▪PRIVATE▪

HAEC▪FABULA▪PRO▪AMICUM▪BONUM▪CREATUS▪EST

Nemám tucha, jestli je to dobře - latinu mám první semestr...

Tvorba postavy I.

Narodil jsi se do rodiny Tigidiů.
Tvůj rod byl zářící hvězdou republiky, od doby reforem, který pomohly vytvořit novou vládnoucí třídu - nobilitu. Ti nejlepší a nejpodnikavější neurození dostali do vyjímku smísit se s prastarou krví. Mladá a drahá podnikavost s silou předků v žilách.
To byl tvůj rod, který od doby tvého děda stoupal po společenském žebříčku.

Rostl jsi a sílil, učil se chodit, mluvit, chovat se dobře ve společnosti... Musel jsi zvládat mnoho věcí,ale přesto, některým jsi musel dát přednost před jinými...

I. Tvůj otec velmi často pracoval a spravoval váš majetek ve své kanceláři, což byla velká místnost, dominující ve vaší Ville. Mezi mnoha svitky tam tvůj otec spravoval své panství a docela rád u toho mluvil. Mluvil o penězích, investicích, politice, právu a všemu, co by měl dobrý vládce znát...
"Poslouchej dobře, synu, jednou tyto znalosti využiješ a budeš za ně rád." říkával ti.

II. Tvá matka občas vypadala jako stín tvého otce. Věrná a milující manželka patriarchy rodu. Ty jsi ale věděl, že je stínem protože chce. Ze stinných míst podporovala tvého otce, za jeho tichého souhlasu. Velmi ráda trávila čas ve společnosti a tebe sebou také brala ráda.
Učila tě spoustu věcí, jak umět číst v lidech, v jejich slovech, pocitech, gestech... a jak je vést tam, kam chceš, aniž by o tom tušili.

III. Tvůj starší bratr byl poněkud veselé nátury. Rád zápasil, chodil do lázní i bojoval. Jezdil se spřežením, sportoval, házel diskem a oštěpem, běhal... to vše se skupinou kamarádů. Bylo to podivné, ale tvůj bratr měl takový vliv na lidi, kohokoliv si oblíbil, ten byl v jeho skupině vítaný. Tvůj bráška tě bezelstně miloval a bral si na srdce povinnost z tebe vychovat pořádného muže, který bude statné postavy, manuální zručnosti a znalosti pravých přátel.
"Nesmíš dopadnout, jako zbytek naší rodiny, Fabie. Otec zalezlý v kanceláři se svou politikou, matka jako pavouk přede sítě, a tvá sestra... no, však jí znáš. Ty budeš pořádný Říman, co vyhraje klidně i Olympíjské hry!"

IV. Slova tvého staršího bratra nás přivádí až k tvé sestře, která se narodila jen krátce před tebou. Jednalo se zdánlivě tichou a zakřiknutou dívku. Velmi ráda studovala spisy starých mudrců a filosofů, z Řecka, Egypta i dávné, staré Persie, dostaly se-li k ní nějaké. Měla velké znalosti místopisu, legend, bájesloví a i o okolním světě věděla mnoho a mnoho zajímavého. Sama říkala, že k ní občas promlouvají bohové a chtěla se stát kněžkou.
Ráda ti četla ze svých drahocených knih, kdykoliv jsi byl ochotný poslouchat.

S kým alebudeš trávit nejvíc a s kým nejméně času? Je třeba se rozhodnout.
Komu dopřeješ svou přítomnost?

Máš na výběr ze 4 směrů, přičemž jim můžeš věnovat svůj čas libovolně a poskládat si je na stupnici od 1-4 dle svého vědomí a svědomí. Věz, že čemu věnuješ svůj čas, to se zůročí. Co však bude zanedbávat, v tom nečekej výhody, ni zázraky.

Tvorba postavy I.

Jakožto mladý dospívající mladík jsem nacházel zalíbení především v adrenalinu, který mi nabízel především můj starší bratr. S ním jsem opravdu trávil velké množství času spolu s jeho partou.

Nejvíce času věnuji svému bratru.

Když zrovna s mým bratrem nevymýšlíme jak se stát lepšími římany, jsem s matkou a učím se všemu od vystupování, chování, diplomacie, intrik, pořádání banketů a všeho, co se veřejného života týká.

Jako druhá na pořadí mých časových dispozic je má matka.

Když zrovna nejsem někde se svým bratrem, nebo matkou, sedám u otce v kanceláři a snažím se pochytit alespoň něco z jeho práce. I přes zjevný nedostatek času přesto poslouchám otce celkem zaujatě, neboť mi jeho práce připadá zajímavá.

Můj otec je až na třetím místě s časem, který mohu věnovat.

Nejméně času mám na svou sestru. Nejsem knihomol, ani velký vyznavač myslitelů, čili si se setrou moc nerozumíme. Občas si sice poslechnu nějakou tu myšlenku, ale že bych s ní vedl dlouhé filozofické diskuze, či rozebíral klasická řecká díla, to se opravdu říci nedá.

Poslední na mém časové harmonogramu je sestra.

Tvorba postavy II.

Své priority máš. Jak léta plynula, tvé schopnosti se zlepšovaly...

Vůdce

Intrikán

Správce

Filosof

Rozděl ++++ mezi Velení, jež dovede povzbuzovat a burcovat lidi, a Boj, který obsahuje tvou vlastní zkušenost a sílu svalů

Rozděl +++ mezi Pletichy, jež ti poskytuje znalost všech tajů masek, podvodů a úskoků, a Svůdcovství, které se soustřeďuje na medo-jedovaté otrávení mysli lidem a vetření se do jejich přízně

Tvorba postavy II.

Čím více času jsem s bratrem trávil, tím více jsem si osvojoval různé vlastnosti, které by prý každý pravý říman měl mít. Pamatuji si, jak jsme s bratrem zápasili nazí až do úplného vyčerpání,než jsem padli na zem v těsném spojení ještě před chvílí zápasících těl. Chodili jsme společně do lázní a na hřiště vrhat diskem či oštěpem.
Jak doba plynula, postupoval jsem i výš v žebříčku naší skupiny. Už jsem nebyl jen malý bráška jejich vůdce, ale byl jsem jeden z výše postavených v celé hierarchii.
Když přišla ona inkriminovaná chvíle, byl jsem skutečně pyšný na to, čeho jsme dosáhli. Boj nás sice ještě čekal ale skupina krásných mladých těl připravených se bít, to bylo opravdu něco, co mě velmi těšilo.

rozdělení bude rovnoměrné (++ do vlastní síly a ++ do povzbuzování)

Když jsem na hostině své matky vstoupil do sklepů a uviděl jsem vše, co se mi naskytlo, dalo mi jen chvíli času se rozhodnout. Jakmile byl mohutný germán pryč, vystoupil jsem ze stínů a usmál se mladého rivala.
"V celém Římě je tolik krásných atletů a aristokratů a ty dovolíš, aby do tebe pronikalo něco tak nečistého... Mám pro tebe návrh. Ty tu zapomeneš vše, co jsi v mém domě vzal, nebo viděl a já očistím tvé tělo od té barbarské špíny."
S těmi slovy jsem přistoupil blíž a počal si uvolňovat tógu.

rozdělení je následující (++ do Svůdcovství a + do Intrik)

Tvorba postavy III.

Sám jsi si nevedlnejhůře při přetlačování. pár nepřátel jsi položil na lopatky. Chlapci úpěli, zatínali svaly a po tělech se jim perlil pot. Obě strany horlivě povzbuzovaly své zápasníky, ale ty jsi (co se týče inspirace), opravdu vedl, až to některé překvapilo.
Vaši nepřátelé šli s nepořázenou domů a vy jste zvítězili. Bylo na tobě, aby jsi rozhodl, jak svůj triumf oslavíte. Jsou zde nápady na užití si lázní, kam jste přišli, nevěstinců, nebo se zajít podívat na hry, aby jste v sobě udrželi co nejvíc opojného adrenalinu. Či se připojit k oslavě v domu jednoho z mladíků a užít si rozpustilého večírku?



Když jsi ostatně ale vystoupil ze stínů a promluvil na mladíka, jeho tvář zbledla leknutím.
"Ah... velectěný Fabie..." vykoktl, ale jak jsi mluvil dál, bylo mu jasné, že nic z toho, co proběhlo nezakecá. Ve společnosti nebylo moc dobře nahlíženo na ty, kteří se nechávali "znesvěcovat", nebo snad posvěcovat, neboť ačkoliv byli muži, zastávali ženskou roli - mladíček by z toho mohl mít pořádné faux pass.
Nakonec jsi ale rozhalil svou tógu a on si tě se zájmem prohlédl, od chodidel až po oči.
"Dobře, Fabie... dám ruce pryč z plánů své matky... a na ty věci zapomenu. Když ty zapomeneš na to, co jsi tady viděl. Souhlas můžeme vyjádřit... něčím vělmi příjemný." řekl a jemným, decentním pohybem si rozepnul spony na ramenou a modrou látku ze sebe sundal, až před tebou stál nahý. Mohlo mu být tak 15-16, jeho postava byla štíhlá se šlachovitými náznaky svalů. Vlasy byly tmavě hnědé a lehce kudrnaté.
"Bude to... naše malé tajemství?" otočil se k tobě zády a mírně se rozkročil. Bříšky prstů se pohladil po hladkém zadečku.

Tvorba postavy III.

Po souboji samotném jsem přátelům navrhl, že bychom mohli dáti našim tělům zaslouženou odměnu a dopřát si vlastního prostoru v lázních, pár hezkých otroků a otrokyň a oslavit tak dnešní vítězství.

Prohlédl jsem si mladé tělo mého budoucího milence a odvedl ho potají do svých komnat, kde jsem nakonec využil všech slastí, jež mi jeho tělo mohlo dopřát. Následně jsme se rozešli s dohodnutím dalších setkání. Na oslavu mé matky jsem následně donesl naše nejlepší víno a omluvil syna rivalské aristokratky, jemuž se "udělalo zle" a odešel domů. Když oslava skončila, neřekl jsem matce nic dalšího, než co jsem řekl na oslavě. Nemusí vědět vše.

Tvorba postavy IV.

Se svými přáteli jsi začal slavit v lázních. Měli jste zde na výběr z polehávání, odpočívání, čtení, sportu, plavání i střídání horké, studené a vlažné lázně. Okolo byli římané, taktéž nazí, či v jednoduchých plátnech.
Vy jste si zamluvili vlastní místnost, kde vás obsluhovalo několik od vás přímo povolaných otroků, tvého výběru. Věčírek to byl úžasný. A tvůj bratr? Stále nemocen.
Tvůj otec se velmi obával o zdraví svého prvorozeného. Když se u vás stavoval lékař, řekl, že se bratr uzdraví, ale může mít i trvalé následky slabosti. Skrz obětiny bohům a péči se nakonec Marcus skutečně uzdravil, ale cítil jsi, že byl slabší, po dlouhé nemoci. Omluvně se na tebe koukal, kdykoliv jste spolu měli zase soutěžit a on, poprvé v životě proti tobě, začal prohrávat.
Otázka je, co teď s vámi dvěma? A co teď se skupinou, která je nyní jako dav vybírající mezi dvěma výtečnými gladiátory.



Julius se zdá si užil tvou společnost stejně, jako ty jeho. Když jste spolu mluvili o dalším setkání, zdál se ti trochu překvapený - nečekal trvalejší vztah. I tak souhlasil a jak šel čas, uplynul měsíc a ty jsi poznal, že je z Julia docela dobrý přítel, věrný a oddaný, poskytující ti dost volnosti i zábavy. I tak jste se ale museli věnovat sobě navzájem v tajnosti...
Nic krásného ale netrvá věčně. Jednou večer k tobě doběhl mladý chlapec - otrok od Julia - se zprávou, že se s ním máš rychle sejít. Když jsi dorazil na místo setkání, byl tam s roztrženým rtem a monoklem. Rozetřeseným hlasem ti vysvětlil, že ho jeho otec vyhodil z domu, jelikož se na vás (konkrétněji na něj) přišlo a někdo mu ho prásknul.

Tvorba postavy IV.

Rozhodl jsem se podpořit svého bratra jak jen to šlo. Sice se nám lehce proměnili pozice, ale nehodlal jsem jej kvůli nemoci odvrhnout. Staral jsem se o něj, pomáhal s postupným znovunabýváním sil. Pokud měl bratr s čímkoli problém, byl jsem zde, ochotný mu pomoci, či jen naslouchat. Kdykoli mne potřeboval. V noci, ve dne, kdykoli.

Prvně jsem se snažil Julia utišit, a poté jsem začal přemýšlet, co vlastně udělat. Rozhodl jsem se jej dovést k nám a pokusit se do již rozkřiknuté části příběhu zasvětit matku a s její pomocí snad na něco přijdeme.

Tvorba postavy V.

Tvůj bratr se ze začátku styděl. Neslušelo se, aby mu pomáhal mladší bratr, a vůbec, aby ukazoval takovou slabost. Ty jsi tu ale byl pro něj a cítil jsi, že je ti ze srdce opravdu vděčný. Společně s tebou přála i skupina svému bývalému vůdci uzdravení.
Tu ale přišel čas, kdy Marcus dospěl opět do síly a povinnost se nenechala dlouho čekat. Rod Tigidů už ukázal zručnost v obchodu a podnikání, ale nyní měl Marcus (podle přání vašeho otce) ukázal sílu paží a jeho meč měl vládnout v Legii XXIV. Gelidě, která jako jedna z mnoha strážila hranici s temnými barbary. Velká příležitost... a velké riziko.
Loučení bylo skutečně veselé, o to se tvůj bratr postaral, ale znal jsi jej dost dobře na to, aby jsi odhalil skrytý zármutek v jeho srdci. Hned po tom, co se má vrátit z 5 letého vedení se musí oženit s vybranou aristokratkou - toto byl symbolicky poslední moment jeho svobody, který si s tebou a skupinou musel náležitě vychutnat.
Ráno zaklepal na tvé dveře ve své legátské výzbroji a ještě jednou se s tebou rozloučil, líbajíc tě na ústa, držíc tovu tvář ve dlaních.
"Miluji tě, bratře. Děkuju ti za všechno. Postarej se o rodinu dobře." s těmi slovy odešel.

Tvorba postavy V.

Když jsem se dozvěděl, že můj bratr má již brzy odejít do armády, bylo mi vskutku smutno. Tolik jsem toho spolu prožili, že nyní bylo těžké představit si život bez něj. Ačkoli loučení, které bratr pořádal bylo opravdu honosné, přišlo mi to jen jako taková náplast alkoholu, otroků a přepychu na bolesti v jeho srdci.
Po pár číších vína se mi svěřil, že až se za 5 let vrátí, má se ženit. Další hřebík do rakve. Pravda, že jednou to přijít muselo, ale proč teď? Ten večer jsem se poprvé opil do němoty. Poslední, co si pamatuji je, že jsem bil pár mladých otroků, abych se ze sebe ten smutek dostal.
Ráno, když jsem se s bratrem loučili, měl jsem v očích téměř slzy.
"Sbohem." zašeptal jsem mezi polibky, než jsem se odebral zpět do svých komnat a zabořil tvář do polštářů.


Situace doma však byla velmi nejistá. Julius u nás sice mohl zůstat, avšak jeho otec se jej zřekl. To nebylo dobré znamení, avšak ihned se mi v hlavě začal rodit plán. Pár dní na to, jsem zašel za matkou a svěřil se jí s celým svým plánem.
Otec se může sice syna zřeknout, ale pro matku to bude stále její dítě, ať si otec říká co chce. Co zařídit setkání Julia a jeho matky.... otrok jí donese psaní, nebo tak. Pokud ji Julius přesvědčí, aby se přidala na jeho stranu, můžeme potom jejich otce buď fyzicky, nebo politicky odstranit, jeho místo zaujme Julius a místo nepřítele získáme spojence.
Nejprve počkám na reakci své matky. Pokud můj plán posvětí a zaštítí, teprve potom jej přednesu Juliovi.


Co se týče mého otce a sestry, byl jsem samozřejmě pyšný, že je sestra členkou Dianina kultu a její řečnické schopnosti byly velmi působivé. Otec pod jejím vedením vystupoval sebejistěji, neměl problémy se zadrháváním ani hledáním slov. Zdá se, že má sestřička bude v budoucnu pro náš rod velmi užitečná...

Tvorba postavy VI.

Pár mladíků, co od tebe odešel s podlitinami a modřinami se k tobě zdráhal přiblížit, nebyli-li k tomu přímo vyzváni.
Otroci u vás byli rozmazlení.

"Dobrý plán, lásko. Mohlo... by to vyjít, ale nevím, zda-li jsou mé ambice tak vysoké. Patriarcha... to je moc. Mám bratra a i strýce a bratrance... teď je každý z nich vhodnější než já. Matka se otce bojí, u nás je to o moc jiné než zde. Otec je... tradicionalista. Ale, zatím... to zřeknutí není oficiální. Zatím. Čeká, že jej odprosím nějakým skutkem a dobudu si zpět čest. Nevím, zda-li mi matka pomůže. Nemá otce ráda, ale bojí se proti němu vystoupit. Je to jako dráždit hada." řekl Julius. Tvá matka tiše uvažovala.
"Na každý pád, Julie, musíš si získat čest a ukázat mužnost. Ačkoliv mě vaše štěstí těší, mí chlapci..." poplácá ho po tváři a na tebe se usměje "pro naši politickou pozici to není nejvýhodnější. Mužnost je spojena s vojenstvím, ale... to myslím není tvá parketa."
Tak tomu také bylo. Zatímco ty jsi měl díky tomuto poměru docela výhodné postavení a získanou pověst svůdce a atraktivního muže, Julius byl... tak, jak byl.

Tvorba postavy VI.

Pravda je, že v mém plánu byly trhliny a to ne zrovna malé. Chtě nechtě jsem musel uznat, že jak má matka, tak Julius mají pravdu.

"Tak jaké nápady máte vy?" zeptal jsem se, jelikož mě osobně nenapadalo nic jiného. Možná, že by se dalo zařídit, aby Julia vzali do armády a přidělili k mému bratrovi se kterým bych se domluvil, aby zajistil pro Julia dostatek možností k tomu prokázat svou odvahu a mužnost....

Pokusím se jim ještě svůj druhý nápad sdělit a pokud i ten odmítnou, tak ať si to vážně vymýšlejí sami...

Plány

Sdělil jsi i svůj druhý nápad a tvá matka se začala usmívat přesně tím výrazem, který se na tváři hrdé římanky usadí vždy, když její dítě prokáže vynalézavost a lstivost.
"To je skvělý nápad. V řízeném protředí to bude mnohem bezpečnější a navíc můj syn jistě ocení, když se k hezké tvářičce přidá i trochu svalů na kostech." řekne tvé matka a zářivě se usměje. "Navíc budeš Murkovi dělat nějakou u společnost a budete tam tak sami."

Nápad zněl dobře a s tvým požehnáním se vše dalo do procesu.

Nyní jsi ve svém pokoji ve vaší ville a je zrovna poledne po obědě. Krásný čas na to si naplánovat den.
V Římě je vše, od lázní, nevěstinců, hospod až po trhy s otroky.
Můžeš si vyrazit na projížďku na venkov, pobavit se s domácností, či cokoliv, co uznáš za vhodné.

CV

Nový den

Byl jsem rád, že můj druhý plán byl přijat s větší podporou. Okamžitě jsem napsal dopis bratrovi, ve kterém jsem mu vše vysvětlil a požádal ho, aby se jakýmkoli způsobem vynasnažil Juliovi pomoct v získání hrdinství a obdivu. Popsal jsem také situaci doma i jak nám všem chybí. Mě především.
Dopis jsem po poslovi poslal v den, kdy Julius nastoupil do kasáren, kde se měl vycvičit do důstojnické hodnosti a následně odjet za mým bratrem.

Když i Julius opustil můj denní život, začal jsem se rozmýšlet, co dělat s časem který mám. Úplně první, co mě napadlo bylo vyjet si na trh s otroky. Zavolal jsem si pár služebných a nechal si obléci jedno ze svých lepších oblečení. Následně jsem vsedl do nosítek a nechal se odnést na tržiště, kde jsem rozhodně nehodlal šetřit...

Trh s otroky

Římská říše je obrovskou mocností, která má pod svými křídli celý známý svět, krom tajemného východu, kde vstává Sol, a dalekého, děsivého severu, kde je prý tma celý rok a vše je pokryto sněhem. O těchto končinách víš jen spoře a jen v legendách.
Až tě zamrazilo z toho, že tvůj milenec i bratr, dva muži ke kterým mělo tvé srdce nejblíže, měli být téměř na dosah těch bezútěšných zemí...

Ty jsi byl ale zde, v Říme. V srdci tohoto prosperujícího titána, který se podpírá na nohou z práce milionů a milionů svobodných i otroků a na nespočetných legiích. To vše šlape jako hodinky, aby mohly mezi sebou nobilita, v čele se senátem, vesele politikařila.

Mířil jsi na trh otroků, ale proč vyprávím o říši?
No, tato říše obsahuje veškeré kultury známého světa. A to vše bylo k nalezení tady.
Stejně jako svět, i tento trh byl podle zákona konzula Siriuse Auxilia Tertullia rozčleněn jako svět a podle toho šlo snadno nalézt určité druhy otroků.

Na severu byli barbarští galové a dál i germáni a další podivné kmeny, které ani neměly římské jméno.
Jih patřil pozůstatkům féničanů, asyřanů, peršanů, hebrejců, egypťanům a dál i nubijcům a velkým lidem s černou kůží z pralesů a pouští, kteří podle divokých historek jedli i lidské maso.
Na západě byli hispánci a na východě? Thrákové, proslulí Thráckou láskou a kvalitou svých těl i myslí, řekové s rozumnými dušemi a srdci které planou touhou po svobodě a hrdostí. A ještě dál? Pouštní kmeny a podivní lidé z daleké Indie... a šikmoocí drobní spetní kočovníci...

Procházel jsi tím vším a díval jsi se, kochal. Je třeba pamatovat, že velká část otroků, především z dalekého jihu, východu, a hlavně severu, neumí latinsky a ani řecky. Naštěstí ty ovládáš oba jazyky a oni se holt budou muset naučit.

Myron a Myris

Dvojčata z řecké Olympie. Všiml jsis, že se na pódiu drží torchu dál od ostatních a otírají se o sebe malíčky. Malé, intimní gesto, které ale neunkiklo tvým trénovaným smyslům. O mladíky je docela zájem a bylo vidět, že nemají příliš zájem na tom být prodáni zvlášť. Otrokář jim přání splnil a prodávají se tedy dohromady.

Antibrote

Mladá řecká žena. Něco ti říkalo, že mezi otroky působí poněkud nepatřičně. Její pleť byla světlejší a jemnější. Dívala se na vše s cynickým odstupem, ale to byla jen zástěrka za podivný sentiment, který se v ní zrcadlil. Co asi musela prožít a odkud pochází?

Nikandros

Od pohledu voják. Původem nejspíš z Thrákie. Měl ledové oči a vypadal s atletickou postavou jako někdo, koho tam spíš postavil sochař, než otrokář. Měl tvrdý pohled a rysy tváře, jako by měl na dřevěné cedulce kolem krku místo "Nikandros Thrák" napsané "Osobní strážce". Na rtu měl menší jizičku.

Apolonios

Řek, který už dosáhl dospělosti, a od kterého jsi nemohl odtrhnout pohled. Měl tělo atleta a něžné, dlouhé prsty. Byl čistý a vypadal dost zdravě, což byla mezi otroky vyjímka. Jeho oči plály jakýmsi vnitřním ohněm a měly skoro zlatavou barvu.

Cadmion

Kréťan, který byl dle slov otrokáře Byčí tanečník. Od své sestry jsi věděl, že na Krétě se uctívá podivné božstvo v podobě býka a při hrách jistí zasvěcenci z řad krásným mladých dívek a hochů s posvátnými býky "tančí". Přeskakují přes ně a hrají si s nimi, přičemž ale čelí tomu, že dost dobře mohou být nabodnuti na rohy, či rozdupáni. Jejich hbitost je ale prý legendární. Hoch, který tančil s býky vypadal v otroctví docela klidně - znal horší.

Icilia Vitulus

Mladá římanka(?) s pihami enerickýma očima. S neskrývanou odvahou se pohrdavě dívala na kupující, i na tebe. Její i tělo nese známky toho, že se v životě musela nemálo protloukat, i když byla svobodná.

Philippus Vitulus

Říman(?), držící se docela blízko své mladší sestry. Svým postojem i gesty připomínal kocoura. Pevné tělo bylo štíhlé a sice silné. Byl zvláštně klidný, jako kdyby si spíš vybíral one, než kupující, stále se ale občas usmál na svou sestru a úsměv mu oplatila.

Canis

Mladý hoch neznámého původu. Přemýšlel jsi, co má za sebou, když má takové jméno. Jen tak někdo se přeci nejmenuje "Pes". Byl docela drobný, ale jeho tělo bylo pohledné a držel se zpříma. Kolem krku měl obojek a na těle měl pár pohmožděnin které táhly oči chabou snahou zamaskovat je pudrem. Monokl se zbytečné snaze o skrytí vyhnul a hyzdil jeho tvář.

Hamilcar

Už na první pohled enerický mladík, docela drobného zrůstu. Původem z Persie a prý byl tanečníkem, což na něm bylo vidět. Nebál se pohledů a občas až skoro laškoval a sám se nabízel, jako by ho to bavilo a krátil si tím čas.

Hyrum

Mladík z Sýrie, který prý býval jezdcem a banditou. Dlouhé vlasy mu spadaly po opáleném, svalnatém a štíhlém těle a v očích měl divoký a nespoustaný pohled, jako samo moře. Před jedním starým, hnusným patriarchou, který mu sáhl na zadek si uplivl a pohodil hlavou.

User-kaf

Mladý Egypťan, který hned na první pohled vypadal, jako učenec. Jeho tělo otroctví špatně snášelo, ale bystrá a zvýdavá mysl šmejdila po všem okolo. Zkoumal tě tak, jako ty jeho. Nějak tě napadlo, že by se jistě líbil tvé sestře. Egypt byl vždy vnímán jako tajemná země, plná podivných čar a zásvětných kultů, obrovských chrámů a monumentů. Přeci jen, všichni velký filosofové prý podikali cesty do dávné země faraonů.

Yafeu

Vysoký muž, který svýral v náručí dítě a cosi mu zpíval v barbarském jazyce. Původem prý byl Egyptsko-nubijský míšenec, ale své dítě měl s Nubijkou. Měl svalnaté tělo a hned první, co tě upoutalo, bylo to, že v jeho případě bylo třeba větší roušky pro zakrytí jistých míst...

Lidožrout

Ebenový obr s vysokým, svalnatým tělem, o kterém se moc nevědělo. Prý byl ale z kmene lidožroutů. V ruce svíral slaměnou modlu a cosi si drmolil. I on byl dost vybavený, ba i větší než ty a Yafeu.

Kieran

Mladý germánský válečník s tetováním na obličeji. Byl svalnatý a s typicky světlou kůží. Když jsi se tak díval na jeho ruce a oči, bylo ti jasné, ž ebyl zvyklý zabíjet a že by jsis měl s koupi pospíšit, než dorazí nějaký Dominus z gladiátorské školy, neboť on by byl přesně ten typ pro tuto profesy. Hezký, nebezpečný a silný a ještě jednou nebezpečný.

Aube

Keltský lovec, s zrzavými vlasy, které tě hned na první pohled upoutaly. Mezi mladíky se o keltských dívkách říkalo: "čím rezavější střecha, tím vlhčí sklep". Neubránil jsi se myšlence, jestli to tak funguje i u mladíků. Jeho tělo ale rozhodně napovídalo tomu, že by byl použitelný jak pro těžkou práci, tak pro zábavu. Zkrátka otrok pro všechno.

Seveřan

Mladík s velmi světlou kůží a vlasy. A podivně ledovýma očima. Otrokář ti řekl, ž eje až v dalekého severu. Mladík měl celou dobu zaklonnou hlavu a zhluboka dýchal. Když jsi se jej na vybídnutí dotkl, zjistil jsi, že je velmi horký, až skoro pálí. Bylo vidět, že mu toto podnebí moc nesvědčí a podíval se na tebe s trochu utrpným pohledem. I on byl dost hezky vybavený - boule pod bederní rouškou se moc zakrýt nedala.

Trh s otroky

Celý trh byl velmi zajímavým místem a musím říct, že jsem narazil na mnoho zajímavých exemplářů. Nechal jsem se pomalu unášet a v duchu si dělal poznámky, které položky bych si chtěl koupit.

Jako první, téměř okamžitě jsem si zamluvil dvojčata Myrona a Myrise s tím, že je má otrokář doručit po poledni k paláci Tigidiů. S nimi rozhodně bude mnoho co dělat. Trochu zvrhlý úsměv mi zalil tvář, avšak to jsem již měl možnost obdivovat další položky.

Nevím vlastně proč, co mě k tomu vedlo, ale také majiteli dívky Antibrote jsem přikázal, aby ji přivedl ke mě domů. Přesně jsem nevěděl, na co ji ještě použiji, ale rozhodně se pro ni využití najde.
Nikandros byl pro mne jasná volba. Pohledný Thrák bude mým osobním strážcem a samozřejmě je dobré mít po ruce vždy někoho využitelného... Kývl jsem na otrokáře a oznámil mu, koho, kdy a kde mi má předat.

Jako mladší musel být na roztrhání. Dnes působila dětská tvář s jemnými blond kudrnatými vlasy lehce prazvláštně na již dospělém těle. Přesto jsem však nemohl toho mladíka Apolonia nechat napospas nějaké lúze, co po kapsách vyhrabala své úspory. Poslal jsem jednoho ze svých služebníků, aby oznámil jeho koupi a také všechny ostatní náležitosti.

Býčí tanečník se mi již od pohledu líbil. Více než jeho tělo mne však přitahovala představa nedat mu možnost z býkem tančit, ale souložit. Ihned jsem jeho majiteli řekl, že v poledne má dovést Cadmia k Tigidiům do paláce.

Překvapivou dvojicí byla rodina Vitulů. Zřejmě bratr a sestra. Dívka se mi nijak zvlášť nezamlouvala. Její arogantní pohled ve mně vzbuzoval jen touhu jí bičem vysvětlit, kdo je tady pán. Její bratr však byl něco mnohem jiného. Byl krásný, přitažlivý, no prostě a jednoduše přímo dělaný ke koupi. Kývl jsem na otrokáře.
"Toho Vitula si vezmu. Ale holku si nechte. Dám Vám radu. Když Váš otrok kouká po lidech tak jako ona, měl by dostat pár ran bičem, aby si uvědomila, kde teď je. Chlapce doveďte do paláce Tigidiů dnes po poledni." S tím jsem se usmál na chlapce a nechal se unášet dál.

Canis. Jeho jméno mi okamžitě dalo jasný obraz toho, co se s chlapcem bude dít. Otrokáři bylo oznámeno, kdy a kam má chlapce dovést. Můj nový pes.

Chvíli jsem pohledem laškoval s drobnějším Peršanem, ale už od začátku jsem věděl, že ho musím mít. Mnoho se dá vykonat s tělem tanečníka, ať už jen jako zábava, nebo i jako něco vážnějšího. Majiteli Hamilcara jsem potvrdil požadovanou sumu a dal instrukce, které potřeboval.

Mladý bandita a nájezdník ze Sýrie mě celkem pobavil, když si uplivl před starým oligarchou. Vystoupil jsem z nosítek a přišel k němu blíž. Prohlížel jsem si jej ze všech stran a poté se naklonil trochu blíž.
"Teď mě dobře poslouchej, jestli budeš dělat problémy, či se ke mně budeš chovat neuctivě, koupím tě už jen proto, abych ti mohl oholit hlavu, vydloubnout oči, odřezat uši a nos, vykastrovat tě, a pak ti den za dnem z těla odřezávat drobné kusy. Neriskoval bych to." usmál jsem se a následně rukou prohmátl zadek i rozkrok, kde jsem mu tvrdě zmáčkl koule.
"Beru ho." prohodil jsem k majiteli Hyruma a nastoupil opět do nosítek.

Mladý egypťan vypadal na učence. Nejprve jsem jej chtěl přejít, ale pak jsem dostal nápad. Sestřička bude mít radost... Otrokáři bylo sděleno kdy a kam má User-kafa přivést. Potom jsem na egypťana kývl a pokračovali jsme dál.

Muž a dítě. Věděl jsem, že když bud chtít toho muže, musím vzít i to dítě... Lidé se dají přes své potomky skvěle ovládat. Upřímně nevím, co s tím prckem budeme dělat... může pomáhat v kuchyni, nebo tak... Toho muže jsem ale chtěl. Mávl jsem na jejich majitele.
"Toho Yafa si vezmu. A to dítě k němu, ale za poloviční cenu." Nechal jsem sluhu s otrákařem dojednat zbytek a pokračoval jsem ve své pouti.


Na tabulce kolem krku měl napsáno Lidožrout. Černoch skutečně vypadal dost nebezpečně. Ale jako strážce a samozřejmě pomocník s různými... hrami se bude jistě velmi hodit. Zároveň bych ale rád takové velké zvíře podrobil všemožným zkouškám a pokusům. Připsal jsem si jej na seznam a dohodl s otrokářem vše potřebné.

Mladý germán byl okamžitě na mém seznamu a oznamoval jsem jeho koupi majiteli. Podle toho, co jsem se o těchto lidech porůznu dozvěděl, tak bude velmi zábavné sledovat ponížení, až bude používán jako žena mnou, nebo třeba tou velkou černou gorilou, co jsem zrovna koupil. A nebo si jej nechám pro sebe a bude to takový můj druh. Ještě uvidím podle jeho chování. Kieran je ale můj a žádný gladiátor se z něj už nestane.

Keltský lovec mne nijak zvlášť neoslovil. Možná, že by to nakonec byl velmi dobrý nákup, ale první dojem zrovna velký neudělal... Chvíli jsem se bavil s otrokářem a poté jsme mu navrhl, že jestli se do poledne neprodá, ať ho přivede a já se rozhodnu. Kdo ví, kde tenhle Aube skončí... možná přeji jen v mých rukách.

Už jsem skoro chtěl dát rozkaz k návratu domů, ale pak mne přímo do očí praštil jeden mladičký seveřan s velmi světlou kůží i vlasy. Zdálo se, poté, co jsem si jej zkontroloval, že má horečku a není přivyklý na toto podnebí. Ihned jsem jeho majiteli rozkázal, aby jej uložil někam do stínu, zajistil mu dostatek chladné vody a přivolal nějakého felčara, aby mu pomohl. Náklady hradím, ale chci přesně vědět, kolik a za co utratil. A samozřejmě si ho beru do svého majetku.



Konečně jsem, celkem vyčerpán, opustil tržiště a zamířil domů. Teď jen oznámit matce, že jsem si koupil čtrnáct nových otroků...

Ach, ty nákupy...

"Cože?!" vytřeštila na tebe oči matka.
"Fabie... chápu, že tě mrzí ztráta Julia a vždy jsi si rád hrál, ostatně už jsem uvažovala, že bych ti někohona hraní sama dala, ale čtrnáct? Kde budou spát a co budou jíst? Vždyť jenom v tomto domě je 12 služebníků a i tak je to tak akorát." rozhodila bezradně rukama a přecházela sem a tam.
"Podívám se na ně sama a pokud se mi budou líbit, něco vymyslíme. Třeba ti dáme do správy villu na venkově a tam si budeš moct žít s nimi a starat se o to, ale tady nezůstanou. Buď rád, že to nevidí otec! Po kom to kluku nešťastná máš... občas lituju, že nejsi víc po tatínkovi. Já když byla ve tvém věku..."

Následoval epický příběh o lásce, sexu, nevoli rodičů a další hromadě sexu... I tak ale tvá maminka začala připravovat potřebné a rozhodně tě zaúkolovala, takže se ti odpočinku příliš nedostalo. Objevilo se pár alernativ, ve kterých by jsis založil vlastní podnik, asice nevěstinec, žil s nimi na venkově a sám se staral (jak už bylo řečeno), či by se s velkou nevolí tvého otce i matky přistavilo další křídlo za velkých nákladů. Tak jako tak, vše z toho chce čas na zařízení, takže doma budete mít chvíli bojové podmínky.

Jakmile bylo dohodnuto, byl čas kdy se domů začali trousit otroci, procházející skrz přísný inspektorát tvé matky. V otevřeném prostranství vašeho domu museli všichni přijít nazí, aby se je dalo pořádně prohlédnout. Následně byli obvykle otroci odesláni se umýt, převléct a provizorně zabydlet ve vyklizené místnosti.

První přišla dvojčata z Olympie.
"Ah, řekové! Přesně tvůj typ. Roztomilý hošíci. Ať je zaučí v uklízení a když už jsou z Olympie, můžou být poslíčci, když bude nouze."
Oba mladíčci vypadali poněkud plaše a koukali se především na tebe, držíc se blízko u sebe. Oba měli zhruba normální, příjemnou velikost. Oba měli hezké, ale trochu kostnaté zadečky.

Antibrote přišla hrdě a dokonce se i mírně uklonila.
"Ty nebudeš otrokyně, co děvče? Co dělá promimentní Řekyně v otroctví?"
"Smutný příběh, má paní." odpověděla tvé matce uhlazenou, vznešenou latinou. Měla krásné ženské tvary a mnozí muži by o ní měli nemalý zájem.
"Že se vůbec ptám. Na co by jsi byla dobrá... Budeme tě ukazovat hostům a budeš se starat o jejich pohodlí."

Když přišel Thrák a ukázal se vám, ještě víc vynikla jeho svalnatá postava. Vypracovaný hrudník, paže a něco okolo 18 centimentrů mezi nohama. Postavil se před vás, skoro v pozoru.
"Hezký kus. Osobní strážce? I na zábavu se hodí. Kdyby jsi ho někdy nepotřeboval, pošli ho za mnou." podotkla tvá matka a když odcházel, shlédla jeho hezky tvarované pozadí.
"Ne aby jsi ho rozbyl." podotkla se smíchem, přičemž jsi ale věděl, že ona sama je docela sadistka.

Apolonios před vás přestoupil s lehkým úměvem. Byl dole jen o něco málo kratší a míně mohutný než Nikandros.
"Má velmi zajímavé oči. Co umíš?" zeptala se ho.
"Hraji na lyru, flétnu, zpívám, dovedu recitovat, hrát, znám něco z léčitelství, má paní. Dovedu se vyznat v lidech." řekl v řečtině.
"Takže umělec... ten se vždycky hodí." řekla tvá maminka a usmála se na tebe, přičemž pokynula světlovláskovi k odchodu.

Býčí tanečník hned vyvolal na matce úsměv.
"Oh, skvělé! O těch jsem slyšela... Víš, prý se šušká že souloží s býčími lidmi..." řekla ti matka a mladíček se pobaveně ušklíbl.
"Mohl by zatančit na nějakém večírku. Koupíme býka." matka vypadala nadšeně. Všechno na mladíčkovi bylo hezké a tělo bylo zocelené pohybem, každý jeho pohyb kontrolovaný a plynulý. Jeho mužství bylo asi kolo 16 centimentrů.

Philippus byl ještě trochu zasažený z odloučení své sestry, ale když vás viděl, došlo mu, že čím víc na vás nyní zapůsobí, tím dobře se později bude mít.
"Má paní, Domine." usmál se s úklonou na tvou matku a pak i torchu koketně na tebe. Mluvil hovorovou latinou.
"Odkud jsi a k čemu by jsi byl dobrý?" zeptala se narovinu matka.
"Z Pompeií, má paní. Byl jsem tam... služebníkem, než mě prodali sem." odpověděl jí.
"Budeš se hodit k Antibrote." řekla tvá matka a také ho poslala dál. Mladík se ale stále spíš díval na tebe a také tobě se uklonil především, když odcházel. Jeho mužství bylo o rozměru asi tak 16 centimentrů.

"Tak tento vypadá docela zbýdačeně. Ale chápu, proč jsis ho vybral." řekla matka, když přišel Pes. Jeho mužství bylo menší, ale tělo pohledné. Mohlo mu být tak asi 14 let. Uklonil se vám a bez dalších slov ho tvá matka poslla dál a hezky se na tebe usmála.
"Mám nechat zhotovit nějaká pouta?" zeptala se.

Hamilcar byl snad ještě uvolněnější než Philippus, což bylo obdivuhodné, vzhledem k tomu, že latinsky uměl snad jen "tančit". Jeho mužství bylo asi o velikosti 16 centimetrů a vesele s tebou laškoval očima.
"Další tanečník... no, alespoň je nemusíme najímat. Stejně jsou tu večírky každý týden."

Harym si tě moc dobře pamatoval. Bylo vidět, že tvým slovům moc nerozumí, ale rozhodně věděl, že se jedná o výhružku a nebyl hlupák. Takže i když jsi v jeho očích viděl vzdor a divokost, ani necekl, když jsi si ho ohmatával. Nyní jsi viděl, že má asi 16 centimetrů a docela tlusté péro s dvojcí objemných koulí. Od jednoho staršího služebníka ze Sýrie jste vyrozuměli, že byl jezdcem a že umí zacházet s koňmi.
"To se vždycky hodí. Někdo kvalifikovaný a přece podřadný." řekla tvá matka a poslala ho se umýt.

Mladý egypťan šel rovnou za tvou sestrou a byl poněkud vyjímka. Všiml jsis ale, že se prochází s ní po domě a mluví spolu jakým si tobě neznámím jazykem, on perfektně a tvá sestra málamě. Občas jí opravil s výslovností a slovy a zdálo se ti, že se dobře baví. Sestra se na tebe usmála. To bylo samo o sobě u ní velké vítězství.

Další přišel Yafeu se svým synem. První, co přitáhlo tvůj pohled bylo 21 centimentrové, docela solidní maso mezi jeho stehny. Něžně v rukou držel dítě a ochranářsky se na vás díval.
"Hezké. Prcka do kuchyně... jeho do... no... někam ho dáme. Pomůže s nošením a tkaovými těmi věcmi. Nebo jako strážce. Je to silný muž." řekla tvá matka a jaksi nemohla odtrhnout pohled.

Tvá maminka se ale divila ještě víc, když přišel Lidožrout. Byl asi o dvě hlavy vyšší než ty a to jsi pokládaný za docela vysokého. Tvá matka byla oproti němu skoro jako mladistvá.
Mezi nohama měl asi 24 centimentrů velký, tlustý nástroj, který by asi takového Canise asi roztrhl na půl. Tvá matka jen pokynula rukou.
"Hezky se na to dívá, ale... kam "to" chceš dát, aby to někoho nerozbilo?" zeptala se trochu zaskočeně, ale viděl jsi na ní, že jí v očích planou zlovolná světýlka.

Germán byl statný a docela hezký válečník v 18 letech. Příjemný hřebec, kterého by stálo za to zneuctít, či osedlat. Měl studený pohled a byl z něj cítit pasivní vzdor. Neuměl ani zbla latinsky a mezi nohama měl 18 centimetrů.
"Další strážce." řekla tvá matka s úsměvem.

Kelstský lovec k vám nedorazil, neboť jej prý někdo nějakou dobu po tvé návštěvě koupil.

O seveřana bylo postaráno, jak jsi nařídil a donesly se ti zprávy, že by jsi ho měl v létě nechat ve stinných místech a chladu.
Nyní vypadal o něco živěji, ale po těle mu stékal pot. Pokud jde o jeho výbavu, byl vlastně skoro tak velký, jako ty a díval se na vás oba se zaujetím. Byl také asi o hlavu vyšší než ty a se svalnatou stavbou těla. Když si vás prohlížel, skousl si ret. Měl moc hezký zadek.
"Tedy... další ochránce?" řekla tvá matka.


Přehlídka je u konce a ty máš ve svém pokoji chvilku na oddych. Je na tobě, co budeš dělat. Zda-li si odpočineš, nebo někoho vyzkoušíš, či se prvně s otroky seznámíš a prozkoumáš si je.

Touha + 30

Z koukání na hezké samečky jsi cítil, že se v tobě hromadí chuť po nějaké té zábavě...

Přijímání otroků

Když matka začala s lamentem, jen jsem se usmíval. Její sáhodlouhé vysvětlování jakoby nebralo konce, avšak nakonec přeci jen domluvila a já měl možnost také něco říct.
"Nehodlám s nimi zůstat tady. Jak říkáš, mohl bych znovu uvést k životu tu villu, co máme na venkově. Stačí mi pár strážců, zvířat, běžných otroků a tahle má skupinka. Jinak toho egypťana s sebou samozřejmě brát nebudu, ten je pro sestru."

Když začali postupně přicházet moji vybraní otroci, jen jsem se posadil stranou a s číší vína sledoval, jak matka hodnotí nahé otroky. Pokud měli zájem, rád jsem s nimi vyměnil pár pohledů. Byl jsem rád, že matka žádné nezamítla, koneckonců, dle mého názoru to bylo jen proto, aby si mohla připadat důležitá. Nechal jsem ji u toho. Nebyl důvod jít do konfliktu.

Když bylo vše zařízeno a já byl konečně ve svých komnatách, rozlil se mi v hrudi jakýsi příjemný pocit a uspokojení. Přemýšlel jsem, co přesně bych rád teď dělal, a dostal jsem velmi zajímavý nápad.

Zavolal jsem si jednoho z dlouhodobých otroků v našem domě a řekl mu, aby, až budou umytí a připravení, mi sem postupně posílal jednoho po druhém otroky, které jsem nakoupil. Uvedeme se do reality, představíme a také si je vlastně poprvé pořádně prohlédnu.

Seznamování

Tvůj plán byl matkou posvěcen a bylo ti řečeno, že to máš nechat na ní, že to s tvým otcem vyřídí.

Starší sloužící samozřejmě poslechl tvůj rozkaz a přivedl za tebou dvojčata. Oba byli odění v prostých, bílých tunikách, které u vás služebnictvo nosilo, stažené opaskem. Na nohou měli jednoduché boty. Byli čistí a jejich vlasy ještě byly mokré.

Oba dva se ti uklonili.
"Domine, vaše matka nám řekla, že vás opustili vaši milovaní..." promluvil jeden z nich lámanou latinou.
"Soucítíme s vámi." dodal druhý, i hlasy měli podobné a ty jsi shledal, že budeš mít obtíže rozeznat, který je Myron a který je Myris. Opět se oba dva drželi u sebe a dívali se do podlahy.
"My se... vynasnažíme vás rozveselit, domine." Dodal ještě ten druhý. Bylo ti nad Sola jasné, že tvá matka k nim ještě mluvila vysvětlila jim, jak se věci mají a že ti mají být poslušní. Na tyto dva to zdá se zabralo, ale nervozita z nich byla cítit na hony daleko.

Myron a Myris

Když dvojčata vešla do mé ložnice, zrovna jsem ležel na lehátku a četl si jednu ze svých oblíbených knih. Upraveni vypadali oba velmi přitažlivě a já si je se zájmem prohlížel.
"Ne vše, co říká má matka je nutné hned vykonat. Vaším pánem jsem především já a brzy už tohle město opustíme. Co se ale týče této chvíle, rád bych zjistil odkud jste, kolik vám je let, proč jste se stali otroky." Počkal jsem si na odpověď a potom jsem se pomalu zvedl.
"Nebudu taky chodit kolem horké kaše chlapci. Koupil jsem Vás pro sexuální potěšení a přesně k němu budete používáni. Budete spát se mnou, budete spát spolu i s jinými otroky pokud si tak budu přát. Rád bych vás hned ze začátku takhle uvedl do reality, abyste z toho potom nebyli zmatení."
S úsměvem jsem je stále pozoroval.
Nyní se svlékněte, ať si vás taky já můžu pořádně prohlédnout. Když z dvojčat spadly šaty, obešel jsem každého z nich, lehce zmáčkl koule, podržel jejich péra i prstem zkontroloval jejich análky.
"Výborně, jsem spokojen. Než vás však propustím, chci vědět, že jsme se pochopili v tom, proč tu jste. Nyní se políbíte, až vám řeknu, můžete přestat a odejít."
S tím jsem se vrátil zpět do lehátka a pozoroval je. Po pár minutách jsem jim dal pokyn, že mohou odejít.

Jako druhá měla přijít ta dívka Atribrotte. Uvidíme, co se z ní vyklube, či k čemu se bude dát použít.

Myron a Myris

Oba chlapci zdráhavě přikývli.
"Jsme z Olympie, Domine. Dožili jsme se 15 jar a byli jsme syny řemeslníka v našm rodném městě." řekl první, nejspíš Myron. Myris se chvíli zdráhal, ale potom trochu otevřeněji dodal: "Náš otec byl opilec, Domine. Jako nejmladší z dětí jsme šli do otroctví, abychom zaplatili rodinné dluhy. Otroky jsme už 3 roky, ale nedávno jsme byli přivezeni z Pely do Říma, kde jste nás zakoupil."

Bratři se na sebe podívali a potom také na tebe. Bylo vidět, že si v tomto ohledu nejsou jistí svými schopnostmi, ale co jiného jim zbývalo, než se uvolnit a příjmout věci takové, jaké jsou.
"Upřímně Domine... jsem rád, že nejsme v dolech. Zvládneme to, jen prosím, buďte na brara jemný." dodal Myris a ty jsi poznal, že z obou bude ten odvážnější on, i když mu chvíli trvalo, než tě poznal a osmělil se.
Myron byl stle ještě stydlivý a červenal se jako jahoda. Když padla řeč o něm, šlehl po svém dvojčeti pohledem a zrudl ještě víc.

Poručil jsi jim, aby se vyslékli ao ba dva tak udělali. Byli krásně holí a měli jen náznaky chloupů na ohambí, nohou a rukou. Myris mě i lehké náznaky vousů na bradě. Oba hezky drželi, když jsi jim zmáčkl koule a Myron lehce vzdechl. Když jsi vyzkoušel jejich zadečky, zjistil jsi, že nejsou nijak ztažené, ale docela uvolněné a nejsou nejsou úplně nezvyklí tomu, aby si je někdo bral. Postřhl jsi, že Myris si lehce olízl rty, když jsi do něj pronikl a spíš se uvolnil víc, než aby se stáhl.

Tvůj další rozkaz se opět setkal se splněním. Bratři se k sobě otočili čelem a prvně si dali lehkou "pusu". Když ale bylo vidět, že se s tím nespokojíš, převzal Myris torchu víc iniciativy a začal svého bratra líbat. Ten mu vjel rukou do vlasů, načež se oba dva začali i hladit po nahých tělech a ty jsi si mohl užívat svou show.

+ 10 Touhy

Atribrotte

Po nějaké chvíli přišla další z mých nových úlovků. Podíval jsem se na ni s úsměvem a vysvětlil jí, proč jsem si ji koupil.
"Moje milá, pověz mi něco o sobě. Odkud pocházíš, kolik je ti let, co umíš a jak jsi se dostala do otroctví?" Nechal jsem dívku se lehce představit a poté jsem jí pokynul, aby přišla blíž ke mně.

"Koupil jsem tě z několika důvodů. Prvně jsi byla zajímavá svým vystupováním a dle mého máš schopnosti o kterých zatím nevím a které by mohly být přínosné. Avšak současně nebudu zatajovat, že jsi také žena a tedy tvého ženství budu značně využívat. Když ne přímo k sexu, tak dráždění, či odměňování mých jiných otroků. Nyní se vysvlékni a polož se na postel."
Když byla Atribrotte připravená lehce jsem si olízl prst a vyzkoušel oba její otvory s tím, že jsem zkoušel jak hloubku, tak šířku. Poté jsem jí ještě pomačkal prsa a dal olíznout použitý prst, s čímž byla propuštěna a já poslal pro dalšího otroka.

První z mých osobních strážců, Nicandros.

Atribrotte

Dívka, vlastně mladá žena, přišla k tobě a začala zodpovídat otázky.
"Pocházím z Athén, můj Domine a je mi už dvacet let. Vyznám se v politice, umím mluvit plyně klasickými jazyky a také se dorozumím jazyky některých helénských zemí - egyptsky, sysrky a persky. Vyznám se v kultuře zmíněných národů a jsem zkušená v umění konverzace a ve všem, co by měla řecká žena znát." řekla obšírně.
"Byla jsem aristokratkou starého athénského rodu... víc vám ale o svém původu a otroctví říci nemohu, můj Domine. Před bohy jsem složila slib mlčení." dodala a ty jsi jí věřil. Byla k tobě naprosto upřímná a stále se ti nepokrytě dívala do očí.

"Tušila jsem to, můj Domine." odvětila na tvé zdůvodnění s lehkým úsměvem a položila se na postel. Poslušně se ti otevřela a ty jsi zjistil, že pokud jde o její útroby, je klasicky roztažená, tak akorát pro běžné používání. Též se dalo odtušit, že již není pannou.
Druhý z jejich otvorů nebyl uvyklý erotickému používání a byl tedy docela úzký.
Její ňadra byla plná a hezky se držela jejího trupu. Celkově se jednalo o velmi krásnou ženu, oholenou, jemnou a štíhlou - jak má být.
Poslušně olízla tvůj prst a s úsměvem vstala z tvého lože.

+5 Touhy

Nicandros

Svolil jsem s tím, aby Atribrotte zůstala a překládala. Upřímně je příjemné, že svou roli přijala tak snadno.

Když přišel Nicandros, musel jsem se v duchu za takovou koupi pochválit. Opravdu se jednalo o výstavní kus. Postavil jsem se a přešel k němu.
"Nyní poslouchej dobře Thráku. První a zásadní věcí bude to, že se naučíš latinsky. Nehodlám neustále používat překladatele. A nyní k tomu, proč jsem si tě koupil. Jeden z důvodů je to, že chci své ochránce. Ne, že bych je potřeboval, ale chci je. A za druhé, jistě víš, že jsi velmi pohledný mladý muž, takže budeš samozřejmě vždy k dispozici k souložení buď se mnou, nebo s kýmkoli ti řeknu. Svlékni se."
Když byl Nicandros nahý, nechal jsem ho, aby mi řekl svůj věk, původ a proč se stal otrokem. Zároveň co mluvil a Atribrotte překládala, já zkoumal jeho penis, pozadí a opět jsem, nyní však silněji, zmáčkl Nicandrovi koule.

Když jsem věděl vše, co jsem chtěl, poslal jsem jej pryč se zprávou, že obě dvojčata mají být pravidelně zbavována veškerých chloupků. Musí být vždy krásně hladcí...

Dalším exemplářem mé sbírky byl Apolonios. Zrovna u něj jsem byl zvědavý, jak se bude chovat, zda se pokusí mne svést a získat si tak lepší postavení, nebo co vlastně udělá.

Nicandros

Jak jsi mluvil, Antibrote (jo, je to ANTIbrote :D) automaticky překládala do jakéhosi exotického dialektu řečtiny o kterém jsi věděl jen to,že bude nejspíš makedónský.

Nicandros poslouchal překladačku a díval se na tebe. Na jeho tváři jsi poznal, že souložit s kýmkoliv řekneš se mu příliš nelíbilo, ale nic neřekl, pouze přikývl a řekl v řečtině něco, co jsi ani nepotřeboval překládat a co jsi už slyšel mnohkrát: "Ano, Domine."
U něj to ale stále mělo vojenský nádech, jako by nebyl rozdíl mezi tebou a generálem.

Začal se svlékat a ty jsi se mohl kochat objemnými prsními svaly a břišáky. Nicandros měl lehké strniště a jeho hnědé vlasy měly trochu našedivěl odstín. Hruď mu zdobilo pár chloupků a další byly na pevném podbříšku zdobeném žílami, které vedly v krátkém zastřižení od pupíku až ke kořenu jeho mužství. Měl také mírně ochlupené ruce a nohy, jak je to u mužů obvyklé.
Penis, který se mu houpal mezi stehny hřebce, byl na doket příjemně teplý a nejspíš to bylo jedno z citlivějších míst, neboť se začal prokrvovat, jen co jsi si ho pořádně ohmatal. Celkově mohl mít délku tak 18 centimentrů a šířku s poloměrem asi 2.1 centimetrů. Pokud jde o jeho koule, které jsi o něco tvrději stiskl, byly docela objemné a těžké. Při tlaku mladík mírně zkřivil obočí a skousl si ret - nevypadal že by mu to bylo extra příjemné, ale držel.
Jeho zadek byl hezky osvalený a bylo vidět, že ho buď nikdy nepoužil k uspokojení muže, ale má slibné začátky pro roztáhnutí, nebo jej takto použil před docela dlouhou dobou.

Zjistil si, že tomuto mladíkovi je 23 a pochází z Thráckého města poblíž Makedonie, o jehož poloze jsi nevěděl. Byl hoplítou v armádě tohoto města, které se s pár dalšími polis nechaly zfanatizovat v jedné hospodářské krizi a pokusili se získat samostatnost. Legie je po docela tvrdém boji porazila a zajatce zotročila. Tak se dostal sem.
Všiml jsi si, že má na hrudi další jizvu, již docela zahojenou, která mohla dost dobře být po gladiatu. Na zádech měl několik jizev po ranách bičem.

+5 Touhy

Apolonios

Když vstoupil Apolonios, poslal jsem Antibrote pryč, jelikož mladík zjevně latinsky uměl velmi dobře. Počkal jsem, než dívka opustí místnost a poté jsem se již mohl plně věnovat Apoloniovi. Chvíli jsem neodpovídal a jen ho pozorněji sledoval očima. Když se z vlastní vůle vysvlékl, jen jsem se usmál. Pomalu jsem jej obešel, zatím bez jediného doteku.
"Pověz mi, proč si myslíš, že jsem tě koupil? Nebo víš co? Klekni si na čtyři na postel a hlavu hezky dolů. V té pozici mi budeš odpovídat."

Počkal jsem, než se Apolonios nastaví do rozkázané pozice. Poté jsem si jej ještě jednou důkladně prohlédl.
"Bude pro tebe platit následující pravidlo. Nikdy, žádný den, nenajdu na tvém těle ani známku ochlupení. Každý den holit a celé tělo, kromě vlasů samozřejmě." S tím jsem jemně přejel rukou mezi chlapcovými hýžděmi. Následovalo velmi tvrdé udeření přes Apoloniovi koule. S úsměvem jsem jej zatím nechal takto a zezadu shlížel na jeho roztažený zadek.

"Jsi rád, že jsi mým otrokem? Líbí se ti, jak je s tebou zacházeno?" zeptal jsem se a nyní záleželo na Apoloniovi, jak odpověděl. Pokud odpověděl kladně, dostal povolení vstát, dostal ještě jedno tvrdé zmáčknutí koulí a poté byl propuštěn. Pokud odpověděl záporně, měl v dané pozici zůstat a byl pozván další otrok.

Apolonios

Mladík to byl opravdu krásný. Skoro připomínal sochy dovezené od řeckých mistrů řemesla. Jeho tělo bylo vysportované a krásně doléhalya podtrhovaly postavu s útlým pasem a širšími rameny. Svaly na pai a předloktí pravé ruky byly o něco víc vyrýsované.
Na jěho těle bylo jen mírné ochlupení. Snad jen v podpaží a ohambí, jak už to u mužů bývá, byly blonďaté chloupky delší.

Přišel k posteli a klekl si na ní na čtyři, s hlavou sklonenou.
"Koupil jste si mne pro své potěšení, můj Domine." odpověděl ti, v hlase klid. Tato poloha a situace, jako by ho neznervózňovala.

Philippus a Apolonios

Chvíli před tím, než Apolonios odešel, jsem jej zastavil. Dostal jsem totiž nápad, který by mohl být velmi zajímavý.
"Počkej ještě. Vrať se na postel přesně tak, jak jsi byl." rozkázal jsem Apoloniovi a nechal jsem poslat pro dalšího otroka. Za chvíli vešel do dveří ten říman Philippus, což mě lehce překvapilo, jelikož měl přijít ten býčí tanečník. Nedal jsem však na sobě nic znát a usmál jsem se na něj zpět.
"Zdravím tě. Ty jsi ten říman Philippus, že ano? Kolik ti je? Jak ses vůbec dostal do otroctví?" nadhodil jsem pár běžných otázek, abych se o něm alespoň něco dozvěděl.

Když Philippus skončil se svým představováním, usmál jsem se na něj znovu a Apolonia jsem si celkem cíleně nevšímal.
"Důvod proč jsem tě koupil je velmi prostý. Mám velmi rád různé sexuální konání a vy všichni jste tu především kvůli tomu, abyste mi byli schopní ve všech ohledech má přání vyplnit." Během toho, jak jsem mluvil, pozorně jsem sledoval mladíkovu tvář s lehkým pobaveným úsměvem.
"Svlékni se." požádal jsem s úsměvem a počkal si, než bude Philippus úplně nahý. Poté jsem jej dovedl k posteli a ukázal mu Apolonia.
"Líbí? Pokud ano, dopřej mu svým jazykem potěšení. Pokud ne, tvá ruka třikrát udeří do jeho koulí. Volba je tvá." S tím jsem počkal, až Philippus splní zadaný úkol a následně jsem již Apolonia propustil. Měl nahradit Apoloniovu pozici a já poslal pro další kus, který jsem si pořídil.

Philippus

Apolonios se už už oblékal, když jsi jen oslovil a on se zarazil.
"Jak si přejete, Domine." řekl s vědoucím úsměvem a opět si přes tělo přetáhl látku a nahý se připravil na čtyři ve tvé posteli, jako pejsek.


Philippovi oči samozřejmě hned tíhly k vystrčenému zadečku řeka a mladík dostával v obličeji lehce překvapený výraz. Jakmile jsi ale promluvil, soustředil se plně na tebe a Apolonia začal ignorovat.
"Ano, Domine. Jsem z Pompeií a je mi dvacet. Do otroctví jsem se dostal skrze dlužnictví. Množství špatných sázek, milenek a milenců." vysvětlil ti, ale nezdálo se, že by ti vše říkal s nějakým smutkem, či nostalgií. Usmíval se, téměř hřejivě, a vypadal vesele. Když jsi mluvil o podstatě jeho poslání, jeho úsměv dostal trochu perverznější nádech.

Philippus se svlékl a následoval tě k posteli, kde si začal prohlížet nastaveného mladíka. Rozmýšlel se jen malu chviličku, pak si klekl blíž a pohladil řeka po bocích a roztáhl mu půlky, načež prvně políbil jeho otvůrek a pak jej olízl.
V následných chvilkách se jak Apoloniovi, tak Philippovi postavily údy, přičemž Philippos byl o jeden centimetr menší, ale mělopravdu krásné péro. Rovné a s lehkým žilkováním.
Apoloniovi z pst uniklo několik vzdychnutí, když se římanovi zachtělo vjet jazykem i do jeho útrob.

Apolonios odešel se stojákem a vlhkou, roztaženou dírkou. Jeho místo zaujal Philippos a skoro to vypadalo, jako by se těšil.


Další byl Krécký tanečník - Cadmion. Mladíkovo tělo nebylo příliš svalnaté, ale bylo pevné a ladné, elegantní s krásnýma nohama a zadečkem, což bylo vidět i přes látku.
Mladík se uklonil a překvapeně se díval na Philippův zadeček a na tebe. Kréťan byl doprovázen tvou překladatelkou. Ta si tvého miloučkého testíku nevšímala a tvářila se nanejvýš seriózně, zatím co si Philippos žužlal ret a občas věnoval pohled tomu, co se děje za ním.

Cadmion

Když Apolonios odešel ještě jsem rozkázal Philippovi, že pro něj také platí každý den holení do hladka. Lehce jsem prsty zkoumal vstup do jeho těla, než se ozvalo zaklepání na dveře a vešel ten býčí tanečník s mou novou překladatelkou.

"Jako první záležitost, kterou bychom si měli vyjasnit je to, že se naučíš latinsky. Nehodlám stále používat překladatele." vysvětlil jsem kréťanovi hned úvodem. Když jsem si všiml, že Cadmiovi oči zabíhají k Philippovi za mnou, jen jsem se pousmál.
"Tohle je jeden z mých dalších otroků, stejně jako ty." Pak jsem dostal další lehce zvrhlý nápad. Antibrote dostala ode mne rozkaz, aby se vysvlékla a zaujala stejnou pozici jako Philippus. Když tak učinila, otočil jsem se zpět na Cadmia.

"Vyber si, co ji ti milejší a to obšťastni svým jazykem. Toho druhého následně třikrát udeříš. Chlapce do koulí, dívku přes její vstup do těla." S čím dál více sadistickým úsměvem jsem jej vyzval k vykonání rozkazu. Sám jsem se opět usadil stranou a pozoroval zajímavé představení.

Když bylo vše hotovo, byli všichni propuštěni a já očekával dalšího ze své sbírky. Uvidíme, zda přinesou také oni plody úspěchu...

Cadmion

”Rád hladké, můj domine?” zeptal se trochu řečnicky a s úsměvem Philipp. Poslal za odcházejícím řekem vzdušné olíznutí.
Prozkoušel jsi jeho zadeček, který byl také pokryt jen lehkými, sotva viditelným ochlupením světlé barvy. Byl podobný na Apolonia, ačkoliv byla jeho kůže světlejší a zadeček ještě o trochu vysvalený, kdežto ten řekův byl krásně zaoblených tvarů.
Jeho zadeček dával znát, že Philippovi není jeho využívání k útěše mužů cizí... ba dokonce i snad docela často praktikováno.

Řek měl penis dlouhý o centimetr méně, než Philippos a také o trochu štíhlejší. Měl ho lehce při stopoření zahnutý nahoru, přičemž jeho tělo postrádalo jediného chloupku.
Cadmion se po tvých slovech podíval na Antiprobe a pak přikývl, když mu tvá slova přeložila. Zase se zadíval na Philippa a pak na tebe.
Antiprobe při tvém příkazu vypadala trochu zmateně, nejspíš doufala ve nezúťastnění se. Nakonec ale poslušně nechala spadnout řízu ke kotníkům a klekla si kPhilippovi.
"Usmívat." slyšel jsi říct svého blonďatého otroka, který už věděl, co bude následovat a zdálo se, že už vůbec kvůli chuti po úspěchu chce být on tím odměněným.

Cadminonovi bylo přeloženo a on chvíli vypadal trochu zdráhavě. Ty, který dovedeš vypadat děsivě, především se svým sadistickým úsměvem, a jeden, kterému má ublížit a další, kterému má udělat dobře, dle svého výběru... to je situace, která dovede jednoho torchu vyvést z míry.
Mladíček ale nebyl vyvedený z míry dlouho. Pomalým krokem došel k objema a prsty pohladil po zadečku hocha i dívku.
Philippus to měl tak nějak v sobě. Měl krásně prohlá záda. Na hochův dotek odpověděl uvolněním zadečku a skousnutým rtem. Antiprobe prostě čekala, až bude po všem.

Cadmion se sehnul k dívce a dal jí zlehka pusu na bok, než jí třikrát uhodil přes pochvu. Nebral si příliš servítky a Antiprobe zavřela oči a cukla sebou. Pak vstala a na tváři zachovávala tentýž výraz. Znovu tě to donutilo zamyslet se nad tím, jaké to vlastně mají ženy v Řecku. Pravdou je, že z toho co víš mají o dost těžší živobytí než v Říme. Kdo ví, jestli tohle pro ní nebyl denní chleba, než sem přišla?

To už si ale Philippus užíval rim od hladičkého Řeka. Cítil jsi, jako by si to hlavně mladý Cadmion dost užíval a bavilo ho to. Byl pečlivý a hrál si, což nutilo blonďáčka vrnět a lehce pohybovat zadečkem proti jeho ústům.

Antiprobe i Phillipos s Cadmionem se oblékli a odešli z tvých komnat.


Dveře si téměř podali s Canisem. Mladík se pohyboval skoro jako duch. Líčidla se z něj smyla a podlitiny byly teď ještě o něco výraznější. Byl štíhlý, bez výraznějších svalů. Nezdálo se, že by byl zvyklý sportu, nebo pohybu.
Skoro hned se začal svlékat. Měl poměrně malý penis, asi 14 centimetrů, ku 1.5 centimetrovému poloměru, a tkaé byl celý oholený. Ve dveřích si s Cadmionem vyměnil pohled, teď se ale díval na tebe.
"Jak si mě můj pán bude přát?" řekl, jako by to byla denní fráze, něco jako dobrý den, nebo naschle.

Canis

Na Canise jsem se opravdu těšil. Nevím proč jsem cítil, že tenhle mladík je ideální a už i velmi zběhlý ve věcech, co po něm budu chtít. Nechal jsem ho, ať se vysvlékne, a až bylo všechno oblečení dole, přišel jsem blíž.
"Proč jsi Canis? To není tvé pravé jméno ne? Jak jsi k němu přišel? Kolik je ti let? Jak ses dostal do otroctví?" zeptal jsem se nazačátek. Poté se mi vybavil pohled mezi ním a Cadmionem.
"Co je mezi tebou a Cadmionem? Vy se znáte?" Pokud by se skutečně znali, bylo by jistě zajímavé toho nějak využít. Když jsem dostal odpověď na všechny otázky, pohladil jsem jej po tváři.
"Víš, ty budeš mít velmi specifické postavení. Tvé jméno mi totiž krásně evokuje, co s tebou udělám." S tím jsem jej obešel celého dokola a byl jsem relativně spokojen s tím, co jsem viděl.
"Teď si zajdeš za Správcem, ať ti nechá vyrobit obojek a vodítko Canisi, pak se okamžitě vrať sem."

S těmi slovy jsem jej propustil a nechal si zavolat dalšího otroka. Podle mých odhadů teď měl přijít ten peršan Hamilcar. Uvidíme, jak se snese s mým novým psíkem...

Canis a Hamilcar

"Jsem Canis, můj domine. Nemám žádné jméno, krom tohoto. Dal mi ho můj první pán, který mě koupil v pěti letech. Teď je mi čtrnáct let... do otroctví jsem se narodil." odpověděl ti, skoro bez citového zabarvení. Když jsi se ale zeptal na Cadmiona, vypadal lehce překvapeně.
"Ten z Kréty? Pomáhal mi s holením... a já jemu, můj domine. Mimo to se neznáme." řekl.

Na tvé pohlazení se ti jen díval odevzdaně do očí a trochu napjatě čekal, co si na něj vymyslíš. Nakonec jen přikývl, oblékl se a odešel.



Hamilcar mezi tím přišel k tobě a uklonil se ti. Na tváři měl trozpustilý úsměv a vystupováním byl docela podobný na Philippuse.
Skoro ve stejnou chvíli, v jakou jsi pokládal své klasické otázky, přišel zase Canis. Hamilcar se na něj hned podíval, ale zase těkl zpátky pohledem na tebe.

Canis a Hamilcar

Prohlížel jsem si menšího peršana s lehce zaujatým úsměvem. Jeho tělo leccos vypovídalo o tom, že rozhodně během svého života nezahálel. Chvíli jsem nic neříkal, avšak potom jsem začal se svými běžnými dotazy.
"Kolik ti je let peršane? Jak jsi se vůbec stal otrokem?" Najednou se otevřely dveře a vstoupil Canis. Jen jsem se na něj usmál a pokynutím jej poslal k posteli.

"Proč si myslíš, že jsem tě koupil Hamilcare?" zeptal jsem se s trochu pobaveným úsměvem. Myslím, že většina otroků pochopila svůj úděl velmi rychle a ti, co ne, se to velmi rychle dozví.
"Koupil jsem tě proto, že jsem milovník. Krásné tvary, rysy, pohyby, to vše mne dokáže nadchnout. A upřímně, ty máš velmi pohledné tvary a rysy. Buď tak laskav, svlékni se a zatanči mi. Jsi přeci jen tanečník ne?" S těmi slovy jsem se šel posadit na postel a lusknutím si k sobě zavolal Canise, který se měl taktéž vysvléci a usadit se mi u nohou.

Poté jsem se již oddal rozkošným pohledům na tančícího peršana. Uvidíme, zda na mě udělá dojem, nebo zda ho využiji jako zkusmý nástavec na mého černého opičáka...

Canis a Hamilcar

Peršanovo tělo a řeč těla skoro dýchali vášnivostí tohoto exotického národa. Persie byla říše a kultura stará, jako sám čas. Před Římem i Řeckem byla velkou, mnohonárodnostní velmocí. Boje Řeků s Perskou říší byly opředené legendami.

"Já 24." řekl lámaně a odpočítal na prsech, nejistý, zda-li používá správnou číslovku.
"Já tanečník."

"Pro zábavu." odvětil mladík vědoucně na tvou otázku a pousmál se opět. Zase tiknul pohledem na Canise, který ze sebe poslušně a na zavolání shodil oblečení a sedl si k tvým nohám. Hlavu skoro opřenou o tvé koleno. Vypadal, jako by mu tato pozice opravdu vyhovovala.

"Rád." ozvalo se hlasem s přízvukem.
Hamilcar se mezi tím začal svlékat. Ale ne jen tak. Jako by vše co dělal bylo najednou součástí jižanského tance. Prvně lehké, kolébavé náznaky, pedevším v bocích. Tuniku si přetáhl přes hlavu, odhalující přirození a břicho v pohybu, kde se zatínaly a uvolňovaly břišní svaly.
Kus látky s ledabylou elegancí odhodil. Jeho pohyby nabíraly ještě víc a víc vášně a razance. Jeho tmavé oči tě probodávaly a ty jsi si dovedl dost dobře představit kouř kadidelnic s uvolňujícími, rekreačnmi drogami a bubnování tamburýn. Jeho vlastní ruce pluly po jeho těle, jako by byli nějakého milence, jen aby sám vyklouzl svým dotykům, těsně před tím, než by dorazily k "cíly".
Otáčel se a ukazoval ti v pohybu, co jeho tělo mohlo nabídnout.
Zdálo se ti to, a nebo byl samotný tanec inspirovaný pohyby dravého sexu?

Všiml jsis, že penis tvého psíka je skoro v pozoru, jak sledoval exotického tanenčíka.

Tanec

Perský mladík se opravdu pohyboval velmi krásně a rozhodně jsem neměl pochyby o tom, že Hamilcar byl dobrá investice. Jak postupně odhaloval své intimní partie, chtě nechtě jsem ucítil pnutí pod svou tógou. Tanec skutečně vzrušoval pouhou dosažitelností jednotlivých částí a opravdu silně jsem cítil chuť mladému peršanovi ukázat možnosti jeho nového pána. Nakonec jsem se ale ovládl, a když Hamilcar dotančil, kývnutím ruky jsem si jej pozval k sobě.
"Tanec je to skutečně velmi krásný." Mezi řečí jsem začal perskému mladíkovi osahávat přirození, varlata i silná stehna. Druhou rukou jsem stlačil hlavu svého nového psa k Hamilcarovým nohám s jemným rozkazem k jejich lízání.
"Byl jsi opravdu dobrá investice, ale tanec nebude jedinou náplní tvé práce." řekl jsem a prudce trhl a stiskl mladíkovy varlata tak, aby byl donucen klesnout na kolena. Stiskem čelistním kloubů jsem mu otevřel ústa a pustil do nich pár slin. S lehce sadistickým úsměvem jsem jej pustil.
"Nyní můžeš odejít, a nech sem poslat dalšího. Tobě je povoleno mít pouze lehké ochlupení nad přirozením až k pupíku. Zbytek ne." To byla poslední slova, která jsem pro něj měl, jelikož poté jsem obrátil pozornost ke svému psu.

Jeho stojící úd mne nenechal na pochybách, že Canisovi se mladý peršan opravdu líbil.
"Pokud budeš opravdu velmi hodný Canis a poslechneš každý můj rozkaz na slovo, nechám ti toho perskýho ocasa na hodinu k dispozici. Dělej si s ním co chceš." nadhodil jsem s úsměvem vyzývavě a lehce jsem přejel rukou po Canisově přirození.
"A ještě jedna věc, než přijde další." řekl jsem a vytáhl Canise na postel vedle mě a zvedl jsem mu nohy.
"Sem..." vrazil jsem prst do jeho dírky.
"... se mi do dvou měsíců vejde celá ruka. Zkoušej to s kým chceš, kdy chceš, ale pokud to nebude, umím být velmi krutý." Pohladil jsem jej jemně po koulích a pak do nich vší silou praštil.

Pejsek musí vědět, že když s ním budu spokojen, bude se mít relativně dobře, ale když se bude protivit mé vůli, bude mít velmi těžký život... Další na řadě je ten divoký jezdec a nájezdník. No pokud nebude dělat problémy, tak ještě uvidíme co s ním, ale pokud uvidím jen náznak odporu, tak vymyslím milion způsobů, jak tu jeho hrdost pošlapat do posledních kousíčků.
K tomu mi dopomáhej... Lidožrout.

Taneček a Hyrum

Hamilcar k tobě na tvé pokynutí došel a s úsměvem sledoval bouly pod tvou tógou.
"Já rád." odvětil ti s klukovským úsměvem. Canisovi stačil snad jen náznak zatlačení a jaksi pochopil, co po něm chceš. Hamilcar na to jen zvedl obočí a zasmál se, mezi tím, co mu klučina olízl lýtko.
Při tvém nenadáleém pohybu ale peršan ztuhl a hned padl na kolena. Ze zaťatých zubů se mu vydrala nadávka v perštině. Otevřel pusu a polkl tvé sliny, načež ještě trochu váhavě vstal, oblékl se a odešel.

"Žiju, abych sloužil." odpověděl ti tiše tvůj psík a zabodl do tebe hnědé oči. Jeho péro bylo teplé a lehce v něm zacukalo.
S tvým vedením se položil na postel. Zvedl dvojici štíhlých nožek, bez jediného chloupku, na kterých se hezky rýsovaly provazce svalů, táhnoucí k lahodnému zadečku. Vrazil jsi prt do jeho dírky a překvapilo tě, že i přes to, že byl mladíček suchý a ty byl docela tvrdý, nesetkal jsi se prakticky s žádným odporem. Jeho útroby byly měkoučké, jako samotná tvá postel a ty jsi měl najednou ještě větší potíže se udržet.

Jak snadné by bylo do něj zajet a dopřát si rychlovku?
Ale co kdyby někdo přišel?
No a?
Alespoň bychom měli pro nájezdíka odměnu za nějaký hezký úkol... Hezky povolnou a roztaženou... přemýšlel tvůj 20 centimetrový macek za tebe.

Canis ti chtěl něco říct, rozhodně to nevypadalo, že by chtěl odporovat, ale pak jsi jej tvrdě udeřil přes koule a mladíček skoro vykřikl, kdyby se nezastavil kousnutím do rtu. Následně se celý zachvěl a vypadal ještě vzrušenější, než před tím.
"Jak... hluboko, můj pane? Zápěstí... loket? Bez přípravy, nebo s?" zeptal se trochu přiškrceně, ale jeho vlastní packy sjely po jeho těle k zadečku, jak si roztáhl půlky od sebe, jako by se ti chtěl předvézt.
Jeho dírka byla krásně růžová a roztažená, jak se mladíček uvolnil.


Vrzla vrátka a ve dveřích se objevil nájezdníl.
Dlouhé vlasy tmavě hnědé barvy měl stažené do jakéhosi drdolovitého účesu. Prohlédl si tebe a Canise se zdvyženým obočím a udělal další krok dál, až přišel k tobě.
Zadíval se ti přímo do očí se směsicí zvědavosti a snad i otrávení a nervozity.

Nájezdník

Nad otázkou mého psíka jsem se chvíli zamyslel, než jsem se usmál a odpověděl.
"No, záleží, jak moc bys rád toho peršana." usmál jsem se.
"Pokud do sebe pojmeš moji ruku až po loket bez přípravy, dostaneš ho na dvě hodiny k jakémukoli použití. Pokud pouze po zápěstí, nebo budeš vyžadovat delší přípravu, tak ho nedostaneš vůbec, maximálně, že by ses zamyslel a udělal něco... cokoli uznáš za vhodné, abys mi tuto škodu vykompenzoval." S radostí nad tím, jak jsem vymyslel další zábavu jsem Canise opět usadil u mých nohou a počkal si na toho nájezdníka.

Když vstoupil do místnosti, postavil jsem se vyšel sem mladému banditovi vstříc. Pevně jsem do něj zabodl své oči a Canise jsem si teď opravdu nevšímal. Bylo téměř jasné, že mi nebude rozumnět, a tak jsem dal zavolat mou překladatelku.

Chvíli jsme čekali, ale nakonec se dveře otevřeli a vešla Antibrote. Kývl jsem na ni, aby věděla, že zde je především kvůli překladu.
"Ujasníme si jednu věc. Pokud budeš spolupracovat a já budu spokojený s tím, jak posloucháš mé rozkazy, nemám problém tě vzít do své osobní stráže. Lepší jídlo, podmínky a občas i nějaká ta výhoda..." pohodil jsem hlavou ke Canisovi a Antibrote.
"Pokud ale hodláš dělat problémy, neposlouchat, či si dovolit jen říci křivého slova proti mě, poznáš, že umím být velmi krutý. Teď se svlékni a uvidíme, jak poslušný strážce umíš být." S úsměvem jsem poručil banditovi a nyní bylo především na něm, jak se zachová...

1. Mladík zareaguje negativně, odmítavě, neposlušně
Pošlu ho tedy pryč a zavolám si naše placené stráže, aby ho odchytili, násilím svlékli a svázali na koze, tak, jako by byl na všech čtyřech. Dostanu se k němu, až přijde na řadu správný otrok.

2. Mladík zareaguje pozitivně, oddaně, poslušně
V tomto případě mu bude uloženo, aby se vzrušil. Až bude stát, to co stát má, dostane za úkol si velmi nesmlouvavě a divoce vzít mého psíka. Uvidíme, co chlapec snese. Následně bude propuštěn a psík opět dostane místo u mých nohou.

Ať tak, či tak, po Hyrumovi je na řadě Yafeu a to, co si s sebou přinesl. Pro Hyruma ještě platí možnost nechat si lehké ochlupení nad přirozením, jinak také do hladka holit.

Jak cvičit otrůčky

"Jsou i hezčí kusy, než on, můj donime... ale rád to příjmu. A rovnou bych se rád vsadil o něco dalšího, pokud dovolíte... Budu moct vymyslet program pro jednu večerní zábavu a dám vám za to na konci příjmání otroků něco, čím vám jistě škodu vykompenzuju." usmál se sladce a nevinně tvůj psík.


Antiprobe dorazila a začala překládat do jazyka syřanů. Tvé slova v jejím podání byla docela zajímavá, jelikož její tón postrádal víc emocionálního zabarvení.
Když jsi pohodil hlavou ke Canisovi, ten se pousmál, zatímco Antiprobe se na tebe jen trochu bezvýrazně zadívala, až tě skoro zamrazilo.

Barbar se díval střídavě na tebe a na Antiprobe. Měl přimhouřené oči a dost ti připomínal vlka, který zhodnocuje situaci a přemýšlí o svém dalším postupu. Ještě víc vynikly jeho tvrdé rysy tváře. Mračení mu vážně slušelo.
Stále se ti díval do očí, když se po chvilce váhání rozhodl svléknout si tuniku a natočit hlavu na stranu.

Bandita se ukázal být tedy alespoň takto poslušný. Buď byla jeho averze k tobě nedostatečně veliká, nebo vážně neměl problém s nahotou na veřejnosti... nebo obojí.

Na další rozkaz si přejel po podbřišku rukou a sáhl do svého klína, kde se začal masírovat. Za nějakou chvíli se nad dvojicí docela objemných koulí tyčil asi 17 centimetrů velký a 2 centimetry v poloměru široký pyj. Bylo na něm krásné žilkování a byl mírně zahnutý, s objemným žaludem, který stáhnutá předkožka ostřed podtrhovala. Jeho kořen se u žaludu a u koulí lehce ztenčoval, ale uprostřed dosahoval větší šířky, avšak plynule a ladně, jako dórský sloup.

Antiprobe přeložila další větu a pohledy obou dolehly na Canise.
Ten jen pomalu vstal a položil se na postel zády.

Hyrumovy oči potemněly a vykročil k tvému psíkovi. Popadl ho a otočil na všechny čtyři, jako by nic nevážil, nebo byl jenom nějaká hračka. Zatlačil mu na ramena a druhou rukou ho donutil vystrčit zadek. Plivl na mladíčkův otvor zkusmo do něj zajel prostředmíkem, který mu pak strčil do pusy.
Na jeho mužství se perlila kapka ejakulátu, když na něm udělal pár temp, namířil se na svěrač psíka a přirazil.
Pleskla o sebe kůže a Canis vyhekl. Nestihl ale hlučit dost dlouho, protože ho syřan popadl za hlavu a zatlačil mu jí do peřin, zatímco druhou rukou ho držel za boky. Nedělal si vrásky s pomalým tempem a nebo něžností. Tvrdě si bral pejska "na pejska" až Canis kňoural do polštářů a roztahoval od sebe půlky drobnýma ručkama.
Tvrdé znásilňování ubohého zadečku trvalo asi 7 minut, kdy byl Hyrum čím dál dravější a divočejší a také bylo znát, jak se mu to samotnému líbí. Zakláněl hlavu a občas zasténal, když zajel dost hluboko, nebo dost silně, aby Canisovo vyheknutí získalo útrpný ráz.

V poslední chvíli zarazil svůj kůl do zadečku mladšího tak mocně, že povalil psíka na postel a tělo pod sebou zatlačil oběma rukama do postele, až začal psík bezmocně šátrat rukama z nedostatku vzduchu. Po tu dobu jsi viděl, jak se Hyrumovi koule stahují a cuká mu v nich. Jedna, dva, tři... čtyři... pět... šest...
Nájezdník svůj úd vytáhl a s úlevným vzdechem pustil psa ze svého sevření.
Byl to krásný pohled.
Psík ležel na posteli a chvěl se, zatímco jeho díra byla ještě roztažená na šířku Hyrumova péra. Z rozšukané sedinky vytékala velká spousta spermatu. Hyronovo péro bylo narudlé a zamazané od vlastního ejakulátu, takže nájezdník vzal Canise za vlasy a vrazil mu své péro až do krku, jen aby ho pak vytáhl ulepené od slin, ale očištěné.

Nájezdník vypadal nadmíru spokojeně a mírně se ti uklonil, když jsi ho propouštěl.
Canis vypadal zrovna tak spokojeně, i když sténal z rozbolavělého, vystříkaného análku a jen trochu malátně se vracel zpět na své místo u tvých nohou.


Další přišel Egypťano-nubijec i se svým dítětem.
Zvědavě se díval po okolí a tiše promluvil ke svému dítěti, které drželo za ruku svého otce a drželo se za ním.

Yafeu

Krásný pohled na nájezdníka beroucího si násilím mého malého psíka mi opravdu nemohlo nic zkazit. Vychtnával jsem si každý příraz, každý bolestivý sten, prostě všechno. Hyrum opravdu nebral ohledy a mě tak napadlo, že můj pes určitě nebude první, kdo takto skončil pod tímhle zvířetem. Otázka ovšem je, jestli si to i ty minulé oběti užívaly tolik jako Canis.

Po pár minutách stále divočejšího sexu se již Hyrum rozhodl zakončit celé představení a celou vahou svého těla zabořil Canise do peřin, zatímco do jeho útrob začal pumpovat hned několik dávek semene.Když skončil a očistil se v ústech mého psa, pouze jsem na něj s úsměvem kývl a propustil jej.

Všiml jsem si, že můj psík stále leží v peřinách ve velmi příhodné pozici. Přistoupil jsem k němu a několika prsty zajel do jeho vzdychající dírky. Pokusil jsem se dostat co možná nejvíce nájezdníkova spermatu ven do své dlaně, kterou jsem poté, jak misku, přiložil Canisovi k ústům a nechal ho, aby mou ruku očistil. Poté jsem jej jen pohladil po hlavě a opět si ho posadil k nohám, kde jsme společně očekávali naše další hosty.

Když dovnitř vstoupil Yafeu se svým dítětem, kývl jsem na Antibrote, aby věděla, že má překládat.S mírným úsměvem jsem přistoupil blíž a napřáhl k němu ruku.
"Jmenuji se Fabius Tigidius Victor. Ty jsi Yafeu to vím, ale jméno tvého dítěte neznám. Představ nás prosím." pokračoval jsem klidně.
"Víš Yafeu, mám pro tebe takový návrh." Odvedl jsem Yafea kousek stranou od jeho dítěte směrem k Antibrote.
"Pokud se staneš mým nejhorlivějším otrokem, který do puntíku splní cokoli mi na očích uvidí, mohu dát tvé dítě studovat a následně, pokud se ve studiích osvědčí, mohu ho zaměstnat ve svých službách. Takovouto nabídku dělám jen proto, že rodina je základem spokojenosti každého člověka. A já bych rád, abys byl spokojený a tím pádem i poslušný. Avšak pozor. Odmítneš-li teď, takovouto nabídku už nikdy nedostaneš. Máš naprosto ojedinělou šanci." Skončil jsem se svým proslovem a tázavě se zadíval na Yafea.
Tohle by odmítl snad jen hlupák ne?

Yafeu

Hyrum stříkal opravdu hluboko, ale jako by Canis věděl, co chceš udělat a vytlačoval nájezdníkovo mlíčko ven ze svého těla... Ten syřan byl jako kůň. Představa, že by i s takovouto dávkou nezplodil potomka je vzdálená jako konec světa.

Jeho dírka byla nádherně povolná a nedělalo ti problém nahrabat tolik semene, že ho bylo docela povážlivé množství, dosahující až ke tvému prostředníčku v mističce z dlaní.
Psík prvně odvrátil hlavu. Stále zhluboka dýchal, ale pak si dal říct a otevřel pusu, aby spolkl vše, co jsi mu do ní dal a s lehce přemáhavým výrazem ti pak ruce olízal.
Se zbytky ejakulátu na bradě se usadil k tvým nohám, zpocený.

Yaef tě posluchal a docela poslušně s tebou odešel stranou. Už když začala Antiprobe překládat, cítil jsi, že jsi uhodil hřebíkem na hlavičku. Když se Yaef na své dítě díval, rozpoznal jsi známý pohled, kterým se dívalo už několik lidí na své děti - pohled absolutní oddanosti své rodině.
"Můj syn je Hamir. A já budu tvůj nejlepší otrok. Tak přísahám pro Maat." řekl a vzdal ti holt po egyptském způsobu.
To, co mu nabízíš, by pravděpodobně udělalo jen velmi, vlemi, velmi málo pánů. Takováto příležitost se otroku se štěstím naskytně jednou za život, což si otrok uvědomoval. Rodina především.
A tak jsi měl u Yaefea loajalitu zajištěnou.

Yafeuova zkouška

Yafeu zněl dost přesvědčivě, když říkal, že bude mým nejlepším otrokem. Přesně z toho důvodu jsem jej chtěl vyzkoušet. Ne však před jeho synem, tím bych spíš jeho loyajalitu ztratil. Poslal jsem tedy malého Hamira s Antibrote pryč z místnosti, a až poté jsem se otočil zpět na Yafea.

"Nyní se svlékni." začal jsem se stále tím příjemným úsměvem, s jakým jsem jej přijal. Pokud nepochopil, naznačil jsem mu, co má dělat a mezitím jsem odešel zpět k posteli, kde jsem se usadil vedle svého psa a sledoval Yafea, jak se přede mnou svléká.
Jakmile byl úplně nahý, opět jsem vstal a hezky si ho celého zblízka prohlédl. Potěžkal jsem jeho varlata, několikrát přejel rukou po jeho přirození a nakonec jsem jej odvedl k posteli.
"Teď se polož na postel, zvedni zadek do vzduchu, ať si s tebou můžu trochu pohrát." Pokud opět nepochopil, co po něm chci, kývnu na Canise, aby mu ukázal, co a jak má udělat.

Jakmile Yafeu napodobil Canisovu pozici, přistoupil jsem blíž a začal jemně mačkat a pleskat Yafea po koulích. Po chvíli jsem začal být tvrdší a tvrdší, až jsem nakonec Yafea pětkrát udeřil do varlat velmi tvrdě. S tím jsem jej pohladil po roztažených hýždích a poručil jsem Canisovi, aby Yafeovi lízal vstup do těla, dokud nedostane pokyn, aby přestal.

Zatímco se Canis věnoval lízaní, i on obdržel několik ran do svých varlat a ještě jsem vyzkoušel, kolik prstů dokážu dostat do jeho stále rozšukaného análku. Tam jsem s nimi pár minut hýbal, než jsem Canisovi dal rozkaz, aby se opět usadil u mé postele. To samé jsem zkusil u Yafea. Po dalších několika minutách jsem si nechal zavolat Lidožrouta a Antibrote, aby mu mohla překládat. Yafeovi bylo dovoleno se posadit vzadu u mé postele.

A takto jsme všichni tři očekávali příchod mého exotického kousku. Myslím, že to bude ještě velmi zajímavé.

Zkouška a příchod Lidožrouta

Yaef kývl s úsměvem na svého syna a ten přijal Antiprobinu ruku a společně odešli.

Mladý otec poté přikývl. Povolil si opasek a přetáhl si přes hlavu kus oblečení. Měl docela hezké tělo. Narozdíl od ostatních byly jeho svaly docela málo vyrýsované a bylo vidět, že spíš pracoval. Jeho stavba těla byla mohutnější a měl jsi pocit, že i když se nezdál, bude mít páru jako býk.

Yaefova varlata byla příhodně velká k jeho přirození.. které bylo také velké. Jen o trošku větší a mohutnější, než jsi měl ty. Když jsi mu přejel rukou po přirození, zavřel na chvíli oči.
Nechal se odvést k posteli. Bylo vidět, že moc nechápal, co po něm chceš, ale jakmile se Canis s rozpustilým úsměvem vystavil n čtyřech, pokrčil ruce a prohl se v zdech s rozkročenýma nohama, Yaefu přikývl a pokusil se tuto pozici napodobit.
Nedokázal se tolik prohnout v zádech, ale základ bychom měli. Canis měl otočenou hlavu k němu a tak si sobě navzájem dívali do očí.

Začal jsi se svou prací. Cítil jsi, jak Yaefeu drží, ale s čím dál většími a věšími obtížemi a jak se dvojice rozkošných varlat houpe a zatahuje bolestí. Ke Konečních úderech dokonce Yaefeu zasténal bolestí. Už už jsi si myslel, že se pohne, stáhne nohy, nebo cokoliv. Jistě na něco takového nebyl zvyklý. Nebyl aristokrat co si užíval hrátky, ani řek, u kterých byl sex s muži běžný. Byl zemědělec z Egypta, který byl zvyklý na něžné a jemné dívky.
Ale nepovolil. Nehnul se ani o píď.

Zhluboka oddychoval se zavřenýma očima. Canis, který se mu stále při tom, když jsi jej mučil díval do očí, vypadal pobaveně, snad i trochu roztouženě. Přehoupl se a věnoval ti krátký pohled do očí, než jazykem přejel po vstupu do Yaefeova těla.
Egypťano-nubijec sebou trošku cukl a stáhl se, ale Canis byl v těchto věcech zkušený. Rukou ho pohladil po zvadlém pyji a zmučeným koulích. Jazýčkem přejížděl po udolí mezi jeho půlkami a po jeho svěrači. Nakonec i začal zajíždět dovnitř.
Yaef se uvolnil a jednou dokonce i zamručel. Bylo vidět, že tohle dělá poprvé a nevypadalo to, že by se mu to nelíbilo.

Při každé ráně do rozkošných malých kouliček Canis vyhekl do zadečku a rozetřeseně zasténal, jako by mu bolest přinášela vzrušení. Jeho vlastní péro už bylo zase v pozoru. Střil jsi prsty do jeho roztažené dírky a zjistil jsi, že jakmile se Canis uvolnil a byl promazaný a roztažený Hyrumem, mohl jsi do něj strčit... jeden... dva... tři... čtyři prsty. Prakticky celé.
Hrál jsis s pružným zadečkem, jak jsi chtěl, zatímco druhý prdélka byla navlhčována.

Když jsi Canise pustil, byl zase roztažený jako když z něj Hyrum vystoupil. Yaefovi jsi do zadečku dostal jeden prst... a potom i druhý. Bylo vidět, že takto svou dírku nikdy nepoužíval, ale díky přípravě od Canise a své vlastní snaze se i jeho úzký análek dovedl takhle omezeně roztáhnout,přestože jsi kolem prstů stále cítil tlak, který se ale snižoval, jak jsis déle hrál. Na další prst to ale nebylo.

Dorazila Antiprobe a všichni tři... vlastně čtyři jste čekali na Lidožrouta.




Obr sklonil ve dveřích hlavu, aby jimi mohl projít a když se opět narovnal, tyčil se nad vámi. Ve velké ruce stále držel něco, co vypadalo jako panenka vytvořená ze slámy.
Tunika mu byla docela malá a těsně svírala svalnaté tělo.
Lidožrout na tebe upřel dvojci očí, černých jako obsidián a cosi řekl v nějakým barbarském jazyce. Pak vyhláskoval:
"Do-mi-nus...."

Simia

Když černoch vešel dovnitř, připadal mi ještě větší, než na tržišti. Jeho řeči jsem vůbec nerozumněl a tázavě jsem se podíval na Antibrote. Když však vyslovil slovo Dominus, usmál jsem se a přistoupil jsem blíž k němu.
"Ano, já jsem tvůj Dominus a ty se od teď budeš jmenovat Simia rozumíš?" Se stále přátelským úsměvem jsem šel blíž k němu.
"Víš, jsem vášnivým sběratelem lidských exemlářů a tebe jsem prostě nemohl nekoupit. Nejen, že osobní strážce se mi bude hodit, ale s tebou vymyslíme spoustu zajímavých věcí." Nakonec jsem došel až k němu. Zdá se, že bude možná lehce slaboduchý.
"Co to máš v ruce?" zeptal jsem se.

"Samozřejmě jsem však také vyznavačem rozkoší a rád se kochám pohledem na nahá těla. U tebe to nebude vyjímka. Svlékni se donaha ano?" Teď se uvidí, jestli je prostě poslušná ovce, co udělá, co se jí řekne, nebo mu v očích blískne ta jiskra pochopení...

Modla

Antiprobe se chvíli mračila na Lidožrouta, ale pak zavrtěla hlavou. Nerozuměla řeči tohoto kmene.
"Simi...a?" zeptal se černoch a podíval se na tebe s mírně zvednutým obočím.

Díval se na tebe a zdá se, že nechápal tvé způsoby, ani ti příliš nerozuměl z tvých dlouhých vět a nedostatku gestikulace. Když jsi se ho ale zeptal, co to drží v ruce, zadíval se na slaměnou modlu. Začal ti cosi vysvětlovat ve svém jazyce. Opakoval slovo "Ananse". Až teď jsi si všiml, že slaměná modla má podobu něčeho, mezi člověkem a pavoukem. Má dvě ruce a dvě nohy a na těle jsou další známky mutace. Je vlastně docela obratně zhotovená a zdá se, že pro něj velmi znamená.

Opět tvým slovům příliš nerozuměl. Bylo vidět, že pochopil, že po něm něco chceš a když Canis ukázal na svou a Yafeovu tuniku na zemi, obr jaksi pochopil a vyslékl se.
Dle očekávání... obr byl obří.

Simia

Simia skutečně vypadal velmi obdařeně. Dříve však, než jsem cokoli podnikl, jsem přistoupil k Antibrote.
"U tohoto tě asi stejně už nebudu potřebovat. Jdi a zkus jestli se domluvíš s těmi seveřany. Pokud ne, dej mi sehnat přeladatele." rozkázal jsem jí a poslal ji pryč.
Jakmile za ní zapadly dveře, přistoupil jsem k nahému černochovi. Pomalu jsem přibližoval ruce k jeho přirození a sledoval jeho reakce. Vzal jsem nejdříve do ruky jeho pyj a následně i koule. Obojí jsem řádně prohmatal ve snaze černocha ztopořit. Ať už se mi to podařilo, nebo ne, zavolal jsem si Canise, aby Simiovi nabídl ukojení ve svých ústech.

Po pár minutách jsem k černochovi přivedl i Yafea a naznačil jsem mu, aby otevřel ústa. Canis poté dostal za úkol Simiu udělat Yafeovi do pusy. Jakmile bylo dokonáno, byli všichni krom Canise propuštěni a já si nechal zavolat svého prvního seveřana.

Simia a Kieran

Antibrote se ti uklonila a odešla plnit tvůj úkol.

Černoch tě sledoval obezřetným pohledem, ale byl jsi si jistý, že pochopil to, kam to všechno směřuje.
Začal jsi sahat na jeho 24 centimetrů dlouhou a širokou kládu s objemnými koulemi. Byl problém takovýto kus masa pořádně prokrvit, ale Simia se nebránil a nechal tě dělat, co jsi přál. Mohl jsi si ho pořádně vychutnat rukama.

Canis přistoupil blíž a polkl. Vzal obra do obou rukou a vložil do úst velký žalud, který začal žužlat a začal mírně pohybovat hlavou. Už tak byl úd na jeho ústa příliš velký a tak byly pohyby v řádu kousíčků z obrovitého celku. Černoch zaklonil hlavu a vzdychl rozkoší.
Velká ruka prohrábla tmavé vlasy a Simia řekl cosi v barvarském jazyce Canisovi, načež mu začal rukou pomalu, ale zároveň pevně pomáhat.
Natlačil si ho dál a dál a Canisovi vytryskly do očí slzy, když se mu obrk dostal až do krku, hrozíc vykloubenou čelistí. Začal sebou cukat, ale to už Simia pochopil, že by mladíčkovi ublížil a spíš se věnoval užívání si toho, co mohl. Začal zlehka přirážet do hubenky a nechal si malýma ručkama masírovat péro tak dlouho, až v něm začalo cukat.

Kieran

Předposledního svého otroka jsem uvítal se stejným úsměvem, jako ty před ním. Společně s ním dorazila také Antibrote a jakýsi mladý kluk, který měl zřejmě, dle všeho mého usuzování, překládat. V pokoji zůstal krom výše jmenovaných už jen Canis, který, ač lehce ulepený od Simiova semene a se stojícím přirozením, působil velice seriózně. Pohled mladého barbara mu vůbec nevadil, zřejmě byl zvyklý na nahotu před lidmi. Já, ač stále naddržený, jsem se snažil alespoň částěčně nevystavovat s mou boulí, ale i tak ji barbar zřejmě zaregistroval.

"I ty buď pozdraven. Kieran, tak se jmenuješ, že ano?" odpověděl jsem na pozdravení, které znělo z barbarových úst sice lehce vtipně, ale současně krásně vzhledem k hlasu, kterým to říkal. Nebyl jsem si úplně jistý, jak jednat s těmito seveřany... přeci jen jsou, alespoň dle mého, více hrdí a upjatí ve stereotypních systémech párování Muže a Ženy. Jižané jsou v tomto o moc uvolněnější a tvárnější.
"Nu, koupil jsem tě z několika důvodů. Zaprvé si sháním osobní strážce a ty by ses mi do ochranky hodil. Zadruhé hodlám brzy se vším, co mám přejít na venkov a tam vždy budou potřeba ruce na práci. A za třetí, jak sis jistě stačil všimnout,..." kývl jsem směrem ke Canisovi. "... si v otrocích hledám zábavu a potěšení." S úsměvem jsem se přiblížil více k barbarovi.
"Dám ti návrh. Pokud budeš poslušný a povolný k plnění mých příkazů, bude s tebou dobře zacházeno. Kvalitní jídlo, lepší oblečení, a tak podobně. Tato mince má ale i druhou stranu. Odporuj mi, nebo neuposlechni a bude následovat trest. Nemyslím si, že je to nelogické, nebo nepochopitelné, že ne?"

Počkal jsem pár chvil, než si to mladý barbar přebere, a když jsem si byl jistý, že pochopil a porozumněl, rozhodl jsem se pro první úkol.
"Jelikož mi zatím žádné nebezpečí nehrozí, ani nejme na venkově, zbývá nám už jen jedna možnost, kterou v tuto chvíli společně vyzkoušíme. Svlékni se do naha." Celá věta, krom jejího obsahu, zněla jako běžná konverzace. Uvidíme, jak na tento způsob zareguje Kieran...

