Highland Files: Classified
od: 07. dubna 2022 19:25 do: 17. listopadu 2022 00:58
Dobrodružství vedl(a) Banty
| |
 | Bylo nebylo |
| |
 | soukromá zpráva od Čísla a květy pro Novova cesta z baru  Lucky do sebe v nestřežené chvíli obrátil zbytak alkoholu z lahve, načež vstal, nadechl se, že promluví se ženou, která se představila jako Marie, překlopil se a rozsekl si hlavu o konferenční stolek. Dívka byla překvapivě duchapřítomná a přitiskla mu na čelo svtr, který tam přidržela, než přijela sanitka. Pak následoval telefonát Terrymu. Zachary to vzal na sebe. "Terranci, tvůj brácha se přizabil. Je v St. Francis." "Poškodil něco?" zeptal se Terry věcně a bylo mu téměř slyšet na hlase, že si mne kořen nosu. "Svojí hlavu, pýchu a reputaci..." broukl Zachary nezúčastněně. "Můžu si Novu nechat? Je s ním prdel." Terry zněl bolestně. "Do rána a jen jestli chce on, jasný?" Zachary mrkl očkem na Novu, který byl toho času umrkáván také Marií. "Jo, jistě chce. Sejdeme se zítra na Meggieině vítání do světa, co ty na to?" Takhle setrvali ještě chvíli v hovoru a Marie měla dost času mluvit s Novou: "Jak ses mu věnoval, to bylo dost profesioonální. Patří první pomoc k vojenskému výcviku?" |
| |
 | soukromá zpráva od Nova pro O jednoho méně Když se Graham dobrovolně odporoučí volným pádem na konferenční stolek, téměř vyskočím z pohovky, abych se k němu dostal a zkontroloval, jak na tom je. I tohle určitě spadá do kategorie dávaní pozor na to, aby něco nevyvedl. Z jeho dechu je však cítit větší množství alkoholu a jeho malátnost je tak důsledkem spíše intoxikace mozku než rány do hlavy. ,,Díky. Držte to pevně." Požádám Marii, která ovšem má nějaké znalosti ošetřování. Jedním polštářem podložím Grahamovi hlavu. Naštěstí je při vědomí, takže není potřeba jej více prohlížet. Možná bych si přál, aby byl. Jeho špačkovské nadávání nebere konce. Můžu si Novu nechat? Střihnu ušima, když zaslechnu tuto část konverzace. Do rána.....a jen pokud budu chtít? Poněkud se zde nechytám. Ale teď je potřeba se postarat o Terryho bratra. Když vyprovodíme Grahama sanitkou, ve které jeho pozornost byla odvedena mladou zdravotní sestrou, vrátíme se zpět do salonku. ,,Tohle nemělo s první pomocí příliš společného, popravdě. Byl při vědomí a v takovém případě se s pacientem zachází snadno. Ale ano, nějaké znalosti ohledně lidské anatomie a fungování mám." Přitakám souhlasně, myslím tím znalosti nabyté skrze výcvik. Nenapadne mne, že by si to možná mohla vyložit jinak. ,,Zachary, jak jsem pochopil z telefonátu, mám do rána poslouchat tebe?" Zeptám se, abych si ujasnil hierarchii dnešního večera. S odloučením Grahama mi odpadl objekt dnešního hlídání, takže jsem se náhle ocitl "bez práce". |
| |
| O ohni, o zmizení a o svobdě Ginevra De Luise  Ginevra si od malička pamatovala drobné světélko, co s ní mluvívalo. Nazývala ho svým přítelem a říkala mu úplně všechno. Řekla mu, jak její rodiče umřeli a také mu říkala, že půjde k jiným rodičům, ale že jí ti její moc chybí. Maminka a tatínek byli nenávratně pryč a nikdo je nemohl nahradit. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Dva kámoši u lahve Marie na Novu zamrkala, až její umělé řasy málem vyvolaly poryvy větru. "Ty seš ale moc šikovný, jen co je pravda," řekla a přesedla tak, aby se opět dotýkala svou nohou té Novovy. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Úhel pohledu ,,Nemám z toho rozum?" Podivím se a pohlédnu znovu na dívčinu nohu, kterou se začne dotýkat té mojí. I takové osobě, neznalé vnějšího světa, dojdou určité souvislosti a skládačka zapadne do sebe. Sedíme v baru v soukromém salonku, obsluhují zde spořeji oděné dívky, ve společnosti podle všeho nejpromiskuitnějšího muže v tomto městě. ,,Svým způsobem to tak můžeš říct. Pokud jde o fyzickou blízkost, s tím problém nemám. Ale je pravda, že se sváděním moc zkušeností nemám." Přiznám bez obalu, když už jsme se do toho tématu dostali. Poté se Zachary vyjádří k tomu, co vlastně bych měl poznávat. Když svět, tedy jeho část, popíše jako temný a zapovězený, na chvíli se zadívám na dno sklenice, která zde zůstala po Grahamovi. ,,Je toho hodně nového. Ale nepřijde mi, že bych měl něco označovat za zlé. O mne říkali, že jsem nebezpečný, což lze použít jako synonymum pro zlou povahu. Určitě se v rámci mého případu řešil i můj charakter a spisy ze sezení, které jsem v armádě absolvoval." Opřu se o opěrku pohodlněji a zlehka natočím uši na stranu. Rozmýšlím si, jak nejlépe vysvětlit můj úhel pohledu. ,,Doktorka mi vysvětlovala, že necítit vinu a zároveň plnit mise není mezi lidmi považováno za normální. Absence svědomí a tak." Mávnu nad tím rukou. ,,Ale nemyslím si, že nemám svědomí. Jen si nebudu vyčítat, když jsem splnil zadaný úkol tak, jak po mne bylo vyžadováno. Doufám, že vám to nějak dává smysl." Spokojím se nakonec s takovým vysvětlením a přelétnu pohledem ze Zacharyho na Marii. ,,Děkuji, že máte iniciativu mi pomáhat." |
| |
5846.jpg) | Svoboda Ráno když se probudím hned vím co je za den. Mám narozeniny. Dneska je mi 15. Jsem šťastná když dostanu dokonce i novou knížku od svojí oblíbené spisovatelky jak jsem si přála. Pořád v dobré náladě se vracím po snídani do pokoje. Zarážím se však u pootevřených dveří. To je divné vždyť jsem je zavírala. Když však vejdu do pokoje hned vím co se tu asi stalo. Už toho mám dost. Ten šikanátor Lukas mi roztrhal i peřiny. Plná vzteku popadnu batoh a začnu do něj házet svoje méně poškozené věci a oblečení. Vyběhnu z domu a běžím dál a dál až se dostanu k lesu. Tam si sednu pod strom a zrovna uvažuji o tom co se mnou bude dál, protože se zpátky nikdy nevrátím, když se u mě objeví světýlko. Pomatuji si že jsem se mu dřív se vším svěřovala, ale pak zmizelo a objevilo se až teď."Nevím jak bys mi mohlo pomoc, ale stejně ti řeknu co se stalo od doby co jsi bylo pryč." Řeknu světýlko a jsem ráda že se mi po tolika letech zase ukázalo. " Ten kluk Lukas jak jsem ti o něm dříve říkala mě mlátí a Marie od nás odešla. Také jsem zjistila že umím prostě zmizet. Dnes je mi 15 a Lukas mi zničil pokoj tak jsem se rozhodla že od tamtud uteču." Řeknu světýlka události co se staly zatímco jsme se neviděli. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Možnosti a volby "Já si taky nemyslím, že nemáš svědomí," mínil Zachary. |
| |
| Světélko na konci tunelu Ginevra De Luise Drobný tvoreček ze světla si sedl na padlý strom vedle ní. |
"To mě hrozně moc mrzí, Ginny," řekl a znělo to upřímně. "Ale můžu ti pomoci, opravdu. Víš, ty nejsi jen tak obyčejný člověk. Schopnosti, co máš, pochází od tvorů, jako jsem já." Chvíle zaváhání, možná byl slyšet i povzdech. "Víš, jsem bludička. Jsem z říše víl. Tam tě vzít nemůžu, ale můžu tě vzít na jiné místo, kde se naučíš ty schopnosti zvládat a používat."
Světélko se pak vzdálilo a kousek od ní zakroužilo ve vzduchu, kde se otevřel veliký kruhový portál plný barev. Vypadal jako díra do neznáme.
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Rozhodování ,,To ano. Terry by neměl radost, kdyby se Grahamovi něco stalo. Nakolik by mu to patrně zčásti přál. Pochopil jsem, že jejich vztah není úplně tak vřelý a blízký, jak by to mohlo vypadat. Ale pořád jsou rodina. Pokud můžu pomoct, tak to udělám." Vysvětlím Marii a koutkem oka pohlédnu na Zachary, když okomentuje jeho charakter. ,,Co všechno asi musíš mít za sebou, že na tebe mají všichni stejný názor? Nebojíš se, že jednou už budou všichni o tobě všechno vědět?" Zlehka zvednu jedno obočí, protože tohle by bylo zajímavé vyprávění. Jedna věc je být promiskuitní, druhá......no, prostě Zacharyho status. Zastříhám ušima při slově "dort". ,,Samozřejmě. Byl jsem v kasárnách a laboratořích. Ne ve vězení. Nikdy jsem nestrádal, pokud jde o životosprávu nebo tak. Kromě jiného bylo potřeba otestovat, zda netrpím alergiemi na různé pokrmy." Vysvětlím dvojici. Trochu mi připadá, že mají zkreslenou představu o tom, jak jsem doposud žil. ,,Maggie půjdu navštívit rád. Terry za ní určitě půjde také a nechci zůstávat sám v bytě. Aspoň uvidíme, jestli to opravdu nebude tvůj potomek." Ano, zdá se, že jsem právě pronesl něco vtipného. Nebo se o to aspoň pokusil. |
| |
| Nový svět Od tvorů jako jsi ty? Zeptám se když světélko řekne že mi může pomoci. Přece jen jsem si myslela že světélko je jen jedno. "Vem mě kam chceš hlavně pryč odsud." Řeknu světélku a jen překvapeně kulím oči, protože jsem se právě dozvěděla že je to bludička pocházející ze světa víl. To je trochu jako v míči oblíbených knížkách. A pak světélko vytvoří díru která vede kdoví kam a já tam jen sedím a zíram na to s otevřenou pusou jak se z portálu noří kluk. Vypadá jako ten typ člověka u kterého máte pocit že by na něj stačilo kouknout a odletí do neznáma. Vzhledem k tomu že už sedím jen mlčky uchopím kelímek z kávou, zlehka se napiju a upřu na něj zkoumaví pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Kam teď? "To se jen tak škádlí, jako bratři," mínil Zachary. "Nikdy by nedopustil, aby se Grahamovvi stalo něco vážného." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Mladá noc? ,,Jo, to asi chápu. Rodinné vztahy mají v tomto ohledu asi mnoho podob." Poslouchám, jak Zachary vypráví o vlastní rodině, konkrétně bratrovi. Dokonce dvojčeti. Když začne být tajnůstkářský, pozoruji, jak na to bude Marie reagovat. Abych pochopil, jak mohou lidé reagovat v podobných situacích. ,,O šamanismu předtím už mluvil. Ačkoliv to není exaktní věda, schovává se v tom určitě více znalostí, než se může jevit. Ostatně, jako ve všem, co bývá vědci přehlíženo. Tedy.....těmi legálními." Zauvažuji nahlas, když si vzpomenu na některé projekty a dokumenty, které se mi dostaly do rukou. ,,To nemusí být úplně pravidlo. Záleží na genech, pokud by měly více ze strany matky......a tak, to je ironie, že?" Zastavím se ve svých rozborech, když si všimnu Zacharyho výrazu. ,,Dobře." Přikývnu souhlasně a vstanu. Marie nás opustí na rohu ulice, kde si zažádá o zastavení. ,,Abych nevěděl, kde bydlí? To....mi nedává smysl." Přiznám se, protože netuším, k čemu by mi taková informace byla. Zachary se zmíní o tom, kam by se dalo pokračovat dál. ,,Upřímně řečeno, netuším. S tím, jaký program je v plánu zítra, bych už spíše jel k Terrymu. Nebo zítra plánujete pouze navštívit Maggie a potom se v tichu domova věnovat nějaké klidné zábavě?" Zeptám se pochybovačně s poukazem na to, že zítřek bude patrně pro jejich játra a hlavy dost náročný. |
| |
| Brýlatý průvodce světem Ginevra De Luise "Dáš nám chvíli?" zeptal se chlapec světélka a teď už volnou rukou si posunul brýle výše na nose. Světélko mu zakroužilo kolem hlavy, frnklo jej do nosu a mizelo v lese. Kluk se pak otočil na Ginevru: "Popořádku. Jmenuji se Neveen, je mi devatenáct let. Vidím minulost i budoucnost, ale to je trošku kemplikované." Nadechl se a vydechl. "Stává se mi, že používám slova, kterým lidé přestávají rozumět, tak klidně klaď otázky, ale jednu po druhé, jinak se zamotáme tak, že se nerozmotáme." Obdařil ji milým úsměvem s malým kávovým fouskem, který si hned utřel rukávem mikiny. "Předpokládám, že ptát se, jestli věříš na víly, je trochu... Nemístné. Spunky je víla. Fea, abych byl přesný, a abych byl konkrétní, je bludička. V jeho konkrétním případě je z druhu takzvaných Zelenookých, což je, spíše než charakteristika, něco jako hodnost. Zelenooké víly se starají o děti. Vlastně veškerá mláďata. Ty spadáš do této kategorie." Udělal pauzu, aby mohla jeho slova zpracovat. "A Spunky není jeho pravé jméno, jen mu tak říkáme," dodal pomalu. "Víla ti své jméno neprozradí, a ty jí bys také to své neměla říkat. Ve tvém konkrétním případě jde ale o výjimku, protože jsi, podle všech technických i praktických pravidel této interakce, dítě. Zatím se chytáš?" změřil ji pohledem. "Moje..." zaváhal. "Moje máma tě přijme. Do našeho světa. Ale musíš to chtít." Znovu se napil kávy. "Je taky Fae a aoptovala nás všechny. Byli i tací, co tu možnost odmítli." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Cosi nečekaného Zachary se zasmál dunivě zvonivým smíchem, který evokoval veselí, nikoliv výsměch. "Ty seš tak roztomilej suchar," broukl a nechal pak poznámku o genetice být. |
| |
 | soukromá zpráva od Tommy Deborah pro Co bylo mým účelem, že jsem zde? Na co jsem to myslel? Proč bych měl řešit problémy, za které nemohu, které se mě netýkají. Kde ti lidi berou odvahu protivit se smrti? Kráčím lese, ovlečen tmou stromů. Skrze jehličí a větve prosvítají nebesa plná hvězd. Celý vesmír pozoruje moje kroky a napjatě čeká co bude. Ve své blízkosti už desítky minut slyším svist křídel. Už se neohlížím, tuším komu patří ten zvuk. Jdu dál bez zastavení. Nic nemůže zabránit tomu, abych dosáhl svého cíle. Před třemi dny se mi podařilo vypátrat stopy po člověku, který už léta zabíjí děti různého věku a provádí na jejich tělech zvrácenou magii. Ten člověk je zrůda a nezaslouží si žít. Nejen to. Zaslouží si věčné utrpení v pekle, které si sám vymyslí. A proto jdu teď za ním. Na místo kde provádí své zvrácené obřady. Tedy jen za předpokladu, že jsou informace relevantní. Daleko od civilizace hluboko v Norských pralesech. Je léto a tak jsou tyhle lesy plné skrytých bažin, močálů a nástrah přírody. Ač vypadám jako obyčejný lidský muž (Překrásný na člověka) nejsem jím a tak mi nemohou tato nebezpečí dělat obavy. Cítím každou kapku vody, na každém listu a jehličce každého stromu. Krví mi totiž proudí nemalé množství adrenalinu a tak všechno vnímám intenzivněji. I bez zrcadla vím, že oči mi žhnou zlatou barvou, ve sporém světle to musí vypadat příliš nepřirozeně. Každou chvíli bych měl být na místě Cítím to až do morku kostí. Čaroděj smrti je blízko a s ním i… To ne! Tos neprovedl zmrde?! Cítím už i ta mrtvá těla, nebo spíš tělíčka. Dalších sto kroků mám za zády a před sebou mám nevysokou skálu porostlou břečťanem a lišejníky. A konečně jsem opravdu tu… vstup do jeskyně je tady za stěnou břečťanových listů. Bez sebemenší obezřetnosti vcházím do ještě hlubší tmy. Stále vidím, je to jen díky vzteku který cítím, mé duhovky téměř hoří a poskytují dostatečnou špetku potřebného světla pro orientaci. S dalšími dvaceti kroky jsem už pod povrchem. Poslední zatáčka a předemnou se rozprostře osvětlená obřadní místnost, s kulatým stolem uprostřed. U nej stojí vyzáblý muž v tmavě modrém hábitu. Zřejmě ani nestihl postřehnout, že už je rok 2022. Dokonce i jeho boty vypadají jak z předminulého století. ”Hej přišel jsem si pro tebe!” Nenapadlo mě nic vtipného tak aspoň něco jsem mu řekl místo pozdravu. Otáčí svou odpornou tvář na odporné hlavě mým směrem. Než se otoší vytáhnu z policejního pouzdra policejní pistoli. Namířím mu na hlavu a čekám na jeho poslední slova. Ne že bych ho chtěl nechat domluvit, jen se mi líbí když někdo jako on zanechá na světě něco nedokončeného, byť je to hloupá věta. A taky že jo… ” Jdeš jako na zavo… Prásk! Kulka mu proletí čelem a jeho bezvládné tělo se sesune na kulatý stůl a pak k zemi. Bohužel pro mě, vím co chtěl říct… “lanou, abys viděl mé hotové dílo.” A všem bohůmžal neuběhla ani vteřina od tupého zvuku dopadu těla. a z navazující jeskyně přišla má smrt. Dva tucty nemrtvých dětí s touhou po mém mase. Chci zamířit a vystřelit. Něco uvnitř mě, vnitřní hlas, nebo snad svědomí, mi zabraňuje to udělat. Poštím zbran na zem a chystám se proměnit a zničit to nečisté dílo. Ukončit životy dětských… Pozdě, příliš jsem váhal, než se nadál polovina mrtvých detí už se mi zakusovala, přes oblečení do kůže a masa, príliš mnoho malých zubů.. příliš slabá vůle… Najezte se děti moje… |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Život je ze smrti a smrt je z života Tommy Deborah  Smrt si nevybírá, je to prostě tak, jsi mrtvý. Bolí, nebolí, to už jsou pak jen detaily, co snad někdo vede v jakési éterické kartotéce. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Cosi zaběhnutého ,,To....budu brát jako kompliment." Pokrčím rameny nad tím, jak mne Zachary zhodnotí. Řekl, že jsem roztomilý a to je samo o sobě pozitivní. Následně se dozvím něco o tom, jak fungují dívky, pracující v rámci společenského večerního života. ,,A to platí obecně nebo jen pro tyto ženy konkrétně?" Zeptám se ještě pro jistotu, protože mi přijde divné, aby to tak fungovalo u všech lidí stejně. Popravdě, potkat toho mladíka i někdy v budoucnu by mi nevadilo. Netvářil se, že by stál o konflikt a během zbytku večera se už neukázal. ,,Chce mu říct něco, u čeho bych neměl být?" Ujasním si to, zatímco se rozhlédnu na křižovatce. Popravdě nevím, kam nyní přesně jedeme, protože se nejsme schopni dohodnout na tom, co se bude dít dál. Než se však dozvím, jaké budou ty další plány, protože Zachary vykřikne. Ani nemusel, postavy na silnici jsem si všiml. Pustil jsem plyn a sešlápl spojku s brzdou, aby motor nevyskočil a auto náhodou neposkočilo dopředu. Vyřadím a vylezu z auta. Zachary se hned ujme kontaktu s neznámým Neko. Mě spíše zaujme fakt, že se hned začne zajímat o to, kdo Nekovi ublížil. Určitým způsobem začínám cítit náklonnost a respekt vůči celé té asociaci na ochranu Neko. Zacharyho charakter by se dal podle všeho hodnotit jako pochybný, ale když přijde na věc, snaží se pomáhat bez jediného zaváhání. Neko nese na těle stopy zranění. Nijak zvlášť vážného, pokud nemluvíme o jeho oku, o kterém nevím, v jakém je stavu. Ale je jisté, že před nedávnem prošel nějakým konfliktem. Nejsou to podlitiny od toho, že by spadl. Rozhlédnu se okolo, odkud mohl Neko přiběhnout a proč se ocitl na silnici. Neko se vyplašeně dá na ústup do vedlejší ulice. ,,Jistě. Kdo ví, co by ho mohlo potkat." Přitakám Zacharymu a vyrazím za ním a za uprchlým Neko. ,,Necháš to na mě? Tohle sice není moje specializace, ale.....myslím, že bych mohl začít i nějak pomáhat." Navrhnu Zacharymu. Jde mi i z části o to, aby byl opatrný. Neko jsou pořád zčásti šelmy. A šelma zahnaná do kouta bude škrábat. |
| |
| soukromá zpráva od Tommy Deborah pro Umírám. Jsem si tím naprosto jistý, důvěrně známé a přitom cizí pocity, že je konec. Jenže to vytržení, na které si snad nikdy nezvyknu tentokrát nepřislo. Jako bych byl pořád tady. ~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~ ~~~~~~~~~~~ |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Tajemná zákoutí nočního Londýna "Jo, však to také byl kompliment," mrkl na Něj Zachary očkem. "Platí to spíš pro ženy, ale taky mladé chlapce. Nikdy nic nepokazíš, když se budeš chovat galantně." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pakliže je vaše realita pokroucená, Tommy Deborah "No hablo," řekl mladý muž. "Já jsem z Luisiany, spíš bych to dal francouzsky." Obdařil Tommyho poněkud nejistým úsměvem, než se začal rozhlížet. "Tady se stalo něco hnusnýho." |
| |
| soukromá zpráva od Tommy Deborah pro Žít a nechat zemřít Ve sletu událostí se mračky soustředěním, zvednu se na nohy a poodstoupím více do stínu a dál od všeho co se hýbalo. Snad nebude poznat, že jsem našel co jsem hledal a zase schoval. Ač se zdá, že černoch se snaží upoutat většinu pozornosti, určitě mu jí nehodlám dát celou. Ve vzduchu viselo, nebezpečí. Musím převzít kontrolu nad situací, nebo se zhroutí celý vesmír. Mrtvola v hábitu dopadla znovu mrtvá na zem. Chlapec s mužem mluví, snad mým směrem. Ustoupil jsem o další krok dál od obou. Na kříži v kalhotách ukrytá pistole je jen malá jistota, když tu snad mrtvé dítě oživuje určitě mrtvé lidi. A co teprve ten týpek… smrdí jako víla. A tu se znovu ukáže genialita mého nadvědomí, neboť se představí a jasně lže. ”Tak a dost! Nikdo ani hnout!” Vystrčí do vzduchu prst jako přísná učitelka. ”Je mi úplně jedno co tady kdo z vás dvou dělá, nebo co jste zač. Dokud tady nepřestanou ožívat mrtvoly, tak nikdo živý neodejde! Další krok dozadu a už jsem se opřel o stěnu jeskyně. Pažba pistole mne zatlačila do páteře. Jen si najít vhodnou střeleckou pozici… A pak taktický ústup Co nejnenápadněji schovám pravačku za záda a pevně semknu prsty kolem pažby. Pomalý půlkrok do leva a naučeným pohybem vytáhnu pistoli. Zahájil jsem agresivní vyjednávání a vlastní přežití… "Hlavně nestřílej lásko..." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Zkoušeli jste to vypnout a zase zapnout? Tommy Deborah, Win Win vyvalil na pistoli oči. "Hele,hele, nejsem zbrojenej, jasný?" zvedl paže a obrátil na Tommyho dlaně, jednu bílou a jednu stříbřitou. "Nepřišel jsem si pro potíže. Mám jen najít chlapce." |
| |
 | Doma Jeho esence se vznášela ve stázi. Zradil. Zradil m%e, zradil Pavučinu a zradil Střed. Nebylo jak jinak, musela jsem konat. Sleduji jeho esenci tiše plynout v akváriu beztíže jako rybky. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Nebo jen díra v zemi ,,Možná. Mohu mít na ostatní Neko dominantnější postavení, když na to přijde. Kvůli možnost, že by Neko někdo používal jako osobní ochranku." Vysvětlím Zacharymu, ale doufám, že k něčemu takovému nebudu muset zacházet. Terry by z toho neměl radost, protože to stěží lze považovat za pozitivní přístup k ostatním. Dojdu ulicí k plechu, který zakrývá ústí někam do sklepení z okolních budov. Odložím plech tiše stranou a vytáhnu telefon. Vypnu na něm vyzvánění a zapnu nahrávání jako na magnetofonu. Nevím, jakou má nahrávání kvalitu, ale lepší než nic. Pořídit záznam a eliminovat možnost, že mi začne telefon vyzvánět, zatímco budu někde ve stínu ukrytý je pro mne natolik automatické, jako se spíše orientovat podle čichu a zvuku, co se děje v zákrutech chodby přede mnou. Nastražím smysly a pomalu se vydám chodbou dál. Kroky automaticky naberou takovou frekvenci, aby působily co nejmenší hluk. Šero chodby mi nevadí, jako každému Neko stačí jen trocha světelného zdroje, aby dobře viděl ve tmě. Nemíním hned někam vlétnout, ale spíše přečíst situaci, zjistit počet osob a o co přesně se tady jedná. Zachary vypadal, že mu na tom opravdu záleží. Měl bych udělat všechno pro to, aby bylo tomu Nekovi pomoženo. Tam na cestě nevypadal dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro V podzemí "Shini, prosím... máme hlad..." úpěl chlapecký hlas, ale kdosi starší na něj zavrčel. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Košík s koťaty Zdá se, že se tady nachází pouze další Neko. To by mohlo situaci poněkud ulehčit. Soudě podle té věty, mají strach z lidí. Není to poprvé, co jsem na podobném místě. Tady se obvykle schovává někdo, kdo nechce být nalezen. Protože je nepravděpodobné, že by sem někdo šel je hledat. Proti mne vystoupí z chodby jiný Neko. Světlovlasý, s nepříznivým pohledem ve tváři. Tohle je pro mne docela nová situace. Rozhovory nepatřily k tomu, co by bylo obsahem mojí práce. ,,Zjistit, jestli ten Neko, který nám skočil pod auto, nepotřebuje pomoc. Vypadal už tak dost potlučeně" Vysvětlím a prohlédnu si Neko od hlavy k patě. ,,Já jsem Nova. Snažím se pomáhat jedné organizaci, která se stará o Neko bez domova. Což mi přijde jako tento případ." Poukáži rukou na okolní stěny, které teplo domova připomínají jen stěží. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Vůdce smečky "My nepotřebujeme pomoc," zavrčel dospělý Neko nevrle. Vypadal starší než Nova a rozhodně by ho Nova bez potíží přepral. "Vypadni a nevracej se." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A ohnivý býk běžel za nimi, Charlie Jacob Johnson  Bylo nebylo, v předaleké zemi nikoho, kde veverky dávají dobrou noc... |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Cíle dosaženo ,,Nepotřebujete?" Rozhlédnu se pochybovačně po okolním prostředí. ,,Nemám moc s čím srovnávat, ale i v cele, ve které jsem čekal na soud, bylo čistěji." Poslouchám, co si povídají schovanci vzadu. Zdá se, že je jich tam více. Jen si nejsem schopný zařadit, v jakém poměru tam jsou. Podle všeho bezdomovci, všichni Neko. ,,Neměl bys s ním tak házet." Přejdu automaticky na tykání, na rozdíl od hovoru s Terrym nebo jeho přáteli. Ale tady jsem teď pracovně a podle analýzy situace.....jsem uspěl. Cílem bylo dostat jednookého Neko ven a zjistit, zda nepotřebuje pomoc. Další informace a postup "bojového" plánu musím probrat se Zacharym. ,,Tak pojď." kývnu hlavou na Neka, sedícího na zemi a natáhnu k němu ruku. Pokud se mne chytne, nebudu mít asi příliš problém jej vytáhnout na nohy. ,,Jak ti říkají?" zeptám se ještě, pokud se nerozhodne zarytě mlčet nebo nějak vyšilovat. Začínám chápat složitost téhle práce. Pracujeme s živými tvory, u kterých lze sice předpovídat nějaké chování, ale reálně musíme vždy počkat na aktuální reakci. O kolik jednodušší je hacknout počítač, který pracuje na principu jedniček a nul. Pokud nebude vyšilovat, pomalu s ním zamířím k východu a zpátky za Zacharym. ,,Řekl bych, že se nemusíš bát. Asociace pro ochranu Neko ti určitě najde místo. Jak jsem říkal, ještě dva dny dozadu jsem byl zavřený v cele. Teď jsem tady." |
| |
| Jak jako složitější? Neveen vidí minulost i budoucnost? Co přesně to znamená? "Co znamená Fae? A jsou ještě něaké další druhy víl?" Mám tolik otázek, ale nechci ho hned zezačátku zahltit všemi svími hloupími dotazi. Pak se však zarazím. Co když je to něaký Lukasův hloupý vtip? Jak můžu vědět že mě neklamou smysli? "Počkat a můžu ti vlastně věřit? Neděláš si ze mě legraci že ne?" Nedůvěřivě se na něj kouknu. To mě jeho máma adoptuje nebo co? "Co je konkrétně je váš svět? A ono je víc lidí co umí něco nenormálního? Chci důkazi." Asi je to celé vážně celé výmysl mé fantazie. Z toho všeho co se mi stalo jsem se asi zbláznila a teď si tu zamlouvám že existuje něaký jiný svět. Vrať se zpátky na zem Giny, nic takového přece neexistuje. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Vyděšený a vyhozený Chlapec na zemi se rozplakal. Byl zcela potichu, ale slzy mu ze zdravého oka tekly jako struhy, dokonce i pásku nějaké smáčely. Když před sebou pak spatřil Novovu dlaň, zadíval se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Nové pocity ,,V zadržovací cele. Tam sem čekal na to, jestli mne exterminují nebo ne. Moje původní místo zaniklo a tak se řešilo, co se mnou. Terry mne dostal do vnějšího světa. Všechno je to pro mne poněkud nové." Připustím, zatímco míříme k ústí ulice, kde čeká Zachary s dekou. Vnímám to cuknutí a lehké chvění ruky jednookého Morgana. Objektivně musím uznat, že čekat s rozevřenou dekou působí trochu....ofenzivně. Smysl Morganových slz mi však stále uniká. Vnímám z něj strach, takže asi kvůli tomu. Není to poprvé, co vidím reakci slzných kanálků na silné emoce. Ale ten nejistý drobný dotek Morganových prstů mi nějak zvláštně rozechvívá vnitřnosti. Nevím, zda ten pocit je příjemný nebo ne. Ale je to něco....nového. ,,Jestli dostaneme hodně peněz? Té otázce úplně nerozumím, to bude spíš na tebe." Kývnu na Zacharyho. Chápu nějaký odměnový systém za přivedené a zachráněné Neko, ale myslím si, že takhle to v asociaci nefunguje. ,,Nemusíš mít strach. Jídlo určitě nějaké bude. Ani mě nenechali hladovět." podvědomě stisknu Morganovi ruku, aby chápal, že o věci se od tohoto momentu nemusí starat. Vidět Neko v takovém stavu přímo takto naživo, nikoliv až v nemocnici je......iritující. ,,Zachary, ještě tam bylo víc dalších, odhadem tři. Hlídal je nějaký starší Neko." otočím pozornost k anglickému indiánovi. ,,Morgana," kývnu hlavou k Nekovi, který se schovává za mnou: ,,v podstatě vyhodili. Vrátil bych se tam, ale vypadalo to, že by se to neobešlo bez násilí. To by se Terrymu nelíbilo." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Tocha vyslýchání "Tak Morgan?" naklonil Zachary hlavu ke straně. "Hele, já tu dečku podám Novovi a ty si ji od něj vezmeš, co ty na to, Morgane? Já jsem Zachary." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Jasný plán na zbytek noci Převezmu si deku a pomalu ji podám Morganovi. Zdá se, že nechat Neko, aby si sám vzal přikrývku, je nejlepší cesta. Není mi jasné, co myslí tím, že to bude bolet. Zabalení do deky je asi všechno, jenom ne bolestivé. Nebo myslí něco jiného? Ustoupím kousek, když se Zachary ujme Morgana a rozhlédnu se směrem do uličky, zda z jejich skrýše někdo nevylezl. ,,Je možné, že tady už příště nebudou." Upozorním Zacharyho na možnost. Odhalili jsme jejich úkryt a pokud je ten Shini tak "opatrovatelský", jak vypadal, je možné, že se přesunou jinam. Přemýšlím, jestli to má pomotané v hlavě on nebo já. Zradit.....Terry nezmiňoval nic o tom, že by mohli Neko si pořídit jiné Neko. Pokud to chápu správně, pořád jsou vedené jako věc, něčí majetek. S Morganovým okem už nikdo nic nesvede podle všeho. Pokud ho tedy někdo nenajde. Ale nevím, na kolik je genetické zdravotnictví tady venku schopné uzdravit něco takového. ,,Dobře." přikývnu a přejdu z druhé strany auta. Když se posadím, zadívám se chvíli do zpětného zrcátka, abych si ještě prohlédl Morgana. Nerad bych, aby v panice vyskočil z auta ven. Vyhodím blinkr a otočím se do protisměru, abych se vydal cestou k budově společnosti. Snad to bude lepší návštěva, než posledně. Jeden incident s uspávadlem snad stačil. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Alternativní plán
|
| |
| soukromá zpráva od Tommy Deborah pro
...najít chlapce. Tak moment. Začal jsem přemýšlet na více úrovních současně, abych trochu ušetřil čas jednání. - - -~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~ ~~~~~~ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Králičí nora Tommy, Win Win se náhle podíval Tommymu do očí a pousmál se. "Já nejsem včerejší, vím, že něco kutíš," řekl s poťouchlým úsměvem s jedním koutkem víc nahoře. Pak Tommy spatřil jeho srdce. Nebo, ne tak docela jeho srdce, spíš čistotu jeho momentálních úmyslů. Připomínaly padlý sníh. Ne, tento člověk (?) nezamýšlel nic špatného. |
| |
 | soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Změna je život Modrooká brunetka v sukni a pruhovaném tričku, s bujným poprsím.. Už snad tisíckrát jsem litoval toho, že jsem raději tenkrát nezdrhnul někam do lesů, daleko od lidí a daleko od potíží. Jenže to bych nikdy nepoznal Henryho a celou cirkusovou partu. Stali se mou rodinou a já doufal, že to tak zůstane… jenže ono ne. Jo, párkrát se mi stalo, že jsem si z proměny nic nepamatoval, ale že jednou někomu ublížím, to jsem nečekal. A ještě jsem se trefil zrovna do jedné z nejmocnějších rodin Anglie. Mohl jsem být rád, že mě nakonec nezabil a kompletně nesrovnal cirkus se zemí, ale když z vás někdo udělá v podstatě hračku pro bohaté, nadšení z toho nebudete. Tohle je teď můj život? Sedět tu, schoulený na studené podlaze v řetězech a čekat na elektrošok, abych ukázal všem mojí pekelnou podobu? Možná ne tak docela… Když se zde ukázal ten parchant s malou holčinou, netušil jsem vůbec nic. Otráveně jsem k nim zvednul zrak, než mým tělem projel elektrický šok a já se snažil potlačit to zlo, které se dralo ven pokaždé, když zmáčknul to otravné tlačítko. Když drobounká bruneta začala tomu blbečkovi nadávat, překvapeně jsem zvedl zrak, právě v čas na to, abych viděl, jakou pecku dostal na bradu. Koutky úst jsem zvednul do škodolibého úsměvu. Předpokládal jsem, že jí ten parchant něco provedl, ale zdálo se, že je tu kvůli mně. Odemkla mi zámky a oznámila mi, že musím.. co? Věci okolo se začali poněkud komplikovat a já opět ucítil, jak mi vaří krev v žilách. Otázka, zda se dokážu udržet, nebyla úplně od věci. (12) „Zatím snad ano..“ Odpověděl jsem stručně. Neznám jí a vůbec netuším, co se mnou zamýšlí.. Ale všechno bude lepší, než zůstat tady. Alespoň prozatím se rozhodnu jít s ní. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nos jako knoflíček, ale trable cítí spolehlivě! Charlie Jacob Johnson, dívka  "Slovy nepopsatelně báječný," řekla dívka a rozhlédla se kolem. Jak předpokládala, blížila se k nim ochranka o třech mužích, kteří náhle zastoupili dveře. "Ale, snad by jste se neprali s malou bezbrannou slečnou," zamrněla a poupravila si sukni. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Malá, drzá a samé překvapení Odie Než jsme se nadáli, byli jsme obklíčeni třemi ozbrojenými muži. „No, tak to jsme v řiti..“ Řekl jsem si sám pro sebe, než začala opět mluvit dívka. Překvapilo mě, s jakou drzostí vedla rozhovor proti zbraním. Zatnul jsem svaly v očekávání bolesti, ale brunetka se přede mě postavila a s kuráží zahrála na strunu, která dokáže rozzuřit snad každého chlapa na světě a to na jeho poklopec. Najednou se se mnou zamotal celý svět.. Omdlel jsem? Kolem mě se míchaly barvy kolem dokola, svět se zatočil tam a zase zpátky a najednou jsme stáli na louce. Rozdýchával jsem svůj zauzlovaný žaludek, když se mi má zachránkyně konečně představila. Ha, prej bejku, jak ironické… „Jsem Charlie…“ Zvednul jsem k ní hlavu. „Co to.. co to bylo? Jak si to…?“ V tu chvíli si uvědomím, že je raněná a potřebuje nejspíš pomoct. „J-jasně..“ Odpovím na její prosbu, nebo spíš rozkaz, abych jí ránu obvázal. Přijmul jsem obvaz a snažil se co nejpevněji stáhnout ránu, aby přestala krvácet. „Jestli je tam kulka, bude muset ven…“ Řekl jsem spíše informativně a poté jsem už o něco klidněji pokračoval v rozhovoru. „Takže, čím jsem si zasloužil tak elegantní a půvabný doprovod ze zajetí?“ |
| |
| soukromá zpráva od Tommy Deborah pro
~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~ ~~~~~~~~~~~~~~~ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Přej si, jen přej, je čas létavic! Tommy Deborah  Jako miliony hvězd kolem prolétal prostor i čas. Tommy pohlédl do portálu a ten mu ukázal tvář. Byla ženská, ale zároveň zvířecí. Oči barvy... lesa. Všech zvířat, každého jednoho a duhy a ... Ucítil také vůni Květin a bezpečí, hřejivé náruče. Ať už se koukal na kohokoliv, ta osoba cítila nevýslovnou lásku. A pak pocítil píchnutí zrady. Čerstvou, ještě krvácející ránu. Nefalšovaný stesk. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Něžná květinka, ale má trny Charlie, Odie "Jo, ale jestli se nekasáš, že to uděláš kapesním nožem tady a teď, tak to bude muset nějakou chvíli počkat," broukla stran kulky. Vypadala poněkud vztekle, ale ne na něj, spíš obecně. "Tady ta veselá banda tupejch hlav i leží v žaludku, odkdy o nich vím. Mít kýbl napalmu, srovnám jim to tu se zemí a budu tančit na jejich hrobě. Techno." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Střed pavučiny Odie Na operaci kapesním nožíkem jsem se opravdu necítil, proto jsem jen pokrčil rameny a ránu raději obvázal, to snad svedu. Zvednul jsem jedno obočí, když mi objasnila, že o téhle „bandě tupých hlav“ už nějakou dobu ví. Chvíli jsem si přerovnával myšlenky v hlavě, než jsem doobvázal zranění. „Já bych měl poděkovat tobě… ačkoliv nevím, proč si pro mě tak riskovala… pro moje hezké oči to asi nebylo.“ Pousměji se trochu. Místo s názvem Střed Pavučiny mě zaujalo, ale než jsem se stihnul nadechnout k dalším otázkám, byl jsem odbyt tím, že mi to vysvětlí někdo jiný. Luskla prsty a před námi se začalo vytvářet cosi, jako časoprostorová díra, nebo možná portál? Nevím.. každopádně po pár sekundách zase zmizel. „Jak tohle vůbec děláš?..“ řekl jsem zamyšleně hledíc na místo, kde se portál objevil a zase zmizel. „Telátko? To mám za to, že jsem tě tak krásně ošetřil? To teda pěkně děkuji..“ Odvětil jsem laškovně. Chůze mi nevadila, po tak dlouhém čase na řetězu jsem byl vlastně docela rád, že můžu chodit, spíš jsem přemýšlel, proč bych neměl rovnou vzít čáru do lesa a vyhnout se tak dalším problémům. Ale byl jsem zvědavý, tak neskutečně moc.. Jen doufám, že ve středu pavučiny nebudu já ta lapená moucha… Když mě plácla přes zadek, cuknul jsem překvapením. Tohle jsem nečekal. Ale vzápětí jsem se na malou však drsnou brunetku pousmál. Asi bude něco na tom, že malé holky bývají agresivní… Váhavě jsem za ní chvíli hleděl, než jsem také vykročil jejím směrem, poté jsem trochu přidal do kroku, abych jí dohnal. „Jestli si chceš povídat, můžeš mi vysvětlit, kam to vlastně jdeme, princezno..“ prohodím k ní s mrknutím. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Dveře Pokračujeme ve směru k budově organizace, zatímco Zachary kontaktuje a zařizuje další pokračování akce pro záchranu těch Neko. Následuje rozhovor, který by v normálních lidech vyvolal pocit zděšení, opovržení, starosti či strachu. Pochopil jsem z toho, že jeho oko ten starší Neko někomu prostě prodal. Popravdě, to není ani tak moc nechutné, jak by se mohlo zdát. Lidé sbírají různé věci. Lidské části.....nejsou zase tak extravagantní. Což nesnižuje fakt, že Morganovi bylo ublíženo s trvalými následky. Na druhou stranu....poslechl příkaz svého pána, takže....z tohoto hlediska to chápu. ,,Ono se to nesmí jen do doby, než na to někdo přijde. Jako každé překročení zákona a legálních pravidel." Prohlásím s přesvědčením. Nejsem si jistý, kolik bylo legálního toho, co jsem dělal během svých misí já. A netrápilo mne to. Byly to mise a starosti o legálnost byly na jiných. Možná to byla chyba? Měl jsem se o to víc zajímat? Když se zmíní Morgan o dveřích, na chvíli se setkám očima se Zacharym v zrcátku. ,,Nechápu příliš lidské chování. Ale párkrát jsem měl.....co dočinění s určitými sektami. Tohle zapadá do vzorce. Za vydržené utrpení se na konci skrývá velká odměna. Nemusí to být přímo rudé dveře. Realita je taková, že za těmi dveřmi byla vždycky smrt. Vysvobození z toho utrpení." Pronesu přesvědčeně. Popravdě, tyhle sekty obvykle sloužily jako záminky pro obchod s lidmi, informacemi či kontrabandem. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Klábosení s Odie Charlie Jacob Johnson, Odie "Tam, odkud jsem, si musíš dávat pozor na své jméno," řekla Odie tiše, když s ní srovnal krok. "Ale princezna opravdu nejsem... pokud nemyslíš Xenu." Mrkla na něj očkem, které trochu zabíhalo. "Na to pravý jsem slepá," objasnila a přidala do kroku. Mířili pryč od civilizace a vstříc jakémusi rozbořenému stavení v lese. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Realita na kusy "Novo, při vší úctě, strč si ten pragmatismus někam, prosím a díky," zavrčel Zachary na Novovu poznámku o legalitě. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Věci budoucí ,,Dlouhou dobu jsem nic jiného než pragmatismus neznal. Bude mi dělat trochu problémy se od toho oprostit. Omlouvám se, jestli jsem tě uvedl do rozpaků Morgane." Omluvím se s pohledem do zrcátka a dále už se raději k tomu tématu nebudu vyjadřovat. Asi to není něco, co by se hodilo společensky. Hodný? zlehka zastříhám ušima, když si vzpomenu na svůj proces. Nebezpečný, zlý.....jde o to, jak si to lidé budou prezentovat. V armádě o mne nikdo neřekl, že jsem zlý. To až pak lidé tady venku. Než jsem potkal Terryho. ,,Sám za sebe o tomto rozhodovat nemohu. Ale můj názor je, že klidně zůstat můžeš. Ale hlavní rozhodnutí musí dát Terry." Zatočím na křižovatce. Pomalu se blížíme k budově, kde se o Morgana postarají. Snažím se jet klidně, aby sebou auto příliš neházelo v zatáčkách. Morganův popis rudých dveří mi však připadá stále více jako kontrola jednotlivců, kteří jsou přinuceni věřit v nějaké vyšší dobro, protože jim nic jiného nezůstalo. V kontextu tohoto mi znovu připadá, že můj pobyt ve vojenském zařízení, nakolik ostatním přijde jako ohavný a proti-Nekovský, nebyl tak hrozný. Nestrádal jsem, nikdo neměl potřebu mne manipulovat. Jediné, co se chtělo, abych plnil příkazy. Nic víc, nic míň. ,,Na tyhle řeči bude dost čase až se dáš trochu do pořádku." Vzpomenu si na slova ošetřující doktorky na základně, kterými obvykle častovala nadřízené důstojníky, kteří žádali podání hlášení před ošetřením. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Na místě Zachary působil zamyšleně, když vyšel v garáži z auta a nesl Morgana v náruči tak, aby měl tvář co nejvíce zahalenou před prudkými neony. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Cestou, necestou… Odie „Na jméno? A proč?“ podivím se upozornění od Odie, že si tam u nich musí dávat pozor na jméno. Princeznu sice úplně nezavrhla, ale spíš se viděla na Xenu, než na Růženku. Užulím se. „No, se schopnostmi jsi spíš trochu, jako někdo z Marvelovských komiksů..“ Zauvažuji nahlas. Ale že by tam byl někdo, kdo se umí proměnit v ohnivou neovladatelnou bestii, to si nepamatuji… Chvílemi se mi zdálo, že trošku zvláštně kouká, což mi vzápětí vysvětlila. „Ach tak..“ Řekl jsem trošku rozpačitě… asi jí bylo nepříjemné, jak na ní koukám. Dále pokračovala ve vysvětlování, co jsme vlastně zač a já poslouchal opravdu pozorně. „He, tam, odkud pocházím já, by mě nejspíš přivázali k oltáři v kostele jako démona, nebo v horším případě ukřižovali..“ Uchechtnu si, když si představím, jak by vyváděla bába Ungurů, kdyby se to někdy dozvěděla. „Takže, je nás víc? A jak se to jako.. stane, že se narodí „nadané“ dítě?“ Když začne mluvit o tom, že svoje schopnosti ne vždy zvládá ovládat, přikývnu souhlasně hlavou. „Vlastně… kvůli tomu jsem skončil tam, kdes mě našla…“ Pokrčím rameny. Odie dál pokračovala ve vysvětlování našeho druhu, při tom jsme se dostali do hlubší části lesa a cesta se začala kroutit. Malá brunetka začala mít menší potíže s chůzí, proto mě požádala o ruku. „Jo, jasně..“ přikývnul jsem, popřípadě jí i podepřel, pokud chtěla. Přes obtížnější terén jsem jí mohl i gentlemansky přenést v náručí, pokud se nechala. „Jak jako, jiné reality.. něco jako paralelní světy?“ Poté mluvila o portálu někam mimo lidské chápání a já se v tom začal trošku ztrácet. „Jako.. někam mezi nebem a zemí?..“ zeptal jsem se znovu zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Lidská touha vědět všechno a hned Charlie Jacob Johnson, Odie "Protože tam, kam jdeš, žijí takoví lidé, co by ti ho mohli vzít a ovládnout tě tak," řekla Odie v souvislosti se jménem. "Vždycky se představuj tak, jak jsem to udělala já: můžeš mi říkat a pak přezdívka. Nejmenuju se Odie." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Prohlídka ,,Jistě.....teda....hm." Pohlédnu na Morgana, který mne znovu vezme za ruku. Nebo tedy za rukáv. ,,Půjdu s tebou." Přitakám mu nakonec a lehce střihnu ušima, pokusím se nasadit povzbudivý úsměv. Je to také cosi nového. Nikdy jsem nebyl nějakým způsobem zodpovědný za jiné lidi či Neko, ale přijde mi, že tady nemám na výběr. Dorazíme k ošetřovně v budově organizace a posadíme se na lavičce před ordinací. Držím Morgana za ruku a cítím, jak se pořád chvěje. Rozumím tomu, je to pro něj nové prostředí a ani neví, jestli se nedostal jen do většího průšvihu, než ve kterém byl předtím. Ale nemáme mu jak dokázat, že to tak není. Takže mu nezbývá, než napnout veškeré psychické síly a doufat. Po chvíli za námi přijde doktor. Podle jeho zornic bych řekl, že vypil polovinu automatu na kávu. ,,Dobrý večer doktore." pozdravím jej, pak stočím pohled na Morgana. ,,To je v pořádku. To, co říkal Zachary, je pravda. Tady už ti nikdo ubližovat nebude." Zopakuji, jako už tolikrát předtím během cesty sem. Hlavou mi však stále vrtají ty rudé dveře. Nevím, co přesně značí. Možná opravdu existují, nějaké dveře s rudým závěsem. Možná kovové dveře, natřené na rudo? To není tak podstatné. Ale zdá se, že návaznost putuje až do hlubších vrstev organizovaného zločinu. Vezmu Morganovu dlaň i druhou rukou, snad aby cítil větší jistotu, že opravdu nechci odejít. Přikývnu a jednou mrknu očima na souhlas, aby mohl doktor zkontrolovat chybějící Morganovo oko. Poslouchám diagnózu zranění. Doktor to říká odborně. Laicky by se dalo říci, že mu prostě někdo vytrhl oko z hlavy. Možná použil nějaký nástroj, ale to se možná nikdy nedozvíme. Když se dostane na řadu další prohlídka, Morgan se znovu rozechvěje. Pod pojmem svlékání si asi představil nějaké jiné pokračování prohlídky. Slzy na jeho tváři by tomu naznačovali. ,,Doktore? Mohl by se nejdříve najíst?" Zeptám se, než se přejde k další prohlídce. Vím, že doktor by to chtěl mít co nejdříve a určitě k tomu má i dobré důvody. Ale mám pocit, že Morganovi častokrát něco slíbili, ale vždycky to musel být on, kdo dával první. A doufat, že pak dostane svou část dohody. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Ústupky Carson se zarazil. "Najíst se jistě potřebuje," řekl. "Ale mohl by se mi pak při prohlídce pozvracet." |
| |
| soukromá zpráva od Tommy Deborah pro
~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~ ~ S a K u R a ~ ~~~~~~~~ |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Dohoda ,,Ale bude klidnější. Myslím. Díky doktore. Budeme tady včas." Dodám a všimnu si, že se Morgan zmínil o třech dnech. Nevím tedy, co přesně tento časový údaj značí, ale určitě se ho na to zeptám. ,,Tak pojď." Kývnu na Morgana a zlehka mu prsty poklepu na hřbet paže, aby se trochu uvolnil. Na rozdíl od Zacharyho jej nemíním teď nést. Není zbídačelý viditelně, možná unavený a nevyspalý, ale nemyslím si, že by někde měl zkolabovat. Měl by získat víc pevnou půdu pod nohama a spolehnout se aspoň v chůzi sám na sebe. Ledaže by vypadal, že hodlá skutečně spadnout, tak jej podepřu. Doprovodíme Morgana do jídelny, kde mu odsunu židli. Nechci se mu vymaňovat, takže pokud to nebude vypadat, že se mne chce pustit, přitáhnu si židli a posadím se vedle něj. ,,Dobře. Zavoláš mu?" Zeptám se a přisunu Morganovi od každého něco. Nepřijde mi, že by to bylo něco, z čeho by se dalo reálně hodně najíst, ale na zahnání hladu to bude stačit. ,,V jedenáct hodin se má vrátit na tu prohlídku. Může si odpočinout někde tady?" Kývnu hlavou krouživým pohybem po místnosti, naznačujíc budovu. Určitě tady někde bude nějaký volný gauč, kde by se mohl Morgan prospat. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Co jich tu takovejch bylo... Sečtěno a pdtrženo se posledních pr týdnů může jít vycpat. Hřebíkama a ostnatým drátem. A pak se vystřelit na povrch Slunce. Mám vztek a když má Eden vztek, tak lítají hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Nejistými kroky budoucnosti vstříc Morgan jako pejsek cupal za Novou a pevně se jej držel. Teprve teď vrhl poněkud nejistý pohled na jeho ocas a pak na vlastní pozadí, kde nic takového nebylo. Nic však neřekl. "Jo, dojdu mu zavolat, vy se tu zatím najezte," řekl Zachary, když před Morgana postavil hrnek čaje. "A vybavím nějaký pokoj," dodaal. Morgan se díval na hrnek, jakoby to bylo něco z vesmíru, co nikdy neviděl. Konečně se pustil Novy za ruku, když byl Zachary dostatečně daleko a sáhl po čaji. "Ah!" udělal a ruce zase přitáhl k tělu. "Bolí..." Podíal se pak na ovoce a pečivo. Vše zkusmo ohmatal nejdřív jen dotekem ukazováku. Pak vzal croissant a roztrhl jej na dvě úhledné poloviny. Čichl k hnědnoucímu banánu a pokýval hlavou, než jej oloupal a také rozpůlil. Pak v ruce rozdělil i jablko na dvě půlky, jen s hruškou si nevěděl rady, tak ji položil k jedné várce půlek tak, jak byla a posunul ji Novovi. "Děkuji," zašeptal. Střelil poslední nedůvěřivý pohled k čaji a zakousl se do pečiva. Najednou slastně nakrčil uši a vhrkly mu slzy. "Tohle je... skvělý~!" pípl tiše. "Děkuju, Novo. Slibuju, že u prohlídky ani nepípnu." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Stravovací návyky ,,Bolí? Čaj? Možná je ještě horký, dej mu chvilku na vychladnutí. Nebo tě bolí paže?" Pozoruji Morgana, jak ucukne od čaje. V první chvíli mám obavy, aby jej nerozlil a neopařil se. Ovšem za tou bolestí může být i nějaké zranění. Možná jsem neměl doktora přemlouvat, aby odkládat prohlídku. Jeho následné počínání s potravinami je zvláštní. Až po položení hrušky a pošoupnutí ke mně mi dojde, že chystá hromádky pro nás oba. ,,Chceš abys s tebou povečeřel? Nebo spíš posnídal, podle toho kolik je hodin? Mě nemusíš dávat nic ze svého jídla." Upozorním jej ještě. Ne že bych necítil hlad, je to už pár hodin od posledního jídla. Ale moje tělo vydrží bez přísunu potravy dostatečně dlouho, abych nemusel obírat Neko bezdomovce o tu trochu, kterou se mu podařilo sehnat. Když se zakousne do pečiva, na jeho tváři se objeví výraz, připomínající máslo na horkém toastu. ,,To neslibuj. U prohlídky musíš říkat pravdu. Pokud tě něco bolí, řekni to. Pokud budeš mít nějaký problém, řekni to. Nepřemýšlej nad tím, co by chtěl doktor slyšet. Jen mu řekni pravdu. On nebude naštvaný." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Z hloubi vzpomínek "Horký..." zepakoval Morgan a podíval se na čaj. Pak na Novu. "Vzpomínám si, ano. Čaj má být teplý. Už je... to dávno." Pak se zadíval na jídlo před nimi. "To je ale hodně," řekl. "A-a ty nemáš nic..." Pokrčil uši zase až k hlavě. Jedl pomalu a užíval si sousta, také bylo vidět, že se snaží být co nejvíce potichu. Další Novova slova ho uvedla do rozpaků. "Pán vždy řekne, když smím mluvit a co mám říct. Ale... To s tím okem jsem nepochopil." Srdce se mu rozbušilo jako zvon, když opatrně sáhl po hrnku s čajem a tentokrát jej sevřel v prstech. "Šimralo to, když mi tam posvítil, ale... Ale já mu to neřekl. Myslel jsem, že..." Pokrčil rameny. "Nevím, co to znamená, když... Šimrá. Vím, že když bolí, musím mlčet. Ale to potom nedává smysl, co ří-" další slova u zemřela na rtech, když si uvědomil, že se k nim blíží Zachary. "Terry dostal hlášení, máš jeho požehnání s Morganem zůstat do prolídky tady a pak se vrátíte k němu," řekl Zachary a mrkl na Morgana: "Oba." Morgan se celý rozechvěl. "A-a... P-pan Terry... Ví ja-jak vypadám?" dostal ze sebe nakonec s vypětím všech sil. Zachary se usmál. "Ne, ale Terrymu na těhle věcech nezáleží. Ani mě, ani Carsonovi a Novovi taky ne." Jaké bylo Zacharyho překvapení, když se Morgan opět rozplakal a přitiskl na Novovu paži. Byl potichu, nevzlykal, jen pohazoval rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Zpráva pro doktora ,,To jsou...." zarazím se, než řeknu "zbytky", protože by to mohlo celou situaci dehonestovat. ,,Neboj se, já o hladu nebudu. Jenom se v klidu najez." posunu napůlené jídlo zpátky k Morganovi. Na důkaz kompromisu si tedy vezmu polovinu banánu, který tam ponechal. ,,Pán tu teď není. Připrav se, že ti tady spousta osob bude říkat, že se musíš rozhodovat sám. Nebude to lehké, ale čím dřív s tím začneš, tím líp." pousměji se na Morgana. Pro mne to nebyl tak úplně šok, jen spíše zmatení, začít se rozmýšlet, co sám za sebe mohu dělat. Nebo chci dělat. Pro něj to bude o to těžší, protože si myslí, že mu něco bude hrozit za to, že se nějak rozhodne. Prohlížím si ho přemýšlivě, když se zmíní o tom, že cítil v oku nějaké šimrání při kontrole. To by se měl doktor dozvědět. ,,To je hodně důležitá informace. A celkově, nezamlčovat svůj zdravotní stav. Příště už tedy popravdě." upozorním Morgana, snažím se neznít káravě. Ale musí pochopit, že tady jde o jeho zdraví. ,,Zachary, zajdi za doktorem. Morgan ze strachu zamlčel, že jeho zraněné nervy po oku pořád reagují. Bál se, že by to bylo špatně, kdyby řekl, že to cítí." požádám Zacharyho a stočím pohled na Morgana. ,,To o čem mluvil, je oční implantát. Náhradní oko. Takže bys zase viděl oběma očima." vysvětlím mu, protože si nejsem jistý, zda ví, co znamená "implantát". |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Trauma Zachary ale hleděl zkoumavě na Morgana, který odmítal přestat plakat a štkavě se nadechl, když Nova prozradil, že jej šimralo v oku. Pak se sebral a podíval se na Zacharyho (netroufl si pohled zvednout výš, než k jeho bradě): "Já... měl říct, ale... bál..." Sklopil hlavu až ke kolenům. "Pitomá malá krysa!" |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Mocní a mocnější Odie Nestačil jsem valit oči, když mi sdělila, že existují tak mocní lidé, kteří mohou zneužít i tvoje jméno. „Takže nemůžu říct ani to, co tobě?.. A jak vlastně vznikla přezdívka „Odie“?“ X-men byl vlastně docela výstižný, tedy alespoň podle toho, co mi popisovala. „I ty přezdívky docela sedí na X-meny… ale netuším, jakou přezdívku bych měl mít já..“ Pokud jsou něco jako klub nadaných, vlastně mě ani moc nepřekvapuje, že někdo má schopnost i najít nové nadané. Možná budou mít i nějaké prostředky k tomu, abych potlačil to zvíře v sobě a nikomu už neublížil. „Já to měl částečně v rodině, máma měla celkově dost šáhlou rodinu… A odešel jsem raději sám, než to někdo zjistil.“ Přiznal jsem se poté, co jsem vyslechl povídání o jejím bratrovi. Když bolestivě sykla, na moment jsem zastavil a přidržel jí pevněji. „Co se děje, je to tím zraněním?“ Prohlédl jsem si jí pečlivě, poté jsem se trochu šibalsky pousmál. „Vím, že nejsi princezna, ale jestli ti to nevadí, můžu tě kousek nést…“ Nabídnul jsem jí svoje ruce. S některými dotazy mě opět odkázala na někoho chytřejšího a já jsem byl dost zvědavý, jak taková osoba bude vypadat. Sama si vyzula boty a zdálo se, že chůze bosky jí děla o dost lépe. „Teď vypadáš trošku, jako lesní víla..“ Popíchnul jsem Odie drobet s úsměvem a vypláznul na ní jazyk. „Jo vidím“ Odpověděl jsem, když v dálce ukázala na rozpadlou hromadu, která možná kdysi byla dům. Odkýval jsem její další pokyny a společně s ní jsem se zase rozešel k místu, kam ukazovala. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Chaloupko, chaloupko, kdo v tobě bydlí? Odie se na něj zadívala. "Mé schopnosti..." řekla. "Umím toho leccos. Manifestovat obrazy příběhů, duhové mosty a taky mluvím s korvidy." Zase mrkla a dál se jala napřed. "Je lepší jméno neříkat. Ale můžeš ho říct nám, co jsme jako ty a taky Eden, ta ti neublíží, i když je víla. Zapřísáhla se nás chránit." Nad přezdívkou pro Charlieho se nemusela zamýšlet. "Co třeba Torro? Nebo... Vemeno!" rozesmála se. Pak mu pocuchala vlasy. "Ne, to já jen tak škádlím." Pak ale zaváhala. Vypadala, že něco chce říct, ale nakonec se kousla do rtu. "Jo..." hekla nakonec. "Ano, mé zraněné rameno mi brání v chůzi, pones svou něžnou květinu, můj princi...!" řekla nakonec s patosem a položila si ruku na čelo.  Už byli u zříceniny, jestli se Charli rozhodl ji nést, požádala, aby ji zase položil a došla dovnitř, kde našla zřícený krb. "Tady musíme počkat," pravila a poklepala na odznáček na své kabelce. Vypadal jako stromeček. "Najdou nás, slibuju." Vypadala vyčerpaně a obvaz byl dokonale smáčený krví. Najednou se Odie zavřely oči. "Je tam někdo?" ozval se chlapecký hlas. "Halo? Odie? Slyšíš? ODIE?!" |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Tlumočník Vnímám, jak v Morganovi bobtnají emoce. Ale že si začne nadávat ve třetí osobě mne trochu zmate, napoprvé. Ale nevím, koho jiného by tady tak označoval. Pojem "krysa" je jeden z těch mála slangových, které znám. Označuje se tak zrádce, špeh, prostě někdo takový. A ten Shini dal jasně najevo, za co Morgana považuje. Pak poslouchám, jak s ním Zachary mluví. Přijde mi, jak moc chce Morgana utěšit, ale možná by měl v těch expresivních výrazech trochu ubrat. Našli jsme ho sotva před půlhodinou. Kromě toho, že je vyděšený, tak o jeho charakteru toho moc nevíme. Ale když to pomůže se Nekovi uklidnit a nabrat trochu jistoty, tím lépe. Při dalších slovech zaujatě pootočím uši. Mám někomu posouvat dál to, co mi Morgan řekne? S otázkou v očích loupnu pohledem po Zacharym. Přijde mi, že se tady pohybuji na hodně tenkém ledu. Převezmu si kartu od pokoje, který Zachary sehnal. Nevím, zda se on bude vracet na noc domů nebo zůstane někde v budově. ,,Díky. Asi se tedy uvidíme ráno." Uvědomím si, že jsem právě dostal na starost úplně sám zatoulaného Neko, který ještě před hodinou obýval nějakou podzemní chodbu v útrobách Londýna. Ale nezbývá mi, než se s tím snažit poprat, jak nejlíp umím. Nebo jak si aspoň myslím, že bych měl umět. ,,Ano, postel. Tvůj popis to docela vystihuje." přitakám Morganovi, protože mne nic lepšího nenapadne. Jak dokáže někoho dojmout představa lůžka posouvá moje hranice vnímání emocí zase kousek dál. ,,A nějaké nové oblečení." doplním, když mu někde uváznou slova. Položím kartu před něj na stůl, když vidím, jak se na ni dívá. ,,Jak dojíš, tak se tam půjdeme podívat. Osprchuješ se a vyspíš se na zítřek." S tímto počkám, až se Morgan sám rozhodne, že už mu jídla stačilo. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Uhranutý Morgan se nakonec docela uklidnil. Měl deku a Novu vedle sebe, jídlo a teplý čaj, který obezřetně srkal. "Dělával jsem čaj pro pána a paní, než mě vyhodili. Nikdy jsem ho nepil, je... dobrý." Opřel se o Novu ze strany a nakrčil uši. "Mám strach, že to všechno je jen sen, ale... Ale díky, že jsi tady." Pomalučku dojedl své jídlo (nakonec snědlvše až na polovinu banánu, co si nova vzal) a vypadal spokojeně. "Nedovedu si představit... postel a oblečení. Nové? Jak asi voní?" broukal a převracel v prstech kartičku od pokoje jako svatou relikvii. Tak kračoval i ve výtahu a chodbou, než dosšli k pokoji, který se jim odemkl. Byl to pokoj s manželskou postelí, skříní, kde bylo pár triček, kalhot a spodků, středně velká televize a koupelna s umyvadlem a sprchovým koutkem. Dalo se tam žít, ale nebyl to domov. Morgan se ale koukal na vše jako na obrázek. Opatrně sáhl na povlečení postele, jemně přejel prsty po komodě s televizí. Okno! Doběhl k němu a podíval se ven. "Podívej těch světélek! A aut a všeho jako mravenci!" vydechl. Koupelna byla další zážitek. "Tady smím? Předtím jsem nesměl, ani u lidí... Chodil jsem ven..." Zaváhal. "A-ale ty jsi taky Neko. Oba smíme, že? Takže... Mám se umýt..." Znovu zaváhal a pohlédl na své oblečení: zaprané už ne bílé triko, světlé kalhoty a boty, co mu neseděly. Polkl a vše sundal (spodky neměl). Pak si stpupl pod sprchu a zavřel oči. "Rychle? Prosím?" zašeptal a zakryl si tvář rukama, jako někdo, kdo čeká studený proud. Také se mu semklo tělo jako struna. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro A ještě mocnější Odie, hlas v krbu.. Upřel jsem pozornost na drobnou brunetku, když mě opravila a upozornila, že schopností je víc a upřímně… půlka superhrdinů by jí mohla závidět. „Páni… tolik schopností? To jsi něco jako.. vyšší liga?“ Pak jsem se na moment zarazil, abych zapřemýšlel.. nechtěl jsem se ztrapnit tím, že bych něco měl vědět, ale nevím, tak jsem se zeptal opatrně. „Hele.. co jsou to „Ko-rvi-dy“?“ „Ony existují víly? A kolik je to „nás“?“ Zasypal jsem jí opět hromadou otázek… Ale co, chtěla si přece povídat, tak ať povídá.. Přezdívky se chytla hned se vší drzostí a nadšením. „Haha… nebo taky býček či vůl viď?“ dodal jsem pobaveně. Když zaváhala a poté se kousla do rtu, nechápavě jsem se podíval. „Stalo se něco?“ Na její herecký výstup jsem se zakřenil. „No vidíš, a pak že nejsi princezna… zahrála si to úplně na jedničku.“ Pak jsem přistoupil, její ruku jsem si hodil kolem krku a pod kolena a záda jsem jí podsunul mé ruce, pak už jsem jí jen lehce přehoupnul do náručí a mohli jsme pokračovat. „Jestli nemáš pohodlí, můžusi tě ještě hodit přes rameno jako pytel brambor.“ Povyplázl jsem na ní jazyk. Před chatrčí jsem jí dle jejího přání opatrně položil na zem a držel se o krůček za ní. U krbu jsem se opřel o stěnu a na její příkaz počkal, než nás „oni“ najdou. Chvíli bylo ticho, což jsem nejspíš zvoral. Protože Odie z ničeho nic zavřela oči, teprve pak jsem si v tmavé zřícenině baráku všimnul, kolik krve proteklo i přes obvaz. Přiskočil jsem k ní, podepřel jí záda a mírně jí pleskal po tvářích. „Hej, Odie! Neusínej!“ Najednou mě překvapil hlas vycházející z krbu, nejspíš to byl mladý klučina. Zaváhal jsem, než jsem odpověděl. „Odie je tady, je raněná, omdlela, potřebuje rychle pomoct..“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Za zrcadlem, v říši kupodivů Odie byla k jeho otázkám tajemná, jako hrad v Karpatech, jen se usmívala a odvolávala na kohosi, kdo ví víc. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Improvizovaný doktor Odie, Hlas Možná šokem, možná dezorientací jsem hned nepostřehl, že hlas, který slyším, nevychází tak docela z krbu, jako spíš že se mi ozývá v hlavě. Nebyl však čas se zamýšlet nad tím, kdo si to hraje na moje svědomí, protože hrozilo, že Odie vykrvácí. Minimálně jsem jí dlužil život a tak jí tu nemůžu nechat jen tak umřít. Hlas mě navedl, jak bych mohl krvácení zastavit. Uposlechl jsem a hned začal šátrat v kabelce. Snad nenarazím na něco osobního, to by se mohla zlobit… I když co její oči nevidí… (23%) Ale obvaz nikde. Kruci, kruci, kruci… V rychlosti mě nenapadlo nic lepšího, než použít řemen od kabelky. Narovnal jsem jí ruku tak, abych se dobře dostal k rameni a popruh jsem umístil nad ránu. Pevně jsem ho utáhnul, pokud byl látkový, tak jsem použil uzel, abych ho utáhnul co nejvíce, pokud byl kožený a měl nějakou přezku určenou k utahování, pomohl jsem si jí, abych ruku zaškrtil opravdu dostatečně. Z informací o portálu jsem byl krapet nervózní. „Rána je zaškrcená.. jak přesně se prochází tím portálem?“ Řekl jsem trochu skepticky. Nicméně, bylo rozhodnuto. Musím dovnitř, ať chci, nebo ne, Odie tu umřít nenechám. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Vytratili se ze světa už velice dávno  V kabelce našel takříkajíc vše včetně kuchyňského dřezu, ale obvazy nikde. Naštěsí ale jeho plán vyšel a pásek šel dobře sundat. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Panika Odie, Hlas Kabelka byla doslova nekonečná, spousty různých nepotřebných věcí, ale obvaz nikde. Naštěstí můj plán s popruhem od kabelky vyšel a kdyby tu nešlo o život, možná se i pochválím za dobře odvedenou práci. Instrukce k otevření portálu byli trochu zmatečné, snažil jsem se však zachovat klid, hlas v mé hlavě nejspíše dělal, co mohl. Pozorně jsem si prohlížel obrazce nad krbem, až jsem konečně našel, co jsem hledal. „Jednorožec!.. mám jednorožce… mám ho zmáčknout, nebo držet?“ Odie cosi zamumlala a ačkoliv já to nechápal, hlas nejspíš věděl, co se snažila říct. „Odie, neusínej... dívej se na mě ano?“ Zkusil jsem zaujmout její pozornost. Poté jsem se znovu soustředil na úkol, jednorožec, představit si, že jsem ve středu… Ha! Něco to dělá! Pozornost jsem zaměřil na oheň, který však nepálil, a místo jiskřiček z něj vylétávali motýlci. Tak teď ten střed, představ si, že chceš do středu… Jak si mám sakra představit střed, když jsem tam nikdy nebyl? Prostě tam chceš být, moc tam chceš být…. Na moment zavřu oči. (10) |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Sprcha ,,Mít strach je přirozená reakce na neznámé prostředí. Je to obranný mechanismus mozku." Vysvětlím Morganovi, snažíc se nějak jej uklidnit. Nejlepší mi přijde, když mu vysvětlím, že to co cítí, je normální reakce. Celkem se rozpovídá, zatímco se vydáme směrem k pokoji. Zdá se, že je z toho všeho unešený natolik, že ani nemá potřebu se mne opět držet jako klíště. Nebo je to možná tím, že okolo nás není žádný člověk. Zdá se, že z nich má reálný strach. ,,Uvidíš sám." odvětím mu, ačkoliv si nemyslím, že by tam bylo oblečení úplně nové. Ale Morgan jen těžko pozná rozdíl. Bude stačit, když to oblečení bude čisté a bude mu sedět, aspoň trochu. Nechám jej odemknout pokoj. Ten je zařízený jednoduše, ale dostatečně na to jedno přespání, které nás čeká. A určitě je to lepší, než podzemní chodba. Přeběhne k oknu, jakoby mu bezpečí čtyř menších stěn zajišťovalo více sebedůvěry. Nadšeně kouká po autech, světlech pouličních lamp či světel v jiných oknech ponocujících či brzo vstávajících lidí do práce. ,,Jistěže smíš." odsouhlasím mu používání koupelen. Nečekal jsem však, že s tou sprchou bude mít Morgan takový problém. Stojí tam a tváří se, jakoby očekával odněkud přijít ránu. ,,Nezvládneš se umýt sám?" podivím se a sundám hlavici sprchy z držáku. Pustím vodu a podle její teploty navolím takovou, která by mohla být přijatelná. ,,Vody se nemusíš bát." nechám jej, ať si sprchu sám převezme a teplotu vody si navolí podle svého uvážení. Předtím se lekl i čaje, takže bych ho nerad vystrašil příliš horkou vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Jednorožec Charlie hleděl do plamenů jako uhranutý, než jej hlas vytrhl z tranzu: "Pohyb!" When the last moon is cast Svět kolem začal křepčit a trojčit, hloupnout a také se celý vcucl do sebe a zase se zvrátil. Horské dráhy jsou jedna věc, ale tohle bylo jako pětkrát pěstí do žaludku zevnitř a pak prohnat pracím cyklem s předpírkou a odstředivým ždímáním. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Nejisté, nové Morgan se na Novu zadíval a opatrně převzal sprchu do rukou. "Teplá..." vydechl. "Nestudí!" Zamyslel se a pokýval hlavou. "Umím sám. Jen jsem to nesměl. Vždycky jen hadicí. Nebo když tekla voda ze střechy..." Pokrčil rameny a uhranutě si na ně pustil vodu. Pak sykl bolestí. "Trošku... to bolí, tam, kde mám modřiny a odřená místa," řekl tiše. "Ne moc. Můžu si vzít i mýdlo? Prosím?" Za chvíli byl ve sprše hotový a vyšel s mokrou hlavou a osuškou kolem těla. Pohled na oblečení byl opět důvodem k dojetí. Vzal z hromádky modré tričko s potiskem jakýchsi květin a přivoněl k němu. Pak se oblékl. "Dobře. Moc krásné." V posteli se pak stulil do klubka, aby snad zabíral co nejméně místa. "Doufám, že mě bude pán Terry chtít. Udělám všechno, abych se mu zalíbil, opravdu." Slova mu ze rtů brala únava. "Děkuju za všechno, Novo." Spal pak téměř bez hnutí, jen se v nestřežené chvíli natiskl na Novu a vinou toho, že se zamotal do deky i přikrývky, hřál jako kamna. Do rána byl smáčený potem, ale jeho spící tělo se svých přikrývek odmítalo vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Skrze krb dál, až do středu pavučiny Odie, Neveen Chvíli jsem před zvláštním ohněm stál jak opařený a sledoval jej. Hlas v hlavě mě však důrazně povzbudil v před. Opatrně jsem tedy vzal Odie do náručí a vykročil do neznáma. Jestli se mi průchod portálem, který malá bruneta vytvořila ještě v mém předchozím „domově“, zdál drsný, tak tohle bylo tak desetkrát horší. Jakoby se moje končetiny rozbíhali do stran a zase zpátky, žaludek dělal kolotoče sem a tam, chvíli sem si přišel nehmotný, chvíli zas na milion kousků… Někam jsem se dostal, slyšel jsem nějaké hlasy, ale víc už nevím. Obklopila mě temnota a pohltila. Probudil jsem se v čistě posteli s bílým povlečením. Párkrát jsem zamrkal, než jsem přišel k sobě. Poté jsem se polekal zvláštního zařízení, z kterého vedla hadička k rukávníku na mé ruce. Prvotní instinkt mi radil zařízení ze sebe prostě servat, ale než jsem tak stačil učinit, ozval se hlas a já konečně spatřil i postavu, které patřil. Mladík s brýlemi mi vysvětlil, že jsem se o chlup netrefil. „Odie..?“ Zadíval jsem se na něj tázavě. Tvrdila mi, že nemám nikomu věřit... Mladík se mi však představil a dokonce sám řekl, že není víla. Přimhouřil jsem oči a prohlédl si jej. „Charlie…“ řekl jsem pak trochu nerozhodně. „Jmenuju se Charile..“ „Co se stalo a kde to jsme?“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Neveen, vševidoucí  "Odie bude v pořádku," řekl Neveen tiše. "Jsme ve Středu Pavučiny, tohle místo se jmenuje Highland. Nacházíme se na severní straně skotských Vysočin." |
| |
| soukromá zpráva od Tommy Deborah pro
~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~_~ ~~~~~~~~~~ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro A jen co se sem nanominuje, "Calume, broučku, běž s Winem, ukáže ti, kde máš pokojík. A budeš potřebovat čisté oblečení," míním k chlapečkovi. Páchne smrtí. Ale tenhle nováček prostě má svojí vlastní linku a drží se jí, jak hovno košile. Budiš. Ale malý u toho být nemusí. "Jsem zběh svého druhu, což ty ostatně také, ne?" nadhodím. Dosednu na pevnou zem. Dlouho jsem nelétala, je to vyčerpávající. "Přidala jsem se k zelenookým." Každý Fae ví, kdo jsou, není třeba je představovat. Popojdu od panelu se zmrzlinou ke stázové komoře, kde jako maličké světlušky křepčí několik zlatavých nanobotů. No páni, ještě i takhle vypadá naštvaně. Musím se zasmát. "Kdysi jsme bývali dva," řeknu. "Lidský muž, co mi ukadl srdce a já. Měla jsem sen, že vytvořím bezpečné místo pro děti, které... Nejsou jako lidi, ale lidem podobné. Kukačky." Podívám se na něj. "Podhozenci." V kolébce pod oknem nenechej děťátko Neb o něj přijdeš rukou Fae, matko! Za tvé ti podhodí své vlastní děcko Nohy, ruce moc dlouhé, chce vědět všecičko-všecko. "Kdysi kolem středověku jsem našla utopeného chlapce," řeknu tiše, nedívám se na něj. "Bylo mu asi deset. Jeho hřích? Ukázal mámě, že umí oživit zvadlou květinu. Zbili ho, svázali a hodili do vody. Tehdy jsem se zapřísáhla, že podhozence bez rodiny sesbírám. Bylo jich za ta léta hodně, stárnou jako lidé, takže..." A také nemůžu zachránit všechny. Nejde to. "Jako kukačky se přizpůsobí okolí, ale jako Fae se mu vymknou. Lidská podstata jim klesne do srdcí. Milují, krvácí, ale dokážou kouzlit." Podívám se na nanoboty ve stázi jako světlušky v zavařovačce. "Jestlis mi přišel bránit, tak můžeš zase vzít vratiprst, Bee. Tohle místo je bezpečné a už nikdy nedopustím, aby jej někdo narušil." Ne, ne znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Ráno ,,Jistěže. Přece nepůjdeš na prohlídku zaprášený a propocený. Pokud bys něco potřeboval, budu vedle." Přitakám souhlasně a poukáži ke dveřím, že nechám Morgana o samotě, pokud mi tedy nezabrání odejít. Možná jen z principu, že by toho "štěstí" na něj takto spadlo až příliš. Když se vrátí, tentokrát využiji sprchu já. Než se vrátím do pokoje, Morgan už spí, stočený do klubka na posteli. Obléknu si čisté věci na spaní a uložím se vedle něho. Chvilku ho pozoruji. V hrudi cítím zvláštní hřejivý pocit. Ale to může být i blízkostí cizího těla. Nakonec si položím hlavu na polštář a uložím se také ke spánku. Ráno překontroluji hodiny, abych zjistil, zda nemusím Morgana ještě nutit vstávat. Pokud ne, pak prostě jen čekám, zda se probudí sám nebo jej budu muset vzbudit. Vidím, jak se téměř křečovitě drží přikrývek. Vnímám, že jeho tělesná teplota je trochu vyšší kvůli tomu, jak je zabalený. Bude mít žízeň, až se probere. Vstanu tedy a dojdu alespoň nachystat sklenici s vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Probuzení Morgan při Novově sebemenším pohybu otevřel zdravé oko (i na noc si nechal pásku) a zatřepal hlavou. "Nebyl to..." Sáhl na postel, polštář i na Novu vedle sebe. Pak se usmál. "Nebyl to sen!" |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Vševidoucí Když mě klučina ubezpečil, že Odie bude v pořádku, oddychnul jsem si. Do té blbé situace se dostala především kvůli mně a fakt by mě mrzelo, kdyby kvůli tomu i umřela.. Byl jsem o něco více důvěřivější, když mi Neveen oznámil, že je bratr Odie. O něm přeci mluvila. „Já no… za nic, dlužil jsem jí to.. Střelili jí kvůli mně.“ Odpověděl jsem, když mi poděkoval za záchranu sestry. Sledoval jsem jej, i když přistoupil o něco blíže. Vysvětlil mi funkčnost přístroje a když ho vypnul, pomalu jsem vysunul ruku z rukávníku. „Ty teda víš všechno? Jakože… všechno vidíš?“ zeptal jsem se zvědavě. Dále pokračoval ve výkladu a sdělil mi i, kde se právě nacházím. Vysvětlování portálu jsem doslova hltal, ale pochybuji, že bych to byl schopen sám vysvětlit někomu jinému. Takže vlastně docela chápu, že Odie to radši přenechala bratrovi, když jsem se ptal v lese. Když se mě zeptal, zda se chytám, na moment jsem se zamyslel. „Ehm, jo no.. zatím ano.. jen pokračuj.“ Poté jsem se posadil na kraj postele a zamyšleně se na chlapce podíval. „No, nechci znít nevděčně… ale proč jste mě zachraňovali? Tedy, nemám nic tak fantastického, jako vy dva… budu vám docela k ničemu..“ |
| |
 | soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Nováček v posteli No tak, Neveene, tohle zvládneš, lidská interakce, komunikace. Je to jako kód. Input - output. Nic těžkého! |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Hrdinové Neveen na mě vychrlil pár pro mě cizích pojmů a já chvíli nechápavě koukal. Naštěstí mé tápání poznal a vysvětlil mi to po lopatě. „Vážně jsem rád, že bude v pořádku..“ Dodal jsem a mírně jsem se pousmál. Poté mi začal vysvětlovat, jak vlastně funguje jeho „vědění“ a také že má hodně načteno. Informace o vodě, která ležela přede mnou ve sklenici byli fascinující. „Páni, jak si to všechno můžeš pamatovat?“ vykulil jsem na něj překvapeně oči. „Drobet trip“ neznělo jako něco, co by řekl tenhle typ člověka, ale asi se snažil být mi blíž, užulil jsem se. „No vlastně drobet jo..“ Poté mi taky vysvětlil, jak to funguje s jeho schopností vidění. „No, možná dobře pro tebe… totiž.. myslím, že už takhle by mi bouchla hlava a ještě, kdyby si věděl úplně všechno.. jakože celý obraz, ne jen pohled skrze brčko.. možná by to bylo až moc informací pro lidský mozek..“ Zauvažoval jsem. Nejsem zrovna vědec, takže moje vysvětlení je chabé, ale snad to pochopí tak, jak jsem to chtěl říct. Když se podiví mému dotazu, proč mě vlastně zachránili, přijdu si… trochu hloupě. „No víš, pro mě nikdy nikdo nic neudělal jen tak, takže.. děkuji.“ Řeknu trochu rozpačitě. „No a kdo je ten..Highland? a jak na vás přišel už v tak brzkém věku?“ Dodal jsem pár dalších dotazů. Co se tyče užitečnosti, trochu nevěřícně zavrtím hlavou. „Moje… schopnost je trochu komplikovaná, totiž.. já někdy ztratím kontrolu víš a pak ubližuji lidem i když nechci…“ |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Jen tak? Když myslíš Má oči jako koloušek ve světle ramp, jeden by je těžko uvěřil, že se umí změnit na... Při představě toho, co jsem viděl na záznamu, mi po zádech běží mráz. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Vstávání ,,Zdrav....dobré ráno." opravím se na vhodnější pozdrav po probuzení. ,,To se dalo čekat, zabalil ses víc, než bylo potřeba. Ale nechtěl jsem tě budit. Nebolí tě z toho hlava?" zeptám se, protože Morganovo tělo teď může být trochu dehydratované. Zabzučí mi telefon. Přečtu si zprávu od Zacharyho. Tedy nebudu Morgana pro teď informovat o tom, že nalezli ostatní z té podzemní chodby. ,,Klidně se vysprchuj znovu. I vyčisti zuby. Pak půjdeme za tím doktorem." přikývnu souhlasně na to, jaký je další plán. Když se zmíní o tom, že to oko bude drahé, na chvíli se zamyslím. ,,Nemyslím si, že ho po tobě budou chtít zaplatit. Neznám přesnou hodnotu, ale určitě vědí, že finance příliš nemáš. Ale mají mecenáše, kteří jim právě na tyto případy obstarávají finance. Byl jsem na tom stejně. Tedy, ne že by mi chybělo oko, ale nic jsem neměl. Nečekám, že za mne někdo bude pořád platit. Ale rozhodl jsem se pracovat pro organizaci. Určitě i pro tebe najdou nějakou práci. Reálnou práci, ne to, co po tobě lidé chtěli předtím." vysvětlím Morganovi. ,,Už se běž umýt, než přijdeme později víc, než je nutné." poukáži na koupelnu. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Nová pravidla Morgan zamrkal. "Dobré i tobě. Ne, nebolí..." Zamyšlene sáhl na čelo nad chybějícím okem. "Jen mám pocit, jakoby... Je to asi hloupé, ale jako kdybych měl v oku řasu... V tomhle," ukázal na prázdný důlek. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Zvláštní místo Neveen Zakřením se na chlapce, když se pokusí výstižně popsat, co by asi Odie řekla. „Jo, to zní jako její slova..“ Když mi vysvětloval, jak funguje vlastně jeho mozek, nestačil jsem se divit. Je to úžasné, fascinující a zároveň i možná trochu děsivé. Ale Neveen nevypadá, že by ho schopnost nějak omezovala, spíš naopak v tom má systém a umí s ní skvěle zacházet.. Což já o své schopnosti říct nemůžu… Nadšeně poslouchám a přikyvuji, když se zeptá, jestli chápu. On mě… chytil za ruku? Asi působím dost depresivně. Ale to přeci nejsem, ne? „Je fajn, že si někoho takového měl..“ Pousměji se na Neveena. Ale notaak, zvládneš to i líp… Vysvětlení toho, co je to vlastně Highland mě tak nějak zaskočí. Nečekal jsem, že se o někoho, jako jsem já, někdo stará.. Spíš jsem čekal, že nás raději nechají spálit někde na hranici… Lidé se bojí toho, co sami neumí. „Tak to jste narazili na toho největšího vyvrhela vůbec..“ Poušklíbnu se. Rozdělení pasivní a aktivní schopnosti zdá se být logické, i když podle mě nejde porovnávat jejich význam.Momentálně Neveen nadělá se svojí schopností stokrát… tisíckrát víc, než já. Znovu se posměji, když se mě snaží povzbudit. „Jono… kdyby jste potřebovali prorazit nějakou hodně tvrdou stěnu, stačí mě naštvat a zařvat Toro..“ Uchechtnu se. „Taky vám můžu předvést nějaké cirkusové číslo no… nebo vykydat slonům..“ Řeknu s humorem. „Kolik vás tu vlastně je?“ Zeptám se nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Hromada sesbíranců Na tohle asi fakt nejsem, protože nemám rád, když se někdo podceňuje. Stisknu mu ruku pevněji, než ji pustím, abych si mohl napravit brýle. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Historie ,,Zdravím opět doktore. Jsme tady." pronesu trochu zbytečně, když se nás opět ujme doktor Carson. Mohu se jen domnívat, zda měl noční službu nebo se zvládl chvíli vyspat. Do vyšetření se nemotám. Doktor se v tomto určitě vyzná lépe, má na to koneckonců diplom. Jen se snažím být Morganovi nablízku, aby se necítil, že je v tom úplně sám. Když na mne zalétne pohledem, nesnažím se mu napovídat. Kdybych kývl hlavou, mohl by odpovědět, že ano, ačkoliv by to nebyla pravda. Což mi nepřijde pravděpodobné, podle stavu, ve kterém jsme ho našli, když nám se Zacharym skočil pod auto. Fyzické ublížení dokáže vyvolat strach. O tom něco vím, ačkoliv jsem tohle používal pouze jako prostředek k okamžitému dosažení cíle, nikoliv k dlouhodobému zastrašování. Tiše vyčkávám, až nastane situace, ke které bych mohl něco říci. Doufám, že kromě nějakých modřin nebude mít Morgan nějaké větší zranění. Byl bych nerad, kdyby přes noc kvůli mě trpěl nějakou bolestí. Ačkoliv to vypadalo, že spal klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Podceňování Neveen „To máš asi pravdu, já něco podobného měl v cirkuse… prvotně jsem se tam dostal sice jen proto, že ve mně viděli zlatý důl, nicméně, později jsme se stali přáteli…“ Zauvažoval jsem nahlas na téma rodina. „Dobře, dobře.. už mlčím.“ Řeknu s úsměvem, když na mě Neveen zvedne varovně ukazováček. „Ale nepodceňuji se, jen vím, v čem jsem dobrý a v čem naopak vůbec ne..“ Pousměji se jeho směrem. Poté mi Neveen nastíní mírně osudy ostatních. „To je mi líto… mě osobně by nejspíš upálili, kdybych nezdrhnul..“ Pokrčím rameny. „Stovky?“ zopakuji překvapeně. Zakřením se, když se chytne cirkusových čísel. „No jasně, neuvěřitelný Charlie mi říkali..“ Uchechtnu se. „Moje vrcholové číslo byla samozřejmě proměna… ale i akrobacie, chůze po laně a podobné výstupy patřili k mému dennímu programu.. někdy ti klidně něco ukážu, budeš-li chtít..“ Pousmál jsem se. „Já nikdy moc nečetl, takže tahle tvoje schopnost je pro mě opravdu zázračná a nepředstavitelná..“ věnuji mu povzbudivý úsměv. „A věřím, že se to může v životě opravdu hodit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Cirkusák
|
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Přítel? Neveen „Jo, šprýmy Odie jsem si stihnul už vyzkoušet i sám..“ Pousměji se. „A drsňačka to je, to je pravda… dyť ušla několik kilometrů s prostřeleným ramenem, než jsem jí kousek poponesl“ Dodal jsem. „Ale jdi ty, jen díky tobě jsem tady a Odie v pořádku..“ Odpovím mu, když zmíní svoje prvenství v podceňování se. Zaskočí mě zvláštní nabídka a vlastně jsem podobnou nikdy v životě nedostal. Chvíli překvapeně koukám, než se rozhoupu k odpovědi. „Jo jistě že.. můžeme být přátelé..“ Usměji se. Na jednu stranu je to.. roztomilé. Neveen se zdá být nadšený, chytne mě za ruce a prosí, abych mu něco ukázal. Je jak dítě, které poprvé přišlo do cirkusu. Zasměji se. „Rád, jen to chce prostor.. no a to lano.“ Když se zvedl a zkoušel chůzi po laně, zasmál jsem se tomu, jak odpadnul jako hruška. „Musíš propnout nohy a hodně ti pomůže, když se držíš nějaké rovné čáry..“ Dodám pár rad, pro začátek. „Tvůj táta byl pilot? To je hustý… a bral tě sebou?“ Optám se. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Vzpomínky Pokývám hlavou. "Ano, nejspíš před námi popře, že se nechala nést." Protože by to znamenalo, že přijala pomoc místo aby ji poskytla. "Ale tím si nelam hlavu. Je ti už lépe?" vypadá pookřálejší. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Ztráty, které nikdy bolet nepřestanou Neveen „Vlastně to brala spíš jako vtip, ale myslím, že nakonec byla ráda, že jsem jí poponesl..“ Rozhodím rukama. „Jo, vlastně jo, díky..“ Odpovím, když se mě zeptá na můj stav. Po potvrzení přátelství měl Neveen chvíli zvláštní tiky v rukou, nakonec si však jen posunul brýle na nose a pokračoval v povídání. Chvíli na něj zůstanu zírat, když vysloví ten neskutečně dlouhý pojem. „Jakážeto realita?“ Vzápětí to však sám vysvětluje. „No, nejsem si jistý, jak mi to půjde ve VR, to jsem ještě nezkoušel..“ dodám váhavě. Jsem trochu zmatený, když Neveen začne ronit slzy. Když vypráví svůj příběh, chvíli jen poslouchám, pak mu položím jednu ruku na záda, mezi lopatky, aby věděl, že tu není sám. Tohle mi moc nejde, ale… nikdo jiný tu teď není. „To je mi moc líto… můžeš o něm mluvit, jestli chceš. Slzy k truchlení prostě patří..“ Dodám, aby věděl, že mi to nevadí. „Víš já svoje rodiče moc neznal, umřeli, když mi byli dva roky.. občas mám nějakou mlhavou vzpomínku na to, jak vypadala máma, nebo jak se usmíval táta, ale.. to je tak všechno.. musí opravdu bolet, když pro tebe tolik znamenal a je v pořádku truchlit nad ztrátou..“ Pokusím se ho ještě ubezpečit, že mi nevadí, když přede mnou ukáže slzy.. Zároveň si začnu uvědomovat, že o rodičích jsem vlastně s nikým dost dlouho nemluvil.. Zajímavé, jak mi tenhle chlapec rozvázal jazyk.. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Někdy ale slzy léčí Je zvláštní, jak je mi najednou lehko. Otřu si oči a podívám se na Charlieho, koutky zvednuté do mírného úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Prohlídka Morgan se nadechl a vydechl. "Dobře, pane. Budu hodný." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Hlídač Z toho, jak doktor řekne, že musí vzít Morganovi krev, vznikne docela zábavná situace. Dochází mi, jak asi musí někdy moje vlastní chování působit na ostatní. Samozřejmě, že nikdo nemíní vzít Morganovi veškerou krev. Doktor kromě jiného opomene říci, že krev se bere před jídlem, aby nebyly výsledky zkreslené, například vlivem hladiny cukru. To už by možná bylo moc zbytečných informací, které by Morgan ani nemusel být schopný pojmout v takovém krátkém časovém horizontu. ,,Nemusíš se bát. Než jsem se dostal ven, krevní testy patřily k mojí každodenní činnosti. Není to nic hrozného." vysvětlím Morganovi a natočím hlavu na stranu, abych na něj viděl. Poté mu doktor vysvětlí, co obnáší dostat jídlo. V jeho očích vidím, že jen stěží chápe, co mu doktor řekl. Nebo mu spíše nevěří, že to tak může fungovat. Docela by mne zajímalo, kde je ten Neko, Shini, který je měl "na starost". ,,Přijde mi zvláštní, že pořád mi někdo říká, abych dělal, co chci. Přijde mi, že tak mi bude chybět nějaký řád a disciplína. pronesu zamyšleně, když se na mne doktor obrátí. ,,Neboj se, budu tady. Čím míň se na to budeš soustředit, tím líp." natáhnu k Morganovi ruku, aby se jí mohl chytit. ,,Zkus mi třeba něco říct. Co ti ostatní dole v té chodbě? Kdo jsou zač?" zkusím odvést jeho pozornost od jehly na téma, o kterém by se mohl rozpovídat. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Schopnosti nemusí být takové, jaké se zdají Neveen „Není za co.“ Usmál jsem se na něj zpátky. Další otázka přišla mi trochu zvláštní, narovnal jsem se a zamyšleně se zamračil. „Jak.. jak to myslíš?“ Neveen mi svojí myšlenku trochu přiblížil a já se zamyslel znovu. „Ne, to mě nenapadlo.. Ale, jak.. jak tohle může fungovat?“ Přiznám se, že tomu možná úplně nevěřím. Přeci jenom, nikdy jsem si nevšiml, že by lidi v mé blízkosti cítili nějaké změny v pocitech. Ale… myšlenka toho, že bych mohl být víc, než jen vzteklý býk byla povznášející a jestli to tak opravdu funguje, chci se to naučit. Chci se dozvědět víc. Neveen pokračuje ve vysvětlování a já se nestačím divit. Jeho myšlenkové pochody jsou neuvěřitelné. „No, já.. asi nemáš zač, já… nevím, jak jsem to udělal, jak.. jak tohle můžu ovládat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro No, dobrá otázka "Komplikované odpověď," řeknu zamyšleně. "Víš, abys pochopil, jak tvé schopnosti fungují, musíš najít, odkud pochází. Tvé - hádám - jsou poháněny emocemi." Pomalu, nezahltit. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Curiosity killed the cat Morgan vytřeštil oči navrch hlavy. "Každý den? A... Jak to, že ti nedošla..?" vydechl. Podíval se na Carsona: "Já... Nemusím přijít i zítra, že ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Přednáška ,,Nějakých vyšetření se nemusíš bát. Pokud doktor nenajde důkazy něčeho, co by si žádalo další ošetření, tak ti asi dá pokoj. Aspoň za mnou skutečně už nikdo nebyl, že by chtěl udělat další testy." ještě vysvětlím Morganovi, aby se náhodou neobjevilo nějaké onemocnění. A on musel pak znovu do nemocnice. Doktorův proslov mi dost připomíná, co mi říkal Terry, když jsem k němu poprvé přišel. Přijde mi, že se toho událo hodně a zároveň to jsou sotva tři dny. ,,To stejné říkal Terry. Nikdo nemá právo na tebe sáhnout, pokud sám nebudeš chtít." potvrdím doktorova slova. Poté mi Morgan popíše ostatní Neko, kteří žili v podzemí ulice. Zdá se, že má Morgan klasickou představu o dobru a zlu. O věcech, které mne nikdy netrápily, protože je považuji za konstrukt společnosti. Ale zdá se, že jemu to pomáhá udržet nějaký morální kompas. A znovu zmíní ty dveře. Možná, že Terry o tom bude vědět víc. Určitě kromě jiného budou vyslýchat ty zachráněné Neko. Tedy, ne v mém smyslu výslechu. Prostě se jich budou ptát, zatímco Neko budou držet v rukou hrnek s kakaem. ,,Třeba se i tvým sourozencům poštěstí se dostat z ulice. A budete moct být zase spolu, tentokrát někde v běžném prostředí." nadhodím, ačkoliv si nejsem jistý, jestli to takhle funguje. Já nemám k nikomu fixaci, aby se muselo uvažovat o mojí emoční separaci. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Alou domů Morgan se zadíval na Novu a pokýval hlavou. "Když budeš se mnu, nebudu se vůbec bát." Na tváři mu vykvetl opravdový úsměv. "Ty jsi taky bráška, Novo! Vím to." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Můj pokoj? Neveen „Takže, máte tu prostředí, ve kterém si mohu schopnosti vyzkoušet? Nebudu pro nikoho hrozbou?“ Zeptám se Neveena, když mi popíše způsob, kterým mohu zjistit rozsah svých schopností a taky se je naučit ovládat. Nejsem si sice ještě jistý, jestli to budu chtít riskovat. Taky je možné, že bych se už neproměnil zpátky.. a co by pak dělali s ohnivým býkem vážícím tak 1200 kg? Nebyl jsem si jistý, jestli Neveenovo teorie jsou zcela správné, a i kdyby měl pravdu, nemusí se to znovu povést. Z myšlenek mě vytrhne jeho odvedení od tématu. „Jakože, jen můj pokoj? Aha..“ Rozhlédl jsem se po místnosti. Technologiím jsem příliš nerozuměl, proto jsem z panelu na oblečení byl lehce nervózní. Neveen však měl už zase jiné povinnosti a tak mi oznámil, že musí odejít. Jeho zdůrazňování, abych se po budově netoulal sám bylo.. zvláštní, ale já tu nejsem pan domácí a neurčuji pravidla, takže jsem přikývnul. Odznáček se stromem jsem přebral a pozorně si ho prohlížel. „Dobře, tak ti děkuju..“ Usmál jsem se na něj. Po jeho odchodu jsem si tedy pokoj pozorně prohlédnul. Od koupelny, po postel, panel s oblečením a všechno další, co mi přišlo v pokoji zvláštní. Pokud jsem někde našel čistý ručník, či ho vykouzlil z panelu, došel jsem se osprchovat. S osuškou podél pasu jsem si pak pokusil na panelu najít něco, jako šedivé tričko s krátkým rukávem a černé nebo tmavé džíny. Nejspíš by se hodili i boty, třeba nějaké tmavší tenisky, či tak něco. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Za Terrym ,,Tohle téma už jsem rozebíral. Ale příliš mne nepřechval. Koncept rodiny pořád příliš nechápu." zavrtím hlavou, když mne Morgan okamžitě začlení do své "rodiny". Popravdě mne to vyvede z míry. Jeho nadšení z lízátka s červenými dveřmi je roztomilé. Jak málo stačí pro to, aby se mu zlepšil den. Už méně však vítám, že to jsou právě ty "dveře", ke kterým je tak upnutý. Chci zjistit, co ty dveře jsou zač a jaký důvod pro jejich existenci vůbec je. ,,Díky za pomoc doktore. Už půjdeme." rozloučím se s Carsonem a vyprovodíme se ze dveří ošetřovny. Tam už čeká Zachary s dalšími zprávami. ,,Ahoj. Vyšetření už má za sebou, fyzicky je podle všeho v pořádku. Kromě několika modřin a odřenin. A díky za to oblečení." pokývu hlavou, samozřejmě nepochopíc narážku o kalhotách. Převezmu si od Zacharyho tašku. ,,Půjdeme se převléct a pak pojedeme k Terrymu. Pojedeš s námi?" zeptám se Zacharyho, nesnažím se nutit Morgana do hovoru. Zdá se, že okolo lidí je pořád nejistý. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Domů "Dostal jsem Morganovu kartu na tablet a Terry také," řekl Zachary. Srdce mu vytloukalo rytmus někoho, kdo ví víc, než říká. "S převlékáním si nelam hlavu. Klidně zůstaňte takhle. Měli bychom vyrazit co nejdříve, Terry se vás už nemůže dočkat." Morgan se při těch slovaech zachvěl, ale pak se přitiskl tváří o Novovu paži a vydechl, aby se uklidnil. "Do auta sami Neko nemůžou, musí tam být alespoň jeden člověk," vysvětlil pak Zachary poměry. "Což je idiotské nařízení a spousta z nás ho běžně porušuje, ale zrovna dnes bych si to nechtěl lajsnout, takže pojedu s vámi. Taky nevím, jak bys mi pak vracel auto." Pousmál se a vedl oba do garáže ke svému malému rudému sporťáčku. "Budu řídit, sedněte si oba dozadu," řekl pak a odemkl, aby mohli dát tašky do kufru. Morgan vypadal uleveně, že nemusí sedět vedle Zacharyho a hned se usadil a připoutal. Chvíli s pásem zápasil, ale nakonec se mu to povedlo. Když vyjeli na cestu, obrátil se k Novovi: "Jak se mám... Je něco, co má pan Terry rád?" zeptal se tichonce. "Abych se mu líbil, víš? " |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pokoj pro jednoho "Jen a jen tvůj," řekl Neveen a široce se usmál. "Copak bys chtěl spolubydlícího? To by se dalo zařídit, ale potřebuješ se nejdříve zabydlet. Jestli ti bývá smutno, najdeš si přátele..." Zarazil se. "Nemyslím to tak, že já bych třeba nechtěl, ale mám strašnou spoustu harampádí, víš? Bloky, knihy, lepicí papírky s poznámkami, šanony... Jako, jo, mohl bych to vše mít v digitální formě, ale shledávám fyzický formát snazší pro orientaci a seznámení se s materiálem, který v něm má být zachovaný, takže..." Zarazil se. "A taky mám zvláštní spánkový režim a nejspíš by ses vedle mě normálně nevyspal." Nádech. "Vím, moc melu... Tak... Už jsem se zdržel dost, měj se." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Pokoj a trénink Neveen, Win „Ne, to ne, jen… jsem to nečekal.“ Odpovím, když se mě Neveen zeptá, jestli chci spolubydlícího. Poté se zakřením, když začne popisovat, jaké by asi bylo bydlení s ním. „Neboj Neveene, nevadilo by mi ani milion knih… ale jsem v pohodě, dobře? Nebude mi smutno..“ Odpovím pobaveně. On poté spěšně odchází a já mám tak zhruba hodinu na to, abych pokoj důkladně omrknul. Nechci být úplně paranoidní, ale… radši to projdu, jestli tu někde není.. třeba kamera. Protože by mě ani nepřekvapilo, kdyby si ze mě někdo udělal dobrej den… Když po zhruba hodině někdo zaklepe na dveře, trošku znervózním. Hluboký hlas mluví o tréninku. Polknu, než přejdu ke dveřím a otevřu. Postava za dveřmi budí.. trochu respekt. Vysoký svalnatý černoch se však hned představuje. Kruci, jak.. jak to říkala ta Odie? Žádné jména.. Takže bejk?... „A-ahoj, můžeš mi říkat… Taury..“ Jo, v Rumunštině to bude znít líp, díky Odie.. „Jo jasně, pojď dál..“ Řekl jsem už jistěji a pustil Wina do pokoje. |
| |
 | soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Spíš koloušek, ne? Takže, abych si to shrnul: nejdřív mě vyplivne portál někdo veprostřed prdele světa plný nějakejch velice konsternujících úkazů, které nebudu komentovat, potom mi Eden naloží kapky, že jsem odtud přived plus jedna a teď - po tom všom - mám, kurde, nárok na celou až jednu sprchu, než mi hodí na krk nováčka? Spravedlnost neexistuje. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro „V kontrolovaném prostředí“ Win se usadil na židli obráceně a ruce si opřel o opěradlo, jako správný frajer. Usadil jsem se na posteli, naproti jemu. Následně mi sděluje, že o schopnostech už ví. Zajímalo by mě, jak to tady jako funguje.. to spolu všichni mluví přes hlavu, jako Neveen prvně se mnou? Nebo mají nějakou informační síť?.. „Vlastně si nějak nedokážu představit to „kontrolované prostředí“ a mám obavy z toho, že svojí druhou podobu neovládnu..“ Přiznám se narovinu. Pokud někoho z nich sejmu, alespoň můžu říct „Já to říkal!“. Win mi vysvětluje jeho umělou ruku a já nestačím zírat. „Mluvit se stroji? A to s tebou mluví, jako ty teď se mnou? Cool..“ Uznale pokývu hlavou. Hora svalů se na mě celou dobu usmívá, jakoby nic. Jakto že jsou tu všichni tak milý?... „No.. Jak bude vypadat trénink? Neveen zmiňoval, že by mohli mé schopnosti mít hlubší smysl, dá se to vyzkoušet? A je to bezpečné, když se proměním? Vážně v tom kontrolovaném prostředí nemůžu nikomu ublížit?“ Vyhrknu na něj hned několik otázek. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Aha, takže mladýmu zas nikdo neřek všechno "Kontrolované prostředí v zásadě znamená, že to, co je kolem tebe, není skutečné. Ty ano, tvůj partner taky," řeknu prostě. "Myslím si, že by bylo dobré z tebe dostat co nejvíc, ukázat se v proměně a zhodnotit, čeho seš schopnej. A bát se nemusíš, vybral jsem ti nejlepší partnerku na cvik." Bůh mi odpusť, chudák z toho bude mít smrt, ale bude to bžunda. "Hele, ne tak docela," řeknu na mluvení se stroji. Zvednu ruku a jako kdyby byla z rtuti, se přelije do podoby lesklého kartáče s jemnými štětinami. "Je to kus telepatie, kus prostě intuice." Zkusím trochu improvizovat a z lokte se mi vyloupne motýl. Zatřepe křídly a spočine v nastavené dlani, která se přelila zpátky z kartáče. No a pak trénink. "Je to jednoduché. Musíme z tebe dostat ven to zvíře, ale ne šokem, rozhodně tě nebudeme mučit. Spíš si to zkusíme ve stresové situaci. Simulované, to ano, ale bude vypadat velice skutečně." Zamyslím se. "Nechceš se najíst? Nemám v plánu tě hodit do ringu a řvát "torro", zatím co ti bude kručet v žaludku." Mrknu na panel ve zdi, ze kterého jako na povel vyjede miska s ovocím a menu s jídlem k vybrání. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Autem ,,Podle všeho existuje šance, že by se mu uchytil implantát. Jaká je možnost, že by se k nějakému mohl dostat?" zeptám se, protože mi přijde, že v něčem měl Morgan pravdu. Implantáty budou velmi drahé a určitě nebudou mít v nemocnici zavařovací sklenici s uloženými bulvami. Vnímám Zacharyho tep, když se zmíní o kartách, ale nevyzvídám. Pokud by považoval za důležité mne informovat o tom, co v té kartě je, pak by to udělal. ,,Sami nemohou? To platí jen v Británii nebo celkově po světě?" zeptám se, protože to patrně bude další z přestupků, kterých jsem se na svých misích nevědomky dopouštěl. Jaké asi mohou být sazby za takové prohřešky? ,,Jak bych vracel auto? Normálně. Přivezl bych ho. Ve městě není tak těžké se orientovat." odvětím nechápavě na ten dotaz. Jak těžké může být někomu vrátit auto? Když se usadíme na zadním sedadle spolu s Morganem, znovu se mladší Neko otočí se svými obavami z toho, aby na Terryho dobře zapůsobil. ,,Vlastně nevím. U Terryho jsem tři dny. A prostě jsem se choval tak, jak mám naučené. U tebe to možná bude jiný případ, protože pocházíš z jiného prostředí. Řekl bych, že ho pro začátek prostě jen poslouchej, určitě bude mít co ti říct. A stejně jako včera, odpovídej popravdě tak, jak to cítíš." snažím se napovědět Morganovi, jak se chovat v Terryho společnosti. Všechno mi to připadá hrozně matoucí. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Jídlo a hurá do ringu Win I po vysvětlení jsem koukal trochu nedůvěřivě. Má tam přeci jen se mnou být živý člověk a ještě k tomu ona? To se mi nelíbí.. „Vážně jí nemůžu ublížit?...Svojí soupeřce?“ zeptám se raději znovu. Zbytku jsem tak nějak už rozuměl. Budou se snažit ze mě dostat býka. Nadšený jsem sice nebyl, protože od jisté události jsem se své proměny trochu bál, ale když mě ten blbeček zvládnul udržet i na řetězu, tak to snad vyjde.. Fascinovaně jsem sledoval jeho změnu paže. Bylo to tak synchronizované, přesné. „Wow… fakt zajímavý a hlavně dost dobrý..“ řekl jsem uznale na ukázku. Zasmál jsem se při zmínce slova „Torro“. Jakoby se domluvil s Odie... „Nevím, zda ti řvaní toho slova pomůže k něčemu, ale klidně to můžeme zkusit.. A nejedl jsem.. díky.“ Winovo schopnosti očividně fungují i na stroje všude kolem něj, což je ještě víc cool. Nakouknu do menu, které mi právě připravil. Co bych tak mohl si dát, abych to v ringu zase nevyhodil?... |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Naučené chování Zachary se nemusel zamýšlet. "Pamatuješ si Romanceva? Z Mattova gala? Je bohatej, až mu prachy padaj z kapsy, když si prdne. Myslím, že jedno mechanické očko pro něj nebude potíž." Zasmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Tolik péče "Nemyslím si, že ti to dovolí," zakřením se. "Mám za to, že se k ní nebudeš schopný ani přiblížit." Cítím takové nadšení, že mi snad šlehá z očí jako jiskry. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Povídání Win „Um, dobře..“ pokynu tedy, když mě Win ubezpečí, že soupeřka mě k sobě ani nepustí. Obdiv jeho ruky je nejspíš až moc očividný, protože svalovec si ze mě začne dělat legraci. „To víš, když ty to tak nadšeně předvádíš..“ rýpnu si trochu zpátky a zakřením se. Přejdeme k panelu s jídlem, Win mi ukazuje rozložení jídel na lístku a u toho si mě prohlíží. „Specifickou? Čím?“ Poté vydedukuje, že je možná na trénink brzy. „Přizpůsobím se, jak je třeba..“ odpovím mu na jeho obavy, že jsem se ještě dostatečně nerozkoukal. Na jídelním lístku si vyberu něco jako steak se zeleninou. Když dostanu z panelu jídlo, usadím se s ním a začnu jíst, mezitím odpovídám Winovi na jeho otázky. „Vyrůstal jsem v Transelvanii v Rumunsku, v pubertě jsem se přidal k cirkusu a s ním sem pak cestoval různě po světě..“ Dořeknu, než si strčím do pusy další sousto, poté co dokoušu, pokračuji v rozhovoru. „A jak ses dostal z Louisiany sem?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Chilli and chill Tvrdí, že má hlad, ale zjevně papal vtipnou kaši. Zasměju se. "Naše voda je z pramene Tara. Ale nevěřím, že to ti Neveen neřekl. Má ozdravující a povznášející účinky na tělo. Neléčí, ale ulevuje." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Obědový rozhovor Win „Hm, jo, asi se zmínil..“ odpovím trochu zamyšleně. S Neveenem mě opravdu rozhovor bavil, ale bylo zde dost informací a možná jsem to omylem vypustil. „Řešení případu? Byl si detektiv?“ Reaguji na Winovo poznámku o jeho návštěvě v Rumunsku. „Osm sourozenců? To se jen tak nevidí.“ Uznale pokývu hlavou nad Winovo matkou. Silná to žena, když porodí a vychová devět dětí. Co se týče církevního zaměření rodiny, měli jsme to dost podobné. „Tak tomu rozumím.. před věřícími, kteří měli dojem, že mě posedl démon jsem zdrhnul taky.. Akorát moje bábuška by byla schopná mě ukřižovat…“ poušklíbnu se. Dožvýkám další sousto a položím další otázku. „Jak dlouho tu vlastně jsi? A jak to tady funguje.. tak nějak celkově?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Učiněnej Poirot, Pokývám hlavou. "Jo, Neveen je ma chére, ale když se rozmluví, tak přestává normální hlava stíhat." Je to pravda, kluk je chytřejší než my všichni dohromady, ale s velikým IQ jde ruku v ruce také to, že mu pak člověk jednoduše nestačí. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Škola pro nadané? To už jsem někde slyšel… Win „Je pravda, že mi toho stihnul říct hodně… asi jsem to mezitím někde ztratil..“ Pokývu uznale hlavou, když Win naznačí, že né každý Neveenovi stíhá. Když se Win tak nějak zasekne u toho, kam by mě zhruba zařadil podle toho, jak ovládám schopnosti, přikývnu. „Já vím, je to naprd… ale uměl jsem to, tedy mýval jsem to pod kontrolou dlouhá léta, tu mojí proměnu…. Pak to začalo výpadky paměti.. no a nakonec jsem se v podobě už prostě neovládnul..“ Lítostně sklopím pohled. „Když tedy najdete mladého „nadaného“, učíte ho, jak ovládat schopnosti?“ Zeptám se ještě na doplňující informace. Když mi pocuchá vlasy, zašklebím se na něj, ale musím mu dát za pravdu. „Díky, ty se mi taky líbíš i jako dítě satanovo..“ zakřením se. Že mu bylo pouhých deset, když utekl z domova, to je ohromující. Nedivím se, že málem umřel hlady, co taky tak malý kluk sám zvládne na ulici? Možná tak něco ukrást, možná vyžebrat… a toho není mnoho. Zadíval jsem se na fotku, kterou mi ukazoval. Jo, ten klučina vedle něj vypadá, jako Neveen, ale kdo je ta blondýnka?... podívám se pozorněji. „To je Odie?! Ona byla blond?!..“ Uchechtnu se. „Jak je vůbec teď na tom?“ zeptám se, zda Win neví něco o jejím stavu po průstřelu. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Spíš útočiště "Když tak se zeptej, já mluvím pomalu a míň toho chápu, takže tě rozhodně nezahltím," pokrčím rameny. Miska s chilli už je prázdná, tak ji odnesu do panelu, případně i s Charlieho talířem a příborem. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Omyl ,,Dobrá. Ale pořád to je jen v úrovni teorie, pokud to nepotvrdí on." přitakám Zacharymu. Jeho pozitivní postoj je sice jedna věc, ale z vlastní zkušenosti vím, že dokud něco nemáte potvrzeno na papíře, vždycky od toho jde odstoupit. Při vstupu do budovy zaznamenám, že naše přítomnost není hlídači úplně po chuti. Vadí mu snad přítomnost Neko v budově? Asi to bude jeden z těch, kterým vadí obecně. Morgan je ztichlý po celou dobu. Patrně je to i novým prostředím a všemi vjemy, které musí nějak absorbovat. ,,Ahoj Terry. Omlouvám se, že se Grahamovi stala ta nehoda. Měl jsem na něj dávat větší pozor." pozdravím Terryho rovnou s omluvou toho, v jakém stavu byl Lucky odvezen z klubu. Morgan mne pustí a ujme se pozdravit Terryho. Celé to nabere rychlý spád. Morgan si "chovej se přirozeně" vyložil trochu jinak, než jsem si myslel. Mohlo mne napadnout, že jeho úhel pohledu bude jiný. Proto byl tak zamlklý. Pořád jsme mu s doktorem říkali, že už to bude jinak a podle něj se teď zase musí vrátit ke starým návykům. ,,Jistě. Pojď Morgane." kývnu na něj a zamířím ke dveřím k pokoji, který byl původně určený pro mne. Prozatím nechám na Morganovi, zda bude chtít spát sám. ,,Neudělal jsi nic špatně. Jen jsem se měl asi lépe vyjádřit. Staré návyky je těžké měnit, vím. Ale jak už ti říkal doktor Carson, nemusíš už dělat nic z toho, na co jsi byl zvyklý. A ne, nemyslím si, že by nás kvůli tomu Terry vyhodil. Uvidíš sám, až tady strávíš pár dní." snažím se ubezpečit Morgana, že jeho předchozí život už je za ním. Spíš přemýšlím, co přesně s ním má Terry v plánu. Těžko si může nechávat každého nově nalezeného Neko. Bude mu hledat novou rodinu? Uložím tašku s oblečením prozatím na postel. ,,Půjdeme na tu snídani. Určitě musíš mít hlad." kývnu hlavou zpět ke dveřím a doprovodím Morgana do kuchyně. Doufám, že už se Terry dostal z toho šoku, do kterého se dostal Morganovým nepochopením situace. Něco mi na tom přijde legračního. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Snídaně Morgan vypadal, že se nervama rozskočí na milion kousků a každý se odplazí jiným směrem. Jakmile se za nimi zabouchly dveře pokoje, rozechvěl se a rozplakal. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Dohoda ,,Tak se naučíš. Ani já příliš nerozumím ničemu jinému, než co jsem dělal do doby co jsem se dostal sem. Měl bych se zeptat, jestli už mi naplánovali nějakou směnu. Určitě se najde i něco pro tebe, co můžeš pro společnost dělat." snažím se znít povzbudivě. Morgan potřebuje nějak povzbudit morálku, to je jasné i mě. ,,Teď si asi nelam hlavu s tím, co dělat umíš. Terry si s tebou určitě pak promluví o tom, co budeš dělat dál." dodám, načež se Terry skutečně ukáže. Ovšem s dotazem ohledně snídaně. Přijde mi ovšem, že i obyčejný dotaz na čokoládu v Morganovi vyvolává nepříjemné pocity. Možná to bude tím, že je Terry člověk. Včera, když jsme byli v pokoji sami, se choval uvolněně. ,,Nemusíš se bát. Pojď, nasnídáme se a zjistíme, co se bude dneska dít." kývnu hlavou ke dveřím a ruku v ruce s Morganem zamíříme do kuchyně. Pozoruji, jak se Morgan omlouvá a celá ta situace je zvláštní. Jakoby nebylo příliš jasné, kdo se čím provinil. A že se Terry bojí sám doma je pro mne novinka. Pokud vím, tak doteď žil sám? Snad s výjimkou té ženy, která mu dupla na nohu. ,,Posaď se." kývnu na Morgana, když to vypadá, že omlouvání je u konce. ,,Terry, jak se ti včera dařilo s prací?" zeptám se na včerejší večer, který nedopadl podle původních představ. Třeba to Morganovi dá chvilku, kdy nemusí být středem hovoru on a v klidu se nají. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Sebekontrola Win Pozorně poslouchám, když se mi Win snaží vysvětlit, jak získat větší kontrolu nad schopnostmi. Když mi položí prst na špičku nosu, zmateně na něj zašilhám, než mnou projede slabí výboj. Lekl jsem se, nečekal jsem to, proto jsem na moment uvolnil emoce a v nitru jsem zase ucítil býka, který se hlásil o pozornost, ale jen na malý moment, než jsem se uklidnil. Win si toho nejspíše však všimnul. „Neveen měl teorii, že možná… možná má moje proměna cosi dočinění s emocemi..“ odpovím trochu nejistě, když Win zmiňuje, že je třeba přijít na to, co mojí proměnu vyvolává. Váhavě přikývnu, když mi sděluje, že na to už nejsem sám. Vždycky jsem nakonec skončil sám a jen na sebe jsem se mohl spolehnout. Když mi pak přes hlavu začala přerůstat i moje schopnost, bylo to složité… najednou jsem si nebyl jistý ani sám sebou a teď mám důvěřovat jiným, že to zvládneme. Bude to.. náročné. „Neboj, budu to tajemství střežit až do konce svého života..“ řeknu mu na oko vážně, poté ale mrknu, abych dal důraz na vtipnost prohlášení. Krom blond vlasů Odie však mohu postřehnout i jistou změnu u Wina, na fotce má ještě obě ruce. „Můžu.. smím se zeptat, co se ti stalo s rukou?“ řeknu trochu nejistě, nechci se ho nijak dotknout. „Je dobře, že jí bude fajn… Jestli ti to nevadí, klidně bych za ní později zašel..“ Dodám nakonec, když mi urostlý černoch sdělí, jak je na tom Odie teď. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Kdo je zvědavej, bude brzo starej Jak se mu zableskne v očích, vidím tu sílu, vidím, jak je nevyrovnaný a rozumím mu. Jak já mu rozumím! |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Pusa? Win „No myslím, že spíš narážel na emoce lidí kolem.. neumím to tak dobře vysvětlit, ale… měl pocit, že je dokážu.. zesílit? Možná?..“ Zkouším přijít na vhodná slova, jak popsat, co se mi snažil vysvětlit Neveen. „Tedy.. já si nejsem jistý, zda to tak funguje.“ Dodám rychle, aby bylo znát, že zatím je to stále jen teorie. Je vážně příjemný pocit, když jsou tu na mě všichni milí. Win mi hodí ruku kolem ramen, rozdrbe mi vlasy a ujišťuje mě, že vše zvládneme. Je mi líp, i když jsem stále nejistý. Nevím, zda můžu věřit jeho slovům, ale je krásný pocit myslet si, že můžu. A pak to přijde.. On… on mi dal pusu? Na spánek a krátkou, ale na malý moment se zachvěji. To jsem nečekal. Trošku ztuhnu, než změníme téma. Vyprávění jeho příběhu o tom, jak ztratil paži tiše naslouchám. Když popisuje, jak mu stroj urval ruku, můj výraz se bolestivě pokřivý. „Au..“ Vydám ze sebe. I když jeho poslední slova zní povzbudivě, zdá se stále být smutný. „Víš Wine, je normální, že ti ruka chybí… i když tvoje náhrada je zcela určitě bombastická, pořád to není tvoje součást, jako předtím byla paže… Nemusíš se za to stydět.“ Pokusím se ho povzbudit. „Já osobně tě obdivuji… nevím, zda bych si sám zvyknul.“ Dodám ještě s povzbudivým úsměvem a pokud se nechá, chytím ho soucitně za zdravou ruku. V tom, mi něco dojde. Možná… možná měl Neveen pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Tak jdeme na to, ne? Emoce? Zesílit? "To je zajímavé," míním tiše. "Neveen je génius, většinu jeho takzvaných teorií můžeš z fleku brát jako holé fakty, protože nemá ve zvyku se plést." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Wafle Morgan kývl hlavou. Následovat Novu do kuchyně a ak mluvit s Terrym mu zjevně působilo stres, což Nova zaznamenal a snažil se to kompenzovat lastní iniciativou. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Jak to říct? Přikývnu, když mě ujistí, že Neveen měl určitě pravdu. „On.. on měl pocit, že jsem z jeho smutné vzpomínky udělal… šťastnou, nějak… že jsem ten smutek z té vzpomínky prostě… vypustil ven…“ Moje vysvětlování je čím dál, tím horší. Kruci. „Prostě tak nějak to myslel..“ rezignuji a už se znovu nesnažím rozvést myšlenku. Když sebou cuknu po tom, co mi dá pusu, odtáhne se ode mě a omlouvá se, to jsem nechtěl. „Nene, ty promiň já.. nejsem zvyklí, že.. že mě někdo objímá a tak… já, nemohl jsem poslední dobou moc věřit lidem…“ Pokusím se tak nějak vysvětlit bez toho, abych byl rudej jak paprika. Nervózně se podrbu na zátylku, ale pokusím se o úsměv. Tory.. no nevadí, necháme to být. „Není za co.. je dobře, že už sis zvyknul..“ pousměji se. A pak už se jde na věc. Nadechnu se a zvednu se, při vycházení ze dveří zůstávám těsně za ním a jen občas nakouknu přes jeho rameno, co je před námi. Když mi vysvětluje, jak funguje budova, nechápavě vykulím oči. Můžu jít nahoru a přitom být dole? Z myšlenek, jak by to asi mohlo fungovat mě vyruší cinknutí výtahu. Polknu. Jsem zvědavý, co mě vlastně čeká, ale taky dost nervózní. Pohledem přejedu na Wina a čekám, co bude dál dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Králičí nora ve skotské Vysočině Popostrčím Charlieho vpřed do výtahu, kde se nachází panel s mnoha čísly a znaky, ale nevypadá jako výběr pater. "Tak pomalu," řeknu a ukážu na panel. "Tahle budova, je rozdělená na sektory. Ty jsou pak rozděleny na patra a ty dál na pokoje. Zatím je to snadný. Ty jsi v sektoru sedm, páté patro, pokoj třicet šest. Zpátky sem se tedy dostaneš tak, že naťukáš 7, 5, 36. Tohle si pamatuj. Výtah tě pak dostane přímo před tvé dveře." Snad chápe. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Tak znovu.. Win Postrčen do výtahu pozoruji Winovo ruce a pořádně poslouchám, co mi říká. „Dobře“ kývnu na pokyny ohledně svého pokoje. „Tyjo, to je výtah jak z Wonkovo továrny na čokoládu..“ zakřením se, ale už chápu. Nedělat kraviny, nemačkat všechny tlačítka a hlavně se neztratit. Můj pokoj? 7,5,36… pamatovat si! Ještě mi ukáže, jak se to dělá a jedeme. Když mi vypráví o jednom z neštatníků, který málem dopadl špatně, překvapeně se podívám. „Až tak zlé to je? Dobře slibuji, ŽÁDNE PSÍ KUSY..“ Narovnám se a vztyčím dva prsty, jako malý skautík, který skládá svůj první slib. Poté už méně vážněji se pousměji. „Ale že nebudou žádné bejkoviny, to slíbit nemůžu..“ na oko smutně pokrčím rameny. Když se výtah rozjede, přidržím se stěn, neustálá změna směru mi nedělá příliš dobře, ale držím se. Když se pak zastaví, s napětím sleduji dveře a čekám, až se otevřou. Prvního nechám jít samozřejmě Wina. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Welcome to the jungle "Jo, i tak by se to dalo říct," zasměju se. Pan Wonka by si přál mít náš výtah. Vidím, jak se snaží si zapamatovat číslo, aby se dostal do pokoje a mrknu na něj: "Máš tu kombinaci vyraženou zezadu na odznáčku," ukážu na stromeček, který mu jistě dal Neveen. "Já odznak nemám, protože se umím kontaktovat s lidma rukou." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Holčička? „Aháá, díky..“ odpovím, když mi oznámí, že si nemusím číslo pamatovat, protože ho mám na odznáčku od Neveena. „No jasně, co by tvoje ruka neuměla..“ zakřením se. „Jojo, o odznaku už mi Neveen říkal..“ No, nejsem si jistý, jestli se těším na bejkoviny, které mě čekají. Vlastně se dost bojím. Ale.. co by se tak mohlo stát? mají to ošéfovaný, nebo ne? Opět jsem popostrčen ze dveří, jít první se mi ani trochu nelíbí. Neznám to tu a vůbec netuším, co čekat. Našlapuji pomalu a rozhlížím se kolem sebe. Míříme k malé holčičce na lavičce. Pohupuje si nožkama ve vzduchu a vypadá v celku roztomile. „Ahoj Chantal, těší mě.“ Odpovím, když nás Win seznámí. Sice nevím, proč mi teď představuje dítě, ale… Počkat co?... Budeme si hrát na záporáky? … „Chantal.. je moje soupeřka?“ Podívám se překvapeně. Oba si přijdou tak jistí a k tomu začne Win kolem nás připravovat něco, jako les. Připravenej? To nikdy nebudu.. „J-jo.. jasně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Samé překvapení Chantal se na Charlieho usmála. Očka jí zablikotala dětinskou radostí, že si s ní někdo bude hrát a odtančila kousek dál na louku.. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Plnou parou v před Chantal, Win Polknul jsem, když jsem viděl nadšení v dětských očích. „Dobře, budeme si hrát..“ Potvrdím. Win mě ubezpečuje, že jí nic neudělám, ačkoliv já tomu moc nevěřím. Proč bych se lek..? No ty krávo!! Chantal modře zablikala a najednou tu místo ní stál kamenný obr o výšce dobrý tři metry. Zůstal jsem na to celé zírat s otevřenou pusou. Ptá se, co chci? No utíkat, rozhodně utíkat…. „Asi budeme bojovat..“ řeknu nejistě, zatím co si monument, který přede mnou vyrostl pozorně prohlížím. Když mi Win položí ruku na rameno, zamrkám. „Jo dobře..“ rozhodnu se souhlasit. Vlastně možná radši se vším. Když mnou projede výboj, začne se mi vařit krev v žilách. Oči zrudnou, polije mě vztek. Od středu těla až ke konečkům prstů se začne rozšiřovat rudý oheň a můj podivený výraz se změní v podlý úsměv. Padnu na všechny čtyři, v tu chvíli se mi prsty spojí v kopyta, hrudník se rozšíří a na hlavě mi vyrostou dva roky. Postupně zesílím až do své podoby. Mysl zastřená vztekem, oči černé jako uhel. Odfrknu si a zahrabu kopytem. Když Chantal rozhodne, že na tři se mám rozběhnout, odfrknu si znovu a kývnu hlavou. Zadní nohy napnuté, předním kopytem si vztekle zahrabu. Snažím se sice ovládat ten oheň uvnitř, abych nešel příliš tvrdě, ale není to moc udržitelné. Poslouchám svůj dech, je mnohem rychlejší a hlasitější, než předtím, soustředím se na něj. „Hlavně si pamatuj, že se nikomu nic nestane“ Poslední věta, kterou uslyší moje uši, než začne odpočítávání… |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Na tři dobré  "Dámy a pánové, děti všech věků, přihlížející," začal Win teatrálně komentovat, co se děje. "Pro vaše potěšení a účely našejho testu dnes proti sobě stojí golem a býk. Rudá terakota proti rudému ohni, uvidíme!" |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Boj Chantal, Win To, že si Win hraje na reportéra mě trochu uklidní. Možná je to tím, že na blábolícího komentátora v pozadí jsem zvyklí z cirkusu. Začal jsem dost dobře, povedlo se mi podrazit prudkým výpadkem nohy golemovi a také se vyhnout jeho útoku kládou. Pak už to ale šlo z kopce. První rána od Chantal byla zákeřná, ale udržel jsem se na nohou a jen to posílilo vztek, který mě hnal k dalšímu útoku. Ale zcela zbytečně. Na chvíli, snad jen desetinu sekundy jsem se rozhlédnul po doutnajícím lese kolem, což mě stálo pěkný vyhlídkový let, však bez křídel či letadla… Přibližující zem mi naznačovala, že se mám připravit na pěkně tvrdý dopad… A pak tma. *** Probudil jsem se opět ve své posteli, rozbolavělý a nejspíš i dost potlučený. Cosi studeného jsem z čela pomalu sundal, poté mi došlo, že je to mokrý ručník. Odložil jsem ho na stolek a napil se vody, která ležela vedle. Když mi došlo, že nejsem sám, jemně jsem sebou cuknul, ale i to bylo dost na to, abych pocítil bolest ve svalech po celém těle. „Děkuji?“ odpověděl jsem Winovi nejistě. „Chantal je teda pěkné kvítko..“ dodal jsem a pousmál jsem se, než jsem zase zapadnul do polštáře. „Jak budou tréninky pokračovat?“ zeptal jsem se nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Když si sedá prach Když to sečtu a podtrhnu, mohlo to dopadnout hůř. Ale i líp. Doruda rozzuřenej bejk, co jak urvanej běhá kolem částečně iluzorního lesa a hází jiskry od kopyt, takže postupně všechno vzplane? Rozhodně špatný, ani trošku ne dobrý. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Já jsem to říkal.. Win Sice se směji, protože jsem měl dojem, že to nebylo tak zlé, teda.. omdlel sem, to je fakt.. Ale když vidím Winovo výraz, už ze mě ta radost opadává. Něco se stalo… někomu jsem ublížil a vykopnou mě.. nebo někam zavřou? Ne, to mě radši vyhoďte, nechci být zavřenej, už ne… „No, jak bych to…“ „Co jsem provedl? Co se stalo? Ublížil jsem někomu?“ vychrlím hned několik otázek a prudce si sednu, i přes bolest, i když po napití už výrazně menší.. Umím dělat bordel, já to věděl. Prostě to nikdy nedopadne dobře. Stáhnu si kolena pod ruce a opřu si o ně hlavu. Po dopadu nevím už vůbec nic, ale podle Wina jsem ještě dobrou hodinu nebyl k chycení.. Jsem nemehlo, jsem nadaný k ničemu, protože se ovládám hůř, než osmileté děcko… ¨ "Jsi nebezpečný, ale jen tím, že se neovládáš…“ "Já.. už vím, kam směřuješ a já.. já půjdu pryč..“ odpověděl jsem zcela vážně a trochu smutně. Když však dořekl větu, podiveně jsem se na něj podíval. Jak, jako.. nafurt..? „Vy.. vy mě nevyhodíte?“ řeknu váhavě. Jasně, dali vám šanci, protože nejste lemplové a umíte svojí schopnost ovládat… povzdychnu si. Když přede mě postaví jídlo, chvíli na něj jen beznadějně koukám… vůbec nemám chuť jíst, mám pocit, že cokoliv pozřu, hned zase vyvrhnu… Podívám se na něj. „Nejsem si jistý, zda.. zda bych tu měl zůstat.. neumím se ovládat, můžu být nebezpečný…“ |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Ale no tak! Povzdechnu si, když vidím tu střídačku emocí. Strach, nejistota, rozignace... Když odloží misku s jídlem, pomalu si stoupnu, přejdu k němu a vytáhnu ho z postele do objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Objetí a známá tvář Win, Odie Ticho.. jen na mě chvíli kouká, poté se zvedá a jde ke mně, sleduji ho s respektem, když v tom mě vtáhne do objetí, a já překvapeně zamrkám. Jeho slova však zahřejí a já se cítím o trochu líp. Mám šanci něco se sebou udělat.. neměl bych jí zahazovat. „Díky..“ zašeptám mu ještě do ucha, než se odtáhneme. Promnu si tvář. „Jako člověk mám už pubertu za sebou, ale očividně ne jako býk..“ odfrknu si. Win pak začne rozebírat do detailu problém a já se zamyslím. „Možná.. možná najít něco, co mě pro změnu zase uklidní?..“ Přemýšlím nahlas. Netuším, jestli vůbec něco takového je. Náhle se vedle postele otevře portál a vejde Odie. „Nečekaně, jako vždy..“ usměji se na ní. Děkuje mi za záchranu a nezapomene mě cvrnknout do nosu. Podrbu se na špičce nosu a znovu se na ní pousměji. „Není za co, dlužil jsem ti to… většinu práce stejně odvedl Neveen.. Jak ti je?“ Prohlédnu si její rameno, vypadá už skoro zahojené, což je docela zázrak po tak krátkém čase. Naposledy to krvácelo jako blázen.. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Práce Morgan pronese to slovo "snídaně", jakoby to bylo existovalo pouze v nějakých pohádkách. Pro jeho svět to tak možná bude. Když začne opatrně sázet, doslova, kousek ovoce na wafle, na chvíli se zamyslím a podívám se na Terryho, zda by mu nechtěl pomoct. Nečekal bych, že tolik budu muset přemýšlet nad tím, jak se ostatní chovají a snažím se vybavit si, co si pamatuji z vlastních psychologických sdělení. Možná pořád čeká, že za to všechno bude muset nějak platit. I přes předchozí Terryho překvapený výstup. ,,Nezpůsobila ti nějaké další zranění?" zeptám se Terryho, když se zmíní o návštěvě Cris. Její poslední návštěva obnášela jeho zhmožděný kotník. Morgan trochu ožije, když zjistí, že může pomoci svým čtením. Přijde mi, že jeho sebevědomí je tak nízko, že i běžné schopnosti lidí jsou pro něj úspěchem, za který je rád. A zároveň to neumí využít pro zlepšení své psychiky. ,,Budeš v pořádku. Terryho práce sice obnáší spoustu papírování, ale naučíš se dost nových věcí." pousměji se na Morgana. Ano, poněkud si teď vymýšlím, ale snažím se, aby Morgan nebyl nervózní, až bude s Terrym o samotě. ,,Terry, na kolik hodin se mám dostavit do márnice?" zeptám se tentokrát na praktičtější část dne. Jsem zvědavý, jak takový den probíhá a co bude přesně náplní mojí práce. A také pak budu chtít napsat Terrymu zprávu na telefon, zeptat se, jak jsou na tom ostatní Neko z Morganovi rodiny. Nechci se na ně ptát před ním. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Královna sebejistoty Zajisté, že se Odie nanominuje, kam nebyla pozvaná, ale snad ji pro jednou nevedlo libdo. Vypadá to, že chtěla poděkovat. Milé od ní. "Snažíme se vymyslet, jak držet jeho schopnosti na uzdě," shrnu situaci. "Podle všeho reagují na vztek." Odie se na Charlieho pousměje. "Takže se ti stačí uklidnit? Brnkačka," utrousí sarkasticky. "Mohl by třeba meditovat?" navrhnu. Má nejlepší kamarádka mě spraží pohledem. "Ano, a vzdát se světských statků, že?" navrhne. "Nene, vztek je normální součást života, nejde bejt bez něj, to bys pak nemoh nikdy nikomu od plic vynadat." Jistě Odiein druhý nejoblíbenější sport. "A to by nepřežil, vypadá jako prvotřídní rapl." Podívám se na Charlieho s křivým úsměvem. "Něco vymyslíme. Ale nejdřív se zotav. Byl to šok." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Tři kluci u stolu, Morgan se díval na svůj poněkud plný talíř. Pak se nadechl. "Čokoládu, prosím?" pípl. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Meditovat, jíst a milovat Win, Odie Win aktivně zapojuje Odie do debaty o mích schopnostech a já na ní upřu na chvíli pohled očekávajíc její názor. „Když je něco, co mě dokáže „vyhecovat“, možná je i něco, co by mě naopak mohlo uklidnit..“ Řeknu zamyšleně a posadím se na posteli do tureckého sedu. Hora svalů navrhuje meditaci, ale Odie se rozhodně nelíbí potlačování vzteku. „Nojoo.. hroznej rapl… to by mi tak moc chybělo..“ řeknu pobaveně. Pravda, Odie by asi problém měla, je to pro ní trochu koníček, co jsem si stačil všimnout. „Třeba to může být hudba? Nebo… dotek?..“ Asi melu kraviny, nebo jsem se moc koukal na Avengers a vycházím z teorií, jak uklidnit Hulka. „Možná by nějak šlo nasměřovat ten vztek jinam.. Možná budu muset zkoušet být ve vypjatých situacích a u toho se neproměnit..“ Teď už fakt říkám nahlas všechno, co mě napadne. Přejedu pohledem přes oba a pokrčím smutně rameny. „Já fakt nevím…“ |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Vítr, hurikán, co chce žít nonstop Odie vypadá zamyšleně. Pak náhle jí zajiskří v oku. "Jo, tak to prubnem," prohlásí a s nezastavitelností mořského ledoborce se vydá vpřed s napřaženou rukou... |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Nějaké řešení Win, Odie Tmavovláska se rozejde odhodlaně s nataženou rukou ke mně, než jí Win zastaví a optá se, co vlastně chtěla dělat. „Noo, jestli si smím vybrat, pro dnešek bylo mojí druhé podoby už dost…“ Vztyčím odtažitě ruce. „Navíc i v tom uzavřeném tréninkovém areálu jsem udělal škod víc, než dost..“ „Hm, jo… asi už chápu..“ Odpovím Winovi s mírným úsměvem. Svalovec taky začal uvažovat o mích slovech o hudbě, nicméně Odie to dost ironicky zamítla. „Nemyslel jsem to zrovna takhle… ale, to je fuk..“ Zasměji se, když vidím, jak sebou škube, aby se dostala ven z Winovo sevření. Myslím, že dokud ta hora svalů obklopující teď její tělo nepovolí dobrovolně, nedostaneme jí ven ani páčidlem. Ale měli by jsme se vrátit k tématu. „Ještě se můžu zkusit zamilovat.. třeba to pomůže..“ Uchechtnu se. Ale kloudný nápady mi tak nějak, došli.. možná jsem ani žádné neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Ajta krajta, kluku jeden Ruce mi povolí a Odie se vysmekne jako úhoř. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro To byl vtip! Win, Odie „K-koho?“ podívám se na Odie zamyšleně, než mi to docvakne. „Počkej, dělal jsem si srandu!..“ Rozesměji se, ale Odie pokračuje. A i když je to trochu.. zvláštní, je docela sranda, jak se Win červená a donutí mě to se na něj mile pousmát. Její teorie nekončí a já se znovu uchechtnu. „Moc hezky si nám to naplánovala, nechceš nám navrhnout i polohy na první noc?.. “ To jsem asi neměl říkat, všeho se hned chytne! Kruci… „Hm, pokud moje schopnost pramení vyloženě ze vzteku, asi bych neměl důvod se proměnit.. při tom..“ Zamyslím se. Poté mi dojde, že jí možná trochu přitakávám, což nechci. „Ale ty to stejně říkáš jen proto, aby si nás určitě mohla šmírovat portálem..“ Zkusím obrátit její teorie proti ní, nevím jak to vyjde, ale směju se. Na jednu stranu mi ta malá potvůrka zvedla dost náladu. Win se po ní dost ohání, ale nechytí. Zase mizí v portálu stejně rychle, jako přišla. Zakřením se na něj. "Neber to osobně, fakt..." „Neboj se, jen sranda..“ podívám se na něj s mírným úsměvem, poté si prohlédnu podrobně jeho obličej. „Jsi trošku červenej..“ rozesměji se víc. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro ...? Kdybych toho byl schopnej, tak Odie zabiju. Ale nejsem, já bych byl první, kdo by za ní brečel. Asi bych to neřek ani žertem. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Jména Win „Kdybych jí bral celou dobu vážně, možná bych zdrhnul už v tom lese..“ usměji se na Wina nakřivo. „Takových lidí bude asi víc… záleží na tom, jak to člověk cítí, řekl bych.. někdy to k tomu prostě je a někdy ne.. Nikoho nesoudím.“ Pokrčím rameny. „Máš to jinak?“ zeptám se. Odpověď mě vlastně… docela zajímá, ačkoliv nevím přesně proč. „Vlastně ohledně jmen mě varovala i Odie a to dost důrazně.. ale jo, zmiňovali se oba o vílách..“ Natáhne ke mně mechanickou ruku a řekne mi… svoje pravé jméno, řekl bych, zároveň podotýká, že moje už zná. Skousnu si ret a podám mu ruku. „Těší mě Remsie… teď je mi trochu stydno, že jsem na tebe hrál tu habaďuru s tou přezdívkou..“ Přiznám se a možná trochu zčervenám, jen zlehka. Změníme téma. „Našli jste mě podle jména? Jako kouzlem?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Ramsie...? Mávnu rukou. "Hele, když jsem se otavil z kulturního šoku a dostal od Neveena přednášku s powerpointem o sexualitách, tak jsem pochopil... Že chápu hovno," vydechnu. "Ale myslím si, že to je jako složitá matematika, víš? Integrály, faktoriály a takový ty vzorce, co do nich cpou abecedu. Nemusím tomu rozumět do hloubky, abych mohl prostě chápat, že to tak je." Pokrčím rameny. "Věř mi, pro hodnýho, po křesťansku vychovanýho chlapečka, to nebylo... snadný." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Vztahy a sexuality Ramses "Win" „Cože, udělal ti na to powerpointovou prezentaci?“ Zakřením se. „No člověk asi nemusí znát všechny sexuality světa, aby poznal, na co vlastně je..“ rozhodím rukama. Jak bylo to rčení? Když miluješ, není co řešit, ne? „Chápu… já jsem se se světem tak nějak smířil už v pubertě, v cirkuse se přede mnou nikdo moc neostýchal a.. mojí křesťanskou babču jsem nikdy moc vážně nebral… Ale musí být těžké překonat něco, v čem tě vychovávají už od malička.“ Win mi vysvětluje, že zatím co Odie je „do větru“, on je spíš na trvalejší vztahy a taky mu začátky dlouho trvají. Je to… zvláštní, takové.. roztomilé… Zatřepu hlavou. „Dobře, dobře…“ Zakřením se, když poukáže na fakt, že kdybych mu říkal RR, byl by jak ten film o neandrtálcích. „Ale věř mi, že víc už bych to jméno nezkrátil, líbí se mi..“ řeknu mu upřímně. "A co ty? Holky, kluci? Teorie superstrun?" Zamyslím se jak to podat, abych nebyl za blbce. „Vlastně.. na pohlaví mi tolik nesejde..“ Jo, zní to divně.. No nevadí.. „Jen mi dlouho trvá, než.. než se někomu otevřu.. mám problém s důvěrou..“ Nervózně se podrbu na zátylku. „Jinak, až na divočejší období preferuji vztah…“ To jsem neměl říkat, že jsem měl divočejší období… Teď si o mě bude myslet bůh ví co… Na moment se zakoukám do jeho zelených očí. Je tak milý a laskavý, přijde mi, že v lidech vidí to nejlepší.. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro A také to kolem Pokývám hlavou. "Jo, s obrázkama a grafama a vším." Neveen je pečlivý. "Neveen umí vysvětlovat a spoustu věcí pochopíš mnohem líp, když ho poslouchš. A když se neztratí. Umí se zakecat, ale nevyčítej mu to, protože pak s tebou nebude chtít mluvit." Cíťa jeden. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Ujeté? Ramses „Win“ Představa, jak Neveen vysvětluje fungování sexu a sexuálních orientací podrobně i s obrázky je… vtipná, fakt jo. „Jo, je extrémně chytrý a dokáže ti vše vysvětlit tak, aby si to pochopil..“ Uznám jeho tvrzení o Neveenovi. „Občas je dobré mít... jméno pro to, co jsi. Protože pak už nejsi ujetej magor." Zvednu k němu hlavu a podívám se mu pozorně do očí. „Ty.. ty si o sobě tohle myslíš?“ Zeptám se váhavě.. Pousměji se na jeho tvrzení, že také mohl zdrhnout k cirkusu. „Zní to sice báječně, ale věř mi, žádný med to taky nebyl..“ Pokrčím rameny. „Dobře, toho si cením a Odie ani muk!“ naznačím zip přes svoje ústa, než se na Ramsese široce usměji. Když si ke mně přisedne, aby mi dal ruku kolem ramen, na moment se mi rozbuší srdce, ale snažím se to překonat. Myslím, že jsem mu začal trošku věřit a když řekne, že bude něco v pohodě, tak to tak bude. Zaváhám, pak si o něj však opřu hlavu. Když mluví o jejich velitelce, naslouchám. Konečně jsem se o vedení dozvěděl něco víc. „Myslíš, že mi bude ta Eden věřit? Co když se jí nebudu líbit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Ujetej, ale za každou prču Koukám na něj, možná si myslí, že... "Když říkám obrázky, myslím spíš obrázky jako nákresy, nic hambatýho, to by náš kluk brejlatá odstonal!" ubezpečím ho rychle. "Jako obrázky vlajek sexualit a taky historické záběry, kde jsou na manželských fotkách stejnopohlavné páry a tak" Už vidím Neveena, jak divoce krvácí z nosu a očí při pohledu na porno. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Dobrou noc Ramses „Win“ „Jo takhle, aha.“ Usmál jsem se na vysvětlení Neveenovo prezentace. „Stejně je to vtipná představa…“ usoudím už s mírnějším úsměvem. „Nikdo ti nemá právo říkat něco tak ošklivého..“ Zamračím se. „Jsou to tvoje touhy a ať jsou, jaké jsou, nejsi kvůli tomu „ujetej magor.“ Musím uznat, že dlouho jsem si nepřišel tak klidný. To všechno, přítomnost Remsese, jeho obětí a hlazení po rameni… Až jsem se trochu styděl, že je mi tak moc příjemně. I jeho hlas uklidňoval s každým dalším slovem víc a víc. Řekl, že Eden bude v pohodě a já mu věřil. Po dlouhé době jsem opravdu mohl říct, že někomu věřím… Pomalu mě i se sebou pokládá na postel tak, aby mi prakticky nezměnil polohu. Ptá se, jestli smí zůstat. „Můžeš tu zůstat.. se mnou..“ Dodám váhavě, snad ho neodradím. „Klidně spi...“ Opatrně si uvelebím hlavu na jeho rameni, sundávat se mi jí ale ani trochu nechce. „Děkuji ti Ramsie..“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Oh, what dreams may come  Ramses Lacoix pomaličku padl do snů a Charlie ho následoval. Winovo teplé tělo působilo jako pevný bod do chvíle, než Charlieho vědomí odplulo někam jinam, někam, kde neplatí nic, kde platí jen to, co jsi si schopný vysnít. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Ve snu Bylo zvláštní vedle někoho usínat, cítit teplo jeho těla, slyšet jeho dech… Ale v tom všem zmatku, který mě v myšlenkách provázel, než jsem usnul, byl Ramsie pevný bod, který mě držel na zemi. Začal jsem věřit, že to zvládnu. Že tu budu moct žít… *** Když mé vědomí přešlo do fáze snění, všechny myšlenky na skutečný svět se rozplynuli a já byl najednou zas tím malým klukem, který z postýlky kouká na svoje rodiče. Slyšel jsem mámu, jak mi brouká ukolébavku a chtěl jsem na ní zavolat, aby tu zůstala, aby už neodcházela.. jenže nešlo to.. a přelud malého chlapce s rodiči zmizel stejně rychle, jako přišel. A já musel běžet, někam daleko, někam, kde bych mohl zůstat. Celé tělo mi začalo hořet, nemohl jsem to zastavit, cítil jsem ten žár, ale nemohl jsem ho utlumit, nešlo to… měl jsem pocit, že shořím, když v tom jsem slyšel tu hudbu. Byla mi tak povědomá, vydal jsem se jejím směrem. Procházel jsem mezi stany našeho cirkusu, hudba, kterou jsem slyšel, byla úvodní znělkou k mému vystoupení, ale nikoho jsem nepotkal a pak jsem musel zase pryč… nemohl jsem zůstat, cítil jsem to v kostech a ve svalech, že musím jít dál… Objevil jsem se na louce, tohle místo jsem ale neznal, bylo pro mě nové. Rozhlížel jsem se kolem sebe, nikoho jsem však neviděl. Náhle se kdesi v dálce ozvali housle, hráli smutnou píseň, jakoby plakali. Chtěl jsem najít toho, kdo na ně hraje, ale nebyl jsem schopný určit, jakým směrem se mám dát. Našel jsem řeku, vydal jsem se tedy po jejím proudu a chtěl vědět, kam teče. Došel jsem až k velkému vodopádu, viděl jsem, jak voda padá dolů ze skály, než jsem pozornost upnul na strom. Velice starý a velký strom, který mi byl něčím známý, přesto jsem ho však v životě neviděl… *** Zamžourám do ranního světla a párkrát zamrkám, než si oči zvyknou. Rozhlédnu se.. Jsem tu stále, na pokoji, který mi dali a vedle mě leží Ramses. Všechno to byl jen sen.. „Dobré ráno..“ řeknu rozespale, poté si promnu obličej a dlouze se protáhnu. „Myslím, že ano..“ Odpovím Winovi a usměji se na něj. I když bych nejraději z té postele dnes nevylézal…. „Jak ses vyspal ty?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Dobré ráno Au... Usnul jsem s rukou za krkem a ... Charlieho hlavou na rameni. Nemůžu se na něj zlobit, musel bejt po včerejšku vyčerpanej. Kluk jeden. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Ráno „Ne, to je dobrý.. klidně si dám, to co ty…“ Odpovím Winovi, když mi říká, že pokud chci jinou snídani, než nám vybral, můžu si jí navolit. Nikdy jsem nebyl moc vybíravý na jídlo, ani jsem k tomu neměl příliš možností. „Děkuji.“ Řeknu mu s úsměvem, když mi podá misku s ovocem „A když řeknu ne, tak tam nemusím?“ Zakřením se na něj, když se mě ptá, jestli jsem připravenej na setkání s Eden. „No já, prostě to zkusím..“ Dodám ještě a hlasitě vydechnu. Když mi Ramses začne popisovat svůj sen, zarazím se. „Já měl taky podobný sen… měl jsem pocit, že nikde nemůžu zůstat a.. pak jsem viděl veliký starý strom..“ pokusím se popsat i svůj sen. „Zvláštní…“ podotknu. Což fakt zvláštní je… poprvé po dlouhé době spím v něčí blízkosti a oba máme divné sny se směsicí našich vzpomínek. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Snění Se smíchem si sednu vedle něj a dám se do jídla. "Není čeho se bát, Eden tě neukousne," ubezpečím ho. "Nás tři s Neveenem a Odie doslova vychovala. Taky jsem se tehdy bál, že mě nikdo nikdy nepřijme, protože jsem..." Mávnu mechanickou rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Sny a jejich význam Win se usměje a poté mi vypráví, jaké to bylo pro něj, když poprvé potkal Eden. Také že při něm stála, když přišel o ruku a zvykal si na novou. Poslouchal jsem ho a uždiboval u toho ovocnou mísu. „Rád jí poznám a dlužím jí dík za to, že mi umožnila tu vůbec být.. jen jsem nervózní, ale to snad přejde..“ Usměji se na něj. Dál rozebíráme sen, který se mi v noci zdál. „Hm, možná to zkusím, až se s ním potkám…“ Přitakám mu. „Nespal si v podstatě i ty v nové posteli? Třeba tvůj sen taky něco znamená…“ řeknu zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Hurá za šéfovou! "Opravdu jí nemusíš děkovat, na to si nepotrpí," řekl Win a rozdrbal Charliemu vlasy. "Všechno, co dělá, dělá, abychom byli spokojeni." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro K té nejvyšší… „Je mi jasné, že nemusím ale… sluší se to, ne?“ Možná jen přeháním, možná protože pro mě v životě nikdy nikdo moc neudělal, jsem zvyklí děkovat i za drobnost. Zas na druhou stranu, za necelé dva dny pro mě udělali víc, než v posledních letech všichni dohromady. Win jedl podstatně rychleji než já, přišel mi dneska nějak obzvlášť usměvavý, ale já ho ještě tak dlouho neznám, třeba to bylo normální. Než jsem stihl dojíst já, stihnul nám udělat čaj a přelít ho do termosky. „Děkuji.. jestli se o mě takhle hezky budeš starat, tak si tě tu nechám jako spolubydlícího..“ povypláznu na něj jazyk. Poté mi podává čaj a prstem se dotkne bílého povrchu termosky, v tu chvíli se na něm udělal malý býček s úsměvem. Posměji se nad tím obrázkem. „to je.. roztomilé..“ Řeknu nahlas, ačkoliv něco takového mělo asi radši zůstat jen v mé hlavě. „Ehm.. děkuji, je to krásné..“ dodám k Winovi. „Nojo, musel jsem mu při seznámení slíbit, že bude můj kamarád..“ Zakřenil jsem se, když Ramses říká, že Neveenovi můžu zavolat na komunikátor. Když jsme vešli na schodiště, zmateně jsem koukal nejdřív před sebe, pak za sebe a přemýšlel, jak se to mohlo stát. Uposlechl jsem Ramseiho a hledal všude po zdech fialovou. Stejně mě Radši Ramses chytil, abych zastavil a ještě že tak udělal, já bych nejspíš zase udělal nějakou „bejkovinu“. Dál jsme pokračovali chodbou s několika okny, kde byl vidět les a několika dveřmi na druhé straně. Když Win zastavil a zaklepal, polknul jsem a pak jsem vešel v těsném závěsu za ním. Místnost mě naprosto učarovala, poletující můry a motýlci, i šnečci, kteří se plazili po stěnách a těch rostlin a vůní... Pohled mi sklouznul k ženě, která seděla skoro jako královna všeho živého uprostřed všech těch divů, měla zelenkavé vlasy a blanitá křídla. „Těší mě, Eden..“ řekl jsem a hlavu jsem sklopil jako znamení respektu. Nevím, zda se podávají vílám ruce? Nesetřu z nich nějaký kouzelný prach? No radši vyčkám… |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Lidské dítě? Zadívám se na oba chlapce. Win vypadá, že se dobře vyspal, takový pružnýkrok poránu jsem u něj ještě neviděla. A taky se trošku červená. Co si asi říkali za těmi dveřmi, než vešli? |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro U Eden Eden se zvednula a přišla blíže k nám, poté si nás oba prohlížela. Přišel jsem si, jako průšvihář na základce v ředitelně. Poslala včelu ze své ruky domů, poté mi jí podala, s pousmátím jsem jí přijal. „Nene, určitě ne pokud vím.“ Odpověděl jsem jí na poznámku ohledně alergie na pil. Na uvítání se chvíli zaseknu, abych přesně pochopil její slova. „D-děkuji za přijetí a uvítání..“ Poté si zatřepáním hlavy změnila barvu i délku vlasů a já se držel, abych na ní příliš nezíral. Když pohrozila Winovi ohledně cvičiště, lekl jsem se, že má kvůli mně průšvih, proto jsem ho vyhledal pohledem, ale nevypadal, že by z toho byl nějak zdrcený, naopak se usmíval. „Dobře..“ odpověděl jsem, když mi pokynula, abych šel za ní. Jak mi řekla, tak jsem udělal. Nadechl jsem se, než jsme zamířili na lavičku, kde mi chtěla něco sdělit. „No.. vlastně..“ bleskla mi hlavou celá řada X-menů. „Je to něco s DNA?“ To byla ale blbost Charlie, větší kravinu si plácnout nemohl. „A-asi to máme od víl…?“ Asi furt lepší, než teorie mojí babizny.. posedl nás ďábel.. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Chytrý kluk! "Ano," kývnu hlavou a vesele zatleskám. "Oboje! A je to mnohem složitější." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Co to..? Ačkoliv mi moje teorie nepřišli ani trochu rozumné, ukázalo se, že jsem měl pravdu. Vykulím překvapeně oči. Jenže překvapování neskončilo, Eden pokračuje starou říkankou, která vše tak nějak… objasňuje.. Nechce se mi tomu věřit, skoro jsem nepoznal svoje rodiče, nicméně je to jedno, protože to moji rodiče ani nebyli. „J-jakože jsme všichni víly? A-ale nemáme křídla a ani nevypadáme stejně, jako vy…“ Nedávalo mi to smysl.. i když v Rumunsku jsem si přišel, že tam naprosto nepatřím, nenapadlo by mě, že to možná bude tím, že to nebyla moje rodina. Podhozenci.. „Smím.. smím se zeptat, proč to víly dělají? A co… co se stane s lidským dítětem?“ Zeptám se váhavě. Ačkoliv se zdá, že pomoc „podhozencům“ k zelenookým vílám patří, i přes to je dost šlechetné od Eden, že se o všechny tak hezky stará. „To je opravdu úžasné, že jim..nám tak pomáháte… A tohle místo je vaše práce?“ zeptám se ostýchavě. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Úplně cítím, jak se ti škvaří mozek... "Ne, nejsi víla, je to... složitější," povzdechnu a vezmu ho za ruce. "Podhozenec je jako kukaččí vejce, bude se podobat prosredí, kam se dostal. Neveen například vypadá úplně jako jeho táta. A ten muž Neveena nadevše miloval, klidně se ho sám zeptej." Jak bych si přála, aby tady chudák Charlie nemusel skončit. Aby byl milovaný lidskou rodinou... Ale občas ani to nestačí. "Vztřebáváte své okolí ato se pak přeorientuje do magie ve své vlastní formě, kolem deseti, dvanácti let se vám pak projeví schopnosti a můžou se dále rozvíjet." A těžké otázky mají těžké odpovědi. Ucuknu pohledem. "Říká se, že si je nechají. Obvykle... se stanou součástí... domácnosti. Ale lidé nežijí tak dlouho, jako víly a ve světě víl plyne čas jinak. Skutečný Charlie bude teď s největší pravděpodobností mrtvý." Tak. Nelžu. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Zapatlaný Morgan si chvíli neví rady, co se vším tím jídlem dělat. Ale nemíním mu pomáhat. Nakonec ani Terry. Tohle je určitě něco, co zvládne sám. ,,Těžko věřit. Její nátura mi nepřišla zrovna přívětivá. Chápu, že přislíbit někomu pomoc je jedna věc, ale nechat si kvůli tomu fyzicky ubližovat je.....divné. Vyřešili jste aspoň ten problém?" zeptám se, ačkoliv bych tomu příliš nevěřil. Co se dá vyřešit za jeden večer, legálně? Než se však dostane k odpovědi, ozve se zvuk, který bych označil za "plopnutí". A Morgan, talíř, deska stolu i podlaha, jsou od čokoládové polevy. Vlastně je téměř všude kromě jediného místa na stole. Kromě Morganovi wafle. Což působí jaksi paradoxně a ten paradox dožene Terryho ke smíchu. Přijde mi, že narozdíl ode mne, Morgan chápe veselí situace, jenom se bojí ho dát najevo. Já sice logicky rozumím tomu, co je na tom legrační, ale ten nával smíchu se mi nedostavuje. Asi nad tím příliš přemýšlím. ,,Peníze mi zůstaly všechny. Celý večer byl prakticky neplánovaný. Navíc mi přišlo, že by Zachary ani nedovolil, abych něco platil." poznamenám na fakt, že pořád mám ty peníze, které mi spadly do klína ze sázky. Vstanu od stolu, ještě chvíli sleduji Morgana. Tohle zvládne, jen se bude patrně pořád ptát, co má dělat a bát se, že udělá něco špatně. Ale Terryho blízkost už snad zvládne. ,,Dobře tedy, půjdu. Dávej na něj prosím pozor." kývnu hlavou k Morganovi, jehož největším nepřítelem v téhle chvíli byla láhev čokoládové polevy. ,,Pokud by se něco dělo, telefon budu mít u sebe." dodám ještě, než se začnu šikovat k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Podhozenec Eden mě chytne za ruce a pokouší se mi vysvětlit, že v podstatě nejsme víly. Je to jako.. jakoby jsme byli stvořeni právě proto. Kukaččí vajíčko.. „Takže bych se spíš podobal mé lidské matce, než té víle, která mě… stvořila?“ Začnu si trochu ujasňovat detaily. Zaskočilo mě to, to jo, ale… nedá se říct, že by mě to moc ranilo. Nejdelší čas jsem strávil v cirkusu a tam stejně nikdo nebyl můj příbuzný. Rodiče si moc nepamatuji a že ta babizna nebyla moje babička se mi vlastně vcelku ulevilo. Ale, probouzí to ve mně otázky, to ano.. takhle vlastně ani nevím, kdo a co jsem a kam vlastně patřím. „Jo, to je pravda.. Neveen už se o svém otci zmiňoval..“ Dosvědčím její slova. Pokud se mé schopnosti vytvořili v závislosti na okolí, zajímalo by mě, z čeho vychází ten ohnivý býk… Když mi sdělí nejpravděpodobnější osud „pravého Charlieho“, povzdychnu si, však smířeně přikývnu. „Chápu.. všichni tu děláte, co můžete..“ pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Zase ale celou situaci bereš dobře  "Podstatné pro tebe je, abys teď p%rišel na kobylku svým schopnostem," řeknu vážně. "Protože je máš už dlouho, ale nikdys s nimi takříkajíc nepracoval. Je důležité, abys to dělal pravidelně." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Za povinnostmi "Nevyřešili, ale sepsali jsme formální obžalobu neznámého pachatele s popisem," řekl Terry. "A co se týče Cris a její nátury, je to čistě mezi námi, jak to bereme." Nezněl podrážděně, ale bylo jasné, že to dál nehodlá rozebírat. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Ovládnout schopnosti Eden začne mluvit o práci se schopnostmi, protože je neovládám. Sklopím pohled a přikývnu. „Omlouvám se za tu paseku při tréninku…“ Poté, co z kapsy vytáhne náramkové hodinky, jsem docela překvapen. Čekal bych nějaký očarovaný náramek, nebo zázračnou vodu, co já vím.. ale že Víla vytáhne elektronické hodinky, to bych fakt nečekal. „Děkuji…“ Pousměji se, zatím co si přidělávám hodinky na ruku. Eden pokračuje a tak trochu mi nastiňuje, jak vlastně fungují schopnosti u víl celkově, neboli u lidu Fae? Snad jsem to dobře pochopil… Následující otázka mě však zarazí… Ona se chce rýpat v mojí hlavě? Nejsem si jistý, jestli tohle chci dovolit… mohla by.. mohla by ze mě přece udělat úplně jiného člověka, ne? Navíc, kolik informací tam o mě najde? „Já-á nevím, já.. n-nejsem si jistý..“ Snažím se sesbírat dostatek odvahy. Mohlo by mi to pomoci, ale opravdu tomu můžu věřit? „T-tak já to zkusím…“ Dodám nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jestli si naděláš do kalhot, Mávnu rukou. "Kdybych se měla rozčilovat pro každou takovou pakárnu, pukla bych vzteky," řeknu. "Když se nám prvně proměnila Chantal, tak jsme ji honili po jednom jihoamerickým maloměstě čtyři dni. Tomu já říkám svinčík." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Vzpomínka Mojí omluvu za trénink zdá se přijímá, mluví o tom, že Chantal jednou honili čtyři dny a že to byl teprve svinčík, což jí věřím. Hodinky sice dostávám zcela gratis, však Eden má pro mě ještě něco jako „Výměnný obchod“? řekl bych… Práce včel je pozoruhodná a náramek je opravdu užitečný, řekl bych. Ale když jej budu nosit, naučím se někdy ovládat vztek bez něj? Nejspíš by to nemělo být řešení na stálo… Při zmínce krásné vzpomínky jsem lehce v rozporu. Obávám se, že nemám moc co nabídnout a z toho mála co mám… některé dát nechci. Otázka je, jestli jiné budou stačit.. Možná, možná bych jí mohl dát vzpomínku na rodiče… totiž, nebyli to moje rodiče, ale lidského Charlieho… a navíc, jsou nejspíš už všichni mrtví. Stejně jsem je skoro neznal, tak změní to něco, když nebudu vědět nic? A co se týče toho „nexu“… pokud to bude nutné, stejně tam vstoupí… a když to bude dobrovolně, třeba to bude lepší… „Můžeme to zkusit, vstup do Nexu.. a pokud se tím nic nevyřeší, dám vzpomínku… abych neohrozil ostatní svou nevyzpytatelností…“ Podívám se jí do tváře a očekávám, zda bude souhlasit. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Strach je tak... Někdy je opravdu těžké se zapřít patama do země, tím spíš, že jsem po rozkolu dala proniknout víc vílí podstatě. Ta mi teď velí se z toho strachu těšit, sytit se jím. Musím sáhnout do zamčené truhlice, pro svou lidskost. Nechci mu ublížit. Je to něčí dítě. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Vnitřní boj Zamyšleně sleduji její tvář, něco se změnilo, něco je jinak. Vyčkávám, zůstávám však obezřetný. A taky čím dál, tím méně se mi chce jít do jejího návrhu pohrabat se mi v hlavě, očividně však nemám na vybranou, jak sama řekla. Najednou je její způsob komunikace tak jiný, záhadný a lstivý. „Dobře..“ přistoupím na její podmínky. Win řekl, že jí můžu věřit a já budu. Nicméně sama si sebou nejspíš není jistá, protože mě posílá pryč s tím, že má moc červů v hlavě. Kdyby mi chtěla ublížit, proč by mě poslala pryč? Možná riskuji až příliš, ale nedá mi to… před odchodem ještě na okamžik jemně stisknu jednu její volnou ruku, bez strachu, jen jí chci pomoci, tak moc. „Odejdu, jak si přeješ.. Ať se pereš s čímkoliv, zvládneš to… Jsi silná..“ Snažím se znít upřímně, sebevědomě a bez náznaku strachu. Moje ruka povolí a já zamířím ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Once, I can remember, I was long ago  Motá se mi hlava, tohle nejsou červy, ale komáři! Eratická smršť miniaturních vlezlých myšlenek, co mi srší hlavou, na něj, na nás, na to, co nemělo nikdy být pravdivé! Hroutím se, padám, nedovedu to zastavit...! |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Objetí Nebyl jsem si jistý, čím si právě prochází, byla první víla, kterou jsem poznal a co ostatní říkali, možná i jediná, která není zlá. Chtěla, abych odešel, a já jí nechtěl odporovat, ale když jsem se pokusil o pár slov útěchy, změnila se znovu. Místo toho, aby mě hnala pryč, schoulila se mi v náručí a já jí objal na tak dlouho, jak potřebovala. Když se odtáhla, vypadala lépe. Stejně mě však poslala pryč, už ale úplně jiným způsobem. „Vážně by si někdo myslel, že by si mě sežrala?“ Poušklíbnu se, však jdu. Hned za dveřmi však zaváhám, nechce se mi úplně jít sám, když vím, co všechno riskuji, když se ztratím. Pokud zde někoho nepotkám, zavolám Neveena přes odznáček. Jak to bylo, poklepat a říct jméno? |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Píííp! "Charlie? Kde jsi? ... Už tam budu, jen si dohodnu odvoz." ~~~ Odie nezklamala a hned mi poskytla průchod za Charliem a já se před ním objevil z portálu. Charlie vypadá... Nakloním hlavu ke straně. "Všechno dobrý?" zeptám se, ale asi je to zbytečný dotaz. "Eden je asi trochu intenzivní, co? Má za sebou těžké rozhodnutí a ještě se zotavuje." Klepnu na odznak. "Odie, hodila bys nás do Charlieho pokoje, ať tu nemusíme bloudit?" Portál se otevřel a my mohli proskočit. Rozhlédnu se kolem. "Je to tu pořád takové neosobní," konstatuji. "Win i Odie, dokonce i já, máme v pokojích zařízeno podle sebe." Podívám se na Charlieho, který si zjevně na cesty portálem bude ještě chvíli zvykat. "Možná by ses trochu rozptýlil, kdybychom ti to tu zařídili? Nechceš třeba plakáty? Stereo soupravu? Televizi?" Najednou se mu zadívám na krk. Visí tam cosi, co připomíná kapičku z jantaru. "To je hezké, dala ti to Eden, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Můj vlastní pokoj „Jsem před kanceláří Eden, myslíš, že by si mi mohl pomoci se dostat zpátky?“ řeknu naléhavě, když se ozve Neveenovo hlas. Sežene si odvoz? „Dobře, díky“ O pár minut později se vedle mě ve zdi udělá portál a prochází i Neveen i Odie. „Tak tohle je tvůj „odvoz.“ Řeknu pobaveně. Upřímně, tady bych se nedivil, ani kdyby přijel jako princ na bílém koni… nebo třeba jednorozči.. „Všechno dobrý?“ „Jo, jo jen… je to všechno nový..“ pousměji se na něj. Oznamuje mi, že Eden má za sebou těžké rozhodnutí. „Rozhodnutí?“ zeptám se zvědavě, ale nechci se nípat ve věcech, do kterých mi nic není. Takže nenaléhám. Odie nás vezme až na pokoj a já jí za to vděčně poděkuji, ačkoliv můj žaludek už tak moc ne. Neveen se rozhlédne a usuzuje, že pokoj je stále.. neosobní. Vlastně mě ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Nikdy jsem neměl.. vlastní místnost, kterou bych si mohl vyzdobit podle svého.. Jak se to vlastně dělá? „A-a jaké plakáty? Co všechno si sem můžu dát? A můžu mít vlastní televizi?“ Řeknu trochu roztržitě, ale stále nemám úplnou představu o tom, co bych vlastně chtěl. „Neveene.. pomůžeš mi s tím prosím?“ hodím na něj psí kukuč. Sám si totiž ničím nejsem jistý.. Poukáže na kapičku, která mi visí na krku a já jí překvapeně nahmatám a prohlížím si jí. „No.. jo, asi jo.. já.. o ní nevěděl..“ Je to to samé, z čeho dělala náramek..? Přeci chtěla mojí vzpomínku, proč by mi to dávala jen tak? |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Room decore Na otázku ohledně Edenina rozhodnutí jen kývnu. Je to její věc, jestli o tom chce mluvit. Charlie to nemá vědět ode mne. "Nepřísluší mi o tom mluvit... A neptal bych se jí na to, pokud by na to nepřišla řeč." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Můj pokoj „Jasně promiň, hloupá otázka..“ Odpovím rezignovaně na Neveenovo oznámení, že on o tom mluvit nebude. Chápu to, je to její tajemství a já jsem vlastně ještě taky docela cizí. Cokoliv mě napadne? Ale.. co bych si chtěl vystavit? Já vlastně ani nevím. Neveen se na panelu pouští do ukázky, co všechno se dá změnit. Nestačím koukat. Televizi naproti posteli, vybavení na psací stůl, panely s volitelným potiskem, laptop?... „Zdi? Dají se přebarvit?“ Opakuji jak bezduché stvoření Neveenovo slova. Nikdy jsem nad něčím takovým neuvažoval..Jak se vlastně takové věci odhadují? Co kde bude hezké? Pak mě však něco napadlo. Sáhnu do svých starých osobních věcí, které jsem si přivezl už sem. Najdu peněženku a z ní vyndám dvě malé složené fotky… Jednu rozložím a… vlastně zase vložím zpátky. Nebyli to moji rodiče… Druhou rozložím, je na ní moje první fotka s cirkusem, když jsem se k nim přidal. „Můžu… můžu mít jeden malý rámeček?“ zeptám se váhavě Neveena. „Rád bych si někam dal tuhle fotku..“ řeknu s polovičatým úsměvem držíc v ruce rozloženou fotku. Co se zbytku týče, zadívám se zamyšleně na stěnu. „Chtěl bych na jeden obrázek na stěnu New York, šlo by to?“ Vím, že to nebyli moji rodiče, ale první část života jsem tam stejně žil, bylo by dobré mít připomínku… „Možná bych rád nějaká.. světýlka na stěnu? Víš, takové ty malé, jak bývají i na vánočních stromcích..“ Uvažuji nahlas a sleduji Neveenovo výraz ve tváři, abych věděl, jestli si nevymýšlím už moc. Vždycky mi tyhle světélka připomínali v noci hvězdy… |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Skromnost Je dojemný, jak na všechno zírá. Ano, technologie Highland jsou pokročilé, taky jsem z nich byl v první chvíli nabok. Je veselé sledovat nováčky s pusama dokořán. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Můj pokoj Radostně se rozhlížím po úpravách pokoje a začíná se mi to fakt líbit, Neveen měl pravdu. „Nenene, víš… já bych chtěl takovou malou jen, na stolek..“ řeknu mu, když mluví o tom, že by mi fotku zvětšil. Má to být prostě jen hezká vzpomínka. „To je hezký Neveene..“ usměji se nad fotkou, kterou mi ukáže. Když se dotkne mého ramene, odskočí a padne na zadek. Já ucítím sice malé mravenčení, ale že by ho takový malinký výboj statické elektřiny tak polekal? Vodopád? Pod skálou? O tom se mi přece zdálo… „Já jsem v pořádku, ale co ty?“ Zeptám se ho a podám mu ruku. „Víš, Win mi říkal, že.. že by si mi možná mohl pomoci se snem, co se mi zdál… že máš na půjčení i snář.. pomůžeš mi? Možná to bude něco znamenat… a taky tam byl vodopád a skála…“ |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro ............. .--. .-. .- ... - .. .-.. / -- . / ... -. .- -.. / -. . -.- -.. --- / -.. --- / .... .-.. .- ...- -.-- ..--.. / -.-. --- ..--.. Nadechnu se a vydechnu, než se na Charlieho zadívám. "Sen?" Od jeho ruky se odtáhnu. "Zatím na mě nesahej, prosím," špitnu. "Dobře, Charlie, pověz mi o tom snu." Pomalu, se zrněním v hlavě se postavím a posadím se na postel místo podlahy. "Jak to tam vypadalo? V tom snu. Zkus si vzpomenout na detaily." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Nesahej na mě? „Děje se něco?“ Zeptám se Neveena, když mi řekne, abych na něj nesahal. Jsem z toho nervózní a zmateně si prohlížím svoje ruce. Co jsem zase udělal? „Je ti dobře?“ Zeptám se ho, vypadá rozhozený.. mnou? Proč? Co je špatně? Omluvně se na něj podívám, ačkoliv ani nevím, za co se omluvit. Ptá se na sen, tak dobře. Posadím se opatrně na postel tak, abych se ho nedotknul. „Bylo to, zmatené… v první chvíli jsem viděl mámu a tátu.. teda ty, u kterých jsem byl… byl jsem v kolébce, máma mi broukala ukolébavku.. A pak jsem najednou hořel a utíkal někam pryč, nemohl jsem se uhasit… doběhl jsem až do.. do našeho cirkusu, ale nikdo tam nebyl, jen stany a byla slyšet moje úvodní hudba k vystoupení… no a pak jsem byl na louce, neznal jsem to tam, ale v pozadí kdesi hrály housle, smutně, jakoby plakali… no a pak jsem našel řeku, šel jsem po proudu a došel k.. vodopádu, padajícímu ze skály.. tam jsem pak viděl.. starý veliký strom… no a, pak už nic…“ Na konci pokrčím rameny, poté se na Neveena podívám.. „Je.. je ti dobře?..“ zeptám se váhavě. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Proroctví Snažím se vstřebat informace. Je jich opravdu hodně. "Ano, je jsem... Měl... " Zadívám se do prázdna, kde Charlie nic neviděl, ale já ano. Budoucnost. Možná a opravdu šeredná. Vyheknu. Pomalu, pomalu. "Pod dračí skálou..." kde jsou ta slova. "kde i vodopád... spal...dej se..." Nemůžu dýchat! Topím se voda! Zamávám rukama a náhle popadnu dech. Ano. Pomalu. "Voda. Je tam voda a housle a magie a sladká vůně..." "Pod dračí skálou, kde i vodopád spal Chraň svůj vzácný náklad budoucích A minulých snů Chceš se dát zlákat? Ani nápad! Daň růžovým dnům Šíp dráhu stáčí, minul svůj cíl posel hořící Nehtem říznul vzýváš hady jižních strání Končí žhnoucí déšť zlatého roje pád" Nemůžu... Je mi mdlo... "Charlie..." vydechnu a dotknu se ho. Dobře. Nic se neděje, tak jej obejmu. "Charlie... To... Něco se děje." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Něco se děje a já zase nic nechápu.. Něco koktá a kouká do prázdna. Nechápu a nevím, co bych měl podniknout, aby mu bylo lépe. Když vylíčím svůj sen, opakuje některá slova, pak se mi snaží něco říct. Vyčkávám.. pochopil jsem, že něco viděl… ale co? Přeříká mi něco, co zní jako pěkná říkanka, ale upřímně.. moc nechápu, co znamená. „Co je Dračí skála? Mám lézt po stromě nahoru? Žhnoucí déšť? Zlatý roj?... Neveene já… já to nechápu…“ Přiznám rezignovaně. Vypadá lépe, může se mě dotknout, může mě obejmout a mě se uleví. "Charlie... To... Něco se děje." Polknu hlasitě a podívám se na něj. „Co.. co se děje Neveene? Prosím řekni mi, co to znamená..“ Naléhám, bojím se... něco pokazím? viděl snad mojí budoucnost? Ublížím někomu? |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Zachovat klid Otevřu oči, třesu se. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Jít? Ale kam? Třese se, jakoby mu byla zima. Tisknu jej k sobě, jemně, však pevně. Vykoktal mi, že to bylo proroctví… poté volá matku.. Jsem sám překvapený a moc nechápu, co se právě stalo. Ale snažím se vynaložit všechnu energii na to, aby mu bylo lépe. Hladím ho jemně po zádech. „Pomalu, jen pomalu… nech hlavu, ať se srovná..“ Zkouším utěšující slova. Začíná mluvit, nepouštím ho, jen tiše poslouchám. Můžu odčinit minulost? Ale jakou a jak? A taky… kde? Moc dalších informací však nedostanu. Musím najít místo, které jsem viděl, ačkoliv netuším, kde začít. Chce jít se mnou, mám to dovolit? Není bojovník.. a možná… možná ho tady potřebují.. „Jsi si tím jistý? Myslím.. nevím jestli tě tu nepotřebují a nechci, aby se ti něco stalo..“ řeknu váhavě. Taky je vidět, že má strach. „Možná… možná by jsme měli nejdříve zjistit, kde to místo je.. neexistuje něco, jako encyklopedie vodopádů? Nebo řek?..“ Nevím, jak bych to jinak nazval, Neveen možná vědět bude. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Některá místa nejsou na mapách Zamrkám. "To... není jen tak. Místo s vodopádem najdeme poměrně snadno, mám spíš obavy z toho, co tam na nás čeká." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Mnoho příběhů „Takže počkat..“ řeknu na konec, když na mě Neveen chrlí úplně nové informace a já se v tom už trošku ztrácím… je toho tak moc, co všechno o tomhle místě ještě nevím.. „Je to jako dimenze? To jsou ty příběhy?... A já mám jít do jiné časové linie, než je ta naše?..“ Zkusím si přirovnávat informace k něčemu, čemu trochu rozumím. „A.. co tam můžeme najít? Je to, nebezpečné..?“ Jsem zahlcen informacemi a snažím se z toho nějak vyškrábat. „Já mám napravit něco, co je tam špatně? Ale, jak to mám udělat..?“ Dyť ten svět neznám, nechápu, jak poznám, že je tam chyba… a co ty housle? Jsou v tom víly?... Otázek je až moc a příliš málo odpovědí. Motá se mi z toho hlava. „Jsi si jistý, že chceš jít taky?.. říkal si, že to může být nebezpečné..“ Popravdě si bez něj nejspíš neporadím, ale mohl by být můj „přítel na telefonu, pomocí odznáčku, nebo ne? „Kde to teda najdeme a na co se máme připravit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Nemáš ani ponětí, jak mnoho "Ano, jako dimenze," pokývám hlavou. "Vlastně docela jako dimenze, jako když se silou volby vytvoří vícero světů, které jsou až na následky té volby stejné." Jsem mmoc rád, že má alespoň čeho se chytit. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Kdy vyrážíme? Mojí teorii o dimenzích mi potvrdí a já se tedy můžu chytit alespoň toho, co jsem viděl ve filmech. Co tam můžeme najít, to mi Neveen neobjasnil. Chápavě pokývu hlavou. „Jak tedy poznáme, co máme dělat, až tam budeme?“ Neveen mi vysvětluje, že jelikož si to našlo mě, nemám příliš na vybranou. S tím počítám, jen nechci ohrozit jeho život, je moc důležitý a.. taky jsem si ho v celku oblíbil. Kývnu smířlivě hlavou. „Ale jestli nás něco napadne… utíkáš hned do bezpečí, jasný?“ Já se v ohrožení nejsnáze proměním, a jestli si to něco poradí s ohnivým býkem… tak ať je Neveen radši už na míle daleko. Neveen mi hrdě oznamuje, že mě v tom nenechá a přitom si pokouší propraskat klouby, ale netváří se, že to byl moudrý nápad. „Neudělal sis něco?“ Zeptám se opatrně. Však hodím na něj jeden přátelský úsměv. „Tak jo, kdy vyrážíme? A neměli by jsme to někomu říct?“ |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Za dobrodružstvím! "Předpokládám, že to zjistíme na místě," konstatuji. "Budeme prostě předpokládat, že se tam objeví nějaký magický dědeček, co nám dodá expoziční monolog." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Sklad artefaktů Uculím se, když Neveen zmíní pohádkového dědečka, ale zase mi ztuhne úsměv, když si uvědomím, že to možná myslel vážně. „To už se někdy stalo..?“ zeptám se. Neveen mě ubezpečuje, že je „zkušený kouzelník“ a nemám mít o něj starost. „Fajn, ale když přijde na býka, prostě se odklidíš jasné? Nechci ti ublížit..“ řeknu provinile. Chvíli jsme bloudili, což je neobvyklé, když jdu s nejspíš nejchytřejším člověkem v pevnosti… možná i celkově. Nakonec jsme však došli do obrovského skladiště, které vypadalo, že je nekonečné. Prohlížel jsem si šperky, sošky, sochy, kalichy a všechno, co zde bylo k vidění. Když jsem zrovna k jedné věci začal natahovat ruku, Neveen mě zarazil, abych na nic nešahal. Zvednul jsem ruce nahoru jako znamení, že já nic. „A co je toto?“ Ukážu na kliku s runami, kterou zrovna Neveen mačká. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Co je na střepy už se neslepí "Pomocí té kliky se odemkne tahle místnost a máš možnost vidět, co v ní je," řekl Neveen. "Jinak by vypadala jako kumbál s košťaty. ***KŘUP*** Slzovité tělo amfory podélně prasklo, jakoby jej protl blesk a Neveen udělal dva kroky nazpátek, když se z nádoby začal valit hustý koudel nazelenalého dýmu. Kouř se valil, hromadil a převaloval, než se uskupil do přibližně lidských proporcí: hlava, ramena, tělo, nohy a ruce. "Tyvole, svobodááááh!" vydechl hlas ze stínu a na dva chlapce se upřel pár velikých, pronikavě, nepřirozeně a nelidsky zelených očí. Tělo se více ustálilo a najednou tam před nimi stál vysoký, dobře stavěný černoch. Zamrkal a prohlédl si své ruce a pak kluky. "Tybláho, vědátore! Sem tě nečekal, ale dík za záchranu!" vydechl blaze. Neveen protočil panenky a svezl se k zemi jako podťatý. Muž zamrkal na Charlieho. "Asi bych si měl najít něco na sebe, než se ukážu dalším přecitlivělejm mřeňkám, což?" nadhodil a luskl prsty. Jeho doteď nahé tělo mělo náhle na sobě havajskou košili s plameňákama, trenýrky s plamenama a žabky. "Čus," pozdravil. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Hlavně se ničeho nedotýkej… Neveen mi pozorně vysvětloval, jak funguje klika, kterou zrovna používal. Když jsem však zacouval, abych mu uhnul, nedopatřením jsem drknul do zvláštní vázy. Očima jsem jí zastavoval, aby se přestala drkocat a zůstala na místě. Jenže, nemám štěstí. Váza spadla na zem a ačkoliv to chvíli vypadalo, že přežila, nakonec stejně křupla. Omluvně jsem se podíval na Neveena, když v tom se začal kolem vypouštět zelený kouř. „Hele… co to je?“ Zeptal jsem se nervózně a instinktivně kousek couvnul. Z kouře se vynořila podivuhodná zelená bytost s obrovskýma očima. Očividně měl mužíček radost, že je na svobodě, ale.. Neveena asi trefilo. Až poté jsem si uvědomil, že bytost je nahá. Přikleknul jsem si k Neveenovi na zem, nadzvedl mu hlavu a jemně ho poplácal po tvářích. „Haloo, kamaráde… vstávej..“ Mezitím jsem však udržoval bezpečnou vzdálenost od bytosti, která odněkud najednou vzala šaty? Jak? „Co- co si zač? A proč si tam byl zavřený?“ |
| |
 | soukromá zpráva od Spunky pro Dobré ráno všem lidem dobré vůle, Nejprv se stne to, že se mnou začne někdo drobet clomat, takže mu pomůžu! Však oba chceme totéž, abych se dostal ven, ne? Za strany, na stranu, ze strany, na stranu... |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Přidrzlý a přidrzlejší Takhle to nepůjde. Možná nejsem Neveen, ale mám pocit, že stvoření, které se vyklubalo z vázy je.. trošku tvrdohlavé. Zkusím se naladit na jeho notu, to zatím vypadá jako nejlepší možnost, než se vzpamatuje Neveen. „Omlouvám se, začneme tedy znovu… Jsem Taury, smím znát tvé ctěné jméno?“ Zeptám se muže slušně, bez projevu strachu či nejistoty. Od Neveena se však nevzdaluji, pro jistotu, stejně tak mu nehodlám prozradit ani mé, ani Neveenovo jméno. Stěžuje si, že ho někdo zavřel. Nedivím se, ale asi to mělo své důvody. Asi mu nevoním, protože přede mnou couvá. „ Jo, to by odpovídalo…“ řeknu si spíš sám pro sebe. Ptá se na Eden? No, to mi nepřísluší sdělovat takové informace. „Pardon, ale nevím, o kom mluvíš… jsem tu nový..“ Pokrčím rameny. Heh, jsem debilní? A pak kdo je tu drzý.. „Hádám, že si asi něco provedl tomu, kdo tě tam zavřel…“ Odpovím sebejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Protivná návštěva ,,Neřekl bych, že bych cítil cíleně vztek nebo něco takového. Ale někdo by tomu Nekovi, Morgan říkal že se jmenuje Shini, měl vysvětlit, že takhle nemůže fungovat. Jestli jsem to pochopil správně, byl prostě jen prodejce toho, čemu se obecně říká bílé maso, správně?" zeptám se, abych měl přesnější představu o tom, jaký status má tento Neko. ,,Co s ním vůbec teď bude? Budete se mu snažit nějak pomoci?" dovolím si ještě jednu otázku, než se začnu obouvat, obléknu si opět mikinu a zamířím z domu podle určené trasy. Práce v márnici. Co na ní může být tak divného, ne? Cesta autobusem proběhne v poklidu. Uši skryji pod kapuci, spíše ze zvyku. Chápu, že někteří lidé nemusí moc přítomnost Neko ve svém okolí a není potřeba jim dávat důvod k tomu, aby mne obtěžovali. Dorazím k budově společnosti a vstoupím do přijímací haly. Za pultem sedí mladý, vybledlý člověk, který mne uvítá. ,,Nikoliv. Mé jméno je Nova a jdu za doktorem Butchem. Jestli má někdo práci u doktora Smrťáka, pak teprve přijde." odpovím zcela vážně, jakoby jméno Smrťák bylo běžně dostupné v telefonním seznamu. Sundám kapuci a otočím se, když vchodem vkráčí žena, ze které vyzařuje nevole a nechuť na sto padesát metrů. Vnímám, že je nějak nasměrována mým směrem. Nebo možná na toho muže za pultem. Její oděv ladí, to poznám i já. Ačkoliv nechápu důvody elegance, dobře padnoucího oblečení a dalších povrchností. ,,Krkavci?" rozhlédnu se, protože jsem žádného nezaznamenal ani venku, natož uvnitř budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Staří známí a nová setkání Neveen pomalu otevřel oči a zaměřil je na Charlieho. "Je to... Není zlý..." začal a opatrně si sedl. "Spunky, co jsi dělal v zapečetěné amfoře?" |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Není zlý? Neeven konečně otevřel oči. Hurá, bude vědět, co dělat. První slova mě však zarazí. On… není zlý? Dokonce s ním mluví, jako se starým známým? Chvíli jsem jen mlčel a zmateně koukal po okolí. Ani jsem si nevšimnul, jak se u mě vzalo malé světélko a už vůbec ne, proč letí ke Spunkymu, jak se mi představil. Nojo.. „Můžeš mi říkat..“ na to jsem zapomněl, takže příště to bude „Můžeš mi říkat…?“ Kruci! Jak… jak byla ta přezdívka..? Hej… jak to udělal!? „Co..? Jak..?“ vypadne ze mě nakonec. Překvapeně hledím na Spunkyho a nejsem schopen slova. O-očem to mluví? Jakej Obvoďák? Jak terminovat? Udělají mi to taky, jestli se… nezlepším..? Roj informací kolem mě trošku zahltí.. Pochopil jsem však, že Spunkyho nikdo nezavřel násilně, takže je „náš“? V tom mi děkuje za vysvobození, dost překvapivé. Rád bych mu odpověděl, ale bez svojí přezdívky se bojím i mluvit. Když v tom.. Jasně, Taury… Můžeš mi říkat Taury… „Rád bych řekl „Rádo se stalo“, ale já jen nedopatřením rozbil starou vázu… takže vlastně nemáš za co.“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Kudy vedou cesty osudu? Spunkyho ruka chvíli visela ve vzduchu, než své gesto vzdal. "No, tak jako tak, vytáh jsi mi trn z paty." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Rusovlasý hurikán Terry na Novův dotaz jen smutně pokýval hlavou. Ještě před odchodem zaslechl pak Nova za dveři, Jak Terry říká: "Morgane, co kdybychom si k té práci pustili nějakou lehkou hudbu a dojíme, co zbylo z ovoce, co ty na to?" Za chvíli bylo pak slyšet Vivaldiho. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Věřím „To jsem rád.“ Řekl jsem Spunkymu s mírným úsměvem. Lehce rozhozený ze ztráty přezdívky jsem si ani nevšimnul, že ke mně natáhl ruku. Neveen pak trochu neočekávaně změnil téma a já poslouchal. Bylo mi divné, že když jsem se prvně zeptal, jestli to někomu nemáme říct, Neveen mou otázku úplně obešel. Právě se mi vyjasnilo proč. Nechtěl to říct nikomu a nejspíš proto, že by ho nikdo nepustil. Na mě jim nesejde, ale Neveen je pro ně důležitý. „Znáš dračí skálu Spunky? I ten strom?“ Zeptal jsem se, když se Neveen ptal, co vlastně o tom ví. Spunky však podal spíše vyhýbavou odpověď a Neveen se vzdát nechtěl. Nakonec se vílí muž zeptal na můj názor. Váhavě jsem se na oba podíval. „Já Neveenovi věřím.. a když řekl, že tam musím jít, tak musím..“ pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pravidla hry "Nemusíš chodit nikam," prohlásil Spunky. "Seš docela svobodnej jedinec. Do osudů nějakejch smrtelníků, co se zapletli, s čím neměli, ti můžou bejt docela u řiti." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Další nebezpečná žena Přelétávám očima z jednoho na druhého, kterak dochází k výměně názorů mezi mužem a příchozí ženou. Která zde zjevně není vůbec vítána. Aspoň podle slovníku, který Sebastian použije. Založím si ruce do kapes, protože tento konflikt se zjevně netýká mojí osoby a bylo by nemoudré se mezi ně plést. Trochu přemýšlím, zda skončí jako Terry, s nateklým kotníkem. Ozve se třesknutí, když se dveře opřou o Sebastianův obličej. A následně se jeho tělo sveze v reakci směrem dozadu, jak se mozek snaží dostat dál od zdroje bolesti. Prohledám kapsy, zda nemám u sebe kapesník, který by v mikině třeba zapomenul Terry a podle výsledku jej případně podám Sebastianovi. ,,Přijde mi, že okolo vaší společnosti se pohybuje nějak moc agresivních žen. Proč tě praštila těmi dveřmi? Tedy kromě toho rozhovoru, který tomu předcházel? Takový slovník se nepoužívá vůči někomu, koho neznáme." zeptám se trochu moc obšírně na to, co by se dalo shrnout větou "Co to ku*va bylo?". |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro To přepodivné plémě, Nova našel v kapse kostkovaný látkový kapesník s monogramem T.B., který Sebastian přijal a položil si jej na čelo, aby otřel poměrně slušné množtví krve. "To není ženská, to je potíž. Taky ženskýho rodu, pámbu jí nadělil nohy až k zemi a tvář, co bourá každýho chlapa, ale jen dokud neotevře hubu a nevylezou z ní červy..." Povzdechl a nechal si pomoci na nohy. Pak přešel ke svému pultu a zase odemkl průchod. "Takže, zopakuju pro pořádek: pirueta v detektoru kovů a můžeš jít. Nezapomeň si tu žetony na kafe." Podíval se na kapesník ve své ruce. "Tohle ti vrátím, až to vyperu." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Začíná práce ,,Tomu....nerozumím. Přijde mi, že tato společnost má nějaký zvláštní problém se ženami." pokrčím rameny nad tím, jak Sebastian popíše ženu, která jej poranila dveřmi. Pomohu mu na nohy a na další vyzvání projdu požadovaným rámem. Vezmu žetony na kávu, ačkoliv je nemám v plánu použít. Ale jeden nikdy neví, kdy se mu taková drobnost může hodit. ,,Ten kapesník můžeš pak vrátit Terrymu. Pokud ho potkáš dříve než mě." dodám ještě, než zamířím směrem k márnici. ,,Zdravím doktore. Jistě." přikývnu nad tím, že se chce hned věnovat práci. Kvůli tomu jsem nakonec tady, není potřeba chodit kolem toho. Natáhnu si s vrzavým zvukem rukavice a následuji doktora do zadní části, která je předělána na márnici. ,,Žluté umýt, zelené ohledat, sebrat vzorky. Oblečení do pytlů a označit." zopakuji po doktorovi. Zacházet s mrtvolami umím, ačkoliv tady se bude jednat o jemnější práci. Ale zase tak moc rozdílné to nebude. Rozhlédnu se, zda někde najdu pohledem sprchu, o které se zmiňoval. Měla by být někde u stolu, předpokládám. Poté se porozhlédnu po pytlích na oblečení a značkách. Odhaduji, že se bude jednat o klasické značky, zavěšující se na palce u nohou. Nakonec, pokud nikde nebude, si vyžádám tužku. Nějak ty věci zapisovat musím a ačkoliv Neko dokáží spoustu věcí, nejsou to chobotnice, aby produkovali vlastní inkoust. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Co vypráví mrtví
|
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Pracovní rutina Tablet uvítám více, než zapisování na papír. Poslouchám i doktorův výklad toho, kterak si pro sebe mluví o těle, které právě zkoumá. Stále nerozumím tomu, proč tady ti Neko vůbec skončili a v takovém stavu. Pokud doktor myslí, že budu cítit lítost nebo něco tomu podobného, možná bude znepokojený. Ale není potřeba cítit lítost k mrtvému tělu Neko. Spíše cítím nechápavost, než cokoliv jiného. Zbytečné plýtvání. Dívka, jak se ukáže nakonec jediná ze všech těl která se zde nachází, nese zjevné známky zanedbanosti. Mohla to být jedna z těch, které zná Morgan? Měl by případně vědět o tom, že se jeho rodině něco stalo? ,,Doktore, je tady někdo z té skupiny, ze které jsme přivedli Morgana včera v noci?" zeptám se nakonec, protože je to jednodušší, než tipovat a odhadovat. Sundám z dívky šaty, uložím je do pytle a přitáhnu si sprchovou hadici, dám se do očištění jejího těla. Vím, že se při pitvách tyhle věci dělají, ale pokud ji pak budeme pohřbívat, uniká mi smysl takového konání. Ale neměl bych podrývat doktorovi postupy hned první den. Mohu se ho zeptat někdy později. Do práce se zapojil i Jahoda, se kterým zamíříme pohřbívat těla, o která byla postaráno. Napadá mne, zda oprané oděvy kdysi patřili jiným zesnulým Neko? ,,Doktore? Chtěl jsem se zeptat, proč se tohle děje? Myslím tím, proč by někdo těm Neko ubližoval až takovým způsobem, že skončí tady?" posunkem ruky přelétnu márnici. ,,Pokud o ně nestojí, mohli je přeci jen vyhodit na ulici? Nebo je na to nějaký zákon?" zeptám se na možné vysvětlení, které by znemožňovalo normálním lidem zbavovat se Neko takovouto cestou. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Na výpravu s vílou „Ale ne, takhle jsem to nemyslel… řekl si, že je to důležité a že bych měl jít já..“ Opravil jsem svojí předchozí verzi a potvrdil slova Neveena. „Vlastně… nemám tu nic rozdělaného, takže asi můžu..“ pokrčím rameny. Když Neveen začal tak nějak naznačovat, že Spunky by mohl jít se mnou, nebyl jsem si jistý, co vlastně chci, ale on se tam vyzná a mohl by mi dost pomoci. Takže to bude lepší, navíc Neveen bude v bezpečí.. Podmínky upřímně odkývu – takže má hlavní slovo, žádné jídlo, pokud není moje, žádná jména. Zapomněl jsem na něco? „Dobře, souhlasím.“ Neveen ještě dodal, že do zákazu jídla se nepočítají dary. I na to chápavě přikývnu. „Rozumím.. co tedy vše si mám připravit sebou?“ |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Takže tedy pudem někam doprdele tady s tímhle týpkem "Vezmi si náhradní spoďáry a oblíbenýho plyšáka," povzdechnu si. "Jo a taky budeš muset vyslovit přání." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Přirozenost Butch pracoval precizně a pečlivě zapisoval všechna fakta, která seznal z oledání. Na Novův dotaz nezareagoval hned, jakoby se probral z transu, zvedl hlavu až po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Plýtvání ,,Máte v plánu o jejich stavu Morgana informovat? Myslím si, že se na ně bude časem ptát." zeptám se ještě doktora Butche. Pokud je Morgan považuje za rodinu, bude se k nim chtít vrátit. Ačkoliv....třeba si teď uvykl na jiný život a zapomenul na ně? Mohlo by se něco takového stát tak snadno? Když se ozve se správou, že dívka byla těhotná, zaujme mne to. Ano, Neko se vytvářejí za účelem funkčnosti, k čemuž aktivní reprodukční systém obvykle neslouží. ,,Jedna věc je, zda je ta možnost v základu, druhá, zda to nebylo účelem. Nechat vytvořit Neko s funkční reprodukcí nemohlo být určitě levné. I když nemám příliš přehled o tom, co je v lidském měřítku levné a drahé." odpovím doktorovi zamyšleně. ,,Pokud to tak je, nemělo by být příliš těžké dohledat, kdo a proč si nechal vyrobit takový exemplář." vytáhnu z lednice džus, který přeci jen, kromě tekutiny, obsahuje i nějaké stopové množství vitamínů. Když mi začne vysvětlovat, jak funguje řetězec ubližování Neko, zlehka zakroutím ušima, jak se snažím v tom hledat logiku, kterou by v tom viděli lidé. ,,Chápu. Tedy, asi." představa doktora, jak na mne útočí skalpelem je zvláštní. Občas mi přijde, že lidem nedochází, o kolik jsou pozadu ve fyzických vlastnostech vůči vlastním výtvorům. ,,Řekl bych, že je přirozené, že se lidé snaží primárně chránit jiné lidi. Legislativou." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Neodvratitelné "Jestli se nezeptá, tak mu to neříkej," poradil Butch. "Zbytečně by se stresoval." Přešla řeč na těhotnou Neko. "Víš, takhle to nefunguje," řekl Butch prostě. "Je mnohem jednodušší něco nechat tak, jak to zařídila příroda, odendavat to je komplikovaný. Její tělo je úplně stejný jako tělo jinejch Neko. Normálně se epočítá s tím, že se spolu vyspí." Pokrčil rameny a vzal si z lednice vodu. "Ale napdnout nás to mohlo, protože je to... Jasný, normální, každej živej tvor to dělá." Vypadal jakoby při mluvení zestárnul. "Kdyby nebyli lidi lidmi, nebyla by legislativa nutná," řekl s pohledem upřeným kamsi daleko. Chvíli jen seděl a dopíjel vodu, přičemž nechal vše z tabletu projít do počítače, kde byl archiv. Po asi dvaceti minutách se ozvalo zaklepání na dveře. Vešel Jahoda. "Prý mám někoho na hřbitov?" Butch pokýval hlavou. "Vem i jeho." Pokynul k Novovi a Jahoda se na něj podíval. "Tak za mnou," řekl. S vozíkem pak společně vyrazili dolů chodbou, kde byla malá kremační pec. Jahoda věnoval pozornost tomu, aby dívku srovnal, položil jí ruce na hruď a upravil řídké vlasy. "Jestli se modlíš, tak můžeš," pravil a zmáčkl veliké červené tlačítko. "Bude to asi hodinu trvat." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Pohřeb ,,Proč by si na to lidé nedali pozor? Přijde mi to jako velké přehlédnutí." pořád mi uniká smysl toho, jak moc lidé jsou schopni plýtvat.....čímkoliv. Dalo by se říci, že jsou to hlupáci? Asi ano. Doktor má v tomto zjevně pravdu. Za posledních pár dní jsem viděl až moc lidského pochybení abych si myslel, že jsou chytří. Pamatuj Novo. Člověk je chytrej. Ale lidi jsou hloupí. vzpomínám si na to, co mi vysvětlovala doktorka při sezeních, když jsem se občas vyptával na podrobnosti a důvody některých operací. Po chvíli přijde Jahoda. Mávnu mu na pozdrav, cítím, že doktorova nálada je dost nízko po našem krátkém rozhovoru. Je zvláštní, že dokáže pracovat s mrtvolami, ačkoliv mu to způsobuje smutnou náladu. ,,Jistě." přikývnu a vydám se za Jahodou, který začne tlačit před sebou vozík s položeným tělem. Dole pozoruji, jak Jahoda ještě ošetřuje tělo. Přijde mi to zbytečné, přeci by mělo stačit, aby tělo projelo průchodem do kremační pece. ,,Nemodlím." odpovím jednoduše a zavrtím hlavou. ,,Co budeme dělat v mezičase?" zeptám se, protože mi přijde jako ztráta času stát tady a dívat se na pec. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Prach prachu Jahoda na modlení pokývl slabě hlavou. "Ani já ne, ale znám Neko, co věří v Boha." Bylo to konstatování. Pak dodal: "Moc to nechápu." Z pece se ozývalo hučení a sálal žár. Jahoda se díval do okénka. Pak odvrátil zrak a zaměřil temně modré oči do zdi. "Rei říká, že pro Neko je bohem člověk, protože nás stvořil," promluvil tiše, jakoby nahlas přemýšlel. "A Rei je strašně chytrej, takže to není jen tak, bude v tom nějaká ta pointa. Řekl, že tak, jako je náš bůh omylný, může být i ten jejich, možná ..." Hlas mu selhal a zatřepal hlavou. "Když tady jsem, tak... Si s nima vykládám," přiznal. "Vím, že mě neslyší, ale... Řekl bych, že je to lepší než nic." Kousl se do rtu a Nova tak měl šanci zaznamenat zlomený levý tesák. "Neko nemají rituály jako lidi. Možná je načase nějaký vymyslet." Pohlédl do karty. "Jmenovala se Hortensie." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Rituály ,,Věří? To je....dost zvláštní. Konstrukt Boha byl z mého pohledu vytvořený na ovládání lidí. Myslel bych si, že v této pokročilé době už se mu nebude přisuzovat příliš vážnosti." podrbu se zamyšleně za uchem. Že to může znít trochu urážlivě mi nedochází. ,,Strašně chytrý? Možná. Možná má i pravdu. Ale je otázka, jak podstatná je ta pravda a jak moc nás ovlivňuje?" nadhodím trochu víc svůj reálný pohled na svět. Mít pravdu je jedna věc, ale jak s ní zacházet a profitovat z ní, to už je věc jiná. Lidé často lépe profitují ze lží a maškarády. Všimnu si, že Jahodovi chybí kus levého tesáku. Patrně pozůstatek z jeho předchozí fáze života. ,,Možná. Stejně, jako nepřebírat lidskou víru by bylo vhodné vymyslet i vlastní formu těchto....záležitostí. Mohu se na to zeptat Terryho, ten bude vědět nějaké bližší informace určitě." nadhodím a zalétnu pohledem k uzávěru pece. ,,Hortensie? Vlastně nevím, jak je to s jinými Neko. Mají i příjmení?" |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Náboženství Jahoda kývl hlavou. "Jejich lidé je naučili věřit. V dobrého boha a ve spásu." Ta slova zněla skepticky. "Já ti nevím, možná jen je hezký věřit, že umřeš a pudeš do nebe." Pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Zodpovědnosti ,,To zní....jako snadný způsob, jak si vysvětlit, co se nám v životě stane." připustím po chvíli přemýšlení. Víra mi dává čímdál menší smysl. ,,Já se snažím nejlépe plnit to, co můj majitel požaduje. Nyní Terry. Ačkoliv jsem nikdy neměl tak neurčité informace o tom, co dělat a jaký je cíl toho, co dělám. Tak trochu přílišná volnost. Nevadí mi to, je to pro mě něco nového." vysvětlím svůj pohled na to, v co věřit a jak se v životě chovat. Mám chvíli tendenci říci, že když zemřete, člověk či Neko, půjdete do země nebo do spalovací pece, ale určitě ne do nebe. Ale to, jak se Jahoda tváří mi říká, že bych řekl něco nevhodného. ,,Písničku nebo modlitbu? Tyhle vědomosti nemám. Jak něco takového vůbec vzniká?" zeptám se vážně, protože opravdu nevím. ,,Kultura je odvětví, které bylo velmi upozaděno v kontextu mého ostatního výcviku." vysvětlím Jahodovi, abych pochopil, proč jen těžko tady na koleni vytvořím text písně nebo modlitby. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Rituál Jahoda se zadíval znova do plamene pece. "Nejspíš. Má paní..." zaváhal a slova v jeho rtech zněla jako skřípějící rez. "Říkala, že jen silní přežijí, že jen tvrdý ustojí boj. A to já nikdy nechtěl. Bojovat, víš? Podle mě je to barbarské, ale tehdy jsem neměl ta slova. Měl jsem jen víru v to, že ona ví lépe, co je správné." Odvrátil pohled od ohně. "Pěkná blbost, co?" nadhodil konverzačním tónem. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Básník ,,Rozumím, že si myslíš, že je to barbarské. Já bych řekl, že tedy hlavně nelegální, podle Terryho. Pokud by tě vytvořili za účelem bojovat, nemyslím si, že by ti to vadilo. Takže tě někdo chtěl kvůli něčemu jinému. Možná něčemu z úplně jiné polarity emocí a charakteru." sám se divím, jak moc si teď probírám v hlavě svoje sezení s psychology a kolik mi ta sezení dali způsobem, o kterém jsem nevěděl. Být schopný používat logiku na lidské chování je zvláštní příjemný pocit. ,,I já měl víru v to, že co majitel řekne, je správně. Pořád ji mám. Takže ne, nemyslím si, že to je blbost." odpovím nakonec po chvíli uvažování. Poté si vyslechnu Jahodovy verše. A ne, příliš jsem jim nerozuměl. Snažím se rozklíčovat jednotlivé sloky, ale příliš mi to nejde. Prožít led.....hodit ho do zamrzlého jezera? To není příjemná zkušenost, to tím určitě nemyslel. Vzít si pánův stín dost dobře nejde, stín je nehmotná věc, způsobená dopadem světla v určitém úhlu. Promnu si zamyšleně čelo. Ne, teď na to patrně nepřijdu. ,,Možná. To už se zřejmě nikdy nedovíme." kývnu hlavou na stranu. Cítím z Jahody hodně melancholickou náladu. Třeba by se mu hodilo se rozveselit? Mohl bych se zeptat Zacharyho, jestli by mu nějak nepomohl. ,,Přijde mi, že bys potřeboval trochu vylepšit náladu. Myslím, že Zachary by si na tebe udělal nějaký večer čas a vzal tě někam, kde to považuje za zábavné? U mě nejde říct, jestli jsem se tak docela bavil. Ale určitě jsem se nenudil." divím se vlastním slovům, když mi dojde, že to je pravda. Zábava pro mne vždycky byla něco neuchopitelného. A se Zacharym a Grahamem se aspoň něco dělo, když už nic jiného. ,,Viděl jsem i méně." řeknu s pohledem upřeným na urnu v Nekových rukou. ,,Kdo ji zanese? My?" |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Poslední cesta Jahoda uznale kývl. "Mel sem pána. Bylo to dávno, dobře patnáct let, po měsíci mě prodal, takže jsem skončil u paní." Zamyslel se. "Ze své složky vím, že jsem měl jako primární účel dělat společnost. A prej jsem byl hezkej, věřil bys tomu?" Vystrouhal šroký zubatý úsmev, který mu zjevně působil nepříjemnou bolest, rychle toho nechal. "Tady jsem se naučil, že ne vše, co majitel řekne, je správné a někdy je lepší nesplnit příkaz," pravil pak Jahoda trochu ponuře. "Je to jako snažit se zout železné přikované boty, ale každý, kdo žil jako já nebo Hazel, si tím musel projít." Pak nova spomenul Zacharyho: "Dík. Vím, že to myslíš dobře, ale Zachary mě nemá rád." Neznělo to nijak ublíženě. "Povedlo se mi prohodit jeho nejlepšího přítele skříňkou a zlomit mu roku. Byla to nehoda, ale Zachary ... No, každej jsme nějakej." Vypadal, že mu je to jedno, jen jeho srdce se rozbušilo trochu více. Nakonec došla řeč na to, kdo doprovodí urnu do její destinace. "Jestli se ti tam chce, tak můžeme. Ale bude to trochu... Lidnaté. Nejsou to špatní lidé, ale je jich opravdu hodně. Snad ti z toho nepůjde hlava kolem." Pousmál se a tentokrát to nevypadalo bolestivě. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Bylo nebylo, Když se Peter toho rána probudil, měl pocit, že ho přejel parní válec. Den předtím se dal do jakési šarvátky s muži v baru, ale rozhodně to nebylo něco, co by končilo pro něj nějak nepříznivě. Matně si vybavoval tvář kohosi, kdo tam byl s ním, mladík... dívka? Ti muži tu osobu obtěžovali a jeden jej dokonce praštil. |
| |
 | soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ~♡~ Krásné dobré ráno, ospalče! ~♡~ Včera jsem se rozhodl žít! A málem jsem to nepřežil. Ale naštěstí se objevil můj hrdinný zachránce a úkol nepřežít přešel na něj. Normálně bych se ho byl zastal, ale těch chlapů bylo hodně a já... Jsem šedesátikilová zageroškudla a moh bych doufat leda v to, že se utopí v mé krvi. A to není dobrá vyhlídka, tak jsem kluka jak buka nechal, ať to obstará. Byl to kalkulovaný risk, ale já, pány a dámové, nejsem matematik. Takže sečtěno a podtrženo... mínus jedna důstojnost (moje, protože jsem celou šarvátku strávil zalezlej za popelnicema a kryl si hlavu, protože doufám, že v ní mám důležité orgány) a mínus jedno tlukoucí srdce. Už jsem zvažoval, že by se na to možná měl kouknout doktor a že bych ho nejspíš měl přivolat, když se ten typan rozzářil mléčným světlem a promluvil řečí, které bych neměl rozumět (divný), že ho mám dostat pryč. Jo a taky nekrvácel a nevypadal, že mu ta kulka něco provedla, což je tak zhruba na úrovni podivností dnešního večera, takže normálka. Nuo jo, ale dovlect dvěstapadesát kilo chlapa... kamkoliv... Už jsem říkal, že jsem štílečko? Vždycky říkám, že jsem milovník, ne bojovník! A už, kua, vůbec nejsem vzpěrač. Království za mulu. Nebo tři, to jedna sama nedá. Nakonec ale šel po svejch, jakoby ho vedl jakýsi neviditelný loutkař. ~♡~ Ráno se vzbudím vedle cizího chlapa. Sen! Pohádka! Nádhera! Chvíli poslouchám, jak pochrupává a hledím na do stropu. Pak přejdu z ložnice/kuchyně do koupelny, která je vlastně jen sprcháč a začnu se mýt. Mého hosta uvítá malá postel pro dva, nic extra, barevná světélka kolem zdí, několik obrázků šilhavých andělíčků, má sbírka chundelatých polštářů a má nejchundelatější dečka vyhrnutá mu až pod bradu, aby se hezky vyhajal. |
| |
 | soukromá zpráva od Peter Laraus pro Divnější ráno než obvykle Hlasitě zasténám předpokládajíc, že postel pod mýma zádama je moje jako vždy. Když ale opatrně pootevřu oči, ztuhnu. Kdyby mě nebolely snad i vlasy, vyskočím okamžitě na nohy, ale takhle si obezřetně sednu a rozhlédnu se. Pak se radši podívám i na sebe. Co se to sakra stalo? Protáhnu prst dírou v košili a zvážím, jestli tohle mohlo chytnout moje žebro. Zkusím si vzpomenout, co se stalo včera, ale je to takové.. divné. Proč že jsem se do toho pletl? A jo, že jsem vůl… Ohlédnu se za hlasem a než se ozvu, radši si stoupnu a vyhledám očima únikový východ. „Haló?“ Nadhodím nezávazně. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Více společnosti ,,Nerozumím konceptu krásy jako takovému. Ale podle společenských měřítek bych řekl, že ano, že jsi hezký." přikývnu bez zardění Jahodovi, jakoby to byl běžný společenský slovní obrat a ne něco, co se neříká jenom tak na potkání. ,,Teďka se necítíš nejlépe a podle mě by bylo dobré zjistit, jaký byl tvůj původní účel. Myslím tím, v rámci tvého stvoření. Pod pojmem "dělat společnost" se skrývá hodně věcí. A možná ti podvědomě chybí dělat to, kvůli čemu si tě původní majitel pořídil." nadhodím znovu svoji teorii o tom, že Neko, neplnící svou původní úlohu, nemůže být psychicky v pohodě. ,,Lepší nesplnit příkaz?" na chvíli se nad tím zamyslím, jak toto tvrzení aplikovat sám na sebe. ,,To by u mne nešlo, už v rámci zachování mého vlastního života. Měl jsem jen omezené možnosti, jak neuposlechnout rozkaz a rozhodně mezi obhajitelné vysvětlení nepatřilo to, že by mi to nepřišlo správné. Tak voják neuvažuje. Máme rozkazy a ty plníme. Ale řekl bych, že rozdíl bude v celkovém aspektu mých úkolů proti těm tvým. Infiltrovat nepřátelskou základnu je něco jiného, než jít bojovat do nelegálního zápasu. I když ne o tolik." pokývu hlavou a zlehka lusknu prsty, jako bych rozluštil nějakou hádanku. ,,Rád se podívám, jak probíhá celý ten proces. Kdybych říkal něco nepatřičného, upozorni mě. Přišlo mi, že s Terrym jsem měl trochu problémy, co se týče mezilidského chování. Některé věci mi úplně nedochází, že je mohou ostatní vnímat jinak. Ale snažím se." upozorním Jahodu, kdyby snad říkal něco divného. Přeci jen, jdeme předávat ostatky. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Brýtro! ♡ Celý voňavý a vymydlený vytančím ze své mikroskopické koupelny jen s ručníkem cudně kolem těla. Měla to být osuška, ale tu nevlastním. "Nazdar, já jsem Toby," řeknu poněkud zpěvavě. "Včera to byla sranda, jak ti zářily oči a to všechno, myslel jsem, že se z toho udě~ ihíí!" Ručník se dá na cestu k podlaze a já jej zachytím včas, aby neodhalil citlivé partie. "Povídám, že seš frajer." Mrknu na něj. "Jen se zajdu uděla - upravit je to slovo! - a budu jen tvůj. V lednici... je..." Co tam je? Vejce. Tři vejce, karton prošlýho mlíka a možná plátek sejra. Jestli je plesnivý nebo plísňový, to je na tobe, abys to uhod. Mizím v koupelně. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kde? Zůstanu docela civět na člověka, který vylezl z koupelny. To mi sakra řekněte, jak mě sem dostal? A jak je vlastně možné, že ho tu s tím prudce inteligentním výrazem ve tváři sleduju. „Ehm, Peter.“ Představím se nejistě. „Zářily oči? Co?“ Vypadám ještě zmateněji než před okamžikem. Jaký zářící oči sakra? Co mi to v tý zaslaný laborce ještě udělali?! Radši rychle zavřu oči, když se dá ručník na pochod a pak jedno opatrně pootevřu, než je otevřu zase obě. „Kde to jsem? A proč vlastně? Nestřelili mě?!“ Jak začnu s otázkama, nějak se mi nepodaří zabrzdit. Když zmizí zase v koupelně, neochotně zamířím k lednici, je fakt, že mám hlad. Nakrčím nos, když vidím obsah a porozhlédnu se, jestli je tu aspoň nějaká pánev, i když tři vejce jsou dost smutná snídaně. A to bych mu to asi ještě neměl sežrat všechno. Však kolikrát víc než on můžu vážit? Čtyřikrát? Pětkrát? Dám se do vaření. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tadý! ♡ "Jo, takovým mléčně bílým světem či co!" pokývýu hlavu jako ti pejsci za zadníma sklama aut, až mi skáčou navlhlé vlasy zscloní má zelínkavá očka. "A mluvils nějakým cizím jazykem a taky vůbec nechrápeš!" Bylo to divný, ale zase... darovanýmu chlapovi do kalhot nakoukni... nebo tak něco. "Nejsi první divná věc, co se mi stala," pravím, když si v prádlníku hledám čisté oblečení. Upnuté černé kožené kalhoty s nízkým pasem, ne vyloženě bedrové, spíš takové skoro, ale ne, plandavou bílu blůzičku s holou hrudí a do vlasů sponu, co vypadá jako malý cylindr. "Asi před tejdnem jsem viděl holku, tahle velká," ukážu asi metr pade, "Vešla do díry ve vzduchu a zmizela. Já myslel, že jsem jedinej na svetě, co má schopnosti." Nakloním hlavu ke straně. "Myslíš, že je to nějaký osud?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nová zjištění a noví spojenci (?) Peter vnímal z Tobyho cosi silně přitažlivého, jakoby voněl čímsi, co sálalo až do mozku, ale nemělo to na něj větší vliv, než že k němu cítil důvěru. (// 3+3=6/10) Toby náhle vypadal v jeho očích ako malovaný, dokonale krásný, fyzicky přitažlivý jedinec. Toby zase z Petra cítil jakési zanevření, či dokonce zášť. Mohl jen hádat, co se mu stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Každý jsme si svého štěstí Jahoda si promnul zjizvenou tvář. "Nemám důvod ti nevěřit," broukl poněkud zaraženě. Pak ale Nova změnil téma a vazoun najednou vypadal jistější. "Společenský Neko je obvykle dobře vypadající, slušně vychovaný a od toho, aby bavil lidi vším, co dovede. Něco jako gejša. Mám například přirozený talent používat slova... Víš, jako poezii. Musím ta slova v první řadě znát, ale pak je umím říct tak, aby to lahodilo duši." Změřil Novu pohledem a vydal se s ním a urnou zase k výtahu. "Ale to asi nebude nic pro tebe." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No to nevím Zamyšleně kluka pozoruju a dokonce se nepatrně usměju, když řekne, že nechrápu, ani to nevím. „No, moc cizích jazyků neznám…“ Přiznám neskromně – ve skutečnosti bych možná něco vypotil lámanou němčinou. Zvědavě vzhlédnu od vajec. Nejprve se chci zeptat na tu holku, ale pak se zarazím. „Ty máš nějaké schopnosti? Jaké?“ Trochu napjatě dělím vajíčka přesně napůl, abych mu jeho půlku podal a svoji zhltnul. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Mír! Lásku! A vejce za rozumnou cenu! ♡ Dívám se, jak se expertne snaží rozdělit vajíčka na polovinu. Pozornej~! "Jo, prostě vešla do ničeho..." Zamrkám a podívám se na něj s hlavou na stranu. "Ty nevíš o schopnostech? Jaj, to jsem zas řek, co jsem neměl řiká~át!" Chytím se za hlavu. "Klidně si s tím talířem sedni na postel, židle nemám. Nemívám tu hosty." Vezmu si svou porci a jdu mu příkladem. "Umím lítat. Někdy. Ne vždycky se to povede. Mám křídla, ale..." No co? Nemám nic, co neviděl. Zavřu oči a zazářím narůžovělým světlem, když se pak jeho zrak ustálí, sedím vedle něj zcela nahý, s bílými křídly na zádech a vlasy mu vlají jakoby ve větru. Rychle se zase změním zpátky. "Ani takhle bych tě ale neunes. Sám to lítání moc nedávám." Obdařím ho sladkým úsměvem. "Zajdeme na nákup?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No to člověk hnedtak nevidí - snášíš? Jen mávnu rukou. Na jedno a půl vajíčka si skutečně nemusím sedat. „Křídla?“ Zakuckám se. „Kde jsi k nim přišel?“ Třeba mu udělali to samé! Když zamrkám a rozeženu mžitky před očima, trochu polknu. Nic hezčího jsem asi nikdy neviděl. „Jo… no… měls mě tam nechat ležet… díky…“ Zamumlám a úplně se mi vykouří z hlavy, že jsem se do toho průseru dostal v první řadě kvůli němu. Když se pak změní zpět, opatrně se zeptám. „Ty jsi anděl?“ Cha! Jsem mrtvej! Mělo mi to dojít hned! Skoro by to vypadalo, že jsem poslední otázku ani neslyšel, ale zakručí mi v břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Na "výlet" ,,Možná by ses tomu mohl věnovat více. Podle toho, jak jsi popsal paní Elen, by jí to udělalo radost. Třeba napsat nějakou knihu na takové téma?" nadhodím, co by mohl Neko dělat. ,,Nebo už něco takového máš?" zeptám se, třeba mu nedávám nápad, o kterém by už sám nepřemýšlel. ,,Nepochopitelné ani ne. Měl jsem direktivy k tomu, jak se zachovat, když nebude možné splnit příkaz. I takové situace občas nastaly. Myslím si, že pro tebe je dobré, že už je to za tebou a můžeš se věnovat něčemu, co vyhovuje tvému charakteru." zhodnotím s pokýváním hlavou situaci, ve které se teď Jahoda nachází. ,,Na důvody by ses musel zeptat Terryho. Já nemám povoleno o tomto mluvit více konkrétně, on by ti mohl povědět více." vysvětlím Jahodovi s pokrčením ramen. Po jeho vzoru si obléknu mikinu. Jeden Neko o samotě asi působí divně, jak by asi působili dva? ,,Ani nevím, kolik toho ví on. Ale podle toho, jaký je můj bývalí velící důstojník člověk, bych řekl, že ví jen to, co se chce, aby Terry věděl." vejdu do výtahu. Když se Neko zmíní o tom, že pojedeme autobusem, zlehka zastříhám ušima. Veřejná doprava zní zajímavě, spousta lidí, pachů. ,,Terry říkal, že Neko nesmí jezdit sami v autě. To pro mne bylo překvapivé zjištění." povím Jahodovi, když míříme do vstupní haly, kde drží svůj post Sebastian, řečený Sebejš. Na vyzvání vylovím žetony a položím je na pult. ,,Ne, že bych je často využil. Třeba někomu poslouží lépe." Když se dostaneme ven, rozhodnu se sdělit Jahodovi incident, ke kterému došlo při mém příchodu. ,,Žena, Alexandra, jej praštila skleněnými dveřmi. Předcházela tomu výměna názorů, ke které mi chybí kontext." následuji Jahodu směrem k autobusové zastávce. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Lichotník je to~! ♡ "Narostly mi ve dvanácti," řeknu. Skoro to zní jako sarkasmus, ale není. "Vypad jsem z pátého patra a dolů doplachi. Bizár jak řiť, to ti povím." Koukám pak na něj, jak se snaží najít sloa a je to docela roztomilé, jak takove chlapák kobrtá o vlastí jazyk. "Anděl? Mno, nevím," přiznám. "Nikdy jsem nevěřil v žádného boha ani nic podobnýho a bezvěrci jdou obvykle do pekla, ne Pánu po bok. Navíc, andělé nemají ... Viděls někdy biblickýho anděla? Protože to není jako tohle," zahrnu gestem svůj šilhvý room-decore. "Je to hrmada vočí, křídel a zářících mobiusovejch kruhů, že by se Lovecraft udělal." Ale otázka zůstává viset ve vzduchu. "Nevím, co jsem, Petre." Trochu smutně pomyslím na mámu, ta věděla docela přesně, co nejsem, když mě viděla s křídlama. Musím na tpřestat myslet, protože mi došla nesmyvatelná oční linka. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale vůůůbec „Aha…“ Uvolním se. No, je dobře, že se mu nestalo to, co mě. No, jeho mluva mě trochu probere a pobaveně se ušklíbnu. „To si vymysleli lidi, klidně to může být úplně jinak. A proč bys měl věřit na něco, o čem víš, že to existuje?“ Opláchnu svůj prázdný talíř. Ohlédnu se a když vidím jeho výraz, trochu uličnicky na něj mrknu. Ani nevím, kde se to ve mně bere. „Já bych řekl, že budeš amorek v zácviku.“ Pobaveně mi zacukají koutky, než se rychle obrátím zpět ke dřezu, abych si umyl ruce. Co blbnu? Nikdy jsem ani nepomyslel, že bych… Ne, ne, to jen ten šok. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Strašnej lichotník! ♡ "Jak jako jak? Ty sis začal s andělama!" řeknu najednou trochu obranně. "Navíc, jak víš, že neexistujou? Ty ses vrátil z mrtvejch a já ... Plachtím navostro. Myslíš, že anděl už je na tebe hodně?" Zachichotám se. Ale to mrknutí mi sebere dech, až si musím sednou, když už jsem si stoupul. "Neprovokuj, nebo tě uhranu." Jaký by to asi bylo? Nejspíš by mě rozmáčknul, ale.. Ale byl bych velice šťastnej. "Musím nakoupit. Chceš se mnou, nebo tady počkáš?" Změníme téma, nebo to už z hlavy nedostanu. Z prádelníku vylovím květovanou frote ponožku, kde nacházím své úspory. "Můžu koupit sekanou, když bude v akci." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nákupy v akci? Povytáhnu trochu zmateně obočí. „Klid jen klid… hodně toho na mě v poslední době je, ale rozhodně to nemá nic společného s tebou…“ Pokusím se ho uklidnit. „To umíš taky?“ Podivím se. Je to čím dál divnější. A to jsem si myslel, že jsem v prdeli. „Jo, jasně, pujdu taky.“ Poplácám se po kapsách a vytáhnu z jedné z vnitřnějších kreditku, kterou mu ukážu. „Nebo můžeme koupit něco, co nám bude chutnat.“ Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jídlo...? ♡ "Nem ty promiň... Už dlouho jsem nemluvil s někým jen tak, nezávazně... skřípu." Zazubím se a zuby mám dokonalé. I kdybych neměl tejden jíst, nikdo mi nevyčte ústní hygienu. "Uhranout přímo ne, ale dovedu být přesvědčivý." Pokrčím rameny. "Na ty chlapi včera to nezabralo... Mysleli si, že jsem hlka, jeden mi sáh do rozkroku a asi byl zklamanej. Děkuju za pomoc." Při pohledu na krediku se málem zalknu. Pak se ale nepřímím a zavrtím hlavou, přičemž taky zaženu myšlenku na jídlo z restaurace. Stačil by mi salát, sakra práce! "Ne, to je dobrý," řeknu a odemknu, abychm vyšli do úzké nevábné chodby mé ubytovny. "V práci se najím, nestrádám." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ty jsi kočka! „Jen trochu, určitě ne víc než já.“ Uchechtnu se. S mluvením s lidma to u mě nikdy nebylo valné, ale poslední dobou? „Hmm… nebylo by tedy jistější to nejprve jen tak navrhnout? Třeba bych řekl ano i bez přesvědčování.. o čem jsi je vlastně chtěl přesvědčit?“ No fakt jim asi nemůžu vyčítat, že ho měli za ženu. „No, já se najíst musím… a řekl bych, že ztrátu tvojí porce ani nepoznám.“ Nadhodím nezávazně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ A jednou probudil mne ráno ♡ "Tak dík," brouknu na jeho slova. "Mě ta huba a schopnost se domluvit občas živí." aho další slova jsou ... Chlape, víš, co a komu říkáš? "Se mnou by sis nechtěl začít," řeknu poněkud rezignovaně."Já... Jsem prostitut, Petre," Už jsme venku, akorát včas, aby se otočil a šel, kam ho noh ponesou. "To... ti upřímně závidím," řeknu tiše, spíš pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Galán?? O.o „No, já můžu být jen rád, že mě ne.“ Bylo to skvělé, když jsem dělal podržtašku – proč jsem to neviděl? Proč ne? „No to asi ne, no, však jsi chlap.“ Rozumějme, nejsem žádný homofob, ale taky jsem si nemyslel, že se nacházím zrovna na téhle straně barikády. Jeho další prohlášení mě trochu zaskočí, ale statečně pokrčím rameny. „No, každý se nějak živíme, že?“ On to není až takový rozdíl, až na to, že já svoje tělo prodal jen jednou. „Ne, to mi určitě nezávidíš.“ křivě se ušklíbnu a narovnám si vysoký límec. "Tak jdem." Pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak dobře ♡ Kývnu hlavou. Jako v delíriu jej vedu z mé čtvrti pryč. Tady to není hezký."Já... myslím, že jsi opravdickej hrdina, Petre," hlesnu, než jej nenápadně vmanévruju do postranní ulice. "Chci ti poděkovat, nelekni se." Položím mu palec na čelo a přivřu oči. Narůžovělé světlo odnese Petera myslí pryč, tam, kde byl opravdu šťastný. Do vzpomínky na čistou lásku, tu nejsilnější, kterou kdy cítil. Jako slza se mu zrodí v oku, skane po tváři a padne do srdce. Zadívám se na něj, když procitne. "Neboj, bez vyzvání na lidi neskáču." Mrknu. Jsme v lepší čtvrti, je to tu samá kavárna, restaurace a bar. Večer se sem musím vrátit, nahnat tu klienty bude brnkačka. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale teď jsem se fakt lekl Křivě se napůl usměju. "Ale kdepak, jsem jen idiot." Opravím ho, ale moc nedávám pozor kam mě vede. Ucuknu, když se ke mně jeho ruka blíží, ale ne dost, abych skutečně uhnul. Je to tak dávno, už dlouho jsem si vůbec nevzpomněl. Ta nevinná poblázněnost tolik jiná než vztahy na jednu noc, které jsem vyhledával poslední roky, poslední dny hlavně placené, jaké jiné taky. "To bylo to tvoje slavné uhranutí?" Zeptám se trochu zasněně. Kolik mi tehdy bylo? Čtrnáct, patnáct? Ani jsem pořádně nevěděl co dívčí tělo skrývá... A tehdy jsem se to ani nedozvěděl. "Dáme si panáka?" Zeptám se když procházíme kolem jednoho z barů. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ale ale...! ♡ Hledím na něj. "Ne, to byla vzpomínka na to, když..." Zavrtím hlavou. "Někdo si vzpomene na první polibek, někdo, jak držel sé novorozené dítě v náruči." Povzdechnu si. "A někdo na vraždu. Je to něco, co docela neovládám. První opravdová láska." Nedá mi, abych se nezamyslel, co bych v takové chvíli viděl já? Panáka? "Já ale... Je docela brzo." Zariskuju? "Večer mám práci, takže bych měl mít čistou hlavu. Né~ébo lepší nabídku." Zamrkám na něj jako panenka. "Jestli tě to zajímá, tak je tam dole oboje." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Obojí, jo? V úsměvu se ukáže smutek. "První a poslední, co?" Nebudeme si nic nalhávat, vím jak vypadám. A jo, jasně, musí pracovat, to dá rozum... "Tam dole obojí?" Dívám se na něj docela nechápavě. Jako nabídka mi došla, ale to, co nabízí, skutečně ne. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Takže budeme hrát tuhle hru? ♡ Zamrkám opět jako panenka. "Ano, oboje. Jíst musím, musím vydělat," zavrtím se trochu v bocích. "A nesnáším charitu, říkej tomu řeba hrdost." Seberu trochu víc odvahy, přiblížím se a přejedu mu prstíkem po čelisti. "Říkej mi třeba Markéto..." zavrkám sladce. Lehce se nadechnu nosem a vydechnu ústy, kdy vyženu ven kousek kouzla (9+2=11/10), abych se mu opravdu líbil. "Stačí si přát." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Her tu bude asi víc „Jak jako obojí?“ Zeptám se ještě zmateněji. „Marké...?“ Objeví se podezření, ale přeci říkal, že ten chlap byl překvapenej, ne? Trochu se mi zatočí hlava. „Kolik chceš?“ Zeptám se a v duchu si říkám, že rtyy jsou přeci rty, že? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jen štětka ♡ Je mi jasné, že je v mé moci, toho času bych si s ním mohl dělat, co se mi zlíbí. Ale na druhou stranu mi zachránil kejhák. "Pětadvacet minut kvalitní rozkoše," zavrkám, když ho táhnu bokem od zraků lidí. "A pak se uvidí, jestli mi opravdu budeš chtít koupit oběd." Pověsím se mu na rámě a nechám, ať si vybere, kam s tím chce. Prostoru je tu dost a už jsem to dělal leckde. "Třeba v hotelu? Nebo jsi romantik a vezmeme to na záchodky?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To neříkej, kotě Najednou potřesu hlavou a mysl se mi trochu vyčistí, i když si nejsem jistý, že je to ten správný výraz. Prostě jenom v tuhle chvíli vím, že tohle není to, co bych chtěl. Tohle si nezaslouží. „A co nejprve ten oběd a ty pak rozhodneš za co stál?“ Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Koťátko, jen tvé ♡ To zní jako plán! "Když myslíš," zavrkám sladce. "Dal bych si salát s nečm masovým a ... možná trochu bílého?" přejedu si prstíkem po rtu. Je mu vidět na nose, že je můj. "Řekni mi o sobě. Copak děláš, že ti nechybí peníze?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jen jestli to není naopak „Tak mě veď.“ Pobídnu ho Já se tu nevyznám a on jist ví, kde se vaří to, co by si dal. Nejistě si olíznu rty, když si po svých přejede prstem. Když se zeptá na moje peníze, uhnu očima. „Budeš tomu věřit, když řeknu, že jsem taky prodal svoje tělo?“ Jenom jen jednou... ale poznamenalo mě to do konce života. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Žeby taky šlapal? ♡ "Tady," pravím sladce a zaparkuju svou pevnou zadnici na zahrádce restaurace. Není to nic extra, ale dají nám lístek a obsluha nosí jídlo ke stolu, což je pro mě luxus. "Lahev rizlingu," poručím. "Dvě sklenice." Pak se mu podívám do očí. "Bylo to poprvé?" zeptám se ustaraně. Vzpomínám si na svého prvního klienta, to se člověk naučí dávat si pozor. "Já začal, když..." Mám mu to říct? "Víš, když jsem se projevil, naši mě vyhodili. Nějakou dobu jsem se protloukal, žebral, ale potom mi došlo, že za své tělo získám víc." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale ne Nechám ho, aby si objednal a sám si pak objednám asi polovinu jídelního lístku. „Bylo to naposledy.“ Zakroutím hlavou. Vím, co si myslí, ale možná by to tak... jenomže kdo by lhal těm jeho očím? „Neříkal jsi, že ty křídla... nebylo ti... dvanáct?“ Zeptám se opatrně, ale cítím, jak ve mně roste vztek. Tohle někdo udělal vlastnímu dítěti ve dvanácti? „Ale ne, u mě to bylo jinak.“ Povzdechnu si a trochu popotáhnu límec, aby se ukázala jedna z mnoha příšerných jizev. Nevím komu můžu poděkovat, že nemám žádnou v obličeji. „Tahle a další mi zajistily dost peněz. Souhlasil jsem, že se mnou budou dělat pokusy.“ Uvedu na pravou míru. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Pravda ♡ "Dvanáct mi bylo, když mě matka vyhodila z domu," řeknu tiše a spíš se dívám do jídla. "Řekla, že taková zrůda není její syn. Potom jsem se dostal do party děcek na ulice a v šestnácti jsem začal..." zaváhám, "... vydělávat. Dokázal jsem si pronajmout ten blbej krcálek a taky se najíst." Zivot je, jakej je, ne? "To je... Drsňácký," zhodnotím jeho jizvy. "Jako mapa života. Chtěl bych po nich kreslit prstem." Uděám na něj očička. Kouzlo pořád působí a já...? Žhavej. "Máš sporebu," zhodnotím jeho objednávku a kouknu do svého talíře, kde se nachází salát s hovězím. "Jestlipak máš i takovou výdrž?" mrknu na něj laškovným očkem. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Taková pidiporce Poslouchám ho. O něco lepší, ale jistě ne o moc. „Já bych asi pošel někde v kanále hlady.“ Přiznám. Ne, že bych se k něčemu takovému nemohl snížit, ale pochybuju, že by mě to vůbec napadlo. Rychle si límec zase narovnám. Jsou ještě zarudlé, poměrně čerstvé. „Věř mi, není to hezký pohled.“ Uhnu očima. „No jo, ta bestie docela žere...“ Prohodím bezmyšlenkovitě a dám se do jídla. Kdy vidím jeho skoro směšnou porci, mrknu na něj. „Ale kdybys něco chtěl, klidně si dej.“ Pobídnu ho. Pak trochu zrudnu. „Nezkoušel jsem to.“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Něco víc? ♡ Podívám se na něj: "Houby. Protlouk by ses kdbyby o to šlo." Miluju zeleninu a je drahá. "Není to o těle, spíš o vůli. Já opravdu chci jen bejt." Vezmu servírku za rameno. "Slečno, ještě jednu porci masa k tomu salátu, prosím?" řeknu a nechám ji jít. NechciPetera obírat o peníze, ale mám opravdu hlad. Pak mluví o jizvách. "Nemyslím si. Taky jich pár mám a rád se podělím, když budeme sami." Další sousto salátu, další lok vína. "Myslím, že dnes budu mít volno. Jsem svůj vlastní pasák, tak si to můžu dovolit." Dorazím sklenku a podívám se, kolik zbývá v lahvi. Kousek si pak doleju. Zamrkám na Petera: "Všechno je jednou poprvé. A ... Já bych rád. Tohle mi stačí, nebudu ti nic..." Nestydím se! Nerudnu! "Když seš chlap, tak to zkusíš!" vyhrknu najednou. Proč jsem nemlčel? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Abys nebyl zklamaný Zvážím jeho slova. „Možná.“ Nechci mu odporovat, ale už jsem párkrát uvažoval, jestli to neukončit. „Nebo radši dvě.“ Doporučím servírce mimochodem – pokud nebude mít tak velký hlad, klidně to dojím, ale vypadá to, že by se najíst měl. „Nechci tě znechutit – mám jich víc než pár.“ Když pak řekne, že bude mít dneska volno, radši se zahledím do jídla, ale moc mi nechutná. A c jsi čekal? Ani placené děvky k tobě nepřijdou dvakrát. Znovu mne poněkud zmate. „No... to... o to ani... já jen... už dlouho...“ To by byl teprve trapas, kdybych se udělal po dvou minutách, co? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Panic?! ♡ Jím. Ne, já se cpu. Bože, kdy naposled jsem měl tolik jídla před sebou?! Olizuju vidličku, rty i prsty, až se musím zarazit...! Ale Peter mluví o jizvách. "Hele, malýho cherubínka si koupí ledaskdo, viděl jsem válečný veterány bez nohy, ruky, dokonce bez péra, ten chtěl, abych mu zatancoval." týhle branži se vidí ledasco. "Pár jizev? Myslím, že mě nerozhodíš." Mrknu a nacpu si pusu. "Navíf tofle ve vakf faj žfanef!" Když dojím a objednám další lahev bílého, cítím se jako král světa. "Díky, Petre," zapředu a polaskám mu lýtko nožkou. "Nemusíš se ostýchat. Když budeš na mě hodnej, navedu tě a zatančíme si... A já chci. Moc. Moc. Chci." Pořád na něj působím kouzlem. Není to fér, ale pravda je že si na něm chci zatančit. "Povedu tě, neměj strach." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale ne Povzdechnu si a už t radši nepitvám. Však to jistě uvidí sám, pokud bude chtít. „To nic.“ Mávnu nad tím rukou. Však skoro nic nesnědl. Když dojídám, trochu se zakuckám, když ucítím jeho nožku, ale pak rychle polknu. „Budu hodnej...“ Vypravím ze sebe přiškrceně a rychly dojím poslední sousta. Pak se natáhnu, abych si taky trochu nalil. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Mno tak začátečník ♡ Zamrkám a nabídnu mu ruku. "Kousek odtud je motel, levnej, ale... Dá se tam... pracovat," zavrtím se. "Rád bych se ti odvďečil, jak jen můžu." Posílím ho na libidu. (79+30=119/100) "Hmmm," udělám, protože vidím, že není třeba víc. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Spíš půstař "Kamkoli chceš..." Na taková místa jsem zvyklý a i když bych ho klidně vzal do dražšího hotelu, v tuhle chvíli už nemám myšlenky na to mu odporovat. Před tím jsem měl aspoň hlad, který mě držel ve střehu, ale i to opadlo, takže v rychlosti zaplatím a nechám se vést. "Ale nemusíš..." Vyžbletnu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Po-ma-lu! ♡ Kamkoliv chci? Jak myslíš! Dnes to bude stylové! Vedu svéo velikého tatíčka k hotelu, tři hv%ezdičky, no, sna se nepoto! Ani nevníám, když zamlová pokoj, jen se k němu tisknu a pak jej vedu nahoru kde mu daruji polibek. "Vydrž, jen se upravím!" zapěju a skočím do koupelny, kde skontroluju makeup a trošku se naježím, abych se líbil. Skočím do sprchy, aby na me spočívaly drobné kapičky vody, když zabalen v hotelové osušce předstoupím před něj, jako dáreček k rozbalení. "Pomalu? Prosím?" brouknu a posadím se mu do klína a podám mu připravený kondom. "Za všechno jsem tvůj do rána." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To jde? Skoro nevnímám recepčního, ani sumu, kterou mi strnul z kreditky. Poslušně se usadím do křesla a při čekání mi ruka vklouzne do klína. Nemůžu si pomoct. Když se objeví, už mám v kalhotách povstání a polknu, když si mi sedne na klín. "Pomalu?" Zeptám se chraptivě. Už jsem se teď málem udělal a on chce něco pomalého? "Tak to mě budeš muset vést..." Rukou mu skoro stydlivě přejedu po stehně. Vlastně jsem celkem zvědavý, co ručník skrývá. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Pššš ♡ "Neboj, povedu tě," špitnu lascivn%e a svezu se k jeho vyboulenému rozkroku, který osvobodím z kalhot a prohlédnu si jej. "Hezoučký hříbek," zhodnotím a jemně jej políbím na žalud. Pak se sám připravím, abych mohl vše přijmout, nádech a výdech, navleču mu kondom ústy a lehce přejedu jazýčkem. Pak se mu podívám do očí a nasednu zadní dírkou, přičemž dlouze a intenzivně vydechnu. "Začni... zvolna..." heknu. Vnímám v sobě část jeho délky, zhruba třetinu, cítím, jak pulsuje a roste. "A... přidávej..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Dobře Trochu se uvolním, když mě zjevně nechce svlékat. "Hmmmh." Nezmůžu se na víc než zamručení a prsty sevřu opěrky křesla, když mi natahuje kondom. Zasténám, když cítím, jak se kolem mě svírám a stojí mě všechno sebeovládání, abych se prudce nepohnul vzhůru. Velmi opatrně se pohnu do tepla a zvrátím hlavu. "Tohle... nebude... na... celou... noc..." Asi by to šlo pomaleji. Asi určitě. Jenže... jenže už je to zase pár týdnů a on je táááák těsný. Snažím se vydržet co nejdéle, ale až příliš brzy cítím příval vzrušení a ani nevím, jak se moje ruce dostaly na jeho stehna, aby ho přidržely při hlubokém přírazu. "Promiň..." Zasténám. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Poprvé ♡ Vnímám jeho pohyby, najednou cítím, jak se vzepjal a udělal. Nakloním hlavu ke straně. "To nic," zavrkám něžně a přes odpor jeho pořád tuhé chlouby se vyvléknu. "Jen klid," polaskám jeho anakondu prstíkama a svléknu ji z její latexové pasti. "Prvně dozadu je to trošku víc, chápu, klid." Něžně jej laskám prstama nejdříve na připraveném kopí, pak na hrudi přes košili, které opatrně rozepínám knoflíčky. "Nemám strach," špetnu. "Jen se mi dívej do očí." Je to risk, ale nasednu na jeho holou chlobu a pojmu ji do sebe se vdechem. "Jak jsi teplonký... A tvrdý... Ještě...." heknu, když dosednu na to místo. "Vezmi si mě!" zasténám. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No asi ne naposled Když ucítím, jak se první knofliček vyvlékne z jeho dírky, rychle ho chytím a ruku a srdce mi najednou prudce tluče. Pak ho pustím, ale oči radši zavřu. Pod košilí se skrývají další jizvy a je jich tolik, že není skoro vidět neposkvrněný kousek kůže. Nad každičkou kostí se táhnou rozšklebené řezy jakoby někomu přišlo zbytečné je zašívat. Je pravda, že kdybych měl trochu jasnější myšlenky, asi bych si dvakrát rozmyslel jít s prostitutem bez gumy, ale to teď nemám, takže mu přání klidně splním. Jenže tahle poloho mi poněkud skrouhává možnosti, takže ho obejmu kolem pasu a zvednu se s ním, aniž bych vyklouznul. Je to skutečně náročné a trochu se třesu, ale rozhodně ne námahou. Rychle se rozhlédnu, než ho položím zády na postel. Jeho boky si přidržím výš a nechám se unést nevybouřenou touhou, která je v mém těle nahromaděná. Sice cítím chvilkové ochabnut, ale to netrvá dlouho. Zato další můj orgasmus na sebe nechá čekat dost. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Kresby ♡ Idím každou jizvu přejíždím ji prstíkem, vzrušuje mě to. Zvedám se a klesá s jeho rytmem, dokud mě nezvedne a nepoloží na postal, kde ztuhnu pod jeho tělem a má dírka sec stáhne a já zrůžovím. "Neubliž mi, prosím," zsténám, když ucítím část jeho váhy na sobě. Ale jak mile mě naplní svým teplem, zachvěju se a stulím do klubíčka. "Počkej... Prosím... Ven to bolí," zašeptám. ridržím si ho a dýchám, doufám, že změkne, než mě opustí. Když tak učiní, zůstanu ležet na boku. Je po všem? Chce víc? Uhodí mě? Váhám a tisknu si kolena k bradě. ... "Můžu se umýt?" zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Spíše scaryfikace Zarazím se, když cítím, jak ztuhnul. „Neboj...“ Poslušně plním jeho instrukce a pak se svalím vedle něj na postel. Zezadu ho obejmu a opřu si čelo o jeho záda. Když se chce jít umýt, rukou sklouznu k jeho chloubě. V téhle poloze je to podobné jako stisknout vlastního. „A nechceš mít víc co smývat?“ Navrhnu nezbedně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tiše ♡ Zachvěju se mu v náruči a tím spíš, když mi ho veze do ruky. "Víí~ííc...!" vyjede ze mě neprofesionálně. Toby! Seber se! "Mrdáš tak krásně, že bych si to nehal zase..." vydechnu a vyvléknu se mu z ruky, abych se otočil k jeho tváři. "A tohle mi navdí ani trošku," zašeptám a polbím jej na nejbližší jizvu. "Ani kousíček." Líznu mu hruď jazýčkem než sklouznu níže, kde se nachází jeho kopí. Jemně ej polaskám prstíky a otřu, abych ho mohl pojmout do pusy, kde hrot s péčí olizuji a rukama pracuji na těle. Cel dobu mu ureně hledím do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bez přestávky?" Spokojeně se sá pro sebe usmju a políbím ho na rameno. „Jak si jen přeješ.“ Jenomže si to asi nepřeje, protože se vzápětí vyvlékne. „To jsi jediný.“ Hlesnu a pod doteky na jizvách se trochu zachvěju. „Myslel jsem, že mě necháš chvíli odpočívat...“ Hlesnu, když se mi začne zase věnovat. Poněkud mě překvapí, že moje tělo na něj opět rozradostněně reaguje. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Spokojený zákazník? ♡ Prcuju jakoby na tom závisel můj život, jemn%e zaájím zuby, laskám jazykem a vše d posedka solknu. Teprve pak se odvavím. "Nádhera..." hôesnu než se zednu a odeberu do koupelny,kde seamknu abych se vyvracel a umyl. Doufám, že to není moc slyšet. Po důkladné očistě si lehnu zase do postele a zadívám se na Petera. "Dobrou," zašeptám a stulím se k němu. "Dík za všechno. Bylo to fakt hezký." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Trochu nespokojený Převalím se na záda a zavřu oči. „Nemám to říkat já?“ Zeptám se trochu malátně, mám pocit, že ten poslední výstřik mě stál mozek. Cvakne zámek a já čekám, kdy uslyším sprchu. Místo toho se ale ozve něco trochu jiného. Když se vrátí, vypadá to, že tvrdě spím. Cože jsem si to myslel? Nejsem tak trochu idiot? Nebo spíš hodně. Nakonec naštěstí usnu a spím jak zabitej až do rána. Vzbudí mě první paprsky a já vyklouznu z postele, abych se osprchoval. Nezapomenu zamknout, aby mě nikdo nepřekvapil, i zbytek mého těl hyzdí jizvy. Nechávám vodu stékat po skrabacelé kůži. Co jsem si vlastně myslel? No dobře, spíš nemyslel, že? Vždyť si na nic nehrál, přesně řekl, co je zač. A že nechce milodary, do čehož se zjevně počítá i oběd po tom, co mě nenechal povalovat v temné uličce. Když vyjdu z koupelny, už jsem zase oblečený a je ze mě vidět akorát tvář. "Kolik dlužím?" Zeptám se, pokud je vzhůru. Pokud ne, položím na hromádku jeho oblečení bankovku a jsem na odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Obyčená štětka ♡ V noci se stulím do klubíčka jako vyděšený králík a spím tak až do rána, než mě vzbudí pohyb. "Zaplatils mi večeři," špitnu a hledám své oblečení. Mám? Nemám? Zaváhám, než promluvím. "Zavolej mi... kdyby..." Počkat! Vydechnu. "Dvě stovky za noc, pade za orál, ten je extra a sleva za záchanu holý kůže je mínus stvka, takže třista pade." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Hlupák zapomněl, že jde jen o obchod Uhnu očima. „Jo, jasně.“ Kývnu rychle na to, že mám zavolat. Ani nemám jeho číslo. Podám mu čtyřita pade. „Nenechal jsi mě ležet v hnusný uličce.“ Dodám na vysvětlenou a s opravdu mizerným pocitem šáhnu po klice. To ten den tedy začíná. Co jen mi to ten kluk udělal? Jenčim jak zajíc, který neví, že je to vždy jen obchod. Sladká slůvka, vzdechy,.. jen obchod. „Měl bys být opatrnější.“ Prohodím přes rameno. Hlupáček. Bál se, abych mu neublížil, ale co by mě asi tak reálně zastavilo? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dozvuk vzdálené vzpomínky Když Tobyho kroky dozněly a Peter osiřel, vybavil se mu sen, který se mu zdál v noci. Byly to jen útržky. "Prosím, nemysli si o této matce, že je bezcitná," řekl ženský hlas. Viděl ji ležet na zemi a zavírat oči. "Nechci, aby mě milovala, nechci jí chybět." *** Na rozkvetlé louce seděl malý chlapeček, držel v ruce zvadlou květinu, která se pomalu probudila k životu. "Mami, maminko, podívej, co umím!" V další chvíli ten samý chlapeček plaval svázaný tváří dolů v mělké vodě říčky. *** Pak viděl Tobyho, mladšího než teď, jak plachtí vzduchem. "Vypadni a nevracej se! Nejsi můj syn, jsi zrůda!" řekl ženský hlas. "Přiveď chlapce na konec duhy...!" Peter procitl a zjistil, že je sám. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Divné sny, divní lidé Prudce otevřu oči a zmateně mrkám na cizí strop. Snažím se utřídit si myšlenky, ale nějak se jim nechce spolupracovat. Podívám se na svůj hrudník, jestli košili stále zdobí díra po kulce. Pak si prohlédnu peněženku. Vůbec si nejsem jistý, co z toho byl jen sen. Měl bych ho zkusit najít? A proč vlastně? No dobře, dobře, jsem hroznej idiot, ale aspoň se ujistím, že je v pořádku... že existuje. Nepřítomnost telefonního čísla tomu moc nenasvědčuje. Rozlámaně se zvednu a zamířím ke dveřím. Kolem recepce procházím pomalu, kdyby třeba po mě chtěli ještě nějakou platbu, ale pak přidám do kroku. Kudy jsme to ale šli? Možná by bylo nejlepší začít od toho baru? Byl jsem přeci v baru ne? A tam jsem se někoho zastal... nejsem náhodou mrtvej a není tohle peklo? Když dojdu, sednu si k výčepu a když se mi barman začne věnovat, popíšu mu koho hledám. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Strastiplná cesta za snem Barman se na Petera nejdříve díval jakoby spad z višně, ale pak pokývl hlavou. "Jo, takovej se tu potlouká a koleduje si o trable. Párkrát se tu pokoušel i napít, ale neukázal mi občanku, tak měl smůlu." V té chvíli se otevřely dveře a vešla mladá dívka s velmi prominentními křivkami. Sedla si k baru a zapálila. "Vodku." "Občanku," řekl barman a posunul jí popelník. Pohodila černou hřívou. "Tak džus." "Já si to myslel." A v té chvíli vešel Toby. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No to snad ne! ♡ Bylo mi fakt příšerně, že jsem si řekl o peníze a ještě hůř, že jsem si je vzal, ale taky se mi nechce umřít hlady. Snad seženu nějakej pořádnej kšeft, abych moh zapomenout na to, že by mě sex i docela bavil. S ním docela hodně. Nejde mi z hlavy a vidím ho všude. Nohy mě snad podvědomě nesou do baru, kde jako prvního spatřím Petra a pak... "Ty jsi ona!" vydechnu při pohledu na děvče, které pokuřuje u baru. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No tak nic, no „No to je jasný.“ Ušklíbnu se a uleví se mi, že jsem si hocha nevymyslel. Otázka je, co se dělo dál. Ohlédnu se a všimnu si černovlasé dívky a její výměna s barmanem mě pobaví. Smích mi ale ztuhne na rtech, když se ohlédnu a všimnu si, kdo vešel za ní. Jenomže on si mě ani nevšimne a má oči jenom pro černovlásku. No, kdo by se mu mohl divit, že? Požádám barmana o gin a radši se otočím k pultu, aby nebylo vidět zklamání. To by mladíka u neznámého chlapa jistě zmátlo. Jen poočku sleduju, co se bude dít s tou holkou. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Je to ona Dívka se zadívala na Tobyho, jakoby ho viděla prvně. Pak potáhla z cigarey a odvrátila zrak směrem k Peterovi. "Pěkně drzej," broukla si pro sebe. Barman se také díval na Tobbyho. "Tenhle tě tu sháněl, dlužíš mu něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jako politej studenou vodou ♡ "Dlužím mu strašně moc," povzdechnu si. Nadšení z brunety ze mě rázem opadne, když se k etrovi došourám vblíž a položím na bar jeho bankovky. Nemám ani chuť se mu podívat do očí. Okamžitě pak se seberu k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tady nejde o reklamaci „No on tu právě trapně nepřiznal, že je pod zákonem a chtěl chlastat...“ Lehce se ho zastanu a moc se mi nelíbí, že o mě barman mluví. Však kdybych mu něco chtěl, asi bych mu to řekl sám, ne? Ztuhnu, když se natáhne kolem mě na bar a když vidím sumu, snadno si spočítám, že jedna a jedna je suma, kterou jsem nechal za noc. Rychle po něm chňapnu. „Mám pocit, že tohle jsme si už vyjasnili, ne?“ Seberu peníze a zase mu je vrátím do ruky. „A pořádně se najez.“ Doporučím mu. Je dobře, že je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Radši bych chcípnul ♡ Při zmínce o tom, že je tu někdo "pod zákonem", uhnu pohledem a radši se dívám jinam. Upřímně se leknu, když mě čapne za ruku a podvědmě se připravím na ránu. Zasloužil bych si jí! "J-já..." pípnu, ale pak promluví a vezme mi dech. "Prosím, jen..." Jen co? Prostě si ty pachy seber! Je mi špatně, jen se na ně podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nápodobně Všimnu si, jak se okamžitě přikrčí jako někdo, kdo čeká ránu. Výraz mi ztuhne v lhostejnou masku. „Neboj, nebud tě mlátit...“ Odpovím dutě na jeho: prosím, jen.... jistě to mělo pokračovat na téma: jen ne do obličeje. Obrátím do sebe skleničku a objednám si další. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Podivné maličkosti  Peterův citlivý sluch zaznamenal lusknutí prstu a pak se dívka od baru náhle zvedla. Když si ji při odchodu prohlížel, mohl Peter spatřit v její ruce lahev alkoholu, která rychle zmizel v její kabelce (do keré by se podle všech pravidel logiky a zdravého rozumu neměla vejít) a dívka zmizela za dveřmi. Těmi samými dveřmi pak vešel mladý, solventně vypadající muž s hřívou krátce strižených nazrzlých vlasů. Zamíril rovnou k Tobymu a poněkud majetnicky ho vzal kolem ramen. "Kdepak ses mi toulal, cukrouši? Už mi to tvoje kňourání začalo i chybět." Pak jej políbil zezadu do vlasů a mrkl na Petra. "Já si ho na moment půjčím." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Dej ze mě ty pracky pryč! ♡ "Ne, já..." začnu a chci mu ríct, že to tak není, nemyslím si, že by mě praštil... on nejspíš ne, ale... Už mám na ramenou ruce, které bych nejradši pokousal, vším jen ne ústy říkám, ne, přímo křičím "Pomoc!" Kňourám protože mi ubližuješ, ty slizkej, hnusnej, perverzní... "Taky si mi chyběl," pravím přes stisklé zuby. Peníze nesmrděj. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Prachy až na prvním místě To by mě zajímalo, kde takhle sebrala ten chlast. Možná bych se jí mohl zeptat. Hodilo by se nepropít peníze na tejdenní jídlo. S nelibostí si všimnu, že si to přikvačil další týpek a velmi se má k Tobymu. Ten nevypadá příliš nadšeně a já už se nadechuju, že něco řeknu, ale pak zazní, že mu taky chyběl. Promiň, ale copak můžu bojovat všechny cizí bitvy? Zvlášť když v tobě zjevně neumím číst? Zvednu pohled a ušklíbnu se. Měl hezky poprosit. „Ne, to si myslím, že se nestane. Oba dobře víme, že tahle společnost je drahá a rozhodně nemám v plánu se dělit o svoje prachy.“ Odmávnu ho. Jsem rozmrzelý a tím spíš nemám zájem se s nikým dohadovat a peníze jsou v jeho ruce stále ještě vidět. Jsem hlupák, že jsem se nechal oblbnout šlapkou. Ale patří mu uznání – je fakt dobrej. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tonoucí se stébla chytá ♡ Zvažuju, zda by bylo moc blbý ho jednoduše kopnout do rozkroku a dát se do běhu. Cítím, jak mi sahá na zadek a je mi z toho na blití. "Já dnes ale nemám čas, víš?" řeknu najednou vyzbrojen spásnou myšlenkou a dobrým alibi přímo v ruce. "Tady pán už zaplatil." Zamávám na slizáka bankovkama od Petera. Skoro ani nelžu. Jen jdi pryč, jdi do háje zelenýho a najdi si tam někoho jinýho, komu se tvoje praktiky budou líbit! Jo, počkej, takovýho nenajdeš! |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Kdo s čím zachází, Muž se už chtěl od Tobyho odtáhnout, když se ozval barman: "A nevracels mu ty prachy náhodou? Te%d před chvílí?" Muži na rtech po těch slovech vykvetl doslova ďábelský úsměv a sevřel ruku na Tobyho ramenou pevněji, aby se na něj pak celou svou postavou natiskl a políbil jej na spánek. "Pojď, ať stihnu dojít do práce," zašeptal mu do ucha. "Cítím, jak se chvěješ nedočkavostí." Vzal Tobymu z neprotestující ruky peníze, které položil na bar a chlapce pak vedl ven. Bylo slyšet, jak se barman uchechtl. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Někdo dostane přes hubu V duchu si udělám poznámku, že budu barmanovi muset rozbít hubu. Celkem pomalu se zvednu a obrátím se na nově příchozího muže. Položím mu ruku na rameno a celkem schválně nechám vyniknout její váze. Ani se nesnažím ho nějak drtit. „Myslel jsem, že víte, že bez vyzvání se na cizí prachy nešahá.“ Upozorním ho. „Tady hošan mi sice prachy skutečně vrátit chtěl, ale jak jste si zajisté mohli všimnout, teď už je zase držel v ruce, tak si dejte odchod, nebo vás vyprovodím sám.“ To je ono, proč vlastně nedělám vyhazovače?! A proč mám nejednou takový ten pocit Deža Neví? Tedy ten druhý. Nechce mi nikdo tvrdit, že ten dvousetkilovej vůl se dostává opět do maléru kvůli stejnýmu týpkovi, který s pravdou zachází tak kreativně, že by za to měl dostat nějakou cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Roztržka na spadnutí Muž se podíval na ruku na svém rameni a pousmál se. "V tom případě se moc omlouvám. Tak my zase půjdeme, že?" dodal směrem k Tobymu, kterého pořád nepouštěl. "Jestli se hodláte o tu vyzáblou mřeňku porvat, udělejte to laskavě venku," řekl barman aniž zvedl oči od své činnosti, kterou bylo toho času luštění křížovky. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Kdo by se rval o štětku? ♡ Klepu se, to jo, jak řek, ale hlavně se třesu při představě, že do mě bude cpát to svoje nechutný nádobíčko a pak ještě další věci. Ale Peter se mě rozhodl hájit? Teď opravdu lituju, že jsem mu řek o prachy, jsem idiot. Zadívám se na něj prosebným výrazem a položím jemně svou ruku na jeho. "Já nikam chodit nechci... Ubližuješ mi," risknu to. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Asi totální vůl „Seš hluchej nebo blbej?“ Zeptám se, když to nevypadá, že by mě vůbec poslouchal. Na barmana se akorát ušklíbnu. „Sorry, nějak mě dneska bolí kolena na to, abych ještě někam chodil.“ Měl držet pysk a nikdo by se neporval. Třeba se to naučí. Pak se ozve Toby a kdyby byl typan příjemnější, teď by stejně skončil, protože jestli s ním nikam jít nechce, tak nepůjde. „Slyšíš? Nikam jít nechce, tak si dej vodpal nebo tě ještě udám za znásilnění…“ Zašklebím se na něj – nesnáším násilníky. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A je to tady Chvíli se zdálo, že muž skutečně ustoupí, ale pak se zamračil. "Ruce pryč," zavrčel hrozivě a v očích mu zaplál vztek. "Je to poctivá transakce, když to dělat nehce, ak si měl najít normální zaměstnání." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Kdybych mohl d%elat cokoliv jiného, ♡ On... Mě snad opravdu bude chránit? Stisk mé ruky na jeho zesílím. Tohohle chlapa už nikdy nepustím. Náhle mi vhrknou slzy do očí, když uslyším, co říká Peterovi ten hnusák. Budu tady bulet jako malý děc- "Jsem nezletilý," zašeptám tak, aby mě slyšeli jen ti dva. Nejspíš to zabralo alespoň do té míry, že mě ten chlap na chvíli pustil a já využil toho momentu, abych se přitiskl k Petovi a nepouštěl se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kecáš - chceš mě zabít „Asi tě zklamu, ale ne je ne i když to řekne štětka.“ Ušklíbnu se na něj. Jenomže pak mladík vyrukuje s nezletilostí a mě se udělá trochu mdlo. A to jsem si to nechtěl připustit, když to barman naznačoval. No aspoň nejsem jediný, koho to trochu rozhodilo, ale když se klučina ke mně přitiskne, odstrčím ho jemně, ale důrazně dál. Pokud by se přeci jen něco strhlo, tak by představoval nevýhodu v rozmachu. „Tak co? Už si dáš zpátečku?“ Upřeně se na muže zahledím a přistoupím ještě o půl kroku, takže nás dělí sotva pár cenťáků. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Konec Muž opravdu Tobyho pustil a už se k němu víc nenatahoval. Nakonec jen zamrkal. "Nikdy jsem vás nepotkal a vy mě taky ne," řekl a spěšně odkráčel. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Já se snad opravdu dám na modlení ♡ Když mě odstrčí přijde mi to nemilé, ale začínám z jeho postoje chápat, proč to udělal. Když ale pak ten hnusák najednou odkráčí, uleví se mi tak, že přivřu oči a skane mi z nich pár slz. "Děkuju a omlouvám se," zašeptám k němu a otřu si slzy rukávem. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Čekám, kdo mě zabásne „Dokud se mi nedostaneš zase na oči…“ Dívám se za mužem a uvolním se teprve, když vypadne. Na díky mávnu rukou. „Aspoň mě nestřelil…“ Tentokrát, že? Úplně se zapomenu a ztěžka dosednu na barovou stoličku. A když je u mě ztěžka, tak je to skutečně ztěžka. Většina nábytku na moji váhu není stavěná. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak asi abych šel ♡ Povzdechnu. Chtěl bych ho obejmout a už nikdy nepustit, ale to asi nepůjde. "Díky... A, prosím, nikomu to neříkej, kazilo by mi to kšefty." Pak se seberu k odchodu. I s penězma, nechci se o tom dál hádat. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak pára nad hrncem "Jo, jasně." Povzdechnu si a zase se opřu o bar. Okamžitě naklopím dva panáky. "Fakt by sis měl dávat víc bacha a umět s takovejma grázlíkama vytřít. Doporučil bych nějakou tu nahrávku a pak natvrdo vydírání policajtama." Doporučím mu ještě mezi druhým a další panákem. Třeba se z toho propiju. "Neříká ti náhodou něco konec duhy?" Zeptám se ho, jak mě ještě něco napadne, než stihne zmizet. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Cože? ♡ Zarazím se. Pak se pomalinku vrátím a nejistě si sednu vedle něj k baru. "Minerálku," řeknu tiše barmanovi a hned ji také dostanu. "Myslím, že... Něco vím, ale je to... No týká se to takových, jako jsem já." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Protože jinak bych si připadal jako totální kretén Ohlédnu se na něj a vzápětí se cítím ještě víc jako imbecil než v posledních čtyřiadvaceti hodinách. „Řekni, prosím, že to nemá co dělat s gayi…“ Povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Počkat! ♡ Musím se zasmát. "Ne," řeknu. "Myslím s lidma, kteří umí něco zázračného." Mluvím tiše a sleduju, jestli nás barman náhodou neposlouchá. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Uf Docela dost si oddechnu, že nejsem za až takovýho debila. Ohlédnu se na barmana a pak kývnu k východu. "Nechceš mi to říct někde... jinde?" Málem jsem řekl v soukromí, ale co vím, že je nezletilý, jsem mnohem opatrnější. Odejdu bez placení, to má za ty debilní kecy, a pak na něj kouknu, jestli má představu, kam bychom mohli jít. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jinde, dobře ♡ "Dobrý nápad," hodím na bar bankovku a následuju Petera ven a pak teprve se rozhlédnu. "Tudy," řeknu a vyberu se vpřed. Pak se na něj zadívám. Toužím ho alespoň vzít za ruku. "Není mi jednadvacet," řeknu tiše. "Je mi téměř osmnáct, za dva měsíce." Vnímám řeč jeho těla, jeho odtažitost a mrzí mě to. "A je mi líto, že jsem od tebe chtěl peníze. Říkals, že jich máš dost a já..." A já ne. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jinde na očích Povzdechnu si. Tři roky. Víc. „Neměl jsi mi lhát. Řekl jsi mi, co děláš, neměl jsi mi lhát ani v tom ostatním.“ Povzdechnu si. „A kdybych ti je nechtěl dát, tak bych ti je nedal… ale klidně bych ti je dal i bez toho. Nemusíš přeci čekat, až ti někdo zničí život tak, jak ho zničili mě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tajné místo ♡ "Ono já nelhal, jen jsem ti nic neřekl," pípnu. Vím přesně, kam ho vedu, je to moje skrýše před světem. "Bez ničeho bych si od nikooho peníze nevzal, nejsem žebrák, umím si své odpracovat!" Možná jsem to s přihlédnutím na povahu své práce řekl až moc hrdě. Jsme na místě, zašité, ale pěkné. Je to stará skrýš z dob, kdy jsem byl na ulici, kolem je několik starých plyšáků, dá se u posadit na pytle plné polystyrénových kuliček a proniká sem světlo skrz ve stropě zasazenou lahev vody, která funguje jako žárovka. "O tomhle místě ví jen málokdo a většina se sem nechce vracet." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Trochu se... obávám „A něco jsi řekl…“ Pokrčím rameny. Je to jedno. Jsem blbec a blbec si zaslouží dostat na hubu. Ne poprvé, jistě ne naposledy, i když tentokrát takříkajíc obrazně. „Abys byl žebrák, musel by sis o ně říct a nechtít za to nic dát. A odpracovat sis to klidně mohl i jinak.“ Zakroutím hlavou. „Budu litovat, když se nezeptám, proč se sem nikdo nechce vracet?“ Zeptám se a porozhlédnu se, než si sednu radši jen tak na zem. „Tak povídej…“ Pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Pravda vyděsí ♡ "No, neřekl," kývnu hlavou. Rozhôlédnu se a vyberu si sezení tam, kde jsem sedával obvykle, i můj prak tu zůstal. "Scházely se tu děti z ulice," řeknu. "Sirotci. Nechce se jim vzpomínat na takové chvíle." Bezděky vezmu ze země zaprášeného plyšáka a pohladím ho. "Já tady byl rád, všichni jsme si byly rovni a nedělali si neschvály. Bylo to jako mít velikou rodinu." A je mi za nimi smutno. "Konec duhy, ano," pokývám hlavou. "Je to místo daleko odtud. Prý je to útočiště pro lidi se schopnostmi jako jsem já. Kde ale je, to nevím. Kdysi mi o něm vyprávělo malé světélko." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak koho Kývnu, to jsem si myslel, takže nic zlého. Pak poslouchám o konci duhy. Jenomže jak ho tam mám vzít, když jsem do teď ani netušil, že něco takového je a co to je? „A nezkoušel jsi to najít?“ Zeptám se a uvažuju, jakou roli v tom mám sakra já. „A nepamatuješ si něco z toho, co ti to světlo říkalo?“ Nemám čeho se chytit. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Na konci duhy ♡ "Byl jsem malinkatej, ještě dítě," řeknu s pokrčením ramen. "Myslel jsem, že jsem si to vysnil, abych pravdu řekl. Dokonalý sv%et, kde dobrá víla chrání všechny nechtěné děti." Při té představě se zaculím. "Taky mluvilo o pavučině. Veliké pavučině..." svraštím čelo přemýšlením. "A ta víla... nějak se jmenovala..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Je hrnec zlata Poslouchám ho, co loví z paměti, ale obávám se, že nic z toho mi nepomůže. Tedy nám. „Obávám se, že bych potřeboval alespoň směr. Mě se žádné světýlko v dětství nezjevovalo. Nevím, kde by to mohlo být… vždyť jsem ještě včera nevěděl, že něco takového existuje… a před hodinou jsem nevěděl, co to je. Myslel jsem, že na konci duhy se ukrývá hrnec zlata.“ A je to tu zase. „Promiň… omlouvám se, že jsem o tom začal.“ Vidím, jakou naději mu to nakreslilo do tváře. Místo, kde by se nemusel bát a prodávat svoje tělo takovejm, jako byl ten týpek v baru. Jenomže do tohohle světa naděje nepatří, je jen pro blázny, kteří pak kvůli svým snům skončí špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jak jen to bylo? ♡ "Možná je to místo všude a nikde, víš? Jako kouzlo." Napadá mě to tak trochu i z dalšího důvodu. "To světýlko mi zpívalo písničku.Už si ji moc nepamatuju." Musím se zamyslet. "Hotelový pokoj, v kterém plouží se čas, Kde si loudí o ozvěnu Tóny z baru v suterénu Prázdné stěny krášlí pouze obraz a rám Od malíře, ztroskotance, Sklizeň čaje na Srí Lance." Zamyslím se, slova mi sama skákala z pusy. "Myslím, že když najdeme obraz, najdeme i to místo." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Stále dosti široký výběr Křivě se usměju. „Nepochybuju, že jen tady ve městě bude hotelů s barem v suterénu nespočet… a naopak hodně pochybuju, že když poprosíme, nechají nás projít každý pokoj a podívat se, jestli neodpovídá téhle představě.“ Přesto se nad tím proti své vůli zamyslím. „Nemohlo by jít o opuštěný hotel s funkčním barem?“ To by jistě hodně omezilo počet míst k prohledání. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Dobrý nápad! ♡ "To zní jako plán!" řeknu pookřále a stoupnu si. "O barech vím, znám snad každej jeden." Zamyslím se. "Ale o nějakém v opuštěném hotelu nevím." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Písně z dalekých vzpomínek Kdesi venku se náhle ozval zpěv.
Byl to jednoznačně hlas dívky z baru, kterou Toby poznal z minula. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Někdo má lepší? „Tak zkusíme internet.“ Zazubím se. S touhle věcičkou jde všechno dobře. Pak se ale zvenku ozve hlas a já na svoji váhu překvapivě hbitě vyskočím na nohy. Dám si prst na rty, aby byl klučina zticha a vyhlídnu ven, abych zjistil, odkud se hlas nese. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zase ona ♡ Zarazím se a poslouchám, pak se zahledím na Petera a pokývnu hlavou. Naznačím bradou směr k východu. Tuším, odkud ten hlas jde. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Lov Kouknu, kam ukazuje a kývnu a co nejtišeji jdu naznačeným směrem. Na druhou stranu pokud jsem ten hlas poznal, nemuselo by to znamenat nutně problémy. Mám pocit, že se ze mně stává až podezřele ochranitelskej typ. Vyklouznu ze skrýše tak nenápadně, jak to jen jde a pokud dívku, nebo jiného původce zvuku nevidím, nechám jít klučinu přede mnou. Přecijen se tu vyzná líp. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Za dobrodružstvím! ♡ "Honem!" pokynu mu rukou a běžím ven a začnu se rozhlížet. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Za trablemi
"Deset tisíc vůní mě hýčká příbojem, Prostorem se ozval výkřik, podle hlasu to byl Toby. Bylo poměrně snadné hlas následovat. Došel do postranní uličky, kde se zjevil zrzavý muž z baru. Byl ale jiný, měl veliké planoucí žluté oči se zorničkami do štěrbin a držel Tobyho pod krkem. |
Toby vystartoval tak prudce. že se po chvíli Peterovi ztratil z dohledu a ten se mohl spoléhat jan na doznívající verše, které ho vedly.
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Trable ♡ Už to vypadalo, že se dostaneme někam dál. Písnička rozhodně zněla jako ta od světélka a já byl váben jejími verši. Jdu za ní poslušně rychle a narazím na NĚJ. Leknu se. Vykřiknu, ale není mi to nic platné. Ten chlap je ... Jeho oči. Polknu. Tady už nejde o peníze, mám strach, že mi jde o krk... nebo hůř, že mě nezabije, že si mě nechá na hraní. Měl jsem ho radši, když se tvářil jako lidský sadista. Cítím v uchu jeho jazyk a umím se jen chvět. Teď už se doopravdy rozbrečím. Nikdo mi nepomůže, natropil jsem si to sám, že jsem si s ním začínal! Dorazí Peter a já vidím, jak zpomalí a vypadá najednou mnohem nekalamnější. Nejspíš mu to dělá ten hajzl. "Uteč!" kvíknu z posledních sil. Nechci tady zůstat, ale ještě víc nechci, aby tu byl on. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sem trochu z kondice „Toby!“ Hlesnu, když mi mladík mizí z dohledu, ale běh nikdy nebyla moje silná disciplína a rozhýbat tahle kila je pěknej nápor. Nakonec je ale doběhnu… a mám problém nepadnout hned na kolena. Snažím se ale tvářit, že mě vůbec nerozhodilo to, co vidím. „A já… měl pocit… že už jsme si to… vyříkali…“ No dobře, dobře, ten běh budu muset asi trochu potrénovat, ale… ale co je sakra zač on?! Na Tobyho jen sýpnu pšt! Někde jsem musel cestou vytřást mozek. Opřu se dlaněmi ztěžka o kolena. Tohle je fakt nepříjemné. To jsem si myslel, že jsem v aspoň o trochu lepší kondici. Třikrát se nadechnu a pak teprve znovu promluvím. „Tak si dej zase zpátečku…“ Rukou rychle prohledám svoje kapsy. To snad není možné. Člověk to jednou potřebuje a v tu chvíli to není. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Z deště pod okap "Uteč?" zapředl muž, který svíral Tobyho pevně kolem ramen oběma rukama. "O něj nestojím, nemusí ani utíkat, stačí, ať se otočí a odejde. Naopak ty..." Velice majetnickým způsobem si chlapce přitiskl k sobě a políbil jej do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ve spárech ♡ Jak řekne, že o Petera nestojí, až podivně se mi uleví, ale jen do chvíle, než na Peterově tváři spatřím krev. Ne, ne, ne, ne! Prostě vypadni, vykašli se na mě, za tohle nestojím... Opravdu! Zoufale se zaklísním do mužovy napřažené ruky. "Když ho nechceš, tak ho nech! Chceš mě, ne? Tak ho z toho vynech, prosím!" slzy už se an neobtěžuju zastavit. Neměl jsem si brát ty peníze, neměl jsem se nechat najít, měl jsem s ním jít hned a nesnažit se utýct mu... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sebevražda? Proč ho nenecháš? Proč se prostě neotočíš a neodplazíš se? No asi proto, že teď už bych se musel skutečně plazit. Tiše syknu, když se mi rozšklebí tvář, ale vzhledem k tomu, jak vypadá zbytek mého těla, je to spíš škrábnutí. Ani se nenamáhám kontrolovat, jestli to krvácí. Naštěstí. „No, doufám, že ty taky ještě žiješ…“ Zamumlám si tiše pod vousy a pak vykročím ke dvojici. „Křič co nejhlasitěji dovedeš: pomoc, pedofil!“ Doporučím Tobymu. Jsme ve městě a pedofily nemá rád snad nikdo, to by klapnout mohlo. Mezitím dojdu k nim. Nikam nespěchám, ani moc nemůžu, a do démona prostě strčím oběma rukama, jako když chci rozpoutat bitku. Ani nepoužívám moc síly, spíš celou svoji váhu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pomoc, pedofil? Heh! Muž, či co vlastně byl, naklonilhlavu ke straně, čímž se svým spánkem opřel o ten Tobyho. "Jestli jen cekneš, tak ho dalším šmahem rozervu na kusy." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ale no tak! ♡ Už už se nadechuju, abych Petera poslechl, když najednou promluví to slizký stvoření vedle mě. "Rozumím," zašeptám. Přál bych si, aby... Aby... Abych mohl dát Peterovi sílu. Kdyby se jen měl sebrat a odejít, ale ať není... tohle ne...! |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Cha "Neboj." Mrknu na Tobyho. Pak chytím mužovu ruku na jeho rameni a prudkým pohybem mu ohnu zápěstí dozadu. Snažím se do toho dát všechnu sílu, co mi zbyla. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Když se to přežene Muž vypadal, že se mu každou chvíli na tváři rozlije samolibý škleb, když tu náhle začaly Tobyho slzy zářit jasným světlem a jejich příomnost na kůži muži zjevně nedělala dobře. Jak se Peter pohl a chytil ho za zápěstí, jednoduše mu utrhl ruku a rozdrtil ji ve vlastní na kaši, jakoby ani neměla kosti. Muťž se náhle vypařil v černém koudeli dýmu provázen hrdelným křikem. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Strach, úleva a zvednutej kufr ♡ Stalo se víc věcí najednu a já opravdu netuším, jak na ně mám reagovat. Začnu tím, že se rozbrečím. Jako děcko se svezu na kolena a sednu na beton, kde začnu nahlas vzlykat. Je mi to jedno, měl jsem strach, takovej strach! "Chci domů," zafňukám, když mi padne zrak na krev a kdoví co na Petově ruce a radši odvrátím oči. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zvednutej Toby Docela mě překvapila síla, kterou se mi najednou podařilo vyvinout. A zjevně jsem nebyl sám. Brrr. Ale účel to splnilo. Znechuceně si otřu ruku o zem a kouknu na vzlykajícího kluka. „Až ti příště řeknu, abys křičel, tak křič.“ Doporučím mu, ale spíš trochu unaveně. Škoda, že sme se toho hajzla nezeptali, co vlastně ví. „Tak pojď.“ Podám mu čistší ruku a zvednu ho na nohy a trochu do vzduchu, jak jsem před chvílí musel vynakládat příliš síly na obyčejnou chůzi. „Promiň.“ Zase ho těch deset centimetrů postavím na zem a radši ho pustím. Nějak se mi z hlavy nedaří dostat to křupání, co jsem cítil v ruce. Nečekal jsem, že jsem až tak silný. „Zítra se dáme do toho hledání, ano?“ Povzbudím ho a uvažuju, kde bude vlastně spát já. Mohl bych si prohlédnout nějaký ten hotel v okolí. Ani si nevzpomenu na poraněnou tvář, která už poraněná není. Zbývá jen šmouha zaschlé krve. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Je konec? ♡ Otřu si slzy a nechám se trochu překvapeně zvednout. Když se mu zahledím do očí, dojde mi něco zásadního. Mám toho chlapa rád. "Petre... Já... Jsem ti moc... To zpíval on! Napodobil její hlas, znal slova!" Alespoň myslím. Klepou se mi nohy a sotva se dovedu donutit k pohybu, ale nějak to zvládnu. "Už se mi nic ani hledat nechce," řeknu popravdě, když se šourám za ním. "Pro mě není nikde místo." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vypadá to tak Rychle uhnu očima, když se naše pohledy setkají. Nechci mu dát zase takovou výhodu. Dost na tom, že se stále chovám jako blbec. Navíc je tak mladý…. „Jo, to mi došlo… kdyby nezmizel, mohli sme se zeptat, co ví.“ Jenomže pokud znal slova, nebude jich tam víc jako je on? „Hele, řekla ti to osobní víla či co to bylo, tak tam pro tebe jistě místo je. A mě se zdálo o místě, o kterém jsem nevěděl a o tom, že tě tam mám vzít, takže pokud tam pro tebe není místo, podíval bych se na to.“ Ujistím ho. Nepouštím do svého hlasu žádné pochyby. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Sny? ♡ "Já jsem realista, Petere, sny jsou pro lidi, co mají všeho dost, ne pro ty, co se protloukají," povzdechnu si. Pamatuju si, jak se mi první měsíce na ulici zdávalo, že si pro mě přijela máma a vzala mě domů. Pamatuju si... "To ale nebyla moje máma!" vydechnu náhle, bez kontextu. "Petre, mě se zdálo o jiné mámě! Když jsem byl malý, zdávalo se mi o ní! Přišla se světélkem a ..." Najednou si uvědomím, jak hloupě to zní. Sny osamělýho, vyhozenýho prepubescenta, co chce zpátky maminku. Doslova trapný. "Nic jsem neřek. Zajdeme na oběd? Zvu tě." Za tvý peníze, ale co už. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A koukám, že nám do snů leze podobná baba Pobaveně si odfrknu. „Realista, co umí létat a blbne hlavy lidem pohledem…“ Zakroutím hlavou. Ne, sny skutečně nejsou pro nás, ale tenhle sen skutečně nebude náhoda. Kdyby řekl, že nic takového jako konec duhy nezná, tak bych to nechal plavat, ale takhle věřím, že za tím něco bude. Překvapeně povytáhnu obočí. „No vidíš, tak ji budeme muset najít, abychom se jí zeptali, proč nám leze do snů oběma.“ Pokrčím rameny. „Můžem… ale maximálně platíme každej sám za sebe – to bys byl zase na nule platit i za mně.“ Uchechtnu se, ale teď moc velký hlad nemám. Stále cítím to křupání a mám chuť si protřást ruku, abych ten pocit zahnal. Fuj. „Co si dáme?“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Maminka... ♡ Pomalinku se šourám k restauraci, kde to už znám, malá s milými lidmi a dobrým, levným jídlem. Chodívám sem po menších kšeftech. "Přežívám," odvětím na jeho slova. "A tobě to už dělat nebudu. Něco mi říká, že by to už ani nezabralo." Asi na jeho slovech něco bude, ale mě pořád hlodá to... Koutkem oka zaznamenám kohosi zvláštního. Ale možná se mi to jen zdálo. "Máš... Rodinu? Měls ji? Mámu, tátu? Ženu, děti?" zeptám se, když si objednám vodu s citronem. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Strýček? Chvíli trvá, než potřesu hlavou. „Ne, to už by asi nezabralo…“ Víc zmatené myšlenky a pocity už mít ani nemůžu. Co udělal a co vlastně jenom je? Co z toho je pravda? Sednu si a jak se mu tak trochu vyhýbám pohledem, všimnu si muže opodál. Pohledem se vrátím k lístku a objednám si jen tři jídla. Asi jsem nemocný. Mezitím přemýšlím, čím mě ten člověk zaujal. „Mám matku a otce… žijí ale v británii a už několik let jsem je neviděl.“ Předpokládám, že když nemluvím o ženě a dětech, je tím jasné, že ty nemám. Ostatně ani přítelkyni. A zjevně jsem právě objevil další kategorii, kterou nemám. Přítele. I s kamarády je to mizerné. Znovu se vrátím pohledem k černochovi se zelenýma očima. Upřeně si ho prohlížím, jak jsem myšlenkami zaměstnán trochu jinde. „A ty nemáš žádné kamarády?“ Potřesu hlavou a pohledem se vrátím k Tobymu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Kampak koukáš? ♡ "Zkoušet to nebudu, slibuju," řeknu tiše a pak požádím o polévku a porci hovězího na přírodno s hranolkama. Sleduju jeho pohled, ale ať už kouká na cokoliv, jsme tomu zády. "To mi je... líto, že nemůžeš být s nimi," přiznám. "Já? Kde bych vzal kamarády? Kde bych na n%e vzal čas? A peníze? Ti chodí po koncertech, barech a podobně. Nemám kdy, ani jak." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Do (na) blba Mávnu rukou. "Ale ne, stejně jsme měli vždycky velmi... zdvořilé vztahy. A nelíbilo by se jim, co jsem udělal." Povzdechnu si. Jenomže já jsem dospělý muž a umím se uživit. "Měl by sis nějaký najít. Třeba takový, co mají podobné problémy nebo práci jako ty. Abyste si mohli hlídat záda, když se objeví nějaký takový magor..." Nemyslím kamarády, se kterýma by chodil na diskotéky. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Hlavní je stylově nastoupit, jako herec na jeviště. Ten chlap mě vidí. Jsem nenápadnej jako ježek v továrně na kondomy, ale za to můžou ty oči. A ne já, že jsem takovej přišel na svět! Boha jeho, kdyby na mě necivěl, tak bych se snad i najed normálně, ale on mi hodlá vykoukat ďouru do čela. Nezbejvá, než tu náplast strhnout. Zvednu se a přejdu pomalu k jejich stolu. "Ahoj, Toby, dlouho jsme se neviděli." Zazubím se, možná až moc. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Pomoc! ♡ Napřímím se a polknu sousto, než se zadívám na to zjevení. Další? Další, kdo si myslí, že mu dlužím, patřím nebo něco dalšího? Pak se ale zadívám do těch očí. Ne. Nene. "Petre..." Jak? JAK?! "Světélko..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale prosimtě, to je trapák proti mně Trhnu sebou, když se chlápek zvedne a zamíří k nám. Mám ošklivý pocit, že dostanu přes hubu za zírání, ale kupodivu osloví Tobyho. Překvapeně na mladíka kouknu a jeho vysvětlení je fakt divné. „Co?“ No tak tohle jeho sdělení mi neříká moc – není na světýlko moc velkej a hmotnej? Zvednu se. „Zdravím, já jsem Peter.“ Usměju se na cizince a nabídnu mu ruku. „Znáte tady Tobyho?“ Zeptám se a dávám klukovi čas, aby se vzpamatoval a něco k tomu víc aspoň naznačil. Je to dobře nebo špatně? |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Slušnost se cení, moc se cení Světélko? No jasně, mladej si mě pamatuje z dob dávno minulých, kdy jsem neměl tělo. Kývnu hlavou. "V celé své kráse! A oba jste srdečně zváni do Středu Pavučiny!" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Světluška? ♡ Spunky...? Nepamatuju si, že bych znal jméno svého světélka, ale když to říká. "Střed Pavučiny?" převalím to slovo na jazyku a kouknu na... Jak že se to jen jmenoval? Bobby? Ron? Ted? "A odtud jsi? Nebo je tam..." Zaváhám. "Je tam ona? Maminka?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No příště to neudělám Najednou zaváhám. Chvilku si nejsem jistý proč, vždyť jsem se mu jen představil… jménem… mým jménem… co to sakra….? „Co jsem to právě říkal?“ Zeptám se nejistě. To přeci není možné, abych zapomněl svoje jméno, ne? Laraus, Laraus, Laraus… ale dál? No, na střed pavučiny se naštěstí zeptal už Toby, takže já to opakovat nemusím. Poněkud nejistě si sednu a ani nevnímám jak hrozně dětsky teď zní můj společník. Asi nějaká automatická ochrana mojí mysli, abych si nepřipadal jako totální perverzák. „Těší mě… bludička? Jako takováta z pohádek, která láká pocestné do bažin?“ Jo, teď musím znít hodně inteligentně, ale fakt jsem nikdy o ničem takovém neslyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Jo. Ale ne. Ale jo, takže cajk! Rozumíš, co já chápu? Někdo mě v brzku zamorduje a Zatřepu hlavu. "Sorry, chlape, síla zvyku," míním a přitáhnu si židli. "Ano, Střed Pavučiny, kam jdou děti jako Toby. A ty... Hele... Zeptáme se šéfky, snad mi za to neurve kulky." Maminka?! Zaváhám. "No... Víš, ona je ..." Ještě jsem si nezvyknul, že tohle tělo má tekutiny, co se vylučujou s emocema a teďko mi vyskočily na čele. "Ano... Ano, je tam jedna hodná paní. Osoba. Která tě bude mít moc ráda. Na mě umí bejt drsná, ale není to jako, že by... Jako fakt je to ..." Zarazím se. "Nechcete se o tomhle bavit v soukromí?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No, ale tohle je divný ♡ Najednou si tím chlapem nejsem jistý a přisunu židli co nejblíže k... No, k tomu, co mi zachránil krk už několikrát. "Já..." hlesnu. "Rád bych, ale..." Podívám se na svého společníka. "Zeptej se... je to bezpečné?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nechoď za bludičkou, nebo tak nějak mi to mamka říkala „Za co sorry?“ Jsem zmatenej jak včela a jeho další slova tomu tedy vůbec nepomáhají. „Hele, já si nejsem jistý, jestli sis toho všimnul, ale já nejsem dítě… a rozhodně neumím to, co on.“ Nejistě si poposednu až židle zmučeně zaskřípe a nožičky se nebezpečně prohnou. Když se pak ke mně Toby přisune blíž, na jistotě mi to nepřidá. „Hele, nic ve zlém, ale bludičky… víš, co se o nich říká, ne?“ Moc se mi taky nelíbí představa, že by nás někam vedl. „Jak můžeme vědět, že neskončíme někde pod drnem?“ Nadhodím, protože nedávné setkání mě taky moc neuklidnilo. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Zase jsem něco řk blbě, to zase dostanu vynadáno, kura... "Ne, Toby, neboj se," řeknu tiše, jak jen dovedu. "Slibuju, že se ti splní sen, budeš bydlet a budeš mít... maminku." To slovo mi v puse skřípe. Nejsem typ do rodiny. Pak se vozve ten chlap. "Jako... Hele, vílí podstata nepustí, takže jsem ti vzal jméno, ale ne nafurt. Se neposereš. Jsou i horší věci." Jako že někteří žerou nemluvňata. Blé. Až z toho mám... Jeje, to je husina? Cool! Sakra. "Bludičky jsou šprýmaři. My lidem neubližujeme, t oni sami padají do bažin jak idioti." A je to prdel! "Takže nezačínej se stereotypama, když nic nevíš. Já jsem Zelenookej." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Počkej! ♡ Spunky mele. Mele a já se bojím. Málem mě před chvíli sebral jakejsi... Co to říkal? "Zelenooký?" zvednu oči a podívám se na oba. "Pamatuju si... Světélko řeklo... Zelenooké víly chrání děti." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To bude chtít flašku „Vzal jsi mi jméno? Na jak dlouho?“ Myslím, že toho na mě začíná být trochu moc. Asi budu potřebovat panáka. Velkýho. Dva. Nebo radši tři. „Jo, jasně, velká sranda, když nějak idiot zahučí do bažiny…“ Zabručím ne zrovna přesvědčeně. „Jo, to jsem si všiml.“ Prohodím na to, že má zelený oči. Ono šlo těžko si nevšimnout. „Ale já fakt nejsem dítě… a nejsem ani bludička, ani divné dítě, ani vlkodlak ani nic jiného…“ Do hlasu se mi začne vkrádat stín hysterie. Nezbývá, než si to přiznat, je toho na mě moc. Ohlédnu se na Tobyho, ale jeho slova mě moc neuklidní. "No dobře, ale co mu zabrání utopit mě?" Každopádně mám pocit, že jsem tak mimo, že bych asi neměl o ničem rozhodovat. "Víš co? Asi bude lepší, když řekneš ty." Mluvím pochopitelně ke klučinovi. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Hnusný stereotypy a podobný pomluvy, to se mi ani trochu nelíbí! "Vzal no, dokud nepřijdeš na to, jak ho vrátit zpátky," připustím. Tobymu už to začíná všechno docvakávat. Pak mluví o bažinách. "Hele, taky jsem z bažin spoustu lidí vyved. To, že neuměj chodit po mělčině, není můj problém!" odseknu uraženě. Na Tobyho poznámku o Zelenookých pokývnu hlavou. "Ano, chráníme děti. Tím spíš děti se schopnostma. Všechno ti vysvětlí pak šéfová." Podívám se na toho týpka od hlavy k patě: "Nejsi, to fakt ne." Zakřením se. "Ale on tě přijal za svýho a naopak," hodím bradou k Tobymu. "Takže ti nemůžu ublížit, ani kdybych chtěl. Do záznamu: nechci." Mrknu na oba. "Jen klid, jste v bezpečí." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jsem velice zmatený ♡ Nevím, co si mám myslet, Spunky se nechová nepřátelsky - a především na mě nesahá! - takže snad to nebude až tak špatný, ale můj společník přišel mo jméno. Proč ne já? "Já... Bez něj se nehnu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Není nic snazšího než mi to vysvětlit „No a nemůžeš mi to říct? Hele, já jsem jen člověk… fakt netuším, jak to chodí u bludiček...“ Rozhodím rukama. Podívám se na Tobyho a povzdechnu si. „Máš nějaký důkaz? Kdyby ses objevil třeba o hoďku dřív, mohl jsi nám předvést, jak moc chráníš děti…“ Otřesu se. Nějak to na mě začíná doléhat. Radši se zvednu. „Jdeme, ale vedu já.“ Kouknu se na bludišťáka jestli má něco proti. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Hehe "říct ti to nemůžu, protože to tak chodí u bludiček," mrknu na něj. Pak se musím zakřenit ještě víc. "Ty vedeš? Tak veď." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No mooooooc se bavím Protočím očima a fakt se držím, abych neudělal dětinské blá, blá, blá... jasně, že to tak u nich chodí... proč by ne, když jim přijde jako děsná prča zavést lidi do bažiny. Bezděky natáhnu k Tobymu ruku, aby se mě mohl chytit a mám chuť zelenoočku ten pitomej škleb smáznout z tváře. Nechám na stole peníze za jídlo nás obou a vyrazím náhodně ulicemi. Čím dál tím víc se mračím. "Dobře, dobře, kudy?" Vypěním, někdo by řekl, že bezdůvodně, ale já už nechci pouštět svůj život ze svých rukou. "Ale jestli se nám něco stane, budu tě chodit strašit." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ *polk* ♡ Jak mile se předemnou objeví podaná ruka, vděčně se jí chytím. "Pudeme na konec duhy?" zeptám se také Spunkyho. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Tys na to kápnul! Potěšeně zatleskám, když si uvědomí, že mě nezavede nikam. "To místo není tady," řeknu a rozhodím rukama. Pak se ozve Toby. "Ano. Na konec duhy! Přímo tam!" Kouzlo mého hlasu se odrazí a pod námi se otevře portál. Letíme, padáme... Vždycky mi je ze mezidimenziionálního cestování strašně blbě. Teď všichni tři dopadneme na nohy do velikého bzučícího sálu, kterému dominuje cosi jako obrovská lahev plná zlatavých světlušek. Dále je tu spousta komplikovaně vypadající techniky, veliký kruhový mechanický portál - toho času mimo provoz - a také... Eden. Stojí si u svých deseti tisíc světlušek, na tváři jí hraje křivý úsměv a já se pakuju, abych jí nebyl na očích. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bezva, to mi chybělo Přiznávám bez mučení, když jsem ztratil pevnou půdu pod nohama, vyděšeně jsem zaječel. Ne úplně jako holka, ale moc chlapácký to tedy nebylo. Když dopadneme, vyplašeně se rozhlédnu kolem a začínám mít pocit, že na mě jdou mdloby. Na taková rodea skutečně zvyklý nejsem. Nejprve mladíček, co mě očaruje, pak divnodémon, co vypadá, že mě zabije, divnej zelenookej černoch, kvůli kterému ani nevím, jak se vlastně jmenuju a teď celý sál plný fakt divných věcí. Mám pocit, že se mi taví mozek a radši si sednu na zem. Všimnu si, že bludičák bere roha, ale nemám ani tolik energie, abych zavolal, aby chytli zloděje. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ááááá!!! ♡ Přidám se k výkřiku a držím se svého ochránce jako klíště, ani se neodvažuju otevřít oči, jaký mám strach. Vnímám jen hučení strojů a jeho ruku v obou mých. "Pomoc...!" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Návštěva? Křik, rána a Spunky... Proč mě tato kombinace nepřekvapuje? "Ani se nehni," syknu na něj a v očích se mi zableskne rudě. Doslova. Bohužel, někdy barva mých zorniček reaguje na mou náladu. Spunky ztuhne v půli kroku jako socha. Proč se ten trotl musí chovat, jakoby žil v animáku? Oči mi pak ale padnou na dva nové přírůstky a zezelenají. Kluk a muž. "Zdravím vás." Páchne krví... Ale ne lidskou, ne jen lidskou. "Setkali jste se se Sidem, co?" nadhodím. "Poslala jsem Spunkyho, aby ho vystopoval, žere totiž nadané děti pro jejich schopnosti. Sid, ne Spunky." Podeberu chlapci bradu, abych se na něj podívala. "Ale už jsi v bezpečí. Můžeš mi říkat Eden." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nějaká přítulná, ne? Pomoc. Jediné slůvko, co mě donutí zareagovat. Přitáhnu si ho blíž, aby na něj nic nemohlo. „Sem jsi chtěl.“ Pošeptám mu, ale k přesvědčivosti se musím nutit. Nechci, aby se bál. Někdo začne mluvit, ale já žádného Sida neznám. A někdo žere děti? Fuj. Ale proč tedy až teď?! Přes tyto líné myšlenky jsem v podivné letargii, dokud se nepokusí na Tobyho šáhnout. Rychle chytím její ruku. „Nešahat.“ Varuju ji. Otřesu se, když si vzpomenu, co udělala jeho ruka v mojí, ale v tuhle chvíli bych to klidně zopakoval. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Chtěl mě sežrat?! ♡ Pomalinkuu se odvážím otevřít jedno oko a potom i druhé. Rozhlédnu se a to už si to ke mě šine žena, co se jí mění zornice. Zahrabu nohama, abych byl blíže u svého ochránce a přehodím si jednu jeho ruku přes sebe jako deku, štít, cokoliv. "Prosím, nesahejte na mě..." zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ochránce Zůstanu sedět v dřepu vedle obou, ale ruku si složím ke druhé do klína. "Nechci vám ublížit," pravím. "Jsem Fae, to je víla. Pro víly plaatí pravidla a já ta svá ctím. Každý je ctíme." Dosednu na zadek tak daleko od obou, aby na mě dosáhli. "Tohle místo se jmenuje Highland," řeknu na vysvětlenou. "Ta tachnika kolem není moje práce, je to spíš pozůstatek původního menežmentu. Nepředstavuj se mi," řeknu muži. "řekni jen "můžeš mi říkat" a přezdívku, jinak o to jméno přijdeš." Neunikne mi, že Spunky vydal nejistý zvuk. Achjo... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Pozdě Když ruku stahuje, nebráním jí. Pak se ušklíbnu. „Trochu pozdě, měli byste to nosit napsané na čele.“ Nerudně kývnu hlavou k bludičákovi. Pak se zase zaměřím na Eden, jak se představila. „Proč jste ho nevyzvedli dřív?“ Zeptám se a v hlase mi zní jasný osten výtky. „A kdy budu moct odejít?“ Tedy pochopitelně až se ujistím, že je tu bezpečno. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Cože, počkat! Co? ♡ "Já nechci, abys někam..." Zarazím se a p%ritisknu si jeho ruku tak, že do vlastních dostanu křeč. "Sám tu nezůstanu, odejdu s tebou!" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Lištička Dívám se na tu podivuhodnou dvojici. Chlapec a muž. "Prosím ťa, skroť si ma, tak si ma získaš," Pozrela na neho z trávy tá líška. Malý Princ nevedel, čo vlastne chcela, Veď bola plachá tak, že sa až chvela. "Myslím, že se z tohohle jen tak nevyvlečeš," podotknu tiše. "Já možná vládnu magii staré jako země, ale tahle je silnější. Proto jsi našel sílu mu pomoci." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale no tak, budeš tu mít kámoše Dívám se, jak mě drží a nemám z toho dobrý pocit. „Ale no tak. Počkám, až tu budeš mít nějaké kamarády, ale já sem nepatřím. Nejsem jako ty nebo oni, jsem jen člověk.“ Snažím se mu to vysvětlit. Vzhlédnu k ženě a mám pocit, že vůbec nepomáhá. Ale je fakt, že jsem spíš čekal: jo, díky, žes nám ho přivedl, a teď se kliď. „Je jenom zmatený a vděčný, že se našel někdo, kdo mu pomohl.“ Někdo, koho podvede každý na potkání, kdo skončil bez srdce, beze jména mezi tolika zvláštníma bytostma, že mu z toho asi přeskočí. Kéž bys mě neobelstil. „Nechceš si to tu radši prohlédnout, než si to rozmyslíš?“ Navrhnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Já a liška? ♡ Stará magie a kdejaký kydy, to mě nezajímá. "Jestli sem nepatříš, tak sem já patřit nechci," řeknu rozhodně. Něco ve mě se vrací k tomu čtrnáctiletému já, které muselo strašně rychle dospět. "Nechci mít kamarády, nevím, co bych si s nima počal," zabručím a konečně ho pustím. Pak se zvednu a podívám na Spunkyho: "Vrať mu, cos mu vzal, nebo... Nebo ti ho nechám stát nejbližšího půl roku v kuse!" houknu. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro No to jsem to dopracoval, jako vážně Sleduju, co se děje, když najednou po mě bude to škvrně pokřikovat. "Víly na výhružky nereagují dobře," zavrčím. Ale to už mě Eden zpraží pohledem tak ostrým, že hned lituju, že jsem se dostal mezi lvici a její kukaččí vejce. "Neser, Spunky a udělej, co říká!" řekne Eden tím hlasem, který beze slov dodává jasnou hrozbu ublížení na zdraví. Vydechnu a jméno vrátím. "A koukej si ho hlídat. A madej taky, hned jak bude mimo moji jurisdikci, mám na něj nárok." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Hele, jméno, a moje... Neodporuju mu, protože vím, že ho to přejde. Taky se zvednu a trochu překvapeně mrknu, když najednou vím, jak se jmenuju. Málem bych si začal pozpěvovat, ale to by mi asi moc dlouho nevydrželo. "No vidíš, nakonec bys musel bránit ty mě a tolik peněz nemám." Trochu ho popíchnu, ale je potřeba, aby viděl, že v tomhle světě obstojí líp než já. Kouknu se na Eden jestli nám teda řekne něco víc nebo nám to tu ukáže. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Mám tady z toho divný pocit ♡ Zajímavé začíná mi docházet, že Spunky se nejspíš Eden bojí nebo má před ní alespoň respekt. Z toho by šlo leccos vytěžit. Přejdu k ní a vezmu ji za ruku. "Přece by jste ho nevyhodila? Když už mě sem přivedl..." udělám na ni psí kukuč. "Nechci tu být sám a nikoho neznat." Svá slova doplním sladkou vůní feromonů (100+20=120) |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro ♡~♡ Mazanej ♡~♡ Zamrkám, když promluví. "Tak ty takhle?" řeknu a pohladím ho po vlasech. "Jen se neboj, nechala bych ho zůstat i bez kouzla. Ale on sám nechce." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Přímluva Sleduju, co Toby dělá a utvrzuje mě to v přesvědčení, že tu zůstat nemůžu, vždyť bych tu byl vydán na milost úplně každému. "Zatím nikam nejdu." Ujistím ho znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Důležité maličkosti ♡ Pustím se Eden a se spokojeným výrazem chytnu a ruku zase Petera. "To bych posil," řeknu. "A kde budu bydlet? Tady?" Jsou to zásadní otázky. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro A jde rovnou k věci Pokývnu hlavou a pokynu oběma, aby mě následovali. Ven z laboratoře a dlouhou chodbou na konec, kde je výtah. Už tam čeká. Nasedneme a je cítit, že se hýbeme i do stran, ale není to nic prudkého. Dveře se otevřou rovnou do pokoje s postelí, koupelnou, psacím stolem a oknem s výhledem do zahrady. Je mnohem větší, než pokoj, kde Toby doteď bydlel. Zavrtím nosem a pokoj se přetvoří tak, aby ten jeho starý připomínal (až na velikost, ta zůstane). Otočím se k Peterovi: "Tak a teď ty." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nebyla by radši hospoda? Opatrně ho chytnu a vůbec si nemyslím, že si uvědomuje, do jak mizernýho postavení mě vlastně dostal. I proto nemůžu zůstat. Prostě to nezvládnu. Potřesu hlavou a jdu za nimi. Trochu se divím, že výtah neprotestuje a nemusím jít po schodech, ale je to spíš takový ten příjemný údiv, ze který se rozhodně nezlobím. Zvědavě nahlédnu po přetvoření do pokoje a v podstatě okamžitě ho poznám. „Pěkný.“ Ohodnotím a kouknu na svého společníka. „Bude to vyhovovat?“ Počkám si, až je spokojenej a pak úkosem mrknu na Eden. „Nemohli bychom to vzít někudy přes bar?“ |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Městem a za rodinou "Ano," pokýval Jahoda hlavou, když se díval, kdy jim pojede spoj. "Eden říká, že bych měl psát a také píšu, ale nikomu to neukazuju. Vedu si denník a také vymýšlím příběhy. Možná to jednou budou pověsti nebo tak." Pokrčil rameny a sedl si na lavičku. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Až moc krásné ♡ Jdu za Peterem, ne za ní, nevěřím tomu. Není to možné. Kdo by chtěl mě? Vlastní matka se mě zřekla... Jo, ten Sid, ten mě chtěl. Mučit, šoustat a sežrat. To jsem to dopracoval. Pokojík jak malovaný přede mnou vykvete z ničeho a já mám jistotu, že sním. Ne. Ani náhodou to není skutečné. Tohle je perníková chaloupka a já odmítám dělat Jeníčka nebo Mařenku! "Jdu s vámi," řeknu pevně. "Od Petera se nechnu, ne dokud nebudu mít jistotu." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Kluk je podezíravý Povzdechnu a pokynu Peterovi, aby šel za mnou. "Ano, pít je tu kdečehos dost. Osobně jsem pivař. Ale naše omladina je docela na finskou vodku." Tobyho chování mě nepřekvapuje. "Jasně. Chápu, máš obavy, to je normální. Klidně se přidej." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Na to už nemám sílu "Pivo, tvrdej, co poteče, bude fajn." Pokrčím rameny. V tuhle chvíli klidně i absinth. Když se k nám chce Toby přidat, moc mě to nepřekvapuje a tak jen kývnu a nechám se vést. "No a jak to tu chodí? Zatím peníze mám, ale občas je fajn si přivydělat." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Aspoň že tak ♡ Držím se u Peta a trochu vypnu bradu, abych nevypadal tak vyděšeně. Vlastně ani nemám strach! Jen obavy a ani trochu se mi nechce věřit, že je něco z toho skutečné. "Nespouštěj z ní oči a nevěř nikomu nic," zašeptám Peterovi. "Kdyby něco, použiju schopnosti a někam zdrhneme." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Hlavně, "Tudy tedy," pokynu oběma a vydám se zase k výtahu, aby nás ten pak odvezl spletitou klikatou cestou k destinaci. "Toby, zpátky se dostaneš, když navolíš 6711, vždycky je to sektor-patro-číslo pokoje." Usměju se na něj. "Někdo z dětí ti pak ukáže, jak se dá měnit zařízení v pokoji přes panely ve zdi." Dveře výtahu se otevřou a my vstupujeme do malé hospody, kde u baru obsluhuje zavalitý muž s milýma očima. "Není skutečný," řeknu. "Ale pivo a jiné pití skutečné je. Posaďte se, nebojte," pokynu ke stolu. "Peníze tu potřebné nejsou. Tak, pane ochránče, jakpak vám budeme říkat? A Toby, nevykej mi. Eden stačí." Rázem před námi přistávají plné sklenice místního piva. Má znamenitou bylinkovou chuť a není ani moc, ani málo hořké. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Třeba budu ležet Jemně Tobymu stisknu ruku na znamení toho, že jsem ho slyšel, ale v tuhle chvíli bych asi bral i kdyby mi utrhli hlavu, en by mi toho panáka museli nalít do krku. Jsem rád, když slyším, že tu bude mít společnost podobného věku. „No vidíš, tady nebudeš sám.“ Povzbudivě na něj mrknu. Opatrně se posadím, abych jim rovnou něco nezničil a podrbu se ve vlasech. S kamarády to bylo vždycky slabý, takže jsem nikdy žádnou přezdívku nedostal. „Ochránce bude asi cajk.“ Pokrčím tedy rameny a prohlédnu si lahve za barem. „Dám si pětihvězdičkovou metaxu, jägra s vodkou a třeba Margana... a pak budeme pokračovat.“ Musím na svých kocoviách pracovat skutečně tvrdě – mám nechutnou výdrž. Pivo si dám s chutí taky mezi panáky. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hospoda? ♡ Stisknutou ruku ocením, ale slova...? "Nebudou se se mnou chtít bavit, až zjistí, co jsem zač." Držím se u Petera blízko a sednu si k němu tak, aby byla Eden zase ode mne co nejdál. Pod stolem se ho pokusím chytit za ruku, jestli mi to dovolí a piva se odmítám dotknout. Peter se rozhodl to rozjet, tak snad počkám, jestli se po napití nepromění v žábu nebo tak. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Hm Přání panáků vyhoví brman okamžitě, aby taky ne. Se zájmem si prohlížím toho ochránce, co se tady plánuje do němoty spít. "Začala bych zvolna, místní pití je opravdu silné. A moc toho nenaochraňuješ, když budeš vyspávat kocoviny." Pousměji se pak na Tobyho. "Máme i jídlo. Různé pochutiny a další věci." Zaklepu na stůl, kde se jich pár rázem objeví. "Oba si vezměte, je to dar." S Peterem si přiťuknu a naznačím přípietk i Tobymu. "Tak do toho, ptejte se." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Do dna „Neboj, proč by se s tebou nechtěli bavit? Jsi okouzlující.“ Obětuju jednu ruku, aby se mě mohl držet, ale pak kouknu po Eden. „A je tu potřeba něco hodně ochraňovat?“ Střihnu prvního panáka a vydechnu. Jo, bude to chtít víc. Pak mi trochu zaskočí, když se objeví jídlo. „A hmm... nebudeme tu pak muset zůstat do smrti, že ne?“ Jo, o jídle ve vílí zemi se toho povídá hodně, že? Kouknu na Tobyho, jestli se chce na něco vyptávat. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Možná tedy... ♡ Okouzlující? Musím schovat tvář ve volné dlani. Tohle nesmíš! "To není pravda..." pípnu. Pak koukám, jak do sebe otočí panáka. Dobře, počkám ještě chvíli. Koukám, jak mému pivu padá pěna. Bylo by divnější, kdyby zůstala. "Co jsem zač?" zeptám se tedy. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Tak jo Pousměju se na Petera. "Tohle místo není třeba chránit, ale je třeba chránit ty, co sem směřují. Najít je a pomoci jim, tak jako Tobymu." Upiju z piva a mrknu na něj, že také může. Je roztomilý, jak se stydí. I kaboní. Ale pan ochránce klade ty správné dotazy: "Proto jsem řekla, že je to dar. Z daru ti nehrozí nebezpečí. Kdyby sis vzal něco bez dovolení, tak bys pak musel zaplatit." A Toby... Ach, chlapče. "Jsi... Jsi podhoenec. To znamená, že tě víla vyměnila za lidské miminko. Tvé schopnosti jsou výsledkem vílí krve a tvůj vzhled zase toho, že ses přizpůsobil svému okolí. Tady se naučíš se schopnostmi pracovat. A taky budeš mít možnost se dostat mezi tobě podobné. Ne jen věkem, všichni tu jsou nadaní." Něco mi říká, že bude i Toby potřebovat panáka. Nebo obejmout. Nebo oboje. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Další otázku mám já, prosím „Ale je.“ Ujistím Tobyho krátce, i když vím, že bych tohle měl vyhnat z hlavy. Není to správné. „Takže je v pořádku, když se setnu do bezvědomí, protože už je má práce hotová nebo...?“ Povytáhnu obočí. Zamyšleně kývnu. „Dobře... a to budeme celou dobu odkázáni na to, aby nám někdo dal nějaký dar?“ Zeptám se, protože to mi nepřijde příliš uspokojující. Poslouchám Edenino vysvětlení toho, co je Toby zač. Takže tahle část je pravdivá. „A co se děje s lidskými dětmi...?“ Zeptám se na asi trochu nepříjemnou otázku. Pokud chcete někoho podvrhnout, muste mít někoho, za koho ho vyměníte, že? Setnu dalšího panáka. Všichni tu mají schopnosti. To je dobře, alespoň se tu bude cítit mezi svými. Kdežto já... no, dlouho tu asi nebudu. Brzy na mě jistě zapomene. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ O_o ♡ Nevnímám. Přestal jsem. Ruce mi bezvládně padnou podél těla a já pluju, ale ne nijak pěkně. Nemít opěradlo židle, tak se asi převalím na záda a zůstanu ležet. Teprve teď mi je do breku. Já nejsem ani člověk... Máma měla pravdu... nebyla to moje máma... Zatřepu hlavou a vrhnu se po jednom z Peterových panáků, který do sebe obrátím na ex a zapiju pivem. Teprve pak začnu brečet. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro A sakra "Nebj se, to ne," řeknu. "Jsi host v tomto... no, řekněme domě, a já ti dovoluji tímto jíst, pít a odpočívat, co ráčíš." Toby se náhle propadá kamsi jinam a vypadá, že přestal vnímat. Peterovu oázku o osudu lidských dětí nechám pro tentokrát nezodpovězenou. Koukám na chlapce, jak se vrhá po alkoholu a nemám mu to za zlé. "Promiň, šetrněji to říct nešlo." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Musíš se na to podívat z té lepší stránky Moc dobře si uvědomím, jak jeho ruka zmizela z mojí a rychlím pohybem ho podepřu, aby neupadl. Je mi to líto, hochu, ale alespoň tě nenáviděla cizí ženská a ne vlastní matka, to je dobré, ne? Možná bych to měl říct nahlas, ale snad ani radši ne. Dál podepírám Tobyho, ale stejně mi neunikne absence odpovědi na moji otázku. Povytáhnu na Eden tázavě obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Proč ses na to musel ptát? ♡ Kouknu na Eden a odfrkunu si. Cítím, jak mi alkohol proudí ddo žil a bere si mé myšlenky, topí je. "No co by znima asik děali? Je žerou, ne? Jemný masíko..." řeknu a znova se napiju. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Předběhnul tě a trhá pásku v cíli Takže má společnost se rozhodla důkladně se zrasit. Objednám Peterovi nového panáka a kouzlem jeho pití posunu dál od Tobyho. Budiž mu přáno, ale ocať pocať. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No tak sme si to vyjasnili Úkosem kouknu po Tobym, ale chci to slyšet od ní. Pohádky znám a vím, jak to v nich končí. Když to Eden skutečně potvrdí, kopnu dalšího panáka, ale zařeknu se, že ten je poslední. Ne tedy, že bych se cítil zvlášť opile. „No, takže Toby by tu byl v bezpečí... mezi svými... občas by si zobnul neobvyklou pečínku...“ Ohlédnu se na něj a pokrčím rameny. „Promiň.“ Doufám, že chápe nadsázku. „A prostě jednou by ta pečínka byla taková větší, že?“ No tak co by asi tak dělali se mnou, kdybych tu zůstal, že? |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Doutnání Možná to myslel jako vtip, ale urážka to byla tak jako tak. Oči mi opět vzplanou rudě a stoupnu si na nohy, dokonce popolétnu, abych měla hlavu nad jeho i ve stoje. "Jak se opovažuješ... Jakým právem naznačuješ takové barbarství a kde bereš odvahu mě soudit?" zavrčím tiše a hrozivě. "Mým posláním je chránit. Ty nejmenší, ty nejslabší. Všechny. Do jednoho!" Nadechnu se a vydechnu, tím spíš, abych nevyděsila Tobyho znova do pláče. Dosednu. "Neopovažuj se." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Fire! „Takové barbarství? Sama jsi před chvílí přiznala, že se to děje...“ Asi jsem moc unavený nebo opilý nebo tamten byl prostě děsivější. Jen se trochu posunu, aby na Tobyho v žádném případě nemohla. Zůstávám sedět a přihnu si piva. „Promiň, že už dlouho nevěřím na samarytánství bez skryté ceny.“ A rád bych věděl, jaká je tady. Co z toho ta poletucha má? „Ale jo, asi se ještě opovážím... víš, kdy se nejlépe pozná povaha?“ Kysele se ušklíbnu do sklenice. „Ale tak mi sama pověz, jak by to bylo...“ Pobídnu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Lítá? ♡ "Hustý..." vydechnu, když Eden vzlétne a zrudnou jí oči. "To umim taky. Akorát ne se šatama." Přepadne mě hysterické hihňání a musím se opřít o Petera. "Myslíš, že bych moh mít pinďoura místo vrtule?" zeptám se ho a naznačím vrtuli prstem, než mě chytne další vlna hysterického smíchu. |
| |
| To mi je spolek "Já nic takového nepraktikuju," řeknu. "To dělají elfové a ti jsou nepřátele. Jak mého druhu, tak celého mého dvora." Zamračím se. Pak se ale ozve Toby a já se neubráním, abych se nepřidala k jeho smíchu. "Cena není skrytá. Každý, kdo tu žije, se podílí na běhu tohoto místa," odpovím zcela vážně, byť mi pořád cukají koutky. "Umíme navštěvovat jiné světy - ano, je jich víc - kde hledáme jak podhozence, tak jejich lidské protějšky. Díky výjimečným schopnostem našich chráněnců tak můžeme zachránit víc životů a některé dokonce vrátit domů." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Trochu šílenej „Myslím, že by ti pak upadl.“ Dovolí si ustaraný pohled jeho směrem. Mám pocit, že jsme oba ve dveřích blázince, jen já to zmírňuju chlastem. A starostmi o něj. Poslouchám, jak to tu údajně vede, než se zase trochu uvolním a pokrčím rameny. „Hele, já nejsem ten, co ho máte přesvědčovat.“ Zahledím se do piva. Je hezké, že zachraňují svoje a když to vyjde, tak i t, kteří do toho spadli, aniž by o to nějak stáli. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ He-he-he ♡ "Tak bych byl holka, mně to neva!" prohlásím. "To pivo se pije samo." Kouknu do sklenice, už ho ubyla snad polovina. "Se mi bude chtít čurat." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Zapadne sem "Jsi a nejsi," míním. "Hodil by se nám někdo schopný do zásahovky, jsme zrovna na stopě několika zmizelým sirotkům v Americe." Mrknu na chlapce: "A on... Bude se potřebovat vyspat, myslím, že je v šoku." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jako slon do porcelánu „Doprovodím tě do pokoje, až to přijde, jo?“ Tohle je strašný. Vždyť jsem... a teď?! Proč to jen dělal? Pak se zahledím na vílici jestli to myslí vážně. „A víš o tom, že já žádné ty vaše čáry a máry neumím, jo? Během asi tak čtyřiadvaceti hodin mě svedl nezletilec a přišel jsem o jméno, propadl jsem se nějakou trhlinou a bojova s nějakým magorem, který, jak se ukázalo, žere děti...“ Potřesu hlavou. Takhle jak to vyjménovávám, to je trochu moc na zbytky mého zdravého rozumu. „Já můžu tak leda schopně pochytat první rány a zdechnout.“ Upozorním ji zcela realisticky. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Do... pokoje...? Tak JO! ♡ Najednou mě popadne přemýšlení, slova pronikají do mozku nánosy alkoholových výparů, než mi svitne. "Tovížeano!" vydechnu. "A teďkon to bueš mít grátis... Akorát budu muset bejt vespod, páč mám kolena jak ze žužu." Žužu je srandovní slovo. Začnu se smát. Nahlas. A polejiu se pivem. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Chladnou hlavu... Toby se zdá být úplně na plech. A zralý na pelech. Lusknu prsty a jeho hlava padne na Peterovo rameno. Už-už se chystám vysvětlit, že jen spí, když zachrápe a obejme Petera oběma rukama. "Můžu ho tam přenést kouzlem," řeknu. "A ty si ho tam pak najdeš, hm?" řeči o sexu přejdu mlčením. Lidské konvence o tom, kdo s kým a jak smí, jdou mimo mě. "Tvé schopnosti ale i tak nejsou jen lidské," míním na jeho další slova. "S trochou průpravy by ses stal právoplatným členem naší party. Někteří tu mají pouze pasivní schopnosti a i tak přispívají." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Cože??!! O.o Když Toby přebere moe slova v alkoholem nasáklém mozku, obrátí se mi žaludek. Ani tak z jeho slov, spíš z mojí reakce na ně. Vždyť je to dítě ty zasranej perverzáku! Když pak padne, málem si ani neuvědomím, že Eden něco udělala, přičítal jsem to alkoholu, zvlášť když začal chrápat. „Ne, to ne, vezmu ho tam...“ Pak mi dojde, jak to asi znělo. „Ne abych ho...! To ne!“ Vyhrknu rychle a zase se mi dělá mizerně z toho, že z té představy nejsem náležitě zhnusenej. „Jo, jsem těžkej jako slon, bezva průprava pro zásahovku.“ Pokrčím rameny. „Hele, počkám, než se tu rozkouká a najde si kámoše, pokud bude chtít zůstat... a mezitím vám můžu pomáhat, jak uznáte za vhodné, ale být vámi, fakt bych si od toho moc nesliboval. Jsem údržbář, ne hrdina.“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Uvidíme, řekl slepý "Jen klid, nesoudím ani tebe, ani jeho zraněnou duši," řeknu tiše. Toby vypadá ve spánku klidný, jen zaschlé stroužky slz napovítají, jak moc se trápí. "Slibuju, že na něj dám pozor. Slovo víly je napořád." Zase se napiju. "Najdeme ti umístění, neboj." Lusknu prsty a přivolám tak výtah. "Je nastavený na jeho pokoj. Pak se sem vrať. Jen nastup a doveze tě zpátky." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Uložit nebo uložit jako? Uhnu očima. „Ne, jeho ne, není proč.“ Zato já? Fuj. „Když bude chtít.“ Pokrčím rameny a pak se s ním v náručí zvednu. „Dobře.“ Kývnu a vezmu klučinu do jeho pokoje. Uložím ho do postele a po krátkém zaváhání mu trochu nešikovně urovnám vlasy. Najdu kousek papírku a naškrábu vzkaz. „Neboj, přijdu, P.“ Pak se vrátím k výtahu a k vílici. Nejsem si jistý, jestli ho nechat takhle samotného, ale snad se zvládnu vrátit dřív než se probere. A snad vystřízlivý dřív, než se probere. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Mladý známý V autobuse se posadím vedle Jahody. Přijde mi, že by se nejraději schoval, aby ho v autobuse nebylo vidět. Vzhledem k jeho velikosti to není však úplně reálné. ,,To toho víš více, než já. Poprvé jsem Terryho potkal, až když pro mne přišel do cely a oznámil mi, že jsem volný. Tedy, v rámci možností volný. Ne že bych věděl, co si s takovou volností vůbec počít." zakloním hlavu a zadívám se na strop. Natočím hlavu do strany, když se snažím přečíst si nápis, který tam někdo načmáral černým fixem. Ale není to žádná řeč, jen nějaké klikiháky. ,,Tohle má nějaký význam? Něco takového jsem už viděl, kresby beze smyslu. Ale třeba tady to nějaký důvod má?" otočím hlavu k Jahodovi a poukáži prstem ke stropu. Všimnu si, že je zabraný nějakým děním venku, kde je dětské hřiště. ,,Pojistka? To.....mi nedává moc smysl." zavrtím hlavou, ale řekl bych, že zákony "tady venku", budou trochu volnější, než v armádě. Tím se dostává prostor k možný nesrovnalostem. Nebo to jen chápu špatně. ,,Ano. Umím řídit jakoukoliv vojenskou techniku, která je v současném světě k dispozici." přikývnu, ačkoliv mohu znít poněkud namyšleně, protože se na to ani neptal. Na jeho vyzvání vstanu a dojdu stisknout knoflík, určený k zastavení na další zastávce. Sotva vyjdeme z autobusu, ozve se směrem k nám nadšený výkřik Nekova jména. Objeví se před námi ten mladý kluk, kterého jsem viděl ten druhý večer na galapředstavení. Tím směrem se stočí i jeho otázka. ,,Ahoj, Petere. Ten večer byl zajímavý, ačkoliv některé ty uzly mi přišly zbytečně složité na to, jaký měly účel. A bylo příjemné vidět něco z Terryho života a okolí." napadá mne, že bych se mohl na něco zeptat i já, v rámci interakce. ,,Takže už víš, že Terry teď má na starost další nalezené Neko?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Všude plno podivností Když Peter nastoupil do výtahu, seznal, že tam není sám. Společnost mu dělal mladý kluk s tlustými brýlemi a slaměnými vlasy. Od pohledu vypadal dokonale neškodně, vyzáblý exemplář s bledou tváří, kost a kůže.Zamrkal na Petera. "Dobrý den!" řekl a pousmál se bezelstným úsměvem někoho, kdo se ve výtazích zjevuje běžně z ničeho nic. "Omlouvám se, pokud máme stejnou cestu místní nastavení nás automaticky hodí do jedné kabiny. Jsem Neveen." Dveře výtahu se zavřely a ten se pak rozjel. Neveen si napravil brýle a pořád se mírně usmíval. "Slyšel jsem, že jsem dorazil někdo nový, ale čekal jsem... Někoho mladšího. Neberte to osobně, ale naše organizace je spíš soustředěná na prepubescenty a adolescenty. Ale občas zavítá i posila, kterou nutně potřebujeme. Eden říkala, že mě je potřeba v hospodě." Výtah cinkl. Eden pořád seděla u jejich stolu a Peterova panáky byly doplněné. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To je jak cesta minovým polem, uf Když nastoupím do výtahu a někdo tam už je, trochu mě to překvapí, ale po krátkém zaváhání přistoupím. Jestli se má stát něco zlého, tak radši dřív než později. „Zdravím.“ Kývnu opatrně hlavou. „Jo, to asi nevadí, já jsem… Ochránce.“ Dobře, na tohle si musím dávat pozor, už jsem to málem udělal zase. A nepamatovat si, jak se jmenuju, je dosti matoucí, ačkoli svoje vlastní jméno až tak často nepoužívám. Rychle přemýšlím o tom, co jsem se dozvěděl a na co si tedy dát pozor, ale jeho další slova mě trochu vykolejí z konceptu. „No, já dorazil spíš jako přítěž. To můj kamarád bude ta novinka, o které jste slyšel.“ Pokrčím rameny a jsem na sebe pyšný, že jsem zatím neprozradil žádné jméno. Povytáhnu obočí. „A říkala proč?“ Zajímavé, no asi má také další jednání, ne jen mě. Když výtah zastaví, zamířím zpět k ozkoušené židli. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ta naše hospoda, Neveen se zaculil. "Nejsem Fae a ohle by neprošlo," řekl. "Formulace je důležitá. Jakmile vezmete jméno za své, dá se sebrat. Takže je opravdu nutné říct "můžeš mi říkat" nebo "oslovuj mě" a podobně." Sledoval Peterův postoj. "Přítěž? Spíš zátěž," poukázal na kilogramáž na displayi výtahu. "Nosnost je asi šest set." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ten se mi líbí Tohle vzbudí moji pozornost. „Nejsi? No, tohle by mi nechybělo, holt bych si vymyslel něco jiného…“ Pokrčím rameny, ale prohlížím si ho s mnohem větším zájmem. Úkosem mrknu na displej. „Musí to být rozbité.“ Podle mých pohybů nikdo nemůže hádat takovou váhu. „Je… hodně zničený.“ Povzdechnu si. „Ale řekl bych, že kamaráda ocení… když ale dovolíš, představování se nechám na něm.“ Pousměju se trochu omluvně. Sleduju jejich přivítání a na její popis kývnu. „Všimnul jsem si.“ Začnu si pohrávat malou skleničkou. „A co mi má vysvětlit?“ No komu jinému, že? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Brýlatý vševěd a víla "Ono by se ztratilo celé slovo," mínil Neveen. "A to už by problém byl." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No odsaď, pocaď „Asi bych se bez něj musel obejít… ale řekni mi, může se takhle víla přehltit?“ Zeptám se zvědavě. „Jo, to bude rád.“ Usměju se. Když pak přijde na to, že bych se toho měl učit spoustu, napiju se. „A nestačilo by se nepředstavovat a držet se stranou?“ Navrhnu. Do učení se mi vůbec nechce, mozek mám skoro na kaši a nepotřebuju mu přidávat. Navíc jak dlouho tu asi zůstanu? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pravidla slušnosti "Nemůže," řekl Neveen prostě. Na další dotaz odvětila Eden: "Ne, to by nešlo, Fae ctí pravidla slušnosti a nepředstavit se není zdvořilé. Tím bys vílu urazil." "A urazit vílu v jejím obydlí jí dává právo tě zničit," dodal Neveen. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Divná Velká škoda. Podívám se na ně, jestli to myslej vážně. „Ale když se představím, tak přijdu o jméno…“ Povytáhnu obočí. „Jak může být neslušné se nepředstavit, když se představit v podstatě nemůžete?“ Tak tohle je fakt šáblý. Možná by z toho mohla být bezva chlastací hra. A hned se do toho dáme, když uslyšíme šílenost, kopneme panáka. Takže první. Mňam. Mávnu rukou. „Dobře, dobře, takže když někoho potkám, řeknu, že mi může říkat pírko a pak se zdekuju…?“ Navrhnu. Náhodou jsem dával pozor, co mladík ve výtahu říkal. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Těžké vysvětlit, když odmítáš rozumět Neveen se trochu zasmál. "Zdekovat se teoreticky můžeš, le bylo by neslušné opustit načatý rozhovor." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jsem jen člověk "Takže nikoho nepotkat..." Zaváhám. "Jak velká je šance, že se mi stane něco nemilého, horšího než ztracené jméno?" A taky si myslím, že věřit tomuhle mladíkovi taky nebude úplně chytré, zvlášť když to jde skoro samo. Pak už sleduju panáky. "A mám šanci vyhrát, že?" Optám se pro jistotu. Ne tedy, že bych odmítal chlast. "A pravidla se nedohadujou předem?" Zeptám se pro jistotu. Je trochu nepohodlné se sázet s neznámým soupeřem a nevědět, co můžu prohrát. "Co budeš chtít, když vyhraješ?" Začnu si pohrávat s jedním panákem. "A na rychlost nebo na výdrž?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Přátelská soutěž? Eden se pousmála. "Na výdrž. Pravidla jsou, že nesmíš zůstat pozadu za soupeřem," s tím do sebe kopla další, "Nesmíš lhát a můžeš klást dotazy jen ve chvíli, kdy máš čerstvě vypito." Neveen se na vílu pousmál: "A já vás pak povleču na pokoje, ne?" utrousil. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro "A když prohraju?" Rovnou si přihnu druhého. Uvidíme jestli se vyplatí přístup rychlá smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Sázky s Fae Eden se zamyslela a také si dala další. "Musí to za něco stát. Vezmu si jednu ze tvých vzpomínek. Takovou, kterou máš rád. Hezkou." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro "Těch moc není." No jistě ne z poslední doby. Pokud nepočítám Tobyho. Ale nebylo by to lepší? Kopnu dalšího. "A když vyhraju?" Cítím, jak moje tělo bojuje s intoxikací. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro "Fae jsou mocní, ale hrají jen na principu dohod," řekla s mrknutím. "Přání. Když vyhraješ, splním ti jedno přání." Zvedla prst. "Ale: nepřej si věčný život, nezměrné bohatství ani permanentní výdrž v posteli. Nesmíš si přát nic, co ovlivní lidské city, takže ani něčí náklonnost ani nic podobného - ne že bach to nesvedla, ale nikdy to nedělalo dobrotu. Nepřej si nekonečno peněz, to pak jde ekonomika doprdele inflací. A nepřej si ublížení či smrt. Kohokoliv, ani sebe." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro "To je dost zkrouhlé na to, že za to po mě chceš nějakou šťastnou vzpomínku..." Na druhou stranu žádné z jejích omezení se asi nevztahuje na plán, který se mi začal rodit v hlavě. Kopnu dalšího panáka. "Můžu věřit tvému slovu? Tomu, že mi nebudeš lhát a to ani zamlčením části skutečnosti?" Nesuďte mě - v pohádkách to nebývají zrovna nejčestnější stvoření. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Neveen se na to díval s pobaveným výrazem. "Fae nemůžou lhát." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zeptám se a úkosem kouknu na klučinu. Zdá se, že sázka na rychlou smrt byla dobrej nápad. "Proč tohle děláš? Proč zachraňuješ ty děti?" Zeptám se s dalším panákem. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Lekce historie a schopností Fae Možná je to alkoholem a možná jsem jednoduše strašná, slovy nepopsatelná citlivka. Jedno s druhým? Kdo ví. Takové dotazy jsou ale přímo na tělo. "Protože nesouhlasím s těmi praktikami," řeknu. "Dítě, ať magické nebo ne, z takových machinací nemá rozum. Ostatním Fae jde o závbavu a zisk, což chápu. Ale ne, když v tom jde o nevinné životy." Nejsem svatá, to ne, sama jsem pár životů zmařila, ale nikdy to nebyl nikdo docela nevinný. A nikdy jsem nikoho přímo nezabila. To se mi příčí. Další panák. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Rozumné "Takže chceš říct, že... Že je to jen z dobloty srdce?" Sakra. Ujistím se a pošlu dalšího panáka. Chudáci moje játra. Pohledem si ji změřím a zhodnotím svoje možnosti, načež dám další dva v rychlém sledu. "A proč hrajeme tuhle hru?" Cítím, jak mi jazyk těžkne. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Dobrota srdce? "Dobro a zlo, to jsou jen slova, jen konstrukty, co si vymysleli lidé," řeknu. "Tyto věci jdou zcela mimo mne, mimo Fae. Nemáme morálku, nemáme alt... Tan no... Neveene, jak se to jmenuje, když mám něco a druhej ne a dám mu ze svýho a máme oba stejně málo?" "Altruismus," řekne Neveen. "Ale takhle bych to já opravdu nepopsal." Kývnu. Další dva? Chceš se odrovnat? Je řada na mě, abych povytáhla bobčí. Dva panáky vezmu zkušeně do jedné ruky a kaskádou je do sebe kopnu najednou. "Kdo nehraje, nevyhraje. Je to cosi, co se dá nazvat poučnou chvílí." Z hlubin mých útrob se vydere říhnutí, až se zachvějí zdi kolem. "Prohráváš," mrknu na něj a kopnu další dva. Pak kouzlem doplním stavy. Pět a pět. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No aspoň si nebudeme nic namlouvat "Takže to děláš, protože se ti chce... a když se ti chtít přestane?" pozoruju ji, ale začíná mi připadat trochu k smíchu. Potřesu hlavou. "Poučnou z toho, že se s váma nemám sázet?" Dorovnám její panáky. "To se ti jen zdá." Zjevně pokračujeme po dvou, tak se toho držím a pokračuju po dvou. "Nebyly by chipsy?" Slaný a mastný, to je dobrá kombinace. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Nechápeš "Nedělám to, protože "se mi chce"," odseknu. "Dělám to z trucu proti těm, co si hrají s osudy a abych předešla smrtem." Neveen se zadívá na Petera. "Však jsi viděl toho chlapečka v řece." Chipsy bys rád? Mávnu rukou a vykouzlím výběr několika příchutí, hladké i vroubkované. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale jo „Takže co až se ti nebude chtít trucovat?“ Kývnu. Nikdo ji k tomu nenutí. „Nejsem si jistý, co jsem viděl… ale je dost divné, že ty víš, co jsem viděl…“ Povytáhnu obočí. „Dík.“ Pokývnu jí hlavou a natáhnu se pro obyčejné slané. Zamyšleně chroupu, než dám další dvojičku. „Je pravděpodobné, že mě tu někdo zabije?“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ale no tak! Dorovnávám a zvyšuju! Tři panáky, buch, buch, buch! "Vy budete zítra vypadat," utrousí Neveen. "Kouknu se, jestli je ten nový kluk v pořádku." Přivře oči. "Jsem Fae, budu trucovat, dokud to bude někomu vadit." Mrknu na Petera. "Ne, smrt ti tady opravdu nehrozí. Ano, pracovní náplní je vrchat se do nebezpečných a nepředvídatelných situací, ideálně hlavou napřed, ale tady je bezpečno. Vládne tu ta nejmocnější magie." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co? Zarazím se, když řekne, že jde Tobyho zkontrolovat. „To…“ Ne? Jenomže co když mu skutečně něco je? Takže nejistě kývnu. „Kdyžtak ho přiveď, prosím.“ Snažím se zahnat iracionálně špatný pocit, že ho nejdu zkontrolovat sám, ale do jeho pokoje se pravděpodobně mohl dostat kdo chtěl. „Tak to doufám, že jsi skutečně mocná.“ Takoví lidé mají většinou dost nepřátel. A člověk se nemůže ani příliš divit. Dorovnám a zvýším panáky. Tohle bude fakt rychlá smrt. „A to nejhorší, co by mě mohlo potkat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Kdo se bojí, Neveen otevře svá krásná olivová kukadla. "Pořád spí a trochu mluví ze spaní. Myslím, že bude spát do rána. Navštívím ho pak osobně." Hodenj kluk. Tak teď jdeme do finále, vykouzlím si větší sklenici a sleju do ní své panáky. Ještě to chce spirálové brčko a paraplíčko. Dokonalé. "Čarodějka se nebojí ani ztracená v temném lese, když ví ve svém srdci, že to nejnebezpečnější, co v tom lese je, je ona sama," řeknu tiše. "Řekl to jeden velice moudrý člověk. Víra je to, co dělá Fae mocnými. Jestli věříš, že tě dovedu zabít, opravdu to dovedu." Mrknu. Vidím, jak mu těžkne jazyk, vnímám jeho rozostřený pohled. "Vypadáš, že máš dost." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Do lesa z lesa se ale neřeklo, to nehraju „Ah.“ Sem hlupák, že mě nenapadlo, že ho někdo může zkontrolovat nějak na dálku. „Díky.“ Zamumlám. Ťuknu na stůl, když se větší sklenice objeví jen před ní, ale brčkem se nezdržuju. Doufám, že se nepropiju k otravě alkoholem. Zamračím se. Tahle myšlenka už je na mě poněkud složitá. „Takže mi nemůžeš udělat nic horšího, než si budu myslet, že mi můžeš udělat?“ Shrnu to, pak ale rázně zakroutím hlavou. „V žádném případě.“ Nemám v plánu prohrát. Ne pro prohru, ale že by mě výhra alespoň trochu uklidnila. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Lidé umí být tak... Ukaž mi, co v tobě je, člověče! Zírám na něj s pobaveným výrazem a srkám z bezedné sklenice tak jako i on. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Všichni by mě jen topili Zvědavě ji poslouchám a pak se zamyslím nad tím, co by jí mohlo připadat potrestatelné. Samozřejmě, že na přesdržku bylo prodat svoje vlastní tělo, ale za to trest už přišel. Pár pozdních příchodů. Pár sexů beze jména. Pár čísel, na která jsem už nezavolal. Drobná krádež v sámošce, když se mi nechtělo hledat drobné. Vlastně nic moc zajímavého. Vzápětí se ale trochu polekám, když si uvědomím, že blondýnku, která se přede mnou objevila, srovnávám s mladíkem, kterého jsem sem přinesl. „Je proti pravidlům se s někým střídat…“ Zabručím a rozhlédnu se, kde mi zmizela Eden, ale pochopím to, když pokračuje v popisu. Sleduju skleničky. „A pak je to hrozná legrace, že?“ Zamumlám, když si vzpomenu, jak se zelenookej představil jako bludička. „No a poučení z toho zní – vždycky si babu dotáhni radši domů, než abys šel s ní.“ Zašklebím se a zhluboka si zavdám. Doufám, že to vílice už moc dlouho nevydrží. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Je můj Jak vidím v jeho očích záblesk hrůzy, není pro něj cesty zpátky. Mrknu a proměním se na to, čeho se v duchu děsí. "Jak jsi mohl?!" hlesnu zoufalým tobyho hlasem a přímo se vyžívám v tom, jak se na mě - vlastně na něj - dívá. "Jsi obyčejný necutný..." "Eden, dost," řekne Neveen a kouzlo se rozplyne. "Už prohrál. Nech ho být." Zase jsem to já, malá, ne moc obdařená v hrudním regionu, fialové vlasy a jasně zeleně tyrkysové oči. "Máš pravdu. A ano, koukat se, jak se lidé sami ženou k vlastní zkáze je... Povznášející." neveen se na Petera usměje. "Ale držel se moc dobře." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Podvodnice Tak tohle je na mě moc, protože v duchu přitakávám každému jeho/jejímu slovu a přidávám další adjektiva. Žaludek se mi obrátí, ale alkohol na tom má jen částečnou zásluhu. Jsem zvrácený prase, to jsem. Roztřeseně si otřu rty a vzhlédnu. „Vezmi si svoji výhru.“ Vyzvu ji dutě. Právě jsem dostal cennou lekci, i když bych to bral klidně bez toho obracení žaludku, které v mírnější podobě pokračuje i nadále, jak rozvířila emoce a myšlenky, kterým jsem se chtěl prozatím vyhnout, protože z nich nemohlo vzejít nic dobrého. I když nakonec asi vzešlo, že? Teď už vím, že možná nemohou lhát, ale podvody jim cizí nejsou. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Víla, co dostala lidské srdce Spokojeně se usadím a založím ruce na hrudi. "Neměj strach, vezmu si jen něco malého." MMrknu a ponořím se do jeho mysli. Zalovím v čase. Hloub, víc. Ještě. První smích, nebude mu ani chybět. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kde ho má? Pokrčím rameny. Zjevně je to na ní, co si vezme. „A jak poznám toho letního?“ Zeptám se a je mi stále ještě šoufl. To, že nehrají fér, to už jsem si všiml. „Co bylo tohle za slušnost?“ Podivím se, ale když mě vystřízliví, chce se mi brečet. Mě se mozek v lihu líbil. Málokdy se mi povedlo se zlít a ona mi to teď zkazila. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro V mrazáku "Letního poznáš tak, že z tebe zaživa vyrve vnitřnosti a než dodýcháš, upeče si je," utrousím suše. Neveen se ale chopí slova: "Letní jsou krutí a většinou z nich potkáte elfy. Jsou význační krásou a velmi pěknou mluvou." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nalitá byla zábavnější "Nepřijde ti to krapet pozdě?" Ušklíbnu se. Pak pohled přesunu na mladíka a poslouchám, co říká. "A žerou děti..." Dodám. Já kupodivu fakt dávám pozor. "Hmm... a Toby... není náhodou...?" No hlavu mi pomotal ve velkém. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Samé stížnosti, toto "S Fae se má zacházet jako s pistolí, za všech okolností předpokládat, že je nabitá," řekne Neveen a mě se zkřiví tvář. Jemně si ho přitáhnu. "Nemám ráda pistole, to víš." Ale má pravdu. Lusku prsty. "Vzbudila jsem Tobyho, běž se za ním podívat. A pak se tu můžete stavit." Neveen kývne hlavou a jak se za ním zavřou dveře, naplním naše veliké sklenice. "Jak jsi přišel o kosti?" zeptám se rovnou. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Otázky přímo na tělo Počkám, až Neveen odejde a pak se obrátím zase k Eden. Pokrčím rameny a upiju. „Nevím. Zaplatili mi obrovskou sumu, abych na sobě nechal udělat pokus. Říkali něco o pseudometalickém organismu.“ Přiznám. A vzhledem k jizvám jsem radši, že nevím o přesném postupu toho, co udělali. Radši si pořádně přihnu, než se zeptám já. „Toby je elf?“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Co jsme? "Zajímavé," zatáhnu a dám si také lok. Na jeho dotaz odpovím: "Ano, ne, možná, co já vím?" Pokrčím rameny. "Jestli se tak narodil, tak jím už přestal být." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Divní tvorové Otřesu se. Rozhodně to neshledávám zajímavým. "Přestal? Jak by mohl přestat být tím, jako co se narodil? Já můžu přestat být člověkem?" Nechápu to. Na chvíli si opřu čelo o stůl. "Hele, nechceš si zahrát něco snazšího? Třeba svlíkací poker?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Gambler je to Zasměju se. "Ne. Vše ti povím, když..." zamyslím se, ale on pokračuje. "Dobrý nápad. Zahrajeme si..." lusknu prsty a vykouzlím balík karet. "Voko bere. Budu bankéř. Za každé vyhrané kolo jedna otázka a za prohrané fant. Bankéř vybírá penaltu." //na každé kolo hod 1k20, ty první |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jen se mi nechce přemýšlet „Měl bych radši nestranného bankéře, ale řekl bych, že ten by se tu hledal těžko…“ Mávnu tedy rukou. „Rozdávej, ale nechci pak slyšet nic na téma: fuj, rychle se obleč.“ Možná toho mám najednou vypito o hodně méně, ale můj unavený mozek se představy opilosti nechce vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro První fant Sleduju jak se mu hromadí karty. "Nešťastná třináctka," mrknu. "Tak to máme první penaltu." Zamyslím se. "Řekni mi, proč jsi spal s Tobym?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale běž s těma otázkama "Pointou svlékacího pokeru je to, že nepřemýšlíš... a já jsem taky nepřemýšlel... je tak okouzlující... a přiznám, že jsem těm jeho slůvkům podlehl jak puberťák." Přiznám bez mučení. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ano Vybalím oboje nase karty a prohrávám. Hra je hra. "Ptej se." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To doufám Kouknu na karty a pak na ni. "Nemůžeš se radši začít svlíkat?" Sice riskuju, že to bude bráno jako otázka a tím moje výhra skončí, ale alespoň budu vědět pro příště. (3, 7, 11) |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ptal ses, odpovídám "Můžu," mrknu a ani se nehnu. "Další kolo." Další kolo je celé moje. Pousměju se jako ďábel. "Zatanči si se mnou," pravím a lusknu prsty. Začne hrát hudba a já se začnu vlnit jako had, tak, jak by to normální lidská anatomie neměla dovolovat. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A to jsem si říkal, že mám dobré karty Poslušně se zvednu, ale většinu doby se jen rozpačitě pohupuju na patách, protože nějak nevím, kde bych ji měl chytit, jak se vlní. (11, 3, 8) |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Je můj! Vlním se a zmítám ve svém rytmu, ze rtů mi uniká píseň... Krásna a neznáma Zviera a v nej dáma Vábim ťa krivkami Súboj je pred nami Vôkol už za stal čas Túžim byť dnes víťaz Do noci vyhrávať Do rána sa vnárať Tak poď a tancuj, spievaj, hraj Tak poď a tancuj, život ochutnaj Tak poď a tancuj, neprestávaj žiť Tak poď a tancuj, tancuj mi! Pohlédnu mu do očí a na jehi karty. "Prohráls, drahoušku, dlužíš mi..." Zachechtám se. "Striptíz," |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co v té sklenici má? Jak ji tak sleduju, trochu se mi z toho motá hlava a s každým dalším slovem mám pocit, že je opilejší. Musí být. "Hele, hrála jsi to někdy vůbec? V čem by byl ten vtip, kdybych svlíknul všechno naráz?" Ostentativně si sundám ponožku a tvářím se přesně stejně jako ona že hotovo. To jsem nedomyslel, já se svlékat nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Chichotavou vodu "Ale no ták," řeknu rozverně. "Svlíkací pokr je sranda, to jo, ale mnohem větí sranda jsou smrtelníci, tančí, jak já pískám." Zarazím se a trochu jako bych splihla. "No, dělat to nemusíš. Byl to jen nápad." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Koukám "Jo, strašná sranda..." Zašklebím se. Pak zplihne a já si ztěžka, hodně ztěžka povzdechnu. "Není příliš slušné podvádět a ještě se tvářit jako nakopnuté koťátko." Upozorním ji tiše. "A já to dělám pro tvoje dobro." Teprve včera jsem se nechal nachytat a dnes to opakovat nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ty jeden suchare "Jsem Fae, jinak hrát neumím," mrknu na něj a změním podobu. Najednou je ze mě středně velká černá kočka s velikýma zelenýma očima. Skočím mu do klína a zapředu. "A jak by sis zábavu představoval ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Křupu mezi zubama "Ještě bych si myslel, že jsem tě skutečně rozesmutnil..." Pobaveně koukám, jak se promění v micinu a nechám ji, aby se usadila dle svého přání. Pak si neodpustím, abych ji nezačal drbat. "Hmm, obávám se, že to je se mnou těžké. Normálně bych tohle všechno považoval za zábavu a ještě bych ti předvedl striptýz i s tanečkem, jenomže ta je pryč. občasné povyražení v podobě sexu nebo kocoviny se asi jako zábava moc počítat nedá." Pokrčím rameny. "Co kdybys mi řekla víc o tom, jak si představuješ, že bych vám pomohl." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Potíž za potíží "Nemůžeš být takový suchar," míním a udělám kočičí hřbet. Drbání je opravdu krásná věc. Měla bych být kočkou častěji. Když pak položí svůj dotaz, nestihnu ani odpovědět, než se rozezní alarm. Poplach v sektoru jedenáct. Opakuji, Poplach v sektoru jedenáct. "Oh ne..." vydechnu a vyskočím. V letu se změním zase do lidské podoby. "Toby!" řeknu a přivolám výtah. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Poplach Trhnu sebou, když se rozezní alarm a když padne jméno, vyskočím a zblednu. "Co se děje?" Zem mi duní pod nohama, když se za ní rozeběhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Chladnou hlavu! Ve výtahu vezmu do ruky PDAčko a pokusím se ho zpojízdnit. "No tak, kráme jeden pitomej!" Sakra, kde je mechanik, když ho potřebuju? "Toby je v sektoru jedenáct, něco se tam děje a podrobnosti nemám, protože tahle věc mě odmítá poslouchat." Kde je Neveen? Šel za Tobym. Ach ne. "Neveene!" "Tady, přítomen," ozve se do komunikátoru. "Toby není ve svém pokoji." "A umíš ho vystopovat?" zeptám se. Neveen zaváhál. "Ne." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Radši dvě Netrpělivě se dívám, co z toho bude a když je jasné, že je krám rozbitý, natáhnu rukou a druhou zalovím po kapsách. Nahmátnu svůj oblíbený švícarák – s tím se dá opravit kde co. Ani nevzhlížím od své práce. „Proč to neumí? Měl by to umět?“ Oprava by neměla trvat dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Neveen, vševěd "Není to rozbitý," řeknu směrem k PDAčku. "Jen s tím neumím zacházet. Technika se s vílami nemá ráda." "Teoreticky bych ho měl umět vystopovat, ale prakticky je to komplikovanější," míní Neveen, který Peterův dotaz slyšel. "Mé schopnosti jsou vázány na to, že vím, kde, kdy a koho hledám. Tady narážím na to, že nevím kde." // 1k1OO na rozjetí PDAčka, cokoliv nad 65% je úspěch |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No, nevypadá to "Aha... takže jsi jen levá..." Zabručím si pod vousy a po chvíli vrtání se spokojeně potřesu krabičkou a podám jí ji (72%). Poškrábu se. "Musíš hledat někoho, u koho víš kde a kdy je?" Asi mi něco uniklo. Netrpělivě podupávám, abych zjistil, co je špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Sám seš! Jsem docela naštvaná a jeho tón mi nepřidává. Když však vezme tu proklatou věc do ruky, téměř okamžitě zobrazí Tobyho. Vypadá rozespale, uplakaně a snaží se... "Jak se, sakra, dostal do obludária?!" vyhrknu, když vidím, kam se dobývá. "Neveene, ani se nehni, umíš na dálku udělat lockdown?" V té chvíli se ale Tobymu povede otevřít pancéřové dveře. "Víš co, není potřeba." Rychle navolím ve výtahu Tobyho polohu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale jistě, kotě Když z ní vypadne obludárium, přejede mi mráz po zádech. "Prosím, řekni, že tam máte jen obyčejné lidi." Druhá možnost je o moc horší. Ta cesta trvá snad věčnost a z výtahu doslova vyskočím abych se mohl postavit čemukoli. Asi jsem k popukání. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Obludárium, Petre, jmenuje se to obludárium! Ve chvíli, kdy Peter vyskočil, se za Tobym zrovna zavíraly dveře. Peter je ale stihl zachytit a vpadl do chodby, která byla z obou stran lemovaná celami ze skla. Na skle byly růžné gravírované nápisy řečí, kterou Peter ani Toby neznal. Tvorové v celách byli... Všelijací Od temného stínu s párem svítících očí, přes velikou harpyji s ostrým zobákem až k drobnému, bledě vypadajícímu tvorečkovi v bederní roušce. V jedné z cel byl dokonce drak. ***BUCH*** Dveře se za nimi zabouchly. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Z bláta do louže ♡ Chvíli jen tak bloudím chodbami, než naleznu výtah, kam nastoupím a namačkám tlačítkama něco náhodného. Uvidím pak před sebou dveře a jak je zkusím, rozezvučí se alarm. Co se stane, když tam vlezu? Jako první vidím, že najednou přikvetl Pete a pak... Jejda, tady je potvor! "Kde jsme? Jak ses sem dostal?" Asi stejně jako já...? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Proč ne? Já mám křečky rád :( No, její odpověď je celkem jasná. Na druhé straně prvně zkontroluju, že mi žádnej kousek nechybí a pak si oddechnu, když mi oči padnou na drobnější postavu. "V obludáriu a radši mi řekni, jak ses sem dostal ty, protože mě sem vzala Eden kvůli tobě." Opatrně se rozhlédnu. "Proč jsi nepočkal v pokoji?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No jupí..! ♡ "Nevím, měl jsem takovej blbej pocit. Nechtělo se mi tam jen sedět a čekat..." přiznám tiše. Oči mi lítají z jednoho tvora na druhého. "Myslíš, že mě sem taky zavřou? Copak je to za hatmatilku na těch sklech?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No tě prsk "A mluvil jsi s takovým brýlatým klukem?" Zeptám se. "Proč by tě sem měli zavírat? Proti Eden jsi úplný zlatoušek." Ušklíbnu se, ale jeden se na takovémto místě neubrání úvaham o tom, na které straně mříží vlastně je. Potřesu hlavou. "Asi bychom měli vypadnout." Co ten alarm? Lockdown? Ohlédnu se na vrata. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Snadné je chtít Malý tvoreček s bederní rouškou na Tobyho zavrčel a vycenil několik ostrých tesáků. Pak skočil po skle a pokusil se je prorazit, ale gravírovaná slova zazářila a on byl mrštěn dozadu. "Zachovejte klid!" ozvalo se od stropu Neveenovým hlasem. "Bohužel sepl mechanismus na udržení netvorů pod zámkem, takže jste efektivně uvězněni v obludáriu spolu s nimi. Nehrozí vám nebezpečí! Na nic nesahejte a my se k vám pokusíme co nejdříve dostat." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zachovejte klid, ty věci sice žerou lidi, ♡ "Nikdo za mnou nepřišel, museli jsme se minout nebo co." Koukám dál kolem, když se na mě utrhne pidi obludka. "Sedni," utrousím a sám si sednu na podlahu. Pak se ozve hlas ze stropu. "No ty vole, já je zrovna chtěl začít pouštět na svobodu. A mám po prdeli." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Greepeaceák? Trhnu sebou, když se jeden z chovanců vymrští a jsem fakt rád, že jim to tu funguje. Poslouchám hlášení a pak kývnu. Poněkud nejistě se podívám na Tobyho. „Děláš si legraci, že?“ Vtipné, už bych byl ochotný uvěřit v podstatě čemukoli. Za chvíli už přecházím sem a tam jako tygr v kleci a očima si měřím obludky a obludy za sklem. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ V kobce mezi kobkami ♡ "Ano, dělám si srandu," řeknu a začnu si hrát s tkaničkama od bot. Pak se zadívám na draka v jedné z klecí. "Chudák. Jak myslíš, že je tu dlouho?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To nemáte pořádnou letlampu? Oddechnu si. "Jen... prosím... jen pár hodin to nedělej... nedělej takovéhle vtípky." Pořádám ho nervózně. Potřebuju se nejprve oklepat a pak můžeme zase vtipkovat. Ale těžko ve chvíli, kdy bych vtip nepoznal ani kdyby mě kopnul do koulí. Přejdu ke kleci s drakem a jak si ho prohlížím, v očích se mi odleskne posvátná bázeň. "Doufám, že moc dlouho ne, a že tu moc dlouho nebude." Hlesnu, ale je mi jasné, že ten tu bude navždy. Když si ostatní hráli na vojáky a rytíře, já si hrál na to, že jsem drak. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Prastará magie Drak byl, jak už draci bývají, veliký. Také byl smaragdově zelený s očima barvy jantaru, které se teď upíraly na Tobyho. Jakoby se chtěl dostat na jeho úroveň, si drak najednou lehl na břicho a hlavu zvedl tak, aby se s Tobym střetl zrakem. "Posíláme vám tam někoho šikovného," ozval se znovu Neveen. Drak se dál díval na Tobyho. Pak frkl na sklo a písmena na něm slabě zazářila. An fhìrinn a tha na laighe anns na seann shùilean ... |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Chudáček dráček ♡ "Tak já s těma fórama dám pokoj," povzdechnu. Opět se ozve hlášení a pak... "Vypadá smutně," podotknu, aniž odtrhnu oči od dračích. "Jsi nádherný..." Ta slova... "Myslíš, že je to zaklínadlo? Že ho tam drží?" Natáhnu ruku, abych ve vzduchu přejel po písmenech. An fhìrinn a tha na laighe anns na seann shùilean ... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Doufám, že není šikovnej v kopání hrobů. "Ale jen teď, jen chvíli." Zastydím se, že se tu chci hroutit, když on na to má mnohem větší právo. "Co ty? Už je ti líp?" Zeptám se abych svému svědomí trochu ulevil. "Jo, to vypadá." Souhlasím. "Nevím, pravděpodobně ano... Jestli něco takového vůbec existuje..." Vrtá mi to hlavou. Přijde mi to trochu povědomé, ale je to tak matná myšlenka, že se rychle ztrácí. "Třeba ho fakt jednou osvobodíš." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Báirseach Drak se dál upřeně díval na Tobyho, teď očima sledoval špičku jeho prstu, která obkreslovala písmena. Pak zvedl pracku a položil ji před sebe dlaní napřed tak, aby se skla nedotýkala. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Říkejte mi Škyťák! ♡ "Zdály se mi dost ujetý sny, jinak..." Povzdechnu a také před sebe dám ruku, abych tomu chudákovi vyjádřil spolupatřičnost. "Zdálo se mi o dětech, co je Eden zachránila. Možná to byla jen moje vlastní fantazie, ale bylo to pěkné," přiznám. "A... taky jsi tam byl ty. A zachraňoval je s ní." Kousnu se do rtu. "Vím, že je to trapný a dětinský, ale nechci, abys odešel, protože jsi první člověk, který... Se choval, jakoby mu na mě záleželo." Dráčku v kleci... Letěl bys se mnou? Hm? Daleko předaleko, kde nejsou lidi? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak jo, Astrid Překvapí mě reakce draka a zvědavě se nakloním. Nevypadá tak nebezpečně, jak bych čekal "Třeba to tak i bude." Ohlédnu se na klučinu a povzdechnu si. Pokusím se udělat vše pro to, aby to tak bylo. Zase se očima vrátím k obrovskému tvorovi. Křivě se usměju. "Záleží." Nedodávám že proto, že mě přiměl věřit té obrovské lži, kterou ani nevyslovil. Možná, že kdyby to řekl, nefungovalo by to. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Agape, Philia, Sorge... Eros Dveře za nimi se náhle se skřípěním otevřely a ozvalo se zapípání. Najednou do chodby vstoupil mladý zelenooký černoch (který nebyl Spunky) a všechna skla před jednotlivými tvory zmizela. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Páni ♡ Člověk - nebo co, sakra, jsem - by si měl dávat pozor, co si přeje. Tím spíš, když ta přání zahrnují tohle... Stvoření. Ale nedá mi, abych si neuvědomil, že ten drak... Stojí nade mnou jako máma nad vejci. Na jednu stranu - díky, to je od tebe milé, sám bych se asi neubránil. Na stranu druhou - já nejsem dítě! Hledím na nově příchozího i na Petera a nevím, co bych měl dělat. "Neubližujte jí!" řeknu najednou. Jak vím, že drak je dračice? Proč jí nechci ublížit? Udržím svěrače? Tyto a další spalující otázky budou možná zodpovězeny v dalším díle Tobyho, dámy v nesnázích. Opravdu už mi chybí jen, aby mě unesl drak. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale fuj Ohlédnu se po zaskřípění a jsem rád, že nás jde konečně někdo osvobodit. Řekl jsem nás? V první vteřině se instinktivně přikrčím, ale pak už se snažím dostat k Tobymu. Jenomže, hehe, mi stojí v cestě drak. Už jsem říkal, že já princezny v dračí věži nezachraňoval? Jí? Komu jí. „Hej, ještěrko… kousek se posuň…“ Zkusím to zpovzdálí. Jakože spíš víc zpovzdálí. Kouknu na víláka. „Cos to provedl?! Koukej to nějak napravit.“ Falešný pocit toho, že vílák je méně nebezpečný jen proto, že je menší, je zlo. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Naprostý chaos Neubližuj jí? Hele, myslím, že tady máme spíš opačný probém, že ona chce ublížit nám! Navíc, je to drak, jak bych asi ublížil drakovi? Já? Zapražil mainframe? "Nic se jí nestane," řeknu směrem k Tobymu. Pak se otočím na chlapa. "Hele, já chtěl, aby se dveře otevřely. Což se stalo." A to všechny, což jsem rozhodně neplánoval, ale magie s technikou se moc ráda nemá. Juknu na draka, vypadá... Lehá si? Ne, je pod tebou...! Jaké je moje překvapení, když si Tobyho prackou posune a přitulí. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Už vím, ♡ "Pete... Nechce mi ublížit!" vyhrknu a pak si rychle přiklapnu ruce na pusu. Neměl jsem říkat to jméno! Neměl! Ale drak vypadá, že se chce tulit. Kupodivu je mi to povůli mnohem víc, než třeba ten démon z předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Konverzace s přáteli "Zase tak moc toho nevím," přiznal Jahoda. "Rokáčovi nelze věřit úplně všechno, to je jedna věc a druhá, že jsem se moc neptal. Cizí životy... jsou jen jejich. Kdybys mi o sobě chtěl vykládat, budu poslouchat, ale ne od jiných. to se pak nikdy nedozvím pravdu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No dobře, funguje tu něco? „Jo, chápem… jenom… asi by měla zpátky do své klece…“ Navrhnu na téma ujištění, že mu ublížit nechce, i když se k němu dost tulí, až mi zamrazí v zádech. „Jo, no, to se otevřely…“ Mám chuť se chytit za hlavu. „To vám tu fakt nic nefunguje?“ Ujede mi otázka. Pak ale potřesu hlavou. „Co budeme dělat? Dra… čici asi můžeme nechat naposledy, ale co ty ostatní… tvorové?“ |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Za prací ,,Nikdy jsem sám za sebe nemohl ztratit nic jiného, než svůj život. Otázkou by bylo, co by se dělo potom. Ale to už by byl problém velení. Byl jsem ovšem instruován tak, aby bylo minimalizováno riziko neúspěchu. A tak jsem se snažil uspět. Vždycky." pronesu s chybějícím faktorem sebezáchovy. Nepřijde mi divné, že Peter nějak chápe, kvůli čemu jsme přišli. Nakonec, jeho vystoupení a celý ten galavečer byl víc extravagantní, než jedno zpopelněné Neko tělo. ,,Ne, myslím si, že takové rozhodnutí bych teď nedokázal udělat sám za sebe. A pokud se Terry rozhodne, že si jej ponechá, budiž. Ale mám za to, že je to jen provizorní, než se podaří najít pro Morgana nějaký domov." vysvětlím Peterovi svůj pohled na věc. ,,Podle všeho ostatní z té skupiny tolik štěstí neměli. Víme, kde bydlí ten dotyčný, za kterým máme zajít?" otočím hlavu k Jahodovi, protože jedna věc je znát jméno, ale druhá místo, kam jít. Adresa, číslo pokoje......a v případě Neko i majitel či majitelka. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Neúcta! "Hele, já ty klece zase zavřu, jo?" utrhnu se na Petera. "N%ekdy si ty stroje dělaj, co chtějí!" Sundám si riflovou bundu a odhalím stříbřitou ruku celou z nanobotů, kterou položím na zeď. Jakmile to udělám, z cel vyšlehnou popínavé výhonky, také ze stříbřitého kovu a vtáhnou do nich všechny utečence... Až na draka. "Zajímavé." Popojdu k nim blíže a dám ruce nad hlavu. "Budeš hodná obluda a půjdeš do svého pokoje?" zeptám se draka. Odpovědí mi je odfrknutí, které mě pokryje černými sazemi. "Prej ne..." Zatím se ale nezdá, že by chtěla útočit. Naopak, vypadá, že se chce mazlit... S tím klukem. Je roztomilej jak košík štěňat, vo tom žádná, ale... Kouknu na Petera: "Tohle je u něj normální?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Vlastně to mohlo být horší ♡ Docela se polekám, když z klecí vyletí šlahouny, ale ještě víc, když dračice frkne po klukovi. Pak se ale musím rozesmát a pohladit ji po líci. "Hodná... Moc hodná..." Je tak krásně zelená. "Esmeralda?" navrhnu jméno. "Ale nejspíš se mi nevejde do pokoje." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Fušeři „Někdy?“ Pak se ale s velkým zájmem zahledím na jeho ruku. „Co to je?“ Zeptám si, na moment zapomínajíc na právě probíhající situaci. Rychle se vrátím do reality, když nám drak zůstane venku. Nakloním se, abych viděl jak moc bude vílák opečenej. „No… moc dlouho ho neznám… ale myslím, že by se to tak asi dalo říct.“ Potvrdím. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Ruka, nasi? Dívám se na ten podivuhodný výjev. Eden mě vykostí. Eden vykostí draka. A ten kluk bude brečet, protože má toho draka rád. Ajéje... "Nepojmenovávej to, nebo..." Koho se snažím oblbnout, jasně, že tomu dá jméno. Esmeralda. Povzdechnu. "Víš, že vypadá jako Esmeralda? Myslím, že jí to jméno sekne." Popojdu kousek dál od draka a blíž k Petrerovi. "Jsem Win... Jeden z místních nadaných." Lusknu prsty a dveře za námi se otevřou. "Umím mluvit se stroji." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Myslím, že se mi tu bude líbit ♡ "Já jsem Toby." Zvednu se a jdu ven ze dveří za Winem a Peterem. Esmeralda nám je v patách. "Jo, ale ta se nevejde do výtahu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Konečně to nepřetížím já „Nebo…?“ Pobídnu ho aby pokračoval. „Jo, jasně…“ Prohodím jen na jeho představení. Pak si vzpomenu na jejich apelování na slušnost a povzdechnu si. „Mě můžeš říkat třeba Hej ty.“ Zakroutím nad tím hlavou. Poočku pokukuju po dračici, co jde s námi, ale zároveň mě zajímá… „Co to máš s rukou?“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Co když se, lásko, jen tak zdáš? "Nebo se zamiluješ," dořekl Win zcela tiše a dál ustupoval od draka, který Tobyho nenjen následoval, ale také se zmenšil a sedl mu na rameno. Dokázali tak bez větších potíží vejít do výtahu, kterým oba (Tobyho i draka) odvezli do pokoje. Tam už čekal Neveen, aby Tobymu vše vysvětlil a Win vzal Petera do jeho vlastního pokoje. "Zabydlete se," řekl. Pak mu vysvětlil, jak se používají panely ve zdi: vše řídila technika nanobotů, kteří přetvořovali prostředí podle parametrů, které se dali navolit v panelu (byrvy zdí, umístění nábytku a podobně). "Dá se tam nabvolit i jídlo a pití, krom alkoholu. Vše je neomezené," řekl Win. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Žeby spánek? Překvapeně se podívám na Wina jestli to myslí vážně. "A to je špatné?" Když ještě vidím, jak se drak zmenšil do ramenní velikosti, popíchne mě trochu žárlivost, ale rychle ten hloupý pocit zaplaším. Co bych asi dělal s drakem až odtud vypadnu? Rozloučím se s Tobym a napomenu ho, aby se už nikam netoulal. Pak se nechám vysadit ve svém pokoji. Všechno si prohlédnu a poslechnu, ale trochu tomu chybí nadšení. "Díky." Kývnu a pokud průvodce odejde, sednu si na postel. Tak jsme právě zjistili, že jsem tu zbytečný. Nerozumím tomu světu a ještě jsem ztuhnul. Ale třeba když bude mít Toby Esmeraldu, nebude potřebovat mě. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ráno, raníčko... Má první cesta po probuzení vedla zpátky do budovy, kde jsem s Winem zkontrolovali všechny pokoje, cely a také okolí. Pak jsem se vydala za Peterem, abych ho probrala. "Copak se ti zdá?" zabručím nad jeho spícím tělem. Jestlipak by dokázal toho chlapce nechat samotného? Vím, že ho má rád. A Toby jeho taky. Položím mu prst na čelo a před jeho vnitřním zrakem se objeví veliký smaragdový drak. Šílený vzteky dští kolem sebe oheň. Já, v podobě malého černého zajíce hbitě uhýbám a snažím se zjistit, co se stalo. Pak se předemnou zjeví pravda: Hnízdo plné rozmlácených vajec a několik koster v plátové zbroji. Nešlo, než ji uvěznit, tropila by škody, dokud by se ji nepovedlo nakonec zabít. Peter otevře oči a já se mu do nich podívám. "Myslím, že si Tobyho vzala jako své mládě za ty, o které přišla." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Eden nade mnou bez píšťaly Když konečně usnu, sny se mi prolínají události posledních hodin. Od rvačky v baru, přes sex a démona až k obludáriu. Pak se sen vzbudí a já se ze spánku zamračím. Pak otevřu oči a dívám se na vílici nade mnou. „Tak už aspoň vím, kdo může za ty divné sny…“ Nadhodím a radši se odtáhnu. „No dobře a je to tak velký problém? Bude mít hlídacího draka, to zní dobře, ne?“ Uznávám, že je možnost, že to tak idilické není, ale proto se ptám, že? |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Vítejte v Highland Inc. "Jen jsem se podívala," přiznám. "A taky jsem ti chtěla ukázat, odkud je ten drak. Tedy... dračice. Toby odmítá připustit, že by byla nějak nebezpečná a teď spí v jeho posteli jako šupinatý pudl." Musím uznat, že je to roztomilý pohled a moc jim to oběma přeju. "Už jsem si říkala, že mě místnáí děti nemůžou ničím překvapit a ony si pořád něco najdou." Pousměju se. "Ale lelkování stačilo," dodám pak. "Spunky říkal, že Tobyho vystopoval Sid. Sid je démon a je ho třeba najít a zneškodnit. Potřebuju vědět: za a, jaké má schopnosti a za bé, jak se vám dvěma povedlo mu uniknout." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ona po mě chce přemýšlet?? „No a mohla by být nebezpečná jemu když si ho vzala za mládě?“ Zeptám se obezřetně. Jsem rád, že má někoho, nebo něco? Co ho pohlídá. Pokrčím rameny. S dětmi nemám moc zkušeností a tuhle bych si s chutí odpustil protože... potřesu hlavou. Nemysli na to. Poškrábu se ve vlasech. „No, to nevím... vypadal divně... a já jsem by s každým krokem k němu slabší a slabší.“ Poctivě se snažím si vybavit, jak to přesně bylo. „Já... myslím, že to nějak udělal Toby.“ Promnu si obličej, abych zahnal zbytky spánku. „Plakal a pak najednou jeho slzy začaly zářit a já se zase mohl pohnout. Chytil jsem Sida za ruku a tak nějak... jsem mu ji utrhl. Hele jako mám sílu, ale řekl bych, že ani když se naštvu, tak ne takovou...“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Keep it cheesy Zamyslím se. "Draci nejsou zlí tvorové. Ona řádila, protože jí někdo ublížil. Jsem si jeistá, že Tobymu s ní nic nehrozí. Možná se spolu naučí i komunikovat." Pravda, pořád bude nevyzpytatelné, jakými prostředky ho bude chránit. Na jeho popis situace se Sidem kývnu. "Tobyho moc je v lásce. Zní to zvláštně, možná dokonce pateticky, ale jsem si jistá, že ti, které má rád, berou sílu od něj. Sám se neumí bránit." Ale to s tou rukou. "Otázka je, jak moc velkou sílu bude mít milovaný drak." Chytnu se za hlavu. "No, nikdo nikdy netvrdil, že starat se o hejno dětí se superschopnostma bude snadná práce. Ale jeden se nenudí. Ani minutu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Aspoň něco k tomu Trochu mi zamrazí, když nadhodí téma supersilného draka, ale když řekla, že mu od ní nic nehrozí, tak ať je klidně silnější než celé hejno těch potvor dohromady. "Kdo ho bude stopovat?" Zeptám se, když už nakousla, že toho Sida budou chtít najít. "A zneškodnit je zabít?" Něco mi ale vrtá hlavou. "Proč vlastně Tobyho nezabil dřív? Zjevně se znali..." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Takže jdeme na to?  "Stopař je Neveen," odvětím. "Jeho schopnost zahrnuje vidění různých míst v prostoru a čase. Ale budeme potřebovat návnadu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Má to dva háčky "Toby nebude dělat návnadu." Vyhrknu rychle a vzápětí uhnu očima. Dívám se na láhev a pak se kouknu na ni. "Hele, určitě jsi slyšela, že jsem říkal, že blízko něj se nemůžu pořádně hýbat, že?" Nevím, jak přesně si představuje, že se k němu dostanu. Jako jo, kdyby si do mě přišel kopnout, to bych asi flašku odšpuntovat zvládnul, ale mě nechtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ale, ale, ale... "Já to věděla," řeknu možná až moc triumfálně. "Moje teorie byla, že láska musí být vzájemná, aby Tobyho schopnosti fungovaly. Obvykle se nepletu." Mrknu na něj. "Ale máš pravdu, Toby má za sebou mnoho a rozhodně po něm nelze chtít, aby dělal návnadu na někoho, kdo mu ubližoval. Takovej ras opravdu nejsem." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale, ale... ale! „Je ještě dítě...“ Zabručím na téma vzájemné lásky. Sice moc sexy... sakra, už zase! No, aspoň, že ho nechce použít jako návnadu. Zaváhám. „Já... pokud jsem to správně pochopil... tak vlastně ani jedno.“ Poškrábu se ve vlasech. „Není to kov jako takový, je to nějaký organismus.“ Vysvětlím. No upřímně se mi vůbec nelíbí představa se někomu z nich svěřit do rukou. Jsem sice samá jizva, ale jiné tělo nemám. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ano "A ty si myslím, že dítě nemůžeš mít rád? Nadevše?" pousměju se křivě. "Jsi jako ta dračice, ale ta si to alespoň přizná. Možná bys Tobyho mohl adoptovat s ní." Ta představa je fakt vtipná, skoro se neudržím. No ale tady se nám situace komplikuje. "V tom případě bude asi dobré mít po ruce Tobyho." Poklepu si na ret. "Jen idiot by si troufl na kluka s dračí mámou po svém boku." Je Sid idiot? Mno, uvidíme... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro V žádném případě „Přestaň, prosím, už tak mám v hlavě zmatek...“ Potřesu hlavou. „Nemyslím si, že rodič nemůže své dítě bezvýhradně milovat, ale tohle... není ten případ.“ Ne, to s tím nemá nic společného a představa adopce to ještě zhoršuje. Říkal by mi taťko? Sakra... už zase! Zamračím se. „Říkala jsi, že nebude dělat návnadu.“ Nechci ho tomu vystavovat. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Vy lidé a ty vaše citečky Achjo. "Hele... Sledovali jsme Tobyho už nějakou dobu, jen se nám nedařilo k němu dostat. Vím, čím se živil a tuším, že s tebou nehrál kanastu," míním. "Ale že ho máš rád, ať už jakkoliv, nezapřeš. A on tebe." Ale ale, žebychom mi potvrzovali má slova, hned jak je vyslovím? Aj ty! "Návnadu ne, ale před misí je třeba sestavit tým. Sám do pole nemůžeš, tím spíš, že jsi jen člověk." Mrknu. "Neveen je tedy člověk v židli, ty svaly, Toby pak srdce. Potřebujeme všechny. A drak bude divoká karta." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co transplantace vílí morálky? "Já vím, co dělal, ale o to to není lepší..." Zakroutím hlavou. Je vidět, že to nechápe a zjevně ani nepochopí. A nemá smysl se v tom dál rýpat. "Pod podmínkou, že srdce bude zalezlé někde hluboko... a to fakt nemáte žádné profesionály, co jsou na to trénovaní?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Achjo "Jasně, dobře," kývnu hlavou. "Sere na to pes." Co se týče srdce, oba jsme za jedno. "To je samozřejmé. Už sis všíml, že má draka? Který na něj nenechá šáhnout? A je velkej jak barák, když chce? Myslím, že Sida přivezete posranýho." Zahihňám se. "Co chceš k snídani?" Až mi odpoví, vykouzlím objednávku se slovy: "Je to dar." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sem asi nudnej týpek, ale klidně bych šel na jistotu "No, doufám, že na divokou kartu nedojde..." To by byl asi dost mazec. Zvlášť, pokud by to bylo někde ve městě. "Hele... co bychom vlastně dělali, kdyby si někdo všimnul draka velkýho jak barák?" Nadhodím. Zamyslím se nad tím a pak požádám o anglickou snídani. Jestli mám umřít, tak se na to chci dobře najíst. "Kdy vyrazíme?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Bohové, chraňte nás Povzdechnu si. "Taky v to doufám." Představa, že mi drak zaslepený mateřským instinktem, dělá bordel... Nemusím si to představovat. Byla jsem už jednou u toho. "Únik metanu, to zabere," řeknu suše. "Vyvolává halucinace, častokrát kolektivní. NAvíc, lidé uvěří každé báchorce, slyšels o antivaxerech?" Pokrčím rameny. Kdy, no? "Najez se," řeknu tiše. "Všeho do času." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já si říkal, že některé věci nejdou vysvětlit racionálně Když začne s únikem metanu, zůstanu na ni koukat. "Tak to je mazec." Zhodnotím. "Takže předpokládám, že ne všichni jsou pořád zavření tady... pracují i venku... v médiích? Ve vládě?" No, lecos by to vysvětlovalo, že? Stejně jsem měl pocit, že se svět poslední dobou zbláznil, ale pak mě napadne další věc. "Co laboratoře a výzkumné ústavy?" Nadhodím jakoby nic. Trochu podezřívavě se na ni zahledím, ale proti jídlu nic nemám a ještě dvakrát si přidám. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Zvědavka! "Naše organizace nesměřuje vysoko," řeknu. "Nejsme od toho, abychom vládli. Některé místní děti to dotáhly daleko." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vždycky Docela zaujatě ji poslouchám a žvýkám u toho poslední sousta. "Nechybí ti?" Nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ano a ne Povzdechnu si a přivřu oči. "Byli jsme spolu dlouho. Víla nemiluje, říká se. Možná jsem si lásku jen myslela, rozumíš?" Zajímavé. Ja popsat něco, co človějkk umí a já bych umět neměla. "Taky lítost, smutek, chybění, jsou lidské pocity," řeknu tiše a sáhnu si na hruď. Je tam a dlouho bude veliká díra. "Co mi chybí, je vysněná pohádka o štěstí. Ale nebyla to pravda." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Takové problémy "To nezní, jakoby víly neuměly milovat..." Křivě se usměju. "Bohužel tohle není pohádka a zdaleka ne každý příběh má šťastný konec." Opráším si ruce a poděkuju za jídlo. Pak se zvednu. "Tak co teď?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Suit up! Možná má pravdu. Možná mé srdce skutečně je schopné... Taková blbost! Jsem Fae. "Teď, ochránče, jdeš ochraňovat!" pravím a lusknu prsty. Výtahem se neobtěžuju, přesun kouzlem je rychlejší. Najednou stojíme v převeliké místnosti plné polic, plných věcí. "Zatím na nic nesahej, polovina z těch hraček je tak magická, že bys to nemusel přežít." Zamyslím se a rozejdu se mezi regály. "Sid je tvrdý oříšek, pořádnej ořech, abych to tak řekla. Musí se na něj chytře. A tvrdě." Pomalu se dostáváme k věcem, které vypadají ostře, bodavě a sekavě. "Řekni, jaké zbraně preferuješ? Já nesnáším pistole. Nesnáším. Jsou nechutné, zabíjí a neberou rukojmí." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Prak by byl? No, myslel jsem, že pojedeme výtahem, takže málem hodím šavli, jak se leknu. „Jo, jasně...“ Začnu pokukovat po věcičkách. „A co dělaj?“ Následuju ji, ale stále věnuju hodně pozornosti tomu, kolem čeho procházíme a snažím se odhadnout funkci. Když se pak ale zeptá na zbraně, podívám se na ni poněkud nejistě. „Hele, to nejnebezpečnější, co jsem kdy držel v ruce byl kuchyňský nůž. V kuchyni. Proti zelenině.“ Ani mě nenapadlo, že mi bude chtít dávat zbraně. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Pohádky a mýty "Znáš příběh o Mowindovi?" nadhodím. "Říká se, že to byl jeden z prvních podhozenců, měl magickou plácačku. Na komáry." Nůž protoi zelenině, ty seš vtipálek. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Veteš všeho druhu Zakroutím hlavou, že neznám. „Jo, tak s tím bych si možná neublížil.“ Uchechtnu se. Prej na komáry. „A to se fakt stalo?“ Zeptám se opatrně. „No...možná... máš pravdu.“ No, jestli je tu všechno jako tohle harampádí, tak potěš koště. Poškrábu se ve vlasech. „Začínám docházet k názoru, že víly mají docela velký problém v oblasti vztahů...“ Upozorním ji. „Jo, o Midasovi jsem slyšel! Zbytek rozprodali?“ Zeptám se poněkud nemístně – no vtípky nikdy nebyli můj obor. Začínám uvažovat, jestli je tu vůbec něco použitelného. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Abys nebyl nemile překvapen Pousměju se. "Co myslíš, stalo?" nadhodím. Pak se ale zadívám na zlatou dívčí ruku. "Něčemu nelze zabránit, jisté tresty..." Zatřepu hlavou. "Nikdy jsem nefandila trestům, které se přelévají na nevinné. Řekla bych, že to odporuje pravidlům Fae, je to nefér. Ale... Ale je pravda, že jiný kraj - jiný mrav. Dionýsos měl vždy poněkud svérázný smysl pro humor." Na otázku vztahů nemám náladu,takže přejdu rovnou k věci: "Máme na své straně element překvapení a je dost pravděpodobné, že Sid se tě bude bát nebo přinejmenším stranit. Nepotřebuješ moc. Ale něco ano." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A co tedy budu potřebovat? Zaměřím se na akutní problém. "No a jak se k němu mám přiblížit, když se mě bude stranit?" To je docela velkej zdrhel, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro No vidíš, že umíš i přemýšlet! Pousměju se. "Zamysli se nad tím, co chce. Sám jsi řekl, že Toby nebude dělat návnadu. Víš tedy, že návnadu potřebujeme." Na tváři mi vykvete přímo ďábelský úsměv. "Já dovedu ledasco a co ne, na to tady v tom arzenálu seženu udělátko. Mysli, vymysli, provedeme." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale ne, to bolí! Zaváhám. Přemýšlet v ose magie je skutečně náročné. "Dobře... co kdyby někdo... třeba někdo větší... vypadal jako Toby?" Ježiš, teď jsem určitě plácnul kravinu. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Achjo Ovládne mě vílí podstata a zcela automaticky se proměním na Willyho Wonku s buřinkou a vycházkovou holí. "No jasn%e, mladí kluci jsou tvární, ponatahujeme ho a bude hned zase veliký!" utrousím a zastepuju. K čemu podkované špičky, když si nimi nezaklepkám? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Takže jo? Nějak mě tím vystoupením zmate. Dělá si ze mě srandu? Ale když ona vypadá jako Willy, tak by to jít mělo ne? "No, snad mě nesežere bez varování..." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jo, ale zkus se vymáčknout Koukám na něk pod krempou buřinky. "Tak co tedy chceš? A ještě dál, co za to? Fae ti nic nedá zadarmo." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A nechceš náhodou něco ty? "Cože? Jak? Co? Proč?" Zeptám se zmateně. "Hele, všimla sis, že já toho Sida lovit nechci, že? Takže za to... bude moje pomoc... a ty mi jistě poradíš, co bych měl chtít..." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Myslíš? Povytáhnu obočí. "Nechceš? Tak jo." Lusknu prsty a přenesu ho zpátky do pokoje. "Chceš pak dostat nějakou zprávu o tom, koho zase napadl, potažmo sežral?" nadhodím a oči mi zmodrají, nos se mírně zvedne a vlasy změní na kudrnatou blond. "Nebo radši ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vlastně jo Přimhouřím oči. "Víš, který z nás dvou se rozhodl zachraňovat cizí životy, že?" Nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Čas přitlačit Teď se mi změní i tělo a hlas. "A víš, kdo se tu měl snažit odčinit, co spáchal?" Oči bůh přimhouří, Odpustí malý hřích? Jako vánek, když bouří "Jako vánek... Před bouří..." zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Koukám Zamračím se. "Předpokládám, že se mi nesnažíš suplovat svědomí..." Nadhodím. Jako vážně - ona chce, abych jim pomohl a ještě za to mám platit? A to já bych při tom za tu pomoc ani nic nechtěl! Pořádně mě vytáčí. "Fajn... když není nic zadarmo, co dostanu za to, že jsem ti přivedl další dítě? Co dostanu za to, že půjdu odstranit hrozbu místo někoho z vás? Upřímně, rozhodně nejsem jediný, kdo může odšpuntovat flašku, že? Ale chápu, že nechcete riskovat krky svého druhu, když je tu člověk. Však se říká, že košile bližší než kabát." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Kdo nepije s námi, "Přivedl další dítě," odfrknu. "Myslíš si, že tohle je chaloupka na stračí nožce? Že si dělám sbírku dětiček do guláše a tys odškrtl seznam ingrediencí?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kdo neblije s námi? „Hele, to ty jsi byla ta, co tu prohlašovala, jak se rozhodla zachraňovat a chránit nadané děti.“ Pokrčím rameny. Ale třeba je fakt žere… Bez mrkání jí vracím pohled. Ne, nebude to prostě otáčet na to, že já po ní něco chci. „Bezva, takže jsme si právě ujasnili, co ti za to dám.“ Zašklebím se a rozhlédnu se. Zamířím k výtahu. „V tom případě můžeme vyrazit, že?“ Sama udala cenu a pokud na tom bude trvat, může ji dostat přímo do ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Tak ty takhle "Děvky si nechají platit, aby přežili, žoldáci, aby zabili," řeknu. "Co tedy budeš chtít, žoldáku?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No jak jinak Ohlédnu se na ni. "Já nic nechci, ale jistě nebudu platit tobě, abych mohl nastavovat kůži za něco, co jistě není mojí válkou." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jinak, ale stejně Odtáhnu se. "V mé přirozenoosti je žádat, chtít nazpátek a vydírat," řeknu. "Lidi, dospělé a znalé krutosti." Oči mi opět vzplanou a já vzlétnu. "Neuniknu tomu, co jsem. Neznám lidskost jako ty nechápeš, co říkám." Mám vztek. Fakt že jo. Velikej. Myslím na... NE! Nechte mě padnout do říše kupodivů... NE! Kdesi v dáli zaduní hrom a místnost protne světlo blesku. Kolik pater má ten ráj? Jak hluboko k láskomornám? Kolik pater láska má? Než padne... do ... říše Divů? Slyšel to? Vypadá tak. Ne...! Ne... ... ... ! |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Rovný a rovnější Křivě se usměju. „Aha.. je to ve tvé přirozenosti, ale když ti někdo oplatí stejnou mincí, tak stojí za hovno, co?“ Potřesu hlavou. Ale jo, chápu, je to prostě hysterická ženská a zjevně vypadla z kontaktu s lidmi, jinak by o lidskosti nemluvila jako o nějaké ctnosti. Zadarmo ani tento, že, kuře… Cuknu sebou a podezřívavě se na ni zadívám. „Co to bylo?“ Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jid pryč...! Chvěju se... Proč? Dívá se tak, slyšel! "C-co by... to... bylo. Halucinace." Tisice malých zlatavých světélek. Milosrdná temnota mi zastře zrak. Jeden se zblázní, ani neví jak... "Jakoby byl pořád tady," hlesnu. Je? Není! Nemůže být! |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kdože má halucinace? Tak jo, fakt hysterka. No to mě mohlo napadnout dřív. „Halucinace? Ani se nezeptáš co jsem viděl?“ Nadhodím. „Takže únik metanu?“ Jo, asi není moc hezké kopat do mrtvol, ale musel jsem. Teď ale zvážním. Napadne mě v těchto souvislostech jen jedna možnost. „Ten tvůj ex?“ Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Nech mě být, nemluv, "Metan je všude," řeknu a sbírám se, abych se mu vzdálila. Nedovolím to znovu. Už nikdy. "Dostaneš, oč si řekneš, jen mi pomoz se zbavit Sida." Není čas mluvit o... Něm. "I Tobymu to pomůže." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Možná heřmánkový čaj? Když začne zase mlít o odměně, dojdu k ní a natáhnu ruku, abych ji chytil za paži. "Měla by sis sednout, mám pocit, že jsi neslyšela, když jsem říkal, že za to nic nechci." Zaváhám. "Nechceš čaj? Nebo radši panáka?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Nepomahej mi! Pomalu. Klid. Ano. Hlasy...? "Já..." Co mi to teče po tváři? To nic, to jen tak, do očí mi padlo asi zrnko prachu... To nic, to jen tak, Vždyť to není slza, ani kapka strachu. Jen rosa mých přání, jen inkoust mých zpráv. Tak mi řekni, co ti vlastně ještě brání, Projít kolem pyšně jako páv?! Tak mi řekni, co ti vlastně ještě brání, Projít kolem pyšně jako páv?! Dost! Stačí. Zvednu se a popolétnu, abych byla výš. "Dostaneš zbraň. Jen mi řekni, co máš za preferenci a můžeš vyrazit." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ta holka si prostě nenechá pomoct "Já fakt nevím, už jsem ti říkal, že s žádnou zbraní neumím a v oblasti čar je to ještě horší... vzpomínáš? Jsem jen člověk. O tomhle světě vím pár hodin..." Povzdechnu si a pozoruju ji. "A ani nevím, kam bych měl jít." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Křičím, ale jen tiše, v srdci, "Najdeme ho, to není problém," špitnu, sotva slyšitelně. Pak mu pohlédnu do očí. "Nelituj mě, byla to má vlastní chyba. Nechala jsem se svést člověčinou, lidskostí." A čím ještě, Eden? Co víc sis přála? Lásku? Neukaž slabost. Vzemknu se. Stoupnu si. Pokaždé, pokaždé. Toby tě potřebuje, řeknu. "Každé dítě tady hledá rodinu a tebe si vybral jako si..." zaváhám, "...Esmeralda vybrala jeho. Prosím, nezklam ho." Vzpomenu si na své vlastní zhrzelé srd- cit- Ne! "Jinak tě zničím, to ti přísahám." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Copak si to namlouváš? Docela mě překvapí a asi je to vidět. „Ten ex byl člověk?“ Ujistím se, že jsem to pochopil správně. A pak tu vychvaluje lidskost… moc korumpuje… a absolutní moc? „Myslel jsem, že rodinu mu tu máte dělat především vy…“ Ne, nechápe to… chápu, že to nechápe, ale je pro mě těžké s tím klukem trávit čas po tom… kdyby mi to tenkrát řekl rovnou… kdyby chyby, že? „Za co? Že mám morálku?“ Zakroutím hlavou. „Tak mě znič.“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Come with me, then you'll be Natáhnu ruku a dotknu se jeho čela. Přenesu nás do Nexu, světa mimo svět, kde čas stojí a vše je pod mou kontrolou. Jsem tu paní. Nic tu nebolí, nic... ne... Jen tu létají nazlátlé světlušky. Jděte do hajzlu! "Tady budeme mít prostor." Nejsem ve své kůži, odhaluje mě a nelíbí se mi to. "Nemá cenu tě ničit, protože jsi... Protože máš zájem na tom klukovi." V prázdnotě vyjede plátno a objeví se na něm Toby. Peterova první vzpomínka na něj, jak ho mlátí banda svalovců. Pak, jak se probírá v jeho pokoji a jak mu Toby předvedl své pravé já, s křídly. A pak... Vyroluju plátno a vykouzlím křesla. "Oba máme minulost, že?" zapředu. "Ne tak dávnou, bolavou." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Neměl jsem houbičky, neměl... „Prostor na co?“ Zeptám se nejistě. Z těch různých nových světů se mi točí hlava a opět začínám mít pocit, že je toho na mě najednou nějak moc. No aspoň světlušky jsou povědomé… i když.. skutečně mají takovou barvu? Potřesu hlavou. „No tak vidíš… ty mě nechceš ničit a já jsem ochotný počkat… jen… neuteče v normálním světě stovky let, že ne?“ No vážně? Jak mám přemýšlet, když ani neznám pravidla? Když se objeví plátno, zahledím se na něj, ale jak to pokračuje, očima uhnu a nedívám se. Pamatuju si to krutě přesně. „Proč mi to ukazuješ? Myslíš, že jsem stihl zapomenout?“ Začínám se zlobit. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Nexus "Jsme ve tvé hlavě," vysvětlím, aby to pochopil. Světlušky tu nemají co dělat. Jděte! Pryč! "Prostor na rozhovor," řeknu klidně, docela klidně, když zaháním jednu z těch zlatavých mrch do háje. "Bez vnějších..." zaplácnu světlušku dlaní, "vlivů." "Co se vleče, neuteče," pravím a má vílí podstata si zase bere své místo. Tady jsem doma a ty mrzácký světla snad pohasnou. Ne? Tak ne. "Tady neběží čas." Lusknu prsty a nechám Petera padat. Padá a padá. A padá a padá. A padá a padá. A padá a padá. A padá a padá. A dopadne. Po dvou dnech. "Asi takhle." Dopadl na pohodlné křeso. "Nexus je místo, kam Fae berou smrtelníky, aby si dohodli dohodu. Buď budeš hrát podle pravidel, co určím, nebo..." Nastavím prsty jako na lusknutí, ale nelusknu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Musel jsem mít houbičky „A proč rozpleskáváš ty světlušky?“ Zeptám se, než mě něco napadne. „Hele… nepoškozuješ mi tím mozek, že ne?“ Je vidět, že jsem ztracený. „No a tam?“ Nejsme jen tady, že? Jestli jsme v mý hlavě, tak moje hlava musí někde být… a moji hlavu právě začíná bolet hlava. Když mě pak nechá padat, s chutí se několikrát pozvracím a strhnu si hlasivky, jak ječím. Na tohle není lidská mysl stavěná. A jistě ani tělo! Nablil jsem si právě do mozku? To mé vyhlídky tedy určitě nevylepšuje. Ježiš fuj. Neměl bych to uklidit? Co když mi to někam zateče? A nebo jsem si jen myslel, že jsem se poblil? Když sedím v křesle, vypadám skutečně unaveně. „To zní tedy skutečně jako fér dohadování…“ Zamumlám. „Tak prosím, nebo…?“ Mám pocit, že se začnu smát. Moment… to nebyl jen pocit? Jak se tak poslouchám, tak to zní trochu nakřáple. A hodně na hranici šílenství. Ty jo, můžu utéct sám před sebou? Protože od takového magora radši rychle pryč. Nějak se nemůžu soustředit. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro All the voices in my head "Lidský mozek toho snese, divil by ses," odvětím prostě. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nespletla sis mě s někým? Těsně před proměnou byl můj život poměrně jednotvárný a čím dál víc jsem se propadal do dluhů vinou špatně placené práce a čím dál vyššího nájmu. Potřeboval jsem peníze. Po proměně byl můj život podobně jednotvárnej, akorát jsem nebyl ve finanční krizi, kdežto znechucenej sám ze sebe. Trochu mě překvapí její nabídka. „Chceš znovu věřit člověku? Nebyl by vhodnější někdo z těch, které jsi zachránila?“ Hele, já si nedělám iluze, nejsem vzor ctností. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Nejsem dnešní... Povzdechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já su včerejší Zaváhám. „Jak dlouho to děláš? Jak dlouho zůstávají dětmi?“ Snažím se si srovnat myšlenky. „Chyby se trestají vždycky.“ Pokrčím rameny. Je vidět, že jsem z toho poněkud zmatený. „A ty si myslíš, že moje mentální kapacita je větší, než někoho, kdo se do tohohle světa narodil?“ Sevřu si hlavu rukama. „Jako… ne, že bych měl něco proti tomu ti pomoct, ale mám jen prachy a předpokládám, že ty nechceš a když po mě vždycky budeš chtít něco za to, že vám pomůžu, tak mi nakonec nezbyde jediná vzpomínka...“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Tajemství Zadívám se do prázdné dálky Nexu. "Psal se lidský rok 1581. Tehdy jsem... Vozila jsem na zádech chlapečka, který si mou přítomnost moc užíval, nikdy se neunavil." Plátno se vyroluje a tentokrát ho nechám promítat mou vzpomínku. Klučík se nebál mé pravé podoby, smál se a držel jako klíště, když jsem s ním dělala kolečka po lese a travami. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jaké tajemství, když se mi o tom zdálo? Stočím oči k plátnu, ale přesto ji poslouchám. Jenomže ten kluk… musel jsem ho někde potkat… A pak se to vysvětlí. Povzdechnu si. O tom se mi zdálo. Zjevně její vzpomínka. „Jsme jen lidé, pravděpodobně nikdo z nás nezvládne přijmout každého… i když vražda je poněkud extrémní řešení…“ Zakroutím hlavou. Neptám se, v čem přesně spočívá jeho trest. „Jsem také jen člověk, nebudu žít zvlášť dlouho. Nebylo by snazší si k tomu ty děti postupně vychovávat? Pomoc tobě a mladším za tvoji pomoc jim, když to potřebovali?“ Navrhnu. „Tolik peněz zase nemám.“ Jako na život jednoho člověka to stačí, ale to, co tu popisuje? To bych musel být aspoň Bill. „Jsem podržtaška. Ani nevím, jak se takový menežer píše, natož abych tušil, co dělá.“ Poškrábu se ve vlasech. „Můžeme to řešit postupně? Teď sejmout toho blba, co jde po Tobym a pak něco dalšího?“ Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Bolí to přiznat "Nedovedeš si představit, čeho jsouz schopni lidé, když se bojí." Je mi toho chlapečka tak líto. Tak moc. "Víš, ale jsi člověk," řeknu významně. "A můžeš si ledasco přát. Od Fae. Víš, jak na to. Jen správná slova a už nikdy ti nebude nic chybět." Ale on jde k věci, tak já také. "Jo, Sid. Je řada na něm, aby pošel." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To je táááák roztomilé - ona si nemyslí, že jsem úplně pitomej „Jsem člověk, vím k čemu nás může strach a zoufalství dohnat…“ Ostatně mám na to památku, že? Křivě se pousměju. „Ještě jsi mě nezařadila do škatulky dutohlav? Protože já si připadám jako Alenka, co jsem propadl králičí norou a rozhodně mě nenapadají správná slova. Jsem rád, že mě občas napadnou nějaká.“ Zakroutím hlavou. „Myslela jsi přišel, že?“ Ujistím se. Ne, že by mi na něm záleželo, ale to ona s ním chtěla mluvit, no ne? „No a kdo mě promění?“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Počkat, co? "Klid, vše se naučíš, nebo tě zaškolí Neveen." Mávnu rukou. Na Sida mávnu rukou znova. "Prašť jak uhoď, je nutno ho zneškodnit a démona není možné zabít. Jsou jako plíseň." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Blééééé "No... kolik si myslíš, že si pamatuju z ovládání pokoje?" Nadhodím nezávazně na zmínku o Neveenově školení. A při tom se chudák tak snažil, aby mi ukázal všechno. "Ale fuj, to je nechutný." Zašklebím se. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro He he "V každém pokoji je k dispozici poznámkový blok, doporučuju ti ho využít," řeknu k Neveenovi a pro jistotu přehraju na plátně vzpomínku na jeho výklad. Neubláním se pyšně vypnout hruď. Ten kluk je moje drahé dítě. "Popojedem." Lusknu prsty a objevíme se zase v jeho pokoji. "Připraven?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Držte si klobouky "Jo, to už mě taky napadlo." Zašklebím se. Napodruhé se snažím dávat pozor stejně urputně jako prve a doufám, že mi k něčemu budou moje technické dovednosti. "Ne... to tě zastaví?" Povytáhnu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Nesnáším smrtelníky "Hel, vtipálku, tak chceš, aby se sápal po dalších?" Lusknu prsty a jsme najednou ve strojovně, kde Peter s Tobym prve přistál. Neveen už tam na nás čeká. A Toby taky. "Chytneme Sida." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To je dobře "Co to má co dělat s mojí přípravou?" Když se objevíme ve strojovně a já uvidím Tobyho, usměju se na něj. "Co drak... čice?" Zeptám se přátelsky. No, tak jdeme zjevně rovnou k věci, však to jsem chtěl, ne? Čekám, co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zpátky do světa ♡ Moc dobře jsem se vyspal a mám svého maličkého dráčka. Pořád mám pocit, že je to sen. Neveen mi dal výklad o všem, co se tu dělá a myslím, že to chápu. Esmeralda se mi kroutí kolem krku jako šála. Jsem... Neporazitelný. "Ahoj," řeknu Peterovi. "Mno, zatím se chová jako normální maličký dráček." Pohladím ji dvěma prsty po hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tobě neřekli, že nejdeš? "Aha..." Pronesu chytře, ale pak poklepu hlavou. "Takže si hlídá maličký poklad? Promiň, nikdy jsem neviděl ani velkého, ani malého." Pokrčím rameny, ale vlastně jsem měl pravdu, že? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Setkání ♡ Pousměju se. "Neveen řekl, že je... Že přišla o mladé a že mě má místo nich. Nevadí mi to, je to milé." Mám dračí mámu. "Prý budeme lovit Sida. Půjdu taky, Esme mě ochrání a myslím, že bych mohl být užitečný." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Změna plánu "No tak, když ti to nevadí..." Tak super! Aspoň se o něj nebudu muset tolik bát.... tedy... nemyslí si někdo náhodou, že by byla dračice natolik vyšinutá, že by ho učila létat, že ne? "Budu lovit Sida... a ty se budeš držet pěkně daleko pro případ, že by se něco podělalo." Opravím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Tak jo! Je něco nesmírně krásného na tom, vidět ty dva spolu. Tím spíš, když má Peter o Tobyho takové zřetelné obbavy. Obejmu Neveena kolem ramen. "Slyšíš? Ty se taky budeš držet zpátky. Ty nemáš draka, takže zůstaneš doma," řekmu. Neveen vypadá poklesle na duchu, ae sotva to dá znát na hlase. "A ty půjdeš s nimi?" Jen zavrtím hlavou. "To není dost dobře možné a ty to víš. Tohle je boj pro našeho Ochránce. A Esmeraldu." Mrknu na Tobyho. Drak se na nás dívá a nemám pochyb, že rozumí. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Esmeralda ♡ "A máme plán?" zeptám se, přičemž se rozhlédnu po místnosti. "Neveen řekl, že Sid pude po mně a umí mě vycítit." Zachvěju se při té představě. Ale musíme ho porazit, ne? Nemůže dalším dělat to, co dělal se mnou. "Nemám strach," řeknu. Nemám, nemám, nemám! Když si to budu opakovat, bude to pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Plán Docela se mi uleví, když Eden zavelí, že i Neveen zůstává tady. „Máme plán… a Sid nepůjde po tobě.“ Ujistím Tobyho. „Já vím, že nemáš… a abych neměl strach ani já, zůstaneš někde pěkně zalezlej.“ Ujistím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nebojácný Toby ♡ "Tobě snad na mě opravdu záleží," utrousím a složím draka z ramen na podlahu, kde se zvětší tak, že teď je jako labrador. "Ale kam se schovám?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Plán, ano Než stihnu cokoliv říct, předstoupí Neveen a napraví si brýle. Pak si odkašle, aby si sjednal pozornost. "Nutno podotknout, že Tobyho unikátní stopa je to nejjistější, co máme, opravdu bude Sida vábit," začne. "Experimentoval jsem s ochrannými zaklínadly, ale všechny stopu maskují a to není ideální." Povytáhnu obočí. "A co to pro nás znamená?" "Že ochránce nemá jinou možnost, než doufat, že se mu povede Sida zneškodnit dřív, než se dostane k Tobymu a Esme z něj udělá Flambé." Kluk je vtipnej po mě! |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Koukám „Nech si zdát.“ Ušklíbnu se na Tobyho, ale pak se rozhovor zvrtne a já se zamračím. „To sme si nedomluvili! Toby nemá dělat návnadu a já se k němu stejnak jinak dostat nezvládnu…“ Připomenu jim dva základní body našeho plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro To slovo je mi odporné Neveen popojde blíže k Peterovi a zvedne prst, zatím co já se dívám na draka. "Pochopte, že nejde o dělání návnady," řekne mé drahé dítě. "Je prakticky nemožné, aby se Sid k Tobylu reálně dostal..." Zaváhá, načež sáhne do kapsy a já ustoupím, proteže v další chvíli po Tobym vystřelí z fázové pušky. "Sakra práce, Neveene!" vyhrknu. Ale Tobymu se nic nestalo - přesně jak pravil můj chytronký, v brzku vejpůl přetržený chlapeček. Drak se vzepjal na zadní a velikou ochnivou koulí zneškodnil fázový puls. A teď sedí na zemi se samolibým výrazem a pokukují spolu s Neveenem po sobě, jakoby sežrali boží hov---
|
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No teda! ♡ Oči mi létají z jednoho na druhého. A najednou na mě míří jakousi zbraní někdo, komu jsem chtěl věřit. Vyjeknu, když vystřelí a rozechvěju se po celém těle, i když je hned po všem. Pak se rozeběhnu k Peterovi a schovám se k němu. "Co to mělo..." vyheknu a snažím se potlačit vyděšené kníkání, co se ze mě dere. Přesně to kníkání, co Sida tak vzrušovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Které? Návnada? Oči se mi rozšíří, ale než stihnu po Neveenovi skočit, už vystřelí. „To si děláš prdel!“ Zakleju, jak se snažím zpracovat šok. Obejmu Tobyho kolem ramen. „Předpokládám, že tohle mě mělo přesvědčit, abych tě tam pustil…“ Mluvím sice ke klukovi, ale očima těkám po těch dvou. „Jenomže mě asi neposlouchali, když jsem říkal, že Sid nějak ovlivňuje svoje okolí. Co když drak nebude moct udělat vůbec nic?“ Mračím se. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ne, tak tohle ne Mám vztek! Lusknu prstsy, abych si k sobě přivolala tuu ohavnou věc a ihned ji začnu zkoumat, abych ji zneškodnila. Chudák Toby, mohl z toho mít smrt. "Sid je démon," praví Neveen, jakoby se nechumelilo. "Démonická magie je jiná, než magie Fae a zase jiná je magie draků. Klidný drak pozná, co máš doopravdy v srdci. Navíc, fázová zbraň by podle všech pravidel měla při kontaktu se střelivem cíl okamžitě dezintegrovat." Tak teď mám doopravdy vztek. "A kdes tu stříkačku vůbec nabral? Už jsem ti stokrát říkal, že nebudu tolerovat palné zbraně. Ne teď, ne předttím, ne pro účely demonstrace, ne nikdy!" Možná vzteky puknu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ ;_; ♡ Ten kři kolem a všechen ten stres je na mě moc. Rozbrečím se. Tisknu se k Peterovi a snažím se schovat hlavu v jeho kabátě, protože mám strach. Nechci tu být, ne když se křičí. "Pomoc..." kníknu a cítím jak se mi k noze přitisklo šupinaté tělo draka. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co výchovnou facku? „A já nemám magii vůbec a stejně mě ovlivnil…“ Pěním podobně jako Eden, akorát toho zdaleka nenamluvím tolik. Pevně držím Tobyho. „Nic se neděje, jen výchovné problémy.“ Uklidňuju ho. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ach jo Pro jistotu lusknutím odklidím Neveena do jeho pokoje. Má zaracha! "Poslouchej, Toby," řeknu tiše a nepřibližuiju se k němu. "Já jen křičím, ale nikdy byc Neveenovi ani jinému z dětí neublížla. Mám vás všechny moc ráda." Ale v jednom má můj zbrklý synek pravdu. "Ovlivnil tě, právě proto, že v tobě není magie," řeknu. "A ještě je otázka, co za magii má Toby, když ta jeho ovlivněná zjevně nebyla." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nesnáším křik a stres ♡ Pomalinku se uklidním, ale Petera se odmítám pustit. Ale je pravda, že... Nemůžeme Sida nechat jen tak dál běhat po světě a ubližovat lidem. "Paní Eden, mohl by... on," ukážu na Petera, "dostat tu zbraň, aby ji použil na Sida? Zabrala by?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jde nám to moc dobře Když o tom tak přemýšlím, asi je nějaký důvod, proč se ty děti podstrkují lidem… Povzdechnu si, no to jsem tedy zjevně vůbec nepochopil, opět. „Neumím střílet.“ Je hezké, že chce, abych měl velkej kanón, ale obávám se, že bych netrefil vrata od stodoly. A střílet na lidi… nebo něco, co vypadá jako člověk? Ani jsem nehrál CSko. „Máme něco, co ho chytí, ale to ho musíme nejprve nalákat a musí si do mě přijít kopnout.“ Vysvětlím. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jak mám těm blankytným očím říct ne? "Toby, lásko," řeknu opět tichonce. "Ta zbraň půjde pryč. Hodím ji klidně do vulkánu, prostě musí zmizet, Nesnesu ji tady. Neveen neměl právo ani dovolení něco takového mít, tím spíš z toho střílet." Odporná věc, dovedu ji držet jen jako smradlavou ponožku. Naštěstí Peter se do střílení nehrne, což je mi hned milé a usměju se na něj. "Až se vrátíš, uděláme si... narozeninovou oslavu, co ty na to? S dortem, lampionama a pořádným ohňostrojem." |
| |
| ♡ Je čas být odvážný ♡ "Dobře," povím Peterovi. "Nalákám ho k tobě a budu mít u sebe Esme, aby mě chránila. A ty ho pak chytíš." Eden mi pak vnukne nápad: "Takže... Mi bude osmnáct. Super!" Mrknu na Petera. "Můžeme spolu pít." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Je čas tě zašít do pytle Tak tenhle plán se mi vůbec nelíbí a hledím na Eden takovým způsobem, že jí musí být naprosto jasné, že se mi to vůbec nelíbí. „Já myslel, že tak třináct.“ Nadhodím mimochodem. Jakože vím, že je starší, ale pochybuju, že od té doby slavil narozeniny. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Proč mají děti tendence Povzdechnu si. "Pocem, Toby, pojď ke mě, neboj se," řeknu a udělám k němu jeden krok. Pak další, aby se nemusel od Petera moc vzdalovat. "Nemůžeš se vystavovat nebezpečí. To není odvaha, to je zbrklost. Ano, budeš muset s Ochráncem jít, aby vás Sid našel, ale musíš přísahat, že budeš opatrný." Pak ho políbím na čelo. A promluvím k Peterovi. "Bude mít ochranu navíc," řeknu. "Není to štít, ale vycítím, kdyby mu hrozilo ublížení." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak tedy budu... co? ♡ Bojím se k ní přiblížit, ale ne že bych se bál jí. Zdá se docela hodná. Nakonec s jednou rukou na Peterově rameni přistoupím a nechám se políbit. "Tak, jdeme na toho zmetka, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zajíc „A že když řeknu křič, tak tentokrát křičet budeš…. A když řeknu běž, tak poběžíš jako o život pryč a nebudeš se ohlížet.“ Na chvíli vykouzlím přísný pohled. „A co uděláš, až to vycítíš?“ Nadhodím. Pokud ale dostanu slib a vysvětlení, nezbývá mi než zkontrolovat, že past mám v kapse a neochotně kývnout. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Někdy ta kapka lidskosti Lidé jsou tak zvláštní tvorové a je mi nepřirozené sdílet jejich... jak to říct? Instinkty. Ale na Peterovu otázku mám okamžitou odpověď. "Sid bude litovat, že se tak stalo." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Já taky trošku lituju ♡ "Dobře," kývnu hlavou a přesunu se zase k Peterovi. "Dobře." Chytnu se ho pevně za ruku. Je to zvláštní, ale mám chuť se ho pořád dotýkat... ne, chci, aby se on dotýkal mě. Protože... protože se mi to líbí. Takhle. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No tak kudy? Chvilku si ji zpytavě prohlížím, ale asi je jasné, že kdyby Sid litoval nad Tobyho hrobečkem, ona by litovala vzápětí. Pevně stisknu ruku ve své a kývnu. "Tak kudy?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Kudy není moc přesný dotaz  Nesnáším stroje, fakt že jo, ale na tohle je nepotřebuju. Popolétnu a přivřu oči, zamáchám rukama a otevře se portál. "Bude to cestou trochu... nepříjemné. Možná vám bude špatně." Silně záleží na váze subjektu. Chudák Peter možná přijde o snídani. Z před dvou týdnů. "Hop, kluci!" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hop? Tak hop. ♡ Dívám se na prapodivný portál. "Tak, otevřete Iris a zadejte sedmý symbol," utrousím. Pak se podívám na Petera a Esme. "Společně, ano?" řeknu už méně nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro „Tak jdeme.“ Držím Tobyho ruku, tedy alespoň než se mi udělá příšerně zle. Ty vole, tohle nemůžu přežít. A jestli to přežiju, jat Eden vysvětlím, co znamená hodně. Jen úkosem kouknu po Tobym a drakovi jak jsou na tom. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Zpátky do světa lidí Ne, nebylo to nic příjemného, člověk měl pocit, že byl rozerván na individuální molekuly, každou někdo osobně a individuálně skopal do kostky a pak poskládal zpátky jako rozechvělé, ubolené lego. Stáli tam, odkud odešli před dvěmi dny. Slunce viselo nad obzorem a svítilo na ně, jakoby nikdy neodešli. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Pardon Uchechtnu se při seriálové hlášce a pak kývnu. „Tak jdeme.“ Držím Tobyho ruku, tedy alespoň než se mi udělá příšerně zle. Ty vole, tohle nemůžu přežít. A jestli to přežiju, jat Eden vysvětlím, co znamená hodně. Jen úkosem kouknu po Tobym a drakovi jak jsou na tom. Pak se elegantně odporoučím koleny k zemi, až to zaduní. Vzápětí se zlomím v pase. Žlučovitá pachuť mi ani nestihne stoupnout krkem a už zvracím tak, že to vypadá, že na asfalt hodím minimálně polovinu svých vnitřností. K tomu mám pocit, že i moje kosti zvrací a to je teprve hnus. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Fuj! ♡ No, není mi nejlépe, ale Peter se na tom zdá být podstatně hůř. Uskočím, když začne ... Páni, to vypadá jako vapka na zvratky. Opatrně k němu přistoupím ze zadhu a poplácám ho po rameni, přičemž si druhou rukou zacpávám nos. "No, no, to přejde." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Jak najít démona? Město vypadalo stejně, jen teď ho hyzdila louže, která se formovala před Peterem. Drak náhle zvedl hlavu a přešel ze země na Tobyho ramena, kde se pozorně zadíval k severozápadu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Novej plán Proč mě ty nejlepší věci napadaj v nevhodnou chvíli? Já toho démona prostě ubleju. Nebudeme se muset crcat s nějakou pitomou pastí. Jak se tak poohlížím po Tobym, všimnu si Esme. Sakra. Znovu zkontroluju, že mám lahev a pak se pokusím vydrápat do trochu důstojnější polohy. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Chytrá holka ♡ "Copak je, Esme? Hm?" řeknu a pohladím ji po nataženém krčku. "Ukazuješ nám cestu?" Pomalu vykročím tam, kam mi ukazuje čumákem a ohlížím se, aby Peter šel taky. "Myslím, že ví, kam máme jít." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Přímo za nosem. Dračím nosem Esme je oba vedla ulicemi až k čemusi, co vypadalo jako noční klub, toho času zjevně zavřený. Veliké dubové dveře zdobila krásná řezbářská práce, která v uličce, kde nic jiného nebylo, dokonce sem nepronikalo ani slunce, vypadala jako věčná škoda. Klika byla kulatá, kovová a také bohatě zdobená, pod ní veliká klíčová dírka s klapkou na obou stranách. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Přímo za drakem „Jo, to se vsadím.“ Přikývnu a nechám se plazem vést. Dveře si prohlédnu, zkusím vzít za kliku a pokud nepovolí, zaklepu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nevyplácí se sahat na vše Jak mile se Peter dotkl kliky, pocítíl pálení a gravírování železa mu zůstalo na dlani jako cejch. Drak se na to podíval a pak zase na dveře. Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká. Copak je to? Ozvalo se ze zámku. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No... tak dobře ♡ "Jsi v pořádku?" zeptám se Petera, když vidím, co mu dveře provedly. Pak dva kroky couvnu. "Mluví, ono to mluví!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nééééé Syknu, když mi klika spálí dlaň, ale to není nic proti tomu, jak mi bylo ještě před chvílí zle, tak si toho skoro nevšímám. Vzápětí zblednu. "Nejen, že to mluví, ale ještě nám to dává hádanku... doufám, že ti hádanky jdou, protože na ty jsem já pitomej jak... tak, že bych závod o nějvětšího blba ani nevyhrál." Ne, hádanky nikdy nebyly mojí silnou stránkou. Vyžadují abstraktní myšlení, kterého se mi nedostává. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hádanky... ♡ "Takže to bude nějaké heslo?" hádám. "Mellon!" řeknu dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Aha Tedy jako nečekal jsem, že je v hádání ještě někdo horší, než já. Dveře se ani nehnou a já si optimisticky říkám, že sme v prdeli dřív, než sme začali, takže vlastně dobrý. Fakt se snažím, než si povzdechnu. "Mrkev?" Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A pak že to nepude Dveře se se zaduněním odemkly a se skřípěním pootevřely. Bylo na čase vstoupit do klubu: Byla tam tma, jemné narudlé světlo, ze zdí se ozývalo tiché šuškání. Před nimi se otevřela dlouhá chodba s mnoha místnostmi zakrytými jen závěsem rudé barvy. Na konci chodby byly další dveře: jasně rudé se zlatou kulatou klikou. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Woo! ♡ Plán Peterovi vyšel. Mrkev... "Mám z toho hlad," podotknu a držím se radši za ním. Nechci se se Sidem setkat jako první. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Víc ode mě nečekejte „No, doufám, že další vymyslíš ty…“ Obávám se, že první šťastný nápad se nebude opakovat. Také jsem rád, že nemusím ani říkat a Toby jde automaticky až za mnou. Když vidím další dveře, zkusím s povzdechem nejprve klepání. Jako fakt, co je to za nápady si mrzačit hosty? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Vejdi a neuškoď Drak omotal své tenké tělo a ocásek kolem Tobyho krku tak, aby je nebylo možné rozdělit a držel hlavu vzpřímenou. Veliké rudé dveře po zaklepání... nezareagovaly. Ale uvnitř se ozval hlas. Byl mužský, ale Sid to nebyl. "Já na návštěvy nemám kdy!" řekl ostře. "Pojď sem a mluv rychle!" Dveře povolily a odhalily potemnělou místnost s malým staře vypadajícím mužíkem v jejím centru. Seděl za psacím stolem, za ním byly police a police plné rukou psaných srolovaných spisů. Sám držel v ruce brk a cosi psal. Sjel pohledem jak Petera, tak Tobyho a zastavil se očima na drakovi, kde chvíli nejistě setrval. "Co tu chcete?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Přišel jsem, viděl jsem a... nevěřil vlastním očím? Na kliku šahám opatrně, ale když se dveře otevřou, trochu se mi uleví. "Už nebudeš mít..." Sakra. Do mozku mi doputuje informace o špatném hlasu i postavě. Poněkud nasupeně se ohlédnu na draka. Bezva. "Ehm, omlouvám se, hledám Sida... mám tu něco, co chce." Ukážu palcem přes rameno a trochu zariskuju. No kdo nehraje, nevyhraje, že? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Za některé omyly se fackuje Muž se podíval na Petera a pokývaal hlavou. Pak se zaměřil na Tobyho. "Doručím," řekl a luskl prsty. Tob zmizel, jen pírně konsternovaný a značně nasupený drak dopadl na podlahu a z nosu vyfoukl koudele dýmu. "Děkuji. Můžete jít." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale, ale, ale... "To není... DOPRDELE!!!" Zařvu, když kluk prostě zmizí a fakt se v tu chvíli modlím, aby Edenina pojistka fungovala. "Chci ho doručit sám!! Nedohodli sme se na platbě!!!" Soptím vztekem, kterým maskuju hrůzu, která mi vnitřnosti plní olovem. "Navíc jsem myslel toho draka, ty idiote!!" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Opravdu? Nelžeš? Muž nevypadal, že by ho Peterovo ječení nějak vzrušovalo. Jen pomalu cosi zapsal do pergamenu a řekl: "Nemyslím si, Sid nemá s draky nic. Na shledanou." Máchl rukou a Peter i s drakem najednou byli vymrštěni z místnosti, chodby a pak i budovy, kde se dveře zabouchly a klika zmizela. "Idiote. Tos dokonale podělal!" ozvalo se v Peterově hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Rozhodně ne! "Co já vím na co...." Jenomže to už letím vzduchem. S tímhle by měli přestat, tenhle styl přesunu se mi nelíbí. "Nepovídej." Zavrčím, vůbec si neuvědomím, že ten hlas jsem ušima neslyšel, jak se dám okamžitě znovu do kopání do dveří. Buď vykulí nějakou rozumnější hádanku, nebo je rozkopu na kousky. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Kdo s čím zachází, Peter pocítil pálení, ale nezastavoval se, mlátil do dveří, dokud jej plameny zcela nepohltily a on přes pískání v uších přestal vnímat. Svět setměl... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No, mohlo být hůř Pamatuju si plameny. Všude. Vedro a bolest a... ne, to jsem nemohl přežít. Jenomže co dělá v pekle Eden? Aha... už vím... připomíná mi, že jsem totální kretén, který... který... Chytím si hlavu rukama a bolestně zaúpím. Vlastně jsem vděčný, že mě bolí celé tělo, protože to trochu odvádí moje myšlenky. A její pojistka selhala. Jen ne v reálném světě, prosím, tam ne. "Já nevím.. takovej dědek v baru za horkými dveřmi ho odčaroval někam do prdele za Sidem." Vyskuhrám. "Jsem idiot." No tak, však teprve pár hodin vím o magii, jak jsem to mohl tušit? "Já jsem takový hovado..." Nikdy jsem na tohle neměl kejvnout. Měl jít někdo, kdo zná pravidla. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Naprosto by nepomohlo, kdybych ho zabila, Mohla jsem ho zastavit a říct mu, že pohyb bolesti jen zhorší? Mohla. Udělala jsem to? Ne. Zaslouží si to. Každý pohyb plný nevýslovné agonie. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To se říká kdoví jestli Zůstat v klidu, jak optimistické. „Nechci nic na oplátku.“ Odmítnu. Zasloužím si to. Zasloužím si tu bolest. A oni si zaslouží vědět, jestli je Toby ještě naživu. „Nenamáhej se.“ Jizvy jsou tak hluboké, že i takhle jdou v mase vidět. Zasahují až ke kostem. Pak ale zaváhám. Její tón na mě nedělá dojem, ale něco mě napadlo. „Nebo ne! Chci… něco jiného na oplátku.“ Vydechnu a dám si chvilku na to, abych byl schopen to říct. Říkala, že dokáže všechno, ne? „Na oplátku chci jeho bolest.“ Zašeptám. Mám ošklivé tušení, že mu Sid nedělá nic hezkého. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Odhodlaný "Přestaň se mlít," zavrčím, ale pak odstoupím. "Můžu ti dát jeho bolest, ale nemůžu ji vzít jemu... Nejde to, ne takle na dálku, když..." Štve mě, že nejsem všemocná! "Ne když k němu nemám přístup. Bylo by zbytečné, kdyby jste to cítili oba." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro K ničemu Spustím ruce kousek níž, abych n ni viděl. "Říkala jsi, že dokážeš všechno a co ne, s tím ti někdo nebo něco pomůže." Procedím mezi zuby. "Přeji si to na oplátku za svázání mého života s jeho." Mohla by pomoct nějaká formulace? Čert ví. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pravidla jsou pravidla "Udělám, co budu umět." Eden se nadechla a luskla prsty. Peterovo tělo se vzepjalo bolestí, jako v životě necítil, spalující, nepěkná... "Prosím... Přestaň..." uslyšel hlásek, který byl jasně Tobyho. "Zabij mě, už dost..." Cítil také strach, pocit, že se potřebuje schoulit, nadechnout, ale ani jedno nedovede. "Prosím, prosím... Už ne... už ne! NE!" A smích, smích a nenechavé ruce, slizký pocit v uších a kolem rozkroku. Další bolest. Eden se na něj zadívala. "Jsi hlupák, Petere," řekla. Když se na sebe podíval, byl vyléčený. Jak slíbila, až na cejch na dlani byl jako nový. Jen v hlavě... Ten hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ztrácím se v nich Dobře, už je jasné, že nejsem mrtvý, protože teď mám pocit, že chcípnu. Bude to dobré, bude to dobré... za každý záchvěv bolesti ho zabiju znovu a znovu. Bude to dobré. Znovu pootevřu oči. Je tu jen ona. Ona mi nic nedělá. Nezpůsobuje tu bolest. Cuknu sebou. Podívám se na svoji ruku. "Proč?" Nechápu, proč mě léčila. Mám pocit, že kašlu na všechna ta její pravidla. Na celé věty ale nemám ani pomyšlení. "Jak... najdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Dovedu jen trochu "Doufám, že jsi spokojený," utrousím. Vím, že hlasy v hlavě teď už nezažene, ani pocity. Udělal si to sám. Proč?! Mám chuť křičet. Nebudu. "Protože na škvarek bys byl jako pomoc k hovnu," utrousím. Je to tak. Jak ho najdeme... dobrá otázka. Zavřu oči a zavrtím nosem. "Vše ucítíš intenzivněji, čím blíž mu budeš." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Lusknout prsty? „A takhle nejsem?“ Stále dělám bolestivé odmlky, ale podaří se mi i uchechtnutí. Jenomže pak řekne, že to bude horší a mě se v panice málem zastaví srdce. Ne! Ne, to nejde! To nevydržím! Najdeme ho tak! „Tušíš kde začít?“ Zeptám se a strach je z hlasu stejnak znát. Velký strach. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Nezávislá povaha magie "Přál sis to," odseknu. Mám toho člověka akorát dost. Hlupáci vysloví přání a litujího, jk se za ním zaklapnou rty. Já jim za to nemůžu. "Jak jsem řekla, na dálku jeho bolest nedovedu zastavt, ale bude pro něj mírnější, čí blíž mu bude." Slehuju, jak se uvolnil. Cokoliv se Tobymu dělo, muselo přestat. Otázka je, jestli padl vyčerpáním, neb to Sida přestalo bavit. Odpověď... je víc než jasná a musíme jednat rychle. "Myslíš, že by ses k Sidovi dovedl dostat přes toho muže, co ti sebral Tobyho, nebo mám hledat jinou cestu?" |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Veliká rodina Peter se zdál nad Novovými slovy zamyšlený. "Víš, ono to s tím rozhodováním je na dvě strany," začal zeširoka. "Hazela třeba učíme, že záleží na jeho názoru tak, jako i na všech ostatních. Třeba... On já a Sunny chceme někam jít, tak se dohadujeme, kam. A Hazel není rád moc na očích, ale možná by chtěl na hřiště, Sunny nerad chodí mezi malé děti, ale zase je rát venku na vzduchu. Někdy se dohodneme tak, že to vyhovuje všem, někdy děláme ústupky, abychom byli všichni alespoň trochu spokojeni. Chápeš?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vyjednávačské schopnosti: nula Kývnu. Dobře. „Zkoušel jsem to, ale jen mě vykopnul ven...“ Zakroutím hlavou. Pochybuju, že bych ho napodruhé přesvědčil o něco líp. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro What dreames may come? Eden krátce kývla hlavou a pak luskla prsty, aby se u nich objevil Neveen. "Broučku, potřebuju, aby ses podíval, kde teď je Toby. Stačí mi okruh a nechci, aby ses díval přímo na něj, ano?" řekla Eden naléhavě. Neveen kývl hlavou a zavřel oči. Peter ale najednou seznal, že krom bolesti a strachu vnímá i něco jiného. Sny. Tobymu se v jeho zuboženém stavu zdál sen. Peter vše viděl jako třetí osoba. Toby létal na křídlech v oblacích vedle draka, vypadal spokojený. Pak přistál a zadíval se na Petera, než jej pevně obejmul. "Věděl jsem, že se vrátíš," řekl. "Vím, kde je..." pípl Neveen slabě. Čelo měl orosené a držel se na nohou jen těžko. "Dostanu vás tam," řekl Peterovi. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zase houbičky? "Tak to jsi věděl víc než já." Pohladím ho po vlasech. A pak se sen rozplyne a já se zase dívám na obrýleného kluka, který říká, že tuší, kde Toby ve skutečnosti je. "Tak jdeme." Kývnu rychle. No, taky sme mohli jít za dědkem, že chci Sidovi předhodit tady Eden, ale řekl bych, že by to bylo příliš velké krveprolití. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Tak to jsem doopravdy nečekal Podívám se na Petera a kývnu hlavou. "Je na tom opravdu špatně," řeknu. Nechce se mi jeho stav více popisovat. Nechce se mi na to myslet. "Tohle si vezměte," podám Peterovi odznak s motivem stromečku. "Jednou klepnout a říct jméno, spojí vás to se mnou ať budu třeba na Merkuru." Poklepu na vlastní odznak. "Odie, posílám ti souřadnice, můžeš mi udělat portál ze strojovny?" Ani ne za dvě vteřiny se portál otevře. "Ty ne," řekne Eden a chytne mě za rameno. Nehrnul jsem se tam, ale... Kouknu na Petera: "Dejte na něj pozor. A přiveďte ho zpátky." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To věřím Vezu si odznak a prohlédnu si ho. Zkusmo klepnu. „Neveen.“ Omluvně se na něj podívám. „Nebyla by to první věcička, co by tu nefungovala...“ Vysvětlím na svoji obhajobu. Když uvidím portál, zezelenám rovnou. „Bude to zase tak hrozný?“ Zeptám se přiškrceně, ale nakonec tam, nehledě na odpověď, vlezu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Na opačném konci duhy  "Nebojte se, tohle bude fungovat určitě," řekl Neveen a jako důkaz se ozvěna jeho slov s půl vteřinovýmn opožděním ozvala Peterovi v uších. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A já si říkal, kam se poděl ten druhý Bezva. Jak mám cokoli dělat, když mám pocit, že mi hooodně ujel trip. Fuj. Ještěže jsem všechno vyzvracel už minule. Úplně cítím, jak se mi ježí vlasy v zátylku, když si začnu všímat těch divných drobností. A pak si všimnu toho parchanta. Docela zvažuju, že bych se na něj vrhnul rovnou, ale pak se mi v uchu rozezní hlas a já ztuhnu. „Tak napovídej.“ Hlesnu, když si urovnávám kabát. Doufám, že i vidí, co tu je, jinak budu vypadat jak kretén. Mávnu na barmana. Pivo nemůže uškodit, že? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Cyrano de Brooklyn "Všechno jsou to démoni," řekl Neveen přiškrceně. Peter pocítíl v očích mírné zašimrání. "Mám vizuál, ale neudržím ho dlouho, oslepl by jste. Rozhlédněte se jednou nenápadně kolem." Dostal objednané pivo od barmana se třemi páry rukou. "Jezoskote," uděklal Neveen a Petera opět zašimralo v očích, když se spojení přerušilo. "Myslím, že mám představu. Ta žena je schopná probouzet chtíč. Ten, co je vedle Sida bude překupník, proto chtěl Sid Tobyho živého." Zaváhání. "Zkuste se neprozradit. Jestli se tady schází překupnici s nadanými, máme šanci jich tu získat víc." Petera najednou prostoupila bolest, že se málem zlomil a stulil do klubka. A od Sidova kufru se ozvalo tlumené bouchání. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nemůžeme si dát pauzu s tou kočkou? Vezmu si pivo a otočím se k baru zády, čímž se velmi efektivně rozhlédnu po celé místnosti. Uvažuju, jak velká je možnost, že si ten vůl nepamatuje člověka, co mu urval pracku. Oči mi mimoděk sklouznou na ženu. Ne, tomu se dkutečně nejse divit. Naštěstí než mě napadne nějaká blbost, zakročí bolest a já se schovám za půllitr jako bych pil. „Je tady i Toby.“ Vyberu si stůl, od kterého budu mít trochu stranou výhled na ty dva. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Za nepřátelskou linií Sid se Peterovým směrem nedíval, ale po chvíli ho bouchání z kufru přestalo bavit a kopl do něj, až se překlopil na podlahu. Peter pocítil, že se mu na rameni a hlavě formují modřiny. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No bezva, kostky Syknu a znovu si radši přihnu. Příjemné to není, ale bejvalo hůř. "Asi jo." Vyhodnotím jedny dveře jako únikovej východ. "Jenomže to by o tom musel taky vědět, protože je zavřenej v nějakym kufru." Jako jo, spojené síly by nebyly špatné, ale asi to neklapne. //98% |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nepozorovaný "Dobře." Neveenův hlas zněl o něco pevněji. "Eden říká, že když jste v takové blízkosti, Toby by neměl cítit žádnou bolest a ty všechnu." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Vyvolávání emocí ,,Ano, to už jsem pochopil, že záleží na názoru Neko i v takto obyčejných věcech. Nebylo to tak, že by na mém názoru nikdy nezáleželo nebo nebyl směrodatný. Jen....neměl jsem nikdy potřebu se vyjadřovat k tomu, jakou barvu mají stěny pokoje a podobně, jestli mi rozumíte." snažím se vysvětlit svůj úhel pohledu. ,,Ale asi chápu. Je to prostě váš cíl, ke kterému se snažíte dospět." souhlasím s tím, jak se rozhodují ohledně denního plánu. I při plánování mise se musí sejít více důstojníků a řešit, jaké jsou priority a cíle. ,,Ne, Morgan mi na nervy nejde. Pokud ho Terry bude chtít mít u sebe, nevadí mi to." zavrtím hlavou, protože mne nenapadne lepší způsob, jak s tímto souhlasit. Dům působí prostorně a rozhodně je obydlený více osobami, než jen Peterem a jeho otcem. Mohu se jen dohadovat o tom, kolik Neko poskytují přístřeší, dočasně či trvale. Peter nás dovede za svým otcem, který pracuje na verandě s laptopem. ,,Zdravím, Matte." pokynu hlavou na pozdrav. ,,Spíš bych popravdě uvítal toaletu, než nápoj." přiznám popravdě, když si uvědomím lehký tlak v podbřišku. ,,Vidět jejího syna? Proč ne." přikývnu, ačkoliv nevím, co by to dítě z mé přítomnost vlastně mělo. Podívám se na Jahodu. ,,Půjdeš také?" |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Miminko "Jo," mínil Matt ohledně záchoda. "Zpátky jak jsi přišel, třetí dveře od verandy. Radši klepej, nikdo se tu krom bráchy nezamyká." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jsem zvědavej na jak dlouho "To je dobře." A myslím to vážně. Nepochybuju o tom, že už si zažil dost. Výkřik přiláká moji pozornost zpět k těm dvěma. Sice se dívám spíš do piva a jinam, ale usilovně poslouchám. Všimnu si krásky, co přišla tím, co jsem považoval za východ, no snad to nejsou jen hajzlíky. "No a máte nějaké návrhy? Nejsem si úplně jistej, že chci zkoušet něco otevřenýho když je tu kolem tolik... lidí." Pošeptám sklenici piva významně. //78 |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Komplikace? Žena si poručila jakýsi komplikovaný long drink a usadila se sama ke stolu poblíž Sida a jeho společníka. "Bylo by lepší, kdyby jste se spolu dostali ven," mínil Neveen. Pak Peter pocítil silné pálení v zorničkách a svět setměl. "Proč nic nevidím?..." Neveen zněl nejistě. "Ne... nenene!" Další silné pálení a Peterův zrak se vrátil, jen všechno světlo malinko bodalo. Žena v zelených šatech přesedla a přes rozparek bylo vidět pod zelenými šaty rudý podvazek. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ženská je vždycky komplikace „Neříkej...“ Odtuším, ale to už je tu zase pálení. Prudce zamrkám, když mi najednou přijde, že někdo odklopil kámen, pod kterým jsem se v pohodlí v temnotě schovával. Fuj. „Co se děje?“ Oči mi mimoděk sklouznou k podvazku. //85 |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Opravdu Zamířím do koupelny, kterou není těžké najít. Ne, že bych tak úplně potřeboval popis, kde přesně je, ale vím, že to je v nějakých společenských konvencích, se ptát, kde v domě co je. Prohlédnu si věci, které se v ní nacházejí. Tedy až poté, co vykonám potřebu. I já podprahově vím, že by nebylo dobré potřísnit vybavení koupelny močí. Je zařízena luxusněji, než Terryho koupelna. Je v ní víc věcí, což přičítám tomu, že zde bydlí více osob. Umyji si ruce a vrátím se zpět na verandu, na kterou mezitím přišel Hazel, v rukou držíc něco, co jsem viděl ve svém životě jen zřídka a navíc jen v lidské podobě. Nakonec, když lze Neko vytvořit, proč by se někdo obtěžoval s jejich chovem? ,,Ahoj Hazele. Ano, to děti dělávají. Časem si začne ty prsty potencionálně strkat do úst. Pokud je jeho tělo obdobné lidskému, pak je to pro něj ta nejcitlivější část, kterou zkoumá věci. Teď je to spíše reflex." automaticky přejdu na informace, které mám k dispozici, než si uvědomím, že to asi není to, co se v takových situacích říká. Ale....co se v takových situacích říká? ,,Pochovat?" zadívám se na Hazela, než mi dojde, že se tady nebavíme v morbidní tónině pohřební, nýbrž o držení nemluvněte v náruči. ,,Jistě." souhlasím nakonec a ve spolupráci s Hazelem si převezmu malého z ruky do rukou. Nechávám, aby mu držel hlavičku, dokud jej nebudu mít bezpečně uloženého ve vlastním náručí a budu mu jej schopen podepřít sám. ,,Zvláštní.....podle doktora prý něco takového je velmi....raritní. Jsou už nějaké podobné případy, že Neko měli potomka mezi sebou?" pozoruji malého ve svých rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Komplikace!!! "Ztratil jsem vizuální kontakt," řekl Neveen. "Postupujte opatr..." "Za tuhle mrzkou lůzu?!" ozval se muž vedle Sida a kopl do kufru tak, až kousek odlétl a Peter posítil, že má natlučená žebra, obě ramena, boky i hlavu. Zadunělo mu v mozku. "Co kdybychom se tu uklidnili?" navrhla žena s rozparkem a pomalu přešla k rozho%řčenému muži. "Vaše transakce zjevně neproběhne, co kdybych převzala otěže?" Sid přivřel oči, které náhle zežloutly a zorničky se proměnily na špehýrky. "Jednám s ním, ne s tebou. Táhni." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak pro koho? Když vidím, jak kufr dopadl, dopiju jedním lokem pivo a zvážím, jestli by se mi mohlo povést ho nepozorovaně chytit a vyjít s ním ven, když se to mele. Pokud ano, pochopitelně to zkusím, zatímco ty dva zaměstnává žena. //6 |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Konec komplikací, Peter náhle zaznamenal na své osobě snad každé oko v baru, tím intenzivněji dvě Sidova. "Ty sis přišel pro druhý kolo?" zavrčel a setl pěsti (bylo jasné, že mu utržená ruka nezůstala napořád). "Je to člověk!" zakřičel a ukázal na Petera. Z kufru se náhle znovu ozvalo bouchání. Žena, co se prve pohla ke dvojici démonů, udělala krok zpátky. // Sid 200 HP, -30 na k% Succuba: 200HP, +30 na svádění Starý démon 150 HP, bez bonusu |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A sakra Zakleju. Sprostě. "No, já nejsem ten, kdo prve přišel o pracku..." Zašklebím se a když si nedá pokoj, dodám. "Po setkání s obyčejným člověkem." Doufejme, že to aspoň někoho zarazí. Pak skočím ke kufru, popadnu ho a pokusím se se dostat ven i s ním. //82% |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Když je štěstí unavené... "Hajzle!" zavrčel Sid a vrhl se po Peterovi, který ale zrovna uhybal směrem ke kufru. Povedlo se mu ho chytit a rozeběhnout se ke dveřím ve chvíli, kdy se za ním strhla vřava. Ne... Rvačka. Ucítil pomlácená ramena, hlavu i boky, když jeho ruka dopadala na kliku. "Co se děje?! Hlášení!" vydechl Neveen vyděšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Pro jednou je dobré býti volem Splašeně dýchám a snažím se nevnímat nárazy do mého těla. "Zdrháme." Zavrčím zatímco proběhnu dveřmi a modlím se, aby vedli ven. "Jak se odtud dostanem?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Scotty, beam me up! "Dobře. Pokus o vizuál..." řekl Neveen a Peterovi se zatmělo před očima. "Sakra! Ne! Musíš ven! Ven!" Za Peterem se ozývaly zvuky. "Před hospodou je portál. Musíš se dostat ven, jinak... HONEM!" //3k10 bez bonusu |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vydechnu. "Jinak?!" Nezastavuju se kvůli tomu ale. //4+2, 1+2, 6+2 |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Poslepu vpřed "Dobrý, znám cestu," řekl Neveen. "Dopředu... Doprava, rovně... Ano..." Kufr se zhoupl a Peterovi zadunělo v hlavě, málem ho pustil. "Rovně, doleva, rovně a klika! Ano! Ven a rovně!!!" Peterův zrak procitl v portálu akorát, aby si užil další špatný trip, ale kufr měl. Padal a padlal až dopadl na záda aa kufr jej praštil do břicha, přičemž cítil další rány do ramen, boků a hlavy. Viděl špatně, vše bylo rozmazané. "Je tady," vydechl Neveen a Peter ucítil jeho ruce na ramenou a uviděl šmpouhu jeho tváře. Zvonilo mu v uších. "Opatrně..." zašeptala Eden a pokusila se mu rozevřít prsty na ručce kufru. "Klid." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Následuju hlasy Oddechnu si, když se ukáže, že šprtík zá cestu. Slepě následuju jeho vedení a snažím se neztratit ani kufr, ani vědomí. „Promiň,promiň.“ Mumlám s každým nárazem, který cítím. Musím říct, že pivo se zvrací docela dobře. Křečovitě držím kufr a odmítám ho pustit ještě pár minut, než se smysly i žaludek trochu uklidní. „Já... mám ho? Zvládl jsem to?“ Zeptám se zmateně a rozhlížím se, jak hledám Tobyho. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pomalu se vracíme Zrak se Peterovi vracel pomaličku, zatím neviděl víc, než tvary. Uviděl kufr, protože byl veliký, cítil, že mu kdosi sílí prsty, aby jej pustily. "Je uvnitř," řekla Eden. "Myslím, že je v bezvědomí." Neveen se ozval další: "Taky je zamčený," řekl. Peter se mohl akorát rozhlížet po šmoouhách jejich tváří. Eden luskla prsty a smrad zvratků byl pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Samí amatéři "Tak ho přece pusťte ven, ne?!" Hlesnu. Teprve teď se podvolím tlaku na svoje prsty a kufr pustím. "Proč ho prostě neodemknete?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Lidé, tak pošetilí "Bezva nápad, máš klíč? Ne, že?" řekla Eden sarkasticky. Neveen ale měl pořád ruce na jeho ramenou, když ona vyprostila kufr z jeho prstů. "Je zamčený kouzlem. Neumře tam, ale musíme zjistit, jak ho dostat ven. Jak jste na tom se zrakem?" Naštěstí léčení jeho těla zabralo a Peter už začal rozeznávat tvary. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zapomínáš na sarkasmus "Jo, promiň, zapomněl jsem o něj Sida požádat..." Odseknu. Bolí mě celé tělo a vidím velké prd. "Na druhou stranu příště nebudeme potřebovat návnadu - myslím, že už mě nenávidí." Uchechtnu se šibeničním humorem. "Jo, v pohodě." Řeknu radši na téma mého stavu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Zámek zamčený "Jo, moc dobrá práce," zabručela Eden. Neveen ale zkoumal kufr. "Tři otázky," řekl. "Oblíbené maso... Oblíbené jídlo a..." i přes zastřený zrak bylo jasné, že se červená. "O-oblíbená poloha." Eden se podívala na Petera. "Tak se ukaž." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zámek přeskočený "Cože? Proč bych vám něco takového říkal?" Naprosto nechápu, jak by jim mohlo pomoct moje oblíbené maso. Natož ten zbytek. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Omyl Neveen se mu v zorném poli opět o trochu vyostřil. "N-ne vaše... Jeho. P-protože... on je tam... zamčený."ň "Sid udělal zámek na jeho míru," mínila Eden. "Aby ho nikdo zvenčí neodemkl." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co si myslíte, že mezi námi je? No tak tohle jsem nečekal. Podívám se z jednoho na druhého a zpět. "Víte jak dlouho se známe?" Sice uhnu očima, ale pokračuju. "Víte, jak jsme se jedinkrát dostali k sexu?" Dívám se na ně. "Můžu vám říct, co si se mnou dal v restauraci, ale jestli to bylo jeho oblíbené jídlo? Můžu vám říct, jak jsme to dělali, ale pochybuju, že by šlo o jeho oblíbenou polohu..." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nepříjemný rozhovor Neveen se ošil a odtáhl. "E-Ednen? S-smím odejít?" Edne prostě luskla prsty a kluk zmizel Pak se zadívala na Petera: "Máme jinou možnost?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Líp bych to neřekl Jsem rád, že kluk zmizel. "Ty si skutečně myslíš, že by zvolil oblíbenou polohu, když se chtěl... protituovat?" Pak ale zaváhám. "A nestane se něco zlého, když to spleteme?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Kdo nehraje, nevyhraje Zaváhám. "Jestli mu bude ublíženo, neucítí to on, ale ty," řeknu. "A nemyslím si, že by ho Sid nechal umřít, když ho plánoval prodat." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To jsou vyhlídky Zatnu zuby a kývnu. "Hovězí, salát s masem, na koníčka?" Vyslovím opatrně. Tím masem si nejsem úplně jistej - nebyl jsem zrovna v kondici... a polohou už vůbec ne. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Šok Kufr se se syknutím otevře a uvnitř leží nahý, stulený, potlučený, ale dýchající Toby. Taky mu ten sráč oholil hlavu. "Dýchá," pronesu uleveně. "Vezmi ho, dáme ho do postele na ošetřovnu..." Vedu Petera s chlapcem v náruči k výtah, když najednou mě napadne, že na ošetřovnu nemusí a bude mu lépe, když se probere ve známém prostředí. "Radši do pokoje." Tak nakonec učiním. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Lalalá „Myslel jsem, že kdyby nedýchal, tak bychom to rychle poznali...“ Připomenu Eden, ale nemůžu říct, že bych ho neviděl rád. Jen tedy s tou oholenou hlavou se asi bude hůř vydávat za dívku... na druhou stranu mu budou líp paruky. „Jasně.“ Následuju j, když jsem přes kluka nejprve aspoň přehodil kabát. Možná bych se ho mohl zbavit úplně, teď když už nemém důvod ho nosit... ale na něco se zjevně hodí. Opatrně Tobyho položím do postele a tázavě se kouknu na Eden. „No a zavoláš někoho, aby ho prohlédl? Jestli je v pořádku?“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Růženka Podívám se na kluka a pohladím ho po čele. Pak zavrtím nosem a ze zdi vyjede přístroj, který se sám napojí tak, aby monitoroval životní funkce. "Moc se v tom nevyznám, ale dokud pípá pomalu a potichu, tak by měl být všechno dobré." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Chůva jménem Hazel Hazel kývl na Novova slova hlavou. "Ano, to dělá, ale jen když má hlad. Není moc na dudlíky, ale když mu pošimráš rtíčky, udělá kapříka!" Pomaličku pak vmanévroval dítě ze své náruče do jeho. "Loket sem, tak. Dlaň pod zadeček. A je to. Kdyby byl mokrý, řekni." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Proč mě radši nezabil? ♡ Po tom všem, co jsem zažil, jsem ani nedoufal, že se proberu v posteli, přikrytý peřinou a s Peterovým kabátem. Hned ho pevně přitisknu k nosu a odmítám ho do nejdelší smrti pustit. No a začnu se rozhlížet. Eden mě v dané chvíli nezajímá, jen on, jen Peter. A je tady! Jak mi na něj padne zrak, zastřou ho slzy radosti. Pak si ale vzpomenu na všechno, co mi provedl Sid. Jednou rukou pořád držím kabát a druhou sáhnu na hlavu. Nezdálo se mi to. Přetáhnu přes sebe peřinu a rozbrečím se. "Prosím vás, jděte pryč a nedívejte se na mě," zafňukám. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Prej sme tupci :D Mám pocit, že si ze mě dělá šoufky, jinako to nemůže být. „Já spíš myslel, jestli by někdo nemohl zkontrolovat, že mu ten magor nic neudělal, to že je teď v klidu, to vidím..“ No, moh by mi někdo zazlívat, že si to pletu s měřičem tepu? To už se nám ale probere pacient a já se nestihnu ani usmát, když si šáhne na hlavu a zmizí pod dekou. „No, neříkám, že nemáš šlehu, ale jestli tam chceš čekat, než dorostou, tak to asi pujdu domů...“ Uchechtnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Chudák malý "Jasně, podívám se..." Nepodívám, protože pacient se rozhodl zahrabat. Po Peterově poznámce ho plesknu po rameni. Ne silně, ale zase tak, aby bylo jasné, že se zlobím. "Zjevně je na to citlivý, nebuď hnusnej!" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ne, to snad NE! ♡ Když uslyším, co Peter říká, rozbrečím se ještě víc. "J-já..." Eden to zazdí. "Citlivý? Vypadám jako..." Jsem nechutný. "Kdyby mi uřezal ruku v lokti, tak se s tím smířím spíš, než..." Něco mě napadne. Vykouknu pod dekou jen očima. "Eden, vezmi si jednu mojí ruku a vrať mi vlasy!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vim já? Protočím očima, když dostanu lepanec a když začne Toby nabízet ruku, mám chuť si prostě lehnout a umřít. Ostatně moje tělo se toho hlasitě dožaduje. „Přestaň blbnout, vlasy dorostou, ale ruka ne. A do té doby je tolik paruk, že můžeš mít každej den jinou... i když si myslím, že kdybys nás nechal si zvyknout, tak to ani nebude třeba.“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Velice poučná chvíle Když Toby pustí svůj ústní otvor na autopilota, mám co dělat, abych nezalapala po dechu. A taky abych ze zvyku neluskla prsty. "Ne, nic takového," řeknu. "Máš jediné štěstí, že jsi chráněnec, jinak bys o tu ruku opravdu přišel. Nebo Peter... Opravdu si nejsem zcela jistá, jak to funguje." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Strašný osud ♡ "Já ale nechci paruku!" řeknu naštvaně a slzy dál kanou. "Chci svý vlasy, nechci vypadat jako vyzáblý panáček od člobrda." Eden mi tedy nic nedá. Super. "Budete mi podávat jídlo pod dveřma, dokud nebudu vypadat zase jako já." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Au! Dobře, teď lapnu po dechu já. „Ksakru.“ Otřesu sepři té myšlence a přísně se podívám na Tobyho. „Okamžit přestaň vymejšlet kokotiny. Vlasy nikoho nezajmaj, všichni jsou rádi, že jsi tady a v pořádku a celku po tom, co jsem to totálně zkurvil.“ Což mi připomene jinou věc. „Myslím, že bude lepší, když bude Sida lovit někdo jiný...“ Navrhu. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Měla jsem zůstat "Neopovaž se na něj nebo kohokoliv jiného z dětí zvednout hlas, jasný?!" utrhnu se na Petera a praštím ho do ramene tentokrát doopravdy. Cílím na místo, kde má Toby modřinu. přejdu k Tobymu a tak, abych mu neposunula přikrývku z holé hlavy, se k němu skloním a cosi zašeptám, aby to slyšel jen on. Pak ho políbím na čelo. "Lepší?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tajemství? ♡ Když mě Peter okřikne, rozbrečím se snad ještě víc, jestli to je vůbec možné. Je mi strašně, ještě hůř... A pak... Eden... "Dobře," zašeptám zpátky na to, co řekla. "Děkuji." Pak se podívám na Petera: "Co se vlastně stalo? Byl jsem... s tebou a najednou jsem byl u něj a on..." Jen myslet na to ve mě vyvolá touhu se zase zahrabat. "Bylo to strašný. Ne jen že... To... ale kousal mě... Zubama jako břitvy, pil moji krev... Mám strach." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No tak to nám chybělo Zasyčím nečekanou bolestí. „Byla bys radši, aby tu byl někdo bez ruky?“ Jako kdybych mu chtěl střelit facku, tak bych se asi trochu nedivim, ale tohle? Je skoro dospělej, to bude muset snést. Zakroutím hlavou. No, teď už se nedivím, že se tu nemůže na nikoho spolehnout, když všechny rozmazluje. Pak ale uhnu pohledem. „Jo... to... byla to moje chyba, promiň.“ Zamumlám. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Zašlapat ho do podlahy, "Dětmi nejsem vázaná, tak se uklidni," odseknu Peterovi. Ale dívám se na Tobyho. "Stalo se pár nepříjemností, víš. Jestli ti tvé vlasy chybí ke štěstí, tak... Mi nic dávat nemusíš." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Strach a potom radost ♡ Podívám se na oba, spíš na Petera a přitisknu k nosu jeho kabát. "Už ti ho nikdy nevrátím." Ale jak po sobě štěkají, mám chuť utíkat. "J-já... prosím, přestaňte." Natahnu na sebe kabát a pomalu se vysunu z postele, abych si mohl jít pro oblečení k panelu na zdi. Pak si promnu hlavu. Zarazím se a podívám na Eden. "Jsou zpátky?" Nádhera! "Díky." Vyberu si blúzu s odhalenou hrudí, přilnavé černé kalhoty a nohy nechám bosé, podlaha je tu teplá. Kabát ale nesundám. "Je můj," řeknu... "Kde máš... Tedy jak to že... Petere, neměls ... Jizvy?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Až přijdu o ruku, tak si povíme „Až na to, žes vypadala, že ses taky lekla...“ Zavrčím, ale pak si povzdechnu. „Jasně, klidně si ho nech, jen v něm budeš asi trochu plavat.“ Pousměju se, když si představím, jak to bude vypadat, když si ho oblékne. Radši se pootočím stranou, když se obléká, ale pak se ohlédnu. „Jo, pak jsem jich měl víc... a někdo tady si asi myslel, že mi nesluší.“ Poukážu k Eden. Nakonec nevím, proč to udělala, rozhodně jsem si to nezasloužil. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Kluk jeden! "No, já vás tu nechám, ať si popovídáte." Vyberu se ke dveřím. "Toby, pořádn%e se najez a nakrm i jeho, ano? Můžeme se pak věnovat plánování, co bude dál." Co řekl o Sidovi mě znepokojilo. Velice, ale není třeba jim to dát najevo. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Všechno lepší... bude to dobrý ♡ Při oblékání zaznamenám několik modřin a oděrek, ale s tím se musí počítat. A ten hnusný kousanec na rameni. Nechce se mi na to ani myslet. "Možná si pořídím zálesácký klobouk!" řeknu, když se Eden vybere pryč. Potom se podívám na panel a začnu si volit přísady do salátu. "Naučím tě to, pojď," řeknu a ukážu Peterovi, jak se orientuje v menu a kam má co zadat. Když vyjede má miska s příborem, hned se do ní pustím. "Nezlobím se, že se nepovedlo Sida chytit. Ani žes... zapříčinil, že mě zajal." Hrabu se v salátu vidličkou. "Jsem... rád, že jsem zpátky u tebe. Myslím, že... Mno, rád bych šel tam, kam půjdeš ty. Peněz máš dost, já nejsem náročný. A za chvíli už nebudu pod zákonem a můžeme dovádět, kolik chceme." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Snad jo Zaznamenám pár jeho šrámů a nevědomky si ta místa promnu. Nic příjemného. „A k čemu ti teda budou ty nové vlasy?“ Zeptám se pobaveně, když začne s kloboukem. „Tak jo.“ Dívám se, jak si volí jídlo a pak začnu displej mačkat já. Znovu a znovu a znovu, až mám jídlo tak pro pět lidí. Pak si to rozmyslím a přidám ještě tři porce. To je za to, co jsem vyzvracel. Pak ale začne mluvit a já vidličku odložím a promnu si kořen nosu. „Ale já se zlobím.“ Povzdechnu si. „A co bude s Esme?“ Kam se vlastně drak poděl? Divím se, že mě ještě nesežral. Radši se nepouštím do vysvětlování toho že jiným činnostem bych se radši vyhnul. Ani nevím, jak bych mu to vysvětloval... ještě ke všemu tak, aby ho to neranilo. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tys mi říkal, že mám mít kamarády ♡ No dobře, budeme tedy mluvit vážně. Vezmu Petera za ruku. "Nikdo do teď by pro mě neudělal ani zlomek toho, cos udělal ty," řeknu popravdě. "Než ses zjevil v mém životě, byl jsem jen štětka na prodej... A cítil jsem se tak. Využíval jsem své schopnosti., abych vydělal a doopravdy nic mi nedělalo radost. Až jsem potkal tebe." Stisknu mu ruku pevněji. "Zastal ses mě, než jsi mě vůbec poznal a teď ses vrhl do nebezpečí, abys mě z něj dostal. Kdybych si měl vybrat mezi tebou a tím, co mám teď tady, bral bych tebe, i bez peněz. I když mám z tebe strach, když křičíš. Mám tě rád. Opravdu rád, myslím, že chci, abys byl součástí mého života." Esme... "No jo, kde je Esme?" Rozhlédnu se kolem. "Esme?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No a nemyslel jsem sebe „Myslím, že si mě příliš idealizuješ.“ Podotknu. „Zastal jsem se tě a pak jsem tě zneužil.“ Shrnu, co se stalo. „A vrhnul jsem se do nebezpečí, když jsem tě do něj nejprve dostal.“ Kdybych nebyl idiot, nikdo by tě zachraňovat nemusel." Pak se znovu křivě usměju. „Řekl bych, že mě se už bát nemusíš. Vůbec.“ Stejně bych to cítil tak akorát já. Když se po dráčkovi začne shánět, nerad přiznám, že netuším, kde je. „Naposled jsem ji viděl, když ses ztratil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak tohle se mi nechce líbit ♡ "Idealizuju?" zopakuju to slovo. "Copak něco z toho není pravda?" Na jeho další slova mávnu rukou. "Nezneužil. Já tě do toho uvrtal a věř mi, že jsem ..." Zrůžovím. "Užil jsem si každou sekundu. A chtěl bych si tak užívat víc." Až na to kouření, to rád nemám, ale patří to k balíčku. "Nepamatuju si, že by na mě někdo byl... takový něžný. Navíc, nevypadáš, že jsi toho schopnej." Ale Esme mi dělá starosti. "Myslíš, že zůstala u toho dědka se svitky?" napadne mě. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nemáš dráčka? Povzdechnu si. „Tak napůl.“ Co mám dělat, když se na mě dívá tím okouzlujícím pohledem. Potřesu hlavou. „Už jsem dost starý na to, abych nepřemýšlel pérem.“ Vím, že kdyby mi nepletl hlavu, nestalo by se to, ale i tak mi ta myšlenka nedělá dobře. Tak teď nevím, jestli se cítit polichoceně nebo uraženě. „Nevypadám, jo?“ Zeptám se, abych získal čas na rozmyšlenou. „Ne...e... byli jsme venku. Myslím... ale ano, vyhodil nás oba.“ Přikývnu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hm... ♡ "Nefandi si," zachichotám se a překřížím nohy do tureckého sedu. "Viděl jsem i starší. Když se péro postaví, tak se rozum zastaví." Myslím, že mám nárok ho trochu škádlit. "Vypadáš jako někdo, kdo se umí prát, ale ne jiné hýčkat," přiznám. "Ale taky je to možná tím, že na hýčkání nejsem zvyklý." Že je Esme určitě venku, mě uklidní. "Tak to je dobře. Možná jsem jí přestal bavit a šla někam, kam doopravdy patří." Při té myšlence mě proti vlastní vůli píchne u srdce. Ale popravdě, kdo bych chtěl malou kňourající štětku? Podívám se Peterovi do očí. Ani on ne... Musel jsem ho očarovat. Začnu se nimrat v jídle. Najednou je mi zase hůř. Možná mě měl nechat Sidovi, byl bych alespoň k něčemu dobrej. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro V jídle se nenimrá „Jo, tak to sedí.“ Zašklebím se na něj, ale tenhle vtípek mi aspoň pomohl pokračovat s jídlem. Však už to bylo kritické. „No... to já vlastně taky ne.“ Uchechtnu se pak rozpačitě. „Myslíš, že by odešla jen tak bez rozloučení?“ Vidím, že ho to sebralo. „Však neboj, ona se zase najde. Však je to dračice.“ Mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Přešla mě chuť ♡ Pořád se dívám do talíře, ale najednou mi opravdu nechutná. Myslím na mámu a na Esme, že mě měla místo svých dětí... Tak to řekl Neveen. "Jsem hlupák," řeknu, odložím misku a zapadnu do koupelny, kde se svléknu a stoupnu si pod sprchu. Alespoň mě neuslyší brečet. Co mě to napadlo? Taková pitomost... Já a ... Sesypu se na podlahu sprchy a prostě brečím. Nemám sílu ani si stoupnout a zastavit vodu. Kdybych ho neočaroval, tak ... Sid... Ach, Side, proč sis mě prostě nedal k večeři? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Poplach Najednou se rozeznělo slabé houkání a rozzářilo rudé blikající světlo. "Halo? Pane ochránče?" zaznělo z komunikátoru. "Tady Neveen. Nevím přesně, co se děje, ale ve strojovně se otevřel portál." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co by byla večeře bez poplachu "Kvůli tomu, že se ti stýská po drakovi?" přiznávám, nechápu jeho myšlenkové pochody. Jsme tak odlišní. Kouknu se, kam jde a když uslyším vodu, zase se dám do jídla. Pak mi ta sprcha přijde už nějaká moc dlouhá a já se zvednu, abych se zeptal, jestli je všechno v pořádku, ale ke koupelně nedojdu. "No a co s tím mám dělat já?" Zeptám se hlasu bez těla. "Mám přijít?" Po odpovědi dojdu ke koupelně a zaklepu. "Asi by ses měl obléknout, něco se děje." Zavolám dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Pořád ve střehu ♡ Zaslechnu alarm a kolem červené světlo, tak se pomalu zvednu. Potom zaslechnu Petera. "Nemusíš se sílit do ničeho, co nechceš dělat," zašeptám dveřím, možná mě ani neslyšel. Pak vezmu kalhoty a košili. Kabát nechám viset vedle županů. Jestli mám přijít o všechno, chci mít památku. Oblečený vyjdu zase ven z koupelny. "Víš, že můžeš prostě jít k sobě, že?" řeknu a doufám, že není moc vidět, jak mám zarudlé oči. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nezvaná návštěva "Ano, to bude nejlepší, ale bez Tobyho. Kód pro strojovnu je 1152 a ozubené kolečko," řekl Neveen. "Vidím tam z monitoru, takže si nebudu muset půjčovat zrak. Je tam jakási žena v zelených šatech." Pak vyšel Toby z koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Koma se jako spánek určitě nepočítá „Myslíš ta žena z baru?“ Nadhodím, když zmíní zelené šaty. Když se pak Toby objeví, usměju se na něj. „Měl by ses vyspat, vypadáš unaveně.“ Doporučím mu milý tónem. Nemá chodit se mnou, s čímž souhlasím, takže o tom ani nemusí vědět, že? Zvlášť, když mě vyhazuje sám. „No jo, jasně, nebudu tě rušit.“ Ujistím ho, i když nemám zrovna radost, že se mě chce zbavit tak rychle, teď se to hodí. „Nech si zdát něco pěkného... jenom zůstaň prosím tady.“ Doporučím mu, když nastupuju do výtahu a mačkám číslo do strojovny. Proč mám pocit, jakobych měl jít na vlastní popravu? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Žena v zeleném  Peter přišel do strojovny právě včas, aby ji spatřil. Vypadala relativně klidně a byla velice krásná. "Nevíme, co je zač, postupujte opatrně," poradil mu Neveen. "Neopovaž se ani hnout," řekla Eden, která stála ženě naproti, pěsti napřažené a zářící kouztlem. "Ajaj," řekl Neveen. Žena se na ni podívala pod obočím a najednou se pousmála. Z úst jí vyšlehl plamen, který Eden zasáhl do hrudi a hodil hodný kus dál. Pak se ale podívala na Petera: "Kde je chlapec?" zeptala se a začala se obezřetným krokem přibližovat. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vzrůšo „Eden!“ Vyhrknu, když ji zasáhne plamen. No, snad je v pořádku. „No, ten si vzal zdravotní dovolenou, po návštěvě u Sida.“ Pokrčím rameny. „Copak mu chceš? Klidně to vyřídím.“ Mezitím horečně uvažuju, co by mi mohlo chybět a poočku sleduju, jestli se Eden hýbe. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Špatně volená slova Eden se pomalu zvedla do sedu a pak se vyšvihla na nohy a znova zaťala pěsti. "Nech mě a mojí rodinu na pokoji!" zakřičela. "Sid je mrtvý," řekla žena a cosi velice neobřadně hodila Peterovi kousek od nohou, aby se to zbytek cesty kutálelo. Byla to Sidova hlava, rozeklaný jazyk visel ven a vypadalo to, že byla utržená spíš než useknutá. "Kde je chlapec?" zeptala se žena znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale ne, zatím dobrý Kouknu se na hlavu u svých nohou trochu znechuceně. „Copak? Chceš mu tu radostnou novinku říct sama?“ Povytáhnu obočí. „Víš co? Řekni mi rovnou, co plánuješ s Tobym dělat a já ti pak možná řeknu kam šel.“ Pokrčím rameny. Nechci se unáhlovat a záložní plán snad mám. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Sid je mrtvý, ať žije tato podivná ženská! ♡ Měl jsem toho akorát plný kecky, potřeboval jsem se dostat tam, kde byl rozruch. Možná tam bude Sid, možná si mě sebere a bude konečně pokoj. Ode mně. Peter se jistě potěší. Vlezu do výtahu a pomačkám každé tlačítko, co najdu. A pak najednou se dveře otevřopou a já jsem... |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Konečně spolu Výtah cinkl a najednou se Toby octl uprostřed bojového pole. "Toby, utíkej!" vydechla Eden a pokusila se k němu dostat, ale schytala další ránu do hrudi. Po této se přestala hýbat. Žena pomalým krokem došla blíž a případným kouzlem zadržela Petera. "Ahoj, Toby. Pojď sem." Napřáhla ruce, vypadalo to, že ho chce obejmout. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co to...?! Srdce mi vynechá pár úderů, když se tu jen tak objeví Toby. No a přesně to se stane, když děti nenapomínáte za krávoviny, co udělaj, a jen je rozmazlujete vším, co chtějí. "Vypadni!! Hned vypadni!" Pokusím se skočit po ženě a Eden mi zhatila únikovej plán. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zmatek ♡ Kouknu se kolema zamrkám. Chce mě obejmout? A Peter zase jen křičí. Když ho poslechnu, porvou se, když ho neposlechnu... Možná prostě odejde. Podívám se na ženu a pak na Petera. umím vzít lásku pryč? Zkusím to, obrat ho o všechno, cokoliv ke mě cítí. (62+20=82/100) Pak vykročím k ženě. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro City se nedají zastavit Žena také udndělala krok, zrovna ve chvíli, když Peter pocítil, že mu kdosi tahá za srdce. Nebylo to ale falešné libido navíc, nýbrž jen to, co už tam bylo, bylo vytaženo na povrch. Každá buňka v jeho těle pocítila, že chce a bude Tobyho chránit do roztrhání těla. Co se stalo pak ale nikdo nečekal. Žena chlapce opravdu obejmula, položila mu ruku do vlasů a políbila jej na čelo. "Měla jsem o tebe takový strach," řekla. Pak přivřela oči a v podobě draka se mu usadila na ramenou. "Už ti neublíží, je po něm," dodala a pohodila hlavou k Sidově utržené hlavě, kterou následně sežehla. Od místa, kde ležela Eden, se ozval bolestný zvuk. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bezva „Né!“ Vřísknu, když Toby udělá krok k ženě. Zmítám se, pokud mi to kouzlo povolí. Jenomže pak se stane něco, u čeho mi spadne brada. Cože?! A já slintal nad dračí nožkou. To je špatné, tak strašně špatné. A co chudák Toby? Ohlédnu se na Eden. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ C-cože?! ♡ Tak, čekal jsem všechno, ale tohle ne. Nejdřív jen položím bradu na její rameno a předpokládám, že mě zakousne, zapíchne... Ne pohladí! A už vůbec... Málem upadnu, když její lidská podoba zmizí a zjeví se mi na ramenou zase jako drak. "Esme... Vrátila ses!" vydechnu. Eden... Ne! Doběhnu k ní a kleknu si na zem, kde leží. A provinile se podívám jak na ni, tak na Petera. "Myslel jsem, že vám bude beze mě líp," přiznám. |
| |
| Zapsal si někdo poznávací značku toho náklaďáku? Nadechnu se a vydechnu. Toby je v bezpečí. Sid je mrtvý. Peter je... no, něco je, možná nasraný. Vypadá tak. "Už... to... nikdy nedělej, Toby, jasný?" řeknu a musím se držet, abych nezvedla hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Je zdravější chlast než spánek? Polknu, když uslyším tu hroznou blbost, co řekl. Je jasné, že běžel k Eden, však vypadal hůř než já, že? Je to logické. Proč by běhal ke chlapovi, který stojí na nohou. Proč by poslouchal, co mu říkám? Proč by mu na tom mělo záležet? „Souhlasím.“ Hlesnu jen, když promluví vílice a jako v mrákotách zamířím zpět k výtahu. Nechápu, co se děje, asi jsem už příliš unavený, to bude ono. Proč ale mám pocit, že mi puká srdce, když Toby by dal přednost smrti před mojí společností? Snažím si vzpomenout na číslo do baru. Taky by tu mohli mít nějaký číselník nejčastěji používaných míst. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ach jo ♡ Když vidím její výraz a stissklé zuby, odtáhnu se od Eden pryč. Další, koho jsem zklamal. "Počkej," řeknu a dojdu k Peterovi. "Já..." Ale co mám říct? Jak mu vysvětlit, že jsem... "Vím, že za nic nestojím, myslel jsem... Doufal jsem, že bude klid, když... Když budu pryč, že už nebudeš tak... Vyděšený." Moje kouzlo muselo zabrat, povedlo se mi dostat z něj všechno, co kdy cítil k... Ke štětce z ulice. Otočím se a popojdu pryč. Budu ten výtah taky potřebovat. Chci jít do pokoje, stulit se s jeho kabátem a brečet. Ne, ne teď. Nechci brečet před ním... Ne... Je pozdě. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Au! Sednu si a dívám se na ty dva. Všechno mě bolí a mám chuť toho draka zavřít zase do cely, ale copak můžu? Opravdu se rozhodla Tobyho chránit. Dobře, je to tak dobře. A já si asi zasloužila přepleskat za to, že jsem ji uvěznila. Nejspíš ano. "Toby..." Kouknu na něj, jak mu po tvářích tečou slzy. "Ochránče... Zvedni mě na nohy a jdeme na pár panáků." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nebijte mě, to zvládnu sám Hrkne ve mně, když řekne něco takového. Neudržím se a moje ruka přistane na jeho tváři rozhodně prudčeji, než aby šlo o pohlazení. Přesto necítí nic, žádnou bolest, jen moji dlaň na jeho kůži. „Takový věci vůbec neříkej.“ A tu facku jsem si zasloužil. Jistě si to myslí kvůli mému chování. Já mu ale tak strašně nechci ublížit... Trochu zblednu a dojdu zvednout Eden, i když očekávám minimálně kopanec. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ I opráněná bolí ♡ Nějak se mi nechtělo věřit, že by mě doopravdy praštil. ni to nebolelo, ne tak, jak to, co mi dělal Sid, ale... Ale i tak mě píchlo u srdce. Další slzy na sebe nenechají dlouhočekat a já se už můžu tak akorát otočit k odchodu. Vím, že na chodbě je další výtah, tak tam prostě zalezu. Půjdu do pokoje a podle původního plánu se prostě ubrečím do spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Alkohol Nevím, co se stane, když ho praští. Ale asi se přenos bolesti vztahuje jen na rány, které Toby utrží od jiných, ne od Petera. Je mi ho líto. Obou, když nad tím tak přemýšlím. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Pěkně vadný kouzlo Stisknu rty, když se objeví další slzy, a cítím, jak se uvnitř lámu a bortím. Jenomže pokud se chce nechat zabít, když mu na mě záleží... bude snazší, když mě bude nenávidět. Podívám se po Eden, jestli mě jde zabít. "Asi... necháme toho panáka na jindy." Povzdechnu si. "Už hrozně dlouho jsem nespal a bezvědomí, mám pocit, že se nepočítá." |
| |
| Nový den, čistá hlava Peter byl přenesen do pokoje. Tento byl zcela obyčejný, jen postel, psací stůl, malá televize a prostorná koupelna. Mohl se vyspat. Eden přenesla i Tobyho s drakem zase do Tobyho pokoje a nechala všechny na pokoji. Sama měla plnou hlavu starostí. Tobyho v noci trápily sny, které viděl i Peter. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Spánek ♡ Dokončím sprchu a odložím do lednice nedojedený salát. Nemám na něj ani chuť ani pomyšlení. V pyžamu pak vlezu do postele a Esme mám u sebe tak, jako Peterův kabát. Trvá mi dlouho usnout a potom... Jsem zase tam, v té tmě, kde mě věznil Sid. Chtěl mě prodat. Prodat tomu, kdo za mě dá nejvíc. Kufr se otevře a já vidím... Petera. Ale nevypadá... Tváří se hladově. Za vlasy mě vytáhe ven a hodí na studenou podlahu, kde mě kopne do břicha, než mě zase zvedne, překlopí přes postel a já jen čekám nejhorší. Ale nestane se. "Na něco tak hnusnýh bych dobrovolně nesahal," řekne a já snad doslova cítím zlomené srdce. Vzbudím se a okamžitě musím za Eden. Nezůstanu tady. Musím pryč. Daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Fuj Naložím se do vany a pak tam takhle i usnu. Když se s trhnutím vzbudím, chvíli mi trvá, než si uvědomím, kde jsem, a žaludek se mi obrací. Nevím, co je horší, jestli to, jak sen napovídal, že skončí, nebo jak skutečně skončil. Znovu si pustím horkou vodu a začnu se usilovně drbat kartáčem. Jen sen, jen sen, jen sen, to bych nikdy... jen sen! Obléknu se a v pokoji zmáčknu tlačítko, ze kterého před tím mluvil Neveen. "Potřebuju mluvit s Eden." Upozorním kohokoli, kdo poslouchá. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Zase on? Rozlepím oči a hned jako první mám notifikaci, že se mnou chce mluvit Peter. Ví, kolik je hodin? A další je Toby. Za Tobym pošlu Neveena, ať ho pomalu vezme za mnou a Petera si přivolám lusknutím prstu. Nacházíme se v mé zahradě. Lidé by to zahradu nejspíš nenazvali, jsou tu louky plné květů, sad ovocných stromů, pár jehličnanů, potůček s vodopádem a moře. "Spals špatně?" eptám se. Doufám v to. Za to, ak Tobyho po tom všem uhodil. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zase já Otřesu se, když se tak najednou objevím jinde. Stisknu rty. "Oba jsme spali špatně, pokud se nepletu." Odvětím suše. "To tvoje kouzlo se nějak pokazilo." Dodám pak, ale o tomhle se s ní bavit nechci. "Chci, abys mě pustila pryč. Já sem nepatřím, nerozumím tomuhle místu ani jeho pravidlům a zůstával jsem jen kvůli Tobymu... jenomže... on se chtěl nechat zabít! A teď ten sen!" Znovu trochu zezelenám. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Někde se chtám, "Já spím jak miminko," řeknu suše. Do jisté míry je to pravda. "Moje kouzlo vás spojilo. Chtěl jsi sdílet jeho utrpení, tak ho sdílíš." Přejdu k jednomu stromu, který zrovna kvete a zamyslím se, co na něm má růst za plody. Dost možná víc druhů. "Nevím, o jakém snu mluvíš a asi to ani vědět nechci. Odejít nemůžeš... Ne jen tak. Nechápej mě špatně, za mě si klidně odejdi, ale, bohužel, za Pavučinu mluvit nemůžu. A ta řkla, že tě tu chce." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Výmluvy? „Nemluvil jsem o tobě.“ Upozorním ji. „Vidím jeho sny.“ Dodám na vysvětlenou. „A když se tomu klukovi něco stane? Kde byla, když vykročil vstříc té ženské? Kde byla, když ho dostal kvůli mé blbosti do rukou Sid?“ Mám zlost. „A k čemu mě tu vlastně chce? Akorát vždycky dostanu přes držku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Kdyby byly věci snadné Achjo, teď abych zase něco vysvětlovala. Kde je ten Neveen? "Vidíš jeho sny, protože je to součást jeho utrpení." Tohle je jednoduché. "A Pavučina není nějaká bytost, je to svět... No, víc světů. Takový ..." zamávám rukama. "Todlenc." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No, ještě je možnost se nechat vyhodit Zakroutím hlavou. „Je mi celkem jedno kdo, nebo co to je, ale jestli se mu něco stane kvůli tomu, že tu musm trčet, tak budete vzpomínat na Sida...“ Jenomže pak mě napadne někdo jiný, na koho vzpomíná. Jak to říkala? Chtěl tu někoho zabít? |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Osud spletené a popletené "Sida zabila Esmeralda, s tím je konec," řeknu. "A to, že byl opakovaně v nebezpečí, je především Tobyho vina. Jen jednou to bylo celý na tebe." V dálce vdím, že se sem blíží kluci: Neveen a Toby. "Neveen ti všechno vysvětlí, umí to daleko líp, než já." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Rozplétáme nebo šmodrcháme? "Jednou je víc, než to mělo být a nikde není záruka toho, že to bylo naposledy." Ohlédnu se. "Jo, jasně... kašli na to, asi to nepotřebuju vysvětlit." Mávnu nad tím rukou. "Ale mohla bys spravit to kouzlo. Stačí, když to bude jeden z nás a už e tady a to ti minule chybělo, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Konec srandy ♡ Rozhodl jsem se. A po rozhovoru s Neveenem jsem si o to jistější svým rozhodnutím. Předstoupím před Eden, na Petera se odmítám podívat. "Chci odtud pryč," řeknu. "Půjdu s Esme do jejího světa. Budu ... Drak. Nebo tak něco." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Nemějte děti "Každý děláme chyby," mávnu rukou. "Je v bezpečí a to je hlavní." Pak ale napochoduje Toby a já jen zamrkám. "Toby, ale ty ..." Těm jeho očím je těžké odporovat. "Nejsi drak, Toby, jsi kluk. A já věřím, že tě má Esme ráda, ale... Nemůžeš odejít do jejího světa už jen proto, že jí i tebe by tam zabili." Tohle všechno je jen noční můra a já se proberu a nic z toho nebude pravda. Zpátky k Peterovi: "Ne, nemůžu změnit kouzlo, protože bylo vyřčeno a zaplaceno. Taková jsou pravidla, já je nvymejšlela." Mám toho dost. Mám chuť se proměnit na zvíře a utéct do lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Pod to se podepíšu To, že se na mě ani nepodívá nesu velmi těžce. On nemusí mít sílu, nemusí být velký, protože dokáže uštědřovat mnohem horší rány. „Neboj, už mě neuvidíš. Můžeš klidně zůstat tedy.“ Ozvu se dutě. Sice nemůžu vypadnout, ale můžu se mu klidit z cesty, že? „Zaplatím za opravu, řekni si cenu.“ Odvětím Eden a radši ustoupím, abych Tobyho neobtěžoval svojí přítomností. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Počkat, co? ♡ Zarazím se. "Kouzlo?" Něco bylo strašně divný, ale... Kouknu úkosem na Petera. "Ty sis přál... Od Eden..." Ale co? "Ty jizvy, že?" Bezdeky mi naskočí vzpomínka, jak jsem po nich té noci kroužil prstama. Nechci na to myslet, je to pryč i s jizvama. Ale dal bych všechno za to, abych mohl mít jen jednu další takovou vzpomínku. Jen jednu, kterou bych si schoval do kapsy toho kabátu. Jen jeden pohled jeho očí mi stačí, abych se nechtěl ani hnout. "Neodcházej," hlesnu. "Očaroval jsem tě... chtěl jsem, abych ti nechyběl... myslel jsem, že mě Esme chce zabít..." Nemá cenu nic skrývat. "Měl jsem strach, že ti kvůli mě někdo ublíží. Někdo jako Sid." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kdyby chyby? „Jistě.“ V pořádku, tohle vědět nemusí. Zaváhám. „Říkal jsi, že už to neuděláš...“ Hlesnu. Pak ale zakroutím hlavou. „Neměl jsi plýtvat časem na věci, co nefungují, měl jsi zdrhat!“ Mávnu rukou. „Mě není snadné ublížit... a těžko bys za to mohl, když jsi mě tam poslal ty.“ Zamračím se. „Kdyby to ale nebyla Esme a něco se ti stalo...“ Nedopovím. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Jeden za osmnáct, Sleduji, jak se ti dva hádají, ale o čem vlastně? Jak se nemají rádi? Jak se naopak rádi mají? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Takže dohromady za 36? Ohlédnu se na Neveenaa musím uznat, že má recht. „Jo, to jsem čekal.“ Přikývnu, když mi oznámí, že příště půjde démon i po mě. Vlastně mě to skutečně až tolik nepřekvapuje. Poslouchám o krvi, jakoby to byla voda. „A kdyby se sem dostat měl tak kudy?“ Zeptám se. „Teda, ono je to fuk, prostě mi tam dejte postel a ukažte mi ji.“ Opravím se. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Tomu chlapovi unikla pointa "Ano nejspíš hlavním portálem ve strojovně, ale ten je zablokovaný, jak už jsem řekl," odpovím. "Kdybych mohl, byzbrojím vás oba svěcenou vdou ve stříkacích pistolích, ale jsou tu tací, co by to mohlo ohrozit." Tohle bude tvrdý oříšek. Podívám se na Petera: "Ukážu vám, kde je co a pokecáme si, co vy na to? Toby s Esme můžou strávit hezké chvilky v zahradě." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nebuď hubatej "No vida, konečně něco, s čím by mi to mohlo jít." Nadchnu se. Je mi jedno kdo z místních by měl zkažené spaní, ale se stříkací pistolkou si hrál snad každý, no ne? "Jo, jasně." Odpovím rychle, ani nad tím moc neuvažuju. "Ale bude to chtít mapu." |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Procházka s výkladem Vezmu tedy Petera sebou a vedu ho zahradou. Alej stromů je dnes nádherná. Máme jaro. Říkám dnes, protože se to tu den ode dne mění. Ale krásně je tu pořád. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bude se moct podívat do mikroskopu? Moc nevnímám krásu stromů, i když jsem si jich všimnul. Zakroutí hlavou. „Není to zdravé… ani správné… a moje existence ho málem zabila. Naštěstí skočil do náruče Esme a ne nějaké démonce, ale to nevěděl nikdo z nás.“ Znovu se mi udělá špatně. „Zdají se mu o mě zlé sny a něco mi udělal… zase.“ Ne, takhle naráz se to nestalo samo, tím jsem si jistý, ale nic to nemění na tom, že se to stalo. „Nepřežil bych, kdyby se mu něco stalo.“ Dodám, i když ono pokud by se mu něco stalo, tak bych to možná skutečně nepřežil. Pak už poslouchám přednášku o démonech. „A čím je zvláštní?“ Zeptám se, ale to už jedeme dalším výtahem a pokud se moc nepletu, míříme do nějaké laboratoře. „Možná byste měli víc kalibrovat, protože kolem Eden nefunguje snad nic.“ Uchechtnu se pak. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro To chce klid "Ale debatovat nad tím nemá cenu, dokud nenajdeme rozumný způsob, jak ho od vás... Odnaučit?" Tiskne se mi na jazyk slovo "detox". Přijdeme do laboratoře. Vše vypadá sterilně, dám Peterovi nazouváky a rukavice. "Eden je víla, magie a technika jsou dvě rozdílné věci," řeknu a neubráním se myšlence na něj. "Tobyho krev je tady," ukážu na přístroj, který umí počítat krvinky, dělat rozbor DNA a také vyhledává ... "Tady," ukážu na monitor. "V jeho krvi jsou feromony..." Sundám si brýle a pročistím je, abych lépe viděl. "Ne...!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Fakt? Polknu a na okamžik moje odhodlání zakolísá. „A nemohli bychom ho radši odnaučit dělat takový píčoviny?“ Zní to smlouvavěji, než bych byl ochoten přiznat. V rychlosti si prohlédnu vybavení. Vím, jak bych ho opravil, ale hodnoty z něj odečítat neumím, takže když začne zase mluvit, obrátím pozornost k němu. „Feromony jsou… lákavé, že?“ Optám se pro jistotu, ale na všechny mony hned zapomenu. „Co je? Co se děje?“ |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Tak tohle, Petere, "Rozhodně nechci, aby jste byli od sebe," upřesním. "Jen by bylo lepší, kdyby Tobyho vztah k vám nehraničil se závislostí." "Feromony umí podněcovat emoce," řeknu. "Ano, umí lákat, ale i odpuzovat a děsit." Zírám na obrazovku. "A tvořit závislost," dodám pak. "Tato látka... Je pro démony jako kokain pro lidi. Už chápu." Ponořím se do myšlenek. "Je cennější živý... zdroj... Prdává za... za co? Démoni nemají peníze..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Velkej? Polknu. „Jenomže…“ Rychle zakroutím hlavou, musím se sebrat. Když mě bude chtít opustit, tak to udělá. Nesejde na tom, musí být šťastný. Sleduju jeho vysvětlení a ani mi nemusí říkat kvůli čemu je to špatné – znám feťáky. „No, mě je jedno za co, bejt jím, tak třeba za něco k jídlu nebo za moc v jakékoli podobě – informace, službičky, podpora,… ale řekni mi prosím, že je nějaký neškodný způsob, jak to pro ně znehodnotit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Přímo ganrantuální Zamračím se. "Jestli najdeme v Tobyho těl zdroj, třeba žlázu, co ty feromony vylučuje, mělo by jít ji odstranit." Ale také je tu problém s Tobym osobně. "Musí to ale dovolit. Já sice nefunguju posle vílích pravidel, ale kluk má na své straně dračí matku. Kdybych se ho třeba jen dotkl proti jeho vůli, mohla by mě sežehnout." Promnu si pod brýlemi kořen nosu. "" |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro "Budete s ním muset promluvit, na vás dá." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To zní snadně Zmateně se na něj zadívám. "Co by mohl mít proti tomu, aby po něm démoni už nešli jako po flusu?" Nějak nechápu, kde vidí problém. Ten kluk chtěl obětovat ruku kvůli vlasům. Ruku... "A já nemůžu přijít o něco, co nemám, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Tak a te%d asi ta těžší část "Dobře tedy, zavolám Tobyho sem a vy s ním promluvíte." Neveen poklepal po odznaku. "Toby, řekni Eden, aby tě poslala do laboratoře." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak zase něco ♡ Líbi se mi tady, všude příroda, les... Nádherné stromy a kytky. A je tu Esme, běhá se mnou, chce si hrát. Něco mi chybí. Zvednu hlavu, když mi zazní komunikátor a vyberu se k Eden, abych pak byl přenesen na místo. Esme může zůstat venku, ať se jen baví. Peter. Jen klid, zvládnu to. "Tady to vypadá jako v nemocnici..." řeknu nejistě. Podvědomě přijdu k Peterovi blíž, i když bych asi neměl. Ale chci, moje tělo chce, hledá si ho jako kámen, za kterým se schovat. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Naprostej suterén „Bezva.“ Ušklíbnu se. Když se Toby objeví, chvíli mu nechám, aby se rozkoukal. „No, skoro… je to laboratoř.“ Opravím ho tiše. „Tady Neveen sem vzal tvou krev, to víš, že?“ Pokud mi to potvrdí, pokračuji. „No a už má nějaké výsledky. Bude potřeba ještě spousta práce určitě, ale už víme, proč tě Sid tak hrozně chce.“ Kouknu na Neveena, jestli to vysvětlí, ale dost o tom pochybuju, takže to kdyžtak zkusím sám. „Hodně zjednodušeně je pro ně tvoje krev jako kokain.“ No, to by mohlo stačit. „Teoreticky je možnost, že to dělá nějaká žláza ve tvém těle. Bylo by fajn, kdyby tě tady Neveen mohl prohlédnout a určit, kde je zdroj a jestli by nešel odstranit. Pak bys měl snad klid.“ Dokončím. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Honem k věci, co? Hlavně ho nevyděsit... Což tedy Peter nevypadá, že ctí. "Je to snadné, Toby," řeknu klidně. "Jen si lehneš tady na lehátko a já zmáčknu pár knoflíků, najdeme zdroj té žlázy a bude to!" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Bezva... ♡ Nelíbí se mi to. "Jasně, chápu," pípnu k Peterovi a pomalu se podívám, kam Neveen ukazuje. "Dobře..." Vykročím k lehátku, ale ruka mi vylétne a sevře Peterovu. "Jen než si tam sednu, ano?" podívám se na něj. Srdce mi tluče jako zvon. "A potom co, když... Jak budou vědět, že už ji nemám?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No jo, nikdy jsem nebyl na chození kolem horké kaše Jsem rád, že Neveen mu dovysvětlil, jak to bude vypadat a já mu pevně oplatím stisk. „Klidně celou dobu.“ Nemístně si ten dotek užívám. Je to jak balzám na moje napjaté nervy. „No, předpokládám, že už pro ně nebudeš tak lákavý?“ Ohlédnu se na druhého mladíka v místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Tak dotoho Pokývnu hlavou a pak se zadívám na jejich spojené ruce. "Dobře, ale musíte mi uhnout stranou," řeknu, když Toby vysedne na lehátko. Půjde to. Vezmu scanner do ruky a přojedu jím každý kousek Tobyho těla, krom jejich spojených dlaní, mohlo by to rozhodit tabulky. Přejdu k počítači. "Už si můžeš zase stoupnout," řeknu, když se předemnou na obrazovce vyloupne 3D model jeho těla. Mohl jsem si to myslet, zrada. "Tady," řeknu. "Žlázu má v myokardu." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Lepší ♡ Naštěstí se neodtáhl. Mám chuť si tu ruku vzít sebou všude, od teď až napořád. Proces nebolí, ale... Ale i tak jeho ruku pevně tisknu ve své a cítím mravenčení. Chci tohle napořád, už mě nepouštěj, prosím. Pak Neveen promluví a já zamrkám. "Co je to myokardu?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No to jistě Uklouzne mi tichá nadávka. Já bohužel vím, co je myokardu. „To nic není.“ Mrknu na Tobyho, jakoby to byla banalita. Pak se zase otočím na Neveena, ale ruku ve své dlani tisknu dál. „Dá se to operovat úplně bez problému, že?“ |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Položil někdo dotaz? "Myokard je srdeční sval," řeknu automaticky Tobymu. Pak se zarazím a podívám na oba. "Operatoivní odstranění žlázy v této oblasti by bylo krajně životu nebezpečné, ba až téměř stoprocentně fatální," řeknu a zvětším oblast na obrazovce, aby se oba mohli kouknout. "Žláza se nachází ve spodní části, v hrotu. Narušení té oblasti by mohlo mít za následek porušení integrity obou srdečních komor a následné vnitřní vykrvácení." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Aha, takže buď mě zabije operace, ♡ Polknu. "Rozumím, chápu." Nemám sílu, abych rozpletl prsty a pustil se Petera. Naopak, vezmu ho volnou rukou kolem paže. "Já... Nešlo by... Nějak..." Ale co? |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Vrácení ,,Nemám to v plánu." odpovím Mattovi, když dostanu upozornění, abych malému Neko sahal na rty pouze čistýma rukama. Jestli jeho organismus odpovídá klasickému malému dítěti, jakákoliv možná intoxikace by pro něj byla vážná. Na chvíli stočím pohled na Hazela, když se zeptá, zda jsme donesli sušenky v té urně. Zdá se, že je tak rozjařený, že si neuvědomil, co v té urně v prvním okamžiku je. Poté začnou rozebírat, jaký má smysl rozmnožování Neko. Zavrtím hlavou a podívám se znovu na malého v mém náručí. Nevím co si o tom myslet, ale vnímám na sobě upřený Hazelův pohled. Nebo možná ne upřený, ale rozhodně po mne pokukuje. Nebo spíše po malém. ,,Nejsem si jistý, jestli tohle je reálné řešení neplodnosti lidí. Neměli by strach, že se časem stanou menšinovou populací?" nadhodím a dojdu k Hazelovi. ,,Vezmeš si jej zpátky? Přijde mi, že ti trochu vyletěl tep nahoru." řeknu popravdě a mohu i nervozitu vyčíst z jeho mimiky. Nervózní svírání rukou, neznatelné poposedávání. Pokud bude souhlasit, malého Neko mu vrátím. ,,A je přirozené, že při nemožnosti pohybu máš strach. Je to podvědomá reakce mozku na to, že se nemůžeš bránit potencionálnímu nebezpečí." odpovím Hazelovi na to, že on zrovna nemusí být spoutaný provazy. ,,Galapředstavení bylo určitým způsobem působivé. Byla to moje první zkušenost s pobytem mezi civilním obyvatelstvem. Ale nemám to s čím porovnat. Některé ty uzly mi přišly zbytečně složité na to, jaký byl jejich účel." přiznám popravdě svůj dojem z celého večera. ,,A popravdě, zatím nemám žádný přímý mimopracovní program. Těch pár dní bylo hodně dynamických. Chtěl jsem každé ráno navštěvovat posilovnu či jinou fyzickou činnost, na kterou jsem byl zvyklý. Ale zatím jsem se k tomu příliš nedostal." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Háček No dobře, není to příjemná zpráva, ale dala se čekat. "Co magie?" Nadhodím. "Co kdybych Eden nabídnul obchod?" |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Zádrhel "Jestli je ta žláza v srdci, tak nejspíš ani magie nepomůže," míním. "Protože..." Zase on. "Srdce je pro magii posvátné, nelze ho jen tak narušit." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Srdce ♡ Přemýšlím. Co kdyby... Dali moje srdce... Ne, to by nechtěl. Koukám na Petera. "Já... Myslím, že to zvládnu." Stisknu jeho ruku pevně, jak jen můžu oběma svýma. "Nějak se schovám, uteču, budu křičet..." Udělám cokoliv, jen ať neodchází... Už vím! "Peter mě pohlídá!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To jsem slyšet nechtěl Bezva, fakt skvělý, dokonalý. Takže ani magie. Jenomže než stihnu vymyslet něco dalšího, ozve se Toby. "Myslíš ten Peter, který ti napíše, že přijde a už tě tam nenajde? Nebo snad ten, který řekne, abys nikam nechodil a může si tak leda dloubnout?" Povytáhnu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Přesně ten ♡ Povzdechnu. "Taky ten, co mě hájil před přesuilou. Ten, co se o mě porval se Sidem. Ten, co mě pozval na oběd a ..." Políbím ho na klouby. "Ten, co mě držel za ruku, když jsem se bál." |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Podejte mi inzulin Nebudu nic komentovat. "Rozhodně by neměl zůstávat sám," řeknu. "Možná by bylo pro zatím lepší, kdyby jsme vám spojili pokoje. Ať máte k sobě přístup." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Proč mě vlastně nezabijete rovnou? Vydoluju skutečně přísný pohled. „Jestli to uděláš ještě jednou, nebudu mít jinou možnost, než požádat Eden, aby našla někoho schopnějšího, koho budeš respektovat.“ Kouknu po Neveenovi a mám chuť ho vzít paličkou po hlavě. „Jo, jasně, se dveřma a tak… bude to jak spolubydlení.“ Nemyslím na to, co Toby dělá. Nemyslím na to. A rozhodně nemyslím na to, že by to mohl dělat i jinde!! |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hned je mi líp! ♡ Po těch slovech mám pocit, že se vznesu. "Dobře," řeknu. "A stačí nám jedna koupelna." Mrknu na Petera. Musíme šetřit vodu. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Hrdlička a ... Peter Pokývnu hlavou a přejdu k panelu, kde si navolím tablet s nastaveními. "Tobyho pokoj zůstane, kde je, Peterův se napojí ze strany," řeknu. "Dva nezávislé východy a koupelna přístupná z obou stran." Přivolám jim výtah. "Užijte si to." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tse „Myslím to vážně…“ Zamračím se a vzápětí si uvědomím, že jsem měl spíš namítat proti té společné koupelně. „Díky…“ Vrhnu po Neveenovi rozmrzelý pohled. Ale v klidu, stále mám svůj pokoj. Už bych sice neměl usínat ve vaně, ale to zvládnu. Když vystoupíme u našich pokojů, podívám se po Tobym. „Já neříkám, že nemůžeš nikam jít, jen mě prosím varuj předem, ano?“ Zeptám se smířlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Doma ♡ "Budu hodný, slibuju," řeknu a podívám se na něj. "Jen skočím do sprchy!" Vlétnu do koupelny jako šipka, oověřím, že v pokoji mám všechno, pečlivě si odložím Peterův kabát tak, abych k němu mohl. Pak se umyju a dbám na to, abych voněl. Jakou má rád vůni? Zkusím lesní. Pak si udělám vlasy a trochu Makeupu, nic extra: podkladový krém, oční linku, jemnou hnědou maskaru, upravit obočí, lesk na rty, troška záře na líce v podobě flitrů. Vlasy nechám na volno, jen na ruku si dám gumičku, kdyby bylo potřeba. Zapluju k sobě a hodím na sebe bledě modrou košili s holou hrudí, přilnavé zvonáče a sandály. Pak se vrátím. "Můžu?" zavrkám trochu nesměle. Sednu na kraj postele a zamrkám na něj. "Ukážeš mi, jestli opravdu zmizely ty jizvy všechny?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Mučení „Jasně, to mi hlásit nemusíš…“ Zakroutím nad tím hlavou a zapadnu k sobě. Plácnu sebou na postel a zavřu oči. Slyším tekoucí vodu a ruka mi skoro sama sklouzne ke kalhotám. A pak se musel ztratit nějakej čas, protože v nejlepším mě vyruší klepání. Bleskově přes sebe přetáhnu deku a snažím se uklidnit rozklepaný dech. „Ano?“ Zavolám. „Promiň, musel jsem na chvíli usnout.“ No, snad to vysvětlí můj nepříliš přítomný pohled. Pak se zeptá na jizvy a já překvapeně mrknu. „Ne, všechny ne.“ Natáhnu k němu ruku dlaní vzhůru, kde mám vypálený cejch od kliky toho podivného brlohu, kde jsem ho ztratil. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Můj zachránce ♡ Poposednu blíž a prohlédnu si jeho dlaň, kterou pak políbím. Podle závanu je mi jasné, co dělal. "Takže se ti pořád líbím?" zavrkám a přisunu se blíž, přičemž vystrčím pozadí jako kočka, co chce drbat. "Zdá se mi o tobě každou noc, každou chvíli." Položím se mu do klína. "Nikoho jsem nikdy nechtěl víc." Vykulím na něj oči a zamrkám. Možná jsem měl dát ty řasy tmavší. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Můj sadista Rychle ucuknu, jak je to s minuými představami velmi intenzivní polibek. „Jo, já vím…“ Naštěstí mě zrovna takhle zmínka trochu zchladila, jinak by mi asi vybouchla hlava. Nebo něco jiného. „Neblázni, jen jsi ve stresu a máš pocit, že jsem ti pomohl. Je to jen vděk, nic víc…“ Polknu. Tohle je sadismus v přímém přenosu. „Možná bys měl odpočívat, když to vypadá na pár klidných minut?“ Navrhnu roztržitě. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Copak se snažím málo? ♡ Nechci používat kouzla, ale mám jiná. Zavrtím hlavou v jeho klíně. "Už jsem se dávno uklidnil," řeknu. "Hrál jsem si venku s Esme na honěnou. Teď si chci hrát s tebou." Zamrním jako kočka a otřu se o něj. "Ne za peníze, ne proto že musím... Jednou v životě to chci udělat, protože chci a protože by se mi to líbilo." Vysednu a podívám se mu do očí. Jemně našpulím a pootevřu rty, chtivé, připravené. Prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Trhal sněženky... Začnu se modlit. Už jen zbejvalo, aby dořekl taky na honěnou. „Obávám se, že to děláš celou dobu…“ Vydechnu, když si uvědomím, že jsem to neudělal asi minutu. Pevně zavřu oči. „Nedělej mi to… prosím…“ Uchýlím se k prošení. Ne, nepochybuju, že bych si to užil… že bychom si to asi oba užili… jenomže… co zítra ráno? Co další rána? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Netrap mě ♡ Jsem rozechvělý, chtivý, nikdy jsem nechtěl nic tak, jako chci teď jeho. "Prosíš..." Obejmu si ramena. "Tak se rozhodni, chceš mě, nebo ne? Protože já vím, že tě chci. U sebe... V sobě. Tady a teď." Cítím se nahý. "Nikdo se to nedozví. Nikdo. Není to špatné, když to chci." Povolím ruce a nechám je padnout podél těla. "Nechci to s kouzlama, chci to tak, jak to má být, chci svoje poprvé a chci ho s někým, komu věřím." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Umlaťte někdo moje svědomí lopatou, prosím Hrkne ve mně, když si tak defenzivně obejme ramena. Ne, to ne, už zase jsem ho zklamal! Ne, nezlob se na mě… „Chci.“ Já to budu vědět! Povytáhnu se výš a po krátkém zaváhání se k němu nakloním, abych ho políbil. Skončím v pekle. Je to naprosto jisté, skončím v pekle. Trochu neohrabaně začnu rozepínat jeho košili a bříšky prstů přejedu po bezchybné kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ano! ♡ Co to řekl? Nestihnu se ani nadechnout, než mám jeho rty na svých a jsem v nebi. V. Nebi. Ano! Pocítím jeho prsty na své kůži a mimoděk sebou cuknu. "Zvyk... Nepřestávej," zašeptám a přijdu si pro další polibek. Prstíky zabloudím pod jeho svršek a na holou hruď, kde začnu bloudit. "Žádné jizvy, ale hladký nejsi," zavrkám, když zatahám za chloupky a bříšky prstů objedu jeho bradavky. "Budu tvůj..." špetnu. Mám pořád strach se nechat vést, ale s ním... Stačí jen se mu dívat do očí a zavřít je, když mě líbá. "Pomalu a ne... ne hned všechno..." hlesnu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já se nechci probudit Zaváhám, ale když mě pobídne, tak pokračuju v činnosti. "Opatrně..." Zajíknu se trochu, když se dostane k bradavkám. "Já vím." Ujistím ho. "Chceš být nahoře?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jsem v nebi? ♡ Přeměním své doteky na pouhé laskání, sotva se ho dotýkám. "Jak povíš," špitnu. "Chci, ano." Převezmu kontrolu a vyvléknu se z kalhot jako hádě a osvobodím i jeho. Zadívám se na ten dlouhý poklad před sebou a několikrát jej olíznu, tím spíš na špičce. Ať pěkně vklouzne, když... Vyhoupnu se mu do klína a pomaličku se na něj posadím, přičemž vydechnu. Před očima mám hvězdičky. "Vítej..." hlesnu v mrákotách, sotva ho před sebou vidím. "Pojď dál..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A svět mezi námi? Myslel jsem si, že bude chtít být nahoře, nedivím se. Už jsem dávno připravený až hanba. "Nespěchej, nech si času kolik potřebuješ..." Vydechnu ztěžka, ale moje mysl odplouvá na přívalu štěstí, které mi do těla vysílá můj úd nořící se do měkkého těsného masíčka. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡~♡ Tohle umím ♡~♡ "Jen si užívej," zašeptám a dlouze vzdychnu, když ho do sebe vezmu pomaličku celého a začnu tancovat. Nahoru, dolů, do stran. "Je... To... Dobře?" vydechuji, když se pak svezu pro polibek, abych při tom vzal celou jeho délku. Mám co dělat, abych mu neprokousl jazyk, když narazí na citlivé místo. "Ješ~tě...!" vypísknu a vysednu, aby se mohl dostat hloub. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak to rozhodně Jen zamručím místo odpovědi. „Pokud se ti to líbí…“ Ruce mi sklouznou k jeho zadku a začnu ho masírovat a lehce roztahovat, aby to pro něj bylo ještě komfortnější. Pak jednu ruku přesunu mezi nás na jeho chloubu a pevně ho chytím. Honím ho v rytmu jeho nasedání. Soustředím se na to, aby si to mohl užít až do konce a já ho nezklamal. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Vydržím, vydržím... ♡ Když mě povzbudí slovy, přidám, jeho ruce mě vedou k dalšímu tanci. "Nepřestaň..." kníknu, když se mě dotkne ~tam~. Udělám se na místě. Nejde to zastavit, jen zakňučím jako štěně a celý se ztáhnu... Alespoň jsem pro něj těsný jak má být. Ale zastydím se. "M-moc brzo..." špitnu a cítím, že mi rudnou tváře. "Ještě... chvíli, prosím?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nevydržím Rozhodně nemám v plánu přestávat, ale když se při vyvrcholení stáhne, vymáčkne ze mě nejen zakňučení, ale i mocný orgasmus. „Promiň… jen… jen mi dej chvíli…“ Vypadám trochu jako při infarktu, když se prostě svezu volně na záda a jen oddechuju. Gratuluju si, že jsem to vydržel aspoň takhle dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ani já nevydržel ♡ Pomalu se mu svezu na hruď a opřu se tváří o jeho. Také dýchám jako po běhu na dlouhou trať. "Počkám," zašeptám a daruju mu pusinku na tvář. "Můžeš mě pak... položit?" zavrkám. Nevyvlékám se, ne dokud je ještě tvrdý, ne dokud ještě chce. "Víc... Prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jsem zmaten "Vždyť ležíš..." Poukážu na to, že ho při každém nádechu zdvyhám na svém hrudníku. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hmmmm ♡ "A taky bych tu usnul," zamrním. "A-ale chhci... Abyys mě po-položil na záda." Při té myšlense se mi zase dole ztáhnou svaly, což hoo nejspíš stimuluje. "Chci... Ch-chci být tvůj. Dole. Dát se ti celý." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Aha, takže umřu na infarkt "Ah..." Hlesnu. "Jo... jasně... jen..." Zavřu oči, jak mě trochu mučí. "Jsem už trochu v letech... jen pět minut..." Cítím, jak pomalu vyklouzávám. Pak se s ním pootočím a jemně ho položím na postel. Začnu jeho hrudník a břicho zkoumat polibky, při čemž trochu neplánovaně i ochutnám jeho produkci. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hmmm! ♡ Zavrtím se, jak vyklouzne. Zašoupám nožkama a podívám se na něj, jak mě laská polibky... "Víc..." hlesnu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Doufám, že tu je někde defibrilátor Zespodu k němu vzhlédnu a v očích se mi objeví rozpaky. "Já... nikdy jsem to nedělal." Přiznám nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Lháři ♡ Nakloním hlavu ke straně. "Však už jsi mě tak položil," zašeptám a podrbu ho za ouškem. "Tehdy... Prvně spolu." Vzpomíná si na to? Neočaroval jsem ho tehdy moc. "Vezmi mě do nebe, Petere," vydechnu a zakloním hlavu, abych mu odhalil svůj krk k líbání... kousání..? Uvědomím si rány na ramenou a krku... ale je pozdě. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zcela jistě Trochu víc zrudnu. "Ah." Poznamená chytře. Myslel jsem, že chce jinou praktiku. Poslušně se natáhnu a velmi jemně začnu líbat poraněná místa. "Neboj." Šeptnu mu do ucha. Jednou rukou se snažím si nenápadně pomoct, abych byl připravený. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Polibky ♡ "Nebolí to," hlesnu. "Ale asi už chápu, že ses styděl za své jizvy." Sid. Nechal si tam svůj cejch. Zuby na rameni, břiše, rukách. "Zklamal jsem tě." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Oddech "Tomuhle říkáš jizvy?" Usměju se na něj a přejedu je prsty, jako on tenkrát mě. "Brzy nebudou ani vidět." Ujistím ho. "Zklamal?" Překvapeně se mu zahledím do očí. "Jestli někoho, tak mě rozhodně ne." Zakroutím hlavou a opřu si ruce vedle něj, abych se mohl líp zapřít. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nechci odpočívat ♡ "Zklamal, ano," zašeptám a převalím se na bok jako on, abych mu viděl do očí. "Neposlechl jsem tě, snad ani jednou. Promiň... Nikdy jsem neměl nikoho, kdo... Komu..." Stulím se do klubíčka a přitisknu se k němu. "Je mi tu dobře. Takhle s tebou, nemám strach. Vím, že mi nechceš ublížit." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vypadá to, že jo Obejmu ho. "No, dalo se to čekat." Povzdechnu si jen. Jenže na jazyk se mi tlačí jiná slova. Slova o tom, že děti přeci neposlouchají, že je to normální. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Je mi krásně, chvíli ♡ Usnul bych mu v náruči. Zavírají se mi oči. "Měl bych jít do sprchy... ale..." usínám. Zdá se mi o mamince. Vaří. Je mi deset a jsem doma. Malý byt, kde jen ona a já. Najednou mi u stolu narostou křídla a maminka křičí, že mě už nechce. Nemám čas si ani sebrat věci, jen utíkám. A najednou se po mě sápou ruce, bere si mě kdosi, líbá... Peter? Líbá mě, hladí a já se nechávám unášet. Je mi dobře. Je mi krásně, miluje mě, je se mnou. "Jsi můj," řekne Peter a narostou mu zuby jako břitvy. Není to Peter, je to Sid a zakousne se mi do ramene! "Ne! Ne ne!" křičím a kopu kolem sebe, než si uvědomím, že to byl sen. "Já... Něco se... mi zdálo," hlesnu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zlé sny „No, asi holt zjistíme, kde se tu bere čisté prádlo.“ Pokrčím jen ramenem a nechám ho spát. Sám se po chvíli přetočím na záda a zahledím se do stropu. Snažím se zahnat a umlčet výčitky svědomí. A pak je to tu zase. Tobyho zlé sny. Pevně ho sevřu v náručí, aby sebou tak nezmítal a čekám, až to přejde, až si uvědomí, kde je. „Jo, já vím.“ Přikývnu s povzdechem a pomalu uvolním stisk jen do obětí. „Co ta sprcha?“ Navrhnu, abych odvedl jeho myšlenky někam bezpečněji. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Krásná probuzení ♡ Zavrtím se, abych se mu vmanévroval víc do náruče. "Ještě mě chvíli takhle drž," zevrkám slastně. Když mi už začne být společné nahromaděné teplo nepříjemné, svolím. "Ale půjdeme do sprchy spolu, ať šetříme vodu," řeknu napůl vážně. Pořád mám tendence ničím neplýtvat. Po sprše si vezmu z lednice zbylý salát a jen v Peterově kabátě a vlastních spodkách si k němu sednu na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Děsíš mě "Ale běda ti, jestli na mě budeš něco zkoušet." Ušklíbnu se. Ono společná sprcha už to asi nezhorší, že? S povzdechem si v kalhotech sednu na židli a pozoruju, jak se mi roztahuje na posteli. "Co mám s tebou dělat...?" Položím spíše řečnickou otázku. Vím, že rozumné by bylo ho poslat pryč, ale copak můžu? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pavučina rozhodla Po sprše si tedy oba sedli a chvíli si povídali, než se pokojem prohnal poryv větra. Okno však bylo zavřené. Oba se podívali směrem, odkud vítr bvál a spatřili ve vzduchu maloý namodralý kruh, který se začal zvětšovat, až byl veliký jako dveře od pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Placáka, kufr nebo radši šipku? Když mi Toby vyklouzne, nerozmýšlím se snad ani vteřinu. Prudce udeřím do zdi v místě komunikačního zařízení. "Portál, pomoc!" Víc nestíhá, protože to už se po nohách vrhám za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Do neznáma Peter zahlédl drobnou siluetu v dálce, když kolem něj začala vířit světélka. Letěl dlouho, zdálo se to jako celé hodiny a když dopadl, seděl v kráteru. Děstě padesát kilo je dvěstě padesát kilo. Nic si nezlomil, však ani nemohl, ale otřesený dopadem rozhodně byl. První, co seznal, bylo, že nevidí Tobyho (ani pod sebou tělesné ostatky, které by mu odpovídaly). Byl na louce, kousek od něj stromořadí, dolu z kopečka potok a v dálce vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro První pozitivum - kluk neni na placku Fakt i trochu zahrabu do hlíny, abych se ujistil, že jsem nepřistál na Tobym, a chvíli mi trvá, než vylezu z kráteru a rozhlédnu se. Hlava se mi trochu motá, ale nejsme náhodou zase na zemi? Obyčejné zemi? To by byla fajn změna, ale pochybuju, že to vydrží. Rozhlédnu se, jestli někde neuvidím Tobyho, někoho jiného nebo stopy v trávě, ale pokud ne, zamířím k vesnici zjistit, kde vlastně jsem a jestli někdo něco viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dedinka v údolí, srdce ma zabolí, Vesnice byla notný kus cesty daleko a Peter už mlel z posledních sil, když tam došel. Měl hlad. Několik bílých domků se střechami ze slámy lemovalo hlavní ulici, což byla pouhá prašná cesta, která vedla ke studni. Několik dětí si hrálo v uličkách kolem, ale před Peterem se daly na útěk. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sněd jsem mámu, sněd jsem tátu a tebe... Z myšlenek na jídlo mě vytrhnou až děti, které přede mnou prchají. Jakože asi nikdy jsem je zvlášť nevyhledával, ale že by přede mnou vyloženě utíkali? Podívám se na sebe, co můžu, jestli není vidět nic nemístného a pak si k sobě i čuchnu. Nakonec to pustím z hlavy a jdu se porozhlédnout po hospodě. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Hospoida tichá, až to bolí. Cestou Peter zaznamenal, že kolem v oknech bouchlo několik okenic a zapadlo pár západek. Také oblečení místních vypadalo... Starosvˇˇetsky. Holčičky měly čepce, kluci hnědé kalhoty a bosé nožky. Hospodu našel poměrně snadno na náměstíčku kousek od studny, ale byla pustá, prázdná. Otevřená, to ano. Ale nikdo tam nebyl, až na boubelatou třicátnici s unavenýma očima, která se na něj zadívala, jakoby viděla ducha. Pak se vzpamatovala. "Dva měďáky za pivo." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Amiše jsem ještě neviděl Jak procházím vesnicí, dojdu k závěru, že jsem se ocitnul v nějaké amišské osadě. Tak nějak vypadají. Dřív, než stihnu něco říct, vybafne na mě žena s měďákama a já zůstanu čučet jak puk. Pomalu si prohledám kapsy. „Já... pivo asi nepotřebuju, ale potřeboval bych se najíst... můžu vám za to s něčím pomoct.“ Zkusím to opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Tady něco nesedí "Nemáte peníze?" zeptala se. Pak kývla hlavou a zašla do zadní místnosti, odkud přinesla voňavou pečeni, brambory, kyselé zelí a korbel piva. "Vypadáte hladově, to mi s ničím nepomůžete. Až se najíte, naštípete dříví. Pak se uvidí." Celou dobu ho pak podezíravě sledovala. Zaznamenal víc dívek, které přišly nakouknout do hospody a pár žen, které je přišly zahnat do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Podezřelá ochota? Zakroutím hlavou, ale když pak nabídne jídlo i tak, hladově se do něj pustím. "Jasně." Zamumlám s plnou pusou na dřevo. "Jak se to tu vlastně jmenuje?" Zeptám se přes další sousto. "Myslím, že jsem se ztratil." Dodám na vysvětlenou. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Něco tu chybí Podívala se na něj od nádobí. "Vesnice," řekla prostě. "Pojmenovávat to tu moc nemá smysl." Pak si sedla naproti němu ke stolu. "Ano, je mi jasné, že nejste místní. Máte spotřebu." Zamyslela se. "Umíte zaříznout čuně? Když mi ho pomůžete naporcovat a upect, dám vám z něj čtvrtku. A nějakou slaninu na cestu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Chlapi jsou určitě na poli nebo tak něco Docela mě zarazí. Nemá smysl to tu pojmenovávat? „A neviděla jste tu náhodou mladého, pěkného klučinu?“ Nadhodím. „Když mi řeknete, jak na to, tak to udělám.“ Tak těžké to bejt nemůže a čtvrtka prasete... konečně bych se najedl. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dohoda Zadívala se na něj. "Dojez, seber se a jdi," řekla po jeho otázce. "Daleko." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To nezní pozitivně Její reakce na normální otázku mě poněkud překvapí, ale když polknu, myslím si, že vím, o co jde. "Kudy? Je to můj syn, musím ho najít." Vyčaruju zoufalý výraz. "Prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Velká tajemství skrytá v malých vesničkách Zarazila se, když řekl slovo syn. Ruce se jí zachvěly. Pak rty. Rozhlédla se a došla zavřít dveře a okenice, takže vše osvětovala jen oljová lampa na jeho stole. "Jestli opravdu někde tady je mladý chlapec, tak bude nejlepší, když na něj zapomeneš," řekla. Pak ztišila hlas. "Ale to se nestane, že? Nesmíš o něm nikomu říct, rozumíš? Nikomu ze vsi, ani dětem." Promnula si tvář. "Tady chlapci mizí. Kolik mu je? Jak vypadá?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Přemýšlím, jak se taktně zeptat, jestli je tohle Země Nechápavě se na ni zadívám, když předvede tak divnou reakci. "Ne, to se nestane... " Potvrdím pomalu. "Kam mizej?" To jako fakt zmizel na místo odkud většinou chlapci mizí. Pak vystřihnu hrubý popis, i když mi přijde silně nedostatečný. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A záhady čím dál, tím záhadnější Zmyslela se. "Nikdo neví," řekla. "Uslyší něco, co my ne, odejdou do lesa a už se nevrátí." Pak povzdechla. "Zní jako krásný chlapec. Doufám, že sem nezabloudil. Jen jez." Znova vše pootevírala a podívala se do krbu. "Už opravdu potřebuju dříví. Až se najíš, nasekej ho a udělám ti další jídlo. Je ho tu dost, nemá ho kdo jíst." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A já vim, kde sme! Sme v pérdeli!! :D Zamýšlím se nad tím, ale bez energie stejně neudělám nic. "Pomůžu ti, s čím budeš potřebovat, ale mimo jídla potřebuju znát i směr." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Práce, samá práce "Směr neznám, ale můžu ti ukázat, kde vcházejí do lesa," řekla. Jídlo bylo vydatné, žena pak Petera zavedla za hospodu na dvorek, kde byl pařez a připravená polínka i sekyra. Co si také mohl všimnout, byla v rohu krásně zdobená kolébka, kterou tam zjevně někdo nechal shnít. "Jmenuju se Lisa, kdybys něco potřeboval," řekla a zašla zpátky do hospody. Za chvíli stál na okénku malý korblík piva, který tam zjevně vystrčila na osvěžení pro něj. Také na sobě zaznamenal pár zvědavých pohledů, ale jak se obrátil, kde tušil obecenstvo, uviděl jen mizející čepeček. Teprve po dlouhé chvíli se jedno už starší děvčátko, kolem třinácti, přiblížilo až k němu. "Máma říká, že jsi bubák a máš pod kloboukem rohy jako čert. Je to pravda?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Se musí prokládat zábavou „Díky.“ Kývnu. To mi bude muset prozatím stačit. Se dřevem se zrovna nepářu a když přijde děvčátko, otřu si pot z čela. „Samozřejmě, protože maminky mají vždycky pravdu.“ Přikývnu s naprosto vážnou tváří, ale pak mi to nedá a nečekaně na ni bafnu. Zhluboka se napiju piva a dosekám dřeva, že budou mít do příštího roku co dělat ho popálit. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A je toho pořád víc Holčička sebou při bafnutí cukla, ale nevypískla, ani neutekla. "Lisa říká, že jsi chlap," řekla pak a koukala, jak pije. "A to říkala máma, že jsou strašný potíže." "Vypadněte odsud!" ozvala se Lisa z hospody a pak spěšné kroky několika párů nohou. "A ty taky, tohle je hospoda, tady nemají děti co pohledávat!" řekla, když vyšla ven a poidívala se na holčičku, která jí vyplázla jazyk a utekla. "Dobrá práce," pochválila nasekané dříví. "Opláchni se a najez. Pak to prase a potom budeš muset odejít, než po tobě skočí půlka vesnice." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No koukám Zamyslím se nad tím. „Jo, tak by se to asi taky dalo říct... a největší potíže jsou děti.“ Pomalu skloním korblík. Jak je možné, že sou tu děti, když tu nejsou muži? Když se přiřítí hospodská, jen tak mimochodem se na to zeptám. Nechám si ukázat koupelnu a trochu se opláchnu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Kde se berou děti? Ukázala mu umyvadlo a džbán se studenou vodou. "Občas chlapci něco stihnou než zmizí," řekla. "A někdy se malé děti objeví u křížku. Občas také... Holky otěhotní. Nevíme jak." Stůl teď jídlem doslova přetékal. Tahle porce byla dost pro šest lidí. Nebo jednoho Petera. "Ty nejsi člověk, že ne?" zeptala se Lisa tiše. "Nevadí mi to. Možná tím spíš budeš mít šanci proti tomu, co je v lese." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Prej neposkvrněný, jo? Kývnu, že chápu, i když moc smysl mi to nedává. "Ne, já člověk kupodivu jsem." Zakroutím hlavou. No, ne že bych jí nevěřil, ale co když tu mají i čarodějnické procesy? "Vesnice kolem jsou na tom stejně?" Zeptám se. Vzhledem k teplotě vody očistu skutečně příliš neprotahuju. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Spíš naopak Podívala se na něj bez zrnka důvěry. "Možná jsem naposled viděla chlapa, když ještě žil tatínek, ale ani on toho tolik nesnědl," řekla s úsměvem. Pak jí úsměv povadl. "Tys snad nějaké další vesnice viděl? Široko-daleko jsme jen my." Cosi se jí honilo hlavou. Pak konečně promluvila. "Jestli se ti povede najít, kam ti kluci mizí... Jestli to budeš umět zastavit..." Promnula si ruce. "Vrátíš se pak sem? Sama bych chtěla mít dítě, ale bojím se, že to bude kluk. Když by bylo po všem... No... Nechci nic víc, jen ho mít. A pak odejdi, jestli budeš chtít, ale byl bys za hrdinu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tušil jsem to „No jo, apetit mám pořádný... poslední dobou mi nebylo dobře od žaludku.“ Přiznám. Jenomže další vesnice tu nejsou, což znamená, že se není koho zeptat. „Jo, pokusím se. Přivedu vám je zpátky, pokud tedy nebudou sami vědět cestu líp.“ Nepochopil jsem nebo se tak jen velmi zdařile tvářím? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A ranec buchet k tomu Lisa Petera pak vyprovodila k lesu, kde mu dala slíbenou slaninu. V očích se jí zaleskly slzy, když se dívala k lesní cestě. "Tudy... nahoru a pak... Dál. Nevím. Nikdo za nimi nikdy nešel." Peter by byl přísahal, že se v lesním porostu zaleskly zlaté vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jupí "Proč za nimi nikdo nešel?" Zeptám se a dělá mi to trochu starosti. Když zůstanu sám... nebo tedy tak sám, jak se zdá možné, jen tak na zkoušku zavolám. "Haló?" Věřím, že Toby by můj hlas poznal a zbytku nebudu dávat nechtěnou výhodu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro V temném lese za bílého dne Lisa se ošila. "Všichni mají strach." Za zábleskem otočila zrak a hned se odvrátila. "Dej na sebe pozor," řekla a spěchala do vesnice. Kdokoliv (nebo cokoliv?) byl před Peterem, neslyšel nebo nereagoval. Vydal se tedy dál lesní cestou, až natrefil na stopy. Byly to stopy bosých lidsých nohou, dvě-tři v blátě. Kolem vonělo jehličí. "-e-re..." ozval se najednou komunikátor. "-e j-i? -i s-!" A pak ztichl. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jasný jak facka, země je placka "Jo, jasně, dík." Snad je dobře, že mi neřekla, čeho se to bojej. Zrovna odhaduju velikost nohou toho, kdo nechal otisky v bahně, když se málem potentočkuju. "Ty vole." Ulevím se a rozdýchávám infarkt než poklepu na odznáček. "Neveen." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dvě strany jedné mince Z komunikátoru se pak už nic neozvalo, ale Peter najednou uslyšel zvuk, který doteď v lese nebyl a neměl být: housle. Kdosi hrál od srdce, od zlomeného, bolavého srdce a struny plakaly. Stačilo se přiblížit cestou, kde zvuk sílel a Peter zahlédl postavu. Dívku s kaštanovými vlasy, jak laská housle smyčcem a z přivřených očí jí prýští slzy. Kousek od ní, jako v oparu pomalu tančil Toby. Také měl na tváři stružky slz, na sobě pořád Peterův kabát, spodky a nic víc. Když zaznamenala Petera, podívala se na něj. Měla jedno oko zelené a druhé modré. Jak složila housle, padl Toby bokem na trávu jako loutka, které někdo přestřihl struny. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Housle v lese? Já jsem to říkal!! Nic jim nefunguje!! Ksakru! Jenomže nemůžu dál sakrovat, když uslyším tu melodii. Skoro proti svojí vůli ji následuju, jak tak trochu rezonuje s něčím v mém srdci. Jakmile uvidím Tobyho, rozeběhnu se. „Co jsi zač?!“ Vyjeknu a rychle zvedám jeho tělo ze země. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Tajemná neznámá Byla jako dech lesa, jako závan jemného větru, jako víla, kterou si vysnil... Bosé nohy jakoby ani neohly stébla trávy. Toby se nehýbal, až na hruď, která prozrazovala, že pořád dýchá. "Můžeš mi říkat Mirabell," řekla hlasem plným trilků, basů i čehosi podvědomě krásně podmanivého. "Krásný chlapeček," dodala pak tiše a naklonila hlavu ke straně. "Kdopak ho to sem následoval?" Její tóny vábily poslouchat. Její tělo nutilo pokleknout. //Peter 1k% na odolání, nad 75% |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ahoj, MJ Držím jeho tělo a ani si pořádně neuvědomil, kdy jsem si k tomu kleknul. "Mě můžeš říkat Ochránce." Svěřím se, opakujíc její formulaci. "Ano, krásný..." Souhlasím. "Jen já." Moje mysl volně plyne. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nádherná...? ♡ Pluju. Ve snu otevřu oči a vidím... jeho, jak mě drží u sebe. Je mi nelíp na světě! Jsem doma v jeho náruči. "Slyšíš jak hraje? Krásně... Tančil bych." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Mirabell Pousmála se na oba. "Dobře," řekla tiše. "Nebojte se, budete mý kluci. Zvlášť ty," zavrkala a pohladila Tobyho po vlasech. "Jak jsi krásný." Pak pohlédla na Petera: "A ty, siláku, ty půjdeš a splníš tři úkoly," dodala pevně. "Potřebuju tři věci: Med od sester včel z pařezu, rybu z jezírka, co vidíš u mého domu a vlnu z oveček, co žijí v lese, maminka a mladý beránek." Přivinula si Tobyho k sobě. "Když mi přineseš všechny tři kusy, vrátím ti chlapce." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bude ze mě hrdina!! "Dobře, splním, splním." Kývám hlavou jako taková ta panenka na palubní desce. Poslušně Tobyho pustím a zvednu se. Med, rybu a chlupy, to nebude těžké. Zamířím naznačeným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ A-ale! ♡ hledím na ni, na Petera, na ni... "Paní... smím jít s ním?" hlesnu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Zlatý poklad armáda žen střeží Mirabell pomalu pustila Tobyho z náruče, ale vzala jej za ruku. "Nene, lásko, ty půjdeš se mnou do chaloupky," řekla a vedla jej přímo tam. Peter uviděl pařez hned, byl dutý a kolem se rojilo dost včel, aby ho i zabily, kdyby na to došlo. Ve středu pařezu se ale leskla nádherná zlatavá plástev plná sladkého medu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Mája Když dojdu k pařezu, dokonce zaváhám. Jenomže proč? Vždyť jsou to jen malé včelky. A včelky... včelky nemají rády vodu, ne? Tak to je snadné... široce se zazubím a ležérním krokem, jako bych si jich ani nevšiml, se vydám pro plástev. Mám v plánu ji sebrat a pak co nejrychleji běžet k jezírku, kde můžu rovnou ulovit tu rybu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Do chaloupky ♡ Jdu za ní jako pejse, i když se o Petera trcohu bojím, následuju svou drahou paní. "Mám hlad..." pípnu. Nedojedl jsem ten salát. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Msta veliká za zradu Peter vzal plástev do obou rukou a trhl. Vytýáhl ji a mohl tak akorát utíkat před rojem, co se na něj sesul jako černý mrak zkázy. Každé bodnutí bylo jako několik set jehel, bolest a paralizující zvonění v uších. Mirabel si Tobvho přitáhla k sobě. "Koukej, mám krásnou postýlku a za chvíli si něco upečeme na ohýnku. Tohle zahoď," řekla a posunula mu z ramene kabát. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já nikoho nezradil Bolest, touha splnit přání, další strašná bolest a utkvělá myšlenka na vodu mě žene k jezírku, co mi nohy stačej. Unesou včely plástev medu? Ne, to asi ne. Ale co když přeci? Rozhodnu se to risknut a med upustím do trávy před jezírkem, do kterého skočím aniž bych se obtěžoval svlékáním. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro K jezírku, do jezírka! Honem! Peter se pokusil skočit do jezírka, ale bylo pozdě, včeky mu uštědřily tolik žihadel, že padl na okraj vody a přestal se hýbat. Mirabell se tam nedívala, držela Tobyho za bradu, aby s ní srovnal zrak. "Zahoď ten hnusný kabát, hned. Zahoď ho!" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Postýlku? ♡ Zatřepu hlavpu do stran. "Jídlo.. spát... ale..." Kabát? "NE! Nesahat!" vytrhnu se jí a ustoupím jak nejdál můžu. "Můj. Je můj!" Cítím Peterovu vůni a ... Myslím na něj. Odstoupím a vidím Petera, jak padá. Běžím k němu. Padnu na něj jako štít. "Pryč, pryč, jděte!" zakníkám. (63+20=83/100) |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nerezaví a nevymře po přeslici Nechala Tobyho běžet, neměla nad ním moc. Vrhl se na Peterovo tělo a včely ustoupily. Najednou nebylo nic, jen Toby a Peter. Kouzlo se zlomilo. Mirabell se na ně dívala od chaloupky. Pak se zachvěla. "Je se mnou konec?" zeptala se, když přešla k upuštěné plástvi a zvedla ji. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Au, au, au Dopad na zem v podstatě necítím. Když se začnu probírat, cítím vlhko a také nezvyklou tíhu na hrudníku. Bolestně zamručím do bahna. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Neumři! ♡ Popadnu Petera oběma rukama a držím ho u sebe, tulím se k němu. "Prosím, neumři..." zašeptám. Cítím, že mi pár včel přistálo na holé kůži, jejich šimravé nožky, ale nic víc. "Ne! Prosím, vrať se..!" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Slzy nevinnosti a strachu Peter cítil každé bodnutí, i na Tobyho těle, ale najednou pocítil cosi dalšího. Uviděl jeho uslzenou tvář a procitl. Byl zpátky, byl sám sebou. Bolest byla pořád přítomná, ale jen do chvíle, než Tobyho slzy dopadly na jeho kůži. Bolest pominula. Mirabell se na ně zadívala se směsicí strachu a odhodlání. "Jestli jste mě přišli zničit, budu bojovat," řekla. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Další šílená ženská? Nějak se mi nechce vracet k vědomí, když cítím každý centimetr svojí kůže. Jenomže pak to všechno pomine a já zaostřím na Tobyho tvář. Natáhnu se a políbím ho. Jenomže to zkazí cizí hlas. Nechápavě se ohlédnu. "Co? Ani nevím, kdo jste, tak proč bych vám chtěl jakkoli škodit?" Zatím se poškozeně cítím jen já. Potřesu hlavou, ne, to už je pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Žije! ♡ Vydechnu, když se ozve jeho hlas a líbám ho, jakoby nebylo dalšího dne. Vím, jsem si jistý, že ho miluju. "Pete..." hlesnu a položím mu hlavu na hruď. Potom se ale ozve ta holka já se obrátím, abych k ní byl čelem a pořád na Peterovi. "Nech nás... Nech nás být!" |
| |
| Prý v temných nocích kouzla střádám Mirabell se zarazila a dívala na oba, zatnuté pěsti povolily. "Jestli... umíte," hlesla jako v mrákotě, "Pomoci mně a mým sestrám, prosím... Moc prosím..." Zvedla k bradě housle. "Pod dračí skálou, kde i vodopád spal Chraň svůj vzácný náklad budoucích A minulých snů Chceš se dát zlákat? Ani nápad! Daň růžovým dnům Šíp dráhu stáčí, minul svůj cíl posel hořící Nehtem říznul vzýváš hady jižních strání Končí žhnoucí déšť zlatého roje pád!" Naklonila hlavu ke straně. "Jsme prokaté. Potřebujeme pomoci." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nenávidím hádanky Zaváhám, když z ní vypadne zrovna tohle a ohlédnu se na Tobyho. „Ty chceš od nás pomoc? Málem jsi mě zabila...“ Tak trochu nevěřím vlastním uším a na poezii jsem nikdy moc nebyl. Zvlášť na tu s hádankama. „Nemohla bys to říct... třeba jen o kousek srozumitelněji?“ Zeptám se opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Cožeto? ♡ Poslouchám slova písně. "Pete, co se tu děje?" zašeptám tak, aby mě slyšel jen on. "Viděl jsem vodopád. Je tady nedaleko, z něj teče voda do jezírka." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nepřiznané bolesti Mirabell máchla rukou a najednou si Peter uvědomil, že bolest ustala a necítil ani bolest od Tobyho. "Jsme zakleté," řekla. "Klíč je v písni. Jen dobré srdce nás osvobodí. Všechny." Máchla rukou a kolem se objevil zástup stínů. Nebylo pochyb, že jsou to kluci z vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sbírka? Opřu si na okamžik spánek o Tobyho rty. „Nemám páru.“ Přiznám. „A proč jsi je vůbec odváděla?“ Zeptám se. Nejsem si vůbec jistý jestli bychom jim měli pomáhat. Tedy jestli by jim Toby měl pomáhat, protože pochybuju, že já bych měl dobré srdce. Kdyby bylo dobré, nedělalo by takové věci. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zvláštní pocit ♡ Když se o mě Peter opře, nedokážu jinak, než ho políbit. Voní jako... Jako on! Nádherně, nechci o tu vůni přijít, chci ho už navěky u sebe...Omotám si kolem něj ruce. "Co se tady děje? O čem to mluvíš?" zeptám se Peta. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Smutná dívka v lese "Hledala jsem to správné čisté srdce," řekla. Podívala se na Tobyho, jak se tiskne k Petrovi, na štípance od včel na jeho hubeném, téměř holém těle. "Myslím, že on ... Že jeho srdce je to správné." Nepřibližovala se, stála kousek dál od nich a dívala se na ně klidnýma, smutnýma očima. "Ale žádný se ještě nevrátil." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Špatně počítá V rychlosti Tobymu řeknu o vesnici ze které mizeli chlapci. „A ty si myslíš, že ho pustím, aby se už taky nevrátil? Co by měl vůbec udělat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Moc pěkné ♡ Zamrkám a dívám se tu na Petera, tu na ženu. "Já si zase nemyslím, že bych měl nějak čisté srdce," řeknu. Jsem vypočítavý, vím to o sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ale ona řekla "správné", ne jen čisté "Nevím, co přesně ho tam čeká," řekla popravdě a sedla si k nim na trávu. I tak vypadala, že nic neváží. "Jestli chceš, myslím, že ho můžeš doprovodit." Zamyslela se a pohlédla kamsi do dálky. "Možná je srdcí potřeba vícero." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No, mě jistě nepočítáme, že? Pohladím ho po vlasech a přitulím k sobě. Pak s zamyslím a zahledím se na vílu. "A co z toho?" Neříkala Eden, že je to vždycky něco za něco? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Na oplátku Dívala se na ně, jak se k sobě mají, jak se mají rádi, Jak Toby pokládá hlavu na /Peterovu hruď a v očích se jí zaleskly... Protřela si oči hřbetem ruky. "Řeknu ti, kde jsou ostatní." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Mohl jsem to tušit Podívám se na Tobyho. "Rozhodnutí je na tobě. Můžeme se otočit a odejít. Zavolat ostatním, aby nás našli." Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nerad se rozhoduju ♡ Vykouknu z bezpečí Peterovi hrudě jedním očkem. "Myslím, že bychom měli zkusit... pomoct," řeknu nakonec. "Jsi přece... ochránce." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Upletl jsem si bič? Chvíli se něj zůstanu překvapeně koukat, než se uchechtnu. To jsem si teda pomohl. "To je možné, ale tady jde hlavně o tebe a o to, jestli to chceš udělat." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Uspokojení Dítě bylo celou situací naprosto netčeno, koukalo kolem sebe a na Novu velikýma olivovýma očima bez strachu. V jednu chvíli vymotalo z peřinky ruku a natáhlo se Novovi po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Čisté srdce, ale za jakou cenu "Nezávisí jen na něm," řekla Mirabell. Pohlédlaa na Tobyho a zvedla ruku dlaní nahoru. Do ní pak z jeho hrudi vlétlo světlo., Krásné, veliké a mléčně bílé. "Tohle je tvé srdce, chlapče," řekla a prohlédla si světelnou kouli. "Ne doopravdy, je to jen reprezentace." Vrátila světlo zpátky a pak se natáhla k Peterobě hrudi. Z té pak vylétlo také světlo. Bylo stejně velké, ale vypadalo spíš jako temně šedá koule. Uvnitř však něco jemně zářilo a prozařovalo ven. "Myslím, že to nikdo jiný, než ty nesvede," řekla pak Tobymu a nechala Peterovo srdce se vrátit zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Moje srdce? ♡ Co chci udělat? Podívám se na Petera. "Chtěl bych si... Zasloužit lepší život." Pohladím ho po tváři a políbím na ústa. "Tebe a taky Neveena, víš, přátele... A Esme, která mě chrání. Za co bych stál, kdybych jen bral a bral. Musíme ty kluky zachránit." Nebo se o to alespoň pokusit. Pak se podívám na zářící kouli a nechce se mi věřit, jak je krásná. A Peterova...No, taky je docela pěkná. "Zvládneme to." Znovu ho lehce políbím. Takhle jsem se nikdy necítil. Sáhnu si na břicho, kde cítím motýlky. Jejda. "Ale asi bych se měl obléct." Pořád mám na sobě jen spodky a kabát. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No to dělat nemusela Přimhouřím oči v jasném výrazu: to jako vážně? Nezávisí jen na něm, ale nikdo jiný to nesvede. Ach jo. „Na to může být čas i později, až si odpočineš, nabereš síly, naučíš se se bránit.“ Pokrčím rameny. Se splácením si může dát klidně na čas. Když se ale rozhodne, přikývnu. Jen se tedy necítím příliš dobře, vzhledem k tomu, co víla udělala a jak moc rozdílné naše světla byla. Jsem jako chudý příbuzný, žebrák od cesty. „No to nevim, jedině bych ti k tomu přidal kalhoty, ale to bych tu byl nahý já.“ Pokrčím rameny a zvednu se na nohy. „A ty asi netušíš, co je to za klíč v té písničce, co?“ Nadhodím bez větší naděje. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Šaty dělají člověka Dívka pokývla hlavou. "Dám ti oblečení darem," řekla a luskla prsty. Tobymu se pod kabátem objevily šaty s květovaným vzorem na tmavě modrém podkladu a na hlavě čepeček. "Sluší." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Sukýnky dělají vžůůůů~~~! ♡ "Díky," řeknu dívce. Není to špatné, docela hezky to větrá tam dole. Mrzí mě, že Peter nijak nereagoval na moji náklonnost, ale... Možná na to jen není zvyklý. "Mno, možná na to přijdeme, když najdeme vodopád." Zamyslím se nad písničkou. "Uvidíme, až tam budeme." Stoupnu si a zatočím se. Vždycky jsem chtěl vědět, jaké to je, když sukně vlaje. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jsem klikař Nejprve se chci spravedlivě naštvat, že místo toho, aby mi odpověděla, dává Tobymu šaty, ale velmi rychle mě to přejde, když vídím, co dostal. "Hlavně, abychom přišli na tu chvíli, ze které už není návratu..." Zabručím pesimisticky, ale pak se začne točit a já se chtě nechtě rozesměju. "Bacha, aby ti neuletěl." Upozorním ho. "A prozradíš nám alespoň směr k vodopádu?" Nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Vzhůru na misi Mirabell se na ně dál dívala, Tobyho počínání jí vykouzlilo úsměv, byť jen malinký. "Kousek hloub tudy do lesa, tam je Dračí skála a vodopád. Dál musíte najít indicie sami." Poposedla. "Každé srdce je něčím výjimečné, i to tvoje," řekla Peterovi, nejspíš si všimla jeho výraz. "Ve tvém je čistý úmysl pod nánosem špatných rozhodnutí." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak, jdeme na to ♡ Nechce se mi od Petera pryč. Ale postavím se a natáhnu ruku, aby mě za ní mohl vzít. "Podle mě je ta tvoje kulička moc hezká," řeknu. "Nejspíš to byl nějaký trik, není možné, abych neměl žádný škraloup." Jsem podvodník a lhář. A trpěl jsem pro to. Právem. Vydám se lesem, kam Mirabell ukazuje. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Do lesa Radši nekomentuju jejich snahu mě uchlácholit. „Jen klid.“ Mávnu nad tím rukou a zvednu se radši sám, i když nabízenou ruku chytím. Když jsme z doslechu, vážně se na Tobyho zahledím. „Je ti jasné, že očekávám, že když řeknu, tak poběžíš pryč tak rychle, že se an nestihne zvednout prach, že? Pro pomoc, pochopitelně.“ Zároveň se rozhlížím po nějakých těch nápovědách. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Svět ve světě a za ním další svět  Toby s Peterem po nějaké době opravdu dorazili k vodopádu. Dračí skála vypadala tak, jak byla pojmenovaná, připomínala draka s rozpraženými křídly. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No tedy... ♡ S Peterem ruku v ruce je mi hned na světě líp. Přitáhnu si jeho roku k sobě a políbím ho na klouby. "Už budu hodný, slibuju," řeknu. "A budu utíkat, když řekneš." Jak utíkají holky, co mají sukně? Asi si je musí vyhrnout. Z myšlenek mě vytrhne pohled na veliký krásný strom. Jé...! "Ovce? Nemluvila Mirabell předtím o ovcích?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ovečky No, úplně přesvědčený nejsem, ale doufat mohu, že? Prohlédnu si pozorně skálu, ale i strom s lucernou? Zvláštní. „Jo, taky mě to napadlo... chtěla jejich vlnu, ne?“ Nadhodím. Možná by nebylo od věci je zkusit ostříhat. Mít tedy jak ostříhat vlnu. "Nezkusíme to?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ovečka a beránek Ovečka vypadala velice skepticky a před dvojicí ustoupila, ale beránek naopak udělal krok blíže, načež ovce zabečela a on tedy také ustoupil. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Béé ♡ Nakloním hlavu ke straně a natáhnu volnou ruku k přistupujícímu zvířátku. To ale hned zase uteče, tak si dřepnu, abych ho neděsil. "A máš je čím ostříhat?" zeptám se. "Pocem, malej, pojď... Jen tě pohladím..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Depilace Ze zvyku se poplácám po kapsách, které právě nemám. Sakra. „Ehm, moment.“ Dojdu k Tobymu, abych mu pak ovce neplašil při chytání a prohrábnu svoje kapsy. No, dobře, švícarák a... izolačka? Ale ne, ta se na depilaci nehodí. Už vytahuju nůž, když prsty zavadím o papírovou krabičku a málem se zatetelím. Úplně jsem na ně zapomněl. A dneska se jistě budou hodit. „Tak je chyť, já je pak okudlám. Doufám, že bude stačit kousek.“ Nebylo by jednodušší je rovnou stáhnout a vzít chlupy všechny? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Potíže s ovcemi Toby se tedy dal do chytání oveček. Prvního se pokusil nalákat beránka, ale ten před ním teď ustupoval. Pak zkusil ovečku, rozumné by bylo ji chytit za obojek, což se také pokusil, ale ten mu i se zvonečkem zůstal v ruce a ovce prchla. Pak jej ještě beránek trkl hlavou do zadku, že přepadl a rozbil si nos o kamen. Peter pocítil v hýždích beraní rohy a na nose bolest nárazu. Dobrá práce, kluci. |
| |
 | soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Moc utažený obojek "Prosím... ne.." Zachrčím a vidím je už spíš v mlze. Snažím se doplazit k Tomasovi. Pomoct mu, sundat ho z té konstrukce, na kterou ho přivázal. Každý pohyb je pro mě jako pohybovat se v horkých střepech, tak strašně mě bolí i jen pomyslet na to, že bych měla udělat další krok. Systematicky kladu jednu dlaň před druhou a posouvám kolena a plazím se k Tomasovi. Zdá se mi to jako věčnost, jako bych urazila neuvěřitelnou vzdálenost a přitom se za celou tu dobu pohnu tak maximálně o půl metru. Za sebou slyším smích, chidchotavý a zvonivý a když se otočím a prudce zavrčím, nenadále prudká síla se mnou škubne a odtáhne mě od Tomase o dva metry dál. Zakňučím. Bolestí i zmařeným postupem a zaklesnu prsty za obojek, co mě teď škrtí ještě víc. "Prosím.. nechte.. ho.." Vidím její blond vlasy, jak se nesou místností. Září jako zlato, třpytí se a jsou to jediné, co dokážu vnímat, i když všechno ostatní mám v mrákotách. "Ne, ne!!" Vzpírám se a vrčím, když zaslechnu první zvuky vyjadřující Tomasovu bolest. Ta ženská ho tu mučí přímo přede mnou a já a stím nemůžu nic dělat. Nahrbím se a vrčím, snažím se proměnit, vymanit se a vybít si na ní svou zlost. Jenže on mě nepustí. Drží mě na řetězu a stříbrným obojkem jen prohlubuje tu nesnesitelnou bolest, která mi po páteři putuje do celého těla. Snažím se dostat k ní, ublížit jí, zabít jí, když mi najednou dojde, že natažený řetěz mě sice drží, abych se nepohnula vpřed, ale rozhodně mě nezbrzdí při cestě zpátky. Otočím se a prudce vyběhnu s cílem zaútočit přímo na Samaela. Jeho lusknutí prstů je to poslední, co slyším. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ovce útočí Tedy... asi bych se smál, ale vzápětí jsem dostal svůj díl a tak mě smích celkem přešel. "Nemůžeš to třeba udělat jako s těma včelama?" Navrhnu a mnu si bolavej zadek. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Není vše stříbro, co se třpytí Když jsem tu ženu poprvé spatřil, hned mi bylo jasných několik věcí: |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No, tak to nevyšlo ♡ Dívám se na utržený obojek se zvonkem ve své ruce. "Myslím, že naprosto nemám ponětí, o čem mluvíš." |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Kde to jsem? Ramses Blik. Otevřu oči a zase je zavřu. To ostré bílé světlo mě strašně bolí. Blik. Jako by mi chtělo rozervat hlavu. Blik. Co to sakra je? Chvilku trvá, než mi oči přivyknou na tak prudké umělé světlo a konečně si všimnu muže, který nade mnou stojí. V tu ránu se krčím u zdi a vrčím na něj. Z ruky mi teče krev, jak jsem si vytrhla nějaké hadičky a jehly. Vyplašeně se rozhlédnu a studuji, kudy bych mohla utéct. Nedůvěřivě se na něj zadívám, když řekne, že jsem v bezpečí. "Kde je Tomas?" Zeptám se místo toho, abych se mu představila. Zase se rozhlédnu, ale zády se stále tisknu ke zdi za sebou. Srdce mi splašeně buší a nějaká krabice na tyči kousek ode mě vydává nesnesitelný zvuk. Zadívám se na ni a všimnu si, že z ní jde další hadička, která je připojená k silnému pruhu látky, která mi škrtí ruku. Rychle se snažím tohle divné pouto strhnout a překvapí mě, že to jde. Pak hned zvednu ruce a kontroluji, že už nemám obojek. "Co to.. co to máš? Zahoď to.." Šermuju rukou a ukazuji na zbraň, co má v ruce. Tedy.. ne v ruce.. Na ruce? "Kde to jsem?" Můj přízvuk a stavba vět dává znát, že opravdu nejsem z moderní doby. "Catalina.." Hlesnu konečně své jméno ale o nic bezpečněji si nepřipadám. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Ale mluví, to je hlavní! "Opatrně!" vyhrknu a chci jí s kapačkou pomoct, protože takhle si akorát ublíží, ale je pozdě. Zalovím v kapse pro čistý látkový kapesník s modrým károvaným vzorem a položím ho před ní. "Tlak, chce to tlak." Pak se ptá na Tomase. Bez ohledu na to, že nevím, kdo to je, se na ni konejšivě usměju. "No... To nevím. Byl s tebou?" Neměl bych jí vykat? A nakonec zabloudí pohledem na mojí ruku. Ano, jo, je to pohled, co? "Já... ji zahodit nemůžu, je ke mě přidělaná." Ukážu místo na bicepsu, kde plynule přechází kůže do kovu. "Je z nanobotů..." Zaváhám. "To jsou takoví strašně malinkatí mechaničtí tvorečkové, není je vidět, jen když jsou v roji. Máš moc hezké jméno." A já bych měl pracovat na svých people skills. Vezmu si židli a sednu si od ní dost daleko, abych nevypadal jako hrozba, pak přikážu stroji, aby sklapnul, když beztak nic neměří. "Nevím, jak bych ti to měl říct jinak, než narovinu. Jsi mrtvá. Nebo spíš, měla jsi být a místo toho jsi tady." |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Ničemu nerozumím Mračím se na něj. Mluví a mluví, ale většině věcí vůbec nerozumím. "Přestaň si vymýšlet vlastní slova." Zavrčím na něj a opatrně se natáhnu pro ten kapesník, ale to už je zranění zacelené a já krev jen utřu z neporušené bledé kůže. Pak ale mluví o Tomasovi a já se trochu uklidním a jen přikývnu. Zase se rozhlédnu, jako bych snad mohla poznat, kde to jsem. "Mučila ho.." Vzpomenu si a schoulím se do klubíčka. "Kde je? Je v pořádku?" Prosebně se na muže podívám, jak doufám, že mě ujistí, že Tomas je v pořádku. Čelo se mi zvrásní a mezi obočím se mi udělá hluboká vráska, jak se zamračím a prohlížím si to brnění, co má tak blízko kůže. "To je divné brnění." Takové jsem ještě neviděla. Je těsné jako košile. A pak už jen zírám, když začne říkat slova, kterým nerozumím. Zkusím so zacpat uši, pak si skoro propíchnu bubínky, jak si strčím prsty do uší a rumpluji. Ztratila jsem snad schopnost rozumět jazyku? Mluví a z jeho úst vycházejí jen podivné shluky slabik a nic mi nedává smysl. Až na větu o jméně trhnu hlavou a zase se na něj zadívám. Konečně zase rozumím. "Kde to jsem?" Stále se na něj mračím a uvažuju, proč je takový špinavý. Dělal snad v dole? Ale proč má kus rytířského brnění? Nic z toho prostě nedává smysl. Ostražitě sleduji, jak si sedá na židli. Takovou zvláštní židli jsem nikdy neviděla. Vlastně nic z toho, co tu je kolem mě jsem nikdy neviděla. I jeho ošacení je vpravdě dost divné. Co když ještě spím? Silně se štípnu. Samael mě asi nějak omámil a tohle je divná noční můra. "Vlkodlaci nemůžou být mrtví." Odmítnu automaticky. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Je to logické, ne? "No ty včely, vypadalo to, že tě mají rády... tak to udělej i s těma ovcema, ne?" Navrhnu. Kdyby ho neměly rády, tak by asi dopadl stejně jako já, že? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zkusit to můžu ♡ Zamyslím se a pak se soustředím. "Ovčičko, pojď sem, hodná," řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Všichni moc přející ,,Pokud chtějí sanovat vlastní neplodnost tím, že budou vychovávat Neko, tak k tomu jednoho dne dojde. Neko jsou chytřejší, schopnější, inteligentnější, než lidé. Mluveno v obecné rovině. Pokud vedle sebe postavíme Neko a člověka, koncept Neko je v řadě faktorů silně nadprůměrný, oproti člověku." odpovím tak jednoduše, jako bych právě neřekl, že lidé si patrně zadělali na velký budoucí problém. ,,Au..." houknu, když mne zatahá malý Luke za vlasy. Mám dojem, že se tomu snad směje. Z tohoto sevření mne osvobodí Hazel, který si malého převezme. ,,Té paralyzující hrůze rozumím asi spíš. Nikdy po mne nikdo nechtěl, abych někoho vázal tak, aby se mu to líbilo. Ten koncept mi přijde.....jaksi protichůdný." zhodnotím to, že uzly jsou v těchto záležitostech spíše estetickým doplňkem, než reálně použitelnou způsobem, aby se sub nehýbal. Otočím se k Jahodovi, který se ozve konečně trochu živěji, stran cvičení v posilovně. ,,Dobře. Když budu mít čas a Terry nebude proti, můžeme se domluvit." přikývnu na souhlas. Jahoda bude mít určitě zajímavý systém. Nakonec, cvičení a zápasení se věnuje už určitě dlouho. ,,Ohledně jídelníčku, nevím co se tím snažíte říct, že jeden den může jíst, co chce. Tady venku mi nepřijde, že byste měli nějakou nařízenou stravu. " prohlásím trochu zmateně. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Holka odkudsi Zamrkám. Ona mi nerozumí. Jasně, nemá jak, když v tom, na rozdíl ode mě, nevyrostla. Lacoix nám tu aspiruje na debila roku. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Tůůůůůůůůůůdle Ovce se na Tobyho zadívala, jakoby padl z višně, že po ní chce takové věci. Pak s frknutím ukázala oběma ocásek a vykročila i s beránkem směrem hloub do lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Nebo taky holka odnikud? Ramses Nejsem tam, kde jsem byla. To mě už napadlo, když to tu vypadá tak jinak. I on vypadá jinak.. tak nějak.. barevně. A není tu Samael, nemám na krku obojek a není tu Tomas. Tomas.. Brada se mi trochu klepe. Někde ho mučí, možná je mrtvý a já nejsem s ním. "Musím ho najít." Napřímím se, že bych se pro něj vydala. Ale kam? A kudy? Navíc jak se tak prudce pohnu, svět se mi podivně zhoupne a je mi tak nějak zvláštně. Zase se posadím. Přikývnu, že je to stříbro. "Titánu?" Zopakuji a napřímím se. "To znám. Titáni.. to jsou obři. Máš ruku z obra?" Trochu se nakloním dopředu, abych se podívala. Ten by Samaela jistě zajímal. Když se vedle mě ze zdi najednou něco vysune, leknu se tak, že pozadu spadnu z postele do ne moc elegantního kotoulu vzad. "Co to je?" Rozstřeseně zvednu ruku a pomalu se zvedám, abych tu věc ze zdi vyrvala. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Půjdeme za nima? Když vidím, jak čisté srdce pochodilo, poškrábu se ve vlasech. "No, myslíš, že je fakt budeme potřebovat a nebo se podíváme do toho stromu?" Nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Vrrr ♡ "Abys věděla, tak si k obědu dám skopový biftek!" zavolám za ovcí. Pak se otočím na Petera. "Pojď, zkusíme ten strom, jestli se taky nesebere a neodejde." Zvonek si strčím do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Obr, ano, Goliáš Promnu si kořen nosu. "Víš,m to bude dost složité, protože... Nejsi ve svým světě. Protože bys tam byla mrtvá." Ano, to ji jistě uklidní! Když pak spomene titány, musím se zasmát. "Jo, přesně, loket až k prstům je od samotnýho Chronose." Mrknu na ni očkem. "Kecám. Titan je druh kovu jako železo nebo zlato. Chceš si sáhnout?" Nastavím jí mechanickou tuku hřbetem nahoru, ale to už se ona kutálí z postele na podlahu. Nestihnu vyskočit včas, abych ji chytil, tak jí nabidnu zdravou ruku, abych jí pomohl na nohy. "Tohle se jmenuje panel. Tady tohle je obrazovka, tohle celý je konzole a uvnitř jsou obvody." Přímo slyším, jak ta slova jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven. "Prostě když klepneš na obrázek salátu, dá ti to salát." Rozhodím rukama. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Klepnu na steak "Nejsem ve svém světě?" Zopakuji a mám hroznou tendenci mluvit tím divným kroutivým přízvukem jako on. "Toho neznám." Zavrtím na Chronose hlavou, ale pak to vysvětluje a já to konečně pochopím. "Aha.." Tedy, chápu, že je to nějaká kovová ruka, ale je to dost divný. "To ti prostě polili ruku tím titanem? Už jsem viděla někoho umřít při polití zlatem.." Podotknu, když se nechám zvednout na nohy a píchnu mu do kovové ruky prstem. Překvapí mě, jak je tvrdá, tak do ní ťukám nehty. "Jak jsi říkal to jméno?" Zírám na ten panel a jsem zmatená. Tak co to teda je? Panel, obrazovka, nebo ty další slova, co říkal? "Fuj. Salát." Zašklebím se. To jsem měla naposledy asi jako člověk. Dívám se na to, jak ukazuje, kde mám lepnout a pokud tam najdu nějaké maso, klepnu tak silně, až se panel trochu prohne. A přitom z toho žádné maso nevyndám. Divné. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Strom Když vešli dovnitř, uvítala je krásná, prostorná hala, celá z bílého mramoru. Mnohem větší, než se z venku zdálo, že by mohla být. Zadní část doplňovalo schodiště s několika patry. Před nimi byl stolek s mísou a v ní krásné, lesklé čerstvé ovoce: jablka, hrušky a hrozny vína. Vše bylo osvětleno nažloutle bílým světlem. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Strom "Teda nečekal jsem, že stromy mají takové vybavení, jinak bych si už dávno nějaký pořídil..." Hvízdnu. Trochu si z toho dělám legraci, ale dávám velký pozor. Hlavně aby Toby nic nesnědl. Pokud se pokusí po ovoci šáhnout, beze slova mu chytím ruku a zakroutím hlavou. "Nahoru?" Nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Masožravá Konečně jí to začíná docvakávat. A její fascinace mou rukou je roztomilá, co asi řekne na to, že je na omak měkká jako lidská kůže a svaly? Pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No to zírám ♡ "Myslíš, že to má i vířivku?" nadhodím na Peterovo vtipkování a sáhnu po jablku. Když mi zastaví ruku a zavrtí hlavou, ofouknu se. "A řekneš mi proč je nesmím, nebo si to odneseš do hrobu?" zeptám se popuzeně. Na návrh jít nahoru kývnu hlavou zase já. A mračím se. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak chceš - za to může pavučina Když se tak nafučí a tváří se, že jsem ho smrtelně urazil, ušklíbnu se. "Protože ti roste zadek." Ten kluk nikdy neslyšel žádnou pohádku? Jako vážně? Sice riskuju, že se smrtelně urazí, ale na druhou stranu to snad zajistí, že nebude nic nepředloženě žvýkat. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jak si dovoluješ?! ♡ Nejdřív sebou cuknu a zírám na něj, než mi dojde, že jen žertuje. "To je tou krinolínou a spodničkou," odseknu mu a vydám se po schodech do prvního patra jako první. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Adéla ještě nevečeřela Ramses Ještě víc mě překvapí, že je ruka měkká. Jako by ji měl jen natřenou. Mám tendenci ho štípnout, abych zkusila, jestli ho to bolí. Zvědavě to sleduju a nedá mi prostě smysl, že je to ruka a přitom není. Mám skoro tendenci se sklonit a očuchat ji. "Aha.. a proč ti říkají jinak, než se jmenuješ?" Jen Tomas mi říkal Cat, jinak mi všichni říkali Catalino. Nebo spíš princezno, ale matka a otec Catalino. "Krvavý!" Rozsvítí se mi oči, že propečený nechci. Nebo jen trochu. Kdyby bylo úplně syrový, bylo by to nejlepší. "Už dlouho jsem nejedla jinde, než ze země.. nebo někde ve křoví.." Od doby, co jsme s Tomasem na útěku, žrala jsem obvykle ve vlčí podobě. Mít zase skleničku a příbor se mi zdá skoro až divné, takové cizí. Navíc ten kousek masa mě nedokáže zasytit, spíš tak počechrá chuťové buňky. Vezmu do ruky tu divnou věc vedle masa a ochutnám. Slané.. Jinak mě to moc nezaujme. Připomíná mi to brambory, ale vypad to divně. Teprve teď mě napadne zkontrolovat, co mám vlastně na sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro První patro, první pokoj V prvním patře se nacházely dveře a za nimi pokoj, jednoznačně dívčí. Její podoba byla vyvedena na obraze na zdi naproti dveřím: mladinká, kudrnaté kaštanové vlasy, modré oči. V pokoji měla širokou postel s nebesy, převlékací paravan, šatník a zrcadlo se na stolku se šminkami. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Šminky mě moc neberou "No to teda nevím." Vypláznu jazyk na jeho záda a spěchám za ním. První pokoj mne příliš nezaujal. Sice vejdu, ale dávám si pozor, aby jeden z nás zůstal stát ve dveřích a ty se nemohly zabouchnout. "No, tady bychom asi skutečně být neměli..." Kývnu hlavou k dalším schodům. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nádhera ♡ Vejdu do pokoje a rozhlížím se kolem. Popojdu k posteli a pak k oknu a nakonec kolem obrazu k zrcadlu, kam se posadím. "Nebu%d takový suchar, nikdo tady není," řeknu a začnu se rozhlížet po věcech na stole. "Co kdybych se pro tebe nafintil jako princezna a rozdáme si to na té posteli?" Zahihňám se. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Konec srandy Když Toby vešel do místnosti, venku zafoukal vítr a oknem proniklo několik nazelenalých odlesků slunce na listí stromu tak, že celá místnost vypadala, že venku je voda. Na stolku před Tobym leželo krom standardních šminek ještě něco: spona ve tvaru ryby. "Hop, Gondášku, v tomto domě... vše co je mé, bude tvoje," ozval se dívčí hlas. Náhlý nápor zabuchujících se dveří smýkl Peterem dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Komunikační kanály otevřené! "Je to přezdívka," odpovím. Koukám, jak jí a pokyvuju hlavou. "Vlastně je to zkráceně Darwin, protože jsem... To je fuk, ty beztak Darwina neznáš a jen by ti to zamotalo hlavu." Krvavý steak, holka ví, co je dobrý. Sám si dám pořádnou misku chilli. Tak pálivou, že musím jíst rychle, aby se nerozteklo nádobí. "Já byl jako malej na ulici, od jedenácti. Pak jsem se dostal sem," řeknu. "Docela tě chápu. Tím spíš si to jedení v posteli užij." Mrknu. Jak se na sebe najednou zadívá, kouknu se na ni také. "Já tě nesvlékal!" řeknu rychle, když mi dojde, že nejspíš kouká na bílé pyžamo (košile a kalhoty). Nejsem žádný perverzák. "To Eden a to je žena." Tak trochu. Většinu času. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kurnik Už chci Tobyho okřiknout, aby to bral sakra vážně, když na moje nevyřčená slova dojde. Málem se rozplácnu, jak se snažím dveřím vzdorovat. "Hej, haló!" Rychle se rozhlížím a kývnu rukou na Tobyho, aby šel ke mně. "Je tu někdo?" Zeptám se zase hlasitě, v podstatě jako bych dovnitř vstoupil o vlastní vůli. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ajta krajta ♡ "Pojď se na něco podívat," řeknu, když uvidím sponu a vezmu ji do ruky ve chvíli, kdy uslyším zadunění dveří. "Jejda!" vyhrknu a přejdu k Peterovi. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pod hladinou Jen co se Toby dotkl hřebene, začalo se kolem cosi ozývat. Po chvíli bylo obělma jasné, že hlas jde ze zdí. "Zem pradávnych sĺnk V chladnom tieni tajomstiev Na mapách jej dávno niet Zem pradávnych sĺnk Nepoznáš jej žalospev More nevydá viac ten svet Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky V nehybnom tieni rias A milenci sú si v tej hĺbke ďalekí S rukou sa míňa vlas." Když hlas dozněl, portrét na zdi zamrkal a oživl. "Přišli jste nám pomoci?" zeptala se dívka. "Už to mnozí zkoušeli." Její hlas se ozýval jakoby z hloubky. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Už na nic nešahej Radši Tobyho chytím pevně za ruku, pochopitelně proto, aby nemohl už na nic šahat, když se začnou ozývat zdi. Pak promluví obraz a já mu ruku prudce stisknu. „No, rádi bychom byli první, kterým se to povede…“ Nadhodím nezávazně. „Nemáš náhodou nějakou radu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Au! ♡ "Opatrně, jsem křehký!" zabručím na jeho hrubiánství a zaznamenám, že mě to docela vzrušuje. Jak mile se ozvou hlasy ze zdí, povadnu snad celý. Podívám se na hřeben ve své ruce a na obraz. "Hej, nechtěla Mirabell taky rybu?" zašeptám Peterovi. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro V obraze...? Dívala se na oba jako na zjevení. "Musíte zrušit kletbu," řekla. "Postihla mě... a mou rodinu. Nejsem tu sama." Najednou znehybněla a za Peterem a Tobym se ozval zvuk jako odjištění zámku a dveře se pootevřely. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Bílé pyžamo mám prvně "Jsi Darwin?" Zeptám se. "Já mám taky dvě jména.. Catalin Amelie I. z rodu Calore." Prozradím mu a trochu se naparuji, narovnám se jako svíčka i se tvářím vznešeně. "Jsem princezna." Prozradím mu milostivě, kdyby mu to náhodou nějak uniklo nebo nedošlo. "No teď znám tebe.. Darwina.." Zatvářím se trochu zmateně. "Je víc Darwinů?" V mém okruhu se nikdo stejně nejmenoval. "Byl jsi sirotek?" Sirotky jsme měli i u nás. Na tu událost s Tomasem v sirotčinci nikdy nezapomenu. I teď se mo trochu zvedne žaludek a zrychlí tep. "Proč ne?" Zeptám se. "No, proč jsi mě nesvlékal? U nás doktor klidně svlékal.." A za poslední dobu jsem si na nahotu docela zvykla. "Nikdy předtím jsem neměla mužské šaty." Vstanu, abych se prohlédla v zrcadle, pokud nějaké najdu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Strašidelný d.. strom „Nechtěla rybu z jezírka?“ Nadhodím, ale uvažuju, jestli je bezpečné tu věc vzít s sebou. „A má to smysl, když ty ovce zdrhly?“ No, obraz nám toho tedy moc nového neřekl, ale málem si znečistím textil, když se za námi ozve zámek. Prudce se otočím a ukročím tak, abych stále před Tobym. S trochou kliky ho za mnou nebude ani vidět. „Je tam někdo?!“ |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Já zas otevřel ústa, co? "Ne, Darwin byl vědac, co se zaobíral na Galapágách pinkama. Ale jel tam kvůli želvám," řeknu. "Zeptej se Neveena, až ho potkáš, ten ti o tom poví i to, co neví nikdo jinej." Měl jsem mlčet. "Já jsem Ramses Lacroix. Z rodu Lacroix," zasměju se a vystrouhám úklonu. "Je mi ctí, vaše výsosti." Pak řekne to slovo... Až mě zamrazí. "Nikdy bych sám sebe za sirotka neoznačil, ale... Asi jsem jím chvíli byl," řeknu popravdě. "A asi jsem teď adoptovaný tady." Nechceš mě místo těch otázek rovnou kopnout do solaru? Bude to mít stejný efekt! "Protože nejsem šmírák, proto!" vyhrknu, než pokračuje o doktorovi a já se, pln trapného pocitu, zachechtám. "J-jo tak." ANO, mluvme o pyžamu! Mrknu na další panel a před ní vyjede zrcadlo, ve kterém se může celá vidět. "Nejsou mužské a nejsou to šaty. Je to pyžamo, spí se v něm. A je střižené na ženy. Až dostaneš pokoj, ukážu ti, jak se volí oblečení. To se taky dělá panelem." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Všude samé zvuky! ♡ "Jo, super, jak tu kledbu máme... a je pryč." Když se za námi ozve cvaknutí zámku a vrznutí dveří, vykřiknu a přilepím se na Petera. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Za dveřmi, přede dveřmi... Peterův hlas se odrazil od zdí chodby a zase zpátky, nikdo mu však neodpověděl. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A pak proč jsi neustále slečna v nesnázích Když se nic a nikdo neobjeví, ohlédnu se na obraz. "Hele... bude nám tu někdo chtít ublížit?" Po odpovědi nebo neodpovědi zamířím opatrně ke dveřím a ven. "Takže výš?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No ale neříkej, že ty ses nelek ♡ "Začínám zvažovat, že bychom mohli opravdu zkusit štěstí s těma ovcema," utrousím a pevně se chytnu Petera. Plazím se za ním. Nejsem bojovník. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Že jsem se ptala Když na mě tak spustí, jen na něj zírám. Netuším vůbec o čem to mluví a jen čekám, až skončí , abych mohla zavrtět hlavou. Nechapu z toho ani prd. "Z rodu? Jsi nějaký princ?" Zajímám se hned zvědavě. "Nebo šlechtic?" "Aha." Pro mě to není nějaký zakazané téma a nedochází mi, že by ho to možná mohlo ranit."I na spaní sem měla šaty. Ale je to pohodlné a nikdo nevidí můj holý zadek." Milostivě zhodnotím ono pyžamo jako užitečné. "Pokoj? Ale já nechci pokoj. Musím jít.. Musímnajít Tomase.." |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Tak tohle bude komplikovanější "Jsem strojní technik, ale to tobě asi moc neřekne," odvětím. Opravdu jí pyžámko sluší, je roztomilá. Bohužel, ale se pořád točíme kolem toho samého problému. "Já ale nevím, jak by ses za Tomasem dostala, protože vlastně nevím, odkud jsi sem přišla." Tahle debata rozhodně potřebuje to vyzáblý brejlatý stvoření, co ví všechno a umí to vysvětlit, protože já to neumím. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Ženy bývají komplikované Trochu nešťastně zavrtím hlavou, že mi to opravdu nic neříká. Strojní technik.. vůbec netuším, co to má znamenat. Je to pro mě hodně náročné, bolí mě hlava ze všech těch nových věcí, z toho ostrého světla a všech těch cizích slov a pojmů. Je toho na mě nějak moc. "Myslím..," povzdechnu si, "že jsem sem přišla z jiného času." To že tady ženy nosí kalhoty, a nemluvě o všech těch divných věcech tady kolem. Světlo je zavřené v nějaké kouli u stropu, která se ovládá čudlíkem. Kde jsou pochodně, lampy a svícny? Všechno je tu pro mě hrozně nové. I to tu úplně jinak voní. Vzduch je tu takový.. čerstvý, sterilní. Sednu si na postel a povzdechnu si. "A když on.. umře, dostane se sem taky?" |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Ale zase jsou taky moc hezké "Jo, to by odpovídalo," brouknu na její konstatování o jiném čase. "Ale zase všechno tady je mnohem modernější, než leckde venku, takže... Si zvykneš." Možná. "Ale můžu udělat tohle!" napadne mě a přejdu k panelu s ovládáním prostředí. Nastavím středověk. Na zeď pár pochodní (hologramy, otevřený oheň je nebepečný), okno s klenbou, dřevěná podlaha, kamenné zdi. Hezky, Wine! Ale princezna myslí na svého Tomase. Sednu si na posel a povzdechnu. "To... není jisté. Tenhe svět je jako uzel mezi světy a občas sem někoho povolá. Ovládat to není jednoduché, předvídat to není vůbec možné." Podívám se jí do očí, aby viděla, že nelžu: "Takže vlastně nevím." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pomalý vzestup pokrauje Další místnost byla podobná té předchozí, ale laděná víc do zelených barev. Dívka na obraze měla kudrnaté hnědé vlasy a zelené oči. "Hop, Gondášku, v tomto domě, vše co je mé, bude tvoje," ozvalo se ze zdí. Obraz zamrkal. "Co tu chcete?" Tahle dívka nevypadala zoufale, naopak se mračila. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ani trochu „Obávám se, že ovce jsou pryč... kdyžtak to na ně můžeme zkusit až se budeme vracet.“ Pokrčím rameny. Tentokrát už se mluvícího obrazu v zeleném pokoji zdaleka tolik neleknu a se samolibým úsměvem odvětím. „Přišli jsme vás vysvobodit.“ No, nebudeme si nic nelhávat, můj výraz jasně čeká na udivené a obdivné óchání a áchání a hrdinování. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Takové lichotky Zvědavě se na něj zadívám, když řekne, že by mohl něco udělat, ale akorát mě to zase vyděsí. "Co to je?" Vyjeknu a vykulenýma očima zírám na stěny a rozhlížím se. "To je kouzlo?" Zeptám se ho. "Můžeš mi vyčarovat nějaké šaty?" Očividně to pořád úplně nechápu, jak to všechno funguje. "Takže mě sem povolal? Ale proč?" Co tu budu dělat? Jen přikývnu, že chápu, že neví. Asi se s tím budu muset smířit. "Je tu někde nějaká lázeň? Nebo pumpa? Ráda bych se vykoupala." |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Magie je jen věda, které zatím nerozumíš Usměju se na ni tak široce, jak jen dovedu. A potom trošku uberu, kdyby si náhodou chtěla myslet, že si snad brousím zuby na její krk nebo co. A začnu se drobet potit. Měl bych se uklidnit. Nááááádech, výýýýýýdech. "Kouzlo to není, ale může to tak vypadat," řeknu. "Byla jsi někdo v divadle? Jak tam mají ty složitý mechanismy na kulisy a oponu a točnu v podlaze? Tohle je něco podobnýho, jen víc komplikovaný." Jo, to by měla chápat. "Šaty, ano. Přijdeš sem k panelu a místo jídla zvolíš kolonku oblečení." Poučen od předchvíle ji malinko dloubnu prstem do ramene: "Zlehka! Tady najdeš ikony, kde si vybereš, jaký druh hledáš, trika, kalhoty, spoďáry, šaty, sukně..." Vším ji pomalu provedu a nechám ji vybrat, co chce na sebe a v jaké barvě. "A tady je koupelna. Tohle je vana, sprcha, tady teče studená, tady teplá voda, tady to je mýdlo a tady ručník." "Nevím, proč Pavučina povolává lidi. Eden říká... Eden to tu vede, víš? No, ona říká, že nás povolala, protože jsme neměli nikoho jiného a taky proto, že můžeme pomoci dalším." Což možná plácla jedenáctiletýmu sirotkovi, aby přestal brečet a šel už konečně do postele, ale zase taky je tu opravdu dost takových, kteří reálně pomahají. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Takže se to zlepší, hip hip.. Zavrtím hlavou, že ne. "Kejklíři vystupovali na slavnostech mého otce, ale takovéhle věci neměli.. asi to tedy nebyli dobří kejklíři." Pokrčím rameny. "Ale chtěla bych to vidět." Mám ráda knihy, pohádky a příběhy a hrané příběhy se mi vždycky líbily. Zvědavě pozoruji, když mi ukazuje panel s oblečením a úžasem vykulím oči. "Ukaž." Odstrkám ho, abych se k tomu dostala já a když do mě dloubne, nasupeně se na něj zadívám. Jak jsem malá a drobná, vypadá to zamračení taky docela roztomile. Kdyby se odhlédlo od toho, že jsem vlkodlak, asi by nikdo nečekal, že bych mohla být nějak nebezpečná. "Dělám to zlehka." Zavrčím uraženě. Nesnáším, když mě někdo kárá a poučuje, i když někde v hloubi duše vím, že má pravdu a asi bych do toho zase stejně praštila. No a pak se projevím jako typická ženská, protože se v tom hrabu a stále dokola si prohlížím další a další šaty. "Ty jsou hezké, a tyhle a ty jsou ještě lepší! Ale všechny jsou tak zvláštně krátké.. a jak se nosí tohle?" Mluvím si sama pro sebe a trochu se na to mračím, jak nedokážu složitý systém tkaniček a kousků látky. Nakonec si vyberu červené šaty a pak zase zdlouhavě studuju ony spoďáry. "Ty jsou taky krátké.. kde jsou nohavice?" Když mám konečně vybráno, zamířím do koupelny. "Ta voda teče rovnou ze zdi?" Nakukuji za trubku, jako bych tam mohla něco vidět. "A oheň se dělá pod vanou?" Zajímám se dál a pak na něj koukám jak zjara. "Tam teče rovnou teplá? Jakto? A kde se ohřívá?" Otočím kohoutek horké a strčím tam ruku, abych se přesvědčila. Opravdu je horká. Tak moc, až ucuknu rukou a syknu. "Nikoho jiného.." Zopakuji smutně. To přece není pravda. Já měla Tomase. Co když už taky umřel? A prot už ho nemám? "Já mám někomu pomáhat?" Vždyť jsem akorát přidělávala všem okolo starosti. Nepamatuju se, kdy jsem někomu pomohla. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zase to slovo ♡ Zachvěju se a zastříhám ušima. "Gondášku..." převalím slovo na jazyku. "Hele... Ta říkačka... Áááá! Zase mluví obrazy!" Rozhlížím se po pokoji, ani nezavadím okem o postel. "Napadá tě totéž, co mě? Protože mě napadá, že to tu nevypadá jen magicky, ale i pohádkově." Seberu odvahu, vykasám sukni a stoupnu si před obraz. "Chystáme se zlomit kletbu, zachránit spanilé děvy a ..." A co? "A to je všechno!" To jsem jí to nandal! Couvnu zase k Peterovi a přemýšlím, jestli bych neměl úplně nechat mluvit jeho. "Nevíš, co je to gondášek?" nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Ženská jedna! Musím se usmívat, jak vykládá. Myslím, že mi začíná víc rozumět. "Líbí se ti představení?" zeptám se s pozdviženým obočím a zvednu mechanickou ruku. Z dlaně se vyloupne holografický motýl a pod ním rázem vykvete kopretina. Vše stříbřité a poloprůhledné. "Takle?" zeptám se, mrknu a vše zmizí. Ano, naše princezna musí strávit hodinu vybíráním oblečení. "Najdeš tam tak maximálně trenýrky, možná šortky... Počkej," mrknu očima a zjeví se volba "purikatí" s volánkama. "Když se tam budeš hrabat dost dlouho, najdeš úplně vš..." Hlas mi selže, když ze zdi vyjede její výběr. "T-to ti bude moc slušet!" vydechnu. A to už jsme v koupelně. "Voda je v trubkách, ohřívá se taky tam," vysvětlím. "Ve zdech je topení, které je tvořeno sítí velmi úzkých trubek s vodou, která se odtud dostává do sprchy. Než se tak stane, tak někde zhruba tady protéká boilerem, což je elektrický ohřívač." Zamyslím se. "Elektřinu si můžeš představit jako zkrocený blesk." Pak se zeptá na Pavučinu a pomoc. "Jestli chceš... Nutit tě nikdo nemůže." Pokrčím rameny. "Šup, dej si sprchu a ukážu ti, kde budeš bydlet." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Druhá komnata Dívka se na oba dívala stejně pohrdlivě, ba dokonce rezignovaně. "Takových tu bylo, co se snazili zlomit kletbu. Ani já nevím, kde jsou." Povytáhla obočí. "Ale ať je tedy povinnosti učiněno za dost." Přivřela oči a ze zdí se ozvala další píseň. Byla jsem krásná, každý mě chtěl A jeden šlechtic se se mnou zapomněl Když dítě jsem mu měla dát, Tak do lesa mě nechal štvát Pán lesa slyšel mě a přišel nás zachránit Pomsta mě hnala kouzelný šíp vzít... Pak umlkla docela a dveře se opět zabouchly a Peter s Tobym nemohli ven. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Nečekané vzplanutí "Nit suchou nenechal," vydechl Matt a potáhl z cigarety, kterou si při Novově proslovu zapálil. Pohlédl na Jahodu, který seděl a koukal, jako opařený. Hazel také ani nedutal, ale rychleji se natáhl pro dítě, aby si jej přebral. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Nebo dvě Nadšeně přikývnu. "Ano, líbí a moc. Divadelníci, nebo cirkusáci.. i kočovní cikáni byli skvělí. Hlavně kouzelnická vystoupení." Oči mi září nadšením, když o tom povídám a široce se usmívám. Gesto jeho ruky mě zaujme, takže zvědavě natáhnu krk, abych viděla, co dělá. "Jů!" Vyjeknu a vypadám jako dítě v cukrárně, jak mám oči doširoka otevřené a zírám na ten úkaz. Pokusím se po tom chňapnout, ale rukou jen naprázdno promáchnu. Pobaveně se na něj zazubím. "Ji vážně jako kouzelník." Věnuji mu okouzlující úsměv. "Ale jak se nosí tohle?" zamávám titěrným kousíčkem spodního prádla. Jsou to snad jen krajky a provázky a dva tvrdé dráty. "Vždyť je to průhledné, nic to nezakryje." Přiložím si tenkou krajku k oku, abych názorně manifestovala, jak nekvalitní látka to je. Mávám s tím i cestou do koupelny a v jednu chvíli to zatáhnu tak, až se látka napruží a vystřelí jako gumička a musím to sbírat z podlahy. "Sprchu?" Otočím se na něj a rty stáhnu do podkovy a brada se mi klepe, jako bych se měla rozbrečet. Tvářím se ukázkově nešťastně. "Ale já chci vanu." Fňuknu. Pokud mi to dovolí, koupu se tak dlouho, dokud nemám kůži úplně rozmočenou a na prstech varhánky. Několikrát si dopustím horkou vodu, abych se nemusela koupat ve studené a do vody nalejtu tunu všelijakých voňavých vodiček, které najdu kolem vany. Pak si hraju s pěnou a foukám ji kolem sebe. Výsledkem je solidně vytopená koupelna a oblečení, které jsem předtím jen tak pohodila na zem, nacucané vodou. Logicky mi tedy nejde obléknout ani onen titěrný kousek a když se s tím rozčiluji už asi deset minut, prostě se proměním a vyválím se ve vodě a do mokré látky se zamotám jako mumie. Kdyby někdo vešel, najde tak uprostřed lože vody hromadu mokrých hadrů, pod kterými schovává hlavu úplně mokré vlčí mládě. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Všiml jsem si „Promiň, ale mě to tak nějak pohádkově připadá už pár dnů, jen tuhle pohádku jsem asi minul.“ Pokrčím rameny. „Netuším.“ Přiznám, ale i mě to slovo zaujalo.Zato reakce obrazu byla tedy zklamání. „Možná by to chtělo projevit trochu nadšení.“ Navrhnu obrazu, když se tváří jako kakabus. Tiše zanadávám, když se dveře zase zabouchnou. „No, o šípu se mluvilo i v té první říkačce, ale upřímně mi to nic neříká.“ Začnu se rozhlížet po místnosti, zkusmo vezmu za kliku a prohlédnu i šuplíky. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hele, něco mě napadlo ♡ "Neříkaly obě ty holky, že jsou zakleté?" zeptám se Petera a chodím za ním. "A ten šíp, jo, to je taky stopa. Alenebude to ten, slovní obraz? Metamorfoza, nebo jak se to jmenuje? Promiň, nechodil jsem do školy." Nakouknu mu přes rameno. "Z toho prvního pokoje jsem vzal hřeben, možná i tady něco bude. Možná to má spojitost s úkolama od Mirabel, když chtěla rybu a ta předtím měla rybí sponu?" Zalovím v kapse. "Mám nápad." Vytáhnu ovčí zvonek a zamávám jím. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ohlušující ticho Pokoj laděný do modra byl ztichlý, obraz se nehýbal. Peterův průzkum odhalil, že na stolku se zrcadlem stolku se zrcadlem stojí malá hrací skříňka - toho času zavřená. Byla na klíček. Když Toby vylovil zvonek a zamával s ním, nic se neozvalo. Zvonku totiž scházelo srdíčko. |
| |
| soukromá zpráva od Ramses Lacroix pro Štěňátko? Já tušil, že se jí trik s rukou bude líbit! Hned se cítím jistější. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No jsem zvědav „Metafora.“ Opravím ho tak nějak automaticky. Když se po mám nápad nic dalšího neozve, poohlédnu se. „Proč nezvoní?“ A myslím tím spíš jestli je zvonek bez srdce nebo třeba viditelně vytržený a také to kdžtak upřesním. Když najdu hrací skříňku, otočím klíček. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Ňaf Jen tak pro formu a z legrace mu chňapu po rukou, když mě vymotává z těch hadrů a vrtím se tak, že mu div nevypadnu. Jak mě zabalí do ručníku a do mě se postupně dá příjemné teplo, očka se mi klíží a skoro usnu. Občas po očku sleduju, co dělá, ale únava na mě pomalu ale jistě jde. Být štěně je tááák náročné. Trošku mručím, když mě suší a tím i trochu vyrušuje ze spánku a pohodlněji se zavrtím. Jen kývnu, že se umím změnit, ale oči už ani neotvírám, jak se mi chce spát a prostě se proměním. Malý ručník který zakrýval vlčí tělíčko na zakrytí dospělé ženy tak úplně nestačí, takže rozhodně nejsem zachumlaná jako předtím. Hlavně jsem nahá a nevypadám, že bych si to uvědomovala, protože se jen stočím do klubíčka, hlavu si opřu o jeho stehno a oči ani neotvírám. Občas se špatně kontroluje, jakou podobu zrovna mám. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Šmankote! Win si přítomnost štěněte i jeho ňafání zjevně užíval a při pohledu na jeho klížící se očka jeho vlastní zjihla. Díval se na vlčí mládě s něhou a s tou jej také osušoval. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Cililink... tak ne ♡ Podívám se na zvonek a potom do něj. "Nemá tu kuličku tady." Podám ho Peterovi a kouknu spíš na hrací skříňku. "Tak, než zase udělám nějakou pitomost, jaký máš názor na natažení a otevření té věci?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Něha a hudba až k pláči  Hrací skříňka se otevřela a z ní se ozvala melodie, přičemž se na ní začala otáčet baletka s drdůlkem na hlavě. Když píseň zkončila, baletka se uklonila a drdůlek upadl a začal se kutálet po stole směrem ke dvojici. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Krásně podved mě „Vlastně jo.“ Kývnu a klíček pustím, aby se skříňka rozehrála. Když se pak baletka ukloní, opatrně chytím tu upadlou část mezi prsty a podám ji Tobymu. „Něco, co ti chybí.“ Nebo to možná spíš chybí mě? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ztracené srdíčko ♡ Sleduju jak baletka tančí a rukama pohybuju do rytmu melodie, co se line ze skříňky. Pak koukám, jak Peter hbytě zachytí kuličku, co upadne z baletky a podá mi ji. Prozkoumám ji v dlani, abych našel dírku, kam bych ji napíchnul do zvonku. Pak tam kuličku vpravím, jak nejlépe to jde a zaváhám. "Myslíš, že je bezpečné tím zvonit?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tady je něco bezpečného? "Ne, myslím, že ne, ale zkusit bychom to asi měli." Pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro ♬♬ Clilililink ♬♬ Toby zazvonil a zvonek vydal čistý cinkavý zvuk, který zvonění ovčích zvonků vůbec nepřipomínal, naopak. Dalo by se říct, že zněl až příliš čistě. Dveře se s klepnutím zámku a zaskřípěním otevřely, ale bylo slyšet ještě něco: z dolního patra se ozvaly kroky. Těžké, rozvážné kroky. "Bééé!" udělala ovečka, která se místo dívky objevila na obraze a zase ztuhla na pouhou malbu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zase zvuky ♡ Kouknu na zvonek, na ovci na obraze a taky na dveře a radši si stoupnu tak, aby Peter stál u dveří blíž. "Třeba je to ta třetí holka?" nadhodím nepřesvědčeně. S našim štěstím to bude Belzebub. Nebo berňák. Nebo oboje. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ententýky Zabečení je celkem příjemné proti krokům. Opatrně vyhlédnu ven, ale pokud nic neuvidím, mávnu na Tobyho. "Co to vzít radši ještě nahoru?" Hodně mě svrbí, že nebudeme vědět, co máme v zádech, ale jedním jsem si jistý, teď není cesta zpět, jen do pekla. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Poslední dveře Nahoru vedlo schodiště, které končilo na ochozu. Tam se nacházely poslední dveře. Na normální zmáčknutí kliky nereagovaly, zdálo se, že je cosi na ně zevnitř nalepené. Také se z nich ozývaly zvuky, jakoby tam byla spousta techniky, přímo rezonovaly tichými vibracemi. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Vzhůru! ♡ Je mi zle od žaludku, když cupám za Peterem do schodů a snažím se nešlápnout si na krinolínu. Hlavou mi probleskne, jestli si budu moct ty šaty pak nechat, fakt se mi v nich líbí. Nejvíc to extra větrání. "Co budeme dělat?" zašeptám a mrkám na dveře. To bzučení se mi nelíbí. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak přeci jsem geniální Stoupnu si ke dveřím a položím ucho na dřevo. Kývnu na Tobyho aby šel ke mně. „Z tohohle si příklad neber.“ Upozorním ho a šáhnu do své kapsy. Vytáhnu balíček cigaret a nenuceně si zapálím. Pak kouř fouknu dovnitř. „Včely kouř nemají rády, pokud se nepletu.“ Dodám pak na vysvětlenou a s cigaretou mezi rty uvažuju, jak se dostaneme dovnitř. „A předpokládám, že dveře drží med.“ Dodám a podívám se po něm, jestli má nějaký nápad. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Co už Když se Hazel rozčílí nad tím, že jsem spíše zkonstatoval fakt, že tahání za vlasy bolí, udiveně se na něj podívám. Celou dobu, co jsem venku, mi všichni okolo říkali, že se mám vyjádřit, když mi něco bude vadit. Najednou se kvůli tomu na mne někdo naježí. Je to matoucí. Jeho chování mi však něco připomíná, ale nejsem si teď schopný to zařadit, kam přesně. Ale vím, že s podobnou reakcí jsem se už kdysi setkal. Ostatní se ujmou Hazela uklidňovat, ačkoliv jsou vyvedení z míry jeho chováním. Nakonec se Hazel odklidí do domu i s malým. Je to lepší, mám pocit, že malé děti potřebují hodně spát a v takovém rámusu by to asi nebylo pro něj možné. ,,Takhle asi běžně nereaguje, podle vašich vlastních reakcí." zkonstatuji, když koukají jeden na druhého s pohledem nevěřícím. ,,Podobné reakce jsem už párkrát viděl. Ale je pravda, že nikdy to nebylo kvůli malému dítěti." pokrčím rameny, protože na tomhle jen stěží záleží. ,,Bude v pořádku?" kývnu hlavou směrem, kterým Hazel odešel. Osoby v takovém rozpoložení mohou udělat různé věci. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Potlučený zadek Tak tohle bylo teda nepříjemné probuzení! "Au!" Kňournu a třu si potlučený zadek a už se sbírám na kolena. "Ahoj." Neusměju se zpět, protože na to mě až moc bolí zadek a jsem nevrlá z toho probuzení. Už tak nejsem zrovna vlídná, když mě něco vzbudí natož ještě takhle. Věnuji Winovi vyčítavý pohled a pak se zase otočím na bytost před sebou. Natáhnu do nozder vzduch, to by mi o ní mělo říct víc. "Catalina. " Utrousím své jméno, ale to už ohrnu ret a vycením zuby. Kočka. Nesnáším kočky! Už už mám tendenci se proměnit a trochu jí vyprášit kožich. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Bzukot a kroky Kouř se ale ode dveří vrátil zase zpátky, zdálo se, že ani klíčovou dírkou, ani pod dveřmi není prostor, kudy by pronikl dovnitř. Kroky se tentokrát ozvaly v prvním patře a pak zvuk dveří, které se ale za příchozím zjevně nezabouchly jako za nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Včely? ♡ No, to jsou mi vyhlídky. Peter mě zjevně nechce osahávat, ale co už? Koukám, jak si bere cigarety. "Neboj... Nejsem na to," řeknu. Pár klientů mi je nabízelo, ale leze to do peněz. Med... Včely... Kroky neznámé osoby dole. Opakuji, to jsou mi vyhlídky! "Zatlačit by na ty dveře nešlo? Pořádně?" Zaváhám. "Spolu?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No proč ne Zaposlouchám se do kroků a pak pokrčím rameny. "Můžeme to zkusit." Přikývnu a cigaretu držím jen mezi rty. Nechám ho to odpočítat. Při nejhorším si počkáme, až kroky dojdou sem. |
| |
 | soukromá zpráva od Lenore Pilosa pro Nemá mě ráda, co? Podívám se na tu holčinu i na Wina, který pro jistotu klidí pole a zpátky na ni. "Nazdárek, Catalino." Z pasu sundám svetr a podám jí ho. Ale jak kouká na Sysifa, asi si ho nevezme, když je celý od chlupů. "Proč je cítit jako mokrej pes?" zeptá se Sysifos. "Kuš," brouknu, ale má pravdu. Já? Já voním po mýdle. // pozn. Lenny je tělem žena |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Bzučící pevnost plná bolesti Dveře šly opravdu ztuha, pak konečně povolily. Kolem místnosti, kterou od podlahy až k vysokému stropu halily metry a metry čtvereční pláství, bzučely snad miliony včel. Jako dobře naprogramovaní roboti poletovaly sem a tam, každá s cílem, každá s úkolem. Plástve kolem tvořily krápníky i sloupy, dokonce mezi nimi byli i chodby, některé dost veliké, aby jimi prošel dospělý člověk. Místnosti však ve středu dominovala socha. Ne, počkat, to nebyla socha. Zapečetěn ve včelím vosku se stružkami medových slz ve vytřeštěných očích, zmrzlý v němém výkřiku stál uprostřed místnosti chlapec. Už ne dítě, ještě ne muž, v jedné ruce malý raneček, nejspíš buchet, druhou si marně pokoušel zakrýt tvář. K nim a ke dveřím se ale včely nehrnuly - opravdu je odpuzovala Peterova cigareta. Dveře v prvním patře se zaklaply a kroky se vydaly ke schodům, aby se pak mohly začít přibližovat. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Nemám ráda kočky Natáhnu se po svetru a obléknu si ho. Jsme zhruba podobně malé, takže to nejnutnější to zakryje, ale znechuceně se ušklíbám, jak je cítit kočkama. "Díky." Poděkuju a pak se ohlédnu na prchajícího Wina. "Kam to šel?" Nechápu, že tak utekl, aniž by cokoli řekl. "Říkal, že mi ukáže pokoj.." Podotknu, zatímco nevraživě sleduju tu kočku a krčím nos nad smradlavým svetrem. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Mamma mia ♡ Tlačím a tlačím a pak nakouknu do místnosti. Vykulím oči. "Zavři to...!" kníknu, než mi zrak padne na kluka. Nemůžeme ho tam nechat. "N-nebo... Ale... Co budeme dělat?" Co budeme dělat? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Brr Když vidím, co je uvnitř, ani mě to vlastně moc nepřekvapí. Možná právě proto, že se říká, že to někde hučí jak v úlu a ovci i rybu už jsme potkali. Ukáže se, že moje odpuzovací metody fungují bravurně a tak si od první cigarety rovnou zapálím druhou. Obhlížím místnost a tiše jdu k nesoše uprostřed. „Myslíš, že ho máme dostat ven?“ Navrhnu, ale v podstatě o tom nemůže být pohyb, že? Z kapsy zase vylovím švísarák, tentokrát ho mám u sebe, když jsme před tím chtěli ovce stříhat. „Zkusíme to otevřít?“ Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Lenore Pilosa pro Já zase nemusím lidi "Wine, ty naprostej posero, pocem zpá- ... A je pryč," brouknu, když se za ním zavřou dveře. "Srab je to." "A ona není člověk," podotkne Sysifos. "A očichává tě." Lupnu okem po Catalině a trošku se na ni zašklebím. Jen tak, mile. Snad. "Taky koukám. Pokoj ti klidně ukážu." Blik! Muselo se jí zdát, že mé tělo bylo razem teleportováno notný kus dál do chodby, kde přivolám výtah. Sysifos si to musel doťapat. "Tak vstávej a následuj nás. A tu peřinu si radši drž kolem pasu, než tady někomu přivodíš zrádník." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Armáda maličkatých tělíček  Včely se Petera stranily dál a ustupovaly před ním jako závoj. Když se přiblížil k soše, spatřil, že pod bvoskem a medem není voidět kůže, že vytřeštěné oči jsou také voskové, i raneček a šaty. Jen uvnitř té hrudi něco pulsovalo světlem, jakoby doutnalo. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Panenko skákavá ♡ "M-možná," koktám strachy. Nevím sice jak, ale snad ... "Nedloubej do něj tím nožem!" kníknu naléhavým šepotem. "Podívej... Má srdce jako my." Nebo spíš jako nám ukázala Mirabell. Jestlipak je uvnitř koule světla? |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Tak to je fajn, nejsem člověk :-) Nakloním hlavu na stranu a sleduji místo, kde bouchly dveře. "A čeho se bojí? Tebe?" Zajímám se. "Vždyť je to.. technik." Usoudila jsem, že technik je nový výraz pro čaroděje. Zvědavě se zadívám na kočku a široce se usměju. "Ještě nikdy jsem neviděla kočku, co by mluvila.." No, moc koček jsem neviděla. A to jsem jako malá měla dvě kočky a několik koťat. Ale od jistých událostí prostě kočky nepatří mezi moje oblébené. "Ty taky smrdíš." Nakrčím noc a na kočku se ušklíbnu. Cuknu sebou, když se ta žena ocitne ode mě tak daleko. "Ty jsi taky technik?" Zeptám se, když se škrábu na nohy a poslušně se zabalím do deky, i když se mi trochu příčí poslouchat kočku. "Co je to zrádník?" Zeptám se Sisifa a zamířím za ženou. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak čaruj Jo, tak to mi došlo i bez něj, když není vidět, že by někde končil vosk a začínala kůže. „Vidím.“ Kývnu a zapálím si další cigaretu. „V tom případě je to ale nějak na tobě.“ Pokrčím rameny. To jeho srdce je přeci zářivá supernova. Já se mezitím znovu rozhlédnu, ale nevzdaluju se, aby kouř chránil i Tobyho. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Agape ♡ Nechce se mi být mezi včelkami. Mája a její kámošky nejsou to, co mám rád. Ale za pokus nic nedám. Maximálně umřu. Trochu rozeženu kouř, ať mi nejde do nosu a očí, už tak mi slzí. Ne, nebrečím strachy! Přistoupím k postavě kluka a položím mu jednu ruku na pulsující hruď. Pak ho políbím na čelo a opravdu se modlím, aby to zabralo. (63+20=83/100) |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Agape Místnost prostoupila mléčná záře, která na moment zahnala všechny včely do úlu. Když pominula, musel Toby podepřít tělo padajícího chlapce, který teď byl zcela normální: hnědé vlasy, zavřené oči, bílá košile a hnědé kalhoty. Z hlavy mu upadla čapka. Srdce mu plynule tlouklo a dýchal. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak osvobozeno? Pozoruju, co Toby dělá a pak je jednou rukou podepřu oba. Pozoruju včely a dál dýchám jejich směrem kouř. Budu si muset sehnat novou krabičku. "Jak je na tom?" Zeptám se a ohlédnu se ke dveřím. "Navrhuju pomalu vycouvat." |
| |
| soukromá zpráva od Lenore Pilosa pro Jsem víla Amálka... "Že uvidí tvojí holou prdel," ujede mi. Pak spomene Sysifa. "Je to kocour a jo, umí mluvit. Co neumí, je sklapnout." "Smrdím tak leda tobě, ty ču-" "Sysife!" okřiknu kocoura, než začne bejt sprostej na všechno kolem. "On to tak nemyslí. Ne, nejsem technik, ksem něco jako poslíček." Výtah dorazí a já jí pokynu dovnitř. "Zrádník je mrtvice, ale na to ser. Koukej sem!" ukážu na číselník. "Tvůj pokoj je: 1154, pamatuj si to. A nelekni se." Výtah pípne a vyrazí. I lidi, co jsou zvyklí na výtahu, umí zarazit, když tenhle jezdí do stran. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Padáme! ♡ Zachytím kluka a snažím se ho přidržet. "Dýchá," řeknu. "Jo, pojď pryč, než tu díky tobě nebude co dýchat," řeknu pak a podám mu kluka, sám ho neunesu. S tím se vydám ven. "A zavřít." Zatlačím na vrata. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ven, ano, ale co je venku?  Rychlý ústup byl na místě, včely přestaly být klidné a vyrojily se za nimi jako bzučící mrak smrti a zkázy. Oba zabrali a povedlo se jim zavřít dveře akorát včas, aby se žádná nedostala ven. Až na jednu. Včelka vylétla a zmateně zakroužila, než byla rozdrcena v čísi dlani. "Zdravím," řekl neznámý hlubokým hlasem. Měl samolibý tón i škleb v očích. "Koho to sem... včelky přivedly?" zapředl sladce a pohled mu padl na Tobyho. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Fuj, to jsem se lekl Rozhodně nemám nic proti ústupu a venku típnu poslední cigaretu. A pak promluví nově příchozí a mě málem klepne. "Ehm... nechci vám do toho kecat, ale máte něco na hlavě..." Poškrábu se v místech, kde má paroží a stojí mě skutečně hodně sil si neulevit blbým vtipem. "Copak potřebujete?" Zeptám se místo toho mile. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Proč vždycky já? ♡ Uhnu před mužovým pohledem, ne že bych nebyl rád, že včela mě už neohrozí, ale jemu nic neudělala a nemůže za to, že je včela. A taky na mě kouká nějak divně. Nakloním hlavu ke straně. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro ~~V oparu~~ Muž se pousmál a oba najednou pocítili, že ten úsměv samotný má moc. Zatoužili mu být blíže, ulahodit mu. "Drzost," frkl na Peterova slova a znovu se zadíval na Tobyho. "Ale pro jednou ji odpustím, když mi vedeš takovou hezkou dívenku." Natáhl ruku a Tobyho paže cukla k ní, než tomu stihl zabránit. Muž jej přitáhl k sobě blíže a pohladil po tváři. Pak se ta jeho zachvěla zmatkem. "Chlapec?" zavrčel a smýkl Tobym proti Peterovi značnou silou. Kdyby Peter neměl svá kila, i by ho nápor povalil. Takhle akorát Tobymu vyrazil dech. "To vy tu tropíte všechen ten nepořádek?" zavrkal jako matka, která kárá své neposedné malé děti. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Budu si muset opatřit nové vylepšení Tak jako zvláčním a dívám se na muže. Proč jsem vlastně chtěl být drzý, vždyť je táááák hodný. Pak ukročím o krok zpět, když do mne Toby vrazí. Je to jeho chyba, že není dívka. To toho muže nepotěšilo, ale on si to zaslouží... "Nepořádek?" Rozhlédnu se překvapeně. "Ne, to ne, to včely." Odpovím popravdě. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jako z hadru ♡ Nejdřív mi ruka sama vylítne k tomuhle - co to je? - a pak mám pocit... "Voníte, pane..." kníknu proti své vůli. Fakt voní! Ale já jemu ne a už letím nazpátek. "Urgh!" udělám, když dopadnu. Ale něco mi říká, že chci zpátky k němu. Víc a víc chci... "Prosím, budu vaše dívka, když chcete..." zakňourám. Ani nevím, kde se to ve mně bere. A co to mám na sobě? Hned shodím Peterův kabát a přijdu k muži zase blíž. Dokonce vystrouhám pukrle. "Cokoliv jen chcete, pane!" Jsem zoufalý. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro ~~Polapeni v pasti~~ "Včely," zavrčel muž nespokojeně. "Nesnáším je." Pak ale mu padl zrak na Tobyho, jak se natřásá a pousmál se tomu. "Ale ano, holčička bys byl pěkná. Ale nejsi." Luskl prsty a Tobyho oblečení zmizelo, aby tento fakt podtrhl. "Mám téhle šarády dost." Zrak mu padl na chlapce na podlaze, tam, kam dopadl, také zůstal ležet. Muž jej kouzlem zvedl. Pak se podíval na Tobyho. "Cokoliv chci?" zakřenil se. "Chci, abys ho zabil." Hodil chlapce Tobymu k nohám. "Do toho." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ A-ale proč? ♡ Najednou jsem nahý. Ale to je mi jedno, můj pán, můj jediný a pravý chce, abych něco udělal a já ho nezklamu! Ani náhodou ho nesmím zklamat! Pokleknu vedle toho tvora, kterého přede mě hodil a položím mu obě ruce na krk připravený zatlačit. Klidně celou váhou. "Dívej, co umím!" pochlubím se Peterovi, než ... Počkat. Proč jsem to udělal? Zaváhám a podívám se na Petera znovu. Zatřepu hlavou. Ne, nestojím o něj! Do práce, mám... Cože jsem to dělal? "Chci, abys ho zabil..." Ale... Ruce se mi rozechvějí. "Nechci. Nechci mu ubližovat, je to malej kluk!" Cítím se v nebezpečí. A to dítě taky... Je jistě mladší než já! Co říkal Peter, že mám udělat v nebezpečí? Najednou zazářím a napřáhnu křídla. Pokusím se toho kluka prostě vzít a uletět s ním ven odsud. A pro Petera se vrátím, snad vydrží pár ran. A já snad jednou v životě poletím rovně. 93% na odolání 85+30=115/100 na let |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zanechán napospas Jsem rád, že dal Tobymu ještě šanci. Sice ho hrozně miluji, ale neví, co bych dělal, kdyby ho pořád jen zklamával. Spokojeně kývnu, když mě vyzve, abych se díval, ale pak... pak... ne, to se mu nebude líbit. Ale neudělám krok k tomu, abych ho zastavil, minimálně dokud to pán nechce. Nakloním hlavu na stranu a okouzleně sleduju křídla. Ano, tak je t správné, to je můj Toby. Jen škoda, že nechce udělat tomu pánovi radost. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro ~~Jeden v pasti~~ Toby vzlétl, podebral chlapce pod pažemi a kontrolovaným pádem prakticky vyplachtil z vrcholu stromu do předsíně a prorazil dveře ven. Muž se podíval tím směrema a pak na Petera. Tvář se mu zkřivila zuřivostí. "Za ním a koukej se bez něj nevracet!" poručil. "A už vůbec ne bez toho mláděte." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To mi kupodivu není proti mysli Překvapeně mrknu. "Ano, samozřejmě pane." Přikývnu rychle a rozeběhnu se dolů a ven. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Peter? Ne... ♡ Nemůžu uvěřit, že letím! Opravdu se mi to povedlo. A najednou mám před sebou dveře, nezbývá mi, než vyrovnat, zklopit křídla jako orel a doufat, že mám opravdu tvrdou hlavu. A mám! Zaháním hvězdičky, když ke mě dolehne hlas z hora. No super. "Kluku, musíme přidat," žeknu a začnu máchat křídly, abych nabral výšku. Ale nemůžu, nejde to. Padám do listí. Zbývá mi jen pokusit se to děcko dál vléct. 18+30=48 |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Lesem jako lovená zvěř Chlapec se při dopadu na travnatou zem probral a rozkašlal. Pak se zadíval na Tobyho a rozkřičel se. Tím na oba upozornil Petera, který zrovna vybíhal ze stromu. Chlapc se podíval tím směrem, zpátky na Tobyho a zhodnotil své možnosti. Pak vzal Tobyho za ruku a nechal se vést pryč. Peter je slyšel utíkat a také viděl nedaleko Tobyho bělostná křídla. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jedna, dvě, Peter jde, Peter si jde pro tebe... Když vystoupím ze stromu, netrvá mi dlouho, než si všimnu bílého záblesku a pomalu se rozeběhnu tím směrem. Vím, že nemůžu být rychlejší, než mladík, ale díky mému organismu bych to měl vydržet o hodně déle. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Koho napadlo dát mi někoho na zoodpovědnost? ♡ Neumím to, už zase to nejde! A bylo to tak krásný, vzlétnout a ... Koho tu blbnu, jen jsem pěkně plachtil. Ne, safra, teď nebude brečet! Není na to čas. Mám za ruku malýho kluka a za patama Petera v rauši od... Co to bylo za týpka? A kam vlastně mířím? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Run, Forrest, run! Tobyho zamýšlení mu moc nepomohlo, protože přestal dávat pozor, kam šlape. Do bosé nohy ho píchl ostrý kámen a on upadl tak, že sebou ztáchl i chlapce. Oba skončili v klubku, které rozmotali ve chvíli, kdy je dohnal Peter. Ale cosi bylo trochu jiné. Do hloubi Peterovi mysli se vkrádal jakýsi pocit. Pocit, který znal, ale ihned zapudil. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Spadla klec Nu, to nebyl dlouhý lov. Každého kluka jsem chytil jednou rukou a zvednul, abych je rozpletl. Na okamžik se pohledem zastavím na Tobym, ale pak potřesu hlavou. „Proč jsi mu prostě nemohl udělat radost?“ Zeptám se lítostivě. „To ho máš radši než mě?“ Potřesu druhým chlapcem. „Ale mělo by mě to překvapovat?“ Odvrátím se a nesu je zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Né, pusť! ♡ Zamelu sebou, když mě zvedne. "Pete... Poslouchej, to jsem já, Toby!" hlesnu a cítím, že už se neudržím a budu bulet. "Prosím, poslocuhej! Mám tě rád. A ty mě snad taky, no tak... Vzpomeň si na Sida! Nemačkej mě, to bolí!" Zakopu nohama. Tohle je konec. Peter je silnější než já. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Šíp dráhu stáčí, Chlapec sebou taky mlel a křičel. "Ne! Pusť! Já tam nechci, nech mě!" pokusil se Petera kousnout. Najednou Tobyho slzy zazářily a Peter se zastavil. Tobyho slova našla v mlze jeho mysl a pronikla přes ni do srdce (59+20, pravá láska). Peter procitl. V jedné ruce zmítající se mladý chlapec, který, jak se ukázalo, měl oči jako voda - modře zelínkavé. Ve druhé ruce Toby. Nahý, vyděšený, plačící, ale neocotný mu ublížit, aby se osvobodil. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zlé probuzení Zastavím se v půlce kroku a pomalu se podívám na ty dva. Nejprve na cizího chlapce a pak na Tobyho a je mi najednou skutečně moc špatně. „Promiň...“ Hlesnu. „Moc mě to mrzí...“ Málem jsem to udělal zase. Už zase jsem ho málem vydal někomu nebezpečnému. Nen to on, kdo se dostává do potíží, jsem to já, to já ho do nich hážu. Je mi ze sebe na nic. Opatrně je postavím na zem. „Utíkejte... k té víle.“ Jakže se to jmenovala? To je jedno, Toby bude jistě vědět. Jenomže co si počnu já? Ohlédnu se na strom, ale pak pomalým krokem vykročím stejným směrem. Co když se to okouzlení vrátí? Co když je tam prostě odtáhnu? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Já ti na vílu kašlu ♡ Když se na mě zadívá, mám pořád strach. Mám ho, i když otevře pusu a promluví, hučí mi v uších vlastní tep a skoro ho neslyším. No a pak nás pustí. "Petere..." Doběhnu ho a podívám se na něj pořádně. Ano, má zase svůj pohled. "Petere!" Vyhposnu, chytnu ho kolem krku a políbím. "K víle, no jo, ale kam půjdeš ty? Nemůžeš zpátky." Nebo ano? Nepouštím se jeho krku a tisknu mu jeden polibek za druhým. "Nemám ti co odpouštět. Očaroval nás oba. Málem jsem..." Nechci ani pomyslet, že jsem málem uškrtil dítě. Zvedá se mi z toho žaludek. "Nevykládala ti Eden něco o takových tvorech? Nevíš, co by mohl být zač?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Neslíbil jsi něco? Polibek oplácím skutečně jen váhavě. „Půjdu za váma...“ Slíbím, i když trochu váhavě. „A co by se stalo, kdybych vás dovlekl zpět?“ Zeptám se přiškrceně, protože scénář se zabitím jednoho a pak druhého mi přijde velmi realistický. Potřesu hlavou. „Já... promiň, nevím, špatně se mi přemýšlí...“ O čemkoli jiném, než o tom, že já jsem ho dostal do tolika nebezpečnejch situací. „Běžte.“ Popoženu je. To já jsem slabý článek. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Spolu, to je hlavní ♡ Konečně se odvážím ho pustit a přejdu ke klukovi. "Zatím nám neříkej, jak se jmenuješ, ano? A my to nebudeme říkat tobě, bude to tajemství." Položím mu prst na pusu a druhý sobě. "Tohle je pan ochránce. Tam ve stromě byl zlý pán s parožím, co nám zamotal hlavy." Podívám se mu na krk. Snad jsem nenechal modřiny. Pohladím ho po vlasech. "Ale my jsme ti hodní. Půjdeme teď spolu za vílou." Zvednu oči k Peterovi. "A půjdeme tam hodně pomalu, protože jsem šláp na šutr a děsně to bolí." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Vyděšený chlapec a překvapení Kluk jen létal očima z jednoho na druhého a nebyl si ničím jistý. Když na něj Toby začal mluvit, konečně našel slova i on. "Ty jsi anděl?" zeptal se. "Proč jsi ho pusinkoval? Přece dva kluci neudělají miminko, že ne? Nebo ty to umíš?" Zamračil se přemýšlením. "Nebo jsi čáp, co nosí děti a on je černokněžník?" "On je trošku kretén a ten kluk je trošku nekňuba," řekl ženský hlas. Z lesa najednou vystoupila zelenooká sestra. "Pojď sem," dodala a rozpřáhla náruč, aby do ní chlapec okamžitě vběhl. Pak se podívala na Petera a Tobyho. "Patří vám mé díky," řekla neochotně. "Za záchranu mě a mého syna. Ale má sestra je pořád zakletá." Podívala se na chlapce. "Tohle je můj malý bratr." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No, tak to je super Toby nás začal tak nějak představovat a já ho nechám, ale když se kluk začne vyptávat, rozesměju se. Pro jednou. Krátce. A velmi rychle ztichnu, když se objeví víla. Uf. Podepřu Tobyho. „Kolik je tam ještě těch zakletých?“ Zeptám se pro jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hele, pročby ne? ♡ Když slyším, že se Peter směje, poskočí mi srdce a věnuju mu úsměv. "Víš co, pro tebe anděl klidně budu," řeknu a cvrnknu kluka do nosu. "Seš roztomilej." Tu už se zjeví ta žena a já se na ni zadívám. "Já se moc omlouvám, že nemám..." Pokusím se alespoň zakrýt, co mi pámbu nadělil mezi nohama. "A nejsem nekňuba. Jen občas." Pořád. "A ten váš syn... je někde v bezpečí?" přisadím k Peterově otázce. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro To neříkej před Petem "A co je na mém nahém pozadí tak špatného a strašidelného?" Zeptám se nechápavě a otáčím se, abych si svůj zadek prohlédla. Hmm, nevím. Nic neobvyklého nevidím. Obočí mi vystřelí nahoru, když mě kocour chce zcela evidentně častovat nějakou nadávkou. "Chtěl jsi říct čubko? Nojo,, to celkem sedí. I když já jsem vlk, ne pes." Pokrčím rameny. Už mi nadávali hůř, tak se jednou zrzatou chlupatou koulí nenechám rozhodit. "Poslíček?" Tak to není tak zajímavé jako kouzelník, ale přesto.."Nikdy jsem neviděla poslíčka, který by uměl zmizet a objevit se jinde.. to by se otci tehdy jistě hodilo. Možná, kdyby takového měl, vyhrál by válku a neumřel v boji." Trochu si postesknu, ale už se to stalo a nikdo to nezmění. "A co je mrtvice?" Zeptám se, než šokovaně zalapu po dechu. Ani sprostej kocour mě nešokuje tolik, jako když takhle sprostě mluví žena. No to jsou ale způsoby! "To je tedy dost malý pokoj..", nakrčím nespokojeně nos. Proč jsem nemohla zůstat tam, kde jsem byla? tam byla postel a voda ze zdi, a ty panely. "Co?" Upřu tedy pozornost na nějaká kolečka s čísly, která mi ukazuje. "Jedna jedna pět čtyři." Zopakuju a kývnu. No na to, jak je ten pokojík malý, bych se ani neobtěžovala mu dávat nějaký název. Natož tak divný. A pak s námi něco trhne a já ztratím rovnováhu. "Co to bylo?" Sesbírám se na nohy a vyplašeně se rozhlížím. Tohle se mi tedy nelíbilo a moje vnitřní ucho se s tím nečekaným pohybem nějak nemůže vyrovnat. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Některá tajemství odtajněna  "Má sestra, můj bratr, můj syn a já," odvětila žena. Byla podrážděná a vypadala jako někdo, kdo má všeho akorát dost. Al klukovi prokazovala něhu. "Matka mě vyhodila z domu, když jsem přišla těhotná. Myslela jsem, že mě svedl šlechtic, ale... když jsem uviděla, co jsem přivedla na svět..." Sklonila se k bratrovi. "Nelekni se." Pak pokynula k lesu. Vyšel z nj asi patnáctilerý chlapec s hřívou rusých vlasů, žlutýma očima a alabastrovou pletí. Jako Toby byl celkm nahý, očka těkavá jako koloušek. To vše ale nedosahovalo plné míry zvláštnosti, protože chlapec měl ke všemu jelení uši a drobné parůžky. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Počítejte se mnou Nakloním hlavu na stranu. „Ale teď moc zakletě nevypadáte...“ Nadhodím nevinně. Ten její tón mě poněkud dráždí, tak asi pomoc nechce. Ten její příběh je zajímavej, asi jako příběh kdejaké osmnáctky, i když tedy při pohledu na jejího syna se tak trochu vnucuje, kdo je tu otec na holčičky. „Dobrý den.“ Odvětím, protože nemá smysl být hrubý na dítě. „Rádo se stalo.“ Ha! A je jasné, že tyhle máme tedy z krku. A jakže to říkala? Má sestra, bratr, syn a já. Čímžto si tři ze čtyř můžeme škrtnout. Jenomže v tu chvíli mě elán přejde. To totiž znamená, že ryba vysvobozená není a musíme se tam vrátit. „Hele, jak dlouho tam bude ten paroháč? Je možné ho nějak vylákat ven?“ Nadhodím palčivou otázku. Rozhodně bych se k němu nerad vracel. Také ještě nemám klíč k tomu, kam zmizeli muži z vesnice. A proč to vlastně museli být muži? Genderová rovnováha, na tu se v pohádkách asi moc nehraje, co? Ale co když.... brrr... na co to zase myslim, proboha? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Curiouser and curiouser ♡ Koukám na tu divnou cházku kolem a mám pocit, že sem konečně, jednou v životě zapadám. I s křídlama. Ale ty pro jistotu zase složím, protože fakt nechci, aby se mi někam zachytily do větví. Ani není taková zima. "To nestojí za řeč," odpovím na záchranu. Pak se opřu o Peta, protože ta noha fakt bolí. "A musíme se tam vůbec vracet? Myslím, není někde venku, jako ovc- chci říct tady ti dva...?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A jiná zůstanou tajná Žena vzala svého syna za ruku a podebrala jeho pod jedno a bratra pod druhé rameno. "Popravdě nevím, jak dlouho tam bude," řekla teď už míň podrážděě. Koukala na Petera najednou mileji. "Nechci tam chodit, ale nevím, kam půjdeme." "Možná do vesnice?" navrhl její bratr. "Tam je málo lidí a jsou hodní. Budou tě mít rádi!" Poslední slova patřila kolouškovi. Pak promluvil Toby a žena se na něj podívala: "Možná... je pravda někde jinde. Co ty verše? Máte jich víc?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A není 3/4 dostatečně dobrej výsledek? Zakroutím hlavou. „Netuším.“ Odvětím Tobymu a když zmírnila tón, i moje nálada se poněkud uklidnila. „Jo, něco tam bylo... o hadech a jižních stráních?“ Kouknu na mladíka – ten si tohle pamatuje líp než já. „A taky Mirabell říkala něco o pstruzích v jezírku, tak možná tam? Třeba by stačilo tam přinést tu sponu....“ Jo, jenomže to bychom ji museli mít a ta zůstala s mým kabátem uvnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Sponu, jo... ♡ Zrudnu až ke kořínkům vlasů. "Ta spona je v kapse tvého kabátu... A ten je..." Ten jsem v omámení shodil a nechal ve stromě. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Vzplanutí Žena naklonila hlavu ke straně. "Mirabell?" zasyčela jako had, až se oba kluci lekli. Pak vystartovala jako šipka a nechala je tam stát. "Mirabell..." řekl bratr a koloušek se na ně zadíval. "Mirabel není člověk jako ty a já," vysvětlil kluk. Pak se zadíval na růžky. "No... víš jak. A je v tom nějak zapletená." Koloušek se podíval za ženou. "Maminka jí zakroutí krkem." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A sakra Tak tahle reakce mě skutečně překvapila, ale asi bychom si měli pospíšit, než jedna druhé fakt něco udělají a my tu zůstaneme trčet. "Hej, co se děje? Tak počkej přece!" Hodím si Tobyho přes rameno, náhodou jsem dával pozor, že je zraněný, a rozeběhnul se za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Když se perou dvě kočky Toby nemel jinou možnost, než se nechat odvléct jako pytel brambor. K Mirabellině chaloupce dorazili ve chvíli, kdy se ženy do sebe chystaly pustit. Teď byla jejich podobnost patrná, jen dívka z obrazu byla zjevně starší. "Ty... Bestie! Kde je moje sestra?!" vrčela žena. Mirabell ustupovala. "Nevím. Šíp... Šíp dráhu... " Dostala takový políček, že se jí muselo zatmít před očima. "Mami, nech ji!" hlesl koloušek, který spolu s chlapcem klusal za ostatními. Žena se podívala na Petera. "To ona. To k ní mizí chlapci." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No a teď babo raď Když doběhneme, postavím Tobyho a pokusím se dostat dívky od sebe. "Mohly byste mi vysvětlit o co tady vlastně jde? A prosím nic o šípech, to mi nedává smysl vůbec." Povzdechnu si a kouknu se na ty tři zbývající, jestli je něco nenapadne. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Mír a lásku! ♡ Tak, alespoň nemusím na tu bolavou nohu našlapávat, že? Nechám se nést a pak už jen zrám, jak se ty dvě rvou. Vhrknou mi slzy do očí a ustoupím, až padnu na zadek. Zase. Zase násilí, zase už... "P-pete... zastav je..." hlesnu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Mirabell a její tajemství Mirabell až nepřirozeně prudce trhla hlavou směrem k chlapci. "Nepleť se do toho!" zavrčela. Pak jí zrak padl na Tobyho. "Neplač..." Žena ji už zase chtěla praštit, ale koloušek se jí pověsil na ruku, aby jí v tom zabránil. "Je jako já, mami. Nerozumí tomu. Nechápe, co je špatně." Mirabell došla k Tobymu. "Nelakej, chlapečku, však už jsi velký. Budeš silný, neboj. Můj silný chlapeček." Tvář jí probleskla do čehosi jiného, vlasy vstaly a zase slehly. "Neplakej." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Střílím úplně od boku "A ti ostatní, ti také plakali?" Zeptám se tiše Mirabell. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zděšení ♡ Ona nechápe, co je špatně... Mé sestry včely... Rozkřičím se a pokusím se od Mirabell a její ruky dostat co nejdál, plazím se pozpátku k Peterovi. "Je včela, Petre, ona je včela!" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Fleur du Mel "Neplakali," %řekla Mirabell sladce a klidně. "Odcházeli šťastní." Žena si stoupla vedle Petera a Tobyyho, jen okem střelila po chlapcích, kteří toho času stáli podstatně dál. "Odešli na věčnost?" "Splnili svůj úkol," kývla Mirabel bezelstně hlavou. Pak se Toby rozkřičel. "Ne leckajá, ale přímo ta nejvyšší," řekla žena pohrdlivě. "Zabíjí. Kde je moje sestra?!" Mirabel vypadala opravdu zmateně. "Já jsem člověk..." Problikla a oči jí na moment zčernaly. "Jsem ČLOVĚK!" vykřikla a všechny oslepilo mléčné světlo. Když světlo pominulo, Mirabell tam už nebyla. Žena přiběhla k chlapci a kolouškovi, aby je zkontrolovala. "Není po všem. Jestli věří, že je člověk, tak jím bude." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak?? „Říkalas, že je zachráníme všechny…“ Pronesu dutě a když začne Toby křičet, překvapeně se po něm ohlédnu. Tak tohle je trochu moc… včelí královna? Ucuknu před světlem a pak rychle zkontroluju Tobyho. „A byl by takový problém, kdyby byla člověk?“ Zeptám se. Protože kdyby byla člověk, mohl bych jí nakopat prdel. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Šoky neustávají ♡ Zatřepu hlavou. "Včelí královna?" zamrazí mě. Pak to světlo a pak Peter řekne... "Neslyšels..." lupnu okem po kolouškovi, "jeho? Ona nerozumí, co dělá špatně." Nic zlého nedělá, jen to, k čemu byla zrozená. "Jako když Esme dostala vztek, že jí lidé rozbili vajíčka." Je mi zase do breku. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Trocha čistého srdce "No to by teda byl," zavrčela ovčí sestra. "By nám tu z plezíru zabíjela lidi..." Hlas jí selhal. Podívala se na Tobyho. "Vajíčka?" hlesl chlapec. "Já to věděl, že jsi z vajec! Proto máš ty křídla?" Žena ho umlčela gestem. "Máš... pravdu. Nemá z toho rozum." Podívala se na své ruce. Na svého syna a na Petera. "Není zlá. Musíš zachránit i jí. Aby se mohla vrátit do svého úlu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Člověk a člověk Zamyslím se nad tím. „Jenomže Esme není člověk, jen tak vypadá…“ Upozorním ho. No, vypadá to, že tohle jsem asi překombinoval. „Víte o tom, že lidé nemají žádné schopnosti a když někoho zabijou, jdou do vězení…?“ Navrhnu. Ani nekomentuju, že tu z plezíru zabíjela celou dobu. „Takže ještě tvoji sestru, kterou bych tedy zkusil najít v jezírku u jejího domku… a pak ještě včelí královnu, která nechce být včelou, bezva.“ Mám chuť si sednout a jen sedět. „Někdo nějaké návrhy?“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Já se zamiloval do idiota ♡ "Posloucháš vůbec?" zařvu na Petera, co mi jen dech stačí. Slzy už ani nebrzdím. "Není člověk, je přesně jako Esme, jen tak vypadá! Ale na rozdíl od Esme, ona to neví!" Rozhlédnu se a hledám podporu u ostatních, ani si neuvědomím, že najednou stojím na bolavé noze. "Jsi ochránce, tak ochraňuj!" zavrčím nakonec a vydám se k Mirabelině chaloupce. Snad má uvnitř něco na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Stará magie Toby došel až k chaloupce, která byla zcela prázdná. Tam našel veliký lodní kufr plný mužských šatů. Koloušek pomalu přišel k Peterovi. "Má pravdu, pane," řekl tiše. "Když je někdo dlouho cizí bytost, začne zapomínat, čím byl. Maminka mi každý den říkala, že nejsem jehně, ale kluk. A ona není ovečka, ale žena. Myslela na sestru a na bratra. A taky na to, že budu jednou... Velký." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No dyť to říkám Zůstanu na něj koukat. A stejně se dívám, jak odchází. Proč všichni předpokládají, že já znám všechna pravidla? Nebyla snad nějaká pohádka, kde se hračka stala skutečným člověkem? Bez schopností a tak? Nevím, proč by se kouzelná bytost nemohla stát člověkem, kdyby to chtěla. A nevím, jestli by se to stát mohlo, tak mě ksakru kamenujte! A teď tu na mě bude ještě vrčet kluk, co se rozbrečí, když před ním někdo někomu dá facku? Ohlédnu se na kolouška. „Ale to je to, o čem mluvím… ovce by pak byla jen ovcí, kdyby tomu uvěřila…“ Nevím, proč by tohle mělo být jiné. A jestli si tu někdo myslí, že lidí se nezabíjejí a všichni lidé rozumí následkům svých čin, tak by si měli udělat exkurzi. „Velký?“ Zeptám se trochu nejistě. Přišlo mi, že to řekl nějak divně. Očima už ale bloudím po okolí a hlídám i vchod do chaloupky, ve které Toby zmizel. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Šaty mrtvých? ♡ Je mi to fuk. Co najdu, to si obléknu. Pak roztrhnu jednu z košil a zavážu si zranění, až potom najdu, snad, padnoucí boty a pomalu vyjdu ven. "Co když je to jinak," řeknu už klidnější. "Zabíjí ty chlapce, protože to je to, co zná jako včela. Víš, že trubci jsou jen na... Páření. Ale nedochází jí, že to není lidské." Povzdechnu. "Promiň, že jsem křičel. Je toho na mě poslední dobou moc." Vezmu ho za ruku. "Chci domů. Do našeho pokoje, kde... můžeme spolu být sami." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pochopení? "Nikdy bych nebyla ovcí, ne doopravdy," řekla žena. "Ale ovce není včela, včela není člověk. Co je ti přirozené, to tě táhne." Chlapec, který se postupně zjevně sbližoval s kolouškem, se zamyslel. "Jako když tatínek chtěl, aby se Tia vdala a ona nechtěla kluky?" Žena kývla. "Přesně tak. Kdyby si vzala kluka, byla by nešťastná." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jenomže pomůže nám to? „Zjevně ji to netáhne…“ Pokrčím rameny. Tohle nemá smysl řešit. V jednu chvíli si musí připomínat, že není ovce a v druhou by ovce nikdy nebyla, protože to pro ni není přirozené? Ale no tak, tak se rozhodněte. Pak se vrátí Toby a já se zamyslím. „No, říkala něco o tom, že odcházeli šťastní…“ A jestli je to jak u kudlanek… „Jo, taky bych chtěl jít domů.“ Přikývnu unaveně. Pak ale potřesu hlavou. „Dobře, víme proč ty chlapce zabíjela, ale to nám nepomůže v tom ji vrátit zpět. Ani Rybenku.“ Pojmenuju si naši poslední zakletou. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Posloucháš, co se říká? ♡ "Odchází, jako že umírají!" houknu na Petera. "Copak bys chtěl, když mi ho tam narveš, hned umřít?" Nemám na to náladu, ale hlas mám klidný. "Chyběl bys mi, libí se mi to s tebou," pípnu pak. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale jo "Já to chápu.. a spíš jsem se zamýšlel na tom, že jsou mnohem horší způsoby, než při sexu." Pokrčím rameny. Ta jeho špatná nálada mě kdovíproč hrozně znejisťuje. Proto vzápětí tlesknu. "Tak jo, umí tu někdo lovit ryby?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Cestou, kterou jsi dávno se měl dát Koloušek vše sledoval se sklopenými oušky a vypadal, že se rozpláče. Pak se ale na PPeterův dotaz ozval chlapec: "Tady je prut. Stačí dát háček do vody." Žena ho ale zastavila. "Jestli je má sestra ryba, tak to jí zabije!" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Lovit ryby? ♡ Zamyslím se. "A víme jistě, že je ryba?" Zamyslím se nad její písní. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale no jo, furt "Háček ji nezabije, maximálně propíchne tvář, ale to zvládne." Ujistím ženu a na Tobyho námitku pokrčím rameny. "Rybí spona, chtěla pstruha, já myslím, že za pokus to stojí... jen nevím, co s ní, až ji vylovíme." Přiznám, vezmu si prut a zamířím k jezírku. Jen doufám, že nebudu muset vyhrabávat žížaly. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Možná i tobě v duši jako na poušti Peter nahodil prut a všichni se sešli, aby jej pozorovali. Čekal a čekal, až najednou ryba zabrala. A prala se. Byla veliká a i jeho síle dala zabrat. Už to mu mělo napovědět... Ryba trhla a byl v pasti. Pruut se nevysmekl, ale zaryl do masa, pak se rozzářil. Vzpomínky, to jsou lístky čaje, Nádoba smutkem zalitá je, Rozvinou se jak něžný list, Z každého dá se osud číst. Lístky se tiše snesou ke dnu A vůně mizí k nedohlednu Však žádné zlo tě nedonutí Zapomenout těch tisíc chutí Když vzpomeneš si na labuť, I její let má svoji chuť. Hladina poklidného šálku Skrývá i zradu, lásku, válku... Když nechtěla si jiné vzít, Otec se ji rozhod utopit. Peter uviděl dívku z obrazu, jak se líbá s jinou, krásnou slečnou s vlasy barvy řeku. Nebyl to človvěk. Byla nahá a společně tančily za světla hvězd a krásná víla pro ni přijala lidskou podobu. Ale nebylo jim přáno. Peter přímo cítil, jak se zalykká vodou, jak tone. Otevřel oči a procitl. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A co přál si nejmladší, to už se nikdo nedozví No, připadám si krapet zvláštně, když na mě všichni tak zírají, takže mě ryba málem stáhne rovnou. Možná měla. Vyjeknu, jak ztratím rovnováhu. Asi je štěstí, že už jsem cizí sny viděl už dřív, ale tohle… mám pocit, že se utopím, že mi plíce prasknou… A pak jsem otevřel oči. Velmi pomalu jsem vyhledal ženu, kterou jsme osvobodili dřív. „Váš otec…“ Zakašlu, abych se zbavil nepříjemného pocitu. „Chtěl ji utopit.“ No, doufám, že tu nezachraňujeme už jen mrtvolu a poctivě jim přeříkám verše, než je zapomenu. Chvíli jsem měl pocit, že to byla zhrzená láska včelí královny, ale možná jen obyčejná lidská krutost? „Kdo vás proklel?“ Zeptám se pak. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zrada, láska, válka ♡ Postesknu si za klidným životem štětky. Pak vezmu Petera za ruku a tiše, beze slova mu položím hlavu na rameno. Po chvíli promluvím: "Jsem tady... S tebou." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Tichá tajemství dvou sester Žena si sedla vedle Petera a vzala jej za ruce. "Sestra se zamilovala do ženy," řekla. "Ale... Ale otec to nepřijal, hledal pro ni muže jako i pro mě. Byla jsem zklamání, když jsem se nechala..." Střelila pohledem po kolouškovi. "... Chtěl ženichy, aby vedli statek, aby zdědili. A chtěl syna. Bráška se narodil, když mě vyhnali. Má sestra mi už předtím řekla, že miluje dívku z vody, ale já myslela, že blábolí... Kouzla přece nejsou doopravdy." Odfrkla. "Mami..." hlesl koloušek. "Ale... Kam ... Kam půjdeme?" Obejmula ho u sebe a tiskla na hruď. "Kamkoliv, ale hlavně spolu." Pak se zase podívala na Petera, se synem v objetí. "Byl to on. Vydával se za šlechtice. Svedl mě svou vůní. Udělal mi syna. Vzal si Mirabell jako loutku." Chlapec se naa ni podíval. "Nelži." Odvrátila zrak. "Já! Já! Ze msty jsem ukradla kouzlo, chtěla jsem vše vrátit, povolala ho, aby... mi dal nový život a sestře taky. Zasmál se, luskl prsty a řekl "jak si přeješ!" a byla jsem ovce! Březí ovce." Rozplakala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lenore Pilosa pro Ale nepáchne jen jak pes "To ti pak někdo možná vysvětlí, nebo jim to bude putna..." mávnu rukou na nahotu. Zavírají se mi oči, chci kafe. Sysifova květnatá invektiva nemám potřebu komentovat. On ano: "Chtěl, jo." Chlupatej sprosťák. "Mrtvice je, když srdce dostane křeč a netluče, docela to bolí a jde na to umřít," vysvětlím. V výtahu se přelopí a padne dost blízko, takže cítím... Vyvalím oči. "Holka, ne jen vlk," brouknu. "Jsi cítit něčím mnohem víc..." Výtah cinkne a já ji vedu kousek ke dveřím pokoje. Zatím je to standard: postel, středně velká televize, psací stůl s laptopem a blokkem s psacíma potřebama, malá lednička, okno do zahrady, koupelna s vanou a záchodem v jednom. "Tady se ubytuj," řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale co brácha? Pevně tisknu Tobyho ruku a pak i ženy, která si sedla z druhé strany. Poslouchám, co říká. Ano, to už vím. „Tys ho povolala, ale on už tu by předním, když je... otcem?“ Zeptám se trochu zmateně, ale pak očima sklouznu na jejího bratra. „Ty dvě jsou jasné, její syn také, ale co se tedy stalo s tebou? Navíc to zjevně muselo být o celé roky později...“ No ne? Pokud ona říká, že ji těhotnou vyhnali, a on se narodil až po tom, co se vyhnali, ale teď mu může být kolik? Patnáct? Pevněji stisknu její ruku, když se rozpláče. „Už je to pryč.“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Příběh o ovečkách ♡ To je tak strašný. Tak strašně strašný! Celou dobu, co vykládá, držím Petera za ruku a nemám daleko k slzám. Když s rozpláče, vylije se to i ze mě. Podvedl ji, svedl a zbouchnul. A potom znova podvedl. Začínám víly nesnášet. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Duje, duje vánek, "Jsou to leta," potáhla nosem žena. "Moc let... Ale je to má vina. Když se mi ukázal jako... Elf? Tak to říkal. No, kdž se mi ukázal, tak jsem znala jen vztek a mstu." Pustila Peterovu ruku a obejmula si ramena. "Chtěla jsem jen nebýt sama, aby mě někdo miloval." Najednou zvedla hlavu. "Přicházel a odcházel pařezem," řekla pak, jakoby si to právě uvědomila. "V tom pařezu byl úl divých včel. To tan jsem proklála šípem." Zachvěla se. "To já stvořila Mirabell." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Mirabell? Pomalu se položím na záda. Ty dvě plačky jsou tedy pomoc. Pak ale zbystřím. „Koho jsi tam proklála šípem? Jak jsi stvořila Mirabell?“ Zeptám se rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Počkat, co? ♡ Zbystřím a přestanu brečet. "Proto je vám podobná? Vzala vaši podobu, když jsi ji... stvořila?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Přej si, jen přej, je čas létavic. Žena si také utřela slzy. "Chtěla jsem proklít jeho... za to, co mi provedl. Měla jsem chtít vrátit sestru zpátky... Vrátit všechno, ale byla jsem jen plná zášti." "Mami, podívej!" Koloušek k nim přišel blíž, teď byl také oblečený, i si obvázal jednu nohu jako Toby. Podal ženě svitek. Byl převázaný tyrkysovou mašlí s motivem vody a ryb. Žena ho rozvinula a četla: "První kámen bíly, s její dlaní srůstá. Druhý kámen rudý, zamyká jí ústa. Třetí kámen černý, ten jí v srdci zůstal. A v tom třetím kameni sama navždy zkamení." Podala svitek Peterovi. "To... Je písmo podobné jako má moje sestra. Ale trochu jiné, jakoby se to od ní někdo naučil." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No, myslim, že Rybenka je v háji Povzdechnu si a kývnu. Jistěže je pomsta zlo, to víme všchni. „Kde jsi to našel?“ Zeptám se zvědavě, když dozní slova. Přemýšlím, jestli jsme tu viděli nějaké takhle barevné kameny. Pak se zahledím i na hladinu a snaím se nahlédnout pod ní. „Myslíš někdo... jako třeba ta její vodní víla?“ Nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jsem idiot, že? ♡ "Petere..." Zamyslím se. "Kameny nemusí být kameny. Bílý a černý už máme." Poklepu si na hruď. "Bílý." Pak jemu. "Černý." Nakloním hlavu ke straně. "Teď jen zjistit, kde je schovaná sestra." |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro A co ještě? "Fuj, něco podobnýho už se mi stalo." Moc dobře si pamatuju, jak jsem umírala, než mě Tomas změnil. Na to nezapomenu nikdy. Bylo to to nejhorší, co se mi mohlo stát. I když, vlastně ne. Od té doby se staly daleko horší věci a Samael byl jako třešnička na dortu. Možná je tohle vykoupení? Win mi slíbil, že už mi nikdo takhle ubližovat nebude. Třeba bych mohla konečně žít hezký život, bez démonů, ďáblů, duchů a nejrůznějších hrůz. "Hmm?" Zvědavě k ní zvednu oči, než se zase zvednu na nohy. "A čím víc?" Zajímalo by mě, co cítí. A taky si říkám, jestli nemám mít nějaký parfém, když smrdím i poslíčkům. Vystoupíme z té divné pojízdné kostky a já se trochu uklidním, když pod nohama cítím pevnou plochu, která snad nikam nebude ujíždět. "Aha.. a jak se mám ubytovat?" Znělo to, jako bych měla něco dělat, ale já nemám nic, co bych mohla dát do polic, nebo tak podobně. Takže se jen rozhlédnu. Nejvíc mě samozřejmě zaujme postel. A pak dva rámy na obraz, které jsou jen černé. Proč by si někdo rámoval černou plochu? Možná by to šlo něčím pomalovat. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nečekaní spojenci "Bylo to mezi šatama," řekl koloušek a pokrčil rameny. Žena se zamyslela nd dotazem. "Možné to je. Nikdy jsem s tou dívkou nemluvila... Ale sestra tvrdila, že ji má ráda." "No jo ale kde bude ten třetí kamen?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A už jsem zase zmaten Zamyslím se nad Tobyho hypotézou, ale moc se mi to nezdá. „Hele, nic proti, ale já nikoho nazkameňuju...“ Nadhodím. Navíc, jak podotkla sestra, kde je ten třetí tedy? „Nebudou to spíše ti tři, co jsou s ní příbuzní?“ Navrhnu a ukážu na dva chlapce a ženu. Ti jsou tři. My jsme jen náhodní lidé, jak bychom mohli být v té říkance? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak jsem to zkusil ♡ "Chm," udělám popuzeně. "Já alespoň něco zkouším." Zahledím se do vody v jezírku. Možná tam něco uvidím. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pod hladibnu spí kameň s tvárou naveky "Nechceš si na něco hrát?" zeptal se kluk kolouška, který seděl na trávě a vypadal velice zadumaně a smutně. Ten jen zavrtěl hlavou. Toby brzi seznal, že voda je téměř dokonale čirá, bylo vidět až na dno. Všude plavaly malé i větší rybky, tu i tam pulci... Ale bylo tam ještě něco. Ruka, napřežená nahoru v zoufalém gestu, očin vytřeštěné strachy, spletence řas místo vlasů. Byla to socha. A vedle ní... Žena? Jak ho zahlédla, že se dívá, uplavala a splynula s vodou jakoby se na ni sama proměnila. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To jsou kšefty... Zakroutím hlavou. Zkouší, zkouší, ale odpověď nemá, stejně jako já. A nakonec, stejně jako já, skončí u zírání do jezírka. Pak si všimnu pokusu o rozptýlení kolouška a povytáhne obočí. „Děje se něco?“ Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Uplavala ♡ "Podívej!" zavolám a ukážu do vody, aniž od ní odtrhnu oči. Ukazuju na sochu, ale vypadá to, že je tam víc. "Počkej!" hlesnu a bez váhání se vrhnu do jezírka po hlavě. Voda nevypadá být hluboká. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Hlavička bez tělíčka a tělíčko bez hlavy "Jen nevím, jak na to," špetl koloušek. Kluk se usmál. "No, to není problém, všechno tě naučím." Nad Tobym se zavřela hladina a on padal. Padal daleko a hluboko. To je problém s průzračnou vodou, vše se zdá blíž, než doopravdy je. A menší. Jestli se Peter za Tobym podíval, uviděl ho klesat, klesat a klesat až... zmizel docela. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro V krátké době podruhé, co jsem si na tato verše vzpomněl Už jak říká podívej, se rychle ohlédnu a v nepříjemné předtuše se nadzvednu. A ono to skutečně přijde. Než stihnu cokoli říct, už skáče do vody. Jenomže s mojí vahou? No, stejně neváhám a skočím za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Čas zastal tu stáť, očami hviezd sa díva svet. Letěli. Padali. Toby kolem sebe náhle pocítil teplé dlaně a byl v čísi náruč. Vnímal, že je najednou nad hladinou a dýchá. Peter tolik štěstí neměl. Cítil, že tone, že mu plíce zaplňuje voda a oči se mu zatmívají. Pak na rtech pocítil jiné a nadechl se. Před očima měl mlhu, delírium. "Nadechni se. Dýchej." Slova jako za oponou, sotva je vnímal. Další polibek. "Přej si. Musíš si přát, sama tě neuzvednu!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jsou špatné nápady... a pak tenhle Cítím, jak se moje tělo chce nadechnout, jak to nakonec udělá i proti mojí vůli. Snažím se zahlédnout Tobyho, ale místo toho vidím jen přibližující se tmu. A pak cítím rty a srdce mi poskočí. Byl to jen sen? Nadechnu se, ale spíš reflexivně. "Toby? Kde je?!" Snažím se plavat. Je dobře, že nemám svůj kabát, na druhou stranu to je sotva dopomoc. "Co budeš chtít?" Nic přeci není zadarmo, že? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Milostivé dohody Nastalo ticho, které Peterovi hučelo v uších v rytmu jeho tlukoucího srdce. Dostal další polibek. "Máme málo času. Dej mi... " Hlas zaváhal. "Jednoho dne mi to splatíš tím, co ještě nevíš, že máš." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kde? Srdce se mi trochu sevře, ale pochybuju, že bych měl někde dítě nebo tak, takže kývnu. "ale jen, když bude v pořádku i Toby." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Shledání v cizím prostředí Žena kývla hlavou. "Máš mé slovo, že chlapec bude v bezpečí," řekla. V tu chvíli se mohl znova nasdechnout ajeho tělo to udělalo prakticky samo. Vedle sebe vnímal ležícího Tobyho a když nahmatal jeho hruď, bylo jasné, že dýchá. Byl ale v bezvědomí. Nad ním bylo modré nebe a před ním nahá žena s vlasama, které připomínaly tekoucí řeku jak barvou, tak pohybem. Ona byla to jediné, co vnímal relativně ostře. "Neočarovala jsem ho," řekla teď už normálním hlasem. "Skočil tam sám od sebe. Já netopím." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nejsme na břehu? Uvolním se, když je Toby na místě a dýchá. Zleže pozoruju ženu. „Jo, to mě nepřekvapuje.“ Kývnu hlavou. Nepřemýšlí a jedná příliš impulzivně. Očarovávat ho by byla zbytečná námaha a navíc pak zachraňovat... „Ale to je jedno, stejně s tebou chci mluvit... hledáme tvoji bejvalku.“ Nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ty prý hory přenášíš, Peterovi se pomalu vracel zrak a vnímal, že žena před ním sebou trochu cukla. "Není bývalá," řekla. "A není těžké ji najít, je na dně jezera. Nevím, jestli je jí pomoci... Ale jestli to dovedeš, bude tvůj dluh splacen. Máš mé slovo." Uvědomoval si, že není na louce u chaloupky. Byl jinde. Také tam byla tráva, kousek dál les. Modré nebe, ale cosi mu napovídalo, že podobně jako Dorotka, už není v Kansasu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Za vodopádem? Pomalu se posadím. "No a můžeš ji aspoň vytáhnout? Pod vodou, jak sme si ověřili, dýchat neumím." Jako zachraňování je jedna věc, ale ona je ještě ke všemu na dně jezírka. Ohlédnu se, abych zkontroloval zbylou trojici. "Mimochodem, kde to jsme my?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A až bude na dotek... Založila si ruce na holé, obdařené hrudi. "Můžu." Oteočila se k jezírku a než do něj skočila, řekla jen: "Jsi v říši víl." A žbluňkla do vody bez možnosti odpovědi. Teď už Peter viděl dobře, Toby vedle něj vypadal, že spí, dokonce se pohl, aby se schoulil do klubka. Působil unaveně. Prostředí bylo nádherné, ptáci trilkovaly o život. Udylka. Vodní víla se vynořila a kouzlem postavila sochu vedle jezera. Vypadala jako dívka, dokonale tesaná, i švy na oblečení měla vyvedené do dokonalosti. Naštěstí kamen nepoznačila eroze. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak jsem v loji No, ještěže zmizela, protože její pohyb upoutal moje oči na místo, kde rozhodně skončit neměly. A pohled stranou na Tobyho jen přiživil pocit provinilosti. Když se pak víla vynořila, poctivě jsem se díval jen na sochu nebo na zem. Opatrně jsem vstal a obešel ji, abych si mohl prohlédnout každý detail. Zvláštní pozornost jsem věnoval dlaním a rtům. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A v tom třetím kameni Rty sochy byly jemně pootevřené, jakoby právě něco říkala, oči dokořán, jedna ruka napřažená nahoru v obranném gestu, takže se k dlani dostal snadno. Druhá dlaň už byla oříšek. Měla ji položenou na hrudi. "Líbat jsem ji už zkoušela," řekla víla. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Asi nerozbíjet, co? Úkosem se ohlédnu po víle. "A odkdypak jsi princ co ji chce osvobodit?" Povytáhnu obočí, ale pak se zamračím, když pohlédnu zpět na zkamenělou. "Myslel jsem, že víly nemilují...?" Nakonec změním intonaci do otázky. Je možné, že proto její polibek nezabral? Ale to bychom stejně museli vzbudit tady Casanovu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Slova... Nic než slova Střelila po něm pohledem. "Také bych neměla lovit z vody hlupáky, co tam sami skočili," odsekla. "Můžu ho hodit zpátky." S těmi slovy jí pohled zklouzl na Tobyho, ale něco Peterovi říkalo, že by to s největší pravděpodobností nebyla schopná udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Krapet přehnaná reakce, ne? "Jen klid." Zvednu ruce. "Někdo mi nedávno říkal, že víly neumí milovat, tak se radši ptám." Pak se ohlédnu na Tobyho. "A jeho bych být tebou stejnak netopil, protože je to naše asi tak nejlepší naděje." Upozorním ji Položím ruku na kámen, zhruba v místě, kde by měla mít dívka srce, a hledám... ani nevím co. Černý kámen? Tep? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Staré příběhy "Není to tak, že nemůže," řekla tiše a pozorovala ho. "Kdysi dávno prý byl jednorožec. Kouzlo ji proměnilo na lidskou ženu. Do té doby neměla lidské city jako lásky, lítost, vztek... Pro nás něco takového není. Ani zloba nebo závist. Ale po proměně začala vše cítit. Když se pak zase vrátila do své podoby, ty city si pamatovala." Pod chladným kamenem nid necítil, ae jak se zadíval do očí sochy, spatřil jedinou slzu. Mohla to být kapka vody, kdyby jinak socha už neuschla na slunci. "Další způsob, jak cítit lásku je, když ti člověk dá své srdce," řekla víla pak. "A podhozenci ji cítí taky." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Asi budu zase za blba "Jednorožec je to samé co víla?" Zeptám se krapet zmateně. Opatrně setřu kapku, která by mohla být slzou, kdyby kameny plakaly. "A ty tu dívku miluješ?" Zeptám se přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A proto, dámy a pánové, Znovu si založila ruce na hrudi a vystrouhala pohled, který by donutil stydět se i skálu. "Ty opravdu nic nevíš, že? Ano, jednorožec je vílám v mnohém podobný. Je to magická bytost. My neděláme rozdíly jako mezi koněm a člověkem, všichni jsme jeden národ." Pak ale Peter položil další dotaz a ona zvážněla a zesmutněla. "Myslím, že určitě ano." Kdesi dál na louce se ozvalo dupotání a pak ostré hvízdání a víc dupotu. Víla se tam podívala, ale Peter tak daleko nedoviděl. Pro něj to vypadalo, že se na louce prohání několik pískových teček různých odstínů. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jen si nesmíme nechat bouchnout hlavu „Ne nevím.“ Zašklebím se a zamávám rukama obsahujíc všechno kolem. „O tomhle vím tak asi tři dny, před tím jsem to měl za pohádky, tak promiň, že hned z fleku nevím úplně všechno.“ Najednou jsem hrozně unavenej. „A řeklas jí to?“ Navrhnu. Ta slza … možná uslyší? Ohlédnu se, kam se dívá víla, ale moc toho nevidím. „Děje se něco?“ Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Za zkoušku nic nedáš
|
Víla se zamyslela a podívala se soše do očí. "Miluju tě. Prosím, prober se. Chci tě zpátky."
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Hrom a nic Trochu sebou trhnu, když se ozve zahřmění, a s nadějí se zahledím na sochu. Jenomže to vypadá, že s ní to ani nehlo. „Sousedi?“ Znepokojeně se zase ohlédnu. Sousedi, co hřmí? „Promiň, fakt jsem si myslel, že to bude fungovat.“ Povzdechnu si. Proč to vždycky vypadá tak snadno, když to dělá Toby. Ne, nedivím se, že králíci tu mluvěj, ani že maj parůžky. „To bohužel nemůžu, snažím se přijít na to, jak pomoct tady té paní.“ Ukážu na sochu. |
| |
| Neskutečně prořízlá tlamička "Jsou to Jackolopové. Obvykle neškodní, sami od sebe tě nenapadnou," řekla víla. "A taky jsou spíš býložraví." Maličký se podrbal zadní prackou za uchem, přičemž přepadl na záda a zase se postavil. Pak zapanáčkoval, aby snad lépe doviděl na sochu. "Ty seš ale úplně blbej, co? To není paní, ale kamen! Jen vypadá jako paní, ty kopyto." Víla protočila panenky. "Jwe zakletá, to snad chápeš." "Ajóóó," protáhl malý Jackolope. "To je drsný, ale zase nikam neuteče ne?" Přišel zase blíž k Tobymu a očichal ho. Chlapec se ze spaní zavrtěl, natáhl a přivinul si zvířátko na hruď jako plyšáka. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ěšišmajá, králíčék! ♡ Zacítím lehynké šimrání a pomalinku rozlepuju oči. Tu si uvědomím, že se mi v náruči nachází cosi malého a chlupatého. Žeby se na mě usmálo štěstí a pro jednou jsem se probudil někde, kde mi nejde po krku celé peklo? "Ahoj, maličký," řeknu tiše a posadím se i s chundýlkem srsti v klíně. "Dobrý den... Um..." pozdravím i ženu, která je nahá. Pak se podívám na Petera. "Zlobíš se moc?" pípnu. Moc dobře vím, že to, co jsem udělal, je na přesdržku. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak moc se zlobím? „Aha...“ No, je vidět, že mi to přesně hodně řeklo. „A neskočí do jezera...“ Dodám zamyšleně. Ale jo, má to nesporné výhody randit se sochou. Ale docela mě uklidní, že se probouzí Toby, protože si třeba bude vědět rady. „Na stupnici od jedné do deseti?“ Povytáhnu obočí. „Asi tak milion, plus mínus jedna.“ Upřesním, ale je mi víc než jasné, že hlavně kvůli tomu, aby to neopakoval. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Lebo takej soche stačí ibaže tu je Drobný Jackolop se v Tobyho náruči nebránil, spíš se mu tam víc zavrtal. "No, když už jsi se vyspal, nechceš si hrát?" Ale vodní víla se po Peterových slovech podívala na oba lidi velevýznamně podívala. "Takže taky znáš lásku..." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Mluví?! ♡ Cuknu sebou, když zvířátko promluví. "Možná později," řeknu pak a podrbu ho na kožíšku. Je heboučký. Ale je mi studno, strašně moc. "Myslel jsem, že ji odtud dostanu..." řeknu. "Lásu?" zeptám se vodní nahotinky. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kdo? Já? To jistě ne "A napadlo tě, že plavat se sochou není snadná disciplína?" Zeptám se káravým hlasem. Nevím, co si myslel. Vrhnu na vílu varovný pohled. Tohle rozebírat nechci. Nechci na to ani myslet! "No, každopádně máme sochu na suchu, její lásku a... a co dál?" Pobídnu Tobyho aby přemýšlel. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A co dál? Uvidíš Zaječí mládě se zavrtělo. "Pěkná pruda s váma všema," brouklo a položilo se Tobymu na ruku, aby se nechalo podrbat. "Todle se nepatří, ale je to fajn... Etě..." zamrnělo sladce. "Ale potom si budem hrát, jo? Musíme!" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Je mi studno ♡ "Vypadala, že..." hlesnu, ale hlas mi selže. Zase už. Zase už jsem jen přítěž. Povzdechnu si a podrbu zvířátko. "Když musíme, tak musíme," pokývu s úsměvem hlavou a zvednu ho k tváři, abych ho pak políbil na chlupaté čelíčko. "Budeme si tedy hrát. A na co? Na kovboje?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No koukám Zajíčka moc nevnímám, zato Tobyho velmi pozorně. Povzdechnu si. "Teď už je to fuk." Mávnu nad tím rukou. Mám pocit, že tímhle tempem se brzy rozprodám, že mi nezbudou ani trenýrky a nebudu si pamatovat, co jsem měl k snídani. Jenomže pak jsem totálně zazděn a místo řešení problémů se řeší, jestli si ti dva budou hrát na kovboje. Ostré bodnutí při tom nevinném polibku dodá další kapku a já se od nich odvrátím. Vrátím se k soše a na chvilku si opřu čelo o její. "Jak ti můžeme pomoct?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dupotavé nožičky Malý Jacklop se zatetelil blahy. "Já nevím, co je kovboj, ale asi bych si hrál na něco, kde se běhá!" prohlásil. Po puse se otřásl. "Jíííí, to šimrá! Ještě?" Peter z nitra sochy uslyšel tichý hlas. "Je to snad hřích, že mi to sluší v kůži, Tak jak nás pámbu stvořil? Je to snad řích místo růžence mít růži A srdce, které hoří? Je to snad hřích žít v krásné říši divů? Za zrcadlem v říši kupodivů? " Z oka sochy se vykutálela další slza. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Děti, všechny jsou stejné ♡ Vůbec mi nepřijde, že se na něžnůstky, co prokazuju mláděti může Peter dívat ublíženě. Však je to prcek! Položýím tedy malého opatrně na zem a podrbu na zádech. Pak se zaposlouchám do zvuků, co jdou od sochy. "Láska..." špitnu. Přijdu blíž, abych mohl také poslouchat. "Zakletá paní, chceme ti pomoci." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Povídám si se sochou Poslouchám slova a snažím se v nich najít smysl. „Proč musí všichni mluvit v hádankách? Nemůžou třeba jen jedinkrát přijít a říct: udělej tohle a tohle a hotovo...?“ Ohlédnu se, když se přiblíží Toby. No, to už víme. Jsem nějaký rozmrzelý, ale zatím se snažím držet jazyk za zuby. „Ne, hřích to není, ale nerozum zcela jistě.“ Vždyť jsem jsem dopadl já? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Víla, podhozenec, silák a Jakolop "Takže budete zírat na zkamenělou ženskou..." posteskl si malý Jackolop. "Nádhera. Tak já zase pudu." Víla se také dívala na sochu. "V některých očích to hřích byl. Hlavně podle jejího otce." Malý se zastavil uprostřed kroku. "To muj táta tak drsnej neni, aby z nás dělal sochy." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Táta? ♡ Trhnu hlavou k malému zaječímu tvorovi. "Hele... Ochránče, nebylo by... Co tak se zeptat některých těch starších zajíců, jestli nenašli nějaké magické kameny...?" Za zkoušku nic nedáme, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sodoma „Když ji odkameníš, tak si s tebou budeme minimálně hodinu hrát.“ Ušklíbnu se na králíčka. Kývnu. „Jo, já vím, ale obecně vzato to hřích není… minimálně ne dnes.“ Poškrábu se ve vlasech. Prosím, neříkejte mi, že se tu někde potuluje i Ježíš. Ohlédnu se na Tobyho. Měl jsem pocit, že stále zastává názor, že my sme kameny. Pokrčím rameny. „Tak se zeptej.“ Jistě mě nepotřebuje neustále za zadkem. Bude to zdravější. Nehledě na to, když tu lidé za podobné věci kamení. Kdyby to byl aspoň solnej sloup... |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dávej pozor, co si přeješ Víla po Peterových slovech vyvalila oči plné hrůzy. "Sklapni!" sykla. Ale bylo pozdě. "Ujednáno," řekl Jakolop natěšeně a udělal ne moc povedené salto vzad. Pak zatřepetal čumáčkem a dýchl na sochu několik světélek, které ji pozřely a proměnily na keř divokých růží. "Tak. Můžem začít? První honíš ty!" Zadupal nohama a jako šipka vystřelil směr louka. Víla zamrkala a zakryla si ústa rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Kytičky... ♡ "Já o tom chtěl tedy mluvit, abys zase neřekl, že konám bez rozmyslu," řeknu tiše, ale uraženě. "Milovat není hřích," přisvědčím. "Nikdy." A pak se to stane. Kdybych řekl, že jsem šokovaný, bylo by to slabé slovo. Málem upadnu na trávu vedle své spodní čelisti. "Za ním?" zeptám se, když zatřepu hlavou. Na odpověď nečekám, toho malýho je třeba chytit a přinutit to zase napravit. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak živá je... Jak ujednáno? Než se stihnu zeptat, už je jasno. Ksakru. A kujva. Já sem takovej debil. Kývnu na Tobyho otázku a sám se rovnou rozeběhnu. Zem kolem duní. "Já jsem řekl odkameníš!! Tohle je změna životní formy, to neplatí!!" Křičím za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Přerychlé nožky a převeliké potíže   Hon začal! Toby měl podstatně větší rychlost, pod Peterem duněla země a malý zajícovitý tvor utíkal do esíček, kolem jejich nohou, s gustem je podrážel, smál se a, když měl čas než se sebrali, ťapkal předníma packama. ***KŘUP*** Ze země se vyloupl jako majestatný dvanácterák a byl také tak velký. Moudré jantarové oči pohlédly z mláděte, co se mu zastavilo pod břichem, na Tobyho a pak na Petera. "Copak to vyvádíš, kotě jedno?" zeptal se vláčným dunivým hlasem. "Celé nora se třese v základech." Maličký se nedovedl přestat nadšeně smát: "Hrajou si! Se mnou! Jů!" Ležel na zádech a třepetal nožkama. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No počkej...! ♡ Ženu se za tím mladým, co mi nohy stačí, poraněné chodidlo bolí čím dál víc, ale tady jde o život. Snažím se ho mít pořád na očích, aby snad nezmizel v noře, když tu... Vykřiknu. Nahlas. Hodně nahlas. Ale ne ústy, spíš jen v hlavě a prudce zacouvám. Tak, teď nás nabere na paroží a je po nás. Alespoň si užiju výhled. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nebrzdim Když se sbírám ze země asi tak po páté, funím jak lokomotiva a začínám toho mít právě dost. Do posledního pokusu se rozhodnu dát všechno, abych toho všetečného ušáka chytil. A ono zastavit moji váhu na místě není jen tak, takže když se ze země objeví jelenokrálík, mám co dělat, abych se jim vyhnul. Ne, rozhodně nemám v plánu otevírat pusu, akorát bych zase plácnul nějakou blbost. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Vůdce smečky Veliký tvor se na ně dál díval, když menšího packou překlopil na nohy. "Běž se podívat, cos natropil dole," řekl tím mírným, klidným hlasem. "Kdo to bude uklízet?" Drobek se zatřepetal a utekl do nejbližší díry tak rychle, že prakticky zmizel. Oči několika Jakolopů spočívali na dvojici a jejich zjevný vůdce se posadil. Nebyl tak o nic menší. "Dětem nikdo neporučí," řekl. "Omlouvám se za něj. Copak vám provedl, že ho pronásledujete?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hlavní je držet hubu, krok a svěrače ♡ "On... Nic... no..." Střelím pohledem na Petera a přesunu se za něj. "Chtěl si hrát. N-naléhal..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bezva "Ne nic, provedl." Hodím přísný pohled po Tobym. Když tu bude koktat, že ten šupák nic neudělal, tak ta holka zůstane tak. "Prohodil jsem, že když zvládne odkamenit tu holku, že si s ním budeme hrát. A on ji proměnil na kytky." Vysvětlím celkem jednoduše, co se vlastně stalo. "Jen jsem chtěl, aby to napravil. Pak bych si s ním klidně i hrál." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pravda se cení Jantarové oči hleděly na Tobyho, dokonce to vypadalo, že se tvor usmívá. "Nic, že? Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Nebudu ho trestat, ne tak, jak by ses mohl obávat, to ne." Pak pohlédl na Petera. "To mě mrzí, ale ve své podstatě je to tvá vina. Nespecifikoval jsi, na co ji chceš proměnit." Naklonil hlavu ke straně a zastříhal ušima. "Jednáš s naším druhem prvně? Jsi člověk... Ber nás jako právníky. Všechno, co řekneš, je zneužitelné. Ale rozhodně malý nechtěl vám, ani té dívce ublížit. Copak s tím uděláme?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Moje srdce musí být slyšet! ♡ Vlastní tep mi duní v uších, ale vnímám i dunění hlasu toho... Co vlastně je? Jak to říkala? Jako... něco? "Ale... To není ..." Znají víly něco jako fér a nefér? Asi ne. "Neomlouvá ho, že je malej!" řeknu pak. "Té ženě jde o život!" A nám taky... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Proti ohni ohněm Zamračím se. „Jasně jsem řekl odkamenit. Ne proměnit ani oživit.“ Uvedu na pravou míru, protože právník, neprávník, tohle bylo jasné. „A s právníkem se nebavím bez právníka na své straně.“ Prohodím pak radši trochu pro odlehčení situace. Pak si povzdechnu. „Doufám, že máte nějaký návrh, protože mám pocit, že brzy zůstanu někde bez trenýrek a nebudu ani vědět, co jsem měl k snídani.“ No, nevím, co dalšího by mi mohly víly vzít, ale předpokládám, že o tom bych buď nevěděl nebo už nevěděl, protože bych spíš někde ležel. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Takhle se to ale nedělá Starý samec vypadal čím dál, tím pobaveněji. "Návrhy? Začal bych tím, že mi povíte, co přesně chcete a jaké máte indicie." Trochu se zamračil, ale bylo jasné, že je to dobrosrdečné. "A také jaká je vaše motivace. Vězte, že vodní víla je naše přítelkyně, její jezírko pomáhá zavlažovat naše louky." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Shrnutí ♡ "Chceme zachránit tu holku, protože je zkletá. Měla ráda..." zaazím se. "Někoho, s kým její táta nesouhlasil a její sestra si omylem udělala dítě s takovým vysokým zrzavým parohatým chlapem... Vaše parohy jsou hezčí! No a tu těhotnou, která stihla porodit, tu už máme, ale pak je tu další, ta zkamenělá a další, co je vlastně včela." Nadechnu se. "Mám v tom hokej, ale to je zhruba ono." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Doplnění "Měla ráda tu vaši vodní vílu. Doplním Tobyho zaváhání. Jen ať to klidně vědi, když už ji mají rádi. "No a celé to děláme... asi proto, aby se s náma nestalo to, co s těma, co neuspěli." Pokrčím rameny. Ono to s tou motivací asi nebude až tak složité. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Ticho po hurikánu Matt pokýval hlavou až moc vehementně. "Jasná páka, Hazel není ani křikloun a už vůbec ne agresivní!" ěkl hlasem plným přesvědčení. "To by nesměl ani k malému, ani k Peterovi!" Znovu potáhl z cigarety, kterou tím dorazil, a zapálil s rovnou další. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dobré skutky ze špatných důvodů Jakolop na ně oba hleděl a poslouchal. Pak se znova pousmál. "Aha, rozumím, takže to děláte, aby to bylo za vámi a měli jste klid," pravil. "V tom případě vám přeji hodně zdaru." Natáhl jednu pracku a drcl jí Petera do ramene. Přátelsky, ale demonstrativně: drcnutí jím pohlo, jakoby nevážil, co váží. Pak kývl hlavou a mrkl na Tobyho, než se odebral k odchodu. Všichni ostatní jej následovali. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Plánovaná operace ,,To se týká mých původních akcí. Víc o tom mluvit nemůžu." zavrtím hlavou Jahodovi v odpověď. ,,Také si musím přesněji uvědomit, k čemu to přiřadit." dodám ještě, aby si snad nemyslel, že mu nechci jen nic říct. Posadím se zpátky ke stolu. Chvíli se dohadují, odkud tahle reakce Hazela mohla přijít. Jakoby to bylo něco, co by se potřeboval naučit. ,,Doktorka, tehdy u armády, říkala, že každá myslící bytost má potenciál k agresivnímu chování. Je potřeba jen najít spouštěč." podělím se o svůj poznatek z psychologických sezení. ,,Nějaké potíže s prací?" zeptám se směrem k Mattovi, který si zapálil další cigaretu ještě téměř dřív, než típnul tu druhou. Možná se hrabu ve zbytečnostech, do kterých mi nic není. Ale přijde mi to jako dost nervózní gesto. A nemyslím si, že to je kvůli Hazelovi. Zprávu od Terryho si přečtu a odepíšu: Morgana doprovodím. V kolik hodin? Ví Morgan, v jakém stavu jsou ostatní? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Takové překrucování Zarazím se, když to zopakuje, ale poněkud posune význam mých slov. "Děláme to, protože nás do toho něco navezlo, protože nechceme skončit špatně jako ti před náma a protože tenhle trouba, když mohl odejít, rozhodl, že jim pomůžeme." A já ho prostě neodtáhnul za nohu pryč. Zjevně jsem měl. A vůbec se mi nelíbí, jak do mě zajíc drká. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No tak dík ♡ Stojím s pusou pootevřenou. Opětovně to vypadá, že se hnem tak akorát nikam. "A co... máme... To nám jako... Neporadí?" hlesnu v oparu šoku. "Já nikdy kytky neměl! Nebudu vědět ani co je to zač! Jak ji hnojit!" Nakonec mě ale přeci jen něco napadne. "Pane zajíci, prosím, když nechcete pomoci nám... pomozte jí. Prosím, je to z lásky. Budeme si pak... Hrát s vašimi maličkými. Bez dupání, slibuju!" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Něco za něco Zajíc zasttříhal ušiskama a naklonil hlavu ke straně. "Nejsi moc dobrý člověk," řekl Peterovi rezignovaně. "Ale tvůj společník má srdcse na pravém místě." Pohlédl na Tobyho: "Spíš bych vás požádal, aby jste se hrátkám s dětmi vyhli, nechci, aby se učili věřit lidem. Ale něco vám dát mohu. Nápovědu:" Ako tie krivky ladné, skromné a nenápadné Ako ty osamelé dievča bez mena Zmenená v múry hradné, aj srdce má už chladné Láska je v nedohľadne, celá je z kameňa. Verila sladkým slovám, že všetko začne znova Že sa jej navždy vráti, keď spadá lístie Verila modrým očiam, aj keď už po stáročia V láske a živote nič nebýva isté Když skončil, odebral se pryč. Skočil do nory a nebylo jej. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nic za nic? Zakroutím hlavou. „Nikdy jsem netvrdil, že jsem dobrý člověk.“ Ne, s dobrými lidmi je potíž. „Jo, to nebude problém splnit…“ Jenomže po tom, co uslyším tu jeho nápovědu, mám chuť ty zaječátka začít krmit z ruky. Škoda, že s sebou nic nemám. Hodně tiše, ale o to šťavnatěji zakleju. Takže co z toho víme? Ohlédnu se na vílu. „Vykašlala ses na ni?“ No, jak si přebrat, že se někdo vrátí na podzim a že věřit modrým očím je zrádné? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No to mi ... ♡ "Peter je náhodou docela vpohodě!" zavolám za zajícem. "A skvělej v posteli! Lepší, než stádo králíků!" Akorát vydrrží tak dvě čísla a potřebuje půlročního šlofíka, ale to jemu vykládat nebudu. Vydám se za Peterem a opravdu se snažím dupat. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Hořké vzpomínky a křivda Víla seděla u keře a na Petera se ani nepodívala. "Nevykašlala," řekla odměřeně. "Miluju jí, jen jsem netušila, jak ji odklít a chvíli mi trvalo přijít na to, že je vůbec zakletá." Zvedla k němu pohled: "Víš, jak dlouho trvá prohledat každou stojatou vodu v kraji? Dlouho. Věděla jsem, že někdo je. Věděla jsem, že... Ale čekala jsem, že najdu tělo, které pak pohřbím." Přejela prstama po okvětním plátku. "Není to nejhorší, může tu růst." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Cena útěchy Sice jsem úplně blbej a už několikrát jsem mluvil, když jsem měl mlčet, ale za to jsem v posteli s nezletilým klukem lepší než stádo králíků… bože, co jsem komu udělal? Sednu si do trávy. Já skutečně nejsem nejchytřejší a v tuhle chvíli se cítím jako ve slepé uličce. „Ta… našla jsi ji tady?“ Co když ji od někud přinesla? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zpívanky - hádanky ♡ Snažím se poslouchat, o čem se ti dva baví, ale cosi mě táhne k růžovému keři. Nebyla o divých růžích písnička? Nezabrala by, když tu každý furt veršuje? "Jako planá růže, jako planá růže... Láska někdy rozkvétá... V pláních se choulí a vyčkává, růže svéhlavá, kvete dál..." zabroukám jedné z kytiček. Sotva můžu dělat něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ta nejstarší magie
|
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Uklidnění? Jahoda na Novovu odpověď kývl hlavou a pokusil se na něj mrknout jedním okem, ale vinou ne zcela funkčních svalů to chvíli vypadalo, že dostal křeč. Pak to vzdal. "Jasně, chápu." "Doktoři toho nakecaj," broukl Matt a zamračil se na obrazovku počítače. Pak zvedl pohled k Novovi a trochu uvolnil obočí. "Překopávám webovky pro můj obchod," řekl a ukázal na počítači kódovací okno. "Někde je chyba a lišta záložek se vyrolovává táády někde v koutě místo aby se rolovala pod odkazem. Taky ceníky si dělají, co chtějí, když jsem je asi hodinu přesvědčoval, aby byli abecedně." Rozhodil rukama. "Dneska se mi všechno vzpírá, možná bych měl chvíli hrát tetris." ***Cink!*** Od: Terry Zatím jsem mu nic neříkal, vypadá dost rozrušeně i bez toho. Má tam být kolem páté, nejpozději v sedm. Kdyby měl doktor práci s novým přijmem nebo jinou nezbytností, budete muset počkat. Klidně si dej někde oběd a vlastním tempem se vrať. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Trable s kódem Když se znovu ozve zpráva na telefonu, přečtu si ji. Možná už je načase se podělit o tyto informace s ostatními. ,,Morgan by měl dnes podstoupit operaci implantátu oka. V pět hodin v nemocnici u doktora Carsona. Doprovodím jej tam. Jeho.....rodina, je zatím ve stabilizovaném stavu." oznámím ostatním v místnosti. Je to dobrá zpráva. ,,Mám obavy, že Morgan tomu nebude moc věřit a bude se možná snažit z té operace vyvléknout. Myslí si, že je příliš drahá pro něj." podělím se o svoje obavy z toho, jak by mohl nově nalezený Neko reagovat. ,,Nemáte na tohle nějaký....tým?" zeptám se Matta přímo, protože mi přijde zvláštní, že by si něco takového dělal sám. Pokud vím, hlavní šéf obvykle jen kontroloval práci svých podřízených a hledal v ní chyby. Aspoň tak to fungovalo tam, kde jsem se učil tajů programování a výpočetní techniky. ,,Tetris? Možná. Pokud byste chtěl, mohl bych se na ten kód zběžně podívat?" nabídnu Mattovi. Spravovat stránky nepatří sice mezi moje specializace, ale chybu či nepřesnost v kódu bych mohl být schopen najít. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Zvyk je železná košile Matt rezignovaně posunul laptop Novovi. "Já na to nemám lidi, protože většinu technických věcí zvládnu sám. Obchod sice roste, ale snažím se, aby to byla především moje práce." Dokouřil a další si nezapálil. "Patenty jsou moje, na školení mám taky jen lidi, které jsem sám školil a všechny věci od dodavatelů musí projít mýma rukama jako první. Záruka kvality od zdroje." Dovolil si laškovní mrknutí. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Doufám, že teď Poplašeně se rozhlédnu, jak jsem měl myšlenky upřené jinam. „Proč? Jak to pomůže tobě?“ Zeptám se rychle. Tohle jsem nikdy neuměl a tenhle tlak je snad proti každé buňce mého těla. A při tom nic na světě není víc pravda. Pro mě. Co když... ne, nevysměje se mi... vím, jak to bude vypadat, ale je to realita? Jenomže ty oči přede mnou... „Miluju tě.“ Vydechnu téměř neslyšně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ ... ♡ Z tranzu mě vytrhne hlas. Chvíli mi trvá, než ta slova proniknou do mozku a pak... Šum. Co? CO?! "......." řeknu. Co? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro The greatest thing you ever learn Svět se pohl ač zůstal stát a vše bylo stejné a jiné zároveň. Dvě ženy se pevně držely v náruči, změť barev a tvarů nesla Tobyho a Petera někam, kamsi... *FVUT* Objevili se tam, odkud před časem zmizeli. Seděli na Peterově posteli, jakoby se právě probrali ze sna. "Portál?" ozval se v komunikátoru Neveen. "Jaký?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Projeďte mě mlýnkem na maso, bude mi líp Když zjistím, kde jsme se octnuli, padnu na znak na postel. Možná to byl jen sen, ale bylo by mi ze sna tak blbě? "Vim já?" Odvětím mdle hlasu z interkomu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Sen? ♡ Zatřepu hlavou. Jsem zase tam, v jeho posteli, kokám na něj. Nekoukám. Cítím, jak mi rudnou tváře. Okamžitě se seberu a uteču do koupelny, kde zamknu dveře a vlezu do vany. Nemám v plánu zapínat vodu, jen si tam sednu a dýchám. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jsou zpátky Neobtěžuju se klepáním. "Petere, nastala nesrovnalost v časoprostorov..." Zamrkám a dívám se na něj jak tam otřeseně sedí. "Všim sis, dobře. Poslouchej, kontrolovala jsem stav strojů - pomocí - a vychází mi, že se jedno z vláken pavučiny zpravilo přičiněním od nás, ale já to neautorizovala, taže předpokládám, že to má něco společného s tvým hlášením o portále." Zahledím se na něj a zamávám mu rukou před očima. "Petere? Chceš to zapít? Je Toby v pořádku?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Přepočítal jsem se No tak, řekni něco, udělej. Ať se necejtim jako největší ubožák pod sluncem. Měl jsem představu, jak to bude vypadat. Čekal jsem nějaká rozpačitá slůvka o tom, že on mě přeci taky a radši se o tom nebudeme víc bavit. Jenomže on prostě beze slova utekl. Na tvářích mi naskákali rudé skvrny. Rychle jsem se zvednul a chňapnul po košili. Tedy chtěl jsem. Chtěl jsem zmizet do baru. Jenomže to se objevil nezvaný host. Cítím se tak strašně poníženě. Nestál jsem mu ani za to, aby se pokusil mi to ulehčit. A teď musím čelit Eden s jejím nesrozumitelným povídáním. „Jo, chci panáka.“ Kývnu a konečně se zvednu. „Nevím. Je v koupelně.“ Každopádně ani nenaznačím, že bych šel tím směrem. Místo toho zamířím přímo k výtahu. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro No, to nám to ten den pěkně začíná... "Dva dva sedm, pak ikonka soudku," řeknu automaticky a zamířím ke dveřím koupelny. Zamčené. "Toby? Stalo se něco?" Muselo se něco stát. Neslyším tect vodu. "Toby... Prosím, smím dovnitř?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Líp nemohl "Asi zvrací." Prohodím když mačkám tlačítka a výtah mě ušetří dalšího vysvětlování. Sednu si přímo na bar a snažím se překonat rekord v odpadnutí do bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ V šoku ♡ "Eden, prosím..." řeknu, možná ne ani dost nahlas, aby mě bylo slyšet. Nakonec se ale odhodlám a vyjdu z koupelny. "Řekl... On... Já utekl..." hlesnu a rozbrečím se. Padnu jí do náruče a cítím se opravdu malý. "Ale řekl to... tak opravdově..." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jasně. Když mi padne do náruče, nebráním se mu. Pak ho pomalu vedu do postele a tam ho uložím. Trochu kouzla na dobré spaní a otřu slzičky. Nakonec malá invaze do soukromí... Na bar dorazím v polovině Peterovy třetí rundy a poručím si vlastní. Pak se mu podívám do očí a napiju se. "Nemyslel to tak. Opravdu ne," řeknu. "Není zvyklý něco takového slyšet, ne upřímně." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ty někdy nechápeš? Neohlédnu se. "Já vím. Musel být hodně v šoku." Vím, že jinak by to aspoň zkusil. Není zlý a krutý, jen ho tahle varianta prostě zjevně nenapadla. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Sny jedné utrápené duše Peter zaznamenal, jak Eden zvedá sklenku ke rtům, než se propadl do vidiny snu... V něm byl Toby, mladinký a ztracený. Dítě na ulici, choulil se kdesi pod střechou obchodu, aby na něj nepršelo. Myslel na svou matku, na poslední, co mu řekla. "Vypadni, nejsi můj syn!" "Miluju tě," uslyšel pak vlastní hlas a malý Toby se chytil za hlavu. Jak by mohl? Jak? Mě? Ne... "Pete?" byla to Eden. "Ptám se, jestli se podělíme o nakládaný Hermelín." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Říkalas něco? Potřesu hlavou. "Promiň, má noční můry." Podám rychlé vysvětlení. "To tu je nějaký extra velký hermelín?" No, já bych si jich dal normálně asi pět a ani bych si moc nevšimnul, tak mě ta otázka trochu překvapí. Ale vlastně... asi bych něco sníst měl. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Hermelín "Také jsem nakoukla. Bojí se, že to, cos řekl, není pravda," pokývám hlavou. Pak lusknu prsty na barmana (ale jen proto, že je to stroj), abych mu pak poručila hermelín. Postaví před nás dvoulitrovou zavařovačku. "O jídlo nouze není. Mám pro tebe první misi." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Pomoc Poslouchám Mattovo vysvětlení toho, že pro svůj podnik se všechno snaží organizovat sám. ,,Hmmm....." na okamžik si promnu bradu, jak přemýšlím nad tím, že mi na tom něco nesedí a snažím se to zařadit někam do svého známého rámce. Nakonec, armáda není zodpovědná za veřejnou bezpečnost jenom z legrace. ,,Nemyslíš, že je čas, abys kontroloval jen výsledek a zaměřil se na vyšší organizační struktury?" zeptám se možná podezřele moc odborně. Ale vycházím z toho, co znám. Generál se nestará o detaily, jak fungují pluky. Na to má plukovníka. Zjednodušeně řečeno. Zajímá ho výsledek, který zkontroluje a potažmo vydá rozkaz k předělání (převelení) nebo různé úpravy. Převezmu si Mattův laptop a na chvíli se pohroužím do zkoumání toho, kde může být chyba. Jen doufám, že nepracuje na běžných "oknech", protože to není vhodné prostředí pro vytváření programů. Přesto, upravit posunovací lištu by nemělo být těžké. Nebude to nějaký neřešitelný problém, jako nabourat se do sdíleného systému, nezávislého na internetovém připojení. Pokud si mohu tipnout, bude to jen nějaká vada v kódování vzhledu stránky. Poslouchám hovor ostatních, ačkoliv se do něj přímo nezapojuji. Nejsem si jist, co Jahoda myslel tím příkladem a velkým bráškou. Pravda, Morgan mne tak pojmenoval. Že jsem rodina. Ale to se bude lišit od armády, jak jsem se předtím bavil s Terrym. Po chvíli se objeví Seph. Rozhořčený Seph. Nezvedám pohled od obrazovky, jen ze zvyku nasaji pach aroma, které jeho tělo vydává. Pach vzdoru, vzteku, makeupu. Prostě.....Seph. Když zmíní Naďu, vzhlédnu od obrazovky. ,,Zvládá zotavení po té dávce anestetik?" zeptám se přímo, protože si jsem vědom, v jakém stavu jsme ji viděli. Sice je hyperaktivní, ale i tím spíš, podobný incident se na ní mohl podepsat. ,,A v čem je problém, že ti zablokovali motorku? Potřebuješ ji dostat......pryč?" zeptám se s odmlkou, protože zde nevidím problém toho, že by s motorkou mohl prostě odjet. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sváča "To není možné." Zakroutím hlavou. Může za to, musí to vědět. Ne, nezazlívám mu to, ale to náhlé vzplanutí citů, které byly do té doby spíše nejisté... "Myslel jsem, že to bylo to, z čeho jsme se právě vrátili..." Nadhodím a otevřu sklenici. Nabídnu Eden, aby si vzala první. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jak mám vysvětlit, co sama necítím? Povzdechnu si a vezmu kolečko hermelínu. "Koho jednou do srdce bodne osten zrady, ten těžko přijímá, že by tě někdo mohl milovat doopravdy." Bezděky se mi vybaví ta tvář a oči... Jdi pryč. Nech mě být! Křup Koukám na prasklinu na desce baru, co se mi táhne od zatlé pěsti. Zatřepu hlavou. "Ale já nic takového neznám, ani z jedné, ani z druhé strany. Víly nemilují. Nikdy a nikoho." Tak. Mise! "Nene, to byla nehoda. Ale jsem ráda, že jste se vrátili oba živí. Na skutečnou misi dostanete brífink, průpravu a také vybavení. Tedy, ty dostaneš. Toby nikam zatím nesmí. Nemá na to věk." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak šup, šup, misi Křivě se usměju. „Tedy jsme v prdeli oba.“ Shrnu naši situaci. Povytáhnu obočí. „To ale není pravda...“ Upozorním ji tiše. Pamatuju se, co říkala ta vodní víla. „Možná by pomohlo si nelhat...“ Navrhnu. Vlastně se mi uleví, že Toby se mnou nepůjde. Bude mít čas si to přebrat v hlavě a já budu mít čas se trochu sebrat. Možná proto jsem to tak úpěnlivě nechtěl říkat. Věděl jsem, že mi nebude věřit... ale ne, kdybych to uměl, klidně by mi věřil. "Kdy vyrážím?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jo, to máš pravdu "Fae nelžou. Nikdy." Svěsím hlavu. "Což je lež," ušklíbnu se. "Chci, abys s tím chlapcem strávil nějaký poctivý čas, ukázal mu, že není vše tak, jak si myslí, že to, cos řekl, je doopravdy," pravím pak. "Protože on to potřebuje. Jako sůl. Vyrazíš, až si urovnáš život, ne dříve." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Trochu se to zamotává, ne? "Koukám, že je spousta věcí, co bys dělat neměla..." Ušklíbnu se, když prohlásí to o lhaní. Výraz mi steče z obličeje jako máslo. "Ne... to radši ne..." Zakroutím pomalu hlavou. "Já... musí si to rozmyslet... srovnat si to v hlavě..." Jo, nechal jsem se do toho vmanipulovat, protože to vypadalo, že někde skejsneme, ale tohle je něco úplně jiného. Nechci mu ukazovat, jak je dokonalý a nejlepší a pro mě jediný na světě, abych se pak díval, jak si najde někoho jiného, někoho... kdo mu bude stačit. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Vidím ti až do žaludku "Aha, takže budeš socbecký," řeknu tiše. "Chránit sám sebe před koncem tím, že nikdy nezačneš to, co by jeho mohlo vyléčit?" Odfrknu si. "Milovala jsem." Jak moc těžké je to přiznat! "Za moji lásku mi odplatou byla zrada. Ale Fae se umí mstít." A jak se umí mstít. "Pro lidi je láska důležitá, pro Fae potenciálně zničující. Zastírá smysly. Konejší a hýčká." Proměním se. Najednou mám světlé vlasy, modré oči a chlapeckou tvář. "Když stará láska nerezaví, co se s ní děje?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co cedulku od trenýrek? Uhnu očima. "Tohle... prostě nemůžu. Můžu ho chránit, můžu pro něj zemřít... ale tohle nemůžu." Nechci riskovat, že začnu nenávidět vzduch, který dýchá. Radši, ať o mě nejeví zájem sám od sebe, než abych ho přesvědčoval, že jsem jak zpitomělá školačka, a on se mi pak s někým dalším smál. Protože se bojím, že u mě se tohle nikdy nezmění. "Slyšel jsem, že na zlomené srdce se může i umřít... nepochybuji, že na jedno zlomené může přestat tlouct jiné." Pokrčím rameny. Radši očima propaluju hermelín, ty její proměny nenávidím. "Stará láska bolí..." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jsem Fae, co chceš? "V Tobym není zloba," řeknu tiše a proměním se zase na své lidské já. "Jen nenaplněná láska. Chtěl a chce být milovaný. Ale nedovede si představit, že by směl." Pousměji se a vzpomenu si na zlatavé světlušky v lahvi v laboratoři. "Myslíš, že smrt je to nejhorší?" Nemyslí. Tři dny vkuse padal Nexem, ví, čeho jsem schopná. "Kdo zhrdí toto srdce - které nemám -, toho stihne daleko víc." Lusknu prsty a vedlle nás se objeví podlouhlá tuba ze skla plná zlatých světélek. "Jeho tělo bylo z nanobotů, jen vědomí přenesené do stroje. Zabít ho tak docela nešlo, věděl příliš mnoho. Teď nic neřekne a je z něj lávová lampa s flitry." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Hrnec zlata? "Ne, v jeho ne." Souhlasím s jejím prohlášením. Otřesu se. Ne, mám pocit, že smrt je občas velmi milosrdná, zvláště v tomto prostředí. Pak se ale zblízka zahledím na světlušky. "Hej! Ty znám - měl jsem je v hlavě!" Jo, tehdy jsem si myslel, že mi tím poškozuje mozek... ale ono to vypadá, že si tam jen přitahla milence. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Safra! "Jo, znáš je, jsou to démoni," postesknu si. "Každý nějaké má, tito jsou moji. Ale bude líp." Mávnutím ruky dám sklenici zase pryč. "Toby se taky musí zotavit a tvá oběť bude v tom, že dáš tomu, co cítíš, šanci. Jinak to nejde. Má tě rád. Vím, že má. Zakletá panna potřebovala slova, Toby... Činy." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak kolovrátek Nečekaně prudce udeřím do baru. "Má mě rád? Vážně?" Mračím se. "To je táááák roztomilé... a jistě pravda... a o kolik je mladší? Kdy mu dojde, že mu prostě nemůžu stačit? Kdy mu dojde, že má na lepší? Nejsem ani dobrý společník, ani dobrý milenec, nemám co nabídnout a rozhodně to nechci slyšet od toho, kdy zabírá celé moje srdce." Nevím, kdy jsem se postavil. Já to prostě nemůžu zopakovat. Ne když neřekl... vůbec nic. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Já jsem tu Fae, Tentokrát praštím do baru pěstí zcela záměrně. "Cokdybych tě nechala padat Nexem další týden, aby sis měl čas věci promyslet?!" houknu. "Tady nejde o tebe ale o něj. Muí dostat šanci. Ty? Tys svou dostal. A jestli o něj časem přijdeš... To je kalkulovaný risk." Přivřu oči. Kolik dětí, které jsem tu vychovala, odešlo? Desítky? Stovky? Každé jedno jsem oplakala. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Nové poznatky Seph mávl rukou. "Naďa zvládne všechno. Co tam kutíš?" natáhl div ne celé tělo, aby se podíval na obrazovku laptopu. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Svět úchyláren ,,A tak. V tom případě ti asi nezbývá, než čekat?" nadhodím směrem k Sephovi. Nerozumím tomu, proč je rozčilený jen kvůli tomu, že někde někdo parkuje a nemůže tam zaparkovat on. Znovu upřu svoji pozornost více na kód, kterým je stránka vytvořena. Pokud vím, tak je vždy lepší, když kód tvoří jeden člověk. Je běžnou praxí, že kdyby na tom měl dělat jiný programátor, tak začne úplně od začátku. Uvidíme tedy, co zmůžu. (38+20) Po chvíli jsem opět osloven, tentokrát ze stran zábavního průmyslu a virtuální reality. Na chvíli se zamyslím, přebírám si svoje dosavadní zkušenosti s tím, jak vypadá realita světa. ,,Souhlasím s tím, že na světě je dost úchylů s různým zaměřením. Ale nevím, co si mám představit pod pojmem "chobotničí monster bimbas." přiznám popravdě. Virtuální realitu znám, mám zkušenosti. Programy simulací prostoru, ve kterém se měla odehrávat následná operace....mnohem lépe se tak člověk poté orientuje v místech, kde nikdy předtím reálně nebyl. ,,O co přesně má v té hře jít? Jen běžná pornografie, které je plný internet nebo to má i nějakou, jak tomu obchodníci říkají, přidanou hodnotu?" zeptám se, abych to celé neodsoudil hned ze začátku. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To bude ten problém Tvář se mi stáhne do nepřátelského výrazu, ale hrdlo se mi při té představě stáhne. „Chceš mě k tomu nutit? Oba víme víc než dobře, že nemám jak ti bránit a nakonec mi nezbude, než kapitulovat.“ Skutečně je to to, co chce? Neznám a pořádně ani nechápu ty pocity. Nechci je sdílet, když jim nerozumím. Svoji šanci jsem jistě dostal, ale o co byla lepší, než ta jeho? No jo, nemusel jsem se od mala živit sám, ale co z toho? Skončil jsem v úmorné práci a se svojí povahou bez přátel, natož něco víc. Jo, měl jsem svoji šanci, ale na tohle prostě připravenej nejsem. Nečekal jsem, že najdu nějakou ženu, která by se mnou chtěla být, natož kluka. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Velmi krátká zápalná šňůra "V tom tkví podstata Sephova problému, Novo," pravil Matt hlasem ostříleného filozofa. "Čekat Seph neumí. On neví, co to slovo znamená." Seph na bratra vyplázl jazyk. Kód se nakonec vytrvale vzepřel i Novovu úsilí a ostentativně trval na tom, že nebude dělat, co se po něm chce. "Zavři to," poradil Matt. "Já se na to kouknu zase za chvíli, třeba se ta mašina přestane vztekat." Nova se pak otázal na pointu Mattovy hry a Seph se chopil slova. "Je to strašně složitej a hlubokej příběh, víš? Pointa hry je, že musíš osouložit komplet všechno a všechny, co najdeš a všichni jsou nadržený a nikdo ti nikdy neřekne ne." Matt se chytil za hlavu. "A ten chobotničí bimbas," nenechal se zastavit Seph, "to je tvá tajná zbraň, protože je to natahovací chapadlo. Říkám to dobře, Matte?" Matt přes prsty vykoukl jedním okem a bylo zřejmé, že se mu ramena otřásají smíchy. "Jde o porno, Novo, nemusí to mít nic do sebe. Sex prodává. Tím spíš lidem, kterým by živej člověk nedal ani za prachy. Pro ty ostatní jsou tu mé workshopy." Seph zatleskal. "A tam se naučí, jak se dává kvalitně na prdílku!" Matt se nedal. "Je v tom o dost víc, dominant musí být hypnotizér, ale i umět odhadovat řeč těla. Je nepřípustné někomu doopravdy ublížit. Navíc taky umím vycítit, když mi na kurs dorazí pár a jeden z nich tam není dobrovolně." Seph pokýval hlavou. "Vysoká škola šoustání." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zlobivé myšlenky ♡ Zmítám se ve snu, který jakoby ani nebyl můj. Vidím Petera, jak se vrhá na ty chlápky, co si na mě počkali před barem, když jsem ho potkal poprvé... Vidím ublížený pohled, když jsem mu řekl o peníze... Vidím strach v jeho očích, když mě chytl Sid. Vidím, jak mě svírá, když nás napadly včely, jak se vyděsil, když mě chtěl předhodit tomu parohatýmu chlapovi... "Miluju tě." Proberu se zpocený a zadýchaný. Vyrážím pro oblečení jako šipka... Kam šel? Do baru! S Eden! Vpadnu do výtahu a snažím se si vybavit kombinaci, pak vylétnu ze dveří a málem, téměř to ustojím, než se jemu a Eden rozplácnu u nohou. "Pete..." A co mu řeknu? "Já myslel, že se mi to zdálo. Myslel jsem, že jsem si ta slova vysnil. Lekl jsem se!" Postavím se na nohy a snažím se nebreptat. Podívám se na něj. "Bylo to doopravdy? Opravdu jsi to řekl?" Nevím, čeho se bojím víc. Ano? Ne? Myslím, že se nejvíc bojím toho, že jsem to zvoral. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Mezi mlýnskými kameny Všimnu si, jak poplašená střela vylítla z výtahu a chytil jsem ho dřív, než si mohl natlouct, jenomže mám viditelně vztek. Načež zblednu a ohlédnu se na Eden. Všechno ve mně, každá buňka, která ví, jak to chodí, jak to dopadne, každá z nich křičí, abych to popřel, jenomže proti tomu stojí zbytek buněk a živě mi promítávají představu toho, co mi udělala minule. „Ano.“ Odpovím proto tiše, protože nakonec se můžu tvářit jak chci, ale z tamtoho mám hrůzu… a věřím, že by zvládla vymyslet i horší věci. Během takového zlomku času, že by si toho Toby ani nemusel všimnout. Nechápe to, tohle ano nikomu nepomůže, jen nakonec všem ublíží. |
| |
| soukromá zpráva od Lenore Pilosa pro Nesrovnalosti  Zadívám se na ni a nakloním hlavu ke straně. Sysifos mě napodobí. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Opakování je matka moudrosti ,,Dobře. Ale klidně bych se podíval na web, určitě nejsi první s podobným problémem." souhlasím, když se program tvrdošíjně snaží vzdorovat snaze o nápravu. Zaklapnu laptop a ponechám jej ležet na stole. ,,To mi nepřijde jako příliš složitá zápletka pro hru." odpovím Mattovi bez mrknutí oka s vážností někoho, kdo běžně posuzuje hloubku pornografických materiálů. Poté mi však Matt vysvětlí, že jeho hry jsou zaměřené na osamělé lidi. ,,Takže je to více prvoplánovité? Ale pokud to pomáhá lidem, kteří jsou sami a chtěli by s někým být, tak je to asi správně." shrnu si to nakonec sám pro sebe. ,,Hypnotizér? Obvykle jsem neviděl, že by to na někoho fungovalo. Na jakém principu by hypnóza měla fungovat?" zeptám se, protože to je věc, o které jsem obvykle jen četl. V podstatě ovládat mysl jiné bytosti, ale to mi přijde trochu ze světa vědecko-fantastického. ,,A nejsou i tací, kteří by chtěli, aby jim bylo doopravdy ublíženo?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Tohle je drobet trapné... Zajímavé, že ten kluk je tak odhodlaný. Obdivuju to. Ale Peter? Ach jo. Lusknu prsty a nechám Tobyho se zase objevit v jeho pokoji. Pak se kouknu na Petera. "Není výhružky, která by změnila city," řeknu. "Vím, že je pro něj máš. A vím, že ho chceš mít rád. Jestli to dovedeš, vyříkej si to s ním." Lusknu prsty znova a Peter se objeví vedle Tobyho. Na tohle nejsem. Nikdy jsem nebyla. Kopnu do sebe panáka. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Počkat...! ♡ Ano... Topím se, nevím, co dělat. Nevím, co jsem chtěl slyšet. Možná tohle, ale ne takhle... Na přemýšlení není čas, protože jsem najednou zase v pokoji. "Héj!" zavolám. Už si to šinu k výtahu, když se objeví vedle mě i Peter. Zadívám se na něj. "Řekl jsi to, abys pomohl těm holkám, že?" zeptám se pak a sednu si na postel kousek od něj. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Z nuly na sto za... Když Toby zmizí, zašklebím se. „Moc se pleteš, i takové výhružky jsou.“ Jen je otázka, které city to jsou. Když se znenadání objevím vedle mladíka, trochu zavrávorám díky alkoholu a pak si radši sednu. Tohle bude těžké. „Ano, proto jsem to řekl.“ Kývnu, ale pak pokračuju. „Ale to nemění nic na tom, co si myslím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Aha ♡ Pokývám hlavou. "Jasně, myslel jsem si to." Ze všech zbylých sil vystrouhám vřelý úsměv. "Bylo hezké to ..." zlaknu se, ale dořeknu: "...slyšet." Rozhlédnu se kolem, snad jen abych se nemusel dívat na něj. "Je tu pěkně. Bude mi tu dobře." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Mattova parketa "Jo, to jde taky," řekl Matt rezignovaně a s unavenýma očima si zase zapálil. "Já jen děsně nerad něco takového dělám. Něčí předžvejkanej kód znamená, že je prolomitelný." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No jo Rozpačitě odvrátím pohled. "No jo.... promiň... neumím o takových věcech mluvit..." Povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Něco o hypnóze ,,Breath of the Wild je také nějaká tvá pornografická záležitost?" zeptám se Matta, když se o tom Seph zmíní. Rozhlédnu se naokolo, když přijde řeč na to, co to všechno dokázalo zaplatit. ,,To nedokáži posoudit. Je to....větší než Terryho byt. Takže chápu určitou lepší praktičnost." pronesu nakonec, po zhodnocení všech pro a proti. Poté mi Matt vysvětlí, jakým způsobem pracuje s hypnózou na svých subících. ,,Takže je to i hodně o tom, nechat se chtít zhypnotizovat, jestli to chápu správně." zamyšleně si promnu bradu. ,,Asi už to tak nějak začínám chápat. Celý ten váš podnik. Ale ještě to budu muset trochu zpracovat. Techniky manipulace.....to nevím. Když jsem viděl Morgana, přišlo mi, že manipulace jen těžko může být použita ve jménu.....dobra." znovu se vracím ke zvláštnímu konceptu dobra a zla. Pohledem přelétnu po přítomných, cítím se trochu zmateně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak a co teď? ♡ Mávnu rukou, i když cítím, že se uvnitř mě to rve na kusy. "To ... to nevadí. Já chápu, že..." promnu si ruce. "Chápu, že to... že já... že mě... Že nejsem..." Hlase, nelámej se! Zase kňourám! "Takový, jako já, může oblibovat jen Sid a jemu podobný." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No jo, n... počkat... cože? Nešťastně pokyvuju, tedy dokud se nedostane k prvnímu "já". "Co? Jak jsi na to přišel? Tak jsem to vůbec nemyslel!" Pitomá Eden, to je přesně ono. Jsem poleno. "To je nesmysl a jestli budeš říkat takové věci, tak ti budu muset zmalovat hřbet, abys o tom milém člověku začal mluvit líp. To poslouchat nebudu, rozumíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zmalovat?! ♡ Jak na mě houkne, podvědomě se schoulím a obejmu si ramena rukama. Zase křik. Zase jen křik a výhružky. Slzy už nezastavím, jen se v klubíčku chvěju. "K-když myslíš..." pípnu. Vlastně bych byl rád, i kdyby mě zmlátil. Hlavně když by byl blízko. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Rozhodně Když vidím, jak se choulí, chytnu ho za ramena a donutím dívat se mi do očí. "Já to myslím vážně... nikdo tě nebude takhle urážet, ani ty sám." Násilím držím hlas tichý a klidný. "Strašně mě mrzí, když slyším, jak o tobě takhle někdo mluví... a ještě víc, jestli si to skutečně myslíš." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Osvěta Matt zvedl prst. "Vše je v jednom klíčovém rozdílu. Já nedělám nic, co by si ten druhý vědomě nezvolil nebo mi neodsouhlasil. Nikdy bych nepracoval s někým, kdo mi neřekne rázné ano na plnou hubu." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hmm ♡ "A-a co... si mám...myslet?" zaštkám přes slzy a snažím se na něj vidět. Zlobí se. Můžu za to já. "Každý mě... jen... použije a odhodí..." Kousnu se do rtu až se objeví krev. Cítím její železitou chuť v puse. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Hmm Dívám se na něj a přemýšlím, co říct. Palcem mu otřu krev ze rtu a pak ho políbím. "Fajn, tak žádnej sex... tak dlouho, jak bude třeba, abys neměl pocit, že tě mám pak v plánu odkopnout." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Všechno pryč ♡ Polibek vnímám snad celým tělem a projede mnou vlna elektřiny. Slova mě pak zpraží. "Budu hodný, slibuju," zašeptám. "Jen to mi nedělej... že bys..." Vzpomenu si na sen, kde mi řekl, že by se mě nechtěl dotknout. "Nesnesl bych to. Chci tě." |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Pocit prázdna pod tlapkami"Někdo koho znáte?" Těknu očima z kocoura na ženu a zpátky. "Vy znáte nějakého vlkodlaka?" Vyhrknu hned a a najednou je můj hlas i postoj dost naléhavý. "Je tu další vlkodlak?" Je to Tomas? Jenže.. co když není? Co když je to ta žena, co tehdy utekla? Ta, co Tomase proměnila? Co ho pak mučila a chtěla nás zabít? Pokoj jen přejedu očima. Tohle je daleko palčivější téma a potřebuju znát odpovědi. "V mém světě?" Zopakuji trochu hloupě. "My se můžeme vrátit do mého světa?" Za Tomasem? Je tam on nebo ne? Vyděšeně uskočím, když se na stropě objeví nějaká díra. Uskočím dozadu a šaty chytím jen díky instinktu. Neodporuj? Podívám se na ni docela šokovaně a nevím, jestli se mám vztekat nebo se dotčeně ohradit. Tohle jsem slyšela už mockrát. Natáhnu si šaty těsně před tím, než mám dojem, že tu fouká vítr, ale nějak divně. Jako by mě chtěl odvát, nebo vcucnout. Padnu na všechny čtyři a zkouším se zachytit nehty podlahy, vyjeknu, když to sebere kocoura a očima doširoka otevřenýma strachem sleduji, jak to zvedá i ženu. Až ten hlas, který mě zavolá, mě přinutí vyskočit na nohy jako na povel. "Tomasi?" Zakřičím zpátky. Byl to on? Je to možné? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak kde Sleduju ho a velmi pozorně volím slova. "Já tebe také, ale nejprve chci, aby sis uvědomil, že máš svoji hodnotu a ne zrovna malou... nechci, aby tě mohlo třeba jen napadnout, že bych tě mohl použít a odhodit... vyřádit se a ztratit zájem... prostě... budeme randit. A na prvním rande nedávej... asi tak na třicátým se prej má." Mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Nové věci ,,Řekl bych, že Zelda je nějaké jméno. I když v kalendáři není." Cuknu ušima, když se z domu ozve rachot. Otočím hlavu tím směrem a snažím se aspoň takto na dálku analyzovat, k čemu mohlo dojít. Nezdá se však, že by to ostatní na verandě nějak víc tížilo. Jahoda nás nakonec opustí, když jde zkontrolovat, o co šlo. Matt přijde se zvláštní nabídkou. ,,Já neznám žádné techniky z tohoto žánru. Ale rád se naučím něco nového. Kdybych se od toho distancoval, těžko pochopím přesněji, o čem to celé je. Takže budu rád za cokoliv, co mi můžete ukázat. Nebude z toho mít Terry nějaký problém?" zeptám se pro jistotu. V téhle společnosti jeden nikdy zřejmě neví, do čeho může nechtěně zabřednout. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nehraj si se mnou... ♡ "Promiň," vydechnu, když se mu opřu o hruď. "Neměl jsem ti říkat o ty peníze. Myslel jsem, že... Bys na nic víc nepřistoupil. Nejsem zvyklý na to, že by někomu na mě záleželo." Tisknu se k němu a držím ho u sebe. "Ale zalíbí se mi to rychle." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nebudu, to rozhodně ne "Potřeboval jsi je." A já se můžu takhle zpětně bavit nad tím, že to pobláznění jsem považoval za skutečné zahoření. "No, zatím to vypadá, že se dost bráníš." Popíchnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zkouška... ♡ Natáhnu krk, abych ho políbil, kam jen dosáhnu. "Tak... mi to ukaž. Hezká slova... hezké věci. Nauč mě, že to jde..." pípnu a zajedu prstama pod jeho košili. Knoflíky už mám dávno rozepnuté, ani si to nevšimnul. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Pokušitel Překvapeně vydechnu, když ucítím jeho ruce na své holé kůži, ale rychle ho chytím za zápěstí, i když jižněji se velmi rychle probouzí zájem o jeho jednání. "Už jsem říkal, že to neumím, asi si to budeš muset představovat, ale vím naprosto jistě, že tohle myslím vážně... a že teď si dám studenou sprchu... velmi osamělou studenou sprchu." Upřesním a odtáhnu jeho ruce od sebe. Pak ho z náhlého popudu políbím do dlaní. "A rozhodně bys mě neměl tak mučit. Víš, že na rozdíl od všech tady kolem jsem jen člověk a moje vůle není nekonečná." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ A-ale... ♡ Jak mě chytne za zápěstí, vykvíknu strachy. Najednou se opravdu bojím, že by mě uhodil, když to řekl nahlas. Pak promluví. "To není spravedlivé," řeknu tiše. Ne se vzdorem, spíš neochotou a smutkem. "Já... Já tě potřebuju. Navíc jsi mi naposled slíbil... že to dojedeš z hora a neudělals to." Nepotřebuju na něj používat schopnosti. Křivě se usměju a kousnu si do rtu. "Navíc se nám pak oběma bude líp usínat." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale? Pevně stisknu zuby, když vyjekne a je v tom slyšet strach. Ze mně. „Ne, to není spravedlivé, že se mě snažíš takhle mučit.“ Souhlasím s ním, ale ta jeho reakce mě utvrdila v tom, že to tak bude nejlepší. Jen ať vidím, že s ním nejsem jen kvůli tomu a že držím svoje slovo. „Prostě si ho vyhoň.“ Doporučím mu s poklepáním na rameno, než poněkud kulhavě zamířím do koupelny, kdy se zamknu a se svlékáním se nezdržuju. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No bezva ♡ "Jen proto že mám strach?!" zavrčím na zavřené dveře a bouchnu do nich pěstí. "Protože si nedovedu představit, že... někdo může mít rád štětku z ulice?!" znovu bouchnu do dvěrí. "Protože jsem doteď nic jinýho neznal!" Nasupeně přejdu k východu. Když ne tak, tak jinak. On se tu najde někdo, na koho stačí zavrtět zadkem. Prásknu dveřma a šinu si to k výtahu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Šikula Slyším ho, ale nemám v plánu reagovat, dokud si trochu nevyčistím hlavu. Asi o patnáct minut později se vrátím do pokoje, voda z promáčeného oblečení teče a já si suším vlasy ručníkem. "Jo, vlastně přesně proto. Nechci, aby ses mě bál. Chci, abys nejprve věřil, než..." Rozhlédnu se prvně po pokoji a hlas mi odumře do povzdechu. Není tu. Vrátím se do svého pokoje, kde se převléknu, než se vrátím zase k němu a nakonec usnu na židli, jak jsem ze všeho unavený. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Do not go gentle into that good night  Grave men, near death, who see with blinding sight
~~~Temnota~~~ Husté koudele neproniknutelné tmy a zoufalství, kterého ses jako mazlavé smůly mohl snad dotknout, ale jen aby proniklo hloub pod kůži, kde hnilo a živilo ten strach. Strach z té všem společné pominutelnosti. ~~~ Zálesky! Zvuky! Barvy? Otevřels oči do místnosti, která byla tak obyčejná a fádní, až to šlo na nervy. A bolest byla tentokrát vítaná.Mrtvé nic nebolí. Tiché pípání EKG bylo jako příslib: ten růžový křeček to ustál! Obvaz na tvé hrudi napovídal, že jak jemu, tak i tobě bylo pomoženo. Kapitola první druhé knihy tvého života začíná právě teď. Jaké jí dáš jméno? |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Profesionál Matt se doslova zatetelil blahy. V očích mu zahrála hravá jiskra, než jeho výraz přešel do kamenného, který měl i toho večera na pódiu, když zkušeně poroučel Jonathanovi co má dělat. "Začneme zvolna, neměj strach, vysvětlím ti pravidla." Hlas měl náhle o pár oktáv níž, mluvil tiše a zřetelně. |
| |
 | soukromá zpráva od Jack Harris pro 10, 9, 8, 7... Vstávej Jacku, to dáš! Je mnoho interpretací života po životě. Dobrých, špatných, neutrálních... Jack měl tyhle úvahy rád. Nesnášel, když mu někdo svou interpretaci podával jako jedinou pravdu, ale vždy ho bavilo přemýšlet, co je po smrti. Přesto, jediné co se mu teď unaveně motalo v hlavě, bylo nevěřícné, "Kurva, jak to?!" V hloubi duše vždy věděl, že jeho se smrt netýká, jen ostatních. Jako třeba pásy v autě nebo návody k použití. Takže když se nad ním kapitán Nuestra Familia naklonil a vystřílel mu do obličeje plný zásobník Smith & Wesson model 500, Jack si byl v rozporu s veškerou logikou jistý, že zůstane naživu. Takže, "Jak to?" A hele, bolest, učitelka života. "Co bolí, to roste," pomyslel si a samotného ho pobavila představa, jak obří asi bude jeho hlava, až ji tahle řvoucí příšera pustí ze spárů a přestane ji obracet na ruby. To je ale parádní boj! Nejlepší za dlouhé roky. Takže čas přestat se poflakovat na lavičce a rozlámat a roztrhat i zbývající chlapy. "No tak šmejde, to rozdýcháš, další kolo! Nespi, kurva!" Jakmile se mu před očima poprvé zablesklo, Jack se v duchu usmál. Jasně, rozšmelcování obličeje a lebky ho muselo na chvilku omráčit. Ale teď je zpět, připravený vyhrabat se na nohy a vyzkoušet, jestli půjde kapitánovi Nuestra Familia narvat prsty krkem až do lebky a vytáhnout mozek. To by je mohlo pobavit. Otevřel oči a překvapeně ztuhnul. "Klinika?" zklamaně vychraptěl. |
| |
 | soukromá zpráva od Peklo pro De profundis clamo ad te domine  Catalina byla vtažena do víru barev a tvarů, její tělo opustilo pevnou zem ataké takové ty podružné detaily jako zákony fyziky či dokonce hmotné reality. Necítila své tělo, nevěděla, kde je nahoře a dole, neměla tušení, jestli opravdu vidí, nebo jen poslední synapse v jejím mozku vylučují signály, aby jí ulehčily přechod na druhou stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Udělej tohle, udělej tamto... co jsem já, kua? Poskok? Do rekonvalescenčního pokoje vrazím za doprovodu malých spršek konfet po obou stranách v bílém plášti a s poznámkovým blokem (kam si kreslím pinďoury, ale pššš!). Pod pláštěm si lze povšimnout mé stylové havajské košile a kraťasů z úplně jiného setu, také mám cyklamenové crocksy s aplikacemi různých tropických rybiček. Něketé blikají. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nekontrolovatelná mládež Toby nestihl nastoupit do výtahu, když oknem vlétla Esme v podobě draka a odvlekla jej ocasem za ruku zpátky do pokoje. Nebylo možné se vzpírat. Pak jej políbila na čelo a chlapec usnul tak rychle, že jej musela chytit. Položila ho na postel a přikryla (někde časem nabrala lidskou podobu). |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Prej mládež Docela se leknu, když ucítím dotek na rameni, ale není to Toby. Vydechnu. "Jednak tady žádnou dámu nevidím... jen pořádnou dračici..." Uchechtnu se, ale pak zvážním. "A taky bych snad radši nemluvil..." |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Výuka ,,Dobře." přikývnu Mattovi, když se zmíní o pravidlech. Už jsem pochopil z rozhovoru s ostatními, jak to celé vlastně funguje. Terry se na to netvářil moc nadšeně. Nebo aspoň....ne tak úplně. Od Matta mu to prý nevadilo. Matt se na chvíli odebral někam do domu. ,,Já měl za to, že slyší na své jméno?" otočím se zmateně na Sepha, když mi sdělí jejich záchranná slova. Patrně tím vyvolám nějaké chichotání. Žádné zprávy o tom, co se to tam odehrálo jsme se nedozvěděli, když se vrátil s brašnou přes rameno. Seph se mezitím začal protahovat na trávě vedle nás. Prohlédnu si obsah brašny. Obsahuje několikero provazů. Nejsem schopen určit, zda jsou to ty stejné, které použil na galavečeru. Ale na tom asi těžko záleží. Převezmu si provaz a zkusmo jej obtočím kolem dlaně, abych lépe pochopil z jakého je materiálu. Zřejmě to bude něco umělého, z přírodních vláken by byly Mattovi submisivové značně doškrábaní. ,,Proč to neuděláš?" zeptám se jej, když se zmíní o lase a Sephově krku. ,,Nemáš snad i laso někde ve svých skříních?" probírám se mezitím brašnou a prohlížím si po kouskách provazy, které tam má. ,,Jakým způsobem se o tvém podnikání normální lidé dozví? Co je přiměje přijít za tebou?" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro
|
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Dobrovolně do pekla?Proměna ve vlka je dost nepříjemný zážitek. Najednou ztratíte povědomí o svém těle a přitom cítíte každou kost, každý vlas, všechno se napíná a roste, převrací, trhá a láme a zase vrací na své místo. Obzvlášť ta první byla vyloženě nezapomenutelná. Myslela jsem, že tenhle pocit už nic nepřekoná a přesto tohle, co se děje teď, má k tomu velmi blízko, i když je to na míle vzdálené. Jako bych najednou nebyla a přitom byla všude. Jako by mě něco táhlo někam pryč a něco jiného drželo na místě. Jako by mě to chtělo roztrhnout ve dví a zároveň to přitom nebolelo. Ohlédnu se za hlasem a chytím se Lenore. "Jsme snad v pekle?" Zakřičím, jak mi hučí v hlavě a mám dojem, že kolem je nekonečný hluk a zároveň ticho. "No fuj." Žaludek mám určitě zatočený tolikrát, že by se mi do něj nevešla ani malina. Sesbírám se na nohy a na zátylku mi okamžitě vstanou chloupky, jako bych se naježila. Nepatrně se rozhlédnu a v očích se mi zračí neklid a podezření. "Padlý anděl?" Černý perutě. Padlý anděl. Démon. Samael. Pohledem vyhledám nejprve Sysifa a poté Lenore. Ani ty kosti mě neznepokojují tolik, jako možnost, že bychom narazili na Samaela. "Kde je Tomas?" Rozhlédnu se a zhluboka se nadechnu, jestli ho tu neucítím. Zašklebím se, jako by mě něco praštilo přes nos. "Vždyť mě volal.. musí tu někde být, nebo ne?" Nebo se mi to snad jen zdálo? |
| |
 | soukromá zpráva od Tomas L´Field pro Ano, v pekle Ležím v kobce, snad na mne už všichni zapomněli. Přijde mi to jako věky, kdy jsem viděl, jak ji zabil. Proto, když zaslechnu divné zvuky a její hlas, považuji to za halucinace způsobené stříbrem. To by bylo ale nepovedené mučení. Samík je nějak z formy. Tiše se rozesměju, až z toho chytnu záchvat kašle. Svaly na krku se mi napnou a další maso se popálí o stříbro. Převalím se na záda a ztěžka oddechuju. Jsem špinavý, vyzáblý jak smrt a stále živý. Tak zatraceně živý. Hehe, asi jsem si začal v hlavě tvořit kámoše, no dalo se čekat, že mi přeskočí, ne? Z mučení, její smrti, těžké otravy… jo… vlastně nechápu, že se to nestalo dřív… „Že ti to ale trvalo, než ses na mě přišla podívat…“ Vlastní hlas mi zní divně, když nekřičím. Teď naopak mluvím velmi potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Spinkej, chlapče, spinkej, a měj vzletné sny Esme si sedla na volnou židli a hodila si nohu přes nohu. Zjevně se v lidské podobě cítila pohodlně. "No, to je hezké," řekla. "Už jsi slyšel, že démona, podobě jako anděla, není možné dočista zabít? Sid se vrátí. A jako feťák půjde za svou dávkou. Toby bude v nebezpečí." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Třeba o klidu Unaveně si promnu oči. "Až bude někdy v bezpečí, tak mi řekni, protože to mě překvapí." Povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Ty máš hubu, co se nezastaví... Dloubnu prstem do stroje a snažím se ignorovat, co ten tatrman mele. "Rozsáhlá tříštivá fraktura orbitálů, mandibulární oblasti a fragmenty v dutinách lebečních. Traumatické poranění mozku," čtu v kartě. "Ty sis dal do těla, co? Ne že bych některejm těm slovům rozuměl, nejsem doktor." Pak začne chrlit slovo za slovem a já mám pocit, že snad dostal průjem z chlebárny. "Jo, tak pomalu, já nevím, o čem točíš. Ale že ses vyspal je fajn." Tak, teď přijde to míň snadný. "Seš mrtvej. Ale enom technicky a jestli se chceš ptát, co to znamená, tak ti rovnou řeknu, že nevim. Protože to vedět nechci, je mi to u prdele." Pousměju se. "Jo a taky už nejsi v Kansassu, Dorotko. Jsi ve světě, co se jmenuje Střed Pavučiny, tahle společnost se jmenuje Highland Inc, nachází se ve Skotsku a jelikož ti zachránila tvou toho času drobet děrovanou kůži, dlužíš jí svý služby." Tradá! Ještě pár konfet. "Nenaser místní šéfku. Fakt ji nenaser." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Vzhůru do středu Pavučiny! Zatímco si větráme plíce na nesmyslech, projíždím své tělo. Autogenní trénink, PMR, PNF, mikrostrečink, biofeedback, vše, co do mě trenéři, fyzioterapeuti, doktoři a mistři takovou dobu hustili. Přehled o každém svalu, šlaše, kloubu, kosti i orgánu je lepší než deset doktorů, natož jeden Spunky, který očividně neví co říká. I tak je fajn, že je ukecaný. Mám důvod zamrkat, abych zkontroloval okohybné svaly. Ta karta je hustá, písemný důkaz, že mozek používám. Navíc zrovna procházím svaly obličeje, nosní a lebeční dutiny, takže si dám extra záležet, zda vše v pořádku. Fakt to nepochopil? Co už, vysvětlovat mu to nebudu. "Mrtvý, nový život", kecy pro nováčky máme u prdele oba, takže jen zlehka zavrtím hlavou, abych zkontroloval spoje mezi krčními obratli. Vždy mi přijde, že bloudivý nerv je trochu moc vpravo, ale jak ho zkusím stimulovat, průser. Doslova. Střed pavučiny a Highland Inc neznám, ale toho je, co neznám. "Cože? Skotsko?!" na chvíli dokonce vypadnu překvapením z rutiny. Jak dlouho jsem byl mimo, sakra? Jak uslyším, že požadují mé služby, tak se na Spunkyho přátelsky usměju. To je tak pozitivní vývoj, až začínám mít pocit, že jeden druhého nezkusíme udusit tou kartou co má v ruce. Aspoň ne hned teď. "To zní skvěle. Díky. Co je tu k jídlu?" vrhnu na Spunkyho další přátelský úsměv. Šéfka je nejspíš Madam Pavučina a když budu hodný, pustí mě do středu Pavučiny, což je rozhodně lákavější vyhlídka, než třeba volba mezi elektrošoky a motorovou pilou, takže jsem nadšený do spolupráce. Pak, pokud má vnitřní kontrola dopadla uspokojivě, opatrně vylezu z postele. Čas postavit se na vlastní nohy! |
| |
| soukromá zpráva od Lenore Pilosa pro We are now entering Hell Zatřepu hlavou a párkrát se nadechnu v pokusu zahnat potřebu zvracet. Smrad smrti mi nepomahá. "Jo, vypadá to tak, že jsme v pekle." Tomas. Odfrknu si. Jo, láska až za hrob. Blé! Rozhlížím se kolem a vnímám atmosféru. Je hustá. A ten hlas... "Tady někdo je." Přejdu kousek dál a v cele spatřím tam mladého muže. Není na tom nejlíp. "To musela bejt noc." Sysife, kuš! "Ty budeš Tomas, že?" Prozkoumávám zámek. Hmmm, runy, magie. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Kde je únikový východ? "Tomasi!" Škubnu sebou, když zaslechnu jeho hlas a rozběhnu se ke kleci, ve které je zavřený. Hned se pokusím mříže roztáhnout abych se k němu mohla dostat. Najednou docela zmateně mrkám, jak mě to odmrští až na druhou stranu a sbírám se z podlahy. Drbu se na hlavě, jak jsem se praštila. Takže i na mrtvý Samaelovo kouzla pořád fungujou.. Naivně jsem si myslela, že by mě to mohlo ušetřit. Dolezu zpět k jeho kleci a tentokrát si dávám pozor, abych se tyčí nedotýkala. "Tomasi." Začnu se smát, úlevou i radostí, že ho vidím a že je živý. Oni ho odsud dostanou. "Dostaneme tě odsud." Slíbím mu a ohlédnu se na Lenny. "Že jo?" Natahuji ruku až k němu, aby ke mně přišel, ale dávám pozor, abych se tyčí nedotkla. Prohlížím si ho a vidím, jak vypadá hrozně, ale vím, že se z toho brzy dostane. Stačí, když se párkrát nají a bude v pořádku. Hlavně, abychom ho dostali odsud a bude to. "Tak honem..", popoženu blondýnu, aby udělala nějaká ta svoje kouzla, otevřela ve stropě díru a vycucla Tomase tam, kde ze zdi lezou nějaké.. jak to říkal, panely? |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro A jak mile se to probere, už by se to vydávalo na průzkumy... Koukám na ně, jak se podivně cuká. Každej pohyb ho musí proklatě bolet, tak proč to dělá? Pro mé potěšení to jistě nebude. "Ses posral?" zeptám se. A už se začne zvedat. Opětovně to nemůže být nejpříjemnější. "Hle, poslouchej, střelili tě do ksichtu, jasný?" řeknu a pomalu mu položím ruce na ramena. A ... blik! Ani nezaznamená změnu prostředí, jsme pořád na stejném místě, z jeho pohledu určitě. Až na to, že jsme v Nexu. "Ta se uklidníme sedneme si na zadnicu," řeknu a lusknu prsty. Kluk se nám objeví ve školní lavici, která visí v prostoru. Plácnu rukou za sebe a objeví se plátno. Běží na něm záznam jeho smrti z pohledu třetí osoby. Hezký. "Popkorn?" nabídnu mu z krabice, když se obevím vedle něj na prostorném rudém křesle. |
| |
| soukromá zpráva od Tomas L´Field pro Velký nástup, dvakrát A hlasy se blíží jen, a hlasy se blíží jen… Ne, to není ono. Zaujatě se ohlédnu na cizí postavu. „Budu? Ani nevím.“ Možná jsem se tak skutečně někdy jmenoval, ale zvíře přeci nemá jméno, hehe, to ví každý. A pak se přiřítí jako velká rusovláska voda a pak ještě jednou pro velký úspěch. Každý ví, že se na mříže nešahá. Otočím se zády, nechci se koukat, jak se mi ta známá tvář směje. „Jo, jasně.“ Zamumlám v lepším případě na halucinaci, v tom horším na nové mučitele. Fakt jsem si myslel, že na mě zapomněli. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Mnoho bolesti v dračím srdci Esme se bolestně pousmála. "Chci ho chránit, protože jsem přišla o mnoho," řekla a složila ruce v klíně. "Jaké myslíš, že to je... nemít možnost ani vidět své děti, protože tě někdo tak nenáviděl, tolik se tě bál, ž byl schopný ublížit jim ještě než měli možnost uvidět svět?" |
| |
| soukromá zpráva od Lenore Pilosa pro Neštěstí nechodí po horách "Nesahej na ty..." a je pozdě. Chybama se člověk učí. Co vlkodlak? Kouknu na Tomase a usoudím, že stříbrným obojkem. Ale na přemýšlení není čas, začíná se to tu notně rzpalovat a já cítím, že dlouho nebudeme sami. Veliké kamenné dveře na konci chodby se otevřou těžké kamenné dveře. Vejde velice solventně oblečený... démon. Zacouvám a promyslím, jaké máme možnosti. Ale to už se na mě ta obluda kření. "Hřííííích..." protáhne. Zatnu pěsti a prasknu kloubama na krku. "Ani o krok blíže." Přikročí. Sráč jeden. "Myslím, že se tě nebojí," podotkne Sysifos. Cítím, jak mu na mém zátylku bláznivě tluče srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Chudáček dráček "Já vím..." Podotknu jen. Pak se pokusím z panelu dostat alkohol, ale tak trochu doufám, že se mi to nepovede, protože by to zavánělo těžkou otravou v soukromí. "Netuším, nemám děti." Zakroutím hlavou. Ani se nechci pokoušet pochopit, co se jí stalo. Chápu, bylo to na hovno, ale co s tím mám dělat? "Taky chci, aby byl v bezpečí, ale zdá se, že to není v mojí moci." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pochop, prosím, že to je jinak Teď se usmála chápavě. "Je dítě. A ne, nemyslím to tak, že není dospělý, ale v mysli... Je pořád ten malý chlapeček, co ho vlastní matka zavrhla." Promnula si ruce. "A trucuje. Chce mít všechno a hned, protože uvnitř má zakořeněno, že je vše teď nebo nikdy, že pomine každá krásná chvíle. Že to, že ho odmítneš, znamená, že tě omrzel." Přešla k posteli, kde Toby spal a pohladila ho po vlasech. "Nevěří ničemu, co je slíbené, jen tomu tady a teď, protože nic jiného neznal. Hmatatelná pravda." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Steak by nebyl? Bolí to příšerně, ale kupodivu se zdá, že všechno je v cajku. "Nějak měknu," pomyslím si, než se pokusím vyhrabat na nohy. Když se Spunky přiblíží a pohne rukama mým směrem, můj instinkt velí nenechat se ohrabávat a místo toho mu bleskově dlaní zarazit nos do ksichtu tak hluboko, že zatímco se bude na zemi dusit vlastní krví, budu mít dost času jít se konečně najíst. Ale jsem tu první den, tak se to snažím výjimečně nepodělat, udělám výjimku a než mu ruce jen tak obyčejně sklepnu z ramen, už mi dochází věci se zpožděním, protože se stihnu podivit, že mají záznam boje v garáži, než mi docvakne, že sedím uprostřed ničeho ve školní lavici a Spunky vedle v rudém křesle. "Podělanej hypnotizér a já se nechal," pomyslím si naštvaně a pro jistotu zkontroluji, zda mě i v tomhle stavu stále bolí tělo a zda dokážu najít nějaký rozdíl oproti tomu, než na mě položil ruce. "A nebo jsem celou dobu zdrogovaný jak prase, oni si se mnou hrajou a snaží se mě vytěžit," říkám si, zatímco mi nabízí popkorn. "Jsi mrtvý, Jacku," ozve se otravný hlásek mé v hlavě. "Kravina, to rozdýchám," odpovím si a v svého Skeptika zavřu do pomyslné olověné krabice. "Popkorn si strč do prdele, Spunky," odpovím mu mile, vzhledem k okolnostem. Zrovna, když začnu zkoušet, zda dokážu zařídit, abych seděl ve stejně vypadajícím křesle jako on, i když jsem pod drogami nebo v hypnóze, mě přeci jen zaujme dění na plátně. "Krve jako z prasete, co? Hele, vidíš tamtoho, co se plazí vzadu? Tomu jsem kopem přerazil obě fibuly naráz a to ve výskoku," ukážu na detail, na který jsem celkem hrdý. "Sakra, to se mnou vypadalo takhle blbě?" přivřu znechuceně oči, když vidím výsledek střelby zblízka do hlavy. Pomyslná olověná bedna se trošku otřese, ale fakt mě nezajímá, co tam skeptik dělá, nikdy jsem ho moc neposlouchal. Vím, že to rozdýchám a to je jediné, na čem záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Mám to dát ještě do třetice? "Tomasi?" Zatvářím se nechápavě, když se ke mně otáčí zády. Trochu se zamračím a rukou zašátrám, jak na něj chci dosáhnout. "To jsem já, Cat!" Notak otoč se! To mě nepoznává, nebo co se děje? "Tomasi, už je to dobré, přišli jsme pro tebe.. půjdeme pryč.. budeme zase spolu.." Kolik uběhlo času? Pro mě mžik, mrknutí oka, ale pro něj? Jako na povel se ohlédnu, když se otevřou dveře. Na chvíli se bojím, že to bude sám vládce pekel, ale když vidím, že není, uklidním se a vycením na démona zuby. Zatím na něj vrčím v lidské podobě, ale jsem připravená se proměnit. Jistě ho vlčí štěně vyděsí jak se patří. |
| |
| soukromá zpráva od Tomas L´Field pro Tak předvídatelné Tak tohle skutečně nemá úroveň. Jasně. To jsem já, sice jsem ti umřela před očima, ale jsem to zajisté já, jen mi věř, a vůbec tu nejsem proto, abych tě mučila,a le proto, abych tě vzala pryč…. Začínám se nudit. „Mám pocit, že už ste spolu…“ Poznamenám, když se navíc ještě objeví démon, který si na nic nehraje, je mi jasné, kam bude tenhle scénář směřovat. To teď sloužím jako pokusný králík amatérům? Takže to bude: bla, bla, bla – bla, bla, bla – bla! A Cat mrtvá, ta divná taky mrtvá a ty si tu hnij do konce času hahaha. Asi umřu smíchy. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale já to přeci chápu "A když mu dám všechno hned, jsem jen další z řady. Jak mu mám jinak ukázat, že nejsem jako oni? Tak, že se budu chovat jakože je jen teď?" Pokrčím rameny. "Chci aby viděl, že já svoje slovo držím a není pro mě jen zábava. Možná bude teď naštvaný a zklamaný, ale jak jinak mu ukážu, že není jen teď." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Dračice ♡ Zase se mi zdá o všem možném. Co bych dal za bezsennou noc! Nejdřív Sid, potom Peter a nakonec i máma. Všichni mě mají akorát plné zuby. Jen křičí a odstrkují mě. Zavrtím se ze spaní a překulím, než se konečně proberu a uvidím Esme. "Ahoj..." brouknu, než mi padne zrak na Petera. "Ahoj i ty." Počkat... "Jak jsem se sem dostal? Měl jsem v plánu prohýřit noc s alkoholem a sexem." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ďábel Pousměju se na Tobyho, když se probere, ale pak jeho věta pokračuje a můj výraz v onom lehkém pousmání setrvá, i když za ním cítím, jak se propadám. "Noc je ještě mladá..." Podaří se mi nakonec pronést celkem klidným a vyrovnaným hlasem, až jsem na sebe pyšný. Sám se zvednu a kývnu na dračici. "Dobrou noc. Já bych se měl asi vyspat lépe, než v sedě na židli..." Jako ve snu, zlém snu, zamířím ke dveřím do svého pokoje. Mám pocit, že se najednou na kilometry vzdálil a nemám šanci tam dojít ani do rána. Zabouchnout za sebou dveře, padnout do postele a prostě umřít. |
| |
| soukromá zpráva od Peklo pro Oderint dum metuant Tomas démona poznával, byl tu často, obcházel cely a kontroloval přeživší obvykle zahnutým kovovým dápem, kterým s chutí rval kusy kůže a sledoal, jak dorůstají, aby je pak mohl znova urvat. Byl, jak se na démona sluší, patřičně krutý. Dnes za sevou vlekl kohosi, kdo vypadal jako nazrzlý burzovní makléř - solventně oděný, byť jeho oblek také zažil mnohé, na krku měl muž veliký kožený obojek s několika runami, které při každém jeho pokusu osvobodit se z démonova sevření, zářily. Lenore nepovolily nohy ani o kousek, bosé prsty se jakoby zatly do podloží. "Chceš si zatančít, srabe?" zavrčely plné rty. Démon se pousmál, kouzlem otevřel nejbližší prázdnou celu a neobřadně do ní smýkl svým živým nákladem. Muž vydal bolestný zvuk, ale nic víc. Démon pak věnoval pohled Catalině: "Tvé zoufaství je jako balzám na můj večný hlad..." zapředl. __________________________________________________ // staty: Démon: 200hp, scopnost: neznámá, rank: nižší střední |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Tu dum tu dum "Tomasi?" Oslovím ho zmateně. Už zase tohle? Už jsem ho jednou zažila, když byl mimo. Po tom mučení od těch dvou vlkodlaků byl tak dlouho totálně mimo, že jsem mu dělala spíš mámu a terapeuta, než cokoli jinýho. A on se v týhle fázi tak rád plácá, že bych to klidně tentokrát oželela. "Cože? Mluvíš z cesty!" Syknu na Tomase, ale to už mou pozornost zaujme démon. "Pche, to se pleteš, rozhodně nejsem zoufalá!" Odseknu mu a bojovně vystrčím hlavu. Ha, blbeček neví, že když už jsem umřela, jsem teď nesmrtelná a rozhodně mi nemůže ublížit. Necítím bolest, jsem nepřemožitelná! Ha! "Nepřibližuj se, nebo zhyneš!" Vyštěknu na něj bojovně. To čumíš, jak jsem statečná, co? |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro S tebou je prdel, nechám si tě na hraní Koukám, jak přivírá oči a o cosi se snaží. "Chceš si prdnout, nebo co?" zeptám se mírně zmateně. Abych řek pravdu, nejsem si jistej, jestli to v Nexu jde. Zkusím to. |
| |
| soukromá zpráva od Tomas L´Field pro Jsi mrtvá, chápeš? „A nejste snad spolu?“ Podivím se, když je mi vynadáno, že plácám. Vypadá to, že si někdo roli nastudoval. Ale ono vystavená záda mají ještě jednu výhodu – kůže na zádech není zdaleka tak citlivá jako v jiných partiích. Jen krátký pohled věnuju tomu, koho vede, zjevně novářček, to není moc dobré, protože by to mohlo znamenat častější návštěvy tady dole. „Měly byste utíkat...“ Poradím těm dvěma, když to vypdá, že chtějí bojovat. Každej s půlkou mozku by utíkal, ale je fakt, že to bych si asi náležitě nevychutnal skon svých zachránkyň. Tak pardon. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Muselo k tomu dojít, tak proč to natahovat. Pobaveně se zasměju a jak se začne chlubit svou mazaností, jen se dál vesele šklebím. Časoprostorové kontinuum zní zajímavě a až tu jednou potkám někoho, kdo nejchytřejší zvuk nevypustil zadkem, rád se i poptám, ale takhle držím kušnu a čekám, jak to navleče. Boj i sex jsou parádní na vzájemný porozumění. U vazouna čekám první a i to druhý je ve hře, když mě bude chtít ponížit. Takže jakmile se mi objeví kolem krku vodítko, mám jasno. Obelstil mě a teď mi to dá sežrat. Proč by jinak taky poslali tohodle trolla. Klidně se zvednu a jdu k němu. Až když jsem u něj, tak stejně jako on prve zvednu ruce, jako bych mu je chtěl s úsměvem položit na ramena. "Zvládání schopností?" zeptám se a zároveň mu zkusím palec bleskově zabořit tak hluboko do krční pleteně, že než odpadne do bezvědomí, nevzmůže se bolesti a ochromením vůbec na nic. Tedy za předpokladu, že tu se mnou vůbec je, ať už jsme to kdekoli. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Neklidné spaní a nové ráno "Přísahám, že nelžu, Eden, chtěl ho zabít!" řekl Neveen a do očí se mu tiskly vzpurné slzy. Eden pohlédla na muže s prošedlými kouty a zlatavýma očima. Pootevřel ústa, ale pak se pousmál. "Přeci bys neriskovala vlastní..." Eden luskla prsty a muž se rozprskl kde stál na milion malých zlatavých světélek. Pak luskla prsty znova a kolem světélek se objevil skleněný válec, který je uvěznil. "Smrt je pro tebe příliš dobrá," zavrčela a oči se jí proměnily na štěrbinové, jasně zelené. Pak vźala Neveena kolem ramen rukama, které teď připomínaly černé chlupaté pracky s dlouhými prsty a nehtama jako nože. Chlapec se nezdál vyděšený. Peter otevřel oči. Byl ve svém pokoji, ve své posteli a za oknem právě svítalo. Na panelu svítila notifikace. Když se jí dotkl prstem, objevila se zpráva: Od: Eden A teď do toho mám asi mluvit. Krám pitomej. Petere, budu na tebe ráno čekat v baru i se snídaní. Eden. Tak. Můžeš odeslat. Haló! O-de-slat! Kráme jeden, já se na to vyseru, odešli tu zprávu než... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Snídaně? Trhnu sebou, když se probudím ve své posteli. Byl to všechno jen zlej sen? Všimnu si zprávy a koutek mi pobaveně cukne. Ale jo, v baru jsme včera byli, takže rychlá sprcha a můžeme jít. V baru se rozhlédnu, jestli tu vílice je a pokud ne, sednu si někam, abych byl vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Snídaně šampionů Pomalu do sebe liji retí pivo, když se objeví Peter a jí k němu zvednu oči. Pokynu na prázdné místo naproti sobě u stolu, kde sedím a mávnu rukou, aby se objevil výběr jídel. "Dobré jitro," řeknu. "Mám pro tebe složku s případem." Posunu mu pergamen. Místo: Boulder City, Nevada, USA Subjekt: Sean (35 let) a Alexaner Dunwell (16 let) Popis: Před patnácti lety Alexander za záhadných okolností zmizel a pak se jako šestnáctiletý objevil bez vzpomínek na letišti LAX, LA. Jeho otec jej vyzvedl a odvedl domů. Po několika dnech chlapec znovu zmizel a jeho momentální poloha je zcela neznámá. Stopy: v chlapcově pokoji se našla skleněná kulička, kterou jeho otec nedovedl zařadit. Nikdo nemohl dovnitř ani ven, dům byl zabezpečený. V lokalitě města Boulder zmizelo vícero mladých chlapců. Dohady: Chlapec mohl být nadaný |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Přidám se Když vidím její snídani, objednám si taky jedno. Cestou jsem došel k zvěru, že včerejšek nebyl zlej sen. "Ráno." Oplatím jí. Pak si přitáhnu složku a rychle si ji prohlédnu. Moc toho není. "Díval se někdo do té kuličky?" Zeptám se pak trochu sarkasticky a složku odložím. "Hele, víš o tom, že jsem jen člověk, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Takové podceňováni se Díky všem bohům za standardní papír. Já ty Ápédéčka a tablety prostě nemám ráda a ony ten sentiment sdílí. "Tu kuličku jsme zajistili," řeknu a s velikou nevolí mu podám tablet. "Jsou tam veškeré informace a model, který si můžeš prohlédnout. Také jsem ji ověřila, má reziduální magii. Letní dvůr. Tvůj starý známý parohatý elf byl také z letního dvora." Pak mu dvory ve zkratce popíšu. "Člověk, ano, ale ne jen člověk. Navíc, pes psa pozná, člověk nebude zdaleka tak nápadný. A nebudeš na to sám, dostaneš parťáka." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zkušenosti „Aha.“ Ucedím, ale fakt si nejsem vůbec jistý, co to znamená a čemu z toho mám rozumnět. Přesto se na tabletu podívám, co mi může obrázek říct. Přístroje jsou moje doména. Pak ale pomalu vzhlédnu. „Komu že mám zničit život?“ No tak to bude zlé. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Máme neštěstím předcházet, ne je vytvářet! Skleněnka byla docela obyčejná, čirá s malým duhovým středem. Leskla se a vypadala nevině. Cosi ale na ní nebylo zcela v pořádku, model to ale špatně zachycoval a nešlo to docela určit. "Řekněme, že zájemců o tento případ bylo víc," povzdechnu si. "Ale nakonec jsem se rozhodla, že to nechám na tobě. Můžeš si vzít Neveena nebo Wina. Toby nepřichází do úvahy. Jestli tam mizí mladí chlapci, byl by v nebzpečí." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Však varuji předem „Můžu se na to kouknout někde tady v reálu?“ Zeptám se. „Víc zájemců o případ? I když věděli, že budou spolupracovat se mnou?“ Ujistím se, ale odpověď přijde vzápětí. Aha. „Neveena nebo Wina...“ Zopakuju. Kousnu se do rtu, aby mi neujela otázka, která se mi tlačí na jazyk. „Dej mi koho uznáš za vhodné...“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jo, kdyby to bylo tak snadné "Bohužel, kulička je pod zámkem a nesmí se na ni sahat," řeknu. "Není tady, je v Boulderu." A co se kluků týče... "To je ještě větší oříšek. Win je spíš na stoje a není konfrontační, naprosto ne na boj. Taktéž Neveen není bojovník, ale zase je chytrý a dokáže vymyslet nová řešení." Upiju z piva. "Neveen. Ten bude lepší." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Koukám, že mi to nikdo neusnadní "Kde? Počkat, to máš fuk... proč se na ni nesmí sahat? Je na ní něco špatně, ale to rozlišení je na pytel." Zamračím se. "Jo, bezva, mozek se bude hodit." Souhlasím s ní. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Osvěta "Tak dobře, to bude chtít poučení." Dorazím pivo a lusknutím si přičaruju další. "Začneme zvolna. Znáš pravidla slušnosti, pozdrav, poděkuj, neříkej víle své jméno. Nejez nic, co ti nebylo explicitně dovoleno sníst. Nesahej na nic, co vypadá magicky, když si nejsi jistý, co to dělá." Tak a nadstavba: "Každý Fae má ve své podstatě touhu se bavit, ale podstata té zábavy bývá... odlišná. Já? Mile ráda se zasměju drobným lidským nezdarům, ale mám-li někoho vést vyloženě ke zmaru, musel udělat něco fakt ohavného." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bereš to dost zeširoka Pomalu kývám. Jasně, to už říkala. Touha bavit, no, kdo se nechce bavit, že? „Předpokládám ale, že někteří se tím zmarem baví... třeba bludičky...“ Nadhodím. „No dobře, ale proč mi to říkáš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Peklo pro Quam dulce et nobile est Lenore se přímo kouřilo z uší přemýšlením. Chňapnout Catalinu a běžet se zdálo jako nejlepší řešení stávající situace, ale nepřicházelo do úvahy, protože tu hrál roli také uvězněný Tomas. Přivřela oči. "Sysife, pomoz mi," zašeptala. "Níl sa saol seo ach ceo, Is ní bheimid beo, ach seal beag gearr." Kocour na jejích ramenech se proměnil na narezlý dým a lehce proklouzl mřížemi, aniž se jich dotkl. Na Tomase se díval pár velikých zelených očí, vypadaly nespokojeně. "Dotkni se mě. Dostanu tě ven." Démon naklonil hlavu ke straně. "Myslíš si, že ta magie ti patří, hříchu? Ukradené verše!" Z ruky mu vystřelila koule z ohně a Lenore měla co dělat, aby uskočila. Koule ale pak letěla směrem na Cathalinu. // hod na skočení k% v lidské podobě bez modifikátoru |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Helemese, jak si to smrtelný nic umí dovolovat Chlapče, tohle e Nexus, tady platí jediné pravidlo a to, že pravidla určuju já, jak se mi to zrovna hodí. Proto jeho ruka rázem zmizí v mém rameni úplně ceá a nejde vytáhnout, ať se klučina snaží sebevíc. Já sám se měním na obra, tak velikého, že teď je z něj jen vřed na mém rameni, který odfrnknu do dálky jako otravného komára. Letí dlouho. Z jeho pohledu asi tak šest až osm hodin. Dopadne na prostorný nachový diván, kde už na něj čekám v křešle, opět v bílém plášti s velikými kulatými brýlemi, které dělají mé oči přímo obrovské. "Řekni mi, kdy se u tebe poprvé projevily tyto násilné tendence?" zeptám se a ukážu mu obrázek kaňky, kterou jsem upravil tak, že vypadá jako pinďour s velkejma chlupatejma koulema. "A copak vidíš na tomhle obrázku.?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro No, někde začít musím "Bludičky jsou také šprýmaři," řeknu prostě s pokrčením ramen. "Ale je pravda, že kdybych Spunkymu nešlapala na krk, udělá nám tady z toho kůlničku na dříví." Povzdechnu si. Byl skvěý nápad ho tady nechat. Byly by bez něj děsná pruda. "Říkám ti to, protože ne všichni jsou takoví," odpovím. "Fae z Letního dvora jsou krutí a neúprosní. Jestli ty děti unesli oni..." Povzdechnu si. "Je malá šance, že najdeš třeba jen těla. A na to musíš být připravený." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No dobře, a kde je háček...? "Jo, o tom nepochybuju." Ušklíbnu se a dopiju svoje pivo. "Takže v podstatě jako démoni..." Shrnu. Jo, jasně, je fajn na to být připravený, ale mám pocit, že tady kolem musím být připravený na všechno a vždy. I na to, co si ani neumím představit. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jak si dovoluješ...? "Démoni?!" ani sii neuvědomím, že jsem vzlétla a mračím se mu přímo do tváře. Zase si sednu. "No, nemáš z tohorozum. Fae a démon jsou dvě rozdílné věci. Velice rozdílné." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vztahovačná Těkám pohledem mezi jejíma očima. "Vážně? Říkáš mi tu, že pro jejich pobavení z nich možná nezbyla ani těla na pohřbení, ale budeš si hrát na to, jak moc je to jiné, než co by udělali démoni?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Něco prady na tom bude... Povzdechnu si. "Jo, ale zase nejsem ráda, když nás házíš do jednoho pytle. Myslím tím i mě." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No vida "Jsi vztahovačná..." Upozorním ji, ale pak potřesu hlavou. "Ale proč nemůžu teda vidět tu kuličku?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Bohužel, pravidla nepustí "Víla nesmí vstoupit tam, kam ji nikdo nepozval," řeknu. "Ta kulička je zavřená v důkazech na policejní stanici v Boulderu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Číže pravidla? "Nejsem víla..." Upozorním ji. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro No neke Podívám se na něj a v hraném překvapení sprásknu rukama. "No to mi neříkej ani ze srandy! Já tě tam chtěla poslat, protože jsi výjimečný stratég a mistr slova!" Povzdechnu si. "S přihlédnutím na tou inteligenci dodám do záznamu, že to byl fór. Posílám tě tam, protože tebe nepoutají pravidla víl." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bezva Zatvářím se, jako bych kousnul do citrónu. "Je fakt skvělé, že mojí nejvyšší kvalifikací na ten úkol je, že můžu vlést kamkoli.... i když mě kvůli tomu pravděpodobně zabásnou." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Ještě tisíc let a bude ze mě buddha Překvapeně vyheknu a pak rovnou i zařvu, když mu zůstanu viset v rameni. Ani to by mě ještě od boje neodradilo, ale pak cvrnk a jsem pták, jsem letadlo, jsem... "to jako ještě pořád letím, sakra?!" Cestou mám spoustu času přemýšlet a kupodivu mě neopouští dobrá nálada. Rozbít mu čumák zatím nepřipadá v úvahu, ale mám spoustu nových zážitků a věcí, které mohu zkoumat. Navíc Spunky je sice otravný, smradlavý trotl, ale má smysl pro humor a člověk se musí radost i z maličkostí. Vrhnu se na experimentování: 0. Mohu tu cítit bolest? Ano. 1. Unavují se tu mé svaly? Zkusmo pořádně zatnu sval a držím, dokud si nejsem jistý, zda se v něm tvoří mléčná kyselina a buduje únava. 2. Unavuje se má mysl? Začnu s řadou dva na druhou a sleduji, zda mi po chvíli kolísá pozornost nebo ji udržím na maximálním výkonu neomezeně dlouho. 3. Mohu tu něco ovlivnit vlastní vůlí? Zkusím vyvolat několik silných vzpomínek. a) První na to, když jsem měl pořezanou ruku, abych zjistil, zda mohu ovlivnit vlastní tělo. b) Pak si zkusím znovu vybavit můj poslední boj, představuji si ho před sebou, jestli dokážu vytvořit aspoň náznak plátna, na kterém jsem to viděl promítat předtím. Vzpomínám, co mi říkali moji učitelé. Tohle nevypadá jako nejvyšší rovina vědomí, kde pozorovatel a pozorované splývá a mizí, není čas, ani prostor, jen čistá blaženost a čisté vědomí. A všude jinde obvykle platí různé triky, jen na ně přijít. Za letu začnu s mantrou, abych zbavil svou mysl všech myšlenek. Jeden můj učitel podmiňoval naučení techniky útoku na nervové body tím, že se stanu vegetariánem, zopakuji 108 000 mantru a zřeknu se násilí. První a třeti mi nevydrželo dlouho, ale zjistil jsem, že mantra má hluboké účinky. Jde nejen utišit a vymazat otravné myšlenky a představy, ale kompletně zastavit veškeré myšlení. Jen na čas, v mém případě, ale i tak zatraceně osvobozující pocit. Zavřu oči a začnu s mantrou, postupně je jemnější a rychlejší, až nezůstane prostor pro myšlenky: "OmtryambakamyajaamahesugandhimpushthivardhanamUrvaarukamivabandhanaanMrityormuksheeyamaamritaatOmtryambakamyajaamahesugandhimpushthivardhanamUrvaarukamivabandhanaanMrityormuksheeyamaamritaatOmtryambakamyajaamahesugandhimpushthivardhanamUrvaarukamivabandhanaanMrityormuksheeyamaamritaat..." Když dopadnu, mám za sebou několik hodin mantrování. Mantra se mi v hlavě už dávno míhá setrvačně a já si užívám narůstající klid. "O čem to mluvíš? Jsem zosobnění mírumilovnosti," odpovím povzneseným tónem. Pak kouknu na pinďoura, "vidím to nejnádhernější umělecké dílo, jaké kdy bylo stvořeno rukou smrtelníka nebo nesmrtelného." Na chvíli se odmlčím. "A někdo přes něj načmáral tvého tátu, dost mizerně." |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Mori turi te salutant "S kým?" Tomas mě dost mate. "Přišla jsem pro tebe, abychom byli spolu!" Upozorním ho, že tak nějak netuším, s kým jiným bych podle něj měla být. "Neutečeme..nemůže mi ublížit." Odfrknu si posměšně. "Hříchu? Proč ti říká hříchu?" Podívám se na Lenny a pak zase na démona a potřesu zrzavou hlavičkou nad tím, jak je démon hloupý. Letícímu ohni se vyhnu jako nic a vysměju se mu. "Nic lepšího neumíš, ty plechovko pekelná?" Ha, to jsem v nadávkách ale originální. "Přikazuji ti, abys nás nechal jít!" Jo, někdo by se mohl trochu podivit nad tím, jak si najednou vyskakuju. Ale to by mohl být leda někdo, před kým jsem se plazila a prosila, aby mě už nechal a neubližoval mi. Tenhle o tom ví prd. Pro něj jsem jako bojovná princezna Catalina! Mohli by mi přezdívat Xena! |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro PJská vsuvka 0. Ano 1. Unavují a bolí. 2. Také ano. 3. ... No tak tohle se mi líbí. Je docela prdel ho sledovat v letu. Napokit se na něj astráln%e, aby m%e nemohl vnímat, ale já jeho ano. Žbrbla jeden, co to mumlá za neprostý krávoviny? Chceš dosáhnout Samsaru? Najednou ale sebou cuknu. Ne jen, že se mu na noze na malou chvíli objeví a zase zmizí šrám, ale také cosi zabliká na mém plátně. Ne, ne, ne, holomku, Nexu vládne jen jeden král, má na peci vál a na tom vále kocoura. A ten král jsem Já první! Ale není čas se tím zaobírat, protože jsme zase na iluzi pevné země, kde se mě snaží urazit. "Ten byl dobrej. Já tátu nemám." V koudeli dýmu se změním na Olivera Twista v otrhaných hadrech. "Ani maminku, ani tatínka nemám, pane. Jen tohle..." zalovím v kapse a ukážu mu přerostlý vyvalený prostředník z pěny s velikým neonovým nápisem ♡ ~ Naser si ~ ♡. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Sourozenci Sepph se Novově dotazu zasmál, jakoby ho považoval za dobrý vtip a udělal roznožku, která by přiměla každého muže se zamyslet, jak se na to tváří jeho rozkrok. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Seš přitažlivý, jak díra do řiti Pobaveně se rozesměju, už poněkolikáté, co jsem tedy. Dokážu kravský humor ocenit a myslím, že kdyby byl Spunky se mnou na jedné cele, nejspíš bych si dal pozor, abych mu nikdy neomlátil ksicht o zeď moc tvrdě. Mohl bych totiž co se týče společnosti dopadnout i hůř. "Hele Spunky, já fakt oceňuju, jak se snažíš," nakloním se trochu k němu a podívám se mu do očí. "Pozvání na jídlo, zatroubil si mi oblíbenou písničku, daroval sexy obleček s poutem mezi námi, co mi mělo ukázat, že se snažíš být pro mě přitažlivej, trocha laškování, letecký výlet a teď se mě snažíš ohromit svým uměleckým talentem," povídám mu podmanivě, hlubokým hlasem. "Fakt mi to lichotí a myslím, že seš milej kluk a nechci pokazit to něžný kouzlo mezi námi, ale na začátku si povídal něco o mých službách, co chcete využít. Takže jestli si už doblbnul, co se vrátit k práci?" skončím lehce výsměšně. |
| |
| soukromá zpráva od Tomas L´Field pro Ale ne Tak napůl poslouchám melu za sebou, ale ve skutečnosti se snažím neposlouchat. Sice se snažím si před sebou hrát na drsňáka, ale ve skutečnosti prostě nechci vidět, jak ji znovu zabijou. Překvapeně mrknu, když na mě najednou zahlíží zelené oči. S trochou námahy zvednu ruku, abych jí prošel skrz dým. Dýmu se nejde dotknout ne? Tedy jde, ale je to... není to... prostě víme. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Bratrská "bitva" ,,Syntetická morušová příze." zopakuji po Mattovi jeho popis toho, z čeho jsou provazy vytvořené. Nemohu říct, že by mi na tom zase tak záleželo. Trochu mi to připomíná hašteření nováčků, kteří nevědí, kde je jejich místo. Což mi způsobuje lehkou dezorientaci, protože Matt i Seph určitě vědí, kde a jak se mají chovat. ,,Zvláštní. Ne příliš.....to nic. Jestli to slouží svému účelu? Nepřijde lidem ale divné, že někdo jiný jim musí ukazovat, co se jim lbíí?" zeptám se Matta, zatímco mám ruce svázané a dívám se na něj jako někdo, kdo právě netrpí tím, že nemůže používat svoje ruce. Jen sedím, s rukama v klíně. Zatím necítím to lehké chvění, kdy bych měl začít využívat svůj bojový arzenál a snažit se bránit. Je to zvláštní, nový pocit. Být mezi bytostmi, které na mne sice provádí kdoví co, ale nemyslí to zle... ,,Ah.....hmmm..." zabručím jen, když se Seph rozplácne jak široký, tak dlouhý na zemi. Pokud by to bylo za okolností, které by nezahrnovali jiné členy jeho rodiny, asi bych to řešil. Ale toto provedl Matt, jeho vlastní bratr. Takže je to podle všeho v pořádku. Když se Seph zmíní o tom, že by urval Mattovi hlavu, zvednu k němu pohled. ,,To asi není proveditelné. K tomu, abys někomu......aha.....to.....nemyslel vážně že?" zeptám se pro jistotu, aby bylo jasné, že Seph to řekl pouze v amoku vzteku, kvůli svázaným nohám. |
| |
| soukromá zpráva od Peklo pro Ignis divne, eleison! "Já teď opravdu nemám pokdy se vykecávat o svý podstatě," zavrčely plné rty a hnědé oči se zamračily. Drobná postavička udělala krok a pak další. "A ty, démone, bys měl mlčet." Démon se zasmál jak na Lenore, tak na Catalinu. "Silácká slova od malých holčiček. Moc se těším, až vás svléknu z kůže." Máchl rukou, která se nepřirozeně natáhla. Tomasovy prsty prošly dýmem a najednou si uvědomil, že je sám nehmotný. Byl to zvláštní pocit, plul jako ve snu. Plul vzduchem a prostorem tažený dýmem, kterým byl Sysifos, dokud se neobjevili na vnější straně cely. Když se tak stalo, padly na podlahu tři těla: Tomas, Sysifos a mladý muž, kterého démon v první řadě přivlekl. V té chvíli dopadl démonův útok. Plavovlasá hlava opsala balistickou křivku a přistála Catalině u nohou, dobrý metr a půl od těla, které se svezlo na kolena a padlo bokem na podlahu. Místo krve se na krku objevilo několik rudých jisker. "Lenny!" vyhrkl Sysifos. Pak dvěmi skoky dorazil k tělu, obranně si stoupl mezi něj a démona a zasyčel. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Tak z nuly na sto a zase zpátky na nulu, jo? Nabydu zase svou podobu a povzdechnu si. "Jo, asi máš pravdu." Všichni kolem by jen šli do akce. Lusknu psrsty a jsem zase v rekonvalescenční místnosti, za oknem zpívají ptáci a výhled skýtá scénu jak z pohlednice: les s několika loukami a za ním blankytné moře. Jak bych ho vzal na útes a nechal ho z něj padnout... Ah, snít můžu. Posadím se na židli obkročmo s opěradlem před sebou, abych si na něj mohl složit ruce. "Lež, ještě chvíli tě to bude pořádně bolet," poradím mu. "Jak už jsem řekl, tohle místo se jmenuje Highland a nachází se ve Skotsku. Ale nejsme ve světě, ze kteréhos přišel. Tenhle svět je bránou do všech ostatních světů a ti, co jsou v Highland, se starají o jejich správný chod." Nechám slova doznít. "Jelikož jsi ve svém světě, jak se u nás kulantně říká, expiroval, nemůžeš se tam vrátit. Proč to tak je, se musíš zeptat tý brejlatý vyzábliny, pročež já tomu nerozumim a rozumět nemusim. Tvůj první úkol je zotavit se. Potom dostaneš další." Pak si povzdechnu. "A nemohu víc zdůraznit, že bys neměl srát Eden, naši šéfovou. Je to fajn ženská, ale odkdy se stala jistá nepříjemnost, má velice krátkou zápalnou šňůrku a v jistých chvílích postrádá smysl pro humor." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro "Když vyloučíte nemožné, pak to, co zbývá, Je fér dodat, že konec života strávil tvůrce Sherlocka propagací spiritismu. Jack v zásadě nic nepovažoval za nemožné a na počítání pravděpodobností metafyzických interpretací reality se taky moc necítil. Takže přijmout prozatím jako fakt, že Střed pavučiny je brána do všech světů, Skotsko, jen ne jeho Skotsko, mu nedělalo moc velký problém. Navíc umožňovalo to místním říkat Highlandeři a už jen kvůli tomu to stálo za to. "Možná si i sekají hlavy nebo bych to mohl zavést, třeba u tebe", pomyslel si a usmál se na Spunkyho. "No jo, sexuálně frustrovaný baby jsou děsný, někdo se prostě musíte obětovat," zasměje se Jack, ale pak dodá, "nenaštvat někoho, v tom sem nikdy nevynikal, jinak bych nebyl tady. Nic neslibuju, ale že sis dal tu práci mě varovat, tak to aspoň zkusím." Uzdravit se by neměl být problém, to Jackovi šlo vždy náramně. A pak si při nejbližší příležitosti se Spunkym zase zatancují, ale tentokrát v Jackovo ringu. Znovu se na Spunkyho usmál, když si představil, jak náramně by mu slušel vražený loket tam, kde teď má nos. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Tady někdo dlouho neschytal do budky "..." Ne, nic nebudu říkat. Každej je si svého štěstí strůjcem. "Představím ti to tu." Lusknu prsty a přesunu nšehi pacienta na invalidní vozík, kterému nechybí plameny na kolečkách a držák na pití, kam umístím korbel piva. Vyjedeme na chodbu, kde jsou po jedné straně dveře a na druhé okna, za kterými je vidět vedlejší budova. "Orientuje se tady drobet kreténsky, protože se tu ohybá prostor." Uděláme dvě kolečka kolem sloupu a jsme ve stejné chodbě jako předtím, jen zdi mají místo modré barvy zelenou. "Kompaktní zvenčí, prostorné zevnitř." Bez klepání rozrazím dveře do pokojíku vyzdobeného pastelovými polštářky s třásněmi, několika soškami šilhavých andělíčků a chundelatou dečkou na posteli, pod kterou leží náš rezidentní cherubínek. Lusknutím si vyčaruju obří gong, do kterého praštím tak, až to zarezonuje v kostech. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Skvělé probuzení ♡ Ze sna mě vytrhne nepříjemný zvuk, který mnou zatřese snad celým, hned prudce vylétnu na nohy, čímž nedopatřením odhalím, že pyžama nejsou něco, co uznávám, a rozhlédnu se. Kde se tu vzal ten gong? A ti dva... Spunky... "Slyšels už někdy o klepání?!" Zahalím se dekou jak jen můžu a pohled mi spočine na... Možná mu ten gong odpustím. "Já jsem Toby a ... Ahoj." Pousměju se a volnou rukou si prohrábnu vlasy. Jistě stojí na všechny strany. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Trochu moc k vidění na lačný žaludek Ještě když rozrážíme dveře se tváří Jack dost zmateně, ale rychle se zorientuje. "Jack," trochu se k němu z vozíčku natáhnu a nabídnu blonďákovi přátelsky ruku, "ty jsi místní Highlander nebo tě zachránili a teď jim patříš, aniž bys musel něco podepisovat?" "Jo, a dá se tu někde najíst? Myslím opravdový jídlo? Protože nevím jak vy, ale já chcípám hlady." |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Spunky out "Si to tu užijte!" zazpívám a zabouchnu za sebou dveře, přičemž se veškeré iluze rozplynou a Jack dopadne na podlahu na zadek. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jack ♡ Natáhnu ruku k té medvědí tlapě a sevřu ji, jak nejpevněji dovedu. "Highlander?" převalím to slovo na jazyce. "T-Toby, jsem Toby. Toby Jorg..." Zarazím se. "Jen Toby." Když skončí na zemi, trochu uskočím. "Nevšímej si ho, je to strašnej trotl, ale nemyslí to zle." Přejdu k panelu ve zdi. "A na co máš chuť? Tady se dá navolit jídlo, jaké jen chceš, jen alkohol tu není." Vysvětlím mu ovládání azaběhnu do koupelny, abych se oblékl. Černé krátké triko s holým bříškam, obtažené tmavě modré bedrové zvonáče a sandály. Pak trochu oční linky, hnědou maskaru a zvýrazním lícní kosti. No a chvíle zápasení s vlasama a už můžu vyplout. "Tomu, co jsem, se tady říká nadaný." Podívám se, co si dal k jídlu a ze své malé lednice vytáhnu nedojedený salát s hovězím, se kterým si sednu na postel. "Spunky je Fae, konkrétně bludička. Já jsem prý něco jako dítě víl, ale vychovaný lidmi. říká se tomu podhozenec nebo divé dítě." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro S plným žaludkem je každý přátelštější "Zmetek," hrabu se na nohy. "Nemůže mi odpustit, že jsem do něj narval ruku až po loket," prohodím za Spunkym tak, aby mě slyšel. "Takže, víš kde se dá najíst a provedeš mě nebo jdeme něco najít spolu?" rozhlédnu se po místnosti a pak překvapeně sleduji, když na panelu vybírá jídlo. "To je něco jako u McDonalds s donáškou na pokoj?" Zatímco se šel převléknout, hraju si s ovládáním a pokud se mi zadaří, tak když se vrací, mám před sebou několik lehce propečených steaků, grilovaná žebírka, pár vařených vajec, velkou mísu zeleniny, pečenou kachnu a hrdinské odhodlání nacpat toho do sebe co nejvíc. "Nadaný? Na co konkrétně? Vypadáš jako docela chytrý chlapík. Umíš to s počítači nebo tak?" prohodím k němu, zatímco se cpu a jen souhlasně kývnu, aby si ve vlastním pokoji ke mně sedl na svou postel a udělám mu trochu místa. "Fae," převaluju to slovo na jazyku a jasně, že ho znám. "Takže to taky existuje?" pokývnu hlavou a připíšu si to na seznam "nemožného", co je tady zřejmě realita. "To mě mrzí, asi si měl na houby dětství, co?" řeknu mu účastně, když se zmíní o své podhozenosti, zatímco se pokouším zpracovat kachnu. "Znamená to, že umíš stejný triky, jako ten trotl?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Dětství... jo ♡ Sleduju, že si s panelem poradil a obklopil se jídlem. Nechtěně mi to připomene Petera a jeho apetit, ale tu myšlenku hned zaženu. Je to pryč, už ho nebavím. Užít si a odhodit. "Ne, na stroje nejsem," přiznám. "Ale umím..." A co? Tak se budu předvádět. PPoložím salát a trochu poodstoupím. Pak zavřu oči a v záblesku světla se proměním. Najednou mám křídla. Nevýhodou této podoby je nahota s ní spojená, ale zase... Ať se jen podívá. Pak se změním zpátky a zase si sednu. "Já měl smůlu. Spousta lidí ani nepřijde na to, že má doma podhozence. Moje matka na to přišla a nerozdýchala to. Vyhodila mě na ulici. Pak mě našel Spunky a jsem tady." Detaily znát nemusí. A já se rozhod už nikdy nemyslet na Petera, takže ho nebudu spomínat. A nemyslím na něj. Nemyslím na jeho oči... na jeho kabát... Na to, jak mě uhodil. "A jak ses sem dostal ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Fajn křídla... Překvapeně sebou cuknu a přivřu oči před oslnivým světlem. Pak vyskočím na nohy a Tobyho obejdu kolem dokola, abych si ho mohl prohlédnout fakt důkladně: "Moc pěkný," zhodnotím po chvíli celkově. "Lidi tisíce let toužili roztáhnout křídla a vzlétnout k nebi, nakonec se jim to povedlo aspoň obrazně, ale ty to zvládneš doslova a jen tak, že se ti chce. Paráda." Ocucávám si prsty jeden po druhém a hrdě se rozhlížím po prázdných talířích a mísách. Pak se několikrát praštím pěstí do hrudi, abych nacpané maso dostal hlouběji a spokojeně říhnu. "Jo, ulice umí být tvrdá," pokyvuji účastně hlavou, vyprázdním do sebe asi litr vody a pak přejdu k panelu a chvíli si s ním hraju. "Já? Ale, někdo si ze mě vystřelil v jedný garáži, taková blbá sranda," usměju se široce na Tobyho. "Hele, dá se v tom objednat i oblečení nebo je tu nějaký obchoďák, abych nemusel chodit v nemocničních hadrech?" Pak se začnu netrpělivě poohlížet, kudy a kam vyrazit. U Tobyho je sice fajn, ale přeci jen, tyhle místnosti jsou mi už trochu těsné, chce to prostor a akci. Nebo aspoň možnost slušně si zacvičit, poznat nějaký další lidi, zabít pár vesmírných brouků... ne počkat, to po mně snad chtít nebudou. Vílího blonďáka beru sebou, pokud půjde, přeci jen, možná tu potkáme i horší věci, než je Spunky. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Šaty dělají človvěka ♡ "Jasně, že se tu dají sehnat šaty," řeknu. Pak otevřu panel s volbami oblečení od výmyslu světa. "Tady navolíš střih, tady velikost, barvu, potisky, materiál." Podívám se na něj. "Hodila by se ti károvaná košile a roztrhaný džíny. A drsnej koženej kabár s nějakýma ostnama a řetězama." Pak se posadím pohodlněji a zaměřím na něj pohled. Jsem zvědavý, jak vypadá on, pod vší tou látkou. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro
nebo hůř, víla! |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Emocionální kolotoč ♡ Asi bych si měl dávat pozor na to, co si přeju. Ano, pohhled na jeho tělo mě rozhodně potěšil, až jsem zatoužil po volnějších kahotách, ale když se začne vztekat, splasknu jako balonek. Krok ustoupím a padnu na zadek. Najednou nevidím svalnatého krasavce, ale Sida. Jeho veliké ostré zuby, nechutný rozeklaný jazyk, jak se po mně sápe těma svýma nenechavýma rukama. Obejmu si ramena a je to jakoby tu zase byl, svíral mě a nepouštěl. "Přestaň...! Prosím! Ne! Pete, pomoc!" vykřiknu, seč mi plíce stačí, než vidina pomine a já koukám do očí Jacka. Pomalu se pokusím postavit na nohy, ale mám je jako z plastelíny a zase padnu. "Já... něco se mi... zazdálo..." pípnu a až těď si uvědomím, že mi tečou slzy, které rychle setřu. "Sluší ti to," dodám. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Proč se do háje vůbec starám? Trochu překvapeně na něj kouknu, ale pak pokrčím rameny. Už jsem viděl spoustu takových chlapečků. Příliš mnoho na to, abych se snažil jim nějak zvlášť pomáhat. "Seš psychicky pěkně v prdeli, co kluku?" řeknu trochu chladněji, než bych chtěl. Ani nevím proč, ale začíná mně rozčilovat. "Kdyby byl ženská, už dávno sem v něm," pomyslím si trochu překvapeně, když si uvědomím, jak na mně působí. "Tenhle kluk to asi fakt neměl na ulici lehký a jestli prošel vězením, tam byl asi hodně oblíbenej." Ani nevím, proč mám chuť na něj sahat. Nakloním se k němu, čapnu ho a zvednu do vzduchu, jak kdyby nic nevážil. "Postav se na nohy Toby. Je mi u prdele, co se ti stalo, teď kurva napni svaly, přestaň se tu válet jak laciná kurva, kterou může kdo chce ojet do prdele a stůj jako chlap. Máš do hajzlu křídla, tak měj trochu sebeúcty. Jdeme to tu prozkoumat a ty vypadáš, že něco umíš, takže tě beru sebou. Je ti to jasný?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ No... no dovol! ♡ Trochu sebou cuknu, když na mě sáhne, ale nechám se postavit. Dokonce ani nepadnu zpátky. A nemysli si, že jsem nezaznamenal ten pohled. Sám na něj trochu zatřepetám řasami a projede mnou mravenčení, jak cítím, že mi jeho dotek zavadil o vlasy. Napni svaly? Jaké svaly? Podívám se na své paže. "Laciná rozhodně ne, mám poměrně vysoký šarže," vyhrknu, než si v tom stihnu zabránit. "Mno... myslím... tím... Měl jsem. Předtím. Už to... nedělám." Teď si pomyslí, že to nedělám! "Myslím tedy že si za to neúčtuju." Sklapni, sklapni! "Dobře, a kam bys rád... šel?" zeptám se pak a znova ho přejedu pohledem. "Neměl by ses třeba zotavovat nebo tak něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro
|
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Mám toho akorát dost! ♡ "Já ale nikam chodit nechci," řeknu. Pak si založím ruce na bocích, ale to už se pán veklomožnej hrne ze dveří ven. Dob%ehnu ho a položím mu zlehka ruku na rameno. Pak vypustím notnou dávku feromonů (//56+30=86%). Jestli tohle nezabere, tak jsem opravdu marnej. "Nechceš nechat všechno na chvíli plavat a dát si se mnou skleničku?" zamrkám jako panenka. "Mám v pokoji šumivej šampus a taky finskou vodku." Mrknu. "A karty, můžeme si zahrát svlíkací pokr." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Když se zuřivost smíchá s nadržeností Jack se ve dveřích zarazil, prudce nasál vzduch a pak vší silou praštil do zdi, až to zadunělo a zůstal na ní krvavý otisk. Byl pevně rozhodnutý odejít, ale tepající krev v rozkroku i spáncích mu to jednoduše nedovolila. Se slyšitelným nadechnutím se narovnal a pomalinku se otočil. "Řekl si, že alkohol tu není," odpoví Jack tiše, jakoby na tom záleželo, protože zároveň už vyrazí dopředu. (57% přednostní útok) Tvrdou ránu do obličeje, schopnou zlámat lícní kost, si Toby uvědomí, až když mu tělo narazí do protější zdi a v tu chvíli už ho drží Jack jednou rukou ve vzduchu za krk a druhou z něj se vzteklým řevem rve oblečení. "Prosím, prosím bojuj. Bojuj o život a buď zatraceně dobrej," škemrá hlas v Jackovo hlavě. Jestli se nestane zázrak, toho co přijde, budou litovat oba. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jsem hlupák! ♡ Rána mi zamotá hlavu, cítím v puse krev z nosu, cítím krev na tváři. Podvědomě se schoulím, ale je to marné. "Přestaň..." kvíknu jako kotě zahnané do kouta. Přivřu oči, když cítím, jak ze mě strhává vše, co na mě je. "Uklidni se..." pípnu zoufale a snažím se uvolnit, protože vzdorovat nemá cenu. Nemyslí na Sida... Nemysli na něj. "Udělej to..." hlesnu. Povolím se, zplihnu jako panenka a pošlu mysl jinam, daleko odsud. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Co se naštěstí nestalo Když se Jack rozzuří, je těžké to čímkoli ještě nezhoršit, ale to, že se mu Toby jen tak poddal, že nemá dost touhy žít, ani aby se v takovéhle chvíli sám o sebe rval, Jacka jednoznačně poslalo přes hranu a slepá zuřivost vytlačila cokoli jiného. Naštěstí pro Tobyho, nepředstavoval pro Jacka žádnou výzvu a tak s ním jen znechuceně švihl přes celou místnost, zdemoloval postel a rozzuřeně vyrazil pryč. (odolání 99%, díky bohům) |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Volání o pomoc Když Jack vycházel z místnosti, minulo jej cosi drobného, velokostí asi jako veverka, zelené barvy a prosvištělo kolem. U Tobyho přistála Esme a sedla si na jeho zraněné tělo, které zběžně skontrolovala, než vyrazila zase ven... lačna krve. Jak se dostal téměř na konec chodby, už-už natahoval prsty, aby mohl zmáčknout knoflík a přivolat výtah, když se před ním vzedmula masivní šupinatá hruď draka, který musel hodně sklonit hlavu, aby se vešel. Byl masivní, leskl se jako smaragdy a bez větší námahy Jackem smýkl o nejbližší tvrdou zeď tak, že se mu zatmělo před očima. "Cos to provedl mému chlapečkovi?!" zavrčel ženský hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Mami? ♡ S námahou se seberu z podlahy a vnímám na sobě jemné doteky. "Esme?" hlesnu, ale už je zase pryč. Vypnu všechny svaly a pomalu se vydám ke dveřím, kde se opřu o futro a sleduju, jak hází s Jackem jako s panenkou. "Ne! Neubližuj mu! To já! Já ho... Očaroval jsem ho!" vykřiknu a běžím k ní. "Prosím! Nemůže za to!" Pověsím se jí na pracku, aby ho dál nemlátila. "Mrzí mě to, chtěl jsem si užít!" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Jack drakobijec? Drak není něco, co by člověk viděl každý den. Vlastně Jack nečekal, že by opravdu nějakého spatřil a za běžných okolností by zůstal stát buď v němém úžasu nebo by utíkal, až by mu za patami hořelo. Teď ale rozhodně nebyl v běžném rozpoložení, takže když s ním smaragdový drak praštil o zeď tak, že se mu udělaly mžitky před očima, Jack se ani nezarazil a nadšeně se vrhl do boje. Kdo také může říct, že se holýma rukama porval s drakem! "Boj!" zařval šťastně, jakoby se bál, že drak si snad rvačku rozmyslí a při zemi se vrhl dopředu ve snaze podběhnout tlamu a pařáty a dostat se dračici na tělo. "Tak Jacku, první kolo, je trochu velká a může tě jednou ranou zabít, ale kdo řekl, že být šampiónem bude brnkačka! Bacha na pravý hák, dostaň se jí na tělo!" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Říká se, že nikdy nemáš provokovat Drak se vzepjal a zarazil, když mu na jedné z pracek přistál Toby. Toho pak dračice co nejjemněji položila na zem a setřásla, než se hbitě otočila, zkroutila ohebný krk pod břicho a chňapla po Jackovi. Ten pocítil pod kůží tesáky ostré jako nůž a horké jako rozžhavené železo. Dračice jím zamávala v tlamě, párkrát více-méně pro forma bouhla hlavou o zeď a pak jej vyplivla. "Koukej se uklidnit! Nebo ti můžu utrhnout ruku." Pak věnovala velice káravý pohled Tobymu. "Copak se nepoučíš? Chlapče, měj rozum." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Achjo... ♡ Jsem posazen na podlahu a přitáhnu si kolena pod bradu. Nezbvývá mi, než sledovat, jak Esme Jacka mlátí. Potom mě začne kárat. "Promiň, maminko," zašeptám. "A promiň, Jacku. Bylo to... hloupé." Teď o mě ten chlap neopře ani kolo. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Dračice vs Jack, 1:0 Když mu rozžhavené zuby dračice zajely do kůže, Jack zařval a bolestí se pomočil. Přesto se pokusil ohnout ruku dozadu a zaútočit příšeře na oči, což bylo okamžitě zmařeno několika nárazy do hlavyo zeď. "Chlapče, máš hlavu jako z oceli a bradu jako ze železa, jsi rozený bijec, z tebe jednou něco bude,"vybavilo se přiomráčenému Jackovi zmateně, zatímco se zoufale vyškrábal na všechny čtyři. "Ruce jsou pro sraby," zavrčel Jack, ale pak ho doběhly údery hlavou o zeď a on v celkem obdivuhodné šavli vyzvrátil 4 vejce natvrdo, jednu pečenou kachnu, několik mírně propečených steaků, grilovaná žebírka, pořádnou kopu zeleniny a zbytek vody, který nevyšel spodem, vše důkladně promíchané a mírně natrávené. "A je to tady přátelé, Rosomák Jack knockautován, to jsme zde ještě neviděli," ozval se mu v hlavě otravný hlas a Jack se spokojeně usmál. "Chci odvetu, Rocky slyšíš, já si jí zas---" nedomumlal a složil se tváří do vlastních zvratků. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Hlavní je držet krok a moč! Esme povzdechla a velikou prackou muže odvalila pryč, aby se nemáchal ve vlastních zvratcích. "Opláchneme ho a hodíme do postele. A ty si taky hezky hajneš," řekla Tobymu a vybrala se s Jackem v pracce k Tobyho pokoji. Tam společnými silami Jacka svlékli, osprchovali, oděli do čistých spodků a položili do postele. Esme si pak ve velikosti retrívera lehla mezi něj a Tobyho, aby oba nechal vyspat. Jacka uprostřed noci probudil hlad... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Pokoj číslo 13, asi... Jack se posadil a rozhlédl. "Ne, tady už ne!" tiše zaprotestoval, když poznal pokoj a hlavně si všiml ležícího Tobyho. "Otče náš, jenž si na nebesích..." drmolí si Jack potichoučku a snaží se vytratit z postele. "Ježíši, Buddho, Mohammede, svatý Mormone, Matko Boží, kdokoli mě slyšíte, pomozte mi dostat se odtud," plíží se Jack potichu jak jen to svede a i přítomnost zeleného draka velikosti psa přešel - "no moment, není to ta dračí mrcha, co mně tak zřídila?" zarazil se Jack na okamžik a zaváhal. Pak ale potichu došel k ovládacímu panelu jídla, vzal si jedny lehce propečené steaky a jeden z nich potichoučku položil vedle dračice. "Tady máš, mrcho kousavá, ať máš energii, budeš jí ještě potřebovat, protože s tebou sem neskončil", pak Jack pokračuje v taktickém ústupu do... kamkoli jinam! |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Těžká jsou rána alkoholikova a půlnoci rváčů Spícího draka je těžké neprobudit, tím spíš, když doopravdy nespí. Esme se vzepjala, vyskočila a aniž se dotkla Tobyho, dopadla před Jacka. "Neopovaž se pohnout, nebo tě sežehnu!" vyrovala. "Toby mi všechno vysvětlil, ale... Nechci, abys odcházel, než hoi ujistíš, že jsi v pořádku a omluvíš se mu." Každé slovo provázel varovný koudel dýmu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Dračí politika? Že je dračice vzhůru Jacka potěšilo. Jasně, byl hladový, ale kdo by dal přednost krávě před dračicí? "Proč by mi mělo do hajzlu záležet na tom, co ty chceš?" podivil se Jack upřímně. "Co za to, když to udělám?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Naser tygra - naser džungli Drači tělo se vzepjalo a začalo růst, rostlo a rostlo, přičemž jantarové oči zůstaly fixované na Jackovi. Za chvíli naplnilo její tělo celou místnost, koneček ocasu podebral připravený talíř se steakem a slupl jej jako malinu. Hlava jako menší sedan se otřásla a vyfoukla po hovězím vonící dým. "Dožiješ se svítání," zaduněla tiše a hrozivě. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Je fuk, jak seš velká a drsná, Jak dračice rostla, roztahoval se i Jackův úsměv. "Chceš říct, že když tady Tobyho neujistím, že sem v pořádku, aby měl klidný svědomí a spánek, tak mě upálíš zaživa, aby si mohl vychutnat, jak hořím a řvu?" Naklonil pobaveně hlavu na stranu: "Já jsem teda jen obyčejná mlátička, když se to tak vezme, ale i mně to přijde zatraceně slabý. Kdepak, něco chceš, něco dáš. A nebo si to rovnou tady můžeme zopakovat, dobrý boj si dám líbit skoro vždycky." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Dobré ráno? ♡ Postel sebou mrkne a já se proberu. Spatřím obrovskou Esme a Jacka, jak ji vyzývá k boji. Mám toho dost. "Nechte už toho!" zařvu, co mi stačí síly. "Oba toho nechte, HNED!" Je mi z nich špatně, klepu se. Vzpurné slzy se mi tisknou do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Konec bojům, mír zbraním Esme zareagovala na Tobyho hlas a začala se zmenšovat, až dosáhla velikosti lidské ženy, na kterou také - do jisté míry - změnila podobu. Sedla si vedle chlapce na postel a obejmula jej rukama."Má pravdu. Stačilo," pravila tichým hlasem a políbila ho na čelo. "Nejsi tu, aby ses rval s místními, tak přestaň. Vytáhni si hlavu z prdele a začni se věnovat tomu, co je důležité!" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Dobré ráno Toby! Když vidím, že se Toby probudil, otočím se zpět k dračici. "Chci s tebou odvetu. Stejná váhová kategorie, žádný oheň, pěkně férový boj. Slib mi to a splním ti co chceš. Jinak zapomeň. A ne že bych si stěžoval, byla to zábava, ale napadla si ty mně." Tobyho zatím ignoruji a mám se pomalu k odchodu, než se opět otočím na teď už lidskou ženu s dračími rysy: "Fajn, pokud se nedohodneme, jsem s tím v pohodě. Co je teda třeba udělat? Spunky povídal něco o službách, které chcete za to, že jste mě zachránili." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Už toho nechte! ♡ Obejmu si ramena a doufám, že to přestane, ale ten chlap se chce rvát. "Nech moji mámu na pokoji!" zařvu najednou, ani nevím, kde se to ve mě bere. "Já s tebou chtěl jen spát, jestli si nechceš užít, tak táhni!" Po těch slovech se stulím do klubka a nechám osudu, jak to dopadne. Kolena až k očím, aby zakryly, že zase brečím. "Neperte se. Už ne." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Můžeš říct ptákovi, aby nelítal... Když takhle zařve, kouknu na něj trochu překvapeně. Najednou má sílu bojovat a když šlo o něj, sotva zakňučel. "Hele Toby, tvoje," zarazím se a zatěkám pohledem na ženu s dračími rysy, "tohle je fakt tvoje máma? No to je fuk. Je to DRAK. Jestli se bojíš o ní, seš vedle. Navíc mluvil sem o férovým boji, stejná váha, bez ohně, sportovní utkání, trénink. Si nechodil na box nebo co? Z toho nedělej takový drama," dokončím smířlivě. Když mluví o užívání si, zatepe mi ve spánku a sevřu pěst, ale jak ho tak pozoruji v klubku, fakt vypadá jako hromádka neštěstí. Nejsem v tom úplně nevinně, takže se mi do očí vloudí trochu provinilý výraz. Co už, život jde dál. Dračice nabídku dostala, jestli nepřijme, nepoženu se do toho, abych se v tom s Tobym babral. Beztak by to bylo, jak nechat si trhat zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Krev a voda ♡ "Ne, nechodil jsem na box," odseknu. "A nemám rád násilí. Ani trošku ho nemám rád." Nad Esme se trochu zamyslím. "Je moje máma, protože chce. A já chci taky, aby jí byla." Podepisovat oficiální adopci nemusela. "Ale rozhodně nechci, aby jste se prali. A už vůbec ne v mém pokoji." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Když je testosteron ve vzduchu přímo hmatatelný Esme se pohodlně usadila a pohladila Tobyho po vlasech, které pak začala kouzlem splétat do copánků. "Toby má pravdu. Násilí nic neřeší. Nejsem na souboj jen proto, abych se rvala." Něžně se dívala na chlapce, který ji označil za matku. "Já přišla o své děti, on o své rodiče, myslím, že jsme se našli," řekla. "Tehdy jsem byla vzteklá a ničila vše, co mi přišlo do cesty, bez rozmyslu. Eden mě za to uvěznila. Slíbila mi svobodu, když budu rozumná, hodlám to tak udržet. Pravidla jsou pravidla." Když dopletla Tobymu vlasy tak, že žádný netrčel do stran, políbila ho na temeno. "Jestli ale toužíš po rozcvičce, můžeš se vyřádit v místech na to určených." |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Jako malé děti Matt se Sephem se váleli po trávě, tahali se za vlasy, škrábali se a kousali, trvalo to docela dlouho a nadělali u toho také dost křiku, ale i přes všechen ten virvár Nova zaznamenal, že kdosi odšoupl dveře na verandu. Vedle Novy se objevil Jahoda. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Tvůj pokoj, tvoje pravidla Jack jen kývl a otočil se k Tobymu: "V klidu. Dík za nocleh, jídlo a tak." U Esme ho přeci jen zaujalo: "Eden, to je ta místní šéfka, co jí nikdo nesmí naštvat?" Jack se poškrábal na hlavě. "Jestli uvěznila rozjetou dračici a přinutila jí být hodná a poslušná, aby získala svobodu, tak je fakt mocná a navíc očividně osoba, která bude rozhodovat i o té jeho." "Máš recht. Jestli chceš jít na podmínku za dobrý chování, rvačka se nevyplatí. Dračice v lochu, strašný. Nebudu tě zbytečně dráždit a kdyby tě tu někdo štval, dej vědět a já na něj mrknu za tebe, ať ti to tu nenatáhnou," bez zaváhání slíbil Jack solidárně. "Třeba si to rozdáme, až se potkáme na svobodě, jen tak pro radost," mrkl na dračici. Když se tak na ní díval, vůbec nevypadala špatně. "Kam se jde řádit?" široce se na dračici usmál, očividně ochotný vyrazit třeba i do pekla. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hryzavé svědomí ♡ Kousnu se do rtu. "Jo, to nestojí za řeč..." S pohledem zapíchnutým do peřiny se zhluboka nadechnu a zvednu oči k Jackovým. "Omlouvám se. Neměl jsem tě očarovat, bylo to hloupé a nebezpečné. Moh jsi mě třeba i zabít." Promnu si prsty. "Nejsem si přesně jistý, jak moje moc funguje a učím se ji používat... myslel jsem, že bych se ti... líbil, víš?" Odvrátím zrak. "Ale to je blbost." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A konečně jsme se uklidnili Esme pohladila Tobyho po rameni. "Jsi ještě mladý, nerozvážnost k tomu patří," řekla tiše. "Jen by sis neměl nechat tak lehce ubližovat." Pak ale zamrkala nad tím, co říkal Jack. "Počkej, ty si myslíš, že jsem tady za trest a ty taky? Jsem tu, protože v mém světě by mě lidé nejspíš ukamenovali. Ne neprávem..." Povzdechla. Pak znova políbila Tobyho na spánek. "Poslechni, Jacku, co kdybychom zašli spolu na skleničku. Dole je bar. Toby se zatím oblékne a možná se k nám pak přidá." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Jack si dělá přátele, druhý pokus "No jo, blbá sranda na obě strany. To tak bývá, když se potkaj dva nabušený frajeři," zakřenil se Jack na blonďáka. "Zas dobrý, Toby. Vše při starým." "Skleničku? Jasný, jdeme!" odkývl to už je na odchodu. "U východu z tohodle pokoje budu mít brzo vyšlapaný kolečko," napadlo ho vůbec mu to nepřišlo vtipné. "Tak jak to je? Říkala si, že Eden tě uvěznila a slíbila ti svobodu, když budeš rozumná. To mi přijde jako basa - vězení. A na lidi kašli. Ať si trhnou, když nerozumí legraci. Jestli tě zkusí kamenovat, tak je osmahneš jak hranolky," vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Tady nejde o frajeřiny Esme vedla Jacka k výtahu, kde nastoupili a ona navolila číselnou kombinaci 227 a ikonku pípy. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Ne... jméno... cože? Jack poslouchá tragický, poučný příběh a sem tam pokývne hlavou. "Ha, takže lovení draků bude teď moje práce," odnesl si z vyprávění a ta myšlenka ho nadchla, "jen doufám, že na to mi ten Iron Manovo oblek dají." "No a Esmeraldo, chceš odtud teda vypad-" zarazil se, protože už se blíží k drobné ženě za stolem. "Hlavně dobrý první dojem, jinak jdeš lovit draky v krinolíně a s parukou," opakoval si Jack, vystřihl sebevědomý úsměv a už by začal s něčím jako "nazdar krásko", jenže v tu chvíli ho Esme rozhodila s tím jménem: "Ruku líbám," vypadlo z něj a sám se trochu zarazil, co to plácá, "Eden." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Smrtelníci a jejich strachy "Ruku... co?" hlesnu a začnu se od srdce smát, až musím položit tuplák na bar, abych se nepolila. Podvědomě se proměním na princeznu s korunkou a šatech s nasbíranou sukní a udělám pukrlátko. "Nazdar," řeknu s novým elánem v krvi a napiju se. "Posaďte se. Esme, copak ty tady?" "Toby se už zase skamaráďoval po svém," řekne dračice a sedne si se mnou ke stolu. Pokývám hlavou. "A?" Esme hodí bradou k nováčkovi: "Chtěl se se mnou rvát na férovku." Sjedu muže pohledem, neuniknou mi hluboké sežehnuté kousance. To jistě nechá jizvy. "Chlapi, to víš. Zdraví se pěstí do nosu." Začínám na stará kolena být k mužskému pokolení dosti cynická. Pokaždé, když na něj zvrtnu pohled, měním o odstín barvu očí. Podvědomě to vnímá, ale nemá tušení, co se děje. Dělat to pořád, tak mu možná do týdne hrábne. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro WaTaFa Hmm.. hřích.. Přemýšlím nad tím, co ten démon řekl a zvědavě po Lenny pošilhávám. To by mě zajímalo, co to znamená. "Pfe, svlékni z kůže sám sebe.." Odfrknu si a protočím očima. "Na nás nemáš..Máš to spočítaný, jsme nesmr.." ,jenže v tu chvíli mi u nohou dopadla hlava. Vyděšeně vyvalím oči. "..telný." Rychle pohledem přejedu celou chodbu, takže i tři těla na zemi. Nemám moc čas zkontrolovat, jak na tom jsou a v tuhle chvíli to vypadá, že jsem na démona sama. A moje kuráž a neohroženost vzala čáru dost rychle. "Ty hajzle!" Teď ti natrhnu prdel! Hned se soustředím na proměnu, která ale jaksi nepřijde. (37) Volám svého vnitřního vlka a cítím, jak se ve mně krčí a choulí a odmítá se tohohle zúčastnit. "Cože?" Zmateně pohodím hlavou. Tohle se mi nestalo od chvíle, co jsem se proměnu naučila ovládat. Co se to děje? Obezřetně démona sleduju a mezitím se snažím rozhlédnout, jestli nenajdu něco, co bych po něm mohla aspoň hodit. A jediné po ruce je ta hlava. Hmmm.. |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Z hecu do klidu Souboj mezi sourozenci bych charakterizoval jako obyčejnou rvačku. Pozoruji, nakolik si chtějí vzájemně ublížit. Není to nic hrozného, ale to bude spíše tím, že nevědí, co v takové situaci přesně dělat, aby toho druhého porazili. Do toho se vrátí Jahoda. ,,Toto je něco běžného?" zeptám se, když vidím, jak reaguje na rvačku. Jakoby to bylo něco klasického, co se tady odehrává na denní bázi. Seph se vzteká jako malé dítě. Jahoda je nakonec dokáže dostat do klidu. Ani nemusí být moc surový, takže ten boj asi byl jenom.....legrace? Matt vypadá trochu potlučeně, ale nezdá se, že by mu to vadilo. Ze rvačky se přehodil myšlenkově znovu k tomu, co mi zde ukazoval, než začala ta jejich roztržka. ,,Určitě jste v pořádku?" zeptám se, protože mi přijde, že Terry by se na takovou věc zeptal. ,,Takže si to může uvolnit i oběť sama, bez tvého přičinění?" očima zalétnu k hodinám, jaký je čas a kolik mám ještě prostoru, než půjdu doprovodit Morgana na operaci. |
| |
| soukromá zpráva od Tomas L´Field pro Kam? Nepodstatné Dyť jsem to… moment… cože? Dělalo se mi trochu špatně a hodně jsem se rozhodl, že pokud by mi to někdy hrozilo, nikdy se nechci stát duchem. „Au.“ Postěžuju si, když dopadnu na zem a oči mi padnou na nového zajatce. „A ty jsi?“ Jenomže v tu chvíli dopadne úder. Kocour se vrhá k tělu svojí paničky, no zjevně mě tu má zadržet snaha ho zachránit. Ne, díky. Ztěžka se hrabu na nohy. Už dávno jsem odvykl většímu pohybu a v mém organismu koluje až příliš stříbra. Je s podivem, že ještě dýchám. Přesto ve mně vlk dřímá už dlouho a ten má vůli žít. Chytím za ruku neznámého a šoupnu ho směrem od démona. Je jedno kam, hlavně pryč. A při nejhorším poslouží jako živej štít. A pak jako mrtvej štít. Catalinu, která vypadá poněkud zaraženě, nakonec chytím taky a kulhavě se rozejdu směrem co nejdál a co nejrychleji od démona, i když to může působit spíš groteskně. Jsem připravený tam Cat nechat, kdyby se bránila, protože je tu velká pravděpodobnost, že jí prostě právě zdechla parťačka a to nebylo ve scénáři a já si s sebou odvádím nějakou démonku… nebo démona. Fuj, úchyláci. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Pohoda v baru. Škoda, že krátce. Směje se, takže dobré. Aspoň mám čas si ji pořádně prohlédnout. V téhle něco je, hlouběji, dost hluboko. Jen mrknu, když se promění, "si fakt začínám zvykat?" Přisednu k baru a pokrčím rameny při zmínce o Tobym. Otočím se na Esme: "Pořád chci, ale seš na mě až moc rozumná, tak jsem to odložil," odporuji měkčím tónem, aby bylo slyšet, že se s ní nechci porvat hned teď. "Kdepak, dračice, nic jsem si nerozmyslel. Ani ty chrlit oheň nepřestaneš a jestli jo, je mi tě líto." Když si mě Eden prohlíží, s úsměvem k ní trochu skloním hlavu a zadívám se jí do těch jejích podivuhodných očí: "My chlapi jsme hrozní, co? A já sem zvlášť příšernej." zamručím spokojeně. Mám tu bar, dvě pěkné ženské a to je výrazné zlepšení oproti Tobymu i Spunkym, takže se cítím fajn. Možná poprvé od chvíle, kdy jsem se tu prvně probral. "Ještě na posteli s kachnou a žebírkama bylo dobře," opravím se v duchu a pak vzpomínání utnu, než se dostanu k částem, které by mě nebavily. Nespokojeně mrknu, když se na mě zase podívá. Nevím co se děje, ale zatraceně dobře vytuším útok, bezstarostná pohoda je pryč a bojovník ve mně okamžitě vrací: "Takže, proč jsem vlastně tady? Myslím přímo tu i v Highland a Středu pavučiny obecně. Co ode mě chceš, Eden?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Znepokojuji tě? Dopřeji mu pořádnou změnu, oči mám náhle trávově zelené. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Zneužitý a odhozený... sám sebou Eden nakonec nechala Petera jít, aby si misi promyslel a vyspal se na ni. Dobře se najedl a šel do postele. Usnul spánkem spravedlivých a alkohol dal spánku tvrdost kamene, takže se neprobudil ani když... Vše sledoval jako třetí osoba. V Tobyho pokoji se objevil Spunky a další muž se světlýma vlasama a modrýma očima. Toby jím byl okouzlen. Ale jak se muž začal zuřivě převlékat z nemocničního mundůru, změnil se v Tobyho očích na Sida a obraz přetrval do chvíle, než jej muž zvedl z podlahy, kam Toby strachy padl. Toby měl cíl: dostat ho za každou cenu. Okouzlil ho chtíčem, ale ne něžností, což se mu vymstilo ve chvíli, kdy jej muž začal svlékat a surově mlátit. "Maso nemluví..." zarezonovala slova. "Ne... ne, pomoc, Pete, pomoc!" vyjekl Toby a muž náhle procitl. Utekl a do pokoje vešla Esme v dračí podobě. Stalo se vícero věcí, muž se pokusil - zjevně pořád pod vlivem kouzla - vyzvat draka na souboj, ale byl jím surově omlácen o zeď a pozvracel se, než padl do mrákot. Toby s Esme pak vše uklidili a uložili muže ke spánku. ... Muž se pod rouškou noci pak pokusil vyplížit, ale nakonec došlo n to, že se mu Toby omluvil a Esme ho doprovodila pryč. Toby zůstal v pokoji sám. Vše si vyčítal a choulil se do klubka. Hlavou mu běželo hlavně, že nestojí za nic, když neumí ani odevzdat své tělo. Nenáviděl se. Peter se probudil. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To je bezva probuzení... Pomalu jsem otevřel oči a uvažoval, jestli nebudu zvracet. Ne kvůli alkoholu, ale kvůli tomu, co jsem viděl. Zase jsem oči zavřel, jak jsem cítil, že mě pálí, musel jsem spát hrozně krátce, to je ono, proč jinak, že? Vstát z postele mě stálo málem všechny síly a dlouho jsem zase jen seděl. Jenomže se to dalo čekat, že? Proč jen mě to tolik vykolejilo? Nakonec se odhodlám a tiše zaklepu na jeho dveře. Prosím, neodpovídej, pošli mě pryč, prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Měl bych dělat spoustu věcí, které nedělám. "Nenaser šéfku. Fakt nenaser šéfku", zní mi hlavě. Jenže když někdo mele kraviny, je jedno z jaké výšky je pouští, furt jsou to kraviny. Zasměju se: "Jestli všechno co řeknu je zneužitelný, tak mám držet hubu, s nikým se nebavit a jen dělat, co se řekne? Jestli jo, nemám s tím problém," odmlčím se, ale pak mi nedá přeci jen nedodat, "i když to bude znamenat, že ty pravidla nepochopím, protože se na ně jako mlátička bez vzdělání ve vílím právu nebudu moct zeptat, aby to nebylo zneužitelné. A tím pádem je samozřejmě poruším, když je nebudu chápat." Změny očí mě rozčilují víc, než bych si přál, i když je to jen další věc ke zvyknutí si. "Je to cíl nebo jsem tu proto, abych se na všechno důležitý ptát mohl a pochopil to, bez rizika, že každý slovo někdo otočí proti mně?" "Zlatý vězení, proti tomuhle. Tam má každý aspoň svého právníka, co je na jeho straně, může se ho zeptat na co chce a nikdo to zneužít nesmí," pomyslím si, ale pak pokrčím rameny. "Je to jak to je, pořád jsem na baru se dvěma pěknýma ženskýma a pár pravidel to nemění." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Chaloupko, chaloupko, ♡ Zachvěju se. Je mi hrozně. Neměl jsem sílu se ani obléct, mám na sobě cáry černého trička a nemám tušení, kde skončily moje kalhoty a spodky. Ale klepání není z venčí. "Pete!" hlesnu. Jdi pryč, nekoukej se na mě, nech mě umřít... to všechno chci křičet, ale nedovedu to. Víc nedovedu. Ať mě odmítne sám. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nedívám se Bohužel ho zaslechnu. Dvakrát se nadechnu, než otevřu dveře a rychle skloním pohled, když přes něj přejedu očima. "Jsi v pořádku?" Zeptám se trochu přiškrceně a vstoupím jen natolik, abych mohl zavřít dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jen si vyskakuj... Mávnu rukou. "Moje osobní pravidla jsou o dost... benevolentnější, protože si nemůžu dovolit porušit ta, co jsem tu nastavila." Bohužel. Ale ohýbat je...? He! "Dotazy jsou povolené," dodám. "Ale všechno má svou cenu." Lusknu prsty a Jack i já stojíme před terčem na šipky. "Jestli trefíš nad osmdesát, dlužím ti odpověď. Jestli ne, budeš tančit, jak já pískám." Plivnu si do dlaně a s mrknutím jantarovým očkem mu ji nastavím. "Jelito kopyto?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Potupa ♡ Zabalím se do přikrývky a choulím se do klubíčka. "Co tě to zajímá?" pípnu se slzami v očích. "Užil sis a to je hlavní ne?" Štětka na prodej, ani na prodej ne. Na použití a odhození. Chci tonout v jeho náruči, ale... Ale kdo by sahal na někoho, jako jsem já? |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro O.o Jeho reakce mě v první chvíli překvapí a pak tne do živého. "Mám sehnat někoho, kdo tě ošetří?" Přeformuluji radši svoji otázku a v duchu se kopu do prdele, abych mluvil dál, abych pokračoval. "Já... já... chápu, že ti nestačím... chápu, že máš svoje... potřeby... jen... prosím... nenech si takhle ubližovat..." Leze to ze mě jako z chlupaté deky. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Víla bude pískat, Jack tančit. Jack si plivl do dlaně a stiskl Eden ruku. "Jdu do toho." Vzal do ruky šipku, pečlivě zamířil, nádech, výdech a hod! (56%) |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Bezcenný ♡ Pomalu vystrčím hlavu z peřiny a přejedu si po vlasech, než zavadím o copánky, co mi napletla Esme. "Já myslel..." špetnu, "že nestačím tobě. Že jsem... Že nejsem..." Nemám slova. "Že ti nestojím ani za to, abys..." Rozbrečím se. Slzy se mísí se zaschlou krví na tváři a plný nos vysráždí krev, co tam je nahromaděná. Vylovím kapesník pod polštářem a vyplivnu ji. Jsem nechutnej, troska. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Můj svět, má pravidla Zasměju se a hodím svou šipku do středu terče. "Zazpívej mi," zapředu. "Zazpívej mi baladu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Starý Kleknu si k posteli. "Jak tě to mohlo napadnout?" Zeptám se naprosto nechápavě. "Jen jsem chtěl... jsem idiot... nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsem s tebou jen kvůli tomu... a nejsem... a fakt mi... nevadí... když... se ti... bude někdo... když..." Potřesu hlavou. "Když si splníš přání jinde." Dokončím radši trochu jinak. "Jen si nenech takhle ubližovat..." Snažím se pohledem zjistit, jestli mu není nic vážnějšího. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Přiznání ♡ "Očaroval jsem ho, aby mě chtěl," řeknu. "Ale... ale bil mě. Chtěl krev víc než..." Rozkašlu se a vyplivnu další krvavý flusanec do kapesníku. Pak pokorně skloním hlavu. "Někdy... často... pořád..." Kousnu se do rtu, než vydechnu: "Mslím, že nestojím za nic, když se neumím prodat, když někdo nechce moje tělo. Protože nic víc nemám a když jsi mě odmítl... Bolelo to. Víc než..." sáhnu na líce a cuknu. Nejspíš to bude zlomené. "Je tu někde... nemocnice? Nebo ošetřovna?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tady něco nehraje Jo, pamatuju se moc dobře, jak to funguje. „Nejsi jen tělo… to jsem ti chtěl ukázat… jsem blbec.“ Sypu si tu popel na hlavu, jen nějaký tichý hlásek vzadu v hlavě mi říká, že já nejsem ten, kdo by se měl omlouvat. „Určitě.“ Dojdu k panelu na zdi a zmáčknu komunikátor. „Potřebuju číslo na ošetřovnu a nebo nějakého ošetřovatele… prosím.“ Dodám pak rychle kouzelné slůvko, jen tak pro případ. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Kouzelná slůvka Z panelu vyjela lékárnička a mechanický hlas oznámil: Zde je vše, co požadujete v případě mechanického poranění. Balení obsahuje: cladivý pytlík s aktivátorem, hřejivý pytlík s aktivátprem, náplasti, obvazy, sterilizační náčiní, umrtvovací mastičku, chladivou mastičku, škrtící obvaz a hřejivou protišokovou deku se závažím. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Přání ♡ Koukám na Petera a je mi studno. "Vím, že jsi řekl, že bychom spolu chodili... Ale..." Vydechnu. "Nikdy jsem to nedělal, vždycky to byla transakce. Peníze, sex a jdi zase někam. Neumím..." zase se rozkašlu a nejspíš se mi pohlo něco ve tváři. "Au..." hlesnu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A s tím mám dělat co? "Proto jsem to chtěl změnit a ty...." Rychle zmlknu a potřesu hlavou. "... to je jedno. Jsi zraněný." A on šel rovnou lovit jinam, ale ne, řekl jsem, že to chápu a toleruju, tak to chápu a toleruju. Nemůžu být přeci žárlivej debil. Nic mi neslíbil. Dívám se na to, co jsem dostal docela bezradně. "Nevím co s tím... nikdy jsem žádné zranění neošetřoval..." Dodám do komunikátoru. A dlouho už jsem nebyl ani na pohotovosti, když už tom mluvíme. "Ty víš co s tím?" Zeptám se Tobyho. Mám trochu nutkání ho přikrýt tou dekou a zatížit. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Jack has balls of fire! "Neřeklo se, že mám tančit a ty pískat?" trochu se podivím, ale pak pokrčím rameny. Je to koneckonců jedno. Když bude chtít, budu tu tančit, zpívat, metat kozelce a ještě jí poděkuju. Tak je to mezi námi momentálně daný. "Balada", zamyslím se a pak se rozesměju. Zajdu za barmanem a požádám ho, aby mi pustil vybranou hudbu. Nejsem žádný extra zpěvák, ale hlas mám naštěstí celkem čistý a tohle bude stejně spíš komediální vystoupení. "Píseň, kterou ti má milá Eden zapěji, je hned o dvou věcech, které bys mohla ocenit." Rošťácky se na ní usměji a (ideálně s doprovodem hudby) spustím: "Well I'm rather upper class high society," začnu zpívat upjatě a snobsky, "God's gift to ballroom notoriety And I always fill my ballroom, The event is never small The social pages say I've got The biggest balls of all," mrknu a vystrčím pánev, I've got big balls, vyskočím na stůl, I've got big balls, přes židli zpět na zem, They're such big balls, sevřu si provokativně rozkrok, And they're dirty big balls, hrubě a agresivně, And he's got big balls, ukážu na barmana, And she's got big balls, mrknu na Esme, But I've got the biggest balls of them all! "Upřu provokativně pohled na Eden. Měň si očička jak chceš. Já tu mám pořádný koule a sem na to patřičně hrdej." Postupně to rozbalím. Vím, že operu neuzpívám, takže to neváhám vynahradit řečí těla "řeklo se koneckonců tančit". Jsem zvyklý předvést se před davy, takže pořádně to rozjet tady, mi nedělá problém. And my balls are always bouncing, zatřesu před vílami zadkem, My ballroom always full, And everybody comes and comes again, s neslušným významem, If your name is on the guest list, vydal jsem se přímo k Eden, No one can take you higher, s příslibem v očích se k ní nakloním, Everybody says I've got Great balls of fire!! Už jsem zase uprostřed baru, skáču a řádím. Podle toho, jak je to baví buď skončím nebo zpívám dál a měním si slova a jejich výslovnost podle chuti, blbnu, provokuji, šaškuji. Koneckonců i tohle je způsob, jak ze sebe dostat frustraci a přebytečnou energii. A té mám zatraceně hodně! Nakonec skončím rozzářený, spokojený a pyšný na to, jak jsem to zvládl. "Trhněte si i se svými pravidly. Já si to tu užiju, i kdybyste se na hlavu stavěli a ušima odráželi!" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Koule má, ale to není moc. Společně s Esme tleskám do rytmu a mám pocit, že by to chtělo striptíz. Aniž si to všimne, začnu he svlékat a to ne jen pohledem, ale doslova. Když v rozvláčném gestu skončí své vystoupení, je zcela nahý, jeho "big balls" všem na odiv. Z ničeho vytáhnu šupleru. "Kvalitní," konstatuji. "Ale já chtěla baladu." Lusknu prsty a oděju ho zase zpátky. "Ukázals mi koule," pravím a zadívám se na něj očima barvy poměnek. "Ukaž mi srdce." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Není to prvně ♡ Povzdechnu si. "Podej to sem," řeknu tiše a z lékárničky vyndám chladivý polštářek, který si přiložím na líce a nos. "Budu v pořádku," řeknu pak tiše. Zadívám se na deku se závažím, ale nesáhnu po ní. Nejsem malej, abych potřeboval zachumlat od maminky. Vezmu chladivou mast a pomalu ji vtírám na zranění na tváři. "Všechno to sroste... Pomalu, ale jistě." Musím tam mít modřiny jako svět. Jistě jsem hnusnej. "Nemusíš se na mě dívat..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No aspoň někdo to umí Podávám mu co chce. "To jsem rád." Přikývnu. Je mi hrozně, když ho takhle vidím. "Takže nejprve ten chladivý obklad a pak namazat...?" Komentuju radši pro sebe, co dělá, kdyby to bylo ještě někdy třeba, i když doufám, že nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zasloužil jsem si to ♡ Pomalu ze sebe dostávám největší skvrny krve, ale mám strach se podívat do zrcadla, nechci vidět, jak mě zmaloval. "Díky, že..." Povzdechnu. "Že jsi neutekl, když jsi mě takhle viděl. Kdybych si mohl vybrat, chtěl bych už na věky jen tebe." Ale on by nechtěl mě. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Písně našich předků Něco v jeho písni mě láká, abych se přidala. Abych ukázala, co umím. Zvednu ruce a zaluskám prsty. There are stories I’ve heard told, of an unfamiliar road Where the evening sun hangs gold in the skyline In a quiet unknown town, there is solace to be found In the unforsaken hours of the twilight There’s a girl and I can see her far away from this frontier ‘Cos I wanna dance with a Highland girl Where the skies reach out for miles I wanna feel the breeze of the Hebrides On the far side of the world Trochu kouzla v těch slovech je, takže i on je pohlcen tancem. Vezmu ho za ruce a nechál se otočit. Je mi krásně. Kolem šumí voda, nad námi hen nebe poseté hvězdami. Otevřu oči a iluze pomine. "To byla sranda." Spakruky hodím šipku do terče, kde se zabodne do středu. Pak zavrtím nosem a šipka vypadne na podlahu. "To jssem projela. Můžeš se ptát." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Několikrát "A proč by sis nemohl vybírat?" Zeptám se překvapeně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Až na samé dno ♡ "Chceš to slyšet? Chceš, abych to řekl nahlas?" zeptám se tiše. Pak se nadechnu a vyslovím to: "Protože lidi, co jsou na prodej, nemají na výběr. Myslíš, že je ten chlap první, kdo mě zmaloval? Není. Ale když nemáš co do huby, tak se sebou necháš dělat leccos, když ti zaplatí." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Situace se změnila "Jenomže tady se nemusíš prodávat..." Upozorním ho tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Asi máš pravdu ♡ Teď už slzy ani nezastavuju. "A co jinýho mám dělat? Nic neumím. Nemám školu, nemám nic. Umím číst a na počty nad deset potřebuju kalkulačku." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To se budeš muset něco naučit Opřu si čelo o okraj postele. "A Neveen ti neříkal, co by jsi měl dělat? Jistě to mají vymyšlené nějaké zaměstnání pro dě... pro nezkušené než je pošlou do akce..." Nadhodím. "Navíc za co tu chceš utrácet? Všechno co chceš dostaneš..." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zlomené srdce bolí víc než zlomené kosti ♡ "Nejsem děcko, nikdy jsem jím nebyl!" vyhrknu obranně. "Každej tu se mnou jedná jako bych byl neschopný blbec! A ty..." Kousnu se do rtu. "Nevím, co chci, ale vím, že nechci být sám. Už ne." Rozhodně natáhnu ruku a vezmu do ní tu jeho. Položím si ji dlaní na hruď. "Chci, aby se mě někdo dotýkal. Chybí mi pocit, že k někomu patřím." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nové možnosti "Já s tebou nejednám jako bys byl neschopný blbec, ale měl bys chytit tuhle příležitost za pačesy, protože tady a teď skutečně můžeš být dítě... aspoň na chvíli." Vzhlédnu k němu. "Víš o tom, že jsou různé druhy doteků, že?" Nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Štěňátko Jack Dotančíme a já trochu překvapeně potřesu hlavou. Tyhle cizí vlivy jen těžko snáším. "Proč si tu do háje všichni myslí, že to není útok a diví se, když odpovím pěstí do obličeje?" Přesto to tentokrát u mě nevyvolá vztek, na to to bylo až příliš jemné a příjemné, takže to trochu neochotně nechám být. "Protentokrát." Sleduji hod šipkou a zatepe mi ve spánku. "Jasně, nikdy se mnou nehrála fér." Ale aspoň trochu začínám chápat rozdíl mezi možnostmi nás dvou. A možná i trochu její povahu? Uvidíme. Každopádně to tu zatím nevypadá jako v base, se soustavou jasně daných pravidel a zákonů. Spíš osobní přístup a libovůle Eden s problematickou povahou, které se bojí i dračice. Zamyšleně ji chvilku sleduji. "Slovíčkaření a hraní si na pravidla mi s ní nepomůže a o férovém zacházení si můžu nechat zdát." Tak místo toho zkusím ukázat břicho a nastavit krk: "Eden, pomůžeš mi prosím, abych se dozvěděl a poznal tu vše co potřebuju, ať tu můžu v pohodě fungovat a nepoštvu si tě proti sobě? A jak můžu pomoct já vám, když jste mě zachránili?" usměju se na ni. "Uvidíme, třeba si mě upeče už na tomhle, aspoň budu vědět, na čem sem." "Za tu záchranu mimochodem fakt díky," vesele se zazubím. "Bylo to jen pět výstřelů do hlavy, byl bych v pohodě, ale snaha se počítá." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Možná to nechápu ♡ "Vím," hlesnu. Při tom jemně sáhnu na zlomenou lícní kost. "Vím až moc dobře." Ale co vlastně znamená být dítě? "Nevím, jestli to chci. Tím spíš, že se bojím, že... bys pak se mnou už nespal." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro A helemese Povytáhnu obočí i koutky. "Podívejme, koho maminka vychovala ke slušnosti," brouknu uznale. "Neboj, vše se dozvíš postupně. Na vše je čas. Nejdřív se zabydlíš, dostaneš brífink a budeš mít možnost si zacvičit." Najednou se otevřou dveře a do prostoru se rozespale vkolébá asi sedmiletý asiat. "Můžu dostat skleničku vody?" "Cally, nevíš, že do baru nemáš chodit?" zeptám se ho. Pak ho zvednu do náruče a pokynu barmanovi, který mi podá sklenku minerálky. "Copak je?" Promne si oči a podívá se na Jacka. "Jé... To je ten pán, co neměl tvář, že? Já jsem Callum." Trochu ve mě hrkne, když dítě tak bezelstně okomentuje Jackův nevalný stav. Na prvňáčka, kterého nerozhodí ani rozstřílenej ksicht, se těžko zvyká. "Hrajeme tu spolu šipky," řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Možná ani já "Co nevíš, jestli chceš?" Zeptám se poněkud zmateně, ale už mezi námi vzniklo tolik nedorozumění, že budu radši vypadat jako blb. "A neříkal jsem, že spolu nemusíme spát nikdy... ale řekl bych, že pár dní prospěje na utřídění myšlenek a ujasnění vztahu..." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Měl jsem se nechat zabít ♡ "Jestli chci být dítě," objasním. Jeho další slova mnou ale otřesou jako nikdy předtím. Pustím jeho ruku a odtáhnu se od něj dál. "Nech mě být. Jdi pryč," zašeptám a snažím se překonat vzlyky. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Asiat vejde do baru ve Skotsku a víla mu povídá... Přítomnost dítěte mě vyvede z rovnováhy jen na chvilku. Vídal jsem děti ve feťáckých doupětech i na schůzkách Camorry, takže: "Čau Callume, já jsem Jack," přátelsky pokývnu hlavou. "Z mýho obličeje si nic nedělej, my frajeři přežijeme i bez něj," zkusím mu trochu zmírnit asi dost hnusný pohled. "Navíc koukni sám," s úsměvem natočím hlavu na všechny strany, "ani normálně není moc co ztratit." Podle jeho reakce už v tomhle věku nejspíš viděl fakt odporné věci. "Svět je někdy škaredý místo, ale když tě nezlomí, pod jeho tlakem vznikají diamanty." Kývnu a hodím šipku. "Vidíš? Eden mě nechává vyhrávat, v rámci rychlejšího uzdravování," zakřením se na Calluma i Eden. (95!!) |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ale líbí se mi "Hm," udělá Callum. "Máš pravdu, moc hezký nejsi." Pak natáhne ruku pro šipku a hodí ji do terče. Bohužel, koordinace není jeho silná stránka a netrefí se. "Dík za vodu, půjdu zase do postele," řekne s úsměvem a se sklenkou v ruce se zase odebere. "Dobrou, Cally," zamávám mu a podívám se na terč, ze kterého veprostřed čouhá Jackova šipka. Povytáhnu uznale obočí. "Dobrý hod. Ptej se." Esme je zjevně ve svém vlastním světě. "Callum umí probouzet mrtvé. Když jsou mrtví jen krátce, jde je zachránit..." Podívá se na Jacka a na mě. "To se stalo jemu, že Eden?" Kývnu hlavou. "Jo." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Do čeho jsem se to namočil? Poctivě se nad tím zamyslím. "Tak... bezstarostný mladý dospělý?" Navrhnu ucházející možnost. Jenomže pak se odtáhne. "Co se děje?" Zeptám se zmateně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hrozně to bolí ♡ "Když nikdy, tak nikdy," řeknu ze své skrýše z peřiny. "Jak jsem už říkal, dostals, cos chtěl." Trhá mě na kusy, že jsem věřil takové pohádce, že by mě mohl chtít na pořád. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Řeči, řeči a mně vysychá v krku... Podíval se na svou šipku a vítězně se usmál na Eden: "Hraju jen pro radost, je mi fajn," pokrčil rameny. "Když se ti bude chtít, tak mi povíš něco příště, dobře?" trochu mu zaškrábalo v hlase. Po výměně mezi Esme a Eden na moment zůstal překvapený. Pak se ale hlasitě, bezstarostně rozesmál: "Zůstat mrtvej je pro sraby," odkašlal si, "navíc smrt je fajn na flirt, ale nic do manželství. Má tolik nápadníků, že určitě byla ráda, když jsem vypadl," mrkl na obě ženy. "A když už jsme u toho," otočil se k Eden, "jestli nemáš nic proti, šel bych na to zabydlení, brífing a pak bych uvítal nějakou práci, fakt se potřebuju vyblbnout," naznačil pár direktů, úhyb a hák do vzduchu. "Nemáte tu něco, co bych mohl dělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Be careful what you wish for Prostor zalilo narudlé blikající světlo a ozvalo se houkání alarmu. Anomálie! Zaznamenaná anomálie v sektoru pět. Povaha anomálie: nestabilní portál. Eden se vyšvihla na nohy. "No, vazoune, máš šanci se ukázat." Anomálie! Zaznamenaná anomálie v sektoru osm. Povaha anomálie: nestabilní portál. Eden se nadechla, luskla prsty a přivolala výtah. "Běž do osmičky, já půjdu do pětky. Výtah je nastavený." V sektoru pět našel Jack nemálo vyděšeného a opravdu zmateného Tobyho. Také bych mokrý a vlasy se mu lepily jako od slané vody. Zdroj byl jasný: kousek dál na chodbě se ve zdi otevřela díra, za kterou bylo slyšet šplouchání moře a křik racků. Než stihl kdokoliv zareagovat, portál začal oba vtahovat k sobě. Oba se odlepili od země a byli nemilosrdně vrženi do změti barev a tvarů, která je jako tobogán vlekla prostorem a časem tak dlouho, že se to zdálo jako hodiny. Také oba vnímali, že celou dobu byli nehmotní. Nakonec přistáli jako shnilé hrušky na pláži, kde krásně svítilo sluníčko. Kolem byla řada velikých kamenů a nádherné útesy. V dálce na moři byla vidět modrá loď, zcela jistě stavěná na plavbu otevřeným mořem a kousek blíž k nim plula malá lodička. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Někdo neposlouchá "Říkal jsem, že jsem neříkal nikdy..." Povzdechnu si, ale zvednu se. "Ne, to jsem nedostal." Zakroutím hlavou a zamířím ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro To bylo zabydlování nebo brífing?"Tak to byla jízda!" nadšeně vyhekl Jack, jen dopadl na pláž. Hlas mu teď už nepokrytě skřípe. "Seš v pohodě, Toby?" koukl na blonďatého společníka doufaje, že ho nebude muset hned od začátku křísit. "Hele, naše priority. Prvně, musíme tu najít něco k pití, protože já chcípám žízní," začal se Jack rozhlížet po možném zdroji vody. Pokud nebude někde u pobřeží, bude asi třeba vydat se trochu od pobřeží. "Až budeme mít vodu, půjdeme se podívat co je to za lodičku, domluveno?" Jít k lodi se přímo nabízelo, ale Jack neměl kapku vody, co vše vyzvrátil po souboji s dračicí. Nejprve nebyl čas a pak ho rozhodilo pravidlo, že si nemá brát jídlo ani pití, které mu nebylo dáno darem. Kdo mohl vědět, jestli lákavě postavený tuplák není nějaká bouda. Pohádky to říkaly jasně: "Jak si vezmeš něco, co nemáš, musíš tam zůstat." A to by byla hotová noční můra. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Pláž? Loď? ♡ Ještě že jsem se stihl obléct, abych mohl mít v každém záhybu a švu najednou písek. Z letu portálem je mi strašně špatně a hučí mi v uších. "Ty...?" podívám se na Jacka a v modřině na tváři mi zatepe. "A-ale slib mi, že už mě nebudeš mlátit, ano?" pípnu. Pak si zuju sandály a vydám se pomalu za ním, ať už jdeme kamkoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Yo-ho, all togeather... Jak se Jack otočil, spatřil v útesu jeskyni, která nepochybně vedla na druhou stranu a hned v jejím ústí bylo cítit vodu, která nebyla slaná. Nebo v to mohl alespoň doufat. Když ho Toby dohnal, ozvala se rána a na zem dopadlo několik Tobyho vlasů. Byl to výstřel a kulka mu prosvištěla kolem tváře, kterou lehce škrábla. Z loďky, která už byla skoro na pláži, vyskočili čtyři muži, všichni ozbrojení čímsi, co vypadalo jako bambitky a s hladovými výrazy na tváři. "Ani se nehněte," řekl jeden z nich a usmál se ústy plnými zažloutlých zubů, když na ně všichni zamířili hlavně. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Krev není voda... Spokojeně koukám, jak se zvedá a u toho se rychle oprašuju od písku. Mohl teda roztáhnout křídla a přistát hladce, ale hlavně, že ho nemusím nosit. "Nic neslibuju," zavrtím rezolutně hlavou. "Ale máš u mě, jak si mi před tvojí mámou zachraňoval kůži. Nejsi krysa Toby a to se počítá." Zavětřil jsem sladkou vodu a bez váhání vyběhl směrem k blízké jeskyni. "Makej Toby. Jestli nenajdu vodu, napiju se něčí krve," řeknu Tobymu a vesele vycením zuby. Když jsem prakticky v ústí jeskyně, ozve se výstřel a zaslechnu chlapy, kousek od Tobyho. "Ti parchanti si pospíšili," zaváhám a můj zrak zatěká k jeskyni a pak zpátky k Tobymu. Mohl bych ho tu nechat, jít se napít a pak by se vidělo... Rezignovaně si povzdechnu a otočím se k mužům. "Dobrý, dobrý," zvednu ruce, aby bylo jasné, že se vzdávám a pomalu se vydám k nim. "Nejsem ozbrojený," řeknu a snažím se ukrýt stopu veselosti v hlase. "Nejsem, ale budu." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Takové pohledy jsou mi důvěrně známé ♡ "To jsem rád, že si to myslíš," zkonstatuju ohledně jeho hodnocení, že nejsem krysa. Pak mluví o pití krve a ozve se výstřel. A ten vazoun se jim vydá naproti! "Jacku...!" zašeptám a začnu ustupovat dozadu. "Nevypadají, že se chtějí kamarádit." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ale jako voda, i krev teče Jeden z mužů se zadíval na Jacka, jak se k nim blíží s rukama nahoře a úsměv byl ještě širší. Pokynul ostatním a ti kývli hlavami. Pak všichni vystřelili. Dvě kulky prošly Jackovi každá jednou zvednutou dlaní, další dvě mu mířily na tělo a hlavu. Jedna skončila v jeho boku a druhá těsně minula, cítil, jak mu teplo sežehlo pár vlasů a slyšel ji přistát ve skalní stěně za sebou. "Tu holku chci živou," řekl ten, co byl nejblíže a vypadal, že ostatní vede. Zbylí tři přikývli a začali nabíjet, zatím co se vydali směrem k Tobymu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Přicházím k vám, abyste trpěli za mé hříchy Když Jackovi dvě koule z bambitek proletěly rukama a sebou vzaly kusy masa a spršku krve, Jack vzteky sevřel zuby, pokrčil nohy a přenesl těžiště dopředu, aby se mohl vymrštit. Koule mířící na hlavu ho tak jen zlehka lízla a když ucítil bolest z té, co se mu zaryla do boku, v Jackovi zatepala krev. "Zkurvený víly," pomyslel si Jack a při vzpomínce na to, čím si v posledních dnech prošel, mu vyhlídka na střet s muži s bambitkami připadala vyloženě neodolatelná. "Pití habaděj," zaskřehotal vesele a při zemi se vymrštil směrem k třem bližším. "Oběti pro rosomáka," prolétlo mu hlavou nesouvisle a to už ztrácel ponětí o tom, co se kolem něj děje. Jako vždy, tělesné instinkty vypěstované desítkami let tréninku a mnohem rychlejší než jakákoli myšlenka nebo představa, přebíraly vládu a Jack si jen zhruba uvědomoval, co se děje. "Hlouběji, hlouběji, všechno to zahoď," nořil se Jack sám do sebe a zatímco bojoval s těmi třemi, záměrně se vystavil možné střele jejich šéfa. Na další svou bolest a krev se těšil. "Všechno to utopím vlastní krví," prolétla mu hlavou do běla rozpálená myšlenka, která přemazávala vše ze Středu pavučiny. Ještě trochu a bolest, ta stará známá ho očistí, jako vždy. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Je čas udělat něco hloupého ♡ Když se ozve výstřel a další a ještě dva, tak sebou zacukám do jejich rytmu. "Jacku!" vykřiknu a napřáhnu k němu ruku. Cítím v očích slzy. Mám strach a začínám brečet jako... Holku? Já nejsem holka! Rozhodnu se. Vykročím vpřed a roztáhnu křídla, aby... (13) se nic nestalo. Dokonalé. Stojím na pláži s pirátama a jsem nahýl. Alespoň ví, že opravdu nejsem holka. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Někdy je to o síle, jindy o prezentaci Muži, kteří se vydali chytit Tobyho, Jacka chtěli obloukem minout, náhle ale všichni, i jejich vůdce, vyvalili oči a dva z nich padli na kolena. Třetí se i s vůdcem rozeběhl pryč a ti dva po chvíli přemýšlení zahodili zbraně a vydali se se svými kumpány k loďce. Kdo by to byl tušil, že jde veslovat tak rychle? Oba zaslechli, jak si mumlají jakési modlitby. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Jack ostrostřelec Když místo boje začnou utíkat, frustrovaně zařvu a pak se rozběhnu k odhozeným zbraním. "Bojujte vy parchanti!" Rána v boku je mnohem těžší, než jsem si myslel, připadám si, že se pohybuji rychlostí šneka. Když doběhnu k bambitkám, zvednu je, zamířím na běžící muže a vystřelím, mířím přitom na spodní část jeho těla. Zároveň zakřičím na Tobyho: "Umíš střílet?" (97) Pokud ano, a vypadá to, že by si chtěl také vystřelit, druhou mu nechám, ať si to také zkusí. Pokud ne, nechám si druhý výstřel pro případ nouze nebo pokud by se zbývající chtěli pro svého druha vrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Střílet? ♡ Když se ozve výstřel, hrkne ve mě a proměním se zpátky, než padnu na zadek. Na tu ohavnou věc v jeho ruce koukám se strachem. "N-n-n-neu-u-mím..." vykoktám a koukám se také na rány na jeho těle. Je mi na zvracení. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pif-paf Střela muže zasáhla přímo doprostřed křížové páteře a byl na místě mrtvý, ještě sebou cukal. Zbylí tři ho nechali ležet a pokračovali v úprku. Jackovo zranění si vyžádalo svou daň ve formě tunelového vidění. Vzrušením rozbušené srdce vyháněllo krev do jeho žil, která pak ranami crčela na bílý písek pláže. Dahydratace mu také moc nepomáhala. Slábl. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Sám si vařím, sám si peru, že se na to... Když vidím, že chlap je na místě mrtvý, unaveně si kecnu na zem, vytáhnu si šaty, abych odkryl ránu, jednou rukou co nejpevněji přitlačím tak, abych zastavil krvácení a prsty druhé ruky zaryju dovnitř. Bolestí si přitom řvu na plné plíce, ale ta mrcha musí ven a to fofrem. (54) "Svlíkej se Toby, potřebuju tvoje šaty," zachrčím na Tobyho ještě pod vlivem bolesti. Pokud mi je dá, udělám z nich improvizovaný tlakový obvaz a přitlačím ho na ránu. Jestli ne, použiju vlastní. "Běž se mrknout, co má ta mrtvola u sebe. Náboje, střelný prach, opasek na zbraň, kudlu, kdyby tak měl lahev s kořalkou, to by byla paráda." Pak se na chvíli položím na pláž, tlačím si na ránu, odpočívám a začínám se soustředit na dech a cíleně zpomaluji tep svého srdce, dokud ho úplně neuklidním. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ty cheš, abych... co?! ♡ Šaty... No dobře, když ti to k něčemu bude. Sundám si obtažené černé tričko nad pupík, co mám na sobě a podám mu ho. "Já..." hlesnu a střelím pohledem k mrtvému, "nechce se mi sahat na mrtvoly..." přiznám. Když vidím, o co se snaží, podívám se na své tenké prsty. "Jestli... chceš, mohl bych se pokusit..." jen ta představa mi zvedá žaludek. "V-vytáhnout tu kulku..." |
| |
| Marná snaha Jack svou snahou vytáhnout kulku dosáhl akorát toho, že se rána trochu natrhla, aale vinou dezorientace a nešikovnosti ze ztráty opravdu velkého množství krve, se ji vytáhnout nepovedlo. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Běž na to, Toby Řvu, ale tu mrchu se mi ven dostat nepovedlo, takže aspoň v duchu prokleju víly, že nás sem poslaly beze zbraní a výbavy. "Nejspíš z toho maj sadistický potěšení," pomyslím si a ta myšlenka mi kupodivu trochu zvedne náladu. Trochu zmateně a otupeně se na Tobyho podívám. "Zkus to a něžnej být nemusíš, není to poprvé. Hlavně ji dostaň ven!" Odizoluji svaly v místě, kam už brzy bude nořit prsty a psychicky se připravuji na nevyhnutelný zážitek. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Achjo ♡ Dobře... tohle zvládneš, Toby. Je to jako obyčejný maso, třeba kuřecí. Jako tahat vnitřnosti z kuřete. Ne, to ten pocit jen zhoršuje. Kleknu si vedle Jacka a nadechnu se. "Zkus nekřičet, moc prosím," pípnu a vsunu dva prsty do rány. Hned je zase vytáhnu. Tohle je nechutný! Ale no tak, jsem přece chlap, ne? Pohodím rameny, zakroutím hlavpou a nadechnu se na pokus číslo dvě. Tentokrát prsty zarazím co nejvíc hluboko a snažím se nahmatat ... Já vlastně dost dobře netuším, co hledám! (69%) |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Operace se podařila, jen pacient to nepřežil Bolest, kterou Jack pocítil, byla opravdu veliká, Tobyho prsty zajely do rány jako do másla a jejich každý pohyb vyvolával silné stahy svalů. Krev se dál valila ven, ale s ní mu mezi prsty ulpělo cosi tvrdého a přibližně kulatého, co po asi minutě a půl - která se oběma jevila v dané chvíli jako století - se mu předmět povedlo dostat ven. Byla to železná kulička velká jako vlašský ořech. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Ještě tu druhou Když vidím, jak se mi prsty nešikovně hrabe v ráně a tváří se u toho, jakoby tahal něco ze záchodu, mám ohromnou chuť zlomit mu čelist a jsem na sebe zatraceně hrdý, že sem to neudělal. Možná proto, že jsem místy lehce ztrácel vědomí. Díky Toby, byl jsi super, moc sem si to užil, zamručím blaženě. "Teď ještě vytáhni tu druhou," řeknu mu škodolibě, abych se pokochal jeho výrazem, než se začnu chechtat. Hned s tím ale přestanu, protože to bolí jak svině. "Hele," zašeptám, abych šetřil síly, zatímco se konečně soustředím na vlastní hojení. "Když už jsme se tak sblížili, buď tak hodnej, stáhni mi boty a dojdi pro vodu. A moc bych ocenil, kdybys jednu cestou nezničil a druhou neztratil." Doufám, že mě bylo slyšet, protože místy mám pocit, že jsem na kolotoči a budu za jízdy vystupovat. "Je mi fajn," pomyslím si spokojeně. "Jen já a moje tělo. A kámoška bolest. Všechno je, jak má být." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Chirurg ze mě nebude ♡ Zírám na kuličku ve svých prstech a pak uslyším... "Jakou druhou?!" vyjeknu a odtáhnu se. Pak se ale začne chechtat. Ve svém zoufalství se k němu přidám. A pak se pozvracím. Naštěstí stihnu odvrátit hlavu, abych mu neohodil otevřenou ránu, ale to je tak všechno. Utřu si pusu a sám zatoužím po vodě, když ji zmíní. Posechnu ho a zuju, než se rozeběhnu do jeskyně. Pak se zarazím, protože mi až pozdě došlo, že tu vodu chce do boty a vrátím se pro ni. Teprve pak jdu naostro hledat vodu. Jestli ji najdu, plánuju si umýt ruce, vypláchnout pusu a vrátit se s botama plnýma vody. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro S příchutí chodidel si prosím. Když se vrátí s botami, dostanu do sebe po malých doušcích nejprve obsah jedné a pak i druhé. "Díky Toby, jako od maminky." Ještě chvíli čekám, než se mi vrátí síly, pak se posadím, zvážím, kolik sil by mě stálo natáhnout si mokré boty a místo toho jdu nakonec bosý k mrtvému námořníkovi, odepnu mu opasek na bambitku, zkontroluji, kolik má ještě koulí a střelného prachu a vše si vezmu. Pak ho důkladně prohledám a cokoli užitečného si vezmu. Nakonec se zadívám za velkou lodí, co právě dělá. "Proč jsme vlastně tady?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Balík zázraků spadl z oblaků... "Nedělej to, já tě prosím!" ozval se ženský hlas nahoře na útesu. Po skalní stěně až úplně nahoře kráčela dvojice. Muž vepředu ěco nesl. Žena za ním se ho snažila zastavit. Po chvíli ji praštil tak, až upadla a to, co měl v náruči, neobřadně hodil do vody moře. Ženu pak skopl dolů také, kde si cestou podle zvuku nejspíš srazila vaz a odešel. Letící předmět opsal oblouk a při dopadu na vodu se ozval nezaměnitelný zvuk dětského pláče. Bledě krémová látka nasákla vodou a začala se ponářet, takže křik rázem utichl. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Impuls jménem Agape ♡ Koukám, jak Jack šacuje mrtvolu a začíná mi být zase blivno, ale jen do chvíle, než z útesu uslyším roztržku. Té paní je mi opravdu líto, ale není jí pomoci, navíc nechci stát v cestě někomu, kdo jen tak vraždí lidi na potká ní a hází u útesu... Mimino?! Vrhnu se vpřed a je mi tak nějak v dané chvíli jedno, že neumím plavat. (//93% + 20(??)) |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Pobřežní hlídka Vcelku spokojeně si beru svůj lup a když skončím s šacováním mrtvého, mám dvě bambitky, osm kulí (včetně té, co Toby vytáhl z mého boku), střelný prach, dýku, měšec s třiadvaceti zlatými, jakousi zlatou insignii, kterou teď nemám čas zkoumat a uříznutou lidskou hlavu, se kterou ale nestihnu provést nic moc originálního, protože mě vyruší dění na útesu. Chvíli zvažuji, že tím směrem obětuji jednu z kulí, ale fakt to není dobrý úhel pro střelbu a pak už je pozdě, protože žena i jakýsi balíček podezřele připomínající i znící jako mimino letí vzduchem, chlap se otočil a zmizel. Kouknu na hlavu, ona na mě a ani jednomu se do záchranné akce nechce, když kolem mě prosviští Toby. "Hej," chci ho zarazit, ale pak si povzdychnu a z oblečení mrtvého mořského vlka začnu rychle svazovat záchranné lano. Tuším, že bude potřeba a jít do vody a nechat se s pomalu se zatahující dírou v boku topit od Tobyho, opravdu neplánuju. "Co to do něj vjelo, sakra?", zavrčím, když mě zabolí v boku při hledání vhodného místa, odkud bych mohl lano hodit na pomoc a vzpomenu si, jak se rozeřval kvůli svojí mámě. "Ten kluk se fakt nemá rád." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Možná tobě také v duši jako na poušti Toby doběhl k mořskému břehu a když byl ve vodě ke kolenům, tonoucí uzlíček zazářil. Kolem Tobyho se vytvořilo cosi jako silové pole, které odpuzpvalo vodu a tak mohl suchou nohou dojít k dítěti a donést ho na hladinu. Celou dobu mu z hrudě pulsovala jemná mléčná záře, která jej jakoby táhla k cíli. Dítě se zdálo velice nespokojené, mokré, ale živé. Také bylo od pohledu jasné, proč se jej muž chtěl zbavit. Nebylo lidské: na hlavě mělo malá kozí ouška, horní část těla jako lidské miminko a spodní pískově chlupatou s kozími kopýtky a ocáskem. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Miminko s překvapením ♡ Vrhám se do vln a je mi všechno jedno. Ale najednou se předemnou voda rozestoupí, což už mi jedno není, byť nad tím nemám čas přemýšlet. Chňapnu uzlík a dokud se daří, vracím se na břeh. Sundám z malého mokrou látku a chvíli si ho prohlížím. "Nazdar, prcku," zašeptám a podívám se směrem k Jakovi, který se věnuje dekoraci pláže velice svérázným způsobem. Povzdechnu. Pak i s malým v náruči dojdu k němu. "Je trošku divnej, ale bude se ti líbit, neboj," řeknu prckovi. Pak se podívám na Jacka. "Je to mimino." To slovo zdůrazním. Velice ho zdůrazním. Dětem se neubližuje, ani když mají kopyta, jasný, pane Vlade napichovači?! |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro "Pak napřáhl ruku nad moře... Kecal bych, kdybych řekl, že mě to i po všem u víl nepřekvapilo. A Toby, jak si tak jde pod hladinu pro prcka, vypadá tak biblicky a hrdinsky, až bych smeknul, mít klobouk. Ale mám jen tu hlavu a mávat s ní před miminkem se nějak nehodí, takže ji nechám strážit cudnost mrtvého námořníka a vyhlížet kámoše na lodi a jdu Tobymu naproti. Mám z něj radost, očividně je v něm víc, než je vidět na první pohled. I na druhý. "Seš hotovej Mojžíš," uznale houknu na blonďáka. Pak si miminko důkladně prohlédnu. Pohladil bych ho po těch kozlích ouškách, ale obě ruce mám kompletně od krve, takže se jen usměju na Tobyho: "Je ti fakt podobnej. Seš si jistej, že není tvůj?" "Hele, jestli se na nás nežene další zázrak, co tak jít do jeskyně s vodou? A ty můžeš prcka nakojit," rýpnu si a pomalu se vydám tím směrem. "Nevíš, co tu vlastně máme dělat, kromě střílení námořníků a aportování kůzlat?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Je to jak skalní skrýš! Co pravím, skalní skrýš? Jeskyně skýtala chladivý úkryt před sluncem a také zátiší s malou sladkovodní lagunou, která byla od pohledu plná velice čisté vody. Skulinami ve skalním stropě prosvítalo několik paprsků slunce a jinak byl kolem mír a klid. Dalo se tam posadit a přeskupit. Jeskyně pak vedla dále dozadu, kde ale byla čím dál, tím větší tma. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ To jsou mi fóry, toto ♡ Jackovy biblické narážky se rozhodnu ignorovat, i tu o kojení nechám plavat a radši se vyberu s malým do jeskyně. Jeho zavinovačku rozprostřu na uschnutí a jestli mi ho Jack vrátí, operu si triko od krve a obleču si ho zpátky. Na černé stejně nebudou vidět fleky. Pak vezmu malého do náruče. "Bude mít brzo hlad... Měli bychom najít něco..." Zaváhám. "Čím ho budeme krmit?" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Odpočinek, poohodička Dosyta se napiju a umyju, aspoň tak, abych nevypadal jak čerstvě sňatý z kříže. Pak, pokud budu mít příležitost, nějakou tu hodinu jen ležím a odpočívám, než mi to nedá a začnu aspoň protahovat jednotlivé svaly, šlachy a nakonec se netrpělivě vyhrabu na nohy, nazuju si boty a mrknu na Tobyho s prckem. "Máš pravdu, pečený námořník mu asi šmakovat nebude," zašklebím se vesele. Ruce mám skoro v pořádku a bok už mě také tolik nezpomaluje, čas něco podniknout. Nejprve mrknu, zda na moři stále kotví loď a na pobřeží se nic nezměnilo. Pokud je vše v pořádku, tak navrhnu: "Co vyrazit směrem, jakým šel ten chlap? Třeba tam bude vesnice a seženeme tam mléko." Ještě předtím ale plánuji jít se podívat na tělo shozené ženy. Možná bude ještě na skaliscích a napoví, co tu vlastně máme dělat. Pak, pokud směrem k lodi není nic převratně zajímavého a Toby nebude rezolutně proti, vyrazíme směrem, co šel chlap. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dead men tell no tales, neither do dead women Po hodině zevlování začalo tělo námořníka na horkém písku a pod vlivem pražícího slunce docela slušně zapáchat, takže by k jídlu opravdu nebylo. Tělo ženy padlo do stínu, kde jej částečně omývala voda, takže na tom bylo po této stránce trochu lépe. Ne však po dalších. V první řadě se do ní pustili racci a krabi, takže byla značně ohlodaná. Její kdysi krásné tváři scházely oči o části masa z líc a krku. Na sobě měla šaty, které by znalec zasadil někam kolem sedmnáctého století, byly temně modré s nachovou podšívkou a bílou spodničkou. Vlasy měla zrzavé s náznakem šedin. na krku se jí houpal náhrdelník z říčních perel několika nesourodých barev a na okousaných prstech visely dva prsteny: jeden zlatý kroužek s rytým motivem vinné révy a jeden s modrým kamenem. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Chůva ♡ Nejdřív opravdu nemám co dělat, tak si sednu s dítětem v klíně a chvíli na něj dělám obličeje, což se mu zjevně líbí. Potom dojdu pro zavinovačku a jestli už proschla, zabalím ho tak, aby byla vidět jen tvář a ruce. Není to profesionální, ale rozhodně nebude nápadný, kdybychom narazili na lidi. Když se pak Jack vrátí zvednu k němu oči. "Jestli půjdeme do vsi, bude nejlepší předstírat, že jsme pár." Povzdechnu. "Takže klidně budu dělat holku. Myslím, že mladé rodině lidi pomůžou spíš, než dvěma mužskejm s ... Co ten malý vlastně je? Kentaurek? Satyrče?" Znovu se zamyslím. "A měl by se nějak jmenovat." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro
|
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Náfuka jeden ♡ Jsem dost naštvaný. Nechce se mi hloubit mělký hrob, nevím, kam mám dát dítě, aby toho nemuselo být světkem a taky začínám mít pocit, že mě Jack ignoruje. A to se mi nelíbí. "Jo na lítání bych ti byl dobrej, ale abys se mnou prohodil slovo, to tě ani nenapadne!" Zamračím se a dojdu ke skaliskám, abych prozkoumal, jak to tam vypadá. Pak se proměním a pokusím se vzlétnout. (58+30) což se mi trochu nejistě povede a vyskočím na vrchol útesu, abych se rozhlédl. Taky bych mohl odletět, ale nechci, aby tu malý musel zůstat s Jackem, který na něj jistě nemá nejlepší vliv. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dědičství Dítě se předání trochu bránilo, zjevně mu u Tobyho bylo dobře. Na dotaz na svou osobu zareagovalo napodobením jednoho z Tobyho veselých obličejů: vyplázlo jazyk a zaprskalo, načež se začalo smát až smíchy Jacka pocůralo. Toby nad útesem spatřil sídlo a kousek dál na něj navazující vesnici. Když slétl dolů, mohl tuto vědomost předat Jackovi. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Berany, berany... duc! Když na mě zvesela čůrá, tak mě to z nějakého důvodu také rozesměje. "Ty máš takový štěstí, že seš mrňavej, ty malá kozlí potvoro," řeknu mu pobaveně a vycením na něj zuby. "Beru to tak, že mu spolu nachčijem na hrob, týmovka," udělám svou hlavou proti té jeho berany. Když ale vidím, že se vrací Toby, tak mu mimino hned strčím: "Na, vezmi si TO, byl to blbej nápad." Na to co mi řekne, jen kývnu. Pak se s ním ještě chvíli nebavím a místo toho marně hledám dřevo nebo něco k zapálení. Nebo se možná jdu jen na chvíli projít. "Promyslel sis to pořádně?" zeptám se nakonec Tobyho, když se vrátím. "Ta žena byla dobře oblečená a měla šperky, takže chlap co je shodil z útesu tam bude mít postavení," varovně. "Chtěl jsem tam jít hned ráno sám, protože to bude nejspíš nebezpečný a krvavý," odmlčím se. "Ale jestli se na to vážně cítíš, nápad s hraním rodinky zní dobře. Takže," podám mu nabitou bambitku, "tvoje pomoc je vítaná," vesele se na něj usměji. "Jen si pamatuj, že teď musíš chránit nejen sebe, ale i tady kůzle. Za každou cenu," dodám o dost vážněji. "A co je zač? Malej chcáč," zašklebím se vesele na kůzle. "Nevím, říkej mu jak chceš. Tys ho zázračně vylovil z vody, tak ho pojmenuj," na to mu hodím náhrdelník a prsteny. "Mrkni na to, třeba tam bude něco, co tě inspiruje." "Kvůli ostatním děláš o dost víc, než kvůli sobě. Tak uvidíme, jestli to tak půjde dál. Ty okřídlenej Mojžíši." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Já tě snad kopnu ♡ "Neopovažuj se o něm tak mluvit! Však přišel o mámu! Přesně pro takové, co by o něm říkali, že je "to"!" rozječím se na Jacka a převezmu malého. Jack mi začíná připomínat mojí mámu. A ne tu dračí. "Jestli byly ty šperky její, tak je dostane, až bude velký." Podívám se na prsten s modrým kamenem a na motiv vinné révy na druhém. Pak na malého. "Neměl Dionýsos kozí nožky?" napadne mě. Hmmm. "Dion." Sám sobě kývnu hlavou a přejdu k jezírku, kde malého opláchnu, ať není počůraný a zase přeperu zavinovačku. "Snad do zítra vydrží bez jídla, máme tu jen vodu." S tím mu rukou vpravím nějakou do pusy a sám se taky napiju. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Večerní idylka u ohně Rozchechtal jsem se: "Vidíš jaká seš mamka dračice. Tak na to nezapomeň, až kvůli němu budeš muset zabíjet." "Dion je fajn. Pro takové chcavé nic až moc dobré jméno," rýpu, zatímco z nanošeného dřeva rozdělávám oheň. Zívnu, lehnu si na bok čelem k východu z jeskyně a zády k ohni i k nim dvěma, bambitku po ruce. "Snad to vydrží. Kdyby náhodou ne, tak těch pár balvanů odvalím jedna dvě. Dobrou," pobaveně se usmívám, při představě jeho výrazu, zavřu oči a chystám se spát. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Chci domů ♡ "Jsi opravdu hroznej buran," zavrčím, ale něco mi říká, že by mu bylo diona líto, kdyby se mu něco stalo. Najdu si co nejpohodlnější polohu s malým vedle sebe a chvíli mu hladím bříško a broukám, aby usnul. "From your head, down to your toes You're not much, goodness no. But you're so precious to me, Sweet as can be..." ... |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Po noci ráno Toby měl v noci evidentně špatné sny, házel sebou a mluvil. Kohosi prosil, ať toho nechá, ale když si k sobě přivinul malého, byl hned o dost klidnější, jen mu tu a tam z očí uniklo pár slz. Jacka ráno probral zvuk. Když rozlepil oči, spatřil, že se na pláži vylodili další muži. Modrá bárka se vrátila a oni vyskakovali z loďky na břehu. Každý měl meč a bambitku a bylo jich alespoň sedm, pokud Jack dokázal spočítat. Dohadovali se nad mrtvolou jejich kumpána a pak zamířili k jeskyni. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Ranní ptáče, dřív doskáče Nadšeně se usměju. Přemýšlel jsem, jaká rozcvička by tady na pláži byla nejlepší a místo toho mě čeká parádní boj, o to lepší, že bok mě stále ještě pobolívá a ani ruce nejsou úplně zahojené. Potichu vyjedu na nohy a zlehka kopnu do Tobyho: "vstávej Růženko, princové jsou tady, čas tančit a nabíjet," vesele mu k hlavě shodím pás s koulemi a střelným prachem a vezmu si i druhou bambitku. Pak s bambitkou v každé ruce přeběhnu ke stěně jeskyně a ukryji se za vchod. Ttiše čekám a poslouchám, dokud se nepřiblíží dost na slušnou šanci na zásah. Rychle se vyklonit, prásk, prásk a bleskově se stáhnout, než mi něco ustřelí. (47+30) (14+30) Pak hodím prázdné bambitky Tobymu, vytáhnu dýku a jestli mám aspoň trochu času a jsem skrytý stále mimo jejich výhled sundám si koženou bundu, zařvu jako bych útočil a zamávám s ní, abych je je provokoval ke střelbě. Každá koule, kterou vyplýtvají zbytečně, dobrá. (35) |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Já opravdu chci domů! ♡ Tohle není fér, tenhle život. Nejdřív se prakticky nevyspím, protože jako obvykle mám noční děsy a potom tohle. "Já ale nemám tušení, jak se to dělá!" syknu a vezmu malého do náruče, přičemž se snažím zašít i s ním za nějaké kameny, aby se k nám nešlo tak rychle dostat. Potom se už jen modlím, aby všechno dobře dopadlo. (77%+20) |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Cenný spojenec Jack jednoho z mužů zasáhl do čela, dalšího kulkou sotva lízl do ramene. Co bylo však zvláštní, že pocítil, jak ho svědí rány, které utržil předešlý den a zacelují se. Diona střelba probudila a začal se mlít a brečet, což se v jeskyni slušně ozývalo. Díky Jackově habaďůře s kabátem zbytek chlapů vystřílelo vše, co měli momentálně nabito. Jack napočítal šest ran. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Lepší než sex "Šest ze šesti!" zařval Jack, jen co koule provrtaly jeho bundu. Ať už při něm dnes štěstěna stojí z jakéhokoli důvodu, rozhodně to nehodlal promarnit a tak hodil svou bundu chlapům do výhledu a vrhl se nadšeně ven. (60+30) Krátké švihnutí rukou a jednomu ze vzdálenějších mužů, který se právě chystal cosi vykřiknout, se zabodla dýka hluboko do otevřených úst a její ostří si prorazilo cestu páteří. "Když se daří, tak se daří," zatetelil se Jack blahem, zatímco přisvištěl k nejbližšímu mohutnému chlapíkovi s bambitkou v ruce, který právě natahoval ruce, aby letící, kulemi provrtaný kus oblečení chytil. (90+20+50) "Jestli to konečně vyjde, tak týden žeru jen rejži!" zasliboval Jack v duchu a vzápětí na to sevřel prsty do ocelové skoby, kterou vrazil pokusu číslo 18 před sebou do krku. Teď to chtělo fakt kumšt. Piruetka, prudké škubnutí, trhnutí a odporné zakřupání, jak si Jackovo prsty razily cestu vzhůru do lebky. "Neurvi se, neurvi se," kousal se Jack nervózně do rtů a pak vítězně chlapa otočil ke zbytku tlupy a zatlačil tak silně, že mu s mlasknutím vyletěly oční bulvy a v prázdných důlcích se objevily Jackovo prsty. "A takhle se VYpíchávaj oči!" zařval Jack nadšeně, zatímco se jeden z jeho diváků předklonil v dávivém reflexu. Tupá rána, když mu pata Jackovo body zeshora rozrazila zátylek a poslala ho tváří do vlastních zvratků a Jack se vítězně otočil ke zbytku svého obecenstva. "Jste na řadě," zavrčel na ně a oči mu přitom zářily čirou a nekomplikovanou dětskou radostí. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Všechno jednou končí Zbylí tři muži zůstali chvíli stát, než si dali dohromady dvě a dvě. Pak hodili na zem své zbraně (tři bambitky, tři dýky a dohromady 16 nábojů) a vydali se na úprk. Z jeskyně se pořád ozýval pláč. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Pomoc...! ♡ Když malinko vykouknu, abych se podíval, co se děje, musím zase zacouvat do jeskyně a prudce se nadechnout. Zakryju Dionovi pusu, abych ho umlčel, ale snažím se dávat pozor na nosík, aby se neudusil. Jestli hned teď nevypadneme, budeme další na řadě, tan chlap je šílenej! A já mu lovil kulky z břicha! Rozeběhnu se co nejrychlei a nejtišeji do zadní části jeskyně a doufám, že najdu východ. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro
|
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jde za námi! ♡ Dion začne nespokojeně kňourat a já vím, že nás tím prozradí. Je tu čím dál, tím větší tma a mně se povede se přerazit o kamen. Zase...! Ale vrhnu se na zem zády, abych nepadl na malého, který ne a ne přestat brečet. Slyším kroky. Ach bože... V temnotě ho rozeznávám jen jako siluetu a jsem docela rád, že nevidím, jak je celý od... Je mi špatně. Rychle prozkoumám prostor za sebou rukou a posadím Diona do písku za svá záda. Nejsem nejlepší živý štít, ale snad... "Prosím, neubližuj mu!" hlesnu a cítím, jak se mi po tváři řinou slzy. Taky se mi láme hlas. "Jestli ti to udělá dobře, tak... tak se pusť do mě, ale jeho nech, prosím!" Jakmile je dost blízko, natáhnu ruce, abych ho alespoň chatil za látku trika. Nepustím! Nepustím tě k němu! A jestli se po mně ožene, tak ho... Pokoušu! |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro
|
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Zraněný, vyděšený a traumatizovaný V temnotě, kam se Jack vracel, začalo cosi zářit. Veliké hořké slzy na Tobyho tváři vydávaly drobné světlo. Houpal v náruči Diona, který se zdál být klidný, ale Toby nebyl. Chvěl se po celém těle, zraněná noha mu krvácela a vypadal, že je dost možná zcela mimo sebe. Ukázalo se, že jeskyně vede hloub a za několika ohyby byl východ na druhou stranu. Slunce tam zářilo na zelenou trávu a kousek dál se rýsovala vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Posviť mi... ♡ Přemýšlím, kudy kam. Když spatřím, že se Jack vrací s pochodní, ani mě nezajímá, kde ji sebral. Čapnu Diona pevně do náruče, postavím se na zdravou nohu a jsem připravený utíkat. Když nic jiného, tak snad najdu nějaké místo, kde se o Diona někdo postará, kdyby se mi něco stalo. Vyběhnu ven, kde mě dožene bolest a vyčerpání, ale odmítám to vzdát a ještě nějakou chvíli se plazím po čtyřech, než mi definitivně dojdou síly. "Prosím, neubližuj mu... Prosím, neubližuj mu... Prosím, neubližuj mu..." opakuju dokola, už ani nevidím. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Pokec u pleskačky rumu Poškrábu se na hlavě. Je jasné, že Tobyho něco dost sebralo. "Měl bych si s ním zkusit promluvit, některým chlapům to pomůže." Jdu za ním: "Dej pokoj Toby, to sem já. Nic ti nehrozí," zkusím klidný, hlubší tón. "Hele, to je kvůli těm kousancům, co? To tě furt žere? Co si o tom pokecat?" zkusím to mile. "Mám rum, dáš si loka?" zeptám se a sám si trochu přihnu. Pak si dřepnu poblíž něj a čekám, jestli se dá sám dohromady dost na to, abychom se spolu mohli napít a konečně to probrat. Ať už tohle Tobymu udělal kdokoli, začíná mě drobet štvát a tak vymýšlím, jaký nový, parádní hmat bych mohl začít nacvičovat. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Rum? ♡ Z posledních sil, které v sobě ještě seberu, se posadím. Jednou rukou pořád jistím Diona a koukám na Jacka. Dobře. Když budu hodný, nebude mi ubližovat, ne? S takovýma už jsem jednal. Kousance? Natáhnu nejistě ruku po lahvi a trochu se napiju. Nemám rád rum... Ale zahřeje. "Unesl mě démon jménem Sid," řeknu. "Neveen řekl, že mám v krvi něco, co je pro démony jako droga. A proto chtěl..." Na tohle se musím znova napít. "Chtěl prodávat... Tu krev, ale taky chtěl..." polknu, "moje tělo... pro sebe... na hraní." Je mi strašně, když o tom mluvím. "Mám strach, nesnáším násilí. Nemám rád, když si lidi ubližují." Podívám se na Diona. "A nechci, aby to viděl on, protože... je malý. Takže... jestli mi budeš ubližovat, tak prosím, ne před ním, ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Jsi připraven stát se dračím bojovníkem? "Domluveno," kývnu hlavou, abych ho uklidnil. Snad nezapomenu, že až budu chtít Tobymu ublížit, nemá u toho být Dion. "To zní dost hnusně," připustím. "Chápu, že si z toho v háji." Rval jsem se už s pár takovýma, co se o nich povídalo, že jsou posedlí a nebylo to špatné. "Ten Sid, ještě žije?" zeptám se zvědavě a s trochou naděje v hlase. "Hele, Toby," napadlo mě. "Než aby ses furt jenom krčil a byl pořád vyděšenej, nechtěl by ses raději naučit bránit? Že nechceš násilí je hezký, ale je lepší, když máš sílu na to, si to rozhodnout. Pak o to nebudeš muset jenom škemrat." Těknu očima na kůzle a pak zpět na Tobyho: "A taky bys měl sílu ochránit jeho. Víš, kdyby se objevil nějaký takový Sid a chtěl mu ublížit." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Sid ♡ Věděl jsem to... chce mi ubližovat. Snad mi zase nerozbije kosti... "Sid? Jestli žije?" znovu se napiju a začínám cítit, že na lačný žaludek bych to dělat neměl a taky mi to začíná být jedno. "Esme mu utrhla hlavu. Ale nevím, jak fungují démoni." Pokrčím rameny. Když navrhne, že bych se měl naučit bránit, je mi do smíchu. "Já? Viděls mě? Přepral by mě i on," ukážu na Diona. "To je zbytečný. Většinou spoléhám na to, že se se mnou budou chtít vyspat a když usnou uteču... Zatím to více-méně fungovalo." Promnu si modřinu na tváři, co mi udělal právě Jack. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Kdo chytí mouchu jídelními hůlkami, dokáže cokoli. Zpráva o Sidovo utržené hlavě mě potěší. "Démoni existují a jde jim trhat hlavy," zopakuji si v duchu radostnou zprávu typu, že na Severním pólu opravdu žije Santa a nosí dárky. "Blbost!" houknu na něj přesvědčeně. "Tři roky pořádnýho tréninku a je z tebe drsňák, ze kterýho by se tihleti," poklepu na bambitky, "podělali strachy." "Neser Mojžíši, viděl jsem tě dojít si pro kozlíka pod hladinu, byl by z tebe zabiják do půl roku." "No, promysli to," natáhnu se k němu pro placatku rumu. "Třeba se nenávidíš a dělá ti dobře, když ti ubližujou a to je v pohodě. Ale přeješ si to samý tady pro kůzle?" "Kvůli sobě, blonďáku, ale někde se začít musí." "Na vyzvracení se už máš dost," vyzunknu zbytek placatice, jak kdyby v ní byla voda a pak se na Tobyho vesele zašklebím a nakloním se k němu: "Vytáhl si ho z moře, tak seš za něj zodpovědnej. Ty seš teď jeho Esme a musíš pro něj trhat hlavy. Jaks viděl, i on má svoje Sidy," naznačím rukou pád z útesu a pusou hlasité žblunknutí. Pak si schovám prázdnou placatici, vyskočím na nohy a počkám, jak na tom bude Toby s tím blitím. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Trable a zas jen trable Není rum jako rum... A tohle se měli Jack s Tobym naučit tím příslovečným těžším způsobem. Oběma se jim náhle zkřížily oči. Toby přepadl na záda jako první, Jack ho následoval. Bojoval statečně, ale nebylo to k ničemu. Za chvíli jej pohltila temnota... Veliká zelená dračice ladně tančila na modrém nebi, kde s ní plul Toby a Dion. Byli bezstarostní a volní jako ptáci. Na krásném blankytném nebi zpívaly hromady ptáků. Jack se vznášel v beztíži obklopený hlavami svých nepřátel napíchlými na kůly, které srážel tu pěstí, tam kopem z otočky, bavil se tím, jak se každá vesele rozplskla na narudlou kaši. Oba se probrali ve vlastní cele bez oken z kamene s mřížemi, které byly poseté runami. Runy byly i na obojcích, co měli kolem krku. Když se přiblížili k mřížím, obojek se stáhl a začal je škrtit. Kolem bylo několik dalších cel, znepokojivě obydlených kostrami, některé zucela prázdné. Dion byl v cele s Tobym a někdo byl dokonce tak hodný, že mu poskytl lahev teplého mléka - podle chuti kozího. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Rumnové vězení? Když otevírám oči, ještě mám na tváři radostný výraz, ten ale rychle zmizí a vystřídá ho překvapení. "Sázel sem na kapitána lodi," pomyslím si zaraženě. Pak rychle svou pozorností projdu celé tělo do posledního svalu a šlachy, zkontroluji své oblečení a věci a vyskočím na nohy. "Jako rybička," spokojeně se protáhnu a zakručí mi v břiše. Je fakt, že jsem nejedl už... hmmm. Pak si zkusím stáhnout obojek, ale pokud to nejde, nechám to pro teď být. "Hej Toby, jste v pohodě?" jdu k mřížím, ale vzápětí mě začne obojek škrtit. Napnu krční svaly, pokouším se to vydržet co nejdéle, počítám v duchu vteřiny a snažím si na to trochu zvyknout, ale rychle začínám mít před očima temno. Toporně se stáhnu zpět, cíleně zavrávorám a pořádně narazím do zdi za mnou. "Solidní kámen," ohodnotím pocit. Pak dosednu na zem a chvíli se rozhlížím, zda si nevšimnu skrytých kamer, které by někomu, kdo do nich právě čučí, umožňovaly škrtit mě obojkem. "Fakt ti to připadá na kamery?" ozve se skeptik v mé hlavě a tentokrát má možná recht. Tohle vypadá na magii nebo si na ní aspoň někdo hraje, prohlížím si chvilku zamyšleně runy. Potom začnu zklidňovat svůj dech, nadechuji bránicí hluboko do břicha a pak přes plíce až do hrotů plic a snažím se co nejvíc uvolnit. "Tohle mě bude nejspíš bolet, ale i tak to zkusím," pomyslím si a v podstatě se těším na to, co obojek udělá, až se ho pokusím rozervat. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ V zajetí ♡ Jak se proberu, rozbuší se mi srdce strachy. Rychle pohledem vyhledám Jacka a Diona vezmu do náruče a prohlédnu, zda je v pořádku. Zdá se. Pak se podívám na lahev s mlékem. Je mi jasné, že nebude otrávená. Kdyby Diona zabili, neměli by na mě páku. Ne že bych rád viděl, jak mučí Jacka, ale zase by mi nijak moc nescházel. Mám z něj spíš strach. "V takové cele jsem už byl," řeknu. "A ..." Pak si všimnu, co dělá. "Nejsem si jistý, o co ti jde, ale ten obojek drží pomocí magie. Takže jestli se ho pokusíš poškodit, je to rychlá cesta k pomalé smrti udušením." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Zábavná asfyxie Zrovna když chci nacpat pod obojek prsty a roztrhat ho, zarazí mě Tobyho varování. Zní, že o tom něco ví: "Seš si jistej? Povídej, kde to jsme? A kdopak to tu vede?" a zatímco možná povídá, jdu opět experimentovat s přiblížením se k mřížím. Nádech, k mřížím, rozhlédnout se na obě strany, odhadnout počet cel, zda tu je ještě někdo, stáhnout se, vydýchat. Pořád ještě mě bolí hlava a je mi na zvracení, takže tomu dám trochu víc času. Skočit k mřížím, jak vypadá východ ven, hledat cokoli by pomohlo nebo mi ukrátilo čekání. Zase chvíle kolotoče a tentokrát skoro ohodím celu žaludečními šťávami. Pak si chvilku hraju s tím, že k mřížím nasunu jen své tělo, ale krk s obojkem nechám za hranicí, za kterou by se začal stahovat a zkusím do mříže zlehka kopnout, abych odhadl, zda by se daly případně urvat, nebýt toho otravného obojku. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Kabaret... ♡ Povzdechnu si a sednu si s malým na podlahu, abych si ho pak položil do klína a dělám na něj obličeje. Nemusí si hned uvědomit, že jsme nejspíš odepsáni. "Zajali nás démoni," řeknu hraným veselým hlasem. "Probojovat se odsud prakticky není jak." Pohladím malého po hlavičce a obejmu ho, aby neviděl, že se mi do očí tisknou slzy. "Sid o mé krvi nejspíš řekl i jiným, ale taky ji prý umí vycítit." Pozitivní je, že mě budou držet při životě. Trochu se prohmatám, přičemž na lopatce najdu nový kousanec. Perfektní. "Mohl bych je zkusit svést." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Výlet za Santa Klausem "Démoni?" chvíli na něj zaraženě koukám. Sotva se o nich dozvím a už se s nimi i setkám, to jde rychle. "Svádění ti jde dobře, to zvládneš, věř si!" povzbudím ho. Chvíli nad tím přemýšlím a pak nechám další snahy a posadím se na své místo a jdu se soustředit na dech a meditaci. O démonech toho moc nevím, snad jen o boji s vnitřními démony a na ty meditace pomáhá. Mě při životě nejspíš držet nebudou a o svádění se pokoušet také nehodlám. Místo toho mě hřeje myšlenka, že démonům jdou trhat hlavy. Toho se budu držet. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Thinking outside the box ♡ Najednou dostanu nápad. "Hele, já vím, že jsem slíbil, že už to neudělám, ale..." Položím malého za sebe a přistoupím k mřížím tak, abych nevyvolal škrceni. Zavlním se v bocích a s lascivním mrknutím pomalu slouupnu obtažené triko. Vysílám jeho směrem tolik feromonŮ, že na škrcení může buď přestat myslet, nebo ho to vzruší ještě víc. Zavrtím na něj zadkem a stočím se na zem do sedu s rukama kolem hrudi a očima bokem směrem k němu. "Jestli si chceš užít, musíš vyvalit ty mříže..." (61%+30=91) |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Maso pro Rosomáka Přivřu oči a začnu hluboce a pomalu nadechovat a vydechovat. Démoni už brzy přijdou a já se těším, až si zatancujeme. Najednou prudce nasaji vzduch a zle se zamračím: "Řekl sem ti, ať už to neděláš, Toby!" zavrčím směrem k protější cele, kde ze sebe Toby právě stahuje triko a u toho se vlní v bocích. Vůně provokujícího a rozčilujícího masa a krve i jakýsi bolestný cit za tím vším, tady byly zas. Jejich vábení mi proniká pod kůži, tepe mi ve spáncích i slabinách a proudí do jen těžko ovládané zuřivosti, jako čistý kyslík do planoucího ohně. "Ser na to!" zařvu zoufale. (2 na odolání) Zachrčím a pokusím se chytit se stěny za mnou, ale jen to zaskřípe a nechá krvavou stopu, když si o ni servu všechny nehty a ani si toho nevšimnu. Má tvář je najednou klidná a oči mrtvé. Už si nemáme co říct. Vezmu si oběť, která se mi nabízí a rozervu ho na kusy. "Maso pro rosomáka,"zavibruje mi hlavou, když se odrazím od zdi za sebou a jako zuřivá dělová koule se rozletím proti mřížím. (36+30+45) Prohnou se ven i do stran, ale zároveň mi způsobí ošklivou popáleninu. Bolest šplíchne do planoucího ohně a ten vyšlehne ještě silněji. Sevřu oběma rukama jednu mříž v polovině výšky a i když se mi kůže a maso na dlaních peče, přitáhnu se k ní, prudce se skrčím, opřu se oběma nohama o mříže vedle a s řevem je začnu od sebe roztahovat. Vzduchem se šíří smrad spáleniny, ale mříže se kroutí a prohýbají, až v nich vznikl dost velký otvor. O vteřinu později už jsem na druhé straně a dopadnu na spálené dlaně do uličky mezi námi. Zvednu k Tobymu hlavu, podívám se na něj a zachrčím: "Jdu si pro tebe." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Kalkulovaný risk, který se ne vždy vyplatí  Tobyho tělo svítilo před Jackem jako kus krvavého masapřed hladovým žralokem, zmítal jím chtíč a hlad po krvi. Jak mile se mu povedlo probořit mříže, ustal pocit svírání na krku, který v dané chvíli jen působil k umocnění vzrušení. Bylo s podivem, že ho manévr nezabil. Ze vzdálené části chodby se ozvalo skřípění. Odkudsi ze tmy se vyvalili dvá obrovští pekelní psi se svítícíma rudýma očima a pěnou kolem tlam plnbých ostrých tesáků. Rozhodně nevypadali, že přišli aportovat. Pes 1, Alfa: 300 hp Pes 2, Beta, 200 hp |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Je čas to dotáhnout do konce ♡ Když uvidím, jak se dere mřížemi, je mi ho doslova líto. Potom ale uvidím místní zabezpečení a... Jo, při pohledu na dva hafánky jsem si jistý, že by se mi v dané chvíli nedostal do zadnice ani zastrouhaný vlas! Zrak mi padne na Diona. "Jsem jeho Esme. Budu trhat hlavy." Zvednu ruce a se zavlněním si stoupnu, jediným švihnutím vytáhnu pásek z kalhot a seknu s ním o mříže jako bičem. "Chceš ze mě strhat ten zbytek, miláčku?" zavrkám a olíznu si rty. "Tak se zbav těch dvou." Znovu zavlním boky. (89+30=119) |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Když se nezadržitelná síla setká s nehybným objektem (01+30+60) "Maso nemluví," projede mi hlavou bodavá myšlenka a vrhne mě zuřivě proti mříži mezi mnou a Tobym. Narazil jsem do ní s tupým zaduněním, celá mříž se otřese, ale zatím drží a mě jen přibyly další spáleniny na rameni a uchu. Žádná bolest nemůže zastavit boha jdoucího si pro svou oběť a tak vzápětí mříž svírám oběma rukama a ona skřípá a prohýbá se pod děsivým tlakem. Těsně předtím, než bych se prorval dovnitř, mi po po rozpáleném kovu uklouznou zkrvavené dlaně, podjedou nohy a znovu dopadnu na zem. Z krku mi vyjde zoufalé zachrčení a pak se přikrčím, abych se opět vrhl dopředu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Krev a vůně pečeného masíčka Jack vytvořil v mřížích do Tobyho cely úctyhodnou díru, už-už ho měl na dosah ruky, když pocítil v kotníku pálení a ránu do zad a hlavy. Větší ze dou psů se do něj zakousl a smýkl jím o protější zídku, která oddělovala jeho celu od té vedlejší - kde byla hromádka kostí. Druhý pes vypadal, že se pokusí skočit do Tbyho cely a chňapnout po něm, ale cosi ho zadrželo, tak se jen otřásl a přidal se k prvnímu ve vrčení na Jacka. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Striptízem ke svobodě! ♡ No, když Jacka vidím takového nažhaveného, jsem vlastně rád, že s ním ten ... co to je? ... mrštil pryč. A rozhodně se nechystám prchat, dokud ty věci dýchají. Vezmu rychle Diona do náruče a stulím se s ním co nejhlouběji do cely. Doufám. A moc si přeju, abychom to přežili. Dokonce si přeju, aby to přežil Jack. I když mi pak nejspíš vyrazí všechny zuby. (11+20=31) |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Kdo se nebojí života, nebojí se ani smrti. Narazím zády do zdi a pořádně se přitom praštím i do hlavy. Přímo přede mnou je obří morda pekelné psí bestie a pohled jejích rudých očí mi dává najevo, že jsem pro něj jen žrádlo. (51+25+16) "Vyzyvatel," bleskne mi hlavou myšlenka, zařvu, až se otřesou zdi a zároveň se proti němu vymrštím. Útočící pes se trochu zarazí a než stihne scvaknout čelisti, má mou ruku zaraženou hluboko v hubě a narážíme spolu do mříží na opačné straně uličky. Cosi v psovi praskne a já cítím, jak mé prsty zajely hluboko do chřtánu, kde je pevně sevřu kolem slizké a měkké svaloviny. Vycením na psa zuby, druhou rukou ho chytím za čumák a se zamručením prudce škubnu. (83+35+16) Žhavé zuby mi roztrhly celé předloktí a zanechaly po sobě hluboké spáleniny, ale i tak vyrvu ven maso i s jazykem a z psí tlamy se s bolestným chrčením místo krve vyvalí černá, lepivá smůla. Cítím, jak kdybych konečně prošel tím podivným oblakem zastírajícím mou mysl a dorazil do středu své zuřivosti. Mé tělo se třese v přívalu adrenalinu a já otočím hlavu na menšího psa a podívám se mu do rudých očí. "Já jsem bůh a ty moje kořist," řeknu mu klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Mysery loves company Země se zatřásla a první ze dvou pekelných psů s cukajícím tělem dopadl na kamenitou podlahu, Zbýval druhý, který sice nevypadal, že by se hrnul do roztržky, tím spíš, že Jack eliminoval jeho alfu, ale ani náhodou nehodlal ustoupit. Vrhl se po Jackovi s tlamou dokořán. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Šance se nám skvějí ♡ Honem si zapnu pásek, obléknu tričko a rychle seberu Diona. Průchod mřížemi bude bolestivý, ale když proskočím, tak to bude jen chvilička. Hledám dobrou skulinku, ale pořád je ve hře druhý pes, tak se vydám pryč teprve až vidím, že skočil po Jackovi. "Hodně štěstí, snad mi to odpustíš. Snad to přežiješ. Dion je teď to nejdůležitější v mém životě. Nehodlám ho nechat démonům a ani sebe ne." (88% na plížení) |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Slabý bůh Ohnivé psisko není žádné vyplašené štěně a vrhne se po mně. (boj 27+25) (boj pes 90) Je rychlý jako peklo a na černé smůle, kterou je teď zem pokrytá se nedá dobře kopat, ani uhýbat. Nastavím mu tedy alespoň předloktí a vzápětí se do něj opravdu zahryznou rozžhavené zuby. Pes je ale buď vycvičený k boji nebo rozený zabiják. Okamžitě začne překusovat a než se mi ho druhou rukou podaří chňapnout nad čumákem, mám dva kousance na předloktí a hluboké, při kterém mi se zaskřípáním o kost jeho zuby projely paží kousek nad loktem. Děsivá bolest, propalující se mým tělem, mě vybičovala k dalšímu přívalu zuřivosti a tak ho chňapnu nad čumákem, aby nemohl trhat a pak s nenávistným zařváním stisknu ruku tak silně, až se ozve zapraskání. Bestie konečně pustí a přitom nechá v mase mé paže několik zubů, než zuřivě zahrabe nohama a po chvíli mi vyklouzne ze zakrvácené a několikrát poraněné dlaně. Skloní hlavu a nenávistným pohledem si měříme jeden druhého. "Jeden z nás tu chcípne, ty podvraťáku," zavrčím na psa a vypadá to, že on to i přes poničenou horní čelist bere stejně. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro And in that darknes when I'm blind with what I can't forget Toby se bez povšimnutí dostal mřížemi ven, jen koutkem oka mohl spatřit, jak pekelný pes skáče po Jackovi a berou se za pasy. Nebyl to pěkný pohled. Vypadalo to, že se zabijí navzájem, ale nakonec ze šarvátky vyšel jako vítěz pes. Toby sám měl možnost utíkat nebo bránit zjevně prohrávajícího Jacka. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ale no tak! ♡ Běžím s Dionem ke zdánlivé svobodě, dívám se vpřed, nesmím dovolit, aby se mu něco stalo. Už už jsem skoro u cíle, když se zarazím. Takový kousek a mohl bych prostě odejít... Možná. Ohlédnu se a je mi hrozně. "Dione, poslouchej," zašeptám. "Musíš být vždycky hodný. Žádný život není bezcenný." S tím jej políbím na čelo a podívám se směrem k Jackovi: "Koukej se sebrat, srabe!" zaječím. (73+20=93) |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Žij rychle a zemři mladý Rvačku rozhodně nevzdávám. Moje ruka teď sice vypadá jak psí hračka, v boku nedohojená díra, nehty servané, obě dlaně spálené do masa a to nemluvím o rameni, uchu a dalších částech těla pokrytých rozpálenou černou smůlou, ale i tak jsem si naprosto jistý, že z psa budou karbanátky. (58+25+46) "Srabe," od něj? Prostoupí mě chladný vztek. Upřu na psa zuřivý pohled a přikrčím se, abych se opět vymrštil. "Teď se vrhnu dopředu, popadnu ho za nohu a omlátím s ním všechny stěny," pomyslím si nadšeně. Jenže nohy nějak ne a ne poslechnout a mně jen pomalu dochází, že zem se přibližuje. Je mi zima a chce se mi strašně spát. "No tak, Jacku, to rozdýcháš, jsme tak v šestém kole," pomyslím si při pohledu na pekelnou bestii a rychle se blížící kamennou podlahu, ale svaly neposlouchají a tělu je úplně jedno, že ho nutím ještě naposledy zaútočit. Jediné, co z něj cítím zpět, je strašná bolest a vyčerpání. Zatnu pěst a pak už je jen tma. A zatímco já v duchu stále svádím boj a vítězně se řítím k Tobymu, tělo se skácí v bezvědomí a hlava mi dopadne na kamennou zem. S úsměvem. Každý má svou mez, dokonce i rosomák Jack. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Každá číše jednou přeteče Uběhl týden od chvíle, kdy Toby zmizel. Podle toho, co Peterovi řekl Neveen, nastala časoprostorová anomálie podobná té, která je předtím pohltila oba. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tři dny??!! Ten den jsem Tobyho už neviděl, stejně jako další. Jenomže když jsem se začal zajímat, jak odtud vypadnout na další misi, Neveen mi prozradil, že Toby zmizel. „Tři dny? TŘI DNY?!! TŘI DNY A VÁM NEPŘIŠLO ZAJÍMAVÉ MI ŘÍCT, ŽE JE ZPĚT?!!!“ A to jsem si myslel, že ten záznam je živý přenos. TŘI DNY!! Málem jsem za ten týden přišel o rozum a oni si ho tři dny schovávaj!! „Chci ho vidět!“ Nějaký dítě je mi v tuhle chvíli úplně ukradené, těhotenství netrvá čtyři dny, takže pravděpodobně jeho není… i když tady jeden nikdy neví… Ne, je to fuk, musím vidět Tobyho! Jsem jako závislák, co potřebuje svoji dávku. Vím, že Neveen za to pravděpodobně nemůže, ale třeba bude tak chytrý, že mi předhodí někoho, kdo za to moct bude. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Stín toho, co kdysi byl Neveen kývl hlavou. "Dobře," řekl. "Možná na vás bude lépe reagovat. Zatím ale..." Promnul si kořen nosu pod brýlemi, které pak musel napravit. "Nedotýkejte se ho, vypadá, že má z doteků strach. Nezvedejte hlas, nereaguje na to dobře a už to mimino jednou málem zalkl, jak ho k sobě tiskl strachy. Možná se... prokoušete k něčemu, co ho probere." To vše vykládal ve výtahu cestou za Tobym. Pak podal Peterovi pytlík ke kapačce. "Je tam živný roztok. Stačí vyměnit pytlík, co je na stojanu a přehodit hadičku. Vede mu do žíly na krku, tak se nelekněte." Když ho pak pustil do místnosti, byl to pohled jako z hororu. Toby seděl uprostřed ní na židli, spící dítě v klíně, koukal kamsi do prázdna. Kdokoliv mu pokoj zařizoval, se opravdu snažil. Kolem byla spousta sošek andělíčků, jako ti, co měl ve svém bytě, nechyběla postel s pastelovýma polštářema a chlupatou dekou - zjevně nedotčená - a výhled do zahrady, kterému byl Toby bokem. Chlapec byl trochu cítit zatuchlinou. Seděl nehnutě a na zvuk dveří nijak nereagoval. Dítě se mu v náruči trochu zamlelo a on s ním jemně houpl, ale pak se zase přestal hýbat. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tiše a bacha na kytičky „Jasně.“ Kývnu… no, asi jako vždycky. Když stojím přede dveřmi, mám nepříjemný pocit, že bych dovnitř chodit neměl, ale musím ho vidět, prostě musím. Tiše vejdu a udělá se mi zle z toho, co vidím. „Toby…“ Zašeptám a jsem celkem rád, že v šeptání nebylo slyšet přeskočení hlasu, které by se jinak jistě ozvalo. „Vyměním ti kapačku, ano?“ Chráním se udělat prudší pohyb, takže vypadám poněkud ztuhle. „Kam ses mi ztratil? Bál jsem se o tebe…“ Dál mluvím úplně tiše a podle instrukce vyměním výživu. Jak je možné, že za pár dní tolik sešel? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Víc mrtvý než živý ♡ Další vidina? Už dál nemůžu. Musel jsem naprosto zešílet. Je to trest za všechny mé hříchy, očistec a potom peklo. Kam jinam bych patřil? Když nebudu nic říkat, zmizí jako ostatní. Ale tohle je Peter. Není! Není! Nic není skutečné. Jen Dion a já. A zase zmizí. Sevřu Dionovu peřinku v pěsti. "Pššš..." udělám a doufám, že se nepohne, aby nás prozradil. Je to hodný kluk. Vnímám pohyb kolem svého krku. Palčivou bolest. Dobře. Dokud necháš své zvrácené chutě jen na mě, tak si je ukoj. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No vidím ta esa Když je vyměněno, posadím se na zem před židli. "Koho jsi to přinesl?" Pokusím se zeptat na tu jedinou věc, která ho podle Neveena zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Peter... ♡ Působí tak skutečně. Jeho ruce i voní jako on. Těknu po nich očima. Ne! Nesmím! Je to trik. Ale má i ten samý hlas. ... "Dion," řeknou moje rty, než si v tom dovedu zabránit. Malý na mě stočí zrak. Je to pašák, sotva se narodil a už ví, jak se jmenuje. Až mi vhrknou slzy při ppředstavě, že nejspíš vyroste v pekle. Jestli vůbec vyroste... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Takže Dion Docela mě překvapí, že mi odpoví. "To je... pěkné jméno...." Prohlásím se svojí příslovečnou obratností. "A pamatuješ si mě?" Teď se tedy dost bojím, že řekne, že ne, ale jsem velkej, poperu se s tím. Pokud neodpoví, vrátím se k otázkám o miminu. "A kde má maminku...?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ A co když... ♡ Možná to není trik, možná ho udělal můj mozek, abych se s tím vším lépe smířil. Není skutečný, ale není démon... Nepůsobí tak. Navíc mám pocit, že se mi jaksi ulevuje. Už nemám takový palčivý hlad. Asi doopravdy milostivě umírám. "Zabil... na útesu... u moře..." Dion se zachvěje. "No no," řeknu mu tiše. "To nic, jen se mi něco zdá. Je to sen. Za chvíli bude pryč jako ty ostatní." Kdybych nemluvil na Diona, zapomněl bych, jak se to dělá. Natáhnu se po lahvi a zkontroluju teplotu. Pak mu dudlíkem objedu rty a nechám ho, aby se přisál. "Můj šikula." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Maminka je na útesu, bezva "A kde má zbytek rodiny?" Zeptám se tiše. Takže matku si můžeme odškrtnout, ale toho špunta bude určitě hledat i někdo další, no ne? "Já nejsem sen... i když poslední týden byl jako noční můra..." Pak to vzdám a schovám si tvář do dlaní. "Měl jsem hrozný strach, že už tě neuvidím... že jsi mě opustil." Celý týden stresu a výčitek svědomí mi padl na hlavu v pěkně pitomou chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Vzpomínky ♡ Trhnu sebou, když se mi vybaví, jak... "Jsem jeho Esme, trhám hlavy," řeknu stojně. Týden? Teď už jsem si jistý, že je to sen. "Bylo to šest měsíců." Je mi na zvracení a také to se mnou houpne, ale vím, že nemám co zvracet. Polknu žluč, co se mi hromadí v krku. "Jestlli ... ne sen..." No tak, na Diona mluvit umím, proč ne na tenhle přízrak?! "Dokaž...!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To je fakt... Kouknu se na místo, odkud jsem ho před tím pozoroval na záznamu, a rty naznačím otázku. "Kde je Esme?" Ta by tu rozhodně měla být. "Trháš hlavy?" Potřesu hlavou. Ne, to je jedno. Je v šoku. Jenomže pak z něj vypadne úplně jiný časový údaj. "Půl roku? Kde jsi to byl?" Zeptám se otřeseně. No, teď už se nedivím, že si ani nepamatuje, kdo jsem. "Jak ti mám dokázat, že nejsem jen sen?" Zeptám se ho a je mi mdlo. Zavolejte někdo dračici. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nechci draka... ♡ "Myslím, že v pekle," zašeptám a přitáhnu si Diona blíž. Při tom se pohnu a povede se mi zavadit nohou o Peterovo koleno. Zarazím se. "Nezdáš..." Natáhnu ruku, ale pak ji zase složím na malého. Nesmím ho pustit, nesmím jim ho přenechat. "Pete, udělal jsem něco strašného!" vydechnu. Možná to je můj trest, musím se vyzpovídat ze svých hříchů. Svezu se na podlahu před něj a klečím na kolenou, malý pořád v náruči. "Bože, odpusť mi! Já musel... Pro něj!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já chci draka Normálně bych se asi zasmál, ale s jeho talentem na problémy je to dost dobře možné. „Ne, nezdám.“ Souhlasím. „To nic, už jsi tady a všechno bude v pořádku. Zařídím, aby bylo, ano?“ Ruce mám složené na kolenou, i když bych ho raději objal. Když řekne, že pro něj, upřímně doufám, že myslí to dítě. „To nevadí… Dion to udělat nemohl, tak jsi to musel udělat ty…“ Navrhnu. „Můžu… můžu se podívat? Někdo by měl zkontrolovat, že Dionovi nic není…“ Pomalinku natáhnu ruce nahoru, ale ani náznakem se jich nedotýkám. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Pokání ♡ Dion nemohl... Ale i tak v tom byl se mnou. Udělal jsem z něj komplice. Tím je to horší. Když se pro něj natáhne, chci odrazit jaho ruku svou, ale nemám... vůli. Moje dlaň jen bezradně dopadne do jeho a já automaticky propletu naše prsty. Jeho ruka je o tolik větší, než si pamatuju... "Petere..." vydechnu. Poslední, co jsem mu řekl bylo, aby zmizel. Aby odešel. Tohle je za trest. Teď to budu muset říct jemu. "Dion je zdravý a silný," řeknu, když vlastně neochotně pustím jeho ruku. Pak ho nechám malého převzít. "Opatrně." Dion náhle vyplázne jazyk a zaprská. Pak se rozesměje. Snad poprvé po tak dlouhé době, kdy musel cítit jen můj strach. Bože, jak moc jsem mu musel ubližovat jen tím, že vnímal stres, ve kterém jsem byl. Ale i tak si už nedovedu představit, že bych byl bez něj. "Neber ho pryč, prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Prostor pro obětí? Automaticky pevně jeho ruku sevřu. „Ano, vypadá moc dobře.“ A opatrně dítě převezmu. Je tak malé a křehké, až se trochu bojím. „Neboj.“ Brouknu, jako bych to sám nevěděl. „Jen na pár minut, deset maximálně, ano?“ Nasadím prosebný výraz. Pokud to odsouhlasí, dojdu ke dveřím, dítě ale nedám nikomu jinému než Neveenovi. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zrada! ♡ "Je nejkrásnější na světě," řeknu, když ho pomalinku pustím. Vypadá u Peta spokojeně. Je mi do breku, ale nevím, jestli mám slzy... Kdy jsem naposled pil? Jedl? Jakých pár minut?! Vymrštím se na nohy a oběma rukama k sobě přitisknu peřinku i s Dionem, na Petera vztekle vycením zuby. Cestou vpřed však ucítím v krku zas tu palčivou bolest. Zapomněl jsem,, že mě k něčemu připoutali. K něčemu, co už mě nedrží. Cítím, jak mi teče krev. Zacouvám a přiložím si na to místo dlaň. "Nesmí mi z očí! Nikdy! Už na něj nesáhneš, ani ty ani nikdo jiný!" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Oběti a síla lásky Dítě se po všom tom hýbání rozbrečelo, což Tobyho přimělo se na něj podívat a pohled mu změkl a zjihl. Jemně jej pak položil na ohyb svého krku, kde se mu vysmekla kapačka a ihned ustal pláč a bylo slyšet jak mimino jemně mlaská, když saje po kapkách kanoucí krev. "Petere," ozval se Neveen v komunikátoru. "Ta kapačka musí zpátky." Bylo znát, že se mu láme hlas rozhoupaným žaludkem. "Můžu ho střelit uspávací šipkou, ale zepředu bych mohl trefit dítě a zezadu by na něj mohl upadnout. Zkuste ho spacifikovat. Zatím s nikým nemluvil tolik jako s vámi. Esme k sobě nepustí, to jsme zkoušeli." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Budu zvracet Nesnažím se mu bránit, aby si ho vzal. „No tak, klid, víš, že mu neublížím… a nikomu nedovolím, aby mu…“ Jenomže v tu chvíli se mi zhoupne žaludek, když vidím, co se děje. „Toby… co je to za dítě…?“ Zeptám se pobledle. Nechám si od cesty, že by možná nebylo úplně špatné to dítě trefit. Potřesu ale hlavou. „Toby… lásko… musíš nás nechat, abychom ti pomohli… Takhle se o Diona už nebudeš moct moc dlouho starat a co bude pak?“ Zvednu se. „Chtěl bych tě obejmout...“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Z nás dvou jsem objektivně ta větší zrůda ♡ "Nějakej chlap ho hodil do moře," řeknu a pořád se mračím. Pak jemně odtáhnu Dionovu hlavičku od své rány. "Dost, ať zbyde na příště." Políbím ho na čelo a zase zhoupnu. "Nemůže za to, jaký je." Obejmout... "Teď ne, až usne," řeknu. "Ale nesmíš sahat na něj, jasný?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co jsem to chtěl...? Ne, tomu se skutečně nemůžu divit, že ho chtěl někdo hodit do moře. „Já vím, že nemůže za to, jaký je, ale takhle tě do pár dní zabije.“ Poraženě kývnu. „Samozřejmě, jak si přeješ.“ Upravím mu židli, aby viděl ven, když si sedne. „Věříš mi aspoň tolik, abych ti napíchnul zpět tu kapačku?“ I když mi to omlacel o hlavu než odešel, nikdy jsem nedostal, co jsem chtěl. Nikdy jsem nedostal jeho důvěru. Byl jsem pitomec, když jsem čekal, že to teď bude jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Úhel pohledu ♡ Posadím se, ale oči nespouštím z Petera. Kapačka? Podívám se na jehlu v jeho ruce. Colou tu dobu to byla kapačka? Kývnu hlavou a nastavím patřičné místo. Dion se znovu zavrtí, tak se na něj zadívám. "Hele, tam jsou mraky," řeknu tiše a ukážu prstem z okna. "A tam je krásný les a louky plné kytiček. Skoro tak nádherných, jako ty." Podívám se na Petera. "Vím, co si myslíš. Ale byl to můj nápad. Nešlo to jinak, neměl jsem nic jiného, čím bych ho krmil. Zvyknul si. A já taky. Mám z toho pocit, že jsme spřízněni." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Špatný čtenář Zakroutím hlavou. „Ne, nevíš, co si myslím…“ Povzdechnu si. „Odložíš ho, aby tě někdo mohl prohlédnout a zjistit, jak moc špatné to s tebou je? Nechám dovést nějakou postýlku, nikdo jiný na něj nebude šahat, ano?“ Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jsi to skutečně ty ♡ "Pete, já si nezasloužím pomoc," zašeptám zastřeným hlasem. Dívám se při tom, jak se Dionovi zavírají očička. "Budu žít, abych se o něj postaral, ale rozhodně nemám nárok na nic víc. Tohle mi stačí." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A mizerný počtář "I pokud chceš přežívat a starat se o něj, tak se sebou musíš něco udělat, protože takhle to rozhodně nezvládneš. Musíš jíst a pít, spát... aspoň..." Požádám Neveena, aby sem dopravil postýlku pro mimino. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Touha ♡ Když řekne ta slova, zaškrábe mě ve vyschlém krku. "Tak jen vodu. A nějakou zeleninu." Maso nechci do nejdelší smrti ani vidět. Když se pokoj poupraví a vedle postele se zjeví postýlka s ohrádkou, musím uznat, že je potřebná. Pomaličku k ní přejdu a kapačku si pro jistotu táhnu za sebou. Znova Diona políbím a na čelo postýlky pověsím náhrdelník z barevných říčních perel. "To je památka na tvojí maminku, víš?" řeknu mu, když ho pohladím. "Umřela, když tě chránila. Byla moc statečná." Zvednu oči k Peterovi. "Jestli se na mě chce někdo podívat, může. Ale neodejdu od Diona a nikdo se k němu nepřiblíží." Nedovolím, aby mu někdo ublížil. "A budu potřebovat plínky. A nějaké hračky, aby se nenudil. DSnad ohrádku. A chodítko." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Proč mi to děláš? Nehádám se s ním, že zelenina a voda je málo, to přijde časem. Teď to bude aspoň něco. "Dobře, řekl bych, že když budeš spolupracovat, Neveen a Eden ti dají všechno, co budeš chtít." Povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Problém na každé řešení Když Peter vyjde z pokoje, je celý popelavý. Vše jsem sledoval, tak vím proč. "Musím uznat, že to byl veliký pokrok," konstatuji. "Jídlo dostane, to není problém, ale opravdu by bylo dobré kouknout se na to dítě pořádně." Posunu si brýle na nose. "Nemyslím si, že by bylo nutné ho nějak eliminovat, dokonce se dá pracovat i s jeho chutí na krev, ale..." Povzdechnu si. "Toby se od něj musí odpoutat. Alespoň trochu. Není to pro něj zdravé. A musíme také zjistit, co se mu doopravdy přihodilo." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Řešte Podívám se na klučinu a je jasné, že uvažuju, jestli se zbláznil nebo si ze mě dělá legraci. "Dejte Tobymu něco do jídla a prohlédněte oba. Jistě je dost unavený aby uvěřil, že usnul sám od sebe, když se najedl." Navrhnu mdle. "Já.. musím si dát panáka..." Potřebuju pauzu, tohle je hrozně vyčerpávající. A to bych nikdy neřekl, že řeknu o rozhovoru. |
| |
| soukromá zpráva od Neveen Ifled pro Zoufalé řešení Pokývnu hlavou. Pak Petera požádám, aby Tobymu odnesl jídlo. Ze skenu, který provedu na jeho osobě, zjišťuji, že Toby je silně podvyživený a má také těžkou avitsaminózu a náběh na skorbut. Díky tomu, že jsou s Dionem konečně od sebe, můžu udělat kontrolu i jemu. Ten se jeví být naprosto zdravý. Uspávací látky ale musím dávkovat opatrně, v momentálním Tobyho stavu by mu z nich mohlo selhat srdce. Pak sleduju, jak v sedě vedle postýlky pomalu jí. Nakonec usne. Po asi třech hodinách najdu Petera v baru. "Upravil jsem formuli živného roztoku na vše potřebné, aby se Toby uzdravil a přezařídili jsme jeho pokoj tak, aby byl vyhovující pro malého. Jak jsem ho prohlížel, měl Toby nejspíš noční děs, takže jsem mu píchl slabounkou dávku sedativ." Peter si děs vybavoval. V něm viděl velice ohořelé mužské tělo, ze kterého Toby třesoucíma rukama slupoval plátky masa, které nebylo docela spálené. "Bude rád, když vás uvidí, až se probere." Pokusím se usmát. "Nomám ani tušení, čím vším si musel projít, ale také to dokázal přežít a vrátil se i s Dionem, kterého držel naživu na vlastní úkor. Byl s ním další, ale ten tolik štěstí neměl." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Někdo založil hru: kdo mě donutí se pozvracet? I když mám chuť toho vypít mnohem víc, tentokrát se krotím, i když obírání masa z mrtvoly, které mi hraje před očima, mi zrovna moc dobře taky nedělá. Pracně zaostřím na Neveena když přijde. „Dobře.“ Kývnu. „O tom dost pochybuju, ale můžu to zkusit.“ Pokrčím rameny. Pak se zvednu a zamířím zpět do Tobyho pokoje. Měl bych to stihnout, než se probere. Nejdu ale blíž, zatímco spí, jen si u dveří sednu na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Probuzení ♡ Jídlo bylo výborné, ale sny jsem si opravdu nerál. Vím, proč jen odpočívám a spánku se vyhybám. Zase vidím... Všechny své hříchy jako na stříbrném podnose. Když se proberu bez Diona, vystřelím do sedu, ale naštěstí je vedle mě v postýlce. Někdo ho ale zabalil jinak než to dělám já. "Podvodníku," zavrčím a hned Diona rozvinu, abych ho prohlédl. Má hezky nandanou čistou plínku a vypadá, že mu nikdo neublížil. Usmívá se. "No, no, ty moje sluníčko," zavrkám mu hezky a složím se s ním na postel. Obrátím se, abych viděl na dveře a dobře dělám. "Už si od tebe nic nevezmu, nikdy," zavrčím. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Lemry Ztěžka si povzdechnu. "Potřeboval sis odpočinout a Dion smrděl..." Pokrčím rameny, je mi jasné, že si ani neuvědomuje, jak moc mě tímhle trápí. "Nemusíš se o něj přeci starat sám... můžu ti pomoct... nebo Esme..." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zrada a urážky ♡ "Nemohl smrdět!" zavrčím. "Vždycky jsem dal pozor, aby byl čistý." Možná jsem cítit já, ale on ne, ne! Přitáhnu si Diona k sobě. "Nepomůžete mi. Budete říkat, že to není správné. Že je démon nebo něco a mám se ho zbavit." Ale on je jen miminko. Sám by nepřežil. "Po tom, co jsem udělal, jsem horší než lecjaký démon," zašeptám. Pak mi to nedá. "Viděl jsem tě každý den, představoval jsem si, že spolu mluvíme. Abych nezešílel. Měls rád Diona a chodili jsme s ním do lesa." Povzdechnu si. "Dione, tohle je Peter. Z mých pohádek. Můj Peter." "Pepe," udělá Dion a zavrtí se. Musím si ho přivinout. "Tak tak. Já vím, že jsme si vykládali, jak nás zachrání, ale... Ale nakonec je tady..." Je mi strašně. Bolí mě žaludek, škrábe mě v krku a mám chuť se zkroutit. Podívám se na Peta. "Pomohl bys mi se osprchovat? Nemám sílu vlézt do vany." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tady někdo už dlouho neviděl mimino Znovu si povzdechnu. „Miminka se prostě občas pokadí neplánovaně.. zvlášť, když před tím jedi.“ Upozorním ho tiše. „Nikdo netvrdí, že je to démon nebo tak něco nebo že by měl jít pryč…“ No, já si to myslím, ale nahlas to tu říct? Ne díky. „Je to jen dítě, Eden osobně ho bude bránit.“ Tím jsem si na druhou stranu jistý. „Třeba jednou budeme chodit do lesa…“ Když chce pomoct do sprchy, teprve se zvednu a pomalým krokem zamířím k němu, připravený zastavit, kdyby mu přišlo, že jsem moc blízko. Pak mu pomáhám s čímkoli potřebuje, ale pohled mi uhýbá stranou. Nechci vidět, jak teď vypadá. Vždycky se na něm dala počítat žebra, ale tohle je hrozné. "Mě můžeš říct, co se dělo, když jsi zmizel..." Nadhodím pak nejistě. Já to vlastně nijak zvlášť vědět nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Kost, kůže a výčitky ♡ Sám se na sebe nechci dívat, ale když přejdu ke koupeln&&&é, tak se nakonec musím i svléknout. Postýlku s Dionem zaparkuju v koupelně tak, aby do ní necákala voda. "Jen mé podepři." Když si sundám kalhoty, vidím vlastní pánev, což m&é dost šokuje a musím se opřít o Petera, abych neupadl. "Bylo to pro něj. Přežili jsme oba," připomenu si šeptem. Pak vlezu do vany, kde si sednu. Možná, když budu vyprávět, tak mi Diona neodnese někam pryč? "Když jsme našli Diona, zajali nás démoni. Byli jsme v cele." Snažím se vnímat teplou vodu, konečně si můžu umýt celé tělo. "Měli jsme cely naproti sobě. Obojky, co nás škrtili, když jsme se přiblížili k mřížím. Svedl jsem ho, pobláznil chtíčem. Cestou ven... prodral se ze své cely do mé a zabilo ho to." Pak se kousnu do rtu. "Byl mrtvý, usmažený. Nebylo jak se dostat ven." Zase to vidím, jeho sežehlé tělo, mám v puse chuť jeho masa. "Musel jsem... jinak to nešlo, musel jsem...!" Sevřu trsy vlasů pěstma, a pokouším se je vyrvat, ale nemám sílu. Nedovedu nic. Pouchu tvrdé hlavou o zeď, abych ty myšlenky zahnal. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Měl bych se naučit číst Stisknu rty, abych nepoznamenal, že některé formy podvýživy jsou nevratné a končí smrtí. Ale to není jeho případ! „Můžeš začít prosím od začátku? A neubližovat si?“ Jemně ho chytím, aby sebou nemohl mlátit. „Všichni občas musíme dělat věci, které dělat nechceme.“ Uklidním ho. „A jak ses tedy dostal ven?“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Náhoda ♡ Pustím trsy vlasů a podívám se mu do očí. "Každý den jsem zkoušel komunikátor. Neveene, Eden, Petere... každý den, hodiny a hodiny. Až jednou mě našli." Myslel jsem, že je to sen, že konečně umírám. "Ale já se bál, zapomněl jsem, jak vypadají, pamatoval jsem si jen tebe. A Dion... Bál jsem se, co na něj řeknou. Co řekneš ty..." Chvíle pravdy. "Já jedl jiného člověka. On dostal, co jsem mu dal. Je v tom nevině. Nikdo ho nesmí vinit. Ne za to, jak vypadá a jak se narodil." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Neřekl bych „Musel jsi být někde hrozně daleko… netušil jsem, kde hledat.“ Jediné štěstí pro mě, že tady uběhlo jen pár dní. „No… co na něj řeknu… to asi zjistíme, až nás necháš se trochu seznámit, ty kvočničko…“ Povzbudivě na něj mrknu jakože žert. Mávnu nad tím rukou. „Spousta lidí, když je zahnaná do kouta, se uchýlí ke kanibalismu. Není to až tak neobvyklé, jak si myslíš… a ty jsi k tomu měl hned dva důvody, nemyslím, že by tě zrovna za tohle někdo soudil.“ Ujistím ho. „A jak ses vlastně dostal k Dionovi? Říkal jsi, že ho někdo chtěl utopit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jako kotě ♡ Zachvěju se. "Umyj mi záda, ale... netalč." Můžeš mi počítat žebra, aby ses zabavil. "Věděl jsem, že musím Dionovi pomoct. Nepřežil by..." Začínám si uvědomovat, že ho nedržím a svírám dlaně. "Vím, že za to budu potrestaný, Já ho zabil." Obejmu si kolena. "Byli jsme na pláži, kolem útes. Byla tam žena a muž. Ten muž jí Diona vzal a ona křičela, aby to nedělal, prosila, ale on ji kopl na skály a jeho hodil do vody. Skočil jsem pro něj. Měla rozmlácenou hlavu, nebylo jí pomoci." Z palce sundám dámský prstýnek s motivem vinné révy a položím ho na vanu. Pak další s modrým kamenem. "Tohle a ten náhrdelník bylo její. Dám mu to, až vyroste." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Spíš valcha Nandám mýdlo na houbu a překvapivě jemně mu začnu omývat špínu ze zad. „Neboj se, nenechám nikoho, aby ti ublížil…“ Pokud mi zase nezmizí… nebo mě někdo prostě někam neodexpeduje… „Takže ses o něj staral a pak vás chytili ti démoni, ano? A co ten muž?“ Prohlížím si prstýnek. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zamotané vzpomínky ♡ "Ten muž odešel. Byli tam piráti, nešlo se dostat nahoru, ale pryč vedla jeskyně... a on..." Netroufám si vyslovit jméno muže, které ho jsem zabil a snědl. "Zabil ty piráty. Tahal jsem mu kulku z břicha... Neměl Diona rád." Podívám se Petovi do očí. "Chci své miminko," zašeptám a zvednu ruce, aby mi pomohl se postavit. S županem na mokrém těle přijdu k Dionovi. "Tak, hodný. Lehneme si, ano? Máš hlad?" Podívám se na Peta. "Musím ho nakrmit. Promiň." Přejsu do pokoje a najdu jeho lahvičku, pékně teplou a zakroužím mu dudlíkem na rtech, než se přisaje a já se s ním položím na postel. "Pete, jestli m&é máš opravdu rád, tak mi, prosím, přísahej, že nedovolíš, aby Dionovi někdo ublížil. Kdyby nebylo jeho, neměl bych důvod tam přežít. Jsem tu, protože jsem ho chtěl hzachránit." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ne, ne, je to docela jasné „Jistě.“ Kývnu a pomůžu mu s čím je třeba. Doufám, že někdo poslouchal to Tobyho vyprávění, víc toho z něj už páčit nechci, mám pocit, že už není víc, co by mi řekl. Jen pokynu, že klidně a jsem docela vděčný, že tentokrát jde o obyčejnou lahev a ne o jeho krk. „Ne, nedovolím, aby mu někdo ublížil…“ Sice si nemyslím, že by moje slovo teď znamenalo víc, ale když ho to uklidní… „Měl by ses trochu prospat. Nechceš něco, aby se ti nezdály sny?“ Předpokládám, že něco takového tu mít budou. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Maminka ♡ Sleduju, jak v lahvi ubývá mléka, než ji Dion vyplivne. "Pašák, všechno jsi hezky spapal!" vydechnu a položim si ho na rameno, aby si říhnul. "Nechci prášky, chci být v pozoru, kdyby něco potřeboval." Vytáhnu jehlu kapačky a nechám Diona, aby si vzal trochu krve. "A byl bych rád, kdybys... tu zůstal." Nádech, výdech. "Jestli se ti moc neprotivím." Položím Diona do postýlky a přitáhnu ji blízko k posteli, kam se natáhnu. Mám pocit, že nic nevážím. "Když jsem měl noční můry, někdy jsi tam byl... ty... a zastrašils je. Aby zmizely." Pak ještě dodám: "Dion nemá zuby. Nemá tě jak pokousat, přísahám. Navíc by tvou krev asi nechtěl." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Dvojité hlídání Zaváhám. "Zůstanu tu, ale jen za předpokladu, že si vezmeš něco, aby ses pořádně vyspal..." Pak uhnu očima. "A tohle musíš přestat dělat. Není to dobré pro tebe a pokud není upír, tak pro něj pravděpodobně také ne. Víš dobře, že je tvoje krev návyková..." Uf, vzpomněl jsem si na super argument. "Spíš určitě by ji nechtěl..." Poznamenám. Ne, moje návyková není... |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Drogy ♡ Polaskám tu nádhernou hlavičku, než ji zase odtáhnu od svého krku. "Vím, že je návyková, proto mu jí dávám čím dál míň," řeknu tiše. "Předtím mi brečel, když nedostal dávku, teď sotva zakňourá. Lepšíme se. Nemusí ji pít moc." Přejedu mu prstem po nosíku. "Rád bych spal dlouhých bezsenných osm hodin. Ale kdo se vzbudí, když bude Dion potřebovat nakrmit a přebalit? Slíbíš, že to uděláš? Že mu dáš mojí krev, aby neplakal?" Nedá. "Přísahej na můj život." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nikdy nikomu neberte drogy "A není to tedy teď návykové už spíš pro tebe...?" Zeptám se opatrně. "Už jsem říkal, že tu budu, když budeš spát... obstarám ho a nedovolím, aby mu někdo ublížil." Slíbím. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nehraj si se mnou. ♡ Podívám se mu do očí. "Já řekl přísahej na můj život. Tak to řekni: přísahám na tvůj život, že se o Diona postarám, přebalím ho a dám mu najíst a nechám ho pít tvou krev." Promnu si krk. "Nemusí mít hodně, teď mu stačí líznout." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak si spi sám Zlostně zaskřípu zuby. "Nebudu takhle pošahaně přísahat. Nevěříš mi a jakákoli formulace slov na tom nic nezmění." Odmítnu to. "Nemyslím si, že je dobře, aby tu kojenec olizoval zrovna tvoji krev. jestli už jste na líznutí, můžete přestat - tady navíc bude pod dohledem a kdyby se něco dělo, jsou tu lidi, co vědi, jak to řešit." Zamířím ke dveřím. "Promiň, pořád jsi pro mě ty nejdůležitější bytost na světě... až se budeš chtít přeci jen vyspat, jistě mě zavolají." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak ahoj ♡ Dion se ze zvednutého hlasu rozpláče a já ho vezmu k sobě, abych ho utišil. "Dobrý, lásko, jen klid... jsem u tebe a nedám tě." Stulím se kolem něj do klubka. Nic víc nepotřebuju. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Když děti mají děti Stojím před Tobyho pokojem a podupávám nohou. "Ty, já, bar, teď." Lusknu prsty. Můj stůl, pět panáků, nakládaný hermelín. "Toby... Snědl lidské maso, aby se udržel naživu, a také, aby měl dost krve, aby nakojil, co se zdá být malý démon," shrnu poznatky. "řekněme, že jsem ochotná na tuto hru přistoupit. Ale Toby..." Jistě mám v očích obavy o toho chlapečka. "Co vyvozuješ? Jak na to?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já nic, já muzikant Tiše zavřu dveře. A tam čeká Eden a já si málem znečistím trenýrky. Kupodivu na mě ale nekřičí. Povzdechnu si. "Já... si nemyslím, že je to malý démon... tedy... pravděpodobně není... není nějaká možnost, jak to zjistit?" Zeptám se na ni. "Ale určitě bych Tobyho v tomhle krmení nepodporoval." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Pod kontrolou, za pikolou Povzdechnu si. "Je prakticky půlčík, napůl člověk, nejspíš lidská matka. Otec..." Povzdechnu si. "U magických tvorů je to složité určit. Pamatuješ si, jak ses ptal, jestli je Toby elf?" Hrknu do sebe panáka. "Tak Dion to má podobně. Nejspíš má démonické předky, jinak by mu krev nijak neprospívala. A je dobře, že se Toby snaží ho od ní odnaučit. Ale pochybuju, že se mu to povede." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nepochybuju "Jo... a taky si pamatuju, proč jsi říkala, že po něm pase Sid." Zašklebím se. "Kdo by se chtěl vzdávat drog?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro No, v něčem máš pravdu "Ano, ale Dion není celý démon, jestli vůbec," míním a krájím sýr na trojuhelníčky. "A Toby je dost rozumný, aby ho od té krve odnaučil." Na důkaz vyvedu několik záznamů, kde se dítě snaží jemně, ale rázně ze sebe dostat. A pak aktuální obraz, kde spolu leží. Toby nespí, má otevřené oči a brouká. "Chci, aby se cítil v bezpečí. Navíc, by mu někdo měl zase zavést kapačku, než vykrvácí." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Neprotiřečíš si? "Neříkala jsi před okamžikem, že si nemyslíš, že se mu to povede?" Nadhodím. "Někdo by mu měl svázat pracky, aby si tu kapačku nemohl znovu vytrhnout." Zhodnotím jeho stav o dost méně přívětivě. Pak do sebe kopnu panáka a potřesu hlavou. "Promiň... je mi zle." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Zodpovědnost "Bohužel, už sis svou lištičku ochočil," míním. "Neveene, uspi ho." Na obrazovce se živým vysíláním Tobyho pokoje vystřelí uspávací šipka do Tobyho ramene. Toby usne na místě. Já přivolám výtah. "Uprav mu kapačku a přines mi toho malýho." Nakloním hlavu ke straně a oči mi zezelenají. "Chci si ho prohlédnout." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kde? "Co?" Tak tuhle poznámku jsem nepochopil. "Proč se na něj nejdeš podívat sama, když o to tak stojíš?" Ne, nemám v plánu to dítě odnášet z pokoje. Možná s tím nesouhlasím a nelíbí se mi to, ale nebudu ho vynášet ven. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Pravidla "Já tam nesmím, nikdo mě nepozval," přiznám. "Ale potřebuju to dítě vidět. Pak ho vrátíme. Jen ho chci prozkoumat, jak moc a na kterou stranu je magické." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zvláštní Poškrábu se ve vlasech. "Myslel jsem, že tu je všechno tvoje..." Nadhodím, ale tohle se mi nelíbí. "Nechci ho vynášet z pokoje." Pokrčím rameny. Nechci si zrovna na nic hrát, už tak je mi skutečně mizerně. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Něco za něco Povzdechnu si. "Tak za přání?" navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No jen aby to zase nebylo něco mého za něco mého Podezřívavě se na ni podívám. "A to si představuješ jak...?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro To ti to mám zazpívat? Zamračím se a oči mi zaplanou ohněm. "Cchi vidět to dítě. A za to, že mi ho přineseš, ti splním přání. Jekékoliv." Povzdechnu. "A je mi jasné, že si budeš přát něco pro Tobygho. Spoléhám na to. Sama mu nesmím pomoci, ale s přáním ano." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ne, to ani nemusíš "Ty to ale nechápeš... já ho nechci nosit ven. Ne, když je Toby proti." Zakroutím hlavou a kopnu dalšího panáka. "Kdyby to zjistil..." Přidám ještě jednoho, protože se mi udělá skutečně hodně fyzicky zle, když si to představím. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Please don't take my sunshine Peter se propadl do snu, ne, do živé noční můry. Byl v Tobyho těle, nad kterým neměl kontrolu. Vlastně mohl pochybovat, jestli nad ním má kontrolu sám Toby. Vnímal svírající hlad i palčivou žízeň. Až bolestně si uvědomoval chlapcovo srdce, které tlouklo už jen z povinnosti. Najednou se před ním objevila žena s hřívou rusých vlasů, oblečená jako šlechtična. "Jak se má můj chlapeček?" zeptala se. Toby bez váhání padl na kostnatá kolena a složil čelo na podlahu. "Je nádherný a silný," řekl. Žena vypadala spokojeně. "Dobře. A bude v bezpečí?" "Bude. Udělám vše, abych ho ochránil." Z hlasu bylo jasné, že by položil život. Žena se usmála. "Když splníš úkol, ochrání se sám." "TOBY, PŘESTAŇ!" vyjekla Eden a dala se do klusu. Na záznamu si Toby, pořád spící, sedl. Přerostlými nehty dřel do holé kůže na své hrudi, bylo zjevné, že se snaží dostat ke svému srdci. Eden stála na prahu otevřených dveří, ale dál nemohla. Vystřelila do Tobyho zad další uspávací šipku, ale ničemu to nepomohlo. "Další ho zabije! Ochránče, doprdele, padej ochraaňovat!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Měl jsem být chobotnička Prudce sebou trhnu, jak se proberu. Do čeho jsem se to proboha namočil? Když mi dojde, že Eden někam běží, vyběhnu za ní. Já se na rozdíl od ní ale nezastavím ve dveřích a místo toho vběhnu dovnitř a pevně chytím Tobyho ruce. Rychlým pohybem je obtočím kolem svého těla a v takovémto obětí chráním jeho tělo vlastním, ruce mu přimáčknu vlastníma loktama, aby nemohl vyklouznout. „Tak pojď sakra dovnitř!“ Nemohlo by to jako pozvání stačit? Pokud ne, za Tobym chytím okraj postýlky a začnu ji šoupat ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Marná snaha ♡ "Petere..." procitnu, ale nepřestanu se mu bránit. Jsem strašně slabý. Když vidím, že se snaží odšoupnout Diona dál, zakousnu se mu do ramene. Mám pocit, že mi vypadnou zuby, ale nesmím přestat, nesmím ho pustit. Dion, to je to jediné, na čem záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jako za starých časů Silové pole konečně povolí a já doběhnu k postýlce. Když vidím, v jakém stavu je Toby, mám trhy to dítě na místě uškrtit. Bylo by to snadné. Ale to bych nebyla já. Lusknu prsty, aby se na posteli zjevila pouta jako pro násilné pacient. Pevná, měkká a dost úzká, aby se z nich Toby nevyvlékl. Mučí mě představa, že jeho stav došel tak daleko. "Žádné pozvolna," řeknu rozhodně. "Jdete od sebe." Než se za mnou zavřou dveře, slyším Tobyho zoufalý výkřik. Jako zvýře chycené do pasti, jako matka, truchlící za mrtvorozeným dítětem. Podívám se na Diona. "Co s tebou, hm?" zeptám se. Začnu tím, že ho umyju od krve. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Je veselo Pevně Tobyho držím. "Promiň." Zakňučím, když se mi zakousne do ramene. "Kdo je ta rusovláska?" Zeptám se dost nahlas, aby mě slyšela i Eden, která odnáší Diona. "Co je Dion zač?" Přilehnu ho v posteli a mám z toho hrozně nepříjemný pocit. Snažím se ho co nejrychleji, ale dostatečně pevně přivázat. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Je můj a já jeho ♡ Mrskám sebou, jak jen to jjde, ale všechno je marné, brečím a řvu a pak... "Prosím... prosím, neubližujte mu! Je jen miminko!" Vůbec nevnímám, co se ptá, mrskám se dál, je mi nvšechno jedno. Pokusím se zakousnout do pout, ale jsou moc pevná. "Musím za ním! Musím ho nakrmit! Má hlad! Potřebuje mě!" kňourám. Pak se pokusím kousnout do ruky. Když si ji ukoušu, tak budu volný! |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Spíš to druhé "Musíš mi říct, co je skutečně zač! Bude to dobré, ale řekni mi, kdo je rudovlasá žena a co je Dion zač? Jak by se o sebe mohlo miminko postarat samo?" Utáhnu mu ruce tak, že je má rozpažené doširoka, čímž mu u postele efektivně drží i hrudník a zuby na sebe nedosáhne. "Prosím, odpověz mi, pak se půjdu zjistit, že je Dion v pořádku, ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Moje dítě! ♡ "Je miminko! Malý, bezbvranný chlapeček! Nikomu nemá jak ublížit, prosím, prosím..." zakopu nohama a z očí se mi řinou slzy. Všechno mě tak strašně bolí. "Jho mamika! Řekla, že... To nesmím prozradit. Ani tobě. Ublížil bys mu!" Znova zakopu nohama. Pak vykřiknu bolestí. Cítím v hrudi takový tlak, jakoby mi na ni dupl slon. Nemůžu se nadechnout. Zatmívá se mi zrak. "Honem... dej mu... moje srdce... dokud ještě... tluče..." řeknu z posledních sil. Pak nastane tma. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kolik toho ještě vydržím "A nemyslíš si, že je něco špatně, kdybych ho i já chtěl zabít?" Povzdechnu si, ale pak se něco změní a já vykřiknu těsně po Tobym. "Pomoc!! Pomozte mi někdo!! Eden!!" Polknu. "Pomoz mi, cenu dojednáme pak!" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Volej k nebi přání Zjevím se tak prudce, ažb přemíra vzdzuchu lkolem mě udělá hlasité PUK. Hned mi padne zrak na Tobyho. Nehýbe se. Nedýchá. Podívám se na Petera. Sakra, sakra SAKRA práce i s mužským pitomým. "Přesná slova!" houknu na něj. "Neveene, co je Tobymu? Hlášení! Hned!" "Infarkt. Zástava srdce." Sakra, sakra, sakra. Propletu si ruce a začnu mu pumpovat na hruď až slyším praskat žebra. "Přej si pořádně!" Houknu na Petera. Pak mi zrak padne na Tobyho prázdný pohled. "Přej si pořádně, nebo o něj přijdeme!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Věčné slovíčkaření Když na mě houkne, ani se nerozmýšlím. "Přeju si, abys ho zachránila a zbavila všech negativních vlivů, které by ho mohli ovlivňovat a vem si za to co chceš!" Jakoby to nemohla udělat i bez toho. Pitomý víly a jejich divná pravidla. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Bohužel, o těch slovech to je Zachraň ho... Ale jak? Jak ho mám zachránit?! Lusknu prsty a doufám, že přání stačí. Objeví se defibrilátor. No dobře. Položím ho Tobymu na hruď. Nepodělej to, Eden, nepodělej to... Tobyho tělo se zhoupne. Zkontroluju, jestli mu tluče srdce. (94) Lusknu prsty znova a Tobymu se vrátí barva do líc, vlasy se zvlní, oči procitnou a víčka je hned zakryjí. Do rukou se mu vrátí sytost a bříško se z prolákliny změní na rovné, i rána na hrudi se zahojí. Vypadá, že spí. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Factory reset ♡ Pomalu otevřu oči a rozhlédnu se. Kde to jsem? Proč jsem spoutaný? Kdo jsou ti lidé? Trhnu pouty. "Mami?! Mami!" zavolám. Ale tohle není náš byt, tohle... Unesli mě? Já věděl, že mám maminku poslouchat a nemám si hrát daleko od domu, když už je po západu sluníčka. Co jsou zač? Co budou chtít? Polknu. "Neubližujte mi," špitnu. "Moje maminka nemá peníze, nic za mě nedostanete..." Ale... Teď si uvědomím, že jsem nahý. Oni nechtěji peníze. Bože... Bože, ne...! |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Máte co jste chtěli - už nebudu mluvit, nikdy Uleví se mi tolik, když Toby chytne barvu, že si z toho sednu na zem. Tázavě se podívám na Eden, co mě to bude stát a pak zesinám. To když Toby promluví a je vidět, že nikoho z nás nepoznal. Složím si hlavu do dlaní a tichouncenzaúpím. Vždycky toho kluka dostanu do strašnejch sraček a mám pocit, že je to čím dál tím horší. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Nad očekávání dobrý výsledek Sednu si na postel a natáhnu se, abych Tobyho zakryla dekou. "Byl jsi nemocný a mrskals sebou. Teď ti ta pouta odepnu. Neměj strach, nikdo ti neublíží," řeknu konejšivě a splním, co jsem řekla. "Jmenuješ se Toby. Jsi v bezpečí. Co si pamatuješ? Kolik je ti?" Tohle bude nejjistější. Žádat po Peterovi prvorozeného můžu kdykoliv, teď jde o Tobyho, aby se sebral. "Chceš něco k jídlu? Pití?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Žeby nemocnice? ♡ Když se mi uvolní ruce, přitáhnu si deku pod bradu. Podívám se na toho pána, co se svezl na podlahu. Vypadá ustaraně. Možná mě srazil autem a nechtěl? Nebo jsem někam spadl a on mě vytáhl? "Vím, jak se jmenuju," řeknu už klidněji. "A je mi čtrnáct... Bude. Za dva týdny. Maminka slíbila, že můžeme jít na pouť a do skákacího hradu..." Musím se zeptat. "Budu smět? Když jsem byl nemocný... Ale už nejsem! Je mi skvěle! Všichni ve škole se moc těší! Prosím, řekněte mamince, že můžu, ano?" Udělám na tu paní velká psí očka. Nejspíš je doktorka. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Královstvství za panáka "Toby... Víš..." Přivřu oči a vydechnu, než ho vezmu za ruku. "Ano, řekla bych, že jsi zdravý. Moc hezky ses nám uzdravil." Usměju se na něj a cvrnknu ho do nosu. "Dva týdny určitě postačí, pak se budeš moct vyskákat z podoby. A vsadím se, že tam bude i takový ten veliký bazén s kuličkama! Ale teď musíš spát, ano? Aby ses dobře zotavil." Pohladím ho po vlasech. Zase mají tu správnou sílu. "Mamince zavoláme. Je teď v práci." Tak, aby to Toby neviděl, kopnu Petera do zadku. "Zase se na tebe přijdu podívat, takže nezlob. Jinak nebude žádná pouť!" zahrozím mu prstem. Pak pokynu Peterovi, aby mě následoval z pokoje. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. Chci dovolenou na pláži. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. Bar. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Splněný sen! ♡ "Kuličky!" zasvítí mi oči a zašoupu nohama vzrušením. "Ano, slibuju, že se hned uložím a budu spát. Ani nepípnu!" slíbím jako hodný kluk. "Řekněte mamince, že jí mám moc rád a přeju dobrou noc!" zavolám za paní doktorkou a tím pánem, když odcházejí. Pak ještě vyjdu z postele, abych si vzal z poličky plyšáka na spaní. Nevím proč, ale najednou mám touhu spát s něčím v náruči. Vyberu si velikého medvídka a přivinu si ho. Skákací hrad a ještě kuličky! To budou děcka koukat! |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Mě stačí naložit do čistého lihu Fakt se do toho Eden nepletu. Nevím, co bych asi tak měl říkat. Vždyť vypadá tak šťastně. Když do mě vílice kopne, vzhlédnu k ní a vyškrábu se na nohy, když mi dojde, že odcházíme. "Dobrou noc." Popřeju Tobymu a pokusím se o úsměv, takže vypadám, že mě bolí zuby. Promluvím až když si sednu ke stolu. "Ale vypadá spokojeně..." Pronesu dutě. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Pauza Dosednu ke stolu a lusknutím přivolám po pěti panákách. Pak se zarazím a přivolám dalším lusknutím postýlku. Nechci nechávat to dítě samotné, i když spí. "Vypadá, ale až zjistí, že je mu skoro devatenáct a jeho máma ho má za zrůdu, tak tak šťastný nebude." Pak se podívám na Diona. Obyčejné mimino. Prostě jen má kopyta a srst. A kouká na mě těma kukadlama jako dva ořechy. "Dej mi do sklenky trochu krve," řeknu Peterovi. "Chci zkusit, jestli je vybíravej." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Dojení "A musíme mu to říkat?" Zeptám se opatrně. Sice si nejsem jistý, jak by to reálně fungovalo, ale to je fuk. Pak přivolá dítě a já jí řeknu o tom snu. Když ale požádá o krev, moc po chuti mi to není. Přesto vyndám švícarák, kopnu panáka a místo alkoholu dovnitř kápne pár kapek z rozříznutého palce. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro No, to není dobré Posadím si malého do klína a poslouchám. Je to opravdu hodné, tiché dítě. "Tohle může znamenat, že jeho matka měla něco s démony," řeknu. Pak mu pod nosík strčím panáka krve. Moh ho otřít... ale až se učí od mala. Dion vše důkladně očichá a pal panáka vylíže do čista. Zamrkám a nadechnu se nosem. "Je to démon," řeknu. "Ale... Ale to neznamená, že ho musíme zabít. Vlastně to nejde, jako zelenooká bych to nemohla dovolit." Podívám se na Petera. "Nikoho aktivně neohrožuje. Toby s ním byl dlouho sám, neměl na výběr, než se poddat čemukoliv, co z něj sálalo." Čichu mu k hlavičce. "Působí jako mimino. Nemyslím, že má nějaké aktivované schopnosti." Až na roztomilost. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Genetika vs výchova? Pozoruju její pokus a radši přidám k prvnímu další dva panáky, protože se mi z toho nedělá zrovna dobře. "Takže démon, dobře... předpokládám, že mě taky nenecháš ho zabít..." Hele, nalijme si čistého vína, ať si o mě myslej co chtěj, tohle bych asi nedal. "No a nemůžu výchova ovlivnit, co z něj nakonec bude?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Miminko - potenciál "Nenehám, to by bylo proti mé přirozenosti," brouknu a oči mám jen pro Diona. "Potenciálně je... možné, že vyroste podle toho, jak ho vychováme. Nebylo by to prvně." A najednou... "Výměnou za Tobyho záchranu budeš za Diona zodpovědný," řeknu. "Dkud nespáchá něco vyloženě zlého, je vychovatelný. Budeš ho krmit, přebalovat a dbát na to, aby se nedostal ke krvi častěji, než je nutné. Toby říkal, že se mu povedlo ho od ní částečně odnaučit. Bylo by dobré, kdyby si odvykl úplně." S dítětem na koleni pohlédnu na stavy panáků a doženu Peta. "Pepe!" ukáže na něj malý a zakření se. "Jo, zvykejte si na sebe." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To si ze mě děláš... Zakuckám se dalším panákem. Musím přiznat, že jsem její slova pouštěl tak trochu tam a zpět, ale tahle se vrátila a profackala mě. "Co? Ne, to nejde! Neumím se starat o děti! A co Toby?!" Tohle nejde, jak si to jako představuje? Nikdy jsem se o děti nestaral!! |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ale dals slovo Kouzlo je kouzlo a tak je Peter s dítětem spjatý. "Neboj se, nebudeš na to sám, ale opravdu nemůžu potřebovat, aby ses ho pokoušel každou chvíli přidusit polštářem nebo tak něco." Skoro bych se zasmála... Ale no, tak trošku jsem se. Ale jen malinko. "Toby taky neměl průpravu a zvládl to dobře," dodám. "Co se jeho týče, Dion k němu nesmí. Ne dokud si nebudeme jisti, že se od sebe odpoutali." Dala bych tomu rok, dva... "A ty za ním samozřejmě smíš. Ale doj pozor, co mu říkáš a jak. Budeme mu muset říct pravdu a vše vysvětlit. Bude zmatený." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Už to neudělám Ta ženská se totálně pomátla. „Musím tě upozornit, že pokud to dítě bude v mé péči, je ta pravděpodobnost naopak o mnoho větší.“ Já se teda rozhodně nesměju. „Takže já k němu nesmím?“ Nevím, jestli se takhle malé dítě může nechávat osamotě. Když to pak upřesní, ramena mu poklesnou. „No, takže bych za ním neměl chodit, dokud mu to někdo nevysvětlí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Těžká rozhodnutí Promnu si kořen nosu. "Naopak myslím, že by ses s ním měl zblížit, dokud je tekhle bezstarostný," řeknu tiše. "Bude snazší ti pak důvěřovat. Navíc, když víla vezme vzpomínky, nikdy je nesmaže. Jen pohřbí. Dost huboko, aby se neobjevily na povrchu." Peter procitl do snového stavu. Toby v něm běžel na hřiště plné prepubescentů a vykládal jim, jak bude mít oslavu na pouti a kolik tam bude atrakcí. "A bude tam Pe..." zarazil se. "Někdo důležitý." Zamyslel se. "Myslím, že ten pán z nemocnice." Peter náhle uslyšel svůj hlas: "Toby, lásko..." Toby se otočil a díval se Peterovi do očí, ty jeho zářily štěstím. "Půjdeš taky, že ano? A Dion!" Sen se přerušil jako když se přetrhne film na pásce. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Šílenství Uhnu očima. „Aby co? Aby mu nakonec došlo, že jsem ho podvedl?“ Zakroutím hlavou. „A aby viděl v čích nekompetentních rukách je jeho milovaný Dion?“ Z těhle přechodů do snu se mi začíná dělat zle. „A fakt se těší na tu oslavu, cos mu slíbila.“ Dodám mdle. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Máš pravdu Povzdechnu si a houpnu Diona na koleni. "Nemusíš mu lhát," řeknu. "Ale je třeba, aby se pozvolna aklimatizoval." Jeho poznámka o nekompetenci mě zarazí. "Neboj, budeme tu, abychom ti pomohli." Dřív, než by si kdo myslel. Malý začne být cítit po hovínkách. "Hele... Já ho přebalím a ty zatím..." Ach jo. "Pouť se skákacím hradem a kuličkama je nic, to zařídím. Ale musíme mu nějak vysvětlit, že už neuvidí svou mámu." Nebo... "Nebo můžeš zajít promluvit přímo s ní?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Netěší mě to "Už se stalo... třeba když jsem řekl, že od něj Diona nevezmu." Upozorním ji mdle. Podívám se na ni poněkud nevěřícně. "V životě jsem neměl dítě v ruce... můžu jen hádat, že takhle by asi smrdět nemělo, že?" Ale jako co s tím? Co spálit? "A já zatím...?" Pobídnu ji, aby pokračovala. A další špatné nápady jen prší. "S ní jako s jeho matkou? S tou, co malé dítě vykopla na ulici? A co bych jí jako říkal? Váš syn na tom není dobře, ale to asi tak posledních pár let, no, dalo se to čekat po tom, jak jste se zachovala? A proč by se teď měla zachovat jinak?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Slovíčka "Tys Diona nevzal, byla jsem to já," řeknu. "Bylo mé rozhodnutí je oddělit." Vezmu ho za ruku a dovleču ke stolu, kam Diona položím a odbalím plenu. Pak lusknu prsty. "Špinavá plena pryč, otřít ubrouskem, zapudrovat, nová plena, zalepit. Jako nový." Podám Peterovi zabalenou počůranou plínku. "Co se týče drahé maminky, podle mého si zaslouží trpět," míním. Kdo se zbaví vlastního dítěte, si nezaslouží soucit. "Oprostím tě péče o Diona, když jí půjdeš povykládat, jak její synek spal s cizími muži, aby se uživil a co vše se mu vinou toho přihodilo." Do hlasu přidám pár trilků, aby řekl ano. Ne dost, aby to poznal, ale dost, aby poslechl. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Někdo tu poukazoval na důležitost slovíček Myslím si své o tom, koho bude můj miláček vinit, ale celkem dobře mě zaměstná znechucení nad tím, co se mi objevilo v ruce. "A co s tím jako?" Zeptám se a ten odpor je v mém hlase jasně patrný. Fuj. Pokrčím rameny, s tím se nedá než souhlasit. "To můžu, ale co z toho?" Pochybuju, že by ji to zajímalo. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Kam nemůže Ďábel, pošle ženu Houpu to malé škvrně v náruči a výraz se mi mění na ďábelský. "Co z toho? Zadostiučinění." Lusknu prsty a otevře se portál. Skoro by mi bylo Petera i líto, nejspíš mu bude zase špatně od žaludku... C´est la vie. Peter dolétl na malé dětské hřiště před neimpozantní bytovkou, kde si hrálo pár zjevně ne zrovna privilegovaných dětí. Po krátkém hledání našel na jednom ze zvonků jméno Irma Jørgensen. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To jsem to dopracoval "Bude jí to fuk." Předpovím pesimisticky a pak se mi udělá špatně už preventivně, když si všimnu portálu. Já chci umřít!! Statečně se držím, abych nepoblil hřiště, a celý zelený zazvoním na jeden ze zvonků. Cítím, jak chce ten chlast ven. Možná bych se měl občas taky trochu najíst, tohle nemůžu dlouhodobě přežít. Na druhou stranu, proč bych měl jíst, když pořád bleju? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Náhody Zvonil, ale nikdo neodpovídal. Po malé chvíli se za ním objevila žena. Byla postarší, kolem padesáti, možná víc, ale měla oči jako Toby a také hřívu vlnitých vlasů, které mohly být světlé, než si je vzala šeď. "Já jem Irma... Jeslti něco prodáváte, nemám zájem," řekla unaveným hlasem. Vytáhla klíče a odemkla bránu. "Co chcete?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Mizerné Prudce se ohlédnu, když se za mnou ozve hlas a to jsem neměl dělat. Byla to poslední kapka pro mj žaludek, jehož obsah se odporoučí těsně vedle chodníku. Hřbetem ruky si otřu rty. "Nic neprodávám, jsem tu kvůli vašemu synovi." Ustoupil jsem, aby mohla otevřít, ale dával jsem si dobrý pozor, aby mi nemohla zabouchnout před ksichtem. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro How I met your mother Zachvěla se. Pak se pokusila bouchnout dveřmi, ale to se jí nepovedlo, tak jen prudce ustoupila. Dívala se na Petera vyděšeně, jakoby viděla ducha. Pak se nadechla a vydechla. "Je... naživu? Nebo ho... Mám... Identifikovat?" hlesla. "Ztratil se před lety... Před čtyřmi roky..." V očích se jí objevil smutek. Pak změřila Petera pohledem znovu. "Nemám peníze na výkupné... Ani na pohřeb..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jasně, ztratil se "Zajímavé, jaké různé výrazy se dají použít pro: vyhodila jsem ho z domu." Ušklíbnu se a pozvu se dál, načež za sebou tiše zavřu, abych nelákal zbytečnou pozornost. "Vyhnala jste kluka, který chtěl jen vaši lásku... a bylo vám jedno, co s ním bude... chcete to vůbec vědět?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Křivdy minulosti Zachvěla se. "Já... Litovala jsem toho hned, jak jsem to vyslovila." Podívala se Peterovi do očí a hned jimi uhla. "Nikdy jsem si to neodpustila. Byl to takový veselý chlapeček. Nikdy nezlobil..." Oči se jí zalily slzami. "Prosím, řekněte, že je naživu...!" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Není hned jako hned, že? "Hned?" Povytáhnu obočí. "Tak proč jste ho nezastavila? Proč jste ho nešla hledat?" Cedím mezi zuby a požadovanou informaci si nechávám pro sebe. "Víte, co musí takový kluk na ulici dělat, aby přežil?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Strach větší než cokoliv Po tváři jí skanula jedna osamělá slza. "Nechci si to představovat..." hlesla. Pak se podívala na Petera znovu. "Můžu ho vidět?" Zaváhala. "Vím, že nemusí chtít zpátky, ale... Ale ..." Povzdechla. "Nebo jste se v jeho jménu přišel mstít?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Trochu pozdě "Nechcete si to představovat? Tak já vám to klidně řeknu... kradl a lhal... a to byla ta lepší část... sama víte, jak byl pěkný, nevím, kolikrát se prodal, ale jednotky případů to jistě nebyly, když svým tělem platil nájem, jídlo, i všechno to, co jste mu měla dát vy." Mračím se. "Stala se mu... nehoda." Ucedím neochotně. "Myslí si, že je mu čtrnáct a že s ním budete slavit narozeniny." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A to nejhorší vše najednou Každé slovo, každá slabika ji zjevně bolela přímo u srdce. Pak se přerývaně nadechla. "Jaká nehoda? Jak? Jak si může myslet, že..." Přivřela oči. "Měl mít narozeniny... Ten den, co... zbývaly dva týdny. Šetřil z kapesného, že... Vezme spolužáky na pouť." Krok ustoupila a narazila zády do zdi. "Nechci nic... Nemám na to nárok. Měla jsem být lepší máma. Je moje vina, že ze sebe udělal štětku! Ale nic se nemění, považovala jsem ho za mrtvého, což můj malý chlapeček je." Zamračila se. "Jděte. A klidně si ho nechte. Můj syn nešlape chodníky." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jen ať se ukáže charakter Zakroutím hlavou. „Prostě nehoda.“ Odmítnu to vysvětlovat. Nadechnu se a vydechnu, když pokračuje, a pak dojdu až k ní. Tyčím se nad ní a v očích mám všechnu zlost, kterou moje mysl vytváří ze vší bolesti a úzkosti. „Ne, nemáš nárok něco chtít. A tvůj syn žije a je děvka, a to jen proto, že jsi špatná matka. Ta nejhorší, jakou jsem viděl! Za celý jeho posraný život můžeš ty a když máš jedinou možnost napravit aspoň něco, tak ho radši necháš pochybnému individuu, o kterém nic neví? Neboj, on si vzpomene… skutečně si má vzpomenout přesně na to, co bylo?“ Nekřičím, nemusím. „Nemyslím si, že by sis tu šanci zasloužila ty, ale on si ji zaslouží určitě.“ Sice zatím víc neříkám, ale ve tváři je mi jasně znát, že tím, že mě vyhodí to pravděpodobně zdaleka neskončí. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Úsměv, vyletí kulka Neměla kam ustoupit, jen v jedné chvíli těkla pohledem ke schodišti. Pak Peter ucítil na zátylku chladnou hlaveň. "Dej mý mámě pokoj, nebo ti ustřelím palici," řekl hlas - chraplavý, ale zjevně dívčí. Nejspíš šlo o mladou ženu, co se snažila maskovat pohlaví. "T-to nic, Rosie," řekla žena. "Přišel nám říct, že... Toby... Je mrtvý." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Střílej Nikdy, nikdy, nikdy neopírej hlaveň o oběť, protože v nestřeženém okamžiku... Když začne žena odpovídat, prudce se otočím a srazím hlaveň stranou. Díky tomu, že ji o mě opřela, jsem přesně věděl od kterého místa uhýbat. "Ne, to není. Je naživu a někdo si myslel, že by mu jeho matka mohla pomoct. Já jsem je upozorňoval, že je to jen bezcenná hromada hoven." Drtím hlaveň ve dlani a snažím se rychle získat sebekontrolu. "Ty jsi jeho... sestra?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Růže se spoustou trnů Když se lépe podíval, drtil Peter v ruce obyčejnou trubku z kovu. Dívka byla od pohledu starší než Toby, měla jeho světlé vlasy a také byla hubená s jemnými rysy. Zamrkala. "mami, co to ten člověk říká?" "Neposlouchej ho!" hlesla žena. "Lže! Toby je pryč." Následovala krátká roztržka, kdy na sebe obě delší dobu křičely a Irma prozradila, že Toby je "štětka" a ne její syn a dívčin bratr. To dívku vyprovokovalo natolik, že se otočila a musela ven na vzduch. Žena využila nestřeženou chvíli a utekla. Rose se pak vrátila dřív, než ji mohl Peter následovat a položila mu jemně ruku na rameno. "Řekla mi, že utekl z domu," zašeptala. "Prosím. Nechcte ji jít a povězte mi, kde je Toby. Je mi jedno, kdyby spal s celým městem a přilehlým okolím, jen ať..." Hlas se jí zlomil. "Chci zase obejmout svojí Kytičku..." Cosi v jejím hlase připomínalo t=on, kterým Toby mluvil o Dionovi. Láskyplný. Nesoudící. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ještě si ji najdu Když si všimnu trubky, povzdechnu si. Vlastně ani moc nepochybuju o její spřízněnosti s Tobym. „Vyhodila ho.“ Opravím její dosavadní vědění. Pak mi ramena poklesnou. „Asi tě za ním můžu vzít… myslím, že tě rád uvidí.“ No tak, Pete, teď není správná chvíle na žárlivost. Radši stisknu komunikační odznáček. „Eden?“ Pokud se neozve, zkusím Neveena. Pokud odpoví aspoň jeden, pokračuju. „Našel jsem Tobyho sestru.“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Trochu hopem, ne? Eden se ozvala ihned. "Sestru?" vydechla. "Fajn, přiveď ji, ale musím přenastavit portál pro dva lidi. Zabere to tak hodinu. Zatím jí zkus vysvětlit, co se děje." Rose nadšeně kývla hlavou. "Ano! Prosím! Je v pořádku? Jí dobře?" zeptala se pak. "Nechal si narůst vlasy, jak vždycky chtěl? BOže, nevím, kdo z nás dvou brečel víc, když ho máma ostříhala." Vzala jeho ruku do obou svých a políbila ho na klouby. Její rty byly jako Tobyho. "Udělám cokoliv, kde je? Poletíme? Pojedeme vlakem?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nejsem na dlouhé předehry „Jo, zkusím ji varovat.“ Zezelenám preventivně. „Teď už je v pořádku… tedy celkem.“ Povzdechnu si. „Předpokládám, že nevíš, proč měl utéct, že?“ Když se mé ruky dotknou její rty, přejede mi mráz po zádech a udělá si odbočku do rozkroku. Radši se trochu odtáhnu. „Promiň, nemusíš nic dělat.“ Rozhlédnu se a pokynu jí k židli, zatímco já si sednu radši na zem. „Toby není… tak úplně normální člověk. Asi nejsem ten, kdo by ti o tom měl vyprávět, ale v podstatě se připrav na to, že kouzla a kouzelné bytosti existují, jen jsou otravnější, než by sis myslela.“ Uvažuju, jak to co nejrychleji a nejjednodušeji shrnout, aby pak nebyla příliš v šoku. „Tvůj bratr je jedním z nich… a stala se mu nehoda… prosimtě dávej si hodně pozor na to, co si přeješ a taky se nikomu nepředstavuj jménem jinak by se ti mohlo stát, že už si na něj nevzpomeneš.“ Důležité informace, Eden, spoléhám na tebe, když jsi mě do toho namočila. „Každopádně Toby si myslí, že bude mít za pár dní narozeniny. Že žije stále doma.“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Sourozenecká láska Pomaličku se posadila a poslouchala. "Opravdu mi je jedno, kdyby měl dvě hlavy," řekla. "Je to můj malý bratříček, moje kytička." Kouzla... "Vždycky si uměl lidi získat a každý ho měl hned rád," řekla tichonce. "Možná to bylo taky kouzlo? Nikdy neměl problém ani s tím, že by ho ve škole někdo šikanoval." Podívala se, jak sedí na zemi. "Takže si nepamatuje, že ho máma vyhodila? Aha. Tehdy chtěl oslavu se skákacím hradem." Nadechla se a vydechla. "Myslíte, že to pude?" "Ochránče, tady Eden. Můžete proskočit portálem za tři... dva... jedna..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Fakt doufám, že má Toby sestru Zakroutím hlavou. „Nevím… je to možné… ale možná je to jen tím, jaký prostě je.“ Pokrčím rameny. Zakroutím hlavou. „Ne, zatím si to nepamatuje… na té oslavě se snad pracuje, Eden tvrdila, že to nebude problém.“ Prozradím mimochodem. Když se pak jmenovaná vílice ozve, zasténám. „Řekl bych něco, abych tě varoval, ale nevím co, jen že je to pěknej hnus, ale přežiješ to.“ Prohodím rychle a když nás spolkne portál, už jsem zelenej jak sedma. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Do Středu Pavučiny Dopadli do Tobyho pokoje, kde jej vzbudili. Měl na sobě bledě modré pyžamo a pořád držel u sebe plyšáka. Rose se oklepala a pádila ho obejmout jako řízená střela. "Toby... kytičko moje," šeptala a mezi polibky ho hladila po čele a plakala. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Taktický ústup Radši začnu couvat abych ty dva nerušil. Mám v plánu vypadnout. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Rosie ♡ Najednou mě proberou ti dva, co nejspíš spadli ze stropu... Tohle je divná nemocnice. Pak mi ale padne kolem krku Rosie. "Ahoj!" vydechlu a obejmu jí zpátky. Páni, musel jsem být ve velikém nebezpečí, když takhle vyvádí. "Nic mi není. Rosie, nebreč. Můžu i slavit narozeniny." Zrak mi padne na toho pána, co předtím byl tak ustaraný. "Myslím... že maminka dovolí, aby jste přišel taky." Usměju se na něj. "Ale... nevím, jestli by vás to bavilo." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sourozenci Už jsem u dveří, když se Toby otočí na mě. "Když mě tam budeš chtít, budu tam." Ujistím ho. Řekl, že můžu přijít, ne že by mě tam chtěl... Opatrně potřesu hlavou. "Asi vám radši nechám prostor..." Zamumlám. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dvě kytičky Rose dál držela Tobyho u sebe a vlezla k němu na postel,, aby mu byla blíž. "Toby... Byl jsi dlouho nemocný, víš?" řekla tiše. "Tenhle pán mi všechno vysvětlil. Spal jsi. Roky. Už nejsi malý kluk a narostly ti vlásky jak jsi vždycky chtěl!" Pohladila ho po nich. "A oslavu budeme mít. Slibuju." Políbila ho na spánek. "A už tě nenechám samotnýho. Ty moje kytičko." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Dlouho ♡ Promnu si vlasy. Už jsem si všíml, že narostly. "Myslíš, že mi maminka dovolí si je nechat?" zeptám se. Vždycky mě stříhala na krátko. Vždycky mě to mrzelo. "Petere!" řeknu najednou. Jak vím...? Polknu. Pak se nadechnu. "Něco mi chibí. Ve snu jsem řekl jméno... Di... Dion." Kouknu se na Petera. "Kdo je to? Kde je? Mám pocit, že ho moc chci mít u sebe." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To nám to moc dlouho nevydrželo Překvapeně mrknu, když zazní moje jméno. A zaskřípu zuby, když padne i další jméno. „Je v pořádku, nic mu není, ale teď tu nemůže být.“ Odpovím mu opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Prázdno v srdci ♡ "Víte..." řeknu tichonce. "Zdálo se mi o něm, ale jen o jménu. A myslím, že je důležitý. Prosím, můžete zařídit, aby tu byl taky? Ať... mám pohromadě každého, koho mám rád." Kouknu na Rosie. "Ještě chybí maminka." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dobromyslný omyl Rose kývla hlavou a vzala Tobyho kolem ramen. "Hele, necháme pana Petera jít. Budeme si chvíli hrát, než zase usneš. A on ti Diona jistě přivede." Bezelstně se usmívala. "Je to moc krásné jméno. Vsadím se, že je to tvůj kluk! A jistě je roztomilý" Vysoký, silný a s hřívou černých vlasů!" Dloubla ho hravě do žeber. Pokoušela se o jejich matce nemluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kecy, sadistka Než stihnu odpovědět, ozve se jeho sestra a mě se znovu udělá zle. Jo, jistě, jeho kluk totiž není za zenitem a nemá obludnou nadváhu. "Nevím, jestli to půjde, to není na mě." Odvětím dutě a radši z místnosti vypadnu. Ještě se tu ze mě stane alkoholik. Nebo bulimik? Jo, jdu zvracet. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Pocem Za dveřmi na Petera čeká portál. Jen krátký, do baru. Tam mu nohou posunu kýbl na zvracení a připravím panáky a hermelín. S Dionem v klíně pak koukám, co provádí. "toby má sestru," řeknu. "A zjevně ani jeden z nich už nemá mámu." Pousměju se. "Brzi se jí přihodí nehoda." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Potřebuju obejmout!! Miniportálek je poslední kapka, takže všechno, co mi zbylo, vyhodím. Po čichu okamžitě najdu panáka a vyklopím ho nalačno. "Doufám, že v ní bude figurovat pořádné ponížení..." Zabručím. No, já si přijdu ponížený dost. A rozbolavělý. A osamělý. A ještě ke všemu zjevně žárlím na její sestru a mám chuť si nafackovat, za to, co jsem si pomyslel, když mě jen líbla na ruku! Hermelínu si nevšímám, přecházím na tekutou stravu - líp se zvrací. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro No no... Povzdechnu si a obnovím stavy. Nebo víš co? Bezedná sklenice s brčkem do spirály. A parwplíčko. Zasloužíš si ho. Políbím Diona na nosík. "Tak... Mám připravený skákací hrad a kuličky." Povzdechnu. "Co bys rád ty? Dlužím ti za výpravu." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A olivka není? Když vidím, co se objevilo, rovnou se přisaju na brčko a sotva mručím, že ještě vnímám. "Stačí, když mě nebudeš nutit se starat o Diona..." A kulka do hlavy by se hodila. Poctivě pracuju na tom, abych se dostal pod stůl i jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jak bych to jen... Postesknu si. "Bohužel, k tomu už ses zavázal za záchranu Tobyho." Pokrčím rameny. "Nejde to zrušit. Řekla jsem, že ti pomůžeme, ale ne, že to z tebe sejmu." Když se Peter podíval miminu do očí, pocítil, že ho k němu cosi táhne. Ano, bylo správné se o něj starat. Navíc, proč by ho měla držet jen Eden? Peter zatoužil po tom malém ve svých dlaních. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Aha, jasně Její slova mě vůbec nepotěší, copak mě neposlouchala, když jsem říkal, že to s dětmi vůbec neumím? Nemám je ani rád... Pohled mi sklouzne na Diona a já se najednou prudce natáhnu, abych vílici dítě vzal. "Jasně, kdo tě vůbec potřebuje, stejně si ho akorát uzurpuješ a nikdo na něj nesmí ani šáhnout!" Zavrčím na ni. Proč ho vůbec drží, když se o něj mám starat já? Je to jediná bytost, které na mě ještě záleží. Přitisknu si dítě k sobě. "Dala ti ta zlá paní vůbec najíst?" Zabručím na mimino jakoby mi mohl odpovědět. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Já věděla, že se to v tobě probere! "Jo, jen klid," brouknu, když je spolu vidím. "Jako stvořeni jeden pro druhého." Pousměju se. Pak vykouzlím tašku s potřebami a znova lusknu prsty. "Zbytek máš v pokoji. A nakrmila jsem ho." Miminko vypadá jako napprosto spokojené dítě, dokud se tvářička neskřiví a pusa nerozevře. Ajéje. "Pokakal se. Dej, přebalím ho." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Úplnou náhodou... „Jasně.“ Ušklíbnu se a znovu vezmu brčko mezi rty. „Čemu nerozumíš na tom, že se o něj postarám?“ Zavrčím a prudce se odvrátím. Pak s brčkem mezi rty začnu s odstraňováním plínky. No, pozitivní je, že dítě skončilo bez bobků a v plíně. Zadkem dopředu. Kupodivu na správných partiích. "Ale krvičku ti ta ošklivá ženská nedala, co?" Mumlám kolem brčka, ze kterého stále usrkávám. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Počkat... Ale taková stoossmdesáti stupňová otočka je moc i na mě. "Ochránče..." řeknu pomalu a opatrně. "Dion musí do postýlky. Spinkat. Krev teď nepotřebuje." Snažím se nevypadat, že mu ho chci sebrat. Jen lusknutím přivolám postýlku. "Pěkně ho doprovoď do hajan. A pak si sedni." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Odcházíme Celých mých 250 kilo se naráz zvedne i s těma pár kily, co má miminko, co se ztrácí v mých rukách. "Přestaň mě ksakru poučovat!" Prostě i s dítětem zamířím pryč. Beztak má vílice špatné vibrace a akorát by Dionka rozčílila. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Aha... "Neveene, zamiř a na můj povel..." Vydám se za Peterem, kterému stojí v cestě dubové dveře. Dion začne z toho stresu kolem brečet. "Poslechni..." řeknu a v zadním hlase mám basy a trilky. "Jen to dítě polož. Nesáhnu na něj. Polož ho do postýlky. Má strach." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ta ženská neví, co chce Na chvilku se podívám na postýlku, ale pak potřesu hlavou. "Jo, to souhlasí, má strach z tebe." Zavrčím a trochu roztržitě s dítětem pohoupu. Pokud se mi dveře nepovede otevřít, otočím se na ni. "Co po mě sakra chceš? Dohody mě zprostit nechceš, ale když ji mám dodržovat, tak s tím máš také problém!" Mám pocit, že mi z mozku brzy zbude kaše. Chci dítě odložit, předat jí ho, cokoli, a zároveň ho za žádnou cenu nechci pustit z ruky, musí být v bezpečí, je to jediné, na čem záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Že já se na to... "Pal." Šipka jako pro slona přistane Peterovi mezi lopatkami. "To byl záměr?" hlesnu do komunikátoru, když chmatnu po Dionovi, aby ho nezalehnul. Neveen, věčně věcný: "Rychlé a efektivní. Přímo do cerebra." Působivé. Peter se probere na posteli, vedle které sedím s hrnkem kakaa, který mu podám. "Zkus si sednout, ale pomalu. Mám zajímavou teorii, co se týče Diona." Křivě se usměju. "Jeho schopnost je si lidi omotat kolem prstu. Tebe vzal minimálně, ale Toby byl bez něj jako feťák. Musel k němu dpstat přístup. Rose k Dionovi nesmí, takže máme páku na Tobyho, aby Diona na hodinu položil." Kouknu na něj. "Chceš k němu, že? K Tobymu... Už pomalu vztřebává, že mu není čtrnáct. Ale skákací hrad chce pořád. A je veselý. A ptá se na tebe. Chce tě vidět, protože, jak sám říká, něco k tomu muži cítím." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bolehlav Tiše zasténám, když se opatrně posadím, a chytím se za hlavu. „To… není dobré…“ Zhodnotím. „Jak ho od něj dostaneme?“ Promnu si spánky. „A co ta naše dohoda?“ Zeptám se vzápětí. Co kdyby náhodou její porušení znamenalo návrat Tobyho do původního stavu? „Já… nechci k Dionovi.“ Promnu si oči. Nechci ani k Tobymu. Schovám se za kakao a docela překvapeně mrknu, když ochutnám. "Hele, víš, že v tom není alkohol...?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Překvap játra "Jsem si jistá, že si to Toby do jisté míry uvědomuje," řeknu. "A dokáže se od Diona oddělit, když jde o to, aby byl se sestrou. Nebo s tebou." Promnu si kořen nosu. "Na mě má menší vliv, takže si ho vezmu na starost, ale budu muset vymyslet novou daň za tvé přání, jinak se zvrátí." Achich ach. "Chlast dostaneš, až jako hodný kluk, když strávíš čas s Tobym," řeknu rezolutně. "A za jeho zdraví si vyberu daň, když sama určím." Tak. Je to lepší, než vymýšlet kraviny na fleku. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co když dostanou šok? Odložím hrnek. „Dobře.“ Přikývnu, když prohlásí, že si vymyslí jinou daň. Nepochybuju o tom, že se mi taky líbit nebude. „Já nechci.“ Přiznám velmi neochotně. Pak si povzdechnu. „Teď mu skoro nic nechybí, ty šrámy jsou pryč a má tu svoji sestru, nemá mě vypáleného jako cejch a já ho nechci strhnout zpět.“ Pokusím se jí to vysvětlit. Měl jsem výčitky u rozbitého Tobyho, ale tenhle nevinný? Připravuje mi to peklo na zemi. Já nechci, aby si vzpomněl. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Klídek "Dobře," kývnu hlavou a posunu mu tablet. "Musíme ověřit pár věcí. Prohlédni si tyto obrázky." Většina obrázků byla Dion, spící. Na boku, na zádech, na břiše. Nechávala Petera chladným. Ale když uviděl ta krásná čokoládová očka, jak mu hledí až do žaludku, zatoužil po tom, aby mu palec svíraly ty drobné ručičky. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jééééééé... eh, cože? Jsem rád, že na mě víc netlačí, takže si vezmu tablet a poslušně se na něj zahledím. Nuda, nuda, šeď, šeď, mimino, mimino, ale pak... "Kde je??!" Naléhavě ho potřebuju. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Vědeckou metodou k výsledkům Kývnu hlavou. "Takže mi z toho vychází, že má vliv na ty, čí krev ochutnal." Mentální poznámka. Zavrtím nosem, aby obrázek zmizel. "Pořád má moc i nad Tobym, takže opravdu není v jeho zájmu, abychom je dávali dohromady. Ale je malý, nemyslím, že si uvědomuje, že to dělá." Promnu si kořen nosu. "Vracejí se mu některé vzpomínky... Tobymu. Ví, že tě má rád. A taky se mu o tobě zdává." Ne, nebudu to rozvádět. "Jeho sestra tu chce zůstat, ale to dost dobře nejde... Není podhozenec, nemá schopnosti a není mrtvá. Zase ale vracet ji k té ženské se mi taky nechce." Projde mnou třes jen pomyslím na ta slova, kterými označila Tobyho. To si nezasloužil. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No to jsou výsledky „A zkoušelas jiné lidi?“ Potřesu hlavou a snažím se se ujistit, že je to blbost. „Možná… možná ne… ta ženská přece říkala, že se zvládne ochránit sám…“ Nadhodím. Otřesu se. „No a? Já jsem taky člověk bez schopností a mrtvě se taky necejtim…“ Upozorním ji, nechápu, proč by tu Tobyho sestra nemohla zůstat jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Počkej "Jaká ženská, ochránče?" zeptám se. "Dej mu moje srdce než dotluče..." Ne, tohle není v pořádku. "Jaká. Ženská?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já ti to neřekl? Zarazím se a pak co nejpoctivěji popíšu rusovlásku ze sna. Měl jsem pocit, že jsem o tom Eden říkal, ale je možné, že jsem to jen chtěl udělat. Hmm. Popíšu jí i zbytek snu. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro A do pi...tvora "Toby se jí klaněl..." Ouuuukéj. Klid. Ne, tohle je v pořádku. Tohe je zvladatelný, zanedbatelný, miniskulní, nepodstatný... "My jsme v takový prdeli, Ochránče, že se to slovy nedá popsat." Lusknu prsty a vyčaruju lahev kvalitního kubánského rumu. Přihnu si a podám mu ji. "Dion je něco, čemu se učeně říká Nephilim..." Kde je Neveen, když ho člověk potřebuje?! "Znamená to padlý, ale je to jen slovo. Pro nás to znamená démon narozený z člověka. Ta žena musela být kněžka nějakého kultu. A Dion je obrozený poloviční démon." "Chovat si na prsou zmiji" najednou zní jako vysněná dovolená. "Jestli by opravdu zkonzumoval tlukoucí srdce... Tvoje, moje, Tobyho, naplnil by se jeho démonický potenciál. Zatím jen přetéká nekorigovanými schopnostmi. Je to jako když ti žralok ukousne nohu. On neví, že je to pro tebe špatné, protože má hlad." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Celej... půl... v čem je problém? Pozoruju, jak se Eden tváří, když jí to popisuju, ale její reakce mě docela překvapí. V prdeli? A to má být novinka? Ale ne, teď asi není dobrá chvíle na hloupé vtipy. „No… to je asi lepší, než kdyby byl úplný démon, ne?“ Nechápu, co je na tom tak špatného. Do teď jsem měl za to, že máme co dočinění s plnokrevným démonem, ale my tu máme jen kříženečka? Tak proč tak šílí? |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Budeme to řešit operativně "Jo, lepší to je, ale ne o moc." Promnu si kořen nosu. "fae a démoni jsou přirození nepřátele asi jako kočky a psi. A taky bude potřebovat krev, aby přežil. Ne moc, ale dost." Podívám se na Petera. "Tobyho nedostane, ale kdokoliv mu ji poskytne, nejspíš propadne touze o něj pečovat na vlastní úkor." Natáhnu si nohy. "Taky chci vyzkoušet, jestli je možné, abys taky viděl tu ženu jako Toby, když budeš nějakou dobu Diona přikrmovat. Jen bych se pak krotila s tím chlastem, když budeš kojit..." neodpustím si. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Připadá mi, že chceš spíš pitvat „No, takže před tím sme byli ještě ve větší prdeli… začíná se nám blýskat na lepší časy.“ Zašklebím se, ale pak se zarazím. „Moment, proč to mám být zrovna já? Vsadím se, že moje krev je nechutná a už dávno jedovatá a rozhodně nevhodná pro malé… démony.“ Ne, tak tohle se mi nelíbí… navíc bez chlastu? |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Protože jsem řekla! "Hele, svou krev mu dát nemůžu," řeknu. "Jsem prakticky všemocná, dovedeš si představit, kdybych začala skákat, jak píská démoní nemluvně a jeho éterická matinka? To by dopadlo. Tobyho tomu jednoduše odmítám vystavovat, jakož i ostatní děti. Pak Esme a jsme zase u nebezpečí velkoplošné destrukce." Založím si ruce na hrudi. "Takříkajíc nemáme na výběr." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Asi moc mluvíš... "Co Tobyho sestra?" Zeptám se, i když odpověď tuším. No tak, tohle fakt není fér... já nejsem sračka, co se hodí maximálně jako krevní banka. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Chlape mizernej "To bys jí udělal? A jemu?" zeptám se. "Navíc, potřebuju někoho, kdo mi pak podá hlášení, co viděl. Až se zjeví matinka i tobě." Proč radši nepřines ten kluk domů štěně? "Ale dělat to nemusíš," řeknu pak. "Spíš by bylo hezké, kdyby ses podujal." Trochu trilku nezaškodí. "Za odměnu? Mohla bych zařídit spoustu pěkných věcí." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já nevim, kdo přišel s tím, že jsem ten hodnej Uhnu očima. Jo, klidně bych jí to udělal... nebo jeho matce, ještě lepší. "Jako...?" Povolím trochu, když to vypadá na úplatky. "A jak to uděláme, aby mi necvaklo?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Když o tom mluvíš... Povzdechnu. "Potřebuješ kotvu, která tě bude držet," řeknu. "Tobymu se ani za šest měsíců nepovedlo docela zešílet..." Mno, v mezích, drobet zešílel... a pokusil se prodrat k vlastnímu srdci... a dostal infarkt... To je vedlejší! "Navrhuju mít něco, k čemu lidsky tíhneš. Přirozeně..." Zavrtím nosem a na tabletu se objeví vysílání z Tobyho pokoje. Rose mu zrovna plete do vlasů copánky, oba se vesele smějí. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já zásadně nemluvim Bylo mi jasné, co navrhne, takže jsem se ani nemusel dívat. "Ne, ne, vraťme se k těm pěkným věcem a buďme kokrétnější..." Pobídnu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Hej! Lusknu mu prsty před očima. "Nemáme čas na hezké věci. Na ty dojde, až bude po problémech." Takže nikdy. Ale pš. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro HEJ!! Zamračím se. "No to by mě teda zajímalo, čím ho budeš krmit, protože já se nehodlám nechat sežrat jen tak." Jo, trucuju jak malej parchant. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Neser Přivřu oči a zamračím se. "Je ti jasné, že mi stačí ho sem přivolat a sám se mu naporcuješ? Jen z dobroty srdce to neudělám." Uvědom si laskavě, že na výběr máš, ale po dobrým nebo po zlým, ne ano a ne. Moje rodina, můj domov a především... moje pravidla. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zlej a zlejší polda Založím si ruce na hrudníku. "Chci jít domů, vypadnout odsud." Oznámím jí chladně. Prostě si nezasloužím takové zacházení - jen samé výhružky a ignoraci. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Chceš se prát? Můžu mít lidské tělo a můžu mít lidksé city, ale především jsem Fae. A nesnáším, když není po mém. "Jsi mrtvý," zavrčím. "Takže... Chceš to dojít Tobymu říct hned, nebo si dáš panáka a do druhý nohy?" Bohužel, pravidla se musí ctít, to, že ho Pavučina oživila, aby se sešel s Tobym nic nemění na tom, že ho někdo rozstřilel na hadry. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Moment, co? Zarazím se, chvíli na ni zírám a pak se rozesměju. "Jasně... a tohle je nebe." Zakroutím nad tím vtipem hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Sketo Nikdy neser vílu a už vůbec se jí nevysmívej. Lusknu prsty a objeví se vedle nás Toby. Pořád se usmívá, pořád má copánky, jen mu poklesnou koutky zmatením. "Tady pan Ochránce ti chce říct, proč všichni umřem," zavrčím. "A on ze všech první." Zavrtím nosem a vyvolám vzpoomínku na ten večer. Zastal se Tobyho. A odměnou mu byla kulka do srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já? To jako vážně? Přestanu se smát, když se objeví Toby a vypadá, že netuší, co se děje. "Nevím, proč seš tak dramatická, sama jsi říkala, že stačí kdokoli." Zamračím se, ale vzpomínka mi projede hlavou jako nepříjemný blesk. "Nesmysl, bylo to nějaké žebro." Zakroutím hlavou. Kdybych umřel, byl bych mrtvej a nepovídal bych si tu s nimi. "Nebo mi chceš fakt nakecat, že tohle je nebe?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Co to? ♡ "Rád vás zase vidím..." řeknu nejistě. "Um... Pete, mluvil jsem s Neveenem a on mi řekl, že..." pocítím, že se červenám. "No, že se máme rádi. Taky mi ukázal pár vzpomínek na to, jak..." Nedovedu se neusmívat a tvář mi doslova hoří. Pak ale pocítím něco víc. "Eden, prosím, kde je Dion? Musím být u něj, bude se mu stýskat..." A kdo to vůbec je? |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jsi v pasti Pousměju se. Páka jak se patří. A pak zavrtím nosem, abych vyvolala vzpomínku na přesnou chvíli, kdy kulka prorazila srdce. Na tu sekundu, kdy viděl světlo na konci tunelu a věděl, že je konec. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To odmítám Na první místo seznamu úkolů právě přibylo zabít Neveena. „Myslím, že se musel splést…“ Odvětím dutě. Možná je zabít málo. Co posadit nahého do mraveniště a pomazat marmeládou? „Neboj, nic mu nechybí, ty se zatím můžeš pořádně těšit a připravovat na svoji oslavu.“ Ujistím ho na téma Diona, načež se zaškaredím na Eden. „Nesmysl… jsem snad nějakej zombík?“ Spousta lidí má přece zážitky ze setkání ze smrtí. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tohle se mi nelíbí ♡ Couvnu od Eden a chytnu Petera za ruku. "Nelíbí se mi, jak se tváříte, paní Eden," řeknu a posunu se mezi ní a Petera. "Proč mi neodpovídáte? Kde je Dion?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ano... "On se o Diona nechce starat," řeknu prostě. "Takže nemá kdo, protože Dion potřebuje speciální péči." Co se týče tvého dotazu, Petre... "Ne, tady vládnu já a do nebe to má daleko. Zombík nejsi." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Hmm... ne, nikdo ti nikdy neřekl, že na med nachytáš víc much než na ocet Neshlédnu na Tobyho, ale jen proto, že si nenávistným pohledem měřím ji. „Nejde o to, že bych nechtěl, ale obávám se, že bych to nezvládl… kvůli těm jeho speciálním potřebám…“ Procedím mezi zuby. „Takže jsem živej a v tom případě nevím, o čem tu mluvíš…“ Mračím se dál, i když mám pocit, že ke všemu tak trochu kecá. Jinak by přece věděla, kam nás ten portál před tím s Tobym poslal, no ne? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Dion. Dion. Dion ♡ Sevřu Peterovu ruku pevněji. "Potřebuje tě, nemůžeš být tak bezcitný!" hlesnu. Pak si vybavím něco ze vzpomínek a vyvléknu se mu z dlaně. "Můžeš... uhodils mě." Všechno se mi to náhle zamíchá. Sny, vzpomínky, všechno dohromady a vidím Petera, jak se po mně sápe rukama na špatných místech, jak má rozeklaný jazyk, jak mi bere Diona. Vzpomínám si. "Dion je můj!" hlesnu. "Miluju ho! Má hlad a musím... Musím za ním, musím ho nakrmit! Eden! Hned, přeju si Diona!" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Rozjetý vlak nezastaví nikdo Nechal jsem se vytočit. "Ano, ale dlužíš Pavučině!" ucedím přes stisklé zuby. "Přeju si Diona." Sakra, sakra, SAKRA! *lusk* Postýlka se zjeví vedle obou a Toby je u ní první, vine si děťátko na hruď. Ne! Sakra! Špatně, Eden, moc špatně. A pak ještě hůř, když ten malej polodémoní bastard vyvalí kukadla na Petera. Jsme v řiti. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Když chránit, tak chránit „Nechci mu ublížit…“ Zaskřípu zuby. A pak Eden prohlásí něco o tom, že dlužím pavučině. Jako co jí dlužím? Za co? Jenomže řešit to není kdy, když Toby začne jančit. Ani nemohu popřít, že jsem ho uhodil. A pak tu najednou stojí postýlka. Toby si vine miminko k sobě a naše pohledy se setkají a já zjihnu. Ano, to Dion je důležitý, nic jiného. Stoupnu si mezi ně a Eden, ale zády k ní, abych je mohl oba obejmout. Jediní dva tvorové na celém světě, na kterých skutečně záleží. „Chutná mu i moje krev, můžeme se střídat, aby ses tak nevysiloval…“ Brouknu Tobymu do ucha trochu jakoby šlo o milostný návrh. A ono tak trochu taky jde. Však co můžeme dělat, když nebude na pokraji smrti, že? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak to má být ♡ "Jak jsem na tebe mohl zapomenout, sluníčko?" hladím tu překrásnou hlavičku a pusinkuju to čelo. Najednou jsem v objetí a při šepotu mnou projde příjemná husina. "Ano... Bude náš, ano. A my svoji." Otočím hlavu a jemně políbím Petera na rty. "Náš silný chlapeček." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Budu potřevovet inzulin, tetanovku a válium Sednu si a vykouzlím tolik chlastu, že se to zdá nemožné. Tak jo... Tak dobře. To půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jo, říkal jsem... med Spokojeně se ztratím v polibku. Trochu jsem se bál, aby Toby nebyl uražený, že se Dion může krmit i ze mě, ale vypadá spokojeně. "Nepůjdeme do pokoje? Tam budeme mít klid." Střelím nevraživým pohledem přes rameno na Eden. Ona by chtěla Diona jen pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ano! ♡ Položím si hlavu na Peterovo rameno. Tady jsem doma, s Dionem v náruči a s Peterem po boku. "Dobře," zašeptám mu. Pak zvednu Diona mezi nás, aby ho i Peter mohl vidět a líbat. "Náš chlapeček půjde hezky do hajan, jen se napapá..." Zaváhám. "Chybí mi... Budu první, ano?" Jsem ochotný se o to pohádat. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Rodinka... taková divná "Klidně, jen opatrně." Usměju se na Tobyho a ještě jednou ho políbím, než je oba pomalu vedu k výtahu a našemu pokoji. Celou dobu stojím tak, aby vílici nenapadla nějaká nepředloženost. V pokoji si pak sednu na postel a své dva miláčky usadím vedle sebe, aby se o mě Toby mohl opírat a já dobře viděl na oba. Jsem spokojený. |
| |
| soukromá zpráva od Peklo pro Like fire, hellfire, Na kamenné podlaze zaklepaly drápky malého štěněte, které se začalo konsternovaně rozhlížet a veliký démon se zasmál dunivým smíchem. Muž v obleku se podíval na Tomase jako na svatý obrázek a Tomas v té chvíli pocítil jakousi vnitřní úlevu, jakoby ho obojek dočista přestal pálit, jakoby jeho tělo najednou mělo víc síly. |
| |
| soukromá zpráva od Čísla a květy pro Dom a voják Seph byl z Mattova odchodu, nu, řekněme rozhozený a Jahoda jej musel velice pevně sevřít oběma rukama, aby se mu hubené tělo nevysmeklo jako pstruh. Také mu preventivně zacpal pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Další pokus? "Tomasi!" Vykřiknu, když mě z šoku vytrhne jeho dotek. Jenže jestli jsem myslela, že jediné překvápko je to, že Tomas je venku z klece, tak tělo bez hlavy, co si sedlo, je daleko větší překvapení. A nevím, jestli příjemné. Zírám na to, div mi nevypadnou oči. "Vidíš to taky?" Zeptám se tiše Tomase a zkusím se zase proměnit. Cha! Tak to je lepší. Jakmile vidím, že Lenny dorůstá hlava, na hřbetě mi vstane srst a není to jen výhrůžkou směrem k démonovi, ale ten pohled je tak bizarní a šílený, že mi z toho běží mráz po zádech. "Vrrr!" Zavrčím na démona a skočím před ten podivný položivý patvar. Ohlédnu se, když mě Lenny osloví. Hlava už jí dorostla zdá se skoro celá. Zase se ohlédnu na démona, ale pak splním, co řekla. Jmenuju se Catalina! Okřiknu ji, ale zní to jen jako vrčení. Nevím, proč mi říká Lassie. Že by měla výpadek paměti? Vrátím se k Tomasovi, abych ho chránila. Tohle jistě Lenny chtěla. Abych já chránila Tomase. Ne abych se schovala. Přece jsem děsivý vlkodlak, no ne? |
| |
| soukromá zpráva od Tomas L´Field pro Na zhroucení je vždycky dost času Ucuknu pod tím divným pohledem, ale trvá jen chvilku, než mi dojde, že obojek na krku je teď jen obojkem a to nemůže vzdorovat vlkodlačí síle. A co si budeme povídat, nechce se mi riskovat, že zase zestříbrní. Kov cinkne o zem a jediným důkazem, že jsem měl něco na krku, jsou hluboké, zčernalé spáleniny na kůži. Koutkem oka jsem si všimnul, že tělo bez hlavy už je tělo s lebkou a Cat jí skočila na pomoc, no její věc. Já zatím začnu kravaťáka strkat chodbou dál. Taky dál od toho blivajzu, který teče z bývalého démona. A rozhodně nemám v plánu mu kontrolovat zuby. „Co jsi zač?“ Zeptám se ještě jednou, ale rozhodně se tím nenechám zdržovat od chůze, zvlášť když se vedle mě objeví vlkodlačí štěně. Jen protočím očima, ale kdyby šlo do tuhého, snadno ji kopnu do bezpečí, když je takhle mrňavá. Vůbec netuším, co to plácá ta holka s neběžným počtem hlav, ale je mi to fuk – zajímá mě jiná odpověď. „Kudy se dostaneme ven?!“ |
| |
| soukromá zpráva od Nova pro Falešné granáty ,,Takže je to vlastně normální pro vás, chápu." taktéž pozoruji, jak Jahoda táhne Sepha k vodní pumpě. Je mi jasné, co chce dělat. Studená voda je dobrý uklidňovák. ,,Ale Jahoda si s tím zjevně umí poradit. Podle všeho má tohle od vás všech dovoleno?" zeptám se pro pořádek, protože je mi jasné, že tohle nebude něco, co by si normálně Neko mohl vůči člověku dovolit. Když mi začne Matt vysvětlovat věci ohledně submisivů a přirovnávat to ke slepým granátům, zlehka natočím hlavu na stranu, jedno ucho mírně otočené. ,,Vaše ozbrojené složky cvičí s falešnými granáty?" zeptám se, když si vzpomenu na první jízdu v Terryho autě, kdy jsme se bavili o pravidlech držení zbraní a dalších věcech. Tvářím se poněkud nechápavě. Viděl jsem to v nějakém filmu. Ale buď je realita špatná u mě nebo špatná v jejich vnímání výcviku. Nebo byl můj výcvik úplně někde mimo běžné vojenské standarty. Nikdy jsem po tom nepátral, neměl jsem důvod. Narovnám se, když se ozve Seph, kterého Jahoda právě pokropil vodou. ,,Řekl bych, že tohle je všechno, jenom ne nuda." přisvědčím Mattovi. ,,Jak často provozujete tohle.....hašteření se?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Život jde dál, protože musí Toby a Peter zbyli na péči o Diona. Nebyli na to samotní, ale z nějakého jim neznámého důvodu jim přišlo, že vlastně nikoho nepotřebují. Dion se choval jako moc hodné mimino, plakal minilálně a neměl problém být i nějakou dobu sám. Ale spát musel v místnosti s obběma. Nemohli ho nechat jen tak v noci samotě napospas, to by bylo nemyslitelné! Občasné vzdálení se od něj nemělo na kouzlo toho miminka žádný vliv. Jak Peter, tak Toby dokázali dělat jiné věci, trávit čas s Rose nebo Eden, jíst, pít a bavit se, ale myšlenka na jejich povinnosti jim zůstávala vzadu v hlavě jako hlásek, který šeptal... "Nikdy nesmíš nechat Diona hladového, nikdy smutného. Jednou vyroste a bude mu patřit vše, kam jen slunce dosáhne. Je dokonalý. A ty... ty jsi tu pro to, aby mohl toho všeho dosáhnout." Vše bylo dokonalé a připravené. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Svět se dál točí ♡ Každý krásný den se točí kolem Diona. Nakrmit, přebalit, zulíbat. Nikdy jsem nebyl šťastnější. Rose mi sice říká, že bych na něm neměl tolik lpět, ale copak můžu jinak? Je dokonalý. I Peter souhlasí. Jsem rád, že nás má Dion oba, ale někdy mi chybí to, jak jsme byli jen on a já... Jednoho rána mi Eden oznámí, že dnes budu slavit narozeniny. Byl bych zapomněl. "Pete... Myslím, že by měl mít narozeniny i Dion, co ty na to? Uděláme mu oslavu. Jen my dva. Zeptám se Neveena, kde seženu věci na výzdobu. Možná by mu udělal radost bazenek?" Přecijen se rád koupe, což mě překvapilo ze všech nejvíc, protože začal svůj život tím, že se ho ten bezcitný mužský pokusil utopit. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zvláštní, ten můj stojí Všechno je perfektní. Svět se přestal točit, aby byl Dion i Toby spokojený a jsou v podstatě jen oni. Vždycky. Takže když pak přijde Toby s nápadem uspořádat Dionovi oslavu, zrovna sedím v křesle, nohy nahoru a pozoruju to mimino. "No a není trochu brzy na to, aby měl první narozeniny? Aby pak nebyl moc rychle moc starý." Uchechtnu se, ale je slyšet, že rozporovat jeho rozhodnutí jistě nebudu. Jen mi to přijde zábavné. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Left, right, left... Heart to heart... Bolest. Nevýslovné pálení jak mříží, tak tesáků, tělo na kusy, duše... Kde? Jak otevřel těžká, přetěžká víčka s velikým vypětím sil a pod ně se vkradlo světlo tak ostré a krásné, že bylo s podivem, že nepálilo. Ležel na zádech a díval se na nádherné heroické výjevy vevedené jako fresky na stropě nad sebou. V některých se poznával. Čas... ach, kam jen se poděl ten prevít mizerný, kam jen jsi ho dal, Jacku? Je pryč, tady neplyne. Necítíš bolest, hlad, žízeň. Ale vnímáš. Vnímáš tichou, dveřmi utlumenou vřavu. Sedni si, podívej se kolem. Jsi v předsíni. Veliké, krásné, poseté freskami činů těch, co zesnuli v boji. Jen za žíně vnímáš ocas vzlétajícího koně... Ano, někdo tě sem dovezl na jeho hřbetu. Těžké důkladně vyřezávané dubové dveře se s rázným vrznutím otevřely a tys spatřil přátelskou usměvavou tvář muže s korbelem v ruce. "Hej, hej, Jack je tady!" zavolal a ty ses octl obklopen muži, ženami, dokonce dětmi, co tě vítají. Každý jeden z nich má jedno společné: boj. Cítíš to. Vedou tě mezi sebe. Jacku, dokázals to. Zemřels. Hanrahá. |
| |
| soukromá zpráva od Peklo pro Veni, veni, venias, "Než začneme přemýšlet v absolutních číslech, jako dostat se ven, začal bych s couváním od té srajdy," poradil Sysifos tak nějak všem a nikomu. Oba s Lenny začali couvat k ostatním. Za nimi se táhla dlouhá chodba... kamsi. "Účetní," odvětil muž v kravatě a trochu se zazubil, v dané chvíli ne moc jistě sám sebou. "Neveene?!" houkl Lennyin nespokojený hlas do hodinek. "Koukej nás odtud dostat, ty kničemušnej prevíte s vidinama, nebo ti... Budu set-sakra chybět!" Chodba se otřásla a zaduněla a v její zadní části, dál od slizu, se objevily těžké dveře.Dveře poseté runami. "Vzal si sebou někdo slovník?" zeptala se Lenny s pohledem na neznámý jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Narozeniny ♡ Vezmu Diona k sobě lehnu si na opěradlo křesla tak, abychom se s Peterem a Dionem všichni dotýkali. "Možná je brzi, ale já bych rád slavil, že ho máme," špitnu. "Podívej, za chvíli mu porostou růžky," zaznamenám, když se mu opřu tváří o hlavičku. Pak mu dám cucnout krve, aby se napil. "Tak, hodný. Nejdřív já, pak Peter," zašeptám. "Krásný, silný a veliký kluk." Lehce pak předám drobné tělíčko Peterovi, byť hned cítím, jak mi v náruči chybí a musím mu držet ruku na zádech. "Bude ten nejsilnější, nejkrásnější." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Chudák starej "Jak si přeješ." Skutečně nemám nic proti a když mu to udělá radost, jim oběma, tak jedině dobře. Převezmu si dítě k sobě a opřu si hlavu stranou o Tobyho. "Až bych tě podezíral, jestli nejsi jeho pravý otec..." Popíchnu Tobyho trochu, když Diona tak vychvaluje, ale z tónu je okamžitě jasné, že jde o žert. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ale sen tvůj ať je sladký, Peter té noci spal jako nemluvně, byl docela klidný. Toby v jeho náruči už několik nocí vždy spokojeně odfukoval, nechoulil se do vyděšeného klubka jako předtím a netrápily ho noční děsy, které by se mohly přenést na Petera... Až do této chvíle. Byla to Tobyho matka, která přišla strašit chlapcův spánek. "Nejsi můj syn!" řekla. A pak: "Můj syn nešlape chodník." Pak se sen náhle změnil, Toby už necítil strach, ale Peter byl dál s ním, viděl jeho očima nádhernou rusovlasou ženu. "Jak se má můj syn?" zeptala se. Toby se usmál a poklekl před ní. "Má paní, Dion je zdravý a krásný. A já mám mnohem víc síly, abych se o něj postaral." Pokývla hlavou. "A co tvé srdce?" "Patří jen jemu!" "Nelži." Toby se zarazil a kousl do rtu. "Má paní, ale... Dion je na prvním mís-" "Ne, ne na prvním, na jediném. Záleží jen na něm." Toby se nadechl a vydechl. "Peter... ho má taky rád..." "Tak ať to dokáže." Toby se ze sna zachvěl a stulil do klubka. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Srdce pro Diona ♡ Zachvěju se a pomalu probudím. První, co vnímám, je Peter vedle mě. Ale paní řekla... Podívám se na Diona, jak spí v postýlce. Nadechnu se. Pak si uvědomím, jak moc Diona miluju. (76) Znovu se nadechnu a položím obě ruce pevně na Peterův krk. Jestli se mi to povede dobře, tak setoani nevzbudí. "Odpusť mi to," zašeptám a začnu ze všech sil mačkat. (28) |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Probuzení Ze spánku se zamračím, když se propadnu do snu, který není můj. Skoro bych si už myslel, že je to pryč, ale teď tu stojím, s Tobym a tou ženou, a nějak najednou nevěřím svým uším. Ne, to by přeci neudělal. Dion patří k nám, k oběma. A Toby... Toby je můj... náš... prostě jen každého jinak. A já jeho, jejich. Ne, to by neudělal. Otevřu oči, když se jeho teplé ruce dotknou mého krku a moje srdce při pohledu na ten soustředěný výraz pukne. Pro moji sílu je jako nic ho ze sebe a z postele odhodit někam na podlahu. "Zmiz..." Přetočím se na bok zády k němu a napoprvé promluvím tiše, než začnu křičet. Tentokrát skutečně. Ne jako vždycky, když fňukal, když jsem jen trochu zvýšil hlas. "ZMIZ ODSUD! VYPADNI TY ZBABĚLEJ ZRÁDČE!!" Snažím se překřičet bolest, i to, jak mi najednou hučí v uších. Jak se nehynoucí láska a oddanost chce přetavit do stejně bezbřehé nenávisti. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Kdo s čím zachází, Toby nestihl ani heknout, než jeho tělo dopadlo na podlahu, kde narazilo hlavou. Společně s dutým zaduněním se ozvalo nehezké křupnutí a oběvila se krev. Hodně krve. Zlaté vlasy se zbarvily do ruda, z doširoka vytřeštěných očí vyteklo pár slz, ústa se rozevřela, ale zvuk nevyšel. Tobyho tělo okamžitě přešlo do stavu šoku, začal hyperventilovat a pak najednou... vše přestalo. Peter vnímal, jak mu v uších hučí vlastní tep, tak skoro nezaznamenal, že se Dion rozplakal. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zavolejte havrany Teprve, když jsem si uvědomil, že Dion pláče, zvednul jsem se a všimnul si, že Toby leží bez pohybu na zemi. Rukou jsem udeřil do interkomu. "Pošlete někoho, kdo odnese toho zrádce." Mezitím vezmu Diona do náručí, abych ho utišil. "To nic, bez něj nám bude líp... už budeš jen můj... jen můj a já jen tvůj, tak to má být." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Možná jen kapka krve jen - jen rubín Peter se zadíval do Dionových velikých čokoládových očí a hned seznal, že udělal obrovskou chybu. "Chytráku, myslíš si, že ty někdy budeš pro mého syna dostatečný?!" ozval se mu hlas v hlavě. Tolik jím pohrdal, až se Peter zastyděl. Do místnosti v té chvíli vešla portálem Odie s lékárničkou a klekla si vedle Tobyko. Věděla, co dělá. "Nepřibližuj se," poručila Peterovi zamračeně. Začala Tobymu obvazovat hlavu a pak se dala do masáže srdce. "Dýchej, notak, jedna rána do té duté palice tě nemůže položit." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jsem šikula Ztuhnu jako opařený, když se na to milované stvoření zahledím a najednou je mi ze sebe špatně. Co jsem si myslel? Vždyť jsem jen obyčejný člověk! Nikdy pro to dokonalé stvoření nebudu dost! Ohlédnu se, když se otevře portál. "Napadnul mě..." Hlesnu. S Dionem v náručí se sesunu na podlahu, kde prostě zůstanu sedět. "Kdo by se ti líbil? Seženeme ti někoho jiného... lepšího..." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Neboj se, červe, i ty budeš dobrý - rybám Toby se nadechl a zavřel oči, když upadl do relativně klidného spánku. Odie se podívala na Petera. "Co to meleš?" zeptala se. Dion se upřeně díval na Tobyho, tím spíš na krev, která z něj tekla. "Čisté, neposkvrněné srdce, to nemáš. Ale on ano." "Hej,m tady Huston, hlašte příjem!" zamávala Odie Peterovi dlaní před očima. Pak to vzdala a pomalu položila Tobyho na postel. "Ty máš talent se nechat zmrzačit, co?" řekla spícímu chlapci. "Musíme s tím něco udělat, takhle nemůžeš žít." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak dramatické A zase to čisté srdce. Chce se mi ze sebe zvracet. „Ano, já vím.“ Zaskřípu zuby ponížením, nevnímám nikoho dalšího v místnosti. „Musíme počkat, než se uzdraví…“ A čí je to asi vina, že? Seš idiot, Petere, neschopnej idiot, kterej zničí na co sáhne. „Promiň, promiň mi to… jen… chtěl mě od tebe odloučit… nemohl jsem to připustit…“ Začnu tiše pofňukávat. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Takový už je život, někdo se narodí, aby zemřel, Toby se ze svých zranění zotavoval pomalu, což bylo pro Petera hotovým peklem. Postupem času Dionovi jeho krev nestačila, bez ohledu na množství, pořád vypadal nespokojeně. Eden dala pro zatím věcem volný průběh, nebo se to alespoň tak zdálo... Peter ale tušil, že to takhle dál nepůjde a ve chvíli, kdy bylo možné s Tobym komunikovat, navštívil ho. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jo, hned se cítím líp Strhaný výraz se mi zapíše hluboko do tváře i do rysů. Moje krev, jak mi někdo neustále připomíná, je málo a je potřeba jí hodně a stejně je to špatně. Konečně jsem se dozvěděl, že je Toby při vědomí. Můžu jen doufat, že už je dost silný na to, abych dostal to co Dion potřebuje. Zkontroluju kapsy a pak se vydám do Tobyho pokoje. Když vejdu, jen si pohledem zkontroluju, že tam nikdo další není. „Potřebuju tvoji krev.“ Informuju ho úsečně. Nechci vědět jak mu je, rozhodně nemám v plánu se omlouvat. Tohle jen znovu zhoršuje moje ponížení. Dionovi by s ním bylo líp a to vědomí probarví moji pokožku ještě o kousek víc do šeda. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Proč...? ♡ Nejdřív se leknu, když najednou dopadnu na tvrdou podlahu a slyším křik. Zlý, ošklivý křik. Pak nic, temnota a prázdno a pak ... Proberu se a zvracím, usínám, probírám se a zvracím, i když nemám co... "Jdi pryč..." hlesnu na Petera. "Jdi... Je mi hnusně..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Neptal jsem se Zakroutím hlavou. "To mě nezajímá, potřebuju jen tvoji krev." Opravím ho. "Dion ji potřebuje." Upřesním a tváře mi ponížením rudě zahoří. Nejsem dost dobrý. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Dion ♡ To jméno mnou projede jako dýka. "Chci... ho tady," hlesnu. "Kde je? Proč jsi mě...?" Ne, to vím. Nadechnu se. "Dion chtěl, abych se tě zbavil." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale my jsme řekli... "Ne." Řeknu rozhodně. "Je v bezpečí, se mnou." Ani pokus o omluvu, jen výmluvy, no, co jsem čekal, že? Ale rozhodně mu nepředám Diona, už bych ho neviděl. Nejsem dost dobrý, vím, komu by dal přednost... ale když donesu jen tu krev... "Dej mi svoji krev." Zopakuji požadavek. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Surprise, motherfucker Petera asi zaskočí, když se zpod přikrývky vedle Tobyho náhle vyklube uhlově černý králíček s velikýma fialovýma očima. Zahledím se na Petera a nabydu lidskou podobu. "Krevní banka je zavřená," řeknu ostře. "A Dion půjde do izolace pryč od vás obou." Vidím jim na nose, že tohle nebude snadné. Ale být to musí. "Nenechám vás se pro něj navzájem zabít." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ale no tak... ♡ Povzdechnu si. Peter nechápe, co Dion potřebuje. Nemůže to chápat, nestrávil s Dionem tolik času. Ale Edenina slova mnou otřesou. Kdybych se mohl zvednout, udělám to. "Ale... ale..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jak nečekané Objevení Eden počastuji jen odfrknutím, ale po jejích slovech ztratím poslední špetky zdravé barvy. „V žádném případě.“ Založím si ruce na hrudi. „Přísahám, že toho zrádce nezabiju… ale Dion potřebuje mě a jeho krev!“ Ne, zabít ho skutečně nemůžu, i když… možná bych rád? |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Ve své vlkodlačí podobě si nedávám moc pozor na to, co si říkají. Stejně tu nejsem moc platná a pro mě zatím byla jen jedna cesta z pekla. Smrt a pak jsem se objevila u nich. A zdá se, že tahle varianta asi v této situaci nepřichází v úvahu. Neveene? Zopakuji si v hlavě to divné slovo. Asi jméno? Ale nikde nikoho nevidím. Takže se ten divný kravaťák takhle jmenuje? Štěknu. Jo, Neveene, dostaň nás odsud. Vážně se na něj podívám, aby dal najevo, že rozumí. Držím se skupinky blízko a čmuchám a čenichám, větřím, jestli se neblíží něco dalšího. Ale teda je tu hrozný smrad. A jeden z tech smradů se poměrně silně táhne od Tomase. Jistě se taky už těší, až ze zdi vyjede ten panel a on se vykoupe. Okázala zavrtím chlupatou hlavičkou, že slovník nemám. Ať už je to cokoli. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zrádce? ♡ Projede mnou vlna hněvu. "Dělal jsem to pro Diona! Paní řekla, že mám mít jen jeho." Zamračím se. Měla pravdu. A Peter mi ho teď chce sebrat. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Země volá Petera a Tobyho, No doprdele, oba toho nechte, nebo začnou padat hlavy... Ne, to jim říkat nebudu. Přivřu oči. Začneme tedy Peterem, jeho Dion neměl v moci tak dlouho. Přenesu nás do Nexu jeho mysli, jen nás dva. Začnu se jí prodírat a mám pocit, že... Vrhnu. Ano, miminka mám ráda, ale aby chlap jako Pete měl v hlavě plínky, pudr, postýlku... Achjo. Soustřeď se, Eden! Zaměřím se na staropaměť. Dávné vzpomínky. A najednou vidím... Tobyho? Co dělá ve staropaměti? Chlapec má ruku na Peterově čele. Co já nemám, je kontext, protože tohle se stalo předtím, než jsem Petera poznala, když mu Toby vyvolal v hlavě vzpomínku na první pocit lásky. Dobře, od toho se odpíchneme. Pokračuju ve vzpomínkách dál. Večeře, sex, oukej, pak krádká hádka na téma peníze a pak...A jsem doma! Chvíle, dky Tobyho prvně hájil před Sidem. Procitne? Vrátí se sám k sobě? Uvidíme. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Uděláme dětem pápá Už chci Tobymu odseknout, když zmizí. Udělá se mi zle, když mi dojde, kde jsme. Zase mě chce mučit! Tentokrát alespoň nikam nepadám, ale lepší to není. Tvář se mi stáhne do znechuceného výrazu, když vidím toho zrádce a to, jak jsem kvůli němu nastavoval krk. Mohl jsem prostě odejít. Měl jsem. A ten hajzl mi to oplatí tím, že mě chce uškrtit ve spánku?! Těžko se věří, že je to ta samá osoba, co tu vidím před sebou. Ta samá, pro kterou jsem jen hovno na botě, které se právě rozhodl setřít. „Proč mi to ukazuješ, slíbil jsem, že mu nic neudělám.“ Bolí to. Nechci o něm přemýšlet. Nechci ho už nikdy vidět. Zabil bych ho snad já, kdyby mi to řekla nějaká rezavá čůza? Jenomže to je naše čisté srdce, že? Ať jdou všichni do prdele. A nejhorší… nejhorší ze všeho je, že hluboko vevnitř vím, že kdyby pískl, připlazil bych se jako spráskanej pes, protože ho stále nemůžu nenávidět. Takže to je jeho práce taky. Tohle všechno. Nejsem nic než hračka. „Nech mě být… chci být jen s Dionem… nechci, aby se mu něco stalo… a on potřebuje T… jeho krev.“ Prosím, jen mě nechte všichni být. Co mi zbývá kromě toho dítěte? Emoce, pro kterou bych zemřel a která je lež? |
| |
| soukromá zpráva od Tomas L´Field pro Abych si všechno udělal sám Nakrčím nos. „Úč… co?“ Zeptám se zmateně, ale pak potřesu hlavou. Je to asi fuk. Protáhnu se a… zamračím se. Zvláštní. Co se to tu děje? No, to se dá řešit i později, že? Drapnu kravaťáka a rozeběhnu se chodbou. Nevím, kde se ve mně ta energie vzala, ale rozhodně nemám v plánu ji promarnit. A to by si někdo myslel, že jsem motivaci ztratil už tak dávno. Ohlédnu se, když dorostlá hlava někoho peskuje, ale netuším komu to bylo určeno, tak to neřeším. Zastavím se těsně než bych se dveří dotknul. Ksakru! Očima pátrám po aspoň trochu povědomých tvarech, ale o runách vím tak to, že je používají druidové. „Ty asi nebudeš druid, co?“ Ohlédnu se na dorostlou, ale ani nečekám pozitivní odpověď, vzhledem k tomu, že se sama na cosi ptala. Zatnu zuby a pokusím se dveře otevřít. Nejprve za kliku, pokud nějaká je, pak silou, pokud nepovolí nebo se mi nestane něco ošklivého. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Jdeš mi na nervy Přitlačím. "Proč jsi ho tehdy zachránil? Proč jsi skočil po příležitosti ho běžet zachránit od Sida znova? Proč jsi ho hledal, když jste propadli portálem do světa víl?" Vzpomeň si. No tak! "Však jsi málem vyvalil všechny dveře v baráku, když jsme ti řekli, že se našel..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To prej umím "Protože to tak zařídil!! Protože se mu asi hodila tupá gorila, co by mu zachraňovala zadek!! Protože mi dal do hlavy, že nic na světě není víc než on! On a Dion! Jsou stejní!!" Ne, skutečně bych se nedivil, kdyby to byl skutečně jeho syn. "A co z toho?!!" Nic nechápe! Hloupá, hloupá Eden! |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro On... a Dion? "Jestli budeš křičet, tak ti vezmu hlasivky," odseknu nevrle. Mysli, Eden, mysli. Irma. Zalovím v Peterových vzpomínkách znovu. Vytáhnu Tobyho matku. Její znechucení nad tím, čím se Toby stal. Peterův vztek. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sem dobrej, co? A zase výhružky, jen nevrle zavrčím v odpověď. "Co po mě chceš?" Zeptám se, když vytáhne další vzpomínky na to, jak se chovám jako pitomý štěně. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Pššš Povzdechnu si. "Chci, aby ses probral. Máš v mysli parazita," řeknu. "Není ti divné, žes na mimina nikdy nechtěla ani šáhnout a najednou tančíš kolem pokakaných plínek a udělal bys pro Di-" zarazím se. "Pro toho malého první-poslední. Dokonce bys ublížil Tobymu? A on tobě? Copak se takhle některý z vás choval předtím?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nepšti mě, chci to vědět "Už jsem řekl, že mu víckrát neublížím." Hlesnu a uhnu očima. Sednu si na to, co je tu zemí a pohled mi sklouzne na letmou vzpomínku. Jednu z mnoha, když jsem pozoroval, jak mladík spí. Před tímhle. Před Dionem. Mávnu rukou, abych ji odehnal. "Nic jiného mi už nezbývá, nech mi ho..." Znovu si povzdechnu. "Vím, že ani jedno z toho není pravda, ale sama jsi to říkala... to dítě to dělá nevědomky.... jen potřebuje, aby se o něj někdo postaral... a nikdo další se nemusí dostat do nebezpečí. Jen moje krev je stejně na nic jako já... potřebuje něco víc." Pokrčím zničeně rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro No, ty moje chudinko malá Sednu si vedle něj. "Hele, vezmi si to od někoho, kdo milovat nikdy neměl umět," řeknu. "Je to hrozně divný a matoucí pocit. Ale to, co cítíš k malému, co cítí Toby... To je sebedestruktivní." Chytím se za hlavu. "Ano, dělá to nevědomky, ale... Ale taky to pořád dělá, což je špatné. Pro tebe, pro Tobyho... Vždyť na to Toby málem umřel." Vzpomínku na to, jak si Toby drásá vlastní hruď, jak je vyhublý a slabý, ani nemusím hledat. "Musíme to tomu skrčkovi roztomilýmu zarazit. Protože se obávám, že příště už by mohl opravdu někdo přijít o život." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Takové vyhýbání se, pff Opřu si čelo do dlaní. „A to, co cítím k němu snad není?“ Řečnická otázka. Ostatně jsem při pokusu ho zachránit uhořel a málem se utopil a skoro byl sežranej či co. „Má to snad dělat někomu jinému?“ Povytáhnu obočí. „Prostě… jen nás někde zavřete a budete nám dodávat jídlo a vodu… postarám se, odkud nebude dost velký, aby pochopil, že něco dělá špatně.“ Můj hlas zní dutě. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Zabásla bych tě a zahodila klíč "Ne," hlesnu. "Ale také to nikomu jinému nedělá. Jen těm, jejichž krev pil." Pokrčím rameny a předělám okolí na louku. Ať je tu alespoň hezky. "A to, že je Toby smůlolep, to prostě..." Ach jo. "Za to taky nemůže. Mnohem raději bych vás dva viděla vesele spolu, než doelova krvácející do tlamičky polodémona." Ale nemám na vybranou, někdy i víla musí svolit. "Pošlu vás na výpravu. S detoxem. O malého se postarám a ty se postaráš o Tobyho. Půjdete někoho hledat." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A dostal bych plyšová pouta? „Jenomže krev potřebuje. Jak je to dlouho co nepil tu T… jeho? A je vidět, že je to čím dál horší.“ Povzdechnu si. „Nevím, na co ses koukala… když se ohlédnu, nevidím nikde nic vesele spolu.“ Vždycky to byl nějaký problém. Nebezpečí, nedůvěra, zranění, nedorozumění… vždycky bylo něco špatně. Odtáhnu se. „Ne, neposílej mě nikam s ním. Říkala jsi, že stejnak nikam nemůže.“ Nechci se k němu přibližovat, nechci na něj koukat, poslouchat jeho hlas, nechci do toho znovu spadnout. „Půjdu s někým jiným.“ |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Roubík! Hele, nejsem náhodou šéfová? "A co Tobymu řeknu? Víš, že mu zlomí srdce, že ho nechceš vidět?" Zlomí. Na kusy. "Navíc, jeho schopnosti se ti mohou hodit. Půjdete totiž hledat jednoho starýho, nechutnýho, zapšklýho dědka a požádáte ho o pomoc. Pokud někdo bude vědět, co s polodémoním dítětem, bude to on." Nebo ho bude chtít zabít a já budu mít dobrý důvod mu zakroutit krkem. Win - Win! |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Hmm... taky dobrý "Mluvíš o tom, co mě chtěl chladnokrevně zabít?" Pardon, už dřív jsem se přesvědčil, že pro něj jsem jen užitečná hračka, teď tedy už ani to ne. Povytáhnu jedno obočí. "A to jim mám jako fandit, až si to budou rozdávat?" Jo, asi to není fér, není to ani moc hezké, jenže ona mi akorát tak otáčí nožem v těch troskách, co zbyly z mého srdce, a já to poslouchat nechci. "Tak proč tedy nepošleš jeho s někým jiným?" |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Aby tě husa kopla Postesknu si. "A ty si myslíš, že opravdový, neočarovaný Toby by ti ublížil? Copak bys ublížil ty jemu?" Jeho další slova mě raní za chlapce. "Můžeš bejt klidnej, ten starej smrad nemá v sobě chtíče. Zkoušela jsem to." No a jak jinak, než úpřimně odpovědět na jeho poslední dotaz. "Poslední, kdo s ním někdo byl, skončil snědenej." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To by mohlo bolet „A ty máš pocit, že to neudělal? A mimochodem… myslíš mě jako neočarovaného mě nebo to, co ze mě ti dva udělali? Protože v prvním případě netuším a ve druhém jednoznačně ne, nikdy.“ Zakroutím hlavou. „Jo, pochybuju, že by ho potřeboval, když se do toho dá… on.“ Důsledně se vyhýbám Tobyho jménu. Na tváři se mi usadí úšklebek. „Aha, chápu, takže byl ze stáda vybrán nejvíce postradatelný kus.“ Shrnu. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Ale no tak, Položím si čelo na kolena. "Ne, ale myslím, že je nejmenší pravděpodobnost, že sní právě tebe. A to i v krajním případě." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Dobrej učitel "Myslím, že bys neměla nikdy na nic sázet s tímhle úsudkem." Odvětím jí. Víc se nehádám. |
| |
| soukromá zpráva od Peklo pro Quoniqm cum probates fuerit Ozvalo se lehké *vžům* a Catalina se proti své vůli či záměru proměnila zpět na člověka. Lenny se zadívala na účetního: "Dej jí ten kabát." |
| |
| soukromá zpráva od Catalina Amelie I. pro Samaelovi rovnou do obýváku Jen překvapeně vyjeknu, když tam najednou stojím zase ve své podobě. V celé své nahé a velmi odhalené kráse. "Co to sakra je? Ten vlk si dělá, co chce?" Nechápu to. Tu proměnu už jsem přece měla pod kontrolou, tak co to dneska má být? "Jo.. díky." Schovám se do kabátu a pořádně ho utáhnu, zatímco sleduji, co dělají s těmi dveřmi. "Obávám se, že zdání kalame." Chloupky na zátylku mi vstávají hrůzou a to nejen z těch hlasů. "Musíme vypadnout, než se tu zjeví sám pán pekel." A ten by nás rozhodně nepochválil. Radši dojdu k Tomasovi. "Jak ti je?" Zeptám se ho tiše a chytím ho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Tomas L´Field pro No konečně konstruktivní nápad Neodolám, abych pohledem nesklouznul na Cat, když se tak nečekaně promění zpět. Pak ale přesunu svoji pozornost zpět ke dveřím a ani nečekám na nějaké pobízení a začnu dveře hned zase zavírat. No, bezpečněji… to je otázka názoru, protože mě se tu z toho ježí vlasy v zátylku a to nikdy není dobré znamení. No, měl jsem pravdu. Dunící hlasy rozhodně nejsou pozitivní předzvěstí, to je jasné. Hmm, moment, Samík má syna? Potřesu hlavou. Nepodstatné. Jestli ano, lepší to nebude. V duchu souhlasím s Cat, že bude nejlepší urychleně vypadnout. Když mě ale dlačice chytí za ruku, prudce cuknu, jako bych se leknul. „Jde to. Teď.“ Netuším, jak je to možné a jak dlouho to vydrží, ale jistě by se to mělo využít. A pak přijde kočka s návrhem, až se po ní ohlédnu a poprvé pocítím nějakou naději. „To umíš?“ Ne, fakt by mi v tuhle chvíli nedělalo problém někoho obětovat, abych se odtud dostal. Na to jsem tu příliš dlouho. Očima hledám další východ. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Co já s váma budu dělat? Nemám co ztratit. Sáhnu Peterovi do hrudi a vylovím odtud reprezentaci jeho srdce. Poměrně veliká koule je trochu zašedlá, ale uvnitř září čistým světlem. "Podívej se," otřu kouli dlaní. "To dítě tu není." Na povrchu jako ze skla se zjeví úsměv a pár zelených očí. A pak... Dion? Ne, ne, jdi pryč, sakra... Počkat, ale on se na něj nedívá, tohle je vzpomínka na moment, kdy po celém týdnu hledání poprvé uviděl Tobyho. Chudáček vyzáblý. Ale pokaždé, když se Toby objeví, srdce zazáří víc. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Zabít? Unaveně kouknu na to, co už jsem viděl. "Jo, jo, já vim, žádný čistý srdce..." Protočím očima. Nechápu, proč mi to neustále někdo předhazuje. Prostě jsem k ničemu. Pokrčím rameny. "A?" Nějak nechápu její myšlenkové pochody. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro A pro les nevidí stromy "Podívej se pořádně," vyzvu ho. Přejedu dlaní po skle. "Tobyho srdce je možná přirozeně čisté, ale ... Nakazil ses tím." Šeď nejde setřít lehko a na mnoha místech zůstává, ale... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Chlamydie? Kysele se ušklíbnu. "Jo, to zní skvěle... skoro jako nějaká pohlavní choroba... přesto nevím, co tím chceš říct. Už jsem řekl, že s ním teda půjdu, když na tom trváš." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Tak abych vás vypravila na cestu Zjevíme se zase v Tobyho pokoji. Podívám se na oba a v mysli se mi vybaví Peterovo srdce. "Půjdete na výlet," řeknu. Lusknutím prstu jim předám vybavení: základní věci na spaní, hygienu a jídlo a vodu na několik dní. "Chci, aby jste našli muže jménem Gregory. Příjmení nemá a je to mág." Ve vzduchu se objeví jeho podobizna tak, abych na ni nedoviděla. "Máme dotazy?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Co nám dáš do ranečku? Ustoupím stranou, když se objevíme v pokoji a tvářím se, že tam vůbec nejsem. A bezva, to před tím nezmínila, že jde o mága, ale asi se to dalo čekat. „Myslíš, že bude potřeba nějaké speciální vybavení nebo bude stačit on?“ Kývnu hlavou k Tobymu, ale nepodívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Mág? Výprava? Houby! ♡ "Já nikam nejdu," řeknu. Nebudou se mi tu objevovat a ztrácet a paktovat se... Ale pak se zadívám Eden do očí. Mám pocit, jakoby... Jakobych měl v srdci dlouhý osten a ten pohled ho táhl ven. Vyjeknu bolestí. Svět se zatočí a já se dívám znovu, tentokrát bez růžových brýlí. Začnu brečet. "Jsem zrůda, málem jsem ho zabil!" Byl by už druhý člověk, kterému jsem zmařil život. Bože... Bože, to snad ne. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Vzhůru za dobrodružstvím! Tak, na Tobyho zabralo kouzlo dobře. Teď povolit také Petera. Tady je vliv slabší, takže by snad... Tohle ho bude bolet. A je to. Podívám se znovu na oba. "Máte si toho dost, co říct. Jděte podél řeky a pak na sever." Podám Petovi cosi do ruky. "Tohle je přívěsek se srstí mé pravé podoby. Gregory bude... No. Pozná, že jdete ode mne." Bude nadšený! Lusknu prsty a oba mi zmizí, aby se objevili na malé louce v lese, kudy teče potůček, co se vlévá do větší řeky. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ani plácačku na mouchy nedostanu Tvář se mi zkřiví, když ucítím nečekanou bolest. Jenže v tu chvíli mě úplně přestane zajímat, co bude s tím miminem. Pohledem sklouznu na Eden. Moc nechápu, proč tohle nemohla udělat rovnou. Sbohem pokaděný plíny a probdělé noci. Bože, jak jsem to vlastně mohl přežít? A Toby se zhroutí, jenomže to mnou tentokrát nepohne. Minimálně ne navenek. Podívám se na přívěsek, co mi Eden dala a tak nějak tuším, že by asi nebylo zdravé jít cestou reakce: no fuj, tak si to nechám od cesty. „Neříkej, že bude rád… něco mi říká, že nebude.“ Ušklíbnu se. „A pak ho máme přivést?“ Ujistím se ještě, ale v podstatě o tom nepochybuju. Otřesu se, když se objevíme v nějakém lesíku, a rozhlédnu se, jestli jsme oba a jestli nám nehrozí nějaké bezprostřední nebezpečí. „Měli bychom si pospíšit, abychom byli brzy zpět.“ Prohodím jen neutrálně k Tobymu a vykročím směrem k řece. Rozhodnu se nikam nebrodit a držet se břehu, který nám Eden vybrala. Doufám, že to nebude daleko. Mluvit se mi rozhodně nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tohle je opravdové peklo ♡ Zhoupne se mi žaludek, tím spíš, že brečím jako malej. Jak jsem mohl? Jak jen jsem mohl? Pořád mám před očima ruce na jeho krku... Moje ruce. Pozvracím se. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro V pekle je prej tepleji Dívám se pořád před sebe a někdo by si mohl myslet, že ho ani neslyším. Teprve, když jsem si jistý, že ovládnu svůj hlas, odpovím. „To nevadí, chápu to, nemůžeš za to.“ Dál kráčím podél řeky a pozoruju ubíhající proud. „Vím to a není co odpouštět. Nakonec já byl pod jeho vlivem taky, vím jaké to bylo.“ Až na to, že on už je svobodný. Já můžu jen uvažovat co z toho jsem já a co on. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hurá na cestu... ♡ Co noha nohu mine jdu za ním. Bylo by bývalo lepší, kdyby mě nechal těm bídákům před barem na pospas. Vím, že by mě nezabili, nebylo to moje první rodeo. A taky vím, že bych to před Peterem neměl říkat nahlas. "Jsem rád, že to chápeš," řeknu tiše. "Ale kdybych Diona nezachránil, nedostal by se do společnosti a neovládl by tebe. Vlastně nebýt mě, tak tu v první řadě nejsi." A co bych bez něj dělal? Přál bych si... Abych si nikdy nebyl přál někoho, kdo mě má rád. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Oči Bůh přimhouří, odpustí malý hřích Šli dále podél řeky a po Tobyho slovech, tím spíš po nevyřčeném přání, začala jeho hruď pulsovat jemnou září. Peter náhle pocítil, že z něj cosi spadlo a bylo mu lépe na duši. Toby spíš vypadal, že zestárl o několik desetiletí. Šli takto nějakou chvíli, než narazili na vesnici, která se v dálce napájela na město. Od pohledu šlo o moderní svět, byly tu semafory, pouliční lampy, domky měly satelity na televizní vysílání. Vše ale bylo podezřele olejovité, působilo to dojmem, že se technologie vydala trochu jiným směrem a převládá tu spíš pára a písty. U jednoho z domů seděla na zápraží mladá žena a na oba se usmála a zamávala jim. Pak sklonila hlavu a vrátila se k vyšívání. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Trošku idiotský smysl pro humor Jsem na Charlieho strašně pyšná. Jeho první mise v terénu dopadla nad mé očekávání, byť tedy jsem ji nepovolila, ale to se holt stává. Sice pořád nezvládá schopnosti tak, jak by měl, ale dělá pokroky, je to vidět i na jeho výsledcích ze cvičiště. A když nic jiného, tak se Chantal vždycky dobře baví, když může s někým bez následku mlátit o zeď. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Cestou, necestou „Ne, nebýt tebe, tak tu nejsem.“ Souhlasím, ale nezazní v tom žádná zášť, jen prosté konstatování faktu. Zvláštní, možná ta procházka nebyl zas až tak špatný nápad. Mám pocit, že se mi dýchá mnohem volněji než za hodně dlouho. Než vejdeme mezi domy, zastavím se a ohlédnu na svého společníka. „Máš nějaký nápad, jak toho člověka najdem?“ Ženě trochu nepřítomně mávnu zpět, ale beru jako dobré znamení, že nás nechce hned zabít nebo se nevyděsila nebo cokoli mezi tím. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Vesnička ♡ A nechceš mi rovnou vrazit kudlu do srdce? Bolelo by to míň... Postesknu si ale jen v duchu. Je mi opravdu hrozně, jakoby na mě padla strašná tíha. Najednou si pamatuju všechno, co se mi stalo. a ... nechci. Sotva zvednu hlavu, když se Peter ozve podruhé. "Jo... já nevím..." brouknu nezúčastněně. "Třeba se někoho zeptej, nebo co já vím..." Sednu si na nejbližší obrubník a dlouze vydechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Netradiční miminko Život ve světě Fae a nadaných nebyl jednoduchý, ale zdálo se, že jsem se celkem držel. Za posledních pár týdnů byli i méně časté výpadky vzpomínek po proměně, dokonce jsem se i celkem začal orientovat v té jejich začarované pevnosti... Dobře, to kecám, nezačal, pořád se ztrácím. Naštěstí můžu kdykoliv zavolat Neevena přes medailonek, aby mě přišel vysekat z případné šlamastyky. Dokonce i moje první mise společně se Spunkym nedopadla úplně zle a Eden nás neproměnila v papoušky i přesto, že tu naší výpravu tak úplně neschválila. Řekl bych, že jsem si tu našel i pár přátel, všichni na mě byli tak hodní. Ódie mě neustále popichovala, což jsem jí s radostí vracel. Win mi pomáhal s tréninky, stejně tak i malá Chantal, která měla vždycky radost z toho, když se mnou mohla v podobě býka vytřít podlahu. No a Neveen mi vždy milerád všechno vysvětlil, i když jsem půlce jeho slov vůbec nerozuměl. Když bylo třeba, věnoval jsem se i místním nejmladším, ať už šlo o předvádění několika jednodušších triků z cirkusu, nebo postarat se, aby měli co jíst, nebo s čím si kreslit. Dnes jsem byl povolán k Eden, ale k mému překvapení nikoliv do její promakané a tajuplné kanceláře, ale přímo do hospody. Hned po mém příchodu mě zarazil kočárek, který vedle Eden stál. Na vyzvání jsem se posadil a vyčkal na vysvětlení. "Děkuji, ještě to však není úplně stoprocentní.." Odpovím na gratulace k pokroku s mojí schopností. Když Eden začne mluvit o dětech, zvědavě začnu nakukovat do kočárku, který ke mě přistrčí. Chlapeček, Dion ke mě natahuje ručičky, když v tom se mu z dečky vynořují i dva zvláštní růžky na hlavě. A když už jsme v tom, Eden odhaluje i kozí nožky, které doteď byli schované pod peřinkou. S překvapením si prohlížím nestandartní miminko a poslouchám, co mi k tomu Eden říká. "Úskalí?" zopakuji slovo, které mě zaráží. Neznámý tvoreček zřejmě potřebuje zvláštní péči. "Rád ti vypomůžu... Jaké jsou.. přesně jeho potřeby? Tedy ty rozdílné, než u běžného miminka.." |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Kdo se moc ptá, Kde jsou ty časy, když jsem svobodná běžela polem? V duchu si postesknu. Floutky jako on jsem lákala na projížďky v podobě černé klisny. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Přítěž na cestu? Přimhouřím oči, když mě zaujme víc jeho tón než obsah slov. "Hele, trochu se snaž, pak už mě nikdy nemusíš vidět, až tohle doděláme." Pobídnu ho. A jsem si tím tak nějak klidně jistý. Ne, že by mi byl lhostejný, ale vím, že teď už zvládnu za ním nedolejzat, nepřekousávat všechno, co udělá, neuvažovat o tom, s kým je zrovna v posteli, když ode mě odejde naštvanej. Pak zamířím k ženě, co na mě před tím mávla a i když čekám, že se mi stane něco skutečně strašného, zeptám se jí na muže, kterého hledáme. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ To bolelo ♡ "Ale já tě chci vidět!" vyhrknu okamžitě. Pak si přiklapnu ruce na pusu a odvrátím se. Cítím, jak mě v očích pálí sůl. Nadechnu se, zní to přerývaně. "Myslíš, že ..." Knedlík v krku, který nejde polknout. "... bych mohl... tě přestat... mohl se zlobit... mohl cokoliv... než..." Prostě to řeknu, vyslovím to. Dokážu to. "Já tě..." nedokážu. Rozbrečím se, až si musím sednout. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Na každém rohu dobří lidé se najdou Žena k Peterovi zvedla pohled a usmálaa se. Plánovala promuluvit ve chvíli, kdy se k tomu odhodlal Toby. Zaklapla pusu a počkala, až skončí, přičemž vyšla před dům. "Jdi dovnitř, můj syn ti dá sklenici vody," poradila Tobymu. Pak se podívala na Petera: "Gregory... Toho zná každý. Ale ne každý ho má rád. Nechápejte mě špatně, jsme mu vděčni, za jeho práci, ale je to bručoun. A cynik." Přeměřila Petera pohledem. "Něco mi říká, že si budete krásně rozumět. Smím se zeptat, co se stalo tomu chlapci?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bolej ho zuby Zaváhám a pak pokrčím rameny. „Já… dobře, ale budeme si domluvit nějaká pravidla…“ Obrátím pozornost k ženě, ale pak začne Toby zase koktat. Čekám, co z něj vypadne, ale nakonec se vymáčknout nezvládne. Zašklebím se na ženu. „Něco mi říká, že vůbec.“ Ohlédnu se na Tobyho, jestli jde dovnitř a pak si povzdechnu. „Musí si srovnat v hlavě, co vlastně chce.“ Pak ale potřesu hlavou a zaženu úvahy, co tu nemají, co dělat. „A kde bych ho našel?“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Když bolí srdce Žena pokývala hlavou a chvíli Tobyho sledovala, jak sedí a vzlykál. Pak se otočila směrem k domu: "Selvigu? Pojď sem se sklenicí vody, ano? Vezmi studenou. A pořádný čistý kapesník!" Pak se obrátila k Peterovi: "Kde bydlí, to nikdo moc neví. Je k mání, když se děje něco, co by se dít nemělo. Většinou si najde on nás, ne naopak." Z domu pak vyšel mladík. Byl vysoký, svalnatý, mladý a usmíval se na ně zubama jak perličky. Měl hřívu vlasů tak světlých, až se zdály bílé a oči barvy letní oblohy. Sedl si na obrubník vedle Tobyho a nabídl mu sklenici, co nesl. "No tak," řekl příjemným basem. "Ať je to cokoliv, nemůže to být tak horké. Napij se. Jak se jmenuješ?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Selvig ♡ Ubližuju si zcela sám, vším, co dělám. Vím to, neměl jsem svádět Jacka... Když mi v mysli vytane jeho tvář, málem se pozvracím. Ne, ne, jdi pryč! Žena zavolá k domu a pak si povídá s Peterem, tak mám dost času se pokusit posbírat, ale moc mi to nejde. Když zvednu oči k novému hlasu, málem mi zaskočí. Sklenici musím brát oběma rukama, abych ji nevycmrndal, jak se mi třesou. "Dík... Jsem Toby," řeknu zastřeným hlasem. "Horké ne... studené." Chladné, až pálí. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No to se dalo čekat Zamračím se, když řekne, že nikdo neví, kde bydlí. „Hmm… a copak by se tak zhruba muselo dít aby to přilákalo jeho pozornost?“ No dobře, nejsem rozhodnutý, že tu chci vyvolávat rozruch. Tedy ne do chvíle, než vyleze ten barbíňák a vidím, jak se Toby celý rozklepe. Utři si sliny aspoň. Násilím se vrátím pohledem k ženě. |
| |
| Když nejde Mohamed k hoře, "Jasně," řekl Selvig. Vypadal, že má o Tobyho skutečnou starost. "Hledáte toho mága kvůli tobě? Jsi nemocný?" Položíl mu velikou dlaň na čelo a pak na líce. Žena na chvíli střelila pohledem k nim, ale pak zase vrátila pozornost Peterovi. "Většinou, když se stane nějaká magická nekalost. Umí to nějak vycítit, nebo co." Otočila se k synovi: "Zeptej se, jestli nemá hlad a když tak, vezmi ho dovnitř se najíst. Podívej, jak je hubený." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nemám hlad ♡ Když se ke mě začne přibližovat jeho ruka, cuknu sebou, ale nechám na sebe sáhnout. Zasloužil bych nafackovat. "Ne... ne tak úplně," hlesnu, ale v tu chvíli mě sevře strašlivá bolest, která jde od hrudi a do rukou. Povede se mi nevyjeknout. "Nemám hlad, paní, děkuju," řeknu. Pak podám Selvigovi zpátky sklenici. "Taky děkuju." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jestli mě v tom nechá? Tak ať Bezva, bezva, bezva. Snažím se tvářit, že nemám žádné periferní vidění. Dotknu se komunikátoru. „Neveene? Potřeboval bych tu…“ Jak to říkala? „Magickou nekalost, kdybys mohl.“ Požádám ho a držím hlas, aby se mi netřásl a abych neskřípal zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Jsem tichý jak myška, Selvig Tobyho bedlivě pozoroval a když se vzepjal, položil mu ruku na rameno. "Něco ti být musí, nevypadáš dobře a jsi celý horký." Pak ztišil hlas: "Dvakrát mrkni, jestli potřebuješ od toho chlapa pryč." "Co to..." Žena se na Petera náhle zamračila. "Selvigu, chci, abys toho chlapce dostal co nejdál od něj." Toby nestihl protestovat, když byl mocnýma rukama polapen do náruče a bylo s ním odspěcháno do domu. "Cos to řek a komu?!" zavrčela žena a bylo slyšet, jak se zamykají vchodové dveře. "Petere, já neumím udělat magickou nekalost, jsem prorok, můžu ji tak akorát předvídat," řekl Neveen. "K čemu to vůbec potřebuješ?" Hlas Petera vytrhl ze zoustředění na dostatečně dlouho, aby jej žena měla čas praštit květináčem plným hlíny, což mělo za následek to, že se květináč rozbil a hlína vysypala. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A já dostal do šišky, bezva No dobře, zaskřípění mi uteče, když se Tobyho ptá, jestli ode mě nepotřebuje pryč. By mě zajímalo, kdy se někdo zeptá mě. Nechám to ale být. „Hej!“ Vyjeknu, když je najednou můj společník skutečně unášen. To se ale ozve Neveen. No to nepomohlo. Potřesu hlavou, abych se zbavil hlíny a vztekle se podívám na ženu. „Co si ksakru myslíš, že děláš, ženská?! Hned pusťte Tobyho a koukej se uklidnit!“ Pak významně poklepu na komunikátor. „Tak sežeň někoho, kdo to umí.“ Poradím mu. „Jinak tu někoho roztrhnu jako hada.“ Dodám spíš pro ženu, než pro kluka na druhé straně. „Měl jsem pocit, že jsi říkala, že magii tu znáte.“ Upozorním ji pak netrpělivě a začnu si vyklepávat hlínu zpoza límce. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Počkat, co? ♡ Po položené otázce zamrkám, ale spíš překvapením. "On mi opravdu neubližuje..." Ubližuju si akorát sám. Jak mě ale Selvig náhle vezme do náruče, začnu sebou mlít. Prudké pohyby vyprovokují to, co ve mě bolí, aby bolelo víc a za dveřmi pak doopravdy vyjeknu. Jak je zamyká, snažím se mu v tom zabránit. "Ne, Petere! Počkej, on mi opravdu neubližuje, prosím! Přestaň!" Pak uslyším tříštění a Peterův zvýšený hlas a podvědomě se schoulím. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Neuvážená slova a ukvapené závěry Peter: Žena se dál mračila. "Ano, známe, a nemáme rádi, když nám tu s ní někdo škodí!" řekla. "Chtěla jsem tobě i tomu chlapci prokázat pohostinnost a tohle je vděk?!" "Bude jistější, když místní nebudeme provokovat, nejsou sice magičtí, ale nejsou ani neschopní," řekl Neveen, který ženu zjevně neslyšel. Pak žena zareagovala na komentář o roztrhnutí. "No jen si to zkus!" Toby: Selvig jemnýma rukama odstrkoval ty Tobyho. "Jestli je to pravda, tak se to vyjasní a zase tě pustím. Klid," řekl a obrátil se k Tobymu, aby si ho prohlédl. Přesně v té chvíli ale Peter zakřičel a Toby se přikrčil. "Když ti neubližuje, tak proč se ho zjevně bojíš?" zeptal se pak Selvig s něhou v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Začínají být monotematičtí „Jo, taky neplánuju škodit, ale když mi neumíte říct, kde je ten váš Gregory, budu ho muset vylákat jinak, že?“ Zašklebím se. Pak si přejedu rukou po obličeji. „Nemám v plánu nic udělat tobě ani tomu… frajírkovi. Jen potřebuju najít jednoho dědka a přivést ho svojí zaměstnavatelce, která s ním chce uzavřít nějaký obchod.“ Pokusím se vysvětlit. „Myslím, že bude jistější, když nebudeš provokovat mě. Já jsem řekl magickou nekalost ne zbourat celé město a zabít všechny v něm…“ I když by to možná nebylo od věci. Prohlédnu si ji od hlavy k patě. „No neboj, až se o tom rozhodnu, tak to poznáš po tom květináči jistě první.“ Ujistím ji trochu nevraživě. Nevím, proč mi chce každý ubližovat, ale už mě to přestává bavit. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Proč vždycky všechno podělám? ♡ "Já se Petera nebojím!" ohradím se. Ale není to pravda, bojím se křiku a on křičel. "Lekl jsem se, protože zvedl hlas, to je všechno, nemám rád křik! Prosím, pusť mě ven." Pokusím se ho dostat od sebe dál, ale bolest mi nedovolí se ani bránit, když konečně opravdu chci. "Petere, pomoc!" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Možná bys měl zvolit mírnější strategii? Peter: Žena nepovolovala v pevném pohledu. "A tvoje představa je, že tu začneš dělat bordel, abys mága přilákal?" řekla. "Ty jsi vážně idiot." Neveen nebyl ani trošku klidný: "Ne, to nemůžeš, tím bys nám jen zavařil a Gregory by odmítl pomoci." Donesl se k nim Tobyho křik a žena se tam ohlédla. "Nechci toho chlapce děsit, tak ho pustím, ale jen když mi oba slíbíte, že nebudete tropit potíže." Toby: Selvig vzal co nejjemněji jeho ruce do svých. "A to je normální? Bojíš se jeho křiku, protože na tebe křičí často? A copak tě bolí, řekni." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Na to je tu ten druhý, ne? „Máš nějaké rychlejší řešení?“ Zeptám se netrpělivě. „Já jsem řekl NE zbourat celé město.“ Upozorním Neveena. Ten už mě taky začíná štvát. Jenomže pak se ozve Tobyho výkřik a já udělám krok k ní. „Okamžitě ho pusť nebo to udělám sám.“ Nemám v plánu nic slibovat, stejně se to vždycky zvrhne. Zato jsem si jistej, že když se rozeběhnu, ty dveře moji váhu neudrží. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Jsem fakt nemožnej ♡ Vytrhnu si ruce od Selviga a couvnu. "NE! Nesahej na mě! Na mě smí sahat jen Peter, ty Seladone jeden!" zakřičím tak, aby mě bylo co nejvíc slyšet. Ta bolest, cítím, jak mi pulsuje v hrudi. "Selvigu, já toho chlapa miluju, jen jsem byl celej život jen štětka, tak se teď bojím lidí..." řeknu a sednu si nejblížk, kam můžu, třeba i na zem. Z té bolesti mi začíná být špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Co nejde silou, půjde ještě větší silou, co? Toby: Selvig ustoupil a založil si ruce na hrudi. "Jen on? Štětka?" Naklonil hlavu ke straně. "A to on ti tak říká? Taky z lásky?" Toby dosedl na kuchyňskou lavici a Selvig si naproti němu sedl na židli, aby ho nepřevyšoval. Peter: "A já mluvil o jakémkoliv zastrašování civilního obyvatelstva!" řekl Neveen až mu přeskakoval hlas. "Tohle je krajně neortodoxní, nebezpečné a také dosti hloupé!" Žena se na Petera dívala, když k nim dolehl Tobyho křik a nářek: "Děláš sám všechno, co se jeho týká? Proč se lekl, když na něj chtěl Selvig sáhnout? Proč říká, že jen ty na něj smíš sahat?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro A ne? Přestanu Neveena poslouchat a zaměřím se na dveře. „Nic ti do toho není.“ Odtuším, ale sám pro sebe si v duchu říkám, že to dost přehrává. Když neotevírá, udělám pár kroků zpět a rozeběhnu se. Sázím na setrvačnost svých dvousetpadesáti kilo. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ale ano Žena uskočila, neměla jinou možnost, pokud se nechtěla nechat převálcovat. "Selvigu, chce vyvalit dveře!" zavolala. A pak... Došlo k nárazu (95), dveře povolily, jakoby byly z papíru a Peter vlétl dovnitř. Ale běžel dál, nedokázal přibrzdit (37). Peter vrazil do selviga a oba padli dál do místnosti, kde se ozvalo tříštení a pak křik. Dlouhé sekundy byl zmatek, kdosi naříkal, kdosi nadával, žena křičela a najednou, padl prach a jakoby se na moment zastavil čas: Peter spatřil prasklou lavici, úlně na třísky a Tobyho uprostřed nich s velikým, krvavým kusem dřeva čouhajícím mu z břicha. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Že se nedivim „Ksakru!“ Vydechnu jen, když jsou dveře ještě chatrnější, než jsem čekal. Bohužel stejně, jako se mým kilům těžko odporuje, podobně těžko se i zastavují. Takže celkem nechtě srazím toho seladonka, co Tobyho unesl. Snažím se co nejrychleji se vyhrabat ze spleti končetin a trosek a tiše u toho nadávám, ale pak se mi otevře výhled a já ztuhnu. Ruka mi automaticky vylétne ke komunikátoru. „Toby je těžce raněný!“ Věděl jsem, že ho nemám brát s sebou! Rychle k němu přispěchám. „Nehýbej se.“ Horečně přemýšlím, co teď. Vím, že to dřevo bych rozhodně vyndavat neměl. Radši mu položím ruku na rameno, aby se skutečně nehýbal a neublížil si ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Především matka Selvig se vyhrabal na nohy a také se podíval na Tobyho, kterému se viditelně kalil zrak. Kolem se pomalu hromadila krev. Polkl. "Mluvte na něj, ať neztratí vědomí, zavolám doktora!" řekl a vyklonil se z poškozeného futra: "Mami, ten kluk je zraněnej! Jdu někoho sehnat, zůstaň u nich." Ozval se Neveen: "Můete mi vysvětlit, co tam provádíte?! Já vás zpátky nedostanu, kalibrace přístrojů trvá příliš dlouho, kdybych vás přenášel hned, riskuju, že vám to dezintegruje molekulární strukturu." Zarazil se. "Což znamená, že by z vás obou byla kaše. Reprezentujete celý Highland, nemůžete dělat nepořádek... No tak!" Žena se přesunula do domu. Beze slova položila ruku Tobymu na čelo a podívala se mu do očí. Pak vstala a odkudsi přinesla velikou deku. "Jestli ho budou chtít přenášet, musí mít na čem. Je v šoku, pochybuju, že si uvědomuje, co se děje." Podívala se na Petera: "Jsem ochotná spolupracovat na jeho záchraně, ale je ti jasné, že jsi mu to udělal svou zbrklostí, že ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jako bych to nevěděl Skloním se k mladíkovi a opřu si čelo o jeho. „Proč máš takový talent nechat se ode mě zranit nebo se nechat zranit mojí vinou?“ Povzdechnu si. „Bezva, takže k prdu.“ Zkonstatuju, co mi řekl Neveen a přestanu ho vnímat. K ničemu. Na co nám tedy jsou ty komunikátory? Když žena podá deku, vzhlédnu na okamžik k ní. „Díky.“ Jenomže ona mluví dál. „Zbrklostí, blbostí, neschopností... není to prvně.“ Povzdechnu si. Ne, nejlepší bude vypadnout a už se k němu nepřibližovat. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Bolí ♡ Rodná mi je bolest, známá... Už se jí ani nebojím. Snažím se dívat kolem, hučí mi v uších a slyším hlasy... jeho hlas... "Pete..." vydere se mi ze rtů. Co když tohle bude poslední, co řeknu? "Taky... tě miluju..." Neměl jsem utíkat, měl jsem mu to vysvětlit, měl jsem se mu vrhnout kolem krku, strhat ze sebe šaty a vydat se mu... "Prosím... Pete..." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Snad na každou bolestroste ňáká kytka, Žena si povzdechla. "Vy jste mi dvojka... Vaše jména znám, já jsem Agáta." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Výjimečně vynechám Když slyším, že mladík něco šeptá, skloním se k němu, abych dobře slyšel. Stisknu rty. „Cokoli...“ Snažím se zachytit, co ještě je pro něj tak důležité. Proč mě pořád trápí? Kývnu na jméno, doufám, že více společenského chování se ode mě nečeká. Přičichnu si k lahvi, kterou mi podala, ale odložím ji stranou. Nechci pít. Už tak mám špatný úsudek. Když Tobyho ošetřují, stojím jen kousek od nich, abych jim viděl pod ruce a když ho chtějí odnést, nechci ho pustit z očí, dokud mě nedonutí. Pak přecházím sem a tam po chodbě. „Pořád ho někdo unáší...“ Znervóznil je slabé slovo. „Dobře, to budu rád.“ Kývnu na pomoc, ale myšlenkami jsem jinde. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Někdy je medicína krátká Selvig kývl hlavou. "Dáme na něj pozor společně," řekl. "Vypadá... jako někdo, koho bych chtěl chránit." Usmál se. K Tobyho pokoji přišel muž, který vypadal jako doktor, ale zatím nevešel. "Chlapec je tabilizovaný, sám dýchá a dostal něco pořádného proti bolesti. Vnitřní orgány neměl poškozené a za chvíli bude schopný komunikovat. Můžete za ním." V té chvíli se objevila sestra s táckem jídla: hustou gulášovou polévkou a několika krajíci chleba. Doktor se usmál. "Pomůžete mu se najíst. Selvigu, řekni mamince, že odvedla dobrou práci," dodal k mladíkovi. Ten se zacuilil. "To ona vždycky. Ale vyřídím." Podíval se na Petera. "Zítra můžeme vyrazit. Když se mámě omluvíte a slíbít pomoc s úklidem, nechá vás přespat." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nevypadá to „Jo, o tom nepochybuju.“ Zamračím se nad jeho blbou poznámkou. Po zhodnocení lékře se mi docela uleví. „Díky.“ Kývnu mu a od sestry si vemu tác. Můj pohled jasně říká, kdo pomáhat nebude. „Zůstanu tady.“ Odmítnu se zakroucením hlavou. Rozhodně nemám v plánu tu Tobyho nechávat samotného. Vejdu s tácem jídla dovnitř a pousměju se na Tobyho. "Jak ti je?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zpátky ♡ Uboleně rozlepím oči, ale je mi lépe, než jsem čekal. A nemám pouta, nejsem v kleci a hlavně... "Petere..." hlesnu. "Co jsem řekl... Myslel jsem to vážně! Je to pravda!" řeknu rychle. Oči mi padnou k tácu s jídlem. Mám pořádný hlad. Ale Peter jí jak dřevorubec... Vydržím to. Nsjednou mi v mysli vytane vzpomínka na něco, co... na malé miminko. Na hlad a na ... Zakryju si ústa rukou a najednou hlad nemám ani trošku. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Napřímo? Když na mě najednou tak vychrlí, že to myslel vážně, zaváhám. "Já... promluvíme si... až ti bude líp?" Nadhodím nejistě. Ne, nejsem na takhle přímé řeči o těhle věcech. "Nemáš hlad?" Zeptám se radši rychle, abych odvedl řeč jinam a položím mu tác na stolem, aby se mu líp jedlo. Když si ale dá ruku před pusu, trochu se zamračím. "Hele, já vím, že je to nemocniční strava, ale nebude to tak zlý..." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nádech a výdech ♡ "Ne, já o tom... neumím mluvit," přiznám. "Je to pravda, ale dokázal jsem to vyslovit jen proto, že jsem si myslel, že umřu." A při pohledu na kousky masa v polévce lituju, že jsem neumřel. "Nechci to jíst," zabručím, ale také mi v té chvíli zakručí v žaludku. "Tak... jen chleba a vývar... Žádné maso. Prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nepozvracej mě "No, to říkáš tomu pravému." Uchechtnu se. "Maso by ti dodalo sílu..." Zkusím ho přemluvit, ale pak pokrčím rameny. "Zvládneš to?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hm... ♡ Koukám na plovoucí kousky a nevím, nevím. "Jak teď najdeme toho mága, Petere?" zeptám se. Pak pomaloučku dám do pusy jednu lžičku. A další. A teď s masem. "Je to jak jíst podrážky od bot." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ty nijak Trhnu hlavou k druhému klukovi. "Říkal, že ví, kde by se dal začít, tak se na to zítra podíváme. Do té doby tu budu s tebou." Ujistím ho. "To věřím." Zašklebím se napůl soucitně, napůl pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Počkej, co? ♡ "Selvig," usměju se. "Nebuď na něj zlý, myslel to dobře." Zarazím se. "Myslíš, že ho jeho maminka pustí?" Další dvě sousta polévky a jedno s masem. Otřesu se. Když se ujistím,že jsme sami, zašeptám: "Pete, já to maso fakt nemůžu. Strašně mi to připomíná..." nedořeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nové informace Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a vešel Selvig (který byl mimochodem celou dobu pryč) v ruce s krabicí velkou jako na boty. "Máma posílá," řekl, když si sedl na postel z druhé strany, než seděl Peter na židli. Otevřel krabici a oběma nabídl koblihy. "Řekla, že vás oba zdraví," dodal. Koblihy voněly jako nebe a povidla, byly zlatavé a leskly se trochu od tuku. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Uvidíme Pokrčím rameny. O hodnosti nic neslibuju. "Snad ano." No, kdyžtak ji zkusím přesvědčit... nebo ho unesu... "Co ti to připomíná?" Zeptám se zmateně. Když se kluk vrátí a hrne se sednout si na postel, na čele se mi objeví zamračená vráska. Tohle by si taky mohl odpustit. "Jo, dík, taky ji pozdravuj a uvidíme se ráno..." Pokusím se ho nenápadně vypoklonkovat a snažím se nevnímat vůni pečiva. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Koblihy! ♡ "To, co jsem... provedl..." pípnu. "Víš, jak jsem..." Ale tu najednou se otevřou dveře a já zaklapnu pusu. "Máma..." zopakuju to slovo. Pak se podívám na Selviga a do krabice a zase na něj. Opatrně vezmu jednu koblihu. "Tak jí odkaž, že je moc hodná!" řeknu a zakousnu se. Pak se ozve Peter. "Neposlouchej ho," řeknu a z té dobroty se mi klíží zrak. "Pete, to musíš ochutnat, je to jako jíst oblaka!" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Koblihy a úsměvy Selvig na Peterovu poznámku trochu zamrkal, ale pak se usmál na Tobyho. "Jestli je sníš všechny, tak Peterovi ještě přinesu. Jídlo z nemocnice není nic moc." Ale také zaznamenal defenzivu v Peterově pohledu a posunul se, aby seděl víc u Tobyho nohou. Krabici nechal na jeho klíně. "Je to dost dlouhá cesta," řekl. "Máti nám dovolila si vzít sušený maso a ryby. A pečivo." Poslední dodal, když sebou Toby trhl. "Nejíš maso? Možná bych mohl najít nějaké ovoce, co víc vydrží a mám taky křížaly." Usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jo, jo, dej si „Ne, nevím a ty na to nemysli.“ Odvětím rychle. „Jen jez.“ Pobídnu ho, nechci mu to sežrat, chci aby měl dost. Povytáhnu obočí. „Myslíš, že Toby bude ve stavu jít s námi?“ Zeptám se nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Křížaly? ♡ Už nikdy v životě nechci tu gulášovku ani vidět! Tohle je to, co chci. Když se Selvig odklidí, podívám se na Petera se svraštělým obočím. "Přestaň, tovoje potřeba mě chránit před tím, co není nebezpečné mě..." Nedořeknu. Ne, neměl bych to říkat. Zastříhám ušima na ovoce. "Ne, rozhodl jsem se, že už maso jíst nebudu. Je mi z něj špatně. Co jsou to křížaly? To neznám." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Lidská bezprostřednost Selviga Peterova otázka zarazila. "A to ho chceš nechat tady? Samotnýho? To ho radši ponesu na zádech." Když uviděl, jak si Toby bere další koblihu, rozkvetl mu na tváři široký úsměv. "Křížaly jsou sušená jablíčka. Dlouho vydrží a jsou moc dobrá." Z kapsy vytáhl látkový kapesník. "A ty máš víc povidel na bradě a nose, než v těch buchtách. Ukaž." Natáhl se, aby Tobyho utřel. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To musí být programové, to nemůže být náhodné Povytáhnu obočí. „Co podle tebe není nebezpečné?“ Nemusí to doříkávat, aby mi to bylo jasné. „V nemocnici? S lidma, kteří jsou schopni mu pomoct, kdyby se mu přitížilo? Aby si nepotrhal stehy nebo nevim co? Co když dostane nějakou infekci? Jak zvládneme vysokou horečku? Hnisání? Cokoli?“ Jsou stejně nezodpovědní. Brát ho s sebou po takovém úraze je naprostá šílenost. Zvlášť na dlouhou cestu. Když Pak Tobyho otírá jako miminko, radši se zvednu a dojdu k oknu, abych se mohl dívat z něho a ne na ty dva. Zajímalo by mě, jestli se mě ten kluk snaží vytočit schválně a jestli mu dochází, že ho prohodím zdí, jestli mi rupnou nervy. A možná ne jen jednou. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Co to provádí? ♡ "Selvig není nebezpečný," řeknu. "Neublížil mi, když mohl." Ale to už mám na puse kapesník. "Nech toho," zasměju se, ale neodstrčím ho. Je na něm něco strašně příjemného. Nakonec se tomu poddám. "Ještě tady," ukážu. Když je takhle blízko, vidím, jak má jemné oči. Je hodný. Cítím to. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Tolik starostí... Selvig s Tobym zasmál. "Jo a tady taky," dodal na jeho slova a přejel mu kapesnikém po bradě. "A tady," po čele, "a taky tady," vzal i krk. Pak se ozval Peter. "Jak funguje léčení tam, odkud jste vy dva?" zeptal se se zájmem. "Ukaž mu tu ránu, Toby." Když Toby zvedl přikrývku a triko, měl na břiše poloprůsvitnou náplastí zalepenou zavírající se jizvu. "Nic mu hnisat nebude." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Je to prostě bááááječné Skřípu zuby, když se tam ti dva kapesníčkují a radši nic nenamítám proti tomu, že není nebezpečný. A to těsně po tom, co po mě chtěl abych mu vařil že... že... TAMTO! Navíc vzápětí vypadám jako imbecil. „Co když se to odlepí?“ Zkusím ještě poslední možnost. Nechci cestovat s nima dvěma. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Proč mi je tak dobře? ♡ "Už jsem čistý, už jsem čistý, nech toho!" zasměju se a vezmu mu kapesník z ruky. Najednou se nemůžu vynadívat na to, co mělo být zející, otevřená rána. "Nic tu není, Petere. Podívej!" přejedu prstama po hladkém povrchu náplasti. "Ani to nebolí." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Občas je dobré spoléhat na magii Selvig se smál spolu s Tobym a když mu vzal kapesník, sevřel jeho ruce v jedné své. "Nech si ho, kdyby ses zase zapatlal," řekl měkce. Pak se zvedl z postele a přešel k oknu, dál od Petera. "Místní felčaři kupují na taková těžká zranění hojivé masti. Zalepené to je už opravdu jen pro jistotu, zítra tu náplast sundá a bude jako nový. Možná to nechá jizvičku." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jsem šťastnej jako blecha... Jejich smích mi poněkud drásá už tak napjaté nervy. "Jo, vidím..." Donutím se odpovědět. "Bezva, tak je rozhodnuto, tak si běž zabalit." Znovu se pokusím poslat Selviga do patřičných mezi když už ne tam, kam slunce nesvítí. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Co mi to děláš? ♡ Vezmu si kapesník a mrknu na něj. "Dobře, tak je můj." Jako bych cítil, že je všechno v pořádku. Žeby to bylo těma mastma? Pořád mě pobolívá v hrudi, ale to nebude ono. To nic. Když se pak ozve Peter, podpořím ho. "Ano, prosím, nech mě se vyspat. Kdybys tu zůstal a povyrážel mě do rána, tak mě ani neponeseš!" Já... Vtipkuju? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Dobrou noc a sladké sny Selvig kývl hlavou a pokynul Peterovi na pozdrav. Pak se zastavil u Tobyho. "Máš recht, nemohli bychom za panem generálem mašírovat ani jeden. Hezky se vyspi." Pocuchal mu vlasy a odebral se. Ještě ve dveřích se otočil: "Ale cestou tě budu povyrážet dál! Jestli se jen na minutu přestaneš usmívat a smát, tak jsem selhal!" A pak za sebou zavřel. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Spíš noční můry Mám chuť za ním něco hodit. "Mám taky jít?" Zeptám se a v tuhle chvíli bych možnost procházky skutečně uvítal. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tolik nových pocitů ♡ Selvig opravdu musí jít, už mě od všeho toho smíchu bolí líce. "Beru tě za slovo!" zavolám za ním. Pak se pořád s úsměvem otočím na Petera. "A nedáš si koblihu? Jsou opravdu výborné! A myslel jsem... Že když jsme sami, můžeme... No..." Začervenám se. "Já opravdu myslel vážně, co jsem řekl." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Bolí mě hlava "Jen se pořádně najez." Pobídnu ho. "Ne, to bychom nemohli. Seš zraněný a já unavený." Odmítnu to trochu rychleji, než by se asi slušelo. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ He? ♡ Zadívám se na něj s hlavou ke straně a vezmu si další koblihu. "Výjimečně jsem nemyslel sex, jen že tu zůstaneš." Při dalším kousnutí mi povidla vyprsknou na ret. "Možná jsem doufal ve sladkou pusu na dobrou noc. Ale nic víc." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kecáš "A to tvoje: když jsme sami, tak můžeme... to bylo nic?" Povytáhnu obočí a ušklíbnu se na něj. To mu nežeru. "Ale zůstanu tu, jestli chceš... jen už ti odešla utěračka a ty jsi zjevně hrozný dobytek." Vypláznu na něj jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nekecám, jen koktám ♡ "Chtěl jsem říct, že bychom mohli mluvit o tom..." povzdechnu a úsměv mě přejde. "O tom, co jsem řekl. Protože je to opravdu pravdivá pravda." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jen aby "Ach..." Uhnu rychle pohledem. "To snad ani... říkal sem až ti bude líp..." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zase ten starý Peter ♡ "Však proto jsem to nechal být, ptal ses." Přitáhnu si krabici s koblihami a utřu si pusu kamesníčkem od Selviga. "Ale zůstat bys mohl... Kdybys chtěl." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak starý nejsem "Hmmm..." Zabručím. No dobře. "Jestli si to přeješ, tak zůstanu." Ujistím ho a nakonec se i vrátím k židli, na kterou si opatrně sednu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Bručoun ♡ Dojím koblihy, kolik můžu a zbytek zavřu do krebice, aby do rána moc neoschly. Zase ten divný pocit. "Bolí mě v hrudi," přiznám. "Teď míň, ale když jsme se... hádali... bylo to mnohem horší. Ptal jsem se doktora, ten říkal, že to je magická bolest a s tou on nic nenadělá." Nadechnu se nosem. "Když... Selvig... Když tu byl a povídal si se mnou..." Bude si myslet jen to nejhorší. "Já opravdu chci zůstat s tebou, ale když tu byl, nebolelo mě nic." Sklopím oči. Odejde a už se nevrátí. "Já nevím, co to je za bolest." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Někdo se diví? Když začne mluvit, pozorně poslouchám. Rád bych mu pomohl, ale když ani doktor nevěděl? Budu se muset zeptat Eden. Jenomže pak... „Tak... se může vrátit s námi... dělat ti společnost...“ Hlesnu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nekoukej se tak ♡ Doslova ve mě hrkne. "Vrátit se? Jako do Highland?" Cítím na čele pot. "Ne, to ne. Však tu má mámu, mají se rádi..." Zase mě píchne u srdce jako trn. Vhrknou mi tou bolestí slzy. "Nevěřím, že by chtěl... Já bych to po něm nechtěl. A nemohl... chtít." Tolik to bolí, až se schoulím. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já můžu "Dokud se nezeptáš, tak se to nedozvíš." Obávám se, že to, že by on zůstal tady nepřipadá v úvahu. "Ale teď bys měl spát." Stisknu mu dlaň. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zase při starém ♡ "Dokud se ho nezeptám, nemůžu být zklamaný," povzdechnu si a svezu se pod peřinu. "Máš pravdu, půjdu spát. Dáš mi teda pusu?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Umíme to jinak? "Zjevně můžeš." Upozorním ho. Dobře jsem si všimnul toho trhnutí. Nakloním se k němu a zlehka ho políbím. V tuhle chvíli si nejsem ničím jistý. "Pořádně naber síly." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ráno s novou silou vstříc novému dni Ráno přišlo se sluncem a zpěvem tactva. Za okny také bylo slyšet několik benzínových motorů a také pár parních. |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Malý upírek Eden příliš okolo horké kaše nechodí, spíš mě hodí rovnou do ringu. Po oznámení, co je vlastně základní součástí Dionovo stravy, se na moment zaseknu s pohledem upřeným na něj. Chvíli přemýšlím, jestli ho mám krmit já svojí krví, a jak přesně bych to provedl. Upustit si žilou a nakapat to do dětské lahvičky?.... Naštěstí můj tok myšlenek Eden zastaví dalšími informacemi. "Vím, co to je, být... jiný.." Odpovím zamyšleně na víly úderné hájení malého Diona. Mezitím, co mi vysvětluje další informace, nakloním se k miminku a oplatím mu jeho vyplazování jazýčku, poté se na něj usměji. "Takže... krev se mu poddává stejným způsobem, jako.. mléko?" zeptám se. Že je v tom nějaké kouzlo, kletba, nebo okouzlení, je sice fascinující, ale v žádném případě mě to nepřekvapuje. Žiju ve světě, kde mě může očarovat batole... jak ironické.. "Spomínané kouzlo..?" Zopakuji lehce zvídavě po Eden. "Dobře... Nebude mu to vadit?" zeptám se ještě na informaci o tom, že se s Tobym mám setkat osobně a oznámit mu sám, že jsem se o Diona staral. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Je nádherně ♡ Tak jsem se dozvěděl alespoň něco, mám nemoc, od které mi pomůže mág, kterého hledáme. To... no snad. Sbalím zbyl koblihy a s poboléváním se vydám vedle Petera před nemocnici, kde... Slevig jako samo slunce. "Šašku jeden!" zasměju se, když přimu jeho nabídku a lehce položím ruku na jeho pevnou paži. "Tak dávej pozor, kdybych klopýtl." Najednou je bolest menší. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Tak nezdržujem Možná nevím, kudy jít, ale i tak dupu v čele a držím si od nich odstup několik metrů. Mám pocit, že vedle toho blbečka jsem jak pračlověk, a rozhodně se mi to vědomí nelíbí. Dochází mu to vůbec? Tedy myslím Tobymu. Pochybuju... a teď se ještě hádám sám se sebou. Ale já se doprošovat nebudu. Berme to tak, že to byla pusa na rozloučenou. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro K severům Selvig se díval na Petera, ale pak se otočil na Tobyho. "O Gregorym se vykládá spousta věcí. Někteříříkají, že je tisíce let starý, jiní zase, že prodal duši, aby mohl být tak mocný, jak je." Pak pokrčil mocnými rameny. "Máma říká, že je to bručoun, ale vždycky pomůže. Co vlastně trápí tebe?" |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tisíciletý čaroděj ♡ "Páni!" vydechnu. "Pete, myslíš, že i o tobě si lidi vykládají báchorky?" Nejspíš ano. A o mně.. Bodne mě u srdce. "Víš, Selvigu... Myslím, že vím, co mi je. Udělal jsem strašně moc chyb a teď za ně platím. Myslím, že mi dočista pukne srdce." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Když zná Eden? Klidně přitlač "Proč by si o mě kdokoli cokoli vykládal? Jsem jen obyčejný člověk." Člověk, co má fakt pech. "Nesmysl, bude to dobrý, ten čaroděj ti pomůže... nebo Eden.... nebo... někdo jinej." Že, Selvigu? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Přirozené jako péče Selvig vypadal ustaraně a vyvlékl paži z Tobyho ruky, aby ho pak vzal pod křídlo a přitiskl. "Ne, nepukne, to jsem si jistý. Gregory najde lék, slibuju. A když nebude ochotný, tak ho přesvědčíme." Položil si líce na Tobyho hlavu, než ho musel pustit, aby mohli dál jít. "Kdo je Eden?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Možná máš kouzlo ty ♡ Při těch slovech a objetí je najednou bolest menší, než třetinová. Co kdybych mu to řekl? "Selvigu..." zbořím nos do jeho ramene. Nedovedu to. "Dík, že tomu tak věříš." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Hrdličky Zaskřípu zuby, když tam tak cukrují a ani se neohlédnu. "Jedna známá." Sice nevím, co bych jí dal na výměnu, ale dluh by byl splacenej, no ne? "Jak je to daleko?" Zeptám se, aniž bych se ohlédnul, protože bychom mohli přijít o průvodce. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Za mágem dál "Tak známá, jo?" odtušil Selvig. Pro tobyho měl dál jen široké úsměvy. "Ty jsi pěkný tulidlo, co? Jako takový kotě." Prohrábl mu vlasy a nadzvedl, aby se nepřerazil o kamen tam, kde se silnice začala klikatit v lesní cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Lesem ♡ Kráčím s úsměvem vedle Selviga a je mi najednou lehko... počkat, vznáším se? Ne, to mě nadzvedl. Ale zvykl bych si... na poponášení a hlažení. Ani nevnímám, co si ti dva mezi sebou říkají, jen chvílemi zkusmo zavadím o Selvigova prsty svými, jak zareaguje. K mému překvapení mě dokonce párkrát chytil za ruku. Vždycky jsem se po chvíli pustil a zkusil to znova. Louka je krásné místo na oběd. Z podané deky zírám na oblohu a pak... "Nemusels sis dělat... škodu, Selvigu," řeknu, když vidím baklažán. Vypadá ale tak lákavě, že jsem rád, že si tu škodu udělal. "Cibuli? A na sladko? To se mi líbí, to rád ochutnám!" řeknu a složím nohy pod sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vážně picnic? „Možná by bylo nejlepší, kdybys mi prostě popsal cestu.“ Opáčím a změním směr, když si ze mě dělá srandu. A teď chtějí ještě ke všemu dělat picnic!! Už nikdy nikam nedojdeme! „Ne, díky.“ Odmítnu vnitřnosti, i když normálně bych si asi klidně dal. Kdy jsem vlastně jedl naposledy? Ani si nesednu a popocházím sem a tam a dívám se do dálky kam míříme. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro No tak, nebuď pruďas "Jakoupak škodu?" opáčil se Selvig na Tobyho a sedl si na deku kousek od něj. "Máma řekla jasně, že tě mám vykrmit, protože jsi jako tříska." Toby se zardil. "No... jsem, no." Selvig se pak otočil na Petera: "Sedni si a jez, musíme počkat, až dobouří řeka, jinak stejně dál nepudeme. Toby, chceš k tomu něco navíc? Mám brambory na pečení a taky kysanou smetanu. Domácí." Toby se zdál najednou zvláštně mimo. "A to ti všechno... dělala maminka?" Selvig pokýval hlavou a úsměv mu strnul, když si všiml, jak se Toby tváří. "Je všechno v pořádku? Zase tě něco bolí?" "Moje... Maminka... Víš, je to složitý. Ale nezávidím ti, opravdu, jsem rád, že..." Ztichl a zdálo se, že je zamyšlený. "A už to skoro vůbec nebolí." Selvig se uspokojil. "Tak papej." Když pak Tobyho vyhnalo kousek mezi stromy volání přírody, podíval se Selvig znova na Petera: "Začínám si dávat věci do souvislostí. Toby je sirotek, že?" //pozn: kus odehrán s Tobym, tak pak je na tahu Peter. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Samé komplikace "Jaká řeka?" Co to má zase sakra bejt? A to jako bouří schválně jen v době oběda? Napůl ucha je poslouchám, ale snažím se to nedělat. "Lepší kdyby byl." Odvětím jen. Není na mě, abych to vysvětloval a upřímně doufám, že se té ženě stalo něco ošklivého. "Za jak dlouho budeme moct jít?" Nemám stání, už kvůli té divné nemoci. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Však nemusíme spěchat ♡ Když se vrátím z výletu za úlevou, vidím, jak Peter přešlapuje. "No tak, uteče nám snad ten mág?" nadhodím a začnu Selvigovi pomahat s balením věcí. Ten pak uhasí oheň a podívá se na mě těma svýma očima. "Toby, můžu se zeptat, kde máš rodiče?" Zatrnu. Kousnu se do rtu. "Táta umřel při nehodě na motorce. Bylo mi sedm. A ... Maminka asi žije. Víš, já... Vyhodila mě. Protože mám křídla." K mému překvapení se Selvig pak otočí k Peterovi. "Jo, lepší, kdyby byl. Můžeme vyrazit." Vezme si bágl a já jdu pomaličku za oběma, než mě postrčí a vezme za ruku. Polknu. "Selvigu..." Utne mě jeho široký úsměv. "Ano, Selvigu, jsem štětka z ulice, vím," řekne a mě bodne u srdce. Tak strašně, ale jen než dodá: "A mně je to fuk. Pro mě jsi Toby. Tady v lese, co má rád zeleninu a když ha takhle šimrám!" Vypísknu, když sse po mně vrhne a začnu se smát. "Ne, uže ne!" "A přestaneš se kabonit? A litovat?" "Ano, slibuju! Smilování!" pištím, že mě musí slyšet až do města. PJ: Došli pak k veliké zuřící řece, která toho času téměř pohlcovala provazovou lávku. "Já říkal, že máme počkat," utrousil Selvig tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vidím, že se bavíte „No, pokud nežije na jednom místě, tak by klidně mohl.“ Utrousím. Předpokládám, že kdyby měl nějaké sídlo, že by se o něm vědělo. Zašklebím se na Selviga a jen naznačím, že to, co teď Toby řekl, bylo nic. No bezva, jasně, když to řekne nějakej blbeček, tak hihihi, všechno v pořádku, když to řekne hlupák Peter, tak se můžeme posralinkat, nevěříme a mlátíme dveřma. Když dojdeme k lávce, zamračeně pozoruju proud. „Počkejte tady, pokud přejdu já, udrží vás to taky.“ A pokud nevydrží, tak se utopím a bude vyřešeno, že? Přesto na lávku vykročím velmi opatrně, připraven cuknout, kdyby se příliš prohýbala. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Jak se ukvapenost nevyplácí Peterova noha se propadla při prvním kontaktu s prknem a on začal padat směrem vpřed náporem vlastního, vztekem posíleného těla (79). "Petere!" vyjekl Toby a Selvig neváhal. Vystartoval vpřed a zachytil Petera za ruku. Jak stál jen na jedné noze, byl vratký, ale po troše snažení se Selvigovi povedlo s ním mrštit na břeh do strany. První, co zaznamenal, byl Toby na jeho hrudi, jeho prsty na Peterově tváři, jeho rty na čele, jeho slzy, jak padají na Peterova líce. Selvig odfoukl úlevou a položil dlaň Tobymu na rameno. "Dobrý, je tady." Pak se ale podíval na lávku. Peter zlomil první prkno a druhé bylo dos daleko, aby se k němu dalo dostat jen těžko i když už bude voda klidná. "Můžeme jít i kolem řeky, ale bude to o dva dny delší cesta," řekl Selvig. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jakoby mě to bez rozbouření uneslo líp "Sakra!" Stihnu jen vyjeknout, když se prkno prolomí a já ztratím rovnováhu. Chytím se instinktivně toho, co nahmátnu. Když se pak na mě vrhne Toby, opatrně ho chytím za ramena. "Klid, jsem tady." Pokusím se ho uklidnit a pak se kouknu přes jeho rameno. "Díky." Zabručím k Selvigovi. Ohlédnu se na lávku. "Budeme muset, pochybuju, že by to druhé prkno bylo pevnější." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Od oběda k večeru Selvig od obou ustoupil a počkal, až Peter Tobyho uklidní. Vypadal ustaraně, ale držel se zpátky, když viděl, jak na tom Toby je. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Parta v lese ♡ Tisknu se k Peterovi a odmítám ho pustit třeba jen na chvíli, držím ho za ruku, když pak jdeme dál. Když se začne stmívat, tak jeho ruku pevně stisknu a přidám i druhou. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro V lese, jo v lese... Skutečně se snažím jít co nejtišeji a tisknu Tobyho dlaň ve své, protože vím, že mu to pomáhá. Když se pak objeví lidé, velmi rychle se ukáže, že jde zjevně o místní omladinu, tak se uvolním, i když na veškeré pokusy o rozveselení nebo seznamování odpovídám slušně, ale odmítavě. Když si ale přijdou pro Tobyho a ten vypadá, že chce jít, klidně ho šoupnu směrem k děvčatům, zatímco sám si sednu na kraji mýtiny pod strom. Potřebuju si odpočinout. Navíc by bylo rozumné se najíst, ale nemám hlad. Přivřu oči a jen líně sleduju své společníky. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nové zážitky Dívka vesele vypískla a táhla Tobyho k ohništi, kde se s ním posadila tak, aby jí byl chlapec zády. Prstama mu prohrábla vlasy a Toby se zachvěl. "Zatahala jsem tě?" zeptala se ustaraně. "Jsem Tessa." Toby se otočil, aby jí věnoval úsměv. "Ne, to je dobrý. Rád tě poznávám, Tesso." Několik mladších chlapců si sedlo před něj. "Co chcete od mága?" zeptal se jeden. "Já slyšel, že má ostré zuby jako žralok!" řekl druhý. Třetí ho dloubl loktem do žeber. "Ty taky uvěříš všemu, Mori." Toby odpověď zvážil. "Bydlím u jedné paní, která potřebuje jeho pomoc. No a já mám kouzelnou nemoc, tak snad mi pomůže." "A nepomohla by ti třeba pusa z lásky?" nadhodil kluk, který se jmenoval Mori. "Tady Cole ti ji rád dá!" drcnul do toho, který se na mága ptal jako první. "Nebo si všichni stoupneme do řady!" ozvalo se děvče, které Selviga první vítalo. "Co ty na to?" Tobyho tvář náhle zářila rdí víc než uhlíky v ohni. "Ne, to... Peter... on je se mnou." "A zkoušel ti on dát pusu?" zeptala se Tessa. Ozval se Selvig: "Nechte ho už! Ne každý musí chápat vaše popichování." Zavrtěl hlavou a došel k Tobymu s talířem lesního ovoce. Popřal mu dobrou chuť a s dalším talířem se vydal k Peterovi. Ukázalo se, že jde o polovinu husy. "Najez se taky," vybídl ho. "A vyspi. Zítra brzo ráno vyrazíme." Po asi dvaceti minutách oheň vyšlehl do výšky, až Toby vypískl leknutím. přes plameny uviděl dívku se zelenýma očima, slaměnýma vlasama a útlou postavou. Na sobě měla bílou košili a sukni, která byla zdobená rolničkama. Začala tančit a sama si dělala doprovod. Dívky i kluci se dali do zpěvu, šlo pouze o melodii složenou z náhodných slabik a Toby se k nim brzo přidal. Pak ho dívka vzala za ruce a vytáhla do stoje. Chvíli jej vedla v tanci a jeho nový copánek zdobený květinami se ve svitu ohně leskl jako zlato. Postupně se k nim přidali ostatní... |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro To bude noc Vzhlédnu, když se ke mně někdo přiblíží. "Jasně, dík." Jenomže talíř položím stranou. Pořád nějak nemám chuť, i když rozum mi říká, že bych to sníst rozhodně měl. Nemám hlad. Dál pozoruju, co se děje ve skupině. Mám z toho všeho špatný pocit, ale pravděpodobně to bude tím, že jsem morous. Když se všichni dají do tance a divného zpěvu. Utrhnu si několik soust z husy, ale kdyby tušili, jak jím normálně, bylo by jim jasné, že tohle je skutečně jen z donucení. Nechci usnout dřív, než tohle všechno skončí a pohledem občas zalétnu i k Selvigovi. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Tak to asi umím ♡ Slova chlapců mi nevadí tak, jako by vadila jindy. Srdce mě už skoro nebolí a vnímám Tessiny jemné ruce ve vlasech. Pak se ale objeví to nové děvče, málem si nadělám do kalhot. Když mě bere, raději odložím ovoce. A pak tančím. Doopravdy jen tak... Vede mě a já... Je mi lehko! Jedna, dvě, levá, pravá, říká mi hlásek v hlavě. Usmívám se. Když dotančíme, ukloním se jí jako princ. "Děkuji!" vydechnu. Pak si vezmu své ovoce a přesunu se blíž k Peterovi. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Halucinace? Fatamorgana?  Tanec skončil a dívka opětovala poklonu pukrlátkem. "Já tobě také!" řekla. Peter mohl pozorovat, že se hýbe velice pomalu, má v sobě jakousi ladnost a také je na těžkém terénu lesa zcela bosa. Její malé nožky ale nenesly známky zranění. Selvig, který stál kus dál od Petera, se také na dvojici díval, jedna ruka na bradě, kterou si mnul. "Neříkej to Tobymu, ale vidím ji prvně," řekl. "Zatím je zbytečné mu kazit zábavu." Když Toby dotančil a přešel k Peterovi, vydal se Selvig k dívce. "Dobrý večer. Smím znát tvé jméno?" "Ne!" řekla, zatočila se a cvrnkla ho prstem do nosu. "Můžeš mi říkat třebá-a-á..." poklepala se po bradě a svraštila nos. "Už vím! Štěstí!" Selvig si založil ruce na hrudi. V tu chvíli se do hovoru vložila Tessa: "Přišla chvíli před vámi, to ovoce, cos dal Tobymu, donesla ona. Chce tu přespat stejně jako on a Peter." Dívka zavrtěla nosem. "Tak tak, tesaný krasavče, já si tu jen hajnu a zdřímnu, jako laňka a zase ráno odhopkuju." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Jsem tak šťastná, tuze šťastná... Proč mám vždycky pravdu? A proč je vždycky ve všem háček? Objemu Tobyho kolem ramen a sleduju rozhovor těch dvou. Jsem jen paranoidní? Úplnou náhodou donesla bobule právě pro chlapce, který nejí maso a má největší talent se dostávat do problémů, jaký jsem kdy viděl? Přišoupnu k němu svůj talíř. „Měl by sis dát maso. Je to husa, to by mělo být v pořádku…“ Doufám, že se poblije. A jestli ne? No, tomu se dá v tuhle chvíli jistě snadno pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zvláštní dívka ♡ Nedá mi na ni nekoukat, je něčím zvláštní. A to na holky nejsem. Nebo možná jsem, nikdy jsem to s nimi nezkoušel. Lesní ovoce chutná jako pravé potěšení, je tak sladké. "Před spaním ne, bylo by mi těžko a nevyspal bych se," řeknu na Peterovu nabídku husy. Zvláštní, ale cítím, že bych si jinak kousek dal. Promyslím to a nakonec svolím. Sloupnu prstama kousek masa ze stehna a dám si ho do pusy. "Tohle je mnohem lepší, než jsem čekal!" zhodnotím. "Možná mi opravdu přinesla v těch bobulích štěstí!" zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Tetička paranoia Dívka znova zavrtěla nosem a usmála se. "Jestli mi nevěříš..." Selvig zvedl ruce. "To neříkám, jen se neznáme. A každý má nějaké jméno." "Má no, já ho mám taky." Zazubila se. "A ty?" "Jmenuju se Selvig." Zatleskala. "Dobře, Selvigu!" Natáhla ruku a poplácala ho po rameni. Selvig docela rezignoval a přešel k Tobymu a Peterovi, když se kolem neznámé udělal hlouček a začali si spolu povídat. "Vypadá neškodně," řekl. "Zatím." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Že jsem paranoidní neznamená, že po mně nejdou „Jen to zkus, je fakt dobrá…“ Lákám ho, ale zjevně se nemusím ani moc snažit. Trochu překvapeně ho pozoruju. „Chutná ti to? Nic ti to nepřipomíná?“ Navrhnu. Nelíbí se mi, že ona nechce prozradit jméno. A bosá chodidla v trávě… „Vypadá neškodně, ale jsem si jistý, že neškodná není.“ Podívám se na talíř. „Tu husu ti nedala, že ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro A alou na kutě "No..." udělal Toby, ale dívka v hloučku se v tu chvíli začala smát jako hrst rolniček, což mělo za následek, že tam otočil hlavu a vzal si další kus masa, který bezděky strčil do pusy a snědl. "Ne, tu mi dal Keith, to je ten támhle," řekl Selvig a ukázal do hloučku na nejstaršího kluka. Pak ztišil hlas: "Je něco, co bych měl vědět? Poznatky? Je divná, ale to neznamená zlá. Nezapomínej, že tys mý mámě vyvalil vchodový dveře." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nééééééé, ještě chvilku, strýčku Fido Když se Toby zachová jako zhypnotizovaný, když se ozve dívčí smích, odfrknu si. "Jo, to je možné, ale já nejsem víla nebo podobná pakáž." Ucedím a zamračeně sleduju skupinku. "Schválně se dívej." Pobídnu Selviga. Nakloním se k Tobymu. "A nepřipomíná ti to moc toho člověka, co jsi snědl?" Zeptám se napřímo, protože jsem si téměř jistej, že mě ani nebude pořádně vnímat. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Slova jsou jako kameny "Víla?" zvedl Selvig obočí. "Těch je tu málo... A nezvyknou škodit." Pak se ale zarazil nad dalšími slovy. Toby vytřeštil oči, které se zalily slzami a rychle vyplivl, co měl v puse. Miska s ovocem skončila na zemi, jak se prudce zvedl, ale nestihl se ani postavit na nohy,než začal prudce, přímo projektilově zvracet. Osazenstvo ztichlo, chvíli byl slyšet jen plápolající oheň a hrdelné dávivé zvuky. Tobymu brzo došel obsah žaludku a začal se svíjet, jak potřeba zvracet neustávala. Selvig se vyšvihl na nohy a rázem byl mezi Tobym a Peterem. "Nic bych za to nedal, že za tu jeho nemoc můžeš ty!" řekl tak, aby to všichni slyšeli. "Děcka, útok." NE! Každý, kdo ruce měl, sáhl po klacku z ohně, kameni, někteří měli dýky a Keith dokonce malý samostříl. Selvig stál u Tobyho, jednou rukou ho jistil a druhou sáhl za pas, odkud vytáhl vystřelovací nůž.Slova zarozonovala snad ve všech hlavách jako výkřik, jako příkaz. Na moment se nikdo nezmohl ani na pohyb a všem zvonilo v uších a rezonovaly oční bulvy tak, že neviděli ostře. Když všichni začali nervózně odkládat zbraně a rozhlížet se, jakoby se snažili před partou matek najít toho kamaráda, kterého obviní, že rvačku spískal, ozval se tichonký hlásek. "Dobře, Toby. Ještě jednu." Byla to ta zvláštní dívka. Nikdo nezaznamenal, že přešla k Tobymu (ani nemohli) a podávala mu lesní jahody. "To zvládneš. Uleví se ti." Chlapec žvýkal v sedě na zemi, hned vedle vlastních zvratků. Dívka ho pohladila po hlavě a podívala se na Selviga. "Přenes ho blíž k ohni a dál od těch blitek. A dohlédni, ať sní víc ovoce. Pomůže mu." Pak vykročila směrem k Peterovi jako někdo, kdo má moc ho vyhodit z práce a nechat mu zrušit zubní kartu jednou ranou. "Popovídáme si." Proč se jí nepohla pusa? Proč se ta slova ozvala v Peterově pořád mírně rezonujícím mozku? Proč pokýval hlavou? Ne, neovládala ho, jen mluvila do jeho myšlenek a jeho hlava se s tím nedovedla tak docela srovnat a rozpoznat její myšlenky od vlastních. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kameny jsou kameny „Tak to může být elf nebo cokoli jiného.“ Pokrčím bez zájmu rameny. Víly, i ty, co se tváří jako hodňouskové, jsou strašný skety. A pak začne to, co jsem v podstatě čekal. Jenomže než se stihnu k Tobymu dostat, vloží se do toho Selvig a to o dost prudčeji, než bych čekal. Jako fakt? Děcka útok? Co to jako má být? Parta mladých zbojníků? Normálně bych ustoupil, ale v tuhle chvíli fakt nemůžu, když bych se tím vzdálil od Tobyho. Sakra! Věděl jsem to! Potřesu hlavou, abych si pročistil pohled. Jo, chápu, asi to bylo obecně dobré pro mé zdraví, ale to nic neznamená. Když mi přestane pískat v uších, pohled se mi rychle stočí k hlasu. To snad ne, konečně to ze sebe dostal a ona mu to zase cpe do krku. A k tomu to teď vypadá, že já jsem ten špatný, protože jsem ho donutil zvracet. Zjevně nikdo z nich ještě neměl otravu. Její výraz, když vyrazí ke mně, jí ale nezůstanu dlužen. Prej jsem mrtvej, tak je mi zdravotní pojištění tak nějak fuk, ale travičky nemá rád nikdo, že? „To si myslím taky.“ Ńerozporuju to, i kdybych snad mohl. Pokud někam jde, následuju ji. „Co je to za ovoce?“ Zeptám se bez zbytečného zdržování. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Trochu odstupu ještě nikomu neuškodilo
|
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nejsem si jistý „Štěstí pro něj nebo někoho jiného?“ Zeptám se podezíravě. „Co jsem provedl já byla obyčejná opatrnost.“ Odmítnu to. Pak zaúpím. „Ne, že bych tě chtěl urazit… ale kdo se v těch vašich pojebanejch pravidlech má vyznat? Seš elf? Jo, fajn, sem mrtvej. Seš víla? Můžeš si dělat co chceš…. Tak kde jsou ta vaše pravidla?“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Někdo si pouští pusu na špacír, Zamračila se. "Takže jsi tomu chlapci vyvolal traumatickou vzpomínku, protože jsi opatrný?" Kývla hlavou. "Jsi debil, Dente. Totální kretén." Pak pokračoval dál a ona se rozesmála tím zvonivým smíchem. "Ona ta pojebaná pravidla zas tak složitá nejsou. Prosím, děkuji, nejez to, co není dar, nesahej na zářící věcičky a neříkej nic, co by se dalo vyložit na víc způsobů." Pokrčila rameny. "Jinými slovy, kdybych byla Fae, tak už tu nestojíš." Mrkla. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Chudák jazyk „Nebo možná proto, že kdyby šlo o zkažené hrozny, tak bylo lepší, aby je neměl v žaludku… ostatně jsi ještě neodpověděla pro koho to bylo štěstí.“ Upozorním ji mrazivě. Mávnu nad tím rukou. „Takže přesně to, co jsem říkal: jsem víla a můžu si dělat co chci a ty se můžeš modlit.“ Upozorním ji otráveně. Nebudeme si nic nelhávat. Jsem mrtvej a když nebudu mít pekelný štěstí, budu mrtvej znovu. Lidi v tomhle světě nemají naději. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Kdyby byla nechápavost olympijská disciplína, Našpulila rty. "Všichni jedli z toho ovoce. Já také, podívej!" Z kapsy vytáhla malinu, hodila ji do vzduchu a chytila do úst. "Štěstí bylo pro chlapce s trnem v srdci." Její pohled zchladl. "A už jsem řekla, že nejsem Fae. Fae nemůžou lhát, takže by se nemohli ani zapřít. To, že neřeknu své jméno jen tak ledaskomu... No, říkej tomu nedůvěra." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Díííík „Nebudeš mi věřit, ale na ostatní jsem nekoukal a věřím, že pokud je to štěstí pro tebe, tobě těžko ublíží.“ Upozorním ji. Když to konečně zkonkretizuje slovy, kývnu. „Děkuju, ale bylo by fajn varovat předem.“ Upozorním ji. Po tom, co všechno se nám stalo, už na nějakou paranoiu mám nárok. Radši nekomentuju ten trn v srdci, je mi jasné, že za to nějak můžu já. „A co tedy jsi?“ Zeptám se stále dost podezřívavě. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Tak konečně komunikujeme "No vidíš, že umíš i poděkovat," zhodnotila a taktně vynechala jeho "ale". Na otázku, co je, se uklonila. "Jsem svojí mámy dcera divá, Ta, co běhá bosa, ostrým kamenům lá. Jen svojí mámy dcera divá, Co nechce se strojit, dělat jen to, co se má." Cosi v Peterovi tohle přijalo. Ano, sedělo to. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vážně? O.o Zamračím se. Jo, tak to bylo přesný a přesně nic neříkající. "A něco konkrétnějšího by bylo? Zjevně nejsi člověk, tak si myslím, že je na místě z mojí strany opatrnost. Navíc jak jsi věděla, že přijdeme? A jak jsi věděla o té nekalosti? A taky kudy půjdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Tohle není špatný začátek Povzdechl si. "Ne, pro zatím ti nic prozradit nemůžu. Ale máš mé slovo, že tobě ani chlapci nechci zle." Pousmála se. "A možná vám budu ku pomoci." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No nevim "Před chvílí jsi řekla, že lhát můžeš... k čemu je mi pak tvoje slovo? Nevíš, kolika problémům už jsme museli čelit..." Upozorním ji. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nemýlíš se Vypadala, že mu docela rozumí. "Hele, já to taky nemám v životě lehký, jasný?!" odsekla a cosi v jejím pohledu mu připomenulo jiný. Na chviličku, pak se ztratil. "Vím o vás, protože je kolem vás bordel. Navíc, Toby trousí magické stopy, je cítit, abych tak řekla." Pokrčila rameny. "Tvou důvěru si možná nezasloužím, ale nebýt mě, je z tebe jehelníček." Zamyslela se. "Oukej, uznám, nebýt mě, tak celá ta situace nenastala, ale na svou obhajobu musím říct, že jsem neměla v plánu to, že přinutíš Tobyho zvracet. Ale zase jsem situaci deeskalovala, takže na tom v konečném důsledku ani jeden z nás není tak blbě, nebo?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Konečně jednou Pokrčím rameny. „Neznám moc lidí, co to v životě lehký maj.“ Upozorním ji celkem klidně. Už ani nezmiňuju sebe, to zavání kopáním do mrtvol. „Dorazili jsme včera.“ Upozorním ji, že takovej bordel jsme zatím udělat nemohli, zvlášť když z města ji nikdo neznal. Povzdechnu si. „Jo, to je možný… na druhou stranu, jak moc by pak Toby s kýmkoli spolupracoval?“ No dobře, teď si asi trochu fandím, trochu předjímám, že stojí o jeho spolupráci, ale tak něco si dovolit můžu, ne? Navíc pak dodá, že kdyby tam nepřišla s ovocem, ani by se to nestalo, a má recht. „Ne, v konečném důsledku jsme vlastně tam, kde jsme byli před tím. Ty toho víš hodně, já nevím nic a to včetně toho, o co ti jde a jestli je rozumné ti věřit.“ Shrnu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Co tak uzavřít příměří? "Hele, já s Tobym spolupracovat nechci," řekla na rovinu. "Je troska. Má víc problémů, než kravinec much. Chci mu pomoct alespoň s něčím." Vypadala, že svá slova myslí vážně. "Navíc, že jste přišli včera je pravda, ale hned jste začali dělat bordel. Vyvalené dveře, výlet do nemocnice..." Změřila ho pohledem. "O portálu, kterým jste sem vpadli ani nemluvě." Založila si ruce na hrudi a sedla na pařez. "Můžeš mi říkat Lucky. Proč jste tady? Že hledáte mága vím, ale proč?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Dýmku příměří? Nakloním hlavu na stranu. „Proč bys to dělala? A neříkej, že pro jeho modrý voči.“ Jestli si myslí, že tohle mě uklidnilo, tak moc ne. Vlastně jsem rád, že pro mě nikdy nikdo nic dělat nechce. „Nemagické drobnosti…“ Mávnu nad tím rukou, ale s portálem má asi trochu pravdu. Chvíli ji pozoruju, než si sednu proti ní a zády se opřu o strom. „Jak říkal Toby, ta žena, u které momentálně bydlíme, od něj něco potřebuje…“ Odvětím opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Podezíravé pohledy? "Pro jeho čisté, utrápené srdce," řekla s mírným úsměvem. "Jak už jsem řekla, má v srdci trn. A kdyby jeden, je jich tam víc." Podívala se na noční oblohu a v očích se jí odrazily hvězdy. "Někdy se na svět dostane někdo, kdo má moc schopností, málo průpravy a zbytečně hodně problémů. Schopnosti se pak stanou přítěží." Utrhla ze země stéblo trávy. Pak zaměřila oči na Petera. "Silně pochybuju, že by vás sem mezidimenzionálním polomagickým portálem dostala obyčejná žena." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Nevšiml jsem si Odfrknu si. Už zase to čisté srdce. A pak mi bude tvrdit, že nepatří k nim. „Neřekl jsem obyčejná.“ Upozorním ji s pokrčením ramen. Ostatně sama říkala, že je z nás cítit, tak to si asi domyslet může, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ano, budeme si hrát na kočku a myš. Zastříhala metaforickýma ušima a v očích jí zajiskřilo. "No nepovídej. Nebo jo, povídej!" vybídla jej. Pak se zasmála. "Půjdeme zpátky." Kemp se zdál ztichlý, Toby spal u toho, co zbývalo z ohně, vlasy pořád spletené, vypadal docela andělsky. Selvig seděl jako jediný bdělý a přikládal, aby oheň celkem nevyhasl. "Vystřídáš mě?" nadhodil k Peterovi. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ale no tak... Ušklíbnu se. "Začni." Když se vrátíme, klidně kývnu na Selvigovu otázku. Jestli si někdo myslí, že tu budu jen tak spát s vílou nevílou a bandou blbečků, co ze mě chtěli udělat sekanátky, tak se dost plete. Sednu si k Tobymu a sem tam přiložím, aby oheň nevyhasl, ale moc plát ho nenechávám. Sedím zády k plamenům, abych se neoslňoval a prohlížím si celý tábor tam a zpět a zase dokola. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Zpátky v kempu Lucky přišla kousek k Tobymu a natáhla ruku, aby ho pohladila po vlasech. Odcházející Selvig se zastavil a vzal ji za zápěstí. "Co bylo v tom ovoci?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Cože to? "Zaříkávačka?" Zeptám se, když se Selvig vzdálí. Nelíbí se mi to. "A co to bylo v tom ovoci." Jo, připadám si hodně chytře. Na její vysvětlení ohledně místních mágů jen kývnu. Ne všechny problémy se dají řešit hned, že? Zvlášť pokud jsou zrovna někde nějaké jiné, že? Pokud mi nejprve neodpoví, nic nepovoluji, pokud to uspokojivě vysvětlí, kývnu. "Žádné chirurgické výkony." Upozorním ji. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Čisté srdíčko Selvig už jeho slova neslyšel, nebo slyšet nechtěl a uložil se. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro No jistě Sleduju, co dělá, jenomže nechápu, co vidím. "Proč to tam má?" Zeptám se, když je všechno zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Otázky bez odpovědí Podívala se na Petera. "Jak říkám, protože nezvládá své schopnosti. Víc nevím." Uložila se na zem kousek od Tobyho. "Přesně ti to nepovím, vidím to, co i ty. A ty víš, co vím já. Má bolesti. Něco je špatně." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Super "Hmm..." Zabručím a uvažuju, proč sem tedy vůbec lezla. Lehnu si k Tobymu na druhou stranu, ale podepřu si hlavu, abych na něj viděl. Spát skutečně nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Za novým dnem a za mágem Druhý den Selvig rozlepil oči a přešel k Tobymu a Peterovi. "S ostatníma jsme se shodli, že vás dál nepovedu," řekl. "Můžete si vzít zásoby, co mi mamka dala, ale to je všechno. Půjdete po proudu řeky tam, kde se dělí na dva, roste tam vrba, u ní na jih až na kraj lesa." Dívka, co si říkala Lucky, seděla u dohasínajícího ohně. Otočila k nim hlavu. "Ale to půjdou celou věčnost, bylo by lepší, kdyby to vzali kolem opuštěné chalupy a pak ke křížku a na jihovýchod." Selvig pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zábava skončila ♡ Proberu se s dalším bodáním v hrudi. Všechno mě bolí a události předešlé noci jsou rozmazané. Jak uslyším, co říká Selvig, mám chuř brečet, ale nebudu. Ne! Spolknu to a budu prostě potichu. "Klidně ty věci ponesu," řeknu nakonec. Nedívám se na něj. Ani na dívku, ani na nikoho z jejich party. Přejedu si rukou po vlasech - pořád je mám zapletené. Hned je prstama rozdělám. Jdeme. Nepatříme sem. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Já se na to vyplacatim Když se probudím a ze Selviga vypadne to, co z něj vypadne, mám chuť ho nakopat do nádobíčka. Jako bych do něj včera celej den nehučel, že mi má říct kudy jít a že půjdu sám! A pak ještě hvězda navrhne jinou cestu a já se zamračím. „A jaký to má háček?“ Když Toby prohlásí, že věci ponese, v duchu napočítám do tří, abych mu nevynadal, myslel to dobře. „Ty nes hlavně sebe.“ Doporučím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nikdy se neshodneme "Kolem křížku to sice mají kratší, ale je to nebezpečnější terén," mínil Selvig. Lucky se na něj podívala pod obočím. "Kdo se bojí, nesmí do lesa." Selvig mávl rukou a usmál se na Tobyho. "Rád jsem tě poznal. Když budeš moct, zastav se u mě cestou domů." Pak pokynul Peterovi na rozloučenou. Lucky se zvedla tak, jak byla. "Jestli chcete, převedu vás tím nebezpečným terénem, o kterém mluvila svalovec. Já, narozdíl od něj, strach nemám." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Au ♡ Nes hlavně sebe... "Petere, já opravdu nejsem dítě..." povzdechnu si, ale není to protest. Pak kývnu Selvigovi. "Jasně, když bude cesta..." Ale že by nás vedla to podivná dívka? Podívanm se na ni a pak na Petera. "Já se taky nebojím." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kdo se bojí, nesmí do lesa, ale kdo ne, zlomí si nohu „A nejsi ani v pořádku, že?“ Zamyšleně obrátím pohled na dívku, když prohlásí, že nás povede. „No, já trochu jo…“ Pokrčím rameny. Kdo se nebojí, je lehkomyslný…. Při nejlepším… a nebo se tak snaží tvářit. „Pokud tu cestu znáš, můžeš jít první.“ Kývnu pak. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Kupředu a vstříc novým... věcem "No to je slovo do pranice, Toby!" potěšila se dívka a zatleskala. "Tak šup." poposkočila k němu a nabídla mu ruku, kterou Toby s pohledem na Petera přijal. "Možná bys Tobymu měl prozradit, o čem jsme se bavili," navrhla. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ne vždy je nový lepší Povytáhnu obočí. "Třeba o tom, že se ti nedá věřit?" Navrhnu a vykročím za nima. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ty opravdu nejsi společenskej tvor Lucky si povzdechla a ujistila se, že jsou už dost daleko od ostatních. "Toby, schopnosti, které máš, ti zasadily do srdce trny." Dívala se mu do očí a stiskla při tom ruku, za kterou ho držela. Toby zamrkal. "A... Proto..." "Cítíš bolest, ano," pokývala hlavou. Toby také kývl. "Včera... Bylo to zvláštní, cítil jsem ji jen málo, chvílemi vůbec. Víš proč? Bylo to i předtím, než jsem jedl to ovoce, cos přinesla." Zamyslel se. "Nevím, proč. Ale Gregory to vědět bude. Nebo bude vědět, jak se to dá zjistit." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Moc ne... a některé informace mi přijdou... zbytečně rozrušující Když pak dívka vytáhla to, o čem chtěla s Tobym skutečně mluvit, jen jsem si povzdechl. Tohle jsem zařadil do kolonky v tuhle chvíli naprosto zbytečná informace. Je asi pravda, že kdybych natáhnul brka, možná by bylo lepší, kdyby o tom Toby věděl, ale nebylo by to ve výsledku jedno? Neměl by to čaroděj, který s tím prý něco svede, poznat, když to poznala malá holka, která s tím nic nesvede? Nijak se jí ale nesnažím bránit mu vysvětlovat to málo, co ví. Je to asi celkem jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Zajímavé a děsivé ♡ "Nechci, aaby se kvůli mě musel ten mág nějak obtěžovat," řeknu tiše a přejdu k Peterovi. "Od toho tu nejsme, máme ho najít, aby pomohl někomu jinému." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Veselá dívenka Lucky mávla rukou, které se jí po Tobyho přesunutí uvolnila. "Ne, on sice strašně pindá, ale je od toho, aby pomahal," řekla. Pak změnila směr, aby je vedla od řeky pryč vstříc lesu. "Tady je trošku těžší terén, nespadněte," varovala a začala na bosých nožkách hopkovat po čouhajících skalách. "Půjdeme celý den bez zastavení a utáboříme se v noci, abychom to měli rychle za sebou." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Ten kluk zkouší moji trpělivost, že? Zahledím se na Tobyho a skutečně uvažuju, jestli se někde neuhodil do hlavy. „Jsme tu právě od toho, aby pomohl nám, takže jo, budeme ho obtěžovat i s tímhle.“ Ujistím ho. „Navíc, když ani ona neví, co s tím a Eden si toho zjevně nevšimla, takže taky pravděpodobně vědět nebude, nemám v plánu pak ztrácet čas lovením dalšího mága, když by se ti mohlo přitížit.“ Zakroutím hlavou. „Navíc, to bude první, co udělá, protože nehodlám riskovat, že se prací pro ni nějak poškodí, než se k tomu dostane.“ Jo, neměla mu to říkat. To je přesně ten důvod, proč má každý vědět jen to, co skutečně vědět potřebuje a ne tunu dalších věcí. Naštěstí dívka v podstatě potvrdí to, co jsem řekl já. No, skákání po kamenech mi dělá poněkud problémy, co si budeme, takže je pravděpodobné, že budu poněkud zaostávat. Zastavovat ale nemíním, jsme tu kvůli mně, takže já rozhodně zdržovat neplánuju. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Po kamenech ♡ Opatrně našlapuju, abych neupadl. "Jasně, že chci, aby mi pomohl," povzdechnu si. "Ale přeci je důležitější, aby se urovnaly nejdřív věci ve společnosti, jinak nebudeme mít ani kde bydlet." Jakoby mu to nedocházelo. "Rozhodně nechci, aby se mnou zaobíral jako prvním," dodám pak víc sebejistě. Pak mě ale bodne u srdce, až vyjeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Těžký terén "Eden?" zastříhala Lucky ušima a otočila se k Peterovi. "Řekl jsi..." Křup. Peterovi pod nohou praskla větev, noha se smekla na kameni a tělo mu náhle padlo vpřed, kde si na kamenitém povrchu rozbil nos. "Tak jsme došli," povzdechla Lucky a sledovala, jak se Peter zvedá. "Je ti něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Plesk Mám chuť ho profacknout aby se probral, ale pochybuju, že by to k něčemu bylo. „Tak to si piš, že ty budeš první.“ Ujistím ho po jeho vyjeknutí. Jenomže mě to taky rozhodilo dost na to, abych šlápl na větev, která to pochopitelně nevydržela. „Sakra!“ Zanadávám a držím si nos, ze kterého crčí krev. Mohlo být ale hůř, že? „Nic mi není, jdeme.“ Zahuhňám umíněně. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ošetřovatelka Lucky vyskočila a přiběhla k Tobymu, aby si ho prohlédla, ale nebylo na něm co moc vidět, tak se pohla k Peterovi, kterému podala zralou lesní malinu velkou jako její palec. "Zastaví to krvácení." Pak se vrátila k Tobymu, protože ten vypadal, že mu bolest ztěžuje pohyb. "Toby... Nadechni se. Bolí to moc?" Chlapci tekly slzy, ale pokusil se postavit, což v dané chvíli nedovedl a byl by padl na ústa, kdyby ho Lucky nezadržela. "Pomalu. Pomalu, Toby, nespěchej." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Koukám, že asi nedojdeme Sice neprotestuju a malinu si vezmu, ale do pusy ji nedám. Schovám ji do kapsy, stejnak cítím, jak krvácení už přestává samo. Jenomže pak si všimnu, že u Tobyho to nebyl jednorázový problém a rychle se došourám k nim. Opatrně ho chytím a po chvilce váhání si ho zvednu na rameno. Nebude to pro něj nejpohodlnější, ale kdybych padal, dá mi to možnost pád nějak jednou rukou ovlivnit a ne jako bych ho držel v náručí. "Jdeme, tohle se musí co nejdříve vyřešit." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Lepší to asi nebude Toby se nebránil doteku, ale na zvednutí reagoval bolestivě a vykřikl. "Pusť ho, bolí ho to!" varovala Lucky. "Toby... Toby, slyšíš mě?" Chlapci se na čele udělaly veliké krůpěje potu a začal mělce dýchat. Lucky pokynula, aby ho Peter položil a dala mu pod hlavu deku. "Zhoršuje se to." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro S ním? Sakra, sakra, sakra. "A jak ho tam dostaneme?" Přesto se řídím tím, co říká. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Co se srdíčkem na kusy? Hladila Tobyho po vlasech. "Poneseš ho, ale ne jako pytel brambor!" řekla rázně. "Opatrně." Toby při zvedání zakníkal a v očích se mu urodilo pár slz. "Pomalu pojď," dodala Lucky. "A zkus si vzpomenout, proč se mu mohlo včera ulevit. A taky by mi pomohlo, kdybych věděl, v čem spočívá jeho schopnost." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Vteřiňák? Podívám se na ni jako na magora. "Na tomhle? Když zakopnu, tak z něj nezbyde ani mastnej flek!" Ne, to je prostě blbost. Nemám v plánu ho zabít svojí nešikovností. "Já nevím... bavil se... byl mezi lidmi... Selvig mu dost otevřeně nadbíhal... nevím." Zakroutím hlavou. Mám pocit, že mu dělá dobře všechno vyjma mojí přítomnosti. Pak se poškrábu ve vlasech a zahledím se na ležícího chlapce. "To by ti asi vysvětlil někdo jiný... převážně asi zvládne vyvolat nespoutaný a bezpředsudkový chtíč... ale dokáže člověka i úplně pobláznit." Pokrčím rameny. Nevím, co dál. "Co kdybych tu s ním zůstal a ty přivedla čaroděje? Nebo naopak?" Navrhnu radši jiné řešení. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Jemná slůvka a něžné doteky Vypadala, že se zlobí, ale pak se přestala mračit a klekla si vedle Tobyho. "Jestli mága potřebuješ, musíš si ho najít," řekla s jistým odporem v hlase. "Tak to chodí, je to pravidlo." Pohladila Tobyho po vlasech. "řekni, proč ho tak chráníš? Jsi v jeho moci?" zeptala se pak. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Na to budeme muset najít někoho jiného "Co je to zase za pravidla?" Zaúpím. S povzdechem zakroutím hlavou. "Obávám se, že někde mezi chtíčem a poblouzněním jsem se do něj zamiloval..." |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Pár slov ♡ Bolest je chvíli opravdu nesnesitelná, ale nakonec se mi povede rozlepit oči. "Já..." hlesnu a nadechnu se jako přes odpor. "Myslím, že můžu chodit." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Jen slova? Lucky na Petera kývla. "To dává smysl." Pak podepřela Tobyho záda. "Pomalu, nespěchej," řekla. "Mág nikam neuteče." S pomocí Petera pak oba Tobyho postavili na nohy a Lucky mu dala další malinu, kterou Toby snědl bez reptání. Mohli jít dál, ale jen pomalu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Když myslíš Nevím, co jí na tom dává smysl, ale pokrčím rameny. Když Toby pootevře oči, trochu se mi uleví. Spolknu poznámku o tom, že chtěl nést batoh a radši ho podepřu. Pomalé tempo mi sice trochu drásá nervy, ale zato můžu líp dávat pozor, kam vlastně šlapu, takže nic moc nenamítám. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Krok za krokem ♡ Po snědení maliny mi je hned lépe. Ne o moc, ale už alespoň jde chodit. S pomocí. "Dík, že jsi tady," zašeptám a opřu hlavu o Peterovo rameno. "Najdeme toho mága." |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Pomalu dojdeš dál Lucky našlapovala a vedla i Tobyho kroky. Peter mohl pozorovat, že chvílemi podebrala jeho nohu svou vlastní, aby ji posunula na bezpečnější terén. Šlo to celé proklatě pomalu, ale po předlouhých třech hodinách se terén zlepčil, Tobyho stav dosáhl míry, kdy mohl jít bez pomoci a dorazili k louce. "Buďte tiše," zašeptala a ukázala na jezírko, které se skvělo uprostřed louky jako diamant a odráželo paprsky slunce ve všech barvách duhy. "Z té vody nesmíte pít," řekla. "Půjdeme tiše kolem." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Pokrčím rameny. Když konečně dorazíme k louce, protáhnu se. Jenomže to vypadá, že špatné máme za sebou a horší na nás čeká. „Proč?“ Zeptám se a nevím, jestli vůbec chci znát odpověď. Přesto se snažím loukou našlapovat co nejtišeji. Aby to k něčemu ale bylo, musel bych jít ještě pomaleji než po těch šutrech. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Nádhera! ♡ Nemůžu od té vody odtrhnout zrak. "Pete, koukej," vydechnu tiše jako myška. Ale Peter má svých starostí dost. Jak je ke své váze nabalený věcmi, dupe jako slon. "Je tu něco kouzelného?" zeptám se šeptem dívky. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Jak se to vezme... "Protože jsem řekla!" odsekla trochu nevrle. Pak se zarazila, jakoby si uvědomila něco nemilého. "Tahle louka nám nepatří. A je důležité, abychom si to uvědomili. Pamatujte, že je čiré bláznovství utíkat před čímkoliv nesmrtelným." Pod Peterem se doslova chvěla zem a zůstávaly hluboké šlápoty. Povzdechla. "Jdi kolem a já povedu Tobyho skrz. Bude to tak bezpečnější." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Okolo? „Co?“ Zeptám se, jak nevím, co mám vidět. No tak to je panečku odpověď. Protože proto. „Takže co? Mám po tom hodit pánev?“ Odfrknu si. Pak se ale zarazím. „Proč nejdeme kolem všichni, jestli je ta louka tak nebezpečná?“ |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Slon v porcelánu hadr "Hlavně ničím neházej," upozornila Petera se zdviženým prstem. "A kolem půjdeš sám, protože můžeš přidat do kroku, skrz je to rychlejší, když se Tobymu špatně jde." Cosi se stalo a nastalo ohlušující ticho. Voda v jezírku se dokonale přestala hýbat, ptáci přestaly křičet a vzduch se zastavil. Na neby ztuhla oblaka a kolem padající kousky stromů jednoduše zůstaly stát. Lucky sevřela pevně ruku na Tobyho paži a druhou natáhla, aby naznačila Peterovi, že má zastavit. "Pšššš..." udělala. Toby se přestal hýbat spolu se světem kolem, jen těkající zorničky a mírne se zvedající hruď naznačovaly, že nezkameněl. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Kdo umí... "A skutečně nám ta časová úspora stojí za cokoli, co tam číhá?" Zeptám se, ale na povel také ztichnu a zůstanu stát. Pohledem pátrám po louce. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Nesmrtelný neznamená nebezpečný... "Tiše..." sikla Lucky a skoro neznatelně začala hýbat hlavou d strany. Trvalo celé věky, než ji otočila dost, aby... "Doprdele. Neutíkejte." Směrem k nim se blížil jelen s tváří člověka. "A zkuste nekřičet," dodala. "Začneme se pomaloučku hýbat zpátky, odkud jsme přišli." Z vlasů jí vytekla veliká krůpěj potu. //k100 oba, Peter první |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Hódnej jelíneček... ♡ Hlavně být zticha. Nehýbat se a být docela úplně potichu. To půjde, budu tu stát a nebudu ani dýchat. Koutkem oka zahlédnu, jak dívka otáčí hlavu a nedá mi to, abych neotočil i svou. (36) Já nevěděl, že mám v plicích tolik vzduchu a umím tak křičet. Je po nás. Umřeme. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Po dračici, vážně? No, zbytek nekřičet už není slyšet v tom, jak se rozeřve Toby. Jako vážně? Kluk, co má za mazlíčka dračici? To si ze mě dělá srandu? Na přemýšlení ale moc času není, takže zareaguju impulsivně. „Dostaň ho k čaroději.“ Vykřiknu a rozeběhnu se. Země duní, jak se ani trochu nesnažím krotit dupání, a běžím přímo proti tomu divnému jelenovi. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Konec dobrý, všechno dob- Lucky se zvládla plácnout do čela, když Toby začal křičet a pak mu spěšně zakryla ústa. Velice pomalu s ním pak začala couvat ke stromořadí. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Plavu si, ani nevím jak... No, mě jsem věnovat alespoň vteřinu na to, abych si rozmyslel trasu. Pozdě. Ale utopit jsem se tedy nikdy nechtěl. Až na to, že mám pocit, že tohle jsem už zažil. A není to jen pocit, že? A kvůli komu? Ano, kvůli velmi lehkovážnému mladíkovi. Čekám všeobjímající temnotu a pálení v plicích, ale místo toho přijde náraz do dna. Hmm. To nějak trvá, ne? Nebo už je po mě? S námahou pootočím hlavu, jak hledám vlastní tělo, protože ze mě musí být dozajista duch. A zjevně docela nudný a brzy unuděný duch, vzhledem k možnostem pohybu, které jsem objevil. "Bu, bu, bu, bu, bu." No jo, jsem zvědavej, jak můj duší hlas zní.. a ještě pod vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Ne! ♡ Jakmile jsem za hranicí stromořadí, vysmeknu se jí z rukou. "Musíme mu pomoct! Nemůžeme ho tam nechat! Co jsi to za člověka?!" Vezmu ji za ramena a zatřesu jí. "Jestli víš jak, tak mu pomoz! Prosím!" |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ve vodě, nevodě Odvrátila od něj zrak, aby se na Tobyho nemusela dívat. "Takhle to nefunguje. Nesmím mu pomahat." Vypadala smutně. Pak ale Tobyho hruď zazářila jasným mléčným světlem a Peter procitl, když ho přes hladinu uviděl. Voda jej pak nadzvedla a vyhodila na břeh, jakoby ho vyplivla. Ne-jelen byl pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Něco mě vyplivlo, že jo? Už se smiřuju se svojí novou, duší podstatou, když mě najednou něco nadzvedne, no, asi jakoby se někomu udělalo šoufl. A najednou ležím na trávníku, dívám se do nebe a pro jistotu se vůbec nehýbu. |
| |
| soukromá zpráva od Eden Brown pro Mluvit narovinu prevdu? Já? Pousměju se. "Charlie, doufám, že takové myšlenky postupně ztrácíš. Nemůžeš být divný, když jsou kolem divní všichni." Pohladím ho po rameni. Pak ale je čas mluvit věcně. "Jen ho klidně pochove, je hodný," vybídnu Charlieho. "Krev má jako dodatek stravy, nakapat do mléka nebo sunaru. Nemá rád sunar, ani trošku ho nemá rád, ale když nic jiného není nepohrdne jím. Posaď se." Když jsem si jistá, že sedí a neupadne, rozpovím mu říběh o tom, jak se nám Toby ztratil s mužem jménem Jack. Podrobnosti jsou pro mě mlhavé, ale co mi vychází je, že našli to děťátko ve chvíli, kdy byla jeho matka zabita pádem z útesu a Toby pro Diona skočil do vody. Je oba a Jacka pak nějak unesli démoni a Jack tam dole... nepřežil. Chápu-li to správně, tak zemřel, když se Tobyho s Dionem snažil dostat na svobodu. "Jack byl horká hlava, ale byl to hrdina," řeknu pevným hlasem. Je ho strašná škoda. Kéž by tu s námi býval déle. "Když se s Tobym sejdeš bez Diona, nemělo by se projevit kouzlo. Toby je dobrý mladý hoch," usměju se. "Teď je na výpravě za mým starým známým. Věřím, že se jim dobře daří." |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Dej si pozor, co si přeješ Klábosit a dlouho bdít Noci přidávat k bílým dnům Svítání... pádí jako chrti Než přijde Dřímota, Zlá královna Dřímota A uzívá nás k smrti... Valhalla. Vysněné místo každého válečníka, který nemá nikdy dost. Místo, kde můžeš jíst, pít, souložit a bojovat a nikdy ti nedojdou síly, nikdy na tebe nepadne únava, neexistuje tu kocovina... Jeden den má člověk Fae volno a musí se přihodit nějaká nadpřirozená Představte si to! Tejden zaslouženýho volna, kdy si budu svý dokonalý šunčičky válet u moře, usrkávat piňakoládu s paraplíčkem, plavat, možná si zahraju bedbinton.
Jako... na jednu stranu bych se moh dívat jinam, vysrat se na to, pokračovat v dovče. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Shledání Toby se chtěl za Peterem rozeběhnout, ale dívka jej zadržela: "Pomalu a potichu! Nebo už vás začnu pleskat!" Toby pokývl hlavou. Pak pomalu a potichu přešel k Peterovi. "A teď pomalu a potichu ke mě," řekla. Stála na opačné straně louky, kam se dostala... No, hodně rychle, když uvážíme, že Tobyho odvedla ta, kde začali. Toby vzal Petera za ruku a políbil na klouby. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Pak se pomalu zvednu a co nejtišeji pokračuju za dívkou. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ To nebyl jelen... ♡ "Petere..." zašeptám. "Bál jsem se o tebe. Strašně moc." Pak už jen potichonku našlapuju, abych snad toho tvora nepřivolal zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Ponaučení o lese Lucky je pozorovala, jak se blíží a pokyvovala hlavou. Když konečně dorazili, mluvila na ně dál tiše: "Co jste právě spatřili, byl toneníjelen. Je jich tu víc a není radno se k nim přibližovat ani je následovat." Toby se nadechl k otázce, ale ona mu položila prst na pusu. "Jako vše magické umí být nebezpeční, ale když je neprovokujete, tak nezaútočí." Podívala se na Petera. "Když bys ho třeba praštil, nebo mu vešel do cesty, nebo se mu moc dlouh díval do očí, nebo sledoval, kam odchází." |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Toneníjelen Spolknu otázku, co by asi tak ten nejelen udělal a jsem poctivě zticha. No, možná by bylo příště lepší Tobyho prostě majznout pánví, aby byl zticha. Ale pochybuju, že by se to setkalo s pochopením. |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ Radši tojemedvěd ♡ "Je v tomhle lese vůbec něco, co by se nás nepokusilo zabít?" zaptám se tiše. Při tom podezíravě měřím očima šišky na stromech. |
| |
| soukromá zpráva od Střed pavučiny pro Vily věnce vily "Nic tady vás zabít nechce, jen chce mít klid," řekla Lucky. "A každý má svá pravidla. Zabíjejí z nutnosti." Dál napředovali lesní cestou, kde se klikatila kolem stromů starých snad jako sám les. Občas zaslechli nějaké to zvíře. Jinak byl klid. "A krom Tobyho nemoci... Co za problémmá ta... Eden?" zeptala se Lucky téměř bezelstně. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Laraus pro Sem fakt hodnej Nechám si od cesty i to, že já bych taky chtěl mít někdy klid, docela se mi stýská, ale rozhodl jsem se, že já nás už do žádnýho problému nedostanu. Nezávazně pokrčím rameny. "Ta ženská má pořád nějaké problémy." Odpovím naprosto popravdě a velmi tiše dřív, než by mohl zkusit odpovědět Toby. Snad mu dojde, že nebude úplně vhodné to rozebírat - stále jí nevěřím a co když skrývá třeba rudé vlasy? |
| |
| soukromá zpráva od Toby Jørgensen pro ♡ A já příště nepudu nikam! ♡ Při každém zvuku se snažím přestat hýbat, ale ona jde dál, tak bych asi měl taky. Peter vzal odpovídání na otázky na sebe, ale moc nic neřekl. "Ty problémy jsem zavinil já," přiznám. Možná bych měl Eden požádat, aby mě poslala pryč, někam, kde nikomu nebudu škodit. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Valhalla zní skvěle, dokud... S údivem se rozhlížím po všech výjevech a když mě jeden z mých starých trenérů přijde přivítat s korbelem v ruce, vím, že jsem doma. Mezi svými. "Nazdar všichni! Já jsem Jack. Paráda, že jsem se dostal k frajerům, jako ste vy. Je to pocta, vážně!" zdravím se se všemi nadšeně a rychle mám v ruce pořádný korbel na zahnání žízně. Po vězení v pekle jsem ho vážně potřeboval a vlastně je mi trochu líto Tobyho, že on tam stále ještě trčí. Je skvělé být po smrti! Hostiny jsou zde epické. Ze střechy tvořené zlatými štíty tečou proudy medoviny a slanina z kance Saehrímniho je božský pokrm, po kterém se mohu doslova užrat. Co víc, ženy jsou k nováčkovi jako já vstřícné a je jich tu mnohem víc, než bych čekal. Dny a týdny uplynou jako mihnutí oka, dlouho mi ale chuť odpočívat nevydrží a nadšeně se vrhnu i do všech soutěží. V konkurenci statečných válečníků a válečnic to není snadné, ale přesto se zatnu a nakonec se mi daří vyhrávat jednu po druhé. Jsem skutečně tak dobrý nebo spíše jediný, kdo se opravdu snaží? Když nejdou až na doraz, na hranice svých omezení a za ně, jak se chtějí zlepšit? "Jacku, nemusíš tak dřít, tady jsi ve Valhalle, na konci cesty. Odpočívej, užívej si!" Jak rychle mi to zde hořkne. Na konci cesty? Jak si vůbec mohou říkat válečníci, když už nebojují? Všichni mají statná a silná těla, všude smích a hřmot, sex a slavnosti, nádherné výjevy a vyprávění epických příběhů dávných i méně dávných bitev. Je tu mnoho co obdivovat, jen strom Glasir z červeného zlata mě uchvátil snad na několik dní, ale přesto všechno už po pár měsících mi to tu připadá, jako být uvězněn v domově důchodců. To už jsou opravdu se vším spokojení? Tohle co tu je, jim stačí? Utěšovat se, až až jednou přijde Ragnarök, tak znovu vyjedou do bitvy? Soutěže pro mě začnou opět připomínat boj, chci se rvát a krvácet. Hledám soupeře, od kterých bych se mohl učit. Ale čím zuřivěji bojuji, tím je mi můj cíl vzdálenější a dobří druhové z Valhally se mi začínají vyhýbat. "Můžete mě mít za šílence, ale já tu nezůstanu. Moje cesta neskončila!" Nevzdal jsem svou cestu ve věznicích na samotkách, kam mě zavřeli na dlouhé týdny v úplné temnotě, nepodělal jsem se před dračicí (pomočil a pozvracel, ale kdo by to počítal), nevzdal to s Tobym a dokonce ani v pekelným vězení. Takže mě rozhodně neporazí plný stůl, roztažená stehna a utěšování, že mě bohové uznali za chrabrého válečníka. "Nechci uznání bohů. Já jsem bůh! Já jsem bojová vřava a šílenství! Buď mě pustíte nebo vyrvu strom Glasir z kořenů, zabiju jelena Eiktyrni i kozu Heidrún a povedu válku proti vám všem! A i kdyby mi to mělo zabrat tisíce let, zmasakruju vás všechny, znovu a znovu a je mi jedno, že jste už po smrti!" Nakonec to šlo vlastně docela snadno a tak se už celkem přátelsky loučím, vzal jsem si na cestu i zásobu medoviny a slaniny, pořádnou zbroj a zbraně. Svým způsobem to vypadá, že mou volbu respektují, přeci jen, všichni mají srdce válečníků a pro nás válečníky je bitva tou nejkrásnější milenkou. "Díky, přátelé! Uslyšíte o mně od těch, které vám sem pošlu. A že pro vás najdu řádné společníky!" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Je to pták? Je to letadlo? A tu zvolal: Přede mnou se mihla voda, zem, voda, zem a pak už náraz. Šlupka to byla pořádná.  Ze zvyku chvilku ležím na zemi a procházím celé své tělo, každý sval, kost a šlachu, dokonce i vnitřní orgány a trochu překvapeně zjišťuji, že až na mírnou, tupou bolest, jsem zdá se v cajku. Vypadá to, že zbroj mě přeci jen ochránila a... "Moment... Bolest. Ano! Konečně!!" Spokojeně se rozhlédnu, abych zjistil, kam se mi zakutálela helma a pak, zatímco si z vlasů a vousu vyklepávám písek, najednou mi sluníčko zakryje zelenooký černý stín a ozve se povědomý hlas. "Spunky!" vyhrknu radostně a široce se na něj usměju. Celou dobu jsem tak trochu čekal, že se mi pomstí vykopnutím rovnou do pekla a jak vidím, napůl jsem jim křivdil. "Počkej," vyhrabu ze solidního dolíku po svém dopadu i balík se slaninou z kance Saehrímniho a stříbrnou láhev plnou medoviny kozy Heidrún. "Mám tu takovou dobrotu, že si olížeš i zadek, až to půjde ven! Podarujeme se vzájemně." Vytáhnu ručně kované dýky a položím je vedle sebe, abych se vedle něj mohl pohodlně uvelebit. "Je tu pěkně. Klídek, pohoda...." pochválím mu to tam. "Co nového, od doby, co jsem trapně natáhl brka? A co Toby a ten kozlík? Přežili to?" Doufám, že jsou v pořádku. Toby mě sice pořádně naštval, ale co jsme si, to jsme si, smrt maže všechno. I když zajímalo by mě, zda měl čas a příležitost mě pohřbít. Byla by zábava přijít si popít na vlastní hrob. "Škoda, že jsem ten pohřeb nestihl." |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Lidi mi tu vstávaj z mrtvejch a nabízej mňamky...? Mrkám jako králík ve světle ramp. "Takže víš, žes otrčil, to je... To mi ušetří spoustu..." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Cesta ze země na nebe? Což ti ještě nikdo neřekl, že bozi zbudovali ze země na nebe most, Pokyvuji hlavou a popíjím. Je fajn, že jsou v pořádku, až teda na Tobyho, ale být v nepořádku je u něj nejspíš v pořádku. "Díky! Ty ses taky fešák!" přátelsky ho pěstí ťuknu do ramene a hlavou mi proběhne vzpomínka na naše první setkání v nemocnici a pak v tom jeho matrixu nebo nexu, či čem. "Celkem fofrem," vesele mávnu k dolíku v písku ohledně otázky na mé objevení se, ale pak mu nabídnu, aby si přihnul z mé lahve a vyprávím. "Smrt je fajn. Ne zrovna materiál do manželství, ale na flirt beze všeho. No a pak záleží, co jsi zač. Pro mě to byla obrovská, nádherná síň se střechou ze zlatých štítů, kde každý den se soutěží a bojuje a každý večer se pořádají hostiny, tečou proudy medoviny a jen se slaví, souloží, vypráví hrdinské příběhy a-" odmlčím se při vzpomínce, která se mi postupně trochu zamlžuje a pak si zase trochu odpiju, abych si osvěžil paměť. "Je to pocta pro vyvolené válečníky, které Ódin považuje za hodné toho, aby s ním bojovali proti vlku Fenrirovi při Ragnaroku. Kdokoli může vlastně odejít, takže s tou smrtelností smrtelníků se to přeceňuje, jenže je to tak skvělé místo, že žádný člověk nechce. Naštěstí, já jsem bůh a zvlášť tebe jsem si hned na první dobrou tak oblíbil, že mě ani nebe nemohlo udržet," vesele se na něj zakřením. "Tohle je něco jako tvoje dovolená nebo jsem ti vpadl do kanceláře a ty máš na pilno?" rozhlédnu se kolem sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Za tohle přijdu o tělo, Zadívám se líp na to zjevení před sebou a musím zamrkat. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro To hořký musíš sníst z talíře jako první, takže půjdeme za... Všimnu si jeho fyzické reakce, ale kdo jsem, abych soudil. Hlavně, že mu chutná. Jen doufám, že nezkusí nějakou Tobyovinu. "Jo, máš to těžký. Šéfka tě drží za koule, co naděláš. Aspoň si ještě lokni, když ti šmakuje," vesele se na něj zašklebím. Když se začne zvedat a vydá se k útesu s tím, že jdeme na recepci, udiveně ho následuju. "To je dobře schované," kývnu uznale a ještě se rychle rozhlédnu po přírodě kolem. Kdo ví, na jak dlouho uvnitř zkejsnu, než to tu srovnám. Hlavní šok ale přijde až ve výtahu, když se mi začne vyznávat ze svých citů. Pak si však uvědomím, kolik toho vyžahl. "Jó, i ty seš fajn a taky je s tebou zábava," zabručím na Spunkyho konejšivě a připravuji se, že ho budu muset možná i podpírat. Tahle medovinka není jen tak ledajaký pití. Zamyšleně si pohladím vous. "Koho bych tak chtěl vidět?" "Arethu Franklin, jak zpívá I Say A Little Prayer," usměju se na Spunkyho, ale pak už vážněji dodám: "Šéfku. Eden." |
| |
| soukromá zpráva od Charlie Jacob Johnson pro Tragický příběh malého Diona „Slovo divný pomalu nahrazuji slovem „jiný“, takže nějaký postup tu asi bude..“ Pousměji se. Stále si uvědomuji, že můžu být problém a to i tady. Nemůžu však popřít, že je mi zde lépe, než mezi „normálními lidmi“. Pro většinu z nich jsem přece jenom zrozenec pekla. Poslechnu vybízení a opatrně přeberu Diona do náručí. Chvíli se na něj jen tak usmívám, poté ho krátce zhoupnu v náručí a udělám na něj pár ksichtíků, než ho lehounce pošimrám na nose. „Takže krev není hlavní příjem potravy, pouze doplněk.. dobře, beru na vědomí.“ Přikývnu na pokyny od Eden. Sedíc naproti ní a lehce pohupujíc mrňouse si pak vyslechnu celý příběh. Toby i Jack se ukazují jako opravdový hrdinové, škoda jen, že Jacka to stálo život. „To je mi líto..“ Co jiného říct na památku mrtvému? Upřímnou soustrast? Nechť je mu lehká zem?... eh, to zní až moc křesťansky. Dobrá, s Tobym bude lepší sejít se v soukromí. „No a.. jen pro zajímavost.. co přesně by se mohlo stát, když se kouzlo projeví?“ zeptám se opatrně, tady to nejspíš každý ví, já ve světě kouzel a kouzelných bytostí.. stále trochu plavu. „Dobře.. dá se předpokládat, kdy.. kdy se vrátí? abych tak nějak věděl, kdy se mám k němu hlásit..“ |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Dej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit Jen se pokochej, Skotsko je fakt krásný. "Jo, na mý rodný Irsko to nemá, ale je to domov mimo domov," řeknu, když se zadívá na modré moře lemované útesy, kde přečuhují trsy trávy z hora. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Harris pro Poslední v nebi nebo první v pekle? Chybuj v nebi a staneš se prvním. Pracuj v pekle a změníš ho v nebe. Chyby a práce vždy trumfnou vševědoucnost a nicnedělání. "Ty jsi z Irska?" potěšeně. "Máš pravdu, domovina je domovina, ale je tu pěkně." Spunky mě nepřestává překvapovat a to samo o sobě je zatraceně lepší pocit, než celá Valhalla. Když se promění, vykulím oči. "On zná Arethu? Nebo, že by mi četl myšlenky?" Pak začne zpívat a ohromením mi klesne dolní čelist. "Sakra, Spunky! Tohle bych od tebe nečekal. Jak to, že tu písničku vůbec znáš, se všema těma kecama a povyšováním se na smrtelníky?" A válí tak, že v duchu vyškrtnu pár možných konců našich interakcí. Tomu by rozhodně byla škoda vyrvat ohryzek. Až mě to dojalo a tak z výtahu vystupuji trochu naměko. Buď to nebo alkohol způsobil, že když se mi Eden vrhne kolem krku, bez váhání ji čapnu za zadek, abych si ji malinko nadzvihl a vtiskl pořádnou pusu na přivítanou. "Nazdar Eden, copak ty nevíš, že dobří chlapi se vracejí?" usměji se na ni. "Vy jste z toho pekla dostali moje tělo? To se Toby pochlapil, budu mu muset poděkovat," pokývnu překvapeně a uznale. "Sakra, tam bych chtěl být," zklamaně pronesu, ale zmínka o šupleře mě přeci jen vykolejí. "Eh, koukám, že jste se tam rozjely, co?" "Skleničky, prosím," požádám barmana, naplním je a pak jednu podám Eden. "Tohle prostě musíš ochutnat. Medovina ze struků kozy Heidrún, živené listy z červeného zlata z Glasiru, nejnádhernějšího stromu světa, přímo z Valhally." "Tak? Co je tu nového, co starého a co půjčeného?" zeptám se drobné krásky vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Spunky pro Ta rejha na tý pláži ještě nevychladla, a ty už si koleduješ,
|
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
Poprosím nemazat |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba |
| |
| Pani a dámové, domák jsem se jisté věci o jistých lidech, kteří provedli jisté špatnosti a mistní andmini na to prdí. Takže já prdím na Andor. Pa. |
| |
| A mohl bys to tu teda aspoň smazat? |
| |
| Za mne? Ať hniloba smrdí stejně jako samochvála. |
| |
| vydrž tejden a budeš volná. |
| |
| končíme |