Vypravěč - 16. září 2018 22:12

Mocný démon si myslel, že bude moct zničit chrám boží, ale zmínil se. Byl to krutý boj, při kterém zemřelo spoustu lidí, ale démon nakonec přeci jen padl. Ti jenž by si mysleli, že je konec se mílili. Když démon zemřel, tak temnot z jeho nitra vystřelila do několika míst na světě. Temna vůle vyhledala znesvěcená místa a usadila se. Časem nabrala na síle a opět se zhmotnila. Temná vůle se však změnila. Místo, kde rostla ji změnilo a udělala z ní někoho jiného. Vznikli nový demoni, bažící po duších a po temnotě.

Vypravěč - 20. září 2018 11:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Spider Queen Hluboko v Černých lesích je cesta od neznámého stavitele. Co je však lidem z okolí známé je to, co se ukrývá na jejím konci. Před pěti lety se zde konali staré čarodějnické rituály, a sabaty a následně zde bylo i několik čarodějek popraveno na důkaz výsměchu v jejich temné bohy. Vůle čarodějek však přetrvala, brala na sebe podobu malých osminohých tvorů, kteří se rozlézali po celém lese a činili z něj, tak velice nebezpečné místo. Vítr ustal a sítěný váček s pavoučími vajíčky se ještě lehce houpal po poryvu větru. Náhle však začala všechny okolní vlákna černat a lehce jiskřit. Jedna z jisker dokonce zasáhla samičku pavouka, která právě obědvala mladou mušku. Pavoučice sletěla z pavučiny a než stihla dopadnout na zem, tak se rozsypala na jemný prach, který rozprášil po krajině náhlý poryv větru. Vítr stoupal a zase klesal. Černota po síti se však stále rozrůstala až pokryla i váček s vajíčky. Jiskry začali nabírat na intenzitě a všechna čerň ze sítě se přesunula na vajíčka, které uvnitř začali fialově zářit, jako malé světlušky. Váček se utrhl a spadnul na zem, kde sebou chvíli cukal a následně se začal zvětšovat. Zdvihl se obrovský vítr, který strhával početné pavoučí sítě a všechny je kupil na jedno jediné místo a to na váček s vajíčky, který již nabral velikost půl metru. Sítí stále přibývalo, váček rostl a rostl, až nabral velikost skoro dvou metrů. Poté vítr utichl a spolu s ním utichlo i okolí. Z ničeho nic se však ozvalo křupnutí, další a další. Vlákna pavučin se začala trhat a celý pavučinový výtvor se rozpůlil ve dví. Na místě, kde by někdo čekal obří pavouky, však bylo něco jiného. Něco mnohem zlověstnějšího a to démon. Démon se lehce neohrabaně postavil na nohy a chvíli chytal rovnováhu. Následně otevřel své oči a spolu s jejich otevřením prohlédl lži světa a našel způsob jeho očisty a to jeho pohlcením do temnoty.

Vypravěč - 20. září 2018 11:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Fallen God Hřbitov byl vždy domovem pro všechny mrtvé a také ty, kteří hledali odpovědi ve smrti. Temný kult, tam také něco hledal, hledal odpovědi na otázky, které mu mohlo přinést jen temné božstvo. Kult tehdy vytvořil božstvu sochu, kterou však nestihli zcela dokončit, jelikož vtrhla dovnitř církev a všechny členy zajala a v nedaleké vesnici popravila. Místo konání bylo zničení a spolu s ním i socha. Tehdy se však ozvalo zemětřesení a všichni lidé proto utekli. Celé znesvěcené místo se propadlo do hlubin země. Lidé na to stále vzpomínají, jako na vítězství, co však nevědí je, že znesvěcené místo se propadlo do hluboké krypty, kde poničilo i mnoho dalších soch narušilo, tak spánek mrtvých. Deset let místo bylo v klidu. Dnes však ne. Dnes se stíny chovali opravdu podivně, až hmotně. Přelévali se kryptě a plazili se jako hadi hledající kořist. Rozdělovali se a opět se spojovali do velkého stínu, který byl temnější než všechny tma. Náhle se však stín rozpustil a zdálo se, že všechno bylo pouhou iluzí. To byl však pouhý klam, nýbrž kousky soch se z ničeho nic začali sunout po podlaze a začali se spojovat do ležící postavy. Nejvíce částí tvořila socha démona, ale mnoho částí bylo i z jiných soch. Stín se náhle opět zhmotnil a v podivném víru začal obklopovat kusy soch, které se začali spojovat do jednoho kamenného kusu. Vír sílil a sílil. Nabral lehce nafialovělou barvu, kvůli které se sochy ve víru zcela ztratila. Vír po chvíli ustal a zanechal po sobě podivnou sochu, která by obstála i v povídačkách starých bab. Ozvalo se křupnutí. Po soše se začali šířit prasklinky, které se rozšiřovali dál a dál, jako popínavá rostlina. Když byli prasklinky po celé soše nastalo ticho, které následovala malá rána. Socha explodovala, ale ne na kusy, ale pouze na tenké kamenné plátky. Na místě, kde stála socha nyní stála podivná bytost, která v sobě nesla temnotu. Démonovi trvalo pár vteřin, než si uvědomil sám sebe a poprvé se nadechl. Spolu s prvním nadechnutím, jako by vdechnul i poznání. Poznání o nutnosti očisty světa. O nutnosti pohlcení světa temnotou.

Vypravěč - 20. září 2018 12:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro From flesh and blood Před deseti lety byl starý chrám bohyně přírody znesvěcen a pošpiněn černou magií. Ta však byla vypuzena, avšak zanechala po sobě stopy, které se táhli ve formě fialových žil směrem od chrámu do lesa. Nyní je chrám zcela opuštěný a nejspíše i zapomenutý. Temnota však v něm stále přebývá a ta nebude nikdy v klidu. Na vrcholku chrámu se usadil překrásný rudobílý papoušek, který tam se svou družkou vychovával čerstvě narozená mláďata, která měla ještě jemné a nadýchané peří. Dnes však bylo něco v nepořádku a zvířata to cítili. Cítila, že se ručičky rovnováhy vychýlily na stranu temnoty. Z chrámu stoupala slabá nafialovělá záře, kterou však papoušci, kvůli svým očím nebyli schopno postřehnout. Co však dobře postřehli byla zlovolná vůle vycházející s chrámu. Papoušci by jindy odlétli´, ale nechtěli, tam nechávat své mladé, kteří ještě nebyli schopni letu. To však byla chyba. Měli se zachránit, neboť z chrámu vylétl silný poryv větru a vše v hnízdě ochromil. Kolem hnízda se začal tvořit nafialovělý vír, který náhle přešel do krvavě rudé.Papoušci, kteří se již vzpamatovali začali vřeštět a zachránit se. To se jim však nepodařilo. Byli roztrháni na kusy do směsice peří, krve a masa, která nyní tvořila vír. Vír se zrychloval stále více a více až explodoval a kapky zalili okolní krajinu rudám deštěm. Na místě výru nyní stálo něco zlovolného. Něco z čeho šlo cítit temnotu, která pocházela neznámo odkud. Co však bylo jasný byl opeřený démon, který stál v hnízdě. Jakmile otevřel své oči prohlédl lži, které vidí lidi a pochopil svůj smysl. Očistit svět, ponořit jej do temnoty a..... Hnízdo nevydrželo váhu démona a spolu s ním se sesunulo dolů ze střechy. Démon naneštěstí dopadl do keře, kde byli ještě kousky mrtvých papoušků.

Vypravěč - 20. září 2018 12:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cleaned with water and fire Kdysi dávno byl kult uctívačů ohně, který zbudoval jedno ze svých okultních míst u vrcholku jedné ze sopek. Uctívali bytost, která v lávových jezerech žila. Bohužel se jednalo o pouhou nestvůru, která je následně všechny povraždila. Byli zavolání lovci démonů a nestvůru se zbavili. Po deseti letech, kdy už všechna lávová jezera vyschla a zbyl po nich už jen lávový kámen, který stále dosahoval vysokých teplot. Bylo toto místo znesvěceno. Chrám, který byl částečně uvnitř sopky byl znesvěcen kultem, který uctíval tvora, který všechny povraždil a toužili jej přivolat zpět. Tito lidé za svou neuváženost uhořeli zaživa, přesto tvora nevzkřísili. Avšak zhmotnili tvorův plamen, který jasně žhne barvami ohně a krve. Zafoukal studený vítr, který se dostal do všech chodeb vybudovaných v sopce. Dostal se dokonce ž k plameni, který se následně rozhořel ještě více a nabral výšek. Země popraskala a nádoba s ohněm se propadla až k lávě. Nádoba sice nespadla do lávy, ale začala se roztékat a naklánět na stranu, přičemž se převrhla a začala se kutálet do lávy. Roztékající se železo obalilo plamen a uschovalo jej v dutině uvnitř sebe. Jakmile se koule s ohněm dostala do lávy, začala se láva vířit, přičemž přitahovala nádobu do středu, kde se následně potopila zmizela z povrchu zemského. Sopka explodovala a vyletělo z ní mnoho spousta magma, přičemž některé lehce ztvrdlo a dopadalo i kilometry daleko. Jeden velice objemný kus přistál i v malém jezírku uvnitř lesa. Celé jezírko se kvůli horku vypařilo a kámen tak o něco zchladl. Pak však začal praskat a celý se rozpůlil na dvě části. Uvnitř kamene stále pekelná postava, která si právě začala uvědomovat sama sebe a s prvním otevření očí prohlédla lži, kterým věřím lidé. Spatřila svůj význam ve světě. Očistit svět a pohltit jej do věčné temnoty.

Praenzixi - 21. září 2018 19:08

soukromá zpráva od Praenzixi pro Prozření Poté, co se obrovský kámen rozpulí poprvé otevřu oči a rozhlédnu se po okolí. Všude okolo mě je les, čekajíc na spálení na uhel. Ale né teď. První kroky vedou kdesi do neznáma s jasným cílem. Nastává čas krmení a to znamená nalézt a zabít kohokoliv, kdo se mi připlete do cesty. Chvíli přemýtám kudy se vydat, až si nakonec rozhodnu pro směr mého budoucího jídla. není času nazbyt. ,,Iq iz qiza qae ychon yiz laenhg mnaez suzor oth yaewabbi iq iaiae ya rawabbi ath gontrazz.'' zvolám a vydám se na cestu. (Překlad: Je na čase vyčistit tento svět od lidí a uzavřít ho do nekončící temnoty.)

Bealix - 22. září 2018 10:40

soukromá zpráva od Bealix pro Nový život Dlouhý spánek, až příliš dlouhý, ale konečně nastal ten správný čas, vrátit se zpátky do tohoto světa. Konečně se zde usadili ptáci, krásní, roztomilí papoušci. Bohužel měli tu smůlu, že byli ve špatnou chvíli na špatnou místě. Jejich krev, jejich kosti, jejich peří, jejich duše pomohla tomu abych se dokázala zrodit. Přestože jejich smrt byla velmi drsná, umírali s tím, že dali možnost zrodit se něčemu většímu něž jsou oni sami. Kdyby to věděli mohli by na sebe být hrdí, nebo zděšení. Kdo může říct, že jeho smrt pomohla zrodit démona? Začala jsem si prohlížit své tělo, papouškům jsem se opravdu podobala, červené peří, dlouhé drápy, zvláštní, zostřený zrak. Výborně, výborně. Je na čase si tento svět podmanit, osvobodit ho od těch divných lidí. je třeba tady nastolit nový pořádek. Hnízdo nebylo bohužel stavěno na váhu něčeho těžšího než je skupina malých ptáků a já jsem se propadla až dolů. Spadla jsem tak rychle a překvapeně, že jsem nestihla ani pohotově zareagovat. Jakmile dopadnu, prokoumám zbytky mrtvých papoušků, které rychle pozřu, přeci jen se musím na další cestu posilnit. Poté lehce prozkoumám své okolí a když neuvidím nic zajímavého, rozevřu svá křídla a vyletím do vzduchu, najít něco, co by stálo za vidění.

Covenantis - 22. září 2018 16:26

soukromá zpráva od Covenantis pro Zrození Byl to zvláštní pocit. Víte, těsně před tím, než se to všechno stane, vás nikdo nechytí za ruku a neřekne vám, kam právě jdete a co je vaším posláním. Rodíme se základními instinkty. Někteří jsou zaměřeni více na pudy, jiní spoléhají na jiné triky. Na to všechno ale musíme přijít. Netrvá to dlouho. Pár neúspěšných setkání, někomu to zabere pár prvních nádechů, než si uvědomí, jak se svými silami má nakládat. Rád bych řekl, že jsem byl přesně ten příklad. Jenže jsem se zrodil do temnoty, která mi už od samého začátku odebrala zrak. Když jsme se poprvé nadechl, věděl jsem, že síla, která mě stvořila, určitě nechtěla použít mé tělo do první linie. Hlava mi třeštila. Nevěděl jsem pořádně, co se děje. Ani kde jsem. Viděl jsem siluety, cítil je skrz vibrace. Věděl jsem, že někde za mnou stojí budova. Dokonce jsem věděl, jak daleko je a kam musím šlápnout, abych do ní nenarazil, ale to bylo vše, co jsem dokázal rozpoznat. Byl jsem jako každé jiné novorozeně - hladový po tom, co jsem ale od matčina prsu nemohl nikdy dostat. Postavil jsem se. Můj první instinkt mi hned řekl, že pohyb v temnotě pro mě bude daleko snadnější než nepříjemná záře denního slunce. Nemám žádný přehled o tom, kam jít, ale usuzuji, že stát na jednom místě mi nic nepřinese. Pokud mi to má schopnost umožní, pokusím se vycítit nějaký snadný cíl. Kdybych se měl dostat do křížku s více cíli, raději zvolím úkryt a vyčkávání. Na hřbitově z mrtvých stejně žádný užitek mít nebudu.

Vypravěč - 22. září 2018 16:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Soustíčka Žhavé těle se dotklo trávy, která zasyčela a z pod ní se vyvanul malý obláček páry, jak se vody v okolí nohy vypařila. Cítil si, že vlhkost na tebe sice pořád a pořád útočí, ale žár tvého nitra nedovoluje vlhkosti, aby se k tobě dostala. Přijde ti to jen, jako podivný pocit, ale nějak cítíš, že bys měl jít na sever. Že tam najdeš jídlo. Mnoho jídla, které čeká jen na to, až jej všechno pozřeš. Cesta lesem trvala dlouho. Minuti ti byli cizí, přesto ti bylo jasné, že uběhlo dlouhá doba, neboť se Slunce ocitlo uprostřed oblohy. Zaslechl jsi šustění listí. Teplo, cítil jsi teplo nedalekého zdroje ohně a tam, kde je oheň bude i někdo, kdo jej udržuje. Vydáš se tím směrem a brzy narazíš na velký šikmý kamenný výčnělek, pod kterým se rozprostírá malé ohniště, tři uvázaní koně a žena s malým dítětem zbavující ryby šupin. Jedna ryba byla již na ohništi a i ty jsi ucítil krásnou vůni masa, které pro tebe jest ještě málo připálené. Zatím jsi schovaný za výčnělkem, takže tě nikdo nezpozoroval. Dole na tebe čekají dvě krásná soustíčka, avšak tušíš, že někde v okolí bude i to třetí. Je na tobě co uděláš. (Na další akci použij kostku s procenty)

Vypravěč - 22. září 2018 17:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Z nížin do oblak V tělech papoušků jsi našla pár kostí, ale nijak extra velká svačinka to nebyli. Přesto si je snědla i s lahodným morkem. Ve tvém okolí se nachází pouze spousta stromů a chrám na kterém jsi povstala. V okolí jinak nejsou žádná zvířata a tak, ani žádné čerstvé kosti. Ucítíš malinké štípnutí, načež ti ze zad vylezou dvoje obří křídla, který vypadají velice krásně a elegantně. Roztáhneš je a vzlétneš. Vítr se ti otírá lehce o peří a ty cítíš každé peříčko, které prosekává vzduch, jako nůž řezající vodní hladinu. Letíš vzduchem a prohlížíš si malý svět, který se z tvé výšky zdá opravdu malinkatý. Na nebi vidíš pár ptáků a i pár malých podivných tvorečků, kteří sedí sem, tam na mracích a nedůvěřivě tě pozorují. Zobrazit SPOILER Nevíš proč, ale něco tě táhne na jih. Jako by něco v tobě tušilo, že právě tam je něco k snědku a také, že ano. Nemusíš letět nijak dlouho a spatříš malou osadu. Která se rozkládá v malebném údolíčku. Osada není nijak velká, jen 9 domků a nějaké stodoly. Vidíš i drobné lidi, kteří chodí po okraji chajd. Zatím tě nikdo nezpozoroval. Je na tobě co uděláš. (Napiš svou akci a použij kostku s procenty)

Vypravěč - 22. září 2018 17:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Poznání Pomalu ses zcela zorientoval v prostoru. Sice nic neviděl, ale věděl jsi zhruba jak vypadají předměty představující kosti, kusy soch, kolem tebe. K tvému zjištění se vibrace v uzavřeném prostoru šíří velice dobře a brzy tak nějak víš, jak vypadá celé místo ve kterém jsi, stejně, tak víš i dlouhé chodbě, která však nějak končí. Když dojdeš na konec chodby, tak pochopíš, že jde o dveře. Po pár minutách se ti je podaří otevřít a tělo ti ozáří světlo. Necítíš se nijak špatně, fouká studený vítr a zem je chladná. Nejspíše je noc. Na hřbitově je klid. Nikde nic neslyšíš, tedy až na kočku, které nedaleko od tebe loví myši. Ty máš také hlad, stejně jako ona. Na chvíli se soustředíš a následně víš, jak vypadá zhruba i hřbitov, takže ti nedělá problém se z něj dostat do lesa, ve kterém je něco jako mezera. Nejspíše cesta. Něco tě táhne dopředu, nejsi si jistý, ale někde před tebou je jídlo, spousta jídla. Jdeš ještě chvíli a poznáš, že nedaleko od tebe jsou lidé. Odraz ti prozrazuje, že před tebou se nachází několik lidských obydlí. Tvé smysli se ještě více zbystří a ty začneš vnímat zvuky z vesnice. Jen, tak si uvědomíš, že tvým směrem kráčí skupinka lidí, kteří mají louče a stihneš se schovat za jedno z obydlí. Popiš své akce. Ve vesnici jsou sem tam nějaké louče, takže je přítomen stín, který cítíš. Poté použij kostku s procenty na výsledek akce.