Kieran

Všchni odešlia tak ti zůstal jen Canis a nový barbar.

Kieran tě poslouchal (respektive překladatele) a střídavě se v jeho tváři měnily emoce. Celkově se ale vážil docela vážně. Nakonec ale něco řekl hrubým, barbarským jazykem k překladateli a zase se podíval na tebe.
"Eh, mů pane, prý moc mluvíte a máte prostě jen říct, co chcete." řekl překladatel v reakci na tvůj první monolo. Jakmile ale zazněl tvůj první úkol a překladatel začal chytat cudné barvy, Kieran se zamračil.

Chvíli si tě takto prohlížel, ale pak si rychlým pohybem vslékl tuniku. Měl hezky svalnaté tělo, ale o něco jiné, než měli civilizovaná národy. Jeho tělo ti ještě víc připomnalo zbraň. Svaly byly funkční, vzrušující, ale také jsi věděl, že nejsou používány ke krásným věcem. Tyto svaly zabíjejí, škrtí, drží čepele a sekery, štíty a oštěpy.
Ve výbavě byl také větší, asi něco okolo 18 centimetrů ve štíhlém provedení.
Skousl si ret a prohlížel si vás oba s Canisem.
"Ptá se, co má dělat teď." řekl překladatel. Oproti Kieranovi byl jeho hlas roztřesený.

Kieran

Chování toho barbarského kluka se mi ani trochu nelíbilo. Má tvář zůstávala pevná jako kámen a chvíli jsem přemýšlel, jak na něj zareagovat. Upřímně mít o jednoho otroka víc, nebo míň, to už je jedno. Ale zahodit takovýhle hezký kus jen kvůli tomu, že je trochu arogantní povahy... Lepší možná bude ho zkrotit.

Místo ke Kieranovi jsem však přistoupil k překladateli.
"Dokážeš mluvit tak, abys nezněl jako vystrašená ženská?" zeptal jsem se s nebezpečným pohledem.
"Tenhle člověk,..." ukázal jsem na barbara. "...je můj majetek a chci aby cítil, kdo je tady pánem, ale když se překladatel začne červenat jako panna už při slově penis, a následně koktá a zadrhává se, tak vzbudí asi tolik respektu, jako umírající slaboch." Můj hlas pomalu přecházel v tiché syčení.
"Canisi, pojď sem." povolal jsem rukou svého psíka, aniž bych spustil pohled z otroka přede mnou.
"Vidíš ho?" zeptal jsem se překladatele a přitáhl jemně Canise za tváře blíž.
"Můžu mu říct, aby mi teď lízal nohy, nebo, aby obšťastnil tebe, nebo, aby roztáhl nohy a poskytl uspokojení všem mým otrokům a na jeho tváři by nebyla ani trocha studu. Jen by s úsměvem vykonal, o co jej jeho pán požádal." Políbil jsem jemně Canise na tvář a pustil ho ze svého stisku.
"Takže teď tomu barbarovi přeložíš, co ti řeknu, tak, jak to řeknu, nebo se postarám, aby se ti již tváře nečervenaly a jazyk nezadrhával." S tím jsem jej jemně poplácal po tváři a otočil se na Kierana.

Pomalu jsem přešel blíž k němu a hluboce se mu zadíval do očí.
"Překládej." pobídl jsem otroka a znovu obrátil svou pozornost na Kierana.
"Teď si něco ujasníme Kierane. Můžeme být přátelé a ty můžeš získat svobodu, pokud budu s tvou službou spokojený. Pokud si ještě někdy dovolíš říct něco ve smyslu, že moc mluvím, nebudou následovat hezké věci. Tedy pro tebe. Já si to užiji, ale byla by to škoda, kdybys zahodil šanci, kterou ti teď nabízím." Chvíli jsem pátral svýma očima v těch jeho a nakonec jsem dodal.
"Pokud souhlasíš s mým návrhem, okamžitě zahoď tu svou pitomou aroganci a začni poslouchat bez toho, aniž bych si všiml špetky pohrdání, nebo opovržení. Pokud odmítáš, zůstaň prostě ve svém současném postoji a já už se o zbytek postarám."
S tím jsem se otočil a odešel zpět ke své posteli, kde jsem se usadil a začal škrábat Canise ve vlasech.

Bububu

Překladatel se před tebou skrčil. Když se ale na tebe na chvíli podíval, jen na okamžik, poznal jsi ten pohled. Je to ten pohled stydlivých, kteří se k ničemu neodváží. Nicméně si ale teď jistě v hlavě dost živě plánoval, co ti na to říct, ve svém malém světě, kam utíká, aby unikl mlčení v realitě.
Na Canise se mladík podíval spíš jako by ho litoval. Žádné jiné emoce jsi v reakci neviděl.
A tvá slova? Mladík mlčel, jako zařezaný. Jen přikývl.

Začal překládat v tom tvrdém jazyce a Kieran si všechno vyslechl. Díval se na tebe vážně a s tímto pohledem začal odpovídat.
"Omlouvá se. Prý neměl v úmyslu vás urazit. Vypadáte jako silný muž, za což vás uznává... dost na to, aby byl před vámi upřímný ve svém jednání a jen má rád věci na rovinu. Nelíbí se mu zdejší "okecávání" a jestli ho prý chete opíchat, máte to udělat a nemluvit o tom." slovo "opíchat" překladatel zdůraznil. Snad schválně.
"Germání jsou jiné mentality, Domine." zavřněl Canis a pohladil tě po stehně, jen konečky prtů, jako by se bál tě zcela bez souhlasu dotknout.

Co vlastně chci

Překladatel mi už opravdu lezl krkem. Vykázal jsem ho z místnosti s vražedným pohledem. Poté jsem si nechal přivést Antibrotte.
"Kde jsi sehnala toho... tu věc, co teď stojí za dveřmi?" zeptal jsem se jí bokem, zatímco jsem poslal Canise, aby Kierana odvedl k posteli.
"Myslím, že není moudré nechat takové lidi jen tak odejít, když vědí, co se tu děje. Ne že by to bylo proti zákonům, či tak, ale reputace, je stále reputace." Pomalu jsem odváděl dívku ke dveřím.
"Zbav se ho, co možná nejtišším způsobem. Ať odejde a pak stačí pár našich mužů, podřízlé hrdlo a hodit zbytky do kanalů. Nic, co by se nedělo v Římě běžně. Jeho doměnu si potom rozdělte." usmál jsem se na ni a vyprovodil ji ze dveří.

Otočil jsem se na jediné dva otroky, kteří mi tu zbyli. S lehkým úsměvem jsem přešel k nim a pomalu přejel rukou Kieranovi od pozadí až na šíji.
"Canisi, pamlsek." usmál jsem se na svého psíka a zvedl k jeho ústům Kieranův pyj. Chvíli jsem si jen užíval pohled na uspokojující se otroky, než jsem Canise odtlačil od jeho práce a jemným drcnutím povalil Kierana na postel, abych si prohlédl jeho pozadí a vstup do jeho těla.

Akce

Mladík odešel.
"Omlouvám se, můj domine. Zkrátka jsem se zeptala vašeho správce, ten mě odkázal na sloužícího a ten mi řekl, že se s jedním takovým člověkem zná. Dal mi adresu a já jej našla, je to otrok, můj pane, avšak nevím čí." řekla.
"Jak si přejete pane." uklonila se ti a odešla ven. Slyšel jsi jisté náznaky hrubého monologu a pak už jen kroky pryč.


Když jsi se otočil, znovu jsi si uvědomil, jak moc otroci všímavé bytosti jsou. Člověk je až musí občas obdivovat. Vybavily se ti slova maminky...
"Jsou jako stíny, maličký. Slouží, následují nás... ale je to právě ze stínu, odkud přichází vrahův nůž. Sledují a poslouchají. Intrikán bez znalosti otroků a především otroků, je vlk bez zubů."

Canis se usmál, jako by nic. Čupnul si a prohnul se v zádech, než ho vzal do úst a započal s kuřbou docela velkého péra. Zezačátku si jen hrál a ochutnával. Germánovi na krku naběhly žíly, když ho zakláněl, aby vzdychnul pod příjemným krčkem a jazykem. Zaťal pěsti. Viděl jsi v něm potlačovanou divokost, jako by si po tvých slovech nevěděl, co může dovolit.
Nakonec ho ale Canis vydráždil k nepříčetnosti a prostě ho vzal za vlasy a donutil ho k deepu. Nevypadal že by se příliš staral o to, že psíkovi se nedýchá moc dobře. Prostě si jen divoce a hluboce přirážel.

Rozdělil jsi otroky. Kieran se na tebe podíval pohledem, jakým se dravá šelma dívá na někoho, kdo se postaví mezi ní a kořist. Uvědomil si ale, kdo jsi dost rychle. Alespoň na to, než stihl jeho temperament utropit škodu. Na drcnutí se mladík uvolnil a spadl do postele.
Omluvně roztáhl nohy. Pozadí mu pokrývaly jemné chloupky a zadek měl svalnatý, možná trochu kostnatý. Dírku měl ale normálně roztaženou...

Prohlídka

Když Kieran dolehl na postel, přiblížil jsem se k jeho pozadí a jemným tahem oddálil jeho části, abych si mohl prohlédnout jeho otvůrek. Musím uznat, že tento divoký styl jemných chloupků byl v kombinaci s barbarem vcelku zajímavý.
"Canisi, připomeň mi, ať potom nezapomenu dát rozkazy ohledně holení tohoto seveřana." usmál jsem se na svého psa a jemně mu zatlačil hlavu přímo do Kieranova zadečku. Já sám jsem se cítil už tak dost naddržený, ale měl jsem plán, jak toho, co nejefektivněji využít. Zatím se mne žádný z otroků nedotkl a to bylo dobře, jelikož stále neví, co čekat a zda i já sám je budu využívat. No na tuto otázku získá alespoň Canis již dnes večer dosti jednoznačnou odpověď...

Ještě chvíli jsem nechal Canise topit se v jemných chloupcích Kieranova pozadí, než jsem jej za koule jemně odsunul stranou. Přistoupil jsem blíž k vlhkému análku a vyzkoušel, kolik prstů je schopný pojmout. Po této zkoušce jsem prsty nabídl Canisovi k olízaní. Zřejmě jsem pro Kierana ještě nenašel vhodné využití, ale na to je spousta času. Poslal jsem jej pryč a dal si zavolat dalšího z posledních několika otroků, co jsem si koupil.
Brzy nastane čas, posunout se dál.

Seveřan

"Všichni oholení, můj pane?" zeptal se Canis s úsměvem, než mu přiložil ústa k zadečku a započal s lízáním a masírováním jazýčkem.
Barbar se celý trochu ztáhl, ale za pár chvil se uvolnil a poddal se tomu. Přeci jen... nebyl oto nepříjemné. A Canis byl zkušený. Z otroků asi nejzkušenější. Soutěžit s ním mohl snad Philipos a onen peršan.

Do germána jsi dostal dva prty... téměř tři. Canis ti prsty ocumlal a mrkl na blonďáka, když odcházel.

Do místnosti přičel mladík. Jeho pleť byla světlá, v podivné kombinaci bílé a zlatavé. Jako slunce nad zimní plání. Vlasy měl lehce vlnité a dlouhé, smotané v culíku. Figuru měl jako antická socha. Krásné prsní svaly a ruce byly vidět i přes tuniku, která mu byla trochu malá, ne však jak u Simia, ten v ní skoro praskal. Seveřan... vypadal jako by ze spěchu oblékl tuniku mladšího bratra.

Zvědavým pohledem si všechno prohlížel, zvídavě jako dítě. Pak padl pohledem na tebe a Canise. Lehce natočil hlavu a usmíval se, jako by jste ho oba fascnovali.

Poslední exponát

"No rozhodně je nechci mít zarostlé, to v žádném případě... Ale třeba tomuhle klučinovi klidně lehké ochlupení na přirození a zadečku nechte." Dál jsem se tímto tématem nechtěl zabývat a má pozornost poté sklouzla k nově příchozímu.
Canise jsem zatím poslal stranou a sám jsem došel k seveřanovi.
"Pravděpodobně nerozumíš latinsky, že?" zeptal jsem se jen tak do větru s tím, že očekávám, že rozumět nebude.
"Já..." ukázal jsem na sebe. "...Dominus Fabius. Ty?" ukázal jsem na něj a čekal na odpověď.
Ať už jsem ji dostal, nebo ne, usmál jsem se na něj a natáhl k němu ruku k seznámení.

Přemýšlel jsem, jak vyřešit jazykovou bariéru, ale oni se všichni brzy latinsky naučí. Ukázal jsem mu, aby si sundal oblečení. Uvidíme, jaké bude mé nové severské maso.

Last one

Seveřan zavrtěl hlavou. Musel jsi trochu vzhlížet, aby jsi se mu díval do očí. Byl o něco vyšší a mohutnější, než-li ty, avšak ne tak mohutný jako Simia.
"Dominus Fabius." pokynul ti hlavou, jako by se s tebou chtěl formálně přivítat, avšak taktní úsměv ho dělal okouzlujícím. Když jsi na něj ukázals otázkou, seveřan promluvil v jazyce, který... nebyl jako nic, co jsi viděl. Už jen jeho jméno ti dělalo obtíže vyslovit. "Taambr'xarc"...

Mladík si stáhl tuniku, která byla podobně bílá jako on. Zanedlouho byl před tebou jak ho bohové stvořili. Svalnatý a opravdu hezký exponát. Nedostat ho ty, nejspíš by se z něj stal kurtizán... Kolem a kolem... zase jsi se musel zamyslet nad tím, kolik jsi vlastně v součtu za ně všechny zaplatil.
Tělem se ti zalil pocit zadostiučinění z těch všech dominů ze Scholae a Gladiátorských škol a těch pupkatých a starých senátorů a zatuchnoucích paniček, kteří by si tyto mladíky vzali do péče.
Z druhé strany se ti ale zatajil dech. Za ty peníze by se dala možná postavit opravdu hezká vila...

Z myšlenek tě vytrhl penis seveřana, který byl asi tak velký, jako tvůj.
Mladík tě s milým výrazem v obličeji pohladil po tváři a podíval se na tvé oblečení. Připomínal ti psa, který z boudy vejde do domu, avšak s takovou přirozeno jistotou a grácií, jako by vypadal, že do domu skutečně patří.

Příjemný podvečer

Chvíli jsem si prohlížel nahý exponát přede mnou a jeho úsměv je zvláštním stylem uklidňoval... Usmál jsem se také a nechal se i pohladit po tváři. Když pohlédl na mé oblečení, zvedl jsem tázavě obočí.
"Mám si také sundat oblečení?" zeptal jsem se a gestem naznačil, aby pochopil význam mých slov. Pokud seveřan přikývl, obratně jsem se vysvlékl a odvedl ho k posteli. Lehl jsem si a pokynul oběma svým otrokům, aby se ke mně připojili.

Nevím proč, ale najednou jsem chtěl jen cítit blízkost někoho jiného vedle sebe a tisknout se k teplým tělům. Přitáhl jsem si oba dva k sobě, zavřel oči a dlouhou chvíli jen relaxoval.
Možná jsem usnul, nevím, ale když jsem otevřel oči, byla již venku černá tma. Oba dva leželi vedle mne, ale nebyl jsem si jistý, jestli spí, nebo ne.

Pomalu jsem zkontroloval oba dva. Pokud spali, znovu jsem se uložil ke spánku. Pokud ne, dostali lehké plesknutí, nebo spíše pohlazení po tváři a poté už jsem se opět odevzal snům.

Spánek

Seveřan přikývl a vlezl si za tebou do postele. Canis vypadal zmateně, po obličeji mu přeběhl temný mráček, který byl rychlý a výrazný jako blesk. A stejně jako se objevil i zmizel.

Z každé strany jsi byl obklopen tělem. Z jedné strany bylo tělo měkké a teplé, z druhé strany jsi měl vedle sebe někoho, z koho jsi cítil nervozitu.
Nakonec jsi ale byl uspán celým náročným dnem a tvá mysl se odpoutala kříši snů.

Vzbudil jsi se.
Místa vedle tebe byla prázdná. V posteli jsi byl sám...
Sám?
Ne zcela.

Přímo před tebou stál mladík s vlasy černými jako havraní křídla a očima jako uhlíky ohně. Na zádech měl velká, havraní křídla. Oděn byl v tunice, která vypadá, jako by byla utkána z přediva tmy. V ruce něžně svíral rozkvetlou makovici.
"Hm... Jsi jeden z těch zajímavých. Uvidíme jak si povedeš." usmál se a dodal: "Malou radu, smrtelníku. Dej si pozor na oheň..."
Při tom výrazu se na tebe podíval smutně. Ač byla jeho slova arogantní, nezdál se ti jako bytost, která by si v tom libovala. Všiml jsis, že najednou se celámístnost začala vlnit vedrem a horkem... objevil se oheň a dravé plameny začaly stravovat celou místnost.
Plameny tě začaly olizovat, cítil jsi, jak se jejich ničivé prsty dotýkají tvé kůže...!

Vzbudil jsi se. Canis byl schoulený do klubíčka, zády k vám.
Sá jsi zjistil, že jsi z části položený na seveřanovi, který stále příjemně hřál. Byl vzhůru a koukal se
do stropu se zasněným pohledem. Rychle si tě ale všiml.
"Šššš." řekl a pohladil tě po vlasech Druhou rukou hladil tvé mladé, krásné tělo. Na tvůj mírný políček, nebo možná pohlazení, odpověděl jen tichým zachechtáním.
Měl jsi najednou pocit bezpečí...
Zvláštní.
Bezpečí mezi otroky.

Nový den

Když přišel nový den, probudil jsem se v posteli v obložení svých otroků. Chvíli jsem měl ještě před očima rozmazané scény ze snu, který se mi zdál, ale ty rychle zmizely. Canis ke mě ležel otočený zády, což se mi moc nelíbilo, a tak jsem ho trochu šťouchl, aby se otočil, nebo alespoň změnil polohu.

Jednou rukou jsem pod peřinou zašátral po Seveřanu penisu. Uvědomil jsem si, že má ranní erekce je tu stejně, jako téměř každé ráno. Když jsem se dostal k jemnému masu, zatajil se mi dech a trochu nervózně jsem pozoroval jeho tvář, zda jej to neprobudilo. Ještě chvíli jsem jezdil rukou po jeho přirození, než jsem opatrně přelezl přes Canise a oblékl se.

"Vstávat psíku." řekl jsem s úsměvem blízko Canise, tak, abych ho jemně probudil. Zároveň jsem přešel na druhou stranu postele a jemným poplácáním probudil Seveřana, kterého jsem následně poslal pryč z místnosti, plus jsem na chodbě odchytil jistou otrokyni z kuchyně a rozkázal mi donést vydatnou snídani pro dva.

Pak jsem zavřel dveře a otočil se na Canise. Ráno jako stvořené pro...

It's thursday...!

Canis cosi zamručel a otočil se čelem k vám. Mračil se... roztomile?
"Uhm... ne... nechci náhubek... víno jsi měl..."

Seveřan byl ve tvé ruce teplý a prokrvený... cítil jsi odezvu na své konání a jemu se na tváři objevil úsměv. Zamručel a pohladil ruku, která se ho dotýkala.

Jemně jsi přelezl přes Canise, jehož tvář se mezi tím uvolnila. Při oblékání jsi odtušil, že by mohlo být časné ráno.
Psík otevřel oči. "Dobré ráno, pane." řekl v odpověď rozespale.
Seveřan pohladil na rozloučenou tebe i Canise a zmizel. Pokud jde o tvou snídani, služebná slíbila, že ti ji donese za malou chvíli. Jak jsi ale znal služebnictvo, možná budeš mít čas si trochu pohrát.

Když jsi se otočil, Canis byl stále na posteli. Protřel si oči, posadil se a podíval se na tebe s lehkým úsměvem.

Pohrát si

Otočil jsem se na Canise, chvíli se rozmýšlel a nakonec jsem se znovu svlékl. Zamkl jsem dveře a přistoupil blíže k němu. Prohlížel jsem si jej, jak se snaží vymanit z rozespání. Protáhl jsem se okolo něj a položil se znovu na postel. Chvíli jsem mlčel a v tichu rukama stáhl Canise zpět do postele.
"Když jsme tu teď sami Canisi, ujasníme si, proč jsem tě vlastně koupil ano?" Zcela probuzený jsem pozoroval jeho reakce a mimiku, abych odhadl, co v něm má slova vyvolají.
"Zaprvé, budeš můj pes. Obrazně i doslova. Chci mít svého lidského psa. Takového, který splní každé mé přání, každou moji touhu. Jak jistě víš, když budeš věrný, oddaný a svolný ke všemu, co budu chtít, budeš se mít dobře." S úsměvem jsem mu prsty přejel po rtech a usmál se na něj.
"Doufám, že umíš dobře masírovat, protože bych rád, abys mne nyní namasíoval celé tělo. A chci také, abych cítil tvůj jazyk na každém místě mého těla. Rozumněli jsme si Canisi?"

Playboy

Canis se nechal stáhnout k tobě do postele a když jsi začal mluvit, po jeho tváři se rozlil slabý úsměv.
"Hm, nechci být drzí, můj domine, ale dle mého názoru se psi cvičí. A já jsem přeci jen ještě štěně." řekl pomalu a klidně, převaloval každé slovo v ústech v jemném, polohlasném flirtu, který dával konverzaci na šmrncu. Bezděky objal rty tvůj prst v polibku.

"Jak si přejete." řekl a nechal tě nachystat se do příslušné a uvolněné polohy. Krátce na to jsi ucítil tlak na svém těle. Ruce s dlouhými prsty byly pevné a přece hladké a mazlivé. Dotýkal se tě na zádech a masíroval ti vnitřní i vnější svalstvo, které se postupně uvolňovalo a zahřívalo jeho péčí. Občas jsi na kůži ucítil polibek a vlhký dotyk jazyka, jako by tě Canis ochutnával.
Prsty klouzavým pohybem přejel až k tvému krku... skoro ti ten dotyk přišel jako pohlazení od hada, jako hadí šupiny, jejichž sevření se ti dostalo okolo krku, pohrávajíc si opatrně na okraji škrtícího tlaku a masáže, která ti uvolňovala krční páteř.
Nebo se ti to jen zdálo? Najednou jsi cítil, že byl tlak jemný, jako by takový byl vždy. Nevytváří si snad tvá mysl v určité míře nadrženosti různé... představy, které neodpovídají zcela skutečnosti?

Canis pokračoval na tvých svalnatých pažích. Uvolnit a promasírovat prsty a dlaněmi, načež se s tvou kůží začal mazlit a líbat ji s občasným olíznutím.
To samé nohy... Stehna, lítka, dokonce i chodidla. Dostal se až k tvému zadečku. Cítil jsi, jak ti roztahuje půlky a líbá tě na vstup do těla... ale nic víc. Pokračoval dál v masáži, věnujíc se opět nohám.

Příjemné ráno

Užíval jsem si příjemnou masáž po celou dobu, co Canis svým jazykem oblažoval mé tělo. Pouze jsem vrněl a přemýšlel o ničem. Příjemné chvíle před dnem plným zařizování a povinností. Když byl Canis hotov, usmál jsem se na něj a odměnil ho několika lehkými plácnutími přes jeho mladé koule.
Poté jsem se opět oblékl a mezitím, co jsem si uprovoval šaty, napadla mne zajímavá otázka.
"Canisi, jak jsi sloužil předtím, než jsem tě koupil já?" Možná to bude nepříjemné téma, možná ne. Člověk ale nezjistí, dokud se nezeptá.

Poslouchal jsem pozorně vše, co mi říkal a v duchu jsem si poznačoval vše, co mne zaujalo.

Povídání

Canis se posadil na tvou postel a usmál se.
"Jako šukací díra, můj domine." v jeho hlase jsi cítil něco děsivě prázdného a smutného. Mnoha lidem by bylo tohoto klučiny líto, avšak on o svém osudu vyprávěl nedotčeně. Bez afektu. Jako by už neznal lítost, či ztratil naději na něco jiného.
Chvíli mlčel, nejspíš o tom nechtěl moc mluvit, ale potom si povzdychl.

"Narodil jsem ve službě pána, na kterého si už ani nepamatuju. Jediné co si pamatuju je to, že byl laskavý. Jednou mi dal sladké mandle, když jsem celý den pomáhal v kuchyni na oslavě. Ale jak to tak bývá, pán zemřel a jeho rodina byla zadlužena, takže začala prodávat otroky. Prodali mě v mých devíti letech a měl jsem tu smůlu, že jsem byl hezký, snad až příliš hezký. Pět dalších let jsem strávil ve sklepení venkovské vily, na řetězu, nebo v pranýři s něčím v ústech nebo zadku, nebo obojím. Když jsem byl hodný, což znamenalo to, že jsem ani nemukl, když mě bil do krve, nechával mě můj nový pán se dívat na venek skrz okno ve vyšších patrech na západ slunce. Usmíval se na mě. "Vidíš, tohle nikdy nebudeš mít." říkal mi." odmlčel se a podíval se do stropu.
"Jednou neodhadl svou sílu a já málem umřel. Na týden jsem měl pokoj, ale potom se zase vrátil. Když odcházel, nechal na stolku nože a já byl připoutaný jen na jednu ruku. Vykloubil jsem si zápěstí a přišel jsem k němu. Stihl se otočit tak akorát, aby se mi podíval do očí. Myslel si, že už se po tom nepostavím... Ten šok v jeho očích..." usmál se. Díval se skoro skrz tebe, než se ti zase zadíval do očí a postavil se na nohy.
"Ale já se postavil. Vzal jsem ty nože a zabodl mu je do krku. A pak znovu. A znovu a znovu. Krk, krk, bok, stehna, hruď... Po rukou mi stékala teplá krev. Ani nestačil pořádně vykřiknout. Pamatuju si jeho poslední slova, než se začal dusit vlastní krví byla: "Prosím!"... Prosím..." uchechtl se. Z nějakého důvodu mu to připadalo ohromně vtipné. Cenil u toho zuby v podivném, vlčím výrazu.
"A tak zemřel můj druhý pán, v úctyhodných 64 letech. Nebral si sebou stráže, považoval mě za příliš neškodného... Když mě ale našli, jeho žena mě... prodala. Mohla mě zmrskat, stáhnout z kůže, ukřižovat, popravit, upálit... ona mě jen prodala. Dodnes nevím proč."

"Nakonec... nevím... je to docela pošetilé..." zasmál se. "Asi jsem k němu něco cítil. Když jsem si tehdy prohlížel jeho mrtvolu... bolelo mě srdce... jako nikdy před tím, ani potom. Ale to je teď jedno, můj domine. Nyní jsme tady a teď." zase se usmál.
"Můžu splnit ještě nějaké přání?"

Odhalení

Zatímco Canis mluvil o své minulosti, seděl jsem vedle něj. Nezdálo se mi, že by při vyprávění Canis projevoval jakékoli hlubší emoce, což bylo rozhodně děsivé. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že na minulost vzpomíná s jakousi nostalgií.
"Zajímavé je Canisi, že nikde v tom, co jsi mi teď pověděl ses nezmínil o tom, že by tě právě to, jak s tebou tvůj pán zacházel vedlo k tomu, cos udělal. Bylo to tedy z důvodů praktik, které s tebou tvůj pán dělal, nebo kvůli jeho povaze a tomu, že ti pak ublížil až tak moc?" Nechtě jsem hned znát vše z minulosti svého otroka, ale po tohle vyprávění se musím ujistit, že neskončím také s nožem v krku.

"Víš Canisi, možná můžeš ještě jedno mé přání vyplnit. Jsi otrok, na tom se shodneme, ale stále bych vždy rád věděl, kdybys něco potřeboval, nebo chtěl. Mysli si o mně co chceš, ale když už jsi můj otrok rád bych se postaral o to, aby to pro tebe nebylo žádné strašné utrpení. A ještě mi prosím na rovinu odpověz. Opravdu se ti líbí muži, nebo jsi ve skutečnosti přitahován ženami?"

To, co chci

Jde vidět, že jsi svou otázkou oroka doslova vykolejil. Na čele a mezi obočím se mu udělaly vrásky, jak usilovně přemýšlel.
"Můj domine... já... nevím. Já jsem... zmatený z toho, co cítím. Cítil jsem hrozný hněv, lítost, hanbu, ponížení a bolest, když mi to všechno dělal... ale... když umíral, bolelo to. Najednou to všechno bylo pryč a přišlo jen prázdno a další bolest a lítost. Myslel jsem, že po tom budu šťastný, ale nebyl jsem..." uchechne se.

Tvá další slova ho ale zarazí ještě víc. Jako by jsi mu absolutně vzal vítr z plachet.
"Co? Promiňte pane... já jsem... zaskočený. Tohle... mi ještě nikdo neřekl. A nikdo se mě na to neptal. Já... mám rád jen některé lidi, nezávisle na pohlaví. Myslím. To hodně záleží..." řekl nejistě a pak se zamyslel."Mohl bych vás o něco požádat? Já bych se hrozně rád někdy podíval, jak vypadá louka. Pamatuju si, že mi o nich vyprávěla matka. Je tam prý plno voňavých květin a trav, které hladí kůži. Já jsem byl celý život někde zavřený. Jenom na chvilku..."

Slib

"Víš ptám se z jednoho prostého důvodu. rád bych věděl, co si mohu dovolit, abych také neskončil s nožem v krku jestli mi rozumíš." začal jsem a okamžitě, jakmile jsem tu větu dokončil, uvědomil jsem si jak hrozně hloupě zněla. Abych ve své lehké neomalenosti pokračoval, dodal jsem.
"Víš, pořídil jsem si tě, abych si na tobě splnil všechny své sexuální sny. Zároveň tě ale nemám v úmyslu mimo sex trýznit, či ti ubližovat. Naopak, přesně z toho důvodu ti nabízím, aby jsi kdykoli bys měl nějakou prosbu, či přání za mnou přišel a já najdu způsob, jak to, pokud to bude možné, zařídit." Nakonec jsem to neřekl až tak zle. Pousmál jsem se sám nad sebou.

"Například hned tvé první přání. Nevím, jestli to víš, ale hodlám se brzy se všemi svými novými otroky přesunout na venkovskou villu, kde plně užiji všeho co mi nabízejí. A ty pojedeš se mnou Canisi. Jako můj přední otrok, pokud souhlasíš s tím, o čem jsem tu právě mluvil."

To, co chci

Na tvé rozšíření projevu se zasmál.
"Myslím, že dvakrát za sebou by mi to už opravdu neprošlo, můj pane. Vaše matka je... velmi nebezpečná žena. Má oči jako had. Tělo a tvář i hlas mohou klamat, ale v očích je vždy pravda. Umučila by mě. A pokud tohle všechno děláte, protože se bojíte, tak to prosím nedělejte a raději mě utraťte." jeho oči říkaly, že mluví naprostou pravdu. A přesto jsi v něm četl zmatení. Nechápal mnoho z toho, co se snažíš symbolicky vyjádřit, nebo říct. O kolik byl jeho život jiný, než ten tvůj?
Neznat zájem o druhého? Vlastní pocit štěstí...? Nakolik se na člověku podepíše to, když celý život někomu jinému patří?

"Promiňte, ale nejsem si jistý, jestli to chápu.... Vy mě chcete pro sex... ale přesto se ke mě chováte, jako by jste mě pro sex nechtěl a staráte se o to, aby mi bylo dobře. Jako... opravdu dobře. Bez přetvářky?" zamračil se. "Já... nevím, co si o tom mám myslet. Je tohle nějaký klam? Slyšel jsem, že tohle prý dělají v nevěstincích... aby dostaly za dobré zacházení slevu... je to... podobné?" bez pochyby mu tyto věci navykládal jeho bývalý pán. Nejspíš bude těžké Canise vycvičit a vymanit ho z vlivu mrtvého člověka a toho, co mu po celé ty roky vštěpoval.

"S venkovskými villami nemám dobré zkušenosti... ale vám věřím. Souhlasím." řekl nakonec váhavě.

Výchova

"Nedělám to proto, že se bojím, ale proto, abych ti nedal důvod něco takového udělat." usmál jsem se a pohladil jsem Canise po tváři.
"Já jen chci abys věděl, že to, že mi budeš dobře sloužit při sexu bude náležitě odměněno a já si tě budu hýčkat. A už vůbec nemám v úmyslu ti ublížit tak, aby tě to stálo život, nebo tě dokonce utratit jako zvíře. Pro mě je mnohem příjemnější tebe i sebe učinit šťastným. Vím, že to možná ještě docela dobře nechápeš, ale zkusím ti to vysvětlit." Nadechl jsem se v přípravě na vysvětlování něčeho, co jsem nedokázal zatím ani dost dobře vysvětlit sám sobě.

"Například jsem po tobě chtěl, abys včera posloužil několika mým dalším otrokům a stal se mým psem. A jelikož jsem byl spokojený, nemám jediný důvod proč to neocenit a nesplnit ti nějaké přání. Například bys chtěl vidět louku. Není v tom žádný problém a já ti ji rád ukážu." Chvíli jsem čekal a sledoval, zda Canis pochopil, co jsem se mu snažil říct.

"Tohle rozhodně není jako v nevěstincích. V nevěstincích je to o dost horší musím říct. Ale to, že se k tobě chovám mile neznamená, že stále nejsem tvůj pán a pán se poslouchá, že ano Canisi..." usmál jsem se a pohladil ho ve vlasech.

"Neboj se, rozhodně neskončíš ve sklepě. Naopak budeš bydlet se mnou v obytné části a tam se hezky pořádně poznáme." Jakmile jsem domluvil, přinesla služebná snídani a já ji škvírou
ve dveřích přijal.
"Prosím, dej si se mnou." pokynul jsem Canisovi. "Ale abychom to trochu ozvláštnili a ty ses začal učit svým novým zvyklostem, hezky budeš sedět u stolu jako pes a o každý kus jídla poprosíš ano?" Jednalo se o hru a snad se nebude cítit nějak nepříjemně.

Výchova

Při tvém pohlazení Canisovi bleskl na tváři úsměv.
Stále tě sledoval, jako dítě sleduje mraky na obloze a zrovna tak i on nejspíš nechápal, jak je možné, že hvězdy svítí a oblaka plynou. Ten výraz byl na něj přirozený, roztomilý. Mírně nakrčený nos a vrásky mezi obočím, čelist jemně zatnutá, takže ještě lépe vynikly jeho ostře řezané rysy tváří. Temně šedé oči byly zabodnuté přímo do těch tvých. Vypadaly jako voda a kamení.

"Aha. Takže když budu... hodný budete hodný ke mě. To dává rozum." řekl nakonec. Usadil se ke tvým nohám. Zvědavě se koukal na tvou snídani a když jsi poznamenal, že bude jíst s tebou, zvedlo se mu obočí a od té doby nekleslo.
Zatím tě ale stále jen sledoval jak jíš, na tváři se mu zase usadil jeho obvyklý ,trochu rozpustilý úsměv, který vždy měl. Když jsi Canise ale poznal víc, věděl jsi, kam se máš dívat.
Jeho oči byly stále pohnuté, přemýšlivé.

Přípravy k odjezdu

Po ranní debatě s Canisem a včerejším náročném dni jsem zašel za matkou, abych s ní domluvil vše potřebné k přesunu na venkov. Ještě však, než jsem odešel z pokoje, vyzkoušel jsem Canisovu schopnost držet. Vzal jsem do dlaně jeho koule a postupně jsem zvětšoval stisk až do té doby, dokud Canisovi neunikl z úst jakýkoli sten, či náznak bolesti. V tomhle si ho také vycvičím, aby pokaždé vydržel více...

"Dobré ráno matko." pozdravil jsem, když jsem na ni konečně narazil. "Víš, možná je to trochu brzy, ale myslím si, že bychom již měli naplánovat můj přesun s otroky na venkov." nadhodil jsem jemně.
"Od té doby, co bratr odjel s armádou a sestra je v chrámu, jsem jediný, kdo tu ještě zbyl a připadám si stísněný. Navíc vše mi tu připomíná bratra a bolí to, když vím, že tu se mnou není." Věděl jsem, že matka není tak citová, jako většina žen, ale také jsem věděl, že pro své děti udělá maximum, aby je rozveselila, potěšila a tak podobně.

Posun

Canis držel hezky, jeho tvář byla vždycky přísná a soustředěná. Tvůj psík vydrží hodně, ale musí ještě trénovat. Vždy je prostor pro zlepšování, čemuž jsi se náležitě věnoval.

Ty jsi měl plné ruce práce s pomáháním se tvým přesunem.... Když jsi se věnoval ostatním otrokům, zjistil jsi, že všichni už umí alespoň pár slov. Nejhůře na tom byla tvá opice a seveřan (toho jsi obecně mluvit neviděl, ale bohové ví jak, vždy se dovedl domluvit s ostatními i s tebou).

Myron a Marys, tvá dvě dvojčátka, původem z Olympie, se zdržovali spolu. Myron měl větší potíže si na prostředí tvé služby zvyknout a stále jsi ho viděl u jeho bratra. Byli v otroctví nováčky, zajali je při nedávném povstání v řeckých provinciích. Jsi jejich první pán. Řekové obecně jsou hrdým národem. Chlapci byli vzdělaní tak, jak se to na řeky sluší a nenesli příliš dobře, že se stali otroky, navíc když to čistěne byla jejich vinna - zkrátka byli kořistí, stejně jako mnoho dalších.
Co se týče sexu, oba byli opatrní a vynucená intimita jim vadila, především se zcela cizími lidmi a zvlášť, když byli oddělení. Když byli spolu, tvořili sehraný tým a s trochou vína se dovedli uvolnit a užívat si do té míry, že s nimi byla příjemná zábava. Nestranili se mužům, ani dívkám, ani jeden z nich na převážně mužskou společnost nic nenamítal.
Také jsi zjistil, že Myron je citlivý na koule a Marys si převážně užívá pozici pasiva, ačkoliv je z dvojice ten aktivnější. Oba jsou docela citliví na bradavky a mají rádi předehru.

Nikandros povětšinou vypadal přísně a disciplinovaně. Bylo na něm vidět, že i když nemělmnoho predsipozic pro to být pasivním, poslušným, sexuálním otrokem, ekceloval v pozici ochrankya starání se o ostatní. Latinsky se naučil docela obstojně na základní úrovni dost rychle, vlastně nejrychleji z cizinců... řekněme, že se uměl bavit především o sexu, čímž ještě podtrhoval svou funkční mentalitu.
Měl dobré vztahy s dvojčaty, o která se "staral", dá se říct. Nikandros je měl rád a oni jeho. Když jsi tuto trojici poskládal dohromady na večerní hrádky, panovalauvolněná a příjemná atmosféra, ale jinak neměl Nikandros problém asi s nikým... nebo ti alespoň o těchto problémech neříkal.
Časem jsi však vypozoroval, že se mračí s mnohemvetší intenzitou na Hyruma, syrského nájezdníka. Kde jeden byl ochránce, další byl plenitel. Ti dva byli jako oheň a voda.
Mimo to, že je tento Thrák citlivý na penis, zjistil jsi, že velmi rád kombinuje tvrdost a měkkost. Byl například schopen jemným, hladivým dotykem vést hlavu jednoho z dvojčat a pevně ho držet, i když se mladík cukal, dokud nebyl až po kořen v jeho krku. Celkově si docela užíval deep, jak v pasivní, tak aktivní pozici a také miloval předehru s bradavkami a krkem, nejlépe zakončenou zadečkem hezkého kluka.

Apolonios z Delf byl podivné stvoření, zahalené tajemstvím. S nikým se do hloubky nebavil ani neseznamoval. Stejně jako ostatní řekové, i on byl zotročen nedávno a poprvé. Často jsi viděl, jak se kouká ráno do slunce, beztoho aby uhnul očima. Pokud jde o sex, počínal si spíš jako umělec, než vášnivý mladík. Užíval si lehké milování, jak orál tak anál v obou pozicích. Zjistil jsi, že je skvělou volbou, pokud potřebuješ uvyknout ne zrovna připravené a úzké jedince na něco v jejich pozadích.

Cadmion z Kréty, měl podobný osud jako ostatní řekové, avšak s tím rozdílem, že mu otroctví dělalo asi nejmenší problémy. Kde se Apolonios bránil tajemností a jisotu mírou povýšenosti, dvojčata studem a Nikandrost armádní disciplínou, tam Cadmion přijalsvounovou úlohu neutrálně a rozvážně.
Co se týče jeho oblíbených čiností, chyběl mu tanec, to na něm bylo vidět. Vynahrazoval si to při milování, kde trénoval pružnost svých šlach. Šňůra pro něj nebyla nejmenší problém. Užíval si především pasivní pozici a velká přirození, miloval když si někdo hrál s jeho pozadím, nejlépe jej lízal.


Phillipus, rodilý Říman, se ise svou sestrou dostal do otroctví nedávno... skrz dlužnictví. Přesněji, Phillipovo vlastní gamblerství. Ne že by jej měl příliš rád, ale neuměl hrát a jeho hrdost tím trpěla. Ačkoliv v sexu příliš neholdoval tvrdému šukání, byl mistr flirtu a svádění. Předehra s ním byla jako tanec na penisu boha a skvěle líbal. Měl velmi rád výskání v blonďatých vlasech a byl skvělý společník, se kterým se dalo bavit o čemkoliv.
Vždy když jsi byl ale uspokojený, opatrně se tě vyptával na sestru. Viděl jsi na něm, že ho její osud vlemi trápil. Kvůli němu přeci jen skončili oba v otroctví, když jejich rodiče zemřeli a snažil se tě všemožnými způsoby přesvědčit, aby jsi se pokusil najít a vykoupit i jeho sestru.

Canis byl tvůj věrný stín a psík. Poslušný a pro každou špatnost. Stále jsi v něm ale cítil jisté zmatení smyslů a pocitů. Bylo téměř jisté, že jsi v něm svým chováním něco probudil. Co? To může ukázat jedině čas. Občas se ti zdál odtažitý, jindy zase naopak velmi vřelý, jako by se sám neuměl rozhodnout, jaký názor na tebe mít... Své povinnosti ale vždy plnil do puntíku a s precizností.

Hamilcar, perský otrok, společník a tanečník, byl komunikativní typ. Nejvíce jsi ho viděl s Cadmionem, jehož nesmírně obdivoval, avšak kréťan pro něj neměl příliš zájmu ani nadšení. Rád se také bavil s Phillipem a byl stále veselý a energický. Při sexu měl rád anál, který jak příjmal, tak dostával. Nejvíce ho ale bavily erotické hry a group.
Nebylo těžké uhádnout, že je jeho sen naučit se legendární býčí tance.

Hyrum, mladý Syrský plenitel, byl docela drsný kluk. Jako jediný přežil z bandy lupičů a jako mladého a pohledného ho skupina legionářů vzala jako kořist a po cestě znásilňovala. To ti pověděl v afektu, kdy přehnaně zareagoval na snahu o jeho vlastní zadek. Bylo velmi snadné si ho tím znepřátelit. Jako spojenec byl ale skvělý. Oddaný jako Nikandros, ale jeho oddanost byla... jiná. Nebyla to jen disciplína, ale upřímné následování, především když se jednalo o nějaké špatnosti.
Miloval koně a znásilňování mladých zadečků i úst. Vzhlédl se spíš ve chlapcích, než-li v dívkách... nejspíš pro jejich úzkost.
Dokonce jsi zažil drama. Když jsi jej spároval s dvojčaty, seznal jsi, že jim Hyrum moc nevyhovoval, ať už skrz jeho jednání, nebo skrz jejich afinitu k Thrákovi, který ho neměl rád, nechtěli s ním nic moc mít. Akt byl nepříjemný především pro pasivní a lámal jsi-li to přes koleno, dostalo se i slz.
To ale nebylo nic oproti tomu, jak byly pošramocené vztahy mězi ním a Nikandrosem. Jakmile se o tom Nikandros dozvěděl začala téměř studená válka. Mladíci si téměř nemohli přijít na oči a skrz to i tvé vztahy s Thrákem znatelně ochladly.
Hyrum sám se bavil provokováním a hrubostí k mladým řekům, ale čím víc to dělal tím víc se zdálo, že kope do vosího znízda. Pokud si chceš zachovat dobré vztahy a možná i předejít nechtěným událostem, měl by jsi spravedlivě zakročit, ačkoliv je totiž tvá moc nad nimi neomezená, tvá matka vždy říkala: "K otrokům se musíš vždy chovat přísně, ale spravedlivě, jinak riskuješ velké nepříjemnosti." Poslední dobou k tomu také dodávala varování, že tví otroci byli velmi, velmi drazí a že už teď projevují i s tvým otcem velkou dobrou vůli, když ti je nechali. Rozhodně jsis nemohl dovolit žádný skandál ani škodu na majetku, jinak by jsi určitě riskoval, že o ně můžeš přijít.

Yafeu, milovaný tatínek, byl docela citlivý a milující muž. Rozuměl půdě a až do teď ho ni moc jiného nezajímalo. Vždy se musel přemáhat, když měl léhat s muži a bylo to na něm vidět. Byl velmi citlivý na podbřišek a břicho, ale dík tomu, že jsi nejlepší šance jeho syna na budoucnost, jsi vždy měl jeho svalnaté paže a velký penis k dispozici, stejně jako úzký zadek.

Lidožrout, či jak jsi ho sám pojmenoval: Simia, byl sice na první pohled prostý, ale když jsi mělten čas a zájem poznat ho víc, odhalil jsi jeho hluboké náboženské zanícení. Sovu modlu si velmi chránil a zachovával jí v úctě. Informace o jeho domovině či historii jsi z nějpříliš nevyrazil, ale dělal co jsi mu řekl.
Líbání pro něj byla novinka a okamžitě si ho zamiloval. Krom toho, vždy rád posloužil jako milenec pro mladé hošany, přičemž si užíval objetí jejich krku i útrob. Především Cadmionovi se líbilo jeho... vybavení a tvořili spolu dost padnoucí pár a když už hovoříme o párech... Hyrum a Canis si také seděli. Bezemoční projevy tvrdé vášně a animálního sexu, jako by oba dva zlomené lidi ukllidňoval.

Kieran byl druhým mužem, který Cadmionovi seděl, především proto, že si užíval práci s jazykem. Rád lízal i kouřil a byl kouřen... tvrdě. Nevadilo mu dávat tvrdý i normální anál, ačkoliv si v pasivním styku příliš neliboval. I přes velké kulturní rozdíly si docela seděl s Hyrumem, dík sdílené dominanci a divokosti.
Byl válečníkem germánského kmenu, než byl zajat a prodán a stále tak nějak touží po životě plném boje, legend a píchání vybojované kořisti, ať už mužské či ženské.

Seveřan byl další vlekou nezámou. Odhalil jsi v něm tichého, ale nesmírně empatického člověka. Někdy by jsi řekl že je drzí, ale jeho něžnost byla občas odzbrojující a objetí jeho silných paží a hřejícího těla bylo vždy konejšivé a klidné, že tě nutilo usínat.
Pokud jde o sex, nezdálo se, že by měl problém téměř s čímkoliv a rád poznával nové věci.


Po sepsání reakce konečně přejdeme k zabydlení se do nového domova na venkově.

Posun

Po důkladném shrnutí všech mých poznatků ohledně otroků jsem se rozhodl učinit některá rozhodnutí, aby se došlo k co možná nejlepšímu využití jejich potenciálů a vztahů.

Canis samozřejmě zůstane mým psíkem. Bude u mě pořád, pokud neřeknu jinak. Jeho obojek bude stále na krku a podle rozkazu bude vždy pečlivě oholený. Kdo mu s tím pomůže je jeho osobní věc. Plánem do budoucna je z něj vychovat naprosto oddaného psa, který bez mrknutí splní každý můj rozkaz.

Myron a Marys, má řecká dvojčata budou dána do správy Nikandrosovi, který mi za ně bude ručit vlastním životem. Tato trojice bude až na vyjímky uzavřená. Dvojčata musí být vždy pečlivě oholená, za což samozřejmě jejich správce zodpovídá. Každý večer nakrmí bratr, bratra svým spermatem, na což také dohlédne jejich správce.
Nikandros může zůstat neoholený, avšak vždy musí být chloupky upravené. Má povolení použít kterékoli z dvojčat na cokoli bude chtít. Zároveň je mu uložena povinnost zařídit, aby on sám stejně jako obě dvojčata byli připraveni pojmout do sebe bez potíží nejméně čtyři prsty ruky. Samozřejmě jeho pozice ochránce mé osoby stále platí.

Apolonios byl po bližším zkoumání určen jako můj osobní služebník. Jeho povinností bude nosit mi jídlo, oblékat mě, mýt mě, krmit mého psíka a mnohé další. Samozřejmě jeho služeb jsem doporučil již výše zmíněnému Nikandrosovi, aby jej použil pro zlepšení prostupnosti obou dvojčat. Pro Apolonia platí vždy dohladka oholen a při jakémkoli styku se mnou vždy nahý.

Cadmion se stal ideálním partnerem pro velmi zajímavé kombinace s Opicí a Yafeuem. Jejich opravdu nedstandartní přirození mladému kréťanovi mizela v těle téměř zázračně. Navíc se velmi dobře dokázal při těchto spojeních pohybovat tak, aby své "velké" milence co nejvíce uspokojil. Jeho rozkazem bylo mýt zadek dohladka oholený, v předu možnost upravených chloupků.

Phillipus byl takový můj přítel do delších večerů. Nechával jsem se od něj lízat, masírovat, líbat, či uspokojovat jinými způsoby, zatímco jsme si spolu povídali. Velmi dobře se staral o své tělo tak, že jsem mu nemohl nic vytknout. Jeho každodenním úkolem bylo nakrmit mého psíka svým mlékem. Když zmiňoval svou sestru, vysvětlil jsem mu, proš jsem si ji nevzal. A to pro její drzost a vzpupnost. Kdyby se takto ke mě chovala i jako má otrokyně, tak bych ji musel dát na úkaznění Hyrumovi, nebo Opici, a to by myslím nikdo nechtěl. Ale pokud by byl opravdu můj nejlepší otrok s splnil by mi každé mé přání, myslím, že bych jeho sestru dokázal vzít na milost.

Hamilcar často trávil večery u mne spolu s Phillipem. Ti dva si celkem rozumněli a v jejich společnosti se dokázalo krásně bavit. Občas jsem nechával tuto dvojici, aby jen tak nazí spolu v milostných objetích zkoušeli touhy svých těl, jindy jsem spolu s nimi využíval služby mého Canise plnými doušky. Tento tanečník se mi moc zamlouval, jelikož i krásně smyslně tančil včetně postupného odhalování svého těla. Nechával jsem jej zcela oholeného, až na předek, kde si ponechával uprovené ochlupení.

Hyrum byl nejproblémovější ze všech. Velmi si užíval provokování Nikandrose a ubližování dvojčatům. To jsem mu zarhl a dvojčata jsem dal do téměř absolutní správy Nikandrosovi. Hyruma jsem však rád používal k různým špatnostem páchaným na Canisovi, nebo k nějaké té trojce s Cadmionem. Avšak snažil jsem se, aby i Hyrum nabídl svůj análek k použití. Občas jsem jej také spojil s Phillipem, ale tam se křížili jejich pohledy na sex. Nejvíce se mi však líbil s mým psíkem. Kdy jsem si čistě hověl na posteli a sledoval výraz mého psa, když byl násilnickým a dravým způsobem znásilňován. Jednou nechám Canise, aby si vzal Hyruma jakýmkoli způsobem bude chtít. Ale k tomu se musíme dopracovat.

Yafeu byl pro mě opravdu velmi dobrou koupí. Jeho ne zrovna kladný vztah k sexu s muži byl pro mě velmi lákavým. Jelikož jsem nabídl jeho synovi opravdu dobré vyhlídky na život, byl Yafeu velmi poslušný. Já sám jsem si moc rád bral jeho úzký análek, abych mohl sledovat jak moc je tento muž schopný se obětovat. Nechával jsem téměř všechny své otroky, aby si Yafeua vzali tak, jak chtěli.
Ale na druhou stranu byl také jeden z mála, které jsem nechal vzít si má dvojčata. Jejich stud a jeho otcovské city byli krásnou scenérií, kdy je Yafeu spíše opečovával a choval se k nim mile. Také, kvůli jeho velké výbavě, jsem jej spojoval s Cadmionem, který tyto nadměrné nástroje zbožňoval.

