Prolog

Svatá říše Alderánská

Bylo, nebylo. Za sedmero horami a sedmero řekami se rozkládá jedna velká, bohatá a silná říše, kterou místní znají jako Svatou říši Alderánskou. V této krásné zemi jsou si všichni v očích zákona všichni rovni, i když někteří jsou si rovnější než jiní, ale to už tak bývá.

Říše je to skutečně veliká a zahrnuje v sobě bezpočet různých ras, druhů a kultur, které si za posledních sto let podrobil a připojila je sobě ve jménu Nebeského otce. Není tedy divu, že to v mnoha končinách této říše vře…i když se o tom ve slušné a počestné společnosti nemluví.

Svaté město Rillanon, hlavní město

Svatá říše Alderánská

Kultura, zvyky, tradice

Alderánská říše je obrovská a rozmanitá, mnoho provincií má svá specifika, nicméně řada věcí platí v rámci celé říše. Společnost Říše je značně patriarchální, i když to je znát především ve vyšších kruzích, sprostý lid takové malichernosti zase tolik neřeší. Zkrátka rozhodně nelze očekávat nějakou rovnoprávnost.

Celá společnost je silně věřící. Státním náboženstvím je Víra v Nebeské otce , kterou zaštiťuje Církev Nebeského Otce (CNO), jež má své hlavní sídlo v hlavním městě Rillanonu. Toto vyznání se dá nejlépe přirovnat ke křesťanství.

Církev toho hlásá mnoho a ovlivňuje tak život věřících mas, i když se vždy najdou lidé, kteří ne všechno berou tak vážně jak církev hlásá. V mnoha věcech církev vychází z nejrůznějších tradic a kulturních zvyklostí, které jenom upřesňuje, lehce upravuje a přizpůsobuje tomu co se jí zrovna hodí.

Ta například zapovídá předmanželský, či mimomanželský sex – ostatně do svateb mladí snoubenci nikdy neměli moc co mluvit a museli respektovat vůli hlavy rodiny. Také hlásá chudobu sprostého lidu jako cestu k vykoupení v dalším životě. Církev je rovněž proti hygieně, aneb špínou a odříkáním k duchovnímu očištění – tento bod je dodržován především ve šlechtických kruzích, zatímco prostý lid se v řekách či rybnících myje pravidelněji.

Osobní hygiena není něčím co by bylo v rámci Říše nějak rozšířeno. Nicméně v hlavním městě se začíná prosazovat nový styl, který by se dal přirovnat k Renesanci, a tak se situace pomalu zlepšuje – vznikají kanalizace a už se odpad nehází z oken. Venkovu takový luxus není příliš dopřáván, i když i zde se místy najdou nějaké ty lázně – většinou slušné a poctivé, i když některé mají pověst spíše bordelu a nevěstince.

Magie a mágové existují, o tom nikdo nepochybuje. Pravdou ovšem je, že se vzestupem CNO to nemají mágové úplně snadné. Čarodějnické procesy a inkvizice nejsou ničím zvláštním, i když těžko říct, kolik z obětí inkvizičních procesů je skutečnými čarodějníky. Po světě je roztroušeno mnoho magicky nadaných jedinců, kteří mohou padnout do spárů inkvizice. Jak se tomu vyhnout, je členství v Císařské Kabale, což je takové shromáždění mocných mágů, sloužících vůli Císaře (krom vlastních zájmů).

Císařská Kabala je organice tvořená magicky nadanými jedinci, pod přímou kontrolou Císaře. Jemu tato organizace slouží jako osobní stráž a také jako protiváha CNO. Ke Kabale se někteří magicky nadaní jedinci přidávají dobrovolně, pro jiné, ty obzvláště nadané je členství povinné (mají na výběr buď Kabalu, nebo Kolonii).

Ač se Kabala může na první pohled jevit jako jednotná organizace, opak je pravdou. V rámci Kabaly je mnoho nejrůznějších mocenských uskupení, které spolu soupeří o moc. Mezi mnoha členy panuje značná rivalita a intriky. I když se na všichni na venek tváří jako velká spokojená rodina.

Magie

Runy a svitky

Magii run a svitků by skutečný mistr magie, za Magii považoval jenom žertem. Z pohledu mágů se jedná něco, co je jen o málo více, než kabaretní triky pouťových kouzelníků, jejichž umění spočívá v tahání králíků z klobouku. Se skutečnou magií, která je spíše uměním, než souborem nějakých pouček a postupů to totiž nemá nic společného.

Magické svitky a runy jsou v zásadě předměty do kterých nějaký mág vložil svoji moc a konkrétní kouzlo. Obvykle je to kouzlo napsáno runovým písmem, jehož znalost je nezbytnou podmínkou pro používání těchto předmětů.

Držitel takového svitku, nebo runy nemusí být nadán skutečnou mocí, stačí mu jen mít znalosti jak předměty využít. Tedy musí umět číst RUNOVÉ PÍSMO. Potom mu stačí onen předmět aktivovat a využít kouzlo co je v něm ukryté. Obvykle nejde o složitá kouzla, vlastně jde většinou o kouzla velice jednoduchá a přímočará, taková, která obvykle zvládne i student prvního ročníku magických umění.

K seslání těchto kouzel není třeba magická jiskra, nebo magická energie. Nicméně seslání není zadarmo, stojí to fyzické síly. Používání těchto kouzel člověka fyzicky vyčerpává. Rozdíl mezi svitkem a runou je v tom, že svitek je jednorázový a použitím je zničen. Runy naopak vydrží neomezené používání, ale zase nejsou ničím laciným.

Běžně známé minihry

Minihry jsou pouze herní vsuvkou a nemají sloužit jako hlavní zdroj příjmu. Nicméně s trochou štěstí mohou pomoci do začátku. Existuje celá řada soupeřů, které lze využít pro ukrácení dlouhé chvíle. Většina jich hraje pouze o nevýznamné drobné, pokud chce někdo větší výdělek, tak by měl vyhledat speciální hazardní hráče co jsou ochotni hrát o vyšší částky.

Hraje se za pomoci Andorských kostek. Jakékoliv možné podvody jsou čistě jen RP záležitostí. Ano v některých hrách, kde hrají roli i statistiky je možné své šance zvýšit různými stimulanty. Co je možné hrát:

Hra v kostky
Pravidla jsou velmi jednoduchá. Hází se Andorskými kostkami 2k6, vyšší součet vyhrává, jakýkoliv pár přebíjí součet a vyšší pár přebíjí nižší. Je možné si vybrat mezi rychlou hrou s jedním kolem, nebo hrou na dvě ze tří vítězných. Profíci o vyšší sázky hrají zásadně variantu dvě ze tří vítězných.

Páka. Přetlačovaná.
Základem hry je modifikátor síly + hod 1k6 vyšší hodnota vyhrává. Jasnou výhodu zde mají silné postavy, i když samotná síla vítězství nezaručuje.

Pijanská soutěž
Základem hry je modifikátor odolnosti + hod 1k6 vyšší hodnota vyhrává. Jasnou výhodu zde mají odolné postavy, i když samotná odolnost vítězství nezaručuje.

Vedlejším účinkem této soutěže stav těžké opilosti a následky s tím spojené. Také je nutné mít dostatek vhodného, soutěžního alkoholu. Oba soupeři dostávají nalito ze stejné lahve.

Souboj či rvačka
Bojuje se zásadně beze zbrojí na základě výzvy. Je možné bojovat beze zbraní, nebo se zvolenými cvičnými zbraněmi. Dle dohody, soupeři mívají stejné či podobné zbraně.

Tento event se hodnotí boj. O vítězi rozhoduje bojový skill a hod 3k%. V boji je velmi důležitý skill, hody slouží pro vnesení prvku štěstěny a náhody, ale nelze na ně spoléhat. Ani vysoké hody nezaručují vítězství v boji.

Do her je vždy třeba něco vsadit. Mohou to být peníze, movité věci, nebo služby. Vítěz získává výhru automaticky, platbě se nelze nijak vyhnout. Pro jednoduchost, není třeba řešit vlastnictví kostek. Dá se říct, že to jedna z mála věcí, kterou může mít u sebe každý. V inventáři se tato položka nijak neprojevuje.

V této nejsou pro jednoduchost požívány skilly a atributy, ale jde především o RP a popis. Alchymistické produkty mohou v rámci RP značně navýšit co je třeba.

Finance a majetek

Rozlišujeme tyto mince:

Měděné mince: Grešle, Haléře (Poměr: 10 na 1 stříbrný)
*Běžné na venkově mezi prostým lidem. Drobné útraty v hospodě, jídlo a podobně.

Stříbrné mince: Groše, Tolary (Poměr: 10 na 1 zlatý)
*Nejběžnější mince. Používané na venkově bohatšími sedláky, ve městech i ve šlechtických kruzích.

Zlaté mince: Dukáty, Krejcary (Hodnota: 1zl za 10 st, nebo 1zl za 100 md)
*Velmi vzácné mince. Mezi prostým lidem skoro nejsou. Užívají se především mezi šlechtici, velmi bohatými měšťany apod.

Pro jednoduchost, bych většinu případné kořisti a dalších věcí co nemají jiné, než obchodní využití evidoval jenom jako peníze. Nerad bych nás zatěžoval více různými předměty, než je nezbytně nutné.

Rozdělení mincí podle hodnoty by mělo sloužit hlavně pro RP účely, koneckonců v hospodě někde na vesnici nebudeš platit pivo za 2md celím 1zl na což by ti třeba nemusel mít kdo vrátit. Osobně myslím, že v určité fázi hry přestanou být peníze důležité a nebudou hrát moc roly pro další pokračování.

Kapitola I.

Domove, sladký domove

Rodinný statek, kdesi v Alderánské říši

Rodinný statek

1. Duben, roku 1 080, dopoledne
Rodinný statek, Alderánská říše, říšská provincie

Tvůj otec je mrtev, to je věc se kterou se snažíš vyrovnat posledních čtrnáct dní. Právě tolik časy uplynulo od chvíle, kdy jsi ho našla na poli zavaleného vozem, kterému praskla oj. Byla to zkrátka nehoda, obyčejná, hloubá nehoda při obdělávání půdy, která se prostě občas stává. Bohužel nikde v okolí tehdy nebyl žádný nádeník, co by otci mohl rychle pomoci, ostatně otec žádné nádeníky ani čeledíny v posledních letech nechtěl. Říkal, že je to líná pakáž a že všechno zvládne nejlépe sám, nebo s tebou.

Následoval tradiční pohřeb, kněz dal tvému otci poslední pomazání, pronesl nad jeho tělem pár cizích slov a bylo to. Dle onoho kněze je nyní otec na lepším místě a není třeba nad ním truchlit a je tomu skutečně tak – tvůj otec se nepochybně opět shledal s tvojí matkou v Království nebeském, kde se k nim připojíš až tvá životní dráha nadejde svého konce.

Ale nyní je třeba řešit praktické záležitosti.

Rodinný statek, kdesi v Alderánské říši

Jakožto jediná příbuzná svého otce jsi po jeho smrti zdědila jeho statek a veškerý další majetek a spolu s tím i odpovědnost za jeho správu, údržbu, prosperitu a samozřejmě za odvádění řádných daní.

Na statku jsi strávila celý život, víš jak to tu chodí a co je třeba. Také víš, jak náročná a těžká je to práce...obstarat hospodářská zvířata, postarat se o pole, aby neležela ladem, udržovat stavení. No je té práce mnoho a mnoho jí je fyzicky náročné, dá se říci, že skoro nad tvé síly. Ale no možná by jsi to zvládla.

Dále jsi zjistila, že statek je zatížen nějakými dluhy z let, kdy se příliš nedařilo. Ty nejsou nijak vysoké a tvůj otec je zvládal splácet. Větší problém je, otec po sobě nezanechal žádné úspory. Jen svůj rodinný klenot v podobě jeho Dlouhého meče z modré oceli z dob jeho kariéry u vojska a stříbrný medailonek po matce, no pak ještě pár obyčejných drobností.

Také jsi našla list pergamenu s voskovou pečetí, s insigniemi místního šlechtického pána. Matně si vzpomínáš, že list přišel asi před měsícem a otec se nad jeho obsahem nemálo rozčiloval.

Rodinný statek

1. Duben, roku 1 080, dopoledne
Rodinný statek, Alderánská říše, říšská provincie

Je docela možné, že někde na statku, nejspíše v otcově soukromé truhlici by mohla být ukrytá i jeho a matčina stará vojenská výstroj a výzbroj, koneckonců se svojí vojenskou minulostí nijak netajil a toto by dávalo smysl. Vlastně se dá říci, že rodiče byly velice úspěšnými dobrodruhy, alespoň podle jejich divokých historek z mládí.

Dopis je napsán úhledným písmem, je podepsán Jonathanem Orwellem, což je velkostatkář jehož pozemky sousedí s vašimi, jenom jim místy chybí přístup k vodě, která je na vašich pozemcích. Jonathan Orwell má rovněž šlechtický titul a v kraji působí jako zástupce vrchnosti, nicméně je pravděpodobné, že dopis napsal jeden z jeho úředníků.

Rodinný statek

1. Duben, roku 1 080, odpoledne
Rodinný statek, Alderánská říše, říšská provincie

Život dobrodruha nezní špatně, alespoň z vyprávění rodičů se zdá být ideální. Člověk procestuje a pozná svět, zažije spoustu vzrušujících dobrodružství, udělá mnoho dobrých skutků a když ho takový život omrzí, či když najde pravou lásku, tak se někde usadí. To je zkrátka splněný sen.

Jonathan Orwell, velkostatkář, šlechtic, velkomožný pán

Cesta do vsi a k sídlu velkomožného pána není nejkratší a zabere nějakou tu hodinku, během cesty se slunce přehoupne přes poledne a krátce po běžném čase oběda konečně dorazíš k velké usedlosti, kde by se měl zdržovat autor listu, či nějaký jeho zástupce.

„Copak vás přivádí, mladá slečno?“ Zeptá se nějaký čeledín u dveří, aby tě následně mohl ohlásit a uvést u místního pána – Jonathana Orwella.

Rodinný statek

1. Duben, roku 1 080, odpoledne
Rodinný statek, Alderánská říše, říšská provincie

Jonathan Orwell si tě přeměří od hlavy až k patě, přičemž se lehce usměje jak si uvědomí odkud tě vlastně zná. Jak si uvědomí tvoji podobu s tvojí matkou, jež znal řekněme velice dobře a nyní se na okamžik zamyslel, jaké by to bylo poznat obdobným způsobem i tebe. Samozřejmě až takové podrobnosti z jeho tváře vyčíst nedokážeš, zvlášť, když tvoji pozornost odvádí jeho zvláštně udržovaný vous.

„Ach ano, tohle to.“ Přejede pohledem celé psaní, aby si osvěžil paměť. „Slyšel jsme, že starý Brok umřel. Upřímnou soustrast.“ Zní upřímně. „Chtěl jsem někoho poslat, až skončí období truchlení připomenout tuto nabídku.“ Pokračuje s náznakem smutku. Ve skutečnosti má ovšem radost, Brok by mu to nikdy neprodal a nyní po jeho smrti konečně může dostat po čem touží a možná i něco navíc, ale o tom ty samozřejmě nic nevíš.

„Jestli s nabídkou souhlasíš, můžeme rovnou podepsat patřičnou smlouvu o převodu majetku.“ Vytáhne ze šuplíku další list pergamenu, hustě popsaný úhledným písmem. Ten má pravděpodobně všechny náležitosti a jasně říká jakého majetku se obchod týká a co za něj náleží. Jedinou otázkou, kterou zbývá ve smlouvě vyřešit, je tvá další úloha na statku, na což tě Jonathan Orwell taktně upozorní.

V zásadě ti naznačí dvě možnosti, buď se můžeš upsat do jeho služeb jako selka a dál pracovat na statku, který ti již nebude patřit. Nebo se můžeš sbalit, odejít s penězi kam se ti jen bude chtít a již se více nevrátit.

Rodinný statek

1. Duben, roku 1 080, odpoledne
Rodinný statek, Alderánská říše, říšská provincie

„To není na škodu.“ Usměje se a ukáže ti, kde to podepsat. Zároveň připraví pořádnou truhlici s penězi. Na má celých 20 kilogramů a obsahuje rovných 500 stříbrných grošů, je to malé jmění, které se zdá být až neuvěřitelné. Někdo by mohl říci, že je to dost peněz do konce života a možná by měl pravdu, kdyby šlo o prostý, skromný život na venkově.

„Zítra k vám pošlu lidi, aby převzali hospodářství.“ Termín do kdy se máš vystěhovat nezmiňuje, nespěchá na to, koneckonců co pro něho znamená pár dní když dostane co chce. Tlačit na to by mu jen poškodilo reputaci v kraji a to za těch případných pár dní nestojí. „Jestli je to na tebe těžké, někdo ti s tím pomůže.“ Zmíní ohledně truhlice, kterou sice uneseš, ale až na statek se celkem pronese.

Je zřejmé, že na statek se dnes vrátíš až k pozdnímu odpoledni, dost času se sbalit a připravit se na odchod za dobrodružstvím. Dokonce si můžeš doma vzít i koně, je to sice jen stará herka, ale co na tom. Zatím nikdy nezklamal.

Rodinný statek

2. Duben, roku 1 080, dopoledne
Rodinný statek, Alderánská říše, říšská provincie

Pomalu a pečlivě si balíš, vše o čem soudíš, že se ti bude hodit. Je to hodně praktických věcí, co běžně potřebuješ na statku k vlastní potřebě, tak to není ni tak obtížné a co na statku není, nebo se později ukáže jako potřebné, to si jednoduše koupíš. Peněz máš ostatně dost, i když se neprakticky pronesou.

Dalšího dne zrána na statek přicházejí lidé pána Jonathana, aby přebrali hospodářství a pustili se do práce. Je potřeba obstarat zvířata, postarat se o pole, úrodu a tak dále a tak dále. Do večera budou mít pánové co dělat, ale tebe se to již netýká. Na svém věrném oři se vydáváš vstříc dalšímu osudu…

Kapitola II.

Dalekáť cesta má!

Městečko Ymir

1. srpen, roku 1 080, dopoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Z domu jsi vyrazila bez konkrétního cíle, no tvá cesta je sama o sobě cílem a osud tě nepochybně nakonec zavede tam, kde tě bude třeba. Během pár dní tak rychle poznáš blízké okolí rodného statku, okolní vesnice, města a městečka, seznámíš se s pár místními zvyklostmi, které třebas nejsou úplně všude známé. Nikde žádná práce, co by stála za tvoji pozornost, za námahu.

Cestuješ dál, cestuješ od města k městu od vesnice k vesnici. Pomáháš lidem, občas někdo nemohoucí potřebuje něco vyzvednout, tuhle nějaká mladá vdova s malým dítkem potřebuje obstarat pár bylinek na louce, tuhle někdo potřebuje tu či onu drobnost. Pomáháš, odměnou ti je pár symbolických drobných, miska nějakého prostého pokrmu, milý úsměv prostých lidí a samozřejmě vyjádření jejich vděčnosti. Ano konáš dobré skutky, co tě mnoho nestojí a ani tě příliš nezdržují, ale není to nic pořádného, co by zásadně změnilo tvůj život.

Cestuješ, občas si musíš doplnit zásoby, koupit něco nového jako náhradu za opotřebované, nebo něco vyměnit. Když to jde, tak bydlíš v lepších hostincích, takových těch, kde se schází počestná střední vrstva obchodníků, řemeslníků či statkářů. Vyhýbáš se takovým těm pajzlům, kde se obvykle schází nejnižší vrstvy, jako jsou děvky, žebráci, tuláci, násilníci….místům co už z dálky smrdí potem a močí. To není nic pro tebe.

Až o několik týdnů později si začínáš uvědomovat, že se tvé finance značně tenčí, že i ten živit toho koníka je docela nákladné. Však on denně spořádá otrub tak za groš, někdy i dva. Ani jeho ustájení u hostince není úplně zadarmo. No peníze ubývají, rychlím tempem a o pořádnou práci ne a ne zavadit, buď je pod tvoji úroveň, nebo odměna za ni nestojí za to riziko a čas.

Cestuješ dál, jaro dávno minulu, léto je v plném proudu. Práce je všude dostatek, ale je to práce na polí či s dobytkem, nic pro hrdinu toužícího po slávě, ale prý se v pohraničí něco děje, tak snad tam bude příležitost. A právě to tě koncem srpna dovedlo až do malého zapadlého městečka jméne Ymir.

Zájezdní hostinec "U Kozí brady" na okraji města Ymir

Nyní je další krásný letní den, kdy je venku vedro na padnutí a obloha je bez jediného mráčku. Zkrátka je to krásný den, který je ještě lepší, neboť jsi dorazila do malého městečka Ymir a velmi rychle jsi našla zájezdní hostinec, kde je možné se ubytovat, ustájit koně a dobře se najíst.

V kapse máš stále tak sto grošů, takže rozhodně nestrádáš a můžeš si to pohodlně dovolit. No alespoň na nějaký čas. Nocleh s ustájením a lepším jídlem tě nevyjde na víc jak pět grošů za den, včetně péče o koně a možnosti se vykoupat.

„Nebuď prašná cestičko.
Hodná děvčica teď tebou jde,
chce poznat svět maličko.

Před naší, za naší,
cesta má ať nepráší, hej!“

Městečko Ymir

Vejdeš do hostince a hned tě udeří takový ten klasický hluk naspané hospody, je tu slyšet nepřeberné množství hlasů a dalších zvuků tolik typických pro takováto místa. Vzduch je prosycen vůní nejrůznější pokrmů. což naznačuje, že místní kuchyně nebude nijak špatná.

Už od pohledu zvnějšku se dá odhadovat, že je to velký hostinec a jeho interiér tento dojem jenom potvrzuje. V přízemí je hlavní jídelní sál, kde je nejvíce lidí, pak tu je nepochybně nějaké zázemí jako kuchyně, či skladiště a dokonce i pár lepších hospodských pokojů. Další pokoje jsou v patře, kde je rovněž místo k sezení u jídla a nějakého toho piva.

Interiér hostince "U Kozí brady"

Jelikož se blíží čas oběda, je tu dost plno. na první pohled je většina hostí z lepší společnosti, dají se odhadovat na obchodníky, řemeslníky, potulné bardy a další jedince co nemají úplně hluboko do kapsy. Mezi stoly se proplétá hned několik servírek ve slušných, i když trochu více odhalujících šatech a pravidelně při své práci piští, jak je občas někdo plácne či si sáhne. I když ty sama již víš, že je to mnohdy nacvičené chování, kdy tyhle dámy většinu toho už ani nevnímají.

Za barem stojí muž jako hora, je to sám majitel a provozovatel tohoto místa, co se osobně věnuje vytáčení piva a přípravě dalších objednávek před tím, než jsou dopraveny ke stolům. Tento muž si s hosty i povídá, nebo spíše poslouchá jejich historky a občas na to něco málo odpoví. Zkrátka působí celkem sympaticky.

Hostinský Calian

Městečko Ymir

Calian si tě prohlédne od hlavy až k patě, něco v jeho pohledu připomíná pana Orwella, když tě vyprovázel pohledem ze dveří. Dá se to považovat za uznalý pohled, téměř přátelský, aby si v tom viděla něco víc, ti chybí určité zkušenosti.

„Buď pozdraven.“ Roztáhne se na tváři hostinského úsměv, když ti odpovídá a už ti čepuje jedno pivo, přitom kývne na někoho na druhém konci stolu a ten mu na znamení odpoví jiným, ale to ty samozřejmě nepostřehneš a i kdyby ano, těžko můžeš odhadovat co to asi znamená.

„Mám volný poslední, dneska se uvolnil. Je hned tady v přízemí, ale má vlastní koupelnu s kádí. Koupel je v ceně pokoje, stejně tak snídaně po ránu. Stojí 3 groše za noc, pět, pokud je třeba ustájit koně.“ Oznámí ti svoji cenu, není to nejlevnější, ale zase se to příliš neliší od cen co jsi za podobné služby platila dříve. „Jak dlouho se zdržíte?“ Optá se na závěr, v těchto hostincích není neobvyklé zůstat i delší dobu, předem zaplatit jen pár dní a zbytek doplatit až při konečném odjezdu z města.

Městečko Ymir

1. srpen, roku 1 080, dopoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Calian tě odkáže ke stolu, kde je ještě místo s tím, že ti to brzy někdo přinese. Samozřejmě si nechá zaplatit první tři dny, tedy patnáct grošů s tím, že zbytek mu doplatíš až budeš odjíždět. Není to poprvé, co se setkáváš s praxí, kdy ti bude finální účet vystaven až při odjezdu, takže v tom nevidíš nic zvláštního.

Dá se říci, že hospodští v těchto lepších podnicích se příliš neobávají toho, že by někdo utekl bez placení. Přece jen většině jejich běžných hostí to nestojí za ty případné problémy, které by z toho mohly mít.

Jak jsi u stolu, tak se jen o chvíli později můžeš začít ládovat nějakou tou místní specialitou, pivem a pečivem. Času máš dost, nikdo tě nehoní. Věci si klidně můžeš odložit do pokoje, který ti Calian na požádání ukáže a od kterého ti předá klíče.

Na prohlídku města máš celé odpoledne....

Městečko Ymir

1. srpen, roku 1 080, odpoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Po obědě máš možnost si projít město a to jak předměstí, tak vnitřní, hradbou chráněnou část města.Dá se říci, že ono město není kdo ví jak velké, přesto jeho důkladnější průzkum může nějaký ten den zabrat. Krom toho je v okolí množství vesnic a zemědělských usedlostí, kde rovněž může být nějaká práce.

Do večera si tak uděláš nějakou představu o městě, je tu náměstí, kolem kterého mají své domy a obchody nejrůznější řemeslníci a kupci a lze u nich pořídit téměř vše, když má člověk čím zaplatit. Také tu je několik dalších hospod, ale buď jde o takové hospůdky bez ubytování, nebo nemají možnost ustájení koně, nebo jsou třeba plné hostů.

Práce pro dobrodruha ve městě mnoho není, nebo se to tak aspoň zdá. Ano na vývěsní tabuly před radnicí je hned několik poptávek:

Místní hrobař vykupuje džbány psího sádla, platí 2 groše za kus.
Místní koželuh poptává surové kůže, platí 2 groše za kus.
Jeden z místních sedláků shání levně nový pluh.
Jeden z místních sedláků nabízí koťata.

Asi tak se dá shrnout nabídka zakázek v tomto městě, ale to zdaleka neznamená, že je to všechno. Ostatně většina lidí neumí číst ani psát, takže zprávy o dalších zakázkách se mohou šířit ústně a třeba mezi tím bude i něco pro tebe.

Městečko Ymir

1. srpen, roku 1 080, večer
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Do hostince se vrátíš až k večeru, je to tam je o něco málo narvané, než odpoledne a zdá se, že tam panuje celkem veselá nálada.

Také si můžeš lépe prohlédnout svůj pokoj, ten je tvořen dvěma místnostmi. Ta větší je zařízena celkem útulně k přespání a odkládání věcí, je tam pohodlná postel, skříň na věci a nožní stolek s olejovou lampou. Druhá místnost je vybavena jakou koupelna, jde v zásadě jen o dřevěnou káď vystlanou plátnem a plnou teplé vody a nějakými bylinkami.

V koupelně je rovněž okno, kudy do ní proudí vzduch a trochu světla, také je vybavena malými vrátky, kterými lze prostrčit nějaký žlab pro napuštění kádě vodou ze studny na dvoře, nebo teplou vodou z kuchyně. Nikdo se tak nemusí tahat s vědry přímo přes pokoj.

Calian ti jen při návratu oznámí, že máš lázeň připravenou. Jaká milá pozornost od něj, co jiného by se za tím mohlo skrývat?

Městečko Ymir

1. srpen, roku 1 080, večer
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

V koupelně je na stěně rovněž velké zrcadlo, před kterým se můžeš kdykoliv upravit k libosti. Rovněž tu je nějaký odkládací stoleček na nejrůznější drobnosti, no je to spíš stolička sloužící k mnoha účelům.

Koupelna poskytuje mnoho soukromí, zvuky z hostince sem doléhají jenom velmi tlumení, stejně tak ze dvora toho mnoho slyšet není. To je celkem změna oproti ruchu v lokále, či na chodbách, nebo v patře.

Mezitím...v úkrytu mezi zdmi

„Dobrá volba.“ Zašeptá Calian téměř neslyšně, když stojí ve speciálním výklenku mezi stěnami, který mu umožňuje sledovat tě při koupání. Další jeho kumpán, ten co mu v baru přikyvoval, jenom přikývne a rovněž se věnuje tvému sledování. No a nejspíš je tu i pár dalších.

Pánové tě sledují, občas trochu funí, nebo zhluboka dýchají, ale až k tobě to nemá šanci dolehnout. Že by mohly být odhaleni je nepravděpodobné, tlumené zvuky z hostince spolehlivě přehluší jejich případné funění a nic hlasitějšího se neodváží ze sebe vydat. Že by mohly být zahlédnuti skrze díry ve zdi je rovněž nepravděpodobné, ty jsou dobře maskované, navíc je osvětlení koupelny zařízeno tak, že je osvětlena především lázeň, či zrcadlo. V rozích a u stěn je v lepším případě šero, nebo rovnou tma.

Calian je spokojen, jeho vedlejší obchodní činnost mu vynáší docela dobře ... tedy to, že nechává své prověřené VIP zákazníky se za úplatu dívat. Ale proč ne, tohle mu vynáší víc, než kolik by si mohl za pokoj běžně účtovat.

Městečko Ymir

1. srpen, roku 1 080, večer
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Večer rychle utíká a když slunce definitivně zmizí, což je v letních dnech docela pozdě, tak se hostinec začne vylidňovat.

Kolem desáté hodiny večerní hostinec zavírá a do rána bude zavřený a zamčený, to pro bezpečí hostů. I když, kdyby někdo skutečně potřeboval během noci odejít, stačí vzbudit nějakou z místních servírek, či pohůnka z kuchyně, aby dveře odemkl.

Pokud ještě po koupeli zavítáš na bar, nabídne ti Calian čaj z nějakých místních bylinek, něco na dobrou noc. Stejně by jinak zbytek toho čaje z kuchyně musel vylít, aby byla kuchyně na zítra na ráno zase připravená k provozu. Ne snad, že by se v této době kdo ví jak dbalo na hygienu, ale o mravence ve spíži kvůli zbytkům, nebo o požár kvůli nezajištěnému ohništi nikdo nestojí.

Samozřejmě můžeš jít rovnou spát...

Městečko Ymir

1. srpen, roku 1 080, večer
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Čaj je dobrý a silný, ale člověku se po něm chce spát. On Calian ani nijak netají, že jde o makový čaj, který pomáhá v noci dobře spát. Tělo si tak může nerušeně odpočinout po celodenní námaze.

Dříve či později jdeš do svého pokoje a na kutě, samozřejmě se před tím převlékneš do něčeho pohodlného. Už dávno jsi zjistila, že ve zbroji se spíš špatně a člověk je potom velice rozlámaný a otlačený, jak se její části zarývají do těla.

Sladké sny krasavice

Během noci se tiše otevřou dveře do tvého pokoje a vstoupí Calian s tlumenou lampou v ruce. Na své rozměry se pohybuje velice tiše a nenápadně, i když vlivem čaje by tě neprobudilo ani kdyby přijel na koni. Zavře za sebou dveře a přistoupí k posteli.

„Tak se na to podíváme.“ Zamumlá vzrušeně a položí lampu na noční stole, aby si uvolnil ruce. Chvíli tě potom sleduje jak spí, než se odhodlá k dalšímu kroku, kterým je stažení pokrývky a vyhrnutí tvých šatů. Zkrátka si opatrně odhalí tvé tělo, aby si ho mohl důkladněji prohlédnout. Je potěšen tím co vidí, v hlavě již má plán jak si na tobě řádně namastit kapsu a ještě si zachovat pověst toho dobrého a přátelského hospodského. Jeho ruce chvíli zkoumají tvé tělo, ale dávají si pozor, aby po sobě nezanechaly žádné stopy jako třeba škrábance, modřiny, odřeniny.

Nakonec se jeho velké ruce zaměří na tvá ňadra, která sevřou a začnou lehce hníst a masírovat. Do ucha ti přitom šeptá necudnosti ... a ty sníš svůj sen O Princezně a bludném rytíři. Zdá se ti, že jsi spící princezna, kterou ve snech navštěvuje děsivý čaroděj, ale sníš dál, neboť víš, že to dobře dopadne.

Po chvíli, kdy to už nemůže vydržet si povolí kalhoty a osvobodí svůj nástroj. „Ještě se mi sama ráda odevzdáš.“ Usměje se takovým tím zlověstným úsměvem, značícím budoucí plány. Ne Calian tě dnes ani jindy neznectí, že by si tě v noci ve spánku vzal. Ne snad, že by toho nebyl schopen, ale nebylo by to ono.

Místo toho ti strčí svůj nástroj k hlavě a ústům, kde nechá pracovat tvůj dech. Až když třeba otevřeš své rtíky, tak toho využije a nechá se ukojit jimi. Užívá si to a na závěr ti naplní ústa. Před odchodem ti ještě upraví odění, přikryje tě, případně ti lehce otře obličej a odejde. Dává si záležet, aby nezanechal cokoliv, co by nasvědčovalo, že tato noc byla něčím zvláštní.

2. srpen, roku 1 080, ráno
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Ráno se probudíš odpočatá a plná energie, i když možná s divnou pachutí v ústech, ale to lze připsat na vrub příliš živě prožitému snu O Princezně a bludném rytíři. No je čas vstávat, v lokále již jistě čeká nějaká ta snídaně a Calianův přátelský úsměv.

Městečko Ymir

2. srpen, roku 1 080, ráno
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Následující tři dny utekly jako voda a byly jeden jako druhý snad jen s drobnými obměnami. Ráno tě v lokále přivítal Calianův úsměv a dobrá snídaně, v dalších dnech ti zvláštní úsměv věnovalo ještě pár dalších pánů, na první pohled bohatších, schopných kupců či řemeslníků. No Ymir nebude špatné místo, když se na sebe lidé usmívají.

Po snídani následovaly obchůzky po městě ve snaze najít zakázku hodnou svých schopností, ale nejprve se nedařilo. Vůbec to vypadalo, jako by hrdiny nebylo v tomto kraji třeba. Už jsi zvažovala odchod z města a přesun někam dál, když nastal zlom. Právě včera pozdě odpoledne se na trhu někdo zmínil, že jistí farmáři za městem mají problémy s polními škůdci.

Polní škůdci ti nejsou neznámý, jsou to velká hmyzí stvoření podobná švábům. Jsou sice velcí, ale obvykle bývají pomalí a neohrabaní. Nicméně umí být i nebezpeční, když si člověk nedá pozor na jejich končetiny, nebo ostré zuby. Že by konečně práce pro hrdinu? Možná, ale nejdříve ráno...

I noci jsou tu stejné...

Večer každého dne si dopřeješ příjemnou lázeň, na takový luxus se rychle zvyká. Samozřejmě ti přitom nechybí obecenstvo, i když se jeho členové střídají. Jejich činnosti samozřejmě nic nenasvědčuje a ty nemáš Caliana podezřívat z nějaké nekalosti.

Makový čaj je výborný, pomáhá usnout, což může být v těchto horkých dnech celkem problém. No snad proto je tak oblíbený mezi místními štamgasty. Bohužel ti po něm v ústech zůstává divná pachuť, jež se objevuje k ránu.

Calian tě v noci pravidelně navštěvuje a někdy i s pár vybranými přáteli, co mu slušně zaplatili. Tolik k přátelskému úsměvu některých dalších patronů Calianova hostince.

5.srpen, roku 1 080, ráno
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

„Dobré ráno.“ Popřeje ti hostinský jako vždy dobrého rána a dá ti snídani, jež je součástí ceny pokoje. Že nyní žiješ již druhý den na dluh ti nijak nepřipomíná, však on se připomene, až budeš odjíždět z města na trvalo.

Městečko Ymir

5. srpen, roku 1 080, dopoledne
Famra v okolí, Alderánská říše, pohraničí

Odcházíš z hostince jako každé ráno, Calian tě provází pohledem upřeným na tvé pozadí. Již se nemůže dočkat, až jeho plány začnou nést ovoce a on tě bude moci sevřít v náručí a potěšit se s tebou při plném vědomí. Ale na to potřebuje ještě několik dní, nebo možná pár týdnů.

Na farmu dorazíš o nějakou tu hodinku později, je na druhé straně řeky protékající kolem Ymiru, takže to chvíli hledáš. Dál v okolí města jsou již jen kopce a lesy, nepochybně plné nejrůznější havěti.

Polní škůdce, běžný hmyz na polích

Když dorazíš na statek, můžeš tak akorát vidět dva místní nádeníky, jak vidlemi zabili jedno z těch odporných stvoření. Takové co se přiblížilo až moc blízko stavení, jinak se nádeníci riziku vyhýbají. Přece jen nemají žádné skutečné zbraně, jen zemědělské náčiní a nemají žádné zbroje, co by je ochránili před kusadly tohoto hmyzu.

„Co že říkaly stráže?!“ Rozčiluje se farmář, jež se svým oblečeným, vzezřením a vystupováním liší od ostatních nádeníků. Nepochybně to bude majitel statku, nebo nějaký z jeho předáků, co má na starosti denní záležitosti usedlosti.

„Kapitán vzkazuje, že se k tomu dostane jak to půjde. Stráže mají jiné věci na práci, než lovit brouky po polích.“ Zopakuje nádeník špatné zprávy, stráže z města prostě nebudou spěchat zabíjet nějaký hmyz na nějaké farmě.

Městečko Ymir

5. srpen, roku 1 080, dopoledne
Famra v okolí, Alderánská říše, pohraničí

Farmář se k tobě otočí, krátce si tě prohlédne a zhodnotí tvoji zbroj a zbraň, z čehož usoudí, že nebudeš obyčejná děvečka. „Vidíte to?!“ Otočí se zpátky na několik vidláků, co se k likvidaci těch odporných stvoření moc nemají. „Tomu říkám odvaha navíc je to ženská!“ Zni to skoro jako poklona, koneckonců většina hrdinů bývají muži.

„Zvládni to, vyčisti okolní pole a odměna tě nemine!“ Neskrývá své nadšení, že se možná našel někdo, kdo jeho problém vyřeší.

Co se týče ostatní pánů nádeníků okolo, tak ti si při slově odměna vymění lehce pobavené pohledy. Oni už vědí co znamená odměna z úst tohoto předáka a zřejmě jim nestojí za to riziko. Ale o tom ty samozřejmě nemáš ani zdání.

Městečko Ymir

5. srpen, roku 1 080, dopoledne
Farma v okolí, Alderánská říše, pohraničí

Vyrazíš na hmyz obtěžující farmáře. Najít polní škůdce není nijak těžké, jsou různě po celém poli a parazitují na úrodě. Ano celkem jich může být celkem hodně, ale jak jsou roztroušeni po velké ploše, tak nikdy nejsou více jak tři pohromadě. Mnohdy bývají třeba jenom dva či dokonce samotní.

Vyrazíš proti těm, které vidíš nejblíže. Jsou jen dva a jakmile ucítí narušení svého teritoria, tak se postaví na zadní nohy směrem k tobě a začnou výhružně pištět. Hned neútočí, čekají, snaží se zastrašit a až když jsi hodně blízko, vrhnou se na tebe. Jsou ovšem pomalí a neohrabaní, spoléhají se na svůj chitinový krunýř, co je chrání před běžnými zbraněmi farmářů.

Vyrazíš s mečem v ruce, rychle tneš. Meč z modré oceli projde jejich krunýřem i zbytkem těla prakticky bez odporu. Další sek a jeden je téměř rozpůlen, z jeho nitra se vyvalí nejrůznější páchnoucí odpornosti, jež ulpí i na tvých botičkách. A takhle můžeš pokračovat.

Zabít polního škůdce není nijak složité, ale najít je všechny ve všech koutech rozlehlých polností zabere nějaká ten čas. Dá se odhadnout, že do večera by jsi s tím mohla být hotova...

Městečko Ymir

5. srpen, roku 1 080, odpoledne
Farma v okolí, Alderánská říše, pohraničí

Zabíjíš bestie a nádeníci je následně odklízejí za pomoci vidlí a lopat, rukami se jich pokud možno nedotýkají. Nikdo se ani nesnaží z těchto bestií získat nějaké užitečnosti, ono stejně není co a jejich maso by nikdo s trochou rozumu nejedl.

Předák se mezitím věnuje své práci v samotném stavení a tak akorát si nechává hlásit tvůj pokrok při plnění úkolu. Koneckonců, aby ti mohl vyplatit odměnu, musí mít jistotu, že je práce splněna. Jen čestné slovo stačí málokomu.

„Výborně. Zde jak jsme slíbil, za poctivou práci, poctivá odměna.“ Předá ti naditý váček plný mincí, je jich tak padesát, nebo skoro padesát. Jenom jde bohužel o měděné mince, jež mají mnohem menší hodnotu než stříbrné groše. Ale pro peníze se tohle nedělá, navíc ten obnos je mnohem vyšší, než kolik třeba tvůj otec platil nádeníkům.

Kronikář Anonymous

Domnělá podobizna kronikáře

Již řadu let působí v Alderánské říši kronikář známý jen jako Anonymous, nikdo ho nikdy neviděl, nikdo neví, jak vypadá, kde bydlí, nebo snad jak ho najít. I když by za tuto informaci mnozí velmi dobře zaplatili. Zvláště pak hrdinové, o nichž tolik píše.

Anonymous má totiž velice zvláštní dar na odhalovaní pravdy, a to i takové, o které sami hrdinové nevědí. On sám tento dar využívá k tomu, aby uvedl legendy o nejrůznějších hrdinech na tu pravou míru. Odhaluje pravdu o hrdinech, mrtvých či žijících, kterou by oni sami raději vůbec neznali, nebo na ni nejraději zapomněli. Jeho díla totiž poukazují hned na několik znepokojivých stránek hrdinského života.

„Buď zemřeš jako hrdina nebo budeš žít tak dlouho, dokud se z tebe nestane padouch.“

Kronikář Anonymous

Toto je pravděpodobněji nejparafrázovanější citace, jež charakterizuje všechna jeho díla. Mezi jeho dosud známá díla patří například Odysseova cesta, aneb proč král domů nespěchal či Herkulova dobrodružství, nebo něco z doby ne tak minulé O šípkové růžence, aneb jak král k dědici přišel..

Všechno to jsou samozřejmě více méně zakázaná díla o kterých se ve slušné společnosti nemluví, ale překvapivě mnoho lidí je zná, i když to nikdy nepřizná.

Městečko Ymir

5. srpen, roku 1 080, odpoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Zpátky v hostinci na tebe již opět čeká horká lázeň a když tě hostinský vidí, že by ti mohla nějaká jeho děvečka šaty vyprat a díry na nich zalátat či je jinak trochu upravit, pokud si přeješ. Ale do ničeho tě nenutí.

Zároveň můžeš v hostinci občas zaslechnout vzrušený hovor nějakých mužů o tvých dnešních činech. To vždycky povzbudí něco takové slyšet, no ne?

Během koupele, či praní máš opět hojné obecenstvo, které tě vzrušeně sleduje při všem co děláš. Dnes je snad ještě vzrušenější, než jindy, ale to samozřejmě nemůžeš tušit. A jestli náhodou něco z poza stěny zaslechneš, no je tam přese chodba, chodí tam lidi, mluví spolu, dýchají...

Městečko Ymir

5. srpen, roku 1 080, večer
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Servírka si převzala tvé šaty a zbroj, aby to mohla vyprat, vyčistit a vyspravit. Je to možné, tak je lehce místy trochu upraví, aby lépe zvýrazňovali tvé přednosti, ale jen lehce s citem, tak aby spíš méně omezovaly tvé pohyby v boji.

Po koupeli dávka čaje a již je čas jít spát. Šaty i zbroj by jsi měla mít ráno připravené u Caliana na baru, přece ti je nebude nikdo dávat do pokoje, když tam spíš, že to. To by nebylo správné ti tam jen tak lézt.

Noci se stupňují...

Stejně jako každou noc od doby co jsi se nastěhovala tě v noci navštíví Calian, aby ukojil svůj chtíč. On sám je nepochybně přesvědčen, že jsi stále nepolíbenou pannou, koneckonců jsi mladá, naivní, bohabojná a jistě počestná žena, jež se řídí vůlí Nebeského otce, jež říká Před svatbou ne!. To je jeden z důvodů, proč své hosty velice omezuje, on věří, že když bude trpělivý a bude pokračovat ve svém plánu, tak se mu sama dobrovolně odevzdáš. Ale do té doby...jsou jiné způsoby no.

Jako již několikrát před tím obnaží tvé tělo, jeho ruce se se zaměstnají tvými ňadry, i když občas zabloudí i mezi tvá stehna, aby povzbudil své mužství.

Jako už několikrát před tím, ti dá své mužství k ústům a pomalu se ti dostane do nich. Dnešek je však přece jen něčím odlišný. Dnes se nespokojí jen se špičkou, ale jde hlouběji, dá se říci, že lehce přiráží proti tvým ústům a do ouška ti šeptá instrukce. Snaží se tvé podvědomí přimět, aby jsi ho sála a polykala co ti věnuje. Za to se ti dostane opravdu štědré odměny....

Když je hotov, opouští tvůj pokoj a na jeho místo nastupuje další a pak další a ještě jeden na závěr. Než jde Calian spát, jenom ti upraví šaty a přikrývku, aby těmto návštěvám nic nenasvědčovalo.

6. srpen, roku 1 080, ráno
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Ráno se probouzíš jako vždy, snad jen ten čaj byl nejspíše o něco silnější než dříve, ale kdo by se tím zabýval. Čas čelit dalším výzvám...

Městečko Ymir

7. srpen, roku 1 080, ráno
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Noční návštěvy pokračují ve stejném duchu jako minulé noci, jen snad s jinými účastníky. Ráno je taky stejné jako již mnohokrát předtím, rituály se opakují a nejspíš by tomu by stejně i v dalších dnech, kdyby tě dnes ráno neoslovil jeden z lépe oblečených mužů. No chvíli mu trvalo, než se k tomu osmělil a s hostimským si před tím pár pohledů vyměnil.

Soukeník Michael, kupec a řemeslník Ymirský

„Lady Adelina, že ano?“ Optá se muž tónem, jež by se dal označit za uctivý, či pokorný. „Jmenuji se Michael a doslechl jsem se, že byste mi mohla pomoci s velkým problémem. Sklepení mého obchodu s oděvy zamořila odporná havěť, krysy jaké jsem jak živ neviděl a ne a ne se jich zbavit. Strážní se tomu jenom posmívají, že na krysy jen krysař platí a oni s tím s nic nenadělají.“

Učiní ti nabídku na práci hrdiny, která se nezdá o nic obtížnější, než zabíjení polních škůdců. Snad jen by mohla býti o něco čistější.

Městečko Ymir

7. srpen, roku 1 080, dopoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Soukeník Michael s tebou po boku vyrazí ven z hostince a k městské bráně, jeho obchod se totiž nalézá v opevněné části Ymiru. Nijak nekvaltuje, koneckonců má znatelnou nadváhu a celkem obtížně se mu chodí.

„Jsou to ohavná stvoření, zkoušel jsem nasadit kočky, ale sežrali je. Zkoušel jsem pasti, ale těm se umí vyhnout.“ Popisuje své problémy, jak tě vede ke svému obchodu, jež je v jednom rohu náměstí. „Račte prosím.“ Vyzve tě ke vstupu.

Uvnitř je obchod plný nejrůznějších látek, jsou tu špulky obyčejného lnu či bavlny, ale nechybí ani brokát či hedvábí, i když toho je výrazně méně. Má rovněž celkem široký výběr oblečení pro každou příležitost, je zřejmé, že se jedná lepší obchod. Některé jeho modely jsou více vyzývavé než jiné a pokud jsou tak celé, tak by je žádná počestná dívka na sebe nevzala.

Zákazníci v obchodě nejsou žádní a ani v předchozích dnech, kdy jsi zavítala do okolí sis nevšimla, že by tu byly někdy davy. Skoro jako by se obchodu příliš nedařilo, což asi moc nepřekvapí. Většina prostých lidí vystačí s jedním oblečení na celé roky a měšťané svoji garderobu také příliš neobměňují.

„Sklepení je tudy.“ Vede tě skrz obchod někam do zadní části, jež je běžným zákazníkům nepřístupná. Jeho padací dveře jsou zavřené a zajištěné na petlici, aby se nic nedostalo ven. „Asi budete potřebovat lampu.“ Odhadne, jelikož ve sklepě je určitě tma a lektvar Sýčka, jež by ti umožnil vidět ve tmě nemáš.

Městečko Ymir

7. srpen, roku 1 080, dopoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Sestoupíš do sklepení, v jedné ruce meč v druhé lucerna jež ti osvětluje cestu. S každým krokem co jsi blíž dnu sklepa se zesiluje pištění jež vydávají ta ohavná stvoření. Těžko říct kolik jich tam dole může být. Pak je spatříš....poklop se za tebou mezitím zavře.

Skeever obrovský, zvláštní druh krysy

Nejsou to obyčejné krysy jaké znáš z domova, ale Skeeveři, jež jsou mnohem větší. O to snadnější cíl pro tvůj meč, ale také o něco nebezpečnější. V průměru mají tak půl metru na délku (od čenichu po ocas), malé tlapy s drápky, dlouhé čumáky s ostrými, malými zuby. Není divu že kočky proti nim neměli šanci.

Sekneš prvního co se přiblíží a tvůj meč jím projede jako nic. Potvora padne mrtvá k zemi a hned ji nějaká další začne okusovat. Tohle nejsou inteligentní stvoření, co by se dokázala soustředit na něco víc, než základní potřeby jako je žraní, spaní, nebo reprodukce.

Další pokračování boje je tak pro tebe celkem snadné, až na jeden moment, kdy ti jedna z krys proběhne pod nohama a zamotá se v tvé sukni. Než ji zvládneš zlikvidovat, tak ti poškrábe a pokouše lýtka či stehna. Jsou to jen drobná zranění, ale nevyplatí se je podceňovat.

No další krysy čekají, tohle chvíli potrvá. Zvlášť jestli se chceš podívat i po jejich hnízdu.

Zranění a posílení

Masti a lektvary

Každý hrdina na své cestě dříve či později utrpí nějaké to zranění, které by jen blázen podcenil. Každý hrdina, co chce zůstat naživu se rychle poučí, že není možné zranění podceňovat a léčbu nechávat jenom na Nebeském otci. Rovněž každý hrdina časem zjistí, že je může své tělo dočasně posílit a získat ze sebe víc, než se zdá.

Lektvary

Na trhu je k dispozici značné množství lektvarů. Většinou působí jen dočasně, nebo mají reálně jen psychologický efekt.

Léčivé lektvary fungují na principu urychlení metabolismu, což urychluje hojení ran. Jejich efekt tedy není okamžitý a dá se říct, že spíše pomáhají přirozenému způsobu hojení. Prakticky takové lektvary obsahují antibakteriální látky, zabraňují infekci a dalším jevům, jež mohou zranění procházet. Samozřejmě mikroorganismy nejsou v této době známé, ale existují.

Posilovací lektvary či masti působí velmi podobě, dají jejich efekt se dá přirovnat ke steroidům, silné kávě, či energetickým nápojům z naší doby. Ty účinnější lektvary třeba ke drogám jako metanfetamin. Každopádně když jejich účinek odezní, následuje hluboký propad dříve posílených „atributů“ a trvá nějaký čas, než e vše vrátí do normálu (hodiny, dny podle dávky a typu).

Hojivé a ostatní masti

Existuje několik hojivých balzámů, jež se dají nanášet přímo na rány, aby se zabránilo infekci a podpořilo hojení. Podle typu zranění se používají obvykle v kombinaci s obvazem, ale není to nezbytné. Tyto masti zastaví krvácení, zacelí rány a pomohou hojení, obvykle po nich nezůstávají ani jizvy.

Nevýhodou je, že několik dní po aplikaci masti je část těla, kde je mast nanesena nadmíru citlivá. Vše je cítit mnohem intenzivněji a případně bolestivěji. Když je třeba ošetřena sečná rána na ruce touto mastí, tak se rychle zahojí a nezanechá jizvu, ale když do té ruky během boje dostane člověk zásah, tak je to bolest div ne na omdlení.

Některé masti mají vedlejší halucinogenní účinky, další třeba mohou ovlivnit fyzický zjev. Například existují masti po kterých se vizuálně zvyšuje objem svalové hmoty na místě, kde je aplikována. Například si tak pánové mohou nafouknout bicepsy a vypadat jak kulturisté, i když to jejich sílu reálně neovlivní.

Samozřejmě vše se dá zneužívat i k věcem, k nimž to není plánováno. Vše se dá zneužívat v turnajích a soutěžích, zakázáno to není. Jen je to na vlastní riziko.

Městečko Ymir

7. srpen, roku 1 080, odpoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Někdy krátce po poledni jsou krysy vyřízené a jejich hnízdo zničené, další dobrá práce je hotova. Nyní ji jen oznámit a získat symbolickou odměnu, ona odměna je důležitá, i když jen symbolická, lidé tak mají potom pocit, že jsou hrdinou vyrovnáni a nic mu nedluží.

„Výborně, to je dobrá zpráva.“ Rázem otevře poklop a nechá tě vyjít ven, sama by se ven ani jen těžko dostávala, kdyby měl jiný názor, ale nad tím nepřemýšlíš. „Jsi zraněna?“ Optá se s obavami v hlase, když s tebou míří do prodejny.

„Mám tu něco co by se ti mohlo hodit.“ Nabídne ti jako odměnu silnou hojivou mast na tvá současná i budoucí zranění. Víš, že takové věci nejsou na trhu nijak levné. „Stačí vmasírovat do ran, ošetřit obvazem a během pár dní není po zranění ani stopy.“ Vysvětlí jak to funguje.

„No a když by jsi chtěla nové šaty, dám ti výraznou slevu na cokoliv, co si vybereš.“ Zmíní další odměnu, i když jaké šaty by jsi mohla asi potřebovat z toho co tu nabízí.

Městečko Ymir

7. srpen, roku 1 080, odpoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

V hospodě se nic moc nemění, Calian nemá problém ti opět nechat vyprat a vyspravit šaty u nějaké své děvečky. Zkrátka co by pro místního hrdinu neudělal, krom toho si v tom případě musíš obléknout něco jiného.

Pokud se stavíš na baru ještě za dne, kdy je tu hodně lidí, můžeš od někoho dostat drink zdarma. Trocha tvrdého alkoholu, aneb připijme si na zdraví naší hrdinky. Takový panák neuškodí, ale víš že podle CNO je alkohol zhouba lidstva. Navíc víš, že po tvrdém lidé odkládají zábrany a je lepší se mu vyhýbat – kocovina po ránu je ti dobře známý efekt, kterým si pravidelně procházel tvůj otec.

Dobré jídlo, dobré pití, dobrá zábava...tak se dá shrnout večerní rej v hostinci.

Městečko Ymir

7. srpen, roku 1 080, večer
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Opět spíš tvrdým spánkem vyvolaným makovým čajem, ten je v tomto skutečně spolehliví, Calian již dávno odhalil tu správnou kombinaci bylin, aby zajistil, že se jeho oběti neprobudí předčasně.

Do úst ti zajede Michaelův penis, tvoje rtíky ho hladově obejmou a lehce se přisají. Michael začne zlehka přirážet vůči tvé hlavě a pomáhá si přitom rukama. Calian mezitím stojí opodál a čeká, než bude jeho přítel hotov.

„Co jsem říkal, je docela dobrá.“ Poví mu tiše, zatímco Michael jenom přikyvuje, aniž by se přestal věnovat své zábavě. „Jo s mečem i pusou...“ Oplatí mu Mcihael a jeho volná ruka mu sklouzne na tvá ňadra. „Náhodou nemáš zbytek toho, po čem jsi vypadal jako Herkules?“ Naráží na hrdinu známého především díky svým obrovským svalům a legendární síle. „By mě zajímalo, co by se stalo.“ S pohledem na tvoji obnaženou hruď se ukojí, částečně do tvých úst, částečně na obličej a na ňadra. Právě po ňadrech ti to rozmaže a rozetře, jako by natíral mast. „Dávej pozor, nesmí nic tušit. Jestli se to někdo někdy dozví, skončíme na hranici.“ Upozorní ho Calian tiše, sice se neobává, že by ses mohla vzbudit, ale v hostinci jsou i jiní hosté...

Krátce na to oba odejdou, Calian u dveří zkasíruje dalšího zájemce a nechá ho vstoupit dovnitř. Po posledním dá jako vždy vše do pořádku, nebo se o to alespoň snaží. No hlavně že se na nic nepřijde. Jestli mezitím našel zmíněné mazání či nikoliv, inu to sama poznáš během několika dní (aneb rozhodni sama).

Další dny a noci...

Další dny jsou ve znamení nudné rutiny, občas se objeví někdo s žádostí o drobnou pomoc. Třeba zabít další velkou krysu, nebo polního škůdce co se mu usadil na poli. A další obdobné, pro tebe až dětsky snadné úkoly, i když pro místní nepřekonatelné.

Noci jsou o něco peprnější, neboť Calianovi s jídlem roste chuť. Ví, že na tobě může slušně vydělat, a tak tak činní. Jen se vždy ujistí, že si dopřeješ šálek či dva toho jeho vzácného makového čaje. Návštěvníci se akorát více osmělují, ale Calianova pravidla a omezení striktně dodržují.

Rána jsou si také velmi podobná. Probudíš se ze svých snů, občas jsi zpocená, ale to se dá připsat horkému konci léta. Občas jsi vzrušená jako tehdy ve vaně, když se ti do mysli vloudil obzvláště zajímavý sen.

17. srpen, roku 1 080, ráno
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Uteklo deset dní, kdy jsi se věnovala drobným výše zmíněným úkolům, které tě vždy přiměli ve městě zůstat déle, než jsi čekala. Když sis říkala, že tady je vše hotovo a je čas jet dál, objevil se někdo další s drobným problémem za drobnou odměnu a ty jsi ho nikdy neodmítla.

Dnes ráno k tobě při snídani přišla nějaká žena, snad třicetiletá, ale stále celkem pohledná. „Manžel se vydal na lov a ještě se nevrátil, již tři dny ho postrádáme. Měl být dávno zpátky, prosím pomůžete mi?“ Blekotá se slzami v očích...

Městečko Ymir

17. srpen, roku 1 080, ráno
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

„Do lesa.“ Zmíní neurčitě, jako by to bylo zřejmé. „Myslím, že chtěl jít na medvěda v jeskyni Mechové matky, je to trochu hlouběji, tak to občas i den, dva trvá. Ale nevrátil se ani za další tři. Už měl být zpátky.“ Vyklopí a Calian jen pozvedne obočí, tuhle jeskyni jistě trochu zná, takže ti je schopen popsat cestu.

S koněm, kterého má ve stáji je to cesta na nějakou tu hodinku či dvě svižným tempem, pěšky by to bylo mnohem delší a těžko by jsi se stačila do večera vrátit.

Jeskyně Mechové matky

17. srpen, roku 1 080, poledne
Jeskyně Mechové matky, Alderánská říše, pohraničí

Tvůj kůň je velmi rád, že tě vidí a že se zase může trochu projet. Ve stájích o něho bylo sice dobře postaráno, ale nic se nevyrovná osobnímu kontaktu. Koneckonců je to tvé pojítko s minulostí a domovem, i když už má nejlepší léta za sebou.

Cesta k lesu jde celkem rychle, kůň ji zvládá bez větších problémů. Až když dorazíš do lesa, tempo se zpomalí kvůli porostu a také kvůli tomu, že si musíš začít všímat kudy máš vlastně pokračovat.

Calian byl v popisu přibližné cesty docela podrobný, tahle jeskyně zkrátka není v kraji ničím neznámým a dá se považovat za docela spolehlivý orientační bod pro místní, co se do lesa vydají třeba pro lesní plody či na houby. Lov zvěře bez svolení šlechty je samozřejmě zakázán a trestán jako pytláctví.

Až kolem poledne, kdy se ozve tvůj žaludek, že by něco snědl spatříš skálu jež ti byla popsána. Někde pod ní by se měla ona jeskyně nacházet. Není to daleko...

Pohřešovaný lovec Valdr ve své kožené zbroji

Na pařezu před vchodem do jeskyně sedí nějaký muž, na první pohled je vážně zraněný. V jeho boku je velká, mizerně ošetřená rána a nejspíš může mít i pár zlomenin. Zkrátka není ve stavu, kdy by byl schopen někam dojít. Zdá se, že je stále při vědomí.

Jeskyně Mechové matky

17. srpen, roku 1 080, poledne
Jeskyně Mechové matky, Alderánská říše, pohraničí

„Jo, dostali jsme je. Někdo tě poslal?“ Zasípe zraněný lovec ztěžka, drží si přitom bok s snaží se příliš nehýbat. „Máš nějaký lektvar? Hodil by se.“ Zeptá se, ale žádný sebou nemáš. Sama jsi je nepotřebovala, tak proč je obstarávat, že?

„Nevadí, pár jich mám v brašně, ale zůstala uvnitř. Někam zapadla, když jsem utíkal.“ Zmíní naději, kterou skrývá jeskyně. Sám nemá sílu se tam vrátit a hledat, kam to padlo.

Jeskyně Mechové matky

17. srpen, roku 1 080, poledne
Jeskyně Mechové matky, Alderánská říše, pohraničí

Jeskyně je temná a ponurá, je její stěny odrážejí každý zvuk a ještě ho strašidelně zintenzivňují. Někde hlouběji je slyšet například kapání vody a tak podobně. Hlavní problém, co tu máš je nedostatek světla, získáváš tak cenný poznatek, že do jeskyní je třeba si obstarat zdroj světla. O tom se v hrdinských eposech rovněž nic neříká.

Uděláš pár dalších kroků do temnoty jeskyně a zakopneš o něčí tělo, spadneš na něj a uvědomíš si že je to tělo nějakého muže. Dalšího lovce z této výpravy, i když manželka nikoho dalšího nezmiňovala.

Můžeš nahmatat poničené zbraně a vybavení tohoto muže, včetně něčeho co by mohl být svazek pochodní, či váček s křesadlem pro rozdělání ohně.

Jeskyně Mechové matky

17. srpen, roku 1 080, poledne
Jeskyně Mechové matky, Alderánská říše, pohraničí

Chvíli ti trvá, než rozděláš oheň. Ono jisté zkušenosti s tím nepochybně máš, ale dělat to v temnotě jeskyně je něco jiného než venku za alespoň nějaké viditelnosti.

Pochodeň záhy osvětlí celou chodbu jeskyně ústící do doupěte medvědů. Mrtví lovci tu jsou celkem tři, poznají se podle podobného oblečení jaké má muž venku a loveckých luků, či tesáků co mají u sebe. Někteří mají i menší zásoby jídla, či měchy s vodou. Zkrátka na výpravu se lépe připravili. Ale brašna s lektvarem tu nikde není.

Dál v doupěti můžeš odhalit pětici mršin velkých černých medvědů, které tito muži ulovili, i když přitom nejspíš utrpěli zranění jež se jim následně stala osudnými. Nebo je možné, že tu v jeskyni je ještě něco horšího než medvědi?

Z doupěte vede několik dalších chodem do hlubin země, těžko říct kam, nebo na co je možné tam narazit. Brašnu s lektvarem najdeš až po dalším hledání na okraji jedné z těch chodeb, je zapadlá v jakési skulině, takže lovec co by po ni šmátral naslepo by ji nejspíše minul.

Brašna obsahuje dobře půl tuctu hojivých lektvarů, nějaké mazání a pár dalších dryáků neurčitého účinku.

Jeskyně Mechové matky

17. srpen, roku 1 080, odpoledne
Jeskyně Mechové matky, Alderánská říše, pohraničí

Temné chodby jeskyně působí zlověstně a ty vlastně nemáš důvod jít někam hlouběji, krom toho pochodeň hoří celkem rychle a brzy dohoří. No ne tak brzy, ale jistě dřív, než bys stihla prozkoumat celý případný labyrint chodeb. Že by tu bylo monstrum schopné tě ohrozit o tom pochybuješ, ale ztratit se v temném bludišti beze světla, to je jiná. Krom toho lovec potřebuje pomoc.

Lovec je stále venku a jeho stav je o malinko horší, než když jsi vešla dovnitř. Zdá se, že ztratil hodně krve a bude mít co dělat, aby přežil, i když se mu dostane tvé pomoci.

„Tak?“ Na víc se nezmůže, jak šetří silami, aby se udržel naživu.

Jeskyně Mechové matky

17. srpen, roku 1 080, odpoledne
Jeskyně Mechové matky, Alderánská říše, pohraničí

Lovec přijme nápoj, s menšími obtížemi ho vypije a polkne. Nepolyká se mu snadno, jak je dehydratovaný, ale jde to. Mast je v brašně také, není ji mnoho, ale určitě pomůže zacelit ránu a ochránit před infekcí.

„Děkuji, teď už to snad bude dobré.“ Pokusí se o úsměv, je zachráněn, no pokud přežije cestu do města, tak se během pár dní či týdnů zcela zoatví.

Městečko Ymir

17. srpen, roku 1 080, odpoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Lovec má trochu problémy se dostat na koně, ale nakonec se mu to povede. Jízda je velmi pomalá, když musíš dávat pozor, aby lovec nespadl ze sedla. No a kůň také není nemladší, aby zvládl nečekanou zátěž navíc.

Zkrátka do města se vrátíš až pozdě odpoledne, kde lovec vede koně přímo ke svému domu. U malého stavení na okraji města, kde se po louce za domem prohání houf malých děcek. U stavení nechybí samozřejmě ani stojany na sušení a zpracování kůží, či na zbourání ulovené zvěře. Zkrátka jde o typický domek pomocníka mistra lovčího.

„Děkuji ti! Tu máš, nosí mi štěstí.“ Předá ti svoji dýku. Valdrova šťastná dýka je z obyčejné oceli jakých je po větě mnoho, jediné v čem se liší je lehce zdobená rukojeť se starým symbolem, runou, značící štěstí. Valdr věří, že má zbraň magické schopnosti štěstí, ale kdo ví co je na tom pravdy.

„Ne. Nech si to, třeba se ti bude hodit.“ Nechá ti i obsah brašny, tedy několik hojivých a jiných lektvarů. „Vždycky si můžu obstarat jiné.“ Neupřesní, jestli je sám vyrábí, nebo má kamaráda co to pro něho levně udělá.

Každopádně hlavní odměnou ti může být pohled do šťastných dětských tváří, jež neskrývají radost z toho, že otec je zase doma. Nebo radost mladé ženy, co neví jak by se ti mohla odvděčit.

Městečko Ymir

17. srpen, roku 1 080, odpoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Lovec se rozloučí a s pomocí manželky se vydá do domu, kde příštích pár dní stráví na lůžku léčbou svých zranění. Je docela možné, že si bude muset ještě zavolat ranhojiče, aby rány pořádně ošetřil, ale to už je jiný příběh.

Ty se vrátíš do hostince, ustájíš koně a následně si můžeš prohlédnout obsah brašny a všechno co v ní je uskladněné. Je to jen pět hliněných lahviček s nějakými lektvary s voskovou zátkou, jsou na jedno použití. S pomocí nějakého toho milého štamgasty v hostinci, co ti věnuje široký úsměv, aniž bys měla tušení, jestli ho znáš je, můžeš identifikovat.

Jde o tři hojivé lektvary, jež pomáhají léčit zranění a posilovat vitalitu – konkrétně jde o tři měsíčkové odvary, což je jeden z nejlevnějších a nejběžnějších hojivých lektvarů vůbec. Působí docela dobře na nejrůznější problémy, ale jeho vliv se nesmí přeceňovat.

Dále tu je odvar z pelyňku, jež prý poskytuje nadlidskou sílu, no alespoň na chvíli a nakonec životabudič, jež napomáhá výdrži při boji či běhu, i když někdo tvrdí, že podporuje i výdrž muže v posteli. Ale to se říká spíše žertem.

Nakonec je v brašně mast na bolavé klouby, která pomáhá uvolnit svaly a ulevuje od bolesti znaveným kostem. Dokonce prý také posiluje pružnost těla (obratnost), ale kdo ví co je na tom pravdy.

Všechno to jsou velmi zajímavé a jistě užitečné věci, ale nejsou nijak drahé – i když cena je hodně závislá na místě, kde se prodávají či poptávají.

Městečko Ymir

17. srpen, roku 1 080, večer
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

V lokále je k večeru více lidí než je obvyklé, no když si uvědomíš, že dnes je sobota a zítra neděle – den páně, tak to dává smysl. Zítra se všichni pravověrní ráno odeberou do kostela na mši a pro požehnání kněze Nebeského otce. Odpoledne pak je ve městě týdenní trh na kterém budou farmáři ze širokého okolí prodávat přebytky své úrody. Je to příležitost poznat nové lidi a dozvědět se novinky ze světa.

Zábava se dnes v hostinci táhne dlouho do noci, vlastně Calian dnes zavírá o něco déle, než obvykle, aby hostím nekazil zábavu. Ono stejně by je z hospody těžko dostával, kdyby se jim nechtělo.

Samozřejmě ty máš svoji zaběhlou rutinu spočívající v příjemné lázni a makovém čaji na který sis již velice navykla.

Další noc a Calianův sen

V noci, když opět spíš tvrdým spánkem, tě jako první navštíví Calian. Chvíli si jen ve světle lucerny prohlíží tvé obnažené tělo a hodnotí pokrok jakého dosáhlo. Samozřejmě má na mysli tvé zvětšující se poprsí, jež ti přidává v jeho očích na hodnotě.

Jako každou noc od tvého příjezdu do Ymiru, vytáhne z kalhot svůj úd, ale dnes si na tebe vleze a zkusí jestli ho tvá větší ňadra zvládnout obejmout. Zatím ještě ne, ještě to chce nějaký čas, kdy bude mazání a příroda pracovat. Pak se ukojí jako vždy, snad jen s tím, že skropí i obličej a ňadra.

Calian je tvým prvním nočním návštěvníkem, ale zdaleka ne posledním. Dá se říci, že jich je noc co noc o něco víc. Nakonec dá Calian zase vše do pořádku, aby se na nic nepřišlo a jde spát.

Už brzy moje drahá, už brzy. Říká si v duchu, když si před odchodem pohladí tvůj dosud nedotčený klín. Ještě pár dní a přijdu za tebou s účtem, vím že nebudeš mít na zaplacení, a tak ti navrhnu jiný způsob splacení. Děvečku mi tu budeš dělat, posluhovat v lokále budeš, uklízet v kuchyni za mizerný peníz.. Opakuje si v duchu část svého plánu, ke kterému se pomalu blíží.

Po týdnu, dvou, měsíci možná zjistíš, že takhle si na splátky nevyděláš. Janna či nějaká jiná tě zasvětí a děvku z tebe učiní. Ale před tím...ale před tím se mi odevzdáš, z vděčnosti za moji trpělivost, za moji péči o tvé blaho, či vlivem lektvaru lásky co ti podstrčím. S blaženým úsměvem na tváři odejde z tvého pokoje a nechá tě dál tvým snům.

18. srpen, roku 1 080, ráno
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Ráno je jako každé jiné, snad jen všichni hosté v hostinci co tu jsou na snídani na sobě mají sváteční šaty. Ty máš ty své opět vyprané a vyspravené, dokonce z dobroty nějaké hodné pradleny i lehce zabrané, aby ti lépe seděli.

Městečko Ymir

18. srpen, roku 1 080, ráno
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

V Kostele Nebeského otce, stojícího kousek od náměstí se v časných dopoledních hodinách sejde snad celé město. No ne úplně celé, ale každý kdo ve městě něco znamená a je věrnou ovečkou Církve nebeského otce tam nechybí.

Kněz slouží mši, takovou klasickou, kde odrazuje lidi od hříchu, motivuje je k poctivosti, pokoře a počestnému životu. No zkrátka jde o klasický rituál po kterém následuje společná modlitba, přijímání a nakonec rozchod.

Většina lidí dnes nepracuje, ale trh je v plném proudu...

18. srpen, roku 1 080, odpoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Trh je jako každý jiný, farmáři a drobní řemeslníci z okolních osad zde nabízejí své produkty měšťanům. No dá se tu sehnat ledacos a ledacos se dá i prodat, i když většina obchodníků spíš jen prodává, než by byly ochotni i něco odkoupit.

„A slyšej jste to? V krajích kolem Arakainu prý řádí bestie.“ Během procházky po trhu zaslechneš část cizího rozhovoru, co tě může zaujmout. No ten, kdo povídá není zrovna tichý a zdá se, že se snaží upoutat pozornost ke své osobě...je to takový ten typ toužící po pozornosti, co neudrží nic v tajnost. „Dobré muže co se na ni vypravili vraždí...“ pokračuje a jeho malé publikum ho zaplavuje dalšími zvídavými otázkami. „Ctnostné panny przní...“ dodá nějakou peprnost, načeš dámy v publiku div neomdlí nad tou představou. Někdo se zeptá, proč tu bestii už dávno někdo nezabil, na což odpoví. „Těžko ji zabít, zbraně se o ni lámou, šípy jím neprojdou. I otrávit ji zkusily, ale jen ji tím rozběsnili.“ Zvyšuje napětí svých posluchačů. „Snad jen meč z modré oceli, v rukou hrdiny ji skolit dovede. Ale takový už v kraji nejsou.“ Zakončí s náznakem smutku. Jeho záměr se zdařil, upoutal na sebe dost pozornosti a v příštích pár dnech bude jistě hostem mnohých, kdo budou chtít vědět víc.

Kde je město Arakain tušíš, je to asi týden cesty po hlavní silnici. Jen se jí stačí držet a neodbočovat – tolik aspoň říkají ukazatele směru. Jen by to chtělo trochu zásob, srovnat účty a vyrazit...s tím si uvědomíš, že nemáš po ruce svůj měšec se všemi penězi. Kde jen může být? Vypadl snad v Jeskyni měchové matky? Zůstal v hostinském pokoji? Ztratil se někde jinde? Těžko říct.

Městečko Ymir

18. srpen, roku 1 080, odpoledne
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Vypravěč se těší značné pozornosti, prospívá to jeho egu a pocitu důležitosti, i když je to vlastně jenom obyčejný tulák bez stálého domova, co o poctivou práci zájem neprojeví.

„Prý je přes tři metry vysoká, býčí šíje, rohatá hlava démona.“ Popisuje děsivé stvoření, přičemž někdo v davu poznamená, jestli jede spíš o kozla na zadních nohách. „Mlynářovic Jolana jeho útok přežila, leč na rozumu se z toho pomátla, to ona první popis poskytla. Ale mnoho dalších potvrdilo, že tuhle bestii spatřilo.“ Naznačí, že stvůra ženy nezabíjí, nebo alespoň ne vždy.

„A kde, že se vzala, ptáte se? Z jara se objevila, prý se po dlouhém spánku probudila, aby kraj zničila.“ Naznačí, že už tam nějakou dobu řádí, ale dosud se tím nikdo výrazně nezabýval. No pokud se bestie držela ve venkovských oblastech a za oběť ji padali jen prostí lidé, tak tomu nemuseli úřady hned věnovat pozornost. Zvlášť pokud se nedržela jen na jednom místě, nemusel si to dát nikdo dlouho dohromady.

Vypravěč může ještě přihodit několik málo podrobností, ale nezdají se nijak důležité. Vlastně spíš opakuje, co již říkal, jen jinými slovy s jiným důrazem.

Městečko Ymir

18. srpen, roku 1 080, večer
Městečko Ymir, Alderánská říše, pohraničí

Calianův plán se pomalu blíží k další fázi, hned dalšího dne k večeru ti chce účet předložit a o další zálohu, či jeho zaplacení požádat. Již tuší, že tvůj dluh převyšuje kolik máš a je čas to ti připomenout a naznačit, jak si to můžeš odpracovat.

Když večer opouští tvoji světnici, spokojen jak mu vše vychází, dostane momentální nápad, co by mu mohl vše usnadnit. Rychle se vrátí k tvému lůžku, masti hojivé na prst lehce nanese a ňadra, zvlášť bradavky ti potře, stejnou péči rovněž věnuje i tvému klínu a stehnům … snad v naději, že tvoji pozornost rozptýlí a ty nebudeš večer o jeho nabídce služby v hostinci příliš hloubat.

19. srpen, roku 1 080, dopoledne
Jeskyně Mechové matky, Alderánská říše, pohraničí

Ráno posnídáš, zabalíš se a vyrazíš. Calian čeká, že se zase odpoledne či k večeru vrátíš, aby si s tebou mnoho promluvit. Ty to sama máš v plánu a nic nenasvědčuje, že by tomu mohlo být jinak. Ostatně, jen co najdeš měšec budeš mít dost, abys dluhy uhradila a s čistým štítem město opustila. Když ho nenajdeš, no to si nepřipouštíš, ale věci se ti pravděpodobně zkomplikují.

Jedeš na svém koni rovnou k jeskyni, kde jsi našla lovce, je to mnohem rychlejší než včera, jelikož dnes již nebloudíš, víš přesně, co hledáš a jdeš si za tím. Dorazíš tam dopoledne, pár hodin před polednem.

Rychle prohledáš místo lovcova odpočinku, následně jeskyni a mrtvá těla, do kterých se pomalu pustili krysy a jiná lesní havěť, ale tvůj měšec se tu nikde neválí. Není ani v chodbě, kde byla brašna s léčivými lektvary. Není nikde, co teď? Vrátit se, přiznat, že nemáš na zaplacení účtu a doufat v Calianovu dobrotu? Že by ti dluh odpustil, či odložil jeho splatnost, než vyřídíš tu obludu? Tím si nejsi jistá, je to sice dobrák od kosti, ale pochybuješ, že by byl až tak velkorysí, spíše by ti mohl umožnit si dluh odpracovat, jako to během tvého pobytu několikrát učinil pro těch pár chudáčků, co se chtělo jednou za čas lépe najíst. Nabídl jim práci, krátkodobou, možná i zbytečnou, ale s příjemně teplou odměnou. Je ti jasné, že by sis dluh odpracovala službou, tak by zrůda mnoho dalších lidí zabila.

Legendy o Adelině, část první

Legendy o Adelině zná přese téměř každý, kdo byl někdy dítětem a poslouchal pohádky o hrdinech táhnoucích krajem. Některé veze oné legendy jsou dětsky nevinné, krásné a naivní, jiné jsou temnější, ale s pravdou toho mají společného asi tolik co ty první. Pravda je někde uprostřed.

Adelina v Ymiru

O původu Adeliny z doby, před tím, než se poprvé objevila v městečku Ymir toho není mnoho známo. Její otec byl dle dostupných informací vojákem a později farmářem, její matka dcerou kupce. Ale není to podstatné.

Co se běžně povídá

Je všeobecně známo, že Adelina dorazila do městečka Ymir 1. srpna léta páně 1080 a ubytovala se v známém hostinci „U Kozí brady“, jež toho času provozoval známý hostinský Calian.

Cnostná panna Adelina žila v hostinci celý měsíc srpen, léta páně 1080, zaplatila však jen prvé tři dny, načeš z dobroty hostinského Caliana tam směla zůstat i déle. On k ní byl velmi laskavý, neb mu nejspíše něčím připomínala jeho o rok dříve zesnulou dceru, navíc neměl důvod pochybovat o tom, že tato mladý hrdinka své dluhy při odjezdu vyrovná.

Prvních několik dní jen po městě chodila, až třetího dne první hrdinský skutek vykonala, když pole místních farmářů, před ohavnými polními škůdci zachránila. Odměnu štědrou za to dostala a ani o ni nijak nesmlouvala, tak nezjištná byla.

Dále sklepení soukeníka Michaela od obřích krys vyčistila, i jeho ohavné hnízdo zničila, aby se tato ohavná havěť již znovu neobjevila. Rovněž se projevilo její ryzí srdce, když odměnu s pokorou přijala a následně ji potřebným věnovala. Jen hojivou mast na své rány si ponechala.

Rovněž lovce Valdra z jeskyně „Mechové matky“ zachránila. On na lovu nebezpečných šelem byl, lež upadl, zranil se a bez její pomoci by tam nepochybně zhynul. Takto se mohl vrátit zpět domů ke své drahé ženě a půl tuctu dětí, co by jinak po sobě zanechal. Říká se, že další dceru pojmenoval právě Adelina.

Koncem srpna město nakvap opustila, neb další dobrodružství ji lákala…

Pravda dle Anonymouse

Je všeobecně známo, že Adelina dorazila do městečka Ymir 1. srpna léta páně 1080 a ubytovala se v nechvalně známém hostinci „U Kozí brady“, jež toho času provozoval nechvalně známý hostinský Calian.

Adelina byl ve té době mladá, naivní, nevinná, nepolíbená, mužem nedotčená panna, když se v hostinci prvně ubytovala. To ještě netušila, jaký bezcharakterní, vypočítavých a chamtivý mizera Calian je a dosud není známo, jestli se to někdy dozvěděla.

Z Calianových záznamů víme, že hned prvního dne prodal její soukromí, když umožnil svým přátelům za úplatu ji při koupání pozorovat a nad jejím mládím a nevinností blaženě slintat. Ale tento zločinec, nechť se jeho duše navždy smaží v ohních vězněné zatracení zašel ještě dále.

Po večerech Adelinu makovým čajem otupoval a uspával, aby později v noci na mohl své zvrácené choutky ukojit a co ví, nezůstal v tom sám, neb neštítil se její bezbrannost prodávat svým věrným hostím. Během následujících dnů a týdnů měly mnozí možnost si Adelinou intimně pohrát, její ňadra si osahat, jejími nevinnými ústy nechat se ukojit. Až čtyřicet mužů se takto na hrdince v jejích počátcích ukojilo, mnozí i více krát. Calian na tom utržil těžko uvěřitelných 400 stříbrných grošů od svých zvrácených přátel.

Hrdinka Adelina nic z toho netušila, neměla ponětí, že je s jejím tělem po nocích takto zacházeno a přes den se věnovala své hrdinské činnosti, jež je dobře zdokumentována v Ymirských kronikách.

Vyhubení polních škůdců, odměna: 50 grešlí

Zabití krys ve sklepení soukeníka Michaela, odměna: Silná léčivá mast

Záchrana Valdra z jeskyně „Mechové matky“, odměna: Valdrova „Šťastná dýka“ a vděčnost lidu Ymirského.

To je známé a netřeba to více rozebírat, či snad rozporovat. Rovněž nelze vyloučit, že ve městě vykonala řadu dalších dobrých skutků, jež se nebyly místními kronikáři nijak zaznamenány. Ostatně zůstala zde téměř celý měsíc, než na ni Calian udeřil s uhrazením účtu za pokoj a stravu. Celkový dluh činil rovných 80 stříbrných grošů, alespoň tak tvrdí účetní knihy z tohoto období.

Z městských záznamů však víme, že to Calian z pochopitelných důvodů nikdy nenahlásil. Ohlášení by znamenalo pátrání a vyšetřování, což by mohlo odhalit jeho pochybné podnikání a zneužívání mladé Adeliny. Proto raději tvrdil, že se ráno sbalila a odjela zase o kraj dál, neb zde již ji není třeba.

Toto všechno je pravda z ověřených pramenů, jakými jsou Calianovi osobní deníky, účetní záznamy z hostince, kroniky města Ymirského a vyprávění mnoha místních, jež si ji pamatují. Řadu skutečností nám ověřily výpovědi svědků a obviněných při inkvizičním procesu s Calianem a členy jeho spolku.

Ano mnoho let potom co Adelina opustila Ymir se Calianovo zvrácené podnikání provalilo, načež do té doby platil za počestného, milého, přátelského občana. Jak k tomu došlo? Inu jedna dívka se v noci probudila a úd muže, jež ji s Calianovým požehnáním zneužíval, uhryzla. Řev a křik, jež se z pokoje jinak počestné obchodnice náhle ozýval zburcoval ostatní hosty a přivedl i stráže. Její manžel to tak nenechal, na vyšetřování trval a vše se vyzradilo.

Kapitola III.

Velké trable mladé Adelíny

28. srpen, roku 1 080, ráno
Alderánská říše, Arakainská provincie, venkov

Je to už více jak týden, co jsi opustila Ymirskou pohraniční oblast a vyrazila vstříc svému osudu do Arakainského kraje, jež je sužovaný útoky bestie, jenž neodvede porazit nikdo jiný než právě ty. No alespoň to tě žene vpřed.

První tři dny na cestě jsou docela divoké, mast, jež ti Calian aplikoval poslední noci působí a svého maximálního účinku dosahuje druhého dne, třetího dne již efekt slábne a čtvrtého je téměř neznatelný.

Rovněž se u tebe první tři dny projevují abstinenční příznaky, stýská se ti po makovém čaji, jeho vlivu na tvůj spánek, dokonce i té chuti po ránu a pocitu nasycení. I to postupně přešlo, jak si tvé tělo odvyklo.

Dá se říci, že tvá ňadra cestou o kousek povyrostla, ale v posledních dvou dnech nepociťuješ, že by se dále zvětšovala. Zřejmě dosáhla maxima, jež ti chtěl Nebeský otec nadělit.

Před tebou je nyní Arakkainská provincie, divoká pohraniční oblast Alderánská říše. Jsou zde husté lesy, pohoří, řeky a mnoho malých zapadlých osad a zemědělských usedlostí. Samotný Arakain je ještě daleko, ale není třeba chodit až tam, aby ses mohla pustit do svého lovu.

Arakainská provincie

28. srpen, roku 1 080, ráno
Alderánská říše, Arakainská provincie, venkov

Alderánská říše, Arakainská provincie

Šaty jistě není těžké přešít, nebo uvolnit tam, kde je třeba. To by mohl zvládnout každý, kdo to trochu umí s nití a jehlou, což není na venkově nic neobvyklého. Ostatně ani doma ti jistě nebyly domácí práce cizí a mezi ně se šití jistě řadí.

Po několika dnech jsi konečně v Arakainské provincii, podle toho mála co víš, jsi někde na jihu a nedaleko by měla být osada Lesní potok, neboli Forest Creek. Není to nijak daleko, na koni by jsi tam mohla být za necelou hodinku.

Osada Lesní potok, rozložení

Osada Lesní potok

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Osada Lesní potok je opevněná dřevěnou palisádou, ale u brány nejsou žádní strážní. Obecně v osadě nejsou žádní vojáci, jenom nějací biřicové ozbrojeni tupými mlaty. Ostatní obyvatelé viditelní zbraně nemají, ale také jich není mnoho. Odhaduješ, že v celé osadě nebude žít víc jak tucet rodin a nejspíš se tu všichni vzájemně znají.

„Jolandu hledáš? No zkus to v mlýně u Belloků, jestli se už chuděra vzpamatovala.“ Odkáže tě jeden venkovan k nedalekému mlýnu poblíž řeky, ten má sice větrník, ale také vodní kolo, které je hlavním zdrojem jeho energie.

Osada Lesní potok

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

U mlýna je samozřejmě mlynář Bellok, který se věnuje své práci, dá se odhadovat na něco přes padesát, je celkem hubený, ale ne vychrtlý a v mládí mohl být i celkem pohledný.

„Ano?“ Prohlédne si tě od hlavy až patě. „Raději to vzdejte a odejděte odsud, nebo vás bestie zabije, když budete mít štěstí.“ Zmíní, že by tě mohlo při střetu s bestií potkat i něco horšího, než smrt. I když to záleží na úhlu pohledu. Pro někoho je smrt tím nejhorším představitelným.

Pokud naléháš, neochotně souhlasí, že ti řekne co ví. Případně tě nechá promluvit se Jolandou, což je jeho neteř, no trochu vzdálenější neteř, ale pořád je to příbuzná.

Osada Lesní potok

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

„Je to démon, ti jsou nesmrtelní!“ Snaží se te znovu od tvých záměrů odradit, ale když vidí že to nikam nevede, přece jen ti poví co ví. „Já sám ho nikdy neviděl, ale co se povídá má tak tři metry, rohatou hlavu démona, kůži jak brnění, ruce pracky jak vzrostlé stromky a svými dráby dokáže protnout i ocelové brnění. Je rychlí a nemilosrdný.“ jeho popis se více méně shoduje, i když je ještě o něco přibarvenější. „I když Theobald má jiný názor...“ mimoděk zmíní majitele místního obchodu s veteší.

„Jolanu napadl, když byla v lese na borůvkách. To monstrum neváhá útočit ve dne ani v noci, zkrátka když má příležitost. Klidně si s ní promluv, ale pochybuji že ti řekne něco víc.“ Nechá tě jít do mlýna, kde ona dívka je.

Jolaně není na první pohled víc než době, je hubené, celkem průměrné postavy. Ani příliš hezká, ani příliš ošklivá, prostě taková normální, zdravá dívka s dlouhými zlatavými vlasy. Moc toho nenamluví, dá se říci, že je stále v určitém šoku a ven moc nevychází, alespoň tomu nasvědčuje její pobledlost.

Mlynářovic Jolana

Osada Lesní potok

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Jolana očividně zbledne ještě víc, když slyší, že by měla vzpomínat na tu hrůznou událost. Něco málo, ale přece jen poví, i když není snadné to zní dostat. Byla sbírat nějaké borůvky a jiné lesní plody, když na monstrum narazila. Ochromená strachy nebyla schopna se ani hnout.

Pak si jen vzpomíná, že se probrala na mýtině, cáry jejích šatů všude kolem a...no netřeba dodávat. Kam bestie zmizela, o tom nic neví. Sama si ani nevzpomíná jak se potom dostala domů. No zkrátka nic moc toho dohromady nedá.

Osada Lesní potok

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Theobald má malé stavení na okraji vesnice, poblíž brány. Na první pohled je o dobře udržované stavení, typově něco mezi loveckou chatkou a řemeslnou dílnou. Uvnitř je malý obchůdek s nejrůznější veteší, je zřejmé že Theobald prodává všechno co se mu dostane pod ruku.

„To jsem já. Co bys ráda?“ Ozve se muž za pultem, má drsný, lehce nakřápnutý hlas, co není vůbec příjemný na poslech.

Theobald sám je postarším mužem průměrné postavy, jediné co je na něm pozoruhodné je množství jizev jež hyzdí jeho tvář. Rovněž má jednu nohu zmrzačenou, takže kulhá a nemůže se pohybovat příliš rychle. Zkrátka je jasné, že tenhle chlap už má něco za sebou.

Osada Lesní potok

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Přeměří si tě pohledem, beze studu se zaměří na tvé křivky, i když zbroj toho mnoho utajuje, všechno prostě utajit nejde. Není to příjemný pohled, být zkušenější, věděla bys že je to chlípný pohled někoho, kdo v tobě vidí především ženu.

„Opravdu?“ Zazní jistá nedůvěra, jeho názory moc lidí nezajímají. „Jak chceš.“ Spustí. Jeho názor na bestii je poněkud odlišný od běžného vyprávění, je řekněme osekán jeho životní zkušeností a léty života uprostřed lesů.

„Je to obyčejné zvíře, jo možná vypadá děsivě, ale v podstatě je to jenom zvíře a chová se jako zvíře.“ Začne takovým tím poučovacím tónem, něco jako všichni jsou idioti, jen já to vím nejlíp, ale nikdo mě neposlouchá. „Zvířata jsou amorální, nejsou ani dobrá ani zlá, nelze jim připisovat lidské morální zásady a pasovat na ně jejich činy.“ Odfrkne si, zřejmě naráží na všechno co se povídá o tom, jak je ta bestie zlá a zákeřná. „Zvířata jednají podle svých potřeb, ovládají je pudy a základní instinkty, loví a zabíjejí kvůli jídlu, nebo když jsou ohrožena. Nemučí svoji kořist z nějaké zvrácené potřeby po zábavě, ale když už tak z nezbytnosti.“ Vysvětluje běžné chování zvířat, co se jen řídí voláním přírody.

„Já myslím, že tohodle tvora prostě přišlo období páření, ale nějak někdy přišel o samici, tak hledá náhradu. Kdyby o ni nepřišel, nejspíš by zůstal dál v lese a nikdo by o něm ani nevěděl.“ Poskytuje jiný pohled na činy onoho tvora, ale to je nijak neomlouvá ani neospravedlňuje. Alespoň ne z pohledu většiny lidí.

„Za pár týdnů tu máme zimu, to si nejspíš zase někam zaleze přezimovat, někam kde ho budou moci lovci najít a bezpečně zabít. Do té doby bych se s ním moc nezabýval.“ Je zřejmé, že Theobald je velmi praktický a co se pár zneužitých žen navíc týče, ty ho nijak zvlášť nedojímají.

Osada Lesní potok

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

„No kdyby zůstali doma, tak se jim nic nestane.“ Poznamená, nijak se netají názorem na ženy. Že by měly sedět doma, držet se plotny a starat se o děcka. No není to neobvyklý názor v těchto končinách, i když nízké vrstvy obvykle nemají luxus výběru, že by ženy nepracovali na polích či nezastávali jiné práce.

„Co já vím, jsi ženská, když se budeš toulat lesem, určitě si tě najde sám. Je to zvíře, nejspíš se dříve či později přijde napít k řece.“ Pokračuje, svůj názor co by se mělo dělat ti sdělil a nemá potřebu ho nijak víc ospravedlňovat. Když se chceš sama vystavit riziku, bránit ti nebude.

Les Creek Grove

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

Lidi v osadě jsou k cizincům samozřejmě trochu nedůvěřiví, ale jinak přátelští. Dá se říci, že se chovají tak aby neurazili, jsou relativně přátelští, ale odtažití. Například ti zodpoví otázky, nasměrují tě kam potřebují, pobaví se o běžných věcech, ale nepozvou tě k sobě domů na něco k jídlu, či ti nenabídnou nocleh. Samozřejmě, možná kdybys poprosila, nechal by tě někdo přespat ve stodole na seně se zvířaty, ale to je asi maximum co pro tebe udělají....alespoň do doby, než si získáš jejich důvěru.

Ale zůstávat ve vsi ti s lovem nijak nepomůže. Bestie může být kdekoliv a nemusí se zdržovat jen v okruhu téhle osady. Koneckonců i místní ti potvrdí, že napadal lidi i v okolí Yorkshire, Beeblufu, či Arakainu. Její okruh působnosti je tak dosti veliký.

Vyrážíš na cestu lesem, nezbývá ti než doufat, že lovec měl pravdu a bestie si tě dříve či později najde sama. Hledat ji v hustém lese totiž není nic snadného, zvlášť, když neumíš stopovat.

1. září, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

Několik dní se pohybuješ v okolí osady Forest Creek a každý den rozšiřuješ oblast svého průzkumu. Nacházíš zde stopy mnoha zvířat, občas zahlédneš nějakou srnu, jelena, veverku, lišku, nebo třeba divokého kance.

V lese se rovněž nachází množství lesních plodů a více či méně známých hub. Občas si tak můžeš rozšířit jídelníček o nějaké ty houby, ořechy, borůvky, maliny a ostružiny. Tvůj kůň si vystačí s pastvou na mýtinách, ale je ti jasné, že mu budeš muset brzy obstarat otruby či něco výživnějšího.

Dokonce dojedeš i k velkému jezeru na jihu, jeho druhý břeh se ztrácí v mlze, takže těžko odhadnout jak je jezero veliké. Zrovna táboříš na skále u záhybu malé, ale rychlé a hluboké řeky, jež se do tohoto jezera vlévá. Chystáš se vyrazit na cestu, když tvůj kůň znervózní jako by něco větřil. Něco velkého a nebezpečného...

Bestie z Arakainu, jinak známá jako Minotaur, syn Pásifaé

Máš tak akorát čas si dopřát lektvar na zvýšení fyzické síly, či použít mast, než spatříš důvod Flíčkova zděšení. Samozřejmě, pokud se Flíček mýlí a ona bestie to není, tak akorát vyplýtváš svoji výhodu.

Každopádně o pár minut později se z lesa vynoří bestie. Je vysoká tak dva metry, dalších třicet centimetrů ji přidávají býčí rohy. Kus hadru co jí vlaje u pasu nijak nezakrývá jeho mužství, jež se ti může zdát až neuvěřitelně gigantické (i když ve srovnání s člověkem jde jen o velmi slušný nadprůměr).

Mimochodem používání nástrojů, či kusů oblečení nedělá z bestií, či zvířat něco inteligentního. Ostatně v hospodě u Caliana jsi mohla slyšet o globinech, koboldech a podobných zvířatech co se naučili požít co najdou, přesto zůstávají zvířaty.

Les Creek Grove

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

Flíček začíná jančit, jak větří pach toho tvora, rozhodně jen tak v klidu nestojí na pasece a nečeká až bude po všem. Snad jen úvaz mu zatím brání prchnout kdo ví kam.

Tvor tě sleduje, větří tvůj pach, nejspíš odhaduje, jakou hrozbu pro něho můžeš představovat a pak zaútočí. Pohybuje se velmi rychle, o něco rychleji než běžný člověk, ale netíží ho žádná zbroj ani nic jiného. Jak na tebe zaútočí, vydá ze sebe hrdelní zvuk a pak máš co dělat vyhýbat se jeho tlapám s ostrými drápy.

Tneš mečem proti němu, jako mnohokrát v minulosti, ale na rozdíl od tvých dřívějších bojů, kdy jsi sekala na kusy polní škůdce, krysy, nebo cvičila s jinochy z okolí, nyní tvůj meč nenarazí na odpor. Monstrum se vyhnulo a jeho tlapa tě praštila do zad až ti vyrazila dech. Záhy slyšíš praskání a trhání, to jeho pracka rozsekla část tvé zbroje a přetrhla několik řemínků co ji na tobě drží.

Boj pokračuje, bestie se tvým úderům vyhýbá a občas proti tobě sama vyrazí, tvá zbroj tě chrání, rány co by tě jinak rozervaly na kusy trhají jenom zbroj až z ní nic moc nezbývá. Další útok bestie a kusy tvé zbroje jí zůstanou v ruce, zatímco ty se válíš v prachu na zemi. Už to vypadá, že je s tebou konec, když na bestii najednou dopadnou kopyta tvého Flíčka. Flíček bestii trochu podupe, než mu její pracka rozerve hrdlo a srazí ho ze skály dolů, kam padá i zbytek tvé zbroje.

Flíček ti získal trochu času, dal ti příležitost na bestii udeřit do na první pohled nechráněných zad...

Les Creek Grove

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

Znovu zuřivě zaútočíš, dáš do té rány všechen svůj hněv a vztek, chceš bestii proklát svým mečem a ukončit její řádění. Hrdinové poháněni spravedlivou pomstou přece vždy vítězí, vždy dosáhnou svého, ne? Adrenalin pracuje, tvé tělo je rozpumpované bojem, soustředíš na tu ráno co má vše ukončit v tvůj prospěch. Bodneš...

... trefíš jenom vzduch. Zvíře se rychle otočí, jeho tlapa chytne tvoji ruku a vyrazí ti z ní meč na zem. Ten s cinkáním dopadne na skálu, kde zůstane ležet. Druhá ruka bestie proti tobě vystartuje, ale navzdory očekávání se její dráby nezaryjí do tvého masa. Místo toho slyšíš zvuk trhané látky, který zesiluje jak se snažíš vykroutit ze sevření toho tvora.

To se ti podaří, padneš na zem do prachu a špíny, to vše doprovází zvuk trhající se látky tvých šatů. Náhle si uvědomíš, že jsi před bestií zcela nahá, s nad jen boty na nohou ti zůstaly. Rovněž si můžeš začít uvědomovat, že tě bestie nehodlá zabít. Že celý tento boj je pro ni něco jako druh namlouvacího rituálu, jež se chýlí ke svému vyvrcholení...

Les Creek Grove

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

Plazíš se od bestie pryč, ale ta se přibližuje. Nahmatáš pod rukou nějaký klacek či kámen čím ho můžeš praštit, ale to mu nijak neublíží. Kůže jak brnění... Říkal někdo. Jen meč z modré oceli. Povídal chvástal v Ymiru, ale meč je daleko.

Tvor poháněn svojí přirozeností se k tobě rychle přiblíží, chytne tě za boky a i přes tvůj znatelný odpor si tě přitáhne blíž. Rázem tak jsi na všech čtyřech jako nějaká fena na vsi, když začíná hárat a vábit psy ze širokého okolí.

Vzápětí cítíš jeho mocný úd jak se tře o tvé slabiny a tvé bříško, jeho ruce tě přitom pevně svírají a nedovolují ti mu uniknout. Tušíš co tě čeká, ten chvástal v Ymiru to naznačoval, lidé ve vesnici tě varovali, snažili se tě odradit, i ten chlípný lovec tě varoval, leč marně. Jejich varování jsi nedbala a nyní za to zaplatíš.

Náhle do tebe tvor pronikne a vydá přitom další hrdelní skřek, je v tom náznak radosti či uspokojení. Začíná přirážet a na tvé pocity vůbec nedbá, prostě si bere co chce a nijak tě přitom nešetří....

Les Creek Grove

28. srpen, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

Bestie přiráží a je čím dál náruživější, než se dostane do tempa jež mu vyhovuje. Přiráží a přiráží, po chvíli tvé lůno a stehna zaplaví jeho sémě, ale nezdá se že by to znamenalo konec. On jako by si toho ani nevšiml pokračuje dál ve své činnosti.

Pokračuje v přírazech, tvá ňadra se houpou v jeho rytmu, občas zavadí o studený kámen, když se ti podlomí ruce, nebo se snažíš vymanit z jeho sevření. On si ničeho z tvých snah nevšímá a jen pokračuje ve svém.

Máš pocit, že to trvá nekonečně dlouho, že to jsou celé hodiny, co se tě zmocnil a nepřestal se tě zmocňovat (i když skutečnost bude mnohem střídmější). Další jeho spokojené zařvání, znovu cítíš jak tě plní jeho sémě, jak ti stéká po stehnech, jak ti ulpí na bříšku a ňadrech, když občas vypadne, aby se hned zase vrátil. Nakonec skropí i tvé pozadí, když je definitivně hotov.

Vydá ze sebe poslední vítězoslavný výkřik a má se k odchodu, po cestě zvedne tvůj meč jako by v něm poznal něco co může použít a pak rychle zmizí někde v lese...

Les Creek Grove

28. srpen, roku 1 080, odpoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

Bestie je pryč a vše co jsi měla rovněž, jen vzpomínka na matku a dýka od Valrda zůstala. Jsi zcela nahá,s nad krom bot co se ti zvíře neobtěžovalo sundat. Slunce máš nad hlavou, je jinak celkem příjemný letní den, takže neprochladneš, také v okolí není nikoho, kdo by tě mohl vidět. Ne že by na tom záleželo.

Někdy po poledni dorazíš k jezeru, jeho vody jsou průzračně čisté a klidné, ale také studené. Rozhodně nedosahují příjemných teplot na koupání, ale na tom nezáleží.

U jezera ani u řeky není ani živáčka, což je možná dobře. Kdo co za lidi by se zde mohlo toulat. Zde mimo hlavní cesty a v dobách, kdy tu řádí bestie...

Arakainská provincie

Les Creek Grove

28. srpen, roku 1 080, odpoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

Touha přežít na chvíli zažene myšlenky na to co se událo, Jolanu podobný zážitek zlomil, přiměl ji se uzavřít doma a ze strachu nevylézat, ale tebe strach tak snadno nedostane. Však ani hrdinové v příbězích co jsi slýchala to nemívají snadné, občas si procházejí těžkým obdobím, když jim třeba jejich milovanou unese zlý černokněžník, ale oni se nevzdají.

Snažíš se rozdělat oheň, bez křesadla to nejde snadno, ale je řada způsobů jak toho docílit. Zkoušíš to usilovně, trvá ti nejméně hodinu, než tvé snažení začne mít alespoň nějaké výsledky a další hodinu, než se ti podaří vytvořit z jisker a suchého listí malý plamínek. Ještě, že je horké léto a listy, stejně jako traviny schnou docela dobře. Ještě že neprší.

Oheň by byl, voda v jezeře rovněž, ale brzy ti žaludek připomene, že jsi neobědvala...

Les Creek Grove

28. srpen, roku 1 080, odpoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

Vrátíš se do lesa, kde je o něco málo chladněji než na přímém slunci, ale ne o mnoho. Hledáš něco k jídlu, něco k výrově zbraní a další věci. Inu v lese je dost dřeva, různých popadaných větví, klacků, keřů a dalších věcí. Stejně tak tu jsou skály a kameny, nebo nejrůznější rostliny.

Najít něco vhodného je tak jen otázkou času, stejně tak to ořezat do vhodné podoby. Zkrátka se dá říci, že z dřeva, kamení, nebo rostlin si můžeš vyrobit vše co tě jen napadne, je li to možné.

Problém návštěvy lesa spočívá především v otravném hmyzu, který je lákán tvým tělem, jež nic nechrání. Ať už jde o mouchy, komáry, nebo mravence, dá se říct, že když si nedáš pozor, tak tě otravují. Rovněž chození lesem bez oděvu není nic příjemného, občas narazíš na nějaké trní, nebo tě popálí kopřivy...no zkrátka nahota, ač velmi osvobozující má své stinné stránky.

Nějakou dobu to trvá, ale nakonec není problém najít borůvky, či nějaké houby a trochu dalších lesních plodů na zahnání hladu.

Les Creek Grove

28. srpen, roku 1 080, odpoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, Les Creek grove, řeka

V lese je materiálu více než dost, jenom zjišťuješ, že nevíš jak ho využít. Dokonce tu je mnoho rostlin s dlouhými stonky, co se dají využít místo provázku. Například kopřivy a určitě i něco dalšího. Stonky se dají jistě splétat jako copy, aby byl provázek pevnější a odolnější, ale je to piplačka.

Lesní plody sice zaženou pocit hladu, ale je ti jasné, že to není úplně ono – není to příliš výživné. Zkrátka jich není dost a třeba syrové houby asi nebudou úplně chutné. Každopádně do večera ještě nějaký čas zbývá, ono slunce zapadá kolem deváté hodiny večerní, takže času máš více než dost.

Během několika hodin se tak můžeš vrátit k místu setkání s bestií, takový orientační bod pro návrat do nejbližší osady...

Osada Lesní potok

3. září, roku 1 080, večer
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Noci jsou relativně teplé, přesto mnohem chladnější než dny, takže ti je zima. Rána nejsou o nic lepší, než slunce vystoupá k obzoru a začne pražit na zemi pod sebou. Kolem poledne je horko skutečně nepříjemné, navíc se tvá pokožka celkem opaluje a do budoucna možná získá tmavší nádech. Než to později zase vybledne.

Celý další jsi na cestě k osadě a tvým věrným společníkem je pocit hladu, občas ho na chvíli zaženeš nějakými lesními plody, ale to prostě nestačí. Není jich tolik, aby se z toho dalo dlouhodobě vyžít a na hlad nejsi zvyklá.

K večeru následujícího dne, kdy máš v nohách tak padesát kilometrů náročného pochodu lesním terénem dorazíš na dohled osady. Už se pomalu stmívá a není pochyb, že všichni slušní lidé již pomalu spí, nebo se k tomu brzy chystají.

Brána osady je sice zavřena, ale proti proudu řeky se dá dostat za palisádu, k mlýnu či pekárně.

Osada Lesní potok

3. září, roku 1 080, večer
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Chladná voda řeky z tebe smyje všechnu špínu z cest, ale zase jsi mokrá a slunce již nesvítí, aby tě osušilo. No co se dá dělat. vylezeš a hledáš něco na sebe, ve vsi takhle v noci již nikdo příliš nechodí. Občas nějaký opilec z místní nálevny míří ke svému domovu, občas nějaký pes na tebe zaštěká.

Bohužel je tma, měsíc sice svítí, ale mnoho světla neposkytuje, nemáš příliš možností po něčem výrazně pátrat, takže bereš co ti první padne do ruky. U pekárny je něco odloženo, něco nejspíš zapomenutu.

Jde o dva kousky oděvu, menší velikost, než by ti úplně sedělo, ale pořád je to lepší, než chodit obnažená. Vrchní část toho co jsi nalezla se nepochybně nosí na nějakých spodních šatech, ale ty tu k tomu nemáš.

Spodní část, nepíše byla dříve mnohem delší, ale většina jí chybí. Nejspíše se suknice rozervala a místo, aby ji někdo spravoval, tak ji odložil. No tato spodní část ti může sahat tak těsně pod tvé pozadí.

Vrchní část oděvu a spodní část oděvu.

Osada Lesní potok

3. září, roku 1 080, večer
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Nový oděv toho odhaluje více, než by se slušelo na počestnou dívku, ale je to lepší než nemít na sobě vůbec nic. Další výhodou sporého oděvu je, že proti původním šatům či zbroji vůbec neomezuje v pohybu, krom toho v boji s muži může trochu rozptýlit jejich pozornost. Buď jak buď brzy si budeš muset opatřit něco vhodnějšího, už jen z praktických důvodů jako je chlad, hmyz či lesní porost.

Chodíš ode dveří ke dveřím, ale dlouho ti nikdo neotvírá. Lidi buď spí, nebo to předstírají, aby se nemuseli vymlouvat proč u nic nejsi vítána. Psy na tebe občas zaštěkají, aby daly najevo, že tady hlídají oni. Až u jedněch dveří, u Hastingsova domu ti někdo otevře.

„Jo co bys chtěla?“ Optá se tě u dveří, je to farmář Hastings jež se právě vrátil z hospody do svého domu. Je starší, má ženu a pár dětí, i když již odrostlých a přes den na poli pracujících. Ti všichni sdílejí malý domek tvořený jen pár místnostmi, kdy staří rodiče nocují v jednom pokoji, děti pak ve světnici s jídelním stolem různě po lavicích u stěny. Dá se říci, že soukromí je něco co si většina lidí v těchto dobách nemůže dovolit.

Farmář Hastings s ručním pluhem na poli

Osada Lesní potok

3. září, roku 1 080, večer
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

„Jo?“ Přeměří si tě a snad poprvé si všimne, že tvé šaty jsou skutečně vyzývavé. „Bestie si zase užila.“ Ušklíbne se, je mu všechno jasné. „No pojď dál, přespat můžeš ve světnici na lavici a ráno se uvidí.“ Pozve tě dál a jak procházíš dveřmi plácne tě po zadku jak jsi to mnohokrát viděla v hostinci u Caliana, kde se tak chovali opilci k servírkám.

V domě je příjemné teplo, i když se v kamnech netopí. Jednoduše se tu drží stálá teplota co se nahromadí přes den a v noci se výrazně nesníží.

Jak již bylo naznačeno, celé stavení je velmi malé. Jsou tu dvě větší světnice a nějaká spižírna, další místo pro skladování zásob na zimu je zřejmě pod krovem. Zkrátka místem se v domě rozhodně neplýtvá.

Světnice, kde můžeš hlavu složit je tvaru čtverce a není příliš veliká, v rohu ohniště na přípravu pokrmů a topení pro celý dům, ve středu místnosti je hrubý dřevěný stůl a kolem dvě lavice po celé jeho délce. Další lavice jsou podél stěn, ty slouží jak k sezení přes den, tak ke spaní v noci. No není to nic moc spaní, ale mnohem lepší než holá zem tam venku v lese. Rovněž tu jsou dvě zamčené truhlice, zřejmě na skromné majetky synů onoho farmáře.

Takhle pozdě v noci již tři synové onoho farmáře spí ve svých nočních košilích na lavicích, ale ještě tu nějaká volná je. Farmář a jeho žena nocují v druhé místnosti. Na stole je akorát pár jablek, kus tvrdého sýra a kus černého chleba. Zřejmě zbytky po večeři.

Osada Lesní potok

3. září, roku 1 080, večer
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Farmář míří do jiné světnice, kde ještě chvíli rachotí, než jde spát. Nejspíš se převlékal ze svých běžných hadrů do nočního, aby mohl zalézt do postele.

Ty rychle zaženeš hlad na zbytcích od večeře, když to tu tak pěkně zbylo a jen tě to láká a pak nezbývá než ulehnout na volnou lavici, či na studenou zem. Tak či onak není to nic pohodlného, s hostincem se to nedá srovnávat, ani se slamníkem doma, ale pořád je to lepší než zůstávat venku.

Mladíci, dvěma mlže být něco přes dvacet, třetímu bude tak patnáct klidně spíš a nechávají si zdát něco pěkného.

4. září, roku 1 080, ráno
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Ráno tě probudí zvuk kokrhajícího kohouta a vstávajících mladíků, kteří nějak netuší kde jsi se tam vzala. Přesto na tebe upírají své pohledy, zvláště ten nejmladší. Za několik dní jsi se konečně trochu lépe vyspala a dá se říct, že sis odpočinula, takže chvíli trvá, než si uvědomíš nedostatky svého odění.

To už se v sousední světnici budí i starý farmář, co tě na noc pozval a nejspíš i jeho žena, kterou čeká příprava snídaně a pak všechny běžná práce na poli.

Osada Lesní potok

4. září, roku 1 080, ráno
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

„To přece bohabojní lidé pro své souvěrce dělají.“ Mávne nad tím farmář rukou, když se opět v rozedraném běžném šatu vrátí do světnice, aby vytáhl z pelechu své syny, pokud by ještě nevstávali. No ti si tě ještě chvíli prohlíží, zejména tvůj stěží zakrytý klín, když si rukami schováváš ňadra, ale pak už mají svoji práci.

Stará farmářova žena rychle připraví nějakou ovesnou kaši a kus černého chleba, je to takové prosté venkovské jídlo na které by jsi mohla být zvyklá z domova. I když jsi se na své cestě navykla i na mnohem lepší a také masitou stravu. No maso většina těchto venkovanů nemívá moc často na jídelníčku.

„No kam se vydáš dál? Vrátíš se domů?“ Zajímá se jeho korpulentní žena, zatímco servíruje snídani. No ona vlastně položí mísu kaše doprostřed stolu a každý si do své dřevěné misky může naložit podle libosti.

Osada Lesní potok

4. září, roku 1 080, ráno
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

„Tak to hodně štěstí, tady je práce dost. Práce na poli, s dobytkem, nebo při kácení stromů.“ Zmíní co za práci nabízí tahle vesnice, ale nic z toho není to co by ti mohlo vyhovovat.

„Ale co já vím, třeba budeš mít štěstí. Možná stráže potřebují s něčím pomoct, nebo starej Theobald.“ Zmíní, ale spíš pobaveně než vážně. Zkrátka v tobě tento farmář nevidí někoho, kdo by mohl něco skutečně zvládnout.

Jeho synové mezitím dojí, obléknou se do běžných pracovních šatů a už je čeká obstarání pole a dobytka. Vědí, že čím dřív to zvládnou, tím dřív se budou moci věnovat něčemu jinému, třeba místním děvčatům, nebo flákání u řeky.

Osada Lesní potok

4. září, roku 1 080, ráno
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

„No vlastně můžeš.“ Ozve se farmářova žena od plotny. „Jestli najdeš nějaké houby, třeba hříbky a bedly přines mi je.“ Nadhodí jednoduchou možnost jak se odvděčit, když už na tom trváš. Houby mohou být zajímavým zpestřením jinak chudého jídelníčku.

Radnice a kasárna stráží, se strážní věží

Místní strážnice slouží zároveň jako radnice, bydlí zde místní starosta, jeho rodina a samozřejmě místní biřicové co mu jsou k ruce pro zajištění bezpečnosti osady. Těch bude tak půl tuctu, což na místní osadu bohatě stačí. Na první pohled jsou dobře vystrojeni a vystrojeni, no ne nijak elitně, všichni mají kožené holínky, nohavice, prošívanici a přes ni tabard s barvami místního panství, na hlavě mají pletenou čepku a na ni kovovou přilbici. Ozbrojeni jsou mlaty, meči, ale rovněž budou mít dýky a sekery.

Jejich práce je pravděpodobně dost rutinní, dohlížet na bránu a na pořádek v místním panství a to ve dne v noci, takže najednou jsou ve službě vždy tak dva, maximálně tři. Tím pádem nemají moc času věnovat se něčemu jinému, než své obvyklé rutině, natož se toulat někde po lesích.

Typický strážný, lehkooděnec, stráž v Lesním potoku

Samozřejmě se mezi strážnými najdou i tací, co si samo obstarali něco vhodnějšího pro výkon své práce, ale základ mívají všichni stejný. Většina strážných má nepochybně kořeny v této osadě, nebo tu má své manželky. Koneckonců je to jen malá osada uprostřed lesa a na hranici kraje.

Osada Lesní potok

4. září, roku 1 080, ráno
Alderánská říše, Arakainská provincie, Osada Lesní potok

Ozbrojenec si tě beze studu prohlédne jako kus dobytka na dobytčím trhu, zaměří se na tvé přednosti a s odpovědí si dává na čas. „Tak dobrodruh?“ Řekne to nevěřícně. „Spíš byhc řekl děvka s Arakainského bordelu.“ Neodpustí si poznámku, i když těžko říct, jestli je to tvým oděvem, nebo i něčím dalším.

„Ale když chceš práce pro hrdiny, něco se najde.“ Pomalu dojde k tabuli před radnicí, kde je jenom pár vzkazů, většinou dost obyčejného charakteru. Ale něco přece jenom trochu vybočuje.

„V okolí se objevila tlupa goblinů. Nedávno napadli jeden vůz na cestě do Yorkshiru a ukradli nějaké zboží.“ Zmíní první věc co vybočuje. „Co vím tak pár pytlů obilí, ale to vem ďas. Najdi je, zabij je, na důkaz přines jejich uši, ty pravé stačí a dostaneš odměnu. Starej Theobald navíc platí dvě grešle za pravé ucho téhle havěti.“ Dodá. Na obilí mu moc nezáleží, to považuje za zničené, či sežrané, ale goblini v blízkosti osady jsou problém. „Sejmi jich aspoň pět, to by mělo stačit, aby dali pokoj.“ Upřesní vyznění zakázky.

Wistmanský les

4. září, roku 1 080, odpoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, cesta do Yorkshie

Vyrazíš z osady, lidí se za tebou otáčejí jak jich je venku čím dál víc. Někdy zaslechneš nějakou poznámku jako děvka, prostopášnice, nestyda. To je samozřejmě dáno tvým oděním, které toho více odhaluje než zakrývá. Není divu, nahota je stále společenské tabu, ani manželé se obvykle nevídají bez odění. Na druhou stranu existují pověsti o divoženkách, smyslných nymfách, nebo zaostalých barbarech co oděvy tolik neřeší.

Jdeš několik hodin po cestě směrem k Yorkshiru, les kolem se jmenuje Wistmanský, ale nijak zvlášť se neliší od toho, kterým jsi chodila posledních pár dní. Opět se ozývá tvůj žaludek a pocit haldu na který si už pomalu začínáš zvykat, když náhle ucítíš vůni pečeného masa...

Když se přiblížíš k místu, odkud se line ona vůně, tak se ti naskytne pohled na trojici goblinů, jak se věnují pečení nějakého čerstvě zabitého prasete. Další gobliny můžeš pozorovat dál od ohniště jak obcházejí tábor, ale těžko říct, jestli jsou na hlídce, nebo se prostě jen drží stranou.

Wistmanský les

4. září, roku 1 080, odpoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, cesta do Yorkshie

Žádná strategie, žádné plánování, prostě přímý útok na skupinu těch malých zbabělých krys. Vrazíš mezi ně, na okamžik je zaskočíš, nevědí co se děje a to ti dalo příležitost do jednoho z nich vrazit svoje kopí. To jeho hubeným, nechráněným tělem projelo snad na skrz a již v něm zůstalo. Zbývá ti dýka.

Po dalším sekneš, možná ho i trefíš a poraníš, ale pak už reagují i oni.

Vrhnou se na tebe všichni najednou, není to žádný čestný boj, kdy by milostivě počkali než přijdou na řadu. To vůbec ne. Jeden na tebe skočí, obejme tvé tělo a povalí tě na zem, dýka ti přitom vypadne z ruky někam do trávy.

Pereš se s malým goblinem, válíš se v prachu kolem ohniště a ostatní kolem jenom vřeští, jako by se dobře bavili. S goblinem se pereš zuřivě a on s tebou, vaše těla se o sebe třou, válíte se po zemi sem a tam. Cítíš goblinovo nemyté tělo na svém.

Pereš se s ním, najednou ležíš na zádech, goblin na tobě, mezi tvými stehny. Náhle cítíš jak do tebe proniká jeho úd, který se krom zelené barvy nijak výrazně neliší od lidského. Jeho hlavu máš náhle zabořenou mezi ňadry a když ji zvedne, hned zaměstná své pracky tvými bradavkami. Goblin k tvému zděšení přiráží...

To už se zapojí i ostatní, jeden ti chytne ruce, vytáhne ti je nad hlavu a sedne si na ně čelem k tobě. Další si sedne na tvoji hruď, no spíš trochu víš, není nijak těžký, mohl by mít tak dvacet kilo, ale to je to nejmenší. Jeho smrdutý úd máš před obličejem, před svými rty, které s tím již mají jisté zkušenosti...

Wistmanský les

4. září, roku 1 080, odpoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, cesta do Yorkshie

Goblin tě znásilní, po něm následují další, takže se to všechno trochu protahuje. Když jsou hotový, tak nehrozí, že by tě jen tak nechali ležet na zemi a zmizeli. Ne! Oni tě svážou a odvedou si tě k sobě do doupěte jako svoji novou hračku, zdroj zábavy a potěšení, nebo potravy, když na to přijde.

10. září, roku 1 080, dopoledne
Alderánská říše, Arakainská provincie, doupě Goblinů

Je to již skoro týden, co tě goblini zajali a zotročili si tě. Od té doby tě denně znásilňují a používají jako svoji osobní děvku. Odpor je marný, šance na útěk minimální, naděje na svobodu je s každým dnem nižší a nižší. Je jen otázkou času, kdy z tebe vyprchá vůle a vzdor, kdy přijmeš svůj nový osud....tím je být gobliní děvkou. Tím se stáváš, to je tvůj nový osud.

Tak končí tvůj příběh, v zajetí nadržených goblinů...

Epilog

Heroine tale: Adelina story

A tak končí příběh mladé hrdinky Adeliny, jež vyrazila na cestu za svým osudem. Na cestu plnou dobrodružství a nových zážitků. Jak se říká, hrdinů jsou plné hřbitovy, nicméně najdou se i tací hrdinové co vše přežijí, a nakonec se z nich tanou padouchové, kterým jdou po krku zase jiní hrdinové.

No příběh Adelíny končí v doupěti tlupy goblinů, kde může jen doufat, že ji smrt bude vysvobozením. Aneb sebevražda je smrtelný hřích, na který raději ani nepomýšlí.