Vypravěč - 22. září 2018 17:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Malý titán Nedaleko Araských plání je zřícenina hradu, který posledních pár roků sloužil, jako místo konání černých trhů a také jako bojová aréna, kde bohatí předváděli své bojovníky a nechávali je bojovat proti sobě, nebo proti zvířatům. Byla zde odporná jatka, na které se chodilo dívat mnoho lidí. Zdejší písek okusil litry a litry krve, jak lidská, tak zvířecí. Jednou se zápasů účastnil i velice bohatý muž celý oděný v černém. Vsadil se, že jeho bojovník porazí kohokoliv, koho proti němu majitel arény postaví a sázka byla přijata. Majitel arény vybral svého nejlepšího bojovníka a vyděl jasnou výhru. Ovšem netušil, že zahalený muž sice řekl, že to bude boj mezi bojovníky, nezmínil se však, že jeho bojovník je z části zvíře. Minotaurus. Ušlechtilý tvor z černého umění. Byl krutý boj, který Minotaurus prohrál, ale bojovník přišel o ruku a nohu. Majitel arény byl ze svého bojovníka, tak znechucen, že jej živého hodil do jámy na mrtvoly, kde i s tělem Minotaura časem začali hnít. Poté co se objevila církev, musel trh zmizet a také se jim to velice povedlo. Nikomu se však nechtělo vybírat těla a tak je tam nechali. Církev se pokusila místo očistit, bohužel idiot co to měl na starosti uprostřed toho nejdůležitějšího kíchnul a vše tak podělal. Je tomu pět let co církev odešla a zřícenina zůstala v klidu na pospas sama sobě. Dnes se však ze sklepení ozývali podivné zvuky. Řetězy chrastili a ozývalo se podivné bublání. Do místa s těly prosakovala voda a stvořila tak odporné jezírko z mrtvých, rozkládajících se částí těl. Hladina jezírka se podivně vlnila, jako by v ní něco plavalo. To však nebylo možné, nýbrž bylo, tak jedovaté, že by to nic nepřežilo. Hladina začala podivně vířit až se z jezírka vyřítil vír, který dosáhl stropu a prorážel si cestu ven. Sračkou problikávali malé fialové jiskry a dodávali všemu, tak na tajemnosti. Voda se nakonec dostala až na arénu, kde bylo prolito nejvíce krve. Sračka vytvořila něco jako obří rotující bublinu, která se zvětšovala více a více. Nakonec praskla a hnus se rozletěl všude okolo. Na místě bubliny však nyní stál podivný tvor, který jistě nepocházel z našeho světa. Otevřel své oči a s tím prohlédl lži, které vidí lidé a pochopil svůj smyl. Obnovit pořádek na světě tím, že jej ponoří do věčné tmy a chaosu.

Covenantis - 22. září 2018 19:15

soukromá zpráva od Covenantis pro Čas zábavy Udělám několik nejistých kroků směrem k lesu, když mou pozornost upoutá jiný dravec. Chvilku jen pozoruji jeho vyrovnaný posed a obdivuji jeho trpělivost. Je mi skoro jako učitel, který se mě snaží naučit správnou techniku lovení, ale já cítím, že ke svému úspěchu budu využívat jiných metod. I když si vlastně v tomhle nejsme tak cizí. I kočka využívá ostrých drápů. Seděla v klidu. Byla docela zabraná do hlídání děr, ve kterých se hemžilo celé hejno drobných myšek. Čapl jsem ji za ocas a zvedl do vzduchu. Najednou se nezdála tak klidná a vyrovnaná. Syčela a oháněla se ostrými drápy. Jednou jsem jí protočil ve vzduchu, než jsem s ní mrštil o zem. "Mohl jsem tě nechat, kdybys zůstala klidná..." pronesl jsem tiše a nechal ji ležet na zemi s rozraženou lebkou v kaluži vlastní krve. U mrtvoly se nezdržím dlouho. Hned co z ní vyprchal život mě přestala zajímat. Místo toho se instinktem nechám vtáhnout do lesa. Okamžitě se nechám přitáhnout blíž ke svým potencionálním cílům. Je jich však moc. Je to jakoby mi něco říkalo, že i jeden z nich bude velké sousto, natož několik najednou. Ne, já se potřebuji vyhnout skupince a najít snadnější cíl (72%). Snad nějaké malé dítě v jednom z příbytků. Snažím se vyhýbat se větším skupinám lidí, zůstávám ve stínech a spíše jen pozoruji, jestli by se nenaskytla vhodná šance.

Vypravěč - 22. září 2018 20:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro 1. Šance Poté co jsi div ne s údivem ve tváři pozoroval kočku se ti jí opravdu povedlo překvapit a chytnout za ocas, načež tě ona překvapila hromadou škrábanců a kousanců, které nebyli opravdu nijak příjemné. Když jsi jí protočil, tak tě na nechala a při dopadu se jí skoro povedlo i dopadnout na všechny čtyři. I tak schytala pěknou ránu do hlavy, přičemž jí praskla hlava a čelist, které se posunula do podivného úhlu. Přičemž jí z hlavy začala vytékat krev. Když jsi odcházel, tak jsi ještě zaslechl jak něco z kočky odtrhává kůži a maso a toho něčeho je opravdu spousta. Skupince jsi se velice šikovně vyhnul a tak jsi se dal do hledání své kořisti. Během schovávání se jsi byl většinou ukrytý za chajdami, za které nikdo nechodil. Pak jsi však zaslechl kroky a něco jako šplouchnutí, která následovali nadávky ženským hlasem. "Zkurvený prasata, to nemůžou chodit chcát ven. Ještě od toho budu celá zasraná" Žena se dostane do tvých vln. Je menší postavy, ale celkem tlustá. V rukách něco nese a dle zvuku usoudíš, že v tom je nějaká tekutina. Žena jde pomalu až za chajdy, přičemž si tebe, skrytého ve stínu domku vůbec nevšimne. Stojí k tobě otočená zády a právě se chystá vylít onu tekutinu. (Co uděláš + hod na procenty)

Bealix - 25. září 2018 15:08

soukromá zpráva od Bealix pro První setkání Potrava...víc potravy...samozřejmě že mi nestačilo jen pár zbytečných malinkých kostí, které jsem pozřela, chtěla jsem pořádnou hostinu, něco, po čem bych se cítila silnější a mocnější. Bohužel momentálně jsem se necítila jako příliš silný démon, takže jsem si nemohla troufnout na pořádnou oběť, bylo třeba si trochu vybírat. Let vzduchem je velmi příjemný, užívám si každý poryv větru a postupně se dostávám dál a dál...až konečně vidím něco zajímavého. Na tvory, které potkám na obloze jen zasyčím a nechám je na pokoji a předpokládám, že oni udělají to samé. Co ale opravdu získá moji pozornost je malá osada. Slétnu trochu níž a pořádně si prohlédnu situaci. Není pro mě vhodné letět dolů, ve vzduchu mám přeci jen větší výhodu. Intuitivně se dívám po dětech, nejlépe po těch osamocených, co se toulají sami dál od rodičů, nebo si hrají na schovávanou a zrovna je nikdo nevidí. Pokud někoho takového naleznu, sletím vysokou rychlostí k němu, chytnu ho do svých pařátů a zase rychle odletím do lesa, do bezpečí. (14%)

Vypravěč - 25. září 2018 21:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zásadní omil Malý tvorečkové se rozutečou obrovskou rychlostí pryč a všichni zmizeli mimo tvůj dohled. Kupodivu jsi však zahlédla o něco větší fialové šmouhy, které vyskočili z mraků a opět v nich zmizeli. Chvílí ležíš a snažíš se někoho najít a pak někoho zahlédneš. Malé dítě, blond, které stojí opodál vesnice a skovává se za stromy. Pak vždy kus proběhne ve volném prostoru, jelikož jsou stromy daleko a schová se. Skvělý cíl. Načasuheš si to a obrovskou rychlostí se vrhneš dolů. Dítě popadneš a vzletíš s ním. Děje se však něco divného. Dívce se zavlní kůže a roztahne se jí na několika místech kůže. Vyrazí odtamtud chapadla a začnou tě omotávat. Tvor s obličejem malé dívky se ukáže jako démon s velice ostrými zuby, kterými tě kouše do nohy.

Praenzixi - 26. září 2018 11:11

soukromá zpráva od Praenzixi pro Hlad. To je to, co mě pohání vpřed. Chci jíst a to co nejdříve. Dlouho putuji lesem, než konečně ucítím něco chutného. Tady někde je oheň a.... zastavím se zachytím novou vůni. Maso..... tady někdo něco pro mě připravuje. ironicky si pomyslím a vydám se za vůní. Dostanu se až na kamenný výčnělek a pod ním 3 koně, žena, dítě a ohniště s rybama. 3 koně, ale jen dva zákusky? Něco tady nehraje. znova pomyslím a začnu přemýšlet. Po chvilce se rozhodnu, že počkám a budu si hlídat svoje okolí. Někdy se onen třetí zákusek musí vrátit. Pokud se vrátí, tak si počkám na správnou chvíli, kdy mohu seskočit přímo na jednu z oněch zákusků a vzplanout a okamžitě jednoho připravit pro nakrmení. (9 procent xD)

Bealix - 26. září 2018 13:10

soukromá zpráva od Bealix pro Špatný cíl Skvrnám ve vzduchu nevěnuji moc pozornosti, ale kusem vědomí si uvědomuji, že bych si na ně měla dávat pozor, přeci jen může být ve vzduchu ještě něco dalšího, než jen malí tvorové...třeba něco velkého. Konečně už vidím skvělý cíl, malá holčička, která si běhá sama, bez kohokoliv jiného, kdo by ji hlídal nebo kontroloval. Možná ani nikomu chybět nebude. Dokonalé...možná až moc. Pomyslím si, že bleskem prosvištím vzduchem a dostanu se až k děvčeti. Byl to ale jenom trik, to co na začátku vypadalo jako dokonalá oběť se náhle promění na malého, zákeřného démona. Nechala jsem se ošálit hloupou iluzí, to jsem tedy dopadla!t Taková zákeřná taktika, možná by bylo vhodné se ji naučit také využívat, ale teď bylo nejdůležitější zbavit se co nejrychleji nepříjemné přítěže. Začnu se sebou co nejvíce zmítat, ze strany na stranu, kopu do vzduchu a snažím se povolit stisk chapadel. Do jejích chapadel se také zaryji svými drápy, což by démona mohlo bolet natolik, aby se mě pustil. Spoléhám však hlavně na to, že s ním dokáži rozpohybovat natolik aby odpadl. Přiblížím se také k některému ze stromů a silou praštím démonem o pěkný, košatý stromek. (97%, 46%)

Soziz - 26. září 2018 19:08

soukromá zpráva od Soziz pro Nový svět Zhluboka jsem se nadechla, poprvé otevřela oči. Viděla jsem rozmazaně, dalo mi docela práci, než jsem zaostřila. Oklepala jsem se. Bylo to tak jiné a já si připadala tak křehká. Pomalu jsem zvedla každý pár mých rukou a prohlédla si je. Stejně tak jsme si prohlédla místo, kde jsem. Stála jsem na místě a otáčela se kolem dokola. Hledala někoho mého druhu. Lesy jich jsou plné. "Já, královna všech osminohých, povolávám své služebníky!" Nečekala jsem, že mne poslechnou hned. Ale měli by. Jsem naštvaná a hladová. Tak moc, že bych v rukách dokázala rozdrtit i vlastní druh. Pak mne mé nohy nesli prázdným lesem, po kamenné cestě vzhůru. "Chci jíst. Mám hlad! Dejme mi jídlo!"

Vypravěč - 27. září 2018 20:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Svatý rytíř Čas se prodlužuje a nikde nikdo. Pak však zaslechneš koně a další a další. Je ti jasné, že tohle nebude žádná chudina, když spatříš odlesky kovu přibližující se nejspíše po cestě směrem k tábořišti. I žena s dítětem si toho všimli a balí věci. Přiběhne udýchaný muž v upocených a potrhaných hadrech, který hned pomáhá cerce a ženě na koně. Poté nasedá a hned ujíždějí pryč, přičemž se jízda stále přibližuje. Čím blíž je jízda tím více cítíš podivnou sílu, která od nich vyzařuje. Jako by tě něco pozorovalo a přitom působilo tlakem. Pak zahlédneš mezi muži ženu se zlatými vlasy a velkým mečem na zádech. Ihned ti dochází, že žena je lovkyní démonů a dle aury, kterou cítíš na velkou dálku nejspíše bojuje s požehnanou zbrojí. Štěkot psů, kteří nejspíše zavětřili stopu lidí a nebo tvojí se stává více a více hlasitějším, je jasné, že ti budou ještě mnohem blíže. Proti takové přesile nemáš šanci a pokud nejsi naprosto retardovaný démon, tak své šance ani nezkoušíš a pokoušíš se najít pro sebe úkryt, což nebude snadné, jelikož červená se zelenou a hnědou, která tě obklopuje moc nesplývá. (Popis akce + hod na procenta)

Vypravěč - 27. září 2018 20:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdo je rychlejší a nebo silnější? Démon se po tobě sápe chapadly a snaží se tě obmotat, při jednom skoro až akrobatickém kousku se ti povede jej ze sebe setřást, ale bohužel obmotal tvé křídlo a ty se spolu s ním řítíš k zemi. Povede se ti jej sice setřást zcela, ale již nedovedeš nabrat výšku a tak jen, tak, tak stihneš zatáhnout křídla předtím než dopadneš do koruny stromu. Propadáš pár větvemi a o některé se odřeš, pak se však jedné chytneš a právě v čas, aby jsi nedopadla na zem a něco si nezlomila. Křídla jsou poškozená, ale do dvou dnů by měla být zcela v pořádku, létat by jsi měla moct. Co je však hlavní je to, že nyní chvíli létat moct nebudeš a poté co slezeš ze stromu se na tebe z povzdálí usměje zubatý démon, který se právě zvedá z malé louže zelené tekutiny a vypadá velice nadšeně, ale jako medvěd, kterému někdo sežral všechny zásoby a on toho toho zmrda má nyní před sebou a chce ho zabít. Zhruba nějak tak se podle vrčení a pěny od úst nejspíše cítila věc podobná sice ještě trochu holčičce, ale z větší části podobná podivné chobotnici. Poté co démon do tří vteřin zcela vstane se sice chvíli motá, ale na konec se k tobě rozebíhá po nohách, lehce podepíraný chapadly a dle všeho tě nechce obejmout a poděkovat za to, že jsi ho vyrušila při lovu, zvedla ze země a následně mu polámala několik kostí, když jsi ho z celkem velké výšky pustla na zem. (Popiš akci + hod na procenty)

Vypravěč - 27. září 2018 20:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pavouci, pavouci a. A kurva, Pavouk. Když jsi se rozhlédla, tak si spatřila pár barevných skvrn, které dříve byli nejspíše pavouci na okolních stromech a kousek dál už ani to ne. Na tvé volání nejspíše nikdo neodpovídal, jelikož všude panovalo naprosté ticho a nikde nebyl ani náznak pohybu. Jediné co se pohnulo byl dřevěný kříž přibitý ke skalce, kterému se ulomila špice a on se tak převrátil do již ne tak svaté podoby. Cesta vypadala neudržovaně a dle všechno velice dlouho. Na cestě jsi již pár osminohých našla a v okolí také. Někteří i vypadali velice jedovatě a ty nevíš jak jsi na tom s imunitu proti jedům. Šla jsi dále po cestě, která vedla skrze skálu, která byla plná pavučin a přísahala bys, že tě něco velkého od někut pozoruje. Nikde jsi však nic nezahlídla. Jediné co tě opravdu zaujalo bylo asi centimetr a půl tlusté vlákno na jehož konci vysel kokon a v něm zcela vysátý člověk, kterému manimálně vylezl nějaký malý pavouček z oka. V jeskyní části tlustých vláken přibývalo a následně jsi i zaslechla pohyb ne zas tak malých nožiček. Menší kameny se při jeho chůzi občas pohnuli a následně však nastalo ticho. Koukala si kolem sebe až si se nakonec podívala i nad sebe a rozeznala v mírném šeru opravdu nemalého pavouka, který jak vypadá si tě spletl s jídlem, jelikož skáče dolů s úmyslem zabíjet. (Pipiš svou akci + hod na procenta)

Bealix - 28. září 2018 21:30

soukromá zpráva od Bealix pro Kdo z koho Chybělo málo a mohla jsem se té malé potvory zbavit, bohužel mi to nevyšlo a spadla jsem s ním až na zem. Proletěla jsem se stromy, větve odraly mé tělo a bohužel i pochroumaly moje křídla. Naštěstí jsem se dokázala docela ladně uchopit poslední větve a díky tomu jsem se dostala na zem bez toho aby se mi stalo ještě něco vážnějšího. Tohle ale ještě nebyl konec, možná to byl teprve začátek. Démon taky dokázal nějakým zázrakem přistát a dokonce mu ani žádné zranění nebránilo v pohyb. Připravoval se k útoku, a nevypadal zrovna moc přátelsky, takhle jsem si svoji první kořist rozhodně nepředstavovala...a já nemohu vzlétnout, právě jsem ztratila svoji výhodu. Pokusím se napnout všechny svoje ptačí reflexy, které mám, protože se proti mě rozebíhá, nechám ho ať klidně bez rozmyslu běží a počkám si až bude co nejblíže u mě. Pokud mám dostatečnou sílu v nohách, pokusím se jej v té chvíli přeskočit, pokud ne, jen velmi rychle uhnu. Tak či tak se po úspěšném manévru dostanu démonovi do zad, do kterých ho plnou silou trefím svými drápy, a sekám a sekám, nepřestanu, dokud ho nerozřežu na kousky. (88%)

Vypravěč - 28. září 2018 22:05

Ne bez výsledku Když ses pokusila uplatnit své ptačí reflexy, tak jediné co jsi zmohla bylo to, že jsi viděla zrůdu ještě detailněji a ten pohled opravdu nestál za to. Přesto máš dost velkou sílu v nohách, aby jsi rozeběhlého démona přeskočila a dostala se za něj. Démon však nezahálel a zaútočil na tebe. Ty ses vcelku dobře vyhnula a začala sekat a sekat. Démon se však zdál poněkud odolnější než jsi čekala. Chapadla jsou měkká a tvoje pařáty na nich nezpůsobují nijak extra velké poškození. Zato na těle, které připomíná spíše dívku již zranění způsobuješ, ale ne moc dlouho, jelikož se démon nechce vzdát a udeří tě chapadlem, což odmrští do křoví, které je kupodivu měkké a zmírní vcelku dost tvůj dopad. Démon opět útočí ve chvíli tvého dopadu a skočí na tebe, jelikož jsi byla na zádech, tak jsi jej neviděla a proto tě v tu chvíli vyděsil a ty jsi bleskově vykopla nohama, načež to schytala dívčí hlava, které se celkem podivně otočila a démon dopadl pár metrů od tebe. Dětské ručičky se pokoušejí srovnat hlavu a přitom se také postavit. (Tvůj postup + hod na procenta)

Bealix - 28. září 2018 22:25

soukromá zpráva od Bealix pro Holčička, která je těžší nepřítel, než se zdálo Hnusná, tuhá příšera. Cítím, že nemám dost síly, ani prostředků, na tuhle ohavnost. Při svém zběsilém útoku na ni, zjistím, že tělo, které ještě připomíná holčičku, je zranitelnější, než chapadla, což mě mohlo napadnout už dávno. Náhodou se mi podaří stvůru kopnout do hlavy tak, že by jí to mohlo zlomit vaz a ono ne...tak jednoduché to nebude. "Holčička" je momentálně zaměstnaná spravováním vlastní hlavy, což je ideální čas, na nic nečekat a opět zaútočit. Vezmu nejbližší klacek, který má dostatečně ostrý konec, a tímto konce ji chci nabodnout přímo doprostřed čela, zatímco se ještě zvedá. Druhou ruku, ji automaticky zasekávám do krku, aby s sebou zbytečně nemáchala, a někam mi neuhnula. (44%)

Vypravěč - 28. září 2018 22:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro 1. Úspěch Rychle se sebereš a vylezeš z keře. Úplnou, opravdu úplnou náhodou leží kousek od tebe větev ze stromu, kterým jsi předtím proletěla a její konec je opravdu velice ostrý, tedy tobě tak přijde. Nezbývá ti než doufat, že je dost ostrý. Démona zasáhneš přímo mezi oči. Jde to stuha, ale jelikož se při útoku dost zapřeš i nohama a využiješ pohyblivé síly + síly, kterou sama máš, tak se ti podaří dostat i skrz lebku a klacek projede celým mozkem, tedy tím co by tam, asi měl být. Démon padne a s menším škubáním a se chapadla mění na slizkou tekutinu a a kůže dívenky se rozpadá v prach. Co zbyde je jen kůže a kosti a ještě něco. Malý fialový červ, který jak se zdá se snaží před tebou utéct. Vypadá opravdu zvláštně, ale je moc malý aby jsi jej bez použití svých smyslů viděla detailněji. Je však jasné, že onen červ byl uvnitř dívky a brzy ti zmizí ve vysoké trávě.

Bealix - 28. září 2018 22:47

soukromá zpráva od Bealix pro Sladká odměna Jakmile cítím, jak její tělo povoluje, projede mým tělem neskutečná radost, konečně přestane vzdorovat a povoluje se mojí síle. Ihned si zapíšu do paměti, že pořádná rána do hlavy, je dobrým řešením většiny sporů. Z démona se postupně stane něco, co nevypadá příliš lákavě a ani mě toto zabití nijak neposílí, přesto se cítím velmi spokojeně, alespoň trochu jsem si dokázala, že dokáži své tělo ovládat a za chvíli si poradím i s většími nepřáteli, jen je nesmím potkat hned teď... Ještě, než si pustím do křupavých kostí, které po sobě můj nepřítel zanechal, zaujme mě červ, který se nenápadně plíží z těla pryč. Nemohu dopustit, aby se něco z mé oběti dostalo pryč, tak se znovu pokusím zaostřit své smysly a chytit ho, než se odplatí pryč. Nesleduji ho ale zas tak daleko, přeci jen má pro mě prioritu potrava. Chci ho chytit a jakmile bych ho zachytila, nabodnu si ho na dráp a strčím rovnou do pusy, bez žádného rozmyšlení. Jestli ho chytnu nebo ne, pustím se do hromádky kostí, které přestože jsou od slizu pořád působí docela lákavě. Odpočinu si, prozkoumám svoje rány a chvíli jen regeneruji a přemýšlím nad dalším postupem.

Vypravěč - 28. září 2018 22:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Co dál? Bez problému si červa přiblížíš a zjistíš, že má na sobě mnoho malinkatých chapadélek, které jsou tenké jak vlas a dlouhé ani ne milimetr. Bez potíží jej chytneš a nabodneš na prst. Následně jej sníš jako jednohubku a více se pouze zajímáš o hromádku kostí, která vypadá velice chutně a lákavě což i jak později zjistíš i skutečně je. Usadíš se do tráva a opřeš o strom. Tvoje zranění nejsou nijak velká. Na rozdíl od démona jsi měla nejspíše více štěstí než on a nebo pouze více rozumu. Tak čí tak, přežila jsi a to nejsi naživu ještě ani den. Odpočinek ti jedině prospěje. Tvoje rány se malinko stáhnou a vypadá to, že se brzy zacelí. Možností máš mnoho, můžeš jít do lesů, nebo máš nedaleko od sebe vesnici plnou lidí a především nevinných dětí, které budou mít výborné kosti a lahodné duše. Co uděláš je zcela na tobě. Můžeš zvolit i jiné možnosti, jako jít třeba na záchod a nebo si někde zdřímnout.

Kern - 30. září 2018 18:48
	soukromá zpráva od Kern pro Zrození Konečně se tvorba těla dokončila. Doufal jsem že budu větší, nu což. Prohlédnu si své tělo, potom co skončím široce se usměji. Je na čase zabít pár špinavých lidí. Pořádně si prohlédnu stěnu arény a začnu po ní šplhat. Tohle má někoho chránit, ubohé. Když vylezu rozhlédnu se po okolí a z plných plic zařvu, aby někdo kdo se nebojí noci začal.

Bealix - 01. října 2018 09:31

soukromá zpráva od Bealix pro Další postup Chvíli jen tak polehávám v trávě, odpočívám si, užívám si toho slastného pocitu, že jsem vlastně naživu. Boj sice nebyl úplně podle mých představ, ale získala jsem z něj spoustu různých zkušeností, díky kterým například vím, že musím při boji více taktizovat, zaměřovat se na slabiny protivníka a využívat svoje přednosti. Je to tak jednoduché a při tom tak složité. Naštěstí nemám ze souboje žádné větší zranění, kromě křídel, která se snad brzo zacelí. Bohužel jsem takto nemohla nikam odletět, což byla opravdu velká nevýhoda. Když si dostatečně odpočinu a nasytím se, zvažuji co bych mohla dělat, nechce se mi jen tak se poflakovat, když jsem na světě jen chvíli a je tu toho tolik na objevování! Nejlákavější je možnost navštívení nedaleké vesnice, ale musím tentokrát postupovat trochu obezřetněji a nenechat se znovu napálit. Vydám se tedy směrem k vesnici, blížím se velmi pomalu, opatrně, s tím, že si chci vesnici prvně z dálky pořádně prohlédnout, případně nalákat nějakou nevinnou oběť do lesů.

Vypravěč - 01. října 2018 21:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dřive tichá noc Vylézt nahoru pro tebe nebylo obtížné , i když jsi se malinko smekl a málem spadnul dolů. Zdravý jsi vylezl na vrchol arény, za kterou se rozlehala obrovská průrva na jejímž dně tekla řeka. Zařval jsi a tvůj řev se nesl prázdnou kamennou krajinou a především průrvou. Chvíli se nic nedělo, ale poté jsi zahlédl něco tmavého a velkého, jak se vynořuje z kraje průrvy a plazivým pohybem se to k tobě blíží. Je tma, takže na to pořádně nevidíš, ale měl jsi to štěstí, že se nebesa rozestoupila a měsíc zářil pohybující se hroudu hnědého slizu, která bez potíží leze nahoru po štěně. Trochu tě to znervóznilo a lehce jsi přišlápl. To však uvolnilo starý kámen, který spadl přímo na nestvůru a zmizel v ní. Trochu jsi čekal, že propadne skrz, ale stvůře se pouze malinko zvětšila a leze dál. (Co uděláš plus hod na procenta)

Vypravěč - 01. října 2018 21:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kořist a úchyl Tráva je příjemná na dotek a jemný vánek jí lehounce vlní a stejně tak naráží do tvých pírek. Jedno dvě pírka, která se nejspíše zlomila při boji se vynesou a odlétnou s větrem pryč. Vydala jsi se po svých k vesnici a zjistila, že jsi i na zemi opravdu celkem rychlá přestože neběžíš. Za malou chvíli jsi u vesnice a jako nahou se našel skvělý keř za který jsi se mohl schovat a pozorovat dění ve vesnici. Nějaký muž křičel na malé děti co se mu pletly pod nohy. Stará žena přála prádlo na valše. Tebe však více zaujalo malé děti, které si hráli a nafouknutým ovčím střevem a házeli si jej. Sem tam zafoukal vítr a střevo tak změnilo směr. Načež jej druhé dítě ne chytlo a ono se díky větru dostalo až za jednu chalupu, kde jsi již dítě ztratila z dohledu. Za malou chvíli se to stalo znovu. Mezitím jsi spatřila stareho muže v rouchu jak vleče mladého chlapce a mluví o jeho rozhřešením, nebo čem, přičemž muž neustále pokukuje po chlapcově zadku a dokonce se mlsně olízne. Nějaký mladý muž zas začal štípat dřívý a pár žen si sedlo do kolečka na malé špalku a začali si povídat a vyšívat. (Co uděláš plus hod na procenta)

Bealix - 01. října 2018 22:10

soukromá zpráva od Bealix pro Vesnice Když se přibližuji k vesnici, rozeznávám první postavy, které bych mohla stáhnout do lesů. Starší, ani dospělí lidé moji pozornost příliš nezaujmou. Muž v rouchu, který si někam vede chlapce vypadá, že by se ad ním i dalo uvažovat, ale je příliš nebezpečné se za nimi někam vydávat. Navíc to vypadá, že chlapec už je jeho kořist. Malé děti, které si hrají, by se dali jednoduše odlákat někam pryč...stačí jen použít pár triků, jenže jakých? Přemístím se blíže k nim, bohužel nemám dostatek síly na to, abych jim odvála hračku blíže ke mě. Vydám raději klasický, ale velmi hlasitý ptačí zvuk, který by mohl upoutat jejich pozornost, aby se šli podívat do lesa, kde už na ně budu čekat připravená. (79%)

Vypravěč - 01. října 2018 22:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Šance Pár lidí se otočí tvým směrem a děti se dokonce kouknout všechny. Nikoho zřejmě nezajímá co za ptáka to bylo, ale v tu chvíli zafoukal větší vítr a střívko odletěli pryč. Dvě děti se za ním rozeběhli a je jasné, že budou muset jít i do malého lesíka, který je vedle pole a sadu, kde jsi bojovala s démonem. Lepší šanci, asi už mít nebudeš. Vyndáš se obloukem za dětmi a povede se ti k nim celkem blizko nepozorovaně dostat. Jsi od nich asi 6 metrů. Děti vyskakují do vzduchu a pokoušejí se shodit stříbro, které se zaslali mezi nízkými větvemi. Jednou se chlapci povedlo do střeva lehce praštit a ono se posunulo směrem dolů. Ještě chvíli a budou se nejspíše už vracet. (Víš co)

Bealix - 01. října 2018 22:29

soukromá zpráva od Bealix pro Dětské hry Na můj zvuk nikdo nezareagoval, ale štěstí mi nahrálo do karet a vítr odfoukl střívko tam, kde děti nikdo nemohl vidět. Ideální příležitost, je třeba jí rychle využít. Rozhlédnu se, jestli mě opravdu nikdo nevidí nebo nesleduje, nerada bych byla vyrušena nějakým sedlákem s vidlemi. V okamžiku, kdy se věnují pouze své hře a okolí zase tolik nevnímají, vyběhnu co nejrychleji směrem k nim. Využiji svoji velkou sílu v nohách a rychlost. Obě děti, jedno po druhém chytnu pevně za zátylkem. Je možné, že jejich slabou kůži mírně probodnu a drápy se jim zaryjí do krku. Běžím s nimi co nejdál, co vydržím, abychom byli co nejdále od civilizace. Držím je pevně, aby se nevysmekli a pokud mám sílu, preventivně s nimi praštím o zem, abych umlčela jejich případné vřískání. (61%)

Vypravěč - 01. října 2018 22:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Plán Děti si vůbec nevšimli, když jsi vyběhla a zaprvé potom co jsi byla blizko u nich si tě všimla dívenka a zapištěla. Chtěli utéct, ale byla jsi rychlejší a oba popadla a běžela s nimi pryč. Děti sebou házeli, řvali strachy a také bolestí, kterou jsi jim způsobovala. Vadilo ti to a tak jsi s oběma praštila o strom, přičemž se u chlapce ozvalo připouští, takže je možné, že jsi ho zabila. O několik set metrů dál to již nestačili síly a musela jsi obě děti pustit a vydechnout. Bylo ti jasné, že jsi velice daleko a i kdyby, tak bude trvat velice dlouho než by tě našli. V případě, že děti usmrtíš z ou dětí vyletí něco jako obláčky přímo tobě do úst, které jemně pokoje a ucítíš příjemné teplo a sílu, která ti přistoupila celé tělo. Jinak máš pěknou hostinu z kostí.

Bealix - 02. října 2018 07:49

soukromá zpráva od Bealix pro První duše Děti...takový malí šťavnatí tvorové, kteří jsou většinou úplně proti tvorům jako jsem já úplně bezbranní. Jsou tak lehcí, jak jsem předpokládala, a když začnou kňourat bolestí, stačí s nimi praštit o strom a přestanou. Za nedlouho mi síly přece jen dojdou a já děti pustím. Chlapec je už úplně bezvládný, ale pro jistotu mu stejně drápem rozříznu hrdlo, stejně tak i holčičce, která sice ještě žije, ale je dost omráčená. Vlastně jsem docela hodná, mají to rychle za sebou, místo toho, aby se museli celý život trápit, dřít a pak umřít na nějakou hnusnou nemoc, která je bude pomalu, bolestivě zabíjet a rozežere jejich těla. Tento svět by se měl opravdu lépe, kdyby většina lidí vyumírala... Duše z dětí s radostí pozřu, ihned cítím jejich sílu a teplo, které ve mě proudí. Úchvatné jakou mají duše sílu a to v ně tolik hloupých lidí nevěří. Ti si opravdu nezaslouží jimi oplývat, ti je mají odevzdávat pro větší dobro...třeba mně. Ze zbytku jejich těl si udělám příjemnou hostinu, přeci jen, potřebuji růst a sílit. Když se najít, uklidím po sobě co nejlépe stopy po vraždě. díky tomu, že jsem z nich většinu snědla, vypadá to, jako by na ně zaútočilo nějaké místní divoké zvíře. Odpočinu si, vytrávím a pořád dávám pozor, jestli někdo mým směrem nejde hledat ztracené dětičky. Jsem docela odhodlaná se po setmění do vesnice ještě jednou vrátit, případně odchytit některé rodiče, kteří se mohou pokusit hledat své děti. Duší ještě nestačilo a spala jsem už dost.