Simia byl pro mne jednoduchá volba při všech možných hrátkách, ať už s Canisem, Yafeuem, Cadmionem, a dalšími. Jeho mohutné péro mi velmi imponovalo a chlapci pod ním náležitě vzdychali. Opravdu jsem dbal na to, aby se naučil latinsky, jelikož jsem se s ním potřeboval domluvit. Jeho náboženství bylo záhadou a možná i přes něj by se dal dobře ovládat. Musel být důkladně oholen, což dostal za úkol Yafeu.

Kieran se stal častým společníkem Hyruma v jejich zuřivých, divokých znásilňováních všech, které jsem k nim dal. Krásně se doplňovali tak, aby žádná část jejich oběti nezůstala nevyužita. Zaroveň však dobře ladil s Cadmionem, což jsem rád využíval a sledoval je při milostných hrách. Sám jsem Kierana občas použil jako pasiva, ale nebyl z toho zrovna nadšený. Spíše si užíval análku mého psa. Kieran měl rozkázáno být plně oholený.

Seveřan, má kočka dalo by se říct. Nenechával jsem ho spát s ostatními otroky, ale dostal samostatný pokoj. Často spával však u mě, v mém obětí. Povídali jsme si spolu, objímali se. Rád jsem s ním měl i sex, avšak něžný a téměř milenecký. Vždy když jsem se cítil mizerně mi jeho přítomnost pomáhala. Navíc se k nám do postele občas dostal i Canis a zrovna u nich dvou jsem rád pozoroval, jak si Seveřan přitlačil psíkovu hlavu až do klína, chvíli sledoval, jak se mladík s prosebným výrazem dusí, poté jej pustil, políbil na čelo a nechal dále se věnovat svým povinnostem. Jeho tělo jsem si holil já sám.

Posun II.

Canis ti byl stále věrný, ale co se týče jeho emocí se tvým konáním nic moc nezměnilo. Nechával se brát a nakládat, všechno poslušně, ale... chyběl mu cit, který byl u některých jiných. Chyběl mu zápal a vášeň, dalo by se říct. Sex pro něj byla asi spíš věc řemesla.

Tvůj malý, řecký triumvirát Myrona, Maryse a Nikandrose byl zdá se... štěstím bez sebe. I Nikandrova chladná loajalita časem pookřála a zdálo se ti, jako by jste si s thrákem k sobě našli cestu. Tím víc se také odhalilo to, že hoplita si skutečně dvojčátka oblíbil a pod jeho vedneím byli pro tebe ti dva vždy připravení, jelikož Nikandros bral své povinnosti velmi vážně.

Apolonios, jež by se dal zvát zaříkávačem mužů, byl v některých případech skutečně potřeba. Víc než v přápadech dvojčat byla jeho pomoc vhod například u Yaufeho, Hyruma, či Keirana. Jako nahý bůh ale vždycky stál po tvém boky a stačilo zavonit, aby přicupital a měl jsi vše, co jsi potřeboval. Celou dobu se zlatovlásek choval opravdu na úrovni, že by se za něj, jako služebníka ani Císařská rodina nemusela stydět.

Cadmion byl umělec, bylo to na něm znát, především, když se dali spolu dohromady s Canisem, avšak nad některými praktikami ohrnoval nos. Byl to tanenčík, který občas rád vedl a manipuloval s 'velkými' muži, jako by na nich tančil, rozkročený, nabodlí na jejich údech. Hyrumova taktika popadni a vyšukej ho brzy asi začala nudit, ale zato Hyrum... si užíval obou chlapců a dá se říct, že rozšířil své obzory.

Phillipus krmil statečně skutečně každý den. A zdá se ti, že si sebou hrál už od svítání, aby byla dávka opravdu vydatná a on tě mohl potěšit. Jeho jemné náznaky a manipulace dosáhly svého, když si u tebe vyprosil možnost vzít svou sestru na milost. Cítil jsi z něho strach, ale jak už ti pověděl... nenáviděl se sám za to, kam dostal sebe... a hlavně ji. I když by měl skončit jako Canis, myslel si, že by si to zasloužil. A tak ti za odkoupení sestry odsliboval hory doly (mimo to, že jí naučí uctivosti).
"A navíc, jsou i mnohem horší osudy, než být hračka tak hezkého... mladého... milého pána s tak hezkým... uměním." zavrněl a jeho prsty klouzaly po tvém těle a svalech, než se jeho blonďaté kštice ponořila někam k tvému klínu.
Ten hoch uměl kouřit opravdu báječně.

Hamilcar rychle v tvé, Phillipově a Canisově přítomnosti zapomínal na Cadmiona. Sám si ale dost užíval, když tě mohl pohostit ve svém těle... případně i Phillipa, poručil-li jsi mu tak. Krásně a svůdně vám tančil a smyslnými pohyby dráždil smysly.

Hyrum byl kapitola sama o sobě. Zdál se ti rozmrzelý z prohry, kterou uštědřil, ale nemohl nic jiného, než poslouchat. A navíc, Canis byl... Canis. Jeho zadeček ho vždy dovedl rozveselit. Pokud jde ale o druhou stránku věci... uvolňovalo se mu velmi obtížně. Phillipos dělal co mohl, ale Hyrum si zvykal pomalu, alespoň pokud měl být pasivem sám... Umístil-li jsi ho ale do středu aktu, kdy mohl být hezky obsluhován Canisem, či Cadmionem, zdál se mnohem uvolněnější a i Phillipa do sebe pojal i když tvůj penis se na něj zdál být stále příliš velký.

Yaufe mnohokrát tiše trpěl. Bylo mu to vidět na očích i zatínajících svalech, kdykoliv se ti prostě jen vhodně otočil a ty jsi ho píchal, mezi tím, co sám byl dost často zvadlý... to se dělo i u ostatních. někteří na něj byli hodní. Jiní hodní ale tvrdí... a další jen zlí a tvrdí. Simia pro něj byl ztělesněnou noční můrou, která se neobešla bez fyzické újmy na jistých částech těla.
Když musel spát s chlapci, obvykle u toho zavíral oči, než ztvrdnul a potom rychle převzal iniciativu, aby se co nejrychleji udělal a dál... mohl mít klid. Jako muž a starostlivý otec ti samozřejmě nic neřekl. Neuslyšel jsi od něj nikdy žádné námitky, ale Phillipos se ti jednou svěřil, že o něj má starost. Yaufe totiž asi dva týdny před odstěhováním přestal pořádně jíst a nyní, když stehování vrcholilo vypadal podivně... nemocně.

Simia byl ku všemu dobrý. Velký obr nakládal koho jsi mu poručil a i přes to, že jsi se ho snažil naučit latinsky, komunikovali jste spolu spíš tím, že jste se znali. Tak nějak skrz posunky a gesta vyrozuměl, co po něm chceš a udělal to. Nikdy ale na nikoho neuměl být příliš zlý. Ty, kteří jeho obří penis nezvládali, během sexu utěšoval a šel na ně pomalu a jemně... i tak to ale bylo málo. Především pro začátečníky. Pro nevycvičené byl jeho úd nebezpečná a nanejvýš bolestivá záležitost, mnohdy i šířkou, natožpak délkou, která dovedla vytvářet při plném zasunutí bouli na břiše.

Kairan se s Hyrumem snadno spřátelil. Rád lízal zadeček ubohého pasiva a roztahoval mu půlky, aby si ho mohl jeho druh zuřivě brát, zatím co on sám dusil nebohého pasivka svým pérem. Lízání měl skutečně dosti rád a zjistil jsi, že mu nevadilo i nějaké to péro vykouřit, samozřejmě tak, jak to měli oba s Hyrumem rádi - tvrdě. DÁ se říct, že narozdíl od Hyruma dával nebohému Caniskovi/Yaufemu/Cadmionovi občas něco nazpátek.

Ačkoliv Seveřan příliš nemluvil, vždykcy tě trpělivě poslouchal a měl jsi pocit, že by jsi mu mohl říct skoro o všem. Vždycky se na tebe koukal těma nádherně modrýma očima, jako na svatý obrázek. Jemně tě hladil a laskal i při milování, kdy jste se objímali a vaše těla byla stále v kontaktu. Vlastně to s tebou dělal dost rád a neuplynul by den, aby se o tebe lísavě neotíral jako kotě. Bylo mu vidět na očích, že se těšívá na vaše společné večery, kdy jste mohli být spolu a on se od tebe mohl nechat... brát.
Canis byl k tomu vždy vítané plus. Mladíček přišel seveřanovi roztomilý a jistým erotickým způsobem si ho hýčkal a mučil zároveň. Zdálo se ti, že tento muž jako by vyloženě sálal láskou ke všem okolo, ale především k tobě.

A byl to také on, kdo tě toho večera vzbudil....
Zatřásl s tebou, jemně, ale přesto dost silně, aby jsi se probudil. Mohlo tomu být tak tři dny po nastěhování se do nové vily....
Canis byl opodál. V jeho očích, které na tebe koukaly zpoza rámu postele jsi viděl... strach?
V ten moment jsi to ucítil.
Kouř.


Jako z tvého snu... s tím rozdílem, že tohle sen nebyl.

POSUN II.

"Co se děje?" zeptal jsem se ospale. Poslední na co jsem si vzpomínal než jsem usnul byl Seveřan ležící vedle mě a pevný objetí Canisových úst okolo mého údu. Ačkoli mi poslední dobou Canis připadal hrozně bezduchý, kouřil stále dobře. Zapřísáhl jsem se ale, že zjistím v čem to vězí a pomůžu mu se z toho dostat.
Stejně tak si musím promluvit i s Yafeuem... Pokud nebude jíst tak umře a jeho dítě nebude mít tátu. Ale už jsem měl promyšlené, co mu řeknu.

Tu však jsem si všiml Canise, skrčeného za postelí. Vstal jsem a přitiskl ho k sobě zatímco jsem ho hladil ve vlasech.
Kouř! Najednou jsem to ucítil a všechny myšlenky se mi v hlavě splašili. Rychle jsem na sebe oblékl róbu a vyběhl jsem za kouřem, abych zjistil, jaká tragédie se stala.

Požár

Canis ti vpadl do náručí a zmateně se díval okolo... Seveřan mlčel. Nebylo třeba říkat to nahlas, jelikož to asi všem bylo jasné... Hoří.
Když jsi vyhlédl z okna, uviděl jsi, že z okna dole se line naoranžovělá, tpelá záře. Dveře do tvé ložnice byly zamčené, či zabarikádované... zvenčí. Z podlahy začalo sálat teplo...

Seveřan se zapřel do dveří a narazil do nich bokem. Dřevo zaskřípalo.

Hoří!

Když jsem zjistil, že jsou dveře zamčené či zabarikádované, rozběhl jsem se k oknu, abych zjistil, jestli se z něj dá vyskočit ven. Pokud ano, nechám nejdřív Seveřana a Canise vylèzt a až poté vyskočím sám.

Pokud by vylézt nešlo, pomůžu Seveřanovi s vyrážením dveří. Snad se z toho dostaneme.

Plán úniku

Okno bylo asi šest metrů vysoko od země, přičemž se asi pět metrů od něj nacházela snížená, dřevěná konstrukce, po které se plazilo psí víno. Snad by mohla člověka unést.... Rozhodně to ale stálo za pokus, místo tlačení do nehnutých dveří které se nepohnuly ani když se na seveřanově nahém těle zatínaly svaly.
Seveřan vzdal dveře a protáhl se otvorem v okně, aby skočil dolů. Udělal koutoul, zatímco Canis, který ho následoval by málem spadl nešikovně, kdyby jej Seveřan nechytil. Se stejnou pohotovostí počkal i na tebe, aby jsi mu mohl spadnout do náručí.

Venku jsi teprve uslyšel výkřiky 'Hoří!' a uviděl jsi, jak služebnictvo zmateně pobíhá.
Spodní místnost pod tvým pokojem byla celá v plamenech a ty začaly šlehat i do tvé ložnice, stejně jako do dalších místností, sousedících s ohniskem.

Uviděl jsi, jak se v druhé části sídla také objevilo tlumené světlo a skrz okno se mihnul stín.
Tato část byla nehezky blízko ložnice tvých otroků.
Stín se protáhl okenicí, aby došlápl na ramena dalšího stínu, který jsi uviděl, až když se pohnul. Následně se společně ještě s jedním celá trojce jala obrátit na útěk zahradami ke zdi.

Žháři

Když jsem si všiml oné trojice, která má zřejmě celý požár na svědomí, rychle jsem se rozhodl, co a jak. Obrátil jsem se na vyděšeného Canise, a v rychlosti jsem mu řekl, aby okmažitě běžel zkontrolovat ubytování otroků, zda nejsou v nebezpečí. Potom ať hlavně pomohou hasit.
Políbil jsem jej a poslal ho za svým úkolem.

Poté jsem vzal Seveřana a rozeběhl jsem se za oněmi stíny, které se snažili uniknout.

Chytání žhářů

Canis přikývl a rozběhl se zpátky ke vchodu do villy, zatímco ty i se Seveřanem jste se vydali pronásledovat žháře.

Sám jsi běžel (5+3) bez větších problémů a Seveřan tě následoval (6+2).
Sabotáři vám ale zvládli unikat (7+1) a tak jste se ocitli ve svízelné situaci.

Začali lézt přes zeď. Ty jsi však uviděl příležitost a mrštil jsi nedalekým kamenem po jednom ze žhářů (8+3).
Tvůj kámen trefil postavu do hlavy a ten spadl ze zídky jako švestka. Uviděl jsi, jak ostatní strnuli, ale pak se jednomu z nich v ruce zaleskl kov a mrštil s ním do těla pod sebou. Ozval se výkřik, přičemž se zbývající stíny přehouply přes zeď.

Požár se rozšiřoval jen slabě (64%), ale i tak se rozšiřoval a zahlcoval plameny tvé sídlo a tvé majetky... snad ne ty živé majetky.
Co jiného ale zbývalo, než věřit Canisovi a modlit se k bohům?

Mrtvý špeh

Doběhli jsme spolu se Seveřanem ke zdi, kde ležel spadlý žhář. Nebyl jsem si jistý zda je mrtvý, a tak jsem prvně zkontroloval zda žije. Ať už byl mrtvý nebo ne, vzali jsme ho spolu se Seveřenem každý pod ramenem a odnesli jsme ho zpět k hořící ville.

Tam již probíhalo hašení na plně obrátky. Služebnictvo se snažilo požár zastavit a jakmile byl špeh zajištěn, rozběhli jsme se spolu se Seveřanem pomoc s hašením.

Snad to nebude nic hrozného.

Špeh a oheň

Doběhli jste k muži, který byl odený celý v černém, od pat až po rukavice. Na hlavě měl kapuci a šátek. V hrudníku mu vězel nůž, mrštěný jeho kolegou (6+1).
Muž dýchal, respektive chroptěl. I když jsi nebyl nějak velký léčitel (8), dokázal jsi zjistit, že nůž prošel hrudník košem mezi žebry a protrhl plíci. Muž se dusil vlastní krví, nehledě na ruku, která byla nehezky ohnutá v nepřirozeném úhlu, jak nešikovně dopadl na kamenou dlažbu.

Odvlekli jste ho k tvé ville, přičemž služebnictvo zápolilo s ohně, velmi... vyrovnaně.
Oheň se nešířil, ale zároveň se ani nedařilo ho uhasit (51%).

Snad se nic nestalo

Jakmile jsem viděl, že služebnictvo má oheň pod kontrolou, rozeběhl jsem se ubykacím otroků, kam jsem předtím vyslal Canise. Pevně doufám, že jsou v pořádku a jakmile bude oheň uhašen, vypátrám kdo a hlavně proč tohle udělal.

Bezpečí

Služebnictvo statečně hasilo, avšak požáru se nechtělo zhasnout. Oheň se hlasitým praskáním trámů a hrou světelných jisker i syčením, dožadoval obětí.

Vypravil jsi se chodbou, ve které jsi zrovna viděl, jak Nikandros v náručí odnáší Hyruma. Jedna jeho ruka byla popálená.
V pokoji tvých otroků bylo skoro peklo, ale naštěstí zvládli silnější z chlapců dveře vylomit a evakuovat ostatní.
Díky bohům z toho vyvázli jen přidušení kouřem a někteří s popáleninami.

Pomoc

Jakmile jsem viděl, co se stalo, pomohl jsem všem svým otrokům dostat se do bezpečí. Poté jsem zkontroloval stav každého z nich a těm zraněným jsem na popálená místa přiložil studené kusy látky.
Všechny, kteří ještě mohli jsem požádal, aby pomohli s hašením požáru. Sám jsem se vydal ke vědru, abych pomohl požár uhasit.

Zakončení

Své otroky jsi ošetřil a prošetřil, jak jsi jen mohl (5). Nebyla to žádná sláva, ale i tak to bylo lepší než nic.

Oheň byl zkrocen a žádné další škody se mu napáchat nepodařilo (55%). Co bylo ale spáleno, bylo spáleno. Mohl jsi se rozloučit se spižírnou pod tvou ložnicí, se svou ložnicí samotnou a také s pokojem kde spácali tví otroci.

Když se vše uklidnilo, dostalo se ti politování hodného zjištění. Žhář, bez pohotového zásahu léčitele, zemřel.

Nový začátek

Jakmile byl požár uhašen, nastala pro mě osobně dosti koordinační práce. Museli jsme zajistit
otrokům nové bydlení, mě nové bydlení, odklidit škody, které vznikly při požáru a co nejdříve začít s rekonstrukcí.

(zde bych potřeboval alespoň náčrt toho, jak ta villa vypadá)

Dalším krokem bylo rozdání jídla mezi otroky. Zde jsem se stavil hlavně za Yafeuem. Mladý otec mi dělal starosti. Přiklekl jsem k němu, abychom si mohli promluvit.
"Yafeu, pokud nebudeš jíst a nespravíš se, dost pravděpodobně brzy zemřeš. Připravil bys svého syna o otce jen kvůli tomu, že nyní leháš s muži? Navíc bez tebe mi je tvůj syn k ničemu. Nabídl jsem ti velmi velkorysou nabídku, že tvému synovi poskytnu kvalitní vzdělání a až se vykoupí, stane se svobodným římským občanem. Za to od tebe chci pouze tvé tělo a zápal pro práci, kterou u mě děláš. Chci toho tolik? Navíc dvojčata tě mají ráda, jsi k nim milý a neubližuješ jim jako to třeba dělal Hyrum. Seber se Yafeue ano?" usmál jsem se na něj, pohladil ho po tváři a potom mu s uličnickým výrazem zmáčkl rozkrok.

Další zastávkou byl Nikandros. Neušlo mi, co udělal a chtěl jsem to s ním probrat osobně. Spocený seděl opeřený o stěnu domu a oddychoval. Nedaleko se vedle sebe tiskla dvojčata.
"Nikandrosi, to co jsi udělal pro Hyruma považuji za velmi obětavé. Ačkoli vím, že mezi vámi jsou spory, vzal jsi ho, když byl poraněný a pomohl jsi mu. I kdyby na to on nedbal, já na to dbám a děkuji ti, že jsi se tak zachoval. Navíc si myslím, že si zasloužíš odměnu." mrkl jsem na něj a odešel jsem hledal Canise, protože co se stalo s ním mi v hlavě nejvíc.

Opravda ohledně fyzického zdraví zraněného žháře

Ty i Seveřan jste se jali jej zachránit. Ačkoliv se zdá, že ani jeden z vás nemá z léčitelství moc vědomostí, váš zásah byl pohotový a z logiky zranění jste si zhruba odvodili, co se má dělat. Tobě se podařilo žháře stabilizovat (5), i když jeho stav stále velmi vážný.
Snahy Seveřana tě v tom spíš podpořily (5), ale o nic lepší, ani horší výsledek to nebyl.

Žhář mezi tím omdlel. Ztratil hodně krve ale myslíš si, že bude žít.

Nový začátek a mnoho otázek

Koordinační práce něco zabrala. Bylo třeba správce, který nacenil škodu, vše sepsal a začal shánět náhradu. Řemelsníky, opraváře, architekta, který potvrdil, že je konstrukce stále pevná a bezpečná, takže se nemusí žádné zdi scela zbourat...
Spolu s nimi ti ale z Říma od tvé matky přišla zpráva. Zašifrovaná, podle jednoduchého klíče, který tě matka naučila, když jsi byl malý a zajímal jsi se o její práci. Hráli jste si tak, že jsi měl nacházet a dešifrovat tyto psaníčka po domě, přičemž každý odkazoval na umístění toho dalšího, až jsi nakonec dorazil k nějaké hezké odměně.

Zpráva

Tak co dále

Dopis od matky mě dost šokoval. My, Tigidiové se nemůžeme cítit bezpečně ani v Římě? A proč chce, abych tam ještě za ní jezdil...
Přemýšlení nad dopisem budu mít cestou do Říma navíc teď je nutné obstarat tu vše potřebné. Byl jsem rád, že stavba se bude dát zachránit a opravit. Snad většinu stihnou když budu pryč a budu mít už zase kde spát až se vrátím.

Když jsem obešel své otroky, skončil jsem u Canise. Simiova slova mě naplnila pýchou na mého psíka. Sotva promluvil, objal jsem ho a políbil.
"Ani nevíš jak jsem rád, že jsi v pořádku psíku." vydechl jsem a usmál se. Pak jsem si ale odkašlal a odstoupil.
"Takže, ehm, řekni všem ostatním otrokům, že se mají dostavit na dvůr a tam s Vámi všemi něco projednám."

Později, když se všichni mí otroci sešli na dvoře, předstoupil jsem před ně s následujícím:
"Jak jistě většina z vás ví, požár, co propukl v noci nebyl nehoda. Byl to útok na mě, resp. na mé rodové jméno. Jsem opravdu rád, že jsme to všichni, až na pár popálenin přežili ve zdraví. Nyní však budu muset na pár dní odjet do Říma, avšak nezůstanete tu sami. Bude tu stále správce a služebnictvo. Některé z vás si vezmu s sebou, ostatní zůstanou tu a ti, co budou moci pomohou s opravami.
Takže se mnou do Říma pocestují následující - Canis, Nikandros, Yafeu, Kieran a Seveřan. Pokud by si ještě někdo přál jet, přijďte za mnou a probereme to. Z těch, co jsem jmenoval, pokud jste někdo zraněný a myslíte si, že by pro vás byla cesta spíše zátěží, rovněž se o tom můžeme pobavit.
Zatím tedy můžete jít a já tu počkám, zda se někdo ozve."

Do říma

Canis se pousmál a objal tě nazpátek. Zabořil ti hlavu do prsou a vdechl tvou vůni.
Přikývl na tvůj rozkaz, ale najendou vypadal.. torchu jinak. Méně komplikovaně a víc vstřícně. Díval se na tebe trochu rozněžněným pohledem.

Přednesl jsi, co jsi měl a nechal jsi otroky, ať se s tím vyrovnají.
Tvým maličkým davem to zašumělo a všiml jsi si, jak dvojčata začala něco naléhat na Nikansdrose. Ten ale rezolutně mávl rukou a všechny námitkyzatrhl, ukazujíc na Hyruma, který na něj zpátky kývl. Vypadlaj inak, od té doby, co ho nIkandros zachránil, jako by se poněkud zblížili.
Také Cadmion nevypadal, že by se mu líbilo Simiu opustit a nepatrně se k obrovi přivinul. Ten ho ale pohladil.

Nakonec nikdo nic nenamítal. Dokonce ani Hyrum, který vapdal, že by nejraději šel v vámi. Z řečtiny jsi ale něco rozuměl a tak jsi slyšel, že mu Nikadros domluvil, aby zůstal tady a chránil ostatní.

Takto jste tedy byli propraveni zakrátko vyrazit. Neboť společně se zprávou za krátko daril i vůz a s ním i podivně vypadající muž v černém. Jeho tvář byla pohublá a bledá, jao by nemocná.
"Jsem Quintius Aqutius. Byl jsem vyslán vaší matkou, abych zabezpečil vaši cestu, můj pane."

Vše ohledně cesty

Když se nikdo nakonec neozval, nemělo zřejmě smysl dále čekat. Sice mi chyběli ony dny, kdy jsem si jen mohl hrát, ale to dozajista ještě přijde. Sbalil jsem si jen nejnutnější věci, které mi ještě zbyli, avšak ještě než jsme odjeli, stavil jsem se podívat na onoho žháře.

Lehká facka, a kýbl vody přistáli na tváři neznámeného žháře. Jakmile se probral, uviděl nad sebou stát mě, a mé "strážce".
"Kdo jsi? Kdo vás poslal, abyste mi spálili dům? A hlavně proč? Co jsem vám, nebo tomu, kdo vás poslal, udělal?" Bylo zřetelné, že jsem opravdu hodně rozčílený. Buď se dočkám odpovědí, nebo ho provedu peklem...

Výslech

Muž zalapal po dechu. Probral se a jeho zelené oči padly přímo na tebe.
Ztěžka dýchal a hrudník se mu zvedal, když tě poslouchal.

Muž jenom mlčel.
"Raději si ukousnu jazyk." řekl po odmlce.

Nabídka

Jeho odpověď mě nepřekvapila. Bohužel na velký kluky si hraje většina z těhlech nájemných špehů.

"Poslyš, řeknu ti to asi takhle. Máš teď dvě možnosti. První je, že se spolu dohodneme, a ty nám řekneš, co chci vědět. V tom případě se potom můžeme dohodnout na tom, že ti zůstane tvůj život, části tvého těla a i jazyk na místě.
Pokud ale budeš dál hrát drsňáka a třeba si i ukousneš jazyk slibuju ti tohle. Velmi pomalu ti nechám vytrhávat jeden nehet za druhým, samozřejmě ti ty krásné rány potom i posolíme, abys opravdu věděl, co je bolest. Až budeš mít nehty pryč, budeme ti pomalu odřezávat prsty jak na rukou tak na nohou. Pokud ani potom nepovolíš, vyříznu ti jedno oko, a to ti klidně i násilím vrazím do pusy. Pak i druhé oko, potom uši a nakonec zuby.
V tomhle stavu, ti ještě pořežu celé tělo a takto vyšperkovaného tě vypustíme do světa.
A málem bych zapomněl na kastraci. A to můj příteli není vůbec nic příjemného." S velmi krutým úsměvem jsem od něj odstoupil a sledoval, jaká má slova měla účinek.

Poptávka

V špehových očích jsi uviděl strach (8+3). Doslova celý při tvé řeči zbledl, ztuhl a vytřeštil oči.

"Já... já... já nemůžu, pane. Opravdu, oni... oni mě umučí, když něco povím...."

Nebylo ale obtížné na něj torchu víc zatlačit, aby začal zpívat.
"Najala si nás nějaký muž, očividně poslíček. Jen nám řekl, že máte dostat lekci, váš rod. Že máte... lehnout popelem. Vy a vaši otroci. Já.. skutečně víc, nevím..." rozplakal se.

Nové zjištění

Když špeh konečně promluvil, cítil jsem zadostiučinění, že je má výhrůžka tak přesvědčivá. Chvíli jsem nad jeho slovy přemýšlel, ale věřil jsem mu. Strach v jeho očích nelhal, že by mu zřejmě jeho zaměstnavatelé ublížili možná více než já.
Pečlivě si špeha prohlédnu, abych vůbec věděl, jak vypadá.
"Věřím ti. Ale pustit tě nemůžu. Co ti druzí dva? Kdo to byl a kde bychom je našli?"

Špeh

Špeh byl muž. Kapuci měl sundanou, šátek stažený. Tuctový obličej měl asi 29 letý muž začerněný úhlem, oproti kterému byly jeho oči podivně výrazné a o to víc plačtivé. Měl tvář, kterou by jsi mohl vidět na ulici 5x a stjeně by se ti to zdálo jako poprvé. Ničím nevynikal.

Vypadal, že mu spadl velký kámen ze srdce.
"Řeknu to, když... když mi slíbíte, že mě ochráníte. Svedl by jste to? Prosím..." zaprosil.

Jména

"Mluv." řekl jsem klidně. "Nejsem schopný ti zaručit nic, ale to víš jistě sám. Co ti můžu zaručit, je, že udělám, co je v mých silách, abych tě ochránil. Staneš se jedním z mých otroků, splyneš s nimi. Za pozemkem uděláme vatru, kam rozházíme ohořelé kusy tvého současného oblečení, aby to vypadalo, že jsme tě spálili potom, co jsi zemřel." Vím, nebyl to nejlepší plán, ale byl alespoň nějaký.

"Teď mluv, kdo jsou tví kolegové?" Jakmile jsem měl jména předal jsem všechny instrukce správci s tím, aby se o nového otroka postaral podle plánu.

Následně jsem již vzal svoje věci a nastoupil spolu s Canisem do vozu, který pro nás přijel. Zbytek mých strážců měl jít podel něj s holemi. Čeká nás 20 kilometrů do Říma, tak ať tam jsme co nejdřív.

Cesta

Muž chvíli přemýšlel. Jeho pohled dokazoval, v jak moc zoufalé situaci asi je, ale nakonec kývl.
Řekl ti jména a název jejich organizace. Klasická společnost na hraně zákona. Seberou peníze, udělají co je jim řeknuto, a na nic se moc neptají.
Jednoduché, klasické. Diskrétní.

Nový otrok udělal vše, co jsi mu řekl a vy jste se mohli vesele vydat na cestu...
Jel jsi nějakou chvíli a po cestě se naštěstí nic divného nestalo. Alespoň nic, o čem by jsi věděl.

Spokojeně jste se zastavili ve dvorci vašeho sídla v Římě. Tam tě přivítala tvá matka, která tě hned objala.
"Synu, musíme si promluvit. Hned." řekla vážně a pokynula ti hlavou. Nepatrně kývla na s tebou vyslaného špeha a otočila se, aby se rozešla dovnitř.

Cesta

Cesta jako taková uběhla celkem poklidně. Většinu času jsem byl s Canisem v kočáře, kdy jsme si povídali, já si hrál s... tím, co se nabízelo, nebo jsme prostě jen sledovali krajinu.
Naštěstí se nic nestalo během naší pouti, takže jsme v pořádku dorazili až do Říma.

Tam se na mě hned po příjezdu vrhla matka s tím, že se mnou potřebuje mluvit. Beze slova jsem ji následoval, abych tedy zjistil, co se sakra děje.

Problémy

Tvá maminka tě samotného uvedla do svých komnat, kde za vámi zavřela.
"Juliův rod má... přátele o kterých jsem netušila. Pokazila jsem to a... tvůj otec... otrávili ho. Umírá." řekla smutně, ale pak na tebe pohlédla. Její oči se leskly a ona se posadila, téměř slepě na lehátko.
"Naši nepřátelé využili příležitosti a našich přátelů je méně. Vedla jsem válku... mnoho let. Tichou, skrytou válku a... nedokázala jsem nás ochránit. Kéž mi to Juno promine, snažila jsem se."

"Musíš pryč. Tvůj bratr je naštěstí v bezpečí. Vezmi sestru a odejděte. Já spáchám nějaký skandál a... vy běžte za svým bratrem. Postará se o vás. Tak daleko jejich spáry sahat nebudou a... nebudete pro ně aktuální nebezpečí." řekla ti.

Co teď?

Koukal jsem na matku trochu nechápavě.
"Cože? To myslíš smrtelně vážně?" zeptal jsem se. "Takže prostě konec? Balíme krám, my utečeme a ty to tu skončíš?" Když jsem to však opakoval, tak to asi dávalo docela smysl.

"Dobře, takže vzhledem k tomu, že nemáme čas, hned odsud pojedu sebrat všechno, co mi zbylo na ville a odjedu na jih s polovinou peněz, co máme. Pošli za mnou sestru z druhou polovinou peněz oklikou. Ať jede na sever a poté se stočí na jih. Sejdeme se ve Velii a ať se ptá po Marcovi Tuliovi." S těmi slovy jsem matku políbil na čelo, vzal nachystané peníze a vyrazil se ještě rozloučit s otcem.

Ten byl ale v takovém stavu, že skoro ani nevnímal, že jsem vedle něj. Chvíli jsem vedle něj seděl, pomodlil se, ale musel jsem co nejrychleji zmizet.
Se slovy rozloučení jsem se otočil a vyrazil k vozu. Ještě jednou jsem se otočil, abych se podíval na rodinný dům a poté jsem již nastoupil do kočáru.
Tohle bude Canis odstraňovat ještě dlouho...

Ještě jednou jsem se otočil, podíval se na rodinný dům

Konec? Ne

"Konec?" uviděl jsi na její tváři vlčí úsměv.
"Ne, můj drahý synku... Mě si můžou vzít,jako tvého otce, ale mé děti nikdy nedostanou. U Podsvětních bohů, mé děti přežijí. A pomstí nás." řekla ti a pohladila tě po tváři.
"Vždycky jsi byl chytrý hoch. Buď chytrý i teď. Buď opatrný. A jednoho dne se do Říma vrať, do téhle hnusem prolezlé republiky... a splať krvavý dluh."

Tvá matka na tebe kývla.
"Buď rychlý. A nikomu nevěř." řekla na rozloučenou.

Tvůj otec byl bledý a jeho kůže měla nezdravě voskovitou barvu... pod kůží se mu znatelněji barvily žíly. Jeho tváře byly propadlé. To, k čemu jsi se modlil k bohům byl stín tvého otce, který už z půli patřil Plutovi.

Nastoupil jsi do kočáru a podíval jsi se na svůj rodný dům.
Canis se na tebe podíval a chvíli těkal pohledem po tvé tváři. Na oči, ústa, nos...
"Je to zlé?" zeptal se tě mladíček, nevěda, zda se tě může dotknout, či co má dělat.

Tvůj průvod se rozešel.
Nikadnros na tebe při nastupování krátce pohlédl, na sobě zbroj. Uviděl jsi, jak se jeho ruka na oštěpu znatelněji zatnula.

Pryč odsud

"Ano." odpověděl jsem stručně. Nějak jsem nebyl schopný vnímat nic a nikoho kolem mě. Sice se scenérie venku za oknem měnila, ale já stále stál před svou matkou a snažil se pochopit, co se to vlastně děje.
Celou tu dobu, co jsme si žili klidným životem matka intrikařila a teď se jí to všechno vymstilo. Chvíli jsem ani nevnímal Canise, který se ke mě tisknul ve snaze mi pomoci.
Se smutným výrazem jsem se na něj podíval. "Víš Canisi, mám hroznou chuť ti ublížit, abych si ulevil. Ale zároveň vím, že bych pak na sebe byl akorát naštvaný. Je toho najednou moc." povzdechl jsem si.

Venku kolem kočáru šli ostatní mí otroci a já s tím stejným výrazem kývl na Nikandrose, který se na mě zrovna díval. Možná, že si pak vezmu pár chlapců k sobě a uvidíme, co z toho bude. Především jsem chtěl pořádně vyzkoušet Yafeua. Tak nějak jsem pociťoval povinnost z tohoto starostlivého tatínka udělat přinejmenším kvalitní díru pro mé další otrůčky... Navíc bych rád viděl, jak se dívá na toho, do koho zrovna proniká. Aby si uvědomoval, co dělá a hlavně, že se mu to i líbí...

Pryč

Uslyšel jsi šramot a pak podivnou, ale známou zátěž na svém klíně.
Canis se ti, celý nahý, posadil na klín a vzal si tvou tvář do rukou. Poprvé jsi u něj viděl něco velmi podivného v očích. Záblesk něhy, který hrozně nepřipomínal Canise, kterého jsi znal. Byl to ohromně zvláštní pohled, který ukazoval, že Canis má smíšené pocity, jako ty. Zdálo se ti, jako by se ti milerád nabídl na mučení, jen aby ti udělal radost a ulevil ti, ale snad právě proto, že by jsi za to pak byl sám na sebe naštvaný.
Políbil tě na rty, mlčky.

Nikandros se na tebe soucitně podíval, ale pak se vrátil ke sledování okolí, snad ještě obezřetněji, než před tím.
Pomalu jste projížděli Římem, skoro jako smuteční pochod a Canis natáhl z tvé tváře ruku, aby vám záclonou ve voze udělal soukromí.

Kam dál

Chytil jsem si Canise hned, co se na mě posadil. Jeho výraz byl zvláštně atypický, takový jaký jsem u něj zatím neznal. Chvíli jsem se na něj díval a když zátahl závěs, zeptal jsem se.
"Ehm... takže, mohl bys mi prosím odpovědět?"

(skulina pro sepsaní dění ve voze)

Když jsme dojeli k mé ville, vystoupil jsem a urychleně dal zavolat Správce.
"Tak, potřebuju, abyste zařídil, co nejrychlejší naložení všeho mého majetku, villu prodejte a následně s tím vším odjedu na sever." vychrlil jsem na něj a bez dalšího čekání vyrazil do ubykací mých otroků.

Když jsem vešel dovnitř, byl jsem rád, že byli všichni pohromadě. Odkašlal jsem si, abych si získal jejich pozornost. "Jsem zpět, avšak nyní se musíme sbalit a budeme odjíždět. Takže si vezměte vše potřebné a běžte pomoci ven."

Na dvoře jsem potom odchytil jednoho sloužícího. "Pošleš mému bratru na sever dopis, kde mu vysvětlíš, co se stalo a ať se jakmile bude moci sbalí a spolu s Juliem odjede na jih na Sicílii, tam se sejdeme." Byl jsem jako zrychlený film. Měl jsem plnou hlavu myšlenek, věcí, co se museli zařídit a všeho ostatního.

Snad to všechno ve zdraví přežijeme.

Acta non verba

Ve voze

"Na co?" zeptal se a políbil tě na krk. Pak zase. A pak opět.
Jeho štíhlé ruce s tenkými prsty si našly cestu ke spoám na tvé tunice a obratně ji uvolnili. Látka zklouzla po tvém hrudníku do klína, načež se tmavovlasí klučina sehnul a zanechával ti přes šíji vlhkou cestu jazykem až k levé bradavce, na krásně pevném prsním svalu, na kterou se přisál.
Začal zlehka. Hrál si jazíčkem a přejížděl po jejím terčíku, než ji začal cumlat a sát, zatímco nasliněným palcem pravačky vzrušoval i druhou. Klínem lehce pohyboval sem a tam a na bříšku se mu zatínaly slavy.

Svou levačku přesunul k tvému klínu, vjel ti rukou pod látku a uchopil tě, hladíc a zpracovávajíc tě prsty.
Rozlévalo se občas tiché mlasknutí a vzrušený dech.

Ve voze

Lehce jsem zakroutil očima a vzdal snahu o optimální dohodu. Nevím proč, ale i když se Canis rozhodl mě zbavit tuniky, nějak jsem nemohl přijít na to, jak se dostat do nálady.
Jistě, Canisův jazyk na určitých částech mého těla byl vzrušující, ale současná situace mne až příliš zasáhla než abych měl chuť na něžnosti.

Přesně z toho důvodu jsem se pokusil se s ním dohodnout, aby to nebral osobně ani on, ani já. Potřeboval jsem si na něčem vybít zlost a ten hlupák se mi tu nabízel a osahával mě, aniž by pořádně zareagoval na mou snahu o dialog, kterou bych mu alespoň vysvětlil, že to neubližuju jemu, že neudělal nic špatného. Prostě jen...

Takhle to nejde. Nemůžu mu teď udělat nic, protože by to akorát poškodilo náš vztah, který rozhodně poškodit nechci.
"Ne Canisi." řekl jsem se sebezapřením a odsunul jsem si mladíka z těla, abych si opět mohl zapnout tuniku.
"Možná, až se spolu pobavíme a ty mi odpovíš, můžeme něco dělat, ale takhle to teď rozhodně nejde."

Ve voze

Cannis se zklamaně odtáhl a podíval se na tebe.
"Hele... já..." začla poněkud flustrovaně, možná snad i v afektu. Jeho vlastní úd byl prokrvený, ale zároveň jsi v něj stále viděl rozpolcenost.
"Já nevím. Vždycky jsem toužil po tom, aby můj pán na sebe byl naštvaný protože mi ubližoval..." povzdychl si a posadil se. "Já jsem, od chvíle, kdy byl ten požár... tě... zkrátka... neumím to říct, ani popsat. Kdykoliv tě vidím smutného, srdce mě bolí a žaludek se mi svírá a já bych udělal cokoliv, aby jsi se zase usmíval, protože když to děláš tak... tak mám pocit, že nejsem zbytečný. Že mám na světě své místo a že je vše, jak má být. Tohle jsem... nikdy před tím necítil. A já se bojím." řekl a díval se ti do očí. Hlas se mu lehce třásl, stejně jako ruce.

"A právě proto... mi nebude vadit, když 'to' uděláš. Protože stále vím, že mě máš rád. Takže... sena mě prosím nezlobte, pane...." řekl a uhnul pohledem do země.

Ve voze

Tak nějak jsem chvíli nevěděl, co říct. Viděl jsem, že je vzrušený... ale také bylo dost patrné, jak vlastně sám pořádně neví, co chce.
To, co potom řekl znělo ještě podivněji a méně skutečně. Již během toho, co mluvil jsem přemýšlel, co odpovědět, co říct, abychom se navzájem pochopili.

Když vše zakončil tak, jak jak to zakončil, věděl jsem jistě, že v tuhle chvíli mu už nic neudělám. Svěsil jsem hlavu do dlaní a s hlubokým vzdychem jsem upřel oči na nahého chlapce naproti mě.
"Ani nevím, co mám říct." povzdechl jsem si a zlostí, bezmocí a rozčílením uhodil pěstí do lavice, na které jsem seděl.

Ve voze

"Mluvení občas všechno jen zkomplikuje." řekl psík a torchu sebou trhl, když jsi udeřil pěstí do dřeva.
Něžně vzal tvou ruku a začal jsi prohlížet, jestli jsi se nezranil.

"Co kdybychom... se jen opili a... zapomněli, že se tohle stalo.... Můžeme?" byl ovidět, že ačkoliv by jsi uvítal jednoduché a snadné řešení, u Canise jsi ho asi najít nemohl. Mladík z toho všechno byl podobně v háji, jako ty a v jeho pohledu bylo vidět, že neví, jak svého pána teď potěšit.
"Mohl... by jste mi prostě jen říct... co mám udělat?" zeptal se.

Ve voze

"Víš, na jednu stranu bych, až se někde znovu ubytujeme, nechal některé ostatní, aby si v tobě vykoupali své i mé zvrácené touhy, ale na stranu druhou, tě chci jen držet a rozmazlovat, mazlit a podobně."
Opravdu. Nešlo o žádnou rafinovanou lež, či úhyb stranou. Měl jsem sto chutí tomu lidskému zvířátku ublížit, ale na druhou stranu ho zase hýčkat.

"Odpočiň si. Sám se musím teď srovnat se sebou."

Ve voze

”A já chci být rozmazlovaný... jako Seveřan. A na druhou stranu chci být... zneužitý. Tebou. Všechno je potom jednoduché a já se cítím potřebný. Že vidím lidi úplné. Nemusí si se mnou hrát na to, že jsou dobří. Jsou jací jsou a já jim můžu dát co potřebují.” řekl a podíval se na tebe, vážně. Rukou si zakryl klín.
”Asi to chci. Uděláme to, potom? Uvolním tě.”

”Dobře, pane.” řekl a uvelebil se ve voze.

Ve voze

"Myslím, že bylo dobře, že jsme si to vyjasnili." řekl jsem s neutrálním výrazem. Po zbytek cesty jsem si také odpočinul, abychom se již mohli, co možná nejrychleji přesunout.

QVOD FACTVM EST

odkaz

Canis klidně proležel celou cestu.
Když jsi dorazil domů začal jsi vše připravovat na rychlý převoz (3). Nikdo ale nebyl příliš přichystaný na takovouto akci. Objevovala se spousta problémů, která celý proces zpomalovala. Bylo třeba pečlivě zvážit způsob dopravy a rozvažovat zda toho vzít více, či méně, za cenu vyšších šancí na prozrazení a odhalení.

V průběhu příprav na vás ještě jednou zaútočili atentátníci (1), kterým se ale nepodařilo napáchat příliš velké škody. Nikandros, Hyrum a ostatní tví strážci byli připravení (83%). I tak vás to ale ještě více zpomalilo.

A tak jsi i se svým doprovodem dorazil v přestrojení za karavanu otrokáře Marca Tulia do Velie.
Tvá sestra měla kvůli čekání na tebe děravé krytí. Musela použít část prostředků na úplatky (4) a tak vás i zde stíhal problém za problémem.
Den po vašem odjezdu z Velie jste se doslechli, že vaše matka byla zabita a poměry v Římě získali nebezpečný ráz. I před tím bylo zvykem, že se tamější politika řešila impulzivně, ale za vlády nových konzulů Decima Lucceia Asprenia a Marca Rutilia Silvana se jala mocná koalice rodů odstraňovat své odpůrce a ti se začali zoufale bránit. Váš rod byl jen kapkou v dešti, který měl přijít. Na ulici se bojovalo a v Římě nebylo bezpečno.

Prchali jste přes Velké Řecko (7) vesměs úspěšně, ačkoliv jste měli pocit, že jste sledováni a následováni....
A byl to právě přístav, ve kterém jste se měli přesunout (3), kde si na vás žoldnéři vašich odpůrců počkali. Jali jste se svou karavanu bránit a každý kdo mohl, popadl zbraň a bojoval (71%). I tak se jejich útok... neobešel bez obětí....
Zatímco ty jsi se s většinou linie držel dobře, jistá část karavany pokulhávala. Seveřan byl velmi vážně raněn, když se najatí bojovníci dostali až k pokladnici s penězi. Třemi bodnými ranami byl poslán k zemi. V té oblasti se dvojčata dostala do nevýhodné pozice, tlačení přesilou zpátky. Hrozilo, že nepřátele získají přístup k penězům a naděje na nový začátek se rozplynou.... Bylo třeba získat čas, aby jste odrazili vlastní nepřátele a přesunuli se a... Myras se rozhodl vám ho dopřát. Pustil se do protiútoku. Překvapené nepřátele dokázal zaměstnat na dost dlouho.... Ale zaplatil za to - i on byl raněn.
Brzy jste však přispěchali na pomoc a útočníky odrazili. Všichni si z boje odnesli pár šrámů, ale útočníky se podařilo bez velkých ztrát odrazit.

A tak jste se ale dostali na Sicílii, kde se po vás pro veškerou Římskou politickou sféru slehla zem (10). Ztratili jste se. A měli jste možnost začít od začátku.

Se svým bratrem a Juliem jste se ale nesetkali a nedostali jste od nich žádné zprávy. Nemáte tušení, kde jsou, ani zda-li jsou v bezpečí (1).

Seveřanovi rány se hojí, stejně jako tělo, ale podobně jako Marys je zasláblý jako kotě. Jejich zranění byla vážná, ale infekce už nehrozí. Do pát týdnů budou opět jako rybičky.




Máte nyní se sestrou v pokladnici 20 000 sesterciů na začátek nového života

Máte možnost zakoupit pozemeky ve městě, i na venkově, které budete moci vlastnit a zvelebovat.

Město

Venkov

Cesta za novým domovem

Rozhodl jsem se, že tu nebudu popisovati svou, respektive naši, cestu z Říma na Sicílii. Strádání a ústrky, které jsme zažívali, byli vskutku veliké a já bych se již nechtěl do té doby vracet.
Po příjezdu na Sicílii se konečně zdálo, že se nad námi zavřela voda a my mohli v poklidu začít nový život.
Smutnou skutečností však bylo, že naše prostředky byli značně omezené. To, co jsme si odvezli z Říma byl pouhý základ a tak jsme s tím, bohužel, museli počítat.

Po dlouhých rozhovorech se sesterou jsem nakonec došel k takovémuto plánu.
V jednom zdejším městě jsem pořídil středně velký pozemek s villou a řemeslnickou budovou (pozemek střední - 5000, Villa I. - 1000, Řemeslnická budova I. - 1000). Nejednalo se o nic okázalého, klasická výroba nádobí pro běžné použití. Sestře jsem také navrhl, aby se usadila právě zde a pokusila se získat nám kontakty, známosti a hlavně možnost prodeje našeho zboží.
Kus od města jsem také koupil pozemek, ale veliký, rozsáhlý a krásný. Sice tam bylo pouze základní vybavení, ale bylo kompletní (pozemek velký - 6000, Villa I. - 1000, Ubikace I. - 1000, Strážnice I. - 1000, Zdi I. - 1000, Kanalizace I. - 1000, Administrativní budovy I. - 1000, Zemědělství I. - 1000). Tam jsem se rozhodl uchýlit já se všemi svými otroky a služebnictvem. Byli k tomu i zemědělské pozemky s olivami, což dozajista také bude velmi výnosný produkt, alespoň doufám.

Ihned, jakmile bylo vše zařízeno, šel jsem zkontrolovat naše nejvíce zraněné, jestli je jejich stav v pořádku a uzdravují se. Ačkoli jak Seveřan, tak Myras utrpěli závažná zranění, byl jsem opravdu rád, že se uzdraví a budou v pořádku.
Najednou, když bylo vše jaksi zajištěno, nevěděl jsem, co dělat nyní. Odebral jsem se tedy do svého pokoje a vyčerpán cestou, stresem, námahou a vším okolo jsem jen padl do peřin, abych dál svému tělu odpočinout.

Nový život

Červen

Tvá sestra byla odeslána, jako správkyně do města. Ve společných hovorech tě ujistila, že udělá všechno proto, aby se vám zadařilo (2+1), i když začátky budou těžké a ohledně kontaktů se zatím musíte spolehnout jen sami na sebe. Je zde docela velký segment hellénské populace, přičemž soucítí s osudem svých bratrů při nedávném povstání. Syrakusy jsou město, kde se hromadí snad nejvíce napjetí.

Vaše hlavní bašta ale byla na venkově. Mezi rolníky se roznesl drb o krásném římanovi, který žije na krásném místě na kraji lesa, louky a jezera s mladíky, na kterých by mohl každý oči nechat.

Všichni tví otroci se zdáli vpořádku a hojící se.
Konečně jsi si mohl vydechnout a najednou... se tě zmocnila zvláštní prázdnota. Bylo to jako bouře, která tě strhla jako šál a divoce tebou zmítala, jen aby tě nakonec chladně odvrhla.
Povalil jsi se do peřin a dal svému tělu i mysli odpočinout, zcela vyčerpaný a strhaný.

Jen okrajově jsi ucítil, jak se ti vyhrnuje tunika a jakési hřejivé ruce na svém zadečku. Roztáhly ti půlky a ucítil jsi měkký, vlhký jazyk na svém svěrači, zatímco ti ruce jemně hnětly maso tvé prdélky.
Zanedlouho jsi ucítil i lehký polibek na krku a uslyšel Canisův hlas.
"S Kieranem se všechno se postaráme - odpočívejte," řekl konejšivě a štíhlé prsty ti začaly hlazením a jemným mačkání uvolňovat zátěz k ramen a krku, když ti začal mladíček masírovat záda.
Mladý bojovník o něco níž ti jazykem přejížděl po svěrači a lehce do něj pronikal špičkou. Zdánlivě si to užíval, podle lehkého, slastného vrnění.
I tak se ti to nezdálo jako sex... spíš ekvivalet hodně drahé, lazebnické, lechtivé péče.

Uvolnění

Padl jsem do postele. Vyčerpání se dostavilo téměř nečekaně rychle. Už se mi málem zavírali oči ke spánku, když jsem ucítil, jak se mi zvedla tunika a teplé pevné ruce mne chytili za zadek. Neměl jsem sílu hlesnout, natož se pohnout. Ale když jsem ucítil, jak se teplý, vlhký a příjemný jazýček vydává na cestu mým análkem zavrněl jsem.

Najednou mi na záda kdosi dosedl. Měl jsem tušení o koho by mohlo jít, ale má mysl byla odevzdána požitku. Ovšem, Canisův hlas... ten malý psík ví, kdy je co třeba. Neřekl jsem ani slovo, jen jsem se lehce usmál. A když ty dlouhé jemné prstíky začali s masáží mých zad, měl jsem pocit, že jsem v nebi.

