Diamantoví Vlci - 26. srpna 2019 00:04

Niylah - 26. srpna 2019 14:17

soukromá zpráva od Niylah pro Další krásný den Sanctum Rajská zahrada uprostřed divočiny. Sanctum je jedním ze čtyř měsíců, které obíhají kolem planety Alfa, vzdálené 150 let letu od Země. Alfa sama o sobě není obyvatelná ale všechny její měsíce poskytují podmínky pro život. Sanctum byla kolonizována před 250 lety kolonisty ze Země. Planeta sice působí jako rajská zahrada, ale je velmi nebezpečná, obyvatelé se proto skrývají za zdmi, které je chrání před nebezpečným okolním světem. Osídlených je tak jen několik stovek kilometrů čtverečních, na kterých se rozkládá hlavní město, ale také pole, která slouží k obživě obyvatel. Zbytek je divočina obývaná nebezpečnými tvory, ale i divochy - původními obyvateli. Moji předci byli mezi prvními kolonisty a nastolili vládu jedné dynastie. Já jsem posledním z potomků, následnice trůnu, princezna Azariah, a dnes je můj velký den. Probouzím se do dalšího krásného, slunečného dne. Služebná roztáhla závěsy a do ložnice nyní fouká svěží vítr. Oblečená ještě v noční košili vyjdu na balkon a rozhlédnu se po té nádheře, která se kolem rozkládá. Máme dvě slunce, která ozařují lány obilí, řeky, sady, ale především město. Využíváme především solární energii, takže všechny střechy se třpytí zrcadly. Až z toho oči přecházejí. Dnes je můj velký den. Tak dlouho jsem se na to těšila a konečně je to tady. Dokonce ani fakt, že jsem svého nastávajícího viděla jednou v životě, mi to nedokáže zkazit. Zvednu hlavu k nebi, jako bych snad čekala, že na obloze už uvidím jeho loď. Isaac pochází ze sousední planety, Aequora je vodní planeta a města jsou vybudovaná jako plovoucí. Docela ráda bych se tam někdy podívala. Můj nastávající je syn nějakého diplomata a brzy spolu usedneme v paláci. Zavolám služebné, aby mi pomohly se nachystat. Princezna musí být krásná, ale ty hlavní přípravy začnou až odpoledne, obřad proběhne v okamžiku soumraku obou sluncí. Ustrojená a učesaná vyrazím ze své komnaty ven. Dnes budu mít opravdu rušný den.

Jelro - 26. srpna 2019 15:12

soukromá zpráva od Jelro pro Jen další práce V asteroidovém poli nedaleko Sancta Procházím se briefingovou místností, na sobě taktickou vestu a kalhoty. Před sebou skupinu mých vojáků. "Sanctum má silnou obranu na perimetrech okolo polí, které je izolují od okolního světa. Nicméně uvnitř, až na pár děl země vzduch a několika spíš ceremoniálních stráží je prázdno. Co se nás týče, není to problém. Až na ta děla země vzduch. Plán je tedy následující. Večer já a tady Ticho provedeme infiltraci skrze okolní svět, divoši by nám neměli dělat problém, deaktivujeme tiše ta děla a za soumraku přijde hlavní událost." Usměju se a na mapě měsíce se několikrát přiblížím, než se objeví hlavní město a vedle něho celá královská rodina. "Kontrakt máme na všechny členy královské rodiny a hlavně na korunní princeznu Azariah. Našemu klientovi se nelíbí chystaná svatba s jakýmsi Isaacem z vedlejší planety. Podmínky kontraktu jsou klasické, co si vypleníme nám zůstává, k tomu slušný příplatek za tak rychlou objednávku a naše základní sazba. Když všechno půjde dobře, každej z vás dostane dost kreditů, abyste si mohli užít prázdniny." Zazubím se a odpovědí jsou mi veselé úsměvy a i občasné zajuchání. Podívám se na Ticho, naši bělovlasou a tichou hackerku, která krátce kývne. Je to slušná kost, pár chlapů to na ni už zkoušelo a skončili bez hlavy. Od té doby... "Okej bando, připravte se zavít, večer budeme oslavovat!" S tím rozpustím briefing. * * * Sanctum Infiltrace proběhla hladce. Moje vylepšení jsou na tenhle druh operací jako stavěná. Krátkodobá neviditelnost, vylepšená síla i rychlost, schopnost téměř okamžitě omráčit protivníka, to vše znamená že se s Ticho dostaneme skrze vnější perimetr až do jedné z ovládacích místností pro děla. "Hej, kdo jste, tady nemáte-" Křup. To vojákovým hrdlem projede můj nůž a zabodne se mu do páteře. Položím ho na zem. Ti lidé nemají téměř žádný trénink, jako by nikdy s nikým nebojovali. No, tím lépe pro nás, hádám, i když mi už chybí pořádný boj. Kývnu na Ticho, která si hned sedne k ovládacímu panelu, zatímco já uklízím tělo a zajišťuji celou místnost. Je to pár nepříjemných minut, během kterých se ozývá jen ťukání útlých prstů na klávesnici, než se ke mně bělovláska otočí a kývne na mě. Zvednu jejím směrem palec. Operace bude muset být rychlá, než si toho všimnou okolní planety, budeme mít maximálně pár hodin zabít královskou rodinu, vyplenit co půjde a vrátit se na mateřskou základnu. Jako dělané pro nás. "Shinobu, tady Sicarius 1-1, děla deaktivována. O soumraku obou sluncí vás tady čekáme." "Rozumím Sicarie, jednotka připravena." Vzal jsem na tuhle misi jen asi dvacet lidí, ale víc není potřeba. Ne, tohle má být rychlé. Mimoto, zbytek lidí je buď na Základně nebo dělá jiné mise. A tak se posadím vedle Ticha a vytáhnu z kapsy energickou tyčinku, do které se hladově zakousnu. Zbývá pár hodin do západu, bude třeba se připravit.

Niylah - 26. srpna 2019 15:35

soukromá zpráva od Niylah pro Slavnostní večer Z jedné z mnoha teras paláce sleduji přistávající loď. Snažím se v davu zahlédnout svého nastávajícího, ale v další chvíli mě chůva odtáhne do nitra paláce. Podle tradice bychom se neměli až do obřadu vidět. Celý den je velmi rušný, přijíždějí hosté a protože chci, aby tohle bylo opravdu dokonalé, dohlížím na všechny přípravy. Jak slunce stoupají po obloze, začíná být pomalu čas, abych se i já nachystala. S hloučkem služebných se tedy odeberu zpátky do svých komnat, kde už na mě čekají překrásné zlatavé šaty. Až je večer ozáří zapadající slunce, budu zářit jako diamant. S kamenným výrazem sleduji svůj odraz v zrcadle. Sama sebe pomalu nepoznávám. Přesto, že jsem se na tenhle den tolik těšila, cítím nyní nervozitu. Od toho je tu ale moje matka, aby mě upokojila a ubezpečila, že přesně takhle to má být, a já nemusím mít strach. Položí mi dlaně na ramena. "Jsi pokračovatelkou naší pokrevní linie. Dnes večer se staneš ženou a já bych na tebe nemohla být pyšnější." Na její slova jen krátce přikývnu a sama na sebe se, v zrcadle, usměju. Odkudsi z venčí se ozve troubení. Je čas. V doprovodu matky vyrazím na velkou terasu, kde se obřad odehraje. Trochu se mi zamotá hlava, když spatřím ty davy lidí, kteří se na mě přišli podívat. Ale co je nejdůležitější, je tady on. Isaac. Slunce se kloní k západu a já musím zamžourat proti ostrému světlu, abych mu mohla pohlédnout do tváře. Ucítím, jak mě matka jemně popostrčila dopředu a já udělám těch několik kroků směrem k němu, a k mému otci, který nás bude oddávat. Slyším tiché šustění vlečky, která se za mnou táhne po zemi. Vlasy mám rozpuštěné, jakožto symbol panenství, po dnešním dni je už budu navždy nosit sepnuté.

Jelro - 26. srpna 2019 15:50

soukromá zpráva od Jelro pro Slavnost Z balkónu pozoruji dalekohledem obřad a tiše přežvykuji. Nahlas hvízdnu, když se vynoří princezna. "Dobrá... ta by stála za hřích... skoro její až škoda." Zamručím a pak najdu v dalekohladu jejího nastávajícího. "Jo, beru to zpátky, měla by nám zaplatit za to že ji zahraňujeme před životem s tímhle individuem." Odtuším pobaveně. Ticho jen mlčky přikyvuje, schovaná za zdí. Tiše odpočítávám minuty. Už se to blíží. Slunce jsou skoro zapadlá. Pozoruji obřad a občas při tom kouknu k nebi. Samozřejmě jsem trochu nervózní, i na akci tak primitivní jako je tahle se toho může strašně hodně zkazit. Možná si naší lodě všimnou vedlejší planety a zničí ji, možná přijde pomoc dříve, možná nestihneme všechny zabít. Ale tohle je něco na co všichni mí lidé trénují snad celý život. Půjde to. Musí. A opravdu, Slunce zapadnou a oba nastávající jdou blíže k oltáři, aby si řekli své sliby. A ve stejný moment... Ozvou se první varovné výkřiky, když nízko nad střechami domů přeletí loď a do davu vypustí krátkou dávku ze svých kulometů. Pár civilistů to zabije, ale hlavní účel je vyvolat paniku. A to se daří nádherně. Já seskočím z balkónu a bez problému dopadnu na ulici, dobrých pět pater pode mnou. Nohy pád zmírní tak, že ho téměř neslyším. Z lodi, která dosedne na náměstí, se noří vojáci. Jsme možná plenitelé, ale i profesionálové, ozývají se výkřiky lidí, kteří se ocitli v nesprávný moment na nesprávném místě, ale těch je menšina. Isaac je jeden z prvních, který to schytá. Vlastně celkem rychlá smrt, kulka do hlavy, i když to způsobí že zlaté šaty princezny jsou zborcené krví. V hlavě počítám za kolik by se daly prodat, když i já se přidávám do plenění. Občas se ozývá skutečné vytí, náš neoficiální bojový pokřik, když pár z vojáků najde dost bohatství. Občas se mísí i s pláčem žen, to když pár z nich vezme zavděk tímhle druhem válečné kořisti. Povšimnu si, že královna není jednou z nich, byla primární cíl a tak se s ní nikdo příliš nezatěžoval, je důležitější ji zabít. Těch pár vojáků co tu bylo bylo pobito téměř okamžitě a teď... máme skoro volnou ruku. Všímám si krále, který se zvedá ze své židle a posílám kulku jeho směrem, než se vydám směrem za princeznou. Jdu sebevědomě, i když by bylo rozumnější ji zastřelit zdálky. Ale zatraceně, je hezká a já se chci trochu pokochat, než udělám co je potřeba a sám si také trochu užiju. Jsem tak ztracen ve vidinách budoucnosti a jistotě vlastního vítězství, že si nevšimnu krátkého nože u nohou princezny, který tam zanechal jeden z padlých vojáků.

Niylah - 26. srpna 2019 19:10

soukromá zpráva od Niylah pro Nezvaní hosté Dívám se na Isaaca, přijde mi, že od našeho posledního setkání dost přibral, ale možná to jen dělají ty šaty. Navíc teď vypadá trošku jako...bulík. Takovéhle věci by se mi ale asi při takové příležitosti hlavou honit neměly. V prvním okamžiku ani nepostřehnu, že se něco děje. Až teprve, když nízko nad městem proletí loď, dojde mi, že je něco špatně. Ozvou se první výstřely, ale já nejsem schopná se pohnout. Hlasitě vykřiknu, když to Isaac schytá. Moje krásné šaty jsou náhle ozdobené rubínovými kapkami krve. Zoufale se ohlédnu na otce, ale v tom okamžiku se i on zhroutí. Po jeho hrudi se šíří temná skvrna. Takhle to být nemělo! Všechno ve mě křičí. Konečně najdu sílu, abych prchal, ale to už mi cestu zastoupí on. Celá se rozechvěju, stačí mi jediný pohled a já ví, že mě jde zabít. Svezu se na kolena a uslyším tiché cinknutí. Přímo přede mnou leží pohozená dýka jednoho z mrtvých stráží. Moje poslední a jediná naděje. Přehodím přes ní dlouhý rukáv a křečovitě jí sevřu v ruce. I jako princezna jsem byla vycvičená v boji, musím jen počkat na ten správný okamžik.

Jelro - 26. srpna 2019 20:20

soukromá zpráva od Jelro pro Skutek Můj pohled přiláká pohyb, když se princezna sveze na kolena. Na tváři se mi objeví křivý úsměv. "Za normálních okolností by tohle stačilo, vaše veličenstvo, ale obávám se, že vám to teď nepomůže." Zamručím a z kapsy vytáhnu bojový nůž, se kterým si v ruce párkrát pohraji. Ano, trochu se tím předvádím, ale kdo by to v této situaci nedělal? Pokud můžu soudit, operace byla dokonalý úspěch, už zbývá jen zabít princeznu, vzít si co není přišpendlené a vyrazit. "Není to nic osobního, vaše veličenstvo." Kleknu si před princeznu a zadívám se jí do očí. "Za jiných okolností bychom tohle dělali vašim nepřátelům. Ale někdo zaplatil slušnou sumičku za vaši a tlusťochovu smrt." Kývnu hlavou k mrtvole. "Pokud byste se ptala mě osobně, je vás škoda, ale úkol je úkol." S tím vezmu do volné ruky princezninu bradu. "Fakt je vás škoda..." A s tím švihnu druhou rukou, s úmyslem ji bodnout přímo do srdce.

Niylah - 26. srpna 2019 20:27

soukromá zpráva od Niylah pro O život Pevně sevřu rty, když se muž sníží na mou úroveň. Žoldák. Co taky jiného. Probodnu ho nenávistným pohledem, ale nenechám se rozhodit. Právě mi zabil snoubence i rodiče, ale já dokážu myslet jen na to, že sama ještě nechci zemřít. Vyčkávám až do posledního možného okamžiku, než moje ruka vyletí, aby zablokovala smrtící úder, a odvrátila ho. Jasně přitom cítím, jak ostří prořízlo látku rukávu a zakouslo se do masa. Zároveň s tím vyrazím celým tělem vpřed. Chci se k muži dostat co nejblíž, tělo na tělo. Pokud bych ho dostatečně zaskočila, mohla bych ho snad i srazit na zem. Ozbrojenou rukou seknu, jdu mu po krku, ale rána to není nijak dobře mířená a budu ráda, když ho alespoň škrábnu. Vydrápu se na nohy a rozeběhnu se pryč, do paláce, kde stále doufám, že bych mohla najít bezpečí.

Jelro - 26. srpna 2019 20:56

soukromá zpráva od Jelro pro Změna Překvapeně zamrkám. Zcela jistě jsem ji řízl. Jen ne tam, kam jsem plánoval. Zatraceně, kdybych se soustředil a vnímal tohle jako souboj, ne jako popravu, jistě bych to předpokládal. Místo toho zjišťuji, že jsem na zádech a můj cíl prchá. Jen díky vylepšeným reflexům se mi podaří vykrýt ránu, která však není vedena s úmyslem mě zabít, jako spíš mě překvapit, to je mi jasné. "Šéfe, jsi v pohodě? Sejměte ji!" Ozve se mi v uších. "Negativní. Ta je moje." Zavrčím zpět a postavím se. Ovšem, na tváři mám dravý úsměv vlka, který je odhodlaný si hrát se svou kořistí. "Tak co, princezno, jak mě pobavíš...?" Zapředu, když se pustím do běhu. Možná si toho princezna všimne, že muži v cizí zbroji ji nechávají na pokoji a věnují se svým bohulibým zálibám, ať už přijde na plenění domů nebo ženských těl. A taky si může všimnout, že já se přibližuji. Rychle. Vylepšení v plicích a nohou znamená, že se pohybuji rozhodně rychleji než běžný člověk a že se tak vydržím pohybovat opravdu dlouho. Uvidíme, jak si s tím princezna poradí...Těch pár vojáků jejího otce, které minu, stihne rychlá smrt.

Niylah - 26. srpna 2019 21:08

soukromá zpráva od Niylah pro Na útěku Probíhám chodbami paláce a všude vidím zkázu. Žoldáci pronikli dovnitř a nyní plení a drancují. Zahlédnu několik svých služebných, ale raději rychle odvrátím zrak, na tohle se nechci dívat. Stejně na to, jak jsou nádherná umělecká díla, výzdoba paláce, sraženy na úroveň pouhé kořisti. Tihle lidé sotva mají potuchy, jaká je skutečná cena takových skvostů. Jsou to barbaři, pro které je i smrt příliš dobrá. Nyní mám ale jiné starosti, než je plenění sbírek mého otce. Žoldáci mě sice nechávají na pokoji, skoro mám pocit, že mi snad uhýbají z cesty, nikdo se mě nesnaží zastavit, ale zabijáka mám stále v zádech. Skoro bych řekla, že cítím, jak mi dýchá za krk. Ne. ještě pořád mám čas. Nesnažím se dostat ke svým komnatám, tam bych nebyla v bezpečí, ale v otcově pracovně je tajná místnost, byla určena pro krále a přesně pro takovéto účely. V případě nebezpečí je možné se v ní ukrýt a v bezpečí přečkat třeba i celé dny. Trhnu do pracovny a roztřesenýma rukama zamknu dveře. Vrhnu se ke knihovně a zoufale se snažím vzpomenout, která kniha mi otevře tajný průchod.

Jelro - 26. srpna 2019 21:18

soukromá zpráva od Jelro pro Akcička Nebudu lhát. Už jen to, že mi po dlouhé době někdo odporuje mi rozpumpovalo srdce. Jen to zvyšuje můj pocit, že princezny bude škoda. Má v sobě boj, který normální lidé nemají. Ty paralyzuje strach, jako Isaaca, jako její rodiče. Ovšem ona... Má v sobě to, co z lidí dělá vojáky, to, že se okamžitě adaptuje a bojuje. Ach... A i pohled je na ní hezkej... nu, uvidíme co mi přichystá. Všímám si, jak žoldáci kradou umění i drahé věci. Je to rozumné. Něco z toho si necháme, něco draze prodáme. A co se týče služek... inu, alespoň žijí, což je víc než se dá říct o jiných. Když mi princezna přichystá pouze zamčené dveře, trošičku mě to zklame. Čekal jsem... víc. S heknutím prostě dveře prorazím kybernetickou rukou, nahmátnu kliku a otevřu si. "Tak, vaše veličenstvo... konečná..." Zabručím a rozhlédnu se.

Niylah - 26. srpna 2019 21:28

soukromá zpráva od Niylah pro V pracovně Konečně nahmatám správný svazek a část knihovny se, bez jediného zvuku, odsune. Vytvoří tak nepříliš velký průchod, kterým se dá dostat do útočiště. To se ale už za mými zády ozve tříštění dřeva a jeho hlas. Otočím se a mrštím po něm dýku, kterou stále ještě držím v ruce. Vím, že je rychlejší, než by měl být, ale mě stačí jen pár vteřin. Jen tolik, abych se dostala do úkrytu a stihla za sebou zavřít dveře. Jakmile se zavřou zevnitř, nelze je zvenčí otevřít. Pak budu konečně v bezpečí. S tlukoucím srdcem vyrazím. Musím to zvládnout. Musím přežít.

Jelro - 26. srpna 2019 21:49

soukromá zpráva od Jelro pro Tajnosti "Ho ho." Rychlým pohybem ruky odrazím letící nůž. Tentokrát už jsem připravený. Ale neujde mi, jak rychle a přesně nůž letěl. Princezna měla trénink, to jistě, tohle by někdo netrénovaný nezvládl. Znova cítím jak se mi rozbuší srdce. Je to... příjemný pocit. Kam se hrabe sex. Znova se rozeběhnu, zorničky široké když vidím svůj cíl. Připomíná mi to ty časy u Commonwealthu, ty lovy cizích vojáků kteří se prali o svůj život. "Ach... tak tohle máš v plánu..." Zamručím, když si všimnu dveří před námi. Zrychlím. Možná bychom se do nich dokázali dostat. Možná ne. Ale čas to zjišťovat nemáme, jistě už si okolní planety všimli že je něco špatně, máme sotva hodinu nebo dvě. To není dost času na to se dostat do bunkru. A stejně, i když mě tenhle vývoj situace štve... musím obdivovat princeznu, která nezazmatkovala, věděla co ji zachrání a běžela k tomu, nebojovala boj který nemohla vyhrát. Mé vrčení je skoro až slyšet. Princezna je dobrá. Na své postavení překvapivě atletická a rychlá. Její šaty tomu ovšem nepomáhají. Já, oproti tomu, jsem v mnoha ohledech schopnější než běžný člověk. To není vychloubání, to je prostý fakt. A tak to je sotva metr k těžkým dveřím, když princeznu povalím na zem a, pro jistotu, zalehnu svým tělem. Nůž přitisknu k jejímu krku, když se k ní nakloním. "Jaké máš plány teď, veličenstvo?" Zapředu.

Niylah - 26. srpna 2019 22:01

soukromá zpráva od Niylah pro Na dosah ruky Už jsem skoro tam. Stačilo by pár kroků a byla bych v bezpečí. Místo toho mě ale k zemi srazí těžké tělo a přišpendlí mě na místě. Nezvládla jsem to. Jsem mrtvá. Dojde mi, když se mi o hrdlo opře ostří nože. Široce rozevřenýma očima hledím na muže nad sebou. Cítím, jak ve mě kypí nenávist za to, co udělal mé rodině. Tohle měl být nejšťastnější den mého života, ale místo toho to byla jatka. "No tak mě zabij. Na co čekáš? Kvůli tomu jsi přece tady...vrahu!" Strach, který jsem prve cítila, je pryč. Já nemám co ztratit. Jestli mám umřít, tak se alespoň ujistím, že on bude vědět, jak moc jím opovrhuji. Nedokážu ho ze sebe shodit, ani kdybych stokrát chtěla. Alespoň tedy nadzvednu hlavu, cítím při tom, jak se mi ostří zařízlo do kůže a po krku mi steče tenký pramínek krve. "Udělej to. Pošli mě za nimi."

Jelro - 26. srpna 2019 22:47

soukromá zpráva od Jelro pro Chycena Její pohled... líbí se mi. Ta čiročirá nenávist, žádný upozaděný strach. Samozřejmě, že se bojí, to je jasné, ale... nedává to najevo. A to je mnohdy důležitější. "Nejsem vrah, veličenstvo, jsem jen voják." Vrah jsem býval. Oh, ta potvora se dokonce i napne proti noži, který se jí tím lehce zařízne do kůže a spustí krátký stroužek krve. Nebudu lhát, ucítím krátký, svůdný, ocásek vzrušení. Ne nad krví, ale nad tím co udělala. Dívám se jí do očí. Ty mé se občas nepřirozeně pohnou, vlivem kybernetik. Má volná ruka bez jakýchkoli cavyků začne princeznu hladit po bocích. Nejsou v tom něžnosti, jako prostý chtíč. Šlechtičnu jsem ještě neměl, pravda. Ale... je tu ještě něco jiného... "Měl bych tě zabít." Kývnu hlavou. Ruka mi vjede i pod její zlatavé šaty. "Měl bych ti udělat tolik jiných věcí." Zavrčím. A přece... Málokdy porušujeme kontrakty, nemáme žádný etický kodex nebo tak, jde čistě o profesionalitu. A na té princezně je něco... hm... něco... "Kdo tě cvičil?" Nakloním hlavu na stranu, nůž stále přiložený k jejímu hrdlu, zatímco druhá ruka chlípně zkoumá její tělo.

Niylah - 26. srpna 2019 22:56

soukromá zpráva od Niylah pro V pasti Cuknu sebou, když mě muž začne osahávat. Tohohle jsem se bála. Můžu se tvářit sebedrsněji, ale jestli se o něco pokusí, jsem v háji. Tohle měl být Isaac. Snažím se nedávat na sobě najevo, jak moc mě jeho dotyky znervozňují. Tohle je jiný strach, než jaký jsem dosud zažila. I jen slova mu stačí k tomu, abych si začala představovat věci, na které by princezna neměla ani pomyslet. Stud mi zbarví tváře do ruda. Nespokojeně se zavrtím, rychle ale přestanu, když se nůž zakousne ještě hlouběji. Možná, že když bych chtěla, dokázala bych se na něm sama podříznout. Chtěla bych zemřít důstojně, ale pud sebezáchovy je silnější. "Li...Lionella" Na jméno mé učitelky nikdy nezapomenu a jsem si skoro jistá tím, že i on ho bude znát. Bohužel už je po smrti. Možná je to dobře, protože kdyby viděla, jak jsem se nechala lapit, byla by zklamaná. Vždyť i já sama jsem zklamaná. Takhle to být nemělo.

Jelro - 26. srpna 2019 23:12

soukromá zpráva od Jelro pro Uvěznění Neujde mi, jak princezna zrudne studem. Na tváři se mi objeví pobavený úsměv a ruka, na to že je umělá až překvapivě horká, přejede po princeznině břiše. "Vždy mě zajímalo, jestli se vy princezny spokojíte s jednou rádoby něžnou svatební nocí, nebo si přejete aby si vás někdo pořádně vzal." Zapředu a sugestivně se zavrtím v bocích. Oh, mám na ni takovou chuť, po tomhle všem... Hmm... Ah. A neměl bych, měl bych ji prostě zabít a odejít... Ovšem, myšlenky tohoto směru mi definitivně smaže jméno z minulosti. Překvapeně zamrkám, než se zasměju. "Tak to vysvětluje hodně, princezničko drahá." Zazubím se. Ne, mě lvice necvičila, ale slyšel jsem o ní a setkal se s ní. A moc dobře vím, co to je za osobu. Hmm... V očích mi jistě je vidět, jak přemýšlím, jak zvažuji pro a proti, zatímco pod sebou mám drobné, zmítající se tělo. "Měl bych pro tebe nabídku, princezno..." Horká ruka přejede palcem po prsou blonďaté princezny.

Niylah - 27. srpna 2019 07:36

soukromá zpráva od Niylah pro Smlouva s ďáblem Opět mě zalije stud. Vždy jsem byla hrdá na to, že jsem čistá. Takhle to přeci mělo být. Neposkvrněná až do svatební noci. Isaac by si mě dost možná ani nevzal, pokud by tomu tak nebylo. Teď mám ale pocit, že bych se za svou čistotu měla stydět. On mě nutí si to myslet. Nechápu, o co mu jde. Mluví o zabíjení, ale váha, vidím to na něm. Stejně tak na něm vidím, že by si mě chtěl vzít, to vlastně dokonce i cítím, ale ani to neudělá. Je nerozhodnutý. Než však vymyslím způsob, jak toho využít, sám ke mně přijde s nabídkou. Něco mi napovídá, že to bylo právě jméno mě učitelky, co mi pomohlo. Všechno ve mě křičí, že bych od něj neměla nic přijímat. Je to had a nedá se mu věřit. Ale já opravdu nemám, co ztratit. Chytím ho za zápěstí ruky, která mě tak troufale osahává, a vážně se mu podívám do očí. "Mluv."

Jelro - 27. srpna 2019 09:54

soukromá zpráva od Jelro pro Dohoda s andělem Pobaveně se usměju, když mě chytne za zápěstí ruky. Šelmička v sobě boj ještě má, to se jí musí uznat. Skoro to zvyšuje mou chuť si ji vzít a přeci jen mi to trošičku zamlžuje rozhodování. Až se musím nutit udržet pozornost na tématu. "Nezabiju tě. Ale je v tom háček. Přidáš se k nám." Zamručím a dívám se jí do očí. "Ostatním bude chvíli trvat, než tě přijmou. Ale když budeš trénovat a podporovat to, co v tobě stejně je... ah, přijde to. Dříve. Nebo později." Ušklíbnu se. Ruku z jejího těla poslušně stáhnu. "Co říkáš? A... nedělej se. Někde v hloubi duše víš, že by tě život tady v pálaci nudil k zbláznění. Vidím to v tobě." Nakloním se k ní, až se naše tváře skoro dotýkají. "Smrt nebo my. Vyber si."

Niylah - 27. srpna 2019 11:35

soukromá zpráva od Niylah pro Život, nebo smrt Chtěla bych mít sílu jeho nabídku odmítnout a hrdě zemřít, vůle žít je ale bohužel silnější. Nevím, co z toho bude mít on, neptám se na to, možná lepší nevědět. Dostala jsem druhou šanci a byla bych hloupá, kdybych jí nevyužila. "Beru. Ale uděláme to po mém. Nehodlám po zbytek života utíkat a tobě by zkažený kontrakt taky neudělal dobrou pověst." Snažím se tyhle muže vnímat jenom jako zbraně. Nebyli to oni, kdo se rozhodl že já, a má rodina musí zemřít. Jedině, když si budou myslet, že jsem opravdu mrtvá, budu mít šanci se pomstít. "Teď ze mě slez a přitáhni z chodby tu mrtvou služku, co leží přede dveřmi." Na tomhle budu muset zapracovat. Jsem princezna, jsem zvyklá rozkazovat a na mém hlase je to znát. Jestli se mám nyní vydávat za služebnou, budu muset trochu ubrat.

Jelro - 27. srpna 2019 12:34

soukromá zpráva od Jelro pro Život Pousměju se. "Chytrá." Poplácám blondýnku po tváři. Když se mi ovšem pokusí rozkazovat, zamračím se. Švihnu ozbrojenou rukou, až se nůž zabodne na palec do země vedle princezniny hlavy. "Nejdřív si ujasněme pár věcí. Ty nerozkazuješ. To si musíš zasloužit. A... Vlci jsou rodina. Pokud jim ublížíš, slibuji ti, že si budeš přát abych tě teď a tady zabil." Zasyčím. oči najednou úzké jak oči šelmy. "Msti se, pokud chceš. Možná ti s tím i pomůžeme. Ale. Ne. Na. Nás." Zavrčím a ještě chvíli zůstanu tak jak jsem, natisklý na princeznu, pohled upřený hluboko do jejích očí, než se zvednu. Podám princezně ruku, abych jí pomohl se postavit. Nůž schovám a protáhnu se. "Budeme tě muset ošetřit." Zabručím a s tím se vydám do pracovny, abych se o pár minut později vrátil s tělem služky. Konečně, nápad to nebyl špatný, i když podaný trochu moc... aristokraticky. Nedělám si iluze, princezna to nebude mít příliš lehké, hlavně si bude muset zvyknout. A já jí nehodlám kdovíjak chránit před ostatními. Buď si zvykne, nebo ne. Ale její talent by se nám mohl hodit. "Budeš si muset vymyslet nové jméno, Azariah je strašný. A i když ostatní budou vědět co jsi zač, není třeba to zbytečně rozhlašovat, co myslíš?" Zvednu obočí.

Niylah - 27. srpna 2019 12:46

soukromá zpráva od Niylah pro Nová identita Muž se vyjádřil dost jasně a já si dobře uvědomuji svoji první chybu. Jako odpověď jen krátce přikývnu a trpělivě čekám, než se konečně rozhodne mě pustit. Zatím, co on jde pro mrtvolu, já se zebe sundám šaty a všechny šperk, takže když se vrátí najde mě v místnosti nahou. Nikdy jsem s mužem nebyla, ale ani tak nedávám najevo žádný stud. "O to jde. Nevím, jak moc věříš svým lidem, ale já nevěřím nikomu z vás. Někdo by se mohl rozhodnout, že chce odměnu sám pro sebe. Bude lepší, když nebudou vědět, kdo jsem. Od téhle chvíle jsem Niylah, princeznina služebná." Vyměním si s dívkou oblečení a ozdobím jí svými šperky. Nejsme si moc podobné, ale obě jsme blondýnky. Její vlasy rozpustím a ty svoje sepnu a poté ještě zakryju šátkem. "Vezmi...byl bys tak laskav a vzal jí? Když jí shodíme z balkonu tak, aby si při tom rozbila hlavu, budou mě všichni považovat za mrtvou." Sama nevím, kde se to ve mě bere. Než opustíme pracovnu, otevřu ještě trezor ukrytý ve stěně. Je v něm několik zlatých cihel, smlouvy a dlužní úpisy, ale hlavně náhrdelník s nádherným tyrkysovým diamantem. Ten šperk je v mé rodině už po celé generace, je symbolem královské krve a já se ho za žádných okolností nevzdám. Vezmu si ho kolem krku a skryju pod šaty. Pokud by si muž chtěl vzít z trezoru cokoliv jiného, rozhodně mu v tom nebudu bránit, ale jasně dávám najevo, že o tomhle šperku jednat nehodlám.

Jelro - 27. srpna 2019 13:28

soukromá zpráva od Jelro pro Princezna a služka Ani se netajím tím, že si užívám pohled na vskutku královské nahé tělo. Hej, možná si nehodlám s ní užít, alespoň ne teď a tady, ale to neznamená že se nemůžu pokochat. Pokrčím rameny nad jejími slovy. Ano, je pro mě nepříjemné něco tajit před mými lidmi, ale slova "Niylah" dávají smysl. "Nemůžu si nevšimnout, že se s tím na někoho kdo měl dneska mít svatbu a kterému před očima zabili snoubence i rodinu vyrovnáváš překvapivě snadno." Zabručím, ale není to výtka ani výsměch, jako spíš konstatování. Do jisté míry to je obdivuhodné a taky důvodem proč jsem se rozhodl princeznu rekrutovat. "Postačí, když ji necháme v pracovně s podříznutým krkem, ne? Přinejmenším to víc sedí našemu modus operandi." A pokud princezna... tedy služebná nezvedne námitky, vezmu mrtvé tělo, podříznu mu krk a položím ji hned u vchodu do tajného tunelu. Aby to vypadalo tak, že se jí ho podařilo otevřít, ale už ne utéct. Ach, jak tragické, určitě toho budou plné zprávy. "Šéfe, jsi v pořádku? Měli bychom zmizet." Ozve se mi ve sluchátku. "Jo, cíl zajištěn. A našel jsem nám adeptku, buďte na ni hodní." Zazubím se. To už se vracím zpět k princezně, která se přehrabuje v trezoru. "Připrav se na to, že tě budou někteří mí lidé podezírat. A já tě nehodlám chránit. Budeš si muset prosadit svou, prdelko." Zabručím, když si bez zábran beru z trezoru zlaté cihly a zbytek tam nechávám. Třeba se budou hodit někomu jinému. Otočím se k princezně. Její náhrdelník má asi větší cenu než to co jsem teď nahrabal, ale... co bych jí nedovolil trochu pohodlí. "Připravena vyrazit?"

Niylah - 27. srpna 2019 13:45

soukromá zpráva od Niylah pro Služka Zatvářím se trochu nelibě. Byla bych raději, kdyby si služka rozbila hlavu a nebylo tak možné jí identifikovat. Zabiják je tady ale on a tak se nehádám a nechám ho konat. Jeho konstatování přejdu mlčením. Pravdou je, že je to buď tohle a nebo smrt. Teď se držím, ale vím, že jakmile se věci kolem uklidní, tak se zhroutím. Nejsem zvyklá na násilí, zde, na Sanctumu jsme žili v míru a pokoji. To až teprve tihle lidé udělali z mého paláce jatka. "Nepotřebuju tvojí ochranu. Dokážu se o sebe postarat sama." Odseknu nepřátelsky, a jako první vykročím z pracovny ven. Jak opouštíme palác, přemýšlím, jestli opravdu dělám dobře. nějak mi ale přijde, že stejně nemám na výběr.

Jelro - 27. srpna 2019 14:11

soukromá zpráva od Jelro pro Odlet Pousměju se. "Jinou odpověď bych ani nečekal... Niylah." A s tím se vydám po boku bývalé princezny směrem k lodi. Ta už se postupně plní mými lidmi, kteří háží kořist do nákladového prostoru. Všimnu si zkoumavých pohledů, kterými přejíždí našeho nejnovějšího rekruta. Jsou to všechny možné druhy pohledů, od chtivých, po podezřívavé. Vždycky to tak je, nikdo neví, jestli nováčkovi věřit. Ignoruji je a naznačím Niylah ať se posadí do jednoho z křesel. Já zůstanu stát, jen se držím madla na stropě, zatímco čekám až nastoupí zbytek lidí. Pokud si Niylah všímá, může si všimnout že v žádném případě nemají jednotnou zbroj a zbraně. Každý nosí to, co mu nejvíce sedne. Jediné co je společné je výšivka s diamantem, ve kterém je vyrytý vlk. "Dobrá práce, děcka." Houknu, když jsou všichni na palubě a loď se pomalu zvedne, aby vyrazila mimo planetu. Vedle Niylah si sedne Ticho, které ovšem nováčka ignoruje a jen cosi zkoumá na svém holotabletu. Niylah má na vybranou, jestli z okna lodi zkoumat zničené hlavní město, nebo se soustředit na to co se děje uvnitř. "Ztráty?" "Ocelot to koupil, šéfe, zbloudilá kulka." Ozve se Miller a já zasmušile kývnu. "Škoda. Napijeme se na jeho počest. Jinak vše proběhlo podle plánu, výplata bude štědrá, slibuju že každej dostanete svůj podíl. Včetně Niylah, bez které by mi náš poslední cíl unikl do bunkru." Kývnu na obrazného slona v porcelánu. "Niylah má sice nějaký bojový trénink, ale je ho málo. Prozatím od ní příliš neočekávejte. Ale má potenciál. Očekávám od vás, to co očekávám od ní. Pokud na ni někdo zaútočíte nebo se ji pokusíte znásilnit, stane se vám to, co by se stalo jí kdyby se o to samé pokusila. Je jednou z nás. Chovejte se k ní podle toho." Samozřejmě, tohle prohlášení nezabrání nedůvěře, nezabrání posměškům a podobným věcem. Ale zabrání alespoň otevřeným pokusům o princeznin život. S tím si sednu na jedno z volných míst a dál se o dění nezajímám, jen pozoruji jak loď opouští planetu a připravuje se na cestování hyperprostorem. K Niylah se mezitím jeden z mých mužů skloní a zadívá se jí do očí. "Co jsi vůbec zač?"

Niylah - 27. srpna 2019 14:26

soukromá zpráva od Niylah pro Odlet Posadím se, ale svůj pohled upřu ven, z okýnka. Je mi smutno z toho, co vidím, ale i z toho, že odlétám. Snažím se vyhnout myšlence, že je to možná naposledy, co vidím Sanctum. Tak tohle teď jsem? Zrádce a vrah. Zabila jsem sama sebe, za jiných okolností bych se tomu možná i zasmála, ale teď na to není nálada. Je mi jasné, že velitel může říkat, co chce, ale svoji pozici si stejně budu muset vybudovat sama. Respekt člověk nemůže jen tak dostat, musí se o něj zasloužit a mě je jasné, že tihle budou hledat každou záminku, aby mi život na lodi znepříjemnili. Budou hledat moje slabiny a jestli chci přežít, budu se muset obrnit. Co na tom, že mě nesmí zabít...nehody se stejně stávají. Planeta se vzdaluje a já uslyším hlas, jen kousek od mého ucha. Pomalu otočím hlavu a zahledím se na muže, který mě oslovil. Snažím se odhadnout jeho úmysl. Vzhledem k tomu, že velitel je nedaleko, tak si zřejmě příliš nedovolí. Jak nejlépe člověka otestovat, než se ho prostě zeptat. "Teď? ...jsem jedna z vás. Co jsem byla předtím? ...do toho ti nic není!" Odpovím stroze a znovu se obrátím k okýnku. Dávám tím jasně najevo, že se nehodlám vybavovat.

Jelro - 27. srpna 2019 14:37

soukromá zpráva od Jelro pro Na cestě Ignoruji Niylah, která se pustí do rozhovoru s jedním žoldákem. Prsty na stehnech vyklepávám melodii známou jen mě. Je při tom slyšet pohybování mechanických kloubů. Občas mi z hrdla unikne tiché pobrukování, kterého si snad může všimnout jen Niylah. "Och, koťátko má drápky." Odfrkne si voják a narovná se. Žoldnéřka hned vedle něho si povzdechne a sundá si černou masku, čímž odhalí průměrně pohlednou tvář, černé vlasy a jedno umělé oko. "Nevšímej si ho, tady Miller má malýho pindíka a snaží se dokázat že ne." Ušklíbne se. Na to "Miller" reaguje podrážděným odfrknutím, ale než se stihne začít bránit, žena se k Niylah nakloní. "Já jsem Eve. Jsem s touhle bandou už nějakej ten pátek." Podá Niylah ruku k potřesení.

Niylah - 27. srpna 2019 14:44

soukromá zpráva od Niylah pro Noví "přátelé" Sjedu Millera od hlavy a zastavím se pohledem v jeho rozkroku, když žena zmíní, že ho má malýho. Na rtech se mi objeví posměšný úšklebek. "Těší mě." Pronesu k jeho rozkroku, než se znovu obrátím na ženu. "Já jsem Niylah." Představím se, i když moje jméno už předtím slyšela. Pevně stisknu její ruku. "A jak se jmenuje on?" Zeptám se a hlavou kývnu k veliteli. Ani se nesnažím před ním svůj zájem skrýt. Ostatně je to jeho vina, že stále ještě neznám jeho jméno. "A pokud to vážně chceš vědět, tak jsem byla služka." Odpovím Millerovi na jeho otázku, spíš jen tak mimochodem, oči mám stále přilepené na velitele.

Jelro - 27. srpna 2019 15:01

soukromá zpráva od Jelro pro Jméno Miller se pod černou maskou zamračí, ale jinak na Niylah nereaguje. Eve se nad otázkou pousměje a pokrčí rameny. "Většinou mu říkáme prostě Šéfe. Založil tohle všechno, jinak o něm nikdo moc neví. Ale jo, jmenuje se Jelro. Suchar." Ani na tak zjevnou provokaci nereaguji, pohled upřený na okolní vesmír. Vnímám pohled, který na mě Niylah upírá, ale ignoruji ho. Vím, že si s ní budu muset pořádně promluvit. Vysvětlit jí jak to u nás chodí a tak všechno. Ale pokud něco z toho zvládne Eve za mě... budiž. Když Niylah zmíní že byla služka, očividně vzbudí zájem. Miller zabručí. "Začalo tě srát sloužit šlechticům, co? Jo, taky jsem tam byl. Všechna čest." Žoldák k služce natáhne sevřenou pěst, aby si s ním mohla ťuknout. "Hm, to vysvětluje, že tě šéf naverboval. S čím jsi trénovala, pokud vůbec?" Zeptá se Eve a rozkošnicky se protáhne.

Niylah - 27. srpna 2019 15:29

soukromá zpráva od Niylah pro Nový život Jelro. Převracím to jméno v hlavě, než se znovu obrátím na Eve a Millera. Teď musím být hodně opatrná, aby všechno, co jim o sobě řeknu, dávalo smysl. Služka, která prošla tréninkem. Bude lepší, když se pokusím udělat si z nich přátele, obzvlášť, jestli se chci pomstít. Zvednu ruku a ťuknu si s Millerem, abych mu dala najevo, že jsem nakloněna nějakému přátelskému souznění. "Tak nějak. Nebylo to poprvé, co jsem zapochybovala. Dřív jsem sloužila jako osobní strážce jednoho z nižších šlechticů. Umřel, nebyla to sice moje vina, ale na někoho se to hodit muselo. Nakonec jsem byla ráda, že mě rovnou nepopravili a nechali mě alespoň uklízet v paláci." Pohrdavě si odfrknu, sama se sebou jsem ale spokojená. Není mi příjemné lhát, ale myslím, že moje historka dává smysl a dává mi i motiv, proč jsem princeznu nakonec zradila. "Jsem trénovaná hlavně v boji na blízko, se zbraní i beze zbraně, ale umím i střílet." Odpovím Eve.

Jelro - 27. srpna 2019 16:10

soukromá zpráva od Jelro pro Cestou necestou Těžko říct, jestli Niylah mé jméno něco říká. Ale pravděpodobné to není. Pravda, mezi vojáky Commonwealthu jsem svou slávu získal a ta se jen rozšířila po založení Vlků. Ale pro civilistu... ledaže by Lionelle něco věděla a řekla to téhle své učednici. A tak jen mlčím a poslouchám Niylah, jak si vymýšlí svou historii, připraven ji zastavit kdyby vyváděla velké hlouposti. Ale zatím je to, zdá se, dostačující. Miller na historku zakývá hlavou. "Jo, to dává smysl. Banda zmrdů, šlechtici, kdyby ses mě ptala. Tloustnou si, zatímco zbytek lidí umírá hlady. Tady mám alespoň šanci jim ukázat zač je toho loket." "Helemese, z kohopak se vyklubal bojovník za svobodu. Jsem si jistej že na Niylah nezapůsobíš ani tak, budeš se muset víc snažit, pokud si chceš vrznout." Eve se zasměje. "Jsme žoldáci, jdeme po všech, spravedlnost nemá s naší prací nic společného." Ušklíbne se směrem na Niylah. "Čím dřív ti to projde hlavou a naučíš se na to koukat jako na způsob jak si vydělat nemálo peněz, tím dřív ti bude dobře. Ale jsi u dobrý bandy. Staráme se o svoje." Oba zamyšleně přikývnou. "Já jsem spíš přes výbušniny a tady Eve je hlavně odstřelovač, ale vždycky se hodí někdo, kdo umí víc. S tím svým kukučem bys mohla zatraceně dobře infiltrovat." Zazubí se pod maskou Miller. I mezi ostatními žoldáky je veden živý hovor, který však přestane když se lodí ozve podvědomé zatřesení. Krátce se podívám z okna, ale nejsem pod útokem. Takže tedy... Pevněji se chytnu opěradel. Žoldácký způsob přepravy je trochu drsnější a i silní chlapi po něm zvraceli. I tak cítím, jak se mi přehazuje žaludek, když pomalu vstupujeme do hyperprostoru a zbytek ozbrojenců raději nic neříká a jen se pevně drží.

Niylah - 27. srpna 2019 16:17

soukromá zpráva od Niylah pro Vzhůru ke hvězdám Uleví se mi, když to vypadá, že mi moji historku zbaštili. Alespoň mám o starost míň. Sice se mi nelíbí, jak Miller mluví o šlechticích, ale pro tuhle chvíli to budu muset překousnout. Nijak nereaguji ani na to, že se mě podle Eve snaží sbalit. Předpokládám, že moc zábavy si člověk při dlouhých letech vesmírem neužije, a tohle je jeden ze způsobů, jak si zkrátit čas. Když však zmíní, že bych se mohla infiltrovat, podívám se na něj. Kdyby jen věděl, jak blízko je pravdě. Jsem ráda, když se loď zachvěje a všichni ztichnou. Je to tady. Právě jsme opustili atmosféru Sanctum. Svůj domov jsem nechala za sebou a nemám nejmenší ponětí, co mě tam venku čeká. Zabořím se do sedadla a zahledím se na strop. Tohle není příjemné a já mám hodně práce, abych udržela žaludek na svém místě. Zvykej si, holka.

Jelro - 27. srpna 2019 17:59

soukromá zpráva od Jelro pro Návrat Cesta hyperprostorem trvá pár hodin a není příjemná. Pro nikoho. Cítím jak mé vlastní vnitřnosti se obrací několika různými směry, ale nakonec... celou lodí proběhne zabrnění, když se náhle zpomalíme a objevíme se v asteroidovém poli. Vypadá jako každé jiné, ale v galaktických mapách není a kdyby bylo, bylo by bezvýznamné. Jen pro nás, kteří to tady znají, vypadá povědomě. Na tvářích některých z vojáků se objeví úlevný úsměv a i zbytek si začne sundavat masky. Miller odhalí překvapivě snědou tvář a holou hlavu, když z vesela mrkne na Niylah. "Domove sladký domove." To zabručím já. Z okna lodi je vidět obří nákladní loď, očividně upravená pro bojové účely. Na bocích má stejnou insignii, kterou mohla Niylah vidět na výšivkách zbrojí. "Základno, tady Shinobu 1-0, povolení k přistání?" "Shinobu 1-0, povolení k přistání uděleno, víte kam, že jo?" Ozve se v našich interkomech rozhovor našeho pilota a Základny, ke které vzápětí zamíříme. Jak se blížíme, začnou vojáci vstávat, i já se protáhnu, i když to doprovází křupání obratlů a mechanické bzučení. Přistání samotné je otázka několika minut, během kterých loď hladce přistane do hangáru a přistávací dveře se otevřou, abychom my mohli vystoupit. Hangár je aktivní, konečně, máme mnoho aktivních kontraktů a i když jsme na galaktické poměry malá skupina, přeci jen máme co dělat. "Měl bych ti ukázat kde si vyzvednout vybavení a provést tě tady... ledaže bys ten úkol raději svěřila svým novým přátelům." Nakloním se k Niylah a pousměju se.

Niylah - 27. srpna 2019 18:06

soukromá zpráva od Niylah pro Loď Většinu letu jsem zticha. Vlastně takhle letím poprvé a rozhodně to pro mě není příjemné. Zuby nehty se ale držím, abych se před svými novými "přáteli" hned na začátek neztrapnila, třeba tím, že se pozvracím. Cesta trvá několik hodin, ale mě je jasné, že jsem se od svého domova ocitla mnohem dál, než bych si kdy pomyslela. Konečně znovu vyhlédnu z okénka, aniž by se mi obracel žaludek a spatřím obrovskou loď. Na mé tváři je v tom okamžiku jasně patrný úžas. Loď dosedne v hangáru, a já konečně vstanu. Úplně nevěřím svým nohám a na okamžik zavrávorám. Krátce se podívám na Jelra a potřesu hlavou. "Nechci je obtěžovat. Navíc jsi to byl ty, kdo mě do toho zatáhnul, Suchare, tak koukej vést." Pobídnu ho, a i přesto, že se snažím znít rozhodně, zaznívá v mém hlase nejistota. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby na téhle jediné lodi bylo víc lidí, než na mé malé planetce. "Alespoň bys mi konečně mohl říct, kdo si objednal smrt královské rodiny." Prohodím, když vystoupíme z lodi.

Jelro - 27. srpna 2019 18:28

soukromá zpráva od Jelro pro Základna Ušklíbnu se, když mě i princezna osočí neoficiální přezdívkou. "Jak myslíš, veličenstvo." Neodpustím si, protože pokud někam královská krev nepatří, je to tady. Ne, že by tady vládla anarchie typu rvačky na "ulicích" a podobné věci, to ne. Zas tak špatné to není. Ale... poněkud volnější morálka tu je znát. Občasný opilý voják, který to poněkud přebral, hádky v našem baru... rozhodně si tu nikdo nehraje na high society. A i když tu máme opravdu všechny druhy lidí, princeznu tu máme poprvé. "Oh, ne-e, princezno, tak moc se ti opravdu věřit nedá." Zasměju se. "Možná. Pokud se prokážeš, že jsi opravdu jednou z nás... možná poté bychom mohli prozkoumat kdo nám ten kontrakt zadal. Ale do té doby je pro nás stejně anonymní jako pro tebe. Je mi líto, ale vystavila bys tím Vlky nebezpečí a to nemůžu dovolit." Zamručím. Pár veteránů mi zasulutuje, když procházíme kolem cvičiště a já jim na to odpovím kývnutím hlavy. Niylah, která stále vypadá jako civil, probodávají zvědavé pohledy snad ze všech stran. Cizince nemáme rádi, co dodat. "Jsme Diamantoví Vlci. Žoldáci, piráti, zloději, hajzlové, šmejdi... máme spoustu krásných jmen. Já osobně nám říkám vojáci bez hranic. Bojujeme pro všechny, kdo nám zaplatí." Pokrčím rameny. "Jakmile projdeš základním tréninkem, i ty budeš jezdit na operace a pokud se osvědčíš, budeš je moci dělat samostatně a mít vlastní kajutu. Do té doby budeš bydlet ve společných kasárnách, společné sprchy, jídelna... znáš to. Nebudeš mít výsadní postavení, to si musíš zasloužit." Zabručím. "Hm, platíme slušně. Za každý splněný kontrakt, jako ten ze kterého jsme se vrátili, dostane největší podíl ta skupina, která se na něm podílela. Ale něco si vezme firma jako taková a něco přijde všem ostatním, abychom se udrželi za vodou. Čas od času budeš mít příležitost mít volno a využít své vydělané peníze." Zamručím. "Nějaké otázky?" Zastavím se před střelnicí, kde zrovna pár nováčků cvičí.

Niylah - 27. srpna 2019 19:26

soukromá zpráva od Niylah pro Diamantoví Vlci Na tváři se mi objeví nesouhlasný výraz, ale z toho, co mi Jelro řekl jsem pochopila, že asi ani on neví, kdo mu práci zadal. To mi přijde trochu zvláštní, ale chápu, proč tomu tak je, jen ještě nevím, jak to funguje. Zvědavě se rozhlížím, ale snažím se příliš nenavazovat oční kontakt. S takovýmhle typem lidí jsem se v paláci nikdy nesetkala. Ráda bych tvrdila, že nemám strach, ale není tomu tak. Cítím, jak se do mě zabodávají nepřátelské pohledy a začíná mi docházet, že to nebude tak snadné, jak jsem si myslela. Někam to tady dotáhnout dá asi celkem zabrat. Se zájmem Šéfa poslouchám a jen přikyvuji. Nemůžu, a ani nechci, aby mě zvýhodňoval. Řekla jsem, že jsem služka a jako taková bych si měla vystačit s málem. "Hlavně, když budu mít kde hlavu složit." Trochu mě zamrazí při slově společná, to nevěstí nic dobrého a vlastně ani nevím, co si pod tím představit. "Ne, jen mi řekni, kde se mám hlásit a budeš mít ode mne pokoj." Nejsem tak úplně nepřátelská, ale bude trvat, než mu prominu, že mě chtěl zabít.

Jelro - 27. srpna 2019 19:34

soukromá zpráva od Jelro pro My o vlku Poušklíbnu se, když si všimnu její reakce na zmínku o společné ložnici. "Ledaže bys chtěla postel sdílet se mnou. Ale to zadarmo už vůbec nebude." Zazubím se. "Hmpf. Trénovat tě budu mimo jiné i já. Ale hlásit se budeš tady na střelnici. Každý den. Žádné volné víkendy nebo tak něco. Jo, ještě jedna věc..." Přejdu ke zbrojnici a zaklepu. Z dveří vykoukne postava starší ženy a zamyšleně si mě prohlídne. "Výzbroj a oblečení pro nováčka." Kývnu hlavou směrem k Niylah. Žena chvíli princeznu zkoumá pohledem, než kývne a znova zmizí ve dveřích, aby se o pár minut později vynořila s oblečením, o kterém si jsem jistý, že Niylah padne, a zbrojí k tomu. "Zbraň zatím budeš mít erární, než si vyděláš na vlastní. Jo a... žádné ostré náboje na Základně. Nechci abys někoho zabila v hádce." Kývnu na ni. Oblečení i zbroj jsou spíše šedé, než černé a mají výšivky naší kompanie, ale bude to zatím Niylah stačit. "Vítej v rodině. Hodně štěstí." A s tím se s princeznou rozloučím.

Niylah - 27. srpna 2019 20:02

soukromá zpráva od Niylah pro Základna "Jasně, určitě chci svůj nový život začít tím, že budu spát s velitelem." Opovržlivě si Jerla prohlédnu, aby věděl, co si o něm myslím. Vezmu si oblečení a zbroj a poté jsem zanechána svému osudu. Ještě chvíli se za velitelem dívám, ale poté se rozhodnu tohle místo trochu prozkoumat. Musím zjistit, kde co je, a trochu se zorientovat. Po té příšerné cestě mám žaludek stále na vodě, docela bych si dala něco ostřejšího, ale předpokládám, že za to budou chtít zaplatit, a já u sebe nic, kromě náhrdelníku, nemám. Sbalím oblečení pod paží a vyrazím na průzkum.

Jelro - 27. srpna 2019 20:23

soukromá zpráva od Jelro pro Bar Niylah může loď zkoumat asi dvacet minut, než se jí podaří najít bar a co víc, v něm dvě povědomé postavičky. Pokud se k nim Niylah vydá, poslušně jí udělají místo, ovšem pokud ne, prostě ji k sobě Eve i Miller přitáhnou. "Kam jdeš? Po prácičce se pije a co se mě týká, to platí i pro tebe. Dokonce dvakrát tolik, umřel Ocelot, musíme to zapít. A tebe přivítat!" Zazubí se Miller. "Výplata ti přijde až za pár dnů, tak to zatím ber jako přivítání." Kývne s úsměvem Eve a nechá Niylah objednat. Ona sama popíjí něco, co působí nepříjemně silně, zatímco Miller se drží syntetického piva. "Tak co, kde budeš bydlet? V kasárnách mezi námi smrtelníky, nebo ti šéf přihodil i vlastní bejvák?" Zabručí Miller, i Eve zpozorní. "Neber si to špatně, ale normálně musí člověk prolízt slušnýma sračkama, aby se dostal tam, kde jsi teď ty. Jsme zvědaví proč jsi ty tak výjimečná."

Niylah - 27. srpna 2019 21:38

soukromá zpráva od Niylah pro Bar Prohlédnu část mateřské lodi, ale opravdu je to jen malý kousek, oproti tomu, jak musí být obrovská. Když narazím na bar, zprvu váhám, ale moji dva noví známí mi nedají příliš na výběr a prostě mě dovnitř zatáhnou. Vděčně se usměju, když přede mnou přistane korbel syntetického piva. Jsem sice z paláce zvyklá na lepší, ale vzhledem k tomu, že jsem bez peněz, tak pozváním rozhodně nepohrdnu. "Díky." Napiju se a potlačím úšklebek. Není to ani z poloviny tak dobré, jak název napovídá, ale asi to celekm rychle leze do hlavy. "Co myslíš? Chtěl mě do postele." Odvětím s klidem a tentokrát se ani nestydím, že jsem to řekla. Dost možná to je dokonce i pravda. "Ale zdvořile jsem odmítla a budu spát v kasárnách." Zazubím se na Millera, jen doufám, že si kvůli tomu nezačne příliš myslet.

Jelro - 27. srpna 2019 22:57

soukromá zpráva od Jelro pro Na baru "Není to tak dobrý jako šlechtický pitivo, ale zvykneš si. Když se potřebuješ opít, postačí to." Zazubí se Miller, kterému neujde tvá reakce na syntetické pivo. Když zmíníš důvod, proč tě Jelro tak rychle naverboval, oba přísedící nejdříve vytřeští oči, než se Eve pobaveně rozesměje. "Hah! Já věděla, že ta plechovka má ještě něco organický. Dlužíš mi padesát, kámo." Zazubí se na Millera, který něco nespokojeně zamručí. "Občas se chová tak, že bych přísahal, že i koule má titanový." Zafuní Miller. "Ne, že bych nechápal jeho pohnutky..." Zhodnotí tě pohledem, ovšem tam tenhle pokus o flirt taky skončí, i díky ostrému kopnutí pod stolem, kterému se mu dostane pod Eve. "Kasárna umí být potvora. Kdyby na tebe byli moc drsní, můžeš přespat u mě, postel mám dost velkou, pokud se nebudeš roztahovat." Pousměje se brunetka s umělým okem. "Oh, mohl bych se díva- AU!" Tentokrát se Eve ani netají špičkou nohy, kterou svého užvaněného kamaráda kopne.

Niylah - 28. srpna 2019 07:35

soukromá zpráva od Niylah pro Na baru Na okamžik znejistím, jestli jsem to náhodou nepřehnala, když ale vidím jejich reakci, rozesměju se. Ne, že by život v paláci nebyl zábavný, ale tohle je něco zcela jiného. S překvapením si uvědomím, že ze mě spadla nejistota, a já se opravdu dobře bavím. Millerovi narážky a poznámky beru s nadhledem. I já poznám, jak okatě se mi snaží dostat do kalhotek. "Díky, ale nechci žádné výhody. Určitě to nebude tak zlé." Kopnu do sebe zbytek piva, a zvednu se, připravená pokračovat ve své prohlídce.

Jelro - 28. srpna 2019 12:23

soukromá zpráva od Jelro pro Pomodlit a spát Tví nenadálí společníci tě sice neradi, ale přeci jen nechají odejít. Už když odcházíš, uslyšíš jak se znovu o něčem hašteří. Celá lod, která tvoří Základnu, má rozlohu většího města a asi i populaci. Na hromadu vojáků je překvapivé, že snad nikdo nechodí ozbrojený, až na nějaký ten nůž. Čas od času si všimneš lidí, kterým ostatní salutují, podobně jako Jelrovi. Těžko říct, jestli se od tebe očekává to samé. Jinak má Základna snad vše, co by mohl žoldák potřebovat. Jídelnu, kde jsou jídla pravděpodobně spíš sytá než chutná, obchod se zbraněmi i zbrojí, překvapivé množství barů a cvičiště. Ale zdá se, že když přijde na spíše luxusnější věci a oblečení, budeš muset počkat na dovolenou. Samotné kasárny jsou ve skutečnosti sdružením několika objektů, přibližně čtyř nocleháren, bez nějakého rozdělení na pohlaví, se společnými sprchami i toaletami. Nezdá se, že by se Základna nějak řídila systémem nocí a dnů a tak lidé spí kdy a jak můžou. Zdá se, že kasárny mají i vlastní recepci a tak je na tobě, jestli se tam nahlásíš nebo se pokusíš najít nějaké volné lůžko sama.

Niylah - 28. srpna 2019 12:31

soukromá zpráva od Niylah pro Do postele Se zájmem se rozhlížím kolem, najít kasárna naštěstí není až tak těžké. Jsem unavená a už se těším, až někde složím hlavu. Nejraději bych pro dnešek vynechala sprchu, ale na krku mám stále zaschlou krev a jsem celá ulepená od toho, jak jsem prchala před Jelrem, budu tedy muset nějak přežít i koupel. Kasárna mají recepci, kde se rozhodnu nahlásit. Nerada bych začala svůj pobyt tady tím, že bych někomu zalehla postel.

Jelro - 28. srpna 2019 14:01

soukromá zpráva od Jelro pro Kasárna Z recepce se chvíli ozývá hlasitá hudba a tak trvá, než si tě někdo všimne. Ale nakonec opravdu. Dveře se otevřou a chvíli na tebe zmateně zírá překvapivě mladý voják. "Ah! Nováček, že?" Na tváři se mu objeví nacvičený úsměv. "Minutku!" Houkne na tebe a zmizí v pokoji recepce, než se znova vynoří a mávne na tebe, ať jdeš za ním. "Jak se jmenuješ? Jo, já jsem Gregor. Kde tě naverbovali?" Zasype tě otázkami, zatímco oba procházíte určitým bludištěm, které to všechno je. Nakonec se Gregor zastaví u jedné z hal, do které vejde. Ta je tak z půlky plná a zdá, se že žoldáci spí tvrdě. Pravděpodobně musí. Gregor tě dovede k jednomu z lůžek, kolem kterého se dá v případě nutnosti zavřít záclony. "Tak, tohle je tvoje. Sprchy jsou naproti... znáš to. Potřebuješ něco?"

Niylah - 28. srpna 2019 14:10

soukromá zpráva od Niylah pro Kasárna Chvilku trvá, než zachytím pozornost mladého vojáka. Pozdravím ho slabým úsměvem a trpělivě vyčkám, než společně zamíříme do nitra kasáren. "Těší mě, já jsem Niylah. Šéf mě nabral na Sanctu." Nesnažím se příliš zapřádat řeč. Za prvé se nechci do svých lží příliš zamotat, a za druhé prostě nemám sílu. Těžko se mi skrývá nespokojený výraz na tváři, když mám konečně možnost obhlédnout si místo, kde budu spát. Soukromí tady poskytuje jen tenký závěs. V místnosti plné rozličných mužů a žen mi to příliš jistoty nedodává. "To bude asi všechno. Ručník najdu ve sprše?" Hodím svoje nové oblečení na postel a poté zamířím do umývárny. Mám pocit, že v ložnici všichni spí, a tak doufám, že i ve sprše bych mohla mít soukromí.

Jelro - 29. srpna 2019 00:22

soukromá zpráva od Jelro pro Sprchy Gregor jen kývne hlavou nad tvou otázkou a nechá tě tvému osudu. Sprchy jsou sice společné, ovšem mají alespoň závěsy, kterými se dá bránit nezvaným pohledům a zajistit si alespoň zdání soukromí. V pár dalších sprchách se zrovna někdo sprchuje a pokud se dá soudit podle hlasů a zvuků, i víc než to, ovšem alespoň teď a tady máš klid na přemýšlení. Voda, i když se její teplota dá nastavit, teče vlastně neustále jen vlažná.

Niylah - 29. srpna 2019 07:57

Sprchy Rychle se vysvléknu a oblečení, i ručník, pohodím poblíž, než za sebou rychle zatáhnu závěs. Svůj náhrdelník jsem zabalila do šátku, kterým jsem měla původně zakryté vlasy. Doufala jsem v příjemnou horkou koupel, ale té se tady zřejmě opravdu nedočkám. Ať otáčím kohoutkem jakkoliv, stále teče jen vlažná voda. Moc se tedy nezdržuji. Omyju ránu na krku, a provizorně jí ovážu pruhem látky, který jsem utrhla ze šatů. Asi bych si to tu mohla někde nechat ošetřit, ale zas tak hrozné zranění to není, navíc už dávno přestala krvácet a já přece nepůjdu nás ošetřovnu s velkým škrábancem. Zbytek koupele proběhne celkem rychle, vlažná voda mi není moc příjemná, a tak si rychle opláchnu vlasy i tělo a vypnu vodu. Zahalím se do ručníku a vyklouznu zpoza závěsu ven.

Jelro - 02. září 2019 01:48

soukromá zpráva od Jelro pro Sprchy Ozve se zahvízdání, jakmile vylezeš ze sprchy, oblečená jen v ručníku. Možná ses, ještě na Sanctu, setkala s muži, kteří tě pohledem svlékali. Skupina tří chlapů, kteří se podle zápachu právě vrátili z baru nebo z mise, ti pohledem dělá mnohem zajímavější věci. Věci, které ti sliboval Jelro. Intenzivně, nutno dodat. "Od kdy šéf nabírá prostitutky? Nechceš někam zajít?" Blýskne po tobě křivým úsměvem jeden z mužů, než kolem tebe projde, šťouchne do tebe loktem, a zmizí ve sprše, ze které jsi právě vylezla. Nakonec zůstaneš ve sprchách sama, i když pravděpodobně jen díky tomu, jak unavení se muži zdáli. Těžko říct, jak by to dopadlo kdyby byli víc při síle. Nebo víc opilí. Tak jako tak, ty máš teď volno a prostor se jít natáhnout a vstřebat zážitky dnešního dne. To je jen dobře, zítra tě konečně čeká trénink a pokud se dá soudit, pravděpodobně budeš potřebovat každou chvíli spánku, kterou uzmeš. * * * druhý den dopoledne * * * Postávám u střelnice, kde jsem princezně říkal, že se máme setkat. Pokuřuji cigaretu, které tu vždy byly pečlivě hlídané. Filtrace zvládne jen určité množství cigaretového kouře. Na sobě tentokrát mám jenom absolutní minimum co k tréninku potřebuji a tak, narozdíl od včerejška, nic příliš nehalí má vylepšení, jako by snad princezně nebylo jasné, že jsem trochu víc, než člověk. Jsem odpočatý, ale mám stále určité... napětí. Nemůžu se dočkat sparringu s princeznou. Zatraceně, skoro mi během spánku až chyběla!

Niylah - 02. září 2019 12:05

soukromá zpráva od Niylah pro První noc Měla jsem něco takového čekat. Jen pevně sevřu rty, abych se ovládla a neřekla něco, čeho bych mohla později litovat. Nebo hůř, co by mě prozradilo. Kromě pohledů a označení prostitutky, se ale naštěstí nic nestane. Nemyslím si, že bych za to mužům nestála, ale možná jsou příliš unavení. Rychle tedy poberu své věci a pakuju se zpátky do ložnice. Vklouznu do postele a pečlivě kolem sebe zatáhnu závěs. Kolem krku si pověsím náhrdelník, ale jinak jsem příliš unavená. Jdu tedy spát zcela nahá. *** V noci jsem toho moc nenaspala. Jsem zvyklá na klid a ticho své komnaty, tady kolem ale stále někdo chodil a já se neustále chvěla při představě, že by se mě někdo mohl pokusit ve spánku přepadnout. Spala jsem tedy jen velmi málo a velmi trhaně. Ráno jsem snad ještě unavenější, než předchozího večera. Ani nemám chuť na jídlo a tak se prostě jen obléknu do svého nového oblečení a vyrazím na střelnici. Tam už na mě čeká Šéf. Místo pozdravu jen něco zabručím, spíš se rozhlížím kolem.

Jelro - 02. září 2019 23:30

soukromá zpráva od Jelro pro První trénink Ušklíbnu se, když si všimnu přicházející princezny. Je na ní vidět nedostatek spánku. "Tady se nám někdo vyspal do růžova..." Zabručím, než Niylah poplácám po rameni. "Zvykneš si." Na tváři se mi objeví náznak úsměvu, než vejdu do cvičiště, kde chvíli zamyšleně stojím před maketami zbraní. "Abych ti řekl pravdu, stále si nejsem jistý, co s tebou. Na vojáka se nehodíš, ne teď a asi si na něj ani nebyla cvičená, jak znám Lvici... ne..." Prsty přejíždím mezi jednotlivými kategoriemi a tiše mručím. "Ale máme strašně málo lidí na infiltraci a celkově tiché protokoly.... s tím tvým ksichtíkem by nemělo být pro tebe těžké se dostat kamkoli potřebuješ. Obzvláště, když ti dáme něco s výstřihem." Ušklíbnu se. Konečně, její momentální mundůr jí příliš nelichotí. "Na." Hodím nakonec po Niylah nůž z plastu, ale sám si nevezmu nic, než vejdu do ringu. "Proč mi neukážeš, co teda umíš?"

Niylah - 03. září 2019 06:41

soukromá zpráva od Niylah pro Trénink Sice se mi moc nelíbí, jak chce využívat můj zevnějšek, ale na tom, že na vojáka se nehodím, na tom se shodneme. Opravdu jsem byla trénovaná spíše na svou vlastní sebeobranu. Teď jsem za to opravdu vděčná. Pohotově chytím nůž, nemá tu správnou váhu, ale i tak ho pevně sevřu. Bez většího přemýšlení se na Jelra divoce vrhnu. Vložím do svého útoku všechnu zlobu a smutek, které cítím, a ze kterých viním právě jeho. Po prvním útoku, vedeném emocemi, však přejdu k promyšlenějším výpadům, a nechám muže okusit, jak dobře mě Li vycvičila.

Jelro - 03. září 2019 22:47

soukromá zpráva od Jelro pro Tiše zamručím a tvrdému a bezmyšlenkovitému útoku se snadno vyhnu. Až pak začne to zajímavé. Lvice je v mladé princezně znát, pere se odhodlaně ale i používá hlavu. Líbí se mi to. Znova cítím, jak mi tělem pumpuje vzrušení, které je stejně bojové, jako sexuální. Na boji vždy bylo něco, co mě... ah... mazlilo na duši i na těle. Snad proto jsem tak rád dobíjel ty, které se mi bránily, ideálně ještě během samotného aktu. A nebýt dohody s princeznou, snad bych se na ni vrhl teď a tady. Nebylo by to tak těžké, Niylah je šikovná, ale její hlavní výhoda spočívá v rychlém a překvapivém boji, není trénovaná na vytrvalý souboj, nota bene s někým, jako jsem já. Chvíli si s ní ještě hraji, nechávám ji "téměř" se mě nožem dotknout, než zase uskočím, jindy si dovolím tvářit se jako bych měl na mále či snad zakopnu, abych hned zase vyskočil. Vlastně to tak protahuji jen proto, že je opravdu potěšení se na ni dívat, jak se takhle pohybuje a potí. Ale pak přijde na řadu drobná ukázka moci. Je to otázka dvou úderů. Jeden do její dlaně, abych donutil princeznu pustit meč a druhý do jejího ramena, abych ji donutil sednout na ten rozkošný zadek. Prokřupu si klouby na rukou, i když je to spíš předvádění se. "Bude to chtít práci." Zamručím a pohledem se jí propaluji až do vědomí, zatímco zvažuji co s ní. "Ale možná by to šlo, pokud konečně zahodíš tu svou hrdost."

Niylah - 03. září 2019 22:55

soukromá zpráva od Niylah pro Je mi jasné, že mě šetří. Ani jsem si nedělala iluze, že bych snad byla schopná ho porazit, ale nějaká moje část v to asi i přesto doufala. Jelro je opravdu dobrý bojovník, a i když to několikrát vypadá, že jsem ho zahnala do úzkých, pokaždé mi nakonec vyklouzne a vyhne se. Je to frustrující, po chvíli začnu pociťovat únavu a začnu dělat chyby. Pak to teprve přijde. "Au." Zatvářím se ublíženě. Chtěla bych se hned ze země zvednout, ale únava ze souboje, a z nevyspání, mi to nedovolí. "Moje hrdost opravdu není překážkou." Odseknu zamračeně, pak mi ale dojde, co tím dost možná myslel, a zachmuřím se ještě víc. "Nebo tím myslíš, že bych měla zahodit svojí hrdost...a vlézt ti do postele? Protože o tom si můžeš nechat leda zdát."

Jelro - 03. září 2019 23:02

soukromá zpráva od Jelro pro Pousměju se a od pasu vyndám vak s vodou, abych se napil, než jej hodím princezně. Je na ní vidět únava a já celkem beze studu pozoruji její zpocený a zvedající se hrudník. Když mě osočí, zasměju se a kleknu si před ní na bobek. Hřbetem jednoho prstu ji pohladím po tváři. "A bylo by to tak zlé?" Zapředu, zatímco se jí uhrančivě dívám do očí. "Teplá a pohodlná postel, horká sprcha, dobré jídlo... nemusela bys nic řešit... Jen bys musela být se mnou. Hah, žádná si ještě nestěžovala, to ti slibuju." Zavrním, když se jí takhle snažím dostat do hlavy, než se zasměju a rozcuchám jí vlasy. "Ani nevíš, jak moc by mě zklamalo, kdyby ses mi tu jen tak dala. Budeš moje princezničko. Někdo s tvým bojovým uměním nemůže být tak nevinný, jak se na princeznu sluší." Ušklíbnu se a postavím se.

Niylah - 03. září 2019 23:11

soukromá zpráva od Niylah pro Nasraně Jelra sleduji. Vím, že si se mnou jen pohrává, ale nelíbí se mi to. "Sni dál!" Syknu a ucuknu, když na mě sáhne. Jasně, zní to lákavě, ale abych na to kývla, tak bych si sama sebe nesměla vůbec vážit. Ale chápu, co tím myslí, moje hrdost by opravdu v některých ohledech mohla být překážkou. Napiju se a vstanu. "Pokračujeme!" Rozhodnu, i když sotva stojím na nohou. Jeden krásný zářný příklad. Je mi jasné, že takovou příležitost si Šéf nenechá jen tak ujít a abych tomu předešla, rovnou se po něm oženu.

Jelro - 03. září 2019 23:30

soukromá zpráva od Jelro pro Zasměju se. "Oh, ani zdaleka nejsi jediná, kdo je v mých snech. Jsi hezká, to nepopírám, ale..." Pokrčím rameny, více než odhodlaný ji dále dráždit. Co dodat, baví mě to. "Hoho? Co jsem to říkal o-" Začnu, když princezna vstane, ale ke svému vlastnímu překvapení zjistím, že mě její nůž škrábl! To už tady dlouho nebylo, jak dosvědčí šumot mezi pár diváky, které si naše blbnutí získalo. Chvíli princeznu překvapeně pozoruji, než se mi na tváři objeví úšklebek hodný hladového vlka. Znova je to tu, znova v ní vidím to, proč jsem se rozhodl jí naverbovat, i přes veškerý rozum. A taky to znova dokazuje, že role infiltrátorky jí bude sedět. "Dobrá práce." Zamručím, na tváři stále ten úšklebek. Udělal jsem chybu, nehodlám to zastírat. Ale taky tu chybu nehodlám opakovat. O pár kroků ustoupím, bedlivě princeznu pozoruji, zatímco kolem ní obcházím kroužky. "Zkus to znova. To, cos udělala teď. Vyser se na čestnej boj. A prostě mě zabij. To sama chceš, ne?" Houknu na ni, než se rozeběhnu k ní, připraven přejít do ofenzivy a povalit ji na zem.

Niylah - 04. září 2019 07:05

soukromá zpráva od Niylah pro Přepkvapila jsem ho a podařilo se mi ho zranit. Sama jsem z toho ale tak zaskočená, že na to zůstanu jen zírat, stejně, jako on, a všichni okolo. Na pár okamžiků čekám, že se rozzuří, ale Jelro vypadá skoro potěšeně. "Jo, to bych chtěla." Brouku tiše a jazykem si navlhčím rty. Do této chvíle jsem v sobě fakt, že je to vrah mojí rodiny, potlačovala. Teď ale nechám ten vztek vybublat na povrch, nasytím se jím a pak se vrhnu do útoku. Rozhodně to není bezmyšlenkovité. Ale každý boj, do jakého jsem se kdy dostala, byl cvičný. Nikdy jsem se nemusela doopravdy bránit nějakému útočníkovi, nikdy jsem se nedostala do nebezpečí smrti. Až doteď. Jestli tady mám přežít, musím se naučit využít každou skulinku, a stejně tak přistupuji i k boji. Pro tyhle lidi nic není dostatečně špinavé.

Jelro - 04. září 2019 10:42

soukromá zpráva od Jelro pro Teď je souboj zajímavější. O mnoho. Zdá se, že Niylah popustila uzdu svojí zdrženlivosti a plně se na mě vrhla. Byl bych hlupák, kdybych si nevšiml nenávisti v jejím obličeji, nenávisti která mi běhá po páteři s lahodným brněním. Nenávidí mě a já se jí nedivím, ale potřebuje mě. To ovšem neznamená, že mi teď nemůže dát co proto. Teď už si s ní nehraji, žádné provokování. Poté, co mě škrábla mi dala najevo, že je nebezpečná. Možná ne nebezpečná jako náš voják, ale nebezpečná úplně jinak. Jako zmije, která zaútočí když to člověk nejméně čeká. Bojuje špinavě a stejně tak já. Dalším úderům jejího nože se občas vyhnu jen tak tak, ovšem nejsou mi proti srsti údery nohou do jejích kotníků a podobné hezké věci. Jenže... i přes hněv v princezniných očí, i přes to jak překonala svou zdrženlivost, stále není stavěná na delší boj. A je to dobře, protože to od ní vyžadovat nebudu. S dalším úderem jejího nože ji chytnu za zápěstí, které jí zkroutím za zády a přitisknu ji k sobě, její záda na můj hrudník. "Lepší. Mnohem lepší." Zavrčím pochvalně.

Niylah - 04. září 2019 11:31

soukromá zpráva od Niylah pro Poháněná nenávistí jsem daleko úspěšnější. Sice se mi už nepodaří žádný takový hezký zásah, ale teď už si se mnou Jelro alespoň nehraje. To, že mě bere vážně, je pro mě nejlepší odměnou, takže když mě přemůže, ani mě to příliš nerozzuří. Navíc jsem na nějakou reakci už příliš unavená. Srdce mi divoce tluče a já si dovolím se uvolnit a částečně se o něj opřít. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě jeho blízkost nedráždí, a jeho tělo nepřitahuje. Ale raději bych si nechala nechala vytrhnout jazyk, než abych to přiznala nahlas. "Příště tě zabiju." Slíbím, protože slovní útok je asi to poslední, na co se teď zmůžu.

Jelro - 04. září 2019 11:45

soukromá zpráva od Jelro pro Po našem souboji se ta trocha obecenstva přeci jen začne rozcházet. Já cítím, jak mi stékají krůpěje potu a zrychleně vydechuji, po namáhavém boji. Niylah na tom není lépe, pokud můžu soudit a podle toho, že se o mě opře. Nechám ji chvíli odpočívat, sám to potřebuji. Její slib způsobí, že se uchechtnu. "Budu se těšit, princezno." Zavrním jí do ucha. Takhle blízko a po jejím slavném slibu se má míra vzrušení ještě zvýší. Proto princeznu nepouštím, i kdyby sebou začla cukat. Můj horký dech se otírá o její krk a má volná ruka sjede na princeznin zadeček, který stiskne. "Opravdu si myslíš, že by sis to s tím tlusťochem užila?" Ušklíbnu se a pevněji ji na sebe natisknu, ať sama cítí co se mnou dělá. "Oba víme, co potřebuješ..." Zuby přejedu po jejím krku. Škoda, že jsme tady tak na očích... Stále ji pevně držím za ruku, nedovoluji jí se vymanit. "Věř mi, že nebudeš litovat..." A dost možná taky nebude mít na vybranou.

Niylah - 04. září 2019 12:04

soukromá zpráva od Niylah pro Už se chci odtáhnout, ale zjistím, že nemůžu. Jelro mě pevně drží a dokonce mě k sobě přitiskne ještě těsněji. Tváře mi zrudnou, když ucítím ruku na zadečku, a poté i to, co s ním moje blízkost dělá. Nejvíc mě ale dopálí, když zmíní Isaaca. Tohle opravdu poslouchat nechci, nehledě na fakt, že vlastně ani nevím, co jsem od toho měla očekávat. "Do toho ti nic není!" Odseknu. Zachvěju se, když mi jeho horký dech ovane krk. Musím si připomenout, že je to vrah mé rodiny, abych mu dokázala odolat. Loket mu vrazím do žeber a znovu se pokusím vymanit.

Jelro - 04. září 2019 12:18

soukromá zpráva od Jelro pro Neujde mi to, jak se zachvěje. "Možná je, možná není." Heknu, když mě ta malá potvora udeří loktem. Nedocílí tím toho, že bych ji pustil, ale rozhodně ztratím rovnováhu, a tak o moment později ona leží na břichu na zemi a já na ni. Pustím její ruku, vědom si toho že v téhle pozici mám navrh. Ležím na ni celým tělem a ruka, která doteď byla na jejím zadečku nepřestává ve svém vlezlém zkoumání. Ta druhá vjede pod princeznino triko, odhodlaná si taky užít. Nehledě na to, že podle rudého ksichtíku princezny jí to není zdaleka tak nepříjemné, jak se tváří. "Ah vy šlechtičny... navenek takové slušné a nevinné... a uvnitř tak zvrácené..." Předu a políbím ji na krk.

Niylah - 04. září 2019 12:31

soukromá zpráva od Niylah pro Neosvobodila jsem se, spíš jsem celou situaci ještě zhoršila, protože v dalším okamžiku se ocitnu na zemi, zalehnutá. Z téhle pozice už vůbec nemám šanci se dostat, zlostně udeřím pěstí do země, rozčílená tím, jak mě beze studu, na veřejnosti, osahává. Větší ponížení si těžko dokážu nyní představit. "Já nejsem zvrácená." Hlas mám skoro hysterický. Cukám sebou, i přes zjevný fakt, že shodit se mi ho prostě nepodaří.

Jelro - 04. září 2019 12:36

soukromá zpráva od Jelro pro Uchechtnu se. "Opravdu? Zvláštní..." Zavrním. Její hysterický hlas je lahoda pro moje uši. Ruka na zadečku vjede pod její kalhoty a stiskne její nahou pokožku, zatímco ta druhá sjede na ňadra, se kterými se začne mazlit. Takhle vydržím pár minut, dokud i mě nezačne lézt krkem, jak moc na očích jsme. Vstanu z Niylah a chvíli ji zamyšleně pozoruji. Chci ji. Zatraceně, tak moc ji chci. Teď a tady. Jenže... "Potřebujeme sprchu, nemyslíš?" Brouknu, než vytáhnu princeznu na nohy, chytnu ji pevně za ruku a vydám se s ní do sprch.

Niylah - 04. září 2019 12:46

soukromá zpráva od Niylah pro Čím víc se bráním, tím víc pozornosti k nám přitahuji a tím nepříjemnější to pro mě je. Jelro sice řekl, že mě nikdo nesmí znásilnit, ale nejsem si tak docela jistá, že se to týká i jeho. Konečně však cítím, že vstává. Rychle se hrabu na nohy a urovnávám si oblečení, tváře rudé jako rak. Nejraději bych se propadla hanbou. Než mám ale možnost zmizet, popadne mě Šéf za ruku a táhne mě pryč. "Sakra, pusť mě. Jestli si myslíš, že s tebou, po tomhle, kamkoliv půjdu, tak jsi vážně cvok!" Snažím se mu vykroutit, zatím, co jsem tažena vpřed.

Jelro - 04. září 2019 12:52

soukromá zpráva od Jelro pro Zavrčím, když se princezna začne cukat a otočím se k ní. Pohled upřený do jejích očí. "Máš na vybranou princezno. Buď si tě vezmu tady, nebo ve sprše. Tak co to bude?" Přimhouřím oči. Byl jsem na ní až moc hodný, možná je opravdu třeba jí to dostat z hlavy... jinými způsoby. Ušklíbnu se. "Nebo tě vzrušuje, když se lidi dívají? Páni... netipoval jsem tě na exhibicionistku." Zazubím se.

Niylah - 04. září 2019 13:13

soukromá zpráva od Niylah pro Celá zblednu a ztichnu. Snažím se odhadnout, jestli to myslí vážně, nebo jestli je to jen planá výhrůžka. Přestanu se vzpouzet, ale o tom, že bych s ním šla dobrovolně, se taky nedá mluvit. Možná se mi v očích na okamžik objeví i skutečný strach. Nehodlám riskovat, že by splnil svou hrozbu, a tak se rozhodnu počkat do míst, kde nebudeme tolik na očích. Dobrovolně se mu ale neodevzdám.

Jelro - 04. září 2019 13:22

soukromá zpráva od Jelro pro Nakonec Niylah dotáhnu do sprch, i když nutno říct, že to je jako táhnout mrtvé tělo. Zavřu a zamknu za námi, než se k ní otočím. "Někam se nám poděla naše hrdá bojovnost." Odfrknu si. Prohrábnu si krátké černé vlasy a chvíli ji hladovým pohledem sleduji, než se k ní vydám. Počítám s tím, že se mnou bude bojovat. Zatraceně, kdyby se mnou nebojovala, asi bych rovnou odešel.

Niylah - 04. září 2019 13:32

soukromá zpráva od Niylah pro "Buď zticha!" Syknu vztekle. Má pravdu, jak se zamknuly dveře, ztratila jsem hodně ze svého bojovného ducha. Začnu před Šéfem couvat, dokud zády nenarazím na stěnu. "Jsi pěknej pokrytec, když porušuješ pravidla, která ostatní musí dodržovat." Mám pocit, že z něj mám nyní větší strach, než když se mě v paláci snažil zabít. Rychle se ale vzpamatuji, a ještě, než ke mě dojde, tak se postavím do obrany. Přece se jen tak nevzdám.

Jelro - 04. září 2019 17:23

soukromá zpráva od Jelro pro Pobaveně princeznu pozoruji. "Tak pokrytec, jo? Řekl jsem jen, že tě nikdo neznásilní. Pokud zatím můžu soudit, chceš to snad víc než já." Ušklíbnu se a zastavím se pár kroků před ní. Ruce si založím na hrudi. Spokojeně zapředu, když se princezna postaví do obrany. "Už tak jsem ti projevil víc než dost laskavostí, miláčku. Nemyslíš?" Brouknu pobaveně. Dlouze se protáhnu, než se náhle pohnu směrem k ní. Její útoky mým směrem odkryju, abych ji v další moment pravou rukou chytl pod krkem. "Tady je jenom jediný pravidlo, krasavice. Neser šéfa." Zavrčím. Pak její krk pustím a místo toho ji obrátím o sto osmdesát stupňů, tak aby byla čelem ke zdi, na kterou ji natisknu a držím ji zezadu za šíji. Tou druhou rukou bez větších problémů stáhnu její kalhoty a po zadečku přejedu až na její klín.

Niylah - 04. září 2019 19:21

soukromá zpráva od Niylah pro Jelro se vrhne vpřed a v ten samý okamžik se pohnu i já. V zoufalé snaze odvrátit nevyhnutelné na něj zaútočím, ale on můj útok snadno vykryje a chytí mě pod krkem. Prsty sevřu kolem jeho zápěstí a pokouším se ho setřást. V dalším okamžiku se však k němu opět ocitnu zády. Zalapám po dechu, jak mě přirazí ke stěně. "Kašlu na tvoje pravidla!" Vykřiknu, ale vypísknu jako malá, když mi stáhne kalhoty. Nechci, aby na mě sahal, a rozhodně není pravda, že bych to snad chtěla. Oběma rukama ho chytím za zápěstí ruky, která mě svírá na krku a prudce se vrhnu na kolena. Pokud mě chce udržet, musí jít do předklonu, a v tom okamžiku jsem připravená mu pomoci třísknout hlavou o stěnu.

Jelro - 04. září 2019 20:01

soukromá zpráva od Jelro pro "Odvážná slova." Heknu, když mě Niylah chytne za ruku a předkloní se, s úmyslem mě stáhnout sebou. Ah... jak jsem rád, že se mnou bojuje. Kdyby jen věděla, co ve mě tím pádem probouzí, jak se pohybuje ten zrádný hádek vzrušení v mém podbřišku. Že každý její pohyb dráždí a slibuje. Nicméně, i když mě tohle hraní do jisté míry baví, nehodlám ze sebe nechat dělat hlupáka. Rukou trhnu vpřed a chytnu její blonďaté vlasy, které si kolem ruky omotám, než ji vytáhnu nohy. "Jsi rozkošná, když se bráníš..." Zavrním a tentokrát ji na stěnu přitisknu jejími zády. Její vlasy pustím, místo její ruce chytím do své ruky, aby se nemohla bránit a mezi její stehna vrazím své koleno. Dívám se jí do očí, když volnou rukou přejíždím po jejích žebrech, přes její břicho až na její klín, zvědavý jak zareaguje.

Niylah - 04. září 2019 20:07

soukromá zpráva od Niylah pro Moje snaha Šéfa setřást nevyšla. Zlostně syknu, když mě vytáhne zpátky na nohy a otočí mě k sobě čelem. Nenávist v mých očích je jasně patrná. Nejraději bych mu vyškrábala oči. Bez rozmyslu mu plivnu do tváře. Cítím se...divně. Celé moje tělo se chvěje. Mám strach, ale to překvapivě není jediná věc, kterou cítím. I on má ve tváři zvláštní výraz, který nedokážu identifikovat. Zorničky se mi rozšíří, když se jeho prsty dotknou mého klína. Nechci, aby to věděl. Všechno ve mě křičí a já sebou začnu divoce zmítat.

Jelro - 04. září 2019 21:49

soukromá zpráva od Jelro pro Zatraceně, z té čiročiré nenávisti v pohledu bych se mohl udělat tak jako tak. Když plivne, jen se ušklíbnu a utřu si tvář. "Plivání si nech, ještě ho budeš potřebovat. I když bych byl raději, kdybys polykala." Zabručím. Když se ta malá potvůrka začne zmítat jak klubko hadů, nespokojeně syknu, nakloním se k ní a hrubě ji kousnu do rtu. Možná při tom i pustí krev. "Neboj, slibuju že to bude bolet jen ze začátku. Po chvíli budeš žadonit abych nepřestával." Slíbím ji tichým, vlezlým tónem. Palcem přejedu po jejím klíně přes její kalhotky, krátce se otřu o její poštěváček, než kalhotky posunu na stranu, abych se mohl dlaní přitisknout na její klín.

Niylah - 04. září 2019 21:57

soukromá zpráva od Niylah pro "Já...nechci..." Tahle slova zní až skoro prosebně. Ale já nechci škemrat. Nikdy jsem o nic neprosila a rozhodně s tím nehodlám začínat teď. Ach ta zatracená pýcha. Jeho prsty se mě dotknou tam, kde se mě ještě nikdy muž nedotknul. Vlastně mi toho udělal mnohem víc, ale tohle je tak nějak zatím nejzásadnější. Cuknu sebou, jako bych se o něj snad spálila. Může cítit, že můj klín je zcela hladký, však jsem také byla připravená na svou svatební noc. Jen jsem si nepředstavovala, že to bude tady a...a s ním... Také může cítit, že jsem vlhká, i když asi zdaleka ne tolik, jak by potřeboval.

Jelro - 04. září 2019 22:25

soukromá zpráva od Jelro pro Ignoruji její slova. Říká je každá. A jsou věci, které přede mnou Niylah neschová. To, jak se viditelně chvěje, jak se o mě opřela, jak se o mě otírá... a to jak je vlhká. Ne tolik, aby se dalo hovořit o nějakém extrémním vzrušení, ale rozhodně víc, než by měla být, pokud se jí to tedy tolik nelíbí. Ale s potěšením kvituji, že je holá. Příjemné na dotek i na pohled. Ovšem, tím svým stále hypnotizuji její pohled, zatímco mé prsty... se pustí do práce. "Tak tobě se to tedy nelíbí, jo? Se tady pereš... a při tom máš provlhčené kalhotky." Ušklíbnu se. Nakloním se k ní a tentokrát rty začnu pečovat o její krk, nezapomenu občas skousnout, zatímco rukou nepřestávám v masírování jejího poštěváčku, občas i ukazovák vklouzne do jejího nitra. Sice je vlhká, ale zdaleka ne dost, abych si to užil já... i ona. Ano, možná to je dravé znásilnění, ale přeci jen... když se mi podaří nalomit trochu tu její nadřazenost, budu víc než rád.

Niylah - 04. září 2019 22:53

soukromá zpráva od Niylah pro Tváře mi opět zrudnou hněvem a studem. Samozřejmě, že to nepřehlédnul. Nic to ale nemění na tom, že dobrovolně bych s ním nikdy nešla. O tohle jsem se neprosila. "Zabil jsi mi rodinu a teď mi chceš sebrat i to poslední, co mi zbylo. Ty jsi vážně bezpáteřní hajzl!" Trhnu hlavou, abych se vyhnula jeho horkým rtům. Moje tělo mě zrazuje, nechce se mu bojovat a poslední zábrany tak drží už jen moje vlastní hlava. Tam se ale ten zmetek nikdy nedostane. Jeho snaha ale nese ovoce a já dokonce cítím, jak mi drobná kapka sklouzla po stehně. Opět se vrátí panika, protože i mě je jasné, že to znamená, že jsem připravená.

Jelro - 04. září 2019 23:20

soukromá zpráva od Jelro pro Zvednu jedno obočí. "Kdybych to neudělal já, udělal by to někdo jiný. Ovšem, ten někdo jiný by tě tam rovnou odpravil, miláčku." Ušklíbnu se. "Svůj hněv soustřeď na ty, co si nás objednali, protože v týhle branži budeš ničit životy kam se podíváš." Zamručím. Nicméně, po chvíli už se z jejího klína ozývá jen mlaskavý zvuk, když se její vlhkost jen zvýší a já se samolibě usměju. Stejně se mi líbí to zhnusení a nenávist, co vidím v jejích očích. Palcem, který ještě před chvílí masíroval její poštěváček, přejedu po jejích rtech. "Když se uvolníš, užiješ si to mnohem víc a já mnohem míň, krasavice." Zasměju se. Pak se vměstnám mezi její stehna a rozepnu si kalhoty. Nehodlám to zbytečně prodlužovat. Ještě chvíli se svým klínem otírám o ten její, než... spokojeně zavrčím a jedním hladkým pohybem do ní vniknu.

Niylah - 04. září 2019 23:25

soukromá zpráva od Niylah pro Vím, že to byl jen kec, ale skoro se jeho slov chytím. Ještě chvíli mě provokuje, než vnikne dovnitř. Jsem celá napnutá a stažená, ale on i tak jde dovnitř celkem dobře. Až do okamžiku, kdy narazí na překážku, na blanku. Čekala jsem, že mi dá možnost se připravit a vydechnout, ale on jí prostě protrhne a jde dál. Celý klín mi v té chvíli zalije bolest. Zaskučím a prohnu se v zádech. Do očí mi vstoupí slzy, ale nemají s bolestí nic společného. Právě jsem ztratila svůj největší klenot a musel ho dostat právě on.

Jelro - 04. září 2019 23:31

soukromá zpráva od Jelro pro Zapředu, když narazím na odpor... který následně padne. "Stále panna? Ah... to vysvětluje mnohé." Zamručím. Všimnu si slz v jejích očích a odfrknu si. JInak ale už nic neříkám. Celého mě zaplavuje pocit slasti z jejího vlhkého lůna, který mě pevně svírá. Chvíli ji nechávám zvyknout si na mou délku a tloušťku, než... začnu přirážet. Nevím jak Niylah, ale já nejsem potichu. Nemám důvod být. Spokojeně sténám a chrčím, když pomalu a pravidelně přirážím, v honbě za vrcholem a pokoření téhle drzé princezny, která neví co je pro ni dobré.

Niylah - 05. září 2019 07:21

soukromá zpráva od Niylah pro "Teď už ne." Procedím skrz zaťaté zuby. Bolest je nepříjemná, ale nenávist je větší. Ani já nejsem zticha, i když moje steny jsou spíš bolestivé. Jelro mi nedal mnoho času si na něj zvyknout. A ani na to, že je to moje poprvé, mě nijak nešetří. Brzy se ale i já přizpůsobím. Bolest vybledne a nahradí jí mnohem děsivější pocit. Začíná to být nejen příjemné, ale i vzrušující. Musím si prokousnout ret, abych se ovládla. "Neflákej se a ukonči to!" Mám strach, tohle se mi nemá líbit, a chci, aby to rychle skončilo.

Jelro - 05. září 2019 12:21

soukromá zpráva od Jelro pro Líbí se mi její bolestné steny, i když jak pokračují... no, začínám mít pocit, že přestávají být tak bolestné. Rozhodně nejsem něžný, proč taky? Mé přírazy jsou dravější a drsnější s každým pohybem a právě to si užívám. A jsem si jistý, že milovaná princezna taky. Aspoň to, jak si prokousne svůj rozkošný rtík o tom vypovídá. Zasměji se jejím slovům. "Tak snadno to nepůjde, mrško. Ovšem, pokud chceš abych se udělal rychleji... vždy tomu můžeš pomoci." Zazubím se a nakloním se k ní, abych slíznul pár kapek krve, které vyraší z jejích rtů když si je prokousla. Brzy to proměním v polibek a nedělám si iluze o jeho něžnosti, Dobývám se do jejích úst snad až násilím, zatímco boky mám přitisknuté na ty její. Volná ruka sklouzne na její ňadra a začne je laskat, mazlit se s jejími bradavkami.

Niylah - 05. září 2019 12:30

soukromá zpráva od Niylah pro To by se ti líbilo, ty parchante. Pomyslím si, ale nahlas už to říct nestihnu. Je pro mě čím dál těžší mu vzdorovat. Vlastní tělo mě zrazuje, a i když se tomu snažím zabránit, začíná odpovídat na jeho "volání". Líbí se mi jeho vůně i chuť jeho rtů, a vlastně už se ani nezlobím, že mě k tomuhle přinutil. Aniž bych si to uvědomila, uvolním se v jeho objetí a jeho doteky si opravdu užívám. Stydím se sama před sebou, ale ještě víc se stydím před ním, pečlivě se tedy vyhýbám pohledu do jeho očí.

Jelro - 05. září 2019 12:35

soukromá zpráva od Jelro pro Cítím, jak pod náporem mých přírazů i polibků a doteků vlhne a posléze se uvolňuje. Sám pro sebe se usměju, ale jinak to nekomentuji. Ne, teď na to stejně nemám dost mozkové kapacity. Chci si ji jen užít. Když se zdá, že se s tím smířila, pustím její ruce a oběma rukama ji chytím pod zadečkem, než ji na sebe vyhoupnu a slastně zavrčím, když do ní znova vniknu. Nedám jí čas se zorientovat ani rozmýšlet, znova přitisknu své rty na její a rukama ji na sebe nabodávám.

Niylah - 05. září 2019 12:40

soukromá zpráva od Niylah pro Jeho stisk poleví, ale já už nemám myšlenky na to, že bych se zkusila z jeho náruče dostat. Vyjeknu, když ztratím pevnou půdu pod nohama. V dalším okamžiku zalapám po dechu. Rozhodně mě nešetřil, ale nyní do mě vniknul úplně celý a já mám na okamžik pocit, že mi snad oči vylezou z důlků. Paže mu obtočím kolem krku, a nohy kolem boků, přitisknu se k němu. Rty mám těsně u jeho ucha, do kterého mu slastně sténám. Teď už se ani já nekrotím v tom, jak hlasitá jsem.

Jelro - 05. září 2019 12:51

soukromá zpráva od Jelro pro Zavrním, když se ke mě princezna přitiskne se zoufalstvím a touhou, kterou velmi dokážu pochopit. Bylo lahodné s ní bojovat a lámat ji a ještě lahodnější je, když si to konečně přizná. Její slastné steny se mi zabodávají až do páteře a míchají se s mým spokojeným vrčením. "Vidíš, že to není tak hrozné." Vydechnu do jejího ucha, ale odpověď nečekám. "Věděl jsem, že hluboko v tobě se skrývá hravá, nadržená čubička." Spokojeně zapředu, zatímco mé pohyby se stávají prudšími a trhavějšími, jak se mi blíží vrchol.

Niylah - 05. září 2019 13:14

soukromá zpráva od Niylah pro Jsem ráda, že Jelro zamknul, protože nyní bych opravdu nechtěla, aby nás někdo vyrušil. S každým jeho dalším prudkým přírazem hlasitě vykřiknu. Klín mě pálí touhou a celé tělo prahne po uvolnění. Na jeho slova nereaguji, musela bych přiznat, že má pravdu a na to zatím nejsem připravená. Zavřu oči a zakloním hlavu, rty mám pootevřené a mezi nimi se linou slastné steny. Mám pocit, že jestli teď skončí, tak umřu.

Jelro - 05. září 2019 15:33

soukromá zpráva od Jelro pro Cítím to. Cítím stahy jejího klína, cítím pnutí ve vlastním podbřišku. Ah, tak moc se chci do ní udělat, pokořit její tělo... ale ještě víc chci pokořit jejího ducha. A že mě to stojí velké zapření. Neudělat se, ale těsně před jejím vrcholem z ní vyklouznout a jen ji nechat se otírat o mé horké mužství, abych ji mohl dále provokovat. Dívám se jí do očí, když jí takhle krutě zakážu se udělat. "Popros." Zapředu temně.

Niylah - 05. září 2019 16:17
	soukromá zpráva od Niylah pro Už to bude. Cítím to jak u sebe, tak i u něj. Když ho však náhle vytáhne, zoufale vykřiknu. Najednou jsem okradená i o ten kousíček štěstí, který mi dopřál. Zlostně ho udeřím hranou ruky do ramene. "Ne! Prostě to udělej." Princezna se probudila k životu a hodlá rozkazovat. Já neprosím...nikdy a o nic.