Kern - 02. října 2018 18:44

soukromá zpráva od Kern pro Vyzivatel Je klidná noc, tedy dokud jsem se nezjevil. Poté co zařvu je chvíle ticha. Nic, všichni se bojí. Jenže pak z průrvy vyleze nějaké tekuté stvoření které se začne ke mně blížit. To že začne lézt po zdi mě sice překvapí, ale ne tolik jako to že absorbovalo kámen který do toho spadl. Ono si to myslí že mě vyděsí nebo snad porazí, tak ukaž jakou máš kuráž. Nakloním se k tomu s připravenými drápy a s kameným pohledem řeknu: "Zmiz!"

Vypravěč - 02. října 2018 21:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Lov Poté co jsi prořizla hrdlo se z nich krásně začala vylévat krev. Krev vytékala celkem rychle a ne v malém množství. Brzy je jí pěkná louže. Poté co rozerveš těla a vybereš mnoho kostí až jsi zcela plná a nedostaneš do sebe ani kostičku, se cítíš těžká a tak nějak líná něco dělat . Kosti byli lahodné, mladém čerstvé a krásně křupaly. Zahališ celkem slušně své stopy a ani já jsi se moc nemusela snažit, aby to vypadalo jako od zvěře. Kousek dál se opřeš o mohutný strom, o který se opřeš těž e udržuješ pozornost, jelikož se ti chce spát. Nikdo dlouho nepřichází a ty nakonec podlehneš levně dřínotě. Když se probudíš tak mizí poslední Sluneční paprsky a ty se cítíá opět plná sil a života. Vzduch je chladný a vane malý větřík zvedla ses a všimla si, že něco, nejspíše myši, nebo nějaký malý dravec si také ochutnal na tělech dětí. Jedná ruka dokonce chyběla. Tebe však více lákala nedaleká vesnice. (Co uděláš plus procenta)

Vypravěč - 02. října 2018 21:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Odvaha Sliz na tebe nijak nereaguje. Spíše ještě zrychluje a ty v něm rozpoznáváš něco jako tlamu, která se sem tam pomalu pootevře. Bohužel ti nedochází jak velké pro tebebtvor představuje nebezpečí a tak tě zatím nenapadlo utéct. Dluh je téměř u okraje a ty cítíš odporný závan hniloby, zeminy a něčeho štiplavého co nedovedeš poznat. Je to odporný puch, který tě dokonce donutí i párkrát zamrkat. (Popíšu akci plus hod na procenta)

Covenantis - 03. října 2018 20:59

soukromá zpráva od Covenantis pro Lov Co se s kočkou stalo dál mě nezajímá, pobavil jsem se a to je hlavní. Trpělivě čekám ve stínech a snažím se najít vhodnou oběť, když v tom sama otevře dveře a vyleze ven, jako na zavolanou. Chvilku ji pozoruji a poslouchám. Když se dostane do bodu, kdy se ke mně otočí zády, využiji svojí chvíle. Je to poměrně snadný cíl. Je o poznání menší než já, neměl by být problém ji zabít. Nemám v plánu se jí prodírat myšlenkami, chci její duši. Nastavím své dlouhé drápy a zaútočím na oblast krku. Je tam tepna, takže i kdybych se netrefil (ehm, 100%) tak jí přeseknu krční tepnu, což pro ni bude smrt tak či onak. S útokem nijak neotálím, prostě se na ni vrhnu a pokusím se o co nejrychlejší zabití, abych si sám neodnesl žádná zranění.

Vypravěč - 04. října 2018 21:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro 1. Oběť, co dál? Drápy ženě projeli krkem jako nic. Lehce sice zadrhly o kostí, ale jinak jim skoro nic nekladl odpor a žena, která nestihla ani zakřiknout se usne k zemi. Z krku jí z několika míst teče krev a tvoří překrasnou rudou louži, která bude jistě větší než ta u té kočky. Bezvadné tělo sebou naposledy lehce cukne a z ženinych úst vyjde obláček teplého vzduchu, který však podivně zhoustne a vyletí pťímo do tvých úst. Nemá žádnou chuť, ani není nijak cítit. Je tam prostě nějaké teplo, které se ti až vlévá do těla. Cítíš příjemné teplo, které ti proudí všude po těle. Cítíš sílu a energii, která je až upravující. Vše trvá však malý okamžik, pak však teplo ustane a cítíš se téměř jako dřív. Avšak nyní ti přijde, že se časová mezera mezi tvými vlnami zkrátila na polovinu. O malou chvíli později začnou někde štěkat psy. Je možné, že zachytili tvůj pach a nebo někoho jiného, to ty nevíš. Jisté však je, že ženu budou nejspíše brzy hledat, takže tam zůstat nemůžeš. Přestože je noc, tak je třeba mít se na pozoru. Zaslechneš zvuk ohně, nejspíše pochodně a zvuky chůze, která se přibližuje. Je možné, že jde jen někdo náhodou a nebo někdo viděl ženu jak sem odchází. Hod procenta + tvá akce

Kern - 05. října 2018 16:07

soukromá zpráva od Kern pro 2. kolo (9 procent) Očekávám že to uteče, ale nic. Proč neutíká a co to dělá? Fakt že stvůra má pusu je pozoruhodný a ten puch z ní jakbysmet. Ten puch, tfuj, co jsi žral? Donutí mě to ucuknout a kurva se naseru. "Ty mě chceš sežrat, tak dobrou chuť ty svině!" Poté co to řeknu skočí rukama napřed. Ve chvíli kdy jsem na dosah ruky začnu odhrabávat kusy stvoření, v případě že proletím skrz se pokusím přichytnout zdi drápy a zpomalit svůj pád.

Bealix - 06. října 2018 15:16

soukromá zpráva od Bealix pro Zpět do vesnice Ani jsem původně nechtěla usnout, ale množství jídla a jeho trávení mě úplně unavilo. Když jsem se zanedlouho probudila, všimla jsem si ojezených částí těl, tak přeci jen se zde nějaké zvíře objevilo. Trochu mě zamrzí, že jsem povolila ve své ostražitosti, ale naštěstí se nic nestalo. pořádně se rozhlédnu a napnu uši, jestli neuslyším v blízkosti nějaké nebezpečí, například rodiče, kteří se vydali své ratolesti hledat. Už se začíná smrákat a já se rzohoduji co bude v mém dalším plánu. Vydám se obezřetně zpátky k vesnici, teď by v ní už mohl být klid a někteří by se mohli ukládat ke spánku. Cestu k vesnici už znám a už mě na ní nic nemůže překvapit. Vzpomínám si na domy, které jsem už viděla a lidi, kteří se pohybovali v jejich okolí. Nejprve se ale podívám, jestli se nějaká oběť nepotuluje kolem vesnice, raději bych šla po někom kdo je venku, než po tom, kdo je ve vesnici. (100%)

Vypravěč - 06. října 2018 23:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vesnice, 2. nájezd Vydáš se do vesnice a i přes to, že je noc a ty ve tmě nevidíš se ti podaří dostat skrze les plný nástrah ve formě ostružiní, keřů, spadaných větví a výmolů bez jediného škrábnutí. Kupodivu ses ani neztratila a opravdu jsi dorazila k vesnici v jejímž středě hoří velké ohniště a u kterého stojí několik mužů se zbraněmi. Několik mužů po skupinkách i sem tam projdou s pochodní kolem nějakých domů. Vypadá to, že je napadlo, že děti někdo unesl a tak začali hlídkovat, aby byli připravení. Je také možné, že ten démon, s kterým jsi se porvala sem občas zavítal a oni se na to tak nějak připravili. Opět ses schovala za křovím a vyhlížela co se děje. Sem tam jsi zahlédla pohyb a jeden i celkem podivný. Z horní okenice vylezlo něco malého s mnoha chapadélky, vyhýbalo se to světlu a pohybovalo se to pouze stíny. Dolezlo to až k další chalupě, kde to vlezlo do okna a už se ti to ztratili z dohledu. Přišlo ti to podivné, ale ještě více bylo podivnější, když věc vypadla z okna a vedle ní dopadl malý skřítek, který s věcí malou chvíli bojoval. Ty sis nemohl dovolit vylézt a jedné straně pomoci, ale i tak jsi pozorovala, jak věc zabila skřítka, nechala ta jeho tělo a vlezla do okna. Skřítek se rozsypal na prach a nebylo po něm ani památky. Bohužel se ukázalo, že ve chvíli kdy jsi pozorovala ono představení se nějaká skupinka rozhodla prohledat místo za domky a ty se tak musíš přemístit pokud chceš žít. (Hod kostkou, co dál)

Covenantis - 06. října 2018 23:24

soukromá zpráva od Covenantis pro Ústup Zabití ženy bylo jednoduché. Až moc. Stála ke mně zády, to ano, ale i tak jsem čekal alespoň nějaký odpor. Její smrt mi dodala odvahu. A její duše zase sílu. Avšak uvědomuji si, že je jen první z mnoha, kteří ještě padnou mojí rukou. V dálce zaštěkají psi. Okamžitě zpozorním. Zabít jednoho člověka není nic těžkého, ale tohle nevypadá na nějakého osamělého jezdce. Pokusím se stáhnout do stínu a co nejdál se vzdálit od mrtvé (17%).

Vypravěč - 06. října 2018 23:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Na poslední chvíli Schoval ses v nedalekém stínu, ale bohužel psi chytili tvou stopu a tak se dostali blízko k tobě. Když pak přicházeli muži s loučemi, bylo ti jasné, že zničí stín ve kterém jsi a tak jsi nečekal až přijdou a dal se na útěk. Psy za tebou běželi dlouho, ale měl jsi štěstí, pro tentokrát jsi byl rychlejší než oni. Nejspíše nedávno něco jedli a tak se jim špatně běhalo. Muži se za tebou také rozeběhli a chvíli po tobě i z něčeho stříleli. Jednou tě i zasáhli do ruky, ale ty jsi neměl čas na bolest a běžel dál. Přesto všechno jsi běžel od vesnice celkem dlouho, až jsi zaslechl písknutí a o chvíli později jsi žádné psy již nezaslechl. Je však jasné, že hned se vrátit nemůžeš, aby toho totiž nebylo málo, tak začíná svítat a to pro tebe není dobře. K tomu jsi byl po dlouhém běhu trochu unavený a to bylo jen další pro, proč se nevracet hned k vesnici. Druhé pro bylo to, že jsi tak nějak zapomněl kudy jsi vlastně běžel, jelikož jsi vibracemi cítil pouze věci hlavně před tebou než okolo sebe. Rána ve tvé paži je čistý průstřel. Jsi démon, takže by se snad měla brzy zmizet, tedy pokud najdeš něco k snědku. Co uděláš + hod na procenta

Bealix - 07. října 2018 11:34

soukromá zpráva od Bealix pro Podivné příšery Cesta do vesnice proběhne v pořádku, nikde se neztratím ani si mě nikdo nevšimne, prozatím. Nečakala jsem ale, že si hlídky postaví tak rychle. Najednou se před mýma očima odehraje podivný souboj, uvidím podobnou příšeru s chapadélky a navíc nějakého skřítka, který s ní očividně zápasil...ale vyhrát se mu nepovedlo. Taky bych se proměnila v prach, kdybych prohrála já? Kolik těch monster se tady sakra vyskytuje? Kde má slušný démon sehnat pořádné duše? Jak se může v jedné vesnici uživit tolik nestvůr, asi si budu muset brzo najít nové místo. Na delší sledování situace ale nebyl čas, nějací vidláci se zrovna rozhodli prohledat můj úkryt, tak se nenápadně přesunu do jiného. Nejprve si ale spočítám, kolik jich je, pokud je pouze jeden, abych ho mohla případně napadnou ze zálohy. (25%)

Vypravěč - 07. října 2018 12:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kosti Podařilo se ti přesunout a nejspíše i spočítat všechny může, kteří tě jen Tak, tak minuli. Byli tři. Jeden se sekerou, kterou měl oprenou o rameno. Druhy s vydlemi a ťretú s velkým zahnutým nožem a v druhé ruce pochodeň. Muži tě minuli, ale ty jsi se nejspíše zase ocitla sama. Přišlo ti to divné, jelikož jsi nedávno jedla, ale měla jsi zase hlad. Zakručelo ti v břiše což pro tebe byl neznámý zvuk, ale tak nějak jsi věděla co to znamená. Ještě jednou ses přesunula, jelikož z místa kde jsi byla jsi měla špatný výhled. Usadila ses u stromu a přemýšlela co dál. Něco tě však vyrušilo. Ně o tě chytilo za vlasy a vylekalo. Poté co ses velice rychle otočila si povšimla krávy, která na tebe koukala těžkým výrazem a poté jsi zahlédla i nedalekou ohradu. Hod procenta plus co dal

Bealix - 07. října 2018 13:15

soukromá zpráva od Bealix pro Kráva? Muži mě minuli jsen tak tak a o zaútočení na ně se nedalo ani přemýšlet, bylo jich dost a byli i ozbrojení. Nechtěla bych se potkat s ostřím jednoho z nich. Kručení v břichu? Co to má sakra znamenat? Vždyť jsem před chvíli jedla. Nechápavě se rozhlížím kolem sebe a moc nerozumím mým fyziologickým potřebám. Po zatáhání za vlay se bleskurychle otočím a krávu seknu do čumáku. Zamyslím se jak s přežvýkavcem naložím, ale raději jsem ji nechala svému osudu. Více mě zaujala blízká ohrada. Vydala jsem se k ní na průzkum, jestli náhou neuvidím i nějakou blízkou stodolu, ve které by mohl být nějaký pacholek, nebo nerozvážní milenci. (54%)

Vypravěč - 07. října 2018 20:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Haf, haf Kráva tě pozorovala rudým pohledem a nejspíše čekala jak se rozhodneš. Bylo jasné, že byla vyděšená a překvapená, že jí někdo kdo se podobá člověku a přitom smrdí jako pták. Poté z ničeho nic zabučela a utekla někam do lesa. Ohrada byla plná spících krav z nichž mnohé spali na boku a nevypadalo, že by se měli probudit. Hledala jsi stodolu, ale nikde jsi nic nezahlédla. Zaznamenala jsi však pohyb, z kterého se vyklubal pes a pak další a další. Bylo jich pět. Všichni si tě prohlíželi a vrčeli. Jeden se poté hlasitě rozštěkal a zbytek jej napodobil. Všichni se na tebe vrhli a i když ses bránila, tak tě jeden kousek celkem dost do nohy. Co tě však opravdu vyděsilo byli hlasu lidí a blížící se světlo z jehož jsi mezi stromy vyděla jen záblesky. Procenta + Co udělás

Bealix - 21. října 2018 22:08

soukromá zpráva od Bealix pro Útěk Kráva utekla, a byl čas, abych utekla taky. Bohužel jsem nikde nenarazila na žádnou stodolu, která by mi mohla poskytnout nasycení nebo alespoň úkryt, v této chvíli. Povedlo se mi ale popudit několik psů, kteří na mě nepříjemně vrčeli, což po chvíli vzbudilo pozornost jejich pánů, kteří se mě za chvíli vydají hledat. K čertu s hloupými hlídacími psi! Bohužel jsem si na ně netroufla zaútočit, možná kdyby byl jeden nebo dva, ale rozhodně ne pět. Pokusím se alespoň co nejvíce roztáhnout svá křídla, napřáhnout proti nim své drápy a udělat se co největší, aby se mě začali bát. Ať už přede mnou začnou couvat nebo ne, mě stejně zbývá jen jediná možnost, abych nebyla odhalena…začít utíkat. Co nejrychleji běžím k lesu, kde se doufám všem ztratím. (84%)

Vypravěč - 22. října 2018 07:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zdraví Psy na tebe doráželi a sem tam i kousali. Byli jasné, že jsou celkem dobře vycvičení, ale poté co jsi rozsáhlá křídla jsi čtyři trochu vyděsila. Ten největší však dál stál a vrčel, nejspíše Alfa. Světla se přibližovala a hlasy se stávaly jasnější. Alfa zaútočil a ty jsi ho nakopla do boku, přičemž pes odletěl několik metrů. Ostatní psy to vyděsilo a tak jsi dostala dost prostoru, aby jsi mohla utéct a lačně jako pláň přeskočila oplocení. Utíkala jsi další dobu, nakonec jsi se zastavila u malé dřevěné stříšky, pod kterou byla nádoba se zrním. Nejspíše jde o krmelec. Místo je pro tebe bezpečné a vypadá to, že máš dobrý rozhlet. Můžeš si tam vydechnout. Prohlížíš se a zjistíš, že až na jeden kousanec jsi celkem v pořádku. Všimla sis, že i tvá křídla jsou trochu zahájená a nejspíše by jsi mohla vzletnout.

Soziz - 22. října 2018 20:36

soukromá zpráva od Soziz pro Já jsem tady královna! Procházela jsem lesem va snaze najít nějaké vlastnáho druhu. Nějaké, které by mne uctívali, jako svou královnu. Ostatně já jsem královna všech osminohých! Míst otoho jsem však našla vysátou mrtvolu a obří monstrum, které padalo rovnou na mě. Jeh kly zběsile klapali a ukápla z nich slina. Jak nechutné. Měla jsem však dost času na to zacouvat dozadu. O několik kroků, aby ten pavouk nedopadl na mne, ale přede mne a já získala manévrovací prostor a prostro na obranu. Ještě nevím co umím a nemám ani žádnou zbraň. Maximálně nějaký klacek, co tady seberu, jestli vůbec. Všude jsou pavučiny. "Ty se mi máš klanět!" Křikal jsem proti němu. Zatím jsem však neútočila a snažila se mu jen uskakovat. Všem jeho útokům. Nemám žádný plán, bohužel.