Mezitím, co jsem byl takto obstaráván, mysl se najednou prudce vzmohla a začala přemýšlet. Nevím proč, ale neustále jsem měl hroznou potřebu a chuť se dívat, jak Yafeu dává své tělo a sám sebe k použití jen pro dobro svého syna. Měl jsem hroznou chuť vidět, jak starostlivý otec leží s některým z těch mých násilníkův sobě a kouří jiného z mých chlapců. A pak, když jeho vlastní tělo selže v odhodlání a on se udělá mu do úst vložím jeho vlastní mrdku, aby cítil jak chutná, aby věděl, že to on se stal mužem na použití.

V této zvrácenosti jsem se chvíli jen tak oddával pocitům. Jistě se dá vymyslet i další krásný kus s jinými mými otroky, ale tohle bude nýní, tedy až po Canisovi, má priorita. Yafeu ví, že jen díky mě má jeho syn budoucnost. Já si jdu jen pro rentu za tuto laskavost.

Po čem srdce touží

Červen

Takováto masáž trvala asi půl hodiny.
Canis klesl ke tvým bedrům a nohám, kterým se zvládl důkladně vjenovat, zatímco Kieran zanechal tvou dírku vlhkou a měkkoučkou, jen aby se přesunul na tvé koule, které chvíli notnou cumlal a olizoval.
”Jste moc hezký, pane.” zašeptal ti do ucha, když se k tobě natáhl blíž, mezi tím, co ti Canis hnětl svaly na levém lýtku.
Ruka mladíčky sjela po tvých zádech až ke tvé dírce, kterou začal lehce masírovat prstem. Vrátil se k tomu místu a strčil pak do tebe ukazováček, jen aby mohl zevnitř hladit tvé útroby a olizovat roztahující se svěrač, který se přizpůsoboval předmětu uvnitř.

”Můžeme ještě něco udělat?” řekl Canis, když dokončil svou práci a šlehl trochu káravým pohledem po Kieranovi. Ten jen pokrčil rameny a řekl něco v germánštině.

Doufám, že tohle není, po čem srdce touží

Volání přírody

"Můžete to pustit, myslím že někomu to vadit nebude." řekl ironicky Keiran a poslal Canisovi vzdušnou pusu a naznačil čekající Canisův obličej s otevřenými ústy. Ten na něj mrštil pohled a pak i polštář, ale nevypadal, že by ho to skutečně naštvalo.
"To jsme rádi. Počkáme tu na vás, jestli chcete. Keiran byl na vás celý nadržený." prohodil Canis, obohacené o nejspíš interní informace, což bylo poznat podle germánovi reakce: "Slepičí prdélko."

S tím tě tedy otrůčci nechali odejít.

Urgentní potřeba

"Tak když tak prosíte, tak otevřete ústa chlapci moji." Začnu se usmívat a namířím své péro na ně. Pokud se chytnou, každý jistě ví, co bude následovat a pokud ne, odeberu se jednoduše na záchod.

Jakmile je jedno, či druhé vykonáno, vrátím se zpět do postele a dám Kieranovi pokyn, aby sem přivedl Yafeua.
"Canisi, rád bych byl poté s Yafeuem sám ano? Zajdi s Kieranem někam, kde budete mít soukromí a splň mu, co mu na očích uvidíš. Vyřiď mu, že si jej zavolám k sobě ještě zítra, ale neboj se, dnes tě ještě budu potřebovat tady." S tím jej políbím a počkám, až vše bude vykonáno.

Piss pro tebe
A pro tebe též!

Canis se pousmál, klekl si na dlažbu a otevřel ústa. Kieran vypadal šokovaně z toho, jak se jeho vtípek rychle změnil v pravdu. Ale zahrnout do toho i jeho...?
”Já na tyhle věci moc nejsem...” řekl vyhýbavě. Canis se ušklíbl.
”Srabe.”

Bylo vidět, že uhodil hřebíček na hlavičku. Jakkoliv ponizmující bylo pro Keirana nechat na sebe močit, či to snad i pít, posmívání od Canise bylo pro něj ponižující ještě víc. Bylo běžné, že lidé muže, kteří se necháli brát jako ženy, zesměšňovali a příliš si jich obecně nevážili. Canis to spíš využilval jako zbraň, jelikož pokud začal o vašem mužství pochybovat on, snadno vás to vyhecuje. Především horké hlavy jako byl Kieran nebo Hyrum.
”Tak fajn, jdeme na to!”



O nějakou chvíli později byli oba mladíci řádně... napití a zkropení. Keiran rozhodně víc. Vypadal skoro jako pes s batátem v hubě, když prskal a vypadal nabejvýš zhnuseně, jako by zápasil s nutkáním se pozvracet.
Canis si jen hřbetem ruky utřel ústa a polkl. Sladce se usmál na germána vedle sebe a o něco sladšeji (i vítězně) na tebe.

”Ehm... buh... Dobře.” řekl blonďák s útrpným výrazem a odešel. S Canisem jsi osamněl.

”Jak si přejete, pane.” řekl Canis odevzdaně a opětoval ti pusu. S tím tě také opustil, prokluzujíc dveřmi.


Ani ne 5 minut na to se na tvé dveře ozvalo zaklepání a vešel Yafeu.
”Volal jste, pane?” řekl. Hlase jsi mu cítil směsici obav a... dalším jsi si nebyl jistý.

Yafeu

Ještě stále s úsměvem nad tím, jak Canis donutil Kierana k takto "ponižujícímu posloužení" jsem přivítal Yafeua. Byl jsem na posteli a svou tógu jsem měl stále na sobě.
"Zdravím tě Yafeu." usmál jsem se na něj a pokynul mu, aby vešel dál. "Pojď posaď se sem." Mé oči pátrali v jeho tváři po známkách toho, co bylo cítit z jeho hlasu.
"Yafeu, ty se bojíš, když tě volám k sobě? Proč?"

Yafeu

Yafeu přišel a posadil se za tebou. Když jsi se ale začal ptát, viditelně se zamračil.
Muži byli v jedné věci stejní. Stejně jako Keiran před chvílí nerad přiznával, že nemá na něco... Yafeu na tom byl stejně. Bylo těžké přiznat, že máte strach, když se i přes to musíte odhodlaně vrhnout vpřed a nedívat se vpravo ani vlevo.

"Já budu v pořádku, pane." donutil se k úsměvu, jako by se jím snažil zaplašit všechny démony.
"Takže... co se bude dělat dnes?"

Yafeu

"Ze začátku si budeme povídat Yafeu." pousmál jsem se. "Vím, že je pro tebe to, co chci těžké, ale takhle to prostě je. Navíc jsi ode mne dostal nejvelkorysejší nabídku ze všech mých otroků... Tvůj syn dostal budoucnost. Má možnost se učit, pracovat a vydělat dost, aby se nejen vykoupil, ale aby se z něj stal i slušně zajištěný občan říše." Pohladil jsem ho po tváři.
"Jediné co chci je, abys mi byl vděčný Yafeu. Abys svůj vděk projevil poslušností, ale také nasazením a chutí. Vím, že se ti zřejmě líbí ženy, ale nyní jsi tady a máš velkou příležitost pomoci své rodině." Vzal jsem jeho tvář do dlaní a políbil jej.
"Za každým polibkem,..." pokračoval jsem s ústy na těch jeho. "... za každým dotykem,..." sjel jsem rukou do jeho kalhot a lehce zmáčkl jeho přirození. "... za každým tím klukem, co si tě bere, nebo ty jej, za každou kapkou semene, kterou spolkneš, za tím vším..." Stupňoval jsem svůj hlas a olízl mu tvář od brady až k uchu. "... je budoucnost tvého syna."
Upřeně jsem se mu zadíval do očí a snažil se v něm probudit alespoň trochu vzrušení a pochopení.
"Nechci Vám ublížit, ale pomoc, avšak i teď by se mi hodili celkem peníze a když prodám dva otroky stále mi jich zůstane dost. To vy však můžete skončit u člověka, který tebe pošle bojovat do arény a tvého syna prodá jako malou kurvičku nějakému postaršímu senátorovi ve výslužbě. Já ti nabízím mnohem víc nemyslíš?" S tím si vyhrnu tuniku a odhalím mu své nahé tělo.
"Dnes se mi ale budeš dívat do očí a bude to takové, abych věděl, že mě miluješ za to, co pro tebe dělám, stejně jako já miluji tebe kvůli tomu, jaký jsi."

Yafeu

Yafeu znervózněl ještě víc, kdy jsi začal mluvit a hladit ho. Viděl jsi v něm sebezapření. Mnoho mužů by tohle nikdy neudělalo, ale viděl jsi na něm, že by opravdu rád byl vzrušený z toho všeho, co se mezi vámi i ostatními dělo, ale... neužíval si to. Neuměl to. Nemohl. Nechtěl se přetvařovat, byl to už od mala upřímný člověk - rodiče jej chtěli vychovat v čestného a dobrého muže.

Ano, určitě musí pomoci své rodině. Jako správný otec.
Políbil jsi ho a on ti jemně odpověděl. Zavřel oči. Nechal na sebe mluvit a viděl jsi, jak se jeho hrudník zklidňuje. Sjel jsi rukou do jeho klína a lehce stiskl jeho bouli, která tam spočívala, než jsi se vrátil k jeho obličeji a olízl jsi jej.
Oproti ruce jsi ucítil lehké pnutí a on se ti zadíval do očí, když ty jsi navázal kontakt s těmi jeho.

Uviděl jsi v jeho očích obavy, jakmile jsi zmínil prodání. Nebyl naivní. Bál se oprávněně a.. cítil, e by ti měl být vděčný.
Vyhrnul jsi si tuniku a odhalil pevný podřbišek a svaly, společně s přirozením a hezkými stehny.
Yafeu polkl.

"Chcete lásku? Dobře." řekl a povalil tě na postel. Jeho hlas byl temný, nízce položený, ale společně s jeho přízvukem zněl děsně rajcovně.
Ani jsi se nestačil pořádně bránit a nalehl na tebe a políbí tě na ústa. Vášnivě, jako nikdy před tím. Rty se přisaje i na tvůj krk a jeho ruce tě začnou hladit po těle, pomalu ale jistě směřující k tvým intimním oblastem.
Zmáčkne v ruce tvůj zadeček a v druhé tě pohladí po péru, jako jsi to před tím udělal ty jemu.

Yafeu

"Chci lásku, vášeň, zápal a tebe..." zavzdychal jsem mu do úst, když mě políbil. Snad se plán zdaří. Vypadá to, že v sobě něco objevil. Zatím je to asi jen hluboko v něm, ale já to vytáhnu na povrch. Možná ne dnes, možná ne zítra, ale jednou bude tenhle milý tatínek sám od sebe klečet u mých nohou a čekat, až dostane sladké mléko, které má tak rád.

"Jde ti to moc dobře Yafeu, víš to stejně jako já." Slova mi z úst vychází pomalu, mezi jednotlivými vzdychy a když mě chytne za zadek a péro, jemně zvednu jeho obličej ke svému.
"Podívej Yafeu, nejsem žádná zrůda, nebo něco, čeho by ses měl bát. Jsem jen mladý muž. Nechci, aby sis za zavřenýma očima představoval ženu, nebo tak něco, chci jen cítit, že ty sám víš, že jsem to já a že to, co děláš, děláš pro nás. Je to v pořádku Yafeu, je to v pořádku." S tím jej opět velmi dlouze políbím a svými dlaněmi začnu lehce masírovat jeho penis a koule.

Ano Yafeu... vezmi si, co ti dávám. Možná, že by někdo řekl, že tě kazím. A měl by pravdu. Mé úmysly nejsou až tak čisté, jak se může zdát. Vím, je to zvrhlé, ale takový jsem. Vítej v mých službách.

Yafeu

Tvé vzdychání ho zdá se nabouzelo, jelikož jeho doteky se stávaly hrubějšími a polibky vášnivějšími.

Zvedneš jeho obličej. Promluvíš k němu a pak ho políbíš. Polibek ti opětuje se snad ještě větší naléhavostí. Saháš mu na přirození a jeho péro hřeje a tvrdne, zvětšuje se, až se dotýká tvého zadečku.
On sám v ruce měl tvůj penis a udělal na něm pár temp, aby vyvolal příjemné pocity.
Díval se ti do očí, dýchal zrychleně, zadrhávajíc se vzrušením. Ve tváři jsi mu viděl chtíč tě potrestat i odměnit za to, jak sladkobolný osud jsi mu to nachistal, ale najednou.... jako by se kousl. V očích se mu objevil střep lítosti...
Zvedl se a těžce polkl, dívajíc se na tebe útrpným pohledem.
"Nikdy jsem... své ženě nebyl nevěrný. Od doby, co nás rozdělili a ona slouží u Cassia Cantia Crispa. Všechno, co jsem dělal jsem dělal jen proto, že jste to nařídil. Abych ochránil našeho syna. Já... já ji nechci podvést." řekl těžce.
"Jsem vám vděčný... ale nevím, jestli vás dokážu milovat. Mé srdce patří mé rodině. Mé ženě. My jsme... si to slíbili.... Prosím, můžu jít?" dodal a v jeho hlase jsi cítil naléhavost. Vypadal jako vyplašené zvíře, které má chuť zkrátka jenom utéct. Snad před svým svědomím. Snad před pravdou, že by se mu to skutečně mohlo líbit?

Bylo také s podivem, že tě to napadlo až teď. Snad jsi si přes všechnu tu práci nespojil dvě a dvě dohromady (8).
Jistý Cassius Cantius Crispus je bohatým aristokratem, který se přestěhoval do Syrakus před asi 5 lety a se sestrou jste se doslechli, že si vzal jakousi krásnou egypťanku, která měla být podle drbů dokonce otrokyně.

Yafeu

"Šššššš, klid Yafeu, jen klid." chytil jsem ho jemně za ruku a pohladil ho. Ta jeho rozpolcenost je krásná, ale musí zjistit pravdu. Protože nic nedokáže tak moc zničit důvěru v pohlaví jako zlomené srdce.
"Poslouchej Yafeu, nechci, abys tu hned se mnou spal. Věř mi, že chápu čím si procházíš, ale, tedy nevím to na 100%, tvá žena si zřejmě vzala svého pána za muže. Žije zde v Syrakusách a má sestra zjistila, že má egyptskou ženu, která dříve bývala jeho otrokyní." Pomalu, velmi pomalu jsem jej táhl, aby se opět položil do postele.
"Nemyslím, že to udělala proto, aby ti ublížila, ale proto, že jiná možnost prostě nebyla. Navíc rozvést se nemůže, to by bylo naprosté zneuctění svého manžela... Prostě šla dál Yafeu. Ty bys měl taky." Opět ho lehce políbím.

"Můžeš jít." usmál jsem se na něj a ještě jednou ho políbil. "Původně jsem měl v úmyslu tě nechat zneužít mého Canise, ale v tuto chvíli by to asi enbylo úplně vhodné. Najdi ho a pošli sem za mnou. A až budeš v ubykacích, vyřiď Nicandrosovi, ať se všichni otroci připraví zítra ráno na nástup, něco chystám a budu vás k tomu potřebovat." S tím jsem jej pustil.

Když však byl už ve dveřích ještě jsem se postavil a mírně vzrušený mu řekl. "Ale pamatuj Yafeu, že i má tolerance, trpělivost a pochopení mají své meze. Moc tě prosím, nezklam mě."

Yafeu

Lehce sebou trhl. Podíval se na tebe, ale nebránil se tvým dotekům.
Jakmile jsi ale zminil jeho ženu, vytřeštil na tebe oči. Otevřel naprázdno pusu, jako ryba na suchu a zrovna jako ona lapal po dechu. Byl úplně ochromený takže nebylo těžké ho dostat na postel.
"To ne." vydechl.
"Hehet..." takhle smutného jsi ho ještě neviděl.
Prostě šla dál.... Muži nepláčou, ale Yafeu k tomu neměl daleko.

Na tvé polibky zezačátku neodpovídal... pak jsi se ale dočkal reakce. Zvednul se a prudce narazil pěstí do stěny. Těžce se věřilo tomu, co jsi viděl, ale kus stěny se odštípl a na povrchu se objevila krvavá skvrna. Yafeuvo pěst byla zraněná.
"Já... ona se vdala.... Vždyť... vždyť máme.. krásného syna.... Sakra!" zase udeřil do stěny a pak znovu, druhou rukou. Svaly na jeho těle se zatínaly, když bil, snažíc se ze sebe dostat všechno to ponížení, smutek, zoufalství...
Skončil o pár chvil později. Ruce zakrvácené.

Pokud jsi se ho jakkoliv snažil zastavit, či jsi k němu teď přistoupil, jeho reakce byla stejná. Vzal tvou tvář a tvrdě tě políbil, jako na truc. Jako by se chtěl pomstít. Zabít všechnu tu naději, bláhovou naději, kterou jeho žena potrhala, aby se zachránila. Lidské? Ano. Správné? Možná. Z pohledu Yaufea, který ze sebe udělal děvku pro svého syna, pro svou rodinu, to bylo ale pochopitelné jen velmi těžce. Snad doufal, že by tě časem obměkčil, aby jsi jí odkoupil. Možná si chtěl vysloužit svobodu. Možná chtěl ucéct....
To teď není možné.

Ten polibek byl intenzivní... snad jsi v žádné puse nezažil tolik emocí. Tolik vášně, ač hnané především negativními emocemi. Jedna jeho ruka tě chytila kolem pasu a přitahla si tě na jeho svalnatý hrudník.
Po chvilce se vaše ústa rozdělila a on se na tebe zadíval.
Vše se stalo asi v rozmezí ani ne deseti sekund. Tolik věcí, za tak krátkou chvíli.
"Přivedu Canise." řekl polohlasem.

Dovnitř ale vtrhl Nikandros ve zbrani, následovaný Hyrumem . Mrštil pohledem po Yaufeových rukou, ale jakmile prohlédl tebe bez viditelného hranění a uviděl, že vaše objetí není stisk oběti a vraha, ale spíš... milenců, uvolnil se.
"Oh. Omlouvám se. Nebudeme rušit." řekl Nikandros.
"Že by si to tu někdo začal konečně užívat? A zrovna s dominem?" špitl tiše, ale trochu pobaveně Hyrum k řekovi před sebou, a ten se na něj jen podíval a pokrčil rameny s tím se oba odporoučeli.
A Yaufe si povzdychl.

Yafeu

Věděl jsem, že není dobré stavět se mezi rozčíleného muže a možnost se vybít, tak jsem počakl, než Yafeu přestane tlouct rukou do zdi a pak jsem k němu přistoupil.
"Yafeu já..." Má slova zarazil egypťan svými ústy v tak intenzivním polibku, který jsem opravdu nečekal. Pak jsme se rozdělili a já se mu hluboce zadíval do očí.
"No tak..." konejšil jsem ho. "...máš svého syna, kterému jsi zajistil budoucnost. Máš bydlení, život a máš myslím i pána, který není až tak hrozný." pousmál jsem se na něj.

V tom dovnitř vtrhl Nicandros a Hyrum v obavách z ran, které se ozývali zřejmě po celé vile. "To je v pořádku, děkuju, že jste tu tak rychle." usmál jsem se na ně a přešel jsem k nim blíž.
"Pomalu, postupně, ale myslím, že najdu cestu k našemu krásnému Yafeovi." konstatoval jsem s úsměvem na rtech. Navíc, když je tu teď Nikandros, alespoň mu to můžu vyřídit osobně.
"Nikandrosi, vzkaž všem otrokům, že na zítra mají být perfektně upravení a ráno si s vámi všemi promluvím, ohledně jedné blížící se akce. Dohlédni na ně ano? A Hyrume, ty tu zůstaň." Nikandrose si užiji jindy i s dvojčaty, ale nyní mám jiné plány.

Vrátím se zpátky za Yafeuem. "Myslím, že teď budeš chtít trochu času pro sebe. Ale kdybys měl náladu, zastav se, budu čekat. Jo a zavolej mi toho Canise."

Dostaveníčko

Při zmíňce o “pánovi který není tak hrizný” se Yafeu pousmál. Ne všichni lidé v republice měli skutečně co jíst, kde bydlet a jejich děti měly zajištěné vzdělání. Mohl dopadnout mnohem hůř.

S Nikandrosem a Hyrumev ve dveřích vaše intimní chvilka vzala za své.
Yaufe vás jen tak pozoroval s nečitelným výrazem, mezi tím co si Nikandros s Hyrumem vyměnili na tvá slova o tatínkovi pohled. Oba s úsměvem pokývali hlavami.
Nikandros se po svém vojáckém způsobu odebral jít plnit své povinnosti, stejně jako Yaufe, a Hyrum tady zůstal.
Nevěděl jsi, zda-li se Xaufe zastaví. Nebo kdy to udělá...

Na každý pád ale Hyrum vypadal zvědavě a pokuloval po tobě celých pět minut, než došel Canis, nejspíš ze svého dostaveníčka s Kieranem.
”Ahoj, psíku.” usmál se Hyrum.
”Můj pane. Pleniteli.” kývl Canis vám oběma hlavou (tobě ovšem s lehčí úklonou).
Na sobě měl Canis... nic. Krom obojku, který jsi mu nechal vyrobut v den, kdy jsi ho koupil. A od té doby se ti také zdálo, že Canis přibral a osvalil se. Před tím působyl téměř vychrtle, ale nyní vypadal jako zdravý, štíhlý a elegantně stavěný kluk s propadlím bříškem, skrz které občas vykukovaly velké penisy formou boulí, když se správně zasunulo.
Hyrum samotný se nechal z praktických důvodů ostříhat, ale jeho tmavší zrzavo-hnědé vlasy byly stále po ramena a zčesané dozadu s culíkem. Ne že by stále nepůsobily divoce. Krom hrudního plátu na sobě měl tuniku a u pasu pochvu s gladiatem, což ukazovalo, že byl asi ve službě. Doteď.

Because Fabius mind is dark and full of... nothing

Ti dva k sobě měli celkem chladný vztah. Možná jsem neměl nechávat Hyruma, aby si Canise bral na tisíc a jeden způsob. Přemýšlím, co jsem vlastně zamýšlel s těmi kluky dělat. Chtěl jsem, aby Hyrum opět přede mnou znásilnil Canise? Nebo jsem chtěl nechat Canise vzít si Hyruma? No, začneme pozvolna a ono se to nakonec nějak vyvrbí.
"Canisi, pomoz Hyrumovi s tím, co má na sobě." usmál jsem se na svého psíka a když procházel kolem mě, jemně jsem jej pohladil po zadku. Tohle zvířátko je příjemně poslušné, ale i tam si myslím, že jeho oddanost a poslušnost mohou dosáhnout ještě vyšších úrovní.

Když byl Canis hotov a Hyrum kompletně odstrojen, s lehkým úsměvem jsem si je oba prohlížel.
"Věc se má tak. Prvně jsem měl v úmyslu vymyslet, jak si společně užijeme příjemný večer, ale po všech dnešních záležitostech již nemám sílu. Máte nyní volné ruce. Pokud víte, co byste chtěli dělat, či zkusit, jen do toho, a nebo pokud jste již také znavení, můžete se vrátit zpět na svá místa - ty Hyrume do strážnice a ty Canisi na své místo." Klesl jsem na postel s obličejem příjemné únavy a odevzdání.
Ať už chlapci něco vymyslí, či nikoli, vyjdu jim vstříc. Přeci jen nebudu za křena mezi vlastními sexuálními otroky.

Ještě než před usnutím zavřu oči, pohladím Canise ležícího vedle postele. "Hlavně mě ráno vzbuď psíku, mám pro všechny jednu novinku. A nevíš náhodou, kdy se k nám opět připojí seveřan?"

Fabius out of inspiration

Canis přikývl a začal hyruma svlékat ze zbroje a přetáhl mu jeho tuniku přes hlavu, až tam nájezdník stál úplně nahý.
Oba se na tebe podívali s těmi tak známými pohledy - co dál? Obvykle jsi měl nějaký plán, kterého se mnozí děsili, nebo se na něj občas i těšili. Nebo směsici obojího.
S čím jsi ale přišel je lehce rozhodilo, ale nakonec oba pokrčili rameny a podívali se na sebe.
"Takžeee... zezadu, nebo zepředu?" Zeptal se Hyrum a Canis se zamyslel ještě víc.
"Heleď... co takhle si zahrát místo toho nějakou hru? Hrál jsi někdy Nikdy jsem...?" zeptal se ho a tentokrát to byl Hyrum který vypadal zadumaně.
"Slyšel jsme, ale ne."

"Pane, máme někde nějaké pití? Chcete si zahrát s námi? A někho pozvat?" zeptal se tě Canis.

Nikdy jsem... jsi znal. Byla to skvělá příležitost jak lidi poznat a při tom se opít.

Nikdy jsem...

"Samozřejmě." přikývl jsem na Canisovu otázku a otočil se k jednomu ze stolků, kde byla v jeho utrobách uschována láhev pálenky. Vytáhl jsem ji spolu s několika nádobkami, které jsem položil na stůl.
"No vlastně proč ne..." usmál jsem se a v hlavě mi hned vyskočilo několik jmen, které bych jistě taky rád pozval.

"Canisi, zajdi pro Yafea, Nikandrose, Hamilcara, Phillipa, Kierana a Cadmiona.Ani se neoblékej, jen pro ně zajdi a doveď je sem. Budeme mít takový pánský večer." Jakmile Canis odešel otočil jsem se na Hyruma.
"Pojď sem, rád bych se s tebou na něčem domluvil." pokynul jsem mu k sobě na postel. Jakmile se posadil, vzal jsem do ruky jeho koule, které jsem začal lehce mačkat.

"Budu od tebe něco chtít. Potřebuji, aby ses dostal do Yafeovi blízkosti. Zjisti, co má rád, kdo se mu líbí, staň se jeho "přítelem", prostě mi zjisti, co nejvíc toho půjde. Pokud uspěješ,..." pokračoval jsem a můj stist sílil. "... můžeš mne požádat o jednoho z nich,..." kývl jsem hlavou ke dveřím kam odešel Canis. "... a dostaneš jej na cokoli budeš chtít, pod mým dohledem ovšem. Co ty na to?"

Když Hyrum odpověděl, pustil jsem jeho koule a usmál se na něj. Pak jsem už jen čekali až dorazí ostatní.

Nikdy jsem...

Canis s uličnickým výrazem převzal alkohol a postavil jej doprostřed placu před tvojí postelí, společně s nádobkami.
"Dobře, hned to bude." řekl a odkrokoval si to úplně nahý pryč. Dveře se za ním zachvilku zaklaply.

Hyrum také poslechl a přišel k tobě. Sedl si na postel a kdy jsi ho vzal za koule, lehce si skousl ret. Nájezdník tě poslouchal a jelikož jsi svůj stisk zesílil, poslouchal tě velmi pozorně. Úkol, který jsi mu zadával nebyl snadný, ale... rozhodl se, že alternativu selhat si připouštět nebude. Snad právě proto, že jsi se o takové alternativě nezmínil.
Navíc... možnost vybrat si kohokoliv a pohrát si, jak jen bude chtít... kterého muže by to nelákalo?

"Udělám to, pane." trochu přiškrceně se ušklíbl, jak jsi ho tisknul a lehce vydechl, jakmile tvůj stisk povolil.

Ani ne chvíli na to už jste mohli slyšet celou partičku, jak se blíží ke dveřím.
"Jaká hra?"
"Nikdy jsem..."
"Co jsi nikdy?"
"No, Nikdy jsem."
"To je ta hra."

Otevřely se dveře a objevili se tvý hoši a všichni k tobě na pozdrav kývli hlavou, pokud se rovnou neusmívali. Někteří dokonce jako sluníčka (Phillip a Hamilcar).
Tví mladíci se usadili do kroužku a Canis se jak vysvětlovat pravidla.
"Začnu," řekl, když dokončil vysvětlování.
"nikdy jsem neměl sex se ženou." řekl. Následovalo několik překvapených pohledů a Phillip, Hamilcar,, Yafeu, Hyrum, Keiran a dokonce i Cadmion se napili a ti méně zdatní v pití se při chuti pálenky otřásli. Ti více zdatní si jí pochvalovali, co byli především tví oslavoví hošíci, kteří navíc seděli vedle sebe.
Canis... se mezi tím podíval na thráka. Ten... se skleničky ani nedotkl a jenom těkl pohledem k vám, než se zase zadíval na alkohol.
Nenapil se.

"Kdo dál?" zeptal se nakonec Canis.

Trable v lesích?

Hra

Stejně jako Nikandros a Canis jsem se nenapil. U Nikandrose mě to ovšem velmi překvapilo. Byl hezký, odvážný a věrný... dokonalý partner.
Je to téměř vzrušující že se tenhle sameček nikdy nedotkl ženy. Tuto informaci jsem si uložil na později, jelikož bych se na to Nikandrose rád zeptal.

Když pak měl jet někdo další, rozhodl jsem se že tím dalším budu já. "Tak chlapci moji... Nikdy jsem nebyl otrok." Tohle byl krok na hodně tenký led. Abych zachránil situaci urychleně poté, co se všichni napili jsem dodal. "Chlapci a jelikož tohle byla trochu podpásovka může se mě teď každý z vás zeptat na jednu otázku a já si můžu vybrat zda ji zodpovím, nebo splním herní úkol, který dotyčný vymyslí." S úsměvem jsem doufal a modlil se, aby se chlapci moji nenaštvali.

Do toho všeho jsem ještě zaslechl rozhovor Phillipa a Hamilcara, který mě celkem zaujal. "Říkal jsi levný pozemek u lesa? To by mohl být skvělý nákup a nějaké duchařské historky místních balíků mi nevadí. Víš ještě něco bližšího?"

Kdo si hraje, nezlobí

Reakce tvých otroků byla smíšená. Vlastně trojí.
Chvíli bylo trapné ticho, než se Phillip s Hamilcarem docela upřímně rozesmáli. Vlastně i Keiran se rozesmál a byl to podivně vlčí, štěkavý zvuk.
Další... úsměv předstírali, jelikož nevěděli, jak jinak se zachovat... mezi ty patřili například Cadmion, Yaefu, Canis... a to je vlastně vše. Nikadnrovi rty se jenom stáhly do neutrální linky. Všeobecně moc smysl pro humor neměl. Všichni tví chlapci ale nakonec skoro zaráz klopili.
"Tak tohle... byla sviňárna." řekl Cadmion s lehkým úšklebkem, ale... zdálo se, že situace asi není tak horká jak se zdála. A především po tom, co jsi navrhl onen vylepšovák.

Nikandros se lehce zamračil a sledoval počínání chlapců, kteří se po takové příležitosti vrhli jako psi po uzeném, snad v reflexu tě chránit, který ho nikdy neopouštěl.

"Jaká byla vaše nejtrapnější situace v životě?" zeptal se zvědavě Phillip s lehce zákeřným úsměvem. "Pokud nechcete, napíjte se." dodal.

"Podržel jste někdy nějakému muži?" zeptal se Hamilcar, víc zvědavý než zákeřný. "A když nechcete... jednoho z otroků si vyberte a... osedlejte si ho."

"Vyberte pět z této místnosti. Jednoho by jste musel poslat do pouště. Dalšímu dát facku. S dalším se vyspat, s dalším se oženit a s posledním.... Si vyměnit na tři dny postavení." Hyrumova očka svítila a v hloučku se objevily projevy uznání, dokonce i pohvíznutí.
"A když nebudete chtít, můžete nás bolažit tím, že se vysvléknete. A hezky pomalu." mrkl na tebe a díval se na tebe skoro hladově. Podobného pohledu jsi se dočkal i od Kierana.

"Čeho nejvíc litujete?" ozval se s další poněkud melancholicky laděnou otázkou Canis a podíval se na tebe vnímavýma, hlubokýma očima. "Když ne, tak dejte každému pusu."

"Jaký je váš nějvětší sen?" zeptal se Cadmion s úsměvem. "A když nebudete chtít odpovědět, udělejte prosím rozštěp." řekl.

"Kdo je z nás podle vás nejhezčí?" zeptal se Keiran a chvíli se zamyslel. "Když odmítnete, tomu určenému vykouříte. A hezky polknout." zasmál se.

"Nikdy jste nechtěl být ženatý a založit rodinu?" zeptal se Yafeu se zájmem, ale nad úkolem také musel přemýšlet. "Hm... nic mě nenapadá. Takže... vyberte jeden z výjmenovaných úkolů, který jste nevyplnil a udělejte ho."

Většina očí zase spadla na Nikandrose.
"Zamiloval jste se někdy? Když ano, do koho?" zeptal se a pak po krátkém rozmýšlení řekl: "V armádě jsme jednou něco podnikli... jeden klečel... a ostatní se na něj udělali. Všichni. Uděláme to?" byla to spíš otázka než úkol. Tedy, otázka na ostatní, podle jejichž přání by jsi se musel zařídit. Tohle mnozí do Nikandrose nečekali.




"Jasně," řekl Phillipos, na kterém se zase objevovaly jeho sklony drbny. Jeho informovanost byla občas zarážející.
"Je to na sever. Ten lesík, vedle kterého jsme je vlastně takový menší, sesterský z toho většího o kterém mluvím, který je asi půl dne chůze. Ten pozemek je prý malý a bývalo tam právě takové malé stavení, které tam měla jedna rodina... Mico? Jo, myslí že to je ono. Takový zchudlý rod." řekl po krátkém zamyšleném pohledu do prázdna.

"Žil tam jejich syn, ten si také na povídačky moc nepotrpěl a měl pro strach uděláno. Taky měl prý hrozně rád přírodu a zvířata, chodíval tam na procházky a byl samotář. Byl to kluk jako lusk, hezčího prý nebylo v celých Syrakusách. Jenže asi před měsícem zmizel i se služebnictvem a patriarcha jeho rodiny poslal do lesa několik stopařů i legionářů, ale nic nenašli. Zhola nic." řekl a zněl docela děsivě, když vyprávěl.
Keiran napodobil Cadminonovi u ucha zahoukání sovy a ten leknutím nadskočil.
"Debile!" ohnal se po něm, ale germán uhnul a křenil se na celé kolo.

"Od té doby nikdo ani v tom sídle nechce být, staré babky prý povídají, že to není první případ, kdy z okolí lesa lidi mizí. Opakuje se to prý v každé generaci." dodal a po krátké odmlce ještě navrch řekl, že ten pozemek je relativně malý a že stojí asi 500 sesterciů. Je tam stále ten chátrající dům, ale ten se prý dá zbourat vždycky, nebo přestavět.

Otázky a odpovědi

Díky bohům situace se ukázala jako docela v pořádku. Žádné velké negativní emoce jsem nezaznamenal a má nabídka se ukázala všemi velmi vítaná. Stále jsem jejich pán, ale chtěl bych, anby i oni mě znali alespoň trochu lépe.

Na Nikandrose jsem se usmál, jelikož jsem si všiml jeho ochranářského pohledu. Téměř jsem měl chuť mu dát pusu.
Tu mě však z mých úvah vytrhl Phillip se svou první otázkou. Upřímně moc dobře jsem věděl, co mu na to odpovím...
"No nejtrapnější situace byla, chvíli poté, co můj bratr odjel z domu do armády." začal jsem smutným hlasem. "Rozhodl jsem se tehdy, že si to nějak vykompenzuju a má matka mě v tom podpořila, jelikož i ona sama pociťovala smutek z bratrova odjezdu. A teď si představte, že jsem musel své matce říct, že jako kompenzaci jsem si přivedl patnáct otroků, z drtivé většiny mužů, kteří mi mají zaplnit tu velkou díru po bratrovi. Nikdy jsem si nepřipadal víc trapně a přece... mám vás všechny a jsem opravdu rád." zakončil jsem své vyprávění s širokým úsměvem a plácl dva, co sedí vedle mě po zadečcích.

Hamilcar se vytasil s celkem zajímavou otázkou a mě hned jako první v mysli vytanula vzpomínka z mého mládí.
"Když jsem byl mnohem mladší, hrál jsem si jednou v aule naší villy v Římě. Najednou se celým domem prohnal můj starší bratr jako vichřice s ústy plnými nadávek a slzami na krajíčku. Rozhodl jsem se tehdy, že půjdu za ním a zjistím, co se stalo. Ukázalo se, že se stal terčem ošklivého vtipu. Již několik týdnů se scházel s jednou dívkou. Velmi se mu líbila a na poslední schůzce mu přislíbila, že z něj udělá muže. Celý šťastný se s ní šel toho dne sejít na jejich tajné místo, avšak když se vysvlékl vyskákala z úkrytů všude kolem skupina asi deseti rivalských kluků a posmívali se mu, sebrali mu věci, pomočili je a pak ho tam nechali samotného, špinavého a zbitého. Jen tak mimochodem později jsme se jim s bratrem a naší skupinou hodně tvrdě pomstili. Ale abych neodbíhal... Bylo mi ho strašně líto, ráno z něj zářil elán a nadšení a teď seděl na posteli jako uzlíček neštěstí. Mě v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než si rozepnout sponu a dát se mu jako taková drobná kompenzace za zkažený den. Myslím, že tehdy doopravdy začal náš silný bratrský vztah." Své vyprávění jsem zakončil s pohledem upřeným na Hamilcara. Chvíli jsem je všechny sledoval a pak se začal smát.
"Těm hlupákům, co to bratrovi udělali jsme potom celý měsíc, každý den, připravili určité překvapení v jejich běžných činnostech. Po 14dnech odjeli na venkov." Smál jsem se dál, ale to už se na mě vrhla další otázka.

Hyrume, ty prohnaný kojote... tohle byla dosti zákeřná otázka. "No ehm... do pouště..." rozhlížel jsem se po všech přítomných. "... do pouště bych poslal tebe za tak podlou otázku." Zasmál jsem se. "Ne teď vážně. Nikoho z vás bych neposlal do pouště. Možná Simiu, ale jako odměnu." uchechtl jsem se. "Facku... nooo facku bych dal svému Canisovi, protože vím, že to má rád. Vyspal bych se každým z vás, ale zrovna v tuhle chvíli mám chuť na trochu řeckého masa." S lehce dravým a zároveň vtipným pohledem jsem se podíval na Nikandrose.
"Oženit se... nevím, nejsem zrovna manželský typ... navíc by ten dotyčný musel překousnout, že budu spát i s vámi všemi... Takže kdo se hlásí chlapci?" Čekal jsem kdo se přihlásí, aby se stal mým mužem. "S každým z vás bych se taky rád oženil kluci moji."
Na tři dny bych si postavení vyměnil s Canisem. Je se mnou více než kdo jiný a chtěl bych vidět, jaké to je být takovým otrokem. Možná bych zjistil, co se dá zlepšit, či dělat jinak."
"Avšak vzhledem k tomu, že jsem dle mého neodpověděl zrovna pořádně, máte mít, co jste chtěli." S tím se všem na očích hezky pomalu vysvléknu do naha.

Canisova otázka mě trochu zarazila, ale nakonec jsem se do toho pustil tak, jak je třeba. "Upřímně mám hroznou chuť neodpovědět, abych vám každému mohl dát pusu, ale možná vám ji dám tak jako tak." usmál jsem se trochu spiklenecky. "Nejvíce lituji toho, že jsem nedokázal pomoci své rodině, když to bylo nejvíce třeba... Takovou chybu ale znovu neudělám, to mi věřte." Abych však odlehčil trochu chmurnou atmosféru, každého jsem obešel s pořádným polibkem.

"Mým současným snem je spolu se svou sestrou ovládnout tenhle krásný ostrov. Jakmile ho budu mít pevně ve své moci, začneme se šířit na sever k Římu, abych mohl pomstít svou rodinu a porazit své nepřátele. Jo a mimochodem rozštěp opravdu neumím. Ale třeba bys mě ho mohl naučit, co Cadmione?" prohodil jsem směrem ke Krétskému tanečníkovi.

Kieran přišel s otázkou, které jsem se bál. Nedokázal jsem se rozhodnout, kdo by měl být nejhezčí. Každý měl něco, co bylo krásné a přitažlivé. "Nemůžu odpovědět, protože to nevím. Takže náhodou si jednoho z vás vyberu a..." Vstal jsem a došel jsem ke stolu kde jsem vzal jednu hrací kostku s osmi stěnami. Hodil jsem si a padlo číslo sedm... Yafeu. Podíval jsem se na něj s pokrčenými rameny.
Klekl jsem si na všechny čtyři a jako šelma jsem se pomalu posouval k němu.
"Ukaž mi kořist krasavče." zavrčel jsem a jakmile bylo vidět Yafeovo přirození ihned jsem se dal do práce. Ústy jsem obšťastňoval mladého otce po celé délce jeho údu až kam mi to dovolil vlastní krk. Dlaní jsem jemně mačkal jeho plné koule, zatímco má druhá ruka zamířila níž a začala masírovat Yafeův vstup do těla. Po chvíli této práce jsem byl náležitě odměněn a statečně jsem polykal, co se dalo.
"Spokojení?" zeptal jsem se tak jako všech.

Co mne překvapilo bylo, že po odvedeném výkonu mi další otázku položí Yafeu. "Upřímně jsem o tom nepřemýšlel. Nejsem rodinný typ. Jsem rád volný se spoustou možností. Rodina jako pojem mi není cizí, ale otcovství ano." odpověděl jsem pravdivě.

Nikandros mě zarazil. Jistě, že jsem již pociťoval lásku a to ne jen k bratrovi, mému Juliovi, nebo i k některým mým otrokům, což by se zřejmě moc dít nemělo, ale hlavně k němu Nikandrovi... Byl tak oddaný, krásný, hdoný a věrný, že nešlo se do něj nezamilovat. Jistě i Canise jsem miloval, ale jinak... on byl a vždy bude mým psem, ne partnerem.
"Ano, ano zamiloval. Byl to mladík jménem Julius, ještě kdysi v Římě. Teď je s mým bratrem v armádě, jelikož mu hrozilo nebezpečí." Bylo zřejmě poznat, že toho zůstává dost nevyřčeného, avšak abych zabránil dalším dotazům na toto téma, rychle jsem se chytil druhé části Nikandrova proslovu.
"Jsem ochoten tohle s vámi zkusit, ale pod jedinou podmínkou." usmál jsem se, zatímco jsem si klekal na kolena. "Chci, abyste, až skončíte mě celého, každý kousek mého těla očistili jazyky a pak mne pěkně celého namasírovali, abych to měl taky nějak vykompenzované." S těmi slovy jsem jim pokynul, že pokud chtějí, mohou začít.

.....

"500 sesterciů za takový pozemek je úžasná cena. To bychom to mohli přestavět na... cokoli bychom chtěli. Upřímně myslím, že koupit ten pozemek by mi mohlo pomoci to tu rozjet ve větším měřítku." Rozhodně bych to ale rád prodiskutoval se sestrou, protože jsou to i její peníze a rád bych znal její názor.
"Ráno dejte vědět služebnictvu ať pošle dopis mé sestře, že bych s ní zde rád něco projednal."

Kdo si hraje, nezlobí

Canis a Nikandros vedle tebe oba trochu nadskočili při plácnutí a když jsi mluvil o svém nejvíc trapném momentě, všichni mlčeli a poslouchali.
”Lepší než dělat pro plesnivějící bečku ze senátu.” dodal Hyrum a na tom se všichbi shodly i když fakt, že jsou všichni náplastí pro tvé srdce za tvého bratra vzbudil mnoho reakcí. Někteří vypadali překvapeně, jiní neutrálně a další... lítostivě?
Na to ale nebylo moc času, jelikož hra byla neúprosná a pokračovala dál.

”Vy jste podržel bráchovi? Tyjo... tak to je hustý. řekl Phillipos, když jsi se svěřil.
”Kolik vám bylo?” dodal Hamilcar, kterého celý příběh zjevně zajímal, ale zdálo se, že je spíš zajímal sex, než osud tvého poníženého brášky a pomsty těm grázlům. Toho si nakonec všiml až Keiran.
”Tak to byla sviňárna. Asi bych to pro bráchu taky udělal. Sice jsem neměl sourozence, ale pokrevního bratra jsem měl. Byli jsme jako dvojčata.” řekl a usmál se... hořce? Byl to jako stín ptáka, co přelétl přes slunce... a bylo to rychle pryč. Tvůj smích odlehčil situaci.
”Dostali, co si zasloužili. Ale děje se tohle v Římě často?” zeptal se Cadmion ze zájmu o tom, jaké asi bylo vyrůstat v největším městě světa a srdci říše.

Hyrum ti na tvé rozhořčené odkázání do pouště poslal vzdušnou pusu s uličnickým pohledem.
Na Simiu v poušti se všichni zasmáli. Jmenovaný Canis se zakřenil a když jsi zmínil ‘řecké maso’ a tvé oči si vyhledali mladíka po tvé pravačce, Nikandros málem vrátil obsah pálenky zpátky do kalíšku, ze kterého pil a zakuckal se. Na jeho pohledu bylo vidět, že vtip v tvém tvrzení zezačátku vůbec nepochopil ale pak se jen usmál docela štěněcím způsobem.
”Yeeey!” se ozvalo ze strany dvojice známých iniciátorů na manželství. Spolu s nimi se nechal trochu unést i Keiran a Hyrum, kteří byli posazení vedle. Přeci jen, pálenka byla silná a znatelně uvolňovala morálku. Ruce tedy zvedali skoro všichni. Skoro... vlastně nezvedl jenom Yafeu a Nikandros... u Keirana a Canise jsi si všiml, že byli naopak dost energičtí.
”Ještě jednu láhev a vyrazilme sehnat kněze.” zakřenil se Phillipos.
Ostatně, vyměněním rolí jsi překvapil všechny a nejspíš i Canise, na kterého padly všechny pohledy v místnosti.
”Kvalita si dělá reklamu sama.” prohlásil hrdě a zvědavě na tebe koukl.
”V Babylonu je svátek, který se slaví už od nepaměti. Na ten jediný den si lidé zvolí krále z toho nejprostějšího hlupáka a pravý král zatím obsluhuje na velkolepých hostinách, které se pořádají večer. Tedy... sice toho krále na jednu noc potom popraví, ale... i tak je to sranda.” dodal Hamilcar.
Vysvlékl jsi se. Skrz vedení a iniciování jsi si nikdy neuvědomil, že tví otroci tě skutečně berou jako překrásného, či pěkného a všichni se koukali. Víc, či míň, ale všichni. Nikandros vylepšený pálenkou, kterou upíjel po kapkách snad pro chuť, se také koukal a s lehce zvednutý i koutky.

Všichni zhruba věděli o tom, co se stalo. A už mnohokrát na cestě ti dokázali, že v tom jedete společně. A to bylo oficiálně ztvrzeno vykousnutím se s každým z mladíků a chlapců. Občas jsi z některý cítil, že mají chuť si tě nechat u sebe, jak jsi cítil doteky rukou na tvém nahém těle, které by tě jako by volaly - ‘Pojď sem k nám.’ ale to by se hra rychle zvrtla. Všechny věci mají svůj čas a tak jsi byl neochotně z muchlování vždy propuštěn aby nikdo nebyl krkoun a aby se nakonec dostalo i na Nikandrose na konci kolečka.

”Stačí slovo, Domine.” řekl kréťan s úsměvem na líbezné tvářičce.
”Myslíte, že máme dobré šance?” zeptal se Nikandros, který s tímto tématem docela vystřízlivěl. Viděl jsi mu na očích jak mu šrotuje plán obrany vašeho sídla proti případným vetřelcům. Boj bral vždy vážně a nevěřil, že by se takový počin jako ovládnutí Siccílie obešel bez kapky prolité krve.

Keiranova otázka a úkol se změnila v lehké představení. Padl Yafeu a mladý táta zrudl, tedy spíš zčervenal.
”Vázně... předevšemi?” zeptal se, ale bylo to nanejvýš nevyslyšené. Tvé svůdné plížení kocoura na lovu bylo brzy odměněno vykasáním tuniky.
Yafeu byl slehlý jenom chvíly... když jsi ho vzal do pusy, začal se prokrvovat a zvětšovat a zvětšovat. Takto bylo téměř fyzicky nemožné jej polknout celého, musel by jsi zaklonil hlavu, aby mohl dál, ale i tak jsi ho v sobě měl ať tě škrábal na mandlích. Ostatně, na kořenu jeho kmene bylo místo ještě pro celou ruku.
Ty jsi však ty své zaměstnával a dělal Yafeovi pomyšlení, za což jsi byl odměněn vzdycháním. Do jeho zadečku jsi vnikl prstem skoro směšně snadno. Než tělo lapené rozkoší zaregistrovalo suchý tlak dobyvatele, už jsi byl uvnitř a jeho svěrač se okolo tvého prstu stáhl.
Jeho pyj ti v ústech sálal a hřál.
Okrajově jsi si všiml rukou, které vypadaly jako Hyrumovi, kterak přidržují tuniku kouřeného, až mu byly vidět první spodní kopce břišních svalů a pevný podbřišek, na kterém se táhly žíla, jež zásobovala jeho klím. Jak dýchal, svaly se mu zatínaly a uvolňovaly a ty jsi i ve vlasech ucítil, kterak tě někdo nězně vede a výská do rytmu, ve kterém Yafeu nepatrňe pohyboval boky, jako by se bál, aby ti přilišnou hrubostí neublížil.
Asi půl minuty na to v jeho penisu začalo cukat a ty jsi ucítil, jak ti krk zalévá teplá tekutina. Bylo hotovo.

Nikandros tě stále hladil ve vlasech a Hyrum se nakláněl k Yafeovi k vlhkému polibku, křterý mlaskl, zatímco jeho ruka, co držela látku zklouzla do stále ještě prokrveného klína, ulepeného od tvých slin. Yafeu byl jako pod vlivem atak se nebránil ani puse ani dotekům. Alespoň chcíli. To už se ale Hyrum sám odtáhl.
Všichni vypadali spokojení a někteří i docela roztoužení.

Yafeův hlas po to výkonu byl lehce chraplavý, ale i tak ti na tvá slova kývl a vypadalo to, že mu dávají smysl i když on sám jistě zastával jiné stanovisko. Ale svým uznáním a loajalitou k rodině jsi si u něj určitě získal plusové body.

Nikandros pozorně sledoval mimiku tvé tváře. Díval se na tebe... a ty jsi mohl mít pocit, že se v těch modro-šedých, vojáckých a přece něžně hlubokých očích topíš.
Zdálo se ti, že Keiran chtěl něco říct, ale než to stihl, chytil jsi se druhé časti Nikandrových slov a dokonce si i rovnou klekl.
Mladíci už byli nabuzení z předchozího aktu, který mohli hltat očima. Ne vždy se jim poštěstilo, že jejich samotný pán bez remcání zpracovává obří péro pusou. Toto lehké změnění rolí se zdálo být dost nabuzující.
Všichni se shodli na tom, že se jim nápad líbí. Zanedlouho jsi se očitl mezi hloučkem devíti mužů, kteří ti před obličej vystavovali tvá přirození.
Hned po pravici jsi měl skoro na vzdálenost, při které by jsi ho mohl s nakloněnou hlavou olíznout, Nikandrova prokrveného, nemalého krasavce. Hned vedle potom rozkošný pyj svého psíka. Nabízela se ti štědrá paleta mužských přirození, které se ti vystavovaly a jejich vlastníci se nad tebou tyčili a honili si své skvosty. Někteří si honili navzájem, další se i líbali, ale skrz komunikaci se jim povedlo sladit své orgasmy s docela slušnou přesností.
Asi v pěti, až deseti sekundách se na tvé nahé tělo dostala kombinovaná sprcha z jejich bílé smetany a ty jsi jí měl... všude. Stékala ti po ramenou a po prsou na vypracovaný hrudník. Měl jsi mrdku i na obličeji a částečně i ve vlasech.

”Vypadáte rozkošně.” uslyšel jsi Nikandrův hlas, když se thrák sehnul, vzal tvou bradu jemně do ruky, aby ti mohl naklonit hlavu, a olízl ti dlouze (myslíš že Hamilcarův) výstřik z líce.
Pokud jsi se sám u aktu neudělal, kluci ti rozhodně pomohli a pak, tak jak bylo slíbeno, jsi se ocitl v jejich pevném objetí. Někteří si to užívali a jiní se spíš ztranili. Mrdka přeci jen nechutná každému, ale na každého se dostalo a byli zde adepti, kteří rádi spapali příděl jiných.
Byl jsi omýván jazyky a líbán snad všude po svém hrudníku, rukách, nohou i přirození a částečně i obličeji. Keiran se usídlil tam, kde to měl nejraději a zase ti začal jazykem dělat pomyšlení na tvé dírce, zatímvo zkušené ruce Hamilcara, Phillipa, Canise a Cadmiona, kteří se v masážích nejvíce vyznali, ti začaly hnéct svaly a uvolňovat z tebe prach dne i týdnů před tím.
Zbytek hochů byl u tvé postele a nálada byla blažená. Ve vzduchu byl cítit pot a vůně semene, jako v nějaké směsy do kadidel v chrámu rozkoše.

Konec večera

Na Hamilcarovu otázku ohledně mého věku jsem odpověděl velmi stručně. "12 let..." řekl jsem s úsměvem. "Pod vedením mé matky nebylo tehdy pro chlapce jako já těžké dostat se k odpovědím ohledně sexu. Například jednou si s přítelkyněmi bavila na soukromém večírku, kde jim tančili nazí otroci tanec těl a já se díval klíčovou dírkou. Má matka měla ale oči všude a tak když zjistila, že jsem tam schovaný, vytáhla mě a posadila vedle sebe a já sledoval to... představení." dokončil jsem tuto rozpravu.
"V Římě? Řím je místo poměřování sil všech důležitých šlechtických rodů. V každé ulici se souloží, zabíjí, vydírá, podplácí a všechno možné další. Je to město lidí s rukama od krve, zlata a mrdky." odpověděl jsem Cadmionovi.

Na nabídku výuky rozštěpu jsem jen kývl, aby bylo uzavřeno i toto téma.
"Myslím, že šance máme takové jaké si je uděláme a proto mě také tolik zaujal ten pozemek u lesa, protože je levný a celkově zajímavý. Musíme tu vybudovat prestiž, ekonomické zázemí a také silné slovo. Potom můžeme začít klást nároky."

Když skončila masáž a utichly všechny výstřiky, rozloučil jsem se s každým polibkem a spadl vyčerpaně do postele.
"Canisi, psíku?" zašeptal jsem do mrdkou vonícího vzduchu. Jakmile se Canis ozval, natáhl jsem ruku jeho směrem.
"Ráno zkontroluj Seveřana ano? A pošli mi sem ty dva, co se bavili o tom pozemku u lesa a Nikandrose. Jo a pošli pro mou sestru, potřebuju s ní něco projednat. Děkuju...." pomalu se mi zatmělo před očima a já se začal nořit do temného spánku.
"... psíku."

Canis

'Řím je místo poměřování sil všech důležitých šlechtických rodů. V každé ulici se souloží, zabíjí, vydírá, podplácí a všechno možné další. Je to město lidí s rukama od krve, zlata a mrdky.'
Musel jsem se chtě nechtě pousmát, jak moc velká pravda to byla. Ale nebyla to pravda celá. Bylo to také město špinavých tajemství a barbarství, ačkoliv... můžu vůbec já vědět, co to barbarství je? Nejsem aristokrat, ani patricij.
Jediné, co mi z rodiny a minulého života zbylo byla jedna jediná informace... Forum Romanum, černý sloup a LXVI. Neměl jsem čas ani chuť zjišťovat, co to znamená a přece... občas jsem se nad tím rozmýšlel.
Poslednou dobou méně. Poslední dobou jsem měl dost práce s tím, abych byl s Ním.

Bez Něj bych jistě zase skočil v rukou nějakého...
Koho? Někoho, komu by jsi dělal psa? ozval se hlas v mé hlavě.
Své okolí jsem vnímal jenom tak, jak jsem musel a místo toho jsem se na Něj díval a dával mu všechnu svou pozornost, tak jak jsem to dělal u od začátku. Co víc jsem mohl dělat, než mu dávat všechnu svou pozornost a něhu?
Díval jsem se na Něj, jak byl v objetí jiných mužů, oblažovaný a olizovaný od plodů našich těl a tajil se mi dech stejně, jako kdykoliv jindy. Nebylo nic, co bych pro něj neudělal a mysl mi opět podstrkovala ten ohromně trapný okamžik v kočáře.
Doufal jsem... tehdy jsem alespoň trochu doufal, že by mohl....
Ale na tom nezáleželo.
Nikdy se na mě nebude dívat, jako na Nikandrose a já tomu rozumněl.

Pán byl překrásný, svalnatý, hrdý a urozený. Vznešený. Měl pohyby i postoj lva a jeho hlas byl jako med, nebo jako hedvábný provaz, který hladil a svazoval.
Nikandros byl rozumný a tichý, když něco řekl, vždy to mělo váhu. Uměl velet a získat si respekt. Byl věrný, loajální a opět... svalnatý a překrásný.
A já? Já jsem a budu jen pes. Vyžle. Některé věci se změnit nedají.

"Ano pane?" řekl jsem, kdy mě zavolal a lehce jsem se posadil na kraj postele. Vztáhl ke mě ruku a já mu ji políbil.
Byl překrásný i takhle rozespalý. A i takhle rozespalý dokonale ovládal svou mysl, když opět pro nás všechny plánoval lepší budoucnost.
Sledoval jsem jeho zavřené oči a klidnou, uvolněnou tvář a snažil jsem se zapamatovat všechno, co mi řekl a přikázal.

'Děkuju... psíku.'
Jedině když nedával pozor jsem si dovolil nezkrývaný, sladkobolný úsměv, jako teď.
Pomalu, abych nenarušil jeho usínání, jsem se položil na kraj postele. Ruku jsem si složil pod hlavu a díval se na něj. Zkoumal očima každý rys jeho tváře i každou nepravidelnost, která ho dělala dokonalým.

Nevím přesně, jak dlouho jsem se takto na něj koukal a natahoval ruce, jen abych se zastavil asi deset centimetrů od jeho těla a předstíral jsem, že... nejsem jenom pes.
Možná to bude tím, že jsem opilý. Obvykle nad sebou mám kontrolu, ale teď... teď jsem jenom začal tiše brečet. Vlastně mi jen tekly slzy po kamenné tváři, kde byla usazená hořkost, jako špína v odtoku.

Usnul jsem...
Můj spánek ale nikdy netrval dlouho. Neuměl jsem odpočívat od chvíle, kdy jsem žil v neustálé hrozbě toho, že se z noci vynoří ruce, co mě prostě jen popadnou a znásilní můj zadek, nebo ústa, nebo čistě jen uhodí, aby si vybily zlost, nebo vzrušily. Ráno, odpoledne, večer, v noci... kdykoliv, ale vždy.
Od té doby jsem se nikde a nikdy necítil bezpečný natolik, abych mohl usnou tvrdě a dlouze, jako ostatní lidé.

Ráno jsem vstal tedy časně a hned jsem oslovil správce, ať napíše pánově sestře, že s ní potřebuje projednat jisté záležitosti. Byl by rád, aby z města přijela za ním. Také jsem zašel za Nikandrosem a Hamilcarem s Phillipem, kteří ještě všichni spali.
Lehce jsem je pohladil, či s nimi zatřásl a zašeptal jim zprávu. Samozřejmě, po snídani. A také jim to ještě později zopakuju, jen pro jistotu.

Seveřan... byl stále upoutaný na lůžko.
Bylo to... podivné, vidět tak velkého a silného mladíka stále zesláblého. Vypadal ale už mnohem lépe, za co jsem byl opravdu rád. Jeho světlá kůže zase dostávala zpátky své sálající teplo a zář, steně jako vlasy svůj lesk a vůni... no... vůni.
Voněl potem. Potem a bylinkami, kterými stále ještě čpěly jeho obvazy.
Přinesl jsem si misku s trošku vychlazenou vodou a začal jsem žíňkou omývat jeho tělo. Byl bych rád, aby byl pro pána hezký a čistý.

Cestou z ošetřovny jsem se zastavil i v kuchyni. Na tálc jsem dal pečivo, sýr, olivy a hroznové víno. Sám jsem si uzmul jenom kus chleba. Hlavu jsem měl jako střep a kterýkoliv ostrý zvuk z probouzejícíc se domácnosti byl jako přesně mířený šíp. I tak jsem ale nemohl a ani nechtěl na sobě nic znát.
A nechtěl jsem ani nic víc jíst, jelikož i z pečiva mi bylo těžko. Vzít si k tomu ještě něco, nejspíš bych se pozvrcel.
Byl jsem tak trochu rád, že je o zrcadla nouze, nemusel jsem tedy zjišťovat, že můj obličej chytá zelený nádech a pod očima se kreslí kruhy. Raději jsem jen pil vodu a... po půl hodině fungování se mi zdálo, jako bych vůbec nespal.

Tálc jsem položil na stůl u pánova pokoje a jen na okamžik jsem si lehl vedle postele, abych si trochu odpočinul...
Zanedlouho si mě ale ukradl Somnus....

Ráno

Vzbudil jsi se a... lehká kocovina z minulého večera tě praštila do hlavy.
Na stolku ve svém pokoji jsi uviděl tálc s pečivem, sýrem, olivami a hroznovým vínem. Jinak tam byla i miska s vodou ze včerejška, kterou sloužící připravují vždy už večer, aby jsi se mohl ráno umýt.

Canis tiše zařezával vedle tvé postele a vypadal... nazelenale a docela nezdravě. Nejspíš není zvyklý pít.

Měl jsi čas se nasnídat, než se otevřely dveře a dovnitř vešel Nikandros s Hamilcarem a Phillipem.
"Dobrá ráno, pane. Chtěl jste nás vidět?" řekl Phillipos, Hamilcar se jen usmíval a Nikandros se na tebe dívá tak, jako se vlastně na tebe dívá pořád. Oddaně a pozorně, trochu jako hlídací pes, nebo spíš stále jako voják, kterým před tím býval.
Pokud někdo z nich měl kocovinu, nedávali to na sobě znát, i když bylo cítit, že i Phillipovo přání bylo tišší, než mohlo být.

Ráno

Otevřel jsem oči. Sluneční svit mě však doslova ochromil, a tak jsem se rychle otočil zády k oknu a zamručel. Hlava mě bolela, ale nebyl jsem až tak moc zvyklý nepít, abych si s tím neuměl poradit. Vstal jsem a opláchl se v připravené vodě. Zaregistroval jsem i snídani, ale v tuto chvíli jsem neměl vůbec hlad, natož chuť něco jíst.

Vrátil jsem se do postele a znovu padl do peřin. Na druhé straně postele ležel Canis, který vypadal dosti bídně po včerejší alkoholové seanci. Nemělo moc smyslu ho budit, a tak jsem ho nechal spát jen jsem občas rukou použil některé části jeho těla. Asi za půl hodiny dorazil Phillip, Hamilcar a Nikandros, pro které jsem nechal poslat.
"Dobré ráno chlapci moji." zašeptal jsem a ukázal jim, že se sejdeme za dveřmi, abychom Canise nebudili. Opět jsem vstal z postele a vyrazil za nimi ven. Jakmile za mnou zapadly dveře mluvil jsem již normálním hlasem.
"Tak, nechal jsem si vás zavolat, protože dnes má přijet má sestra a já chci mít kompletní informace i všechno připravené. Pokud je ještě něco, co byste mi mohli říct o tom místě u lesa, které bych rád koupil sem s tím." Počkal jsem, zdali je ještě něco, co mi nepověděli a pokud ne, spokojeně jsem přikývl.

"Zároveň teď potřebuji mluvit s každým z vás zvlášť, takže prvě si tu nechám Nikandrose a vy zatím počkejte venku." Jakmile Phillip a Hamilcar zmizeli usmál jsem se na Nikandrose. Chvíli to vypadalo, že chci něco říct, ale nakonec jsem mu rozvázal tkaničky a sundal mu tuniku, abych ho opět mohl vidět celého nahého. Se spokojeným pohledem jsem jej obešel, párkrát mu přejel po péru, lehce jsem zmáčkl jeho koule a pomačkal jeho zadek.
"Jsi nádherný..." zašeptal jsem, avšak ovládl jsem svůj chtíč. "Nikandrosi svěřuji ti na starost přípravu dnešního pohoštění pro mou sestru plus mi nech sepsat vše o tom pozemku u lesa ano? Jsi úžasný děkuju a pošli mi sem Phillipa ano?"

Když dorazil Phillip znatelně jsem zvážněl.
"Přemýšlel jsem Phillipe... o tvé sestře. Mám chuť být velkorysý a nabízím ti možnost, že bych ji odkoupil. Dávám ti všechny pravomoci k tomu, abys skrz posly zjistil kde je a kolik by mně stála. Ale, a to je důležité, ona se musí podřídit. Nestrpím vzpupného otroka. Pokud tedy chce být odkoupena sem, bude mi ve všem k službám a s úsměvem bude mou otrokyní. Teď je tu ještě otázka na tebe Phillipe, co ty, ty osobně, pro mě uděláš, abych tvou sestru odkoupil?" Počkal jsem si na odpověď, načež jsem se usmál.
"Tvoji nabídku si promyslím ano? Nyní jdi chlapče a pošli sem Hamilcara. Jo a Phillipe, jestli u ní uvidím jeden opovržlivý pohled, vzdor, či podobnou neposlušnost, nebudu váhat ji nechat zbičovat ano? Jen ať jsme si v tom jasní."

Když dorazil Hamilcar už jsem přesně věděl, co od něj budu chtít. "Dnešní ráno je po včerejšku ne zrovna příjemné." pousmál jsem se a přišel jsem k Hamilcarovi blíž. "Napadlo mne, že bys mi ho mohl zpříjemnit, co ty na to?" Otevřel jsem dveře do pokoje a uvedl Hamilcara dál.
"Nejprve se ale musíme postarat o Canise, ten chlapec neví, co je míra a vypadá dost ztahaně. Chci aby sis vzal na starost jeho penis a zadeček. Chci, aby se cítil jako v nebi." Já naprosti tomu si nalil do dlaní trochu oleje a začal jemně Canisovi mnout ramena, záda i hrudník.

Ráno

Tví mladíci ti kývli na pozdrav, ačkoliv zde bylo jisté překvapení, že se vůbec staráš o to, aby se mohl Canis vklidu dospat. Bylo to ale příjemné překvapení. Zdál ose ti to, nebo byla atmosféra po oné akci nějak... přátelštější?
Mnoho z kluků až teď pochopilo, že ti na nich záleží.

"No, můj pane, řekl jsem jen to, co jsem slyšel. Můžeme se zajít vyptat místních, to by bylo rozhodně vhod, pokud to chcete koupit." řekl Phillip polohlasem a vcelku pomalu, klasickou mluvou člověka s kocovinou.
Phillip i Hamilcar na tebe kývli a odporoučeli se, nechávajíc tě s Thrákem o samotě.
Buď kocovinu neměl, nebo to na sobě úzkostlivě nedával znát. S jakýmsi vědoucným úsměvem vztáhl ruce ke stropu a pomohl ti se vslékáním tuniky, postupně odhalujíc jeho krásně pevná stehna, zadeček, podbřišek s lehkým chmířím chloupků, které končilo u pupíku, přecházejíc v vypracovaný hrudník.
Jeho penis, ač stále visel, byl lehce prokrvený a zvětšený.
Nechal se od tebe osahávat a rozhodně to nevypadal, že by se mu to nelíbilo. Lehce k tobě vtáhl ruku, když jsi procházel, dotýkajíc se tvého holého těla na podbřišku.
Na tvou lichotku se trochu prchlivě pousmál.
"Dobře. Můžu si k tomu vzít Phillipa? Má s tím asi víc zkušeností a stejně by jinak jenom mlel pantem." řekl ti s lehkým úsměvem.
Jakmile jsi mu odpověděl, přistoupil k tobě. Lehce tě natiskl ke stěně a vzal tvou bradu do ruky, načež tě políbil.
Pak zase ustoupil, uklonil se ti a odešel.

Zanedlouho se místo něj objevil Phillip.
Jeho jinak veselý a docela bezstarostný obličej (i když měl kocovinu), ale o něco zvážněl, když šlo o jeho sestru. Objevil jsi vrásky ze starostí, které byly dlouho před světem skrývány.
"Já... já nevím, můj pane. Už je určitě prodané, někde jinde. Bu-bude mě vůbec chtít vidět? Vždycky byla horkokrevná a myslím, že mě kvůli tomu co se stalo nenávidí." řekl mladík a promnul si kořen nosu, vrtíc nešťastně hlavou.
"Ale... děkuju vám. Rozhodně není u lepšího pána, než jste vy." řekl nakonec a usmál se na tebe.
"Co bych udělal?" zeptal se nahlas, než se k tobě naklonil, jako by měl ony věci skrýt před slídivýma, neexistujícíma ušima. Trik ale zabral. Intimnosti, které ti posal, byly nějak... víc vzrušující tím utajením. Navrhl ti, že by se o tbebe mohl hezky postarat masáží rukama po celém těle, včetně tvého zadečku, díry a "hezkého, velkého, šťavnatého péra". Pak by jsi ho mohl spoutat a zavázat oči a nechat ho obšukávat různými z otroků, přičemž by pak podle jejich pér v sobě mohl hádat kdo to je, nebo... by ti mohl dovolit na něm vyzkoušet fist.
Phillipos měl nejraději pasivní sex s kontrolou a s hravou předehrou. Nabízel ti věci, o kterých si spíš myslel, že by se líbili tobě. Dovedl jsi si představit, že tohle pro něj bude v posteli docela zkouška. Víš, že dost pružný a rozšířený na Samiu, nebo pěst není. Vlastně i když jsi ho píchal ty, potřebovali jste olej a nejlépe byl Philippos, když mohl sex alespoň zezačátku ovládat. Pak se ti ale dovedl hezky kroutit na klíně a jezdit na tobě.
Mezi tím, jak ti tyto věci popisoval tě lehce hladil po péru a po koulích.
"Dobře, pane." řkel ti nakonec na srozumněnou a odešel.

"Rrád, domine." řekl Hamilcar zářivě na tvou otázku, načež vešel dovnitř.
Canis ležel na boku a zatímco jste se ty i Hamilcar pustili do práce, otočil se na zádao hlavujíc své štíhlé tělo.
Až teď jsi si vlastně všiml, jak moc se jeho fyzický stav zlepšil. Když jsi ho kupoval, byl lehce podvyživený a plný modřin. Teď? I když jeho obličejík vypadal ztrápeně a kruhy pod očima měl stále, jako černé mraky, modřiny byly pryč. Jeho bříško už nebylo tak propadlé a lehce se na něm rýsovaly náznaky břištích svalů. Všiml jsi si, že kdyby Canis trénoval, nejspíš by měl hezky atletickou, elegantní postavu.

Začal jsi mu masírovat ramena a hrudník, zatímco se Hamilcar sehnul a olízl jeho zvadlý penis, který se rychle začal plnit krví, když na něm Hamilcar začal ústy pracovat.

Po chvíli takové péče se Canis probudil
"Uhm... pane?" zeptal se lehce nejistě. Nebyl zvyklý na to, že by se o něj někdo takto staral. Vlastně to nezažil nikdy a cítil se nepatřičně a nervózně. Bylo na něm vidět, že pořádně neví, co dělat.
Nakonec se ale uvolnil a otočil na břicho, nechal se konejšit vaší péčí, zavřel oči a vypadalo to, že každou chvíli asi zase usne, zatímco jsi mu masíroval záda a Hamilcar mu lízal zadeček a pochutnávat si na jeho dírce. Masíroval jeho svěrač jazykem a pronikal dovnitř, což se podle intenzity vrnění líbilo psíkovi snad i víc, než kouření.

Ráno

"Ššššššš, odpočívej psíku." pohladil jsem Canise a pokynul Hamilcarovi, aby pokračoval. Pokračovali jsme i potom, co se Canis otočil na břicho a Hamilcar se zabořil mezi jeho chlapecké půlky. Nechal jsem Canise odpočívat, protože bylo zřejmé, že spánek mu udělá dobře i na kocovinu. Proto jsem po chvíli masáže Canisových zad zanechal a přešel k Hamilcarovi.
"Pojď krasavče..." zašeptal jsem mu do ucha a za kus jeho tuniky jsem jej vyvedl ven z pokoje do předsíně za dveřmi. Tam jsem jej silně přitiskl ke stěně, svým tělem se po celé délce dotýkaje jeho.
"Teď si tě vezmu peršane, tak jako jsi to ještě nikdy nezažil." S těmi slovy jej vášnivě políbím a uvolním mu tuniku tak, aby šla hezky jednoduše dolů.

Jakmile byl Hamilcar nahý, klekl jsem si a jazykem si začal hrát se vstupem do jeho těla. Po chvíli, až jsem si byl jistý, že je peršan dobře nasliněný jsem vstal a přitiskl své ztopořené přirození přímo na jeho análek.
Rychlý pohyb dovnitř, kdy svěrač chvilku vzdoroval, ale poté se krásně otevřel a nabídl se mi v celé své kráse. Od té chvíle se Hamilcar stal nástrojem na ukojení mé touhy. V rychlých, tvrdých a hlubokých přírazech jsem v něm nacházel stále větší uspokojení. Chytil jsem ho za vlasy a trhl s nimi dozadu, abych jazykem mohl dráždit Hamilcarův lalůček. Ještě pár minut jsem se vyžíval v jeho ne zrovna úspěšně tlumeném vzdychání, než jsem se mu v celé kráse vyprázdnil do břicha.

Pomalu, abych si ještě chvíli mohl vychutnávat jeho sténání jsem vystupoval z Hamilcarova těla. Pak už jsem se jen upravil, spokojeně si prohlédl své dílo, kdy zpocený Hamilcar sotva držel na nohou, stěna před ním byla slušně ohozená jeho vlastním semenem a na stehnech už mu byly krásně vidět drobné potůčky mého vlastního mléka.
"Hodný Hamilcar." poplácal jsem ho po zadečku. "Teď po sobě hezky jazykem ukliď a můžeš se jít umýt." S tím jsem ho ještě políbil, naposledy se podíval na celou scenérii a pak už jsem vyrazil za svými povinnostmi do běžného denního chodu panství.

Ranní rozptýlení

Tvá slova Canise uklidnila ještě víc. Užval si vaši péči a spolu se šťastnými pocity se brzo dostavil i spánek. Tiché vrnění tak přešlo v tiché, pravidelné oddychování, téměř hned, co jste odešli.

Hamilcar se nechá tebou odvést, avšak v jeho tváři čteš šok, když s ním téměř mrštíš o stěnu. Samozřejmě, než jsi se na něj přitistl a začal ho líbat a objasnil mu, o co vlastně půjde. Jeho tunika zakrátko spadla na zem a on hladově odpovídal na tvé polibky.

Opřel jsi ho o stěnu a on se k tobě otočil zády. Zezhora jsi uslyšel slastné sténání, když jsi se jazykem pustil do jeho růžové dírky mezi holými, pevnými půlkami. Hamilcar se ti brzy zdál měkký a poddajný a tak jsi ho do něj vrazil.
Peršan se vzepnul a všechny svaly v těle se mu zatly šokem.
"Pane, prosím, jemně..." zasténal útrpně, ale nevypadalo to, že by mu to mohlo pomoct. Tvé péro bylo příliš velké a ač je lízání zadečku příjemné, nestačí. Sliny se dostnaou pouze na povrch a rozhodně jich není dost, aby navlhčily celou délku tvého skvostu, ani útroby, kterých se díky jemu zmocníš.

Hamilcar se zdánlivě pokoušel vzpouzet. Postavil se na špičky, aby jsi nedosáhl tak hluboko a pokoušel se uhýbat, ale neměl kam. Neměl jak. Z jeho stenů bylo vidno, že v persii nebyl na tak velkou výbavu mužů zvyklý a jeho lahodný zadeček nyní dostává přesně to, co jsi mu slíbil.
Po několikati desítkách sekund intenzivního sexu se ti přece jen podvolil a uvolnil se. S rezignovaným hekáním kde se odrážela slast, se nechal divoce a hluboce nabodávat, až o sebe kůže pleskla a a ty jsi ho s každým přírazem zmáčknul o stěnu.
Vychutnával jsi si měkou kůži na jeho oušku a on se snažil být potichu. Nešlo mu to.

Rozkoš v tobě, způsobené zasouváním do úzkého análku, se stupňoval a stupňovala, než jsi vyvrcholil uvnitř Hamilcara, pouštějíc mu do útrob všechno, co máš. Pomalu jsi z něj vystoupil a on lehce zavrávoral. Neměl daleko k tomu, aby se prostě jen svezl po stěně. Hluboce oddychoval a z jeho rozšukané dírky tekla kapka tvého semene. Stěna před ním byla... slušně ohozená, dá se říct.
"Uh... děkuji... pane. Bylo to úžasný." řekl, něco ti říkalo, že to opravdu myslel upřímně, a pomalu se pustil do slízávání spermatu ze stěn.

Odešel jsi, pouštějíc se do chodu domácnosti.

Pokladnice: 1100 ses.
+500 ses. (1x I. zemědělství)
+500 ses. (1x I. řemesla)
+100 ses. (I. ardmin. budova = + 10% příjmu).

Tvá sestra dorazila pozdě odpoledne, čekajíc, čím ji zaúkoluješ. Smaozřejmě ti přinesla čistý příjem prvního týdne do společné pokladnice.
Také zde byla záležitost lesního pozemku....

Zařizování

"Sestřičko, moc rád tě vidím." usmál jsem se, když jsem onu mladou ženu spatřil v atriu svého venkovského sídla.
"Víš, myslím, že toho máme spoustu, co probrat." Políbil jsem její ruku a odvedl ji do jídelny, kde jsme se mohli v soukromí usadit. Dal jsem najevo všem svým otrokům, kteří mohli vejít dovnitř, že v tuto chvíli opravdu nechci být rušen.

"Jsou tu celkem dvě záležitosti, ve kterých já osobně spatřuji význam a možnost přínosu. Zaprvé, doslechl jsem se jisté, velmi levné koupi u lesa, kde bychom s trochou peněz mohli vystavět slušný statek a začít tam pěstovat. Prý je to tam, ale jakési podivné, takže si dnes vezmu několik svých otroků a půjdeme to tam a okolí prozkoumat. Ty zatím můžeš ve městě zjistit, za kolik to chtějí prodat a smlouvej, co to dá, abychom ten pozemek získali. Myslím ale, že zájemci se jim zrovna nehrnou, takže by možná šli s cenou ještě níž. Věřím, že ve tvé kompetenci, to bude jistě vykonáno k našemu prospěchu." Ačkoli jsem věděl, že sestřin otrok z Egypta, kterého jsem jí daroval, je jen její, ale stále jsem se nemohl zbavit touhy toho mladého učence vzít a poslat jej hezky kolečkem mezi mými chlapci...

"Další, co s tebou chci projednat je, že své otroky si ponechám na práci zde, ale dozajista jak na opravy, tak na práci na té farmě, budou potřeba noví... Bylo by jistě dobré, kdyby ses ve městě pokusila zkontaktovat nějakého renomovaného obchodníka z otroky, co by mi sem přišel učinit nabídku za některé z jeho otroků." Je jasné, že tam budeme muset s několika mými chlapci dohlédnout na celou rekonstrukci a poté i na to, aby se tam práce zaběhla, ale když potom seženeme dobrého majordoma, jistě tu farmu zvládne utáhnout.

"Ty bys se mnou chtěla něco probrat sestřičko?" podíval jsem se na ni tázavě, protože jsem si nebyl jistý, zda pouze neřečním do větru zatímco ona se mi chystá sdělit další smutnou zprávu o tom, co postihlo naši rodinu...

*****

Sbalení a nastoupení čekali, než dorazím, abychom se mohli vydat na cestu. Nikandros, Yafeu, Hyrum, Simia, Hamilcar a Kieran. Šest mých otroků plus já, celkem sedm. Sedm nás vyráželo prozkoumat pozemek, který jsem chtěl koupit a přilehlý les, kvůli hrozbě, že by se mé investici mohlo něco stát.

Vyrazili jsem těsně po obědě, kdy jsem ještě zkontroloval Canise a seveřana, zda jsou oba v pořádku. Bylo velké teplo, jak je zde na Sicílii zvykem, a tak jsem navrhl, aby se šlo pouze v bederních rouškách, které, především u mých otroků, byly speciálně kratší, než obvykle. Ta občasná letmá nahota mě upřímně vzrušovala.

"Takže, sázky na to, co tam najdeme? Je v tom lese něco, nebo jsou to jen venkovské povídačky?" Nadhodil jsem téma k rozhovoru, zatímco jsem očima hltal zadeček mého Thráckého otroka. Až se všichni v pořádku vrátíme, vezmu si ho tak, jako ještě nikdy... To slibuji sám sobě.

Opus de Magna Dea

"Bratře,"
S Alexiou jsi si nikdy zcela nerozuměl. Neměli jste si co říct. Upřímně, nikdy nebyla příliš na jednání s lidmi, kamarádství a ostatní věci. Nebyla společenská. Na oslavách se příliš neobjevovala. Avšak byla vzdělaná a chytrá, občas možná až příliš... Její myšlenky ji ale často zaváděli jinam, mimo reálný svět. Jako aristokratka si to mohla dovolit, ne však nyní.
To, čím jste si museli projít vás sblížilo. Tvá sestra na znamení smutku nosila stále tmavé barvy a černé líčení. Dávalo ji to podivnou, pochmurnou vizáž. Spolu s ní, skoro jako věrný stín, šel její mladý egypťan, oblečený v modré a bílé. User-kaf se ti hluboce uklonil, zatím co se tvá sestra na tvé gesto jemně usmála.

Gestem poslala svého otroka pryč a pohodlně se usadila do křesla. Na tvá slova na úvod jen vážně přikývla.
O kolik se od té doby změnila?
Cítil jsi, jako by se v ní probudilo něco zlého, co doteď spalo. Alexia toužila po pomstě. Neřekla ti to. Nemusela. Snila o tom, že se vrátí do Říma a zbarví ho krví zrádců vaší rodiny, viděl jsi jí to na očích. Možná proto ti tak ochotně pomáhala a byla tak schopná (10). Byla... děsivá. Tvrdá. A velmi výkonná. V Syrakusách už jste měli jméno, ač falešné, ale měli jste ho.

"O tom pozemku jsem slyšela. Nemá hezkou pověst, ale vím, že ty pověrčivý nejsi. Tak jako tak, ti lidé ano. Pokud na něm někdo bude mít pracovat, měl by jsi to být ty, tví... otroci... nebo někdo, kdo není místní." U slova ´otroci´ chvíli zaváhala a zkoumavě se ti zadívala do očí, zda-li tě toto označení tvých hochů neuráží.
"Jsem si jistá, že jej dokážu vykoupit za velmi výhodnou cenu. Možná i s tím lesem. Nikomu nepatří - to by se mělo změnit." řekla rozhodně.

"To je... samozřejmé. Mám pár kontaktů, pokusím se vyjednat dobré ceny a kvalitní otroky s dobrou kvalifikací." odpověděla ti a zdálo se ti, jako by se na malou chvíli zasekla a zamyslela se.

"Ano. Nejspíš bych to udělala sama, ale chtěla jsem tě požádat o pomoc a o svolení. Víš, vyskytl se menší problém, ohledně... moji malé záliby. Doslechla jsem se o jednom mistrovském díle, které by nám mohlo pomoci, jak pevně věřím. Toto dílo nese název Opus de Magna Dea a s User-kafem jsme přesvědčeni, že ačkoliv je již 200 let ztracené, údaje o jeho poloze se nachází v Syrakuské knihovně. Já tam jít nemohu, jelikož jsem žena, ale v tom by jsi mi mohl... pomoci. Chci se tam vloupat." V očích jí zaplály plamínky vzrušení. Kam se poděla ta stará Alexia? Ta by se do knihovny nikdy nevloupala, spíš by jen poslušně čekala na to, co jí kdo donese.

Qui autem timet
non ambulabit in silva

Vyrazil jsi se šesticí svých chlapců.
Nikandros se mračil na své nechráněné tělo, mnohem bezpečněji by se cítil v pancíři. Proti velkému vedru však nemohl co říct. Vyrůstal v kopcích a byl zvyklý na větší zimu. Nevypadal, že by si všiml, jak mu zíráš na pozadí a na tvá slova se zamyslel.
"Les? Na podobné věci příliš nevěřím, pane. I tak je dobré být připravený. Možná to může mít celé na svědomí nějaký divný kult dionýsovských mystérií, kdo ví?" pokrčil rameny.

Yafeu šel mlčky, tedy až doteď. Dával si pozor, aby i tak krátká bederní rouška nebyla příliš obscéní a asi se snažil, aby neodhalovala všechno všem.
"V Menoferu je hned na druhé straně Nilu Západní město. Obývá ho spodina a mrtví. Večer se tam nechodí a ozývají se odtud podivné zvuky a ději se tam divné věci. Jsou tam hroby tak staré, že se pomalu mění v písek a přesto tam jsou prý svatými znaky stále neporušené, vytesané kletby pro všechny, kteří by znevažovali klid mrtvých...." řekl a zněl... sentimentálně? Jako by mu domov chyběl.

"Duchové mocní, často usadit se tam, kam lidé nechodí. Hluboké lesy jsou plné duchů, jako pouště a jeskyně. Mají rádi svůj klid, není dobrý je hnusit." řekl tvůj nábožensky založený opičák. Bylo podivné vidět toho ohromného muže, který by mohl pouhým stiskem paží snad i rozmačkat nějakému nebožákovi hlavu, jak má očividně respekt z něčeho, co zatím ani neviděl. Jeho latina byla lepší, ale stále ne dost dobrá. Měl silný barbarský přízvuk a některá slova si pletl.
"Možná by bylo dobré jim před vstupem do lesa něco dát?"

"Já vsázím... nemám, co bych vsadil." ušklíbl se na tebe Hamilcar, ale pak se zamyslel. "V Persii jsme měli i na ulici spoustu kouzelníků, co měnili krev ve vodu a naopak, zaříkávali démony co se usazovali v tělech a vytvářeli nemoci, nebo je dovedli proti někomu poštvat, ale většinou to byly jen triky. Ale zažil jsem pár opravdu divných lidí. Ale stále jsou to lidé. Nevěřím tomu, že by ten les byl nějak děsivý. Jak říkal Nikandros, třeba to bude jen kult nějakých cvoků, nebo jen skupinka lidí, co si z ostatních rádi střílejí a hrají na notu pověrčivým, aby mohli dělat v soukromí různé nekalosti." napadlo ho a Nik na něj krátce kývl. Všiml jsi si, že Peršan má občas problémy s pohyby, jak nejspíš ještě cítí tvou... péči.

"Pche. Válečník se ničeho nebojí." dělal ramena blonďák ze severu, když poslouchal ostatní. "Ty vaše lesíky se dají těžko nazvat děsivými." Germáni měli přeci jen pověst temných mužů z ještě temnějších lesů. Byli to děsivý a hrůzní válečníci, proti kterým nejspíš nyní bojuje tvůj bratr s Juliem. Pokud má někdo opravdové zkušenosti s povídačkami ohledně strašidelných lesů, bude to asi právě on.

Po nějaké chvíli jste došli na místo.
Na louce opodál byla opuštěná vila, v polorozbořeném stavu. Kdysi to ale musela být hezká stavba. Měla zeď, nějaké budovy kolem a půda okolo byla nejspíš kdysi zemědělsky využívaná. Směrem k lesu se táhl sad ovocných stromů, který se ale nyní už míchal s rozšiřujícími se mladými stromky. Na sad těsně doléhal potok, který vycházel z lesa a měnil se u stavení pomocí hráze v hezký rybníček.
Bylo tady hezky.
Otázka ale byla, kam dřív? Stavení, nebo les?

Dům

Cesta nám hezky ubíhala a já si spokojeně prohlížel své otroky kolem sebe. Šli jsme zhruba tři hodiny kdy konverzace přebíhala mezi různými běžnými tématy až po některá, které se spíše týkala jednotlivých záležitostí okolo villy, nebo jich samotných.

Cestou jsem se stavil u každého z nich na krátký soukromý rozhovor.
První na řadě byl Nikandros. "Koukám, že jsem si vybral dobře." řeknu s úsměvem a kývnu na jeho vypracované tělo a krátkou bederní roušku. "Podle mě to v tom lese nebude nic víc, než nějaká parta vtipálků... S těmi bychom si měli poradit. Jinak nějaké postřehy od jiných z kluků? Je všechno v pořádku, nebo by bylo třeba, abych něco začal řešit?" Vím, že Nikandros není z těch, co by práskal, ale stačí jen říct tu je problém, či tohle je divné a já se na to podívám.

Yafeu... zde se musí opatrně po nedávných událostech. "Tak co Yafeu?" usmál jsem se na něj. "Proč se stydíš, že je něco vidět? Nemáš se za co stydět." Vzpomenu si na jeho slova o Egyptě. "Takže ta část města byla... Prokletá, nebo začarovaná, nebo jen prostě strašidelná?" Snažil jsem se ze svého hlasu vytěsnit sarkasmus a projevit opravdový zájem.

Simia neměl moc možností, jak zakrýt věc, co se mu houpala mezi nohama. Tentokrát byl však můj zájem upřen mimo černochův klín. "Jakou oběť myslíš, že bychom měli duchům nabídnout Simio?" Ptal jsem se celkem vážně, protože jsem o tom sám uvažoval. "Ta tvá modla také vyžaduje oběti?"

Když jsem se dostal k Hamilcarovi, nemohl jsem si odpustit ho v jedné chvíli plácnout po zadku. Samozřejmě jsem se snažil si vybrat takovou chvíli, aby to ostatní nezpozorovali.
"Tak, co? Všechno v pořádku?" ušklíbl jsem se na něj. "Mimochodem odkud z Persie pocházíš? Jen tak pro zajímavost." Nevím proč, ale měl jsem hroznou chuť toho peršánka zase znásilnit... Pokusil jsem se ho ještě v jednu chvíli chytit za péro a párkrát mu po něm přejet rukou, jen abych mu dal najevo své sympatie. Bohužel brzy se tato má chuť začala projevovat i jinde.

Kieran byl typický válečník. Strohý a bez řečí, natož strachu z nějakých babských povídaček.
"Jaké jsou lesy tam u vás? Jiné než tu? Ale zvěř tam máte stejnou ne?" Zajímal jsem se, protože tam někde na severu byl můj bratr i můj bývalý milenec. "A tady na jihu se ti líbí jak?"

Tázavě jsem se podíval na Hyruma, který byl nezvykle zamlklý. "Je všechno v pořádku? Stalo se něco, že jsi řekl sotva půl slova, co jsme odešli?" usmál jsem se na nájezdníka.


Když jsme dorazili ke stavení a celému pozemku, byl jsem udiven jak velmi zajímavá celá scenérie je. Chvíli jsem se rozmýšlel, a pak jsem se otočil na své chlapce.
"Tak, nabízí se tu celkem tři lokality k prozkoumání, a to všechna stavení a pole, sad a nakonec hráz s rybníkem. Rozdělíme se na tři skupiny a každá projde a prohledá jednu část. Až to bude hotové, sejdeme se před vchodem do hlavní budovy ano?"

Losem jsem rozdělil skupiny následovně. Skupina do stavení a na pole - Kieran, Yafeu a Nikandros. Skupina do sadu - Simia a Hyrum. Skupina k rybníku a hrázi - já a Hamilcar.
"Kdyby se cokoli dělo, volejte, prostě dejte vědět a my dorazíme. Sami se nikam nepouštějte ano? Jen prozkoumat a vrátit se zpátky jasné? Jinak v první skupině má hlavní slovo Nikandros a ve druhé Hyrum. Tak tedy vzhůru, ať to máme za sebou."

Šel jsem s Hamilcarem s rybníku, kde jsem počkal, až budou ostatní plně z dosahu, nebo spíš zalezlí v domě, či v sadu. Obcházeli jsme rybník a hledali podezřelé stopy, či nějaké abnormality. V jednu chvíli jsem se však otočil na Hamilcara a bez váhání ho políbil. Mé ruce okamžitě naši místo na jeho zadku a v rozkroku. "Ani jsem netušil..." usmál jsem se během líbání. "... že kupování pozemku může být tak strašně vzrušující."

Qui autem timet
non ambulabit in silva

"Ve zbroji bych se asi cítil lépe. Přeci jen, jistota je jistota." dodal ohledně roušky, ale se zahalováním problém neměl a nechal ji jentak vlát když musela. Na tvá slova o vtipálcích kývl. Dalo se čekat, že má podobný názor.
"Pokud jde o ostatní.... Asi jsem nezpozoroval, že by se něco dělo. Myslím, něco důležitého. Občas se pohádáme, ale takové záležitosti se snažíme řešit už na místě." Měl jsi pocit, že 'snažíme' znamená 'snažím', a vlastně jsi si ho u toho dovedl představit.

Yafeu se na tebe usmál docela... kysele. Nejspíš se na tvou lichotku o sporosti oděvu nerozhodl zareagovat, ale... měl jsi dojem, že se přestal zakrývat.
"Možná něco z toho? Nebo všechno dohromady? Upřímně, nejsem si tím jistý. Byl jsem tam jen párkrát, vždy na kraji a vždy ve dne." odpověděl ti, přemýšlejíc. Té špetky sarkasmu si nevšiml a nakonec jen pokrčil rameny.
"Neměl jsem potřebu tam chodit. Měl jsem své pole, rodinu a hroby předků byly blízko domu, kde jsme žili po generace."

"Záleží, můj pááán. Některým bohům se obětuje úroda, či pokrm, ale lesní duchové jsou jiní. Jsou... divocí. Jejich bývá lov. Myslím, že bychom měli obětovat krev." řekl ti hlubokým hlasem, než se podíval na slamně-hliněnou modlu ve svých rukou.
"Ananse potřebuje jíst jako každý bůh. Dávám mu něco ze svého jídla každý den a dělím se s ním o vědomosti a zážitek." řekl, dívajíc se na svou figurku krátce, než zase vzhlédl k tobě a usmál se.

Hamilcar lehce nadskočil a sikl, když jsi ho plácl. Hned se na jeho tváři ale objevil úsměv.
"Ještě to bolí, ale zlepšuje se to, můj pane. Se svou zbraní umíte být nebezpečný." řekl polohlasem a koketně, shlížejíc na tvou bederní roušku, jen aby se ti zase potom podíval do očí.
"Vyrůstal jsem ve slavné Persepolis, můj pane. I když byla spíš stín své dřívější slávy. Byl to ale prastaré město plné tajů a divů." při svých posledních slovech ti doteky oplatil a vypadal, že se mu tvé vzrušení líbí.

Keirran si tě obhlédl a trochu zpomalil aby jste měli klid. Ostatní se mezi tím tiše dál bavili. Když se na tebe díval, chvíli se zastavil na tvé vadnoucí erekci, ještě zrozhovoru s Hamilcarem a usmál se na tebe.
"Lesy jsou rozhodně větší, hlubší a nejspíš i tmenější. Stromy zde jsou spíš s širokými listy, zatímco u nás je mnoho stromů, které se tyčí jako kopí do výšky a mají pichlavé jehličí. A zvěř tam... máme také jinou." ušklíbl se, možná docela hrdě. Jako by byl na svéráznost své domoviny pyšný. "Někteří vlci tam mají čistě černou barvu, tesáky velké jako nože a prý jsou chytří jako lidé. Obývají to tam velcí netopýři,co pijí spícím krev a roznáší nemoci, a i laně a jeleni tam mají zuby." znělo to trochu jako pohádka, ale Keirran nevypadal, že by vtipkoval.
"Jih je... jiný. Je tady strašné horko a slunce mi občas bolavě pálí kůži, když se nemůžu zakrýt. Ale... horko nutí lidi se vysvlékat a je hezké mít na co se koukat." ušklíbl se.

"To je vpořádku, můj pane. Přemýšlel jsem o cestě... a o tom, jak mi chybí koně. Nejen jízda. Hřebelcování, i to kydání hnoje." zazubyl se trochu... sentimentálně? "Měl jsem kdysi krásného hnědána. Byl to... kůň jako Nikandros." na jeho tváři se rozlil drzí úsměv, když se Thrák otočil a na jeho hezkém obličeji se objevily zamračené vrásky a vykrojené rty se mu stáhly do přísné linky. Hyrum mu poslal vzdušnou pusu, na což se Nikandros otočil. Bez kontextu to muselo znít jako urážka, ale tobě bylo jasné, že v tom asi bude nějaká pochvala.


Chlapci ti vše odkývali a pozorně poslouchali, než se shlukli do skupinek a rozešli se, zdá se zvědaví, prozkoumávat onu scénerii.
Ty jsi s Hamilcarem osamněl. Rybník byl porostlý zelení. Bylo vidět, že o něj někdo už dlouho nepečoval a bylo tady jen málo míst, kde se do něj dalo přejít pohodlně. Voda však byla nádherně azrová a všiml jsi si ocelově zbarvených ryb na dně.
Ty jsi ale neobdivoval jenom krásy rybníku a když jsi se otočil, přitiskl jsi se na Hamilcarovo tělo, až bylo cítit sálající tělesné teplo. Jeho ruka se usadila kolem tvého pasu, zatímco ta druhá šla přímo po svém cíli pd tvou rouškou. Potěžkal ti koule a kládu a lehce tě kousl do rtu.
"Je to kupování pozemku, z něhož jste... vzrušený? nevím, jestli se nemám urazit." ušklíbl se hraně. Rozhlédl se, jako by zjištoval, že jste sami a pak... si klekl?
Zabořil svůj obličej do látky a chvíli si hrál ústy s obrysem tvého péra, než látku odhrnul stranou a přisál se na tvá varlata. Udělal několik pohybů rukou na zbytku a svlékal ti rozkošnicky předkožku přes masitý žalud. Jeho tmavé oči se zabodly do těch tvých a on pozorně sledoval, jak si to užíváš.
Pak se konečně přesunul a nechal tě zajet mu do úst. Ačkoliv nebyl velký profesionál v deepu, jeho jazyk, lehký stist zubů a pnutí rtů i tlak dovedly tvůj citlivý žalud a první polovinu penisu k erekci tvrdé jako skála. Nad jezírkem se vznášely mlaskavé zvuky sání a tiché vzdechy. Hamilcar si přesunul ruce natvůj vypracovaný zadek a pevný podbřišel, aby mohl snáze regulovat, kolik toho doněj strčíš.

Vysunul tě z ulepených úst a plivl na něj. Obratně rukou vmasíroval své sliny do jemné kůže tvé klády až se leskla na slunci a vystupovala pavučina žil a ostře vykrojené proporce.
"Vzrušený pán se přece vždycky musí uspokojit." zašeptal do tvého žaludu a lehce ti olízl špičku a pohrál si s otvůrkem a uzdičkou jazykem.
"Ale jak? Rád bych to všechno polkl. Nebo... bojím se, že to bude kurevsky bolet, ale..." řekl a prošku se prohnul v zádech. Bylo na něm vidět, že váhá a že se bojí... a že je velmi roztoužený.

Zastavení druhé - u rybíku

Jemně, lascivně jsem Hamilcara pleskl po tváři.
"Ššššš, můj krásný peršánku." zašeptal jsem. "Nechci ti nějak ublížit, nemusíš se bát. Jen otevři pusinku a čekej."
Pak už jsem jen lehce zaklonil hlavu, jednou rukou držel Hamilcarovi rezevřená ústa a druhou se snažil svého otrůčka nakrmit.
Trvalo to jen asi dvě minuty, než přímo do Hamilcarových úst začalo mé přirození pumpovat dávku za dávkou. Spokojeně jsem vzdychal a už to, jak jsem sledoval, jak se jeho ústa plní mým semenem mne znovu vzrušovalo.
Když jsem byl hotový, pomohl jsem Hamilcarovi zpátky na nohy a políbil ho.
"Moc šikovný." řekl jsem, ale poté mi pohled sklouzl na Hamilcarovo stojící přirození. S lehce zvrhlým úsměvem jsem si teď klekl já a bez nějakých větších skrupulí jsem se hladově pustil do teplého masa Hamilcarova klína. Kouřil jsem ho po celé délce, hrál si s jeho žaludem, hezky v puse převaloval jeho krásné velké koule a také mu lízal třísla a podbřišek.
"Až už budeš, řekni mi ano?" zasmál jsem se na něj a začal jsem mu rukou rychle honit. Honil jsem, slízával kapičky z jeho žaludu, občas ho trochu pleskl po koulích až nakonec jsem se dočkal odměny, v niž jsem doufal. Hamilcarovo přirození se začalo cukat on sám začal dýchat a sténat podstatně rychleji až nakonec do mé připravené ruky vyprázdnil celé své krásné koule.
Sledoval jsem drobné kapičky potu na jeho svalnatém těle a s úsměvem jsem se opatrně postavil.
"Ještě tu pro tebe něco mám." Ukázal jsem mu ruku plnou jeho mléka. "A myslím, že na takové kvalitě si pochutnáš."

Vrátili jsme se zpátky před dům, kde jsme se měli sejít s ostatními skupinami. Počkal jsem, až dorazí všichni jak ze sadu, tak z hospodářských a obytných budov. Ještě jsem se snažil nenápadně upozornit Hamilcara na trochu mrdky v koutku úst, ale jestli pochopil, či si toho někdo všiml, nevím.

Když dorazili tedy všichni, má otázka k nim byla velmi prostá. "Tak chlapci moji, něco zajímavého, zváštního, divného? My jsme u rybníka nenašli nic, krom toho, že je jasné, že se o něj nikdo nestaral už celkem delší dobu."

Qui autem timet
non ambulabit in silva

Hamilcar ti v afektu touhy olízl ruku, jež mu dala políček a s lehkým zábleskem úsměvu dělal, co jsi si přál. Poslušně čekal s otevřenou pusou, zatímco ty jsi kmital rukou na své kládě a olizoval a cumlal ti prsty. Sám na sebe mezi tím začal šahat a vzrušovat se.
Když viděl, že tvé vyvrcholení je blízko, naklonil hlavu a vyplázl jazýček, který mu hned začala zkrápět bílá tekutina. Nepolykal, nechal, ať mu tvé semeno skoro celé zaplní ústa až mu kapička začala stékat od úst. Až když ti na očích viděl, že jsi se množstvím pořádně pokochal, polknul na několikrát všechno, co měl v ústech.
Postavil se s tvou pomocí na nohy a oplatil ti polibek. Stále jsi v něm cítil svou vlastní chuť.

Klekl jsi si a Hamilcar ti vjel rukou do vlasů, zatím co si tou druhou hladil tělo. Sjížděl přes jemně vystupující břišní svalstvo a prsa, lehce se hladil po bradavkách a tahal za ně. Tebe hladil ve vlasech a díval se na tebe, jak ústy zpracováváš jeho štíhlé, lehce nahoru zahnuté péro a oblažoval celý jeho klín svou pozorností.
U Hamilcara jsi nepotřeboval čekat. Trefil jsi se absolutně do černého s tím, co má peršan rád a bylo vidět, že se s vypjetím vůle snažil vydržet déle. Štípal se do bradavek a kousal do ruky, aby přišel na jiné myšlenky a utišil pochvalné steny.
Plesknutí po koulích ho vždy trochu vrátilo do reality a ty jsi zaregistroval zezhora útrpný sten.

"U-už... už bu.. budu." řekl a latinská slovamu úplně vypadávala. Brzo ti začal stříkat do ruky.

"Vy jste ale zvrhlík. Zvrhlík co kouří jako bůh." zašeptal a políbil tě na rty, než vypil i svůj obsah koulí.




Vrátili jste se zptáky...
Zatímco Nikandros s ostatními nevypadali, že by přišli na něco zajímavého... Hyrum s Simiou vypadali... bledě.
"Něco jsme našli." řekl hyrum a dovedl vás k sadu. Šli jsme mezi stromy až na hranici lesa a tam jste uviděli něco... něco.

Byl to kůl. Kůl nasáklý zaschlou, starou krví, který probodával kostru člověka. Skrz pánev prorážel hrudním košem až k hlavě... avšak místo lidské lepky zde byla lebka jelení a mohutnými parohy. Ruce kostry byly rozpřáhlé v obřadním gestu, jako by snad na kůlu v momentě smrti dosahovala jakéhosi náboženského vytržení.
Při bližším ohledání jsi si všiml, že kostra je spojená a omotaná lněným provazem a že jsou naní vyryté různé značky a pověšené amulety ze zubů, kostí, kůží a pírek.

"To vypadá jako výstraha. Nejspíš vstoupíme na něčí území." řekl Keirran.

Vstup do lesa

Hamilcar spolu se svou skupinou nenašel nic, co by stálo za zmínku. Upřímně byl jsem rád, protože kdyby se něco nepříjemného zjistilo uvnitř stavení, bylo by jistě ještě těžší sem poslat někoho pracovat.

Když však dorazil Hyrum se Simiou, bylo jasné, že něco není v pořádku. Především pověrčivý černoch vypadal hodně pobledle, ale i na ostříleném nájezdníkovi bylo vidět, že ho nález nenechává chladným.
Bez dalších okolků, a teď naprosto vážně, jsme vyrazili za Hyrumem a Simiou. Ti nás dovedli na kraj lesa, kde jsme všichni měli možnost spatřit to, co je tak vyděsilo.

Kůl s kostrou vypadaly opravdu děsivě a navíc lidská kostra by úplně neměla mít jelení hlavu... Chvíli jsme na to koukali, než jsem se rozhodl, co dál.
"Tak, myslím, že už se můžeme normálně obléknout, protože pod ty větve bych nerad šel jen v krátké bederní roušce..." řekl jsem potichu. Zřejmě ono samotné místo mě tak nějak nutilo, abych nemluvil nahlas.
"Ať se stane cokoli, nesmíme se rozdělit ano? Nikdo se neodpojí, nikdo se sám nezastaví. Zastaví se jeden - zastavíme se všichni. Stále může jít jen o hloupý vtip, ale byl bych připraven i na horší věci."

Vešli jsme do lesa. Snažil jsem se, abychom nešli v řadě, ale tak nějak v uzavřeném kruhu, abycho se vlastní blízkostí posilovali. Směr byl sice nejasný, ale i tak jsme šli vytrvale dál.
Bohové nám pomáhejte...

Qui autem timet
non ambulabit in silva

Převlékli jste se, proti tomu nikdo nic nenamítal. Oblékli jste si tuniky a připásali gladiaty. Ať už toto udělal kodkoliv, rozhodně měl nejspíš dost síly i šílenství, aby zabil.

"A co duchové?" řekl Simia, když už to vypadalo, že chcete vstoupit do lesa. Všichni, řádně roztěkaní i nervózní z vašeho objevu, jste se na něj podívali.
"A co něčemu takovému chceš obětovat?" zeptal se Hamilcar a ukázal na zohavené tělo. Simia se zamračil.

Vykročil přímo k zohavenému tělu a začal mluvit ve své řeči, načež se před lesní hradbou hluboce sklonil a řízl se krátkým mečem do dlaně. Bez změny výrazu potom potřel svou krev bytosti tam, kde nejspíš kdysi mývala čenich.
"To vypadá barbarsky." řekl Nikandros, ale pak se vám zdálo,jako by jste v tichu uslyšeli zpívat slavíčka na jedné z lesních větví. Simia se na to rozradostněně zadíval.
"To je znamení!"
"Nebo jenom pták?" řekl Hyrum s pokrčenými rameny. Konec konců na tom nezáleželo. Vypravili jste se do lesa s tvými intrukcemi.

Přímo ze sadu vedla pěšinka mezi stromy a vy jste viděli, že je ohraničená zídkou, která byla už pobořená a porostla mechem natolik, že splývala se svým okolím. Co vás ale překvapilo bylo to, že les nebyl... děsivý. Skrz zelený listí svítilo slunce a všude zíďka brzy zmizela, jen aby mohla dát prostor stromové květeně, která v podrostu hrála všemi barvami.
Neviděli jste žádné nebezpečí, ale přesto kruh a sladěný krok byly jistoty pro všechny případy... když tu jsi uslyšel lehký smích.
Byl to chlapecký tenor, skoro sametově jemný a přece bylo znát, že mladík již jistě dosáhl puberty.

Když jsi se ohlédl, uviděl jsi původce.
Byl to kluk, kterému mohlo být asi jako tobě... a byl překrásný. Měl nepřirozeně světlé vlasy i oči a na jeho úplně nahém těle se zviditelňovaly svaly skvěle vyvynutého mladého muže. Kůži měl lehce opálenou a jeho nádherné rty se na vás usmívaly. Byl opřený o strom a na chvilku ti zmizel z dohledu, když s jen přesunul zakrýt se druhou částí stromu.
Pozoroval vás s jakýmsi hravým, dětským zaujetím.

V lese

Šli jsme po již nějakou dobu neupravované pěšině hlouběji do lesa. Bylo ticho, tedy alespoň v naší skupině. Les kolem nás mluvil svou vlastní řečí listí, větví, zvěře a vody. Přesto bylo jasné, že my jeho řeči nemůžeme rozumět, ať se nám snažil říci cokoli.

Hlouběji v lese se kamenná zídka ztratila a nahradil ji už samotný les, který působil příjemně a klidně. Krok, další a další. Nešli jsme zrovna rychle, ale to nebyl účel. Najednou se však ozval smích. Trhl jsem sebou a narazil do Yafea po mé levici. Stál jsem a hleděl spolu s ostatními na mladíka v mém věku, který byl krásný jako nikdo, koho jsem dosud viděl. Byl úplně nahý opřený o strom, tedy až do chvíle, než se za něj schoval.

Pomalu jsem sundal ruku z gladiatu a přišel jsem blíž ke stromu, za kterým se schovával.
"Ehm... Ahoj. Kdo jsi? Umíš mluvit?" zeptal jsem se pomalu a stále si udržoval lehký odstup.
"Já jsem Fabius a tohle jsou Nikandros, Yafeu, Simia, Hyrum, Hamilcar a Kieran. Víš, co se stalo s tím stavením u lesa?"

Qui autem timet
non ambulabit in silva

Mladík pozorně sledoval, jak jsi sundal ruku z jílce krátkého, bodného meče a jeho obličej se uvolnil od jistého podezřívavého stínu. Jenom lehce a z části. Vlastně bylo těžké si všimnou vůbec nějaké podezřívavosti, mimikou připomínal nadšené dítě, ale s podivnou elegancí a vypočítavou krásou.
Bylo v něm velmi obtížné číst, jak tě učila matka.
”Ano,” řekl a vykoukl z druhé strany stromu. Rozpustile a zářivě se na tebe usmíval, jako by si chtěl hrát na honěnou. Představil jsi se i své přátele a on jim mávl, než se zase vrátil k tobě pohledem i pozorností.

”Ne.” odpověděl ti po krátkém zamyšlení.

”Toto se mi nelíbí, pane. Neměl by jste k němu chodit... blízko.” uslyšel jsi za sebou hlas Nikandra, který se v jednom momentě zadrhl, nejspíš spolu s pohledem na mladíkovo tělo. Uslyšel jsem jak vykročil o něco blíž k tobě.
”Je... hezký.” řekl tiše Yafeu. Zněl... zmámeně.
”To je duch lesa, jistě!” řekl Simia a v jeho hlase se odrážel obdiv a strach.
”Mohl by nám tedy říct o čem to celé je a nechat sídlo napokoji?” dodal Hyrum.
”Můj pane Fabie, nemluvte s ním.” uslyšel jsi za sebou Hamilcara.
”Něco tu nehraje...” řekl Keirran.

”Nebojte se,” řekl mladík a natáhl k tobě ruku, jako by se chtěl seznámit.

Stranger! - Oh pretty hot stranger

Nebyl jsem si jistý vůbec ničím. Zdálo se, že tahle bytost a to, co říká, se jaksi vymyká mému chápání. I ostatní byli dost nedůvěřiví, ale nevěděli jsme prakticky nic a tenhle krásný mladík by nám mohl říct víc.

"Držte se dál. Někdy musíme prostě věřit." řekl jsem spíš, abych přesvědčil sám sebe o správnosti svého jednání. Ještě jednou jsem se otočil na ostatní a s úsměvem na ně kývl.
"Teď doufejme, že nedělám pitomost..." Natáhl jsem opatrně ruku, připraven se vší silou zapřít, kdyby se mě chtěl pokusit někav vtáhnout.

"Tak fajn nový kamaráde, seznámíme se." řekl jsem ve snaze znít, jakože tohle celé je můj nápad. Pokud bude chtít, tak ho vezmu za ruku.

Qui autem timet
non ambulabit in silva

Mladík ti stiskl ruku. Vypadalo to, jako by to gesto spíš okoukal než prováděl.
”Rád tě poznávám, Fabie! I tvé milence.” usmál se a tvou ruku pustil, jen aby se jedním pohybem vyšvihl na strom a jako opice, nebo kočka, přešel k větvi a pověsil se za ní hlavou dolů.

”Aleee, nebuďte takoví zbabělci. Navíc, líbíte se mi, chováte se slušně!” řekl. Pak mu po tváři přelétl náznak smutku.
”Ne jako Licinius. Chudáček malý. Strašlivě křičel celé hodiny.” dodal o něco tišeji. Hned na to se ale zase usmíval a houpal se, přidržujíc se jednou rukou. Na jeho hrudníku hrály svaly elegatní symfonii na pohyb, kdykoliv se pohnul.

”Takžeeee... co vás sem přivádí?”

Lesní boy

Při stisku jeho ruky jsem ztuhl, ale mladík nevypadal, že by chtěl útočit, spíš jako by si chtěl hrát...
Zatímco od lezl na strom, já zůstal stát dole a poslouchal jeho slova. Bylo jasné, že se jedná o nelidskou bytost, ale i tak, či spíš kvůli tomu jsem pohledem sklouzával do jeho klína, který se nesnažil si nijak zahalovat.
Ví, že ostatní jsou moji píchací hoši, což sice není žádné hrozné odhalení, ale vědět to neměl a navíc mluvil i o Fabiovi, což byl ten, který tu bydlel před námi.

"Jsem Fabius z rodu Tigidiů a rozhodl jsem se, že bych rád koupil tu vilu a pozemky kolem ní. Doslechli jsme se však také, že předchozí majitel zmizel a proto jsme tu, abychom zjistili, co se stalo." zakončil jsem střídavě s pohledem do jeho očí vzhůru nohama, nebo na visící penis a koule.

Qui autem timet
non ambulabit in silva

”Ahaaa, TU vilu!” řekl chlapec po krátkém zamyšlení se - když mu pak v obličeji svitlo poznání. ”Je tam jezero, že? Občas jsem tam chodíval.” dodal.

”Mno, pokud po ní toužíš, přeju ti dost štěstí. ‘Pán lesa’ to tam nemá rád. Víš jak... lidé sem chodili, káceli, lovili, dělali nepořádek.” řekl a onen titul řekl s lehkou ironií v hlase, jako by si z očividně nebezpečné bytosti příliš nedělal.
”Líbí se ti, co vidíš?” usmál se, když si všiml tvých pohledů a pohladil se po stehně a břiše.
”O úplňku dnes v noci je malá akce. Šli by jste se mnou? Nerad tančím sám.” podíval se na vás s nadějí v očích.

Lesní bál?

Na chvíli se zastavím nad označením Pán lesa, což zní o to více děsivě v kombinaci s tím, co jsme viděli u sadu.
"Ehm, no a kdo je Pán lesa a co má proti lidem?" Nevím proč, ale i v příjemném okolí lesa se začínám cítit nepříjemně.

Když se mladík pozastaví nad mými zkoumavý pohledy jen zrudnu. "To ne, tedy ehm..., vlastně já, to tak nemyslel." zakončil jsem svou superponižující soutěž v trapném žvatlání, jíž jsem opět slavně vyhrál.

"Počkat, počkat... nevadí jednak, že jsem jen lidi, protože počítám, že tam budou spíš... ehm... bytosti jako jsi ty. Navíc, co jsi vlastně zač a jak se jmenuješ?" Upřímně teď jsme ho potkali a opravdu se mi nelíbilo jít někam tancovat při úplňku hluboko do lesů.
"Můžeš nám říct, co se stalo s tím mladíkem? Proč křičel?"

Qui autem timet
non ambulabit in silva

"Pán lesa? To je... no... jak se tomu u vás říká... Dominus tohoto hvozdu. A můj bratr." usmál se a pokrčil rameny, jako by to byla nějaká skopičina, nebo hra, ne vláda nad nekonečnými hektary hustého lesa.
"Vypadáš nervózně." odtušil a starostlivě se na tebe zadíval.

"A jak jsi to myslel?" zeptal se a zasmál se, jako zvonkohra. Vypadal, že si tvou rozpačitost užívá.

"Jako já? No... ano. Budou tam Změnění, satyrové, kentauři... ale těch zde bude spíš pomálu. Víte, už nás moc není." řekl trochu smutně. "Já jsem Fae, jsem... no, nevím jak to popsat. Nikdy jste neslyšeli o Fae? A jmenuju se... asi nijak. Nosil jsem mnoho jmen a nakonec jsem z nich byl vždy jenom zmatený." zase pokrčil rameny a trochu rozpačitě se usmál.

"Ten hezký co zmizel? Ten je tady s námi. Na dvoře Pána lesa. Tamti se ho snažili najít. Bratr chtěl aby odešli, ale oni ne a ne odejít. Začali sekat do lesa a pálit jej a tak bratr zaútočil a zabil je. Jednoho z těch chudáčků z jejich skupiny, Fabia, použil jako odstrašující příklad. Nebojte se, není to ten samý Fabius. Jmenoval se jinak, ale vy máte tolik jmen, že je těžké se v tom vyznat." vysvětlil vám a začal se houpat s rostoucí intenzitou, až nakonec uvolnil nohy a s malým saltem dopadl na podrost bosíma nohama.

"Jak jsem řekl, se mnou se nemusíte ničeho bát. Vlastně... většina zdejších není zlá, je jenom... opatrná." zašeptal ti a ty jsi ucítil, že voní po lesním kvítí a javorové míze.

Otázky a další otázky

"No já... myslel jsem to, jakože no, to je... ehm jedno." Mé zmatkování mě dovedlo akorát k tomu, že jsem zase chvilku mluvil jen k jeho klínu. Vlastně, cítil jsem se ohledně toho dost trapně.

"Když vydržíš, proberu to se svými... společníky." omluvil jsem se a vyrazil jsem zpátky ke klukům. Mávnutím ruky jsem je svolal k sobě.
"Takže situaci znáte a v tuto chvíli opravdu nevím, kde jinde hledat, či něco podobného. Navíc máme tu možnost vidět kentaury a fauny... to by mohlo být fajn ne? Ale tedy orientačně nechám hlasovat. Kdo je pro abychom šli s ním?" otočil jsem se zpátky na nahého mladíka, avšak mé oči jakoby vládly vlastní silou, přisály se naprosto jasně na jeho nádherný rozkrok. S naprosto rudými tvářemi a narůstajícím znepokojením, že z něj nemůžu spustit oči a k tomu neodmyslitelně patřící jistý pohyb v mém klíně, jsem začínal trochu panikařit.

Mysli na něco jiného Fabie... třeba na otylého senátora Lucca, jak si to rozdává s téměř zaživa hnijící ženou Consula Dolla Fillipou.
Rozkašlal jsem se a silně se mi nadávilo. Chvíli jsem nevěřil, že má hlava je schopná zplodit tak nechutný výjev.
"Fuj proboha!..." odplivl jsem si. "... Takže, jaké jsou vaše rozhodnutí?"

Qui autem timet
non ambulabit in silva

"Jedno je oko Kyklopa. Škoda že jsou vyhynulí." odvětil ti hravě chlapec a dál tě bezelstně provokoval pohledem.
"Jen klid, není třeba se stydět. Tady jsou obvykle nahatí všichni... asi by jste se měli psychicky připravit."
Pak ti jen pokývl hlavou, začal si cosi prozpěvovat a zadíval se do korun stromů.

Všichni tví chlapci vypadali... rozrušeně? Bylo vidět, že vás čekalo těžké rozhodování.
Otočil jsi se zptáky na mladíčka a jeho hezké péro, které si hovělo mezi stehny v popředí jemných koulí. Lehce k tobě těkl pohledem a usmál se, než si zase začal všímat svého... něčeho?
I tak se ale zdá, že si vaše péra rozuměla víc, než vy samotní, což bylo vcelku vtipné, i napříč situaci.

"Jsi-ste... vpořádku?" zeptal se tě Hamilcar když se ti nadávilo a starostlivě na tebe pohlédl.
"No... tancuju rád a tento vypadá... zajímavě. Možná by nebylo špatné si jít zatančit, získat pár kontaktů. Pokud někdy budeme mít možnost zajistit, abychom nedopadli jako předchozí vlastníci -tady je." dodal přemýšlivě a kývl ti na znamení, že hlasuje pro.

Nikandros se už před tím mračil a mračil se víc a víc.
"Jak jsem říkal... nelíbí se mi to. Je to moc uspěchané. Samozřejmě že bylo dobré alespoň navázat kontakt. Navíc teď víme, co se sluší a patří. Měli bychom se stáhnout, vše dobře promyslet a když tak přijít znovu a jít rovnou za Pánem lesa... požádat o audienci nebo tak... ne jim vtrhnout na nějakou párty." řekl a na okolní les se díval ostražitě, i když s jisotu dávnou uctivosti.

"Musím souhlasit s Nikandrem," přidal se Keirran "stařešinové občas vyprávěli keltské legendy o nádherných dívkách, co tančili za svitu měsíce a utancovávaly mladíky k smrti. Tomuhle sice něco chybí... a něco přebývá, ale i tak bych nerad za tanec zaplatil vlastním životem. Stáhnout se, rozmyslet to a přijít znovu. To je chytrý plán." kývl na Nikandrose.

"A co když urazit se on?" komoleně vyřkl Simia. Snad byla otřesná věta výsledkem jeho nervozity. "Vypadá sladce, ale co když se naštve? Jediný spojenec kterého máme? Bratr Pána lesa?" rozhodil své mohutné paže. "Měli bychom ta nabídka příjmout."

"Je to dost sexy kluk a kentaury jsem chtěl vidět celý život od doby, co jsem se doslechl, že vůbec něco takového existuje..." projevil se dlouho mlčenlivý Hyrum "Já myslím, že mají pointu všichni. Ale Simia s Hamilcarem ji mají víc. Hrajeme o čas. Až se o tomhle dostaveníčku dozví Pán bratr, tak nebude nadšenej a bůh víc, co by mohl podniknout preventivně proti tomu, abychom nebyli vlezlí jako ostatní?" zeptal se podmětně.
"Zajdem tam a pokusíme se na tenhle lesní dvůr zapůsobit. Ukážeme jim, že můžeme být vedle sebe vpohodě." shrnul svůj úhel pohledu.

Yafeu jenom tiše zakňučel.
"Hravý lesní duch nás vede na tancovačku kde bude víc hravých lesních duchů... a pár nepřátelských navrch? Jsem sám, nebo jste se všichni zcvokli a život vám není milý? Nemůžeme tam jen tak jít, nebo se s nimi kamarádit. Bohové ví, co můžeme čekat... Isis chraň." vyslovil se Egypťan.

Skoro všichni se jako mávnutím kouzelného proutku otočili na tebe.
Za sekundu jsi ale poznal, že to není kvůli tobě. Za sekundu a jeden Nikandrosův pohyb rukou k jílci meče.
Na rameni jsi ucítil ruku a pak i nahé tělo, co se k tobě zazadu natisklo. Mladík si usadil bradu na tvé rameno... a i když se ti to zdálo podivné, až teď jsi zaregistroval že je asi o hlavu vyšší než ty... a ty jsi byl na římana (a vůbec na mladého muže) hodně vysoký.
"Takže... co? Jak jste se rozhodli?" usmál se.

Rozhodnutí

Postupně jsem poslouchal všechny a s každým jsem vlastně souhlasil, ale bylo jasné, že konečné rozhodnutí bude zase na mně.

"Já..." začal jsem, když se ke mě zezadu přitisklo nahé tělo onoho mladíka. Ztuhl jsem a chtěl se na něj otočit, když mi došlo, že je opravdu vysoký, což mi tedy hlava nepobírala, protože mi předtím tak vůbec nepřipadal.

"Ty jsi nějak moc vysoký ne?" usmál jsem se nejistě, kdy můj pohled opět bloudil po celém jeho těle.
"Rozhodli jsme se, že tedy půjdeme s tebou, ale musíš mi slíbit, že se nám nic nestane a také, že nás když budeme chtít, odvedeš zpátky ke stavení ano?" Podmínky byly potřeba, protože kdo ví, co nás čeká a lepší bylo být alespoň trochu připraven.

Chvíli na to, když jsme se balili k odchodu, rychle jsem přešel k Nikandrovi.
"Neboj, to zvládneme ano?" pousmál jsem se a rychle ho políbil na tvář a stiskl mu zadek. Ještě jednou jsem se na něj podíval a pak už jsem byl plně připraven vyrazit.

Qui autem timet
non ambulabit in silva

"Některým se to líbí." řekl a zase se sladce zaculil. Pak tě ale pustil, očividně nadšený z tvého verdiktu a všechno odsliboval.
"Slavnostně přísahám, že se vám v tuto noc nestane žádná újma a až budete chtít jít, odvedu vás zpátky k hranici lesa." řekl a pokrčil ruku s vztyčeným prostředníčkem a ukazováčkem, které si položil na srdce.
"Tak pojďte! Příjdeme pozdě!" řekl nadšeně a skutečně... začalo se stmívat.

Políbil jsi Nikandrose, který se z celé té situace zdál být nesvůj. I jeho zadeček byl zatnutý, jako by stále čekal, že z houští vyskočí někdo, kdo vás bude chtít přepadnout a roztrhat.
"Věřím vám, pane." řekl po tom, co se ti ještě nějakou chvíli upřeně díval do očí. Bál se o tebe. O vás všechny. To jsi mu viděl na očích a mohl jsi to dost dobře číst. Přece se ale donutil riskovat a věřit ti. Sundal ruku z meče.

Mladík vás vedl dál a dál, hlouběji do lesa a povídal si s vámi. Vyprávěl vám o květinách a stromech,jako by to byli staří přátelé. O jednom velkém dubu se zmínil, že jej zná již od semínka. Zeptal by jsi se ho na jeho věk, kdyby jsi se nezarazil nad tím, že se přestáváš orientovat. Jako by stromy... chodily? Tam kde byla pěšina, jen jen stěna stromů a kde byla stromy je pěšina. Jako by si les hrál s tvými smysly.
A nebyl jsi jediný, kdo měl takový pocit.
"Jenom klid. Les se chrání, neublíží." řekl k vám s úsměvem Fae.

Po denním svitu nezbyla na obloze ani památka a les ještě víc potemněl.
Najednou jsi uviděl, jak se z houští vynořilo světélko chladné, měsíční barvy stříbra. A potom další. A další. Nořily se z lesa a začaly se koncentrovat a shromažďovat. Letěli svým pomalým tempem tam, kam vás vedl i Fae.
"Vzaly na sebe stříbro ku dnešní příležitosti. Bude zpívat prastará dryáda doprovázená tancem své dcery. Jeto význačná událost, dělají to jen zřídka kdy. Asi jednou za deset let, nebo tak nějak."
dodal skormně a sotva to dořekl, objevila se před vámi mýtina zalitá měsíčním svitem, nepřirozeně ostrým, až skoro nahrazoval den.

odkaz

Otevřel se vám pohled... kterému se dalo jen těžce věřit. Viděli jste srstnaté muže s kozlí polovinou těla, dívky oděné do listí a větví, které z nich vyrůstaly... muže s dolní polovinou koňského těla i další, kteří byli napůl srnci a napůl lidmi. A další, kteří byli dokonce napůl vlky! Nebo kozli i kamzíky! Všichni byli nazí. Z některých čišila ryzí zvířetskost, jiní měli krásné, ještě lidské křivky a tváře. Všichni byli svalnatí, či štíhlí a elegantní. Pohyb dětem lesa nechyběl a tak byla jejich těla v souladu s tím, jak měla být. Bez degenerací obezity, nebo vychrlosti, kterých bylo v Římě plno.

Všichni křičeli barbarskými hlasy, načež ale stichli, když jakási žena uvězněná ve stromu zvedla ruce k měsíci... počkat! Nebyla uvězněná. Ona byla stromem.
Začala zpívat. Nepotřebovala slova. Hrála si se svým hlasem a různými tóninami. Vynášela svůj hlas výš a dál, než to mohla kdy jakákoliv smrtelnice dokázat a vám tuhla krev v žilách.
Děti lesa kolem ní vytáhly paroží a bubny a dřeva a začaly do rytmu tlouct a vytvářet transický rytmus, který se naladil na tep srdce a hypnoticky volal po něčem prazákladním a původním v podstatě tvé samotné bytosti.
Oblečení tě zatěžovalo. Morálka tě zatěžovala. I stud tě zatěžoval. Popadla tě chuť poddat se a jenom se vlnit do tónů té muziky, jako se vlnila dívka vpředu.
Byla to překrásná hnědovláska se stromovým věncem ve vlasech a šatech v zemitých barvách... jako by byly ušité z listí. Se zavřenýma očima se nechala ovládat zvukem a tančila, předvádějíc neskutečnou výdrž, kontrolu vlastního těla, eleganci a ženskost.

Fae se na vás podíval a párkrát pleskl.
Zamrkal jsi, jako by jsi se probral z kouzla.
"Buďte opatrní! Pro lidi jsou naše písně..." řekl, ale jakýsi nezapadající hluk ho donutil vzhlédnout. Spatřili jste svalnatého, vysokého muže, který myl porostlý našedivělou, vlčí srstí. Jeho rysy byly velmi zvířecí a přece bylo na jeho silných pažích a hrudních svalech něco... vzrušujícího. Následovalo ho podivný pach a díval se na vás chladnýma, zlatýma očima.
"... nebezpečné." dořekl Fae a zamračil se. Vlčí muž nebyl sám. po jeho boku šla dvojice kozorohů a ani jeden z nich nevypadal, že by vás viděl rád. Vlastně... jejich oči byli upřeny především na vás - na tebe a na tvé milence.

"Co jsi to sem přivedl? Nějaké své další zvířátka na hraní?" řekl vlčí muž chraplavě lidskou řečí, ačkoliv jeho čumák slova komolil. Bylo mu však dobře rozumět. Dvojice kozorohů se zasmála, zatímco Fae se ještě víc zamračil.

"Ale notak, jsou tu noví, nejsou zlí! Můžeš si je očuchat, jestli chceš." odvětil mu, načež se vlk natáhl k tobě. S mordou jako má on by ti jistě mohl oddělit roztrhat krk jedním skousnutím. A s jeho pérem by jsi se neposadil na celé týdny, to bylo vidět i když nebyl vzrušený.
Párkrát začichal a vypadalo to, jako by část jeho nepřátelství opadla... nahradila ji zkoumavost.
"Řekni, človíčku... co tímhle sleduješ?"

Všiml jsis, že kozorohové si zatím prohlížejí tvé chlapce a nejsou sami. Otáčejí se za vámi nejrůznější bytosti a šeptem se spolu baví. Některé při povídání propukají v lahodný smích... jiné šepoty jsou temné a zlé.

Kozoroh pohladil Nikandrose po tváři a po vlasech a ten mu po ruce chňapl s cvaknutím zubů a zUřivým výrazem na tváři. Kozoroh ucukl zpátky a byl asi tak stejně překvapený, jako Thrák, který podle výrazu asi vůbec nevěděl, odkud se to v něm vůbec vzalo. Děti lesa to ale vzaly jako příznivé znamení a propukly v další chychot a nakonec se nervózně usmál i Nikandros, ačkoliv jsi netušil, nakolik z sociálního nátlaku a nakolik z upřímnosti. Ruku měl zase podezřelě blízko meče.

Yafeu hypnotizovaně sledoval malou dryádu a měl jsi pocit, že se podívala zpátky. Yafeu byl z celé této scénérie celý rudý a díval se po nahých, či vlemi spoře oděných vílách. Nahou ženu neviděl už dlouho a vypadalo to, že se to na jeho těle ozývá.

Keirran se obdivně díval na vlka... mohl na něm oči nechat. Domníváš se, že zvířeckost a síla především u mužských kříženců všude okolo mu velmi imponovala. Tedy alespoň jeho barbarské stránce a on se kochal kde jen mohl. Měl jsi pocit, že zadal-li by jsi rozchod, mladík by vystřelil do kola tančících a povykujících Dětí lesa a byl by tady jako doma.

Hamilcara uchvátila dryádská tanečnice, stejně jako mnoho dalších, i když jsi věděl, že je to spíš kvůli jejímu tanci, než tělu. Všude toho bylo tolik k pozorování a Hamilcar se zdál nervózní, především proto, že se o něj začal zajímat druhý z kozorohů.
"Tento má kůži jako tmavý jíl!" řekl, ale neodvažoval se dotýkat, jako ten druhů.

Hyrum... no... sledoval jednoho z pár kentaurů, co zde byli s hvězdnou září v očích a s naprostým dojetím. Měl jsi pocit, že se mu asi právě plní sen.

Simia měl co dělat, aby nepadl před duchy nakolena. Tohle rozhodně doma nezažil, ani neviděl.

Vítejte na Dvoře Pána lesa a na Měsíčním bále.

Měsíční bál

Šli jsme tedy s oním krásným mladíkem. Stále jsem nevěděl, jestli jsem udělal správně, ale když už jsem se jednou rozhodl, není již cesta zpátky. Držel jsem se v čele, abych mohl s tou bytostí rozmlouvat.
Vyprávěl o různých stromech o květech a celkově o lese jako takovém. Nevím upřímně čím to bylo, ale věřil jsem mu. Možná mne přesvědčilo jeho vystupování, možná jsem byl jen slepý kvůli kráse jeho těla, které jsem se zvláštním způsobem nemohl nabažit.

Podivný pocit, který jsem měl už nějakou dobu potvrdil Kieran, který se dušoval, že les okolo nás se mění. Když jsem věděl, z čeho tento neklid pramení, skutečně jsem si začínal všímat různých náznaků a změn v okolním prostředí. Zeptal jsem se na to Faa, který mi jen s úsměvem odvětil, že je to v pořádku, že nám nic nehrozí.

Brzy padla tma, ale mladík nás stále vedl jistým krokem dál. V tuto chvíli jsme již opravdu neměli jinou možnost, než jej následovat, protože jsem absolutně netušil, kde jsme. Tu najednou se začali zjevovat různě okolo nás světélka měsíční barvy. Všechny se, alespoň dle toho, co mi říkali mé oči, pohybovaly stejným směrem jako my a před námi byla tato záře ještě intenzivnější. Fae nám vysvětlil, proč jsou takto zbarvené a k jaké to vlastně události jsme se to nachomítli.

Mýtina, na kterou jsme dorazili, svítila jako za dne, avšak neozařoval ji svit slunce, nýbrž ona malá světélka ji zalévala prapodivnou měsíční září. To, co jsme na velké mýtině spatřili nebylo rozhodně něco, čemu by se dalo snadno věřit. Vyprávět tohle v Římě, nebo vlastně kdekoli jinde, buď nás budou mít za vypravěče bájí a pověstí, nebo za blázny. Upřímně, kdybych to neviděl na vlastní oči, sám bych tomu asi nevěřil.
Bylo tu spoustu mýšenců, či jak se jim jinak říkalo, faunů, kentaurů, lykanů, víl, driád a všeho ostatního, co v obvykle bájných příbězích bylo. Všichni byli upnutí na zřejmě tu driádu, o které nám říkal Fae. Chvíli jsem musel přesvědčovat sám sebe, že to, co vidím, je skutečné. Ona žena byla součástí jakéhosi stromu a zrovna se pustila do prapodivného zpěvu beze slov. Její hlas stoupal a klesal, zatímco ostatní účastníci se dali do bubnování a rytmického tlukotu.
Aby všeho nebylo málo začala na mýtině tančit krásná dívka zahalená v hnědých šatech a s věncem na hlavě. Podle toho, co nám řekl Fae, právě tohle byla dcera oné zpívající driády. Její tanec byl velmi podivný, ale krásný zároveň. Její pohyby zvláštně hypnotizovaly oči a ty se téměř nemohly dívat na nic jiného.

Dva rychlé údery. Zamrkal jsem ve chvíli zmatku, než jsem opět plně nabyl vědomí a mohl zaostřit na Faeho, který se jen poťouchle usmíval. Uprostřed věty, kdy se nás snažil upozornit na moc té prapodivně zvířecky přitažlivé hudby však před námi stanul veliký lykan. Ztuhl jsem a ruka mi okamžitě sjela k jílci gladiatu, stejně jako u ostatních z naší skupiny. Sám Fae vypadal, že mu vlkova přítomnost není příjemná.

Mezi Faem a Vlkem proběhla krátká konverzace, kdy jsem alespoň stihl vypozorovat, že i zde jsou jisté skupiny se svými vůdci a že ne vždy určitě táhnou za jeden provaz.
"Jmenuji se Fabius Tigidius,..." oznámil jsem vlkovi a postoupil jsem o krok vv před, abych dal najevo, že se nedám zastrašit. "... a toto jsou mí přátelé. Přišli jsme sem, abychom zjistili, co se stalo s předchozími obyvateli vily, kterou chci koupit." Nevím proč, ale měl jsem takový pocit, že lhaním bych si jen uškodil a pravda navíc nebyla nijak hrozná.

Zatímco jsem diskutoval s lykanem, ostatní bytosti nás zřejmě již také zaregistrovali a nyní se kolem nás tvořil nemalý hlouček tvorů všeho druhu. Nikandros se dostal do úsměvné situace s jedním z vlkových nohsledů, kdy však vše dopadlo spíše uvolněním napjaté atmosféry.
Ostatní mí chlapci vypadali uchváceně různými tvory této roztodivé mýtiny, což jsem jim nemohl mít za zlé, protože já sám, respektive mé neposedné oči, hltaly všechno kolem sebe s téměř úchylným zaujetím.
"Takže, co se teď bude dít?"

Dvůr Pána lesa

Vlk se o něco napřímil. Byl... obrovský a přece bylovidět, že jsiho svým krokem vpřed blíž k němu zaujmul.
"To lidské vlče má kuráž." řekl s Faeovi, který se na něj zazubil, než se zase obrátil k tobě.

"A co pak, Fabie Tigidie?" zeptal se a důkladně si tě u toho prohlížel.

"Teď se budeme bavit! Snad... konečně!" řekl Fae rozjařeně, ale vlk se na to zasmál.
"Fae vás utancuje k smrti, pokud si nedáte pozor. Není zlý, ale neodhadne lidskou výdrž," řekl, jako by tam mladík nebyl, čímž si vyslužil zamračený a dotčený pohled. I když byl na Faem vidět střípek hanby, který napovídal tomu, že varování vůbec nemuselo být liché.
"Pán lesa se o vás bude zajímat. Ač vás les pustil dovnitř a narazili jste na přátelské osazenstvo, stále jste zde jaksi... nezvaní. Tebe, jako zástupce k němu odvedu. Vy ostatní tady počkejte." řekl vlk a nechal tě, aby jsi dal instrukce svým lidem, zatím co stál bokem.
Když jsi se k němu vrátil, jenom ti kývl a nahrbil se.

Vedl tě, chodíc při tom po všech čtyřech, zatímco se zábava dvora vrátila do starých kolejí. Zpívalo se, hrálo, tančilo, veselilo, povídalo... muchlovalo a i souložilo. Viděl jsi, jak se satyr líbá s dryádou, jen aby u toho drbal za ušima míšence, jehož hlava prováděla rytmické pohyby u jeho klína, zatímco jeho ruky kryla klín i dryádě. Oba do polibků tiše naprázdno otvárali ústa a smyslně vzdychali z potěšení, které jim míšenec nabízel. Byl to jen... malý příklad. Malý příklad z mnoha.
Viděl jsi polohy, o kterých se ti ani nezdálo, využívajíc zvířecí a nadpřirozené prvky jejich účastníků.

Jak tě vlk vedl, bytosti byli čím dál častější. Mohlo jich být okolo stovky, ale neměl jsi příliš čas počítat, jelikož jste narazil na pahorek, který stoupal k velkému, bílému stromu s tmavě nachovými větvemi.
Jakmile jste překonali hřeben, uviděl jsi stráže ve zbrojích ze dřeva, které jako by vyrostlo do tvaru plátů. Višchni to byli až nelidsky překrásní jinochové. V rukou drželi kopí a listové štíty, vše v barvách onoho stromu, ze kterého vyrůstal trůn.
A za kordonem šesti strážců, na trůnu, seděl... mladík, který se podobal Faeovi, a přece byl jiný.

Byl štíhlejší a méně osvalený, jeho vlasy byly jako bledý vodopád a měl uv nich sazenou korunu z tmavých větviček. Jeho pohled nepřirozeně světlých očí pod tmavých obočím byl plný autority a prastaré moudrosti. Nádherně vykrojené rty byly stažené do přísné, neutrální linky.
Pán lesa byl oděný jen v suknici, která jako by byla vytvořena z hmyzích křídel, či z pavučin pavouků - světlá, jemná a téměř průhledná, hrající si s utajením a odhalováním těch nejintimnějších oblastí.

Pán lesa vstal ze svého trůnu a všichni poklekli na půdu porostlou mechem a jetelem, se skloněnými hlavami.
"Nezvaný host. Vítej." odtušil. Jeho hlas byl lahodný, asi jako polibek od překrásného chlapce, nebo jako med a mléko.

"Doslechl jsem se, že chceš zjistit co sestalo s přechozími majiteli. Je to tak?" zeptal se tě a jemným gestem ruky, jako by chytal neviditelné peříčko dal všem pokyn k tomu, aby se opět napřímili."Pokud skutečně hledáš odpovědi, možná by jsi se měl spíš zeptat očitého svědka..." řekl a ustoupil stranou aby ukázal ke svému stromu. Od něj se vynořil vlčí míšenec.

Byl úplně nahý, porostlý krátkoubílou srstí, která mu jen na zádech a na hlavě lehce tmavla. Vypadal mnohem lidštěji, než tvůj průvodce, což bylo poznat na vzpřímené postavě a stavbě kostí i svalů a také na penisu, který se neschovával, jako to u psů bývá, ale volně visel na pozadí koulí.
Bílý vlk byl opět vyšší než ty, nejspíš stejně vysoký, jako Fae. Díval se na tebe zakřiknutýma, ale zvědavýma očima.

"Rád vás poznávám, Fabie... jsem Fabius." usmál se, odhalujíc pevné zuby, a podal ti ruku.

Audience

Naštěstí na Lykana udělala má chabá demonstrace síly alespoň trochu dojem, což mne málem přinutilo vydechnout a vše zkazit. Naštěstí jsem se ovládl a dále pokračoval v debatě.
To, že Fae zřejmě miluje tanec víc, než co jiného mi bylo jasné hned, ale to, že by nás to mohlo stát život se mi zrovna moc nezdálo. Vlk pokračoval a zřejmě mne hodlal odvést ihned na audienci. Ještě však, než jsem se vydal za vlkem jsem se obrátil ke svým chlapcům.
"Takže, slyšeli jste to, co já, že ano? Můžete se bavit, ale buďte stále ve střehu a kroťte se. Nic nejezte a raději ani nepijte a..." výrazně jsem se na všechny podíval. "... pokud dojde na intimnosti, tak ale jen s mužskými jedinci, to je naprosto neprůstřelné. Věřte mi, že je to pro dobro nás všech. Nikandros vás má všechny na starost rozumíte? Pokud vám řekne ne, znamená to NE. Budete vždy, co nejblíže, abyste na sebe všichni viděli. Nikdo nebude sám nikam odcházet. Pamatujte, že tohle je úplně jiné, než co jsme kdy dělali."

Následoval jsem Lykana dále davem roztodivných bytostí, které tančili, zpívali, souložili a dělali vše, co tělo a mysl nabízejí ke konání. Čím dál jsme byli, tím víc bytostí bylo a já si se zaujetí prohlížel vše kolem sebe. Zadek a veliké koule Lykana přede mnou, dvě nahé tančící driády, péro kentaura vnikající do těla lesní víly uspokojující svými ústy dva míšence, dva mladé fauny líbající se uprostřed tance, prostě vše, co tu bylo k vidění.

Šli jsme po cestě k vysokému bílému stromu stráženému šesticí nádherných strážců. Neměl jsem čas si je plně prohlédnout, a možná to bylo dobře. Brzy jsme stanuli před Pánem hvozdu a bratrem Faeho. Ti dva si byli podobní, ale tento mladík nebyl až tak osvalený jako Fae, spíše se jevil jako štíhlý, krásný, bílovlasý mladý muž.
Když povstal všichni poklekli, což mě nepřišlo jako správné gesto, a tak jsem se jen uklonil.
"Děkuji za uvítání Pane lesa. Jmenuji se Fabius Tigidius a jsem zde, abych zjistil, co se stalo s předchozími obyvateli stavení na kraji tohoto hvozdu."

Další vlk, ale tenhle vypadal mbohem lidštěji a jak sám pán lesa řekl, je to očitý svědek toho, co se stalo. Byl krásný a jeho nahé tělo působilo skoro stejně, jako Faeho, což už byla velká pochvala. Když však promluvil a představil se, trvalo mi pár sekund, než jsem pochopil.
"Ty,... ty jsi Fabius?" zeptal jsem se zaraženě a opatrně jsem stiskl vlkovu ruku. "To ty jsi vlastnil tu villu přede mnou? Pokud tedy víš, co se tam stalo, tak povídej." Mé neposedné oči mi opět samovolně sklouzly k Fabiovu masivnímu přirození, které jsem jen s velkou vůlí opustil, abych se mu zase podíval do očí.
"Kde je všechno služebnictvo?"

Dvůr Pána lesa

Tví chlapci přikývli. Ještě jsi zaslechl, jak Nikandros dává rozkazy, ale krátce na to se ti jeho hlas rozplynul v hudbě a jejich těla zmizela z dohledu za oponou těl mytických bytostí.

Pán lesa trochu přivřel oči a pokynul na tvé díky rukou. Tento tvor měl bez pochyby víc noblesy něž polovina senátorů... dohromady.

Fabius ti potřásl s rukou a když si všiml tvých pohledů, lehce sklopil uši k hlavě a jednou rukou si zakryl to nejdůležitější. Kdyby se vlk mohl červenat, tak by se červenal. Místo toho se ale zatím jen culil.
"Ano, ten Fabius." řekl na úvod a zamyslel se při tév pobýtce. "To bych měl asi začít od začátku. Nelíbila se mi politika, ani odpovědnost, která s ní přicházela. Všichni mi nadbíhali protože jsem měl urozeného papánka, nebo protože jsem byl hezký. Nikdo ke mě nebyl... upřímný." pokrčil vymlouvavě rameny.
"Stálo mě to hodně hádek, ale vyprosil jsem si u rodičů malou vilu s pár služebníky, blízko lesa, kde bych mohl v klidu číst a žít. Navíc, stejně jako ty jsem slyšel, že je to místo tajemné... ačkoliv ona 'kletba' přišla až s mým zmizením, díky pověrčivosti. Jednoho dnes jsem na své procházce zabloudil a zjistil, že je v tomto lese mnohem víc. A že je to lepší, než život mezi lidmi. Líbilo se mi tady a nakonec jsem se rozhodl, že už se zpátky nevrátím." zaznamenal jsi malý pohyb rukou, kdy se Fabius jemně otřel hrnou dlaně o paži Pána lesa.

"Našel jsem tady nový život, ale... rodiče mě nechtěli nechat jít. Pravda je, že jsem jimneřekl, co se stalo, ani co jsem tady našel. Proč by taky? Co bych jim měl říct?" povzdechl si. To si ale slovo vzal Pán lesa.
"Poslali do mého lesa sloužící a s nimi i bojovníky. Nějakou dobu je les vracel zpět a držel od nás dál. Jejich průniky však byly čím dál víc hrubější a násilnější. Přinesli oheň a otroky se sekerami. A to jsem nemohl dopustit. Vyrazili jsme proti nim. Kdo nebyl zabit, toho jsme zajali. Bohužel... projevili jenom malou toleranci k našemu úhlu pohledu, ačkoliv se k nám někteří přijali, jiné jsme museli... popravit. Nechal jsem okolo lesa vztyčit silnější kouzla a ony nebohé umučence ve víře, že už nás lidé nechají na pokoji, ale zdá se... že jsem neuspěl." zdálo se ti, že jeho pohled na tebe nebyl příliš schovívavý. Asi jako by se pán domu díval na psa, který sem zabloudil. Jako by byl lapený mezi velkodušností a praktickou opatrností.
"Věděl jsem o vás už ve chvíli, kdy jste přišli ke stavení. Avšak Fabius se... přimluvil. A navíc jste se potkali s mým bratrem." řekl Pán lesa, avšak ve vzduchu se vznášelo ještě něco. Něco jako Damoklův meč.

"Dostal si odpověď na své otázky, Viktore. Teď nalezneme odpovědi na tu mou. Co s vámi?" založil bělovlásek ruce na hrudi a přísně se na tebe zadíval.
"Jistě Fabius nemá žádnou zlou vůli, vůči nám. Co by získal tím, že nás prozradí, nebo nám bude činit nepříjemnosti? Věřím, že bychom mohli mít dobré sousedské vztahy." řekl Fabius a chlácholivě se o Pána lesa otřel čenichem a nasál jeho vůni.
Ten se ale nedal snadno obměkčit.

Dvůr Pána lesa

Pozorně jsem naslouchal příběhu, který Fabius vypráví. Jeho příběh byl zajímavý a svým způsobem jako z nějaké báje, ale teď jsem byl v téhle báji i já a nevím, zda to bylo to, co bych si zrovna přál.
"Fabie, nejsem tu, abych tě odváděl, jen jsem chtěl vědět, co se stalo a proč všichni zmizeli. Nerad bych aby to samé potkalo mé služebníky, nebo otroky. Navíc nutno říci, že toto místo má své velmi osobité... kouzlo a chápu, že tu chceš zůstat." usmál jsem se nejistě jeho směrem, když tu promluvil Pán lesa.

Jeho řeč byla mnohem ofenzivnější a nelíbil se mi ani její tón, ani to, jak se na mě při tom díval. Jako bych byl nějaký otravný něco, co narušilo jeho pokoj.
Postoupil jsem dopředu s jasně zdvyženou hlavou. Jsem přeci jen šlechtic a ne nějaký otrok se sekerou.
"Otázkou spíše je, zda jsi hloupý, či nikoli. Zabít mne a mé společníky by dokázalo pouze krátkozrakost a hloupost, protože pátrat po nás by sem přišli další lidé a další oheň a další sekery. Proč se jednoduše jako přátelé nedohodneme na něčem, co by vyhovovalo oběma stranám?"

S povděkem jsem kývl i na Fabia, který se snažil Pána lesa, sice trochu podlézavým způsobem, ale stále v můj prospěch, přesvědčit. Už nyní bylo jasné, že mezi nimi je milenecký vztah, ale ten, jak je tu možné vidět všude okolo, má spousta se spoustou.

Dvůr Pána lesa

Fabius se na tebe vděčně usmál a v očích se mu lehce zalesklo.

Když jsi se však obrátil k Pánu lesa, viděl jsi, že hned tvá první slova jeho náladě příliš nepomohla. Jeho panenky se zúžili a strážci k tobě sborově hned u tvého kroku vpřed otočili hlavy. Pán lesa tě probodával pohledem, ale tiše si vyslechl vše, co jsi chtěl říct a potom i to, co řekl Fabius.

"Viděl jsem tvůj druh vylézat z jeskyní. Ty, smrtelníku, nemáš ponětí o tom, co znamená moudrost." odsekl ti, ale pak se jeho tvář uvolnila. Vlk vypadal velmi napjatě.
"Nicméně... nemohu popřít pravdivost vašich slov. Mohli bychom dojít vzájemně prospěšné dohodě. " dodal.
"Teď by jste však měl jít. Fabius vás doprovodí za vašimi společníky. Zůstaňte jak je vám libo. Brzy pro vás dám zavolat."
Pán lesa ti pokývl hlavou a propustil tě.




"Nikdy jsem nikoho neviděl naznačovat Pánovi lesa, že by mohl být hloupý. Bylo to odvážné. A hodně pitomé. Ale odvážné." obrátil se k tobě na chvíli Fabius, když jste scházeli po schodech. Nevěděl jsi, jestli to dělá naschvál, ale šel k tobě blízko a krátce po svých slovech naklonil hlavu k tobě a lehce tě očichal a širokým jazykem ti olízl šíji.
"Nuže... za tvými společníky?"

Dvůr Pána lesa

Pán lesa se dle všeho rozhodl nás nezabít, což bylo dle všeho dobré znamení. Pravděpodobně jsem ho i trochu urazil, což svědčilo o tom, že i tato část mého plánu vyšla. Ne, že bych chtěl vytvářet konflikt, ale chtěl jsem, aby věděl, že jsem schopný říct, co si myslím i přes to, že se to nemusí líbit i někomu takovému jako je on.

Když mne propustil z audience, tak jsem se lehce uklonil a chystal se vyrazit k odchodu, když se vedle mě zjevil Fabius.
"Kdepak. Vím, že ne každý to pochopí, ale vše to mělo určitý smysl a myslím, že jak já, tak i Pán lesa jsme pochopili, co jeden druhému chtěl říct." usmál jsem se na něj. Nějak jsem si nebyl jistý, zda jdu tak pomalu, ale Fabius šel velmi blízko vedle mě a v jednu chvíli mi olízl šíji.
"Ehm... noo tak dobře..." Snažil jsem se, aby to neznělo zmateně a zaskočeně, ale to se zřejmě nedalo zakrýt.

"Víš, myslím, že bychom si někde mohli spolu v soukromí popovídat a bez dozoru si prostě všechno vyjasnit." navrhl jsem s tím, že zřejmě sám ví, jestli zde jde někde najít soukromí. Úplně jsem nechtěl být na očích všem těm bytostem okolo. Navíc bych se na 100% nemohl soustředit, protože mne například naprosto fascinoval velký jelení muž, který bez jakéhokoli problému vrážel své dlouhé přirození do štíhlého mladého vlčka, který se svým vlastním údem třel o strom zřejmě ve snaze vyvolat si co nejvíce rozkoše... Chvíli jsem na ně hypnotizovaně hleděl, než jelen s mohutným přírazem vyprázdil své ohromné koule do vlkova těla. Ten vyvalil oči a sám se v několika vystřících vyprázdnil na strom. Ze zadečku mu začal téci potok mrdky a jelen se spokojeným výrazem několikrát vlčka plácl po zadku.
Zatřepal jsem hlavou a otočil se zpět na Fabia.

"Taaakže?"

Dvůr Pána lesa

"Ah tak...." řekl Fabius, i když to vypadalo, že moc neví, co si o tom myslet, avšak na tvé zmatení se jen pousmál.

Na tvá slova přikývl a odvedl tě kousek dál k okraji paseky. Krom vás tam byl i jelen s vlčkem. Zdálo se ti, že nejsi jediný, kdo se koukal. Fabiův pyj se prokrvil a zvětšil, než se zase obrátil na tebe.

"No, je tady pár věcí, co musíš vědět. Je to tu... nebezpečné. Pro kteréhokoliv smrtelníka. Elfové, jako je Fae a Pán lesa, nebo jeho strážci a nejvyšší dvořané, dovedou popléct hlavu. Jsou impulzivní a intrikují. Ačkoliv nejsou zlí, je třeba být opatrný." varoval tě.
"Líbí se mi tady žít. Les nám dává hojnost, avšak... bojím se, aby jsi neztratil kvůli dvoru některého ze svých druhů. Pokud budou chtít zůstat, Pán lesa je rád příjme... a skrz ně se o tobě dozví co nejvíc, aby získal vyšší ruku v téhle hře, která se zde neustále hraje."
"Navíc myslím, že k tobě bude chtít dosadit vyslance, jako spojku mezi tebou a sebou. Nejspíš tě nechá z několikati vybrat." dodal a pak se ti zdálo, jako by se zamyslel. Pár, který si před chvílí užíval byl už pryč a strom který použili byl prázdný, ačkoliv ohozený a na půdě před ním byla malá kaluž jelení mrdky.

"Jsi vzrušený a měl by jsi se uvolnit, pokud máš v této schvíli rozhodovat co nejlépe pro své lidi. Zdejší lid umí použít tvou touhu proti sobě, plnit přání a tím získávat vliv nad srdcem i myslí. Jestli chceš... můžu ti... pomoct se uvolnit. Nebo ti můžu pomoci někoho k uvolnění najít." řekl a uhnul pohledem, mnouc si svalnatou paži v trochu nesmělém gestu.
"Řekni si. A dříve než se zeptáš, proč to dělám... býval jsem člověk a pamatuju si, jaké to je. Nechci, aby tato nevraživost mezi druhy pokračovala."

Dvůr Pána lesa

"Nenechám tu ani jednoho ze svých společníků." oznámil jsem stroze, aby bylo jasné, že tohle nepřipadá v úvahu. Nikoho z nich se nevzdám, ani kvůli nějakému elfovi, co sedí na stromě a říká si pán. Takový slib jsem si dal a takový slib jsem chtěl i dodržet.

"Vyslance? Takže až tvou bývalou villu znovu zrekonstruuji a dám do pořádku, pošle za mnou některého... Nebo, že mi dá vybrat? Z koho budu vybírat?" Tohle by mě opravdu zajímalo, protože se jedná o něco velmi důležitého pro vzájemnou komunikaci.

Další Fabiova slova mne uvedla do rozpaků a já se začal lehce červenat. Když však Fabius ještě pokračoval a nabídl mi pomoc, otočil jsem se na něj s překvapeným výrazem.
"Pardon, já jen nejsem zvyklý, že mi jen tak z fleku nabídne... no ehm... uvolnění. A jak to myslíš, že bys mi mohl někoho sehnat? To si jako také můžu vybrat?" Ačkoli si rád poslechnu i další Fabiovi možné nabídky, oči mi opět spadnou do jeho klína a má mysl okamžitě začne tvořit představu, co by se s tím dalo dělat.

Tohle místo může být opravdu zrádné a jen doufám, že mí chlapci se zvládli ovládnout...

Fabius ti upřímně pohlédl do očí a kývl. Věřil tvému slibu, či alespoň mu chtěl věřit... jako ty.

"Možná ještě před tím, než ji zrakonstruuješ. Být Pánem lesa, rád bych se seznámil s tebou a tvou domácností co nejvíc hned od začátku... a možná i dozoroval nad tím, co vlastně chceš stavět. Musíš prominout, ale vztahy jsou... napjaté. Mezi lidmi a bytostmi, jako jsem já... vždy byly. Tím víc, že lesů, jako je tento je na světě čím dál tím méně. Rozum vytlačuje víru, technologie kouzla a civilizace přírodu. Je to... boj." zdálo se ti, jako by měl Fabius tu ideologii naučenou ale v nitru... viděl jsi mu v očích střípek odporu.

Vlček se na tebe usmál.
"Je konec léta. Stejně jako zvířata, i my jsme... ovlivnění. Všichni souloží a radují se, než příjde zima. Být tady v lednu, nejspíš by se ti dostalo o dost jiného přivítání. Faktem je, že člověk je něco... nového. Vzrušujícího, ať už negativně, nebo pozitivně. Myslím, že většina by tvou nabídku ke spojení neodmítla, tady je to pokládáno neslušné při příležitostech oslav."

"Ukážu ti, kdo by mohl podle mě padnout na vyslance. Shodou náhod by to mohli být i ti, kteří by byli spojení naklonění. Bylo by moudré se s nimi seznámit, než se stanou vyslanci a příjmou... lidskou podobu, aby se mohli mezi tvými lidmi pohybovat bez problémů." řekl a pobídl tě rukou dál do centra háje,zatímco tě pohladil po rameni.
"Vím že je to nové, ale... už jsi někdy jezdil na koni? Nesmíš projevit strach. Ucítí to. Zatím ti to ale šlo dost dobře, jen co je pravda." trochu se ušklíbl.

To už jste ale byli blízko první společnici. Byla to ona krásná, mladá dryáda, co tančila.
"Enwen znáš. Je to dcera dost možná nejmocnější dryády v těchto zemích a raději tančí, než intrikaří. Je upřímná a laskavá, něco jako Fae. Jsou si podobní, ačkoliv jí chybí jeho klukovská rozmařilost a nebezpečnost." ušklíbl se, jako by s tím měl osobní zkušenost. Měl jsi možnost se s ní seznámit, chceš-li. Právě pila jakýsi nektar z číše.

"Tady je Edrys. Je to jeden ze synů minotaura z Kréty, než jej řecký hrdina zabil."
Edrys byl mladý býček. Tedy, alespoň tak vypadal. Měl bílou srst s černými puntíky a rukama i nohama, jako by měl rukavice a punčochy. Od brady se u odvíjel delší pruh černé prsti, hladce vyčesané. Vlasy měl také delší a upravené, sčesané elegantně dozadu. Měl široká ramena a krásné ruce i prsa. Břicho neměl příliš vyrýsované, avšak bylo pevné, stejně jako zadek, nad kterým se čnil štíhlý ocas. Z druhé strany byl také.. ocas. Nesoucí prsky býčího i lidského. O dost dobré velikosti, aby uměl víc než potěšit.
Právě se bavil s jakýmsi mladým kolouchem. Byl jsi příliš daleko, aby jsi věděl o všem ale Edrys nevypadal, že ho mladíček příliš zajímá.

Edrys

Welles

Devett a bráška

Hais

Diplomaté

Fabius povídal a povídal a já poslouchal. Ačkoli ne se vším jsem souhlasil, nepřerušoval jsem jej, jelikož často, když se někdo slyší mluvit, pochopí své vlastní chyby, či to, že to, co říká, je nesmysl.
"Myslím, že by sis měl promluvit s Kieranem. Lesy na severu jsou prý obrovské plné všech zvířat a tvorů. Nemyslím si, že je nutné vést boj. Ale chápu, že Pán lesa potřebuje nějakého nepřítele, proti kterému by sjednotil zdejší bytosti. Správné to není, ale vladařské ano."

"Kdo všechno zde může požádat o spojení? Každý? A jak to máte s mladými? Upřímně je to pro mne dost nové prostředí a ačkoli i já se podobným věcem rád oddávám, tak pouze s těmi, se kterými chci." Nebyl jsem si jistý, zda Fabius plně chápe, co tím chci říct, ale snad ještě pamatuje něco z lidského života a toho, jak to mezi lidmi chodí.

Poté jsme společně vyrazili poohlédnout se po diplomatech. Fabius mne hladil po ruce a nemůžu říct, že by mi to bylo nepříjemné.
První, za kým mne přivedl, byla ona tančící dryáda, která právě popíjela jakýsi nektar.
"Zdravím tě, jmenuji se Fabius." začal jsem zlehka a s úsměvem. "Tady Fabius mi řekl, že bys mohla být kandidátkou na vyslance Pána lesa u mne. Stála bys o to? A jaký je vůbec tvůj názor na nás lidi, co nežijeme takhle v lesích?"

................

Dalším na řadě byl Endrys, mladý býk, který byl právě v rozhovoru s kolouškem. Nechtěl jsem je moc rušit, jelikož bych si připadal neslušně, ale to, že by se mohlo jednat o diplomata mne nakonec přivedlo blíž k nim.
"Ty musíš být Endrys že? Slyšel jsem, že jsi možný kandidát na vyslance. Ovšem nerad bych tě vyrušoval od rozhovoru s... promiň ty jsi?" otočil jsem se s úsměvem na mladinkého kolouška.

................

Fabius mne následně odvedl za nádherným hřebcem, který se lehce opíral o strom. Dřív než jsem stačil cokoli říct mi pohled přitáhlo mohutné koňské péro, které se mu v celé své délce houpalo mezi svalnatýma nohama ještě krásně vlhké z nějakého mladého úzkého zadečku.
"Ehm... Ahoj, já jsem Fabius a doslechl jsem se, že bych prý mohl být..." Nemohl jsem si pomoct, ale pohled mi padl na ohromné koule, které se mu houpaly za tlustým ohonem. "Tedy, jakože, že bys mohl být vyslanec u mne. Myslíš, že bys chtěl? Pouze zjišťuji, kdo by byl nejvhodnější kandidát." usmál jsem se na něj lehce a snažil jsem se co nejlépe zakrýt své vlastní stojící přirození (9).

................

Dalším v pořadí měl být mladý koloušek, který prý, podle Fabia, měl rád lidi, což bylo samo o sobě velké plus. Když jsme dorazili na místo, už jsem se ani nesnažil obrovskou erekci zakrývat. Dewett byl nádherný mladík, který zrovna mluvil se svalnatým statným jelenem. Už už jsem se chystal se jít seznámit, když tu se Dewett otočil a roztáhl si zadeček tak, aby jej mohl starší jelen použít. Ten zdá se na nic nečekal a když mladého kolouška lehce naslinil, vsunul do něj své velké přirození. Pak začal s rytmickou přesností přirážet a zvedl si Dewetta tak, aby mohl zasunout svůj jazyk hluboko do jeho mladého krku.
"To je jeho bratr?" otočil jsem se na Fabia. "Děje se tohle tu u vás běžně?" Otočil jsem se zpátky, protože jsem nechtěl přijít o to, co se mi nasktovalo před očima. Všiml jsem si Dewettova pohledu, ale nechtěl jsem uhnout pohledem.
Až se vrátím zpátky, musím si na trhu s otroky pořídit bratry... jednoho mlaďounského a jednoho hezky zralého... ano to přesně udělám a hezky je naučím, jak mají svým sexem svého pána potěšit.
"Co... co bychom měli dělat?" zeptal jsem se Fabia s pohledem upřeným na mohutné péro zasouvající se do mladého tělíčka a velké plné koule pleskající o ty mladší, což vždy přimělo Dewetta zavzdychat.

................

Poslední v zástupu byl Hais, pes, který podle Fabiových slov byl prý pravým opakem onoho krásného hřebce. Když jsme k němu dorazili, bylo jasné, že měl pravdu.
Hais zrovna klátil jistou vílu, kterou doslova trápil a trýznil, za což byl odměňován jejími slastnými vzdechy a steny. Její úzká kundička jen stěží pojímala Haisovo přirození do svého nitra a tak každý příraz jen podporoval mučivé roztahování.
Když si nás Hais všiml, bylo vidět, že mu naše přítomnost vůbec nedělá problém a dal se s námi s klidem do řeči zatímco stále hrubě přirážel do dívčího těla krásné víly.
První jeho slova patřila Fabiovi a já jen nadzvedl obočí s tím, že jsem hledal, který její otvor by mohl pojmout Fabiovu chloubu. Jistě by mohl využít její zadeček, či ústa, ale i tak dívka vypadala, že Hais v jejím nitru jí dost stačí.
"Ano to mám..." usmál jsem se na něj. "A jak se tak dívám, i ty jsi na hodně tvrdé hraní že?" Pohled mi sklouzl na jeho zadek, který doslova vystavoval na odiv. "Prý bys mohl být vyslanec u mne... Měl bys zájem?"

Diplomacie?

"Sever je stále divoký, to vím... nebo... jsem alespoň slyšel. Ale tedy na Sicílii jsem jaksi... v obleení. A bez kontaktu s ostatními se těžce udržuje populace. Ti... kříženci mezi lidmi a zvířaty, jako jsem já, jsou výtvory elfí magie. Byli jsme lidé a srkz jejich kouzla jsme získali dlouhověkost, mládí a naši polozvířecí podobu. Ale čistokrevní, jako jsou kentauři, nebo právě víly a elfové... vymírají. Musíš pochopit, že Pán lesa je... obává se." řekl Fabius a zdá se ti, že se mu to neříká lehko.

"Požádat tě o spojení může kdokoliv... a jak jsem řekl. Je neslušné odmítnout. Tedy, neslušné odmítnout hrubě. Zájem by měl být vzájemný. Pokud jde o mladé... Míšenci mají mladé. Ačkoliv méně často, než lidé, mají. Čistokrevní... s těmi je větší potíž. Vyděl jsem třeba přes tucet elfů, ale žádné dítě. Nemohou zemřít stářím, ale... nemají nikoho, kdo by je nahradil."
Na Pána lesa i Faeho musel být vyvíjen obrovský tlak. Nemít možnost budoucnost vložit do svých dětí... hrozná myšlenka. Navíc... pokud by nějaký elf zemřel, je dost možné, že tuto ztrátu by se nikdy nepovedlo nahradit.
"Na to, že je to pro tebe nové si vedeš dobře. Kdyby jsi viděl mě, když jsem to viděl poprvé... zastyděl bych se." zasmál se Fabius a pak si promnul krk. "Už... jsem se s tím zžil. Vlastně na sobě sleduji, že se jako člověk chovám čím dál méně."

Dryáda vás oba přivítala súsměvem a tanečním krokem vám vyšla vstříc, jakmile bylo jasné, žejdete za ní.
"Zdravím tě, Fabie a i tebe Fabie!" zasmála se dívka. "Krásou asi oplývají všichni jmenovci." s lichotkou vysmekla lehké kukrle. Ne tolik z uctivosti, spíš jako by se jí líbilo stále se pohybovat.
"Ačkoliv mám svůj domov ráda, už dávno jsem přemýšlela nad tím, jaké je to venku... a jací tví lidé jsou. Mám hodně otázek a chtěla bych se toho tolik dozvědět... jako třeba... chodíte všichni stále oblečení takto?" řekla a ukázala na tvůj oděv. "Prý žijete v doupatech, které stavíte z hlíny a kamení a dřeva stromů."

...

"Hm... mezi míšenci mám docela jméno. A neboj se, nerušíš." řekl ti s úsměvem a ukázal na koloucha. "Představuji ti Ivlana. Je jeden z mladých a vlastně... jsem se o vás zrovna bavili. Moc chtěl vidět nějakého člověka." ušklíbl se a koloušek se začervenal, ačkoliv vůbec nevypadal, že se stydí.
"Je mi ctí vás poznat," řekl a rovnou tě políbil na prsa, mohlo mu být tak 14 a nedorostl ještě do tvé výšky, ostatně ani do Endrysovi.
"Pokud jde o ono vyslanectví... záleží to víc na tobě a na Pánu lesa, než na mě. Ostatně, znám lidskou kulturu nejlépe z úzského okruhu zasvěcených tvorů zde." vstoupil do vašeho hovoru Endrys.

...

Hřebec se na tebe laskavě podíval a usmál se. Prvně přívětivě a pak starostlivě.
"Rád tě poznávám, Fabie a... omlouvám se... znervózňuji tě? Jistě najdu něco... eh... slyšel, jsem, že máte rádi oblečení." řekl hřebec, ulomil svalnatou paží větev s listím a přidržel si ji u velkého údu.
"Lepíš?"

"Já a vyslanec... nevím, Fabie. Pokud by jsi mě u sebe chtěl, uvítal bych to s náležitou úctou. Nechtěl bych se vnucovat, ale neříkám, že bych nerad znovuobjevil odkud pocházím. Myslím, že jsem byl kdysi podkonní... někde na severo-západě odtud. Ale to už je dávno." trochu se zasnil, ale pak se zase obrátil na tebe.
"Ale říkal jsi, že zjišťuješ, kdo by byl nejvhodnější... nuže, pokud tě něco zajímá, jen se neostýchej a ptej se." mrkl na tebe povzbudivě.

...

"Ano. Jmenuje se Terrence." řekl ti Fabius a pak se zamyslel. "Často... no... jak jsem řekl. Mladých je málo a jsme... dluhověcí a stále mladí, či dospělí. Neřeší se tady příbuzenské vztahy." řekl s pokrčenými rameny a přidal se ke sledování jeleních sourozenců.

Terrence svého mladšího brášku pohladil po trupu rukou a usadil si ji okolo jeho krku, kde ho stisknul. Dewett zalapal po dechu. Druhou roku ho jeho bratr chytil za pas aby mohl lépe korigovat spojení jejich těl. Počínal si vcelku něžně, aby svému milenci neublížil a způsoboval jenom hezké s minimálním odporem.
Dewett začal brzy vzdychat a zavírat oči, jak se do něj Terrenc nořil hlouběji.
"Myslím, že se nebudou zlobit, když je vyrušíme. Vlastně... nejsem si jistý, jestli s tím i tak přestanou." řekl Fabius a vykročil vpřed.
"Terrenci, Dewette, rád bych vám představil Fabia. Myslím, že by rád s Dewem promluvil o možném postu vyslance u nich doma." usmál se. Terrenc se posadil na zem a svého brášku vedl sebou, tak aby na něj musel dosednout. Pokud zbývalo něco, co v sobě z péra ještě neměl... právě se to do něj zasunulo.
"Uh.. ji...stě. Jen popadnu dech." řekl mladíček a parkrát se nadechl, zatímco se mu jeho starší bratr otíral zezadu čumákem a krk a vlasy a hladil jej po štíhlém těle, jako by se chtěl chlubit tím, jak moc hezkého má mladého milence.
"Tak, jak můžu... uh!" Terrenc do Dewetta přirazil a s úsměvem zlobivého hocha se na vás usmál "mů-můžu udělat, krásní páni?" dokončil svou větu koloušek a plácl svého bratra po čenichu, jako neposlušného psa.
Ten jen rozmrzele zafuněl a začal mu rukou smířlivě masírovat maso a koule klíně.

...

"Myslím... že má dost, Haisi. Spíš by jsi měl najít někoho, kdo uspokojí tebe, než ji." odvětil mu Fabius. Zdálo se ti to, nebo se ti dva příliš nemusí? Tedy, spíš Fabius nemusí Haise.
"Jsem zlobivý pes... co k tomu říct? Rád trestám a jsem trestán. Tak to dělám." usmál se na tebe lykan a olízl si ret, než zajel do dívky tak hluboce, že se sám o ni a o kmen opřel. Vzal do rukou své půlky a roztáhl je, odhalujíc holou, růžovou dírku.
"A ty by jsi zájem měl?" zeptal se provokativně.
"Chovej se slušně." vstoupil do toho Fabius a rukou uhodil drzouna po zadečku až sebou trhnul, ale pak zase zamručel.
"Ano, pane." zavřněl, což ale Fabia naštvalo asi ještě víc. Hais si toho ale nevšímal. Vystupil z dívky, tedy...spíš se o to pokusil. Zatlačil nazpět a tvar jeho pije chvíli zápasil se svěračem víliny kundičky, který se musel nepřirozeně otevřít. Nakonec svůj meč ale vytáhl a nahradil ho prsty. Dívenka měla dost. Zmámeně sténala, stále opřená o strom, zatímco se k tomu pes otočil čelem.
"Tak, jsem jen tvůj. A zájem bych měl. Přivezl jsi si sebou nádherné dírky. Máš-li jich víc, jsem tvůj míšenec." řekl.

Diplomacie

Enwen

"My tomu říkáme domy, či villy. Jedná se o stavby udělané z kamene otesaného do kvádrů a ze dřevěných trámů. Něco jako bývalá Fabiova villa, jestli jsi ji viděla." usmál jsem se na ni.
"A ano, většinou chodíme oblékaní v oblečení, ale chápu, že vy zde jste zvyklejší na nezakrytá těla." odpověděl jsem s tím, že jsem sám opět svůj pohled nasytil ve Fabiově klíně.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Endrys

"O mě?" zeptal jsem se zčásti potěšeně, zčásti zmateně. To už mě ale mladý kolouch zdravil. "Taky tě rád..." Dřív, než jsem stihl dokončit větu mne koloušek políbil na hruď. Jaksi jsem nevěděl, co dělat a jen jsem zrudl.
"Chápu, takže se podřídíš našemu rozhodnutí... Proč mne vlastně Ivlan políbil na prsa?" zeptal jsem se a pohledem sjel po mladém samečkovi.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Welles

Chvíli jsem nevěděl, co odpovědět. Upřímně na jednu stranu mne pohled na vlhké koňské péro rozrušoval, ale na stranu druhou jsem ho chtěl vidět stále.
"To není... ehm... potřeba. Já jen nejsem zvyklý vídat takové velikosti a u tebe je opravdu mnoho k obdivování." řekl jsem upřímně.
"Víš rád bych věděl, jestli také souhlasíš s postojem Pána lesa k lidem. Máš třeba na něco jiný názor?"
Nevím proč, opravdu nevím proč jsem to udělal, ale v jednu chvíli jsem zmáčkl Fabiovi zadek. Ve stejné chvíli, co jsem to udělal, začalo mé hlavě všechno docházet. Málem jsem zpanikařil a teď jsem jen doufal, že trapnou chvíli přetrhne Welles.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Dewett a Terrence

Následoval jsem Fabia ke dvojici souložicích bratrů a postavil jsem se vedle něj. Fabius mě představil a já se na ně oba usmál. Bratři zřejmě neměli zájem na ukončení svého spojení, a proto se Terrence posadil a svého mladšího brášku si hezky dosadil až do klína, čímž krásně až po koule zmizel v jeho štíhlém těle. Chvíli jsem sledoval pohybující se Dewettovo vyboulené bříško, jak se v něm jeho bratr pohyboval a potom jsem se opět soustředil na "povinnosti".
Terrence se nám chlubil svým bráškou a rukama i svým... pérem ho tlačil tak, aby se nám, co nejvíce ukázal. Bylo zřejmé, že se Terrence trochu předvádí, protože svého brášku vzal možná trochu tvrději a hlouběji uprostřed věty. Za to si vysloužil plesknutí po čenichu, načež se již uklidnil a začal svými dlaněmi honit svého brášku a mačkat mu koule.
"Zdravím tě Dewette, i tebe Terrenci. Právě sháníme někoho, kdo by se chtěl stát vyslancem Pána lesa u mne mezi lidmi. Byla by zde možnost, žebys o to měl zájem?" usmál jsem se na Dewetta, který byl mezitím oblažován svým bratrem.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Hais

V jednom jsem s Fabiem zřejmě nesouhlasil, a to s jeho postojem vůči Haisovi. Ten čoklík se mi hodně zamlouval a já bych ho nechal se na té víle pořádně vyřádit.
Když se na mě usmál, úsměv jsem mu oplatil a dle jeho způsobu jsem si také olízl ret. Snažil jsem se však, aby si toho úplně nevšiml Fabius (6).
Jeho další příraz do dívky byl velmi hluboký a tvrdý. Opřel se do její vlhké kundičky a o kmen stromu, zatímco si roztáhl zadek, aby mi odhalil nádhernou dírku zvoucí dál. Nevím proč, vykročil jsem vpřed, další krok a ještě jeden.
"Záleží, jestli zlobivý pes chce svého pána." odpověděl jsem podobně. Tu ho však Fabius pleskl po zadku, což sice na chvíli Haise rozhodilo, ale nakonec se na Fabia jen zvrhle usmál a stejně zvrhle i odpověděl.
Jelikož se však zdálo, že naše, resp. má přítomnost hafánka zajímá víc, než nějaká lesní pička, celkem násilně z ní vytrhl své péro a místo něj jí začal hrubě prstit.
"To jsem rád, že bys měl takový zájem o tuhle pozici a navíc děkuji za pochvalu mých hochů. Doma jich mám ještě víc to se neboj a navíc jsem se rozhodl, že ještě nějaké dokoupím." pousmál jsem se na Haise.

Diplomacie

"Co je kvádrů?" zeptala se dívka zvědavě a vypadalo to, jako by hltala každé tvé slovo. "Ve Fabiově ville jsem bohužel nikdy nebyla." dodala trochu smutně.
Pohlédl jsi na Fabiův klín a dívka se opět lehce zasmála. "Ano. Byla by škoda, kdyby byl zakrytý že?" řekla a něžně pohladila vlka po břišních svalech a podbřišku až přes péro. Ten se na ní pousmál.
"Fabius byl tak hezký mladík, když k nám přišel. Měl jemné rysy a přesto byl silný. Kožich mu sluší. Tobě..." obrátila se na tebe a lehce tě pohladila po rameni. "by to také slušelo!" usmála se, ale pak se stáhla, aby nebyla příliš dotěrná.

⚣

"Ano," odpověděl ti býk a na další otázku se usmál. "Asi ti chtěl vyjádřit náklonost. Nejspíš by tě políbil na rty, jenomže tam... nedosáhne." pousměje se a pohladí polouška po hlavě. "Jou všichni lidé takhle holí? A máš nástroj jako kůň, nebo spíš jako vlk? Můžu ho vidět?" zahrnul tě otázkami, ale to se na něj Fabius torchu káravě, i když pobaveně podíval.
"Ivlane, tohle je u lidí neslušné." napomenul ho, ovšam, je na tobě, nakolik mladíčka poučíš.

⚣

"Oh," řekl Welles a usmál se na tebe. Položil větev ke stormu, ze kterého ji utrhl a opět se odhalil v plné kráse. "přivádíš mě do rozpaků Fabie. Máš moc... hezké rty. Lidé mají krásná ústa a vlasy." oplatil ti pochvalu svým způsobem.
"Lidé mě vždy spíš fascinovali, než abych se jich bál. Jistě, jsou schopní sobectví a mohou být nebezpeční... ale to i my. Možná... bychom po všech těch letech měli otevřít svou mysl a zkusit vás lépe poznat... alespoň pro začátek." řekl hřebec.
Fabius lehce ztuhnul a těkl k tobě pohledem. Na tváři si mu objevil trochu křečovitý úsměv a potom se zase podíval na Wellese.

⚣

Občas se ti zdálo, že Dewett schválně zadržel dech a stáhl břicho. Jeho žebra byla ještě patrnější a také obrys údu jeho bratra, který vyplňoval a ovládal jeho útroby.
Dewett ti na tvůj pozdrav kývl hlavou a jeho bráška na tebe mávl. Položil si bradu na svou pichničku a se zájmem se tě prohlížel, mezi tím, co začal lehce a jemně hýbat boky a šourat se v Dewettovi.
"Jít k vám? No, pokud by mohl i bratr... mohlo by to bt hezké dobrodružství." řekl mladíček.
"A ty by jsi nás chtěl?" zeptal se se zájmem a to i Terrence na chvilku ustal v přírazech, aby si vyslechl odpověď.

⚣

Když jsi přistoupil na Haisovu hru, viditelně jsi psíka potěšil, jelikož olíznutí přeměnil v lehké naznačení kousnutí.
"Zlobivý psi by měli mít pány... a to ještě zlobivější pány." zavrněl pes a vypadal řádně nabuzeně, když jsi se k němu blížil. Vrtěl nahoru zvedlým ocasem. "A nebo suchary." uculil se na Fabia,který jen něco zabručel.

"Tak to bych je rád poznal... opíchal, nechal se opíchat. Život je krásný, je třeba si ho užít." řekl a udělal k tobě krok.
"Ty si je kupuješ?" zeptal se tě pak lehce udiveně. "To... nestačí si říct? Ostatně, koho bys rád?" vyzvídal.

Diplomacie

Enwen

"Ehm, no kvádry jsou otesané části kamene tak, aby do sebe zapadal." odpověděl jsem Enwen. Zdálo se, že má Fabia rád a on zřejmě ji také, což dosvědčila i dost familiérním přístupem k lykanovu velkému péru.

"No já si raději zachovám svou vizáž." zasmál jsem se, ale ta představa mi nepřišla až tak špatná. Nakonec jsem se s dryádou rozloučil s tím, že bylo velmi milé ji potkat i vidět její tanec.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Endrys

Zájem, který mladý koloušek projevoval mi rozhodně nebyl nepříjemný.
"No pokud to tak Ivlan chce, bylo by slušné, to řádně oplatit" řekl jsem a políbil jsem mladého samečka na ústa. Netušil jsem však, že to vyvolá další záplavu otázek, jenž jsem zřejmě nečekal jen já, ani nikdo jiný z přítomných.
"To je v pořádku Endrysi." usmál jsem se na býka. "Myslím, že cesta ke vzájemnému porozumnění je především skrze plnění přání a odpovídání na otázky. Je tu někde místo, kde bych si mohl s mladým Ivlanem promluvit v soukromí?"

Ať už nás Endrys, či Fabius odkázali kamkoli, vyrazil jsem spolu s kolouškem do soukromí.
"Tak abych odpověděl na tvou první otázku, tak většinou lidé mají chlupy jen na některých místech... například v podpaždí..." zvedl jsem ruku, aby mohl vidět upravované ochlupení. "..., nebo na nohou a samozřejmě kolem našich přirození. Já a všichni mí chlapci si je upravujeme, aby to vypadalo pro lidi hezky víš."
"A ke tvé druhé otázce." S tím jsem si uvolnil suknici, která spadla a odhalila celé mé péro ve své délce. "Líbí? Klidně si i sáhni, to nevadí."

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Welles

Pokusil jsem se podívat na své rty, ale ihned jsem si uvědomil, jakou blbost jsem zrovna udělal.
"Tak děkuju Wellesi. Co se ti na našich rtech a vlasech líbí?" zeptal jsem se mimoděk si prohrábl vlasy, což však také vedlo k tomu, že můj pohled opět sklouzl do koňského klína.
"Já se opravdu omlouvám, vím, že asi není příjemné, když na tebe stále někdo takhle kouká, ale já si opravdu nemůžu pomoci. Ono je to tak krásné a velké." Musím říci, že jsem se opravdu styděl. Zdálo se, že Welles je opravdu trpělivý dobrák a já toho takhle nestydatě využíval.
"Souhlasím, že poznat se lépe a více je určitě cesta k lepším vzájemným vztahům."

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Dewett a Terrence

"Já bych určitě neměl vůbec problém, kdybyste u mě byli oba dva." usměji se na oba a pohledem se kochám na jejich nádherně intimním spojení. Při otázce, zda bych je vůbec chtěl jen ještě jednou přejedu pohledem statného silného Terrence, který svým velkým pérem oblažoval útroby svého mladšího brášky.
"Určitě, všemi deseti... Teď je to na vás co a jak." usměji se nad jejich zamyšlenými pohledy.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Hais

Kousl jsem zpátky směrem k Haisovi, protože tenhle voříšek se mi opravdu zamlouval. Přišel jsem blíž němu ještě blíž a laškovně ho chytil za tlamu.
"V tom máš pravdu hafane." usmál jsem se na něj a pohledem ještě jednou sklouzl na vílu ležící za ním.
"Musím říct, že bylo vzrušující vidět tě při práci. Skoro mě mrzí, že jsme tě vyrušili, protože mi nepřišlo, že s ní chceš být hned tak hotový." Pustil jsem Haisovu tlamu a usmál se na něj se skousnutím zubů.
"Toho si u mne jistě užiješ dost. Kluci jsou sami o sobě dost roztoužení a naddržení a je vskutku z čeho vybírat. A ano kupuju je, abych je mohl mít jen pro sebe a dělat si s nimi, co chci. Teď mám v plánu koupit si dva bratry, jednoho mladinkého a jednoho hezky silného už mladého muže." Bylo to zvláštní, ale s tímhle psíkem se mi povídalo dobře a neměl jsem problém mu vyklopit i nejrůznější věci, které jsem plánoval až do budoucna.

Diplomacie

"Tví lidé musejí být skutečně vynalézaví." pochválila tě Enwen a na tvou odpověď se usmála.
"Jak myslíš, Fabie. Však, snad bude lepší na tobě nic neměnit." vjenovala ti zářivé pousmání. "Fabie, dobře se o Fabia starej, ať se nezatoulá a přeji vám, ať si oslavy hezky užijete." mrkla na vás a vrátila se ke svému nápoji.

⚣

Koloušek se nechal políbit a stoupl si na špičky, aby k tobě dosáhl. Chutnal jako lesní máta.
Endrys i Fabius kývli na tvá slova hlavou na znamení toho, že rozumí.
"No, soukromí můžete získat jen co odejdete dál mezi stromy." poradil ti býk. "Buď ale opatrný, Ivlan dovede být roztržitý." řekl k tobě ještě a navázal hovor s Fabiem.

Ty jsi tedy odešel s kolouškem dál ke stromům. I zde bylo světlo, avšak silné kmeny a listí vás od ostatních oddělovali.
Mohl jsi si mladíčka pořádně prohlédnout. Sotva mu rostli růžky a jeho srst měla světle hnědou barvu s bílou náprsenkou a přední stranou hrudníku. Byl štíhlý a na jeho postavě bylo vidět, že až dospěje a bude z něj muž, jistě to bude statný jelen. Nad hezky oválnými půlkami s jemnou srstí měl jelení roztomilý ocásek. Tělo měl veskrze lidské, až na kopítka a ochlupení. Hlavu měl jelení se silným krkem. V jeho zvířeným obličeji byly však patrné chlapecké rysy a díval se na tebe jantarovýma, velkýma očima.
Mohlo zhruba právě vstupovat do puberty. Možná to zavinilo jeho zájem i to, že hltal každé tvé slovo a fascinovaně se díval na tvé podpaží s krátkým ochlupením.
Když však tvá suknice klesla ke kotníkům, vypadal ještě víc zaujatě.
"Líbí se mi moc! Vypadá jinak, než jak jsem si ho představoval. Není tak, hrubý, ale je velký..." řekl a začal se ho lehce dotýkat a prozkoumávat štíhlými prsty. "Koně nemají tak krásně zaoblenou špičku. Občas to hodně bolí, když ti chtěí dát lásku. A vlci, u těch to zase bolí když chtějí vniknout co nejhlouběji, nejde to potom ven." vysvětlil ti své postřehy, či snad zkušenosti a usmál se.
"A taky se mi moc líbí ta jemná kůže, která je na něm." dodal a demonstrativně tě pohladil po délce, jako by zkoumal povrch a žíly na něm vystupující.

⚣

"Mají spoustu barev a různý tvar. Navíc jsou jenom na hlavě, nikde jinde. To je dělá jedinečné." řekl a váhavě se dotkl tvých vlasů, které velkou rukou prohrábr. "A rty? Líbí se mi jejich měkkost a to, jak jsou vykrojené. Je to jiné, než naše ústa, či tlamy. Dává to vašim obličejům něco... půvabného." vysvětlil ti hřebec.
"Vlastně jsem si zvykl," zasmál se Welles ohledně svého penisu "ale tvé lichotky mě zahambují, Fabie. Ačkoliv musím říct, že je velký a snad i pěkný, je... nepraktický. Je těžké najít někoho, kdo by snesl mou lásku, aniž bych mu nechtěně ublížil." řekl a sněl... zarmouceně.
"Občas bych byl raději... menší." dodal a přejel po svém pyji rukou s tichým povzdechnutím.

"Přesně tak," usmál se na tebe. "Tvůj svět má jistě mnoho co nabídnout, stejně jako můj."

⚣

"Skvěle!" hlesl Dewett na tvou poznámku. Jakmile byl ujištěný, že i Terrence můžu jít, pár se znatelně uvolnil a v jejich obličejích se rozlily úsměvy, při tvé odpovědi.
"To jsme rádi! Bylo by hezké, trochu se víc poznat. Či kdyby jsi se k nám občas na slavnostech přidal, i pokud nebudeme vyslanci." řekl Dewett a zaklonil hlavou, aby se mohl otřít o svého brášku. Jeho péče rukou už totiž měla své ovoce a mladší byl ztvrdlý na kámen. Terrence se navíc opět rozhodl pro trochu dynamiky a tak nechal péro pérem a vzal svého brášku za pas aby ho zvedl až na špičku svého žaludu a zase si ho natlačil na své péro, které do jeho těla zajelo jako ruka do rukavice. Dewett opět zavzdychal a Terrence si začal prsty hrát s jeho svěračem a roztahovat ho krom svého kmenu i palci.

⚣

Hafan se na tebe hravě ušklíbl a olízl ti širokým jazykem pedloktí ruky, kterou jsi ho držel.
"To jsem nechtěl, ale když si to žádá les, jsem sluebníkem! Navíc myslím, že mi dva si budeme skvěle rozumnět." mrkl na tebe a rztáhl prsty ve víle, která se zakroutila.
"Aha, takže jsi hamoun?" zasmál se Hais, popichujíc tě. "Osobně, dávám přednost tomu, když se ti dotyčný dá dobrovolně, je potom mnohem větší legrace ho lámat, nutit sténat a kochat se vnitřním bojem." řekl ti až skoro profesionálně.
"To zní jako něco, na co bych se rád kouknul. Bude zábava sledovat, jak starší na povel klátí svého mladšího bratříčka. Líbilo by se mi je k tomu přemlouvat a sledovat, jak se jim to postupně začíná líbit - slyšel jsem, že někteří u vás jsou přísněvyhranění pro jedno, nebo druhé pohlaví. Něco podobného je i tady, ale ne tak... vážně." řekl s úsměvem.

Diplomacie

Endrys a Ivlan

Mladý koloušek vypadal opravdu zaujatě a já se musel pousmát nad skoro akademickým zájmem o můj klín. Sám jsem si jelínka také oblédl a nenašel jsem nic, co by se mi nelíbilo.
"Ty máš zkušenosti s koňmi, nebo s vlky? Se kterými?" zeptal jsem se, protože by mě celkem zajímalo, kdo všechno si rád vezme takového mladíčka na klín.
"Lidská přirození jsou opravdu jiná, to máš pravdu. Ale zase nás lidi dost často přitahují, nebo spíš přijdou zajímavé, právě koňská, vlčí, psí, nebo i... jelení klíny." řekl jsem podle pravdy, protože sám na sobě jsem tento zájem opravdu pozoroval.
Když se koloušek přiblížil, aby mne se dotkl mého péra, pohladil jsem ho po tváři.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Welles

Chápavě jsem pozoroval statného koně a mimoděk jsem si vzpomněl na Simiu. I když ten už nějakou tu dobu s ostatními kluky pracoval, aby snesli i jeho velikost.
"Tomu rozumím." kývl jsem na Wellese. "A to i zde na dvoře je problém najít někoho dostatečně schopného, aby tě do sebe pojal?" zeptal jsem se, protože na koníkovi byl vidět i stín smutku, když mluvil o své délce.
"Já... nevím, jestli je to vhodné, ale pokud bys měl zájem Wellesi,... tak... bohové, teď si přijdu fakt trapně... tak bych se mohl pokusit tě uspokojit. EHm... Třeba bych překvapil." Rudý zřejmě až na prdeli jsem se díval na střídavě na Wellesův obličej a jeho péro s tím, že jsem nevěděl, kam se dívat, aby to bylo méně trapné.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Dewett a Terrence

Při mém ujištění, že by mi nevadilo, kdyby u mne byli oba dva se bráškové znatelně uvolnili. Bylo to jednoduše roztomilé, jak se Terrence bez studu pohyboval ve svém bráškovi, zatímco řešili takhle diplomatickou situaci.
"No pokud od vás dostanu pozvání, tak nejsem z těch, kteří by odmítli." odpověděl jsem s úsměvem, zatímco Terrence svými svalnatými pažemi zvedl svého milence až na špičku penisu a poté jej jedním pohybem nasunul zase až po kořen nasunul zpět, což u Dewetta vyvolalo další vzdychání a já navíc opět mohl vidět obrys tlustého Terrencova péra na bříšku jeho brášky. Mě samotnému stál v pozoru celou dobu, co jsem je sledoval a nějak mi nešlo se toho zbavit.
Co mému ztopoření rozhodně nepomohlo bylo, když začal Terrence svými prsty ještě více roztahovat bráškův úzký zadeček, který již tak těsně obepínal mohutný Terrencův úd.
"Měli bychom vám již dopřát soukromí, nebo byste se mnou ještě rádi něco projednali?" zeptal jsem se nesměle.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Hais

Hais se mi zamlouval čím dál víc. Bylo jasné, že jsme si s ním padli do oka nejen fyzicky, ale i nastavením. Poočku jsem sledoval Fabia, který se již několikrát projevil tak, že sadistickomasochistického psíka úplně nemusí.
"Ona většina z nich potom pochopí, že nikde jinde by se neměli tak dobře jako u mě, a tak potom i dobrovolně svá těla nabídnou. Ale máš pravdu, že jsou i tací, kteří upřednosňují pouze jedno pohlaví. Koupil jsem například mladého otce a jeho malého synka. Otec měl rád pouze ženy, ale já jsem mu řekl, že zaplatím jeho synovi vzdělání a zajístím místo u mne, či u mé sestry, pokud se podvolí a začne léhat s muži. Stále mu to ještě moc nejde, ale je ve výcviku a zatím to vypadá slibně." Trochu jsem shrnul Yafeův příběh, protože na něj, jako na svůj postupný výtvor jsem byl patřičně pyšný.
"Co se týče bratrů, tak vidím, že máme podobné touhy. Hrozně rád bych toho staršího dotlačil k tomu, že by si chtěl vzít svého brášku víc, než cokoli jiného a přesně tak něco hodlám i udělat. Navíc u mne doma mám třeba mladé kluky, dvojčata, nebo svého Canise, to je kluk, co mi slouží, jako věrný pes. Opravdu myslím, že by se ti u mě líbilo." usmál jsem se na hafana. Pohled mi sklouzl na jeho jako kámen tvrdé přirození i na hravé prsty, které teď bez zábran všechny zajížděli do sténající víly. V jednu chvíli se zřejmě Hais trochu více opřel a ruka mu zmizela v dívčiných útrobách.

Diplomacie

"No, ležel jsem s Haikem, to je takový bílý hřebec. A s Ulvem, to je hnědák. Z vlků si mě vzal jenom Keitos, ale to mi stačilo. Ten tvar mi moc nevyhovuje... mám rád, když je to plynulé a navíc... líbí se mi koně." řekl a zase se červenal.
"Moc se mi líbí jeden kůň, ale... bojím se, že ho nepojmu. Že jsem moc úzký a že to nepůjde. Jsem... z toho ztrápený." dodal koloušek.
"Líbí se ti? A líbí se ti i můj?" zeptal se Ivlan zvědavě a usmál se na tebe, při tvém pohlazení. Svou ruku z tvého péra nesundal a místo toho začal i druhou rukou prohmatávat tvá varlata a zastřižené chloupky v klínu. Klekl si, aby na vše lépe viděl.
"Není... to moc troufalé? Je ti dobře?" zeptal se starostlivě, když k tobě vzhlédl.

⚣

"Nejen kdo by mě do sebe pojal, ale i koho bych chtěl," řekl hřebec a zase si povzdychl. Věc se zdála... komplikovanější. "Líbí se mi štíhlí a menší chlapci, nebo mladíci, jako ty. Mě obvykle snesou jenom podobně velcí a svalnatí, jako jsem já... ale i jim dělám problém. Ale já mám rád něžnost jejich tvarů a to jak jsou... malí." řekl a na chvíli se odmlčel.
"Měl jsem sex s vlček... Seitem. Byl to moc krásný mladíček a... a já se nechal unést. Od té doby jsem se zařekl, že nikdy nesmím spát s nikým, kdo by mě nemohl snést... nehledě na to, jak moc bych je chtěl." v jeho přísaze byla cítit opravdu těžká melancholie, ale zároveň odhodlání. Vzpomněl jsi si na Ivlana. Mohl by být Welles kůň, o kterém mluvil? I když, Ivlan byl dost úzký i na tebe a na většinu mužů s většími péry, kůň nekůň.

"Proč trapně?" zeptal se tě s úsměvem. "Moc mě těší, že máš o mě zájem a sám jsi velmi pohledný. Avšak... jsi si tím jistý? Nebude to lehké." řekl ti, aby se ujistil a pakliže jsi souhlasil, natáhl k tobě ruku. Podal-li jsi mu svou, vzal tě na ní a odvedl dál do soukromí, k pařezu porostlému mechem.
Došel k němu a otočil tě čelem k sobě, jen aby ti rukou zatlačil na prsa a donutil tě tak si sednout a pak i lehnout na záda. Vzal tvé nohy do rukou a roztáhl ti je, zatímco si sám klekl a shrbil se. Na svém otvůrku jsi ucítil jazyk, který tě začal lízat a masírovat... a pak i vnikat dovnitř. Jazyk by sám o sobě vydal za dva lidské prsty.
"Zkus se uvolnit... jak nejvíc dokážeš." řekl ti Welles a jazyk nahradil několika prsty, kterými začal zpracovávat a roztahovat tvůj svěrač. Viděl jsi, že si volnou rukou přejíždí po svém dlouhém penisu a rozmazává na něm průhlednout tekutinu, která z něj vytékala v proudech. Ačkoliv ti stále připadal vlídný a milý, v jeho očích jsi viděl skrytou, ohromnou touhu, kterou ten milý gentleman před tebou držel na uzdě, aby ti dík svým predispozicím neublížil.
Z myšlenek tě probral poslední prst, když do tebe zajel rukou až po hranu palce.
"Jak se cítíš, Fabie?" zeptal se tě a políbil tě na tvé přirození a začal ti lízat koule.

⚣

Terrence začal palce roztahovat a Dewett potichu zanaříkal. "Au... co... co to děláš?" zeptal se ho ale starší bratr se jen s úsměvem podíval na tvou erekci a pak tobě do očí. A následně i na Fabia.
"Jsme rádi, že si nás tak považuješ, Fabie." odpověděl na tvou otázku tentokrát Terrence. "Ale zajímá mě, jestli nám skutečně chceš dát soukromí, nebo - jak tvrdí určité části tvého těla - se chceš dál dívat."
Když odpovíš kladně, Terrence se usměje a vysune s bratříčka své prsty. Lehce se opře pažemi, aby se uvelebil, nechávajíc Dewetta nabodlého na svém kůlu.
"Řekni, co bys rád, abych s Dewem udělal?" řekne hravě, ačkoliv Dewett vypadá zamračeně. "To, že mě pícháš neznamená že jsem vzduch." řekl přísně a drbl do svého bratra hlavou.
"Terrence je... hravý a rád se předvádí. Omluv ho, pokud řekl něco urážlivého. Ostatně, chceš-li tady s námi chvíli pobýt, budeme jenom rádi. Tedy, budete-li s námi chtít pobýt." usmál se Dewett na tebe i Fabia.
Fabius se pousmál zpátky a podíval se na tebe.

⚣

"Oh, přestaň, přestaň, jinak se zamiluju." mávl Hais rukou, když jsi mu začal povídat o Yafeovi a nezaobíral se zakrýváním vzrušení i nadšení pro věc. Z jeho péra ukápla průhledná šťáva a lehce to v něm zacukalo. "Asi bych byl dotčený, jestli by jsi mi to alespoň jednou neukázal. A samotná ta věc,kterou děláš s těmi co si kupuješ - moc se mi to líbí. Je to jako někoho svázat a spoutat mechem. Hrozně sexy." zavrněl.

"Awww, bylo by hrozně hezké, kdyby byli oba na holky a ty by jsi je k tomu mohl ponoukat. Nebo... kdyby byl na holky ten mladší a ten starší na obojí, nebo jenom na chlapce. Bylo by moc hezké ho na to naučit, navíc z rukou či péra vlastního bratra. Bohové, tohle zní opravdu slibně!" usmíval se na tebe a udělal pár temp rukou na svém přirození.
"Dvojčátka? Rozkošné. My tady žádné nemáme, vždycky jsem to chtěl vyzkoušet. A nevěděl jsem, že si můžou být lidé psi! Hah, zní to zajímavě! Co takový pes dělá? A jak ho máš vycvičeného? Zvládne pěst? Když jo, měl by jsi ho přivést, předhodit ho k Wellesovi a vyhecovat ho by mohla být zábava." řekl nadšeně a se zavrněním se o tobě otřel čumákem a olízl ti krk.
"Musím říct, nikdy bych neřekl, že najdu někoho, s kým si budu takto rozumnět, navíc mezi lidmi!" řekl.
Všiml jsi si, že Fabius stojí opodál a zaobírá se vlastní rozmluvou s kentaurem. Tebe kontroluje jen po očku.

"Chtěl by jsi jí vyzkoušet? Rád bych vidět tvůj styl." zeptal se tě Hais a hodil hlavou k víle.

Diplomacie

Endrys a Ivlan

"Já vím, koně jsou nádherní že?" usmál jsem se na červenajícího se kolouška. Vypadalo to však, že i tento mladičký jelínek má nějaké své nenaplněné tajné touhy, což mně osobně dovedlo k další otázce.
"Kdo je ten kůň Ivlane?" zeptal jsem se se zájmem a možností třeba téhle mladé prcince dopřát, po čem toužila.

"Ano líbí se mi tvůj. Celý se mi líbíš... jsi krásný mladý sameček a pro ty mám... slabost." přiznal jsem nesměle a když jelínek poklekl a začal mne rukama hladit po péru i koulích, mimoděk jsem zavzdychal.
"Ne, je to krásné a moc příjemné. Jsi opravdu šikovný mladý koloušek. Ale doufám, že i ty neděláš nic, co by ti nebylo příjemné."

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Welles

"Musím říci, že některé věci máme podobné. I já mám rád malé chlapce, to, jak jsou štíhlí a drobní a často i důvěřivě oddaní." pousmál jsem se na Wellese, aby věděl, že není sám, kdo má takovéto myšlenky.

Odešel jsem s Wellesem stranou, abychom na sebe mohli mít soukromí. Welles mne vedl a já se nechal, přičemž mne položil na záda a zvedl mi nohy, aby mi mohl hezky do zadečku zabořit jazyk. Začal jsem vzdychat a lehce jsem přirážel proti jeho ústům.
Trochu nejistě jsem sledoval ohromné péro, které si kůň třel a snažil jsem si spodní polovinu těla uvolnit tak, abych byl na koníka, co nejvíce připravený.
Po chvíli jsem v sobě ucítil prsty, a Welles začal prsty víc a víc můj svěrač roztahovat. Vzdychal sem a rukou si lehce přejížděl po svém tvrdém péru.
"Je to velmi intenzivní a zároveň krásné. Myslím, že to zvládneme." vydechl jsem lehce připraven na vše.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Dewett a Terrence

"Myslím, že odpověď znáte, jen jsem nechtěl, abyste si vy nepřišli nepříjemně, když se tu na vás tak dívám." řekl jsem s nejistým úsměvem. Terrence se následně uvelebí s tím, že si nechává svého malého brášku naraženého na svém péru, což dosvědčuje stále ta strašně sexy vyboulenina na Dewettově bříšku.
"Co prosím?" Zmateně se podívám na Terrence, jehož nabídka mne upřímně zarazila. Dewettova odpověď na sebe nenechá dlouho čekat a musím říci, že s ním souhlasím. Není vzduch, ale přesto bych si hodně přál vidět, jak moc dokáže Terrence Dewetta potrápit a roztáhnout.
"Já... myslím, že předvádění mi nevadí a rozhodně bych tu s vámi rád pobyl, pokud to tedy nabízíte." Jsem teď opravdu lehce znejistěný, protože na jednu stranu chci vidět Terrence plnit mé přání, ale na stranu druhou si rozhodně nechci znepřátelit, či rozhněvat Dewetta.

⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣⚣

Hais

Hais vypadal, že můj dům s otroky mu zní jako rajská zahrada. Je vzrušení bylo naprosto patrné a mé jakbysmet. Tak jsme tam spolu stáli dva naddržení se stejnými touhami nad tělem sténající víly, u které jsem si ani nebyl jistý, jestli ještě vnímá své okolí.
"Co umí? No... hezky umí sedět na čtyřech s vyplazeným jazykem. Má svůj vlastní obojek a plní velmi odevzdaně mé rozkazy. Všechny mé chlapce, co je doma mám oblažil ve svém nitru." popsal jsem ve stručnosti pár věcí o Canisovi, ačkoli pro mne chlapec znamenal mnohem víc, než jsem dal najevo. "Pěst se učí pojmout a myslím, že pustit Wellese trochu z uzdy a nabídnout mu tohle maso by jistě byla náramná podívaná."
Když mi Hais olízl krk, projela mnou doslova vlna vzrušení. Nějak už jsem se nechtěl moc ovládat a tak jsem jej chytil za jeho péro a přitáhl si ho blíž k sobě, načež jsem mu olízl čenich.
"Tuhle?" kývl jsem hlavou směrem k oné použité víle. "Jen když mi pomůžeš jí dát pořádně do těla..." usmál jsem se na něj lehce zvrhle a rukou mu přejel pod ocasem po měkkém růžovém vstupu do vlkova těla.