Pozvání před radu

V Diorisu žiji celý svůj život a musím říct, že mi to vlastně vůbec navadí. Nepřipadám si nějak zvlášť vyjímečná, ani zajímavá... prostě žiji normální život v tomto městě bez zločinu a nekalostí. Všichni jsou vděční nové radě za to, co všechno pro nás vykonává a já nemám důvod s nimi nesouhlasit.

Dnešní den začal jako každý jiný a já se cítila svěží a připravená na vše, co dnes mělo být. Dříve než jsem však stačila opustit svůj skromný domov se ozvalo zaklepání na dveře. Za nimi stál honosně vypadající elf se zprávou, že jsem pozvána k radě, důvod mi neřekl.
Najednou jsem nevěděla, co dřív. Rychle, bez přemýšlení, jsem si oblékla své nejkrásnější oblečení a vyrazila k centru města, kde se nad celé město tyčilo sídlo rady.

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem stála před nádhernými dveřmi, za kterými zřejmě byla rada, který si mne předvolala. Přepych a elegence celého komplexu byl naprosto magický a já procházela všemi chodbami jako omámená. Nyní jsem již čekala, až budu zavolána dovnitř. Upřímně byla jsem nervózní. Nevěděla jsem proč jsem tady, ani co by ode mne rada mohla chtít. No snad to brzy zjistím.

Velká rada

Když jsem vstoupila do hlavní místnosti rady, byla jsem naprosto ohromena velikostí, přepychem a krásou těchto prostor. Na konci tohoto sálu za velkým překrásným stolem seděli oni, Rada, která vedla naše město. Hluboce jsem se uklonila, avšak i tak jsem se pozastavila nad tím, že jsou to skuteční mladí elfové, což je sice fakt, ale přesto je podivný.

Na vyzvání jsem přistoupila blíž k celé radě. Další slova mne lehce zmátla, protože jsem nerozumněla tomu, co mi zřejmě nejmladší z radních chce říct.
"Mocní členové rady, přišla jsem na Vaši žádost. Smím se tedy zeptat, čím jsem si zasloužila takovou čest, abych mohla stanout před vámi?"

Radní poslal všechny ostatní z místnosti pryč a zbyli jsme tam pouze já a členové rady. Prastarý plán? Opravdu jsem nyní zmatená.

Zmatení

Stála jsem na místě a poslouchala mladého elfa jak povídá příběh. Všechno se to zdálo tak neskutečné, vymyšlené a nereálné. Mimoděk jsem začala couvat, ale nohy mě přestaly poslouchat a já stála jako přikovaná, oči rozevřené a snažila se pochopit se, co mi tu elf říká.

Najednou ostatní členové rady zmizeli a já zděšeně zamrkala, jestli mne jen nemámí smysly. I elf uprostřed se začal měnit a jeho slova se až příliš reálně proháněla vzduchem a já se začala skutečně bát.

Když vyřkl poslední větu, nejprve jsem nechápala, ale postupně mi význam slov začal docházet. Vše mi vířilo hlavou jako nesmyslný sen, ale přece jen jsem věděla, že je to skutečnost.
"Prosím neubližujte mi, udělám cokoli!" vykřikla jsem instinktivně a padla na kolena. "Prosím!"

Rozkaz

Ztuhla jsem na místě ve chvilkovém ochromení. Nechápala jsem proč já. Co je na mě tak výjimečného, že si vybral zrovna mě? Zděšeně jsem ještě chvíli stála, ale nakonec se mé ruce pomalu pohnuly.

Postupně jsem si sundala jedno ramínko u šatů a ty z části odhalily můj hrudník. Se slzami na kahánku jsem nakonec povolila i druhé ramínko a v pár vteřinách byly šaty dole. Rukama jsem si zakryla prsa, ale elf chtěl celou nahotu. Třesoucíma se rukama jsem sáhla ke svým bokům a rozvázala drobné uzlíky, které mi držely tenkou látku zakrývající můj klín.

A tak jsem tam stála, třesoucí se s jednou rukou přes prsa a druhou zakrývající můj klín. Na hladké kůži jsem neměla jedinou vadu, ani jediný chloupek a i přes to jsem měla pocit, že mi z pohleda elfa naskakuje husí kůže.

Neposlušnost

Facka dopadla velmi přesně a já upadla na zem. Do očí mi mimoděk vyhrkly slzy. Na jeho otázky jsem neodpovídala a podle mě ani nechtěl, abych něco říkala.

Pomalu jsem se zvedla ze země a velmi ostýchavě jsem spustila ruce mimo předtím zakrývaná místa. Bradavky na prsou i celý klín byly nyní bez zábran vystavovány onomu elfovi. Cítila jsem se hrozně nejistě, poníženě a především jsem se bála, co bude dál.

Astrid

Astrid je štíhlá dívka s menší postavou. Má světlou pleť bez typických lidských kazů jako jsou pupínky, pihy či jiné. Má dlouhé blond až bílé vlasy, zelené oči a malou pusu s až dětskými rty.
Jakkoli ve tváři připomíná dívenku, její tělo je ženské ve všech ohledech. Dvojice velkých krásně zaoblených a pevných prsou jí zdobí hruď a světlé bradavky se v tuto chvíli tyčí chladem jako třešničky na dortu.
Úzký bok svádí pohled přes drobný pupík až k rozkroku, kde je již nyní vidět dívčina sametově hladká kundička. Zezadu není pohled o nic horší jelikož nádherný zadeček je přímo potěsením pro oči. Nohy jsou štíhlé a stejně jako zbytek těla bez jediné vady.

První dotyk

Ztuhla jsem ve chvíli, kdy jsem na těle ucítila elfovu ruku. Celá jsem se třásla když jeho ruka putovala po mém těle jako po mapě krajiny, kterou se chystá objevit.

Najednou se jeho dlaň zastavila na mém klíně. Téměř jsem přestala dýchat, a pak to přišlo. Jeho prsty se dostaly dovnitř mě. Vydechla jsem zkamenělá na místě. Nevěděla jsem co dělat, když v tu chvíli s nimi uvnitř mě začal hýbat. Bezděky jsem zasténala a lehce mi povolila kolena.
Tohle snad musí být sen... vždyť ještě ráno to byl naprosto normální den.

Když elf přidá do mé kundičky ještě další prst, neubráním se slabému zakňourání. Nevěděla jsem co mám dělat, a tak jsem stála na místě, zatímco tempo prstů mladého elfa uvnitř mého těla nabíralo na intenzitě.

Téměř pudově jsem začala vzdychat a mé nohy jakoby sami od sebe se chtěly roztáhnout. Bojovala jsem s tou snahou, ale stále jsem se bála, aby mě zase neuhodil.

Epf si vyloženě užívá mou bezmoc a svými prsty znásilňuje mé nitro pro vlastní potěšení. Po chvíli tohoto ponižování můj mučitel své prsty vytáhne a stlačí mne na zem. Tak nějak víc, co bude následovat, ale stále doufám, že se to z nějakého důvodu nestane.



Trhnutím mne otočí a já vidím, jak se nade mnou sklání se svým penisem v ruce. Chvíli jsem na něj jen koukala jako hypnotizovaná, než jej elf přiložil ke vstupu do mé kundičky. Jeho žalud bych za chvíli ve mně a pak, naprosto bez zájmu o mé pohodlí jej do mě elf vrazil až po své krásné a hladké kouke, které mi narazili do zadečku.
Zajiskřilo mi před očima a tlumeně jsem vykřikla. Ne že by to bylo poprvé, ale poprvé to někdo dělal čistě jen pro své potěšení.
Nevím, co mám dělat... Nevím, co bude následovat.

Ucítím jeho ruku kolem svého krku. Vykulím oči a mé ruce instinktivně sáhnou po té jeho, aby se snažili získat mi vzduch. Naštěstí se nezdálo, že by mě chtěl uškrtit. Během toho však jeho stehna a pánev téměř se zvířecí snahou mi činit bolest, bezustání neustále narážely na mé tělo a jeho penis do mě pronikal znovu a znovu.

Vzdychala jsem, v hlavě jsem měla naprostý chaos a mé tělo si dělalo co chtělo... Proboha, co se mi to děje?

Pokračoval stále dál. Trochu jsem se stále snažila odporovat, ale marně. Jeho tempo už mě málem dohnalo až ke ztrátě vědomí, když v tom najednou zarazil svůj penis tak hluboko, že mnou projel třes jako ještě nikdy. Cítila jsem, jak mé útroby zaplňuje jeho semeno. Zrychlil se mi dech i tep a stále to pokračovalo. Každý stah do mne vpravoval další vlnu jeho spermatu a já nakonec vyčerpaně pustila své tělo, které se bezvládně sesulo tam, kam mu to bylo dovoleno.
Bohužel však elf zůstal stále ve mně a já jen zvedla ztrápeně oči. Jeho slova zněla jako kdybych byla pod vodou, ale i tak byl jejich obsah jasný.
"Já... ano." vzdychla jsem potichu, protože navíc jsem se nezmohla. Zároveň mě však jeho slova děsila. Co se se mnou stane...

Elf opět mluví a já jako omámená ležím a cítím jen tu nepřirozenou plnost uvnitř mě. Vím, co chce slyšet a vím, že to řeknu, jen v tuhle chvíli nejsem pomalu schopná se hnout.
Vidím hněv v jeho očích, zatím neprojevený, ale vím, co by udělal, kdybych řekla něco jinéhi, než chtěl slyšet. Stále si nejsem jistá, zda se mi to jen nezdá, zda to není jen nějaká noční můra.

Ještě chvíli se pokouším vzdorovat jeho pohledu, ale nakonec zmožená, ztrápená a neschopná logického uvažování jen kývnu.
"Ano." zavzlykám očekávajíc, jaké hrůzy mě teď čekají.

Ležela jsem tam zničená a téměř bez příčetného ducha. Opět mluvil a já jeho slova vnímala, byly snad to jediné, co má hlava teď byla schopná pobrat.

Najednou, z ničeho nic se mé útroby vyprázdní a jakmile jeho penis opustí mou kundičku, vylije se ze mne i jeho semeno. Slabě zasténám a bezhlesu se pomalu svinu do klubíčka.

Vím, že se nemám oblékat, to jsem si zapamatovala. Teď tedy jen budu čekat, co dalšího mi onen elf nachystal. Vím jen, že nepůjde o nic hezkého.

Mé tělo se třáslo ještě notnou chvíli po tom, co odešel. Nakonec jsem ale zůstala ležet a čekala na vše, co mělo přijít.

Když jsem konečně uslyšela kroky, zvedla jsem hlavu a tam stál opět on, ale v ruce měl obojek a řetěz. Vytřeštila jsem oči a pokusila se odtáhnout z jeho dosahu.
"Prosím..." vydechla jsem zničeně. Myslím, že tohle bude ještě hodně nepěkný den.

Dál už neodpovídám, jelikož ani nevím, co říct. Řetěz mě nepříjemně znervózňuje. Nakonec se ale zastavím a schoulím se do klubíčka.

Cuknutí hlavou ve mě vyvolalo bolestivé vzlyknutí, ale ovládla jsem se, aby mi nezačaly téct slzy. Věděla jsem, že mu nemůžu říct pravdu, ale skutečně jsem se ničeho nebála tolik, jako být svázaná, zavřená, uchycená jako zvíře, které přeci nejsem. Můj pohled v jeho očích hledal alespoň trochu soucitu, který tam však nebyl.

"Prosím, obojek ne. Nic jsem neprovedla." pokusila jsem se svého trýznitele uprosit. Třásla jsem se strachy, ale neodvažala jsem se přestat dívat do jeho očí.

Vede mne ven. Poslušně jej následuji, a tak jen vidím jeho nohy, jak se mi míhají před obličejem. Cítím se najednou strašně prázdná a současně, což je velmi nepříjemné, použitá. Ten pocit jsem si už jednou zažila a navždy mi zanechal jizvu na duši. Tohle je bohužel až bolestně stejné.

Zastavili jsme se a elf začal mohutným hlasem promlouvat na celé město. Řekl jim vše o tom, jak je oklamal a jaký osud pro nás připravil. Jen tiše klečím vedle něj a snažím se nezvedat hlavu. Mé ponížení už nemusí být větší tím, že by mě někdo poznal.

Zatáhlo se a mračna zakryly slunce. Ve stínu těch nepřirozených oblak se budovy, krásné elfí stavby, začínají měnit na schátralé chatrče. Na lidech shromažďujících se tu všude okolo je vidět, že odmítají připustit takové podmínky a dokonce napadnou strážce. Bohužel jsem až moc dobře věděla, že tohle nemá smysl. A má domněnka s brzy vyplnila. Většina útočníků se začala válet na zemi v bolestech, jiní téměř ihned zemřeli.
Můj trýznitel nevypadá ani trochu znepokojeně a navíc i samotní strážci se začínají měnit. Jejich vzhled je jako z nočních můr. Já sama jsem odvrátila tvář, abych se na ně nemusela dívat.

Vlkodlaci, jedni z bývalých strážců začnou sbírat těla mrtvých, což vyvolá další emoce mezi lidmi, ale bohužel jejich boj je předem prohraný. Po chvíli jsem se odvážila trochu zvednout hlavu, ale pohledy všech okolo mne přímo drásaly a já rychle zase hlavu sklonila k zemi.

Elf se přítomným ještě vysměje než se otočí a škubnutím mne znovu přiměje k pohybu. Míříme k jedné z chatrčí. Takový strach jsem snad ještě neměla.

--

Malý chlapec vypadá, že ho succuba skutečně velmi zřídila, ale i tak poslušně dělá, co po něm chceš. Když však vidí, jak bereš pekelného psa a vedeš ho k němu, lehce sebou cukne. Nakonec je to ale pes, kdo si na chlapce naskočí a s divokostí, která je mu zřejmě vlastní začne cpát své obrovské péro do jeho malého zadečku. Kluk vykřikl a chtěl ucuknout znovu, ale pes jej držel prvně a nepustil.
"Já se budu snažit pane." zakňoural chlapec a otřel si slzu, co mu stékala po tváři.

Pes se rozohňuje čím dál víc a zhruba po čtvrt hodině vpustí do kloučka svou velkou dávku semene. Po chvíli z něj vystoupí celý a je možné vidět, jak se nepřirozeně roztažený zadeček znovu svírá, než se z něj začne na zem řinou vcelku slušný pramen psího semene. Chlapec fňuká a je vidět, jak se mu stahuje břicho, což vyvolává další a další vlny mrdky, které z něj vytékají ven.