Jelro - 05. září 2019 17:22
	soukromá zpráva od Jelro pro Ani se nepohnu, když do mě praští, jen se ušklíbnu. "Copak, čubička je nadržená?" Zavrčím. "Já tady rozkazuji princezničko. A být tebou, uposlechnu je, než dám té tvé drzé tlamičce něco užitečnějšího na práci." Odfrknu si a znova se svým klínem otřu o ten její. Faktem je, že i já to vydržím jen nějakou dobu... ale hodlám ji slyšet jak prosí.

Niylah - 05. září 2019 17:25
	soukromá zpráva od Niylah pro Zaskučím, jako divoké zvíře. Nejdřív mě donutí, aby se mi to líbilo, a teď po mě ještě bude chtít, abych škemrala. A přitom jsem tak blízko, stačilo by pár přírazů a dostala bych se na vrchol. Takhle ale cítím, jak se mi vyvrcholení každým okamžikem vzdaluje. "Pusť mě!" Znovu ho udeřím. Jsem odhodlaná to dotáhnout do konce a klidně to udělám sama, když budu muset.

Jelro - 05. září 2019 17:29

soukromá zpráva od Jelro pro Odfrknu si po jejím požadavku. Stále má svou hrdost, to jí musím nechat. I když mě objímá svýma nohama, i když se tu před chvílí vrtěla na mém mužství a sténala až do nebes, stále v ní někde je ta princezna. Vlastně... jsem za to rád. O to větší s ní bude zábava. A tak jí opravdu pustím, spíše ze zvědavosti, co udělá. Vždy si ji můžu vzít tak jako tak, neubrání se mi. A dveře jsou zamknuté.

Niylah - 05. září 2019 17:38
	soukromá zpráva od Niylah pro Vlastně jsem nečekala, že opravdu splní můj požadavek. Trochu zavrávorám a raději se svezu na kolena, protože vlastním nohám příliš nevěřím. Hlavu odvrátím na stranu, abych se na něj nemusela dívat, a rukou sklouznu ke svému horkému klínu. Bez rozmyslu, nebo studu, se začnu sama dráždit, abych si tak dopřála to, co on mi nebyl ochotný dát.

Jelro - 05. září 2019 17:54

soukromá zpráva od Jelro pro Nejdřív jsem trochu naštvaný, když si začne sama hrát se svým klínem, ale po chvíli začne vzrušení stoupat při opravdu kouzelném pohledu na sténající a kroutící se princeznu. I má ruka sjede k mému přirození a brzy se k jejím stenům přidají i ty moje. Není to tak dokonalé, jako kdybych mohl skončit v ní, hluboko uvnitř, ale tohle je téměř tak dobré. Mimoto... mám pocit, že po tomhle budeme mít víc než dost času na různé možnosti. Využiji toho, že má zavřené oči a o chvíli později na její tvář i hrudník dopadá mé vyvrcholení. Spokojeně vydechnu a užívám si výhled, dokud se princezna neudělá a, zatímco je v tom opojení po vrcholu, nakloním se k ní pro hladový polibek a rukou se krátce otřu o její klín. "Teď už tu sprchu opravdu potřebuješ." Ušklíbnu se a narovnám se. "Říkal jsem ti, že se ti to bude líbit. Stav se večer. Ledaže bys chtěla masturbovat v kasárnách." Pousměju se, ze země zvednu její kalhotky jako suvenýr a zmizím ve sprše.

Niylah - 05. září 2019 18:02

soukromá zpráva od Niylah pro Ucítím, jak mi tvář potřísnila horká sprška, několik kapek dopadne i do mých pootevřených úst. O několik okamžiků později se teplo rozlije u mým klínem. Vychutnávám si odeznívající vlny, na tváři blažený výraz. Když mě Jelro políbí, dokonce mu i polibek oplatím. Tím to ale končí. Pomalu se zvednu, zatím co on míří do sprchy. Má pravdu, potřebuji se umýt, jsem zpocená a celá zapatlaná. Na další kolo ale už rozhodně nemám chuť a už rozhodně za ním kvůli tomu nehodlám večer chodit. Vklouznu do jiné sprchy a raději na sebe pustím proud vody. Přála bych si, aby byla horká, ale smířím se i s vlažnou. Rychle se omyju a ještě mokrá se nasoukám do svého oblečení, abych mohla co nejrychleji zmizet ze sprch.

Jelro - 05. září 2019 22:59

soukromá zpráva od Jelro pro Užívám si horkou vodu na zádech, která ze mě smývá to, co se právě stalo a uvolňuje mé svaly. Dovoluje mi si přehrát události posledních pár minut. Vzpomínka na svíjející se a sténející princeznu na mém údu mě vzrušuje, obzvláště když si vzpomenu jak rozkošně vypadala s mým semenem na tváři. Až mě to skoro láká se udělat ještě ve sprše, jen při té vzpomínce. Ale ne. A tak posléze sprcha vypne a já si hodím ručník přes ramena, než se, stále nahý, vynořím ze sprchy. Zrovna do cesty odcházející princezny. "Oh, ani polibek na rozloučenou? Zraňuješ mé city." Zamručím pobaveně a chytnu ji za bok, abych ji na sebe mohl natisknout. "To si stále nejsi ochotná přiznat, že se ti to líbilo?"

Niylah - 05. září 2019 23:11

soukromá zpráva od Niylah pro Nepovedlo se mi nepozorovaně vyklouznout. Zamračím se, když si mě Jelro přitáhne na nahé tělo. "Jsem ochotná to přiznat před sebou. Nikoliv před tebou." Odseknu nabroušeně, ale nesnažím se mu vyklouznout. Už jsem se přesvědčila, že pokud nechce, tak proti němu nemám šanci. Trpělivě tak čekám a doufám, že se přeci jen nerozhodl, že chce pokračování. I bez toho mě klín, a podbřišek, bolí. Prostě nejsme zvyklá.

Jelro - 06. září 2019 00:42

soukromá zpráva od Jelro pro Pousměju se. "Dobrá odpověď, maličká." Usoudím a chvíli ji pozoruji. Ano, mám na ni chuť, ale... proč si ji více nevychutnat později? Dříve nebo později se to stane znovu. Mně to je jasné, otázka je, jestli to je jasné i jí. A tak jí pustím a obléknu se. "Zítra tu máš znova trénink. A nemusíš se bát. Nevezmu si tě. Snad." Ušklíbnu se a nechám princeznu odejít, abych se následně vydal do své kajuty.

Jelro - 07. září 2019 23:08

soukromá zpráva od Jelro pro A tak dny pokračovaly. Dál jsem trénoval Niylah, i když ne jen ji. Ale dodržel jsem své slovo. Už jsem si ji násilím nevzal, i když jsem tušil, že by se snad ani nebránila. Ne, když pomineme občasný oplzlý vtip, nechával jsem ji na pokoji. Plně sebevědomý v tom, že přijde čas a ona přijde sama. A já umím být trpělivý, když mi o to jde. Nebyl jsem také jediný, kdo trénoval Niylah. Na mně byly lekce boje zblízka, Natasha ji zase učila vyznat se ve střelných zbraní snad všeho druhu a na Igorim bylo naši princeznu naučit jak nebýt viděna, když to je důležité. To vše za jediným účelem. Neudělat z ní vojáka, ale operativce, našeho špióna a vraha, když to bude potřeba. Špičku kopí, která vytrhne nepříteli hrdlo a usmrtí jej. A já jsem byl s výsledky víc než dost spokojený. Nu... a pak jsem se rozhodl, že je připravená. * * * Na oběžné dráze Edenu "Náš cíl je bohatý baron Kimmer, jeden z pohlavárů téhle planety. Příkaz zní jasně. Zabít jen jeho. Tiše. Žádnej velkej kravál. Když to bude vypadat jako nehoda, dostaneme bonusový prachy." Otočím se k šesti lidem přede mnou. Jednou z nich je Niylah, mezi pět dalších patří i ty dva kamarádi, co si stihla udělat. Miller zvedne ruku. "Tak proč tady vůbec jsme, když nemáme udělat kravál? Nic ve zlém šéfe, to nezní jako práce pro nás." Povzdechnu si a vydechnu kouř, než znova potáhnu z doutníku. "Taky že není. Ani pro mě. Vy jste tady, kdyby se něco posralo. Ne, hvězdou večera bude naše služka." Kývnu hlavou k ní. "Kimmer pořádá bál a Niylah ve své službě pochytila jak se chovají vznešení hajzlíci. Půjdu s ní jako její garde. Když všechno dopadne dobře, podaří se nám ji dostat do blízkosti Kimmera. Ideálně o samotě. Kimmer je postarší, tlustý... a tuším, že Niylah by už nějak zvládla nafingovat infarkt, ne?" Podívám se princezně do očí a pousměju se.

Niylah - 08. září 2019 10:18

soukromá zpráva od Niylah pro Myslela jsem si, že čas na lodi bude ubíhat pomalu, ale když se neustále věnuji tréninku, čas plyne jako voda. Brzy přestanu sledovat, jak dlouho už jsem tady nahoře. Zvykla jsem si a myslím, že i ostatní už si zvykli, že tu jsem. Mám pocit, že oplzlých vtipů ubylo, a nebo jsem se je prostě naučila ignorovat. Trénink mě překvapivě baví. Líbí se mi výraz v Jelrově tváři, když se mi ho podaří zaskočit. Naučím se rozpoznávat různé zbraně jen podle zvuku, který při střelbě vydávají. A když začne jít do tuhého, umím se ztratit z dohledu. Je to jako hra, až na to, že to žádná hra není. *** Co se tréninku týče, byla jsem dost sebevědomá, když teď ale zase trčím v lodi, na oběžné dráze, už si tak jistě nepřipadám. S kamenným výrazem ve tváři si vyslechnu pokyny. Ihned je mi jasné, že tohle je moje závěrečná zkouška. Na druhou stranu mě uklidňuje, že mi Jelro nemohl vybrat lepší prostředí. Ve společnosti se umím pohybovat velmi dobře a se svým novým tréninkem bych snad měla být schopná i Kimmera nenápadně odstranit. "Jako by už byl mrtvý." Odvětím Šéfovi sebevědomě, ale uvnitř si tak jistá rozhodně nepřipadám. Ale na bál se těším. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mi život v paláci nechybí. Bude příjemné na sebe zase jednou obléknout hezké šaty a dopřát si trochu luxusu. Na patě se otočím a vyrazím se připravit.

Jelro - 09. září 2019 23:54

soukromá zpráva od Jelro pro Po princeznině sebevědomém prohlášení se mezi posádkou rozlehne pobavené mručení. Všichni tu vědí, že je nová. A stále je tu otázka, jestli jí věřit. Dnešek bude křest ohněm. A nebude lehký. Ale bude potřebný. Nechám Niylah odejít, zatímco pokračuji v briefingu týmu, co se bude dít, když se něco posere. Ten může trvat tak dvacet minut, než ho rozpustím a sám se vydám do princezniny komnaty. Sice zaklepu, ale vejdu ať už je odpověď jakákoli a ať je Niylah v jakémkoli stavu oblečení. Zavřu za sebou dveře a opřu se o ně. "Nebude to lehký, vaše veličenstvo. Budeš v cizím prostředí, v podezření a budeš muset použít jakýkoli zbraně, abys ho zabila. Výběr nechám na tobě, ale musí to být čistý zabití, jo?" Ve tváři se mi na okamžik objeví stín obav a starostí. "Budeme tě jistit, kdyby něco... dej vědět. Dostaneme tě odtamtud." Vřele se usměju. "Jsi jednou z nás. Postaráme se o tebe."

Niylah - 10. září 2019 13:11

soukromá zpráva od Niylah pro Už jsem skoro hotová, jediné, co mi chybí, je obléknout si šaty. Když se ozve zaklepání, sedím ještě před zrcadlem, zcela nahá. Ani nestihnu říct: dále, a Jelro už je v pokoji. Trochu nesouhlasně se do zrcadla zamračím, ale nechám to plavat. Potěší mě však jeho ujištění. Jen to, co říká, není tak docela pravda. "Ještě nejsem jedna z vás, ale pokud se mi to povede, tak po dnešku jí budu." Ta slova zní skoro vzrušeně. Jsem nervózní, i když, překvapivě, to, že mám někoho zabít je nejmenší z mých problémů. "Nemusíš mít obavu, nezkazím ti reputaci." Sama si s sebou žádnou zbraň nebere. Vím, jak takovéhle slavnosti vypadaly na Sanctumu, tady také hosty budou bezpochyby prohlížet a nechat se hned na začátku nachytat se zbraní, by nebylo dobré. Nějakou si obstarám až uvnitř, budu jen zkrátka muset improvizovat. Obléknu si šaty a prohlédnu se v zrcadle. "Fajn, tohle bude muset stačit."

Jelro - 17. září 2019 23:41

soukromá zpráva od Jelro pro No, možná jsem princeznu přišel trochu podpořit, ale to neznamená, že si neužiju výhled na její takměř dokonalé tělo. Když bude šikovná, už jen pomocí něho se dostane k jejímu cíly a pak... no, pak to už je jen na její vynalézavosti. Ovšem, i přes drobné zalíbení v jejím těle, přeci jen jsem pro jednou profesionální. "Dobrá odpověď. Ale myslím to vážně. Nenecháme tě umřít." Usměju se. Ale neujde mi kapička vzrušení v jejím hlase. Nechám si své myšlenky pro sebe, ale ať už si o sobě princeznička myslí cokoli, zabijáka v sobě má, ne že ne. "O moji reputaci nejde, tvoje veličenstvo, ale tvá starost mě těší." Ukloním se, s pobaveným úšklebkem. Pravda je taková, že ona je takový můj damoklův meč nad hlavou, ale... no, jí bych to nepřiznal a vlastně komukoli jinému, ale má starost o ni proudí z trochu jiných míst, než bych chtěl uznat. Když na sebe vezme šaty, jen spokojeně hvízdnu a ukážu jí zvednuté palce. "Škoda že jdeš dolů, rád bych tady strávil pár minut." Zabručím, na tváři oplzlý úšklebek, než se pousměji a odlepím od stěny. "Připravená?"

Niylah - 18. září 2019 19:48

soukromá zpráva od Niylah pro Obdařím Jelra kyselým úšklebkem. Nepochybuji o tom, že by si pár minut dokázal vyhradit, ale jsem mu vděčná, že je pro jednou opravdu profesionální. Vlastně se od toho incidentu ve sprchách o nic nepokusil. Až jsem tím byla překvapená. "Můžeme vyrazit. Co jsi vlastně ty? Moje ochranka?" Prohlédnu si ho od hlavy k patě. Nakonec na tom ale zase tak nezáleží. Jsem ráda, že mi budou ostatní nablízku, ale doufám, že jejich pomoc nebudu potřebovat. Chci to zvládnout sama, vysloužit si ostruhy, a třeba na mě pak na základně přestanou všichni tak divně zírat.

Jelro - 27. září 2019 00:39

soukromá zpráva od Jelro pro Pousměju se. "Taky nás napadlo, že bych ti dělal garde, ale upřímně... slušný hadry mi nesluší a už vůbec se tak neumím chovat. Takže ano, jsem prostě žoldák, kterýho sis najala jako ochranku. V týhle společnosti by to nemělo být tak divný." Podám Niylah vysílačku do ucha. "Budeme neustále ve spojení. Kdyby se cokoli dělo a tys nemohla mluvit, párkrát na tu vysílačku poklepej a já tam budu. Snad to nebudeme potřebovat. Jsi neozbrojená... budeš muset použít jiné zbraně, než ty chladné." Zaujatě ji přejedu pohledem. "Což by neměl být takový problém. Budeme od tebe muset chlapy odhánět." Ušklíbnu se a štípnu ji do zadku. Spíše ze hry než z čeho jiného. Ale to už jsme v hangáru, u malé, dvojmístné lodi, která nás akorát tak vezme na přistávací plochu vily, kde se to celé odehrává. "Budeš v pořádku." Usměju se na princeznu a jemně sevřu její rameno, než si vlezu na místo pro pilota.

Niylah - 27. září 2019 10:12

soukromá zpráva od Niylah pro Jen se ušklíbnu a odpustím si poznámku o tom, že Šéf by opravdu nikoho neobalamutil. Tichý, nebezpečně vyhlížející, žoldák mu sedne daleko lépe. S tím, že nejsem neozbrojená si starosti nedělám. Tahle vražda má vypadat jako nehoda a já nepochybuji o tom, že něco vymyslím za pochodu. "Jaké mám krytí? Na takovéhle události není zvaný jen tak někdo. Kimmer je možná hlupák, ale někoho zcela neznámého by si do domu také nepozval." Jsem zvědavá, jak se Jelrovi podařilo mě na tuhle událost propašovat. Mezitím dojdeme k lodi. Lehce se usměju, když mi stiskne rameno, a nastoupím.

Jelro - 30. září 2019 20:54

soukromá zpráva od Jelro pro Posadím se naproti Niylah, které chvíli v duchu nadávám za to, jaké oblečení si vzala. Líbí se mi. Opravdu. A to... není dobře, neměl bych být na misi tak nějak... mimo. Poslední dobou jsem neměl zas tolik času se uvolnit a... no... tímhle tempem drahou princeznu budu muset dole někam zatáhnout a ulevit si, pokud jí nemám po zbytek dne zírat na zadek. Zatímco se zaobírám těmito myšlenkami, je to na mě dost vidět, i proto, že chvíli trvá než mi dojde, že se mě na něco ptala. "Co?! Jo... hm..." Zamrkám, abych ze své hlavy dostal vidinu jejího nahého těla a povzdechnu si. "Jsi tam na pozvání naší klientky, která, pokud můžu soudit, se řadí mezi důvěrné známé našeho cíle. Jako krytí máš, že jsi hraběnka drobného hrabtství na druhé straně planety, takže by neměl být problém s tím, že o tobě nikdy nikdo neslyšel, ani o tvém hrabství. Kdyby se objevili problémy... no, ty víš líp jak tyhle věci fungují. Bude to na tobě." Loď sebou trhne, jak zažehnou motory a opustíme mateřskou loď.

Niylah - 30. září 2019 21:04

soukromá zpráva od Niylah pro Chvíli to vypadá, že mu budu muset lusknout prsty před obličejem. Na to, že nás čeká takováhle mise, mi přijde Šéf dost mimo. Nakonec z něj ale odpověď dostanu. A co víc, uspokojí mě. "S tímhle se dá pracovat." Usměju se spokojeně. Pohodlně se usadím a dlaní pohladím jemnou látku šatů. Tohle mi opravdu chybělo. Šperky a krásné šaty, ještě sklenka dobrého šampaňského a bude všechno tak, jak má být. Skoro. Zadumaně hledím na přibližující se planetu a poprvé pocítím záchvěv nejistoty. Věřím si, ale je spousta věcí, které se můžou pokazit. Nechci samu sebe zklamat. A nechci dát Jelrovi důvod o mě pochybovat.

Jelro - 30. září 2019 22:05

soukromá zpráva od Jelro pro Pobaveně princeznu pozoruji. Je na ní vidět, jak jí ta role sedí. "Je dobře, že se cítíš pohodlně. Ale nezapomeň, jsme tady, abychom udělali práci, zabili Kimmera a zmizeli. Nic víc. Užij si večer, jak uznáš za vhodné. Ale Kimmer musí být mrtvý a musí to vypadat jako nehoda, rozumíme si?" Pousměju se a pevně se chytnu sedadla, když zahájíme vstup do atmosféry a o chvíli později přistáváme na přistávací plochu u vily. "Budu vždy poblíž." Zvednu se ze sedadla a nakloním se k princezně, abych ji krátce políbil na tvář. Ovšem, opatrně, abych ji neslíbl make up. Odtáhnu se zrovna, když se dveře začnou otevírat. "Teď je to tvoje show. Nezklam mě." A s tím se vydám ven.

Niylah - 30. září 2019 22:12

soukromá zpráva od Niylah pro Trochu nespokojeně se zavrtím, ale je mi jasné, že Jelro má pravdu. Nejsem tady pro zábavu a nesmím na to zapomínat. Pokud se nechám příliš rozptýlit, mohla bych všechno pokazit. Pak bych se už mezi Vlky jen těžko někdy dokázala prosadit. Loď přistane a Šéf mě políbí, než zamířím z letounu ven. Zhluboka se nadechnu, než se také odepnu a s lehkým odstupem vystoupím ven. Tohle je něco zcela jiného, než prostředí základny. Zhluboka se nadechnu a užívám si tu nádheru kolem sebe. Je na čase se blýsknout. Nasadím široký úsměv a ladným krokem zamířím k vile.

Jelro - 30. září 2019 23:46

soukromá zpráva od Jelro pro Jdu pár kroků za Niylah, jak se na bodyguarda sluší a patří. Pohledem při tom pozoruji okolí a snažím se najít jakékoli hrozby. Cvičili jsme Niylah a cvičili jsme ji dobře, ale ona stále nemá zkušenosti na to rozpoznat, kdy je v nebezpečí. Od toho tu jsem já. A tak mám velmi rychle celkem dobrý přehled o tom, kde je nejvíce stráží, kde jsou kamery a prostě kde nedělat problémy. Průběžně o tom Niylah informuji. Nakonec přejdeme k rámu, kde nejdříve zkontrolují Niylah a následně ji pustí dál. Já jsem trochu tvrdší oříšek. Jako bodyguard mám možnost si něco vzít, ale i tak se jim nelíbí jak neustále bzučí rám pro kontrolu kovů. Nakonec jim tedy musím vysvětlit, že slušná část mého těla jsou implantáty a jsem vpuštěn dál, i když zbaven slušné části svého arzenálu. Nelíbí se mi to, připadám si jak nahý, jen... hůř. Náš cíl nás téměř doslova praští do očí a já si založím ruce na prsou. "Začínám pochybovat o tom, jestli za to ty peníze stojí..." Zamračím se, když si všimnu tlusťocha a našeho cíle. Zadívám se na Niylah a poplácám ji po rameni. Musím se hodně přemáhat, abych ji nepoplácal po zadku, který v těch šatech ještě víc vyniká. "Zkus se k němu dostat co nejblíž. Popovídej si s ním. Zapoj svoje... zbraně. Za... dvacet minut se sejdeme v támhletom salónku a uvidíme co dál. Do té doby rádiové ticho, capiche?" Kývnu na Niylah, než se vzdálím, prozkoumat zbytek místnosti a zároveň při tom hlídat Niylah pohledem.

Niylah - 01. října 2019 08:13

soukromá zpráva od Niylah pro Nemám ještě tak vycvičený zrak, jako Jelro. Pozorně ale poslouchám všechny jeho tiše pronášené rady ohledně našeho okolí. Nemyslím, že by mi tady hrozilo nějaké nebezpečí, jsem zcela neznámá a maximálně mě tak zkusí nějaký šlechtic osahávat. Mohlo by se to ale hodit, až se rozhodnu Kimmera vyřídit, případně, pokud by se něco hodně pokazilo a my odsud museli rychle prchnout. Projdu bezpečnostní kontrolou a pak otráveně sleduji, jak to Jelrovi trvá. Nakonec se ale oba dostaneme do domu a já se rozhlédnu po vší té nádheře. Hostitel si dal opravdu záležet, všechno kolem křičí, jak je bohatý. Kimmer sám je nepřehlédnutelný, tlustý a na první pohled velmi nesympatický chlap. Tiše se zasměju Šéfově poznámce. "V klidu, ukážu mu prsa a beztak ho klepne." Poupravím si šaty a prohlédnu si svůj odraz v jednom ze zrcadel rozvěšených na stěnách. Kimmer se na sebe zřejmě velmi rád dívá, ale to tak nějak platí pro všechny šlechtice. Napřímím se a ladnou kočičí chůzí zamířím ke svému cíli. Nikam nespěchám, jemně pohupuji boky a po cestě se ještě obsloužím sklenkou šampaňského, které tu sloužící roznáší. Hostitel je samozřejmě obklopen davem lidí, kteří se mu snaží vlézt do přízně. Nehodlám se k nim připojovat, Jelro mi sice radil, ať se k němu dostanu co možná nejblíže, ale já zvolím opačnou taktiku. Zůstanu v povzdálí, ale postavím se tak, aby mě Kimmer musel vidět. Když na sobě ucítím jeho pohled, zvednu pomalu oči a obdařím ho okouzlujícím úsměvem. Jsem si dobře vědoma svých půvabů a věřím, že to muže nenechá chladným. Nakonec ještě přidám laškovné mrknutí a pomalu zamířím na obhlídku sálu. Zachytila jsem pozornost a rozehrála partii. Muži jsou rádi lovci a kořist, která jim sama vleze do chřtánu nikdy není tak zábavná jako ta, o kterou se musí rvát.

Jelro - 01. října 2019 11:23

soukromá zpráva od Jelro pro Tiše se procházím davem lidí, občas kývnu na jednoho ze sloužících nebo z dalších členů ochranky. Niylah ví co dělá, je to na ní vidět. Počíná si jako profesionálka a mě překvapí, jak moc mi to vadí. Někde v hloubi duše se ozve hlásek, který začne křičet, že Niylah je moje, měla by patřit mně! Ale ovládnu se a místo dalšího chození kolem se rozhodnu vydat pár minut před stanoveným časem do salónku. Ten je malý, na můj vkus přezdobený zlatem a stříbrem, u stěn má křesla s červenými potahy a uprostřed stůl, na kterém je připravené nějaké alkoholické občerstvení. Jakmile se ujistím, že tady nejsou žádné štěnice, trochu whiskey si naliju a napiju se, než slastně vydechnu. Usadím se do křesla naproti vchodu a čekám. Vchod je v podstatě jen těžký, tmavý závěs, který sice dokonale kryje výhled dovnitř, ale nenabízí velkou ochranu. Ale díky hudbě a hluku zvenčí tady budeme moct mluvit. Soukromí tady velké není, ale postačí. Jakmile Niylah vejde, téměř okamžitě ji začnu propalovat očima. Skoro jsem zapomněl, jak jí ty šaty sluší, jen za těch pár minut co jsem tady. Poposednu si. Jasně cítím tlak v podbřišku, který začíná vytlačovat můj rozum. Konečně... soukromí tu je, že? "Jak to jde?" Zeptám se hlasem, který je rozhodně hrubší, než by měl být.

Niylah - 01. října 2019 11:38

soukromá zpráva od Niylah pro Dávám si dobrý pozor, abych se ke Kimmerovi příliš nepřiblížila. Chci ho udržet v napětí, kdo, že je ta tajemná žena. Také ale hledím na to, aby neztratil zájem, takže ho sem tam obdařím tajuplným úsměvem, nebo svůdným pohledem, kdy následně stydlivě uhnu očima stranou. Obejdu sál a prohodím pár zdvořilých slov s některými šlechtičnami. Sbíhají se mi chutě, když vidím stoly obložené jídlem a zákusky. Abych však udržela dekorum nejvyšší šlechty, vezmu si jen několik zrnek hroznového vína. Po celou dobu usrkávám šampaňské, nikoliv však tolik, aby mi vlezlo do hlavy. Ve smluvený čas zmizím hostiteli z dohledu a poté nenápadně zmizím za závěsem v salonku. "Myslím, že dobré. Zachytila jsem pozornost, ale jsem tu teprve dvacet minut, nemůžeš po mě chtít zázraky. Tohle je marathon a ne sprint." Zakoulím očima, trochu podrážděná tónem hlasu, který Jelro použil. Nejsem schopná si ho dost dobře vyložit, ale předpokládám, že má pocit, že se flákám a to mě uráží. Naliju si sklenku whisky a zamračeně se na Šéfa podívám.

Jelro - 01. října 2019 12:13

soukromá zpráva od Jelro pro "Hm? Jo, jasně. Nespěchej, jdi pomalu. Máme celou noc." Podrbu se na rameni a kopnu do sebe zbytek whiskey. Jasně cítím to pnutí, které se po příchodu princezny jen zhoršilo. A je mi jasné, že se ho budu muset zbavit, nebo ze všech lidí zrovna já budu stát za selháním téhle mise. A to nehodlám dopustit. Ano, bylo by snadné zmizet v koupelně a dopomoci si rukou, ale... to by mi nepomohlo. Ne na dlouho. A opravdu neplánuji v koupelně mizet každou hodinu. A tak se zvednu. Ze všeho nejdříve pořádně zatáhnu závěs. I tak sem půjde vidět, ale to by se někdo musel opravdu snažit. Kritickým okem ho zkontroluji, než odložím prázdnou skleničku od whiskey na stůl a bez ptaní, bez ohledu na to jestli se Niylah zrovna napila nebo ne, ji políbím. Hladově, dravě. Měl jsem od našeho zážitku v koupelně dvě nebo tři ženy, ale nebylo to ono. Potřebuji ji. Jazykem se deru do jejích úst a s hbitostí sobě vlastní nás posadím tak, že já sedím na křesle a ona mi je na klíně. "Potřebuju tě." Zavrčím, když se z polibku odtahuji a kousnu ji při tom do spodního rtu.

Niylah - 01. října 2019 12:31

soukromá zpráva od Niylah pro Div, že mi sklenka nevypadne z prstů. Sotva stačím polknout a už mám v ústech jeho hbitý jazyk. Jsem tímhle "útokem" tak překvapená, že se ani nezmůžu na odpor. Až v okamžiku, kdy dosednu na jeho klín, a ucítím bouli, která se mu dme pod kalhotami, dojde mi, kam míří. "Zešílel jsi? Všechno pokazíš!" Zasyčím a vrhnu vyplašený pohled k závěsu, za kterým je sál plný lidí. Vždyť sem může kdokoliv a kdykoliv přijít. Tím spíš, že by sem klidně mohl přijít Kimmer, a kdyby mě tu nachytal s Jelrem, všechna moje práce by přišla vniveč. I tak ve mě ale jeho slova rozehrají něco, co se mi ani trochu nelíbí. Lichotí mi to a lhala bych, kdybych tvrdila, že necítím vzrušení. Dlaněmi se Šéfovi opřu o hruď, abych mezi námi vytvořila prostor. Rozezleně se na něj dívám. Snažím se nemyslet na to, jak je sexy ale zcela jasně cítím, jak mi vlhnou kalhotky.

Jelro - 01. října 2019 12:45

soukromá zpráva od Jelro pro Její sklenku hbitě vezmu a uklidím ji na stůl, zatím z dosahu našich hladových těl. A vím, že se tomu princezna sice možná brání, ale svůj hlad přede mnou tak snadno neschová. Pokrčím rameny nad jejími námitkami. "Ty šaty leccos schovají. Když sem někdo přijde, prostě tě najde na mém klíně, můžeš mu tvrdit že jsme jenom dobří přátelé nebo tak něco." Zazubím se a trhnu jejíma rukama, abych je sundal z mých beder a její křehké tělo tak skončilo na mé hrudi. "No tak, to tě to ani trochu neláká? To nebezpečí? To, že nás může kdykoli někdo najít? To, že za tím závěsem se bude odehrávat společenský dýchánek a všichni se budou snažit maximálně tak flirtovat, zatímco my tady budeme bez zábran divoce šukat? A už vůbec mi neříkej, že ti to ani trochu nechybělo." Levou rukou vklouznu rozparkem pod její šaty a zatnu nehty do jejích boků, zatímco ta druhá se přes šaty věnuje jejímu zadečku.

Niylah - 01. října 2019 13:04

soukromá zpráva od Niylah pro Musím se rozesmát, i když částečně je to způsob, jak skrýt nervozitu. Přesto mě představa, jak někomu vysvětluji fakt, že tu sedím na klíně svého bodyguarda, velice pobaví. Samozřejmě mě to láká, ale nechci to přiznat nahlas. Jako souhlas mu tedy musí stačit to, že se jeho dotykům nebráním. I když mám takový pocit, že by ho nezastavilo, ani kdybych se skutečně chtěla bránit. "Fajn, ale udělej to rychle." Syknu tiše, tváře mám přitom rudé hanbou.

Jelro - 01. října 2019 13:10

soukromá zpráva od Jelro pro Pousměju se. "Čím víc budeš spolupracovat, tím rychleji budu, princezno. Pokud tady budeš prostě nehybně sedět, nějakou tu chvíli to potrvá. Nicméně, jak jsi sama řekla... je to marathon, ne sprint." Ušklíbnu se. A tak se pohodlněji opřu a vyzývavě se na Niylah ušklíbnu. "A vůbec, proč sama neukážeš co umíš? Konečně, pokud máme být potichu a opatrní... oba víme, že já ani jedno nejsem, princezno. Co jsi ochotná udělat pro to, abych se udělal já?" V očích se mi objeví raráškovské plamínky.

Niylah - 01. října 2019 13:16

soukromá zpráva od Niylah pro Nelíbí se mi, jak Jelro hodil zodpovědnost za tuhle "práci" na mě. Nemám ráda, když si se mnou pohrává a on to moc dobře ví. Je mi ale taky jasné, že ničemu nepomůže, když se teď zvednu a pokusím se odejít. . Zastavil by mě a pak bychom rozhodně nebyli opatrní a tiší. Stále mám v živé paměti, jak to dopadlo ve sprše. Tiše zanadávám a sjedu rukou k jeho pasu, seberu svému bodyguardovi nůž, který tam schovává a chvilku si ho zálibně prohlížím. Vyhrnu svoje šaty a dvěma tahy se zbavím svých kalhotek, která skončí rozřezané na zemi. "Rozepni ten poklopec, nebo ti do něj udělám díru sama, a to by se ti asi moc nelíbilo." Varuji Šéfa s nebezpečným úsměvem na rtech. V další chvíli ale pustím jeho nůž na zem a trochu se nadzvednu, abych mu udělala prostor, vytáhnout na světlo světa svoje kopí.

Jelro - 01. října 2019 13:31

soukromá zpráva od Jelro pro Překvapeně zamrkám, když mi vezme nůž a ještě víc mě překvapí, co s ním udělá. Mé vzrušení dosáhne nových výšin. "Hodláš zbytek večera strávit bez kalhotek, jo? Jsi větší kurvička, než bych čekal." Zapředu a poslušně rozepnu rozkrok a vytáhnu své mužství. To už je tvrdé jak kámen, cuká sebou a i na dotek skoro až pálí touhou po Niylažině těle. Zadívám se jí do očí, když čekám až dosedne. "Žádná jiná tohle se mnou nedělá. To bys měla vědět." Utrousím s úsměvem. Její nebezpečný úsměv mě trochu straší, ale to se mi ještě víc líbí. Chci ji.

Niylah - 01. října 2019 13:43

soukromá zpráva od Niylah pro Asi jsem trochu pozapomněla, jak je velký, nebo jsem si to záměrně zkreslila, jeho velikost mě ale opět překvapí. Trochu tedy zaváhám, než na něj dosednu. Sice jsem dost vlhká, ale i tak klouže dovnitř dost ztuha. Tentokrát jsem ale ve vedení já a můžu si tak dát čas, abych se mu přizpůsobila. I tak se ale velmi rychle ocitnu nabodnutá na jeho mužství, které ve mě vězí skoro až po koule. "Ale nekecej. Eve mi říkala, že chrápeš s polovinou ženských na základně." Zcela úmyslně jsem překroutila jeho slova, i když je mi jasné, jak je myslel. Pomalu se začnu pohupovat v bocích.

Jelro - 01. října 2019 13:48

soukromá zpráva od Jelro pro Možná jsem zapomněl, jak velká slast to je, být v ní. Svírá mě tak, tak moc, je tak žhavá a vlhká... bohové... musím se kousnout do rtu, abych ji hned nevyplnil svým semenem. I když se mi její šaty líbí, přeci jen stáhnu jejich ramínka z jejích ramen, abych odhalil její ňadra a mohl je pevně sevřít a hrát si s nimi. Líbí se mi. Nejsou největší, ale padnou tak akorát do ruky a to se mi na nich líbí nejvíc. Nechávám tempo na ní, alespoň zatím. Bylo to dlouho, pro nás pro oba. A já si tak užívám drobné pohyby jejích boků. Ušklíbnu se. "Maximálně se čtvrtinou, přehání. Třeba Eve jsem neměl. A... žádná nebyla jako ty." Zamručím a pohladím ji po tváři. "Co ty, potěšila jsi někoho svou přítomností?" A fakt se snažím, abych nedal najevo zárodek žárlivosti, ale i tak mi pronikne do tónu hlasu.

Niylah - 01. října 2019 13:56

soukromá zpráva od Niylah pro Nebráním mu v tom, aby mi stáhnul šaty. Po zádech mi přeběhne mráz, když ucítím jeho prsty na svých tvrdých, vzrušených bradavkách. Tohle je mnohem lepší, než jsem si myslela. Moje pohyby začnou být trochu prudší, víc se zvedám a rychleji dosedám, aby mě hezky celou protáhnul. Je to fantastický pocit, jeho úd mě úplně celou vyplňuje. To, že neměl Eve, jsem si vědoma, a vlastně jsem za to celkem ráda. Nevím, jestli bych se s ní mohla bavit, kdybych věděla, že s ním taky chrápe. Žárlivost si ale zatím odmítám připustit. Zamyslím se. "Jo s Millerem jsme měli několik velmi zábavných večerů..." Schválně udělám odmlku, než dopovím. "...hráli jsme karty. Tedy, jestli se ptáš na tohle." Baví mě Jelra provokovat.

Jelro - 01. října 2019 14:06

soukromá zpráva od Jelro pro Pokud její pohyby o něčem vypovídají tak o tom, že se jí to líbí a je ochotná si to více přiznat, i když zatím nic moc. Zatraceně, tak moc rád bych chtěl, aby více sténala, ale teď si to nemůžeme dovolit. Už tak je tohle šíleně hříšné a tak zatraceně příjemné. Vždy, když se ozve pár hlasů poblíž našeho salónku, celý ztuhnu, připraven nějak vysvětlit, že mám momentálně na svém klíně obnaženou princeznu, která na mně bez zábran tančí. Ale zatím se nic neděje, hlasy pak vždy odejdou. Zamračím se, když zmíní Millera a pevně ji chytím za bok, abych do ní hladověji přirazil, snad za trest. "Potvoro." Osočím ji, než sáhnu pro zbytky jejích kalhotek a chvíli si je se zájmem prohlížím, a pak... "Otevři ústa, neměla bys dělat tolik hluku." Počkám, až to princezna udělá a kalhotky vlhké od jejích šťáviček jí vsunu do úst, jako provizorní roubík.

Niylah - 01. října 2019 14:33

soukromá zpráva od Niylah pro Moje slova dopadla na úrodnou půjdu. Pobaveně se na Šéfa pod sebou šklebím, ale vydrží mi to jen chvíli. Pak mi totiž do úst vnutí moje vlastní kalhotky. Roubík je dost možná opravdu potřeba, protože mě celé tělo začíná pálit touhou. Pevně se chytím Jelra za ramena a začnu se na něj divoce narážet. Užívám si to, ale zároveň mám strach, že někdo přijde a odhalí nás. I když je to nanejvýš příjemné, nechci se s tím tedy moc flákat. Potěšil mě však záblesk žárlivosti v jeho očích. Nelíbila se mu představa, že bych měla něco s někým jiným. To je dobré vědět.

Jelro - 01. října 2019 15:09

soukromá zpráva od Jelro pro Niylah začne hruběji a hruběji přirážet a mé boky jí odpovídají stejným tempem. Mačkám její bradavky, zatímco si s jejím tělem užívám jako by to byla moje osobní hračka. Můj úd sebou cuká, jak se blíží můj vrchol a tuším, že ten její taky. Pevně k sobě Niylah přitisknu, hrudník na hrudník, a začnu masírovat její zadeček, zatímco rty pečuji o její krk. Přirážím dravě proti ní, křeslo pod námi vrže a já v naprostém soustředění se na blížící vrchol ignoruji okolí, když... "Slečno, jste v pořádku?" Ozve se od závěsu a já ztuhnu. Byl jsem tak blízko, že téměř zakňučím. Musel to být někdo z ochranky, kdo si všiml, že Niylah vešla ale už drahnou chvíli nevychází. Chvíli mrkám a snažím se nějak dostat zpět do přítomnosti. Bleskurychle vytáhnu Niylah roubík, ale držím ji pevně za boky, abych jí zabránil se vzdálit. Odmítám toho jen tak nechat. "Slečno, haló?" Díky stínu je vidět, jak ochranka natáhla ruku, aby roztáhla závěs.

Niylah - 01. října 2019 18:48

soukromá zpráva od Niylah pro Oba se blížíme vrcholu a tentokrát to bude opravdu velké. Zatínám Jelrovi nehty do ramenou a kdybych neměla roubík, tak hlasitě křičím, takhle se ale musím ovládat. Už jen pár přírazů a oba budeme, ženu nás k vrcholu, když se za závěsem ozve hlas a já málem dostanu infarkt. Samozřejmě jsem nezapomněla, že hned za závěsem probíhá oslava, jen jsem to trochu vytěsnila. Jelro mi navíc nechce dovolit, abych se odtáhla, jediné co, tak mi vyndá roubík. "Nic mi není. Jen mě rozbolela hlava a chtěla jsem si na chvíli v klidu sednout." Hlas mám nakřáplý. Rychle se pokouším alespoň zakrýt prsa, ve strachu, že muž skutečně vejde dovnitř.

Jelro - 01. října 2019 19:46

soukromá zpráva od Jelro pro Když začne Niylah mluvit, neodolám a uprostřed její věty do ní zprudka přirazím, i když vím že já mám co dělat, abych nezasténal. Ale nemůžu si to odpustit, vypadá tak rozkošně, když se snaží nesténat a nekňučet. Jen se mi nelíbí, že si zakrývá prsa, což dám nespokojeným pohledem najevo. Po její výmluvě stín ještě chvíli stojí u závěsu. "Dobře, madam, ale bylo by lepší to někomu říct, zavolali bychom doktora." Pronese káravým tónem, než se stín vzdálí a já se pousměju a pohladím ji po vlasech. "Vidíš, jak ti to šlo." Jenže já nevydržím už ani chvíli čekat. Potřebuji to. Teď hned, jestli se neudělám, tak zešílím. Chytnu ji pod zadečkem a položím ji na stůl, než začnu hladově přirážet. Není čas na roubík, zbláznil bych se, místo toho se k ní nakloním a uvězním její steny ve svých ústech v hladovém polibku, při kterém jazykem zkoumám její ústa. Pohyby boků jsou trhanější, a trhanější, dokud... ah... rád bych se udělal na její oblečení nebo obličej, ale to by nám asi nepomohlo. Místo toho přirazím do ní až po kořen a spokojeně do polibku zachrčím, když si užívám svůj orgasmus.

Niylah - 01. října 2019 20:07

soukromá zpráva od Niylah pro Ještě několik okamžiků se chvěju obavami, že muž vejde dál, ale nakonec to neudělá. V duchu prokleju Jelra, když prudce přirazí a musím se kousnout do rtu, abych nezasténala. Jakmile ochranka zmizí, Šéf se úplně přestane ovládat. Než se naděju, ocitnu se na zádech a on do mě divoce buší, dokud se oba dva neuděláme. Je to fantastické a já jsem ráda, že mě líbá, protože bych jinak musela křičet. Celé moje tělo se chvěje ve slastné křeči a útrobami se mi rozlévá pocit tepla. Ani mi nevadí, že se do mě udělal. Těžce oddechuji, oči mám zavřené, opět začínám vnímat zvuky přicházející ze sálu. Rozechvěle se na loktech nadzvednu a odstrčím Jelra od sebe. "Jestli to pokazím, tak to bude tvoje vina." Zavrčím, ale nedokážu skrýt úsměv.

Jelro - 01. října 2019 20:17

soukromá zpráva od Jelro pro Sám jsem trošičku zesláblý, po tom fantastickém sexu, ale stihnu si alespoň schovat nářadíčko a zapnout poklopec, než se posadím a naliju si whiskey. Spokojeně se napiju a pozoruji krásně vymrdanou princeznu, která se obléká. Má trochu rozcuchané vlasy, ale nic strašného a já... si připadám uvolněně jak už dlouho ne. Její výtka, pronesená s rozkošným úsměvem na tváři, mě pobaví a já se k ní nakloním, abych jí pomohl se obléci a upravit. I když kalhotky si nechám, přeci je tady jen tak nenecháme! No, i když... tak, aby si toho Niylah nevšimla je schovám pod stůl. Alespoň bude mít někdo detektivní úkol, až je najde. "Tohle musíme dělat častěji." Zapředu a políbím Niylah na tvář. "Asi ne dneska, to by bylo až moc podezřelé, ale... my už něco vymyslíme." Zavrním a kousnu ji do rtu. Dneska si konečně víc přiznala, že se jí to líbí. A i když bych ji měl pustit, nechat ji dělat svou práci... nakloním se k ní pro další dlouhý polibek.

Niylah - 01. října 2019 20:31

soukromá zpráva od Niylah pro Ukazováčkem setřu kapku, která mi sklouzla po stehně a olíznu jí, teprve poté spustím šaty dolů. Upravím si ramínka a poté i vlasy. Kolem jsou zrcadla, takže nebude problém se poupravit, ale to by mě Jelro musel nejprve pustit. Všimnu si, že je Šéf dnes obzvlášť vášnivý. "Beztak se ti to líbilo jenom proto, že nás málem nachytali." Odvětím a vyvinu se z jeho obětí. Svoje slova však nemyslím nijak vážně. Přejdu k zrcadlu a zkontroluji, jestli mě tahle vášnivá chvilka příliš nepoznamenala. Tváře mám po tom výkonu červené, ale to je spíš plus. "Teď mě omluv, musím jít někoho zabít." Rozloučím se vzdušným polibkem a vyjdu ze salonku zpátky do sálu.

Jelro - 01. října 2019 21:28

soukromá zpráva od Jelro pro Pobaveně Niylah pozoruji. "Však tobě se to líbilo taky, jen se nedělej... příště si tě opravdu vezmu v té aréně." Zazubím se, ale nechám princeznu odejít. I já se musím dát dohromady, pot by na mě nevypadal dobře, obzvláště kdybych odešel zpocený krátce poté, co odešla zrudlá princezna. A tak si otřu post ze zasažených míst, zkontroluji jestli vypadám alespoň trochu profesionálně a s daleko lepší náladou a čistší hlavou se vydám ven, abych mohl dál pozorovat princeznu při práci, která jí tak sluší.

Niylah - 01. října 2019 21:39
	soukromá zpráva od Niylah pro Tentokrát už se mi nechce chodit kolem horké kaše. Vystihnu okamžik, kdy je Kimmer osamocený a zamířím k němu. "Máte opravdu nádherný dům. Je vidět, že máte dobrý vkus." Usměju se na muže a jemně se před ním ukloním. "Ještě jsem neměla to potěšení se s vámi setkat. Hraběnka Aurora. Pro přátele Ari." Mrknu na muže vesele.

Jelro - 01. října 2019 22:04

soukromá zpráva od Jelro pro Kimmer se zrovna zastaví u jednoho z táců s občerstvením, na kterém je některá z místních ryb, a bez ohledu na dekórum se jím spokojeně cpe, když si všimne sličné blondýnky. Urychleně si utře ústa a otočí se k ní. "Děkuji. Zdědil jsem ho po svém otci-" Kývne hlavou na jeden z portrétů na stěně. "Jen jsem ho nechal trochu zmodernit." Tvé mrknutí ho zjevně trochu vykolejí, ale celkem rychle se vzpamatuje. "Ah, tak to jsem rád, že konečně znám vaše jméno. Všiml jsem si vás už dříve, ale znáte to, povinnosti státníka." Zasměje se, až se mu zatřese hruď. "Inu, co pro vás mohu udělat, Ari?"

Niylah - 01. října 2019 22:37

soukromá zpráva od Niylah pro "Rozumím tomu, jste vytížený muž. Dnes byste ale neměl pracovat, měl byste se bavit." Tajuplně se usměju a něžně se do muže zavěsím. Sledovat ho, jak se cpe jídlem, je pro mě utrpení, takže ho směruji na terasu, kde budeme mít víc soukromí a větší klid. Ne, že bych až tak toužila po tom, být s ním o samotě, ale budu ráda, když on si to bude myslet. "Vím, že máte povinnost k ostatním hostům, ale ráda bych si pro sebe ukradla chvíli vašeho času.Necestovala jsem takovou dálku jen proto, abych se vám představila. To dá rozum."

Jelro - 01. října 2019 23:08

soukromá zpráva od Jelro pro Baron se potěšeně usměje, když se do něj zavěsíš a nechá se vést na balkón. Koutkem oka si můžeš všimnout, jak vás bedlivě sleduje tvůj šéf, který se davem lidí opatrně prodírá, aby vám byl blíže. Nicméně, přímo na terasu nevstoupí, spíše stojí kousek od vchodu na ni a zkoumavě sleduje jeden z tácu s občerstvením. "Ah, to jistě ano. Vyzkoušela jste již šampaňské? Je výborné." Zasměje se baron a postaví se ti po boku, i když poněkud blíže, než by bylo vhodné. "Každopádně, drahá Ari... Proč jste tedy vážila tak dlouhou cestu? Jsem možná mocný pán, ale mocenské záležitosti by se jistě daly zařídit i na dálku."

Niylah - 02. října 2019 11:14

soukromá zpráva od Niylah pro Všimnu si Jelra a vidím, že nás následuje. I kdyby si ho však všimnul ještě někdo další, nebylo by na tom nic divného. Vždyť je to moje ochranak, je samozřejmé, že mi bude chtít být nablízku. Nechám barona, aby se přiblížil, jak je mu to jen příjemné. A i když ve mě všechno křičí, abych o krok ustoupila, ovládnu se. "Přeci abych se s Vámi seznámila." Rozesměju se a obsloužím se další sklenkou šampaňského. Je opravdu dobré. "Neexistuje snad nikdo, kdo by neznal jméno barona Kimmera. Vždy jsem byla zvědavá, co jste za člověka, takže jsem si tuhle příležitost nemohla nechat ujít." Trocha lichotek ještě nikdy nikoho nezabila. Navíc se musím snažit, jestli chci dostat příležitost k tomu, abych mohla muže zabít.

Jelro - 02. října 2019 12:03

soukromá zpráva od Jelro pro Kimmer se potěšeně usměje a ještě o kus se k tobě přisune. "Lichotíte mi, drahá Ari... a jaký dojem jsem na vás zatím udělal?" Zasměje se a položí ti ruku kolem ramen. Když se opře o zábradlí, to přeci jen trochu zaskřípe, ale zdá se, že také něco vydrží. "Mohl bych najít místo, kde bychom mohli mít více soukromí..." Tentokrát si tě prohlíží s nepokrytým vzrušením v očích.

Niylah - 02. října 2019 13:27

soukromá zpráva od Niylah pro "Působíte jako gentleman s dobrým vkusem a mnoha talenty." Odpovím s úsměvem, ale uvnitř přitom pláču. Gentleman by se k dámě nikdy takhle netisknul, to bude jistě tím šampaňským. Ale vypadá to, že moje taktika funguje, takže hodlám pokračovat. I přes odpor, který cítím, se k baronovi více přivinu a zamrkám na něj. "To bych moc ráda." Jestli se kvůli splnění úkolu s ním musím vyspat, tak to udělám. Stejně mi něco říká, že tenhle chlap prostě nemůže být ve formě a vydrží sotva pár přírazů. To bude hračka.

Jelro - 02. října 2019 19:00

soukromá zpráva od Jelro pro "Snažím se, Ari." Usměje se na tebe. Když se k němu přivineš, jasně cítíš jak se mu více rozbušilo srdce... a také pár dalších věcí. "Och, jsem si jistý, že tohle je začátek dlouhého přátelství." Zasměje se a v nestřeženém okamžiku tě poplácá po zadku, než tě začne vést zpět dovnitř a davem směrem ke svým soukromým komnatám. Tam vás zastaví stráže, ovšem jakmile je baron ujistí, že to je v pořádku, nechají vás projít. To už se ovšem netýká tvé ochranky, která tě zadumaně pozoruje zpoza rohu, než na tebe spiklenecky mrkne. Jak se zdá, jsi na to teď sama. Tak jako tak, Kimmer tě zavede do opravdu honosné ložnice, snad větší než měli tvoji rodiče zpět na tvé rodné planetě. "Udělejte si pohodlí, má drahá." Usměje se na tebe a... začne se svlékat.

Niylah - 02. října 2019 19:25

soukromá zpráva od Niylah pro Začervenám se, protože na rozdíl od barona já doufám, že tak dlouhé to přátelství nebude. Nechám ho, aby si užil téhle nenápadné oplzlosti a opět se do něj zavěsím, když zamířím z balkonu pryč, přes sál a hlouběji do útrob vily. Trochu znervózním, když zjistím, že mě můj bodyguard nemůže doprovázet do soukromých komnat. Asi se to dalo čekat, ale přeci jen, tohle je moje první mise a Šéf je ten jediný, komu nyní můžu důvěřovat. Budu si muset poradit sama. "To je nádhera." Ohodnotím luxusně zařízenou ložnici. Tenhle jediný pokoj je tak čtyřikrát tak větší, než moje vlastní komnata. Vlastně všechno mi tu přijde dost nadimenzované, ale vzhledem k tomu, že baron sám je muž korpulentních tvarů, asi je to logické. Co mě však zaskočí, že se muž okamžitě začne svlékat. Vím, že jsem s ním flirtovala, ale na někoho tak vysoce postaveného je takové chování dost neotesané. Nehledě na to, že nijak netoužím vidět jeho tělo nahé. Jenže jednou už jsem tuhle hru rozehrála a tak v ní musím pokračovat. Pohodlně se usadím na gauči a sleduji divadlo, které se mi, díky baronovi, naskýtá. Pohledem ale kloužu kolem sebe a snažím se najít něco, co by mi pomohlo muže zabít. "Vaše šampaňské bylo skvělé, ale teď bych si dala něco trochu ostřejšího." Možná, že když ho přiopiju, bude se mi s ním lépe manipulovat.

Jelro - 04. října 2019 23:51

soukromá zpráva od Jelro pro Baron je přinejmenším umytý a upravený, což je víc než by se dalo říct o Jelrovi při vašem setkání ve sprchách, ovšem... to je asi tak všechno, co proti Jelrovi má. Tentokrát si tě prohlíží s nezakrývaným chtíčem. Přeci jen jsi ho prokovala snad celý den a on... no, těžko říct jak je na tom se sexuálními partnerkami. Co se týče možností jak barona zabít... žádný vyloženě nástroj na zabití člověka tu nemá, proč také. Možná polštáře, či okno. Je ale pravda, že v nočním stolku jsou šuplíky, do kterých teď nevidíš. "Na pití bude čas později, má drahá Ari. Přeci tě nenechám čekat." Zasměje se baron, než na tebe nalehne. To, že nemáš kalhotky ho rozdráždí ještě víc, nicméně není kdovíjak vynalézavý. Je tak na tobě, jestli se ho pokusíš udělat rychleji pohyby a steny, které tolik přiváděly k šílenství tvého šéfa, ale tak či onak, po pár minutách je Kimmer hotový. Svalí se z tebe a unaveně oddechuje. Celý je zpocený a vlastně vypadá, že už tak je v posledním tažení, když... ne nutně usne, ale přinejmenším odpadne, jak se zdá.

Niylah - 05. října 2019 14:04

soukromá zpráva od Niylah pro Jakmile mi dojde, že v tuhle chvíli už muže nezastavím, zvednu se. Bez otálení šaty rozepnu a nechám je sklouznout na zem, abych se tak baronovi mohla pochlubit svou štíhlou postavou. Vidím, že se mu líbí, že nemám spodní prádlo. Vlastně se divím, že mě prostě nepovalil na podlahu a nevzal si mě tam. Povede se mi muže dostat alespoň do postele, ale poté zcela ztratím vládu nad situací. Jsem uvězněná pod jeho rozložitým tělem, zcela bez šance mu nějak pomoci. Pobízím ho tedy alespoň svými slastnými steny a na konci ještě hraným vyvrcholením. Ne, že by se snad muž snažil uspokojit někoho víc, než jen sám sebe. Ale vím, že takhle si bude připadat jako opravdový kanec. Konečně se Kimmer odvalí a já se můžu pořádně nadechnout. "Bylo to skvělé." Zapředu a přitulím se k němu. Jsem vděčná, že na další kolo se muž pravděpodobně jen tak nezmůže. Nějakou chvíli jen ležím, odpočívám a naslouchám jeho dechu. Odhaduji, jestli usnul a očima těkám po místnosti. Nehoda. Nehoda. Žádnou zbraň v dohledu nevidím a i kdyby, pravděpodobně bych jí nemohla použít, pokud to má vypadat jako nehoda. Nakonec tedy zvednu jeden z naducaných polštářů a přitisknu ho muži na tvář. Obkročmo si na něj sednu a začnu ho dusit.

Jelro - 06. října 2019 01:41

soukromá zpráva od Jelro pro Jakmile přitiskneš polštář jemu na obličej, chvíli trvá než se probere. Je stále omámený z sexu a pravděpodobně z množství jídla i alkoholu. "Co... co to? Přestaň!" Vykřikne a začne se s tebou brát. Je velký a těžký, ale také je unavený. Zatímco ty máš za sebou téměř každodenní trénink za posledních pár měsíců s lidmi, se kterými se on nemůže ani měřit. Trvá to minutu, možná dvě než se přestane bránit a další minutu, než si můžeš být jistá jeho smrtí. Tep nemá a na žádné vjemy nereaguje.

Niylah - 06. října 2019 08:06

soukromá zpráva od Niylah pro Srdce mi buší až v krku, když se muž pode mnou začne bránit. Chvíli mám strach, že mě snad přemůže, ale proti mému zocelenému tělu nemá šanci. Nakonec se přestane bránit, já ale ještě nějakou dobu tisknu polštář, abych se ujistila, že je opravdu mrtvý. Odložím polštář, a naaranžuji ho přesně tam, kde byl. Ještě zkontroluji tep a když mám jistotu, že nedýchá, uleví se mi. Muž je stále nahý, a stejně tak já. Trochu si rozcuchám vlasy a poštípu tváře, aby zrudly. Zhluboka se nadechnu a potom se s křikem rozeběhnu ke dveřím z místnosti. "Pomoc. Pomozte baronovi!" Nahá vyrazím na chodbu, křehká dívka s výrazem děsu ve tváři. "Myslím, že je mrtvý." Zakvílím zoufale a dám se do pláče. Hezké divadýlko pro kohokoliv ze stráží, nebo služebnictva, kdo je nablízku.

Jelro - 10. října 2019 01:12

soukromá zpráva od Jelro pro Z podupávání pobliž baronových soukromých komnat a starosti o Niylah mě vytrhne výkřik. Už málem sahám po zbrani, když mi dojde, o co jde. Na kratičkou chvíli se usměji. Hraje to dobře. A hlavně, zvládla to! Teď se odsud jen dostat. Lidé chvíli nechápou, co se děje, ale po chvíli se k nahé princezně rozeběhnou a jakmile jim dojdou jejich slova, rozeběhnou se k baronově ložnici. Musím ochrance uznat, že se snaží tam nikoho nepustit, ale hromada přiopilých a zvědavých šlechticů není něco, co by se dalo jen tak ovládnout. Já si rychle davem proderu cestu k princezně a už cestou se zbavuji kabátu, který následně přehazuji Niylah kolem ramen. "Dokonáno?" Zeptám se, i když to je zbytečné. Vím to. Kdyby lhala, poznal bych to.

Niylah - 10. října 2019 07:41

soukromá zpráva od Niylah pro Můj vpád má přesně takový účinek, v jaký jsem doufala. Nastane chaos a do komnat začnou pronikat zvědavci. Ke mě mezitím dorazí můj ochránce. Vděčně se zahalím do jeho kabátu, ale nepřestávám nešťastně vzlykat. Na jeho otázku jen krátce přikývnu. "Sáhla jsem na mrtvolu. Chci odsud pryč!" Naříkám hystericky a dávám mu tak možnost, aby se ujal velení a dostal nás odsud.

Jelro - 21. října 2019 22:41

soukromá zpráva od Jelro pro Tiše kývnu a kabát na jejím těle zapnu tak, aby skrýval to nejnutnější. "Připravte se na extrakci." Zamumlám do mikrofonu a vím, že teď je celá loď v pohotovosti. I teď by se něco mohlo posrat, ale zatím se zdá, že to Niylah naaranžovala mistrně. "Pojďte... Uvolněte cestu, uvolněte cestu." Houknu na kroužek zvědavců před námi a pak si už nemilosrdně razím cestu vpřed, Niylah držím za sebou. Strážní jsou zmatení a těch pár, co se snaží nastolit pořádek, si nás nevšímá. Jemně stisknu princezně ruku, zatímco pokračuji v chůzi. Nakonec se nám, i když pomalu, podaří vyplést ven a zamířit k naší lodi. Strážný u ní působí nejistě a já chvíli přemýšlím, jestli ho rovnou neodpravit. Ale zatím není důvod zbytečně upozorňovat. "Tvař se zkroušeně a breč." Syknu k Niylah, když se přiblížíme. "Vedu mou paní na loď, potřebuje soukromí, jistě chápete." Zamručím ke strážnému, který nám zastoupí cestu. "Nevím, jestli to je dobrý nápad. Máme zde doktora i salónek kde by měla soukromí víc než dost, možná by pro ni bylo bezpečnější tam?" Nechám si pro sebe fakt, že v salónku si nebohá princezna zažila taky své a zadívám se na ni. Opravdu potřebuji, aby vypadala pořádně zranitelně...

Niylah - 22. října 2019 13:05

soukromá zpráva od Niylah pro Schoulím se v Jelrově kabátu a nechám se táhnout pryč. Hlavu mám přitom skloněnou, jednou rukou si rozetřu uslzené oči a rozmažu si tak makeup, takže vypadám patřičně zbědovaně a zničeně. Všechno jde dobře a nikdo si nás moc nevšímá, až teprve u lodi narazíme na problém. Pustím se ruky svého "ochránce" a celá se rozklepu, jako kdybych snad dostala nějaký záchvat. Oči mi opět zalijí slzy. "Pryč. Pryč...já chci pryč!" Mumlám zoufale. "Do toho domu už mě nikdo nedostane."

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR