Na hoře Olymp...

„Řecko dlí v temnotách už příliš dlouho!“ zahřímal Zeus ze svého hromového stolce a přeměřil si svou rodinu přísným pohledem. „Naši věřící zahálejí jako líní švábi. Pramálo pracují, aby velebili naši slávu a moc, zatímco cizí božstva se z prachu derou k výšinám a chtějí naši civilizaci svrhnout na smetiště dějin.
Tomu je ale konec! Od nynějška se každý z vás pustí do práce a povede své oddané ke slávě svého jména. Je na každém z vás, jak si představí budoucnost Řecka. Mě ale zajímá pouze ta vize, která se ukáže jako nejúspěšnější na zemi. Budujte, intrikujte, inspirujte či bojujte, na prostředcích nesejde. Výsledek je tím, co se počítá.“

Ráno bohů

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
všichni bohové na Olympu

Nad Olympem se právě rozednívalo. Zatímco většina bohů ještě hluboce spala, Apollón již seděl uvelebený v křesle a kochal se výhledem na svůj zlatý vůz. Přivstal si, aby mu pomohl na nebe a po schodech z mraků pak sešel zpátky, aby zahájil den trochou božského nektaru. Svědomitá a éterická Hébé mu samozřejmě byla ráda k službám a nalila mu pohár plný až po okraj.
To už si však hodovní síní kráčela i jeho sestřička Artemis a za ní všetečný Hermés. Dnešek měl být dnem rady a snad nikdo nechtěl chybět na jejím zahájení. Mělo se totiž rozhodovat o tom, jak rychle poplyne olympský čas v porovnání s tím pozemským a žádný z bohů nechtěl přijít o svůj hlas. Ne, že by zrovna na čase bohům nějak zvlášť záleželo, tady šlo spíše o princip a pýchu. Když už jste jednou bohem, nesnášíte právě dobře, když vás ostatní obcházejí a dovolují si ignorovat váš názor. Ten jediný správný názor, samozřejmě.

„U Mého hněvu, ten zatracený spratek!“ rozetne posvátné ticho hromový hlas Dia. Po něm se ozve ještě zuřivé zaryčení, které jakoby se dralo ze chřtánu gigantického býka, a pán všech bohů si to dunivým krokem namíří přímo k hodovnímu stolu.
Jako obvykle není příliš upraven ani v dobré náladě. Dnes mu ale vzteklý obličej rudne ještě o něco více, než si za posledních pár týdnů pamatujete.
„Kde je Afrodita?!“ probodne svou rodinku nasupeným pohledem. Pak natáhne ruku kamsi za svá božská záda a s bolestivým zavrčením odtamtud vytáhne štíhlý šíp s růžovými letkami ve tvaru srdíčka. Výhružně jím mává před obličeji zúčastněných a pak ho se zarputilým výrazem přelomí ve dví.
„Ten zatracený zmetek!“ zahromuje znovu, zatímco zadupává zbytky letek do mramoru na podlaze, „to si ho k sakru nemůže hlídat? Jak já k tomu teď přijdu?“ Pak se narovná, opře si ruce o boky a jednoho po druhém si vás měří pohledem.
„Máme se bavit o čase a já budu myšlenkami zase u nějaké pradlenky tam dole. Hádes aby to spral!“ stočí zrak k Héře a s okázalou naštvaností na ni chvíli kouká. „Tak, tady aspoň vidíš, že všechnu tu svou upejpavost a žárlivost posíláš špatným směrem. Ale až já ho chytnu!“ ještě jednou se rozlítí. Pak ale zatne pěsti, dosedne na svůj trůn a přinutí se přejít rovnou k věci.

„Tak sem s tím, chci slyšet návrhy!“ pobízí vás hřmotným hlasem i gestikou, „posledně jsme to měli tři ty jejich roky na náš týden (tah) a aspoň se něco dělo. Zajímavé okamžiky si vždycky snadno pozastavíme, projevíme svou nespokojenost a počkáme si na ovoce, které nám ti nevděčníci přinesou. Já jsem pro stejný návrh jako minule, co vy na to?“ optá se jakoby ve spěchu a nedočkavě si bručí pod plnovousem. „Však kdyby se to tentokrát neosvědčilo, můžeme to po týdnu (tahu) opět změnit. Ale už hlavně něco řekněte. Musím vyřešit tu věc s šípem, jinak se mnou nebude řeč ještě dlouho!“ Znovu vás sjede pohledem a nakrčí čelo.

Takové běžné ráno na Olympu

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
všichni bohové na Olympu

Takové běžné ráno na Olympu

Takové běžné ráno na Olympu

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
všichni bohové na Olympu

Večer sa nekončí

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
všichni bohové na Olympu

Ráno na Olympu

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
všichni bohové na Olympu

Nezaslechla jsem své jméno?
Právě kráčím směrem k hlavní síni Diova paláce, když se zpoza rohu ozvou lehké, rychle se blížící kroky. Pleskavý zvuk se na vyhlazených kamenech tiše rozléhá a záhy se objeví i chlapecká postava, která míří ke mně.
V jedné ruce luk, na zádech mezi křídly zavěšený toulec, na hlavě nádherné zlatavé kudrliny a ve tváři šibalský úšklebek.
Napřáhnu náruč a zachytím ho, když se kolem mě snaží proběhnout.
Zatočím synkem kolem své osy, až se mé hedvábné roucho otočí kolem boků.
„Cos zase provedl?“ rozcuchám mu dlaní vlasy.
Eros zaprská a zvedne ruku držící luk. „Trénoval jsem na živém terči!“ pochlubí se pyšně.
Pozvednu obočí.
„Na dědovi Diovi,“ dodá chlapec lehce provinile a zastříhá křidélky.
Pobaveně zakroutím hlavou a políbím ho na čelo. „Tak leť, než tě chytí a prožene tě blesky.“

Pošlu Erota chodbou pryč a s úsměvem se vydám směrem k síni. Taková drobnost mi náladu nijak nepokazí. Dnes jsem se vyspala do růžova a blažený výraz na tváři to dokládá. Jen někdy nad ránem se mi zdálo, že slyším jakýsi opilecký zpěv a jako by někdo volal mé jméno. Jediné divné je, že jsem u toho nebyla osobně.

„Překrásné ráno,“ pozdravím přítomné, když vpluji do síně. Zakroužím kolem stolu, u něhož ostatní sedí, než nakonec zamířím k jeho čelu. Spolu se mnou vešla do síně i vůně mořského vzduchu, který mi dnes ráno česal vlasy.
„Zahříváš mi místo, Die?“ prohodím k nejvyššímu z bohů a než mi stačí odpovědět, přitočím se zády ke straně jeho trůnu, jako bych si mu chtěla sednout na klín. A už už si i sedám, když ale náhle vyskočím zpět na nohy.
„Au!“ vyjeknu a promnu si pozadí. „Co to bylo? Že by snad blesk?“ Letmo se uculím na Héru sedící vedle jejího manžela.
„Nezlobte se na Erota, prostě se jen snaží dodávat lásku tam, kde mu připadá, že se jí nedostává,“ pokrčím rameny a zamířím k opačnému konci stolu.

Všimnu si, že Artemis jí jablíčka, a otočím se na Hestii. „Hestie, drahá, máš jablíčka i pro mě? Víš, jak mi chutnají.“ Zamrkám na bohyni ohňů a krbů a konečně se posadím. Kam jinam, než naproti Hefaista. Na toho se jen uculím a pošlu mu vzdušný polibek.
„Co se vlastně probírá? Ah, čas, že? Dva roky jsou podle mě tak akorát.“ Uvelebím se na křesle a přehodím si nohu přes nohu.

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
všichni bohové na Olympu

Další nudné ráno...bez války, soubojů a prolité krve. Taková rána fakt nemám rád. Nuuuudááááá V takové ráno i nerad vylézám z postele. Alespoň pokud v ní jsem sám. A to jsem včera nebyl! Úsměv mi zahraje na tváři při vzpomínkách na minulou noc s ženou mého srdce...a bratra. Idylka. Škoda jen, že odešla dřív, než jsem se probral. Mohli jsme tatíkovu schůzi strávit děláním něčeho mnohem příjemnějšího, než posloucháním otcova hněvu, sledováním matčina mračení, debatování o rádoby důležitých věcech a poslouchání Dionýsových serenád.

Serenád? Co? Proč serenád? Oh ne! Matně si vzpomenu, jak jsem se uprostřed noci probudil při prapodivném skřehotání, které můj opilý bratr vydává za zpěv. Smrtelníkům se prý líbí, ale já dávám přednost řevu válečnému a vzdychání žen. Stokrát lepší, než to, co ten opilý tajtrlík předváděl dnes v noci. A nebo to možná bylo tím, že mě probudil zpěvem pod oknem.... A pod oknem Afrodity! No, budu si s ním pak muset vážně promluvit. Ona je moje! Tedy, oficiálně Hefaistova...ale moje!

Protáhnu se a konečně se vyškrábu z postele. Hodím na sebe svou oblíbenou zbroj, meč s pochvou připnout kolem pasu, helmu do podpaží a hurá ven. No, hurá zrovna ne, není kam spěchat. Nehrozí, že by beze mne rozhodli něco důležitého... Teda alespoň doufám. No co, svět se nezboří...ne dokud ho nezbořím Já. Pokrčím rameny a se spokojeným úsměvem vyrazím přímo do hodovní síně.

Tam už je překvapivě plno, skoro všichni pozvaní už sedí na svých místech, nebo se procházejí okolo a žvatlají s ostatními. Nuuuudááááá! Chtělo by to nějakou potyčku. Kde je Eris, když ji bůh potřebuje. Okem zmerčím Afroditu a její provokaci rodičů. No tohle bude zajímavé.

"Zdravíčko, otče, koukám, že si zase ve skvělé náladě...a ty také máti," pozdravím své božské rodiče a zašklebím se jejich směrem. Výrazy na jejich tváři jsou k nezaplacení. Tady se zase musely dít věci.

"Dobré ráno i vám ostatním," dodám, jen aby se neřeklo, ale to už si to rázuji přímo ke svému křeslu. Helmici položím vedle a rozvalím se na něm jako král. Zaposlouchám se do hovoru. Když pochopím, co se vlastně řeší, přidám i svůj názor, "Jo, dva roky. Proč ne. Války budou o to živější."

Olymp, další den v nekonečnu

Úkoly a návštěvy jsou na Olympu vždy vítány

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
všichni bohové na Olympu

Zeus je známý svou temperamentní a výbušnou povahou. Jeho starší sestra Hestia je ale jednou z mála bytostí, která jej dokáže aspoň částečně uklidnit. Tedy výstižněji řečeno, jednou z mála, která to dokáže plně oblečená a ve vzpřímené poloze.
Účinek jejího medového hlasu je dokonce tak působivý, že pán Olympu snese opakované urážky z úst Hefaista a Poseidona s poměrně ledovým klidem. Ani poučování Héry jej příliš nevyvede z míry a škádlivou hru Afrodity odmění mocným plácnutím po jejím zadečku. „Pohráváš si s ohněm, maličká,“ zavrčí tlumeně a pak se, snad i trochu omluvně, podívá na Heru po svém boku, „ale já bych potřeboval spíš uhasit po tom, co ten tvůj synátor zase vyváděl. A vůbec, to chce mužskou ruku a příhodné potrestání.“ Drzý příchod Area mu tak přijde přímo do rány.
„No výborně, a tady máme otce, svědomitost sama!“ zahromuje Zeus už spíše pobaveně a ukáže prsty pravé ruky na boha války a chaosu, „Eros už zase vyváděl a tady Afrodita už na něj pro samé hrátky sama nestačí. Takže dnes máš konečně příležitost prokázat, že je v tobě aspoň trocha zodpovědnosti. Pomůžeš krasotince s jeho výchovou.“ A aby dokázal, že nejde jen o vtip, dodá ještě: „Tak šup, oba máte hodně co napravovat. Tolik zanedbané práce, do večera máte co dělat. Možná s tím i oceníte pomoc, hlásí se někdo?“ Pohledem přeletí zbytek osazenstva a ať už se někdo k dvojici vděčných rodičů přidá či ne, přejde již k jinému tématu.

„Chmm, hlasování vychází skoro půl na půl, ještě si to rozmyslím,“ oznámí opět o něco zachmuřenějším hlasem a trochu se nadzvedne na opěrkách trůnu. „Teď chci ale mluvit s tebou Poseidone,“ pokyne bohu moře, aby přistoupil blíž k trůnu a jakoby se právě rozpomněl, ukáže ještě na nejzručnějšího z kovářů, „a s tebou vlastně také, Hefaiste!“ Ostatní členy rodiny ponechá pro tuto chvíli jejich osudu a snídani a ihned začne objasňovat důležitost svého požadavku.
„Jde o koně! A musí to být ten nejlepší z nejlepších!“ oznámí Poseidonovi a koutkem oka sleduje i případný příchod Hefaista, „potřebuju ho jako dar pro někoho významného. Vidím ho jako vraníka... ne, hnědáka! S bujnou hřívou a synu, těmi nejlepšími podkovami, jaké dokážeš ukout. Na ceně se už nějak domluvíme, nejsem přeci skrblík.“ Pohledu Héry se Zeus buď záměrně vyhýbá, nebo ji ignoruje a svou veškerou pozornost směřuje právě na dvojici bohů, ke které hovoří.

Zatímco Zeus řešil své koňské problémy a Afrodita s Areem hodnotili své možnosti, přibyla k Olympanům i další z nižších bohů. Hnědovlasá a spanilá Soteria vešla do sálu s ladností a věncem ve vlasech. Její výraz však prozrazoval jistou starostlivost či nelibost. Zamířila si to hnedle ke své představené bohyni, která se usadila v blízkosti Apollóna a jeho netrpělivě přešlapující sestry Artemis. Jen s lehkým náznakem úklony a bez meškání se o něčem rozhovořila, avšak pouze polohlasem. Nejspíš proto, aby ji nemuseli poslouchat všichni v sále.

To Comus, bůh slavností a všemožně zvrácených pijatik, se do místnosti spíše blaženě dokolébal. Při své snaze dostat se k Dionýsovi málem shodil z křesla Demeter sedící kousek vedle něj a pak se pouze o vlásek vyhnul Hermovi, který má na hlavě podobně nezbedné kudrliny jako Comus.
„To byla zase noc!“ pochvaluje si nahlas přiopilým hlasem a bohatě při tom gestikuluje, „a ta serenáda, ta by zvládla namluvit i Area. A nebyla poslední!“ Pro zdůraznění svých slov zamrká, ale na jeho tváři to vytvoří spíše rozpačitý škleb. „Král Kaletor, ten vobr z Théb, pamatuješ si ho?“ zeptá se a obratem si i sám odpoví, „jo tak ten nás zve k sobě na oslavy jara. Prej by tě tam moooc rád viděl a kdyby chtěl třeba i tadyhlenc Hermes... nebo Demeter, byl by eště radši!“ Při označování přizvaných se nerozpakuje a postupně se jim pokouší stisknout ruku mezi svými dlaněmi, snad z jakési opilecké přívětivosti. „Půjdem tam všichni už zejtra! No není to skvělé?“

První špatná znamení

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
Hestia, Artemis, Apollón

Soteria toho rána skutečně působila poněkud nepokojně, čehož si mohli všimnout všichni. Avšak pouze její představená Hestia a bohové v její blízkosti uzřeli skutečnou sklíčenost tváře a hlasu bohyně bezpečí a spásy.
„Má paní,“ naznačila úklonu k vládkyni nad ohněm a po krátké odmlce navázala sklíčeným hlasem, „stala se strašlivá věc. V jedné z vesnic nedaleko Helike uviděli prý vaši věřící božské zjevení. Krásnou nahou ženu s lukem a šípy, inu mysleli, že je to samotná Artemis.“ S nepokrytou obavou v očích se raději vyhne tázavému pohledu bohyně lovu a mluví jen k přímo k Hestii. „Ona však napjala tětivu a jednomu po druhém posílala šípy přímo do srdce. Jen jeden uprchl, pastýř Mekénas, který mě přivolal svými modlitbami a zoufalstvím.“
Pak se konečně odváží pootočit hlavu. „Ne nevěřím, že jste to byla vy, paní lovu,“ ujistí Artemis se smutkem v očích, „na něco takového máte jistě až příliš dobrotivé srdce.“ Sklopí zrak a rozpačitě rozmýšlí, co dál říct.

První špatná znamení

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
Artemis a Apollón

Erotova výchova

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
všichni bohové na Olympu

S chutí se pustím do sladkého jablka a zaposlouchám se do hovoru u stolu. Předmět setkání brzy ztratí mou pozornost, zvláště pak, když se k radě připojí i Ares. Loupnu po něm očima a významně se usměju.
Málem přitom nepostřehnu, co to Zeus říká o Erotovi.
Cože mám jít udělat?
Ani mě nenapadne se zvedat od stolu, tentokrát se ale zdá, že je Zeus skutečně vážný. A mně se s ním nechce hádat. Stočím pohled na Héru sedící po Diově boku.
Možná tady ale nechci zůstávat poté, co se ostatní začnou zvedat a nechají mě samotnou s Hérou...

„To je báječný nápad,“ prohlásím a vstanu. Rozhlédnu se, jestli se snad výzvy s výchovou někdo ujme. Skutečné zkušenosti s výchovou má tady ale snad jen Demeter. A ani u ní to nevyšlo zrovna nejlépe. Já jsem vždy razila spíš heslo, že děti se nejlépe vychovají samy. Podle toho se taky vyvedly.
Pohodím dlouhými vlasy a vydám se k odchodu ze síně. Už tak se začíná plnit dalšími bohy a bůžky a brzy se rada samovolně rozpadne.
„Aree?“ zastavím se a ohlédnu se přes rameno na boha války. Chvíli počkám, jestli půjde také, nebo ne, a pak se houpavým krokem vydám ze síně ven.

Úkoly a návštěvy jsou na Olympu vždy vítány

Vítaný úkol

800 BC, Hora Olymp, palác
Ares

Jestli se Ares vydá za Afroditou, zmizí mu ta na pár okamžiků z dohledu. Afroditin náskok ale není zrovna velký a když přidá do kroku, brzy uvidí její róbu, která právě mizí za jedním z širokých sloupů Diova paláce.
Nezdá se, že by hledala jejich společného syna. Zato to ale vypadá, že šla dost daleko mimo doslech ostatních bohů.
Konečně se zastaví a na rtech jí zahraje úsměv.

„Jakto, žes přišel tak pozdě na rodinnou radu? Snad jsi nezaspal, Aree?“
Kdyby se Ares ptal na Erota a jeho převýchovu, jen bezstarostně pohodím hlavou. „Jako by to snad mělo smysl. Ostatně se mi líbí, jaký je nezkrotný, má to po otci.“
Přejedu prsty po Areově zbroji a dodám: „Radši mi pověz, co se vlastně chystáš dělat? Jestli ti ještě na něco zbývají síly po tom, co jsi se mnou prováděl.“

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
Hesita a Apollón

Olymp - Úsvit nového dne

Moje příjemná nálada mi nevydrží příliš dlouho. Můj super úžasný otec se zdá býti skutečně naštván na jednoho z mých potomků a já, bůh války a chaosu, se mám prý zhostit jeho výchovy. A Já!? Svědomitost? Zodpovědnost? Co to u Krona je? Jsem snad ta stará panna Athéna, abych znal tyhle odborné výrazy? Mě nikdo nikdá nevychovával a jak skvěle jsem se vyvedl. Pff..No, alespoň budu moci strávit čas a Afroditou.
Ale proč vychovávat Erose? Zrovna toho šikovného klučinu,který svými šípy rozsévá zmatek, nesváry a chaos, stejně jako jeho skvělý tatík. Jo, přiznejme si to, jsem na něj náležitě hrdý. Tenhle se mi povedl.

Odevzdaně si odfrknu a pokývnu směrem k otci hlavou. "Jistě, otče. Když myslíš, že to k něčemu bude. Ale moc nadějí tomu nedávám," odpovím mu a poté ještě šibalky dodám, "to víš, má v sobě něco ze svého dědy."
Seberu přilbici, upravím opasek s mečem a kouknu po Afroditě. Ta se už vydala ven ze síně a...U Krona, to je pohled! To je zadek. Když se otočí a osloví mě, nepřekvapí že se dlouho nerozmýšlím a vydám se rychlým krokem za ní se slovy: "Už jdu." Ne zas tak rychlým, abych vypadal jak nadržený kozel, tedy jako otec, ale dost na to, aby mi ta sexy mrška nestihla zmizet z dohledu. Výchova ne-výchova, tohle si nenechám utéct ani za nic. Mám slabost pro ženy, zvláště pro tu jednu...no a co? Jsem muž a syn svého otce.

Ares se samozřejmě za Afroditou vydal. V tomto směru je možná až příliš čitelný. Ale jak vidí pěkný ženský zadek, nemůže si pomoci. Geny nezapře. Jeho city k Afroditě jsou pak jen bonusem navíc. Ať už bude vychovávat syna, nebo provádět postelovou činnost, čas strávený s Afroditou nepovažuje Ares za promarněný.
Zahnul jsem za roh a tu stála v celé své kráse, ten její sexy svůdně rozpustilý úsměv na tváři. Odolat jí? Nemožno.

"Pozdě? Já? Nikdy! Bůh války chodí vždy včas. Tedy kdykoliv se mu to hodí," odpovím s náznakem hrané uraženosti a hrdosti (ta nebude jen hraná) a dodám k tomu svůj vlastní úsměv, který mám schovaný jen pro ni. Ne, že bych se na ostatní usmíval, většinou se jen mračím, ale občas úsměv přivodí víc chaosu, než mračení. "Navíc, když jsem se ráno v posteli probral, něco mi tam scházelo. Něco měkkého, teplého a vlhkého. Rozhodně bych to uvítal víc, než otcovu radu," dodám s pohledem upřeným na ni.

Ohledně výchovy našeho syna mám stejný pocit. Zmínka, že svou nezkrotnost zdědil po otci samozřejmě potěší mé ego. Jsem prostě skvělej, já vím. "Souhlasím. Eros je lump, ale zbožňuji, když těmi svými šípy přináší nesváry a zmar. Skoro jako Eris, jen svým láskorádovým způsobem. Což má bezpochby po matce."
Její prsty mi přejedou po hrudním plátu a já bych ho teď nejraději zahodil. "Síly? Té mám spousty," odpovím ji na její poslední otázku. Udělám krok vpřed a volnou pravou paží ji obejmu kolem pasu. Její tělo přivinu ke svému, abych potvrdil svá slova skutky. "Mám hned několik nápadů. Většina zahrnuje jen minimum, nebo žádné oblečení. Další pak zahrnují spoustu krve a částí lidských těl, ale tím tě nebudu trápit. A ty?"

První špatná znamení

800 BC, Hora Olymp, hodovní síň
Artemis a Apollón

ÚVOD KE STRATEGICKÉ ČÁSTI - VZOROVOVÝ PŘÍSPĚVEK

Drobné jarní povyražení

//systémové příspěvky jako je tento posílejte vždy soukromě pouze PJi a do nadpisů používejte zlatou barvu

800 BC, jaro, Řecko (zatím není známo kde přesně)
Zeus, žena z Amorova šípu

//v hlavičce se snažte vždy uvést co nejvíce místních a časových informací a připojte taky výčet zúčastněných hráčských postav (pokud by byl seznam příliš dlouhý, stačí souhrně napsat všichni nebo všichni vyjma X)

Po zásahu Amorova šípu jsem sice byl schopen vzdorovat jeho vábení, ale když se ranní porada rozešla, neměl jsem už motivaci déle odolávat. Není nad to zpestřit si jinak nudný den na Olympu menším záletem za dívkou, pro kterou se mé srdce opravdu rozbije jako divé. A navíc mám před Hérou dokonalou výmluvu v podobě toho malého raubíře Érota, jehož škodolibost mě ve výsledku vždycky spíše potěší. Nu, tedy ne úplně vždy. Posledně do toho svého šípu zapletl jakousi oháňku... a raději bych to podrobněji nerozebíral.

//RP úvod příspěvku - není nutné jej psát pokaždé, ale můžete v něm hezky popsat motivace vaší postavy a nabrat pak při hodnocení RP nějakou tu manu navíc

//Samotnou systémovou část příspěvku se snažte rozvrhnout podle příkladu výše. Jednotlivé akce vždy nějak slušně pojmenujte a seřazujte je podle toho, v jakém pořadí se budou vykonávat.

Co se many týče, v možnostech jejího využití vás nijak dopředu neomezuji. Měli byste ale pamatovat na několik věcí:
- pokud nejde o obecný zázrak (změna podoby, zjevení, atd.) nebo úkon, snažte se co nejvíce využívat vašich sfér vlivu (např. u Afrodity láska, u Area boj, atd.)
- pokud se nejedná o úkon s nulovou potřebou many (například předávání rozkazů vašemu veleknězi) nebo o zázrak, který jste už v podobné podobě prováděli, vždy se domluvte s PJem na tom, zda je jeho provedení reálné a v jakém rozmezí by se měla přibližně pohybovat investovaná mana; případně se můžete pokusit odhadnout potřebné množství i bez mé pomoci, ale zvyšujete tím šanci, že doporučené rozmezí hrubě podceníte či naopak přeceníte
- rozmezí doporučené PJem neznamená, že při jeho dodržení automaticky uspějete! Do vašich plánů může totiž zasáhnout i jiný bůh a odhad vašeho boha tak nemusí být správný.

A nakonec je potřeba každý krok vašich plánů srozumitelně popsat. Můžete využít stručný větný text nebo klidně i odrážky, to už nechám na vás.
Pokud jsem něco zapomněl vysvětlit nebo vám něco nebude jasné, ptejte se mě v diskuzi nebo v jeskynní poště. Budu se těšit na vaše příspěvky! :)

Pastýř a jeho sen

800 BC, jaro, Řecko (zatím není známo kde přesně)
Hestia, pastýř který se modlil k Soterii

Pastýř a jeho sen

800 BC, jaro, vesnice pod správou Helike
Hestia, pastýř, neznámá dívka

Pastýř je tvým oddaným věřícím a tak je jeho mysl až překvapivě poddajná. Snová verze smrtelníka fascinovaně hledí na zjevení své bohyně a ochotně souhlasí, že ti ukáže vše, co ví.
Společně se přenesete na širší polní cestu mezi rostoucími klasy obilí. Praxinos tudy prochází se skupinou asi tuctu dalších pastýřů a honáků dobytka. Apollónův kočár je již na dosah západního horizontu a mladíci mají pravděpodobně po práci. Nejspíš se přesouvají do města nebo nějakého hostince na rozcestí za zábavou, vínem a děvčaty. Bezstarostně se smějí, vtipkují, vše je ale trochu rozmazané a nejasné, jako bývá většina lidských vzpomínek.
Náhle jeden z nich ukáže na třesoucí se klasy před vámi a pak napůj obdivně, napůl vyděšeně zahvízdá. Jsi zvyklá na své vlastní dokonalé tělo a tak tě zcela obnažená spanilost lučištnice nikterak nevyvede z míry. Reakce mužů okolo tebe jsou však výmluvné. Někteří jen fascionavě hledí, jiní poklekají v posvátné úctě. Pouze Praxinos má ale dosti pudu sebezáchovy a duchapřítomnosti na to, aby vzal nohy na ramena, když se luk pozvedne do výše obličeje dívky. Na vzpomínkou zamlženém obličeji, který se skutečně podobá Artemisinu, se objeví úšklebek.
Pak už se před vámi jen vlní klasy obilí, jak pastýř prchá z místa činu. Jednou či dvakrát dokonce zakopne a musí se drápat na nohy. Nikdo ho však už nepronásleduje. Zachránil se.

Kněžky Hestie

800 BC, jaro, chrám Hestie v Helike
Hestia, velekněžka, kněžky

Mrtví pastýři

800 BC, jaro, chrám Hestie v Helike
Hestia, velekněžka, kněžky

Nesaea se celá uchvácená poklonila zjevení své bohyně a stejně učinily i ostatní kněžky chrámu. Jejich oddanost paní Hestii byla nezměrná, stejně jako touha naplnit její prosbu.
Na konci dne se tedy opět sešly u obětního plamene v čele se svou představenou Melite. Spolu s obětmi, které toho dne Hestii přinesly, se jaly svými vysokými hlasy zpívat i hymnus, aby upoutaly pozornost bohyně a mohly jí přednést svá zjištění.
Pokud se bohyně skutečně objeví, promluví k ní s posvátnou úctou velekněžka Melita.
„Má paní, dobrotivá ochranitelko a strážkyně nad tím nejdražším, co nám život přináší. Vykonaly jsme tvé přání a zjistili, co bylo možno. Ti mrtví muži byli tvými věrnými věřícími, pracovitými pastýři a honáky dobytka. Nebyli to žádní násilníci ani vyvrhelové, naopak prostí a docela slušní mládenci, kteří měli celý život před sebou.
Avšak jejich smrt přirozená nebyla má paní. Každého z nich skolil jediný šíp mířený přímo doprostřed srdce. Umírali okamžitě a všichni stejně. Na venkově lidé mluví o prokletí a zlobě bohyně Artemis. Její nejhorlivější věřící chodí mezi lidem a hlásají, že je potřeba zlobu bohyně uklidnit mnohými obětmi a jejím odprošením. Nikdo však netuší, čím ji náš lid tak pobouřil.
To je vše, co se nám podařilo zjistit, má paní, ale pokud máš pro nás další úkol, velmi rády a oddaně jej vykonáme.“

Diovi úkoly

Wanted: Dívka s lukem

800 BC, Hora Olymp
Hestia, krásná dívka s lukem

Dívka ze snů

800 BC, jaro, Řecko (zatím není známo kde přesně)
Hestia a fénix

Made Corinthia great!

800 BC, Corinth

800 BC, Nemea

Darovaný kůň

800 BC, hora Olymp, hodovní síň
Zeus, Hera, Hefaistos, Poseidon

Zeus si už s úsměvem vyslechne nabídky Hefaista i Poseidona. Zdá se být náhle v mnohem lepší náladě a nepokazí mu ji ani Héřino vyptávání.
„To je tajemství, má drahá ženo. A vůbec, nebuď tolik zvědavá, prý to přináší vrásky,“ odpoví tajnůstkářsky a chce se dál věnovat smlouvání. Když se ale Héra dál zapojuje, rozhodne se ji citlivě přerušit.
„Přece by sis kvůli někomu, koho možná ani neznáš, nedělala škodu,“ namítne vládce bohů a mávne nad jejím návrhem rukou, „Poseidon se v koních vyzná a určitě to zvládne i bez tvé pomoci. Nechtěla by sis radši trochu odpočinout ve svém vzdušném paláci nad Mykénami? Vždyť to tam máš tak ráda a to místo bez tebe přímo zeje prázdnotou. Navíc, když jsem posledně letěl nad starým sídlem zdejších králů, bylo mi až smutno, jak bezútěšně chátrá. Tvá přítomnost by tohle všechno mohla zlepšit, co myslíš, drahá? Možná ti i něco přispěju, protože na tu hanbu se vážně nedá dívat.“
Věnuje Héře další ze svých upřímně pobavených úsměvů a pak se přesune zpět k zadávání úkolu.

„Ten dar musí být dokonalý, takže ani podkovy nemůžeme podcenit!“ rozhodne vládce blesků, „jinak jsem ale rád, že jste do pomoci tak hrr! Mám z vás radost, dokonce i z tebe Hefaiste. Jsi sice chromý a ošklivý, ale když přijde na práci, je na tebe spolehnutí jako na nikoho. Hmmm...“ Na chvíli se odmlčí, snad aby se zamyslel, co nabídnout na oplátku a pak se plácne do kolen: „A odměnu nechám na vás pánové. Přijďte s něčím rozumným a já řeknu ano! Nemusí to být teď, prostě to budete mít u mě.
A to platí i pro tebe, Héro, jestli něco provedeš s tím ostudným palácem.“ S těmi slovy se odmlčí a spokojeně si vloží ruce v bok. Nejspíš je sám se sebou spokojen a čeká ovace.

Wanted: Dívka s lukem

800 BC, Helike a okolí
Artemis, krásná dívka s lukem

Vcítění do zvířat v okolí Helike ti nedělá sebemenší problém. Jsi přeci jen jejich bohyně a němé tváře pro tebe zdaleka nejsou tak němé jako pro smrtelníky či většinu ostatních bohů. Ochotně ti otevřou své mysli a netrvá to ani příliš dlouho, než si začneš všímat silných zážitků uložených v jejich hlavách.
Paměť většiny z nich nesahá příliš daleko. I proto ti nedělá problém probrat se obvyklými stresy v podobě ohrožení života jakýmsi dravcem a podobnými přirozenostmi. Nakonec ti z těch všech tvorů zbude malá myší rodinka a jakási kočka s vyraženým okem, která se je podle všeho tehdy pokoušela ulovit.
Jak jsi však předpokládala, obraz ženy s lukem, kterou jejich mysl skutečně zachytila, je pouze mlhavý. Daleko více v ní probleskují šípy zabodávající se do těl obětí, pach smrti a jakýsi nadpozemský nádech strachu, který je zároveň i pachovou stopou dané ženy.
Její rysy se v tom zamlženém obrazu skutečně podobají rysům tvým, co jen můžeš soudit, ale nejsou stejné. Ta podoba by však mohla ošálit i toho, kdo tě docela dobře zná. A navíc tu byl ten pach. Strach myší ze smrti v kočičích drápech jakoby se ještě znásobil a byl prostoupen jakousi nedůvěrou a nevraživostí i k ostatním členům myšího pokolení. Mysl kočky zase ovládla obava o narušení jejího teritoria a potřeba se rvát a zápasit až do roztrhání těla nepřítele.
A pak tu byl ten pach čpící smrtí, nenávistí a nedůvěrou, který žádné ze zvířat neznalo. To vše tě naplnilo velkou mírou nedůvěry, která tě donutila ještě jednou zvážit možnosti.

Ares

800 BC, Hora Olymp, palác
Ares

Oplácím Areovi jeho pohled s neskrývanou dávkou zadostiučinění. Mám sice manžela, ale ten by mě jen sotva mohl zajímat ještě méně. Zato Area jsem si vybrala a ač většina bohů oplývá nadzemskou krásou, on je přitažlivý svým divokým, syrovým způsobem. S úsměvem sleduji, jak vystrčí hrdě bradu a žíly na krku se mu napnou.
„Vždyť jsi mi roztrhal všechny přikrývky,“ namítnu a pokrčím nožku. Zlehka se jí otřu o Areovo vnitřní stehno. V očích mi zajiskří. Nakloním se k jeho tváři a zašeptám mu do ucha: „Navíc jestli jsi chtěl, abych zůstala, tak sis mě měl lépe držet.“ S těmi slovy ho provokativně kousnu do lalůčku.

Při zmínce o Areově mladší sestře Eris se odtáhnu a ušklíbnu. To ona měla na svědomí celý můj spor o jablko sváru s Hérou a Athénou. Má štěstí, že jsem jej nakonec vyhrála. Po právu, samozřejmě, protože není pochyb o tom, kdo je nejkrásnější.
„Já myslela, že krev je tím nejhonosnějším oděvem boha války,“ opáčím a našpulím rty. Zblízka si jej prohlédnu od hlavy až dolů, kam dohlédnu. „Nic než krev a... možná ještě ta helmice,“ připustím po chvilce zaváhání.

Když se zeptá na mé plány, rozkvete mi na tváři znovu úsměv. „Ach Aree, ty víš, jak ráda rozdávám lidstvu lásku. A pokušení.“ Přivinu se k němu těsněji.
„Ostatně, lidé jsou k tomu jako stvořeni. Jen by nesměli mít takové choré příklady přímo mezi bohyněmi...“ Sám moc dobře ví, o čem mluvím. Ta trojice kyselých starých panen je k posměchu všem na Olympu. „Nejprve je oslabím a pak... samy rády podlehnou.“

Dívka ze snu

800 BC, jaro, Helike a oblast okolo
Hestia, Fénix, velekněžka Melita

Zraku Fénixe ujde máloco a málokdo. I proto máš mnoho důvodů si myslet, že pokud jeho zrak někoho nenalezne, musí to znamenat, že hledaný objekt či osoba tam opravdu není, nebo se umí výjimečně dobře skrývat. A tak tomu bylo i nyní. Přes opravdu velké úsilí tvého magického stvoření se mu nepodařilo nalézt žádnou, aspoň vzdáleně podobnou dívku.

Kromě toho k tobě promluvila i Melita, tvá velekněžka v Helike. Sama nelenila a z vlastní iniciativy se jala zjišťovat další informace ohledně střelkyně. Použila svědectví zachránivšího se pastýře a spolu se svými sestrami se vyptávala lidí ve městě i na venkově. Nikdo však žádnou, ani vzdáleně podobnou, překrásnou dívku s lukem a mistrovskými střeleckými schopnostmi nikdy neviděl a všichni vzpomínají pouze jedno jméno: Artemis.
Po městě a jeho okolí se prý nadále šíří obavy ze zloby bohyně lovu a někteří její věřící bijí na poplach. Není jich však zatím mnoho.
Návštěvy tvých věřících v tvém vlastním chrámu jsou o něco častější a ti bojavější se modlí o tvou ochranu.

Corinthia Rises

800 BC, jaro, Corinth
Poseidon, Hieronimus, Clymene, klisny

Zjevení se Hieronimovi proběhne hladce a přesně podle tvých představ. Jeho mysl je velmi chápavá a představivost více než dostatečná a tak nabudeš dojmu, že dobře využije potenciálu, který jsi do něj vložil.
Ta samé ti již brzy potvrdí i Cepheus, na jehož rady Hieronymus vždy dává. Tentokrát se prý téměř dokonale shodli a král už vydal první pokyny k zajištění materiálu, najmutí umělců a sochařů a provedení dalších administrativních úkonů. Role hlavního stavbyvedoucího a architekta se zhostí Polydius. Ten už se prý navíc nechal slyšet, že tato socha bude stavbou, která zdaleka předčí vše, co bylo doposud postaveno.

V Nemei se zjevíš Clymene, jejíž vnímavost se ti zdá spíše průměrná, ale pravděpodobně si ze snu zapamatuje poměrně dost.
Tvá následná noční práce na zdejších klisnách je ale skutečně poctivá a jsi si vnitřně naprosto jistý, že přinese kýžené „ovoce“.

Pak zjevíš svou vizi ohledně Sicyonu veleknězi Dennisovi, který druhého dne z rána zamíří do paláce. Místo Isiona jej však přivítá královna-matka Desdemona, jelikož její syn a král prý momentálně stůně. Vyposlechne si však Dennisův návrh, zváží jej a netváří se nesouhlasně. Naopak se zdá být plánem kněze příjemně překvapena a optá se, odkud by podle něj bylo nejlepší vzít kvalitní stromy a řemeslné mistry pro stavbu lodí. Dennis jí slíbí, že si do příště dá tu práci a tyto informace jí dodá. Pak se u oltáře v chrámu svěří se vším tobě a prosí, zda mu s odpovědmi nepomůžeš.

Po příchodu do tvého vodního paláce se zdá být Amphitrite poněkud nerudná. Za ta nekonečná léta už si však navykla, že čas od času jsi pryč i několik dní a snášení samoty jí už nedělá takový problém jako dříve. Nechá se tedy celkem snadno obměkčit a dokonce se příliš nebrání ani tvým chtivým prstům. Dřívější vášnivost spojená však i s chorobnou žárlivostí se z vašeho vztahu pomalu vytrácí. Vše je mezi vámi teď klidnější, pozvolnější, ale také jaksi odcizenější než dříve. Toho dne jsi však už opravdu velmi unavený a potřebuješ aspoň symbolicky uzavřít mysl před složitými myšlenkami, na které bude spousta času později.

Kůň

800 BC, hora Olymp, hodovní síň
Zeus, Hera, Hefaistos, Poseidon

800 BC, hora Olymp, hodovní síň
Zeus, Hera, Hefaistos, Poseidon

2 svatby, drahoušku?

Kněžky Hestie

800 BC, jaro, chrám Hestie v Helike
Hestia, velekněžka, kněžky

Kdo je ta dívka?

800 BC, hora Olymp, hodovní síň
Artemis, Hestia

800 BC, hora Olymp, hodovní síň
Hestia

Rozhovor

800 BC, hora Olymp, Artemidino cvičiště
Artemis

800 BC, hora Olymp, Artemidino cvičiště
Hestia

Rozhovor

800 BC, hora Olymp, Artemidino cvičiště
Artemis

800 BC, hora Olymp, Artemidino cvičiště
Hestia

Rozhovor

800 BC, hora Olymp, Artemidino cvičiště
Artemis

800 BC, hora Olymp, Artemidino cvičiště
Hestia

Rozhovor

800 BC, hora Olymp, Artemidino cvičiště
Artemis

Nejdřív si zameť na vlastním zápraží

800 BC, jaro, Poseidonův palác
Poseidon, Amphitrite,
Hieronimus, Persis (oba Corinth),
Desdemona, Isimon (oba Sicyon)

Když Poseidon spustí svůj monolog, Amphitrite se k němu na loži otočí a chvíli na něj jen tak zírá s výhružně nadzvednutým obočím. Vyslechne si jeho řeč až do poslední věty a založí si ruce na svých kulatých vnadech. Vypadá skutečně naštvaně, ale kvůli tomu snad ještě více k pomilování než předtím. Přesto pán moří tuší, že ho čeká pořádná bouře.
„Myslela jsem, že sis své svítání nad mořem a jemný vánek vzal proto, že jsi bez něj nemohl být. Nebo jsi tomu delfínovi snad tenkrát lhal, když jsi ho za mnou posílal? A teď se jenom přivalíš z jakýchsi orgií domů pozdě a bez omluvy do mě začneš dout plány na ty vaše hry s vojáčky?“ odpoví hlasem plným bodavého ledu a mimoděk nasaje pach, který uniká z tvé pokožky.
„To je zápach koní, co z tebe cítím?“ zeptá se a znechuceně nakrčí nosík, „no radši se ani neptám, co jsi s nimi prováděl, ty jedno mořské prase! A hned potom se ten svůj trojzubec pokoušíš strkat do mé lasturky?! Styď se!
A co mi je do těch tvých lidiček? Jsou přeci úplně bezvýznamní. A tebe přeci zajímají víc, než tvá vlastní žena.“ Zhluboka se nadechne a znovu nakrčí nosík a zpod víčka jí ukápne slza. A pak nastane ticho. Trvá jen pár zrniček písku v přesýpacích hodinách a přesto se zdá být dlouhé jako věčnost. Poseidon se už chystá jej přerušit, ale Amphitrite to udělá jako první: „Ty víš, že bych pro tebe udělala cokoli a myslela jsem, že to samé můžu čekat od tebe. Uspořádám pro tebe ty dvě hloupé svatby, ale musíš mi slíbit, že se změníš. Už žádné pelešení jinde než v mé posteli! Žádné vracení se nad ránem, když o sobě nedáš vědět a hrát s lidičkami si můžeš až poté, co se řádně postaráš o štěstí své ženy!“

Zjevení na Ithace

800 BC, ostrov Ithaka
Hestie, fénix, obyvatelé Ithaky

Zjevení na Ithace

800 BC, ostrov Ithaka
Hestia, fénix, obyvatelé Ithaky

Počasí i štěstí Hestii tento den zjevně přálo. Zjevila se na okraji městečka Ithaka na stejnojmenném ostrově již při rozednění a celý den zde rozsévala klid, mír a dobrou náladu mezi lidem. Mnoho zdejších obyvatel ji mělo za poutnici vyslanou bohy či čarodějku, ale jiní skutečně uvěřili v to, že je navštívila samotná bohyně. Našlo se sice i pár nedůvěřivců, ale většina prostých lidí s ní ochotně konverzovala a dělila se s ní o své radosti i soužení. Díky tomu se Hestia velice dobře seznámila s povahou zdejšího lidu i jejich potřebami. Zjistila, že hlavním zdrojem obživy jsou zde ryby, jelikož plodinám se na skalnaté Ithace příliš nedaří. Ostrov ale nabízí opravdu hodně kvalitního kamene a je dost možné, že se níže v podzemí nachází i nějaká ruda či drahokami. Zatím je však ještě nikdo neobjevil. Městečko oplývá jen drobným přístavištěm a pokud se vůbec dá mluvit o obchodu, probíhá jen minimálně s rybářskými vesnicemi na pobřeží Elis.

Jako palác pro zdejšího vládce slouží dřevěná pevnůstka ještě z dob Odyssea, která by zasloužila řádnou rekonstrukci. To stejné ostatně platí i pro celé městečko.
Když se nad sídlem stařičkého krále Andromacha zjevil fénix, vzbudilo to nejprve úděs. Plameny by tuto památku dávných časů strávily velice rychle a tak se stráž chápala luků a vystrašeně sledovala, co se bude dít. Král ale celkem rychle pochopil, že jde o znamení bohyně a vyslal svého syna Telemacha, aby jej místo něj následoval. Sám by mu totiž na svých chromých nohou těžko stačil.
Jeho syn však byl samý sval a brzy se spolu s fénixem objevil na kamenitém pobřeží ostrova. Tam se setkal s Hestií a uchvácen si vyslechl vše, co mu bohyně chtěla povědět. Slíbil, že každé slovo přednese otci a když se bohyně rozplynula spolu s fénixem, zbožně poklekl před nově zažehlým městským plamen.

Olivy na Ithace

800 BC, ostrov Ithaka
Hestia, obyvatelé Ithaky

Kůň nad zlato

800 BC, jaro, Poseidonův palác
Poseidon, Hefaistos

Vinotéka u Dionýsa

800 BC, jaro, Dionýsovy zahrady
Poseidon, Dionýsos

Divoženka, jak jinak tuhle mršku popsat. Krásná, smyslná a šíleně přitažlivá, přesto divoženka. Nejspíš to je součástí jejího kouzla...toho, co mě na ní přitahuje. Jasně, je božsky nádherná a její křivky jsou snem každého muže, přesto bůh musí ocenit i její povahu, která mě neuvěřitelně imponuje.
"To se neboj, krásko, příště tě nepustím," přitáhnu ji pevněji ke svému tělu, ne tak, aby jí to bolelo, ale aby se nedokázala vykroutit, "naštěstí vím, že se ke mě ráda vracíš. Nejsem jako tvůj manžílek, abych se tě pokoušel svazovat. Na to si příliš volná a tak to mám rád."

"Krev nepřátel je skutečně dobrým oděvem, ale lidští válečníci si mě představují ve zbroji...a tak ji nosím. Navíc mě nehorázně sekne," zašklebím se na ni. Kdybych tu chodil jen od krve a s přilbicí, Dionýsos by si ze mě tropil žerty a já bych ho pak musel zřezat. Nemluvě o tom, že by se Athéna mohla při pohledu na mé nahé tělo snad dokonce i začervenat a možná i zvlhnout. A takovou osobní hanbu by nemusela přežít...že bych to přeci jen vyzkoušel? Jsem přeci jen vzor mužství. Příští otcův sněm bude zábava.

"Oho, lásku, jo, tak se tomu vzletnému citu říká. Ale pokušení je mnohem zajímavější, tomu dávám přednost. Muže uvádí v šílenství a ženy vlastně též. Jde ruku v ruce s žárlivostí a touhou...a následkem není nic jiného, než válka,...." skoro zasněně dodám k jejím vlastním slovům, "Trojská válka byla skvělá, miláčku, ta se ti povedla. Už dlouho sem si tak skvěle neužil představení. Masakry, hrdinství, krvežíznivost, vraždění...a za vším tím, láska. Cha! Jsme skvělá dvojka." Nejsem si jist, jestli Afrodita dokáže ocenit Trojskou válku ze stejného pohledu jako Ares, ale to asi málokdo. I když, pravda je, že je to příběh o lásce...

Pokušení. Jo, i my bohové jím trpíme. A blízkost překrásného, lehce oděného, ženského těla má svůj vliv i na boha války. Jak jinak. Udělám s Afroditou přitisknutou k sobě několik kroků vpřed a přitisknu ji zády na stěnu. Vzápětí ji začnu bez skrupulí líbat. V mysli mi proběhne jediná myšlenka správného alfa samce...Moje!

Kůň nad zlato

800 BC, jaro, Hefaistova dílna - Olymp
Poseidon, Hefaistos

Velekněžky bohyně Afrodity

Cilissa

město Methymna
Lesbos (území bohyně Afrodity)
chrám velikosti 2
magická požehnání krásy a přitažlivosti,
slavnosti a orgie ve jménu Afrodity

krása 3, magie 3,
intelekt 2, svůdný tanec 2

Xanthe

město Mytilene
Lesbos (území bohyně Afrodity)
chrám velikosti 2
magická požehnání krásy a přitažlivosti,
slavnosti a orgie ve jménu Afrodity

krása 3,
magie 2, intelekt 2, svůdný tanec 2
intriky 1

Isadora

město Corinth
Corinthia (území boha Poseidona)
chrám velikosti 2
chrám splněných tužeb a slastí

krása 3, intelekt 3,
diplomacie 2,
intriky 1, svůdný tanec 1

Kleio

město Sicyon
Corinthia (území boha Poseidona)
chrám velikosti 1
chrám splněných tužeb a slastí

krása 3,
intelekt 2, diplomacie 2, svůdný tanec 2,
intriky 1

Pelopia

město Phaestos
Kréta (území boha Hefaista)
chrám velikosti 1
část chrámu bude obsahovat keramickou dílnu
tvořící nemravně malované vázy, amfory apod.

krása 3,
intelekt 2, obchod 2, umění 2,
správa 1

Haidee

město Chalcis
Euboea (území boha Apollona)
chrám velikosti 1
vodní lázně, kultivované a umělecky krásné

krása 3, umění 3,
intelekt 2, magie 2

Sestřička při chuti

Olymp, 800 BC
Afrodita, Ares

Dvojice božských milenců se oddává slasti, když vzduch prořízne svištivý zvuk. Ares v tu chvíli ucítí známou bodavou bolest kdesi v oblasti hýždí.
„Zásah! Už bylo na čase, aby tohle nudné cukrování někdo přerušil.“ Zpoza rohu vykročí atleticky tvarovaná mladá žena. Její jediné oblečení tvoří středně dlouhé husté černé vlasy, toulec s šípy a poťouchlý výraz na tváři. V ruce třímá mahagonově černý luk, který podle všeho před chvílí vypustil šíp, který se Areovi houpá ze zadnice jako vlčí oháňka.
„No tak Aree, to ani nepřivítáš svoji sestřičku? S Afroditou ses pelešil celou noc, všichni ji slyšeli sténat. Teď je konečně čas na trochu zábavy. Myslím té pravé zábavy, pamatuješ?“ vyzývavě si stoupne tak tři kroky od vás a s pobaveným úšklebkem na tváři si dá ruce v bok. Máte tak vážně skvělý výhled na její odhalené tělo. Je krásná jak se na bohyni sluší. Ne tak úchvatně jako Afrodita, ale po svém vlastním způsobu. Středně velká ňadra padnou akorát do ruky a zadeček by si možná taky zasloužil nějaké to plácnutí. Těžko ale říct, kolik mužů by si něco takového mohlo před smrtí dovolit více než jednou.
„Já jsem například měla úžasné ráno. Ale ve dvou si užijeme ještě víc zábavy,“ s náhlým zájmem se podívá po Afroditě, „nebo i ve třech, pokud se tedy Afrodita zmůže na víc než na rozdávání lásky a postelové hrátky.
I když... i na ty by večer mohlo dojít, pokud nám to spolu půjde.“

U Héfaista v kovárně

800 BC, hora Olymp, Héfaistova kovárna
Héfaistos, Hestia

U Héfaista v kovárně

800 BC, hora Olymp, Héfaistova kovárna
Héfaistos, Hestia

U Héfaista v kovárně

800 BC, hora Olymp, Héfaistova kovárna
Héfaistos, Hestia

U Héfaista v kovárně

U Héfaista v kovárně

800 BC, hora Olymp, Héfaistova kovárna
Héfaistos, Hestia

U Héfaista v kovárně

800 BC, hora Olymp, Héfaistova kovárna
Héfaistos, Hestia

2 Svatby a tak dále...

800 BC
Poseidon, Amphitrite, Triton

800 BC, hora Olymp
Hestia, Apollon

Apollon

Chrám rozkoše v Corinthu

800 BC, Corinth (oblast Corinthia), chrám Afrodity
velekněžka Isadora

Toho dne se Isadora cítila plná energie jako nikdy dříve. Bylo to už skoro týden, co do ní vstoupila její bohyně, nádherná Afrodita, a promluvila k ní. Z chrámu v Corinthu se měl stát ten nejslavnější svatostánek bohyně v Řecku.
Isadora ledabyle přehodila nohu přes strážce chrámu, který spočíval vedle ní. Tedy spíš, pod ní. Cítila, jak se jeho divoký tlukot srdce postupně uklidňuje. Věnovala mu úsměv a pohladila jeho lesknoucí se hruď.



„Odpočiň si, večer tě čeká hlídka u hlavního vchodu do chrámu,“ oznámila mu a lehce se od něj odstrčila, aby se postavila. V očích muže se zaleskl obdiv a zároveň touha. Isadoru nehalilo nic krom jejích po zadek dlouhých vlasů. Všimla si, že je její společník již znovu připravený jí sloužit. S pobaveným úšklebkem si nazula sandály a pohodila vlasy. „Nezklam mě a budeš brzy zase... odměněn.“ S těmi slovy si nechala podat své roucho a odhrnula splývavý závěs akorát natolik, aby proklouzla ven.
Nesla se s grácií, jaká patří ke kněžkám té nejokouzlivější z Olympanů. Za chůze si uvázala sytě purpurové roucho tak, aby jí těsně obepínalo pas a splývalo po bocích až ke kotníkům. Lehoučká látka nenechávala nikoho na pochybách, že pod sebou ukrývá skutečné klenoty.
Isadora kráčela vysokým mramorovým sloupovím. Mezi jednotlivými sloupy visely stejné závěsové stěny, které propouštěly světlo, stín i zvuky. Mohla tak s uspokojením sledovat siluety těl, které se za nimi kroutily a oddávaly slasti. Stejně tak se chrámem v ozvěnách ozývaly vzdechy a vzlyky rozkoše. Přesně tak, jak si její paní přála.



Velekněžka brzy dospěla ke vchodu do chrámu, prošla kolem stráží, jež hlídají bezpečí Afroditiných služebnic, a vystoupila do hřejivého odpoledního slunce. Přímo před chrámem na volném prostranství vyrůstal ze země strom. Jabloň.
Bohyně jej při své poslední návštěvě požehnala plody, jež vzbuzují v ženách i mužích neodbytnou touhu a vášeň. Afrodiziaka, tak jim bohyně říkala. Isadora sama je již okusila. Chutnají sladce, šťavnatě a lahodněji než jakékoli jiné ovoce, které kdy jedla. Mezi obyvateli Corinthu už se rozkřiklo, že je na tom stromě cosi zvláštního. A na rozdíl od návštěvy chrámu, za kterou se platilo darem bohyni, byl přístup k jabloni zcela volný komukoli, komu se zachtělo jejích plodů. I nyní stál pod stromem hlouček místních, kteří, když spatřili velekněžku přicházet, zůstali lehce překvapeni zírat. Isadora už viděla i pár žen, které se v noci pod rouškou temnoty plížily k jabloni, aby si nepozorovaně vzaly pár jejích plodů. Ani respektovaným bohatým ženám se nevyhne zvědavost a tužba. Velekněžka se natáhla po obtěžkané větvi stromu a utrhla z něj několik plodů. Ty budou darem pro všechny ženy a dívky z corinthských šlechtických rodů. Jak královského, tak těch od Polydia a Peira.
K daru patřilo též pozvání, neboť každý desátý den určila bohyně, že nesmí do jejího chrámu vstoupit byť jen jediný muž. Vyjma stráží, samozřejmě.
Isadora nasbírala do proutěného koše dobré tři tucty jablk, když si uvědomila, že na ni všichni lidé pod stromem beze slova hledí. Velekněžka se vědoucně usmála. „Jen ochutnejte,“ vyzvala přihlížející, kteří vypadali, že váhají, zda smí. „Ale vězte, že nebudete chtít přestat.“ Afroditina služebnice, velekněžka corinthského chrámu a se vší jistotou ta nejnádhernější žena, jakou kdy toto město spatřilo, se ladně otočila a vplula zpět do chrámu.

Shrnutí

U Héfaista v kovárně

800 BC, hora Olymp, Héfaistova kovárna
Héfaistos, Hestia

Zprávy z Řecka

800 BC, jaro, Řecko
všichni

Tajemná střelkyně v Helike

Prý se ta hrozná věc udála již včera před soumrakem. Tedy hrozná... pro osazenstvo božských síní spíše zajímavá a netradiční. Zúčastnění však rozhodně tak nadšení nebyli.
Před putujícími pastýři poblíž města Helike v Acháji se prý zjevila překrásná dívka oděná pouze záplavou svých vlasů, lukem a tětivou plnou šípů. Její sličnost byla podle zpráv taková, že většina mladíků před ní okamžitě padla na kolena jako před bohyní Artemidou.
Ať už však byla tato dívka kdokoli, ponížení pastýřů její srdce rozhodně neobměkčilo. Napjala luk a na jednoho muže po druhém vypouštěla šípy, které vždy zasáhly cíl přímo do srdce. Pouze jediný z pasáčků prý přežil útok nahé dlouhovlásky, jelikož se místo pokory před domnělou bohyní dal okamžitě na útěk. Mohl tak podat smutné svědectví o strašlivé smrti svých druhů, které se po celé Acháji rozneslo doslova rychlostí letícího šípu.
Přes velkou snahu kněžek Hestie, které vytrvale uklidňují obyvatelstvo, se i několik lidských dní po útoku nad Achájí stále vznáší strach z hněvu Artemis. Lidé jí přinášejí oběti, pokud se na ně zmůžou a modlí se k Hestii ještě více než dříve, aby je ochránila. Dá se předpokládat, že pach obavy brzy vyčpí, pokud už se nic podobného nebude opakovat. Ale kdo ví, jestli šlo jen o náhodou a nebo o skutečný hněv bohyně?

Kameníci a sochaři v Corinthu

Do města Corinthu, jednoho z největších přístavů v celém Řecku, se sjíždějí sochaři a kameníci z dalekých končin. To vše prý způsobilo náhlé rozhodnutí krále Hieronyma, který se rozhodl postavit velkou sochu bohu patronovi svého města, Poseidonovi. Má jít o majestátní postavu třímající obří trojzubec a dohlížející na město a državy mocného Corinthu. Bude se jednat o ojedinělý stavební projekt, nebo se brzy objeví další? To ukáže až čas.

Afroditiny jabloně v Corinthu a Sicyonu

Před velkým chrámem bohyně Afrodity v jádru města Corinthu byla už před dávnými časy vysazena jabloň. Strom, který má symbolizovat její vítězství ve sporu o nejkrásnější bohyni Olympu, už stačil dorůst do úctyhodných rozměrů a zkrášluje tak vstup do svatostánku bohyně. Nyní se mu však podle všeho dostalo pozornosti, které ještě zvýšilo jeho význam. Velekněžka chrámu, překrásná Isadora, se totiž nechala slyšet, že jablka tohoto stromu jsou nově požehnaná samotnou bohyní Afroditou.
Již před touto událostí byl chrám bohyně krásy a lásky hojně navštěvován urostlými námořníky, šlechtici a dalšími muži. Lačnost po zážitcích plných vášně se však nyní ještě o něco zvýšila a není příliš důvodů pochybovat o tom, že ještě o něco poroste. Jablka z Afroditina stromu se rychle stávají velmi oblíbenými mezi všemi vrstvami obyvatelstva, jelikož utrhnout jedno či dvě si bezplatně může úplně každý. Tento fakt nespíš z části vyvažuje placený vstup do chrámu bohyně i údajně přísný výběr jedinců, kteří jsou dovnitř vpuštěni.
Další zajímavostí ohledně Afroditina chrámu, která se městem proslýchá, je nový zákaz vstupu pro jakéhokoli muže každý desátý den v řadě. Není však zatím zřejmé proč.

velekněžka Afrodity - Isadora z Corinthu

Zjevení Hestie a práce na Ithace

Na ostrově Ithaka se prý zjevila samotná bohyně domácího krbu, míru a velebení domova. Hestie se před nuzným obyvatelstvem polozapomenutého ostrova zjevila v celé své kráse i se svým věrným fénixem. Zanechala za sebou velkou stopu a úžas, ale podle dalších zpráv to rozhodně není vše.
Zdejší vetchý král nechal hned druhého dne svolat svůj lid a zvěstoval, že je jim bohyně hluboce nakloněna. Mají prý pro její slávu rozšířit město a vybudovat velký přístav, který přinese Ithace blahobyt a prosperitu. Mnoho obyvatel se nyní přidalo do řad kameníků a dochází k masivní těžbě materiálu pro rozsáhlý stavební projekt. Jednou ze staveb má být i chrám na počest bohyně, která je tak laskavě navštívila a ukázala jim cestu.

Pijatika poblíž Théb

Král Kaletor thébský se nechal slyšet, že poblíž svého letního sídla uspořádá hostinu, která bude doslova hodna hýření bohů. A také se rozhodně nezdráhal bohy pozvat a někteří mu již dokonce i přislíbili účast.
Přípravy jsou skutečně mohutné a královská pokladna se pod vahou všech těch sudů vína, hor masa a bochníků sýrů pořádně prohne. Na každý pád to vypadá na zábavu, na které by neměl žádný bůh lačný nespoutané zábavy chybět.

Neklid v Delfách

Xenophilie, královna Delfská, si prý nechala odhalit budoucnost v místní věštírně. Na tom by nebylo nic překvapivého ani zvláštního. Alespoň tedy v případě, že by její věštba dopadla podle představ.
To se však nestalo a vznětlivá královna ihned po jejím vyslechnutí veřejně proklela Apollóna, který nad věhlasnou věštírnou drží ochranou ruku. Královna se nechala slyšet, že pohanu, kterou se na ní dopustil, splatí krví jeho věřících, pokud se jí sám osobně nepřijde omluvit.
Král Xenophanes se za slova své ženy vzápětí omluvil a dokonce ji prý nechal zavřít do domácího vězení. To ale nic nemění na faktu, že nevraživost mezi věřícími dvou nepříliš přátelských bohů je teď vypjatější než kdykoli dříve.

Zhroucení krále Minoa

Mínos, král starobylého města Cnossus, se údajně zhroutil při jedné ze svých vydatných večeří ve společnosti nejvyšší šlechty. Okamžitě byl svěřen do péče těch nejlepších dostupných felčarů, ale jeho bolesti a střídavé ztrácení vědomí se za poslední dva dny vůbec nezlepšilo, spíše naopak. Jeho milující mladá žena Berenike prý nechala svolat léčitele z celé Kréty i zbývajících míst v Řecku a slíbila jim královskou odměnu, pokud dokáží krále uzdravit. Jestli její laskavá starost manžela zachrání ale ukáže až čas.

V kovárně

800 BC, Hefaistova kovárna
Hefaistos, Poseidon

V kovárně

800 BC, Hefaistova kovárna
Hefaistos, Poseidon

Chrámy Hestie - Hledání stavitele

V kovárně

800 BC, Hefaistova kovárna
Hefaistos, Poseidon

V kovárně

800 BC, Hefaistova kovárna
Hefaistos, Poseidon

Královská návštěva

800 BC, léto, Afroditin chrám v Sicyonu
velekněžka Kleio, královna matka Desdemona,
Afrodita

Tvůj chrám v Sicyonu navštívila o desátém dni Desdemona, královna matka a patrně nejmocnější postava ve městě. Je po většinu svého života tvou oddanou věřící a i přes svůj status vdovy je stále nádhernou a žádoucí ženou.
Poděkovala za jablíčka, na kterých si prý s chutí smlsla, a ihned si požádala o více než klasickou péči od tvých kněžek. Samotná Kleio se jí s radostí ujala a užily si spolu s královnou spoustu vlhké zábavy, ke které Kleio brzy povolala tři urostlé členy chrámové stráže.
Když si pak obě ženy užívaly zasloužený odpočinek v horké lázni, zmínila se Desdemona o zjevení možské bohyně. Ta ji prý ponoukala k oženění jejího syna, krále Sicyonu, za dceru corinthského krále Hieronyma, Persis. Zmínila se však také, že její syn je "imbecil a je ještě nesvéprávnější než ostatní mužové". Nadhodila pak otázku, že by jí docela zajímal názor velekněžky a pokud by o to mohla požádat, i bohyně Afrodity, protože by se nerada protivila její vůli. Své nevadnoucí krásy a apetitu si podle všeho velmi váží a nerada by o ně přišla.

1 svatba, drahoušku?

800 BC, Hefaistova kovárna
Hefaistos, Poseidon

V kovárně

Olivy na Ithace

800 BC, ostrov Ithaka
Hestia, obyvatelé Ithaky

Třicet sazenic se krbem přeneslo bez problémů a obyvatelé tento malý zázrak s úžasem uvítali. Několik nadšených vesničanů se hned dalo do jejich zasazování. Ačkoli to nejsou sadaři, tak alespoň některé stromy určitě vyraší, i když těžko hádat, kolik jich ve výsledku bude. To ukáže až čas.

Hledání stavitele

800 BC, Achája
Hestia, Hestiiny kněžky

V kovárně

800 BC, Hefaistova kovárna
Hefaistos, Poseidon

V kovárně

Hefaistos na záletech

800 BC, ostrov Achája
Hefaistos, vhodná žena

Pták, kterého sis vybral, je evidentně šikovný, protože už brzy nalezne vhodnou kandidátku pro tvé božské požehnání. Snědší dlouhovláska si o tvou přízeň přímo říká a nechá šikovného kováře, aby se jí podíval na podkovičku.
Ženu pak s polibkem zanecháš v domě na okraji Helike a více se o ni zatím nestaráš.

Labyrint pod Cnossem

800 BC, Cnossus
Hefaistos

Když vkročíš do labyrintu a zažehneš plamen, aby sis osvítil cestu, zjistíš, že moc daleko nedojdeš. Hlavní chodba se zhroutila, a aby ses dostal dál, budeš se muset zbavit kamenů. U závalu je do zdí a na podlahu také vyškrábáno několik varování s lebkami, hady, zkříženými hnáty, býčími hlavami a dalšími symboly, které mají běžné smrtelníky zřejmě odradit od vstupu. Ty jsi však bůh a jen tak něco tě nezastraší. Jak se rozhodneš?

Kování - trojzubec pro Poseidona a podkovy pro Dia

800 BC, hora Olymp
Hefaistos

Podkovy máš během chvíle hotové. Není to špatná práce, ale na tebe taky žádný zázrak, s kterým by ses chtěl vychloubat. Zeus by ale rozdíl stejně nepoznal, tak co?
Trojzubec ti samozřejmě trvá podstatně déle a střídáš práci na něm s kováním pásu a dalších serepetiček pro Afroditu. Už to ale nebude trvat dlouho a oboje bude hotovo.

Olymp, 800 BC
Afrodita, Ares

"Sakra!" zařvu vyrušen z laskání Afrodity a odskočím od ní, ruka mi ihned sjede k mé zadnici, ze které mi čouhá...šíp?! Co? Jediný pohled na střelce mi stačí, abych pochopil o co kráčí. Jistě, má bláznivá sestra je zase v akci, "bylo to nutný? Právě jsem byl u něčeho fakt příjemného!" Načasování jako vždy perfektní...pro ni. Méně již pro mne.

"Má výdrž a chtíč jsou nekonečné," odpovím prostě a pokrčím rameny, jako by to vysvětlovalo vše. Pak se mi na tváři objeví onen typický nebezpečný úsměv, který neslibuje nic menšího, než zkázu, bolest a utrpení, "ale když už jsi tady, myslím, že bych nás dokázal zabavit. A když říkám nás, myslím tím nás tři."

V očích se mi zableskne a pohledem přejedu z Afrodity na Eris a nazpět. "Určitě jste slyšeli jste o Delfách, o městě s věštkyní Apollónovou. Náš předrahý bratříček si Delf cení víc, než je zdrávo a jak se ukázalo, tamní lidská královna má o něm a jeho věštírně vlastní mínění... Stejně jako já..." Již nejspíš tušíte, Eris určitě, kam míří mé myšlenky. Nyní do toho zapojit i mou svůdnou partnerku.
"Napadlo mě, jak Apollónovi trochu věštírnu a vlastně celé město, oživit. Samozřejmě k tomu budu potřebovat i vás dvě. Prvně vyřídím královnu, i když urazila jen toho pitomce Apollóna, stále razila boha. Proto poslouží jako hlavní oběť. Co bude následovat bude potřebovat zásah vás dvou. Já dodám královnu a muže, Areovi válečníky z Delf. Eris se postará o Mausola, jak, to nechám na tobě. Chci aby zešílel a jednal bez rozmyslu. A tady drahá Afrodita by mohla rozvášnit dav a chtíč všech válečníků...proč? Protože oběť bude vykonána v podobě orgie, orgie při které poteče spousta, spousta krve. Každý z nás si přijde na své a nudit se určitě nebudeme. Co ty na to, krásko? Sestřičko?", představím jim svůj nápad a vůbec se netajím svým nadšením pro něj.

Dary bohům a lidem

800 BC, jaro, Poseidonův palác
Poseidon, Amphitrite

Amphitrita se celá rozzáží, když uvidí, že jsi jí donesl šperk. Vypadá to, že ses opravdu trefil do jejího vkusu a má z něj vážně radost. Spokojeně se uvelebí v tvém náruči a opětuje ti polibek.
Když pak ale vytáhneš korunu druhou, i když o něco méně dokonalou, Amphitritin půvabný úsměv o něco povadne. „Na pána moří projevuješ obyčejné smrtelnici až příliš mnoho náklonosti, “ odpoví trochu rozmrzele a převezme od tebe druhý šperk, „a to jsem si myslela, že jsem pro tebe výjimečná.“ Zavrtí hlavou a pokrčí rameny. „No, raději už půjdu, musím přece zařizovat tu svatbu,“ vyvlékne se ti z náručí a nechá tě v místnosti samotného.

Dary bohům a lidem

800 BC, jaro, Poseidonův palác
Poseidon, Amphitrite

Cihla k cihle - plány pokračují

Kréta

Poseidon přichází...

Achaia - Vzestup Acháie

Sestřička kazi... luk

800 BC, Olymp
Ares, Afrodita, Eris

Když ode mě Ares odskočí, nespokojeně zavrčím. Ani se nesnažím svou frustraci skrývat, když vidím, kdo je strůjcem toho vyrušení. Eris, bohyně sváru. Její jediné štěstí je, že mě tehdy při Paridově soudu nemohla rozhodit. Kdo jiný by taky zvítězil, když ne já?
„Jestli ses chtěla přidat, stačilo jen říct, Eris,“ ušklíbnu se na bohyni a přivinu se Areovi k boku. Zavrním a znovu si sestru svého milence prohlédnu šelmovským pohledem. Nahá a s lukem? Takhle jsem ji obvykle nevídala. I když my dvě jsme se obecně moc nestýkaly. „Neříkej, že sis hrála na Erota,“ popíchnu ji lehce.
Se zájmem pak natočím hlavu směrem k Areovi a poslouchám. Na tváři se mi objeví tázavý výraz. Delfy sice znám, ale tamní lidé mě nikdy dost nezajímali. Mausol? Že by snad tamní král?
Přesto se mi začíná v hlavě formovat představa, která nezní vůbec špatně.
„Ty víš, že na krev mě tolik neužije,“ odpovím Areovi, „ale je to tvé území a tví věřící. Ti budou dýchat, skučet i krvácet pro božského válečníka. A pokud si budu moci dost pohrát...“ Vtisknu Areovi polibek, pohladím jej po bradě a usměji se. „Počítej se mnou. Kde se to má odehrát? Ve tvém chrámu? Nebo v královském paláci? Či na nějakém náměstí?“
Poté se otočím s vyzývavým úsměvem na jeho sestru. „A tebe beru za slovo, Eris.“

Zábava pro všechny

800 BC, hora Olymp
Ares, Afrodita, Eris

Když se Ares začne ošívat a na obličeji Afrodity se objeví nelíčené rozčilení, do Erisina úšklebku se vloudí skutečné nadšení.
„Hrála jsem si na někoho mnohem méně zábavného,“ odpoví Afroditě s dívčí hrdostí, „ale v mém sucharka působila ta sucharka daleko šťavnatěji.“ Hřbetem volné ruky si škádlivě projede celé údolí mezi ňadry a pošle bohyni krásy vzdušný polibek. Pak už si slovo vezme Ares. Již po prvních pár větách se oči jeho sestřičky doslova rozzáří nadšením a ozve se spokojené zavrnění.
„Věděla jsem, že mě nezklameš, bratříčku!“ uculí se a mrkne Areovým směrem, „a budeš koukat, co s tím Mausolem všechno provedu. Vzbuzovat šílenství je tak zábavné. Je to jako lov kočky, která chytá myš. Ta potvůrka se schová v kdejaké díře, ale kočka ji nakonec stejně dostane.“
Pak tázavě pohlédne na Afroditu, na chvíli snad i s obavou. Když ale bohyně lásky souhlasí, mrkne Eris i na ni a smyslně si olízne horní ret.
„Takhle se mi líbíš,“ zapřede spokojeně a přejde blíže k vám. „A neboj se, postarám se, aby se to líbilo i tobě. Nejprve ti ukážeme trochu zábavy my a potom,“ uchopí volnou ručku bohyně a zlehka stiskne rty kůži mezi palcem a ukazováčkem, „si užijeme podle tvého scénáře.“
Pak se znovu narovná a jedním škubnutím vytrhne šíp z Areovy zadnice. „Tak co, jdeme na to? Nebo tu budeme stát a koukat na sebe jak Hestie a její krb?“

Královské zacházení

800 BC, léto, Afroditin chrám v Sicyonu
velekněžka Kleio / Afrodita, královna matka Desdemona

Horká lázeň příjemně hřála, voněla po květech s kořením, a nad vodní hladinou se vznášela pára. Ta se srážela na mramorovém stropě chrámu a pomaličku kapala po sloupech zpátky dolů.
Kleio naslouchala královně, ležérně se přitom omývala žínkou, ale když se Desdemona odmlčela, aby si vyslechla názor velekněžky, tak ta zaklonila hlavu na kamenný okraj lázně, jako by se chystala ke spánku. Na okamžik snad ani neslyšela hlas svého hosta. Když se Kleio probrala, vklouzla zpět do koupele a na tváři se jí zračil zcela sebevědomý výraz. Náhle si prohlížela královnu novýma očima. Plnýma života, hodnotícíma, hlubokýma.
„Musím říct, že se mi líbí, co vidím,“ promluví velekněžka a královně již může docházet, s kým to má čest.



Afrodita v těle kněžky rozvlní vodu, když se přibližuje k ženě naproti. „Skutečně má věřící, na niž mohu být hrdá,“ zhodnotí královnu poté, co se zastaví asi stopu od ní. Afrodita zlehka pohybuje pažemi na vodní hladině, skoro jako by napodobovala pohyb letících křídel. Přitom hovoří sladkým lahodným tónem a jemně se usmívá.
„Sama to dobře víš. Máš mou přízeň, což se neodmyslitelně odráží na tvé kráse. Princezna Persis je též mou věřící. A pamatuj, já od svých věrných očekávám vzájemnou pomoc, ne soupeření. Vašimi konkurentkami jsou ty, které zasvětily svou víru Héře, Athéně a podobným zapšklým bohyním. Nebo dokonce bohům.“ Kleio aneb Afrodita nakrčí pobaveně nosík.
„Máš sice syna, který se pramálo vyvedl, ale tvé dcery jsou krásné, chytré, silné. Mohla bys do svého paláce uvítat stejně nadanou dívku. Která navíc nebude tvou dcerou,“ kněžka se přiblíží ke královně a dlaněmi jí přejede po pažích. Nakloní se k ní natolik, že při posledních slovech ji lechtá sladkým dechem na tváři.
„S Isionem si starost nedělej. Doteď jsi za něj rozhodovala skvěle a nyní byste na to mohly být dvě. A silná vnoučata... ta můžeš mít i bez jeho přispění.“ Kněžka se k Desdemoně nakloní a dlouze ji procítěně políbí. Královna může cítit, jak jí přejede po páteři vlna vzrušení. Tehdy se také bohyně zase vytratí.
Stále zde však zůstává Kleio a voda je ještě horká...

Poseidonovy plány

800 BC, jaro/léto, Corinth
Cepheus, Hieronymus

Cepheus se vrátí do chrámu a ihned tě informuje o průběhu rozhovoru s Hieronymem. Vládce prý chápe více než dobře, že každá pomoc má svou cenu a navíc uznává, že šikovnost Hefaista se ve městě může velmi hodit. Slíbil tedy, že se o stavbu malého chrámu božského kováře postará.
Hieronymus pak velmi děkoval za přízeň ohledně perel a nechal se slyšet, že na příště nechá Poseidonovi u oltáře skutečně výjimečnou oběť. Nového zdroje, pokud se mu ho podaří najít, samozřejmě využije, jak nejlépe to půjde.
Také už prý začala domluva sňatku mezi králem Isionem a jeho dcerou Persis. Zatím je sice pouze ve fázi jednání, ale obě strany vypadají té možnosti nakloněny. Persis sice není příliš šťastná, že si má vzít imbecila, ale otci se ji už podařilo přesvědčit k jisté míře svolnosti. K jejímu přesvědčení prý velmi pomohl i perlový šperk, který dostala od samotného Poseidona, za což Hieronymus také velmi děkuje. Princezna sama byla v danou chvíli přítomna a zmínila se, že pokud bude dostávat takové dárky často, možná ten život s imbecilem nebude tak strašný.
Po jejím odchodu probral Cepheus s králem i princezninu víru v Afroditu. Váže se k tomu, že Hieronymova bývalá žena byla věrná Afroditě a ženské členky rodu tak vychovávala pod jejím vlivem. Princeznu Mykale se Hieronymovi prý podařilo nadchnout pro Poseidona více, ale u ostatních dcer král zatím neslavil takový úspěch. Přesto se o to bude dál pokoušet.
Cepheus k tomu navíc poznamenává, že král si dokonce vzal svou vlastní dceru, která stále pravidelně obětovává Afroditě.

král Hieronymus

800 BC, jaro/léto, Sicyon
Ision, Desdemona, Dennis

Dennis nebyl z návštěvy královského paláce právě nadšený. Příroda mu nadělila ne zrovna líbivý vzhled, takže jej u dvora často šeptem porovnávají s podobně šeredným Isionem. On si toho ale je na rozdíl od krále vědom.
Ision a jeho matka Desdemona si slova Dennise vyslechli a král se při zmínce o větším množstvím perel upřímně zaradoval. S pohledem na matku radostně prohlásil, že budou bohatí a se zájmem přikyvoval na vše ostatní.
Desdemona si pak vzala slovo a slíbila, že jakmile se příjmy města dostatečně navýší, s radostí pověří stavitele budováním nového chrámu pro Hefaista. Vyjádřila ale mírné podivení nad tím, proč je pro stavbu lodí tolik potřeba právě Hefaistos, když jejich patronem je přeci sám Poseidon. Dál ale slova kněze nezpochybňovala rozešla se s ním v relativně dobré náladě. Ision na rozloučenou prohlásil, že už se velmi těší na lov perel a sám se hodlá naučit, jak je z hlubin moře lovit.

královna matka Desdemona

800 BC, jaro/léto, Řecko
všichni velekněží

Kněží ti děkují za tvůj dar many, který zlepší jejich schopnosti. Velekněží za ně slibují, že tohoto daru budou užívat s mírou a rozumem. Samozřejmě také budou žehnat lovcům perel, pokud jsi pro posvěcení přijdou.

Výstavba v Acháji

800 BC, Achája
Hestia, kněží a vládci Acháji

Helike
Tvá velekněžka Melita má s královskou rodinou velmi dobré vztahy a Aegeus ji tedy vřele přijal. Nechal si od ní blíže vyložit tvé zjevení a ujistil se, že vše pochopil správně. Domluvili se, že Melita bude celý projekt rozšíření přístavu řídit spolu s ním a přidá se i Cepheus, který má na rozkvětu obchodu vlastní zájem. Plány má poskytnout Katina, která se do Helike přijede brzy podívat z Patras. Ta také vybere vhodného stavbyvedoucího, který bude dělníky řídit v době její nepřítomnosti.

Patras
Sama Katina má v Patras o něco složitější pozici. Loxias sice není špatným králem, ale je to spíš voják. O obchodu toho moc neví a i přes zjevení bohyně má pořád z části pocit, že peníze by se měly šetřit či případně použít jinak. Není tedy podle Katiny ochoten investovat tolik, kolik by bylo potřeba. Velekněžka se proto ptá své bohyně, jestli by nemohla vést cesta přes jiného vlivného šlechtice města, i když by nebyl jejím věřícím. V případě spojenectví s takovým šlechticem by šance přesvědčit krále byla možná větší.

Aigion
Král Lagos je teprve oříšek, který je těžké rozlousknout. Jeho záliba v dávno skončených bitvách a hlavně klábosení o nich je sice někdy zábavná, ale má i stinné stránky. A to hlavně v případě, když s ním jste nuceni mluvit o něčem jiném. Perse sice rozumí obchodu a má perfektní předpoklady si u dvora získat přátelství téměř kohokoli. Když se však zmíní o investivi do přístavu, král Lagos o tom nechce ani slyšet. Válečné lodě, ty prý ano, ale přístav už přece mají, tak co se jím dál zabývat.
Královna Xene Perse aspoň ubezpečila, že na krále ještě zkusí nenápadně přitlačit a přimět ho k rozumu. Hlavní zájem o rozhovor s velekněžkou měl ale Tellias, Lagův mladší bratr. Vyptával se na obchodní dopad, cenu a další záležitosti. Nakonec poněkud zklamaně přiznal, že bratr ho z městské pokladny rozhazovat nenechá. Je to škoda, protože Tellias působí jako nápaditý muž s velkým přehledem ve společnosti a klidnou myslí. Ale třeba by s tím bohyně mohla něco udělat...

800 BC, Cnossus
Hefaistos

Labyrint pod Cnossem

800 BC, Cnossus
Hefaistos

Tvé ruce jsou zvyklé na tvrdou práci a oplývají božskou silou. Díky tomu pro tebe kameny nepředstavují sebemenší překážku a během chvíle je cesta do nitra labyrintu volná.
Jakmile sestoupíš o něco níže do hlubin země, upoutá tvé smysly podivný zatuchlý zápach. Z kovárny jsi sice zvyklý na nejrůznější vůně, ale tahle konkrétní ti žádnou z nich nepřipomíná.
Vybaví se ti starý příběh o Minotaurovi, Theseovi, Ariadně a jejím klubku. Jak se v téhle spleti chodem vlastně vyznáš? Klubko jako měl dávný hrdina sis s sebou nevzal, ale určitě existují i jiné způsoby, jak bezpečně projít bludištěm až do jeho středu. Tam, kde kdysi přebýval bájný Mínotaurus, který se živil krví a masem panen a mladíků. Co se tam asi skrývá nyní?

Labyrint pod Cnossem

800 BC, Cnossus
Hefaistos

Labyrint pod Cnossem

800 BC, Cnossus
Hefaistos

Postupuješ pomalým, ale jistým kulhavým krokem. Na každé křižovatce, kterých je po cestě opravdu hodně, se zastavíš a uděláš dobrou magickou značku. Není to nic, co by tě jakkoli vysilovalo, ale při návratu mohou být neocenitelné.
Snažíš se následovat zápach a vystopovat tak jeho zdroj. Ze začátku je to opravdu těžké a musíš se několikrát vrátit zpátky k předchozí značce, nakonec ale najdeš správný směr. A jelikož smrad podle předpokladů zesiluje, už pro tebe ani bloudění není takovým problémem.
Postupuješ už určitě přes hodinu a začíná tě to vše už trochu nudit. Vzpomínáš na plamen ve své kovárně, kde bys nejraději stál a bušil kladivem do nějakého nového kyrysu nebo helmice. Náhle však cosi upoutá tvou pozornost.
Uprostřed chodby se v dosahu světla zjeví jakýsi útvar. Zdá se podlouhlý, šedivý a když přijdeš blíž, uvědomíš si, o co jde. Kůže je pokrytá světlými šupinami a táhne se od tvých nohou až k nejbližší křižovatce a možná i do zatáčky. Tvor, který ji ze sebe svlékl musel být dlouhý desítky metrů a pokud je snad tohle jen ocas, pak možná ještě více. Druhou možností pak je, že to byl had, opravdu mocný a s tělem širším než tvá stehna.
Zápach stále plní tvá chřípí. I přesto, že sis na něj za ty hodiny už mohl zvyknout, je pořád dost nepříjemný a slabší povaze by určitě řádně rozhoupal žaludek. Co ale dál? Pokračovat nebo raději zajít pro pomoc?

Labyrint pod Cnossem

800 BC, Cnossus
Hefaistos

Labyrint pod Cnossem

800 BC, Cnossus
Hefaistos

Překročíš svlečenou kůži a vydáš se dál vstříc stvůře, která ji kdysi vlastnila. Už nemůžeš být daleko, protože smrad, který zaplavuje zdejší tunely, už je téměř i vidět.
Chodby se ještě rozšiřují, svažují a jsou posety kupkami hmoty ve větším i menším stádiu rozkladu. Výkaly, moč a možná ještě horší věci jsou všude okolo a i ty se svou odolností máš vnitřní tendenci začít dávit. Samozřejmě to dokážeš bez problému ovládnout, ale i tak ti není zrovna do zpěvu.
Náhle si všimneš, že chodba ústí do nějaké místnosti. Osvětlené místnosti, uvědomíš si, když uzříš na konci tunelu světlo, které nevydává tvůj oheň. Zároveň ucítíš, jak se kamenná výstuž chodby zlehka zachvěje. A pak znovu, v pravidelném rytmu.
Dobelháš se ještě o něco blíže a nastražíš uši. Tentokrát už téměř s jistou rozeznáváš chrapot, který se nese stěnami místnosti. Smrtelníkovi by se při jeho poslechu nejspíš zježila kůže po celém těle, ale i tobě připadá přinejmneším povědomý. Takhle určitě neoddechuje had, spíš nějaké mohutné zvíře.
Stojíš už jen pár desítek metrů od ústí chodby do místnosti. Vejdeš dovnitř? A pokud ano, tak jakým způsobem?

Labyrint pod Cnossem

800 BC, Cnossus
Hefaistos

Výstavba v Acháji

800 BC, Achája
Hestia, kněží a vládci Acháji

Výstavba v Acháji

800 BC, Achája
Hestia, kněží a vládci Acháji

Patras
Katina se pustila do vyjednávání s Attalem a společně připravují návrh, který představí králi Loxiovi. Katina věří, že tato spolupráce již brzy přinese ovoce.

Aigion
Král Lagos zprvu naslouchá slovům Hestie a i když ji velmi respektuje, jde poznat, že se mu její slova vůbec nelíbí. Souhlasí sice s tím, že peníze jsou potřeba, ale město jich podle něj má momentálně dost. Mělo by je prý rovnou využít na vojsko a konečně vyrvat Naupactus z krvavých rukou Areových věřících. Měl to přece udělat už jeho otec, ale ten byl stejný zbabělec a lenoch jako je Lagosův bratr Tellias.
I proto se Lagos doslova rozzuří, když Hestie zmíní bratrovo jméno a doporučí, aby předal výstavbu do jeho rukou. V přítomnosti bohyně se Lagos mírní a svou nevoli projevuje jen nesouhlasem a střídavým zatínáním pěstí. Je ale viditelné, že nebude chtít skončit jen u toho.
„Tellias je zbabělý budižkničemu, jako byl i otec. Do je rukou svěřím možná tak prasečí chlív a i to je na něj moc!“ odpoví vztekle, „mou korunu by chtěl. Ale já nejsem blázen ani jeho poskok. Já jsem tady král. Bude po mém!“ Podrážděně se dívá na bohyni, která ho tolik zklamala.

Výstavba v Acháji

800 BC, Achája
Hestia, kněží a vládci Acháji

Lagos Aigionský

800 BC, Achája, Aigion
Hestia, Lagos

Král Lagos sedí ve svém mohutném křesle a každý sval na těle má napjatý jako strunu. Žilka na čele mu tepe jako o závod a ruka se stále střídavě svírá v pěst.
Jeho bohyně však s naprostým klidem obchází okolo krbu a vyrovaným hlasem ho doslova zavaluje argumenty, na které král není schopen nalézt odpověď.
Už, už se chystá vyslovit s nějakým nesmyslem na protest, když tu ho něco přinutí se znovu posadit. Oheň v krbu znásobil svou sílu a kontrastuje tak s klidem a smířlivostí své paní.
A s tím jak plamen sílí a žhne čím dál více, vyprchává vztek a síla odporovat z krále Aigionu. Společně se smrksknou do přání, aby to vše už hlavně přestalo a nemuselo se už nikdy opakovat. Z pýchy a arogance krále Lagota se nyní jen smutně doutná.
„Tak co mám teda dělat?“ rozpřáhne ruce ve vnitřní beznaději poraženého a chvíli na Hestii jen tak civí. Pak skryje hlavu do dlaní a vyslechne si vše, co se mu bohyně chystá říct.

Lagos Aigionský

800 BC, Achája, Aigion
Hestia, Lagos

Lagos Aigionský

800 BC, Achája, Aigion
Hestia, Lagos

Král polkne a přikývne. „Jak říkáte, má paní.“ Víc toho ze sebe ale nevysouká, pokud na něj přímo nehodláš tlačit.

ŘÍŠE MRTVÝCH

800 BC, Podsvětí

Řecko. Lidé. Bohové. Bohové, co si hrají na pány všeho - co ovlivňují vše. Lidé, co si hrají na pány slabších a co touží stále po větší a větší moci, kdy jejich moc jde ruku v ruce s jejich zhoubou. Řecko, které poté trpí. Mrtví, kteří posléze klepou na mé brány - duše prosící o vstup do mé Říše, kdy toto vše nakonec skončí u mě. Čas je zajímavý, neustále běží dopředu a pracuje pro mou věc. Po nějaké době se vše opakuje, smrt, život, krása a stáří. Jen bohové zůstávají. Prozatím.
Vůbec si neuvědomují, že jednou přijde doba, kdy si lidé vystačí bez naší pomoci, bez našich zákonů a poté se zapomene na pána moří, slunce a podobně. Jakmile se zapomene na bohy a lidé je nebudou potřebovat, zemřou. Možná ne v pravém slova smyslu, ale zemřou způsobem, že budou zapomenuti. Jen smrt zůstane - jen já zůstanu. Smrt přijde vždy. Vždy lidé budou prosit, aby mohli více žít a další zase prosit o život. Vše pracuje pro mě. Každý bůh svým činem pomáhá mé slávě a nesmrtelnosti aniž by si to vůbec uvědomovali.
Drsné časy rodí silné muže. Silní muži vytvářejí dobré časy. Klidné časy rodí slabé muže. Slabí muži vytvářejí drsné časy. Koloběh, který nelze zastavit. Co je mezitím? Smrt, utrpení, nemoci a naděje. Naděje musí být vždy. Rovnováha musí být udržena, smrt v podobě spravedlnosti měří všem stejně. Spravedlnost, která musí být vytvářena mnou, protože pokud lidé zapomenou na strach ze smrti, začnou se chovat jako zvířata. Potřebuji své soudce, potřebuji své katy a potřebuji své Krvavé havrany, kteří budou udržovat řád a spravedlnost. Nikdo nesmí beztrestně zabít. Nikdo nesmí činit zlo bez toho, abych to já dovolil, či mu to prošlo. Ne, tohle lidé umí a tohle jim musí být sebráno. Ale kým? Bič je zbytečný, nejlepší způsob jak porazit lidi je porazit je vlastní zbraní. Smrt musí být zasloužená, ne vynucená. Zatímco zbytek mých bratrů a sester si bude hrát na chlebodárce a všelijak se snažit zavděčit lidem, aby je uctívali - já budu pracovat. Já jsem řád, já jsem spravedlnost. Já jsem smrt...

Je třeba vybrat svého šampiona. Je třeba vybrat vůdce Krvavých havranů, kteří budou fungovat jako strážci pořádku. Jako kati, kteří potrestají bandity, jako soudci kteří vyřeší tresty smrti a hlavně jako prodloužená ruka mé vůle. Onen šampion nesmý být mocichtivý, musí být inteligentní a zároveň ambiciózní, nebojácný a odhodlaný. Nakonec, když se neosvědčí, tak ho ztrestám osobně a nahradím ho někým jiným. Prozatím jsem si vybral pro tento úkol Hyperiona.

Zobrazit SPOILER

(Jestli je třeba mana na další body, co jsem psal, tak dodám.)

KRÉTA

Na Krétě - v paláci krále, konkrétně ve snu jeho manželky, která prosí o pomoc pro jejího chotě se zjeví Hádes. Několik nocí po sobě (rozsah many 10- 30). Jeho poselství je zřejmé.
,,Pokud chceš zachránit svého manžela, cena je prostá. Žádám sto nejlepších mužů Kréty za život tvého chotě. Sto mužů, kteří slíbí věrnost mně a zasvětí životy tomu, co určím. Sto životů za jeden. Dokážeš s tím žít? Ale pozor! Není to tak prosté...Tito muži se musí rozhodnout dobrovolně, nikoho nelze nutit. Pokud seženeš sto duší, které dobrovolně vstoupí do mých služeb...Nemoc tvého chotě odezní a on přežije. Na nějaký čas. Nakonec, každý spěje k tomu, že jeho život skončí." Nejedná se o žádný děsivý sen, ani mučení. Je to pouze obchod. Nic než obchod.

(Pokud vydá sto nejlepších mužů pro mé služby, vstoupí do řad Krvavých havranů.)

Slavnost v Asei

800 BC, jaro/léto, hora Olymp
Nomia, Hermés, Hestie

Na Olympu je jako obvykle strašlivá nuda a Hermés takový stav mysli nehodlá snášet dlouho. Hlavou se mu točí jeden nápad za druhým a zřejmě už má skoro naplánovanou jakousi taškařici, když zaslechne známé chichotání. Zpoza rohu vycupitá Nomia, oreáda v rozevlátých lehkých šatech, a když si všimne Herma, koutky jejích úst se doslova roztančí.
„V Asei je slavnost slunovratu, věděl jsi to?“ zeptá se posla bohů s nevinným úsměvem. Pak uchopí mezi konečky prstů krajku na suknici šatů a vesele se otáčí a poskakuje. „A dějí se tam zajímavé věci. Gorgos, ten nový mladý král, se asi zařekl, že si při tom slavení najde manželku, protože ochutnává jeden kvítek za druhým. Ale to ještě není nic proti jeho sestřičce,“ uculí se a pak vzduch znovu prořízne její chichotání, které přiláká pozornost opodál procházející Hestie, „tu snad musela posednout Afrodita. Tančila před zraky celé šlechty i hostů úplně nahá a pak si kamsi do houští odvedla toho Hestiina šlechtice Bianora. Chudák byl úplně namol a úplně zapomněl, že za humny má manželku a děti. Až se to rozkřikne, bude z toho pořádný skandál. No aspoň se u nás konečně bude něco dít.“ Ještě jednou si poskočí a aniž by si všimla Hestie, rovnou se Herma zeptá: „Tak co, můj pane, půjdeš se tam se mnou podívat?“

Nomia - oreáda arcadijská

Labyrint pod Cnossem

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Hefiastos se dobelhá k ústí chodby do místnosti tak tiše, jak mu to jeho pochroumaná noha dovolí. Překračuje u toho už nejen hromady výkalů, ale také lebky velkých zvířat. Nechybí tu však ani kosti lidské a zbytky nejrůznějších špatně rozložitelných součástí oděvu.
Když nahlédneš dovnitř, na okamžik tě oslní záře slunečních paprsků deroucích se skrze otvory ve stropní klenbě do jeskynní místnosti. Kdysi to možná byla obyčejná ústřední síň bludiště, ale tvor, který tu sídlí, si ji nejspíš výrazně rozšířil až do původní struktury podzemní jeskyně. Podlaha je navíc z velké části zalita vodou, netušíš jak hlubokou, a obcházet se tak dá jenom po obvodu kolem stěn. Všude se povaluje spousta zbytků mrtvých těl. Většina je již vybělená na čistou kostru, ale některé právě procházejí některým ze stádií rozkladu. Se zápachem rovným tomuto ses vážně ještě nesetkal.
Zatím však marně hledáš záhadného tvora, který si zvolil bludiště za své bydliště. Stále slyšíš jeho pravidelné oddechování a doufáš, že to značí nepřerušený tvrdý spánek. Pak ale pohlédneš vzhůru nad sebe a ten výjev nutí i tebe k pootevření úst.
Vysoko na boční stěně jeskyně je ve spánku přichyceno obrovité hadí tělo. Je zatočené do několika smyček a zavěšeno na jakémsi obřím kamenném převisu. Celé je pokryté stříbřitými šupinami a zdobené nejrůznějšími pravidelnými obrazci v barvě mahagonu. Co tě ale upoutá nejvíc, je rozhodně hlava té stvůry. Úctyhodné rohy, děs budící nozdry vyfukující páru při každém oddechnutí a tlama plná zubů o velikosti tvého kladiva. Je to bezpochyby nestůrný býk s hadím tělem, o kterém jsi už kdysi zaslechl nějakou zkazku, ale nikdo z bohů se o něm už po stovky let nezmínil. Naštěstí právě spí. Nejspíš tráví nějaké další zvíře či člověka, ale odkud je bere, když je zavřený tady v bludišti? A jak se s ním hodláš vypořádat?

Nebeská projížďka

800 BC, 800 BC, Corinth (oblast Corinthia)
princezna Persis

Město Corinth odpočívalo po rušném dni. Alespoň natolik, jak může tak rušné přístavní město kdy odpočívat, neboť ani noc jej nikdy neuspává docela.
Královský palác už však utichl a většina jeho obyvatel se poddala spánku. Princezna Persis se však probudila. Těžko říct proč, nezdál se jí žádný zlý sen. Od otevřeného okna zaslechla zvláštní tichý zvuk. Jako by křídla nebo plachty lodi nadouvající se ve větru. Něco ji k tomu oknu vábilo.

Vykročila proto k němu, rozhrnula závěsy, a v tu chvíli se její oči naplnily úžasem. Přímo v úrovni jejího okna se vznášel povoz tažený bělostnými labutěmi. A za nimi na voze spatřila tu nejnádhernější bytost, jak k ní zlehka natahuje dlaň.
„Neboj se, Persis. Nastup ke mně, vezmu tě na projížďku,“ promluvila k ní její patronka, bohyně Afrodita. Hlas měla hebký a tak podmanivý.



Když princezna nastoupila, labutě ve spřežení mocně zamáchaly křídly a kočár ladně vzlétl vzhůru nad město.
Afrodita si posadila dívku vedle sebe a pohodlně si k ní téměř lehla.
„Jsi ještě krásnější než tvá matka,“ pousmála se bohyně spokojeně, zatímco pročísla prsty dívčiny vlasy. Pod nimi se nabízel neskutečný výhled na moře a na krajinu, přesto však princeznin zrak neomylně přitahovala právě bohyně krásy a lásky. „Ale to ti jistě říká každý, kdo tě spatří,“ usmála se bohyně znovu a bez ostychu ovinula kolem dívčina boku svou nožku.

„Doslechla jsem se, že se máš vdávat. Co tomu říkáš?“ Afroditin pohled se vpil do Persiných očí, až ucítila, jak se jí v lůně probouzí dosud netušená touha. Mohla za to snad aura bohyně? Během okamžiku hořel dívčin klín touhou a topil se v ní jako Corinth při přílivu.

Nebeská projížďka

800 BC, jaro/léto, Corinth, Corinthia
Afrodita, princezna Persis

Persis si vše prohlíží s nelíčeným úžasem. Není to právě tiché a pokorné děvče, ale nic tak nádherného a fascinujícího v životě neviděla. Užívá si kočár, labutě i tvou přítomnost každým pohledem i dotekem a zcela uchvácená se posadí tam, kam ji navedeš. V jejích vlasech si povšimneš mistrovsky sestavené perlové korunky, která jí spadá na stranu. Dívka si ji zřejmě zapomněla před spánkem sundat a teď si její přítomnost ani nestíhá uvědomovat. Je to ale bez nejmenších pochyb šperk, za který by ses nestyděla ani ty.
„Děkuji, paní Afrodito,“ odpoví dívka na tvou lichotku a do půvabných tváří se jako na povel nalije ukázkový ruměnec. Nijak ale neprotestuje. Je si svých kvalit velmi dobře vědoma dokonce i v přítomnosti bohyně krásy.
„Za to jistě vděčím vaší přízni,“ odpoví s jistou skromností a oplatí ti úsměv. Ten její je však naprosto okouzlený, takřka blouznivý. Přesto se dívčin bystrý intelekt a drzost zmohou na to, aby se snažila ze svého štěstí vykřesat i něco navíc. „Vy jste dokonalá, má paní. Každá by chtěla být tak nádherná jako vy. Povězte prosím, když vám budu věrnou po celý svůj život, mohla byste... mohla byste prosím zajistit, aby má krása nikdy nepovadla?“
Pak zlehka vzdychne, když jí ovineš nožku kolem boku. Těžko říct, jestli ze samotného doteku nebo i z vypětí a dávky odvahy, kterou do své otázky vložila. „Víte, moc mi na ní záleží... má paní.“ S prosbou na tebe upírá oči a napjatě čeká, co řekneš. V tu chvíli ale konečně začne vítězit tvá aura. Můžeš si ihned všímat, jak se její starosti a obavy vytrácejí a celé to mladé a šťavnaté tělo se postupně uvolňuje a stává se vláčnějším.

To vše ještě umocní tvůj uhrančivý pohled. Proudí v dívce v jednu chvíli všechnu její skrytou touhu a rozkoš. V jejích očích se rozhoří zlobivé plamínky a zbylá stydlivost se zcela utopí v její vlastní vlhkosti. Neubrání se tlumenému vzdechu a to i přesto, že tvá otázka jí není právě nejpříjemnější.
„Mám si vzít krále, ale je to prý hlupák a prosťáček,“ odpoví a mimoděk se přivine ještě blíže k tobě, „prý to tak chce Poseidon, patron mého otce a já... stále ho ještě musím poslouchat.“ Znovu tlumeně vzdychne a doslova se do tebe vpíjí očima. Její zorničky jsou tak rozšířené, že působí, jako by se měly každou chvíli roztéct jako šťávička v jejím klíně. „Já ale udělám, co mi řeknete vy, má paní. Přízeň Poseidona je možná dobrá pro námořníky a obchod. Já chci ale být jako vy, paní. Chci... aaah,“
svůj vzdech už se nepokouší tlumit, stejně by to bylo zbytečné, „... vám patřit.“

Persis, princezna corintská

Labyrint pod Cnossem

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Nebeská projížďka

800 BC, Corinth (oblast Corinthia)
princezna Persis

Afrodita si prohlíží corinthskou princeznu zblízka a brzy se zastaví pohledem na jejích vlasech. Bohyně lehce nakrčí nos v nelibosti. Šperk je sice krásný, to ano, ale tuší, odkud asi pochází.
„Tak ty ode mě chceš příslib věčné krásy odměnou za svou věrnost? Jak ale vidím, tak jsi mi příliš věrná nebyla...“
Při těch slovech pohladí dívku po tváři a jemně vysvobodí z jejích temných vlasů perlovou korunku. Protočí ji v prstech a povytáhne obočí na Persis.
„Zdá se ale, že princeznička se ráda zaprodává,“ poznamená Afrodita kousavě, zároveň drží korunku mimo dosah dívčiných rukou. „Hmm... řekni, co je lepší? Překrásná žena, oděná třeba jen do své vlastní kůže, nebo ohavná šeredka, které se na čele leskne drahý šperk?“ Tentokrát se zdá, že už bohyně krásy nežertuje. Skutečně by mohla Persis připravit o její půvabnou tvář mávnutím ruky.

„Skutečně ale vidím, že ti na tvé kráse záleží.“ Zatímco bohyně hovoří, posadí si korunku sama na hlavu. V měsíčním svitu se perly lesknou jako hvězdy. „Koho musíš poslouchat? Otce? Ten nebude muset sdílet lože s tupým prosťáčkem,“ ušklíbne se Afrodita a přivine se k dívce tak, až se k ní sklání ve velmi intimním objetí. Spokojeně sleduje, jak Persis přerývavě dýchá a vypadá nedočkavě.
„V Sicyonu se ale nachází někdo, koho chci, abys poznala. Má věrná věřící, překrásná královna Desdemona.“ Afroditin sladký dech pošimrá dívku na krku. „Ta je živoucím důkazem toho, že oddaností mně si zachováš krásu a šarm jako málokdo. Samozřejmě, ty jsi mladší a budeš novou královnou, ale jako dvě nádherné a mocné ženy byste spolu měly město u nohou,“ zašeptá bohyně svůdně, přičemž sáhne dolů k dívčinu kotníku a dlaní po něm hladivě stoupá až pod lem roucha a výš. Zůstane s rukou pod princezninou sukní a smyslně ji hladí sem a tam po vnitřní straně již rozpáleného stehna. Úplně cítí, jak musí dívka trpět a jak ji sžírá touha.

Afrodita se na ni rozkošně usměje. „Možná bych ti mohla ukázat, jaké má takové přátelství mezi dvěma ženami výhody... Co myslíš, chceš?“ S tím se nakloní k dívčinu dekoltu, který se zvedá a klesá zrychleným dechem, a zlehka ji přes látku kousne do levého ňadra. Podívá se na Persis s výrazem mlsné šelmy a schválně ji nechává na pospas hromadícímu se chtíči.

Krvaví havrani

800 BC, jaro/léto, Řecko
Hádes, Hyperion

Tvé zjevení bylo úspěšné a jeden z tvých věrných služebníků, Hyperion, se s radostí ujal role šiřitele Hádovy spravedlnosti.
Jako poutník teď chodí od města k vesnici a od vesnice k městu. Hledá věrné, kteří už často nemají co ztratit a stávají se tak tvými oddanými služebníky. Doufají v to, že je v posmrtném životě čeká tvůj vděk a tak si v tvé říši užijí zaslouženého odpočinku a lepšího osudu než v říši živých. Není jich mnoho, sbírají se přinejlepším po trojcích či pěticích, ale Krvaví havrani přesto postupně posilují. Nyní se nacházejí poblíž Aigionu.

Sny královny Berenike

800 BC, jaro/léto, Cnossus
Hádes, královna Berenike, král Mínos

Opakovaně se zjevuješ ve snech královny Berenike, která je manželkou umírajícího Mínoa. Je to mladá a krásná žena a rozhodně není ani hloupá ani naivní, to poznáš okamžitě podle typu snů, do kterých vstupuješ. Budíš v ní strach a ze svých snů se probouzí zpocená a vystrašená. Tvou nabídku vždycky nejprve zdvořile odmítá a poté se snaží prchnout a donutit své tělo k probuzení, jak to jen jde. Připadá ti to zvláštní a možná by stálo za to prozkoumat celou situaci okolo ní a krále podrobněji.

Aigionské pohřebiště

800 BC, Aigonské pohřebiště
Hestie a Hádes?

Slavnosti v Asei

800 BC, jaro/léto, hora Olymp
Nomia, Hermés, Hestie

Sny královny Berenike

Je velice zvláštní, že moje nabídka byla již několikrát odmítnuta a normálně bych to neřešil, protože smrt si přijde pro všechny, ale u ženy, která tak moc chtěla, aby se její manžel uzdravil tento odmítavý postoj nechápu. Jistě, bojí se mě. Dělá dobře, ale tady jde pouze o obchod. Nudím se, je třeba zjistit čím to je. Proč? Protože se mi zrovna chce a pokud mě to omrzí, tak nechám toho krále zemřít. A ji možná také. Nakonec, manželé nemají být odloučeni na dlouho. Přesto tohle povyražení může být zajímavé a kdo ví? Třeba v tom má prsty některý z mých bratrů. Nakonec jde o krásnou ženu a Zeus, či Poseidon jsou v tomto směru známé firmy. V příštím snu se do toho více položím, zjistím pravdu a důvod jejího postoje a to ať se jí to líbí, nebo ne. Něco tady totiž smrdí a mrtvola to zatím není...

(Manu si vezmi dle potřeby - tohle je přesně ta akce, kde to musíš rozhodnout ty.)

Přístavy v Acháji

800 BC, Achája
Hestia, králové a šlechtici Acháji

Patras
Obchodník a šlechtic Attalos má ve městě velmi dobrou pověst, čehož Katina skvěle využije. Král Loxias se s oběma sejde a nakonec souhlasí s výstavbou přístavu. Attalos však musí investovat část peněz ze své vlastní pokladnice. Výměnou za to si vyžádá, že bude mít v rozšířeném přístavu výsadní postavení a bude získávat drobný podíl ze cla.

Aigion
Lagos dodrží svůj slib a investuje po dohodě s mladším bratrem dostatek peněz do výstavby přístavu. Tellias je pověřen vedením projektu a vypadá to, že vše půjde podle Hestiiných představ.
Co se týče přístavu samotného, skutečně tomu tak je. Výstavba probíhá podle plánu a pokud půjde dál tímto tempem, měla by být dokončena napřesrok.
Už je to ale několik týdnů od doby, co ses zjevila a Lagotův strach se pomalu vytratí. Nelíbí se mu, že Telliovi se daří a začíná si všímat, že lid teď uznává jeho bratra více než krále samotného. To ho rozzuří a rozhodne se, že stavbyvedoucímu přistřihne křidýlka. Začne tím, že si ho pozve do paláce na kobereček a myslí, že tam ho bude mít v hrsti...

Jenže to se přepočítal, což s jeho inteligencí není nic příliš nečekaného.
Tellias se totiž dozvěděl o tvém zjevení od Lagotovy manželky Xene. Ani jeden z nich si nepřál, aby město upadlo v nemilost patronky a tak pro jistotu připravili plán, kdyby se Lagos rozhodl vyvést nějakou nepředloženost. A k tomu skutečně došlo, když se pokusil nechat Tellia zatknout strážemi a poslat jej do cel pod pevností.
Tellias měl v řadách palácové stráže hned několik mužů na vysokých pozicích, ale i většina ostatních měla dost Lagotovy nezvladatelnosti a popouzení bohů. Místo uposlechnutí rozkazu tedy pod rouškou noci uvěznili samotného krále do jedné z lepších cel. Tellias s Xene pak vyhlásili, že král vážně ochořel a není momentálně schopen vykonávat svůj úřad. Proto prý předal svou moc do rukou Tellia, který mu po dobu léčení bude dělat zástupce a to se stejnými pravomocemi, jako měl sám král.
Lid to spíše uvítal a protestů a brblání bylo poskromnu. Sám Tellias s Xene hned po převzetí moci zamířili do chrámu Hestie, aby tam celý svůj plán čestně přiznali velekněžce Perse a své bohyni patronce. Čekají teď pokorně na to, jestli se jim rozhodne odpustit ten mírný podvod a nebo je za něj potrestat. Jednali však přeci v zájmu dobra města a jeho obyvatel, jak se neostýchali několikrát zopakovat.

Nebeská projížďka

800 BC, jaro/léto, Corinth, Corinthia
Afrodita, princezna Persis

Když zmíníš její nevěrnost, ve tváři princezny Persis se objeví náznak protestu. Nazlobeně našpulí rtíky a chystá se cosi říct, ale svou další otázkou ji zase usadíš.
Naprázdno polkne. Rozhořčení nahradí úlek a výraz strachu v očích. Podáš jí ale stébélko a ona se jej poslušně chytí přesně tak, jak jsi zamýšlela. „Ano paní, záleží,“ přitaká horlivě a mimoděk sleduje, jak si její korunku vysazuješ na hlavu. „Je krásná, ale je to jen věc, cetka. Ohavě ke kráse nepomůže. Byla jsem hloupá. Odpustíte mi, paní? Moc prosím, jsem jen vaše.“ zazpívá prosebným hláskem a jak se propadá do tvé moci, jímá ji znovu silné, neúprosné vzrušení a touha. Znovu vzdychne a v tvém obětí se začne téměř roztékat chtíčem. Je tak krásně nedočkavá, ale přesto jí nezbude než zůstat v klidu ležet a vyslechnout si vše, co se jí chystáš říct.
„Má se stát mou nejbližší přítelkyní?“ zeptá se pak přerývavým hlasem a toužebně zalapá po dechu, „aaano, to by se mi mohlo... líbit, má paní. Pokud je tak... krásná jak...“ Prsty Persis se žádostivě obemknou kolém záhybu tvého roucha a tisknou jej v návalu neukojené rozkoše. A pak tě konečně uslyší zašeptat slova, po kterých tolik touží.
„Ano paní, prosím. Jsem celá jen vaše. Prosím. Prosím!“ škemrá a ty se skvěle bavíš nad tím, jak snadno se rozpadla její pýcha a rozmazlená arogance. Tohle je Persis, která udělá vše proto, aby potěšila svou bohyni. Jednou, podruhé a při troše správného vedení až do konce života.
„... jen vaše, má paní. Moc si přeji vám sloužit. Prosím!“

Ophiotaurus

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Pravidelný chrapot ustane a z nosních dírek býčí hlavy se vyvalí objemný oblak páry. Šupinami porostlá víčka se pomalu otevřou. Obrovská tlama plná zubů tlumeně zavrčí.
„Přebývám tady už stovky let,“ pronese tvor jakousi podivnou směsí sykotu a hrdelního ryčení býka, „nosí mi oběti a já je chráním a nechávám žít. Je to má svatyně, můj chrám, kováři.“ Mohutné hadí tělo se ladně vyprostí z převisu a začne se plazit po stěně místnosti. Ne však přímo k tobě, spíše na šikmo doleva.
„Co ti dává právo vyhánět mě odsud? To já žil po stovky let mezi lidmi. Tys lapěl zavřený na té vaší hoře a staral ses jen o sebe,“ zasyčí tónem plným drzosti a doplazí se až ochozu okolo vodní plochy dobrých třicet až čtyřicet sáhů od tebe. „Přesto o tobě tvrdí, že jsi spravedlivý a moudrý. Je na tom aspoň zrnko pravdy?“ Natočí rohatou tvář přímo na tebe a výhružně se kroutí na místě.

Ophiotaurus

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Sny královny Berenike

800 BC, jaro/léto, Cnossus
Hádes, královna Berenike, král Mínos

Znovu se zjevuješ ve snu Bereniky. Tentokrát se rozhodneš ji přímo nekonfrontovat a místo toho se držíš v pozadí a sleduješ, o čem se jí zdá.
Mladá královna je nervózní, i když o tobě neví. Její sny jsou temné, plné starostí a vypjatých okamžiků. Často si hladí starostlivě bříško a vážně se o něčem baví s pohledným mužem, který ji o něčem ujišťuje. Nakonec ji ochranitelsky obejme kolem pasu a zmizí.
Pak se k ni dobelhá obtloustlý starý muž s korunou na hlavě. Je bledý jako stěna a od úst mu na zem kane nekontrolovaný proud slin zbarvených krví. Berenika najednou drží v ruce křičící uzlíček, který vystrašeně mává nožičkami.
Onen starý muž se po dítěti zuřivě sápe, i když se sám málem neudrží na nohou. Je úplně bez sebe a řve po Berenice nejrůznější urážky a nadávky, zatímco dítěti odtrhne hlavičku od těla a narve si ji do chřtánu.
Berenika se rozpláče a s hlavou v dlaních dopadne koleny na podlahu. Z jejích šatů vypadne dýka rudá od krve. Mladá žena ji zvedne a zatne si její čepel přímo do břícha... a probudí se zbrocená vlastním potem..

Ophiotaurus

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Ophiotaurus si tě prohlíží a naslouchá. Není to netrpělivé stvoření, ba právě naopak. Svou rozvážností a klidem činí své majestátní tělo ještě impozantnější a úctyhodnější. Pokud tu žil celá staletí, není se čemu divit, že čas pro něj znamená pramálo. Na jeho šupinách se odráží světlo pronikající sem skze otvory ve stropní klenbě místnosti. Jas z něj oslňuje a činí tak pohled na ophiotaura nepříjemným, avšak nevyhnutelným zároveň.
„Možná bychom se mohli domluvit a vzájemně si prospět. Ale jak mohu vědět,“ zasyčí a do druhé půle věty vloží i podkres býčího zaryčení, „že se mě nebudeš snažit podvést?“
Jedním mohutným mávnutím ocase se vymrští do vzduchu a s léty vypilovanou elegancí se hlavou napřed zanoří pod vodní hladinu. Tento výjev bezprostředně následuje pořádná vlna kapek, která smočí od hlavy až po paty a na okamžik tě vyvede z rovnováhy. To už se ale obrovitá býčí hlava vynoří na tvém břehu.
„Ocenil bych, kdyby tady někdo uklidil!“ zahřmí tvor do nastáleho ticha. V jeho hlase můžeš zaslechnout cosi jako hodně děsivý a nelidský smích. „Jak sis možná všiml, kováři, nashromáždil se mi tu za ta léta menší nepořádek.
Pak ti možná ukážu, kde by se tu dala vybudovat kovárna.“

800 BC, jaro/léto, hora Olymp
Nomia, Hermés, Hestie

Nebeská projížďka

800 BC, Corinth (oblast Corinthia)
princezna Persis

Afrodita si užívá pohled na dívku a její trýznivé toužebné skučení. Když už začne Persis ztrácet poslední zbytky trpělivosti a začnou se jí lehce třást nohy, smiluje se nad ní bohyně.
„Ano, správně. Jsi jenom moje a podle toho s tebou taky naložím,“ oznámí jí Afrodita s hravým úsměvem na rtech. V očích jí přitom žhnou jiskry. Snad jako by sama hltala dívčinu uvolňující se žádostivost.
Ruka pod rouchem jí vklouzne mezi princeznina stehna a letmými dotyky pohladí mokrou kůži. Několikrát prsty sklouznou po klíně zalitém šťávou. „Och, ano. Jako přetékající hráz.“ Afrodita se otře svými rty o dívčiny. „Takovéhle ti ale Poseidon nezajistí...“ Načež princeznu Persis vášnivě políbí a zároveň prsty vklouzne do její kundičky a začne ji zručně dráždit. Jazyk bohyně dívku navádí a ukazuje jí, jak připravit milenku téměř o dech, a její prsty rozehrají na těle Persis vlny rozkoše, jakou dosud nezažila.
Afroditina ústa však brání dívce, aby se nahlas rozkřičela slastí, když kočár přilétá zpět k městu Corinth...

Nebeská projížďka

800 BC, jaro/léto, Corinth, Corinthia
Afrodita, princezna Persis

Persiina tvář i její tělo se doslova opájí ve vlnách rozkoše, které nedokáže zastavit, i kdyby sebevíc chtěla. A ty dobře víš, že rozhodně nechce. Naopak, každým slovem, každým zaúpěním škemrá stále o víc.
Když se pak zasuneš prsty do její kundičky, ucítíš hned několik po sobě následujících výbuchů slasti. S více než spokojeným zadostiučiněním si užíváš, jak se princeznin jazyk v tvých ústech zachvívá. Rád by s pomocí hlasivek zvěstoval světu tu nezvladatelnou rozkoš, ve kterou Persis utápíš, ale trocha toho zdominování princezninu egu jen prospěje. Aspoň uvidí, jak příjemná dokáže být ponížená služba Afroditě a naučí se troše poslušnosti a pokory.

Labutí kočár se pod rouškou magické tmy zastaví tam, kde Persis předtím vyzvedl. Princezna je dokonale uvolněná, šťastná a naprosto vysílená rozkoší, kterou jsi jí poskytla. S poníženým poděkováním své bohyni upadne do hlubokého spánku ještě dříve, než k oknu jejího pokoje dorazíte. Proto necháš dvě ze svých labutí, aby bezvládnou Persis donesly i s korunkou zpátky na její postel. Pak jí pošleš vzdušný polibek a se samolibým a sebevědomým úsměvem bohyně krásy zamíříš zpátky do svého paláce či na Olymp.

Přístavy v Acháji

800 BC, Achája
Hestia, králové a šlechtici Acháji

Výstavba v Acháji

800 BC, Achája
Hestia, králové a šlechtici Acháji

Aigionské pohřebiště

800 BC, Aigonské pohřebiště
Hestie a Hádes

Hmm, opět je tady." řeknu si pro sebe, když si všimnu přítomnosti své sestry na pohřebišti v Aigionu. Jako jedna z mála má pořád tu snahu udržovat vztahy a na rozdíl od zbytku mé rodiny s ní nemám nějaký velký problém. Zeus je starý chlípník a jeho děti podle toho vypadají též. A moji bratři? To samé, ale je to jejich vměšování a to se jim jednou vymstí. Naopak Hestie je jedna z mála, která mi nevadí a nemám s ní nějaký velký spor - což je samo o sobě plus. Na druhou stranu se nedá říct, že by to byla moje milující sestra. Vlastně, ani nevím jestli vůbec dokáži milovat. Možná svou ženu. Ano, svou ženu ano. Ale své příbuzné? Spíše těžko. Když už má však Hestia snahu udržovat kontakt, tak by bylo krajně neslušné ji nevyhovět. Nakonec, může i něco chtít a mně osobně by taky zajímala jedna věc...
Sestra opět opečovává hroby. Zbytečná práce. Nemají duši, ty jsou v mé říši, ale chápu její zápal. Zjevím se v těsné blízkosti za jejími zády. Ne v nijak děsivé podobě - ani ji nechci nijak zaskočit. Spíše je to gesto z mé strany, aby si mohla dodělat svoji práci.
,,Sestro," řeknu krátce a počkám, až se otočí. ,,Víš, že děláš z pohledu mnoha lidí i mnoha bohů zbytečnou práci?"
,,Ale to je jedno. Chtěla si mi něco?" Jdu rovnou k věci, takový jsem, takhle jednám.

Olymp, 800 BC
Afrodita, Eris

Sestřička i kráska souhlasí. Výtečně. Akce může začít. Popravdě, nemohu se dočkat, až ulicemi Delf poteče krev. Zvuk kovu narážejícího na kov, sténání a vzrušení, nářek a pláč, vřískot bolesti...krev, pot, sperma a další tekutiny. Vše prolité ve jménu bohů. Pro toto jsem byl zrozen.
"Výtečně. Jsem rád, že se hodláte přidat, děvčata," zašklebím se temně směrem k Eris, na kterou připadne zážeh celé akce. Na ní je spolehnutí, nepochybuji, že si vymyslí opravdu kreativní způsob jak zajistit tento "požár".

"Začne to před chrámem Apollóna. Zaskočím za tamním králem a donutím ho, aby přivedl svou manželku k chrámu Apollóna, před kterým bude potrestána. Též tam pošlu své válečníky, jež se budou účastnit orgií...to bude tvá práce krásko, nechť jsou nadrženější než...no...třeba ty," dodám a zašklebím se na Afrodítu, "Eris pak zařídí, aby se tam dostal Mausolos, pořádně nakvašený a s touhou zabíjet. Nikandros, můj velekněz tma bude též, by přilil olej do ohně. Orgie a krev. U Krona, to bude zážitek."

"A teď, pokud nemáte otázky, pojďme na to. Sejdeme se na místě," dodám k oběma bohyním. Tedy já tam alespoň hodlám být poblíž. Když už ne mezi účastníky, tak abych to mohl sledovat. Tohle si utéct rozhodně nenechám.
Afroditu čapnu levačkou kolem pasu...nebo ještě lépe kolem jejich oblých půlek, přitáhnu si ji blíž, zmáčknu obliny a vášnivě ji políbím. Hned na to, s veselým, či spíše nadšeným úšklebkem, se od ní oddělím...pravda nerad, ale na tuhle zábavu bude čas později. "Je čas!" dodám se smíchem a s pompézní úklonou k oběma bohyním zmizím v rudém záblesku.

Ophiotaurus

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Šíp lásky

800 BC, Corinth (oblast Corinthia)
Eros a princezna Persis

Eros měl na tváři svůj typický lumpovský úsměv. Jeho obličej sice vypadal jako ztělesnění nevinnosti a zlatavé kučery se leskly v nočním svitu měsíce, přesto nebylo pochyb, že má něco za lubem. Nachystal si do ruky jeden ze šípů a omotal kolem něj několik dlouhých ženských vlasů. Patřily Desdemoně, královně matce ze Sicyonu, a Eros už byl natěšený, jak se asi bude Poseidon tvářit, jestli zjistí, že se nevěstinka zamilovala do své vlastní tchyně!
Boží synek se uchechtl a napjal tětivu luku. Byl sice mladší než mnozí bohové, jeho střely ale vždy trefily cíl. Zamířil tedy směrem ke Corinthskému paláci, do oken na spící princeznu Persis. Sladké sny, princezno. Brzy potkáte svou osudovou lásku.

Sladká jablíčka

800 BC, léto, Poseidonův palác
Poseidon, Amphitrite

Jeden z tvých delfínů ti připluje vzkázat, že Amphitrite na tebe netrpělivě čeká ve tvém paláci. Když se do něj přesuneš, najdeš ji ve své ložnici. Je zahalená jen v průsvitných saténových vodních šatech a s pokrčenou nožkou odpočívá na posteli.
„Můj drahý, už jsem se tě nemohla dočkat,“ vyhoupne se ladně na nožky a smyslným krokem se k tobě přiblíží až na dosah ruky, „všechno jsem zařídila, svatba už je na spadnutí. A bylo to mnohem zábavnější, než jsem čekala.“ Přejede ti prstem po prstem a ty si všimneš, že v druhé ruce drží napůl snězené jablíčko.
„Královna v Sicyonu není tak nudná, jako většina smrtelnic a dokonce jsem u ní dostala tahle jablíčka. Ochutnej taky drahý,“ zašeptá ti do ucha a pak ti jej zlehka zkousne mezi zuby, „jsou opravdu lahodná a budeš mě po nich sedlat tak, jako už dlouho ne. Moc mi to chybí, lásko.“ Přiloží ti nenakousnutou část jablka k ústům a ještě jednou zašeptá.
„Kousni si, drahý!“

Zprávy z Řecka II

800 BC, léto, Řecko
všichni

Stavební práce v Acháji a na Ithace, nezpůsobilost krále Aigionu

Tellias, místokrál aigionský

Svatba v Corinthii

Persis, princezna corinthská

Výstavba Poseidonovy sochy v Corinthu

Slavnosti letního slunovratu v Asei

slavnost v Asei

Pijatika poblíž Théb

Spartánské tažení

Zásnuby v Argu

Ophiotaurus

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

„Dobrá,“ zasyčí býčí tvor a z jeho tlamy se opět nese onen děsivý smích, „uznávám, že mě hlavně baví dělat dojem. Potrpím si na trochu toho patosu, když už mám tak málo příležitostí se předvést v celé své kráse.“ V tu chvíli se z pod hladiny vymaní ophiotaurův ocas, který se nyní vzpřímeně tyčí nad hladinou a rytmicky se kývá ze strany na stranu. „Říkají mi Mínophis a rád tě to tady nechám vyčistit, kováři. Někam si zatím zaplavu, co říkáš?“ zazubí se na tebe, švihne ocasem a vymrští se do vzduchu. Pak opět zmizí pod hladinou a zanechá tě pocákaného ve své jeskyni samotného.

Trest bohů

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Ares, Afrodita, Eris,
Nikandros, Mausolos,
Xenophanes, Xenophilie

Červánky, které vystoupaly na oblohy včerejšího večera, považovala většina obyvatel Delf za dobré znamení. Zvlášť pak Apollónovi věrní, kteří těmto úkazům přikládají až příliš velkou důležitost. Ve skutečnosti však ani sám bůh slunečního vozu netušil, co se na Delfy pro příští den chystá. Již brzy se to však dozvědí úplně všichni bohové a dokonce i smrtelníci snad v celém Řecku. Málokterému z nich se však bude líbit to, o čem uslyší.

Král Xenophanes tušil, že prostořekost a hloupost jeho ženy přinese do jeho domu jen pramálo štěstí. Tušil pomstu od Apollóna, ale pro boha slunce bylo zřejmě až příliš přízemní zabývat se prašivou královnou Xenophilií. Stejně ji většina obyvatel má za bláznivou a docela správně odhadují, že si ji král vzal pouze kvůli líbivé tvářičce a bojechtivé povaze, kterou obecně obdivuje.
Místo rozezleného a popuzeného Apollóna se však králi zjevil sám bůh Ares. Patron válečníků oslovil Xenophana během jeho pravidelného obětování v podobě krvavých soubojů v chrámu. S děsivou věcností v hlase mu oznámil, že očekává okamžitý rozvod a obětování jeho ženy. Král poníženě slíbil poslušnost, vztekle uťal hlavu otrokovi a okamžitě se dal do práce.
Stejně učinili i někteří velitelé posádky, kterým se Ares zjevil ve snech a myšlenkách. Toho rána odvedli své oddíly do blízkosti Apollónova chrámu a netrpělivě očekávali, co se bude dít dál. Většina obyvatel města se v tu dobu teprve budila ze spánku.
Král Xenophanes měl svou manželku stále docela rád, přesto věděl, že nemá jinou možnost než poslechnout. Nevyhlašoval však po městě žádné oznámení. Pouze svou ženu nechal spoustat a v dobrovodu několika členů své gardy zamířil před Apollónův chrám. Pochyboval. Je jeho bůh patron opravdu tak slabý, že musí odevzdat svou věrnou Apollónovi kvůli pár unáhleným slovům? Vždyť ten uhlazený blonďáček prý jezdí i ve svém voze s tyčí zaraženou v zadku. A přesto musíme před ten jeho posraný chrám!? Pak pohlédl na svou ženu zmítající se v řetězech a prskající nadávky tlumené roubíkem. Odplivl si a v duchu Area proklínal.

Jakmile se královská výprava objeví před chrámem, zhruba sto padesát mužů posádky se kolem ní jako na povel semkne. Jejich oči jsou najednou zbarveny do temně ruda a dlaně se zatínají v pěst. Svaly se jim napínají a rostou, hrudě se pnou a lesknou jako polité olejem. Žádná slova, jen tiché, ponuré vrčení.
Král zaváhá a rozhlíží se kolem do kola, ruka mu začne samovolně sahat po meči. Už se chystá cosi říct, ale z jedné z postranních ulic se ozve cosi připomínající bojový pokřik. Je to Mausolos a několik dalších mužů, nejspíš i otroci. Všichni mají v rukou zbraně, od krátkého meče až po násadu od koštěte, a rozzuření v jakémsi bláznoství běží vstříc posádce. Eris byla zřejmě nadšená a horlivá, možná až příliš.
Jejich smrt je otázkou vteřin. Areovi vojáci jsou zuživí, sebevědomí a krvežízniví a Mausolos zemře dříve, než k nim vůbec stačí doběhnout. Letící oštěp jej zasáhne přímo do oka následován sprškou úderů meči a rozšlapáním na dlažbě náměstíčka.
Stejný osud potká i ostatní muže ze šlechticovy družiny a Xenophanes se konečně dovtípí, že úmysly jeho boha jsou zcela odlišné, než myslel. Uzří zlobu a krvežíznivost v očích vojáků a přesto, že není zrovna zbabělec, se dá na pomalý a nenápadný ústup z jejich dosahu. Právě v čas. Po smrti posledního z Mausolovy družiny se totiž všichni obrátí ke královně.

Okolní ulice se konečně začínají plnit lidmi, z nichž někteří brzy zamíří právě do Apollóna chrámu, ve kterém brzy započnou bohoslužby. Je však otázkou, jestli už někdo z kněží slunečnímu bohu nedonesl, co se před jeho svatostánkem děje.

Xenophilie, královna Delfská

Ophiotaurus

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Jen mnohem krásnější

800 BC, Delfy
Afrodita, Ares, Eris

Neviděna spolu s Areem sleduji dění před Apollónovým chrámem. Eris se od nás před nějakou chvílí odpojila, ale já nepochybuji, že se během pár okamžiků zase objeví.
Když pak Areovi vojáci pobijí Mausola i jeho družinu, vycítím, že teď je má šance. Mám zde též svůj úkol.
Přivinu se k Areovi a dlouze jej políbím. „Na tohle musím mezi ně,“ šeptnu k němu a než se naděje, už si to pod rouškou neviditelnosti kráčím přímo na rušné náměstí.

Smrtelníci mě zatím nemohou spatřit, postupně ale pociťují mou auru. Houpavým krokem se blížím ke středu prostranství. Jdu s rozpraženými pažemi, jako by z každého kousku mého těla sálalo ono kouzlo. Lidé, které míjím, pociťují, jak se jejich hněv a nahromaděná agrese mění na chtíč. Dravý, zuřivý a naléhavý. Záhy se aura chtivosti rozšíří po celém náměstíčku. Odtamtud už ji neposílám dále, ale kdo vstoupí na toto místo, bude kouzlem zasažen, ať už je to muž či žena. Z plna hrdla se začnu smát a tančit dokola kolem hloučku. Ten se začne rozptylovat, jakmile si vojáci stojící nejvíc na krajích všimnou nově příchozích obyvatel města, kteří sem proudí z okolních ulic.

Zabírá to! A to ještě neviděli vše... Kde je ta Eris? Tohle by měla vidět! pomyslím si nadšeně, když vidím, jak se začíná chtíč projevovat. Kolem spoutané královny už se shromáždila celá skupinka posedlých. V nejbližší otočce se mi změní obličej. Namísto karamelových vlasů a tváře líbezné bohyně vypadám od krku nahoru přesně jako Eris. Jen to tělo je podstatně přitažlivější. Dlouhé havraní černé prameny vlasů spadají po ramenou a tvář bohyně sváru zdobí až nestoudný úsměv.
Další otočka! Při té kolem sebe vytvořím průsvitný štít na tak dvě stopy, přes který se nemohou smrtelníci dostat.



A při třetí otočce se mezi čtveřicí doteď váhajících vojáků objeví mladá žena. Odkud se vzala? Těžko říct, ale halí ji jen jakési zlaté šperky na ramenou a na prsou a od pasu dolů rudá suknice.
Zastaví se v koketní póze a zamrká na okolo stojící Areovy vojáky. Jestli se některý z nich pokusí na ni vrhnout, narazí na ochranný štít a odskočí krok zpět.
Krasavice se zasměje a zavrtí hlavou. „Vpustím jen toho z vás, kdo zvládne zabít ty ostatní.“ Poté si jazykem olízne horní ret.

Aigion a Tellias

(Pokud vydá sto nejlepších mužů pro mé služby, vstoupí do řad Krvavých havranů.)

Trest bohů

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Ares, Afrodita, Eris,
Nikandros, Xenophilie

Atmosféra se změní jak mávnutím kouzelného proutku. Několik zbrojnošů se už sápalo po zbraních a hodlalo královnu popravit stejně rychlým způsobem, jaký před chvíli zakusil Mausolos a jeho kumpáni. Náhle je však cosi zastaví. Krvelačné šílenství, které jim doslova sálalo z očí, získá nový podtón a okamžité zabíjení přestane být hlavní zábavou davu. Dokonce i Xenophilie, která se doposud zuřivě svíjela v řetězech, jakoby náhle o něco zvláčněla a na okamžik se uklidnila.
Areův ozbrojenec, který stojí královně nejblíže, odhodí meč. Místo něj chtivě uchopí pramen jejích vlasů a majetnicky si ji přitáhne k sobě. „Tak klekni, ty kurvo nevděčná,“ zavrčí na Xenofilii a nedočkavě si začne rozvazovat poklopec. To už se ho ale snaží odstrčit dva další chlapáci.
Dřív než stačí nebohé královně sundat roubík, strhne se mezi nimi zápas, který pomůže ukončit až dýka bodnutá do břicha a rána ratištěm do zátylku. Vítěz pak, ještě celý zadýchaný, roztrhne Xenofilii kalhoty na zadním švu, přehne ji dopředu a zaboří do ní svůj ztopořený úd. Dovádí na ní jak zběsilý. Svírá ji za copy a v průběhu soulože jí doslova rozerve pásek držící v ústech roubík. Ten královna znechuceně vyplivne. Ovšem k překvapení kohokoli střízlivého, kdo by procházel kolem, nezačne volat o pomoc. Naopak. Sebevědomě a chtivě si říká o víc.
Přání se jí splní během pár okamžiků, když ji obestoupí několik dalších nadrženců. Ti se začnou přetahovat o její žadonící ústa, která jeden z nich brzy naplní. Ani ostatní povolanci ale nelení a rozprchnou se hledat ukojení nezvladatelného chtíče v okolních ulicích. Tam sice aura už nemá takový dosah, ale jejich nadrženost tak snadno nevyprchá. Navíc je jakási síla přitažlivosti stále táhne na náměstí, kam si své úlovky dotáhnou za cop či jinou končetinu. I jejich partnerky však brzy propadnou chtivému bláznovství a počáteční protesty se tak rychle mění v zuřivou soulož.
Na některých místech se muži ještě perou či zabíjejí rodinné příslušníky svých kořistí. Jinde ale zvítězí čistý chtíč a podobně jako u královny tak dojde k hromadnému styku. Vše to pak završí zjevení Afrodity s hlavou Eris, o kterou se strhne lítý boj, do kterého se postupně přidávají další a další bojovníci. Rychle se totiž rozkřikne, že jde o nadpřirozenou bytost, jelikož nikdo z mužů se jí nedokáže pouhou silou zmocnit. Nakonec zbudou dva největší siláci, kteří nebyli tak hloupí, aby se nechali přelstít některým ze zákeřných manévrů soků.
Právě se chystají k závěrečnému souboji, když se po Areově boku zjeví skutečná Eris.
„U Diova stříkajícího ocasu, co to je?“ drcne ramenem do Area a zírá u toho na svou vylepšenou podobiznu, která se předvádí před vojáky. „Když jsem jí slíbila, že si pohrajeme, nemyslela jsem, že to zvládne se mnou a beze mě zárověň.“ Trucovitě skříží ruce na prsou, ale pak se znovu podívá na Area: „Tak snad tu nebudem jen tak stát jak tvůj klacek a taky si užijeme trochu zábavy, ne?“

800 BC, jaro/léto, hora Olymp
Nomia, Hermés, Hestie

Aigionské pohřebiště

800 BC, Aigonské pohřebiště
Hestie a Hádes

Krev v ulicích Delf

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Mausolos,
Xenophanes, Xenophilie

Krátce poté, co vypustíš vůz nad oblaka, uslyšíš volání jednoho ze svých velekněží. Ihned rozpoznáš, že jde o toho z Delf, což je pro tebe velice důležité město, jelikož tam tví věřící mohou kromě chrámu navštívit i věštírnu.
Nedávno tě v tomto městě proklela královna, ale nevěnoval jsi tomu pozornost, protože její manžel ji za opovážlivost ihned potrestal a tobě připadalo zbytečné se jí dále zabývat.
Podle naléhavosti povolání tvého kněze ale záhy poznáš, že tentokrát o žádnou banalitu nepůjde. Zaposloucháš se tedy do jeho slov.
„Můj pane, omlouvám se, že vás vyrušuji, ale děje se něco strašného. Přímo před vaším chrámem kdosi rozpoutal ohavné orgie. Jsou plné krve, násilí a bezbožného smilnění. Bojím se, že v tom má prsty Ares a další bohové mu podřízení. Královští vojáci se rozběsnili jako pomatení a přivlekli sem královnu taženou v řetězech. Nejspíš mělo jít o nějakou oběť pro vás za to, jak bezbožně o vás mluvila. Ale zvrhlo se to ve strašnou katastrofu. Vaši věřící jsou zabíjeni a znásilňováni přímo před branami vašeho svatostánku. Prosím pane, přijďte nám pomoct! Saami proti nim nic nezmůžeme.“

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Afrodita, Eris, Nikandros, Xenophilie,

Společně s Afrodítou sledujeme dění na ploše před chrámem a já nemohu skrýt své potěšení. Xenophanes poslechl a přivedl svou ženu, krásnou ale hloupou Xenophilii. A též se dostavili válečníci spolu s mým veleknězem. Nemohu být nespokojen. Začátek se vydařil a vše probíhá podle plánu. No a když přijde Mausolos se svými poskoky, jen uznale pokývnu hlavou. Eris nezklamala. Následná bitka je potěchou pro mé oči. Krev a bolest. Válečné šílenství. Pro tohle jsem byl stvořen.

Pak se ode mne oddělí Afrodita a zahájí svoji vlastní hru. To, že je překrásná a svůdná nemusím dodávat. Přesto mě dokáže překvapit. Eris? No tak ta to bude jen těžko rozdýchávat. Vzít na sebe podobu Eris, to je tak trochu risk. Ale na druhou stranu, je to zábavné. Alespoň pro mě. Eris to zábavné nepřipadá, což mi došlo hned poté, co se vedle mě zjevila.

"O tom nepochybuj, sestřičko. Mám chuť přefiknout celé tohle město," odpovím rozvášněn touhou vzedmuto ve mě nejen z krásy Eris a Afrodity, ale i ze zde prolité krve, "no co, budu muset vzít za vděk dvěma Eris." Zakřením se na ni. Rysy tváře mi prodělají lehkou změnu a stejně tak barva vlasů se změní z černé na blond. Nikdo ve mě už nedokáže poznat Arese. Jen dalšího válečníka, jenž sem byl povolán bohem války.

S temným a krutým úsměvem se poté vydám přes celé náměstíčko přímo k Afroditě. Kdokoliv, kdo by se mi postavil do cesty, bude sražen úderem mé pěsti. A tak si to nakráčím až těm dvěma borcům, kteří přežili až do teď. Přejedu pohledem z jednoho na druhého a nechám na nich rozhodnutí, jestli se mi hodlají postavit a nebo ne. Pokud ano...budou sraženi. Pokud ne, ve městě je spousta roztoužených žen. Jelikož to jsou však šampioni zápasu o Afroditu-Eris, přeci jen bych je nerad zabíjel...když už to jsou Areovi válečníci. "Tahle je moje. Vy jděte do města a ukojte svůj chtíč. Rozsévejte své sémě, ať je více válečníků vašich kvalit. A Xenophilii vezměte sebou, ať si na ní užije, kdo má chuť. Nikdo vám neodkáže vzdorovat," řeknu svým božským hlasem, jež pronikne do jejich mysli.

Poté, ať již to dopadne jakkoliv, se otočím k Afroditě-Eris, na tváři onen nadržený temný úsměv a suknice marně skrývá moji erekci. Kopí je připraveno.
"Pojďme jim udělat skvělou šou. Apollónovi neuškodí, když se něco málo přiučí. Pěkně se ohni a jdeme na to." A s tím se vydám přímo k ní. Snad odstraní ten praštěný štít. Nerad bych se přes něj dobíjel za svou odměnou. Krev mi v žilách vře a pokud velmi brzy nezarazím svůj klacek do vlhké pochvy, stanou se velmi nepříjemné věci. Co z toho, že ji hodlám ohnout přímo tady, na náměstí před chrámem boha slunce a umění. Vlastně, sex na náměstí je také svým způsobem umění.
"Přidáš se, sestřičko?" pronesu nahlas a doufám, že ta neodmítne, "nechceme tě z toho vynechat". Tohle bude památná vzpomínka pro celé Delfy.

Aigionské pohřebiště

,,Možná to vypadá lépe, ale pro mě v tom není rozdíl." Hestia. Jako vždy se snaží o lepší svět, který si lidé nezaslouží. Vlastně až přijde doba, kdy se na ní v rámci víry zapomene - až lidé zapomenou na její laskavost a mírnost, tak se propadnou do hlubin chaosu. Pak teprve přijde čas, který si lidé zaslouží, protože jsou to hyeny, které se vyžívají v bolesti a utrpení druhých. Dobrá, ne všichni, ale tyhle zářné výjimky si přeberou tam nahoře.
,,Nejsem sám. Mám tam nějaký čas manželku a dcery. Navíc díky Vašemu vměšování do světa lidí a poté i následná jejich povaha mě docela zaměstnává, takže si nemohu na nic stěžovat. Ale děkuji za optání. Co u tebe? Stále se snažíš udělat svět lepším místem?" V poslední větě je známka ironie a můj pohled opět sklouzne k upraveným hrobům.
,,Ale když už tě tady mám, tak mám jednu otázku. Můžeš mi říct, který z mých bratrů se zase vnutil manželce krále Minoa? Jako vždy tam nadělali bordel a poté odešli."
,,A vlastně ještě jedna věc, Tellias má podobný problém. Tam to hodláš řešit, nebo to necháš na mně? Ne že by tvůj postoj něco změnil, ale když už spolu mluvíme..."

Pojď blíž

800 BC, Delfy
Afrodita, Ares, Eris

Další voják padne k zemi a jeho hlava se rozplácne na kamennou dlažbu náměstíčka. Zbývají poslední dva, oba zadýchaní, zbrocení krví a zuřiví. Zálibně si je prohlížím. Proč se taky spokojit jen s jedním? Místo prolévání krve mají do mě pumpovat své mléko!
„Dost! nechci už čekat. Oba mi posloužíte...“ než stačím cokoli dalšího říct, všimnu si Area, jak si razí cestu skrz smrtelníky.
Ani změněný vzhled mě neoklame, jedině Ares má takový krutý a temný úsměv.

Když pošle oba smrtelné válečníky pryč, zadívám se na něj vyčítavě.
„Teď mi ale budeš muset vystačit za dva,“ opáčím a provokativně se před ním zavrtím. Plná kulatá prsa se zavlní a bublina, jež doteď tvořila ochranný štít, pukne. Nezbyde po ní památky.

Lusknu prsty a vyčaruji za sebou protáhlou lavici. Nijak zvláštní, zato ale z masivního dřeva, a přes ni přehozenou kožešinu. Pohledem najdu ve změti těl na prostranství Eris a ukazováčkem naznačím, aby přišla blíž. Sama se vyhoupnu do kleku na lavici tak, aby přede mnou zůstalo místo ještě pro Areovo dvojče. Vyšpulím na svého milence do výšky božsky tvarovaný zadeček, který zakrývá tenká červená suknice, a ohlédnu se na něj. „Tak na co čekáš?!“ pobídnu jej a zavrčím.
Začínám na sobě cítit pohledy okolí a to mě ještě víc nabíjí. Jen se dívejte! Dívejte se a žárlete!

Jestli se k nám Eris připojí, nechám ji posadit se přede mě a stejným pohybem prstů, jakým jsem ji lákala k sobě, si začnu pohrávat s její kundičkou...

Krev v ulicích Delf

800 BC, léto, Aetolia, Delfy

Trest bohů

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Ares, Afrodita,
Eris, Xenophilie

„Jak budeš muset?“ odfrkne si Eris a na tváři se jí objeví známý úšklebek, „tak dobře jako teď sis ještě nikdy neužil. Tak nemel a už ho v některé koukej smočit, jinak tu za chvíli zastříkáš celou oblohu.“
Zatímco se Areova tvář mění do podoby jakéhosi neznámého vojáka, ani Eris nelení. S mrknutím oka se také její rysy přeskupí a náhle se směrem k náměstíčku žene docela věrná kopie bohyně lovu. „Chudák nevlastní sestřička by si taky ráda užila, co říkáš? Ráda jí s tím pomůžu!“ vypískne ironicky, ale to už jste na dosah dvou vojáků.
Areova slova na ně zjevně udělají velký dojem, protože uposlechnou. Při zhypnotizovaném přikyvování však stále okouzleně civí na nádherně tělo Afrodity.
„Nikdo nám nedokáže vzdorovat, pane!“ odrecitují, pak se jako na povel otočí a mají se k odchodu za další zábavou. V tu chvíli se před nimi ale zjeví Eris. Stále je zcela nahá až na toulec s šípy a luk, které má zavěšeny na zádech. Zkoumavým pohledem přeletí ty dva urostlé pořízky. Pak se s nadpozemskou rychlostí odrazí a lapí za krk jednoho z nich. Použije však jen jednu ruku, jelikož ta druhá se mezitím utápí v jejím vlhnoucím klíně. „Pánové ještě nemohou jít,“ podívá se přes vojákovo rameno na Area s vyčítavou samozřejmostí. Jakoby bůh války zapomněl na něco zřejmého a důležitého. Pak vytáhne prsty z kundičky a zaboří je muži přímo mezi lačné rty. Ten šťávu poslušně slíže. „Nejprve musí ochutnat nektar Artemis, bohyně lovu. A nesmí se zapomenout pochlubit všem svým nadrženým kamarádům. Rozumíte?“ podívá se střídavě na oba chlapáky, kteří se tváří tak, jako by se jim právě plnil ten nejkrásnější sen. Když i druhý dostane svou dávku nektaru, oba se konečně odeberou za svými úkoly a další část zábavy může začít.

„Vystačit?! Vynechat mě?!“ povytáhne pak Eris vyzývavě obočí. Škádlivě zkříží ruce tak, abyste měli hezký výhled na její prsa i Artemidinu nevinnou tvářičku. „To by sis zkusil. Jednou. Ale nemusíš mít o mě starost, já se zapojím sama.“
„A ty Afroditko budeš ještě koukat. Nejsem si jistá, jestli nám bude stačit jen jedna pusinka, prdelka a kundička. Oba jsme totiž dost při chuti a jestli dojde i bráška,“ zasněně pohlédne na nebe, jako by právě přijížděl Apollón na svém zlatém voze přímo k vám, „tak možná ani nestihneš popadnout dech!“
Pak Eris přejde před bohyni lásky a žádostivě se pousměje. „Mhmmm, to si nechám líbit,“ zavrní spokojeně a nechá si vsunout Afroditiny prsty do už dosti vydrážděné a tekoucí kundičky. Aura bohyně, nadrženost Eris a božská zručnost Afroditina jazyka a prstů udělají své. První orgasmus Eris se dostaví už ve chvíli, kdy se Ares teprve vsouvá do svatyně krásy a hned po něm následuje druhý a třetí.
„Teď je řada... na mně!“ zvolá bohyně svárů mezi vzdechy a vyprostí se ze semknutí Afroditiných prstů. V ruce se jí náhle zjeví matně černé důtky a roztoužená tvář si opět oblékne poťouchlý výraz.
„Tak dělej, bratříčku!“ švihne Area s mohutným rozmachem po zadku, „udělej jí to pořádně, ať z ní tvé semeno teče proudem. Dělej, taky ji chci chvíli pro sebe.“ Švihne bratra ještě jednou a pak odhodí důtky. Se zlobivým uchechtnutím se k němu skloní a ručka jí zabloudí k Areovu naditému měšci. Zkušenými pohyby jej začne masírovat a vysílat jeho bojovníky do Afroditiny svatyně dříve, než by bůh války sám chtěl.
„Ano, to je ono! Celou ji zalij! Udělej ji a pak se budeš moct dívat, co jí provedu já,“ zašeptá bratrovi do ucha smyslným hlasem, „a pokud ti snad zbudou síly, budu chtít, abys mě mezitím pořádně projel zezadu. Jakkoli budeš jen chtít,. Obě budeme tvoje!“

S ženou

Pozvánka

800 BC, jaro/léto, hora Olymp
Poseidon, Afrodita

Sny místokrále Tellia

800 BC, léto, Achaea, Aigion
Hádes, místokrál Tellias

Tellias se tě ve svém snu nejprve poleká, ale na to jsi už zvyklý z dřívějška. Pak si ale v poklidu vyslechne tvou nabídku a chvíli zvažuje, co říct.
„Mocný Háde, nerad bych urazil vaši božskou moudrost,“ odpoví se skloněnou hlavou, ale pak se ti podívá opět z příma do očí. „Můj bratr není ve skutečnosti nemocen, je pouze duševně slabý. Chtěl naše město uvrhnout do strašlivé a předem prohrané války. Také mě chtěl uvěznit a nechat zabít, jenže stráže už pochopily jeho bláznovství a uzavřely ho v domácím vězení,“ odpoví s pokorou, „paní Hestia, naše patronka, o tom ví a už nám za to uložila trest. Prosím, smilujte se nade námi, už tak pykáme dost a neměli jsme jinou možnost. Bratr by mě jinak neprávem zabil jen z čisté závisti a pýchy.“ Se sklopenou hlavou si vyslechne, co mu odpovíš.

Svatba v Corinthii

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Afrodita, Eris, Xenophilie

Za dva? Pcha, já jsem celá armáda na pochodu! Je čas jí to předvést. Dojdu přímo k ní, ale to už si vyčarovala stoličku, na kterou si klekla. Vynalézavá děva. A zatraceně sexy. Netrvá mi to ani vteřinu a jsem v ní celý. Stud je něco, co mne opravdu netrápí. Však se taky nemám za co stydět. Jen se dívejte...a učte se. Včetně tebe Apollóne! Těsnost, vlhkost příjemná teplost její kundičky mne dovádí k šílenství. Afroditu naštěstí nemusím nijak šetřit a tak přirážím tvrdě a bez ostychu. Rukama svírám její úchvatné boky a zanechávám na nich otisky svých prstů, jež se do nich zarývají.

Eris se nakonec skutečně rozhodla přidat. A nepřekvapivě, jde na to po svém. Chudáci vojáci, nemají tušení koho právě ochutnali. Ambrosie je proti tomu nic. A zatímco se pode mnou Afrodita slastně svíjí, Eris hodlá vyzvat boha Slunce k akci. A to bych to nebyl já, kdybych se jí v tom rozhodl nechat samotnou. Jen co dodělám tu první...Eris si zatím očividně vystačí s Afroditiným jazykem. Pokud lesbická scéna s Afroditou na Apollona nezafunguje, tak budeme muset přitvrdit. Doslova.

Bohyně svárů však vzala věci do vlastních rukou. Tak nějak doslova...Bičík? To jako vážně? Jen počkej divoženko. Ale to už se přesune za mně a masíruje mi koule. Zatracená žeskáááá! Tvrdě přirazím do svatyně bohyně krásy a vyprázdním do ní své malé válečníky. Orgasmus mě prostoupí celým tělem a s hlubokým temným zavrčením si oddychnu. Tohle jsem potřeboval. Nikdo mě nedokáže uspokojit tak, jako Afrodita...Teď přišel čas na malou pomstičku.

Dřív, než mi stihne Eris utéct zpátky k Afroditině hbitému jazýčku, chytnu ji kolem pasu a smýknu s ní hned vedle bohyně krásy. Ať se jí to líbí nebo ne, a jak ji znám, bude se vztekat, že to není o její vůli, skončí hned vedle Afrodíty. "Jsi na řadě, Artemis," oznámím nahlas na celé náměstí.
A tak Eris skončila ohnutá na stoličce, zadečkem ke mě. Erekce mě v žádném případě nepřešla a tak je čas ukázat mé nezbedné sestře, zač je toho Ares! Nadzvednout Eris-Artemisiny šaty a průnik do ní. Vlhká je dost díky Afroditě a tak není problém přirazit až na doraz. Levou rukou chytit za vlasy, ať se mi lépe přiráží, a pravou ji pleskat přes půlky. Chtěla si to tvrdě, sestřičko? Máš to mát.

"Nechceš jí dát ochutnat svou kundičku, krásko? Artemis si mou nadílku určitě zamiluje," prohodím k Afroditě znovu dost nahlas na to, aby se to neslo přes celé náměstí. Jen poslouchej, Apollónku. Pokud ho tohle nevyprovokuje, budu ho muset Eris vrazit i do zadečku. Jinak už nevím, co by mohlo donutit toho sluníčkáře k akci. Snad jen kdybychom si to rozdali přímo na jeho oltáři v chrámu...hmm.

Delfské orgie

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Apollón, Hippogryf,
vojáci a obyvatelé Delf

Zatímco Hippogryf hrdě zaržál a létal nad střechami města, jeho pán, samotný bůh Apollón, se snesl mezi lid. Nikdy si nebyl úplně jist, čím se ta nevzdělaná chátra liší od zvířat, nad které se tak povyšuje. A to, co uviděl na náměstí před svým chrámem, jej v jeho despektu k lidské rase jen utvrdilo.
Dlažba i hlína byla zalitá čerstvou krví a kam oko dohlédlo se povalovaly meče, kopí a štíty. Nebojovalo se však. Celé náměstí bylo pokryto lidskými těly, jen několik desítek jich však bylo mrtvých. Ostatní se kroutila v nejrůznějších kopulačních obrazcích. Poloha střídala polohu a většina z nich byla velmi násilná a dychtivá. Ženy zpravidla obcovaly hned s několika muži zároveň, ale nezdálo se, že by byly vyloženě znásilňovány. Většina z nich se naopak dožadovala ještě větší rozkoše a hrubějšího zacházení. Kdesi na rohu souložili dva urostlí vojácí se ženou, která měla na hlavě korunu, jejíž odlesky upoutaly tvou pozornost. Pak sis ale povšiml něčeho, co tě doslova vyvedlo z míry.

Několik desítek sáhů od onoho místa stála lavice z masivního dřeva, přes kterou byla přehozena kůže. Mladý světlovlasý muž s obrovskými svaly na rukou i na nohou na ní zezadu smilnil s jakousi tmavovláskou. Svíral ji za dlouhé vlasy a plácal přes odhalené půlky. Před nimi pak stála vskutku nádherně tvarovaná žena, taktéž tmavovláska. V její tváři bys nejspíš poznal jakousi nižší Areovu bohyni, kterou jsi před nějakým časem potkal. Jenže v tu chvíli k tobě žena ležící na lavici pootočí hlavu.
Uzříš svou sestru Artemis, nebo přinejmenším někoho, kdo se jí dokonale podobá. A také její úsměv, ve kterém se zračí provokace, vášeň a slast. Zdá se, že si tě všimne a věnuje ti vyzývavé až pobavené mrknutí. Během něj si skousne spodní ret mezi zuby a pak si jej slastně olízne. Hlasitě vzdychne pod dalším přiražením údu do jejího klína a žena před ní ji na vyplazený jazyk vypustí bílou tekutinu přímo ze své svatyně.

Trest bohů

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Ares, Afrodita,
Eris, Apollón

„No konečně... bratříček se na nás přišel podívat,“ vysouká ze sebe Eris mezi vzdechy a otočí hlavu zpátky směrem k Afroditě, která ji právě krmí Areovým nektarem. A vskutku, když pootočíte hlavu doprava, uvidíte samotného boha slunce oděného v hrubě tkané rudé tóze se zlatým zdobením. Jeho zlatavé kučery září i v denním světle jako slunce, jehož je ztělesněním. Vidíte ho však jen vy. Smrtelníkům zůstává zatím skryt.

Delfské orgie

Delfy, 800 BC
Apollón

Žena s tváří Artemis něco tiše pronese a druhá tmavovláska se také podívá tvým směrem.
Na okamžik sebou cukne, ale jak tak stojí, hrdě zvedne bradu a udělá na tebe provokativní gesto. Přiloží prsty ve tvaru V ke rtům a zakmitá mezi nimi jazykem.
A pak se její tělo začne před tvýma očima rozplývat, až zmizí v šedivém obláčku.
Plavovlasý válečník i druhá žena stále zůstávají místě, ale zdá se, že oba postřehli tvou přítomnost. Válečníkův úd však stále vězí v dívce, která leží na břiše na lavici.

Aigionské pohřebiště

800 BC, Aigonské pohřebiště
Hestie a Hádes

Skončit v nejlepším

800 BC, léto, Delfy
Ares, Afrodita, Eris,
Apollón

Pravá Eris tiše upozorní na Apollónův příchod a já, zatímco se klínem tisknu bohyni sváru na obličej, se podívám také jeho směrem.
Na okamžik sebou cuknu, ale jak tak stojím, hrdě zvednu bradu a udělám na Apollóna provokativní gesto. Přiložím prsty ve tvaru V ke rtům a zakmitám mezi nimi jazykem.
Nemám v úmyslu zůstávat na "místě činu" a počkat si na Apollónovy výtky ani být poznána. Svou část jsem odvedla myslím víc než skvěle a vzhledem k tomu, jak stéká Eris v Artemidině podobě bílá kapka z koutku úst, i na ni jsem zanechala velmi dobrý dojem. Je čas jít.
Na rozloučenou mrknu na Area a pak se mé tělo začne před očima ostatních přítomných bohů rozplývat, až zmizí v šedivém obláčku.

Ophiotaurus a nová kovárna

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Když tvor zmizí pod hladinou, dá se Hefaistos do práce. Oheň se mu podaří zažehnout napoprvé a pod zkušeným vedením božského kováře pak stráví většinu nechutností okolo místnosti i ve vzdálenějších tunelech.
Po tak dlouhotrvajícím soustředění si potřebuje odpočinout dokonce i Hefaistos. Proto se posadí v dostatečné vzdálenosti od jeskynního jezírka a čeká tam, než se znovu vynoří Ophiotaurus.

„To vypadá mnohem lépe! Činil ses, můj kulhavý příteli,“ uzná býčí hlava za několik chvil, když tě provádí bludištěm. Oheň skutečně dosáhl poměrně daleko a vypálil, co bylo třeba.
Nakonec dorazíte do o trochu menší místnosti, než jakou byla ophiotaurova jeskyně. Přesto však s přehledem dost velkou na to, aby v ní mohla vzniknout kovárna i skromnější ubytování. Je celá z cihel a na stěnách jsou namalovány nejrůznější obrazce. Poznáš podle nich, že právě toto místo bylo bydlištěm bájnému Mínotaura. Kromě hromady pečlivě seskládaných kostí a lebek tu po něm ale nic nezbylo. S trochou práce si místo snadno zvelebíš a po pravdě se na to těšíš tolik, že si toho všimne i ophiotaurus. S rozloučením se odplazí pryč a nechá tě přemítat nad tvými dalšími plány.

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Pán moří

800 BC, Olymp
Afrodita, Poseidon

Zrovna stojím v zahradách Olympu na jednom z vyvýšených pahorků, obklopená bělostnými holubicemi.
Přes clonu jejich křídel si nejprve ani nevšimnu blížícího se Poseidona. Náhle se však všechny holubice rozprchnou a uletí do stran. Spatřím boha moří a věnuji mu okouzlující úsměv.
„Tak drahoušku? Začala jsem ti už chybět, Poseidone?“ Vykročím mu vstříc a ve spanilé tváři zazáří čiré potěšení. „Líbil se ti můj dar pro tvůj lid? Už jsem si skoro myslela, že se mi snad záměrně vyhýbáš.“
Lehkým krokem dojdu až k Poseidonovi a ovinu mu ruce kolem krku. Zmínka o Amfitritě na mém gestu nic nemění. Ostatně ženatý byl a taky bude... A na spokojené manželství jsou někdy dva málo, to by potvrdil skoro každý olympský bůh.
„Ale ale... přeješ si snad, abych požehnala manželskému páru? A co že ses začal tak zajímat o záležitosti smrtelníků?“

Paní lásky

Sny místokrále Tellia

800 BC, léto, Achaea, Aigion
Hádes, místokrál Tellias

Ta malinká lidská bytost se začíná obhajovat. Jeho slova mě v podstatě nezajímají, ale u jedné věci se zarazím. To, že chtěl rozpoutat válku je mi také celkem jedno, ale vzít bez důvodu život nějaké lidské bytosti bez mého zásahu? Kdo si myslí, že je? Přijde trest a to konečný. Je však ještě jedna věc, která mě - řekněme pobavila. Já a slitování? Ne, spíše spravedlnost. Ať už se Lagos zachoval, nebo chtěl zachovat vůči svému městu jakkoliv - záměr se svým bratrem nepočítám, protože za to zaplatí cenu - stále to byl král a tohle svrhnutí nemůže také projít.
,,Dobře mě poslouchej smrtelníku. Za svoje hříchy do mých služeb seženeš deset mužů, kteří zasvětí své životy mé osobě. Přijdou dobrovolně a bez nátlaku. Zároveň se poradíš s mým knězem a vyčleníš peníze na rozšíření mého chrámu. Já na oplátku vyřeším tvoje problémy s tvým bratrem. Myslím, že jeho čas v říši živých se naplnil...Nikdo nebude krást životy bez trestu. To je má vůle. To je má spravedlnost."

(Vyčlenit manu na ukončení života Lagose. Plus klasika za sny.)

Pán moří

800 BC, Olymp
Afrodita, Poseidon

„Myslíš, že by se snad mohli urazit?“ Pobaveně se zasměji a načechrám Poseidonovi vlasy na zátylku. Moc mě nepřekvapí, že si chce dát postavit sochu. Všichni bohové jsou marniví, to je součást naší úžasnosti.
„Ráda přijdu, díky.“
Vřele zavrním, když mi skousne ucho.
„Poseidone...!“ koketně se uchichtnu.
„Jaké tajemství? Povídej, přeháněj.“

Paní lásky

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Ophiotaurus

Sny místokrále Tellia

800 BC, léto, Achaea, Aigion
Hádes, místokrál Tellias

Tellias si pokorně vyslechne tvůj rozsudek. Pokud ale ihned nezmizíš, zmůže se ještě na několik slov.
„Udělám jak říkáte, mocný pane Podsvětí. Nechtěl jsem ale bratra zabít,“ řekne s vystrašenou upřímností a rychle ještě dodá, „paní Hestia by za tak strašný hřích proklela celý můj rod. A pokud Lagos nyní zemře, bude stejně podezřívat mě. Uctivě prosím, mocný Háde, ušetřete ho a nebo paní Hestii alespoň vzkažte, že jste si k sobě Lagota vzal sám! Prosím pane!“ S rukama sepjatýma klečí před tebou a třese se strachy.

800 BC, Cnossus
Hefaistoss

Dohled nad stavbou chrámů v Sicyonu a Corinthu

Spartánské tažení

Požehnání řemeslníkům v Corinthu

Prokletí sochařovi ruky

Pán moří

800 BC, Olymp
Afrodita, Poseidon

Lehce odtáhnu tvář od Poseidona, abych mu viděla do očí. Snad abych se ujistila, zda to myslí vážně. V očích mi vesele zajiskří.
„To Athénu zrovna nepotěší,“ přitakám se sladkým úsměvem. S Athénou jsme si nikdy nebyly blízké, ale od doby trójské války a Paridova soudu mi stále dluží omluvu za to, že se chtěla prohlašovat za nejkrásnější bohyni. Chudinka jedna!
„Ale to je všechno, k čemu ji chceš popudit? Jen k tomu, aby jí to bylo nepříjemné?“ Povytáhnu obočí. „Myslela jsem si, že nejvyšší pán moří si bude klást vyšší cíle.“
Pokusím se uvolnit z jeho držení a až mi odpoví, vrátím se ještě před rozloučením k oné chystané svatbě:
„Předpokládám, že dáváš novomanželům nějaký dar, že? Co to bude?“

Delfské orgie

Delfské orgie

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Apollón, dva bohové,
vojáci a obyvatelé Delf

V očích boha slunce žhne neskrývaný hněv, který dokonale kontrastuje s jeho uměleckým zjevem. Možná byl Apollón na okamžik i vyveden z míry, ale nedává to na sobě znát. Místo toho natáhne ruku před sebe. Během okamžiku v ní třímá svůj magický luk a natahuje tětivu se šípem. Zamíří.

Svištění letek nejde ani zaslechnout. Šíp jakoby se spíše přemístil než překonal vzdálenost. A v dalším okamžiku už roztrhává kůži na údu zastrčeném až po kořen v Artemidině klíně. I na jejích pyscích teď zeje ranka. To ale není nic ve srovnání s částečnou, ale naprosto nedobrovolnou obřízkou, které se dostane světlovlasému muži. Z hluboké rány, šíp se zakousl až do masa, začne během chvilky zurčet krev.
Žena s tváří Artemis vyjekne a odsune se od svého milence. V její pravačce se náhle zjeví cosi drobného a ostrého.
To už ale Apollón natahuje tětivu s dalším šípem. Tentokrát zacílí na hruď světlovasého svalnatce a bez meškání střelu vypustí.

Delfské orgie

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Apollón, Ares, Eris,
vojáci a obyvatelé Delf

V očích boha slunce žhne neskrývaný hněv, který dokonale kontrastuje s jeho uměleckým zjevem. Možná byl Apollón na okamžik i vyveden z míry, ale nedává to na sobě znát. Místo toho natáhne ruku před sebe. Během okamžiku v ní třímá svůj magický luk a natahuje tětivu se šípem. Zamíří.

Svištění letek nejde ani zaslechnout. Šíp jakoby se spíše přemístil než překonal vzdálenost. A v dalším okamžiku už roztrhává kůži na údu zastrčeném až po kořen v Artemidině klíně. I na jejích pyscích teď zeje ranka. To ale není nic ve srovnání s částečnou, ale naprosto nedobrovolnou obřízkou, které se dostane světlovlasému muži. Z hluboké rány, šíp se zakousl až do masa, začne během chvilky zurčet krev.
Žena s tváří Artemis vyjekne a odsune se od svého milence. V její pravačce se náhle zjeví cosi drobného a ostrého.
To už ale Apollón natahuje tětivu s dalším šípem. Tentokrát zacílí na hruď světlovasého svalnatce a bez meškání střelu vypustí.

Návštěva chrámu v Cnossu

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Antemion

Tvůj chrám je vybaven tak, jak sis kdysi sám poručil. Proto se v něm skutečně cítíš jako doma.
Po stěnách je zavěšena spousta náčiní ke kování i jiným činnostem a kněží věnují svůj čas práci, vyučování a žehnání řemeslníků. V chrámu se nachází hned dvě velké výhně, stůl pro truhláře a další vybavení, které se hodí do svatyně řemeslníků.

Antemion tě přivítá s upřímným úsměvem na tváři. Skrze zjevení a vnuknutí se s tebou setkává často, přesto zachovává v tvé přítomnosti posvátnou úctu stejně jako ostatní kněží chrámu. Někteří návštěvníci z řad řemeslníků pokleknou na kolena, jiní jen vyjeveně zírají, kdo že je to přišel navštívit.
„Samozřejmě, můj pane,“ ukloní se Antemion pokorně, „jakému poselství či práci si přejete dnešní bohoslužby zasvětit?“

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Apollón, Ares, Eris,
vojáci a obyvatelé Delf

Užívám si spokojený sex se svou milovanou sestřičkou, když tu náhle si uvědomím přítomnost další božské existence, která nás zaujatě sleduje. Konečně se dostavil ten, kvůli kterému to celé představení probíhá. Afrodita nemešká a rychle se rozplyne pryč. Nic jiného sem od ní nečekal. Nechci, aby přišla k úhoně. Mám její hladkou pleť bez poskvrny a jizev docela rád. Sám si však z Apollonova příchodu nic nedělám. Dál přirážím do sestry a ta při tom vzrušeně sténá. Co víc si člověk může přát.

Naneštěstí se bůh slunce projeví jako totální magor a kazišuk. Jeho šíp mě propíchne můj božský úd a přitom zraní Eris. Drahá promine, že aktuálně mě její zranění netrápí tak moc, jako to mé. Zařvu bolestí, ale přeci jen jsem voják, bůh války. Na zranění jsem zvyklý. Netrvá mi tedy ani vteřinu se vzpamatovat a vzápětí jsem již, sice stále s šípem v mužství, oblečen v plné zbroji s mečem v jedné a spartským štítem v ruce druhé. Další sekundu mi trvá teleportace přímo za Apollona. Již během "oblékací" vteřiny a přesunu se napřahuji k úderu a jen co se přemístím, pokusím se Apollona srazit spartským štítem jako beranidlem. Štít mi tak poslouží nejen jako zbraň, ale i jako ochrana před těmi pitomými šípy.

Mana: 300 many na rychlost akce a sílu úderu

Delfské orgie

800 BC, léto, Aetolia, Delfy
Apollón, Áres, Hippogryf
vojáci a obyvatelé Delf

Další šíp opustí tětivu luku a vznese se do vzduchu. Uši světlovlasého tentokrát zachytí svist letek, avšak on už nestihne zareagovat včas. Ostrý hrot protne kůži i hrudní koš jen o okamžik dříve, než se na něm zjeví magická Áreova zbroj. Projektil je v ní uvězněn a bůh války v přestrojení zavrávorá.
Ve stejnou chvíli Artemis vymrští Apollónovým směrem dýku. Jeho bystrost ale způsobí, že uskočí právě v čas, aby se vyhnul zásahu. Musí však odložit další střelu. A toho využije Áres.
Vztek v něm snadno porazí bolest. Je připraven. Svým štítem vykryje příští šíp a jedním magickým odrazem překoná celou vzdálenost mezi bohy. Zjeví se Apollónovi přímo za zády a vší silou jej udeří spartským štítem.
Bůh slunce ke svému štěstí tuší, co ho čeká, a pokusí se včas uskočit. Razance a rychlost Área je však nesmírná.
Apollón ze sebe vyrazí bolestivé zaúpení. Bronzem pokovaný štít narazil do levé lopatky a ošklivě ji pohmoždil. Bůh slunce zavrávorá. Není to nic, z čeho by se nevzpamatoval. Ten krátký okamžik dává ale výhodu soupeři.
Apollón má ale štěstí v neštěstí. Při klopýtání zavadí nohou o šíp zející v Areově mužství a toho zaplaví nová vlna bolesti. Oba soupeři jsou tak na chvíli vyřazeni.
A to je chvíle pro Artemis. Její další vrhací dýka už zasáhne svůj cíl a zabodne se Apollónovi přímo pod žebra. Bohyně lovu se posměšně uchechtne. Pak ale polekaně uskočí a bleskově se otočí vzad.
Přímo doprostřed náměstí totiž přistane majestátní tvor. Koňská kopyta zaduní o dlažbu a stříbřitý zobák vydá zuřivý skřek. Je to Hippogryf, bez nejmenších pochyb. Apollónův věrný služebník přispěchal na pomoc svému pánovi.

Návštěva chrámu v Cnossu

800 BC, Cnossus
Hefaistos, Antemion

Boetie - Dionýsova vůle

800 BC, léto, Řecko (Boetie)