Vypravěč - 22. října 2018 21:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Haldské močály Haldské močály jsou opředeny spozstou pověsťí, je to místo plné tajemství a toxického bahna. Kdysi se zde usadila jedna čarodějnice a vyráběla si na jejím kraji věž. Bažina je velice nebezpečná, ale rostou zde byliny, které jsou po určité úpravě velice léčivé. Čarodějnice vyhledali rytíři řadu a zabalí jí. Věž byla vyklizena a po pár rocích jí osidleli doktoři. Tito doktoři se specializovali na ty nejhorší nemocné a především mory. Jednotlivé nemoci i pěstovali, aby pak mohli hledat další způsoby jak nemoci léčit. Stalo se však, že začali i experimentovat a bohužel vypěstovali nemoc na kterou nemohli najít lék a chtěli nemoc zničit. Bohužel se opilý a někdo dostal skvělý nápad jí prostě hodit do bažiny. Nemoc zmizela a tak doktorům bylo jedno co se s ní stane dál. Sklo však nevydrželo tlak a prasklo. Nemoc se dostala ven a díky toxické bažině ještě zmutovala. O týden později se zvedla podivná mlha, která zabila vše co bylo živé. Doktoři řvali v bolestech a někteří i skočili z okna nebo se podřízli. Měsíc. Měsíc uběhl a věž schátrala. Díky životě se vrchní dvě patra rozpadla a zbyla jen dvě nižší. V tom jednom bylo spoustu těl, tedy spíše co z nich zbylo. Kusy shnilého masa, kosti a .... stíny. Nafialovělé stíny, které se plazily u země. Schovávaly se však před Sluncem. Odpoledne přišla mlha. Odporně zelená hustá mlha, skrze které neprosvitlo žádné světlo. Stíny zmizeli a uprostřed věže začal vznikat vzdušný vítr. Poté se vznesl anabral tvar koule. Rotoval rychleji a rychleji. Mlha mizela a kupila se ve víru. Vznikl takový vítr, že kosti a maso zmizeli v zeleném mlze Poté vše dopadlo na zem. Rány dopadajících kusů věcí, šly slyšet velice daleko. Uprostřed toho všeho stála odborná postava, tělo bylo nazelenalé a pokryté boláky. Postava se narovnala a otevřela oči. V tu chvíli prohlédla lží, která zahajuje lidskou mysl. Spatřil jsi svět v temnotě a pochopil, že to je tvůj smysl. Stejně jako všech ostatních démonů. Na podlaze se válí plášť a černá maska. Jinak spousta střepů. Venku je mrtvo a sem tam nějaká malá kostra opeřence. (Co uděláš)

Vypravěč - 22. října 2018 22:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pavou... pavouci Útoku jsi uskočila bez potíží a na zemi i našla pěkný klacek, který ti dobře pasoval do ruky. Pavouk na tvé okřiknutí pouze zakvílel a z rýtných okolních míst vylezlo pět o něco menších pavouků, velkých asi jako kočka. Všechno to jsou samička. Je divné, že jsou menší a přitom to jsou samička. Nejspíše je pavouk z opravdu velkého vajíčka. Zdá se, že samička si udržují od smečka odstup, přesto však je na jednoho pět. Jeskyně musí být plná vajec. Samička tě však více nezajímají. Nenávist k tobě z nich přímo čiší, mnohem více než že samečka. Ten po tobě skočí a ty se jen tak, tak vrhneš. Zaútočí však i jedna samička a ty se musíš zkrčit, aby jsi se vyhla jejímu útoku. Dostala ses tak však pod velkého pavouka, který si tvou polohu uvědomil teprve nyní. (Akce + procenta)

Eorith - 26. října 2018 17:09

soukromá zpráva od Eorith pro Next pacient, please.. Temnota. Neprostupná a všudypřítomná. Steny umírajících, nářek nemocných. Nemocných? Ne, léčených. Požehnáni budiž ti, uzdraveni mým dotykem. Já jsem ten jež je vyléčí. Já dám jejich osudu podobu, a vysvobodím se ze dvou nejhorších chorob: Zdraví, a života.. Otevřu oči. Pochopil jsem. Co musím udělat. Co je třeba. Dotknout se všech těch ubohých tvorů, všech lidí. Zanechat v nich něco ze mě, aby v nich - z nich - nakonec nezbylo nic. V prach jsi a v prach se obrátíš. To je můj úkol, mé poslání. Nemohu než přijmout, musím to být já. Ostatní by to mohli pokazit. Rozhlédnu se. kolem se válí zbytky toho, co dříve hostila tato věž. Pohlédnu na sebe. Boláky, rozpadající se maso, mrtvolný zápach kolem mne. šeredná tvář. Sáhnu si na břicho. Ne, ne na břicho; do břicha. "Jsem...jsem.." Zhluboka se nadechnu, pak vydechnu. "..jsem nádherný! Kéž by ostatní mohli vypadat tak nádherně jako já.." Nemohu být nemocný, ale vypadám tak. Vypadám nejnemocněji ze všech, nejkrásněji ze všech. Lidé jsou hloupí, jejich mysl zahaluje mlha. To není spravedlivé. Musím se o svou krásu podělit s celým světem. Očistit svět. Na zemi se něčeho dotknu nohou. Maska a otrhaný plášť. Obléknu si plášť, sedí mi docela dobře. Nakonec si nasadím masku. Tak je to správně. Jsem doktor. budu potřebovat sílu. Sehnu se k tělům kolem mne. A začnu je požírat. Jak chutné. Chutné. Nemůžu se toho nabažit. Potřebuju víc. Sejdu dolů a vyjdu ven z věže. Jsem si jist že když půjdu jedním směrem, najdu obydlí lidí. A to taky udělám: vyberu si náhodně jeden směr, a vykročím. "Jsem doktor, morový doktor smrti, té krásky pokoušející duše zaslepené životem. Vyvedu vás ze života, toho bludu. Následujte mne. Já jsem..Eorith."

Vypravěč - 26. října 2018 21:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Civilizace Poté co ses oblékl a vynachválil svůj přenádherný vzhled z kterého by nejspíše mnoho lidí mohlo dostat infarkt jsi onu krásu ukryl pod oblečením a maskou, která ti dosedla na obličej s menším zamlaskáním ,jelikož ti zrovna prasknul jeden z boláků a to co bylo uvnitř něj, nebylo nic pěkného. Jdeš na S, tedy ty to nevíš, ale jen tak pro orientaci. Jdeš a míjíš mrtvé lesy, které jsou i plné mrtvé zvěře, některá zde nebude moc dlouho, jiná zde těla zde jsou možná měsíce, tak či tak se všude okolo válí spousta toxicitou nasáklého jídla. Postupně začíná les opět vypadat živěji a brzy slyšíš i hvizd ptáků, kteří ti prolétají nad hlavou a poté zas mizí v korunách zelených stromů, které vypadají mnohem lépe než ty, které jsi vyděl prvně. Narazíš na lesní cestu, která nevypadá nijak moc udržovaně a nejspíše ani nebude. Cesta tě vede dál a dál do lesa, až se les otevírá a cesta vede na kopec. Výšlap na něj ti dá zabrat, ale to co najdeš za ním se ti velice zamlouvá, přesto, že máš i jisté obavy. Město, velké město obehnané hradbami a velkou bránou střeženou vojáky. Ve městě by jsi byl nejspíše schopný se ztratit a pomalu tam sílit, avšak nejdříve je zde mnoha překážek, tedy pokud nechceš změnit směr a hledat nějakou vesnici. (Co dál + procenta)

Bealix - 29. října 2018 09:39

soukromá zpráva od Bealix pro Zase o kus dál Před zběsilými psy se mi naštěstí povedlo nějak utéct, ale toto bylo varování, už bych se měla vydat raději zase někam jinam. Vesnice tady určitě nebude široko daleko jediná, jistě se najde ještě nějaká další, malá, pěkná, nebo třeba má někdo v lesích nějakou chatku…to by mohla být ideální příležitost. Stejně je neskutečné, jakou překážku mohou představovat jen obyčejná zvířata. Po chvíli odpočinku a regenerace, kterou po úprku potřebuji, rozevřu svá křídla a vydám se na další let.

Vypravěč - 02. listopadu 2018 20:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Město Odpočinek ti skutečně prospěl, všimla sis, že se tvé tělo regeneruje o něco rychleji než předtím. Nejspíše je to díky duším co jsi pozřela, ale stále to nestačí, jelikož je regenerace stále velice pomalá. Co se však vcelku zregenerovalo jsou tvá křídla, která s menším rozeběhem využiješ k tomu, aby jsi vzlétla. Křídla jsou sice trochu ztuhlá, takže let je z počátku trochu kolísavý, ale nakonec nabereš správnou výšku a plachtíš po větrných proudech, které tě unášejí neznámo kam. Prolétáš nad lesy, loukami. Vzdáleně zahlédneš i nějakou bažinu, ze které stoupá nažloutlá mlha. Letíš dál a dál, tvé tělo je unavené a tvoje mysl též. Pak však spatříš co jsi hledala, tedy spíše něco co jsi nehledala. Velké město obehnané hradbami, velkou bránou s padacím mostem. Uprostřed toho všeho velký hrad a aby toho nebylo málo, tak se začínáš cítit podivně. Jako by něco tlačilo tvou mysl. (Pokud se nic nestane, tak mysl ustoupí a cítíš se opět jako dřív, i když unavená, pokud ne, tak si všímáš, že do těla tě berou křeče a ty částečně padáš k zemi. Cítíš bolest a následně vidíš jen tmu.) procenta + desetistěná

Bealix - 04. listopadu 2018 14:53

soukromá zpráva od Bealix pro Nad městem Konečně jsem ve vzduchu, ve vzduchu se cítím úplně nejlépe, cítím se v něm silnější, mocnější. Cítím se, jako bych mohla cokoliv, přestože jsem unavená a zmožená, ale alespoň dokáži létat. Mám zde větší rozhled, přehled o tam, co se kolem mě a na zemi děje. Mám taky větší převahu nad těmi na zemi, zvláště když útočím ze shoraa nevidí mě. Nesmím si už nikdy nechat křídla poškodit, bez nich jsem úplně ztracená. Od těď útočím jen ze vzduchu. Výhled mám opradu skvělý, lesy, louky, prostě nádherná příroda. Když začnu být unavená ještě více, a už bych si i potřebovala najít místo na odpočinek, ale narazím na velké , dokonce obrněné město, které jsem tady opravdu nečekala. Ani to není dobré místo na tyranizování, únava se mnou už ale opravdu cloumá, tak se pokusím město přeletět a posadit se na některé ze střech. V té chvíli mi ale začne na mysl něco tlačit, jako by se mi tam chtělo něco dostat. (68%, 3)

Vypravěč - 04. listopadu 2018 20:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro 1. Posednutí Usedla jsi lehce neobratně na jednu za střech. Motala se ti hlava a bylo ti nevolno. Před očima se ti dělali mžiky a nakonec jsi upadla do bezvědomí. Později jsi vnímala jen křik, nějaký smích a zvuk párající se látky. Provudí tě zvon. Otevreš oči a zjistíš, že vysíš nohama vzhůru. Zaháklá drápy za jeden trán. Lekneš se a spadneš. Kousek od tebe se opět ozve zvon a zvuk tě bolí v hlavě. Jasně poznáváš, že je již den, jelikož ti vycházející slunce svítí rovnou do očí. Nejpodivnější je však To, že se již nenacházíš na střeše, ale ve věži zvonice. Ucítíš, že jsi šlápla do něčeho bahnitřho. Podíváý se pod sebe a spatříš krev, mnoho krve. Obrovskou louži. Prohlédneš se a uvědomíš si, že ty sama jsi celá od krve. Necítíš se zraněná, tedy až na brnění v noze. Krev není tvá. Je lidská a spatříš i pár kostí poháněných okolo. Znovu udeří zvon a ty se podíváš dolů. Je tam mladík, který tahá za provaz a uvádí tak zvon do pohybu. Jsi celkem odpočatá. Ne tolik jak sis přála, ale jsi aspoň trochu. Kupodivu se cítíš celkem plná, ale místo by se ještě našlo. Co dál + procenta

Bealix - 06. listopadu 2018 15:51

soukromá zpráva od Bealix pro Zvoník Začnu se pomalu probouzet, promrkávám víčky a snažím se přijít na to, kde to k sakru vůbec jsem. BIM BAM! S leknutím si všimnu, že visím, jak nějaký netopýr hlavou dolů. Když si všimnu, co se to vůbec děje s leknutím spadnu dolů. Do očí svítící slunce mi trochu zabraňuje pořádnému prozkoumání okolí, ale přeci jen si za chvíli všimnu všeho kolem sebe. Kostí lidí poházené všude kolem a louže krve. BIM BAM! Musela jsem to udělat já, to je jisté. Ale co se to k sakru stalo! Na nic si nevzpomínám a absolutně si neuvědomuji nějaké vraždění, kterého bych mohla být součástí. Moc času, ale přemýšlením nad tím, co se mi mohlo stát, netrávím. Neskutečně mě rozčiluje zvon, který blízko mě zvoní. Opatrně se podívám na mladíka, jak tahá za provaz a rozeznívá tak zvon. Vypadá, že je tak sám a já mám pořád ještě trochu hlad. A i kdyby ne, tento muž si zasloužit umřít jen za to, jak hloupou práci vykonává. Najdu si tedy co nejlepší místo, abych byla přímo nad ním, a poté se na něj snesu. Zabodnu mu své drápy do hlavy a krku, abych se ho přichytila, a drápem se mu snažím prořezat hrdlo. (10%)

Vypravěč - 06. listopadu 2018 21:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pád anděla Bohužel se ukázalo, že prostor je moc malý, než abys v něm dokázala roztahnout křídla, ale to jsi zjistila až poté co jsi tak učinila. Přímo nad hlavou se ozval hlasitě zvon a zvuk ti narušil soustředění a vlastně i rovnováhu. Proto se řítíš dolů a zamotáváš se do lan stále více a více až se zastavíš metr od země, lano se napne a kousek tě vyhodí zpět. Chlapec se mezitím s křikem dává na útěk a ty slyšíš podivné praskání a divoce ozývající se zvon, který se utrhne a padá přímo na tebe. Naneštěstí jsi zrovna byla zamotaná v provozech a proto jsi neměla šanci uniknout a zvon tě tak pod sebou uvěznil. Následně jsi ucítila, že země pod tebou povoluje a tak se zřítíš spolu se zbohem. Dole dopadneš tvrdě na zem. Svá křídla jsi naštěstí schovala a nic se jim tak nestalo. Bohužel tě pod sebe opět uvěznil zvon a hlasitým BIM BAM, které ti způsobuje bolest hlavy. Země je pokryta kameny, ale díky nárazu jsou některé volné a ty se tak vyplazíš ven. Všude je tma. Jediné co vidíš je zvon ozářený světlem z díry, která je moc malá, než aby jsi jí vyletěla. Cítíš se však ztísněně. Nepříjemně a jaksi sledovaná a, a bezmocná. V temnotě si vsimneš dvou rudých očí, které tě pozorují a vypadají velice hladově. Zda se však, že se nehodlají přiblížit. Procenta

Bealix - 07. listopadu 2018 10:52

soukromá zpráva od Bealix pro Temnota Měla jsem všechno dokonale promyšlené, vypadal jako tak lehký cíl, bohužel mě zradil prostor. Vůbec mě nenapadlo, že bych se nemusela do prostoru i s křídly vejít. Zvuk toho strašlivého zvonu mě vyruší a já se zamotám do lan, a způsobím to, že mě zvon zavalí a propadne se až úplně dolů. Je skoro zázrak, že se mi nic vážnějšího nestalo, zvon mě mohl klidně rozmačkat. Rozhlédnu se opatrně kolem a vylezu zpod zvonu. Vůbec se neorientuji, kde bych mohla být, vypadá to jako někde v podzemí, což je možná lepší, než abych vypadla rovnou na ulici. Propad zvonu určitě přilákal pozornost, tak bych se odtud měla dostat co nejrychleji, než mě někdo chytne v pasti. S velkou obezřetností se k rudým očím nepřibližuji, ale stále opatrně sleduji a jsem ve střehu, kdyby se o něco přeci jen pokusily. „Nechci ti ublížit, a ty určitě nechceš ublížit mně, já chci pouze ubližovat lidem, dostaň mě odsud a třeba si budeme vzájemně nápomocní.“ Zatím nechci prolézat tunelem, odkud jde světlo, protože v něm nechci zůstat zaseklá s nějakou bestií za zadkem, nedejbože aby mě tam něco zavalilo navždy. (7%)

Vypravěč - 07. listopadu 2018 18:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Lovec Neznámý tvor začne vydávat zvuk podobný smíchu, který se rizléhá po celé místnosti. Slyšíš nějaké vrzání a něco jako kroky. Nejsi si jistá, ale někde v té tmě se otevřeli dveře a z nich vyšla postava s pochodní, která na tebe však nebyla otočená. Byla otočená k malému klukovy od zvonu, který se třásl a ukazoval na tebe. "Vydíš. Je tu jenom....." Postava, která se ukázala jako žena se zaráží a měří si tě pohledem. Poté odhodí kluka stranou. "Běž se schovat. Mám tu další přírůstek do svojí sbírky." Žena položí pochodeň, do velké nádoby, která se náhle náplní plameny. Spolu se světlem ti vše dochází. Na stěnách výší stříbrné a dřevěné kříže, k tomu také mnoho zbraní a mučících nástrojů. Je to lovec démonům. Žena vytáhne podivný meč a hned jak tak učiníš, tak pocítíš, že z ženy vyzařuje podivná síla. Ať se pokusíš utéct, nebo zaútočit, tak žena mávne mečem a tebe omotá provaz světla a svalíš se na zem. Provaz pálí a nepříjemně svítí do očí. "Jak pošetilé nakráčet si to rovnou do jámy lvové." Namyšleně se zasměje. "Jsem jedna z nejlepších městských lovců a ty se staneš dalším krůckem ke zjištění jak se vás všech zbavit." Provazy se spolu i s tebou vznesou a uvrhnou tě do klece, přičemž ani ne metr od tebe se nachází další klec, která je však hustě odmítána látkou, občas se najde nějaká mezera, ale je jasné, že druhý démon je též vězněn. Klec se zacvakne a ty hned ucítíš, jako by tě něco svázalo uvnitř a velice tě to oslabilo. Provazy zmizí a žena se postaví před klec. "Dnes mám moc práce, ale zítra si s tebou ráda pohraji." Odejde a uhasí oheň. Chvíli je ticho, pak se však ozve démon. "Ty jedna velká slepice, co tě napadlo se sem dobývat a ještě tak hlasitým způsobem?"

Vypravěč - 07. listopadu 2018 18:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Probuzení Svět zapomíná na staré bohy a obrací se k jednomu. Proto je chrám bohyně slunce zcela prazdný a opuštěný a také skvělé místo pro konání temných rituálů tajemných kultů. Při jednom z obřadů se však něco zvrtlo, dotyčným se povedlo něco vyvolat, ale to něco pohltila temnotě chrámu, který následně zachvátil obrovský požár trvající celý den a noc. Nikdo nepřežil, chrám se zhroutil a jediné co zůstalo byla malá svíčka na které hořel ještě plamen z onoho požáru. Plamen uhasl! Vypadalo to, že je všemu konec, ale celá svíce se rozpustila a následně se ve vzduchu zjevila velká ohnivé koule fialového ohně. Z trosek vystupovali stiná chapadla, která se natahovali ke kouli a stávalo se její součástí. Koule následně začala pohlcovat i samotný chrám, tedy to co z něj zbylo. Velká ohnivá koule nabrala opět normální barvu a začala se zmenšovat až byla velká jako jablko, následně explodovala a vše okolo vzplálo ohněm, který hned zase zmizel. Na místě výbuchu se lehce vznášela podivná bytost která lehce dopadla na zem a otevřela oči. Spolu s tím prohlédla lži světa, kterým věří lidé a pochopila svůj smysl, svůj účel. Očistit tento svět. (Co uděláš, jakým směrem se dáš)

Mania - 07. listopadu 2018 19:07

soukromá zpráva od Mania pro Po probuzení Probudím se. Nevím co jsem, ani kdo jsem, ale otevřu oči, a v ten moment prohlédnu všechno zlo světa. Je to divné. Prohlížím si své tělo jako by to bylo něco naprosto neznámého. Rozhlédnu se kolem sebe. Zhlédnu zbořený chrám a spálenou přírodu kolem. Proč muselo být vykonáno tolik zla, abych se mohla vzbudit a očistit tento svět od zla? Po chvíli uklidňování sama sebe. Se vzchopím a uvědomím si, že jsem byla zrozena za nějakým účelem a ten teď musím plnit. Vydám se vydlážděnou cestou, která vede ze zničeného chrámu. Občas procházím kolem ještě žhavých uhlíků, nebo uhasínajících ohínků, a cítím jak se mi pomalu, ale jistě začíná doplňovat síla.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 20:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nudná cesta Cesta je ve velice bídném stavu a než cesta, by se dala označit spíše za stezku, která je celkem úzká a chvílemi vede i po strmých srázech. Pomalu cítíš, jak se v tobě hromadí teplo až se teplota ustálí a ty si příjdeš úplná. Něco však postrádáš, máš hlad, ale nějaký podivný. Nechceš jídlo, chceš duše. Stezka se ztáčí na sever a napojuju se na něco co jde již skutečně nazvat cestou a to hlavně díky stopám po vyjetých kolech. V hlavě máš různé informace, svět ti není úplně neznámý a nějaké základní věci znáš. Cesta se rozdvojuje, jedna cesta vede stále na sever a druhá se otáčí na západ. (Co dál plus procenta ) Jinak promiň, ale ty začátky jsou trochu nudnější, brzy né příspěvky budou delší a zajímavější.

Bealix - 07. listopadu 2018 20:59

soukromá zpráva od Bealix pro Z problému do ještě většího problému Ach Bealix, kam jsi se to sakra propadla... Do sbírky? Do jaké sbírky? Jakmile ženu uvidím, pokusím se něco udělat, cokoliv, dostat se z této situace pryč, uniknout od ní...ale je mi to úplně k ničemu, lovce démonů jsem ještě nepotkala a rozhodně jsem si žádného nepřála potkat takhle. Za chvíli skončím bezbranná, v cele a bez nějaké pořádné síly. Co teď? Nemám šanci se odtud dostat, nemám žádnou moc, nic. Ale přece zde jen nebudu čekat na svoji smrt, musím se pokusit něco vymyslet, třeba lest? Například bych jí mohla zkusit říct, že pokud mě pustí, zavedu ji do sídla démonů, to by mohlo vyjít, ano, tak bych se mohla dostat ven. Démon vedle mě se nezdá být nejzdvořilejší. "Kdybych věděla, kam se propadnu, tak tady nejsem." Odseknu. "Co ty se tu líně válíš, přišel jsi už na nějaký způsob, jak se odtud dostat ven?"

Mania - 07. listopadu 2018 21:09

soukromá zpráva od Mania pro Rozcestí Jdu dlouho až se stezka napojí na cestu a dojdu k rozcestníku. Ale mám nějaký divný hlad. Kdybych ji měla popsat, tak je to jako obyčejný hlad, ale místo jídla chcete lidi, spíše lidské duše. Takže doufám že brzy na nějaké narazím. Došla jsem teda k rozcestníku a musím se rozhodnout, zda jít dál na sever, nebo odbočit na západ. Myslím si, že když půjdu na západ, tak mám větší šanci, že narazím na vesnici, než kdybych šla na sever. Takže odbočují na západ. 52% - teda jestli jsem správně pochopila, že si mám hodit procentuální kostkou

Vypravěč - 07. listopadu 2018 21:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Budoucnost Ozve se opět uchchrnutí. "Takže jsi si jen tak vylezla na kostelní zvonici a propadla podlahou?" Démon zní velice pobaveně. Nezdá se, že by byl nějak zlomený a to i přes to, že na něj klec působí nejspíše stejně. "Přišel, už dávno, ale ta kurva mi útěk zcela znemožnila." Mezi látkou spatříš něco co vypadá jako chapadlo, které odkdy je kus látky a ty tak spatříš démon a pod ní. Nejdříve ti dojde, že chapadla není chapadlo, ale jazyk a poté si i všimneš, že dómonovy byli znatelně odděleny všechny končetiny. "Bohužel rány od požehnaných zbraní se hojí, asi stejně jako ty lidské. Nejhorší je, že vlastní jeden z artefaktů, je nemožné se jí postavit." Démon tě probodne očima. "Co ty jsi zač, nejsi normální démon. Tvoje aura je podivně pokřivená, jako by jsi byla dva v jednom?" Otázka tě zaráží, ale pomalu se ti ukládají střípky a tobě dochází co byl ten výpadek. Démon nechá spadnout látku tam, kde byla a oddechne. "Když budeš mít štěstí, tak tě prodá celou a ne jako mě po kusech. Nebo spíše, tedy pokud přežiješ její řezničinu." Démon se začne opět smát. 2x Procenta Napsat obě

Vypravěč - 07. listopadu 2018 21:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vesnice Cesta na Z začíná zarůstat trávou a už nevypadá tolik požívaně. Avšak v dáli zahlednes kouř a kde je kouř bude i něco k jídlu. Cesta zcela zmizí, ale okolní stromy jasně dávají najevo, že tudy vedla nějaká cesta, nebo spíše, že možná stále vede jelikož jsis všimla ujeté trávy. Jdeš dál dokud se opět nezačíná objevovat cesta, která však nevypadá extra nejlépe. Nakonec se vynoříš z lesa a před tebou je malé údolí, které v sobě má 12 malých chatek. 8 jich kruhově opisuje náměstíčko z kterého vedou dvé cesty. Zbylé jsou po jedné z obou stran každé z cest. Sem tam jde spatřit pohyb lidí, kteří však chodí celkem rychle, někteří, asi i běží. Podaří se ti přiblížit a všimneš si, že vesničané se pořád dívají na slunce a vypadají nervózně. Jako by se mělo něco stát, něco špatného. A to nejen proto, že nikdy žádný kouř již nedokážeš ani zahlédnout. Kolem vesnice chodí pár strážnych a ty jsi tak nucena se opět vzdálit, aby ses tak skupince, která by byla schopná tě ohrozit vyhnula. Když se však přibližovali, tak teplo v tobě se kupili ve tvých rukou, ve kterých se na chvíli mihly i plameny. (Pokud se pokusíš soustředit na teplo, aby šlo do ruky vznikne ohnivá koule...) Co dál + procenta (ano jako predtím)

Mania - 08. listopadu 2018 06:37

soukromá zpráva od Mania pro Vesnice Jakmile jsme došla k vesnici a pořádně si ji prohlédla, tak jsem spatřila stráže, kteří by mne mohlo ohrozit a dokonce se ke mně začali přibližovat. Čím blíže byli tím více jsem cítila, jak se mé teplo začíná shromažďovat v mých rukou. Dokonce jsem si všimla, že mám v rukou plameny. Takže jsem se na ně začala soustředit a najednou mi tam místo ohínků poletuje ohnivá koule. A najednou se cítím silněji než dřív. Počkám než se ke mně strážní přiblíží co nejblíže a zároveň se k nim tak trochu přiblížíme, abych ale nebyla nikým ve vesnici spozorována. Až budeme já a strážní co nejblíže u sebe, ale tak aby na mne nedosáhli jejich zbraně, tak na ně začnu pálit jednu ohnivou kouli za druhou a je mi přitom jedno jestli mini a podpálím tím něco ve vesnici. 59%

Vypravěč - 08. listopadu 2018 11:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stěstí Vyčkával jsi na vhodný okamžik. Muži přicházeli nedaleko tebe, přičemž, když se dostali zhrobandva metry od tebe, přičemž ty jsi byla ukrytá za keřem, tak jsi začala létat ohnivé koule. Hodila jsi jich 8 a následně ti došlo, že v sobě necítíš skoro žádné teplo, spíše chlad a jsi i unavená. Všichni strážci padli, ale dvě koule netrefili svůj cíl. Jedná zasáhla blízkou budovu a druhá letěla vzduchem až se sama rozplynula. Zaslechla jsi křik, ale také sis všimla 4 dýmových pramínků, které začali stoupat z těl. Přiblížila ses a spolu s nádechem jsi vydechla i praminky dýmu, které z blízká lehce zářilo. Duše. Všech pět v tobě zmizelo a cítila jsi, jak se ti tělem opět rozlévá teplo a jak se vstáváš silnější. Dav lidí co se však řítil k hořícímu domi ti však náladu o ně o zkazil. (Co dál plus procenta)

Mania - 08. listopadu 2018 20:04

soukromá zpráva od Mania pro Proč? Proč musí ničit něco tak nádherného? Ptám se sama sebe hned po tom, co uvidím jak se snaží uhasit ten hořící dům. Vážně proč? Ale to bude v klidu. Říkám sama sobě. Mezitím co se blížím k vesnici a snažím se vytvořit ohnivé koule. Za chvilku zjistí co to je, když někdo ničí něčí dílo. A s těmito myšlenkami se snažím terfit co možná nejvíce hořlavé a zárověň důležité budovy. Jakmile vychladnu, tak se pokusím nabrat sílu z ohně, který sama založím, a pokračovat v díle skázy. Zároveň ale nesmí nikdo z lidí uniknout. 53%

Vypravěč - 09. listopadu 2018 21:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Není oheň, jako oheň Podaří se ti hodit další dvě ohnivé koule a následně se cítíš opravdu vychladlá a unavené. Nějakou energii se ti sice podaří pohltit, ale nesvedeš znovu vytvořit další ohnivé koule. Nejde ti to. Oheň se ti sice daří celkem rychle absorbovat, ale není to zcela oheň, cítíš v něm sebe a dojde ti, že oheň, který sama stvoříš ti nedodává skoro žádnou sílu. Vesničanu přibývá a mnoho z nich má vědra z vodou, někteří mají i zbraně a přibližují se k tobě. (Promin, že je to tak krátké, jsem nemocný a hrozně mě bolí hlava.) Procenta

Mania - 10. listopadu 2018 06:16

soukromá zpráva od Mania pro Vesničané útočí Jakmile mi dojde, že nemůžu absorbovat vlastní oheň, tak vezmu poslední zbytky sil a začnu utíkat směrem do lesa. V lese začnu kličkovat a doufat, že jsem se jim ztratila. Hned po téhle akci se schován někam do skupiny ve skalách a počkám nějakou dobu než se to uklidní. Pokusím se najít cestu z lesa a vydat se po nějaké cestě, na kterou narazím. Pokusím se vyhnout střetu s více lidma a pokusím se obnovit mé síly. 87%

Bealix - 10. listopadu 2018 12:23

soukromá zpráva od Bealix pro V zajetí „Tak nějak.“ O svých neúspěších si s ním opravdu nemám náladu povídat, stejně už teď povídáním si o minulosti nic nespravím. „Díky, fakt jsi mi poradil, co kdyby ses svěřil s nějakým svým pořádným nápadem, co? Démon, démonovi, musíme si pomáhat ne?“ „Dobře, nemusím se jí postavit, ale co třeba utéct, neslyšel jsi za tu dobu nic zajímavého, nějaké tajné vchody, historky o tom, jak jí nějaký démon utekl přímo pod nosem?“ Moc na to nesázím, ale mohl by vědět aspoň NĚCO, dát mi nějakou naději. Dva v jednom? Cože? Ah…mysl se mi trochu rozjasní, druhý démon, ve mně…ten tady určitě taky nechce umřít, můžu ho nějak přivolat? Třeba by si věděl rady více než já, která nevím, co mám dělat. Soustředím se tedy na to, abych přivolala k sobě druhého démona, aby znovu přebral kontrolu nad mým tělem. Snažím se vybavit si ten pocit, který jsem měla při výpadku. Pokud se to nepovede, démon nic neřekne a lovkyně se vrátí, zbývá mi jedině trik se lstí, ale na to mi prvně musí ublížit, přece bych ji žádnou informaci o svých „imaginárních přátelích“ neřekla jen tak. (83, 25)

Vypravěč - 10. listopadu 2018 23:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Město Běžíš do skal ,přičemž vlastně ani netušíš, jestli nějaké v okolí jsou. Běžíš dlouho a jsi z toho opravdu velice vyčerpaná, ale nakonec skály najdeš. Neschováváš se, spíše padneš za roh a divoce oddechuješ. Na chvíli se dostaneš i do něčeho jako je mikrospánek, ale pak se hned probudíš a dále oddechuješ. Tvé vnitřní teplo je stále nestabilní. Cítíš, že jelikož nemáš již zcela svůj žár, tak se vlhkost dostává ke tvé pokožce a ta tvrdne. Během chvíle co odpočíváš tvé tělo trochu ztuhne a pohyb je pro tebe těžší. Jdeš pomalu dál, velmi pomalu a snažíš se najít cestu z lesa což se ti nakonec i podaří, avšak před tebou se rozkládá celkem velká planina a následně vidíš jen obrovské hradby a za nimi město. Město má kolem sebe vodní příkop a nevypadá to, že by jsi zde mohla najít něco čím by ses posilnila a přitom se neohrozila na životě. (Procenta)

Vypravěč - 10. listopadu 2018 23:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro 2. démon Démon se znovu rozchechtá a vypadá to, že je zde nejspíše velice dlouho a velice dlouho se neměl čemu zasmát. "Vlastně jako démon démonovy by jsme si měli jít spíše po krku a nejen proto, že jsme oba dva z odlišné třídy. Kdyby byla jiná situace tak jsi již mrtvá." Démon ztichne a vypadá to, že přemýšlí. "Vlastně jeden démon jí utekl, ale ne odsud, ale dostal se z její smyčky a to jen proto, že se uměl přemisťovat. Den na to jej vypátrala a " Z klece vyjede jazyk a ukáže na jednu stěnu na druhé straně, kam nejde vůbec vidět. "Tam visí jeho kůže." Démon následně zcela ztichne a slyšíš někde kroky, ty však zase odezní a vypadá to, že lovkyně sem nepřijde, tedy zatím. Na malí moment cítíš, že se v tobě něco pohlo a spolu s tím přijde i bolest. Cítíš něco divokého, něco co je silnější než ty, ale má málo energie, chce tě to pohltit, ale zatím nemůže. "Já vyhraji." V mysli zaschlešneš tato dvě slova a pak přijde další bolest, ale tentokrát mnohem větší. Procenta + 10 stěnná

Bealix - 11. listopadu 2018 12:04

soukromá zpráva od Bealix pro Souboj dvou myslí Lehce na něj zasyčím. "Možná, kdybychom se takhle k době nechovali, možná bychom přežívali delší dobu!" Odmlčím se, když povídá o někom, kdo se odtud dokázal dostat. Zaměřím svůj pohled na kůži, která visí nedaleko od nás. Dobře, přemisťovat se neumím. A navíc mu to stejně pořádně k ničemu nebylo. Co mám za další možnosti? Dech se mi na chvíli zastaví když slyším kroky naší věznitelky. A hned po nich uslyším ještě horší zvuk, ve svojí vlastní hlavě. "Nevyhraješ!" Docela zakřičím, když ucítím cizí přítomnost. Přestože jsem ho přivolat chtěla, chtěla bych ho ovládnout já, ne aby on ovládnul mě. (45%, 1)

Mania - 11. listopadu 2018 18:01

soukromá zpráva od Mania pro Město Jakmile spatřím město, tak si v hlavě řeknu: Proč? Protože po dlouhé době na něco takového narazím a musí to být opevněné jako nějaké pevnost, nebo co. Alespoň jí zkusím obejít jestli nenajdu na hradbách nějaké nestřežené místo, nebo něco, ale moc toho asi neuvidím, protože se nemůžu přiblížit na tolik aby si mne všimli. Potom se schovám do lesa a budu odpočívat, abych načerpala alespoň nějakou fyzicikou energii, když už se nemůžu dostat k té magické. Jakmile padne tma, tak chvíli budu pozorovat město, abych zjistila jak chodí stráže. Potom se přiblížím, protože ve tmě s pochodněma si zkracují viděné místo. Takže si celé hradby můžu lépe prohlédnout, ale stejně se budu radši držet z dohledu. 43%

Vypravěč - 12. listopadu 2018 21:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Výpadek "Každý sám za sebe." Démon vedle tebe sebou cukne, když zavreš. Snažíš se v sobě probudit démona doufáš, že se tak odsud dostaneš. Pak však upadne do temnoty. Opět upadneš do bezvědomí. Bolest. Hlad. Popáleniny. To jsou první věci, které si uvědomíš. Je to hrozná velká bolest. Hlavní však je, že již nejsi ve sklepení. Stěží se postaviš a rozhodně se. Jsi v nějaké tmavé chodbě, ale jelikož stále cítíš tíhu kostela, nejspíše nad tebou, tak jsi stále neutekla. Rozhodně jsi v podzemí, což zrovna není tvůj píseček spíše naopak. Jsi si jistá, že křídla nemáš poškozené. Avšak jasně cítíš, že jsi dost zraněná na kůži. Peří je dost rozčepířené a cítíš krev. Nyní jsi ted v nějaké rovné podzemní chodbě. Nevíš kam vede a bohužel ani netuší a odkud jsi přišla. Můžeš jít buď do leva, nebo do prava. :D Bolest hlavy ti stěžuje uvažování, stejně jako bolest těla, které se jistě bude špatně hojit, jelikož bude, asi způsobeno stříbrem. Co dál plus procenta Tak nějak tišší, že pokud démon nad tebou ještě 2 převezme kontrolu, tak bytě asi již pohltil.

Vypravěč - 12. listopadu 2018 21:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Průzkum Na hradbách pravidelně v různých intervalech pochodují strážní a jediné další místo k průchodu je brána na opačné straně města. Jinak se město zdá velice dobře opevněno a zahledneš i pár velkých samostřílů. Jsi schovaná v lese a nevypadá to, že by tě měl někdo zahlédnout, či nějak překvapit. Spolu s fyzickou silou cítíš jak v tobě roste i žár. Tvá moc se nejspíše již vrátila a zdá se, že je i o něco silnější. Padne tma a na hradbách se rozsvítí louče. Podaří se ti přiblížit k hradbami a nejsi zpozorována. Prohližíš si jak chodí strážní a oběviš 20 vteřinovou mezeru mezi průchodem dvou stráží, ale nic kratsího nenalezneš. Co uděláš + procenta

Mania - 14. listopadu 2018 06:36

soukromá zpráva od Mania pro Běh Jakmile zjistím mezeru mezi průchodem strážných, tak se začnu fyzicky připravovat, abych během těch 20 sekund zvládla určitou fyzickou námahu. Jakmile nastane chvíle té mezery, tak se rozeběhnu směrem k hradbám a pokusím se přeskočit ten vodní příkop. 1)Pokud se mi to podaří, tak se přitisknuté k hradbám a připravím si ohnivou kouli, kterou se pokusím skrýt ať jí nikdo neuvidí, abych jí mohla, když by se někdo podíval dolů, na něj vystřelit. A pomalu se začnu přibližovat k bráně. 2)Pokud se mi to nepodaří, tak se pokusím co nejrychleji doplavat ke břehu u hradeb. Poté se přitisknuté k hradbám a začnu tvořit ohnivou kouli, protože si myslím, že ten šplouchání do vody nešel přehlídnout. A čekám co se bude dít dál. 82%

Bealix - 15. listopadu 2018 21:13

soukromá zpráva od Bealix pro Podzemní chodba Jsem venku! Jsem venku! Opravdu to vyšlo! Bohužel si uvědomuji, že v sobě mám vetřelce a že se ho musím snažit ovládnout, jinak za chvíli nebudu sama sebou, tyhle proměny se mi už nesmějí stávat. Všechno mě hrozně bolí, cítím spáleninu, peří mám vytrhané a rozčepýřené, vůbec netuším, co se sakra stalo, ale hlavně, že jsem pryč, z dosahu té ohavné ženy. Teď se ale musím dostat konečně na vzduch, nechce se mi zůstat trčet v nějaké podzemní kobce. Dostanu se na rozcestí, ale vůbec nic mi nenapovídá, jakou cestou bych se měla vydat. Ještě bych se mohla třeba vrátit zpátky, ale to asi nebude nejlepší nápad. Pokusím se zavětřit vánek vzduchu, nebo zahlédnout pramen světla, ale kde nic, tu nic. Po krátkém přemýšlení se vydám cestou doleva…snad mě zavede do bezpečí. (16%)

Vypravěč - 17. listopadu 2018 10:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pomoc? Cesta do leva se stáčí na pravo a brzy se o něco zůží a ty se praštíš e tmě do hlavy. Skrciš se přičemž ucitíš vánek vzduchu, který vane přímo proti tobě. Vzduch se ti zdá čerstvý a nejspíše je to cesta ven, není však jasné co je na konci. Cesta je dlouhá a zdá se i dost nepoužívaná, jelikož jsi se setkala i s pár pavučinami. Pak se však začne chodba opět rozšiřovat, avšak uvítíš, že nohy se ti ponořila do vody, která je čím dál více hlubší a zdá se, že chodba se mirně svažuje. Vracet se nemůžeš a ne jen proto, že by jsi se zde mohla ztratit. Dáš na instinkt a potopíš se do vody, která se ukáže jako zatopený tunel, který někam vede. Postupně ti sice dochází dech, ale nakonec zahlédnes i malé mihotaní světla. Vypluješ na hladinu a hned se přesuneš k nejbližší pevnině, která je ani ne metr od místa, kde si vyplula. Vylezeš na jeden velký kamen, který představuje onu pevninu a zády se opřeš o kamennou stěnu. Dojde ti, že se opimíráš o hradby a voda, kterou jsi vyplnila je vodní přikop. Musíš být však potichu, neboť na hradbách chodí strážní a nevíš jak dlouho si tě ještě nevšimnout. Na druhém břehu zaregistruješ pohyb. Je tam nějaká podivná postava a zdá se, že se jedná o dalšího démona. Démon si tě všimne a zastaví. Procenta co dál

Vypravěč - 17. listopadu 2018 10:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Přítel? Rozeběhnes se a chystáš se ke skoku. Pak však kousek před okrajem vody zastavíš, neboť na druhé stejně, na ani ne půlmetrivý břeh vyleze něco z vody. Zdá se, že jde o humanoidní postavu a nejspíše jde dokone o démona. Nemůžeš to zcela rozeznat, ale poznaváš, že má démon na sobě peří. Zaregistruje tě a strnul tě pozoruje. Démon se klepe a vypadá, velice mokře. Musíš rychle ně o udělat. Jsi na dohled a nevíš za jak dlouho by si tě mohli všimnout. Co dál plus procenta (Jde o zlomový okamžik, tak promiň, že je to tak krátké)

Mania - 17. listopadu 2018 12:06

soukromá zpráva od Mania pro Uff Nevím, kdo to je, ale děkuji mu, že vylezl z té vody, protože jsem se chystala skočit a kdybych skočila, tak by to nemuselo dopadnout dobře. Takže se okamžitě otočím na podpatku a utíkám zpátky do stínů. Jakmile se dostanu do stínů, tak mě okamžitě napadne: Co mě to napadlo? Vždyť jsem se mohla zabít. A hned na to vypustím z pusy a zároveň bouchám rukou do země: Sakra. Sakra. Sakra! Proč to musí být tak opevněné? Poté co si vybíjí zlost, tak obejdu město v dostatečné vzdálenosti a vydám se dál po cestě, co vede z té druhé strany, nebo přibližně tam tudy. 75%

Bealix - 19. listopadu 2018 16:14

soukromá zpráva od Bealix pro Přes vodní příkop k dalšímu démonovi Jdu dál a dál a raději se ani neotáčím za tím, co jsem nechala za sebou. Úzké, tmavé chodby, ani voda, do které vejdu, nejsou úplně mým šálkem čaje, ale bohužel, jinak to nejde. Kdybych byla démon, který má rád vodu, nebo z ní dokonce pochází, bylo by to v pohodě, ale bohužel, vypadám snad jako tučňák, abych se chtěla potápět ve vodě? Já chci létat! Konečně vyplavu ven a zhluboka se nadechnu. Ihned svůj pořádný nádech zase utnu, když si uvědomím, kde stojím a vydechnu velmi potichu. Co teď, uletět, než si mě všimnou? Proplížit se kolem? Při přemýšlení nad dalším postupe si všimnu ještě jedné věci – démona. Bohužel, asi nebude úplně milý a přívětivý, aby na mě hned při první příležitosti nezaútočil. Jinak bych za ním přišla a zeptala se, jestli mi náhodou nechce pomoci při ničení světa, určitě by mi moc rád pomohl. Když si mě démon všimne, nezbyde mi nic jiného než na něj zamávat. Pokusím se mu ukázat nahoru na hradby a přejedu si drápy přes krk – na ukázku toho „pojďme je společně zabít.“ Ale neutočím na něj, ani na stráže, snažím se vydávat co nejméně zvuků a nehýbat se. (88%)

Vypravěč - 19. listopadu 2018 21:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Utíkáš pryč a zaslechnete hlasy stráží, které si tě všimli. Těsně od tebe dopadne šíp, ale brzy muzíš v houštinach mimo dostřel, takže se počítáš v bezpečí. Město se ti povede bezpečně obejít a dostala jsi se až k další cestě, která vede po planině, kde není úplně kde se schovat. V dali zvládneš silueta pár postav, ale jsou to pouze zvířata, které jsou nejspíše na nočním lovu. Neměli by tě ohrožovat a ani by jsi z jejich smrti nic neměla. Cesta se následně stačí na Z. Načež vede podél velké řeky z jejíž blízkosti ti není úplně dobře a tak jdeš na druhé straně cesty. V noci je zde až nepříjemný klid a ku všemu tě blízkost vody dělá neuklidnil.

Vypravěč - 19. listopadu 2018 21:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Útěk Jakmile chceš začít se signalizaci, tak démon uteče pryč a upozorní stráže na svou přítomnost. Ty po něm spustí salvu šípů, ale nezdá se, že by jej nějaký trefil. Spíše padají celkem mimo. Je možné, že stráže jsou opilé. Jeden ze stráží si tě všimne a rozhodně se po tobě vystřelit. Šíp mu však vypadne a jelikož je jediná možnost úniku buď pod vodu, nebo do vzduchu, tak se dorazíš od stěny a celkem rychle vzlétneš. Vzletíš vysoko mezi mraky a jsi tak v bezpečí. Jsi ovšem dost zraněná a dlouho se vzduchu již neudržíš, musíš tedy co nejdříve přistát. Na možnost přijde les, plánina a nebo pole. Co dál plus procenta

Bealix - 20. listopadu 2018 20:01

soukromá zpráva od Bealix pro Veď mě dál, cesto má Výpomoc od démona moc nevyšla a dokonce na sebe dokázal upoutat nevítanou pozornost. To je ale hlupák. Pomyslím si, když vidím, jak prchá a přitom po něm stráže střílí šípy. Musím se tomu i zasmát, ale to už si stráže všimnou i mě. Bez problémů vyletím vzhůru a uprchnu jim. Tihle mě asi pronásledovat nebudou, stejně pro jistotu sleduji i prostor za mnou. Jsem šťastná, že jsem konečně zpátky ve vzduchu, ale bohužel jsem ještě příliš slabá, abych překonávala nějaké velké vzdálenosti. Z možností kde přistát si vyberu pole. V lese už jsem byla a zas tak skvěle to nedopadlo a na poli by se třeba mohli potulovat nějací osamocení zemědělci, kteří by mohli představovat lehkou kořist. (20%)

Vypravěč - 22. listopadu 2018 15:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sama a zraněná Když přistáváš na poli, tak stihneš ještě v dáli zahlédnout prchající postavu. Nějak v ní poznáváš onoho démony, který na tebe upozornil a nyní utíká opět pryč co nejdál od hradu. Ty celkem ladně přistáváš a cítíš, že tvoje tělo je velice a velice unavené. Jak jsi vzlétla, tak se rozhýbali všemožné svaly a zrychlil se tom krve, která ti ještě nyní po kapičkách stéká z pár míst na těle. Měly by se snad brzy zacelit. Bohužel nevíš jak to bude se zbytkem těla. Slova démona z klece ti stále tak trochu znějí v hlavě. Klec byla jistě požehnaná a z velké části stříbrná. Kdyby byla jen železná nebyla bys, asi tak utlačována, ale nedostala by ses ven, ani za pomoci druhého démona. Nyní však vtkví otázka. Co dál. Jsi zraněná a rány se budou hojit, asi celkem dlouho. K tomu máš v sobě dalšího démona, který s tebou může kdykoliv opět soupeřit o vládu nad tělem. Jsi celkem zeslablá a nikde široko daleko již nevidíš ani živáčka. Možná tak zaslechneš nějakého hlodavce, ale to je vše. Štěstím je, že zde by tě nikdo neměl vidět, i když tvé rudé peří bude ve dne o něco nápadnější, máš opět možnost si odpočinout, avšak stále hrozí, že tě místní živá zvěř bude pokládat za zraněnou, snadnou kořist a napadne tě. Co dál plus procenta

Vypravěč - 24. listopadu 2018 22:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Z nicoty Bude tomu 10 let co velký čaroděj porazil mocného démona a poslal jej do nicoty. Kouzlo se mu tehdy sice vymklo kontrole, ale dokázal jej udržet, tak aby do vír nicoty a zatracení pohltil démona. Magie nicoty však stále zůstala a on nebyl schopný ji zničit. Dovedl ji však oslabit natolik, aby byla neškodná. Uzavřel ji do nádoby a tu uschoval ve svém sklepení. Poté co mág umřel se v jeho skromném sídle usídlila skupinka vyznavačů temných bohů a prováděla zde 9 let všemožné temné rituály, které postihli okolní krajinu a prosákli celou budovou. Temnota se však nedostala k nicotě, která byla bezpečně zapečetěna. Když však kněží a jejich vojáci vytáhli na kacíře, tak nejen, že dva zabili, ale podařilo se jim i shodit celou budovu a poškodili, tak schránku, kde byl zbytek nicoty. Nicota začala nasávat okolní temnotu a to až do dnes. K temnotě se přidalo ještě něco jiného. Zlovolná vůle, která byla součástí něčeho mocného a strašlivého. Byl to však pouhý střípek. V podobě plazivého dýmu se dostala až ke schránce a nechala se absorbovat nicotou. Pak se však něco stalo. Nicota obrátila svůj směr a to co bylo v ní se dostalo ven, tedy až na démona, z kterého za tu dobu zbyla jen kostra. Ozval se strašlivý výbuch a v místě, kde předtím byla schránka s nicotou rotovala temná sféra, která byla jako černá díra, které vše okolo přitahovala a následně pohlcovala. Pak však sféra explodovala a co nepohltila to odhodila daleko do stran. Na místě sféry se nyní vznášel podivný oblak, který začínal postupně houstnout a dokonce nabírat částečně humanoidního tvaru. Démon otevřel oči a prohlédl lži, kterým slepě věří lidé. Poznal svůj osud a své poslání, které jej čeká v tomto světě. Znal i svou moc, ne úplnou, ale něco věděl. (Co uděláš, kudy se vydáš?)

Slim Shady - 25. listopadu 2018 00:54

soukromá zpráva od Slim Shady pro Na začiatku bola nicota Postupne som sa začal prebúdzať a preciťovať. Pomaličky som cítil objem môjho tela v priestore ako aj priestor okolo seba. Bol to zvláštny pocit. Nevedel som či to trvalo chvíľku alebo milénia. Avšak len čo som si uvedomil seba samého a svoje miesto v priestore uvedomil som si aj niečo iné. Hlad. Hlad, ktorý sa rozhodne neobmedzoval na duše smrteľníkov. Túžba po zasýtení sa strachom smrtelníkov ale aj poznaním ma prinútila aby som sa pohol. Je mi jasné čo je predomnou a čo musím urobiť. Musím sa zasýtiť. Ak nie úplne tak aspoň čiastočne aby ten pocit hladu nezožieral celú moju podstatu. V prvom rade som preto porozhliadol viacej po okolí. Rozhodne som sa chcel vyhnúť hociakým slnečným lúčom. Predsa len načo chodiť na slnko keď temnota a tieňe sú take prijemne na pocit. Len čo som sa oboznámil s mojim väzenim, či vlastne skrýšou, Vyčkám na vhodnú priležitosť aby som sa mohol vydať hladať niečo čo ma nasíti a hlavne niečo na oblečenie. Mám pocit že by mi ženské telo moc nepasovalo a radšej by som sa odel do tela mužského. Každopádne som zvedavý čo nájdem. Svoju skrýšu opustím v noci. Nakoľko nechcem si zbytočne spôsobovať utrpenie a na druhej strane chcem aby môj pohyb zostal utajený. Predsa len počas noci si čierny tieň skoro nikto nevšimne. Snažím sa vkĺznuť do niektorého z domov a vyhliadnuť si vhodné jedlo a oblečenie zároveň. Predsa len chvíľku v tom hostitelovi pobudnem. Minimálne kým sa nedostanem k všetkým potrebným informáciam z okolia a nenájdem si vhodnejšie jedlo a oblečenie. Pokiaľ nájdem vhodného spiaceho jedinca tak pri nádychu do neho vkĺznem a usadím sa tak aby som mohol prevziat úplnú kontrolu. Takto v noci mám pár hodin na to aby som si zvykol na nové oblečenie ako aj zistil čo je môj hostitel zač, aké má povinnosti a právomoci.

Vypravěč - 25. listopadu 2018 11:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dřevorubci Brzy začíná zapadat slunce za obzor a tvé hledání po své oběti nadále pokračuje. Bohužel se zdá, že v okolí tvého vzniku nikdo nežije a nikde nezahlédneš ani známky po lidí. Tedy ne tak úplně. Kus dál vede vcelku narostla cesta, která vypadá velice nepoužívaně, ale jistě někam vede. S největší pravděpodobností by tě měla dovést k nějaké vesnici a vyndáš se tedy vstříc osudu. Cesta je dlouhá, ale ke tvému štěstí ti do zad fouká lehčí vítr, který tě částečně nese a ty jsi tak o něco lehčí a rychlejší. Po dlouhé cestě zahlédneš stopy po lidech. Je to sekera, zaseknutá v pařezu. Vedle sladkého stromu. Kousek dál je další pokácený strom a u něj je zaseknutá další sekera. Ptohlížíš se okolo a nedaleko zahlednes hořící ohniště. U něj sedí čtyři muži a něco si opékájí na ohni. Vedle nich je povoz na němž je naloženo nějaké dříví. Jsou tam i dva koně. Ve tmě však nevidíš jejich barvu. Co dál + procenta

Slim Shady - 25. listopadu 2018 16:29

soukromá zpráva od Slim Shady pro Pri mesiačiku s drevorubcami Len čo sa dočkam večera vydám sa na lov. Okolo mna je vskutku bohmi zabudnutá pustina. Čím dlhšie som hladal stopy po smrteľníkoch tym večší hlad som cítil. Bolo mi čim dalej tym viac jasné že moja prvá obäť bude veľmi prechodná. Rozhodne nehladám nič dlhodobé ale hlavne niečo na nasýtenie a po pár dnoch ked sa zapojím do ľudskej spoločnosti si najdem vhodnejšieho kandidáta na dlhodobejší pobyt. Ked narazím na ľudské stopy tak v duchu zajasám nakoľko viem že môj hlad bude čoskoro aspoň čiastočne. Všimnem si po chvíli tých 4 chlapov a tie dva kone. Obletím medzi tienmi stromou tie kone vo vzdialenosti 10 metrov tak aby ma nezacitili po pachu (snad nesmrdim, som cistotny demon) ale skôr moju auru strachu. Som sice vo vytrzeni že som narazil na jedlo a oblečenie avšak nechcem spraviť chybu. Momentalne som priliš slabý na to aby som posadol chlapa v plnej sile a pri vedomi. Preto sa rozhodnem trošku vyčkavať a započúvať sa do rozhovoru. Pokiaľ by sa rozhodli ísť spať nastala by moja chvíľa. Z ich rozhovoru sa snažim zistiť kto je z nich šef alebo kto je vo všeobecnosti najobľúbenejši. Ak sa vydaju spať tak sa k nim snažím priplížiť od strany odkial nikto nestraži a kde niesu kone. Držim sa pri zemi snažiac sa byť čo najtenśí a najnenapadnejši. Cielom je vo vhodnej chvíli posadnuť buď ich šefa alebo toho kto je najoblubenejši pripadne ak by som to nezistil tak toho kto vyzerá najchoršie a najstaršie. Pokiaľ by rozhodli v noci vyraziť tak sa pokusim dostať pod povoz a schovať sa v tieni medzi drevom. A nechať sa doviezť tam kde budù nocovať.

Bealix - 25. listopadu 2018 17:48

soukromá zpráva od Bealix pro Nikde ani živáčka Kam asi utíkáš démone? Zamyslím se ještě, když ho vidím prchat v dáli. Možná se naše cesty ještě zkříží. Na poli ale bohužel nikdo není. Já jsem slabá, vysílená a absolutně mi to nemyslí. jak první se rozhlédnu po nějakém hlodavci, který by mohl uspokojit můj hlad, pokud nějakého najdu, ihned ho sním. Odpočívat ještě nechci, potřebuji zesílit, pozřít něco, aby se mé tělo zacelilo. Zaměřím svůj ptačí zrak a hledám lidi, nebo nějakou jinou kořist. Pohybuji se dopředu a čekám jestli uvidím něco zajímavého, nějakou chatu, rolníky, případně i malou vesnici. (40%)

Vypravěč - 25. listopadu 2018 20:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dobré s občany čekáš až padne tma a nasledně, když se všichni odebírají ke spánku, jsi ty vyrazil. Opatrně jsi se u země pohyboval mezi stromy a snažil se vyhnout zvířatům. Koně si tě nevšimli a ty se v pořádku dostaváš k tábořiště, kde spí 4 státní muži. Bohužel jsi nijak nepostřehl, který z nich je nejoblíbenější, ba ani ne, který z nich je vůdce. Všichni 4 si byli velice podobní a dva nejmladší dokonce jako vejce vejco. Poté tam je jeden starší s pár šedinami a stále statný muž s bílými vlasy a bílým vousem. Usoudil jsi, že jde o příbuzné a, že se všichni budou navzájem dobře znát. Jak jsi se krčil a snažil se být nenápadný, tak se celé tvé tělo proměnilo v týmového hada, díkyž čemuž jsi měl snažší pohyb a byl nejnápadnější. Doplazil jsi se až k tomu nejstaršímu a skrze ústa do něj vlezl. Zaregistroval jsi však, že jeden z dvojčat se probudil a je možné, že si všimnul jak ve tvé kořisti mizí zbytek tvého ocasu. Je to možné, ale nevypadá, že by něco takového zaregistroval. Spíše jen vstane a jde se jde o kurs dál. Tak si stáhne kalhoty a začne močit. Co dál + procenta

Vypravěč - 25. listopadu 2018 21:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Používáš svůj zrak hledáš v okolí něco dobrého k jídlu. Co by ti mohlo přijít k chuti. Je tma, ale i tak rozeznáš v trávě ležící koroptev, které se měsíční světlo odráží od oka, přičemž hlavně díky tomu jíš ji našla. Posbíráš trochu sil a rychle cyběhneš po své kořisti, která končí mrtvá a ty z ní vybýráš kostí, které v tobě mizí jako jednohubky. Následně se ještě rozhlížíš jestli nespatříš něco dalšího, ale nikde v okolí již nic není. Vstáváš se pomalu dál od hradu ve snaze najít nějaké jidlo. Dlouho nikde nic nevidíš, ale pak spatříš malý plamínek v lese. Při větší blízkosti, která je i tak daleká, díky tvému zraku, poznáš, že jde o karavanu. Která je plná lidí, kteří chodí dokola kolem ohně a slaví. Mít na je to moc nebezpečné, možnabtva nejlepší šance na jídlo a duše, které velice potřebuješ.

Slim Shady - 26. listopadu 2018 08:08

soukromá zpráva od Slim Shady pro Démonove nové šaty (60%) Podarí sa mi dostať do môjho nového hostitela. Uvedomil som si ze ma jeden z tych mladsich mozno videl ale nepanikarim. Pomalicky necham moje chapadielka temnoty sa omotat okolo jeho nervovú sústavu tak aby som mal kontrolu nad jeho telom. Len čo sa mi to podarí obratim sa na stranu tak aby to vyzeralo, že aj naďalej sladko spím. Nechcem budiť podozrenie. Kým získavam kontrolu nad jeho telom moja myseľ sa upriami k tej jeho mysli. Chcem sa dozvedieť čo najviac o ňom, jeho rodine a dedine či mestečku kde býva. Tiež sa mi hlavou prehnala myšlienka podrezať jeho kumpanov v tuto noc a ziskať tak ich duše avšak som naradostený z nového obydlia a možnosti ho požierať z vnútra. Preto sa rozhodnem počkať. Zistiť viac o hostiteľovy a nechať si sociopatické chúťky až do dediny. Predca len bezhlavé zabijanie bez vyšieho ciela je len ničenie zdrojov. Prave preto sa snažim najskôr sa zabývať, nasýtiť a získať informacie.

Mania - 26. listopadu 2018 15:33

soukromá zpráva od Mania pro Cesta u řeky Jdu po cestě kolem řeky a jdu docela dlouho. Přítomnost vody vedle mne mi moc nepřidává, takže se snažím držet od ní co nejdál (druhá strana cesty). Jdu po cestě i v noci, jdu sice docela v klidu, ale přítomnost vody mi 2x klid nepřidá je to docela nepříjemné, ale jdu stále dál. Jdu tak dlouho dokud nenarazím na nějakou osídlenou osadu, nebo alespoň na někoho, kdo by mi mohl nějak posloužit. 27%

Vypravěč - 26. listopadu 2018 22:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pevnůstka Jdeš opravdu dlouho a i přesto, že máš celkem dobré nohy, tak začínáš cítit únavu. Nohy se ti pletou, ale ty Jde s stále dál pomalým tempem, které jsi nasadila před nějakou tou půlhodinou. Zázrak. V dáli zahkédneš malou osadu. Která má jen malé dřevěné opevnění, které se na jedné zdi již představuje na kamenné. Hradby jsou do pětiuhelníku a každá věž je také kamenná. Je zde i příkop, ale jedna se jen o vyhloubenou díru plnou ostrých kůlù. Malý dřevéný mústek je dle všeho zpouštěcí a nyní přes noc vysunut nahoru. Nad bránou stojí dva vojáci s luky. Je to malé městečko, které dle okolních polí nejspíše slouží k zásobování hlavního města. V okolí můžeš najít i pastvy, které jsou nejspíše pro dobytek. Je na tobě jestli počkáš do rána, tak máš možnost vběhnout do města a házet koule.

Vypravěč - 26. listopadu 2018 22:34
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Co dal plus procenta

Bealix - 27. listopadu 2018 15:36

soukromá zpráva od Bealix pro Ohniště Na poli bohužel najdu jen malou koroptev, ze které se ani nenasytím, naopak mi tahle malá porce nastartuje touhu po další potravě. Nechápu, jak se může stát, že zde žádná zvířata nepřebývají, ale nedá se s tím nic dělat, je třeba jít o kus dál. Do lese jsem původně moc nechtělo, ale bohužel se nedá jinak. Jakmile spatřím slabý plamínek, vyrazím potichu, ale přesto rychle za ním. Jedná se o karavanu, což nemusí znamenat hned něco špatného. Přiblížím se k ní co nejblíž a pozoruji všechny kdo se u ohniště pohybují. Čekám, jestli někdo náhodou nepůjde hlouběji do lesa na záchod, nebo pro další dřevo, to by byla moje ideální kořist.

Mania - 27. listopadu 2018 18:43

soukromá zpráva od Mania pro Žeby? Konečně jsem narazila na něco, co vypadá jako místo, kde bych mohla něco udělat. Už cítím duše všech těch lidí, co tam uvnitř žijí, ale všechno má svůj čas. V okolí zahlédnu pastviny a pole, takže asi farmářské město. Buď jim udělám díru v hradbách a začnu si užívat teď, nebo si můžu počkat do rána a uvidím, co se stane. Nejspíš by mněli jít děti s dobytkem na pastvu a dospělí opracovávat pole. Schovám se do lesa blízko jednoho z polí a počkám tam do rána. Ráno uvidím, co dál. 30%

Vypravěč - 27. listopadu 2018 21:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Spánek = zdravi Zdá se, že mladík si tě nevšimli. Nebo spíše je stále rozeslalý a sám neví co viděl. Dojde však kousek dál. A brzy již slyšíš jak jeho moč dopadá na zem. Mladík se vrátí k ohništi a zaváže si poklopec. Následně si ch e lehnout, ale zastaví se a následně ještě přiloží do uhasinajíciho ohniště. Z myslí může se ti podaří získat pár informací l. Pak však do něčeho narazíš. Zdá se neproniknutelné a následně tě ro začne vytlačovat z růžový mysli. Tělo sice nadále ovládáš, ale muž tě svou vůlí dostal že své hlavy a nejspíše se ti další průzkum jeho myslí již nepovede. Mladík již usnul a ty sám cítíš, že tělo ve kterém jsi je oslabeno a vyžaduje spánek. Rozhodneš se mu jej dopřát a tak se snažíš tělo uklidnit. Jde to špatně, ale povede se to. Ráno ucitíš hnusný pach něčeho hnijicíjo. Otevře oči a spatříš před obličejem něčí botu. Tu drží jeden z mladíků a směje se. "Hele tak se probral. Já se bál, že zdechnul." Přijde starší muž a dá mladíkovi pohlavek. "Jsi v pořádku tati? Spal jsi dnes opravdu dlouho na to, že většinou vstáváš jako první." V růžově tváří jde znát starost. U mladíků tolik ne. Ti jsou stále plní elánu a zda se, že by rádi již vyrazili. Co dál plus procenta

Vypravěč - 27. listopadu 2018 21:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vrahové Díky svému zraku vydíš velice dobře většinu obyvatel karavany. Přiblíží se a dáváš si pozor, aby tě nezahlédli, čemuž pomáhá panující tma, ve které by se ztratil i větší démon než ty. Dlouho nikdo nevylezá a ty jsi moc unavená, takže si při čiháni sedneš na zem. Vykukujes z pít a stromu a čekáš na svou příležitost, ale ta stále ne a ne přijít. Pak se však hlouběji do lesa vyřítí starší velice dobře vyvinutý stařík s obřím břichem. Chystáš se přiblížit a lovit avšak ně o se stane. Muž, který právě začal stát se zcela posere a poté si do hovna sedne. Následně jeho tělo padne na zem přičemž se z mírného kolečka lehce kutálí jeho hlava. Kousek za mostem kde stal je člověk v masce, který drží velkou sekeru, z které ještě odkapavá krev. Zdá se, že v karavaně si toho nikdo nevšiml. Poté se muž otočí a vrací se k táboru. Zahledneš další pohyb, který patří dalšímu muži v masce. Je o pár metrů před tebou a ma na zádech priority meč. Oba se přiblíží k táboru a vyběhnou. Začínají jatka na nic netušící karavanu. Padne pět lidí dolů nez se lidé vzpamatuji a následně muže zabijí. Volají při tom podivný slova v jazyce, který neznáš. Co uděláš plus procenta.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 22:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno V okolí sice žádný lesk nebyl, ale našla jsi křoviny, ve kterých jsi vcelku dobře skryla. Přes noc vlhkost stoupla a bylo ti to nepříjemné. Přesto jsi i kvůli své únavě usnula a ráno tě probudilo kokrhanj 12 kohoutů, kteří vítaly nový den. Nějakou dobu se nic nedělo, ale následně se od brány ozvalo skrípaní a brána začala sunout dolů. Nejdříve vylezlo několik mužů a prohlédli okolí. Pak vyšli i muži beze zbraní, někteří doprovázeno dětma. Po chvíli vyvedli stádo krav a ovcí. Které se lehce rozuítalo, ale díky psům, kteří stará obíhali se zdrželi pohromadě. Muži s dětmi šli na pastvu a začlo past dobytek. Další šli pracovat na pole. Z brány vyjeli dva vozy vypadající, že vezou někoho bohatého. Byli obklopeno hlídkou, která obchodovala svižným tempem a brzy ti zmizela z dohledu. Co dál plus procenta.

Mania - 28. listopadu 2018 06:35

soukromá zpráva od Mania pro Bašta Co to mají ti kohouti za móresy? To si ani nemůžou počkat až se všichni sami od sebe probudí? Říkám si v hlavě po probuzení kohoutama. Chvíli čekám než se začne něco dít a následně začnou chodit lidé z brány. Jakmile někteří odejdou na pastvu, jiní na pole a nějací úplně pryč, tak si začnu chystat ohnivé koule a následně je začnu pálit na muže, kteří pracují na poli přede mnou. 15%

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR