Rieka v tomto ročnom období vie byť pekne nebezpečná." Nikdy predtým som nevidel plávať trpazlíka s tak veľkou a ťažkou zbraňou. To by mohla byť hrozná sranda, ale aj tak je bezpečnejšie prekročiť brod. Nechcem sa utopiť. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro ÁSGARD VLÁDNE Thor si vezme od Nessy její léčivou vodu. "To nech být." zavrtí hlavou, když se mu chce dívka podívat na zranění. Stejně tak zavrtí hlavou i na Lenory nabídku.  Něco tu ale nehraje. Vrata jsou pootevřená, všude je ticho. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro To nezní moc dobře Na slova o odpočinku kývnu. Když si blonďák myslí, že není proč hlídat, hádat se s ním nebudu. Mezi listím jistě nebudu první na ráně, takže také zavřu oči, i když usnout mi trvá o dost déle než válečníkovi dole. Také mě probudí jeho pohyb a když zívnu, zůstanu ho shora pozorovat. Pro tentokrát, když příroda dovolí, se držím ve větvích, ale když není ta možnost, rozhodně nevystavuji svoji siluetu proti prázdnému nebi. Až mě překvapí, jak je cesta poklidná, i když pro bezpečí okolí mluví i neopatrnost tábořících mužů. Trochu mě překvapí, že jsem vybrána pro průzkum, sama bych volila asi trpaslíka. Lidského bojovníka asi ne, vzhledem k tomu, že je nový, ale v podstatě asi kohokoli, kdo vládne jinou zbraní než lukem. No nic. Když nahlédneme do hlavní budovy, poněkud se mi obrátí žaludek, takže útržek pergamenu sbírám ze země. Druhý verš mě zaujme mnohem víc než první. „Půjdu se porozhlédnout po okolí…“ S tím ukážu na ochoz, ze kterého bude výhled. Očekávala bych, že zpráva i hromada mrtvol je jasný signál pro útok, zatímco budeme bojovat se živlem. I když skutečně? Pokud tu zvládne přejet i vůz? Možná by se vyplatilo někoho vyslat výš proti proudu, aby se porozhlédnul na druhém břehu. Nějakého dobrého plavce, což já nejsem. A asi by také stálo za to smazat ty štvavé runy. Pokud Thor nemá nic proti, uskutečním svůj průzkumný záměr. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Zmařené životy pro nic Sotva se situace uklidní, zvednu hlavu z kolen, rozhlédnu se po ostatních, cosi zamumlám a pak si spokojeně lehnu do mechu, který se najednou bystrému oku zdá nějak pohodlnější. Téměř okamžitě usínám. Probuzení přichází s prvním nočním ptákem, pár minut před tím, než padne tma. Vstanu, hodím si na záda svůj batoh a pověsím si k němu Moranu. „Nezapomeň si svoje věci Frido,“ poznamenám směrem ke kovářce a pak už vydávám za Thorem. Ohlédnu se jednou za bublinou, abych ověřil, že Lokiho kouzla fungují tak, jako vždy, a pak spokojeně doprovázím blonďáka a pomáhám mu s navigací. Nesnáším cestování tímto způsobem, už jsem na to starý, ale jak zacházíme víc do lesa, cítím se nějak svěžejší. Když někde strávíte tolik let, ty vůně prostě nezapomenete a připomenou vám mládí. Povzdechnu si a na moment i zapomenu na bolavé nohy, když si vybavím prvního medvěda, který mi dělal společnost. Z tohoto zasnění mě vytrhne až řeka a opodál stojící dvorec. Thor si na průzkum vybírá Lenoru. Dělá mi radost, já si aspoň ošetřím nohu. Se sundáním boty, ošetřením otlačenin a obutím boty jsem hotový rychle. Co se mi ale nezdá, je to, že se z vnitřku opevnění zatím nic neozývá. Jak nezvyklé, když někam dojde přerostlý sameček rodu Áského. „Jdeme dovnitř, volnou, já půjdu první skrz bránu,“ zavelím zhrublým hlasem, sáhnu po sekeře a vykročím do dvorce. Když projdu branou, překvapeně zůstanu stát v půlce kroku. Sekeru nechám klesnout a rozhlížím se, bedlivě sleduji zdejší jatky. Pohled mi zůstane na runách vyrytých na trámoví. Chvíli na to tupě zírám, pak protočím oči v sloup. Volným krokem k těm runám dojdu, zvednu svou sekeru a pár seky z trámu runy odstraním. „Ať shoří ve věčném ohni,“ zavrčím a přidám ještě několik hrubých urážek na Álfy při pohledu na mrtvé. Je mi nebožtíků líto. Hlasitě si povzdechnu a rozhlédnu se po ostatních. Odložím batoh i sekeru, kleknu si a překřížím chodidla. Ruce si položím na stehna a začnu tiše zpívat. Ti citlivější na magii pocítí jemnou vlnu energie přelévající se přes mrtvé lidi i pobitá zvířata. Netrvalo to dlouho. Tak jak bez slova vysvětlení začal, tak i skončil, opět pobral své věci. „Měli bychom pokračovat dál, Thore.“ Pronesu to tak nahlas, jak si myslím, že je rozumné. Nechci upozorňovat případné cizí uši. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Kam jsme to zas vlezli Usnula jsem. Tak, jak jsem byla. Opřená o strom, s padající hlavou. Není to osvěžující spánek. Pořád sebou trhám. Zdají se mi šílené sny. Pořád někam utíkám a nemůžu dýchat. Taky tam je Loki, jedoucí na vlkovi, kterému kape z tlamy krev. A hned vedle Nessa, jejíž hlava se nachází na těle kohouta. Kouká na mě obviňujícím pohledem a říká, že jsem jí praštila. A když se jí snažím vysvětlit, že jsem chtěla jenom podříznout kohouta, začne se smát. Pak tam nakluše Loki... Říkal jsem, nikoho nezabíjet... Ale tohle je jenom kohout... Ne, je to Nessa. Vzbouzím se, lapajíc po dechu. Je světlo. Trochu mě to mate. Ajo, my jsme šli spát ráno! Slunce se kloní k západu. Byli jsme tu celý den? Vstávám a začnu se trochu protahovat. Tělo mám celý ztuhlý od spánku v nepohodlné pozici. A taky bolavý, z toho sportovního výkonu. Už asi po stý si říkám, že jsem měla zůstat doma. Ale to je mi teď houby platné. Po setmění se vydáváme na cestu. Nechápavě koukám na Stridara, který mě nabádá, abych tu nic nezapomněla. Copak obvykle zapomínám, nebo co? Obezřetně sleduju svoje věci, jestli to není nějaký nastražený vtip, ale nic zvláštního nezpozoruju. Jsem z toho tak paf, že se ani nezmůžu na odpověď. Jenom si trochu napaprčeně přehodím brašnu přes rameno, sekeru na záda, kladivo k pasu, a ještě jednou se rozhlédnu, jestli mi nedojde, co Stridar zamýšlel. Fakt mi něco nechybí? Jasněže nezapomenu svoje věci....! Achjo. Noční pochod mi nedělá moc dobře. Teda... žádný pochod mi nedělá dobře, ale takhle je mé utrpení ještě intenzivnější. Nohy se mi pletou a každou chvíli zakopávám o moc vysoký trsy trávy. Už začíná svítat, když konečně uslyším řeku. Skoro tomu nemůžu uvěřit. Z únavy se mi podlamují kolena a tiché šumění zprvu považuju jenom za výplod mojí fantazie. Až když skutečně staneme před mostem, oči se mi rozšíří radostí. Hurá! Vidím i nějaké chajdy, skoro to vypadá jako civilizace! Klidně bych si to nakráčela rovnou dovnitř, kdyby mě Thor nezarazil a nevydal se nejdřív na průzkum. Ale no tak. Tyhle svoje paranoidní obavy přece může řešit až v okamžiku, kdy budeme mít na stole něco dobrýho! Ale jsem moc unavená na to, abych otevřeně protestovala a tak jen stojím a čekám a usínám. Trhnu sebou až když Stridar zavelí, že jdeme dovnitř. Hurá. Tak trochu procitnu v okamžiku, kdy vidím, jak je Thor vzteklý. Jasně, bývá krapet výbušný, ale většinou ne pro nic za nic. Nic netuše opatrně přejdu k hlavní budově... a žaludek se mi obrátí naruby, když vidím tu spoušť. A cítím ten smrad... Se zdušeným zaúpěním se odvrátím a opřu o stěnu, s dlaní před pusou. Nedá se říct, že bych nikdy neviděla mrtvého člověka. Můj mistr zemřel stářím. Byla z něj taková hezká bílá vysušená mrtvola. A taky jsem viděla souseda, který umřel na zápal plic... a pak mrtvýho psa. Ale nikdo z nich nebyl takhle... odhalený... a krvavý. Ten jeden hospodář má podříznutý krk! Je to nedůstojné. A tak nějak... nepřirozené. Kdybych se mohla kouknout do zrcadla, určitě jsem stejně bílá jako ty mrtvoly uvnitř. Už i venku mi přijde, že cítím ten puch krve. A dělá se mi z toho mdlo. Poodejdu kus dál. Nemám v úmyslu se k tý budově znova přibližovat. Dokonale mě to probralo a jsem připravená jít ještě klidně celý den. Hlavně co nejdál od tohohle místa. Stridarovo Měli bychom pokračovat dál, Thore, podpořím důrazným přikývnutím. Nemám pocit, že bych měla dostatečně pod kontrolou svůj hlas, a tak radši nic neříkám, ale jednou nohou už jsem skoro nakročená pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro MOJI NOVÝ PRIATELIA Vnútorne sa doslova celý uvoľním, keď sa rozhodnú prejsť cez brod a nie len tak plávať cez rieku. Predstavil som si sám seba, ako sa držím Thora okolo krku a on so mnou pláva cez vodu. Ani za svet, také poníženie by som neprežil. To už radšej risknem boj s Lokim niekde v lese. Som trochu zmätený, keď vidím celú túto partičku ako sa skladá k spánku. Veď len nedávno sme sa zobudili a ten boj ma prebral dokonale. Teraz by som robil všeličo, len nie spal. Pozriem na Nessu, Fridu, Lenoru, áno ... teraz by som robil všeličo. Rozhodnem sa ale nechať svojích nových priatelov vyspať. Sadnem si neďaleko Nessy, opriem sa o strom a vytiahnem papier a ceruzku. Začiaľ čo ostatní budú spinkať, ja si napíšem nejakú novú báseň. A tak začnem tichým hlasom spievať slová len tak z hlavy. "Prebral som sa na zvuk meča, Ázgard tiahol do boja. Nepriatelov bolo mnoho, ale rany sa im nehoja." Nie, nie to je blbosť Nepriatelov bolo mnoho, ten nápor neustoja. Ano to znie dobre. Nápor ... nápor ... to je dobré slovo." A tak si spievam sám pre seba a píšem si ceruzkou na papier novú báseň. Nakoniec po pár hodinách som sa aj ja roztiahol na zemi a pokúsil som sa trochu si pospať. Došlo mi, že nás čaká večerná prechádzka. Úplne nenápadne som si ľahol celkom blízko Nessy. Nie tak blízko, aby to bolo neslušné. Dobre viem ako sa správať k dáme. Ale ak by sa chcela ku mne pritúliť, aby nám bolo príjemnejšie, nebol by som proti. Odchod prišiel rýchlo. Mal som problém zaspať len tak, pretože stále som musel mať jedno oko otvorené, ak by sa ma predsa len pokúsili zabiť. Neverím nikomu, kto sa len tak otvorene rozpráva o mojej vražde. Tak si moju dôveru rozhodne nezískajú. Celú noc som premýšlal nad tým, čí pokračovať ďalej svojou cestou na turnaj, alebo ostať s nimi. Vždy som prišiel k rovnakému záveru. Chcem s nimi ostať, pretože sa už nudím. Nebaví ma to už, cestovať hore dole a vyhrávať turnaje. Skúsim šťastie s nimi a uvidíme kam ma ich cesta dovedie. Pred odchodom som si vytiahol svoje malé zrkadielko a upravil si účes. Ešte chvílu som sa pozeral do svojich očí a nas voju tvár. Vyšli sme z kúzelnej clony, a radšej som sa ani neobzrel. Nemám rád kúzla, sú zradné. Ale meč ... ten je vždy verný a má len jeden jediný účel. Presne viete čo váš protivník má v pláne, keď na vás vytiahne meč. Ale kúzla nie ... pri nich nikdy neviete čo presne majú znamenať. Cesta bola úmorná. Som hrozne unavený a nudil som sa. Keď som sa pokúsil nadviazať konverzáciu, tak ma stále napomenuli, že musíme byť ticho. Hrozná otrava. Ale všetko sa raz skončí a naša cesta sa nakoniec skončila pri rieke. Hrozne som sa modlil, aby tam bol veľmi plytký brod, alebo most ešte lepšie. Thor sa vyberie s Lenorou na priezkum malého sídla pri rieke. Nemôžem si pomôcť, ale tajne sledujem elfku ako kráča. Akože si viažem šnúrky na topánkach, aby to nebolo také nápadné. Má dobrú postavu. Sprosté myšlienky ma veľmi rýchlo prejdú, keď sa vyberieme za nimi a nájdeme tam hotové jatka. Pri pohľade na mŕtve telá sa aj mne zvrášti čelo. Trochu nechápavo sledujem trpazlíka ako ničí nejaké nápisy na trámoch. Nedokázal som to prečítať, zničil to skôr ako som mal možnosť. A tak som sa začal obzerať po miestnosti a položil som zopár otázok. "To nevyzerá na obyčajný prepad. Skúsme sa tu poobzerať a možno nájdeme nejakú stopu, že kto to urobil a prečo. Zvery čo urobia niečo také by si zaslúžili len meč do brucha. Máte predstavu, kto to urobil?" Príde mi, že sú nejak veľmi rozčúlení. Áno, aj mňa to hnevá čo sa tu stalo, ale niečo takéto sa deje bežne všade. Nieje to zas taká katastrofa, treba len nájsť toho čo to urobil a odseknúť mu hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro ŽÁDNÉ KOBLÍŽKY Thor odmítl mou pomoc, nevěří snad v mé léčitelské schopnosti ? Trochu nafucle mu předám vodu a jdu si po svém. Spát se mi zatím nechce. Jdu tedy zkontrolovat Tlapku zda je v pořádku. Ale ne chudáčku! Co ti to provedli? Prohlížím si místo na zadní noze ze kterého trčí šíp. Tlapko, uvolni se! Nebude tě to bolet. Promlouvám konejšivým hlase. Tlapka ležel jak omámený a příliš nevzdoroval. Celá operace trvala asi čtvrt hodiny. Na závěr jsem ze svého vaku vytáhla flašku se zbytkem vína a ránu pořádně polila. Sama jsem si dala pro jistotu také doušek, na bolavou hlavu a dobré spaní. Nenápadně jsem pak koukla Iliasovi přes rameno co to dělá. Pěkné! Obdařím ho úsměvem a jdu si také odpočinout. Lehnu kousek od Iliase a než jsem napočítala do pěti, už jsem spala. Vzbudí mě až Thorovo rázování od stromu ke stromu. Jsem krásně odpočatá, vyspalá a natěšená na další cestu. Před odchodem zkontroluju Tlapkovo zranění. Hojí se to dobře, ale dnešní noc půjdu raději po vlastních. Vyrážíme opět za tmy, můj elán mě opouští s přibývajícími hodinami a ušlými mílemi. Odhadem na půli cesty už to nevydržím a vylezu si na Tlapku. Jen kousek vážně, potřebuju si trochu odpočnout. Budu se snažit nebýt těžká. Omluvným tónem pronesu k Tlapkovi. Zbytek noci jedu střídavě na Tlapkovi a jdu pěšky. K ránu jsme opravdu dorazily k brodu, už jsem tomu skoro přestávala věřit, že vůbec k nějakému brodu dojdeme. Koukejte osada! Radost se mi vrátila na tvář. Cestou přes most polohlasně přemýšlím nad tím co si dám k snídani. Dám si smažená vajíčka s mlékem, ne krupicovou kaši, nebo koblížek, mňam mňam s cukříkem. Z mých úvah o snídani mě vytrhne Thorovo hlas. Proč mě mají ostatní hlídat? Já Vám taky něco nechám, já to všechno nesním sama! Nikdo na mě ale nereagoval. Hodím tedy bolavé nohy do vody a čekám až se tam taky budu moct podívat. Mám hlad! „Jdeme dovnitř, volnou, já půjdu první skrz bránu,“ zavelel Stridar. Rychle si opět nazuju boty jdu hned za Stridarem. Nikde nikdo, žádní lidé, to je divné. Když vejdeme do hlavní budovy, úsměv mi spadne z tváře. Chudáčci co se jim stalo? Kdo tohle mohl udělat. Vždyť ty zvířátka za nic nemohli. Tlapko hledej kdo to udělal? Mezitím si prohlédnu mrtvé zda jsou pravdu všichni mrtví. Ani nic k jídlu tu nenechali. Prohlásím se zklamaným výrazem. Přidávám se ke Stridaorovu názoru, asi bychom měli jít dál. Koukejte Tlapka asi něco našel. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro Stříbro Thor mlčky přikývne na Lenory návrh a stejně tak sleduje Stridarovu práci nožem. Ásgarďan se zdá být po opadnutí hněvu nezvykle zasmušilým. Váhavě přitaká i na Stridarovu výzvu, aby se pokračovalo dál. Navzdory tomu si ale sedne na jeden z masivních špalků a probodne očima Iliase. ♪ ♪ "Ano, vím přesně, kdo to udělal." ♪ ♪ zabručí na mladíka. Lenora vyjde před dům. Severozápadní cíp valu se jí zdá nejvýše položený a také je nejbližší k řece. Zamíří tedy právě tam. "Tohle nebyl nikdo jiný, než Álfové." odplivl si Thor a opřel se rukama o svalnatá stehna. "Pověsili se na nás dříve, než strýček předpokládal... Určitě drží pravý břeh a budou nás chtít střílet jako vysokou... Je to k vzteku... Doufal jsem, že nás ukryje hvozd." Sklopil oči k zemi a pak pohled do Iliase zase zabodl. "Včera jsme s jedním z Álfů bojovali. Věz, že luky ovládají ještě lépe než meče... a Ty na sobě máš akorát princeznovskou košilku."
Řeka klidně šumí. Šero ji ale halí ve smuteční rubáš a na druhém břehu se černá les. "Mohli bychom si tady ale vzít vůz a opevnit jej..." uvažoval Thor nahlas. "Těm chudákům tady už stejně k ničemu nebude." Tlapka mezitím pečlivě očichal všechny mrtvoly a lačně se naládoval masem mladého selete. Pak chvíli větřil a s tlamou u země vyběhl ven. Lenora spatřila záblesk. Krátký stříbrný zášleh světla kdesi v lesní temnotě. Na ten pableskující okamžik uzřela dlouhovlasého štíhlého muže v bílém, třpytícím se oděvu. Prozáření tmy následoval zvonivý trylek. Ten zvuk se zdál z jiného světa a elfce se vryl do paměti jako máloco jiného. Byla zde cizí vůle. Jiskrná, ledová a podmanivá. Jako odraz měsíce v horské bystřině. Chlad Lenoru zmrazil. Jiskry naplnily její oči. A příkaz muže z temných remízků zval na Cestu... Cestu do zásvětí. Elfka se vzpamatovala na poslední chvíli. Škubla prudce tělem a stříbrný šíp prorazil její levé rámě. Snad ani nezpomalen vyletěl z Lenory těla a zmizel za jejími zády. Elfka se zhroutila na zem za dřevěný ochoz. Zčásti z šoku, více z obavy z dalších ran.
|
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Uzlíčkový steh Takových zmařených životů a pro nic. Moc tomu nevěřím, že někdo přežil, ale chci mít jistotu. Procházíme tedy s Tlapkou hromadu těl, ale nic. Smutně dřepnu na lavici a poslouchám návrhy co budeme dělat dál. Snažím si představit Thórovo nápad, opevněný vůz. Jak by to mohlo asi vypadat? Tím myslel přidělat na vůz kus palisády? Nebo tam přitlouct tuhle lavice na sezení ? A zvládla by Frida udělat z vozu hrad na kolečkách? Při svých představách koukám na Tlapku, jak do sebe tlačí zbytek selátka. To mi připomnělo, že mám taky hlad. Kdyby tu alespoň něco zbylo, jenže oni to všechno zničili. Přišourám se ke svému vaku co nese Tlapka a chystám se ho prohrabat, zda tam nemám ještě něco k jídlu. Než však otevřu vak, Tlapka začal kolem kroužit a čenichat. Jeho čmuchací kontrolka asi něco zaznamenala. Vydal se směrem k východu z budovy. Koukejte Tlapka něco vyčmuchal ! Oznámím vzrušeným hlasem, aniž bych se na ostatní otočila. Tlapku sleduji ven z hlavní budovy. Rozhlédnu se kolem dokola po okolních budovách a u jedné ze stěn palisády zahlédnu nějakou zhroucenou postavu. Zamžourám tedy, abych si tu postavu lépe prohlédla. V žilách mi ztuhne krev. Lenoróóó! Vyjeknu ze sebe zděšeně. Vrhám se k Lenoře. Co se stalo? Sklouznu pohledem na zranění a je mi to hned jasné. Šíp! Koukni se mi do očí! Lenoro! Uklidni se. Dýchej zvolna! Cítíš jak to přestává bolet! (hypnóza) Tlapko k noze a lehni!! Kde je ta jehla a nit, sakra! Hlasitě nadávám při přehrabování ve vaku. Za zády se mi při tom zdálo že k nám někdo přibíhá, neohlížím se však, jen křiknu ať přinese vodu. Mezitím si připravíme vše potřebné. Bylinky, jehlu, nit a vodu. Smíchám bylinky, vodu a pronesu zaklínadlo. Dávám si na tom moc, moc záležet. Lenora je kamarádka a musím jí dát dohromady! Hotovým elixírem důkladně poleju ránu zepředu i zezadu. Tak a zbytek vypij až do dna. Poručím nesmlouvavým hlasem. A jestli nemáš ráda jehlu a nit tak se teď nekoukej. Rány sešiju několika uzlíčkovými stehy. Jsi zachráněná, za chvilku bedeš jako nová. Úlevně si oddechnu. Následně se snažím Lenoru přesvědčit, aby jsme se vrátily zpět do hlavní budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro KOŠILKA Obzerám sa okolo seba a vlastne ani neviem čo hľadám. A popravde ma ten obrovský vlk stále dosť znervózňuje. Sledujem ako žere nejakú zdochlinu a predstavujem si, že by som to kľudne mohol byť ja. Oh, hnusné zviera, vlci by mali ostať vlkmi, vo veľkosti, na ktorej sa nedá jazdiť. A potom prehovoril Thor. Bojovali s Álfom a aj toto urobili oni. Počkať, myslel som, že aj Thor je Álf. Mám v tom zmätok. Netuším do čoho som sa to priplietol, ale ak dostanem možnosť zabiť nejakého Álfa, budem právoplatne jeden z najlepších bojovníkov na svete. A presne o to mi aj ide. Stále premýšlam nad zápasom s Thorom. Mám ísť do toho, alebo nie? A potom moju neocenitelnú košelu, nazval princeznovskou košilkou!! Úplne som zamrzol. Pozerám naňho neveriacky a mračím sa. "Hoow hooow, toto nieje princeznovska košilka! Toto je hodvábna PÁNSKA košela z ďalekého ďalekého východu. PÁNSKA! Ani sa nedivím, že vy Ázgarďania nepoznáte hodváb a štýl, jediné čo viete je sa mlátiť a vraždiť!" V hlase mám hnev a dotknutosť a pri tom ukážem rukami okolo seba na všetky tie mrtvoly, pretože práve priznal, že toto predstavenie okolo nás urobili jeho vlastní ľudia. A áno, chcem sa s ním utkať a vymlátiť z neho dušu za to, ako ma urazil a zomiešnil, že nosím ženské oblečenie. Ale teraz sa musím ešte ukľudniť, teraz nieje vhodná príležitosť. Našťastie Lenora a Nessa už odišli a nemuseli tu počúvať kecy tohto svalnatého, blonďavého .... týpka. Pokúsim sa ukľudniť a prehľadávam to tam, aby som našiel nejaký alkohol. Potrebujem si vypiť a vďaka nim, som si nestihol ani kúpiť zásoby na cestu. Rozprávajú sa o nejakom obrnenom voze, netuším čo to je, ale nemám v pláne sa im do toho montovať. Aj keby po mne strielali lukmi, žiadny šíp ma nezasiahne. Mám reflexy a dokážem sa uhnúť všetkým strelám. A osud by nedovolil aby som zomrel, pretože musím ešte vykonať veľké veci. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Jak malí kluci Mám trochu nepříjemný pocit z toho, jak horné půlka mého těla ční nad palisádu, ale lepší místo na rozhled asi hned tak nenajdu. Výhled mi dává jasně zapravdu, že když tu budeme překračovat řeku, bude stačit jediný lučištník, a ani ne moc dobrý, aby nás sejmul jak slepice z hřadu. Jednoho po druhém. Očima doběhnu až na protější břeh, kde les skýtá dokonalou ochranu před slídivými pohledy i cizími šípy. Tedy… Co to…? Kdo jsi…? Jediné štěstí bylo, že byl skutečně daleko. Na poslední moment jsem si uvědomila, že nebude zdravé tu jen tak stát. Šíp mnou trhnul, jak ho vedla úděsná síla, a já se ani nebránila dopadu na zem, i když jsem měla jistou pochybnost o tom, co by takový šíp udělal s palisádou. Nessin hlas mě vrátí ještě o něco víc do současnosti. Měla bych si pospíšit, než se šok rozplyne a rameno začne bolet. Jenomže vzápětí mě začne instruovat, že se mám uklidnit a já začnu trochu panikařit. Ještě jsem se nepodívala, takže si nejsem jistá rozsahem zranění, ale je mi jasné, že na nějakou dobu můžu na luk zapomenout. „Po-počkej…. To nebude tak… hrozné…“ Zmůžu se na nejistý odpor a přeci jen se donutím podívat a s velkou úlevou zjistím, že šíp prošel skrz. Mohlo to být mnohem horší. „Nic to… není… musím za Thorem! Hned!“ Docela mě děsí, že jehlu s nití za chvilku najde a ruka odmítá spolupracovat. Pokud mi dá cokoli vypít, bez debat to vypiju a jen se modlím, aby mě to neodrovnalo. Musím mluvit s blonďákem. Pokud se pokusíme přejít, je po nás. Pokud mi kdokoli jakkoli pomůže do budovy, rychle vychrlím pár vět. "Na druhé straně na nás čekají. Z menší vzdálenosti by určitě jejich šípy prorazily i palisádu." |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Tak. A teď babo raď. Nevnímám Thorův zapálený monolog o Álfech. Slyšel jsem to tolikrát, až se mi to trochu zajídá. Je to pořád dokola. Sleduji Tlapku. Na moment jsem přejel pohledem po ostatních a zase sleduji dál naše přerostlé vlčátko. Když zbystřil, beze slova vyrazím za ním přesně ve stejný moment jako Nessa. Když vyjdu ven, nejdřív se rozhlédnu na všechny strany a pak, zatímco se naše hyperaktivní slečna vrhá na pomoc Lenoře, se vydávám k bráně. Pro jistotu kolem sebe volně tvořím ochranu pomocí krátkého zaříkávání. Zbytek krátké cesty k vratům se rozhlížím po palisádě. Dávám si záležet, abych nic nepřehlédl. Ven z brány se nevydávám ani na rozhlédnutí do stran, zajímá mě jen přímý výhled z vnitřka dvorce. Čekám, jestli budu muset bránu zavírat kořeny, nebo jestli to případně stihnu pěšky, nebo jestli se nic neděje. Zauvažuji, že bych vylezl nad bránu, ale při tom, co se stalo Lenoře, ten nápad okamžitě zamítám. Protože na cestě nikdo není, schovám se za sloupoví brány a položím ruku na zem. Vnímám otřesy, soustředím se na kopyta a nohy mimo dvorec. Chvíli se mračím, pak to vzdám. Zavřu bránu, pověsím do háků trám a vracím se zamyšleně zpátky. Že jsem nic necítil, to bych věřil. Ale že jsem necítil vůbec nic, to je zvláštní. Kéž při nás stojíš, Kováři, máme-li tu mít soupeře, který mne dokáže oslepit. S touto myšlenkou v hlavě vejdu zpět do hlavní budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro POCHYBNOST Rána Lenoru trochu zasvrbí, když jí Nessa polévá svým všelékem a pak jí poručí jej vypít. Elfka tak ochotně učiní a doufá, že to teplo, které se v rameni ihned rozlévá, není zánět.
|
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro PROBLÉMY V RAJI Ukľudňujem sa po tom, ako ma Thor urazil a márne sa snažím nájsť nejaký chlast medzi mŕtvymi telami. Potrebujem si niečo vypiť, už svitá. To znamená, že to bude skoro dvadsať-štyri hodín bez alkoholu! Začínam byť z toho celkom podráždený! Veľmi podráždený! A potom sa otvoria dvere a dovnútra vojde ranená Lenora. Tú krásnu elfku niekto strelil šípom a to považujem za vrchol. Ako sa opovažuje? Preto vytasím svoj meč, priskočím k nej a opýtam sa. "Kto to urobil? Kde je?" A som pripravený hneď vybehnúť von a bojovať. Thor mal rovnaký nápad a vybehol von spoločne so mnou. Ja som ostal stáť pred budovou a sledoval som ho ako odišiel kus ďalej a priniesol šíp, ktorý zranil elfku. Nikoho som nikde nevidel a nechcel som tu pobehovať ako blázon len tak, preto som sa s Thorom vrátil dnu a počúval jeho slová. Že rieku musíme prejť na inom mieste. Bohovia len to nie. Oni ju budú chcieť preplávať. A pri tom pomyslení ma úplne strasie a chcem protestovať. Potom dojde na šíp, ktorý údajne patrí Šerej smrti. Počul som o ňom dosť a prestáva sa mi to páčiť. A jak tam tak stojím zamyslený, otočí sa Thor na mňa a ,,dovolí,, mi ,,bez obav,, odísť. Pche, čo si to o sebe myslí? Ja som mohol bez obav odísť kedy som chcel. A že budem mať osud zajaca vypuštěného mezi smečku vlků. To sa trochu sekol, správne to malo byť ... Vlk vypuštěny mezi smečku zajíců. Podceňuje ma a to ma vytáča, ale okay, nechám to tak. Som ten inteligentnejší. "Turnaj, na ktorý som išiel, už aj tak kvôli vám nestíham. A zjavne potrebujete moju pomoc, preto pôjdem s vami, ale po ceste mi musíte vysvetliť, prečo vaši ľudia vraždia nevinných a prečo po vás ide Šerá smrť. Kam ideme a o čo tu vlastne ide?" Poviem jasne a prísne, pretože požadujem odpovede ak už mám riskovať život. Potom sa zahľadím na Lenoru. Má nádherné vlasy. Elfky sú krásne, ale Lenora je až príliš príťažlivá, preto pristúpim k nej a milo jej poviem. "Si v poriadku? Ak by si potrebovala, môžem ti pomôcť s vecami, odniesť, alebo ak by si chcela, mohol by som odniesť aj teba na rukách." A vyčaril som na ústach svoj dokonalý, očarujúci úsmev a v očiach som mal pohľad, ktorému žaidna žena neodolá len tak. (Osobní kouzlo: 7) Aj keď bojovnice, sú vždy tak tvrdohlavé a flirtovanie im veľmi nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Nesnáším šípy Po návratu do síně zamyšleně přecházím sem a tam, mumlám si pod vosy cosi o podivném tichu. Přece není možné, abych neslyšel absolutně nic. Že bych už byl tak starý? Jsem ještě vůbec užitečný na takových výpravách? Ne. Nejsem k ničemu, jen jsem se nechal zhýčkat civilizací. Z tohoto vnitřního monologu mě vytrhne až Thor. „Stridare, dovedl bys hned teď od vody přivést mlhu a zakrýt náš odchod? Ale musí být opravdu hustá...". Chvíli na něj jen koukám, vidím, jak sleduje Lenoru. Podívám se tedy také. Zraněná, ale ošetřená. Snad jí to moc neomezí ve střelbě. Thor se rozhovořil o tom prašivým albínským ostrostřelci. Koukám u toho na Lenory zranění. Probíhá bitva, všude kolem létají šípy, oštěpy. Kolem hlavy se mi mihnul meč. Jeho majitel v okamžiku neměl vodící ruku a hned na to ani hlavu. Otřu si krev z očí, a vzhlédnu právě včas. Kopí mi projede pravým ramenem. Zařvu vzteky a bolestí. Ale já jsem levoruký, takže opět Morana pije krev. Během následujících minut utrpím hromadu dalších šrámů, bodných i sečných. Díky své výšce po mě naštěstí nikdo nemůže moc střílet, ne v takové vřavě. Konečně se kolem mě trochu vyčistil prostor. Rozhlédnu se. Nevidím jí. Kde je? Vyrazím tam, kde jsem jí spatřil naposledy. Trvá mi to, pod nohama klouže rudé bláto, klopýtám o těla a zbraně, musím se místy i prosekat Álfama. Zahlédnu její plášť, na zemi. Poslední metry přeskakuji s novou energií. Dobíhám k ní. V zádech, mezi lopatkami, tři černé šípy. Jsem tu pozdě. Nedokázal sem jí chránit tak, jak jsem měl. Tak, jak jsem chtěl. Za to budou platit. Cítím, jak se ke mě sbíhá několik Álfů. Budou platit. Sevřu svou sekeru, až mi zbělají klouby na prstech. Celá se rozzáří. Mě se rozsvítí oči na krátký moment mi vlasy i vousy zčernají. Zařvu a prostor kolem mě se změní v pekelnou výheň. Spálím ty ušatý parchanty na popel a ještě je pak rozfoukám... Až ticho mě vyprostilo z nepříjemné vzpomínky. Zatřesu hlavou, abych ten moment vyhnal zase zpátky do temných koutů své mysli. Podívám se na Thora a přikývnu. „Mlha by neměla být problém. Ale v tom objemu, který potřebujeme, jí neudržím dlouho.“ |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Prasknutí růžového obláčku Stojím venku a zmocňuje se mě vztek. Vztek je dobrý. Zahání strach a nerozhodnost, vhání krev do žil. A zahání únavu. Svírám v ruce svoje kladivo, jako by to byla jediná věc, která mě drží mezi příčetnými. Dává mi jistotu. Z příjemného výletu s Lokim se velmi rychle stalo něco, co jsem si do teď snad ani neuměla představit. Doléhá na mě vážnost celé situace a tíží mě na ramenou mnohem víc než moje sekera. Jsem jenom kovářka, která se naučila bojovat. Jak jsem se ocitla v situaci, jako je tahle? Byla jsem tak zaslepená... vždyť právě před chvílí někdo málem zabil jednoho z nás! Ten šíp z Lenory trčel jako němá připomínka toho, co nám teď nejspíš bude hrozit na každém kroku. Teplo mojí kovárny mi najednou chybí skoro bolestně. Stojím před hlavní budovou a stále odmítám jít dovnitř. Nikam se ale nevzdaluju, jsem tu na stráži těch, co se uvnitř radí a jen se snažím být z jedné strany v zákrytu před dalšími možnými šípy. Já bych jim tam byla stejně prd platná. Umím spoustu věcí, ale co já vím o cestování a nejlepších cestách. Vhodný terén je pro mě tehdy, kdy nemusím jít do kopce. V uších mi hučí. Skoro zabili jednoho z nás... stačilo jenom kousek vedle. Kladivo sevřu zase o něco pevněji. Co když tady všichni umřeme? Taková možnost mě na začátku vůbec nenapadla. "Měli bychom je pohřbít." Promluvím najednou, napůl pro sebe. Vzápětí mi dochází nesmyslnost toho výroku. Jestli tu na nás někdo čeká, nebudeme mít na nic takového čas. Ale přesto... zanechat je tu všechny v takovým stavu mě naplňuje tak hlubokým zármutkem, jakého bych si nikdy nemyslela, že je moje obvykle veselá povaha vůbec schopná. Možná se až moc vžívám do lidiček, kteří tu zemřeli. Ale já bych rozhodně nechtěla skončit takhle... navzdory mým pocitům ale nemám odvahu jít znova dovnitř a na mrtvé se byť jen podívat, natož se někoho dotknout. Určitě mají ledovou kůži... I tak se ale bezděky rozhlížím kolem a hledám vhodné místo... Kde to asi měli nejraději? |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Nafouknutí růžového obláčku Trochu se ošívám, jak mě rameno hřeje a Thor se poflakuje venku. Měla bych tam být a krýt ho. Když se vrátí, jsem ráda, že souhlasí, že tohle není dobré místo na přechod, ale jméno, které padne pak… „Belenos…“ Kousnu se do rtu. Mělo mi to dojít. Vždyť jsem měla jeho kresbu v…. hmm… to je teď ale jedno, že? Ohlédnu se na vchod a na okamžik se toužím přidat k němu v lese. Pak si ale vzpomenu pro koho dělá a potřesu hlavou. Na co to myslíš Lenoro? Tobě zjevně něco leze na mozek! Radši zase začnu dávat pozor, co se děje kolem. Nejprve si nevšimnu, že si Ilias objevil nějak moc blízko, ale když promluví, stočím k němu oči. Dobře, že ho nezabili… „Ne, ne, to samozřejmě není…“ Jsem přeci samostatná žena a rozhodně mě nerozhodí jeden šíp v rameni, že? Jenže ten jeho pohled. „Možná…. Je mi trochu mdlo…?“ Zkusím to a váhavě se o něj opřu. „Asi bys mě přeci jen měl nést….“ Ten hlas umírající labutě by mi mohl závidět kdejaký herec… co na tom, že je to přehnané asi jako jeho starostlivost. Namotám si na prst pramínek jeho vlasů. „Můj hrdino…“ Jo, to zní dobře… a teď už mě prostě bafni, protože fakt nevím, co bych měla dělat víc. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Lekce vaření Šerá smrt? Huhůů brr to zní strašidelně, ale jak to mohl Thor poznat jen podle jednoho šípu?Se zájmem si tedy prohlížím onen šíp a hledám čím je tak zvláštní. Žádný nápis, žádný znak, je jen stříbrný. Ale je moc pěkný, možná by z toho byla pěkná ozdoba. Jestli Vám to nebude vadit můžu si ten šíp nechat? Vznesu svůj dotaz polohlasně ke všem co jsou poblíž. Od Lenory se ke mě donesou její slova u kterých zbystřím „Možná…. Je mi trochu mdlo…?“ Při těchto slovech mě polije ledový pot. Určitě jsem to namíchla správně? Hlavou mi problesknou všechny použité bylinky. Až když slyším zbytek konverzace, začalo mi to docházet. Srdce se uklidnilo a na tváři se mi místo úleku vystřídal pobavený úsměv. Jo, Jo Lenora by se teď neměla moc přepínat. Prohodím směrem k Iliasovi, ve chvíli když kolem nich procházím. Druhým okem šibalsky mrknu na Lenoru tak, aby to Ilias neviděl. Mám namířeno ke Stridarovi a Thorovi. Můzu taky něco zkusit ? Přidám se do rozhovoru. Můžu se pokusit namíchat něco, aby jsme nedělali hluk až se budeme přesouvat. Třeba bych možná zvládla takto ztišit vůz, když by se tím pomazali kola. A potom tlapka, nebo někdo jiný silný by nás mohl táhnout. Hodím očkem po Thorovi. Rychle to namíchám. Nečekám na jejich námitky. V rychlosti proběhnu dům zda je tu něco vhodného. Zastavím se u znehodnocených potravin. Mouka! Z toho by se dalo udělat těsto a to někdy drží jak lepidlo. Pustím se tedy do vaření. Přiměřeně vody, přiměřeně mouky a na závěr okořenit hrstkou kouzla. (levitace + štít). Když už jsem v tom vaření, připravím nám všem něco na zklidnění nervů a odstranění únavy. Myslím, že to budeme všichni teď potřebovat. Kdo to vyzkouší jako první? Mělo by to stačit nanést na podrážky nebo na kola. Pokud se nikdo nepřihlásí vyzkouším to sama. A pokud to nebude fungovat, půjdu raději dělat společnost Fridě, to snad nepokazím. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro LENORA Lenore je mdlo a trochu sa o mňa oprie. Ja si tak môžem privoňiať k jej vlasom. Takto z blízka je Lenora rovnako nádherná ako Nessa a keď si začne obmotávať moje vlasy o prst, viem že ju mám presne tam kde som chcel mať. Alebo ona mňa? Trochu mi pri nej poskočilo srdce a ja som dostal obrovskú chuť ju políbit. Ale na to je ešte čas. Okolo nás sú mŕtvoly a všetko je rozbité, rozhodne to nieje miesto, kde by gentleman ako ja, vyhovel bláznivým túžbam krásnej ženy. Lenora si bude musieť počkať. Keď Nessa prechádza okolo nás, prehodí k nám nejakú poznámku a mne hneď dojde, že asi trochu žiarli. Donedávna som sa takto staral o ňu a aj Nessa by si rada utrhla kúsok zo mňa. Teraz na také myšlienky aj tak nieje čas. Dostal som sa do nezávidenia hodnej situácie. Som so skupinou Ázgarďanov, ktorých prenásledujú blázni ako je Šedá Smrť a musíme prejsť cez rieku, ktorej sa desím viac ako ohňa. Zahodím zlé myšlienky a môj pohľad zas venujem len Lenore. Vážne by som ju teraz chcel políbit, ale miesto toho sa len rozhliadnem okolo. Uvidím prevrátenú stoličku, ktorá by ešte mala držať pokope. Rýchlo dobehnem k nej a otočím ju. Vrátim sa k Lenore, opatrne ju chytím za pás a druhú ruku vsuniem pod stehna. Dvihenm ju na ruky a prenesiem k stoličke, na ktorú ju položím. Zvyšok času, trávim tým, že sa starám o jej pohodlie a počúvam plán, ktorý vymyslí Thor. Vážne som zvedavý ako toto celé dopadne. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro
"Jsi ve válce, brachu." zabručí Thor na Iliasovy otázky. "Ze všech společností sis vybral tu nejhorší možnou. Naším cílem je daleké město Truwis a cílem Šeré smrti je Nessina hlava." uzavře úsečně. "Musíme to riskovat, Stridare. Přivolej mlhu a kvapně se vydáme na sever." řekne trpaslíkovi a vyjde před dům. Tam jej však zaskočí Fridino přání. Thor se na okamžik zarazí. Pohlédne do kovářky očí a modř těch jeho je únavou vyhaslého starce. Nevyzpytatelnost princova pohledu připomene, že - ač zcela odlišný - je přeci jen synem svého otce. Obrovitý Ásgarďan nakonec krátce přikývne a vrátí se do síně. Řekne starému trpaslíkovi, aby počkal a mrtvé začne urychleně třídit. Odtahovat na tři hromady.
|
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Dlouhý den Chvilku zaraženě sleduju Thorova záda, jak začíná nosit mrtvé. Nechci mu překážet, ale přece jenom... byl to můj nápad. Jen krátké zaváhání... je těžké podívat se smrti do tváře zpříma. Ale pak přejdu k tělům, která Thor už roztřídil. Po tvářích mi volně stékají slzy. Tolik zbytečně zmařených životů... Každému, koho Thor přinese, zatlačím oči. Občas přes někoho přehodím přikrývku, nebo jen nějaký kus hadru, který najdu. Nevypadají potom tak moc zuboženě. Jenom jakoby spali. Nebudou se muset stydět, až předstoupí před bohy. Pak už jen sleduju, jak celá budova hoří a cítím se mnohem líp. Oheň je očistí. Při další cestě jsem zamlklá. I když s opadnutím adrenalinu jsem zase unavená k padnutí, nestěžuju si. Já vůbec nemám právo si stěžovat. Dělám všechno, co se mi řekne, v naprosté tichosti. Když dorazíme k vodě, normálně bych nejspíš měla radost, že se můžu umýt. Teď na to nějak nemám sílu. A tak se snažím být aspoň nějak užitečná a pomáhám se svázáním voru. Před vstupem do vody si sundám kožené oblečení a společně se zbraněmi jej hodím na vor, abych pak moc nevrzala. Plavu tak jenom ve spodní košili a krátké suknici a za sebou táhnu s pomocí ostatních vor. Voda je sice studená, ale je to příjemné osvěžení po tak dlouhém dni. Když vylezeme na břeh, otočím se k ostatním zády a převléknu se do náhradní suché košile a zase si zpátky nasadím svoje kožené vybavení. Mokré svršky si zavěsím za brašnu. Až se pak někde zastavíme, rozložím je na nějaké větvi. Jakmile jsou všichni připraveni, zařadím se do průvodu a tak trochu netečně skupinu následuji. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Koupání v přírodě Sleduji Thora a Fridu, jak se zabývají těly. Sice jsem už duším cestu dál ukázal, ale spálení těl neuškodí. Pomohl bych, ale mlha mě bude stát spoustu energie. Vyjdu proto ven a začínám sílu hromadit. Hlavní dům vzplál a všichni jsou připraveni k odchodu. Thor mě pobídl. Přivolat tak velký objem mlhy trvá, ale nakonec se přes hradbu sídla převalila hustá, těžká mlha. Cestou mlčím, dumám nad naší situací a hledám opěrná místa pro orientaci. Před námi se objevila zákruta. Meandr. Takhle čistá a klidná voda mi ujasnila, kde jsme. Podívám se na druhý břeh a pak na horizonty. Pokývám hlavou. Svážeme vor, má sekera posloužila na přípravu klád. Nebojím se jí použít na dřevo, pořád je to sekera, ne ozdoba nad krb. Všímám si, že Frida není úplně zvyklá na takové cesty, zůstala totiž oblečená do vody. Natlačíme vor na hladinu, odložím na něj všechny své věci a zcela nahý vlezu do vody. Nehodlám si nic sušit. Po přeplavání vyždímám vousy a vlasy a do rezervní košile si otřu jen ta místa, kde se může tvořit plíseň a houba. Pak se opět obleču a vlhkou košili si přivážu k batohu. "Pokusíme se najít stezku. Potřebujeme se držet východně a až spatříme hory, obejít je severně. Veď nás Stridare." Pronesl Thor. Kývnu. „S upravenou obchodní stezkou moc nepočítejte.“ A první vyrazím směrem na severovýchod, k horám. Zhluboka dýchám, les mi docela chyběl, dokonce se mi na tváři usadil i lehký úsměv. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Závidím jim ten klid Když Ilias nečekaně odběhne a začne se potýkat s nějakou stoličkou, jsem celkem ráda, že mi fakt skoro nic není, protože bych taky mohla hodit solidní hubu. A pak mě usadí na stoličku a já se radši začnu věnovat svému luku. Aspoň tomu rozumím. Počkám, než ostatní shromáždí mrtvé, vím že zraněnou ruku nesmím přetěžovat, jinak bych akorát protáhla následky. Spolu s ostatními opustím budovu, nechám si namazat tenké podrážky a v mlze se neustále nervózně rozhlížím. Mám skutečně nepříjemný pocit v zádech. Na voru klečím a vůbec mě nezajímá, jak moc se ostatní svlékají. Pochybuju, že bych mohla vidět něco převratného a radši věnuju svoji pozornost protějšímu břehu. Luk držím v ruce, v podstatě připravená střílet, jen je pro tentokrát srovnaný s rovinou hladiny, aby se mi ani špička nenamočila. Vydechnu až když jsme opět na souši, skryti stromy. Zavěsím si luk na záda jako vždy a zařadím se za trpaslíka. Pro jednou mi pohyb mezi stromy moc radosti nečiní a úpěnlivě se vyhýbám myšlenkám na moje rameno, i kdy vím, že až se zastavíme, chtě nechtě to budu muset zkontrolovat. Nebo to nechám na Nesse. To spíš. Nakonec si ale moje přirozené prostředí i na mě vybere svoji daň a já se začnu pomalu uvolňovat. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro VODA Keď opustíme vesnicu v hustej hmle, nechce sa mi veriť, že ju vyčaroval ten trpazlík. Absolútne nevyzerá ako nejaký čarodej. Odkedy sú vlastne trpazlíci čarodejovia? Myslel som, že taký ako on, nerobia nič iné, len chlastajú v krčme a dookola rozprávajú nudné historky zo svojho života. Ešte pred tým ako sme opustili budovu, som sa naposledy rozhliadol, či neuvidím nejakú flašku. Hrozne rád by som sa už napil. Cesta bola v kľude, ale všetci sme sa rozhliadali na všetky strany po celý čas. Riziko, že niekomu vlatí šíp do krku bolo vysoké. Ubezpečoval som sa, že ak by už mal šíp priletieť, tak to asi schytá Thor. Je z nás najvyšší a nepriatelia ho považujú asi za najväčšie nebezpečenstvo. Pff, to ešte nevedia čo dokážem ja. A potom mi stiahlo prdel, pretože sme dorazili k rieke, ktorú sa všetci rozhodli prekročiť. "Já ... jaa, by som rád vyskúšal to lietanie Nessa. Akosi ..... hmm .... sa mi nechce namočiť si vlasy." Povedal som a potom sa do mňa zas ten prerastený tóóóór začal navážať. Samozrejme mu nesmiem dovoliť ma zhadzovať pred všetkým dievčatami v partii. "Čo? O čom to hovoríš? .... Jasné, že viem plávať. Pffff, že vraj neviem plávať, počuli ste ho? Jasné, že viem." A začal som si pomaly vyzliekať šaty tak ako ostatní. Svoju bielu hodvábnu košelu si nesmiem namočiť len tak. Vyžaduje precízne pranie a sušenie. Preto si ju dám dole a svetu odhalím svoje vypracované telo šermiara. Pri tom si dávam záležať, aby som mal napnuté všetky svaly a aby si ma všetky holky všimli. Na svoje telo som naozaj pyšný. Košelu bezpečne uložím na vor a s potláčaným strachom vleziem do vody. Keby som si mohol vybrať, bol by som radšej uprostred krvavého stretu dvoch armád, ako vo vode. Nenávidím vela vody. Bohovia, určite sa utopím! Počas plavby sa držím voru ako keby na tom záležal môj život. To, že necítim nič pod nohami ma desí. Ale myslím, že som to zvládol celkom hrdinsky a nikto si ani nevšimol, že plávať neviem. Hlúpy Thor, skoro to všetkým vykecal. Nemám ho rád. Je mi fakt dosť nesympatický. Po výstupe na breh, som sa usušil a navliekol si svoju hebkú košelu. MUŽSKÚ košelu! Je štýlová a ukazuje, že mám zmysel pre módu a že som aj citlivý muž, ktorý sa nebojí prejavovať svoje emócie. Je moderná doba a taký barbar ako Thor, to nemôže pochopiť. Som ale už naozaj dosť vyprahnutý a tak poviem smerom k Stridarovi. "Ale mohli by sme sa zastaviť v nejakej hospode. Pohár dobého vína by som naozaj ocenil. Alebo fľašu." |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Žbluňk
Těsně před odchodem začnu mazat všem na boty můj kulinářský výtvor. Je to lepivé jak borová smůla a tak mi to chvilku trvá. Frida a Thor mi naštěstí dopřály trochu času navíc. Ono to asi funguje! Radostně zajásám. A prý, že se nikdy nenaučím vařit. S pyšně zvednutým nosíkem ze svého úspěchu čekám na příchod Stridarovi mlhy.
Po cestě přemýšlím nad Thórovo slovy. „Cílem Šeré smrti je Nessina hlava“. Mám k tomu kopu otázek, ale nesmím teď říct skoro ani slovo, to je utrpení. Hned jak budu moct, zeptám se ho. Souhlasně pro sebe pokývám hlavou.
Vůbec netuším kam jdeme, proto následuji ostatní. Hlavní je, že Thor ví kam máme jít. Alespoň v to doufám.
Pře námi se objevil vodní tok kroutící se lesem jak had. Radostně ukazuju na vodu a snažím se svou radost sdílet s vedle jdoucím Iliasem. Ten se mě začal vyptávat, že by chtěl zkusit to létání. Trochu se na nej zamračím a pak mi to dojde. To je záminka, aby mě mohl vzít do náručí a aby na mě pak Lenora žárlila. Ne! Odseknu trochu naprdnutě. Pak se do toho vložil Thor. Prý, že Ilias možná neumí plavat. Pff! Tak tomu nevěřím, určitě měl v plánu něco jiného! Prohodím směrem k těm dvěma minimálně s náskokem pěti kroků.
Posledních pár metrů k vodě dobíhám takovým tryskem co mi místní rostlinstvo a terén dovolí. S vidinou koupel zapomenu na nebezpečí které nám z lesa muže hrozit a plácnu sebou do vody. Se svlékáním se neobtěžuji.
Netrvalo to dlouho a vor byl hotov. Většina se na plavání svlékla, někdo více, někdo méně. Po očku sleduju Iliasovo vypracované tělo, ale Thor by taky nebyl k zahození. Jak se je tak snažím nenápadně sledovat, pod nohama mi náhle zmizí zem. Soustředění, leknutí abych na sebe neuporornila a krátkodobá prostorová dezorientace způsobila, že jsem se do vody zapíchla po pas jak hřebík. Jen s doprovodným „žbluňk“. Dělám, jako že se nic nestalo. Raději se chytím voru a čekám na ostatní.
Plavba přes vodu však už proběhla bez větších eskapád. Na druhé straně se také trochu osuším, doplním vodu a připravím se na další pochod.
Cestou sleduju Lenoru jak se ošívá kvůli svému zraněnému rameni. Hned na první zastávce u nějaké tůňky jí to rameno pro jistotu zkontroluji. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro Hercýnský les Stridarova prognóza byla bližší realitě, než Thorův optimismus; obchodní stezka v nedohlednu a najít v pralese alespoň pěšinu, byl nadtrpasličí výkon.
Postup lesem se vlekl. Týden se trmácíte svahy a roklemi a každému je jasné, že by sám velice rychle opustil správný směr. Stridar ale sám tone v pochybnostech. Něco je stále s Vámi. Cizí vůle, prokletí, zlá mysl. Stridar si není jist. To něco nahlodává jeho vědomí. Snaží se proniknout obranou letité mentality a smést Vás. Zobrazit SPOILER Thor na nic nečeká. seběhne z vršku a v mžiku je po stehna ve vodě. Spokojeně si razí cestu k hradišti. "Už potřebuji něco jiného, než červavé jablko." zabručí válečník spisovně a rozkopává napěněnou tříšť na všechny strany. "Kdyby nás chtěli zastřelit, zastřel je rychleji, Lenoro." |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro BLÁZNI Keď sme vyšli z rieky a ja som bol šťastný ako blcha, že som sa tam neutopil, vychutnával som si, keď som mohol ukazovať svoje telo. S obliekaním som si dával na čas a pózoval som s napnutými svalmi, zatial čo po mojom tele stekali pramienky vody. Bolo mi chladno, ale holky si zaslúžia vidieť všetko, na čom som celý svoj život tvrdo makal. Mokré vlasy ma šteklili na ramenách a trpezlivo som čakal, kedy z nich odkape voda, aby som si mohol obliecť svoju košelu. Potom som vytiahol svoj meč a ešte si s ním trochu zatrénoval. Len tak, aby z neho odkapala všetka voda. Zbaviť sa hrdze je niekedy veľmi náročné. Keď sme boli pripravení, vošli sme do lesa. Bol to desivý les, ale s dobrým sprievodcom, za akého sa náš trpazlík považuje, by sme nemali v lese stráviť viac ako jeden deň. Zotmelo sa rýchlejšie ako by som si prial a postup lesom sa tak stal náročnejším a ešte viac desivejším. Zvuky zvierat, alebo príšer sa ozývali všade okolo nás a tak môj meč bol neustále v mojej ruke pripravený zabíjať. Nespali sme dlho, nazval by som to len takou malou pauzičkou v pochodovaní. A je mi zle. Hrdlo mám v jednom ohni, kašlem a myslím, že mám aj teplotu. Teraz ľutujem, že som sa včera mokrý promenádoval pri rieke. Preto je ďalší postup pre mňa namáhavejší a po celý čas som ticho. Je mi nepríjemné chodiť a ešte nepríjemnejšie rozprávať, keď ma bolí hrdlo. Počas nasledujúcich dní sa mi stav zhoršil a jeden čas som mal vážne vysokú teplotu. Dostal som od Nessy nejaké bylinky a tie mi pomohli a polepšilo sa mi. Rozhodne som ale nemal chuť rozprávať, pretože som bol vážne otrávený z tohto lesa. Už kráčame niekoľko dní, ako dlhý ten les môže byť? Je to už viac ako týždeň čo sa tu trmácame a nálada v celej skupine je značne zlá. Ja osobne som veľmi podráždený, pretože mám neúnosnú chuť si vypiť. Potrebujem víno. Už to nevydržím ani jeden deň! Ak dnes nedojdeme na koniec lesa, tak tuhle divnú skupinku opustím a vydám sa vlastným smerom. V noci som začal počuť divné hlasy. Hlasy, ktoré na mňa volali z temnoty lesa. A k tomu vlci, stále som ich videl a počul. Prenasledovali nás a čakali kedy niekto zaostane, alebo padne únavou. Ale tie hlasy boli najhoršie. Začal som Stridara podozrievať, že nás vodí do kruhu, len aby nás potom olúpil o všetko zlato, tak ako to trpazlíci robia. Držal som sa od neho ďalej a neprestával som ho pozorovať. Každý deň bol horší a horší. Vlci nám nedali kľudného spánku a na nás sa to už dosť podpisuje. Som unavený, nevyspatý, podráždený a chcem sa hrozne napiť. Víno, medovina, pálenka. Dal by som si aj tu vypálenú rýžu, ktorú som ochutnal na ďalekom východe. Nazývali to tam, saké. A hrozne veľmi sa chcem s niekym milovať. Nessa je tak nádherná, aj keď je po dvoj týždňovom pochode špinavá a chlpatá, tak ako ja. Rukou si prehrabnem hustejšiu bradu na tvári. Musím sa už oholiť. A Nessa tiež. Ale aj tak mám chuť sa k nej v noci pritúliť. Alebo k Lenore. Tá elfka vyzerá tak nežne, chcel by som si ju vziať do náručia, odniesť za ten hrubý strom a tam jej ukázať také veci, aké elfovia určite nepoznáju. Pozerám už aj po Fride. Má krásne tmavé vlasy a tie nohy! Má presne také nohy, ktoré by som si chcel hodiť jednu napravo, druhú naľavo a ja byť medzi nimi. Lenže nikdy to neurobím. Nič z toho. Niekoľko dní som už ani neprehovoril. Niečo proste nieje v poriadku, myslím že začínam blúzniť. Stále počujem hlasy, ktoré ma volajú do lesa. Chcú ma odtrhnúť od skupiny a preto v noci nedokážem spať. Mám strach, že sa odtialto nikdy nedostaneme. Som si už na sto percent istý, že nás chce Stridar zabiť. A Thor je v tom s ním. A presne v deň, keď som bol už rozhodnutý, že im to obom poviem do očí a dojde na meče, tak sme našli pevnosť. Proste len tak, po dvoch týždňoch v lese, sme našli civilizáciu. Thor zavelil, že ideme tam. Pri tom dvihol ruku a ja som ucítil jeho smrad z podpaží. Bolo to hrozné. Ale predpokladám, že ani ja nevoniam lepšie. Pozrel som sa na svoju košelu, je špinavá. Úplne špinavá, ale dával som si pozor, aby som ju nikde nepotrhal. Takže je to v poriadku, len ju musím vyprať s levandulovým mydlom. Nikdy som nebol veľký jedák, ale mám už hrozný hlad. Ale nebudem klamať, keď som uvidel pevnosť, jediné na čo myslím je, alkohol. Zaplatím im hociakú cenu za fľašu vína. A tak následujem Thora smerom do pevnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Zoufalství Tahle výprava je zcela jistě nejobtížnějším obdobím v mým životě. Dosud jsem poznala jenom kovářskou dřinu. Ruce mám namakané, že by všichni mohli závidět. Ale moje nohy jsou zvyklé jenom stát. Svaly mě pálí únavou a já se musím soustředit na každý další krok. Ale vždycky, když už si myslím, že nemůžu a že prostě zastavím, vybaví se mi obraz těch těl, která jsme za sebou nechali. A tak prostě jdu. Každý to tu snáší po svém. A já se uzavřela a nemluvím vůbec s nikým. Za těch pár dnů jsem si stihla vybudovat hradby větší, než má samotný Ásgard. Pak se cosi změnilo. Občas mám pocit, jakoby na mě někdo volal. Vždycky vztyčím hlavu a koukám mezi stromy. Loki? Co jsi mi to provedl? Proč mě tu necháváš umřít? Ale vždycky jenom šeptá. Na hranici slyšitelnosti. Copak jsem se už zbláznila? Taky tu jsou vlci. A je jich spousta. Asi jsem ještě nikdy vlka neviděla a tak mě jejich plynulé pohyby fascinují a děsí zároveň. Vypadá to, že se bojí světla a tak se drží přesně na hranici našeho malého světa. Občas sleduju oheň a říkám si, jak málo nás dělí od smrti. Kdybych to teď zhasla, nejspíš se na nás vrhnou. A kdybych zapálila les, tak zase vyhrajeme my? Je to vůbec možný? A třeba bychom pak zjistili, že se tu jenom motáme v kruhu. Už několikrát jsem byla v silném pokušení. Ale než to stihnu realizovat, tak nakonec vždycky usnu. Třeba jenom na chvíli. Ale pak o tom musím přemýšlet zase od začátku, je to zvláštní proces. A u toho na mě furt mluví Loki. Opustil mě. A teď se vtírá zpátky. Je mi z toho špatně, už ho nechci poslouchat. Občas se přistihnu, že mi tečou slzy. Je mi líto, že tu umřeme. Ještě jsem toho chtěla hodně dokázat. Měla jsem to všechno tak dobře rozjetý. A svoji smrt jsem si vždycky představovala poklidně. Že mě jednou někdo najde, nejspíš moje vnouče nebo děti... budu mít prošedivělé vlasy, a vrásky... a budu se usmívat. Nic z toho se mi nesplní. Tady mě nikdo ani nepohřbí. Ne, žaludky vlků nepovažuji za dostatečně důstojné, aby se to dalo počítat. Sušené maso, co zrovna žvýkám, chutná nějak divně. Bez zájmu se na úzký proužek kouknu. To je plíseň? Fascinovaně jí sleduju. Nevěděla jsem, že se sušené maso může zkazit. Ale v tomhle prostředí je možný asi všechno. Pomalu to odložím, ale to co už mám v puse dožvýkám a polknu. Pak se málem pozvracím. Ale udržím to. Nemůžu takhle plýtvat. Ten večer se už ale jídla nedotknu, i když se mi žaludek kroutí. Už jsem tu musela nechat určitě tak deset kilo. Vždycky jsem byla taková kulatější. A vždycky jsem se toho chtěla zbavit. Ale čekala jsem... nejdřív třeba jenom týden, až támhle pekař nebude mít ty dobrý koblížky. Nebo až dojím ten koláč od sousedky, nemůžu jí přece tak urazit. Nebo až budu mít děti, pak by to určitě šlo... nikdy jsem si to ale nepředstavovala takhle, ani se z toho nemůžu radovat. A pro koblížek bych teď klidně bojovala s celou smečkou vlků! Což dost možná nebude zase tak těžký zařídit. Ale koblížek nejspíš mít nebudou. A i kdyby, tak to pravděpodobně nepřežiju, abych si ho mohla vyzvednout. Všechno je zelený. Moje sny, moje ruce, moje jídlo, moji společníci... Začínám být na tu barvu alergická. Moje zoufalství pomalu dosahuje vrcholu. Teď už nevidím mrtvá těla, která jsme nechali za sebou. Moje představivost tam místo jejich vlastních tváří dosazuje ty naše. Jenom jsou trochu ohlodaný. Když najednou... normální světlo. To mě jako první vytrhne z transu. Musím chvíli mhouřit oči, protože mi je jasné světlo zraňuje. Vidím řeku... a opevnění? Neraduju se. Nejspíš je to jenom další iluze stvořená mými bláznivými představami. Mám hlad, jsem unavená a špinavá. Moje představivost si nemohla vybájit lepší místo. Přesně něco takovýho bych teď chtěla potkat. Do očí se mi zase derou slzy. Beze slova následuji ostatní, jako bych šla na porážku. Nejspíš teď kráčíme vstříc vlkům a vůbec o tom nevíme. Ale možná to tak bude lepší. Třeba se ani nestihnu leknout a budu mrtvá. Prý by měli jít po krku. Když to udělají dobře, tak nejspíš ani nic neucítím. Zvednu tedy hlavu a snažím se jít tak vzpřímeně jak jenom dokážu. Ať už to mám za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Zelené peklo Přestal jsem být v lese doma již dávno. A je to na mém pohybu znát. To a to, že nemám zase tolik let do očekávané smrti. Nepostupujeme nijak rychle, tempo je podstatné udržet takové, aby bylo dlouhodobě snesitelné pro všechny. A protože vedu já, udržuji tempo své. Sice jsou mé nohy krátké a staré, ale síly v nich je dost. Tempo, které jsem na začátku nastavil, držíme celé první dva týdny. Sledování vlků mě postupně začíná obtěžovat, ale aspoň medvěd byl zpestření. Připomněl mi Cernunna. Ještě, že jsem ho nechal doma, pomyslím si. Každý večer usnu velice rychle. Ale spím v krátkých intervalech, nikdy celou noc v kuse. Vždy, když se probudím, se musím napít vody. Nesmím riskovat dehydrataci a související křeče. Ze sušeného masa shodím červy do plechové krabičky a každých pár dní si tyto upeču na ohni. Vím, co dělám. Dobré to není, ale je to bílkovina. A upečení do křupava mi zdravotní problémy nezpůsobí. Dva týdny utekly, začíná mi být těžko. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Na moment se zastavím, když se před mýma očima náhle objeví výhled na mé rodné město. Láska k městu se během chvilky vystřídala s nenávistí vůči jeho obyvatelům. Zavřu oči. „Věčný oheň ať očistí mé oči a dá mi vidět co je skutečné.“ Není to však žádné kouzlo, jen prostá modlitba. Uvědomuji si, kde jsem. A dokud si to uvědomuji, je vše v pořádku. Otevřu oči a pokračuji v cestě. Obrazy se mi v mysli a před očima dál střídají. A já začínám pobrukovat melodii a po čase i hlubokým hlasem potichu zpívat. Ti, kdo se mnou ještě nebyli v boji, netuší, co si myslet. Text je v trpasličí řeči, takže i těžko říct, o čem se zpívá. Zpěv se zarazí v půli slova, to už všichni po takové době pozpěvování poznají. I já se zastavím v půli kroku. To vše v moment, kdy přes nás přeběhl silný poryv větru. Stočím hlavu proti větru a oči na moment ztratí jiskru. Zlatá barva zeslábne. Zatřepu hlavou a s daleko vyšším tempem vyrazím dál původním směrem. Strach a touha odtud odejít sílí. Zpomalím, až když se podívám na své ruce a nepoznávám je. Udělám další krok. A další. I nohy se zdají cizí. Kde vlastně jsem? K uším mi dolehne zvuk řeky. Vidím skrz stromy sluneční svit na otevřené ploše. Poslední kroky jsou opět energické. Ne však zdravě, je to touha vyjít z lesa ven. Stejně jako Thor, nečekám na nic a rovnou se v závěsu za blonďatým obrem deru skrz řeku. A tentokrát oblečený, je mi to úplně jedno. Hlavně chci pryč z lesa. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Vejdeme do lesa a mé počáteční nadšení rychle klesá. Tenhle les je něčím napadený, nemocný. Divoká zvěř, držící se mimo okruh světla vypadá, že jen čeká, aby na nás mohla zaútočit, jako by tu nebyl dostatek snazší kořisti. Z jídla obírám červy a házím je do trpaslíkovi plechovky. Ti lidé tak strašně páchnou. Vlastně se už vůbec nedivím, že se s nimi vede válka. Smraďoši. Jsem už tak podrážděná, že strhnu ze zad luk a jeden z vlků už může fungovat pouze jako kožešina. Další šípy ale jen neškodně zašustí v podrostu a mě uteče elfská kletba, jak mi v rameni škubá, že se nemůžu ani soustředit. Ke konci cesty se už neozývá jen trpaslíkův popěvek, ale i syčivá slova v mém rodném jazyce, jak chvílemi proklínám celou tuhle výpravu, chvílemi si opakuju, kdo jsem a proč jsem tady. Že je to jen a jen les, i když to vypadá, že ho někdo otrávil. Ne, tady se nemůže cítit dobře nikdo, natož lesní tvorové. A pak se dá Stridar do běhu. V tom okamžiku ho pronásleduje nejen další elfská kletba, ale i já. Věděla sem to! Těm malejm šmejdům se nedá nic věřit! Vodil nás tím příšerným hvozdem dokola a teď chce zdrhnout a nechat nás tady! A já mu dávala svoje červy!! Stridar šel v čele a já průvod uzavírala, což bylo docela štěstí, protože než jsem ho dostihla, proběhli jsme přízračnou clonou a konečně byli venku. Rozpačitě jsem se na chvíli zastavila a mrkala do sluníčka jako krtek. Měla bych se stydět. Nechala jsem se tak snadno ovlivnit, jako ti ostatní. Následuju skupinku přeci o něco pomaleji, jak je mi mizerně, že jsem málem pošlapala všechno, čemu jsem věřila. Fakt jsem tomu ubohému starému trpaslíkovi chtěla ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro 1.den Vstoupily jsem do lesa v domění, že nás čeká další obyčejná cesta lesem. Jak moc jsem se mýlila ukázek hned první den. Na první zastávce Lenoře překontroluji její rameno, všimla jsem ti totiž jak se ošívá. Ještě den, dva a rameno bude zase v pořádku, ale nepříjemné pocity ze zranění budou odeznívat mnohem déle. Hned prvého večera nás vyčmuchala vlčí smečka. Vlků se nebojím, jsem přeci vlčí dítě. Ale je lepší být ostražitá. Vím , že dnes určitě nezaútočí, jsme pro ně příliš nebezpečná kořist. Trochu jsem je zastrašila. To by mělo stačit, aby o nás ztratily zájem. 2.den Další den lopocení skalnatým vlhkým terénem a nehostinným lesem si vyžádal první oběť. Iliasovi začala téct nudle z nosu. Zatím to neni nijak vážné, jen obyčejná rýma, ale musím na něj dát pozor, mohlo by se mu to zhoršit. V noci se opět objevili vlci, začíná mi to dělat starosti. Snad ještě nikdy se mnou zahnaní vlci nevrátila. Trochu mi to nahrání hrůzu, ani ne tak ti vlci, ale to, proč se vrátily. Opět je zaženu, ale dnes v noci to šlo o poznání hůř než včera. 3.den Třetí den byl stejně náročný jako ten včerejší, jen ten optimismus ze všech vyprchává. Radost z pobytu v lese viditelně opadavá ze Stridara, ale i z Lenory. I mě se tu přestává líbit. Mám pocit, že nás stále něco pronásleduje. Mám obavy z večera, snad se ti vlci opět nevrátí. Večer se mé obavy naplnily. Vlci se opět vrátily. Vytvořila jsem kolem nás auru která by měla držet vlky v dostatečné vzdálenosti od tábořiště a zastrašovat je. Vůbec se mi to nelíbí, tohle musí být cizí vůle co je sem posílá. Že by to byla vůle lesa ? Nevím,nedá mi to spát. 7.den Koncem týdne se Iliasuv stav zhoršil, vysoká teplota a zarudlý krk, sotva si řekl o pomoc. Namíchala jsem mu tedy nějaké bylinky, nemůžeme si však dovolit někde na dlouho zastavit. Ilias však potřebuje byt v teple, místní les ale nabízí přesný opak. Není mi to příliš po chuti, ale na jeden den se vzdám svého komfortního štítu a propůjčím ho Iliasovi. Znamená to, že se celý den musím pohybovat v Iliasově těsně blízkosti. Až nyní, obnažená na svou holou kůži bez svého hřejivého ochranného štítu pociťují to, co jsem již strašně dlouho necítila. Chlad, všudypřítomné vlhko a dotírající zeleň, která škrábe, kouše a občas pálí. Mimo jiné i špína se na mě začala lepit. Už, aby byl večer a já si vzala opět svůj štít zpět, ale nyní ho Ilias nutně potřebuje, tak to musím vydržet. Večer usedám k ohništi vysílená a prochladlá. Opět se po setmění objevili vlci, stejně tak jako posledních pár předešlých nocí. Z posledních sil vytvořím ochrannou auru a pak usnu. 8.den Ráno se dozvídám, že se nás jeden z vlků pokusil napadnout, ale díky pohotové Lenoře se je podařilo zahnat, má ochrana selhala. To se už nesmí stát! Vlci stále krouží kolem nás, dost blízko na to, abychom si nemohli nic ulovit a zase dost daleko na to abychom na ně nemohly. Iliasovi mé bylinky pomohly a i já si po dlouhé době odpočala. Nálada v naší skupině zmrzla. Každý řekne jen to co musí. Depresivní prostředí si vybírá svou daň. Všichni jsou podrážděni. 9.den Po včerejším útoku jsem se rozhodla něco podniknout. Nasednu na Tlapku a vyrážím směrem ke smečce. Vyzbrojena a posílena odhodláním skoncovat s neustálým terorem. Našla jsem vlky a pokusila se převzít dominantní postavení v jejich smečce. To se mi podařilo, přitom mi však došlo, že tyhle vlky někdo ovládá, nějaké cizi vědomi a né les. V jejich smečce totiž chybí alfa samec jako vůdce. Dnešní večer byl konečně klidný. 10.den Následujícího večera se vše změnilo. Objevila se další smečka, která převzala dominantní postavení i u té předešlé. Nyní na nás dorážejí dvě smečky. Ač to ostatní asi ani nepostřehli, již deset dní tady bojuji s dotírající smečkou, kterou se snažím držet v bezpečně vzdálenosti od tábořiště. 14.den Jsou to asi dva týdny co odháním ty prašivý psiska. Uz nemůžu. jsem unavená, včera to bylo jen tak tak, ještě den a už je neudržím od tábořiště, má aura slábne. Už abychom byli z toho zpropadeného lesa pryč. Hlady už šilhám. A ostatní na tom nejsou o moc líp. Někteří už blouzní. Mám strach, že se odsud nedostaneme. Nastavené tempo chůze přeruší Stridar, když se náhle rozběhl kamsi vpřed. Někteří ho následovali a já byla mezi nimi. Neskutečně se mi uleví, když se konečně po dvou týdnech mohu podívat na slunce, tekoucí řeku a hradiště, kde bude nejspíš i nějaké jídlo. Zatnu zuby a s odhodláním se najíst, jsem připravená vydat ze sebe poslední zbytek energie jen aby se to povedlo. Opláchnu si obličej, promasíruju jej a vyrážím s ostatními přesvědčovat místní posádku, aby nás pustili dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro PEVNOST Obcházíte celý objekt podél příkopu k jeho jediné bráně. Strážní na hradebním ochozu Vás líně pozorují a nechají celou skupinu dojít až k bráně. Překvapí Vás nejen vlídné přijetí, ale i důkladnost, s jakou byla brána i palisáda zbudována. Takovou práci byste očekávali v civilizaci, ne uprostřed divočiny, kde - podle Stridarových předpokladů - mají být nanejvýš neorganizované kmeny a osamělé tlupy obyvatel.
Kamennou budovou s čtyřmetrovou branou a průjezdem projdete na nádvoří, kde Vás ochotné obyvatelstvo okamžitě směřuje do hlavní dlouhé síně. Přestože vojáci jsou vyzbrojeni zbraněmi slušné kvality a jejich odění má až uniformní nádech, nejde si nevšimnout, že jde o muže stále dosti divokého vzezření. Thor si ale takových nedůležitých drobností nevšímá a na výzvu staršího zemědělce se vydá dychtivým krokem, prozrazující prázdný žaludek, přímo do dřevěného sálu. I uvnitř síně se nachází nábytek řemeslně umně vyvedený a za vyřezávanými stoly sedí na lavicích a židlích několik ozbrojenců i civilistů. Celkově může být v pevnosti okolo třiceti lidí. Polovina jsou ozbrojenci. Ihned u dveří Vás osloví vysoká, asi čtyřicetiletá žena rusých, vlnitých vlasů a představí se jako Alja. Alja "Tento čas nám přivádí mnohé cizince." usměje se bezmála tajuplně. "Vidím, že jsou mezi Vámi zkušení bojovníci i krásné ženy. Společnost vskutku nezvyklá..." zahledí se pozorně na Nessu i Lenoru a nakonec se zarazí pohledem na Fridině svalnatém lýtku. "Kam máte namířeno, poutníci?" vzhlédne do Iliasovi tváře. "Neměl by někdo z Vás zájem rozšířit družinu mého chotě?" "Neměl." odsekl Thor nerudně. "Krásná paní." dodal vzápětí, když se sám ulekl své hrubosti. "Uvítáme Vaši pohostinnost a dobře Vám zaplatíme. Spěcháme však za vlastními obchody a nezdržíme se déle než jednu noc." "Jo." odfrkne si Thor a sebere muži nabízejícímu pivo z ruky celý džbán. "Divná ženská." zabručí si pod vousy a řádně si přihne. Nepřehlédne však při tom, že u zdi, směrem k řece, jej sleduje podivná společnost složená z dvou elfů, dvou zarostlých bojovníků a zahalené postavy v kápi. Stejně jako Vy, i elfové se zdají být dobrodruhy na cestách, vyzbrojenými bronzovými meči a luky. Zavalití vousáči budou podobného řemesla, jsou ale vyzbrojeni bronzovým mlatem a sekerami. Nacpaní jsou v kožených zbrojích a kožiších. Poslední osoba, kdosi v plášti a černé kápi - v jejímž šeru se obličej zcela vytratil - je Iliasovi zvláštním způsobem povědomá. Je to snad tím sebevědomým držením těla, nebo skrytém meči, který ale prozrazuje vyboulenina přesahující přes lavici? |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro JEDLO A ..... PIVO Počas cesty k pevnosti som sa modlil ku všetkým známym aj menej známym bohom, aby nás pustili dnu. A to sa vyplnilo. Pustili nás ... len tak. Pevnosť uprostred ničoho a oni nás len tak pustia dnu, ako susedov na návšteve, ale je mi to fuk. Potrebujem jedlo, vodu a alkohol. A nemusí to byť v tomto poradí. Potom sa nám predstaví Alja. Aj keď je staršia, vyzerá dobre a hneď myslím na jej teplé stehná. Trochu ma zo zasnenia vytrhne jej ponuka. Mohol by som tu zostať. Teplo, jedlo, posteľ a jej prítomnosť, keby šiel manžel na lov. V hlave mi už niekoľko dní beží dookola veta, ktorú povedal Thor. Ocitl ses ve válce. Naším cílem je daleké město Truwis a cílem Šeré smrti je Nessina hlava. Niesom povinný sa o Nessu starať, ale bola by tu, keby som nezasiahol v hospode a nezastavil toho elfa? Možno, že som za ňu zodpovedný. Osud nás dal všetkých dokopy z nejakého dôvodu. A možno bol ten dôvod to, aby som sa dostal až sem. Ale aj tak tu nemôžem zostať, niesom domased, chcem cestovať. Trochu zavrtim hlavou, aby som striasol tieto myšlienky. Som hladný, dehydrovaný a unavený. Alja nám sľúbila maso, ale zatial sme dostali iné pohostenie. Syr, placky a .... pivo. Smutne sa dožadujem vína, medoviny, alebo pálenky, ale majú len pivo. Niesom milovník piva, ale ... dnes urobím výnimku a lejem ho do seba akoby to malo byť posledné pitie, ktoré ochutnám. Keď po štvrtom pohári ucítim ten opojný pocit alkoholu, cítim sa hneď lepšie. Syr a placky sú výborné a ja sa zas cítim oveľa lepšie. Čím viac piva do seba lejem, tým viac som znova ukecaný a príjemný spoločník. Usmievam sa na Nessu, usmievam sa na Lenoru a aj na Fridu sa pekne usmejem. Dokonca aj Thorovi sa prihovorím a hodím s ním reč o pivu. Pochválim Stridara, že nás dostal z toho lesa a proste svet je hneď krajší. Čo si nemôžem nevšímať, je skupina, ktorá stojí neďaleko. Dvaja elfovia, dvaja bradáči, očividne žoldnieri, vojaci, zabijaci, alebo len lovci príšer. Ťažko povedať. najviac ma zaujíma ten piaty, zahalený v čiernom plášti. Mám neprestajný pocit, že ho poznám. Preto, keď sa cítim už dostatočne povzbudený pivom a najedený, sa postavím a vyberiem smerom k nim. Meč mám pripravený, ruku len tak položenú zápestím na rukoveti a pristúpim k nim. Nie príliš blízko, nie príliš ďaleko. Na svete nieje veľa ľudí, ktorí by sa dokázali vyrovnať môjmu šermu, takže nemám z nich obavy. "Zdravím vás. Čo vy tu v týchto lesoch? Nepoznám ťa?" Začnem hovoriť ku všetkým, ale na konci sa zameriam len na zahaleného bojovníka. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Do jámy lvové Všichni se ženou do jámy lvové a já jim vlastně rozumím. Taky už to chci mít za sebou. Přijde mi ale trochu zvláštní, že všichni vidí to samý. Když pozoruju svoje kolegy, připadá mi, že reagují na to samé, co vidím i já. Může to být nějaká záměrná iluze? Slyšela jsem o místech, která tě omámí výpary z různých rostlin. Ale až takhle? Když k nám přijde Alja, zvědavě si jí prohlížím. Jestli tu jsou nějaké rostliny, způsobující halucinace, je dost dobře možné, že tu vlci nebudou. Alja nás láká do družiny jejího muže. Aha! Zavrtím zuřivě hlavou ze strany na stranu. Hned je mi všechno jasný. Bludička! Po Thorově odmítnutí nás zve k večerní hostině. A on přijímá? Copak nás chce zabít?? Možná už je mu to taky všechno jedno. Ale jestli tu nemají vlky a jenom mámí smysly, tak by třeba šlo někudy vyváznout! Rozhlížím se a přemýšlím, čemu můžu věřit a čemu ne. Sáhnu na stůl. A skoro ucuknu. Vážně mě překvapí, že je pevný. Tohle je skutečně zdařilý trik. Koukám na jídlo, kterým se Thor cpe. Určitě to je jedovaný. Nebo to vůbec neexistuje. Ale jestli je to dobrá iluze, třeba zvládne i zařídit, abych se cítila najezeně. Těžce polknu. Možná bych mohla zkusit aspoň jednu placku. Hlady říčný žaludek na mě řve v souhlasným kručení. Vezmu jednu placku, zadívám se na ní... a jen velmi opatrně si kousnu. Chvíli tu chuť válím na jazyku... a kousnu si znova. A znova. Je to hrozně dobrý. Sice to není kobliha, ale tu životadárnou mouku v tom úplně cítím! Na druhou placku přidám i sýr. A znova se mi chce skoro plakat. Musím u toho jídla vypadat hrozně nešťastně. I když vím, že mi to určitě něco udělá, nedokážu tomu odolat. Představa večerní hostiny s masem mi najednou nepřipadá zas tak špatná, i když je to lest, jak nás tu nechat navěky. Ale třeba by to nebylo zase tak špatný. Zůstat věčně v iluzi... Ale chyběla by mi moje kovárna. "Musíme zmizet." Špitám mezi jednotlivými sousty. "Je to určitě past. Nemůžeme čekat do večera." Natáhnu se po třetí placce. "Musíme se odsud dostat pryč." |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Obezřetnost je nezbytná Při chůzi skrz řeku zpomalím, to kvůli sledování pevnosti. Nevzpomínám si, že bych o ní někdy slyšel. Prohlédnu si, jestli jsou stráže na přímém slunci. Před vylezením z vody si ještě opláchnu obličej a vydrápu se na suchou zem. Přítomnost mile se tvářících lidí vyvolává silné pálení v mých střevech. Pravděpodobnost takové situace se mi zdá velice nízká. V tom něco bude. Nemám dost sil tahat z okolí proudění energie. Vše jsem spotřeboval na obranu své mysli cestou lesem. Když se nám představí rusovláska, věnuji jí pátravý pohled, od hlavy k patám. Tady je něco jinak, než by mělo být, pomyslím si. Začala se ptát, jestli se někdo nepřidá k nim. Otevřel jsem ústa, ale Thor mě předběhl. A překvapivě odmítl kultivovaněji, než bych čekal. Šikovný blonďák. Nabídka stravy a spánku mě na malý okamžik rozehřála, ale okamžitě jsem se vrátil do reality. Vodu, a suchý chléb. Možná maso, až uvidím, že ho jí všichni. Nezajdu na hloupou chybu. "Jestli večer nebude maso, někdo to dneska odnese." Thor mě vytrhl ze zamyšlení. Stočím pohled směrem, kterým mluví. „Jsme unavení, oni ne. Buď opatrný, i já si potřebuji trochu odpočinout.“ Prohodím k našemu obrovi tiše a jdu se postarat o špínu na svém těle i ve své duši, spláchnout sucho v krku a utišit kvílející žaludek. Stále si však prohlížím okolí. Hledám sebemenší náznak vysvětlení, kde se tu toto sídlo vzalo, a snažím se vypátrat, jak je to tu staré. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Obezřetnost nechám na ostatních Cestu přes řeku využiji k lehkému zkulturnění svého zevnějšku, takže ostatní doběhnu u brány. Neznám mapy téhle oblasti, takže mi nepřijde divné, že je tu pevnost. Ženě věnuji jen krátký pohled, ale nemám potřebu zpochybňovat blonďákova slova. Sednu si ke stolu a pomalu osychám. Bezmyšlenkovitě se natáhnu pro placku a postupně ulamuji kousky, které si vkládám do úst. Pohledem bloudím po okolí a hodnotím ústupové cesty, minule by se nějaká hodila. Když mám okolí propátrané, oči stočím ke skupince s elfy. Už dlouho jsem neviděla pěkného elfa. Tedy pokud nepočítám Šerou smrt, ale ten se snad ani počítat nedá a navíc byl daleko. Ani si pořádně neuvědomuju, že si s kousky placky začínám rozverně hrát a občas si nějaký položím na jazýček, jindy ho jakoby zlobivě slupnu. Prostě se snažím napodobit to, co jsem viděla dělat nějaké ženy ve městě. Vypadalo to, že se to mužům líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Čekala jsem ledacos, ale takovéto uvítání opravdu ne. Něco se mi na tomto místě nezdá. Ani Tlapka nevzbudil větší rozruch, než pár kradmých pohledů. Běžně se lidé bojí, schovávají a někteří tahají zbraně, ale zde se nic takového neděje. Od místních obyvatel se cestou do hlavní síně snažím zjistit komu patří tato zem a tato pevnost. Všechny kolem při tom bedlivě sleduji. V síni Nás uvítá Ajla, žena místního pána. Je to krásná postarší žena, ale moc jí nevěřím, má takový tajuplný výraz v tváři. Ve spojení s tímto místem a chováním místních lidí mi to trochu nahání hrůzu. Připadám si trochu jak blázen, nikomu to tu nepřijde zvláštní. Možná blouzním. I tlapka je v klidu. Proto jsem hrozně ráda, že Frida to vidí podobně, naprosto s ní souhlasím, určitě je to past. Moje obavy jsou tak velké, že nevěřím ani tomu jídlu co sem před nás nosí. Mám ukrutný hlad, žaludek se mi kroutí, ale já prostě nemůžu. Snažím se sama sebe přesvědčit, že hlad nemám (sugesce), alespoň né teď. Místo toho si nenápadně schovávám jídlo do brašny. Pokud budou všichni v pořádku i za pár hodin také se najím. U protějšího stolu sedí pár elfů. Nevypadají že by byli odsud. Zkusím tedy s nimi promluvit, třeba zjistím z jakého směru přišli oni a jak dlouho tu jsou. A když se poštěstí třeba nám to napoví, jestli tu jsou kvůli nám, nebo taky jen prochází. Opatrně na ně naléhám, aby se mi svěřily (ovládnutí). Snažím se být milá, ale při tom maximálně ostražitá. Po očku sleduji i připitého Iliase. Snad se nic nestane. Mám hlad. Už se chci také najíst! |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro PÁN DOMU "Neboj se, Stridare." uchechtne se Thor po trpaslíkově varovné poznámce. "Tyhle smrkáče vynesem s básníkem sami. Klidně si odpočiň."
Od brány se rozlehl dusot kopyt a těžkých nohou. Zobrazit SPOILER "Jaký byl lov, můj pane? " zapředla Alja zvučně, jen se vedle ní obr posadil a po něm tak učinila celá jeho chasa. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Trapný nezdar a nezdravá zvědavost, co asi zabije elfa Když vidím, že veškerou moji snahu zabil ten frajírek, docela mě to otráví. Vousáčů si ani nevšimnu. Zaslechnu jak mu říkají že cestují a povzdechnu si. Jenomže pak se k nim vydá i Nessa a na mě už se tuplem ani nepodívají. Cítím se tak trapně, že radši vyklouznu ven, aby chladnější vzduch vyhnal horkost ze tváří. Co kdyby se každej držel svého? Lidé lidí a kříženci kříženců? Rozmrzele se vyhoupnu na okraj střechy jako na větev a usadím se na střeše. Možná jsem se na to měla vykašlat. Měla jsem zůstat doma. Troubení rohu mě přimělo vzhlédnout. Družina se asi vrací z lovu. Když pak dole pode mnou projdou tři ženy, sklouznu zase na zem a nenápadně se ztratím za dveřmi místnosti. Zůstávám u východu, nechci jít ke svým společníkům, jistě se museli dobře bavit, nad mými naprosto zbytečnými pokusy. Trapnými. Založím si ruce na hrudníku a nechávám vlasy, aby mi částečně skrývaly tvář. Moje trápení ale poněkud zastíní příchod pána domu a jeho družiny. Ucuknu, jak stojím blízko dveří, když se kolem proženou ohromné postavy. A když si sednou, ukáže se, že nenesou dobré zprávy. Ztratili několik druhé. Koho to proboha lovili, že ztratili několik druhů? A byli to obři nebo lidé? Když teď shání bojovníky mezi námi. Dívám se, jestli se někdo ozve, ale nakonec převáží zvědavost. „Mohu se zeptat, pane, co jste to lovili? Myslím, že tato informace by pomohla rozhodnout se váhajícím.“ Navrhnu a snažím se znít co nejméně konfliktně. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro PODIVNÁ SPOLOČNOSŤ Elfskí bojovníci sa s ničím nepárajú a hneď sa ma pokúsia k sebe naverbovať. Ani netušia či som dobrý bojovník, alebo či som aspoň v pohode človek. Tak sa to nerobí, preto im odpoviem. "Odpustite mi, ale než by som čo i len zvážil vašu žiadosť, najprv by som vás musel vidieť v akcii. Som totiž najlepší šermiar široko ďaleko a preto si svoju spoločnosť dobre vyberám." Obdarím ich mojím krásnym úsmevom, nie žeby som na nich chcel zrobiť dojem, ale rád sa predvádzam. Chlap v kapucni len mlčí a vraj tam už sedí dva dni a nič nerozpráva. Divné, ale asi teda nemá zmysel sa ho viac nič pýtať. Potom sa všetka pozornosť obráti na Nessu a musím sa priznať, že trochu začínam žiarliť. Som s touto kráskou už dlhší čas, nemali sme veľmi príjemnú cestu a tak sme sa nemohli nijak zblížiť, ale ak tu má niekto v tejto miestnosti najväčšie právo si s Nessou užiť, som to ja. A oni nech si nechajú len slintacie jazyky. A vlastne, ani jeden z nich mi nesiaha ani po päty. Preto sa rozhodnem dať všetkým najavo, že Nessa už je obsadená. Mnou! "Nessa, zlatíčko, vieš že aj po tak dlhej ceste, vyzeráš naozaj božsky? Dnes by sme sa mohli ísť okúpať spolu. Umyjem ti záda a našampónujem vlasy." Usmievam sa na ňu a potom zvodne mrknem jedným okom. Zaregistrujem, že Lenora opustila miestnosť, ale nijak tomu nevenujem pozornosť, momentálne sa snažím odplašiť tieto muchy od mojej večere. Na Nessu si už brúsim zuby dlhšie. A plus, vypil som dosť piva, takže som odvážnejší a ... mám väčšiu chuť. Potom začujeme trúbenie a vraj sa vracia pán domu. Výborne, som rád že ho spoznáme. Čo sa týka panských slavností a rozprávaním sa s lórdami, tak s tým nemám problém. Ako výherca turnajov sa vždy nakoniec ocitnem na kráľovskej hostine. A najviac sa z mojej prítomnosti tešie dvorné dámy, které len veľmi ťažko odolajú turnajovému hrdinovi s dokonalým telom. Oči od Nessy odtrhnem len preto, lebo sa do miestnosti vniesli ďalšie dve krásky. Oblečené v nádherných šatách a ovešané šperkami. Ak toto sú pánove dcery, veľmi rád sa nechám pohostiť. A tiež tým jedlom, ktoré sa odrazu objavilo na stoloch. Hlavne, že mám plné brucho placiek. A potom sa otvorili dvere a ja som nechápavo sledoval tých obrov. Tak toto sú naozaj veľký chlapi a mňa hneď napadne, že by som si s jedným z nich chcel dať duel. To by boli krásne básne o tom, ako Ilias vznešený, porazil obra. Pán domáci sa nenechal zahanbiť svojou výškou a je to ešte väčší hromotlk ako jeho ochranka. Ale aký je šeredný! Keď sa pozriem na krásnu Alju a toho ozembucha, neviem si predstaviť ako spolu trávia noc. Z týchto myšlienok ma vytrhne zvláštny smrad. Niečo ako ... hniloba. A ide to od nášho zamaskovaného priatela. Podozrievavo naňho pozriem, ale nevenujem mu viac pozornosť, pretože prehovorí pán domu. A chce, aby sme sa k nemu pridali. Tak ak by som mohol spávať v komnate s jeho dcérami (asi dcérami) tak by som to aj zvážil. A nemal som v pláne sa prihovoriť, dúfal som, že to urobí Thor ako náš ... ehm ... velitel ... pfff. Ale ozvala sa naša elfka a mám pocit, že nemá veľmi skúsenosti s tým, ako sa má rozprávať s nasraným pánom sídla. Preto hneď ako Lenora dopovie, vyskočím na nohy a začnem rozprávať tak ako sa s urodzeným má rozprávať. "Urodzený pane, moje meno je Ilias, som najlepší a najrýchlejší šermiar od severného Isonwoodu až po južné kraje Anerossu a ďakujem ti za tvoje pohostenie a štedrosť. Tvoje pivo je priam vynikajúce. Moja priateľka, Lenorka, sa len chcela opýtať na tunajšiu krajinu. Len prechádzame okolo a na váše sídlo sme zablúdili len náhodou, preto o vašej ... pracovnej ponuke, nič nevieme a radi si vypočujeme detaily." A takto, milá Lenorka, sa rozpráva s ľudmi ... no ... obrami ... ako je on. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Jen co jsem se ujistila ze naší spolustolovníci tu nejsou kvůli nám. Přestanu se o ně zajímat. Myslím, že jsem nevědomky Lenoře překazila její pokusí o flirt s těmi elfy. Chvílemi to vypadalo, že se budou dokonce chtít i prát. Než se však odhodlám nastalou situaci uklidnit, Ilias mě nečekaně předběhne svou reakcí. Tak, teď mám příležitost to napravit, aby si elfové zase začali všímat Lenory. Usměji se na Iliase a vášnivě a dlouze ho políbím. To víš že jo, a pak mi ukážeš co všechno umíš s tím tvým píchátkem.
Můj plán nevyšel. Asi jsem zvolila špatný postup. Usuzuji z Lenory náhlého zmizení, kamsi do výšin.
Zdálo se mi to jako věcnost, než zaznělo zatroubení. Do sálu přinesli další voňavé jídlo a opět se mi začaly sbíhat sliny. Opět někdo zatroubil, ale z takové blízkosti až jsem sebou trhla.
Obři, opravdoví obři. Užasle zírám na ty čtyři obrovský hromotluky. A pak vešel ten největší, velký šéf. Z jeho velikosti mi spadla brada. Rychle se vzpamatuju a čekám co se bude dít.
Velký šéf si mě měřil svým obřím pohledem déle než ostatní. Trochu jsem znejistěla. Mám na sobě něco nevhodného ? Nebo jsem příliš špinavá? Snažím se to tedy dohnat alespoň pěkným úsměvem.
Hned jak Ilias vysekne svou poklonu a představí se, vstanu a též se ukloním našemu hostiteli.
Drahý pane, jmenuji se Nessa. Vážím si vaší nabídky. Ale já bych Vám určitě nebyla v družině nikterak platná. Lovit neumím, ani mečem nevládnu, byla bych Vám spíše přítěží. Já se raději starám o zvířátka a nemocné lidi, které se snažím léčit na těle i na duchu. Byla bych však vděčná, kdybych mohla s přáteli na večer u Vás složit hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Hlavně odtud odejít ve zdraví Thor mě sice na moment uklidní, že nebudu muset Álfy řešit. Bohužel z tohoto klidu jsem svižně vytržen zaduněním rohů. Očima přejedu přítomné. Nevidím Lenoru, zamračím se. Kam se ta holka poděla, není dobré zmizet nám z očí, pomyslím si. Když všichni navrátivší vejdou dovnitř, udělá se mi trochu zle. Nemám rád obry, jak proti nim já mám asi bojovat. Víc než dvakrát větší, to je velice náročný soupeř. Když se usadí a mluví, zvažuji mezitím naše možnosti. Vytratit se teď už nemůžeme, incident nepotřebujeme, zůstat tu nehodlám. Ještě, že piju jen vodu. Podívám se na svůj pohár s vodou právě v ten moment, kdy na nás náčelník promluví. Vzhlédnu a podívám se mu tedy přímo do očí, než však cokoliv povím, stihla mě předběhnout Lenora, aniž by akceptovala položenou otázku a odpověděla. Hned po ní Ilias. Jak rychlý meč, tak rychlý jazyk. No, možná jazyk rychlejší. Doufám, že nechce do postele dostat i jeho, proběhne mi hlavou, když si doposlechnu ten fascinující monolog. Po tom, co promluví Nessa jsem si v podstatě jistý tím, že odejít odtud v plném zdraví a sestavě bude celkem zábava. Vstanu tedy. „Stradir z města na úbočí. Je naprosto úžasné vidět tak majestátní sídlo v těchto končinách. Velice mne těší, že toto místo mohu vidět zevnitř a setkat se s jeho pánem.“ Nejsem žádný rozený řečník, to o sobě vím. Udržuji oční kontakt, žádný úsměv. Lehce se mu ukloním a pomalu se opět posadím. Doufám, že nikdo z mých společníků se nezačne divit, že jsem prohodil samohlásky ve svém jméně a představil se rodným městem místo příjmení, bručí mi v hlavě můj vlastní hlas, přehrávající všechny možné špatné scénáře, pokud by tu náhodou byl někdo, kdo by měl problém s mou osobou ještě z dob života ve hvozdu. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro ŠTĚDROST Titán si měřil pohledem každého, kdo převzal slovo. Když jste utichli, chvíli také tiše seděl a jeho břich se vzdouval nádechy. Pak promluvil svým kamenným hlasem:
Thor na giganta zlostně civěl. Pán domu mu pohled neoplácel. Za to na něho teď vyzývavě hleděli všichni jeho synové i pacholci. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro ZÁPAS Všetci sa postupne predstavili a všetko bolo v poriadku. Zdá sa, že len Lenora je tu sociálne nemehlo a našťastie som ju zachránil. Elfka jedna nevychovaná. Obor prehovoril a ako prvé podotkol, že lovil trpazlíkov. Niesom is istý, či to bola vyhrážka Stridarovi, alebo sa len snažil byť vtipný. Potom svoj pohľad uprel na mňa a opýtal sa, či som velitel. Chcel som ukázať prstom na Thora, pretože ja nemám ani predstavu kam ideme a čo tam chceme robiť. Aj keď Thor nieje mojím velitelom, za celý čas čo spolu cestujeme ma len uráža a je nepríjemný. Nakoniec sa Thor postavil sám a zdá sa, že obor má naňho rovnaký názor ako ja. Možno ešte budeme spolu dobre vychádzať. Pán domáci vyhlasil, že môžeme hodovať a teraz keď už je na stole kopec jedla a pitia, tak sa nenechám dva krát prosiť. S úsmevom sa pánovi domácemu ukloním na znak vďaky a posadím sa k stolu oproti Thorovi. Hneď sa pustím do šťavnatého mäsa a piva. Užívam si pohostenie naplno. Cítim sa krásne opitý, ale nie tak aby som nebol schopný akcie. Úprimne, mne sa ovela lepšie bojuje keď mám vypité a podľa tej hustej atmosféry, ktorá sa rozlieva smerom od Thora, tak sa asi bojovať bude. A potom to prišlo. Pán urodzený obor prehovoril a po tom čo povedal, prestalo chutiť už aj mne. Dovolí nám odísť, ak sa stane Nessa jeho ďalšou manželkou. Tak on si dovolí mať viac manželiek, ale čo mi viac brzdí mozog je ... ako ... by s ňou chcel spávať? Veď je obrovský ... gigantický ... veď by úbohú krásnu jemnú nežnú Nessu zapučil. Neviem si to ani predstaviť a úprimne ani nechcem. Je to naozaj nechutná predstava. Nessu si rád predstavujem nahú, ale v tomto akte je to nepredstavitelné. Thor má u mňa jedno malé plus pretože sa hneď Nessy zastal. Ešte skôr ako ja, pretože aj ja som mal v pláne hneď vyskočiť na nohy. Ale ... ako to myslel, že Nessa patrí inému? Osobne s tým problém nemám, v mojej posteli skončilo už mnoho zadaných žien, ale nepovedal by som, že Nessa niekoho má. Musím sa jej na to opýtať. Tak tri skúšky a jedna z nich je v šerme? Ha! Považujte túto úlohu za splnenú. Nikto ma v šerme neporazí. Keď sa na vyzvanie pána domu postavil zahalený muž a vytiahol meč, buchol som pohárom o stôl a vyskočil na nohy. Nepotrebujem povolenie Thora ani nikoho z našej skupiny. Ak ide o duel v šerme ... neexistuje nikto schopnejší ako ja. Keď vyskočím na nohy a skúsene vytasím svoj meč, zakričím smerom k obrovi. "Hmm, príjmam túto úlohu! Sám mám o krásnu Nessu záujem a preto vám ju nemôžem nechať za ženu pane. Sľubujem, že váš šampión padne rýchlo a bezbolestne. A bude z neho ozajstná mrtvola." Je len jedna vec, ktorá je lepšia ako poctivý duel. Je to poctivý duel o srdce a bezpečnosť krásnej ženy. Postavím sa pred zahaleného muža do bojového postoja s mečom pred sebou. Na tvári mám sebavedomí úsmev a teším sa na tento duel. "Dúfam, že sa budeš snažiť a nezomrieš príliš rýchlo, chcem zapôsobiť na holky." Povedal som mu šeptom, stále s úsmevom na tvári. |
| |
| soukromá zpráva od Stridar Fjörgynsson pro Bude zle. Obr řve a pode mnou to zapáchá. Když se ke mě obr vyjádřil, na chvíli mě přepadl vztek. A stejně jak rychle vztek přišel, tak rychle i odešel. Označil Thore smrtelníkem, jako by on sám byl nesmrtelný. Jeho ego mu vlezlo na mozek a považuje se za boha. Sleduji celé dění mlčky, pečlivě sleduji jak obra, tak i jeho přilehlé okolí. Hledám jakéhokoliv čaroděje, a zatímco vypravuje, co všechno nás čeká, sundám si boty. Tady v tom extrémním objemu pachů si nikdo jedněch znavených nohou navíc nevšimne. Položím chodidla na kamennou dlažbu a začnu ze země načerpávat energii. Pomalu, nenápadně, po troškách. Pro jistotu. Moranu mám zakrytou, jen kus topůrka je vidět. Nechci, aby na ní někdo začal být zvědavý. Na moment si dovolím podívat na Nessu. Povzdechnu si. Když se Ilias začne málem tlouct do prsou ještě před soubojem, hlavou mi proběhne jenom krátká myšlenka na to, že s trochou štěstí s mečem umí aspoň tak dobře, jako žvanit. Dál sleduji celou situaci a jsem moc rád, že jsem se vyhnul alkoholu. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Já jsem to říkala. No neříkala jsem to? Musíme zmizet. Musíme VČAS zmizet. Ale mě tady nikdo neposlouchá. Večer se rozběhl, a já už jsem tak nervózní, že nedokážu nic sníst. Nebo nedokážu nic sníst, protože jsem se přecpala plackama. Těžko říct. Každopádně dorazil pán domu. A je to obr. Říkala jsem přece, že tu jsou bludičky. A měla jsem pravdu! A všichni se najednou tváří hrozně překvapeně. Achjo! Vnitřně panikařím, zatímco ostatní se představují. Ale já jim do toho nechci vstupovat. Umím to s kladivem, ne se slovy. Ještě něco pokazím. Dokud mě tedy někdo přímo neosloví, tak mlčím. Naštěstí si mě nikdo nevšímá. Ale i tak to s námi nevypadá dobře. Co budeme dělat? Během následující hostiny házím zoufalé pohledy na všechny, kdo jsou ochotní mi věnovat pozornost. Mohla bych se vypařit sama. Jedné osoby odcházející ze sálu by si nejspíš nikdo nevšiml. Už jsem to měla přesně promyšlené. Kudy, jak... Ale co bych pak dělala? Jestli je tohle jenom iluze, tak v lese stejně umřu. A jestli není... tak vůbec nemám představu kde sakra jsme. Skupina je vždycky silnější. A co by mi na to asi řeknul Loki. Loki... už jsem si na něj dlouho ani nevzpomněla. Nechal nás tu. Nechal tu mě. Sáhnu po čemkoliv na stole, co vypadá aspoň trochu sladce, a utápím počínající depresi jídlem. Tentokrát to nezabírá. Asi už je toho prostě moc. Pak přijde půlnoc... a obr zase začne mluvit. Je ve mě malinká dušička, jen co otevře pusu. Copak musí pořád tak řvát? Baví se o zkouškách. Zděšeně se rozhlížím. Umí někdo z nás šermovat? Ilias? Ten, který do sebe právě klopil jeden pohár za druhým? A kdo z nás bude zápasit? Nebyla by radši nějaká zkouška v kování zbraně? I když... jak tak koukám na zbraň zvoleného šermíře, pokouší se o mě mdloby. I kováře tu mají zkušeného. Ale dokázala bych to líp. Určitě. Škoda, že mi to je prd platný. Jen ze zvyku, a abych se nějak zabavila, přejíždím očima po zbrani jejich šermíře. Hledám nějakou nedokonalost, slabý spoj, slabinu, která by třeba Iliasovi pomohla. Jinak sleduji, co se děje, a jenom se modlím, aby si mě nikdo nevšímal. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Pan domu mi nahání hrůzu, ale zároveň mě neskutečně fascinuje. Takové neskutečné rozměry. Po úvodní slovní přestřelce se situace nakonec uklidnila a já se tak můžu konečně najíst. Už se nedomnívám, že by bylo jídlo jakkoli otrávené a nebo mě spíš přesvědčil můj kručící žaludek. Jím co mi ústa stačí, takových dobrot a tak prázdné břicho. Jedno sousto já a jedno sousto na potom. Nenechávám nic náhodě, kdo ví zda dostaneme zítra na cestu nějakou výslužku. Pečlivě si prohlížím jednoho ze synů. „ Jsou obři také tak poddajní jako lidé?“ V hlavě převaluji tuto myšlenku a mám nutkání to zjistit. Vždyť zřejmě více příležitostí už mít možná nikdy nebudu. Bylo to asi kolem půlnoci když obr znova promluvil, a to co řekl mi tak trochu vyrazilo dech. "Já nechci být něčí majetek." Vyhrknu ze sebe zoufalým hlasem ke svím přátelům. A už vůbec ne tohoto obra, sice mě obří fascinujou, ale vše má své hranice a tohle už je daleko za mou hranicí. Navíc když se sami zavřeli dveře a ta mrtvola z rohu se zvedla a dala se do pohybu k natěšenému Iliasovi . Začalo mi být trochu ouzko. Tohle nevypadá na rovný boj. Proto nemám výčitky když budeme taky trochu podváděl. Jde mi přece o manželství ne? Bude-li to jen trochu možné, pokusím se přitočit k Iliasovi a nanést na něj trochu mého ochranného štítu. On si toho nevšimne a já budu klidnější. Teď víc asi udělat nemůžu, jen doufat, že je Ilias tak dobrý jak povídá. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro A pak Nessa… všichni se představují, tedy mimo kovářky, a já si říkám, jestli si všimli, kdože to za tím stolem vlastně sedí. Když se představí Stridar, i když mi neujde ta změna jména, dostanu odpověď na svoji otázku. Začne se hodovat a já si jdu radši sednout poblíž elfů. Chybí mi domov. A ono se to zjevně může ještě zhoršit… poslouchám, co se má dít a nelíbí se mi to ani za mák, ale s tím asi nic neudělám – nejsem ani šermíř, ani zápasník. Škoda jen, že Ilias prozradil mé jméno, mohla jsem dost dobře předstírat, že k nim vůbec nepatřím. Zatímco Ilias se hotoví k šermířskému vystoupení až lehkovážně, pod deskou stolu pevněji sevřu svůj luk a založím šíp, aby to nikdo neviděl. Správně zamířený šíp ve správnou chvíli může změnit výsledek bitvy, tak proč se ochuzovat o tu možnost. |
| |
| Duel Hudba: ♫ ♪ ♫ ♫ Obr se Iliasovým slovům hlasitě zasmál. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro SÚBOJ Na zápas som sa tešil, ale hneď ako sme začali mi došlo, že sa mám naozaj na čo tešiť. Prvé jeho výpady boli úžasné, presné, rýchle, ťažko ubránitelné a to ma naplňovalo nadšením. Ako išiel zápas ďalej, nepodarilo sa mi protivníkovi uštedriť ani jeden dobrý zásah, ale jeho útoky boli čím ďalej tým ťažšie. V jeden moment som si dokonca povedal, že naozaj som nemal toľko piť, pretože mi už ide o život. Tento človek oproti mne je naozaj dobrý. Naozaj naozaj dobrý. Keď som mal chvíľku času tak som silno zažmurkal a potriasol hlavou, aby som aspoň trochu zmiernil pocit opitosti. Skušal som jednu svoju taktiku za druhou, ale nevedel som prejsť cez protivníkovu obranu. Uvedomil som si, že sa na mňa pozerá Nessa, aj Lenora a aj tá tichá Frida. Nemôžem prehrať, proste nemôžem tu a teraz prehrať a zomrieť tu ako nejaký neznámy človek. Ešte som nebol ani zamilovaný! A nemám deti, ani ženu! Mám ešte svoje tajné zbrane, ale nehodlám ich použiť. Tento zápas je ťažký, ale popravede užívam si ho. Môžem sa aspoň ukázať, aký som naozaj skvelý šermiar. A potom som uvidel malú medzeru v jeho obrane a hneď som švihol svojím mečom. Prisahal by som, že som ho zasiahol a očakával som nejakú reakciu. Možno, že si chytí ranu, alebo aspoň sa dá do obranného postoja, kým sa nespametá z môjho útoku. Ale nič. Akoby mu to aj bolo jedno. A v tom sa ozval domáci obor a ukončil zápas. Čo prosím? Dost?? Prekvapene pozriem na obra a potom na zahaleného protivníka, ktorý sa už vybral sadnúť si k stolu. Pohoršene roztiahnem ruky a otočím sa na domáceho pána. "To snáď nie! Prečo ste to ukončil? Musíme zápas dokončiť!!" Práve keď som začal vyhrávať tak to ukončí? Čo akože teraz? To sa mám spokojiť s remízou? Tak to teda nie! Remíza v dueloch neplatí. Niečo také proste neexistuje. Keď sa dvaja bijú, tak je vždy jeden víťaz a druhý porazený! Je mi jedno ako by sa obor rozzúril, v tele sa mi búri adrenalín a alkohol, ak by bolo treba tak sa teraz pobijem aj s obrom. Samozrejme k pánovi domu mám úctu a viem ako sa správať, ale svoje pohoršenie nad tým, že náš zápas ukončil som musel dať najavo. |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Fascinovaně sleduju dokonalou souhru vypracovaných těl a ladnost pohybů. Je neuvěřitelný, co lidský tělo dokáže. Vždycky, když něco takovýho vidím, mě akorát mrzí, že to moje je úplně k ničemu. Jestlipak Ilias někdy ochutnal koblihy od Greldika? Určitě ne, protože by pak nemohl vypadat takhle. Křečovitě držím pěsti a tiše mu fandím. Jasně, je to pitomec, ale rve se za ušlechtilou věc. Za nás. Najednou je boj u konce. Trhnu sebou, když zazní silný hlas obra. Skoro bych na něj zapomněla. Kdo vyhrál? Vidím natrženou kapuci cizince, ale nevidím žádnou krev. Ilias se vzteká, že zápas neskončil... takže... Získali jsme bod, nebo ne? Nervózně koukám kolem sebe, na Thora, na Lenoru, na Nessu, na Iliase, na Stridara... snažím se v jejich tvářích vyčíst nějaké známky radosti. Ne že bych se zrovna v šermířských duelech vyznala. Třeba k vítězství stačí, když soupeři natrhnete oděv. Ale proč se potom Ilias tak vzteká? Moc moudrá z toho nejsem. Nicméně to vypadá, že už se všichni chystají na zápas. Kdo bude zápasit za nás? A co budeme dělat, jestli je to stejný obr jako její tatínek? Byla bych mnohem radši, kdyby se dcera pomamila. Moc doufám, že má Thor schované nějaké eso v rukávu, když tak rychle vzdal zkoušku v pití. Než se tedy uráčí dostavit ta, na kterou všichni čekají, obhlížím terén. Snažím se zjistit, jestli je něco, co by nám mohlo pomoct. Koukám, kde je míň lidí, kudy by se případně dalo utíkat. A jaké jiné hrozby, kromě samotného obra, tu vlastně jsou? |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Na chvíli luk zase skloním, ale už spíš jen upíjím malé doušky vody, než abych něco jedla, natož pila alkohol. Právě jsme viděli, že nechybělo mnoho a šermíř přišel o hlavu. Čekám, co se tedy z té jeho dcery vyvrbí. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Po chvíli zahřmí pán domu a z jeho slov mi dochází, že naše naděje ještě nezhasla a Ilias je stále živ. Děkuji bohové. Vyhledám Iliase pohledem a s výrazem v tváři který říká „Děkuju“. Při čekání na obrem několikrát zmiňovanou VEVERUŠKU, zepředu hovor se svou družinou a zjišťuji kdo má odvahu se doslova poprat s třetím úkolem. Mám takové tušení, že to opět nebude jen tak. A když to vezmu kolem a kolem, tak nejvhodnější kandidát na zápas je Thor. V přípravném čase se snažím Thora pořádně namotivovat |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro ZÁPAS Obr si Iliasových výkřiků okázale nevšímal a vyprázdnil při nich další kravský roh podaný Ajlou. Tentokrát plný horké medoviny. Zobrazit SPOILER „JAK SNADNÉ JSEM TO PRO TEBE PŘIPRAVIL, ASGARĎANE. TY PODLÝ VRAHU. BOHOVÉ – TVŮJ PROKLETÝ OTEC, I TI SKUTEČNÍ – DOBŘE VĚDÍ, ŽE BYS MĚL ZÁPASIT SE MNOU. A MOK TVÉHO MOZKU BY MĚL OKUSIT TYTO SLOUPY.“ „ZABTE ÁSGARĎANY!“ zařval kdosi a Fridě někdo jiný trhl vlasy vzad. Pak vrazil kovářce nůž do boku. Zobrazit SPOILER Přiskočila k Ásgarďanovi jako pralesní šelma. V úsměvu odhalila dlouhé tesáky. ♫ ♪ ♫ ♫ END CREDITS SONG ♫ ♪ ♫ ♫ |
| |
| soukromá zpráva od Frida pro Veveruška byla... jak se dalo očekávat... poměrně velký kus ženské. A jistota, s jakou jí její drahý tatínek posílal do boje, mi vůbec nedělala dobře na moje už tak dost napnuté nervy. Thor se úkolu zhostil s naprostou samozřejmostí. Trochu jsem doufala, že má nějaký trik v rukávu, udělá BUM! a Veveruška padne. Ale nic takového se nekoná. Nejspíš bych si zápas užívala mnohem víc, kdyby nám nešlo o život. A tak když vrazí Thorovi palce do očí, zděšeně se přidám k nevoli elfa. "Tohle se nesmí!" Ostatní ale zjevně můj názor nesdílí, protože ve všeobecném veselém ryku nejsem vůbec slyšet. V okamžiku, kdy Thor padá na kolena, postavím se na nohy. Jednak abych lépe viděla a jednak už prostě nevydržím sedět. A pak se stane divná věc. Obr se začne dávit a najednou už nikdo nesleduje souboj, ale drama u hlavního stolu. Udělám krok vpřed. A vlastně nevím, co jsem chtěla podniknout. V tu chvíli ale Alja vytáhne meč a já ztuhnu. Zrovna tenhle bych poznala úplně kdekoli. Práce, na kterou jsem nejvíc hrdá. Meč pro Lokiho. V příští chvíli rozpoutává peklo. Byl k tomu stvořen. Z šoku se proberu až v okamžiku, kdy mi kdosi zvrátí hlavu dozadu a proráží vestu. Dýka jde do živého. Překvapeně vyjeknu. Ve tváři se mi kromě bolesti objeví i hněv. Konečně situace, které rozumím perfektně, žádné hádanky a přetvařování. Stačí nechat pracovat reflexy a sílu paží. Důrazně se oženu loktem tam, kde cítím útočníka. Potřebuju ho něčím rozhodit, rozhodně mu nesmím dovolit znova použít dýku. Pokud se mi podaří uvolnit svoje vlasy z jeho sevření, snažím se ho zneškodnit ranou do spánku nebo kopnutím do slabin. Až pokud se mi povede ho zbavit, zjišťuji situaci jinde. V žilách se mi rozproudil adrenalin, který mi teď nedovoluje připouštět si bolest. Ostatní jsou v nebezpečí. Všichni jsme v nebezpečí. Takže dokud dokážu stát, musím se aspoň pokusit nás z toho dostat. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Nemůžu o tom ale dumat příliš dlouho, protože souboj začne a já dávám pozor, co se děje. Dokonce o chvilku déle, než všichni ostatní. Pohled mi přitáhne dávící se obr, abych viděla, jak obrova žena… pardon, Loki, rozpoutal chaos, ze kterého byl snad ten kříženec zplozen. Očima přelétnu svoje okolí, když se ozve křik. Hrot šípu následuje můj pohled, takže muž je sice blízko, ale rychlejší než vystřelený šíp není. Nechám ho krvácet na podlahu a bleskově založím další. Thor se mezitím vypořádává s Veveruškou, Frida má jednoho soupeře, to by měla kovářka zvládnout. Nože jsem si bohužel nevšimla. Trpaslík sice čelí přesile, ale věřím tomu, že ten malý ďábel se tím nenechá zastavit. Nejhoršího protivníka zjevně získala Nessa. Koutkem oka zaznamenám potíže hlavního stratéga a bleskově zvážím, jestli stihnu vystřelit dva šípy, než se obr dostane k dívce. Pokud ano, věnuji jeden zbývajícímu oku čerstvě jednookého obra a druhý jeho obludnému otci. Pokud ne, střílím přímo po plazícím se velikánovi. Snažím se trefit krk nebo kterékoli jiné místo, které nastaví, a mohlo by skrývat nějakou tu tepnu. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro Obor si moje námietky nevšíma a tak len urazene rozhodím rukami a odkráčam k nášmu stolu. Zhodím sa na voľné miesto, naproti Fride a ako stále, očakávam nejakú pochvalu, alebo obdivné pohľady za môj výkon. Právom sa cítim po takomto zápase na seba hrdý. "Fúú, to bola sranda, taká menšia rozcvička. Videli ste ako som ...." Zastavím sa uprostred vety, keď si všimnem ako ma vlastne všetci ignorujú. Žiadne ... ďakujem ti Ilias, že si sa za nás postavil. To si nemusel, predsa len niesi Asgarďan, ale bojuješ za nás. Aspoň potlapkanie po zádech, alebo burácajúci prípitok na moje meno. Keď si uvedomím, že nič z toho nebude, začnem sa tváriť dosť urazene. Vezmem do rúk pohár s pivom a začnem si odpíjať. To sa už Thor hadrkuje s obrovou dcerou, ktorá vyzerá viac ako zbraň, než ako žena. Sledujem zápas, ale tvárim sa nezaujate. Prečo by som mal javiť zájem, keď ani oni nejavili záujem o mňa. Zbystrím, až keď Thor dostáva riadne do držky. Očividne zápas prehráva a ja si netrúfam odhadnúť, čo sa potom udeje. Našťastie sa ale domáci obor začal dusiť. Dusil sa až tak veľmi, že sa môj zvláštny protivník vcucol do seba. Proste zmizol a ja si to neviem vysvetliť. A potom sa na scéne objavil Loki a niekto zakričal, aby zabili Asgarďany. Prítomnosť Lokiho ma neteší, bol to práve on, čo ma chcel zabiť. A v tom sa na mňa vyrútil vržený nôž. Netuším kto ho hodil, ale pomyslel som si, že to bol nejaký blbec, pretože ja niesom Asgarďan, to snáď je jasné už na prvý pohľad. Samozrejme minul, veľkého Iliasa nezabije nejaký náhodne vržený nožíček. Fridu niekto lapil zozadu a ona sa zatvári nejak bolestivo. A tá obrovská masa tuku v podaní pána domu, sa začala rútiť na Nessu. Všade naokolo vznikol chaos a ja som si nebol tak celkom istý, čo mám robiť. Zachraňujem im všetkým život už neviem ani ako dlho, ale namyslení Asgarďania nevedia ani poďakovať. A teraz ich mám zachraňovať znova? Som urazený a nechce sa mi, ale čo iné môžem robiť, keď sú krásky v nesnázích? Pretočím očami a potlačím svoje urazenie. Vyskočím na stôl až zkopnem nejakú misu s jedlom a prevrhnem pohár s pivom. Bleskovým vytasením meča sa zaženiem po útočníkovi, ktorý drží Fridu. (Ak to stále potrebuje.) Mierim presne, takže nemôžem Fridu zasiahnúť. Stačí ak špičkou meča prerežem útočníkovi tvár a o zvyšok sa už postará samotná Frida. Vyzerá, že sa vie o seba postarať. A potom sa už sústredím na valiaceho sa obra, do ktoré vyletel šíp od Lenory. Ak je to nutné, skočím pred Nessu a proste budem sekať a bodať a uhýbať sa obrovým útokom. Sústredím sa viac na rýchly úhyb ako na útok. Útoky sú tak povrchnejšie, ale je ich hodne. Ak to nutné nieje stojím na stole a obzerám sa, kto potrebuje pomôcť. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Jen klid holka, jen klid, všechno dobře dopadne, Thor tu Veverušku porazí. Hluboký nádech! A výdech! Nesmíš se nechat vyvézt z míry, musíš být koncentrovaná! Polohlasem promlouvám sama ke svému já.
Pomalu chodím v povzdálí kolem zápasníci dvojice. Pozoruji je spíše periferně, více mě zajímají ostatní. Obr je plně zaujat soubojem. Lenory ostražitá povaha ji drží v pohotovosti i když to nedává na sobě znát. Ilias zkouší utopit svůj neoceněny um. A Frida nervózně sleduje každé Thórovo zakolísání. Nemít teď své emoce plně pod kontrolou tak teď stojím vedle Fridy a propadám panice.
Odněkud se ozvalo „ZABTE ÁSGARĎANY!“ V tom se střetly naše pohledy, můj a obrovo. V tváři brunátný a v očích touha po krvi, po mé krvi. Obr však netuší, že pohled do mých oči muže být pro nej osudný. Nebyl by první kdo se v nich utopil. V mých potlačovaných emocích pravě převládl strach, děs a hrůza. Ale nenechám se jím ovládnout, naopak vyjmu všechen strach a vyšlu ho na obra společně s jediným slovem. „LEHNOUT !!! Byl to zatím ten nejpanovačnější a zároveň nejstrašnější tón hlasu jaký jsem kdy ze sebe vydala. Alespoň tak se mi to zdálo. "Budeš se plazit u mých nohou a škemrat o pomoc ty bečko sádla !!!" Pokračuji s v útočném proslovu. Zasáhne-li můj hlas někoho omylem, neprodleně ho uvolním ze svého sevření. Pokud to na obra nezafunguje prohodím si v poslední chvíli své místo s některým nejbližším nepřítelem. |
| |
| soukromá zpráva od Kočičí dupot pro Triumf Lenořiny šípy našly své cíle. Tlustí černí potkani vyděšeně opouštěli náruč zcela oslepeného obra, který začal v panice tlouct rukama kolem sebe. Pěstí tak zasáhl svého bratra, který zaraženě zíral na pahýl vlastní ruky, která pod stolem dosud svírala pohár. |
| |
| Hej! Ženská? Ne že bych taky nebourala genderové stereotypy, ale v tuhle chvíli mě to prostě nějak překvapilo. Nicméně to nemám čas řešit. Krasotinku v nesnázích se ženou zachraňovat dva hromotluci. Samozřejmě. Jestli mám čas, tak rychlým pohybem tahám z poutka sekeru. Bolestivě u toho zasyčím. Nedokážu odhadnout, jak dlouho to udržím s propíchnutým bokem. Nicméně se svoji bolestivou grimasu alespoň pokusím proměnit v zuřivý bojový sykot. Mohlo by to ty dva alespoň zpomalit nebo znejistit. Periferně vnímám Stridara, který se sápe po jednom z dvojice mých protivníků. Co se děje jinde úplně nevnímám. Než přijde tma. Jsem mrtvá? Mohla to být vteřina, dvě, nebo možná víc. Skoro jakoby mi na tu dobu přestalo tlouct i srdce. A pak se všechno zase rozsvítí. Ten řev je najednou ohlušující. Ale už se můžu zase nadechnout. Ještě pořád trochu vyjukaná se snažím zorientovat v situaci a zjistit, co se změnilo. Jestli tu mám stále společnost dvou hromotluků, přecházím do obrany a chci některého z nich co nejdříve omráčit. Mám zábrany kohokoliv rovnou zabít, takže dokud mi nejde vyloženě o život, snažím se nezasazovat smrtelné rány. |
| |
soukromá zpráva od Lenora pro Naštěstí to netrvá dlouho a ohně se zase rozhoří. Tma mi dala čas na rozmyšlenou, co dál, a jako nejlepší možnost zdá se být opuštění téhle stísněné pasti. Pokud se mi to podaří, proklouznu v tom zmatku ven a několik tuctů kroků od vchodu, na který vzápětí namířím svůj šíp, odhodlaná zabít kohokoli, kdo projde dveřmi a nebude patřit k nám. |
| |
| soukromá zpráva od Ilias pro MONSTRUM Nevyšlo to presne ako som si predstavoval. Ukázalo sa, že vyskočiť na stôl zo mňa len urobilo dostatočne viditeľný cieľ. Kopí, ktoré mi preletelo okolo hlavy ma malilinko vyviedlo z miery, ale pohár, ktorý mi vrazil do hlavy, ma úplne odrovnal. Čo? Kto tu vrhá poháre? V súboji na život a na smrť, kde všetci bojujú s mečmi a kopími a skerami, niekto vrhá poháre? Tato myšlienka ma zaskočila, ale som úžasný a najlepší šermiar a preto môj meč aj tak našiel svoj vousatý cieľ. Zoskočil som dole k Nesse a v tom sa niečo stalo. Príšerný hlas, diablovo volanie, alebo samotná smrť prehovorila. "LEHNOUT!" A mne sa automaticky podlomili kolená, ale nedopadol som na ne až na zem. Silou vôle som sa udržal v polo-kľaku. Ztuhnuto som otočil hlavu na Nessu a nedávalo mi to zmysel...... mal som z nej strach. To nieje žena, ktorú som chránil a chcel som, aby bola v bezpečí. Ona je niečo iné, niečo čo nepotrebuje ochranu. Keď sa obrova hlava rozpŕskla na všetky strany a mne sa podarilo prekonať ztuhnutie tela, chcel som sa na všetko vykašľať. Otočil som sa a hľadal som dvere, chcem vypadnúť. Kašlem na Thora, kašlem na trpaslíka, na celú skupinu a hlavne kašlem na toto monštrum. Už to dáva zmysel. Nikto nieje tak nádherný ako Nessa, nikdy som tak krásnu ženu nevidel a teraz už viem prečo. Je to len kamufláž. Vo svojom vnútri nese démona! Aj keď zhasli všetky ohne, tak ja som sa poslepu tlačil preč. Utekal som von, možno niekde v diaľke som uvidel Lenoru, ktorá tiež mierila von, ale to ma teraz nezaujímalo. Hlavne som chcel ísť preč! |