autorefresh |
| |
![]() | Válka. Válka je vždycky stejná. |
| |
![]() | Tvorba postavy S.P.E.C.I.A.L |
| |
![]() | Herní mechaniky Boj a bojové dovednosti |
| |
![]() | Počáteční vybavení Vault 13 je trvale uzavřen od vnějšího světa, vlastně až do nedávna nebyl od doby svého uzavření po jaderném holokaustu otevřen. To znamená, že Vault 13 nemá žádný kontakt s vnějším světem. Jeho obyvatelé tak nevědí nic o světě venku a o tom jak to tam vlastně funguje. Dá se říci, že si žijí svým vlastním rutinním životem, když jim je vše potřebné distribuováno skrze vnitřní systémy Vaultu 13. Všichni tak mají v zásadě k dispozici to samé a liší jen v maličkostech, dle své specializace a činnosti v rámci struktur Vaultu 13. |
| |
![]() | Úvod Válka. Válka je vždycky stejná. |
| |
![]() | Vault 13 První Vault Dweller |
| |
![]() | Vault 13 Všichni |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Command center 1. leden 2162, 7:30 ...Měly byste se sbalit a rozloučit, za hodinu se sejdeme u brány. Já to věděla! Sama jsem se přihlásila mezi dobrovolníky a navíc, když jsem se včera dozvěděla, že máme být dneska ráno u správce, tak mi něco vzadu v té mé hlavě říkalo, že si mám nachystat věci už večer. V noci jsem toho moc nenaspala a přemýšlela zda tomu tak skutečně bude a pokud ano, tak co nás čeká tam venku? Co mohu nabídnout já našemu Vaultu? Jak můžu pomoct skupině dobrovolníků? Jak se s tím nakonec smíří můj otec s kterým jsem bydlela v rezidenční zóně? Hledala jsem odpovědi na spoustu otázek a na některé si dovedla odpovědět. Na některé však nikoliv. Nakonec mě však únava přemohla a já se odebrala do sladké říše snění. Od včerejšího večera už mám své věci v kufříku nachystané. Pistoli, munici... Když jsem chystala tyhle dvě věci, pobavila jsem sebe samu. Snad se nezastřelím. Mé přednosti jsou přece jenom jinde. Taky nůž, stimpaky, vodu, jídlo a samozřejme kufřík první pomoci. Nyní už jsem se chtěla jen rozloučit se svým tátou. Vždycky stál při mě a vždycky jsem se na něj mohla spolehnout, věděla jsem za kým jít když jsem potřebovala pomoc. Tam venku... Bude to jiné. Rozhlédnu se po ostatních dobrovolnících, kteří se rozhodli pomoct při hledání vodního čipu. Vidím ženu a muže. Oba znám od vidění, víc však nic. On... Už od pohledu vypadal jako drsňák, co se vyzná ve zbraních. To nešlo přehlédnout. Ona... Nevím. I kdybych si tu ženu prohlížela ještě chvilku... Prostě nevím jaké jsou její přednosti. Mě samotnou mohli ostatní znát skrz můj bílý plášť, kdy patřím ke zdravotnickému personálů našeho Vaultu 13. A jaké znalosti bych mohla nabídnout dál? To jistojistě brzy zjistíme. Moc času nyní nemáme a chci ho co nejvíc ještě strávit se svým tátou, ale myslím si, že bych měla vědět alespoň něco málo. "Ahoj." Promluvím nakonec jako první potom co nám dal správce prostor. "Já jsem Holly." Promluvím ke Gall a Johnovi, kteří jsou hned vedle mě. "Vypadá to, že spolu teď strávíme nějakej čas." Usměji se. "Musím se ještě rozloučit se svým tátou, tak kdybych se chvilku zdržela, počkejte na mě prosím." Ano, byla jsem dochvilná ale tahle situace... člověk ji přece jenom zažije za celičký svůj život jen minimálně. Jestli vůbec. "Vy už jste nachystaní?" |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Command center 1. leden 2162, 7:30 Je to tady, Den D. Včera jsem moc nehýřila, ostatně myšlenkami jsem už beztak byla někde jinde. Mentální příprava je neméně důležitá jako ta materiální, tak proto jsem se na oslavě spíš stranila a prohrabávala se přes vzdálený přístup našimi archivy, jestli z meteorologických dat a skenů povrchu vyčtu něco, co bych ještě nevěděla. Staré žurnály a knihy jsou mi k ničemu, svět nahoře se určitě stihnul desetkrát změnit. Zda k lepšímu či horšímu si nechám až poprvé stanu mimo území vaultu. Chtěla jsem si aspoň pročíst psychologický a zdravotní posudek předchozícho Vault dwellera, abych si dala do kupy co je to za člověka, ale narazila jsem na zaheslovanou databázi, do které se se svým oprávněním nedostanu. Zkrátím to - šla jsem spát relativně brzy. Teda, spát... Před mou ubikací čekal Greg. Nevím jak to dělá, ale vždycky je přesně tam kde ho nemůžu minout. "Chtělas odejít jen tak, bez rozloučení?" usměje se na mě a popostrčí si brýle na nose. "Ne, rozloučila bych se s tebou ráno před odchodem," odpovím a cítím se blbě. Trapně. "Já myslel pořádně rozloučila." "Aha. Tak o to jde?" "Neblbni," přistoupí ke mě. "Já to nemyslel zle." Obejmě mě, ale já se k němu nedokážu pořádně přivynout. Já se už odpoutala, on stále ještě ne. Je na něm poznat, že mě potřebuje víc, než si je ochoten si přiznat. Zatímco se probírá mými vlasy a funí mi tiše do ucha, moje myšlenky bloudí po nehostinných planinách posetými mrtvou vegetací. Přesto skončíme u mě. Chci to mít rychle za sebou. Kéž bychom se dnes večer nepotkali. Dělá si to akorát horší. Ráno. Fakt, že se sprchuji možná naposled v životě, si nepřipouštím. Je to prostě další den ve službě. Obléknu se do své kombinézy, přes ni navléknu bezpečnostní vestu, připnu si opasek s pouzdrem na pistoli a nůž, přes rameno přehodím tašku s ostatními věcmi. Že v místnosti nejsem sama si uvědomím vlastně až ve dveřích. "Takže... takhle odcházíš?" ozve se za mnou chladně. Otáčím se k sedícímu Gregovi. Ústa má stažená a je poznat, že zatíná čelisti. "Jo. Mám schůzku se Správcem, nechci přijít pozdě." Greg mlčí, žádná odpověď. Vyčítavé ticho by se dalo krájet. "Tak ahoj, kdyžtak... zas někdy, až se vrátím," vyhrknu a mám se k odchodu. "Mohlas říct ne. Proč jsi to neudělala?" A je to tady. "Já se o tom nechci..." "Kdokoliv jinej! Kdokoliv! Sakra, proč ty?" Pokrčím rameny a mlčky sleduju jeho naběhlou žílu na čele. "Jseš sobec!" vykřikne. "Končím, Gregu." "S čím jako? Se mnou?" "Se vším," odpovím chladně. "S vaultem a jeho kovovejma stěnama. S tebou a tvým neustálým fňukáním. S tím posraným recyklovaným vzduchem a vodou co smrdí po chcankách. S tím každodením hučením klimatizace. Končím s těma furt stejnejma lidma, každej den ty samý ksichty a ty jejich 'Dobrý den Gal' a 'Jak vám chutnal oběd v kantýně?'. S tou posranou prací. Prostě... se vším." Greg na mě užasle zírá, nejspíš poprvé jsem se zmohla na comeback, na který by neměl chytráckou odpověď. "Tos mi nikdy neřekla, že... že to tak cítíš." "No vidíš. Asi jsem si to sama potřebovala ujasnit. Takže pokud už jsme se dostatečně rozloučili, tak já bych šla. Měj se." Po cestě do kanceláře Správce mám v hlavě podivně prázdno. Nepřítomnost myšlenek a emocí. Je to nádhera. V kanceláři už čeká pár lidí. Znám je všechny, va Vaultu se těžko jeden druhému vyhýbá. Při nejmenším od vidění se tu známe všichni. Kývnu na pozdrav a usadím se na jednu z připravených židlí. Po velmi stručném brífinku je chvíli ticho, čehož využiji a vezmu si slovo. "Budu potřebovat všechna data, která náš předchůdce stačil odeslat. Hlavně mapy, audio a videonahrávky, vše, co si uložil do Pip-Boye." Rozhlédnu se po ostatních, zda chce někdo něco doplnit. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Command center 1. leden 2162, 7:30 Život ve Vaultu 13 je jedna velká nudná rutina, takže oslava Nového roku je velmi příjemným zpestřením té šedi běžných dní. Podle toho si ji také užívám ve společnosti dobrého pití, jídla a především ve společnosti žen. Je o mě známo, že mám ženy rád. Sice ne moc, ale za to mnoho. Ano jsem tím, co by lidé za starých časů nazvaly proutníkem, nebo starým mládencem. Ale čím jiným se tak mohu ve Vaultu bavit, když na vzdělání, práci či podobné činnosti mě neužije? Lidé co mne znají lépe, vědí, že krom svádění žen, je jedním z mých koníčků i cokoliv co se dá zapálit, nebo vyhodit do povětří. To je jedna z mála věcí co mě ve škole na hodinách chemie bavila a u čeho jsem svým způsobem zůstal. Bohužel ne každý má pro moje záliby pochopení, zvlášť ne Správce, nebo naše ochranka, co nepochopí třešňovou bombu v narozeninovém dortu jako žert a bere to hned všechno vážně. Že by proto si mě Správce dneska zavolal? Říkám si když vstávám z postele ženy, jejíž jméno si nepamatuji a nehodlám tu zůstat tak dlouho, abych se na něj zeptal. Natáhnu na sebe kombinézu, obuji si pevné boty a vyrazím za Správcem, abych ho nenaštval tím, že snad přijdu pozdě. Při příchodu si prohlédnu přítomné dámy a přemýšlím přitom, jestli na mě zase není nějaká stížnost ohledně nevhodného chování, obtěžování, či z jiného nesmyslného důvodu. Ale mýlím se. Správce má jiný zájem a já si matně vybavím, že jsem se z hecu přihlásil už před pár týdny, kdy vyšel ten první... Kruci... Zrovna moc se mi nechce ven z Vaultu, ale nehodlám se Správcem hádat. Navíc bude lepší, když budu pár dní. „Ale jistě krásko.“ Povím doktorce s rošťáckým úsměvem na tváři. Samozřejmě lžu, nebo vlastně možná ne. Netuším co si sbalit, nebo proč si něco balit. Správce nám určitě dá na cestu všechno co budeme potřebovat, navíc po cestě jsou určitě výdejní automaty, kde si doplníme jídlo, vodu a stimpaky. „Půjdu si dát ještě sprchu a snídani. Takže za hodinku!“ Oznámím svůj plán a vydám se ke svému pokoji dát si teplou sprchu a potom i něco k jídlu v kantýně. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni
„Moc toho není. V Pip Boy máte nahranou mapu Jižní Kaliforinie a lokaci nejbližšího Vaultu, kde by měl být vodní čip.“ Pokračuje asistentka a pošle Gal do počítače potřebná data. Od předchůdce mnoho informací není, vlastně nejsou žádná, krom směru cesty k Vaultu 15. Dá se říci, že si váš předchůdce nepotrpěl na nějaká hlášení o průběhu cesty, psaní deníku, nebo na podobných věcech co by ho zdržovaly v jeho úkolu. |
| |
![]() | Všichni Vault 13, Command center 1. leden 2162, 7:30 No úžasný. Jdeme ven a nemáme prakticky nic v ruce. Jen zastaralou mapu, kde není prakticky nic zaznamenáno a náš předchůdce byl nekompetentní lempl, který místo na misi šel nejspíš na výlet a jaksi "zapomněl" na důležitost svého poslání. A Správce... Inu, čím vyšší pozice, tím větší hovado. Ten mi chybět nebude. Připadám si spíš jako vyslaná do exilu, než jako někdo, na němž závisí úspěch mise a v podstatě přežití celého vaultu. Pistole a nůž? To už rovnou mohli rozdat gladiátorské helmy a vypustit šelmy. Nahlas ale své myšlenky neříkám. Ne proto, že bych se bála udělat si u někoho škraloup, ale prostě jen proto, že člověk nikdy neví, co od koho ještě získá. Usměju se na asistentku a mile ze zeptám: "Nemáme teda žádné informace o tom, co je venku? Žádná meteodata, biometrické skeny povrchu, nevíme nic? Máme jen sto let starou informaci, že támhletím směrem by možná mohlo něco být a to je vše? Ani netušíme, na koho nebo na co můžeme narazit? Jaká je venku úroveň radiace? Jak se změnilo celé podnebí našeho kontinentu? Dostali jsme jen informaci, že máme jít tamtím směrem a že možná tam něco bude. To jako vážně?" Stále se usmívám, to mám nacvičené. Na některé lidi obyčejný úsměv účinkuje víc než kdybych jim zvětšovala nosní dírku ústím pistole. I když k tomu taky možná dojde, kdo ví? Bishopa přejdu bez povšimnutí. Jeho charakter znám až moc dobře, jako členka Bezpečnosti jsem se s jeho prohřešky vypořádávala častěji než by mi bylo milo. Jeho záletnická povaha mě nechává zcela chladnou. Pokud jde s námi, bude se držet na uzdě a soustředit se na misi. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Command center 1. leden 2162, 7:30 Pokrčím rameny a dál už na asistentku netlačím. Holt musím pracovat s tím co máme. Škoda že se náš předchůdce trochu víc nezhostil role prvního průzkumníka naší uzavřené komunity a nedodal nám více informací. Vše pro něj muselo být úplně nové, neřku-li fascinující, a přesto nám nepodal jedinou zprávu o tom, jak to venku vypadá. Narazil na vegetaci? Na zvířata? Na lidi? Jak se svět asi proměnil za ty desítky let, kdy na povrchu zuřila válka? Tyto a mnohé další otázky mi víří hlavou po cestě do výstrojního skladu. Než se vydám ven, chci mít jistotu, že dostanu vše co vault může postrádat. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Command center 1. leden 2162, 7:30 “Amagova rodina nepochází původně z Ameriky, byly to pravděpodobně Japonci, vyrovnaní a disciplinovaní. Jsou známí svým rodinným výcvikem a předáváním kulturních znalostní vlastního lidu. Sám Amago by se dal klasifikovat jako takový novodobý samuraj, i když těžko říct co samurajové vlastně jsou, protože se o nich nepíše v žádném zdejším deníku, který Vault nabízí.“ Jsem tichý a nenápadný společník, který se také účastnil schůze u Jacorena. Od Marie jsem převzal vybavení. Na pistoli jsem se dlouze díval, než jsem jí dal s ostatním vybavením do kufříku. Asi jsem přemýšlel nad tím, že tam venku bylo něco na co tahle zbraň nestačila ani předchozímu Vault Dwellerovi. Ve Vaultu zase nebylo tolik japonců, aby ostatní nevěděli kdo jsem. Představování jsem tedy vynechal a čekal, až si i ostatní vezmou své vybavení a bude se moci pokračovat. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Obytné pokoje 1. leden 2162, 7:30 Odcházím z velícího centra s jasným plánem dát si před odchodem sprchu a snídani v kantýně. Při odchodu ještě věnuji lehký úsměv asistentce a ostatním slečnám v upnutých modrých kombinézách co nenechávají moc prostoru představivosti. Jo život ve Vaultu, to je pohoda, klídek a bezpečí. Škoda jen těch problémů s vodou. Škoda, že musíme hledat nějaký čip, kdo ví kde. Na pokoji si dám rychlou sprchu, pak se znovu obléknu do kombinézy, pevných bot a nasadím si Pip Boy. Rovnou si vezmu i zbytek věcí, které jsem vyfasoval a vydám se do kantýny dát si pořádnou snídani. „Tak, co máme dobrého?“ Podívám se na nabídku výdejního automatu a dám si nějakou masovou směs s nějakou přílohou a trochu pečiva. „Jo snídaně, nejdůležitější jídlo dne!“ Začnu si pochutnávat na svém přídělu denní krmě. Jídlo mi přijde skvělé, ale nejsem žádný vybíravý labužník, abych řešil rozdíly mezi tím jak by mělo chutnat a jak skutečně chutná. Ne v tom se nevyznám. „Čas jít.“ Zakroutím hlavou, když si na Pip Boyi všimnu, že čas na loučení a balení přidělený Správcem skoro vypršel. Vlastně si musím trochu pospíšit, abych k východu nepřišel pozdě...nepochybuji totiž, že by mě ta svině Správcovská vyhodil za dveře Vaultu tak i tak. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Command center - u brány 7:30 - 8:30 Ale jistě krásko. Na Johnova slova zareaguji úsměvem. Něco málo jsem o něm slyšela, ale kdo ví, jestli je to vůbec pravda. Tak či tak, dokázalo to potěšit. Mezi dobrovolníky se taky ukázal náš Amago. Znala jsem ho a jsem za něj ráda. Se zbraněmi to taky určitě umí a pokud by nás venku čekalo nějaké nepříjemné překvapení, jsou se mnou lidé kteří pomohou. Co bych Vám tak vlastně o sobě ještě řekla. Jsem přibližně 175 cm vysoká, štíhlé postavy, dlouhé blond vlasy. Nosí náušnice z nerezové oceli a samozřejmě kombinézu vaultu 13. Kdo měl to štěstí mě vidět s vyhrnutými rukávy, mohl si také všimnout, že levou ruku mám kompletně zdobenou tetováním. Vlastně jsem jednou viděla stařičké obrázky jak to na světě kdysi vypadalo a zaujalo mě to. Od zápěstí výš se táhnou smrkové stromy, měsíc a nad tím vlčí hlava, kterak cení zuby. Vlk je prý ochránce. Nechybělo tam ani vyobrazení našeho vaultu. Vlastně takový malý příběh? Možná mapa? Tak jako tak, mě se to líbilo. A můj věk? Není to ani víc a ani míň než 22 let. Když jsem se z Command center zpět do svého bydlení, kde žiji s tátou... Neobešlo se to bez slz, obejmutí, úsměvu, příslibu úspěchu a toho, že se vrátím. S kufříkem v ruce, vydala jsem se na smluvené místo k bráně. V hlavě se mi honilo snad tisíc myšlenek najednou. Pohledem zjistím, že jdu akorát. |
| |
![]() | Díra 13 Všichni Vault 13, Command center - brána 1. leden 2162, 7:30 - 8:30 Přetočím se na bok a přitáhnu si přikrývku až ke krku, když v ten okamžik zrovna zapípá pip-boy na mém nočním stolku hned vedle porcelánové vázy s kytkou z papíru. Jedna z věcí, kterou si babička sebou do Vaultu v kufru přinesla, prý je vzácná, pochází z Ruska. Ta váza, ne papírová kytka, jen pro upřesnění. Tři kufry plné věcí, tolik jsme toho měli navíc oproti ostatním. Dědeček byl konzul sovětského svazu, kdysi mi vyprávěl, co ten svaz vlastně byl. Dneska už si vzpomínám jenom na to, že tam měli opravdu velkou slabost pro červenou barvu. Já osobně spíš ocenila babiččiny šaty, přesto že proti kombinéze jako takové nic nemám, jen těžko v ní nějak vyniknete a odlišíte se od ostatních. Takže jo, já jsem to děvče v karmínových šatech. Dědeček pro změnu měl slabost pro komiksy, Barbar Grognak, Silver Shroud, Unstoppables ale hlavně, a především Mistress of Mystery. Nejspíš proto jsem se rozhodla přihlásit na tu výpravu, zažít dobrodružství, vidět víc než samé stěny, stěny a stěny a zase stěny, co jen omezují ve všem. Sakra! Budík! Správce! Přesně proto pípal! Safraporte! Odhodím přikrývku div neshodím rodinné dědictví v podobě vázy s kýčovitým barevným vzorem. Jen trochu zatančí, ale jinak zůstane díky Bohu na místě, jinak bych se sem už opravdu v životě nemusela ani vracet. Rychle a tichosti se nasoukám do kombinézy, jak moc ráda bych si vzala na sebe své šaty, nerada bych si je ale zničila. Holt nemůžu mít všechno. Na ruku si nasadím pip-boye a obezřetně se vyplížím z bytu. Když jsem dostatečně daleko od něho, rozběhnu se na místo určení. Dorazím tak akorát načas abych stihla Správcův projev o našem úkolu. Část pozornosti ale věnuju druhým dobrovolníkům. Chlapík, kterého máma nazvala nejednou dost nelichotivě, potom ten s šikmýma očima, a ještě jeden kterého vůbec neznám. Potom už zbývala jen doktorka, myslím že jsem u ní jednou byla na standartní povinné prohlídce a na samý závěr bachařka! Jednou mě načapala, jak jsem se plížila do uzavřené oblasti. Moji výmluvu že moc co jiného se tu dělat zrovna nedá, zrovna nepřijala. Běžte se rozloučit, těmi slovy se rozloučí na závěr Správce. To určitě! Rodiče nevědí, k čemu jsem se to upsala a kdyby jo, nejspíš by mě svázali, hodili do skříně a tu omotali řetězem. Záletník nezahálí a začne cukrovat s doktorkou. Hned na to mi ale připomene, že jsem ještě nesnídala, tak se vydám do jídelny, a vlastně ani ta sprcha nezní špatně. Šedesát minut uplyne rychle a brzy tak zamířím k východu, s menší zastávkou pro vybavení. Dostala jsem pistoli a nůž, no snad si nevystřelím mozek a nevypíchnu oko, láhev vody, zásobu jídla na sedm dní a čtyři stimpaky. Čas na dobrodružství! Vzhled: Natalii je podle vašeho odhadu mezi 18-19 lety, je zhruba 160 cm vysoká, štíhlá a pohledná, tmavě zrzavé vlasy má spletené do copu do poloviny zad. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni
„Výborně. Jste tu všichni.“ Prohlédne si správce půl tuctu lidí vybraných pro nelehkých úkol. Všichni na sobě mají oblečené své modré elastické kombinézy s velkou zlatě vyšitou třináctkou na zádech. Na nohou mají všichni pevné boty vhodné na dlouhé cesty a v rukou či kapsách mají všichni nějaké to potřebné vybavení, které je dle úvah Správce dostatečné pro splnění úkolu.
Jakmile dveřmi prošel poslední člen výpravy, tak zase začaly za skupinou uzavírat. Nyní již není cesty zpět. Jediný, kdo může nechat dveře opět otevřít je Správce a ten tak učiní nejspíše až se vrátíte s vodním čipem, nebo hlášením o pokroku vaší mise.
|
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Hned jak jsme vylezli, musel jsem se dotknout jeskynní stěny. Bylo to něco jiného, než technické průchody uvnitř Vaultu, bylo to přírodní. Po chvilce, když už jsem měl toho hmatání dost, stočil jsem pohled na Eda, který ležel vyhublý na zemi. Kvůli pištění v okolí jsem si připravil nůž jako primární zbraň. Dveře zpátky do úkrytu byly uzavřené. „Tady nemá smysl zůstávat. Půjdeme.“ Pronesu klidně a s nervozitou v kroku vyrazím vpřed, svítíc si baterkou z Pipboye. |
| |
![]() | Díra 13, tedy Vault 13 ;) Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Bylo na čase vyrazit! Je to poprvé, co masivní vrata oddělující nás od světa venku vidím na vlastní oči a nejenom jako, „Velký, kulatý kus železa,“ popis. Sešli jsme se před nim všichni, nikdo si to evidentně nerozmyslel. To je fajn, čím víc nás půjde, tím líp. Cíl naší cesty, Vault 15. Snad uvidíme ale trochu víc a nebude to jen nudná cesta z jednoho Vaultu do druhého a zpět do prvního. Bez velkého zdržování nás nakonec Správce pustí ven. Když se začnou masivní dveře se skuhráním železa zavírat, přece jenom tolik námahy v tak krátkém čase po desetiletích nečinnosti, dostaví se zvláštní pocit. Nadšení mísící se značnou dávkou nového strachu, který dost přiživuje pohled na bělostnou kostru. Jedno je jasný, rozhodně to není náš předchůdce, vznikne tak ale jiná otázka. „Kdo to je? Myslela jsem, že nikdo kromě toho před námi a nás, se na povrch nevypravil?“ Zamyslí se nahlas, modré cáry kombinézy nenechávají moc prostoru k pochybám. Obezřetně se ke kostře přiblížím, vezmu pip-boy, a hned zase o několik kroků couvnu, jako by se snad kostěná ruka po mně mohla natáhnout. Zkontroluju, jestli v něm není nějaká holopáska. Jeden nikdy neví. „Promiň Ede.“ A potom ho stejně opatrně položím vedle jeho majitele. Japonec navrhne, že bychom měli vyrazit. Nejde mu nedát za pravdu a tak jen přikývnu. Zapnu tedy taky baterku a vytáhnu pistoli. Sakra, taky nám mohli dát nějaký rychlokurz. Prst ale pro jistotu držím daleko od spouště. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Vault 13 Gal |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Tohle musí být omyl. Musí. Jiné vysvětlení pro to není. Vybrán jako dobrovolník do expedice vyrážející na povrch za úkolem nalezení nějaké shit součástky. Vždyť už jen to zadání vypadá jako hodně velký vtip. Vodní čip ? CO to sakra je ? Neměl by být Vault dokonalý ? měl nás uchránit na dalších x set let. Ať dělám co dělám, v duchu se sám sebe snažím přesvědčit o nějakém velkém omylu. Hovno jako já bylo vybráno aby se potulovalo po děsivém povrch naší rozmašírované planety. U ostatních to dává smysl. Byla tam zdravotnice, drsnej chlápek v letech, nějaká vědkyně, šikmé oko a pár dalších existencí. Všichni měli nějaký účel, smysl. A já ? Co budu kurva dělat na povrchu já ? honit mývaly a dělat náhodný terč ? Nope. Ani po té hodince pauzy jsem nepřišel na odpověď. Vtip to evidentně nebyl a já byl tak odkázaný na skupinku profesionálu kráčející do oka vulkánu. Jsem v prdeli... Poberu co můžu. Nějaký žrádlo, pití, bouchačku a nůž. A ostatní krámy. Stejně toho moc není. V podstatě jsem komplet připraven. Neoslovuji ostatní, jen je očkem skenuji. Někdo vypadá jako fajn osoba, někoho znám jen od pohledu. Nevím. Sám jsem jen červ vydolovaný z té nejpodřadnější stoky. Černá ovce téhle velké svaté archy. Ten kdo nic nedělá a nikdy ani nic dělat nechtěl. Prostě jen žil jak mohl.... ....ale s tím je konec. A je to tu... Chvíli jsem se cítil jako normální člověk. Už je to ale pryč. Zase jsem jak Alenka v říši divů a to jsem ani nevytáhl paty z archy. Deprimovaně sleduji dlouhou proceduru otevírání pravěkých dveří a trpce snáším ten hlasitý skřípavý zvuk. Ale je hotovo. Dveře otevřeny. Hůra na svět. Leda hovno. Už při prvních pár krocích temnou jeskyní nás zastihne jasná výstražná zpráva. "Holy shit....mrtvola..." Vyjeknu jak zděšená holka. Né moc hlasitě, ale mělo to i ten pískavý podtón. "....Ed asi vykročil špatnou nohou.." I ostatní si všimli té kostnaté kreatury a zareagovali po svém. Okamžitě souhlasím s panem Šikmookým. Musíme pryč. Ale stejně zabořím svůj pohled do čerstvě odloženého Pip-boye. "Tohle je škoda tu nechávat....strejda Ed to stejně už nepotřebuje.." Ať už s ním ta holka dělala cokoli, rozhodně nestojí za zrezivění v téhle díře. Takže se sehnu, seberu ho země a schovám na horší časy. Pro mě za mě ho klidně ponesu i v ruce. Je to fuk. Vše má svou cenu... A když už jsem u toho, prohledám i ostatní části našeho skeletona. Nikdy nevíš co mezi kostmi může být. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Taková Krysa obrovská měří tak dvacet až třicet centimetrů, má černou lesklou srst, rudá očička, odporný nos a dva až tři centimetrové zuby, kterými se nepochybně umí pořádně zakousnout do masa. Taková krysa může váži něco mezi 200g až jedním kilogramem. Kolik jich tu v temnotě jeskyně je? Mnoho. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní No skvělý. Rozsvítím baterku, jak se za námi zavřou masivní dveře. Tady máte polohu, kopanec do řiti a snažte se. To je přístup Správce, kterému bych nejraději dal do záchodu třešňovou bombu. To by mi zvedlo náladu. To už se Natalie ohýbá pro počítač nějaké mrtvoly, tak ji na to trochu posvítím svoji baterkou. No spíš ji posvítím na pozadí upnuté v té krásně modré kombinéze a hned se mi o něco zvedne nálada. Možná tenhle výlet nebude úplná ztráta času. Začnu se lehce usmívat, když sleduji společnost ve které jsem se ocitl. No pánům pozornost nevěnuji, ti mě prakticky nezajímají. Kdo že je John Michael Bishop? Inu je muž kolem 30 let, co měří tak 185 centimetrů a váží něco kolem 90 kilogramů. Ne většinu této váhy netvoří tuk, nýbrž svaly způsobené dřinou v tělocvičně Vaultu. No vzhledem k mému způsobu života ve Vaultu nejsou svaly na škodu, navíc je tělocvična jedno z mála míst, kde jsem mohl zabít nudu a vypustit trochu páry. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Byl jsem trochu napřed všem ostatním, protože je upoutala mrtvola ležícího Eda na delší dobu, než mě. Když jsem byl ve Vaultu, tak mě rodiče trénovali v disciplíně, ale praxe je něco jiného, než teorie. Jakmile jsem uviděl před sebou to podivné stvoření, tak mě to prostě vyděsilo. Bezhlavě jsem se proti té kryse rozeběhl se svým nožem. „Hya, Hya.“ Začal jsem proti ní švihat zbraní s úmyslem jí zabít. V obličeji mi zůstával vyděšený výraz. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Jak se sem Ed dostal? Nikdy jsem přece neslyšela, že by někdo opustil náš Vault. Opatrně si přičupnu prohlížím mrtvolu. Tedy spíš jen to, co z ní zůstalo. Pip-boye, ani Spencra, který vypískl jak malá holka... Nevěnuji jim tolik pozornosti, i když jsem vše samozřejmě vnímala. To už se zvedám abych šla dál za Amagem, jediným který šel dál zatímco se ostatní včetně mě zarazili u Eda. V tom ale... Pohled mi padne na světlo, které míří přímo na pozadí patřící Natalii. A šlo od Johna, jak hned následující okamžik zjistím. Prostě chlap. Zazubím se na Johna a když kolem něj procházím, pouze špitnu. "Nech toho, krasavče." Vrátím mu jeho oslovení a schválně do něj mírně narazím ramenem. Když pomalu doháním Amaga, prudce se mi zvýší tep. Už teď vím, že nesnáším krysy! Tak odporný stvoření! Když ale vidím jak vypadá, její zuby... Hned mi došlo od čeho měl Ed ta zranění. Amago se pustil do boje, ale krysy se většinou nepohybují samostatně. A ještě takhle velký a odporný. Bylo mi jasný že v boji příliš nepomůžu. Pohledem rychle přejedu okolí a když vidím zatím pouze jednu, udělám několik rychlých kroků zpět. "Pomoc! Rychle!" Křiknu na ostatní. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Co? Na okamžik se zmateně rozhlédnu, když na mě někdo promluví. To už je Holly na cestě za Amagem a já proud světla baterky namířím směrem, kterým odchází. Je jen shodou okolností, že osvětlím odcházející Holly. „No co, čas vypadnout.“ Pokrčím rameny a vydám se do chodby za nimi. „Co?!“ Okamžitě zbystřím, jak se ozve slovo pomoc, netuším co se děje, ale nůž v pravé ruce sevřu pevněji. Pistoli moc nedůvěřuji, nikdy jsem reálně nestřílel a nechci se to učit v průběhu boje. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Jenom jsem rozbitého pip-boye vrátila na místo, neznámý, který předtím vypískl skoro stejně jako to, co se schovávalo ve tmě, si ho vezme. Třeba ho svede opravit? Sama se spíš ale se zájmem začnu věnovat holopásce a jejímu záznamu. Deník na něm je ale opravdu dost krátký a Edova cesta skončila dost rychle, ne třeba při návratu z ní. Kam ale měl namířeno? Proč? Z nějakého důvodu už někdo, někdy někoho ven vyslal. Bez víc podrobností je to ale jenom hádání ve tmě. Holopásku nechám v Pip-Boy, možná já sama bych si mohla vést deník nebo něco podobného, uvidí se. Teď bych se ale nejradši dostala odsud, mám totiž pocit, jako by mě něco pozorovalo. V ten okamžik se ozve výkřik o pomoc a já sebou trhnu. Sakra! Měla bych něco udělat? Ani nad tím víc nepřemýšlím a vydám se rychle ke zdroji. Hned toho zalituju, když uvidím tu ohavnost. Fuj, fuj, FUJ! Něco tak odporného jsem v živote neviděla ani v té nejhorší noční můře. Asiat se to pokouší zapíchnout. Jen při matné představě, že bych se k tomu měla přiblížit tak blízko, je mi skoro na zvracení. Přesto podvědomě, možná instinkt přežití nebo spíš asi jenom strach, mě přinutí napřáhnout pistoli před sebe. „Proč nám sakra nedali rychlokurs!“ Snažím se krysu zaměřit, jak nejlíp dovedu, sakra. Střelba nemůže být tak těžká. Změřím mířidly cíl, pevně držet zbraň, připravit se na kopnutí a zmáčknu spoušť? Snadný! Popravdě nepřijde mi to o nic snadnější i když se o tom přesvědčuju. „Uhni!“ Vykřiknu na Asiata, v naději, že tak dostanu lepší výhled a pokud se mi naskytne, zmáčknu spoušť. Jestli ne a překáží mi v tom, prst mám od spouště. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Velká vrata se otevírají a spolu s ostatními pěti společníky čekáme se zatajeným dechem. Mimoděk si položím dlaň na rukojeť pistole v pouzdru u pasu. Nečekám, že se na nás hned něco vyřítí, ale dotyk mé zbraně mě uklidňuje. Na druhé straně jen holá skála a v dálce, kam nedosvítí světla vaultu, tma. Nečekkám na pokyn a vyjdu ven. Skoro hned zakopnu o cosi na podlaze, co pokládám za hromadu odpadků. Jakmile si ale všimnu kostí a vybělené lebky, zahoupe se se mnou svět. Mrtvolu jsem samozřejmě ještě nikdy neviděla. Odvrátím od nebožáka zrak a jeho ohledávání nechám ostatním. Cosi mi říká, že bych se neměla rozpytlovat hromadou starých kostí, i když patřily jednomu z nás, obyvatel vaultu. "Co to...?" pronesu tiše spíše pro sebe. než pro ostatní a opět se dotknu pistole u pasu. Mám pocit, že tu něco nehraje. Jako bych zaslechla jakýsi pravidelný zvuk, ozývající se mezi ozvěnou našich hlasů. A pak si toho všimnu. Dvojice rudých světýlek kdesi ve tmě před námi. Moje ruka okamžitě nacvičeným pohybem vytasí zbraň. Lehce přikrčená svírám pistoli obouruč a mířím do tmy. Amago, ten mladý asiat, je už ale přede mnou a potvrdí mi svou reakcí, že to něco před námi nemá přátelské úmysly. Na jeho bojový pokřik a vzápětí i volání ostatních reaguji bez zaváhání. Pokročím dál od kostlivce a jakmile spatřím podivné čtyřnohé tvory, zamířím a střílím. Každý výstřel pečlivě vážím, nerozhazuji náboje. Pokud se přiblíží další tvorové, přesměrovávám palbu na nové cíle. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Je po všem. Ta věc, kterou Amago zlikvidoval nožem, tu určitě nebude sama. Žádné zvíře nemůže přežít bez reprodukčního partnera, čili minimálně jeden další jedinec tu někde bude číhat. Se zbraní v ruce vykročím dál jeskyní, oči i uši na stopkách. Nechci tu trávit víc času než je nezbytně nutné, takže rovnou hledám východ ven. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Všichni jsou tak hr do boje, že najednou zůstávám vzadu a jediné co můžu dělat je svítit na cestu a kochat se pohledem. Proč taky ne! Pokrčím rameny, v ruce sevřu nůž, kterému věřím víc než pistoli a mířím za ostatními. Svítím v před, sleduji dění v chodbě přede mnou. nehrnu se tam. Tvora co Amago zabil si raději moc neprohlížím a prostě jdu za všemi přede mnou. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Fuj! Srdce mi bije jako o závod, všechno ale naštěstí skončí dřív, než začne a ta ohavnost je pryč a snad i nadobro mrtvá. Fuj! Pomalu teda skloním zbraň. Fuj! Snažím se na to stvoření nemyslet, ale mám pocit, jako bych o to víc, viděla ty žlutý zuby, odpornou vrásčitou kůži, drápy, a červený oči. Fuj! Teprve až po chvilce si všimnu, že nejsem jediná co přispěchala na pomoc a pohled mi hlavně sklouzne k bachařce (Gal). Přesněji k způsobu, jakým drží pistoli. Napodobím to jenom jak nejlépe svedu. Že by už někdy střílela? Když udělá krok, tak jí následuju. „Jsi v pohodě?“ Otočím se na Asiata. „Neměli bychom se tu rozhlídnout?“ Navrhnu, i přesto že sama bych nejradši odsud pádila tak rychle, jak jenom dovedu. „Co když Ed nebyl jedinej? To by bylo...“ Sama netuším co, vzrušující, zajímavé, znepokojující, asi všechno. Proč to nikdo nikomu neřekl? Měl snad Správce z něčeho strach. Jedna kostra a tolik otázek. Pomalu se mi začalo vracet moje nadšení, přece jenom, je to dobrodružství, po kterém jsem tak tužila! Plné záhad, ohavných příšer a určitě šťastného konce. „Mimochodem, jsem Natalia, většina mi ale říká Nat.“ Představím se, zatím co následuju bachařku a baterkou svítím tam, odkud mám pocit, že mě něco sleduje. Několikrát se i ohlédnu, tam je ale jenom ten svalnatej chlapík. Takže nic nebezpečného. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Tu věc zabiju celkem snadno a s tím se vytratí i moje nervozita. Nevím jaké to mělo úmysly, ale je to mrtvé. Natálii k odpovědi jen souhlasně přikývnu. "Ano, asi bychom měli... tu zůstat a rozhlédnout se. Nevím co to bylo, ale jde to snadno zabít. Moc tréninku jsme nedostali. Já zbraň teda nikdy nedržel. Tihle tvorové by mohli být dobré zkušební cíle k nacvičení střelby, než vyrazíme ven." Předložím otázku mezitím co si přidám data o té mrtvé věci do svého pipboye |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Yoink, moje nyní..Zvědavě si prohlížím rozmlácený pip-boy a nadějně v něm hledám jakýkoli další užitek. Ale je to beznadějné. Je to jen kus šrotu. Asi. Tak i tak převezme priority mé pozornosti nově objevený přírůstek. "Co to sakra je....vyhublý vykastrovaný pes ?" Plácnu to první co mě napadne. Ani nevím proč. Jen stěží udržuji klidný výraz a pomalu ustoupím do zadní části skupinky. To abych dal šanci těm schopnějším, samozřejmě. ..musím zdrhnout...ale kam...vault je zavřený, správce na nás sere a všude je jen tma... Než se rozkoukám, krysa je vykuchaná šikmým okem a pomalu se zase vydáváme vpřed. Skoro jako by se nic nestalo. Přesto se překonám a zdvihnu krysu za ocas, tak abych si jí pořádně prohlédnul. Je to má nová hračka. Místo ní nechám leže na zemi zničený pip-boy. Stejně je moc těžký. Ale oproti ostatním nezahálím. Tam kam jdou, jdu i já. Pěkně uprostřed skupinky. Tam kde je nejvíc bezpečno. Snad. "....já jsem určitě nebyl jedinej"..." Tichým pískavým tónem imituji mrtvou krysu a za ocas s ní komicky kolíbám jak s nějakým řetízkem. Stupidní otázka...prostě pojďme odtud než se to tu nahromadí dalšími hladovými Ratatouille.. No a kdo vlastně jsem já. Mladý 19letý kluk s podprůměrnou výškou a váhou. Černé vlasy, nezjizvená umouněná tvář a věčně obnošené špinavé oblečení. Va Vaultu prakticky totální nicka. Taková černá ovce celého bunkru. Nikdy extra nepracoval ani se nevzdělával, jen si prostě jel to svoje. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Byla jsem ráda že se s tou krysou Amago vypořádal tak rychle a že tady byli i ostatní. To už Gal jde se zbraní v ruce dál a ostatní ji následují. Na malou chvíli zalituji že jsem se nikdy nezajímala o zbraně. Ať už střelný nebo nějaký nože. Vždyť já to vlastně nesu ve svý podstatně jako něco navíc. Co s tím budu vlastně dělat? "Já chci být co nejdřív venku." Odpovím Nat a Amagovi na jejich úvahy ohledně toho, že bychom se zde mohli rozhlédnout. "Ale pokud to tady chcete omrknout, vydržím to. Jen... ty krysy jsou prostě odporný!" Snažila jsem se držet zhruba uprostřed skupiny. Dokud... "No to si děláš prdel!" Volnou rukou si přiložím před pusu a myslela jsem že se normálně pozvracím. To když Spencer houpal s tou mrtvou krysou ze strany na stranu. "Zahoď to!" Vyjekla jsem ještě a nechala ho projít dál. Vedle tebe teda nepůjdu chlapče. Nechám pomalu všechny projít, ale poslední jít určitě taky nechci! Dokud nebudeme v bezpečí, musím být nablízku někomu kdo to umí se zbraní. Budeme vůbec v bezpečí než dorazíme do Vaultu 15? To už se blížil John. Ten vypadal, že si se zbraněmi tyká. "Můžu jít tady s tebou?" Zeptám se ho. "Teda jestli nebudeš chytat ty krysy jako Spencer." Dodám vzápětí. Přeběhne mě mráz po zádech a nepatrně se z toho ještě oklepu. "Už aby jsme byli venku." Dodám tiše. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Natalia. Poznamenám si jméno jedné z mých společnic. „Ale jistě, krásko.“ Povím Holly a Spencrovi s jeho novou přítelkyní nevěnuji pozornost. Raději ani nechci vědět k čemu tu krysu chce, jestli ke svačině, nebo k něčemu důvěrnějšímu. „Tyhle nechutnosti opravdu sbírat nehodlám.“ Zakroutím na Spencrem hlavou a víc pozornosti mu nevěnuji. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Asiat souhlasí, to mě potěší a vlastně má i pravdu, ty ohavnosti by mohli posloužit jako terče na cvičnou střelbu! Takový rychlokurz! Jestli nás teda nesežerou. Doufám, že i ostatní budou souhlasit. Doktorka souhlasí nesouhlasí, pokud by tady vládla demokracie, tak jsem ve většině! Jenže takhle už nic nefunguje, teda jestli někdy fungoval tenhle systém, kdyby jo, určitě by na jeho principu nejspíš fungoval i Vault. Potom ten neznámy kluk (Spancer) vymění pip-boy za mrtvou ohavnost. Věnuju mu a jeho hračce pohled plný naprostého znechucení. „To je odporný, opravdu na to šaháš?“ Konstatuju spíš, než že bych se opravdu ptala a vzdálím se od něho k bachařce a Asiatovy. Nechápu, jak se toho mohl dotknout, může se to válet kde v čem, žrát to kde co, vlastně ani nechci přemýšlet nad tím, co tady tak může žrát. Fuj! On to prostě jenom tak zvedl ze země. Nemysli na to! Začnu se plně věnovat tmě, baterkou do ní svítít a v ruce svírám připravenou zbraň, abych s ní případně okamžitě odstranila další ohavnost nebo se o to aspoň pokusila. „Nějaké rady?“ Zeptám se ještě bachařky a hlavou kývnu směrem k pistoli, aby věděla o jakou radu mi jde. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Jeskyně Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Chodba je široká asi dva metry, stěny jsou drsné, ale dá se říci, že nesou stopy opracování člověkem. To není zase tak překvapivé, vzhledem k tomu, že zde je vstup do Vaultu 13. Nejspíš původně přírodní jeskyní chodby a „místnosti“ byly rozšířeny, když se Vault budoval, ale to už je více jak půl století. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Jeskyně Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Nechal jsem zapisování poznámek. Situaci jsem nijak dále nekomentoval a vyrazil jsem prozkoumávat okolí na vlastní pěst. Většina skupiny šla rovna, tak jsem se šel podívat pár kroky na pravou stranu. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Mířím do tmy, ale nevidím žádný další cíl. Přesto zbraň neskloním, naopak jsem ještě ostražitější. Koutkem oka sleduji Spencera, toho blba, který se chová jako malé dítě. Později, až budeme mimo nebezpečí, s ním promluvím. Do té doby doufám, že ho nenapadne strkat si prsty do úst. Osloví mne Natalia, celkem hezká dívka, která se ale tváří trochu bezradně. Boj asi nebude nic pro ni, ale aspoň nám svítí pod nohy. "Radím odsud co nejdřív vypadnout," odpovím trochu chladně, ale hned vzápětí se lehce pousměju. "Drž se u mě a nechoď přede mě. Možná ještě není dobojováno. To platí i pro ostatní!" dodám trochu ostřejším tónem. Tady v jeskyni není potřeba křičet, můj hlas se v úzkém prostoru dostatečně rozléhá i tak. Vykročím směrem kterým tuším východ z jeskyně, jiných odboček, očividně vedoucích do tmy, si nevšímám. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:45, zbývá 123 dní Stále se držím nože, s pistolí si nerozumím a nechci plýtvat munici na něco co bych stejně nejspíš netrefil. Co se týče naší skupiny tak jdu jako poslední a s Holly ji tak uzavírám. Funkci průzkumníka a první na ráně mile rád přenechám našemu horkokrevnému asiatovi a slečně drsňák od bezpečnosti. „No tak to je odporné.“ Znechuceně pozoruji krysy co si z nás chtějí udělat další chod. V této chvíli nejvíce lituji, že jsem si nepřipravil žádnou zápalnou lahev, co by tento problém rychle a se vší parádou vyřešila. „Hej Spenci, hoď ji tu svoji přítelkyni. Možná pak dají pokoj!“ Houknu na kolegu s nechutností v ruce. Na nějaké složité plánování není čas, těchto odporností se zbavíme jenom, když je zaměstná požírání svých vlastní druhů. Do boje se nijak nehrnu, ale jak na něj dojde, tak budu sekat a kopat do všeho co se jenom přiblíží. Střílet nebudu, to bych nejspíš trefil sám sebe. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:45, zbývá 123 dní Na slova Gal přikývnu. Na znamení souhlasu, i když to nemůže vidět. Pak už opět dávám pozor, pevně stisknu kufřík a rozhlížím se kolem sebe. Kam jde? Podívám se za Amagem i když ostatní pokračují rovně. Domluvili se vpředu nějak posunkama? Otočím se zpět k Johnovi a zeptám se na další otázku. "Je pravda co se o tobě říká?" Na tváři se mi objevil úsměv a byla jsem zvědavá na jeho odpověď. Než se však dostavila... "Krysy!" Mám z nich až panickou hrůzu. Udělám krok zpět a schovám se za Johna. Volnou rukou nahmatám nůž, který mám sebou. Doufám, že se nedostanou až ke mě. Pokud ano, mám dvě možnosti. Buď se po nich ohnat nebo utíkat. Pevně stisknu rukojeť a rozhodnu se v okamžiku. Bodnu! |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Takhle jsem si svůj odchod z Vaultu za dobrodružství nepředstavovala! Přesněji, že mě sežere hejno odporných krysoohavností! Ale vezmu to hezky popořadě. Bachařka se sice nejprve snažila působit chladně ale nakonec se mi přece jenom dostalo rady, i když ne tak úplně té, co jsem chtěla. Ale lepší něco než nic, v podstatě to taky neznělo špatně držet se za ní. Budu jí sledovat a učit se. Trochu mě jen mrzelo, že i ona byla proti průzkumu. Popravdě přiznám, že jsem se i chtěla otočit a přidat k našemu mlčenlivému asiatovi. Ještě že jsem to nestihla, i když, na výsledku následující situaceby to stejně nejspíš nic nezměnilo. „Do…“ Víc jsem při pohledu na zrůdné odporné krysoohavné hejno neřekla. Podívala jsem se na bachařku, mlčenlivého asiata, pohled sklouzl i na lamače dívčích srdcí s doktorkou a kluka hrajícího si s mrtvou ohavností. Co budeme dělat! Uchopila jsem pevně pistoli. V tomhle případě zaručeně musím něco trefit ne? Přesto spoušť nezmáčknu a čekám, jak se zachovají ostatní, hlavně bachařka a krysoohavnosti lákající asiat. Budeme bojovat? Nebo zdrhat? |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Kalné světlo z našich Pip-Boyů osvítí záhyb skalního tunelu a odhalí to odporné klubko zmítajících se těl. Nikdy jsem se neprojevovala zbaběle a nemíním to dělat ani teď, ale dobrý stratég pozná, kdy jde do tuhého. "Pryč! Rychle odsud!" Mám krysy stále na mušce a pomalu couvám k východu. Jen doufám, že se ostatní nebudou chtít ukázat jako hrdinové. Ed by mohl vyprávět o takovém osudu. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Jakmile hromadu těch věcí osvítí světlo z mého pipboye, tak mi na moment zamrazí. Je jich tu celkem dost, možná až moc na trénink střelby. „Dobrá, rychle odsud.“ Pronesu naprosto vyrovnaně a s klidem Tentokrát svým kamikadze stylem vykročím rázně směrem k ostatním z družiny. Jak ustupuji, oháním se svým nožem, aby na mě nějaká z těch věcí neskočila. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní No aby jste se neposrali...Oženu se po ostatních hned potom co doslova potopí můj malý krysí vtípek. Očividně naší skupině chybí smysl pro humor. Ale nebudu v tom dál rejpat. Prostě pokračuji dál, už jenom kvůli našemu neočekávanému objevu. Co to je ? Krysí grupáč ? Ty by sežrali i slona.... Možná jsem divnej, ale zajímalo by mě jak rychle by nás tahle skupinka zládovala. Hodiny ? Nebo dny ? Sakra, to by byl pohled. Ale já to riskovat nehodlám. Navíc John nahodil zajímavý nápad, kterého se okamžitě chytím. "Jasně....leť Ratatouille..." A na to hodím krysu před hejno splašených vrstevníků. Ani nečekám co se bude dít. Tady jde o kejhák, takže se prostě otočím na podpatku a zdrhám jeskyní bezpečně mezi ostatními. Stejně si ale vytáhnu tu zbraň. Pro jistotu. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Nakonec je to teda ta druhá možnost, bereme nohy na ramena! Spíš teda volíme pomalý ustup ale kam? Kudy je to k východu? Napřáhnu zbraň před sebe, držím se vedle bachařky a mířidly vyhledám ty větší exempláře zrůdných krysoohavností. Tímhle tempem jim neutečeme, že na ně míříme zbraní je taky nezastraší. Jakmile se teda některá z těch krysoohavností někomu přiblíží, zmáčknu spoušť abych je pomohla držet dál. Fuj! Snad se nedostanou až ke mně. Fuj! „Hej, ty milovníku krysoohavností! Hlídej kam šlapeme!“ Zavolám na neznámého klučinu (Spencer) když si uvědomím, že většina se věnuje hejnu ale už málokdo hlídá kam vlastně šlapeme. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni
|
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Jeskyně Vaultu 13 1. leden 2162, 8:45, zbývá 123 dní "Do hajzlu!" zakleju, když se na nás náhle odevšad sesypou další krysy. Nebyli jsme dost ostražití a ani dost rychlí. Náhle si uvědomím, že jsem jediná, kdo nebyl přímo napaden tou strašnou havětí. Pistoli z rukou nedávám, ale vím, že s ní svým společníkům nepomůžu - sestřelovat jim hlodavce z nohou a ramen bych zvládla, ale to by sebou nesměli tak šít. Přesměruji tedy svou snahu na klubko krys, které se k nám blíží, a u kterého neriskuji náhodný zásah někoho z lidí. Třikrát stisknu spoušť a doufám, že hluk a záblesky výstřelů pomohou stejnou mírou jako případné zásahy těch bestií. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Jak už jsem jednou řekla, takhle jsem si to vůbec nepředstavovala! Dřív, než se vůbec naděju, skáčou ty kryso ohavnosti na mě! Okamžitě jak ucítím, jak se ty jejich odporné nožky s drápky přichytí nejen kombinézy ale i mých vlasů. Mých vlasů! Začnu lehce panikařit. Jistě, všichni by mi v takový okamžik radili hlavně klid, no snáz se řekne, hůř udělá. Začnou křičet, strachem, zlostí že se mě ty ohavnosti dotkly, dost hlasitě a ve vysoké tónině. V tu stejnou chvíli se pažbou zbraně snažím zbavit té na rameni a volnou rukou zase shodit tu, co si usmyslela, že bude moje korunka. Mrcha. Fuj! Pokud se mi to podaří, začnu do těch mrch plná zlostí střílet. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Nesnáším krysy! Uvědomím si o sobě zajímavý fakt, zatímco nakopnu další krysu. Nyní již neustupuji, stejně není kam. Krysy jsou všude, nebo mi to tak aspoň připadá. Hledat východ z jeskyně a zároveň odrážet hlodavce mi nepřijde jako dobrý nápad, ještě bychom mohly vběhnout do dalšího hnízda. „Tak pojď potvoro!“ Konečně se rozhodnu použít pistoli. Namířím směrem ke krysám a zmáčknu spoušť. Jen doufám, že ta zbraň je nabitá a že vystřelí. Pokud ano, tak střelbu opakuji, do doby,, než zbraň bude cvakat na prázdno, ohlašujíc mi, že došli náboje. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Jeskyně Vaultu 13 1. leden 2162, 8:45, zbývá 123 dní "Sundejte to ze mě!" Vykřikla jsem hned jakmile ucítím, že na mě ty krysy vylézají. Okamžitě se napřímím a začnu poskakovat, dupat. Házet sebou ze strany na stranu tak prudce jak to jen jde abych ze sebe setřásla tu havěť! Rukou, v které jsem měla svůj kufřík, jsem zvedla tak rychle nad sebe a rázem za svou hlavu abych se kufříkem bouchla přes záda. Vím, bude mě ta tupá rána bolet a vůbec nad tím nepřemýšlím. Prostě je chci ze sebe dostat! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!... Leknu se tak až se na několik málo okamžiků zadívám vedle sebe co se děje. "Padejte ze mě mrchy!" Znovu se prudce otočím a oženu kufříkem. Snažím se nabrat co nejrychleji směr pryč! Někam ven! |
| |
![]() | Vault 13 Všichni |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Děláme malé pokroky, ale stále nejsme hotovi. Pár krys jsme s Johnem rozprášili po stěnách jeskyně, ale Nat a Holly mají stále problémy. Nechci riskovat náhodný zásah, střílím jen najisto, a proto přikročím i ke kontaktnímu boji. Jakmile je poblíž nějaká obří krysa, těžkou botou ji odkopnu co nejdál a zatímco se vzpamatovává, pokusím se ji zasáhnout mířenou střelou. Tuto proceduru opakuji do té doby, dokud poslední žijící krysy jsou ty, které po někom lezou. Rozhodně na žádnou z olezlých potvor nesahám holou rukou. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Jedna dole, jedna zbývá! Moje reakce je možná kapánek přehnaná napadne mě, když vidím, jak krysa z ramene letí neznámo kam a nejedná se o ohavné HNV (hlodavec nadměrné velikosti). Na svou omluvu můžu pouze říct, že když na vás něco skočí ze tmy, obvykle vaše fantazie si představí to nejhorší z nejhoršího. Přesto, srdce stálo bije jako o závod, lehká panika zůstává, a krysa na hlavě se mě drží jako stěžně potápějící se lodi aspoň do chvíle, než jí napadne se chtít dostat do podpalubí, teda pod kombinézu. V tenhle okamžik zrovna moc nevěnuju pozornost okolí, slyším jen střelbu a koutkem oka zahlédnu doktorku, jak snad padá k zemi. No, nezávidím jí to. Já sama se mezitím snažím konečně trochu uklidnit, ne zrovna úspěšně, do dnešního dne mělo nejblíž krizové situaci, když došla teplá voda. Budu se muset po tomhle všem vysprchovat! Pokusím se krysu snažící se dostat pod kombinézu chytnou a vší silou hodit do hejna, mířím teda na jednu z těh ohavných HNV ale nedávám si moc nadějí, že bych se trefila a potom se sama případně přidám ke střelbě. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Shodím krysu ze zad a abych byl při ústupu lehce obratnější, tak se nad menšími krysami už neskláním, ale už je teď jenom kopu, abych se dostal rychleji pryč a nožem se oháním jen tam kam dosáhnu. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Pomalu se to začíná zamotávat. Někdo se začíná ohánět slovy (nejsem žádnej krysopíchač -_-) a někdo zase zbraní. Ať už je to pižlátko nůž z Vaultu nebo cool bouchačka bez návodu. Jako ano, umím vystřelit a přebít. Ale to je asi tak vše. Navíc se ty krysí hejna začala vířit jak nějaký hurikán. Za náma, před náma, na nás....v nás ? No vím jediné. JE to jasný povel k opuštění téhle jeskyně. I když nás ty komplikace provází jak na běžeckém páse. Někoho pokousali, někomu zase vlezli do zapovězených míst a někdo se dokonce i vysekal v krysích zbytcích. Vůbec nevím. Sám se sotva držím na nohou. Ale snažím se pomáhat jak jen můžu. Kašlu na střílení....musíme pohnout prdelí.. Nejdřív pomůžu Holly zpátky na nohy, pak přiskočím k Natalii a vylovím jí toho mrňouse z pod kombinézy a pro mě za mě i pofoukám zadek šikmoočkovi. Je to fuk. Hlavně ať se už kurva hnem vpřed. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Krys je mnoho a já skoro ztrácím naději, že je všechny dokáži rozkopat. Náhle mě však na zádech pohledí lahodný jemný závan. V naději, že se postupem blížíme k východu, se otočím. Ohromen a bez mrkání se dívám na Spencera, který se sklání s obličejem nad mým řitním otvorem a zlehka mi do něj fouká. (odkaz) Nijak to nekomentuji a radši spěchám k východu, ale dává mi zabrat se s tou událostí duševně vyrovnat. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:45, zbývá 123 dní Pistole už jen cvaká na prázdno a na přebíjení jednoduše nemám čas. Místo toho zase používám své nohy a pevné boty, na krysy to naštěstí stačí. Ani si neuvědomím, že už je po všem, že už jsou krysy na kaši, nebo se požírají navzájem. Nechutné! „Radši odsud vypadneme.“ Nijak mě neláká další průzkum těchto jeskyní a setkání s dalšími jejími obyvateli. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Malé vítězství pro mě, prohra pro krysu! Jistě nepopírám, že se nejedná v podstatě o nic opravdu epického, jen se mi podařilo zbavit jedné nemravné krysy neznámo kam. Snad si o něco rozbila hlavu, nebo jí někdo zadupl. To už se ale nikdy nedozvím. Než se pořádné zorientuji v tom, co se děje, je prakticky po všem, aniž bych si vůbec vystřelila. No, snad teda příště. Teď nadešel nejspíš čas, zkusit najít východ z téhle jeskyně, nikdo nejspíš nechce sledovat krysí kanibalizmus, a tak následuju bachařku. Při tom natahuju ruku s pip-boyem před sebe, abych byť i o ten kousek natáhla dosah jeho světla. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 8:30, zbývá 123 dní Ležím na zemi, rukama si kryju obličej a nohama ještě kopu jak můžu. Když v tom ke mě přispěchá pomocná ruka, které jsem si v první chvíli ani nevšimla. Ve vteřině okamžiku ji však přijmu a když znovu stojím, teprve mi dojde že mi pomohl Spencer. S vděčným výrazem v očích se na něj podívám. Určitě budu mít ještě čas mu poděkovat a vyrovnat účty. Pohledem jezdím tam a zase zpět a kolem sebe. Všichni se začínáme pakovaz pryč a já vůbec neprotestuji. Právě teď mi ani nevadí, že jsem se válela na nějaké z těch velkých krys, které předtím někdo prohnal kulku hlavou a já na zádech měla snad její mozeček. Hnus. Běžím za ostatníma. Pryč z tohodle místa. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Světlo v ústí jeskyně je velice jasné a intenzivní, skoro oslepující. Vůbec se nedá srovnávat s tím co poskytují baterky PipBoyů, nebo s osvětlením místností Vaultu 13. Také vzduch zde u východu není tak zatuchlý jako v jeskyni samotné, ale také nemá tu důvěrně známou vůni recyklovaného vzduchu z Vaultu 13. Ne smrdí zcela jinak...někdo by řekl, že čerstvě. Ano čerstvě a studeně. Ostatně je leden a navíc je svět postižen Nukleární zimou, která způsobila globální ochlazení tak o 10°C. |
| |
![]() | Kapitola I. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Crater, poloha Vaultu 13 1. leden 2162, 9:00, zbývá 123 dní Krysy nás naštěstí nepronásledují k východu z jeskyně, takže mohu schovat zbraň. Pouze vyměním zásobník, abych měla opět plně nabito. Než vyjdeme na denní světlo, nezapomenu otevřít svůj kufřík a vyndat z něj ochranné sluneční brýle. Mé oči nejsou uvyklé ostrému světlu tam venku. První pohled na svět je úchvatný. Mé srdce buší jako o závod a na moment mne přepadne cosi jako závrať. Není se o co opřít, nic není ani nade mnou. Jen zem pod nohama a širé nekonečno všude kolem. Tedy, technicky vzato jsme obklopeni vysokými hradbami terénu, ale jelikož se celý můj život pohyboval mezi kovovými stěnami, kde nejvíce volného prostoru bylo ve společenské místnosti, zdejší nepřítomnost hranic, zdí, přepážek a zábradlí je prostě fascinující. Na chvíli se posadím na chladný kámen a kochaje se scenérií, prsty mimoděk prosívám písek a štěrk na zemi. Tolik nových vjemů, které jsem nikdy nezažila. Vítr ve vlasech a na tváři. Vůně a pachy z jiného světa. Kameny. Skály. Neuvěřitelná širá obloha, které dominuje obří Slunce. Nevím jak dlouho to mohlo trvat, snad minutu či deset, kdy se s otevřenými ústy jen rozhlížím okolo a ani nevnímám své společníky. Jakmile se proberu z prvotního opojení, vrátím se zpět do svého těla a začnu vnímat i důležité věci. Zkontroluji úroveň radiace na svém Pip-Boyi a poté se podívám, zda všechny jeho interní funkce pracují správně. Fyzický stav, mapa, poznámky, časomíra, rádio... Ušklíbnu se a schválně zkusím zvolit poslední možnost. Třeba chytnu nějaký signál. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Crater, poloha Vaultu 13 1. leden 2162, 9:00, zbývá 123 dní A jsme venku! Nějak se mi nechce věřit, že by mohlo existovat místo tak velké, že nevidím kovové stěny, že nevidím stropní klenbu, nebo že tu není způsob jak vypnout to intenzivní světlo. Z Vaultu jsem zvyklí na mnohem méně oslnivé, příjemnější. Další věcí co vnímám je chlad. Kombinéza sice docela pomáhá a já si raději ani nechci představit, jaká zima by byla bez ní, ale stejně. Není to ona standardní teplota, co na kterou jsem celý život zvyklý. Tedy krom případů, kdy se porouchá topení či klimatizace. Co je horší, tak nikde nevyzdím syntezátor jídla, nebo jiné místo pro doplnění zásob. „Takže kudy teď?“ Optám se, sám nemám nejmenší ponětí, kterým směrem se vydat. Také netuším jak daleko je cíl naší cesty. Moje představy o vzdálenostech a čase nutném k jejich zdolání jsou značně zkreslené životem v malém Vaultu, kde je to všude nanejvýš pár set kroků. Mezitím co se i zbytek naší skupiny rozkoukává po venkovním světě, tak po vzoru Gal znovu nabiju zbraň. Je to překvapivě snadné, když si to mohu prohlédnout a vyzkoušet si to. Také vypnu baterku Pip-Boye, abych neplýtval jeho energií. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Crater, poloha Vaultu 13 1. leden 2162, 9:00, zbývá 123 dní Stojím na nohou v předklonu rukama zapřenýma o svá stehna a hluboce oddychuji. Převelice šťastná že jsme se zbavili těch krys a přece jenom smutná z toho, že jsem pryč z Vaultu. Plná očekávání jaký je svět tady venku, co nás tady čeká. A přece jenom... Po chvíli se dívám na oblohu, na všechno to neznámé kolem sebe. Na všechno to nové a jedna z věcí které teď pociťují je zima. Kolik tady může být stupňů? Nevím, ale rukama na okamžik obejmu sebe samu. Takže kudy teď? Hlas patřil Johnovi. Prvnímu kdo tady venku promluvil. Podívám se na svého Pip-boye. "Tudy." Ukážu rukou směr který ukazuje na Vault 15. Jestli bude cesta přímá? Nějaké překážky? Hory? Nevím. Pip-boy ukazuje prostě tudy. "Jste všichni v pořádku?" Zeptám se. "Nepokousala vás ta havěť?" Dodám vzápětí. Jsou to snad dva, možná tři kroky abych se ocitla hned vedle Spencera a podívala se mu do očí. Ano, mohl to být mladý kluk a dělat dětinské věci. Ale... Pomohl mi tam u těch krys. Řekne se slovo krysa a přeběhne mě mráz po zádech. "Děkuju ti." Sklopím zrak a nevím jestli ještě nějak pokračovat. "Kdybys potřeboval s něčím pomoct, stačí říct." |
| |
![]() | Velká pustina Všichni |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 9:00, zbývá 123 dní Jsme venku! Zaraduju se, i když mě nejprve oslepí sluneční paprsky, do plic udeří čerstvý vzduch, a skoro zakopnu o nějakou nerovnost. Ale jsem venku! Žádný odporný HNV v dohledu. Upřímně, když si rukou zakryju oči a rozhlédnu se, tak není nic v dohledu. Kamení, menší kamení a špína jenom kam oko dohlédne. Další zklamání. Představovala jsem si to jinak, trochu zelenější, s těmi budovami z betonu táhnoucí se do výšky jako v těch komiksech, a ne jako špinavý nic. Zhluboka se tak nadechnu studenýho vzduchu, jediná věc, ze které mám dobrý pocit, je jiný, příjemnější. Sednu si a zem jako Buddha. „Nejsem si jistá.“ Odpovím doktore na její dotaz a sama se začnu prohlížet a rukama kontrolovat, ale až na pár škrábanců na hlavě a v místech kde se mi ten drzoun snažil dostat pod kombinézu, nenajdu nic. „Asi jsem v OK.“ Bachařka už si začíná hrát s rádiem, já sama se rozhodnu, že začnu vést o téhle cestě deník, psát si poznámky a třeba z nich bude holokniha! Rychle si tak začnu zaznamenávat pocity, poznámky a mnoho dalšího. Při tom si uvědomím, že mi začíná být lehce chladno, ne zima, jen chladněji, než jsem zvyklá. Není to ale nic strašného i tak, si to zaznamenám. Později to přenesu na holopásku. „Takže, co teď?“ Obrátím pozornost z pip-boye na bachařku. „Půjdem prostě směrem, kterým nám ukazuje pip-boy?“ |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 9:00, zbývá 123 dní "Hm?" zvednu pohled od Pip-Boye a obrátím se k Natalii. Rádio jsem vypnula a namísto něj přeladila na mapovou záložku. Trvalo to pár chvil, než se mapa načetla, ale jakmile se na mém displeji rozsvítí čtvercová síť a symbol našeho vaultu, přistoupím k ostatním, aby také viděli. "Vault 15 leží tam," mávnu rukou přímo k západu. "Je to pořádný kus cesty, než tam dojdeme, uběhne několik dní. S jídlem šetřeme, každý si zodpovídá za své věci. A nemáme čas se s kýmkoli zdržovat." Jakoby mimoděk se podívám na Spence a Johna, ale hned zase sklopím pohled k přístroji. "Teplota, úroveň radiace, rozptýlené patogeny v ovzduší, vše se zdá být v normě. Pokud jsme tedy připraveni, navrhuji vydat se přímou cestou ven z téhle jámy." |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 9:00, zbývá 123 dní Nikdy jsem nestál mimo Vault. Nevím jestli je rozlehlá pustina kolem nás špatná, či není. Netušil jsem jak je cítit chlad venku, či jak fouká vítr. Byl jsem však strašně šťastný, že před námi byl takový volný prostor. Radoval jsem se z každého šutru, z barev, z obyčejné půdy. Postával jsem zapřený s rukama na boku a s úsměvem jsem nasával hlubokým nádechem vzduch. odkaz „Tak co myslíte, že zabilo předchozího Vault Dwellera?“ Otážu se s úsměvem a koukám do dálky kam máme namířeno. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 9:00, zbývá 123 dní Vlastně by mě ani nenapadlo cestovat jiným směrem, než kam nás vede navigace Pip=Boye. To vůbec ne. Vault 15 je naším cílem a naší nadějí na záchranu našeho domova ve Vaultu 13. Kam jinak bychom teda měly jít? „To je dobrá zpráva, ne?“ Věnuji Gal hravý úsměv, když nám oznamuje údaje z okolí. Nevidím důvod se tu dál kochat pohledem na prach a kamení, takže pomalu vyrazím určeným směrem. Nedělá mi problém nasadit i ostřejší tempo a nějakou dobu ho udržet. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Vault 13, Východ z Vaultu 13 1. leden 2162, 9:00, zbývá 123 dní Bachařka určí stejný směr, co doktorka, takže pravděpodobnost omylu je menší, jejich prst ale směřoval nikam. No vlastně, kromě jeskyně s krysoohavnostmi, ať ukážu kamkoliv, tak je tam jenom špína, prach a kamení. Vault 15, jestli pak to tam vypadá naprosto identicky? Snad to brzo zjistím nebo ne, jak zmíní bachařka. Sprchu si asi nedopřeju tak brzo, jak jsem doufala. „Nebuď pesimista, proč by musel bejt hned mrtvej? Třeba našel něco zajímavějšího a jenom se na nás vykašlal. Nebo se ztratil, nebo jenom dýl odpočívá ve Valutu 15 a mi tam tam jdeme naprosto zbytečně“ Povím směrem k asiatovi a sama se postavím. Lamač dívčích srdcí je nejspíš plný energie, já sama jsem ale rozhodnutá spíš tu svojí šetřit a upřednostním normální krok. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 9:00 - 16:00, zbývá 123 dní A hle, světlo na konci tunelu... Napadne mě hned při prvním vyškrábání se ze zakrysované jeskyně. Ani se nestačím rozkoukat a celý svět se do mě okamžitě opře. Nejdřív to prudké oslepující světlo, pak ten obrovský kráter plný prachu a nakonec ten řídký studený vzduch. No, asi bych raději zůstal v té jeskyni. ...nebýt těch krys... Mé původní očekávání jsou hned shozena ze stolu a já se pomalu vyrovnávám s krutou realitou dnešní éry.Takhle to bude všude co....žádná města nebo lesy....jen kamení, prach a hovna po krysách...prostě nic. Nevím co jsem čekal. Asi jsem až moc snadno uvěřil naivním příběhům z mládí. Ale co bylo, bylo. Pomalu se adaptuji na tohle nové prostředí, když mě překvapí letuška Holly a poděkuje mi velice cute způsobem. Nelením a obratem vyslovím co mam na jazyku. "V pořádku...snad si toho zajíce aspoň chytla..." S úsměvem narážím na její jump v jeskyni a rovnou jí i několika plácnutími přes oblečení opráším. I když většina z toho je krev a krysí zbytky. Přesto může ocenit malou laskavost a navíc je na ní hned o to lepší pohled eHmm....Ruka šmatrálka.... No nic dalšího se nekonalo. Jako skupina se postupně zkontrolujeme, rozdáme instrukce a navolíme směr naší cesty. Pak už následuje jen několika hodinový výšlap, přičemž se zastavím jen u netradičního jména pustého údolí. "Údolí smrti ? ..tak to zní hodně pozitivně...určitě nám nic nehrozí..." Dodám s pořádnou dávkou ironie. Jen samotný název vykazuje jak nebezpečné to cestování vlastně je. Možná proto se celou cestu netrpělivě otáčím za zády, jen abych předešel možným komplikacím. Štěstíčko vzalo za své a náš den se pomalu chýlí ke konci. Ale co teď ? zahrabat se do země ? "Ví někdo co teď ?" Není divu nad mou otázkou. Jako mladej kluk bez znalostí či dovedností vím o přežití v pustině úplný prd. Asi by mě hned první noc něco sežralo nebo hůř, použilo. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní „♫ ♪♫ Cestou necestou, prázdnou pustinou, vedení pip-boyem rovnou do... ♫ ♪♫“ Pobrukuju si a tiše popěvuju, aby cesta lépe ubíhala. Nejspíš jak se ukázalo, bude mnohem ale mnohem delší, než jak nám radila chytrá mašinka na našich rukách, která není zrovna nejaktuálnější a většinu překážek je tak snazší a rychlejší vzít oklikou, než se je pokoušet zdolat. „Údolí smrti?“ Dokončím a poupravím refrén, když uvidím rezavou ceduli s už skoro vybledlým nápisem. „Třeba už to dávno neplatí, aspoň se niko nenamáhal ten nápis zvýraznit už hodně dlouho.“ Povím trochu pozitivně, ve snaze pozvednout náladu ostatních, aby z toho nebyli, vystrašení, smutní nebo zklamaní? Nevím jistě.Já sama jsem doufala, že v tuhle dobu už narazíme na nějaký známky čehokoliv, hlavně teda lidí. Doufám, že se nakonec neukáže, že ve Vaultu jsou jediní přeživší z lidstva. To by bylo, smutný. Údolí smrti se ukáže jako dost mrtvý místo, ani tady nenarazíme na žádnou známku života. Ne, že bych teda toužila po nějakých smrtihlavech a lupičích? Opravdu ne, stačil by nějaký výletník? No, co se dá dělat, přinejhorším moje budoucí kniha bude hodně krátká a nebude obsahovat moc postav. Tou dobou už nám ale slunce dává skoro dobrou noc, a přístřeší nikde. „Netuším, ale začíná mi být zima.“ Odpovím Spencerovi upřímně a obejmu se v naději, že tak tělu dodám trochu tepla navíc. Moc to nefunguje. „Možná bychom mohli udělat ohniště, posbírat co se dá, větve nebo spíš támhle olámat křáky. Snad někdo máte zapalovač?“ Podívám se střídavě po všech přítomných. Doufám že jo. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1.leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní "Já zapalovač nemám." Pokrčím výmluvně rameny. Podívám se na ostatní. Nikdy jsem se nezajímala o nějaké táboření a nečetla žádné skautské příručky ohledně přežití v divočině. Jen co jsem prostě někde zaslechla a postřehla. Co ale na stoprocent vím je, že se musíme nějak ochránit před chladem a zimou, která tuhle noc určitě přijde a udeří v plné síle. Jak rozdělit oheň bez zapalovače? Nevím. "Co určitě pomůže před zimou je tělesné teplo." Tohle je jedna ze základních věcí co by měl vědět téměř každý a o to víc ještě někdo s lékařskou praxí. "Co Spencere?" Zeptám se s úsměvem na rtech a mrknutím oka mladíka a vzpomenu si na tu jeho ruku, která byla proklatě nápadná. Přesto by přítomnost tohoto muže měla být klidnější a bezpečnější než některých jiných. Rozhlédnu se znovu kolem sebe. "Co ten zapalovač?" Dodám už vážněji. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní Tak jsme konečně na cestě v Údolí Smrti, ach jaké krásné místo pro náš začátek. Snažím se udržovat pozitivně naladěný a při našem zastavení opětovně a s úsměvem nasaji do plic čerstvý vzduch. Rozhodně přikývnu na Spencerovo prohlášení, že nám zde nic nehrozí. Mezitím co postáváme na tomto překrásném místě, tak se usmívám směrem k Natalii, až se skoro zubím. Následně co se Holly zeptá na zapalovač, otočím se pohledem od Natalii ke zbytku družiny. „Tak co myslíte, že zabilo předchozího Vault Dwellera?“ Otáži se naprosto klidným hlasem s pozitivním nádechem, zatímco všichni hnijeme uprostřed téhle nekonečné pustiny. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní Kondici mám dobrou, takže mi cesta nedělá velké problémy. No snad krom pár úseků o kterých jsme si mysleli, že nám ušetří trochu času na cestě. Nakonec se ukázalo, že nám cestu spíše prodloužili, ale kdo to mohl tušit? Během cesty šetřím své zásoby, ale občas se nevyhnu doplnění tekutin, či ukousnutí něčeho k obědu, nebo svačině. „I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím.“ Vybavím si slova při pohledu na zašlou ceduli, ale už nevím kde jsem je slyšel. Pak jen pokrčím rameny a pokračuji v cestě. Ta se mi zdá mnohem delší, než se původně del mapy v Pip-Boyi zdálo. Už tam budem? Šklebím se v duchu a vím, že ještě dlouho ne. Nakonec padne soumrak. „Co teď?“ Zamyslím se. „Úkryt jsem nikde po cestě neviděl.“ Oznámím, nepředpokládám, že by někde dál na cestě snad nějaký byl. „Takže se můžeme utábořit tady. Rozdělat oheň a přenocovat.“ Navrhnu a zvědavě se podívám na Holly, která navrhuje více než zajímavou možnost jak se zahřát. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní Cesta na východ je náročnější, než se na první pohled zdálo. Terén je sice víceméně rovný, ale s množstvím kamenů, skal a prasklin na silnicích. Člověk musí neustále dávat pozor kam šlape. Krajina je pustá a bezútěšná, nikde ani stopa po životě. Proměnil se takto celý svět? Navíc to ticho. Když jsme zastavili, abychom si trochu odpočali (přeci jen naše hony jsou zvyklé na kratší cesty, navíc po zcela jiném povrchu), vnímala jsem ticho pustiny. Svět přeci nemohl být tak tichý vždycky. Rostly zde stromy? Tráva? Stála tu města? "Divím se, že nikde v blízkosti našeho vaultu není žádné město," ozvu se během odpočinku. "Čekala bych, že se takovéto kryty stavěly tak, aby se do nich mohli evakuovat lidé v případě náhlého poplachu. Ten náš se ale zdá být uprostřed ničeho, všude okolo je jen poušť." Mrtvá pustina je sice skličující, ale na druhou stranu jsme ani nenarazili na nic nebezpečného. Žádné obří krysy, ani... co vlastně může žít na takovém místě, v Údolí smrti? Není tu žádná potrava, žádný úkryt, nic. Potom přišel čas rozbít provizorní tábor, ve kterém přečkáme noc. Mí společníci se začali ozývat, že jim je zima. Ačkoli s nimi souhlasím a rozdělání ohně se jeví jako logický krok, neodpustím si varování: "Oheň nás sice zahřeje, ale budeme díky němu svítit do dálky jako maják. Taky kouř půjde vidět na desítky mil daleko. A my stále netušíme, zda jsme tu sami." Každopádně přesto otevřu svůj kufřík a vylovím z něj hořčíkové škrtadlo, s jehož pomocí mohu vytvořit žhavé jiskry i za mokra a v podstatě kolikrát chci. "Jak to vidíte vy?" otážu se ostatních. Nebudu přeci rozhodovat za všechny. |
| |
![]() | Vault 13 Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní „Máš pravdu, že oheň a kouř budou vidět.“ Povím Gal. „Ale nevidím jinou možnost, než to risknout.“ Pokračuji, nemyslím, že jen tělesné teplo by nás přes noc udrželo pěkně v teple. „Taky bychom si měly rozdělit hlídky, ať nás nic nepřekvapí.“ Navrhnu jednoduché opatření proti nočnímu překvapení. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní „Jsem pro teplo, široko daleko kam až dohlídnu není nic než nic, ani za celou cestu jsme nikoho nepotkali.“ Jestli se mám rozhodnout mezi hřejivým ohněm, byť svítícím jako maják uprostřed naprosté pustiny, nebo zimou a tulením se k sobě, ve snaze jí utéct, volím rozhodně to první. „Stejně tak nevíme, co v noci leze ze svých děr. Přes den je to tady možná totálně mrtvý ale v noci?.“ Dodám ještě další možný důvod, proč zapálit ohníček a sama si začnut zahřívat třením ruce. Kombinéza se sice postará o většinu těla, ruce a tváře ale před chladem nechrání. Co se hlídek týče, k těm se nijak nevyjadřuju. Už jenom proto, abych na sebe tak neupozorňovala a nestala se tak jedním z potencionálních kandidátů. Radši bych hezky celou noc prospala do krásy, jak se říká. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:00, zbývá 123 dní Nasbírat dřevo, respektive nalámat roští a křoviska co rosou divoce kolem není velký problém. Stejně tak není nijak obtížné rozdělat oheň, neboť se svým výcvikem v přežití ví co a jak. Navíc má sebou vše potřebné ve svém kufříku pro přežití. Tedy vše potřebné k rozdělání ohně a základní přípravě jídla. Co nemá je stan, nebo něco podobného. Na to zkrátka Správce ani nikdo jiný nepomyslel – a i kdyby, tak nic takového nejspíš není ve výbavě Vaultu 13. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:00, zbývá 123 dní V čem můžu být v tomto případě nápomocna, je nošení dřeva v množství jakém jen dovedu. Několikrát tam a zpět a znovu a znovu... Dokud ho není zásoba na rozdělání ohně a taky nějaké zásoby. "I když je to pravděpodobný, nevíme jestli je mrtvý." Odpovím Amagovi na jeho dotaz. ůPokud by byl mrtvý, mohlo by ho zabít prakticky cokoliv. Ať už mráz nebo nějaký krysy a kdo ví, co tady venku ještě žije." Hned na to, ale obrátím svá slova v pozitivní myšlenky. "Třeba se dostal na nějaký místo zaslíbený, plný zeleně, vody." Na malou chvíli se zasním. Oheň začíná plápolat a musím přiznat, že Gal odvedla velmi dobrou práci. "Vezmu si hlídku jako první jestli můžu." Reaguji na Johnova slova zatímco se usadím pohodlně k ohni. Chvíli se do něj slepě koukám a vypnu myšlenky, než mi však dojde jedna věc. Je mi zima, přestože sedím poměrně blízko zdroje tepla. Podívám se na ostatní abych zjistila, že na tom budou asi stejně. Sklopím zrak na svou kombinézu a v tom mi to dojde. Když kombinézu sundám, nahřeji se a můžu ji zase obléct. Mělo by to nasátý teplo chvilku udržet. Znovu se rozhlídnu po ostatních. Co chlapi? Kombinéza by teoreticky neměla nechat proniknou takový chlad abychom umrzli. Teoreticky. Zapřemýšlela jsem o tom a nechci nechat nic náhodě. Poodstoupím kousek dál od ohně. Trochu do stínu, přesto abych byla v dosahu tepla a pronesu svoji myšlenku nahlas. "Kombinéza by nás teoreticky neměla nechat umrznout. Teoreticky. Pokud ale nachytám teplo a znovu se pak obléknu, neměla by ho téměr propustit ven. Promiňte pokud někoho pohorším, ale musím to zkusit." S těmito slovy ze sebe postupně kombinézu svléknu, přitisknu před sebe na hruď a druhou rukou si přikryji všechny mé tajnosti abych přistoupila o krok, pak další, blíž, sedla si a přitáhla kolena k bradě. Oheň hřeje příjemně. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:00, zbývá 123 dní Dřevo se rychle nasbíralo z okolního roští a oheň za chvíli už plápolal. Jen tak jsem u něj posedával a koukal na něj. V ruce jsem držel nůž co jsme dostali z Vaultu a lehce jsem s ním dloubal do písku. Byl jsem tichý člen družiny., byl jsem nervózní. Netušil jsem co dělat. Podíval jsem se na nůž a následně se rozhlédl po okolí. Ten nůž by určitě šel nějak využít, abych s ním nerýpal jen tak do země. Mohl bych třeba opracovávat nějaké dřevo na zkrácení chvíle. „Podívám se kolem.“ Pronesl jsem tiše k družině, vstal a odešel se projít kolem jak jsem říkal, abych našel něco do čeho bych mohl rýpnout, protože nemám co dělat a nudím se. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:00, zbývá 123 dní Jsem ledacos, ale nejsem žádný flákač. S dřevem vypomůžu jak to jenom jde, přičemž si vypomůžu pár triky jako je obyčejný klacek a hrubá síla. Tím se keře kosí mnohem lépe než holýma rukama, nebo snad nožem. Vlastně mám přitom pocit, že takový klacek by mohl být vhodnější zbraní, než nůž. Minimálně mí větší dosah, takže si ho pro jistotu nechám. Během cesty se může hodit i jako hůl, což je další důvod, proč se jím vybavit. Konverzace na téma: Co zabilo našeho předchůdce zcela ignoruji. Nemyslím si, že je mrtví. To by znamenalo, že na téhle cestě můžeme také umřít a to si nějak nechci zatím připustit. Osobně čekám, že vyzvedneme náhradní čip a pomažeme zpátky domů, kde zůstaneme zbytek života...ušetřeni rozmarům místního počasí! „Jak jenom chceš, klidně si vezmu tu poslední.“ Mrknu na Holly s tím, že si vezmu ranní hlídku, nebo i jakoukoliv jinou. Je mi to jedno, zatím se spokojím s tím, že si hřeji ruce nad ohněm od Gal. „Výborná myšlenka!“ Přikývnu a sleduji Holly, jak si sundává kombinézu. Vyloženě necivím, jen se dívám a vůbec mě nenapadne odvrátit zrak. To není můj styl. Když jde kombinéza dolů, tak přemýšlím, jestli Holly patří k těm co pod ní něco nosí, což způsobuje otlaky, nebo má jen ji, jako třeba já. Pěkné charisma. Dívám se a mírně se usmívám, tohle představení se mi docela zamlouvá. Sám se nechám inspirovat a rozepnu zip své kombinézy, aby teplo mohlo pěkně pod ní. Dokonce zkusím stáhnout i vrchní část a uvázat si ji provizorně kolem pasu, ale necítím v tom velký rozdíl. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní Plamen ohniště hezky tančí a větvičky, které jsem pomáhala sesbírat, měnící se pomaloučku v popel příjemně praskají. Poté c si dlaně příjemně ohřeju, lehnu si blíž k ohni a dám si je pod hlavu. „Měsíc.“ Řeknu tiše sama k sobě, s pohledem upřeným na noční nebe. Bílý nebeský kotouč je na pohled mnohem příjemnější než slunce a díky různotvarým mrakům přes něj plující i mnohem zajímavější. Nemůžu se toho pohledu nabažit, žádný sterilní strop zkrášlený nakreslenými hvězdami fixou. Z rozjímání mě vyruší až Holly, která se začne svlékat s kombinézy, aby nachytala prý teplo. Myslím, že to není jediný důvod a podívám se směrem k nadšenému Bishopovi, který nezůstává o nic pozadu. Odvrátím od nich pohled. Já sama zůstanu dál ležet a sleduju radši objevenou temnou oblohu. Kombinézu nosím prakticky celý život, na teplotu jakou mi poskytuje jsem zvyklá, stačí když neklesne a teplo ohniště se postará o tvář a ruce. „Buď opatrnej.“ Povím směrem k Amagovi, když se jde podívat kolem. „Myslíte, že Vault 15 vypadá stejně? Taky vchod schovaný někde v jeskyni, plné ohavnoněčeho, uvnitř stejně nudný stěny? A co když žádný náhradní čip nemaj, stejně jako mi? Možná proto se První odmlčel? Taky bych na jeho místě takovou zprávu nechtěla Správci a ostatním říct. Za tolik a tolik dní jste bez vody, mám se dobře, čau. Možná tam jenom zůstal.“ |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní Poprvé v životě hledím do velkého, divokého ohně. Žádné laboratorní testy v digestoři, ověřující funkčnost škrtadla. Teď tu máme pravé, divošské plameny, které hladově stravují vyschlé dřevo. Snad díky tomuto animálnímu, nám nepoznanému zážitku se začali někteří z nás svlékat. Koukám na své společníky a kroutím nevěřícně hlavou. Vůbec se nedivím, že Amago opustil naši skupinu a šel se projít. Že bych se k němu přidala? Jestli se atmosféra stane "důvěrnou", asi to udělám. Prohrabuji se uhlíky a fascinovaně hledím do ohně. Obě dívky začaly mluvit o zajímavém tématu a já přidám i svoje myšlenky. "Náš předchůdce byl sám, nezkušený, bez informací o vnějším světě. Podle mě je mrtvý, nedokážu si představit, že tady někde mohou žít lidé. Není tu z čeho pěstovat plodiny, nedá se tu nic lovit. Země je vyprahlá. Myslím si, že lidstvo vymřelo a my z Vaultu jsme poslední přeživší." Vím, že má slova zní depresivně, ale nic si z toho nedělám. Stále tápeme v temnotě, nic nevíme jistě, můžeme pouze tušit. "Předchozí Vault Dweller nás nemusí zajímat. Odmlčel se a to může znamenat prakticky cokoli. Máme cíl a máme způsob, jak jej dosáhnout. Nic jiného by nás nemělo rozptylovat." Na ta slova hodím podmračený pohled na Holly a Johna. Oni vědí proč. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni
Amago se nudí, a tak obchází okolí a hledá vhodné dřevo na kterém by mohl zapracovat. Toho je tu celkem dost – tedy je tu dost větví, klacků, kamení a občas se najde i nějaký ten trs trávy. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní Je rozhodnuto. Vypomůžu při shromažďování čehokoli hořlavého a tím se podílím na zapálení našeho improvizovaného táboráku. Teď už jen snad chybí ty legendární buřty. V tomhle případě ale vystačí obyčejný proviant z Vaultu. Přes to všechno připravování se mi tady prostě nelíbí. Open pole jak na nějakém hřišti...zlatá jeskyně... Do společného rozhodování o hlídkách se nezapojuji a prostě jen následuji instrukce povolanějších. Stejně si první hlídku vzal někdo úplně jiný. No a pak už jen relax. Táborák je ve vteřině rozdělán a doslova stačí pár minut k pronesení kdejakých peprnějších témat. Celé to začalo Holly. Tělesné teplo, nahota ve vší kráse a všemi neočekávaný klobásník John. No, nestačil jsem se divit. Tedy dívat. Samozřejmě jen na polovinu tohoto příjemného představení. Já sám se nezapojím. Tedy, zapojil bych se....ale zas taková zima mi není. I když. "Tak tělesné teplo....no kdyby ti byla až moc velká zima, řekni...." Pronesu směrem k Holly. Nepatrná poznámka v příjemné odvážné scéně. Ale vše má i svůj konec. V tomhle případě ukončila tuhle fajn seanci nečekaná slepá veverka. A je jich hned několik. "Co to sakra....zase něco...slepého a zubatého..." Pronesu o něco zvýšeným hlasem, přičemž chci především informovat mé společníky o nečekaném návštěvníkovi.Proč je tady všechno tak ohavné a hladové...kde jsou nějací motýli nebo kočičky... Sám se pak přesunu blíž k ostatním, tak abych jim kryl záda. Samozřejmě se zbraní v ruce. Vlastně s oběma zbraněmi. S nožem i pistolí. Ani s jedním neumím, ale zbraň si i tak natáhnu a trpělivě čekám na další pohyb. Ať už to bude někdo od nás nebo někdo od nich.Třeba nás nechají být... V případě útoku se prostě bráním tak jak nejlépe budu moct. Nožem, příležitostně zbraní. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 16:00, zbývá 123 dní A je to tady, přesně jak jsem říkala. Studium knih se mi vyplatilo, i když to beztak nevedlo k žádné výhodě. Náš oheň přilákal nezvanou společnost a nám nezbývá než se bránit. "Držte se u sebe! Nikdo neutíkejte od ohně!" stačím ještě vykřiknout a to už tasím pistoli, kterou jsem stále neodepnula od pasu, a střílím na nejbližší nestvůru. Samozřejmě se snažím stát tak, abych při přenášení palby neměla nikoho mezi sebou a cílem. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:30, zbývá 123 dní Další ohavnost, to si opravdu nemůžeme ani v klidu odpočinout, pokochat se pohledem na noční oblohu? Evidentně ne, aspoň ale nejsem vysvlečená jako někteří, a tak jakmile na ně Spencer upozorní, nemám žádný problém vyskočit na nohy se zbraní v ruce. Moc si ty krtkoohavnosti neprohlížím, prostě odpornost chodící po pustině. Gal vydá rozkaz? Povel? Netuším, ale nemám důvod se jím neřídit, stejně tak moc neváhám. Zaměřím mířidly toho nejblíž, jediné na co si dávám pozor aby někdo nestál v dráze střely, a mačkám spoušť. Fuj! Tyhle jsou nejen odpornější ale i větší! |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:30, zbývá 123 dní Všichni se dobře baví, i já se bavím sledováním Holly a nejen tím. Také přemýšlím nad vznesenými otázkami, ale než se dostanu k odpovědi tak to uzavře Gal. Holka má pravdu. Kouknu na Gal co mi věnuje jenom zachmuřený pohled, takže já ji na oplátku věnuji jeden ze svým úsměvů, než zase pozornost obrátím k Holly. „Co to?“ Vyskočím na nohy, jak zazní Gal s náznakem něčeho, co bych se odvážil označit za autoritu. Potom i já zahlédnu zdroj potíží v podobě něčeho velkého, masitého a hladového. Do pravé ruky, té hlavní rychle chytnu pistoli, zatímco v druhé sevřu klacek. Moc nepřemýšlím o tom co je to za tvory, jenom namířím pistoli a zmáčknu spoušť. Když se náhodou tvorové přiblíží na dosah klacku, tak se oženu zase jím. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:30, zbývá dní Než stihnu navázat na hovor Natali a Gal, než stihnu zareagovat na poznámku Spencera... V táboře se objeví stvoření, který je snad ještě ošklivější než ty krysy. Člověk by se z toho i pozvracel. Vyskočím na nohy a rukou sáhnu po pistoli. Už jsem zmoudřela a po takovým protivníkovi se nebudu ohánět nožem. Neumím teda ani s jedním. Poslouchám rozkazy Gal. Držím se u ohně, pohromadě a navíc nelezu nikomu do výhledu. Nervózně držím spoušť a sleduji dění kolem sebe. Vystřelím však až pokud by se některý z nich dostal do mé těsné blízkosti a věděla bych, že nemůžu minout. Vystřelím až pokud by se některý z nich dostal těsně přede mě. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:30, zbývá 123 dní Procházím se po okolí a hledám něco na práci, abych jen tak neposedával kolem ohniště, i když je tam mnohem lepší výhled, než kde jsem teď. Znuděně kopám do kamení a rozhlížím se po zemi. Povšimnu si podivného stvoření jak se plíží opodál a snaží se dostat k ohništi. Jiné krysy však nezpozoruji. Vypadá to jako něco co jsme potkali na cestě z Vaultu, ale je to trochu větší. Nejsem bohužel akademický znalec, abych poznal nepatrné rozdíly, a tak si prostě pomyslím, že nás ty zvířata sledovali až sem a snaží se nás přepadnout. Tentokrát jsem si ve krocích už mnohem jistější a ani mě ta stvoření nevyděsí. Tryskem zamířím k té věci a kopnu jí do hlavy. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni *** Amago netuší co se v táboře děje, sám tu má jednoho Krysokrta, kterému chce nakopat zadek. Jde do toho jako vždy po hlavě a především na férovku jenom svýma nohama. První kopanec zvíře odhodí kus zpátky, nejspíš mu i zlomí nějakou tu kost, ale dalším se už už zvíře uhýbá a samo doráží na Amagovy nohy. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:30, zbývá 123 dní Vystřelím a o moc víc si neuvědomuji, snad jen nepříjemný pocit, že mě něco kouslo do zadku. Že je to kulka si neuvědomuji, nemám čas nad tím přemýšlet, protože mě hned na to zavalí to odporné monstrum a já mám co dělat, abych uchránil krk. Doslova. Další dva výstřely a už cítím, jak z bestie vyprchává život. Výdech, nádech,... Odvalím bestii stranou, abych se mohl posadit a potom vstát. Což jde hůř, než bych čekal. Také koukám, jestli není poblíž další z těch potvor, abych ji mohl přetáhnout klackem. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:30, zbývá 123 dní Všechno se seběhlo tak proklatě rychle a nakonec i já jsem stiskla spoušť. "No doprdele!" Křiknu když vidím co jsem udělala. Střelec ani bojovník ze mě nikdy asi nebude. Zbraň držím dál, ale roztřese se mi ruku a ustoupím o krok dozadu. Všimla jsem si, že jedna ta potvora to má za sebou, další jsou zraněný. Očima těkám ze strany na stranu a v hlavě se mi ne a ne usadit nápad jako pomoct ostatním. Vím, že po boji pomůžu určitě, ale teď? Ustoupím o další krok. Snad by bylo nejlepší kdybych po těch potvoráh svou zbraň hodila. Ale k tomu určitě nedojde. Jeden zářez mi stačí. Pokud by se některý z nich dostal do mé blízkosti, musím se dostat prostě dál od něj. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Mezitím Gal v táboře pokračuje v táboře ve svém souboji s Krysokrtem. Nejprve ze země zvedne svoji zbraň, což zaplatí řadou dalších kousanců. Potom už jen střílí, než je ze zvířete jenom krvavá kaše a ona nemá prázdný zásobník. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní Je po boji. Část z nás je raněná, všichni jsme však otřesení. Mnoho nábojů je vystříleno kvůli několika přerostlým potvorám. "Říkala jsem, kurva, abyste nestříleli přes ostatní! Čemu, do prdele, nerozumíte?!" zakřičím na ostatní, když vidím výsledek bitvy. Sama jsem pokousaná, ale to není tak hrozné, jako postřelený John. Obořím se rovnou na Holly: "Ty káčo blbá, když neumíš používat pistoli, radši někam zalez a vůbec o sobě nedávej vědět!" Vzteky jsem úplně bez sebe, ani si nevšímám, že krvácím z bezpočtu ran. Snad za to mohou má zranění, dílem možná i něco jiného, o čem se zatím nemluvilo. Vší silou nakopnu zastřeleného hnusáka pod sebou a abych nemusela dodávat další nadávky, nakopnu ho znovu. Nicméně se poté pustím do provizorního ošetřování svých zranění. Možná v mém kufříku bude nějaké anestetikum, nebo aspoň obinadlo. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní Ha! A máš to ty jedna, jedna… krtkokrysoněcoohavnosti! Zabila jsem tě! Sice mě to stálo celý zásobník, ale aspoň se ho naučím nabít a vyměnit! Jistě, John do něho sice taky dloubl klackem, ale nepochybuju o tom, že smrtící rána vyšla z mojí pistole! Takže v deníku jeho zásah netřeba moc zmiňovat, nechám mu tam ale nějaký menší zásluhy v odvedení pozornosti, protože v jedné chvíli jsem těm zubům uskakovala jenom se štěstím. Spokojeně se culím, aspoň do chvíle, než Gal začne křičet. Chvilku mi trvá než si uvědomím, na koho a proč? Když mi dojde, že tím důvodem je Johnův zadek a kulka vystřelená z pistole Holly, nemůžu si pomoct a skoro doslovně vyprsknu smíchy. Jasně, vzhledem k situaci plné ohavných stvoření toužících nás sežrat zatím co táboříme uprostřed pustiny by žerty měli jít stranou. Měly by. „Ty si ho opravdu střelila do zadku? Neúmyslně ?“ Musím se i tak pro jistotu zeptat, zatím co se snažím udusit svůj smích. Ten mě ale skoro hned přejde, když si všimnu kousanců a krve na ruce Gal. „Sakra, ono tě to kouslo!“ Teď už to tak vtipné není, jako když jsem si myslela, že jediné zranění je kus olova v zadnic. Co když jsou jedovatí, nemocní! Fuj! „Můžu nějak pomoc, něco udělat?“ Zeptám se, i když mě moc nenapadá, s čím bych mohla pomoc, co se ošetřování týče dovedu leda tak nalepit náplast nebo obvázat ránu. Jestli odpovědí bude ne, sednu si k ohni a začnu zjišťovat jak přenabít zbraň. Jedno je totiž jistý, okolí není zrovna nejpřívětivější. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní Jsem opodál družině, ale ne daleko na to, abych je neslyšel. Poslouchám jak někdo někoho postřelil, jak se tomu někdo směje, jak to někdo bere vážně. Noha mě bolí, posadím se. Koukám na mrtvolu tvora přede mnou. Rozhlédnu se, jestli mi nehrozí další nebezpečí. Jsem unavený. Provizorně se pokouším ošetřit si zranění, ale cíleně k sobě žádného doktora nevolám. Nějak výrazně se zde venku v pustině nebavím, ale jsem rád, že jsem z Vaultu venku. Z dálky otočím pohled směrem k Holly a prohlížím si jí. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní Ozvalo se párkrát bang bang a už to tu vypadalo jak na místní střelnici. Nevím kdo začal. Já ne. Popravdě jsem nevystřelil ani jednou. Byl jsem připravený bojovat ale krysáci se podivně rozprchli všude kolem a než jsem stačil vypomoct, bylo po všem.To je pech... Krysáci mrtví, pár vystřílených zásobníků a John s druhou dírou na prdeli. Navíc se tu pomalu projevuje menší hysterie.No ježiš.. "Klídek šerife....prostě se jen bránila..." Tiše zamumlám do davu ve snaze bránit zdrcenou Holly. Asi bych mohl aspoň pomoct....ať nejsem za úplný hovno... Přitom drobnými kroky překročím táborák, natáhnu se ke kombinéze patřící Holly a hodím jí zpět ke své majitelce. Jinak aby se zakryla a hlavně aby se znovu oblékla. Kdo ví co na nás ještě naběhne. Hned potom přiskočím i k Johnovi a případně ho podepřu, pokud to bude nutné. "Hold si chvíli nesedneš na zadek no...."S komickou poznámkou mu pomáhám se nějak usadit a případně i asistuji při ošetření. I když nemam páru co dělat, takže stejně nakonec čekáme na profíka. "A co ostatní ? V pohodě ?" Projevím nepatrnou starost i o ostatní mé zachránce. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní Střelba ustala a já se jen dívala na ty mrtvý věci na zemi. Co tady venku na nás proboha může ještě čekat? Přerostlý krysy, teď tenhle hnus... Když v tom se do mě pustí nevybíravě Gal. Překvapeně na ni hledím, když se mě zastal Spencer a hodil mi kombinézu. Neváhám a začnu ji na sebe rychle natahovat. "Jen jsem chtěla pomoct!" Odseknu polohlasem nakonec. V jednom má ale pravdu, sice jsem to nahlas neřekla, ale pistoli fakt už používat nehodlám. "Jo, střelila." Pronesu k Natali. To už ber do ruky svůj kufřík abych jej otevřela. "Stáhni si Johne kombinézu ať ji ještě víc nezničím." Teď už jsem si ale jistá co dělám. Sáhnu pro jednu malou jehlu, v které je čirá náplň. Než bych se dala do vysvětlování, píchnu ji Johnovi kterého jsem si natočila čelem do tmy a zádama k ohni, do odhalené zadnice. "Lokální umrtvení." Povím tiše. "Jen se teď neotáčej." Odložím jehlu a zašmátrám znovu v kufříku. Kde seš hergot. Tady. Vždycky jsem měla přesné prsty, pevnou ruku a z krve se mi zle nedělalo. Prodloužená pinzeta nebo jak by se to dalo nazvat, postačující na to abych kulku vyndala. Snad. Prsty nejdříve prohmatám místo kde bude kulka, než se v ráně začnu šťourat. Neotáčej se. Zvednu rychle hlavu jestli se John nedívá. Z rány se vylilo něco další krve, ale několik rychlých pohybů a tadááá. Dívám se na kulku kterou s přesností svírám ve svém nástroji. Zabraná do své práce... Několik stehů a nůžkami ustřihnu nit. Náplast! Opatrně nalepena. A nakonec, jeden stimpak. Tak. "Kalhoty nahoru." Zavřu kufřík. "Cejtil jsi něco?" Zeptám se Johna. Jsem si ale jistá, že místama mi asi úplně nevěřil. Podívám se na Gal a Amaga. "Mám se vám na to podívat?" Na malou chvíli se odmlčím. "Tohle mi jde líp než s pistolí. Ty už se ani nedotknu." Během okamžiku ji uklízím mezi své ostatní věci abych udělala tři kroky ke Spencerovi. "Děkuju." Špitnu tiše. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní Najednou je po všem a já si pomalu uvědomuji, že to kousnutí na zadku není jen tak. Do teď to nebylo díky adrenalinu skoro cítit, ale jak vyprchává, přichází zvláštní pocit a dokonce i bolest. Křik Gal mi moc nepomáhá, stejně tak smích naší drahé Natalie. Nedůmyslně?! To bych taky rád věděl! Jen stěží se ubráním se na to zeptat přímo strůjkyně mé bolesti, ale než to stihnu přisadí si Spencer. „Co kdybych tě taky střelil, ať víš jaký to je?“ Optám se smrtelně vážně mladíka s blbou poznámkou. Ale to už se mi začne věnovat Holly se svoji něžnou, léčivou ručkou. No aspoň něco pozitivního na celé té patálii. Během svého léčení se držím rad a doporučení lékaře, tedy dělám co se mi řekne a co se očekává. Bolest snáším celkem dobře, sice jsem ještě nikdy nebyl postřelen, ale už jsem v životě pár ran schytal. „Je to lepší. Díky.“ Natáhnu si kalhoty a i zbytek kombinézy. Před tím se, ale trochu opláchnu a otřu si krev té zatracené bestie – tedy v rámci možností. Vodou nechci moc plýtvat. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní Jasně, chtěla pomoct. Jak se to říká, "cesta do pekel je lemována dobrými úmysly?" Nikdy jsem tohle rčení moc nechápala, ale teď se mi, kdo ví proč, vrátilo do mysli. Aspoň že jako felčarka se ukazuje být schopná. Nechci na ni být zlá víc než je nutné, ale zbraně nejsou žádné hračky. V podstatě mě víc než Holly a její amatérské zacházení s pistolí nesere tolik, jako fakt, že většině z nás nedali žádnou průpravu. Jen jsme všichni nafasovali bouchačky, náboje a pár užitečností a šup, nazdar za dva týdny. Výkvět vaultu. Na nás šesti závisí přežití tisíce. Zhluboka se nadechnu a svět se se mnou zamotá. Ruka nepřestává krvácet a já budu muset požádat o pomoc. "Holly..." ozvu se, jakmile je doktorka hotová s ošetřováním ostatních. Nechtěla jsem se moc cpát dopředu, dokud neošetří ostatní. "Asi budu potřebovat něco udělat s rukou." Zatímco mě ošetřuje, přemýšlím, jak začít hovor. Cítím, že jsem se jí dotkla. Postřelit kolegu není žádná maličkost, ale na dívce je vidět, že je jí to opravdu velice líto. "Omlouvám se, že jsem na tebe křičela. Hele, jestli chceš, tak tě naučím základy používání zbraně. Není to zas tak těžký a může se ti to vážně hodit." Snažím se neznít moc provinile, ale nedaří se. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní Koukám se jak se Holly obléká, a když se ozve jestli chce někdo pomoci, tak jen unaveně pozvednu ruku na souhlas. Sedím na zemi, sleduji své zranění na noze, přemýšlím nad vodním čipem. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní "Neomlouvej se. Na tohle jsem fakt jelito." Zapřu rozhovor s Gal, zatímco ji odkrývám potrhaný rukáv s otevřených ran. Z kufříku vytáhnu jako první dezinfekci. Kdo ví, co ta zvěř může mít. "Trošku to zaštípe." S těmito slovy dezinfekci rozetřu po raněné ruce a povídám dál. "Jestli bys někdy měla čas a chvilku, vlastně bych byla ráda. Kdo ví, co nás tady venku ještě čeká." Na tváři se mi objeví úsměv. "Není to tak hrozný jak to vypadá." Sáhnu po jedné kouzelné mastičce, kterou rozetírám Gal po ruce. Měla by trošku zacelit rány a napomoct k zastavení krvácení. Následuje obvaz. "Vypadá to, že jsi ztratila trochu víc krve a musíš si prostě odpočnout. A pokud možno, co nejvíc pít. Ještě to stáhnu." Pořádně zaberu za obvaz ale ne zase tolik aby to bylo stažený příliš. "Na šití to není a za nějakou dobu ani nebudeš vědět že tě něco kouslo." Zvednu pohled ke Gal. "Podíváme se na to později a nejspíš to ještě přebalíme." Pak už sbalím svůj kufřík a přejdu k Amagovi, který se taky hlásí. Když vidím, kde má své zranění, malinko se zarazím. Johnův zadek už mám za sebou, ale vypadá to že Amagovo nejcennější zboží před sebou. "Podíváme se na to. Sundej si kombinézu." Načež chvíli počkám než tak učiní. Vypadá to, že ta potvora co mu vysela na stehně udělala jednu ránu, ale za to hlubokou. Začala jsem znovu dezinfekcí, ale tentokrát bez varování. "Ty toho moc nenamluvíš, že?" Prohodím k Amahovi a pokračuji. To už mám v ruce jehlu a nit. "Ničeho se neboj, zašiju jen to, co je potřeba." Snažím se odlehčit situaci. "Tři stehy a je to." Zadívám se na svou práci a přelepím místo ještě náplastí. "Tak." Věnuji asijskému chlapci úsměv. Pak už se podívám do kufříku co mi vlastně zůstalo. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, provizorní tábor 1. leden 2162, 17:35, zbývá 123 dní Vysvléknu se z kombinézy. Nejsem zrovna stydlivý a ani se nemám vlastně za co stydět. Asistuji Holly jak je potřeba a koukám se co dělá. „Nemám potřebu moc mluvit. Jsem spíš na dělání věcí, než povídání o nich.“ Pronesu a na její úsměv se taky lehce usměji. „Mohl bych ti ukázat o čem mluvím. Ty, já, někde stranou.“ |
| |
![]() | Velká pustina Všichni *** Dalších několik dní cestování nebezpečnou pustinou je vyčerpávajících. Chlad jako by z lidí vysával energii, ale není to jenom on. Je to i bez útěšnost prostředí kolem, které je prakticky bez života. Tedy když se nepočítají nějací ti odporní hraboši a podobná havěť, jejíž stopy je možné občas zpozorovat v prachu cesty. |
| |
![]() | Shady Sands
Shady Sands je malá osada postavená na „zelené louce“ s využitím místních materiálů a soupravy G.E.C.K. Celá osada je obehnaná dva metry vysokou zdí z vepřovic, kamení a dalších přírodních materiálů. Osada má jen jednu vstupní bránu, které je dobře hlídaná místními obyvateli. Nicméně je třeba zmínit, že i vně opevnění lze pozorovat nějaké další stavby, které slouží pravděpodobně k sezonním účelům. Také je možné v okolí osady pozorovat jednoduché ploty ohraničující pastviny Brahmín – tedy v letním období, kdy se nepochybně zelenají trávou. Nedaleko osady jsou rovněž hory, tolik typické pro celou tuto oblast.
|
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 11:00, zbývá 119 dní Ukrytá za skálou pozoruji osadu v dálce před sebou. Tak přeci jen jsou zde lidé! Jsem ostražitá a tak se nechci hned ukazovat. Z předního průzkumu se vrátím ke skupině a podávám hlášení. "Vypadá to na nějaké město, už takhle z dálky jde vidět několik desítek obyvatel. Okolo jsou vysoké stěny, mají pole, dobytek, ale žádnou techniku. Někteří jsou ozbrojení. Celé to místo půjde obejít aniž by si nás někdo všimnul, ale můžeme se tam zkusit zastavit. Jestli budou obyvatelé přátelští, to je otázka." |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 11:00, zbývá 119 dní První dny mimo Vault mi připadalo téměř jako konec světa. Najednou jsem si uvědomila, jaké mám ve Vaultu pohodlí, nemusím se starat téměř o nic. Přesto ten svět tady venku má něco do sebe. Celé čtyři dny mám na povídání s ostatními, přemýšlení o všem možném včetně toho Amagova návrhu. Když mi před pár dny řekl to co řekl já mu jen letmou pusou na tvář odpověděla slovy někdy jindy. Písek se mi hnal do tváře, byla jsem taky promoklá až na kost. Přemýšlela jsem o tom, jaký jsem střelec, jak je Gal rozená vůdkyně a Natali je sympatická dívka. Co je vlastně Spencer zač a jak je to doopravdy s Johnem. Doteď mi vlastně neřekl jestli je pravda to, co se o něm povídá. Střídala jsem pravou nohu s levou a tak pořád dokola. Byla jsem ráda, že nás nepotkalo něco jako první noc i když mám tušení, že tady venku mohou být podstatně horší věci. Když v tom... Co to je? Přihmouřím oči a Gal se vydala dál na průzkum. během několika okamžiků přinesla vskutku zajímavé zprávy. "Takže je tady venku život." Dostanu ze sebe tiše. "Já bych tam šla. Zkusila bych to. Chtěla bych doplnit trochu zásoby pokud by to bylo jen trochu možný." Na chvíli se odmlčím. "A podívat se jaký je život tady venku." Podívám se na ostatní a poškrábu na hlavě. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 11:00, zbývá 119 dní Dny a noci mimo Vault se mi příliš nezamlouvají, na jednu stranu je zajímavé vidět velikost světa mimo zdi Vaulu. Na druhou mi dochází jaké vymoženosti ve Vaultu máme, jaké pohodlí a vše pěkně po ruce. Tady spíme na zemi z čehož mě akorát bolí záda, sprchu jsem už také pár dní neměl a na to jednoduše nejsem zvyklí. Ale nestěžuji si, beru to jak to je. Zatím. Během oněch dní se bavím s ostatními o čemkoliv to jenom jde. Jsem celkem společenský a rád si povídám, když je s kým. Pravda, většinou si neodpustím nějakou tu narážku, dvojsmysl, nebo i kompliment. Koneckonců půlku naší veselé party tvoří ženy a s nimi si rozumím o něco víc, než se Spencrem, nebo zamlklým Amagem. „Co se o mě povídá pěkného?“ Ptám se Holly, co se evidentně zajímá o moji reputaci ve Vaultu, to je Gal na obhlídce té vesnice co jsme spatřili před chvílí. Ale než se mi dostane odpovědi, tak je zpátky a informuje nás o tom co tam viděla. „No zásoby nám do Vaultu a zpátky stejně nevydrží. Tak bych to tam šel navštívit.“ Souhlasím s Holly, nepřipouštím si, že by se těmi lidmi nedalo mluvit, že by mohly být rovnou nepřátelští, nebo hůř. |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 11:00, zbývá 119 dní Pár dalších dní putování nebezpečnou pustinou. Nebylo co dělat, jen jsme prostě šli vpřed. Dokonce ani Holly neměla zájem o trochu zábavy. Potřeboval jsem si sehnat něco na práci. Na pustinu jsem si kupodivu zvykal velmi rychle a už mi nepřišla ani tak skvělá, jako když jsme opustili náš Vault. Mám dojem, že mě omrzela. Těžko si asi představit tu pouť napříč ničím. Je to spousta hodin šlapání a musíte jít v doprovodu ženských, který se asi šetří pro svatbu, i když je zde kdykoliv v noci může něco zabít, či znásilnit. Není divu, že když se Gal vrátí z průzkumu, můj kamikadze smysl prostě vyjde vstříc Shady Sands. Mezitím co si ostatní povídají, šinu se krokem k bráně ledabyle, jako bych šel do nějaké putyky kam chodím každý den. Zastavím se u vstupu do osady. Prohlížím si dva metry vysokou zeď. Koukám na bránu a stráže, které u ní stojí ozbrojené. „Dobrý den, já jsem Amago. Procházím tudy. Dají se tu naplnit zásoby na cestu? Najdu tu něco na práci?“ |
| |
![]() | Velká pustina Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 11:00, zbývá 119 dní Se zatajeným dechem sleduji Amaga, který se ani nezapojil do porady a rovnou zamířil k osadě. Kde bere přesvědčení, že ho stráže hned nezastřelí? Třeba jsme narazili na osadu lupičů, pro které někdo tak exotický, jako je Amago v kombinéze vaultu, bude skvělá oběť. Nehodlám ho ale nechat samotného, takže se vydám za ním a jen doufám, že se ke mě přidají i ostatní. Ruku nedám od rukojeti pistole dál než pár centimetrů a při prvním náznaku agrese ze strany stráží jsem připravena ji tasit. Stojím trošku stranou a mluvit nechám ostatní. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Po krysím náletu jsou rány olízány, obvázány a po stimpakovém rauši i částečně zahojeny. Tím pádem jsme byli hned ráno ready a opět jsme vyrazili na tůru táhnoucí nás bůh ví kam. Na nohou jsme dalších pár dní, než narazíme na něco nečekaného. Obyvatelnou oblast. Takže nakonec nejsme jediní naživu.... Nečekanou novinku si každý přechroustá po svém. Někdo přemýšlí, někdo mluví a pak je tu Amago. Muž činu. Než se nadějeme, jsme nuceni pokračovat v jeho krocích a nově objevenou osadu oslovit jako by to byla sousedka od vedle. A oni kupodivu odpoví. To co je jim ? svět je v troskách, všude běhají přerostlí hlodavci a oni s námi mluví jak s vzdálenými příbuznými....tak určitě.... Doběhnu pár kroků tak, abych byl uprostřed skupinky a jakmile se trochu vzdálíme od místních, promluvím. "Takové přivítání a přístup.....není to divný ?" Alespoň mě to připadá jako bizár. Člověk pořádně nemá ani co do huby a oni nás pustí přes opevnění jak s otevřenou náručí. Je to tu divný.To chce drink.... Ale slovo "hospoda" mi na krátko vypálila pochybnosti z hlavy a zaujala mou veškerou pozornost. Takže mířím rovnou tam. Protože každý zná to slovo. Minimálně z vyprávění. ![]() |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Nevěděla jsem jak Johnovi odpovědět tak nějak... kulantně. "Že se vyspíš se vším co má ruce a nohy." Odpovím nakonec pobaveně. To už si to ale Amago namíří rovnou k bráně a já neváhám a běžím za všemi co si to namířili přímo za ním. Prý že zbraně máme nechat v klidu. V ten okamžik, kdy se ke mě dostane tato věta... Vykouzlí mi to úsměv na tváři. Já a zbraně? V hospodě že lze něco koupit, ve vsi zjistit zda je zdě nějaká práce. Spencer míří přímo do hospody. A já mám v plánu doplnit zásoby kufříku první pomoci. "Amogo?" Oslovím asijského přítele. "Jestli by ses dozvěděl, že se dají někde sehnat lékařský věci nebo zásoby, který bych si tady mohla koupit nebo odnýst, dáš mi prosím vědět?" Zeptám se. "Byla bych ti vděčná." Sama mám v plánu, ať už v hospodě nebo někde jinde se po těchto věcech pozeptat. "Měli bychom si dát někde a někdy sraz." Promluvím na Gal zatímco se naše skupina rozprchá do všech stran. "Budete mi prosím tady někdo dělat společnost?" Podívám se po společnících, kteří se zatím ještě nerozutekli do všech stran. Mám jasný plán. Sehnat lékařské věci, jídlo a pití. A hlavně koupel. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní „Ne.“ Stihnu ta akorát zakroutit hlavou, ale už to nevysvětluji. Přece jen mám jisté nároky a jen ruce a nohy mi nestačí, například s muži nespím vůbec a ti mají také ruce a nohy. Ale to už jsme u brány, kde sám dostane vřelého přivítání. „Co třeba za hodinu zase tady?“ Navrhnu, zatímco Amago vybavuje s kráskou u brány. „Rád bych o tomhle místě věděl víc, taky o světě kolem. Když už jsme tady.“ Zamířím ke staříkovi s puškou v ruce, ten vypadá, že by mohl vědět něco o okolí. „Dobré poledne pane!“ Začnu. „Jak už zmínil tady Amago, procházíme kolem a narazili jsme na vaši osadu. Chtěli bychom tu doplnit zásoby před další cestou, ale nedostává se nám platidla. Takže se chci zeptat, jestli nevíte o nějaké příležitosti k výdělku.“ Sice nevím čím se v pustině, nebo tomhle městě platí, ale je mi jasné, že zásoby nebudou zadarmo. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni *** „Dobrý!“ Kývne Seth a Johna si nedůvěřivě prohlíží. On není tak příjemný jako Katrina. „Zásoby můžeš koupit v hospodě, nebo u Razla. To je místní doktor.“ Odbude Seth Johna. „No a jestli nemáš na zaplacení, něco si můžeš vydělat v kravíně kydáním hnoje.“ Pokračuje s náznakem pobavení ohledně pracovních příležitostí. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Celé setkání je ještě podezřelejší než na začátku. Strážným není ani trochu divné kdo jsme a odkud jsme se tu vzali. Navíc nás bez jediného protestu pouští dovnitř, žádná prohlídka, žádné dotazy, nic. Někteří mí společníci se už nemohou dočkat, až budou uvnitř, ale já stojím dál před bránou. Mozek mi pracuje na plné obrátky. "Co jste zač?" zeptám se opatrně. Ruku mám jakoby ležérně položenou na rukojeti zbraně. "Mám tím na mysli... neznáte nás a zvete nás dál, jako bychom byli vaši přátelé. Přitom tu stojíte na stráži se zbraněmi v rukou. My přicházíme z pustiny, vypadáme jinak než vy a vám to není... divné?" Vím, že si zahrávám s ohněm, ale poslední co bych chtěla je vlézt do pasti. Celé to smrdí průserem. Jen pojďte dál, jezte, pijte, pracujte, jenom nechte zbraně v klidu. Blbost. Jakmile nás budou mít všechny pohromadě mezi svými zdmi, zavřou bránu a ještě dlouho se budou smát naší prostotě. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní "Nájezdníci?" zeptám se. "To je něco jako zloději? Loupežníci?" vylovím z hlavy archaický výraz vyčtený z knih. "Jejich tu v okolí hodně? My krom prázdné pustiny nenarazili na nic a na nikoho, jste první lidé, co jsme potkali." Beztak se mi to nezdá. Jak můžeme vypadat jako obchodníci, když krom pistolí a sem tam nějakého příručního kufříku nic neneseme? Jsou to tedy podivní strážní, jen co je pravda. |
| |
![]() | Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Pustina kam se podíváš, další den další procházka pustinou a další. Pomalu jsem začínala ztrácet naději, že venku dýchá a žije něco jiného než ohavnosti. Do toho hromada prachu a špíny a mráz. Popravdě celý tenhle výlet mi začal připadat ne jako zrovna dobrý nápad, nebo aspoň takhle jsem si to nepředstavovala. Kromě pokecu a seznamování s ostatními dobrovolníky toho moc nešlo dělat. Náladou jsem tedy na tom nebyla nejlíp a fyzicky stejně tak, zdolávání terénu bylo náročný, svaly se ozývaly prvních pár nocí a dávali o sobě vědět, že běhaní na běžeckém páse a cvičení podle gymnastických videi je na tohle nepřipravilo. Takže si to zahrňme, jsem špinavá od hlavy až k patě, lehce unavená a do toho se nehorázně nudím. Přesto, tohle všechno odfoukne vítr, když uvidím osadu, vesnici, městečko? Něco z toho a jsou tam i lidi! Žádný ohavnolidi! Gal zvažuje, jestli se tam jít podívat. Zvedla jsem energeticky ruku a s hlavou kývala plna nadšení, dávajíc tak na vědomí, že jsem pro. Nakonec to za nás rozhodl dost rázně Amago, který se prostě k bráně osady vydá. Hurá! Hurá! Jde se do osady! Plna nového nadšení a energie jsem začala následovat ostatní, přesto jsem se držela trochu vzadu, co si budeme říkat, můžou mít ledajakou náladu v tomhle světě krysoakrtkoohavností. Dostalo se nám popravdě vřelého přivítání hned u brány, to na mojí tváři ještě mnohem víc rozzáří úsměv. Bez studu sleduju tyhle přeživší, obyvatele, lidi z povrchu? Jsou špinavý, lehce zapáchají ale co jiného očekávat, když žijete uprostřed ničeho. Ostatní se pustí s nimi dohovoru, takže jenom poslouchám a neskáču nikomu do řeči. Všechno to popravdě zní skvěle, nájezdníci nejsme, takže brány nám jsou otevřený a já tenhle koutek nové civilizace můžu prozkoumat, „Super.“ Řeknu nadšením dost nahlas i když je to určený jenom pro mě. „Ne, nejsme ani jedno!“ Skočím poprvé do řeči strážné. „Jsme asi tuláci. Je tu hodně podobných vesnic, měst, osad?.“ Zeptám se na to nejpodstatnější, když Vault evidentně není jediné místo, kde je život. Mezitím přemýšlím, kam se vydat. Možná ta hospoda nezní špatně, nikdy jsem v žádný nebyla. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Odpověď strážkyně mi skoro vyrazí dech. "Řekla jsi Vault? Vy jste původní obyvatelé vaultu?" |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní „No šéfe, kydání hnoje není nic pro mě. Ale kdyby jste věděl o pořádné práci, tak jsem k dispozici.“ Nabídnu se, ale jsou věci co klidně přenechám jiným. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Neuvěřitelné. Máme co do činění s opravdovými obyvateli vaultu, jako jsme i my. Mám ještě spoustu dotazů, ale tuším, že tato mladá dívka mi na ně neodpoví. Budu muset najít někoho staršího, kdo si bude pamatovat více detailů. "Žije tu s vámi váš původní správce? Nebo někdo, kdo pamatuje váš odchod z vaultu? Potřebuji s tím člověkem probrat nějaké technické detaily a nesnese to odklad." Srdce mi divoce buší a mé obavy z tohoto místa jsou rázem pryč. Vypadá to, že jsme konečně na stopě něčemu pořádnému. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní "Pardon, ale Rad- co? Povíte nám o tom trochu víc?" Pronesu |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Takže, tahle osada je z obyvatel Vaultu? Zajímavé, co to ale znamená? Proč ho opustili? Strážkyně byla tehdy malá, takže asi nemá moc cenu se jí vyptávat ale zmíní starostu aneb jiný název pro správce hádám snad správně. „Je tu někdo, kdo ví víc o těch městech?“ Sobecky přiznávám, že víc mě zaujala zmínka o nich. „A kde najdeme toho správce, teda starostu?“ Položím i druhý dotaz, kterým si připomenu že nejprve je potřeba splnit povinnosti a potom se bavit. S tím se vydám ho hledat, možná nemá rád cizince ale mě má rád každý! |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Tak Aradesh nemá rád cizince? To mě ani trochu nezajímá. Nějaké sympatie mě neodradí od toho, abych z něj dostala vše, co potřebuji. Jakmile se dozvím kudy za tím starostou (zvláštní slovo, je odvozeno od starostí?), neváhám a rovnou k němu zamířím. Nehodlám být hrubá, ale lézt po kolenou před nějakými otrhanci, byť původních vaulťanech, taky nehodlám. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni
Radnici není možné minout, na to tu těch staveb zase tolik není. Vlastně radnice samotná není ničím nijak zvlášť zajímavá, je to prostě jen největší budova ve vsi v blízkosti monumentu, kde je vytesána historie města. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sand, Radnice 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Starosta se ani neobtěžuje pozdravit, čímž hned na úvod dává nápovědu k tomu, jakým stylem s námi chce jednat. V pořádku, ze své profese jsem zvyklá jednat s potížisty, i když výřečnost a sladká slůvka nebyly mými doménami. Jak on na mě, tak já na něj, čili i já přeskočím pozdrav a ostatní slušnosti a formality. "Potřebujeme funkční vodní čip. Ve Vaultu 13 se rozbil a zásobu vody máme jen na pár měsíců. Dostali jsme instrukce, že náhradní by mohl být ve Vaultu 15. Čistě náhodou, není to vault, ze kterého jste před dvaceti, třiceti lety odešli vy sami?" Nehraju si na slušnost, ani na respekt. Dědek mi sám nic z toho nedal, proč bych měla oplácet jinou mincí? |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sand, Radnice 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Radnice? Dobře, možná je to očividné pro ně ale pro mě moc ne, tím se ale zaobírat moc nehodlám a jen poděkuju a vyrazím k cíli. Teda radnici. Nejspíš tam najdu odpověď i na otázku jiných měst. Hurá! Gal to vezme hezky zostra a s lidmi to evidentně moc neumí, nebo jím spíš míří lampou do obličeje a vyslýchat. Myslím, že tenhle přístup moc fungovat nebude. „Dobrý den. Vy jste Aradesh? Zvláštní jméno ale zajímavé. Já jsem Galina a tohle je Gal.“ Ukážu na sebe a potom i na doprovod. „Omluvte její vychování, měli jsme ale pár perných dnů.“ Na starší ročníky se mi vždy vyplatil pomalý přístup plný zdvořilostí a úsměv, snad to i tady zafunguje a napravím škody. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sand, Radnice 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní "Proč jste odešli z Vaultu? Nedá se říct, že byste tady žili lépe než se dá žít tam." Zmínku o našem předchůdci přecházím, je mi jasné, že se tu nepochybně před měsícem zastavil. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sand, Radnice 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní „Fajn, ale musím se vás zeptat, proč jste opustili Vault? Nějak si nedovedu představit, že by někdo dobrovolně vyměnil pohodlí za, no s prominutím, za tohle? Jste vlastně první život tady venku, co nás nechce sežrat.“ Musím se na to zeptat, jasně, sama jsem z toho našeho chtěla vypadnout za dobrodružstvím ale úplně ho opustit a nikdy se nevrátit? Tak se mi zatím život tady ani vzdáleně nezalíbil. „A kdy tady vlastně byl ten první z nás? Jak je to dlouho, co odešel?“ Budu se muset zeptat, jestli někdo nezná jeho jméno. „A pokud by vás to moc neobtěžovalo, ještě bych se vás ráda zeptala na města na jihu, jestli o nich něco víte, cokoliv.“ Zazubím se a je evidentní, že jsem konečně načala téma, které mě upřímně zajímá. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Klinika 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Jakmile se dozvím o místním doktorovi a ostatní se rozutečou po všech čertech, namířím si to rovnou k místnímu doktorovi. Razlo se jmenuje, jak jsem se dozvěděla. Cestou se rozhlížím kolem sebe, všimnu si i místní hospody, kam zmizel Spencer. "Dobrý den." Promluvím k muži který se pohybuje v místní, honosně řečeno, nemocnici. "Vy musíte být doktor Razlo." Rozhlédnu se kolem sebe. "Mé jméno je Holly a přišla jsem k vám do osady se svými přáteli." Pokračuji dál. "Jen jsem se vás chtěla zeptat, zda bych si mohla..." Chtělo se mi říct koupit, ale čím zaplatit? "... zda bych si u vás mohla doplnit zásoby léků, obvazů a všeho potřebného na cestu. Jen..." Teď mi to přišlo trošku, jak to říct, no. "Nemám jak zaplatit. Snad jen bych mohla něco vyměnit ze svých věcí pokud byste souhlasil." |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sand, Brána 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní „Jo to už zní zajímavěji.“ Ušklíbnu se na Setha, konečně nabídka co stojí za úvahu. „Ale nechci nic slibovat, rád bych to tam nejdřív obhlédl. Ať vím na co se připravit.“ Snažím se působit sebevědomě, ale nejsem sebevrah. Když se to bude jevit jako šílené, tak nemám problém ustoupit a vzdát to. |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Amago Osada Shady Sand, Klinika 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Dojdu za doktorem, u kterého je teď Holly. „Dobrý den, já se jmenuju Amago a souhlasil jsem s řešením problému Radškorpiónů. Můžete mi o nich povědět něco víc? Prý potřebujete nějaké jejich části. Nevím přesně co to je, ale můžeme se domluvit co za to.“ Odmlčím se. „A máte kondomy? Můžu vám za ně dát trochu munice 10mm.“ |
| |
![]() | Shady Sands Amago, Holly Osada Shady Sands, Klinika 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Začínám zjišťovat, že tady venku člověk zadarmo těžko něco dostane. "Děkuji doktore, asi ale nemám tak hodnotné věci." Pokrčím rameny. "Jestli seženu zátky nebo něco na výměnu, vrátím se." Už jsem chtěla odejít s nepořízenou, když se na klinice objevil Amago a začal mluvit o problémech s radškorpióny a po chvíli dodá, že by chtěl kondomy. Trošku překvapeně se na něj podívám. Už jednou přišel se svou nabídkou. Vůbec se přede mnou nestyděl, stejně jako teď. Ano, už venku nějakej den jsme a člověk se může cítit... osaměle? Pak mi pohled padne zpět na doktora a jsem zvědavá zda Amago pochodí. "Jak je vlastně využiješ?" Špitnu mu do ucha. |
| |
![]() | Shady Sands Natalia, Gal Osada Shady Sand, Radnice 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Zamračím se, když Aradesh odpovídá na naše otázky s pobavením. Podívám se proto na Natalii a jako by nebylo starosty, hovořím jen se svojí společnicí. "Takže je to v háji. Jestli ten vault napadli před dvaceti lety nájezdníci, dá se logicky předpokládat, že po odchodu jeho obyvatel buď vault zcela vyplenili, nebo se tam dokonce usadili. Nevidím důvod, proč by neměli zvolit druhou variantu, takové místo se dá skvěle bránit a pro nevelkou tlupu to může být skvělá základna. Osobně nevidím důvod tam chodit." Aradesh mě už dál nezajímá, jeho arogance a nabubřelosti mám až po krk. Beze slova rozloučení se otáčím a vycházím ven z budovy radnice. Venku si opět nasazuji ochranné brýle a rozhlížím se okolo. Myslím, že zaznělo, že si dáme sraz až za hodinu, tak uvažuji, jak mezitím zabiju čas. Holly šla k místnímu felčarovi, chlapi se zasekli u brány, mě ale zaujal ten Ian, o kterém už také padlo slovo. Není odsud... To mi dává trochu naděje, že to nebude taková hlava zabedněná, jako ten trhan s hlavou v prdeli. No, uvidíme. Jdu najít toho Iana. |
| |
![]() | Shady Sands Amago, Holly
|
| |
![]() | Shady Sands John Osada Shady Sand, Brána 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní „To zní dobře.“ Souhlasím a když se rozhlédnu, tak vidím, že všichni se rozprchly někde po vesnici. „Ale využiji toho později.“ Rozloučím se Sethem a zamířím k místní studni, kde si jako první doplním svoji lahev na vodu. „No když už jsem tady...“ Vytáhnu další vědro s vodou, abych se pořádně opláchl a i umyl. Na koupel to není, voda je ledová, ale krev, špínu a prach z mého těla nepochybně smyje. Když si dopřeji pořádnou dávku osobní hygieny, tak se zajdu podívat do chlíva a celkově si prohlédnout zbytek vesnice. Chlív, zahrady, ohrady, ... |
| |
![]() | Shady Sands Gal, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Stinná Slečna je něco jako naše kantýna, kam jsem ve Vaultu chodila jednou za čas na skleničku, akorát že tento podnik je cítit jako hovno. Malými okny sem neproniká moc světla, což je asi jen dobře, protože vidět všudypřítomnou špínu není nikterak lákavé. "Hledám Iana, je tady?" otážu se rovnou. Barman jen neurčitě kývne hlavou směrem k vedlejší místnosti, což beru jako potvrzení. Vedle vidím docela pohledného mladého muže. Na první pohled je poznat, že sem nepatří. "Ty jsi Ian? Jsem Gal, z Vaultu 13. Můžeme si promluvit?" oslovím ho. |
| |
![]() | Shady Sands Amago, Holly Osada Shady Sands, Klinika 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní „Díky, vezmu si tři kondomy. Tady máte náboje.“ Řeknu doktorovi a s kondomy v ruce se podívám na Holly, která mi mezitím šeptala do ouška. Chvilku mlčím, než se mi pohled stočí do blízkého okna, ze kterého je vidět na dvojhlavé Brahmíny. Pamatuji si obrázek z dětských knížek, kde kravička dělala bú, ale jsem si naprosto jistý, že měla jen jednu hlavu. „Abych něco nechytil.“ Řeknu Holly s klidem a jdu se projít po Shady Sands, jestli se tu neválí něco co lze použít jak batoh, místo toho nepohodlného kufříku. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Velká pustina, na dohled Shady Sands 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Svůj směr znám. Tím pádem už ostatním nevěnuji ani špetku pozornosti a okamžitě se rozprchnu vstříc svému cíli. Stejně se asi rozdělíme. No a kde jinde trávit čas než v místní hospodě. Hlavně je to místo plné ožralů, drbů a radovánek.....ideální pro sbírání informací a využívání příležitostné ručky šmatrálky.. Hospodu je lehké najít. Prostě budova s cedulí a poloprázdnou halou. Nic extra. Jen takový mini-bar. I tak mi to ale nedá. "Rozumím....no a co první runda zdarma ? na zkoušku..." Usadím se u baru, zatímco pokouším své vrtkavé štěstí. Pravděpodobně marně, proto pokračuji ve vyslýchání. " A co se tu vlastně děje zajímavého ? V tomhle malém útulném brlohu..."A teď se samozřejmě neptám na všude známé veřejné blbosti. Né, ptám se na to tajnější. Drby, pomluvy a jiné nekalosti soustřeďující se právě okolo výčepu. Tedy v místě kde jsou jen ožralové, fetky nebo cestovatelé. |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John |
| |
![]() | Jednoduché MiniHry Pro zpestření, kdyby někdo neměl do čeho píchnout, je možné se zapojit do některých jednoduchých miniher. Soupeře lze teoreticky najít kdekoliv, výše odměny za úspěch se velmi liší dle oblasti, obtížnosti a soupeře. Z technických důvodů nelze sázet na nikoho jiného, než sebe, nebo člena družiny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Amago |
| |
![]() | Shady Sands Gal, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Nehodlám s Ianem flirtovat, ale doufám, že se s ním bude moci dát mluvit snáze než s tím starcem na radnici. Přisednu si k jeho stolu naproti němu a zkusím s ním zlehka začít rozhovor. "Dostala jsem na tebe tip, že prý nejsi místní a taky trochu cestuješ. A to z tebe dělá někoho, kdo by mi mohl pomoci." Nehodlám ho tahat za slovíčko a tak rovnou pokračuji. "Zajímalo by mě, jestli jsi někdy navštívil nějaký vault a jestli ano, tak kde se nachází." Doufám, že ví, co to je. Nechci ho urážet vysvětlováním toho slova, tak budu doufat, že už o vaultech slyšel. |
| |
![]() | Shady Sands Natalia Osada Shady Sands, 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Gal odešla, dalo by se skoro říct že mi i utekla, než jsem se se starostou zdvořile rozloučila a otočila k odchodu, už byla neznámo kde. Děkuji pěkně. Povzdechnu si a přemýšlím co teď, když se vlastně všichni rozutekly neznámo kam a já zůstala sama. Rozhodnu se teda nakonec nejprve prohlídnout si osadu, než se vydám za tím Ianem vyptat na města na jihu, ne že by ale bylo popravdě o moc co stát. U studny jsem si vyslechla nějaké ty stížnosti ani nevím na co, mnohem zajímavější už se jevily dvouhlavé krávy? Netuším, jak jinak ty tvory nazvat. Nejzajímavější asi bylo kolbiště kde spolu bojovali lidi! Ve Vaultu zrovna jakýkoliv druh násilí nebyl k vidění, jistě občas padla nějaká ta facka nebo nevinné pošťuchování, ale nikdy jsem snad neviděla že by někdo někomu jednu opravdu vrazil. Neodolám a jdu se na to podívat mnohem blíž, jak se válejí v bahně. Kdo by něčemu takovému mohl odolat a hned potom se půjdu podívat do té hospody. |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní Nemám moc co dělat, jelikož jednání s místními autoritami si vzala na starost Gal. Nemám důvod nevěřit, že zjistí co půjde mnohem lépe než já, takže se nějakou dobu jen procházím po vsi. „Aha.“ Ušklíbnu se, když pochopím proč místní nemají cizince moc v oblibě. Podle jednoho mizery posuzují všechny ostatní... Jen nad tím zakroutím hlavou, přičemž omylem zabloudím do kůlny. „A hele.“ Usměji se nad svým objevem a seberu starý otrhaný pytel a provaz, ale nejsem zloděj, abych si to nechal bez dovolení. Proto zajdu za Curtisem u polí. „Zdravím šéfe, se Sethem jsem se dohodli, že zkusíme něco udělat s těmi škorpiony. Mám pár nápadů, ale potřeboval bych pár drobností. Myslíte, že tohle můžete postrádat?“ Ukážu pytel a kus provazu, co podle mě nebude mít velkou hodnotu, ale hodit se určitě může. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Amago, Holly |
| |
![]() | Shady Sands Holly Osada Shady Sands, klinika 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní Dívala jsem se beze slova jak Amago ujednal svůj obchod s místním doktorem. To myslí vážně? Dívám se na Razla jak bez starostí právě prodal možná nefunkční věc. Hned potom co Amago odejde padne má první otázka. "Doktore, vždyť jste právě tomu mladíkovi prodal tři kondomy, který s největší pravděpodobností svou funkci nemůžou ani splnit. Vždyť jsou osmdesát let starý." Mluvím klidně, ale mračím se. "A ještě k tomu jsou předražený." Dívám se Razlovi do očí. "Vždyť jak můžete jako doktor něco takovýho udělat?" "Nezlobte se na mě, ale jako doktorka musím toho mladíka na tohle upozornit. I když jste mu nabídl nějaký další obchod." Podívám se na Razla tázavě a zatím neodchazím. |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní Během procházky po Shady Sands si povšimnu nějakých zápasů mezi místními. Netuším proč se mlátí a jako správný Japonec spíše řeším pohledem jejich neohrabané bojové techniky. „Vy tady pořádáte souboje?“ Podívám se na muže, který odchází se zátkami, tedy zdejší měnou. „Jsem Amago. Přišel jsem nedávno do Shady Sands a rád bych se účastnil turnaje. Kdo chce se mnou bojovat? Zátky nemám, ale v jejich hodnotě nabízím tuhle pistoli.“ Pronesu a připravím se na průběh událostí. (pěstní souboj) |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natali, Holly Osada Shady Sands, ohrady 5. leden, 2162, zbývá 119 dní S kroucením hlavy odejdu od doktora. Původně jsem si říkala, že bych šla do ty místní nálevny, ale cestou narazím na Natali, jak sleduje dva chlapy co se rvou. "Co se to tady děje?" Stoupnu si vedle Natali a rukama se zapřu o dřevěné zábradlí. "Kde jsou..." Než se stihnu zeptat, kde jsou ostatní, všimnu si Amaga, kterak se hlásí na další souboj. "Tak na tohle si počkám." Doufám, že ví co dělá a nenechá se tam od nějakýho hromotluka zmrzačit. |
| |
![]() | Shady Sands Gal, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 12:00, zbývá 119 dní No vida, tak i s Ianem budu nejspíš podobně rychlá jako s Aradeshem. Ještě chvilku vydržím jeho očumování, i když ruce se mi chtějí zkřížit na prsou, abych mu zkazila požitek. "To se nedivím, takový místo je pro tuláky a sběrače učiněnej zlatej důl. Takže jih, říkáš? Dokázal bys mi tady do mýho přenosnýho počítače zanýst do mapy jiný města a osady?" Sakra, ta jeho vidlácká mluva je nakažlivá. Ale třeba na ni bude líp reagovat, než když budu dělat intelektuálku. Nakloním se k němu s Pip-Boyem a snažím se nekřenit, když nabídnu dekolt jakoby mimoděk k nahlédnutí. Ať se trochu popase a hlavně ať mi dá co potřebuju. "U brány zmínili nějaký problémy s nájezdníkama, o těch něco víš?" dodám ještě. Jen doufám, že moje "ženské zbraně" postačily k tomu, aby mi Ian zadal do mapy co nejvíc nových lokací. |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie, Holly Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní Zápas byl sice rychlý ale brutální a bez pravidle. K mému překvapení mě i bavilo to sledovat, ale dost mě překvapí, když výherce si do kapsy strká zátky, staré rezavé zátky od limonád, na které byly často reklamy v komiksech přes celou stránku. Že by sloužily podobně jako lístky? Nejspíš. Přesto mi to nedá a otážu se na to jednoho přihlížejícího, který mi moji domněnku potvrdí. Opravdu slouží jako platidlo. Povšimnu si i Johna a Amaga, který jak to vypadá, se rozhodl soubojů zúčastnit. Že bych si na něho vsadila? Problém je, že nemám co, za nůž mi nikdo nic moc nedá a vzdát se pistole která je asi to nejcennější, ale hlavně jediná obrana, by bylo hloupost prohrát. Přiblížím se tedy ještě blíž kde se potkám s Holly, která taky usoudí že by byla přece jenom škoda nechat si tohle ujít a poskytnu mu trochu té psychické podpory, možná nejen té. „Půjdu mu pomoct.“ Špitnu spiklenecky, kdy mou hlavičkou probleskne napadne lehké zábavné špinavosti jak zvýšit šance našeho bojovníka v modrém a to s pomocí menšího odlákání pozornosti soupeře. Uchopím zip kombinézy a táhnu ho dolů do vytvoření celkem odvážného dekoltu, takový s jakým bych se doma rozhodně neprocházela po chodbách. Potom se už jenom postavím za našeho Asiata, hlasitě ho povzbuzuj abych na sebe strhla pozornost a občas i decentně poskočím. Tohle přeci nemůže být proti pravidlům? |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie, Holly |
| |
![]() | Shady Sands Gal, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní "Super... mutanti?" zamrkám na Iana v nepředstíraném překvapení. "To sis teď vymyslel, ne? Nečteš trochu moc komixy?" Snažím se vypadat uvolněně, skoro až žoviálně, ale na pozadí toho všeho mě zamrazilo u páteře. Co když si to nevymyslel? Co když pustinou opravdu chodí něco horšího, než přerostlí hlodavci? "Pověz mi prosím víc, to víš, já takové věci neznám a ty vypadáš, že máš hodně zkušeností. Zajímají mě hlavně ti mutanti, ale i nájezdníci a otrokáři. Je jich hodně? A jak o nich vlastně víš ty sám? Ty jsi s nimi někdy mluvil?" Začínám hrát trochu blbku, buď mi na to skočí, nebo ne. Nejdůležitější je pro mě mapa a dokud já vystavuju, on zadává. |
| |
![]() | Shady Sands Gal |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Gal |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie, Holly Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní „Jo proč ne.“ Souhlasím s návrhem, nemám co ztratit, takže proč ne. Ale to už se do boje hrne Amago a hned chce přitom přijít o pistoli. Nad tím jen kroutím hlavou, nepřijde mi to jako dobrý obchod. „Zajímá váš šou?“ Řeknu, když dorazím k holkám, zatímco se Amago připravuje k boji a vezmu je kolem ramen. „Pěkný kůzlátka…“ Zašeptám, když se Natalii koukám přes rameno do hlubokého dekoltu. Holly jsem si prohlédl již dřív a rozhodně nejsem zklamán, snad jen tím, že jsem zatím neměl čas na něco víc. „Myslíte, že vyhraje?“ |
| |
![]() | Shady Sands Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní Zatímco Ian hovoří o folkloru obyvatel zpustlého povrchu, věnuji polovinu pozornosti displeji svého Pip-Boye. Jen občas zvednu pohled a podpořím jeho vyprávění překvapeným "pane jo" nebo "neříkej, vážně?" Snažím se odhadnout vzdálenosti měst a osad na mapě, ale nechce se mi věřit, že jsou od sebe tak strašně daleko. Nakonec Ian zakončí svůj monolog třešinkou na dortu, když mě pozve do postele. Opřu se do židle se zkříženýma rukama na prsou a chladně se ho otážu: "Jseš docela frajer, rovnou na věc. Ale nekaž si to, zatím nám to povídání docela šlo." Nechci ho rovnou zavrhnout, ne tak jako Aradeshe, který je sám o sobě užitečný jako automat na kondomy v dětské herně, a tak si chci mladíka ještě chvíli udržet na udičce. "Pověz mi spíš, co tady vlastně děláš? Proč někdo jako ty, kdo sem očividně nepasuje, skončí v takovéhle díře? Nejbližší osada je stovky kilometrů daleko." Mile se na něj usměju a moje ruce jdou zase hezky dolů, aby se měl při povídání na co koukat, kdyby ho moje tvářička omrzela. |
| |
![]() | Shady Sands Gal |
| |
![]() | Shady Sands Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní Nakloním se blíž k Ianovi a spiklenecky na něj mrknu. "To mi teda vysvětli, kterýmu obchodníkovi by se vyplatilo plahočit se sem kolik, tři sta kilometrů pustinou a pak zase to samý nazpátek? Tihle lidi," kývnu bradou směrem ke dveřím pokoje (a míním tím obyvatele Shady Sands), "nevypadají, že by byli nějak bohatí. Tak co tady může hýbat obchody?" |
| |
![]() | Shady Sands Gal |
| |
![]() | Shady Sands Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní "Myslím že buď kecáš, nebo mi něco schválně tajíš," zamračím se na Iana. Jeho lakonická odpověď mi něčím zavání, ale ještě nevím čím. "Jako najatá zbraň se táhneš pustinou a tady se jako náhodou zapomeneš? A karavana tě už dál nepotřebuje? Odjede bez tebe? Tomu se mi těžko věří." |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie, Holly Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní „Jestli budou všichni čučet jako ty, tak snad jo.“ Svěřím se pobaveně s prohnaným plánem lamači dívčích srdcí a stejně tak nemůžu říct, že jeho dost neotesaný kompliment by mi neudělal radost. Bohužel pro něj, jeho reputace včelky snažící se opilovat co nejvíc květinek ho přechází a více k obdivu nedostane. Zápas začne a můj prohnaný plán se moc neosvědčí nebo aspoň ne v takové míře v jaké jsem doufala a jakmile souboj skončí, chytnu opět zip a zapnu ho až skoro k krku. Za pokus to stálo. Amago ale vypadá v pořádku až teda na to, že se válí v bahně. Nejspíš žádný zátky nebudou, nebo možná jo? Můj vnitřní hrabivý křeček začne razantně souhlasně přikyvovat hlavou a vydám se tak za pořadatelem. Nějaký zátky by se mi hodily. „Zdravím, měla bych pro vás menší obchodní nabídku.“ Usměju se na pořadatele? Dojednávače? Nebo to jenom vede, aby v tom nebyl chaos? To je asi fuk. „Co byste řekl na zpestření, souboj odvážněji oblečených holek v bahně? Spíš takové zábavné představení pro potěchu oka než skutečný zápas. Věřím, že leckdo by za takovou podívanou nějakou zátku rád dal a i by si by si určitě potom vsadil.“ |
| |
![]() | Shady Sands Gal |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie, Holly Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní „Umím ocenit krásu.“ Zašeptám a něco bych klidně zašeptal Natalii do ouška, ale to už mizí za mým sponzorem s nějakým návrhem. Mě čeká boj, abych mu dokázal, že na to mám. „Omluv mě krásko, musím si jít umazat ruce.“ Pošeptám místo toho Holly něžně do ouška, odložím pytel, pistoli, munici a vše ostatní, krom kombinézy a bot, abych se mohl věnovat Curtisově výzvě. „Pánové, támhle Curtis by rád viděl co zvládnu, takže kdo se mi postaví?“ Nenabízím nic konkrétního vsázku páč nemám nic s čím bych se chtěl rozloučit. „Ale támhle moje kamarádky se jistě nechají pozvat na skleničku od vítěze.“ Pokynu směrem k Holly a Natalii. No co slibuji jen skleničku, nic víc, krom toho si dost věřím a počítám s tím, že na tu skleničku půjdou holky se mnou. |
| |
![]() | Shady Sands Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní Ian mlčí, to jsem koneckonců čekala. Ale i já umím být skoupá na informace. "Průzkumná mise, nic zvláštního," pokrčím rameny. Proč mám jen pocit, že rozhovor skončil? "Kdo tady má na starosti obchody s karavanami? A mám na mysli přímý styk s cizími obchodníky." |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie, Holly Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 12:30, zbývá 119 dní „Díky.“ Fajn, dobré je, že aspoň nikdo není proti ale to je tak všechno, špatný je, že evidentně nikdo nezabrání aby si sem chodil kde kdo. Ještě horší je, že naprosto netuším, jakou hodnotu mají zátky a kolik jich místním chrastí v kapse. Musí to být zátky? Přesně proto jsem chtěla zlanařit někoho z místních. A nakonec aby toho nebylo málo, počasí tomu taky zrovna moc nemusí přát. Takže můj podnikatelský záměr může mířit rovnou do záchodu, pokud nepřijdu, jak na to jít jinak. Přesto se ještě otočím na Curtise. „Netušíte, jestli tady někdo nemá nebo není nějaký krytější místo?“ Zeptám se, i když o tom dost sama pochybuju a jestli jo, tak tam spíš bude hnůj než bahno. Potom už si mou pozornost získá John, ne ani tím že sám vejde do kolbiště ale protože mě a Holly nabízí skoro jako výhru, aniž by se vůbec zeptal! Děkuju pěkně! Na druhou stranu, možná aspoň dostanu něco k pití. |
| |
![]() | Shady Sands Gal |
| |
![]() | Shady Sands Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní Čekla jsem tuhle odpověď, kdo jiný by to taky měl být, než Aradesh. "S ním už jsem mluvila. Z nějakýho důvodu nesnáší všechny, kdo nemají hlavu v prdeli jako on. Divím se, že pod jeho vedením vesnice už dávno nelehla popelem. Ale to mě napadá, jak je možný, že tlupa nájezdníků nedokáže tohle město dobýt a vyrabovat během pár minut? U brány stál jen nějakej dědek a holka s nožem a že by tu každej chodil ozbrojenej." Na moment se odmlčím a olíznu si rty. "Skoro si říkám, že i nás šest s bouchačkama by si to dala docela na pohodu. Napadlo tě to taky někdy?" |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie, Holly Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní John zvítězil, i když nejprve jsem se div i já sama smíchy neudusila, když uklouzl na bahně. Smích ale přejde nejen mě ale i ostatní, když dvěma ranami svého protivníka potom skolí, a v mém případě ho nahradí radostný pokřik. Když se ale přiblížím, dostane se mi další dost podstatné ale mého plánu na získání zátek. „Smrdíš.“ Upřímnost nadevše a trochu se od Johna zase o nějaký ten krůček vzdálím, abych neskončila i já sama od…Bahna. Dobře, začínám uznávat že můj nápad se zápasy v bahně evidentně má víc děr než ementál z automatu. „Měli byste se někde umejte a rychle, než tím načichnete.“ Zacpu si nos a podívám se na oba naše bojovníky. Další podstatný zádrhel. „Já se zatím vydám asi do té hospody a na tu skleničku mě můžeš pozvat potom.“ Rozloučím se, nerada bych přišla s tím bahnem do kontaktu, ne když z toho nic nekápne a i tak mi ten zápach dal nový pohled na celou záležitost. S tím se otočím a vydám se k místní nálevně. |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie, Holly Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní Souboj nezačal zrovna nejlépe, chtěl jsem se předvést a to se mi povedlo, jenom úplně jinak než jsem chtěl. Ale pak se vzpamatuji a začne se mi dařit. Vítězím, ani si to moc neuvědomuji, protože jsem celý od bláta. „Díky mockrát!“ Vezmu si výhru, sbalím si zbytek věcí a pohledem se střetnu s Natalií. „Já vím!“ Souhlasím a skoro se tomu směji. „Jdu se umýt!“ Rovnou zamířím ke studny, kde se nyní hodlám zdržet trochu déle než prve. Nejdřív ze sebe chci setřást všechno co půjde a potom to zkusím opláchnout z kombinézy. „Takhle to nepůjde.“ Kroutím nad tím hlavou, když mi dochází že budu muset kombinézu důkladně vyprat, jestli si nemám nést to bahno sebou. No pustím se do toho jak to jen jde, i když to znamená se v téhle zimě vysvléknout a pustit se do praní a ždímání, než si to zase obléknu. Když je můj oděv v odpovídajícím, i když mokrém stavu, zamířím do lokálu důkladně uschnout. |
| |
![]() | Shady Sands Gal |
| |
![]() | Shady Sands John, Amago, Natalie, Holly Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní Souboj neproběhl zrovna dle plánů, a i když jsem jednou vyhrál, celkově to pro mne byla porážka. Jsem dosti od bláta a naštvaný, že roky informací, které jsem dostával od rodičů ohledně bojového umění, byly vlastně celkem k ničemu. Se špatnou náladou jsem se obrátil k odchodu jen, abych zahlédl Holly, která se přišla na souboje podívat. „No...“ Pokrčím rameny a koukám na ní. „Pomůžeš mi se umýt? Podržím ti vědro, abys ses mohla také umýt a hlavně si umýt vlasy.“ |
| |
![]() | Shady Sands Amago Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní Všechno se to semlelo strašně rychle. Amagův souboj skončil remízou, Natali mě chtěla naverbovat na holčičí souboj v bahně, John nás v podstatě nabídl jako případnou výhru, ale vyhrál a postupně se téměř všichni odebrali do hospody. Venku zůstal už jen Amago, který byl celý od bláta. Snad to bylo bláto. "Jseš celej?" Zeptám se, zda je po svém boji v pořádku. Během okamžiku mi však nabídne, v uvozovkách, koupel. Ano, i když bude voda studená, musím říct že nad tímhle opravdu přemýšlím. Po čtyřech dnech venku trochu vody... "Jo, pomůžu. Klidně se opláchni první, zatím ti přemáchnu kombinézu." Kývnu hlavou na všechno to bláto a pak se rozhlídnu kolem sebe. "Nebudu se ale umývat na prostředku vesnice. Viděla jsem jednu kůlnu támhle. Kdybys tam dostal vodu tak se umyju fakt ráda." |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní Vejdu do nálevny a porozhlédnu se. Moc toho k vidění popravdě ale není, povšimnu si sedícího Spencera a podle absence jakékoliv sklenice před ním, usuzuju že narazil na stejný zádrhel, absenci zátek v kapse. Potom už tam sedí nějací dva místní, hádám podle jejich vzhledu, který se moc neliší od ostatních venku, a ten koho jsem ale skutečně hledala tu není. Nejspíš jsem přišla pozdě nebo tu Ian kterého zmínil starosta ani nebyl. Možná jsem sem měla zamířit rovnou, a ne se potulovat venku. No, nebudu brečet nad rozlitou Nuka-Colou. Možná někdo jiný zjistí víc o městech na jihu. „Nasuchu?“ Pronesu směrem ke Spencrovi a přisednu si vedle. Hádám, že chlapík za barem nebude mít moc velkou radost, že místo jednoho mu tu sedí najednou dva, aniž by se vůbec napili. A co teprve, jestli sem přijde John s vlastní flaškou. „Zdravím, je mi líto ale stejně jako kamarád vedle si nic nemůžu kopit, zatím.“ Usměji se na chlápka za pultem. Říká se pult, nebo možná spíš za barem? Trochu kladu důraz na slovo zatím, ne že bych snad měla v plánu si tady něco kupovat i tak, ale možná přece jenom bude vstřícnější s nadějí že tomu tak bude. „U brány jsem se doslechla, že sem občas zamíří obchodníci a jim podobní, napadlo mě, že jestli tu nějací jsou, nejspíš budou tady nebo budete aspoň vědět kde. Ráda bych zjistila něco o městech na jihu, možná i něco směnila.“ |
| |
![]() | Shady Sands Amago, Holly Osada Shady Sands, Ohrady 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní „Dobře, díky.“ povím Holly a vysvléknu se z kombinézy, abych jí ji podal, načež se sám schoulím u studny, abych se lehce opláchnul. „Kůlnu.“ Položím řečnickou otázku a rozhlédnu se, ale moc toho nevidím. „Tak ona by stačila i ta půllitrová lahev. No, tak můžeš zavázat na rukách a nohou té mojí kombinézy uzly a já tu vodu přenesu v ní. Je elastická a nepropustná, odlévat z ní můžeme do malých lahví. Teď jsem si vlastně uvědomil, že jsem se doktora mohl zeptat na mýdlo, no nevadí už, nechci tu mrznout.“ |
| |
![]() | Shady Sands Amago, Osada Shady Sands, Kůlna 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní Zatímco se Amaga umývá, leju vodu na jeho kombinézu a třu postupně zašpiněná místa o sebe. Znovu na ni vyleju vodu a znovu a znovu, dokud není tak nějak čistá. Víc s tím neudělám. "Máš pravdu s těma láhvema. Ta kombinéza to nevím." Pokrčím rameny a začnu plnit láhve. "Třeba bude ještě nějakej kýbl nebo něco v tý kůlně. Je to támhle kousíček. A kdybys měl mýdlo..." Podívám se na Amaga. "...Tak to bys byl úplně zlatej. Ale nic prosímtě nehledej a nedávej za ně žádnej další zásobník. Už tak tě ten doktor natáhl." Na chvilku se odmlčím. "Pak až někdy budeš používat ty věci co sis od něj koupil, dej si pozor. Je to starý omdesát let nebo kolik říkal a pochybuju že to splní svou funkci." Pak už mé kroky směřujou přímo do toho stavení, které se nazývá kůlnoua přivřu za námi dveře. "Nalil bys mi tu vodu pomalu na vlasy? A kdyby ji pak bylo málo, zašel bys prosím ještě?" Pak už rozepnu zip u kombinézy, kdy jsem k Amagovi otočená zády a jak se z ní vysoukám, odložím ji. "Jsem připravena." Zasměju se a zvednu ruce abych si alespoň čistou vodou začala umývat vlasy. Jsem připravená, že bude studená jako blázen. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer |
| |
![]() | Shady Sands Amago, Holly Osada Shady Sands, Kůlna 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní Nějak se v rychlosti odrbu. Voda bez mýdla smyje aspoň pot a zatuchlost, kterou jsem získat z dlouhé chůze. Potom si od Holly vezmu zpátky kombinézu, ale nenandavám si jí, aby trochu proschla. „Nebo snad nebude vadit, když si na pět minut půjčíme to vědro co tu je.“ Opět položím řečnickou otázku a zapůjčím si vědro s úmyslem ho potom vrátit. Láhve pro jistotu také naplním. Potom pokračuji za Holly směrem do kůlny. „Jak to myslíš natáhl? Já nemám ponětí jakou tady mají věci hodnotu, sama si to viděla, že platí zátkami od plechovek. To jsme mohli ve Vaultu shromažďovat. Kolu jsme tam měli.“ Odpovím a pokrčím rameny, že už je to minulost. „Osmdesát let starý? Vždyť jsou plastový. Neboj, to se oklepe a budou jako nový.“ Zajdeme do kůlny kde si Holly sundá kombinézu. Vezmu si jí od ní, aby to nepokládala na zem a pověsím jí spolu se svojí kombinézou na háček na stěně. „Aby se zbytečně neušpinila.“ Pronesu. Byla zima a já byl rád, že mi Holly pomohla s čištěním oblečení, jinak bych u toho strávil dost času. „Tak jo, ale je to ledový.“ Upozorním jí a naschvál jí položím ledovou ruku na záda, aby si mohla otestovat, že nekecám. „Budu to lít pomalu, neboj.“ Povím a vypustím jí půl litr vody na hlavu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Holly Henderson pro Shady Sands Amago, Holly Osada Shady Sands, Kůlna 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní "Haaa..." Lehce se prohnu když se mě Amago dotkne rukou na zádech. Než však stihnu říct, že je to pěkně studený, pustí mi na hlavu vodu. Ostatně, sama jsem si o to řekla. Je to studený jako sv...., prostě pěkně studený. Jak se leknu, prudce se otočím k Amago i abych si uvědomila, že jsem v jeho těsné blízkosti a ani jeden nejsme oblečení. Pohled mi padne na pootevřené dveře, ale nějak to neřeším, pak zpět na Amaga. "Jak jsi to myslel tam venku?" Zeptám se jej a čekám na odpověď. Když je člověk tady venku, tak se lidi z Vaultu nemusí vlastně nic dozvědět. Navíc... Najednou mám v podbřišku takový hřejivý pocit a přitisknu se k Amagovi. Je taky pravda, že tady venku jsem se cítila tak nějak osaměle. Viděla jsem jeho lékařské záznamy a znám své. "Nic nepoužívej." Řeknu tiše zatímco mám ústa přitisknutá k jeho uchu a svou pravou rukou ho pomalu chytnu za věc, která je jeho nejcennější, abych přejela párkrát tam a zpět. "Je to jen nezávazně." Špitnu ještě. "Dělej si teď se mnou, co budeš chtít." |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní Takže žádní obchodníci tu zrovna nejsou, nebo kecá, aby zvedl hodnotu zrovna svých zásob? Těžko říct, nikdy jsem nic neprodávala ani nekupovala, kromě automatu, kam jsem jen strčila lístky a dostala jsem to, co jsem zrovna chtěla. Jednou to ale budu muset zkusit, tak proč ne teď! „Mě Natalie, ale přátelé mi říkají Nat.“ Představím se taktéž. „To záleží na tom, jaká by byla cena…“ Krátkou chvíli přemýšlím, co by se mi zrovna popravdě hodilo nejvíc a rychle usoudím, že největším mým nepřítelem je zatím noční chlad. „Něčeho, do čeho bych se mohla hezky zachumlat, aby mi bylo v noci teploučko a zpříjemnilo mi putování tou pustinou.“ |
| |
![]() | Obchod a ceny Když přijde na nabídku zboží, tak uvádím ceny, za které můžete zboží nakoupit u daného obchodníka. Různí obchodníci mohou mít různé ceny, ale většinou aspoň minimálně v rámci daného města je mají všichni cca stejné. Nákup zboží není problém, pokud máte peníze, nebo něco na výměnu. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie |
| |
![]() | Shady Sands Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní "Tak to mi teď Aradesh přijde jako ještě větší blbec," odpovím Ianovi na jeho vysvětlení místních poměrů. "Asi to má vážně rád do prdele, když se nechá pravidelně ojíždět od nájezdníků, co si sem choděj jak do kantýny. Místo aby hledal pomoc, radši pokorně drží s půlkama od sebe a k cizincům se zbraněma se chová jako k odpadu. Kdo taky jinej mu může pomoct. Ti nájezdníci mi skoro přijdou jako chytrá parta, co ví, jak se o sebe postarat. Narozdíl od ubožáků v týhle žumpě." |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní „Děkuju.“ Zazubím se na Caliana jak jen nejpříjemněji dovedu. Aspoň nějakou tu představu o cenách jsem si udělala, a to vděk zaslouží. „Bohužel je jasný, že nemám nic, co bych mohla směnit za takový zboží, když pomalu začínám i umírat hlady.“ Pronesu trochu trpitelsky a zoufale, s pohledem kotěte na konzervu, kterou nemá šanci otevřít. „Nechtěl byste udělat dobrý skutek a nakrmit hladového duši?“ Mrknu očkem a pokračuju už s úsměvem na rtech. „A během toho byste mi třeba mohl poradit, jak bych mohla získat zátky, které bych obratem utratila za vaše zboží.“ |
| |
![]() | Shady Sands Gal |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní Hladový pohled, i když asi nejen ten, zabral a přede mnou je rázem polívka a kus chleba. Věřím, že spousta spoluobčanů Vaultu by na něco takového koukala možná s odporem a nedůvěrou, mě osobně ale zajímalo, jak to bude chutnat, i nové chutě jsou svým způsobem dobrodružství. Hezky s úsměvem přikývnutím poděkuju a pustím se do polívky. Nabídka práce nebyla až tak špatná, nebo aspoň podle mého skromného ne zrovna nejlepšího odhadu, ale moc dlouhodobá aby se opravdu vyplatila, kdybychom tu měli strávit týden nebo dva, proč ne. S lidmi mi to vždycky šlo, nebo aspoň doma, a i bych poznala místní. Pochybuju ale, že tak dlouho tu budeme. „Děkuju, ráda bych na to kývla ale mám pocit, že šéfová tu tak dlouho chtít zůstat nebude ale jestli jo, hned jsem tu.“ Hodím hezky všechnu vinu na někoho jiného, proč takovou skvělou nabídku musím odmítnout, ale nechci hned tu možnost zavřít. Třeba tu nakonec ztvrdneme. „A jestli potřebujete teď vyřídit nějakou objednávku, ráda se vám tak aspoň odvděčím za tuhle skvělou polívku.“ Usměju se s plnou pusou. Třeba i nějakou tu zátku dostanu, když už jsem tady ale nejsem zavázána. „ A kdyby vás napadlo něco dalšího, jsem jedno velký ucho." |
| |
![]() | Shady Sands Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:00, zbývá 119 dní Vycítím u Iana změnu nálady, ale nechci se vzdávat. Třeba ještě něco zjistím. Znovu si otevřu mapovou záložku v Pip-Boyi a nakloním se k Ianovi, aby také viděl, co ukazuji. "A poslouchej, karavanám nevadí, že když sem míří z jihu, tak musí projíždět údolím kolem základny nájezdníků? Jeden by skoro hádal, že tam musí docházet k častým přepadům. Ty sám jsi přece bojovník, tak víš o čem mluvím. Možná by i stačilo vycvičit místní, aby se uměli bránit. Pak by mohli připravit těm banditům nepěkný překvapení." |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní Do baru dorazím vykoupaný a čistý, i když dost zmrzlí. Kombinézu mám rozepnutou, abych se trochu zahřál a ona na mě mohla v klidu oschnout. Že za sebou dělám loužičky, jak z odkapává voda mi v nejmenším nevadí. Na baru se posadím vedle Natali, co si dokázala svým šarmem zajistit něco teplého do žaludku…a z toho začínám mít hlad. „Něco nového?“ Usměji se na Natalii a hostinského požádám o dvě skleničky, abych nám nalil panáka pálenky, co jsem vyhrál. „Šéfe, půjčil byste mi ještě zapalovač?“ Přemýšlím, jestli je pálenka dost silná, aby hořela. V hlavě začínám skládat plán na ty Radškorpiony a tohle by mi přišlo celkem vhod. |
| |
![]() | Shady Sands Gal |
| |
![]() | Shady Sands Gal, John, Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní "Ani se nedivím, že jsou nájezdníci tak běžná věc, když proti nim nikdo nic nedělá, ani silný, zdravý chlapi s kvérama." Ian mě nějak začíná unavovat a já začínám mít pocit, že už se od něj víc užitečného nedozvím. To hlavní mi sdělil - do vaultu 15 není třeba chodit, protože ten je kompletně vyrabovaný. Nedokážu si aspoň představit situaci, kdy nám tam několik part sběračů a lapků nechá perfektně funkční a zachovalý kus předválečné technologie, jako je vodní čip. Můj vděk patří mladíkovi minimálně za to, že nám ušetřil týden chůze nebezpečnou pustinou. Jeho netečnost vůči všemu ostatnímu je pro mě ale zaručený "turn-off". Zvedám se ze židle a mám se k odchodu. "Měj se Iane, jdu se tady ještě trochu porozhlídnout. A díky za pokec." Pokud Ian neřekne či neudělá něco, co stojí za to se u něj zdržet, odcházím do vedlejší místnosti, která slouží jako výčep. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní „Děkuji pěkně.“ Dovedu ocenit, že mi to půjčí bez zbytečného dohadování. Rovnou naliji dva velké panáky pro mě a Natalii. „Záleží, co mi můžete nabídnout a nějak se už určitě dohodneme.“ Rovnou přitom zkouším zapálit svůj nápoj a docela mě překvapí, když to chytne jasným plamenem.. No raději plamen zase zhasím, přece nebudu plýtvat dobrým pitím na své experimenty s ohněm. „Na zdraví!“ Vybídnu Natalii, aby si se mnou dala skleničku. Ostatně jsem jí to slíbil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní Už několik minut rejpu do chladného hostinského ve snaze vyloudit aspoň kus něčeho poživatelného. Furt nic. Stále odolává mému mizernému šarmu a děravé kapsy, která neviděla hodnotnou věc x let Skoro jako bych měl smůlu nebo co (-_-). A jako na provokaci přicupitá Nat, pohodí vlasama a roztaje tak dosud odolného výčepního svým klasickým ženským šarmem. Byť se ten švejk nepřetrhne.Girl power....rozumím..."Ehm...hladové duše ?" Nope. Ani opětovný útok v podobě přiživení se na této situaci prostě nevyšel. Hold dokud nemáš pořádný ženský dekolt, umřeš hlady. Ale ok, nedivím se mu. I já bych se v nich ztratil. Nebo minimálně zabloudil... Hold se nedá svítit. Prostě jen trpce snáším benefity mé parťačky na baru a netrpělivě vyhlížím zdejší hazard v akci. Vlastně je to celkem jednoduché. Eazy hra...větší číslo vyhrává...to by se dalo i pěkně podvádět... Při mé nekalé myšlence si ďábelsky promnu ruce. Tam kde jiní vidí štěstí, já hledám podvod. Asi prostě vrozený talent.....nebo jsem prostě takový krypl no. Ale na to je času dost. Teď jsem jen odkázán na štědrost ostatních. Navíc přichází další podraz přímo od Johna. Místo toho aby si ťuknul se svým věrným bratrem na této výpravě, nechá se zlákat ďáblicí vedle mě a společně si tak vychutnávají místní rundu. Asi zase ta ženská síla no. Spal se... Závistivě polknu. Nakonec zkusím i já nějaké to štěstíčko. A to rovnou u té hezčí části mé společnosti. "Nat...to je ale dneska hezký den že....a už jsem ti řekl jak pěkná a úžasná dneska si ?...ehm..." Zkřivím ústa do malého úsměvu, počkám až si získám její pozornost a teprve pak až velice nápadně pokouknu po stále nedojezené polévce. Co to asi znamená :O |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní Nemá smysl na barmana naléhat nebo se vnucovat, však času je dostat na vyzvídání a nerada bych, aby mě označil za otravnou. V tu chvíli dorazí John a posadí se vedle. „Nic zásadního, rozhlížím se.“ Odpovím mezi sousty a sleduju, jak zapaluje tekutinu ve sklenici, než druhou přisune ke mně. Nejprve k tomu přičichnu. Upřímně se přiznávám, že silného alkoholu jsem si předtím jen jednou usrkla, .Doma zrovna nebyl k dostání nebo jsem se spíš nestýkala s těmi správnými lidmi. Sem tam sice něco přinesli kamarádi, ale to spíš byla jen trochu ostřejší limonáda oproti tomu, jak tohle už jen vůní utočilo v plné síle na můj nos. „Díky, tak teda na zdraví.“ Vezmu skleničku nejistě, ale nakonec její obsah pošlu rovnou celý do žaludku, následkem toho celá zrudnu v obličeji, rozkašlu a začnu se ksichtit pod tou sílou. Tohle zahřeje. Když se z toho vzpamatuju, Spencer přijde s komplimenty a moc dobře vím, po čem skutečně pase a dává to záměrně dost okatě najevo. No snaha se cení ale klidně stačilo požádat a vyšlo by to nastejno. Chvíli zvažuju, co udělat. Na jednu stranu mé sobecké já se dělit nechce, polívka je dobrá, ale jak na mě budou zírat ostatní, když se nepodělím? Ach jo, nesnáším dilemata. „To bylo, nechci říct mizerný, ale jiný slovo, jak to popsat mě popravdě nenapadá. Budeš na tom muset ještě zapracovat.“ Uchechtnu se a podívám se na polívku, který zbývá ještě zhruba polovina a stejně tak krajíce chleba. „Fajn, budu u tebe ale mít laskavost obřích rozměrů bez odmlouvání, protestů a jakéhokoliv druhu, souhlasíš a slib k tomu?“ Zazubím se na Spencera ale mluvím naprosto a smrtelně vážně. Dědeček mi vyprávěl o ruské gentlemanské dohodě a pokud jí prý někdo porušil, trest byl nemilosrdný! Nekoukejte na mě tak. Vím, že bychom si měli všichni pomáhat, třeba ale najdu způsob, jak zbohatnout, ale budu k tomu potřebovat pomoc, ke které se nikdo hlásit nebude. Nebo dalších sto a jeden důvod, proč se to může hodit. Jestli na to kývne, přesunu misku k němu. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní „Na zdraví!“ Kopnu do sebe panáka a ten padne do žaludku jako dělová koule. Sice jsem si občas dopřával alkohol, ale nikdy ne nic takhle silného. „Ach!“ Trochu sebou cuknu, jak vstřebávám své dojmy. Jo alkohol mě vnitřně zahřeje, ale další rundu si hned tak nedám. Ale to už přijde žebrat Spencer. Nechám svoji milou společnici učinit mu nabídku a sám si zatím prohlédnu co mi Calian může všechno nabídnout. „Máte to pěkný, ale momentálně mimo moje možnosti.“ Smutně koukám na zboží a vím, že ho chci. „Souhlasil jsem, že se podívám na ten problém s Radškorpiony, mám pár nápadů, ale něco bych potřeboval. Kus hadru a půjčit si ten zapalovač, jestli to můžete na chvíli postrádat.“ Zkusím to na Caliana s jistou dávkou sebevědomí a snad přesvědčivou upřímností. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal *** Nutno dodat, že všichni mají stále železné zásoby z Vaultu 13, které vystačí tak dva, možná tři dny. Potom bude třeba se živit vším možným co se v pustině objeví, včetně mutovaných krys, divných rostlin a tak podobně. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Má lstivost nezná hranic. Mistrovským hereckým výkonem z Nat poslední zbytky oběda, jen za cenu příslibu budoucí pomoci. Taková maličkost za takovou odměnu. Proč ne. Co se asi může stát... Stejně bych jí pomohl. Asi. "Souhlasím.....ale nebudeš mě chtít vláčet skrz toxické jezírko že ne ?" Protože tak úžasný zas nejsem. Ať už tu bláznivou ženskou napadne cokoli, polévka je moje a já se jí rozhodně nebudu stranit. Naopak. Pustím se do ní jak hladový vlk po třech zimách. "Takže....máš nějakou představu jak využít mé pomocné ruky ?" Pokouším se s plnou pusou vyzvídat v doposud tajemné ženštině. Sám nemam páru co ode mě vlastně chce. Mam mizernou mušku, nožem ublížím jen sám sobě a v pustině bych patrně nepřežil ani půl dne. Nehledě na mé sklony dostávat se do těch nejvíce nepředvídatelných smolných událostí roku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Holly Henderson pro Shady Sands Amago, Holly Osada Shady Sands, Kůlna 5. leden 2162, 13:30, zbývá 119 dní Podívám se na Amaga, když mi nijak nereaguje. "To nic, to se prostě občas stane." Mohli jsme se zahřát a zimu bychom alespoň na chvíli ani nevnímali. Ale takto jsem začínala mrznout jako blázen. Husí kůže mi naskočila snad všude. Pustím Amaga a začnu se rychle oblékat. "Pojď, než se nastydneme." S těmito slovy si doplním zásobu vody a vyběhnu ven z kůlny a rychlými kroky mířím přímo do hospody. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Holly Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Dveře do hospody prudce otevřu v naději, že tady bude pěkně teplo. Vlasy mám ještě mokré, rukama objímám sebe samu a klepu o sebe zuby. Rozhlédnu se po hospodě, což je pro tuto špeluňku velmi pěkný název. Vidím zde téměř všechny a namířím si to přímo za nimi, vezmu jednu z židlí, zatímco se snažím potlačit zbytky vlezlého chladu. "Dá se tady koupit nějaká kořalka nebo rum? Něco na zahřátí." Ptám se hned po něčem co by mě zahřálo. "Přišla jsem o něco?" Hrnu ze sebe otázky |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Holly Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Spencer souhlasí s mou nabídkou, tak polívka putuje k němu i s úsměvem. „Jenom v případě, že tam bude něco, bez čeho nebudu moc žít.“ Pár takových věcí si dovedu představit, vlastně víc než pár, mám totiž opravdu bohatou fantazii. „Zatím ne, jednou se ale přihlásím, neboj.“ Zavrtím hlavou. Že bych ho nechala vykydat hnůj a shrábla všechny zátky?! No uvidíme, zatím ho nechám věnovat se polévce. Otočím ale na Johna. „ Radško-co?“ Zeptám se ho zvídavě ale to zrovna Gal vyleze z nějaké zadní místnosti, které jsem si předtím nevšimla, a hned na to dorazí i Holly třesoucí se jako puding z automatu. Mám chuť si rýpnout, že by jí na ty radško-něco mohl vzít jako podporu, že proti krysokrtkoohavnostem jim to šlo spolu skvěle ale nakonec mlčím, stále znám všechny poměrně krátce a nejsem si jistá, nakolik si takový věci berou osobně. „Nic, co by stálo za řeč a vítěz tě určitě rád pozve.“ Přisunu svou prázdnou skleničku k Holly. „Jak to vypadá šéfová?“ Obrátím nakonec svou pozornost ke Gal. „Hádám že ne moc dobře?“ Dovolím si, hádat podle jejího pohledu, i když těžko u ní říct který je který a jaký. „Narazili jsme na zásadní problém, nemáme zátky, taková obdoba lístků u nás doma.“ A bez nich si samozřejmě nic nekoupíme, to ale nemusím zmiňovat. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Holly Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní V lokálu je plno, zvlášť když se naší přítomností počet hostů zdvojnásobil. Chybí jen Amago, ale ten se od pohledu o sebe umí postarat sám. Někteří z nás se už i krmí místní stravou a to první, co mi vysvitně v mysli, je úvaha, jak jejich žaludky přijmou stravu, na kterou nejsou zvyklí a která může být dosti pofidérního původu. Nicméně zrovna Spencer se jeví být velice odolný, poté, co sahal na tu zmutovanou krysu taky nedostal žádnou prašivinu, takže jeho žaludek by mohl ledacos vydržet. Hovor je v plném proudu. Všimnu si, že někteří jsou umazaní a mokří. Přejdu to mlčením a spíš se dám do řeči s Natalií. "Mám nějaké informace, ale nejsou zatím potvrzené," začnu a přisednu si vedle Johna. "Ten chlápek odvedle říká, že Vault 15 byl před mnoha lety vyrabován nájezdníky. Tihle lidé jsou uprchlíci a částečně jejich potomci. I starosta potvrdil, že z Vaultu museli odejít před asi dvaceti lety a nechali ho napospas všem sběračům cenností. A to je docela průser. Šance, že by nám tam po letech nechali zachovalý a funkční čip, je prakticky nula. Mám sice v mapě nějaké daleké osady, ale nejbližší je tři sta kilometrů daleko a to neujdeme dřív než za nějaké dva týdny. V oblasti navíc operují nějací nájezdníci a nejspíš tam nebudou sami, po zemi teď chodí krom otrokářů i nějací zmutovaní lidé, už nevím, jak se jim říká. Dochází nám jídlo a nevíme, kde se nachází jiné vaulty. A ty ještě říkáš: zátky? Jako od Nuka-Coly? To se používá místo peněz?" Na moment se zamyslím a pak jen rezignovaně zakroutím hlavou. "Těch ve Vaultu moc nemáme, spíš prakticky žádné. A co si tady vyděláme, to beztak hned projíme." Po mém dlouhém monologu dokonce i Spencer přestal na chvíli jíst. Vím, že jsem nepřinesla dobré zprávy, ale to je holt život. Jestli chceš Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Bylo mi trapné vysvětlovat Holly, že mi opravdu šlo o to se jen rychle umýt, takže jsem byl radši zticha když se to začalo vyvíjet. Vážně jsem nechtěl, aby tu Holly nastydla a byla z toho nemocná. Kdyby někdo z družiny v pustině onemocněl, tak já bych určitě nebyl ten co mu dokáže pomoci. Lékařských schopností jsem měl jen pramálo. Přesunuli jsme se tedy zpátky do hospody. Přišel jsem zrovna v momentě kdy Gal hovoří o tom, že je něco docela průser. Sednu si kousek stranou a jsem typicky zticha. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní „Díky!“ Sbalím hadr a zapalovač. Pomalu abych se vrátil k Sethovi a šel se na tu jeskyni podívat. Víc jsem mu ostatně neslíbil a tohle je to nejmenší co můžu udělat, když jsou ke mě místní tak milí. To už se Nat dohodne se Spencrem, nad čímž jenom zakroutím hlavou. Já bych se s tím darmožroutem nedělil, ale je to její věc. „Pokud se nechá.“ Naliji Holly panáka, přece jen jsem to slíbil. Sobě také, ale hlídám si, aby v lahvi ještě zůstalo dost pro to co s ní chci udělat, než vyrazím k Sethovi. „Na zdraví!“ Vybídnu jí k přípitku tvrdého alkoholu, zatímco Natalie objasní naši situaci a Gal spustí svůj monolog. Gal poslouchám tak na půl, protože na můj vkus mluví moc rychle a sype všechno najednou, takže když končí už si skoro nevzpomínám čím začala. Snad jen, že to bylo něco o Vaultu 15 a nedostatku peněz. „Takže co? Chceš se vracet a doufat, že nám Správce dá něco dalšího na cestu, nebo se táhnout kdo ví kam na jih?“ Ani jednu situaci si neumím dost dobře představit. Už vidím nadšení Správce, když se za ním vrátíme, že potřebujeme víc zásob a lepší vybavení, které stejně nejspíš mít nebude. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní V tichosti dorazil Amago, což je dobře, jsme kompletní. "Nevím, musíme se na dalším postupu domluvit společně. Máme možnosti." Sejmu si z předloktí svůj Pip-Boy a položím jej mezi nás na stůl, aby všichni mohli vidět mapu, kde svítí pojmenované body označující osady. "My jsme tady, tady je náš vault, tady je Patnáctka," ukazuji prstem všem, kdo mají zájem se podívat. "Daleko na jihu je nějaký Junktown, ještě dál Hub a skoro u moře Boneyard. A někde v týhle oblasti se prý pohybuje nájezdnická banda. Můžeme se vrátit, můžeme zkusit štěstí v Vaultu 15 a taky můžeme jít naslepo na jih a věřit, že cestou nezdechneme. Napadají někoho i jiný možnosti?" |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Holly, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní „Jo.“ Přikývnu hlavou, zátky od sladké limonády se staly nejspíš mnohem důležitější součástí světa, než by si kdo kdy myslel. A měla jsem pravdu, to co následně Gal popisuje nezní zrovna moc dobře ale spíš naopak, a ať nad tím přemýšlím jak přemýšlím, moc možností zrovna nemáme. Všechny její body si zaznamenám i do své mapy. „Patnáctka vyrabovaná, města moc daleko, zdá se mi, že vrátit se domů zní logicky.“ Podívám se po chvilce uvažování na Gal, když to všechno shrnu krátce. „ Možná bychom nemuseli, nebo ne všichni. Možná bychom mohly počkat na ty obchodníky, co sem putují a přidat se k nim potom? Nebudou tu sice dřív než za týden, ale zatím bychom třeba mohli pomáhat místním, i jenom za jídlo nebo nějaký zásoby.“ Nahodím svůj návrh, popravdě nenapadá mě moc iných alternativ. „A třeba zatím by se někdo mohl vrátit domů, jít zjistit, jestli by nám Správce nedal něco, co můžeme směnit za zátky a zásoby.“ |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Holly, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní "Taky mě napadlo spojit se s obchodníky," kývnu na Natalii, "ale nikdo nám nezaručí, že se k nim budeme moci přidat na cestě na jih. Ale líbí se mi tvůj nápad vrátit se zpět do Třináctky a vzít si co nejvíc cenných věcí pro směnu. Správce na to nemůže nic říct, jde přece o záchranu všech lidí." Myšlenky mi začínají vířit hlavou a já se přistihnu, že přemýšlím nahlas. "Počkáme na obchodní karavanu... s obchodníky se domluvíme, že je vezmeme do Třináctky... uděláme tam nějakou směnu a oni... jo, to by šlo. To by mohlo fungovat. Oni nás pak dostanou kam budeme potřebovat. Možná... hm, třeba i vědí, kde jsou jiné vaulty. Nebo někdo, kdo by mohl obchodovat s předválečnými technologiemi. Sběrači... překupníci... sběratelé možná?" |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Holly, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Takže jsme tu uvízli! „Takže si tu nějaký čas pobudeme?“ Položím spíš řečnickou otázku do placu. Galin plán popravdě nezněl špatně, myslím že obchodníci by na takovou nabídku mohli kývnout a plahočit se až k nám domů i když přesto. „Neměl by se aspoň někdo vrátit zeptat Správce? Co když se m nebude líbit, že někoho táhneme až k našim dveřím a natruc nám neotevře, nic nedá?“ Správce mi vždycky připadal dost nevyzpytatelný, když nad tím přemýšlím, poslal nás s trochou jídla a pistolí do naprostý pustiny plné ohavností! |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Poslouchám holky jak se baví a plánují. Nápady Natalie se mi celkem líbí, až na tu část s návratem do Vaultu 13. Tam jen kroutím hlavou, jaký je to nesmysl. O to víc mne překvapí Gal tím, že souhlasí. O té jsem si nemyslel, že je tak naivní, aby věřila ve štědrost našeho drahého správce. „Už vidím Správce, jak se tváří až se vrátíme tři tejdny potom co jsme odešli s tím, že nevíme co je v Patnáctce, nemáme čip a chceme hromadu dalších zásob. A krom toho sebou máme hordu místních obchodníků se šrotem, kterým jsme slíbili technologii Vaultu.“ Skoro se tomu směji, ani by mě nepřekvapilo, kdyby nám vůbec neotevřel a místo toho vyslal další partu bláznů. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Holly, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní "Myslím, že Správce nemá na výběr," odpovím Johnovi. "V sázce je přežití všech obyvatel vaultu. Navíc on nás poslal do pustiny s tím, že si čip prostě jen tak vezmeme z Patnáctky, vůbec se nepočítalo s tím, že ho budeme muset získat jinak, třeba obchodem. Pokud nás odmítne, může si klidně posílat ven jednu družinu za druhou, dokud všichni v tom podzemí nepochcípají žízní. Prostě to není otázka libosti a nelibsti, je to čiré přežití," dokončím svou řeč a zkřížím ruce na prsou. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní „Potom bychom měly pokračovat do patnáctky, jestli to tam nebude můžeme se vrátit s tím, že tam je hovno a potřebujeme zásoby na další pátrání.“ odpovím Gal. „Minimálně si na PipBoyi ověří, že jsme tam skutečně byly.“´Stále mi to přijde jako ztráta času vracet se do Vaultu 13. „Mimochodem, co může karavana Vaultu nabídnou?“ Sám si neumím představit, že bychom pro něco z místní produkce měli doma využití. „Hele, když dáme dohromady zásoby a třeba zítra do 15tky vyrazí jen pár lidí co se nebude nikde zdržovat, tak to rychle obhlídnem a za pár dní jsme zpět. Mezitím tady ostatní můžou něco vydělat. Tady Spencer může kydat třeba hnuj.“ Dám mu přátelskou herdu do zad. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní "U Patnáctky je možný problém. Byla totiž přepadena nájezdníky," vysvětluji Johnovi. "Je to sice už dávno, ale nikdo neví, jestli se tam třeba nezabydleli. Takový Vault je lepší než bydlet v chatrči. Karavana může Vaultu nabídnout málo, ale pro nás to může být jízdenka na jih. Anebo máš představu, že těch tři sta kiláků budeš šlapat po svých? S karavanou bys měl odvoz, jídlo a ochranu. A já nebudu kydat hovna za pár rezavých zátek. To radši půjdu zpět a Správce stáhnu o cokoli, co se obchodníkům bude zdát cenný, abych se dostala kam potřebuju v jednom kusu." Začínám být hodně podrážděná a je to na mě poznat. Všechno se sere, nic nefunguje jak má a naděje na nějaké zlepšení je jen v rovině fantazie. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Holly, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Mám pocit, že rozhovor se nějak vyostřuje nebo aspoň Gal vypadá podrážděně ale moc se ji nedivím, popravdě fakt s každým slovem jen zjišťujeme, že na nás ne zrovna prší ale stouply jsme si rovnou pod okap. Co je vlastně okap? Nikdy jsem se dědečka nezeptala. „Myslím, že zrovna nemáme popravdě moc na výběr. Karavana je naše jediná jízdenka odsud a jen tak, nás sebou nevezmou, nic cenného nemáme a jestli jsme si schopni vydělat sami dost na to, aby nás vzali, netušíme. Všechno je jeden velký otazník ale něco dělat musíme.“ Pokouším se znít povzbudivě. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Gal se zdá být rozhodnutá a já nad tím můžou jen kroutit hlavou. Ne nehodlám ji o ničem přesvědčovat, nemá to smysl. „Hele jak chceš. Já se tam vracet nechci, páč je to podle mě ztráta času. Jo s Karavanou by to šlo líp, ale sedět tu kdo ví jak dlouho na prdeli a čekat až se nějaká objeví taky nechci.“ Nijak nezastírám, že nějaké čekání na místě také není můj šálek čaje, krom toho bych si tu musel na sebe nějak vydělat, zásoby mi docházejí jako ostatním. „Já osobně bych se tam rád vydal, třeba jenom tady s Nat to rychle obhlídnout a dostat do toho krámu data o poloze.“ Poklepu na PipBoy zatímco kopíruji záznamy o dalších lokacích. „Když půjdeme jen dva a nebudeme se zdržovat, tak budeme zpátky dřív, než se tu ta karavana objeví.“ Moje volba Nat souvisí čistě s tím, že Gal je proti tam jít, Holly a Amago neříkají nic a Spencra moc nemusím, nejspíš bych ho někde zapomněl. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Seděl jsem a poslouchal, sušil se. Postup pro mě byl celkem jasný. Zajít za Sethem, vybít monstra v jeskyni, získat za ocasy léky od doktora a potom se jít podívat do Vaultu 15. Co je mi do toho, že to někdo už vyraboval. Některé ty věci jsou tam staré více jak náš věk dohromady. Kdo ví co z toho Vaultu vlastně vzali a co tam zůstalo. Hlavně tady nebudu jen tak dřepět na zadku, na to prostě nejsem. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Holly, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní „Cože?“ Podívám se trochu šokovaně na Johna, když mě navrhne na možnou rychlou obhlídku do patnáctky. Po tom, co Gal zmínila, že tam můžou být nějací lupiči, se mi zrovna představa tam vydat jen ve dvou nezamlouvá. Chtěla jsem dobrodružství to jo, ale nějaká banda zlodějů spíš vypadá na špatný konec pro to dobrodružství! Dřív něž vůbec začne. „Co když tam opravdu jsou ti nájezdníci a chytnou nás? Gal zmínila i nějaký otrokáře, jestli někdo někoho otročí, nechci ani pomyslet, jak bychom skončili.“ Nepopírám, že pociťuju trochu strach, možná trochu víc. „Málem nás sežrali krysoohavnosti a krtkokrysoohavnosti, máme šanci proti někomu, kdo dělá nájezdy na jiný?“ |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní "Johne," oslovím klidněji společníka a pokusím se o úsměv, "vzpomeň si na ty zmutovaný zvířata, co nám udělaly. A to nás bylo šest." Výsledek: moje ruka na hadry a jedna prostřelená prdel. "Jestli tam mermomocí chceš jít, tak půjdu taky. Ne ale proto, aby měl Správce radost, ale prostě proto, že nechci sedět na zadku, zatímco ostatní můžou být v nebezpečí." ...A cenu za nejlepší ženský herecký výkon získává... "Asi bude nejlepší, když půjde jen ten, kdo se na to cítí. Víme, že to může bejt ostrý a tady se dá ještě ledaco zjistit, nebo s něčím pomoct. Záleží na vás." Nevím přesně, co mě u Johna přesvědčilo. Zda jeho argumenty, nebo spíš rozhodnost, jakou bych u floutka jeho formátu nečekala. Popravdě, asi spíš to druhé. Vždycky se jevil jako nezodpovědný sobec, co má mozek mezi nohama a teď se zdá být odhodlanější než my všichni dohromady. Samozřejmě si stále stojím za svým názorem, že cesta do V15 bude ztráta času a zdrojů a riziko pro celou výpravu, ale přesto nechci jen čekat se založenýma rukama. To vše se mi honí hlavou, zatímco si zase nasazuji Pip-Boy na předloktí. Ohlédnu se i po ostatních, po Holly, Spencerovi a Amagovi, zda se k nám v plánování připojí, či se jen v tichosti svezou na vlně. Přeci jen jsme v tom všichni nastejno. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní „Co?“ Otážu se, když vidím, že se na mě Gal mlčky dívá. „Půjdeme pobít ty monstra co z jejich ocasů dělá doktor léky, protože léky se vždycky hodí. Kdo ví z čeho všechno tady můžeme chytit infekci“ Zabručím „Ale až za chvíli. Nejdřív trochu uschnu.“ |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Co když, co když...s tím se nikam nedostaneme. Věnuji Natalii úsměv, než navážu na její výstup. „Z toho co Gal řekla, to vypadá že na ně můžeme narazit kdekoliv a kdykoliv. Dokonce bych se ani nedivil, kdyby ta karavana kam nás chce upsat byla nájezdníků, nebo otrokářů a mi sem jim ještě sami dobrovolně upsali.“ Snažím se říct, že strach není na místě, stejně to nemůžeme ovlivnit. Sotva vyjádřím svoje obavy, už se ozve Gal a pro změnu mě příjemně překvapí. „Nebo tak.“ Přikývnu. Vlastně je mi celkem jedno, kdo se mnou půjde, když to nebude Spencer. „No já teď vyrazím za Sethem, slíbil jsem mu, že se na tu jeskyni aspoň podívám a hodlám to dodržet.“ Sbalím si své věci, včetně lahve alkoholu ze které chci velmi rychle udělat zápalnou lahev pro všechny případy. Ještě chvíli počkám, jestli někdo něco nenamítne, nebo se ke mě nepřidá a pak vyrazím k bráně. Čas dodržet slib. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal, Amago Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Nad johnovým konstatováním ohledně obchodníků nezbývá než smutně povzdechnout. "máš pravdu, obchodníci nemusí být v žádném případě poctiví. Kdo ví, jak se po sto letech proměnil význam toho slova. Můžeme být rádi, že lidé ze Shady Sands nejsou otrokáři, nebo i horší sorta." Jakmile se Amago zmíní o nějakých monstrech, které je potřeba pobít, a john to doplní zmínkou o jeskyni, zpozorním. "Asi jsem nedávala pozor, o čem to vy dva mluvíte?" |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Chvíli naslouchám tomu, co ostatní říkají, o čem se baví. Otočím do sebe kořalku kterou mi John nalil. Ty kr.. o! Byla silná. Zakašlala jsem se. Ale svůj účel splnila a na těle mě to zahřálo. Mluví se o Vaultu 15, najezdnících, otrokářích, mutantech? Radškorpionech? U všech svatejch, co to tam všechno je? "A co teda kdybych šla s Johnem a Gal do Vaultu 15 nebo do toho co z něj zbylo. Opatrně to obhlídli a šli zpátky. Stihneme to tak akorát než tady bude ta karavana." Podívám se na ostatní. "Půjdu s váma kdyby se náhodou stala nějaká nehoda." Pak mi pohled padne na Johna. "Teda vyrazili bychom hned potom co si vyřídíš ty svoje záležitosti?" Pak se zeptám Gal. "Nebo ráno?" Povídám dál. "Natali, Spencer a Amago by zatím mohli zkusit tady obstarat nějaký ty zátky. Teda jestli nechcete ještě někdo s náma." Dodám nakonec. |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní „Setha u brány trápí nějaký potvory, sice jich vždycky pár zabije, ale pořád se vracej.“ Shrnu, když se i Holly nabídne jako doprovod. Představa cesty do V15 ve společnosti dvou žen se mi celkem zamlouvá, ani by mi nevadilo, že to potrvá mnohem déle, než kdybych šel sám. „Klidně, jenom budeme potřebovat sehnat víc zásob.“ Věnuji Holly úsměv, podívám se na Caliana, který jistě slyšel všechno co tu padlo. „Šéfe, jak to vlastně vypadá s cestou k Vaultu 15. Tady na mapě je to celkem kousek, ale stejně.“ Vzpomenu si, že zatím naše cesta moc přímá nebyla. „Jak je to vlastně daleko?“ Ptám se ho dál, abych tak nějak věděl do čeho se vlastně chystáme. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Podívám se na Caliana a pak zpátky na Johna abych mu vrátila jeho úsměv. Pomalu se zvednu od stolu abych přešla k baru. "Dobrý den. Kamarád mi řekl že bych si u vás mohla koupit nějaký zásoby na cestu." Pokynu hlavou ke stolu. "Někteří z nás se vydají dál na cestu." Usměju se na Caliana. "Mohla bych i vás koupit nebo směnit nějaký věci?" Zeptám se toho muže. "Potřebovala bych zásoby nějakého jídla. Taky pokud byste měl třeba nějakou koženou bundu co by mi padla aby mi venku nebylo tak chladno." Zapřemýšlím. "A nějaký léky bych u vás taky sehnala? Nebo to jen u Razla?" Zvědavě ho sleduji. "Můžu vám za to nabídnout nějaký zásobníky do pistole." Přijde mi to nebo je tady v hospodě oproti venku skutečně tak teplo. Porozepnu zip u kombinézy, který je až ke krku, o dobrých dvacet čísel. "Mohla bych vám taky přislíbit lékařskou péči kdyby bylo potřeba."Zapřemýšlím co mám ještě na výměnu. "Jinak moje jméno je Holly." Dám pramínek vlasů za ucho a rozhlídnu se po hospodě. "Máte to tady na okolní poměry pěkný." |
| |
![]() | Shady Sands John, Natalie, Spencer, Gal
|
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Holly |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Prohlížím si Calianovu nabídku. "Jo, líbilo by se mi toho víc." Mluvím zklamaným polohlasem."Jen je to na mě prostě příliš." Nasadím na něj smutný pohled. "A nebyla by možná nějaká drobná sleva? Víte co, poslali mě z Vaultu ven aniž bych cokoliv věděla jak to tady venku chodí." Povzdychnu si. "Jakou hodnotu má pro vás tahle pistole?" Vyndám z kufříku zbraň. "Líbil by se mi ten malý batoh. Taky další věci. Ale..." Nedokončím větu. "A nějakou tu bundu byste měl? Jestli ano, chtěla bych batoh, bundu a jídlo tak na týden aspoň pro tři lidi. Co by vás přesvědčilo abyste mi dal nějakou slevu? " Zeptám se přímo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Holly |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Překvapeně zamrkám na Amaga a Johna, když mi s bohorovným klidem řeknou o menší odbočce, kterou se chystají vydat. "Myslím, že máme na práci důležitější věci, než bojovat s nějakými "potvorami", pánové. Fakt chcete plýtvat naše už tak dost skromné zdroje v boji proti něčemu, o čem nemáme ani páru? Měli byste to nechat místním a soustředit se na naše poslání." Stále mám v živé paměti to, jak s námi zacvičily obyčejné přerostlé krysy a později jejich ještě zmutovanější hlodavčí příbuzní. A chlapům to evidentně nestačilo a koledují si o další průser. "Jestli tam zařvete, je celá naše výprava totálně v hajzlu, doufám, že je vám tohle jasný," zavrčím ještě potichu na jejich adresu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Holly Henderson pro Shady Sands Calian Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 13:45, zbývá 119 dní Když mi Calian zašeptá to co mi zašeptá, hned neodpovím. Pozorně si ho prohlídnu od hlavy až po pas, kde stojí za barem a stejně hlasitě mu zašeptám odpověď. "Nevím jestli se zdržíme přes noc." Podívám se na své společníky. "Jestli ano, celou noc jsem tvá. Jestli ještě dnes půjdeme dál, zvládneme to vzadu za barem." No co, cítila jsem se osaměle a Amago se neměl vůbec k ničemu. Navíc Calian, není to kdoví jaký krasavec, ale ty jeho mohutné ruce a ramena... Skousla jsem si před ním spodní ret. Byla bych raději, kdybychom se zdrželi přes noc. Představa teplé postele a možná i sprchy s tím vším kolem, je pro mě prostě lákavá. V hlavě už jsem si taky přepočítavala, co si pak vlastně vyberu. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní Poslechnu si Caliana a v duchu počítám cestu a nutné zásoby, ale než se o své závěry stihnu podělit se zbytkem skupiny, tak se Holly odebere k prohlídce zboží a Gal vyjádří své obavy. „Poslyš Gal, slíbil jsme Sethovi, že se na tu jeskyni podívám. Nic víc.“ Začnu s lehkým úsměvem, tenhle slib mi zatím vynesl pytel, lano a pálenku, takže toho nelituji. „Pokud s tím bude možné něco udělat, tak mu pomůžu, ale rovnou jsem ho varoval, že když to bude příliš riskantní, že do toho nepůjdu.“ Nejsem sebevrah ani blázen, abych se vrhl do sebevražedného boje. Sorry Sethe, tohle je momentálně nad moje síly. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní "Tak jo, Johne. Dávej na sebe pozor," usměji se lehce na společníka. Každý se něčemu věnuje, jen já se přistihnu při chytání lelků. Do nějaké jeskyně se mi nechce a Holly se zdá být schopná v obchodním vyjednávání. Spencer se krmí a Natalia je podobně nezaměstnaná jako já. "Byla ses už projít po celé osadě? Potřebuju na vzduch, nechceš jít se mnou?" oslovím Natalii. Ať už se ke mě přidá či nikoli, vyjdu ven na denní světlo. Ne že bych se ocitla na čerstvém vzduchu, všude je cítit zápach nemytých lidí a něčeho, co jsem ještě nikdy necítila. "Hele, to bude asi kráva!" zvolám nadšeně, když spatřím o kus dál v ohradě čtyřnohé zvíře. Když ale dojdu blíž a tvor ke mě otočí hlavu, všimnu si, že ty hlavy jsou ve skutečnosti dvě. "Co to kurva je?!" vykřiknu v šoku a ruka mi mimoděk zalétne k pouzdru s pistolí. Provinile se rozhlédnu okolo sebe, zda můj instinkt nevzbudil moc pozornosti a rozhodnu se pořádně si zvíře prohlédnout. Je na čase začít si dělat poznámky o všem tady venku, pomyslím si. Mutace zjevně dokáží zasáhnout zvířata, ale co lidé? Že by to pak byli ti supermutanti, o kterých se zmínil Ian? Procházím se po Shady Sands, prohlížím si zvířata, lidi a rostliny na poli a zkoumám, jak se liší od obrázků a fotografií z doby před válkou. Jakmile vidím nějakou odlišnost či rovnou mutaci, zaznamenám si vše do Pip-Boye. Tyto poznámky se budou jistě hodit dalšímu vědeckému výzkumu života na povrchu, až se vrátíme domů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Gal |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Gal |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Brána 5.leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní „Dám, neboj.“ loučím se s Gal co se má k odchodu, což mám také v plánu. „Díky šéfe a ten zapalovač vrátím.“ Rozloučím se s Calianem a pomalu vyrazím z lokálu k bráně za Sethem. Čas dodržet svůj slib a podívat se na jeskyni s problematickými Radškorpiony. Jdu rovnou za Sethem a jestli jde Amago se mnou, nebo ne, to vůbec neřeším, ale nijak se tomu ani nebráním. „Tak Sethe, ukaž mi tu jeskyni.“ Vyzvu ho a pokud souhlasí, tak ho se vším co mám u sebe a provizorním molotovem následuji k jeskyni. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní Tak jak to vypadá, je nejspíš rozhodnuto o dalším postupu, nebo mi to tak připadá z větší části. Gal, John a Holly se vydají do patnáctky, jestli se k nim připojí i někdo další už je asi ve hvězdách. Poslední jmenovaná se ještě vydá zjistit, že ceny nejsou zrovna lidového charakteru. Třeba ale k ní Calin bude přívětivější. „Byla, půjdu ale s tebou.“ Podpořím svou odpověď Gal ještě přikývnutím. Druhou prohlídka osady? Proč nakonec ne, třeba mé pozornosti něco uniklo na poprvé. „Za minutku se sejdeme venku.“ Dodám ale rychle, když se vrátí Holly a muž za barem se zdá být podezřele spokojený. Zajímalo by mě i o čem si šuškali. Rozhodnu se využít jeho dobré nálady. Po krátkém rozhovoru s barmanem se vydám ven za Gal, kde jí zastihnu zrovna ve chvíli, kdy obdivuje dvouhlavé krávy. Jejímu překvapenému výrazu se nedivím, taky jsem na ně zírala jako tele a uvažovala nad tím, jestli dvě hlavy jsou lepší než jedna i v takovéhle případě. „Co si o tom upřímně myslíš? Nejen o tom se rozdělení ale o všem.“ Pronesu během procházky, když vidím jak si všechno pečlivě zapisuje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní Tak, jestli tu mám zůstat, musím si zajistit minimálně dvě ze tří věcí! Jídlo, protože moje skromný zásoby tak dlouho nevydrží, jestli teda nechci jíst jenom co druhý den, a to rozhodně nechci a jen představa toho mě děsí! Potom nějaký místečko, kde se můžu schovat před nepřízní počasí, protože opravdu netoužím přespávat venku, kde na mě fouká studený vítr a do zad mě tlačí kdejaký šutr ať se snažím, jak se snažím. A nebudu zmiňovat tu havěť, co tam venku žije! Fuj! A do třetice, jestli bych za ten čas získala nějaký zátky, nebylo by to na škodu! Všechny tři by perfektně splňovalo místo, kde zrovna jsem a jestli tu mám zůstat, chci mít jistotu. Jak teda od něho Holly vypadne, vydám se za spokojeně se tvářícím mužem za barem. „Tak Caline.“ Zazubím se na něho. „Nějaký ten čas tu jak slyšíš nejspíš zůstanu, jestli teda šéfový nerupne v bedně a nerozmyslí si to.“ Pronesu to tonem jako by se jednalo o naprosto skvělou zprávu až teda na poslední slova o Gal, který pronesu opravdu ale opravdu šeptem. „Jestli té servírce dáš každý den najíst a nabídneš střechu kde bude moct složit hlavu před nepřízní počasí, zimou a havětí, tak příště tě oslovím už jako Pane Šéf.“ Jo, možná bych se měla zeptat i na nějaký to přístřeší pro ostatní, ale nebudu lhát, jsem trochu sobecká a předně mi jde o moje pohodlí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago
|
| |
![]() | Shady Sands Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní John zmizel s Amagem aby šli splnit přání nějakému Sethovi. Gal s Natali se během chvíle taky ztratili venku. Zůstali jsme v hospodě sami se Spencerem. "Nevypadá to, že by jsme dneska ještě vyrazili na cestu." Prohodím k mladíkovi. "Jestli jsem to teda dobře pochopila, vyrazím s Gal a Johnem do Vaultu 15." Na malou chvíli zapřemýšlím. "Neměli by jsme zatím zkusit sehnat pár těch zátek?" S otázkou se mi nadzvedne obočí. "Potřebovala bych doplnit zásoby léků, ale nemám tušení jak. Nenapadlo by tě něco?" "Pojď, něco zkusíme sehnat." Pak se podívám na štamgasty. "Nezkusíme s nima kostky?" Nadhodím. Co bych tak vlastně mohla vsadit? Jedině snad nůž. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní „Tak se na to podíváme.“ Prohlížím si vstup do jeskyně a skály všude kolem. To bude obtížná cesta. Přemítám přitom o cestě do Vaultu 15. Osobně počítám, že nám tam cesta nezabere víc jak dva dny když si trochu pohneme, možná tři při volnějším tempu. Ale nejdřív se chci podívat do jeskyně. „Jdeš Amago?“ Vyzvu svého společníka, sám zapnu baterku na PipBoyi, zkontroluje pistoli jestli je nabytá a také si připravím molotova se zapalovačem, aby to bylo po ruce, kdyby šlo do tuhého. Ať už Amago souhlasí, nebo ne, já jdu dovnitř, ale velmi pomalu a opatrně, prohlížím si každý detail, aby mě nějaká z těch ohavností náhodou nepřekvapila. |
| |
![]() | Shady Sands Holly Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní Rozpoutalo se debatní peklo. Každý tu ze sebe začal chrlit nápady jak místní vševěd a postupně se to tak dělilo na jednotlivé skupiny. Někdo chce zpět, někdo zase vpřed. No, já jen mlčím. Vlastně vůbec nevím, komu dát za pravdu. Zpět do vaultu ? Stařec se na nás vysere....a z Vaultu 15 je zřícenina...asi bych nechodil nikam..Tiše mlčím i se svým nejistým názorem a jen došušňávám svou zaslouženou poloviční porci polévky. Co to pro ostatní znamená ? Jednoduchý. Prostě půjdu tam, kam řeknou. Ať už to bude zpět nebo vpřed. Je to fuk. Mezitím se prostě nějak zabavím přímo ve vesnici. Například právě kostkami, jak Holly bystře podotkla. "Výborný nápad....ty vytáhni dekolt, já vytasím své štěstí v neštěstí a obereme zdejší blbce o trochu zátek..." A nebo konečně objevím jak využít své dovednosti v plném rozsahu. Koneckonců kostky jsou hazardní hra a v takových hrách jde velmi snadno podvádět. Jen se musí vědět jak. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní "Víš co Johne, já půjdu radši první." řeknu svému kolegovi a zapnu baterku na pipboyi. S nožem v ruce si stoupám před Johna. "Budu tě krýt, kdyby to na nás naběhlo, abys mohl střílet." |
| |
![]() | Shady Sands Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní "Nemluv o nich takhle." Reaguji na poznámku Spencer ohledně toho, jak nazval místní. Jsem si moc dobře vědoma toho, že tohle může kdokoliv slyšet a dovedu si představit reakci kdyby tomu tak skutečně bylo. Kombinézu už více nerozepínám. Vždyť tu už mám porozepnutou co jsem byla na baru. "Zdravím vás pánové, můžeme si k vám přisednout a zahrát si kostky?" Zeptám se mužů co sedí u jednoho stolu. Než se mi dostane nějaké odpovědi, pomalu si sedám na jednu z volných židlí, kdy mám Spencra po své levé ruce a jednoho z mužů po pravé. "Jmenuji se Holly." Povídám dál s milým hlasem a úsměvem na tváři. "Jen nemám žádné zátky, ale mohla bych vsadit tenhle nůž." Podívám se na všechny přítomné."Nebo si můžete zahrát tady s kamarádem. Taky by to chtěl zkusit. Třeba vám do sázky nabídne i něco lepšího. Pohled mi padne na Spencera a doufám, že ho nenápadne žádná blbina. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago
Spencer |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | Shady Sands Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 14 :30, zbývá 119 dní "No chybět..." Zapřemýšlím. "... budu doufat že mi na konci hry zůstane." Na tváři se mi objeví úsměv od ucha k uchu. "Pojedeme na dvě vítězný, tři kola?" Zeptám se svého protivníka a položím svůj nůž na stůl. Těžko říct jestli mám nějakou šanci, ale zkusit to musím. Navíc nožem se ohánět neumím a maximálně bych se s ním pořezala nebo ukrojila krajíc chleba. Který nemám. Ono výhra a těch dvacet zátek by mi udělalo fakt radost. To už do kalíšku beru kostky abych hodila. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní Navzdory svým instinktům se tentokrát zastavím na místě. Jsem velmi potichu, abych radškorpióna nevyplašil a s pohledem upřeným stále na něj ho studuji. Věřím, že ho John taktéž zaregistroval. Dané zvíře mi navíc připadá povědomé a je možné, že jsme se o něm učili ve Vaultu nebo o něčem co tomu bylo velmi podobné. Využívám tedy inteligence, abych si nepřítele důkladně prohlédl a poznal jeho možné slabiny.... případně si vzpomněl co jsme se ve Vaultu o tom stvoření učili. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní Když padl poslední hod a já viděla, že jsem těsně vyhrála, radostí poskočím na židli a vesele vyjeknu. Pak mi pohled padne na toho muže, kterého jsem právě obrala, nadšený z toho není. Ani já bych nebyla, kdybych přišla o svůj nůž. Nic to ale nemění na tom, že dvacet zátek rukou hrnu do svého kufříku. "Co ty Spencere, zkusíš taky štěstí?" Podívám se na mladíka v modré kombinéze sedícího vedle mě. Pak promluvím opět k muži, kterého jsem obrala. "Zeptám se vás, nejspíš zítra budeme zase vyrážet dál. Neměl byste prosím doma nějakou kožešinu, koženou bundu nebo něco, kterou bych přes sebe mohla přehodit abych v noci tolik nezmrzla?" Tentokrát nasadím smutnější výraz já. "Mohla bych vám za to dát nějaký zátky zpátky. Šlo by to? v tom počasí bych ani psa do pustiny nevyhnala a sama tam musím." Povzdechnu si. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | Shady Sands Natalia, Gal Osada Shady Sands, Průzkum 5.leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní Kývnu na Natalii a počkám na ni venku. Společně se poté jdeme projít po osadě, i když ona si ji už jednou prošla. Moje prvotní zaslepenost naším cílem mírně odpadlo. Aradeshe jsem odbyla hned jak jsem zjistila, že nám příliš nepomůže. Shady Sands pro mě vlastně není nic než nepovinná zastávka po cestě k Vaultu 15, ale teď když víme, když je velká pravděpodobnost že tam nepořídíme, se začínám zpomalovat. "Co si myslím?" oslovím Nat a simultánně zapisuji bodové poznámky do Pip-Boye, "Myslím, že bylo pošetilé se domnívat, že tohle bude jednoduchý výlet, 'za dva týdny doma.' Vždyť my ani netušili, že přežili lidé. A podívej, mají pitnou vodu, pěstují zeleninu a ovoce, chovají zvířata, i když... všechno je pokroucené a zmutované. Ale je to život." Přejdu ke studni a nakouknu dolů. Ne, tohle všem obyvatel vaultu stačit nebude. Snad kdyby se udělaly další vrty, hlubší, než je tento, mohli bychom tu žít, pomyslím si, ale i když mám ledacos načteno, je to pro mě příliš technické, než abych to dokázala vymyslet sama. |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal Osada Shady Sands, 5. leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní No jo, i já musím pomalu dát za pravdu Gal, že nejspíš to nebude takový jak si většina, nebo aspoň já, představovala. Stejně jako už nejspíš je jasný, proč náš předchůdce se tak rychle nevrátil za zvuku fanfár i s čipem. Možná ani není mrtvej, jak si myslí většina, ale jen ho hledání zavedlo neznámo kam. „Stále máme.“ Podívám se na pip-boy kde probíhá nastavený odpočet času. „119 dní, i když, kde vůbec ten čip hledat? Jestli v patnáctku vyrabovali a nějakým zázrakem tam čip nenechali, tak kde hledat? Sice netuším co ten čip přesně je ale asi to nebude nic úplně běžnýho, nebo co by se kdysi používalo mimo Vaulty.“ Pane Bože, čím víc i já sama o tom mluvím nahlas, tím víc mě celý tenhle výlet začíná připadat odsouzený k nezdaru! K tomuhle jsem se opravdu nehlásila! „Zvládneme to!“ Pronesu optimisticky nejen abych přesvědčila sama sebe. „Calin, ten chlapík, co vlastní tu hospodu, mi nabídl práci. Můžu tam dělat servírku, myslím že tam chodí po práci nebo k večeru víc lidí, jako u nás do jídelny, prostě pokecat, a jestli tu teda zůstanu, zkusím zjistit co se dá.“ Podělím se o své plány? Je to plán? Asi ne. „Abych tady jenom nelelkovala.“ |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal Osada Shady Sands, 5. leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní "Možná, jen možná náš předchůdce zjistil to samé co my teď. Je už měsíc pryč. Pokud není mrtvý, tak se jistě vydal na jih, kde jsou další osady a možná i další vaulty. V Patnáctce nic nenajdeme, ale třeba měli štěstí jiní lidé, co to tam vyrabovali před námi. A s nimi se dá vyjednávat, obchodovat, v nejhorším případě si vodní čip prostě vezmeme silou." Snažím se mluvit tak, aby nás pokud možno místní neslyšeli. Zatím vypadáme jen jako dvě nepatřičně oděné ženy, co okouní po vesnici a něco si šeptají, zatímco sledují dvouhlavé krávy a skomírající políčka. "Máme sice ještě nějaké čtyři měsíce, ale to je absolutní limit. Ve skutečnosti je času míň. Nesmíme ztrácet čas kravinami, jako je posluhování těmto lidem za pár zátek. Náš úkol je důležitější. Nechci si ani představovat, že tu budeme třeba týden obsluhovat štamgasty a kydat hnůj. To radši..." Znovu se ujistím, že nás nikdo neposlouchá. "Ukrást jídlo a vydat se na jih mi přijde jako nejlepší možnost. Až budeme mít vodní čip a až bude náš vault v bezpečí, pak všechno místním splatíme, klidně s úroky. Ale zaseknout se v téhle díře prostě nemůžeme." Zním hodně naléhavě a ve výrazu mé tváře Natalia jasně vidí, že ani v nejmenším nežertuji. |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal Osada Shady Sands, 5. leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní Galin návrh mě naprosto zastihne nepřipravenou, hlavně když zmíní, že bychom si zásoby vypůjčili s tím, že možná v budoucnu jim je splatíme. Značně nejistě a nevěřícně na ní zírám, protože něco takového mě popravdě ani nenapadlo a netuším, co si o tom celém zrovna moc myslet. „To myslíš vážně?“ Zašeptám ale její výraz mluví jasně a zřetelně, že ne, a tak je z toho spíš řečnická otázka. „Já, no, nejsem si zrovna jistá, jestli je to dobrý nápad, když nás chytí tak tu ztvrdneme stejně tak, jestli nás teda rovnou nezastřelí. A i kdyby, nevíme ani kde a aspoň já nikdy v životě nic neukradla?“ Proč bych taky kradla? Stačilo mi o to většinou požádat nebo smutně koukat a dostala jsem to, co jsem chtěla. Mé jediné prohřešky byly, když jsem se večer vyplížila z bytu. „Možná máš ale pravdu, já nevím.“ Přiznám popravdě svou nejistotu a obezřetně se ohlédnu, jestli nás někdo nesleduje nebo není moc blízko a potom pokračuju. „Myslíš, že ostatní budou souhlasit? A…a… i kdybychom to teda udělali a podařilo se nám to, tak nedohoní nás? Znají okolí líp než mi a sami jsme jim řekli, jaký plány máme, že zamíříme na jih. A budou nás zpomalovat zásoby. V čem bychom je vůbec odnesly?“ |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal Osada Shady Sands, 5. leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní Natalia je z mého návrhu hodně perplex a já se jí vlastně vůbec nedivím. "Asi je to blbost," odtuším a zvednu pohled od displeje. "Jen tady prostě nechci ztrácet čas. Osobně si stojím za tím, že nejefektivnější bude vrátit se do Třináctky a nabrat zásob kolik uneseme. Stačí jen sehnat nějaký transport nebo aspoň něco, v čem můžeme zásoby nést. A pak nebudeme muset dělat melouchy, abychom si vydělali na kus smradlavého žvance z místní hospody. Skoro si říkám, že když mě v tomhle skupina nepodpoří, vrátím se klidně sama." |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal Osada Shady Sands, 5. leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní „Chápu tě.“ Kývnu hlavou. „Skoro mi to ale zní, jako by si neplánovala jít s Johnem a Holly do patnáctky?“ Jo, přesně takhle mi její slova zní, což mě vzhledem k tomu, co řekla v hospodě mate. |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal Osada Shady Sands, 5. leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní "Půjdu s nimi proto, že nevím, jestli mám pravdu. Pokud se vrátím domů a nebudu mít hmatatelný důkaz, že Patnáctka je vybraná, Správce nás nikdy nepodpoří. Ne na základě domněnky, nebo slov několika trhanů z povrchu." |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 14 :30, zbývá 119 dní "Kostky jsou vrženy"....počkat...kde jsem na to jen narazil ? Doslova mlčím jak hrob. I během napjatého sázkařského duelu tiše podporuji dekoltem vyzbrojenou Holly a očekávám neočekávané. Buď bude mít štěstí, nebo ne. Jednoduchá pravidla. A ono jako by nás obdařil sám radioaktivní bůh !!! Holly se podaří hodit dobrá čísla a s úsměvem na tváři shrábne svou drobnou výhru. Jako když pes dostane kostičku. Zároveň jsem po tom všem chytil nečekanou slinu. Taky to chci zkusit, nehledě na výhru či prohru. "Ok ok, přemluvila si mě....taky to zkusím..." Převezmu hlavní místo u stolu, natáhnu se pro kostky a zkušeně je protřepu v ruce."No táák hoši...pojďte..jeden z vás....vsadím zásobník, možná dva...." A na to vytáhnu z kapsy mou tučnou sázku. Stejné očekávám i od nich. Jsem schopný hrát prakticky o cokoli. Samozřejmě to ale musí mít svou cenu. A jakmile je vše dokonáno, rozehraji tu samou partii jako Holly. Přitom už během hry si nevědomky přivlastním kostky, které tu zanechal bývalí nyní obraný hazardér. No a ten si toho samozřejmě doposud nevšiml. Proč taky. Jsou to jen stupidní kostky a on právě přišel o vše co měl. Asi. Tak bundu za 300 ?...to bych si jí mohl večer půjčit... |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní „Bacha!“ Zmůžu se na tiché varování, slyším jak se ten tvor blíží a jak se odhaluje, vůbec se mi nelíbí. Je to něco ohavně velkého a určitě nebezpečného, takže si musím dávat bacha. V tomhle jsem trochu sobec, záleží mi v první řadě na mě samotném a až potom na ostatních, přičemž dámy mají jednoznačnou přednost. Namířím pistoli na tvora, ale Amago se mi celkem plete do rány. Je mi jasné jak snadné je asiata trefit místo toho tvora. Kurva uhni člověče. Váhám se střelbou, čekám na jasný výhled, abych při nejhorším trefil jenom stěnu jeskyně. Pak zmáčknu spoušť. Jednou. Podruhé. Čekám. |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal Osada Shady Sands, 5. leden 2162, 14:00, zbývá 119 dní „Dobře, zkusím tu teda zatím zjistit co se dá, určitě musí vědět víc, všichni rádi drbeme.“ Zazubím se. Nebo aspoň já jsem od přírody zvědavá! „Třeba v patnáctce zůstalo něco cenného, co se bude moct směnit!“ Snažím se Gal zvednout náladu, možná by neměla být až tak nezdravě pesimistická. „Třeba tam i ten čip nechali, třeba nevědí k čemu tam je většina věcí, já sama to nevím, a to ve Vaultu žiju.“ „Nejspíš se vrátím do hospody, jestli mi teda nemáš něco na srdci.“ Jenom co to dořeknu, znovu se obezřetně ohlédnu a začnu šeptat. „O tamtom pomlčím před ostatními, zůstane to jen mezi námi.“ Neměla bych to být já, kdo jim případně takovou alternativní možnost nabídne. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní Moc na zvíře nevidím, ani nevím jestli jsem se trefil nebo ne. Snažím se dál mířit, ale Amago se mi spíš plete a co hůř nebojuje! Kurva chlape, na krysy jsi vlítl jak divoký zvíře a teď hovno! Vůbec nechápu co Amagho zamýšlí, jestli se chce nechat zabít, zmrzačit, nebo jen čeká na vhodnou příležitost nakopat tomu hovadu prdel, nebo ocas?, ale nehodlám čkeat, než se vzpamatuje. Udělám pár kroků blíž, třebas i do Amaga strčím, abych lépe viděl na cíl a znovu, z větší blízkosti střílím. Snažím se mířit na hlavu, kde by mohly být oči a snad i něco jako mozek toho tvora. Jediné co potřebuji je jeden šťastný zásah. Pálím třikrát. S rozvahou. |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní Už předtím jsem viděl jak John vehementně sahá po pistoli. Sotva stačím uhnout, abych se mu nemotal do rány a úzkým jeskynním tunelem projde ohlušující ozvěna. Netvor ani po pár zásazích neztrácí na útočnosti a vrhá se proti mně. Ohlušený ránou z pistole na vteřinku mrknu směrem k Johnovi a on do mě v tu ránu ještě strčí. Tak si najednou říkám, jestli on není ten John vlastně dement. Proč mě doprdele nenechá to zvíře potichu kuchnout, když vidí, že nemůžu útočit, jestli mi střílí přes záda. Nemám kam uhnout, aby měl čistý výhled. Chápu, že výcvik s pistolí nemá, ale snad kurva ví kolik je tu místa, a že střílením přivolá všechny ostatní tvory v okolí. Tentokrát však neváhám a na Radškorpióna zaútočím bodáním. Jestli mě John zasáhne do zad pistolí, tak ho kuchnu nožem do oka. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 14 :30, zbývá 119 dní Dvě jedničky...dneska to asi fouká opačným směrem... Nic. Ani lehké popostrčení naproti vítězství nepomůže tak špatnému hodu. Doslov jako by se štěstí obrátilo zády ke mě. Se na to můžu vysr... Rozhodilo mě to. Možná ve mě i něco zabublalo. Ale nic se neděje. Nedávám na sobě znát pochyby a dokonce se i pobavím nad nekalým vtípkem. Hahaha...vpal si kulku do oka... No, rozhodně mu to tady nechci nechávat. Takže jedeme znova. To samé. I s tou samou pitomou sázkou. Protože já chci ten zatracený zásobník zpět. Tentokrát ale ať hraje první tady pán zmrdeček. Chce to víc vyprsenou Holly... Počkám, obhlédnu jeho šance a pak při svém hodu šťouchnu svou odvážnou kolegyni pod stolem. Ta jakmile se na mě otočí, uvidí klasické gesto naznačující "trochu mi pomoz a nahni se.". Samozřejmě tím bylo myšleno odvedení pozornosti. Protože tohle svým mizernými hody nevyhraji. Takže jakmile se tak stane a oči toho nekňuby poputují úplně někam jinam, hodím. Ale né obyčejně. Hodím tak aby se kostky neprotáčely. Tedy aby ta hodnota kostek byla taková, jakou chci já. Samozřejmě ta největší část podvodu přijde v udržení pozornosti od Holly. Trojky vždycky zaberou... |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | Shady Sands Spencer, Holly Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní "Děkuji za pochvalu." S úsměvem se podívám na muže který pronese lichotku ohledně pěkných trojek. Pak už se dlaněmi opřu o bradu abych se ještě víc předklonila, zatímco sleduji Spencera jak hraje další hru. A naštěstí vítěznou. Oddechnu si. Vím, sama jsem riskovala, ale naštěstí vyhrála. Kdybychom ale takhle lehce ztrácet věci... "Nevíte, kolik si Calian účtuje za pivo?" Na chvíli se pohodlně opřu o židli a mezitím, co se rozhlížím po hospodě, mi padne pohled taky ven z okna. Šťouchnu loktem do Spencera. "Podívej se ven." Mračna se začínají zatahovat a vypadá to, jako by se měli ženit všichni čerti. A John s Amagem šli do nějaký jeskyně. Na chvíli se odmlčím. "Měli by jsme najít Gal a Natali. Domluvit se co dál. Něco mi říká, že se dneska dál nevydáme." Znovu se podívám ven z okna a zapřemýšlím. Nejspíš tady zůstaneme přes noc. Spencer to zdá se, zatím neřeší. "Pánové, nevíte, jestli se tady v osadě dá někde přenocovat? Mimo hospody teda." Zeptám se. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, okrajově Gal a i zbytek družiny Osada Shady Sands, 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Čas zatím pozvolna plynul, co jsem se bavila s Gal a mračna pomalu se začínají mračit. Rychle se tedy rozloučím a vydám se zpět do hospody, ne že bych se až tak bála deště (i když představa toho, jak zmoknu ve mně nevyvolává zrovna moc nadšení) ale protože stejně jak se před ním logicky ráda chovám i já tak hádám že ani místní si zrovna neholdují v moknutí a kam aby v takovém případě mohli jít zahnali nudu? Do hospody! A stejně tak to s největší pravděpodobností znamená, že tu natuty zůstaneme přes noc. „Tak jsem tady Pane Šéf!“ Pronesu, jak jsem (skoro) slíbila a usmívám se od ucha k uchu, teda spíš metaforicky. „Je tu něco, co bych měla vědět, než začnu? Možná co co stojí?“ Vyslechnu si vše, co mám vědět. Nakonec toho všeho, chytnu zip uniformy a trošku ho popotáhnu níž. Jistě, laciný ale účinný. Nijak se za svůj vzhled nestydím a jak sama z vlastní zkušenosti vím, muži myslí nejednou jen tím jedním a trocha odhalené kůže s nimi dělá divy se správným vystupováním a přetvářkou. Tak už to bohužel nebo bohudík prostě je. Zatím, co tu není moc hostů, až skoro žádní, se spíš chci rozkoukat, obsloužit případně těch pár jedinců vepředu a potom se i podívat do té zadní části lokálu. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní „Johne nestřílej pokud nebudeš mít čistý výhled. Nechci ti skočit do rány.“ Dodám suše jakmile je bestie usmrcena. Nečekám na odpověď a Radškorpióna prostě překročím. „Ten ocas potom musíme sebrat.“ Podotknu a vydávám se hlouběji do jeskyně. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer, Holly, Natali Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Pozorně se vyslechnu všechno, co mi jeden z mužů říká. Kde se dá spát, co za to. Nakonec mu hlavou kývnu na znamení, že rozumím a na znamení, že děkuji. Pak už se zpět v hospodě ukáže Natali a vypadá to že tady začíná pracovat. "Nechcete mi za tu podívanou koupit aspoň to jedno pivo?" Zeptám se s úsměvem na rtech. "Vypadá to, že si můžeme objednat u té slečny." Podívám se na Natali. "Jo, ještě se zeptám, je tady v hospodě nějakej obchodník?" "To je počasí." Utrousím když začne pršet. "Omluvte mě, musím si jen odskočit. Za malou chvilku jsem tady." S těmito slovy se zvednu od stolu abych zamířila taky za Calianem. Samozřejmě potom, co dá všechny instrukce Natali. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Holly Henderson pro Shady Sands Calian Osada Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Trvá to jen několik málo okamžiků, než se objevím znovu u baru. Čekala jsem, až tam bude Calian sám. Mluvím tiše a dávám pozor aby nebyl nikdo v naší blízkosti. "Vypadá to, že tady budeme přes noc." Prší... A venku se co nevidět začne stmívat. A to ještě nejsou naši přátelé ani zpět v osadě. Nebo minimálně v hostinci. "V kolik hodin a kam mám přijít?" Pak se na chvilku zarazím, zapřemýšlím. "Myslíš, že bych si pak u tebe mohla dát i sprchu?" Usměju se na něj. "Měl bys na večer nějakej šátek nebo dva? A trochu nějakýho rostlinnýho oleje?" Ptám se dál s úsměvem a v úsměvu si mezi zuby vidětelně opatrně přikousnu jazyk. To víte, slevu nebo obchodní výsledek musí mít člověk co nejlepší. A stejně tak zážitek s tím spojený. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Nat Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 15 :00, zbývá 119 dní A zásobníček je zpět...díky bohu.. Problém je vyřešen. Další kolo až zase zítra. Ale jedno vím určitě. Nepůjdu do další hry bez nějakého esa v rukávu. Ono spoléhat se na matku štěstěnu fakt na hovno. Takhle dostanu aspoň nějakou šanci. A třeba vyhraji i něco užitečného... Zvednu se, odejdu od stolu a přitom shrábnu své nově zabavené kostky. Samozřejmě jdu tak nějak za Holly, takže obejdu jak Natali tak i nevrlého výčepního. Stejně ale nakonec skončím u baru. Bez peněz, bez nápadů a bez pití. Jak v pekle... Přesto ve mě při zmínce o noclehu malinko hrkne. "Na co platit drahý pokoj ? Nestačí se uvelebit někde pod střechou ?..." Ano, tím je myšlen onen chlív. Protože proč ne. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer, Holly, Natalie |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Holly |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Holly, Spencer Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Hurá do práce! Vlastně toho zatím moc na práci nemám, protože všichni už nečekaně mají to, co potřebují. Přesto v duchu si zopakuji všechny instrukce od Calina, jen tak pro jistotu, abych se ujistila, že si všechno pamatuju. Zaslechnu i jak Spencer zmíní něco o noclehu, tohle si já spokojeně můžu odškrtnout společně s jídlem, a když se tak dívám z okna, jak začíná víc a víc pršet, jsem ráda, že střechu nad hlavou pro tenhle večer mám. Snad i zbytek party tohle nějak vyřeší a nebudou muset moknout. Stinná slečna není zrovna nějak velká, takže prohlídnutou jí mám víceméně hned a jelikož není moc co zrovna dělat a potřebuju nějak zabít nudu a čas, než budu moc zkoušet vábit zátky od hostů v plném provozu, vydám se do zadní místnosti sloužící podle slov Caliana jako nocležna pro různá individua. „Zdravím, jsem Natalie ale přátelé mi říkají Nat.“ Představím se přátelsky a s úsměvem nejprve přítomným, spíše jako milá sousedka než nějak laxně koketně. „Nepotřebujete něco? Ať už na zub nebo svlažení hrdla?“ Zeptám se přítomných a pokud někdo něco bude žádat, tak vyřídím jejich žádost a pokud nikdo nic nechce, tak zamířím rovnou k Ianovi. „Můžu si na chviličku přisednout?“ Zeptám se ho. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní Neodpovím. Osvítím si stvoření baterkou a trochu si ho prohlédnu. Co může udělat hned. vezmu nůž a na chvíli se sloním nad mršinou ze které odříznu ocas a strčím ho do pytle. Zbytek tu nechám, nevidím důvod se s tím tahat. S pistolí v ruce a pytlem v druhé pokračuji za Amagem dál do temnoty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | soukromá zpráva od Holly Henderson pro Shady Sands Calian Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní "To nevadí." Usměji se na něj. "Když večer naplníme káď vodou a bude v pokoji, tak do rána bude vlažná a to by mi na koupel úplně stačilo." Dobrá nálada mě neopouští. Na malou chvíli se zamyslím, když řekne že olej nemá. Šátek ale najde. "Šátek..." Zopakuji tiše a chvíli ho nechám přemýšlet než znovu promluvím. "Máš čas do večera si promyslet co bys všechno chtěl zkusit. Jestli máš nějaký tajný přání? Šátek se dá použít na spoustu věcí. Svázat ruce, dát přes oči." Sleduji Caliana a přemýšlím co on na to. "Nebo se nemusí použít vůbec." Na malou chvíli se odmlčím. "A když se mi to s tebou bude líbit, ráno si můžeme dát ještě rychlovku na rozloučenou. Jen tak." Mrknu na něj obouma očima zároveň. Pak už se přiblíží Spencer... |
| |
![]() | Shady Sands Spencer, Natali, Holly Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Na co platit dráhy pokoj. Nestačí uvelebit se někde pod střechou? Dolehnou ke mě Spencerova slova. Zakroutím hlavou ze strany na stranu. "Tam je to pro ty co celej den pracují." Podívám se na Spencera, který je ještě o něco mladší než já. "Já půjdu s Calianem na nějaký jeho obchodní jednání. Na mě se večer vůbec nevaž." Pořádně vlastně ani nevím jestli obchod bude probíhat v osadě nebo někde mimo. "Ráno budu ale určitě zpátky." Znovu se rozhlídnu po hostinci. "Jestli ale potřebuješ nějak pomoct něco na spaní zajistit, řekni." Pak se obrátím k hazardérům. "Můžeme zkusit ještě vydělat na pokoj u nich. Nebo pak u stráží bys možná mohl přespat ve stanu. Ale nevím co za to budou chtít." A do deště se mi teď úplně nechce. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago
Amago s Johnem pokračují v průzkumu a nakonec dorazí do velké sluje někde na severovýchodě, ano několik odboček bylo nepochybně minuto a mohou se tam skrývat další bestie. Je to velká sluj, světlo baterky ji nedokáže osvítit zdaleka celou. Přesto je zřejmé, že tohle je hnízdo...aspoň tomu by nasvědčovala hromada kostí uprostřed jeskyně. Na první pohled jde o kosti různých zvířat, ale také je možné rozeznat lidské lebky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Ianův pohled nijak neskrývá, co se mu nejspíš honí v hlavičce, s tím se ale asi tak nějak počítá s mým vzhledem a množstvím alkoholu proudícím v jeho krvi. Zrovna když si však chci přisednout, rozhodne se, že si přece jenom něco objedná. „Dobře, díky.“ S úsměvem se odeberu pro pivo a chvilku uvažuju co vzít pro sebe, dokonce si pohrávám s myšlenkou, že bych do sklenice nalila jenom vodu a mu naúčtovala nějakou dražší čirou tekutinu, ale nakonec touha ochutnat mě přiměje vzít i sobě pivo. No jo, zvědavost nakonec zvítězila i nad mou chamtivostí. Po chvilce se teda vrátí, postarám se o zkásnutí zátek za objednávku, jak se říká nejprve práce a povinnosti, teprve potom vše ostatní. Jo, doma jsou na povinnosti dost fixovaní a tlučou vám to ve škole do hlavy nonstop, stejně jako že Správce má vždy pravdu a mu vděčíme za všechno. „Nerada bych tě nějak otravovala ale slyšela jsem, že jsi opravdu hodně zcestovalý?“ Povím s trochou falešného obdivu v hlase, chlapi se rádi vychloubají stejně jako jsou rádi obdivovaní, a pokračuju. „Myslela jsem, že bychom si mohli popovídat, zahnat nudu, než se sem nahrnou lidi, určitě jsi zažil spoustu úžasných dobrodružství.“ Zase špetka falešného úžasu. Teprve teď nechám přiblížit pivo ke rtům a ochutnám, no rozhodně je to lehčí pití než ta kořalka od Johna, trochu hořký ale ne úplně špatný, příště si ale radši ty zátky nechám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Holly, Spencer Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Začíná se zatahovat a to nevěstí nic dobrého. Nechi strávit svůj první déšť venku pod širákem a tak se otočím zpět ke Stinné slečně, abych si našla nějaké pohodlné nocležiště. Dochází mi, že vlastně nemám nic, čím bych zde mohla platit. Náboje rozhodně rozdávat nebudu, brzy se mi bude hodit každá kulka. Zkusím to tedy jinak. Až bude mít hostinský čas se mi věnovat, přitočím se k němu a nonšalantně pronesu: "Zítra máme velkej den. S pár kolegy jdeme do Vaultu 15, prý to odsud není moc daleko. Chcete odtamtud něco přinýst? Nic neslibuju, ale můžu mít oči otevřený." Kdo ví, třeba hostinský bude mít nějakou prosbu, a to by se pak už dalo mluvit o budoucím obchodu. Případně může chtít nějakou služičku, to vyjde nastejno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Na co se zeptat? Kéž bych to tak věděla, o světě tady venku nevím skoro nic, ale nějak usměrnit ho bude potřeba. „Slyšela jsem o nějakých městech na jihu, nějaký Smetišťák nebo tak nějak (Junktown) a Hub. Pověz mi třeba něco o tom prvním, nikdy jsem žádný město na vlastní oči neviděla, ani popravdě nevím, co si pod tím slovem představit, je to tam stejný jako tady, větší, nebo jiný? Bezpečnější? A jací jsou tam lidi?“ Vyptávám se a znovu si usrknu piva, mám pocit, že té chuti se musí postupně přijít na chuť. Podle mapy od Gal by Junktown měla být naše nejspíš první zastávka, pokud se odsud vydáme dál a tak hádám, bylo by lepší se o něm něco dozvědět. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní Jdeme dál, hledáme další bestie k zabití a mě to připadá s každým krokem jako velmi špatný nápad. Tohle je bludiště a já jen doufám, že se dokážeme zase vrátit zpět. „A kurva!“ Zašeptám ve sluji, počkám než se nějaký z tvorů přiblíží a pak začnu střílet. Snažím se jim mířit na hlavu, kde myslím, že by mohly být nejzranitelnější. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní S opravdovým zájmem ho poslouchám, zatím co si ukládám do své paměti všechna jména. Kilian, šerif, obchodník, starosta, přehnaně čestnej atd.. Lars milice, navštívit je. A nakonec Gizmo vlastnící kasino, nebezpečný tlustý prase s talentem vydělat. „Panejo, jak tak slyším znáš důležitý lidí.“ Zářivě se usměju, „Takže Hub je největší město? Hádám, že tam to si budu mnohem zajímavější?“ Pobídnu ho k vyprávění, i o druhém z měst. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní „Tam bych se ráda podívala, musí to být úžasný.“ Zatvářím se trochu zasněně jak si představuji skoro obrázkové město z pohlednic a komiksů, i když realita musí být podstatně špinavější. Nejspíš tam bychom měli možná největší šanci ten vodní tentononc získat. A evidentně, jak to tak vypadá, kdo vládne vodě, vládne všem a problém s ní není jen lokální. „Znáš tam někoho zajímavého, určitě tam musí být dost zajímavých lidí jako ty? Mají tam třeba taky nějakýho šerifa?“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 14:30, zbývá 119 dní „Jednoho po druhým!“ Zvolám, přesto že se počtu netvorů také zaleknu. Díky prostoru jsem však mnohem akčnější, než předtím u toho jednoho v úzké uličce. Velmi rychle se vrhnu vpřed prvnímu monstru a zároveň stojím tak, abych nebránil Johnovi ve střelbě. Snažím se je zasáhnout do těla a bránit se primárně ranám jejich ocasu, protože je na něm znatelný bodec. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Ianův pohled je zaměřený na oblast, kde rozhodně nejsou moje oči, ale nehodlám ho nijak opravovat. Dokud si udržuju jeho zájem a odpovídá na otázky, nevidím důvod. A co si budu nalhávat, většina mi spíš dá nějaký to dýško za trochu té odhalené kůže než nejzářivější úsměv na světě. Nejlepší je ale spojit všechno, úsměv, potěchu oka, a nakonec příjemné vystupování. Dokonalý balíček! Nakonec i on sám se začne vyptávat a po vteřinu trvající rozvaze myslím, že není moc důvod cokoliv zatloukat, ví to všichni a prakticky jsme to vykecali při diskuzi v hospodě my sami. „Já? Jsem z Vaultu 13.“ Ukážu palcem na modrou kombinézu a loknu si piva, tentokrát mnohem víc. „Jsem tu s pár… přáteli by bylo asi moc silný slovo, možná parťáky nebo tak nějak. Znám je teprve chvíli.“ Přiznám popravdě. Některé sice znám od vidění ale za jiných okolností, bych s nima doma nejspíš čas netrávila. „A kam mířím? Nejspíš nikam, polovina z nás se asi vydá do Vaultu 15, šéfova to tam chce okouknout, a aby je zbytek nezpomaloval, tak zůstane asi tady. Patřím do té druhé poloviny. Snad potom ale zamíříme do některýho z těch měst, i když, co jsem slyšela tak cesta je to daleká a není zrovna nejbezpečnější, prý tam jsou nějací nájezdníci nebo co.“ Vzpomenu si na oblast označenou tak na mapě. „S nima asi nebude žádná sranda ani domluva.“ |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní "To by neměl být problém sehnat," kývnu hlavou směrem k hostinskému. "Navrhuju udělat předběžný obchod. Tři z nás tam půjdou a přinesou cokoli, co by se ti mohlo hodit. Až se vrátíme, je to všechno tvoje. Výměnou za to nám poskytneš zásoby jídla a nějaké dodatečné vybavení, hlavně něco, v čem můžeme věci odnést. Taky by bodlo nějaké oblečení, co tu běžně nosíte, ty naše kombinézy jsou příšerně nápadné." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Patnáctka teda není tak daleko, i když jak pro koho, a jak se na povrchu vyzná. Když zmíní možnou chlípnou alternativu, jak nájezdníky obměkčit, nepatrně se mé tváře zabarví dočervena. Něco takového… Radši začnu myslet na něco jiného. „Takže lepší je první střílet a potom zjišťovat, kdo to byl?“ Pronesu lehce jako by se spíš jednalo o žert, snahu pobavit. „Khánové? Jsou něčím zvláštní? Určitě už jsi spoustu nájezdníku zahnal. Pro někoho jako já, je asi hádám lepší cestovat s nějakými obchodníky, karavanou, co myslíš? Určitě znáš spoustu cestovatelů, myslíš že by vzaly pasažéry? Ale i kdyby, nejspíš by to nebylo levný?“ |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal
|
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní V zápalu bitvy si vrazím jednu ampuli stimpaku do nohy a pokračuji v souboji se zbraní na blízko. „Johne stáhni se.“ Řeknu nahlas a taktéž se stahuji zpátky do té uličky, kde se dá bojovat jen 1 na 1. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Dál střílím na bestie a moc neposlouchám co na mě Amago volá, jediné čeho si všimnu je, že ustupuje zpět ke vchodu. Nevypadá dobře. „Krej se, jsme hned za tebou.“ Začnu ustupovat, ale nechám jít Amaga před sebou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní S úsměvem přikývnu, takže něco silnějšího, a i pro mě. Vstanu a zamířím k baru a zatím si to v hlavičce hezky zahrnu. Hub je velké město kde se dá sehnat ledasco, a když se to nedá sehnat tam, tak nejspíš nikde. Ovšem logicky takový místo, bude mnohem dražší než tady, a cokoliv tam bude mít vysoký ceny. Nebo aspoň takový je můj odhad. Junktown oproti tomu je menší, možná by tam bylo snazší se s lidmi domluvit, dokonce mám i pár tipů s kým si promluvit. Nájezdníci jsou nejspíš dost náladový, někdy se snaží domluvit, jindy ne, a Khanovci jsou z místních nejhorší. Stejně tak to vypadá, že lidi se tady na povrchu nemůžou střílet jen tak, evidentně nějaký rádoby pořádek se tady udržuje, nebo si můžu vysloužit zájem nějakých lovců odměn. Za cestování s karavanou se neplatí a prakticky, by neměl být až takový problém s nimi se dohodnout na společné cestě, i kdyby možná jen jako dočasná spolupráce. To by bylo asi všechno, takže další kolo za okamžik. Za okamžik se vrátím s láhví pálenky a dvěma sklenicemi. „Tak tady, prosím.“ Oběma nám naliji, nejprve jemu tři čtvrtě sklenice ale sobě pouze sotva čtvrtinu, nerada bych skončila opilá, když mě čeká ještě celý den práce. „Jsem ráda, že si mám s kým popovídat a že jsi mi povyprávěl o těch městech, blíž se k nim asi nikdy neodstanu. Myslíš, že je tam venku víc takových měst?“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Skleničky o sebe rytmicky hezky cinknou, a i já si spálím hrdlo tekutou lávou, zaksichtím se nad její sílou a chvíli mi trvá, než se vzpamatuju. Nad jeho historkou plnou nějakých rozpadajících se mutantů, nebo ozářených lidí, který radiace uškvařila mozek nebo co, jen nevěřícně kroutím hlavou. Tohle zní neuvěřitelně, vlastně se mi tomu nechce ani věřit ale na druhou stranu, přerostlé krysokrtkoohavnosti by mi tak připadaly taky, kdybych je neviděla na vlastní oči. Když nečekaně zmíní, jestli bych mu nerozjasnila den s pohledem na postel, ve tváři zrudnu víc než z pití alkoholu. Takhle na přímo mi to nikdy nikdo nenavrhl a už vůbec ne, po tak krátké známosti. Většina toho zkoušela dosáhnout několika pozváními do kantýny na večeři, potom třeba k sobě, nebo procházku po chodbách, možná nějaký dárek ale takhle? „Já… myslím že Calianovi by se asi nelíbilo, kdybych, no, kdybychom si tady rozjasňovali den místo abych pracovala, možná jindy, co kdyby někdo přišel, nerada bych aby mě vyhodil, tuhle práci potřebuju.“ Vysoukám ze sebe, těžko skrývajíc své rozpaky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní „Běž, trochu je osmahnu!“ Křiknu na Amaga, aby pokračoval v ústupu. Sám stále sleduji bestie, přičemž si rychle připravím molotova, kterého zapálím a vrhnu proti nim. Čekám přitom až budou u vstupu do jeskyně, kde jim plameny znemožní nás pronásledovat dál... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní V duchu si odechnu, když si Ian ne zrovna moc zdařilé odmítnutí nebere nijak osobně a dál se se mnou baví. Dokonce mi znovu nalije, i když po cinknutí si spíš usrknu. „Ne.“ Zavrtím hlavou. „Teda, nikdy jsem kostky nehrála ale můžeš mě to naučit, jestli chceš.“ Uvedu na pravou míru s úsměvem a pokračuju. (Pravidla znám, nemusíš je znovu psát) „Jo, moc co dělat tady asi není, a co teprve pro tebe, kdo je zviklej na živější místa. Já můžu být ale ráda, že nemusím kydat hnůj a můžu sedět tady.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Jakmile vidím, že se John chystá něco házet tak se stáhnu. Při ústupu si vezmu stimpak. |
| |
![]() | Shady Sands Gal, Holly, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Naslouchám rozhovoru Gal a Caliana. Když přijde řeč na oblečení, ráda se podívám na nabídku. Není tam ale nic, co by mě vyloženě zaujalo a tak se do tohoto nemíchám. "Gal, řekni mi." Oslovím ženu, která ví o přežití, bojí a pohybu v téhle nehostinné krajině o spoustu věcí víc než já. "Kolik jídla potřebujeme ještě sehnat aby jsme došli do Vaultu 15 a zpět?" Zeptám se. "Potřebovala bys něco koupit? Já si pořídím batoh." Dodám hned. "Na léky od doktora nemám ani náhodou." Poškrábu se na hlavě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Na stole se udělá místo, pravidla jsou snadno k pochopení. A hurá na to! I když Ian ještě navrhne, jak celou hru okořenit a nějak nevidím důvod, proč odmítnou. První políbení to nebude a svým způsobem má pravdu, aspoň to bude větší sranda a možná vyhraju nějaký zátky!. „Fajn, souhlasím.“ Usměji se a vezmu kostky. V našem počtu hádám, že se bude hrát tak zvaná rychlá hra. „Ale ne, že na ně budete používat nějaký skrytý superschopnosti.“ Zazubím se na všechny přítomné, náznakem poplivu kostky pro štěstí a vrhnu je. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Koukám, že s nikým ze Shady Sands není snadné pořízení. Každý se buď chová jako arogantní blbec, nebo je to rovnou vypočítavý vydřiduch. Jak asi místní obyvatelé přežívají, když mají takové manýry? "Nic směňovat nechci, chci obyčejné šaty nádavkem k tomu ostatnímu," zamračím se na hostinského. "Asi jste o tom neslyšel, ale ve vaultech se dá stále ledacos hodnotného najít. O to se můžu postarat a hodně vám toho donést, anebo taky nemusím. Navíc, pokud se otevře obchodní cesta k našemu vaultu 13, bude to v podstatě na nás šesti, s kým budeme obchodovat a s kým ne. Zvažte spolupráci, mohlo by se vám to hodně vyplatit." Nejdřív Aradesh, pak Ian, teď tenhle pitomec. Copak si neuvědomuje, že my nejsme jen tak obyčejní trhani z pustiny? Že máme možnosti, o kterých se jemu nikdy ani nezdálo? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Ian hodí stejně, jeden jeho kumpán míň ale druhý hodí jedenáct. Sakra! Zklamaně se zamračím, hned na to ale pokrčím rameny. „Sázka je sázka.“ Postavím se, popojdu blíž a trochu nejistě se k němu natáhnu, než se ale naděju už mám jeho jazyk v puse a jsem v záklonu. Trvá vteřinu, než se vzpamatuju ze šoku a rukama ho odtáhnu. „Brzdi kovboji!“ Povím šokovaně ale hned nato se usměji, abych ten šok ukryla. "Načekala jsem tak hrrr přístup." Povím se zarudlými tvářemi. Navrhnou stejnou hru znovu. „Dobře znovu.“ Usrknu ze skleničky a usadím se za stůl. (pět her.) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Radiací opálený Bůh mi nejspíš není zrovna nakloněn, první kolo prohrané, další prohrané, do třetice zase prohrané, čtvrté jsem překvapivě vyhrála! A nakonec i Ian se dočká, který mi po celou dobu tak ochotně naléval i když jsem spíš z toho usrkávala. Nejprve se jejich nadšení a chlapeckou rivalitu v tom, kdo to svede líp snažím krotit stejně jako jejich nezbedné ruce, ale u posledních dvou polibků už v tom nejsem tak pečlivá jako na začátku. Možná za to přece jenom mohla ta pálenka, která ale není jediný důvodem proč mi tváře skoro hoří. Vidět tohle máma, tak dostanu na zadek! Ale na druhou stranu, co se stane tady, se nejspíš nikdo nikdy nedoví! A bude zapomenuto. Když jeden z kumpánů navrhne navýšení sázek, vím že bych měla zakroutit hlavou, místo toho se ale ohlídnu k východu a potom zpět na všechny tři. „Myslím že ne…“Znovu se podívám k východu hned na to zase zpět. „Leda, že by ho jenom vítěz měl zdarma, ti, co by prohráli by zaplatili?“ Chvíli přemýšlím. „Třeba čtyřicet zátek každej, bez možnosti prostě odejít, a byl by až po zavření, nerada bych aby mě někdo ze společníků náhodou tady načapal.“ Znovu se ohlídnu k východu, jestli tam nikdo není a jako náhodou jim předvedu více svůj dekolt, jako další argument. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Ian |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie, Ian Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Alkohol, adrenalin ze hry, svoboda, kterou pobit mimo Vault poskytuje, sama nechápu, z jakého důvodu jsem vůbec něco navrhla dokonce nad tím uvažuju, a čím déle nad tím uvažuju, tím víc se divím. I když nejspíš za to může všechno dohromady. „Já, myslím že jsem moc pila.“ Podívám se na skleničku a odsunuju jí od sebe. „Myslím, že pro teď to stačí, rozjasnili jsme si den až až.“ Povím s úsměvem na rudé tváři. „A měla bych se dát do pořádku, než přijdou další hosté a bude frmol, třeba si to ještě zopakujeme.“ Povím ani sama pořádně nevím proč, nejspíš je na vině alkohol. Přesto se v duchu zastydím, že jsem vůbec navrhla nějakou cenu za to, že mě můžou vidět nahou a skoro jsem i souhlasila! |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní "Přirozeně nemáme ty vaše zátky a nejsme vybaveni pro obchodování. Popravdě jsme ani nevěděli, jestli na povrchu žijí lidé," vysvětluji hostinskému. "Máme ale zdroje a jsme ochotni s vámi zahájit obchod, ale potřebujeme nejdřív dokončit naši cestu do Patnáctky a zpět. Nežebrám, snažím se s tebou uzavřít kurevsky výhodnej obchod. A neslibuju nic, co bych nedokázala splnit, potřebuju ale nejdřív nějaký věci od tebe." Postoj hostinského na jednu stranu chápu, na druhou ale nevěřícně kroutím hlavou nad jeho zabedněností. Přijde mu do vesnice šest lidí z vaultu, který je našlapaný jídlem, zbraněmi a proviantem, který má cenu tisíců těch jejich zasraných zátek a jeho obchodnický duch dál chrápe. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, (Ian), Holly, Spencer, Gal Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní „Jistě, za chviličku je to tady.“ Povím s úsměvem, no řekla bych na rozloučenou ale jelikož tu budu roznášet pití a jídlo, nejspíš se to tak úplně nehodí. Zamířím rovnou k baru, kde je Gal a jak to tak vypadá, rozmlouvá s Calianem. No moc pozornosti jim oběma nevěnuju, jenom se na ně zazubím a s lehce narudlými tvářemi pronesu. „Pane Šéf, poučka číslo jedna, nepít s hosty.“ Než ale stihne cokoliv někdo říct, otočím se s láhvemi a vydám se zpět, které jim s úsměvem položím na stůl a hezky je zinkasuju. To už se ale do lokálu blíží další hosté, takže žádný pokec a kostky už se konat nebude. „Jsem Natalie, přátelé mi ale říkají Nat.“ Seznámím se takhle nejprve s každým pro začátek, než s úsměvem pokračuju, „Copak si dáte?“ V duchu doufám, že alkohol v krvi práce co nejrychleji vypudí, stejně jako voda, kterou jedinou se rozhodnu už pít. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal, Natalie |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní Rty mám pevně semknuté, ale ještě se nevzdávám. "Vydělat jak? Obsluhováním kydačů hnoje?" zavrčím potichu a čekám, co mi odpoví hostinský. Na jeho odpovědi teď závisí hodně. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal, Natalie |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Holly, Spencer, Gal Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní Jak se říká, chybami se člověk učí a bez práce nejsou lístky na koláče! Takže si nehodlám stěžovat, přesto alkohol proudící v krvi není zrovna příjemný, ale zase mám roztomile prokrvené tváře. Snažím se na všem stále vidět aspoň něco pozitivního. Novinky se evidentně šíří stejně rychle jako doma a brzy už seznamovaní můžu klidně přeskakovat. Pivo, Calinova specialita, pivo, pivo, Calianova specialita atd… S úsměvem na rtech pokračuju v práci, vždy hezky poděkuji a i s pěknou nepatrnou vděčnou úklonou navíc, když přibude náhodou nějaká ta zátka i pro mě. V tomhle duchu to víceméně pokračuje., než si všimnu Spencera. Opravdu? Trošku mě irituje, jak nic nedělá celý den a jen vysedává, zatím co já jsem naopak na nohou, dokonce i začala tady jako servírka pracovat. Ve chvilce, kdy se to trošku uklidní, protože každý má co jíst a pít, aspoň pro teď, vyrazím k němu. „Ještě furt si tady? Neměl bys taky už začít něco dělat? Vím, že kydat hnůj není zrovna voňavá práce, ale aspoň nebudeš spát venku, dostaneš najíst, a konečně něco budeš dělat, ne jenom spoléhat na dobročinnost ostatních.“ Poslední slova pronesu trochu ostřeji a nebýt té kořalky, nejspíš bych takhle upřímně nemluvila. Potom ale zaslechnu Gal, takže jsem teda teď nějaká obsluhovačka kydačů hnoje! Opravdu? Mlčky na ní pohlédnu, dotčeným a dost naštvaným výrazem se staženými rty. Nakonec se ale otočím aniž bych cokoliv řekla, kašlu na to, mám kde spát a mám co jíst, to oni říct nemůžou! A tak radši dál pokračuju v práci, i když nejprve si dam chvilku, abych se uklidnila hlubokými nádechy, a vykouzlila si tak úsměv na tváři. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Fascinovaně sleduji jak plameny stravují jedno z těch odporných stvoření. Líbí se mi to. Líbí se mi něco pálit, něco vyhazovat do vzduchu. Oheň mě vždycky fascinoval a tohle je ještě mnohem lepší. Usmívám se do plamenů. Čekám. Cítím jak mi jed proniká do těla. Znovu vezmu svoji pistoli. Udělám krok blíž k hořícím bestiím a z blízkosti odkud bych neměl minout vystřelím. Nejprve na jednu, potom na druhou, případně i na třetí, jestli ještě žije. Chci je dorazit, ukončit jejich trápení. Amago říkal něco o ocasech, tak je tu nechci nechat. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Jsem opodál bitvě. Necítím se moc dobře, ale nemám zájem se vracet zpátky do Shady Sands. Čekám jestli je John dorazí, či bude zapotřebí ještě mojí pomoci. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní „Jsou tu další!“ Houknu zatímco nabíjím pistoli. Musím začít šetřit municí, nebo mi za chvíli žádná nezbude. Tohle jsem lehce podcenil a se Sethem si budu muset promluvit o odměně. Pořádné odměně. Pokud se odsud dostanu. „Kryj se a rychle pryč, další koktejl nemám!“ Sám se přesunu ke stěně, abych měl krytou aspoň jednu stranu, přitom se snažím jít k východu kudy jsme přišli. Až když zahlédnu bestie, tak se přikrčím, zamířím pistoli a pálím jejích směrem. Nechci jim nastavit záda při úprku. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal, Natalie Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní Nechápavě zakroutím hlavou a odpoutám se pohledem od hostinského. Teprve až teď si plně uvědomím, že na mě mluvila Holly. Překvapeně na ni zamrkám a omluvně se jí otážu, zda mi svou otázku zopakuje. Teprve potom mohu odpovědět. "Prý je to vzdušnou čarou okolo šedesáti kilometrů, ale cesta může být delší. Záleží na terénu. Pro cestu tam i nazpátek budeme potřebovat tak sedm až osm dávek jídla pro jednoho. Určitě nebudeme zpátky dřív než za týden, ale klidně se může stát, že se vrátíme až za dva, hlavně když cesta přes hory nebude schůdná. A v tomhle počasí..." kouknu oknem na průtrž venku. Najednou mi začne docházet, že cesta k Patnáctce je skoro nemožná. V zimě a dešti přes neznámé hory, bez přístřeší, neustále napadáni divokými zvířaty... to nemáme šanci. A i kdybychom to zvládli, najdeme akorát vyrabovaný vault, který bude přinejlepším prázdný. Spíš ale čekám, že v něm bude žít spousta havěti, která si nás tři a jen s omezenou municí, hravě podá. A až se vrátíme nazpátek (pokud se vrátíme nazpátek), budeme mít prázdné ruce. Správce nás vyhodí zpět do pustiny a do nejbližší civilizace se nikdy nedostaneme. "Omluv mě, Holly," zašeptám sklesle směrem ke světlovlasé dívce a odlepím se od barového pultu. Nech i sedět tady mezi lidmi a tak se přesunu vedle k Ianovi. Sedám si ke stolu a pokládám na něj svou pistoli i s pouzdrem a postupně i ostatní věci, které nesu u sebe. Mlčky počítám zásoby jídla i munice. V kufříku, kde mám základní věci pro přežití, je také dost věcí, ale pochybuji, že by lidé tady vůbec tušili jak a na co je použít. Nemohu si dovolit vzdát se ničeho z už tak dost spartánského vybavení. Hostinský má pravdu v tom, že vážně vypadáme spíš jako vyhoštěnci, parta nechtěných obyvatel vaultu, které správce vyhnal do mrtvé pustiny, aby zde našla smrt. Opravdu čekal, že zvládneme úkol jen s hrstí nábojů a bez jakékoli přípravy a znalosti terénu? Nemáme nic a jsme odkázáni k žebrání, sloužení vidláků, kydání hnoje a dost možná časem i k prostituci či krádežím. A kvůli čemu vlastně? Riskujeme vlastní životy pro lidi, kterým na nás nezáleží. Tady sloužíme a děláme šašky lidem, kterým na nás záleží ještě míň. I jedna dvouhlavé kráva hodnotou převáží kohokoli z nás pro tyhle lidi, dost možná by nedali nás všech šest za jedno zmutované tele. Zmizela lidská důvěra, zmizela sounáležitost, smysl pro bratrství. Je jen holé přežití. Svět je prý plný loupeživých nájezdníků a vrahů, ale přesto se pár přátelským cizincům nedostane lepšího přijetí než chladné "zaplať, nebo vypadni na mráz!" Byli takoví lidé i před válkou? Zmizela charita, důvěra, pomoc. Poslouchám déšť a se zavřenýma očima nechávám svou mysl aby se pomalu zklidnila. Postupně nechávám odcházet jednu myšlenku za druhou, dokud se v mé hlavě nerozhostí opět klid, který neruší ani hovor okolo sedících lidí, ani nepřízeň počasí. Myslím na Správce a myslím na Amaga s Johnem. Myslím na náš úkol a začínám mít dojem, že řešení neexistuje. Buď zemřeme zde, nebo ve vaultu. Naděje není. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní Jakmile uvidím, že se Radškorpióni dostali až k Johnovi, tak přestanu odpočívat a vyměním si s ním pozici tím, že do nepřátel opětovně naběhnu. Tentokrát jsem však při útoku unavenější, ale stále se silně proti tvorům dokáži ohánět nožem a poranit je. „Výměna.“ Vykřiknu nahlas jakmile se před svým kolegou objevím, aby pochopil, že se může opět během boje trochu stáhnout. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 15:00, zbývá 119 dní „Co?!“ Moc nechápu co che Amago dělat, ale já se snažím odpoutat od bestií a pokud možno držet se z jejich dosahu. Přitom střílím po těch co jdou po mě a jen doufám, že je udolám dřív než oni mě. Potřebuji Stimpak! Jenom nemám čas ani prostor ho použít. Ne teď, i když jde docela do tuhého. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal, Natalie Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní V tichosti sleduji, jak Natali sjede Spencera. V tichosti naslouchám Gal kterak mi odpovídá na mou otázku a nevadí mi, že to je trošku opožděně. Sleduji na ni změnu chování. Když odchází, připadá mi taková... Odevzdaná? Nikdy mi moc nešly konejšiv řeči a nevěděla jsem jestli se za ní vydat. Nakonec se přece jen od baru odpoutám. Natali tady běhá, Spencer je jak tvrdý y. Mám v živé paměti jak mě Gal sjela. A oprávněně. Udělám několik rychlých kroků abych ji následovala. Ani vlastně nevím co je v tý druhý místnosti, ale přece ji nemůžu nechat samotnou. Vejdu akorát, když vyndává své věci na stůl a vypadá fakt zklamaně. Je zde i několik mužů, kterým mlčky přikývnu na pozdrav. Čupnu si vedle židle, na které Gal sedí abych se k ní nahla blíž. "Gal, co se děje?" Podívám se na ni, pak na její věci. Nevím jak pokračovat. "Nechceš pivo?" Alkohol, ten přece dokáže udělat občas dobře. "Jestli chceš být sama, stačí jen naznačit." |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago *** Čas mezitím pokročil a venku momentálně docela slušně prší, nicméně Seth stále na okraji jeskyně se svojí věrnou loveckou puškou v ruce. Čeká, jestli se neobjeví někdo s dobrými zprávami. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop |
| |
![]() | soukromá zpráva od John M. Bishop pro Shady Sands John M. Bishop |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní Ani nevím jak, ale najednou je po boji. Bestie jsou mrtvé a já jsem stále naživu, sice mě bolí celé tělo. Teče mi krev z mnoha ran, ale stále žiji. Kombinéza bude potřebovat vyprat. Napadne mě, kdy si dávám jeden ze svých stimpaků, nechci vykrvácet cestou zpět do vesnice. To by byla pěkně blbá smrt. „Vypadneme vodsaď, nedivím se Sethovi, že se dovnitř nehnal.“ Zamumlám na kolegu, když odřezávám jedovaté ohony těchto potvor. Přece to tady jen tak nenechám, když za to někdo zaplatí. Po cestě ven cítím jak Stimpak působí, cítím jak mé tělo bojuje s jedem a jsem rád za svoji vrozenou vysokou odolnost. Nikdy jsem nebyl nemocný a teď možná přežiji i otravu! Jo není nad silné geny. Kvalitní geny. „To doufám.“ Ušklíbnu se na Setha, když spatřím tu jeho vousatou tvář. S tím konečně uložím zbraň do pouzdra, přehodím si těžký pytel na druhé rameno a počkám, než dorazí Amago. „Doufám, že je dobrej.“ Co se mě týče, tak se tu nechci zdržovat ani o minutu déle. Déšť mi moc nevadí, aspoň ze mě smyje špínu a krev. Moji vlastní krev... |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Kousek od Shady Sands, jeskyně 5.leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní Boj skončil a já překvapeně zůstával stát nad dohořívajícím tělem Radškorpióna, kterého zasáhl Johnův molotov. Bylo mi velmi slabo, srdce mi bušilo a já si říkal, že za takovou námahu tahle pitomost ani nestála. Pohledem se otočím k Johnovi a uvědomím si, že bych si měl taky dát ještě jeden stimpak, abych neskapal ještě před cestou k lékaři. „Ty jsi sem chtěl jít sám.“ Zakroutím nad tím nesmyslně hlavou a chytnu se za čelo potom co Bishop něco zamumlá. Asi mi je jasné, že by tohle setkání sám nepřežil. Jsem méně odolný než můj kolega, a tak je na mě působení jedu celkem znát. Jakmile boj skončil, tak se spíše plížím pomalu vpřed, není to klasická chůze. „Tak jdeme za doktorem.“ Pronesu už dosti unaveně. Držím se za břicho jako bych měl zvracet. Déšť v podstatě ani nevnímám jak moc mi je špatně. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal, Natalie Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní Chvíli neodpovídám, počítám náboje a plním zásobníky. Chci mít perfektní přehled o všem, co s sebou nesu. Samozřejmostí je i moje sada na čištění zbraně, kterou s sebou nosím. Dám se tedy do rozebírání své pistole, jednotlivé díly kladu před sebe a každý z nich důkladně otírám. Během práce, která je pro mě takřka meditací, konečně odpovím Holly. "Chceš vědět co se děje? Neděje se nic, to je to. Nehodlám tu ztratit ani jeden den. Mám úkol a chci ho dokončit. Jak se u toho budu cítit je nepodstatný. A pivo nechci, kdo ví, z jakých chcanek ho vařej." Zvednu pohled k Holly. Tváří se ustaraně a popravdě by měla, jenom z jiných důvodů, než že já se zrovna mračím. Její empatie je příjemná, ale nyní trochu nemístná. Přesto ji nechci hned zahnat. Proto dodám trochu smířlivěji: "Jestli jdeš zítra s námi, a John taky, budeme potřebovat od ostatních jejich zásoby potravin na cestu. A taky náboje a stimpaky, prostě všechno, co se nám v pustině bude hodit, ale oni to tady v osadě nepotřebují. Kdybys tyhle věco od nich sehnala a přinesla mi je, pokusím je rozdělit pro nás tři a nějak to na zítra spakovat." Dokonce se i na Holly usměju, což je něco jako moje "prosím a děkuji". |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Shady Sands, klinika 5.leden 2162, 16:30, zbývá 119 dní „No nechtěl jsem se pouštět do boje...“ Ušklíbnu se, než vyrazíme zpět do vsi a za doktorem. Vím vše co jsem potřeboval zjistit a vlastně jsem to zjistil ještě před tím, než jsme těm sviním nakráčeli do hnízda. Po cestě Sethovi stručně shrnu co jsme tam potkali, trochu to přitom nafouknu a zveličím, abych měl prostor pro vyjednávání ohledně odměny, což jsem na začátku lehce podcenil. Ale nejdřív hurá za doktorem a jeho péčí. Na klinice Nechám se prohlédnout a raději se neptám na cenu co by za to mohl chtít, pak konečně přijde čas obchodního jednání. „Pane doktor mám ty vaše žlázy, ale nebylo to snadný. Byly s tím nečekané náklady a pět zátek je málo.“ Nevidím důvod mu je dávat tak hrozně levně, to už bych raději zkusil jak by chutnali opečené nad ohněm. „Ale mám pro vás návrh, co vás nebude stát ani zátku.“ Pokračuji s náznakem úsměvu. „Především mě to stálo spoustu nábojů, to víte ty bestie mají dva metry na délku a metr rozpětí mezi klepety. Takže bych potřeboval munici.“ Začnu se svojí nabídkou, ale ještě nekončím. „Také bych spíše ocenil protijed než zátky, víte naše doktorka Holly by ho určitě svedla vyrobit.“ Naznačím, že svoji kořist vlastně můžu dát i Holly. Sice nevím, jestli by to svedla, ale Razlo to taky neví, takže bude lepší tvrdit, že to zvládne. „Takže abych to shrnul, mám tu osm ocasů a mohou být vaše za munici, co mě stálo jejich získání, ošetření zranění co jsme přitom utrpěli a pár lahviček s protijedem, jestli to umíte vyrobit.“ Nemyslím, že bych chtěl kdo ví jak moc, jenom se nehodlám odbýt pár rezavými zátkami. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Spencer, Gal, Natalie Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 16:00, zbývá 119 dní Je pěkný den, já se spokojeně válím u baru v místní nálévárně a poslouchám kde se co šustne. Taková pohodička pro každého. Tedy do doby než se na mě vyřítí Nat a sprdne mě jak malého kluka. No dovol... Bylo to zlé. Taková rána pěkně do zátylku. Nekrvácí to ale bolí to. "Né každý se má čím vyprsit..." Stačím jen odseknout na její část o přiživování na úkor ostatních a vylítnu z malé hospůdky jak péro z gauče. Jasně, prší a je skoro tma. Ale koho to zajímá. Začali se tam řešit vážné věci a to je pro mě jako znamení. Takových věcí se prostě účastnit nechceš. No ještě abych tam roztáhl prdel nebo co... A tak hold zatímco ostatní prozkoumávají jeskyně nebo se prsí na zákazníky, já se prostě toulám osadou. Prozkoumávám kde co, zjišťuji si kdo kde bydlí i jak dobře si kdo chrání majetek. Kdo ví, třeba se tu najde něco jen tak volně ležícího. A třeba to i náhle zmizí. Z čista jasná. Každopádně pokud na mě dolehne spánek, zapíchnu to někde pod střechou a uvelebím se jak u spaní na cestách. Klidně i do toho chlíva k těm divným dvouhlavým koňům. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Shady Sands, klinika 5.leden 2162, 16:30, zbývá 119 dní Jsem otrávený, a tak se řídím pokyny pana doktora. Setha požádám zda by nemohl předat informaci našim holkám, že jsme už s Johnem dorazili zpátky. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Shady Sands, klinika 5.leden 2162, 17:00, zbývá 119 dní Nechám se ošetřit a poslouchám rady doktora. Trochu závidím Amagovi, že se o něj stará sestřička a že má kde přenocovat. „Díky doktore, stavím se ráno.“ Uklidím si zásobníky a natáhnu si špinavou kombinézu. Vyrazím ven, pomalu. K bráně. Za Sethem. Mám s ním co probírat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od John M. Bishop pro Shady Sands John M. Bishop, Seth |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop, Seth |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Holly, Gal Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 17:00, zbývá 119 dní Uběhla tak hodinka, co jsem začala pořádně obsluhovat hosty, nebo spíš sem začali konečně proudit a bylo pořádně koho obsluhovat. Při prvním štípnutí do zadku, jsem div neposkočila leknutím a neupustila všechny piva v ruce, takže jsem to přešla, poté přišlo plácnutí a zátky! Spropitné! JO! Myslím, že jsem odhalila ten fígl! Dobře, je to jako dát si dohromady jedna plus jedna jsou dvě, spíš jsem se teda rozhodla přistoupit na pravidla hry. Svůj podíl na tom měl i fakt, že jsem byla naštvaná na osoby, které nebudu jmenovat. Však v konečným výsledku, se to moc neliší od domova, kluci si taky hledali příležitost k plácnutí už od školy a muži se taky v plným výtahu omlouvali za rádoby dotyky. Chlapi jsou jak to tak vypadá, všude stejní. U baru si tedy ještě trochu poupravím a zatraktivním hloubku dekoltu a dál pokračuji v práci, přičemž štípaní, plácání, a letmé dotyky přehlížím s mýlím úsměvem. Přesto si část mozku najde čas přemýšlet nad celou naší situací a problémy s ní spojenými, a i nápady, jak některé z nich řešit. Nebo aspoň jeden. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Amago Shady Sands, klinika 5.leden 2162, 17:00, zbývá 119 dní Ležím upoutaný na lůžku a potýkám se s velkou slabostí. Pohyb je mi celkově nepříjemný, ale pokud doktor ráno připraví protijed, tak se to dá asi přežít. Dále si povšimnu, že tu na lůžku leží nějaký místní muž. Zpozoruji, že má stejná zranění. Otočím k němu hlavu. „Říkali mi, že Radškorpióni útočí jen na Brahmíny. O útocích na lidech nepadla řeč.“ Zabručím a otočím hlavu zpátky s pohledem do stropu. Nečekám, že mi Jarvis odpoví. Přemýšlím jestli mě někdo z naší družiny přijde navštívit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Arvid Lindman (FKS) pro Shady Sands Amago Shady Sands, klinika 5.leden 2162, 17:00, zbývá 119 dní Úroveň 2 Všechny volné body (12) použito na zvýšení dovednosti Chladné zbraně |
| |
![]() | soukromá zpráva od John M. Bishop pro Shady Sands John M. Bishop, Seth |
| |
![]() | Shady Sands Gal, Natali, Amago Shady Sands, stinná slečna - klinika 5. leden 2162, 17:00 zbývá 119 dní "Naprosto tě chápu. Taky se tady nechci zdržovat dýl než je potřeba. Hned ráno se vydáme na cestu. Vždyť musíme udělat všechno pro záchranu lidí z našeho Vaultu." Byť jen na malou chvíli sklopím zrak a vzpomenu si na svého tátu. Když se Gal zmíní o pivu a chcánkách, začnu se smát. "Samozřejmě že jdu s tebou. Co vím, měl by s námi jít ještě John." Pak přikývnu, rozumím. Měla bych začít shánět ostatní a vyzjistit, co nám můžou dát na cestu. V tom se u nás objeví Seth aby nás informoval o tom, že Amago a John jsou zpět. Podívám se ještě zpět na Gal. "Máš kde spát?" Zeptám se ještě. "Běžím se na ně podívat na kliniku." Projdu hospodou a nevěnuji přílišnou pozornost místním štamgastům. Jen si povšimnu Natali, jak zrovna dostane plácanec přes zadek. Otevřela jsem dveře a vyrazila do deště. Kapky deště mi stékají po tváři a vlasy mám během chvíle úplně mokré. Naštěstí to není daleko. "Kde jsou prosím ti dva muži?" Zeptám se na klinice doktora. Avšak John už byl pryč a na posteli ležel jen Amago. Vedle byl nějaký cizinec. "Jseš v pořádku?" Zeptám se Amaga mezitím co si přisednu vedle jeho postele. "Co se tam stalo? A kde je vlastně John?" Padá ze mě jedna otázka za druhou. Nečekám ani příliš dlouho na to, s čím mě poslala Gal. "Víš Amago, zítra půjdu s Gal a Johnem do toho Vaultu 15. Chtěla jsem tě poprosit. Mohl bys nám na cestu dát nějaký stimpaky, jídlo nebo náboje? Budeme to potřebovat a vy budete tady ve vesnici v bezepečí." |
| |
![]() | Shady Sands Amago, Holly, Seth |
| |
![]() | soukromá zpráva od Holly Henderson pro Shady Sands Calian Osada Shady Sands, Stinná slečna - Callianův pokoj 5.leden 2162, 22:00, zbývá 119 dní Do Stinné slečny jsem za Callianem přišla ještě nějakou čtvrt hodinu před zavírací dobou a počkala na něj, než si najde čas aby mě vzal do jeho obydlí. Nebyla jsem si vlastně úplně jistá jestli dělám správně, ale spojím vlastně příjemné s užitečným. "Máš to tady pěkný." Rozhlídnu se po místnosti. "Jestli ti to nevadí, nejdřív bych něco málo snědla." Pustím se do jídla které přinesl sebou. Oči mi těkají po místnosti a jídlo mám během chvíle v sobě. Usměji se na něj a přejdu k nádobě s teplou vodou. Beze slova si rozepnu zip své kombinézy tak jak to jen jde a svléknu ji ze sebe. Ohnu k horké vodě abych se začla pomalu umývat. Za krkem, na hrudi a břichu, taky nohou a všude, kde vpředu dosáhnu. Nějak se Calianovi nezakrývám. "Zaslechla jsem tvůj rozhovor s Gal. Kolik myslíš že bys nám mohl dát porcí jídla sebou?" Podívám se na něj. Sklopím hlavu. "Umyl bys mi prosím záda?" Jednou rukou dám na stranu vlasy. Viděla jsem v jeho místnosti spoustu věcí co se dají různě použít. Své ostatní dotazy ohledně vybavení si nechám až na později. Počkám až přijde za mě. "Přemýšlel jsi o mě otázce?" Nečekám až mi záda umyje a svým zadečkem se přitisknu k jeho klínu, a několikrát se zavrtím tam a zpět. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop, Katrina, Seth |
| |
![]() | soukromá zpráva od John M. Bishop pro Shady Sands John M. Bishop, Katrina, Seth |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop, Katrina, Seth |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 17:00, zbývá 119 dní Rozhovor s Holly přeruší Seth, který přijde s podivnou zprávou o Johnovi, Amagovi a hejnu radškorpiónů. Proboha! Normálně bych vstala a šla bych s Holly na kliniku, ale mám před sebou rozloženou pistoli, nemluvě o všech ostatních předmětech. Nemůžu je tu nechat a tak se Holly omluvím, že ji nedoprovodím. "Snad se těm dvěma pitomcům moc nestalo. Jdeš to zjistit? Jo a co se týče spaní... ty máš kde hlavu složit? Snad bych mohla dnes přespat u tebe, prosím?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od John M. Bishop pro Shady Sands John M. Bishop, Katrina, Seth |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Gal, Natalie |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Gal, Natalie Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 18:00 zbývá 119 dní První co mě v lokále překvapí je Natálie, která se tu vystavuje všem na odiv. Sám si prohlédnu její přednosti, když se naskytne příležitost. Proč taky ne. Ale Nat není osobou, kterou hledám. Tou je Gal se kterou mám zítra vyrazit na cestu. Přisednu a neptám se na souhlas. „Takže zítra pokračujeme?“ V obličeji jsem pobledlý z toho jak se mé tělo snaží vypořádat s účinky jedu. Tělo mě docela bolí a cítím se poněkud slabě, ale věřím, že to do rána přejde. Nebo, že to přejde potom co dostanu protijed od doktora. Až ho vyrobí. „Měl jsem čas o tom přemýšlet, těch šedesát kiláčků, to není daleko.“ Začnu, během cesty z Vaultu 13 jsem si udělal představu o své kondici. „Když pohneme, tak pozítří ráno tam můžeme být. Zbytek dne na zjištění jak to tam vlastně vypadá a další den zpátky sem.“ Jsem docela optimistický, nepřipouštím si problémy, co nás nepochybně čekají. Zatímco mluvím na Gal, tak si dám pivo. Dneska už druhé. Hlad nemám, zrovna jsem měl vydatnou večeři. |
| |
![]() | Shady Sands Amago, Holly, Seth Shady Sands, klinika 5.leden 2162, 17:30 zbývá 119 dní Byl jsem docela rád, že se za mnou Seth zastavil. Tiše jsem mu jeho nabídku odkýval a pokračoval jsem v namáhavém zírání do stropu. Nedlouho na to se na klinice objeví trochu promočená Holly. Na otázku zda jsem v pořádku jen tiše zabručím. „Byly to nějaké zvířata s jedem. Mě to bodlo, ale John to asi oklepal. Nevypadal, že by ho to porazilo jako mě.“ Posunu se na posteli, aby měla Holly více místa. Když začne vyprávět o Gal a jejím plánu, tak protočím oči. „Že jí tak posloucháte. Mě přijde, že od té doby co vylezla z Vaultu, tak hrozně panikaří. Není vůbec v klidu.“ Zívnu a zakryju si pusu. „Vidíš toho druhého nemocného?“ Ukážu na Sethova bratra. „Vesničani mi říkali, že ty potvory, které mi tohle udělali, útočí na ty zmutované krávy, ale oni útočí taky na lidi. Máme se sebou od správce dostatek výzbroje, abychom jim tu jeskyni, kde jsme s Johnem byly, pročistili za pár hodin. Kdybychom tam šli všichni společně jako družina, tak to je hned hotové a do Vaultu 15 můžeme jít potom. Získáme aspoň nějaké užitečné spojence mimo Vault, tady v Shady Sands. Jelikož o světě kolem víme úplné hovno, tak si myslím, že mít spojence blízko našeho originálního Vaultu se celkem hodí, než se teda vypravíme jinam. Možná byste měli tu cestu ještě přehodnotit.“ |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Gal, Natalie Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 18:00 zbývá 119 dní Zatímco dávám do kupy pistoli, přisedne si John. Jakmile zvednu pohled, abych ho pozdravila, vidím, že je celý zafačovaný a místy dost pořezaný a odřený. "Panebože, Johne, ty ses teda nechal zřídit!" Evidentně ale nemá nic zlomeného, normálně chodí a hlava mu taky funguje. Takže zítra normálně vyrazíme, což on potvrdí tím, že začne rovnou s plánováním výpravy. To se mi líbí, žádné kecy okolo. "Má to být šedesát kiláků, to jo, ale vzdušnou čarou. Tady hostinskej říkal, je cesta přes hory dost náročná, navíc v tomhle počasí to může bejt o hubu. Dá se prý jít někudy okolo, ale je to obrovská zacházka. Vidím to minimálně na týden cesty tam a zpátky." Poslední díl pistole zacvakne na své místo. Zkusmo natáhnu závěr, vložím zásobník, opět jej vyjmu, vrátím nazpátek. Pojistka a šup s ní do pouzdra. "Jak jsi na tom se zásobami a municí? Požádala jsem Holly, aby vybrala od ostatních náboje, léčivo a jídlo, ať můžeme rovnou ráno vyrazit." |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Gal, Natalie Shady Sands, Stinná slečna 5.leden 2162, 18:00 zbývá 119 dní S hodnocením náročnosti cesty sice nesouhlasím, ale nechávám si to pro sebe. Věřím, že svižným tempem tam můžeme za den, či dva být, zvlášť když se nebudeme cestou zbytečně zdržovat blbostmi a na někoho pořád čekat. Na Specera. Ušklíbnu se. „Nějaké mám, ale ještě si něco obstarám.“ Naznačím neurčitě ohledně zásob. Hodlám využít své nově získané reputace jak to jenom půjde. „Ráno, jak otevře klinika si musím něco vyzvednout u doktora a pak můžeme klidně vyrazit na cestu.“ Pokračuji ohledně zásob co by se mohli hodit. V hospodě se nehodlám zdržet déle jak hodinku a pak se vrátím k Sethovi. Dneska hodlám jít spát brzy. Potřebuji to, jestli mám zítra ráno vyrazit na cestu. |
| |
![]() | Shady Sands Natalie Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 22:00, zbývá 119 dní Hodiny ubíhaly a co víc říct? Moc toho nejspíš není. S úsměvem na tváři jsem snášela útrapy servírek, ale s vidinou odměny, která mě čekala nejen v podobě dýšek a piv, (která si schovám bokem a nemám naprosto tucha, co s nimi podniknu) to šlo o dost snadněji. Zahlédla jsem i Johna, takže jsem si v duchu odechla, že to jeho a Amagovo dobrodružství nebylo nejspíš tak kritické, jak někteří z hostů popisovali. Nakonec ale přece jenom okolo desáté Calian zamkne dveře, dá mi ještě nějaké poslední instrukce, a potom mám čas jen pro sebe. Teda samozřejmě až nejprve poklidím a udělám oč požádal, teprve potom si ohřeju vodu v kuchyni a ve vědru si vyperu konečně kombinézu, stejně jako i jiné kousky oblečení, a potom přijde řada i na mě! (Špinavou vodu samozřejmě nahradím čistou) Není to sice sprcha, ale i tohle mi bohatě stačí momentálně k tomu, abych se cítila jako v naprostém ráji. Sice trvá trochu déle, než se omyji ke své spokojenosti, ale to mi nijak nevadí, a odměnou je mi blažený pocit, jako bych byla o několik kilo špíny lehčí, a i mé vlasy opět vypadají k světu! Nádhera. Spokojeně si ještě něco málo málo zobnu k jídlu a teprve potom si začnu počítat svá dýška a kolik mám láhví piv. Až jsem s tímhle hotová a má kombinéza jakž tak se zbaví vlhkosti a uschne, abych si jí oblékla, zhasnu lampy, svíce a vydám se do zadní místnosti. Pokud si dobře vzpomínám, Calian řekl, že hlavu můžu složit tady ve Stinné slečně, ale nebyl nijak konkrétní a ty dvě prázdné postele by byl hřích přehlédnout a aspoň jednu si nepřivlastnit pro dnešní noc. A že tam nebudu tak úplně sama? To nejsem ani když se mi do zad tlačí kameny u táboráku. Zbraň mám! |
| |
![]() | Shady Sands Natalie Shady Sands, Stinná slečna 5. leden 2162, 22:00, zbývá 119 dní Všichni se postupně trousí do všech koutů Shady Sands, podle toho, kdo se kde s kým domluvil na noclehu. Tím jsem se já vůbec nezabývala, popravdě mě nenapadlo, že to bude nějaký problém. Očekávala jsem cosi jako veřejnou ubytovnu, která slouží všem. Realita je ovšem taková, že ve zdejší osadě se i za doušek vody platí těmi jejich zátkami. A ty já nemám. Sice jsem si chvilku pohrávala s myšlenkou vyměnit nocleh za hrst nábojů, ale nakonec jsem tento nápad zavrhla. Budeme potřebovat každý náboj co máme. Vzpomněla jsem si samozřejmě i na Ianovu nabídku, abych zůstala přes noc s ním a postarala se mu o zábavu. Nad jeho balíkovským přístupem se jen zašklebím, ani na vteřinu jsem neuvažovala o tom, že mu vyhovím. Jsem snad nějaká děvka, co podrží nějakému smradlavému vandrákovi za kus místa na kavalci? Ani náhodou. Přesto ve Stinné Slečně zůstávám a to dokonce i v pokoji, kde nocuje Ian. Mám možnost si všimnout, že jedna postel je neobsazená a tak jsem se rozhodla si ji prostě na pár hodin "vypůjčit" a strávit zde noc. Běhat někde po vesnici a škemrat od dveří ke dveřím vážně nehodlám a na zaplacení postele nemám peníze. Tak nad tím celým prostě pokrčím rameny a budu doufat, že mi to celé projde. Přesunu se na prázdnou postel, pistoli a nůž vyndám z pouzder a položím je pod polštář. Kufřík a ostatní věci položím ke zdi, takže je doslova bráním vlastním tělem. Jen si sundám boty a ulehnu tak jak jsem. "Nic nezkoušejte, mám dost lehký spaní a rychlou ruku," řeknu chlapům v místnosti a nechám vykouknout rukojeti obou zbraní, na kterých budu dnes spát. Nařídím si v Pip-Boyi budík, který mě probudí ještě před šestou ranní, čímž si chci zajistit, že se stihnu vypařit ještě před příchodem majitele hospody. Tedy aspoň teoreticky. Přesto jsem si zkontrolovala, že dveře do tohoto pokoje se otevírají jen na zástrčku a ne na normální zámek. |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Holly, Calian |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie, Gal, Ian |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop, Katrina, Seth |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Amago |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal, Ian Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, 6:00 zbývá 118 dní "TÝT! TÝT! TÝ...!" Tisíckrát nacvičeným pohybem vypnu budík na svém Pip-Boyi a mé smysly začnou okamžitě pracovat. Sáhnu pod polštář a zkontroluji zbraně. Posadím se na posteli, hodím očkem ke zbytku svých věcí a pak si nazuji boty. Je ještě tma, ale pro rychlé sbalení svých věcí moc světla nepotřebuji. Připnu si pás s pouzdry na své zbraně, popadnu kufřík, zásoby a co nejtiššeji přejdu k zadním dveřím. Pokud nenastanou nějaké komplikace, vyplížím se ven, zavřu za sebou dveře a jdu se projít po brzce ranním Shady Sands. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Holly Henderson pro Shady Sands Calian, Holly Osada Shady Sands, Stinná slečna - Calianův pokoj 6. leden 2162, 6:00,zbývá 118 dní Viděla jsem Caliana a jeho náladu. Taky mám jasné tušení proč tomu tak je. Venku byla ještě tma, ale zanedlouho mělo svítat. Záměrně jsem ještě ležela v posteli a čekala až bude Calian ležet vedle mě na zádech. Jak se tomu stalo, překulím se na něj abych ho v pase objala svými stehny a vzpřímeně na něm seděla. "Neřeš to prosím. Dneska stejně odejde." A já taky. Vůbec nikam se mi ale nechtělo. Dovedla bych si představit ještě pár dní zdržet. Nakloním se nad Caliana abych mu své vlasy spustila do tváře a sama tak byla v jeho těsné blízkosti. "Moc jsem si to s tebou v noci užila." Špitnu a políbím ho. "Budu muset ale vyrazit do toho Vaultu 15." Řeknu smutně. "Neměl bys pro mě prosím nějakej batoh na cestu? Když najdeme něco užitečnýho, budu na tebe pamatovat. Neměla bych to ale jak donést. A můžeme si pak spolu zase užít." Zase se narovnám a rukama se zapřu o jeho hruď. "A nějaký to jídlo? Půjdu tam ještě s Johnem. Jak byl v ty jeskyni a zabil nějaký radškorpióny." Gal z těch řečí raději vynechám. Zhoupnu se v bokách dopředu a pomalu zpět. Potom ještě jednou. Znovu a znovu. |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Gal, Ian Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, 6:00 zbývá 118 dní Co dělám o šesté ráno? Překvapivě nic zvláštního, jen pokračuji ve svém pobytu v říši snů, sice k mému uchu dolehne odporný zvuk budíku pip-boye ale ten nenáleží mně, a pro jeho vlastní dobro je rychle umlčen. Ten můj je nastavený až na půl osmou ráno, a rozhodně neplánuji vstávat dříve když si můžu dopřát spánek v pohodlné teploučké, měkoučké postýlce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od John M. Bishop pro Shady Sands John M. Bishop, Katrina, Seth Shady Sands, u Setha 6.leden 2162, 6:00 zbývá 118 dní Nejsem zrovna ranní ptáče, takže z postele nijak nespěchám. Rád si poležím, rád si po ránu ještě užiji. Kdo ví, kdy se mi zase naskytne taková skvělá příležitost. Zkrátka a dobře si hodlám po ránu užít. „To je mi, ale krásné ráno.“ Založím si ruce za hlavou a nechám svoji nocležnici, aby si užila co hrdlo ráčí. Včera v noci jí to tak pěkně šlo. Samozřejmě se také zapojím, aby si užila i ona, ale snažím se moc nenamáhat svá zranění. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Gal |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Calian, Holly |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Calian, Holly |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop, Katrina |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Katrina, Seth Shady Sands, u Setha 6.leden 2162, 6:30 zbývá 118 dní Vstávám a na pohostinství obyvatel Shady Sands si rozhodně nemohu ztěžovat. Za drobnou službičku se mi dostalo velice štědré odměny. „Áach!“ Zívnu, když lezu z pohodlné, teplé postele. Nechce se mi, ale musím. Čeká mě práce a cesta. „Dám si snídani, ale nejdřív se opláchnu.“ Oznámím své hostitelce co už řádí v kuchyni jako tajfun a připravuje vydatnou snídani. Mám chvíli času, takže jakmile si na sebe natáhnu spodky, kombinézu a boty, vyrazím s vědrem ke studni pro vodu. Chci se po ránu opláchnout, abych se pořádně probudil. při té příležitosti se ještě zastavím na skok u Setha na bráně, zjistit jestli sehnal co je třeba k definitivnímu řešení problému v jeskyni. Vybíjet tu havěť pořád dokola není řešení! Ale nakonec zase skončím v teple Sethova domu a u vydatné snídaně. „Dobrou chuť!“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Holly Henderson pro Shady Sands Calian, Holly Osada Shady Sands, Stinná slečna - Calianův pokoj 6. leden 2162, 6:30, zbývá 118 dní Tohle ráno jsem potřebovala jako sůl. V téhle poloze... Nechám ho aby se mě dotýkal úplně všude. Na prsou, aby mi mačkal zadeček, chytal za boky. Stejně jako v noci, taky teď jsem měla co dělat abych nezačala být hodně hlasitá a udržela jsem se jen na hlasitém sténání. Mě to v téhle poloze netrvalo ani tak dlouho abych dosáhla svého cíle, což Calian jistě poznal. Nechala jsem však dojet do cíle i jeho. S hlubokým výdechem, náhlá jsem se k němu a chytila ho dlaněmi za tváře abych z něj vzápětí seskočila a padla na záda do postele. To, že mě neupozornil... Už se mi to stalo i ve Vaultu. Naštěstí díky své profesi vím přesně co sledovat a co je potřeba udělat kdyby náhodou. Nakonec pomalu vstanu, znovu se umyju, nasnidam a začnu se oblékat. "Děkuji za všechno." Usměji se když si beru batoh a skládám do něj zásoby jídla. Pak už chytnu za kliku abych z jeho pokoje odešla. |
| |
![]() | Shady Sands Natali, Gal Osada Shady Sands, Stinná slečna - volné prostranství 6. leden 2162, 7:00, zbývá 118 dní Potichu a pomalu procházím místností, kde ještě spí Natalie a jen doufám, že ji nevzbudím. Rychle se rozhlédnu abych viděla, že Gal už tady není. Do pr....! Do něčeho na zemi jsem kopla, ale neotáčím se a rychle spěchám ven. Trvá mi to dobrých deset minut než najdu Gal, jak se prochází osadou. "Gal?" Oslovím ji, zatímco k ní spěchám. "Musím ti něco říct." Rozhlídnu se kolem sebe aby nás nikdo neslyšel. "Calian přišel na to, že jsi u něj v hospodě spala bez zaplacení a byl pěkně naštvanej." Podívám se na Gal. "Raději za ním dneska už nechoď." Hned na to povídám dál. "Včera jsem našla už jen Amaga, leží na klinice. Nic mi ale nedal. Ani náboje, jídlo. Nic. Prej máme nejdřív vyčistit jeskyni od těch radškorpiónů a pak jít společně dál." Na malou chvíli zapřemýšlím. "Nechci se ale zbytečně zdržovat když na nás čekají naši lidi a čas se bude jen a jen krátit." Na sucho polknu. "Kde je vlastně Spencer a John?" Zeptám se. "Mám batoh a zásobu jídla pro jednoho na sedm dní." Natočím se s úsměvem na Gal půlkou zad. "Ze svých nábojů jsem ztratila jen ty, co jsem střelila Johna do zadku." Připomenu nehodu a zhodnotím tak zběžně stav svých zásob. Taky mám pistoli, kufřík první pomoci, nějaký stimpaky, vodu, nůž, několik zátek... "Kdyby nám jídlo nevycházelo, dokážeme si obstarat něco po cestě?" Zeptám se se starostí v hlase. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Gal Osada Shady Sands, venku 6. leden 2162, 7:00, zbývá 118 dní Ráno je mrazivé, ale to mi nevadí. Skvěle jsem se vyspala, v noci mě ani jeden z chlapů v hostinci neobtěžoval a já se cítím nabitá energií. Jsem dost překvapená, když první, kdo mě ráno odchytí na prázdné ulici, je Holly. S klidem vyslechnu její novinky a počkám, až mi řekne vše, co má na srdci. A že toho není málo, než se vypovídá, obejdeme skoro celé náměstí. Že mě hostinský přistihne mi bylo jasné, pro mě je ale nejdůležitější že mě nechal v klidu dospat a nevykopal mě uprostřed noci ven. Takový samaritán! Zato zpráva o Amagovi mě znepokojí. "Amago je na ošetřovně?" vyhrknu. Vtom si uvědomím, že i John byl včera celý zafačovaný. Jejich výprava se strážným tím pádem byla neúspěšná. "S Amagem si promluvím hned jak otevřou kliniku. Johna jsem viděla tamhle v baráku jak někoho z místních hobluje. Koukám, že to je mezi některými z nás běžný trend," blýsknu očima po dívce. Ale co, každý ať se chová dle své nátury. Ostatní informace nekomentuji, zásoby dáme dohromady až se k nám přidá i John. Proč k němu vlastně nejít už teď? Beztak je vzhůru a u brány už stojí stráže, co nás mohou pustit ven. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Katrina, Holly, Gal |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Calian, Ian Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, 6:00 zbývá 118 dní Když ke mně začne doléhat zvuk pohybu a práce v kuchyni, tak se už spíš jen se zavřenýma očima pár minut převaluji v posteli a užívám si jí, dokud mám tu možnost a nenahradí jí zase nepohodlné kameny a prach. Nakonec se ale po těžkém přemlouvání rozhodnu její pohodlí opustit a pomalým krokem zamířit do kuchyně. „Dobrý jitro Pane Šéf.“ Povím, zatím co si sevřenými dlaněmi mnu očka a poté je natáhnu nad hlavu, a chvilku se protahuju. „Snad jste se dobře vyspal.“ Zazubím se na Caliana ale to už mířím k vědru s vodou k provedení ranního rituálu hygieny. „Hřeben na půjčení, by asi nebyl?“ Zeptám se značnou nadějí v hlase. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Katrina, Holly, Gal Shady Sands, u Setha 6.leden 2162, 7:00 zbývá 118 dní Vydatná snídaně mi udělá dobře. Dneska mám dobrou náladu a věřím, že mi ji jen tak něco, nebo někdo nezkazí. I Seth mi udělal radost, hodlám rozdělanou práci dokončit, ale už ne do toho investovat něco ze svých velmi omezených zdrojů. Jediná otázka, kterou zbývá vyřešit, jestli to zkusit udělat ještě nyní před odchodem, nebo po cestě k Vaultu 15. Sbalím si svoje věci, ale pytel si nejdřív upravím, aby se dal zavázat a měl aspoň popruh přes rameno. Do něj si naskládám zásoby a většinu ostatní věcí co bych jinak tahal po kapsách. „No měl bych se podívat po zbytku naší veselé party, jestli ještě nevyspávají.“ Prohodím s širokým úsměvem, když mířím ven z domu směr latríny. Třeba po cestě někoho z mých kumpánů potkám. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Gal, John Shady Sands, venku 6. leden 2162, 7:00, zbývá 118 dní Ani vlastně pořádně nevím co mám Gal odpověď na její poznámku ohledně hoblovaní. A ten její pohled. Je fakt jako bachařka. Ale zase na druhou stranu, umí se o sebe postarat a stejně tak určitě i o ostatní. Věřím, že v té její drsné slupce je holka, z které se vyklube fajn kamarádka. Naštěstí mě z nutnosti odpovědi osvobodí John, který vyšel z jednoho místního domu. "Johne." Zamávám na něj aby šel blíž. "Ty jsi v pořádku? Můžeš se vydat na cestu?" Ptám se hned. Viděla jsem včera Amaga, ale vypadá to, že John je na tom podstatně lépe. "Co jste to včera dělali?" |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Gal, John Shady Sands, venku 6. leden 2162, 7:00, zbývá 118 dní „Nic extra.“ Opáčím Holly, když mířím tam kam i král musí sám. „Za hodinku klidně můžeme vyrazit. Jen se cestou ještě někde zastavím.“ Jeskyně je po cestě a jestli má Seth všechno co potřebujeme, tak to tam nebude na moc dlouho. Komplikace nečekám. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Gal, John Shady Sands, venku 6. leden 2162, 7:00, zbývá 118 dní Nic extra, ale nechal se u toho solidně zrychtovat. Amago dokonce skončil na ošetřovně. Tak na tohle jsme místním dobří, abychom strkali svoje postradatelné hlavy tam, kam se oni neodváží. Jestli mě ještě včera zajímalo jak tito lidé žijí sto let od války, tak nyní pro ně mám jen skutečné pohrdání. John je ale podle všeho splachovací a tak je mu jedno, že přesto že má důležitý úkol, klidně by se tu nechal zabít. Amago to samé. "V noci jsem dávala do kupy svoje zásoby a došlo mi, že ani když každý z nás přejde na poloviční denní příděl, nebude to stačit," zamračím se. Ano, mluvím o jídle, jehož zásoby se povážlivě ztenčily. "Dostali jsme na cestu jen sedm dávek, ale chytráci ve Třináctce nějak nedomysleli, že do cíle je to ještě dál, plus cesta nazpátek. Skoro jako by chtěli, abychom cestou žrali krysy opečené nad ohněm, nebo se ládovali zmutovanou zeleninou. Jinými slovy: buď seženeme mnohem víc jídla, pro každého aspoň na týden, nebo tu skejsneme a budeme si muset obstarat něco z místních zásob." Pohledem kloužu z johna na Holly a čekám, jak se k celé situaci postaví. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Gal, John, Spencer Shady Sands, venku 6. leden 2162, 7:00, zbývá 118 dní Tohle jsem nějak nevychytal... Přelomený v zádech se protahuji jednotlivými cviky a pomalinku procházím mě už známou vesničkou. Včerejší noc byla má nejhorší. Déšť, bláto a zima. Co víc dodat. Asi jsem to trochu podcenil. ....ale co dneska...nechci přehazovat hnůj.. Pokud mi zčista jasná nespadne vysněná práce do klína, pokračuji rovnou směr hospůdka. Původně. Nakonec se ale zastavím u mých parťáků z Vaultu. "Takže co se chystá dneska ? Klidně vám helpnu. Stačí říct." ANo, tím myslím doslova v čemkoli. Skoro. "...ale kydat hnůj nejdu..." Nakonec si i dupnu. Jsem prostě ochotný jít jak zpět do Vaultu, tak i do té jeskyně nebo se podívat rovnou na trosky rozpadajícího původního cíle. Cokoli aktivního. Cokoli výnosného. Protože mam hlad. A to bláto už nechci vidět. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Gal, John Shady Sands, venku 6. leden 2162, 7:00, zbývá 118 dní Skoro mám tendenci se zasmát. „Jo náš drahý pan Správce to zase jednou vymyslel a dokonale spočítal.“ Poznamenám ohledně nedostatku zásob na cestu. Nedostatek dalších zásob nechám bez komentáře. „Já nějaký zásoby mám a něco si ještě obstarám, stačit by mi to na cestu mělo.“ Místním zásobám se nebráním, lepší než žrát cestou kde jakou havěť, na to mě neužije. „Co se dneska chystá?“ Zamračím se na Spencera. „Tady Gal dáš svoje zbývající zásoby jídla a munice, abychom se po cestě k Patnáctce ničím nezdržovali. My tak za hodinku vyrazíme a ty, Nat a Amago tady počkáte. To abychom neplýtvali zásoby.“ Jak se tu kdo uživí je mi srdečně jedno. „Teď mě laskavě omluvte.“ S tím zmizím na onom stavení a potom, po krátké zastávce u studny jsem v podstatě připraven vyrazit. No nejdřív na kliniku za doktorem pro zbytek odměny, potom za Sethem a na skok k jeskyni dodělat práci a na závěr směr Vault 15. Dámy mohou jít klidně beze mne, však já je doženu, když na to přijde. |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Gal, John Shady Sands, venku 6. leden 2162, 7:00, zbývá 118 dní John to v podstatě řekl za mě. Během jeho hovoru si prohlížím Spencera a marně se pokouším zjistit, kde na jeho kombinéze končí bahno a začínají hovna. Úvahy zda je tím vším obalený jen proto, že spal venku na dešti, anebo snad proto, že si také užíval noc plnou vášní v ohradě s dobytkem, rychle opustím. Říkám si, že Spencer by byl schopný možná i toho. Proto jen mlčky nastavím dlaně a pokud hned nepochopí co po něm chci, mrknu směrem k jeho proviantu, stimpakům a munici. "Sejdeme se u hlavní brány," zavolám na Johna a poté se obrátím k Holly. "Půjdu se mrknout za Amagem a zkusím od něj dostat jeho věci. Zaběhneš za Natalií? Ber všechno co může postrádat, fakt to budeme potřebovat hlavně my tři." |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Calian, Ian |
| |
![]() | Shady Sands Holly, Gal, John, Spencer, Natali Osada Shady Sands, venku - Stinná slečna 6. leden 2162, 7:30, zbývá 118 dní Spencer nabídne pomoc. John spraží Spencera. John si musí něco zařídit. Gal mi dá úkol. Sraz je u hlavní brány, v osm hodin? Jestli jsem postřehla dobře. Je to tedy rozhodnuto, s Johnem a Gal jdeme do Vaultu 15. Na pokyn Gal přikývnu a přidám do kroku, do Stinné slečny. Otvírá se o něco později, ale jak jsem odešla, tak i přijdu. Samostatným vchodem přes místnost s postelama. "Nat?" Nakouknu do další místnosti, kde už ji uvidím. "Za půl hodiny vyjdeme s Johnem a Gal do Vaultu 15. Potřebovali by jsme co nejvíc věcí. Jídlo, náboje, stimpaky. Pomůžeš nám? Můžeš z toho něco postrádat?" Jídlo si myslím že určitě, uvidíme co mi odpoví na to ostatní. "Vrátíme se tak rychle jak to jen půjde." Zamrkám na ni. To už ale vidím i Caliana, jak připravuje snídaně. "Vím, že je ještě brzo, ale za chvilku odcházím. Mohla bych prosím dostat něco na snídani?" Zeptám se. "A jednu porci jídla sebou? Mám dvacet zátek. Bude to stačit?" |
| |
![]() | Shady Sands Natali, Holly Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, 7:30 zbývá 118 dní „Dík Pane Šéf.“ Jo někdy stačí k naprosté radosti málo, jako například nějaké ty zkrášlující nástroje, díky kterým mé vlasy nebudou vypadat jako roztřepané spletené tkaničky od bot, ale mé rudé kadeře opět budou vypadat k světu, a ve chvíli kdy je opět hezky uspořádané splétám do krásného copu, přijde Holly. „Dobrý ránko.“ Popřeju jí z vesele a vyslechnu si, proč je tady. „Moc toho popravdě nemám.“ Podám jí dva kusy denních přídělu. „Ráda bych dala i nějaký náboje nebo stimpacky, nechci tady ale zůstat bezbranná.“ |
| |
![]() | Shady Sands Všichni |
| |
![]() | Shady Sands Všichni Shady Sands, brána 6. leden 2162, 8:00, zbývá 118 dní "No tak ná no.." Po otcovském sprdnutí od Johna a malé rekapitulaci našich plánů, předám jako hodný chlapec polovinu svých zásob drsňačce Gal. Přitom si sám nechám alespoň na dnešní porci. A samozřejmě i pár zásobníků do zásoby. Bůh ví co se bude dneska dít. Vím jedno. Nikdo o mě nestojí. Jedna skupina táhne zpátky do vězení a druhá tu je odkázána na kydání hnoje. Velice záživné. I když mě při zmínce o vybílené jeskyni plné mrtvých přerostlých škorpionů něco napadlo. COž se moc často nestává. Radškorpioni....to je furt zvěř ne ? Takže má maso...asi...nebo co tu vlastně lidi jedí ? Inspirovaný nápadem opustím svou milovanou skupinku a zajdu za šéfíkem v nalévárně. Jen lehce kývnu hlavou na pozdrav a už na něj vybalím své myšlenkové pochody. "Šéfe, mam dotaz. Co tu tak normálně jíte ? Zvěř ? Třeba i Radškorpiony ? Protože v jeskyni je pár mrtvých obřích škorpionů a z nich by nějaké to maso bylo....nebo se to tak nedělá ? " Působím trochu zmateně. Jedí to maso i když je ovlivněné prostředím ? Možná. Určitě. Vždyť mají před barákem hejno dvouhlavých krav. Ale je vůbec na škorpionovi nějaké maso ? |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Osada Shady, brána 6.leden 2162, 8:00, zbývá 118 dní S Natali jsem se rozloučila v hospodě s tím, že se zase brzy uvidíme. Za chvíli odchází i Spencer. "A trošku tady taky spolupracuj." Usměji se na něj a přátelsky svými slovy popíchnu. "Tady." Předám Gal jídlo od Natali. Následně promluvím na Johna. "Co tam máš ještě za práci? Chcete nějak pomoc nebo máme jít napřed a doženeš nás?" Pak se ještě podívám po malé osadě Shady Sands. "Já můžu vyrazit." |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Osada Shady, brána 6. leden 2162, 8:00, zbývá 118 dní Všechno mám oběhané a konečně můžeme vyrazit na cestu za naším veledůležitým posláním. Za záchranou našeho milovaného Vaultu, i když mě jde spíš jen o záchranu několika málo mě blízkých osob. O rodinu, přátele a známé. „Uzavřít tu jeskyni víš.“ Věnuji Holly úsměv a kouknu také na Amaga co s ní má své zkušenosti. „Nepotřebovat ty ocasy pro doktora, tak jsme nemusely ani moc bojovat.“ Pokračuji, do nějakého čištění jeskynního komplexu se rozhodně pouštět nehodlám, na to je tam moc velká tma, krom toho netuším jak je to rozlehlé, kam až to vede a kolik tam těch bestií může ještě být. Hlavním problémem je pro mě tma, že nevidím bez baterky na krok a s baterkou všechno vidí mě a já jen něco málo kam dosvítí. „Takže tam jen odbouchneme vchod a víc ty potvory nebudou otravovat.“ Nemůžu si nechat uniknout šanci práce s výbušninou, to je moje vášeň, moje úchylka, něco co mě prostě fascinuje. Navíc, vzhledem k dohodnuté odměně nemám důvod tomu těch pár minut během cesty nevěnovat. „Tak hurá na cestu, ať jsme brzy zase zpátky.“ Pokračuji nadšeně a zároveň se loučím s Natalií a zbytek těch co tu zůstanou. Mít dost zásob, můžeme jít všichni. Ale Gal může mít pravdu. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer, Calian, Natalie |
| |
![]() | Shady Sands Natali, Spencer, (Calian) Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, 8:00 zbývá 118 dní Holly se rozloučí a popřeji jí hodně štěstí, doufám že se jim nic nestane a brzy se v pořádku všichni vrátí. Jen o chvilku později přijde Spencer a lítost z toho, jak jsem se k němu včera zachovala, je rázem pryč. Sice za každým slovem si stojím ale nemusela jsem zvedat hlas. „Máš nějakou fobii z vody? Jinak totiž nechápu, proč si jak prase, a ještě ses neumyl.“ Mizí mi pomalu dobrá nálada, když v reálnem čase sleduju, jak z něho odpadává odporná mazlavá směs a doufám, nebo si spíš snažím vsugerovat, že se jedná pouze bahno, prostě hlínu a vodu, a nic víc. No moc mi to nejde. „A místo toho všude děláš svinčík.“ Povzdechnu si a přemýšlím, zda je to hloupost nebo prostě bezohlednost, z jeho strany. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Osada Shady, brána 6. leden 2162, 8:00, zbývá 118 dní Sice to skrývám, ale jsem velmi vzrušená z očekávání další cesty. Ačkoli je před námi mnoho desítek kilometrů nehostinné planiny, nemám o sebe strach. Je to zvláštní, ale snáze se mi bude přežívat tam venku, kde závisím jen sama na sobě, než mezi lidmi z Shady Sands. John a Holly jsou také připraveni, dokonce jsme vybrali i nějaké zásoby od Natalie a Spencera, jen Amaga jsme potkali až jako posledního. Nebudu se ho zatím ptát na náboje a stimpaky, spíš doprovodím oba ovázané bojovníky k jeskyni, kde chtějí dokončit včerejší rozdělanou práci. Čím dřív s tím budeme hotovi, tím dřív vyrazíme. A u té příležitosti se zeptám Amaga, zda jde s námi, nebo zůstane v osadě. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Osada Shady, brána 6. leden 2162, 8:00, zbývá 118 dní Už chci vyrazit, těším se na to, láká mě náročný výstup po horách a tůra po hřebenech, co otestuje moji kondici.Těším se na tu cestu a její cíl. Také to chci urazit co možná nejrychleji, vzhledem k našemu úkolu je rychlost klíčová. „No je to šedesát kiláků, takže jen doufám že všichni máte zásoby a když pohneme tak za dva dny jsme tam.“ Nepřipouštím si, že by to mohlo trvat o moc déle. Nepřipouštím si Galiny obavy, když říkala že to zabere týden, nebo i víc času. To bychom museli hodně bloudit. Ne, jsem přesvědčen že svižným tempem tam během dvou dní budeme, možná dvou dní a kousek třetího, déle snad ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Amago Osada Shady, brána 6. leden 2162, 8:00, zbývá 118 dní Seth tě očekával, přece jen ti sám řekl, aby jsi se ráno za ním zastavil, aby tě mohl odměnit za tvoji statečnost v boji s obtížným hmyzem. Nyní, ještě před odchodem k jeskyni chce mít svůj dluh zplacený, a tak ti nabízí jedu z následujících odměn. Je jen na tobě co si vybereš: Batoh (10 slotů), Spací pytel, Karimatka, Cestovní sada (ešus, tác, příbory, hrnek, zapalovač), 5 x Denní zásoby potravin |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Osada Shady, brána 6. leden 2162, 8:00, zbývá 118 dní Tiše poslouchám nabručeného hospodského a přitom si přechroustávám nové informace po svém. Maso to má...to mi stačí.. Opovrhování toho sráče přehlédnu lehkým mávnutím ruky a odcházím z putyky zpátky k ostatním. Ale než se tak stane, sprdne mě i Nat svými mateřskými pudy. "Ne mami, ale začínám mít fobii na blbý kecy..." Usměji se, odignoruji její reakci a odcházím ven za ostatními. Asi jí poslechnu...ať nevypadám jak místní hovno na botě... Při cestě se umyji u studny, ať tedy nějak vypadám. I když mě vzhled vůbec netrápí. Umytý, čerstvě sprdnutý a navnaděný pomalu dobíhám ostatní. Zrovna v čerstvé diskuzi o odpálení škorpioní jeskyně. "Takže v jeskyni furt nějaká havěť je ? Nechcete to vyčistit celé ?" Bláznivý nápad. Sotva naše milice vyvázla živá a už by se tam hrnuli znova ? Nevím. Sám mam pochybnosti. Takže než někdo odpoví, znovu promluvím a pokouším se zmírnit svá předchozí hrubá slova. "...Protože já bych klidně vypomohl. Stojím za houby ale střílet zvládnu...a z těch mrtvých radškorpionů by se dalo okrouhat nějaké to maso...prý je to místní pochoutka.." Nepochybuji o kladných reakcích. Pravděpodobně to bude většině jedno, John si určitě najde pár vlídných slov a třeba i Nat si trochu rýpne. Každopádně pokud tu nepadne něco odrazujícího, přidám se k této malé výpravě a pokusím se nějak zužitkovat ten svůj marnivý čas. Ale kydat hnůj nebudu.... |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:30, zbývá 118 dní K jeskyni se těším, velice se těším až si pohraji s výbušninami co pro mě Seth našel. Nemůžu se dočkat až to odpálím, tohle je moje vášeň. Udělal bych to i zadarmo, ale když se nabízí zajímavá odměna, tak je to moc fajn. Spencera a jeho řeči o vybíjení jeskyně ignoruji, nemám náladu znovu vysvětlovat, proč je to blbí nápad. Jo Spenc má pravdu, že jsem mohl vzít víc než jen ocasy, ale komu by se s tím chtělo tahat, že jo? Na to je už teď pozdě, nehodlám lézt znovu do hnízda těhle smrtících potvor pro pár hnijících mršin. To ne. Do jeskyně samotné vkročím s pistolí připravenou v ruce a zapnutou baterkou. Nechci se nechat zaskočit nějakou havětí. Nechci jít nijak daleko, jen pár kroků, kde jsem si vytipoval slabá místa co způsobí pád klenby. Tam začnu připravovat výbušniny a dávám si velice záležet. Deset minut by mělo stačit. Přemýšlím o časovači, musím si nechat čas na útěk a rezervu, kdybych něco podělal a ono to bouchlo dřív. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Arvid Lindman (FKS) pro Shady Sands Amago Osada Shady, brána 6. leden 2162, 8:00, zbývá 118 dní Mezitím co jsem byl s družinou jsem se bavil okrajově i se Sethem o své odměně. Vzal jsem si zásoby potravin a zkusil vyhandlovat zbytek vybavení (Batoh, Spací pytel, Karimatka, Cestovní sada) za Pistoli a nějaké náboje. Střílet z tak malých zbraní jsem stejně neuměl a vybavení přišlo více vhod. Nejlépe jestli měl Seth také něco lepšího, než byl prostý nůž z Vaultu. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:30, zbývá 118 dní "Počkej Johne." Povím s klidem kolegovi, který je očividně zamyšlený nad tím jak nejlépe vyhodit celou jeskyni do luftu. "Má ta jeskyně jen jeden vchod?" Otáži se a rozhlédnu se. Stojím od něj nedaleko. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:30, zbývá 118 dní Cesta k jeskyni netrvá dlouho. Dost na to abych se stihl najíst a zároveň stačil vyzpovídat dva statečné hrdiny z včerejší akcičky. To abych přesně věděl kudy vlastně jít. I když tu furt byl John se svým úplně jiným plánem. Ten mu ale stejně potrvá i pár minut a tak to prostě prubnu. Protože proč ne. Minimálně za pokus to stojí. Jak nebezpečné to může být.... Takže zatímco John připravuje ty své blbůstky, já si do každé ruky připravím jednu zbraň a informuji ostatní o svém šíleném plánu. "Zkusím okrouhat trochu masa...tak na mě chvíli počkejte..." A tiše se vrhnu do temnotou zahalené jeskyně. Tedy né tak docela. Místo toho abych si tam nakráčel se zbraní v ruce, se prostě přikrčím a začnu se pomalinku plížit vpřed. Tak aby mě nebylo slyšet a zároveň abych se dokázal orientovat v případných zvucích okolo mé maličkosti. Samozřejmě se nespoléhám jen na sluch. Příležitostně zapínám baterku,ať vím kam jdu a furt jsou tu nějaké ty obrysy i v té naprosté tmě. A když není, jak tichý může být obrovský škorpion s krunýřem jak želva ? Asi se počurám strachy...takže jen se něco hne....run... A takhle pokračuji dál ve stopách naší včerejší udatné dvojice. Pomalu, potichu a orientačně podle vyprávění i podle jasně viditelných stop. Ať už je to zaschlá krev, zbytky munice nebo přímo stopy bot. No a samozřejmě mrtvoly. O ty tu jde především. Takže jakmile na nějakou narazím, sehnu se a s nožem v ruce začnu vykuchávat mrtvolu jak pytel brambor. Vždy odříznu kusy masa, shromáždím je na hromadu a zase se vrhnu na další. Příležitostně je oberu i o klepeta. Prostě vše co se dá nějak zužitkovat. No a takhle pokračuji dokud nebudu mít plné ruce. Nebo dokud se nezačnou shromažďovat podezřelé zvuky. A kdyby šlo opravdu do tuhého, popadnu co mam a prostě zdrhám. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:30, zbývá 118 dní „Jak to mám vědět?“ Pokrčím rameny zatímco chystám všechno k zničení vchodu. „Seth jiný nezmínil, ale řekl bych že někde bude. Nejspíš daleko. Sám jsi viděl jak je to rozlehlé.“ Dokončím práci a teď už nezbývá, než deset minutek počkat, než to celé vyletí. Idiot. Poznamenám na účet Spencera co se žene do jeskyně, no pokud se nevrátí do deseti minut, tak už nevyleze. K jednou aktivovaným výbušninám se nechci přibližovat, kdybych náhodou něco pokazil a ono to bouchlo předčasně. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:30, zbývá 118 dní Téměř s otevřenou pusou sleduji pohoří které se před námi tyčí. Je přesně před námi tam, kam máme namířeno. "To je sníh?" Zeptám se spíš pro sebe. Ano, slyšela jsem o něm a byla jsem si téměř jistá že ano. Přesto... Nikdy jsem ho neviděla. Co teprve jestli přes něj budeme muset jít? Najednou se mi v hlavě honily myšlenky, jestli tam skutečně chci jít. Malé pochybnosti jestli tu cestu zvládnu. To zmáknu levou zadní! Zaženu temné myšlenky. Pak mi pohled padne k Johnovi, Amagovi a Spencerovi, který mizí v jeskyni. Stojím opodál vedle Gal. John vypadá, že ten vchod chce zasypat. Vyhodit do povětří. "Gal, nepůjdeme napřed? Chlapi to tady zvládnou a my si můžeme udělat malej náskok." Kouknu na ženu stojící vedle mě. "Všechno bude v pohodě." Pronesu polohlasem. "Johne!" Křiknu a rukou ukážu dál k horám. "Jdeme napřed!" Vlastně ani nevím jestli Gal bude čekat nebo ne. Jestli s náma půjde ještě Amago nebo Spencer. Myslím si ale, že někdo zůstane s Natali v Shady Sands. Vím, že většina lidí tady bude fyzicky zdatnějších než já a vyrazím napřed, kdy oči mám jak ostříž a sleduji vše kolem sebe. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Amago |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:30, zbývá 118 dní U jeskyně se nás nakonec sejde celý houf, vlastně chybí jen Natalia. John a Amago tu zjevně mají ještě nedokončenou práci, která se ale týká jen vyhození vchodu do povětří. Jestli je tohle to poslední co je třeba udělat před cestou do Patnáctky, nemám problém počkat. Vlastně mě zajímá, jak si s demolicí John poradí. Pak se ale přihodí... Spencer. Vběhne dovnitř a spolkne ho tma. "Johne, ty jsi už spustil odpočet? Jestli jo, tak to vypni, vždyť tam máme člověka!" křiknu na společníka. já tedy aspoň doufám, že se to dá zastavit, vůbec se v tom nevyznám. Jak může v tuhle chvíli Holly odcházet nechápu, ale mám teď úplně jiné starosti než že ona chce mít náskok. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands John M. Bishop |
| |
![]() | Shady Sands Natali, (Calian) Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, 8:30 zbývá 118 dní Je tomu zhruba půl hodinka, co Spencer zasvinil podlahu, kterou jsem musela já s hadrem v ruce drhnout. V době, kdy jsem skončila, již nejspíš museli být na cestě k V15, ale ještě předtím jsem zaznamenala z okna, že jdou všichni. Jestli mě tu nechali, nedaruju jim to i když bych to stejně odmítla. Mít za zlé jim to ale můžu. S takovými myšlenkami se poom věnuju snídani, chystám se na ten dnešní krásný den a vlastně přemýšlím nad těmi nadcházejícími. Musím vymyslet, co s tím pivem, protože jestli i v následujících dnech bude získávat další, tak se s nimi rozhodně nechci tahat neznámo kam. „Pane Šéf, nenapadá vás něco, co dělat s těma pivama, kromě toho je vypít?“ Zeptám se nakonec toho nejpovolanějšího se zkušenostmi s prodejem alkoholu, mluvím však polohlasem, aby mě náhodou někdo neslyšel, protože nemusí všichni případně vědět, že nemám v plánu je vypít. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:35 zbývá 118 dní Chci z jeskyně vypadnout, když mají všichni dokonalý nápad, že polezou dovnitř, kde je může výbušnina roztrhat na kousky. „Jasně a vypnout to nejde, takže všichni VEN!“ Poslední slova skoro zařvu. Nechápu proč Spencer běžel hlouběji. Idiot, zatracenej idiot. „VEN, VŠICHNI VEN!!! ZA CHVÍLI TO BOUCHNE!!! VEN, VŠICHNI VEN!!!“ Zařvu směrem, kterým náš pomalejší společník běžel a jen doufám, že mě zaslechne. Nemám zájem ho jít hledat a nechat se tu přitom pohřbít. Sám jdu příkladem a mizím z jeskyně svižným krokem. Jdu rovnou za Sethem a pak ještě raději o kus dál od vchodu do jeskyně. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:35 zbývá 118 dní Ztuhnu leknutím, když mi John řekne, že bomba už tiká, přestože Spencer naběhnul dovnitř. Určitě si myslel, že má ještě čas, ten blbec. Johnův pronikavý hlas snad nepřeslechne, přesto při couvání z jeskyně křoknu do jejích útrob i já: "Spencere, hned, kurva, vylez!" Vážně doufám, že nás poslechne. "Na kolik jsi to nastavil, Johne?" otážu se, když už oba stojíme v bezpečné vzdálenosti od vstupu do jeskyně. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:35 zbývá 118 dní Sleduji vchod do jeskyně a čekám, kdy to celé vyletí do povětří. „Deset minut, takže by mohl mít tak pět. Nevím jistě.“ Povídám a napjatě čekám, jestli se ten Spencer ukáže, nebo tam zůstane pohřben na věčné časy. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:35 zbývá 118 dní V naší skupině tu začíná převládat demence. Ano, vrhnul jsem se tam po hlavě a riskuji jak cíp. Ale tak kurňa mam oči ne ? Vidím jak tam vbíhám tak první co udělám je NEAKTIVOVÁNÍ bomby. A když už teda něco pěkného zkutím, zase vím jak to vypnout. Ale to je fuk. Tyhle věcičky pro mě nikdy nebyli. Takže s nožem v ruce se propližuji temnotou, dokud nenarazím na první oběť. Takže rychlovka.... Prostě nožem skrouhnu kusy masa, tvrdou skořápku připomínající armor a klidně i ty klepeta. Vše co se dá získat do doby, než se jeskyní ozve poplašný hlas jednoho z mých společníků. CO to kurva...on to fakt nestopnul....super.. Změna taktiky. Místo plížení se prostě rozeběhnu ven. Opatrně abych nezakopl a i s rozsvícenou baterkou. Ono už je to stejně jedno. Teď už o nás ví každý. Jestli to stihnu nebo ne. Kdo ví. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer |
| |
![]() | Shady Sands Natali, (Calian) |
| |
![]() | Shady Sands Natali, (Calian) Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, 8:30 zbývá 118 dní Calian mi navrhne dvě možnosti, buď se budu každý večer opíjet nebo mu je vrátím do výčepu. To určitě, však já je nějak zužitkuju anebo ještě líp, přeměním na zátky. Přesto mu poděkuju za radu neradu s pousmáním. Co je horší, vypadá to, že nemám moc co na práci. Měla bych se jít projít po osadě? No moc k vidění tu není a už vůbec nic, co bych musela vidět potřetí. Nakonec po roznášce trochy čaje, neznámo z čeho a nechutnajícího tak odporně, jak bych čekala, se vydám pozdravit Iana. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:45, zbývá 118 dní „Má víc štěstí než rozumu.“ Zakroutím pobaveně hlavou, když se Spencer na poslední chvíli dostane z jeskyně, která se za ním zřítí. Jo kdyby to nestihl, tak by mi do smíchu určitě nebylo, ale on to stihl a to je hlavní. Od Setha si vyberu odměnu ze všeho co dává na výběr se mi nejvíce zamlouvá spací pytel, i když bych bral i všechno ostatní. No co se dá dělat. Někdy příště. „Koukám Holly už vyrazila napřed. Měly bychom jít.“ Nevidím důvod se tu více zdržovat, máme důležité poslání a na to, že jsem málem zabil Spencera bych raději rychle zapomenul. Přežil, to je hlavní. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natali, Ian |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:45, zbývá 118 dní V životě jsem neslyšela takovou ránu, ještě dlouho mi bude zvonit v uších. Sice mám jen tušení o co tady šlo, ale hlavní je, že to máme úspěšně za sebou. "Dobrá práce, Johne. S bombama to vážně umíš," kývnu na společníka a rozejdu se spolu s ním za Holly, která si celou výbušnou zábavu nechala ujít. "Mějte se," mávnu ještě na zbývající muže, u kterých předpokládám, že s námi nepůjdou. "Dávejte pozor na Natalii. Vrátíme se za pár dní." S těmi slovy se otáčím a jdu na východ, kde na mapě v mém Pip-Boyi svítí ikona vaultu 15. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago, Spencer Kousek od Shady Sands, jeskyně 6. leden 2162, 8:45, zbývá 118 dní „Díky.“ Přikývnu. Jo kdybych to uměl, věděl bych jak to stopnout. Ušklíbnu se, ale nahlas to nepřiznám. Musím se o výbušninách ještě hodně učit, ale musím říct, že jako první ostrý pokus to dopadlo velice dobře. Vlastně mnohem lépe než sem čekal. Spací pytel hodím do pytle co mám přes rameno k ostatním věcem co se mi podařilo získat. Není toho zrovna málo a jsem na sebe náležitě pyšný. I když to stálo spoustu krve, nějaký ten pot a dost smlouvání a vyjednávání. Na Pip-Boy si nastavím směr k Vaultu 15 a tím se vydám celkem svižným tempem, abych rychle došel Holly. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natali, (Ian) Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, 8:30 zbývá 118 dní Jen si k Ianovi přisednu, rozzáří se skoro jako sluníčko. Dobře, možná trošku přeháním ale proč ne. „Vlastně nic, jsi jen jedinej, koho tady znám s výjimkou šéfa.“ Kývnu hlavou směrem ke Calianovi. „Takže si taky jedinej, ke komu si přisednout, když není koho obsluhovat.“ Přiznám popravdě, že vlastně po nim nic nechci. „Čím zabíjíš nudu ty?“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natali, (Ian) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natali, (Ian) Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, 8:30 zbývá 118 dní „Dobrá otázka, do času oběda mám čas.“ Na chviličku se zamyslím ale ať se snažím, jak se snažím, nic mě nenapadne. „Vlastně nemám šajnu, kromě obsluhy hostů pár následujících dnů, netuším, co budu dělat s volným časem. Budu muset něco vymyslet.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natali, (Ian) |
| |
![]() | Velká pustina John M. Bishop, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Shady Sands Natalie, Spencer |
| |
![]() | Velká pustina John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Cesta ze Shady Sands do Vaultu 15 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní Nakonec se k nám přidal i Amago. Asi se mu nechtělo sedět na zadku v té smrduté díře spolu s Nat a Spencerem. Chápu to, ale říkám si, jestli je dobře, že jsme tam nechali bezbrannou holku spolu s tím neschopným nýmandem. Nicméně tak to holt je a my se musíme soustředit na náš úkol, který leží kdesi na východě. Nešikovnost map v Pip-Boyi se brzy ukáže, protože neumí počítat trasu podle převýšení a starých cest, ale bere ji vzdušnou čarou. Pro nás to znamenalo občasné zmatky a nedorozumění v plánování trasy, ale poradili jsme si. První den je za námi a v nohách máme docela dost kiláků. Johnovi mám občas problémy stačit, hlavně v terénu má nade mnou navrch, opravdový problém však má Holly a překvapivě Amago. Do takového chlapa bych neřekla, že se bude courat, ale vybral si to sám. Večer se přiblížil a mě se vrátily vzpomínky na naše nocování u otevřeného ohně, kde nás napadla zmutovaná zvířata. "Pojďme se utábořit," navrhnu, když dorazíme na celkem vhodné místo, odkud máme dobrý rozhled na všechny strany. Škoda, že všude okolo je jen holé a prázdné nic, žádné zbytky budov, zastávky, trosky, prostě prázdno. Cítila bych se mnohem bezpečněji, kdybych měla aspoň jednu stranu ve spánku krytou něčím pevným, ale to je holt náš úděl. Pokud se tudy před stoletím přehnala tlaková vlna z bomb a smetla vše v cestě, nelze očekávat nic než pláň. Do setmění ale asi nic jiného nenajdeme. |
| |
![]() | Velká pustina John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Cesta ze Shady Sands do Vaultu 15 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní Cestu si užívám, nakonec kvůli Holly nemůžu jít tak rychle jak jsem původně plánoval, ale z toho si moc nedělám. Prostě vždycky, když ostatním uteču, tak se zastavím a odpočívám, aby měly čas mě dojít. Nebo se také někdy vrátím zjistit, kde jsou a jestli nešli někudy jinudy. Tak to jde až do večera, kdy před sebou nemáme nic než holé pláně a starou silnici. „Výborný nápad.“ Souhlasně přikývnu a na vhodném místě si začnu vybalovat věci z pytle. Konečně mám příležitost vyzkoušet vše co jsem od Setha dostal za pomoc se škorpiony. Rychle tak z pytle vyndám dva balíky. V jednom je spací pytel za odpálení vchodu do jeskyně a stan za předchozí pomoc s likvidací toho otravného hmyzu. Co si asi vybral Amago? Napadne mě, jelikož Seth toho měl na výběr docela dost a všechno to byly velice praktické a užitečné věci, nebo zásoby. „Mám tu stan, ale nevím jak je to velký.“ Začnu s jeho výstavbou, mělo by jít o malý stan pro dva lidi, ale věřím že tři se tam na těsno vejdou. Jsem docela zvědavý, jak vlastně vypadá. Jo pracovat pro Setha to se vyplatilo. |
| |
![]() | Velká pustina John M. Bishop, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie Osada Shady Sands, vesnice 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní Po většinu dne jsem se nudila, jen v období okolo oběda a večer, bylo skutečně co dělat. Pokusila jsem se i nějaká ty svá piva zamíchat do objednávek, ne moc, max jedno, nebo dvě za hodinu ve špičce u vzdálených stolů. Horší je, že stále mě nenapadl způsob, jak ten volný čas využít ale mnohem horší je ale ten pocit nudy! Naproti tomu k mé potěše štípání a ošmátávání trochu ubylo. A do nakonec to zakončím negativně, jak jasem se dozvěděla, tak kromě Gal, Johna a Holly do V15 vyrazil i Amago, tolik zásob zbytečných vyhozených navíc. S touhle informací jsem se rozhodla, že vše, co tu vydělám investuji jen a pouze do své maličkosti. A co vlastně chci? Zátky, zásoby, spacák, batoh a pokud radiací ošlehnutý bůh dá, tak i stan! Dobře to už bych asi chtěla moc, proč ale nemít nějaké ty ambice že? Co je pozitivnější, tak díky spánku v posteli, a poloviny dne nic nedělání, nejsem po práci tak unavená, takže povinnosti po zavíračce mi zaberou podstatně míň času i s umytím sebe a tak se můžu tím dřív vydat nudit do pokoje pro hosty, kteří v hospodě jsou ubytovaní. |
| |
![]() | Velká pustina John, Gal, Holly, Amago Cesta že Shady Sands do Vaultu 15 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní Upřímně? Jsem ráda že už je večer. Věděla jsem, že to bude náročný, ale že až takhle? Nasazené tempo pochodu je pro mě hodně vysoké, ale mlčím. Nevzdám se. Spolu s Amagem většinu cesty uzavíráme naší skupinu, zatímco John je skoro pořád hodně vpředu. "Já jsem určitě pro." Odpovím Gal, zatímco si alespoň na chvilku sednu na zadek abych se vydýchala, než začnu pomáhat s provizorním táborem na dnešní noc. Zatímco John staví stan, otevřu batoh abych odtud vytáhla nějakou konzervu jako hlavní večeri. Nevím z čeho to je, ale když jsem jí měla posledně, docela mi to chutnalo. "Tak to ti Johne závidím." Pronesu upřímně když vidím jeho přístřeší. "Dáte si někdo?" Nabídnu otevřenou konzervu. Nůž k použití mám hned vedle. "Měli by jsme si vzít zase hlídky." O ohni moc nepřemýšlím, vím jak to dopadlo minule. |
| |
![]() | Velká pustina John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Cesta ze Shady Sands do Vaultu 15 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní Sám jsem překvapen jednoduchostí celé konstrukce. Plachta, pár tyček, kolíčky a je to. Obdivují své dílo a mimoděk přemýšlím, jak se do tak malého pytlíku může všechno vůbec nacpat. „Jestli chcete, klidně se podělím.“ Podívám se na Holly a Gal, když se Holly pouští do jídla. Já ještě vybalím spací pytel, rozepnu ho a hodím ho do stanu. Snad by se dal použít i jako deka, kdybych ho nezapínal. Nocleh mám připravený, svým společnicím jsem nabídl místo ve stanu a teď už si dát jenom studenou večeři ze zásob denních přídělů. „To rozhodně. Jakou si kdo vezme?“ Souhlasím s hlídkami, ale neženu se do jejich organizování. Vezmu takovou co na mě prostě zbude, ideálně první, druhou, nebo poslední. Taky bych se rád vyspal, i když nejsem utahaný jako ostatní. |
| |
![]() | Shady Sands Natalie Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, Večer, zbývá 118 dní Takže, ptáte se, co jsem dělala po většinu dne? Nudila jsem se! Ve Stinné slečně s výjimkou času oběda a po práci místních, není zrovna moc co dělat. Nuda se tedy stala mým největším nepřítelem, na kterého bohužel jsem nenalezla zbraň, kterou bych jí ubila. V osadě prostě není nic k vidění, a tak většinu volného času jsem strávila sezením v teple a pohodlí. Bavila se s hosty o všem a ničem, stejně tak Calianem nebo Ianem. Poté odbyla desátá, metaforicky, a hosté se vrátili do svých domovů, já splnila své povinnosti, umyla se, navečeřela, a šla spát do pohodlné měkké postýlky. Prostě nuda! |
| |
![]() | Velká pustina John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Cesta ze Shady Sands do Vaultu 15 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní Se zájmem sleduji johna jak se poprvé v životě pokouší postavit plátěný příbytek, který měl doteď složený v nevelkém vaku. Ohromně šikovná věc, musím uznat, i když ne nahlas, že mu opravdu závidím. Klepat se v noci zimou pod širým nebem není něco, co bych chtěla dobrovolně podstupovat každou noc, obzvlášť když teplota klesá k nule. "Jestli to dělení míníš tak, že nám stan s Holly gentlemansky přenecháváš, pak děkuji, přijímám. Pokud ale máš na mysli rozvernou trojku s námi děvčaty, nech si zajít chuť," ušklíbnu se a začnu lovit vlastní zásoby. Z jedné konzervy se všichni nenajíme a tak pokynu směrem k Amagovi, že se s ním klidně rozdělím o svůj příděl. Ať už se konverzace bude vyvíjet jakkoli, jen na půl úst oznámím, že si klidně vezmu první hlídku. |
| |
![]() | Velká pustina John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Cesta ze Shady Sands do Vaultu 15 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní „No mám na mysli, že si ke mě klidně můžete vlézt a možná se vejdeme.“ Oznámím Gal klidně, jistě rozvernou trojku bych neodmítl, ale tady jde hlavně o to se vyspat aspoň trochu v teple a pohodlí. To si ujít nenechám. Takže jestli chce Gal raději zůstat venku pod širým nebem, nehodlám ji bránit. „Klidně si vezmu poslední.“ Dodám během žvýkání čehosi ze svých zásob od Katriny. |
| |
![]() | Velká pustina John, Gal, Holly, Amago Cesta ze Shady Sands do Vaultu 15 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní Sleduji prohození pár vět mezi Gal a Johnem. "Vezmu si teda hlídku druhou nebo třetí. Je mi to asi jedno." Pokrčím rameny. Pak mi pohled padne na Johna. "Já tvou nabídku ráda přijmu. Ale ruce necháš tam kde mají být, stejně jako tak všechno ostatní. Hm?" Zakrojím do masa v konzervě. Hned na to, co kousám první sousta si kontroluji svoje věci. "Kolik jsme toho dneska vastně ušli?" Zapřemýšlím nahlas. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago Cesta ze Shady Sands do Vaultu 15 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní „Samozřejmě.“ Kývnu na souhlas. Ženy mám rád, ale nikdy je k ničemu nenutím, to není můj styl. Raději nechám událostem volný průběh a čas. „No sice není úplně pozdě, ale měl bych se vyspat do krásy.“ Oznámím po jídle a potom co si dojdu stranou odskočit. Nemá moc smysl ponocovat, když bychom měly brzy ráno zase vyrazit na cestu. „Na hlídku mě vzbuďte.“ Po rozloučení si zalezu do stanu, kde si rozepnu vršek kombinézy a uvážu ho kolem pasu. Ještě si sundám boty a nechám je u vchodu. Nakonec si vlezu pod spacák, do kterého ze zachumlám a pěkně v teple si zkusím ukrást co nejvíc spánku do své hlídky. Když na to přijde, tak jsem ochoten spacák i rozložit jako deku na přikrytí všech ve stanu. |
| |
![]() | Shady Sands John, Gal, Holly, Amago Cesta ze Shady Sands do Vaultu 15 6. leden 2162, večer, zbývá 118 dní Ještě před cestou jsem vyměnil se Sethem svou zbraň za moderní Sekyru, protože se mi zdála pro přežití výhodná. Můžeme s ní nasekat více dřeva a postavit si tak nějaký provizorní úkryt, ale primárně můžeme nasekat více dřeva a mít velký táborák. Mnohem lepší, než řezat keře nožíkem z Vaultu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, večer, zbývá 118 dní Nuda, začínám věřit, že to nuda skoro vyhladila lidstvo a byla důvod, proč jsme začali po sobě házet atomovky. Několik minut se jen převaluji v posteli s očima zavřenýma, jenže karavana směr říše snů má nejspíš zpoždění. Důvod? Přebytek energie, nuda, a nějaký ten podíl na tom má nejspíš i Ian a jeho dva kumpáni, nebo vědomí že zátky mi do kapsy přibývají pomaleji, než bych chtěla a jen stěží si vydělám na to, co chci, obzvlášť, když ani nevím kdy se ostatní vrátí a vyrazíme dál. Třeba jim cesta půjde rychleji. Nejspíš se budu muset spokojit s tím, co prostě získám. Doma všechno bylo snadnější. Ne, takhle uvažovat nechci, chci svoje pohodlí, na jaké jsem zvyklá! Nakonec se přiměji vstát a zamířím k Ianovi a jeho kumpánům. „Můžu se přidat?“ Položím řečnickou otázku, aniž bych čekala na odpověď a přisednu si. Rozhodně se nehodlám vsázet svoje těžce vydělané zátky, stejně tak piva která ještě můžu na ně přeměnit, a tak zbývá polibek, který mě nic nestojí a nemám důvod se zdráhat, však už jsem se s nimi líbala. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, večer, zbývá 118 dní Začínám si být jistá, že kostky mi nejen nepřejí ale nemají mě rády na rozdíl od pánů, kterým se daří podstatně lépe. Z šesti her vlastně jen jednou a mezitím se již stihnu políbit se všemi přítomnými, s některými dokonce i dvakrát. Dokonce jim i otrnula a nejen mé mandle jsou pod útokem, jenže někde u třetího polibku a panáka, to již přecházím. Matka by se již za mě nejspíš propadla hanbou, kdyby mě viděla ale ve své postě, jak moc se to liší od hry s flaškou u nás doma? Moc ne. Chlapci v mém nezdaru, nejspíše vidí příležitost a jeden navrhne zvýšit sázky. „Fajn.“ Přikývnu po rozvaze, která díky alkoholu netrvá zase tak dlouho, a kývnu na první variantu na hraní v podprsence. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, večer, zbývá 118 dní Než začne hra se zvýšenými sázkami, uchopím zip a zastavím se až u pupíku, vytáhnu ruce z rukávů kombinézy a udělám z nich primitivní uzel v bokách. Mou pokožku zalije do rudého odstínu, který by se snad mohl měřit i s mými vlasy, nejen kořalka, kterou piju a díky ní mi připadá, jako by snad někdo nonstop přidával do kamen, ale i stud který se dostaví dostaví, jakmile na mě spočinou tři páry očí. Opravdu jsem na to kývla? Jo! Však se nemám za co stydět! Jsem hezká? Ano, o tom nepochybuji a není to zase tak rozdílné, jako když běhám v tělocvičně jen v šortkách tílku, však nic nevidí, brání jim v tom bílá podprsenka z předválečných časů, s nepatrnou krajkou lemujících kraj. Přesto stud v koutku mysli zůstává, aspoň do doby, než se začnou znovu házet kostky. Nenávidím je! Tedy přesněji ty kostky, začínám k nim pociťovat skoro čirou nenávist a nejradši bych je rituálně upálila. Dobře možná trochu přehání. Z trojice, jak se mohu přesvědčit, na vlastní kůži, jelikož jeho ruce šmátrají po mém těle méně a jeho jazyk se jenom nesvíjí, jak uhoř. Druhé dva hráče však už musím krotit, nebo spíš držet jejich ruce jen ve spodní polovině těla a usměrňovat je, když se vydají dál. Jedna věc je však jistá, alkoholu už je na mě moc, ale to je věc, jakou si uvědomím v plné míře až. Druhá věc je, že chci jejich zátky. Už si užili příliš zábavy na to, abych já odešla s prázdnou a když mi štěstí chce přát jen minimálně, no budiž. „Dobře, posledních pár her, ztrojnásobme to! Ale ruce bude držet jen na mým zadku!“ Navrhnu. Jsem rozhodnuta je obrat a poté se jít vyspat alkohol do své postýlky, sama |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie |
| |
![]() | soukromá zpráva od Natalia pro Shady Sands Natalie Osada Shady Sands, Stinná slečna 6.leden 2162, večer, zbývá 118 dní Pokud už předtím nebyly oči pánů upřeny jen na oblast hrudníku, tak poté co snadným pohybem, trvajícím o trošku déle díky alkoholu v konečkách prstů, odložím podprsenku, už se od od těchto partii neodtrhnou. Stud pro dnešní večer spláchla ohnivá voda a jde se hrát, a ani tentokrát mi kostky nechtějí přát a jsou na straně ostatních. Další polibek za odéru kořalky, ruce mačkající mé půlky, hrubá látka se otírá o můj hrudník a poté mě něco tlačí ve spodních partii. Poté další, další… Nakonec však i kostky uznají, že je načase toho nechat a dopřeji mi mé zátky. „Dobrou…. noc…pánové…“ Rozloučím se v dobré náladě poté, co shrábnu zátky do kapsy a nemotorně se začnu oblékat zpět kombinézu, jak se patří, snad značnou minutu nebo dvě možná i tři s ní zápasím, než se mi to povede. Nejistým krokem zamířím k pokoji, který jsem si přivlastnila ale po nějakých třech krocích se semnou zatočí celá místnost. Naštěstí se udržím na nohách, takže jen chvilku sečkávám, než jí to přestane bavit a můžu pokračovat. Nakonec však skončím v posteli. Tohoto budu ráno litovat, to už vím teď ale bude z toho dobré ponaučení, nepij alkohol. Ovšem značná přemíra alkoholu, polibků, rukou a mnoho další, vyvolávalo i jiný pocit a to vzrušení, které jsem naštěstí dokázala stále ovládat a krotit. Přesto se zaposlouchám do ticha a rozpomenu si na minulou noc, kdy jsem měla ukolébavku v podobě dovádění Holly a Pana Šéfa, tentokrát je však ticho, a nakonec se odeberu do říše snů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Spencer |
| |
![]() | Velká pustina John M. Bishop, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Natalie |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Shady Sands Spencer |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Cesta ubíhá velmi rychle a celkem i snadno. Jsem ráda, že se nepotvrdilo Cailianovo strašení o dvousetkilometrové zacházce, ani nutnost šplhat se přes skály a průrvy. Prostě jdeme po rozpraskané silnici, která nás bez bloudění zavede až k vaultu. Když dojdeme až k hoře, všimneme si dvou budov. Počkám, až nás dojdou i ostatní a pak promluvím. "Ty dvě budovy budou možná patřit k vaultu. Akorát ty odpadky a ohniště se mi nějak nezdají. Jako by tu někdo tábořil. Možná to bylo nedávno, možná před lety, kdo ví? Navrhuju počkat, jestli nezahlédneme nějaký pohyb. Třeba tu nejsme sami." |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Odhaduji, že jít sám, nebo jen s Gal tak jsme sem dorazili již včera během dne. Ale nahlas to neříkám, jsme u cíle a to je to hlavní. „Vypadá to opuštěně.“ Obhlížím stavby co určitě nevznikly před válkou. „Podíval bych se dovnitř, ale je to zamčený.“ Zkusím dveře. „Amago?“ Kouknu na asiata se sekyrou, jestli by neotevřel dveře. |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní "Ne, stůjte!" zavolám na oba a případně zastavím Amaga, pokud by se už chtěl pustit do zámku. "Třeba tam uvnitř někdo je. A jestli jo, nejspíš nebude nejlepší nápad se mu rovnou dobývat do baráku sekerou. Měli bychom počkat." |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní "Jste blázni?!" Leknu se když se John chce rovnou dostat dovnitř a vyzve Amaga aby mu pomohl. "Počkáme chvilku." Podpořím Gal. Rozhlédnu se dokola. Všude kolem nás a té stavby. "Aspoň nějakou dobu. Jestli se tam třeba nerozsvítí jak bude úplná tma. Co když tam bude někdo, kdo nás nebude vítat." Doběhnu Johna a stoupnu si před něj, zatímco se Gal pokouší zastavit Amaga. "Nebuď tak hrr." Podívám se na něj. "Ráda ti pomůžu když bude potřeba, ale musíme mít jistotu." Narážím na všechno kolem. To, že tady měli být nějací banditi. Vůbec nevíme jestli tady ještě jsou nebo ne. |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Zarazím se. Holky mají pravdu. Změním svůj původní záměr. On se stejně Amago do ničeho nehrne, takže máme spoustu času to přerušit. „Vypadá to tady, že tu tejdny nikdo nebyl.“ Trvám si na svém, všechno mi přijde, že tu leží už delší dobu a nikdo se neobtěžoval to uklidit. Přesto s násilím proti dveřím váhám, co kdyby měla Gal pravdu. Místo toho na ně prostě zabouchám, jestli není nikdo doma. K tomu si připravím pistoli, kdyby náhodou někdo doma byl a na naši přítomnost reagoval nějak nepřátelsky. |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní K Vaultu jsme pokračovali po klikaté cestě a já si říkal k čemu se dříve užívala. Slyšel jsem o automobilech z knih a vyprávění, ale zatím jsem žádné pozůstatky aut nepotkal. Ve Shady Sands to taky nevypadalo, že by o nich někdy slyšeli. „Nepustíš mě ani lehnout a teď chceš, abych ti otevíral dveře?“ Zabručím tiše na Johna, protože nejsem zrovna dobře vyspaný. „Neumíte někdo prostě ty dveře odemknout?“ Podívám se po družině |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Obcházím plechovou boudu a nahlas přemýšlím. "Je to tu už dlouho opuštěné, ale poslední obyvatelé se obtěžovali to tu zamykat. Hm..." Otočím se na ostatní. "Zkusíte teda ten zámek? Mohla bych ho zkusit ustřelit, ať netupíme sekeru." |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní John zaklepe na dveře, ale zevnitř se nikdo neozývá, ani neslyšíme zvuky pohybu. Šance, že by tu někdo mohl přebývat právě v tuto chvíli, je malá, ale zkusit jsme to museli. "A ty snad máš čím?" zeptám se Amaga a ramenem ho odstrčím stranou. "Bacha, couvněte si," řeknu ostatním. Tasím pistoli, pečlivě zamířím na zámek a z metru vystřelím. Jedna kulka ráže 10 mm by měla zámek totálně zničit, ale v případě potřeby přidám ještě jednu ránu. |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „Co do mě ta píča strká?“ Rozčílím se tiše a podívám se na Gal, která do mě hrubě strčila. Nebýt žena, tak bych jí už jednu vrazil. Odstoupím dostatečně stranou. |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Nad Amagem jenom zakroutím hlavou, protočím oči v sloup a čekám s čím přijde Gal. Ustoupím stranou, aby mě nezasáhla kulka až se odrazí. Ale to se nestane. Netuším, jestli je zámek oslaben nemá cenu se tím zabývat. Prostě nyní použijeme hrubou sílu ke vstupu dovnitř. „Bude pršet.“ Kouknu na oblohu a potom ke dveřím. Postavím se před ně a párkrát vší silou kopnu do zámku s cílem ho prostě vylomit. O to se snažím do doby, než se to povede, nebo než mě někdo zastaví. |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Stál jsem stranou a tvářil se velmi nabručeně. Nepohodlné ležení, špatné počasí a drobnosti schytané od zbytku družiny mě jednoduše štvali. Nějak mi i bylo jedno, že začalo pršet. Zhruba v momentě kdy se do zámku pustil John a Gal kontrolovala pistoli jsem se vytratil bez řečí sám k druhé budově. Využil jsem svou hrubou sílu a sekyru, abych se dostal dovnitř. |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago *** Amago mezitím odejde k druhé boudě, kde hrubou silou a s pomocí své sekyry vyrazí dveře. |
| |
![]() | Černá hora John, Gal, Holly, Anago Vault 15, venku 8. ledna 2162, večer, zbývá 115 dní Procházím po jednotlivých místnostech a pečlivě se rozhlížím kolem sebe. "Někde tady přece musí být vchod do Vaultu." Povídám si spíš pro sebe, dokud moji pozornost neupoutá lékárnička na zdi. Hned se k ní vydám abych prozkoumala, jestli je tam ještě něco, co by se dalo použít, čím bych mohla doplnit své zásoby. Hned po lékarničce se pustím do prohledávání skříňky a regálu v třetí místnosti. "Johne? Gal?" Zavolám na své přátele, spíš abych se ujistila, že tady nejsem sama. "Našli jste něco zajímavých? Kde je vlastně Amago?" Byla jsem ráda že jsme se dostali dovnitř, když se venku udělalo počasí že by tam člověk psa nevyhnal. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer Osada Shady Sands, venku 8. leden 2162, ráno, zbývá 115 dní Den uběhl jak voda a já opět hladovým jak opuštěný vlk. Tentokrát ale bez přátel a bez nutné podpory zajišťující mé přežití. Co teď s tím ? Napadá mě hned několik možností. V téhle prdeli jde dělat jen jedno....hazard....ale co když to projedu ? to abych pak fakt kydal ten hnůj...nebo zkusím něco čmajznout ? Nápadů je mnoho, možné realizování to už je věc jiná. Někde jde čistě o štěstí, někde je to zase příliš riskantní. No, měl jsem jít raději s ostatními. A tak teda jdu zkusit nějakou tu svini štěstěnu. Tentokrát místo baru jdu rovnou za místním strážcem zákona, Sethem. "Zdar....prej taky hraješ kostky ? Nedáme si jedno kolo ? Tři hody, kdo vyhraje víc hodů vyhrává. Co ty na to ?" S úsměvem ho pomalu trhnu na tuhle malou nekalost a zapojím i svou průměrnou sázku. "....A sázka třeba.....jeden zásobník za 70 zátek ? To by šlo ne ? " Poklepu bracha po rameni a čistě nezávazně se pokouším usmlouvat výhodnější sázku. Přeci jen jde o místního burana. Je to amatér....určitě musí být na takové sázky zvyklí...snad.. Ale třeba je víc vzdělanější než se na první pohled zdá. Nevím. Kdyby váhal, usmlouvám cenu na 50zátek. No a pak hodím. Ve snaze vyhrát si alespoň to málo do té mé hladové držky. |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Dveře se rozletí a já s pistolí v ruce vpadnu do boudy. Nejprve chci prověřit celou boudu, jestli e tu neskrývá nějaké riziko a když se ujistím, že ne, tak začnu s prohledáváním jednotlivých místností. Regály, vázy, knihovny. „No minimálně se dneska pohodlně vyspíme.“ Kouknu na Holly, když už vím, že je tu nábytku víc než dost. Židle, stoly, matrace. Jenom škoda, že nic z toho si neodneseme. Tahat se s tím nechci. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer |
| |
![]() | Černá hora John M. Bishop, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Černá hora John, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní "Jo, to máš pravdu." Odpovím Johnovi, zatímco prohledáváme všechno, kde se může něco nacházet. "Po pár dnech zase trošku pohodlí. Jen ještě musíme najít ten vchod do vaultu." Přinejhorším budeme v hledání pokračovat ráno. Když s Johnem nahromadíme vše, co by nám mohlo být trošku užitečné, rozhodnu se konat. "Vezmu do batohu ty energetické články, rádio a dálkový ovladač." V tuto chvíli netuším, jestli nám rádio a ovladač k něčemu bude, ale pro energetické články bych využití našla. "Nepůjdeme se podívat kde je Amago?" Kouknu tázavě na Johna. |
| |
![]() | Černá hora John, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „Zbytečný. Radio má i PipBoy.“ Sám načnu lahev piva, kterou hodlám ochutnat a případně vypít. Do pytel si sbalím zrcátko a skládací lopatky, co se můžou hodit na kopání různých věcí. „Výtah je zavalený, jestli jsem se nepřehlédl. Ale určitě to nebude jediný vchod.“ Mám dojem, že mi někdo v Shady Sands povídal o nájezdech banditů na Vault 15. To by nešlo, kdyby byl výtah jedinou cestu. Ostatně Správce by ho mohl snadno zablokovat ne? „Jo tady už ni není, ale aspoň máme večer na čem spát.“ Vyrazím ven do deště a k Amagovi zjistit co objevil on. |
| |
![]() | Černá hora John, Gal, Holly, Amago Vault 15, venku 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Když John vyjde aby se podíval, kde je Amago zarazím se nakonec mezi dveřma. Přemýšlím jestli mám vyběhnout ven a nechat tady Gal samotnou nebo s ní tady zůstat než se John s Amagem nevrátí. "Gal, hned jsme zpátky." Pronesu rychle ke své, troufnu si říct, že přítelkyni. "Kdyby jsme cokoliv našli, zaběhnu za tebou." Pak rychle vyběhnu do deště. "Johne!" Křiknu za ním. "Počkej na mě." Běžím louže nelouže. "Bude určitě támhle v tý boudě." Ukážu rukou a jdu tím směrem. |
| |
![]() | Vault 15 John M. Bishop, Gal, Holly, Amago
John, Gal a Holly se k němu mohli připojit jen o několik minut později, kdy sami dokončili prohlídku druhé boudy s matracemi. |
| |
![]() | Vault 15 John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, vchod 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Velmi opatrně jsem postupoval dopředu směrem do Vaultu 15. Pištění krys jsem už slyšel dříve a věděl jsem o co se jedná. Tentokrát jsem měl připravenou pořádnou sekyru a byl jsem mnohem ostražitější, než dříve. Předpokládám, že dovnitř určitě něco zalezlo. Koutkem oka se také rozhlížím, zda nenaleznu nějakou cennost, která se dá využít. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, vchod 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Jsem napjatá jako struna. To když postupujeme velmi podobnou jeskyní jako u našeho Vaultu. Buďte ticho! Okřiknu v duchu tu píštící havěť. I když se zbraní pořádně neumím, v ruce pevně stisknu svou pistoli. V Shady Sands jsem chvíli i přemýšlela že bych jí vyměnila za nějaké věci, ale jsem ráda že to tak nedopadlo. Tisknu o sebe zuby a pomalu postupuju za Amagem. Rozhlížím se kolem sebe, jako kdybych čekala... Ne jako kdybych čekala, ale já čekám že nás něco napadne. "Už aby jsme byli u toho zatracenýho vchodu, ve Vaultu pak budeme..." Nedořeknu svoji myšlenku že ve Vaultu budeme v bezpečí. To když uvidím vstupní bránu jak se povaluju na zemi. Spadne mi brada. "Doprdele." Zašeptám tiše. Na malou chvíli se zastavím abych se rozhlídla po ostatních. "Co teď?" Nebyla jsem si vůbec jistá jestli pokračovat dál. |
| |
![]() | Vault 15 John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, vchod 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Rozsvítím baterku, abych viděl na cestu. Také si připravím pistoli a nůž, kdyby na nás něco vylezlo a napadlo nás. Nicméně sám konflikt nevyhledávám, jestli po nás krysy či cokoliv jiného přímo nepůjde, tak to nechám být. „Nevypadá to čerstvě, takže bych se šel podívat dovnitř. Jo je to nejspíš vypleněný, ale ten čip tam třeba zůstal. K čemu by taky komukoliv byl, ne?“ Držím se jisté naděje, že je vodní čip pořád na svém místě u místní čističky vody. Vyrazím na průzkum vnitřku Vaultu, ten chci provést důkladněji, než průzkum jeskyně. Když už jsme tady, tak bychom to měly důkladně prozkoumat a získat tu co zbylo. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer Osada Shady Sands, venku 8. leden 2162, ráno, zbývá 115 dní Pán je labůžník... "Ohoho....tak dobře...rozjedeme to ve velkém.." Motivovaný k sázce se vytasím s dvěma zásobníky a s nepopíratelnou touhou vyhrát. Určitě vyhraji. Dneska to cejtím v kostech. Takže vsadím většinu svého inventáře za nějakou tu rapidnější částku. Ať vyhraje ten nejlepší. Ať už dopadnu jakkoli, s úsměvem ve tváři se pokouším vnutit Sethovi svou maličkost. "No a jak to tady vidíš ? Nechceš třeba pomoct v hlídání osady ? Třeba za večerní střechu nad hlavou a malou porci večeře ? Protože já mam fůru času a málo co na práci...." K vlídném úsměvu nasadím i přívětivé řečičky jen abych si prosadil své. Ale moc nadějí tomu nedávám. V téhle prdel se prostě nedá nic dělat. Jo, furt můžu kydat hnůj. Jupíííí. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer |
| |
![]() | Vault 15 John M. Bishop, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Vault 15 John M. Bishop, Gal, Holly, Amago Vault 15, vchod 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dníí Gal měla pravdu, když říkala, že je to tu vypleněné. To musím uznat, i tak doufám, že čip je stále na svém místě a my se tak budeme moci brzy vrátit domů do Vaultu 13. Zde prohlížím skříňky a do pytle házím vše užitečné. Světlice, sadu a stimpaky. I když ty lékařské potřeby klidně dám Holly do batohu, koneckonců umí to použít lépe než já. „Tohe nevypadá dobře, ale myslím, že znám způsob.“ Komentuji stav výtahu a tahám přitom lano ze svého batohu. Chci ho tu k něčemu uvázat, abych mohl sešplhat dolů de šachty a pokračovat v průzkumu nižších poschodí. Než se vydám dolů, tak do šachty hodím jednu rozpálenou světlici, abych si udělal obrázek o tom co je dole... |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, vchod 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní "Jééé, Johne, tys našel sadu první pomoci?" Zamrkám na něj, když si všimnu jak ji právě dává do svého pytle. "Dal bys mi ji prosím? Dokážu s tím dobře pracovat." Pak už sleduji Johna jak hledá něco, k čemu by uvázal lano. Kouknu přes okraj do výtahové šachty. To snad ne. Už vím, že náš úkol nebude jako když mi někdo řekne abych zašla pro pivo, ale ještě takhle šplhat do výtahový šachty? Co ještě všechno budu muset dělat? Na sucho polknu. "Půjdu tam dolů s tebou." Pronesu tiše a v mém hlasu je cítit obava. "Mohl by tam být taky nějakej rezervní zdroj a rozběhl by se tak nějakej počítač." Zadoufám. "Třeba by nám to napovědělo co se tady přesně stalo." |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, vchod 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Sadu dám Holly, mě k ničemu není a ona to využije pro úspěch našeho úkolu. Já zatím přivážu svoje lano k čemukoliv co vypadá, že by mohlo moji váhu udržet. Pak ještě vyzkouším pevnost svých úvazů a do šachty hodím onu světlici. „Třeba, uvidíme.“ Souhlasně přikývnu a začnu pomalu a opatrně šplhat do nižšího podloží, kde doufám že najdu nějaké otevřené dveře. Hodlám vlézt hned do prvních na které narazím, chci to brát pěkně patro po patře....s nadějí, že někde najdeme schodiště. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 1 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Když vidím, jak John obratně šplhá po laně, napadne mě jediná věc. Nemůže to bejt tak těžký. Nadechnu se abych se chytla lana, které se se mnou trochu zhoupne a já se držím jako klíště. No tak Holly! Pomalu se slaňuji dolů. Silové sporty nebyly nikdy to, v čem bych vynikala. "Do prdele!" Zakleju když se zhoupnu do chodeb o patro níž a dopadnu na kolena. Tak tak se stihnu zapřít rukama o zem abych nedopadla i na pusu. Rychle však stoupnu když uslyším v dálce pištění. Nemám ani čas oprášit si kolena. "Tady toho moc není." Podívám se na všechny kolem. "Jdeme níž?" Kouknu zase přes okraj šachty. Je tam tma jako prase! "Máme další lano?" Dojde mi. Rychle se pustím do prohledávání prostor v kterých jsme. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 1 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní O patro níž osvítím stěny Vaultu pokryté pavučinami, špínou a prachem. Dlouho se tu neuklízelo. Čekám, na Holly než sleze. Dole ji zkusím trochu pomoci s přistáním. No snad vyšplhá zase zpátky. Napadne mě, když vidím jaké má potíže. „Projdeme to tu a uvidíme. Nerad bych se hned vracel.“ Pomalu s nožem v jedné a pistolí v druhé ruce vyrazím na průzkum. Nejprve chci obhlédnout chodby, abych si udělal obrázek o tom co všechno tu je přístupné. Potom začnu pěkně s jednou kojí po druhé. Chci prohlédnout postele, police, skříně a také nevynechám koupelny. „Tak uvidíme co tu funguje.“ Chci v jedné kóji zkusit spláchnout záchod a pustit vodu do umyvadla. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 1 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní V tichosti jsem následoval zbytek družiny a s rozsvícenou baterkou na pipboyi jsem si prohlížel okolí zatuchlého a opuštěného Vaultu. Chodby mi připadali známe a měl jsem zde mnohem větší pocit bezpečí, než někde venku na vyprahlé pustině. Nebyl jsem zřejmě moc dobrý ve hledání nějakých zbytků a obecně jsem asi nebyl moc dobrý v ničem, co se týkalo přežití někde venku mimo Vault. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než jen chodit jako ocásek za Johnem a Holly. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Vault 15 Holly |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 1 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní "Ne!" Vyjeknu, když uvidím ty hnusný, smradlavý krysy. Stejný jako jsme se s nima již setkali u východu našeho Vaultu. Co tady venku může ještě všechno běhat? Takovýhle krysy, pak co nás napadli u ohně takový ty přerostlý divný zvířata, John a Amago něco likvidovali v tý jeskyni... Naštěstí to tady netrvalo vůbec dlouho, než se s nimi chlapi a Gal vypořádali a já s nima naštěstí nepřišla vůbec do styku. "Jsou fakt hnusný!" Prohodím, když kolem nich procházím. Rozstřílení nebo rozbití sekerou. Naštěstí krev a nějaký to játro mi nevadí, vždyť bych jinak nemohla dělat to co dělám. Postupně procházíme prostory, který nejsou zabalený. "Jeeee!" Upřímně se zaraduji, když vidím na věšáku tu koženou bundu menší velikosti. "Nechám si ji, jo?" To už se do ní soukám. "Stejně by vám chlapci byla malá." Což je určitě pravdou. Nechám ostatní aby si někdo vzal tu pušku, to není nic pro mě. Stejně tak páčidlo a ostatní věci. Po chvilce se dívám do šuplíku nočního stolku v jednom z pokojů. Když uvidím to, co uvidím, na malou chvilku se překvapeně zarazím. Kouknu se přes rameno jestli za mnou nikdo nestojí a obsah šuplíku si uložím do batohu. Svoje uplatnění si to dřív nebo později určitě najde. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 1 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Boj s přerostlými krysáky už celkem zvládáme, z toho má docela radost. Zlepšujeme se a plýtváme méně munice, i tak bych měl zapracovat na zvládání chladných zbraních. Krysy za kulky nestojí. O bundu v jedné z k´jí se nehádám, stejně jako o většinu dalších věcí. Sám do pytle balím toaletní papír, který jistě využiji. Taky přihodím ručníky, pokud jsou v dobrém stavu. Můžou se hodit. Co mě ale neskutečně potěší je lovecká puška a munice, tyhle zbraně mám celkem rád, na dálku a celkem účinné. Hodím ji na popruh přes rameno a pod pytel. „No šel bych níž, zatím to nevypadá špatně.“ Oznámí, když tady už není co dělat. „Hele co takhle si z povlaku uvázat pytel?“ Houknu na Amaga co vlastně nemá nic na kořist. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 1 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní "Jasně, jdeme." Odpovím Johnovi když oznámí, že by šel dál. Teda že by šel níž. "Uděláš na tom zase nějakej pořádnej uzel aby to drželo?" Podám mu lano, které bylo jednou z věcí co jsme tady našli. A musím taky nechat, že John nemá vůbec špatný nápad když Amagovi navrhne aby si udělal u nějakýho povlečení pytel na věci, které tady najdeme. Je to lepší než náš kufřík a kapsy naší kombinézy, která jich má jen velmi poskromnu. "Ta puška vypadá fakt dobře." Usměju se na Johna a ukážu prstem na jeho úlovek. Pak se znovu podívám do výtahové šachty. "Myslíte, že bude mít tenhle Vault stejně pater jako náš?" Asi ano, jen toho bude nejšpíš dost zavalenýho. Hlavou mi taky bleskne myšlenka, co asi dělají Spencer A Natalia. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer Osada Shady Sands, venku 8. leden 2162, ráno, zbývá 115 dní A zásobníky jsou pryč. No, budu doufat v mou milovanou partu a jejich úspěch ve Vaultu. Má jediná šance. Jinak skončím jako kurva nějakého nádeníka. Navíc mě Seth nepřímo urazil. Jak si to kurva představuje ? "Mam se prokázat.....a čím ? kydáním hnoje ?" Ano, navazuji tím na nedostatek možností. Vždyť v téhle prdeli je jen pár budov a o něco víc krav. To tu mam jako zasadit zahradu nebo co ? Nechápu ho. Tak zkusím mlít z posledního. "Jednoduché. Zauč mě a já za tebe pak vezmu směny...za bydlení a něco do žaludku..." Asi marná snaha. Pokud ano, jdu do krčmy a rovnou si připravuji vidle. Pokud se tedy nenajde nějaká lepší práce. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 1 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „Jo díky.“ Kývnu s širokým úsměvem nad svým úlovkem. U dalšího výtahu opakuji stejný postup jako u prvního, prostě uvážu lano, aby pevně drželo a dolů do šachty hodím jednu světlici, abych viděl kam vlastně polezu. „To nevím, jestli tu žilo taky tisíc lidí tak by měl.“ Moc o tom nepřemýšlím, velká část je evidentně zavalená, takže se tu muselo stát něco hrozného. Raději nechci přemýšlet o tom co a co všechno tu může být pohřbeno. Na tomhle poschodí nemám už co dělat, takže se opatrně vydám o poschodí níž. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Shady Sands Spencer
V podvečer Shady Sands obletí zpráva, že se na silnici z jihu objevila ozbrojená tlupa nejspíše nájezdníků. Jestli jde skutečně o nájezdníky, nebo to není jisté, ale místní nehodlají nechat nic náhodě. Seth na sebe rychle natáhne zbroj, Ian a jeho kumpáni se ozbrojí...stejně tak další místní obyvatelé se buď začnou shánět po zbraních, nebo úkrytu.
|
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 2 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní "Jsem zvědavá, jak mi to půjde šplhat zpět nahoru." Usměji se na Amaga, zatímco se John a Gal spustí hlouběji do Vaultu. Netrvá to ale moc dlouho a pustím se za nimi. Držím se provazu a kousek za kouskem se s ním zžívám. Snad kdybych netušila co bude v dalším podlaží, ty krysy jsou prostě všudypřítomný, tak bych řekla že mi šplhání jde líp a líp. Tentokrát o doskok je o něco lepší než nahoře. Možná to byla ale spíš jen náhoda. Sotva zvednu hlavu, jsem strašně ráda že už tady John i Gal byli. Slyšela jsem a zanedlouho i viděla to, co jsem si myslela že tady bude. "Krysy!" Pronesu s odporem v hlase. Co?! Mráz mi přejede po zádech když uvidím další, ještě odpornější stvoření. Krysokrtek. Vypadá přesně jako ti, co nás napadli jeden večer u ohně. Kolik jich tady může být? Držím se vzadu a rychle vytáhnu svůj nůž. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 2 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „Fuj, hnus!“ Potlačuji dávivý reflex, když mě na dalším patře praští do nosu pach hniloby a krysích bobků. Nejraději bych se tu nezdržoval ani minutu na víc a pokračoval do řídícího centra, ale to by chtělo nejspíš další kus provazu. Znovu vezmu do jedné ruky pistoli a do druhé nůž, kdyby tu snad byl nějaké větší, nebezpečnější hlodavec. Když by hned neutekl, před světlem baterky, tak neváhám do něj střelit, nebo ho bodnout. Podle toho, co bude v daný moment vhodnější. Mnohem víc než krysy mě, ale upoutají mrtvoly co se tu válí. Chci je prohlédnout, zajímá mě jestli to jsou původní obyvatelé Vaultu, nebo nějaká Náplava co dorazila později. Takže pídím po zbytcích kombinéz, či jiného oblečení. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 2 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní S nechutí jsem sledovala všechnu tu havěť, jak se k nám nebojácně blíží a vždycky narazila na hradbu kterou tvořili John, Gal a Amago. Hnal je hlad? Nebo myšlenka že jsme se dostali jako vetřelci do jejich teritoria? To je asi jedno. Všechny potvory na tamto patře to mají zanedlouho za sebou a já se pustím do pečlivého prohledávání některých z obytných, tedy co sloužili jako obytné, prostorů. "Pokud tady ti nebožáci leží tak půl roku..." Mluvím nahlas aby mě ostatní slyšeli i kdyby byly na chodbě nebo ve vedlejším pokoji. "... museli tady mít přece nějakej zdroj." Žádný ohniště tady není. Do myslím si pro sebe zatímco otevírám skříňky, šuplíky. " Říkám si, že to můžou bejt i ti najezdníci. Ty mrtvoly co tady leží." Ale taky nemusí. Až skončím s prohledáváním, zaměřím se na technickou místnost. Další cesta odsud nevede. Jestli se nám nepodaří zjistit něco tady naše mise je neúspěšná. Alespoň co se týká cesty do tohoto Vaultu. Prohlížím si generátor, jestli nebude zřejmé proč to nejde. Zda se jedná o nějakou drobnou závadu nebo destruktivní poškození. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 2 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „Jo to můžou.“ Z mrtvol mi není moc dobře, jedna věc je suchá, práchnivějící kostra, něco úplně jiného je hnijící mrtvola. Smrad krys tomu vůbec nepřidává. V jedné kóji tak zneužiji záchod, abych se vyzvracel. Před tím, že onu místnost opustím ještě si vypláchnu vodou v lahve. Průzkum téhle části chci mít rychle hotový, nechci se tu zdržovat víc než je nutné. Soustředím se hlavně na zjevné věci jako jsou skříně, police, knihovny, kufry. Mrtvoly prohlížím, jen když na první pohled vidím něco zajímavého, co by za to mohlo stát. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Vault 15 John |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 2 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „Odpad, odpad, samý smetí.“ Většina toho co najdeme nestojí za tahání a já začínám být lehce rozmrzelý. Jo kdyby to tu aspoň tak nesmrdělo, dalo by se to snést. Jinak ne. Hnus. Náladu mi mírně spraví, když najdeme konečně něco praktického. „Nezapomeňte si vzít spacák.“ Houknu na ostatní, sám ho mám a je to v něm v noci skvělé. Jediná další věc co mě tady zaujme je kožená zbroj, kterou si hned vyzkouším, vůbec neuvažuji, že by o to mohl mí zájem i Amago, nebo třeba Gal. Prostě si ji zkusím natáhnout, přes kombinézu a upevnit její části tam kam patří. Hned se v tom cítím o něco lépe, i když si budu muset trochu zvykat na zátěž navíc. Také jsem objevil nějaký dálkový přepínač, takže ho začnu zkoušet na všem možném. Na klimatizaci, větráku, dveřích, ale takhle bez energie nečekám, že to něco udělá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Vault 15 Holly |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 2 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Byla jsem docela potěšená tím, co se mi tady podařilo najít. Vezmu si jeden ze spacáků, taky francouzák, multifunkční kleště i základní opravárenskou sadu. Ten technik už to potřebovat nebude. Naopak abych všechno uložila do batohu, tak už nepočítám s lanem. Ještě chvíli generátor pečlivě studuji, jestli jsem po cestě viděla nějaký díl co by se dal použít k opravě nebo nějaký alternativní. A i kdyby ano, bylo by nám to vlastně k něčemu? Vstupy do dalšího podlaží jsou zasypaný a s tím ani opravený generátor asi nic nezmůže. Zadumaná tedy vyjdu ven abych se podívala kde jsou ostatní. "Našli jste něco? Nebo nahoře v tom domku přespíme a ráno vyrazíme zpátky do Shady Sands?" Zeptám se a na mém hlase je znát zklamání i když jsme to mohli tušit jak dopadneme. Když procházím kolem Johna, všimnu si, že si hraje s nějakým ovladačem a hned mi dojde k čemu ten ovladač je. Nebo je minimálně na stejné frekvenci. Cítím to a když se zaposlouchám, tak jde i slyšet jemné vrnění. Musí to slyšet taky! Podívám se rychle na Johna. "Vypni to!" Šeptnu k němu aby si toho nevšiml ještě někdo další. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 2 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „No dobrá.“ Zakroutím hlavou a hodím ovladač do pytle. Bez tak to nefunguje, nebo jsem si aspoň nevšiml žádných dveří, nebo ventilace co by se spustila. Holly nejspíš jo, takže poslechnu. „No snad brzo najdeme velín, když už jsme tady. Mohla by tam být zbrojnice.“ Pomalu ztrácím naději, že tu ten čip je, ale aspoň můžeme sehnat další vybavení na další pátrání. dokonce doufám, že bychom tu mohly získat informace o tom, kde v hledání pokračovat. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 2 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Když John ovladač vypne a hodí ho zpátky do pytle, s díky se na něj usměji. Na okamžik zapřemýšlím, jestli z něj zkusím ovladač nějak dostat nebo mu prostě nic neříkat, jestli teda něco netuší. "Máš pravdu. Ta šachta vede ještě níž. Jen..." Na malou chvíli se odmlčím. "... nemáme lano." Podívám se ale do jednoho z pokojů. "Co kdyby jsme použili ty prostěradla? Navázali je na sebe." To už vejdu do jednoho z pokojů a zkouším jejich pevnost. Jestli nejsou nějak zteřelý. Pokud ano, hledám další které by mělo vydržet a začnu je navazovat na sebe. "Kolik jich budeme potřebovat?" Zeptám se spíš řečnickou otázkou kdy výšku ke stropu vidím a něco má taky samotnej strop. Prostěradla na jedno další patro by měly stačit dvě, maximálně tři. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, obytné prostory 2 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „Jo co nejvíc.“ Ten nápad s prostěradly se mi líbí, i když lano by bylo jistější. No taky mě napadlo použít kombinézu, ale to až v krajním případě. Máme jiný, vhodnější materiál. Rychle tak znovu obejdu pokoje a z postelí stáhnu prostěradla, když je smotáme a svážeme, mohlo by to chvíli někoho unést. „Jenom doufám, že to tam dosáhne.“ Povídám, když dáváme prostěradla dohromady a tvoříme co nejdelší, ale pevné lano. Musíme se dostat jak dolů, tak potom zase nahoru. Když se nám to podaří, pokud se nám to podaří, tak na víc nečekám a po uvázání zase sešplhám dolů a zase napřed hodím jednu zapálenou světlici.. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Pečlivě si prohlížím vše, okolo čeho se ve velícím centru mihnu. Vždyť výtah už dál nevede a tak je to naše poslední šance něco tady zjistit. Už i na ty krysy bych si zvykla, když se před náma objeví to, co se objeví. Když uvidím toho zmutovanýho tvora, prasečího krysopotkana, zvedne se mi žaludek jako ještě nikdy. Chvílema opravdu myslím, že se i pozvracím a cítím i jak mi obsah žaludku pomalu stoupá, ale naštěstí to udržím. Při boji se jako vždy držím v pozadí a pevně svírám nůž v ruce. Už mě i napadlo, že jestli naše mise bude pokračovat někam dál, do dalších končin tohoto světa mimo Shady Sands, Vault 15 nebo náš Vault 13, pořídím si nějakou mačetu. Nyní však připravena se bránit sleduji jak dopadne boj. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „Co to kurva je?“ Odložím pistoli a nůž, místo toho sejmu ze zad loveckou pušku a bez váhání začnu ostřelovat něco co mi spíš připomíná prase z knížek o zvířátkách, než krysu jakých jsme tu zabili už bez počet. Střílím, snažím se mřít svini na hlavu a přitom si udržuji odstup, prostě ustupuji dozadu a hledám překážky co by stáli mezi mnou a tím tvorem. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago
Prasečí krysopotkan na střelbu reaguje divokým útokem na nejbližší cíl, kterým mu je právě Gal. John se totiž drží pěkně vzadu a preferuje střelbu na větší vzdálenost. Amago nejspíš zůstal někde nahoře, jinak by roli toho co na sebe poutá pozornost plnil on.
|
| |
![]() | Vault 13 Michael Tao |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Možná trochu obdivně, možná překvapeně. Sledovala jsem Gall jak šla na to zvíře do první řady. John jej ostřeloval z větší vzdálenosti. Okem jsem strřelila k výtahové šachtě, kde je Amago. Všechno se seběhlo tak rychle. Byla slyšet střelba, pak křik. Můj vlastní. "Neeee!" Nohy se mi podlamovaly, to když vidím, jak to zvíře rozpáralo Gal hrdlo. Krev se rozstříkla kolem a mě bylo jasné, i když jsem si to v tu chvíli nechtěla připustit, že může přijít to nejhorší. Naštěstí John to zvíře rychle vyřídil a já se vrhla ke Gal. Nedívám se nalevo ani napravo. Padnu na kolena k naší bezpečnostní důstojníci a podepřu ji dlaní hlavu. Vidím to. Je pozdě. Koušu rty aby mi nevyhrkly slzy. A že k tomu je opravdu blízko. Nikdy jsem vlastně neviděla nikoho zemřít násilnou smrtí. Klečím nad Gal a jsem úplně potichu. Neříkám nic. Klečím, dívám se na ni avšak do prázdna. Najednou prudce vstanu abych udělala několik rychlých kroků k Johnovi a rukou ho prudce uhodila do hrudi. "To jsi nemohl bejt rychlejší?!" Potom ho uhodím druhou rukou a znovu, tentokrát už úder slábne aby mi nakonec slzy vyhrkly. "Měl to bejt jenom posranej výlet pro vodní čip. Nic jinýho!" Nakonec Johnovi padnu kolem krku a hlasitě natahuji. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer Osada Shady Sands, venku 8. leden 2162, podvečer, zbývá 115 dní Kydání hnoje je fajn. Taková vysněná práce. A ten výdělek. No jéje. Kdo by si něco takového nepřál. Mam hnůj i za prdelí... Nevadí. Prostě to nějak přečkám a večír si dám kýženou odměnu. Žaludek to zaplnilo a i nějakou tu kačku jsem vydělal. To pravé vzrůšo přijde až k večeru. Zpráva o nájezdnické skupině se šíří vesnicí a vyvolává to nejrůznější smíšené pocity. Já sám nevím co dělat. Pomohl bych, ale mam nutkání stáhnout ocas a zalézt pod nejbližší postel. Nakonec mě ale přemůže možnost vyniknout. Zkusím pomoct. Ale jak ? ....a já idiot si prodal všechnu munici...sakra... Rychlým sprintem přeběhnu vesnici k právě připravujícímu Sethovi a nabídnu mu svou účast. "Sethe... pomůžu...vždycky je dobré mít aspoň o jednoho člověka navíc...ale nemam munici...nemáš něco na víc ?" A se psími očmi mu ukážu svou 10mm s prázdným zásobníkem. Je jasné oč mi jde. A jsem si téměř jistý jeho rozhodnutím. Je to poměrně inteligentní člověk a určitě mu dojde výhoda dalšího ozbrojeného člověka na své straně. Ale kdyby odmítl, své rozhodnutí neměním. Vyslechnu si od něho co mam a patrně počkám jak se co bude vyvíjet. Rozhodně tu nebudu čekat....zkusím něco jiného... Kdyby se strhla potyčka, nezapojuji se přímo. Místo toho se připravuji na obíhání neznámé skupinky, i kdybych měl vyběhnout z města. Odvedení pozornosti spojené s mým tichým krokem je ideální způsob iniciativy. Ale nejdřív se to musí vyhrotit. |
| |
![]() | Vault 13 Vault 13, společenská místnost 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Uplynulo už spoustu let od doby co se lidé poprali jako psi o zbytky surovin které se utvořily v Zemi a nakonec to vyústilo Velkou válkou která spálila celou planetu. A právě proto že tento konec nejspíš někdo předvídal byly vytvořeny Vaulty. Z dočasného řešení se však stalo trvalé protože Vault se stal naším domovem a tím jediným co známe, protože povrch je nebezpečný nejen kvůli radiaci. Nevíme co na nás čeká venku navíc Vault nám až donedávna poskytoval vše potřebné ... První výprava za vodním čipem se asi nezdařila, nevím jak dopadla ta druhá ovšem čas plyne a lidé jsou čím dal nervóznější. Správce říkal že další Vault se nachází poblíž toho našeho a podle jeho propočtů by měla skupina která se tam vydala být na cestě zpět. Pokud se něco nepokazí a pokazit ze může cokoliv. Zrovna je čas večeře a my se sešli ve společenské místnosti u večeře ovšem nálada lidí kolem není právě veselá. Hodně lidí má obavy a napětí narůstá i když se někdo snaží zvednout náladu. Řečnictví nikdy nebyla moje doména, možná kdybych strávil méně času mezi stroji a skripty ovšem na tom co nakonec oba říkali něco bude. Správce brzy vyšle někoho dalšího a bude doufat že se mu bude dařit lépe, otázkou však je kdo to bude? |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Střílím, chci tu potvoru dostat, než se ke mě přiblíží. Kde je Amago? Váhám, na blízko je tu on a ne Gal. Ale všechno jde dost rychle, bestie je mrtvá, ale před tím docela zřídila Gal. Hned mi nedochází, že by Gal mohla být mrtvá. To je něco co jsem si dosud vůbec nepřipouštěl, to že můžeme umřít. Než stihnu cokoliv dalšího, tak mám kolek krku Holly. Nevím moc co dělat, zmůžu se jen na to, že ji obejmu a nechám ji se mi vybrečet na rameni. Samotnému mi není zrovna veselo. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní John nic neříká a jsem za to možná i raději. Chvíli mi to trvá než zvednu hlavu z jeho ramena a podívám se na něj. Pak na Gal, kterak tam nehybně leží a znovu na Johna. Utřu si oči, které mám mokré jako želva. "Musíme to tady dokončit." Pronesu tiše a přistoupím ke Gal abych vysypala její věci z prostěradla, rozvážu jej a Gal přikreji."Jestli to bude jen trošku možný, měli by jsme ji dostat nahoru a pohřbít." Podívám se nahoru do výtahové šachty. Snad ano. Chtělo by to jen navázat zbytek prostěradel, přivázat ji to pod rukama a chlapi by ji tahali nahoru. Teď se ale pustím do podrobného prohledávání velína. Žádné nebezpečí už tady na nás nečíhá a tak si dám záležet. Jdu kousek po kousku, prolízám co jde a taky patrám po nějakém počítači který by se mohl zprovoznit. Opravdu to tady nevypadá že si odneseme vodní čip, ale kde pátrat dal? |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Přikývnu, souhlasím s pohřbem, aspoň to pro ni můžeme udělat když už nic jiného. Teď jenom nepopustit, aby to byla marná smrt. Jak mě Holly pustí a začne z průzkumem, tak se připojím. Opět to tu chci důkladně prohlédnout a uvidíme co objevíme, hlavně chci najít pracovnu Správce, kde by mohla být informace o vodním čipu. Gal momentálně nechám ležet, jenom odtáhnu tu obludu co ji zavalila. Odtáhnu ji kus stranou, za jiných okolností bych uvažoval o tom ji zkusit naporcovat na jídlo, ale na to momentálně vůbec pomyšlení. |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Vault 15 Holly |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Vault 15 John M. Bishop |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vypravěč pro Vault 15 Amago |
| |
![]() | soukromá zpráva od John M. Bishop pro Vault 15 John |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní „Zatracená smůla!!“ Rozčílím se, když můj první objev spočívá v tom, že celá tahle výprava byla naprosto zbytečná. „Jauvajs, kůrva!“ Vzteky kopnu do hromady kamení, až si málem ukopnu palec. Jsem dost naštvaný, Gal je mrtvá a výsledek nula. To vůbec není dobré. Přesto to tu prohledám, aby to nebylo úplně zbytečné. Jako první vyměním ten mizerný pytel za batoh, všechny věci do něj přendám a dám si pozor co kam dávám, aby to bylo dobře po ruce. Knížky zatím nechám ležet, nikdy jsem nebyl na odborné čtení. Líbí se mi tak akorát ta o zbraních a munici, co bych si mohl po večerech prostudovat. Čekám, že knihy budou spíš zajímat Holly, ale kdyby náhodou ne, tak je sbalím taky. Přece to tu nenecháme. Co si vezmu je páčidlo, granáty, dynamit, samopal a všechna munice co tu je. To se může hodit, jenom to musím přerovnat do batohu, i kdyby to mělo znamenat vyházení ručníků a toaletních papírů na zem. Kovová zbroj mě moc nezaujme, navíc věřím, že ji Amago využije spíš než já. Když už tu nemáme co dělat, tak poslední co zbývá je vytáhnout Gal na povrch a tam ji dopřát řádný pohřeb. Rád bych ještě v obytných podlažích sebral pár prostěradel, abychom ti do toho mohli řádně zabalit. Vlastně mě napadá, že taková pohřební hranice by mohla být lepší, než díra v zemi co teď budeme dost blbě kopat. V každém případě jsem připraven opustit Vault 15. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Holly Henderson pro Vault 15 Holly Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Dovednostní body: +2 opravy +7 věda, hackování +5 řečnictví +14 lehké zbraně Perk lvl.3 Léčitel |
| |
![]() | Vault 15 John, Gal, Holly, Amago Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, večer, zbývá 115 dní Když vidím Johna, jak kopne do hromady kamení a pak začne nadávat, i přes celou tu situaci se mi na tváři objeví krátký úsměv. "Je to v prdeli." Pronesu krátce na jeho slova o zatracené smůle. Otočím se za nás, ale chvíli by se ve mě krve nedořezal. "Kde zůstal Amago?" Uvědomím si, že nevidím našeho asiata a je mi divný, ač jsem na něj pořádně slušně řečeno naštvaná, že tady pořád není. Pak už s Johnem sbíráme věci co jsme zde našli. Nevšímám si zbraní, i když jsem si vědoma že v tomhle světě se s něčím musím aspoň trošku naučit a vezmu si veškeré knížky. Tedy knihu první pomoci, knihu přežití v divočině i knížku o zbraních. Přistoupím i k věcem Gal. "Promiň." Řeknu tiše jako kdyby mě měla slyšet. Její věci už ale nebude potřebovat a tak si vezmu její stimpaky. "Můžu si Johne vzít zásobník nebo dva od Gal? Budu se učit střílet." Hlavou mi bleskne vzpomínka jak jsem Johna postřelila. "Pojď." Promluvím k Johnovi. "Tady už nic nezmůžeme. Dostaneme Gal nahoru, pohřbíme a jdeme zpátky do Shady Sands pro Spencera a Natali." Na malou chvíli se odmlčím. "Měli by jsme pak jít dál na jih. Zkusit pátrat jestli není ještě nějakej jinej vodní čip. Nebo další Vault." |
| |
![]() | Vault 15 John, Holly |
| |
![]() | Vault 15 John, Holly Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, velmi časné ráno, zbývá 114 dní Unavená, vyčerpaná, sedím nad hroby kde jsou Gal a Amago. Ještě mlčím a dívám se na čerstvě udusanou hlínu na dvou místech. Ze dřeva jsem udělala provizorní kříže, kdy jsem k sobě nalezené co nejrovnější klacky přivázala kusem rozříznutého prostěradla. Nakonec se podívám k nebi a zhluboka nadechnu. "Musíme Johne náš úkol dokončit. Ať zachráníme ostatní. Aby Gal a Amago nezemřeli nadarmo." Nedívám se na něj, jen mluvím. Od Amaga jsem si vzala dva stimpaky, jednu porci jídla, jeden zásobník a tři kondomy. Měla by to být zhruba půlka věcí. Ostatní podám Johnovi. " Třeba se ti budou hodit." Pronesu když mu dávám tři kusy kondomů. Alespoň touto nepatřičnou poznámkou na chvíli odvedu své myšlenky. "Vyrazíme nebo si chvilku odpočneme před cestou?" |
| |
![]() | Vault 15 John, Holly Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, velmi časné ráno, zbývá 114 dní Pohřbíme Gal i Amaga. Pěkně blbá smrt. Být to jen historka co někdo vypráví, tak se tomu zasměji, ale takhle. S Amagem jsem sice nijak moc nevycházel, ale byl to společník, byl to bojovník. Gal byla vůdkyně. Tohle se nám vůbec nepovedlo. „Už to nemám kam dát.“ Odmítnu, už takhle mám nový batoh dost plný nejrůznějších věcí. Včetně Amagovi kovové zbroje, kterou jsem mu sundal, aby se dal vytáhnout ven z jeskyní, kam spadl. „Nejraději bych odsud vypadl co nejdřív, ale měli bychom se trochu vyspat.“ Fyzicky jsem dost utahaný, psychicky na tom nejsem úplně nejlépe. „Vyspíme se tady v boudě, potom vyrazíme pro Specnra a Nat.“ Navrhnu, nechci ujít pár mil a stavět stan. |
| |
![]() | Vault 15 John, Holly Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, velmi časné ráno, zbývá 114 dní Pokud se mi ještě podaří předkládat věci, vezmu si od Amaga i zbývající zásobníky, stimpaky i kondomy. Chápu Johna, věcí už probral spoustu a člověk nemůže brát vše co najde. Jednoduše to prostě není jak vzít. "Máš pravdu." Zvednu se od hrobů a unaveně mířím přímo do boudy abych si nachytsla jednu z matrací. Spacák naštěstí už mám. "Zajistila bych ještě ty dveře aby nás tady někdo během těch několika hodin nepřekvapil a mohli by jsme spát oba dva." S těmito slovy začnu chystat za dveře nějakou židli s nádobím, když je někdo otevře tak aby spadlo a hned jsme se probudili. A pokud to možnosti dovolí, taky zajistím kliku proti otevření nějakým koštětem. " Těším se zase do normální postele." Promluvim k Johnovi zatímco si chystám spacák. |
| |
![]() | Vault 15 John, Holly Vault 15, velící centrum 8. leden 2162, velmi časné ráno, zbývá 114 dní Sleduji jak Holly zajišťuje dveře a sám s tím pomůžu jak umím, pak si vyberu jednu matraci kde si složím své věci a sundám si novou koženou zbroj. „Nápodobně.“ Odpoví, když si chystám spacák a nějaký polštář. Zbraně si pro případ potřeby připravím po ruce, kdyby se něco stalo nechci je někde zbytečně hledat a říkat si, kde jsou. „Dobrou noc.“ Zhasnu baterku, lehnu si a snažím se usnout. |
| |
![]() | Shady Sands Spencer
Škody po nájezdu jsou celkem malé a pro místní je mnohem horší, že během útoku zmizela Tandi, dcera místního stařešiny. Ale nebyla jediná, mezi nezvěstnými je i Natalia z Vaultu 13, která tu pracovala v nálevně u Stinné slečny jako servírka. Natalia je pryč, jestli byla unesena, nebo utekla není známo. Spolu s ní zmizeli i některé Calianovi zásoby, nicméně jejich zmizení se obecně připisuje nájezdníkům. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Holly ... Spencer |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Holly, Spencer Osada Shady Sands, ráno 8. leden 2162, podvečer, zbývá 111 dní Když dojdeme s Johnem zpět do Shady Sands, mísí se ve mě různé pocity. Ztráta Gal, Amaga, zatím bez vodního čipu, ale zpět v relativním bezpečí. Během dne se dozvíme ale všechno co se odehrálo tady. Nájezdníci, jsme bez Natali! Je pryč taky Tandi a Spencer si vyspravil trošku reputaci. To je dobře. Otec Tandi nabízí odměnu když se najde jeho dcera. Mohli by ti nájezdníci mít i vodní čip z Vaultu 15? To je podle mě otázka co by stála za odpověď. Už je podvečer a já pozvala Johna i Spencera ke Stinné slečně doslova na jedno pivo za zátky, které mám. Zároveň si musím ještě promluvit s Calianem. Necítím se v této roli úplně komfortně, ale řekla jsem nahlas své myšlenky, úvahy a otázky. "Spencere..." Na sucho polknu. "... Nějaká zmutovaná mrcha zabila Gal." Sklopím zrak a mluvím tiše. "Vypadalo to jako nějaký prase křížený s krysou, krtkem a kdo ví čím ještě. Měla to rychle za sebou. Amago si ve Vaultu zlomil vaz." Podívám se na Spencera. "Bylo to tam dole zavalený, opuštěný, byli tam mrtvoli lidí, ale neměli na sobě kombinézy Vaultu. Vodní čip nemáme. Cesta k němu byla pohřbená pod skálou." Na malou chvíli se odmlčím. "Měli by jsme dát vědět naším lidem, že budeme pokračovat v hledání dál." Podívám se tázavě na Johna i Spencera. "Taky by jsme asi měli nabídnout pomoc pro hledání Tandi. Bude tam nejspíš i Natali a možná i vodní čip. Co vy na to?" |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Holly, Spencer Osada Shady Sands, ráno 8. leden 2162, podvečer, zbývá 111 dní Špatné zprávy nechám sdělit Holly, jde ji to lépe než mě. Sám si kladu za vinu co se stalo Gal, Amago byl potom už jen závěr mizerného výletu, ale aspoň nebyl mou vinou. „Měli bychom se ohlásit ve Vautlu 13, říct co jsme zjistili. Třeba nám dá Správce údaje o dalším Vaultu.“ Nejsem proti pátrání po Tandi a Natalii, ale na myslí mám naše poslání. To je důležité. „Doplním si zásoby a myslím, že můžeme rovnou vyrazit.“ Času není nazbyt a nerad bych se tu zdržoval déle než je nutné. Zamířím tedy rovnou za Calianem v naději, že má ještě na prodej výbavu. V lokále jdu rovnou k věci. „Dobrý ráno, pane.“ Pozdravím a sundám si ze zad batoh. „Měl bych tu pár věcí na výměnu, jestli pořád máte nějakou výbavu. Chtěl bych Cestovní batoh, karimatku a cestovní sadu.“ Jdu rovnou k věci, přitom si snažím vzpomenout si co vlastně všechno měl v nabídce. „Můžu nabídnout trochu jiného vybavení.“ Pomalu vybalím věci pro které již nemám využití: Kovovou zbroj, 3x pistole 10mm, 2 x nůž. Jsou to věci co patřili Gal a Amagovi, ale tu už je nepotřebují a v našem úkolu nám jejich prodej pomůže. „Stačí to?“ Optám se. Kdyby nepřidám nějaký ten protijed. Sám jako hlavní zbraň používám loveckou pušku, jako sekundární samopal 10mm a nůž mám v pozdře u kalhot místo vrhací zbraně. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Holly, Spencer Osada Shady Sands 8. leden 2162, ráno, zbývá 111 dní "Krucinál Johne! Ty mě neposloucháš?" Rozohním se když mi odpoví jenom na část toho co jsem řekla a hned ohlásí že je připraven vyrazit do našeho Vaultu. Je ale pravdou to, že mimo zprávu o tom co se děje venku bych si při troše štěstí ještě rozšířit zásoby. Rychle se zvednu za Johnem a dám se taky za Calianem. To už John vybalí svůj úlovek. Ihned k tomu doplním. "Donesla jsem ti ještě co potřebuješ. Kleště, energetický články, šroubovák, opravárenskou sadu, taky rádio pokud bys chtěl. Co mi za to můžeš nabídnout?" Doufám, že má nějaký nový zboží a že mu toho nájezdníci moc nevzali. "Taky se potřebuju něčeho zbavit a něco taky získat." Kouknu na Johna. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Holly, Spencer |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Holly, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 8. leden 2162, ráno, zbývá 111 dní Probírám se nabídkou kterou Calian předložil. "Chtěla bych ten cestovní batoh." Usměji se na něj. "Jen..." Poškrábu se ve vlasech. "Dokázal bys od někoho tady v osadě sehnat lepší pistoli než je tahle?" Kývnu směrem k Johnovým které směnil. "I s nábojema teda. Mohla bych k tomu pak přidat ještě tu svoji. Nebo nějakou naučnou knížku třeba o zbraních." Přemýšlím nahlas co by se mi hodilo a líbilo. "Jestli ne..." Pokrčím rameny. "... pak jen ten cestovní batoh a zbytek kdybys mi dorovnal v zátkách." Na chvilku se podívám po hospodě. "Musíme už zase na cesty." Sklopím zrak k zemi. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Holly, Spencer |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Holly, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 8. leden 2162, ráno, zbývá 111 dní "Co se dá dělat." Utrousím jen, když Calianovi dávám veškeré nářadí a rádio. Na oplátku si beru cestovní batoh a 350 zátek. Jistojistě se budou ještě hodit. "Opatruj se tady. Jestli budeme mít cestu kolem, zastavím se za tebou." Pak už se vrátím ke stolu kde je Spencer. "Tady, určitě ho využiješ." Nabídnu mu svůj původní batoh, který už nebudu potřebovat. "Jestli chceš, je tvůj." Věnuji mladíkovi taky jeden ze svých úsměvů. "Můžeme teda vyrazit?" Podívám se na Johna a Spencera. |
| |
![]() | Shady Sands John M. Bishop, Holly, Spencer Osada Shady Sands, Stinná slečna 8. leden 2162, ráno, zbývá 111 dní Holly se už nestačím omluvit, že jsem nedával moc pozor, když mluvila. Smrt Gal si stále vyčítám, do toho Amago a ještě navíc zmizení Natalie. Potom co dokončím své obchody s Calianem, tak si důkladně přerovnám batoh a zkontroluji zásoby. Těch se mi nedostává, ale už cestou sem jsme se poučili o lovu. „Můžeme.“ Souhlasím, nemá cenu se tu zdržovat víc než je nutné. Spencera bereme sebou, zpět domů do Vaultu 13. |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Spencer, Michael Tao |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Spencer, Michael Tao Vault 13, velicí centrum 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní Byla jsem ráda že vidím zase náš Vault, že jsem doma. Ale to co slyším po cestě ke správci, to mi na klidu nepřidá. Nejenom, že vodní čip stále nemáme, ale na povrch vyplouvá i něco nového. I když zatím nevím o co se jedná. No a nakonec, nemohli bychom fungovat jako Shady Sands? Má to sice své mouchy, jako že se musí bránit nájezdníkům, ale mají svobodu, žijí pod modrým nebem a dýchají čerstvý vzduch. Svoje úvahy nakonec ale potlačím stranou, to když se ocitneme u správce. Rozhlédnu se po ostatních, tedy Johnovi a Spencerovi. Vzala jsem si slovo. Byly jsme ve Vaultu 15. Ale není to nic jiného než ruina. Občas tam asi nějací lidé přespávali, ale bylo to plný mrtvol, zmutovaných zvířat a nefunkčních systémů. Nikdo z mrtvých má sobě ale neměl kombinézu Vaultu. K prostorám kde je čip jsme se nedostali. Cesta tam byla pohřbena pod masivem skály." Když jsem řekla slovo pohřbena, okamžitě se mi vybavila Gal a Amago. " Gal je mrtvá." Hlas mi slábne. Amago taky. Ji zabila jedna z těch zmutovaných bestií a Amago uklouzl na žebříku a zlomil si vaz." Pak už povídám k Shady Sands. "Natali na nás se Spencerem čekali v nedaleké osadě Shady Sands. Žijí tam lidé a mají fungující komunitu. Ale mezitím je přepadli nějací nájezdníci a nejspíš unesli Natali." Zhluboka vydechnu a sklopím zrak. Vím že jsme dělali co jsme mohli. "Tam dál na jih jsou další města. Můžeme pokračovat v pátrání." Svou úvahu že se dá venku žít a že bychom mohli taky si zatím nechám pro sebe. "Venku funguje i obchod, platí se těmahle zátkama." Několik jich ukážu. Co teď? Má otázka nezůstane dlouho myšlenkou. "Co budeme dělat?" Nadechnu se abych znovu promluvila. I když mi správce asi nemusí odpovědět. "Co má náš Vault za další problémy?" |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Spencer, Michael Tao Vault 13, velicí centrum 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní U Správce mluví Holly a já jsem za to jedině rád. Osobně bych mu neřekl nic jiného, jenom bych možná zvolil ostřejší tón a to by nám moc nepomohlo. Těch pár posledních týdnů, co jsem byl ve venkovním světě mě změnilo a ne zrovna málo. „Přesně tak.“ Akorát dodám. „Ale jestli máme jít dál potřebujeme větší podporu, hlavně víc zásob. Ta města na jihu jsou podle všeho dost daleko. Také bychom potřebovaly znát polohu dalších Vaultů.“ Přidám na závěr, nemá cenu odsud odcházet zase s holým zadkem. Dál již jen čekám, co Správce poví ohledně problémů ve Vaultu. |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Spencer, Michael Tao |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Spencer, Michael Tao Vault 13, velicí centrum 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní Podívám se starostlivě na správce. Musím říct, že u nezávidím jeho práci, ale koneckonců ji sám musel přijmout. A jak to vypadá, ne všichni obyvatelé Vaultu jsou úplní svatoušci. "Já jsem připravena udělat co bude v mých silách." Podívám se na Johna a Spencera, pak mi pohled padne na správce. "Je mi líto toho, co se tady děje. Musí to ale pořešit bezpečností důstojník. Nebo tedy její zástupce." Vzpomenu si zase na Gal. "Vezmu si zásoby jaké můžu a vyrazím hledat vodní čip. Spoustu problémů to vyřeší až ho najdeme." Usměju se na správce s nadějí v hlase. "Jdete se mnou?" Zaptám se Johna a Spencera. Něco mi říká, že John naše lidi vš štychu nenechá. Pak se ještě zeptám správce. "Nechtěl by se někdo další vydat s náma? Nebo se mnou?" Ještě vyslechnu jeho odpověď, než se vydám do zbrojnice. Chci najít, pokud to bude jen trochu možné, lepší jednoruční střelnou zbraň než mám teď. A to včetně munice. Kdybych taky po cestě našla nějakou karimatku, zásoby jídla či zapalovač, byla bych vděčná. Z ošetřovny kde jsem pracovala ještě nedávno bych chtěla získat alespoň něco málo. Snad nějaký doktorský kufřík kdyby byl. |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Spencer, Michael Tao Vault 13, velicí centrum 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní „Já jdu!“ Potvrdím své rozhodnutí, mám dojem, že nejít by nakonec znamenalo pomalou smrt žízní ve Vaultu. Víc Správci neříkám a jdu s Holly do nedaleké zbrojnice. „Chceš vyrazit ještě dneska, nebo si tu odpočineme a vyrazíme ráno?“ Optám se po cestě do zbrojnice. Zbrojnici hodlám vybílit, samozřejmě Holly nechám co bude chtít, ale ostatní co uneseme beru sebou. Už jen, abychom to mohly prodat. |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Spencer, Michael Tao |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Spencer, Michael Tao Vault 13, velicí centrum 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní Když John oznámil že jde, byla jsem ráda. A vysloužil si za to vděčný úsměv. "Jen bych se zastavila ještě v obytných kójích pozdravit tátu a šla bych ještě dneska. Jestli ti to teda nevadí." Kdyz dojdeme do zbrojnice, do oka mi padne brokovnice. Vím, pohodlnější bych měla původně zamýšlenou jednoruční zbraň, ale tohle bude na mou případnou obranu daleko účinnější. " Vezmu si Johne tu brokovnici a náboje do ní." Podívám se na něj, zda mu to nevadí. Vím ale, že svou palební sílu má ještě lepší než je tahle zbraň. V ošetřovně vezmu stimpaky i lékařský kufřík. Když už bych chtěla jít za tátou, potkáme Theresu. "Jestli máš Johne teď čas, půjdeme za ní hned?" Pak se na Johna kouknu. "Ale jestli chceš navštívit nějakou z těch svých kočiček, klidně běž a vyslechnu sama co má na srdci." S tou svojí poznámkou k Johnovi se začnu smát. |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Spencer, Michael Tao Vault 13, velicí centrum 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní Nakonec se naše skupina vrátila ovšem nemá dobré zprávy, Vault 15 už zřejmě neplní své účely a velící centrum je pohřbené pod sesuvem kamení. A přišli o dva lidi, jinak mezi oběma Vaulty je nějaká vesnice dokonce zde funguje i nějaká nová měna. Takže radiace venku poklesla na úroveň že je tam možné přežít ... Zaujme mně ty zprávy o nových městech vzhledem k tomu že stará civilizace vzala během Velké války za své. Vím že to je šílené protože nevím co mně venku čeká ovšem oni tam byli a přežili to. Jistě měli štěstí ovšem ... Někteří budou asi myslet že jsme se zbláznil ovšem jak ve mně sílí zvědavost rozhodnu se zajít za Správcem ohledně své žádosti jít ven s Holly a Johnem. Ano venku je možné žít a povrch není neobyvatelný na druhou stranu Vault je náš domov a až se vyřeší ta věc s vodou ... i když ne všichni to tak vidí. Hodně lidí je naštvaných, možná se bojí že Vault přesluhuje že jeho úkolem bylo jen přečkat následky Velké války ... A také sejdu s Theresou jsem zvědavý co má pro nás za důležité věci, bude se probírat tato neúspěšná výprava nebo zloděj vody? |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Michael Tao Vault 13, velicí centrum 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní „Jen ber.“ Souhlasím, já sbalím pistole, náboje, nože, dva obušky a cestovní sadu, pokud ji Holly nechce. Jednu už mám, ale hodí se k táboření v pustině. Většinu věcí beru více méně, abychom měly co na výměnu až někam dorazíme. „No můžeme, ale dal bych si konečně slušný oběd a taky nafasoval zásoby na cestu ať nemusíme žrát krysy.“ V podstatě souhlasím, ale taky mám celkem hlad a byla by škoda nevyužít kantýnu Vaultu. Rovněž se hodlám trochu upravit v koupelně svého pokoje a udělat ze sebe zase jednou člověka. Návštěva toalety, rychlá sprcha, třebas jen sonická. Prostě si před odchodem dopřát trochu pohodlí, i když je to plýtvání zdroji Vaultu. |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Michael Tao |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Michael Tao Vault 13, obytné podlaží 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní Konečně se cítím zase jako člověk, jsem umytý, oholený, upravený tak jako už dlouho ne. Zkrátka fešák a lamač dívčích srdcí, na sobě mám čistou kombinézu Vaultu 13 a na ní připevněné všechny části kožené zbroje. V pouzdře u pasu mám samopal ráže 10mm, na zádech batoh s výstrojí, na popruhu přes rameno loveckou pušku a v pouzdře zbroje nůž jakožto zálohu. V patřičným prostorách zbroje mám zásobníky do obou zbraní připravené k použití, zkrátka vypadám jako drsňák, i když do něho mám ve skutečnosti daleko. U Theresy vyprávím o naší cestě, o Shady Sands a nebezpečné výpravě do Vaultu 15. Občas něco vynechám, občas něco zveličím. „Není tam bezpečno, zvlášť takhle v zimě. Je tam zima a mráz.“ Dá se říci, že ji chci odradit od ukvapeného opuštění Vaultu 13, nemyslím si totiž, že by tam naši lidé přežili delší dobu. |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Michael Tao Vault 13, obytné podlaží 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní Rychlá zastávka v kantýně, rychlá zastávka doma pozdravit svýho tátu. Rychlá sprcha a čistá kombinéza našeho vaultu. Když se znovu potkám s Johnem, kromě kombinézy a pevných bot na výšlap v pustině mám na sobě ještě koženou bundu. Velký baťoh se všema věcma na zádech a v dosahu své pravé ruky připevněnou brokovnici. Když Johna vidím, chvíli na něj koukám. Sluší ti to. Netrvá to ale dlouho a sejdeme se s Theresou. Tiše naslouchám jejím slovům a prohlížím si všechny přítomné zatímco John povídá náš příběh. Všechno odkývu a nakonec doplním ještě jeho slova. "A do toho všeho ty zmutovaný zvířata, který na vás bez lítosti zaútočí jen vás uvidí." Přejede mi mráz po zádech a zakroutím hlavou ze strany na stranu. Sice mě tahle myšlenka taky napadla, že by lidé mohli žít mimo vault, ale nyní na to pravděpodobně ještě nejsou připraveni. "John a já musíme jít dál hledat vodní čip. Pokusíme se ho donést aby jsme mohli být všichni dál tady v bezpečí. Snad..." Podívám se na Johna a nevím jestli se mnou bude úplně souhlasit. "...snad pokud by někdo z vás chtěl, mohl by se k nám jeden, dva lidi přidat. Pár šikovných rukou by se nám určitě hodilo." |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Michael Tao Vault 13, obytné podlaží 8. leden 2162, dopoledne, zbývá 108 dní S Holly naprosto souhlasím a nebojím se to dát najevo. Tady ve Vaultu máme všechno co je třeba, když tedy neodejde vodní čip. Máme tady pohodlné postele, teplou vodu, elektřinu. Luxus jaký si lidi venku neumí ani představit. „Přesně tak, jak najdeme vodní čip, tak bude spousta problémů vyřešená. Krom toho je venku zima a ještě pár měsíců bude, je to jako vlézt si mrazáku a žít tam.“ Trochu zveličuji, ale zase ne o moc. Poslední co teď Vault potřebuje jsou další lidé venku, co si odnesou mnoho ze zbývajících zásob. |
| |
![]() | Vault 13 John M. Bishop, Holly, Michael Tao |
| |
![]() | Fallout: Kapitola I Po necelých dvou týdnech cestování se John M. Bishop, Specner a lékařka Holly opět vrátili do Vaultu 13, aby přinesli zprávy o zničení Vaultu 15. |