Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 26. ledna 2018 13:33
	VIP

Abnee - 26. ledna 2018 18:02

soukromá zpráva od Abnee pro Templáři a mágové. Vždy spolu svázaní. Kdy se z nich stali nepřátelé? Někteří říkají, že se to stalo tehdy, když templáři pochopili, jak moc slabí proti mágům jsou. Někteří, že to vzniklo z poblouzněných srdcí mágů. Ať už to ale bylo jakkoliv, z mágů se stala nechutnost a z templářů krutost. - Grey Warden, Ferelden's queen Den to byl jako každý jiný. Dobře, téměř. Den jako každý jiný pro všechny, jež byli zasáhnutí rivalstvím mezi mágy a templáři. Nikdo ten den ale necítil nutnost se cítit zle - krom svíravého pocitu, co všechny spaloval od rána. Dnes snad nepřijde na smrtící rána pro žádnou ze stran. Vypadalo to klidně... poměrně. Dva tábory, kilometry od sebe, k poslednímu boji došlo včera. Hromada mrtvých byla na každé straně. I zraněných. Ach ano, boje čím dál tím nabývaly na intenzivitě. A nemohlo za to jen sílící magické napětí ve vzduchu. Byl to ten den, kdy se mezi tábory otevřela první trhlina. Mágové obviňovali templáře a templáři mágy. A to neskončilo ani v momentě, kdy z trhliny začali vylézat démoni. Z relativně chráněných táborů se stala jatka. Nedokázali se spojit, vzbouřenci a jejich utlačovatelé. Ti co utekli zůstali s démony v patách. Všichni zúčastnění věděli, že jde o život víc než kdy jindy. Všichni tvrdili, že oni bojují za tu správnou stranu. Všichni si mysleli, že Stvořitel nad nimi bdí. Démoni ale bojovali bez přesvědčení a zdálo se, že to nemělo žádný vliv na výsledek. Abnee se s radostí počítala k těm, co unikli. A nebo nebyli posednutí. Někteří z mágů se před jejíma očima proměnili v ohavnosti. Bylo dost složité utíkat, když se vyhýbáte posednutým, templářům a dokonce i démonům. Bylo to pět dní. Všem, co zbyli, docházely síly. A ona si ani nebyla jistá, jestli není sama. Oči držela otevřené snad jen proto, že chtěla žít aspoň ještě tu chvilku. Je ale složité být vzhůru, když prcháte. Bílé, normálně upravené vlasy, měla všude po obličeji a krom větviček a bláta v nich byla i krev. Pod očima obrovské kruhy. Paměť jí na chvíli vynechala a když začala opět pracovat, uvědomila si, že leží na zemi. Alespoň chvíle odpočinku. Začala se tedy hrabat na nohy. Je těžké přežít ve světě, kde zuří válka. A ne jen jedna, ale několik. Zobrazit SPOILER

William Andrews - 26. ledna 2018 19:06

soukromá zpráva od William Andrews pro Boj. Posledních pár měsíců to bylo to jediné, čím jsem žil. Já a stovky dalších templářů. Každý den, další boj, dalších několik mrtvol našich i mágů. Někdy jsme měli vyšší ruku my, někdy oni. Nikdy nebyl ale boj zřejmý. V podstatě jsme bojovali dokud ta druhá strana dopadne. I když bych přísahal, že čím dál tím víc to vypadalo tak, že padnou obě najednou. Dokonale vycvičení templáři, pevně udržovaná linie a tichý předříkávání Zpěvu Světla před bitvou. Nesourodá směsice mágů, kteří se ale prokazovali překvapivou odolnost vůči lyriu a hlavně - odvahu. Být to jiný protivník, už dávno bych jim blahopřál. Teď? Teď to prostě znamenalo, že se dokonale promazaná kola války zasekla. "Wille? Pojď se na něco podívat." "Hm? Co to..." Chvíle nevěřícného ticha, když ze zelenkavého portálu pomalu vykráčel impozantní démon pýchy. "Do zbraní! Okamžitě, všichni do zbraní! Mágové přivolali démony!" Nebyl čas na pochybnosti, které by normálně nastaly, jakmile se démoni začaly obracet i proti mágům. Tak dlouho jsme bojovali proti mágům, že jsme zapomněli na náš prvotní úkol. Boj s démony a jejich vypuzení. Lyrium jsme tak dlouho používali na odvolání magie, že jsme zapomněli i na jeho útočné a podpúrné vlastnosti. Boj s mágy i s démony si vyžádal mnoho obětí. Až templáři ze zadných linií začali pomalu, ale jistě desertovat. Opovrhuji sám sebou, když říkám, že jsem byl mezi nimi. Zabil jsem několik nižších hrůz, ale i nejlépe vycvičený templář nic nezmůže proti nekonečné hordě démonů. Utekl jsem. Nechal jsem své bratry zemřít. Ale zdaleka jsem nebyl sám. Pět dní. Štít se znakem templářského řádu na zádech. Meč v pochvě. Už dávno jsem svlékl těžké brnění a potuluji se po lesích jen v kroužkové zbroji. Většina mého jídla tvoří kořínky či bobule. Když mám štěstí, podaří se mi ulovit zajíce. Jsem zvyklý je lovit s kuší, ne s mečem. Ale přizpůsobím se. Jsem slabý, unavený a začíná mi docházet lyrium. Situace... není dobrá. Vyhýbám se v podstatě všem. Démonům, mágům ale i templářům. Pravděpodobně by mě zabili jako dezertéra. Oprávněně. Dorazil jsem k drobnému jezírku a sehnul se k němu, abych se omyl a naplnil si vak vodou. Studená voda mi stéká po tváři a trochu mě povzbuzuje. Sundám si kroužkovou zbroj a snad kvůli únavě si až poté všimnu ležicího těla. Tasím meč z pochvy. V tomhle světě ani mrtvoly nezůstávají dlouho bez pohybu. Pomalým krokem se k tělu vydám, ale to začne vstávat. Rychle poznám, že není mrtvá. Elfka. Podle tetování Dálská. Oči se mi zúží když poznám hůl ležící opodál. "Mág." Zavrčím. Snažím se vypadat hrozivě, ale je na mně vidět únava jakou musí cítit i ona. Stojím od ní pár metrů, prohlížeje si ji. Pak mi ale z unavených prstů těžký meč vypadne a mé nohy už mě odmítnou udržet. Tiše klesnu do kolen, voda z jezera mi teď promáčí mé kožené kalhoty. Modro šedé oči si ji prohlížejí s nejistotou a vztekem zpod zrzavých vlasů. Dlouho neholené vousy podtrhávají zanedbaný zjev a já se po dlouhé době cítím neschopný hnout i rukou.

Abnee - 26. ledna 2018 19:42

soukromá zpráva od Abnee pro Abnee byla vždy příliš křehká. Říkali jí to všichni. Nebyla by dobrou dálkou a ani by se z ní nikdy nemohl stát ani krvavý mág. Byla spousta věcí, kterých se bála a příliš mnoho věcí, co z ní dělaly malou holku. Třeba teď. Místo toho, aby se pokusila vzdorovat, jen vyděšeně sledovala přicházející smrt. Možná byla prostě jen rozhozená - cítila na sobě změnu, za posledních pár týdnů a zvlášť za posledních pět dní. Okolo bylo příliš smrti a příliš mnoho nepřátel, než aby mohla být naivní dítko. I tenhle templář byl nepřítel. A cosi uvnitř křičelo, že ho má zabít. Že její kouzla dosáhnou dál než meč. Strach jí ale nedovolil se hýbat víc, než do pozice, ve které už byla. Seděla, nápadně váhu opírala o ruce a nohy měla pokrčené. Polkla naprázdno a i když mu vypadl meč z rukou, nedokázala donutit srdce, aby přestalo poplašeně bít. Za celých pět dní se tak blízko k smrti nedostala. A smrt se jí teď vyhnula. Vlastně, smrt sebou plácla na kolena, bez meče. Normálně by to znamenalo, že by ho měla zabít. Ale moc krve zatím na rukou neměla a tak se jí to taky líbilo. Poplašený tlukot stále neutichal a ona si říkala, jestli srdce prostě nemá chuť vyskočit a jít si zaplavat, protože jeho zběsilí rytmus tomu napovídal. Měla vyschlo v krku a tak, když si všimla vody, nebylo nic lepšího, než se k ní pomalu doplazit, co nejlépe okruhem kolem templáře. S holí si nemusela dělat starosti, vždyť uměla čarovat i bez ní a pokud ji teď chrání to, že si myslí, že je neozbrojená, budiž. Byla moc slabá, než aby něco zkoušela, takže vlastně asi neozbrojená byla. Donutila se kleknout a roztřesenýma rukama se natáhla k vodní hladině. Neustále otáčela hlavu a hlídala templáře. Kdykoliv mohl zvednout meč a pokusit se jí zbavit, jako před chviličkou. A na tom ona zájem neměla. Rychle nabrala vodu do dlaní a hltala ji, jakoby to byl ten nejlepší mok v celém okolí. Nebo víno. Cokoliv. Rty měla popraskané a pro její hlasivky to taky byla úleva. Jakmile alespoň trochu ukojila žízeň, začala si zase uvědomovat, jak moc blízko templář je. Bylo těžké z něj nevyskočit z kůže. Běhal jí mráz po zádech a znovu se po něm musela podívat.

William Andrews - 26. ledna 2018 20:56

soukromá zpráva od William Andrews pro Ostražitě pozoruji mága. Dokázala by mě zabít pohybem prstu, kdyby chtěla. Měl bych vzít meč a rychle překonat vzdálenost mezi námi. Nebo alespoň pokusit se probudit lyrium. Ale k ničemu takovému prostě nemám energii. Fyzickou nebo psychickou. Vypadá stejně slabě, jako já. Už jen podle toho, jak se jí třesou ruce. Ucítím drobný záchvěv lítosti, ale rychle ho potlačím. To, že se mě zatím nepokusila zabít neznamená, že jsme najednou nejlepší kamarádi. Donutím se posadit a nechám si promáčet nohy a hýždě, zatímco ji pozoruji. Má ze mě strach a já z ní taky. Ale po pár minutách je zřejmé, že mě nehodlá zabít. Já sahnu do vaku s jídlem a spolykám pár sesbíraných bobulí. Dodá mi to sílu dost na to, abych vstal a zvedl meč. Podívám se jí do očí a pak meč pomalu zasunu zpět do pochvy. "Můžu se spolehnout, že mě nehodláš zabít?" Zeptám se jí a vystrčím bradu vpřed. Kdybych měl svou zbroj a nebyl tak unavený, možná by to působilo vcelku impozantně. Teď... vypadám spíše jako krysa, zahnaná do kouta co se zoufale snaží dále rvát. Chvíli mága sleduju. Pak sáhnu znova do vaku s jídlem a vytáhnu zbytky usušeného králičího masa. "Potřebuju vyléčit a ty potřebuješ jídlo. Obchod?" Navrhnu a ukážu na pár nehezky vypadajících zranění na svém boku.

Abnee - 26. ledna 2018 22:39

soukromá zpráva od Abnee pro Nezdálo se, že by měl v blízké době zájem útočit. To bylo dobře, protože Abnee taky ne. A pokud si nebudou navzájem konkurovat, mohlo by z toho vzejít i něco užitečného. No, vlastně by se tu teď mohli navzájem pozabíjet, což by teď bylo to nejhloupější. Když se nechají žít a možná se spolu i dohodnou... Pokud to není přelud. Démon. I to bylo možné. Teď ale pila a ulevovala bolavému krku. Slastně přivírala oči. Bylo to skvělé. Svlažit jazyk, krk a dostat trochu pití do žaludku. Pak se posadila a otočila se na něj. Byla tiše a jen jej sledovala. Bylo vtipné vidět ho jen tak sedět. A nic nedělat. Jako by ani nebyl templář. Když ale viděla jeho meč a štít, rozhodně tak nevypadal. Byl to templář. Přivřela oči. To už propadá šílenství? Ale pak promluvil. Zvedla k němu vylekané oči. ,,A co já?" bojovně zdvihla bradu. Nebyl sám, kdo u toho vypadal dost na nic. Na tváři měla totiž krom kruhů i vyvstávající pohmožděninu. Kdyby ji viděla, rozhodně by si myslela, že je velice nedůstojná. Trochu našpulila rty, ale když viděla maso, v očích se jí hladově zablesklo. Zvedla se na nohy, i když se zjevnými obtížemi. Ruce dala před sebe, dlaněmi napřed. Co noha nohu mine se k němu vydala. Nemohla za tím jen nějaká ta jeho imaginární důvěra, kterou nikdy nebude mít déle, jak tu sekundu po té, co ho vyléčí, taky ale to, že rychleji se prostě pohybovat nemohla. ,,Sundat," ukázala na kroužkovou zbroj. ,,Pokud ji mám zahojit dobře, potřebuji plný přístup." Hlas měla poněkud chraplavý, ale to bylo vzhledem k tomu, že dlouho nepila, pochopitelné. Počkala, dokud neudělá, o co žádala a i kdyby to neudělal, prostě na místo, kde se mohla s kůží setkat nejlépe, položila ruce. Bylo vysilující do něj nechat proudit energii, kterou sama neměla. To způsobilo, že léčení zranění trvalo o mnoho déle, než by to trvalo normálně. Navíc i to, že se ho snažila dotýkat co nejméně a odtahovala se, to taky nepomohlo. Ruce se jí chtěly a hryzala se do rtu. Mohl ji teď zabít. Ale ona jídlo potřebovala. Nechala tedy dál proudit teplo skrz své ruce do rány.

William Andrews - 26. ledna 2018 22:52

soukromá zpráva od William Andrews pro Chvíli jsem se na dálku podezřívavě díval, když zmínila, že mám sundat zbroj. Na druhou stranu by mě dokázala zabít bez ohledu na ni. Sundavání kroužkovky chvíli trvá a podle zvuků, které vydávám to není ani příliš bezbolestná záležitost. Svaly, unavené a přehřáté z neustálého výkonu a nedostatku spánku jen s námahou zvedají těžkou zbroj. Ta po chvíli padne do vody kousek ode mne a chvíli po ní i kožená košile. Jsem tak od pasu nahoru nahý, ale nemám energii na nějaký stud nebo něco takového. Na vypracovaném těle se rýsuje řada jizev a pohmožděnin, ale již od pohledu je zřejmé, co si žádá pozornost dálky. Pár nepěkně mokvajících škrábnutí od jedné hrůzy. Tiše syknu, když ucítím její ruce na zraněné oblasti, ale nepříjemný pocit po chvíli přejde, když skrz její dlaně proudí teplo. Cítím, jak slabý proud energie to je a jak nesoustředěný. Ale i já mám teď problém vůbec magii cítit, nedívím se, že je na tom takhle. Počkám, dokud mi nevpraví do těla dost energie na to, abych se nemusel bát infekce ze zranění. Tiše kývnu. "Díky." Zamručím, vezmu kroužkovou zbroj a košili a s obojím se usadím dále od jezírka na trávě. Zády se opřu o strom a od pasu si odvážu vak s jídlem. Rozvážu ho a položím vedle sebe. Rukou pokynu k elfce, ať si přisedne, zatímco já si naberu hrst plnou bobulí a trochy sušeného masa a pustím se do žvýkání. Nemluvím, nevím o čem. Jen tiše jím a sbírám energii. A nechávám elfku aby se najedla jak jen potřebuje.

Abnee - 27. ledna 2018 00:25

soukromá zpráva od Abnee pro Bylo to zvláštní. Vidět polonahého muže. Trochu se musela začervenat, i když neměla dost síly vůbec myslet na jakékoliv... No, na nic, co by se žen a mužů týkalo. A ještě k tomu s templářem, dvojité ne. Trochu zavrtěla hlavou, mlčky. Každopádně, rána měla ještě daleko ke zhojené. Ale to nejhorší bylo pryč. Dobře, když mu to stačilo, bylo to jen dobře. Nemusela plýtvat tolik energie. Popravdě, už teď měla žaludek stažený hlady a teď jen čerpala z toho, co se nabíjelo z její vlastní, životní energie. Tělu totiž zásoba nezbyla. Zvedla se, když i on si odtáhl svou kroužkovou zbroj. Chvilku tam jen tak seděla a hleděla na něj, zatímco se navlékal do zbroje. Pomalu se postavila a vydala se pro svou hůl. Když se o ni mohla zapřít, bylo to pro ni lepší. A i s holí z bílého dřeva a dvěma pírky na šňůrce, se dobelhala k němu. Protřela si tvář a znovu se zahryzla do rtu, když se dotkla podlitiny. Nějaké starosti jí ale nezbyly. Položila hůl vedle sebe a s vervou, která k ženám nepatřila, se pustila do jídla. Vlastně hltala a cpala se, jakoby se jednalo o královskou hostinu. A ona to vlastně hostina byla, i když asi jen pro Abnee. Po pár soustech musela zpomalit, protože se jí z toho nadavovalo. Jen tak tak to udržela v sobě a položila si ruku na ústa. Žaludek nespolupracoval a naříkal nepříjemným pocitem, co se jí šířil tělem.

William Andrews - 27. ledna 2018 00:40

soukromá zpráva od William Andrews pro Tiše jsem pozoroval elfku jak do sebe cpe mé drobné zásoby. A neubráním se pobavenému úsměvu, když ji to brzo kopne zpět. "Možná jsem ti to měl říct dřív, ale po dlouhý době bez jídla není dobrý se hned přecpat." Zamručím a utrhnu si kus masa. Pak jí podám měch s vodou. "Napij se. Pomůže ti to. Zázvor by ti pomohl asi líp. Nebo kdybys měla nějaký kouzlo na nevolnost. V léčivý magii se nevyznám." Neskrývám svoje pobavení, zatímco ji pozoruji. Když mám konečně trochu plný žaludek a rány se mi začínají hojit, vrací se mi moje soudnost. A, ačkoli je možná děvče přede mnou neskutečně nebezpečné, mohlo by mě zabít pohybem ruky a nebo se okamžitě proměnit ve zrůdu... Je na ní vidět to, co na mně. Únava. Neskutečná únava. A strach. Znova pocítím záchvěv lítosti, tentokrát o něco silnější a uvolním se. Po drobném uvážení odložím meč i štít stranou a pohodlněji se usadím. "Jak se jmenuješ?" Zeptám se po chvíli, kdy už elfka nevypadá jako by měla každou chvíli začít zvracet. A nebo pokud se už vyzvracela.

Abnee - 27. ledna 2018 01:13

soukromá zpráva od Abnee pro Znovu sebou trhla, když promluvil, ale pak po něm, jen střihla očima a znovu je pak sklopila. Měch přijala se vděkem v očích. Napila se a pak to málem vyklopila, ale udržela se. Chvilku bez hnutí seděla a zdálo se, že si jídlo sedá - naštěstí. ,,Ne," zamumlala v reakci na léčivou magii, která by snad měla pomoct od nevolnosti. Nepříjemné, ale neumíralo se na to - takže to neřešili. Tedy, ne že by to neřešili. Spíš... Mágové většinou nepříjemný pocit od žaludku neměli. Zavrtěla hlavou. Pomáhalo to. Voda opravdu pomohla. Trochu se jí točila hlava, ale nechala to být. ,,Není to vtipné," zamumlala. ,,Kdyby na mě vyskočil démon a já na něj mohla leda zvracet, moc by to nepomohlo," zavrtěla podrážděně hlavou. Unaveně a docela chtivě hleděla na jídlo, ale pak si povzdechla. Ne, nemohla dál jíst. Klidně nechala žaludek bručet, zatímco on se zjevně rozhodl ptát na další věci. ,,Abnee," odpověděla a trochu se uvelebila. ,,Psáno s dvěma e," dodala a zahleděla se na něj. Dodala to jen kdyby náhodou měl v budoucnu vypsat formuláře o mrtvole. Ocenila by, kdyby byla dobře psaná. Chvilku hleděla na špičky bot. ,,A co vy?" špitla.

William Andrews - 27. ledna 2018 01:28

soukromá zpráva od William Andrews pro "Kdyby na nás teď vyskočil démon, obávám se, že bychom ani jeden toho moc nezmohli. I večeři bychom dali slabou." Zamručím a když už je jasné, že dál jíst nebude, zavážu vak. Potěžkám ho a tiše si povzdechnu. Povážlivě lehčí, než před tím. No, stejně bych musel lovit. A alespoň mám teď zajištěno, že neumřu na sněť. Přinejmenším ne v nejbližších hodinách. Spokojeně se usměju, když se elfka představí. "William Andrews. Kapitán, William Andrews. I když to už asi neplatí. Řád nemá rád dezertéry. Obzvláště ne v poslední době." Tiše si povzdechnu a chvíli jen odpočívám. Cítím, jak se mi klíží oči. Spolu s blížící se nocí a faktem, že jsem dlouho nespal to je špatná kombinace. Obzvláště u mága. I když nevypadá, jako by mě chtěla zabít. "Jestli jsi na tom alespoň zčásti jako já, potřebuješ se vyspat." Zamručím k ní. "Natáhni se. Já zkusím rozdělat oheň. O půlnoci se vyměníme. Neboj se, nezabiju tě. Kdybych chtěl, už bych se o to dávno pokusil a v tom jezírku by plavaly dvě mrtvoly. Ráno se klidně můžeme rozdělit, ale oba se musíme alespoň trochu vyspat a zároveň potřebujeme někoho, kdo by to tady ohlídal. Co ty na to?"

Abnee - 27. ledna 2018 01:48

soukromá zpráva od Abnee pro Překvapilo ji to. Kapitán. Pokud byli nějací templáři nebezpeční, byli to jejich kapitáni. A kdo by neslyšel o Meredith? Ta byla v jejích nočních můrách. Sice nebyla kapitánka, ale i ona jí kdysi byla, ne? A taky ji nikdy neviděla. Ale slyšela, že to byla ta nejošklivější babizna co kdy chodila pod sluncem a... Donutila se utnout proud myšlenek. ,,Nebo můžu oheň rozdělat já. Umím si hrát s ohněm," nadzvedla ruku a zavrtěla prsty. Sice vypadala unaveně, velice unaveně, ale nechtěla ho nechat jen tak stát, zatímco ona bude v klubku a mimo. Kdo ví, co by mohl udělat. Třeba... Rozhodnout se zbavit se jí a nebo z dezertéra udělat znovu kapitána. Mohla toho dost vědět, i když nevěděla. Kdo ví, co se mu hodilo hlavou. I přes to, oba vypadali dost zuboženě. Moc mu nevěřila, ale co šlo v tento moment dělat? Zavrtěla odmítavě hlavou. ,, A i kdyby, tady ne. Jsme moc na ráně. Pokud bude místo chráněné že třech stran, nebo jestli najdeme jeskyni, cokoliv, co by nás uchránilo před počasím a..." zklapla. Určitě to všechno věděl. A ona, teď vypadala přehnaně Vyděšeně. To nebylo v přítomnosti templáře dobře. Trochu se zamračila, sama pro sebe. , ,A tak."

William Andrews - 27. ledna 2018 02:02

soukromá zpráva od William Andrews pro Tiše zvednu obočí. "Jo, vypadáš jako bys každou chvíli celej tenhle les dokázala poslat k zemi." Utrousím suše. Ale její argumenty nejsou bez logiky. "Dobře, to zní jako plán." Zvednu se a k pasu si připnu meč. Přes záda si přehodím štít a dlouze se protáhnu. "Můžeme vyrazit." Zamručím a vydám se na cestu, v podstatě přímo za nosem. Cestou se občas sehnu a sesbírám nějaké kořínky či bobule. Na lov teď nemám příliš energii, budu se mu muset věnovat zítra. Ale netrvá dlouho a těsně před soumrakem narazíme na jeskyni. Chvíli si ji prohlížím. Nerad chodím do prostor, kde nevím co čekat, ale nemáme moc na vybranou. Tasím meč z pochvy a pomalu se vydám do jeskyně. Tiše si oddechnu, když zjistím, že v ní nic není. Alespoň ne teď. I tak bude dobré držet hlídku. "Tohle ti vyhovuje?" Otočím se k Abnee a pokrčím rameny. "Lepší už to nebude, obávám se." Povzdechnu si směrem k elfské čarodějce a rozhlédnu se. Rozhodně tu není sucho, ale když tady založíme oheň, mohlo by mi uschnout moje šatstvo a taky by to mohl po dlouhé době být nerušený spánek.

Abnee - 27. ledna 2018 02:22

soukromá zpráva od Abnee pro Uraženě na něj pohlédla. Chuť vykat ji přešla. ,,A ty zjevně vypadáš v tento moment jako chrabrý rytíř že severu. Neberme tak zveličeně, dobře?" založila si nespokojeně ruce na hrudníku. Pokud měl v plánu ji pošťuchovat, oplatí mu to. Nejsou žádní přátelé, aby si nechala líbit. Ale pak, když s ní souhlasil, zase si ji trochu udobřil. Ale ne dost, tuhle připomínku si bude pomatovat a jako každá pořádná ženská mu ji pak omlátí o hlavu. Tedy, pokud k tomu bude dobrý moment a dost dlouhé soužití. Aspoň pár hodin. Žena si vždycky něco najde. Za ním se vydala mlčky, nechala ho, ať vede. Pokud po nich něco půjde, jen ať si to vyskočí na něj. Rozhodně proti tomu neprotestovala. Na druhou stranu bylo nepříjemné mít odkrytá záda. Ale po době, kdy spolu chodili a hledali, už jí to ani nepřišlo. Byla na to příliš unavená. Málem si i teatrálně povzdychla, když s mečem prohledával jeskyni. Byla si jistá, že tam nic není. Jinak by je to už napadlo. Ale pokud chtěl být ten templář puntíčkář, tak prosím. Uvažovala, jestli jsou takoví všichni templáři. Popřípadě, všichni muži. Vzhledem k jejím zkušenostem s opačným pohlavím šlo opravdu těžko říct. ,,Stačí. Postele se nedočkám dlouho... Pokud někdy. A tímhle zavděk vezmu," pokrčila rameny. Její pusa začínala být prořízlá. Ztratila na největším návalu obezřetnosti, I když si pozor stále dávala. Kdo ví, co měl William zalubem? Abnee de ale i přes to vydala do jednoho koutku, kde se rozhodla zakempit. ,,Dřeva tu moc nebude. Slyšela jsem, že taky dobře zahřeje druhá, lidská bytost. My to neříkáme, ale možná je na tom cosi pravdy," neodpustila si rýpnutí. V okolí pp cestě moc dřeva neviděla, ale muselo to stačit. Odložila hůl. Nohy ji bolely, ale i tak se zvedla. ,,Snad to nebudeme muset zkoušet." Pak se vydala ven pro dřevo. A chrastí. Suchou trávu. Pro cokoliv na podpal a na lůžko, protože země v jeskyni byla tvrdá a chladná. Will měl brnění, ale to ona ne. Netřásla se už jen občasným strachem, když byl příliš blízko, ale taky zimou.

William Andrews - 27. ledna 2018 02:35

soukromá zpráva od William Andrews pro Prsty si sevřu kořen nosu. "Líbila ses mi víc, když jsi vyděšeně mlčela." Zareaguji na její poznámku o teple další lidské bytosti. Až moc živě mi tím připomene, jak dlouho už jsem takovéto teplo necítil. Rychle potřesu hlavou, abych se téhle myšlenky zbavil. "Vím, že tě musím nesnesitelně přitahovat, ale nenadbíhej si tolik. Zas tak hezká nejsi." Zamručím k ní s notnou dávkou sebe ironie. Zatímco ona šla sbírat suché dřevo, já ze sebe svlékl zbroj. Ačkoli trochu hřála, rozhodně byla příliš těžká na to, aby se v ní dalo pohodlně vyspat. Úhledně, předpisově ji složím vedle sebe a rozložím si hrubou, koženou deku, kterou se mi podařilo ukořistit při svém toulání se. Chvíli jen tak sedím a přemýšlím. Abnee je nečekaná společnice a zatím si nejsem jistý, jestli jí úplně věřit. Kam vlastně šla? Klidně mohla mít někde schované další kamarády mágy, aby mě mohli okrást. Ale než stihnu tuhle myšlenku dále rozvést, ucítím, jak na mě dopadá únava a oči se mi už definitivně zavírají. Ať už se Abnee vrátí kdykoli, zastihne mě jen, jak ležím schoulený na své dece, tiše oddechuji a sám sebe objímám ve snaze dodat si trochu tělesného tepla.

Abnee - 27. ledna 2018 02:47

soukromá zpráva od Abnee pro Uraženě si ho změřila pohledem, ale neřekla mu na to už ani slovíčko. Místo toho vyrazila něco najít. Nejdřív se jí moc nedařilo, našla stěží použitelné chřestí na podpal. Když se ale dostala dál, našla chatu, ve které nejdřív přežívali lovci. Zjevně odsud prchli, protože se venku sušila jedna stažená kůže a kus od ní byl bylo nějaké zvíře, které bylo stažené jen na půl a docela dost páchlo. Když přišla i na to, že tam zbyla trocha dřeva, málem sebou nadšením plácla hned tam. Nechtěla ale zůstat na tomhle místě, zvlášť, když hůl si nechala v jeskyni. A nebyla si jistá, jestli sem cestu najde zpět. Navíc, pokud lovce něco vystrašilo, nejspíš se jednalo o démony. Dřevo a chrastí zabalila do kožešiny, kterou byla odhodlaná využít jako lůžko a vydala Ce na cestu zpět. Chvilku bloudila, než našla správné místo. Nakonec dřevo vysypala doprostřed jeskyňky a věnovala pohled mrznoucímu templáři. Naaranžovala dřevo, aby hořelo na jednom místě a nikam se nekutálelo a pak s vypětím sil proti dřevu její ruce vyprskly soustředěný proud ohně. Unaveně si sedla na zadek. Jídlo jí sice pomohlo, ale pořád byla unavená. Očima na moment vyhledala templáře, pak si ale zbalila svou kožešinu a dotáhla si ji k holi. Schoulila se na ní. Nebylo to to nejlepší, byla krátká a chyběla přikrývka, ale aspoň se tím zčásti uchránila před zimou. ,,Jak může templář dezertovat?' optala se pak zvědavě do ticha přerušovaného prskajícím ohněm.

William Andrews - 27. ledna 2018 12:51

soukromá zpráva od William Andrews pro Z velmi mělkého podřimování mě vyruší zapálení ohně a další otázka. Chvíli ale trvá, než odpovím. Jednak jsem stále unavený, ale také si musím rozmyslet odpověď. A jestli vůbec odpovědět. Po chvíli se ale přeci jen převalím na záda a nechám teplo z ohně ať mi prohřeje svaly. "Hmm... Není to zas tak těžké. Porušení jednoho z našich mnoha pravidel, nepodřízení se rozkazu, nebo..." Ostře se nadechnu. Furt to není stará vzpomínka. "Nebo, když utečou z boje." Zamručím tiše a chvíli to nechávám viset ve vzduchu. "Za normálních okolností by na mě už asi uspořádali hon nebo něco takového. Ale řád teď opravdu organizovaný není. A za normálních okolností bych nedezertoval." Tiše si povzdechnu a mlčím, než se rozhodnu odpovědět jí otázkou. "Jak se vůbec z dálské elfky stane mág? Pokud vím, jsi dost daleko od jakýchkoli klanů. Vyrůstala jsi v kruhu?" Oplatím jí otázkou a hodím po ní zvědavý pohled. Když už nic jiného, alespoň se můžu o své nenadálé společnici něco dozvědět. "Pokud se teda chceš svěřit."

Abnee - 27. ledna 2018 14:14

soukromá zpráva od Abnee pro Poslouchala jeho příběh a trochu nespokojeně si ohryzávala ret. Templáři pro tohle měli vždycky smysl... Pro pravidla. Bohužel, nic je nezavazovalo neubližovat mágům. Mohli si dělat, co chtěli. Zvláštní, mág se nesměl na templáře ani zle podívat, aby neměl problém. A oni... Trochu nad tím zavrtěla hlavou. Byla volná. Při nejbližší příležitosti ukradne koně a odjede buď za elfy a nebo do města. Každý rád zaměstná mága jako ochranku. ,,Matka odešla žít s lidmi," Odpověděla. Snažila se nevlít nechuť do slova 'lidé', ačkoliv ji cítila. To, že všichni templáři (co věděla), byli z lidského pokolení, to tomu moc nepomáhalo. Naopak. ,,Když jsem zjistila, co dokážu, byla jsem malé, sedmileté dítě. Utekla jsem a nějakou dobu s klany žila. Pak se ke mě ale dostala zpráva, že matka onemocněla a po cestě do města si mě našli templáři. Byla jsem ještě dítě, takže asi měli pocit, že nemusím zemřít jako zbytek uprchlích mágů," pronesla s hořkostí v hlase. ,,To už je ale dávno. Od té doby jsem v kruhu strávila deset let... Nejspíš. Je těžké počítat roky, když se nic nemění." Zavřela oči a vzpomněla si na vůni knih... A taky na ty pohledy z pod přilb. ,,Mohla jsem zůstat se svými. A kdybych to udělala, nikdy bych neskončila přímo uprostřed bitky všichni proti všem."

William Andrews - 27. ledna 2018 16:03

soukromá zpráva od William Andrews pro Tiše naslouchám jejímu příběhu. Je podobný jako všechny příběhy mágů. I když jsme se oficiálně neměli k mágům moc mít, dejte dohromady skupinu mladých, zvědavých lidí a některá pravidla vám brzy nepřijdou zdaleka tak důležitá. Byl tu důvod, proč bylo zakázáno se s mágy více bavit. Prostě proto, že by pro nás bylo těžší je zabít v případě jejich přeměně v ohavnost. Nebo použití krvavé magie. Přátelství mezi mágy a templáři tak byla vzácná, ale v žádném případě nebyla neexistující. Dokud nepřišel Kirkwall a všechno pomalu šlo do kytek. Z našich chráněnců, které jsme měli chránit před nimi samými se stali naši nejhorší nepřátelé a i přes snahu zabránit krveprolití k tomu došlo. "Kdyby jsi zůstala mezi svými, dost možná bys teď byla mrtvá taktéž." Řeknu tiše. Občanská válka v Orlais znamenala zkázu i pro mnohé dálské kmeny, které prostě stály mezi armádami. Chvíli mlčím a pozoruji oheň. Vím, že je vyvolaný magií a teoreticky bych ho tím pádem měl zrušit. Ale přináší mi teplo a klid jaké už jsem dlouho necítil a jaké teď tak moc potřebuji. Ze svého vaku vytáhnu lahev lyria a dlouze si loknu. "Jenom proto, že nejsem templář neznamená, že závislost na lyriu ustupuje." Vysvětlím a chvíli ji sleduji. "Řekni... co tě motivovalo k tomu přidat se k rebelským mágům? Ne všichni mágové zběhli." A ti co nezběhli byli brzo zabiti čistě kvůli podezření. Ano, nesouhlasím s tím, co řád dělá, ale volně pobýhající mágové není něco, co bychom mohli dopustit. Za chvíli to dopadne jak v Tevinteru.

Abnee - 27. ledna 2018 16:20

soukromá zpráva od Abnee pro ,,A možná taky ne. Třeba můj klan přežil," odvětila lehce. ,,Jsou klany, které jsou silné a jiné jsou slabé. Tak příroda funguje. Silnější přežijí," na chvilku se zahleděla na strop a tiše si povzdechla. Možná měl pravdu. A možná ne. Na tom ale teď nezáleželo, ke svému klanu se jistě už nikdy nevrátí. I kdyby mohla, už je nenalezne. Tím si byla stoprocentně jistá. Pozorovala jeho počínání s lyriem a odpověděla mu na jeho... Vysvětlení. ,,Lyrium tě zničí." Věděla to. Pár takových už viděla. Vymetlo jim to mozek. A taky věděla o nápojích z lyria pro mágy. Bylo jich málo a obnovovaly magickou energii. Nebyla si ani jistá, jestli templáři vědí, že i mágové ho občas užívají. Možná ne, možná ano, rozhodla se tím teď nezabírat. ,,A až se odtud dostaneš, bude velmi složité s tou závislostí přežít." Na jednu stranu jí ho bylo líto: nikdy se toho nezbaví. ,,Nedokázala jsem snášet templáře ve své blízkosti. I teď je to pro mě... Těžké," odmlčela se. ,,Když jsi elf a do toho mág, zdá se, že tě všichni považují za dvojnásobné monstrum. Vyčteš to z jejich pohledů," mimoděk si přejela prsty po tváři okolo podlitiny. ,,A navíc, kdo by nechtěl utéct z vězení. Cítit zase čerství vzduch. A nejsem sama, kdo utekl jen kvůli tomu. Nebyli jsme... Radikální. Chtěli jsme si žít. Dokud někteří nezačali se špinavou magií," vzpomněla si na ty oči. A pak i na ohavmosti, na posedlé. Chtělo se jí znovu zvracet. ,,Je těžké žít vedle sebe s něčím, co je nebezpečné. Ať už je to krvavý mág, " upřela na něj oči, ,,nebo templář."

William Andrews - 27. ledna 2018 16:36

soukromá zpráva od William Andrews pro Tiše ji pozoruji. "Třeba přežil. Třeba ne. Obávám se, že dalších několik měsíců se budeme muset spokojit s takovouto odpovědí ať už přijde na cokoli." Pousměji se a přihodím pár chrastí do ohně. Kývnu, když zmíní lyrium. "Zničí. Já vím. Je to taky to poslední, co teď mám. A nemám dost prostředků, abych si poradil s absťákem." Viděl jsem, co se stalo Templářům, co zkusili lyrium přestat brát. Až na pár výjimek nedopadli o mnoho líp než ti, kteří to s ním přehnali. I když Meredith to dotáhla do mnohem, mnohem horšího maxima než které jsem kdy viděl nebo o něm slyšel. Znova si vyslechnu její vysvětlení a tiše kývnu. "To máš jistě pravdu." Zamručím. Většina templářů byla neutrální vůči mágům. Byla to prostě naše práce. Ale pár se jich chovalo fakt... špatně. Většinou byli potrestáni, ale ne vždy a možná právě tyto případy byly jedny z jisker, které pomalu zažehly mágské povstání. "Nikdy jsem nechtěl mágy zabíjet." Řeknu tiše po chvíli. Upřímně ani nevím proč. "Chvíli po vypuknutí povstání jsme chtěli otevřít jednání. Zdálo se to... rozumné. Znal jsem pár mágů, co v našem kruhu vyhlásili nezávislost. Nebyli to radikálové, jen chtěli prostor pro sebe." Tiše si povzdechnu při vzpomínce. "Velitel ale přikázal útok. Zaútočili jsme. A to množství zrůd, které jsme museli pobít..." Prohmátnu si spánek. "To je jedno. Běž spát, budu držet hlídku. O půlnoci se vyměníme." Usměji se na ni. Vzpomínky jsou stále čerstvé.

Abnee - 27. ledna 2018 16:51

soukromá zpráva od Abnee pro Měl pravdu. Prakticky ve všem s ním musela souhlasit. Trochu se zavrtěla na své kůži a pak se schoulila do klubka. Tiše se pousmála. ,,Fereldenský král taky býval templář. A nezdá se, že by mágy nenáviděl. Řekla bych, že to většinou postihne až ty, kteří se dají do lyria," sledovala ho, I když skrz plameny na něj moc dobře neviděla. ,,Kdyby templáři znali únik, možná by s námi sympatizovali. Je děsivé, když místo, kde je tvá mysl při spánku, je plné démonů." Mě se o nich zdá každou noc, to už ale nedodala. Zavřela oči. Oheň příjemně praskal a byl blízko. Příjemné teplo ji kolébalo k spánku, I když templář, co seděl na druhé straně ohně, ten ji stresoval a nutil být vzhůru. Ačkoliv si s ním povídala, bylo třeba brát v potaz, že ji chtěl zabít, i když to nezvládl. Tvrdil, že nechce mágy zabíjet a přesto první co udělal bylo to, že vytáhl meč. Bylo těžké mu věřit. Ale to nejspíš nebylo divu, vždyť on jí taky nevěřil... Sotva zavřela oči, myšlenky ji obklopily jako temný mrak. Nemohla ale přemýšlet dlouho. Brzy usnula, opravdu hodně tvrdě.

William Andrews - 27. ledna 2018 17:08

soukromá zpráva od William Andrews pro Drobně se usměju nad jejími posledními otázkami, ale už neodpovím. Již tak mám dost zaměstnanou mysl naším rozhovorem. A tak ji nechám usnout, zatímco občas přiživuji oheň chrastím či větším kusem dřeva, abych ho udržel konstantně stejně horký a zářivý. Má pravdu, v hodně věcech. Začít brát lyrium nebylo jednoduché rozhodnutí, ale po vypuknutí vzpoury jsem neměl příliš na vybranou. Nijak jinak se nedá proti mágům bojovat, než když je ve vaší krvi ten samý prvek, který dokáže jejich magii vynulovat. Snad už neexistuje templář, který by lyrium nebral. Kromě krále Fereldenu. Jedné z těch více kontroverzních postav naší historie. Z templáře šedým strážcem a ze šedého strážce králem. Nu, každý to máme nějak. Tiše pozoruji Abnee. Když takhle uvolněně leží a na obličeji se jí odrážejí záblesky plamenů, vypadá i docela... hezky. Nic, co by v Orlais vymetalo plesy. Ale prostá, přírodní kráska. Cítím, jak se mi do obličeje hrne krev a rychle hlavou potřesu. "To je tou únavou. Chováš se jak puberťák." Vynadám sám sobě a raději se zvednu a vyrazím ven z jeskyně, abych se provětral a vyčistil si hlavu. Neodcházím daleko od vchodu, jen si užívám čistý vzduch a nechávám myšlenky volně plynout, zatímco sleduji les. Je klidný a tichý, démoni sem ještě nedorazili. Vypadá skoro krásně. Myšlenky se mi nenávratně otočí zpět k Abnee a našemu rozhovoru. Je těžké mágy nenávidět, když jste mezi nimi strávili téměř celý svůj život. Ano, vyrůstal jsem ve šlechtické rodině a teoreticky jsem šlechtic, ale jako nejmladší jsem byl téměř okamžitě poslán k templářům. Brzo mě naučili ignorovat mé šlechtické postavení. Jediná rodina byl můj řád. A teď... teď jsem neměl vůbec kam patřit. Žádný milý zaklínač, který se ve volném čase věnoval mladému templářskému novici a učil ho o magii i to, co templáři ignorovali. Žádný Henry, se kterým jsme se v dobách našeho tréninku opatrně plížili z našich komnat a prozkoumávali věž kruhu. Nic. Jen já a mladá čarodějka, která mi nevěří o nic víc, než já ji. Tiše si povzdechnu a zaregistruji měsíc. Už skoro půlnoc. Opatrně se vydám zpět do jeskyně a ještě chvíli pozoruji Abnee. Nechce se mi ji budit, vypadá až příliš uvolněně když spí, ale já se taky musím vyspat. Tiše k ní dojdu a jemně zatřesu jejím ramenem. "Je půlnoc. Řada na tobě." Zašeptám k ní tiše, než dojdu ke své dece a velmi rychle usnu.

Abnee - 27. ledna 2018 17:32

soukromá zpráva od Abnee pro Utíkala jako o život. Za jejími patami byly nechutnosti, obrovské hordy masa. Převracel se jí z toho žaludek. Znovu. Dostala do místnosti, která patřila k ručně, ke které běžela. Noc co noc, stejná ruina, stejné místo, stejně smrtící. Svíral se jí žaludek, když se procházela chodbami, které nikam nevedly. Byly jen nekonečně dlouhé. Ohlédla se po světle modré záři, kterou zahlédla. Lyrium. Znala ho dobře, i když většinou ve formě prášku. A nebo elixíru. Z nějakého důvodu věděla, že je to důležité, ale nedokázala si vzpomenout, proč. Lyrium ji nikdy nezajímalo. Proč tu je věděla už předtím, než se ozval. Chladný hlas, který ji nabádal, aby šla za ním. A pak ten vřelí, z druhé strany. Vybrala si vřelí, jako vždy. Šla za tím, z čeho sálalo teplo. Matka se na ni usmívala. Stejná nabídka, jako vždy. ,,Pojď, zůstaň se mnou, mé dítě. Navždy spolu." Bylo těžké odmítnout, i když to udělala už tolikrát. Příliš mockrát. S hrůzou v očích vrtěla hlavou. A rozplynula se iluze. Z matky se stal démon a... Se škubnutím se probudila. Ležela kousek od ohně. Srdce jí zběsile tlouklo. Will ji vzbudil. Zdálo se, že dnes ji zachránil před pokračováním snu. Zhluboka se nadechla. V první moment, kdy ho viděla stát nad sebou, myslela si... Že se rozhodl prolít její krev. To se ale nestalo. Zjevně. Vzbudil ji na hlídku. Chvilku jí trvalo, než vstřebala sen a uvědomila si, kde je a proč. Jistě, asi jako kdokoliv po noční můře. Byla ráda, že se William rozhodl hned jít spát. Nechtěla, aby kladl otázky. Chvilku totiž jen seděla a klepala se, ne zimou. Uvědomovala si, že tohle vzbouření v ní vyvolalo strach větší, než jaký cítila ve věži. A nebyla si jistá, jestli démon ve snech je skutečný a nebo pouze výplod fantasie. Ráno se neblížilo moc rychle a za tu dobu že svých vlasů dostala snad všechny nečistoty, co v nich doteď byly. Ale musela by najít jezero nebo tak něco, aby byly opět čistě bílé. Zaujatě se opírala o východ z jeskyně. Bylo krásně. Na chvilku zavřela oči a nadechla se štiplavého, ranního vzduchu. Byla na sebe pyšná, ani jednou neusnula. I když na moment klimbala v sedě. Úsvit ji ale naprosto probudil. Ale ucítila, jak se ledová ruka dotkla jejího srdce, když uslyšela hlasy. Minimálně tři rozeznala. Polil ji studený pot. Vycházely z pěšiny hluboko pod nimi. Bylo složité uvažovat jasně. Pokud jsou to mágové, ochrání ji. Pokud jsou to templáři, v momentě ji zabijí. Ztuhle stála a špicovala uši. Snažila se rozeznat, o čem se baví, což se zatím nedařilo. Pomalu vyklouzla z jeskyně a vydala se jim vstříc.

William Andrews - 27. ledna 2018 17:52

soukromá zpráva od William Andrews pro Dokonalá linie štítů. Štíty jemně nakloněné, meče prodírající se drobnými mezerami mezi štíty. Příkaz k útoku. Hlasité recitování Zpěvu Světla, zatímco se templářská linie dala do pochodu. Ohnivá koule se odrazila od mého štítu a zásah komandéra ji rychle vymazal z existence. Můj meč se polil krví mága, kterého jsem znal. Nic nesmím cítit, žádné emoce. Jen oddanost řádu. Další pohyb, mohutná vlna krve srazí k zemi část štítové hradby. Rychle hradbu prolomím, vyhnu se ohnivé kouli i glyfu paralýzy a zaseknu meč do nohy nechutnosti přede mnou. Pár rychlých pohybů a nechutnost padá k zemi. Obklíčen mágy, když ale zasviští několik šípů a mágové, bránící mi ke stažení se padnou k zemi. Rychlý ústup ke štítové linii. A takhle stále dokola. Dokud nevyčistíme celou věž. Mrtvoly, zrůdnosti, krev a démoni. Nic před námi nesmí obstát. Jsme ruka Posvátné, jsme její pěst a její spravedlnost. A teď, teď musíme konat. S trhnutím se probudím. Stejně jako Abnee, i mě sužují noční můry, dost možná kvůli nedostatku lyria, únavě i prostému psychickému vytížení. Chvíli se rozhlédnu a zmateně zamrkám. Oheň už dávno vyhasl a Abnee nikde, stejně jako její hůl. Možná se rozhodla odejít beze mě, respektoval bych to. Měla na to veškeré právo. I tak, neovládnu určitý pocit zklamání, který ale rychle ovládnu. Sbalím svoje věci a vydám se pryč z jeskyně. A ztuhnu. Uslyším hlasy. Instinkt na mě řve, ať odejdu, uteču. Vždyť to můžou být mágové nebo Abneeini kamarádové, které na mě poštvala. Ale jsem až příliš zvědavý a po spánku i sebevědomý, abych to teď nechal být. Opatrným krokem se vydám směrem k hlasům, ruku na jílci meče abych ho mohl rychle tasit.

Abnee - 27. ledna 2018 18:28

soukromá zpráva od Abnee pro Les byl klidný. Víceméně. Krom hlasů neslyšela skoro nic. Srdce jí zabušilo vzrušením, když si všimla rouch, které nosili mágové. Vykulila oči. Byli mágové! Takže... Ztratila na opatrnosti. Viděla ta roucha, slyšela hlasy a podivný pocit v hrudi ji vyzýval, aby se odhalila. A stačilo stoupnout na jednu větvičku. Zareagovali rychle a přehnaně. Nevěděla, co se stalo. Jen magie šeptala, že na chvíli nebyla duchem úplně přítomná. Stačilo, aby povolali kouzlo - teď jim nemohla ublížit a ani oni jí. Kolem jejího těla pulzovala nepropustná blanka, která zamezovala kouzlům a na okamžik ji naprosto ochromila. Je těžké popsat, jak se cítíte, když jste za bariérou, která plní účel vaší ochrany, ale zároveň i ochrany ostatních. Nikdy nevěděla, jaký je to pocit. Doteď. Když její mysl konečně nahmatala realitu, mágové byli fuč. Dobře, ne tak úplně. Stali se krmivem pro dva démony. Třetí ležel, toho udolali. A ten jeden vypadal, že taky dlouho nevydrží. Protáhlé končetiny se zabodávaly do suché hlíny a pařáty si hrály se střevy jejích mrtvých druhů. Nevěděla, jestli si jí doteď nevšimli a nebo zafungovala bariéra. Teď už ale byla pryč a Abnee ztuhle stála. Kdyby ji nepovažovali za nebezpečí, kdyby na ni to kouzlo nepoužili, skončila by jako oni. Roztřeseně stiskla hůl. A jeden z nich Zvedl hlavu. Netušila, jestli ji vidí. I přes to se ale začala drápat zpět nahoru. A měla ten pocit, že něco za ní.

William Andrews - 27. ledna 2018 18:56

soukromá zpráva od William Andrews pro Cesta k hlasům netrvala dlouho. Ale hlasy se brzy změnily na skřeky a zoufalé volání o pomoc. Nezrychlím, ale i tak jsem za chvíli u mýtiny. Chvíli pozoruji dění na mýtině. Až moc mi připomíná to, co se dělo pár dní zpátky. Vnitřnosti rozházené kolem mrtvoly a tři Hrůzy, obcházející je. Až na poslední chvíli si všimnu Abnee. A Hrůzy, která se na ni teď zaostřila. Instinkty na mě znova volají, ať uteču. Dokud neví, že tady jsem. Ale sakra, jsem templář. Přesně s tímhle mám bojovat. Sebevědomým krokem vejdu na mýtinu a z ramenou strhnu štít. Uchopím ho do levé ruky a drobně ho nakloním. Ty ostré pařáty by jím pravděpodobně zvládly projet, ale takhle je můžu snad odrazit. Vytasím meč. Z úst mi monotónně plynou slova Zpěvu Světla, než heknu a vší silou vyrazím proti Hrůze, která se blíží k Abnee. Vrazím do ní štítem a povalím ji na zem. Rychlým, naučeným seknutím meče ji zbavím znetvořené hlavy a postavím se další. Ta už se nenechá zaskočit a tak brzo zaklesneme do zdlouhavého souboje. Jeden úder jejích pařátů by mě dokázal roztrhnout nehledě na kroužkovou zbroj. Proto buď údery kryju štítem nebo uskakuju z jejich cesty. Tak soustředěný na souboj s touto Hrůzou úplně zapomínám na třetí. Slova Zpěvu se brzy změní v hekání a bojovné zařvání, kterým se snažím Hrůzu před sebou dezorientovat a vpravit ji do těla pár ran. A po chvíli udělá Hrůza chybu. Na chvíli mi odhalí svůj bok. Můj meč se pokryje bílým světlem a já ho vší silou bodnu do jejího boku. Další mrtvá. Ale než se stihnu otočit ke třetímu protivníkovi, její pařáty mě udrží vší silou a já o pár metrů odletím. Z ruky mi vypadne meč a já jen tak tak držím štít. Ležím na zemi a snažím se zvednout, zatímco se ke mně blíží Hrůza. Tohle... nevypadá dobře.

Abnee - 27. ledna 2018 19:18

soukromá zpráva od Abnee pro Popravdě ji nepřekvapilo, že se tam ukázal. Překvapilo ji, že se rozhodl jí pomoct. Vlastně hlavně to, že zaútočil na tu příšeru, co šla po ní. A zvládl ji docela lehce. Byla zmatená. Ze začátku ani netušila, co dělat. Vyděšeně těkala očima mezi ním a zrůdou, zdálo se však, že zatím nikdo nemá na vrch. A když získal převahu on, nepředstavitelně se jí ulevilo a tlak v žaludku trochu polevil. Možná mu měla pomoct, ale... nechtěla se zamíchat do boje, když neznala jeho techniku. A navíc... tak trochu byla uchvácená. Představte si pěkného muže, jak vás chrání před příšerou z pekel. Zaručeně i vy trochu změknete, zatímco budete sledovat, jak si dává souboj na férovku s příšerou, co by vás jinak rozdrtila. A když ji zvládl, kdyby to nebyl templář, z Abnee by se asi stala jeho nejnadšenější fanynka. Ale i přes to... když ho chňapla třetí potvora, která vypadala až moc mrtvě a zvedla si ho, na okamžik se jí málem zastavilo srdce. Umíš čarovat, krávo! Tak něco udělej! zanadávala sama sobě. Načerpala energii a kolem jejích rukou se vznášel viditelný mráz. Stačilo jej vrhnout po nestvůře. A místo toho, aby jí mráz jen ublížil, ztuhla. Tělo jí pokryla vrstva ledu. Další. Přemýšlej. Tentokrát jí kolem rukou začala praskat viditelná energie. Stačilo je znovu napřáhnout k příšeře. Ta, zamrzlá, schytala jasný úder do ... hrudníku? Abnee netušila, jak tomu říkat. Zkrátka, dostala zásah. A Abnee si mlčky gratulovala, když se s ní stalo to, co se s těmito potvorami stává. Nebyla si jistá, co přesně to bylo, každopádně William skončil na zemi, obklopený ledovými střípky. Nadzvedla róbu, aby o ni nezakopla a pospíšila si k němu. Kdyby ten ohavný démon nebyl zraněný, nikdy by ho tak lehce nedostala. Ale pravdou bylo, že blesk docela kopal. Jednou ho schytala. Omylem. ,,Jsi v pořádku?" vyhrkla bezmyšlenkovitě, zatímco si klekala k Williamovi. Nebylo těžké odtušit, že v pořádku není.

William Andrews - 27. ledna 2018 19:34

soukromá zpráva od William Andrews pro Překvapeně zamrkám, když Hrůza ztuhne a pokryje se vrstvou ledu. A znova, když dostala zjevný zásah bleskem a rozpadla se. A ještě víc, když zaregistruji Abnee. Čekal jsem spíš, že se zvedne a uteče. Neměl bych jí to za zlé. Ale právě mi zachránila krk. Chvíli ji nevěřícně pozoruji, když ke mě přiběhne a tak mi chvíli trvá, než jí odpovím. Její starost je mi příjemná. S heknutím se posadím. "V rámci možností." Zavrčím, když se rukou otřu o žebra. Jo, to budou podlitiny. Znova. Že já si nedám pokoj. "Jenom to trochu schytala žebra, nic... vážnýho." Zamručím a pustím z ruky štít, než se k ní otočím. Chvíli jí zkoumavě hledím do očí. "Proč jsi mi pomohla? Mohla jsi bez problému utéct. Měla bys pokoj ode mne i od té Hrůzy." Zamručím, zatímco si ze sebe stahuji kroužkovou zbroj, abych mohl lépe prohmatat zraněná místa.

Abnee - 27. ledna 2018 19:57

soukromá zpráva od Abnee pro Vztekle vycenila zuby. ,,Tupá hlavo," zareagovala na jeho 'v rámci možností'. ,,Kdyby sis nehrál na rytíře, byl bys naprosto vcelku. Já tě teď budu muset spravovat a působit tím trauma nám oběma. Co si myslel?" Její slova byla spíš výsledkem úlevy, že mu není nic vážného, než že by měla opravdu vztek. Sotva bylo ráno a ona se už namočila do souboje. Vlastně, nechala se zachránit od souboje. Mág na blízko moc dobrý nebyl. Ne proti těmto věcem. Ona spíš mohla z dálky sesílat kouzla. To bylo tak vše. Na chvilku ho nechala, aby jí hleděl do očí, ale pak zrudla, což jí k bílým vlasům vůbec nesedlo a obrátila pozornost k jeho zranění. ,,Příště tě nechám zemřít, templáři, když je to ode mě tak očekávatelné," zabrblala a počkala, než si sundá zbroj. Na tu pak položila chladné ruce. Byly jako z ledu, ale o to teď nešlo. Nenechala ho, aby si to prohmatal a pokud se snažil oponovat, tak mu zkrátka oznámila, ať drží. Ačkoliv její ruce zůstaly studené, proud magie se opřel do zranění. Už nebyl tak slabí jako včera. Dnes zjevně neměla takový problém se ho dotknout. Nevyléčila to úplně a když proud zmizel, zůstaly mu na kůži zase jen její chladné dlaně, teď trochu teplejší díky jeho hřející kůži. ,,Modřiny budou... ale je moc těžké zahojit všechno. Nejsem moc na kosti, ale žebra budou teď chvíli srůstat. Alespoň jsem urychlila léčbu." Chladné ruce stáhla a složila si je do klína. příjemně hřál a ona by ráda, aby ji zahřál ještě trošku, jenže nejen že byl templář, byl to taky člověk a do toho muž. Co by si asi tak myslel, kdyby si o něj hřála prsty?

William Andrews - 27. ledna 2018 20:15

soukromá zpráva od William Andrews pro Nechávám její poznámku o tupé hlavě bez povšimnutí. Na každého dopadá stres a následná úleva od něj jinak. Ale je vidět, že drahá Abnee na něj příliš zvyklá není. "Hej, jsem templář, hraní si na rytíře mám vrozené." Neodpustím si přece a křivě se na ni usměju. Úsměv mi ale z tváře zmizí, když ucítím její chladné ruce na svých bedrech a najednou se musím soustředit na to, abych nemyslel na její jemné ruce, na to, jak hezky voní a jak příjemně vypadá z blízka. V podstatě se tedy snažím očima vyhnout jí a zároveň co nejméně červenat. Obojí se daří jen z části. I tak cítím, jak do mě proudí energie, silnější a jistější než včera a pomalu uklidňuje zraněná žebra. Když ustane, trochu se uklidním a červeň z tváří mi pomalu zmizí. Usměju se na ni. "Díky, Abnee. Opravdu. Zachránilas mi krk a nemuselas." Znova s ní navážu oční kontakt a položím ji ruku na rameno. A pak se o něj opřu a zvednu. Nemůžu být za chrabrého rytíře furt, ne? Rozhlédnu se kolem sebe a tiše si povzdechnu při pohledu na mrtvoly. "Měl jsem tady být dřív. No, to je jedno. Máš nějaké tušení kam dál, bělovlásko?" Otočím se k Abnee a pokud je stále na zemi, nabídnu jí ruku aby se mohla postavit. "Pakliže ti nebude má další společnost vadit."

Abnee - 28. ledna 2018 12:42

soukromá zpráva od Abnee pro Vystrčila uraženě bradu, ale dál to nekomentovala. Ano, dnes to byl rytíř pro ni. Ale jen dnes! Víckrát neměla v plánu ho nechat takhle o samotě naběhnout na ty... Nechutné věci. I kdyby ho měla chytit za kroužkovou zbroj a odtáhnout ho, prostě by ho odtamtud dostala. To si dala jako hlavní cíl a spokojeně nad tím kývla. Bylo to zvláštní, jak měl tak velké části těla posázené jizvami. V jeden moment ji napadlo, jestli mu je způsobili mágové, které zabil. Na chvilku cítila srdce až v krku. Taky mu mohla jednu nebo dvě, možná i víc udělat, kdyby se jí rozhodl zabít. Což se nakonec naštěstí nestalo. Vydala že sebe nespokojený zvuk, když se o ni opřel. Byla oproti němu malá, jako všichni elfové, takže jeho náhlý přenos váhy ji naprosto vykolejil. Napadlo ji, jestli jí náhodou tu ruku i nemohl zlomit, kdyby všechnu váhu, naprosto všecku, přenesl na jedno místo. Měla pocit, že tím by ji zlomil určitě. Nabízenou ruku přijala a nechala se vytáhnout. Ušklíbla se, když musela trochu zaklonit hlavu ('trochu'), aby nu viděla do očí. ,,Nezachránila bych si tě, aby sis pak šel sám," podotkla. Trochu našpulila rtíky a prohlížela si ho. A když si uvědomila, že pořád drží jeho ruku, pustila ji a ucukla jako popálená. ,,Nejdřív se vrátíme pro naše věci... Pro tvoje věci a pak můžeme zkusit najít místo, kde jsou přeživší. Nemyslím, že démoni napadli jen nás. Někdo takový tu určitě bude," řekla a bez otočení se vydala zpátky nahoru nad cestu, k jeskyni. Nechtěla, aby viděl její rudý obličej. Jen si vyčítala, že ho nepustila hned.

William Andrews - 28. ledna 2018 13:21

soukromá zpráva od William Andrews pro Pobaveně se usměju. "A já už myslel, žes mě zachránila kvůli mému šarmu." Neodolám. Její vlasy jsou až příliš blízko mé ruce, aby se odolat dalo. Rychlým pohybem ruky je rozcuchám a zazubím se na ni, než kývnu. "To zní jako plán." Zamručím spokojeně, štít si připnu na záda a pochvu s mečem k pasu. To už si ale bělovláska rázuje směrem zpět k jeskyni. Tiše si povzdechnu. Jsou všichni elfové takhle tvrdohlaví, nebo jen tahle? Pár rychlými kroky ji dostihnu a pak s ní srovnám krok. Ale už nemluvím. Trochu mám pocit že stačí jedno špatné slovo a mohl bych si užít trochu blesku i já. V jeskyni sním něco málo jídla na cestu, než vak zavážu, sbalím si deku a dlouze se protáhnu. Zamračím se, když ucítím zapraštění pár obratlů a hlavně bolest okolo žeber. Dobrá tedy, asi bude nejlepší dát jim chvíli pauzu. "Můžeme vyrazit." Zamručím k Abnee a vyrazím z jeskyně. Těžko říct, kde by mohli být přeživší, ale když vyjdeme z lesa, budou se hledat líp. Sice to také znamená, že víc přijdeme na oči případným mágům a templářům, ale pokud jsou démoni takhle blízko... Obávám se, že templáři i mágové budou mít větší problémy než dva zběhlíky. Proto se vydám směrem z lesa ven. Aspoň tam, kde tuším, že les končí. Nikdy jsem se v lesích moc nevyznal. Problémy dětství ve Svobodných Hranicích. Lesů moc nemáme.

Abnee - 28. ledna 2018 14:56

soukromá zpráva od Abnee pro ,,To je plán," lehce ho opravila bez toho, aby se otočila a jeho poznámku o šarmu radši nechá být. Ještě by přišel na to, že šarm je jedna z věcí, co ho opravdu zachránily a jeho poznámek by se nezbavila až do momentu, kdy se jejich cesty rozdělí. Doufala, že to bude brzy, protože to byl templář, člověk a muž, přesně v tomto pořadí, tedy od toho, co nesnášela nejvíc. Kdyby to byla elfí templářka, jistě by byla ze společnosti nadšená, ale... pro mladou holku, co není zvyklá na to být sama napospas cizímu člověku s templářským oděvem, tohle byla trochu moc šílená kombinace. Zvlášť vzhledem k tomu, že templářů se bála, k lidem cítila nechuť a s muži neměla žádné zkušenosti - naprosto vražedná kombiance. Když ji došel, její ego to trochu srazilo. To chodila tak pomalu? Ne, to si nemyslela, tak jak ji tak lehce došel? Nechala to být a spokojila se s tím, že hold má o dost lepší fyzičku. Trochu nespokojeně zabručela a tiše s ním šla až k jeskyni. Vzhledem k tomu, že ona měla jen tu kůži a neměla ji v čem tahat, nechala ji na místě. Stejně tak i zbytky dřeva. Třeba po někomu pomůže v přežití. Trochu se nad tím pousmála. Nakonec ale oba dva vypadli. A i když se zdálo, že jeho žebra nejsou tak úplně v pořádku, nechala ho, ať si nese svoje věci. Byla přeci jen křehké pohlaví. Navíc, u ní bylo velmi důležité zůstat pohyblivá. Prakticky v tichosti s ním šla celé dopoledne. Nechtěla řešit démony, ani nic jiného. K odpoledni se dostali k hradbě stromů a za ní už byly jen rozlehlé pláně. V dálce rozeznávala něco jako věžičku. Mohly to být nějaké ruiny. Nebo nějaká vyšší budova, kde se shromáždili ostatní obyvatelé téhle části kraje. Upřela oči na Williama. Měla hlad a byla unavená, snažila se to ale nedát na sobě znát. I když se asi příliš nedařilo. ,,Asi... tamtím směrem."

William Andrews - 28. ledna 2018 15:29

soukromá zpráva od William Andrews pro Kráčím po boku Abnee a ani já ničím nenarušuji ticho. Stejně nemám co říct, i když mě samého udivuje jak uvolněný jsem. Jo, je mág. Je to elfka a ještě k tomu pohlaví, které jsem zpravidla viděl jen skrze přilbu. Styk se ženou byla jedna z věcí, kterých jsme se museli zřeknout. Fakt, že se toto pravidlo dodržovalo jen velmi volně a když se nikdo nedíval... No, jsem přesvědčený, že náš velitel o těch několika porušeních mých bratrů či sester věděl. Ale vemte skupinu mladých lidí a uzavřete je ve věži tak, že v podstatě nevídají nikoho jiného a... no, některé věci se prostě stávají. Byly kruhy, kde se to trestalo přísně. V tom našem maximálně pár dny v kuchyni nebo koupelně. Nemůžete jít proti přirozenosti. Co se týče elfů... Ve Starkhaven jich nikdy moc nebylo. Můj otec jich měl několik jako služebníků, ale už jen prostý rozdíl v kultuře zabraňoval jakémukoli jinému kontaktu než prostým příkazům. Rád si říkám, že se o ně staral lépe než Fereldenská šlechta, ale těžko říct. Vím, že netrpěli. Takže s elfy nulové zkušenosti, s dálskými ještě méně. Snad jen těch pár, které jsem potkal v kruhu, ale tam byly bariéry ne nepodobné těm ve Starkhaven. Žádná pevná přátelství, nebo naopak rivalství. Prostě opatrná vzájemná ignorance. Takže Abnee je pro mě velká neznámá, nemám tušení, jak se takový dálský mág chová, ale i tak se cítím překvapivě... uvolněně. Možná díky tomu, že mi zachránila život konečně přestávám očekávat nůž v boku nebo ohnivou kouli v ksichtu. Není to přátelství, ale rozhodně to je lepší než cestovat sám. "V nejhorším ji můžu sníst, kdyby došlo na nejhorší." Zamručím si sám pro sebe, ale Abnee nevěnuji ani jeden pohled. Tedy, do té chvíle, než se zastavíme. Stačí mi delší pohled, abych viděl známky únavy. Mělo mi dojít, že není zvyklá tolik cestovat. Od nás se očekávala schopnost zůstat na pochodu klidně celý den. I když přežití v divočině byla schopnost, které mě naučil jeden z mých bratrů. Moje hloupost, příště na ni musím brát větší ohledy. Pokud opravdu žila většinu svého života v kruhu, bude na tom s fyzičkou nehezky. S únavou, kterou hraju tak nejlépe jak umím, se usadím na blízký kmen padlého stromu a od pasu si odvážu vak s jídlem. "Jo, tam vyrazíme, až si odpočinu. Nebo běž sama, jestli chceš. Nech mě tady napospas divé zvěři." Pousměju se na ni a sám si vezmu něco jídla, než jí hodím vak s jídlem a po chvíli i s vodou. Je pravda, že i já potřebuji chvíli odpočinku. Záda už mě bolí od nošení štítu a neuškodí si dát tak dvacet minut pauzy. Počkám, než se nají a napije, než znova schovám oba vaky, položím se na kmen stromu a zavřu na těch pár minut oči. Trocha odpočinku nás snad nezabije, soumrak je daleko.

Abnee - 28. ledna 2018 16:22

soukromá zpráva od Abnee pro To, že se rozhodl si odpočinout, jí rozhodně nahrálo do karet. Posadila se a oddychla si. Měla pocit, že jestli bude muset jít ještě kousek, praští to s ní. Naštěstí ji znovu její rytíř v zářivé zbroji zachránil a ona si nebyla tak úplně jistá, že to opravdu udělal kvůli vlastní únavě. Zdálo se, že ji znovu zachraňoval. tentokrát ale ne od bestií, což bylo fajn. Kdyby před ni znovu skočil, když by na ně útočila nějaká příšera, asi by ho sejmula taky. Každopádně nemohla říct, že by se snad v jeho přítomnosti cítila nějak špatně, byla za něj ráda a dokud si nenajde nějaký spolek z několika mágů ženského pohlaví (na chlapy teď nějak neměla náladu), asi s ním bude trávit svůj čas. Pořád cítila jistou obezřetnost, ale ta upadala a ji to neskutečně vytáčelo. Neznala ho dost dlouho na to, aby mu mohla dovolit tak malou ostrahu- teda, sobě. I její myšlenky už byly neuspořádané! Hodila po něm naštvaný výraz a pustila se do jídla. Nemusel vědět, jaký jí v hlavě dělá zmatek a že jí jeho přítomnost nevadí, to už vůbec ne. Pořád si vzpomínala na to, jak jí před nějakou dobou rozcuchal vlasy. Byl to takový první dotek, kůže na kůži, který doprovázelo překvapení a ne znechucení. Což rozhodně nebylo dobře a ona se za to docela dost v mysli napomínala. Zůstala tam s ním sedět. Už najezená a napitá se cítila o dost lépe. ,,Co budeš dělat, až se dostaneme..." rukou máchla směrem k věžičce. ,,Tam? Určitě tam budou tvoji lidé. No, lidé určitě. A templáři taky. I když asi ne ti, kteří nezběhli. Ti budou mít tábory, protože..." zhluboka se nadechla a zarazila se, než stihla říct 'jsou to namyšlení parchanti'. Z nějakého důvodu jí nevadilo to před ním říct, ale i tak se zarazila. Přeci jen, taky byl templář. A když před ní včera padl na kolena do vody, byla vyděšená jako nikdy z žádného templáře. Zamrazilo ji z toho. ,,Hm... měli bychom vyrazit," zase se zvedla a hleděla na věž v dálce.

William Andrews - 28. ledna 2018 17:02

soukromá zpráva od William Andrews pro "Ty taky vidíš templáře všude, co?" Otevřu oči a blýsknu po ní pohledem. "Co budeme dělat uvidíme až tam dorazíme, čarodějko." Zvednu se a vše si sbalím. Abnee vypadá připravena na cestu. No, přinejmenším lépe, než vypadala před chvílí. "Když budeme mít štěstí, bude to jen pár vesničanů. V nejhorším se můžeme nechat najmout nebo... tak něco." Dobře, s životem mimo řád příliš zkušeností nemám. Ale improvizace mi zatím vždy pomohla. Upravím si štít na zádech, aby se lépe nesl a pak vyrazím. Znova jdu mlčky, snažím se příliš nemyslet na to, co nás může ve věžičce čekat. Na druhou stranu nemám moc jiných témat, o kterých bych teď přemýšlet mohl. Ještě se nabízí vzpomínky na život v řádu, které jsou zpětně poměrně bolestivé a vzhledem k mému zběhnutí ještě méně příjemné, a nebo myšlenky na Abnee, kterým se podvědomě snažím vyhnout. Je neznámá proměnná a mně se jí nedaří nikam zařadit. A to mě frustruje. Život templáře má určité výhody. Vy jste prostě ti dobří a ostatní jsou ti špatní. Ale mé rozhovory s Abnee celou tuhle rétoriku začínají podkopávat. Nakonec se spokojím se vzpomínkami na život před řádem, které mě příjemně rozptylují. Možná i proto si všimnu letícího kusu kamene jen tak tak, abych stihl uskočit. Štít i meč mám v rukou během jedné vteřiny, ale jediným pohledem je mi jasné, že jsem trochu... v nevýhodě. Jednoho mága bych zvládl. Možná i dva. Ale pět a v takovém rozpoložení, kdy nemám výhodu boje zblízka nebo podpory ostatních templářů... Ani náhodou. Rychle zvednu štít a pár dalších projektilů se od něj odrazí. Když si všimnu glyfu, tvořícího se pod mýma nohama, rychle zaktivuji poslední zbytky lyria, abych se magii pokusil deaktivovat. Ale to už je pozdě. Cítím, jak se mi tělem rozlývá slabé brnění. Glyf paralýzy. Jednoduchý, ale účinný. Postupně ztrácím vládu nad svým svalstvem a jen mrkání očí odhaluje, že ještě žiju. Jeden z mágů pokračuje ve vyvolávání a udržuje tím glyf v aktivně, zatímco ostatní se vydají k Abnee. "Už je to v pořádku." Usměje se na ni starší z nich. "Nejsi první, kterou osvobodíme ze zajetí templářů. Sigmunde? Skoncuj to s ním." Zavelí a další z mágů začne pohyby rukou připravovat další kamenný projektil. Pokud se mu to povede, můžu se rozloučit se životem. Já vrhnu pohled k Abnee, i když ani netuším v co doufám. S největší pravděpodobností se s nimi domluvila. Fakt, že nad touto myšlenkou necítím ani tak vztek, jako smutek je sice překvapivé zjištění, ale před smrtí dost nepodstatné.

Abnee - 28. ledna 2018 17:35

soukromá zpráva od Abnee pro Ani ona si nikoho nevšimla až do momentu, kdy Willa zasáhlo to kouzlo. Na chvilku ztuhla a napadlo ji, že někdo jde po nich obou. Popravdě ji napadlo, že jde někdo po nich. Trochu se jí ulevilo, když přišla na to, že jdou vlastně jen po templáři. Na druhou stranu, zachránil ji. A pak mu ona dopomohla. Aby... ho teď zabili mágové? To nebyl moc dobrý nápad... Trochu vyděšeně sledovala všechno to dění, dokonce i glyf. Proti pěti mágům nebude mít šanci. Ani s ním by ji neměla. zvlášť sama? Šílenství. ,,P-počkat moment!" vyhrkla a zamávala rukama před sebou. Popravdě netušila, co jim teď má říct. Měli templáře, který byl v té nejzranitelnější formě, v jaké mohl být - neschopný pohybu. A bylo třeba velmi rychle uvažovat. ,,Nejsem zajatec," zhluboka se nadechla a zase vydechla. Zahleděla se na templáře. Bylo třeba vymyslet něco věrohodného. K jejímu štěstí i neštěstí, neměla zdání, co říct na jeho obranu. ,,On je můj," vypadlo z ní následně. ,,A s dovolením, kdybych ho chtěla zabít, je po něm." Nadzvedla bradu a templáře si přejela pohledem. ,,Není třeba na něj plýtvat energii, je oslabený." Pak se zářivě usmála na staršího mága. ,,Doufala jsem, že z něj něco dostanu. Je to zběh ale ne bezcenný." Pak se trochu podmračila. ,,Takže je zatím třeba ho nechat živého, díky." A teď byl ten moment, kdy buď chcípnou oba a nebo jí mágové uvěří.

William Andrews - 28. ledna 2018 19:15

soukromá zpráva od William Andrews pro Před holí útočícího mága se objevuje nebezpečně velký kus kamene, když k překvapení mému i čarodějů Abnee rozhodí rukama. No... dobře, její slova opravdu lichotivá nejsou. A kdybych mohl mluvit, asi bych se proti nim i ohradil. Ale pro jednou mi zachraňují krk. Už zase. Měl bych s tím začít něco dělat. Starší mág si ji zmateně prohlíží, než pokrčí rameny a mávne rukou na Sigmunda, který pošle kámen zpět do země. Kdybych mohl, dlouze vydechnu. "Nechat svému zajatci meč a štít je zajímavý krok, ale asi to je lepší než ho nechat bezbranného. Musím uznat, jste lepší než spousta dalších mágů. Templářského zajatce se nám ještě získat nepodařilo. Pár nocí v hladomorně nebo mučírně a věděli bychom všechno." Usměje se starší mág. "Předpokládám, že se k nám přidáte, že? Ve skupině je síla a proti těm templářským démonům potřebujeme každého schopného mága." Napřáhne ruku k Abnee. "Bernard, jméno mé." Oči se mi rozšíří, když si všimnu zjevných jizev na předloktí. To nejsou jizvy z boje, to jsou známky krvavé magie. Jestli jich má tolik, je jen otázkou času, kdy se o něj pokusí něco mnohem silnějšího, než zvládne. Takovéhle věci tahají démony do našeho světa. Glyf pode mnou zmizí a já se otočím k Abnee. Co nejméně nápadnými pohyby očí se jí snažím upozornit na jizvy. Ani ona si nemůže myslet, že zdržovat se s krvavým mágem je dobrá věc. Stále nepouštím meč ani štít z ruky, i když na mázích je vidět, že by tohle rádi změnili.

Abnee - 28. ledna 2018 19:51

soukromá zpráva od Abnee pro ,,Všude kolem jsou trhliny. A kdybych musela dávat pozor na dva místo jednoho, asi by bylo o problém na víc, nemyslíte?" zaimprovizovala a samotnou ji překvapilo, jak logicky to zní. Taky to byla pravda, sama by se o démony nepostarala. Třeba o ty, kteří se nacházeli tam pod jejich jeskyní. Byla ráda, že se o ně mohl postarat on. Víceméně. Samotnou by ji roztrhali. Stiskla mágovy ruku a pohled jí po ní přejel. Viděla to, samosebou. Znala několik krvavých mágů. ,,Abnee," pronesla jemně své jméno. ,,Ir abelas, Bernard," pronesla pak s lehkou úklonou. ,,Můj klan mě očekává. Templáři mě od něj odtrhli a já se musím vrátit a dopřát svým dálským lidem zasloužené vítězství nad těmi, kteří pohrdají jak naším uměním, tak námi samotnými," zahleděla se na Willa a odplivla si. ,,Pochopte, je to pro nás důležité. Jsem si ale jista, že pokud můj klan naleznu, vrátím se a podpořím vaše řady," jemně kývla hlavou. Nemohla tam zůstat, ona, ani Will. Toho by zabili. Ji nejspíš ne, ale dřív nebo později by rozhodně zemřela. A rozhodně jejich rukou. Byla připravená se bránit, i když zatím nesbírala energii. Dálské věci ale byly dálské a i přes to, že byli mágové, nemohli jim rozumět a ona pevně doufala v to, že si to uvědomí a budou jí věřit.

William Andrews - 29. ledna 2018 03:44

soukromá zpráva od William Andrews pro Mágův pohled plný pochopení se rychle změní na pohled plný podezření, když se Abnee začne vzdalovat a já s ní. Zachovávám neutrální výraz, ale je to těžké. Pět mágů by pro nás dva bylo těžké. Pět krvavých mágů? Zhola nemožné. Existuje důvod, proč templáři nejednají osamoceně. "Hm... dobrá tedy. Jak chcete vy. Hodně štěstí při cestách. Kdybyste něco potřebovala, stavte se. Dohlídneme na vás." Mág se usměje úsměvem, ve kterém není ani trocha veselí a mě přejede mráz po zádech. Jakmile zmizíme v lese, dlouze si vydechnu. A pak se otočím k Abnee. "Už mě to unavuje ti to říkat, ale... díky. Zachraňuješ zadky templářům často?" Zvednu obočí, snažím se humorem trochu odlehčit situaci. Znova se na ni podívám a usměju se. "Dobrá práce. Ale prozatím se zkusme vyhnout mágům a templářům, ano?" Navrhnu, než si sednu na pařez a snažím se nemyslet na to, jak blízko byla smrt.

Abnee - 29. ledna 2018 16:12

soukromá zpráva od Abnee pro Kývla hlavou. ,,Děkuji," pronesla lehce. Usmála se, tedy spíš zvedla koutky úst do úsměvu. ,,Stavím. I vám přeji hodně štěstí," znovu uctivě sklonila hlavu a pak už templáře hnala. Nechtěla, aby je zase odchytili. Znamenalo by to jen jedno a to velký problém. Trochu nad tím zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla. ,,Zachráním tě třikrát a už z nás bude hezký páreček," ušklíbla se. ,,Neboj, na potřetí to neplánuju, vážně ne." Pokrčila rameny nad tím, komu by se měli vyhnout. ,,S tebou jsem měla docela kliku. A nebo naopak ty se mnou. Zatím jsme se nepozabíjeli, no ne?" zakřenila se a k jejímu obličeji to prostě nesedělo. Pak se rozhlédla po lese. ,,Budeme to muset obejít a dostat se k té věži jinudy."

William Andrews - 30. ledna 2018 00:40

soukromá zpráva od William Andrews pro Pousměju se na Abnee a znova jí rozcuchám vlasy. "Jo, byla by škoda tě zabít. Někdo tady musí být ten hezkej." Mrknu na ni, než se protáhnu. "To zní jako plán, bělovlásko." Rozhlédnu se a povzdechnu si. "Nikdy jsem se neuměl vyznat v lesích. Nemají to dálscí elfové v krvi nebo tak něco?" Otočím se k ní a zvednu obočí, než se vydám na cestu. Kvůli nutnosti obejít krvavé mágy nám cesta k věži nějakou dobu trvá. Přestávky dělám už nejen kvůli Abnee, ale i kvůli sobě. I já zvládnu jen určitou zátěž. A tak k věži dorazíme až k večeru. Jsem unavený, podrážděný a hladový a musí to na mě být vidět. Proto, když nás zastaví tamější milice, jen zavrčím. "Dokázal bych vás zabít během pěti minut se zavřenýma očima. Ale nedělám to. Takže nás k sakru pusťte dovnitř." Ani si nemusím moc vymýšlet. Milici tvoří starci a mladí kluci, kteří měli bojového výcviku asi jako já lekcí alchymie. Kombinace zastrašení a rozumu konečně hlídku přesvědčí, ať nás pustí dovnitř, i když si Abnee prohlížejí s určitými obavami. "Neměj jim to za zlé. Máte stále špatnou pověst mezi obyčejnými lidmi. Hádám, že z části naší vinou." Zamručím. Mé oči brzy padnou na prozatimní hostinec. Zamířím do něj a nehledě na zvědavé pohledy zdejších štamgastů si to nakráčím přímo k hostinskému. Od pasu si odvážu měsec s pěnezi. Díky Stvořiteli, naše mzda není zas tak špatná. "Dva pokoje. Večeři. Koupel." Objednám a hodím mu patřičnou sumu peněz. "Um... máme jen jeden pokoj volný, pane, ehm..." Oči se mi zúží a podívám se na Abnee. Pokud nemá výrazné námitky, pokrčím rameny a vezmu si klíč, než se do daného pokoje vydám.

Abnee - 30. ledna 2018 10:53

soukromá zpráva od Abnee pro ,,No jo a když nejsi hezkej ty, musím být aspoň já," odsouhlasila a zamrkala na něj, přičemž na něj koukala ze spodu a řasy se jí chvěly jako motýlí křídla. ,,Vyznáme se ve svých lesích. Neměli by se lidé vyznat ve městech?" zabrblala na oplátku. Abnee si začala uvědomovat, že jsou oba vyčerpaní už před první zastávkou. Unaveně vrtěla hlavou. Napadlo ji, že brzký spánek by opravdu ocenila a taky v duši proklínala ty mágy, kteří jim o tolik prodloužili cestu. Ne že by snad neproklínala všechny krvavé mágy. A kdo to taky neudělal, všem jen ztěžovali práci a život. A ona si byla jistá, že oni sami si taky pohoršili. Něco je posedne a co pak? Hlídka, která je otravovala, Abnee opravdu pila krev. Ještě chvilku a všechny by je nechala popadat jako švestky. Problém byl v tom, že by popadal i její společník, takže to zatím nezkoušela a neudělala to ani v blízkosti mágů, i když by jim to kouzlo pomohlo utéct - tahat někam Willa, na to opravdu neměla. Na jednoho mladíka vycenila zuby v úsměvu, který měl spíš zastrašit než ukázat veselí. Nevěděla, jestli na ni tak hledí kvůli tomu, že je mág a nebo elf. Obojí v ní ale vyvolávalo zhnusení. ,,Nerozumíš tomu," ušklíbla se. ,,Lidé se k nám chovají jako k odpadu. Hned bych brala Fereldenské lidi. Je jím jedno,co jsi zač, už jen to, že jsi mág, v nich vyvolá úctu. A na rase nezáleží." Byla ráda, když našli něco, kde mohli zůstat přes noc. Svaly měla ztuhlé a tak ji ze začátku ani nevadilo, že nemá peníze. Zdálo se ale, že templáři jsou za to, jak, se chovají k mágům, dost placení a tak, si s tím nedělala starosti. Co jí zaskočilo, byl, jeden volný pokoj. Povzdechla si, ale jen pokrčila rameny. Za teplou vodu by teď klidně i spala nahá na zemi. A za večeři rovněž. Abnee se vydala tiše za Willem. Pokojík byl malý, po skrovnu zařízený, ale aspoň se tam vejdou necky. ,,Nečekej, že ti budu drhnout záda, templáři," pronesla a sebejistě sebou plácla na postel, obličejem napřed, a zasténala. ,,Opravdu je tak měkká a nebo ležím na obláčku?" broukala spokojeně. Pustila hůl a převalila se spokojeně na záda. Na chvilku zavřela oči. Chtělo se jí vysvléknout z té zatrcené tuniky. Neměla ale do čeho. Byla pevně rozhodnutá, že zítra u Willa zaoroduje, aby jí sehnal něco normálního. Teď byla jako pěst na oko. Táhle si zívla.

William Andrews - 30. ledna 2018 13:45

soukromá zpráva od William Andrews pro Už jen pohled na postel mi udělá ohromnou radost, nicméně Abnee si ji okamžitě uzurpuje pro sebe. Tiše si povzdechnu. No, asi bych měl být i kavalír. Když už jsem i templář. "Ležíš na posteli. V tý špinavý tunice. Být tebou si tam lehnu až se vykoupeš." Zamručím k ní, zatímco si vybaluju deku blízko u dveří. Možná jsem paranoidní, ale raději spím u dveří. Snadno se tak zabrání nepřátelskému vniknutí do pokoje. I když si nemyslím, že by hostinský byl blázen. Můj štít musel poznat a stejně tak Abneeinu hůl. A s tím, jaké pověsti kolují o templářích i mázích... no. "A s drhnutím zad nepočítej ani ty, bělovlásko. Budeš se o to muset postarat sama." Zamručím. To už se ale ozve zaklepání na dveře a pár služebníků hospody donese necky s horkou vodou. Postaví je do kraje pokoje a pak zmizí. Já si je chvíli prohlížím. Jsou sice dost velké pro dva, ale... hm... "Eh... jo. Vykoupej se. Já jdu zjistit, kdy bude večeře. A tak." Zamručím k ní a podám jí jeden z ručníků a mýdlo, které přinesly spolu s neckami. Hej, není to tak, že bych nezvládl nahou ženu. Jen. No. Ehm. Zatímco se snažím příliš nerudnout se zbavím kroužkové košile a štítu. Meč si ale nechávám stále u sebe, když vyklouznu z pokoje a vydám se do kuchyně zjistit, co bude k večeři.

Abnee - 30. ledna 2018 14:53

soukromá zpráva od Abnee pro Vyplázla na Willa jazyk a spokojeně zavřela oči. Postel bylo to, co teď potřebovala, aby se řádně uvolnila a byla dost spokojená. Nakonec ale donesli i necky a zdálo se, že jim byly určené oběma naráz. Musela se zaculit. ,,Tyhle jsou na drbání zad jako dělané!" smála se jemu a jeho neochotě jí vydrbat záda. Ne, že by to opravdu chtěla, spíš ji bavilo ho provokovat. I přes to ocenila, když odešel a ona zůstala sama. Svlékla tuniku a přejela si prsty pátravě po těle, jestli najde nějaké modřiny, škrábance a podobně. Pak si ale uvědomila, že Will se může kdykoliv vrátit a tak vlezla do horké vody. Zalila ji absolutní slast a když se ponořila jak do vody mohla (ona měla vody víc jak po krk, ale naproti lidem byla menší, což byl asi důvod, proč jí bylo tolik), slastně vzdychla. Chvilku jen zůstala ve vodě, pak se ale začala drhnout a jakoby se snažila sundat vlastní kůži, tak pečlivá byla. Voda po ní zůstala pořád teplá, akorát zakalená mýdlem. Umyla si rovnou i vlasy, otřela se ručníkem a vlasy pořádně vysoušela soustředěným pohybem rukou za pomoci ručníku. Ten pak nechala u necek, I když na Willa čekal jiný, a zalezla si pod pokrývku. Zavřela oči a na břiše podřimovala. Jednu nohu měla zpod přikrývky vytaženou a dotýkala se palcem přes pokrývky achilových šlach na schované noze. Moc jí nezajímalo, co na to řekne Will, protože krom jedné nohy od kolene dolů a nahých ramen (vlastně byly vidět i lopatky) nic vidět nešlo. Protože to, co by jinak vidět někdo mohl, tiskla buď na postel a nebo schovala pod pokrývkou.

William Andrews - 30. ledna 2018 15:59

soukromá zpráva od William Andrews pro Najít kuchyň bylo otázkou čuchu. Rozhodnu se příliš nezkoumat původ masa, které plave v hustém guláši. Spokojím se s tím, že voní dobře a můj žaludek mi neustále připomíná, že jsem se pořádně nenajedl už téměř týden. Vezmu dvě misky plné guláše a krajíc chleba k němu. Po drobném přemlouvání se mi podaří koupit ještě trochu vína. Mám na něj až moc velkou chuť, abych mu prostě odolal. S lahví vína v podpaží a miskami guláše v obou rukou je dostání se do pokoje překvapivou překážkou. Alespoň tím dám Abnee dost času vyhrabat se z vany, pokud to ještě neudělala. Ale po pár minutách se mi to podaří a dokonce za sebou zvládnu i zavřít. Nicméně jen tak tak neupustím jídlo, když si všimnu, že je... nahá. I když pod pokrývkou. Snažím se nezírat, ale i tak si všimnu její bílé pokožky a dokonalých nohou. To mi dělá naschvál. Zavrčím si sám pro sebe, než se vzpamatuji. Konečně, o nic nejde, ne? Na zem vedle postele, tak aby si toho všimla, postavím její misku a lahev s vínem. "Až budeš mít hlad. Víno ber jako odměnu za záchranu krku." Zamručím k ní a sám svou misku odložím o kus dál. Chvíli přemýšlím, kde se svléknout, ale opravdu se potřebuji umýt. Dřív, než začnu smrdět. Už jen naše oblečení vypadá dost nehezky. "Zítra budeme muset nakoupit oblečení. Možná i nějaké zbraně, s tím templářským znakem na štítě jsem jak pěst na oko. A ty s tou holí... budeme jí muset nějak zamaskovat." Zamručím k Abnee, zatímco se zády k posteli svlékám. Oblečení úhledně složím vedle necek. Chvíli si prohlížím jizvy a modřiny na těle, ale nic nového kromě těch pár po Hrůzách, které už se začínají hojit. Opatrně vklouznu do necek a veškeré starosti o nahé čarodějce v pokoji zmizí. Slastně zavrním jako přerostlý kocour a chvíli si jen užívám horkou vodu na těle, než sahnu po mýdle a začnu ze sebe drhnout špínu a zaschlý pot. Okolo zranění musím být opatrný, ale po pár minutách si připadám už dostatečně čistý a voňavý. Ještě si umyju vlasy a nožem si zkrátím vousy na přijatelnou délku, než konečně vylezu a slastně se protáhnu. "Tohle bodlo." Zamručím jen tak do vzduchu, než se usuším a zabalím se od pasu dolů do ručníku, než si ukradnu svou misku s gulášem, posadím se na volný konec postele a hladově se pustím do jídla.

Abnee - 30. ledna 2018 18:11

soukromá zpráva od Abnee pro Když vešel, neměla ten pocit, že ji sleduje. Byla si jistá, že je slušný - možná až příliš. Ale to se jí líbilo. Líbilo se jí na něm vlastně hodně věcí, i když nebylo tak příjemné si to přiznat. Skousla si ret, když vedle postele položil jídlo. Posadila a přikrývku si držela pevně u hrudníku. Vzala si jídlo a dala se do něj, aniž by se podívala na jeho svlékání. Ano, sice měla chuť vzhlédnout, ale docela silně se držela. ,,Měla jsem v plánu tě o něco takového požádat. Tunika je dost nepříjemná, když o ni můžeš zakopnout." Nakonec zaslechla šplouchnutí vody a chvilku počkala. Jedla dál, ale pootočila hlavu a tiše ho sledovala. Bylo to zvláštní. Byl rozhodně jiný než mágové. Možná takový byli všichni templáři. ,,Máš spoustu jizev. Způsobili je jenom mágové?" podotkla, zatímco ho nepokrytě sledovala. Byla opravdu zvědavá. A teď se neměla za co stydět. Dobře, vlastně měla. Oba dva byli nazí. Jeho halila voda a ji přikrývka. To nebylo zrovna ideální pro dvě bytosti, mezi kterými panovalo opatrné přátelství. Usmála se na jeho zjizvené tělo a sledovala opatrné pohyby, jak se vyhýbal citlivým místům. A pak, když byl zase připraven k odkrytí, rychle odvrátila zrak a dojedla své jídlo. Odložila misku a zabalila se do přikrývky. Připomínala bizarní šaty s vlečkou. Pozorovala, jak jí. Usmála se a naklonila hlavu. Sedla si k němu a ramenem ho šťouchla. Bylo to zvláštní, ale řekla mu nahlas svoji myšlenku. ,,Jaké to je, být prakticky nahý v pokoji s prakticky nahou elfkou?" pobaveně sledovala jeho obličej. Pak se trochu protáhla. ,,Jsem ráda, že jsem na tebe narazila, Williame."

William Andrews - 30. ledna 2018 18:36

soukromá zpráva od William Andrews pro Její otázka mě z míru a klidu, který ve vaně zažívám, nevyruší. Jen tiše zamručím, abych jí dal najevo, že nad otázkou přemýšlím. "Hm... Z části. Něco bandité a podobně. A démoni. Magie málokdy zanechá jizvu. A co se týče většiny..." Pokrčím rameny. "Trénink není lehká záležitost a jeho nutnou součástí je i zvykání si na fyzickou bolest." Pousměju se a uvolním se. Její pohled mě sice trochu znervózňuje, ale příliš mi nevadí. Konečně, svým způsobem jsme si tím kvit. A má dost slušnosti, aby mě nesledovala, když vylézám z vany a suším se. Ozve se až, když do sebe hážu jídlo. Tiše zamručím, když ucítím její rameno a polknu. Její otázka mě zarazí dost na to, aby mi do obličeje nahnala krev. Ale ovládnu se. Možná i proto, že po dlouhé době mám konečně plný žaludek a cítím se... dobře. Otočím se k ní. "Zajímavá otázka od elfky, která rudla, když mě poprvé ošetřovala." Uchechtnu se. "Jak si připadáš ty, ve společnosti nenáviděného templáře a člověka v jedné osobě? Nebojíš se, že se na tebe vrhnu?" Zavrním směrem k ní. Kdo říká, že ji taky nemůžu trochu provokovat? Její konstatování mě... překvapí. "Tohle přišlo odkud? Ještě včera jsme se málem chtěli zabít." Uchechtnu se, než zvážním. "Nápodobně bělovlásko. Nejsi úplně špatná. Na mága." Rozcuchám jí vlasy a zvednu se, abych si šel lehnout na svou deku. Sakra, nemám přikrývku... tohle bude studená noc.

Abnee - 30. ledna 2018 19:11

soukromá zpráva od Abnee pro Pobaveně se jí zablýsklo v očích. ,,Buď rád, že nejsem rudá teď. A dokud ty nejsi rudý v obličeji, nejspíš se ti hromadí mimo mozek, bukvičko," vycenila zuby v úsměvu. Samosebou, viděla jak zrudl, i když si tím nebyla úplně jistá - přeci jen se odvrátil. Přivírala oči a upřeně ho sledovala. Bylo to opravdu zvláštní. Jeho tělo bylo rozpálené a nemohla říct, že by to bylo něco nepříjemného. Mezi mágy se nikdy nikoho dotýkat nemohla. Netušila, jak templáři, ale oni neměli žádné soukromí. Prostě to nešlo. A v táboře? Moc velký stres, než aby se někteří krom několika, o něco snažili. Třeba rozšířit řady mágů. Hrdě zvedla hlavu. ,,Neměl bys šanci. Jsem nahá a beze zbraně, stejně jako ty. Ale mám magické schopnosti, což ty říct nemůžeš." Zabodla mu prst do hrudníku a trochu bojovně vystrčila bradu. ,,Jsi si jistý, že bys vůbec něco stihl udělat, kdybych se teď rozhodla, že si tě podám, templáři?" Zafuněla, když ji zase rozcuchal. ,,Můžeš si lehnout na postel," okomentovala. ,,Máme oba vlastní přikrývku a když si lehneme každý na kraj postele, nebudeme se ani dotýkat." Pokrčila rameny. ,,Pokud teda opravdu nemáš v plánu se na mě vrhnout, templáři," zvedla se a otočila se k němu zády, aby si na sobě přikrývku trochu upravila a nechtěla mu ukazovat svůj nahý hrudník, takže lopatky byly lepší volba.

William Andrews - 30. ledna 2018 19:30

soukromá zpráva od William Andrews pro Tiše zamručím. "Jestli sis toho nevšimla, jsem blízko u tebe a silnější. Pokud nemáš ty svaly fakt dobře schované. Je otázkou, jak dobře bys zvládla čarovat se znehybnělýma rukama." Oplatím jí poznámku o souboji a pousměju se. "A ty tvoje magické schopnosti zas tak za moc nestojí, viděl jsem je v akci." Zazubím se. Když mi navrhne spaní na posteli, překvapeně se k ní otočím. "Jsi si tím jistá? Jsem zvyklej spát na tvrdým." Zamručím, ale když se neozve, pokrčím rameny. "Zas tak hezká nejsi, nelichoť si tolik." Odpovím jí na poznámku o vrhnutí se, než se hbitě svléknu, zatímco se kouká pryč a vklouznu pod pokrývku. Znova z mého hrdla unikne slastné zavrnění, když se zavrtám do své deky a protáhnu se. "Dobře, uznávám, tahle postel je fakt měkká." Zapředu. Ještě se necítím na spánek, ale jen tak ležení v posteli nezní jako špatný nápad. Většinu těla mi zakrývá deka, kromě části od hrudníku výš. "Hej, Abnee? Co máš dál v plánu?" Otočím se k ní a tentokrát se netajím tím, jak se kochám její šíjí a lopatkami. Oko za oko.

Abnee - 30. ledna 2018 19:44

soukromá zpráva od Abnee pro ,,Zlý templáři," zaculila se a znovu do něj píchla ukazováčkem. Bylo to zvláštní. Musela se usmát. Takhle si strkat do templáře. Do polonahého templáře. Lidského templáře. Zavrtěla nad tím hlavou. ,,Beztak by ses ani nestihl bránit." Zašklebila se nad tím. Byla si jistá, že je docela šikovná. Pokud si to ale nemyslel, budiž. Ona věděla svoje. A bez její pomoci mohl mít taky větší problémy s ranami. Na to už si ale nevzpomněl, zjevně. Podívala se na jeho spokojené roztahování na posteli a posadila se na postel k němu zády osahala si schnoucí vlasy. Bylo to lepší, ale pořád z nich tekly momenty mokré stružky. Usmála se na něj, když pootočila hlavu. ,,Co mám v plánu? Přežít," kývla lehce hlavou a vytáhla nohy sedla si na paty. Chvilku ho sledovala a pak jedním, rychlým pohybem chňapla jeho ruce za zápěstí a přitiskla je do matrace. Pokud tedy nějak bryskně nezareagoval, neodstrčil ji a nebo nestrhl pokrývku. Pokud to neudělal, usmála se na něj, nakloněná nad něj a zvědavá. ,,A co uděláš teď, Wille?" Teď pro ni nebyl člověk, ani templář, byl to... přítel? Musela ale uznat, že tenhle přítel jí už několikrát zachránil život. A byla s to mu to jakkoliv vynahradit. On s tím přeci jen začal. Bez jídla... by zemřela. Dobrá, možná bylo slovo přítel maličko přehnané, ale přesto, byl milý. Pohledný. A potlačila poslední slovo, co se jí dralo na mysl.

William Andrews - 30. ledna 2018 19:58

soukromá zpráva od William Andrews pro Pousměju se. "Doufal jsem ve víc konkrétní informaci, ale jak myslíš. To nějak zařídíme." Zamručím a uvolním se. Což je chyba. Než stihnu zareagovat, mám zápěstí přišpendlené k matraci a jen se tiše cukám. Zmateně zavrčím a podívám se do jejích očí. Neujde mi její zvědavý úsměv, což jen zvýší mé podezření. "Co bys chtěla, abych udělal, Abnee?" Pomazlím se s jejím jménem na jazyku, než vycením zuby a přistoupím tak na její hru. Ale pro jednou ji nevnímám jako mága a vlastně ani jenom elfku. Jen jako holku, která mi zachránila život a pravděpodobně zachránila i poslední zbytky mého rozumu, který se včera pomalu drobil na jednotlivé kousky. Díky setkání s ní jsem si ho uchoval a pokud si teď chce pohrát... proč ne. I když z krve, která mi vtéká do tváře je jasné, jaký na mě má tahle situace vliv. "Nebo se mě stále bojíš?"

Abnee - 31. ledna 2018 09:58

soukromá zpráva od Abnee pro Samolibě se usmívala, když tak pod ní ležel a ona si s ním mohla prakticky dělat, co chce. To on jí přeci tvrdil, že by jí chytil ruce a čarovat by nemohla. Teď to udělala ona jemu a byla zvědavá na reakci. Chuť ho provokovat byla opravdu vysoká a přes to se usmála. ,,Můžeš teď udělat cokoliv. Dovolím ti to." Jistě, byly tam nějaké hranice, ale Abnee samotná je neměla definované. Pocítila vztek, když se jí zeptal na strach. Srdce jí bušilo, ale ne strachy. Byla vzrušená z toho, co by mohlo být a opravdu zvědavá. Navíc, byl krásný. Zjizvený, ale krásný. Připomínal jí tím sochu. Mohla v sobě mít hluboké záryvy a přesto neztrácela svou krásu. Našla jeho srdce a nechala na něm položenou ruku. ,,Vidíš? Nemám teď důvod se bát," lehce mu po tom místě přejela prsty a stejnými prsty se dotkla jeho tváře. ,,Teď nejsi nebezpečný. Jsi prostě muž," usmála se. ,,Takže se ptám. Co uděláš teď?"

William Andrews - 31. ledna 2018 13:25

soukromá zpráva od William Andrews pro Tiše polknu, když zmíní, že si s ní můžu dělat cokoli. Mysl mi zaplaví obrazy, které by templář opravdu vnímat neměl. Její ruka na mém hrudníku nepomáhá. Musí to na mě být vidět. Jak jsem vzrušený. Stále ještě trochu omámený z horké vody a dobrého jídla, jakékoli mentální zábrany pomalu padají, když se jí dívám do očí a chvíli se v nich utápím. Z toho mě vyruší až pohlazení po tváři. Znova polknu. Hrudník se mi chvěje pod vlivem mělkých nádechů a výdechů, jak se snažím zjistit, co se děje a co vlastně chci. Je skrytá pod dekou, ale i tak vnímám její křivky a její dokonalou pokožku. Exotickou a přeci tak blízko. Není tak hrubá, jako ta moje. Zvednu k ní oči a pousměju se. "Já? Já nemůžu dělat nic. To ty mě máš v moci, bělovlásko." Zamručím. Asi bych se z jejího sevření dokázal vymanit, kdybych opravdu chtěl, ale fakt je, že nechci. "To ty jsi tady ta, která si se mnou může dělat co chce." Zamručím.

Abnee - 31. ledna 2018 15:10

soukromá zpráva od Abnee pro Usmála se. Byl fakt, že když jste najezení, vykoupaní a v bezpečí, dovolíte si dělat různé věci. Ne jen aby pomohly os stresu, ale i kvůli tomu, že v ten moment to tak prostě chcete. Cítila to chvění a viděla jeho pohled. A nabyla dojmu, že chce to dnes večer to samé, co ona. To, že neudělal žádný krok, ji sice dráždilo, na druhou stranu jí tím dál prostor se stáhnout. Krátce to zvážila, ale pak při pohledu do jeho očí to zavrhla. Následky se bude zabývat zítra. Dnes je spokojená a v bezpečí, dnes si může dovolit užívat. Už jen proto, že kdyby Will někde řekl, že spal s mágem, mělo by to stejný dopad jako kdyby ona řekla to samé o templáři. Takže věřila, že to bude mezi nimi. Pokud tedy k něčemu mezi nimi dojde. Ačkoliv to původně nezamýšlela... Všimla si, že to k tomu spěje. Usmála se. ,,Dobře. Tak dnes pojedeme podle mích pravidel." Naklonila se k němu a políbila ho. Bylo to... Zvláštní. Ne jen že to byl jeden z jejích prvních polibků, ale taky to bylo poprvé, co vlastně něco takového dělala s někým... Nahým. I druhou rukou mu sjela ze zápěstí a opatrně prsty přejela až k rameni.

William Andrews - 31. ledna 2018 16:13

soukromá zpráva od William Andrews pro Překvapeně zamručím, když ucítím její rty na těch svých. Mám volné ruce, ale i tak se chvíli nehýbu, jak jsem v drobném šoku. Není to můj první polibek, ale rozhodně to je první, který probíhá beze strachu z odhalení. Opatrně se z něj odtáhnu a chvíli jí hledím do očí. Jemně kořeněnou chuť jejích rtů mám stále na rtech. "Tohle bychom neměli, Abnee." Řeknu, nepřesvědčeně. Hlas se mi trochu chvěje. Dívám se jí do očí, utápím se v nich a opatrně zvednu ruku, abych jí pohladil po tváři. Ať už to je jen na jednu noc nebo ne... hodlám si to užít. A chci, aby si to užila i ona. Tentokrát políbím já ji. Dlouze, hladově a při tom i něžně. Jemně do polibku vrním, užívám si její chuť i její vůni. Mé ruce kloužou po jejím těle. Jen zkoumají, nedráždí ji, užívají si její tělesné teplo i hebkost její pokožky. Po chvíli se z polibku odtrhnu, musím se nadechnout. "Jsi nádherná." Zamručím jemně a s hravým úsměvem jí rozcuchám vlasy.

Abnee - 31. ledna 2018 17:00

soukromá zpráva od Abnee pro Smutně se pousmála, když řekl, že tohle by neměli dělat. Zavrtěla hlavu. ,,Neměli," souhlasila tiše. Pravdou ale bylo, že zakázané ovoce vždy nejvíc láká. A než se nadála, dotýkal se jí. Bylo to zvláštní. Jeho ruce byly hrubé, ale líbilo se jí, jak kloužou po jejím těle. Pokrývku už neměla tak utaženou, takže nebylo těžké pod ni vklouznout prsty, pokud by ovšem chtěl. Ta držela na Abneeině těle už jen silou vůle. Polibek si užívala. Jeho rty ji laskaly a ona mu to s potěšením oplácela. Při tom se sama dotýkala prsty, celými dlaněmi, jeho rozpálené kůže. Chtěl ji a to samo o sobě ji těšilo. Protože ona chtěla nazpátky jeho. Když se odtáhl, srdce jí bilo, jakoby mělo v plánu vyskočit z hrudníku prsty mu přejížděla po lícních kostech. Usmála se. ,,Kazíš to," okomentovala cuchání vlasů. ,,Prostě... se mě dotýkej, ano?" Ruce mu položila na tváře a usmála se. ,,Věnuješ mi další polibek?" Přikrývka se svezla a Abneeino tělo bylo znovu vystavené na obdiv celému pokoji. Tentokrát v něm ale kromě ní přeci jen někdo byl.

William Andrews - 31. ledna 2018 17:16

soukromá zpráva od William Andrews pro "Promiň." Pousměju se nad její výtkou a pak již mlčím. Když se z ní sveze pokrývka, tiše vydechnu a tentokrát se kochám jejím tělem naprosto otevřeně. Zkoumám každou křivku jejího těla a nenacházím jedinou nedokonalost. Spokojeně se usměju. Ale není fér, aby byla odhalená jen ona. Pohybem ruky ze sebe strhnu pokrývku a vystavím se jejím pohledům. Jsem trochu rudý ve tváři. Nevím, jestli se jí líbím. Vím jen, že ona mě rozhodně. Věnuju jí polibek. A pak další. A další. Zasypávám její rty polibky, než je konečně spojím na delší dobu. Na krátko zatnu nehty do jejích boků a pak se odhodlám zkusmo zapojit jazyk. Nejsem... nejzkušenější, když přijde na cokoli z tohohle. A tak se prostě nechávám vést svými instinkty, můj jazyk se brzy zapojí do hry s tím jejím a já jsem s každým dalším momentem víc a víc vzrušený. Tiše do polibku zachrčím a pak ho přeruším. Místo toho přejdu rty na její krk, který začnu opatrně a něžně laskat a zkoumat, občas ho lehounce zkousnu. Mé ruce sjedou na její zadeček a opatrně ho stisknou, než ho nechají být. Po drobném uvažování ji chytnu kolem boků a posadím si ji na klín. Zatím do ní nevnikám, jen si užívám ten pocit, jak se o sebe naše horká těla třou.

Abnee - 31. ledna 2018 17:52

soukromá zpráva od Abnee pro Will rozhodně nebyl sám, kdo se červenal. Abnee nebyla nikdy vystavená cizímu pohledu, možná jako hodně malá, když ji matka drhla ve studené vodě. A to bylo opravdu velmi dávno. Trochu zahanbeně odvrátila tvář, když na ni upřel oči. Ne že by to bylo tak nepříjemné, ale když sami nevíte, jak se cítit ohledně vlastního těla, je těžké nechat ostatní se dívat bez studu. A přišla na to, že Will to cítí stejně. Byl to příjemný pocit, nebýt v tom osamoceně. Pousmála se, zatímco jeho tělo studovala nejen pohledem, ale i dotykem jemných dlaní. Tenhle kontakt dodržovala stále, jakoby se bála, že se odtáhne a nebude se ho už moct dotýkat. Teď jí na mysl ani nepřicházelo to, že je templář ale spíš, jestli v ní vidí něco rovnocenného, čehož se trochu bála. Ze začátku. Jeho rty nebyly hebké, ale Abnee to nevadilo. Naopak, byla to změna. A navíc, sám se nezdál být o moc víc zkušenější než ona a přesto se cítila krásně. Nespokojeně zabručela, když se pořád odtahoval a nenechala toho až do dlouhého polibku, který následoval. A pak se odtáhl. Polibky na krk v ní vyvolávaly horkost a při jednom skousnutí dokonce tiše vzdychla. Na jeho klíně se maličko zavrtěla a ruce mu dala kolem krku a přitáhla si jeho ústa zpět k polibku. Bylo zcela ochotná se mu vydat a nebála se toho. Naznačovala mu to i svým tisknutím k jeho tělu. Rozhodla se ho s jazykem napodobit a nedovolila mu, aby se od ní odtáhl. Teď chtěla vnímat jeho teplo a dotýkat se jej. Prsty jezdila po zádech a kopírovala jimi každou jizvu, klidně i jizvičku, kterou našla. Dlouho jej jen líbala a hladila. ,,Buď jemný," pohladila ho po tváři pak a znovu jej políbila.

William Andrews - 31. ledna 2018 18:13

soukromá zpráva od William Andrews pro Jemně ji k sobě přitisknu, zatímco se utápím v dalším polibku. Nemůžu se nabažit její chutě. Sladká a při tom kořeněná. Jako dobré víno. Mezi naše těla by se nevešel snad ani vlas, jak pevně ji k sobě tisknu a zatínám prsty do jejích zad. Když se od sebe naše rty odtrhnou, tiše vydechnu do jejího ucha a pohladím ji po vlasech. Zkoumavě se zadívám do jejích očí. "Jsi si tím jistá? Nechci, abys toho zítra litovala." Zeptám se tiše, i když se musím držet. Počkám na její odpověď, zatímco ji stále hladím po těle. A pokud je kladná, jen kývnu, obejmu ji a položím ji pod sebe. Znova ji políbím, a pak začnu polibky pomalu klouzat níže. Přes krk, na kterém se chvíli zdržím. Miluju její reakce na mé něžné oždibování. Dále je na řadě kliční kost, kterou provokuji i jazykem. A pak její ňadra. Opatrně je přejedu rty, zkoumám její reakce a dávám si pozor, aby se jí to líbilo. Něžně políbím její bradavku, než ji nasaju mezi rty a drobně stisknu. O její druhé ňadro se stará má volná ruka, která ho jemně a něžně masíruje a opečovává. Možná jsem nedočkavý a svým způsobem se na ni chci vrhnout, ale přijde mi správné začít něčím trochu jiným. Nehledě na to, že i její pokožka chutná krásně. Je snědá, v kontrastu k jejím bílým vlasům a její exotičnost jen podtrhuje jak moc ji chci. Neochotně opustím její ňadra a pokračuji v polibcích dolů. Jemně zajedu jazykem do jejího pupíku, než se konečně dostanu k jejímu klínu. Ale nevěnuji se hned jemu. Jen jemně kroužím polibky kolem něj a na vnitřní straně jejích stehen. Občas jemně kousnu. Ale pak se jí rozhodnu přestat mučit a jazykem se začnu věnovat jejímu klínu. Mé nezbedné ruce chvíli opatrně a jemně škrábou její podbřišek, než vyjedou nahoru po jejím těle a začnou se věnovat jejím ňadrům.

Abnee - 31. ledna 2018 18:27

soukromá zpráva od Abnee pro ,,Jsem," pronesla tiše a nechala se položit. Krk mu plně vystavila a na okamžik i zavřela oči. Musela si skousnout ret. A prakticky ho v následujících minutách nepustila. Když se dostal k ňadrům, přes ústa si nedbale přehodila ruku, dlaní od úst, aby přidusila těch několik vzdychů. Druhou rukou mu naopak vjela do vlasů a opatrně je projížděla svými tenkými prsty. Nebyla si tak úplně jistá, jak by mu to měla později oplatit. Ale určitě na něco přijde. Trochu se napjala, když se začal dotýkat vnitřní strany jejích stehen. Mělo to dva důvody. Byla velmi citlivá a každý jeho dotek ji šimral. Druhý důvod byl poněkud obyčejnější, vzrušovalo ji to. Musela zaklonit hlavu, když se od stehen přesunul, a stejně tak i patami tvrdě tlačila proti posteli. Tentokrát znovu proti její vlastní vůli zavzdychala. Cítila se připravená a tohle všechno jí přišlo jako mučení. Přes to nic dlouhé chvíle neřekla a jediné, co šlo slyšet z jejích úst, byly přidušené vzdychy. Trochu se třásla a nehty zatínala do povlečení na posteli. Bylo to opravdu zvláštní, cítila to teplo a to všechno ji nutilo zatínat svaly. Nikdy se tam necítila, ale měla pocit, že je to správné. Že se vyplatilo počkat. V momentě, kdy se její svaly stáhly a následně uvolnily, si musela přitisknout ruku na ústa. Styděla se za ty zvuky, co vydávala a to i přes to, že ne všechny dokázala úplně ztlumit. Zahleděla se na Williama, zatímco srdce jí prudce bubnovalo v hrudním koši. Natáhla se a znovu mu pročísla prsty vlasy. ,,Wille..." zamumlala tiše a byla v tom nevyřčená pobídka.

William Andrews - 31. ledna 2018 18:40

soukromá zpráva od William Andrews pro Usměju se, když uslyším své jméno a ucítím její ruce ve svých vlasech. Tiše zamručím a odtáhnu se od jejího klína. Pochopím, co po mně chce. Vytáhnu se k ní a jemně ji políbím. "Budu opatrný, neboj." Pohladím ji po tváři. "A neboj se být nahlas. Jsi rozkošná, když sténáš." Mrknu na ni, než se k ní přitisknu. Vniknutí do ní je otázkou instinktu. Slastně zasténám a jen tak tak se ovládnu. Podívám se jí do očí a pak ji políbím. Chvíli se nehýbu, jen čekám, až si na mě zvykne a uvolní se. Až poté začnu opatrně, zvolna přirážet. Nikam nespěchám, užívám si jak je hebká a jak pevně mě svírá. Celá žhne, ale to mi nebrání v tom se na ni tisknout celým tělem a neustávat v dlouhém polibku. Občas do něj zasténám, když míra rozkoše dosáhne nového vrcholu. Dlouhé, vláčné přírazy občas doplním jemným pohlazením jejích prsou. Ale po chvíli se pousměju. "Nemělo tohle náhodou být podle tvých pravidel?" Zavrním jí do ouška a převalím se tak, aby ona byla na mém klíně. Spokojeně se na ni usměju a pohladím ji po bocích. A teď to nechám celé v její režii.

Abnee - 31. ledna 2018 19:22

soukromá zpráva od Abnee pro Nebylo to takové, jaké očekávala. Bolelo to a přesto ji to naplnilo rozkoší. Poslechla jeho slova a nesnažila se tišit. Jen zasténala. Polibek oplatila a chvilku jej ztuhle držela. Nakonec ale zaťaté svaly povolily. Bylo to ale jiné, když byl uvnitř. Nemohla se uvolnit tak úplně, jak by chtěla. Ale to nevadilo. Když začal přirážet, nejdřív cítila, jak je ztuhlá, pak se ale uvolnila a nechala se jím prostoupit. Ano, bylo to jiné, než čekala. Bylo to lepší. Přidušeně zavzdychala do polibku, který jí věnoval. A nezdálo se, že by měla v plánu se odtáhnout. Líbilo se jí, jak se jí dotýká a jak ji naplňuje. Trochu zlostně zafuněla, když ji donutil, aby pokračovala ona. Když se nemusíte snažit a jen se necháváte naplnit rozkoší, je to snazší. I přes to... usmála se na něj. ,,No jak myslíš." Tušila, jak se má pohybovat. Ruce mu položila na hrudník a trochu se o něj zapřela. Pak se začala na nohou zvedat a nejdřív ho skoro celého nechala ze sebe vyjít, aby se potom zase posadila a zvrátila hlavu ve stenu. S tím pak chvíli pokračovala, dokud nezrychlila tempo. Když mu seděla na klíně, přišlo jí, že je uvnitř celý, což taky bylo dost pravděpodobné. Pomalu zrychlovala své pohyby na jeho klíně, až jí svaly tuhly a pomalu se ji snažily přemluvit k tomu, aby pohyb utnula. Ten pocit, co se jí šířil tělem, ale přemlouval, aby pokračovala dál. Znovu zakňučela Willovo jméno, tentokrát prosycené chtíčem.

William Andrews - 31. ledna 2018 19:45

soukromá zpráva od William Andrews pro Usměju se a chvíli jí nechávám odřít všechnu práci samu. Je to... příjemné. Není zkušená, ale to já taky ne. Její instinkty ji vedou dobře a její sténání je sladkou písní do mých uší. Je rozkošná a já se po chvíli rozhodnu jí pomoci. Hladím jí po těle v rytmu jejího dosedání a tiše sténám. Zkoumám její křivky, její ňadra i její zadeček, do kterého znova zatnu nehty. Opatrně přirážím proti ní v jejím rytmu. Cítím mravenčení kolem svého klína a když zakňučí mé jméno, hladově ji k sobě přitáhnu. Přitisknu ji na sebe a spojím naše rty v dlouhém polibku. Držím ji u sebe a naše těla se o sebe hladově třou. Přirážím proti ní dravěji a dravěji, cítím jak jsem vzrušení a vím, že je jen otázkou času, než toto vzrušení a pnutí v rozkroku dosáhne vrcholu. Hladově zakňučím do polibku a odtrhnu se. "Už budu, bělovlásko." Zavrním do jejího ucha a vezmu ho mezi rty. Zkoumavě něžně skousnu jeho špičku, než se usměju a plně se poddám rozkoši, jakou mi přináší pohyby jejích boků a její něžné sténání.

Abnee - 31. ledna 2018 19:59

soukromá zpráva od Abnee pro Měla pocit, že brzy zešílí. Mozek naprosto odmítal fungovat a jediné co vnímala, byla rozkoš. Když si ji pak přitáhl blíž, ještě víc se znásobila, takže teď už opravdu šílela. Bylo těžší proti němu přirážet, když si ji takhle přitáhl, ale bylo to opojnější. Cítila to v kostech, už dlouho jí nebude umožněno vzdorovat. Na odpověď jeho poznatku jen hlasitě zasténala. Napadlo ji, jestli je slyší někdo... odjinud. Ne že by jí na tom teď záleželo. Chtěla jen, aby se jí dál dotýkal a aby konečně skončilo to šílenství, co ji naplňovalo. Skoro ani nevnímala jeho skousnutí ucha. I přesto... zasténala a dotýkala se jeho těla. Zrychlovala. Nebo alespoň měla ten pocit, že se to děje. Nevnímala svět okolo sebe, jen doteky Williama a to teplo, co z něj sálalo. A uvědomovala si, že brzo bude už jen jeho. Hladově se mu pustila do rtů a zhluboka dýchala. Bylo těžké vzdorovat. Ale... v následujícím okamžiku už nebyla schopná přemýšlet vůbec. Jakoby snad explodovalo něco v její hlavě. Nebyla si jistá, jestli vydala nějaký zvuk. Ale uvědomila si, že to, co slyšela byla asi ona samotná. Přitiskla se k Willovi, jak jen to šlo. Nehty mu drásala ramena. Ani si neuvědomila, kdy ho začala tisknout.

William Andrews - 31. ledna 2018 20:07

soukromá zpráva od William Andrews pro Přirážím proti ní a mé steny doplňují ty její v úžasnou píseň slasti. Celý svět se pomalu zužuje jen na ni a na horkost našich klínů. Dravě koušu její rty a opětuji její hladové polibky se stejnou vervou, se kterou se ona pouští do těch mých. Když mi zatne nehty do ramen, jen to znásobí pocit rozkoše a ten totálně převáží veškeré další pocity či myšlenky. Odtáhnu se od ní a zadívám se jí do očí. Chci vědět, kdy se to stane. Kdy i její rozkoš dosáhne vrcholu. A v ten samý moment, kdy se to stane, exploduji i já. Zaplavím její klín a užívám si ten pocit, že je konečně mou. Hluboce oddechuji. Nechávám jí ležet na mém těle. Tuším, že musí být ještě víc unavená, než já. Oba jsme zpocení a vůně potu se mísí s vůní našeho milování. Po chvíli ji něžně políbím a usměju se na ni. "Neříkala jsi, že mám být něžný?" Zazubím se a hravě ji kousnu do rtu. Mé ruce ještě zlehka jezdí po jejím těle, ale už jen konejšivě a něžně. "Jsi nádherná." Zopakuji po chvíli, tiše své dojmy z jejího těla. Pravděpodobně nás slyšeli ve vedlejších pokojích, ale teď to ignoruji. Momentálně je pro mě důležitá jen ona a tenhle moment.

Abnee - 01. února 2018 08:37

soukromá zpráva od Abnee pro Cítila ten pocit ve svém klíně a pomalu si uvědomovala, že leží na jeho hřejícím těle a hlava jí visí jen kousek od té jeho. Na jeho polibek zareagovala. Stále cítila ten doznívající pocit, ale stále jí opojení tisklo svaly a odmítlo dovolit nadechnutí. Usmála se nad jeho poznatkem a zavrněla, když ji kousl do rtu. ,,Za to bych tě měla potrestat, že?" přála si znít rozzlobeně, ale to teď nešlo. Jen v jejím hlase zaznívaly zbytky slastných stenů. ,,Jen se neboj, však za to zaplatíš." Ne že by jí to vadilo. To rozhodně ne. A on to nejspíš i věděl. Ale ona musela zaměstnat mysl, protože jí celou naplňoval on. A to i doslovně. Jeho ruce na jejím těle mu nevadily, naopak. Uvítala je a pod jeho dotyky přivírala oči. Byla unavená a cítila to. Za jeho pochvalu mu věnovala další polibek a pak složila hlavu vedle té jeho, nad jeho rameno. ,,Není to fér, že jsem to nakonec musela odedřít já," zafuněla. Ne že by jí to v konečném výsledků vadilo, spíš... Byla pořád plná toho pocitu. A snažila se zaměstnat, protože se cítila otupělá. Velmi příjemně, ale to na tom nic faktu nic nezměnilo. Možná to, že se nesnažila tolik.

William Andrews - 01. února 2018 11:12

soukromá zpráva od William Andrews pro Pousměju se nad její výhružkou. "Zlý mág? Moc se bojím." Zavrním a něžně stisknu její zadeček. Nesnažím se jí znova rozpálit, jen to je prostě příjemný pocit. Nevadí mi ani, že na mě leží. Je lehoučká a krásně mě hřeje po celém těle. Zatímco něžně odpovídám na její polibek, šáhnu po dece a přetáhnu ji přes nás. Jakkoli se cítím rozpálený, nechci aby se nachladila. Usměju se nad námitkou. "Možná, ale šlo ti to krásně." Zapředu do jejího ouška, než ho znova jemně skousnu. Tiše se zachvěju při vzpomínce. Cítím, jak mě bolí svaly, ale ten příjemný pocit z uvolnění je mnohem silnější. Kroužím rukama po jejím těle a hladím ho a jemně masíruju, ve snaze její svaly trochu uvolnit. "Ale příště ti to vynahradím. Slibuju." Další jemné kousnutí do rtů, než na ni mrknu. "Pakliže chceš, aby nějaké příště bylo potvůrko. Jinak ti to budu muset vynahradit hned teď."

Abnee - 01. února 2018 11:57

soukromá zpráva od Abnee pro Zabroukala, když ji zase stiskl. Všimla si, jak často to dělá a nevadilo jí to. Pokud ho to ale napadne udělat na veřejnosti, ruku mu zmrazí a následně urazí. Za deku byla ráda. Přivřela oči a zhluboka se nadechla. Nechtěla se teď ani hnout. Prostě na něm ležet. Kvůli tomu byla ochotná zvládnout i kousavou přikrývku, tolik jí nevadila. Usmála se a cítila, jakoby se jí skrz tělo rozlil elektrický výboj, když ji kousl do ouška. Byla přeci jen elfka a na uši byla citlivá. Zahihňala se nad jeho nabídkou, že jí to vynahradí třeba hned. ,,Vypadáš tak utahaný, že by ses ani nezvládl zvednout. A i tak se mě znovu snažíš dostat." Zaculila se a trochu se od něj odtáhla, aby mu prstem přejela po hrudníku. ,,Aby ses moc neuhnal, templáři," oplatila mu jeho předchozí označení 'zlý mág'. Pohladila ho po tváři. ,,Nebo v tobě snad ještě něco je?" znovu se zahihňala. Zněla trošku jako malá holka. Ale bylo to příjemné ho popichovat.

William Andrews - 01. února 2018 12:26

soukromá zpráva od William Andrews pro Uchechtnu se nad její roztomilím zahihňáním. "Nemůžu si pomoct. Jsi prostě až moc krásná." Zavrním upřímně. "Nebo bys snad chtěla, abych se tady obrátil na bok a usnul? I to se dá zařídit, bělovlásko." Zasměju se a tiše zavrním, když mě pohladí po tváři. Dívám se jí do očí a hladím jí po těle. "Být tebou, tak mě tolik nepopichuju. Nebo se na tebe už opravdu vrhnu, elfko." Natáhnu se a znova ji políbím. Je pravda, že jen pohled na její tělo mě znova rozpaluje, i když to držím na uzdě. Ale tak dlouho jsem jakékoli tužby téhle povahy musel potlačovat, že je neskutečně uvolňující je najednou vypustit ven. Spokojeně hledím Abnee do očí a tiše předu, zatímco čekám, jak se rozhodne. Cítím se unavený, ale stále ještě dost rozpálený na to, abych se tentokrát postaral já o ni. I když mi stále nesplatila mou hru jazykem. "Tak co říkáš, Abnee?" Pomazlím se s jejím jménem a usměju se.

Abnee - 01. února 2018 15:41

soukromá zpráva od Abnee pro Zaculila se. Nechala se políbit a pak mu prsty sjížděla ještě níž. ,,Myslím, že je teď řada na mě," rukou pomalu sjela až k jeho chloubě, které se začala opatrně dotýkat. Předtím to bylo tak přirozené a teď se vůbec bála dotknout. Nebylo to ale tak hrozné, když se do toho opravdu dala. A že její ruka byla jemná a docela hbitá. Odtáhla se od něj a opatrně mu oplatila jeho jemné kousání na krku, zvlášť v oblasti ohryzku. Snažila se s ním vyhrát tak, jak jí instinkt radil a pomalu zalezla pod pokrývku, která byla pořád přes ty dva přehozená. A vyměnila hebkou ručku nejdřív za jazyk a následně za ústa.

William Andrews - 01. února 2018 16:19

soukromá zpráva od William Andrews pro Překvapeně zamručím, když ucítím její prsty klouzat po mém těle a když se konečně dotknou mé chlouby, tichounce zasténám. Dlouhé, hebké prsty mi přinášejí neskutečnou slast a jakékoli známky únavy brzy zmizí a nahradí je rostoucí vzrušení. Čehoož si může snadno všimnout. Její drobné okusování kvituji něžným sténáním a vzdycháním. Nebojím se být nahlas, i když mi něco říká, že značek na krku se jen tak nezbavím. Potvůrka má ostré zuby a já mám citlivý ohryzek. Ale po chvíli přestane mučit můj krk a začne s úplně jiným mučením. Překvapeně zasténám, když ucítím její heboučký jazýček na své chloubě a pohladím ji po vlasech. Nevnucuji jí žádný rytmus, nechávám jí jet podle sebe. Já si jen užívám slast, jakou mi přináší pohyby jejího jazyku a následně i jejích úst. Pokojem se rozléhá slastné sténání, když její vlhké a horké rty najdou citlivý bod, který mě donutí se prohnout v zádech. Netečně ji zatahám za vlasy. "Promiň. Jsi... až moc dobrá." Zachrčím a má chlouba sebou nenápadně cukne pod návalem vzrušení. Zadýchaně se snažím oddalovat svůj vrchol, ale pak už to nejde. Než ji stihnu varovat, exploduji do jejích úst. Dlouze oddechuji a snažím se z tohoto přepětí smyslů vymotat, než se úplně zblázním rozkoší. Už chápu, proč jsou démoni touhy tak populární. Vyhrnu pokrývku a zadívám se jí do očí. K vlastnímu překvapení stále cítím, jak tvrdý jsem a tak si ji vytáhnu k sobě. Dlouze ji políbím, tentokrát už ne tak opatrně. Nechám do polibku prostoupit vášeň a chtíč, které cítím a odtrhnu se až když se potřebuju nadechnout. "Chceš pokračovat?" Zachrčím do jejího ucha a znova ho jemně skousnu. Nemůžu se nabažit její reakce, i když je vidět, jak moc by mě záporná odpověď mučila. Podřídím se jí, samozřejmě. Ale měl bych jí vrátit tu slast, kterou mi teď přinesla.

Abnee - 01. února 2018 17:21

soukromá zpráva od Abnee pro Jeho zatahání z vlasy jí nevadilo, jen trochu přivřela oči a nijak nevzdorovala. Měla dobrý pocit z toho, že se mu to líbí. Ne že by si myslela, že je kdo ví jak úžasná. Nejspíš za to mohl fakt, že nikdy ženu neměl. To si alespoň myslela. Kdo ví. Vyčítat by mu to nemohla ani kdyby chtěla, no ne? Fakt že ji neupozornil nechala bez odezvy, protože měla co dělat. Polykala, takže matrace nebyla zašpiněná ještě víc než doteď. Ne že by jí na tom momentálně moc záleželo. Nechala se vtáhnout do polibku a nadšeně ho opětovala. Pokud si myslel, že teď skončili, byl na omylu. Měla ale ten pocit, že to by ani vzdáleně nechtěl. Už jen kvůli tomu, že i když s ním skončila, pořád vypadal ... připravený. Spokojeně zavrněla, když jí skousl ouško a trochu se prohnula. ,,Nemůžu tě teď přece nechat skončit, ne?" přitáhla si ho do obětí a znovu jej hladově políbila. Měla pocit, že dnes bude noc dlouhá. Ale doufala, že to bude ta nejdelší noc v jejím živote. Protože jinak by její hladové polibky tak lehce neutišil a nejspíš by ho nenechala jen tak se převalit na bok a spát, jak o tom vtipkoval.

William Andrews - 01. února 2018 17:43

soukromá zpráva od William Andrews pro Její hladové polibky opětuji stejně intenzivně a utápím se v nich. Znova se svět zužuje jen na ní, na její tělo. Drobně ji kousnu do rtu, než se odtrhnu a usměju se. "Není kam spěchat, holčičko. Přijdou další noci, ne?" Zvednu obočí, než si ji k sobě znova přitáhnu. Chvíli si jen užívám polibky a její blízkost, než ji opatrně položím na postel tak, že leží hrudníkem na ni. Rty kopíruju trasu její páteře, než dojdu na její klín a dlouze ho olíznu. Je snad víc vzrušená, než já. Ne, že bych si stěžoval. Chutná jako dobré víno. Mé hrubé a bílé ruce kontrastují proti její jemné pokožce, zatímco ji hravě provokuji špičkou svého údu. Nevnikám dovnitř a jen tím stupňuji naše mučení a vzrušení. Pak už to ale nevydržím ani já. Se slastným zavrčením vklouznu dovnitř a přitisknu své tělo na to její. Je to úplně jiný pocit, pronikat do ní z tohoto úhlu a mé ruce si rychle najdou její prsa, aby je mohla masírovat a laskat. Její šíji zasypávám hladovými a dravými polibky, zatímco začínám přirážet. Tentokrát už od počátku rychle a dravě. Je uvolněnější a sám vím, že trocha bolesti může celý tenhle prožitek jen zdůraznit. "Jsi tak úzká..." Zachrčím do jejího ouška, v podstatě šílený touhou.

Abnee - 01. února 2018 18:10

soukromá zpráva od Abnee pro ,,Já ti dám holčičku," protáhla pobaveně. Jistě, nejspíš proti němu byla mladá, ale na tom jí teď rozhodně nezáleželo. Zavrněla, když skončila na posteli a trochu pootočila hlavu. Zavřela oči, když sjížděl polibky do po páteři a pak se trochu zachvěla při jeho olíznutí. Měla chuť mu říct dost, ale neudělala to. Dlouho to ale nevydrželo. ,,Nemuč mě," zasténala v reakci na jeho dráždění a stiskla prsty prostěradlo. A následně ze sebe vydala slastný vzdych v reakci na jeho vniknutí. ,,Trvalo ti to," vydala ze sebe hladová po jeho dotycích. Trvalo, ale o to to bylo přece lepší, nebo ne? Oči musela zavřít, když jí začal masírovat prsa a zasténala. Nepřišlo jí to fér, že se on stará o ni a ne ona o něj. Pravda ale byla, že jí na tom tak úplně nezáleželo. Hlavně aby pokračoval s přírazy. V reakci na jeho slova hlasitě zasténala. ,,Tak to ti nebude dělat problém... mě naplnit, ne?" bylo těžké mluvit, když měla chuť se k němu tisknout a udělat mu to tak ještě jednodušší. V téhle pozici to ale tak lehké nebylo. A mluvit pořádně taky nemohla. ,,Wille," zabroukala jeho jméno. ,,Williame," znovu. Chtěla ho.

William Andrews - 01. února 2018 18:36

soukromá zpráva od William Andrews pro Tiše vrním a sténám, zatímco nám oběma dělám dobře. Před tím pracovala ona, teď je na mně, abych se o to postaral. Ne, že by mi takováto povinnost byla nějak nepříjemná. Naopak, její rozkošné vzdychání putuje až do mé páteře a nutí mě přirážet hlouběji a dravěji. Znova mezi našimi těly není ani kousek místa, jak pevně se na ni tisknu a třeme se o sebe. Dráždí mě to. Dráždí mě, jak krásná je a jak nádherně voní. Cítím kapky svého potu, jak stékají po mých lopatkách. "Vynasnažím se, krásko." Zapředu v odpověď a poslušně prodloužím přírazy. Nikam nespěchám. Možná nás tím oba mučím, ale chci si to vychutnat. Když už prvotní frustrace ustoupila, cítím se mnohem klidnější. O nic méně vzrušení, ale nedosáhnu vrcholu tak rychle. Něžně laskám její bradavky. Její sténání mého jména mě donutí tiše zasténat. "Abnee." Zavrním její jméno a jednou rukou sjedu z jejího ňadra až na její klín, který začnu dráždit. Opatrně ji kousnu do šíje a zintenzivním přírazy. Vždy do ní vklouznu celou svou délkou. Hladce a rychle. A pak z ní pomalu vyklouznu téměř až úplně, než znova přirazím. Užívám si to, ten pocit je k nezaplacení. Je tak nádherně vlhká a horká... skoro se mi z toho motá hlava. "Jsi nádherná. Úžasná. Roztomilá." Vrním jí do ouška lichotky a občas jeho lem přejedu jazykem. Ale i já po chvíli přestanu být schopen se ovládat. Dravě zavrčím a začnu přirážet tvrději a hladověji, ve snaze ukojit svou touhu. Tentokrát už téměř bez ohledu na ní do ní dravě přirážím. Pokojem se rozlehnou zvuky dvou klínů, jak do sebe naráží. Nedokážu se od ní oddálit, ani aby se mohla nadechnout nebo promluvit nebo v podstatě dělat cokoli. Jen cítím, že každou chvíli se konečně budu moct udělat hluboko do ní.

Abnee - 01. února 2018 19:00

soukromá zpráva od Abnee pro Nebyla schopná tlumit ty vzdychy, co vydávala. Do momentu, než začal dráždit bradavky, to ještě zvládala, ale potom už měla ústa otevřená a vydávala ze sebe slastné zvuky, které nedokázala potlačit. Zvlášť, když do ní zajížděl celý. Měla ten pocit, že to nezvládne, že jestli ji bude takhle trápit, povalí ho na postel a donutí ho, aby ji konečně naplnil vším, co jí mohl dát. Dlouhou chvíli si musela zvykat na jeho zpomalené, ale přesto tak uspokojující přírazy. Naštěstí u nich ale zas tak dlouho nezůstal - když zavrněl její jméno a začal ji ještě víc dráždit, měla pocit, že je až moc hlasitá. Doufala, že pochopí, co po něm chce. A zdálo se, že ano. Ale spíše už to bylo k nevydržení i pro něj. Zbožňovala ten pocit, když byl celý uvnitř a laskal ji. Když ale konečně popustil uzdu své vášni, chtěla křičet jeho jméno, ale dost statečně se držela. Měla pocit, že už brzy bude plná jeho semene. Celé její tělo po tom dychtilo a ona stejně tak. Nemohla unést ani chviličku navíc. A přesto vrchol přišel náhle. Její hlas se rozlehl pokojem, stejně jako předtím. Nehty drásala cokoliv, čeho se mohla chytit a její hlas zněl jako symfonie rozkoše. Bylo to... daleko lepší než předtím. Byla si jistá, že je to jeho zásluha. Nechtěla nad tím ale teď přemýšlet, jeho složila hlavu na matraci a užívala si ten pocit, který cítila hluboko v klíně. Nechápala, jak mohla být tak dlouho bez tohohle. Bez něj.

William Andrews - 01. února 2018 19:14

soukromá zpráva od William Andrews pro Držet pod sebou Abneeino tělo je čím dál tím víc spíše jako držení klubka hadů, jak sebou kroutí a vzrušeně sténá. Sténám spolu s ní, užívám si naši píseň slasti jak se naše vzrušení stupňuje. Pohled na ní, jak si prochází orgasmem a to, jak mě náhle sevře je ale poslední kapka. Hladově ji políbím a ještě několikrát tvrdě a nekompromisně přirazím, než si jsem jistý, že jsem celý v ní, až po kořen a pak ji zaplavím svým semenem. Ještě ze setrvačnosti párkrát přirazím, než z ní unaveně sklouznu a položím se na záda. Unaveně oddechuji, tělo se mi leskne od potu a její na tom pravděpodobně nebude o moc lépe. Pak spokojeně zapředu. Jako by mě najednou opustilo několik vln stresu a já se po dlouhé době mohl cítit uvolněný. Koukám na strop a pak jemně pohladím Abnee po zádech. "Promiň, nechal jsem se ke konci trochu unést... Jsi v pořádku?" Zamručím něžně a políbím ji na tvář. Nehledě na to je na ni ale krásný pohled. Možná je to jen mým vrcholem, ale přijde mi, že celá září. Znova přes nás přetáhnu deku, tentokrát třeba i definitivně. Ale už se necítím vzrušený, jen spokojený a příjemně unavený. Mimoto... opravdu není kam spěchat. Přijdou další noci a rána. A já ji od sebe nehodlám pustit.

Abnee - 01. února 2018 19:42

soukromá zpráva od Abnee pro To, jak se do ní udělal, orgazmus ještě prodloužilo. Bylo to nepředstavitelné a ona mohla jen tisknout hlavu do postele a sténat. A když z ní vyklouzl, skončila rozvalená na posteli, hned vedle něj a zhluboka dýchala. Chtěla mu něco říct, ale nemohla ani pořádně popadnout dech, natož aby mu něco říkala. Byla zpocená a unavená. Příjemně. A taky neschopná myslet na nic z toho, co se stalo před ním, než spolu skončili v tomhle pokoji. Zdálo se, že sex jí pomohl alespoň na nějakou dobu zbavit se nepříjemných vzpomínek a strachu z budoucna. A hlavně z lidí. Nebo alespoň toho člověka, co ležel vedle ní. Byla spokojená. Opravdu spokojená. ,,Nevadí," vydechla a srdce se pomalu vracelo ke správné rychlosti tepu. ,,Myslím... že na tohle jen tak nezapomenu," pousmála se. Zahleděla se na něj. Byla v pokušení mu poděkovat, ale ani nevěděla za co, tak se k němu jenom tiše přitulila a zavřela oči. ,,Myslím... že nakonec nejsi tak špatný člověk," pronesla spíše kvůli tomu vtipu, jakým se to stávalo, když to vyšlo z jejích úst. Kdyby to viděl jakýkoliv jiný dál... asi by ji na vždy zavrhli. Ale ji teď zajímala jen přítomnost. Voněl. Byl krásný a byl její. Možná ne v budoucnosti, ale teď určitě, proto se ho jemně dotýkala. Jakoby si chtěla zapamatovat každý jeho kousek. Musela se usmát. ,,Chudáku, templáři. Skončil jsi v posteli s mágem. Jak tohle vysvětlíš nadřízeným?" Natáhla se k němu a políbila ho. Opatrně a něžně, aby pak zase složila hlavu na jeho rameno.

William Andrews - 01. února 2018 19:55

soukromá zpráva od William Andrews pro Něžně se usměju, když se ke mně přitulí a jen ji k sobě pevněji přitisknu. "Nápodobně." Uchechtnu se, když zmíní, že na tohle jen tak nezapomene. Hladím ji po tváři a znova rukama mapuji její křivky. Vpaluji si je do paměti. Její lichotka mě rozesměje. "Ty taky nejsi úplně zlá elfka." Mrknu na ni a pohladím ji po zádech. Má tak hebkou pokožku... nepřestane mě to udivovat. Celá září a já bych se jí nejraději kochal celou noc, jako si člověk prohlží dobrou kresbu. Ale vím, že to není možné. A tak po chvíli ruce z její ho těla stáhnu, i když ji nechám tisknout se na mě. "No tak, neřešme teď templáře a mágy." Zabručím káravě. "Teď jsme tady a teď a jsme tady jenom my. Nebo bys ode mě chtěla pryč?" Zvednu pobaveně obočí a políbím ji na tvář. "Neboj se. Zas tak snadno tě odejít nenechám. Bělovlásko." Rozcuchám jí vlasy a pak si jen užívám příjemnou únavu a horké tělo blízko toho mého.

Abnee - 02. února 2018 11:19

soukromá zpráva od Abnee pro Musela se usmívat. ,,Rozhodně nejsem," souhlasila s ním lehce. Líbily se jí jeho dotyky. Přála by si, aby ji hladil déle, ale nahlas mu to neřekla. Měla přeci jen ještě něco z nějaké té hrdosti, no ne? Trochu zabručela, když z ní stáhl ruce, ale nechala to být. Když nechtěl, tak nechtěl, no ne? Pobaveně se zahihňala nad jeho káravým tónem. ,,Jakobych mohla utéct někomu, kdo by mě hned zase vystopoval, viď?" zabroukala spokojeně a zůstala k němu přitisknutá. Hřál, krásně hřál. A voněl. Nemohla se toho nabažit. Přejela mu prsty po hrudníku a pak na něj složila celou svou dlaň. Všechny ty svaly, co jí hrály pod prsty... na chvilku se zastyděla za vlastní tělo. ,,Jsi úžasný," zamumlala v reakci na jeho tělo, ale i na slova. Zavřela oči a jen se jej opatrně dotýkala. Nebála se, že by mu snad ublížila, ale kdo ví. ,,Řekni mi o sobě víc," vybídla ho pak. Chtěla o něm vědět ještě víc než doteď - věděla toho totiž na její poměry příliš málo. V Kruhu znala všechny mágy a všechny příběhy. Většinou se sice zdržovala ve společnosti elfů, ale lidští mágové nebyli tak zaujatí jako normální lidé. Nebo alespoň drsná většina. A ti, co byli, ty naučila tvrdé lekci.

William Andrews - 02. února 2018 11:34

soukromá zpráva od William Andrews pro Její tělo natisknuté na tom mém je neskutečně příjemný pocit. I její vůně, která mě lehounce omamuje a její něžný hlas. Drobně zavrním, když ucítím její prsty na svém hrudníku a poslušně vrátím svou ruku na její záda. Ta občas hravě sjede až na její zadeček, ale spíš než chuť na její tělo v tom je hravost a laškování. Stejně jako ona i já mám zavřené oči a jen si užívám její přítomnost. Tiše zamručím, když mě pobídne, abych o sobě vyprávěl. "Nejsem zas tak zajímavej." Políbím jí do vlasů, než na chvíli zmlknu, abych si rozmyslel odpověď. Pak pokrčím rameny. "Pocházím ze Starkhaven. Táta je šlechtic, ale já jako nejmladší z rodiny měl celkem jasný, kam půjdu. Buď chantry nebo templáři. Raději templáře. V chantry bych se ukousal nudou. A nepotkal bych tebe." Zavrním a další chvíle přemýšlení. "No, přidal jsem se k templářům, jako malý kluk. A v podstatě zbytek mého života je jednotvárný. Ukončení tréninku, povýšení na kapitána. Až do začátku povstání to takhle bylo. Hlídání v kruhu, dávání pozor, abych si s žádným mágem nebyl moc blízký a podobně. Po povstání... no, teď jsem tady." Usměju se na čarodějku vedle sebe a natáhnu se pro polibek. "Co ty, čarodějko?"

Abnee - 02. února 2018 12:02

soukromá zpráva od Abnee pro Sama sobě musela přiznat, že polibků do vlasů bude muset chtít víc. Třeba ne teď, ale v budoucnu. Bylo to zvláštně intimní a jí se to líbilo. Myšlenky tohoto rázu ale utnula, když začal mluvit o sobě. Tak šlechtic, pomyslela si pobaveně. Nedokázala si představit, jaké to je, žít jako šlechtic. Ve velkém, kamenném sídle, obskakovaný sluhy... musí to být něco absolutně odporného. Vydechla a podívala se na něj, zatímco jí vysvětloval, proč skončil jako templář. Zajímalo by mě, jestli všichni templáři jsou templáři nedobrovolně. Ale ne... tak to nejspíš nebude. Někteří z nich se určitě za to těší obdivu od svých blízkých... a tak. Ona sama by jistě mezi templáře dobrovolně nevstoupila. A litovala všechny, kteří mezi ně byli posláni. ,,Hmmm," souhlasila zamyšleně. ,,Tak to jste teda někdo, kapitáne," zdůraznila kapitánský post a tiše se zasmála. Polibek, pro který se natáhl, dostal. Ona přemýšlet nemusela. S mágy v kruhu se o tyto příběhy dělili, takže ten svůj znala na zpaměť a mohla by ho vyprávět i ve spánku. ,,Moje matka byla dálka, ale rozhodla se žít mezi lidmi. Když jsem byla hodně malá a začaly se mi projevovat magické schopnosti, zaplatila za to, aby mě dostal jeden elf z města. Pak jsem žila s dály. Ale ne moc dlouho. Stejný elf mi později přinesl zprávu, že je nemocná. Byla jsem malé dítě a neposlouchala naši Archivářku. Kdybych tam zůstala, nejspíš bych přebrala za několik let její post," povzdechla si. ,,Vyrazila jsem do města a po cestě potkala templáře. A zbytek víš. Byla jsem dítě, tak si se mnou poradili lehce a odvlekli mě do Věže k ostatním mágům. Tam jsem se nudila, kousala nehty a učila se magii. Hodně jsem se zabývala entropií." Trochu pokrčila rameny. ,,Znám kolem 15ti různých kouzel, to je docela dost. Ale naproti ostatním jsem se začala učit už dřív. Ale na všechna je úplně zvládám." Povzdechla si. ,,Nesnášela jsem Kruh. A všechno. Jsem ráda, že se mi podařilo dostat pryč," jemně ho políbila. ,,A najít si tě. I když sis asi spíš našel ty mě."

William Andrews - 02. února 2018 12:10

soukromá zpráva od William Andrews pro Tiše poslouchám její příběh a jemně ji při tom hladím po zádech. Nevím, jaké to je, vyrůstat jako dálský elf a už vůbec neznám život mágů. Nic moc se nám o nich neříká. Z očividných důvodů. "Tak 15 kouzel jo? Aby se mi z tebe nestal apostát." Uchechtnu se a polibek, který mi věnuje prodloužím. Nechám naše jazyky ať spolu tančí a jemně zavrním. "Myslím, že jsme se našli navzájem, krásko." Pohladím ji po tváři a políbím ji na čelo, než pomalu zavřu oči. "Teď bychom měli jít spát." I když mám pocit, že tak příjemně unavený jako teď jsem nebyl snad nikdy. "Ráno musíš mít energii." Uchechtnu se a pak se nechám tiše unášet únavou a spokojeností do bezesného spánku.

Abnee - 02. února 2018 13:00

soukromá zpráva od Abnee pro ,,Některá... většinu teoreticky. A nezapomeň, že tu nejsem jediný odpadlík," zabrblala a šťouchla do něj. Polibek s jazykem si užívala. Taky proto mu ho velmi spokojeně oplatila. Nechápala, jak se ho ze začátku mohla bát. I když to bylo s největší pravděpodobností vzájemné. Kývla. ,,Jistě," zabroukala. ,,Ale nemyslím, že jsem já ta, kdo bude potřebovat energii," zaculila se a zahrabala se k němu o přikrývky. Zavřela oči a nechala se uspat jeho blízkostí. Po dlouhé době neusínala napružená a nebo vystrašená. ---------- Ne všichni templáři skončili v rukou démonů. A ti, kteří přežili, se sešikovali do oddílu a vyrazili výpravu proti démonům a mágům. Bylo jim jedno, jestli jde o odpadlíky. Sekali všechny. A nechávali za sebou krvavou stopu. K ránu dorazili templáři k městu a kousek za jeho hranicemi si postavili vlastní tábor. Byl na ně dobrý výhled i z okna improvizovaného hostince, kde byla Abnee s Willem. Nijak se nehrnuli do města, ale zdálo se, že se ani nepohrnou brzy odtud. Momentálně si dávali pauzu a byli připraveni zničit všechno a všechny, co se jim postaví do cesty. Taky najít své ztracené bratry. To bylo nejpřednější. ---------- Abnee se probudila už s prvními slunečními paprsky, protože nedokázala spát, když jí putovaly po tváři. Nespokojeně se zavrtěla a v první moment se jí prudce rozbušilo srdce, když si uvědomila, že se jí dotýká jiné tělo. Prudce se odtáhla a otevřela oči. Když si uvědomila, že je to Will, výrazně se jí ulevilo. Přejela si dlaní po obličeji a už o poznání opatrnějc se od něj odtáhla a šla najít svoje oblečení. Ne že by v tom chtěla chodit, ale než si sežene něco jiného... bude to třeba.

William Andrews - 02. února 2018 14:53

soukromá zpráva od William Andrews pro Ráno mě probudí paprsky světla a také náhlý pohyb na posteli. Jen zamručím a chvíli odmítám otevřít oči. Už je to dlouho, co jsem se mohl vyspat bez nočních můr a bez bolesti svalů. Po chvíli ale probudím svou ruku a chvíli hmatám po posteli. Když zjistím, že tam Abnee není, tiše zamručím a otevřu oči. Strach, že zmizela, rychle zmizí, když si jí všimnu. Spokojeně zavrním nad výhledem. "Takhle bych se mohl probouzet častěji." Brouknu, než se se zívnutím protáhnu a posadím se na posteli. Postavím se, abych se i já oblékl, když si mou pozornost získá pohyb před městem. Srdce mi zamrazí, když si všimnu neomylného znaku templářů a tiše polknu. "Uh, Abnee?" Otočím se k ní a rukou jí naznačím, ať se jde podívat z okna. Nevypadá to, že by se hned chystali k útoku, ale je to spíš otázkou času. Kousnu se do rtu. "Měli bychom vypadnout. Co s námi udělají si raději nechci ani představovat." Sehnu se a poněkud zrychlím své oblékání se. Plán na nákup oblečení očividně padá.

Abnee - 03. února 2018 02:28

soukromá zpráva od Abnee pro Pobaveně se usmála a podívala se po něm. ,,Příště se budeš první oblékat ty a já si budu hovět v posteli, vyhovuje?" zaculila se a pokračovala v oblékání. Jeho pohled jí nijak extrémně nevadil, spíše naopak. Trochu zavlnila v bocích a pokračovala v oblékání. Vlastně ani nevnímala, kdy že se to zvedl a došel k oknu. Když ji tam zavolal, ztuhla. Zahleděla se ven, stačil jí jediný pohled na ty stany a na ty znaky a tělem jí projela panika jako ostrý šíp, následovaná strachem. Rozbušilo se jí srdce a musela zhluboka dýchat. ,,Rychle," souhlasila okamžitě. Vydala se na se rychle na sebe naházet oblečení, co ještě neměla. Prsty se jí chvěly. Bylo dost těžké se pod návalem paniky oblékat, když se třásla. Uvědomovala si, co všechno jí a Williamovi mohou udělat. Už viděla ty jejich slavné soudy. Převracel se jí žaludek jen na to pomyslela. Na okamžik musela zavřít oči. Tušila, že bude asi zesynalá. Pak se otočila na Willa a nervózně pronesla: ,,Půjdeme?"

William Andrews - 03. února 2018 13:05

soukromá zpráva od William Andrews pro Oblékám se rychle a potichu. Je mi jasné, že bychom měli zdrhnout co nejdříve. Hodím na sebe kroužkovou zbroj a štít na ramena. Třeba si budou z dálky myslet, že jsem templář a nechají mě jít. Kéž by... Otočím se k Abnee. Když uvidím, jak zesinalá je, přitáhnu ji k sobě a políbím ji na čelo. "Bude to v pořádku, ano?" S nuceným úsměvem na ni mrknu, než vyrazím z hostince. Ignoruji zvědavé pohledy hostince a štamgastů. Na ulici hned zahnu do vedlejší uličky. Nemám pocit, že jít hlavní cestou by bylo nejchytřejší. "Dobře... Musí odtud vést nějaká jiná cesta, než hlavní branou." Podrbu se ve vlasech a pokrčím rameny. "Můžeme jí jít zkusit najít, pokud nemáš jiný nápad." Otočím se k Abnee.

Abnee - 03. února 2018 18:46

soukromá zpráva od Abnee pro Snažila se uklidnit celou dobu, co se táhla za ním. Tohle bylo špatné. Co když neutečou? Co když je chytí? V hlavě se jí honila až moc co když, všechna velmi pravděpodobná, což bylo ještě horší, než kdyby to byly jen chabé výplody její mysli. Objala se pažemi a zhluboka se nadechla. Přivřela oči a pospíchala za ním dolů. I ona ignorovala pohledy všech okolo. Zaplaceno bylo. Neměli co okounět. ,,Najdeme ji," pronesla rázně, ale snažila přesvědčit samu sebe, že to tak opravdu bude, protože si tím nebyla tak úplně jistá. Hryzala se do rtu. ,,Pokud nás uvidí... bude moudré se rozdělit. Bylo jich... hodně...," potřásla hlavou a trochu se zachvěla. ,,A s tím bychom neudělali nic ani dohromady." Už teď si lámala hlavu s různými plány. Spolu neutečou. Kdyby ale zůstala a zaútočila, třeba by zemřela za své lidi. Za mágy. Se ctí.

William Andrews - 04. února 2018 00:53

soukromá zpráva od William Andrews pro Chvíli ji pozoruji. Při zmínce, že bychom se měli rozdělit mi přejede mráz po zádech. Donutím se usmát. Vím, že to je rozumný nápad, ale celá moje bytost ji odmítá jen tak opustit. "To zvládneme, Abnee. No tak. Nehodlám tě hned nechat na pospas templářům." Pohladím ji po tváři, než se narovnám a rozhlédnu se. Pak pokrčím rameny a prostě se vydám jednou z uliček, ve snaze najít další východ z města, který snad nepůjde přímo do tábora. Chvíli jdeme potichu, když mě zarazí známý hlas. "Wille? Jsi to ty?" Meč mám v ruce otázkou okamžiku, když se otočím po hlase. Ale pak ho pomalu skloním, když si všimnu obličeje ozbrojeného templáře, který se k nám blíží. "Harry? Myslel jsem, žes umřel..." Nakloním hlavu na stranu, zjevně zmatený. Fereldan s úzkým knírem přikývne, ale stále si měří Abnee podezřívavým pohledem. "Já si to o tobě myslel taky. Ale podařilo se nám stáhnout." Jeho pohled se zúží, když si všimne Abneeiny hole a já si ve stejný moment všimnu rudých vlnek kolem jeho paží. Štítem zabráním jeho výpadu. "Proč ji bráníš? Je to apostát." Zasyčí na mě, zatímco se oba měříme přes okraje našich štítů. "Ty bys to nepochopil, Harry." Tentokrát provedu výpad já, ale Harry ho také odkryje. "Očarovala tě, že ano? Musela. Vždy jsi byl oddaný řádu. Neopustil bys nás jen tak." Řinkot mečů, které o sebe naráží se pomalu, ale jistě rozléhá ulicí. "Očarovat templáře? Od kdy? Moc dobře víš, že to dokáží jen démoni. Co jsou zač ty rudé... věci?" Zavrčím. "Tohle bys nepochopil ty. Rudé lyrium. Činí nás silnějšími a rychlejšími, abychom mohli lépe vyčistit Thedas od téhle nákazy." Vyplivne směrem na Abnee a já toho využiju. Rychle proklouznu jeho obranou a vrazím do něj štítem. Možná je silnější, ale taky je těžší. Padne na zem. Než se stihnu rozmyslet, stojím nad ním a mířím mu mečem na krk. Snažím se nemyslet na to, že jsem s Harrym prožil až moc. Sevřu jílec meče oběma rukama a probodnu krk ležícího templáře. Pak meč vytrhnu a chvíli nad tělem stojím. Rty se mi hýbou v tiché modlitbě, než se otočím k Abnee. "Starý přítel. Změnil se. Musíme letět. Pokud je tady on, další nebudou daleko." Pobídnu ji a tentokrát už s mečem a štítem v rukou vyrazím tam, kde tuším další bránu.

Abnee - 04. února 2018 02:10

soukromá zpráva od Abnee pro Vždycky věděla, že William měl přátele mezi templáři. Pokud jste templář, samosebou znáte i ostatní templáře. Přesto byla zaskočená, když se poznali a zachvěla se. Ne že by si myslela, že ji strčí před sebe a prohlásí, že je zlo a že ji rád obětuje pro dobro jejich věci. Ne, to rozhodně ne. Nikdy ale nad templáři takhle nepřemýšlela. Viděla je jako smrtící stroje. Nenapadlo ji, že někteří z nich mohli zabíjet mágy a přicházet o své přátele. Bylo to... znepokojující. A nejspíše by nad tím uvažovala dál, kdyby nebyla označená za odpadlíka, což ji nejdřív hluboce ranilo a pak šíleně vyděsilo. Měla chuť mu říct, že k odpadlíkům nepatří, ale Will byl... rychlejší. Rozbušilo se jí srdce. Stihla by vůbec zareagovat? Teď by byla napůl a ani by nemrkla. Potřepala hlavou a soustředila se na to, co říkají. Ano, takže tu byl důvod, proč je tak šíleně rychlý. Musela odvrátit pohled, když Will použil svůj meč na ukončení mužova života. Pořád bylo nepříjemné sledovat, jak někdo zabíjí. Kdokoliv. Démoni, to bylo něco jiného, ale ... Byl to Williamův přítel a on ho zabil. Kvůli ní. Zachmuřila se. Nebyla si jistá, jak velké bylo jejich přátelství. Ona by nejspíš nikoho ze svých přátel nezabila. I přes to... kdyby jí chtěli ukrást něco cenného, bránila by to vlastním životem. Kývla, když Will promluvil, ale neodvážila se cokoliv říct nahlas. Pouze jej následovala. Napadlo ji, že by hůl zahodila, ale pořád na sobě měla róbu. Nejspíš by to nijak nepomohlo. Nějakou dobu šli klidně, pokud se tomu zvláštnímu poklusu dalo říkat chůze. S největší pravděpodobností ne. Pak zaslechla kroky. Za nimi. Přeci jen brnění není moc tiché. Hlasité hlasy a výkřiky. Bylo jasné, co našli. Nebyla si jistá, jestli byli dost dobře schovaní v uličkách. Ale věděla, že je najdou. A nejspíš by je našli dost brzy i bez toho, když jim přímo odjinud do cesty vešel templář, do kterého Abnee málem narazila.

William Andrews - 04. února 2018 18:17

soukromá zpráva od William Andrews pro Netrvá dlouho a uslyším za sebou hlasy a výkřiky. Tiše zavrčím a přidám do kroku. Ale to už je pozdě. Možná bychom se jim ještě ztratili ve městě, ale i tak by bylo otázkou, než by nás našli. To, že nám cestu zastoupil templář tomu moc nepomáhá. Zanadávám a připravím se na boj, ale to už jsme obklíčení. Tiše syknu. Každý z těch templářů má rudé lyrium a vypadají připraveni nás zabít. A Abnee nevypadá na to, že by teď zvládla kouzlo, které by se o ně postaralo. Ne, když jí stojím v cestě. Proto pomalu sklopím meč i štít a oboje pustím na zem. "Nechte ji jít. Já jsem tady zběhlík. Stejně jdete po mně." Zasyčím, ale už když to říkám, je mi jasné, že to neudělají. Nepustí zběhlého mága. Ani já bych to neudělal. Odpovědí je mi tedy úder pěstí do obličeje, který mě povalí na zem a já posléze ucítím, jak ztrácím vládu nad svým vědomím a propadám se do limbu. Poslední, co vidím je, jak úderem přes zátylek omračují Abnee. Probudím se svázaný v táboře templářů. Mé zbraně a má zbroj jsou neznámo kde a tak mám na sobě jen košili a kalhoty. S námahou otevřu oči a uleví se mi, když uvidím Abnee. Všechno mě bolí, ale vypadá to, že si vztek vybili spíš na zběhlíkovi než na mágovi. S námahou k ní dojdu. "Hej, Abnee?" Šťouchu ji ramenem. "Jsi v pořádku?" Zamručím a pak se rozhlédnu jak odsud nejlépe utéci. Než ale stihnu dát této myšlence větší průběh, do místnosti vejdou tři templáři. Oči se mi zúží, ale oni nic neříkají. Dva mě vezmou mezi sebe a třetí vezme Abnee. Netuším, kde má hůl ale tuším, že nebude nadšená, že ji nemá. Když nás ale vyhodí ze stanu, dojde mi, že máme mnohem větší problémy. Už jsem viděl hodně improvizovaných šibenic. Tohle je jedna z nich. "Počkat, to ani soud? Pro Andraste, co se to s váma stalo?" Otočím se k templáři který mě drží a odpovědí mi je jen další úder do obličeje, i když ten mě tentokrát neomráčí.

Abnee - 04. února 2018 19:56

soukromá zpráva od Abnee pro Stačil moment. Okamžik. Byli všude. Templáři je obklopili a ona měla srdce až v krku. Nemohla dýchat. Mohla by jim všem ublížit. Ale... tím by zranila i Williama. A to nechtěla. Objala se pažemi, když pustil svůj meč na zem. Otočila se k němu zády. Mohla se postarat o tyhle... ale on pustil zbraně. Vyděšeně se po něm otočila. Umřeme.. umřeme! Vyděšeně vykulila oči. Co si myslel? Oni ji nepustí. Ne takhle. Tohle nepůjde. A tak se musela aspoň pokusit. Vlna mrazu z jejích rukou byla silná, ale nezdálo se, že by stačila. Will jí nebránil záda během okamžiku. A to stačilo, aby i ona skončila na zemi. A všechno se zahalilo do neprostupné tmy. Probudila se díky kopanci do boku. Nebyl to jediný kopanec. A rozhodně ne poslední. William ale vypadal, že začali na něm. A taky si na něm většinu zlosti vylili. Abnee už cítila jen slabí odvar. Ale byla alespoň ráda, že je vzhůru. Podlitina na tváři sice mizela, ale po tom, co si s templáři hrála na fackovací panenku, si byla jistá, že ještě nějakou dobu vydrží. Stejně tak modřiny na rukou, když ji zvedali. Netrvalo to moc dlouho. Asi si chtěli jen nakonec pohrát. Netušila, jak dlouho tam bude a jestli se modřiny vůbec stihnou ukázat. Nejspíše ne. Když jste elfka a mág do toho, lidští templáři vám rozsudek podepíší. Okamžitě. William se vzbudil až po chvíli. Otočila po něm tvář. Opravdu vypadal o dost hůř než ona, což ji přinutilo sevřít rty a rychle zamrkat. Byla ráda, že templáři se jí hnusili natolik, aby nezašli dál. Kdyby to byli lapkové, se znásilněním by mohla téměř jistě počítat. A tak si uchovala alespoň nějakou tu čistotu. Podívala se po Willovi a chystala se odpovědět, když vešli ti tři. Jeden ji surově zvedl a byla si jistá, že s Willem to tak bylo rovněž. Ona se ale jen zachvěla a nechala se. Nechtěla odporovat. Ne teď. Mohlo by jim to uškodit. Každopádně v moment, kdy uviděla to, kam je táhli... popravdě, před pár dny by se zhroutila. Teď si ale zachovala alespoň ždibec racionálního uvažování. Templáři tam nahnali všechny vesničany. Aby se dívali. Aby viděli, co čeká zběhlíky. ,,Proč...?" srdce jí bušilo. Proč i Will? Vždyť ona měla být odpadlík. Ne on. Proč i on...? Nebylo zas tak těžké je dotáhnout na popraviště. Alespoň ji ne. Násilím jí na hlavu navlékli oprátku. Byla moc dlouhá, ale to bylo jedno. Abnee nebyla nijak vysoká, nejspíš bude stačit. Nevěděla co je s Willem, ale nejspíš na tom byl podobně. Otočila hlavu a očima ho vyhledala. Většina měšťanů je sledovala vyděšeně. Pak ale Abneein zrak padl v hloučku na elfa. Na holohlavého elfa. A zdaleka tam nebyl sám. Prodíral se i ostatními skrz dav. Templáři ale mezitím vznášeli obvinění. Ta její, samosebou. A že to byl dlouhý seznam. Byla zvědavá na Williamův. Elfa ale sledovala. Blížil se k šibenici.

William Andrews - 04. února 2018 20:22

soukromá zpráva od William Andrews pro Příliš se nevzpouzím. Nemá to cenu. I kdybych se vytrhl, se svázanýma rukama bych se daleko nedostal. Nehledě na to, jak moc mi rozproudilo krev, když jsem viděl, že i Abnee je zraněná. Ale nenechávám svoje pocity proniknout na povrh. Nedám jim to zadostiučinění, že budu prosit o milost a nebo jim vyhrožovat smrtí, kteroužto výhružku nebudu schopen splnit. Mám tedy pečlivě chladnou masku, zatímco nám oběma nasazují oprátku. Abnee je ta její dlouhá a ta moje je zbytečně moc utažená. Což znamená, že moje smrt nebude čistá. Ti šmejdi... Je důvod, proč bylo tak složité dobře uvázat smyčku kolem krku. Účelem téhle popravy není udušení, účelem téhle popravy je zlomení vazu a na to musí být smyčka tak akorát. Očividně chtějí, abych jim tady tancoval. Ovládnu se. Nemá cenu se teď kdovíjak vzrušovat. Jen je škoda, že kvůli mně musí umřít i ona. Poslouchám její seznam. Je mi povědomý. Sám jsem ho několikrát recitoval. A pak přijde můj. Je kratší. Prostá zrada a provinění se kacířstvím. Suše hvízdnu. Divine ze mě musí být podělaná strachy, když jsem takovej kacíř. Napřímím se, když zaregistruji pohyb kata, který se blíží k páce, která otevře propadliště. Zhluboka vydechnu a nadechnu se. Ovládnu se. Smrt je konečně jednou z povinností templáře. Mou pozornost si získá pohyb holohlavého elfa davem, ale třeba je jen zvědavý přihlížející. Zavřu oči, když kat položí ruku na páku a... čekám. Teď to musí každou chvíli přijít.

Abnee - 05. února 2018 17:56

soukromá zpráva od Abnee pro Vrah, kacíř, spousty, spousty dalších označení, co by se dala shrnout pod slovem mág. Trochu se otřásla. Po tomhle by i ona sama sobě zněla jako největší hnus pod sluncem. Přivřela oči. Lháři... lháři!! Skousla si ret. Většinu z toho, co řekl, nikdy neudělala. A pokud ano, většinou pod tlakem, kdy neměla na výběr. Abnee neposlouchala hlas holohlavého elfa. A ani muže v brnění. Ale... pořád mohla dýchat. Neškrtila se. A ani neslyšela nikoho dalšího. Jeden z templářů tasil, toho si všimla. Lidé křičeli. A prchali. A ona s Willem stála s oprátkou na krku a neopovažovala se ani dýchat. Ten elf byl mág. Nemusela vidět jeho hůl a kouzla, aby to poznala. Sledovala ho. S jistým zájmem člověka, který by měl v nejbližší době zemřít. 'Kat', kterého templáři vybrali, stál ale stále nahoře. A chňapl po páce. Abnee neviděla, co se stalo, ale slyšela zachroptění. A v další moment pád těla. Iritovalo ji to. Vyset tam, nemoct nic dělat, jenže ať to byl kdokoliv, jejich priorita byli templáři. A to ona chápala. Co ji ale šokovalo bylo to, že nově příchozím templáři zas tak velké starosti nedělali. A taky to, že mezi nimi byli mágové, ale i bojovníci. Jeden bojovník je i zjevně vedl. Pak smyčka povolila, protože ji někdo přeřezal a Abnee málem upadla na kolena. Ta stejná osoba se postarala o provazy, které jí svazovaly ruce. A pak se vydala pomoct Willovi. Byl to chlapec. Nemohl být o moc starší než Abnee. Chytila se za krk a pozorně sledovala, jak pomáhá Willovi stejně jako před chvílí jí. Prsty se dotkla krku, pořád na něm cítila provaz. Bitevní vřava pod nimi už se uklidňovala. Bojovali poslední tři templáři.

William Andrews - 05. února 2018 20:09

soukromá zpráva od William Andrews pro Už jsem smířený s vlastní smrtí. Proto stojím překvapivě poměrně uvolněně na místě, kde za chvíli má duše opustí mé tělo a bude moct navrátit se ke Stvořiteli. Ale náhlý rozruch mě donutí otevřít oči. A to co vidím mě přinutí ponechat je otevřené. Málokdy vidím templáře zahnané na útěk. Ten poslední jsem byl já sám. Ale nově příchozí, jakkoli jejich brnění a znak na jejich vlajkách nepoznávám, nemají zas takový problém dostávat do kolen ani jedny z nejlepších bojovníků vedle Šedých Strážců. V jejich boji rozpoznávám do jisté míry templářský způsob boje. Jemně nakloněné štíty a opatrný, pomalý, ale nezastavitelný postup. Tu linii znám dobře. Učili nás ji do omdlení. Používat mágy jako podporu a artilérii je zajímavý nápad. Svým způsobem geniální. Protože templáři jsou zvyklí na boj proti silným, ojedinělým nepřátelům a nebo proti samotným mágům. Nikoli už proti mágům, které chrání tak pevná linie. Jakékoli výhody jim rudé lyrium dává, proti sehrané a zkušené síle jsou k ničemu. Nově příchozím možná nevěřím, ale i tak hodlám využít jejich záchrany. Jakmile ucítím, jak smyčka na mém krku volně spadla a provazy, které držely mé ruce se rozpadly, strhnu si oprátku z hlavy a od ležícího těla kata si vezmu meč. Není sice ten můj, ten, na který jsem zvyklý, ale budu stačit. S řevem, ve kterém se zračí hněv nad tím, co provedli mě, co málem provedli Abnee a vše, čím mě tenhle řád kdy naštval. Nikdo neřekl, že nemůžu mimo řád pochytit i něco od trpasličích berserkerů, ne? Posledních pár templářů je ke mě zády. Normálně bych jim alespoň dal šanci se otočit a bránit se, ale jsem pološílený vzteky. Nečekají útok ze zadu. Jejich chyba. Meč je brzy zborcený krví jednoho z nich a druhého surově uhodím čelem do mostu jeho nosu. Nevnímám tupou bolest v čele, vytrhnu meč z padajícího těla mé první oběti a ladným, elegantním pohybem, který absolutně nesedí k mé tváři znetvořené hněvem, utnu druhému templáři hlavu. Měl bych cítit bolest kolem krku, který byl odřený od oprátky. Měly by mě bolest svaly kvůli nočnímu hraní si na boxovací pytel. Ale cítím jen chladný vztek. Protočím si meč v rukou když se blížím ke třetímu, ale od zadostiučinění, kterého by se mi dostalo, kdybych ho mohl zabít mě zadrží šíp, který templáři proletí okem. Zamračím se na blonďatou elfku, která vítězoslavně poskakuje s lukem a šípy a rychlýmy kroky se vrátím k Abnee. "Jsi v pořádku?" Zamručím, nevnímaje to, že mám na tváři kapky krve. Ucítím nástupy bolesti, ale dobře je kryju. Alespoň si to rád říkám. Pak se otočím k nově příchozím. Má nedůvěra na mě musí být vidět na míle daleko. "Měli bychom zdrhnout. Mohli by to být žoldáci krvavých mágů. Nebo něco takového." Ale sám vím, že to nemůže být pravda. Bojoval jsem proti pár žoldákům. Jsou jen tak dobří jako jejich peníze. Tohle na ně nesedí.

Abnee - 06. února 2018 19:12

soukromá zpráva od Abnee pro Bušilo jí srdce, když viděla ten masakr. Když viděla, co je schopný Will udělat. Že se bála templářů? Rozhodně. A když teď viděla, co dokáže udělat i on, nebyla si tak úplně jistá svou bezpečností. Chtěla utéct. Nejlépe co nejdál. Tohle byla pravá síla každého templáře. A nebo prostě člověka. A na okamžik z něj byl jen člověk. Člověk, který tak moc ublížil jejímu lidu. Polkla naprázdno a sledovala ho, jak se přiblížil. Od krve. V ten moment se jej bála. Příšerně bála. Prudce jí bušilo srdce, když na ni promluvil. Zavrtěla hlavou. Oči měla vytřeštěné. Couvla. Byl to Will... William... Ale taky člověk. Templář. Berserk... zachvěla se jí ramena. To nebylo správné. Nemohlo mu ublížit. To by nedokázala. Ne po včerejšku. Zhluboka se nadechla. ,,Ne," pronesla tiše. ,,Ale ani ty nejsi v pořádku." Byli to templáři. A přesto... Nedovolila mu, aby se jí dotkl. Chtěla utéct. Ale neměla kam. A ti... ti dole... ,,Ne všichni mágové jsou krvaví," pronesla tiše a zahleděla se po elfovy. Ne že by to byl jediný elf tam. Viděla ještě tu dívku. Předtím. Bojovník, jejich vůdce, vrátil meč do pochvy, ale stále je obezřetně sledoval. ,,Zdá se, že už se nemáte čeho obávat," pronesl elf. Abnee netušila, jestli je dobrý nápad jim věřit. Ale dva z nich byli jejího druhu. Možná... možná... Podal jí ruku a ona ji přijala. Pomohl jí z šibenice. Jakmile se nohama dotkla země, podívala se po Willovi.

William Andrews - 07. února 2018 01:42

soukromá zpráva od William Andrews pro Vidím, že se mě bojí. A bolí mě to. Kousnu se do rtu, abych neřekl nic, čeho bych mohl litovat. Prostě jsem se nechal unést vzteky. Ano, bylo to kvůli ní. Ale to by si zase připadala provinile. Což taky nechci. Takhle se rozhodnu tedy neříct nic a otočím se k elfovi. Bodne mě osten žárlivosti, když Abnee přijme jeho ruku. Ale ovládnu se. Vlny vzteku pomalu začnou vyprchávat a já začnu uvažovat jako racionální člověk. Zhluboka se nadechnu a pak seskočím ze šibenice. Meč mám stále v rukou, ale není na nikoho nacvičený. Jen se bez něj cítím jako nahý. "Dřív se vrátí Stvořitel, než se nebudeme mít čeho obávat." Odvětím elfovi a očima přejedu skupinku, která nás zachránila. Opravdu to je Qunari? A Tevinter?! Jo, dobře, dneska už mě nic nepřekvapí. Odmítám se nechat překvapit. "Ale díky za záchranu. V pravou chvíli." Odvětím, očividně neochotně. Ale slušnost je potřeba. "Co s námi máte v plánu dál? Nevypadáte na Šedé Strážce, abyste nás zachránili jen z dobroty srdce. Sakra, strašně rád bych místo Strážců řekl Templáře, ale svět je takový jaký je." Povzdychnu si. "Zasraně komplikovanej." Zamručím a počkám na odpověď.

Abnee - 07. února 2018 11:19

soukromá zpráva od Abnee pro Abnee měla dobrý pocit. Alespoň z elfa. Nevypadal, že by měl v plánu jí ublížit. Will promluvil a skrz Abnee se prolila vlna, kterou by popsala jako provinilost. Uvědomovala si, že mu svým jednáním nejspíš ublížila, ale dokázala se ho dotknout, ne takhle. Ne teď, když byl od krve. Mág ji zjevně vzal pod své křídlo, když se opatrně dotkl jejích zad a popohnal ji dál od šibenice. Byla mu za to vděčná, aspoň ji donutil se hnout. ,,Nejsme strážci," pronesl chladně elf. Nejspíš ve Willovi viděl to stejné jako Abnee. Templáře. Obrnila se. ,,Jsme Inkvizice," ozval se hlas bojovníka, který je všechny zjevně vedl. Abnee zpozornila. Něco málo zaslechla, od mágů, kteří se přidali do tábora, kde byla i ona. Bylo toho ale opravdu žalostně málo, takže si nedokázala poskládat obrázek, zda je to dobře a nebo ne. Zatřásla nad tím hlavou. Holohlavý elf se na ni usmál. Chápala, proč se tak stará. Byla elfka a k tomu mág. Náklonnost byla zjevně oboustranná. I přes to se od něj držela dál. Později si uvědomila, že kvůli Willovi. ,,A vy jste zjevně vězni. Co jste provedli?" optal se přátelský hlas toho, který je osvobodil od oprátky. Abnee střelila pohledem po Willovi. ,,Utekli od trhlin..." zamumlala.

William Andrews - 07. února 2018 16:48

soukromá zpráva od William Andrews pro Zpozorním, když zaslechnu jméno Inkvizice. Je pravda, že když mám teď jméno, se kterým spojit jejich znak, začne mi to pomalu zapadat. Ne, že bychom se o ní nějak extra učili. Ale něco do kolektivního vědomí propadlo tak jako tak. "Předchůdci Hledačů i Templářů, hm? Zajímavé." Zamručím. Je pravda, že se něco málo k našemu táboru doneslo, ale měli jsme na starosti jiné věci než nejisté zvěsti. Teď si nejsem jistý, co si o nich pomyslet. "O pár dní cesty dál byl boj mezi mágy a templáři. Otevřeli se tam trhliny. Utekli jsme." Dodám a pokrčím rameny. Co jiného mám říct. V podstatě to je pravda. Mé oči znova přejedou drobný zástup. A jak jsem řekl, že už mě nic nepřekvapí, najednou se tak stane. "Um... Jeremy?" Nakloním hlavu na stranu a můj starší bratr se na mě usměje a vystoupí z řady. Je pohlednější než já, rozhodně více upravený a vyšší. Také hubenější, zatímco já jsem v podstatě tvořen svaly. Kolem pasu má ledabyle připnutý drahý meč. Rozpoznám Rivainskou ocel a zamručím. No jo. Dědic. "Nazdar bráško." Zazubí se na mě a když mu podám ruku, pevně ji uchopí a přitáhne si mě do objetí. Tiše zachrčím. Možná je hubenej, ale nedá se říct, že by nebyl silný. "Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?" Konečně mě pustí a já se zamyslím. "To bude, když jsi mě přiměl ať uteču z Kruhu den před mou iniciací. Doteď si pamatuju svoji ranní kocovinu." Uchechtnu se. "Takže asi deset let. Pane. Co tady vůbec děláš? Nemáš pomáhat otci se správou domu a tak všeho?" Zvednu obočí. On pokrčí rameny. "Nemusíš se bát. Otec je v pořádku. Trochu nevrlý, ale v pořádku. Takže normálka. I když by ocenil, kdybys mu napsal. No, spíš by to ocenila matka, ale znáš ji. Svoje přání projevuje přes otce." Při tom se kousnu do tváře. Na tohle jsem zapomněl. Už asi rok jsem si sliboval, že jim napíšu. "Chtěl jsem, ale když to celé vypuklo... Nebyl čas. Veškeré poštovní holuby se používali k oficiální komunikaci. Znáš to." Provinile se podrbu ve vlasech. "Jo... No, vzhledem k tomu, že tě templáři očividně nemají moc v lásce, až tohle skončí, myslím, že je budeš moct vidět i osobně." Další pokrčení ramen. "Co tady dělám... Pár trhlin se otevřelo i v okolí Starkhaven. Měli jsme s nimi problémy, i když to není zdaleka tak špatné, jako tady. Když nás kontaktovala Inkvizice a pomohla nám je uzavřít, otec se rozhodl poslat slušné množství lidí právě Inkvizici. Včetně mě. I když jsem si to musel vydobýt. Ale matematika a ekonomika jsou mnohem, mnohem horší než démoni, věř mi." Uchechtne se a já pokrčím rameny. Takže Inkvizice pomáhá s trhlinami... no v tom případě už přeskočili mágy i templáře. Abnee si získá pozornost mého bratra a on se k ní rychle protáhne. Sehne se, vezme si její dlaň a naznačí polibek na hřbet její ruky. Další osten žárlivosti, i když poněkud menší. Jednak už jsem se uklidnil, a taky vím, že si jen utahuje ze mě a z ní. "A jaké je vaše jméno, ctěná dámo?" Zadívá se jí do očí a já si odkašlu. "Nejsi náhodou zasnoubenej s tou Antivskou baronkou, milovaný bratře?" Obličej se mu zkřiví a já neovládnu tichý smích. "Ty mi vždycky všechno zkazíš. Jo, jsem." Zvedne se od Abnee a mrkne na ni. Ozve se odkašlání od jedné z členů Inkvizice. Podle zbroje rychle poznám hledače a to takového, který očividně není příliš nadšený z jednání s utečeným templářem a mágem. I když pokud je tady, je její členství v hledačích dosti diskutabilní. Nehledě na to, že se poslední dobou chovali opravdu divně. "Jakkoli je tohle setkání dojemné, možná bychom se měli vydat někam jinam. Náš tábor není daleko odsud a naši muži se vypořádají s mrtvolami a se vším. Váš meč, štít a hůl." Hledač kývne hlavou a brzy před námi leží naše vybavení. Spokojeně kývnu a připnu si k pasu svůj meč a na záda svůj štít. Hned si připadám lépe. I když ten štít fakt bude potřeba vybavit. Ale co se týče pozvání k táboru... Je na mě vidět nejistota a tak se podívám na Abnee. "Myslíš, že to je dobrý nápad? Stále nevím, jestli jim věřit." Podrbu se ve vlasech a Jeremy se ublíženě usměje. "Taková nedůvěra! Ne, že bych to neměl stejně, ale nevěřit ani vlastní krvi!" Zahraje raněné city dramaticky až po něm blýsknu pohledem a počkám na Abneeino rozhodnutí.

Abnee - 07. února 2018 19:19

soukromá zpráva od Abnee pro Abnee nijak nepřekvapilo, když muž tak podobný na Willa, byl prohlášen jeho bratrem. Byli opravdu bratři, jak se patří a nedalo by se je splést, ani kdyby vedle sebe stáli v davu. Prostě tu podobnost viděla. A byla ráda, že ani jeden z nich si jí nevšímá. No, alespoň podstatnou dobu. Pak se totiž onen Jeremy přitočil jejím směrem. Na chvilku zadržela dech. Naznačil polibek a Abnee hrdě nadzvedla hlavu. Nechápala, proč se jí dotýká a vadilo jí to. Zuřivost, že si to člověk vůbec k ní může dovolit, bublala pod povrchem. Lidé měli jiné zvyky, ač se jí nelíbily. Chystala se odpovědět, když mu do toho Will skočil. Trochu se zamračila. O co se pokoušel? ,,Ach, je legrace zahrávat si s elfskou ženou?" protáhla chladně na jeho mrknutí. Tihle lidé si drželi elfy na dvorech, jako otroky. Prakticky se o ně nestarali a mysleli si, že jim její rasa všechno dovolí. Omyl. Jen to v nich kypělo. Proto taky nenesla nejlépe tu jeho legraci, nebo o co šlo. Prostě ji to urazilo. Ale byla ochotná mu odpustit, pokud už na ni nikdy nebude sahat. Protože to by ji teď potěšilo asi nejvíc. Když je hledačka přerušila, Abnee se rozhodně ulevilo. Mohli jít. A dokonce získala svou hůl. Lehce foukla do peříček. Zavlnily se a ona jedno spokojeně pohladila. Zdály se nezničené. To bylo dobře. Hodně pro ni znamenala, její hůl. Při pochodu se držela vzadu a hůl držela. Byla připravená se bránit. Jeho bratr přehrával. Stiskla rty do úzké linky. ,,Je mezi nimi elfský mág. Věřím svým. Nezradil by mě," odpověděla. Už nedodala, že mezi sebou chovají elfové velkou úctu. To bylo přece jasné. ,,A vzhledem k tomu, že nejsi dědic, stejně se tě tvůj bratr nemusí zbavovat. Pokud jsem tedy dobře pochopila, jak to mezi lidmi chodí." Blýskla po Jeremym pohledem. ,,Vy by jste se bát měl," zabručela nespokojeně. ,,Mnoho elfů nestrpí lidské doteky." Elfský mág se tiše zasmál. Abnee se spokojeně usmála. Byla si jistá, že její varování se dostalo ke správným párům uší. Ke třem párům, aby byla přesná. ,,Jsem dálka, pane," pronesla klidně. ,,A rozhodně nemusím lidi ve své blízkosti víc, než je třeba." Mlčky se podívala po Willovi a zas odvrátila zrak. ,,I když uznávám, že bych bez vás vysela a houpala se nad zemí."

William Andrews - 07. února 2018 19:47

soukromá zpráva od William Andrews pro Pousměju se nad poměrně drsným Abneeiným odmítnutím mého bratra. Jakkoli to myslel nevinně. On se jen uchechtne. "Některé zvyky umírají pomalu, slečno." Pokrčí rameny, než se vrátí do skupiny našich zachránců. A další osten žárlivosti. Měl bych si začít dělat zářezy. Tentokrát, když se Abnee zmíní o elfovi. Sakra, je mi jasné, že mi nikdy nebude věřit jako svým vlastní. A nikdy nebylo řečeno, že včerejšek nebyla jen jednorázová záležitost. Ale stejně. Nemůžu si pomoct. Ale dávám si dobrý pozor, abych to držel pod pokličkou. Musela by mě sledovat, aby si toho všimla. Oznámení, že kolem sebe mnoho lidí nesnese je jako by mě polila ledovou vodou. A tohle už na mě vidět být musí. Tvrdě se kousnu do rtu, abych zahnal náhlý smutek a potřesu hlavou. "Můžeme vyrazit." Řeknu suše. Během pochodu se držím relativně daleko od Abnee. Mám kvůli ní až moc velký zmatek v hlavě, abych sám sobě věřil, že moje maska nespadne. Krátím čas tím, že se seznamuji s ostatními členy Inkvizice, od hledačky Cassandry až po Tevinterského mága Doriana. Zrovna oni dva jsou téměř dokonalé protiklady a stejně spolu dokážou spolupracovat. Fascinující. Pak se pustím do řeči se strážcem Blackwallem a svým bratrem, s oběma si začnu vyměňovat historky a tak se mi daří držet Abnee z mé mysli. Uvědomění si, že je stále blízko přijde až v táboře Inkvizice. "Naši lidé půjdou vyčistit místo boje a postarat se o uprchlíky. Vy si zatím odpočiňte. Na vaše zranění by se měl podívat lékař, ale to je na vás. Věci si můžete zatím hodit do stanu támhle. Co s vámi uvidíme k večeru." Oznámí nám vůdce Inkvizice, než se vydá ke stolu s mapou regionu. Já si povzdechnu a vydám se do daného stanu, kde ze sebe sundám zbroj a zbraně a unaveně se posadím na pokrývku. Po chvíli si sundám košili, začíná se mi nehezky odírat o zranění. Pokud šla Abnee se mnou, ignoruji ji. Znova se mi začíná vracet zmatek do hlavy.

Abnee - 08. února 2018 13:34

soukromá zpráva od Abnee pro Ublížilo jí, že se k ní Will ani nepřiblížil. Nejspíš se před svým bratrem rozhodl, že se nebude zahazovat s elfí šmejdkou. Ještě včera v noci se k ní tiskl a šeptal jí, jak je nádherná a teď... Sotva se na ni podíval. V jeden moment měla pocit, že jí srdce krvácí. V dalším se ale zatvrdila. Nemělo cenu truchlit nad rozlitým mlékem. Byla rozhodnutá tomu templáři ukázat, že zahodil něco opravdu cenného, co už jen tak nikde nenajde. Elfky byly okouzlující a ona měla v plánu to Williamovi předvést. Možná ne dnes, možná ne zítra, ale jednou... Přidala do kroku a držela se vedle elfky s lukem. Byla sympatická a muže by teď asi něčím vzala po hlavě. Jakéhokoliv. Nakonec s elfkou zapředla poměrně přátelský rozhovor a dozvěděla se i její jméno - Sera. Po nějaké době se přidal i mág Solas a Abnee musela obdivovat, jak moudře hovoří. On a Sera nemohli snad být více rozdílní. V táboře byli oba, posláni k lékaři. Nechtěla být s Willem v tenhle moment sama, ale zjevně mu nestála ani za slovíčko. Její nálada v ten moment spadla zas pod bod mrazu a nevěnovala mu jediný pohled, až na jeden kradmí, když si sundával košily. Touha se ho dotknout a vyléčit ji donutila udělat krok k němu. Pak ale zůstala stát. Nechtěla se před ním svlékat a tak čekala oblečená až na toho jejich lékaře. Vlastně lékařky. Lidská žena se Willa dotýkala možná až s moc velkou intimností. Stiskla zuby. Nevydržela to sledovat. Otočila se a vyrazila ven. Počká, než se jej přestane dotýkat a pak se vrátí. Chvilku mlčky stála venku. Ještě včera v noci byl William její a dotýkala se ho ona. A ne nějaká lidská poběhlice, která s ním určitě ještě flirtovala. Nechala se sžírat temnými myšlenkami a nakonec nakoukla. Zdálo se, že skončili, a tak se tam vrátila. Ignorovala jejich pohledy, ať už byly jakékoliv. Měla chuť se zeptat, jestli tu není nějaký elf. Nezdálo se ale, že by byl. Alespoň to byla žena. Skousla si ret, když jí začala ukazovat svá zranění. Zas tak hrozné to nebylo, hlavně podlitiny. I přesto ale bolely jak čert.

William Andrews - 08. února 2018 15:55

soukromá zpráva od William Andrews pro Nechám se doktorkou ošetřit, jakkoli je mi nepřítomnost Abnee proti srsti. Na jakékoli řeči, které lékařka pronáší, reaguji jen nevrlým zamručením. Jsem až moc zaujatý myšlenkami na drobnou čarodějku, že téměř ani necítím doktorské ruce. Jen drobnou úlevu od podlitin a modřin, která po nich následuje. Doktorku, jakkoli by se mi dříve zdála pohledná, to brzy přestane bavit a tak jen chladně dokončí mé léčení a přes bedra mi zaváže pár obvazů, naložených v bylinných vývarech. Pak dovnitř zavolá Abnee a já se zvednu, abych jim udělal prostor. Když se s ní míjím, neujde mi její pohled. Svým způsobem podobný tomu mému. Nejistý a zmatený, i když zatvrzelý. Trochu mě obměkčí a tak jen "náhodou" nechám naše ruce se o sebe otřít, než vyjdu před stan, kde čekám, až bude Abnee ošetřená. Ignoruji zvědavé pohledy vojáků Inkvizice a jen zamyšleně hledím do nebes. Ale po chvíli se rozhodnu. Svým způsobem nemám co ztratit. Když lékařka odejde, vejdu do stanu dřív, než Abnee stihne odejít. Ignoruji, pokud je stále polonahá a sednu si vedle ní. "Měli bychom si promluvit, bělovlásko." Zamručím k ní. Chvíli si přeci jen rozmýšlím, co říct, ale pak to ze mě vybublá samo. "Co ke mně vlastně cítíš? Pokud to bylo na jednu noc, pochopím to. Jen... tahle nejistota mě zabíjí, Abnee."

Abnee - 08. února 2018 17:11

soukromá zpráva od Abnee pro Venku se zahřmění. A brzy se pustil liják. Abnee to už nevydržela a poslala léčitelku pryč před prvními kapkami deště. Will se zjevně dostal dovnitř a venku se ozval další hrom. S bandážemi si musela pomoct sama, protože lidskou ženu vyhnala. A i přes to, že ji už Will viděl nahou, zastyděla se. Zavrtěla se, zatímco si sedal vedle ní a ona zápasila se zraněným na své ruce, co si udělala někdy během doby, kdy ji táhli do jejich tábora a kdy byla v bezvědomí. Nevšímala si toho, protože měla důležitější věci na práci. Kapky bušily na střechu stanu a Abnee se podívala po Williamovi. Promluvil na ni. Jistě, teď tu nebyl žádný člověk, který by ho poslouchal. Pokračovala s prací ohledně ruky a čekala, co z něj vypadne. Podráždilo ji to. Odvrátila tvář. ,,Myslíš, že bych jen tak někoho nechala, aby si mě vzal?" zamumlala. ,,Ale pokud se za mě stydíš před bratrem a ostatními lidmi, zjevně to za to nestálo." Začala obvaz upevňovat, aby se jen tak nerozvinul a nenechal její ruku jen tak. Zavrtěla nad tím hlavou. ,,Je to ponižující... nejsem jako elfové z dvora. A přesně tak jsem skončila," zhluboka se nadechla a potlačovala vztek. Vyspal se s ní a pak se od ní držel co nejdál, jakoby byla nějaká špína. A teď se ptal na pokračování. ,,Žárlím na tebe. A zároveň se tě bojím. A vedle toho všeho tě prostě chci." Zavrčela a hleděla na svá kolena. ,,Vím, že vy lidé to berete jinak."

William Andrews - 08. února 2018 17:21

soukromá zpráva od William Andrews pro Když vidím, jak zápasí se svým obvazem, jemně ale neúprosně vezmu její ruku do své a pevně ho obvážu, zatímco ji poslouchám. Její slova mi, k vlastnímu překvapení, udělají radost. Nejsem jí lhostejný. Jakkoli si nejsem jistý, co k ní vůbec cítím, je utěšující tohle slyšet. Nechám ji tedy domluvit, než se pousměju. "Takhle to myšlené nebylo, Abnee. Jen... slyšet, že nesneseš v okolí člověka bolí, víš? Se svou rasou nic nenadělám." Jemně stisknu její dlaň a pak ji pustím. "Nestydím se za tebe, to v žádném případě. Jen... nevím. Nezvládám tyhle věci. Nejsem zvyklej, že mi někdo takhle zamotá hlavu. Trochu mě to děsí." Podrbu se nejistě ve vlasech. "Sakra, nevím, jak to berou lidé a nevím, jak to berou dálští elfové." Povzdechnu si. "Vím jen, že jsi pro mě důležitá. A že tě strašně nerad vidím smutnou." Opatrně ji pohladím po zádech. "Promiň, jestli to vypadalo, že se tě straním. Jen... zamotalas mi hlavu. A já si s tím nevím rady. Není to démon, kterého bych prostě mohl probodnout a být s tím hotov." Nejistě se na ni podívám, zatímco čekám na její reakci a poslouchám kapky vody jak bubnují do stanu.

Abnee - 08. února 2018 18:44

soukromá zpráva od Abnee pro Trochu se zamračila. ,,Nepochopil jsi to," zamumlala. ,,Nesnesu okolo sebe lidi... tebe ano," zamumlala tiše. Nepochopil to. Vůbec ne. Když ale začal říkat, že se za ni nestydí, chtě nechtě si musela skousnout ret, aby se na něj dokázala dívat. Nebyla si jistá, jestli to myslí vážně. Sklopila hlavu a poslouchala déšť bušící na stan. Takže to tak nemyslel? Cítila velkou úlevu, ale naráz nechtěla věřit. Tohle byla naučená, že lidé dělají. Vždycky počítala s tím, že ji zradí. A Will... Chtěla tomu věřit, aby se od toho muže odpoutala, ale nešlo to. Zněl tak upřímně. Zvedla k němu oči. Musela se zhluboka nadechnout, když ji pohladil po nahých zádech. Sledovala ho a její hlava se pomalu zbavovala všech námitek. Pravda, nebyla démon. Pousmála se. Vždyť i mágů se měli templáři zbavovat, ne? To teď ale vytahovat nechtěla. ,,Ne, démon rozhodně nejsem..." potřásla hlavou. Nedokázala si sama sebe představit jako démona. ,,Nevyznám se... v nikom," složila si ruce do klína a zahleděla se na ně. ,,Život ve věži mě odtrhl od společnosti. Nevyznám se v tobě, vlastně v nikom. Jsem zmatená. A když se ode mě někdo drží dál... znamená to pro mě nezájem. A já... celý život jsem se snažila, aby mě lidé nebrali jako někoho, s kým je lehké mávat," zhluboka se nadechla. ,,A ty máváš s mojí myslí."

William Andrews - 08. února 2018 19:01

soukromá zpráva od William Andrews pro Pousměju se na ni. "Ty s tou mou taky, Abnee." Položím ji ruku kolem ramen a slušná dávka stresu a únavy ze mě rázem spadne. Uchechtnu se. "Jsme oba podobně společensky zkušený, co?" Otočím se k ní a opatrně a jemně ji políbím. Pak se natáhnu a rozcuchám jí vlasy. Dešťové kapky bubnují do stanu a ten zvuk mě uklidňuje. "Hm... nevypadá to, že by bouře měla přejít kdykoli brzo, co?" Vykouknu ze stanu. Tábor je tichý, všichni se schovávají ve svých stanech až na pár nešťastných vojáků na hlídce. Nezávidím jim to. Vklouznu zpět do stanu a položím se na improvizovanou postel. Spokojeně zamručím. Zranění mě stále trochu bolí, ale postupně povolují. Podívám se na Abnee. "S trochou štěstí nás tak hodinu nebo dvě ještě nebudou k ničemu potřebovat." Pousměju se a přitáhnu ji k sobě do dlouhého polibku. Pohladím ji po tváři a zadívám se jí do očí. "Promiň." Zamručím znova. "Jen nevím co s tebou. Většina mého života byla dost přímočará. A najednou tam přijde malá elfská čarodějka a zamává mi s tím." Usměju se.

Abnee - 09. února 2018 14:30

soukromá zpráva od Abnee pro Vydechla a nechala se políbit. Být to ještě před chvílí, tak by mu nejspíš vrazila facku a dál by to neřešila. Ale teď... Ustal snad rychleji, než začal. Zabručela v reakci na cuchání vlasů. Bude ji tak cuchat napořád? Uvědomoval si vůbec, jak je složité to učesat? S největší pravděpodobností ne. Ale jeho dotek byl příjemný, a tak to ignorovala. Zaposlouchala se do zvuku deště. Usmála se a málem nepostřehla, jak vykoukl. ,,Asi ne," usmála se. Měla déšť ráda. Příjemně zchladil tělo a ona by si to teď užila. Ale když chtěl Will zůstat v suchu, nevadilo to. Sledovala, jak se posadila k němu a dotkla se jeho hrudníku. Vařila se v ní krev, jak mu mohli takhle ublížit? Opatrně mu po hrudníku přejížděla prsty a pak si skousla ret. Určitě ho to bolelo. Polibek mu opětovala a pak přivřela oči. ,,Kdybys je nezabil, udělala bych to já. Za tohle," zamumlala a prsty mi přejížděla po těle a opatrně se dotkla pár modřin. Zavrtěla hlavou. Odvrátila pohled. Nemohla se na to dívat. ,,Promiň... Kazím romantiku."

William Andrews - 09. února 2018 14:40

soukromá zpráva od William Andrews pro Usměju se na ni. Její drobné doteky sice trochu dráždí má zranění, ale jsou mi mnohem příjemnější než cokoli jiného. Prostě proto, že jsou... její. Vezmu její ruku do své a políbím ji do dlaně. Tentokrát já opatrně pohladím její paži a jemně se vyhnu jejímu zranění. "Jsi krásná." Zavrním znova a užívám si výhled na ni. Celé tělo mě možná bolí, ale to neznamená, že si nedokážu všimnat hezkých děvčat, ne? Pousměju se, když zmíní mé drobné selhání pod šibenicí. Znova ji k sobě stáhnu a přeruším její omluvu polibkem. "Neomlouvej se furt. Nesluší ti to." Políbím ji do vlasů a usměju se. "A nic to nemění na tom, že jsem se měl lépe ovládat. Ale když jsem viděl, co ti udělali a že tě málem zabili..." Pokrčím rameny. "Nedokázal jsem se ovládnout. Občas to je silnější než já. Nechtěl jsem tě vystrašit. A nehodlám ti ublížit, krásko." Pohladím ji po vlasech a posadím se vedle ní. "Věříš mi to?"

Abnee - 10. února 2018 01:22

soukromá zpráva od Abnee pro Jak mohla být krásná? Sama se za sebe styděla. Rozhodně teď její pokožka plná modřin krásně nevypadala. Trochu sklopila hlavu, nebyla si ale jistá jestli pochopil, nad čím přemítá. On byl bojovník a přesto to k němu nesedlo. Modřiny a podlitiny nejspíš prostě neslušely nikomu. ,,Já..." hluboce vydechla. Věřila mu, že by jí neublížil úmyslně. Popravdě ale to, co viděla, ji vyděsilo opravdu příšerně. Nikdy neviděla templáře tak zuřit. A pokud takhle uměli zuřit všichni - no, znamenalo to problém pro všechny mágy a rozhodně se nevztahovalo jen k uprchlým. Templáři nerozlišovali. Posílali je ke svým bohům všechny bez ohledu na prohřešky. A přesně to jí připomněli, když ji i Willa chtěli oběsit. Zhluboka se nadechla. Jestli měla z Willa strach? Rozhodně. Ale nebyla si jistá, jestli se ho vůbec někdy zbavila. Na to se zas tak dlouho neznali. Věděla, že když je s ním, nikdo jiný jí neublíží. A možná ji i ten strach z části přitahoval. Skousla si ret. ,,Věřím," vydechla pak přesvědčeně. Strach mít mohla. Ale nemyslela si, že by jí chtěl ublížit. Ne teď. Ne v blízké době. Takže mu věřit mohla. Ale překonat všechnu neúctu k lidem a strach z templářů, to ještě chvíli bude trvat. I když on teď už templář není, takže nejspíš není důvod. I přesto... ,,Co bude potom?" zeptala se. ,,K templářům se vrátit nemůžeš."

William Andrews - 10. února 2018 01:30

soukromá zpráva od William Andrews pro Usměju se, když nejistě přikývne. Vím, že si budu muset její důvěru ještě získávat. Ale i tak je pro mě radost to slyšet. Natáhnu se k ní pro další polibek. Nemůžu se nabažit její chuti, i když mě má zranění nutí, abych se přeci jen kontroloval. Když se zeptá na budoucnost, pokrčím rameny. "Těžko říct. Možná opravdu pojedu do Starkhaven, navštívit rodiče." Zamyslím se nahlas a pak se podívám na ni. Okamžitě je mi jasné, že bych ji nemohl vzít se sebou. Jakkoli bych chtěl. Jeremy by to ještě vzal asi dobře, ale matka... "A nebo bychom mohli nějakou dobu jen cestovat. Po Orlais, Antivě, Rivainu... Určitě se všude najde práce pro bojovníka a čarodějku. Dost abychom se uživili, víc než dost." Zauvažuju nahlas, než se jí nejistě zadívám do očí. "Pakliže by ti nevadilo se mnou trávit ještě nějaký čas, po tom všem. Kdyby ses chtěla vrátit ke svému kmeni, pochopil bych to." Pokrčím rameny, i když musí být zřejmé, jakou odpoveď chci slyšet. "Ale co dělat zatím... Můžeme zatím zůstat u Inkvizice. Utéct můžeme vždycky. A zatím vypadají spolehlivěji než mágové i templáři."

Abnee - 10. února 2018 01:51

soukromá zpráva od Abnee pro Potřásla hlavou. Oba dva moc dobře věděli, jak šlechta vidí elfy. A Abnee ani nenapadlo se pokoušet něčí názor změnit. Taky k tomu neměla možnost a prostředky, takže... ale byla mág, což na některé rody fungovalo dobře. Ale samosebou, nemohla by se dostat do vysoce postavené rodiny. Zvlášť, když byla teď nejspíš brána jako apostát. Will to ale měl zjevně vymyšlené. A musela uznat, že to zní hezky. Pousmála se. Nikdy nepřemýšlela nad tím, jak by vlastně naložila se svobodou. Možná by opravdu mohli odcestovat někam daleko. Někam, kde by o nich už nikdo nikdy neslyšel. Byla to hezká myšlenka. Ale nechtěla ho donutit, aby se vzdal všeho tady, což by udělala. Možná by se opravdu měla vrátit ke kmeni. Možná... Pohled do očí mu tiše oplácela. Neodpověděla. Byl to dobrý nápad. Fantastický. Ale... Kývla. ,,Žádný mág mi ale nikdy neublížil," řekla lehce a pohladila ho po hlavě. Zatoužila po dalším jeho polibku. A taky se chtěla otřít o jeho tělo. Ale nechtěla mu působit další bolest. Nechtěla jeho polibky prohlubovat, protože věděla, že ho to bolí. Proto mu jen zraněnou ruku položila na rameno a sjela s ní na jeho záda a nechala ji na lopatce. Přišla si oproti němu malá a křehká. Malá určitě byla, ale křehká jistě ne. Nebo alespoň to si myslela.

William Andrews - 10. února 2018 02:02

soukromá zpráva od William Andrews pro Usměju se na ni. "Opravdu se teď chceš hádat o tom, jestli jsou špatní templáři nebo mágové, krásko?" Pohladím ji po vlasech. Dívám se jí do očí a jemně se zapřu do její dlaně. Cítím, jak mě její drobné doteky rozpalují. A že, i přes svá zranění, chci víc. Je krásná, i když se nezdá, že by tomu sama věřila. Ale je krásnější než mnohé šlechtičny. Už jen proto, že má mnohem krásnější duši. Nebál bych se kvůli ní zahodit cokoli, co můj život je. Protože jsem po jejím boku jen pár dní a už se cítím šťastnější než celý svůj život. Tohle ale neřeknu nahlas. Nechci ji vystrašit. A sám vlastně pořádně nevím, co k ní cítím. Proto ji vezmu za boky a posadím si ji na klín. Tiše při tom heknu, když ucítím drobné zatahání pár zranění. Ale hlad po její blízkosti je silnější než jakákoli fyzická bolest. Dlouze ji políbím. Nechám se ponořit do toho polibku, zatímco mé ruce hladí její záda a boky. Tisknu ji k sobě. Opatrně, abych ani jednomu z nás zbytečně nepůsobil bolest, než mi konečně začne docházet vzduch. Tiše se od ní odtáhnu a chvíli oddechuji. "Promiň, jen... nedá se ti odolat. Jsi krásná, krásně voníš, krásně chutnáš, máš nádherný hlas... A nejraději bych tvé tělo svíral ve svých rukou celý den. Stimuluješ všechny mé smysly." Pousměju se a mrknu na ni. "Máme minimálně hodinu. Možná dýl. Nabídl bych ti milování v děšti, ale jsou tam hlídky." Zazubím se. "Takhle maximálně milování ve stanu. A nebo se můžeme jen tulit a povídat. Co bys raději?" Hravě ji kousnu do rtu a mrknu na ni.

Abnee - 10. února 2018 02:24

soukromá zpráva od Abnee pro Vyplašeně se na něj podívala, když skončila na jeho klíně. Ne že by jí vadila jeho blízkost. Prostě jen... ublížil si. A i ji samotnou zabolelo pár míst, i když ji k sobě netiskl příliš agresivně, ale dávala to najevo jen občasným okusováním jeho rtů v polibku. Když se od ní odtáhl a znovu jí zalichotil, zrudla. Rozhodně s ním nesouhlasila a tato jeho slova jí vždy nahrnula krev do tváře, pokud nebyla příliš zaměstnaná něčím jiným. Milování v dešti... to znělo krásně. Škoda, že venku kroužily hlídky. Trochu nad ním zavrtěla hlavou. Jako malý kluk. ,,To myslíš jen na tohle?" musela se tiše zahihňat. Pak ale dostal další polibek, začalo to jen lehkým otřením o jeho rty. ,,Měl bys odpočívat," pokárala ho a něžně pohladila po zádech. Bylo by to momentálně příjemné uvolnění, to rozhodně, ale... nemyslela si, že by to měli dělat teď a tady. Ale kdo ví, třeba ji Will ještě dokáže přesvědčit. Opatrně se dotýkala jeho zad a zhluboka dýchala. Kapky bušící na stan ji uklidňovaly, stejně jako momentálně Willova blízkost. Uvažovala, jaké by to bylo v dešti. Ale uvědomila si, že jí zase hoří líce a tak nad tím raději už neuvažovala - to aby náhodou Willa nenapadlo to opravdu jít zkoušet.

William Andrews - 10. února 2018 02:32

soukromá zpráva od William Andrews pro Uchechtnu se nad jejím káráním. "Jak mám myslet na něco jiného, když tě mám na očích? Víš, jaké mučení to je, neustále toužit po tvém těle. Být tak krásná by měl být hřích." No, když to nevyšlo jednoduše... nikdo neříká, že jí nemůžu obměkčit lichotkami. I když se kvůli nim červenala jak zralé rajče, bylo vidět, že jí dělali radost. A mě dělalo radost dělat radost jí. "Mimoto jsme si celé dopoledne nevyměnili ani jeden polibek. Něčím si to vynahradit musíme, krásko." Jemně ji políbím pod ucho a zapředu. Užívám si jemné doteky její opatrné ručky na mých zádech, i když si zjevně neuvědomuje, že mé vzrušení tímhle rozhodně nepotlačí. Ale všimnu si, jak je rudá a není těžké představit si kvůli čemu. Opatrně ji k sobě přitisknu. "Ta představa se ti líbí, viď? Jen my dva. Hluboko v lese na nějaké mýtině. Zatímco by na nás kapaly kapky deště. Dvě rozžhavená mokrá těla, jak se o sebe otírají a dělají si dobře v tom záchvatu vášně... Hmm... Nebo si to představuješ jinak? Dlouhé, něžné milování, trvající hodinu či déle? Povídej, krásko." Zapředu do jejího ucha a jemně ho stisknu mezi rty.

Abnee - 10. února 2018 02:58

soukromá zpráva od Abnee pro Zavrtěla nad tím hlavou. No, takhle nejspíš ale pracovali všichni muži. Pousmála se nad tím. Chvilku uvažovala, že mu prostě dá, co chce. Pak se ho ale rozhodla potrápit. Neudělá mu to tak lehké. Pokud ji bude dnes chtít, bude si to muset zasloužit. Spokojeně si skousla ret, když se ji snažil obměkčit tím, že si prakticky nevyměnili polibky. Ještě včera odpoledne mu to nevadilo. Pobaveně jej sledovala. Zavrněla při polibku na ouško. Pomalu si uvědomila, jak citlivé je na jeho doteky. A líbilo se jí to. Když to William řekl nahlas, zrudla ještě víc a ruce z něj stáhla, aby si je mohla položit na obličej. Snažila se, aby neviděl, jak ještě víc zrudla, když se trefil s tím, nad čím přemýšlela. Byla vzrušená z něj, z jeho doteků a teď i ze slov. Bylo to těžké, nechtěla, aby se nějak hýbal, ale aby spal. Nepřišlo jí pro něj dobré teď něco dělat. ,,Nech toho," zamumlala v rozpacích. Pořád mu seděla na klíně a snažila se nijak moc nehýbat, protože tření by ho mohlo vzrušit ještě víc. Ne že by oba už vzrušení nebyli. ,,Jsi blázen, když chceš něco takového dělat i v tomhle stavu." V jejím hlase ale znělo i jisté uspokojení. Chtěl ji i přes to, jak špatně se musel cítit. Dokázala si představit, že ho teď bolí všechno a i přes to jí tu dělal návrhy.

William Andrews - 10. února 2018 03:07

soukromá zpráva od William Andrews pro Trefil jsem se očividně do puntíku. A když vidím, jak je v rozpacích, musím potlačit chutě ji pevně obejmout jak je roztomilá. Místo toho ji jen jemně hladím po bocích a tiše vrním. "Jestli jsem blázen tak jedině do tebe, Abnee. Abnee. Krásná Abnee." Jemně předu její jméno a líbám její tvář. Kdyby opravdu nechtěla, přestal bych. V tomto ohledu se dokážu ovládat, když na to přijde. Ale po drobné "hádce" se potřebuji uvolnit a mám tušení, že ona také. Proč to nespojit s něčím, co je nám oběma příjemné? I když je pravda, že tahle hra mě začíná bavit. "Nebo se ti snad nelíbím? Uznávám, že tohle tělo není vyloženě mužský ideál. Až moc šrámů a tak všechno." Zamručím a přejdu v polibcích na její krk, který něžně laskám. "Nejsem hoden takového pokladu, jakým jsi ty." Řeknu tiše po chvíli, napůl vážně. Pohladím ji po tváři a usměju se. "Neboj se, nemám v plánu nic divokého. To si nechám až budeme oba v pořádku. A sami uprostřed lesa. Umíš být hlasitá." Spokojeně se usměju. "Jen chci vědět, že jsi stále moje. A ne toho elfa." Zamručím a žárlivost v tónu krotím jen těžko.

Abnee - 10. února 2018 04:00

soukromá zpráva od Abnee pro Zavřela oči a dovolila mu, aby ji líbal. Bylo to příjemné. Usmívala se a cítila husí kůži, co jí naskakovala z jeho doteků. Bylo to krásné. A nechtěla, aby se jí přestal dotýkat. Alespoň ne teď. Ne teď, když nemusel. Nespokojeně vydechla, když začal tvrdit, že není ideálem muže. To nebylo pravda. Pro ni byl. ,,Jakobys věděl, co se ženám líbí," popíchla ho pobaveně. Jí se líbil. A na tom teď záleželo, nebo ne? ,,Nejsem žádný poklad," broukla a pohladila ho po hlavě a větu následoval vzdych. Podívala se na něj a v očích jí zahrály jiskřičky pobavení, když začal žárlit na Solase. A taky samosebou stud, když zmínil les. ,,Lesy teď nejsou bezpečné," namítla. Pohybovala se po nich všelijaká verbež. Usmívala se, pořád se cítila poněkud pobaveně, že žárlí zrovna na elfího mága. Neměl na co. Na druhou stranu, on a ta léčitelka... Taky neměla důvod a přesto... Trochu bojovně vystrčila bradu. ,,Jsem tvoje," odpověděla. ,,A ty jsi můj. Jinak bych ti teď nedovolila vzít si mě," pohladila ho po tváři a políbila. Teď si mohl dělat, co si jen zamane. Byla připravená mu dovolit všechno, pokud bude chtít. Zasloužili si to, i když to bude nejspíše bolet... ale to nevadilo. Trocha bolesti neuškodí, nebo ne?

William Andrews - 10. února 2018 11:47

soukromá zpráva od William Andrews pro Nesouhlasně zavrtím hlavou. "Jsi pokladem pro mě." Řeknu tiše a drobně ji kousnu do kůže na krku. Pousměju se, když mi odpoví na lesy. "To bychom nějak vyřešili, ne?" Mrknu na ni. "I v lesích jsou místa, o kterých nikdo neví, pokud se nepletu. Od čeho jsi dálka." Zazubím se a políbím ji pod bradu. "Toho milování v děšti se jen tak nevzdám, holčičko." Uchechtnu se. I když mám pocit, že se jí ta možnost líbí ještě víc, než mě. Spokojeně vydechnu nad jejím ujištěním i souhlasem. Snažím se nedávat najevo, jakou radost mi právě udělala. I když to jde jen těžko. Dlouze ji políbím. Opravdu dlouze. Nechávám naše jazyky, ať spolu tančí a tiše vzdychnu. Mé ruce sjedou po jejím těle na její zadeček který pevně stisknu. Nemůžu si pomoct, jako by mi přímo padl do ruky. Jednu ruku obmotám kolem jejího pasu a pevně ji k sobě přitisknu. Ignoruji jakoukoli bolest, kterou mi občas dávají modřiny najevo, že ještě nejsou zahojeny. Jen si dávám pozor, abych jí nezpůsoboval větší bolest než rozkoš. Ruka na jejím zadečku sjede až na její klín. Je stejně rozpálená jako já, což mě přinutí zavrně. Naše rty se odtrhnou. Převážně proto, že mi došel dech. Chvíli jí hladově hledím do očí a spokojeně předu, zatímco moje ruka něžně laská její klín. Rty sklouznu na její ňadra a začnu je zasypávat polibky. Chci znova slyšet její lahodné steny. Chci vědět, že je moje. Jemně vezmu její bradavku mezi své rty a začnu ji sát a laskat jazykem. Ruka nepolevuje v péči o její klín. Snad jako bych se jí touhle jednostrannou péčí chtěl omluvit za celý dnešek. Za to, že jsem tak hloupě žárlil.

Abnee - 10. února 2018 14:48

soukromá zpráva od Abnee pro Našpulila rtíky, když ji znovu nazval holčičkou. Nebyla holčička. A on to věděl. Tiše na něj zavrčela. Tohle si líbit nenechá. Odteď. Dotýkal se jí a ona zavřela oči, aby se na jeho doteky mohla co nejvíce soustředit. Stejně tak i na polibek. Bylo to krásné, i když z části bolestivé a asi ne jen pro ni. Polibky mu oplácela, jakoby se snad už nikdy neměli dotknout. A ji napadlo, že by to klidně mohlo být naposled. Nikdo neví, kdy si pro něj přijde smrt. Je třeba žít rychle. Zavrněla, když se jí začal dotýkat na citlivých místech. A nespokojeně se na něj zahleděla, když se odtáhl z polibku. Ona sice dech měla, ale ne příliš. Pak to ale vynahradil a ona slastně zasténala. V táboře plném vojáků to nejspíš nebyl nejlepší nápad, ale nemohla si pomoct. Jen doufala, že tam nikdo nevrazí a nepokusí se je přerušit - nebo se k nim přidat. Zakňučela, když rty opečovávat její bradavku. Cítila jistý stud, ale líbilo se jí to. Včera nebylo dost světla, ale teď mohl vidět opravdu všechno a Abnee to trochu znervózňovalo. Ale jeho dotyky ji z nervozity vytrhávaly. ,,Wille," zakňučela mu do ucha. ,,Wille, vezmi si mě."

William Andrews - 10. února 2018 15:02

soukromá zpráva od William Andrews pro Usměju se, když jí ze rtů unikne prosba. Odtáhnu se od její bradavky a chvíli si ji prohlížím. Každý centimetr jejího těla. Od roztomilých vlasů a uší, přes plné a chutné rty až po božské křivky které mě neskutečně vzrušují. Její obvazy jen zvyšují její žádostivost a já ji jemně obejmu a kousnu do rtu. "Jsi nádherná, Abnee." Vydechnu slastně a tiše zavrním. Nejraději bych se utrhl ze řetězu, vrhl se na ni jako dravé zvíře tady a teď. Ale to by mi otevřelo asi tak všechny rány, které byly tak pracně zašité. Chvíli se rozmýšlím co dál, zatímco Abnee dál provokuji drobnými doteky v jejím klíně. Kdo ví, třeba ji rozdráždím tak, že jí něco napadne. Pak se usměju. Není nic špatného na klasice, ne? Mimoto... času máme dost, když to neuspěchám. Chytnu ji pod zadečkem a postavím se s ní, zatímco jí hladově líbám a koušu do rtů. Jednou rukou si rozepínám kalhoty a tou druhou nehty drásám okolí jejího klína, ve snaze jí rozpálit ještě víc. Aby se nebála ukázat se mi. Ukázat mi co dokáže. Jakkoli je takhle roztomilá. Když jsme oba nazí, položím ji na záda na postel a nalehnu na ni. Postel není tak pohodlná jako ta v hostinci, ale to je momentálně vedlejší. Myšlenky mám jen pro ni a její nahé tělo. Propojím naše ústa v dlouhém polibku. Snad ještě delším než před tím. Vychutnávám si její kořeněné rty, zatímco do ní opatrně vniknu. Zasténám do polibku, když ucítím její vlhkost a horkost kolem mého údu. A pak se rozhodnu ji trochu potrápit. Zavrním do jejího ouška. "Jak to chceš, hol-či-čko?" Zavrním a zavrtím se v bocích. "Tvá slova jsou mi rozkazem, královno." Zamručím a políbím ji pod ucho.

Abnee - 10. února 2018 17:01

soukromá zpráva od Abnee pro Vydechla. Provokatér. Když ji postavil, roztřásla se jí kolena. Bylo těžké stát, když ji dráždil. I když ji to vzrušovalo víc, než když mu seděla na klíně. Musela se odtáhnout, opřít o jeho rameno a sténat. Nedokázala to dělat zrovna tiše. Doufala jen, že ji opravdu nikdo neuslyší. Cítila by se pak trapně. Jenomže myslet teď na něco jiného než na jeho prsty v jejím klíně, to prostě nešlo. Popravdě chvilku předtím, než ji položil na postel, se jí tělem rozneslo vzrušení a následně vyvrcholení. Na nohou zůstala jen silou vůle a díky jeho opoře. Zhluboka mu dýchala do ramene, pak ale skončila zpět na postely. Skrz tělo jí stále vibrovala veškerá ta rozkoš, co jí způsobil a ona mu hladově polibky oplácela. Když do ní vnikl, hlavu vtiskla víc do nepohodlné postele a zakňučela vzrušením. Jak mohla přemýšlet, když byl v ní a naplňoval ji? Proto jí nejdřív nedošlo, že promluvil. Víc roztáhla nohy a stehna opírala o jeho boky. Jeho zavrtění ocenila, ale... Zafuněla. ,,Williame... Řekneš mi holčičko ještě jednou a nedovolím ti si mě vzít," vydechla a přejela mu nehty po zádech. Tedy její rozkaz, ano? Zvlnila rty. ,,Jakoby to mělo být naposled. Vem si všechno," zašeptala mu do ucha.

William Andrews - 10. února 2018 17:15

soukromá zpráva od William Andrews pro Zazubím se nad jejím naštváním a vyslechnu si její přání. Spokojeně zapředu. "Jak si přejete, princezno." Zasténám tiše do jejího ucha. "Tohle oslovení je lepší?" Mrknu na ni a pak už přestanu mluvit. Proč mluvit, když mám před sebou mnohem krásnější věci? Natisknu se na ni celým svým tělem. Cítím tvrdé hroty jejích bradavek na svém hrudníku a to, jak se náš pot mísí. Znova ji políbím. Hladově. Nadrženě. Nevnímám okolní svět a slyším jen její vzdechy a tlukot kapek, když se začnu pohybovat. Je stále tak krásně úzká a horká. Přirážím dlouze a tvrdě, ale dávám si na čas. Chci, aby nám tohle vydrželo déle. Nechci to uspěchat. Potřebuji si potrvdit, že je moje. A na to potřebuji znova slyšet jak sténá mé jméno, jak žadoní po vyvrcholení a touží po mě. Polibky přerušuji jen abych se mohl nadechnout a v takovém případě jí hledím do očí, zatímco ji činím mou dravými pohyby boků. Vnímám její pevná a hebká stehna na svých bocích a donutí mě to vrnět. Pohladím ji po tváři. "Abnee..." Zasténám tiše a přirazím tvrději. Už hůře ovládám vzrušení a musí to na mě být vidět. Znova se k řeči dostává má bestiálnější stránka. "Jsi moje." Vjedu jí rukou do vlasů a pánovitě ji políbím, zatímco mé přírazy jsou dravější a drtivější. Chtěla, abych si ji vzal celou. Tak budiž. Narovnám se a začnu se beze studu kochat jejím tělem. Ruce položím kolem jejích boků a začnu ji na sebe nabodávat. Sám jakoby klečím a musím tak přidržovat její boky, abych z ní nevyklouzl. Ne, že by mi to vadilo. Je lehoučká a je skoro jako hadrová panenka. Nabodávám ji na sebe s čím dál větší zuřivostí a dravostí, slepá chuť po orgasmu potlačí jakoukoli bolest kterou cítím. Jednou dlaní chvíli provokuji její poštěváček, dost dlouho na to, abych měl prsty od jejích šťáviček. Olíznu svůj prostředníček a tiše zachrčím nad její chutí, než jí nabídnu svůj ukazováček, stále lesklý od našeho milování, k olíznutí.

Abnee - 10. února 2018 17:38

soukromá zpráva od Abnee pro Cítila, jakoby by byli jedna bytost. Vzdechy vydávala jen když se její ústa uvolnila, protože ty, co vydávala do polibku, byly spíše něco jako vrnění a skučení po něčem víc. Aby přidal, aby si bral víc, aby se nesnažil brzdit. Aby si ji označil za svoji vším, i drobnými zraněními, která jí mohl způsobit. Nezáleželo jí na tom, že je bude mít, ale že budou od něj. Jako značky. Jeho. Jeho přání se vyplnilo. Zasténala jeho jméno. A ne jen jednou. Dvakrát. Třikrát. Čtyřikrát. Chtěla víc z toho, co jí mohl dát. Všechno, co nabízel. Byla hladová po pocitu, že ji plní zevnitř. Že bude jen jeho. I kdyby chtěla nějak odporovat, nebo mu dopomoci, když do ní začal přirážet z kleče, nedokázala by to. Neměla ve svalech dost citu na to, aby něco dělala, krom toho, že ho tiskla stehny a uvnitř sebe. Měla pocit, že v ní nezbývá žádné místo, když se do ní vnoří celý. A milovala to. Milovala ten pocit, když byl tak hluboko. Nedokázala se zastavit, když její steny přibíraly na intenzitě. O tohle požádala. A byla si jistá, že její žádosti bylo vyhověno do nejposlednějšího detailu. Kdyby ji nepřivedl k orgasmu už předtím, v ten moment, kdy se dotkl poštěváčku, by ho byla zažila. Na jeho slova odpověděla, ale přišlo jí, jakoby to byly věky, co je vyslovil. ,,Jsem tvoje," téměř to vykřikla. Jeho prst vzala mezi rty a přejela po něm jazykem, aby ho očistila. Pak ale nedokázala dělat nic než myslet na to, jak ji naplňuje. Hlavu tiskla do postele a pokračovala ve vydávání kňučivých stenů, které bažily po jeho vyvrcholení v jejím nitru. Teď nebyli člověk a elfka, ale jedná bytost zažívající rozkoš, která se nedala popsat. Byla jeho a on byl její. A věděla to už v ten moment.

William Andrews - 10. února 2018 17:54

soukromá zpráva od William Andrews pro Její slova a její steny... To všechno posílá elektrické výboje do mé páteře a nutí mě přirážet dravěji a rychleji, zatímco já sténám její jméno v hladové písni. Přirážím do ní celý a chci ještě hlouběji. Chci ji vyplnit celou. Nenechat ji na pochybách, že je moje stejně jako já jsem její. Jedna ruka ji stále přidržuje za boky, zatímco druhá klouže po jejím těle, laská ho a obdivuje ho. Užívám si výhled na její drobná prsa, jak poskakují s mými přírazy a i na to, jak do ní tvrdě a nenasytně vnikám, jako dravé zvíře. Zvuk našich klínů, které do sebe hladově narážejí je nádherný. Když ucítím, že se náš vrchol blíží, znova se k ní natisknu a zblízka se jí dívám do očí. Chci vidět, když si jím projde. Chci, aby věděla, kdo jí ho přinesl. Zrychluji a dravě vrčím její jméno, dokud už to nedokážu udržet. Hladově zasténám a přirazím do ní až po kořen, než ji naplním svým semenem. Zhluboka oddechuji a chvíli ještě přirážím, spíše ze setrvačnosti, než se k ní sehnu a hladově ji políbím. A znova. A znova. Její rty chutnají neskutečně sladce. "Jsi dokonalá, Abnee." Pohladím ji s úsměvem po tváři a svalím se vedle ní. S tím, jak se mi cit začíná vracet do těla, cítím drobné tepání v některých zraněních, ale ignoruji to. Teď jsem s ní. To je důležitější. Něžně ji kousnu do rtu a políbím ji na tvář. Mrouskám se jako přerostlý kocour, ale nedokážu si pomoct. Je tak... nádherná. A právě mi přinesla neskutečnou rozkoš.

Abnee - 10. února 2018 19:38

soukromá zpráva od Abnee pro Skučela touhou, skučela, jakoby to bylo opravdu naposledy, co ho mohla mít. A chtěla ho ještě víc. Nevěřila tomu, že to bude opravdu naposledy, ale co kdyby...? Jejich cesty se mohly rozdělit. To ale teď Abnee v hlavě neběželo. Cítila, jak se o sebe třou jejich nahá, horká těla a to jí stačilo ke štěstí. A k rozkoši. Vrchol se blížil mílovými kroky a ona se ho nemohla dočkat. Těšila se, až v sobě ucítí tu horkou tekutinu. Až uslyší jeho dech a jejím tělem budou stále proudit elektrické vlny orgasmu. Bylo příliš těžké mu vzdorovat, i kdyby chtěla. A tak se nechala strhnout jeho přírazy a zvukem, který vydávala jeho ústa. Spolu pěli píseň slasti a Abnee se jí nemohla nabažit. Jeho pohled oplácela. Vrcholu dosáhla už v moment, kdy poprvé pronesl její jméno. Vykřikla a celá se stáhla. A jen o chvilku později ucítila i jeho vrchol. Lapala po dechu a svaly měla stáhnuté jako nikdy dřív. Byly napjaté k prasknutí a tak jen lapala po dechu a užívala si doznívající orgasmus a těch pár jeho dalších přírazů ji naprosto odrovnalo. Hrudník se jí divoce zvedal. Polibky mu oplácela, i když na tom s dechem nebyla zrovna dobře. Zavřela oči a vnímala jeho přítomnost vedle sebe. Cítila se příjemně unavená a v kostech jí pořád vibrovala rozkoš. Snažila se zbrzdit tlukot svého srdce, ale nešlo to. ,,Nikdo nás nenachytal... štěstí," vyrazila ze sebe. Věděla, že se rozhodně tentokrát nekrotila. ,,Měl bys být vděčný za déšť," usmála se.

William Andrews - 10. února 2018 19:46

soukromá zpráva od William Andrews pro Uchechtnu se a něžně ji políbím na tvář. "Co na tom, kdyby nás někdo nachytal? Takovouhle milenku mi můžou ostatní jen závidět." Zavrním a protáhnu se. Okamžitě toho zalituji a syknu bolestí, když ucítím šrám na rameni, který mi začne nadávat. I tak. Jsem příjemně uvolněný. Fyzicky i psychicky. Přitisknu ji k sobě a políbím ji o vlasů. "Jsi krásná, krásko." Uchechtnu se a užívám si jen její tělesné teplo. Zavřu oči. Neusínám, i když se na to cítím. Ale tuším, že naši náhlí známí od Inkvizice nás budou dřív nebo později potřebovat. Jemně ji hladím po zádech konečky svých prstů a přemýšlím. Zkoumám budoucnost stejně jako mapuji její pokožku. "Neříkám to jen tak, Abnee. Opravdu jsi krásná." Zamručím a políbím ji do dlaně. "Nezasloužím si tě." Zašeptám a letmo se dotknu jejích rtů těmi svými, než se posadím. "Měli bychom se obléct, co?" Otočím se k ní a usměju se.

Abnee - 11. února 2018 02:43

soukromá zpráva od Abnee pro Abnee se chtělo spát. A když k ní Will mluvil a ona se dotýkala jeho nahého těla... Spánku se odolávalo opravdu špatně. Popravdě už začínala klimbat a jeho hlas ji přitáhl zpět do reality. Vydechla. Věřila mu, že se mu líbí. Ale taky věřila, že by měl na víc, kdyby se mu chtělo. A nemyslela si, že Will měl v plánu si v blízké době někoho jiného hledat. Už jen proto, že templáři ho už nepovažovali za svého a Abnee so téměř dokázala představit plakát s jejich hlavami, co hlásal, že je za ně odměna. Nepříjemná představa. Ale pokud teď byli s Inkvizicí, byli mimo ilegalitu. Nebo ne? Na jeho další slova nesouhlasně zabručela. ,,Jak se mnou můžeš dělat takové věci a pak říct tohle?" optala se ho. Ještě před chvílí byl v ní a nezdálo se, že by si myslel, že pro ni není dost dobrý. Nespokojeně sledovala, jak, si sedá. Ten muž... Přiváděl ji k šílenství. Nespokojeně se posadila podle jeho vzoru a unaveně zamžouraka. Pak se zvedla z oné provizorní postele a vydala se pro své oblečení. Pár obvazů potřebovalo utáhnout, ale nijak jí na tom nezáleželo.

William Andrews - 11. února 2018 03:07

soukromá zpráva od William Andrews pro Chvíli pozoruji její nahé tělo, než si ji stáhnu na klín. "Mám tě rád." Zabručím, nos zabořený v jamce mezi krkem a ramenem, než se odtáhnu s hravým úsměvem na tváři a štípnu ji do zadečku. Nechám ji se postavit a začnu na sebe házet kusy svého oblečení. Neunavuji se se zbrojí, jen si k pasu připnu meč a uhladím si vlasy. Počkám, až se i Abnee upraví a ještě ji letmo políbím. Zrovna v ten moment se ale otevře vchod stanu a dovnitř vejde Cassandra, která okamžitě zrudne. To mě přinutí polibek prodloužit, než se konečně odtáhnu. "Inkvizitor a Komandér Cullen si vás přejí vidět." Oznámí nám suše a já se pousměju. Cullen... to jméno mi něco říká. "Dobrá tedy. Za pár minut tam jsme." Kývnu Cassandře, která okamžitě zmizí. Pak se otočím k Abnee. "Promiň, neodolal jsem. Až po tobě." Podržím vchod do stanu otevřený, aby mohla vylézt, než vylezu za ní a vydám se ke stolu s mapou, u kterého postávají dvě povědomé postavy. Inkvizitora už jsem potkal, ale Cullena znám jen z plakátů a portrétů. "Kapitán Andrews." Zvedne oči od mapy a otočí se ke mně. "Komandér Cullen. Ale mám pocit, že tituly z řádů nám teď k ničemu nejsou." Zamručím a podám si s ním ruku, než se zadívám na mapu.

Abnee - 11. února 2018 13:03

soukromá zpráva od Abnee pro Zabručela nad jeho slovy. ,,Taky tě mám ráda," odvětila měkce. Nad štípnutím trochu vypískla a spražila ho pohledem. No, asi by si měla začít zvykat... Kdyby jí došel význam polibku dřív, určitě by se odtáhla. Ale bylo moc pozdě a Cassandra to viděla. Nevadilo by jí to, ale Will si ji tak označoval a jí to přišlo až moc teritoriální. Muži, zavrtěla nad tím hlavou. Inkvizitor byl nejspíše ten hlavní, který je vedl. A nepromluvil. Byla na něj zvědavá. Ale s největší pravděpodobností to byl obyčejný člověk. Což by se Abnee asi moc nezamlouvalo, takže se rozhodla nerýpat. Šťouchla Willa a pak se vydala ven. Přišla si ještě víc rozbolavělá než předtím. S největší pravděpodobností kvůli tomu, co spolu ještě před nějakou tou chvílí dělali. I s jejím rytířem v zářivé zbroji se tedy vydali k mapě. Nebyla moc nadšená, když zpozorovala dalšího muže. A ještě méně, když v jeho oslovení poznala templáře. Přivřela nedůvěřivě oči. Kdyby byla kočka, s největší pravděpodobností by se naježila a začala by na něj syčet. Přišel jí povědomí. Ale ani ne tak jménem, jako podle tváře. Trochu našpulila rty a snažila se zařadit si jeho tvář. Odkud ho jen znala?

William Andrews - 11. února 2018 21:52

soukromá zpráva od William Andrews pro Zaregistruji změnu v jazyku těla Abnee a usměju se na ni. Není těžké poznat, kdo je viníkem jejího podráždění. "Klid. Tenhle je v pořádku. Nebýt něho, v Kirkwallu by to bylo ještě mnohem horší." Zamručím jí do ucha a pak se otočím ke Cullenovi. "Jaké to bylo ve Starkhavenu?" Zeptá se mě a já pokrčím rameny. "Asi stejně špatné jako kdekoli jinde. I když ne tak špatné jako v Kirkwallu. Je mi líto, že naše pomocné síly dorazily pozdě." Kývnu a odpovědí mi je další pokrčení rameny. "Nikdo nečekal, že to eskaluje tak rychle. Anders i Meredith byly hrozby, které jsme měli zajistit mnohem dříve. Ale to je jedno." Povzdechne si a kývne na pozdrav Abnee. Já si zkoumavým pohledem přeměřím Inkvizitora. Je to člověk a jen drobná zelená záře kolem ruky prozrazuje nějaké náznaky magie. Troufnu si v něm tušit šlechtice, ale to je tak všechno. Jakoby ucítil můj pohled na sobě, zvedne oči a kývne. "Nuže. Nestává se nám každý den, že bychom z tábora rudých templářů zachránili renegádního templáře a uteklou čarodějku. Ale tohle jsou divné časy. Jindy bych vás nechal odpočinout a uzdravit se, ale pokud je alespoň půlka věcí, co se o templářských kapitánech říká pravdivá, rvalo by vás to víc než boj." Suše se usměje. "Pravda je taková, že tento region není zdaleka pod naši kontrolou. Ne tolik, jak bychom si přáli. Dva průzkumníci by nám přišli vhod. Dálský mág a lidský válečník je kombinace, která by mohla fungovat." Pousměju se. "Ještě jsme ani nesouhlasili s tím, aby nás Inkvizice naverbovala." Založím si ruce na prsou a setkám se s chladným pohledem Inkvizitora, než se ten pousměje. "To samozřejmě ne. Takže pokud chcete dál jen utíkat před rudými templáři, krvavými mágy a Orlaiskou občanskou válkou, buďte mými hosty. Nebo se můžete přidat k nám a provést nějakou změnu." Uchechtnu se. "Má to svoji logiku. Takže pokud to nevadí mé společnici, nevadí to ani mě." Mé oči a oči Inkvizitora i Cullena se stočí na Abnee a všichni čekáme na odpověď.

Abnee - 15. února 2018 14:28

soukromá zpráva od Abnee pro ,,Anders byl velmi schopný léčitel," ozvala se Abnee poněkud podrážděně. Přeci jen i ona byla léčitelka. A zprávy se šířily rychle. Zvlášť mezi mágy, kteří neměli nic jiného na práci než se učit a drbat o tom, co zaslechli. Určitě neznala všechny podrobnosti, přesto... ,,Duch v jeho nitru se změnil kvůli lidem." Nemyslela si, že byl onen léčitel slabí. Myslela si, že slaboši byli ti okolo a to donutilo ducha zešílet. Mírně podrážděně kývla hlavou. Ne všichni, kteří pocházeli z Úniku byli nutně zlí. Ne všichni duchové byli démoni. Sama potkala jednu duši. Byla to dívka. Krásná. Abnee si skousla ret, ale nic neřekla. Každopádně, pokud tento muž zapříčinil, že byla situace Kirkwallu snesitelnější. Ucítila osten vzteku. Pravou chybu udělali vůdci obou stran. Anders jí nepřišel špatný. Naopak. Kdyby jej potkala, nejspíš by se ho ptala na spousty otázek. Nejen o léčení. Podmračeně poslouchala Inkvizitora. Jeho hlas byl mladý. Možná neměl příliš zkušeností, na druhou stranu to ani ona. Trochu nadzvedla bradu, jak to dělávala a poslouchala. Byla ráda, že všechno řeší Will a nemusí zasahovat. Nevěděla, co by pověděla. Ale když se na ni upřely všechny tři mužské pohledy, o krok ucouvla. Nerada s lidmi jednala. ,,Jsou mezi vámi elfové. Kdyby jste bojovali za špatnou věc, nepřidali by se," odmlčela se. ,,Stejně tak by se mágové nespolčili třeba i s bývalým templářem, kdyby to mělo páchat škodu. Takže ne, nevadí mi to. Jsem pro." Nechtěla ubližovat krvavým mágům. Příčilo se jí to, i když věděla, co napáchali. A co mohou napáchat. Pořád to byli mágové, jako ona. Spousta z nich to udělala jen proto, že byla vystrašená. A Abnee byla odhodlaná je ochránit a přemluvit, pokud to půjde. Někteří z nich byli stále z části nevinní. Zhluboka se nadechla a přistoupila o krok zpět k mapě. Hrdě se zahleděla na oba muže a nakonec i na Williama.

William Andrews - 15. února 2018 17:53

soukromá zpráva od William Andrews pro "Štěstí, že se v okruhu dvaceti mil nikdo s bývalými templáři nesdružuje, že?" Utrousí Inkvizitor sarkasticky na Abneeinu poznámku, než nám naznačí ať jdeme blíž k mapě. Opřu se kloubky prstů o stůl a pozorně sleduji mapu regionu. "Jsme si jisti, že jak rudí templáři tak krvaví mágové zde někde mají větší tábory, než to, co jsme rozprášili. Vašim úkolem je bude je najít. Asi to nemusím zdůrazňovat, ale přeci. Nepodnikejte žádné útočné operace, ať se děje cokoli. Od toho jsme tu my. Vy jen zajistěte jak velká je ozbrojená síla a v jakém jsou stavu. My uvidíme, jestli s nimi lze vyjednávat a nebo je budeme muset přejet." Pustí se do řeči Cullen. "Pokud se vám ale podaří drobnými útoky narušit jejich zásobování, zlobit se nebudeme." Kývne Inkvizitor a poklepe na dvě větší města, od sebe vzdálená asi 50 mil. "Monasloe a Val Joyea. Dle dostupných zvěstí by měli být templáři v okolí Monasloe a mágové v okolí Val Joyea. Pravděpodobně ale schovaní v lese. Je mi jedno čím začněte, ale do měsíce čekám podrobné zprávy o obou táborech." Inkvizitor sahne do truhly pod stolem a hodí po mě měšec s penězi. "Cesta, strava, ubytování." Oznámí nám. "Vybavení si zařiďte u našeho zbrojaře. Má instrukce ať vám dá nějaké lepší zbraně. A zbroj. Ta vaše je ve smutném stavu." Nad tím si založím ruce na prsou. "Tak počkat. O svou zbroj jsem se staral dobře." Zavrčím a odpovědí je mi skeptický pohled obou členů Inkvizice. "Aha. Stejně. Vemte si jinou. Plátová vám k ničemu nebude, alespoň ne v průzkumných misí a do boje vás jen tak brzo nepošleme." Decentní odkašlání od Cullena. "Josephine nebude mít radost. Nemáme nekonečné zdroje peněz." Zamručí k Inkvizitorovi a ten lehce zbledne. "No... něco prodáme. A pokud se vám podaří zařídit nám nějaké výhodné obchody ve Val Joyea, budeme vám vděční." A s tím nás propustí. Zamyšleně potěžkávám měšec s penězi, zatímco jdu ke zbrojaři. "Divnej člověk." Zamručím k Abnee. To ale vejdeme do stanu, kterému vévodí kovadlina. Okamžitě mi na čele vyraší pot z horka výhně, ale jakékoli nepohodlí zažene pohled na výstavu zbraní a zbroje před námi. Je tam i decentní výběr rób, šatů a holí pro Abnee, pokud by měla zájem, ale já okamžitě zabrousím k mečům a začnu se jimi prodírat. "Tohle je dokonalé. Skoro trpasličí práce." Mumlám si pod vousy, když si prohlížím už asi třetí čepel v kuse. Pak se ale rozhodnu pro meč bastard z Rivainské oceli, štít se znakem inkvizice a poněkud menší, než byl můj předešlý. A následně pro zbroj. Žádná, na kterou bych byl zvyklý, ale rozhodnu se pro střední, která má, co se týče brnění, jen chránič hrudníku. Nasadím si ji a protáhnu se. "Jo, tohle je mnohem pohodlnější." Zamručím k Abnee a usměju se. Počkám, až si vybere ona, pokud si ještě nevybrala a vyrazím před stan. "No... očividně máme téměř volnou ruku. Kde bys raději začala?" Otočím se k ní.

Abnee - 16. února 2018 08:26

soukromá zpráva od Abnee pro Vyletělo jí obočí. ,,Takže pácháme škodu? Milé zjištění," odvětila lehce jedovatě. Inkvizitor si zjevně z jejího prohlášení vzal jen to, co chtěl a zbytek vynechal. Kdyby její 'paktování' s templářem neslo víc škody než užitku, nikdy by na něj nepřistoupila. Will byl úžasný, ale byl templář. A kdyby se pokoušel z ní vytáhnout informace a nebo přes ni zkoušet zničit mágy, nejspíš by ho zarazila. A docela krutě. Opatrně se po něm podívala. Přistoupil k mapě. Napadlo ji, jestli měl tu myšlenku ze začátku v hlavě. Jestli ho napadlo, že by z ní mohl vytáhnout informace a s jejich pomocí se vrátit k templářům. Rozhodla se tomu nevěřit. Ne, bylo by bláhové to zkoušet na mága. A William nebyl blázen, aby se pokoušel. Mlčky poslouchala, jak jim vypráví, co mají udělat. Žádný odpočinek. Sotva přišli, už je vyháněli. Milé. Lidé byli velmi pohostinní. Ušklíbla se nad tím a poslouchala veškeré informace. Ten člověk nebyl hloupý. Bylo dobře, že jim zadal práci ohledně templářů i mágů. Možná to udělal nevědomky, netušila. Ale nebylo by dobré poštvat templáře a mága proti templářům a nebo jen proti krvavým mágům. Takhle mohli jisté zadostiučinění cítit oba dva. Ne že by si Abnee neužila zničení posedlých mágů. A měla ten pocit, že Will si stejně tak užije to, co zbylo z jeho bratrů... možná. Krvavý mágové se zaprodali démonům, ale co byli zač rudí templáři? Dala si za osobní cíl na to přijít. Pobaveně sledovala, jak Will hájí svou zbroj. Sama se chtěla převléct, jak nejrychleji to šlo. A když cestou od nich zamručel 'divný člověk', nemohla se ubránit pobavenému rýpnutí: ,,Všichni lidé jsou divní." No a ne snad? Teď je vyháněli vlastně pořád zraněné z místa, kde se mohli vyléčit a odpočinout si. Pevně se ujistila, že tohle by žádný z dálů neudělal. Potěšilo ji, že našla další negativní vlastnost na lidech. Abnee pobavilo, jak si Will vybíral meč. Jakoby hledal milenku. Tahle je skvělá. Tahle taky. Tuhle naprosto miluju! Zavrtěla nad tím hlavou a sama si vybrala oblečení. Nebylo takové, jaké dostávali ve Věži. Sama si vybrala kabátec, jezdecké kalhoty a vysoké boty. Byly pohodlné - opravdu. Hůl neměnila, ale vzala si zbraň navíc. Luk. Měla luky ráda. Jakožto asi každý elf. S kouzly byla šikovnější, ale pokud přijde někam, kde bude třeba zakrýt to, že je čarodějka, luk se bude hodit. Jak by vypadala, kdyby kráčela neozbrojená? Když byli nakonec oba převlečení a spokojení s výběrem zbraní - Abnee vybrala luk z bílého dubu, o kterém dlouho naštvaně diskutovala s kovářem, že je vzácný a kde sehnal jeho dřevo - skončili před stanem a Abnee se dlouze nadechla čerstvého vzduchu. ,,Začněme s mágy," protáhla téměř líně. Za prvé, přišli jí nebezpečnější. Za druhé, bylo lepší první udělat práci, která jí vadila víc. Zabíjení templářů... no, to nebyl zas tak zlý pocit. ,,Rozloučíš se s bratrem?" upřela pak na Willa pohled. Pořád si nemohla zvyknout na nové oblečení. Byla to lehká zbroj, naprosto minimální, ale Abnee vyhovovala. Cítila se v ní lehce a nebyla stará a odsuzující jako róba z Věže. ,,Myslím, že bys mu měl říct, že máš v plánu jít zase riskovat krk," pronesla lehce, jakoby ona sama k tomu všemu nepatřila. No, ona se neměla s kým loučit.

William Andrews - 16. února 2018 14:48

soukromá zpráva od William Andrews pro Překvapeně zvednu obočí, když Abnee rozhodne, že začneme s mágy. Ale nijak to nekomentuji. I já to už chci mít za sebou a s krvavými mágy začnu stejně rád, jako s těmi templáři. Tak rád bych je vrátil k tomu, za co náš řád měl vždy bojovat. Ale, uvidíme. Rozhodnu se na to nemyslet, to je daleko v budoucnu. Tiše zamručím, když zmíní mého bratra a zamyslím se, než potřesu hlavou. "Jednak ti nemůžu věřit, že bys ho nezabila na místě a pak... nechce se mi. Pokecám si s ním až se vrátíme. Teď máme práci, ne?" Usměju se na ni a vyrazím z tábora volným krokem. "Sluší ti to. V novém oblečení." Zamručím k ní ještě a pak ztichnu. Pár hodin jdeme v tichosti, respektive alespoň já ticho nenarušuji, než se otočím k Abnee. "Ty nechceš navštívit svůj kmen? Zjistit, jak na tom jsou? Jsem si jistý, že by se to dalo zařídit. Kdyby ti nevadil můj doprovod. Kdyby jo... nějak bych se zabavil." Pokrčím rameny a protáhnu se. I když musí být jasné, že ji jen nerad pouštím daleko od sebe. Snažím se to nedat znát, ale nepatřím mezi subtilní typy lidí. Bohužel je na mně dost vidět, co si myslím. Ale jinak jsem potichu, dokud nezačne padat noc. Nemám potřebu stále mluvit a ticho s Abnee v lese je poměrně příjemný způsob trávení času. Jsme na cestě v podstatě sami, až na občasné setkání s obchodníky, kteří jsou doprovázeni poměrně silnou skupinou zbrojnošů. Za klidnějších časů nebyl problém požádat o svezení za nějakou symbolickou pomoc v destinaci. Teď si to netroufám a když se s nimi míjíme, nepůsobí příliš vřele. Chápu je. I když tím asi nedáváme Abnee úplně dobrý obraz lidské společnosti. Její názor na lidi je věc, která mě stále více začíná hlodat, i když ho chápu. K jejímu druhu se nechováme příliš hezky. Pak ale padne večer. Ještě než Slunce úplně zapadne, podaří se nám najít další jeskyni na přespání a rozdělat oheň. Znova rozbalím vak se zásobami, které jsou poněkud doplněné díky zastávce u Inkvizice a položím ho mezi nás, zatímco hledím do ohně a zamyšleně přežvykuji. Pak se můj pohled zvedne k Abnee. Chvíli si jen užívám pohled na její roztomilou tvář, od které se odráží světlo z ohně, než si odkašlu. "Nejsme všichni tak špatný, víš?" Zamručím a spolknu sousto sušeného masa. "Tím myslím lidi, ne templáře. Vím, že jsme tvému druhu hodně ublížili, ale ne všichni s tím souhlasí. Zdaleka ne všichni." Zamručím a podrbu se ve vlasech. "Jen... byl bych rád, kdybys nám dala druhou šanci." Povzdechnu si. "Každopádně, dneska ještě budeme muset přespat v přírodě, ale zítra už bychom měli být ve Val Joyea, kde snad bude hostinec a budeme moct začít s průzkumem okolí." Usměji se na ni.

Abnee - 20. února 2018 19:49

soukromá zpráva od Abnee pro Abnee vyletělo obočí. Neměla zdání, co si to o ní myslí. Na druhou stranu jí ale lichotilo, že ji považuje za nebezpečnou. A komu by to taky neudělalo radost? I přesto našpulila rtíky. ,,Pfff... Co si o mě myslíš? Že vraždím bratry svých Williamů na potkání? Abys věděl, tohle je něčí první lidský bratr a zatím jsem se nerozhodla, jestli tu tradici začnu." Nevtipkovala. Ne tak úplně. Možná trochu. Zacukání koutku ale jasně dalo najevo, že přeci jen nakonec vtipkuje. Pokrčila rameny. ,,Ale když nemáš náladu..." uculila se. Jestli ji používal jen jako prostředek jak vycouvat, bylo to pěkně sprosté. Ale tak co se dalo dělat? Kývla. ,,Díky, líbí se mi to," nadšeně se na něj usmála. Opravdu, bylo to příjemné mít na sobě něco jiného, než tu úděsnou, kousavou tuniku. Skousla si ret a na chvilku ho sledovala. ,,Taky vypadáš jinak. Dobře." Trochu naklonila hlavu. Vypadal jinak než ve vojenské zbroji. Líbil se jí tak. Opravdu. Dokonce i víc. Přeci jen, když měl na sobě své předchozí brnění, pořád až moc připomínal templáře. Teď ale vypadal jinak. Svědčilo mu to. Pak... bylo ticho. Abnee vyhovovalo, ticho měla vždycky ráda. Rozhodně bylo lepší než prázdné tlachání, no ne? ,,Navštívit je? No, proč ne. Třeba později. Teď máme nějakou tu práci," usmála se na něj. ,,Nemyslím, že by brali člověka dobře, ale už spoustukrát některý z kmenů dovolil lidem toulat se po místech, co nazývali domovinou. Takže bych se ani příliš nedivila, kdyby to dovolili i někomu dalšímu. Ale... uvidíme," pokrčila rameny. Teď si s tím nechtěla dělat starosti. Ne, teď opravdu ne. Možná za pár dní, za pár týdnů. Teď měla před sebou jistý cíl a nehodlala ho v blízké době měnit. Ani trošku. Nevadilo jí, že promluvil až když si našli tábořiště. Měla dost věcí, nad kterými chtěla přemýšlet. A ta karavana nebyla jednou z nich. Ignorovala ji, stejně jako ti lidé neprojevovala žádný zájem. Nechtěla by s nimi cestovat ani za bezpečných dob, natož teď. Cítila celou dobu jistý neklid a nervozitu. Netušila, odkud pocházela. Prostě tam byla. Proto toho moc neřekla ani když před ní hořel oheň a ona hypnotizovala jeho plameny. Zvedla k němu oči, když promluvil a zamrkala. Myslel to vážně? Stáhla obočí. ,,Nemám lidi ráda. Nevím, jak z toho bludného kruhu křivd vystoupit, Wille. Možná to nepůjde nikdy," pousmála se. ,,Každopádně, čím dřív budeme ve městě, tím lépe." Vydechla a protáhla se. Dnes se nevyspí v měkké posteli... nijak jí to nevadilo, stejně jim odvykla. Zahleděla se ven, kde už mezitím padla tma. Hvězdy byly krásné. Pousmála se. Opravdu. ,,Víš, jako malá jsem ráda pojmenovávala veškeré hvězdy... škoda, že už si nepomatuju jejich jména," povzdechla si.

William Andrews - 20. února 2018 22:32

soukromá zpráva od William Andrews pro Chvíli ji pozoruji, když mi odpoví a když zmíní hvězdy, jemně ji k sobě přitisknu. Věnuji jí krátký polibek do vlasů. "Aspoň to zkus, Abnee. Pro mě. Prosím." Usměju se na ni. "Ne všichni lidé jsou otrokáři." Pohladím ji po zádech a pak se rozhodnu změnit téma. Kdyby už dávno neukradla moje srdce, ten její drobný úsměv by to dokázal. Zamyšleně se na hvězdy zadívám. "Neznám jména hvězd. Ale znám souhvězdí. Snad ti to bude stačit." Zamručím jemně a ukážu na rýsující se obraz draka. "Vznešený drak. Myslím, že v elfském jazyce to je Draconis. Drak v letu." Usměju se a pak ukážu na další skupinu hvězd, připomínající sedící osobu. "Oběť. Nebo taky Eluvia. Vypráví příběh ženy, která byla svedena chtivým mágem, ale zachráněna vzatím na nebe svým otcem, kterého pak mág zabil." Něžně ji políbím na tvář a usměju se. "Mám pokračovat, nebo máš mé amatérské astronomie dost?" Uchechtnu se do jejích vlasů a tiše zamručím.

Abnee - 21. února 2018 17:21

soukromá zpráva od Abnee pro Zhluboka se nadechla a pak si povzdechla. Mohla dát vůbec lidem šanci? Nenáviděla je prakticky kam až jí paměť sahala. A nebyla si jistá, jestli se to dá nějak dobře změnit. Dobrá, pokusit se mohla... ale jak chcete někoho takhle změnit? Je to jako říct zloději 'přestaň krást'. S největší pravděpodobností nepřestane. Ne že by se Abnee líbilo připodobnění ke zloději, ale pointa byla stejná. Mlčky poslouchala, jak jí vypraví o hvězdách. Ano, souhvězdí stačila. I o ty se zajímala, ale nepamatovala si jejich jména o moc víc než ty, které patřily hvězdám. Ani příběhy. Bylo to hezké, že je znal alespoň on. Příběh s chtivým mágem ji pobavil. Napadlo ji, jestli mu ho pověděli templáři a nebo ho měl ještě z domova. ,,Nemusíš. Budu se teď dlouho smát nad chtivým mágem, co uchvátil chudinku dívku a jejího zachránce zavraždil," pobaveně se uculila. No, mágové přeci jen zněli po takových legendách jako monstra a vůbec se tomu nedivila. Kdyby o nich slýchala jen toto... asi by je taky neměla ráda. A pak tu byly věci ohledně krvavých mágů a podobně. Přesto si je někteří drželi v úctě. To se jí líbilo. Jako jedna z mála věcí. Podívala se po očku po Willovi. ,,Taky můžu vymyslet nějaký velmi pravděpodobný příběh, víš?"

William Andrews - 25. února 2018 20:22

soukromá zpráva od William Andrews pro Obrátím se k ní a usměju se. "Hej, já nemůžu za to, co si téměř všechny rasy vypráví. Kromě trpaslíků. Musíš pochopit, že pro většinu populace jste stále velká neznámá. Nikdo neví, co si o vás myslet. Nesnažím se tvářit, že templáři jsou ti jediní správní, ale... Řád se hodně změnil. K horšímu. Máme chránit mágy. Před nimi samými, pokud to je nutné. Byl jsem u hodně Harrowing. Znám dost mágů, včetně jedný dálský elfky, u kterých nehrozí že by se staly Zrůdami. Ale... taky jsem viděl dost zlých věcí. Nejen teď. Hlad po moci je špatný u všech, ale u mága může mít potenciálně katastrofické následky, to musíš sama uznat." Pohladím ji po zádech a povzdechnu si. Usměju se, když navrhne příběh. "Jakýpak? O nevinné dálské elfí čarodějce, která byla svedena lstivým templářem?" Zazubím se. "Jako by to nebylo oboustranný, lištičko." Zamručím a protáhnu se. "Měli bychom jít spát." Zamručím po chvíli. Zítra nás konečně čeká ještě dost dlouhá cesta. Ale rozhovor s ní je příjemný a odvádí pozornost od toho, co se teď ve světě děje. Blýsknu po ní spokojeným úsměvem a napiju se vody.

Bimba - 02. května 2018 15:14

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bimba - 20. května 2018 12:32

Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR