Hra o Trůny-Čas šíleného krále
od: 25. září 2015 21:25 do: 17. července 2016 18:32
Dobrodružství vedl(a) ignis
| |
 | HRA O TRŮNY-ČAS ŠÍLENÉHO KRÁLE Pamatuj, hraješ li Hru o trůny, zvítězíš nebo zemřeš |
| |
| Rok falešného jara |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro Královo přístaviště, komnaty krále Aeryse 29.X. 281 "Veličenstvo," eunuch se hluboce uklonil a setrval v pokloně dokud mu nebylo umožněno se narovnat. "Veličenstvo, by se mělo mít na pozoru." Začal opatrně a sledoval jestli ho vnímáš. "Veličenstvo by se mělo zúčastnit turnaje. Je to naprosté nezbytné. Mí ptáčkové říkají, že velcí lordi zvedají hlavy a chystají novou Velkou radu." Znovu tě sledoval a dával dobrý pozor jestli ho vnímáš. "Chtějí se setkat s Princem Rhaegarem a předat mu korunu. Veličenstvo by se mělo turnaje zúčastnit a zamezit svou přítomností jejich plánům." Teď už ani nečekal na odpověď, uklonil se a vycouval ze síně. |
| |
 | soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro List najdrahšiemu synoviO deň, možno skôr a možno neskôr, princovi pristane na Dračom kameni vrana. Nesie list od kráľa-otca. Je priamočiary, jasný a neobsahuje prečačkané slová. Podľa písma sa taktiež dá usúdiť, že list rozhodne nepísal kráľ, aj keď trasľavý podpis a kráľovská pečať potvrdzuje, že pochádza od kráľa. List obsahuje prosbu. Napísané 29. X. 281 Drahý synu,
|
| |
| TurnajHarrenhall, 4. XI. 281Harrenhall, najväčšia stavba, ktorú človek kedy dokázal postaviť. A pred ňou kráľovská karavána, najväčšia, akú kedy človek videl. Paranoidný Aerys sa bál nechať svoj dvor v korunnom meste, presvedčený, že kým bude preč, všetky jedlá naplnia jedom, nad jeho posteľou budú visieť jedovaté meče či nebodaj škorpióny, čo postihlo chudáka Tyrella v Dorne. Okrem stovky sluhov v karaváne nájsť celý dvor, vrátane kráľovskej rodiny, ktorú Aerys drží v úzkej blízkosti - hlavne malého Viserysa, ktorého nechce nechať s jeho matkou. Ešte by z neho urobila bastarda, tá suka. Z veľkého kolesového domu vystúpi kráľovská rodina, sám kráľ v čele. Sluhovia okamžite padnú na kolená, ako si to on vyžadoval. Na kolená, tak, správne, kto je kráľ? Ja som kráľ. Na kolená! Spokojne sa usmeje, keď medzi tými, čo kľačia, uvidí aj lordov a úradníkov. Ešte aby pokľakli aj tí vyšší, aj vyšší, vyšší! Keby tak pokľakol Tywin, HA! To by som mu ukázal, ha! Potešene k sebe pritiahne Viserysa. "Dračej krvi sa pokloní každý, každý. A Harrenhall je toho príkladom, všakže?" s otázkou sa pozrie do davu, keď však zistí, že Rhaella je na druhej strane, znechutene sa na ňu zahľadí. Štetka... Kde je lord? Vari ma nechce uraziť? Kde je Whent?! Začne sa mračiť, čo nie je vôbec dobré. Nespokojne tľapká trasľavou, bledou, žilnatou rukou po nohe. Jeho tvár vyzerá tak slabo a šialene. Brada je dlhá skoro po zem, vlasy taktiež. Jemná vôňa ruží s ťažkosťami zakrýva jeho zápach, ktorý má z toľkého neumývania sa. Vo vode sú hady! A kde sú hady, tam je jed! A tam je TYWIN! Kde je on? Chce ma uraziť? Drahý červeno-čierny hodváb visí na jeho kostlivom tele. Zlatá koruna s drakmi je vykladaná červenými drahokamami, ktoré slúžia ako oči drakov. Tri hlavy, presne tri. Kráľ znepokojene pozrie do davu, hľadajúc lorda. Zmrd! Stisne Viserysovi plece. Je to fraška! Chcú ma zabiť! |
| |
 | Lvi jedou na Turnaj 4.XI. 300, před polednem "No tak Tygette zkus se trochu zasmát. Pokud se nebudeš smát ty, budou se smát z tebe. No tak Kevane, ať se zasměje, vypadá že by z něho zkyslo mlíko." Ozýval se někde za mnou Gerionův. "Dej mi už krucinal pokoj a směj se sám, pokud tě to baví." Zabručel dost důrazně Tygett a ohnal se po nejmladším bratříčkovi jezdeckým bičíkem. "Dost," otočil jsem se na ty dva. "Chováte se jako malé děti a ne jako Lannistři." Poručím jim, aby už konečně stihli. "A ty se zase chováš jako Tywin a dokonce i tak velký hrad jako Skála snese jen jednoho Tywina, dva by z ní vyhnali i hradní strašidla. Myslela by si, že v takové konkurenci se nají šanci prosadit a šla by strašit Železné." Odpověděl pobaveně Gerion. Tygett jen zabručel a dál vypadal, že mu nejspíš uletěly včely. Gerion si začal broukat Dornovu ženu a Tygett si nervózně pohazoval s bičíkem. Tvářím díky, že je už pevnost Whentů před námi a valí se k ní nekonečné zástupy lidí, vozů, dobytka a všeho ostatního. "Klusem v před." Otočím se v sedle a zařvu na trubače za mnou. I když je to jen turnaj a ne válka, přesto je na našich lidech vidět, že patří k nejlepším. "A vy dva se pokuste nepohádat, alespoň do té doby než projedeme bránou." Mí drazí bratři se na mne podívali a v jejich obličejích bylo vidět nesouhlas a zklamání. Kopyta koní duní po dlážděných nádvořích. "Je tady král." Zeptám se Lorda Whenta místo uvítání. "Ne není, ale už jsou na dohled a mimochodem vítám vás a vaše bratry sere Kevane." Usměji se a zdvořile se mu ukloním. ---------- Naše krvavě rudá musí na nádvoří jasně zářit když vjíždějí královské povozy. Stojíme v jednom z koutů, jasně nepřehlédnutelná skupinka v zlaté a rudé. Očima hledám Tywina, který jede za královským povozem, jako vždy na bílém koni a jako vždy se dokonale ovládá. jen co se otevřou dveře a vyjde Aerys padne celé nádvoří na kolena. I my klečíme a koutky očí pozorujeme našeho krále. |
| |
| Příjezd Tyrellů 4.XI. 281 Lord Mace jel na čele kolony, nad kterou povlávaly všechny veselé barvy Roviny. Všechny uši poslouchaly básníka který pohodlně sedíc na koni vesele zpíval o princi Aegonovi, Duncanu Vysokém a turnaji v Ashfordu. "Pusťte sokoly," zakřičel Paxter Redwyne a ukázal na hejno zimních holubů na obloze. Na dvacet sokolů vzlétlo a začalo prudce stoupat vzhůru. Dámy zahalené kožešinami, cestující na odkrytých vozech, sledovaly lovící sokoly s velkým zaujetím. "Maci, dívej se na cestu. Tvůj otec takhle spadl ze skály. Neporodila jsem tě abych tě pohřbívala." Ozvala se Lady Ollena a dál vyprávěla svým neteřím, praneteřím a jiným dívkám ze svého příbuzenstva. "Mé drahé dobře vám radím, nevěřte tomu co básníci vyprávějí. ne všechno co se zpívá v písních bývá nutně pravda." Vozy zarachotily po dlážděném nádvoří a vždy připravený Lord Whent se pustil do uvítání. "Nepříjemné místo," prohodila Olenna a mile se usmála na svého hostitele následována celým zástupem svých dam. |
| |
 | Herrenhall 4.XI. 300 "Lyano," zavolám svou dceru aby přijela blíže. "Podívej se, tohle je Harrenhall. Tady draci upálili Harrena Černého a jeho syny." Jen tam tak stojíme a na chvíli prostě sledujeme tu mohutnou stavbu. "Tak pojedeme, než se atm dole začnou pták kde jsme." Prohodím ke svým dětem. "Držte se pohromadě a dávejte si pozor na to co a komu říkáte. Hlavně ty Brandone, hlavně ty." Důrazně napomenu nejstaršího. Prohlédnu si zástavy, které tak pyšně vlají z hradních věží. Tyrellové, Arrynové, Tullyové, Lannistrové, Martellové. Král ani Dračí princ tady stále nejsou. Koně zadupou po dlažbě a já v tom davu co se shromažďuje na hlavním nádvoří hledám staré přátele. "Brandone," oslovím nejstaršího. "Pohlídej sourozence a postarej se o naše věci." Poručím mu a široce se usměji na Jona Arryna. "Když jsem tě viděl naposledy nebyl si tak šedivý." Oslovím ho místo pozdravu. "A ty jsi taky omládl lorde Starku. Ještě tak rok nebo dva a budeš maldší než tvé děti." -------- Všichni sledujeme královské vozy, když vjíždějí na nádvoří. Jeden po druhém a mezi nimi ten největší v doprovodu Bílých plášťů. Ohýbám kolena, když vystupuje Aerys. |
| |
 | Harrenhall 4.XI. 281 Koně zaduní po dlážděném nádvoří. Rychle seskočím ze sedla a předám uzdu jednomu z mých vlastních lokajů. "Lorde Pobočníku," zdvořile se mi ukloní lord Whent. "Lorde," odpovím mu jen mírnou úklonou hlavy. V jeho obličeji je vidět nervozita a velké napětí. "Je pro krále vše připraveno," zeptám se ho prostě. "Jistě, vše je připraveno, lorde Pobočníku." Odpoví mi a zdvořile se ukloní. Těžké královské jeden po druhém vjíždějí na nádvoří. Lord Whent pospíchá aby stihl uvítat našeho Milostivého krále. Rychle projedu pohledem nádvoří. Arryn, Stark, Tyrell, mladý Baratheon, ale ten u něčeho takového přece nemohl chybět. Na chvíli se mé oči zastaví na mých bratrech, kteří se mi lehce ukloní. Otočím se právě v čas, abych viděl Aeryse jak vysedá ze svého kolového domu. Ohnu svá záda jako poslední a narovnám se jako první. Podívám se mu přímo do očí a ani si netroufám hádat kolik z toho starého Aeryse v nich zůstalo. |
| |
 | Když se věrní stydí 4. XI. 281, kolem poledne Harrenov Skvěle padnoucí zbroj s naleštěným znakem Královské gardy, pět v boji nepřekonatelných spolubratrů po boku a válečný oř, který mi v tomto roce donesl k úspěchům, na které jiní rytíři čekají třeba celý život. A většina z nich marně. To vše a k tomu ještě čtyřicátý třetí rok na tomto světě, který mi stihl mnohem více přidat na zkušenostech než ubrat na síle. A i když vím, že dny úspěchů a téměř bezbolestné spokojenosti jednou pominou, nenašel jsem zatím důvod, proč bych se měl kvůli budoucnosti trápit. Ne, nejsem hlupák, našel bych jich desítky. Jenže se mi ještě vážně hledat nechce. Ne dnes. Snad za rok, dva či tři. Až moudrost přeroste svalstvo a já budu moci s klidným svědomím toho, že tím nezahazuji životy potřebných, odložit meč a vzít do ruky pohár a knihu. Tak jako to udělal dobrý ser Harlan, než si jej z poklidného spánku odnesly Tiché sestry. |
| |
 | DRAČÍ PRINC 30. X. 281, večer Dračí kámen
Stojím v jedné z věží s krbem, kde dřevo podléhá síle ohně - pohledem upřeným na nekonečnost moře s rukami za zády. Do toho všeho se ozývá praskání z krbu. Nakloním hlavu směrem ke krbu. Dřevo se nevzdává bez boje, ale nakonec podlehne. Všichni podlehnou síle ohně. Té síle, která prováží můj rod už od začátku, ta síla, která z našeho rodu dělá největší dynastii jako tato země zažila. 4. XI. 281, po poledni poblíž Harrenova
Cesta trvala déle než jsem si myslel. Jednak proto, že nebylo kam spěchat a druhak proto, že nás nejelo zrovna málo, takže vše naložit, vyložit a podobně prostě zabere nějaký ten čas. Se svými sto padesáti rytíři však již brzy budeme na místě. Přesně, jak si to král přál a co si král přeje, tak to taky dostane. Alespoň tento, jak jsem již mnohokrát zjistil. Mají na tom turnaji být všichni. Jeden vesničan dokonce říkal, že i Starkové ze severu a Tyrellové z jihu dorazí. Dále Arrynové, Lannisterové a mnoho dalších významných rodů, jejichž vyjmenováním bych jistě strávil zbytek dne. Já osobně se cítím skvěle a plný energie, připraven na turnaj mého života, kde hodlám ze sedla vyhodit všechny své protivníky. Všechny. |
| |
 | Príchod na HarrenhallHarrenhall, 4. XI. 281, popoludnieTo monštrum nie je možné nevšimnúť si. Ostatne, to bol aj cieľ. Ale ani tie hrubé hradby Harrena neochránili pred dračím ohňom, ktorý ho upiekol aj s celou jeho rodinou. A nebol jediný, na koho kliatba Harrenhallu dopadla. Rod Qoherys, Harroway, Towers, Strong, napokon Lothston, posledný rod. Ako dlho vydrží tak malý rod, ako je Whent? Pozriem na Rhaegara, vedľa ktorého jazdím na svojom tátošovi. Aj on vyzerá zadumane. Od včera večera sa mi zdá, že je radšej vo svojich myšlienkach, než medzi nami. Presne viem, na čo myslí. Stačí iba pohľad na zničené veže a hradby, ktoré boli priveľmi nákladné opraviť. Dračí oheň ničí všetko, čo mu príde do cesty. Vidí to ako hrozbu, skazu, ktorú jeho rod priniesol? Dôkaz sily draka, ktorému nemožno odporovať? Príležitosť napraviť predkov? Či šialenosť, druhý Summerhall? Je tak zadumaný... "Vaša Výsosť?" oslovím ho opatrne. Nerád ho vyťahujem z jeho príjemného miestečka, ale keď ho už oslovil ten rytier, prečo nie ja. Najprv však k nemu pricválam bližšie a obzriem sa. Ľudia sú okolo, ale každému je možno veriť. I tak som opatrný. "Myslíte si, že kráľ má aj iné záujmy? Neozval sa, odkedy ste na Dračom kameni, a teraz posiela list..." Každý vie, aký nepredvídavý môže Aerys byť. |
| |
 | Harrenhallský turnaj Harrenhall, 4.XI.281 Cesta na turnaj byla dlouhá, ale jinak to nešlo. Byl jsem fascinovaný velikostí naší karavany...Tolik lidí jede s králem jen jako doprovod. Úžasné....a byl jsem rovněž fascinovaný Harrenhalskou pevností. Byla to skutečně impozantní stavba...Ale ještě impozantnější byl příběh o tom jak jí Aegon a jeho sestry zdevastovali. Tenhle příběh patřil k mým nejoblíbenějším. Dokazoval, že Dračí krvi nemá smysl vzdorovat. Harren the Black na to přišel prostě jen příliš pozdě. Podcenil draky. Celá naše karavana zastavila na nádvoří, kde jsme s otcem vystoupili. Ačkoliv klečení před králem je samozřejmostí, pořád to vzbuzovalo pocit autority. Někteří lordi před otcem nepokleknou. Ta drzost! Otec to věděl, a proto pravil ta moudrá slova, která procházejí naším rodem. Oheň a krev. Krev a oheň draka. Začnu se rozhlížet kdo všechno tu už je. Vidím matku, ale ta je až na druhé straně. Daleko ode mě. Svým způsobem to tak bylo vždy. pomyslím si. Dále poznám Lorda Tywina z rodu Lannisterů. Někteří hlupáci tvrdí, že on vládne místo otce. Pche! Nic nevědí, a nedokáží si vážit tak dobrého a schopného krále. Nikoho jiného nepoznám, ale teprve teď zaregistruji, že otec je nervózní. Zaregistruji to tak, že mi silně zmáčkne rameno. Dost to bolí, dokonce mi na nějakých místech nejspíše rozedře i kůži. ,,Otče řežeš mě, to bolí!" řeknu, ale nezařvu to a snažím se uvolnil otcovi sevření na rameni. Otec musí být skutečně ve stresu. Může to být celé past? napadne mě. Asi ne, i kdyby byla tak nás ochrání Královská garda. Je to jejich povinnost. Ale past to není. Krále by se nikdo neodvážil napadnout. vysvětlím si celou situaci nakonec sám. |
| |
 | Chvíle před odjezdem na turnaj „ Budeš poslouchat, co ti otec řekne. Je to jasné? A budeš mluvit jen, když budeš tázán. Jasné? A neříkej hlouposti. Už si velký. Jasné?“ Na každou mou otázku, vždy jedno přikývnutí. Naposled jsem upravila bratrovi límeček zeleného kabátce a pohladila jsem ho laskavě po tváři. Usmála jsem se na něj a on na mě. „ Chovej se slušně, ať otci neděláš ostudu. A nezapomeň se chovat slušně ke každému. A …“ Tiše jsem vydechla. Sledovala jsem jeho otrávený výraz, když si popotáhl kabátec a začal mluvit on. „ A dávej si pozor na to, co komu říkáš a jak se k němu chováš a nepleť se nikomu pod nohy. Jo … A hlavně si neubliž. A ať nevypadáš za chvíli jako vandrák umazaný od hlavy až k patě.“ Recitoval mne. Povzdechla jsem si a lehce jsem zavrtěla hlavou. Říkala jsem mu to vždy. Znal to z paměti. A většinou se tím řídil. Většinou… „ Přesně tak. Tak už nestůj. Ať na nás nečekají. Musíme už jít.“ Pohladila jsem ho po vlasech. Nabídl mi rámě. A já přijala. Bylo trošku těžké neohýbat se k němu, ale už mi i v deseti letech sahal málem po prsa. Možná to bylo tím, že já byla svým způsobem drobného vzrůstu. Brzy mě předroste. Ten čas ale letí… „ Sluší ti to, sestřičko.“ „ Děkuji, Leo.“ Usmála jsem se na něj a vyrazila jsem po jeho boku rovnou ke kočárům. Doprovodil mne až k mému místu, uklonil se všem přítomným dámám, pozdravil a zkontroloval, jestli jsem se pohodlně usadila. Pak vyrazil rovnou za otcem, zmizel mi z dohledu a já si jen tiše povzdechla.
Cestování probíhalo vlastně celkem v klidu, za veselého štěbetání všech možných příbuzných sestřenic, tetiček a hlavně za hlavní členy naší skupinky, Lady Olenny. Všechny zdvořilé dámy vždy chtěly být v její společnosti a hlavně v její přízni. Protože pokud se jednalo o sňatky, vždy jsem měla pocit, že o tom více méně rozhoduje zrovna ona. A každá z těch, které zde seděly po boku této vyzrálé dámy, chtěli být provdány, co nejlépe. Nevzpírala jsem se tomu. Jestli o mém osudu měl někdo rozhodnout, stejně to nejspíše nebudu já, ale Lady Olenna, můj otec a možná i někdo další. Vždy je to jen dobrý obchod. Ku podivu mě se zatím obloukem vyhýbal, pravděpodobně pro to, že by už nebylo moc možností, jak vychovat Lea aniž by potřeboval mnoho chův a navíc to pro mne musel být dobrý nácvik na vlastní děti. Když se naše kolona rozjela a více méně bylo vidět alespoň trošku, kde kdo je, sem tam jsem bratra kontrolovala, jestli je stále ještě s otcem a nebo jestli netropí nějaké zlotřilosti. Byl hodný… Naštěstí. Poslouchala jsem vypravování i různé prupovídky, ne jen Lady Olenny, ale i ostatních dívek, ovšem nevměšovala jsem se, pokud nebyla třeba má odpověď. Raději jsem se držela v ústraní, bez větší pozornosti než bylo nezbytné. Jakmile zazněl rozkaz s vypouštěním Sokolů, vzhlédla jsem k obloze a zahleděla jsem se na hejno holoubků, které do této chvíle ničím nerušeni přelétaly přes nebe, netušíc, že za pár okamžiků jejich životy skončí v bolesti, drápech a zobácích, našich dravců. Sokoli jsou krásná zvířata, ano. Ale jejich krmení opravdu sledovat nepotřebuji. Takže když se ony hejna střetnou, jen sklopím zrak. Nepotřebuji sledovat masakry ať už v nebesích nebo na zemi. Možná pro to, mou větší pozornost upoutal básník, který se u nás držel a celou cestu rozveseloval nás všechny. Poslouchala jsem tedy jeho, proto snad se ozvala Lady Olenna s tím, že nemáme věřit slovům, které nám básník říká. A má pravdu. Na rtech se mi na krátičkou chvíli objevil pobavený úšklebek. Jak si ti básníci dokáží vymyslet nejrůznější přikrášlení naprosto obyčejných situací. Pravdou však je, že bez těchto slovních obratů, přikrášlení a přidané dramatičnosti, by je asi nikdo neposlouchal a jejich povolání by svým způsobem přeci nemělo smysl ne? Jsou tu pro naše pobavení, pro zábavu panstva. Pro úžas malých dětí, když zpívají o velkých hrdinech. Pro zamilované dívky, když zpívají o šťastných koncích romantických básní. Z úvah o básních a básnících a o jejich sladkých lžích mne vytrhlo rachocení vozů na dlážděném nádvoří. Rozhlédla jsem se a lehce jsem zamrkala, když jsem zpozorovala, že jsme již na místě. Bylo to zvláštní místo. Měla jsem tak trošku pocit tísně, to bylo způsobeno asi jen tím, že zde již bylo velké množství lidí. A další měli přijít. Ale možná to bylo i tím, co prohlásila Olenna a tím, že tohle místo bylo zničeno. Demostrace síly draků. Vzhlédla jsem k ní, když jsem stejně jako ostatní dívky, vystoupila z vozu a uklonila se našemu hostiteli. Překvapilo mne, že přiznala, i když asi jen k nám, že jí bylo toto místo nepříjemné. Přesto jsem zůstala zticha. To co se tu mělo konat, bylo stejně něco, co jsem vidět nechtěla. Sjela se kvůli tomu velká část Západozemí. Nejspíše úplně všichni. Každý rytíř se chtěl zúčastnit. Každý chtěl vyhrát. I za cenu toho, že je tu možnost zmrzačení, celoživotního mrzáctví, ba dokonce i smrti. A proč? Jen pro slávu a čest… |
| |
 | TURNAJ 4.XI. 281 "Víc než ty, sere. Více než ty." Zakřičím za Barristanem. Otočím se v sedle a očima hledám známou siluetu. Zahlédnu ji, na vozech pro služebnictvo, přesně tam kde jsem ji viděl posledně. Uklidní mne to a zaujmu své místo vedle královského domu na kolech. Rychle se usměji na Oreryna, který se přímo vyjímá mezi všemi těmi severskými obličeji. Mé místo je pro dnešek u královny. Nebudu nucen sledovat Aeryse a pozorovat na jeho tváří šílenství, které na nás všechny doléhá. "Veličenstvo," pomohu ji vystoupit z vozu. Copak, copak, lorde Pobočníku, nechce se vám ohýbat kolena. Hluboce se ukloním, ale nekleknu, stejně jako lord Hightower a ser Whent. Na co bychom králi byli, kdybychom museli klečet. V kleče člověk nikoho neochrání. |
| |
 | Severská jízda 4.XI. 281 Harrenhall Dnes časně z rána jsme vyrazili od Šíje na jih. V dopoledních hodinách jsme míjeli trojzubec. Cestou jsem dohlížel zejména na Bena a Lyanu. Ned s mladým Reedem po boku jsou schopní jezdci, ač se věnují spíše hovoru, než řízení koně. Je to jejich první cesta na jih. Lyana mi starosti nedělá, jezdí jako by se v sedle narodila. Ale Benny sotva stačí zkušeným rytířům v sedle. Je to ještě chlapec, přesto dychtí po dobrodružství, které velký turnaj v Harrenově nabízí. Od Krvavé Brány jsme očekávali příjezd Lorda Arryna, otcova starého přítele. Ovšem Hlídka rytířů z údolí, pátrající po barbarech z horských kmenů, kteří včerejšího večera napadli nedaleký statek, nás upozornila, že Jon Arryn, pán Orlího hnízda, je půl dne cesty před námi. Pokračujeme tedy dále po Králově cestě. Na otci si všímám rozporuplných pocitů z účasti na turnaji. Vím, je to politika. Otec určitě netouží zamířit na jih jen tak náhodou. Jsme Seveřané a na jih od Šíje jsme jako stromy uprostřed pouště. Sever nabízí dostatečné bohatství, tak co je nám do targaryenského zlata?! Přijedou všichni. To je ten důvod. Silný rod pánů ze Zimohradu nesmí projevit slabost a zbabělost, obzvláště když králem je šílenec a poučníkem Tywin Lannister. Je mou povinností zvítězit a ukázat tak hrdost dávných králů severu. ******  Přijíždíme k Harrenovu. Lord Whent si dal záležet, aby tuto poloruinu připravil na příjezd nejvyšších lordů Západozemí, přesto stále působí dojmem zkázy a zmaru. Nešťastný úděl Harrena Černého. Lyana přijíždí blíže k otci a já pobídnu Bena, abychom se k nim přidali. Otec mě napomíná. Chce se mi hned protestovat, ale zná mě moc dobře na to, aby očekával protest. Zpraží mě přísným všeříkajícím pohledem. Jako bych zrovna já byl jeho největší potíž. Myslím si své a pronesu jen pokorné: Ano Otče. Rozkáže mi postarat se o sourozence. Jsem snad chůva. Mistra Lewyna nechá na Zimohradu a já abych mu ho zde nahrazoval? Ethane, Kyle, pomozte seru Rodrickovi rozbít tábor. Zaúkoluji své dva panoše Ethana Glovera a Kyla Royce a sám se ohlížím po Nedovi, Lyaně a Benovi. Připojí se k nám Jon Arryn. A vymění si pár komplimentů s otcem. Působí poměrně komicky poukazovat na mladý vzhled mého stárnoucího otce. Při té představě se poněkud pousměji, což „srazí do kolen“ několik místních děveček, co se přišli podívat na severskou jízdu. Sesedám z koně a povoluji mu sedlo a předávám jej do péče Lorda Umbera, podkoního mého otce. Připojím se k debatě Neda a Lyany následován Benem. Copak? Hodnotíte krásy jihu a vrcholné umění Targaryenů? Podotknu s ironií v hlase směrem ke zdemolovaným věžím Harrenova. To už ale z dálky vidíme přijíždět královský kočár doprovázený dračím princem. Chvilku váhám, zda se mám klanět tomu ohavnému stvoření, kterému se dnes říká král, ale otcův pohotový poklek mě donutí se vším sebezapřením pokleknout též. Neodpustil by mi tohle dvorní faux pas. Povšimnu si, že Lyana ani Ben gesto pokory před královskou vůlí neopakují, a poněkud hypnotizovaně hledí na tu „slávu“. Pokleknout! Syknu na ně nenápadně, ale dost důrazně, aby mě uslyšeli. Vidí krále poprvé, nemohu od nich čekat zázraky. |
| |
 | Sever v Harrenhallu 4. XI. 281 Harrenhall Už od rána jsem v sedle. Vyjeli jsme ze Šíje opravdu brzo. Bylo to opět něco nového ale pro mé oči, a právě proto jsem se bedlivě celou cestu díval kolem sebe a užíval jsem zážitků, jako byl například pohled na Trojzubec, který jsme minuli během dopoledne. Očima slétnu za jízdy kus před sebe na svého staršího bratra Brandona, který cestou dohlíží na Benjena a Lyanu naše mladší sourozence. Rošťácky se usměju, protože Bran tohle vychytal, jakožto nejstarší sourozenec. "Jooo hold někdy jsou chvíle, kdy se vyplatí být ten druhorozený." Usmyslím si spokojeně a pak opět obrátím svou pozornost k Howlandovi, který mi jede po pravici, a se kterým rozprávím cestou. Stejně, jako já i on sdílí nadšení z nového prostředí. "Tak co si myslíš o naší cestě do Harrenhallu? Je to docela nezvyklé, že jede i Sever na Jih na ten turnaj. Asi půjde tentokrát o něco fakt velkého. Slyšel jsem, že ani Lannisteři neudělali na svém turnaji nikdy takovou slávu, jako je teďka v Harrenhallu." Mluvím zamyšleně a zadívám se před sebe do dálky. "Může to být léčka. Snad s tím otec počítá. Možná právě proto nás jede tolik ale..." Opět se zadívám na Howlanda. "Na turnaj jsem docela zvědavý a doufám, že nás můj otec nechá účastnit se ho. Brácha se určitě účastnit bude. Pochybuju, že by ho otec nepostavil, jen doufám, že mne z toho nevynechají. Třeba se potkáme na kolbišti co?" Zašklebím se na přítele a podívám se Benjenovi do zad. "Jen doufám, že malej brácha zůstane jen koukat, nechci aby se mu něco na turnaji stalo je ještě přece docela mladý." Tak náš rozhovor pokračuje i nadále a cesta ubíhá o to rychleji. Když přijíždíme konečně k bývalému sídlu Harrena Černého s údivem a úžasem sleduji, jak to tu vypadá. Musím si v duchu konstatovat, že Zimohrad je rozhodně hezčí, ač je to možná tím, že není takhle zdevastovaný. Každopádně je to dobrá ukázka toho, co dokáže dračí oheň. "Targeryeni a jejich draci....nebýt toho neměli by proti Starkům ani dalším rodům šanci. Je to jejich největší výhoda, ale nutno říci, že děsivá." Pomalu zhluboka dýchám a sleduji, jak se blížíme stále blíže ostatním, kteří sem již přijeli před námi. Je nás zde opravdu hodně. Očima těkám po prostoru a pobídnu s Howlandem koně abychom dojeli více mé sourozence a otce. "Jsou tu snad všechny významné rody....támhle růže Tyrellů, tam zase Lannisterští lvi, heraldika Arrynů poblíž nás a támhle.....jak vidno dočkali jsme se našeho krále. Přicházejí draci." Zamumlám poslední větu ne moc nadšeně směrem k Howlovi a sesedám, jako ostatní z koně. "Přijíždí šílený král se svou rodinou. Říkají se o něm různé věci a mnoho z nich není pěkných. Je div, že si ještě udržel vládu, ale jedno se mu musí nechat je možná šílený hloupý však nikoliv. Kdo ví, jaké to bude s ním dál, nebo jaké to bude až převezme vládu jeho nejstarší syn." Vidím, jak můj otec a vzápětí i bratr poklekají. "Formality, které stejně pravděpodobně velká část lordů nemyslí vážně jen se obává hněvu svého krále." Kývnu lehce hlavou na Howla a pomalu pokleknu poblíž svých sourozenců. Howland nejspíše udělá vzápětí totéž. Zaslechnu také Brana, jak sykl rozkaz směrem k Benovi a Lyanně. Koutkem oka vzhlédnu a spatřím, že ti dva šašci blázniví ještě stojí. Zatnu čelist. "Chtějí přijít o hlavu, nebo co? Blázni jedni blázniví?!" Klečím na dosah ruky za těma dvěma a počítám sekundy. Mám strach, že se nevzpamatují a nepokleknou, že z toho bude nevídaný průser. V duchu jim dám asi deset vteřin a pokud do té doby nekleknout trošku k nim vzhlédnu. "Hned!" Syknu jim za zády zespoda rozkazně i já a chytnu každého za ruku, která je mi nejblíže a prostě je stáhnu dolů k zemi. Nevkládám do toho nějak velkou sílu, abych jim neublížil ale ono decentní trhnutí by jim mělo dostatečně připomenout, co mají udělat, pokud nezareagují na slovní připomínku, ať již mou, nebo bratrovu, ale kdyby to nešlo jinak hold se zachovám takto, nehodlám nechat přistát takový problém a ostudu na naši rodinu. Nechtít pokleknout je jedna věc, neudělat to je druhá. |
| |
 | Příjezd |
| |
 | Harennhall 4.XI. 821 Přijeli jsem brzy, mezi prvními. Tedy spíše pozdě, ne vlastně brzo, kohout už kokrhal. Ta zrzavá krasavice v hostinci v místním hostinci stála za tu trochu zlata a zdržení. Vážně za to stála a možná by nebylo od věci podívat po ní mezi stany co se rozložily v okolí. Stojím v jednom z koutů nádvoří a sleduji přijíždějící průvody. Zdalipak ti Lannistři vlastně serou, nebo jsou příliš pyšní aby vykonávali potřebu. Možná Tywin skutečně sere zlato, jak se při tom ale tváří. Ten se tváří stále stejně. Tyrellové se svými pyšnými rytíři, takoví vydávají ten nejlepší zvuk, když padají do bahna. Bohové já si chci do něčeho praštit. Možná se mi povede vytáhnout Brandona a Neda na turnajový pozemek místo sedění u stolu a zdvořilého tlachání o ničem. "Sluší ti to," zavolám na mladou služku, která právě probíhá kolem. Nádherně se červená a zmizí v jedné z mnoha místních věží. Udělám první krok, abych ji dohnal, ale zastaví mne příjezd Vlků. Lyana je stále stejně krásná, ne je mnohem krásnější, pokaždé co ji vidím je krásnější a krásnější. Jen tam tak stojím v koutě a kochám se tím pohledem, každým jejím pohledem a snad dokonce i každým jejím nadechnutím. Je naprosto dokonalá a já ji budu mít po boku celý život. Ani jsem si nevšiml, kdy dorazil král, ale jen jeden jediný pohled na něj mne vrátil ze snění do světa. Poklekám na jedno koleno, jako všichni ostatní tady. |
| |
 | Sever na pochodu Cesta do Harenhalu na turnaj mě uchvátila. Nikdy jsem nebyl tak daleko na jihu, vždy jsem jezdil pouze na severu. Sever jsem znal jako své boty a mnohokrát se stalo, že jsem se doma několik dní neukázal a přespával v divočině. Avšak na otcův příkaz jsem se nikdy nevydal na jih, a otcovo slovo pro mne bylo zákon. Během cesty nebyl čas vnímat čas. Vše bylo nové, neokoukané a já si vpisoval do paměti vše na co padl můj pohled. Kdy totiž budu mít možnost vydat se znovu na jih? Během celé cesty byla nejdelší pauza u Krvavé brány, a to jen proto, abychom se spojili s družinou lorda Aryna. Ovšem posel nám oznámil, že Aryn je několik hodin před námi. Naše výprava proto nemusela dále čekat a pokračovala. Cestou jsem se držel poblíž Lyanny. Už jen proto, že ona by si mě nemusela dobírat tolik jako bratři, ale také proto, že jsem vůči ní cítil jakýsi ochranářský pud. Mnoho turnajů jsem sice neviděl, ale z doslechu vím, že rytíři tam krásným dívkám blázní hlavy, a já nedopustím aby nějaký pošahaný Lannister nebo Targaryen otravoval mou sestřičku. Zbytek cesty uběhl příliš rychle a otec už přikazoval Brandonovi, aby se o nás začal starat. Unaveně jsem protočil oči a seskočil z koně. První co jsem udělal bylo, že jsem si prohlédl množství standart. Lannisterové, Tullyové, Arynové, Tyrelové. Jsou tu snad všechny významné rody a mnoho jich jistě ještě dorazí. V okolí se rozezněla slavnostní hudba. Mé pohled se ihned stočil směrem kterým se dívali všichni. Taragaryenové... A spolu s nimi i jejich šílený král. Když král Aerys vylezl, tak si všichni začali klekat. Byl jsem isce trochu pozadu ale svou chybu jsem hodlal ihned napravit. Než jsem to ovšem stihl, tak na mě i na Lyannu, která také zůstala stát o trošku déle, syčeli oba bratři a jeden z nich, myslím že to byl Ned, nás zatáhl za ruce, aby nás dostal k zemi. *To si opravdu myslí že jsem tak neschopný?* |
| |
| Uvítání 4.XI. 281 Lord Whent se zvedl ze všech nejdříve. Pomalu přistoupil ke králi a ještě jednou se hluboce uklonil. "Veličenstvo," oslovil Aeryse s pokorou v hlase. "Já, má rodina i celý můj rod jsme poctění, že jste zavítal na náš hrad a na náš turnaj." Lehce se uklonil a trochu uvolnil místo, aby bylo vidět jeho rodinu, která stála za ním. "Dovolte mi abych vám představil svou ženu Shella, má syny a mou dceru Alienor." Jmenování se hluboce uklonili a lord Whent pokračoval. "Dovolte my nyní veličenstvo abych vás pozval k mému stolu. Můj dům vaším domem, můj stůl vaším stolem." Lord Whent ukázal ke vchodu do hodovní síně a podíval se na krále. |
| |
| Harrenhall - uvítanie4. XI. 281, HarrenhallKráľ sa spokojne obzeral. Pred ním kľačali Tyrelli z Vysokej záhrady, Baratheon z Búrlivého konca a tam, ah, tá slasť, ktorú pocítil, keď zazrel hrdý rod Lannister na kolenách. Pohľadom preletel aj po Starkoch. Všimol si, že niektorým trvalo o niečo dlhšie uctiť si jeho prítomnosť. Starkovci... a to tak pekne vedeli kľačať pred Aegonom Dobyvateľom! Tywina iba zbežne prehliadol pohľadom, ale ten úsmev ukazoval, že je spokojný z tej úcty, ktorá mu náleží. Ale zdalo sa, že to nebolo dosť. Na privítanie lorda Whenta sa iba jemne usmeje, aj keď to ani úsmevom nemožno nazvať. Niečo, čo úsmev pripomína, bola grimasa na dcéru lorda Whenta. V tom momente Viserysa pustí, všímajúc si jeho protestov. Ruku však nechá na jeho pleci, o niečo jemnejšie. Ešte než osloví lorda, Viserysovi šepne niečo o tom, aby sa vzchopil a bol chlapom. "Áno, áno, potešenie na mojej strane... čože ste to povedali? Ako doma? Ah, verte tomu, že je, tomu verte." Pri týchto slovách sa Aerys pootočí, pozerajúc na znaky veľkých aj malých rodov, ako veselo trepocú vo vetre.  "Kde je drak Targaryena?" opýta sa, v jeho hlase začínať cítiť nespokojnosť, ktorá pomaly kĺže k hnevu. Jeho krehké telo sa začne triasť, čo vidieť na korune, ktorá sa hýbe zo strany na stranu, hľadajúc vinníka tohto komplotu. "Prekliate! Vidím tu ježka nejakého prekliateho rytierskeho rodu, ale žiaden znak kráľa?" Oči sa pomaly naplňujú hnevom. A ten hnev schytá v plnej dávke Tywin. "Dole s nimi! Chcem tu draka, nie som predsa nejaký sluha bez rodu! Draka sem a draka tam! Aj tam!" ukazuje prstom po hradbách, kde však už dávno visia iné rody. Aerys sa neuspokojí, kým neuvidí, ako znak nejakého malého rodu nevymení trojhlavý drak, je však jasné, že bude najradšej, keď všetky rody stiahnu svoje znaky a vyvesia tie jeho. Možno sa tie rody dostanú aj do vrtkavej kráľovej priazne. Až vtedy sa spokojne usmeje, je však možné, že za toto si ešte niekto odnesie následky. "Hovorili ste niečo o stole? Hladujem. Do siene, teda, nech sa hoduje!" a kráľ vykročí, s celou svojou gardou, rodinou a pätolizačmi v pätách, kde väčšinou bývajú. Počas cesty sa drží pri Rhaelle, ktorú dokonca chytí za ruku, aj keď z toho nie je nadšená. Viserysa si tiež drží pri tele. Chýba už iba Rhaegar, aby bol drak celý. Bystré oko spozoruje, žepred dverami do sály spomalí, akoby sa bál, že ho tam niečo zabije. Nenápadne vtlačí najprv Rhaellu, tváriac sa pri tom, akoby sa zaujímal o svoj plášť. Keď sa ukáže, že je v poriadku, vojde za ňou. Vo vnútri ešte niečo poznamená o tom, ako nikde nie sú draky. "Tomu hovoria pocta pre kráľa, nikde žiaden drak, prekliaty kráľovrahovia, všetci by ma otrávili na mieste..." mrmle si potichu než sa usadí za vrchstolom, iným unikne iba pár šeptavých slov. |
| |
| Hostina na uvítanou 4.XI. 281 Lord Whent zbělal jako stěna, zděšeně se podíval na krále, na Tywina a zpět na krále. "Jistě veličenstvo, hned náš omyl napravíme." Služebníci s černými netopýry na livrejí vyběhli na hradby a začali nahrazovat znaky malých rodů drakem Targaryenů a v davu bylo vysloveně cítit nevoli. Trvalo to ale jen chvilku, než bylo možno přejít do hodovní síně. Stoly byly již přichystány a prostřeny. Pro Aeryse a jeho rodinu byla připravena čestná místa v čele stolu. "Pozvedněme číše," povstal a zvolal lord Whent, když byli hosté usazeni. "Na Aeryse toho jména druhého, Krále Andalů, Rhonyů a Prvních lidí, Pána Sedmi království a Ochránce říše. Ať mu bohové staří i noví žehnají a dopřejí mu dlouhou vládu." Pronesl přípitek a obrátil do sebe pohár. Mnoho bočních dveří se otevřelo a sluhové začali vynášet podnosy s jídlem. |
| |
| Rozmary Aeryse Targaryena 4.XI. 281 Nehodlám zůstat skloněný ani o tu nejkratší chviličku víc než je nezbytně, ale opravdu nezbytně nutné. Narovnám, se hned jakmile povstane Whent a postavím se ke královu boku abych byl připraven konat co je potřeba, kdy je potřeba. Má tvář se ani nepohne, když se jeho blábolení obrátí na mou osobu. Nezajímá mne co mi to vlastně blábolí, to co mne zajímá je že celé království vidí, že je to blábolivý šílenec. Jak dlouho asi bude trvat celému království než pochopí, na co se dívá a jaké to bude mít důsledky. Jen přikývnu Whentovi a jeho služebníci se dají do výměny znaků. Každý jeden znak, znamená jednoho nového nepřítele, kterého si náš milostivý král právě udělal a jsou mezi nimi i znaky mých vazalů. Urážka vmetena do obličeje jim i mě. Proč vlastně nezůstal v Přístavišti, jak jsem mu radil. Tady napáchá ten starý blázen jen škody a žáden užitek. "Vyřiďte Kevanovi, že s ním budu chtít po hostině mluvit." Pošeptám do ucha jednomu z mých služebníků a zamířím do hodovní síně. Usadím se na čestné místo po králově pravém boku. Na krále, obrátím svůj pohár a očima hledám prince Dračího kamene. Král musí odejít, ať žije král. |
| |
| Malá smečka vlků 4.XI. 281 No tak tohle si někdo vypije, někdo za tohle zaplatí. Nenechám urážet své lidi, mé vazaly jenom proto, že se Starému drakovi nelíbí výzdoba. Vytluču duši z prvního draka co mi přijde na turnaji pod ruku. Pro teď nad tím, ale mávnu rukou a zamířím si to k Strakům, kteří jako snad jediní na celém nádvoří vypadají, že je jim teplo. Lorda Rickarda už nestihnu, ten míří ve společnosti Jona Arryna do hodovní síně. Nechám důstojné pány jejich starostem a zamířím si to k mladým vlkům. "Brandone, Bandone," zavolám na něj vesele. "Co děláš tady mezi starci a vážnými tvářemi. Člověk by čekal že budeš běhat za děvčaty nebo hrát v hospodě kostky." Obejmu ho na přivítanou. "Nede, čím dál tím starší a čím dál tím silnější, ještě chvíli a budeš stejné monstrum jako já." Usměji se na něj a taky ho obejmu. "Co byste řekli vy dva, kdybychom to vzali přes kuchyň. Zorganizovali nějaké víno a kousek něčeho k zakousnutí. Místo unuděného plkání o ničem a lezení do zadku, bychom si mohli vyměnit pár ran na turnajovém pozemku. Benjene, rosteš jako z vody." Usměji se na nejmladšího z nich. "Lyano," hluboce se jí ukloním. "Stále krásnější a nádhernější." Ještě jednou se hluboce ukloním. |
| |
| HARRENHAL POD KŘÍDLY DRAKA 4. XI. 281, po poledni poblíž Harrenova
Otočím se na Jona Conningtona, na jednoho z mých nejbližších přátel. Každý by měl ve svém životě najít někoho - mimo rodiny - komu by mohl věřit a v případě nutnosti svěřit vlastní život. Já tohle našel v Jonovi. Plně mu důvěřuji, i když si uvědomuji, že zrada může přijít odkudkoliv a to hlavně v mém postavení, tak by ten šok ze zrady byl smrtelnější než jakákoliv fyzická rána. Člověk se musí naučit věřit. Alespoň někomu. |
| |
 | Vlci dorazili 4. XI. 281 Byla jsem unavená. Opravdu, opravdu utahaná. Nebyla jsem zvyklá takto dlouho cestovat, a tak přestože jsem milovala sedět v sedle a hnát svého koně vpřed, nyní ze mě skoro vyprchala chuť tak činit. S každou stopou jsem na sobě cítila pohled svých starších sourozenců, hlídali mě. Všichni mě hlídali. Nebyla jsem s tím spokojená - měla jsem ráda svůj prostor, svou svobodu. Jak jsme dojížděli na nádvoří, zívla jsem si. Ne nudou, spíše opravdovou únavou. Avšak i tak jsem dokázala sama sesednout. Stihli jsme dorazit ještě před králem. Když sem poté dorazila celá družina, zůstala jsem trochu ohromeně stát, až jsem se skoro zapomněla poklonit. Netušila jsem, zda dámy mají nebo nemají klečet, ale po cuknutí od Neda jsem pouze vytrhla ruku z jeho sevření, docela naštvaně, musím podotknout, a následně jsem se poklonila sama. Nepotřebuji pomoc svých bratrů, prskala jsem nabručeně v mysli, nejsem žádná neschopná malá holka. Umím se o sebe postarat moc dobře sama. Nejraději bych Nedovi něco řekla, ale raději jsem držela jazyk za zuby. Pohled jsem měla sklopený k zemi, i když jsme se mohli postavit a narovnat. Neměla jsem náladu se na ně dívat, zrovna jsem byla na své starší bratry poněkud... naštvaná. Jeden mě měl hlídat jako malé dítě, druhý se mě snažil před krátkou chvílí zase poučit jako malé dítě. Já už nejsem žádné děcko. Lidé se pomalu scházeli do síně, kde měla být hostina. Pomaloučku jsem se tam vydala, avšak ještě předtím mě čekalo jedno setkání - s mým snoubencem. Uklonil se mi a snažil se mi asi polichotit - netuším. Jeho řeči o mé kráse mi připadaly vždy prázdné - pro něj byly krásné i mnohé jiné ženy a dívky. Já byla jen další z nich. Nechtěla jsem být pro něj "krásnější a nádhernější". Chtěla jsem být pro něj já, se všemi nedokonalostmi a vadami - na kráse, na osobnosti, to už je úplně jedno. Namířila jsem na něj svůj ledový pohled, bylo poznat, že zrovna teď s Baratheonem mluvit nechci. Přesto jsem však učinila, i když se nejednalo zrovna o příjemnou řeč. "Roberte," opáčila jsem chladně. "Stále ze mě nedokážete spustit oči, když jsem nablízku," konstatovala jsem následně. Poté jsem se vydala směrem do síně, měla jsem docela hlad. |
| |
 | Cesta z KP do Harrenova, nádvoří Harrenova Svíce z kamene Zatímco kočár kodrcá po hrbolaté cestě, zaměstnávám se hovorem s ostatními dámami, princeznou Eliou nebo prostě sledováním krajiny. Zachumlám se o něco těsněji do měkkého pláště. Pomalu si začínám na ten chlad zvykat, ale přesto mi docela chybí teplé dornské slunce. Letos je počasí mírnější, možná dokonce nadchází nové Jaro. Kéž by to tak bylo, už se nemůžu dočkat, pomyslím si a bezděky se pousměji.
|
| |
| Baratheon, sourozenci a hodovní síň Celkem nezáživně pozoruji Roberta Baratheona jak se k nám řítí a huláká na Brandona. Tohle prase které ojede každou kurvu si má vzít mou sestru? A Bran není o moc lepší co se těch kurev týče. Tohle si ovšem mohu myslet pouze ve své hlavě, protože Robert je agresivní hajzl a bohužel je to i silnější hajzl. Nejdříve prohodí několik slov k Brandonovi, pak Edardovi a zastaví se i u mě. Na jeho slova jen zamumlám dostatečně tiše, aby mě nikdo neslyšel, tři slova. "A ty ztloustl..." Robert si mě už ale nevšímá a sklání poklony sestře. Ta se na něj dívá s lehkým znechucením, což mě ihned zahřeje na srdci. Vím že jsem škodolibý, ale to prase si to zaslouží. Když se Lyanna otočí a zamíří směrem do sálu, tak rychle zareaguji. Okamžitě se otočím a rychlý pohyb zajistí, že stojím mezi Lyannou a Robertem. Vím že by ho to normálně asi nezastavilo, ale Robert si nedovolí mě odstrčit pryč, když u toho bude Brandon a Eddard. V hodovní síni rychle najdu stůl u kterého sedí moji příbuzní a přitáhnu si kus masa, přesněji řečeno jelena. Ach ano, taková malá satisfakce. Pak už se soustředím jen na své jídlo a sem tam hodím pohledem po sálu, abych zjistil kdo vešel, kdo odešel, kdo se opil a koho nechal Aerys popravit. |
| |
| Růže jsou na hostinu 4.XI. 821 Lady Olenna čekala dost dlouho než se zvedla z úklony. Podívala se kolem sebe a zkontrolovala bystrým okem, zda její dámy vyjadřují svému králi úctu dostatečně dlouho. Pojďme dámy, nenecháme přeci naše slavné rytíře, aby byli ochuzeni o naši vynikající společnost." Oslovila své růže zatím co Lord Mace mizel jak nejrychleji do hodovní síně. "Zase chce být první," prohodila nazlobeně Olenna a jení snacha, jen vědoucně přikývla hlavou. Síň byla obrovská, vlastně jedna z největších jaká byla v Sedmi královstvích k vidění. Služebnictvo Whentů ukazovalo hostů jejich místa a usazovalo je na dlouhé lavice. Vznešení lordi na stupínku pod solí a čím blíže ke králi tím vznešenější. Muselo to být umění usadit urozené ke stolům tak, aby nevypukly spory a šarvátky hned po prvním poháru vína. Mladé Růže se nakonec ocitly u naproti Starkům a jejich společnosti ze Severu |
| |
| Chladná severská krása 4.XI. 281 Já že jsem tlustý. Já že jsem tlustý?!! To ani omylem a i kdyby, tak co je tomu štěněti do toho. Jo trochu jsem asi přibral, ale to shodím během turnaje a nebudou to jediné věci, co tady shodím, když už jsme u toho. Ještě se po Benjenovi oženu abych mu uštědřil lehký pohlavek. "Spustit oči z vás Lady Lyano, to snad ani nejde a pokud bych to udělal, měl bych se vzdát svého jména a všeho co znamená. Obléct si hnědou kutnu toulavého septona a chodit světem a křičet na křižovatkách jaký jsem byl hlupák." Lehce se na ni usměji a znovu se mírně ukloním. "Doprovodím vás, drahá." |
| |
 | Starý přítel 4.XI. 281 Rickard Stark Opatrně se zvednu z kolen a podívám se do očí starému příteli. "Lorde Starku, doufám že jsi nám ze severu nepřivezl zimu. Byl bych nerad, kdyby se vrátila, už teď jí mám víc než dost." Lehce se na něj usměji a podám mu ruku na přivítanou. "Ale vážně, jakou jste měli cestu. Cestovat z takové dálky a v takovém počasí musí být jistě únavné." Pomalým krokem následujeme krále a jeho společnost do síně. Potřebuji se něčeho napít po tom co jsem viděl abych spláchl tu pachuť. "Mluvme ale o příjemných věcech. Co tví synové, naší mladí vlci. Hodlají se zapojit do turnajového mumraje a dělat svému jménu čest." Jeho synové jsou jediná věc kterou mu skutečně závidím. |
| |
| Dědic severu Zdá se, že Lyana i Benjen poměrně rychle pochopili, která bije. Bodejť také ne, když se mě Ned snaží trumfnout v přísnosti. A směle se mu to daří, nutno podotknout. Ohlednu se po něm rozpačitě. Nede, Nede. Vím dvorní etiketa je dvorní etiketa, ale nemusíš to přehánět. Chce být jako já. Nebo spíše jako představa, kterou o mě má. Nemám mu to za zlé. Ale netřeba přehánět. Vidím uraženou pýchu v očích Benjena a Lyany. Obejmu je zezadu za ramena a se smírným pousmáním dodám: Ale no tak. Nenechme si králem pokazit den. Bohužel staří bohové mají velmi zvláštní smysl pro humor a zrovna v okamžiku, kdy jsem pronášel tuto větu, ztropil král povyk kvůli zástavám Targaryenů. Během okamžiku se mi zkřiví obličej divokou zlostí. Čímž dokonale vyvracím svou předchozí větu. Urážet naše lordy, naše vazaly, to monstrum nebude! Zlostně sahám po jílci meče připraven ukázat shnilému králi právo severu ignorující zlaté pláště, pobočníka a v podstatě kohokoliv, kdo by mi chtěl zastoupit cestu. Než však stihnu způsobit malér, ser Rodrick Cassel, otcův sekundant a můj cvičitel v šermu, položí ruku na mou ruku u jílce meče a gestem mlčky naznačí, abych si své jednání rozmyslel. Je jedním z lordů, jejichž zástava klesla k zemi, kvůli nenáviděnému symbolu tříhlavého draka. Máte pravdu, sere. Krev Targaryenů proliju až na turnaji. Tady by se v ní vykoupali všichni, včetně mé rodiny. Uznám pokorně a vydýchávám zlost. Povoluji stisk jílce, ale zlostného výrazu se nevzdávám. Ethane, ať ihned vztyčí pod zástavou Starků praporec s navázanými vlajkami severských rodů, které jeho výsost nechala nahradit vlastními praporci. Zaúkoluji svého panoše, který se vrátil se serem Casselem od nově rozbitého tábora seveřanů. Dost se naběhá. Být mým panošem není úplně jednoduchý úděl. Každopádně vazalové budou žádat zadostiučiní za tuhle pohanu, tak snad jim takto projevuji dost úcty. Otec to pochopí. Otec s Arrynem po boku zabrán do diskuze následuje krále na hostinu zahajující turnaj. Po pravdě nechce se mi k nim připojit, ač bych jakožto dědic severu měl zasednout po otcově boku. To už však z dálky slyším známý hlas. Řítí se k nám Bouřlivec Robert Baratheon. Střetli jsme se již na několika turnajích a jeho vždy veselá, ač trochu neortodoxní, tvář je jednou z jižanských tváří, které zkrátka rád vidím. Roberte. Víš, že nikdy neodmítnu poměřit síly s tebou a to ať do mě naliješ cokoliv… Přihnu si s úsměvem z měchu s vínem, které mu následně podávám. …ale otec je nyní, jako jediný Stark, v čestné společnosti Tywina Lannistera a Aeryse Targaryena. A v tom ho prostě nemohu nechat. Dodám se značnou dávkou sarkasmu mě vlastní. Koneckonců, neslyšel jsem ještě, že by Robert Baratheon z Bouřlivého konce vynechal jedinou turnajovou hostinu. Pronesu s nadsázkou, abych jej přesvědčil k následování nás do hodovní síně. To víš, že bych nejraději vyhledal nejbližší vykřičený dům a popíjel Dornské z živůtku pěkné holky z Říčních krajin. Ale tady jsem jako dědic severu, zastupuji svého otce. A něco mi říká, že má účast na zahajovací hostině se očekává. Robertův zájem o Lyanu raději ignoruji. Bohové vědí, že nás tato záležitost rozděluje a že jsem u otce orodoval o to, aby se má jediná sestra vdala až za Kailinskou držbou a nezmizela nám až někam do Bouřlivých Krajin. Navíc znám Roberta a je všelijaký, jen si ho nedokážu představit jako vzorného manžela. Pojďme se najíst. Nede? Roberte? Lyana i Benjen poněkud znechuceni Robertem se už odebrali na hostinu a nám nezbývá než je dohnat. Sotva jsme zasedli u stolce, vešly sličné dámy z Vysoké zahrady a já poněkud zpozorním. Loktem šťouchnu do Roberta. Koukni. Co takhle si utrhnout tyrelskou růži Dodám šibalsky směrem k mladému jelenovi a na přítomné dámy se mile usměji. |
| |
| To že vidím starého přítele, mi zvedlo náladu i přes královo chování. „Rád tě vidím lorde Arryne, nemusíš se bát zimu sebou nevezeme, i když nezapomeňme, že zima se vždy blíží. Cesta nebyla nepříjemná, neboť sem se celou dobu těšil na své přátele z rodu Arrynů a Tullyů. Nevím jak Ned a Benjen, ale hádám, že Brandom se rád zůčastní, ale rád bych tě požádal o laskavost příteli, do budoucna budu potřebovat lidi, kteří se trochu vyznají v jižanských zvycích a etiketě, prostě někoho kdo není jen zamrzlý vlk ze severu jako já.“ Z plna hrdla se zasměji a pokračuji. „Nemohl bys vzít Neda, nebo Benjena na nějaký čas na výchovu. Byl bych ti moc vděčný.“ Poté já i s lordem Arrynem následujeme krále na hostinu, když v tom se k nám připojí Brandom s Nedem. „Á tady ho máme. To s těmi erby byl dobrý tah Brane, jednou z tebe bude dobrý vládce. A co se týče tebe Nede, přemýšlel jsem, jestli bys nechtěl nějaký čas strávit na dvoře tady lorda Arryna, jsem si jistý, že by ses tam naučil hodně užitečných věcí. Tak co na to říkáš?“ |
| |
| Hostina Když jsem zaslechl, jak mluví král zatnul jsem čelist o to více. Rázem jsem z hlavy vypustil popuzené pohledy a cuknutí Lyanny a Benjena, protože výjev, který nám předvedl starý drak byl odpudivý a nehodný všech zde. Stáhnout vlajky méně významných, kteří se zde dostavili a vystavit tam své. Příšerná potupa pro všechny, naše vazaly nevyjímaje. Když jsem se narovnal z pokleku zahlédl jsem, jak se Bran chystá zasáhnout a to dost tvrdě a neeticky. Už už jsem chtěl vyrazit a zastavit jeho šílený nápad, když to naštěstí udělal někdo za mě. "Brane jsi horká hlava a šílenec jednou z tebe dostanu psotník." Oddechnu si úlevně a sleduji odcházející přítomné. Většina se odebírá na hostinu. Já zůstal se svými sourozenci, kteří jsou stále nafučení, ač se snaží Bran jejich hněv zmírnit. "Jednou nám poděkujete mohli jste takhle hloupě přijít o hlavu." Usoudím v duchu ale to už se k nám s dusotem přižene Robert, který aktivně naváže hovor. S mírně pozdvihnutým obočím na něj pohlédnu a ušklíbnu se. "Zase tolik mi nefandi Roberte něco takového je zhola nemožné." Musím se nakonec zasmát, je to na jednu stranu příjemné vidět starého přítele po takové době. Ale na stranu druhou...ano je tu ta věc s Lyannou, Robert je dobrý přítel a kdykoli bych po jeho boku tasil meč a věděl, že mi bude krýt záda, ale sdílím názor svých bratrů. Lyanna je pro něj příliš dobrá a on je příliš velký kurevník. "Bouřný Kanec by mu měli říkat." Vyvstane mi v hlavě myšlenka, nad kterou se musím pousmát. Navíc zastávám myšlenku, že Starkové patří na Sever. Na vyzvání bratra obrátím pozornost k němu a mírně přikývnu. "Vždyť už jdu Brane. To se tak nemůžeš dočkat, až budeš otci pomáhat v diskuzi s Lordem Tywinem?" Ušklíbnu se na bratra a vyrazím na nimi všemi. Držím se však o krok za nimi a vcházím tedy, až jako poslední. Mám tedy nejvíce času si tu vše prohlédnout, než se to stádečko, co se mnou přišlo usadí. Sám se posadím na židli poblíž otce a zbytku své rodiny. Oči mi slétnou směrem k Tyrellským dívkám, které jsou usazeny hned naproti nám. Zvláštní náhoda, ale nestěžuji si. Jsou pěkné to se musí nechat, tedy když nebudu počítat starou královnu trní ta je už příliš přezrálé víno. Každopádně nejsem, jako můj bratr a Robert a tak se většinou držím taktu. "Hlavně abys do toho nespadl taky úplně Brane, pokud budeš jako Robert neumím si tě představit vést sever." Vzdychnu si v duchu a chopím se poháru, abych svlažil hrdlo. To ale zaslechnu zrovna otcův hlas a tak mírně posečkám, co mi chce a pak se napiju vína a kalich odložím na stůl. Chvíli mlčím a přemýšlím, když nakonec stočím pohled na něj a Lorda Arryna. "Je-li to tvé přání otče víš, že pojedu. Ale znáš mě, a proto také víš, že zastávám názor, že Starkové patří na Sever. Nepochybuji však o množství toho, co se mohu v Orlím Hnízdě naučit." Kývnu uctivě hlavou na Lorda Arryna, abych mu poděkoval za jeho nabídku a vyčkám reakce otce. "Otče také bych se tě chtěl zeptat zdali se smím zúčastnit zdejšího turnaje stejně, jako Bran. Chci také hájit na turnaji dobré jméno našeho rodu." Zadívám se na otce. |
| |
| Podívám se na Neda s otcovsky hrdým pocitem, vždycky mu záleží nejvíc na rodové cti a to je jedině dobře. „Ale Nede, samozřejmě, že ti dovolím zúčastnit se turnaje a co se týče té záležitosti tady s lordem Arynnem dostal jsem vyníkající nápad. Do výchovy k Arrynům půjde ten, kdo se na turnaji umístí nejhůř, leda že by se o to někdo z vás tří nepřihlásil předem. Co na to říkáš lorde Arynne? A pro tebe Brane mám překvapení. Protože já se turnaje nezůčastním, budeš nejstarší vlk na turnaji, pokud se teda nezůčastní lord Rickard Karstark, každopádně chci, aby si na turnaji bojoval s tímhle.“ Nato si odepínám Led a předávám ho Branovi. Hned poté si připnu můj náhradní meč, který již má můj sluha přichystaný. Poté se otočím na Lyannu. „A ty Lyanno všiml jsem si, že se chováš k Robertovi odměřeně, tobě se snad nelíbí?“ |
| |
| Hostina Pousměju se nad nápadem otce, ale pak rychle zase zvážním a zadívám se na něj trošku se starostmi v obličeji. "Otče, opravdu chceš, aby se účastnil turnaje i Ben? Je to ještě štěně." Nakloním se k otci a trošku ztiším hlas, aby to Benjen neslyšel. Ne nechci svého bratra shazovat, ale mám o něj starosti. Turnaj je něco nebezpečného, kde lze přijít i o život a myslím si, že na to ještě můj bratr není připraven. Když otec předá Led Branovi usměju se a uznale na Brana kývnu je to velká pocta, kterou mu otec prokázal. Nikdy jej nikdo z nás nemohl třímat v rukou, vždy to byla výsada otce. "Otec si myslí, že je Bran už pomalu připraven převzít vládu nad Severem." "Jinak, co se týče tvého nápadu otče myslím si, že je dobrý alespoň to bude zajímavější." Pak pohlédnu na otce a na Jona Arryna na chvíli se odmlčím a přemýšlím, než se odhodlám svou myšlenku vyřknout. "Otče? Vím, že zde Lord Arryn má své rytíře, kteří za něj budou v turnaji bojovat, ale stejně tak si jsem vědom, že bohužel nemá žádného syna, který by mohl v jeho jménu pozvednout v turnaji zbraň." Krátká odmlka a vlídný pohled na oba. "Proto bych rád prokázal Lordu Arrynovi, který se uvolil, že někoho z nás vezme do výchovy, a v barvách rodu Starků ale se zástavou rodu Arrynů stanul v turnaji. Omlouvám se pokud je tento návrh z mé strany příliš troufalý." Skloním pokorně hlavu a vyčkám, jak se vyjádří k mému nápadu otec i Lord Arryn. |
| |
| Šílený král, urážka malých rodů a velká hostina ve společnosti Vlků ze Severu Má úklona byla obdobná, jako ostatních dívek ve společnosti Lady Olenny. Žádná z nás si nedovolila neučinit tuto povinnost jinak. A žádná z nás nechtěla být potrestána. Ať už snad králem, či Lady Olennou, která v mnoha ohledech mohla být podstatně horší než jeho Veličenstvo. * Kdo by byl asi horší, když by některá z nás tuto úctu nevyjádřila? Olenna nebo král a jeho šílenost. Já vím… o králi se tak mluvit nesmí. A už vůbec ne v jeho přítomnosti, ale… on je šílený.“ Následné jednání krále mne ale zarazilo. * On je král ano. Ano měl by tu mít nejlepší místo pro svou zástavu, pro svůj znak. Ale tím přeci nemůže ponížit ostatní rody ne? I když… jako vládce může dělat cokoliv a nikdo ho nemůže zastavit…* Lehce jsem se kousla do rtu a rozhlédla jsem se kolem. Viděla jsem to. Ve tvářích. Zhnusení a nevoli. Zlobu a zlost. Odpor se vztekem smíšeným dohromady. Sklopila jsem pohled. * Tohle mohlo skončit masakrem, jaký už tyto zdi jednou zažili.* Po zádech mi přejel mráz. Naštěstí se situace uklidnila. Ještě, že tak. A Lady Olenna nás rovnou pobídla k tomu, abychom se připojili k hostině. Její syn už dávno byl pryč, nás dámy nechal venku i se svou matkou a ženou, ani jedna z nich nebyla z jeho jednání nadšená. Držela jsem se s naším hloučkem okolo Lady a rozhlížela jsem se kolem. Byla jsem jednou z dívek na okraji, takže jsem možná měla lepší rozhled, ale na druhou stranu, hrozilo, že mne kde kdo může srazit. Naštěstí jsem až ke stolu došla bez nějakého většího zdržení, karambolu nebo úrazu. * Nějaké Faux pa by mi Lady Olenna asi neopustila. A otec také ne. Musím si dávat velký pozor na to, co tu dělám… Kde se asi toulá Leo…* Napadlo mne. Neviděla jsem ho už od chvíle, kdy jsme vystoupili z kočárů a i s otcem se mi v podstatě ztratili. Rozhlédla jsem se po sále. Otce jsem krátce zahlédla při rozhovoru s několika dalšími Lordy, tiše jsem vydechla a v duchu zadoufala, že už mne nehodlá provdat. *Ne, na to je ještě brzy. Bratr je moc malý…* A pak jsem ho zahlédla. Jeho usměvavou tvářičku, po otcově boku, jak se na chvíli otočil mým směrem a rozzářil se ještě víc, když mne zahlédl a jen lehce zamával. Mávla jsem na něj krátce také, než jsem se usadila u stolu. Teprve až po té jsem si všimla kdo vlastně sedí naproti nám. Pousmála jsem se a lehce červenými tvářemi kývla na pozdrav Pánům Severu. Více raději ne. |
| |
| Drak nad Harrenhallom4. XI. 281, HarrenhallBohužiaľ, dodám k Rhaegarovmu prejavu. Má pravdu, oplatí sa byť opatrný pri niekom ako je Aerys, dvakrát viac sa to oplatí členovi kráľovskej rodiny. Vždy ich môže stretnúť rovnaký osud ako kráľovnú Rhaellu. Chúďa žena. Cesta sa mi zdala ponurná. Obaja sme boli zamyslený, aj keď na rozdielne veci. Čo asi Aerys urobí, čo chystá urobiť a čo urobí? Odpoveď prišla ihneď, ako sme vošli na nádvorie Harrenhallu, kde sa potulovalo iba zopár lordov. Väčšina už bola na hostine, pravdepodobne. Nebola to však prázdnota, ktorá ma zarazila, to nie. Boli to niečo iné. Drak. Všade kam som sa obzrel vial trojhlavý drak. Ostali iba tie väčšie rody, ale malé rody akoby zmizli. Človek by si pomyslel, že je to iba súkromný turnaj, ak to nie je iba hostina veľkých rodov, ktorí sa po nej zase rozídu. Znepokojene sa pozriem na princa, ktorý sa ešte predvádza pred tou hŕstkou. On si to ale tiež všimne, neskôr, ale všimne. "Len dúfam, že sme neprišli prineskoro... nech sa stalo čokoľvek..." Z tváre mi vyčítať obavy. Možno sa už niečo stalo, možno Aerys všetkých zahnal do jednej miestnosti a teraz ich po jednom upaľuje. A možno sa iba zbláznil a teraz ho hodili niekam pod zámok, aby neušiel. "Asi by sme ste mali najprv zájsť za Jej Výsosťou, princeznou" nemám ju rád, ale snažím sa o to, aby som znel nenútene a iba ako dobrý priateľ, čo pripomína. Ja sám by som sa mohol poobzerať. Prišiel vôbec iný Connington? Bol by som však radšej, keby som ostal pri ňom. Ani on nie je nadšený z Elie. "Alebo by ste radšej šli za Jeho Veličenstvom?" navrhnem inú možnosť. |
| |
| Příjezd Dračího prince 4.XI. 281 Lidé na nádvoří se hluboce ukláněli, když na něj vjel Rhaegar. "Můj princi," oslovil Rhaegara s hlubokou úklonou správce Whentů. "Jménem mého pána Lorda Whenta vás vítám na Harrenhallu. Můj pán se ompiuvá, že vás nepřijde uvítat osobně, ale nemůže se vzdálit z přítomnosti jeho veličenstva. Král, Pobočík a velcí lordi již jsou na hostině" Uklonil se ještě jednou a čekal dokud nebude osloven aby se znovu narovnal. "Můj Princi," dodal po chvíli potichu a opatrně se rozhlédl jestli neposlouchá někdo, kdy by poslouchat neměl. "jeho veličenstvo přikázalo nahradit znaky malých rodů svým vlastním. U mnoha lordů to vyvolalo jistou nevoli. Dokonce by se dalo říci, že se cítí uraženi." ještě jednou se uklonil a ustoupil stranou. |
| |
| Harennhall 4.XI. 281 Snažím se udržet vážnou klidnou tvář bez výrazu, ale někdy jako teď je to velmi obtížné. Jen s velmi špatně skrývanou nevolí sleduji jak k zemi padají znaky menších rodů. Tohle divadlo bude mít ještě důsledky a já jim budu čelit vyrovnaně a odhodlaně. Zaujmu své místo, které bude pro dnešek za Eliou a s citelným odlehčením sleduji jak král a následován mohutnou postavou Hightowera mizí chodbou do hodovní síně. "Ellio, drahá." Pozdravím z vesela svou neteř. "Lady Dayne." Lehce se ukloním Ashaře. "Vám vás pozdravit od bratra, až bude mít čas zastaví se za vámi na kus řeči." Mile se na ni usměji. |
| |
| Seveřané 4.XI. 300 Jen lehce pokývnu Rickardu Strakovi. Jeho žádost vlastně není ani na tolik překvapivá, docela jsem to čekal. "Ale jistě že některého z tvých synů vezmu do výchovy. Benjenovi by určitě prospěla a jako tvůj nejmladší je přesně ve věku, kdy by se hodil na panoše." Posadím se a upiji vína. Rád se zaposlouchám do jejich rozhovoru, je to mnohem než poslouchat Maceho Tyrella. "Je to zajímavý nápad Eddarde a pokud tvůj otec nemá nic proti, pak bude jen rád." Vezmu číši a pozvednu ji k přípitku. "Na mladé Vlky, děláte svému rodu i svému otci čest." Upiji a znovu se dám do poslouchání. |
| |
| Nádvoří Harrenova Snědý rytíř Těžký zaprášený válec dopadne na kamennou zídku hradby. Jeden ze sloužících do něj se vší silou strčí, načež se černé sukno přehoupne přes hranu a začne se kutálet podél chladné stěny. Odhaluje přitom rudou výšivku s třemi hlavami draka. Postupně, dokud zcela nezakryje prapor menšího z rodů, který dračí hlavy pohltily, spolkly. Hlavně co nejrychleji, aby se král nepomátl a nerozhodl se, že pošle pár hlav k zemi. |
| |
| Lady Dayne 4.XI. 281 "Ano takovou cestu jsme si zvolili. Povinnost především a Meč Jitra vyniká dokonce mezi námi. Vynikal by jakoukoliv cestu by si zvolil." Lehce se ji ukloním. "Nemohu říct, že by mne to nelákalo, ale mám také své povinnosti a navíc možná by už bylo na čase přenechat tuhle zábavu mladým. Oberyn se už nemůže dočkat až někoho vyhodí ze sedla a přivedl sebou z Dornou celý zástup sobě podobných, stejně netrpělivých mladíků." Odpovím a lehce se usměji na Elliu. "Zase na druhou stranu. Proč neukázat mládeži, že my staří ještě zdaleka nepatříme jen na tribunu a že dovedeme shazovat do bahna stejně dobře a neli lépe než ta namyšlená mládež." Mírně se jí ukloním. |
| |
| Růžový záhonek 4.XI. 281 Victaria Tyrell "Victarie," naklonila se k tobě sestřenka Olene. "Jsou tak divocí. Takoví zvláštní, takoví jiní." Bylo naprosto jisté o kom mluví, protože házela dost významné pohledy na nejstaršího z mladých Vlků. "Co myslíš. Jsou vážně tak jiní, když uctívají Staré bohy." Dodala ještě a znovu se významně zadívala na Brandona Starka. "Musím se ti přiznat, že jsou mnohem zajímavější než naší rytíři." Dodala ještě a dolila si silného červeného vína. |
| |
 | Harrenhall 4.XI. 281 Cestou k Harrenhallu jsem zaujímal místo po boku svých bratří s bílými plášti. Drželi jsme se blízko králova kolového domu, abychom mu byli po ruce v případě, že by nás potřeboval. Ač někteří z mých bratří mezi sebou komunikovali a občas si vyměňovali žoviálnosti, tak já se k jejich hovorům nepřidával. Neměl jsem zapotřebí se chvástat pořád dokola dávno vybojovanými souboji a tak jsem jel spíše mlčky. Nakonec jsme dorazili ke zdem Harrenhallu a na nás padl stín dávných dob, kdy draci tuto ohromnou pevnost pobořili a svým ohněm její věže roztavili jako by byly z vosku. Při pomyšlení na tuto dávnou bitvu mne zamrazí a mírně s sebou ošiju. Je až pozoruhodné, jak toto místo dokáže na lidi působit. Už aby začal turnaj a s ním i jiné myšlenky, pomyslím si a nahodím vážný výraz, neboť jsme se právě dostali na nádvoří Harrenhallu. Rychle sesednu z koně, jehož otěže vtisknu do rukou jednoho z podkoních lorda Whenta, kteří tady již čekali, aby mohli koně odvést do stájí. Sám se potom přidám k seru Barristanovi, který, na pokyn sera Gerolda, otevřel dveře kolového vozu, aby mohl král vystoupit. Všichni přítomní, ať už byli krve urozené či ne, ohnuli svá kolena a vzdali tak úctu králi Aerysovi. První se postavil lord Whent, který srdečně a s veškerou úctou krále přivítal. Představil králi svou rodinu, ale ten mu to oplatil jen hraným šklebem, který nazývá úsměvem. Poté se stalo něco, co nikdo z nás neočekával. Král se začal dožadovat, aby hodně znaků menších rodů překryly Drakem Targaryenů. Navenek na sobě nedám nic znát, ale v duchu si povzdechnu. Tohle není zrovna dobrý první krok. Jsme tu teprve minutu a už jsme urazili několik lordů a mnoho jejich vazalů. Lord Whent byl tímto požadavkem očividně zaskočen, ale nakonec přikývnul a ujistil krále, že tuto chybu hned napraví, načež vydal pokyny několika svým sluhům, kteří ihned vyběhli, aby splnili královy příkazy. Jakmile byl král spokojený, tak se společně s ostatními vydal do hodovní síně v doprovodu královny Rhaelly, kterou dokonce vzal za ruku. Tohle byl výjev, který se mnohdy nevidí. Vlastně si nepamatuju, kdy se něco takového stalo naposledy. Tento výjev mě však zanechal chladným a společně s bratry v bílých pláštích děláme králi doprovod do hodovní síně. Na chvíli se sice zasekneme ve dveřích, protože se král z nepochopitelného důvodu začal zaobírat svým pláštěm, ale to netrvá dlouho a vstoupíme dovnitř velkolepé hodovní síně. Doprovodíme královský pár s princem na jejich místa a potom zaujmu své místo u zdi za králem, čekajíc co se bude dít dál. |
| |
| Jedna růžička vedle druhé Pohlédla jsem na Olene, když mne oslovila a mírně jsem se pousmála. Všimla jsem si jejího pokukování po Vlcích přímo před námi, samozřejmě, že všimla. Musel si toho všimnout každý. Usmála jsem se o to víc. „ Olene… Jsou ze severu. Je tam zima. Naši jižanští muži by tam zmrzli…“ Pověděla jsem jí tiše a ještě tišeji jsem se zasmála. Nechtěla jsem, aby nás slyšely ostatní dívky, natožpak Lady Olenna. „ Nejsou, Olene. Nejsou. Jsou stejní, jako naši, z masa a kostí. Jen zvyklí na jinačí podmínky, které nám mohou motat hlavu. Ale ano… Máš pravdu. Jsou zvláštní. A zajímavější než většina mužů tady.“ Pousmála jsem se a podívala jsem se k našemu středu zájmu. Seděli tam a mluvili o důležitých věcech. A nebo třeba o naprostých hloupostech. Kdo ví o čem mluví muži ze severu. Třeba mluví o nás, jižanských dívkách a o tom, jak nás získat, jako trofeje. Ale aby nepřebrali… Každá růže má své trny… „ Olene, hlavně žádné hlouposti. Nenech se unést tím, jací jsou… A hlavně vínem.“ Popíchla jsem jí a sama jsem ze svého pohárku upila. Nehodlám pít moc. To se přece nesluší. Ale zůstat úplně na suchu, to také není přeci dobré no ne? Hlavně, aby se nic nepřehánělo… |
| |
|
|
| |
 | Harennhall 4.XI. 281 Harrenhall, kolik listů papíru se popsalo jeho historií. Kolik balad se o něm zpívá. Kolikrát se na něho dívali mí předkové dívali jako na symbol své moci. "Děkuji," mile se usměji na prince Martella, když mi pomůže vystoupit domu na kolech. Snažím se nevšímat si těch hlubokých pohledů. Nechci aby mne litovali, nechci před nimi ukazovat vlastní ponížení. Jen sleduji jeho tvář, když před ním všichni poklekáme a ohýbáme hlavy. Jeho šílenství je mu jasně vidět ve tváři a je v ní vidět i vítězství, když před ním ohýbají kolena i ti nejmocnější. Jen na chvíli se podívám do chladných očí Tywina a okamžitě ucuknu. Kolik toho vím, kolik to vlastně ví. Kolik ví o stínu Joanny, který mého bratra manžela pronásleduje. Kolikrát slyšel Aeryse jak si s ní po nocích povídá, když sedí na Železném trůnu. Lehce pohladím po hlavě Viseryse a postavím se vedle mého muže. Hrdě zvednu hlavu, když kráčíme do síně a snažím nemyslet na jeho ruku, která uchopila tu mou. Je to můj manžel, je to můj bratr, je to můj král. Je to drak a já jsem přísahala, že mu budu věrnou a poslušnou manželkou. Posadím se na čestné místo po jeho boku a jen doufám, vlastně ani nevím v co doufám. Doufám v to že tahle noční můra skončí a Sedm království zažije vytoužené jaro. |
| |
| Čarokrásná hvězda 4. XI. 281, kolem poledne Harrenov Sloužím králi targaryenské krve, potomku mocných dračích pánů a patřím mezi jeho osobní gardu. Pokaždé se však, stejně jako nyní, ptám, proč jsem vyrostl do časů toho nejšílenějšího a nejméně úctyhodného ze všech. Bojí se snad všech těch zvířat, věcí a jiných symbolů na standartách? Nebo se snad třese nad možností, že se za některým z nich skrývá uhlová saň Černožárů? To ví jen on sám a já se obávám, že je to jedna z mála posledních věcí, kterou si je ve svém bláznovství opravu jistý. |
| |
 | 4.XI.281 Harrenhal Harrenhal.Jeden by to nazval velestavbou. Druhý by to nazval odkazem moci Targaryenů. No a víte jak to nazývám já?...Trosky. Cesta z Králova přístaviště byla nicméně velice zajímavá. Několikrát jsem zkřížil meč jak se svým strýcem Tygettem, tak se strýcem Gerionem. Nutno dodat, že ty souboje byly od sebe dramaticky odlišné. Zatím co souboj se strýcem Tygettem jsem bral skutečně vážně, a taky takový byl...se strýcem Gerionem to byla spíše zábava. Samozřejmě jsme taky bojovali, ale nebylo to tak vážné a byla to míst skutečně psina... A navíc tu byl ten turnaj! Turnaj, který mě zajímal momentálně skutečně nejvíce. Ačkoliv jsem byl normálně po soubojích se strýcem Tygettem většinou odrovnaný, teď jsem se cítil svěže. Zúčastním se všech disciplín. Umístím se minimálně hodně vysoko. Možná, že se střetnu i se samotným Rhaegarem! TO by byla pocta! A pak tady byli další důvody, proč jsem se sem tak těšil. Až příliš dlouho jsem se už neviděl se svou sestrou. A to jsem hodlal napravit. Strýčkové se mezitím o něčem bavili, nebo spíše dohadovali. Nevěnoval jsem tomu moc pozornosti. Dalo by se totiž říct, že tak zhruba strávili celou cestu. Takže mě to už ani nevzrušovalo. Přijeli jsme na turnaj brzo. To se mi velice líbilo, neboť bych už delší čekání nesnesl. Zanedlouho po nás dorazí i král.Teda spíše to staré monstrum co si tak říká. U Sedmi koupe se ten člověk někdy? Očividně ne pomyslím si, když se spolu se strýci klaním. Můj otec jel spolu s králem, a proto jsem se na něj zadíval, protože jsem ho už taky pěkně dlouho neviděl. To ještě neznamená, že bych ho viděl nějak extra rád. Pořád tu bylo to napětí ohledně toho plánu, co jsme s Cersei vymysleli. Nebo to spíše vymyslela ona. Já tak nějak tak sklízím ovoce. Dál už jsem nad tím raději nepřemýšlel. Místo toho jsem se zaměřil očima na svou sestru, která byla v otcově těsné blízkosti. Nutno dodat, že po té době co jsme se neviděli, my přišla ještě mnohem krásnější než předtím. Tak jsem to prostě cítil. Každopádně bylo pořád legrační ji vidět, jak se chová a vypadá jako nějaká lady. Lehce jsem se proto usmál pod vousky, ale pořád jsem se na ní díval. Pak mě ale král vyrušil, neboť zničehonic začal požadovat stažení všech znaků, a nahrazení jich drakem. To si snad dělá prdel!? Samozřejmě nic neřeknu, teda kromě toho co jsem si právě pomyslel. Nicméně to řeknu extrémním šeptem, a místo toho slova ,,prdel" v poslední chvíli řeknu ,,legraci". Strýc Kevan mě možná slyšel, ale nikdo jiný. Cítil jsem potřebu něco dělat. Tohle byla regulerní urážka! Jakmile je to okamžitě možné, zajdu za strýcem Kevanem. ,,Strýčku doufám, že necháváme alespoň naše standarty v našem táboře! Snad král přece nepožaduje, aby se znak měnil i tam..." Pokračujeme do hodovní síně. V tuto chvíli ale nemám na jídlo ani pomyšlení. Jednoduše si sednu se strýci ke stolu, a začnu pozorovat zúčastněné. Spousty z nich poznávám, jsou to známí rytíři. Především pak ty, kteří jsou členy Kingsguard. Jsou to legendy. Skrytě doufám, že se mezi ně budu moct připojit...Spoléhám na tebe Cersei. načež věnuji své sestře, která ovšem sedí docela daleko ode mě, významný pohled. |
| |
| Hostina4. XI. 281, Veľká sieň, HarrenhallPozrie na Viserysa, jemne podráždene, ale keď zazrie tváričku svojho syna, akoby ho opustila všetka zloba. Jeho syn má veľmi dobrú otázku. Prekliate dobrú. "Kde je? Kde je... kde je... má prísť, je na ceste, písal som mu... Príde, on príde. Prikázal som to." S týmito otázkami pozrie aj na Rhaellu, aj na Tywina, vlastne na každého okolo hlavného stola. Prečo tu je Tywin...? Prípitok ho nepoteší. Podozrievavo sa pozerá na spoločnosť, zo svojho dreveného trónu za hlavným stolom. Každý z nich by mi dal do vína jed, pomyslí si, hľadiac na červenú tekutinu v jeho zlatom kalichu. Je to vážne víno? Jeho chorá hlava myslí opreteky, myšlienky sa predbiehajú a on začína byť rozrušený, čo badať na jeho roztrasenej ruke držiacej kalich. Neodpije si. Naznačí prípitok a víno odloží. Ale vzápätí, keď si lordi chcú sadnúť, on povstane. A keď kráľ stojí, stoja všetci. Nebadateľne zoberie manželkine víno, tváriac sa, že si ho zmýlil so svojim. "Moji milí lordi!" vyhlásil s chrapľavým hlasom. Jeho slová sa nesú po sieni, uši napnuté, očakávajúc ďalší šialený výjav svojho kráľa. "Očarila ma sila, ktorá prebýva v tomto hrade!" Zrazu znie šarmantne. Napokon, v minulosti to bol charizmatický mladík. Ako dávno to bolo? Mladosť - pochabosť. Teraz som múdrejší. Viem, čo musím urobiť, viem! "Očarila ma sila draka." Pri upresnení sa kútikom očí pozrie na lorda Whenta, či sa náhodou neurazil. Aká iná sila tu prebýva? Netopiera? Čo je netopier oproti dračiemu ohňu? Na tvári sa mu zjaví úškrnok. "Harrenhall stojí ako dôkaz jeho moci, moci Aegona Dobyvateľa, môjho praotca, syna Valyrie..." jemne sa nechá uniesť, už chcel vymenovať tituly. "Aby pretrval znak Draka, hodlám vydať príkazy na vystavanie Dračieho hradu! Hradu, ktorý bude druhým Dračím kameňom, hrad, ktorý bude ukazovať silu draka a teda trónu, kráľa... a tým aj Westerosu. Nech sa vie, kto vystaval ríšu zapadajúceho Slnka, nástupníka Valyrie, kde jej krv pretrváva doteraz a bude tak naveky a ďalej..." Zdvihne čašu do výšky, s víťazoslávnym úsmevom, rozrušený zo svojho prejavu. "Na Valyriu..." A vypije čašu do dna. Následne na to sa rozkašle, silno, nahlas. Jeho tváre sčervenajú, ruky sa roztrasú. Rozleje druhú čašu, ako sa snaží nájsť pevný bod. Fialové oči mu akoby strácali farbu. Po pomoci, ak príde, klesne na svoj drevený trón a naposledy ťažko rozkašle. Vtedy sa mu vráti dych, chrapľavý, ale nejaký. Žije. Iba záchvat kašľa. Jeho oči začnú zblaznene hľadať vinníka tohto činu. Jed...? "Kto mi priniesol to víno...?" zašepká slabo. |
| |
| Hostina 4.XI. 281 Divám se přímo na Aeryse když před ním klečím. Nepřekvapuje mne jeho stav, překvapuje mne že až ta vážný. Jeho oči se dívají, jako by snad ani nevěděl kde je a co tady dělá. "No formality máme za sebou, pojďme se napít. Mám žízeň." Ozve se za mnou tichý, ale stále veselý Gerionův hlas. Jen přikývnu a už se chystám vyrazit do hodovní síně ,taky mám žízeň a docela i hlad, když jeho veličenstvo zjistí, že jsou v říši i jiné rody než jen Targaryenové. Jeden po druhém padají dolů znaky těch co nejsou dost mocní, aby pronikli do představ našeho milostivého krále. Služebníci s hrůzou v očích svinují prapory a nahrazují je Trojhlavým rudým drakem. Lynndenové, Kenningové, Farmanové. Jeden znak hezky po druhém padá k zemi a je nahrazen. Marbrandové. "Ten zmetek," zasyčí mezi rty Tygett. "Ticho," otočím se na něj a ta slova patří i zástupu rytířů, kterým se v očích zračí vztek. "Ne teď a ne tady, ale zaplatíme dluh. Slibuji." Podívám se na Jaimeho. Jen ať se učí co to znamená vládnout, co to znamená dostát své pověsti, co to znamená být Lannister. Najdeme svá místa a usadíme se. Dokonce i veselý Gerion mlčí a zuří, tak jak jsem ho dlouho zuřit neviděl. Tygett je vzteky bez sebe a v obličeji rudý, jako náš znak. "Sere," Osloví mne jeden ze služebníků mého bratra, "Lord Tywin si s vámi přeje po hostině mluvit." Jen pokývnu a postavím se k přípitku. Chvíli poslouchám krále a těkám očima z jeho osoby na Tywina. Bohové co to blábolí. Mocný hrad a sláva staré Valyrie. |
| |
| Hostina 4.XI. 281 "Na Valýrii, na Valýrii," dunělo dlouhou hodovní síní hlasitě a jednohlasně. Jen oči Lordů a rytířů vypadaly poněkud překvapeně, udiveně a nejeden pohled směřoval na krále jako by hledal vysvětlení, toho smělého plánu, který byl právě představen. Vše v síni ztichlo a ztichlo to tak dokonale, že bylo možné slyšet tlukoucí srdce. Dvě pážata v černé a rudé, která stála za královským trůnem okamžitě přiskočila svému pánu na pomoc. Hradní mistři i mistři doprovodu okamžitě vstali a vyrazili k trůnu, kdyby bylo třeba jejich pomoci. Rytíři gardy a strážci s drakem na prsou rychlými pohyby položili ruce na rukojeti mečů. Všichni čekali co se bude dít a všem se výrazně ulevilo, když se král opět znovu nadechl. Lord Whent, bledý strachem jako dobře nabílená stěna začal znovu získávat barvu. "Veličenstvo, to váš šenk. To on vám podal víno." Ukázal na mladého chlapce v černé a rudé, se znakem Bucwellů vyšitým na prsou. "To já veličenstvo, to já vám podal pohár." Přiznal se šenk, kterému nebylo víc než dvanáct. |
| |
| Šílenství a arogance 4.XI. 281 Zasměju se a přilnu si z číše vína. "Neboj se Nede, spousta Stárků byla v bitvách v mnohem nižším věku než je Benjen a tohle je jen turnaj a Benjen se zůčastní pouze pěších soubojů, nikoli dřevcového klání, ani pranice. A támhle ser Barristan na turnaji poprvé zápasil v jedenácti. Benjen to zvládne. Ale teď mě omluvte, musím něco probrat s mými vazaly." Poté se otočím na hlouček seveřanů sedící okolo. "To co král udělal s vašimi praporci je urážka. Doufám, že vám můj syn Brandom dokázal, že pod vlajkou Starků budete mít ochranu. Proto vám zdůrazňuji, že pokud se takhle bude král chovat dál, toto je poslední výjezd Starků na jih. Dokonce i král z rodu Targaryenů by se měl řídit pravidly slušného chování a náš král toto nečiní, souhlasíte? Měl by si uvědomit, že spousta erbů, které nechal sundat jsou starší než trojhlavý drak a mezi nimi i vaše erby vznešení lordi, erby Prvních lidí." Tuto otázku položím, jen abych zjistil, jakou mám mezi svými vazaly podporu. |
| |
| VALYRIE!!! 4.XI.281 Harrenhal Otec se na mě zle podívá. Docela dost mě to vyděsí, ale pak otec nasadí přívětiví výraz a to mě...zklidní. Ale otcova odpověď mi nedá žádné nové informace. Ani on neví, kde bratr může být. Jelikož mi nepřipadá že by se mělo dít něco zajímavého začnu se tvářit zpruzele a jednoduše se rozvalím na židli. Pak začnu znuděně pohupovat nohama sem a tam. Jídlo hypnotizuji, ale vůbec mě nezajímá. Rhaegar tu není, tahle oslava stojí vlastně celkem za prd. pomyslím si skepticky. Najednou je ovšem nový přípitek a já jsem zase na nohou. To už je to slušné vychování... Popadnu číši a čekám na nějaké další nudné řeči... Nicméně nudné vůbec nejsou. Otec mluví velice inspirativně. Dokonce mě to chytne...řekli byste...asi moc. Zvednu číši do vzduchu a začnu velmi hlasitě volat: ,,Na Valyriu! NA VALYRIU!" dokonce mě to tak zaujme, že zareaguji velice pomalu, když otec začne kašlat. Ale jakmile už zareaguji, hned jsem myšlenkami u něj. Otec vypadá, jako by ho někdo otrávil. Z očí mu doslova vymizí život. Jsem naprosto zděšen a proto furt jen opakuji dokola: ,,O-tče...js-jsi v pořádku?" a stojím tam jako přikovaný. Spadne mi obrovský kámen ze srdce když se ukáže, že otec je asi už v pořádku. Opět se posadím na židli, s prázdným výrazem ve tváři. Otec hledá viníka, doufejme, že ho najde. |
| |
 | Harrenhall4. XI. 281, HarrenhallCesta bola namáhavá nielen telesne, ale aj mysľou. Keď som jazdila na koni, túžila som sedieť v kolesovom dome s kráľovskou rodinou, ani nie tak kvôli ich veľkomožnosti, ale pre dvorné dámy, s ktorými som si krátila chvíle hraním kariet. Keď som však vošla, chcela som zakaždým ujsť. Kráľ na mňa iba zazeral, s výrazom túžby a znechutenia, dával mi zákerné otázky a neustále testoval moju vernosť. Ak by si si mala vybrať medzi životom otca a kráľa, koho by si uprednostnila? Dalo mi zabrať reprezentovať rod a vernosť korune. Môj otec by bol stokrát lepším kráľom, než ty. Ale nedodržuje sľuby... Okrem toho tam ani nebolo toľko zábavy, čo som si počas jazdy myslela. Rhaella ticho pozerala von z okien, k Viserysovi som sa nedostala a k Elii som sa zase nechcela dostať. Dvorné dámy boli potichu, zahanbené alebo vydesené, tlačili ma do popredia, aby som hovorila za nich. Sú zbabelé. Čo môže urobiť bezzubý drak, so zastrihnutými krídlami a chladným bruchom?  Harrenhall sme zazreli už z diaľky. Keď sme boli dosť blízko, vyslali predvoj, aby pripravili miesto pre celý kráľovský dvor. Akoby sa ten senilný ded bál, že niekto z nich namaže trón jedom a dá do jeho postele dornské zmije. Hovoriac o dornských zmijách... Pohľadom padnem na kolesový dom, v ktorom by mala sedieť Elia. Otec mi sľúbil korunu a namiesto mňa ju nosí štetka z Dorne. Na kamennom námestí hradu posledného kráľa Železných ostrovov a Riečnych krajín zosadnem spoločne s otcom. Pyšne sa vystriem, postavím sa hneď vedľa svojho otca. Šaty z krvavočerveného a zlatého hodvábu obopína moje telo. Zlaté náhrdelníky, náušnice, brošňa, korunka vo vlasoch, všetko s levom Lannisteru. Nájsť ho vyšitého aj na topánkach a šatách, dokonca som si ich nechala vyšiť aj na spodničku. Možno sa na tom Jaime zasmeje... Myšlienka na Jaimeho ma zaleje teplom. Aj keď som sa pôvodne vyobliekala pre Rhaegara, je tu aj moje dvojča, o ktorom som dlho snívala. Tí dvaja by tvorili perfektný sen... Až ma strasie od šťastia, keď si to vybavím. Márne sa snažím nájsť v dave svojho princa a rytiera. Práve, keď sa ich snažím vyhľadať na špičkách, nenápadne sa opýtať otca, kráľ vystúpi a je na čase pokloniť sa. Ja však ostávam pyšne vystretá, kým neuvidím otca, ako sa klania. Napodobním jeho spôsob. Bolia nás kolená, Vaša Výsosť, dlhá jazda, iste to pochopíte? V momente, keď ten starec spustí krik, nahodím kamennú tvár, ktorú som sa naučila od otca, potlačiac tým silnú chuť obraciať očami. Chceš, aby tu vial znak iba vládnuceho rodu? Toho, kto tu všetkým hýbe, kto tu všetko spravuje, bez koho by sa to tu nekonalo? Celý Harrenhall by pohltila rudá a zlatá. Na hostinu sa vydám v sprievode otca. Pyšní, hrdí, to my. Bez môjho otca by si tu nesedel, pomyslím si pri pohľade na jedného z lordov. Keby tu bol môj otec, malé rody by doteraz veselo trepotali vo vetre. Zasadnem na svoje miesto. Pri prípitku si všimnem Jaimeho, na ktorého žmurknem. Ticho pozerám na lorda Whenta, odpijem si. Už si chcem sadnúť, keď sa kráľ znova ozve, bľabotajúc o hrade a sile draka... A z čoho chcete postaviť hrad, Vaše Veličenstvo? Máme Vám požičať pár zlatiek? Na jeho dusenie zareagujem ako otec, iba ťažko utlačujúc radosť. Len tak, nech sa dusí. Bohovia nestrpia na tróne bastarda, sám ste to povedali, no nie? Keď sa však ukáže, že žije, som sklamaná. Škoda. Ľutujem toho chudáka, kto mu doniesol pitie. Ako sa ukázalo, víno mu doniesol jeho vlastný človek. "Tak toto ešte bude zaujímavé..." pošepnem otcovi, uškŕňajúc sa nad touto scénkou. Čo ten šialenec asi spraví? |
| |
| Seveřané 4.XI. 281 Lord Stark Seveřané usazení podél stolů a dlouhých lavic vypadali klidně, ale bylo to jen zdání. Zuřili a museli se dobře ovládat aby nedávali hlasitě najevo, co si vlastně myslí. "Máte pravdu Lorde Starku," odpověděl silným hlasem Velký Jon Umber. "Dokonce i Targaryen by se měl chovat slušně a chovat v úctě své podané." Seveřané kývali svými hlavami. "Vzat pána a vazala, není vztahem majitele a otroka. On nás nevlastní. Máme svá práva, která slíbil zachovávat, když jsme mu přísahali." Znovu pokývali hlavami a dali mu za pravdu. |
| |
| Rudá zmije 4.XI. 300 Elia, Ashara, Lywen Princ Oberyn k vám došel pomalým krokem. Doslovně se loudal, aby nechal krále a jeho doprovod zmizet v hodovní síni. "Jak milého a nádherného představení jsme to byli svědky." Prohodil místo pozdravu a políbil Eliu na obě tváře. "Strýčku," lehce se usmál na Lewyna, který mu úsměv oplatil. "Lady Asharo. Je milé vidět v téhle zřícenině tak hezkou Dornskou tvář. Někoho kdo nemá divné způsoby, divně se neobléká a má příjemný přízvuk." Lehce se uklonil. "Sestřičko, nejdu si tě během hostiny." Lehce se znovu usmál na Elliu. "Lady Dayne doprovodíte mne. Mám žízeň a nechci zmeškat další dějství tohoto nádherného představení." Zdvořile ukázal směrem k hodovní síni. |
| |
| Nádvoří Harrenova Na hostinu Na slova prince Lewyna se usměji. Koho by taky nepotěšilo slyšet chválu na staršího bratra, že? Co víc, zdá se, že je tak šťastný. Co si pamatuji, nikdy jsem u něj nezahlédla ani stín žárlivosti na našeho staršího bratra. |
| |
| Hostina pro vrány…err, totiž pro vlky 4.XI.281 hodovní síň Harrenova Zahleděn na dívky Tyrellů poněkud nedávám pozor, když mě otec vychvaluje před lordem Arrynem. Jak to tak vypadá, támhleta mladičká by mohla být snadný úlovek na dnešní večer. Zvlášť když do sebe bude takto nerozvážně lít víno. Ostatně proč ne? Alespoň bude povolnější. Ovšem ta vedle ní vypadá na výzvu. Tím líp, zbožňuji výzvy. Z přemýšlení o trhání okvětních lístků z růží mě vyruší sám pán Severu osobně s poněkud šílenými návrhy. Neskrývám své překvapení. Otče, jsem zaskočen. Je to ohromná čest třímat Led. Nejsem si jist, zda si ji opravdu zasloužím. Zdejší počasí mu asi nedělá dobře. Nebo, že by to víno? Uznávám, že je to ohromná pocta, ovšem, co mám v souboji s takhle těžkopádnou zbraní dělat? Ano, je to valyrijská ocel, lehčí a pevnější než obyčejné meče, ale pořád je to masivní obouruční meč. I když mi to s mečem celkem jde, s tímhle budu muset před turnajem trénovat.  S rozpaky a falešnou skromností meč přijímám a připínám jej karabinou na pochvě k šedému plášti lemovaného vlčí houní přehozeném přes opěradlo křesla. Svůj meč jménem Právo Severu si však prozatím ponechám u pasu. Již jsem chtěl namítnout něco proti otcovu dalšímu nápadu, a sice poslat jednoho z nás do údolí. Ovšem Jon Arryn rozumně podotkl, že Benjen je ve věku příhodném pro panoše. Pokusím se jen zmírnit otcovi nerozvážné nápady. Jak praví Lord Arryn, můj lorde, máš- li ze svých synů vybrat jednoho, Benjen je ideální kandidát na učení v Orlím Hnízdě. Má na to ještě nerozvážné mládí. Já s bratrem už jsme přeci jen něco zažili, a jak se říká, starého vlka novým kouskům nenaučíš. Podotknu jen tak mimochodem a poslední větu dodám s úsměvem mně vlastním. Načež odvětím Nedovi. Takže ty bys na turnaji rád bojoval za Údolí? Sever je ti malý, bratře? Ale jo, je to šlechetné gesto. Ale nemysli si, že tě kvuli tomu budu šetřit. Pobaveně dokončuji věty myšlené spíše s nadsázkou. Ale to už opět povstává plaz, totiž král, a nás to nutí také povstat. Co to plácá za nesmysly?! On je snad už vážně šílený. Dračí síla je již minulostí, když se tak na něj podívám. Věřím, že ostatní velké rody sdílejí mé „nadšení“ z prvního dojmu z vetchého Targaryena. Dále projev o vznešené tvrzi ignoruji a pohledem těkám po zde přítomných sličných dámách. A heleme se, Tywinova dcerka už dospěla do krásy. Co by asi Lord Pobočník řekl, kdyby jejích předností již někdo náležitě ocenil? A kdopak je ta cizokrajná kráska vedle princezny z rodu Martellů. Není to sestra Meče Úsvitu? Asi bych měl někdy navštívit Dorn. Pohledem opět spočinu u dívek z Tyrellu zrovna v momentě, kdy Aerys pronáší přípitek na Valyrii a celou síní se rozléhá rozpačitá ozvěna lordů. Gestem naznačím kráskám z Vysoké Zahrady, že připíjím právě na ně. Jak to tak vypadá, mohl bych na tomhle turnaji stihnout osmičku. Začít bych mohl od naoko nedostupné lady z Tyrellu. A uděláme z toho soutěž. Roberte, se tak rozhlížím, říkám si, že je tu dost příležitostí pro osmičku. Myslíš, že bys mě zkusil porazit? Snažím se ho přemluvit k soupeření v snažné naději, že ho alespoň na chvíli odlákám od své sestry. (Osmička= 7 dívek každá z jednoho ze sedmi království za co nejkratší dobu. Kurtizány se nepočítají.) |
| |
| Znovu vynechán z debaty... 4.XI.281 Otráveně ukousnu další kus z jelena. Tyrellským dívkám, které se posadili naproti nám jen kývnu na pozdrav a rychle přelétnu pohledem jejich tvářičky, pak se znovu vrátím ke svému jídlu. Proč si jich všímat když ony si stejně budou všímat kurevníka Roberta a prasete Brandona. Znuděně se natáhnu pro pohár vína, doufajíc že se bratři zdrží komentářů o tom, že víno bych pít ještě neměl. Otec mezitím předal Branovi Led, se slovy ať dělá Starkům čest. Z výrazu který mému bratrovi přelétl přes tvář z toho neměl moc velkou radost. Už jsem se chtěl napít, když jsem znovu uslyšel své jméno, tentokrát z úst Eddarda. *A můžeš mi Eddarde říct, proč bych se neměl účastnit?* Svého bratra probodnu pohledem, ale víc toho opravdu udělat nemůžu. Než se ale stihnu vzpamatovat z Nedova nedostatku důvěry v mé schopnosti, tak přijde další rána. Já že bych měl jet studovat k lordu Arynovi? Proč sakra? Jsem nejmladší, vůdcem Starků stejně nikdy nebudu a jak otec tak mí bratři vědí, že jsem raději venku než v knihovně. Unaveně si promnu kořen nosu a myšlenkami se vrátím na Zimohrad. Kéž bych tam mohl zůstat a vůbec sem nejezdit, ale na druhou stranu, kdo by pak skutečně bránil Lyannu. Znovu se rozhlédnu po síni. Můj pohled se zastaví na dívkách z Dornu. Zaujaly mě, jsou jiné než všechny ty jižanky které jsem viděl vycházet z Brandonova pokoje či stanu, když jsem s ním někde cestoval. Tyhle nebyly tak bledé, jejich kůže byla krásná, Sluncem vybarvená a vypadalo to také, že se dokáží o sebe postarat sami a nepotřebují k tomu muže. Rychle jsem ale od nich odtrhl pohled, aby si nikdo nevšiml že je sleduji, avšak nepochybuji o tom, že mě stejně někdo viděl. Zase chvíli jen ukusuji jelena, zaměstnán vlastní myslí, že vlastně úplně přeslechnu královu řeč, ne že by mi to vadilo. Do přítomnosti mě ale vrátí slova mého nejstaršího bratra, který právě domlouvá soutěž s Robertem. Samozřejmě že je to soutěž v tom, kdo z nich ulehne dříve se všemi dívkami z osmi království. Znechuceně se na Brandona podívám. "Koukám bratře že si skutečně stejné prase jako je Robert." Znechuceně se na něj zašklebím a hledám způsob jak se co nejrychleji dostat z hodovní síně. |
| |
| Hostina se rozjíždí Zůstávám bystrý a vnímám kromě Lorda Arryna a otce také vše, co se děje okolo. Za ty roky jsem se z diplomatických důvodů naučil vnímat a poslouchat většinu toho, co se děje okolo mne, protože leckdy je to velmi důležité. Prve s úsměvem kývnu na otce a Lorda Arryna. "Jsem rád, že mohu příteli svého otce prokázat čest. Věřím totiž, že kdyby byla situace obrácena jeho syn by učinil totéž pro mého otce." Pozvednu číši na znamení úcty vůči Lordu Arrynovi a pak pohlédnu na otce. "Dobrá otče věřím, že tvé rozhodnutí je správné. Pořád si nemůžu zvyknout, že náš malý bratr dospívá." Usměju se, ale to již otec věnuje pozornost svým vazalům, což mimoděk také poslouchám a musím otci dát v duchu za pravdu. Král své vazaly neuctivě ponižuje, což by neměl. Pak následuje přípitek při kterém pozvednu číši, ale mé oči se upínají spíše směrem ke stolu Tyrellů stejně jako oči mého bratra protože zde je možno nalézt lepší útěchu než pohled na našeho krále, který se po tom co připijeme a většina přítomných nahlas skanduje začne dusit. Já pronesl slova přípitku méně nahlas spíše, aby se neřeklo stejně se to mezi ostatními ztratí. Další dění je již zajímavější. Král obvinil svého šenka z toho, že jej chtěl otrávit. "Chudák mladý chlapec, sotva začal dospívat." Semknu rty do úzké neprostupné linky a vyčkám, co se bude dít, pak se mimoděk nakloním k otci a Lordu Arrynovi, kteří si situace již jistě také všimli. "Předpokládám, že ten mladík propadl hrdlem, chudák." Zašeptám k nim chmurně, protože předpokládám, že za onen incident spíše může králův stav, než nějaký pokus o jeho zabití. Pak ale již zaslechnu návrhy o soutěži mého bratra a Benovu trefnou poznámku. Na okamžik zavřu oči a povzdechnu si. Pak stočím pozornost na Brana, který již hecuje Roberta. "Brane tohle je velká událost a ty jsi dědic Severu, nezapomínej na to, co si řekl našim sourozencům. Chovej se slušně a nemysli na hlouposti nemůžeme si dovolit uříznout si tu ostudu. Takže měj rozum. A raději, než na ženské se soustřeď na turnaj." Probodnu svého bratra přísným pohledem, když se k němu nakloním a tiše k němu promluvím. V tuhle chvíli vypadám spíše, jako ten nejstarší já, ne on. "Pokud vím budeš potřebovat trénovat s Ledem, protože obouruč není tvá prodloužená ruka, tak jako u mne. Rád ti pomohu trénovat." Ušklíbnu se a narovnám se od něj, tak aby mne mohl vnímat i otec, který jistě vnímá, jak jej znám. "Co se týče mé účasti na turnaji za Lorda Arryna. Považuji to za jedinečnou možnost prokázat čest tomuto váženému rodu. Když Staří Bohové dají a já vyhraju turnaj sklidí věhlas Starkové i Arrynové a tím uctím přátelství mého otce s Lordem Arrynem." Vyložím poklidně s mírným úsměvem své úmysly. "Takže neměj obavy bratříčku ani já tě nehodlám šetřit." Pak stočím pohled na otce a trošku spiklenecky se usměju. "Otče dovolím si nesouhlasit s připomínkou Brandona. O tom, že starého vlka novým kouskům nenaučíš. Nebylo by spravedlivé, aby šel do Údolí automaticky Benjen, protože je nejmladší. Všichni tví synové by měli mít stejnou šanci zůstat na Severu, jako odejít do Údolí. Proto budu rád pokud zůstaneme u tvého návrhu, že půjde do Údolí ten, který se na turnaji umístí nejhůře, pokud se někdo z nás nerozhodne po turnaji jít do Údolí dobrovolně sám a zachránit tak toho, co by měl jít dle turnaje. Jsem názoru, že i starého vlka naučíš novým kouskům, když použiješ správné metody." Usmívám se poklidně a je vidět, že to myslím naprosto vážně. Nehodlám se vždy přiklánět k Branovi mám rád své oba bratry a měli by o našem osudu rozhodnout Staří Bohové. Vím, že jsem Brana nyní asi zaskočil, ale o to mi také šlo. Jen ať se má na turnaji proč snažit kasanova jeden. Po té vyčkám reakce přítomných. |
| |
| Travič4. XI. 281, HarrenallFialové oči tridsaťročného starca sa zahľadia na mladého chlapca, sotva dvanásťročného. Ani brada mu nezačala rásť, nemá žiaden titul, ešte neokúsil teplé objatie prítulnej dievčiny. Kráľa to však nezastaví, akonáhle a mu navrátia sily, ktoré stratil pri kašli, postaví sa a ukáže na toho chudáka svojim kostnatým prstom s nechtami, ktoré sa pokojne môžu dotknúť aj hosťa na druhej strane rozľahlého hradu. Je to Buckwell. Je to spojenec. Nevie, čo mu povedať. Ticho na neho hľadí, s výčitkami. Nemožno veriť ani im. Alebo áno? Možno im áno... nie, čo ak nie? Čo ak ma prišiel otráviť? Nemožné! Je predsa spojenec! Sľúbil som pozemky, sľúbil som zlato... ale iba sľúbil. Preto ma chce otráviť? Pre zlato? Raz príde deň, keď Tywin bude jediný, komu budeš môcť veriť. Nie! Otče si v poriadku? Som v poriadku? Viserys... mohli ho otráviť. Kde je Rhaegar? Aj jeho chcú zabiť. Prekliaty Buckwell, mali ich všetkých zabiť, nie, nie, sú spojenci, sú naši! "Ticho, ticho, ticho! Stačí..." Prikáže hláskom v hlave, potichúčky. Tie spoznajú svojho kráľa a utiahnu sa. S veľkým nádychom naplní to zvláštne ticho, počas ktorého na mladého obvineného iba ukazoval. "Buckwell, eh? Tvojho otca poznám. Nemyslím si, že by mu v žilách kolovala krv zradcu a zbabelca. Videl som ich už dosť, áno, ale on nie, nie... Ja si panošov viem vyberať. Keďže je tak, nebudem robiť rýchle závery. Teda povedz, synu - kto ti dal ten džbán? To víno? Kto ti kázal naliať mi z neho? Ale ak máš česť, prisahaj na ňu, že povieš pravdu. Prisahaj na česť otca, že povieš pravdu! Zradcov tu nechcem, nie, nie, nie... ale ty nie si zradca, však? Tak hovor, kto ti ho dal? Kto?" Hlas sa mu zmenil z drsného na jemný, z kriku na šepot, akoby sa rozprával s batoľaťom. Milo, príjemne, robiac dojem, že on mu nič neurobí, že on je dobrý, aj keď rozrušený koniec jemne kazí dojem. Ja som dobrý! Aegon Dobrý, tak ma budú volať. Alebo Aegon Starý. Aegon Slabý. Aegon Šialený. Aegon Sluha. Hlava ho pomaly od toho množstva ľudí na jeho malom kráľovskom dvore v jeho mysli začínala bolieť. "Je tu tvoj lord otec?" opýta sa, hľadajúc ho v tom dave. Každý sa na mňa pozerá. Majú pri sebe dýky, každý jeden z nich, namočený do dornského jedu. Hneď sem prídu, zapichnú ťa jeden po druhom a začnú sa oslavovať ako hrdinovia. Zbavili kráľovstvo kráľa, trikrát hurá pre zradcov. Rhaegar, Rhaegar, mal ma chrániť, kde je Rhaegar? "Boli prehliadnutý...? Nemajú pri sebe nič ostré? Kde je Rhaegar?" opýta sa bokom svojich sluhov, rytierov, gardy, ktokoľvek pri ňom stojí. Na tvári sa mu zjavuje panika, pomaly ale isto. Nech je už po tom, nech sa už môže utiahnuť do svojich komnát. Keď odídeš, budú ťa mať za slabého. Musíš ostať! Rhaegar, kde je Rhaegar? |
| |
| Pán Sedmi království 4.XI. 281 "Veličenstvo," podívám se mu přímo do očí. "Princ Rhaegar je již na cestě a jistě velmi brzy dorazí. Není se potřeba nijak znepokojovat." Dívám se mu přímo do těch fialových očí a sleduji všechny ty šílené emoce co jím soustavně proudí. Neuhnu pohledem, jen počkám až se Aerys uklidní a zapomene proč vlastně křičel. Tak to bychom měli. Je na čase aby Rhaegar dorazil, jinak z koruny jeho rodu nezbude ani prach ani ruiny. "Na Valyrii," pronesu chladně a pozvednu pohár. Zajímalo by mne, jak dlouho bude trvat tentokrát než zapomene. Ne dneska to nebude trvat dlouho. Kolikrát jsem už viděl takovou scénu a slyšel co po ní bude následovat, ale většina v téhle síni nemá ani potuchy a mělo by to tak zůstat. "Mlč," přikážu šeptem Cersei a přistoupím ke králi právě ve chvíli kdy začíná hledat vrahy. "Nalij mi to víno," přikáži pážeti bez ohledu na Aeryse a jeho čím dál tím zmatenější otázky. Mladý Buckwell těká očima mezi mnou a králem. "Nalij mi to víno," zopakuji mu jasným a klidným hlasem. Vezmu ze stolu jeden z prázdných pohárů. "Mám ti to zopakovat ještě jednou." Třesoucí rukou vezme džbán a nalije. Zhluboka se napiji. "Je to to víno co jsi naléval králi." Zeptám se ho, klidně ale důrazně. Přikývne. Je to dobré víno, upiji ještě jednou a podívám se přímo na Aeryse. "Vidíte veličenstvo," oslovím ho. "Vše je v pořádku a není čeho se bát. Drak jako vy se nebojí pouhých stínů, protože ví, že ve světle jeho vnitřního ohně žádné stíny nepřežijí." Počkám, jestli se uklidnil natolik, aby mohla hostina pokračovat. |
| |
|
|
| |
| Travič4. XI. 281, HarrenhallPobočník sa hneď podujal robiť prácu vyšetrovateľa, právnika i sudcu. Aerysovi sa to však vôbec nepáči. Zrak priam spaľuje nielen Tywina, jeho bývalého najbližšieho priateľa na bojovom poli, ale aj panoša. Keby aspoň nebol tak okatý, keby ho upokojil a povedal, že sa to všetko preberie v súkromí, kde sa môže chlapec obrániť a kráľ by mohol vyjadriť svoj zármutok a v jednom obviniť nejakého sluhu. Stisne svoje ruky v päsť, viditeľne sa trasúc od hnevu. Siahne po svojej čaši, kývuc ňou pred Tywinovou tvárou. "Ako iste viete, drahý lord z Lannisteru, nemusíte otráviť celý džbán, aby ste niekoho zabili!" Vysvetlí mu, prskajúc. Nešikovnosťou, či skôr rozrušenosťou, pohár nedokáže dať na stôl. Ozve sa hrkot, dlažba o zlato a aj ten zvyšok vína padne a vpije sa do prachu a špiny, ktorú ani harrenhallský sluhovia nedokázali vymetať. Odhodlanosť v tvárach oboch lordov, jedného mocnejšieho ako druhého, môže skončiť nepekne. Môže sa toto stať rozhodujúcim momentom kráľovstva? |
| |
| Rudá Zmije 4.XI. 300 Ashara Oberyn se vesele rozesmál. "Mile rád vám budu dělat průvodce po tvářích známých i neznámých, i když většina z nich není ničím zajímavá, takže se vám nedivím že se vám pletou." Šel opravdu pomalu, až to vypadalo že se loudá. "Z těch co stojí skutečně za zapamatování jsou nejzajímavější Starkové. Nikdy jsem nemyslel že potkám První lidi osobně, ale oni jsou jim tak podobní že až mrazí. Nedovedl bych si představit, že žiji ve světě který se chová a myslí jako před deseti tisíci lety." Vešli jste do síně. Pohledy vše se upíraly k dvěma postavám v čele síně. Králi a jeho pobočníkovi, kteří sváděli tichý souboj. "Co myslíte, lady Dayne. Mlaskl lord Pobočník při hostině." Prohodil Oberyn nahlas a veselým konverzačním tónem. |
| |
| Růžový záhonek 4.XI. 281 Victarie Tyrell Olene zvedla pohár a odpověděla na přípitek Brandonu Strakovi. "Já vím, že jsou to jen muži, obzvláště ten nejstarší ten je naprosto úžasný." Odpověděla Olene a znovu se významně usmála směrem k synům Lorda Straka. "Nemusíš se bát, neudělám žádnou hloupost a kdo by považoval za hloupost trochu veselé sladké zábavy. Určitě bude i silný a statečný. Docela se těší až vyhodí ze sedla pár těch našich bačkor." Dodala ještě a vesele se pousmála, pak se na tebe vážně podívala. "Co ty, komu při turnaji věnuješ svou přízeň. Kdo bude tvým šampionem." Zeptala se zcela vážně a upila vína. |
| |
| Vinník4. XI. 281, HarrenhallOtcovo umlčanie ma zaskočí. Urazene sa odtiahnem. Prečo mi nadáva? Humor si nechal v Kráľovom Prístavišti. Alebo až na Casterlyho Skale? Posediačky pozorujem kráľovo obviňovanie. Otec vstúpi do Aerysovho monológu, vyvracajúc každé kráľovo slovo. Pobaví ma to. Úškrnok mi však zmrzne na tvári, keď sa zrazu v mojej hlave zjaví nápad, nápad hodný génia Tywina Lannistera. Postavím sa práve v momente, keď Aerys stíchne a začne zabíjať otecka pohľadom. Tichý súboj dvoj najmocnejších ľudí vo Westerose. Teda, najmocnejšieho človeka a blázna s korunou. Bohovia, čo vám rod Lannister urobil, že ho trestáte? Ako som sa prudko postavila, pohľady susedov sa na mňa stočili, zvedavé, čo asi urobím. Alebo ich skôr zaujali moje tesné šaty, ktoré tak perfektne ukazovali obrysy môjho mladého, pevného tela, lev provokatívne zapadnutý v dekolte, nech je akýkoľvek v pätnástich, či dlhé zlaté vlasy Lanna Chytrého, ktorý ukradol žiaru Slnka a votkal si ju do vlasov. A predsa som ešte stále nevydatá. "Vaše Veličenstvo," ozvem sa s hlbokou pokorou v hlase, naznačiac poklonu. "Som si istá, že Jeram nie je vinníkom." Upreto hľadím na kráľa, aj keď sa na mňa nepozerá. Chudák Jeram, fakt, že sa ho zastáva lev nie je pre neho výhodné. "Môj pane, pri nových a starých bohoch, ten chlapec je nevinný. Sama som videla vinníka, hoc i na chvíľku, videla. Dával Jej Veličenstvu čašu s vínom, ktorý akosi skončil pri vás, Vaša Milosť, namiesto kráľovnej..." No tak, Lannister by ti predsa nikdy neklamal. Čakám na jeho odpoveď. Radšej sa ani nepozriem na pobočníka. Musí pochopiť, o čo sa snažím, čo robím. Len nech to nepokazí. |
| |
| Král 4.XI.281 Harrenhal Král se začal dusit, k zděšení všech. Chtěl jsem nějak reagovat, ale vůbec mě nenapadlo jak. O jedech jsem nic nevěděl, a král byl daleko. Nakonec jsem nic ani dělat nemusel. Královi se ulevilo...a tady začali potíže... Král hledal viníka a dostal ten nápad, že to musí být ten malý kluk, co mu to víno přinesl. Okamžitě jsem věděl, že ten kluk je nevinný a že ho král příšerně potrestá, nejspíše i zabije. V tu chvíli jsem zasyčel a podíval se královým směrem. Ten se nejspíš jen zakuckal, ale má to odnést nevinný člověk? Chtěl jsem reagovat, ale nemohl jsem přijít na to jak. Tenhle pocit jsem už párkrát zažil...byla to bezmoc. Jistě, mohl bych tam teď jít a začít se za toho kluka hlasitě stavět. Sám bych to udělal. Ale mohl být tím ublížit rodině. Cersei. A proto to neudělám...nejspíš. Zdálo se, že i Král má nějaké zábrany, a chlapce zatím nepotrestal. Otec, a i dokonce sestra se za toho chlapce postavili. Nicméně já ne...a kvůli tomu jsem si připadal jako zbabělec. Rozhodl jsem se tedy, že mu nějak pomohu. Ale jak...? pomyslím si. Hlavou mi začnou vířit myšlenky. Jedna byla okamžitě se obětovat, a prohlásit se za vraha. Chlapec by byl ušetřen...nicméně jsem tu myšlenku zavrhl. Dál mě napadlo se nějak přimluvit. Jenže jak? A navíc mu to asi i ublíží, když se za něj budou stavět jen Lannisteři...alespoň to ale dokáže, který rod má tady nejvíce odvahy a cti. načež hodím nevraživí pohled na přítomné Tyrelly a Starky. Tohle celé promýšlení...to se na mě nehodilo. V takovéhle situaci jde o vteřiny. MUSÍM něco udělat.. Načež se otočím na strýce, a pomalu se zvedám ze židle: ,,Jdu jim pomoct." řeknu všem třem. |
| |
| Král a Pobočník 4.XI. 281 Jen to sleduji a ani nechci věřit tomu na co se dívám. Aerys málem sám sebe utopil v poháru s vínem a nyní se pokouší najít traviče, který nikdy nebyl, není a nebude. Všichni tady sedíme a v tichu a napětí sledujeme co se bude dít a právě, když už to má Tywin téměř pevně v rukou, vstoupí do záležitosti Cesrsei a učiní tu nejhorší možnou věc. Vidím jak Tywinovi roste v obličeji nevole a sám začínám usilovně přemýšlet, co že o vlastně rozpoutala má neteř. Kde nyní najdeme toho viníka, aniž bychom museli věšet něčí lidi. Přísně se podívám na Jaimeho. "Seď, tohle je věc krále a jeho pobočníka. Nikoho jiného." |
| |
| Harrenov, hodovní síň Král, šašek nebo drak, Přidám se k pomalému tempu prince Oberyna, když vcházíme do hradu. Je mi sice libější o něco rychlejší chůze, ale kvůli společnosti dornského prince se ochotně přizpůsobím. Mluvím s ním přátelským tónem; ač se s ním neznám nijak důvěrně, pořád je mi jako jižan mnohem bližší než většina zdejšího osazenstva. |
| |
| Rudá Zmije 4.XI. 281 Ashara "A vy se nebavíte lady Dayne," odpověděl Oberyn aniž by přestal sledovat výjev v čele síně. "Můj bratr je mistr v tomhle druhu divadla. Ovládá v něm každý pohyb, každé gesto a každou výměnu slov. Jistě by nám oběma podal přesnější popis toho, co právě teď sledujeme. Mne tyhle nudí, mám raději jiné mnohem zajímavější věci. Jedno vám ale Lady Asharo řeknu, tohle není troufalé gesto. Tywin miluje gesta, velká gesta jaká se nadají přehlédnout a tady nikde neslyším křik, pláč a Deště Castameru. Nevidím téct potoky krve ani nic podobného." Princ Oberyn se skutečně bavil, ale hluboko v hlase byly slyšet něco jiného než zábavu. Sledoval a velmi rychle mu docházelo co se tady děje. "Řekl bych že se nacházíme v té části představení, kdy se Lev snaží ovládnout Draka a nejméně dvě hlavy mu stále unikají. Možná by si scéna zasloužila, aby byl představen nový herec." Usmál, ale teď byl zcela vážný. |
| |
| Královská komedie s růžovým pozadím Zrůžověli mi tváře, když jsem zahlédla pohled nejstaršího z vlků. Připíjel nám, nám růžím z jihu. Místo na to, co říkal král. Mírně jsem pozvedla číši, v danou chvíli mi ale sklouzl pohled na jeho mladšího bratra. Byl jiný. A nedíval se na nás tak… tak… jako na maso. * Maso… stejně jim nejde o nic jiného než si tu porozbíjet hlavy a ojet, co nejvíc dívek…* Podívala jsem se na Olenne a tiše jsem vydechla. Byla zahleděná do nejstaršího vlčete až po uši. A hodlala provést hloupost. Nemůžu jí v tom bránit. * Ale účastnit se toho? Ne…* Ovšem její otázka mne překvapila. Trošku překvapeně jsem se na ni podívala. Ano, být bratr starší, asi bude mým hrdinou on, pokud bych neměla muže. Jenže teď? Otec se asi účastnit nebude. Doufám v to, že nebude. „ Mě se líbí jeho mladší bratr. Však víš koho myslím. Ten co…“ Nedopověděla jsem. Vyrušil mne rozruch kolem krále, který se začal dusit. * Snad ho neotrávili!* Zbledla jsem jako stěna a podívala jsem se starostlivě na Olene. Teď s tím musí udělat někdo tam, cokoliv… co my růžičky z jihu můžeme udělat… Vše se ale vysvětlí, lépe řečeno začne dávat dohromady. Král zjevně otráven není, někdo se mu tam snaží vysvětlit co se děje. Přes všechny ostatní ale stejně moc dobře nevidím ani neslyším, co se děje. Ale vidím to. Mají strach. Všichni. Hněv teď může padnout na kohokoliv z nás. Nevím, co se děje, ale nevypadá to moc dobře. „ Myslíš, že král nechá toho chlapce potrestat?“ Zeptám se tiše, nejistě. Naléval víno. Nevím, kdo další by to mohl být. A není to jen králův šílený rozmar? Možná je. Nevypadá to totiž, že by se králi něco stalo. A navíc se z vína napil i Králův pobočník. Asi věří, že víno otrávené není… Podívala jsem se znovu na Olene a následně na Vlky na druhé straně. Starostlivě. Tohle nevypadá nijak dobře, tato situace. „ Olene, myslím, že naše starosti v tuhle chvíli nejspíše půjdou stranou. S Králem se něco děje a nevypadá to moc dobře. Je rozčílený.“ Šeptla jsem a podívala jsem se na Lady Olennu, která byla kousíček od nás. Jistě to viděla také. Nevím jestli se tímto mohla nechat zaskočit… Asi ne, ale i tak to jistě nebylo něco, co by jen přešla mávnutím ruky, dokud tu bylo dusno. |
| |
| Hostina 4. XI. 281 Otcovu poznámku jsem ignorovala, stejně tak Robertova slova, a jen jsem tiše vešla do hodovní síně. Tam jsem se usadila na své místo a pustila jsem se do jídla. Vše jsem konala beze slov, jen jsem naslouchala slovům mých bratrů a pozorovala jsem osoby v této místnosti. Nad Brandonem jsem jen zakroutila hlavou - copak to zase chtěl zkoušet? A ještě do toho chtěl stáhnout i Roberta? I kdyby nyní řekl ne, věda, že jej poslouchám, určitě by měl velké problémy se ovládnout. I kdyby odmítl, do konce turnaje to nevydrží, konstatovala jsem v mysli. Ano, neměla jsem o něm zrovna valné mínění, avšak můžete mě za to obviňovat? Jeho pověst jej předbíhala. Takového manžela nechci. Nechci někoho, kdo nedokáže vidět skrz tu slupku vnější krásy. Robert mě nezná, soudí mě jen podle toho, co vidí. Trochu jsem se zamračila, když jsem postřehla útržek rozhovoru o tom, že by některý z mých bratrů měl jít do Údolí. Zarazila jsem se v soustu, když jsem zaslechla Benjenovo jméno. Ano, asi by to pro něj bylo přínosné, ale... s kým se pak budu prát? A hádat? Byl mi z mých bratrů nejblíže. Zabrala jsem se do svých myšlenek tak, že jsem skoro až nepostřehla, že se s králem něco děje. Vzhlédla jsem a své šedomodré oči jsem namířila přímo na něj. Působil vyděšeně a trochu... nemocně. Několik chvil mi trvalo, než mi došlo, co se stalo. Špatně se napil vína? Nebo mu skutečně někdo do číše nalil jed? "Doufám, že vše bude moci probíhat i nadále v pořádku," řekla jsem potichu, skoro mě až nebylo slyšet. "Nebylo by hezké, kdyby se králi něco stalo. Nebo kdyby se toto místo proměnilo na jednu obrovskou hranici plnou neprávem obviněných lidí." Upřímně řečeno, docela jsem pochybovala o tom, že by někdo vůbec pokoušel zbavit krále. Je to přeci hlava všech království, ne? I když... Nikdo si nikdy nemůže být jistý, že přežije do dalšího dne. Otočila jsem se na své bratry a čekala jsem na jejich reakci. |
| |
| O Růžích a Vlcích 4.XI. 281 Victarie Tyrell Kolem stolů se nesl tichý šepot nespokojenosti. "Co to dělá," ptali se mnozí polohlasem a někteří mnohem neslušněji. Olene se postavila na lavici by lépe viděla, ale když ji zasáhl pohled lady Olenny jako střela rychle se zase sedla. "Nevím jestli ho potrestá. Lord Pobočník jeho Veličenstvu něco vysvětluje. Sand to dobře skončí." Rychle upila vína a znovu mrkla na Brandona. "ano s Králem se něco děje a určitě to není nic dobrého." Odpověděla Olenne. "My si snad ale můžeme stále užívat svých radostí, zatím co starosti králů a pobočníků přenecháme tetičce Olenně." Ještě jednou se usmála na Straka a hluboce se mu zadívala do očí. |
| |
| Sedm království 4.XI. 281 Jen kolem mne téměř beze slova projde. Nic, vůbec nic. Ani slovo, úsměv nebo alespoň pohyb těch krásných očí. Jen se dívám a obdivuji její chůzi, každý ten krásný krok kterým míří pryč. Pak že sebou nepřivezli Severskou zimu. Na mne fouká odporný severák beznaděje pronikající hluboko do kostí a slyším vytí vlků připravených mi roztrhat srdce. Otřepu se jako zpráskaný pes a dojde mi že stojím na nádvoří úplně sám. Dorazil Černý bratr, že bych za ním zašel a utekl sám před sebou na Zeď. Mohl bych s ní alespoň dýchat stejný vzduch a sledovat stejné nebe. Ještě jednou se nadechnu a dojde mi jak moc potřebuji víno. Dobré silné víno z Dorn nebo ze Stromoviny, tolik kolik ho vypiji bez toho abych odpadl pod stůl. Dlouhým krokem rovným se vydám přímo do síně a ovládnu své pokušení ukázat Oberynovi kam si ho může strčit. Tomu by se to ještě líbilo. "Tak co sere Balle, vydrhnul vám panoš pořádně zbroj." Houknu na mladého Balla, kterého jsem před pár týdny poslal do bahna."Ashforde, těšíš se." Zavolám na dalšího z rytířů a vesele se usměji na čtyři syny hostitele. Škoda že je nejspíš nevyhodím ze sedla jednoho po druhém. Očima se zastavím na Bílých pláštích, to s nimi bude ta pravá zábava. Už teď se těším, jsem plný radosti k prasknutí. Nějak nevěnuji pozornost tomu co říká král, nudí mne to, a od těch věcí má přece pobočníka. ještě že tady není Stannis, ten by tady seděl až by víno zkyslo a dívenky utekly. Hluboce se ukloním, když procházím kolem stolů Tyrellů. "Mé dámy," pozdravím je a ukloním se ještě jednou. "Ať má Rovina stále tak nádhernou úrodu Růží." pronesu k nim přípitek a obrátím číši. Pošlu vzdušný polibek mladé černovlásce v barvách Caswellů a posadím se ke Starkům. Oči se mi mimoděk zastaví na Lyaně a celý svět zmrzne v ostrém severském mrazu. Obrátím do sebe další pohár vína. "Na krásu našich žen," pronesu přípitek jen tak ze zvyku. "Brandone," oslovím vesele přítele. "Brzo budu ženatý muž a ty konec konců taky. měli bychom se podle toho chovat, co myslíš." Dloubnu si do něj z vesela a pozvednu číši. |
| |
| Starosti a radosti mladičkých růží „ Máš pravdu, Olene, tohle nejsou naše starosti. Král musí rozhodnout sám, co je dobré a co špatné. Bohužel, mám pocit, že raději volí špatné věci z nám neznámého rozmaru.“ Pověděla jsem tiše k Olen a podívala jsem se ještě jednou k čestným místům, které patřili královské rodině a nejvyšším lordům. Tiše jsem si povzdechla a zavrtěla jsem hlavou. Tyhle věci nejsou něco, co bychom měly my mladé růžičky řešit. Všimla jsem si ale jejího pohledu k Nejstaršímu z mladých vlků a lehce jsem se na ní ušklíbla. „ Nedělej to tak okatě… ať se taky trochu snaží. Nemusíš mu přece hned skočit na klín ne?“ Zavrtím hlavou, jen lehce, aby si toho všimla jen ona a trochu pobaveně se usmívám. „ Jen abys odsud neodjela ještě s nějakým malým dárečkem… To by se asi tvému otci moc nelíbilo.“ Podotkla jsem tiše šeptem, snad aby si ostatní dívky nemysleli, kdo ví co. Ale ono to tak možná dopadne, jestli se tu s ním bude Olene, jak říká, sladce bavit. * Já tu nejsem od toho, abych se tu stala běhnou a kdo ví čím. Ne. Takovou ostudu si tady neustřihnu, za trochu pobavení mi to opravdu nestojí. Ale dvořit by se mohli, to je pravda.* Jen se krátce podívám na toho mladšího z bratrů, toho prostředního. Je hezčí. Líbí se mi podstatně víc, než ten nejstarší. Nakonec pohledem uhnu a sklopím pohled lehce k zemi. |
| |
| V pasci levovej4. XI. 281, HarrenhallZdá sa, že ho má vskutku každý za blázna, malé dieťa, ktoré treba držať za ručičku a dávať pozor, aby si do úst nedávalo kamene či piesok. Najprv z neho Tywin urobil blbca a potom sa pridala aj jeho dcéra, ktorá, z nevysvetliteľných dôvodov, nedala svojmu otcovi za pravdu. Aerysa to zaujalo natoľko, že mĺkvo počúval. Chceli otráviť Rhaellu? No mal si pravdu, nie? Ale prečo Rhaellu? Čo ona urobila, čím by tým ublížili mne? Je to tvoja sestra a manželka. To stále nevysvetľuje prečo! Mávne na Cersei rukou, ukazujúc nezáujem, aj keď možno hraný, pri ňom si človek nikdy nie je istý. "A prečo by som ti mal veriť?" Že by sa Tywinova idylka začala rozpadať? Vyzerá ako Joanna, pozri na tie vlasy. Prsia ukazuje akoby stála pred zákazníkom a nie pred kráľom. A prečo by nemohol byť kráľ zákazníkom? Pravda, rád by som videl viac... Je ako Joanna. "Nemáš dôkaz, nebudem upaľovať nevinného sluhu!" Niekde v diaľke sa určite tvoria búrkové mračná, aby ho trafili bleskom za jeho klamstvá. Aj tá zmena správania je zvláštna. Iba pred okamihom chcel upáliť celý Harrenhall, po druhý raz, a teraz sa stal ochrancom sluhov, ktorých doma týra z potešenia a vzrušenia. "Ak ich máš, von s nimi! Inak čuš, ženská, vieš, kde máš miesto!" kostnatou rukou hrozivo ukáže na jej miesto. Ignorujúc ju, Aerys sa otočí na Tywina posledný raz. Musíš ukázať, že si kráľom, že ty tu vládneš! "Zvládnem piť víno, prekliate! Nie som zasraný eunuch, ale kráľ! Neverím, že to víno je v poriadku! Vyliať, namiesto toho sa bude piť severská medovina a víno z Arboru!" Áno, tým môžeš dôverovať. Stark ťa neotrávi, na to si priveľmi ctí svoj zadok. A Tyrell, ten stojí pri mne, aj Redwyne stojí pri mne, sú moji. "Kým nepríde Rhaegar a ja sa nevrátim, si kráľom." Prehodí k Viserysovi, ktorému tieto slová zašepká. Nech si to berie k srdcu. Dal by mu korunu, ale to by možno vyslalo zlý signál. S posledným príkazom sa otočí a vydá sa von z haly, ku svojim komnatám. Ešte než odíde, prehodí pár slov k lordovi Whentovi o Tywinovi, ktorý je akosi rozrušený. S fraškou ktorou je jeho úsmev odíde, v doprovode so svojou gardou a kráľovnou. Aspoň tri biele plášte by mali ostať pri mladom princovi. |
| |
| Pán Sedmi království 4.XI. 281 Něco v jeho pohledu na Cersei mne zarazí. To už jsem u něj viděl, tu žádostivost. Jen se mírně ukloním, když odchází. Vylít víno, prosím jak si veličenstvo žádá. Jen chvíli sleduji jak mizí ve svých komnatách a pak si naliji vína. "Veličenstvo," pozvednu číši směrem ke královně Rhaelle. "Na vaše zdraví." Obrátím pohár aby to viděla celá síň. Znovu se pohodlně posadím na své místo a nakloním se k Cersei. "Tohle už nikdy nedělej." Pošeptám. "Nikdy už ho nepovzbuzuj v jeho bludech. Jakmile to bude možné odsud odjedeš a vrátíš se na Skálu." Přikážu ji tiše. Upiji vína a ponořím se do svých myšlenek. |
| |
| Velmi okatý Růžový záhonek 4.XI. 281 Victarie Tyrell "Skočit na klín," prohodila vesele Olenne. "To zní jako docela dobrý nápad." vesele se usmála a upila vína. "A nemusíš se bát. Nehodlám prodat svou panenskou korunku pod cenou, proč se ale nepobavit. Žijeme jen jednou a to právě teď." Upila a tváře ji začínaly mírně červenat. "Nebude to dlouho trvat a otec mne prodá jako chovnou klisnu nějakému nižšímu lordu, tak mi řekni proč bych se měla pro tuto chvíli omezovat." Znovu se napila a lehce se usmála na Brandona |
| |
| Král Sedmi království 4.XI. 281 Jen sedím a mlčky sleduji jak se můj manžel a bratr propadá do záchvatu šílenství. Kolikrát za jednu noc dovede hledat neexistující vrahy, nebo si povídat se stíny ve své hlavě. Jen sedím a sleduji jak se věc zamotává. Nakonec se mi přeci jen uleví, dneska snad nikoho neupálí. Dneska nikoho neupálí, ta úleva je hmatatelná. Jen zvednu pohár a mile se usměji na Lorda Tywina, i když to co právě udělal není zrovna výrazem úcty králi. "Jsi drak," pošeptám Viserysovi. "Jsi Drak ať to na tobě vidí. Jednou budeš jako Aegon, Maekar, pradědeček nebo dědeček." Usměji se na něj a hrdě ho pohladím po vlasech. Jen očima stále hledám Rhaegara |
| |
| Přistižen... 4.XI. 281 Můj pohled se na moment střetl s pohledem jedné z Dornských dívek. Pokud si dobře vzpomínám, tak ta která můj pohled upoutala se jmenuje Ashara... Ashara Dayne. Rychle sklopím zrak a v obličeji se trochu zardím. Snažím se být co nejmenší, aby si krve v mém obličeji nevšiml nikdo z mých sourozenců, nebo nedejte Staří bohové Robert. Znovu stočím svůj zrak na Asharu. Je krásná. Její olivová pleť je jako žádná z těch které jsem kdy viděl. Dlouhé černé vlasy, nádherné tělo a obličej jako dílo nějakého uměleckého mistra. Přiznával jsem to nerad, ale ani má sestra se nemohla krásou a spanilostí s ní měřit. Raději znovu odtrhnu pohled a hodím do sebe pohár vína, načež si promnu kořen nosu, odhodlán se na dívku již nepodívat. *Notak Benjene vzpamatuj se, někdo jako ty u ní nebude mít v životě šanci...* Mé sebeovládání, na které jsem byl až doteď tak hrdý ale zklamalo, a já znovu stočil pohled na mého anděla. Zrovna se bavila s Oberynem Martellem. *Ano, to je muž na její úrovni, ne já, seveřan... Co si vlastně myslím sakra?* Zavřu oči, doufajíc že se alespoň trochu vzpamatuji. Moc to nejde, tak zkusím začít myslet na jiné věci. Třeba takový turnaj... Zúčastnit se mohu, ale zřejmě pouze šermířských soubojů. Škoda... Na koni to celkem umím a dřevec také unesu. Nakonec se ale má mysl stočí k rozhovoru mých dvou bratrů. "Samozřejmě že chcete aby jel ten co se umístí nejhůře, protože na to mám největší šanci já co? Zrádci..." Poslední slovo zašeptám a bratrů už si nevšímám. Znovu jen tak letmo sleduji anděla. |
| |
| |
| |
| Těžká otázka 4.XI. 281 Nálada v síni se znatelně uvolnila. I já jsem se trochu uvolnila. Už nesedím jako na trní, už netrnu hrůzou při každém nádechu. Upiji vína a mile se usměji na Prince Oberyna, dokonale připomíná svou matku, když byla mladá. Něžně položím ruku na Viserysova ramena a chci upít vína. Ruka se ale zastaví v polovině pohybu. Položím pohár zpátky na stůl a musím se několikrát nadechnout abych se dovedla získat sebeovládání. "Možná," odpovím mu po pravdě a doufám že mi hlas nezní hořkostí. "Možná budeš mít ještě sourozence, ale jestli to bude bratr nebo sestra to ví jenom Bohové." Usměji se na něj a upiji vína. |
| |
|
|
| |
| Zvláštní otázky 4.XI. 300 Zaraženě se na něj podívám. Na tohle mu nemohu odpovědět. Je prostě příliš mladý aby takovou odpověď vůbec pochopil. Jak mu vysvětli jak král a malá rada hledají ženu pro korunního prince stejně jako by se vybírají chovné klisny k nadějnému hřebci. "O tom za koho tě zasnoubí rozhodne tvůj otec a pánové v malé radě. Jistě budou velmi dobře zvažovat co je dobré pro Říši." A to nejspíše nebude dobré pro tebe, i když jsi chlapec. Najdeš si cestu jak takové věci překonat. "Tak to bylo i Rhaegara. Martellové jsou naši příbuzní a jsou mocný a vlivný rod. To proto zasnoubil tvůj otec Rhaegara Elli." Lehce se na něj usměji a pohladím ho po hlavě. "Teď jsi tím nemusíš lámat hlavu."a |
| |
| Harrenov, hodovní síň Král odchází, radujte se Lehce pokrčím rameny. „Ne, když jsem na vážkách, jestli se smát nebo trnout hrůzou, princi Oberyne,“ odpovím popravdě. Vrtochy mocných šlechticů mohou být zajímavé, ba i zábavné, ale když na trůnu říše sedí král, který má až nezdravou zálibu v hořících hranicích, tak se nedokážu zcela uvolněně bavit. |
| |
| Rudá Zmije 4.XI. 281 Ashara Dayne Oberyn se jen chápavě usmál. "Ano, na potoky krve je snad ještě brzy ale ve společnosti tolika šelem, je těžké odhadnout kdy nastane ta chvíle a odpovídající čas." Zamířil si to přes síň k místům, kde seděli lidé z jeho doprovodu. "Těžko říci jestli lev něčeho dosáhl a mě osobně nebude nijak vadit, když odejde s prázdnou. Drak ale ukázal, že další a další dějství dramatu začínají být silně nad jeho síly." Usmál se a nabídl lady Dayne místo vedle sebe. "Ve Svobodných městech se říká, že největší ostudou je pro herce když ho vypískají a naše publikum začíná být silně nespokojené." Natáhl se po konvici. "Víno, lady. Chudák bude nejspíše jedinou obětí dnešního večera." Usmál se znovu a nalil si. |
| |
| If I Were A Boy4. XI. 281, HarrenhallAko je možné, že títo ľudia vládnu krajine? Ako je vôbec možné, že sa muži stali niečim viac ako ženy? Je to viac než stovka rokov a nik nepomyslel na to, že možno dôvodom úpadu každej vlády je jej preplnenosť mužským egom? Kráľ moju ponuku až hnusne odmietne, posielajúc ma na svoje miesto. Rada by som to urobila, ale zaberáte mi ho, Vaše Veličenstvo. Byť kráľovnou, som si istá, že dnes by sme neriešili senilného starca a starali sa o dôležitejšie veci, ako napríklad ako naplniť pokladňu. Tá urážka mi vyrazí dych natoľko, až ostanem nemo stáť, neschopná vydať jediného hláska. Ostanem stáť, kým kráľ neodíde so svojim posledným hlúpym príkazom. Otec tiež nie je najmilší. Schytím čašu s vínom, či je už otrávené alebo nie, a vypijem ho do poslednej kvapky. Treba si ho užiť, kým tu je, než ho vylejú kráľovi rytieri. Aká to česť pre kráľovského rytiera. Všetky tie piesne zabudli spomenúť vylievanie vína pre šialený príkaz paranoidného kráľa. Bez ďalšieho slova sa postavím a vydám rovnakým smerom, ktorým sa vydal aj kráľ. Počas cesty sa však zastavím u Jaimeho a strýka. Urazený výraz vymením za úsmev, úprimnú radosť zo svojho dvojčaťa. "Pekný deň, strýko. Braček?" S úškrnkom na neho veselo žmurknem. "Dúfam, že sa tu zabávate." Poznamenám, štipľavo naznačujúc na predchádzajúcu roztržku. "Ospravedlňte ma, ale musím ísť. Avšak ešte som vás musela pozdraviť, strýko!" Kevan nie je zlý, vždy bol ku mne milý a aj keď som urobila blbosť, nekarhal ma ako to robieval a doteraz robí otec. Ešte než sa stratím, nakloním sa k Jaimemu a šepnem mu pár slov. "Stretneme sa v Desivej veži*..." Potom mu venujem iba za všetko hovoriaci pohľad, a stratím sa vonku. //*Tower of Dread |
| |
| Lord Walter Whent, Pán Harennhallu |
| |
| Turnajové městečko 4.XI. 281, k večeru Istat "Tŕň"
Od jezera se do daleka rozléhalo bušení tesařských sekyr a kladiv. Lidé Lorda Whenta stloukali tribuny a chystali kolbiště na zítřejší začátek turnaje. Kolem kolbiště se pak rozložilo městečko stanů a pojízdných stánků, kde našli svůj dočasný domov ti prostí, která stráže s černými netopýry důrazně odháněli od hradních bran. Nejblíže kolbišti stály stany urozených a turnajových šampionů. Stany tam vztyčily družiny Tyrellů, Martellů, Starků, Arrynů a Lannistrů. Jejich zbrojnoši a sluhové se dovedli bez vytáček poprat o to nejlepší nebo nejčestnější místo a ty méně urozené vyháněli bez milosti okovanými holemi a tasenými meči. Nejčestnější a nejlepší místo přímo na břehu jezera ale bylo prázdné. Povlával nad ním trojhlavý drak a zbrojnoši v černé a rudé dávali všem na srozuměnou že tady budou stát stany Prince z Dračího kamene. Tam kde již světlo z ohňů vznešených rodů nesahalo se utábořila mnohem pestřejší společnost. Potulní rytíři, svobodní jezdci, obchodníci, herci, prostitutky, prostí lidé a velmi těžce pracující ženy vytvořili nepochopitelnou směs zvuků, vůní a barev. "Dornské víno, dobré dornské víno." Volala štíhlá a opálená žena od vozu označeného vinným hroznem. "Dobré jídlo, dobré děvky. Levně." Pokřikoval od sousedního vozu majitel pojízdného pohostinství. U jeho stolů mezi pečeným beranem a dívkami z Přístavišti zápasili v páce muži se znaky lorda Royceho z Údolí. Přímo vprostřed městečka vytyčili ring a pořádali pěstní souboje. Holky, prodejci levného vína a kapesní zloději měli žně. Žně měli i výběrčí ctihodného lorda Whenta, kteří zrovna holemi ničili stánek potulného dráteníka. Všude se procházeli muži a vykřikovali kurzy na vítězství turnaje. |
| |
 | 4.XI. 281. k večeru Turnajové mestečko Po niekoľko dňovom pochode po vlastných nohách sa mi predsa len podarilo doraziť na miesto turnaja, ktorý sa tu mal už o deň konať. Mohol som si vybrať, skúsiť svoje šťastie u strážnikov pri hradbách a bráne, ktorý naozaj nevyzerali príliš priateľsky. Taktiež som sa mohol vybrať do tábora ktorý sa rozprestieral okolo stavajúceho sa kolbišťa. Netrebalo mi dva krát prehodnotiť moje šance na aspoň trocha vrelé uvítanie. Či už by som si mal spoločnosť zaplatiť, alebo nie. Pri prechádzaní uličkami, ktoré množstvo stanov vytvárali, sam i na tvári objavil príjemný úsmev. Mal som rád tento druh spoločnosti. Niekde mimo namyslených šlachticov, kde sa každý prišiel zabaviť a o nejakej nadradenosti tu rozhodovali tak maximálne pästi a to, koľko človek dokázal vypiť pív. Netrvalo dlho, kým som si vytipoval jedno z miest. Možno za to mohol aj majiteľ pojazdného pohostinstva, ktorého prístup sa mi páčil. Lacno.. to bolo presne to, čo som aspoň do najbližších dní si mohol dovoliť. "No že nalejte hostinský! Poriadny korbeľ piva hej!" Zamával som na neho s úsmevom a sám som sa posadil za jeden zo stolov. Stále som mal cez hlavu pretiahnutú kapucňu no do tvárre mi bolo vidieť, bol na nej vidieť stále ten rovnaký úsmev a pobavené iskričky v mojich očiach. Jednu nohu som si pokrčil na koleno a začal som si z nej sťahovať vojenskú čižmu. Nebolo nič horšie než tých pár dní chodiť v jedných botách a dávať si ich dole len po večeroch. Začal som sa rozhliadať po mojom pití, rovnako ako po nejakej markytánke. Čo by to bol za život bez pocitu ženskej nehy. |
| |
| Žár mrazivého severu 4.XI.281 Harrenhall Nevěřím svým uším. Bouřlivec Robert Baratheon se smiřuje s rolí vzorného manžílka? Nevypil jsi již moc vína, příteli? Dodám pobaveně a neskrývám své překvapení. Zdá se však poněkud sklíčený a z jeho hlasu je znát nihilismus a zhrzená beznaděj. Je mi jasné, že je to kvůli jeho neopětované touze po Lyanně. Hlavu vzhůru, Roberte. Zapracuj na tomhle novém postoji a myslím, že nebudu muset mít z tvého sňatku s mou sestrou obavy. A koneckonců, tohle by mohlo uklidnit i ji. Snažím se jej povzbudit v mírném rozhovoru mezi čtyřma očima. Ale přesto si závěrem musím přisadit. Robert Baratheon, vzorný manžel. Při bozích, to je neuvěřitelná představa. Nediv se ale, když tě na této cestě nebudu následovat. Mám si brát dceru Hostera Tullyho a to jsem jí zatím ani neviděl. A v říčních krajinách mají jen dva typy holek. Je tu hrstka pohledných, no a zbytek vypadá jako támhle dcerka našeho hostitele, lorda Whenta. Eh… to ode mě nebylo pěkné… hehe. S pohoršením sleduji scénu u královské tabule. Chudák chlapec. Ani nepoznal teplo ženy a z rozmaru ohavného krále bude jistě upálen. Je mi šenka skutečně líto, ale nemohu pro něho nic udělat, ovšem pošetilost mladé lvice ve mně probudí větší zájem. Zejména oceňuji křivky rýsující se pod přiléhající garderobou. Ouu, pobočníkova dcerka vypadá k nakousnutí. Ještě, že nezdědila „krásu“ svého otce. Ty linie kolem prsou a boků působí takřka nadpozemsky. S „přemýšlení“ nad Cersei mě vytrhne Nedovo kázání. Co si o sobě vůbec myslí?! Zdá se, že by rád zaujal mé místo. Mladší bratr se snaží svrhnout staršího. Jak barbarské. Eddarde… ani bych neřekl, že jsi tak uvědomělý. Dnešek je zdá se dnem plným překvapení Dodám s nadsázkou, ale náhle s milého slova přejdu do přísné interpelace: Nemusíš mě poučovat o mém místě, a jsem si jist, že i ty znáš to své. Vyštěknu zlostně a důrazně. Jednoho by to mohlo odradit cokoliv namítat. Tenhle oheň dokáže spalovat a moji blízcí to již vědí, zvláště mladší sourozenci. Dále ale pokračuji stejně vesele jako předtím. Ale ano, Nede. Rád si s tebou před turnajem zašermuji, co kdybychom se sešli zítra ráno u palouku pod Děsivou věží. Nikdo tam nechodí, prý tam straší, tak bychom tam v klidu mohli trénovat, co říkáš, hm? Navrhnu vlídně a smířlivě, přeci jen jsme bratři a nepotřebuji, aby nás tu ostatní vnímali rozhádané. K drzému štěněti jsem spíše apatický. Zvykl jsem si, že Benjen nemá příliš vychování a plete se do záležitostí, do kterých mu zatím nic není. I tak ho mám rád… svým způsobem. Bene, o jaké zradě to u všech bohů mluvíš? Je výsostnou poctou dělat panoše vysokému lordu. O to víc, někomu jako je tady lord Arryn. Je od tebe hloupé, že si neumíš vážit moudrosti. Já musel v tvých letech panošovat lordu Casswellovi. Což ještě nebylo tak hrozné, když vezmu v potaz, že jeho dcera se mnou ztratila panenství… hehe, jo Barbrey. Jak jinak by si snad chtěl získat rytířské ostruhy? Přeci nechceš skončit na Zdi, že? Ačkoliv i to by pro tebe byla čest. Pronáším slova jako by byla samozřejmostí a málem si nevšimnu, že Benjen mě už téměř neposlouchá. Podle všeho se zadíval do Lady Dayne. Usměji se a spiklenecky směrem k němu pronesu. Rád vidím, že sis vybral něžné pohlaví, ale tyhle ostruhy nechej ještě pár let spát. Neboj, jednou přijde tvůj čas Dopovím a opět se má pozornost stočí k dámám z Tyrellu. Přistihnu tu starší naoko neodbytnou dívku jak pokukuje po Nedovi vedle mě. Jaká škoda. Vždyť jsem mnohem hezčí! Nu což nemusím se zbytečně snažit. Ale Ned by konečně mohl uspět i na tomto poli. Já se spokojím s tou koketou vedle. Nede, zdá se, že máš obdivovatelku. Pronesu šibalsky a dám mu ruku na rameno. Rozhlédnu se po okolí a vidím, že král již odešel a hostině velí sedmileté děcko. Ok etiketa je tatam, tak se konečně začneme trochu bavit. Omluvte nás, vážení… S těmi slovy si natahuji plášť a gestem vyzývám Neda, aby mě následoval ke stolu Tyrellů. |
| |
| Hostina Poslouchám, co říkají mí sourozenci. Ben očividně není sto pochopit, že jsem vůči němu chtěl učinit šlechetné gesto a proto se nad jeho další přípomínkou, kterou na nás vyhrkne ani nepozastavím a nechám jí netknutou. "Je ještě příliš mlád aby tyhle věci chápal v širším kontextu." Jako další má pozornost vnímá mou sestru Lyannu, která si pro změnu dělá starosti s tím, co bude dál. Pohlédnu jen letmo k Targeryenům a nahnu se k sestře. "Neupozorňuj na sebe a bude to v pořádku. Příliš žhavé plameny rychle chladnou." A s tím se už věnuji Branovi a Robertovi, který k mému údivu nemá zájem účastnit se oné Branovy nabídky. Skoro bych si myslel, že je Robert nemocný, ale to už poslouchám svého bratra. Mlčky a klidně vyslechnu vše, co mi hodlá sdělit. "Budu tě tam zítra čekat bratře, tak doufám, že nepřebereš vína a medoviny, jak míváš někdy ve zvyku." Odpovím k němu trošku sarkasticky, ale naprosto vážně. Ne neprojevuji žádné rozhořčení, na rozdíl od Bena a Brana já umím zachovat ledový klid i když se mě někdo snaží rozhodit. Nicméně poslední Branova slova mne zarazí hlavně v duchu. Zadívám se na něj a potom letmo slétnu očima na mladé Lady z Tyrellů, které po nás pokukují. "Bratříčku jsi pěkný zmetek, že se mi to takhle snažíš vrátit. Prý obdivovatelku...." S povzdychem si pomyslím v duchu a zachovám i tentokrát klid. "Nemyslím si, že to bude tak žhavé bratře, ale máš pravdu měli bychom zachovat etiketu a pozdravit Lady." První část věty spíše promluvím tišeji takovým zamumláním jen k bratrovi zbytek již nahlas, abych měl důvod se zvednout a následovat bratra. "Stejně mě chceš jen využít aby ses dostal nějaké pod sukni Brane, znám tě." Koutkem oka se na něj dívám za chůze. |
| |
| Harrenhall 4.XI. 281 Chvíli poté, co ostatní velcí i menší lordi a jejich blízcí obsadili lavice v hodovní síni, se postaví lord Whent, a co by hostitel této velké sešlosti, pronese přípitek. A ikdyž měl veškeré náležitosti, které se sluší a patří, krále obsah tohoto přípitku nepotěšil ani v nejmenším. Zatímco si ostatní sedali, on se znovu postavil a pronesl svůj vlastní přípitek, v kterém se přiznal, že ho očarovala dračí síla a že je rozhodnut nechat vystavět nový dračí hrad, který bude svou majestátností připomínat, ne-li převyšovat Dračí kámen. Všichni přítomní vypadali, počas králova přípitku, velice zmateně. Ale tomu se nikdo nemůže divit, protože málokomu jeho slova dávají smysl. My, kteří se vyskytujeme téměř pořád v jeho blízkosti, jsme se naučili číst mezi řádky. Nicméně se osazenstvo probralo při posledních králových slovech – „Na Valyrii“ – a po jeho vzoru to zopakovali, čímž krále uspokojili. Myslel jsem si, že už se nemůže nic pokazit, ale ukázalo se, že jsem se nemohl mýlit více. Král se po přípitku napil vína a téměř okamžitě se rozkašlal. JED!, bleskne mi hlavou a udělám jeden váhavý krok směrem ke králi, přičemž se má pravá ruka přesune na jílec mého meče, který mi trčí nad pravým ramenem. Sleduji, jak králova pážata přiskočila králi na pomoc a jak se mistři zvedali ze svých lavic, aby králi vyrazili na pomoc. Nechal jsem jim volnou ruku, protože není v mých silách, abych králi jakkoliv pomohl. Místo toho si s chladnou tváří, ale s hněvem v očích, prohlížím osazenstvo v síni, hledajíc možného viníka. Král mezitím přestal kašlat a sesul se do svého dřevěného křesla. V tu chvíli jsem pomyslel na nejhorší a můj pohled se zaryl zezadu do králova opěradla. Chvíli jsem se zatajeným dechem stál, ale jakmile se ozval králův chraplavý hlas, tak mi spadl kámen ze srdce. Úleva neměla dlouhého trvání, neboť mi došla králova slova. Na ty okamžitě zareagoval lord Whent s tím, že víno králi přinesl sám králův šenk. Král začal šenka zpovídat a do hlasu se mu vracela síla, což poukazovalo spíš na to, že mu víno zaskočilo, než že by bylo otráveno. To ale znamenalo, že bude nejspíš potrestán nevinný chlapec. Do výslechu mladého šenka skočí lord pobočník s tím, že mu má nalít to samé víno, jaké nalil králi. Ten se na chvíli zasekl, ale po dalším vyzvání mu víno nalil. Lord pobočník se zhluboka vína napije a ukáže králi, že víno nebylo otráveno. Ten ale namítal, že stačí, když je otráven jen pohár, načež svůj pohár nešikovně položí na stůl tak, že se převrhne a rozlije. Chvíli se mezi králem a lordem pobočníkem odehrává slovní přestřelka. Lord Tywin volí spíše smířlivá slova, ale král se nebojí se pořádně rozohnit. Naneštěstí se do přestřelky zapojila ještě dcera lorda Tywina. Král si jí sice prohlížel, ale nakonec jí usadil jako nějakou hospodskou děvečku. K úlevě všech v síni se král rozhodl odebrat se do svých komnat. Pohlédl jsem na sera Gerolda, velitele bílých plášťů. Ten ale kývl na sera Oswela a sera Jonothora a společně s nimi se vydal s králem pryč z hodovní síně. Tím přešla povinnost strážit královnu Rhaellu a prince Viseryse na mne, sera Barristana a prince Lewyna. Nyní si, už mnohem uvolněněji, prohlížím osazenstvo síně a přemýšlím, kdo z nich se asi bude účastnit turnaje. Nejvíc do očí bijí Starkové a jejich zarostlé tváře, které se mezi tuto vybranou společnost vizuálně moc nehodí. Mladí vlci se nejspíš budou účastnit. Všichni už mají věk na to, reprezentovat svůj rod. Ikdyž ten nejmladší je možná ještě moc mladý, pomyslím si, prohlížejíc si nejmladšího z vlků, který pořád vrhá pohledy někam stranou. Zvědavě se podívám, kterým směrem pořád vrhá své podivné pohledy, a nestíhám se divit. Můj pohled upoutá má mladší sestra. To nemyslíš vážně, vlčí chlapče. Má sestřička není nic pro barbary ze severu. Na to je pro tebe příliš dobrá, pomyslím si rozhořčeně, doufajíc, že jsem viděl špatně. Vrhnu poslední zamračený pohled mladému Starkovi a kývnu na sera Barristana, načež vyrazím sveřepým krokem k východu ze síně, kde stojí sluhové lorda Whenta. “Pošlete někoho, aby zjistil, jestli se prince Rhaegar už neblíží. Jakmile bude na dohled, oznamte to heroldům, ať to ohlásí. Všichni potřebují teď zvednout náladu“, rozkážu sluhům a vyrazím zpátky na své místo za královnou. Sejmu si přilbici a vložím si jí do levého podpaží. Tentokrát jsem to vzal po druhé straně síně, abych pozdravil sestru. “Princi Oberyne“, oslovím synovce prince Lewyna, svého bratra ve zbrani “Doufám, že cesta byla příjemná.“ Počkám až princ Oberyn odpoví a tím si odbudeme společenskou konvenci. Hned poté se otočím k sestře. “Den ode dne jsi krásnější a krásnější. Rád tě vidím, sestřičko“, pozdravím sestru a políbím jí ruku. Poté se podívám směrem ke královně, abych se ujistil, zda není v bezprostředním nebezpečí. Za ní spatřím osamělého rytíře v bílém plášti – sera Barristana – a uvědomím si, že zanedbávám svou povinnost. “Nyní se musím vrátit k seru Barristanovi na stráž, ale doufám, že mi později věnuješ tanec. A seru Barristanovi také“, rozloučím se se sestrou a než odejdu, ještě jí věnuju poslední úsměv. Poté se s kamennou tváří vydám na své místo vedle sera Barristana. |
| |
| Hostina 4.XI. 281 Sluha s černými netopýry na prsou se Meči Jitra hluboce uklonil. "Stane se jak přikazuješ, pane." Odpověděl, uklonil se zamířil ze síně. Nálada v síni byla čím dál tím hlučnější a veselejší. Hosty opouštěla podivná upjatost a stísněnost, z čehož dlouhou síň naplnil veselý hluk. Princ Oberyn se pohodlně usadil mezi Dorny. "Sere Arthure," odpověděl na pozdrav vesele a tajemně se usmál. "Děkuji, cesta byla pohodlná a takovou zábavu, jaká se nám tady naskytne si nemohu nechat ujít." Dokončil a napil se zhluboka červeného vína. Sluha, kterého poslali na nádvoří se mezitím vrátil. Rychlým krokem pošeptal něco královně a pobočníkovi. Tywin jen pokývl hlavou. "Rhaegar, syn Aeryse z rodu Targaryenů, Princ Dračího kamene," zvolali heroldi, když jmenovaný vcházel do síně. |
| |
| Vlčí smečka 4.XI. 281 Starkové To co se děje mezi mladými Vlčaty sleduji s nepopíratelným pobavením. "Lorde Rickarde, měl by si svým synům vysvětlit, že Starci nejsou z ledu." Prohodím vesele, abych setřásl pachuť, jakou vyvolal králův výstup. "To je jenom taková pomluva, kterou používáte když se vám nechce na jih od Šíje. Nemusejí bát, že by snad v Údolí roztáli. No a pokud by jim bylo příliš teplo, mohu je poslat do Orlího hnízda. Tam teď bude taková zima, že budou steskem plakat za Zimohradem a možná i za Zdí." Usměji se na starého přítele. "Musím je také pochválit. Taková láska k domovu se vidí málo kdy, dokonce i v Údolí." Znovu upiji vína. "Zcela vážně Rickarde. Vezmu pod svá křídla Benjena. Je mladý a potřebuje se rozkoukat, jak vypadá svět, mimo to vaše pusté hnízdo. Možná, když si prohlédne dcery mých vazalů najde mezi nimi nějakou, která se mu zalíbí a přivede si na Sever i nevěstu." Upiji vína a podívám se na Lorda Starka. "Dohodnuto a nebudeme se k tomu vracet." |
| |
| DRAK NA HOSTINĚ 4. XI. 281 Harrenhall
Nečekám dlouho, stejně tak Jon a moji rytíři. Většina lidí se začne uklánět, jak jim etika káže a někteří možná i z respektu. To vše je sice moc hezké, ale já potřebuji v tuto chvíli informace a ne gesta. |
| |
| Vlci 4.XI. 281 "Já a příliš mnoho vína," usměji se divoce na Brandona. "To by musely všechny vinné sklepy mezi Dorne a Zdí vyschnout a stejně by mi nestačilo." Obrátím do sebe další pohár, abych dodal svým slovům váhu. Usměji se na něj ještě divočeni. "Proč myslíš, že bych tě měl uklidňovat. Teda zrovna tebe." Jen počkej ty vlčku, jen počkej však uvidíš Bouřliváka Roberta v klání a v pranici. Snad se naučil padat. Při té představě prostě vybouchnu neovladatelným smíchem. Brandon Strak rozpláclý v bahně jako ryba na suchu. Obrátím ještě jeden pohár. "Na vaše štěstí," připiji ji jim, když vyrazí na lov. Bohové já bych tak rád lovil s nimi, ale pocit že se na mne Lyana dívá mne drží na místě, jako by mne přikovali k lavici. "Lyano, co vy." Opatrně ji oslovím. "Těšíte se na zítra. vaši bratři se jistě výborně předvedou." A první klenot, který srazím z nějaké přilby vám hodím k nohám. Odvrátím oči přesně v čas abych mohl hlubokou úklonou pozdravit Rhaegara. To bude ten pravý protivník. Zbožňuji, když nevyletí ze sedla po první ráně. |
| |
| Mé nejmilovanější dítě 4.XI. 281 "Podívej," oslovím Viseryse. "Konečně je tady." Dodám ještě, když Rhaegar vstoupil do síně. "Tatínek se bál a on je tady," dodám na půl k synovi vedle mne a na půl sama k sobě. Usměji se na Rhaegara a vstanu abych ho mohla uvítat. Jemně mi políbí ruku a já se v tu chvíli neovládnu a přede všemi ho políbím na čelo. "Posaď se," pobídnu a jemně naznačím Viserysovi aby uvolnil místo. "Zdržel ses. Měla jsem strach, že se ti něco stalo." Začnu naprosto ustaraným hlasem. "Jez, vypadáš hubeně." Dodám a dojde mi, že zním jako moje vlastní matka. "Jakou jsi měl cestu," zeptám se ho ještě, když mu sluhové podávají pečené maso. |
| |
| Mladý princ 4.XI. 300 Ještě jednou upiji vína a gestem si přivolám lorda Whenta. "Lorde, dle nařízení krále se bude podávat jen víno ze Stromoviny a medovina ze Severu." Přikáži mu potichu a nechám otevřenou otázku, co má udělat s vínem, které nemělo to štěstí aby našlo zastání u Železného trůny. Bohové tohle je ale hloupost, taková naprostá hloupost a přece nelze rozkaz nevykonat. Ještě jednou upiji a pocítím úlevu, když ohlásí prince Rhaegara. Lehce ho pozdravím úklonou a otočím se na sluhy za mnou. "Oznamte jeho veličenstvu, že Princ dorazil." Sluha se ukloní a zamíří přímo do královských komnat. |
| |
| Růže Odvrátila jsem rychle pohled od severské části stolu a sklonila jsem ho k zemi. Všimli si mě. Zrůžověli mi tváře a já se nezmohla na nic víc, než trošku nervosně. „ Ne. To není vůbec dobrý nápad. Pobav se. Ale myslím, že by ses měla držet v mezích slušnosti. Máš přeci svou hrdost ne?“ Podívala jsem se na svou společnici. Olene si chtěla užít. Za každou cenu. A byla už tak trochu opilá. Já sem svůj pohárek odložila a zavrtěla jsem se. Všimla jsem si, že se dva ze severských vlků zvedli. A zrovna ti dva, které jsme tu tak trošku okatě pozorovaly. Zachvěla jsem se. „ Olene, myslím, že ti jdou nápadníci.“ Dodala jsem tiše. Sklopila jsem hlavu. Měla pravdu. Vím, že měla pravdu, ale já mám svou hrdost. A i když nejsem zasnoubená a jediný komu mám být loajální a koho mám poslouchat, je můj otec, pořád ještě si vážím sama sebe. Asi bych se na sebe nemohla podívat ani do zrcadla, podlehnout tu kouzlu turnajů a zábavy a milování. Ne teď. Rozhlédla jsem se po místnosti a očima jsem vyhledala svého malého brášku. Stál za otcem a nudil se. Velmi. Potřeboval by jinou zábavu, tohle nebylo ještě pro něj. Raději by si hrál. Ale tady stejně nebylo s kým. Byl tu jeden z nejmladších, tedy pokud nepočítáme malého prince a ten si s ním těžko bude hrát. A pak jsem zaslechla hlasy, které ohlašovali příchod korunního prince. Pohlédla jsem směrem, odkud přišel a zvedla jsem se. Bylo nutností a slušností uklonit se mu, když přicházel. A na rozdíl od jeho otce, tohle nebyla tak špatná nutnost. On byl alespoň trochu rozumný. Vše se ale brzy uklidnilo. Ke stolu s vlky jsem se ale už nepodívala. Ne to by nebylo úplně správné. |
| |
| Táborové městečko 4.XI. 281 Istat "Tŕň" Hostinský se hbitě uklonil. "Hned to bude pane," odpověděl a zmizel ve voze. Nebylo to ani dva údery srdce a už byl zpět i džbánem černého piva. "Tři měděné," dodal komisně a pohlídal si aby dostal zaplaceno, než pivo položil před tebe na stůl. Děvčata se objevila vzápětí. Byla dvě. Jedna černovlasá a druhá rusovláska. "Můžeme si přisednout," zeptala se ta s černými vlasy a položila ti ruku kolem ramen. "Odkud pak jsi mladíku," přihodila její společnice a přitáhla si k tobě malou přenosnou židli. Její oči odhadovaly možnosti tvého měšce s obratností zkušené odbornice. "Vino, hospodo," zařval mužský hlas. Kolem stolů si sedali muži v barvách Waynwoodů. "Víno a holky," zařval další. "Heleď mladej," ozvalo se přím o nad tebou. "Nevšiml sis, že je tady obsazeno." |
| |
| Harrenhall 4.XI. 281, brzký večer Daerys ´Valyrian´ Villeneuve Obrysy napůl zbořeného hradu se rýsovaly na pozadí zapadajícího slunce. "Tam zastihnete dvůr." Dodal průvodce, kterého vám přidělili v Králově přístavišti. Koně zamířili po dlážděné cestě dolů, mezi stany a do hradu. Stráže Whentů v bráně, se podívali na královskou zástavu s trojhlavým drakem a beze slova vás pustili na hlavní nádvoří. Správce Whentů vyšel z hlavní síně a zamířil přímo k vám. "Pánové, račte si přát." Otázal se zdvořile. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Rytíř Jitra Usadím se ke stolu vedle prince Oberyna a kývnutím hlavy pozdravím již sedící Dorňany z jeho doprovodu tak, abych nepřerušovala náš rozhovor. |
| |
| Rudá zmije 4.XI. 281 Ashara Dayne "Ano, bohužel všechno víno nezachráníme před oním nešťastným osudem. Ale zachráníme kolik můžeme." Odpověděl Oberyn, upil a mile se na lady Dayne usmál. Chvíli se bavil sledováním jiných lordů v síni. "A tady máme dalšího herce," prohodil když do síně vešel Rhaegar. "Je to zvláštní muž, jako všichni z jeho rodiny, co za něco stáli. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že je stejně zvláštní jako já. Ellia ho ale miluje a to je pro mne to nejlepší doporučení." Odpověděl a zvedl svůj pohár na pozdrav Dračímu princi. |
| |
| Malý bratr 4.XI.281 Harrenhal Rhaegar neměl zkrátka sestru! A já jí mít budu! A jestli ne...tak nechám volbu na rodině. Ale nikdy si nevezmu někoho, kdo není alespoň podobný nám. Nikdy. pomyslím si, ale dále se k matce nevyjadřuji. Opět se roztomile zavrtím, když mě matka pohladí. Pozoruji zrovna osazenostvo, když se dozvím tu radostnou zprávu. Bratr dorazil!? Jupí!!! Chci vyrazit, a běžet rovnou k němu. Nicméně jsem zaskočen, protože matka je už na nohou. To mě trochu zarazí, a tak reaguji mnohem pomaleji než ona. Jdu tak nějak v jejím stínu. Pak mne ještě více zarazí, když vidím, jak se matka k Rhaegarovi má. Jak ho olizuje. A to se mi nelíbí. Matka se ke MĚ takhle NIKDY nechovala. Ke mě byla vždy otažitá, vlastně ji znám svým způsobem docela krátce. A ke mě se nikdy nepřivine. Jako by se mě štítila! Žárlím na něj. Hodně. Rhaegar sem, Rhaegar tam. Když nad tím tak přemýšlím, tak tématem tohohle turnaje je vlastně Rhaegar. Ano i mě chybí, ale rozhodně né tak moc. Tohle je nespravedlnost. MĚ by matka takhle nevítala, na MĚ by nikdo nečekal. MĚ jenom všichni ignorují! Tak ať jdou NĚKAM! Místo toho, abych Rhaegara pozdravil udělám jen posměšné ,,Chm." a otočím se na patě, a odběhnu rychle zpět k našemu sezení.(Aby mě nikdo nemohl okřiknout).Tam skutečně Rhaegarovi místo uvolním. Mezi mnou, a matkou. Matku bude mít po pravici, mě po levici. Sednu si na své místo se zpruzelým výrazem, který navíc směřuje přesně na druhou stranu, než je moje rodina. Někam směrem ke Starkům, ale nedívám se na ně, spíše někam pryč. Pozoruji náš znak, který jen tak visí na zdi... Chm... pomyslím si stejný zvuk, který jsem předtím předvedl na Rhaegara. |
| |
| |
| |
| ŘEČ DRAKA 4. XI. 281 Harrenhall Vstoupím do hodovní místnosti vedle své ženy a s pár dalšími lidmi za zády. Minimálně o jednom vím určitě, o rytíři otcovi stráže Lewynovi Martellovi, takže bych se měl cítit klidně, ale není tomu tak. Nemám tyhle momenty rád. Významný člověk vejde do místnosti, je uvítán a tím na sebe strhne veškerou pozornost a podobně. Mnohem raději strhnu na sebe jejich pozornost na turnaji, teď je mi to spíš nepříjemné. |
| |
| 4.XI. 281 Uznanlivo som prikývol, čo sa u mňa ocitol džbán piva a eśte pred tým, než som si stihol orosiť pery od pivnej peny, som hostinskému odrátal štyri medené. Džbánok som si pritiahol k ústam a plnými dúškami som si z piva upil. Bolo počuť, keď som ho položil späť na stôl a nahlas som sa zasmial. "Vynikajúce hospodský, naozaj krása. Je vidieť že si svoje peniaze zaslúžite." Pochválil som nápoj tak, ako slušnosť kázala. Ani som sa nemusel premáhať, chutilo mi. Bolo naozaj dobré a veril som, že po niekoľkých podobných džbánkoch by som začal tancovať na stole a stiahol k dobrej nálade aj toho najpochmúrnejšieho z momentálnych hostí a pijanov. Ani rozhliadnuť som sa nestihol a pocítil som na ramenách dotyk. Objavili sa dve slečny, ktoré boli vo svojom remesle dúfam že náležite zručné. Z istých dôvodov mi však jej dotyk neprišiel príjemný. Nachádzala sa príliš blízko mojej kapuce. Stačil by len nevinný pohyb a celému pohostinstvu by odkrili moju tvár. Nie že by som sa mal za čo báť, ale mal som čo skrývať. Strieborné vlasy neboli takým výjavom a ľudia mali často milné záver. Rozhodol som sa však upokojiť. Posnažil som sa uvoľniť a na ich otázku som prikývol. "Podnik s tak dobrým pivom a ešte očarujúcejšími slečnami, už teraz je moja cesta sem úspechom." Žmurkol som na dámy a spravil som ten pohyb, ktorý je tak známy mužskému pokoleniu, keď sa ocitli v spoločnosti krásnych dám. Ten typ, ktorým čiernovláska skončila v mojom lone a ja som ju rukou podopieral, že by sa jej aspoň pohodlne sedelo. Chcel som sa však venovať obom predsa len.. také to nepísané pravidlo slušnosti. "Mohol by som vám porozprávať o mojich cestách, zážitkoch, no odkiaľ som milé dámy.. bol by som rád, ak by to ostalo tajomstvom." Zasmial som sa. Smiech ma však mal čoskoro prejsť. Už som sa chcel natiahnuť po ďalší krčah piva, keď sa ozvalo niekoľko požiadavok od menšieho davu, alebo skôr skupinke? mužov vo farbách jedného z rodov. Pomaly ma tieň zahalil, keď sa spredo mňa ozvala narážka na mňa. Podvihol som pohľad k neznámemu a rýchlo som sa pri tom pohybe snažil spočítať, aspoň približne, počet jeho kamarátov. "Priateľu, dobrých ľudí sa všade veľa zmestí. " Voľnou rukou som naznačil, že je okolo mňa voľné. "Práve som si vyzul boty, no že ma nebudete chcieť vyhodiť keď som sa už tak pohodlne usadil no nie?" Zasmial som sa a rukou som čiernovlásku pohladil vo vlasoch. "No povedzte dievčatá nemám pravdu?" |
| |
| Dračí princ 4. XI. 281 Král se odebral kamsi pryč a nyní tu zůstal pouze malý princ a jeho matka. Všichni však vyčkávali na příjezd toho velkého prince. A upřímně řečeno, i já jsem na něj byla zvědavá (kdo by nebyl?). Sama jsem držela svůj pohled sklopený k zemi, no neuniklo mi, jak se Benjen červenal. Nejprve jsem se pokoušela zjistit, co to způsobilo. Jakmile mi to došlo, usmála jsem se. Připadalo mi to roztomilé. Pořád jsem jej považovala ještě trošku za dítě. Tak náš malý bráška se nám zakoukal do Jižanky. A ten starší... vyrazil na lov, jak jinak, ušklíbla jsem se při pohledu na Brandona. Někdy mě už opravdu unavoval. On a Robert, který se však držel zuby nehty pouze mé osoby. Nejstarší bratr mi i slovy k Benjenovi lezl na nervy, a tak jsem byla ráda, když se vydal pryč. Nejraději bych mu jště "na cestu" jednu vrazila, ale raději jsem zůstala sedět na místě. Jako se dnes zatím ovládá můj snoubenec, tak se teď budu ovládat i já. Začínala jsem si pohrávat s lemem rukávu mé róby. Jako bych tady najednou zůstala úplně sama. Lehce jsem zvedla hlavu, abych se podívala na své starší bratry, jak se o cosi pokoušejí. Povzdechla jsem si, netušíc, co bych měla vlastně vůbec dělat. Nepatřím sem. Nepřipadám si jako pořádná lady. Neumím sedět na místě. Nejraději bych nasedla na koně a projela se. Aspoň. "Těším se. Až uvidím všechny ty lordy a jejich syny a příbuzné, jak se poperou o vítězství. Snad to bude zábava," odpovím na Robertovu otázku, jež mě dokázala vrhnout zpátky do reality. Náš rozhovor však dlouho netrval, jelikož konečně dorazil Rhaegar Targaryen, prvorozený syn našeho krále. A zatímco se Robert klaněl, já jako bych zůstala sedět v transu. Během několika sekund jsem se rychle zatřásla hlavou, abych se probrala, a následně jsem ji jen sklonila. Co to vlastně dělám? ptala jsem se sama sebe. Zřejmě mě oslnila náhlá vlna královské vznešenosti, kterou s sebou nosil korunní princ. Připadala jsem si najednou nehorázně maličká a stydlivá, neodvážila jsem se vzhlédnout. Chtěla jsem si královskou rodinu prohlédnout lépe a detailněji - bez krále najednou všichni vypadali hezčí, krásnější, nádhernější. S šedomodrýma očima namířenýma k zemi a s hnědými vlasy spadajícími do bledého obličeje jsem i nadále seděla na svém místě. Snad jako bych tady najednou nechtěla být. |
| |
| Veľké gestá4. XI. 281, HarrenhallĽudia majú radi veľké gestá a niet väčšieho, než ísť proti svojmu vlastnému otcovi, ktorý navyše sedí na Železnom tróne. Iba dúfam, že sa Aerys z toho nezblázni a nepokúsi sa o niečo. Aerys si priveľmi cení starú Valyriu na to, aby zabil jej krv. Ale ktohovie, je to predsa blázon. "Ako si želáte, Výsosť." Na porozumenie a zo slušnosti skloním hlavu. Keď ju však zdvihnem, zazriem, ako odchádza k... Elii. Teraz s ňou strávi väčšinu času, plniac tým aj Aerysove príkazy. Silná rodina, silný drak, krv Aegona pretrváva... Ak bude poctivý a robiť, čo si otec želal, tak sa budem musieť uskromniť s miestom na konci lavičky, pri ostatných rytieroch, medzi menšími rodmi. Možno ho zastihnem pri turnaji, tam určite. Spoločne so správcom, či kýmkoľvek iným, kto je poverený, sa vydám vztyčovať znaky malých rodov. Medzi nimi nechám vztýčiť i svoj, ibaže nie medzi znaky Búrlivých zemí, ale do tých kráľovských, ktoré prisahali vernosť Železnému trónu. Ostatné rody boli pokope, podľa toho, ktorému rodu prisahali vernosť. Merryweathers boli pri Florentoch, tri zlaté levy Jastovcov k štyrom slnkám Kenningovcov. Keď už boli všetci rody na svojich miestach, aj na tých, kde by patriť nemali, ale tak Rhaegar prikázal, vyrazil som k turnajovým stanom. Niektoré už stáli, ten princov sa iba staval. "Je všetko v poriadku? Je potrebné niečo doniesť, spraviť?" opýtam sa nejakého chlapíka, ktorý vyzerá, že by to tam mohol viesť. Priestory zanechám a radšej odídem niekam na pivo, víno, čokoľvek. Zazriem pojazdný hostinec*, ktorý vyzerá byť lákavý. "Hostinský!" zvolám na chlapíka. "Silné víno, mám za sebou dlhú cestu!" Pohľadom prejdem po priestoroch krčmy. Všade sú polonahé ženy a opilci. Zdá sa, že Aerys priniesol s kráľovským dvorom aj polovicu štetiek z Kráľovo prístavišťa. //*ten, v ktorom je Istat |
| |
| Povedený synovec 4.XI. 281 "A kdyby vstal z hrobu Duncan Vysoký tak by se na tebe jen podíval a děsem by znovu umřel." Ozval se vesele Gerion a pozvedl pohár Jaimemu na přípitek. Nedalo mi to a musel jsem si přisadit. "Nemusíš se zúčastnit celého turnaje. Třeba se můžeš nechat vyhodit ze sedla hned prvním kopím, jen pamatuj, že to by se tvému otci asi těžko líbilo." odpovím a upiji vína. "A čekáme Jaime, že se k nám přidáš v pranici." Odpověděl Tygett a byl ještě protivnější než normálně. "Jaime, dám ti dobrou radu," nasadím vážný obličej abych ho poučil. "Nikdy nepodceňuj protivníky, je to hloupost a Lannistři nedělají hlouposti." "Neb tak pravil svatý Tywin, budiž jeho jméno velebeno. Amen." Dopoví Gerion a upije vína. |
| |
| Načepýřená ještěrka 4.XI. 281 Taky se těším až se do sebe pustíme, vším co přijde pod ruce. Bohové jak já se na to těším. "Samozřejmě má Lady, že to bude zajímavé a upřímně já se na to také velmi těším." Odpovím a ještě bych ji chtěl o něco požádat. Ne o něco, ale o Zástavu lásky. Nějak mi ale vyschlo v ústech a vysychá mi v nich čím dál tím víc, když vidím jak se dívá na Targaryena. Chvíli ji sleduji a chvíli sleduji jeho. Ne na tohle se dívat nechci. Obrátím do sebe další pohár vína. Budu pít, dokud mi ten mok na příkaz pana krále neodnesou a možná budu ten džbán bránit vlastním tělem. "Lady Strak," zeptám se opatrně, "jste v pořádku." |
| |
| soukromá zpráva od Cersei Lannister pro Ah, rodný bratře, kde tě mám?2. XI. 281, Harrenhal Vždy som mala rada cesty na odľahlé miesta, hlavne pre tú slobodu. S Jaimem sme sa vtedy mohli v pokoji rozprávať, a keď nás nikto nerušil, tak aj niečo viac. Ako teraz. Akonáhle som opustila sieň a zbavila sa ostatných dvorných dám a otcových stráží, brala som schody po dvoch..Tam som čakala Jaimeho. Čas som si krátila rozmýšľaním nad svojim novým plánom a pozorovaním nádvoria. Všetky myšlienky ma opustili, keď som zazrela dračieho princa. Rhaegar! Mala som byť jeho ženou, teraz som ho mala vítať ja, ja som mala dostávať tie bozky, nie tá štetka z Dorne. Ja som ho mala držať za ruku pri prechádzkach po záhradách Kráľovho Prístavišťa, po večeroch ho hriať svojim telom, dať mu následníka. Krásne deti so striebornými vlasmi a zelenými očami, zlaté vlasy a fialové oči. Nikdy by to neľutoval, vždy by sa rád vrátil ku mne. Nenadarmo sa hovorí, že ľudia sú v postali ako draci či levice. To neprávo ma naštvalo a upokojil ma iba príchod Jaimeho. Ah, Jaime. Iba pohľad na neho ma rozrušil. Konečne som sa ho mohla dotknúť. Jemne som ho pohladila po tvári, po tých zlatých vlasoch. Vidím v ňom seba, chýba iba ten záblesk v očiach, chuť po niečom vyššom, väčšom. "Chýbal si mi," zašepkám mu medzi bozkami do uška. "Mám pre teba niečo." Odstúpim od neho so šibalským úsmevom. Našťastie sú tieto šaty šikovné a jednoduché. Vytiahnem ich nahor a odhalím bielu spodničku s vyšitým zlatým levom. "Slúžke som povedala, že je to na reprezentovanie rodu. Úplne mi uverila. Čo ty na to?" --- Rhaegar! So slabým vzdychom som mu padla do náručia. Upotená som zdvihla hlavu a pohrala sa s jeho zlatými vlasmi. Zlatými, nie striebornými. Jaime je moje dvojča, nie Rhaegar. Oboch vás milujem, ale bohovia chceli, aby som mala iba jedného. Nech tak teda je, už ani septoni mi nezabránia v tom, aby bol môj brat pri mne, ako manžel, otec mojich detí. Právom bohov i kráľov. Podlaha bola chladná, ale ten plášť, čo som si sem doniesla, aspoň nejako zahrial. Našťastie som si nemusela dávať dole svoje šaty, aby sa mohol pokochať. Boli šikovne urobené, stačilo ich namáhavo rozviazať na chrbte. Jediné, čo som na sebe nemala, boli spodničky pri nohách. Akokoľvek sami sme, nemôžeme si dovoliť ten risk byť nahí. Ešte nie... Dlho sme od seba boli odlúčený. Nemohol očakávať, že sa to odohrá inak, než takto. Ľahnem si na chrbát, nejaký kameň ma začne tlačiť do nohy. Alebo je to Jaime? Nie, kameň, je to kameň. "Otec ma chce poslať na Casterlyovu Skalu..." poviem zrazu, do toho ticha. Po odmlke pokračujem. "Musím ísť za Aerysom. On jediný nás môže udržať pokope." Ťažko vzdychnem, hrudník sa mi až divne naddvihne, ako sa snažím o to, aby sa Jaimemu páčili moje prsia. Pozerali na nich všetci, ale iba on ich môže oceniť zblízka. |
| |
| Pojízdné pohostinství 4.XI. 281 Istat "Tŕň" Dvě společnice se okamžitě odtáhly stranou a zvykem všech, co nechtějí schytat ránu, se tvářily, že nejsou v dosahu. "Ty jsi to asi nepochopil," prohodili zbrojnoši pobaveným hlasem. "Tady je obsazeno. Všechno na okolo je obsazeno. Takže si ty svoje boty zase obuj a běž někam jinam." Dokončil, ten co jim snad i velel a mile se usmál na děvčata, která stála v koutě. "No hybaj, nebo jsi hluchý." Bouchli hromadně smíchem. "Hele on je vážně hluchý." Odpověděli sborem. "Tak co pomůžeme mu najít cestu ven, co páni." |
| |
| Turnajové městečko 4.XI. 281 Jon Connigton "Gryf", Istat "Tŕň" Správce se zařadil krok za tvá zadá a pečlivě poslouchal každý rozkaz. "Jistě můj pane, uděláme jak přikazuješ." Odpověděl, mírně se uklonil a tleskl na své lidi. Ti se pustili okamžitě do práce a netrvalo to dlouho, než se znaky ocitly tam kde jsi chtěl aby byly. "Budete si přát ještě něco," zeptal se a znovu mírně uklonil hlavu. Počkal a ujistil se, že jsi spokojen. Stany Rhaegara Targaryena u kolbiště rostly rychle. "Můj pane," pozdravil tě úklonou vrchní sluha. "My máme vše potřebné. Do půlnoci by měly stany stát." Mírně se uklonil a ujistil se, že jsi spokojený s jeho odpovědí. Městečko bylo rušné a pohostinství přímo volalo po návštěvě. Hostinský vypadal dost nervózně, když tě zdravil. "Můj pane," ukláněl se jako panenka. "Vino. Jak si můj pán přeje." Očistil jednu ze židlí vlastní zástěrou. V koutě si skupinka zbrojnošů patřící Waynwoodům dobírala někoho sedící ho na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Strýčkové 4.XI.281 Harrenhal Hlasitě se zasměji při představě, jak Duncan Vysoký vstává z mrtvých, a hned umírá. Upiji vína, a Kevanovi odpovím: ,,Otci by nejvíce vadilo, že nevyhraju žádné galony." načež se zasměju. U Tygetta jsem se tak nesmál, jen jsem ho poslouchal. Já své soupeře nepodceňuji. pomyslím si, a ještě to řeknu nahlas. Ale opět se zasměju, když Gerion pronese další ze svých hlášek. ,,Až na věky!" zavolám jako reakci na Geriona, je to myšlené jako žert, ale zároveň taky ne. Těžko se to popisuje. Chvilku se ještě se strýci bavím, ale pak dopiji víno, a řeknu: ,,Omluvte mě, ale rád bych si prohlédl turnajové městečko. Zatím se mějte." ještě mám lehký úsměv na tváři, když mizím. Běžím jako o život. Nechci nechat Cersei čekat. Jsem natěšený, že se až úplně tetelím. Přiběhnu k věži, ale tam už se snažím vypadat elegantně. Uklidním se, a snažím se vypadat nezadýchaně. Ve věži na mě čeká, krásnější než kdy jindy. Její hlas je líbezný, ale její tělo je zkrátka překrásné. Dívka mých snů. pomyslím si. Jediná, které budu věrný. pomyslím si zamilovaně. Jsem z ní dočista paf, už vůbec nepřemýšlím. Řídím se instinkty. Teprve TEĎ si připadám naživu. ,,Ta služebná asi nepatřila mezi nejchytřejší. Na druhou stranu asi věděla..." načež to nedořeknu, a hned jí chytnu lehce za ruku a vrazím jí krátký polibek. ...jak udělat dívku zajímavější a atraktivnější. --- CERSEI! vykřinu v duchu, zatím co těžce oddechuji. Zatím co si hraje s mými vlasy já jí pořád líbám. Teprve teď si uvědomuji, jak je podlaha téhle kamenné věži chladná. Musí jí být hrozná zima! pomyslím si zděšeně. Vezmu si svůj plášť, a dám ho Cersei. ,, Tumáš. Je tu dost chladno." načež se už od Cersei odvalím. Hypnotizuji meč v pochvě, který jsem předtm odepnul, a teď ležel na podlaze kousek ode mě. Turnaj se blíží. pomyslím si, a teprve pak uslyším Cersei. Oddechuju, zatím co mluví. Dívám se jí přímo do očí. Jsou překrásné. pomyslím si. ,,Dávej si na něj pozor." řeknu výstražně. ,,Nechybělo málo, a už by se nad tebou snad i olizoval. Úchylák jeden. " Přisunu se blíž, a řeknu: ,,Já bych udělal cokoliv, abychom byli spolu." řeknu vážně, a vrazím Cersei dlouhý polibek, a chytnu jí pravačkou za prso. |
| |
| Drak, Zmije a hvězdní sourozenci 4. XI. 281, kolem poledne Harrenov Královo hrozivé kašlání ve mně prve vzbudí stejnou ostražitost, jako u ostatních bratrů v bílém. Ruka se přesune na hrušku meče u pasu, ale dále už jen v tichosti sleduji, jak se situace vyvine. Jsem připraven kdykoli zakročit a jednat, ale stejně tak jsem si i dobře vědom toho, jak málo platný bych v boji s jedem byl. Když se pak Aerysovo zakuckání ukáže být jen jedním z dalších projevů jeho zhoršující se paranoji, rychle se uklidním a na tváři se mi znovu objeví uvolněný výraz. Ještě více se mé oči rozjasní, když se korunovaný blázen rozhodne opustit místnost a dá tím konečně prostor turnajové slavnosti, aby se bez zbytečných zábran rozeběhla. |
| |
| Turnajové mestečko / pojazdné pohostenie "Ah.. toľká to škoda..." Povzdychol som si. Predsa len kvôli týmto mužom radšej poutiekli aj slečny, ktoré u mňa pred malou chvíľkou sedeli a tak príjemne to medzi nami začalo iskriť. Ale nie, vždy sa nájde banda tupých debilov ktorý nosia farbu nejakého druhoradého rodu. Jediné čo svojmu menu robili, bola hanba, no nebol som debil a tak som slovami pomerne šetril. Začal som si uväzovať topánky, popri čom mi plášť skĺzol z meča, ktorý bol opretý o stoličku na ktorej som sedel. Ten som tiež využil, keď som sa stavial na nohy. Podoprel som sa o handguard, zatiaľ čo som šmátral voľnou rukou niekde po poháry, ktorý by tu ešte mal byť. "Chvíľočku len, dopijem džbán za ktorý so si poctivo zaplatil.. za "peniaze" ktoré som si poctivo zarobil. Viete narozdiel od vás najprv musím niečo spraviť a až po tom dostanem zaplatené." Uškrnul som sa, po čom sa mi pohár z rúk "vyšmikol" a samozrejme úplnou náhodou mužovi predo mňou polial nohavice aj s topánkami. Chcel som to však využiť ako také rozptýlenie pred tým, než mu vrazím poriadnu medzi zuby. Takú do brady, ten typ rany pomerne skúsených žoldnierov, ktorý vedel muža o veľkosti dvoch metrov zloźiť do ríśe snov. Však ich ten smiech prejde. Možno aj mňa ah, prečo ja musím byť vždy taký impulzívny. Koľko ich tu bolo ? dvanásť? šestnásť? No pevne som dúfal že o jedného schopného zbrojnoša menej. Uvidíme ako sa zachovajú ostatný. Situácia nebola ani náhodou v mojich rukách ale, vždy som bol ten typ, ktorý konal a potom zdrhal, pretože to konanie moju osobu vedelo zaniesť na veľmi tenký ľad. |
| |
| Zmatení 4.XI.281 Harrenhal Naštvu se, když mi Rhaegar začne do toho všeho ještě vytýkat, že na to místo má právo on a já ne. Matka samozřejmě nic nedělá, dokonce mě tak ignoruje, že si ani nevšimne, jak tady protestuji! Rhaegar zase shrábne všechno! Všechno! Všechnu lásku, všechnu pozornost! Všechno! Zachvěju se zlostí, když mi dá ruku na rameno. Dokonce mi jí ten hlupák dal na to samé místo, kde mě otec předtím málem probodal! Copak nemá trochu lítosti? podívám se toužebně po matce, ale ta opět nereaguje, uchvácená Rhaegarem. Všichni jsou uchvácení Rhaegarem! VŠICHNI! pomyslím si vztekle. Otočím hlavu konečně na Rhaegara, chci mu totiž vynadat! Zesměšnit ho! Prostě mu nějak odseknout! *BUM* Rhaegar mě dloubne do hlavy, a ještě mě protivně řekne, že mě rád vidí. Nesnáším, když mě dloube! NESNÁŠÍM TO! GRRR... vzteky se zas otočím na druhou stranu. To mě zarazí, a neuvěřitelně zmate, protože jsem to nečekal. Právě proto jsem naštvaný. Překvapivě už ale nemám tak intenzivní vztek jako předtím. Jsem naštvaný, ale už né tolik. Teď jsem jen...prázdný. Zatrpklý. Otrávený. Parchant jeden a to jeho dloubání...od koho to vůbec okoukal... Rhaegar se zase začne věnovat matce. Jen ať si povídají, když se tak milujou. pomyslím si trpce. Pak má ale Rhaegar řeč, která se mi docela líbí. Rhaegar umí hodně dobře mluvit. Ale nepřiznám si, že se mi ta jeho řeč líbila. Místo toho udělám jen: ,,Chm" Přípitku se nezúčastním, ale vzápětí toho trochu lituji. Tohle se nedělá. pomyslím si zahanbeně. Chvilku ho jen tak pozoruji, ten zlý nenávistný pocit mne už skoro opustil. Ale pak mi pohled z něj sjede na matku a začne to nanovo. Ale pořád je to zmetek! Jak ho můžou mít všichni rádi!? Proč nemají rádi i MĚ? |
| |
| Hostina 4.XI. 281 Jen zvednu nespokojeně obočí. "Viserysi," napomenu ho. "Už nejsi malý, tak tady nepobíhej. Přece se už umíš chovat jak se sluší. Nebo snad, ne?" Dodám tázavě. Nechci aby se choval jako malý, když se všichni dívají. Nechci aby se choval jako jeho otec. Brzy by měla začít jeho výchova. Budeme muset s Aerysem vybrat muže, který se ho ujme jako pážete a později i jako panoše. Můj pohled přejede z Jona Arryna na Tywina Lannistra. Ne ani jeden z nich. Možná ho pošleme k Tyrellům, nebo k Dornům. Těžko říct, když můj drahý manžel vidí vraha v každém na koho se podívá. Smutně se na Rhaegara usměji. "Jako obvykle, ani hůře ani lépe." Podívám se nenápadně na Pobočníka a snažím se něco vyčíst z jeho obličeje. "Otec byl velmi unavený. Ta cesta ho zmohla." Dopovím ještě a pak jen pyšně sleduji, jak si můj syn získává lordy Sedmi království. |
| |
| Rodina, povinnost, čest 4.XI. 281, Harennhall hostina Cetelyn Tully "Na zítřek," Brynden Tully obrátil pohár s neskrývanou radostí. "Na zítřek." Lord Hoster Tully hlava rodu, pán Řekotočí a Strážce trojzubce vypadal velmi ustaraně, tedy ustaraněji, než by u něj bylo obvyklé. Hosterovy oči se zastavily na Lyse. Poškrábal se na hlavě a nad něčím usilovně přemýšlel. Edmure seděl a zaujatě sledoval vše kolem, s nadšením dvanáctiletého panoše. "Tak co," Brynden upil vína a oslovil Catelyn. "Viděl jsem Starky. Snad Lord Rickard bude mít chvilku a přijde se na nás podívat." konec konců všichni viděli Brandona, jak míří ke stolu Tyrellů. |
| |
| Nápadníci 4.XI. 281 Olenne, se jen pousmála a napila se víně. "Drahá sestřenko, řekl ti už někdo že dovedeš zkazit každou zábavu." Dodala uraženě a vypadalo že se urazila už definitivně. Rychle se otočila, když uslyšela slovo: nápadníci. "A jdou oba," odpověděla a zdálo se že se červená. |
| |
 | Příjezd Cesta na turnaj a následnou hostinu, kde mělo být řešeno spousta věcí, jak osobních tak mocenských, byla zdlouhavá. Otec byl pln nadšení, sestra zase rozjařená z vyhlídky kolik urozených mužů asi potká a jak bude okouzlovat panoše a nesmělé jinochy. No a já? Já jsem jen zvědavá, hodně se mluví o králi a jeho nemoci, hodně se toho šeptá, ovšem nikdo se neodváží vyslovit nahlas co si myslí. Jsem rozhodnuta zjistit jak se věc má, udělat si svůj názor a s pomocí boží se ve zdraví vrátit domů. To, že by otec přemýšlel o sňatku, jako to rodiče na podobných událostech dělají, mi ani na mysl nepřišlo, pokud vím, veškeré své naděje vkládá jen do sestry , tedy pokud jde o ženicha. Příjezd na Harrenhall, mi na chvíli vezme řeč, sídlo je úchvatné, plno lidí od pasáčků až po nejmocnější panovníky, turnajové kolbiště je stejně skvostné jako vše okolo. Hlavou mi prolétne myšlenka jak by se asi otec tvářil, kdybych na koni vyjela na turnajové pole s mečev ruce hájila rod Tully. Unikne mi krátké pousmání, rychle se rozhlédnu, zda si toho nikdo nevšiml, ale oči všech jsou upřeny na krásnější dámy, vznešenější a mocnější zástupce obou pohlaví, takže se zase trochu uvolním. Rodina, povinnost, čest U hostiny je otec poněkud rozjařen, zdá se , že přílišnou radostí skrývá nějaké obavy, nezdá se, že by si toho někdo jiný všiml. Lysa pozoruje muže v sále, pohled jejích očí létá z jednoho na druhého, Edmure hltá každé slovo které zaslechne, a otec? Když mě osloví, zamyšleně smočím rty v poháru s vínem. „Nevím otče, pokud hodí zdravit všechny, jistě se zastaví i u našeho stolu. Má tvá otázka nějaký důvod? Děje se něco, co jsi nám....co jsi mě, neřekl? „ |
| |
| Nápadníci „ Možná neřekl, Olenne, ale já to vím. Nerada ti kazím zábavu kázáním, ale teď už nemůžeš přijít s tím, že jsem ti nic neřekla. Rozmysli se sama, co chceš.“ Pohlédla jsem na ní. Urazila se. Tak ať. Sevřela jsem svůj pohárek v prstech a tiše jsem vydechla. „ Ano vidím, zjevně si je okouzlila Olenne.“ Ušklíbla jsem se. Ne. Já tady nejsem ta, která umí svádět. Nikdy jsem nebyla. Byli jiné starosti, které potřebovali mou pozornost. Nakonec jsem se k Olenne otočila a upravila jsem jí pramínek vlasů, ať jí to opravdu sluší. Sama jsem si upravila své šaty, abych na nich neměla sklady. Nebudu Olenne dělat přeci ostudu. Krátce jsem se podívala po mladším z Vlků a pak jsem pohled sklonila. * Stejně si pro mě nejde. Tak proč se tím zatěžovat.* Rozhlédla jsem se a znovu jsem se podívala po svém bráškovi. Nezlobil. Díky bohu za to. Poupravila jsem si trošku jeden z copánků svého účesu, ten úplně v předu, abych ho neměla úplně v čele a pohlédla jsem na Olenne. Povzbudivě jsem se usmála. Nebudu jí v tom podporovat, má vlastní rozum, aby se rozhodla co vlastně chce. Ale nemůžu jí to ani zakázat. |
| |
| Sourozenci nejmladšího vlka... 4.XI.281 Svého okolí si opravdu moc nevšímám. Sem tam mrknu po Ashaře, doufajíc že si mě nikdo nevšimne, ale pak to přijde. Zaslechnu útržky Brandonova kázání o tom jaká je to čest jít dělat panoše na jih. On asi opravdu netuší, že ačkoliv mám lorda Aryna rád, tak sever mám raději. Brandon potom přihodí jedovatou poznámku o Zdi, která je ale místy skutečně přijatelnější než jih. Přeci jen je na severu a mohl bych se podívat za ní, do neprozkoumaných krajin, protože co mě čeká pod zdí? Nic, jsem jen nejmladší dítě severského lorda, sestru mám zasnoubenou, bratra taky, takže zůstává jen Ned, který taky nebude dlouho sám, a potom já... Asi opravdu půjdu na Zeď... Udělá to čest rodině Starků. Když ale Brandon pronese poznámku o ostruhách, které jistě mají směřovat k Lady Dayne, tak se na něj zlostně podívám a když vidím, že chce odejít, tak se mu postavím do cesty. Vypadá to celkem směšně, když jsem menší než on a bratr je navíc ještě o mnoho mohutnější... No jo no, těch šest let mezi námi je znát. "Bratře doufám že jednoho dne ti ho někdo uřízne a budeš mít konec, jsi zasnoubený muž a i prase Robert se dneska drží, ale ty prostě musíš někoho přefiknout viď... I kdyby to měl být kůň." Zhnuseně nad ním ohrnu nos a vydám se ven z hodovní síně, dnes už mám jídla až pokrk. Během chůze se mé myšlenky zase stočí jinam a já ji mám znovu před očima. Naštěstí jsem ale natolik při smyslech, abych do nikoho nevrazil a ani nikde nezakopl. No tak Bene vzpamatuj se... Až teď si pomalu uvědomuji význam svých slov... Ještě si to pěkně schytám... Od Brandona, Otce, jelikož jsem ho zmínil, tak i Roberta a završí to kázání od Neda... Že já nebyl zticha... |
| |
| Tyrellky a mladý Vlk Než stihneme dojít k mladým dámám z Tyrellů, které nás stále po očku sledují, čehož si tak nějak nelze nevšimnout vstoupí nám do cesty Ben. Nečekal jsem, že se tu takhle objeví. Ne nyní, opět se projevuje jeho mladistvost, neuváženost a zbrklost. Se zájmem si jej prohlížím a vyslechnu si, co říká bratrovi. Ač zachovám klidnou tvář mám, co dělat, abych nevyprskl smíchy. Mírně mi jen zacuká koutek. Řekl to bráchovi pěkně od plic. Přejdu však jeho výjev bez komentáře. "Jsi pravý Vlk Bene nedržíš se zpátky jen proto, že bys měl, jen se musíš svůj potenciál naučit ovládat, ale Stark se v tobě nezapře." Pomyslím si, když se za ním zadívám, jak rychle odchází. Určitě dobře dělá, dříve, nebo později si to od někoho z rodiny, nebo od více jejich členů pěkně schytá, tím jsem si téměř jistý. Pohotově stisknu Branovi rameno, kdyby chtěl vyrazit za ním s nějakou prudkou reakcí, nepotřebujeme přece žádný skandál a už vůbec ne se v tento den rozhádat. "Jdeme pozdravit Lady z rodu Tyrellů, Bena nech ať vychladne až pozdravíme Lady půjdu mu vyčinit sám. Ty zkus uklidnit otce a Robertha nechceme přece, aby nám zabili mladšího bráchu." Ušklíbnu se na bráchu klidně a doufám, že to pochopí, lepší, když Benovi vynadá jeden z nás, než aby to schytal od našeho Prasáka.....vlastně Robertha, nebo táty a skončil jako ztlučená hromádka. Snažím se bráchu klidným gestem uklidnit, aby na Bena teď nemyslel. "Tak už pojď jinak nás Tyrelly upálí pohledem tedy tebe především. A ne, že mi neřekneš až se bude tančit pokud tu nebudu." Pousměju se na Brana a zamířím klidnou chůzí ke stolu Tyrellů, už před chvílí dorazil mladý drak a provedl další přípitek, takže snad bude chvíli klid. Doufám, že Bran šel se mnou každopádně minimálně já dorazím ke stolu Tyrellů a přelétnu letmo přítomné pohledem. První má úklona patří staré královně trní. "Buďte zdráva Lady Olenno je dobré Vás vidět plnou energie při této příležitosti." Lehce se usměju, ale spíše je to jen formalita vůči vznešené staré Lady, další úklona patří přítomným dámám z čehož nejvíce směřuje má úklona směrem k Victarii Tyrell jejíž jméno neznám, nicméně je to ta ostýchavější dívka z těch, která po nás, nebo spíše po bratrovi koukala. "Buďte zdrávy mé Lady, je radost pohledět na taková krásná poupátka před turnajem. Doufám, že se budete účastnit, jako obecenstvo." Promluvím uctivě a zachovám klid. Po úkloně se narovnám a pohlédnu ke dveřím. "Nyní když mne prosím omluvíte vážené Lady musím se vzdálit, rodinné povinnosti volají." Opět úklona dámám i Královně Trní a pak už rychlejším krokem mířím za vzdalujícím se Benem z hodovní síně. Osobně doufám, že se bude Bran držet mezitím zkrátka. Každopádně nyní směruje má pozornost na mladšího bratra, kterého doženu venku z hodovní síně. Když ho rychlou chůzí konečně dojdu vezmu jej jednou rukou kolem ramen. "Bene nespěchej tolik. Pojď na vzduch musíme si promluvit." Řeknu mírně a klidně a snažím se nás směřovat ven třeba i kdyby jen někam na balkon kde budeme mít klid. "Ne neboj bráško nehodlám ti dělat kázání. Chci si s tebou jen promluvit, jako bratr s bratrem." Pohlédnu na něj vážně a doufám, že pochopí, že opravdu jsou mé úmysly čisté. Ruku z jeho ramen zpustím a dál kráčím vedle něj a vyčkávám zdali svolí k rozhovoru. |
| |
| Ten normální bratr 4.XI.281 Už jsem skoro ven ze sálu, když mi kolem ramen padne těžká ruka, rychle cuknu hlavou, abych věděl kdo že to je, doufajíc že ne Robert. Naštěstí to je "jenom" Eddard. Trochu úlevně si oddechnu a nechám se bratrem vyvést ven ze sálu na vzduch. Ned mi pouze řekne že si chce promluvit, dál už nic neříká, vyčkává co budu dělat já. Unaveně si promnu kořen nosu a zahledím se do dáli. "A o čem bys chtěl Nede mluvit? O tom že náš bratr je děvkař? O tom že snoubenec naší sestry není o nic lepší? Nebo to jak se otec domluvil s lordem Arynem, že pojedu do údolí? Víš moc dobře že já se na jih nehodím, už jen dělat panoše, dokážeš si představit mě jako panoše? To snad radši půjdu na Zeď, alespoň bych mohl zůstat na severu." Jsem sešlý, je toho už na mě opravdu moc, toužebně se zahledím na kopce za hradbami, jak rád bych sedl na koně a vyrazil je prozkoumat, ale udělat to, tak už mě otec skutečně zabije a ještě se mi opravdu umřít nechce. "Co bys dělal Nede? A ještě než to řekneš, tak omlouvat swe nehodlám, vše co jsem v sále řekl byla čistá pravda a víš to moc dobře i ty." |
| |
| Malý bráška Opřu se vedle Bena o zábradlí předloktím a stejně, jako on i já hledím z balkonu kamsi do dáli. Mlčím a poslouchám jej. "Ach Bene, zmatené máš myšlenky jen, co je pravda." Když domluví chvíli přemýšlím, co říci a pak k němu stočím pohled a mírně se pousměju. "Nehodlám popírat, že náš bratr a Robert jsou...hmmm....uvolněnějších mravů, než by bylo záhodno. Nehodlám jej ani omlouvat. Mimochodem v tom sálu jsi mu to řekl opravdu hezky, kéž by si oba vzali z toho všeho ponaučení. Ne nadarmo se říká, že mladá mysl je nespoutaná." Ušklíbnu se a rozcuchám Benovi vlasy. "A pokud se chceš ptát, kdo to říká, tak já." Dodám k němu s dalším šklebem. Pak mé rysy ale opět povolí a já se zadívám na obzor. "Věřím, že Brana by mohlo manželství s Lady Tully umravnit, přece jen věřím tomu, že si jej tato Lady dokáže ohlídat a přivést na správnou cestu, aby byl později pánem Severu, jak se patří. Co se pak týče Roberta....hmmm....to už je jiný příběh. Je to přítel, ale je jaký je a stejně, jako ty ani mě se nelíbí, že by měla Lyanna být jeho ženou pokud se nezmění. A věř mi Bene, že pokud se nezmění zasadím se u otce, co nejtvrději, aby přehodnotil své rozhodnutí ohledně tohoto sňatku." Ubezpečím bratra a na chvíli se opět odmlčím. "A co se tebe a tvého osudu týče bratříčku.....možná sis nepovšiml ale snažil jsem se to zahrát tak, abys to nebyl ty, kdo musí notně do Údolí. Taky jsem názoru, že Starkové patří na Sever. Nicméně, jak vidno otec se s Lordem Arrynem nakonec dohodl, po zásahu do diskuze vás dvou, že bys to měl být přece jen ty. Oba víme, že je to pocta pro kohokoli, ale taky nikdo nechceme opustit Sever." Povzdechnu si a spojím opřené ruce v prstech, které si propletu mezi sebou. "Pokud pojedeš do Údolí dělat panoše mnohému se naučíš. Mnohé tím získáš Bene, nebude to snadné, ale odbudeš si to tam. Nabudeš poznatků o Jihu a přineseš tím Rodu Starků něco nového. Navíc pravděpodobně, když se budeš snažit bude to záležitost jen pár let, než tě uvítáme opět doma." Pohlédnu na něj a mé rysy zvážní a je vidět, že mne sužují náhlé starosti. "Na Zeď nechoď Bene. Oba sice víme, že to náš rod bere, jako poctu, ale není to tam žádný med. Nechci tím říci, že bys to nezvládl, ale jít na Zeď znamená vzdát se všeho, rodiny, postavení, možnosti něco poznat, nebo se zasadit o dění v Západozemí. Na Zdi budeš do konce svých dnů stát a strážit ji před tím, co je za ní a co nemusí přijít. Může to být zajímavé a lákavé, ale život je dlouhý a strávit jej celý na jednom místě člověka omrzí. Jsi můj bratr a nechci ti bránit, ale pokud chceš v tomhle mou radu raději vol Údolí ne Zeď. Budeš potřeba na Severu u svých sourozenců. Nic nezáležeje na tom, že jsi nejmladší. Nezáleží na tom, že ty ani já s největší pravděpodobností nezdědíme Sever, ale bude to Bran, nicméně i on když to nyní nepřizná, nebo to neví nás bude potřebovat. Pokud není síla v poutu rodiny Bene, pak ti nepomůže ani sebelepší armáda. Asi to tak teď opravdu nevypadá, ale budeme tě potřebovat tady a ne na Zdi." Narovnám se a spočinu dlaněmi na jeho ramenou. "Jsme Vlci Bene a Vlci drží pospolu, protože jsme smečka. Proto ti radím vol Údolí a vrať se ke smečce, jak to půjde. A nemysli si, že tě nenavštívím...a taky. Chci jednou stanout v boji proti nepříteli se svými bratry po boku, s oběma. A navíc na Zeď můžeš odejít kdykoli, kdyby tě Západozemí omrzelo. Kdokoli z nás může, tak zatím tuhle variantu nech plavat mmm?" Usměju se na Bena a poplácnu jej po rameni. "A teď pojď přece nenecháme naše prasáky, aby si užili pozdější tancování sami no ne? Před turnajem si užijeme ve vší počestnosti hezký večer. Těším se, že se s tebou zítra utkám bráško....Tak pojď už a třeba se ti podaří ulovit k tanci i tu Lady, po které celý večer koukáš." Usměju se spiklenecky. Ano všiml jsem si, že kouká po Ashaře Dayne, jejíž jméno mi zatím bohužel také uniklo. "Jo a ještě poslední věc Bene, až se vrátíme do sálu tvař se, co nejvíce zkroušeně, pokorně a kajícně, protože hodlám všem, kteří by ti chtěli činit říci, že jsem ti již dostatečně vyčinil sám, takže se snaž dle toho chovat. Právě jsem ti udělal příšerné kázání a přidal jsem k tomu pár ostrých slov jasné?" S úsměvem na něj mrknu a drcnu do něj a pak se chystám vydat do sálu. Cestou přejdu z veselého výrazu do neutrálního a takového toho, co dává najevo, že spravedlnosti bylo učiněno za dost. |
| |
| Promluva do duše 4.XI.281 Pozorně poslouchám vše co mi bratr říká. je toho opravdu dost a občas si nejsem jeho slovy ani jistý co přesně znamenají. Dle jeho slov mám v něčem pravdu a v něčem jsem zmatený. Asi je tomu skutečně tak, a možná opravdu mluvím více než je mému postavení hodno. Když ale začne mluvit o Zdi, tak jen zasmušele poslouchám. Zeď je téma na které se na severu dívá jinak než jinde. Budu si to muset ještě opravdu promyslet. "Taky se těším až si spolu zabojujeme Nede, ačkoliv moc šancí si nedávám... A co se toho boje co si o něm mluvil týče, tak mi bude ctí stát po tvém boku, ačkoliv si přeji aby k tomu nemuselo dojít." Chvíli promýšlím jestli říct to co říct chci. "Jsem rád že s Robertem se mnou souhlasíš." Pomalu se vydáme zpět do sálu, abychom nenechali dvěma prasatům všechny dívky napospas. V tom se ale Ned musí zmínit o Ashaře. Znovu zrudnu v obličeji a udiveně se na bratra podívám. *To mě opravdu viděl? Asi jsem nebyl tak nenápadný jak jsem si myslel.* Na sucho polknu než se mám k odpovědi. "U ní asi taky nemám šanci, ona je krásná a spanilá jižanka a já neohrabaný a zasmušilý seveřan." Beze slova opět vykročím po boku svého bratra do sálu, a dávajíc na radu, kterou mi právě udělilm se snažím tvářit co nejzkroušeněji. |
| |
| Harrenhall 4.XI. 281 Ashara, ser Barristan, princ Oberyn Má drahá sestřička mne vřele a s úsměvem přivítala. Byl jsem opravdu skutečně rád, že jsem se na chvíli zastavil, abych jí pozdravil. V její přítomnosti se ke mně vrací vzpomínky na domov a na to, když jsme byli malí. V tuto chvíli jsem ale neměl čas na vzpomínání, protože jsem byl ve službě, kterou jsem teď docela zanedbával. A doplácel na to ser Barristan, který držel stráž nad královnou a malým princem sám. Abych dále všechnu svou odpovědnost nenechával na bedrech sera Barristana, rozhodl jsem se se sestřičkou rozloučit a vrátit se ke svým povinnostem. Plně chápala mé pocity a náležitosti mé služby a tak mne propustila bez jakýchkoliv výčitek. Ovšem nemohla si odpustit, aby mne tak trochu parodovala. Když jsme byli ještě děti, tak mě tím vždy škádlila. Pořád stejná, sestřičko…, pomyslím si a můj kamenný výraz na okamžik ustoupí, abych jí věnoval ještě jeden úsměv. Posléze se už otočím a vyrazím na své místo. Její poslední slova mi splynou s kakofonií zvuků plného sálu, bavících se lidí. V tu samou dobu do sálu dorazil Princ Rhaegar se svou chotí, princeznou Eliou. V patách jim byl princ Lewyn, který jim dělal doprovod. Princ usadil svou choť a sám se vydal přes sál ke královskému stolu, aby se přivítal se svou matkou a mladším bratrem. Už když princ vstoupil do sálu, tak mi bylo jasné, že král se o tom v mžiku dozví a proto jsem musel jednat. Jestli se král vrátí a budeme mít smůlu, že si bude pamatovat svůj poslední rozkaz ohledně vína, tak budeme mít problém. Proto jsem se vrátil kousek cesty zpět, abych oslovil jednoho ze sluhů s trojhlavou saní Targaryenů na kabátci. “Protože dorazil princ Rhaegar, tak můžeme krále očekávat každou chvílí. Dohlédni na to, aby byla připravena medovina a víno z Arboru“, rozkáži sluhovi a otočím se, abych konečně vyrazil na své místo. Ani tentokrát mi nebylo dovoleno dorazit až k cíli, protože mi ser Barristan s přátelským výrazem ve tváři vyšel v ústrety. I já jemu vyšel vstříc a když už jsme se potkali, tak mne oslovil. Vypadal, že se celkem diví, že se na turnaj dostavil i princ Oberyn. “Ano, princ Oberyn je zdatným bojovníkem a je známo, že vyhledává veškeré výzvy. Pevně věřím, že tento velkolepý turnaj je jednou z nich“, odpovím seru Barristanovi stejně vřelým tónem, kterým poctil i on mne. Poté se přiznal, že prince Oberyna ještě neměl tu čest poznat a projevil obdiv nad jeho volbou společnosti. Pohlédl jsem ke stolu s princem Oberynem, vedle kterého seděla má krásná sestra. Ser Barristan ovšem pokračoval a nasadil mi brouka do hlavy. Ano, i mne samotnému je známé, jakou má princ Oberyn pověst. Nikdy bych ale nepomyslel, že by „TO“ mohl zkoušet na mou sestřičku. Zamračil jsem se a pohlédl jsem seru Barristanovi do obličeje. Ze zamračeného výrazu jsem přešel do uvědomělého a vděčného, že mě na to, co by se mohlo stát, uvědomil, zároveň. Chvíli jsem mlčky přemýšlel a zvažoval slova. “Hmm… Princ Oberyn opravdu má nevalnou pověst, co se jeho milenek týče. Nicméně věřím, že má sestra je před jeho svody v bezpečí. I ona zná tyto příběhy, které prince Oberyna opřádají. Nezapomeňte, že je důvěrnicí princezny Elii“, odpovím svému bratru ve zbrani a znovu nasadím svůj kamenný soustředěný výraz. “Pokud budete chtít, představím vás princi i mé sestře. Věřím, že oba rádi zapředou hovor s rytířem, vaší pověsti“, navrhnu seru Barristanovi a počkám na jeho odpověď, která, jak předpokládám, bude kladná. Svorně vykročíme ke stolu, kde jsem před pár minutami byl a jakmile tam dorazíme, ujmu se slova. “Princi Oberyne, dovolte, abych Vám představil svého dobrého přítele a bratra ve zbrani, sera Barristana“, představím oba muže sobě navzájem a počkám až si začnou vyměňovat zdvořilosti. Během jejich zdvořilostních frází přejdu k sestře. “Sestro?“, oslovím Asharu a nastavím jí ruku. Jakmile ke mně vztáhne tu svou, vezmu jí, jako bych jí chtěl ruku políbit a pomohu jí vstát. “Sestřičko, věřím, že sera Barristana již znáš“, pronesu s úsměvem a pustím sestřinu ruku, aby jí mohl ser Barristan políbit, jak bylo u rytířů zvykem. “Sere Barristane, sestra mi při předchozím setkání slíbila, že nám oběma věnuje tanec, jakmile hudebníci začnou hrát“, řeknu, abych mezi nimi zapředl rozhovor a lehce se usměji. |
| |
 | 4.XI.281 Harrenhall Pozdní Příjezd Na pozadí ohňů stanového městečka vypadá Harrenhall skoro jako v plamenech. Jakoby se snad jeho zdi nedokázaly z onoho osudného obléhání vzpamatovat. Přesto je již z dáli slyšet všeobecné veselí a hudba. Znalecky popotáhnu otěže mého oře a otočím se směrem k naší početné koloně. Několik tuctů mužů mezi sebou vede výstavní kousky Ryswellských koňů, silných a divokých severských zvířat, které se otec rozhodl obětovat ve prospěch turnaje. To oni nás zdrželi na naší dlouhé cestě z Brázd, jež se zdála skoro až nekonečná. „Vyšlete posly, ať pro nás postaví ohrady a napnou stany!“ rozkáže otec a já se ihned dovolím, abych se mohla ke skupině přidat. Zbytek dam cestoval v kočáře, avšak můj současný stav vyžaduje trochu upravení. Svolí a já popoženu Slepnira do cvalu-nechceme přeci přijít o celou hostinu. Netrvá příliš dlouho, než jsou rozkazy předány dál a já si již za chvíli v jednom ze stanů přetahuji přes hlavu večerní šaty. Kdybych preferovala společnost mé sestry a chůvy, pravděpodobně bych vypadala více reprezentativně, avšak pro tentokrát budou muset stačit mé vlastní úpravy-přestože se opovážím říci, že nevypadám nijak špatně. S rozčesanými vlasy, umytým obličejem a ve vyšívaných šatech se tedy konečně vydám do hodovní síně, abych mohla společnost oficiálně spravit o příchodu mého lorda otce…a doufajíc, že snad budu mít možnost si promluvit s… lehce se nadechnu-neměla bych mít přílišné naděje. Jakmile však vstoupím do ohromné síně Harrenhallu, mé úmysly se rozplynou stejně rychle jako pára nad hrncem. Náhle si ve společnosti všech těch mužů a žen připadám skoro nepatřičně-s mými volnými vlasy a jezdeckou obiví skrytou pod dlouhým okrajem šatů. Nenápadně se provléknu okolo několika veselých lordů a poté věnuji chvíli soustředěnému pohledu na různorodý dav erbů. Snad bych mohla zastihnout Williama…nebo přímo lorda Whenta… přesto stále hledám bledé tváře, tmavé kadeře a znamení šedého vlka-jediné, co však najdu, jsou lvi, růže a ryby… Nakonec mi tedy nezbude nic jiného, než následovat žlutou záři pole pod netopýry a splnit mou povinnost ohlášení příjezdu-na mé osobní záležitosti bude snad čas později… |
| |
| Harrenov, hodovní síň Milující bratři a rytíři z příběhů Pozvednu číši, abych tím gestem dala princi Oberynovi za pravdu, a napiji se z ní. Když dračí princ projde sálem, následuji jej pohledem, naslouchajíc přitom Oberynově hlasu. Rhaegar je sice manželem princezny Elii, jíž dělám dvorní dámu, ale mnoho příležitostí si jej prohlédnout jsem dosud neměla, jelikož žijí každý jinde. Manželství na dálku, jak tohle může fungovat? Pravda, princezna Elia jej miluje, to poznám už jen z toho, jak o něm mluví. A on... Stále mi uniká, proč musí žít až kdesi na Dračím kameni, proč netráví víc času u dvora se svou rodinou. Jako obvykle to bude kvůli povinnostem. Nenapadá mě jiný důvod, protože princezna Elia je laskavá a milá, snad každý ji má rád. |
| |
| Vlci a vlčice 4. XI. 281 S pohledem stále sklopeným k zemi jsem čekala, kdy se stane ještě něco dalšího. Než jsem se stihla zvednout, abych odešla ven, uslyšela jsem Robertovu otázku. Lehce jsem se narovnala a věnovala jsem mu lehký úsměv. Tak nějak jsem nedokázala odhadnout, co to s ním udělá, ale tak co. "Jen jsem najednou nějak zahlcena atmosférou tady," odpověděla jsem upřímně a tentokrát jsem se již opravdu zvedla ze svého místa. "Omluvte mě prosím, ráda bych se na chvíli prošla venku." Snažila jsem se odtud nějak dostat, abych mě alespoň nedusila královská atmosféra. Stihla jsem ještě zahlédnout mizejícího Benjena. Bylo mi ho líto. Přímo z něj sršela pochmurná aura. Chtěla jsem se za ním vydat, avšak toho už se ujal Ned. Co teď tedy budu dělat? Ale pak mi to došlo. U všech bohů, Ned dá Benovi pěkné kázání. To nedopadne dobře... A pak se do něj jistě pustí i otec, Bran i Robert. Pomalu se vydám směrem ze sálu. U východu z něj jsem čekala, až se vrátí oba mí bratři zpátky. Všimla jsem si výrazů v jejich tvářích. Zamračila jsem se. Benjena jsem pak zastavila v chůzi. "Bene, stůj na chvíli," řekla jsem mu a pohled jsem namířila přímo do jeho očí. "Nechci, aby ses vracel zpátky. Nechci, aby se do tebe pustili ještě ti další." Jeho naprosto poražený výraz ve tváři ve mně spustil ochranářský instinkt. Měla jsem nutkání ho ubránit před dalšími tvrdými slovy. "Jdu se trochu projít ven, je toho tady na mě trošku moc. Jestli chceš, můžeš jít se mnou." Zatím jsem ještě nehodlala mluvit o tom, co chci doopravdy dělat. Ještě si to nechám pro sebe. "Co říkáš, hm?" Lehce jsem naklonila hlavu doleva a pousmála jsem se. V očích mi zajiskřilo, takže mu mohlo být jasné, že něco plánuji. Přeci jen, lidé jen těžko zakryjí úmysly a myšlenky ve svých očích. Ať už se rozhodl jakkoliv, po jeho odpovědi jsem vyrazila ven ze síně a hurá na čerstvý vzduch. |
| |
| Born to be wild 4.XI.281 Harrenhall Kdo chce s vlky žíti… Vyrážíme s Nedem ke stolu Tyrellů. Jsem rád, že mě následuje. Už je na čase, aby ledový vlk ze severu roztál. Jednoho dne se holt budu muset usadit, vládnout Zimohradu, Severu a na zábavu nebudu mít tolik času. Závidím mu jeho druhorozený post, tu volnost, žádná zodpovědnost, hned bych měnil. Následník rodu se musí akorát dobře provdat, zplodit potomky a pečlivě spravovat svěřené léno. Jak cvičené zvířátko v kleci… Cestu nám zastoupí Benjen a já zabírajíc se chmurnými myšlenkami na neradostné vyhlídky následníka jej málem přehlédnu. Nedobrovolně si vyslechnu jeho nejapné poznámky a je na mě vidět, že se mi ani trochu nelíbí ale i ruka na rameni mírotvorce Eddarda mě upokojí, abych malému vlkovi nedal lekci slušného chování a respektu ke starším. Kdo si u bohů myslí, že je?! Probodnu ho přísným pohledem, při němž tají snad i ledy na zdi. Benjene Starku, jdi mi z cesty. Pronesu tak chladným ale nepříjemně důrazným hlasem, že by vychladly i pece posledního krbu. Vyřkni ještě urážlivé slovo na mě nebo někoho z mých přátel a přísahám při starých bozích, že ten jazyk, co štěká jedovaté poznámky na všechny strany, ti vezmu a nakrmím s ním havrany. A věř, že ani Strážce severu mě nezastaví. S těmi slovy jej zlehka odstrčím z cesty a pokračuji dál ke stolu Tyrellů. Ten fracek se musí naučit respektu. Panošování mu jenom prospěje. ******* Tyrellky a jejich pěkné … šaty Blížíme se s Eddardem ke stolu Tyrellů. Klaním se šlechetným dámám a už už se chci ujmout slova, ale Eddard mě předběhne a chopí se iniciativy. Páni, to bych do něj neřekl, schválně jak dlouho mu to vydrží. Ale náhle opět vycouvává a zdá se že míří zpět za Benjenem. Ani jej nestačím zastavit. Ten je skutečně nepoučitelný. Ano dámy, právě jste poznaly nejodvážnějšího muže Severu, Eddarda Starka, syna lorda Rickarda Starka ze ZImohradu, mého mladšího bratra. Jestliže on bude na turnaji bojovat, ochraňujte jej všichni bohové. Dodávám s pobavením v hlase a při zmínce o tom, že jsme bratři, mluvím mírně poklesle. A, málem bych zapomněl, mé jméno je Brandon. Připomenu vesele s milým úsměvem věnovaným oběma ctěným lady. A vaše ctěná jména smím znát? Bylo by hříchem navštívit turnaj všech dob a nepoznat nejpůvabnější dívky na jih od Šíje. S touto větou pozvednu pohár s medovinou a jakoby na počest jim připiji. V tu chvíli se již ale vrací Eddard s Benjenem odkudsi. To vzpurné štěně si na mě nedovolí ani pohlednout, což je jedině dobře. Můj pohled by jej proklál a připomenul mu, že jsem na něj naštvaný. Gestem ruky naznačím Eddardovi, aby se k nám opět připojil. Tím ovšem neúmyslně mávnu, na mladou poměrně pohlednou zrzku u stolu Tullyů. Tak tam chvilku stojím, jen omráčeně se, na ní dívám a ruka se mi pomalu nejistě sesune zpět dolu. Že by to byla přeci jen Catelyn? Má snoubenka? To je zatím nejkrásnější dívka z říčních krajin. Ale také nedopatřením mé mávnutí zahlédne Lady Barbrey Ryswell v domnění, že patřilo jí. Toho jsem si bohužel ke své smůle nevšiml. Raději se opět otočím k dívkám z Tyrellu. |
| |
| Lyanna nebo Bran? 4.XI.281 Už jsem byl zpět v sále, přesněji řečeno ve dveřích do sálu, když mě zastavila Lyanna a začala si mne prohlížet. V jednom momentu jsem mrkl do sálu, směrem na Brandona, který už se vybavoval s Tyrellskými růžemi. Potom pohled na skupinku kolem Ashary a potom zpět na Lyannu. Byl jsem rád že se mně chce zastat, probudilo to v mém nitru příjemně hřejivý pocit, že někdo z rodiny stojí na mé straně... Alespoň teď. "Jistě Lyanno, rád tě doprovodím, přeci jen bys neměla chodit venku takhle sama, už se stmívá..." spiklenecky na ní mrknu a z legrace jí nabídnu rámě. Jestli si mám vybrat mezi zábavou s Lyannou nebo peklem s Brandonem, otcem a možná i Robertem, volba byla jasná. Společně, bok po boku, jsem se svou sestrou vyrazil ven ze sálu. "Tak co máš v plánu?" Znovu se zahledím na kopce v dáli. |
| |
| Vlci a Růže Vzhlédla jsem k nim ve chvíli, kdy se oba Vlci zastavili. Zastavil je jejich nejmladší bráška. A něco jim řekl. Podle výrazů v jejich tvářích to nebylo nic příjemného. Každopádně všechno, co řekli, nebylo slyšet a ani nebylo určené našim uším. A už vůbec ne zvědavým uším Olenne a ostatních dívek tady. Znovu se rozešli k nám. První pozdravy patřili samozřejmě Lady Olenně, naší tetičce. Pokývla jsem lehce na pozdrav, mladšímu z vlků, když se uklonil i nám. Pomalu jsem se zvedla od stolu, samozřejmě s Olenne, protože sama vstávat nebudu. Ono by to vypadalo moc horlivě a já zase tak horlivá nepotřebuju být. To Olenne musí být ta, co to chce. A že je to na ní vidět. Než jsem se stačila ale nadechnout k jakémukoliv rozumnému pozdravu, mladší ze Starků, nás pozdravil a s poklonkami utekl zase pryč. * Vážně mám smůlu. Ale což… na tom nesejde. Alespoň nebudu Olenne zaclánět.* Zahleděla jsem se na staršího vlka, který se ujal slova po svém horlivém bráškovi a představil je. „ Těší mne. Jsem Victarie, dcera Sera Victora Tyrell.“ Krátkým pohledem jsem střihla k otci s bratrem. Bratr se nudil. Tohle nebyla zábava pro malé děti. Díval se do země, na špičky bot, kterými znuděně poklapával. „ Tohle je Olenne má sestřenka.“ Popostrčila jsem ji před sebe. To ona se o něj zajímala. Všímám si však jeho pohybů a pohledů. Je to vidět. Až moc vidět. Dívá se jinam, na jiné dívky. Kdo ví na koho všechno vlastně. I letmé pozdravy. Podivným způsobem podané, snad jako tajné. * No Olenne, máš tu konkurenci. A nebo to konkurence není, jen budeš další z mnoha zde.* Kdybych mohla své obavy dát vědět, asi bych to udělala, ale když je tu on, tak to moc dobře nejde. Olenne si toho ale taky musela všimnout. Určitě. Snad neudělá nějakou hloupost. Pozvedla jsem svůj pohárek, na oplátku Brandonovi. „ Já se spíše budu starat o ty, které porazíte a zraníte. Popravdě doufám, že Vy a Vaši bratři se mi nedostanete pod ruce. Takže... až mne během těch dní uvidíte jinde než mezi obdivovatelkami, nebudete asi zrovna moc rád.“ Lehce se pousměju. Asi mě nebude chtít vidět, to je jasné. * Ano. Pokud mne od zítřejšího dne uvidí mimo kolbiště, bude to znamenat, že prohrál. A možná je i raněn. Nebudu zrovna poslem dobrých zpráv.* Tiše vydechnu. Pohlédnu na Olenne, ta by se teď měla snažit zazářit. |
| |
| Zmatky Jsem rád, že s mým plánem Ben souhlasil, nebo alespoň s některými jeho částmi a moc rád, že si vše hodlá ještě promyslet. Koutkem oka zahlédnu, jak provinile se tváří, když se vracíme. "Alespoň, že to dobře hraješ bráško." Než se však vrátíme ke stolům, tak se objeví Lyanna, která nás obdrží starostlivým pohledem, tedy v mém případě je asi spíše vyčítavý, protože si myslí, jak jsem jejímu bratrovi nevynadal. Zachovám neprostupný ledový výraz, když se ujme bratra a projdu kolem nich dál. "Dobře, je vidět, že to funguje, to je moc dobře. Promiň Lyanno pravdu ti říct nemohu." S tím se hodlám vrátit ke stolu za svým otcem. Jak je vidět, Bran se stále vybavuje s Lady z Tyrellů a nezdá se, že by měl o zábavu nouzi. Jeho gesto mým směrem vypadá, že mne chtěl k sobě přitáhnout, ale to už se na scéně objevuje ta neznámá dívka, která jde jeho směrem, takže mne teoreticky na chvíli zachránila. Taky zachytím jeho zasněný pohled ke stolu Tullyů. Zadívám se chvilku tím směrem. "No jo Catelyn vyrostla do krásy, ale jestlipak tě to usměrní bráško?" Pomyslím si a mírně si povzdechnu. Přece jen asi stejně to jeho gesto patřilo mě. A já se těšil, že si posedím s otcem. Ale co stejně s ním potřebuju mluvit. Klidnými kroky se vracím ke stolu Tyrellů a zastavím se vedle bratra. "Lady." Pozdravím dámy u stolu a zadívám se na Brana. "S Benem si nedělej už starosti dostal vyčiněno dostatečně, není třeba, aby se tím zabýval kdokoli další. Užívejte si večera. Lyanna ho šla utěšit." Řeknu věcně a polohlasně Branovi, jako by se jednalo o rozhovor o počasí. "Potřeboval jsi něco bratře? Tedy pokud tvé gesto patřilo mne, a nikoliv jedné z přítomných dam v sále?" Tázavě se na něj zahledím. |
| |
| Kráska a Zmije 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Když Arthur odpoví na mou otázku, chvíli si nejsem jistý, jestli se mám jeho nejistotou cítit zneklidněný či pobavený. Jako starší a zkušenější se však rychle přiměji k tomu, abych bratra v jeho přesvědčení o odolnosti lady Ashary vůči Zmijím svodům ujistil. „Tvá sestra je dozajista až příliš vznešená a rozumná na to, aby se zapletla s někým jako je Oberyn. Pokud tedy nejde o politiku. Pak bys o rozhodnutí svého otce ale určitě věděl. Přece by tě nenechal chránit čest lady Ashary před někým, kdo se má stát jejím manželem,“ pronesu smířlivým hlasem, ale pak přeci jen trochu zvážním, „čeho bych se ale na tvém místě obával, je samotný princ a jeho úmysly. Sám jsi mi před chvílí potvrdil, že rád přijímá veškeré výzvy, které mu život může nabídnout. A ač to může znít jakkoli nevhodně a ty víš, že to tak nemyslím, mnoho mužů by považovalo právě tvou sestru a její srdce za výzvu nad jiné velkolepou.“ |
| |
| Vlci a Růže 4.XI.281 Harrenhall Jakmile úspěšně spravím o našem příjezdu lorda Whenta, vrátím se zpět k procházení a prohledávání síně. Opulentnost celé sešlosti je podtržena skvostnými róbami žen a stoly prohýbajícími se pod množstvím exotických chodů. A přesně tyto grandiózní kvality přivedly mé oči ke stolu Tyrellů, u nějž se nacházejí dvě růže, vyjímajíc se uprostřed celé hostiny takovým způsobem, jako by to byl jejich jediný životní účel. Nejsou to však ony, na nichž se můj pohled zastaví. Padne totiž na profil mladého muže-mě snad až příliš známého. Pozoruji jej, jak s úsměvem zvedá číši a chystá se dvojici připít, když se náhle zastaví a zvednu ruku mým směrem v nerozeznatelném gestu, jež zmizí stejně záhy jako se objevilo-a zanechá jeho oči hledíc mým směrem… Má tvář odpoví v automatickém úsměvu a já vyrazím směrem k mladému muži pohlcena eufórií našeho opětovného setkání. Už už se chystám trojici oslovit, když se z davu vynoří jiná postava a de facto mi odřízne cestu. Přestože jí nevidím do tváře, její chůze i týl jsou mi povědomé-a přijetí do společnosti mi poté už jen potvrdí, že se jedná o tichého vlka. Jeho příchod jakoby uťal mé myšlenky, stejně jako radost-přesto však nadále směřuji k malému kroužku dam a pánů, neschopna se od muže, jehož jsem neviděla tak dlouho, odvrátit. Oh… ozvu se lehce teatrálně za Eddardovými zády, stáčejíc pozornost skupinky k sobě. …a já již doufala, že si snad lord Brandon vyžádal mne, abych jej mohla spravit o úspěšnosti snah mého otce poskytnout mu do turnaje oře ho hodného… usměji se, zatímco pokynu dvojici dam na pozdrav. Avšak, prosím, nenechte se vyrušovat- tímto dobré zprávy z mé strany končí-a ráda vás opět zanechám vašim záležitostem, pokud bude lord Eddard té dobroty a sdělí mi, kde bych snad mohla najít jeho ctěnou sestru… pronesu s upřímným zájmem, snažíc se najít mou dobrou přítelkyni, jež snad pro mne nebude takovým zklamáním jako muž, stojíc přímo přede mnou, jemuž teď ani nejsem schopna pohlédnout do očí. Namísto toho tedy hledím do studené tváře jeho mladšího bratra a čekám na jakési vykoupení z oné podivné situace, do které jsem sama sebe uvedla jen proto, abych dala najevo svou přítomnost někomu, kdo o ni s největší pravděpodobností vlastně ani nestojí. Toliko do dobrých začátků… |
| |
| Rodina Tullyů 4.XI. 281 Lord Hoster zvedl obočí. "Ne nic se neděje." Odpověděl zaraženě. "Jen jsem čekal, že se tady Lord Strak zastaví." Dodal ještě a upil vína. "Tedy čekal bych to od nich. Obzvlášť bych to čekal od Brandona, jako tvého snoubence." Lord Hoster se mile na Catelyn usmál. "Vím, že ho ráda uvidíš a já bych si sním taky rád promluvil." Dopil a důrazně se podíval na Edmureho, který mohl nechat oči na jedné z mladých dam královského dvora. Na chvíli se zamyslel a podíval se znovu na Catelyn. "Zkrátka je to od Brandona nezdvořilé, že tě nechává takhle čekat." |
| |
| Hudba 4.XI. 281 Lord Whent přehlédl svou hodovní síň a pohodlně dopil svůj pohár vína. Vstal a gestem si sjednal ticho. "Dámy a pánové. Přátelé." Tady nechal důležitou odmlku. "Jsem rád že jste dorazili v tak hojném počtu a doufám že jako já a se stejným napětí očekáváte zítřejší den. Mí synové se už nemohou dočkat, až se předvedou a mnozí rytíři mezi vámi, již také hoří nedočkavostí. To si ale necháme na zítra. Dnes se budeme bavit a co by to bylo za zábavu bez hudby." Tleskl a na galerii začala hrát hudba. "Veličenstvo," otočil se na královnu Rhaellu. "Věnujete mi první tanec." Hluboce se královně uklonil. |
| |
| Záležitosti říše 4.XI. 281 Královská rodina Páže mi naleje červené ze Stromoviny a já se s chutí napiji. Jen pohledem sleduji své bratry. Obzvlášť Gerion se chová jako by mu bylo patnáct. Počkám až začne hrát hudba. Vstanu a přistoupím k princi Rhaegarovi. "Výsosti," ukloním se mu mírně. "Princezno." Pozdravím také Elii. "Princi," oslovím jejího manžela. "Rád bych s vámi po hostině probral záležitosti říše." Taková na půl žádost a na půl konstatovaní. |
| |
| Princ Oberyn z Dorne 4.XI. 281 "Není jako já, ale je přinejmenším stejně zvláštní. Fialové oči, stříbrné vlasy, krev dračích pánů. My na Jihu dovedeme Draky porážet ale jezdit na nich je úplně něco jiného. Toužila jste někdy jezdit na Drakovi." Odpovím Lady Dayne, přidám k tomu tajemný úsměv a pak již věnuji pozornost oběma Bílým plášťům. "Sere," mírně se ukloním Barristanovi. "Jsem rád, že vás osobně poznávám. Doufám, že se nám představíte v turnaji. Bojovat s někým vašeho formátu bude ta nejlepší zábava jakou si někdo jako já může přát." Znovu se napiji a zachráním trochu toho nebohého vína. Něco mi říká, že tahle lady má nového obdivovatele a kdybych neznal Lewyna, asi bych se takovým chováním Bílého pláště cítil možná i pohoršen. "Sere Barristane nebudete smělý," odpovím na jeho otázku. "Jsem tady abych se bavil. Vyhodil ze sedla nějaké ty rytíře, složil dobrou báseň a ocenil společnost dam z téměř celého království. Chci také vypít dost dobrého vína a podívat se jestli můj švagr, je tak dobrý jak se o něm povídá." |
| |
| Tanec s draky 4.XI.281 Harrenhalská hodovní síň Pořád mám na něj vztek. Je až moc perfektní, všichni ho zbožňují. MĚ si podle mě ještě nikdo za celou dobu ještě ani nevšiml...Všichni tady mi zkazili zážitek. pomyslím si nakonec. Je to pravda. Na turnaj jsem se moc těšil, ale teď to stojí za prd. Třeba to bude lepší zítra. To se bude bojovat, a to je vždycky zábava. Hypnotizuji medovinu, která se objevila na stole potom, co ji sem otec nechal nakázat. Medovinu jsem ještě nepil. Třeba mi to pomůže ukojit žal. Pak se ale zarazím. Třeba budu opilí! Třeba mě pak někdo tady svede! Zneuctí mě! pomyslím si zděšeně. Né to se nestane. TO by si nikdo z přítomných nedovolil. II když nějaké dámy by to mohli chtít zkusit... Všimnu si, že Cersei Lannister je pryč. Kam asi zmizela? Opět můj pohled skončí na medovině. Tak třeba jen doušek neuškodí... Rychle čapnu pohár, naleju si ho plný medoviny, a rychle si cucnu. Teda cucnu...spíš loknu. Vypijů toho víc než jsem totiž původně zamýšlel. Fůůůj to je hnus. pomyslím si okamžitě. ,,Bleh." odkašlu si, a postavím pohár raději na stůl. Tak to nebylo moc nenápadný... pomyslím si okamžitě, očekávajíc kázání. Naštěstí mě zachrání lord Whent, který započne tancovačku, a hned k prvnímu tanci jde má matka. To mě zachrání před kázáním, a Rhaegar bude muset taky pryč. Super! Tyhle tancovačky jsou docela dobrá věc... Rychle jsem začal monitorovat usilovně zdejší dámy, abych našel takovou, se kterou bych mohl tančit. U tohohle jsem nechtěl sedět. ,,Myslíš, že taky můžu tančit? A s kým? Poraď, rychle!" vyhrknu na Rhaegara. |
| |
| Rodina Tullyů Mezitím co očekávám odpověď otce a po očku sleduji jak bratra tak sestru, která dělá co může aby na sebe upoutala pozornost co nejvíce mužů, všímám si i já zdejších lordů. Možná ze zvědavosti, nebo jen z předtuchy jak se později ukázalo, samozřejmě ocením i róby zdejších dam a věnuji krátký úsměv jedné znich, členka královského dvora, lady Ashara, krásná dívka, skoro cítím vztek své sestry, když vidí , kterak se muži kolem této dámy točí. Milá sestřičko musíš si zvykat, zdaleka nejsi nejkrásnější dámou v sále. Na rtech se mi objeví letmý úsměv, který tam zůstane o chvíli déle než je zvykem a to ve stejnou dobu kdy se směrem k našemu stolu podívá lord Stark, dokonce zvedne ruku, ale pochybuji, že to bylo směřováno na mne, přesto nepatrně kývnu. Pak se rozmluví otec, a to ve chvíli kdy se napiji z poháru, jeho slova mě málem připraví o život, utopila bych se na doušku vína.Ve stejné chvíli se k lordu Starkovi skoro rozběhne jedna ze šlechtičen, vypadá dychtivě, okouzleně a zamilovaně, nesnaží se ukrývat své city, které se ji zračí ve tváři. Pohled na onu dívku mi dá potřebný čas, abych se mohla srovnat se zprávou , kterou mi otec právě řekl. "Otče, právě jste mi řekl, že jsem zasnoubená s lordem Starkem? Nebo jen kvalitní víno zmámilo mou mysl? Víte co se o něm povídá? Vždyť on manželku nechce, a kdy k tomu zasnoubení došlo? Vím, že bych tolik mluvit neměla, nesluší se odporovat otci, ale všichni v rodině vědí, že já se nespokojím se stručným oznámením. Skoro nevnímám oznámení, že se bude tančit, až hudba pronikne do mé mysli, tvář bělejší než jindy, nedokážu odtrhnout pohled od místa kde stoji Stark a doufám, že otec se zmýlil, přeci jen stárne. |
| |
 | Šťavnaté jablíčko 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Tygett a Kevan Lannister, Catelyn, Lysa Tully a Hoster Tully „Já ti rozumím, Jaime. Městečko je plné lákavých zákoutí a některým se dá těžko odolat. Tak se o to ani nepokoušej,“ prohodím ke staršímu synovci žertovně. Škaredící se pohledy Kevana a Tygetta ignoruji s okázalou nonšalancí a volně přejdu k jinému tématu hovoru. |
| |
| Lvi 4.XI. 281 "Kreténe," dopoví Tygett Gerionovi a hluboce se napije. Taky bych se rád něčeho napil, ale bohužel někam nám zmizelo dobré Dornské víno. Škoda, budeme muset vzít za vděk medovinou. "Podívej bratříčku," oslovím i já Geriona. "Než budeš posuzovat, jaké to je být na takové zábavě slaměným vdovcem, budeš se muset oženit. Těžko, ale říct jestli v Sedmi královstvích žije tak zlá žena, že by ji Sedm chtělo potrestat právě tebou." Upiji medoviny a pohodlně se posadím. Zajímalo by mně, co asi dělá na Skále Dorna a děti. Dvojčata už budou určitě spát a Lancel. Lancel je prostě Lancel. Znovu upiji a přitáhnu si mísu pečeného masa. |
| |
| Pstruzi a rybařící Lev 4.XI. 300 Hoster Tully jen překvapeně pozvedl obočí. Ty to nevíš," položil Catelyn překvapeně otázku. "Je to už dlouho co jsme se s lordem Rickardem dohodli. Je sice pravda, že Brandon má zvláštní pověst, ale v jeho věku je takový každý druhý. Ožení se, usadí se a bude ti dobrým manželem. Ty na druhou stranu dodržíš závazky své rodině a budeš plnit svou povinnost." Dopověděl, upil a zdvořile se usmál na zlatovlasého Lannistra, mířícího ke stolu Tullyů. "Sere Gerione," odpověděl na pozdrav a mírně se uklonil. "Nemusíte se představovat. Ze svých bratrů jste nejvíce podobný starému Lordu Tytosovi. Jistě že dovolím, abyste vyzval mé dcery k tanci, budou-li ony samy chtít, přesto očekával jsem spíše vašeho synovce než vás." Dodal ještě. |
| |
| Růžičky 4.XI. 281 "Velmi ráda vás poznávám sere Brandone," odpověděla Olenne, zčervenala a stydlivě sklopila oči. "Jistě budete tak laskav a vyřídíte svému bratrovi, že na turnaji určitě budeme, že Victarie." Dodala ještě a mile se na Brandona usmála. "Ale Victarie, neuď tak pesimistická Ser Barndon a ser Eddard jistě nespadnou z koně, ale spíše budou ze sedel vyhazovat jiné. Jsou přece seveřané a ti paří k nejlepším, z nejlepších." Znovu se mile usmála a vrhla zlý pohled směrem ke Catelyn, pak se naklonila k Brandonovi a pošeptala mu do ucha. "Takový rytíř a válečník jistě rady nepotřebuje, ale vyhýbejte se Dračímu princi, je lepší než všichni ostatní." Znovu stydlivě sklopila oči. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 4.XI. 281 Nádvoří bylo tiché, jen služebníci tu a tam proběhli za svou prací. Najednou se jím rozlehly rychlé kroky, které se orážely od vysokých zdích. Jedny lehké kroky, které utíkaly a troje těžké boty pronásledovatelů. "No počkej žabožroute," ozval se vzteklý, ale ještě téměř chlapecký hlas. "Nám stejně neutečeš." Zařval další a pak se ozvaly rány. "A máme tě," třetí hlas. "teď už nám neutečeš ty smradlavý zmetku." Bylo slyšet jak pronásledovaný vyčerpaně dýchá. Stále mlčel. Znovu se ozvaly rány, jako by někdo do někoho kopal. "to tě naučí, kde je tvoje místo. Bažináři." Zařvaly vzteklé hlasy. |
| |
|
|
| |
| Hudba a tanec 4.XI. 281 Něžně se na něj usměji. "ne nestalo se nic vážného, nic nad čím by ses měl starat. Jen tvůj otec přikázal vylít všechno víno a podávat jen to co je ze Stromoviny a medovinu ze Severu. Bál se, že se ho někdo pokusil otrávit." Upiji ze svého poháru a mile se usměji na lorda Whenta. "Mladý Baratheon je snoubencem Lyanny Stark." Odpovím a ještě jednouse mile usměji na našeho hostitele. "Lorde děkuji za vaši zdvořilost." Podám mu ruku aby ji mohl políbit. "Kéž by všichni muži a rytíři byli tak zdvořilí jako vy. Velice ráda si s vámi zatančím." Odpovím mu a vstanu. Nechám ho aby mne zavedl do středu velké plochy, která se plní tančícími páry. |
| |
| Princ Rhaegar 4.XI. 281 "Děkuji za optání Princi," odpovím mu zdvořile s mírnou úklonou. "Bavím se docela dobře, i když ani při veškeré zábavě nespouštím ze zřetele zájem říše." Mírně se zarazím a na chvíli přemýšlím, kolik toho vlastně ví o stavu svého otce. "Raději bych tu záležitost probral s vámi." Odpovím a úklonou hlavy poděkuji za čas, který mi hodlá věnovat. Vrátím se na své místo a rychlým pohledem přeletím sál. Zastavím se u stolu Tullyů a Geriona. Kdy je vlastně Jaime a Cersei. mají tady být. Gestem přivolám jednoho ze svých strážců. "Najděte mé děti, hned." Tiše mu přikáži. |
| |
| Tanec s vlky 4.XI.281 Harrenhall S nelíbostí sleduji řetězec událostí které mé gesto Eddardovi způsobilo. Eddarde, to ti to vážně musím vysvětlovat polopaticky? Ještě se tak blbě ptej. Nakloním se k příchozímu bratrovi a jemně k němu šeptnu: Nede, co je to za způsoby, opustit dámy hned po seznámení. Nechceš přeci, aby si o nás Jižani mysleli, že jsme jen barbaři ze severu, že? Tak se ujmi své role… Pohlednu na něj mírně káravě. Ano, má lady. Starkové patřili vždy k obávaným soupeřům v tjostu. A v naší generaci je dosud nepoznanou hvězdou právě tady Eddard, snoubí se v něm důvtip prvních lidí i houževnatost Brandona Stavitele, našeho praděda. Mrknu na něj nenápadně a doufám, že mé podpory patřičně využije. To nám ovšem o své přítomnosti dává vědět lady Ryswell. A kruci. Nebohá Barbrey, snad si mi nepřišla udělat žárlivou scénu?! Pohlížím na ní napůl šokovaně, napůl lítostivě. Emoce v mé tváři ukazují, že srdce nejstaršího potomka rodu Starků není chladné jak ledové pláně severu. Barbrey, eh… rád tě vidím. Málem jsem tě nepoznal … v těchto šatech … Málem jsem tě nepoznal v těchto šatech?! Co to sakra meleš, hlupáku?! Přemýšlím, jak bych z trapné chvilky co nejrychleji vyklouzl. Zdá se, že jsem úplně nahraný. Naštěstí sama Lady rozhodne, že odejde za mou sestrou. Ale žádá si Eddardův doprovod. Promiň maličká, ale to nejde, Ned tu má něco rozdělaného. Kruci když tak na ní koukám, je mi smutno. Kéž bych jí tak nemusel lámat srdce. Cítím se mizerně… jsem mizera! Než se stačí Ned opět někam odporoučet zasáhnu. Lady Ryswell, je mi líto, ale bratra vám nemohu svěřit. Těším se teď z jeho společnosti, ale vyšlu s vámi Ethana, mého drahého panoše. Tvářím se jako bych vymyslel nejgeniálnější plán světa, který začíná pomalinku kolabovat. Ethane, Ethane… Přivolám potomka rodu Gloverů a mého dobrého přítele. Zabřehávajícího do diskuze s jedním sluhou v černožluté barvě netopýra. Sundavám si plášť s Ledem a předávám jej přicházejícímu panošovi. Postarej se mi prosím o to, drahý Ethane. A stejně tak tady o lady Ryswell. Jednej s ní lépe, než bych jednal já. Ručíš mi za to životem. Věnuji ještě sklíčený pohled Lady Barbrey než s ním odejde. Když se pohledem vracím k naší milé společnosti, zabloudím ještě ke stolu Tullyů, přesněji k místu, kde jsem zahlédl nádhernou rusovlasou dívku. Nyní se tam motá přestárlá blonďatá kštice s erbem Lannisterů na svém oděvu. Vyměním si podmračený pohled s Lady Catelyn. Snad neuvažuje, že svolí k tanci s tím vetchým prašivým lvem! Už už uvažuji, že bych se k tomu stolu vydal osobně, ostatně stejně mě setkání s Hosterem Tully dnes zajisté ještě čeká, ale napadne mě trochu natruc, trochu žárlivě jiný plán. Zahájíme hru na kočku a myš… Milé dámy, tančíte? Eddarde, ujmi se lady Viktarie a předveď jí jak se tančí s vlky… S těmito slovy se na něj vesele usměji a mírně jej popostrčím. A předkloním se s nabídnutou rukou před Olenne. Smím prosit, má lady? |
| |
| Zábava 4.XI. 281 Jen se toužebně zadívám za Lannou, když mizí dveřmi ven ze síně. Je pryč a kolem je prázdno. Skutečně je kolem opravdu na chvíli prázdno a já sám se cítím prázdný. Trvá to ale jen chvíli, ale chvíli dost dlouhou abych stihl zachránit slušnou konvici vína před cestou do řeky. Napiji se ještě jednou a prohlédnu si sál. Brandon právě trhá Růžičky z jejich záhonu. Gerion, jediný Lev dle mého gusta se pokouší ulovit nějakou Tullyjku a já jsem zůstal na ocet. Ke všem čertů a já jsem zůstal na ocet. Tak teda tohle ne, tohle nepřipustím ani omylem. Přece tady nebudu sedět a tvářit se tak mile jako Tywin. Ten je tak kyselý až by mu mělo to víno v hubě zkysnout. Zastavím se u rodů z Údolí. Tak tohle je moje neobsazená pastvina, pomyslím si když uvidím ten zástup dam, čekajících až je někdo vyzve k tanci. zamířím si to k hnědým očím a stejným vlasům, které patří dívence z rodu Coldwaterů. Jen se ještě pohledem ujistím, že tam není koho bych skutečně nechtěl potkat a už mířím přímo k cíli. "Má Lady," hluboce se jí ukloním. Mile se na mne usměje. "Dovolte mi abych se představil. Robert Baratheon, tak mi říkají. Loni jsem vás potkal v Měsíční bráně s vašim panem otcem. Bohužel jsme tehdy nebyli představeni a nyní je vhodná možnost tento nedostatek napravit, co říkáte. Doufám že váš pan otec se stále těší pevnému zdraví." Krásně se začervenala. "jsem Manya lorde. Manya Coldwater a otec se stále těší pevnému zdraví, jen nemohl dorazit." Stydlivě sklopila oči. "Tak to mne mrzí. Doufám, že pokud vás požádám o tanec neodmítnete." Lehce a mile se na ni usměji. "Velice ráda si s vámi zatančím." Odpoví mi sladce a já si ji odvedu k tanci. |
| |
| Vychcaný brácha Mezitím, co vedle bratra stojím s tím, co po mne vlastně chtěl se do hovoru připojí i Lady Ryswell. Musí se jí nechat, že patří mezi ty zdejší dámy, které zde lze považovat za pěkné, ano pak je tu samozřejmě mnoho dalších, jako třeba Victaria Tyrell, má mladší sestra, ta holka po které koukal Ben, manželka našeho mladého draka a další. Vyslechnu, co nám Lady Ryswell řekne a pak stočím klidný pohled jejím směrem. "Odešli ze sálu má Lady, nevím kam měli namířeno, možná ven na vzduch, nebo se jen tak projít." Odpovím ji, ale než stihnu cokoli dalšího říci, už si mě tu uváže starší bratr, který se mě snaží tady kdo ví proč udržet. Slétnu pohledem na Brana, který o mne právě vykládá chvalozpěvy. "Myslím, že co je na tom pravdy se ukáže až zítra na turnaji." Podotknu věcně a sleduji, jak odchází panoš s Lady Ryswell. To už začíná hrát hudba a Bran mě namočí, do dalšího nemalého průšvihu. "Tančit? Kdy jsem sakra naposledy tančil? Ne....raději nemyslet." V duchu si povzdechnu a nakloním se k bratrovi. "Měl bys předně tančit s Catelyn." Střelím po něm vyčítavým pohledem, když k němu syknu, ale pak už se narovnám a pohledem se zaměřím na Lady z Tyrellů. Provedu formální úklonu a nabídnu jí ruku. "Ehm.....smím prosit Lady?" Otáži se a vyčkám. |
| |
| Hudba, tanec a snoubenec. Stále se ještě snažím vstřebat otcova slova, jeho strohý tón dává tušit , že neočekává námitky, ale to si opravdu myslí, že jen tak kývnu a vezmu si na koho mi ukáže? Ano, myslí a nejspíš se tak stane, pokud něco neudělám, nebo ...třeba má Stark jiné zájmy než se ženit. "Jistě otče, ale...." Není mi dopřáno hovořit dál, k našemu stolu přijde další muž, úplně cítím jak se sestřička vedle mne narovnává a vypíná hruď, jako by ji to k něčemu bylo, měla bych se pokárat za ošklivé myšlenky, ale kdo by se mi divil? Vzít si jeho? Pohled mi zalétne k místu kde stojí, okamžitě na své tváři ucítím zlobný pohled lady Olenne a tak raději odvrátím pohled a věnuji úsměv lordu Lannisterovi, otec mu dá svolení si s námi zatančit , v tu chvíli na své tváři cítím pohled z druhé strany sálu, můj pohled zachytí jeho podmračený, hrdě vystrčím bradu a pevně mu pohled oplatím. Přestřelka trvá jen několik vteřin, pak se lord Stark otočí a požádá lady Olenne o tanec. Toliko ke galantnosti Starků drahý otče. Nevím zda si někdo této malé výměny všiml, ale ve vteřině v mé hlavě uzrál plán, ačkoliv už se sestra zvedala, že půjde tančit s lordem Lannisterem, kopla jsem ji pod stolem do nohy a půvabně vstala. " Velmi ráda si s vámi zatančím drahý lorde, pokud mi dovolíte abych se cestou zastavila u lady Ashary a přípitkem ji vzdala hold." Podmanivý upřímný úsměv a pohled do očí, nevěřím, že mi mé napohled nevinné přání odmítne, položím dlaň na jeho paži a nechám se vést k lady, v ruce pohár s vínem. Kráčíme po okraji taneční plochy, obratně se vyhýbáme tančícím párům, když najednou, se lem mých nádherných šatů dostane do střetu se střevíčkem, přišlápnutý okraj se mi zamotá pod nohy, já zavrávorám a obsah pohárů nenávratně zničí šaty lady tančící právě kolem mne. Jaké je mé překvapení a nefalšované zděšení, když onou lady, je Olenne. " Ach, má lady...omlouvám se, samozřejmě můj otec vám zaplatí veškerou škodu kterou jsem způsobila, snad vydýchaný vzduch mohl za to, že jsem zakolísala, jistě budete tak šlechetná a odpustíte mi?" Předvedu dokonalou úklonu a snad jen Gerion po mém boku, mohl zahlédnout triumfující výraz v mých očích, než je zakryjí dlouhé řasy. Pevně věřím, že lady nezbude nic jiného, než omluvu přijmout, odejít se převléknout a já budu moci jít tančit, to, že jsem se neodvážila pohlédnout na svého "snoubence" je jasné, mohl by odhalit, že nehoda nebyla tak úplně nehoda. Pakliže se tak stane, věnuji zářící úsměv svému tanečníkovi, "nu můj lorde, na řadě je náš tanec." |
| |
| Vlčí Štěně 4.XI. 281 Vstanu a jdu se přivítat s Tullyi, i když vím, že si budu muset co nejdřív promluvit s Benjenem. "Lorde Hostere, Bryndene, promiňte, že jsem vás nechal chvíli čekat. Jak se máte? Á tady je budoucí pán Řekotočí a doufejme, že budoucí lady Stark." Poté se zasměju a rozhlédnu po okolí, když vidím Benjena s Lyannou. "Omluvte mě na okamžik prosím, otcovské povinosti volají." Řeknu rychle a jdu za Benjenem, aby mi neutekli. Vyjdu ze dveří a vidím ty dva jak někam jdou. "Bene, Pojď sem!" Počkám na něj a poté spustím. "Bene, sleduju tě celý večer co je s tebou? Vypadá to, jako by sis myslel, že když si nejmladší nic neznamenáš. Nezapomeň, že jsi Stark. Každý Stark něco znamená. Jednoho dne budeš lordem i ty pokud si to budeš přát, ale nemůžeš se takhle chovat k Branovi. Mě se taky nelíbí jak se tu Bran chová, taky si myslím, že by se měl věnovat spíš Catelyn, ale nemůžeš to na něj zařvat uprostřed hostiny. Tohle nech na mě. A neboj se, v Údolí pokud to budeš ty, kdo tam pojede nebudeš dělat panoše, aby se z tebe stal nějaký zženštilý ser z jihu, ale budeš se učit o tom, jak se chovají, jak bojují, abys jednou mohl svým bratrům pomoct. V Údolí je taky velká zima a taky tam jsou zuřiví válečníci, je to tam vlastně dost podobné jako na Severu a pokud tam pojedeš, nebudeš tam sám. Všiml jsem si, že lord Hoster má syna v tvém věku." |
| |
| Tanec a hudba 4.XI. 281 Ethan otočil hlavu a netvářil se zrovna dvakrát šťastně, když uslyšel k čemu je ho potřeba. Rozhodl se ale chovat se statečně a důstojně. "Lady Ryswell," oslovil Barbrey. "Budete tak laskava a zatančíte si se mnou. Byl bych velice poctěn." Dodal ještě a zdvořile se uklonil. Olenne se mile usmál. "Ovšem, že dovolím sere Brandone, kdy budu mít možnost tančit s pravým Seveřanem a poslouchat příběhy o obrech a tajemných místech daleko na Severu." Dodala ještě, když jste mířili k tanci. "Jistě dovede vyprávět spoustu zajímavých příběhů ze Severu," mile pokračovala Olenne a vesele se smála na Brandona když tančili. Nejednou vyprskla a pokusila si z šatů setřást víno, které na nich zanechávalo červené skvrny. Vztekle hledala očima, kdo je za incident zodpovědný. Její nenávistný pohled se zastavil na Catelyn. "Jistě, že mi váš otec nahradí škody. I s Lannisterským úrokem, to mi můžete věřit, lady a nedoufejte že vám někdy prominu." Dodala ještě a mile se usmála na Brandona. "Jistě mne omluvíte sere Brandone, musím se jít převléknout. Příběhy si můžeme vyprávět jindy. Co třeba dnes večer za svitu měsíce, co vy na to. Hrad nám bude nádhernou kulisou." Mile se usmála. "Je jen škoda, že mladá lady Tully neumí chodit, protože kdo neumí chodit neumí i tančit a kdo neumí tančit, ten většinou nestojí vůbec za nic i v těch nejdůležitějších a nejzábavnějších věcech." Dokončil a udělala pukrle. Vrhla ještě jeden nenávistný pohled na Catelyn a zamířila ke stolům, kde seděl její otec a straší bratr. Něco jim zašeptala a v doprovodu služebných zamířila do svých komnat. Ser Luthor Tyrell zrudl vzteky a praštil pěstí do stolu. Velmi zle se podíval ke stolu Tullyů a začal něco šeptat do ucha Mace Tyrellovi. |
| |
| Hostinec4. XI. 281, pojazdný hostinec, HarrenhalZoberiem si víno, ktoré mi doniesli a za pár glgov je čaša prázdna. Vrátim ju hostinskému s podráždeným príkazom ho pošlem po silné pivo. Opilosť mi aspoň na moment dá pocit, že nie som zlyhaním. Otec sa zo mňa tak tešil. Bol som jeho pýchou, hrdil sa každému, akého statného syna to má. A teraz? Lord, ktorý nevie udržať svoj rod pri živote. Vrhnem na okolostojace ženy nepríjemný pohľad. Ako im môžu veriť? V momente, keď sa muž otočí, jeho žena klebetí, podvedie ho. Mstia sa nám tým? Schmatnem od hostinského pivo, keď začujem, ako sa skupinka kadejakých panošov a malých rytierov smeje na niekom. Najprv si myslím, že na mne, ale potom zistím, že bod ich záujmu je nejaký chlapík. Už od pohľadu mi bol nesympatický, nuž nechal som ho tak. Bum! Schmatnem svoj meč, no nevytiahnem ho. V strehu sa obzriem. Ten blázon! Jeden proti koľkým? Štyrom? Ak niekto nezasiahne, bude to škaredé. Smutne vzdychnem. Zase pripadá práca mierotvorcu. "Hej!" zhúknem na chlapov. "Pri Matke, to nebolo nutné!" Prikročím k skupinke, pripravený konať. "To neviete počkať do turnaju? Je zajtra, prekliate!" |
| |
| Malý tanečník 4.XI.281 Harrenhal Překvapí mě, když Rhaegar mluví v souvislosti s panováním se mnou. Ale já budu vládnout maximálně Dračímu kameni!,,,Ale na druhou stranu každý z rodiny mi dnes nezávisle na sobě řekl, že budu vládnout. svou připomínku Rhaegarovi ihned řeknu, ignorujíc tu nechutnou pachuť alkoholu v puse. A zarazí mne i další věc, kterou řekne. ,,Ale to je přece Lady Cersei! Dcera Lorda Tywina...!" pokárám ihned bratra, protože je přece hrozná drzost, že takovouto důležitou informaci neví. ,,Myslím, že jste se měli jednou brát...ale to je jedno. Je starší, a je pryč.. K ní se nehodím." na slova ,,pryč" a ,,starší" dám velký důraz. A poslední věta zní také úplně jinak, tak zasněně, až možná i trochu zahanbeně. Opět se od Rhaegara otočím, když příjde lord Tywin. Ten had! Musím bratra varovat! pomyslím si zděšeně, a raději se vyhýbám pohledům lorda Tywina. Proč, že jsem lordu Tywinovi vlastně říkal had? Tahle myšlenka nebyla totiž úplně moje. Otec to často dělával, a tak jsem si to už vsugeroval, a považoval za samozřejmost. Ovšem o každém jiném Lannisterovi jsem téměř nevěděl, takže jsem je považoval za docela normální. Rhaegar zmizí, a zanechá mě samotného, protože matka už je dávno v trapu. Okouzlená lordem Whentem. A mě opět ignoruje...takže mi nikdo nepomůže s vybíráním dívky vhodné k tanci...hmmm... zamyslím se. Skutečně bych nejspíše vyzval k tanci Cersei, protože se mi z místních líbila nejvíce. Byla mi nejvíce podobná. Ale nebyla tu...bůh ví kde byla. Zaslechl jsem Hada, jak vydává příkazy, aby ji šli hledat. Díky sedmi. Možná ještě příjde, a zatančíme si...ale co když ne? chvilkovou naději opět zastře závěs nejistoty. Dokonce i většina Bílých plášťů byla pryč, všichni už se bavili. Jen já jsem seděl na svém místě, a čekal na Cersei. Asi opravdu nepříjde... pomyslel jsem si sklesle. Je to jen tanec...to není závazek...asi můžu tancovat i s někým nepodobným. rozhodnu se nakonec a zvednu se ze svého místa. Ale s kým? Hledal jsem rychle očima, kdo mi byl alespoň věkově blízko. Dívky jsem si už předtím prohlížel, a nikoho jsem nenašel, ale pro jistotu hledám ještě jednou. Nakonec vejdu do prostoru, kde se tančí, ještě jednou se rozhlídnu, pak si povzdechnu, a zase se vrátím na své místo. Aaachhh jooo... pomyslím si nešťastně, a s hlavou v dlaních začnu lehce bouchat o stůl. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Červánky Toužila jste se někdy projet na Drakovi? Na tu otázku věnuji princi Oberynovi lehce rozpačitý pohled. Zdálo se mi to, nebo to měla být narážka? Než se ale stačím nadechnout k nějaké dvojsmyslné odpovědi, přeruší mě příchod bratra a sera Barristana. |
| |
| soukromá zpráva od Cersei Lannister pro Braček4. XI. 281, Desivá Veža, HarrenhalV myšlienkach som stále pri svojom pláne. Zdá sa byť jednoduchý, ale je tam toľko vecí, ktoré môžu zlyhať, na ktorých môžem stroskotať. Ktoré môžu dostať do nebezpečia nielen mňa, ale aj Jaimeho - a možno celý rod. Čo bude odo mňa ten hnusák chcieť? Pri tej myšlienke ma až strasie, čo si Jaime asi zobral inak a ihneď priskočil, aby mi ponúkol svoj plášť. Nebránim sa, nechám, aby ma ním zakryl a ja si ho priviniem k sebe. "Čokoľvek?" zašepkám mu do uška. Uškrniem sa, tým svojim úškrnom, za ktorým sa môže skrývať úplne všetko a zároveň nič, ktorý ľudí vydesí aj vzruší. Záleží kedy a kde ho použijem. "Viem, ako na neho. Ty sa staneš bielym plášťom a ja budem s tebou, stále... alebo..." zamyslene sa zapozerám do diaľky. To bol pôvodný plán. Ale dá sa obísť? Dá sa to vyriešiť inak? "Niečo vymyslím. Neboj sa," pohladím ho po tvári, jemne ho pobozkajúc na čelo. "Milujem ťa a to je jediné, na čom teraz záleží." Po bozku mu ruku jemne posuniem nižšie... ---- Vonku ešte stále znie hudba zo siene. V malej mláke dažďovej vody, ktorá sem nakvapkala cez okná a strechu, si upravím zlaté vlasy a nasadím korunku. Šaty si upravím, na ruky a hrdlo si dám trocha myrskej voňavky, ktorý si pri sebe na tieto chvíľky schovávam. Prebije všetok zápach potu. Otočím sa na Jaimeho. "Pôjdem prvá. Ty choď chodbami pod vežou, tými sa dostaneš k jednej z brán, blízko nádvoria. A nevideli sme sa..." Táto prednáška je už štandardná. Nájdem cesty von, ktorými vyjdeme s rozdielom desiatich minút, ak nie viac. Potom sa budeme tváriť, akoby sa nič nestalo. S posledným bozkom a úsmevom sa vytratím z veže, zanechávajúc za sebou iba sladkú vôňu myrského parfumu. |
| |
| Pojízdné pohostinství 4.XI. 281 Jon Connigton a Istat "Trn" "Ty zmetku," zařval muž Waynwoodů když mu pivo polilo kalhoty. Už zvedal těžkou pěst, ale rána kterou nečekal ho poslala na zem. "Hajzle," zařval jeden ze zbrojnošů. "Chyťte ho, teď mu dáme pořádně do držky." Muži s černými koly na šatech se k Istatovi blížili opatrně, ale ze všech stran. Tohle není tvoje starost," houkl jeden ze zbrojnošů na Jona, aniž by si ho nějak prohlížel. Pak znovu, ale mnohem pomaleji otočil hlavu a okamžitě padl na jedno koleno. "Můj lorde," odpověděl a docela se při tom zajíkal, "omlouvám se, nepoznal jsem vás." Dopověděl a i jeho kumpáni, dvanáct mužů, nechali všeho a rychle skláněli hlavy. |
| |
| Hostinec4. XI. 281, pojazdný hostinec, HarrenhalNečakal som až takú reakciu. Najprv ma ten bastard poslal do čerta a potom pokľakol. Otrávene som zagúľal očami. Jediný dôvod, prečo pokľakli je ten, že som neustále v princovej prítomnosti. Je to pekný dôvod, ale stále to nie je rešpekt, ktorý by som chcel. Pri víne plačem ja a pri pive iní. Ah, bože, som už ako Rhaegar, robím básne na každom kroku. Vystriem sa, už uvoľnený. "Pakujte sa odtiaľto, než sa kráľ dozvie, že lord Waynwood si nevie udržať svojich ľudí." A ak sa to dozvie, niekto umrie. Nevyslovená vyhrážka visí vo vzduchu. Je jasné, že to Aerysovi nepoviem, nedám mu šancu na ďalšie strápnenie targaryenského rodu. Ale stačí ich trošku vydesiť. Obrátim sa na Istata. "Ty sa zase kroť. Pivo je drahé a ty práve nevyzeráš ako pentosský magister." Naddvihnem obočie, v tichej otázke - Si v poriadku? |
| |
| Graciézní jablíčko a kydačka hnoje 4. XI. 281, odpoledne Harrenov „Můj synovec je bohůmžel zaneprázdněn důkladnou prohlídkou turnajového městečka, lorde Hostere. Možná se zde ještě v průběhu večera objeví a napraví svou chybu, ale zatím tančí mnohem raději na kolbišti než na parketu. Rozhodl jsem se tedy, že jej v rámci reprezentace rodu zastoupím,“ odpovím ještě pánu Řekotočí a pak s potěšením nabídnu rámě té, která se má alespoň pro dnešek stát mou vyvolenou. Povšimnu si, že Lysa dává své sestře přednost jen velmi nerada a v jednu chvíli se dívčin obličej dokonce zkroutí do bolestivé grimasy. Malý čertík uvnitř mé hlavy vítězně zavýskne nad dravostí, která se skrývá pod záplavou zrzavých vlasů. Neunikne mi ale, že pozornost Catelyn táhne kromě mé maličkosti ještě kdosi jiný v sále a to mé nadšení poněkud zklidní. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Sestřička 4.XI.281 Tower of Dread Cersei se ke mě přivine. Je tak teplá, tak krásná. Okouzluje mě vším co dělá. Pokud bude v publiku, vyhraju celý turnaj s přehledem. Kam se hrabe Rhaegar. Ten její úšklebek mě ještě více vzruší. Neodpovím, jen se ušklíbnu stejně. Nejsi jediná kdo tohle umí. pomyslím si, a přesně to dávám i tím úšklebkem najevo. Je vidět, že ta věc s Aerysem dělá Cersei starosti. I mě to začíná vrtat hlavou. Chytnu jí něžně volnou ruku, a podívám se do jejích krásných očí. Je skutečně nádherná. Jen se lehce zavrtím, když Cersei posune ruku níže. Udělám to samé. ----------------------------------- Tak moment! Možná mám nápad! napadne mě, přibližně v tu samou vteřinu, kdy se se mnou Cersei loučí, a potom co mi dá standartní přednášku. Rychle za ní doběhnu. ,,Nechoď za králem. Mám lepší nápad. Věř mi. Prosím." řeknu jí ještě na chodbě, a rychle jí chytnu za ruku. ,,Nemáme čas, tak ti to řeknu jen rychle. Promluvím si s otcem. Tu rybářku si nevezmu, protože to je pro mě naprosto nevyhovující družka. Ukecám ho. Uvidíš, dobře to dopadne." ještě za ní zavolám, a už mizím pryč. Následuji přesně to, co mi řekla sestra. Na rozdíl od ní pot ani tak nevadí, dá se odůvodnit. Ale i já mám překvapivě sebou voňavku. TOHLE se nesmí nikdo nikdy dozvědět. pomyslím si, když se voní ještě v chodbách pod věží. Do síně dorazím asi po čtvrt hodině. Cersei už tam je. (A teď napíšu můj velkolepý příchod do síně) |
| |
| Pohostinstvo 4.XI. 281, pojazdný hostinec, Harrenhal No nie že by som práve hrdý na svoj čin. Bol to lacný úder, no sám som nebol žiadnym urodzeným alebo nebodaj aj rytierom. Po údere som zaregistroval Jona a aj to, ako sa po mne chcú pravdepodobne rozbehnúť hneď všetci. Nebude to moja prvá nakladačka. Začal som rozmýšľať nad rôznymi únikovými cestami alebo nad tým, koľkatích by človek musel omráčiť, aby si ostatný nejaké zmlátenie mojej osoby rozmysleli. Okolo bolo dosť stolov, dosť príležitostí na to vytvoriť si nejaké okno. Yep.. s týmto som mal skúsenosti. Len pred nedávnom sa mi zahojili modriny a podliatiny z iného hostinca. Ty si neskutočný idiot Istat.. ty a tá tvoja hrdosť ťa raz dostane do hrobu a hen, zo smetí ťa musí vyťahovať nejaký lord ktorého meno ani nepoznáš. Stiahol som si kapucňu hlbšie do tváre a spoza tieňa som sledoval zbrojnošov, ktorý si uvedomil svoju chybu vykonanú voči tomuto mužovi. Zrazu si prestali všímať mňa a čo lepśie, povedal k nim hrozbu, ktorú som nemohol prepočuť. To snáď nikto v tomto pohostinstve. Aj keď sa mu kľaňali, pre mňa bol podobný úkon veľmi, veľmi ťažké vykonať. Za prvé za to mohla moja osobná hrdosť a za druhé to, že som sám seba aspoň na teraz považoval za voľného muža, ktorý sa nikomu neviazal. Teda ak ma ten niekto práve neplatil a aj vtedy som mal svoje zásady. Bol som však naučený slušnosti, aspoň teda v istom rozmedzí. Kývol som pre mňa neznámemu mužovi na gesto vďaky. Môj úsmev ho mohol ubezpečiť, že mi naozaj nič nie je. "Máte pravdu pane, ale čo by to bolo za hostinec, keby že sa tu trocha piva nerozleje." Znova som sa usmial a meč som tento krát oprel o stôl. Sám som si ale zatiaľ nesadal. "Aj keď nie som pentosský magister, pozvanie na džbánok ma nezrujnuje." Navrhol som mu a poukázal som mu na stôl, ktorý bol pravdepodobne stále voľný. Teda kto vie, možno ma odtiaľto hostinský vyhodí. Zbrojnošom sa pomerne ľahko hovorilo nie, keďže som však nebol hajzel, normálnemu a nevinnému človeku som sa vyhrážať nedokázal. Teda z času na čas.. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Nádvoří, sestra a rvačka... Se sestrou jsme vyšli ze sálu. Ihned jsem pocítil úlevu, když na mou tvář dosedl chladný noční větřík. Chvíli jsme šli v tichosti. Nebylo to ovšem to nepříjemné ticho, kdy nemá nikdo co říct, ne já a sestra jsme nepotřebovali pro porozumění tomu druhému mnoho slov, občas vůbec žádná. Na Lyanně jsem viděl, že i z ní spadl jakýsi závoj chmurnosti, který na sobě měla uvnitř budovy. Hned byla krásnější. Ticho ale narušil zvuk těžkých bot a křik. Zpozorněl jsem a ruka mi ihned přistála na meči., přičemž sestru jsem instinktivně posunul kousek za sebe. Natahoval jsem se a rozhlížel se kde co je, teď bych se skutečně dal přirovnat k větřícímu vlku. Pravačkou jsem tasil svůj meč a levačkou zajel do pláště, odkud jsem vytáhl delší lovecký nůž. "Vezmi si ho..." Podal jsem nůž sestře a rychle jsem se vydal směrem odkud se ozývala slova tupé zvuky jako by někdo do někoho kopal. Stačilo dojít jen za jeden roh, abych viděl co se děje. Nějací blbečci kopali do mladého kluka, odněkud jsem ho znal, jen jsem si nemohl hned vybavit jméno, no to bylo jedno. "Vy zasraní zkurvenci!!! Vypadněte hovada!!!" Zařval jsem na ně a vyrazil kupředu, přičemž jsem tak nějak tušil, že Lyanna nezůstane pozadu, ještě že jsem jí dal ten nůž. |
| |
| První hozená rukavice 4.XI. 281 Debata u stolu Tyrellů byla čím dál tím bouřlivější. Ser Luthor něco důrazně vysvětloval a Mace Tyrell viditelně také zuřil. Pohledy podél stolu se otočily na lady Olennu, ta chvíli přemýšlela a pak kývla hlavou. Ser Luthor, jeho syn Theodore a několik dalších mužů se zlatými růžemi ve znaku si to mířili tančícími páry přímo k Gerionu Lannistrovi a Catelyn Tully. "Lady omluvíte nás na chvíli," zdvořile se ser Luthor uklonil Catelyn. "Sere," podíval se Gerionovi přímo do očí. "Urazil jste mou dceru přímo před svědky. Buď se ji zdvořile omluvíte, až se vrátí nebo." Větu nechal nedokončenou a v ruce nervózně potřásal párem kožených rukavic. |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro Hrdý lev Lannisteru4. XI. 281, kráľove komnaty, HarrenhalSluha mi vydesene oznámi, že mám návštevu. Cersei Lannister sa rozhodla zavítať, aspoň tak mi to tvrdil sluha. Hm, Cersei? Čo asi chce? Poslal ju Tywin? Poslala sa sama? Prečo je tu? Doslova vykopnem sluhu k dverám, aby lady z Lannisteru pozval dnu. Joanna. Akoby tam stála jej matka. Zlaté vlasy, zelené oči... ktorý Lannister ich nemá? Začína to byť otravné. Ale i tak, vyzerá nádherne. Tie jej vlasy jej prekrásne padajú na jej pekné prsia, ktorými zahanbuje každého svojho rovesníka. Máš tridsať, ona pätnásť... A nie je práve to najlepšie? Je zrelá, nepoškvrnená, čaká na to, kedy ju poteší nejaký rytier, lord alebo obyčajný paholok... Cersei vyzerá hrdo, pravá dcéra svojho otca. Ukloní sa iba jemne a ihneď spustí prejav, ako si ma cení, váži, ako by bola rada, keby sme dosiahli nejakú dohodu... Dohodu?! "Hah!" rozosmejem sa tým svojim mŕtvolným smiechom. "Prečo nepovieš, čo chceš? Ty prosíš, však? Prosíš! Povedz to rovno! O čo prosíš kráľa? Popros kráľa! Možno ťa potom vypočujem..." Trvalo dlho, než urobila, ako som povedal. Napokon pokľakla. Pekne predo mňa a ja som mal výhľad na tie jej prsia, ktoré si tak neslušne odhalila. Štetka! Jej návrhy však boli zaujímavé. Nahnevám tak Tywina, budem mať v rukách obe jeho deti a on bude robiť všetko, čo poviem! Hah! Nakloním sa, trasľavou rukou jej zdvihnem hlavu. "Takže tvoj brat bude bielym plášťom. A ty budeš mojou dvornou dámou, budeš pri mne... to je veľmi zaujímavé. Ale neviem, neviem... Rád by som za to niečo." Ten moment zmätenia na jej tvári stál za všetko. Prejdem si jazykom po perách. "Povedz, bozkala si už kráľa?" Vyzerala znechutene. Odtiahla sa, vyhlasovala, že to nikdy neurobí. Nie! Nikdy! Zakričala. A ja som iba sedel a pozeral. "Tak potom poviem tvojmu drahému oteckovi, že si prišla za mnou, ten ťa pošle domov, Jaimeho čo najďalej a ty ostaneš trčať na tej skale, sama... samučičká... eheheh." Postavil som sa. Prešiel som k nej. Nepohla sa, stála na mieste, nepovedala ani slovko protestu, keď som si ju k sebe drsne pritiahol a pobozkal. Ruka sa chcela stratiť pod jej šatami, chytiť sa jej pŕs. Ihneď sa však odtiahla, držiac si miesto na krku, kde som ju pohrýzol. Ale kedy? "Áno, áno... dohodnuté." Roztrasene sa odvrátila, zmizla za dverami. A ja som si pokojne sadol. Vlastne ani nie tak pokojne. "Zavolajte mi kráľovnú. Musíme niečo prebrať..." |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 4. XI. 281 Jakmile mě obklopil chladný noční vzduch, jako bych se cítila volnější. Zhluboka jsem se nadechla. Panovala tu příjemná atmosféra. A ticho mi pouze prospívalo - skoro mi až zvonilo v uších z hučení tolika hlasů v jedné velké místnosti. Pomalu jsem se vydala vpřed a zavřela jsem oči. Jakmile jsem však zaslechla kroky a následně hlasy, ztuhla jsem na místě a mé šedomodré oči se prudce otevřely. Otočila jsem se na Benjena, který už se stihl dostat přede mě, načež mě odsunul stranou. Trošku mě překvapilo, když mi dal svůj lovecký nůž. Chvilku jsem na něj koukala, snad jako bych nechtěla věřit svým očím. Usmála jsem se a vydala jsem se za Benem. Byla jsem ráda, že alespoň on mi dává možnost bojovat. Nejspíš si pamatuje všechny naše bitky, kdy jsem ho porazila. Nejraději bych mu vzala ten jeho meč, ale pořád lepší než nic. Dorazili jsme k bitce, no a tam mě nehorázně rozzuřilo to, co se dělo. Tři panoši šikanovali malého muže, možná ještě chlapce. Nejen předchozí slova, ale i vzhled mladíka mě pouze utvrdil v tom, kdo jsem si myslela, že to je. Člověk z bažin. Nejspíš Howland Reed. A až teď mi došlo, že jsem ho neviděla na hostině. "Idioti," zavrčela jsem a stejně jako Benjen, i já vyrazila kupředu s nožem pevně ve svých rukách. Navenek jsem nevypadala tolik naštvaně jako můj mladší bratr, v mém nitru však plál divoký oheň. Musím pomoct Benjenovi. Musím ochránit našeho vazala. Nesmím tady postávat jako nějaká obyčejná lady. Já jsem vlk - a vlci bojují, nezávisle na pohlaví. A tak i já jsem se zapojila do bitky, co se tu tak... vyskytla. |
| |
| Harrenov Rhaegar, Viserys, Rhaella „Ano?“ Vytrhnu se ze zamyšlení a pohlédnu na svou přítelkyni, „na hostinu, aspoň se zahřejeme.“ Usměji se na ni a otočím se k sálu, nemám nejmenší zájem tlačit se tam s hlavním proudem, proto čekám než se cesta trochu uvolní. „Strýčku!“ Usměji se na něj a se zájmem sleduji jejich rozhovor, i když se nezapojím, jen se usměji při představě jak bratra shodí z koně. Určitě by mu to prospělo... Já o zmiji a zmije za králem. Taky políbím bratra na tváře a s pobavením poslouchám jeho lamentaci na skoro všechny přítomné. „Beru tě za slovo, bratříčku,“ prohodím k němu a sleduji jak s Asharou mizí do sálu. Ještě jednou se rozhlédnu, už už se chystám strýci navrhnout, aby jsme se přesunuli dovnitř, když se na protější straně strhne povyk. Můj muž. „Můj pane,“ opětuji Rhaegarovi formální pozdrav a zářivě se usměji. Zavěsím se do něj a s přikývnutím se vydám dovnitř. Skousnu si ret, jak moc se ho chci zeptat, kde se zdržel, ale to již vcházíme do dveří a je mi jasné, že na to teď nebude čas. Možná později. Po vstupu na hostinu mile pozdravím všechny, kteří přijdou pozdravit Rhaegara a zamračím se, když si všimnu, že král tady není. Možná se jen na chvíli vzdálil, nebo s někým mluví opodál, ale u toho muže si tak jistá nejsem... Potichu se zasměji a přelétnu očima zvláště starší lordy, „u některých o tom pochybuji,“ prohodím k němu, ale to už míříme k Viserysovi a královně. Nedá mi to a musím se uculit, když věnuje mému muži polibek na čelo, jak krásné mateřské gesto. Během chvíle již sedíme, ale můj muž najednou povstane a promluví k davu. S radostí si připiji. Věřím, že ve verších by mu to šlo ještě líp. Po chvíli si všimnu jak se dívá za nějakou odcházející dívkou, zamračím se, ale nekomentuji to. Určitě ho jen zaujala díky šatům, nebo nějakému rysu. Je to naprosto normální. Jeho otázka na zásnuby Baratheona mne překvapí. Má to něco do činění s tou dívkou?! Asi jsem jen paranoidní... Otočím se k Viserysovi, ale to mu už bere pohár a nabádá ho. Kolem mne projde lord Whent požádat královnu o tanec, jak mimoděk zaslechnu. Alespoň si taky užije hostinu, když už král zmizel. Svou radu ohledně vhodné dívky nestačím Viserysovi říct, neboť Rhaegar začne mluvit o té dívce. Nelíbí se mi to, ale nedám to znát, nesluší se to. Určitě to nic není. Povzdychnu si a opětuji pozdrav lordu Tywinovi. Během chvíle se ke mně Rhaegar otočí s výzvou k tanci. „Velmi ráda,“ usměji se na něj a vstanu, rychle si upravím šaty a nechám se odvést na parket. „Mohu vědět, proč jste se tak zajímal o snoubenku mladého jelena?“ Zeptám se již ve víru tance. Jeho věrností si jsem jistá, ale semínko podezíravosti může vzklíčit v jakémkoliv vztahu. |
| |
| Sieň4. XI. 281, HarrenhalTrojhlavého draka už ani nemôžem vidieť. Nenávistne na neho po chodbách zazerám, ako môj tieň, veľký v žiari fakieľ, padá na zástavy kráľovskej rodiny. Kráčajúc dole schodmi sa modlím k Siedmym, aby Jeho Výsosť ráno upadla na týchto schodoch na ceste na toaletu, aby sa napichol na meč skamenelého rytiera. A pri pohľade na to veľké osadenstvo v hale viem, že nie som jediná, kto túži v zmenu. Je to ale moja jediná šanca... V hale zamierim hneď k svojim, k levom. Ešte stále vyzerám reprezentatívne, krvavá červená a zlatá, lev na bruchu, v ušiach, vo vlasoch. Zlatý šál mi zahaľuje ramená a krk. Cítiť zo mňa príjemnú vôňu. Myrský parfum, ktorý mi niektorý zo strýkov doniesol ešte dávno. "Strýkovia!" Prikročím k rodine, usmiata. "Dlho som vás nevidela..." poznamenám, mierne sucho. Ešte stále som akosi vyvedená z miery. Nájdem si miesto medzi nimi. "Kde je G...?" A vtedy ho zazriem. Gerion je obklopený lordmi a rytiermi s ružami na prsiach. Mám nutkanie mu pomôcť, ale on si poradí. Dúfam. Schytím najbližší kalich s vínom. Koľkí si ešte kopnú do nášho mena? |
| |
| Lvi a růžový záhonek 4.XI. 281 Mile se usměji na Cersei. "Chyběla jsi nám a doufám, že jsi hlavní město užila." Odpovím neteři na přivítání a chci říct ještě něco, ale zarazí mne Tygget. "Podívej," nenápadně naznačí směrem k tanečnímu parketu. Hned je mi jasné na co se dívá. Geriona a celý houf Tyrellů. Kývnu na něj a také na bratránka Damona. "Cersei omluv nás prosím, jdeme trochu srovnat počty." Tygget vstane, položí ruku na dýku, kterou má u pasu. Mile se usměje na Cersei. "Sluší ti to," pochválí ji a mile se na ni usměje. Pak se mi postaví po bok a můžeme vyrazit. "Pánové," zdvořile oslovím shromážděné Tyrelly, mezi kterými poznám Sera Luthora a oba Garthovy bastardy. "Gerione," oslovím bratra a dojde mi že Tygget vedle mne se začíná smát. Vždy je takový, když cítí krev. "Bratře vypadáš tady poněkud ztraceně, tak jsme se ti rozhodli přinést trochu rudé." Mile se usměji na skupinku Tyrellů. Tak a panstvo, kdo ho má většího. |
| |
| Hurá ven ze sálu 4.XI.281 Harrenhall Navzdory mým nadějím je to právě Eddard, kdo odpoví první. Přesto je to vše, co potřebuji vědět a tak mu věnuji vděčné pokynutí, doprovázené lehkým úsměvem. To se však již slova ujímá Brandon a…skládá mi kompliment…nebo mým šatům…? Lehce nervózně pohlédnu stranou, zatímco se nejstarší Stark poněkud zvláště snaží postarat o situaci, jež je díky jeho bratrovi již de facto vyřízena. Snad mi jeho počínání však dodává naději, že mu nejsem tak lhostejná, jak by snad mohlo na první pohled zdát-a tak se nechám pokorně svěřit do péče mladého Glovera a po jeho boku se otočím k odchodu, přičemž konečně zvednu pohled a pohlédnu divokému vlkovi do tváře. Toužila bych po tom si s ním promluvit jen mezi čtyřma očima, avšak očividně mi dnes není přáno. Jakmile s pážetem opustím společnost růží a vlků, jsem vyzvána k tanci, což mi na obličeji vyčaruje upřímný úsměv. Bylo by mi ctí-vskutku-avšak budete mne muset omluvit…nejsem na tanec vhodně upravena. odvětím v sympatizujícím tónu, lehce nadzvedávajíc lem své dlouhé sukně, aby mohl mladík spatřit bahno na mých jezdeckých botech. Přesto mi svou nabídkou lichotíte a děláte čest lordu Brandonovi. doplním pochvalně. Co byste tedy řekl malé procházce venku, než Vás propustím z mých služeb? nabídnu mu a vyrazím směrem ven ze sálu, následujíc Eddardova slova ohledně toho, kde by se mohla nacházet lady Lyanna. Myslím, že jsme se viděli již několikrát, nemám pravdu?Jak dlouho již sloužíte u lorda Brandona? nadhodím téma hovoru jakmile se společně octneme na studeném venkovním vzduchu. Nu, myslím, že za tu dobu jste se již museli navzájem vcelku poznat-lord Brandon, zdá se, si Vás vcelku oblíbil. usměji se opět. Stává se často, že do Vaší péče svěřuje nějaké dámy? Ptám se pouze, jelikož obdivuji vaši pohotovost-panoš mého otce je v podobných situacích vždy dokonale nepoužitelný, přestože jinak se jedná o vcelku bystrého chlapce. pokračují dále ve zdánlivě všedním rozhovoru, snažíc se hledání zmizelé vločky sněhu mimo světlý sál alespoň nějak oživit. |
| |
| Ať se točí Řekotočí aneb dívka v nesnázích. 4.XI.281 Má lady skutečně byste chtěla slyšet strašlivé příběhy severu? O obrech a stínokočkách, o divokých pojídajících vlastní bratry a bílých chodcích rozsévajících zimu, chlad a smrt do všech krajů za zdí? Není to na vás příliš děsivé vyprávění? Sever je nemilosrdný a přežít tam se učíme už tisíce let. Pronesu na povzbuzení jejího zájmu, ačkoliv to vypadá, že se nemusím moc snažit. Dívka těžce oddechuje při každém slově o hrůzách, kterým musíme čelit. Co na tom, že jim čelíme v podstatě z pohodlí Zimohradu? Je to až příliš snadný cíl. Ale svému účelu poslouží dobře. Při té myšlence letmo tajně pohledem zkontroluji stůl Tullyů a sleduji scenérii, kterou jsem již očekával, a sice jak rudovlasá lady souhlasně odchází s Lannisterem. Takže co mi povíte o krásách vysoké zahrady, má lady? ... Ani to nestačím doříct, když v tu chvíli se přiřítí nepředvídatelná dvojice Catelyn - Gerion a náš rozhovor nemilosrdně utnou lapálií s rozlitým vínem po šatech Olenne. Musím se ovládat, abych se nerozesmál. Povedené. Lady Catelyn, vy víte jak udělat pořádný rozruch. To se mi líbí. Tak až takhle ji zajímám? Páni slečna zbytečně neriskuje. To bude pro toho Lannisterského floutka rána. Pozorně sleduji scénu, kterou tropí rozzuřená Olenne, nenechajích na sobě znát žádnou emoci. Což je těžké, protože se opravdu královsky bavím. Holt královská hostina dostála svého jména. Ze zkušenosti vím, že není nezbytně nutné se plést do rozhovoru dvou soupeřících žen. Tím spíše pokud soupeří o mě. Milerád se s vámi ještě dnes večer střetnu, lady Olenne. Dodám poté, co odchází a již se nemohu ubránit smíchu nad komičností celé situace. Korunku tomu dodává ještě Lannister, který se snaží poučovat Olenne o dobrých mravech, a zapomínající, že to byla právě jeho partnerka, jež způsobila celou tuto tragédii. Příchod rozzuřených Tyrellů vypalujících očima cejchy zmaru do nebohého Geriona mě pomalu nutí jej litovat. Ne to se nestane. … Nebo nejste pravý gentleman, lorde Lannistere. A rád bych řekl, že takové chování je překvapivé u potomků skály. Dokončím větu za lorda Luthora s mírnou nadsázkou v marné snaze dostát satisfakce pro jeho dceru a zabránit zbytečnému konfliktu na meče uprostřed báječné hostiny. Ano to jsem já, Brandon Stark, ochránce práv sličných pannen … hehe… komické Každopádně přenechám Tyrelly vařit Lannistera ve vlastním potu a věnuji se jeho taneční partnerce. Zdá se, že vás mají všichni přítomní za hotovou pohromu, má lady. Pronesu pobaveně a s nonšalantní elegancí. O nás, Starcích, se říká, přečkáme i ty nejhorší pohromy, tedy nemohu než se nabídnout místo vašeho partnera. Zdá se, že bude mít ještě co vysvětlovat… S lehkostí zloděje obcházím Geriona a nabízím slečně ruku k tanci. Akorát si nejsem moc jist svými slovy o pohromách a tak v rychlosti dodávám: Je jistě škoda, že váš partner váš tanec neustál. Jo Brane, přesně tak, hoď to na něj. Ale teď už dost o tom… takže vy jste lady…? Pokud dívka tanec příjme, pokračujeme dál, nejlépe co nejdál od Lannistera a pobouřených Tyrellů. Vy musíte být zajisté lady Catelyn. Omlouvám se, myslím, že jsme zatím nebyli představeni. Brandon Stark jméno mé. Při těch slovech se jí zadívám s úsměvem do zelených očí. Ale zároveň si dávám pozor aby se mi při tanci také nesmykla. Tak jsme se konečně střetli. A asi jsem si v Lannisterovi udělal "přítele" |
| |
| TANEC 4. XI. 281, odpoledne Harrenov ,,Lady Cersei jsem nemyslel. Tu znám a dokonce to měla být i moje žena." odvětím Viserysovi a musím se usmát. Malý bratr je sice ještě dítě, ale už teď je evidentní, že se mu vybrané dámy velice líbí. Sice by si v hloubi duši přál, aby měl dalšího sourozence - sestru pokud možno, ale i bez ní by si jistě poradil. |
| |
| Uražené kytičky a Straka 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Naposled se podívám za odcházející Olene a samolibě se pousměji. Když však pootočím hlavu za Catelyn, abych se jí konečně začal věnovat jako tanečník, zaslechnu za sebou halas a těžké kroky. Obrátím se i s lady Tully po boku vstříc příchozím květinkám a při prvním pohledu mi dojde, že jsem nejspíš zase překročil hranici nečích nervů. Tyto růžičky, na rozdíl od mnoha jiných, ve mě sice neprobouzejí potěšení a předzvěst příjemně strávené noci, přesto však na tváři vykouzlím úsměv plný ironické nevinnosti. |
| |
| Tanec s Vlkem Zničehonic se přímo kolem nás objevilo pár dalších lidí. Rozhlédla jsem se kolem, když jsem si uvědomila, že za Brandonem přišla minimálně jedna dívka a několik dalších po něm kouká. * Jen buď Olenne opatrná.* Pomyslela jsem si. Kdybych věděla, že si toho nikdo nevšimne, tiše si povzdechnu a vzdálím se. Ale tady? Ale vrátil se. Ten mladší Stark. Eddard. Pozvedla jsem k němu pohled a rty se mi jemně zvlnili do úsměvu, než jsem znovu zaslechla hlas jeho staršího bratra. Olenne se k němu opravdu měla. On si však všímal skoro všech okolo. A teď hlavně Neda. Překvapil mne však, když ke mně popostrčil Eddarda. Polkla jsem a lehce znervózněla. *Tančit… vzpamatuj se. Ne že si tu ustřihneš ještě ostudu.* Podívala jsem se na svého tanečního partnera. Uklonil se a vychovaně mě požádal o tanec. Zrůžověli mi tváře. Popravdě dost, aby si toho všiml. „ Jistě, Sere Eddarde.“ Špitla jsem a lehce jsem se dotkla nabídnuté dlaně. Usmála jsem se na něj. Měla jsem studené ruce. Olenne už byla dávno se starším Vlkem dál od nás a o čemsi si povídali. Nechci vědět nad čím mohli ti dva diskutovat. Pohlédla jsem Eddardovi do očí a pousmála jsem se. „ Jaké to na severu je? Prosím Vyprávějte.“ Usmála jsem se. Tentokrát jsem z jeho očí nespustila pohled. Teď ne. Měla jsem lehce růžové tváře. Přeci jen, dlouho jsem s nikým netančila. A už vůbec ne s cizím mužem. A seveřanem. *Holka bláznivá… Nic si nenamlouvej, s tebou ztrácet čas nebude. Je to druhý syn Lorda ze Zimohradu. A ty si jenom obyčejná lady, vzdálená od jakéhokoliv vyššího postavení. O tebe může zavadit jen tak někde v loži…* Sklonila jsem pohled a nepatrně jsem se kousla do rtu. Měla bych svoje vědomí poslouchat. Asi mi radí víc než dobře. Okolí jsem si moc nevšímala, ačkoliv mi neuniklo, jak rozčileně Olenne odešla. Ne. Brandon a Olenne, to nedopadne dobře. Každopádně, te´d se o to starat nemusím. Nemusím se starat o nic, krom toho, abych se tady neztrapnila. |
| |
| Krígeľ piva4. XI. 801, pojazdný hostinec, HarrenhalKeď sa rytieri Údolia vytratia, oddýchnem si. Mohli urobiť veľa bláznovstiev, ale našťastie mali toľko rozumu, aby pochopili ako nepríjemne im bude, keď ich kráľ nechá priviazať ku k hranici. Niežeby som im to prial - nik si to nezaslúži. Prikývnem na Istatovu ponuku. Piť by som teraz potreboval a keď je to zadarmo, prečo nie. Rád sa nechám pozvať, hlavne teraz. Cestou sem som minul skoro všetky svoje zlatky. Hodila by sa mi aspoň niektorá z cien. "To si povedal aj Aegon Nehodný a koruna sa z jeho nekončených osláv ešte doteraz nespamätala," poznamenám s vtipom, nuž zoberiem si ponúkané pivo. "Čo ťa to vôbec napadlo, chlapče? Vraziť rytierovi? Povedal by som, že už máš toho dosť..." kývnem smerom na jeho pivo. "Prišiel si na turnaj hodovať alebo súťažiť? Alebo..." naznačím smer štetiek, ktorá sa obtierajú o každého zákazníka. |
| |
| Tanec s růží "Ale jakýpak ser." Podotknu klidně a uchopím Victarii do tanečního držení a začnu tančit, jak vyžaduje etika. Sleduji její obličej a zároveň nepřestávám hlídat okolí, abychom do někoho náhodou nevrazili. Neunikne mi rozhodně to, že se červená, jako skutečná růže, což mne překvapuje. "Slečna je nějaká nesvá." Pomyslím si a provedu otočku a výměnu, která následuje. Pokračuji v tanci s Lady Tyrella a poslouchám její slova. "Na Severu?" Podívám se na ní tázavě a pak se na chvíli zamyslím a odmlčím. "Hmmmm krom toho, že je tam zima? No je tam zima....docela nebezpečno, často bílo....inu jsou to onačejší podmínky, než na které jsou lidé zvyklí zde. Je to tam jiné, drsnější, ale svým způsobem pěkné a je to můj domov." Vysvětlím jí tak nějak po lopatě. Nevím, co bych měl tak nějak vyprávět na žvanění byl vždy Bran. "Ymmm a co vy slečno? Jaká je Vysoká zahrada a Jih?" Optám se, aby řeč nestála a dívka si nemyslela, že mne vůbec nezajímá. Naopak budu rád, když bude mluvit ona a já nebudu muset. |
| |
| Vlci, růže, jablíčka, uražená holčička. Když se chystá pomsta, musí se počítat, že výsledek bude trochu jiný, než očekáváte. Olenne, je poněkud víc natvrdlá než jsem usuzovala, místo aby celou situaci obrátila v humor, začala se chovat jako ječící dítě, kterému seberou hračku, již jsem se nadechovala, že něco povím, ale můj společník vystoupil na mou obhajobu. Ač mám celou dobu poslušně skloněnou hlavu, teď překvapeně zvednu hlavu na Geriona, musím několikrát zamrkat než vstřebám jeho slova, koutek smyslných úst se lehce pozvedne v úsměvu, ale okamžitě zmizí a já si dál hraji na kajícnici. Ta malá směšná holka by zasloužila víc než jen polít vínem, napráskat koštětem a vymáchat v močůvce. A pak, do toho všeho musí promluvit i on, můj takzvaný snoubenec, muž co se ani nenamáhal mě přijít pozdravit. Catelyn uklidni se, nedělej to, nestojí ti to za to, jedna, dvě... Nikdy jsem nedokázala poslouchat svůj vnitřní hlas, kolem se shlukli muži obou rodů, rozzuřený otec Olenne, rodina mého tanečníka , všichni mluví a do toho zazní můj melodický hlas, když vstoupím do kruhu mužů, hrdě, vznešeně, záda rovná, bradu hrdě vystrčenou, oči jiskřící stejně jako rudé vlasy ve světle svící. Položím dlaň na hruď lorda Geriona, pánové.....mí lordi, velmi se omlouvám za způsobenou škodu, bylo by ale ostudné, nechat nést zodpovědnost někoho jiného než mne. Celý tento chaos mám na sědomí jen já, začos se mi jistě dostane náležitého trestu od mé rodiny, který pokorně přijmu, ale dovolím si vás požádat aby jste utišili svou zlobu a hněv, který snad cítíte k lordu Lannisterovi. Samozřejmě jsem ochotna se lady Olenne omluvit a vynahradit ji ztrátu její nádherné róby ( až peklo zamrzne. Teď je však čas tance a zábavy a král by jistě nelibě nesl, kdyby jsme jeho pozvání ignorovali, pokud tedy dovolíte, budu věřit ve vaši moudrost a shovívavost a odeberu se tančit. Po tak dlouhé řeči mě jistě otec zavře přinejmenším do sklepa, ale ještě jsem neskončila, drzá žádost mého snoubence mi kupodivu vykouzlí na rtech úsměv. Ach, lord Stark, ano slyšela jsem o vás, a jistě nejsem jediná dáma, která o vás kdy slyšela. Pokud je to ještě vůbec možné můj postoj je ještě pyšnější, ano, jsem Catelyn z rodu Tully a vy pane...mi stojíte v cestě, myslím že mě čeká tanec a to ne s vámi, vás přece čeká lady Olenne, nebudu zdržovat. Ráda jsem vás poznala. S těmi slovy se zavěsím do Geriona, pozvednu k němu svůj pohled, tváře zrůžovělé ze všech těch řečí. Inu pane....zatančíme si? Pokud se nám nikdo nepostaví do cesty, předvedu jak ladně se umím pohybovat, jak ladně dokáží ženy z rodu Tully tančit, vnímat hudbu a budit dojem, že se se svým tanečníkem vznáší. |
| |
| Lev vchází do dveří 4.XI.281 Harrenhal Když jsem vstoupil do síně, zábava už byla v plném proudu. Většina lidí tančila, nebo hledala partnery k tančení. Všiml jsem si, že Cersei zatím s nikým netančí. Na jednu stranu mě to těšilo, nemusel jsem kvůli tomu nikomu zítra na turnaji ,,omylem" zlomit pár končetin, případně prstů...ale na druhou stranu to bylo smutné, protože většina dívek už tančila. Hudba hrála, a mé oko zachytila scenérie, která vznikla zřejmě mezi strýcem Gerionem, a nějakými druhořadými Tyrelly. Nevěděl jsem, o co šlo, ale asi o něco velkého, protože u toho byli i strýc Tygett s Kevanem. Bylo by zajímavé vidět strýce Tygetta tančit. napadne mě náhle. Myslím, že by to trumflo všechny Gerionovi narážky. Všiml jsem si i toho, že je zde přítomna rudovlasá Catelyn Tully, sestra mé ,,snoubenky". Lady Tully byla očividně v náručí mého strýce Geriona, a nezdálo se, že by se jí tam nelíbilo. Nutno dodat, že ale zde byl někdo, komu se to skutečně nelíbilo. Byl to její zarostlý snoubenec Brandon Stark. Divoký vlk. Očividně se snažil strýci jeho taneční partnerku vzít, ale narazil. Ušklíbnu se. Strýc Gerion je ve společnosti něco jako Targaryen v Králově Přístavišti. Neoponuje se mu, pokud s ním nejsi příbuzný. Brzy na to příjdeš Starku. pomyslím si posměšně. Přesunu se ke stolu, kde sedí osamělá Cersei. ,,Ahoj." pozdravím jí vesele, ačkoliv jsme se před deseti minutami viděli. ,,Copak nám strýček zase provedl?" zeptám se jí v souvislosti s Tyrellovsko-Lannisterskou krizí. Koutkem oka zahlédnu Sera Arthura Dayne, který očividně vyzval k tanci svou sestru. TO mě docela dost inspiruje. ,,Myslíš, že bude lidem hodně vadit, když si zatančíme?" řeknu jí znenadání vážným tónem. Tohle by se nám mohlo totiž dost vymstít. ,,Pak zajdu za otcem." vzápětí dodám. |
| |
| Harrenhall 4.XI. 281 Už od první chvíle, co jsem začal před serem Barristanem mluvit o Ashaře se začal chovat podivně. Zprvu jsem to přisuzoval špatné náladě, kterou mohl způsobit výstup krále Aeryse. Ale jakmile začal mluvit o princi Oberynovi, a to docela nevybíravě, tak jsem dostal podezření, že na něj žárlí, že je v blízkosti mé sestry. Ne, to je hloupoust. Stejně jako já, i ser Barristan složil přísahu, zaplaším myšlenky, které mne napadly a vyrazíme za mou sestrou a princem Oberynem. Ser Barristan se přivítá s bratrem princezny Elii, zatímco já vezmu sestru za ruku, načež i jí seznámím se serem Barristanem. Můj bratr ve zbrani před Asharou poklekne, vezme její ručku do své ruky a políbí ji, načež jí začne lichotit. Ovšem trochu to přežene. Nejprve začne blábolit o tom, že jí víno svědčí, a že je po něm ještě krásnější. A potom jí řekne, že o ní mluvím jako o té nejlepší sestře, jakou jsem mohl mít. Ne, že bych svou sestru nemiloval. Já miluji všechny své sourozence, a tak bych rozhodně nemluvil jen o jednom z nich jako o nejlepším. Kdyby se něco takového doslechli ostatní, tak by se jich to mohlo dotknout. U sedmi, co to s ním je?! Víc už to snad přehnat ani nemohl. Zdá se mi, že ho sestra svou spanilostí poblouznila. Asi bych si s ním měl později pohovořit mezi čtyřma očima a připomenout mu jeho přísahu, pomyslím si a usměju se na sestru, která se nad slovy sera Barristana pozastavila a otázala se, co by na to asi řekla Allyria. Díky bohům, nečekala, až na to odpovím. Za což jsem jí byl vděčný, protože bych nejspíš nenašel ta pravá slova. Ser Barristan potom zapředl konverzaci i s princem Oberynem, kterého se vyptával na turnaj. Mazané, zjišťovat informace o svých protivnících ještě před turnajem, pomyslím si, když v tom vstal lord Whent – náš hostitel – a dal hudebníkům pokyn. Hned na to vyrazil ke královskému stolu a vyzval královnu k prvnímu tanci. Obvykle by to bylo přespříliš troufalé, ale protože byl lord Whent našim hostitelem, a král navíc nebyl přítomen, bylo toto gesto zcela v pořádku. Královna by neměla zůstat na ocet, co se tance týče. Princ Rhaegar udělal totéž se svou ženou, princeznou Eliou. Usmál jsem se, protože konečně tato slavnost byla taková, jakou měla být od začátku – uvolněná a zábavná pro všechny. Než jsem se stačil rozkoukat, Ashara se ke mně přiblížila a ovinula svou rukou mou paži, čekajíc, že jí odvedu na parket, kde si spolu zatančíme. Věnuji jí úsměv a kývnu na svého panoše, kterému vtisknu do rukou svou helmici a odepnu si pochvu s Úsvitem. Tančit s přilbou v podpaží a obouručním mečem na zádech, by bylo velice obtížné. Pochvu s mečem předám mladému chlapci s přísným výrazem. “Ručíš mi za něj svou hlavou, chlapče“, pronesu přísně, když mu předávám meč, a otočím se ke své sestře, které nabídnu rámě. Společně vyrazíme směrem k tanečnímu parketu. Ano, teď jsem byl na toho chlapce trochu moc přísný. Ale meč, jako je Úsvit je raritou nejen tady v Sedmi královstvích, ale i v ostatních zemích za Úzkým mořem. Nemůžou se divit, že ho budu chtít chránit veškerými možnými prostředky. Výhružkami nevyjímaje, pomyslím si a usměju se na sestru trochu omluvně. Obvykle na toho mladíka nejsem tak přísný a ona to ví. Avšak tady jde o dědictví našeho rodu, za které mám sám odpovědnost. “Za sera Barristana se omlouvám, zdá se mi, jako by v tvé přítomnosti nebyl sám sebou. Jako bys ho očarovala svým osobním kouzlem a ukradla mu srdce“, řeknu své sestře cestou na parket tlumeným hlasem do ucha, tak, aby nás nikdo neslyšel. “Ostatně on není jediný, kdo je okouzlen tvou krásou. Viděl jsem minimálně tucet rytířů a lordů, kteří si tě s obdivem prohlíželi. Někteří byli dokonce ženatí nebo již zasnoubení. Avšak nedivil bych se, kdybys na tomto turnaji poznala svého budoucího manžela“, dodám, tentokrát už ne tak tlumeně a znovu se na sestru usměji. To už jsme ale dorazili na taneční parket a pustili jsme se do tance. Nejsem zrovna tím nejlepším tanečníkem, v tomto ohledu mne můj starší bratr vždy zastiňoval, ovšem, ostudu tu netropím. Popravdě jsem rád, že se ještě udržím na nohou. Celý den jsem jel na koni v plné plátové zbroji zatímco ostatní lordi se vezli v kočárech, nebo na koních, ale beze zbrojí. Nosit den co den, a občas i přes noc, kdy chráním králův spánek, těžkou plátovou zbroj, to jednoho opravdu utahá. Po chvilce tance se na okraji taneční plochy začne tropit rozruch, střelím tím směrem pohledem. Uvidím mladého lorda Geriona Lannistera, který si vede mladou rusovlásku, jejíž jméno si nyní ne a ne vybavit, kteří se dohadují s nejstarším synem strážce severu a Tyrellovic dívkou. “Co se to tam děje?“, prohodím zvědavě k sestře a tu a tam se tím směrem podívám, abych viděl, jak tamní spor pokračuje. Pokud se to vyostří, budu nucen zasáhnout. Ať už s sebou mám Úsvit nebo ne. To už tam dorazí několik členů Tyrellovic rodiny a také několik Lannisterů. “Vypadá to na nějaký spor mezi Rovinou a Casterlyovou skálou. Ale kdo je ta rusovlasá dáma, to nemám ponětí. Možná bychom se měli protančit blíž a zjistit o co jde, nemyslíš?“, navrhnu sestře se zájmem vepsaným ve tváři. Počkám, zda sestřička svolí se přiblížit a pokud ano, tak se pomalu budeme přibližovat. Pokud ne, tak setrvám v tanci jako dosud a užiju si možná poslední chvilku se sestrou o samotě. |
| |
| Pichlavé růže 4.XI. 281 Ser Luthor zuřil jako pominutý a bylo to na něm vidět, ale mlčel. Zato jeho syn mlčet nehodlal. "Lady Catelyn tady nejde o jen o šaty mé sestry, to si vyřídíme s vaším otcem, ale o slova které tenhle Lannister věnoval mé sestře a která byla podlá a urážlivá, nehodná muže tak vznešené krve a rytířského pasovaní." Na chvíli zmlknul aby ovládal svůj hněv. "Pravidla vznešeného a ušlechtilého bratrstva rytířů se vztahují na všechny, ať je jejich bratr pobočníkem nebo králem. Pokud se ser Gerion neomluví, není pro mne rytíř, ale podlý chám a jako s takovým s ním má být naloženo." Dokončil, postavil se vedle svého otce a hodil svou rukavici Gerionovi k nohám. "Můj syn má pravdu," navázal ser Luthor. "Omluvte se a zapomeneme na tuto záležitost. Pokud se Olenne neomluvíte, nejste pravý rytíř ale obyčejný hejsek a kurevník, pokud je vaše pověst pravdivá." Taky hodil svou rukavici Gerionovi k nohám. "Zvedněte ji, pokud máte odvahu vyvrátit mé tvrzení." jejich bratranci se tvářili tak pichlavě jak jen to bylo možné. |
| |
| 4.XI. 281 Pojazdné pohostinstvo Sadol som si opäť na stoličku a do rúk som chytil znova prázdny džbánok. Bohužiaľ však zívalo prázdnotou, pretože som ho vylilal na daného zbrojnoša, ktorý sa už stihol niekam zdekovať. Preto som len poklepkal na stôl a naznačil som barmanovi, aby doniesol dve ďalšie. Jedno pre mňa a jedno tuto pre lorda. Na jeho slová som sa zasmial. Bol to pomalý smiech, pobavený a zároveň zľahka otázny. Naozaj som netušil kto je to Aegon Nehodný. Nikdy som nemal pamäť na mená, ani čo sa lordov či nebodaj kráľov týkalo. "Koruna sa nespamätala ale tu sa hoduje. Rozdávajú sa peniaze a ešte sa mi naskytne príležitosť nakopať niekoľko rytierskych zadkov." Radšej som nerozoberal to, že tu takmer nakopali ten môj. "To bol rytier? Tak sa nesprávajú ani divoký z kmeňov zo severu." Podotkol som trocha znechutene a s ďalśím úśkrnom som sa zamyslel nad jeho naznačením že by som už radšej piť nemal. "To nebolo z opilosti priateľu. Môžem ťa ubezpečiť že je moja hlava rozvážna ako po ľadovom, rannom kúpeli v nejakom jazere." Poklepal som prstami na stôl a znova som sa pozrel po ženách, ktoré si privirábali ako len mohli. "Ale hlavu mám len jednu.. skákať si po nej nenechám ani keby to malo znamenať niekoľko bezvýznamných modrín." Aj keď by som si mal občas na moje akcie dávať väčší pozor. Prísť o ňu na druhú stranu nechcem. "Nemám dostatok peňazí na to, aby som uspokojil každú z týchto prekrásnych dám. Aj keď veru by som chcel." Lyšiacky sa na Jona usmejem. Mohol si všimnúť že aj keď som rozprával len k obyčajným štetkám, bolo to s istou dávkou rešpektu a až úcty? No bolo na ňom, ako si môj tón vyloží. "Ako som už naznačil, človek tu má možnosť nakopať zadnicu nejednému lordovi bez toho, aby ho popravili. V lepšom mu za to ešte aj zaplatia hah! Dokonalé miesto pre niekoho ako som ja. No musím sa priznať že vo vreckách mi to tiež práve neštrngá prebytočnými mincami." Zrazu som sa však zarazil, predsa len som stále netušil čo je zač a sám som sa nepredstavoval. "Aj keď kde je moje vychovanie..." Stiahl som ruku z džbánu a natiahol ju k Jonovi na potrasenie. "Moje meno je Istat, potulný žoldnier bez pána a bez mena, ktoré by stálo za spomenutie." |
| |
| Tanec s vlkem Otočil se semnou. Zamrkala jsem a usmála jsem se. Šlo mu to skvěle. Nechala jsem se jím vést. Byl skvělí. „ Jakápak slečno. Jsem Victaria.“ Pousmála jsem se. Nechtěl, abych mu říkala Sere. Nechtěl. Tak nemusí on mne oslovovat formálně. Stejně je to jen hloupá přetvářka, tyhle tituly. Jsme jen lidé. „ Je překrásná a je tam teplo. Nejkrásnější je však z jara a v létě. Teď na podzim a zimu, kdy už odkvetly nejkrásnější růže, je ale krásná také. Nechtěl by jste se někdy přijet do Vysoké zahrady podívat?“ Slova mi unikla z úst dříve než jsem vůbec stihla uvažovat o tom, co jsem to vlastně říkala. Zrudla jsem ve tvářích ještě víc, když mi to došlo. * Vážně jsem ho právě teď pozvala k nám domů?! * Srdce mi malinko poskočilo. „ A-asi to je trochu… nepatřičné. Omlouvám se, jestli jsem vás nějak… Urazila.“ Polkla jsem. Sklonila jsem pohled k zemi. Co čert nechtěl, špatně jsem došlápla, noha mi elegantně podklouzla a já najednou necítila půdu pod nohama. S takovou nejspíše spadnu, narazím si záda a zadnici a budu mít ostudu ještě na týden. I když… teď se o nás stejně nikdo nezajímá. Jenže je tu on. Eddard. Spadnu před ním, vysměje se mi a bude… |
| |
| Padající růže Jen kývnu hlavou nad jejím jménem a vezmu to, jako fakt. Když chce, abych jí tak oslovoval budiž tedy. Při tanci jsem poslouchal, co mi vypráví o své domovině. Když na to plynule navazuje pozvání do Vysoké Zahrady v duchu se zarazím, ale navenek to nedám nijak znát a zachovám klid. "Já? Na jih?" "Nemějte obavy neurazila. Když tudy někdy povede má cesta zastavím se, nicméně víte, co se říká Starkové patří na Sever." Naznačím lehký úsměv, ale pak už nemám čas se zabývat dalším rozhovorem, protože Victarii ujede noha a rudá, jako rajče se kácí směrem na záda k zemi. "No výborně zase se mi něco povedlo...přišlápl jsem jí šaty...?" Napadne mne prve nicméně už automaticky vykonávám pohyb vpřed jdu do předklonu a podepřu Victarii rukou mezi lopatkami, takže to spíše vypadá, jako taneční kreace, než neelegantní pád. Přidržím tak mladou Lady a pak se s ní zvolna narovnám. "Tohle už prosím nedělejte Victarie, ne takhle nečekaně, až tak dobrý tanečník nejsem." Řeknu k ní poklidně a v duchu dávám zase své rozrušení do pořádku a zklidňuji srdce, které bušilo, jako o závod, když jsem si pár sekund nebyl jist zdali jí stihnu zachytit a vybrat její pád, do tohoto postupu. |
| |
| Záchrana růžičky Zachytil mě. Elegantně, že ani nebyla moje chyba poznat. Držel mě pevně a při tom to nebyl silný zlý stisk. Zachvěla jsem se a celá nesvá jsem se podívala do jeho očí. Nezlobil se. Ruka z jeho ramene mi sjela na jeho hruď. Srdce mu bušilo, jako splašené. * Lekl se snad? Asi těžko mohl čekat, že spadnu. Ale chytil mě… * Srdce mi poskočilo a já rychle zase stáhla ruce, tam kde měly být. „ O-omlouvám se. Nejsem zrovna šikovná.“ Vyhrknu. *Jistě můžeš mu ještě říct, že si neměla muže, že tě otec neprovdal a že to může být tím, že tě nikdo nechce.* Chytila jsem se asi o něco pevněji než před tím, protože jsme pokračovali v tančení. Ovšem nastalá situace kolem nás nebyla zrovna přehlédnutelná. Ohlédla jsem se. Příbuzní Olenne byli na nohou a dali se do hádky s kýmsi dalším. Pohlédla jsem na Eddarda. „ Tohle není dobré. Nechcete se vzdálit? Nemyslím, že tu teď bude dobré místo k tanci.“ Zeptala jsem se potichu. Nálada v sále začala houstnout a to jen kvůli šatům Olenne a dívce, která jí je polila. Nesejde na důvodu, i když to vypadalo, že to byla náhoda, dle toho jak se všichni chovají, to byla špatná náhoda. |
| |
| Lvi rozhrabávající Růžový záhonek 4.XI. 281 Tak, tady všichni stojíme a vztekle se na sebe díváme. Možná by nebylo od věci se trochu uklidnit a promluvit si jako dospělí lidé. Dobře jako dospělí asi ne, když se podívám na Geriona a nejspíše ani ne jako lidé. Raději jako rytíři, co ty mladé kytičky vědí o rytířství tedy až na rytířské romány, dámské vnady a ztupené meče. Takže se všichni nadechneme a rozejdeme. My se omlouvat nebudeme, omluva je slabost a nebudeme ji ani požadovat. Nic se přeci nestalo. Už vstoupit do té ztřeštěnosti, i když mi stále nějak nedochází co se tady vlastně děje. Nadechnu se a zůstanu stát s otevřenými ústy. Já snad špatně slyším. "Odvo," oslovím Luthorova syna, ale nedořeknu. Předběhne mne Tygget, udělá dva kroky a mladému Tyrellovi vlepí facku přímo do obličeje. "Co mladíčku, tak co holobrádku nazýváš Lannistry chámy. Tady je ještě jeden, braň se pokud ses nezalekl." Tygget, vždycky byl vzteklý, protivný a vždycky to mezi námi nejlépe uměl se zbraněmi. Mladý Tyrell se jen zaraženě podívá na svého otce. Kolik je to v tuhle chvíli soubojů? Tři, ano nejspíš tři. Ser Luthor tam jen stojí jako zvadlá růže, jeho syn je dospělý, ať se brání sám. Jen nevím, jestli chtěl Tygget bránit náš rod, nebo si jen chtěl na někom vybít zlost. "Pánové," vstoupím rázně do hovoru. "Myslím, že náš spor vyřešíme zítra. Za dohledu maršálků turnaje." Podívám se na Geriona, Tyggeta a oba Tyrelly. Znovu na Geriona, ale nečekám že by odmítl výzvu a možnost si do někoho praštit. "myslím, že bychom měli na maršálcích turnaje nechat pořadí soubojů." Znovu se podívám na všechny okolo. Shoda, výborně. "Ještě jedna záležitost," vytáhnu od opasku svou vlastní rukavici. "Nemám nic proti tomu, aby někdo nazýval mého bratra kurevníkem, sám si to někdy myslím, ale Lannistra v mé přítomnosti nikdo chámem nazývat nebude. Od někoho jako vy Sere," podívám se na mladého Tyrella, "to uráží." Hodím mu svou rukavici do obličeje. "Zdvořile dám přednost mým bratrům, ale pokud se ještě budete držet na nohou, očekávám vás. Sere." |
| |
| Lvi šlapou v Trní "Omluva na mé straně Victarie, nejspíše jsem Vám nedopatřením přišlápl šaty nejsem až tak obratný tanečník." Odpovím poklidně za tance a mou pozornost stejně, jako její upoutá i ono dění v sále. Trošku zamračeně zpomalím krok tance a zadívám se směrem, kde se hádají Lvi a Růžáci. "Vypadá to, že Vaši příbuzní mají potíže se lvy. Opravdu se chcete vzdálit? Přece jen jsou to Vaši příbuzní." Podotknu tázavě a slétnu pohledem na dívku. "Šel bych s Vámi pokud byste chtěla, abyste nepřišla náhodou úhony." Ujistím jí v zápětí. Tohle dění v sále se mi vůbec nelíbí. Vypadá to, že minimálně tři lidé tak jako tak zemřou. |
| |
| |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 4.XI. 281 Mladý Reed byl přitisknut zády ke zdi a v ruce držel krátký nůž. Zhluboka dýchal a po obličeji mu ztékala krev. Proti němu byli tři. Mladý panoš v barvách Freyů si držel ruku a také silně krvácel. V rukou měli těžké dubové tyče. "Copak, naše žába má kamarády." Ten nejmenší z nich se otočil a napřáhl se po Benjenovi holí. V půlce pohybu se zarazil, když se jeho oči zastavily na vlčích hlavách na Benjenově oděvu. Zahodil hůl a dal se bez okolků na útěk. Druhý se už těšil, že se pustí do křížku s Lyannou také pochopil, že není dobré bojovat s vlky, pokud člověk nechce ozdobit šibenici a následoval svého kamaráda, tak důrazně až ho předehnal. Třtí, který v koutě držel mladého Reeda, neváhal a dal se na ústup, který se po několika krocích taky změnil v útěk. Mladý Reed, padl na kolena, podepřel se rukou a zasípal. "Děkuji." |
| |
| Roztržka Lvů a Růží „ Ehm.. nic jste nepřišlápl.. podklouzl mi střevíček. Nemějte strach, jste velmi dobrý tanečník." Pousměju se na něj, když se mi on začne omlouvat. S milým úsměvem se mu zadívám do očí. „ Myslím, že není vhodné, abych se míchala do politických či jiných záležitostí velkých lordů. Na to nemám ani postavení, ani chuť. Tohle měl být večer, kdy jsme se měli bavit. A násilí mělo přijít až zítra s turnajem. Když nejsou schopni pochopit ani takovou základní věc, pak není možné jim rozmluvit ani takové rozmíšky jako je tato. Tohle všechno vzniklo jen kvůli zničeným šatům mé trochu připité a trochu sobecké sestřenky.“ Zavrtím hlavou a pohlédnu na něj. Nechci přihlížet vraždění. „ Nemusíme odcházet se sálu. Můžeme zůstat i zde. Vědět o dané situaci, ale neplést se do ní. Když by bylo třeba někoho ošetřit, mohu pomoct, ale ničím víc.“ Povím mu tiše. Jen v duchu doufám, že mé pomoci nebude třeba. Pohledem jsem sjela k mé rodině. Olenne se zapletla s někým s kým neměla. A teď se tu schyluje k pohromě. Zadoufala jsem, že se tam jen nebude plést můj otec s bratrem. Neviděla jsem je. „ Měla bych najít otce s bratrem. Nerada bych aby se jim něco stalo.“ Kousnu se do rtu. Zastavím se v tanci a otočím se k incidentu čelem, doufám, že můj bratr se do toho neplete. A o otci doufám v totéž. |
| |
| S Růží Trošku se začervenám, což přes vlasy a vousy nejde naštěstí dobře vidět, když mi Victarie polichotí. A opětuji její pohled. "Jste moudrá žena, nicméně doufejme, že krveprolití se předejde nebylo by to šťastné." Podotknu a zahledím se opět k onomu dění. Když vyřkne Lady své další přání zastavím se v tanci také a pohotově pokývnu. "Chcete-li doprovodám Vás." Nabídnu Victarii zdvořile rámě. "Co si asi nyní říká můj otec? Jak na nás právě teď pohlíží? Co se mu honí hlavou? A co to vlastně zase Bran spískal dneska?" Honí se mi hlavou divoké myšlenky. |
| |
| Trocha povyražení 4.XI. 281 Dva kroky, přesně z takové vzdálenosti následuji Rhaegara a jeho ženu, když vejdeme do síně. Postavím se do stínu a i když se tvářím jako přísná stráž, dokonale se bavím dějem. Probíhající hostinou, hotovým uměleckým složeným z barev a lidí. Jen po očku, vidím mého synovce, lady Dayne, jejího bratra a sera Barristana, který nebyl na takovou krásu jakou je lady Dayne připraven. Ono láska je jako boj, na obojí se musí člověk důkladně připravovat a kdo nemusel po svém turnaji vyhledat mistra s jeho obvazy. Barristan ale nosí Bílý plášť, ke své škodě a můžeme ho jen litovat, že ho krása zasáhla až nyní, kdy nemá na výběr. Bílý plášť zavazuje, přísaha zavazuje, ale nakonec je to meč v ruce, který je důkazem mužovy přísahy. Ne ten meč mezi nohama, ale ten který zabíjí, ten který jednou zabije každého z nás, bude-li Sedm milostivých. Smrt v leže Bílým plášťům nesluší. Sleduji Rhegara jak tančí se svou ženou. Zdalipak, ví jak ho moje neteř miluje. Když už jsem u té lásky, jen koutem oka zahlédnu její tvář schovanou mezi jinými Dorny a lidmi od dvora, co dorazili z Přístaviště. Nejde si nevšimnout, jak dcera Hostera Tullyho polila dívku v barvách Tyrellů vínem. Kdyby to bylo Dorne, dostala by mladá dáma vyčiněno za plýtvání vínem a po zbytek hostiny by seděla hladová a na suchu, v obavě před vším co by mohla postižená zamíchat do jídla nebo pití. Seveřané, jsem mezi nimi tak dlouho a mi přijdou jejich hostiny tak fádní. Tak toto nebude fádní, pomyslím si když vidím houfek vzteklých Tyrellů, jak míří k nejmladšímu z Lannistrů. vystoupím se stínu a položím ruku na hrušku meče. Něco si tam vysvětlují a jak je u Lvů zvykem vyskytují se ve smečkách. Podívám se na pobočníka. Tywin jen upije ze svého poháru a klidně sleduje celou scénu. Tak po tomhle už nebudu, že jejich hostiny jsou nudné. Čtyři souboje a to ještě nepřinesli ochucené víno. Nejeden Dorn by se měl stydět. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Zbabělci a zraněný Reed Byli to Freyové... Ty zatracené mořské krysy si dovolili na mladého chlapce. Když jsem se ke čtveřici přiblížil víc, tak jsem v něm rozpoznal Howlanda Reeda, jednoho z našich vazalů. Freyové už se chtěli do mě pustit, ale když spatřili vlčí znaky na mém oděvu, tak rychle vycouvali a nakonec zbaběle utekli. "Zasraní zbabělí Freyové!!! Já vás dostanu vy krysy!!!" Zařval jsem ještě za nimi, než se má pozornost obrátila na krvácejícího Reeda. několik rychlých kroků a byl jsem u něj. Nevypadal dobře a potřeboval ošetřit. Vzal jsem ho proto rychle za ruku a vytáhl na nohy, přičemž potom jsem si jeho ruku přehodil přes ramena a tím ho podepřel. Můj pohled se ihned otočil na Lyannu. Má slova byla pevná a rozhodná, teď jsem nebyl mladý kluk, teď jsem byl Stark, který se musí postarat o svého vazala, teď jsem byl vlk. "Rychle pro někoho dojdi, já ho povedu k sálu. Běž." Po těchto slovech jsem s Reedem vyrazil směrem odkud jsem před chvílí s Lyannou přišel. reed byl očividně zesláblý, protože na mě ležel skoro celou svou vahou. "Cos to sakra dělal Howlande? Ale neboj, ty mořské krysy dostaneme a budeš to ty kdo jim namlátí ty jejich zasrané držky." |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 4. XI. 281 Rozutekli se jako malé děti, jakmile jim došlo, co jsme zač. Neubránila jsem se krátkému úšklebku. Když mi však pohled padl na mladého Reeda, zaplavila mě lítost. Tak silná, že byla prakticky okamžitě viditelná v mém obličeji. Vyrazila jsem k Benjenovi a vzala jsem Reeda z druhé strany. Ignorovala jsem bratříčkova slova. Ano, jsem tvrdohlavá. Co si usmyslím, to udělám. A zastavit mě člověk už pak dokáže jen násilím. "Ošetřit ho dokážu i sama, Bene," oznámila jsem bratrovi s pevným hlasem. "Nepotřebujeme kvůli tomu teď hned někoho shánět, tedy pokud nechceš někomu o tomhle incidentu říct." I kdyby chtěl tohle, tak to můžeme udělat později. Nyní je nutné dostat Howlanda někam, kde se o něj budu moci postarat. "Měli bychom jít někam stranou, abychom měli klid. Do sálu se můžeme vrátit pak všichni společně, až si Howland trochu oddechne." Upřímně řečeno, nedokázala bych se teď od těch dvou oddělit ani na několik metrů. Cítila jsem se jako vlčice, co se musí postarat o jedno ze štěňat. Zaplavila mě nehorázně silná vlna starostlivosti. Jenom budu muset najít nějaké obvazy... tedy alespoň. Ještě lepší by asi bylo nechat ho jít si lehnout, jenže by nebylo asi tolik dobré, kdyby se vůbec neukázal na hostině. Ale musím se o něj postarat, jak nejlépe to dokážu. Bylo mi jedno, jestli se mě Benjen snažil odehnat, pořád jsem se držela blízko té dvojici. Jako bych se bála, že jakmile odvrátím zrak, něco nehezkého se stane. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Prostě nejmladší štěně... 4. XI. 281 Proč já se vůbec snažím? Lyanna nejen že mě neposlouchá, ale kdybych se pokusil ji nějak odehnat, tak by mi nejspíše ten nůž vrazila do krku, o což opravdu nemám zájem, vlastně kdo by měl? Nechám ji proto podepřít Howlanda z druhé stran a vydáme se dál. Přemýšlím co je teď nejblíž k naší pozici. "Co naše stany? Ty jsou jen kousek odtud a bude tam vše co bys mohla potřebovat..." Navrhnu řešení. Byla to totiž pravda, pořád si pamatuji kam dal otec za úkol postavit ležení Starků, a to bylo jen kousek odtud a Lyanna tam opravdu bude mít vše co je třeba k ošetření Howlanda Reeda předtím než půjde s námi na hostinu. Ani nečekám na nějaký komentář od své sestry a vyrazím rovnou ke stanům, přičemž porovnávám svou a Howlandovu postavu. "Myslím že Howland by se do mého brnění vešel, pak by mohl jít ty krysy od Freyů zmlátit a nikdo by ho ani nemohl obviňovat, vždyť by byl v ten okamžik rytířem Starků..." Jo půjčím mu brnění i meč, ten chlapec si zaslouží možnost bránit svou čest, a já mu ji dopřeji, jako Stark svému vazalu. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Ve víru purpuru S potěšením sleduji, jak Arthur přikyvuje a dává znamení svému panošovi. No ano, ve zbroji sice není nejpohodlnější tančit, ale přesto chci využít příležitosti, dokud se naskýtá. Zítra může mít bratr třebas zrovna službu při strážení královských komnat nebo by měl – nedejte bohové – po turnajovém klání namožená záda nebo ku příkladu kotník. |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 4. XI. 281 "Máš pravdu, jít ke stanům je dobrý nápad," souhlasila jsem a pomalu jsem se vydala tím směrem. Dále už jsem nemluvila, pouze jsem poslouchala. Při Benjenových dalších slovech jsem se lehce zamračila. Není to tak, že bych nechtěla, aby se Howland neochránil sám. Spíše se mi nelíbilo, jak to bratr plánuje. Podle mého není Reedovo tělo na takový typ boje stavěné - lidé z bažin žijí a bojují mnohem jinak nežli my. Nemyslím si, že by byl schopný se dobře pohybovat v těžké zbroji nebo že by se dokázal ohánět mečem. Nicméně nyní jsem to nehodlala mladšímu bratru připomínat. Jakmile jsme se dostali mezi stany, odpojila jsem se od nich, abych našla nějaký vhodný. Musí být prázdný a musí obsahovat nějaké hezké věcičky, kterými budu moci Howlanda ošetřit. Naštěstí pro ně jsem nemusela pátrat dlouho. Zavedla jsem je tedy do jednoho volného přístřešku, kde jsem Reeda usadila a okamžitě jsem se pustila do práce. Nejdříve ze všeho jsem mu ránu očistila. Věděla jsem, že zranění na hlavě krvácela více nežli na ostatních částech těla, takže jsem se potřebovala především ujistit, že to bude stačit obvázat. Zvládala jsem pouze základní starost o zranění, pokud by se jednalo o něco složitějšího, asi bych už musela za někým schopnějším zajít. Pokud to tedy nebylo třeba, tak jsem Howlandovi hlavu zavázala a poté jsem se pustila ještě do kontroly zbytku těla. Snažila jsem se udržovat na tváři milý úsměv, avšak zároveň jsem se snažila udržet soustředěná. Jestliže jsem nic závažného nenalezla, dala jsem celkově mladíka do pořádku. Ještě chvíli jsem jej nechala sedět, aby si odpočinul, než se vrátíme na hostinu. "Bene, jestli tady už nechceš jen tak otálet, tak se můžeš vrátit zpátky na hostinu," otočila jsem se na Benjena. "Jsem si jistá, že zábava tam teprve začala a ty si určitě nenecháš ujít příležitost si pohovořit s tou pěknou lady, na kterou jsi tak roztomile koukal. My už to tady asi zvládneme sami." Na jednu stranu bych jej tam ráda pustila samotného - nevypadal by jako malé štěně, co se jenom drží své starší sestry. Na druhou stranu jsem ho pořád nějak nechtěla vystavovat slovům otce, Brandona nebo Roberta. Byla jsem si jistá, že nebudou příliš příjemná. Cítila jsem se trochu rozpolcená, nerozhodná. Jen doufám, že se Howland nebude bát mezi lordy ukázat. Nevypadá zrovna nejlépe, ale zároveň by bylo hloupé, kdyby tam vůbec nepřišel. Přeci jen, patří tam taky, stejně jako my. Ať už se Benjen rozhodl jakkoliv, já jen počkala, až se Howland bude cítit natolik dobře, aby se mohl společně se mnou vrátit do hlavní síně. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Jít či zůstat? 4. XI. 281 Lyanna naštěstí souhlasila s plánem jít ke stanům, přičemž mi celou dobu pomáhala Howlanda podpírat. Cestou jsme naštěstí nepotkali žádný další problém. U stanů se od nás sestřička na chvíli oddělila, aby našla vhodný stan, kam jsem poté Reeda dovedl a posadil. Lyanna nečekala ani okamžik, a ihned začala s ošetřováním. Teď jsem nemohl dělat vůbec nic. Proto jsem jen stál a pozoroval sestru při práci. Ruka mi přitom spočinula na meči, což mi něco připomnělo. "Hned jsem tady..." Nevím jestli mě sestra vůbec zaznamenala, ale já rychle vyběhl ze stanu ve kterém byla s Reedem, a rozeběhl jsem se ke svému stanu. Cestou jsem potkal několik našich mužů, které jsem jen kývnutím pozdravil. Po asi minutě běhu jsem se dostal před stan Starků, byl velký, dost na to, aby se v něm mohla usídlit celá rodina. Stan byl rozdělen na čtyři části, část pro mou sestru, část pro otce, část pro mne a mé bratry a potom jakási chodbička. Rychle jsem vešel do části určené pro mě a mé bratry a rozhlédl se po ní. V malé místnosti nebyl problém najít to co jsem hledal. Byl to můj druhý meč. Rychle jsem ho vzal a rozeběhl se zpět k sestře a Howlandovi. Oba naštěstí byli pořád ve stanu, a sestra zrovna dokončovala prohlídku zbytku Howlandova těla. "Jsem tady..." Hlesl jsem a jen tiše přihlížel, jak sestra nechala Howlanda odpočívat. Odložil jsem proto meč pro který jsem běžel, sundal si svůj teplý plášť a hodil ho přes Howlanda. Pak už jsem nic neříkal, jen tiše stál ve stanu a sledoval našeho vazala, přemýšleje jak nejlépe mu pomoci proti Freyům. Z mých myšlenek mě vytrhla až Lyanna. Co se jejích slov týkalo, tak mi nedělalo problém tu s nimi počkat, ačkoliv byla Lyanna starší, tak jsem se za ní cítil zodpovědný. Její komentář ohledně lady Ashary mi ale nahrnul krev do tváří a já jen zahanbeně sklopil zrak k zemi. "Koukám že si toho všimla asi celá rodina... Nejdřív Ned, teď ty... Brandon si mě začne dobírat buď dnes večer, nebo budu-li mít štěstí tak ráno..." zhluboka jsem se nadechl a zaklonil hlavu. "Lyanno, víš stejně jako já, že nemám šanci si její náklonnost získat dost rychle ba-li vůbec. Turnaj má trvat pět dní... Pět dní během kterých ji budou obklopovat zástupy vznešených lordů a rytířů." Sehnul jsem se, abych sebral meč který jsem přinesl pro Howlanda. Otec mi nechal takovéhle ukout dva, jsou sice stejně dlouhé jako ostatní meče, ale nejsou tak mohutné a jsou lehčí. Více s nimi proto vynikne rychlost a obratnost jejich majitele, schopnosti které jsou u mě zatím přednější než hrubá síla kterou vládne jak otec, tak Brandon a Ned. "Navíc se asi nebudu ani moct zúčastnit jezdeckých klání... Jen šermu... Koho zajímá čtrnáctiletý šermíř..." Na chvilku jsem se odmlčel, její obličej jsem měl znovu před očima, ji, svého anděla... Budu ji muset nějak zvěčnit, jelikož za pět dní ji už asi nikdy neuvidím. Na zemi u ohniště jsem zpozoroval přesně takový kus dřeva, který jsem potřeboval. Došel jsem si pro něj a sebral ho, hned potom jsem z boty vytáhl další nůž a začal z polínka oloupávat kůru, pevně rozhodnut že během turnaje svého anděla vyřežu, aby mne provázela na všech mých cestách. "Navíc, kdo by chtěl čtrnáctiletého seveřana... Zvlášť když jsou tu tací jako ser Barristan, Gerion Lannister i naši bratři... Brandon a Ned..." |
| |
| Leo a strach malé růžičky Zavrtěla jsem hlavou a usmála jsem se. Tvářičky jsem měla pěkně růžové, když o mě pověděl, že jsem moudrá žena. „ Jen vím, že bych tuhle situaci svým výstupem mohla ještě zhoršit. Teď už nedají na ničí slova. Snad jen na králova. Jenže ten tu není. Kdyby snad zasáhl princ…“ Od rozhádaných rodin jsem sklouzla pohledem ke královské rodině. Kdyby zasáhl kdokoliv z nich, nemuseli bychom mít strach, že se tu růže a lvi porvou. Tiše jsem si povzdechla a pohlédla jsem na Eddarda. Přijala jsem jeho rámě. „ Děkuji budu ve vaší společnosti i nadále ráda.“ Usmála jsem se. Jemně jsem se jej zachytila a menším obloukem kolem rozhádané skupinky jsem vyrazila najít otce a bratra. Otec nebyl takový problém najít, byl se skupinou hádajících se mužů, ale nemíchal se do toho. Nestálo to za to, takové žabomyší války. Lépe řečeno – lvorůžové… Bratr ale u něj nebyl. První ale musím představit Vlka. „ Otče, tohle je Ser Eddard Stark. Druhý syn Lorda Rickarda.“ Představila jsem Eddarda a pak jsem se podívala na jmenovaného. „ Eddarde, můj otec, Ser Victor Tyrell.“ Rozhlédla jsem se. V posledních minutách se mi na tváři z úsměvu vystřídal starostlivý výraz. „ Kde je Leo?“ Zastvila jsem otce, než stihl promluvit nějak víc. Zarazil se a rozhlédl se kolem, stejně jako já. „ Teď tu byl. Leo!“ Zvýšil hlas. Zamračil se. Já jsem pobledla. Pohlédla jsem k hádajícím se lidem. Leo nemá rád hádky. Nesnáší je. Podívala jsem se na otce. Jestli Leo odešel a ztratil se tady, kdo ví, kde je mu konec. Ve tváři jsem měla popravdě zděšený výraz. „ Přestaňte se hádat! Prosím!“ Vyhrkla jsem a vstoupila jsem přímo mezi hádající se muže. Tady se schylovalo ke krveprolití a já mezi ně strčím hlavu. Jen tak. D2lám přesně to co jsem nechtěla. Ale musím. „ Bratr se ztratil! Leo! Prosím přestaňte!“ Mluvila jsem na hlas, musela jsem je překřičet. Musela jsem. Nešlo to jinak. Pohlédla jsem na Tyrelly, kteří supěli jak šílení. |
| |
| Ztracený chlapec "Bohužel domnívám se, že ani král by s tím nic nesvedl. Když se někdo cítí uražen na cti má právo rozsouzení soubojem, aby se ve tváři bohů ukázal vítěz." Odpovím poklidně, protože vím, že je to pravda. Ani na Severu tyto boje nejsou výjimkou. Posléze pokývnu a srovnaným krokem jdu s Victarii ke stolu, kde sedí její otec. Muži okolo něj se hádají, ale k tomu se nehodlám nijak vyjadřovat. Když mne představí hluboce se ukloním, jak káže etiketa. "Potěšení Vás poznat Lorde." Podotknu, když se narovnám, ale pak už začíná onen poprask a zmatek okolo mladšího bratra Victarie, který se dle všeho někde zatoulal. "Ach no výborně, jako by nestačilo, že můj mladší bratr lítá v jednom kuse v nějakém průseru, teď tu máme druhý případ....hmm zdá se, že i jižané mají něco společného se Seveřany." Napadne mne v duchu, ale to už Victarie zamíří mezi rozzuřené Tyrellovce s tím, že hledá svého bratra. "Stará hlavu do stanu Divokých." Povzdechnu si v duchu a rychlým krokem jí dojdu a zařadím se kousek za ní, abych mohl být tělesná stráž, kdyby se událo něco nepředvidatelného. "Našla jste ho?" Otáži se jí s náznakem starostí v hlase a ostražitě se rozhlédnu kolem sebe, zdali uličníka nespatřím. |
| |
| Hic sunt leones aneb zrzka v jámě růžolvové 4.XI.281 Harrenhall, hostina Nechám lady kolem sebe proklouznout a snažím se na sobě nedat znát jiné emoce než letmé pousmání ve chvíli kdy, se za ní otáčím. Samozřejmě, že mi vadí, že dává přednost Lannisterovi přede mnou, ale nedopřeji mu to potěšení, vidět v mých očích zklamání. Ostatně hra teprve začíná. Takže lady by si chtěla hrát na kočku a myš? Hmm… klasika, alespoň se nemusím bát, že bych se s ní nudil. Po prvotní apatické reakci, kdy jsem se jen otočil za dívkou, která se hrnula do náruče problémového Lannistera, jí opět předběhnu a s drzou nonšalantností pokračuji. Lady Olenne má nyní dost práce s převlékáním. Neopatrné vedení vámi vybraného partnera ji bohužel donutilo parket opustit. Je od něj velmi zbabělé, že Vás nechat brát na sebe vinu za jeho neohrabanost. Probodnu Geriona pohledem, v němž se zračí výsměch. A opět pokračuji v přesvědčování Catelyn, že Gerion Lannister je chybná volba. Jako váš snoubenec bych mohl tanec vyžadovat, seč si nepřeji vás nutit, má lady. Rozhodně to nemám v povaze. Nicméně Vás varuji před tímto „tanečním velmistrem s vybraným chováním k ženám.“ Pronesu se značnou dávkou ironie, aby Lannister viděl, jak pravá ironie vypadá, a pokračuji: Nerad bych, aby mi tento „lord“ zmrzačil drahocennou snoubenku, Lady Catelyn. V průběhu těchto slov se jemně chopím ručky lady Catelyn a tu s pohledem do jejích očí mírně políbím (dle etikety přibližně 10 mm nad ručkou samotnou). To je ono, má lady, shořte v plamenech vášně, jež tu rozdmýchávám. Cítím chvění na vašem těle. Ale atmosféra je bohužel zkažena nespokojeným Lannisterem, který stále nepochopil, že kolem této dívky se motat nemá. Napřímím se, abych opět vypadal důstojněji oproti té parodii na rytíře, a nenechám se odbýt. Způsobíte méně pohrom než já? Nenechte se vysmát. Však už jste se předvedl. Dodám pobaveně a pozoruji zlost, kterou mé nepravdivé nařčení vykouzlí na jeho tváři. A ano teprve teď si všímám, jaký rozruch tahle scenérie způsobila v okolí. Kolem se vyrojilo pár dalších Lannisterů a směle se pištících do konfliktu s Tyrelly. O důvod více lady Catelyn odtáhnout pryč dále na parket Lannister se vychloubá, jak jen může. Jak typické. Trochu skromnosti by mu jistě neuškodilo. Zřejmě je stejně zpupný jako prostopášný otec. Ale nebudu ho soudit, to zvládnou dokonale jiní. Kdybyste dal zlatou minci za každé vaše chvástání, neměl by za chvíli rod Lannisterů z čeho platit své dluhy. Po těchto slovech chytnu jeho hozenou rukavici. Něco vám upadlo, lorde? Ovšemže, dnes jste nás všechny již přesvědčil „o ladnosti svých pohybů“. Pokračuji ostrým sarkasmem. Ano je to tak, štve mě, že mu dává přednost přede mnou, ať už jen ze slušnosti. Lituji, ale tenhle boj za Vás nevybojuji. S tichým až téměř důvěrným slovem podávám rukavici Lannisterovi zpět a opět se věnuji lady Catelyn a opět k ní vlídně a zcela s klidem promluvím (páni, vážně mi říkají divoký vlk). Lord Lannister zdá se bude ještě nějakou dobu zaneprázdněn. Nerad cokoliv říkám víckrát než jednou, snad jen vaše krása mě nutí opakovat svou nabídku. Tedy … zatančíte si, drahá lady? S milým úsměvem a s pohledem s příslibem dobrodružství jí opět nabízím ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 4.XI. 281 Howland přišel k sobě až ve stanu. Usmál se na Lyannu a musel se chvíli soustředit, aby na ni mohl vůbec zostřit svůj pohled. Opřel se lokty a posadil se. "Děkuji má lady," řekl a skolin oči. "Bylo jich na mne moc. Dostali mne a pěkně mne zřídili. myslím, že jsem dostal nějakou ránu do hlavy." Řekl a znělo to vlastně jako omluva. Postupně se mu vracela barva a dýchal už mnohem klidněji. "Má lady, Mohl bych se postavit. Nechci tady ležet jako mrtvola." Táborové ohně venku poklidně plály a noční ticho rušily jen údery těžkých kovářských kladiv. Muži Starků, posedávali, popíjeli a čekali na příští den. Koně vycítily panující nervozitu. Těžcí váleční hřebci s stáních hrabali kopyty a nervózně pofrkávali. Stanové plátno se rozhrnulo ale mohutná postava zastavila ve vchodu. První si ji všiml Reed. Zarazil se v půlce slova a zčervenal. "Ne nemusíš se mne děsit," ozval se hluboký těžký hlas a slova bezevšeho patřila Reedovi. "Nejsem duch, jen rád chodím v bílé." Lord velitel Hightower vešel dovnitř natáhl ruce nad oheň, aby se trochu zahřál a zeptal se Lyanny. "Jak je na tom," zeptal se jí se starostí v hlase. "Byl jsem na obchůzce a našel jsem nějaké jeho věci. Plášť a krátké kopí. Také stopy krve a nepořádek po boji." Dořekl a podíval se na Reeda. "Nechal jsem ty věci venku, u vašich lidí." Dokončil a přesunul svůj pohled na Benjena. "A ty nenaříkej jak stará baba, nehodí se to. Barristanovi bylo jedenáct, když bojoval poprvé. Mě třináct. Jaime, Tywinům mladý Lev byl tak starý jako ty, když bojoval s Bratrstvem z Králolesa. Starý si dost, je jen na tobě jestli to dovedeš." Bylo to něco mezi výzvou, radou a mírným pokáráním. |
| |
| Krígeľ piva4. XI. 801, pojazdný hostinec, HarrenhalZ jeho slov ma začne bolieť hlava. Alebo je to z toho piva? Pomasírujem si spánok, na moment vyzerám, že ho úplne ignorujem, ale predsa len, som spoločenský tvor a tak sa na jeho monológ naviažem. Možno nie je tak zlý, ako sa zdá. Možno... iba možno... Myšlienku okamžite vyhodím z hlavy. Veď ukázal na tie štetky. To robieva i princ Oberyn. "Jon," predstavím sa jednoducho, bez rodu a pozemkov. Už vie, že nie som nejaký potulný rytier alebo miestny opilec. A ak ho zaujíma, kto som, spýta sa. Nie som tu, aby som sa hrdil svojim menom a hradom, povyšoval sa nad ostatnými. "Prišiel si teda súťažiť. Ako tajomný rytier?" v hlase spoznať pobavenie. "Odkiaľ si? Znieš ako samozvaný rytier z Blšieho Zadku skrížený s Dorňanom." Možno sa urazí, možno nie. Vtipkovanie neuškodí. |
| |
| Mezi trny a divokou zvěří. Má slova měla asi stejnou váhu jako kdybych nic neřekla, byla jsem vyřazena z této situace, kde už zdaleka nejde o šaty polité vínem, ale o věci, které se nezapomínají a kvůli kterým je vždy třeba hodit rukavici. Zachvěji se, když si uvědomím, že jsem způsobila tuhle situaci, nikdy jsem nechápala marnivé dámy, kterým se líbilo když se muži kvůli nim vrhají do souboje, mě se to nelíbí. Mohu se uklidňovat, že v důsledku to vlastně není až tak kvůli mě, ale svědomí je svědomí. Rukavice byla hozena a ne jedna, výzva přijata a odložena na druhý den. Báječně Catelyn, za tohle ti rozhodně otec poděkuje...s řemenem v ruce. Už jen ta představa způsobí další zachvění mého těla, naštěstí se vše uklidňuje a mi můžeme jít tančit, tedy mohly bychom, nebýt mého snoubence, který se nenechal odbýt a podruhé požádal o tanec. Nerad cokoliv říkám víckrát než jednou, snad jen vaše krása mě nutí opakovat svou nabídku. Tedy … zatančíte si, drahá lady? Vážně mu na to ženy letí? Kolikrát podobná slova asi pronesl? Dlouze si prohlédnu vysokou postavu mého snoubence, než mé rty zvlní smyslný úsměv, který ho má ukonejšit, pokud bude tak nevšímavý a nevšimne si ledu v mých očích. " Lorde Starku, pokud by jste si dal tu práci a přišel mne pozdravit místo obletování svých "přítelkyň" , mohli jsme teď společně tančit, ovšem nebyla bych hodna rodového jména Tully, kdybych nedržela dané slovo. Přislíbila jsem tanec lordu Lannisterovi, jen slaboši, zbabělci a nečestní lidé nedrží slovo. Časem poznáte , že nepatřím ani do jedné skupiny a nyní... Předvedu vlkovi dokonalou úklonu a pak už následuji svého společníka do víru tance. " Lorde nebylo třeba lhát, ta nehoda byla jednině má vina a bylo by zbabělé se k tomu nepřiznat, ale jak jsem záhy zjistila, mé vměšování moc užitku nepřineslo, ještě jednou se vám omlouvám lorde za to co jsem způsobila a budu doufat, že zítřek k vám bude milosrdně nakloněn." Při tanci mi odlesky světel ve vlasech roztančí ohnivé plamínky, které se zalesknou i mých očích, když pozvednu hlavu abych se podívala do jeho očí při jeho dalších slovech. " Známost? Myslíte..? Ach , tváře dostanou odstín temně rudé , "jistě že lord Stark není žádná má známost, jak jste řekl, je to můj snoubenec, o kterém jsem se dozvěděla dnes, a nejspíš jako poslední." Další několik otoček v náruči mého tanečníka, " a co vy lorde, na vás taky čeká někde nějaká snoubenka?" |
| |
| To dance or not to dance4. XI. 281, sieň, Harrenhal"Oh, hlavné mesto je viac, než som si mohla priať!" odpoviem možno až priveľmi pohotovo. Pravdupovediac, neklamem. Bola som pripravená na hlavné mesto, ale v momente, keď som zacítila jeho pach výkalov a neumytých obyvateľov, bola som šokovaná. V Červenej Pevnosti bol čistejší vzduch, ale nie dýchateľnejší. Na každom kroku ma prenasledovali zdanlivo nevinné dvorné dámy a sluhovia, ktorí však každé moje slovko predávali kráľovi. Pri stole neostanem sama nadlho. Jaime si prisadne a ja ho nenápadne pohladím pod stolom po nohe tou svojou nohou. Nalejem mu vína. "Strýko Gerion sa asi zase zaplietol s nejakou lady," poviem mu, s vážnym tónom. "Strýko Kevan sa do toho zapojil aj s Tygettom. Každý do nás kope, ako sa im zachce..." ťažko vzdychnem. Jeho otázka ma zarazí. Chvíľku na neho pozerám, či má všetkých svätých pokope. Aj ser Dayne tancuje so svojou sestrou, čo sa môže stať? "Myslím, že by sa to patrilo." Koniec koncov, som asi jediné dievča, ktoré nevyzvali k tancu. Prišla som neskoro, ale i tak, je to trápne. Keď sa však postavím, aby som s ním vyšla na parket, zjaví sa pri nás princ. Bohužiaľ, nie je to Rhaegar a ani nejaký ten z Dorne. Je to Viserys. Malé čudo, ktoré sa náramne podobá na svojho otca. Až nebezpečne. Ihneď nám prekazí plány. Udržím si však svoju rozvážnosť a s hraným nadšením jeho ponuku prijmem. "Ah, som polichotená, Vaša Výsosť!" a s úsmevom mu podám ruku. Prejdem okolo stola, aby som sa postavila vedľa neho, nech vieme vykročiť spoločne na parket. Medzitým sa otočím na Jaimeho, na ktorého sa pozriem pohľadom ľútosti. Poviem, že mu venujem svoj druhý tanec, to však už môže jedine odčítať z mojich pier, kvôli tomu hluku. |
| |
| Ethan Glower 4.XI. 281 Mladý Glower v napůl omluvném a v napůl chápajícím gestu kývl hlavou. "Lichotit, někomu jako jste vy není tak složité lady Ryswell a docela mne překvapuje, že to nedělají všichni na okolo." Pokračoval mladý panoš v zdvořilostech. "Velmi rád se s vámi projdu, pokud si to přejete." Dodal a nabídl Barbrey rámě. Vyšli jste ze síně jedním z mnoha východů a zamířili si to mezi nekonečné ruiny, na kterých noc hrála hru světel a stínů. "Dlouho, drahá lady. Můj otec mne poslal na Zimohrad k vychování, když mi bylo pět. Sloužil jsem Lordu Rickardovi jako páže a jeho synu jako panoš, kam až vlastně pamatuji." Odpověděl a zadíval se do tmy. "Jsem rád, že mi pan Brandon věří a já věřím jemu. myslím, že by se dalo říct, že jsme přátelé." Dokončil a mile se usmál. "Má lady z Ryswellů nebylo by přece ode mne zdvořilé abych prozrazoval tajemství rytíře, kterému sloužím a já chci zůstat zdvořilý a věrný, jak se na správného panoše sluší. Jistě mne nebudete nutit, abych své závazky porušil, to by od vás nebylo ani zdvořilé a ani moudré, jelikož Brandon bude jednou našim pánem." |
| |
| 4. XI. 801, pojazdný hostinec, Harrenhal "Jon, to bolo.. strohé." Zasmial som sa no ďalej som jeho predstavenie príliš neriešil. Nie že by ma to nezaujímalo ale, bolo mi to viac menej jedno. Kým sa sám nepotreboval predstavovať a napchávať svoje ego svojimi titulmy, nepotreboval som ich vedieť. Vlastne mi to celkom lichotilo. Neurazil som sa. Podobných vecí som už poćul a to mnoho zn ich ani nebolo myslených z srandy. Kto vie, prečo som práve toto za ako také pobavenie bral. Možno to bude tým jeho tónom hlasu. "Sir Jon, len málo ľudí sa môže samozvať za rytiera a ja k nim rozhodne nepatrím heh. Nie nie.. rytierska česť a podobné sračky... to ide úplne mimo mňa. Aj keď ten pôvod bol celkom výstižný to musím nechať." Možno som len zbytočne dlho kecal. Pravda však bola taká, že som si počas týchto slov snaźil vymyslieť nejaký príbeh. Niečo, odkiaľ pochádzať, aký je vlastne môj cieľ a podobné veci, na ktoré sa ľudia strašne radi vypitujú. Sám som ani len netušil či sa môj odchod z mesta Kings Landing a z jeho hliadky dá považovať za dezerciu, alebo nie. Poškrabal som sa na brade a radšej som si znova upil z džbánku. "Popravde? neviem. Celý život putujem z miesta na miesto, kde táto púť začala ti však neprezradím lebo si to sám nepamätám." Džbánok bol po chvíľke znova na dne no tento krát som si o ďalšie pivo nežiadal. Nie že by som mal dosť, ale človek by sa aj rád najedol a podobne. "A čo robíš ty.. tu? Nemáte v hrade nejakú hostinu alebo tak?" Podvihol som oboćie, čo však príliš cez kapucňu vidieť nebolo. |
| |
| Malý drak 4.XI.281 Harrenhal Přijala mou nabídku s neskrývanou radostí. Nějaká nejistota ze mě už dávno vymizela. Jak jsem se mohl obávat? Drak se ničeho nebojí. podívám se po tom jejím bratrovi. Ani nikoho. Nicméně nemůžu skrýt své nadšení. Ačkoliv jsem o něco menší než samotná Cersei...řekněme, že mi to nevadí. Mám určitý výhled na určité části jejích...šatů. Které jsou nutno dodat velmi zajímavé. Ani jsem nepostřehl, že mi tam sjel pohled. Přišlo to tak nějak automaticky. Rychle jsem se zadíval jinam a začervenal se. Co to děláš pitomče? okřikl jsem sám sebe v duchu. Takhle se drak nechová! Takhle se chová všelijaká nižší verbež! Začneme tančit, což se mi velice líbí. Nikdy předtím jsem vlastně pořádně s žádnou krásnou dívkou netančil. Díky tomu, že jsem měl většinou zákaz vůbec být na čemkoliv, tak jsem v hodně oblastech byl dost zaostalý. Což bych samozřejmě nikdy nepřiznal. Tančit jsem uměl, to zas ano. Učil jsem se to, jako obecně všechno důležité. Nějaké větší praxe jsem nedělal, ale to mi myslím nijak neškodilo. Pochopitelně jsem Cersei vedl. Chvilku jsem se jen nechal strhnout okamžikem,a zůstával jsem mlčky. Pak jsem ale promluvil: ,,Jak si užíváte večer má paní?" načež jsem jí pohlédl přímo do jejích krásných očí. |
| |
| Harrenhall 4.XI. 281 Ashara a ostatní tanečníci Sestra se začala hájit a přísahat na Sedm, že sera Barristana žádným kouzlem opravdu neočarovala. Překvapeně jsem zamrkal a pozvedl obočí. “Nemyslel jsem tím, že jsi na něj použila magii, ale že…“, začnu sestře vysvětlovat, jak jsem to myslel, ale potom se zarazím v půli věty. “Ty si mě dobíráš!“, řeknu na oko dotčeně a rezignovaně se pousměju. Sestra ale s žertováním nekončí a začne mi vyčítat, že bych snad byl raději, kdyby byla ošklivá a po nocích brečela do polštáře, že o ní nikdo nejeví zájem. “Nechápej mě špatně, sestřičko. Jde mi jen o tvé štěstí a tvé dobro. Nemůžeš mi mít za zlé, že bych byl rád, kdybys našla nějakého čestného svobodného rytíře nebo lorda, a ne nějakého ženatého proutníka, kterému jde jen o to jedno“, odpovím sestře, nyní už zase zcela vážně. Jednak protože toto téma je vážné samo o sobě, a druhak také proto, že se musím soustředit na taneční kreace, které budou co nevidět následovat. Ashara mi vtiskne na tvář lehký polibek a zlehka se ode mne odstrčí, načež se se zářivým úsměvem elegantně otočí okolo své osy. Poté se ke mně znovu přiblíží a podá mi svou ruku, kterou lehce vezmu do své a v duchu začnu počítat kroky. Pro mě tento druh tance nebyl tak přirozený jako ten rytířský. “Ano, rozhodně tuto možnost nevylučuji. Na turnaj dorazila velká spousta čestných rytířů a velkých lordů…“, odpovím sestře s opětovaným úsměvem, zatímco dál v duchu počítám kroky: … tři, čtyři, pět… raz, dva, tři… Po pár okamžicích se ozve kovové řinčení upuštěného pohárku a na okraji parketu se začne nad něčím povykovat. … tři, čtyři… ehm… dva?, zaškobrtnu a vrhnu pohled ke skrumáži, ve které figuruje nejstarší syn Strážce severu a bratr Lorda pobočníka. Zpomalím v tanci a sleduji, jak se do sporu vložili rodinní příslušníci Tyrellovic dívky, která tančila s mladým Starkem. Vteřinku na to se na místo dostali i bratři lorda Geriona . Jak Tyrellové tak i Lannistři měli tváře stažené vztekem, což mne zaujalo. Zeptal jsem se tedy sestry, zda se neprotančíme k tamnímu ději, abychom zjistili, o co tam doopravdy jde. Sestra to sice bravurně skrývá, ale moc nadšená tím nápadem není. Nicméně souhlasila a pomalu jsme se tanečním krokem dostávali blíž a blíž. Cestou jsme oba tím směrem vrhali pohledy, abychom si udrželi přehled, jak se to tam vyvíjí. Tyrellové byli rudí vzteky a začali házet rukavicemi k nohám lorda Geriona. Ale bratři lorda Geriona si tuhle urážku nenechali líbit. Lord Tygett se dokonce uchýlil k tomu, že dal jednomu z Tyrellovic mladíkovi pořádný políček. V tu chvíli jsem strnul a napnul jsem svaly na nohou, abych se připravil vyrazit zastavit případné krveprolití. Lannisteři výzvu přijali a na oplátku vyzvali Tyrellovic příslušníky, přičemž se domluvili na zítřejší den. K boji tedy díky Sedmi nedošlo a tak jsem pokračoval v tanci s Asharou. Svou zamračenou tvář otočím od rozmíšky mezi těmito dvěma rody a zakroutím trochu znechuceně hlavou. “Jsem rád, že se to vyřešilo bez krveprolití, a že jsem nemusel zasahovat a vyřadit tak někoho ze zítřejšího turnaje případným zraněním“, zkonstatuji polohlasem směrem k sestře a zapudím svůj zamračený výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 4. XI. 281 V zápalu práce jsem si prakticky ani nevšimla, že Benjen na nějakou chvíli zmizel, a tak jsem ho postřehla až ve chvíli, kdy dával Howlandovi svůj plášť. Ještě jsme měli nějaký čas, než se vrátíme zpátky, a tak jsem se posadila a obrátila jsem se směrem ke svému mladšímu bratru. Vypadal smutně a jeho slova zněla poraženecky. Semkla jsem rty pevně k sobě, až z nich zbyla jen úzká čárka. Na chvíli jsem raději věnovala pozornost ještě Reedovi, abych ještě utekla od Benjenových myšlenek nahlas vyslovených. "Můžete sedět, Howlande, ale raději se ještě nestavějte. Pokud jste opravdu dostal nějakou ránu do hlavy, co nezačala krvácet, tak by se vám mohla zamotat hlava," odvětila jsem a následně jsem trošku nadskočila, když jsem zaslechla další hlas. Otočila jsem se směrem k ohni, kde si již ohříval ruce lord Hightower. Na jeho otázku přišla i rychlá odpověď. "Jeho zranění snad nejsou vážná. Roztržené obočí, nejspíš nějaká rána na hlavě, co nekrvácí, a několik podlitin." Trochu se mi nelíbilo, že se pak pustil do Benjena, i když měl pravdu. Ale chtěla jsem mu tohle říct já. Benjen byl opravdu jen malé štěňátko, co se bojí vycenit zuby. Měl by se postavit na nohy, ne brečet nad tím, že tu hezkou lady nikdy nezíská, že nemá šanci. Proč to vůbec vzdává ještě dřív, než se o něco pokusil? Copak je můj mladší bratr opravdu takový zbabělec? "Howlande, řekněte mi, až se budete chtít vydat s námi na hostinu," oznámila jsem bažináři a následně jsem přesunula pozornost k Benjenovi. "Ser Hightower má pravdu. Nekňuč a koukej se snažit. Nevěš hlavu předem. Vrátíme se tam a já se postarám o to, aby sis s tou lady mohl alespoň promluvit." Snažila jsem se nebýt na něj tolik tvrdá, spíše podporující. I když mi někdy připadalo, že je to spíš na škodu, nemohla jsem si pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Když se promlouvá vlkovi do duše... Stan Starků Sestra mi na má slova nejdříve nic neřekla a ve stanu nadále bylo ticho, které přerušil až příchod sera Hightowera. Lord velitel Královské stráže a jeden z nejlepších, ne-li nejlepší válečník Sedmi království. Obdivně jsem se na něj podíval. Od muže jeho postavení bych nečekal že se bude zajímat o Howlandovo zdraví. Poté to ale přišlo, ser Hightower obrátil svou pozornost na mě, a jeho slova byla jako blesk z čistého nebe. Byla tvrdá, ale rozuměl jsem jim. Byla urážlivá, ale v dobrém slova smyslu. Otevřela mi oči. Narovnal jsem se a hrdě jsem se na sera Hightowera podíval. Jaký jsem to byl zbabělec a baba? Copak takhle se vlci chovají? Když přijde na Brandona, jsem hned vlk, ale jakmile přijde na někoho mimo rodinu Starků, plus Roberta Baratheona, jsem jak ukňučené štěně. Ser Hightower mi uštědřil facku, která mne probrala a ani nemusel zvednout ruku. A hned druhá facka přišla od Lyanny, která slova Lorda velitele jen podpořila. Oba mají pravdu, oba volí tvrdá slova, ale oba mi chtějí pomoci. V očích se mi rozhořel oheň. "Máte pravdu sere, Lyanno..." zahleděl jsem se upřeně do ohně, "má slova nejsou slova Starka. Měl bych se za sebe stydět." Znovu jsem ipřel svůj pohled na sera Hightowera. "Děkuji Vám lorde Veliteli, že jste mi otevřel oči..." uklonil jsem se mu, jako nikdy nikomu předem, snad krom krále, ale z této úklony vyzařovala pocta a obdiv, poté jsem se otočil na sestru a usmál jsem se na ni "i tobě Lyan, že za mnou vždy stojíš." Během tohoto okamžiku se Howland konečně vzpamatoval natolik, aby se postavil na nohy a vrátil mi můj plášť, načež si hned vzal od sera Hightowera své věci. Plášť jsem proto rovnou oblékl a podíval se na meč který jsem přinesl. "Vezmi si ho, proti těm krysám od Freyů se ti třeba bude hodit..." podám mu meč který jsem přinesl, "půjdeš s námi zpět na hostinu že?" pak se znovu otočím na lorda Velitele "A co vy Lorde, půjdete také na hostinu?" Už jsem se nemohl dočkat až tam budu, snad si se mnou lady Ashara zatančí. Pak jsem si ale uvědomil jednu věc. "Mimochodem sestřičko, zabírám si první tanec..." spiklenecky na Lyannu mrknu. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Na tanečním parketu Rozmíška mezi Lannistery a Tyrelly se začala pomalu uklidňovat. Neslyšela jsem sice, k jaké domluvě došlo v onom hloučku šlechticů, ale vzhledem k tomu, že jsem nezahlédla žádná zmířlivá gesta, byl nejspíš spor jen dočasně zažehnán. |
| |
| Tanec Napjatě zkoumám jeho tvář, jak se na ní zprvu zračí překvapení. Určitě nečekal, že bych se na to hned zeptala. Zvlášť, když šlo jen o nevinný pohled, ale ty řeči kolem ho zbavily nevinnosti. „K některým věcem bych byla radši slepá,“ smutně se pousměji s myšlenkou na krále a jeho šílenství. Děsí mne, že je takový muž králem, zvlášť, když pobývám u dvora. Snad se jeho šílenství nepřenese i na mé děti! „Ano, je jiná,“ připustím neochotně, „zdá se mi chladná a nepřístupná jako sever sám.“ Pokrčím rameny, nic nemá na horké dornské slunce, již jen z toho důvodu nemám sever ráda, je pro mne jen opakem domova. A lidé tam nejsou zdaleka dost přívětiví. Při jedné z otoček si všimnu i shluku lidí na kraji parketu, nevypadají zrovna přátelsky a mám dojem, že jsem zahlédla i jednoho z lordů stahovat rukavici. Rhaegar na to hned složí několik rýmů, ale já mám stále před očima tu rukavici. Kdo ví, co provedou lordi posílení vínem... „Mám z toho špatný pocit, někdo by měl zasáhnout.“ Zamračím se a pohlédnu na svého muže, když zarecituje pár krátkých veršů. V jiné situaci bych se tomu ráda zasmála, ale teď se spíš bojím aby netekla krev. Do hloučku mezitím vběhne i dívka v barvách Tyrellů a taky s křikem. Na hádky na hostinách jsem sice zvyklá, ale tohle již přesáhlo meze obyčejné hádky. Nejradši bych se odebrala na klidnější místo, avšak by to bylo nevhodné pro ženu mého postavení. |
| |
| O obrazech a lidech 4. XI. 281, odpoledne Harrenov „Nepodceňujte zranitelnost žen, lorde Starku,“ odpovím na Brandovovo rýpnutí a bezstarostně mu oplatím úsměv, „co znamená jedno zaškobrtnutí oproti desítkám zlomených srdcí? Vaše pověst je svědectvím uragánu a váš chvost sbírkou nemocí z celého Westerosu.“ |
| |
| V rouše beránčím 4.XI.281 Harrenhall Dvakrát mě odmítnout během jediného večera? To mě cupuje na kusy? Taková drzost, a kvůli namyšlenému floutkovy ze Skály, Lannisterovi. Vážně si jí mám brát? Otce bych asi zklamal. Dlouho tento svazek s Hosterem Tullym připravoval. Ale při našem prvním setkání mě rovnou odmítne kvůli jinému?! Je na mě znát, že mě úsměv mírně přešel a tvář zatuhla přimračeným výrazem. Po chvilce ale dodám s přehrávaným úsměvem. Nemá cenu se před vámi obhajovat, lady. Zjevně Vás i přes všechno, co zde napáchal, lord Lannister zaujal více. Snad bych vás rád poprosil o další tanec, tedy pokud není v pořadí již někdo přede mnou. Poslední větu dodám s jízlivým humorem, ale nenásilně, abych hned nepůsobil jako žárlivý a nepřející. Prozatím zajdu pozdravit vaši rodinu. S vaším panem otcem bych rád pohovořil. Tak nashledanou při našem tanci. Dodám již s klidem a opět věnuji lady Catelyn podmanivý pohled. Myslíš, že tohle vzdám jen tak bez boje? Ještě jsem zdaleka neskončil. Po těchto slovech se vzdaluji již pomalu do ztracena. Trochu s obavami rozjímám o tom, co za to bude chtít. … ... Po chvilce toulání v davu dorazím ke stolu Tullyů. Opět se mi poskytne pohled na tančící krásku a namachrovaného lva. U sedmi pekel! Zakleji si pro sebe a snažím se dvojici neztratit z pohledu. Mezitím se přesouvám k hlavě rodu Tully a jeho drahé další dceři, která bohužel krásu své sestry nezdědila. Milý lorde Tully, omlouvám se, že jsem vás nevyhledal dříve. Nebyl jsem zpraven o vašem příjezdu, a poté jsem byl nucen vypomáhat mladšímu bratrovi s … ehm … diplomatickou misí. Snažím se být přesvědčivý a neurazit otcova dobrého přítele a mého snad budoucího tchána. Po zbytek večera jsem byl uchvácen krásou vaší dcery. Ta ovšem tanec se svým snoubencem odmítla. Zdá se, že nemotorný nejmladší bratr Pobočníka, byl pro ni lepší volbou k tanci. Nemohu ji mít svéhlavost za zlou...sám někdy nejsem jiný. Jen doufám, že nebude z lorda Lannistera zklamána. Pronesu smířlivě, vesele s humorem ale i lehce manipulativně. Při rozhovoru se nenápadně přesouvám k lady Lyse, Catelynině sestře. Vnímám, jak pokukuje po každém muži v okolí a ačkoliv krásou příliš neoplývá, zdá se být roztoužená a zuřivě hledá očima kohokoliv, kdo by o ni jevil zájem. Vy jste jistě lady Lysa, má budoucí švagrová, pověsti o vaší kráse vás předcházejí drahá. Řeknu zdvořile a mírně se ukloním. Při úklonu však směrem k Lyse šeptnu: Ostatně lord Gerion prý po vás tajně touží. Svěřil se mi, že vaší sestru vyzval první, jen aby sebral odvahu zatančit si s vámi. Spiklenecky se na ní usměji. Teď jen doufat, že past sklapne tak jak má … |
| |
| soukromá zpráva od Brandon "Wild Wolf" Stark pro V rouše beránčím - vytečkované intermezzo 4.XI.281 Harrenhall … Nahlížím za tančícím párem, a když jsem již dostatečně daleko, aby mě mohli vědět, můj výraz se mění v poměrně zlostný. Zpropadenej vlezlej Lannister, jak se ho mám k čertu zbavit. Brandone,Brandone jsi to ty? Z ponurých myšlenek na velmi velmi nepříjemnou likvidaci lannistera mě probere dívčí hlas. Letmo zapátrám, komu by tak mohl patřit. Lady Alayne Royce, starší sestřenka jednoho z mých druhů Kyleho Royce, má značně důvěrná známá…ach ano už jsou to tak dva roky. Alayne, to mě podrž, jsi to ty, rád tě vidím. Neskrývám nadšení ze setkání s mou dávnou důvěrnicí a občasnou milenkou. Na to, že je z údolí snoubí v sobě dokonalou nespoutanost. Nádherná dívka, jež mě kdysi na klání u Runokamene zaučila do tajů vášně. Vděčím jí za pokrok od štěněte honícího se za vlastním ocasem v pravého vlka, lovce… její kvality jsem několikrát ozkoušel a … no ovšem… to je dokonalé… Je překvapivé, že jsi zde dnes bez dívky, Brandone, ráda bych si myslela, že jsi vyhlížel právě mě, ale tvé překvapení z mého oslovení to jaksi vylučuje. Co že jsi tu osamělý? Zrovna ty. Pronáší s nadsázkou. Nikdy si nic nedělala z mých milostných vzplanutí, naopak těšila se z mých úspěchů a radovala se, když jsme si navzájem projevovali přízeň. Alayne, nejsi příliš zvědavá? To víš, jednu lady mám vyhlédnutou, ale je momentálně zaměstnána neuvěřitelným tupcem, mohla bys mi s tím pomoct? Něco mi říká, že to je ta zrzka, co jsi na ní před chvilkou zíral, ta co způsobila takové pozdvižení. A co bys ode mě potřeboval? Mám ti jí snad unést? Ano, seznam se, má snoubenka, a to že jí teď třímá Lannister se mi ani trochu nelíbí. Mohla bys využít své přesvědčivosti a zostudit jej? … vždyť víš jak to myslím a budu ti opět neskonale vděčen. Procedím mezi zuby a neskrývám pohoršení nad nepříjemnou osobou a snažím se Alayne navézt do mého plánu. Co bych pro tebe neudělala, zlato? Ale přijdu si později pro odměnu. Přikývnu a sleduji, jak se opět Alayne ztrácí v davu. Trochu s obavami rozjímám o tom, co za to bude chtít. … |
| |
| PÁR 4. XI. 281, odpoledne Harrenhal ,,Tak bratr se přeci jen dočkal." pomyslím si, když uvidím Viseryse, jak si došel pro dceru lorda Tywina, Cersei. Dokonce i jeho ruku přijala, samozřejmě, že ji přijala - asi nikdo by si nedovolil odmítnout prince, byť takto mladého. |
| |
| Tanec s drakom4. XI. 281, sieň, HarrenhalDávam pozor, aby som malému princiatku nestúpila na nohu. Ešte by ma dal jeho otec upáliť sa pokus o kráľovraždu. Udržovala som herecký úsmev i vľúdnosť, z rovnakého dôvodu. Pohľadom som však v dave hľadala známu tvár, možno niekoho, kto požiada princa o dovolenie tancovať so mnou. To nemôže odmietnuť, nie, je to predsa slušnosť, pustiť dámu... Viserys sa ozve, až ma vydesí. Pozriem na neho z výšky, užívajúc si, že princ mi siaha iba tak po prsia. Je iba sopľavé decko, nič viac... "Je tu až priveľmi dusno, na môj vkus." Je tu naozaj teplo, až sa pečiem. Môžu zbúrať jednu zo stien a stále by sa tu dalo skapať. Ale myslela som skôr tú atmosféru. Je iba prvý deň turnaja a koľko vecí sa už stihlo odohrať. Ledva to stíham sledovať. A taktiež som sa stihla stretnúť hádam s každým, kto tu je. Až na... Pohľad zakotvím na Rhaegarovi, možno až priveľmi dlho, možno si ma všimol, možno si to všimol niekto iný - iba dúfam, že nie Jaime. Nie v tomto dave. Tancuje s tou štetkou, to ja som mala mať jeho prvý tanec. Ani ma nepozdravil, ani sa neozval - prečo sa tvári, že sme nemali byť manželia? Radšej sa vrátim k Viserysovi, venujem sa jemu. |
| |
| 4. XI. 281, pojazdný hostinec, HarrenhalPokrčím ramenami nad jeho poznámkou a tíško si odpijem z piva, ktoré hostinský doniesol. Ostatné už nechutia tak dobre, ako tie prvé, pomyslím si kyslo. Vypočujem si jeho rozprávanie, tíško, aj keď už na mňa pomaly prichádza tá chuť rozprávať. O čomkoľvek. Ešte pár pív. Kývnem na hostinského, aj keď mám ešte čašu plnú. Aby sa pripravil. "Mám sluch pre prízvuky," poviem dnu pohára. "Robíš si priveľké nádeje. Do turnaja rytierov len tak nepustia, aspoň nie do tých za najviac zlatiek... Ale ako ťa počúvam, ako básnik budeš dobrý. Mám rád básne... aj keď by neuškodilo pár veselých, tie, čo počúvam dennodenne ma nútia skočiť z veže." Troška drsné, ale on vážne píše smutné básne. Hlavne o Letohrade. Je mi jedno, za akú krásu ten hrad považuje, znechutil sa mi tým, koľkokrát ho spomína. "Dostal som príkaz, tak som ho šiel splniť. Našťastie to nebolo na dlho... A ani sa mi tam nechce. Všetci tí lordi ma majú za... eh... no... vlastne ma nemajú za nikoho." Sklamane vzdychnem. Hodilo by sa nejaké povzbudenie. Hm? Nič? Možno nádejne sa na neho pozriem, aj keď sa to dá ľahko pomýliť za pripitosť. |
| |
| 4. XI. 281, pojazdný hostinec, Harrenhal "Oh tak sluch.." Pootočím hlavou po tomto pojazdnom hostinci a mysľou mi príde otázka, koľko mi v mešci asi ešte štrngá mincí. Možno by som si nejakú príjemnú spoločnosť k noci predsa len zaplatil. Nah radšej nie.. kto vie ako by som vyzeral zajtra. "Podľa toho čo som počul, na pranicu, lukostrelbu a podobne zoberú hocikoho. Sám si nerobím nádej na kolbisko a ani chute, nemám túto časť.. rôznych turnajov rád." No jeho slová o básnictve ma hlboko ranili. Otvorili staré rany a ja osm sa na neho až utrápene, no zároveň pobavene pozrel. "Ľutujem že stále stretávať básne plné depresie a niečo, čo by mohli recitovať na smútočných pochodoch. Ubezpečujem ťa však že, ja a básnik.. ver mi, buď by som skončil vo vezení alebo v čerstvo vykopanej jame." Žmurkol som na neho a pohľad som znova obrátil k svojmu pitiu. Ako keby som si spomínal na nie práve veselú historku, čo som aj spomínal sakra, ja a básnik? To nie.. v žiadnom prípade. Už teraz ma prepadali mdloby. Mne to hovoriť nemusíť priateľu, jeden z dôvodov prečo som dezertoval s Kings Landing. Prebehlo mi hlavou no len som nad jeho slovami mávol rukou. "Nesmúť priateľu, užívaj si piva, spevu, a žien. Síce nám chýba spev a na ženy nemáme dostatočné financie no život netreba brať tak vážne. Však je len jeden. Na konci aj tak všetci skapeme. Všetci skončia či už pod zemou, alebo v nejakej kamennej truhle. Vieš ty čo? je to jedno, keď budeme mŕtvi, bude nám to všetkým jedno. Lord bude rovný svojmu pešiakovy, kňaž rôznym ľahším dámam a kráľ pokojne aj nejakému sedliakovi." Mikol som ku koncu ramenom a exol som ten zvyšok moku, ktorý som mal v pohári. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 4.XI. 281 Lord Hightower jen pokývl hlavou. "Jinými slovy, dostal pořádnou nakládačku." Zhodnotil věcně Reedovu situaci. Howland jen souhlasně kývl hlavou. Bílý býk se podrbal na bradě. "Nechte nás prosím na chvíli o samotě," požádal vás dva a prohlížel si Bažináře. "Dojdeme za vámi a pokud vám to nebude vadit, já ho tam dovedu. Stejně jsem tam chtěl ještě zastavit a ujistit se, že je vše v pořádku." Dokončil a znovu natáhl ruce nad oheň. "Běžte," dodal ještě váš vazal. "Už je mi mnohem lépe, tak se nezdržujte a Benjene." Mrkl na mladého vlka. "Děkuji." Dokončil a majetnicky si prohlížel meč. Vraceli jste se už temnou nocí, přesto jste snadno poznali postavu, která se rozhlížela před hodovní síní. Otec se díval, kde jste a vypadal, že chce něco důležitého. |
| |
| Rozhovor s otcem a tanec? 4.XI. 281 Lord Hightower si pozorně vyslechl vše co jsme mu jak já, tak Lyanna řekli, a poté nás jemně vyhodil ze stanu, aby si mohl s mladým Reedem promluvit. Howland ještě stihl poděkovat za můj dar na což jsem jen kývl na srozuměnou. Poté jsme se s Lyannou vydali zpět k sálu. Naštěstí byl klid. Večerní vánek krásně chladil a nebýt jisté věci kterou jsem se rozhodl udělat, bych potřebu jít do sálu ani neměl. Cestou jsem mlčel, zahloubán ve vlastních myšlenkách a plánech. *Jak to provést? Bude tam spousta rytířů, musím působit sebevědomě...* Z mých myšlenek mě vytrhl až otcův hlas. Ihned bylo vše nějak černé. Protože kázání od otce většinou nekončila dobře. Rychle hodím ještě pohled na Lyannu. "Vážně doufám že si se mnou zatančíš Lyn..." Poté už se vydám vstříc svému osu... Otci!!! Jelikož si mě lord Stark skutečně vyžadoval, tak jsem přidal do kroku, a během okamžiku jsem stál před ním, poslouchaje jeho kázání. Musím říct že jsem byl překvapen. Když otec konečně skončil se svým monologem, odhodlal jsem se ke slovu i já. "Nic se mnou není otče, jen... ale to nic. Mimochodem proč se k Branovi nemám chovat jak se chovám? Sám víte otče, že je to chlípník a tady to dává velice okatě najevo, přímo před lady Catelyn, svou snoubenkou... To není normální otče. A co se toho co jsem mu řekl týče, tak omlouvat se mu nebudu, vše co jsem řekl je pravda a jsem připraven za její vyslovení nést následky, ale omlouvat se nebudu." Snažil jsem se aby se mi před otcem nijak nezachvěl hlas, tohle byl moment, který po tom opravdu nevolal. Abych to raději nijak nezhoršoval, tak jsem přišel na druhé nadhozené téma. "Otče, víte že si lorda Arryna vážím a víte že když mě tam pošlete, tak ze mě na začátku bude panoš. Také víte že se na to nehodím." Zahledím se na nebe a poté na kopce a lesy v dáli. "Já bych chtěl cestovat... Na jih, až do Dornu a třeba i do Bravossu." Znovu se podívám na otce. "Rozhodnutí je ale Vaše otče..." chtěl jsem se vydat zpět za Lyannou a konečně ji vyzvat k tanci, ale na něco jsem si vzpomněl, "Otče? Mohl bych se zúčastnit jezdeckých klání? Víte že na koni to umím a dřevce unesu." Poté se otci lehce ukloním a rychle se vydám za Lyannou. Snad mi ji ještě nikdo neukradl. |
| |
| Návrat do společnosti 4. XI. 281 Jen docela nerada jsem opouštěla Howlanda. Ale pokud zůstal s lordem Hightowerem... tak už přeci bude v pořádku, ne? Lehce jsem se usmála, snad jako bych se chtěla opravdu ujistit, že dorazí bez problému. Snad už se nic nestane. Byla tma a příjemný chlad. Držela jsem se blízko svého mladšího bratra, když jsme mířili zpět do sálu. Až nyní jsem mohla slyšet hudbu - předtím jsem si jí nevšimla. Už jsem chápala, co myslel Benjen tím prvním tancem. Pootočila jsem k němu hlavu a usmála jsem se. Hodně. Docela jsem se na to i těšila. Avšak úsměv mi zamrzl ve tváři, jakmile jsem spatřila známou postavu. Vypadá to, že se ještě bratříček zdrží. No... nevadí. "Určitě ti jeden tanec věnuji. Jestli bude první, tak to závisí na tom, jak dlouho se tu zdržíš... Tak později, bráško." A s těmito slovy jsem se od něj odpojila. Kolem otce jsem prošla beze slov a rovnou jsem zamířila do hlavního sálu, kde musela být zábava již v plném proudu. Zajímalo by mě, jestli to Benjen stihne, než ke mně přiběhne někdo jiný... proběhlo mi rychle hlavou, když jsem procházela vchodem do sálu. Snažila jsem se působit méně nápadně (i když se mi to asi nepodařilo) a usadila jsem se zpátky na svém místě, jež jsem předtím opustila. Prohlédla jsem si tancující, no a samozřejmě mi neušla ani menší sešlost mezi Tyrelly a Lannistery. Brandon se zdržoval u stolu Tullyů, Neda jsem zatím nezahlédla, stejně tak Roberta. Zajímalo by mě, jestli se ke mně okamžitě přižene, nebo jestli si vůbec nevšiml, že jsem zase zpátky... |
| |
| Tanec se sestrou 4. XI. 281 Když jsem se zastavil u otce, tak Lyanna se nijak nezdržovala, chápal jsem ji, tohle bylo mezi mnou a otcem. Ovšem tanec mi slíbila, a já se musel hodně snažit, abych se dostal do sálu co nejdříve, protože takovou krásku jako je má sestra bude chtít někdo vyzvat velice brzy, o tom nepochybně. Když jsem si vyslechl co mi otec hctěl říct, a já mu řekl to co se honilo v mysli mně, tak už nebyl čas otálet. S omluvou jsem se od otce odpojil a rychle vběhl do sálu. *A kde ji mám jako najít?* Byla první myšlenka, která mi prolétla hlavou, když jsem znovu vkročil do místnosti plné tančících, někdy i hádajících či hledajících párů. Natahoval jsem se jak jen to šlo, abych sestru našel, ale nějak to nešlo. Pohled mi znovu padl na lady Dayne, ale ta byla zrovna v živém tanečním rozhovoru se svým bratrem. Přesvědčen že sestru mezi páry nikdy nenajdu jsem se vydal rovnou k našemu stolu. Ihned mi došlo jaký idiot jsem, když mě nenapadlo se podívat tam. Lyanna tam seděla a snažila se tvářit nenápadně, nutno dodat že jí to moc nešlo, protože jsem viděl jak jejím směrem míří mnoho mužských pohledů. Rozhodnut vyzvat svou sestru k prvnímu tanci, jsem nasadil rychlou chůzi, přičemž jsem si dnes krásně nacvičil uhýbání, jelikož vyhnout se všem lidem, co se mi stavěli do cesty už opravdu vyžadovalo umění. Konečně jsem stanul před Lyannou, jako první. "Má paní..." hluboce jsem se Lyanně uklonil, "mohu Vás poprosit o tanec?" Na tváři mi hrál obrovský úsměv, a já mohl jen doufat, že si se mnou sestřička zatancuje. |
| |
| Harrenhall – taneční parket 4.XI. 281 Ashara, Barristan, tanečníci Sestra je, co se týče Lannistersko-Tyrellské roztržky velice laxní. Zato mně samotnému ta roztržka vadí. Ashara to na mě vycítila a tak se mi pokusila zvednout náladu trefnou poznámkou, že se zítra alespoň sami mezi sebou vyřadí z turnaje. Tomu se nedalo nic vytknout a tak jsem přikývl a setřásl jsem ze své tváře poslední zbytky rozhořčení, které vyvolala ona hádka. Začali jsme se tedy od místa hádky pomalu ale jistě tanečním krokem vzdalovat. Míjeli jsme různé páry, které nyní brázdily taneční parket. Občas jsem si s nimi vyměnil zdvořilý pozdrav či alespoň kývnutí hlavou. Sestra si opět ale vydobyla mou pozornost tím, že se mě začala ptát na turnaj. “Jednoznačným favoritem je princ Rhaegar. O tom nemohou být žádné spory“, odpovím bez zaváhání sestře, zatímco se mi protáčí pod zvednutou rukou a nestíhám se divit, jak elegantně při tom vypadá. “Ovšem, i on může být poražen. Třeba se historie zopakuje a mě se opět prince podaří porazit. Nebo možná Seru Barristanovi, který se na turnaj velice těší. I jeho musím řadit k dalším favoritům. Stejně tak i ostatní bratry ve zbrani. Pokud se tedy budou účastnit. A samozřejmě nemohu opomenout i prince Oberyna“, rozvinu téma, usměji se a dodám: “Ale rozhodně ti mohu slíbit, že se budu snažit, seč mi budou síly stačit.“ Chvíli ještě se sestrou tančíme a já si to dokonce i začnu užívat, neboť je to po opravdu dlouhé době, kdy jsem s Asharou sám. Nyní jsme sice na tanečním parketu, kde je několik desítek dalších tanečních párů, ale teď, v tuto chvíli, pro mě existuje jen a pouze ona. Kdo ví, kdy se naše cesty znovu spojí, abychom si spolu mohli promluvit či si dokonce zatančit. Ovšem každá pěkná chvíle musí někdy skončit. A vyjímkou nebyl ani tento tanec, a tak jsem nasadil omluvný výraz a provinile jsem se na sestřičku usmál. “Děkuji ti za tanec, sestřičko, velice jsem si ho užil, ale nyní se budu muset pomalu vrátit na své místo, ale věřím, že ser Barristan mě více než dobře zastoupí, co by tvůj taneční partner“, řeknu Ashaře vážným hlasem a nabídnu jí rámě, abych jí odvedl ke svému bratru ve zbrani, kterému sestra taktéž slíbila tanec. Když dojdeme k seru Barristanovi, tak sestřinu ruku lehce vezmu do své a podle etikety jí políbím, načež jí věnuji poslední úsměv a předám jí seru Barristanovi, kterému kývnu hlavou na souhlas. Doufejme, že zase před sestrou nebude blábolit o víně a o tom, jak jí svědčí, pomyslím si v duchu a potlačím nutkání protočit oči v sloup, sledujíc jak ser Barristan odvádí mou mladší sestru na taneční parket. Můj pohled se odvrátí až ve chvíli, když začnou tančit. Pohledem vyhledám svého panoše, kterému pokynu, aby se ke mně kvapem dostavil. Vezmu si od něj svůj meč, který si připnu na záda a poté si od chlapce převezmu i svou přilbici. Mlčky mu úsměvem poděkuji a poplácám ho po rameni. Poté se už jen vydám ke zdi za královský stůl, kde zaujmu místo tichého strážce, který vše pozoruje a v případě ohrožení královské rodiny tvrdě zasáhne. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Sestry jsou k nezaplacení Se zaujetím poslouchám, co mi Arthur odpoví. U dvora jsem vyslechla už mnoho rozhovorů na téma, který rytíř je lepší, kdo bojuje jakým stylem a kdo by zvítězil nad kým, kdyby se mu naskytla příležitost. Tehdy jsem jim nevěnovala moc pozornosti krom případů, kdy jsem osobně znala někoho ze zmíněných serů či lordů. Nyní se mi však bratrova moudra hodila. Zajímalo mě, čí klání bych neměla propásnout, protože by mohlo nabízet dobrou podívanou. |
| |
| Věrný a nevěrný rytíř 4. XI. 281, odpoledne Harrenov „Na turnaj se těším stejně jako vy, princi Oberyne. Rozhodně bych si možnost utkat se s těmi nejlepšími rytíři Sedmi království nenechal ujít,“ odpovím na jeho poznámku, když se mi konečně podaří vymanit z kouzla lady Ashary. Ovšem mé osvobození trvá jen do té doby, než opět pohlédnu jejím směrem. |
| |
| Ztracený syn 4.XI. 281 Victarie, Eddard Ser Victor se mile usmál. "Eddarde rád vás poznávám," odpověděl na uvítaní. "Jak vidím má dcera ve vás našla zalíbení." Dodal ještě a ukázal na jedno z volných míst. "Ale uklidni se někde tady bude," otočil se na Victarii a pohledem hledal svého syna. Smích mu z obličeje pomalu mizel. "Victarie klid, panika ničemu nepomůže." Podíval se na Maceho a Lady Olennu. Mace kývl na velitel stráží ve zlaté a zelené. "Vezměte si pár lidí a najděte ho." Přikázal a upil vína. Nesnášel starosti a dneska jich na něj bylo až příliš. Jon Fossovay ozdobený zelenými jablky svého rodu se taky zvedla a zamířil si to rovnou k Victarii. "Zkus přemýšlet, kde by mohl být, když není tady v síni. Kde by se mu líbilo." Ještě jednou se rozhlédl, jestli se mladý Tyrell jen nezatoulal mezi tanečníky. |
| |
| Stůl Tullyů 4.XI. 281 Lord Hoster pozvedl číši na pozdrav. "Také vás rad vidím Brandone." Pozdravil a upil. "Zajímalo by mne," pokračoval, "jak dopadla ona diplomatická mise. Jelikož hádka Růží a Lvů byla vidět až odsud a mám takový zlý pocit, že do ní byla nějak zapletena má dcera a vaše partnerka. Doufám, že nešlo o nic vážného. Tedy vážnějšího než je u takových hostin obvyklé" Dodal ještě a celkem mile se usmál. Lysa se na své oslovení jen mírně začervenala. "Sere Brandone, takové komplimenty jsou snad přehnané." Dodala a upila vína. "Navíc ser Gerion má smůlu. Nemám ráda takové muže jako je on." |
| |
| Glover a Ryswell 4.XI.281 Harrenhall Lehce se během našeho rozhovoru usmívám, poslouchajíc se zájmem historii panošovy služby. Když zdvořile odmítne mou otázku, jemně mu položím ruku na rameno. Ani nevíte jak jste mne potěšil. Teď si mohu být vskutku jista, že je lord Brandon doprovázen opravdu věrným mužem-a prosím promiňte mi jakékoliv pochyby jsem o vás kdy mohla mít. promluvím, kráčejíc dále do tmy. Dnes se zde vytvoří spousta nových svazků… ohlédnu se lehce přes rameno zpět k síní. ..a je dobré vědět, že ty staré nebudou zapomenuty. pronesu lehce sentimentálně a můj úsměv nabývá jakéhosi smutného nádechu. Berbrey rozazní se náhle ze tmy a já spozoruji blížící se družinu mého otce, jež mne dostihla a dokonale upravena přichází zúčastnit se všeobecného hodování. Oh, zdá se, že Vaše dnešní služba po mém boku jest ukončena. navrátí se do mé tváře opět jiskra mládí zatímco ujišťuji otce o vyřízení zpráv a vykonání úkonů mi uložených. Za jeho zády mne potichu kriticky sleduje Bethany, doprovázena Markem a Rogerem. Přestože jsem hledala Lyannu, jež je mi bližší náturou, budu se tedy muset spokojit s mou vlastní krví a opět se navrátit do sálu. Alespoň se tentokrát však budu moci posadit a zaplnit si po naší dlouhé cestě žaludek něčím jiným než nasoleným vepřovým. |
| |
| Konečně tanec- pod dozorem vlků a rodiny. Můj slavný snoubenec pronesl ještě několik vět, ale pak se vzdálil, ani jsem si neuvědomila, že celou dobu zadržuji dech, až v náruči lorda Geriona, mi došlo, jak napjatá jsem byla. V zádech úplně cítím pohledy některých "dam " v sále a koutkem oka zahlédnu, ak se Stark blíží ke stolu kde sedí otec. Unikne mi značně neelegantní odfrknutí, jakmile si to uvědomím, zděšeně se podívám na svého společníka. " Můj lorde já se omlouvám, opět. Ach mám dojem, že od chvíle co jsem vás poznala, nedělám nic jiného než se vám omlouvám. Víte, řekl jste, že mi hodně žen závidí mého snoubence? Ženské pokolení je divné, vždy jsem věděla, že se budu muset vdát a že to bude nejspíš domluvený sňatek, ale čekala jsem nějaký čas na přípravu, nějakou dobu na to, jak se s tím vyrovnat, když už nemůžu říct svůj názor. Další z mnoha tanečních figur, mě natočí tak, že vidím ke stolu Tullyů, kde je lord Stark a evidentně laškuje s mou sestrou. Ach ano, udělejte si další zářez nad sloupek u vaší postele. " Myslím, že se pletete můj lorde, muž jako je lord Stark, nikdy neztratí chuť přivonět k dalšímu kvítku, teď zrovna to dokazuje u mé sestry. Ale změňme námět k hovoru prosím. Když mi pak vypráví o svém zasnoubení, upřeně ho sleduji , rty pootevřené, dychtivě vnímám každé slovo. "Dáma, které jednou věnujete lásku, bude velmi šťastná, lorde. Hudba pomalu graduje a já se ještě dozvídám o zálibě lorda v umění, jeho nabídka malby jako svatebního daru, mě spíš rozesmutní. "Někdy bych moc ráda viděla vaše malby a možná bych se i nechala namalovat, ale teď, náš tanec se bohužel chýlí k závěru a já mám touhu utéct a ne se vrátit k našemu stolu, myslíte, že by to bylo velké pozdvižení? S poslední otázkou na lorda mrknu a v očích mi rošťácky zajiskří, je to jen mžik, ale dává to nahlédnout pod povrch . |
| |
| |
| |
| Rudá Zmije 4.XI. 281 Princ Oberyn pozvedl číči a lehkým gestem připil Barristanovi. Chvíli se zájmem sledoval rej tanečníků než si odkašlal aby sera Barristana přivedl zpět na zem. "Doranovi se daří výborně. prochází se po Slunečním oštěpu nebo Vodních zahradách. Užívá si květin a hraje tu svou hru." Princ Maretell znovu upil vína. "Upřímně sere, já bych se z takového života zbláznil, ale on a jeho žena jsou viditelně spokojeni. No a pokud někomu nečinnost vyhovuje, měli bychom mu jí dopřávat dostatečně." Dopil a nalil si další číši. |
| |
| Tanec „Ano, trápí.“ Připustím, nechci ho sice zatěžovat zbytečnými starostmi, s kterými stejně nic nezmůže, ale tohohle si musel všimnout sám. „Král... Dělám si starosti o jeho zdraví,“ ztiším hlas, aby nás nezaslechl někdo jiný, i když jsme ve víru tance. „Ty ranky od trůnu se již nedají přehlédnout, jednou se může vážně zranit.“ Ano, i k tomu bych byla radši slepá, i když jsem původně myslela spíš královo šílenství. Ale o tom bych se tady mluvit neodvážila, navíc si toho musel taky všimnout. Chvíli pokračujeme nerušeně v tanci a uklidní mne, že již o té dívce nemluví. Co oči nevidí, to srdce nebolí. A u uší to platí zrovna tak. Dokud o tom nevím, ať si klidně hřeší, v Dorne by to nebylo nic divného... „Ano, to je jisté. Jen jsem zahlédla hozenou rukavici a sám víte, co dokáže víno s jindy rozumnými muži.“ Omluvně se usměji, „a navíc v předvečer turnaje, kdy se již rivalita dá skoro krájet.“ Vyložím mu rychle důvod svých obav. Nejspíš to bral jako nátlak, což jsem nechtěla. „Děkuji,“ usměji se na něj a hned se cítím líp, když vím, že mi naslouchá a bere to víc vážně. Víno a souboje, to nejde moc dohromady, navíc pak teče mnohem víc krve... „Ano, to bude nejlepší.“ Vykouzlím na tváři svůj nejhezčí úsměv a vydám se k východu, jen co dotančíme. „Ráda bych jela navštívit bratra, když nemohl přijet,“ zmíním se již na cestě ze sálu, „seznámit ho s Rhaenys...“ Usměji se a v očích se mi zjeví zasněný výraz. Konečně je dost stará na cestu a já dost zdravá. |
| |
 | Lips and skulls4. 11. roku 281 v HarrenověHarrenov. Hrad, kterému trvalo tři generace, než byl plně vybudován. Při jehož stavbě zemřelo mnoha lidí, ale výsledek stál za to. Největší hrad v celém Západozemí, jež měl odrazit jakoukoliv lidskou armádu. Správně, lidskou armádu. Ale Harren nepočítal tehdy s jedním problémem, díky kterému nakonec padl. Draci. Příběhy, které mi v dětských letech vyprávěla chůva...o zoufalém křiku vinných i nevinných, o tavících se zdí...mi dodnes zůstaly v hlavě a kdybych ještě byl pořád malé dítě, myslel bych si, že je místo, na které zrovna míříme, prokleté. ,,Harrenov je na dohled, sere. Dorazit bychom měli do hodiny. A soudě dle stavu cesty, tipoval bych, že hlavní průvod již dorazil.'' z myšlenek a menšího polospánku mě teprve až vytrhl Pontarův hlas. Poprvé po několika hodinách cesty jsem konečně pohnul hlavou a spatřil, že krajina se dramaticky změnila od té doby, co jsem naposledy nějak pořádně vnímal. Jak dlouho jsem byl asi mimo? Hodinu? Dvě? ,,Výborně. Pošli napřed dva jezdce, ať oznámí náš mírně opožděný příjezd. A když už jsme u toho opoždění...Glovere, neříkal si náhodou, že když vyrazíme tak, jak jsme vyrazili, tak že se mineme s královským konvojem?'' káravě se podívám na mladého učně mého mistra, jenže netrvá dlouho a veškerou káravost nahradí vlídný pohled a vřelý úsměv. Zrovna za Glovera jakožto učně jsem rád. Působí až moc inteligentně na jeho věk, ale i mistr tesař se někdy utne. ,,Při vší úctě, můj pane, ale kdyby jsme pořád nezastavovali kvůli Roderickově zácpě, tak by jsme to stihli přesně na čas.'' zatváří se skepticky Glover, nicméně družinou se rozezní smích. A od té doby se družina rodu Lonmouth vezla ve veselé náladě až do Harrenova. Jak již dobře označil Pontar, většina vznešených a né-tolik-vznešených rodů již dorazilo. Starkové, Lannisteři, Tyrellové, Martellové...no a samozřejmě Targaryeni, kteří mě zrovna v tento moment zajímají nejvíce. Netrvá to dlouho a má družina zaujme místo v blízkosti standart Targaryenů, kde se do hojného zástupu vazalských standart připojí i znak Lonmouthů. Od této chvíle už ale přestanu řešit mé muže, kteří mají své vlastní povinnosti a následně ať si dělají co chtějí, v rámci slušných mezí...o což se nebojím, protože jsem je cvičil dost dlouho a dost pevnou rukou...a v doprovodu Pontara se vydám na hostinu. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Slunce a Měsíc Ručka s hladkou olivovou pletí putuje do větší a hrubší dlaně rytíře. |
| |
| Lev v nesnázích 4.XI. 281 Gerion, Catelyn "Sere Gerione," dívka stála mezi tančícími páry s výrazem boha pomsty. "Sere Gerione," domáhala se důrazně pozornosti a dupala rudým střevíčkem o zem. "Gerione," do třetice a nevydala, že by toho chtěla nechat. "No nedělej, že mne neslyšíš. Vím dobře, že slyšíš. Tedy pokud se nechceš schovat, to by ti tak bylo podobné." Bylo jí něco přes dvacet a brož, kterou měla připnutou na šatech, křičela do světa že patří k rodu Royců. "A nedělej že si ne mne nevzpomínáš. Je to sice už dlouhá chvíle, co jsi mi v Lannisportu šeptal do ucha sladká slůvka, ale pořád to není tak dávno." Stále vztekle klepala střevíčkem do podlahy. "Nebo každé šeptáš do ouška, že je tvá jediná, že si ji vezmeš a že s ní utečeš do Svobodných měst. Mám ti to připomenout, nebo se ti už v hlavě rozsvítilo." Dodala, dupla ještě jednou do země a nevšímala si pobaveně zaujatých pohledů okolních tanečníků. |
| |
| Ethan Glower 4.XI. 281 Barbrey Ethan se jen mírně uklonil. "Děkuji má Lady, tolik chvály si opravdu nezasloužím. Já jsem zase ujištěn, že dámy ze Severu oplývají vším, čím mají správné dámy oplývat." Lehce se usmál. "Copak my seveřané bychom někdy něco zapomenuli. To se nám nikdy nestane." Zdvořile se uklonil tvému otci. "Bylo mi ctí lady Ryswell a doufám že se ještě někdy potkáme." Usmál se a předal tě rodině. |
| |
| Příliš okouzlený vypravěč 4. XI. 281, odpoledne Harrenov „Tak pozorně, že jsem stěží dokázal odtrhnout pohled, má lady Asharo“ odpovím hvězdné lady popravdě a bez přemýšlení. |
| |
| Zpět na Hostinu 4.XI. 281 Ser Richard Lonmouth? I já v to budu doufat věnuji mladému Gloverovi lehký úsměv a pokusím se nenápadně přidat do procesí. Ihned je mi však zaterasena cesta a já musím čelit nadzvednutému obočí mé sestry. Bethany…? otáži se ihned toho lituji, když je mi vysvětlena nepatřičnost mého dnešního oděvu-takto přeci nemohu reprezentovat svého otce před předními jižanskými lordy-jak si to vůbec představuji-vždyť by mne mohl vidět i sám král a… Když jsem zaslána ve společnosti chůvy zpět do stanu abych se převlékla, dávno již její slov nevnímám. Avšak pravděpodobně má pravdu-vskutku jsem si mezi růžemi připadala jako luční kvítí-a kdo ví, snad lučním kvítím i jsem. Vaše sestra si pouze dělá starosti o Vaši budoucnost-ostatně jako každý. pronese napolo káravě a napolo soucitně chůva, zatímco mi zaplétá rozčesané kadeře. Vás lord otec by vás chtěl potěšit…a snad si i troufám podotknouti, že doufá v… …v zásnuby a vnoučata-samozřejmě. dokončím zahořkle. Doufá snad, že mne bude moci věnovat společně s jedním z dovezených ořů nějakému z jižních lordů? Vás lord otec pouze myslí na vaše vlastní dobro… zamračí se chůva, avšak já v zrcadle sleduji pouze můj vlastní odraz. Přestože nemohu zapřít, že vypadám o poznání lépe a blíže dámám v sále, nedokáži se zbavit pocitu jakési svázanosti když se pod mou sukní nenachází jezdecké boty a mé kadeře mi volně nespadají na ramena. Děkuji prohodím suše, nechají chůvu aby mi upravila mé nové šaty. Vlastně patřily Bethany, avšak proč utrácet za nové. V tomto novém vzezření se tedy opět pustím ven a v doprovodu jednoho z mých otcových mužů jsem opět vedena do sálu. Pomalu procházím táborem barevných stanů a pohledem hledám Lyannu, jež by měla podle mého nejlepšího odhadu snad být stále někde zde, když si všimnu dalších nově příchozích, jež zrovna vztyčují svou standardu nepříliš daleko od té královské. S jistým zájmem pozoruji standardu s lebkami a rty a musím se vcelku velmi snažit, abych úplně nezastavila. Pomalu si začínám uvědomovat jak příliš se tato slavnost liší od setkání probíhajících na severu a co vše by to mohlo znamenat… Chvíli přemýšlím jak příliš jsem byla zahleděná do vlků, že jsem si nevšimla nikoho jiného, až se mi podaří dokonale ignorovat mé okolí a málem se srazím s mužem opouštějícím hemžící se stanoviště, jež jsem zrovna v té chvíli obdivovala. Mé překvapení prozradí rychlý nádech, zatímco si uvědomuji komu jsem zrovna zkřížila cestu a instinktivně udělám dva kroky zpět. Omlouvám se… vydechnu a po několika překvapených zamrkáních sklopím pohled na zem, neschopna větu dokončit. Musím přiznat, že jsem vskutku ráda, že se naše cesty nestřetly více fyzicky, avšak současně nemám ponětí jak z této trapné situace ven… Bohové... |
| |
| Setkání s bronzovým ořem4.XI. roku 281 v Harrenově,,Tak co můj pane, kolik dnes plánujete..hehe, však víte...zářezů?'' ozve se po chvíli ticha, jestli se tichem dá považovat průchod hlučným táborem bez pronesení jediného slova, Pontar, v jehož hlase jde slyšet, mimo pobavené úchylnosti, taktéž i náznak zvědavosti. A i přesto, že je to můj velice dobrý přítel, stále by se měl na určitých místech naučit kontrolovat svůj jazyk. A to obzvláště na místech, jakými jsou tábořiště, kde je až moc zvědavých uší. Polohlasitým povzdychnutím mu dám najevo, že je mu po této informaci prd co platný. Nicméně po krátké chvíle, kdy zrovna procházíme poblíž Starkovských vlaječek, se rozhodnu mu dát alespoň nějakou tu odpověď. ,,Pokud bude alespoň jeden, budu rád. Pokud jich bude více, bránit se tomu nebudu. A pokud žádný...jsem si docela dost dobře jist, že pití dokáže tuhle ztrátu vynahradit.''usměji se nakonec pobaveně a poplácám svého druha po rameni. ,,A jak vidíš dnešní večer ty?'' nevyhnu se nakonec taktéž zvědavé otázce, přičemž Pontarovi věnuji tázavý a zároveň spiklenecký pohled. ,,No...mezitím, co chlapi makali na stavbě tábora, byl jsem se trochu podívat po okolí, však víte...podívat se za starými známými z jiných rodu, obhlédnout terén. No a bylo mi řečeno, že místní kuchtičky a služební jsou obzvláště ceckatý a některé z nich dokonce i dost nemravné na to, aby kývli na menší 'procházku' do míst, kam málo chodí.'' Zachechtá se a promne si chtivě ruce, jenže veškerá jízlivost z tváře se mu vytratí ve chvíli, kdy si vzpomene na jednu věc. ,,Akorát...nemyslíš, že když mě to poslední dva dny svrbí tam dole, že bych měli jít s tím za...'' ovšem další slova nedokončí. Tak moc jsem věnoval pozornost jeho slovům, až jsem postupně přestal dávat pozornost na cestu. Koneckonců jsem si zvykl již na to, že mi lidi uhýbají v cestě. Evidentně bych si tolik neměl zvykat. Jen na poslední chvíli si všimnu pohybu přede mnou a pohotově zastavím, až málem zakopnu. Naštěstí polibek s udusanou hlínou na zemi se nekoná a já mám konečně šanci si prohlédnout onoho dotyčného, který mi tak vpadl do cesty. A můj pohled se střetne s jejím. Než vůbec cokoliv stihnu říct, Pontar už chrlí svoje nadávky, i když jemu se nic nestalo. ,,Ty náno blbá, dávej si pozor na cestu! Uvědomuješ si vůbec, kdo tohle je?'' říká se zvýšeným hlasem, přičemž jeho tvář se zbarvila do rudé barvy. Už se nadechuje na další kritizování mladé dámy, nicméně to už jej zarazím. ,,Pontare...ztichni, nebo ti jednou tu tvoji nevymáchanou hubu někdo rozbije. Pokud se nemýlím...lady Ryswell?'' klid v hlase, kterým jsem promluvil na Pontara je nahrazen vlídným a přátelským hlasem, když svoji pozornost obrátím k pravděpodobně mladé seveřance z rodu Ryswell, soudě dle znaku, který na sobě má její ochránce. ,,Omlouvám se za mého společníka, je to skvělý muž, nicméně občas se chová jako idiot. Pontare...doufám, že nemusím říkat, co máš dělat.'' Na krátký moment upřu zlověstný pohled na něj, načež opět pohlédnu na Ryswellku. ,,Hlu-hluboce se omlouvám má paní. Ne-netušil jsem, že jste ze vznešeného rodu. Pokorně vás žádám o prominutí.'' promluví nejistě Pontar a sklopí oči k zemi, aby v nich ukryl svůj strach, který se v něm probudil, když se dozvěděl, že tohle není obyčejná služka. Ačkoliv v jeho hlase nelze slyšet příliš upřimnosti, jedna věc je jasná a to, že lituje toho, že vůbec zvýšil hlas. |
| |
| Ztracený bratr „ Není tady. Není v sále.“ Zavrtím hlavou a vzdálím se od těch, kteří se celou dobu jen sobecky hádají. Nesnáším to. Ale bratr… Se zoufalým pohledem se podívám po otci i po dalších lidech, které svým způsobem požádá, aby nám pomohli s hledáním mého bratra. Jsem Macemu vděčná, že poslal alespoň pár svých rytířů na pomoc. A dokonce se ozval i Jon Fossovay. Ten pro jistotu došel rovnou ke mně. „ Já nevím. Na nějakém klidném místě. Jenže tady to nezná. Mohl kamkoliv zapadnout, ztratit se.“ Kousla jsem se do rtu. Pohlédla jsem na parket a pohledem jsem sklouzla i ke stolům, jestli třeba jen nezalezl pod stůl. Nikde nic… „ Musel jít ven. Nikde ho tady nevidím.“ Otočím se na otce a na Sera Eddarda. „ Nemůžu vás tímhle zatěžovat, Sere Eddarde. Pochopím, když se půjdete bavit.“ Šeptla jsem. Uklonila jsem se mu a v zápětí jsem se rozešla přímo ke dveřím sálu. |
| |
| Cesta do Sálu 4.XI. 281 Ser Richard Lonmouth Nemýlíte se… zamrkám, když řadu nadávek zastaví hlas druhého muže. Můj doprovod přistoupí, aby se ujistil o mém bezpečí, avšak já jej gestem ruky zastavím. Nic se nestalo…avšak snad byste měl mít nadále oči na stopkách-dnes večer zde bude mnohem výše postavených dam-a ty nemusejí býti tak shovívavé. pousměji se lehce s jistým zadostiučiněním Můj pohled však padne spíše na muže který poznal znak mého rodu. Škoda, že je naše setkání takto…nepatřičné, avšak je mi ctí. Ser Lonmouth, předpokládám? prohlížím si jej a přemýšlím kolik toho má muž v krvi ze známého rytíře polibků. Snad se nebudete zlobit, když vás využiji jako doprovod, jelikož se cesta do hodovního sálu zdá býti nebezpečnější než by snad člověk mohl předpokládat. usměji se upřímně, hravě pohlížejíc na jeho druha. Nezazlívám mu to-muži na vrcholu služebního žebříčku musejí být schopni si sjednat pořádek. Přesto doufám, že bude rytíř cítit povinnost mé žádosti vyhovět a nenechá mne do sálu vstoupit samotnou. |
| |
| Nebo spíše klisnou?4.XI. roku 281, v HarrenověDíky Matce za takovou shovívavost, pošlu krátký pohled k nebi, když lady Ryswell promine Pontarovi jeho hrubost a neurvalost. Můžu být akorát rád, že se z toho nestal nějaký větší skandál. A jak znám většinu hradních dam, tak by klidně takový skandál spustili, i kdyby to mělo znemožnit celý rod. Naposledy pošlu Pontarovi varovný pohled, aby se pro jednou choval tak, jak by se měl na takovémhle místě chovat, načež pohlédnu na pohlednou lady Ryswell. Na mé tváři se vyrojí zdvořilý úsměv a mírně se ukloním, když vysloví jméno mého rodu. ,,K Vaším službám lady...?'' Ačkoliv erbovní rody znám, pamatovat si veškerá jména už je trošičku složitější věc. ,,Ale samozřejmě má paní. Poskytnout doprovod dámě v nesnázích je to nejmenší, co pro vás mohu udělat.'' řeknu s pobaveným úsměvem na rtech a galantně lady Ryswell nabídnu své rámě. ,,Ještě jednou se hluboce omlouvám za chování mého druha. Pravda, u nás nebývá tak často tolik vznešených hostů, jako je nyní u lorda Whenta. Doufám, že nejste příliš rozlobená.'' pronesu omluvným tónem, když se v doprovodu mladé dámy, jejího ochránce a Pontara, který nyní zahanbeně se táhne tročišku za námi, rozejdeme směrem k Sálu. |
| |
| Cesta do Sálu 4.XI. 281 Ser Richard Lonmouth Barbrey. prozradím rytíři své jméno a následně přijmu jeho rámě, pokračujíc beze spěchu opět směrem k hodovní síní, z níž vycházejí nejen ladné tóny hudby, avšak i všeobecného veselí. Ah, nikoliv… uklidní můj doprovod ještě jednou. …díky vaší galantnosti jsem na onu nepatřičnost již skoro dočista zapomněla. snažím se změnit téma a učinit tak naše seznámení o něco veselejší záležitostí. A co Vás sem přivádí, Sere, přijel jste se zúčastnit klání…nebo snad jen podpořit korunního prince? optám se tedy na to první, co mne ve spojitosti s turnajem napadne. Přeci jen, princ Rhaegar je jasným favoritem, i když se tu jistě najde řada mužů jež by jej snad až příliš rádi dostali ze sedla…a mezi nimi také Bran. Vlastně si uvědomuji, že jsem prozatím ani neměla tu čest zahlédnout někoho z královské rodiny, přestože zrovna hovořím s někým, kdo k nim má k jednomu z nich vcelku blízko. Toto uvědomění mi jaksi zlepší náladu a já věnuji muži další sladký úsměv. |
| |
| Cesta do sálu4.XI. roku 281 v HarrenověLady Barbrey Ryswell ,,Barbrey,'' zopakuji s blaženým výrazem na tváři po ní, ,,pěkné to jméno, dokonale sedící k váší kráse.'' pokračuji dále, přičemž z hlasu lze slyšet čirá upřimnost. ,,V tom případě, je mi ctí, že jsem vás potkal lady Barbrey.'' Naštěstí na záležitost, která se stala s Pontarem, je během krátké chvíle víceméně zapomenuto a rozhovor se posouvá dále, tentokrát k té zajímavé části. ,,Vlastně ono těch důvodů je více, proč jsem dorazil, ale pro mě asi nejdůležitější důvod je právě ten turnaj. Nicméně narozdíl od většiny jsem nedorazil, abych jej vyhrál, nýbrž abych se pobavil. A pokud shodím ze sedla samotného korunního prince, budu spokojený.''koutky úst se mu zacukají v pobavený úsměv. Ne...ten turnaj bych rozhodně vyhrát nemohl. ,,A ohledně mých ostatních důvodů...Turnaj je velice příhodné místo, jak se seznámit. Ať už se šlechetnými rytíři, tak i se sličnými dámami.'' přičemž při zmínce o sličných dámach věnuji krátký, zato význámný pohled Barbrey. ,,A když už jste takhle zmínila ten turnaj, už máte vybraného svého favorita? Jdete s davem a věříte v korunního prince, či máte svůj vlastní tip? A upřimně prosím.''neodpustím si drobnou poznámku na konec. Již jsem se setkal s několika případy, kdy se dáma snažila zavděčit tomu, jehož doprovázela. |
| |
| Cesta do Sálu 4.XI. 281 Ser Richard Lonmouth Vskutku… odvětím když rytíř nadhodí možnost seznámení. …mám pocit, že s podobnou myšlenkou zde zavítala nejedna dáma a proto mám jistý pocit, že v tomto ohledu jistě nebudete zklamán. odpovím hravě. Co se mého osobního názoru týče… stočím se zpět k tématu turnaje. …věřím, že korunní princ předvede výkon jej hodný-avšak nikterak nevěřím v jeho neporazitelnost. Ser Arthur Dayne, například, prince již jednou porazil, pokud se nemýlím-a mohl by to jistě dokázat znovu. A musím se přiznat, že nedokáži odolat podpoře alespoň jednoho mého krajana a pevně věřím v úspěch lorda Brandona Starka. Co se ostatních disciplín týče, v pranici bych si vsadila na lorda Roberta Baratheona-a v jízdě na koni…nu, myslím, že mají rytíři štěstí, že nemohou soutěžit i dámy, jelikož se obávám, že bychom di odměnu musely rozdělit já a lady Lyanna. pokusím se o lehký vtip, jelikož nechci opětovně jmenovat Brandona. Což mne přivádí k otázce, jestli se i Vy sám plánujete zúčastnit pouze tradičního klání? |
| |
| Blížící se sál4.XI. roku 281 v HarrenověLady Barbrey Ryswell ,,Na druhou stranu s podobnou myšlenkou sem pravděpodobně dorazila další polovina rytířů, co se zde nachází. Konkurence bude rozhodně veliká. Jestli bude i kvalitní, to už je jenom otázka, která visí ve vzduchu.'' věnuji lady krátký tajemný úsměv, z něhož přímo čiří sebevědomí. Slova, která následně vyjdou z úst mladé lady, mě příliš ani nepřekvapí, když zmíní takzvaného Divokého vlka z rodu Starků. Já sám jsem už něco málo slyšel, ale většinou to byly povídačky, které si vyprávěli moji muži nad korbelem piva. Ovšem pokud by to byla pravda, docela rád bych s ním jednoho dne změřil síly. Když lady zmíní disciplínu dle jízdy na koni, pobaveně se usměji, abych zadržel smích. Těžko říct, jestli to myslela vážně, nebo vtipem, ale je to minimálně zajímavá představa. Ačkoliv už jsem pár zvěstí o seveřankách ze šlechtických rodů slyšel, že se chovají jako muži, příliš pozornosti jsem tomu tehdy nevěnoval. Sever pro mě byl víceméně zapovězené místo. ,,Nepodceňujte veškeré muže. Divila by jste se, jak někteří dokážou být schopní, co se týče jízdy na koni. Již jsem viděl pár jezdců skvělých jezdců, kterým se málokterý rytíř mohl vyrovnat. A ti nebyli jenom z Dorne.'' Jak zajímavé kouzlo mají všechny ženy, že když chcete od něčeho odvést téma, stejně ho opět navodí, ,,Abych pravdu řekl, plánuji se účastnit všech disciplín, výjma básnické soutěže. Člověk by řekl, že každý romantik musí být automaticky básník, ale není to tak docela pravda. Vím to přímo z první ruky.'' opět pobavený výraz, za kterým se skrývá mnohem více negativní zkušenosti, než by kdokoliv řekl. ,,Ale to je dlouhá historie, o které bych nerad mluvil, pokud dovolíte.'' pokračuji dále vlídně. Ještě chvíli a vyprahne mi v hrdle...naštěstí Sál by neměl být daleko...asi. |
| |
| Skoro u Cíle 4.XI. 281 Ser Richard Lonmouth Když zmíní schopnost jistých mužů, lehce se pousměji. Schopností mužů jsem si vědoma. zasměji se lehce dvojsmyslně. Jeho pochyby mi připomenou skutečnost, že hovořím s jižanem, jež pravděpodobně nikdy neviděl dámu cválající na koni. Dokonce snad i lehce lituji, že se zde nenachází William nebo Mark, aby mu má slova dosvědčili. Oh, opravdu? nadzvednu obočí když se se mnou můj doprovod podělí o své úmysly. V tom případě Vám ve všech z nich přeji mnoho štěstí. usměji se, nechtíc rytíři přinést zbytečné těžkosti tím, že bych snad trvala na zodpovězení složitějších otázek. To už jsme však skoro na prahu sálu. …a vlastně, doufám, že budete mít štěstí i mimo turnaj a najdete zde to, co hledáte a proč jste sem dnes večer zavítal. pronesu upřímně, jelikož jeho poslední vlídná slova zněla lehce melancholicky. |
| |
| Sál4.XI. roku 281 v HarrenověLady Barbrey ,,Cením si vaší podpory, ovšem obávám se toho, že tady bude potřeba mnohem více než jenom štěstí.'' opětuji ji úsměv a krátce se mladé lady zahledím do očí, přičemž mě přepadne zvláštní pocit, že neřekla všechno, co původně chtěla, ale rozhodnu se tomuto pocitu raději nadále nevěnovat. ,,Ale děkuji. Vážím si toho. I já vám přejí štěstí v...''v ten moment se vlastně dozvím, že jsem se toho příliš o této mladé slečně nedozvěděl. A práh sálu je nyní před námi. ,,...ve všem, co si umanete má paní.''dokončím s drobným úsměvem na rtech a vstoupím společně s Barbrey do sálu. ...Kde již evidentně probíhá zábava v plném proudu. Hudba hraje, mnoha šlechtických párů spolu tancuje, někteří popíjí a panuje všeobecné veselí. Skoro bych si myslel, že jsem nikdy nevyrazil ze své domoviny, kterou mi momentální situace připomíná. Sice tam je méně tance a více chlastu, ale je to téměř identické. Můj pohled zběžně pátrá po známých tváří, nicméně až na pár známých tváří z Králová přístaviště, tak téměř nikoho nepoznávám. Ovšem to mi nebude dělat problém v tom, abych se připojil do všeobecného veselí a popíjení. Hlavně toho popíjení. ,,Inu, bylo mi potěšení lady Ryswell. Doufám, že to není naposled, co se setkáváme.'' věnuji poslední úsměv mému krásnému doprovodu a vyšvihnu jednu krátkou a elegantní úklonu. ,,A teď, pokud mě omluvíte...'' poslední věc, která lze na jeho tváři spatřit, než se otočí a odkráčí ke stolu vazalů rodu Targaryen, je svůdné zamrknutí. |
| |
| Stůl Tullyů 4.XI. 281 "Sere Jaime," ozval se důrazný hlas Hostra Tullyho. "Taky jsem rád, že vás potkávám." Byla v tom cítit silná nespokojenost a podráždění. "Jak se má váš otec. Práce králova Pobočníka je jistě velice náročná a nechává mu velmi málo času na rodinu, obzvlášť, že král je velmi náročný muž." Nespokojenost Hostra Tullyho začínala dosahovat velikosti Harennhallu. "Jsem ale rád Sere Jaime, že jste si nakonec na mou dceru vzpomněl." Lysa po celou dobu promluvy svého otce sledovala špičky svých střevíčků. "Ovšem že vám prominu," byla v tom zdvořilost a nic víc. Nakonec se Lysa přece jen usmála"Ráda si s vámi zatančím sere Lannistere. Brandone," udělala před Brandonem pukrle a nechala se odvést na parket. |
| |
| 4. XI. 281, pojazdný hostinec, Harrenhal"To by mala väčšina básnikov," poznamenám pobavene. Popravde, väčšina básnikov je otravných. Poskakujú okolo dievčat, sami sa správajú ako dievčatá, každého si doberajú a ich piesne sú väčšinou o láske a bojoch, o rytieroch a láske a o bojoch a rytieroch. Niekedy spomenú kráľa, ale radšej ho nahradzujú pannou s nádhernými prsiami. Ako inak, o obyčajných lordoch nehrajú. Možno by o mne spievali, keby som bol krásnou pannou, s veľkými prsiami a spevavým smiechom. "Ženy..." odfrknem, očividne podráždený. "Neverím ti, chlapec. Obchodníci si miesto v nebi kúpia, králi ho majú od narodenia... som si istý, že tu sa má sedliak lepšie než tamhľa." Dopijem svoje pivá a vstanem, troška mimo. "Ospravedlň ma, priateľu, ale... no musím ísť. Ešte musím niečo spraviť, než sa spijem. Ak tu budeš o pár hodín, pozývam na pivo." Uškrniem sa, žmurknem na neho a vytackám sa z hostinca smerom do stanového mestečka, objednávajúc si v každom stánku aspoň pivo. |
| |
| Ztracený bratr 4.XI. 281 Jon Fossovay obrátil oči v sloup. "Tady," sáhl na stůl a vzal si pohár s vínem. "Pokud chtěl klidné místo, je ho tady spousta Victarie. Whentové používají jen první patra. Je tady stovka věží a některá mají tři a více pater. Jen doufám, že se malý Leo bojí tmy. Ty se teď uklidni. Najdeme ho." "A dám mu pořádně na zadek, až ho najdu," ozval se ser Victor ustaraným hlasem. Jon Zelené jablko Fossovay se ujal velení. "Ty," ukázal na jednoho z rytířů stráže. "Najdeš kapitána Whentů a donutíš ho aby vzbudil své lidi. Kdyby protestoval tak řekni, že je to prosba Lorda Tyrella, Strážce Jihu." Prolétl tváře kolem sebe. "Victore najdeš Bílého býka, ať se jeho muži taky podívají kolem." Dopil víno a postavil ho na stůl. "A my si rozdělíme hrad a městečko. Ty Rodricu vzbudíš naše lidi ve stanech ať projdou ten zmatek a podívají se pod každý kámen. Nemusí být hodní." Ukázal na několik dalších. "Vy, projdete opuštěné věže. Ve dvou a důkladně. pokud něco přehlédnete budete mít do činění se mnou." Dopil. "Victarie počkej. Půjdu s tebou." Zavolal ještě a pustil se ze síně. |
| |
| Ztracený malá Lord Sleduji veškeré dění, které se nyní odehrává. Mezi Tyrelly zavládl krátký zmatek a rozdělování úkolů. Victarie je očividně dost na nervy a ostatní se už rozdělují k hledání. "Ten malý kluk ale umí udělat z večírku polízanici." Povzdechnu si v duchu a zachytím pouze otcův pohled a hlavou pokývnu na znamení, že Tyrellům pomohu. Přece jen dobré vztahy s Lordy jsou základem úspěchu v politice, diplomacii a mnoha dalších věcech. Navíc stejně nemám moc, co lepšího na práci. Tedy srovnám docela rychle krok s Victarií a jejím doprovodem. "Také Vám pomohu v hledání. Více očí více vidí. Čím dříve jej najdeme tím lépe." Podotknu a očima ostražitě pročesávám za chůze okolí, kdybych někde zahlédl malého chlapce. "Možná bude někde venku v zahradách, nebo na balkoně tam je také klid a navíc docela hezky." Navrhnu jim svůj nápad ohledně pobytu malého Lorda a v duchu doufám, že si otec a bratr po hostině odpustí nějaké nepříjemné průpovídky. |
| |
| Táborové městečko 4.XI. 281, noc ser Drumm
Městečko které se rozložilo pod Harennhallem bylo plné života. V klidu a tichu byly ponořené jen stany velkých lordů a předních rytířů kolem tribuny. Všude jinde kypěl veselý život. Do noci se nesl teskný nápěv Dešťů Castameru, které z mnoha krčem vyřvávali zbrojnoši ve zlaté a rudé, utrácející zlato svých pánů. Lannisterští zbrojnoši byli vůbec ti nejméně populární, předstihovali dokonce muže z Roviny a to bylo co dodat. Jen prostý fakt že Lvi se drží smečky a těžké hole mužů lorda Whenta zabránil nejednomu divokému lynčování. Všude kolem bylo plno děvek, potulných pěvců a na velkém plácku vprostřed městečka hrála dívka z Dorn loutkové divadlo. Muži i ženy se těšili na zítřejší turnaj a sázky se uzavíraly přímo na blátivých cestách. Stany potulných rytířů byly postaveny daleko od všeho ruchu. U jezera, kde nikdo nevybíral nájem, ale se o nikoho příliš nestaral. Všude bylo cítit napětí a vzrušení. Jen kapsáři a jiní zloději byli naprosto klidní, záviselo na tom jejich živobytí. |
| |
| Sál a rodina 4.XI. 281 Ser Richard Lonmouth Ser Lonmouth mne obdaří jedním z našich posledních vzájemných pohledů, než společně vstoupíme do sálu a nás rozhovor se rozplyne mezi stovkami přítomných. Oba si celou sešlost prohlédneme, než se zase začneme věnovat sobě navzájem, tentokrát však už hovoříme ve frázích loučení. Bylo mi ctí, Sere. usměji se, sledujíc jeho dokonalou úklonu. Samozřejmě-a ještě jednou mnoho štěstí. pronesu upřímně a chvíli jej sleduji, než se cestou ke stolu vazalů královské rodiny ztratí v davu. Nezbývá mi tedy než se také opět o samotě pustit davem bzučících urozených lordů a dam ke stolu mého otce. Když zasednu na mé čestné místo, daruje mi Bethany malé pokývnutí, jež schvaluje můj současný stav, zatímco z tanečního parketu se přiřítí Mark a ihned sobě i mne nalije plné poháry sladkého vína. Už jsem nedoufal, že se naše mladá dáma dostaví… zazubí se na mne a já se jej ihned optám na dívku jež nechal stát opodál. Jen vesele mávne rukou a ujišťuje mne, že ty opravdové dívky přiláká teprve jeho výhra v jedné z turnajových disciplín. Oba se zasmějeme s připíjíme dívce na zdraví-kéž by ji před ním ochraňovali Bohové. Musím uznat, že se hostina náhle nezdá až tak špatná a že se zde cítím i vcelku útulně…avšak kdo ví, snad je to pouze vínem… |
| |
| Tanec s bratrem 4. XI. 281 U stolu jsem zůstala sedět sama. Přestože na mě upírali pohledy mnozí muži, chyběl mezi nimi pohled nejvýraznější a nejhloupější. Docela se mi ulevilo, když jsem ho nikde nezahlédla. Nejspíše se někde bavil mezi jinými dámami zde přítomnými, jak bylo pro něj typické. Snad si myslel, že co nevidím, za to se na něj zlobit nebudu (jak moc se mýlil). Hodlala jsem tady čekat na Benjena, dokud se neukáže. Chystala jsem se kvůli tomu odmítnout kohokoliv, kdo by se odvážil vyzvat mě k tanci. A mohl by přijít třeba i sám král, kvůli svému slibu bych ho odkopla. První tanec už byl prostě zarezervován. A své slovo jsem nehodlala porušovat. Snad i proto jsem začínala nervózně poklepávat nohou o zem. Štěstí se na mě však usmálo a Benjen se ukázal velice rychle. No, to musel otce pěkně rychle odpustit... Trošku se mi nelíbilo, že nejspíše nevedl s Rickardem plnohodnotný rozhovor, nejspíše utekl, jakmile to bylo možné. I tak jsem se na něj usmála, zvedla jsem se ze židle a lehce jsem se uklonila zpět. "Velice ráda, můj pane," opáčila jsem a připojila jsem se k němu. Společně jsme se pak dali do tance. Snad si taky tenhle večer užiji? |
| |
| Harrenov, hodovní síň Mnoho očí Střevíce hbitě střídají jeden druhý, plují jakoby nad dlažbou sálu a pohybují se ve víru kruhů, vyhýbajíce se přitom těžkým botám jejich partnera. |
| |
| Kdesi v Harrenhallu „ Vynadat bys měl spíš těm, kteří se tu hádali jak psi. Ne jemu. On nemůže za Jejich výlevy… No co mi na to řekneš… Víš, že mám pravdu, otče. Je to jen malý kluk.“ Otočím se na otce, když prohlásí, že dá bratrovi na zadek. Raději to schytám já, než aby zřezal malého bratra. Navíc… to on ho měl hlídat. Doufám, že si tohle uvědomuje. „ Děkuji vám. Oběma.“ Obrátila jsem pohled na Eddarda a Sera Jona. Přesto jsem se nezastavila. Venku bylo chladno, ale nesešlo na tom. Ne teď. Bratr mohl být kdekoliv tady. „ Nemůže být moc daleko. Viděla jsem ho chvíli před tím než jsme šli se Serem Eddardem tančit. Uběhne sice hodně a rychle, ale zase to není tak dlouho, co jsem ho zahlédla naposled.“ Promluvím k nim. Rozhlížím se kolem. Nebude hned tady u sálu, kde by ho každý našel. Ale nebude zase tak daleko. „ Bude někde poblíž. Otázka je jestli si pamatuje kudy se má vrátit. Je to tu strašně velké a nikdy tu nebyl. Takže může začít zmatkovat a pokračovat, kdo ví kam…“ Tohle nejsou zrovna radostné vyhlídky. To opravdu ne. * Zatracený kluk! Musí mi přidělávat ještě starosti on… ne… Leo kruci!* Lehce jsem škobrtla, ale naštěstí jsem neupadla. Přizvedla jsem si lehce sukni, abych ve spěchu neopackla znovu, ale jen tak, aby nebylo vidět víc než moje střevíčky. „ Leo!“ Zavolala jsem najednou nahlas. Jen tak do prázdna. Jenže třeba to mohl zaslechnout. * Leo ty hlupáčku ozvi se!* |
| |
| Sestra a tanec 4. XI. 281 Sestra vypadala že je na mě kvůli něčemu naštvaná. Nebylo to sice vidět ve tváři, ale v jejích očích to vidět bylo. Z toho budu mít ještě pár problémů, ale dnes už jich mám tolik, že tyhle se mezi nimi s přehledem ztratí. S úsměvem odvedu sestru na parket a pevně ji chytnu do tanečního držení, abych ji mohl správně vést. Chvilku si musím odpočítat rytmus, ale poté už vykročím do našeho sourozeneckého tance. Nesnažím se dělat nějaké složité variace, už jen z toho důvodu že bych mohl celý tanec zkazit, ale také proto, abych do nikoho nenarazil, to ovšem neznamená že nikdo nevrazil do nás. Někteří nemotornější lordi to dělali každou chvíli, a já se tak se sestrou neustále otáčel tak, abych náraz schytal já a ne ona. "Tak má paní, líbí se Vám zde v Harrenhalu? Já osobně jsem raději na severu, ale i zde se dá najít několik krásných objektů, které stesk po domově na chvíli zaženou." Pobaveně na sestru mrknu a po očku mrknu kolem nás. Lady Asharu jsem ale přes všechny tancující páry neviděl, všiml jsem si ale rozruchu u skupiny Tyrellů, kterého se účastnil i Ned. Jedna z růži pobíhala kolem a pořád křičela jedno jméno. *Lebo... ne Leon.. taky ne... Leo... Kdo je Leo?* byla myšlenka která mi prolétla hlavou, když jsem konečně rozpoznal jméno které lady vykřikovala. Začal jsem se ale znovu soustředit na sestru. Tancuje nádherně... Lyanna Stark je prostě dokonalá a já udělám vše co budu moct, aby nemusela býti ženou Roberta, pokud si to ovšem nebude sama přát. A tancovali jsme dál. Provedl jsem několik základních otoček, a schytal ještě několik nárazů, ale najednou můj pohled padl na dvojici kousek od nás. Kousek od nás tancoval princ Rhaegar se svou ženou, princeznou Eliou. *Jak jsem se k nim dostal?* toť otázka, protože si jsem téměř naprosto jistý, že když jsem se sestrou začal tancovat, tak byl Rhaegar a Elia na druhém konci sálu. |
| |
| Rytíř lebek a polibků 4.XI. 281 Richard Lonmouth "Děkuji má Lady," zdvořile se pokloním a poděkuji za tanec mladé lady z čert ví jakého rodu. Její hluboké modré oči a rozvinuté přednosti nepotřebují rod. Jemně vezmu a na rozloučenou ji políbím krásnou ručku s pěstěnými nehty. Mile se na mne usměje a já jí ten úsměv vrátím. Rychle se rozhlédnu po síni a mé oči se zastaví na Lyanně, která se právě vrátila. V první chvíli se chci vrhnout k jejímu stolu, ale nakonec se přece jen ovládnu. Jen ji pošlu ve svých myšlenkách lehký polibek a hluboce se ukloním dámě v barvách Florentů, která prochází okolo. "Má lady," oslovím ji zdvořile a hluboce se ukloním. "Asi jsme ještě nebyli oficiálně představeni a vy mi jistě dovolíte, abych tento nedostatek napravil. Jsem," "Říjný Jelen Baratheon. Pán Bouřného konce a postrach všeho co nosí sukni, bez ohledu na postavení a věk." Skočí mi zcela bez uzardění do řeči. "A máte štěstí lorde že nemám v ruce koš. Bylo by potěšující, kdybyste jím dostal." Dokončila, udělala pukrle a zamířila ke svým. Jen pokrčím rameny, prostě ne každý lov může být úspěšný. Mé oči se zastaví na jednom z mnoha rytířů v síni. Že by, že by, to se musí prověřit. zamířím si to přímo k němu a už z dálky na něho volám. "Rickarde Lonmouthe, copak je to za zdvořilost, že ani nepozdravíš lenního pána." Otočil hlavu, je to on. No jen počkej šelmo. |
| |
| Parožnatý rytíř4.XI. roku 281 v HarrenověRobert Baratheon Samozřejmě jak už to bývá zvykem na takových bohatých hostinách, nedorazil jsem ani do půlky svého cíle a už se ke mě připojila krásná dívka, která má pravědpodobně své rodné kořeny v dalekém Dorne, soudě dle barvy kůže. A podle toho, jaké na sobě měla 'šaty', tak jak by řekl pravděpodobně Pontar, tak i velice povolná. ,,Ale ale, kohopak to tu máme...''pronese hravě se svůdným úsměvem na rtech a velice ladným pohybem se mi postaví do cesty. ,,Jestlipak to není samotný rytíř Lebek a Polibků. Zajímalo by mě, jestli veškeré ty...'' dramaticky se na krátký moment pozastaví ve svých slovech, aby zlehka přejela jazykem přes své rty a mírně přiblížila obličej, ,,povídačky, které o vás panují, jsou pravdivé a jestli vaše přízvisko je založeno dle pravdy.'' usměje se jako lovec, který konečně dohnal svojí kořist a ledabyla se dotkne svojí ručkou, kterou zdobí zlatý prstýnek s vyzobrazenou mříži, mé paže. Rod Yronwood, uvědomím si vcelku rychle. Téměř de facto mojí sousedi. ,,Byl by jste takový kavalír a vyzval mě k tanci?'' nedá mi ani moment, abych promluvil a než stihnu jakkoliv zareagovat, je již zavěšena na mém rameni. Teď už jen zázrak by mě zachránil. A zázrak se skutečně udál. Síní zazní mé jméno. To je sice zajímavá událost, ovšem důležité je to, že ten hlas znám. A to možná až moc dobře. Krátce pohlédnu na Dorňanku, jak zvědavě přeskakuje pohledem mezi mnou a Robertem. ,,Hluboce se omlouvám má paní, za mojí nezdvořilost, ovšem obávám se, že mě volá povinnost. Nicméně slibuji vám, že si vás ještě najdu.'' řeknu co nejvíce omluvným tónem, kterým to jde a opatrným pohybem se dostanu z jejího sevření, jen abych udělal menší zdvořilostní úklonu, na rozloučenou políbil její ručku a následně se začal věnovat Robertovi. ,,Lorde Baratheone, je mi srdečně líto, že jsem si vás v téhle záplavě lidí nevšiml. Budu si pamatovat, abych vás příště vyhledával jako prvního.'' pronesu napůl omluvným, napůl pobaveným hlasem a mírně se ukloním, jak mi kodex nařizuje. ,,Copak vás sem přivedlo?'' zeptám se se stále stejnou pobaveností v hlase, ,,Hostina samotná? Možnost rozbít pár hlav při turnaji? A nebo se jenom pořádně zlít do němoty?'' přičemž při poslední možnosti se usměji od ucha k uchu. ,,A když už jsme u toho zlití, počítáte doufám se mnou.'' A ne neberu jako odpověď. |
| |
| Hledání ztraceného syna 4.XI. 281, počátek noci Victarie, Eddard Ser Victor se na svou dceru dost přísně podíval. "Je už dost starý aby se nemusel držet ženské sukně. Nebude to trvat zas až tak dlouho a bude z něj dospělý muž a rytíř. Nemůže být pořád malým dítětem." Dokončil a ustaraně se podíval po okolí. Pak rovným krokem zamířil do útrob hradu === 4.XI. 281 Gerold Hightower "Lorde Hightowere," rytíř který tě oslovil měl na sobě šaty z zeleného sametu ozdobené růžičkami ze zlata, což jej jasně určovalo jako jednoho z Tyrellů. Osobní znak, který měl vyšitý na prsou jsi ale nepoznával a Lord Mace měl spoustu bratranců a vzdálených příbuzných. "Lorde Hightowere," oslovil tě důrazněji. "Lorde Veliteli potřebuji vaši pomoc." Zdvořile, ale s důrazem v hlase tě oslovil a mírně se uklonil. |
| |
| Nehoda při tanci 4.XI. 281 Hudebníci zrychlovali a zrychovali. Parket plný párů ponořených do víru veselého tance. Ještě jedna jedna otočka a po ní ještě jedna. Dva páry tančící uprostřed toho veselého davu se najednou srazily. Nikdo nevěděl jak se to stalo ani kdo komu vstoupil do cesty. Mnozí by řekli, že nejmladší syn lorda Starka neudržel rovnováhu a v jedné z otoček narazil do Prince Rhaegara a jeho ženy. Hudebníci okamžitě ztichli a tančící páry se zarazily. Princ Lewyn Martell udělal dva kroky do prostoru a pohybem, tak rychlým že ho nebylo téměř ani vidět tasil svůj meč. Z galerií vysoko nad tančícími bylo slyšet kroky těžkých bot. Sál ztichl a všichni s napětím čekali co se bude dít. |
| |
 | Jeden tanec mě snad nezabije4.XI. roku 281Už uběhlo pěkných pár minut od té chvíle, co jsme si spolu s Hosterem připili na zítřejší turnaj. Od té chvíle to byla moje jediná a prozatím i moje poslední sklenička vína, kterou jsem vypil. Chtěl jsem si jako jeden z mála zde zachovat čistou hlavou a čiré myšlenky. Což se v opilém stavu zrovna dvakrát lidem nedaří. Mezitím jsem se držel mé tiché a mlčenlivé role a jenom jsem pozoroval. Pozoroval jsem příchod a odchod mnoha lidí, také to, jak se lidé opíjejí už tak brzo poté, co hostina započala. Z toho mi bylo obzvláště zle. Ačkoliv proti tomu nic nemám, není snad lepší si prvně užít s dámskou společnosti a následně se opít do němoty? Viděl jsem, jak jeden z Lannisterů, čert vem z nich jaký, jeden horší než druhý, se připojil ke Catelyn a následně byl seřván jinou dámou. Nutno dodat, že při této příležitosti se koutky mých rtů roztáhli od ucha k uchu a vzal jsem si další skleničku vína. Abych pravdu řekl, nelíbí se mi, že jeden z Lannisterů tancuje s mojí neteří. Tohle alespoň vypadá, že tanec velice brzy skončí. Ta úplně stejná nelibost příjde i ve chvíli příchodu mladého lva. Na tom klukovi se mi něco nelíbí, ale ještě jsem nezjistil, co by to mohlo být. Asi jen špatný pocit. Pravděpodobně bych zde stál jako kůl v plotě ještě nějakou hodně dlouhou dobu a pravděpodobně zde vyšlapal nějaký ten ďulek, ovšem...noc jako je taková zažije člověk jen málokdy za celý život. A bylo by velice smutné tuto příležitost nevyužít. Proto dlouho příliš neváhám, uchopím další skleničku vína, přičemž ji do sebe celou kopnu naráz a vyrazím na parket. Jenom na krátký moment se ohlédnu a i když to je jenom na krátkou chvíli, mám pocit, že jsem spatřil Hostera s vykulenýma očima. Je to sotva chvilka, co jsem vstoupil na parket, začal uhýbat různým tanečníkům a započal hledání nějaké vhodné partnerky...a i když v mírně napilém stavu si začínám říkat, že to byl možná až moc špatný nápad. A ačkoliv vrátit se je velice lákavá možnost, jak moc blbě by vypadalo z pohledu náhodného člověka, který by mě spatřil vcházet a následně chvíli poté i vycházet z taneční plochy? Asi hodně. A drby se roznáší hodně rychle. Nakonec to netrvá ani tak dlouho a konečně se mi podaří někoho 'osamoceného' nalézt, jenže štěstí mi dneska evidentně nepřeje. Jakmile se konečně rozejdu k oné dámě, stane se něco, co se většinou stává, když se sejde až moc tanečníků. Dva páry se srazili. Normálně by mě to ani tolik nezajímalo, kdyby v jednom z těch párů nebyl samotný korunní princ. A doprdele...tohle nedopadne dobře. |
| |
| Náš příběh má otevřený konec... prozatím 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Jako očarovaný sleduji, jak se přede mnou lady Ashara otáčí s elegancí kočkovité šelmičky. S jistotou kavalíra zachytím její levou dlaň a druhou rukou ji uchopím na hranici pasu a boku. Naše zraky se střetnou a já opět zjišťuji, že to zdaleka není jen tanec, čím dívka vystavuje na odiv svou smyslnost. Fialová je barvou touhy a touha je to, co máte nyní společné, zašeptá kdosi a já vím, že je to pravda. |
| |
| DVA PÁRY Sál Harrenhalu 4.XI. 281 Chmury Eliu stále neopustily. Nejdříve jsem nechápal důvod a teď nechci být sebestředný, ale vždy když jsme se po delším čase viděli, tak zářila jako Dornské slunce, tváře jako rudé víno, plná energie a radosti a to i přes své některé zdravotní neduhy. Dnes je to jiné, ale jakmile začala mluvit - důvod toho proč úsměv neozdobil její krásnou tvář mi ihned došel. |
| |
| Tanec draka se lvem Harrenhall 4.XI.281 ,,Rušno tu vskutku je. Zdejší lidé jsou na vysoké lordy hrozně nevychovaní." odpovím Cersei znechuceně. Pak začnu mluvit šeptem, aby mě nikdo neslyšel. ,,Všechno tak nějak tak dělají špatně...ale tváří se přitom důležitě..." ,,Neumějí se zkrátka bavit." dodám nevinně, a zahledím se Cersei do očí. Tanec pokračuje, a já bych rád zjistil o této dívce více. Má dobrou barvu vlasů. Né jako Martell. pomyslím si spokojeně. ,,Jak to vlastně vypadá na Casterlyově skále? Nikdy jsem tam nebyl...vlastně jsem nikdy nebyl jinde než v Králově Přístavišti a tady..." zeptám se zvědavě, ale pak zesmutním. Smutek se ale po chvilce ztratí. Napadají mě další otázky, na které bych se Cersei mohl zeptat. Je toho tolik...ale zase nechci vyzvídat. Musím se zeptat na něco neutrálního, a zjistit, co máme společného...hmmm... ,,Chtěl bych vědět o vás více..." vyhrknu náhle, ale hned to zachráním slovy: ,,O vás Lannistrech.", krátké začervenání které následuje, je k nepřehlédnutí. ,,Udělejme to jako hru. Vy mi řeknete něco o Lannisterech, a já vám řeknu něco o Targaryenech." To se mi líbí. Mohlo by to fungovat. Snažil jsem se současně s mluvením nezanedbat i tanec, nechtěl jsem se zahanbit. Ale zahanbení se šlo někomu jinému. Šlo to nějakému pacholkovi, který měl tu drzost vrazit do Rhaegara. Situace, která nastala, mi doslova vyrazila dech. Celé to je dle lidí tady nehoda. Já si to nemyslím. ,,Nějak se nám dnes večer nedaří." řeknu Cersei. ,,Nejdříve má otec nehodu, pak má Rhaegar nehodu odmlčím se, a nahodím uvolněnější tón, i když uvolněný zdaleka nejsem. ...příjde vám tedy bezpečné být v mé blízkosti?" načež se uličnicky usměji. Nelíbí se mi to. Tenhle turnaj. Mám z toho špatný pocit. Nejdříve má nehodu otec, pak bratr. Musíme být opatrní. |
| |
| Když se daří... 4.XI. 281 Stalo se přesně to co jsem nechtěl aby se stalo. To že jsem se dostal do blízkosti prince Rhaegara by mne až tolik nerozhodilo, ale pak se odkudsi objevil další tanečník, který rychlostí rozeběhnutého býka mířil přímo na záda mé sestry. Udělal jsem proto dva rychlé kroky stranou, aby nás "tanečník" nesestřelil. Bohužel jsem se nepodíval kam uhýbám a tak jsem vrazil přímo do té nejméně vhodné osoby, prince Rhaegara... Naštěstí jsem netrefil princeznu, to bych mohl rovnou jít rozpalovat nějakou hranici. Princ naše "setkání" naštěstí ustojí, takže se s podlahou zblízka neseznámil. Avšak stane se jedna děsivá věc. Hudba přestane hrát, všichni kolem úlekem vzdychnou a já už slyším tasený meč. Jedním dobře koordinovaným pohybem šoupnu sestru za sebe a pohledem si měřím Lewyna Martella, který už stojí proti mně s taseným mečem. Nevraživě si ho prohlížím, avšak nesnažím se dělat jakýkoliv pohyb. Stojím jako socha a jen mu oplácím jeho pohled. Situaci naštěstí vyřešil sám princ Rhaegar, který se snažil dát vše co nejdříve do pořádku. Samozřejmě že nejprve po pohledu na Lyannu vypadal jako v říši snů, ale brzy se vzpamatoval, ten pohled se mi ale ani za mák nelíbil. Rhaegar je ženatý muž a snad i muž cti, ale to si mohu pouze odhadnout. Když na mě ale promluví tím povýšeným hlasem, tak jsem rád za svůj severský původ, protože mne právě tak trochu urazil, ne moc ale trochu ani. "Jistě princi, velice se omlouvám neb toto přerušení zábavy je má vin byť ne zcela, neb jsem se pouze snažil ochránit svou sestru před nárazem rozeběhnutého býka..." pohledem střelím směrem kde jistý lord zmizel "mohu Vám slíbit že tato situace se již nebude opakovat, čímž bych se také chtěl omluvit Vaší ženě a tanečnici, neb mé činy jsou důvodem proč byl její překrásný tanec přerušen." Poté princ navrhne něco, co se mi moc nelíbí. Ne že by princezna Elia byla tanečnice se ktrou bych nechtěl tančit, to v žádném případě, ale bál jsem se o Lyannu. A také trochu o sebe, jelikož teď budu mít na zádech desítky pohledů, nejen od okolních tanečníků, ale i od princezniny stráže a k tomu všemu se budu muset tancovat ještě lépe než jsem tančil doposud. Avšak přítomnost princezn by mi mohla uvolnit cestu a já tak mohl vyzkoušet i nějaké složitější figurace, ne že bych jich uměl příliš mnoho. Rychle proto mrknu na Lyannu a poté zpět na Rhaegara. Chtěl bych mu namítnou, že pouze pokud bude jak má tak jeho tanečnice s touto výměnou souhlasit, ale to bych také mohl skončit s kudlou v zádech. Omluvně proto Lyanně naznačím slovo "Promiň". A s lehkou poklonou princi vyřknu tato slova. "Velice rád pomohu situaci uklidnit princi." Přejdu poté k Elie a vyseknu další hlubokou úklonu. "Má paní, smím být tak troufalý a po tom všem co se zde stalo Vás požádat o tanec?" V úkloně a s nataženou rukou čekám na svůj ortel. |
| |
| Prohozené páry Rhaegar, Benjen, Lyanna „Ano, ale i ty skutečné rány,“ vydechnu Rhaegarovi do ucha, když si mne přitiskne natěsno, „zhoršuje se to,“ dodám ještě a pohlédnu mu do očí. Zračí se v nich starost. Jsem si samozřejmě vědoma, jaké důsledky by to mohlo mít, kdyby se to dozvěděl král, ale parket plný tanečníků, co mají dost práce sami se sebou, se mi zdá snad i bezpečnějším místem na sdílení obav a to hlavně v Králově přístavišti, kde snad i stěny mají uši. Po svěřením se s obavami se více uvolním a široce se usměji. Jistěže je všechny vyhodí ze sedel, pokud se v klání setkají! „Mnohem radši mám soutěž básníků. Kde také zajisté zazáříte,“ věnuji mu jistý úsměv. „Mečem se naučí vládnout kdekdo, ale ovládnout slova je daleko náročnější.“ Na návrh na návštěvu Dorne začne s tím, že se ani nemusím ptát, i když to nestihne doříct. Jeho slova mi byla jasná skoro hned, ale než jsem měla možnost odtajnit skutečný význam svého návrhu, zahlédnu na ním další pár v šedo-bílé kombinaci. Stisknu Rhaegarovi rameno, jako upozornění na blížící se pár za ním, ale mé varování zanikne v silném stisku, když se snažíme udržet se na nohou. Naštěstí se to všem podaří. „Ano, nic se nestalo,“ usměji se na něj a povolím stisk, když už zase stojím pevně na nohou. Mít méně obratného partnera, tak se nejspíš dívám na svět od podlahy. Zaslechnu zvuk taseného meče a při pohledu tím směrem se střetnu pohledem se strýcem. Věnuji mu úsměv, zatímco se Rhaegar pokouší urovnat situaci. Pohlédnu na dnes diskutovanou Lyannu s omluvným úsměvem. V tu chvíli zaslechnu návrh na výměnu partnerek a můj pohled ztvrdne. Jistě, ona za to nemůže, proto se přes všechnu hořkost nasadím zdvořilý úsměv, který si vyhrazuji hlavně pro krále. Můj muž se hned na ni hned obrátí a mně je jasné, že to bere jako hotovou věc. Pohlédnu tedy na mladého Starka, byť si již nepamatuji jeho jméno, s o dost vlídnějším úsměvem, když mne přijde vyzvat k tanci. „Velice ráda si s vámi zatančím, lorde Starku,“ opětuji jeho úklonu pukrletem a vložím svou ruku do jeho. „Omlouvám se za tu nehodu, nestihla jsem ho varovat,“ mile se na něj usměji již ve víru tance. |
| |
| Tanec s princeznou 4.XI. 281 Princezna mě naštěstí nenechá stát uprostřed parketu samotného, a přijme mou nabízenou ruku, dokonce se na mne i usmála, což beru jako dobré znamení a snad mi tím pádem onu "nehodu" nevyčítá. Lehce stisknu ruku kterou mi podala a navedu princeznu do protočení pod rukou, načež udělám první zahajující taneční krok, během kterého princeznu i chytnu do držení. Jsem si ale vědom všech očí kolem sebe, takže princeznu nechytnu do úplně kontaktního držení, abych opravdu zítra nerozmlouval s bohy starými i novými. Chvilku tančíme v tichosti, přičemž princeznu celkem jistě vedu, ačkoliv si občas musím v hlavě spočítat rytmus, neboť hudba k mým uším ne vždy dolehne úplně zřetelně. Při tom všem mi hlavou létá i spousta otázek, avšak mám strach se bezostyšně ptát, přeci jen, ve svých rukou právě držím princeznu a manželku korunního prince. Nakonec ale má zvědavost vyhraje. "Smím se Vás má paní zeptat jak vypadá Dorne? Nikdy jsem totiž na Jihu nebyl." Hlas mám trochu nejistý z obav, jestli nejsem až příliš opovážlivý. Ale snad ne. |
| |
| Tanec s mladým vlkem Benjen Nechám se navést do otočky, z které přirozeně přejdeme do držení a samotného tance. Nemohu si nevšimnout, že mne drží o dost volněji než svou sestru, což mi zrovna jistoty nepřidává. Možná to bude jen tím, že je o tolik mladší. Spíš ho ale znervóznil můj muž. Poklidné ticho tance po chvíli přeruší otázkou na Dorne, což mne donutí se usmát. Nemůže za to rozhodnutí... Vztek si schovej pro jiného. Připomenu si v duchu a pohlédnu mu do očí. „Horké a suché. S pouští a sluncem co prohřeje každý kousek těla. Ve vnitrozemí je voda skoro stejně cenná jako zlato, noci jsou dlouhé a plné života... “ Má tvář dostane zasněný výraz, ale skoro hned se zase vrátím do reality. „Ale slovy člověk nezachytí ani polovinu jeho krásy, musel by jste ho navštívit.“ „Poprvé jste se vydal ze Severu? Nebo jste myslel úplný jih Západozemí?“ Pohlédnu na něj s upřímným zájmem zatímco se proplétáme mezi ostatními páry a zcela automaticky se k němu v držení přiblížím na klasickou vzdálenost, kde se již cítím mnohem jistěji. Stále jsem ale v dostatečné vzdálenosti, aby tanec nemohl být špatně vykládán. |
| |
| Lannister kam se jen podívám. Problematičtí sourozenci. 4.XI.281 Harrenhall, hostina - stůl Tully Nešlo o nic velkého, lorde. Můj mladší bratr zkrátka toužil poznat Tyrelly, na severu přeci jen nemá příliš možností k poznávání zvyků jižanských lordů a lady. A kdo ví, třeba mu náš pan otec nějakou jižanku vybere za choť. Avšak nesmělost a strohost mého bratra je pověstná od Zdi snad až Oštěpu. A tak jsem se rozhodl jej podpořit. Prosím za prominutí, že mě tato situace zdržela v srdečném pozdravení vašeho rodu. Snad pochopíte, že má čest mi velela pomoci bratrovi v nesnázi, před osobní potěchou z vaší vznešené společnosti a půvabu vašich dcer. Vysvětlím význam naší „diplomatické“ mise ke stolu Tyrellů lordu Hosterovi. Snažím se působit nenuceně a vědom si, jak Tullyové dbají na rodinné principy, hraji přesně na tu notu, která by u Lorda Hostera měla zapůsobit. Co na tom, že ve skutečnosti jsem si jen hledal zahřívačku lóže na dnešní večer. Vaše dcera, Catelyn, se zřejmě nedopatřením dostala do svízelné situace. Podle všeho neobratné kroky jejího Lannisterského společníka, sera Geriona tuším, zapříčinily rozlití vína po šatech mladé Olenne Tyrell. Lady Catelyn se omluvila a snažila se situaci uklidnit, ovšem zdá se, že ser Gerion urazil tyrellské děvče a tím i jejího otce a bratry. Zdá se, že mezi nimi vypukl konflikt, jenž ještě vystupňovali příchozí Lannisteři. Snažil jsem se Catelyn odvést k tanci dále od této patálie, seč k mé smůle trvala na tanci s Lannisterem. Ovšem pevně doufám, že mi další tanec již věnuje. Vysvětlím a trochu si přibarvím situaci k vlastnímu prospěchu. Přičemž se opět ohlédnu za lady Catelyn a Gerionem a zlostně se zamračím nad tím výjevem. Vůbec se mi nelíbí, že by měla dávat přednost Lannisterovi přede mnou. Hostere, vychovejte si svou dceru. Zdá se, že neví, jak má ctít svého budoucího manžela. Takhle má vypadat Rodina, povinnost a čest? Aby ke svatbě nakonec došlo. Zdá se, že se úplně odnikud zjeví mladý Jaime Lannister a vyzývá lady Lysu k tanci. Vidím nelibost ve tváři Hostera Tullyho z mladého vlčete odvádějícího jeho dceru. Potvrzuji si tak domněnku, jak asi vnímá Lord Tully Lannisterskou chásku. I když možná jen ještě v duchu zuří nad tím, čemu vystavil jeho dceru Gerion a mladý lev mu jde přímo do rány. Lady, dobře se bavte. Dodám za odcházející Lysou. Uff, ještě, že přišel. Ne, že bych nějak adoroval Lannistery, ale teď mě Jaime zachránil od případného tance s Lysou, do kterého se mi vůbec nechtělo. Opět bloudím očima po parketu a hledám svou snoubenku, když náhle hudba utichne, královská stráž zbystří a na ochozech je nepříjemně rušno Šokovaně sleduji Benjena s Lyannou jak stojí tváří v tvář korunnímu princi a jeho manželce a spěch k nim Lewyn Martell tasící meč. U všech bohů to snad ne! Instinktivně sahám po meči připraven hájit rodovou čest v případě nějakého nepříjemného ortelu. Ať to stojí, co to stojí. Ovšem nemohu popřít, že mě jímá hrůza z případného krveprolití. Princ však svou nedotknutelnost nebere až tak vážně jako by bral jiný Targaryen. Životy mých nebohých sourozenců jsou ušetřeny a patrně i můj a ostatních seveřanů. Žasnu nad diplomatickým umem korunního prince a v duchu si oddychuji, že nebylo třeba zasáhnout. Pouštím jílec meče. S těmi dvěma budu mít hned po hostině vážnou rozmluvu. Lepší když si to slíznou ode mne než od otce. Princ mě překvapil, asi nebude až tak hrozný jako jeho otec. Možná bychom konečně mohli mít schopného krále, kterého bychom mohli i ctít. Skoro se až divím, že je tohle Aerysův syn. Moment… on teď tančí s Lyannou?!... |
| |
| O trochu více jistoty 4.XI. 281 Elia Martell Princezna se naštěstí díky mé otázce neurazila a snad i s radostí mi odpověděla a řekla alespoň něco málo o Dorne. Tu zemi bych opravdu rád spatřil na vlastní oči. Musí být pravým opakem Severu. Co mi ale princezna řekla dále mě velice překvapilo, ona mě vlastně do Dorne pozvala. "Velice rád přijedu Dorne navštívit má paní." Poté přijde otázka na to jak daleko na jihu jsem byl, a jestli jsem nemyslel úplně jiný kus království. A s tou otázkou přijde i něco co mne velmi znervózní, princezna se v držení přitáhne o něco blíže a mezi námi tak už je jen opravdu velice decentní mezírka. Náznak jsem ale pochopil, a zpevnil jsem tak i držení, takže Elia bude mít daleko stabilnější oporu. "Tak jsem nejmladší dítě mého otce, sice se mi několikrát podařilo ze Zimohradu na několik dní zmizet ale na jih jsem se nikdy nevydal." Provedu zase několik otoček, než se vrátím do tance který je vhodný i pro konverzaci. "Opravdu jsem chtěl slyšet o Dorne. Moc toho o něm a o jihu jako takovém nevím, ale z toho co jste mi vyprávěla mi přijde jako sever, jen je druhým extrémem. Mimochodem ano, poprvé jsem vycestoval na jih. Ale snad budu mít někdy možnost ho více poznat, přeci jen jako nejmladší dítě mého otce nemám tolik závazků, lordem se nestanu nic moc také nedostanu, takže budu moci cestovat." Nad možností cestování se upřímně usměji, opravdu bych rád viděl všechny kouty a tajemství Západozemí. A snad se mi to někdy povede. |
| |
| 4.XI. 281 Táborové mestečko - stany potulných rytierov Nakoniec ma môj spoločník opustil a ja som mu len mávol rukou, pretože som naozaj nemienil v tomto podniku ostávať dlhšie, než bolo nutné. Navyše po predošlom divadle by som asi ani nemal možnosť ostať tu. Keď po vás pokukujú alebo sa vá stránia, no nič moc. Vydal som sa preto z potulného pohostinstva taktiež von, no opačným smerom než lord, ktorého som pozval na pivo. Sám som si už žiadne nekupoval, mal som dosť. Nie že by som bol poburážený alkoholom, ale zajrta človeka čakal turnaj. Nič nebolo horšie než niekoho mlátiť keď vám v hlave vrieska orangutan. Vždy som vedel kedy prestať a tento čas práve nastal. Prechádzal som sa už večerným táborovým mestom a rozmýšľal som, kde uvelebím svoje kosti. No samozrejme som nevlastnil žiaden stan. Bolo pomerne ťažké vláčiť zo sebou podobné veci, keď ste boli stále na cestách a nemali ste pri tom koňa. Aj keď som si plánoval v priebehu ďalších dní na nejakého zarobiť, prinajmenšom. Vybral som sa preto skôr k časti, kde mali stany rozostavaný potulný rytieri a bojovníci, ktorý sem prišli pomerať svoje sily ako medzi sebou, tak aj z vojakmi a zbrojnošmi, ktorý táborili na druhej strane. Možno aj s ich pánmi ak sa im pošťastilo, veď uvidíme ako to dopadne. Chcel som sa pričleniť k nejakej skupinke ktorá si trebárs hovorila svoje vojenské historky pri nejakom táboráku. S mojim typickým "Môžem si prisadnúť priatelia?". Som možno niekoho obmäkčil a možno niekoho odstrašil, kto vie. |
| |
 | V saténových poutech4.XI. roku 281 v Harrenově,,Ty šaty si vezmeš a tečka!'' hlas muže, který postupně ztrácel trpělivost, zcela naplnil prostory 'mateřského' stanu rodu Forresterů, až dokonce se pár z vojáku na moment zastavilo a krátce pohlédlo na černý stan. Thorren Forrester, ačkoliv normálně klidný muž, který většinu problému nesl se stoickým klidem, kterému začala velice rychle ona trpělivost docházet. ,,Tady nejsi ve Vlčím lese na lovu a bohužel, jižnější dámy jsou poněkud nudnější.'' praví již o něco klidnějším hlasem, přičemž si dává opravdový pozor, aby jeho poslední poznámka nebyla slyšet mimo 'stěny' stanu. ,,A vzhledem k tomu, že nechceme, aby si příliš vyčuhovala z davu, tak si ty šaty oblečeš, i kdybychom tě do nich měli s Gregorem společnými silami nasoukat. Rozumíš?'' a jeho slova podpořil pohledem, který rozhodně neschvaloval žádné protesty. Už se nadechuji na další protesty, které dozajista budou doprovázet zamračené výrazy, rozzlobené grimasy a pravděpodobně budou skončené mým naštvaným odchodem ze stanu, kdyby nebylo mého bratra, který mě něžně uchopil a následně stiskl mé rameno. ,,Sestro...jde pouze o tento večer. A neboj se, nebudeš v tom sama.'' řekne vlídným hlasem a mile se na mě usměje. To je snad jediná věc, která mě v tuhle chvíli přesvědčila, abych nezačala vyvádět scény. Ve výsledku jenom sklopím oči k zemi a jenom lehounce přikývnu. ,,Dobře otče, jak si přeješ,'' odpovím již o něco pokorněji, než jsem měla původně v plánu, ,,ale seženeš mi nové sedlo na Vločku.'' mé oči, ve kterých se rošťácky zableskne, se konečně střetnou s oči mého otce. Ten si sice povzdychne, ale nakonec na mojí nabídku kývne, načež společně s Gregorem vyjdou ze stanu a zanechají mě pouze v doprovodu služebné. Po nějaké té době konečně opustím stan i já a to úplně jinak, než jsem do něj vstoupila. Normálně mé rozpuštěné dlouhé rudé kadeře nyní byli zkrocené a spoutané do dlouhého copu. Nicméně tou největší změnou, díky které jsem se cítila jako čerstvý otrok v poutech, byly asi mé šaty, pod kterými se nyní již bohužel neskrývaly mé oblíbené jezdecké boty. Poprvé za celý svůj život jsem musela vyměnit pohodlnost a praktičnost za...těžko říct vůbec za co. Venku na mě již čekal můj bratr Gregor, který se tvářil...inu, okouzleně a otupěle se usmíval. Otce jsem nikde neviděla. Pravděpodobně vyrazil napřed, aby se pozdravil s lordem Galbartem. ,,Sluší ti to sestro. Jak se cítíš?'' optá se mile Gregor a nabídne mi rámě, které s radostí příjmu. ,,Spoutaně, potupeně a nejvíce tomu velí pocit křehkosti.'' neodpovím mu tak optimisticky, jak asi doufal, nicméně můj úsměv si zasloužil. Dále bez jakéhokoliv zbytečného prodlužování se vydáme směrem na hostinu. To je barev, je první myšlenka, která mě napadne při vstupu do obřího sálu, kde se koná hostina. Ačkoliv jsem již pár hostin za svůj život zažila, většina z nich byla...rozhodně ne tolik velkolepých. Jen s velikým sebezapřením nezůstanu stát na místě a civět na to, jako kdybych měla poprvé v životě vidět draka. A teď nemyslím toho lidského. Po chvíli prohlížení si Gregor mírně odkašle a pohlédne na mě tím pohledem, abych už pohla kostrou, jinak zde vystojí díru. Jenom mu věnuji krátký omluvný úsměv a pomalým krokem, přičemž zkoumám každý kout obrovské haly, spolu dojdeme až ke stolu vazalů Starků, kde je, jak jsem již předpokládala, můj otec a povídá si s lordem z rodu Branfield. Když tak nad tím uvažuji, kde je Elissa? Očekávala bych, že zrovna moje švagrová bude trávit čas s mým bratrem, jak to jen jde. Sotva stihneme dojít za otcem, lord Branfield je už na odchodu. A ačkoliv mám nehoráznou chuť se zeptat, o čem se bavili, raději pevně skousnu rty a nechám jazyk za zuby. Pokud nám to bude chtít říct a bylo to důležité, jednou to řekne. O nějaký ten čas později... Tanec již započal a já byla jedním ne-příliš pohledným synem jednoho ze severských lordu, který již měl něco málo napitého a zrovna dvakrát nevoněl. Ale přeci jen jsem se svolila na jeho nabídku tance, i když jsem měla nějaké ty pochybnosti, že bude vůbec tance schopný. Ach, jak já hloupá jsem se mýlila. Jeho postoj patřil k těm 'lepším' a že těch postojů už jsem viděla. Ovšem to, co mě zaujalo na to muži nejvíce bylo to, že i přes mojí...nezvladatelnost a neovladatelnost...tak vždycky si přišel na způsob, jak mě na moment ukrotit a vést. Na krátký moment jsem si dokonce myslela, že nejsem taneční nemehlo, co se týče těchto jižanských společenských tanců. Jenže tahle chvilka měla za chvíli skončit. Abych pravdu řekla, očekávala jsem mnohem větší drama a problémy, když jsem spatřila jak Benjen Stark narazil do nejpohlednějšího z Targaryenů. Dokonce jsem měla i menší pocit kdesi hluboko uvnitř hlavy, že by mohlo dojít ke krveprolití. Jenže to by musel narazit do Aeryse. Jak se brzy ukázalo, Rhaegar to vzal možná až moc poklidně a smířlivě. Že by známka moudrého panovníka? Už bylo načase. Nicméně můj tanec prozatím skončil, když mě tajemný muž zanechal osamocenou na parketu, aniž by řekl byť jediné slovo. |
| |
| Lord Whent 4.XI. 281 Rhaella Targaryen Lord Whent, muž středních let, oblečený do žluté kazajky ozdobené černými netopýry svého rodu se mile usmál. "doufám vaše veličenstvo, že se vám tady na Harennhallu líbí." položil první zdvořilou otázku, zatím co tě vedl k tanečnímu parketu. "Upřímně jsem ani nedoufal, že tak prostý muž jako já bude poctěn tak vznešenou, milou a laskavou návštěvou jako jste vy," tady položil důraz. Nenápadný a skrytý, ale přesto důraz. "A jeho veličenstvo král." Lord Whent se ukázal jako docela dobrý tanečník, který nemá problém vést partnerku a zároveň si udržovat přehled o okolních tančících párech. "Doufám že vaše cesta sem byla pohodlná a klidná. My všichni zde jsem si ani netroufli," zarazil se. "Chci být tak zdvořilý, až se začínám opakovat. Doufám, že mi odpustíte Veličenstvo. No a také doufám, že váš syn nevyhodí ty mé ze sedl hned prvním úderem. Byla by to docela potupa pro synovce mého bratra, který jak sám tvrdí nosí bílý plášť zaslouženě." Lord se mile usmál a naznačil mírnou úklonu. |
| |
| Rytíř Lebek a Polibků 4.XI. 281 Vesele se rozesměji. "Řekni mi ještě jednou Lorde Baratheone a já přísahám že tě za něco takového nakopu do zadku tak důkladně, že si týden nesedneš. Zníš s tím proboha stejně hloupě jako Stannis." Jen na chvilku se zamyslím. "Ne nikdo nezní tak hloupě jako Stannis, to snad ani nejde." Divoce ho objemu a stisknu. Jen doufám, že mu nezlomím nějaké to žebro. "Jen tak mimochodem," pošeptám mu do ucha, "kdo byla ta sladká husička co s tebou před chvíli mluvila. Byla přímo k nakousnutí. Doufám, že budeš tak laskav a seznámíš nás." Pustím ho a podám nám dva poháry a džbán vína. "No a když už jsme u toho co tady dělám. Přijel jsem nakopat nějaké zadky, tvým počínaje a vznešeným pozadím Prince Rhaegara konče. Navíc je tady i moje snoubenka. Sluníčko Lyanna, dcera lorda Starka. Tamhle tan," ani ti nedořeknu, když mi dojde že tančí s tím šaškem z rodu trojhlavých ještěrek. V první chvíli mám chuť v padnout na parket a vyhodit toho náfuku někam na hnůj, i kdyby mne za to měli pověsit, ale rychle se ovládnu. "Dost ale o ženách, je jich tady kolem dost aby nasytily každého muže a aby i někdo jako já hledal jinou zábavu." Obrátím do sebe další pohár a vesele se usměji. "No co ty. Ženatý, svobodný. Sám nebo zadaný. Bez dluhů nebo na tvou zbroj čeká víc vymahačů než na mne děvek a potulných holek." |
| |
| Parožnatý rytíř4.XI. roku 300 v HarrenověRobert Baratheon Robertův smích je nakažlivý a tudíž netrvá dlouho, než se do smíchu přidám i já a zároveň opětuji Robertovi téměř stejně divoké obejmutí, ačkoliv jeho obejmutí bylo řekněme o něco silnější. ,,Možná jsem tvůj vazal Roberte, ale dosud jsem ještě neklesl tak nízko, abych se beze slova nechal nakopnout. Narozdíl od tvého bratra Stannise, který hádám by se jen znechuceně zatvářil a následně požadoval další rozkazy.'' odpovím s pobaveným hlasem a tak nějakou doufám, že to pochopí jako vtip. U mladého nevybouřeného jelena málokdo ví. ,,A co se týče té husičky starý brachu,'' na moment se odmlčím a spiklenecky se na něj usměji, ,,dívčina z rodu Yronwood, ačkoliv jméno ti asi neřeknu, jelikož si ho sám nepamatuji. Hold to je tak už, když už ztrácíš přehled ohledně toho, kolik Dornských dívčin si přetáhl.'' rozesměji se, nicméně smích zanikne během chvíle, když je utopen v poháru vína. ,,Oh, opravdu si přijel nakopat mojí zadnici? Vtipné, přesně to samé jsem si říkal já o tobě, když jsem byl na cestě sem.'' přičemž zlehka mu pokynu rukou k blízkému stolu, kde je pití dosytosti. Víno za chvíli v poháru dojde, jak znám Roberta a bude ho potřeba opravdu hodně. ,,Co bych ti povídal. Stále šťastně nezadaný a svobodný, ačkoliv už se nabídlo pár lordů, aby tenhle status změnili. Což nemění nic na tom, že bych vesele neprojížděl paničky, které chtějí vyzkoušet, co je pravdy na tom rytíři polibků. A vzhledem k tomu, že okolí hradu nám celkem vydělává, tak stále i bez dluhů.'' dopiji pohár vína a nechám si nalít od blízkého služebného další rundu tohoto úžasného rudého potěšení, přičemž se otočím směrem k parketu. ,,Jen když už ses zmínil o té Dornské...měl jsem to potěšení po cestě narazit i na seveřanku a doprovodit ji. Sice neoplývala takovou krásou, jako tvá milovaná snoubenka, se kterou mě doufám už seznámíš, ale řeknu ti...použít ji pouze na zahřátí na jednu noc, to by byla veliká škoda. Což mě přivádí k myšlence...kolik plánuješ zářezů na tento celý turnaj. A teď nemyslím na kolbišti.'' Jaká ironie, že na něco podobného se mě ptal nedávno Pontar a já ho s tím poslal do háje. |
| |
| Královna tančí 4.XI. 281 lord Whent Jen pár tanečních kroků pro královnu, jen proto, abychom si mohli nalhávat dál a opakovat, vše je v pořádku, neexistují žádné pohledy, žádné šílenství, žádní mrtví. Jen pár tanečních kroků královně, která si přeje tančit. 'Která touží shořet ve vlastním žáru.' "Děkuji, lorde Whente, není co odpouštět. Harennhall je velmi působivým místem a královská rodina nemůže chybět na události, na které jeden z lordů oslavuje čtrnáctého dne své dcery. Nemluvě o tom, když tyto oslavy chcete doplnit turnajem, na nějž, věřím, se jen tak nezapomene a co se týče mého syna." Nechám na svou tvář vklouznout trochu mateřské něhy, zatímco se vznáším po parketu v ladných otočkách. "Myslím, že si nikdo nenechal ujít možnost se od posledně podstatně zlepšit a být mému synovy v nadcházejících dnech rovnocennými soupeři, ale když jsme u mého syna, ... jak se daří vaší dcerce?" 'Děti jsou darem, který nám může být velmi záhy odebrán a také tím jediným, co po nás zůstane, až jednou odejdeme.' Ale ani jednu ze svých chmurných myšlenek nenechám promítnout se na své tváři, ke královně a k situaci, která zde je se to nehodí a nepatří. |
| |
| Lebky a polibky 4.XI. 281 "Víš jaký je rozdíl mezi námi Rickarde," vesele na něj houknu. "Ty o nakopávání cizích zadků jenom kecáš. Já je nakopávám, i když lepší než do někoho kopat je do něho mlátit. Zatloukat protivníka jako hřebík, rovnou do země." Vesele se zasměji a upiji vína. "A co se zářezů týče. Co myslíš, ustál by Bouřný konec, kdyby se na něj vrhl zástup podvedených manželů? No a navíc je tady Brandon, Haúúúúúúúúúúúúúúú Stark. Kurevník nad kurevníky, sběratel polibků, sukniček, spodniček a jiných veselých věcí. Kdo z nás by se dovedl měřit s někým, jehož přirození potřebuje dvacet divokých seveřanek aby vůbec roztálo." Upiji vína. "Řeknu ti ale tajemství. Hodlám toho vlčka porazit ve všech ohledech. Jeho kůže se bude výborně vyjímat před turnajovým stanem jako trofej a spolu s jinými trofejemi to bude dokonalá kombinace. Budu jelen co nasadil parohy Sedmi královstvím. Všem dohromady a každému zvlášť." Divoce se nad tou představou rozesměji a vyseknu zdvořilou poklonu dámám procházejícím na okolo. Napiji se vína podívám se na Rickarda. "Vsadím tisíc zlatých Dragonů, že toho vypiju víc než ty. Co ty na to cucáku, jak je to dlouho co ti přestalo mlíko týct po bradě. No ne dost dlouho." Směji se nad tou představou. "No vážně, tisíc dragonů ve zlatě, pokud mne dokážeš upít až spadnu pod stůl. No co ty nato." |
| |
| Královna tančí 4.XI. 281 "A co se týče vašeho syna, veličenstvo mi jistě tu odvážnou poznámku promine. Všech Sedm království se snaží aby ho vyhodilo ze sedla a zatím až na výjimky má smůlu a končí v blátě. Nezbývá než mu složit tu nejhlubší poklonu a zaplatit výkupné. Mám čtyři syny a i když je mám velmi rád, příliš nedoufám a jsem připraven s veškerou hrdostí otce jejich koně a zbroje vykoupit." Otočka lord Whent se znovu mile usmál. "Má jediná dcera se má výborně. Jen kdyby neměla v zádech čtyři caparty, kteří si svou sestřičku stráží jako oko v hlavě. Ani do pohledného rytíře se zakoukat nemůže, protože by ho ti moji netopýři hned odehnali." Vypadalo, že je opravdu šťastný, když o tom mluvil. "Nebudu ale nalhávat že se nerozhlížím. Turnaj je výborná příležitost vybrat jí manžela, který ji bude oporou a bude vyhovovat jak mě tak i lordu Hostrovi. Dokonce i ta moje čtyři nemehla by si mohla vybrat. Hezkých dívek z Říčních krajin je kolem habaděj, ale oni raději hledají štěstí v cizích postelích. Jen se pro dnešní večer nechci tvářit jako bychom byli na koňském trhu. Sice vás asi nepřesvědčím, ale domluvená manželství nemusí být nutně pohroma." |
| |
| Paroháč4.XI. roku 281Robert Baratheon ,,Já možná o tom kecám Roberte, ale když už se do toho pustím, tak už je skutečně nakopu. Což u tebe funguje tak napůl.'' Nenechám si to tak jen líbit a se smíchem zaliju mé hrdlo, které opět začalo nebezpečně vysychat. ,,No, uvidíme zítra. Třeba mi fakt nakopeš prdel.'' usměji se vesele. Abych pravdu řekl, tak vyhrát turnaj ani tak není můj cíl. Můj skutečný a jediný cíl je si tuhle párty užít. Už jen když Robert zmíní Roberta, tak nějak už očekávám, co bude následovat, proto jenom včas společně s ním 'zavyju na Měsíc', načež se pobaveně rozesměji a poslouchám jeho 'vyprávění' o Brandonovi. ,,Jestli jsou tyhle povídačky pravda...navrhuji vytvořit království, ve kterém bude vládnout Brandon, ty a já, kde víno poteče proudem a děvky budou na každém rohu. Manželky a snoubenky jsou sice fajn, ale když by bylo třeba na týden dva vypadnout...''navrhnu s pobaveným výrazem na rtech a upiji vína. Při všech Sedmi, víc! A pak příjde nabídka, která se jen tak neodmítá. A kterou si i můžu dovolit, aniž by můj rod nějak extra ochudl. ,,Jo tak takhle...Pamatuji si to trochu jinak. Zatímco já už popíjel s místními továrnami na chlast, byl si to ty, kdo ještě cucal maminčin prs. To si piš, že tě přepiju a sázku zvýším na 1,500 Zlatých Drogonů a k tomu navrch ještě bude na svojí standartu muset nasadit svoje spodky, co ty na to?''zasměji se a nastavím mu ruku na přijatí sázky. |
| |
| Princ Dorne 4.XI. 281 Lady Foresster Ucítila jsi ho dříve než jsi ho uviděla. Jemný parfém z Myru byl jasně zachytitelný mezi dobře známými vůněmi Západozemí. Mírně se uklonil a oranžové hedvábí zdobené zlatými slunci se zavlnilo. "Má lady," oslovil tě. "Doufám že vás neruším , jelikož bych jen nerad rušil tak krásnou dámu." Mile se usmál a znovu se uklonil. "Ach, jsem to ale nezdvořák ani jsem se nepředstavil. Lidé mi většinou říkají Oberyn." Uklonil se Oberyn Nymerios Martell, zvaný Rudá zmije potřetí. "Nebude vám jistě vadit, když vás požádám o tanec. Budeme párek podobně bloudících duší, které vstoupily do cizího světě." Jeho divoké oči, přidávaly té nabídce kouzlo nebezpečí. |
| |
| Lebky a Polibky 4.XI. 281 "Jo ty myslíš bordel, tak tomu místu říkají dospělí. To už by si ale měl vědět a jak tě znám, jistě máš i nějaký, kde ti účet píšou do knihy a posílají jednou za měsíc." Vesele se na něj podívám. Jo takový podnik u Kytiček v městečku pod Bouřným koncem, to je podnik, i když by mohli obměnit personál. Jednou tam vezmu Stannise, snad se začne chvat jako člověk, kdy smočí. Uraženě se na něj podívám. "Tři." Mám tě. "Tři tisíce dragonů, nebudou přece říkat, že pozemky obdařený rytíř může vsadit víc než lord Baratheon." Upiji. "Poražený si ty spodky nasadí na zbroj a vyjede v nich k prvnímu klání, přičemž celou cestu ze svého stanu až k tribuně pojede na oslu a čelem k ocasu. Teprve před tribunou přesedne na koně. Tak co, máš na to koule." Divoce se na něj usměji. "No co máš na to koule," praštím pěstí do stolu. |
| |
| Paroháč4.XI. roku 281 v HarrenověRobert Baratheon ,,Jenže v bordelu se musí platit. Ne že by mi na tom záleželo, ale představ si to. Přijdeš, vybereš si, zmocníš se jí a pak akorát v klidu odejdeš bez placení.''ušklíbnu se jízlivě a pevně stisknu korbel vína a ledybyle si vzpomenu na to, jak mě poprvé můj otec vzal do bordelu. Už tehdy měl pravdu, že je budu navštěvovat často. Kdyby jen ten starej páprda věděl ale jak moc často... ,,Dobře, tři tisíce zlatých dragonů. Akorát ten osel bude natřený žlutou barvou s černými puntíky a fialovými pruhy! Tak co pochcánku, nedostal si strach?''rozesměji se na plné kolo a pohlédnu poprvé na Roberta vážným pohledem. Tohle ještě bude zajímavý turnaj. |
| |
| Stůl Tullyů 4.XI. 281 Brandon Lord Hoster se jen mírně usmál. "Ano nesmělost vaše bratra je stejně známá jako vaše smělost Brandone. Nemůžete se tady divit, že když vás vaše smělost zahnala k Maceho rodině, má dcera dala přednost seru Gerionovi před časem stráveným u stolu předstíráním ručních prací. Já vám zase mohu zaručit že to ze strany sera Geriona byla prosba ve vší slušnosti a počestnosti neodporující dobrým mravům." Lord Hoster jen pozvedl pohár a naznačil přípitek. bylo na něm vidět, že toto považoval spíše za pokáraní než za vtipný rozhovor. "Co se zbytku týče. Není to pro mne překvapení. Jen mně překvapuje že se nepoprali už ve dveřích síně. Jak Lvi tak Růže se přece už roky hádají, kdo z nich je vlastně ten největší z největších. Předtím se hádali o to kdo má větší a mocnější království a budou se hádat dokud svět nezanikne. Jen je škoda, že se do toho zamíchala má dcera. Měla se držet dál a já ji to budu muset připomenout." |
| |
| Lebky a Polibky 4.XI. 281 "A před tím pomalovaným oslem půjdou heroldi a budou křičet: naprostý hlupák, opilý hlupák, podívejte se všichni na toho hlupáka." Podám mu ruku. "Tak co, kdo je teď pochcánek ty strašpytle. Nechceš se raději běžet schovat k mámě. Co rytíři." Divoce se na něj podívám a nevšímám si pohledů co se k nám stahují. "Víno, doneste víno." Zařvu na sluhy v barvách Whentů. Posadím se obkročmo na lavici a podívám se na něj. "No ještě můžeš stáhnout ocas a utéct. Copak máš odvahu, tu pravou odvahu." Divoce se mu dívám přímo do očí. Naše je zuřivost, tak ať ji vidí. Ať ji vidí všichni na okolo. Bojte se sráči. |
| |
| Parosráč4. XI. roku 281Robert Baratheon ,,A na závěr ten kdo prohraje, bude muset výherci přede všemi na celém turnaji uznat, že je to mlíčňák, co neumí vůbec pořádně chlastat a zároveň bude muset mít po dobu celého turnaje namalovaný na ksichtě klaunskej ksicht.'' Chytnu jeho ruku a pevně ji stisknu, načež ji pustím a posadím se přímo naproti Robertovi. ,,Schovat se k mámě? Před tebou? Možná chápu, že ty bys byl schopný vlézt matkám pod sukni, ale abych se schoval? S tím nepočítej mlíčňáku.'' pevně stisknu korbel vína a zadívám se Robertovi přímo do očí, aniž bych jakkoliv uhnul pohledem. Volba byla tvá, sráči...tak žij s jejími následky. |
| |
| Tanec ledu a ohně4.XI roku 281 v HarrenověOberyn Nymerios Martell Sotva zůstanu sama a opuštěna na kraji tanečního parketu, již se začínám rozhlížet po...prakticky komkoliv z mé rodiny. Ovšem otce nevidím a můj bratr je zrovna zabrán do elegantního tance s jeho manželkou. Na krátký moment mě přepadne moment úzkosti. Být osamocena uprostřed severské divočiny je mnohem jiný pocit, než stát v této 'divočině'. A nutno dodat, že tuhle divočinu vůbec neznám. Být o něco mladší, asi bych začínala mít menší obavy. Co...co to je za úžasnou vůni? napadne mě, když mě neznámá vůně, která hádám patří k těm jižnějším, doslova učaruje a začne čím dál více sílit. V ten moment si začnu uvědomovat pohledy okolních párů, které sice směřují na mě...ale i za mě. Instinktivně se otočím a tam konečně spatřím onoho dotyčného. A ačkoliv pocházím z nízkého rodu, i mě během krátkého momentu dojde, o koho se to vlastně jedná. A ačkoliv většina dam na mém místě by okamžitě sklopilo oči, tak z mé strany se to nedočká. Vyzývavě pozoruji jeho černé 'zmijí' oči, přičemž udělám úklonu, která je sice hodna jeho postavení, nicméně není ani moc vlezlá. ,,Můj pane, '' započnu milým a vlídným tónem, ,,bylo by mi ctí se zúčastnit tance s vámi.'' a na potvrzení mu podám ruku, přičemž mu věnuji dlouhý nezbedný pohled. Tak se předveďte Rudá Zmije. |
| |
 | Táborové městečko 4.XI. 281, noc Po dlhej ceste k turnaju sme konečne, spolu s šiestimi ďalšími spoločníkmi, dorazili do táborového mestečka. je to presne tak ako sa dalo čakať. Veľký turnaj priťahuje aj veľa ľudí a hlavné takých, čo na tom zarobia, či stávkami alebo šikovnými rukami. "Davis rozlož náš skromný stan." Poviem k jednému zo svojich spoločníkov a zídem z koňa. "Jovarn a John, pomôžte mu prosím." Povedal som s úsmevom. Chytím koňa za opraty a smerujem ho k miestu kde budeš stáť náš stan. Cestou stretnem nejakých ľudí, ktorý stávkujú na zajtrajšie zápasy. "Stavte na mňa. Určite sa cez niekoľko kôl dostanem." Poviem a pokračujem k stanu, zatiaľ čo zvyšok mojej skupinky ma nasleduje. |
| |
 | Turnaj v Harrenhallu 4.XI.281 Harrenhalské turnajové městečko, tábor rodu Tully, Harrenhal, Harrenhalská taneční síň Vyjdu ven ze stanu, kde jsem si vybaloval svoje věci, které jsem si přivezl z Řekotočí. Nebylo toho moc. Nějaké peníze, meč, oblečení, a pak samozřejmě pero a papír. Měl jsem v plánu s přivydělat na zdejších panoších a dětech stejného věku, né však inteligence. Sázení je moc špatná věc...pokud v tom neumíte chodit. pomyslím si spokojeně, a prohrábnu zlaťáky. Doprovázen dvěma vojáky Lorda Tullyho opustím tábor, a vyrazím směrem k hodovní síni. Jdu pomalu. Prohlížím si jednotlivé stánky, a snažím si zapamatovávat tváře, a rody. Tato činnost mi byla ztížena tím, že král nechal odstranit všechny znaky rodů. Naštěstí pro mě si ty rody ale nechali svoje znaky ve svých táborech. Pokud jsem nějaký rod nevěděl, zeptal jsem se jednoho ze svých dvou ochránců. A takhle jsme pokračovali. Občas jsem se i zastavil u nějakého zbrojmistra, který většinou teprve vybaloval, případně rozestavoval své zboží. Turnaj se teprve vytvářel, ale to znamenalo, že lidé budou nejpříjemnější. A to bylo důležité. Naše cesta pokračovala do hodovní síně. Tam jsem chtěl zaujmout místo po boku Lorda Tullyho, Cat, a zbytku Tullyů. Nicméně mi to nebylo dovoleno. Místo toho mě správce lorda Whenta posadí mezi panoše, a přísežné rytíře. To má být vtip? ,,Jsem chráněnec Lorda Hostera Tullyho. Požaduji tedy právo sedět u jeho stolu. " obeznámím správce Whentů přísným tónem. |
| |
| Kráľov príkaz2. XI. 281, sieň, Harrenhal Slovo kráľa je zákon. Jeho príkaz je svätý, nech je akýkoľvek. Musí sa splniť, inak bude kráľ nešťastný. A nikto nechce nešťastného kráľa. Rytieri v červenej a čiernej vôjdu usporiadane do sály. Dvaja ostanú pri dverách, kým štyria smerujú k tanečnému parketu. Medzi nimi vidieť aj dve biele plášte, sera Jonothora a sera Gerolda. Výjav určite zaujal. Vonku totižto stálo ešte pár rytierov, akoby sa chystal prevrat, druhé vypálenie Harrenhalu. Ale nie. Rytieri smerujú odhodlane na parket, k Jej Výsosti kráľovnej. Štyria rytieri, dvaja v bielom a dvaja s drakom na hrudi prídu rovno k lordovi Whentovi a ku kráľovnej Rhaelle. Uklonia sa jej, ako sa sluší. Kľačiac, jeden z rytierov sa ozve. "Vaša Výsosť. Poslala nás Jeho Milosť kráľ. Stmieva sa, má o Vás obavy, Vaš..." Rytiera prerušil ser Oswell. "Očakáva Vás vo svojich komnatách, madam." Procesia takto kľačala, stála a čakala na reakciu. Kráľ sa očividne veľmi stará o bezpečnosť svojej lady manželky. |
| |
| Soptící jalovice 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Pousměji se nad odfrknutím lady Catelyn, když si uvědomím, komu bylo vlastně věnováno. Pak ji při tanci trochu pootočím, aby nemusela stále hledět tím směrem a snažím se uchlácholit její rozčarování: „Už se mi prosím neomlouvejte, nebo vás příště napadne vinit se i za rozpadlé věže tohoto hradu. |
| |
| "Každý máme své osobní peklo ..." 4.XI. 281 lord W. Whent Jako by každý kdo hovoří takto o svých dětech dokázal v mém temném světě zažehnout malou lucerničku naděje o tom, že někde někdo má na prvním místě obyčejné starosti všedního žití. Jak žít, jak vládnout, komu dobře dát své děti ... Nadechovala jsem se k odpovědi, měla to být odpověď, která potěší, dodá naději, stejně jako dokáže utříbit konverzaci, která zřejmě nemůže pokračovat. Byv takto hrubě vyrušena od tance, mé oči se zase staly dvěmi hlubokými studnicemi smutku, byť tvář vypadala jinak. Existovala jediná možná odpověĎ. "Prosím omluvte mě, lorde Whente, nemůžu nechat krále čekat." Provedu (to no dámské - dvorské - úklona - nevím ajk se to jmenuje), má tvář dává najevo určitý druh rozmrzelého smutku. Obrátím se na členy Bílých plášťů. "Půjdeme." Řeknu a vydám se pryč ze sálu, královna odchází, vstříci svému muži. |
| |
| Nehoda a výměna tanečních partnerů 4. XI. 281 Pomalu jsem se s Benjenem pustila do víru tance. Celou dobu se mi na tváři usazoval velice příjemný úsměv a šedomodré oči šťastně zářily. Takhle mi můj život vyhovoval - s rodinou. Nejlepší by bylo, kdybych se nikdy nemusela provdat a opustit Sever, kdybych směla zůstat se svým rodem. Jenže taková budoucnost se pro mě zjevně neplánuje. Bratříček se snažil "vést" jakýsi rozhovor, tak jsem na jeho hru přistoupila a nenechala jsem se trápit svými chmurnými myšlenkami. "Líbí se mi tu, můj pane, avšak stesk po domově je velký. Na rozdíl od vás se mi nepodařilo nalézt nic, co by mě alespoň na chvíli myšlenkami odpoutalo od Severu..." Snažila jsem se, aby má slova nevyzněla příliš smutně, i když se to asi zcela nepodařilo. Mezi tanečníky se mi dařilo i přes nárazy od ostatních párů docela obratně proplétat. Nepatřila jsem mezi ty nejlepší tanečnice, avšak schopnost rychlého pohybu mi nebyla upřena. Jenže to byl konec našeho veselého tancování. Znenadání totiž Benjen udělá kroky dozadu. Všimla jsem si té bílé hřívy, ale už jsem nestihla zareagovat. Srazili jsme se. Srazili jsme se s princem a princeznou. Když hudba přestala hrát a já uslyšela čepel, divoce se mi rozbušilo srdce. Bála jsem se. Co bude teď? Budeme nějak potrestáni? Budeme těmi špatnými? Vrhla jsem vyděšený pohled na Benjena a mohla jsem pouze čekat, jak zareaguje královský pár. Můj pohled se setká s tím princezniným. Všimla jsem si, jak náhle zchladl, když podal princ svůj návrh. I přesto však byla krásná, asi chápu, proč se bráška zakoukal do Jižanky - nejspíše všechny musí oplývat půvabem a až kočičí elegancí. Musím však přiznat, že ani mně se princův návrh zrovna dvakrát nezamlouval. Ne, že by to nebyla čest, ale tančit s korunním princem... Ne, nechtěla jsem na sobě mít všechny pohledy. Opravdu vážně ne. Na druhou stranu jsem slušně vychovaná, a tak jsem nemohla odmítnout. Ukloním se, přijmu jeho ruku a poněkud nesměle se usměji. "Samozřejmě, že Vám jej věnuji, Vaše Výsosti," opáčila jsem. "Odmítnout Vás by bylo téměř hrdelním zločinem." Samozřejmě, že jsem si tuto poznámku nemohla odpustit, avšak znělo to poměrně odlehčeně. Oba jsme věděli, že i přes ten "vtipkovací tón" se jednalo o naprosto pravdivou věc - královskému rodu se neodmítá. A tak jsem se pustila do tance s dračím princem. |
| |
 | 4.XI. 281 Na hlídce Ač bylo na hradě rušno, tak byl venku docela klid. Dělaly se ještě nějaké drobné přípravy na zítřek a sem tam se objevil někdo kdo slavil i tady, ale s nikým nebyly potíže. Ač se zdálo že je vše v pořádku, tak jsem se rozhodl že půjdu ještě raději na obchůzku. Na nic jsem nečekal a vyrazil jsem. Při tom jsem také přemýšlel o zítřku. Budu muset dbát na to aby byl král v bezpečí, ale i přes to mně celkem láká myšlenka na to, že bych se turnaje zúčastnil. Už dlouho jsem v žádném nebyl, jistě by nebylo na škodu znovu protáhnout kosti. Z mé hlídky a přemýšlení mně vytrhl jakýsi hlas. Otočil jsem se a začal jsem si prohlížet muže stojícího opodál. Tyrellové.. Je mi to jasné hned od pohledu. Maličko si odfrknu a podívám se na onoho rytíře. "Kdo jste a co chcete? Mám teď práci, jsem ve službě". Řeknu důrazně, trošku přimouřím oči a čekám co z něj dále vypadne. Nemám rád když mně někdo ruší zbytečně... |
| |
| 4.XI.281 Harrenov, hostina - stůl Tully Nevěřím svým očím. Lyanna tančí s korunním princem a Benjen s princeznou. Jako by potíží nenadělali už dost. A hlavně já ty schytám, a já to budu muset žehlit. Pěkně vám děkuju, povedení sourozenci. Dá mi práci přemluvit otce, aby tu mohli zůstat. Targaryenům se do přízně nepleť. Jsou nevypočitatelní a zrádní jako oheň. Ani trochu se mi nelíbí představa toho, co přijde a co by ještě mohlo nastat. Na mé tváři je vidět nefalšovaná starost, a proto působím chvilku nepřítomně a jen zírám na své tančící sourozence. Zdá se, že přeslechnu slova Lorda Tullyho o mé smělosti. Ovšem když jej zaslechnu mluvit o Gerionovi, zcela rozhodně mu odpovím.: Ser Gerion se možná před vámi předváděl ve vší počestnosti a slušnosti, ovšem jak následně prokázal, že tyto vlastnosti jsou mu cizí. Vím, že má pověst je možná poněkud pošramocená mladickou nerozvážností a hédonismem, ale ubezpečuji Vás, lorde Tully, že tyto dny jsou již dávnou minulostí a já jsem odhodlán plně se oddat rodinnému životu. Ovšem pověst lorda Lannistera se, jak jsem slyšel, v mnohém podobá mému mládí, a proto mám o svou snoubenku obavy. Tím spíše kolik lordů stačil urazit i s drahou Catelyn po boku. Snažím se Geriona v očích Hostera Tullyho dokonale zdiskreditovat. Přeci jen se postavil do role mého soka. Nemohu dopustit, aby se zalíbil otci mé snoubenky. Přesto nechci, aby tímto naším „bojem“ byla nějak postižena Lady Catelyn, ačkoliv by si to po dvou odmítnutích zasloužila. Lorde Tully ještě bych chtěl vyjádřit prosbu… Reaguji na jeho další slova o vážné promluvě s dcerou. Rád bych se přimluvil za Catelyn. Přeci jen, v této záležitosti byla jen nevinnou obětí a do sporu růží se lvy byla nerozumně zavlečena svým partnerem. Buďte k ní prosím shovívavý Ještě jednou se ohlédnu za Lady Catelyn a Gerionem, za Lyannou s Rhaegarem a Benjenem s princeznou Eliou. Do toho spatřím vyčítavý pohled svého otce. Je na mě znát, že jsem mírně rozladěn, roztrpčen. Tady už mě nic dobrého nečeká… Napiji se poháru medoviny a znovu pokračuji… Lorde, omluvte mne prosím, zdejší ovzduší mě již přestalo svědčit. Myslím, že se půjdu raději projít… a není to malý Baelish? Stočím nenápadně pozornost k lapáliím malého chlapce a zamířím si to k ochozu velké síně směrujícímu k nádvoří. Dvakrát mě odmítla? Třetí žádost o tanec už neuslyší. Vzpamatuj se, Brane. Co je to s tebou? To snad ne jen kvuli tý jedný holce. Mám chuť něco rozbít. Nebo, že bych se šel napít tamhle s Robertem?... Cestu mi ale naruší ztichnutí hudby a královské stráže vcházející do místnosti. Jdi mi z cesty… Procedím mezi zuby zlostně, když mi bezdůvodně zastoupí cestu královský pohůnek jako by mělo každou chvíli dojít k masové krvavé lázni. |
| |
| LADY SEVERU 4.XI.281 Harrenhal, tanec Situace se začala pomalu uklidňovat a to i díky opět hrajícím hudebníkům, kteří svými tóny zajistili, že se od nás pomalu odvracely všechny přítomné pohledy. Nebo alespoň ty očividné, protože z královské rodiny se nikdy pohledy neodvrací. Vždy se někdo divá a to je snad jediná věc, která mi na mém postavení vadí. Být neustále pod drobnohledem, i když třeba ne očividným. To se samozřejmě týká soukromí a hostin, u turnaje mi to naopak vyhovuje. Není nic lepšího než když stovky lidí čekají na jakýkoliv můj pohyb, jakýkoliv můj úder, mé máchnutí meče... |
| |
| Ztracený bratr Otočila jsem se na otce, když mě přísně oslovil. Zadívala jsem se mu do očí, ale neodporovala jsem mu. Nemohla jsme před nimi. Nakonec jsem se odvrátila. * Dost starý ještě není. Ne, když ho zná.* „ Držel se tebe, otče. Dnes jsem se o něj starat neměla.“ Promluvím. Otočím se při tom jenom přes rameno. Možná mi v hlase zazněla výčitka, že na něj nedal lepší pozor, ale neřekla jsem to na hlas. Nevšímal si ho a nechal ho jen postávat. „ Vyroste a bude z něj skvělý rytíř. Stejně jako z tebe. Vychovávám ho dobře. Ale pořád je ještě dítě. Teď ještě je. A teď je někde tady a možná bloudí. A možná má i strach, že už se s námi nesetká.“ Otočila jsem se od otce a vyrazila jsem přímo pryč z chodby. Ven. Tam může být. Otec šel na druhou stranu, do útrob hradu. Nepromluvila jsem dokud jsem nevyšla ven a nerozhlédla jsem se. Nevím kde by mohl být, ale zatím nemůže být moc daleko. A snad ani není. „ Leo?! Kde si, Leo??!!!“ Zvolala jsem o kousek dál, doufajíc, že mě zaslechne a přijde za mnou. |
| |
 | Tanec ryby se lvem. Jen aby mě nesežral. Do Harrenova jsem se moc netěšila. Turnaje zbožňuju, to ano, ale budu se muset setkat se svým lvím snoubencem, i když mé srdce prahne po jiném. Na hostinu jsem se oblékla do rudých šatů se zlatým žilkováním a zdobením. Prý tak udělám Lannisterům radost, říkala má septa, když mi utahovala živůtek pro zeštíhlení mého již vosího pasu. Když dorazíme do místnosti, kde se koná hostina, sklopím zrak k zemi a díky tomu mi ošklivě vystoupne páteř těsně pod krkem. Nemít tak dlouhý krk a nebýt tak šlachovitá, nevypadalo by to tak ošklivě. To je ale jedno. Já chci být krásná pro Petyra, ne pro Jaimeho nebo krále s královnou. Catelyn, která šla hned vedle mě, si toho všimla a jemně do mně dloubla loktem. Z té vystoupé páteře si dělalo už hodně dětí srandu. Někdy jsem se tomu spolu s Catelyn smála, ale čím déle se o tom vtipkovalo, tím více mi to lezlo na nervy a já začala chodit rovně jako proutek. Skoro jsem svou starší sestru přerostla. Nyní jsem byla ale tak nejistá, že mi na nějaké trapné páteři nezáleželo. Její dloubnutí mě ale přiměje hlavu zase narovnat, starší sestry se mají vždy poslouchat. Usadili jsme se u stolu. Prvních pár chvil se rozhlížím po sálu, ale když svého nejmilejšího nespatřím, upadnu do něčeho jako polospánek. Hledím před sebe a jen občas si ukousnu jídla na svém talíři. Catelyn vedle mě se těší pozornosti a dokonce si šla i zatancovat. Jenom já tu musím sedět jako pecka. Chce se mi brečet. Cítím se jako děcko. Už dávno jsem měla pochopit, se manželství nebývají taková, jaká jsem slýchávala od chůvy z jejích nádherných a přemrštěných příběhů. Mně i Cat se vždy líbily, ale jak vidím, ani jedna z nás neskončila nejlépe. Ona s tím chladným seveřanem a já... s nějakým trapným bohatým Lannisterem. Proč na jeho místě nemůže být jiný, můj milovaný? Kdybych se ale o lvím rodu vyjádřila křivě, stihl by mě trest. "Jaime je to nejlepší, co vůbec můžeš mít," slyším říkat svého otce, "Tak to prostě chodí, Lyso." Povzdech. Vůbec, ale vůbec, nevnímám dění okolo sebe. Že se u Tyrelů někdo hádá? Pff, moje kuře a opečená kukuřice jsou lepší. Otáčení vidličky v ruce je taková zábava! Připojí se k nám snoubenec mé sestry, ale vůbec nic nevnímám. Pouze odpovídám vhodnými frázemi, které mě už tak unavují. Nakonec se ale objeví i můj snoubenec. Pravda, je krásný. Nádherný. Ale není to Petyr. Chvíli na něj hledím jako opařená, protože mě jeho žádost o tanec probudila z kóma. "Ehh..." zachrčím nejprve. Potom si jako pravá lady odkašlu a odpovím. "Jistě, můj pane. Bude mi potěšením." Se zády rovnými jako pravítko způsobně vstanu ze židle, obejdu stůl a ukloním se Jaimemu. Když mne chytne, všimnu si, že kvůli absenci mého ženství je mezi námi komická díra, ale já se k němu nehodlám přiblížit. I když je to můj snoubenec. I když se na mě dívá můj otec a vidí, že se tvářím vyhýbavě s trnule. Čert ho vem. "Na setkání s Vámi jsem se dlouho těšila, můj pane. Snad mnou nejste zklamán." Srážka prince a seveřanů se nás naštěstí nijak netýká, přesto šokovaně sleduju tasené meče. Teď se bude bojovat? Och ne! Stisknu svého partnera. Naštěstí se situace rychle uklidní a my se zase můžeme vydat na další okruh okolo parketu. |
| |
| Hledání ztraceného dítěte 4.XI. 281 Victraie a všichni co se jí rozhodnou následovat Jon Fossovay těsně následoval Victarii. "Leo, Leo," zakřičel z plna hrdla a jen poslouchal ozvěnu nesoucí se temným mohutným hradem. Leo, Leo, šeptala ozvěna do nočního ticha. "Vy!" zakřičel Fossovay na skupinku sluhů. "Neviděli jste tady malého chlapce." Sluhové se po sobě jen podívali a nedávali najevo, že by je celá věc zajímala. "Ještě jednou se zeptám. Neviděli jste tady malého chlapce v barvách Tyrellů a pokud mi neodpovíte vrátím se z rytíři a promluvíme si mezi ranami bičem." Sluhové se na sebe rychle podívali. "Viděli jste ho můj lorde," zablekotal jeden z nich. "Je to už notná chvíle. Šel támhle," ukázal mezi do noci ponořené polorozbořené hradní věže. "Doneste pochodně," přikázal jim a s trochou naděje v očích se podíval na Victarii |
| |
| soukromá zpráva od Rhaella Targaryen pro 4.XI. 281 Aerys Kráčet hrdě a se vztyčenou hlavou, nalhávat si, stále si jen nalhávat, nalhávat a existovat. Kdo když ne já pak ochrání lid před Aerysovým šílenstvím, kdo pak ochrání jeho samotného? Jenže, zrádce je skutečně na každém rohu, nemůže být jeho stav mysli ospravedlnitelný ve stínu tohoto? Je jen otázkou času, kdy někdo řekne dost. Takovéto chmurné myšlenky, které utápí mé oči ve smutném odstínů, kterého si nikdo nechce všimnout jsme dorazili ke komnatě mého manžela a bratra. Nechala jsem si otevřít, a pak také za sebou zavřít. "drahý? sháněl si se po mnĚ?" Připravena? Ne, nikdy nemůžete být připraveni na tu potupu a bolest, které musíte čelit |
| |
| Stůl Tullyů 4.XI. 281 Lord Hoster se vesele usmál. "Brandone uklidněte se, prosím." Dodal vesele a upil vína. "Sice vás ctí, že na něj žárlíte a že žárlíte na pozornost, kterou mu věnuje moje dcera. To je dobré znamení pro váš budoucí život, ale všeho s mírou. Ser Gerion je veselý chlapík, ne nepodobný svému otci a já jej i jeho rodinu znám dlouho. Lord pobočník má dost rozumu, aby nezatáhl svůj rod do nějakých patálií a všichni na okolo mají dost rozumu, aby aby se drželi z dosahu Lví smečky. To že se urážejí na tom není nic divného. Patří to k hostině." Znovu upil vína. "A co se týče míry viny mé dcery v tom či onom incidentu. Doufám, Brandone, že budete tak laskav a dovolíte mi, abych to posoudil sám." Lord Hoster skončil a se zájmem se podíval do sálu |
| |
| Harrenov, hodovní síň Rytíř na útěku Na mé varování se mi dostane ujištění. Svým způsobem jsem ráda, že mě neodbyl s tím, jak se vůbec opovažuji. Na druhou stranu se ve mně cosi sevře, když mu pohlédnu do očí. Objeví se v nich něco tak smutného. Modř opuštěných mořských obzorů. Nebo snad lítost? |
| |
| Hledání ztraceného syna 4.XI. 281 Gerold Hightower Tyrell se ještě jednou hluboce uklonil. Děkuji Lorde Veliteli, že mi věnujete chviličku ze svého času. Jsem ser Victor Tyrell, bratranec Lorda Maceho." Tady udělal krátkou pauzu a rozhlédl se po okolí. "Chtěl bych vás požádat jménem svým, i jménem Lorda Maceho o pomoc." Byl z tebe viditelně nervózní. "Ztratil se mi syn a namůžeme ho nikde najít. Já i Můj pán Lord Mace vás prosí, jestli by se vaši muži po něm nepodívali a napomohli nám tak." Zdvořile se ještě jednou uklonil. |
| |
| Malý Tyrell V podstatě mlčky jdu s rytířem a Victarii. Stačí, že křičí oni dva, já spíše poslouchám a pročesávám okolí bystrýma očima. "Jeden malý kluk a taková kupa potíží. A já si říkal, že tohle umí jen Benjen." Vzdychnu si v duchu a netečně s kamennou tváří sleduji, jak rytíř ze sluhů vyláme nějaké informace. Konečně snad něco užitečného, co by nám mohlo pomoci v hledání. "Obstarejte tedy pochodně, já už půjdu napřed hledat." Podotknu k němu a s hlubším nádechem vyrazím rázným krokem kupředu. Spoléhám na to, že si přivyknu tmě a pak se mi snáze rozeznají postavy, tedy v tomto případě malý chlapec. Snažím se také zaslechnout možné vzlyky, nebo nářek, či tak podobně. Protože chlapec pravděpodobně pochodeň nemá a je předpoklad, že v téhle tmě bude podělaný strachy a to více, než pravděpodobně doslovně. |
| |
| Lapálie malého Baelishe 4.XI. 281 Správce rodu Whentů jen povytáhl obočí. "Vím, kdo jste Baelishi. Nejste tady tak úplně neznámý, ale spíše mi řekněte kdo vám má uvolnit místo. Třeba někdo z Darryů, Brackenů, Mallisterů nebo Freyů. Každý z těch rodů má dobré právo sedět, tam kde sedí nebo si alespoň myslí, že má dobré právo tam sedět." Podíval se na tebe jestli rozumíš co se ti snaží vysvětlit. "Mnozí z těch mužů co mají lepší místa než vy Baelischi byli také schovanci Lorda Řekotočí a jejich rody mají mnohem straší a vznešenější rodokmen. Někteří jsou příbuzní samotného krále a jiní stále nezapomenuli, že dali říši významné muže, jako třeba Bryndena Řeku, pobočníka krále. Byl bych špatný správce svého pána, kdybych s nimi začal spor jen kvůli vám Baelishi. Jelikož váš rod je z Údolí a i tam není přespříliš bohatý. Váš otec má jednu věž a soudní pravomoc nad trochou kamení a stádem ovcí a jistě mne opravíte pokud se pletu." To poslední byla z jeho strany jasná nezdvořilost. Lord Hoster konečně obrátil své oči i k stolu vazalů a gestem si správce přivolal k sobě. |
| |
| Táborové městečko 4.XI. 281 ser Drumm Tví lidé rychle zabrali místo mezi stany vám podobných rytířů a dali se do práce. Potulní rytíři, kteří tábořili kolem vás byli dost pestrá cháska. Měli většinou jen prosté stany a někteří neměli stany žádné. Ti si zabrali konec louky pod mohutnými duby na samém břehu jezera. Své štíty pověsili na větve a nyní se věnovali opékaní kusu hovězího, který se někde povedlo zorganizovat. "Jo Duncan vysoký taky spával pod stromem," bylo slyšet jednoho z nich. "Jenže to byly jiné časy. Časy starého dobrého krále Aegona a ty jsou pryč. Dneska už by se potulný rytíř do gardy nedostal." Všichni kolem ohně zmlkli. Zato vás si prohlížela návštěva. Rytíř, dobře oblečený v kožené kazajce, si prohlížel vaši malou kumpanii. Sice z odstupem, ale jeho bystré oči sledovaly vaše koně, zbroje a zbraně. Stál jen kousek od vás a netrvalo to dlouho a zamířil do vašeho tábora. "Jsem ser Bound," představil se když se ujistil, že mu věnujete pozornost. "Zaplatím vám pití, když mi řeknete kde se tady vzala tak nesourodá společnost jako je ta vaše." Učinil nabídku a čekal jek se zachováte. |
| |
| Lebky a Polibky 4.XI. 281 "Klaune, ten obličej ti bude slušet." Houknu mu do obličeje a vší silou mu zmáčknu tu jeho hnátu. "Ještě jednou mi řekneš mlíčňáku a naložím s tebou jak Zlatý lev s tím Rudým," dodám veselým hlasem výhrůžku. Kolem se shromáždil už docela pěkný hlouček rytířů, panošů a jiných zvědavců. "Kdo si na mne nevsadí, ten ať se mi v klání vyhýbá. Nebo uvidí," pohrozím i jim a naprosto si ten rozruch užívám. "No konečně," potěšeně zavolám na sluhy, když konečně donesou sud. "Pan král tak dobrou věc přikázali vylít, jen neřekli kam." Divoce se na Rickarda zasměji. Podají nám první poháry. "No co, ať vyhraje ten nejlepší." Pronesu přípitek a obrátím víno do sebe. "Baratheon." Dokončím a třísknu pohárem o stůl. |
| |
 | Oslava 4.XI. 281 Pekná a veľká oslava. Takto by som si to predstavoal v Starom Meste. Zdvihnem pohár vína zo stolu a postavím sa. "Ospravedlňte ma, musím ísť na čistý vzduch." Poviem s úsmevom k osadenstvu stola Tyrellovcov. Krátkymi krokmi prechádzam pomimo tanečného parketu a doslova "kľučkujem" medzi sluhmi, lordmi a rytiermi v sále, kým nedorazím k balkónu. Rukami sa opriem o nízke balkónové múry a odpijem si z pohára. Nie zlé, ale víno lorda Redwyna sa doslova rozplýva na jazyku. Pomyslím si a zahľadím sa na táborové mestečko, ktoré sa rozprestiera v diaľke. Dúfam, že sa zajtra Garth ukáže na turnaji ako schopný bojovník. Predsa ja už mám staré kosti a on je jediný, ktorý nás zajtra bude zastupovať. Zasmejem sa nad touto myšlienkou a dopijem zvyšný obsah pohára. |
| |
| Táborové městečko 4.XI. 281 "Jasné, ako vždy. Hlúpe pohľady na našu skupinku a výzbroj. Bohvie čo im behá hlavami, no takýto ľudia majú v sebe len jedno. Závisť alebo zvedavosť. " Poviem si v duchu pre seba zatiaľ čo prechádzam pomedzi potulných rytierov a iných mužov usadených na tejto lúke. K poznámkam mužov sediacim pri ohni len zakrútim hlavou a usmievam sa nad tým, no vyruší ma v tom dobre oblečený rytier, ktorý sa hneď predstaví. "Zdravím ťa, ser Boound. Ja som ser Gregory Drumm a toto sú moji kumpáni, dorazili sme na zajtrajší turnaj." Prejdem si ho očami a zhodnotím, že sa nejedná len tak o nejakého mužíka. "Čo ťa sem pritiahlo,ser Bound, typujem, že to isté ako mňa." Zasmejem sa. |
| |
| Divoký Vlk 4.XI. 281 Brandon "wild wolf" Stark Sedíc za stolem pozoruji dění na parketu a pokusy mužů zaujmout dámy z jihu. Náhle však spatřím známou tvář. V otočce se přede mnou mihne Lyanna ve společnosti svého bratra. Lehce se nad tímto výjevem usměji, avšak má radost nemá příliš dlouhé trvání. Srážka na parketu zarazí všechny přihlížející a hudba ustane pod varováním tasené čepele. Jest pouze zásluho u korunního prince že se situace opět uklidní a já pomalu začínám chápat proč jej tolik lordů-ale i obyčejných lidí-považuje za skoro nadlidskou bytost. Hudba se opět rozeznívá a Lyanna se nachází v náruči Rhaegara. Je to podivná událost a jsem si jista, že jí všechny dívky v sále onu nehodu rázem závidí. Přestože je však kritická situace zažehnána, příchozí rytíři mířící ke královně si opět vyžádají pozornost mnohých přítomných. Ani já od nich nemohu odtrhnout oči když poklekají před ženou nedozírného půvabu. Ani to mne však nezarazí tak jako opětovné nalezení Brandona u stolu Tullyů. Zbytek síně je vzápětí zapomenut když sleduji rozhovor mezi ním a lordem lordem Hosterem. Nevím na co přesně jsem doteď čekala, avšak když se divoký vlk otočí k odchodu, ihned se omluvím kvůli dusnu v sále a vyrazím stejným směrem. Styl jeho chůze mi napoví v jakém je rozpoložení a jsem až příliš zvědavá čeho se týkal jeho rozhovor s panem Řekotočí. Teď na to však není čas, jelikož se projevuje jeho horká krev a já si jsem náhle vědoma dalšího možného konfliktu. Teď, tak krátce po srážce korunního prince s jeho bratrem by jakákoliv provokace mohla skončit špatně a tak zrychlím krok a nedbajíc na protokol se rozhodnu do situace vstoupit. Oh, lorde Brandone. oslovím dvojici s dokonalým úsměvem na tváři. Je mi tak líto, že Vás vyrušuji při jistě důležité záležitosti, avšak mám vzkaz pro vašeho ctěného lorda otce a nemohu jej nikde nalézti. pronesu naléhavou výmluvu a automaticky obmotávám ruce kolem té jeho, jako by mi snad nabídl své rámě. Prosím omluvte toto nemilé vyrušení … pohlédnu na muže oděného v královských barvách, zatímco Brandona pomalu taktně odtahuji bokem. Jistě by nebylo radno si začínat s někým teď, když se samotná královská stráž dala společně s královnou do pohybu. Teprve když se octneme z dohledu muže, zastavím se a omluvně pohlédnu Brandonovi do očí… Omlouvám se… začnu snad lehce nesměle …zdá se, že Vás dnes snad až příliš vyrušuji, můj pane. usměji se trochu smutně když si vzpomenu na dámy se kterými předtím mluvil. Doufám, že mi prominete a že snad máte volnou chvíli, jež by se dala využít…k hovoru. dodám, věnujíc mu další úsměv-tentokrát o poznání veselejší a doufajíc, že bych snad na chvíli mohla soutěžit o jeho pozornost s přítomnými dámami. |
| |
| Odrovnané svědomí 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Dříve než dorazím k místu, na kterém došlo k tanečnímu incidentu, problém se začne řešit sám. Ukáže se, že šlo o nevinnou srážku dvou tanečních párů, z nichž jeden byl čirou náhodou z královského rodu. Ser Lewyn sice stojí opodál s taseným mečem, ale princ Rhaegar s klidnou hlavou vyřeší celou situaci výměnou partnerek. Nedivím se tomu, jeho povaha je totiž na míle vzdálená od Aerysovy. Pravděpodobně by se nic strašlivého nestalo ani v případě, že by do něj Benjen Stark narazil schválně. |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro Rhaella4. XI. 281, kráľovské komnaty, HarrenhalOheň praskal v kozube. Aj keď bolo teplo, nechal som ho rozložiť. Sám so do neho s nadšením hádzal haluze, rozplývajúc sa nad tým zvukom. Cítia stromy bolesť? Cítia ľudia bolesť? Ako by kričali? Žiadali by o milosť? Sluha ku mne opatrne podišiel, ohlasujúc kráľovnú. Nechal som ju vpustiť, veď som po nej poslal. Nepozrel som sa na ňu keď vošla, ale keď položila tú sprostú otázku, fľochol som na ňu. "Nie, poslal som rytierov tancovať namiesto toho, aby ma strážili - pche! Pravdaže som ťa chcel vidieť!" Odvrátil som zrak. "Tá Tywinova štetka bude odteraz tvojou prvou dvornou dámou. Vylož si to ako chceš. Bude proste pri tebe, čestné miesto, budeš uprednostňovať ju pred ostatnými. No nepúšťaj ju na kráľovské raňajky, obedy, večere... veď napokon, je to slúžka a tak sa k nej aj treba správať... Ak sa Tywin ozve, budeš trvať na tom, že ju chceš pri sebe. Rozumieš?" Ani po v podstate rečníckej otázke som sa na manželku nepozrel. "Dala si mi dvoch synov, sestra. Rhaegar je silný, múdry, bude dobrým kráľom - aj keď jeho srdce je mäkké. Kráľ nemôže byť mäkký. Nie! Aegon nezískal korunu svadbami a peknými slovami. Nie! Krv a oheň! Krv nepriateľov, zradcovia v dračom ohni! Tak dostal korunu. Nie, nie dostal! Vydobyl! On si tú korunu spravil!" Až som sa roztriasol od rozrušenia. Horeli v oni, všetci, ich krik... ah, ich krik! V krbe mi horeli traviči, vrahovia, nepriatelia koruny. Prosili o milosť. Len nech prosia! Fialové oči prebodli Rhaellu. "Dvaja synovia. Ale to nestačí. Prvý môže spadnúť z koňa, zlomiť si väzy! Druhého mi otrávia, natlčú mu do hlavy hlúposti, zhodia z Červenej pevnosti do Čiernovody! Nie!" Bum! Kostnatá ruka sa skoro zlomila pri tom buchnutí do stola. "Si užitočná iba na jedno. Nestoj tam iba tak!" Schytil som jej ruku, snažiac sa ju pritiahnuť úplne k sebe, aby som jej mohol hrozivo zašepkať: "Daj-mi-syna...!" |
| |
| Hear me...Family, Duty...4.XI. roku 281 v HarrenověLysa Tully Abych pravdu řekl, proti Lyse Tully jako takové nic nemám, výjma toho, že mi má zkazit můj vztah s mojí sestrou. Je celkem pohledná, v pase útlá, poněkud působí stydlivě, skoro bych se nebál říct, že je rozk...z úplně první pozitivní myšlenky, kterou jsem si o ní vytvořil, mě bohužel vyruší podivné zachrčení z úst mé snoubenky. Dobře, beru zpět. Ačkoliv na povrchu si zanechávám chladnou hlavu a má tvář s příjemným výrazem nadále zůstává, uvnitř pocítím menší míru znepokojení a skoro i znechucení. Takhle snad dáma reaguje na výzvu k tanci? ozve se kritický hlásek kdesi v temném zákoutí mé hlavy. Tohle by se Cersei nikdy nestalo! neustává hlásek v kritice a snad by i nadále pokračoval, kdyby Lysa v tu chvíli pohotově nezareagovala. Čert to vem, třeba nebude nakonec tak neschopná, snažím se myslet alespoň trochu pozitivně, když uchopím její drobnou ruku, abych ji odvedl na parket. Jenže veškerá má pozitivní energie vymizí v okamžiku, kdy zrovna procházíme kolem Starkovic 'Divokého vlčka', který zrovna mluví o mém strýci. Na krátký moment proto zpomalím chůzi a zaposlouchám se, přičemž z toho, co jsem zaslechl, nejsem zrovna dvakrát nadšený. Abych pravdu řekl, cítím se dotčený. Vážně ten čert plive na mého strýce? Na můj rod? Ten...ten...prašivý pes! nenapadne mě v momentální chvíli lepší nadávka na jeho jméno. ,,Dejte si pozor na jazyk Brandone Starku ohledně toho, jak mluvíte o mém rodu.'' pronesu dostatečně nahlas, aby se to došlo k jeho psím uším, mezi zuby, načež nečekaje na nějakou jeho reakci konečně odvedu mojí drahou na parket... ...kde si opět všimnu další z jejích nedokonalostí. Již jsem za svůj život tančil s mnohými ženami. Ať už byly krásné, škaredé, chytré, hloupé, bohaté, chudé, ale doposud jsem netančil s ženou s tak dokonalé plochým hrudníkem, díky které je mezi námi celkem vtipná propast. Na druhou stranu, nevypadá to, že by někomu z nás ta propast nějak extra vadila. Ach Cersei... K první nějaké 'zajímavější' změně mezi námi poprvé nastane, když se srazí naše princátko společně s vlčkem mladším. Když pláště začnou tasit pláště a já pocítím silnější stisk rukou, již instinktivně si přivinu Lysu blíže, skoro jako kdyby to byla má milovaná Cersei. ,,I já jsem hluboce poctěn, že vás konečně poznávám má paní. Vaše krása vás předchází, takže nejsem ani v nejmenším zklamán.'' řeknu spíše zdvořilostně, než abych to myslel skutečně od srdce, přičemž krátce se podívám za ní, jestli někde nespatřím blonďatou hřívu společně s tím prckem. ,,Musím uznat, že Říčné krajiny jsou velice krásným místem má paní. Bohužel jsem neměl příliš možnost si ji zblízka prohlédnout, proto pokud by vám nevadilo...jak vypadá Řekotočí? Je opravdu rozmístěné na soutoku několika řek?'' zeptám se již s kupodivu větším zájmem v očích. |
| |
| Cesta bez návratu4. XI. roku 281 v HarrenověRobert Baratheon ,,Konečně alespoň budeš vypadat dobře s tím klauním ksichtem. Možná už nebudeš muset děvky tolik platit, aby ti dali.'' Nenechám si ze strany, toho o dva roky mladšího jelena v říjí, nic líbit a nadále jej pozoruji s divokým výrazem a neobvyklou tvrdostí v očích. Tohle už je seriózní. Jeho poznámkou, která pravděpodobně narážela na Castamere, se nenechám jen tak rozhodit. ,,Dej si pozor Baratheone, aby tvá lebka se nepřidala do mé sbírky na erbu.''výhružně, ale nesmírně pobaveně se usměji a věnuji krátký pohled okolním zvědavcům, kteří už se začali vsázet. A že ty sázky byly docela vyrovnané pro obě strany. ,,Vylít takový sud jen tak zbůhdarma? Ještěže tu jsme my dva.'' Divoce se zasměji a uvědomím si, že to je snad první věta bez jakékoliv urážky. Samozřejmě dlouho neváhám a čapnu pohár s vínem. ,,A ten nejhorší nechť se jde zahrabat.'' pokračuji v jeho přípitku a vklopím obsah poháru do sebe bez jakýchkoliv potíží. Na rozdíl od Roberta s pohárem netřísknu o stůl a pouze jej trpělivě položím a čekám na další dolití. ,,Už si alespoň zkoušel ožrat svého bratra?Toho nerudu...eh...Stand...Sven...Stannise.'' napadne mě mimo téma. |
| |
| Soptící Jalovice 4.XI. 281 Lady Royce zrudla vzteky ještě více a střevíčkem klepala ještě důrazněji. "tak já jsem soptící jalovice. Ano možná máš pravdu Gerione Lannistere možná jsem soptící jalovice, ale ty jsi lhář, děvkař a obyčejný lhář. Pokud Lannistrové platí své dluhy jako ty, tak je mi líto těch kteří vám půjčili." Vypadala opravdu vztekle a nechtěla přestat. "Navíc kdo ti dal právo srovnávat mne s nějakou poběhlicí. Nikdy bych to co mám nejcennější nesvěřila nikomu jinému než svému manželovi. Sliboval jsi hodně Gerione Lannistere a slibovat je jediné co dovedeš. zajímalo by mne co by na to řekl tvůj Lord Bratr. Zajímalo by mne co by řekl pobočník." Dodala ještě, otočila se a vzteklým krokem se vracela ke svému místu. |
| |
| Tanec Ledu a Ohně 4.XI. 281 Lady Foresster Princ Oberyn byl vynikající tanečník s dokonalými pohyby a neuvěřitelným citem pro pohyb ve všech jeho podobách, o čem svědčily tajemně svítící oči. "Má Lady jsem rád, že tanec se mnou považujete za čest. Já jsem neskonale vděčný, že mohu tančit s tak krásnou a velice inteligentní dámou, která bude jistě tak laskava a poupraví mé představy o Severu jako o zemi Zlovků, Stínokoček, Obrů a Děti lesa. Je ale škoda, že tak úžasné věci dnes potká člověk jen v pohádkách, tedy až na zlovlka těch nám tady pobíhají víc než dost." Dodal ještě a jeho oči zabloudily ke stolu Starků. "Takže drahá Lady co mi řeknete o své krásném a tajemném domově." |
| |
| Potulní rytíři 4.XI. 281 ser Drumm Ser Bound se pousmál. "Ovšem že to též jako vás. Taky mám v plánu vyhodit někoho ze sedla a získat nějaké to výkupné, aby za co koupit ještě jeden stan nebo nového koně. vy jste tady jistě z toho samého důvodu. Jen by mně opravdu zajímalo, co stojí za příběhem takové kumpanie." posadil se k ohni, který právě rozdělali uprostřed vašeho tábora. "No jen jaký příběh stojí za tak zajímavou společností. Rád totiž sbírám příběhy." Sáhl do váčku a vyndal zlatou minci. "Za to by se dalo koupit dost pití pro nás pro všechny a s něčím k pití se pak lépe vypráví. Co vy na to Sere Drumme." Položil otázku. |
| |
| Piju Já 4.XI. 281 "Stannise," nechám si nalít další pohár. "No jednou jsem ho zkoušel opít. Víno se na něj podívalo, zkyslo a dalo se na útěk, což mně dokonale rozzuřilo. Dovedeš si to představit. Dívám se na toho zmetka a nikde kolem víno, které by zahnalo ten odporný pocit." S chutí vypiji nachystaný pohár a doufám že to alespoň trochu zažene ten odporný pocit. "Co kdybychom si něco zazpívali. Něco veselého," navrhnu když se podívám na natěšené obličeje okolo stojících diváků. "Umíš snad zpívat, nebo pro panoše samotného Velkého draka je ponižující zpívat o tom jak předkové společně nakopali Dornům zadnice." Podávají další víno. Jen koutkem zahlédnu Lyannu s tou přerostlou ještěrkou. Já mu nakopu zadek, ať ten namyšlený šašek pozná kde je jeho místo. |
| |
| Lapálie Baelishe Harrenhalská taneční síň. 4.XI.281 Poslouchám slova správce Whentu s naprosto kamenným výrazem. Samozřejmě se mnou jedná s odporem, to se dalo nějak tak čekat, ale že by u toho přestal přemýšlet? To už se stávalo málo často, tedy málo často u lidí jeho postavení. Samozřejmě by nebyl problém sehnat židličku pro Lannistera, nebo třeba Tyrella, ale u mě to problém je. Zatím... Povzdechl bych si, ale to by situaci nepomohlo. Tenhle člověk byl idiot. Bylo na čase s ním jednat jako s idiotem. Nicméně než jsem stačil něco říci, povšiml si nás i lord Tully, který hodlal situaci sám vyřešit. Nemusel jsem se tedy ani moc nemáhat. Následoval jsem správce Whentů směrem k lordu Tullymu. ,,Teď budete mít asi problém, snad lorda tato lapálie příliš nerozzlobí. Musíme doufat." řeknu náhle správcovi veselým tónem. ,,Možná bych vám mohl pomoci, a ani byste neměl problém. Řekněme, že to označíme za ,,administrativní chybu". Každý půjdeme po svém. Jen chci dostat místo vedle lorda Tullyho i na turnaji. Je to možné?" vyslovím správci svůj požadavek, a pokračuji spolu s ním k lordu Tullymu, následován svými dvěma ochránci. |
| |
| Ser Bound 4.XI. 281 "Je milé, že nám ponúkaš niečo k pitiu, ale k našej skupinke sa žiadny veľký príbeh nevzťahuje." Zasmejem sa. "Všetci títo muži, ktorý sem prišli so mnou ma stretli na mojich potulkách. Niektorým som zachránil život iný majú tulácku povahu ako ja." Ukážem rukou na zvyšných šesť mužov, ktorý stavali stan zatiaľčo som si prisadol k Boundovi. "Skôr by ma zaujímalo, prečo zbieraš príbehy iných?" Pokračujem v rozhovoru s trochu zvedavosťou v hlase. |
| |
| Koho napadlo spojit lva a rybu? 4.XI. roku 281 v Harrenově Jaime Lannister Tančím spolu s mým snoubencem a zastřeným zrakem se mu koukám do očí a snažím si představit, že jeho vlasy mají barvu černi, ne tu do očí bijící zlatou, a místo obličeje dokonalého muže má tvář mladého kluka s ohníčky v očích. Chováš se jako malé děcko. Prostě to přijmi. Svatba se sice ještě neměla konat nějaký čas, ale už pouhá informace o mém sňatku s ním mi zvedala žaludek, div jsem se na ten jeho lvy vzorovaný oděv nepozvracela. Bledá barva kůže je ale moje vlastní, takže mou nevolnost poznat nemohl. Tanec postrává veškerý šmrnc a city. Trochu se to změní ve chvíli, kdy zděšeně stisknu ruku svého partnera a on si mě přivine blíž. Skoro se zalknu a sklopím oči k zemi. Nemohla jsem si nevšimnout jeho pátravých pohledů na můj hrudník, jako by se ujišťoval, že tam doopravdy nic není. Málem mi vhrknou slzy do očí, naštěstí se ovládnu a rychlým mrknutím změním směr slz zpět do očí a dále do hlavy. Ať se neopováží ukázat, nemůžu plakat před svým snoubencem. Když mi ale řekne, že mnou zklamán není, slzy vše zase málem pokazí. Ale vždyť odpověděl podle slušného vychování, přesvědčuju se. Lord ani princ nemůže být upřímný, musí dělat a říkat věci, které se od něj očekávají, že bude dělat. To samé platí se mnou. Usmívej se, připomněla jsem si slova septy, budeš se mu líbit víc. Pokud nebudeš usmívat a vhodně odpovídat, nikdy mezi vámi nezahoří láska. Přinutím se mělce usmát. Cítím se lépe? Můžu si to namlouvat. Alespoň to zkusím, řeknu si nadějně a v přivinuté poloze setrvám. Myslela jsem, že to ve mně něco vyvolá, ale nic se nestalo, jen tančíme blíže sebe a tím pádem cítím jeho dech na svém dekoltu, který věru nemá co ukázat. Usmívám se ale dál. Modlím se, abych se alespoň na chvíli uvolnila, ale nedaří se mi to. Proto začnu zkoumat obličej svého nastávajícího, jako bych ho ještě nikdy neviděla. Snad to podnítí mou představivost a já ho začnu... milovat...? Má typicky zelené oči Lannisterů a je stejně krásný jako jeho sestra. Proč to se mnou ale nic nedělá? Moje oči touží pouze po jediném obličeji. Tak to alespoň hraj. Když dojde na formální rozhovor, div si neodfrknu. Tupec. To ho neučili mapy Západozemí? Každý ví, že Řekotočí je na soutoku Rejdivého proudu a Červeného bodce! Téměř to beru jako urážku. Místo toho se jen mile usměju a přitakám. "Ano, je na samém soutoku Rejdivého proudu a Červeného bodce. Je vystavěn z bílých kamenů a má ty nejkrásnější vížky na světě," uchichtnu se. Snažím se, abych zněla jako pravá lady, aby se mi začervenaly tváře a abych vypadala alespoň z poloviny tak půvabně, jako má rudovlasá sestra. "V jeho okolí jsou menší potůčky a jezírka, mám ráda loďě. Je něco, co nevím o Casterlyově skále? Ráda se přiučím." Svou otázku formuluji, podle mého názoru, mnohem vhodněji. Nechám se unášet v jeho silných pažích a shledávám, že to není až tak špatné. Zjišťuju, že jsem už poněkud uvolněnější, nedržím ho tak strnule. |
| |
| Hledání ztraceného syna Victor Tyrell, bratranec Maceho... Já to tušil. "Rád vás poznávám". Řeknu tak nějak napůl uctivě. Evidentně ví kdo jsem, takže představovat se není třeba. "Pomoc?" Zvědavě pozvednu obočí a poslouchám. No to je vážně pěkné. Nějaké ženštině se tady ztratí syn a já ho teď mám hledat? Nejsem žádná chůva a takováto věc mně vážně příliš netěší. Ale dobře, myslím že bych mohl udělat vyjímku. Konec konců nechci aby kvůli mně byly mezi králem a Tyrelly špatné vztahy a vždy se hodí mít u někoho z nich laskavost. Chvíli se na rytíře před sebou dívám a přemýšlím. Pak přikývnu. "Budiž... Ihned svolám své muže a začneme jej hledat. Podaří-li se nám ho najít, tak vám dám vědět". Kývnu na znamení úcty a nebude-li Victor už nic chtít, tak se otočím a zamířím na místo kde by měly být nějací muži z králova doprovodu, jež mám pod velením já. Pokusil bych se jich dát dohromady asi tak čtyřicet, více ne. Nechci vyvolávat zbytečný rozruch. Všem vysvětlím že se musí poohlédnout po synovi Lorda Victora Tyrella. Rozdělí se na skupinky a půjdou se rozhlédnout všude možně. Po hradě, v táboře venku, zkrátka všude kde to jde. Hledat mají vážně pozorně a pokud by měl někdo z nich štěstí, tak najít mně a kluka přivést. Já sám se vydám v doprovodu dvou mužů hledat také. Ještě před tím však pošlu někoho aby našel sera Arthura Dayna a vyřídil mu vzkaz. Pokud nebude mít nic důležitého na práci, tak že ho prosím aby za mne dokončil obchůzku, že mám teď nějakou práci. A také to, že se později večer má za mnou zastavit pokud se nepotkáme... |
| |
| A já!4.XI. roku 281Robert Baratheon Se zaujetím poslouchám Robertovo vyprávění a vůbec u toho ani netutám, jenom upíjím další korbel vína. Ačkoliv koutkem oka spatřím z okolních popíjejících, jak již padají hlavami směrem proti stolu, já se cítím vlastně docela ještě v pořádku. A na konci toho se pobaveně usměji a zakroutím nevěřícně hlavou. ,,Upřimnou soustrast za tak nudného bratra. Bohužel hádám, že na převýchovu už je později a že mrzoutem zůstane.' vliji do sebe zbytek obsahu korbele a smutně se zadívám na dno, přičemž po chvíli nastavím korbel, aby mi dolili další. ,,Tak mému pánovi by se chtělo zpívat? No dobře! Vy všichni kolem! Ukažte, jaký máte kule a že nejste nevzdělaní kreténi, kteří nebudou znát The Bear and Maiden Fair*.'' načež pak kývnu na blízké hudebníky, kteří jsou spíše pro pobavení těch 'lenošnějších' hostů, co se chtějí vyhnout tanci. Chvíli poté, co započnou, tak se již skutečně rozpívám s hlasitým A bear there was, a bear, a bear!, do kterého se během chvíle zapojilo i zbytek osazenstva. Můj zpěv, který nezněl až tak opilecky a dokonce by se dal považovat mnohými i za skvělý, je jenom občas přerušován pauzami na vypití dalšího poháru vína. *Z důvodu mnoho možností překladu zachováno v angličtině. |
| |
| Malý princ2. XI. 281, sieň, HarrenhalVšetko tu robia zle a tvária sa pri tom dôležito. Je to síce malý sopľoš, ktorý nesiaha svojmu veľkému bratovi ani po členky a náramne mi pripomína jeho slizkého otca, ale práve toto trafil. Je pravda, že je tu veľa lordov, ktorí sa tvária, že vedia, čo robia, hovoria, ako by oni urobili isté veci lepšie, než dávno mŕtvi. Či ako by zosadili kráľa, ako by bol Rhaegar lepší... no kto má odvahu na to, aby konal, ako hovorí? Skoro prepočujem jeho otázku. "Oh... Casterlyho skala je nádherná. Stojí priamo nad Lannisportom, pri Západnom mori. Pod ním je stovka baní a jaskýň, katakomb a tunelov, ktoré tam dal ešte rod Castamere. Vždy som rada vyšla na najvyššiu vežu, keď som tam ešte bola. Odtiaľ svet pripadal, akoby vám ležal pri nohách..." Nehovoriac o tom, že som sa vtedy opierala o parapet. "O Lannisteroch...? Najbohatší rod Westerosu. Hovoria, že sme pokladnicou kráľovstva. Bez nášho zlata by sa tu lordi nemohli zísť a... oslavovať vášho otca, Jeho Výsosť." Už teraz by ma mohli za moje slová obesiť. "Ja..." nedopoviem, pretože na tanečný parket sa pridajú rytieri. Dračí rytieri, medzi nimi aj biele plášte. Sladkými slovami odvlečú Rhaellu. Chcem ju ľutovať, ale je to ťažké. Sama si za to môže, keď sa nevie postaviť a povedať nie. Keď sa všetko vráti do pôvodnej nálady, nenápadne začnem tlačiť Viserysa bližšie k Jaimemu - ktorý tancuje s Lysou? Tou, ktorá vydesila kráľovského šaška? Zvraštím čelo. |
| |
| Dance of ice and fire4.XI. roku 281 v HarrenověOberyn Nymeros Martell Jak se brzy ukázalo, má taneční nešikovnost v porovnání s neuvěřitelným mistrovstvím Oberyna, téměř zaniklo a já se doslova nechala unášet v jeho vedení, snažíce se o ignoraci občasných okolních pohledů ať už závistivých, nepochopených, či okouzlených. V čemž mi docela dost dobře pomáhá jeho pohled, který mu nadále s určitou výzvou a drzostí nadále oplácím. ,,Čekala bych, že muž, který působil na Citadele, by neměl věřit na takové pohádky, jako jsou Obři, Zlovlci a jiné bytosti, o kterých vyprávějí již jen staré služebné pohádky před spaním.'' na tváři se mi objeví uličnický úsměv, který následně zanikne ve vířivé otáčce. ,,Má domovina, stejně jako vaše, je v mnoha ohledech nebezpečná pro lidi, kteří nejsou na ní připraveni. Chlad, který se i přes vaše kožešiny dokáže dostat až do vašich kostí, je jenom z mála nebezpečí, nicméně těch největších. Děsivý Divocí, kteří podřezávají po nocích osamělé poutníky, když se jim podaří dostat za Zeď....A nesmíme zapomenout na Jiné, kteří vás pokaždé tiše sledují z okrajů již tak nebezpečných lesů těmi modrými oči, které způsobuje zmrznutí žil ve vaši krvi.'' vyprávím tónem, který by zaujal nejednoho muži či ženu, nadále s tím uličnickým výrazem na rtech a stále sleduji jeho oči, jestli v nich spatřím jakýkoliv náznak...čehokoliv. Ať už pobavení, strachu, či nevěřícnosti. Nakonec si ale jen povzdychnu a zakroutím hlavou. ,,Alespoň tohle je velice oblíbená představa jižanů o nás. Další takovou oblíbenou rozšířenou představou je, že jíme kořínky, bydlíme v jeskyních a požíráme naše 'slabé' děti.''nadechnu se krátce, abych si rozmyslela, co vlastně řeknu dále. ,,Ve skutečnosti je sever 'pod' Zdí velice nádherné místo. Uznávám, že pro člověka, který nikdy na severu nebyl, tak by se mu mohlo zdát kruté, ohyzdné a nepohostinné, ale to jen proto, že zde nežijí a neví, kde správně koukat. A teď nemyslím domy rozkoše.'' přičemž se na velice krátký moment přiblížím do blízkosti Rudé Zmije. |
| |
| Hear me...Family, Duty...4.XI. roku 281 v HarrenověLysa Tully Ačkoliv její úsměv a slova říkají jednu věc, v jejich očích spatřím něco, co mi docela dost dobře připomíná zlobu, či znechucení. To stejné znechucení, které jsem pocítil již já dříve. Skoro mám pocit, jako kdybych ten pocit nahodil mojí otázkou, co se týče její domoviny. Jestli raději tancuješ v tichosti, tak prosím. Ovšem na mých rtech stále tančí veselý a mnoha očím lahodící úsměv a s pozorností, jak se sluší od poslouchajícího, naslouchám jejím slovům. ,,V tom případě je Řekotočí přímo příhodné místo na romantické projížďky loďkou, nepletu se?'' podám řečnickou otázku s pobaveným výrazem na rtech. ,,A co se týče Casterlovy skály, legendy říkají, že její věže vedou téměř až na pokraj říše Sedmi, že v prastarých sklepeních číhají duchové vězňů, kteří zde byli uvězněni před příchodem Lannisterů, a pějí posmrtný žalm a v neposlední řadě, že její majitel s....''na moment se zarazím a raději zakroutím hlavou. ,,...na tom vlastně nezáleží. Ovšem skutečným klenotem Casterlyovy skály je blízké město Lannisport. Místo, ve kterém si můžete koupit vše. Ať už od severských plášťů a kožešin, tak po parfémy z Dorne. Místo natolik bezpečné, že se zde nemusíte bát vyjít v noci na procházku...'' Co já bych dal za to, abych už byl doma. ,,Těšíte se na turnaj má paní?'' optám se po chvíli trapného ticha, kdy si zároveň povšimnu jejího...volnějšího pohybu. |
| |
| A jak to bude dál? Myslela jsem si, že už mě nemůže potkat nic špatného, problém s vínem byl skoro zažehnán, to že se pánové rozhodli do toho zamotat ještě historii svých rodin za to já nemohu. Možná jsem se měla ovládnout, za to bude navždy náležet lordu Gerionovi omluva, ale taková jsem prostě já. Jenže, konec rozhodně není, v sále se strhl poprask, tentokrát nevyvolaný mnou, z řečí kolem jsem zaslechla , že se pohřešuje dítě, což je mnohem horší, něž kapka rozlitého vína, ale, vysvětlete to nafoukané lady. Sotva si na ní vzpomenu, nakrčím nos a pohledem zalétnu ke stolu kde sedí otec a málem zakopnu, stojí tam i můj snoubenec, něco mu stále povídá a já vidím jen zamračenou tvář otce a hrozbu rákosky ve vzduchu. Uvědomila jsem si, že jsem na chvíli podlehla svým myšlenkám a nevěnovala se tanečníkovi, usměji se na lorde Geriona, " jak říkáte, jen čas ukáže můj lorde, ovšem já...." Má snaha o pokračování je přerušena výstupem lady která je snad ještě vzteklejší než byla Olenn. Tentokrát už se neudržím a protočím oči. Vyslechnu si celý proslov a tak nějak dojdu k závěru, že mě to vše unavuje. Nechtěla jsem takové pozdvižení, nezdá se, že mi je dopřán klidný tanec. Lord se brání klidně a věcně, já zatím bloudím očima kolem, zachytím pohled sestry, která tančí. Tak vida, i ona zde má snoubence, ale tváří se jak umučená, měla bych si s ní promluvit Jaime není to nejhorší co by ji mohlo potkat. Pokračuji pohledem kolem a zahlédnu Petyra jak se snaží dostat ke stolu mého otce. Trochu nakrčím čelo, ale to už se zdá, že rozhovor mého tanečníka a lady je u konce. Významně se podívám na lady, která zřejmě nedostala to co čekala, ale to ani já ne, že? Pak zachytím zamračený pohled svého strýce a je mi jasné, že zábava je u konce. "Lorde Gerione, byl by jste tak laskav a doprovodil mě ke stolu mého otce, myslím, že je čas vyslechnout si obvinění, odsouzení a trest. Ještě jednou se vám omlouvám za situaci do které jsem Vás dostala, a děkuji za příjemný tanec s vámi. Pakliže lord vyhoví mé prosbě, nechám se odvést ke stolu, kde sedí má rodina, cestou mi ovšem neunikne pohled na mého snoubence jak se k němu vine lady Ryswell, znova si odfrknu a je mi jedno zda to někdo uslyší. Zastavím se až u otce, ...otče? Než začneš s káráním, ráda bych ti řekla, že jsem viděla Petyra i strýce Bryndena, a že jsem neudělala ono pozdvižení schválně. Zatím co mluvím, sleduji snoubence , kterak mizí s lady ven. No...to šlo rychle. |
| |
| Princ Viserys a jeho tanec s Lady Cersei 4.XI.281 Harrenhalská taneční síň Casterlyova skála zní jako docela zajímavé, ale nudné místo. pomyslím si skepticky. A to samé by se teoreticky dalo říci o Lannistrech. Zajímá je jen zlato. pomyslím si opět skepticky. Ale nedám na sobě nic znát, nasadím pouze nevinný úsměv. ,,Aha. Tak to se nedivím, že jste tak vážení." Zlato, zlato, a všude jen zlato. Víra v nějaké ideály u nich vůbec nehraje roli. Všichni z jejich rodu jsou tak...vypočítavý. Zahleděl jsem se Cersei do očí. Opět jsem mohl pouze...konstatovat její krásu. Líbila se mi. Líbily se mi její vlasy, a její oči. Ta barva je správná. Nebo spíše lepší než u ostatních, víc mě nezajímá. Najednou začnu mluvit o Targaryenech, jak už jsem předem navrhoval. ,,O nás asi víte všechno. Určitě jste se to učila. Každopádně..." začnu trochu nesměle. ,,Targaryeni vládnou dobře a nepřetržitě už 300 let Sedmi královstvím. A budeme vládnout ještě dlouho. Měli jsme draky, ale kvůli nerozvážnosti jsme o ně přišli..." najednou utnu, neboť matku zrovna odvádějí otcovi vojáci. ,,Ehm..." Okamžitě začnu působit velmi nejistě, nesvůj. Kdo mě má teď na starost? Otec tu není, matka též odchází...co to znamená? Že mě hlídá Rhaegar? Nebo snad...nikdo? Na tváři se mi objeví zděšený výraz. Co když mi tu někdo ublíží? Já tu nechci být sám! Podívám se zběsile po Cersei, hledající útěchu, ale teprve teď zaregistruji, jak chladný její pohled je. Skoro až děsivý. Né počkat...je děsivý. Podívám se po Rhaegarovi, ale ten je úplně učarován tou dívkou co s ním tančí. Tou vlčicí. Ani jsem to nějak nepostřehl, ale najednou jsme se začali blížit spolu se Cersei k jejímu ještě děsivějšímu bratrovi, který tančit s nějakou dívkou, kterou jsem neznal. Ale tipnul jsem si, že bude Tully. Potřebuju se uklidnit. Nic mi nehrozí. Jsem drak. DRAK. DRAK. DRAK. začnu si to slovo opakovat v hlavě, a rázem jsem klidnější. Vrátila se ke mě ta představa, kdy drak rozerval střechu síně, a všechno spálil ohněm. Byl to sám velký Balerion, který byl tak obrovský, že jeho hlava byla velká minimálně jako celý strop síně. ,,Targaryeni jsou draci." řeknu náhle. ,,Jejich duše jsou pořád s námi, a v krvi nám koluje dračí krev." dokončím větu, a podívám se Cersei do očí. Tentokrát né vyděšeně, nebo oslněně. Tentokrát se podívám chtivě, vyzývavě, ale zároveň s jakousi neúctou. |
| |
| Lapálie mladého Baelishe 4.XI. 281 Správce se jen pousmál. "Nevím v co doufáte vy Baelishi." Usmál se správce pod vousy a spokojeně se na tebe podíval. "Pokud si vás lord Tully zavolá k sobě bude to jeho odpovědnost a jeho následky, nikoliv mne prostého rytíře a správce Rodu Whentů. Navíc místa na turnaji jsou otázkou rodové prestiže a vy Baelishi jí máte opravdu poskrovnu." Dokončil, mírně se uklonil a zamířil k Hosteru Tullymu. Chvíli si o něčem povídali. pak si to k tobě zamířil sluha v barvách Tullyů. "Lord Hoster tě prosí jestli by si nebyla tak laskav a přisedl si k němu." |
| |
| Tanec s mladým vlkem Benjen Ach, chápavý hoch, pomyslím si, když se vyjádří k mému náznaku pozvání do Dorne. Kdyby tolik pochopení předvedl i můj muž... Ten myslel, že to je jen otázka jestli můžu, ne jestli chce... Z mého přitáhnutí znatelně zneklidní, i když je to prakticky stejná vzdálenost jako u jeho tance s Lyannou. Svou chápavost projeví i podruhé, když zpevní držení. Hned se mi tančí lépe a i můj stisk jeho ramene se stane spíše symbolickým, tak jak by to mělo být. „Můžete si vzít dívku, která je jediným dědicem panství. Pak by jste se lordem stal.“ Usměji se, „což by vám však zkazilo plán...“ Pronesu napůl žertem a napůl vážně. „Jak se vám vůbec na jihu líbí? Je to váš první turnaj?“ V očích mi jde vidět upřímný zájem. „A budete se účastnit klání?“ „Jednou bude vaša žena z nejšťastnějších, pokud budete stále tak dobře chápat jemné náznaky...“ Promluvím znova po několika otočkách, ale tentokrát se tvářím zcela vážně. Trochu té chápavosti by mohl předat dál, všem by se žilo lépe... |
| |
| Sběratel příběhů 4.XI. 281 Ser Bound vyhodil minci do vzduchu a nechal ji aby dopadla jednomu z vašich do klína. "Doneste něco k pití. Přece se s tím nebudu tahat, když už tady platím." Houkl vesele. "Jsi na můj vkus až příliš skromný. Však za takovým putováním musí být spousta dokonalých příběhů, takových jaké si zaslouží vyprávění. Ale když nechcete nechcete nutit vás nebudu." Dorazilo pití. Ser Bount nechal láhev kolovat a sám se zhluboka napil. "Co se mne sere týče. No i za mnou je docela dlouhý příběh. Rád vám ho povyprávím, ale až shodíte z koně prvního protivníka. To bude teprve ta správná doba." Usmál se na vás a znovu se napil. |
| |
| Rozhovor s princeznou Elia To co se stalo během následujících okamžiků bych nikomu nevěřil, kdyby mi to řekl předem. Už jen to, že bych si zatancoval s princeznou bylo nepravděpodobné, ale že bych se s ní dal do hovoru... Dotyčného bych označil za blázna. "Ach ano, mé oko již na jednu dívku padlo, avšak obávám se že jí nebudu hoden... Ale toho cestování bych se pro ní asi hned tak nevzdal." Napůl vážně a napůl pobaveně na princeznu mrknu, původní nervozita ze mně konečně začala opadávat a já si tak začínám tanec i rozhovor čím dál tím více užívat. Elia navíc spustila takovou salvu otázek, že jsem ani pořádně nevěděl na kterou dříve odpovědět. "Jih se mi zatím moc líbí, je to tu jiné, vše je nové... Ale nelíbí se mi že tu máte hrozné teplo, měla byste někdy zkusit zajet na Zimohrad, tam je příjemné klima k žití." Rozhodl jsem se odpovídat hezky popořádku. "Tak turnaj je to sice první, ale meč i koně ovládám celkem obstojně myslím. Šermu se zúčastním určitě, ale klání... No snad mi to otec dovolí a když ne... Tak asi přibude další tajemný rytíř, jak je to ve všech těch příbězích... Ale snažně Vás prosím ať to nikomu neříkáte... Pak už by to nebyl tajemný rytíř." Spiklenecky na Eliu mrknu a provedu zase pár složitějších variací. Pak ale přijde věta, která mi nažene krev do tváří, asi jako když jsem poprvé spatřil svého anděla. "Ale to.. no já... děkuji Vám má paní..." Tak tahle odpověď se zrovna nepovedla. |
| |
| Oheň a Led 4.XI. 281 lady Foresster "A jako muž který byl v Citadele toužím po tom aby Obři a další tvorové z pohádek Staré chůvy ještě pořád chodili po světě. O co byl svět tajemnější a zábavnější. Svět bez tajemství která by stálo za to poznat je svět nudný a bez života." Lehce a tajemně se usmál. Jeho oči zářily veselým zájmem o něco, ale o něco naprosto jiného než příběh který jsi mu vyprávěla. "Upřímně co se kořínků týče. Některé z nich dovedou být velmi chutné, jako třeba zázvor a není třeba se stydět za pojídání něčeho co je chutné." Dodal a vesele se usmál. "Ona i poušť je pro mnohé pusté a nehostinné místo, ale pro toho kdo jí zná a miluje dovede být bohatým domovem, tak jako sever." Hudba dozněla a Princ Martell se hluboce uklonil. "Pozorovala jste někdy hvězdy," položil prostou otázku a ani nepočkal na tvou odpověď. "Dá se z nich přečíst spousta věcí třeba i budoucnost. Co kdybych vám přečetl z hvězdné oblohy co vás čeká. Třeba po hostině na špičce velké věže." Položil ještě jednu otázku a tajemně se usmál. |
| |
| Stůl Tullyů 4.XI. 281 Catelyn Hoster se jen mírně usmál, i když nebyl vůbec ve veselé náladě a zlostným pohledem sledoval Brandona mizejícího ze síně. "Ne určitě nemůžeš za ten rozruch, tedy spíše za jeho podstatnou část. Tyrellové by se s Lannistry pohádali tak jako tak. Jen si jim nemusela dát záminku." Upil vína. "Spíše si měla polít Brandona. Jeho přístup k povinnostem je poněkud zvláštní. Budu si o tom muset promluvit s Lordem Rickardem. Neprovdám svou dceru za muže, který nedovede udržet tkanice u kalhot uvázané." Dodal nespokojeně. "Měl by si brát příklad z Mladého lva. Ten nepronásleduje každou sukni v okolí a jeho pozornost Lyse je v zásadě příkladná, jak na zvyky Sedmi království." Upil a ukázal ti aby ses posadila. |
| |
| Stůl Tullyů Poslušně stojím a naslouchám slovům otce, i když jsem čekala větší bouři, je to právě jeho mírná výtka, která mi vžene nach do tváří, ale zmínka, že jsem měla polít svého snoubence, mi zvlní koutek rtů, ke krátkému úsměvu. " No nevím, třeba by to dopadlo ještě mnohem hůř, měla jsem si uvědomit co dělám, ale znáte mě otče, a pokud jde o bujarost mého snoubence. Vy jste mi ho vybral, tedy v něm musí být špatka něčeho dobrého." Otec pak pokračuje , dává za příklad mladíka co tančí s mou sestrou, trochu nakrčím čelo abych otevřela ústa k odpovědi, ale pak raději mlčím. To, že se mi zdá tanec těch dvou jak tanec loutek, vedených na provázku, může být jen můj dojem. Na pokyn otce se usadím, ale nervozně těkám očima po sále, je mi tady teplo, vzduch je těžký a vše na mě padá. " Otče myslíte, že bych mohla odejít na vzduch, nějak těžce se mi tady dýchá" Království za chvilku samoty... |
| |
| Ser Bound 4.XI. 281 "Príbehy a vyprávanie je pre spevákov a básnikov, nie pre rytierov." Povedal som a kývol na muža, ktorý chytil mincu, aby doniesol niečo silné. "Samozrejme, zažil som toho dosť, no moja minulosť tak pekná nie je." Potajomky sa usmejem a v hlave mi prebehne väčšina života. Konečne dorazila fľaška s pitím. Bound sa napil pekne veľkým dúškom a nechal ju kolovať. Rovnako ako Bound som sa ani ja nenechal zahanbiť a poriadne som sa napil. "Váš príbeh by som si rád vypočul, no všetko záleží akého súpera dostanem." Zasmejem sa. "No ale vždy mi to šlo lepšie na pešo ako na koni." Poviem a pohľadom prejdem na môj meč a štít s mojím erbom ležiaci pri rozostavanom stane. |
| |
| Baelishovi lapálie-finále 4.XI. 281 Harrenhal Správce se jen provokativně usmál. Pak mi dal krátkou řeč o tom jak jsem bezvýznamný. Zřejmě doufal, že se mě to nějak dotkne, ale to se musel alespoň snažit. ,,Nechme lorda Tullyho, ať rozhodne. Jen doufám, že si jste jistý tím, co děláte." pronesu tentokráte už posměšněji. Během chůze ke stolu Tullyů pozoruji parket a tančící páry. Všimnu si Lysi, která tančí s Jaimem Lannisterem, a teprve teď si všimnu absence krále. Hmmm...je dobře že tu není. pomyslím si. Správce Whentů jde za lordem Tullym, který mu vše vysvětlí. Sluha za mnou příjde, a nabídne mi místo u stolu lorda Tullyho. ,,Samozřejmě." odvětím jednoduše, a jdu ke stolu. A tam je ona. Její zrzavé překrásné vlasy, a její modré pronikavé oči, které upoutají pozornost všech na sto mil. Překrásná, oslnivá, velkolepá...Catelyn. Při pohledu na ní jsem ihned dostal novou energii. U stolu ovšem nebyla sama. Byl tam i její otec, a i její bratr...Edmure... ,,Lorde Tully." pozdravím lorda. ,,Má lady." ukloním se Cat. ,,Edmure." pozdravím i jeho. ,,Omlouvám se za své zpozdění." odmlčím se. ,,Jestli mohu lorde, rád bych si postěžoval na zdejší zacházení s hosty. Správce Whentů mne opakovaně provokoval, odmítl mi dát místo zde u stolu, a nejraději by mne viděl sedět mezi koňmi ve stájích." opět se odmlčím, a narovnám se. ,,Žádám vás lorde Tully, abyste do této situace vznesl pořádek, a žádám vás, Správče, abyste se mi omluvil." poté co přednesu své žádosti zůstávám stát na místě, a zatím se neposadím. Všimnu si i ponuré nálady lorda, a zvláštního výrazu ve tváři Cat. Něco se děje. Mám z toho špatný pocit. |
| |
| Svoboda na dosah, alespoň na chvíli. Jakmile dostanu svolení vzdálit se od stolu, nastane další překážka v podobě Petyra, který se konečně dopracoval až k otci. Věnuji mu úklonu a vyslechnu si dlouhou stížnost na správce. Má trpělivost už je velice zkoušena, vědomí, že se mohu vzdálit od stolu, být chvíli sama a utřídit si myšlenky, je příliš lákavé a teď " Petyre, jsme rádi, že jsi přijel." Stručné a snad dostatečně přátelské, jindy bych možná byla ráda za to, že mohu odvést myšlenky jinam, nebo že Petyr strhne otcovu pozornost na sebe, ale dnes ne, dnes toho bylo příliš. "Omlouvám se, ale než jsi přišel, právě jsem se chtěla vzdálit, budeš tak laskav a budeš dělat společnost mému otci?" Ať už odpoví jakkoliv, jsem rozhodnuta dostat svůj díl čerstvého vzduchu a to dřív, než se ke stolu vrátí ještě i strýc, případně sestra. |
| |
| Zachráněn? Kdo ví… 4.XI.281 Harrenhall Co to s tebou je, Brane? Tolik snahy kvuli jedný holce? Jsi vlk, lovec. Kašli na ní a ulov si nějakou jinou. Nemysli na ní. Nezajímá tě. Nesmí tě zajímat. Alespoň do svatby ne. Ale Lannister se mi do cesty plést nebude! Že by falešná pýcha? No tak přemýšlej. Beztak bude tvoje. Celej zpropadenej život. Ani jí neznáš. No právě ani ji neznám a už mě zajímá víc než nějaká obyčejná holka z nevěstince. Pochopitelně, je to tvoje budoucí žena. Ten kousek s Olenne se jí povedl. Má něco do sebe. S ní se nudit nebudu. Má v sobě žár, co dokáže rozehřát celý zamrzlý Zimohrad. To teplo mě láká. A teď je tam v sále a laškuje s Gerionem, tím zlatovlasým zmetkem ze Skály. Těším se, až ho vyhodím ze sedla. V afektu si ani neuvědomím, že celý ten povyk s královskou stráží je v tuhle chvíli opravdu nežádoucí. Ačkoliv jde o nějakého zbytečného rytíře, jistě tu teď koná ve službě šíleného krále, který popravuje pro zábavu, a já si pomalu začínám uvědomovat, jaký problém jsem mohl vyvolat. Jednoho bych asi zvládl, ale stálo by nás to všechny život. Hloupost, Brane. Kašli na to. K mému překvapení se odkudsi zjeví Barbrey a táhne mě pryč od královského pohůnka. Jsem příliš v šoku na to abych jí stačil poděkovat, že dusno mezi námi vyčistila, a tak se zmohu jen na šokovanou odpověď až když jsme sami. Tuším, že tohle asi chtěla celý večer, ale mě osobně to není příliš příjemné. Snažím se na sobě nedat znát, jak trapně se cítím v její přítomnosti. Barbrey, nevyrušujete mne. Naopak patří vám můj dík, nepřemýšlel jsem. Konflikt s královskou stráží v předvečer turnaje tu nikdo jistě nepotřebuje… Jen jsem si řekl, že si vyjdu trochu na vzduch. Jsem přeci jen ze severu a chladný zimní vánek je mi příjemnější než ovzduší zčeřené hostinou. Když, jsme u hostiny, jak si ji užíváte? Snažím se nedat jí příležitost mluvit o tématech, jež by mě nutili zpytovat svědomí a ji uvedli do rozpaků. Kdysi jsme si spolu krásně užívali. Jen jsem netušil, jak vážně to tahle nebohá dívka bere. Že bych měl svědomí. Nechtěl jsem jí ublížit. Vážně jsem takový prevít? U ní mě to skutečně mrzí. Soucitně se na ní zahledím. Je mi líto, ale víš, že nemůžeme být spolu. Má láska je tajnou hrou ani nesmělá ani vzdálená, má láska je hříšnou hrou… místo k oltáři, jsem tě k lůžku zval… Sleduji jak dychtivě na mě hledí. Jak nesměle přemýšlí co říct, snaží se neopatrně skrývat své nechtěné city ke mně, které jsou možná až příliš hluboké. Co na mě vidí? Jsem to nejhorší, co jí mohlo potkat. Mezitím jsem však překvapen ještě jednou. Všimnu si, že naším směrem míří objekt mého nedávného zájmu, krásná lady Catelyn, má snoubenka. Na tváři se mi na moment vytvoří nepatrný úsměv. Hlavně poté, co mi dojde, že se konečně zbavila Lannistera. Bohužél to asi vypadá, že jsem ten úsměv věnoval Barbrey. |
| |
| Tanec s princem 4. XI. 281 Cítila jsem se maličká, maličkatá a bezvýznamná. Snažila jsem se svou nervozitu nedávat najevo, avšak rudé líce mě prozradily. Hlavu jsem držela spíše skloněnou, skoro jako bych se bála princi podívat do tváře (možná to tak ale bylo). Krátce jsem pohledem zavadila o Roberta, avšak ihned jsem jej odvrátila. Nevypadal zrovna nadšeně, vlastně kdyby mohl, tak by asi Rhaegara roztrhl vejpůl. Nejspíš to pak půjde někam zapít - co jiného by taky dělal? Čekal, až dotančím? Nepřichází v úvahu - tedy alespoň v jeho případě. Po počáteční nejistotě v kroku jsem se nakonec rozpohybovala. Brzy to téměř vypadalo, jako bych si ten tanec začínala vychutnávat, přestože jsem si připadala pořád jako malé vystrašené vlče v rohu. Postupně jsem přestávala vnímat pohledy okolních lidí a soustředila jsem se pouze na svého tanečního partnera, který už započal konverzaci. "Je to vůbec poprvé, co jsem opustila Sever, můj pane," odpověděla jsem na jeho otázku. Zatím to šlo dobře, do hlasu se mi začínala vracet kuráž a síla. Při další otázce jsem dokonce vzhlédla, avšak vzápětí jsem svůj pohled srazila zpátky k zemi. Bylo jasné, že nechci, aby mi to bylo připomínáno. "Určitě moc dobře víte, že ženy mají jen velmi malé slovo ve výběru svého manžela," řekla jsem poněkud tišeji, ale dostatečně nahlas na to, aby to slyšel. Chtěla jsem mu tím naznačit, jak to asi je. "Navíc víte, jak to chodí u šlechty. Dovolím si předpokládat, že i váš sňatek byl dohodnutý, ačkoliv bych se velice ráda mýlila. Snad jsem vám takto dostatečně odpověděla, můj pane." Která by si chtěla brát někoho, jako je Robert? Muž, jenž vidí jen vnější krásu ženy, avšak nedokáže prozřít hlouběji. Muž, který se nevzdá pití a děvkaření, ačkoliv tvrdí, že miluje jen jednu. Asi tohle dávám dost jasně najevo... Má duše vřela a bublala, avšak má tvář zůstávala nejistá, rudá jako rajče s šedomodrýma očima neschopnýma opět zvednout svůj pohled. Raději jsem se soustředila na své kroky a případně poslouchala jakékoli další Rhaegarovy dotazy, pokud ještě nějaké měl. Já sama jsem nebyla až tolik zvědavá, nebo jsem se snad i bála ptát, tak jsem to nechávala zatím na něm. |
| |
| Dance of Ice and Fire4.XI. roku 281 v HarrenověOberyn Nymeros Martell Ačkoliv již jsem něco málo slyšela o Oberynovi, většinou to byly předmětem drbání služebných, ten muž mi přišel čím dál více tajemnější, čím déle jsem je poslouchala. A definitivně zajímavější. Ale stále je tu ta jeho pověst... ,,Dovolím si s vámi nesouhlasit. Svět zůstává i nadále dosti tajemný a živý, když víte, kam koukat.''odpovím s mírným úsměvem na rtech, přičemž poprvé uhnu na krátký moment pohledem a vyhledám svého bratra, který se mezitím přesunul do cela opačnou stranu sálu než jsem já. Poušť? To místo zní zajímavě. Kéž bych jednoho dne měla možnost ji spatřit, usmyslím si s pohledem, který se zasnil do svých představ, jak by asi taková poušť mohla vypadat. Na princovu hlubokou úklonu odpovím již o něco ladnějším pukrle, které má ovšem stále docela dost daleko od galance, se kterou je předvádějí zdejší dámy. Ovšem pak příjde otázka, na kterou jsem čekala, že jednou stejně dojde. Nešlo tolik jako o hvězdy, spíše jako to, že bych byla na chvíli v osamocení jen a pouze s ním. ,,Abych pravdu řekla, hvězdy pozoruji ráda. Obzvláště na severu to je nádhera, když jsou doprovázené tajemnou září na obloze. Nicméně vaší nabídkou nepohrdnu sere Oberyne. Docela mě zajímá jižanský pohled na věc.'' mé rty se nadzvednou do tajemného úsměvu, který jakoby opakoval samotnou Rudou Zmiji. |
| |
| Family and duty? 4.XI.281 Brandon "wild wolf" Stark Když se Brandon zmíní o mé malé záchraně, daruji mu sladký úsměv. I já jsem zatoužila po troše čerstvého vzduchu, můj pane. Dovolte mi tedy Vás chvíli doprovázet. naváži ihned na jeho zmínku o opuštění síně. Alespoň na nás nebudou uvrženy nechtěné pohledy-a tak ihned začnu pomalu postupovat k východu ze síně. Je vskutku skvostná-stejně jako všichni na ní. snad chci ještě něco dodat, když zachytím Bradonův úsměv. Oči se mi rozzáří mladistvou jiskrou a věnuji mu další ze svých úsměvů. Avšak předpokládám, že pro Vás je spíše přehlídnou Vašich budoucích protivníků. nadhodím hravě, zatímco jsme stále v síni, lehce navazujíc na konverzaci kterou jsem předtím vedla se Serem Lonmouthem. Předpokládám správně, že se budete účastnit klání? Můj otec by byl jistě poctěn, kdybyste zvážil využití jeho nabídky a do turnaje vyjel na jednom z ořů našeho chovu. usměji se. Dokonce jsem s ním hovořila i o možnosti darování jednoho kousku Vaší ctěné sestře-její styl jízdy je vskutku vynikající a myslím, že by mohla být podobným dárkem nadšena…tedy pokud teď spíše nesní o dracích. dovolím si lehký vtip na účet mé přítelkyně, jež má dnes večer tu čest býti tanečnicí prince. Nemohu tvrdit, že jí nezávidím, avšak v současné chvíli jsem i já vděčna za to kde a s kým se nacházím. |
| |
| Víno, víno, VÍNO 4.XI. 281 "Jo mrzoutem zůstane a nejspíš to bude jen horší a horší. Co se dá dělat. jeden bratr mrzout a druhý je divný, doslovně divný. Čert ví co z něho vyroste." Obrátím do sebe číši. Tohle je pátá od doby co jsme tenhle závod začali. Však si zazpívám rád. Přidám se k němu a řvu Medvěda a krásnou panu na celé kolo, jen ať se společnost pobaví, jen ať se baví. Dozpíváme, rozhlédnu se kolem a napadne mne správný nápad. To už bude osmý pohár vína a víno je nejlepší rádce. "Co takhle Dornovu ženu," zeptám se Rickarda vážným hlasem. "Jo Dornovu ženu ať Pískoviště vidí že Bouřným krajinám je naprosto u prdele. No vážně ať mi Martellové políbí prdel." Dodám dost nahlas aby to slyšeli o oni Pískožourti. Tedy pokud jim ten písek neucpal i uši. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Bílý plášť Vrátím se zkrátka ke stolu dorňanů. Třeba bude princ Oberyn... jeden pohled přes rameno ke stolům mi prozradí, že jižanský princ už opustil své místo u hostiny. Nejspíš se vydal hledat něco, co by mu zkrátilo dlouhou chvíli. Princezna Elia dosud tančí a můj bratr je zpět na stráži. Tak se alespoň napiji vína a třeba se seznámím s nějaký... uvědomím si však, že karafy s vínem už stačili sluhové odnést a nahradily je džbány s medovinou. |
| |
| Hoster Tully 4.XI. 281 Petyr Hoster jen zvedl obočí. "Petyre, uklidně se prosím." Napomenul lord Hoster Malíčka. "Správce jen konal svou povinnost jak uměl nejlépe. Nebudeme kvůli tomu začínat spor. Věc je uzavřena a já nemám důvod se k ní vracet." Správce se mírně uklonil, ale odpustil si jakýkoliv náznak provokace. Pak jen přikývl, když ho Catlyn požádala jestli se smí projít. "Tak Petyre zůstali jsem sami. Co ty. Jistě by se tady našlo dost mladých dívek se kterými by si mohl tančit, místo toho aby si tady seděl a dělal společnost někomu jako jsem já." prohodil mile. Počkal na odpověď a pak zamířil ke stolu Straků. |
| |
| Bring me more!4. XI. roku 281 v HarrenověRobert Baratheon ,,Divnej? Co je přesně divného na Renlym kromě toho, že to jsou sotva tři roky, co to byl uřvanej plešoun?'' přestávám si postupně kontrolovat jazyk, po devátém poháru vína. Tohle nebyl dobrej nápad, pomyslím si, ale přesto se stále držím při smyslech, ačkoliv již z veliké části otupělé vínem. ,,Dornovu ženu? Roberte, ty jseš....génius! Že mě to nenapadlo dříve!'' pronesu významným hlasem a začnu do sebe lít už jen po částech desátý pohár vína. Tahle byla do pravého kolene! Hehe. Ovšem nemít v sobě tolik vína, těžko říct, jestli bych s tímhle souhlasil. Začnu si částečně vzpomínat slova a pustím se do zpěvu. Ovšem v tomhle okamžiku se ukáže, že spíše rychleji mluvím než myslím, proto se z velké části stává, že se jedná o silně improvizovanou verzi, do které se čas od času z okolního sledujícího davu taktéž napitých zvědavců ozve něco ve stylu jižanských děvek, impotenci a zasraného vedra. |
| |
| Táborové městečko 4.XI. 281 ser Drumm Ano jste řekl sere Drumme, vše záleží na tom jakého protivníka položíte na zem." Ser Bound se znovu zhluboka napil. "Když říkáte, že vám to jde lépe po svých než na koni. Uvažoval jste sere k jakému družstvu se přidáte v pranici. Povídá se že bude sedm stran. Draci, Jeleni, Růžičky, Sluníčka, Lvi, Sokoli a Vlci. Muži z Říčních krajin se nejspíš přidají k Strakům a Železných tady není dost, aby mohli postavit vlastní stranu. Já jsem se Západu takže se rád postavím po bok rytířům Skály a většina potulných rytířů si nakonec stejně vybere podle své domoviny. Co vy ke komu byste se přidal. Tedy pokud budete mít ještě koně a zbroj." Dodal a nemyslel to nijak zle. |
| |
| Divadelní mecenáš 4. XI. 281, odpoledne Harrenov „Pokud byste chtěla hrát divadlo, lady Royce, my Lannisterové bychom vám za tak osobitý výkon jistě zaplatit neváhali. Takže až založíte soubor a navštívíte Lannisport, budu se na vás těšit. Zjevně oplýváte talentem, který by se neměl jen tak zahazovat,“ opáčím dívce s úsměvem a zjišťuji, že se tou komedií skutečně začínám dobře bavit. Její závěrečná scéna s otočkou na patě mohla být téměř dokonalá. Ovšem pouze v případě, že bych zůstal stát jako tumpachový s otevřenými ústy a neschopen slova. Něco takového by mi ale bylo velmi nepodobné. |
| |
| Otec a Dcera 4.XI. 281 Leyton Hightower Jemné kroky jsi uslyšel až jejich majitelka byla za tvými zády. "Papá," oslovila tě Alerie ustaraně. "stalo se něco, že jste nás tak rychle opustil. Myslela jsem, že se zastavíte u mne a u Mace, když už vás ve Vysoké zahradě vídáme tak zřídka." podívala se na tebe trochu vyčítavým pohledem. "Mí synové by rádi trávili víc času s dědečkem a Macemu by se trocha opory taky hodila. Neměl by potom takový pocit, že s ním jeho vlastní matka vytírá podlahu." Znovu se na tebe ustaraně podívala. "Tak co papá, vrátíme se dovnitř a dlužíte mi tanec. Mace je sladký, ale soustavně mi šlape na nohy." Teď už byl její pohlde mnohem veselejší. |
| |
| Ser Bound 4. XI. 281 Tento Bound vyzerá byť celkom fajn chlap. A určite nepochybujem, že je nejaká padavka v boji, celkom sa vyzná. "Na ktorú stranu sa pridám? Hmm. Vo všetkých týchto zemiach som bol a všetky mi niečo priniesli. No rozmýšľal som, že sa pridám k Jeleňom, pretože odtadiaľ pochádzam. No na druhú stranu mi prirástla rovina k srdcu. Takže si asi hodím mincou." Zasmejem sa a vezmem ponúkanú fľašu z ktorej sa napijem. "Odhadujem, že sa najviac bude dariť Vlkom alebo Drakom. Severania sú proste tvrdí chlapi, to je fakt. No naopak Draci taký tvrdý nie sú, ale majú proste šťastie na turnajoch." Zasmejem sa. |
| |
| Stůl Starků 4.XI. 281 Lord Stark Hoster Tully ani nečekal na pozvání a přisedl si. Nalil si medoviny a podíval se na Rickarda Starka. "Na tvé zdraví a zdraví tvých dětí, vypadají že se ve světě neztratí." Pronesl přípitek a upil. "Ale vážně potřebuji si s tebou promluvit o Brandonovi." Lord Tully se tvářil vážně a poněkud nespokojeně. "Tvůj syn je dobrý muž, statečný a chytrý, jak se zdá. Má jen trochu problém se ženami. Víš o čem mluvím, že." Lord Hoster se podíval tázavě a upil vína. "Nechci aby byla moje dcera nucena prožít život s někým kdo nenechá na pokoji žádnou sukni, kterou mine. Cat si prostě zaslouží víc." Znovu upil. |
| |
| Dva opilci 4.XI. 281 "Jo je divný," potvrdím to co už jsem jednou řekl. "Je prostě divný," potvrdím to ještě jednou, když dospíváme Dornovu ženu. Tedy text bůh ví čeho a nápěv Dornovy ženy. "Dornové jsou prostě čuráci a když už jsou čuráci tak ho nedovedou udržet v klidu." Přisadím si ještě a třísknu pohárem o stůl. Tohle byl třináctý, většina z těch co se s námi pokoušela držet krok je už mimo provoz. "Vypadáš opile." Podívám se na něj. "No vážně lebky a polibky se nám opily, jsou opilý jako prase." Řvu z vesela zatím co upíjím další pohár vína. Plácnu rukou do stolu až nadskočí poháry. "Ale vážně příteli, není to pěkné žer si z tebe dělám takovou srandu. Není to vážně pěkné se takhle smát z opilého člověka. Víš já se někdy chovám jako naprostý vůl." Podívám se na parket a stojí mne to hodně přemýšlení než mi dojde na co se dívám. Lyanna a Ještěrka. "Já mu rozbiju hubu. Normálně bych mu měl rozbít tu jeho vznešenou hubu." Obrátím do sebe patnáctý pohár a říhnu. |
| |
| Oheň a Led 4.XI. 281 Princ Oberyn se hluboce uklonil. "Budu na vás čekat má severská paní." Odpověděl a přidal ještě jeden ze svých tajemných úsměvů než si to zamířil zpět ke stolu Dornů. |
| |
| Dva opilci4. XI. roku 281 v HarrenověPomalu si začínám uvědomovat, že naše soutěž se během chvíle změnila v to, kdo dokáže nejvíc urazit lidi z Dorne. A na to se napiju! přičemž do sebe vklopím 14. pohár vína a třísknu s ním o stůl. Tady už není místo pro chyby a jemnost! ,,Možná jsou Dornové čůráci, kterým furt plandá a v tom vedru se nedokáže ani pořádně postavit, ale musíš uznat, že ty jejich ženský se dají píchat pořád stejně dobře a možná i lépe, jak kterákoliv jiná!'' Zasměji se a po částech upíjím z patnáctého poháru, přičemž podívám se na odpadlíky. K jednomu, který seděl zrovna vedle mě, se na něho krátce podívám, přiblížím obličej a udělám výsměšnou grimasu. ,,Nezvládls to, co ty zkurvysynu!'' Což o to, že to je nějaký sedmý syn bezvýznamného lorda. ,,Já že jsem vopilej? Podívej se na sebe jelene. Až odpadneš, vystavím si tvojí podobiznu nad mým krbem a pod to napíšu: Takhle vypadá ožralej Robert Baratheon. Přechlastal jsem ho.'' pak na moment ztichu, zadívám se směrem do stropu, přičemž zvažuji kraviny jako je smysl života, politickou situaci ve Westerosu, jak by asi vypadala ta Robertova socha a v neposlední řadě má žena, kterou ještě ani neplánuji mít. To už do sebe ovšem dopíjím 15. pohár a přecházím na 16. Doprdele, mě tak zítra bude blbě. ,,Hele, abych pravdu řekl Roberte...já to nemyslím vážně. To že jseš vůl je pravda, ale opravdu zvládáš být dobrý lenní pán. A na to se napijem!'' načež se pak krátce ohlédnu, proč se vlastně Robert vzteká. Aha...jeho snoubenka vlastně tančí s Targaryenem...to vše vysvětluje. ,,Klid Roberte, rozbiješ mu hubu zítra....teda pokud se dostaneš přeze mě...Pak ti zaručuji, že mu za tebe rozbiju hubu já, platí?''nadzvednu obočí, upiji z poháru a nastavím ruku na usmluvení nabídky. |
| |
| Dva opilci 4.XI. 281 "Bla bla bla, kecy. To jsou kecy naprosté kecy a ty to víš Lebko." Na to poslední slovo položím důraz. "Nechme ale těch keců a pojďme se napít na přátelství mezi lenním pánem a jeho rytířem. POJĎME SE NAPÍT, ŠMEJDI." Zařvu na okolo a vezmu si dvacátý pohár. "Na tvé zdraví Rickarde, na zdraví tvé rodiny. Na rychlost našich žen a krásu našich koní." dodám ještě a pobaveně vybouchnu smíchy. "Jo nakopeme mu zadek. Zítra. Já mu ho nakopu, nakopu mu tu jeho vznešenou prdel. Zatluču mu zuby tak hluboko do krku až bude kousat prdelí." Opakuji polohlasem, když sleduji ty nádherné úžasné vlasy. Ty nejhezčí vlasy co jsem kdy viděl, můj poklad, můj celý život, mé štěstí, jak tančí s tou přerostlou vybledlou karikaturou muže. Tím sráčem, plodem incestu. Lyanna je má, jen má ty chodící trojhlavá potvoro. |
| |
| Dcéra 4. XI. 281 Z myšlienok ma vyrušia jemné kroky, chodiace do rytmu. Niekto tu má dobrú náladu. Nestihnem sa ani otočiť a už na mňa zvolá. Podľa hlasu mi bolo hneď jasné o koho sa jedná. Moja milovaná dcérka. Otočím sa s úsmevom. "Neopustil som vás, len som si doprial trochu čistého vzduchu. Plánoval som sa vrátiť." Poviem, no trochu sa zamračím pri jej vyčítavom pohľade. "Sľubujem, že vás rád navštívim čím skôr, no niektoré povinnosti nepočkajú. No prinajhoršom zajtra sa vidíme celý deň na turnaji." Pomaly vychádzam spolu s Aleriou z balkónu naspäť k stolu. Pri jej žiadosti o tanec sa mi na tvári zjaví prekvapený výraz. "No je mi ľúto, Aleria, ja už nejakú dobu netancujem." Zasmejem sa a snažím sa vyhnúť pohľadom, pretože Aleria sa len tak ľahko nedá odraziť. |
| |
| Děti, nesázejte se, aneb seznámení se stolem4.XI. roku 281 v HarrenověRobert Baratheon Mezitím co Robert mluví, tak už se začínám dostávat do toho stavu, že mi pomalu začíná být vše jedno, jen hlavně abych si lehnul. Ovšem to se mi při Robertově přípitku ještě nedostává. Snad jen z posledních sil zvednu dvacátý pohár s hlasitým: ,,Nechť žije Robert Baratheon! Nejlepší a nejopilejší z lenních pánů!'' načež do sebe vrhnu dvacátý pohár vína. Poslední věc, kterou si pamatuji než se zatmí, je nebezpečně rychle se blížící se stůl a jeho potvrzující slova, že té ještěrce zítra nakopeme prdel. Pak už jen příjemné ticho doplněné příjemnou černotou s poslední myšlenkou. Do psích blesků a prdů, už se nikdy nevsázím s ním! |
| |
| My myslím se už zpili 4.XI. 281 Měl to vzdát pomyslím si když uvidím jak se Rickard svalí pod stůl. Kývnu na své služebníky. "Odne, odnes, odneste HO, krucinal." Třísknu rukou do stolu a vezmu si dvacátý prvý pohár vína. Pohodlně se rozvalím na té stoličce a sleduji stíny které budou nejspíš ještěrák a Lyanna poklad všech pokladů. Ne na sledování něčeho takového jsem až příliš střízlivý. Obrátím do sebe zbytek vína. "Ať shoříš v pekle Targaryene," zašeptám a podívám se na sud s vínem. Ne není prázdný, dokonalé. "Víno," poručím služebníkovi a nechápu co na mne tak zírá. Vezmu si pohár vypiji ho a postavím se. Ta síň se nějak houpá, pomyslím si a začnu se tomu divoce smát. "Houpající síň, Houpající síť, Houající," rozesměji se a vyrazím ku předu. Ulička mezi stoly je najednou nějaká proklatě úzká. Kdo ty stoly sestěhoval k sobě. To udělali schválně, abych nemohl pryč, abych se musel dívat jak ten albín očumuje MOJI Lyannu. Ještě několik kroků a jsem na čerstvém vzduchu. Tma, konec. I já se spořádaně odebírám k zemi. |
| |
| TANEC S VLČICÍ 4.XI.281 Harrenhal, pokračování tance Tanec pomalu pokračoval a hudba se stupňovala. Tančit s touto ženou - dívkou bylo něco úplně jiného než s vlastní ženou. Ano, již dříve jsem tančil s mnoha šlechtičnami, ale poslední dobou jen se svou ženou a nyní je to vlastně poprvé, co se to změnilo. Za vše mohla ona náhoda a to, jak jsem se zachoval, ale osud tomu tak nejspíš chtěl. |
| |
| Cesta za zdáním svobody. Jakmile otec zabaví Petyra, už mi nic nestojí v cestě ven. Jen ještě přelétnu pohledem sál, tančící páry, dámy zasněně hledící na své společníky, omámené muže , kteří svým pohledem dávají znát jak jim na té jediné záleží. No samozřejmě ne vždy a u všech, ale proč si nedovolit chvíli snít. Sleduji i lehký krok lorda Geriona, rozhlíží se po sále jako pravý lev, jeho slova na rozloučenou mají něco do sebe, ale mám tušení, že několik kroků od stolu, už zapomněl co vlastně říkal, přesto mu ještě věnuji letmé pousmání a pak se konečně pomalu vydám po okraji tanečního sálu k východu. Už jsem skoro u dveří ve kterých stojí můj snoubenec, za ruku se ho drží dychtivá Barbrey, které právě věnuje milý, zamyšlený a svůdný úsměv. Takže vlk má svou kořist pro dnešní noc, och jak nádherné vyhlídky pro následné manželství. Narovnám rameny, na tváři se mi usadí hrdý výraz hodný vznešené dámy a zamířím si to přímo ze sálu, když ty dva míjím, jen je přelétnu pohledem, lady věnuji takřka soucitný pohled, pokud by byla chytrá urazí ji to, vlastně proti nic nemám, pokud nesvádí snoubence jiné ženě, potažmo mě. V mysli se mi objeví obrázek několika "nehod", které by mohli lady potkat, pak dokonale klenuté obočí vylétne vzhůru, když pohlédnu na svého snoubence. " Lorde Starku...", mírně pokynu hlavou a chůzi která by slušela i samotné královně kráčím ven na čerství vzduch, kde mi z tváře zmizí veškerá přetvářka, v nejbližším stínu se opřu o zeď a zhluboka se nadechnu hladivého vzduchu. Takže Cat, zdá se, že jsi pokazila co jsi mohla, mohla jsi se sklopenou hlavou odkývat vše svému snoubenci a byl by klid. Nemuselo by se chystat několik soubojů, nemusel být otec roztrpčen, a snoubenec by si stále myslel, že má sladkou povolnou snoubenku. Do ticha vydechnu a zadívám se do kraje, klid a příjemný svěží vzduch je přesně to co potřebuji. |
| |
| Dcera 4.XI. 281 Leyton Jen mírně pozvedla obočí. "No dobře, chtěl jste se vrátit a nechtěl jste nám utéct papá." mile a spokojeně se usmála. "Ale povinnosti můžete jednou odložit na jindy, prostě přijedete do Vysoké zahrady a mé sestry a bratry vezmete sebou. Všem nám prospěje, když se navzájem poznáme jako rodina a žádné vytáčky. Jinak donutím Maceho aby vás povolal a vy dojedete volky nevolky." Vypadala přísně ale její oči se smály. "Netančíte," tázavě se na tebe podívala. "To dopustíte aby žena vašeho pána musela sedět za stolem a tvářit se jak jí to baví. To byste mne velmi, ale velmi zklamal. Nikdy jsem nemyslela že byste byl schopen tak podlého chování ke krásné ženě." Vesele podskočila a táhla tě za sebou do síně. |
| |
| Hodnocení šancí 4.XI. 281 ser Drumm Ser Bound se pohodlně protáhl. Vytáhl další minci. "Chce to víc vína, co myslíte." podrvbal se na bradě. "Ono ani jeleni nejsou bez šance. Mladý paroháč Robert je prý se svým kladivem impozantní. Ještě jsem ho s ním neviděl, ale provází ho dost dobrá pověst. Prostě jelen v každém ohledu, jednou možná mu půl království říkat tati." Znovu se hluboce napil. "Ani lvi nebo muži z Dorn nejsou bez šance. Tedy Dorni mají lehčí zbroje a v přímém střetu nejsou tak strašliví, ale kdy naposledy se někomu povedlo Dorny donutit k přímému boji tváří v tvář. Jsou rychlí a obratní, no a vědí to o sobě. Nemám je rád a vám chválím rozhodnutí přidat se k jelenům, i když to bude znamenat že se možná potkáme vprostřed vřavy." Znovu upil. |
| |
| Čest dámy… 4.XI.281 Brandon "wild wolf" Stark Catelyn Tully Snad bych se i od běžných témat mého rodu a všeobecného bytí dostala i k něčemu milejšímu, avšak náhle zachytím pohled jisté dámy. Jedná se očividně o jižanku-a barvy jejího oděvu, stejně jako její kadeře mi ihned napoví i kam ji zařadit. Naše oči se střetnou a já instinktivně zpevním stisk okolo rámě mého společníka. Přesto se nejedná o žádný nenávistný pohled-právě naopak. Jsem si skoro jistá, že jím dívka chtěla vyjádřit jakousi lítost, avšak tón hlasu, který toto gesto následuje mne ubezpečí, že ne vše je přesně tak jak by se mohlo zdát… Lady Tully… odvětím klidně namísto Brandona, zatímco dívka klapajícím pravidelným krokem pomalu mizí venku. Ihned se natočím tak, abych snad Brandonovi zabránila ji následovat. …vím…já vím. zahledím se mu náhle do očí …věděla jsem to když jsem přijela-i když jste se mi o tom snad opomněl zmínit-věděla jsem to… na chvíli sklopím pohled dolů. Doufám, že mne zde přeruší, že snad něco řekne, čím by mi má další slova vyvrátil… Nehodlám z toho dělat žádnou aféru-pouze si cením Vašeho přátelství-a říkám to, kdybyste snad o mne pochyboval…a snad litoval… pustím jeho rámě, přestože stále stojím vcelku blízko. ...jděte za svou snoubenkou, můj pane-sluší se to. ukončím nakonec a věnuji Brandonovi můj neupřímnější úsměv. Pokud to má tak být, pak to tak bude. Mé sladké vzpomínky mi lady Tully nevezme-a co se Brandona týče, nu, to se ještě uvidí. Zasnoubení přeci nedělá ze všech mužů automaticky svaté… |
| |
| Mezi Charybdou a Skyllou. Harrenhall - ochoz před velkým sálem 4.XI.281 Ach ano, hádám, že si nemohu dovolit se klání nezúčastnit, tedy spíše nezvítězit. Otec sám do turnaje nepůjde a já jsem jeho hlavní reprezentace, poté co se Eddard nabídl jako štítonoš Lorda Arryna. A Benjen…. no je to přeci jen ještě štěně. I když, prát se umí to bezpochyby. Odmlčím se a sleduji, jak se záplava rudých kadeří blíží k nám. Neovládnu se a začnu si lady Catelyn přeměřovat pohledem. Se zájmem si všímám zejména jejích pevných ňader jemně se klenujících pod útlými šaty a boků, jež jsou tichým příslibem vášnivých nocí. Není divu, že po ní ta Lannisterská cháska prahnula. Mírně se mi rozbuší srdce. Je vidět, že je to již vyspělá žena na rozdíl od tady lady Ryswell. Ačkoliv z ní jsem udělal ženu já. Opět se vrátím vědomím k lady Ryswell. Rád poctím vašeho otce. Ostatně Lord Rodrik je jako můj vlastní otec. Neodmítl bych žádný dar od něj a koně ze stájí Rills jsou těmi nejlepšími v celém Západozemí a já jsem rád, že to budu moc všem lordům na turnaji předvést. A štědře se vašemu otci odměním Barbrey, tím si buďte jistá. Ujistím Barbrey mile, ovšem mou pozornost si zase uzurpuje lady Catelyn, jejíž pozdrav následoval. Ani na něj nestačím odpovědět a lady nás míjí a odchází směrem ven… Ovšem zdá se, že si Barbrey všimla pozornosti, kterou věnuji Catelyn a až nebývale majetnicky se ke mne přitiskne. A to jsem se snažil stočit krok za lady Catelyn. Dále pokračuje snažíc se nahodit téma na naše zasnoubení. Lady, … dozvěděl jsem se o úmyslech mého otce teprve nedávno. Nesetkali jsme se, abych vám tu „novinu“ mohl sdělit… chápu jak to musí být … nepříjemné. Dodám s pokorou v hlase a provinile působím jako chlapec, co právě rozbil otcův džbán s medovinou. Vězte, že vy Barbrey budete mít vždy místo v mém srdci… Odpovím na její následující slova a snažím se, abych zněl dostatečně chlácholivě. Překvapí mne, že mne propustí za snoubenkou. To bych do ní neřekl. Má to být svolení?… Barbrey se přenesla přes to, co mezi námi bylo? Nezdá se mi, že by to bylo tak jednoduché. Máte pravdu. Sluší se, abych si s ní promluvil. Ještě jsme ani neměli příležitost. Děkuji Vám za milou společnost, Lady Barbrey. Věřte, že oddanost vašeho rodu nebude nikdy zapomenuta. S těmito slovy dívku s neskrývaným nadšením obejmu a následně opouštím. Odcházím ven. Venku zahlédnu objekt mého zájmu. Osaměle stojící zády ke mě a působící zmoženě nebo zkroušeně. Kdo ví. Každopádně se mi naskytne pohled na její brilantní pozadí a odhalenou šíji. Zdá se, že tanec s Gerionem jí odrovnal. Pomalu se k ní přikradu a jemně jí oslovím. Užíváte si samotu, lady Catelyn? Pokud se otočí, mile se na ní usměji společně s mým podmanivým pohledem. |
| |
| |
| |
| Čím zrzavější, tím lepší 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Ke stolu mé rodiny je to naštěstí docela dlouhá cesta, kterou ještě prodlužuje nutnost prodírat se hloučkem opilých rytířů okolo Roberta Baratheona. Většina z nich pospává na židlích či ve stoje v nejrůznějších polohách, které mé hravé mysli připomínají různé zástupce zvířecí říše. Zatímco rysů, stínokoček, jelenů a jiných vznešených tvorů je mezi nimi poskrovnu, prasátky a voly se tady jen hemží. |
| |
| Ve víru myšlenek. Stojím venku a větřík chladí mé rozpálené tváře, nevnímám to, stále si přehrávám děj dnešního večera a nutno podotknout, že rozhodně nemohu být pyšná na vše co jsem provedla, ovšem jak se znám, zřejmě bych nic nezměnila, i když kdo ví, čas vrátit nelze. Tiše si povzdychnu a obejmu se pažemi, ještě teď cítím na těle spalující pohled lorda Starka, stejně jako lady Barbrey vinoucí se jako šlahoun popínavé révy k jeho tělu, úsměvy které ji věnoval, stejně jako pozornost, která měla být věnována mě. Malicherné myšlenky? Pro někoho možná, ale ne pro hrdou dceru lorda Tullyho, na šiji se mi zježí chloupky jako předzvěst, že má samota nebude mít dlouhého trvání. Podivné mravenčení cítím až v konečkách prstů a mám tušení kdo za mnou stojí , ještě dříve než mne osloví. " Lorde starku....někdy je samota báječná věc, ale ...dokáže to muž jako vy pochopit a ocenit? Co děláte venku mimo dav žen, které můžete obluzovat svým podmanivým úsměvem?" No pěkné, sakra Cat, to už jsi mu rovnou mohla začít skládat verše na jeho krásné oči, mužnou hruď a kdo ví co všechno básníci opěvují. Vděčna za stín, který neprozrazuje ruměnec v mé tváři, pozvednu hlavu a upřu pohled do tváře a očí mého snoubence, rozhodně nehodlám stát se skloněnou hlavou a tvářit se provinile. |
| |
| Ach tá Aleria 4.XI. 281 Jasne. Celá Aleria. Vždy si stojí za svojím. "Samozrejme prídeme, no myslím, že Garth a Baelor pôjdu radi. No Malora o tom nebude chcieť ani počuť." Bohovia vedia, čo sa jej stalo.. "No a ostatný sú ešte malý, ale určite by chceli Vysokú Záhradu navštíviť." Usmejem sa a pomaly si sadám. Kým Aleria nevytiahne jej staré ženské zbrane. "Och dieťa moje, ty vieš ako niekoho presvedčiť." Postavím sa z lavice, na ktorej som sedel asi 5 sekúnd, a vezmem Aleriu na tanečný parket. "Prezraď mi, prečo si za tú dobu nenaučila Maceho tancovať?" Zasmejem sa. |
| |
| Ser Bound 4.XI. 281 "Áno máš pravdu chce to ďalšie víno, ale túto fľašu platím ja." Z mešca vytiahnem zlatku a podám ju niektorému z mojich mužov, aby doniesol ďalšiu fľašu. "Presne tak. Síce som toho mladého bojovať nevidel, no počul som o ňom toho dosť. V ďalších dňoch sa o tom presvedčíme." K poznámke o jeho úletoch so ženami sa len zasmejem. "No je mladý a bohatý, ženy sa mu poddajú rýchlo." Zasmejem znovu. "Dornský, hmm. V tom máš pravdu. Bol som tam len pár krát a vždy som dostal v baroch na hubu, pretože nikdy nebojovali fér. Vždy šli minimálne štyria." Zakrútim hlavou a prejdem si rukou po brade. "Nemám ich v láske." Bohvie oho sú schopný. "Ak sa obávaš toho, že sa stretneme v boji, nešetri ma!" Tľapnem ho priateľsky po pleci a hlasnejšie sa zasmejem. |
| |
| Redheads do it better...4.XI. roku 281 v HarrenověGerion Lannister Při odchodu prince Oberyna již instinktivně se rozhlédnu po dvou místech. Poprvé můj zkoumavý pohled spočine na vazalech Starků, snažíce se vyhledat mého otce, ovšem i nyní mám tu smůlu, že jej stále nemohu spatřit. Na jednu stranu se cítím nyní strašně dospělá, osamocená takto mezi těmi vznešenými lordy a dámami, ale na druhou stranu...zlatá divočina. No a podruhé pootočím hlavu směrem k mému bratrovi. Ovšem než stihnu tento pohyb jakkoliv dokončit, zastavím se v půlce cesty, kde spočinu pohledem na blížíc se blonďatou hřívu. Těžko říct, co mě zaujme na první pohled více. Jestli to je právě jeho hříva, jeho oči nefritové barvy, či jeho pohled samotný. Nicméně se mu rozejdu přímo vstříc, sledujíc, s nezbednou jiskrou v oku, jeho oči. Zhruba ve stejný moment, kdy blonďatý cizinec provede úklonu, já již automaticky provedu pukrle, u kterých si dávám pozor, aby pán měl přímo pohled z první řady do jistých partií, přičemž stále zůstávám pohledem na pohledném blonďákovi. A teprve nyní mi poprvé dojde, kdo to vlastně je. ,,Ztratila jsem vedení a bohužel se dosud nenalezl žádný šlechetný zachránce, který by mi jej poskytl sere Gerione.'' věnuji mu jeden dlouhý významný pohled doplněný úsměvem plného hravosti a veselostí. A ačkoliv jsem dosud o tomto z Lannisterů slyšela již nějaké ty věci, snažím se na něho vytvořit svůj vlastní názor. ,,Byla bych hloupá, kdybych odmítla nabídku někoho tak galantního a pohledného. Bude mi ctí.'' přičemž při těchto slovech příjmu jeho rámě a jenom čekám na jeho vedení. Samozřejmě příliš dlouho v tichosti nevydrží. ,,Doufám, že omluvíte mojí neznalost, ale...povíte mi něco o vaší domovině?'' |
| |
| Hold me, thrill me, kiss me, kill me Harrenhall - ochoz před velkým sálem 4.XI.281 Potřeboval jsem trochu na svěží zimní vzduch. V sále je již nedýchatelně a my, Starkové, máme mnohem radši svěží severní vánek, než bujaré hodovní síně. Pronesu jako by to byla naprostá samozřejmost. A pak si uvědomím, že tady na jihu si cení mnohem více tepla a hodokvasu než u nás. Naopak někdy je samota ubíjející stín, jež se nám vkrádá do mysli a nutí nás váhat, zda má naše žití smysl, drahá Catelyn. Dodám až příliš vážně a mou řeč doplňuje vzpomínka na osamělost, když zemřela matka a já byl poslán do služeb lorda Ryswella. Má matka… byla v mnohém jako Lyanna. Milovala nás…ale dost! Zakážu si chmurné myšlenky, jež si uchovávám jen a jen pro chvíle osamění a lady Catelyn je teď tak příhodně vydolovala zpoza mé flegmatické mysli. Stejně tak se mohu divit já, má lady, proč dáváte přednost mrazu, před zástupem tanečníků v sále? Zadívám se jí do velkých očí a s drzým úsměvem čekám na odpověď. Ne nečekám. Po chvilce si všimnu, že se celá chvěje. Rád bych věřil, že se chvěje kvuli mě, ale myslím, že tady nejsou příliš zvyklí na chladné zimní večery. Catelyn, vy mi tu mrznete, počkejte… Rozvážu si kabátec (odkaz), svléknu jej a přehodím přes lady, aniž by stihla protestovat. Tak je to lepší … ještě … Vezmu její ruce mezi své,jemně je třu a přitom ji tisknu více k sobě, abych ji zahřál. Sám mám na sobě již jen kytlici převázanou opaskem, přesto ještě není tak chladno, aby Stark zmrzl, či aby mu to vadilo. Navíc mě rozpaluje představa, že jsme tu sami. Užívám si její blízkost. Hmmm… začínám mít chuť okusit tohle „jablíčko“ ještě před svatbou. |
| |
| V zajetí vlka Harrenhall - ochoz před velkým sálem "Můj lorde netrpím trudomyslností abych se zabírala nad tím jaký má můj život smysl. Vězte, že jsem odolnější než se na první pohled zdá." Pěkně si vymýšlíš Cat, odolnější no jistě, jen kdyby věděl jak se ti klepou kolena když na tebe tak kouká, jak se marně snažíš dát dohromady kloudnou myšlenku. Nelži sama sobě, připadáš si jako jehně před opravdovým vlkem. Myšlenky mi prolétnou hlavou sotva domluvím a je jediné štěstí, že lord není nadán uměním je číst. Jeho rychlé a pohotové odpovědi mě nutí k zamyšlení, kolik toho má tenhle muž naplánovaného a co je opravdové. Ach ano, ten letmý stín, ten mžik kdy se ukázalo něco z pravého Starka, ten asi byl opravdový, ale zmizel tak rychle, že jsem měla pocit, že tam ani nebyl. " Zástup tanečníků? Tančila jsem pouze jediný tanec a sám jste viděl jak to dopadlo, ne nepřiznám mu, že jsem lady polila schválně, a já, stejně jako vy, jsem zatoužila po čerstvém vzduchu. Ač mi možná neuvěříte, dokáži ocenit krásu.....severu." Malé zaváhání a pohled do jeho očí, snad si nevšiml, že v těch mých se na chvíli objevilo laškovné světýlko.Čeho si však všiml bylo zachvění mého těla, bez zaváhání mě zabalil do kabátce, vzal mé ruce do svých a natiskl na své tělo dřív, než jsem stačila cokoliv říct. Chvíli trvá než se vzpamatuji, než překvapením polknu, jestli jsem se předtím zachvěla, teď mé tělo zachvátil divoký třas. Tváře rudé víc než vlasy, cítím jak se mé srdce splašeně rozběhlo. "Lorde , děkuji vám, ale není až taková zima. Rod Tullyů nepěstuje skleníkové květinky, přesto pokud na tom trváte, projev vaší galantnosti přijmu s povděkem." Nervozně se rozhlédnu, v jednom z rohů mám pocit jako bych něco, nebo někoho zahlédla, ale možná mě jen popletla nastalá situace. Pokusím se trochu od lorda odtáhnout , "povězte mi prosím něco o severu, pokud vás tedy mohu zdržovat." |
| |
| Sheep, dog & wolf Harrenhall - ochoz před velkým sálem 4.XI.281 Cítím mírné odtažení lady, a tak mu nenásilně vzdoruji. Není až taková zima? Teď cítím, že jste se zachvěla. Tváře máte rudé mrazem. Ačkoliv příjemně hřejete, má paní. Věřím, že mě můžete zahřát ještě víc, mnohem víc… hehe… Oponuji dívce a neubráním se myšlence, jež má celkem dobré vyhlídky na zdárné naplnění. Ovšem, že v Řekotočí nerostou žádné třasořitky, ostatně z jedné strany vás nemilosrdně ohrožují ostrované, z druhé zase otravní Lannisteři a když pominu horské kmeny barbarů z údolí Arryn jsou tu ještě loupeživý rytíři z korunních oblastí. Věru nebezpečné místo pro život, ale jste dcera svého otce, takže vás, žádná nepřízeň nezaskočí, nemýlím se? Na konci si neodpustím laškovní otázku a tázavě se zadívám směrem, kterým utekly její oči z naší konverzace. Kamsi na křoví za sebou. Co jí dělá starosti? Není snad přehnaně ustrašená, že ne? Nic tam nevidím… Je všechno v pořádku, lady? Ujistím se, páč absolutně netuším, co tam zkoumá. Naštěstí mi opět věnuje pozornost a já se na ní láskyplně zadívám. Působí tak nevinně, tak nezkaženě, jako každá správná panna… Kdy že bude ta svatba? Dychtím dobýt její počestnost. Tedy chcete něco slyšet o severu? Skutečně tady v tom mrazu, nebylo by lepší, kdybych vám o něm vyprávěl u ohně v teple mého stanu? Mám tam výbornou medovinu z Karholdu… Co se tam jít zahřát? Navrhnu nejlepší možný nápad, který mě mohl napadnout. Je to tak trochu moje klasika. Vzápětí mi dojde, jak to asi vyznělo. … ve vší počestnosti samozřejmě. Dodám se zcela nehranou upřímností, snažíc se dívku přesvědčit, že nejde o žádný nevhodný návrh. Ovšem že budu hrát počestnost svých myšlenek. |
| |
| Všední bitvy a nevšední hulváti 4. XI. 281, odpoledne Harrenov „Na vás bych nemohl zapomenout, lady Asharo.“ Ta slova vyjdou z mých úst s veselým úsměvem, který zakrývá jejich pravou vážnost. „A Její Výsosti princezně Elii se samozřejmě nic nestalo, nemusíte mít strach, má lady,“ ujistím Hvězdičku ještě a pevně ji obejmu pravačkou okolo pasu. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Lehce roztržitý vypravěč Já sama bych na výroky vilného jelena vmžiku zapomněla, ale ser Barristan zřejmě ne. Na jeho nabídku odmítavě zavrtím hlavou. Robert Baratheon je bratrancem princů a synovcem krále Aeryse. Co na tom, že je z druhého kolene. Má své královské právo chovat se jako korunovaný hulvát. A já naštěstí nejsem povinována jeho oplzlé řeči poslouchat. „To nebude třeba, sere Barristane. Bít se s opilci, to by byl jak nerovný, tak možná i nesmyslný boj. Další den by si to ani nemuseli pamatovat. I když přiznávám, že by mi nevadilo sledovat, jak během turnaje skončí tvářemi v blátě,“ odpovím s nezbedným uculením. Po druhé otočce proklouznu mezi rytířovými dlaněmi a natočím se k němu zády. Zvednu paže po stranách tak, aby je mohl chytit, a hlavu natočím k levému rameni tak, abych koutkem oka stále viděla jeho výraz. |
| |
| Tanec Benjen „A smím znát jméno té dámy?“ Zeptám se s upřímnou zvědavostí. Určitě jde o nějaký významný rod, či ona dáma také není dědicem pozemků. „Mohla bych vám i trochu pomoct, pokud onu dámu znám.“ Vlídně se na něj usměji. „Teplo? Tady?“ Překvapeně a nevěřícně na něj pohlédnu, ale hned se zase rozesměji uvolněným smíchem. „V tom případě by jste rozhodně neměl na svých cestách vynechat Dorne, alespoň by jste roztál a hned by vám tady bylo příjemněji...“ „Nebojte, jen vás prosím o jednu věc, pokud skutečně budete tajemným rytířem, tak mi dejte znamení. Ráda bych věděla, kdo bude mým favoritem.“ Věnuji mu další úsměv i letmé mrknutí, jako slib mlčenlivosti. „Za pravdu se neděkuje.“ Pobaveně se zasměji, nečekala jsem, že mi tolik proklínané rozhodnutí mého manžela, přinese tolik pobavení. „Měl by jste se naučit přijímat komplimenty.“ Nasadím zase vlídný úsměv, ale to už hudba končí. „Odvedete mne ke stolu?“ Pohlédnu na něj při posledních tónech. |
| |
| Hledání ztraceného brášky Bylo to strašné. A strašidelné. Ozvěna našich hlasů se rozléhá kolem a odpovídá jen ona našemu volání. Byla zima a tma. To, že jsme narazili na pár sluhů, bylo velké štěstí. Ale oni nechtěli spolupracovat. Ne hned. Ale Ser Fossovay to vyřídil. Prostě jednoduše. Ohlédl se po mě, když mu oznámili, kde by mohl bratr být. Zamrazilo mě v zádech, i když jsem viděla, že má určitou naději. Tam kam šel, tam to bylo nebezpečné. Nečekala jsem na nic. Na žádné kývnutí, ani na pochodně. Na to není čas. „ Leoo!“ Zvolala jsem zatím, co mé kroky mířili rovnou k rozbořené hradní věži. „ Při všech svatých! Leo ozvi se!“ Za chvíli si asi vykřičím hlas. Ne. Jestli se neozývá a je někde tady, znamená to, že se mu muselo něco stát. Neschoval by se před mnou jen tak. Pokud mě ale neslyší, může být kdo ví kde… |
| |
| Tanec, přiznání a slib... Princezna se zeptá na jméno anděla. Ovšemže ji zná, je to její dvorní dáma. A prý by mi mohla snad i pomoci... No za zkoušku nic nedám že? "Ano znáte ji... Je to sestra sera Dayna... Lady Ashara..." Abych zamaskoval rudý obličej, tak trochu sklopím hlavu, aby na mě princezna neměla až takový výhled. Přitom čekám kdy se ozve smích nebo něco co by mohlo naznačit že lady Ashary opravdu nejsem hoden. Samozřejmě doufám že se tak nestane, neboť během té krátké chvilky jsem si o princezně udělal úplně jiný obrázek. "Ano má paní, je tu hrozné horko... A když říkáte že v Dorne je mnohem tepleji, tak přemýšlím jaké oblečení vůbec zvolit, abych se v něm neuvařil..." princezna pak zmíní cosi o tání, "tak i vy jste slyšela pověsti o tom, že Starkové jsou z ledu? Ani jsem netušil že jsme tak slavní." Na okamžik nasadím hraně povýšený výraz, než se můj obličej znovu vrátí do toho usměvavého. "Pokud budu tajemný rytíř, tak můj štít bude rudý s šedým křížem..." tuto větu šeptám, neboť chci aby ji slyšela pouze princezna a nikdo jiný, "a také s na Vás podívám a prsty se při úkloně dotknu čela." Znovu na ní spiklenecky mrknu. Poté princezna zareaguje na mou odpověď na její kompliment,. což mi nažene další krev do obličeje. "Já.. no... pokusím se má paní..." S těmito slovy už ale dohrává hudba. rychle proto navedu princeznu do protočení pod rukou. Poté se jí ukloním. Na její dotaz, zda-li ji odvedu ke stolu se mi na tváři znovu rozlije obrovský úsměv a já princezně ihned nabídnu rámě. "Ovšem má paní, a bude to královský stůl? Nebo chcete navštívit stůl Martelů... Nebo Starkové? Stačí říci a já Vás odvedu kam si jen budete přát." |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 4.XI. 281, po hostině "Výsosti," oslovím prince Rhaegara. Ještě jednou se ujistím, že před dveřmi stojí jen mí lidé a zavřu je. "Jsem rád, že jste si ne mne našel čas." Ukážu mu na jedno z křesel a gestem ho pobídnu aby se posadil. "Víno," nabídnu mu a naliji nám poháry. "Ač nerad, ale musím s vámi probrat jistou záležitost týkající se blaha říše." Upiji vína a podívám se mu přímo do očí. "Váš otec je nemocen a jeho nemoc se soustavně zhoršuje. Ani Velmistr Pycelle není schopen vymyslet něco užitečného a nebyl toho schopen ani v případě že by váš otec poslouchal dobré rady." Upiji vína. "Jeho Veličenstvo neposlouchá žádné rady." Znovu upiji vína. "Bohužel a mne to mrzí také, váš otec přestává být schopen vládnout. Vlastně již není schopen vládnout a s každým dalším dnem se situace jen a jen zhoršuje. Stojíme na pokraji velké černé propasti a pokud nezakročíme můžeme do ní velmi snadno spadnout. Mnoho z lordů, kteří nezajíždějí běžně do hlavního města si královy nemoci nebylo vědomo, což zjednodušovala věrným služebníků Krále a Říše udržování věci v chodu. Po dnešku se obávám, to již nebude možné." Znovu upiji vína. "Obávám se, že ani já již nebudu schopen svůj úřad, jelikož nedůvěra kterou k mé osobě váš pan otec chová den za dnem narůstá." Znovu upiji. "Mrzí mne to jako vás. Dlouho jsem považoval Aeryse za svého přítele a netěší mne sledovat jak vše co bylo jeho starým já odchází." |
| |
| Hledání ztraceného dítěte 4.XI. 281 Gerold, Victarie a všichni co hledají malého Lea Tyrella Ser Victor se hluboce uklonil. "Lorde Veliteli, jsem vám velmi vděčný. Já i můj rod." Ještě jednou se uklonil a zařadil se krok za Bílého býka. Netrvalo to dlouho než se skupinky králových mužů rozcházely po hradě a hledali malého Tyrella. U jedné z velkých byla vidět malá skupinka. Mladá dívka křičela z plna hrdla křičela. "Leoooo!!" Odpovídala jí zatím jen ozvěna. Ser Fossovay, který byl s ní vypadal poněkud ustaraně. "Lorde veliteli," pozdravil Gerolda Hightowera. "Rád bych se s vámi setkal za jiných okolností, ale co se dá dělat." Pokrčil rameny. "Poslal jsem naše vlastní lidi aby hledali kde se dá, ale tenhle proklatý hrad je prostě moc velký." Výstižně se podíval na okolo, na věže a budovy ponořené do tmy. Dívka znovu zakřičela, ale tentokrát se dočkala odpovědi. "tady jsem," ozval se chlapecký hlásek a klučík se k ní rozběhl. Byli s ním dva muži v černé a rudé s pochodněmi. "Našli jsme ho sedět na hradbě, lorde Veliteli," dodal jeden z nich na vysvětlenou. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro LORD POBOČNÍK 4.XI. 281, po hostině Vstoupím do místnosti s lordem Tywinem, který mě oslovil již na hostině a chtěl se mnou mluvit. Neměl jsem důvod ho odmítnout, takže jsem souhlasil s tím, že se setkáme po oficiálním ukončení hostiny. A ta chvíle nadešla. |
| |
| Taneční múza 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Velice mě potěší, že z blízka je dívka ještě košatější, než jsem hádal při obdivování z dálky. Zdá se však, že ji princ Oberyn při tanci skutečně rozparádil, protože rusovlásčina povolnost je skoro cítit ve vzduchu. A také je téměř hmatatelná. Velmi příjemně hmatatelná, řekl bych. Teď jde o to, čí jazyk se prohovoří až okvětí severské lištičky. Bude to had a nebo lev? |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 4.XI. 281 Upiji vína a klidně se na něj podívám. "Princi Rhaegare ano má situace není nijak pohodlná a jsem si vědom toho, že to co jsem se odvážil říci by mohlo být považováno za zradu a nejspíše i naše setkání bude považováno za přípravu vzpoury. Mohu vás ujistit, že věnuji značné úsilí tomu abych zajistil věrnost svých lidí, ale jistí členové Malé rady věnují stejné úsilí tomu aby slyšeli vše co se v Sedmi královstvích povídá." Upiji vína a pokračuji. "Ano sloužil jsem králi dlouho a byl jsem mu prospěšný. Sloužil jsem nejdříve příteli, kterého jsem potkal na dvoře vašeho pradědečka Aegona V., později jsem sloužil králi a nyní sloužím, sám nevím jak bych to pojmenoval. Ano neříkám, že jsem z mého postavení neměl prospěch, nikyd jsem ale netoužil ani po trůnu ani po koruně vašeho otce. Na mé hlavě by se neudržela ani hodinu a má hlava by ji velmi rychle následovala, ovšem že bez těla. Za svou moc, slávu a zisk ale nejsem nikomu nic dlužen, získal jsem si je sám pod Tarbeckhall a Castamerem. Postavil jsem je na troskách, které zanechal můj otec." Upiji vína. "Základem mého bohatství je mír a dobrá vláda v království. Stejně jsou na tom všichni od velkých lordů, přes vazaly, po prosté pachtýře. To právě ten mír a prosperita jsou ohroženy chováním vašeho otce." Upiji a znovu naváži. "Dostáváme se do situace která nemá v dějinách Sedmi království obdoby. Dokonce i Aegon IV, byl příčetný i když jeho příčetnost Říši neprospěla. Chci tím říci, že nám není schopen nikdo poradit jak bychom měli postupovat a co bychom mohli nebo měli dělat. Za obvyklých okolností by to byla záležitost princů královské krve, ale rod Targaryenů se poslední dobou zmenšil. Jelikož ženy nedědí, nemohou vládnout a nepřenášejí dědictví, zbýváte jen vy, princ Viserys, který je nezletilý a mistr Aemon." Podívám se na něj. "Vysvětluji to tak obšírně proto, že chci ať se bude dít cokoliv aby se tak dělo dle práva a zvyků říše." To co následuje musím říct co možná nejotevřeněji. "Nepřipadá v úvahu nic co by mělo v sobě obsaženo slovo vražda. Jakékoliv prolévání krve by navždy poskvrnilo vše co by z toho vzešlo. Máme vlastně jen dvě možnosti Regentskou nebo Velkou radu." Upiji vína. "Regentská rada umožní vašemu otci aby si zachoval své postavení, bez jakéhokoliv ponížení nebo újmy na cti a důstojnosti. Kdyby jeho veličenstvo pro fyzickou nemoc schopno vykonávat svůj úřad, byla by to přirozená volba. Bohužel se obávám že tato cesta nebude přes vašeho otce průchozí. Tedy pokud si chceme zachovat hlavy." Znovu upiji vína. "Velká rada tedy shromáždění princů a lordů říše by mohla krále sesadit, ale bylo by k ní potřeba souhlasu drtivé většiny lordů. Máme k dispozici jen váš, můj hlas a nejspíše i hlas Dorana Martella. Vás by okamžitě ukřičeli, že chcete trůn svého otce, mne že vás vodím jako loutku a Dorana že se zúčastní čehokoliv co z jeho milované sestry udělá královnu. Na Velkou radu tedy nemáme nic a nejspíše bychom rozpoutali občanskou válku." Položím pohár a podívám se na něj. "Samozřejmě můžeme nedělat nic a čekat. Pak ale ani vy, ani já ani nikdo jiný není schopen zaručit kam se budou ubírat myšlenky vašeho otce. Dneska přikázal shazovat prapory a vylévat víno. Zítra se může uchýlit k větším urážkám a nebo k činům mimo právo přiznané králům." Lehce si pro mnu ruce. "ani má trpělivost není věčná. Pokud váš otec začne urážet mou rodinu nebo mé vazaly budu muset zasáhnout, jinak hrozí že ztratím nejen reputaci, ale i svou vládu." A za to mi Aerys Targaryen opravdu nestojí. "Nastínil jsem vám tři možnosti a rád bych slyšel váš názor. Jste na tahu princi. Jednak je to vaše právo a jednak v celé říši není nikdo s vaší autoritou, krví a možnostmi. |
| |
| Hledání je u konce Ač začínala být Victaria zoufalá a už si v podstatě ani nevšímala mé přítomnosti nýbrž řvala pouze z plna hrdla zatímco já šel opodál mlčky a očima pouze pročesával okolí, vše dobře dopadlo. Do hledání se zapojil dostatek osob a záhy nějací dva muži přivedli malého chlapce a oznámili, že byl na hradbách. Ve stínu jsem zavrtěl pro sebe hlavou a zadíval se na kluka. "Na hradbách měl štěstí, že se mu nic nestalo. Tak to je ten malý potížista." Přemítám a nakonec se vynořím poblíž Victarie a mírně se jí ukloním. "Jsem rád, že vše dobře dopadlo, pokud mne nyní omluvíte vzdálím se a ponechám vám soukromí. Zajisté si chcete promluvit se svým bratrem a věřím, že za doprovodu zde udatných rytířů budete oba v naprostém bezpečí. Kdyby něco budu v sálu." Vyložím poklidně a pak se pomalu vzdálím. Uznám to za nejlepší, protože přece jen už jsem zde jaksi navíc. A k tomu, kdo ví, co se mezitím děje uvnitř, nehledě na to, že je třeba věnovat se i jiným hostům této slavnosti, abychom udržovali za svůj rod dobré vztahy se starými i novými přáteli. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro LEV A DRAK 4.XI. 281 Hra začíná. Tak by se daly popsat události, které nastaly po mé otázce. Lord Tywin Lannister, Velký lev západu se do toho opravdu pustil po hlavě a snad se sám až divím, že je takto otevřený. Stačilo by teď jedno slovo. Říci strážím, co řekl - říci to králi a Západ by byl v plamenech. Občanská válka by spálila vše a naše království by skončilo tak, jak začalo. V ohni a krvi. |
| |
| Když hvězda vstoupí do vzpomínek 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Ashařino uculení mě přinutí téměř zapomenout na zlobu, kterou ve mně párek opilců probudil. Nezbedný výraz v očích roztočí kolotoč podobně nevinných představ. |
| |
| Férový obchod4.XI. roku 281 v HarrenověGerion Lannister Jak se na správnou severskou dívku sluší a patří, její mléčně bílou a lehce hrubou kůži nezdobila žádná známá vůně parfému, pokud vůbec nějakého. I přesto bylo i něco málo cítit. Ačkoliv nejvýznamnější vůní byl parfém z Myru, který na mně ulpěl již od tance s jižanským princem, velice příjemně se doplňoval se slabou vůní rozkvetlé břízy a šípku. ,,Určitě nejsem první, které to říkáte, můj pane.'' věnuji mu dlouhý a škádlivý pohled, ačkoliv nedokážu již zamaskovat mírné zrudnutí líček. Jenže v tu chvíli již jeho pohled zvídavě zkoumá můj dekolt, který není zrovna nejbohatší, jak by jistě mohli nabídnout jiné zdejší dámy, nicméně má dosti co nabídnout jeho jistě zvídavým rukám, kam by se akorát vešel. Koutky mých úst se vesele zacukají a téměř by se dali i do smíchu, kdybych se neovládla nad sebejistotou lva. Snažíš se pěkně, to musím uznat. ,,Nejsem si sice jista, kdo je vaší múzou, ale jsem si jistá, že kdyby měla nějaké jméno, tak by si přála, aby byla oslovována Aianne, můj pane.'' odpovím mu hravým tónem, načež se v mých zelených očích nezbedně zaleskne. Zároveň se zlehka zakousnu do rtu, abych mu nevyzradila veškeré informace hned ze začátku. ,,A teď, když jste se již dozvěděl jméno své taneční múzy, mi dlužíte vaše vyprávění o Casterlyově skále. To je férový obchod, nemyslíte?'' věnuji mu úsměv a jakmile je kolem nás dostatečně volné místo, konečně již zaujmu taneční postoj. |
| |
| Vlk v rouše beránčím? Můj pokus o zvětšení vzdálenosti mezi našimi těly byl tak nějak, ignorován. Mám dojem, že lord vůbec věci, které se mu nehodí ignoruje, třeba nechtěnou snoubenku. Při té vzpomínce se na povrch dostane pocit, který jsem se snažila tak dlouho tajit sama sobě. Pocit, jak mě ranilo, že nepřišel a nepozdravil svou nastávající. Ach, Marnivosti, tvé jméno je žena. "Ano, jsem dcera svého otce a možná vás překvapí, že pokud si to situace žádá, neváhám použít na obranu rodu a rodiny i prostředky, které se pro lady až tolik nehodí." Jen ať ví, že si nebere nějakou jalovičku co fňuká pokaždé, když se na ní její manžel koukne a bojí se říct svůj názor. " Ano vše je v pořádku můj pane, jen jsem měla pocit, že jsem ve stínech něco zahlédla. Opatrnosti není nikdy dost, nemyslíte?" Znovu se podívám do stínů, ale nezdá se, že by tam někdo byl, pak už mě zcela pohltí slova lorda Starka. Nejdříve jeho slova vnímám jako příjemný způsob jak se dozvědět něco nového, než mi dojde, že mi chce předat mnohem víc nového, než by bylo vhodné. Pozvání do stanu? V předvečer turnaje , téměř pod dohledem mé rodiny? Opravdu si myslí, že bych stačila k jeho stanu dojít aniž bych za zády neměla někoho z rodu Tullyů? Při představě co nejspíš očekával, mi nach zbarví tváře, ač lady ze slušné rodiny, neunikla jsem vyprávění služek, detailů ohledně milostných hrátek i jejich následků. Proč kupovat krávu, když mléko lze získat zadarmo? Musím se v duchu pousmát nad poslední rychlou poznámkou ohledně počestnosti, v tuto chvíli bych svému snoubenci rozhodně tu počestnost nevěřila, obzvlášť když vidím vlčí svit v těch jeho podmanivých očích. Pousměji se, zamyšleně natáhnu mezi zuby plnný spodní ret, po očku se zadívám na lorda a teprve pak odvětím. " Děkuji můj pane za pozvání, ale jistě uznáte, že to není nejlepší možný nápad, myslím, že za chvíli za mnou otec vyšle někoho z rodiny a já...inu chtěla bych se ještě trochu projít kolem, mohu doufat ve váš doprovod, nebo půjdete dát volný vstup do svého stanu jiné lady?" Položím dlaň na předloktí svého snoubence a zadívám se mu do tváře, podivný pocit,z toho že jsme sledováni mě neopouští a i to je důvod, proč jsem odmítla , otázkou je, zda to pochopí, nebo jsem právě nadobro ukončila možné spojení našich rodin. Jemně stisknu pevnou paži a čekám na vyjádření lorda. |
| |
| Stalking 4.XI.281 Harrenhall-ochoz před velkým sálem Co má tohle být? podivím se, když je poslouchám. Něco mi uniká. Mám takový špatný pocit. Jedna věc je ale jasná...Brandon Stark chce Catelynin věneček. Sprosťák jeden. Co si to vůbec dovoluje? Mám trochu strach, aby mě neodhalili. Zvláště potom, co se kam podívá přímo na mě, ale naštěstí mě neuvidí. Cha vždycky jsem to věděl Cat. Máme na sebe šestý smysl. Patříme k sobě. pomyslím si troufale, ale přesto se ještě více přikrčím ve stínech. Pak si všimnu jak se Brandon Stark po Cat sápe. Do toho snad vstoupím! Co je tohle za devianta? Cat má naštěstí rozum, a zatím si ho drží od těla. Nicméně na jak dlouho? Muži jako on jí nedají pokoj nikdy. Musel jsem ji zachránit. Co je lepší? Lhát, nebo je prásknout? Hmmmm... Chvilku nervózně přešlapuji, a pak jednoduše vykročím ze stínu. Cat by to mělo připadat, jako bych se vynořil odnikud. Brandon mě pravděpodobně nezaregistruje vůbec. ,,Ehm." odkašlu si, a na tváři mám chladný výraz. ,,Cat, blíží se druhé kolo tance. Lord Tully by tě asi viděl nejraději na parketu, jestli víš jak to myslím. Měla bys tam asi jít." odkašlu si. ,,Lorde Starku." pozdravím i jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 4.XI. 281 Jen se lehce usměji. "Oba dva výsosti zažíváme velmi podobné mládí. Můj otec byl milý a laskavý muž, ale jako lord a hlava rodu za nic nestál. Nakonec se z něj smálo i křeslo na kterém seděl při hostinách. Oproti vašemu otci měl ale jednu výhodu. Nikdy vládnout nechtěl a vládnutí ho unavovalo. Nechtěl vládnout a nakonec nevládl." Upiji vína a podívám se na něj. "Váš otec kraluje i vládne a dokud vládne je neuposlechnutí jeho rozkazů, jakkoliv by byly sebešílené, zradou. Plán který navrhujete naráží na základní problém a tím je zákon. Vy jako princ si můžete dělat co chcete, můžete dokonce ignorovat co vám nařídí. Dopouštíte se tím sice zrádného jednání, ale proti vám nezasáhne." Ještě si doliji vína. "Já jsem pobočník. Mým úkolem je plnit královská přání a uklízet po nich. Pokud bude král nejen kralovat ale i vládnout je mou povinností poslouchat jeho rozkazy. Jak jsem jíž řekl jsme na neprobádané zemi a já neohrozím svoji moc a postavení zradou. Pokud by to prasklo, musel bych pozvednout zbraně a vše co jsem tak dlouho budoval by zmizelo s dýmem požárů. Rozumějte, to co jsem vám navrhoval byla otázka přechodu moci dle práva z jednoho jejího oprávněného držitele na druhého, za situace kdy ten první již není schopen vládnout. To co navrhujete vy je vzepření se vůli držitele moci. To je pro mne příliš velké riziko, obzvláště že ne všichni lidé v říši budou vaši hru hrát." Upiji, jak obvyklé při těchto hovorech. "Zkrátka pokud váš otec vydá příkaz před svědky budu ho muset já, vy nebo kdokoliv jiný splnit. Pokud poručí chystat výpravu do Staré Valýrie, půjde to ignorovat. Pokud poručí setnout hlavu nějakému lordu z Nemanic tak to ignorovat nepůjde." Pokud bude vládnout, bude moci šílet bez jakýchkoliv omezení. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Bohové a lidé Na slib sera Barristana o tom, že pánové za své drzé řeči o Dornech zaplatí, se lehce pousměji a děkovně kývnu hlavou. Ano, přesně tak jsem to myslela. Jste bystrý, sere, jen co je pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro POKRAČOVÁNÍ ROZMLUVY DRAKA SE LVEM 4.XI. 281 Mírně se usměji. Všechno teprve začíná. Otočím se pohlédnu na lva. Velice nebezpečný člověk, který je schopen udělat téměř cokoliv pro Říši a pro svůj rod. |
| |
| Harrenhall 4.XI. 281 Gerold Hightower Ze svého místa jsem tiše pozoroval průběh hostiny a hlavně páry, které tančí na parketu. Prince Rhaegara a jeho krásnou choť, princeznu Eliu, bylo radost sledovat. Bezpochyby nejdokonalejší pár na parketu. Tedy až po mé sestře. Dokonce i královna na chvíli ztratila utrápený výraz a vypadala uvolněněji. Dokonce se zdá, že se usmívá. Tedy upřímně se usmívá bez známky jakékoliv přetvářky, což se moc často nestává. Síní se rozléhalo všeobecné veselí a pocit uvolněnosti. Po odchodu krále Aeryse ze všech spadla špatná nálada a ostýchavost. A poté, co se rozmíška mezi serem Gerionem a Tyrelly rozešla, už nic nebránilo dobré náladě. Tedy až do chvíle, kdy se na tanečním parketu srazily dva páry. Jedním z nich je i princ Rhaegar s chotí. Hudebníci a všichni v sále utichli a se zatajeným dechem upřeli své zraky na korunního prince. Princ Lewyn zareagoval jako první a rovnou tasil svůj meč. Co to?! To snad není nutné. Všichni na hostině pili víno a někteří až přemíru. Nejspíš to někdo přehnal a tanec nezvládl, řeknu si v duchu a udělám pár kroků blíž k tanečnímu parketu, abych získal lepší přehled o situaci. Princ Rhaegar však k úlevě všech přítomných pokynul princi Lewynovi, že jeho meče nebude zapotřebí a diplomaticky situaci vyřešil. S oddychnutím jsem se vrátil na své místo a znovu se ponořil do své povinnosti. Když v tom jsme byli vyrušeni znovu. Tentokrát se ale jednalo o královskou gardu, kteří přišli eskortovat královnu ke králi, což nechalo všechny chladnými. Mě se to ale nelíbilo, neboť vím, co bude následovat. Zatřásl jsem hlavou, abych zahnal nepříjemné myšlenky a podíval se na rytíře, který ke mne dorazil a sdělil mi poselství od sera Gerolda. S vážnou tváří rytíři přikývnu a rázným krokem vyrazím k princi Lewynovi. "Princi Lewyne, ser Gerold si žádá mé přítomnosti. Zvládnete to tady jen se serem Barristanem??", zeptám se bratra ve zbrani ze slušnosti a hlavně pro jeho informovanost, čekajíc na jeho odpověď, která bude určitě kladná, neboť ani on nebude chtít nechat sera Gerolda čekat. On mě sice nečeká, ale očekává, že dokončím jeho pochůzky za něj, což je víceméně totéž. Když jsem opustil prince Lewyna, vydal jsem se ven z hodovní síně, abych se vydal zkontrolovat rozmístění stráží v okolí králových komnat. Zkontrolovat hlídky jak na chodbách, tak na hradbách a na nádvoří. Zkontroluji také ustájení královských koní a zavítám do stanového města, kde zběžně zkontroluji, jestli královi muži dostali přiděleno své místo a zda je tam v dostatečné míře zastoupen znak královského rodu. Teprve když jsem tohle vše zkontroloval, tak jsem se vydal zpět do hradu a zpátky ke královským komnatám, kde jak doufám, najdu některého ze svých bratří nebo pokud budu mít pořádnou dávku štěstí, tak přímo sera Gerolda. Pokud tam najdu některého ze svých bratří, tak se optám, kde bych mohl sera Gerolda nalézt a pak se za ním vydám. Pokud tam bude přímo ser Gerold, tak oslovím jeho samotného. "Sere Gerolde, bylo mi řečeno, že se mnou chcete hovořit", oslovím sera Gerolda s vážnou tváří a dodám: "Zkontroloval jsem rozmístění stráží na chodbách, hradbách i nádvoří. Navštívil jsem i stanové městečko, abych se ujistil, zda královi muži zaujali svá místa a dostalo se jim náležitého ubytování. Jen bychom měli služebnictvu říci, aby na kolbišti rozvěsili o něco více standard královského rodu, abychom předešli možným problémům." |
| |
| Readhead odkaz Harrenhall - ochoz před velkým sálem 4.XI.281 Tak přeci jen se vaše obava, že jsme sledováni, prokázala správnou, má lady. Máte neuvěřitelnou dedukční schopnost… Opět si ji nenápadně přeměřím pohledem. Zaujmou mě zejména její svůdně sevřené rtíky naznačující dostatek chtíče. Rád vidím její zájem a neskrývanou touhu. Na jednu stranu se mi nelíbí, že si mě svatbou chce uvázat na řetěz jako nějakého psa. Na stranu druhou mi však něco říká, že pokud by měl být někdo mou manželkou, tak zcela určitě tahle nymfa ohněm políbená. … mimo jiných vašich kvalit…samozřejmě. Dotvářím atmosféru, která je mezi námi teď příjemně napjatá a zpříma jí hledím do očí, ignorujíc malého Baelishe. Po chvilce pokračuji: Jistě vás s radostí doprovodím na procházku po troskách Harrenhallu. Někdy mohou být pro mladou dívku nebezpečné, a to i přesto, že nemám pochyb, že vaše kuráž a věčná přítomnost špeha vašeho pana otce… …Zlostně přenesu pohled na malého Baelishe… … jsou dostatečně odrazující pro vše, co by na vás také mohlo číhat ve stínech. Mladý Baelishi, omluv nás. Nabídnu jí rámě a odvádím ji od Baelishovi přítomnosti dále po ochozu. Podle jejího výrazu ve tváři soudím, že rozhodně se nechce vracet do sálu a už vůbec ne v doprovodu toho sprostého skrčka, co se jen tak vynořil ze tmy jako nějaký slídil. Dnes mi tě každý chce jen ukrást, Cat. Asi bych měl urychlit svatební přípravy. Cestou nahodím konverzační téma: Do volný vstup pro jinou lady? Ach, snad by jste nevěřila tomu co o mě zlý jazykové vyprávějí? Zlí lannisterští jazykové, nutno dodat. Možná nejsem vzor všech ctností, ale jsem Stark. Pro nás je přílišný luxus být nečestní. Dodám s upřímným veselým úsměvem. Snad i působím důvěryhodně. Ještě jsem se vás nezeptal… co si myslíte o té domluvené svatbě, jíž tak velkolepě připravili naši páni otcové? Já sám jsem byl zprvu rozpačitý, ale jak vás poznávám lady, začínám se na manželství s vámi těšit. Teda asi nejvíc na manželské lóže. |
| |
| Nechť mě soudí bohyně 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Dojetí v očích lady Ashary způsobí, že se pevnost, s jakou při tanci objímám její tělo, ještě zesílí. Nikoli však k bolesti či nepříjemnosti. Pouze se Hvězdičce podvědomě snažím dát najevo, jak neochvějnou oporu jí mohu a chci nabídnout. Budu vás chránit před vším, co by mohlo byť jen nepatrně ublížit vaší hravé povaze a divoké kráse. Před chmurami, obavami a krutostí světa. Dokonce i před sebou samým, bude-li to třeba. Tak přísahám, má paní. |
| |
| Táborové městečko 4.XI. 281 ser Drumm "Já abych tě šetřil," ser Bound se vesele usmál. "To bych asi mým lidem nepomohl a navíc i já chci nějaké zajatce a nějaké to sladké výkupné. Z klání nebo z pranice to je jedno. Jde přece jen o stříbro, které zaplatí živobytí do dalšího turnaje." Znovu se zhluboka napil a podíval se kolem. "Už aby bylo zítra. To čekání mne zabíjí a nejspíš i zítřek nezbude než přečkat. Urození páni si jako vždy seberou ten nejlepší kousek pro sebe a budou se chtít ukázat jako první, zatím co nám prostým rytířům nezbude než čekat. takový už je svět." |
| |
| Otec a dcera 4.XI. 281 Leyton Hightower "Malora by z věže nevystrčila nos, ani kdyby na ni ta věž měla spadnout. Má drahá sestra je zvláštní tvor a necítila by se mezi lidmi dobře." Aleria vůbec nevypadala, že by ji nějak těšila představa setkání se straší sestrou. "na zbývající sourozence se těším, pozdravte je ode mne papá a vyřiďte jim, že pokud nepřijedou nechám je z té věže vytáhnout a dovléci do Zahrady v řetězech." Vesele se smála, když to říkala a bylo vidět že to tak vůbec nemyslí. "Maceho a tančit. Zatím to skouším z pařezem. Pokud se mi to povede začnu učit Maceho. To teprve budu mít nějakou šanci." |
| |
| Malý nalezenec Leo Trvalo to strašně dlouho. Zoufalství se mi zažírá do hlavy i do srdce. Všude je tma a já mám, co dělat abych neupadla. Ale nesešlo na tom. Ne teď. Na krátkou chvíli jsem začla mít strach i sama o sebe. Slyšela jsem několik osob kolem sebe, ale zůstala jsem v naprosté tmě. „ Leo!!!“ Zakřičela jsem znovu. Zatřásla jsem se. Jenže přišla odpověď. Konečně. Známí hlásek se ozval opodál. Konvence šli stranou, rozběhla jsem se rovnou za ním. Tma netma. Zahlédla jsem jeho tvář. Sevřela jsem ho v náručí a pohladila jsem ho po vlasech. „ Díky bohům…“ Vydechla jsem rozechvěle. Rychlím pohybem jsem si setřela z očí šťastné slzy a podívala jsem se na ty, kteří ho přivedli. Narovnala jsem se a chytila jsem bratra za ramena. „ Děkuji Vám, že jste jej našli.“ Vydechnu s vděkem. Rozhlédnu se kolem. Zrovna ve chvíli, kdy se vedle mě objeví Eddard. Pohlédnu na něj a usměju se. Tváře mám jen trochu zvlhlé od slz, které mi utekli, ale už po nich není moc velkých stop. „ Děkuju.“ Zašeptala jsem k němu. Uklonila jsem se, když se rozhodl odejít. Možná mne to trochu mrzí, ale teď je tu bratr a já s ním vážně musím promluvit. Protože pak ho dostane do rukou otec a to bude teprve zážitek. Jemně jsem stiskla bratrovi rameno a ještě jednou jsem se uklonila, tentokrát těm, kteří mi pomáhali ho najít. „ Ještě jednou děkuji.“ S tím jsem ho postrčila přímo před sebou. Odvedu ho do jeho komnat. Snad se pak ještě vrátím. Snad… Naposled jsem se podívala na záda Seru Starkovi, ale následně jsem pohledem sklouzla k Leovi. „ Co tě to zatraceně napadlo?!“ Otázala jsem se ho. Nazlobeně. Většinou nejsem proměnlivá jako počasí, ale teď je to něco jiného. „ Zbláznil ses?!“ |
| |
| Hostina 4.XI. 281 Stíny, už kolik let jsou mým domovem stíny za křesly královské rodiny. Jako ostříž ostříž sleduji vše co se děje v síni. Musím se smát, když můj pohled padne na Barristana a mladou lady Dayne. Arthur asi nebude šťastný, takže bude zase jednou v Bílé věži veselo, což je vlastně jen dobře. Jinak by se tam člověk musel nutně zbláznit, nebo ukousat nudou. Rychle zkontroluji mou drahou neteř. Pohlídej mi ji," říkala mi sestra, když provdávala svou jedinou dceru za prince Dračí krve. Hlídám ji, hlídám jí důkladně a hlídám ji přede všemi. Jen koutkem oka zahlédnu náraz. Vidím jak jeden z tančících párů narazil do Elii a Rhaegara. Udělám krok a zcela automaticky sáhnu po zbrani na mém boku. Ještě jeden krok a ruka z mečem mi volně sklouzne podél těla. Někde nad námi na galerii těžce duní boty střelců. na třicet kuší teď míří na. Na mladého Starka a jeho sestru. Tohle není útok, spíše by to štěně potřebovalo tanečního mistra. Zvednu hlavu a podívám se nahoru, kde tuším oči střelců. Nic se nestalo, říká mé gesto. Hudba znovu začne hrát a já se vrátím do svých stínů, abych sledoval. Sledoval bezpečí královské rodiny, musím sám sobě zopakovat, když mi dojde na koho se tak upřeně dívám. Mírně se ukloním na pozdrav Arthurovi, který ke mě míří. "Ovšem že to tady zvládnu," odpovím mu a lehce se usměji nad serem Barristanem, který se chová jako by mu bylo patnáct. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 4.XI. 281 Vážně jsem na začátku neříkal, že král je šílený a že by se s tím mělo něco dělat. Chtěl jsem aby vládu vykonával někdo, kdo bude více příčetný ne ještě větší šílenec. Princ je mladý a bude se muset ještě naučit, že polovičatá rozhodnutí vedou jen a pouze do záhuby. "Jak si přejete Výsosti," odpovím mu prostě. "Jsem Pobočník a chci být pobočníkem králi za kterého se nebudu muset stydět. Chci být Pobočníkem krále, který si uvědomuje že nemůže vše a že musí brát ohled na právo a zvyky Říše." Jen se napiji vína abych zaplašil černé myšlenky, které mne v tuto chvíli pronásledují. "Můj otec ke konci svého života nevládl. Věnoval se jen jídlu, lovu a své mladé milence. Vládl jsem já a mému otci to bylo jedno, vlastně ani nekladl odpor a těšil se, že ony nenáviděné povinnosti za něj vykonává někdo jiný. Ta jeho děvka byla ale jiná. Měla v sobě touhu po moci a po zlaté, jaká provází prosté lidi, když se jim otevřou dveře na místa kam nepatří. Nakonec by otce donutila aby si ji vzal a udělal z ní Paní západu, jenže otec zemřel dříve než se jí to povedlo." Dopiji. "Nechal jsem ji hnát Lannisportem a upřímně ani nevím co se jí stalo. Prý teď patřím k Mlčenlivým sestrám." |
| |
| Hostina Klidnými pomalými kroky jsem zanechal hledače a mladý Tyrellovce někde za sebou, aby se mohli věnovat svým záležitostem. Sám jsem se rozhodl vrátit do sálu. "Snad se tam mezitím nesežrali." Při příchodu zpět na hostinu je vidět, že zábava snad pokračuje poklidně a dobře. Zamířím opět k našemu stolu Starků a usadím se tam. Očima přelétnu dění v sálu a také, co dělá můj otec, bratři a sestra. "Hostina je strašně dlouhá, nejraději bych to už zabalil, ale to mi konvence zakazují." Povzdechnu si v duchu pro sebe a s neutrálním nezaujatým výrazem vezmu číši a naliju si medoviny a upiju. Následně jen poklidně sedím, poslouchám a prohlížím si přítomné dění. Nějak se nemám k tomu, abych se jal s někým dalším seznamovat, nebo tak podobně. Či snad vymetal sukně, jako Bran. A ano v duchu se trošku děsím toho, jakou svatbu uchystá otec za mými zády na mě. Stejně, ale určitě ví, že s něčím takovým na mě nemůže jen tak bafnout. Tedy snad, raději neklidné myšlenky zaplaším. |
| |
| Obchodní podmínky 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Voní jako rozkvetlý palouk uprostřed lesa, pousměji se v duchu nad tím zjištěním. Všimnu si, že i dívčiny dlaně vypadají, jako by s nimi pomáhala otcovým poddaným s těžbou stromů. Ostatní části jejího těla však přesně odpovídají tomu, jak se pro mladou lady sluší. Tedy přinejmenším ty, které se zatím rozhodla vystavit na odiv, pomyslím si pobaveně a představím si, jestli je její kůže všude tak mléčně bělostná, jako na dráždivě přidrzlém obličeji. Musí pocházet odněkud ze Severu, uvědomím si, když si ani při bližším pohledu nevšimnu pihovaté ozdoby, která je tolik typická pro lištičky vyhřívající se na teplém středozemním sluníčku. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Zpět do služby Hudebníci odehrávají poslední tóny skladby. Zatímco jejich nástroje utichají, šum v síni nabírá na síle. Tím spíš téměř neslyším slova, která ser Barristan pronáší šeptem. Řekl to, co si myslím, že řekl? Už už se nadechuji k odpovědi a otázce, jak bych snad já mohla znát jeho úmysly, ale včas se zarazím. Pro dnešek jsem váženého rytíře trápila dost. |
| |
| Přiznání Benjen, Ashara "Ashara?" Zeptám se né zcela překvapeně, je krásná, je mladá a jen o málo starší než on. "Určitě si získáte její srdce," usměji se na něj. Nemohu si nevšimnout, že mu není dvakrát příjemné o tom mluvit. "A pokud budete chtít představit, nebo něco, nebojte se říct." "Lehké, volné, světlé a tenké," pokrčím rameny, "hlavně né vlnu, nebo nezakryté brnění, v tom by jste se opravdu uvařil..." "Starkové jsou jednou z nejvýznamnějších rodin Západozemí, jistěže jsem o vás slyšela. A oproti mé domovině jsou tady všichni jako z ledu," pokrčím rameny a věnuji mu další pobavený úsměv. "Budete mít mou plnou podporu a jistě i lady Ashary," taky mu pošeptám a přikývnu. "Nechť při vás tedy stojí bohové vašemu srdci nejbližší a i ti ostatní." Popřeji mu ještě a pousměji se nad jeho neohrabaným přijetím komplimentu. Máte se toho ještě hodně učit... Rychle pohledem přelétnu sál, jestli někde nezahlédnu Asharu. Zahlédnu ji u svých krajanů, proto naznačím směr k němu, aby Vlček zbytečně netápal. "Dornský stůl bude nejlepší," věnuji mu další úsměv a příjmu jeho rámě. "Můžete ji rovnou požádat o tanec, jsem si jistá, že jej přijme." Ztiším hlas do šepotu. Po cestě vyhledám Ashařin pohled a snažím se vzpomenout, jaké má vlastně jméno můj tanečník. Benjen? Ano, to bude ono... Usměji se sama pro sebe, měla jsem se nejspíš zeptat již na začátku tance, ale vypadal již dost rozhozeně z té výměny. "Asharo, drahá, měla by jste tančit! Na rozmluvy bude dost času v dalších dnech..." Široce se na ni usměji, když promluvím za jejími zády, pokud se ovšem k nám neotočila čelem. "Ach, měla bych vás představit! Lord Benjen Stark, lady Ashara Dayne," hraně se zhrozím, že nebyli představeni, a nechám je, aby si vyměnili zdvořilosti. "Neviděla jste mého muže?" Pohlédnu ještě na Asharu, mezi všemi tanečními páry se mi dávno ztratil. "Nebo bratra?" Po odpovědi se s přáním krásného zbytku večera vzdálím směrem, který mi poradí, nebo prostě k dračímu stolu. |
| |
| Rady a setkání s Hvězdičkou... Elia, Ashara Musím podotknout že jsem skutečně zelenáč, protože pokaždé, když Elia zastavila řeč na lady Ashaře, tak mi obličej alespoň trochu zrudl. "Ani nevíte jak rád bych to dokázal má paní... Avšak hlavní volba bude její." Byl jsem docela rád, když princezna vrátila řeč na Dorne, přičemž mi dala celkem dobré rady. "Výborně, zase jsem o něco málo moudřejší." Na tváři se mi objeví pobavený úsměv, který rozšíří ještě poznámka, že budu mít princezninu plnou podporu a prý i podporu lady Ashary, no v to mohu pouze doufat. Když mi princezna popřeje přízeň bohů, tak jen pokorně sklopím hlavu v náznaku úklony. "I při Vás má paní." poté už skončí hudba a princezna se rozhodne pro stůl šlechty z Dorne, u kterého sedí i ona... Asi úmysl, protože mi ihned navrhne že mám lady vyzvat k tanci. *Kam že se poděla ta odvaha kterou jsem měl venku?* Na přemýšlení ale nebylo mnoho času, protože najednou byl Dornský stůl u nás a princezna už oslovovala lady Asharu. Teď když sjem jí viděl zblízka, tak byla ještě krásnější než předtím. Ze svého snění jsem se ale dokázal dostat včas, na to abych slyšel jak nás Elia představuje. "Má paní..." ukloním se a lehce políbím hřbet její ruky, přesně tak jak praví etiketa, "je mi ctí Vás poznat." Princezna se jí poté zeptá jestli náhodou neví kde se nachází Rhaegar, což by mě také zajímalo, protože tancoval s Lyannou a rád bych věděl kde se nejoblíbenější z mých sourozenců nachází, nebo jestli Ashara neviděla kde se nachází princeznin bratr... Obrn... Oryn... Něco s O a Ryn v tom jméně bylo. Musím chvilku počkat než se naskytne příležitost a já budu moci oslovit lady Asharu. Během té doby jsem alespoň nasbíral potřebnou odvahu. "Má paní?" podívám se na Hvězdičku, "mohu Vás požádat o tanec? Princezna říkala že jste skvělá tanečnice a takové by neměli sedět u stolu když hraje hudba." Usměji se na ní, doufajíc že mi něco neomlátí o hlavu. |
| |
| Vychytralý lev4.XI. roku 281 v HarrenověGerion Lannister Snad poprvé za celý tento večer se mi krátce ze rtů vypaří úsměv a nahradí jej výraz přijemného překvapení. Tak nějak jsem napůl očekávala, že lev nebude mít příliš ponětí o severských rodech, natož o tom, jestli mají dcery a v jakém věku je mají. Ovšem při jeho finálním tipu se mé rty opět zvednou do škodolibého vítězoslavného výrazu. ,,Musím uznat, že jste věru chytrý, sere Gerione, a velice mi lichotí, s jakou přesností jste dokázal určit místo, které je víceméně mým druhým domovem. Jsem si jistá, že polovina zdejších lordů by nedokázala s takovou přesností jmenovat Hluboký les, natož vyjmenovat některé severské rody výjma Starků a Karstarků. Ale i přesto, '' škodolibý výraz přetrvává a na krátký moment se odmlčím, aby se jeho pozornost přenesla k mým očím, ,,vaše odpověď je chybná. Nepatřím k rodu Gloverů, ačkoliv můj otec by byl pravděpodobně rád, kdyby můj manžel z něho pocházel. Ve skutečnosti pocházím z jejich vazalského rodu.'' na chvíli si pohrávám s myšlenkou, že bych oslnivého blonďáka nechala se trápit v myšlenkách, který vazal by to mohl být, ale nakonec se rozhodnu vyjít s pravdou ven. Svojí inteligenci už prokázal. ,,Ve skutečnosti pocházím z rodu Forresterů z Vlčího lesa, který je známý hlavně pro své železné dřevo. Jestlipak víte, čím je naše dříví natolik známé?'' vrhnu na něj drzý pohled, smíchaný společně s flirtujícím úsměvem. ,,Máte pravdu, ale i když bych dávala sebevětší pozor, stále je rozdíl mezi tím, co řekne zaujatý mistr o Lannisterech a co řekne přímo některý z nich. Koneckonců, všechno je to o názorech, nebo se pletu?'' vlepím mu stejně zlobivý úsměv, který pro její tvář působí ještě přirozeněji, než by mělo. ,,A teď, když jsem dostála své části dohody...povězte mi něco o vaší rodině. Jak se chovají za zdmi, kde je nevidí žádné cizí oči a stejně tak neslyší cizí uši? Jaký jste vy, když zrovna nevedete snahu okouzlit dívku na turnaji?'' |
| |
| Harrenov, hodovní síň Mladý vlk Právě zdvořile odmítám vyzvání dvou dornských lady k tomu, abych také ochutnala medovinu a posoudila její chuť, když si všimnu princezny Elii. Jak mi brzy dojde, i ona si mě všimla, dokonce míří přímo ke mně a něco přitom říká svému doprovodu, v němž poznám onoho tanečníka z rodu Starků. Není to tentýž, kterého jsem si všimla už při příchodu na hostinu? |
| |
| Hvězdička Ashara Dayne *Souhlasila... Ona SOUHLASILA!!!* Nadšeně nabídnu lady Ashaře rámě a vydám se s ní na taneční parket. "Ano prý jste úžasná tanečnice, o tom myslím si nebude pochyb a já se jen pokusím Vám nepošlapat střevíčky, to bych udělal opravdu nerad." Pobaveně na anděla mrknu a poté ji chytím do držení, čímž započnu náš tanec. "Abych pravdu řekl, tak takto velkou oslavu vidím prvně, takže nemohu posoudit, ale okázalá zcela jistě je." Na chvilku si promyslím co říci dál. "ani se nedivím že jste viděla tolik velkolepých oslav, vždyť každá na které se ukážete se musí zcela jistě ihned stát velkolepou." Tu trochu krve v obličeji asi nezamaskuji. "Smím se zeptat kdo bude zítra na turnaji Vaším favoritem?" zvědavě se na ní podívám, protože tohle mě docela zajímá. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Mladý vlk a fialková hvězda Pobaveně se rozesměji a zavrtím hlavou, až se temné prameny vlasů na mých ramenou rozvíří a spadnou na záda. „To bych také nerada, lorde Starku,“ odpovím, když se přestanu smát. Teprve poté, co mě chytí do tanečního držení, mám trochu možnost si jej prohlédnout. Vypadá mladě, to ano, a jeho tvář ještě nezakrývají husté vousy, ale už je vyšší než já. |
| |
| Tanec s hvězdou... Abych shrnul svou situaci, zatím se mi moc nedaří. "Ne ne ne tak jsem to nemyslel má paní, to ne... Já omlouvám se, asi to bylo nevhodné se Vás takto ptát." hlavou mi ihned začnou běhat myšlenky typu: *Bože já jsem ale pitomec.* nebo *Kam že se poděla ta chápavost kterou zmiňovala lady Elia?* Radši proto mlčím a poslouchám co říká lady Ashara. "Ano, to je pravda, bratr by měl myslím zastupovat náš rod, jakožto dědic Zimohradu..." Chvíli přemýšlím jak to tam vlastně je, ale poté se Ashara uvolní z mého držení a provede nádhernou otočku, při které skutečně vypadá jako hvězda která spadla z nebe. Poté co dokončí točku, se rozpovídá o tom komu všemu bude fandit. *Její bratr... To bylo jasné. Ostatní Bílé pláště? No proč ne že?* Poté přijde slovo na favorita celého turnaje, kterým je podle mnohých princ Rhaegar Targaryen. Kde ten sakra nechal moji sestru? "Ano princ Rhaegar... Upřímně, já osobně si myslím že ser Barristan je velkým favoritem, přeci jen už prince porazil a myslím že by se mu to mohlo povést i zde." Pobaveně na lady usměji a nechám jí provést zase několik otoček. Až pak odpovím na její otázku. "Šermířských soubojů se zúčastním určitě, ale klání... No rád bych, pokud to otec dovolí a pokud ne..." Chvíli přemýšlím jestli se zeptat nebo ne, ale nakonec, za zkoušku nic nedám, "pokud ne tak nevíte náhodou o nějakém místě kde bych mohl nepozorovaně posbírat pár kousků brnění..." V očích mi zaplane rošťácká jiskra, která zela jistě prozrazuje můj úmysl zúčastnit se, stejně jako má slova. *Jak jsem řekl princezně, zúčastním se buď tak nebo onak.* |
| |
| Oficiální herní čas je: |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, brzo ráno Turnajový pozemek Ráno ještě pokrývala trávu námraza a slunce se pomalu vydávalo na svou cestu přes oblohu. Na turnajovém pozemku již bylo rušno. Z jedné strany stál zástup Tyrellů v zelených tabardech ozdobených zlatou růží jejich rodu. Z druhé strany stáli pyšně Lvi z Lannistrů ve své zlaté a rudé. Maršálkové turnaje, dva staří prošedivělí rytíři sloužící rodu Whentů s bílými hůlkami jako odznaky svého úřadu. "Pánové," zavolal na obě dvě strany, jeden z nich, "sešli jsme zde ve věci cti. Podle zvyků a zásad společenstva rytířů se vás musím zeptat, zadali jste se rozhodli neukončit svůj spor dohodou a omluvou." Podíval se obě strany. pohledem se zastavil na Tywinu Lannistrovi, který byl oblečen v plné zbroji s řetězem tvořeným zlatými ručkami kolem krku. "Nemám se jim za co omlouvat," zabručel polohlasem Tygget a poupravil štít se třemi zlatými lvy na rudém podkladě. Maršálek se otočil na druhou stranu. Ser Luthor Tyrell jen zamítavě zakroutil hlavou. "Pokud se oni neomluví, tak my se také omlouvat nebudeme. Nemáme za co," ser Theodor Tyrell se sice křičel silným hlasem, ale bylo vidět jak je nervózní. Maršálkové se podívali na sebe. "Ve jménu Válečníka začněme. Řešíme věc, kdo se tady bude chovat nečestně bude uznán za poraženého, bude mu stržen rytířský pás a bude před lidmi a před Sedmi tvářemi vykázán z rytířského stavu. Žádné útoky do zad, do mužů ležících na zemi. Bojuje se meči do první krve, nebo dokud se jedna ze stran nevzdá. Poražený svůj spor prohrál" Podíval se na obě strany, jestli rozuměly. "Sere Gerione strany se dohodly, žen nejprve budete bojovat vy se serem Luthorem a potom serem Theodorem. Pokud oba souboje vyhrajete považují se Tyrellové za poražené ve všech sporech, které mají s vámi i s vašimi bratry." Znovu se podíval na obě strany. "Pokud sere Gerione prohrajete, bude pak bojovat váš bratr Tygget s oběma pány z Tyrellů a pokud on prohraje nastoupí na jeho místo ser Kevan." Znovu se podíval na obě strany |
| |
| První den turnaje Již od rána se masy lidí tlačily a mačkaly aby si dokázaly zabrat ta nejlepší místa. Nakonec dav vytvořil semknutou hmotu na proti tribuně. Kolbiště již bylo připraveno. Východní strana byla volná a čekala na příjezd prvních vyzyvatelů. Na západní straně byly vztyčeny stany obránců Krásné panny. Čtyři byly zlaté a pošité množstvím černých netopýrů. Ty patřily synům Lorda Whenta. Poslední, bílý také pošitý netopýry patřil jeho bratru ser Whentovi, rytíři gardy. Sám ser Whent seděl před stanem na malé stoličce, oblečený celý v bílém a smál se na své synovce. Místa pro nejvznešenější urozené již byla plně obsazena. Četné místo patřilo krásné panně. Lady Whent zářila do daleka v zlatých šatech. Její otec a lord Pobočník již byli také přítomni. Všichni čekali jen na krále a jeho ženu
"Vznešení a pasování páni. Vznešení a urození páni." Řvali z plna hrdla maršálkové turnaje aby na sebe upoutali pozornost nekonečného davu vyzyvatelů. "Vznešení a pasovaní páni. Ticho." Dav se trochu utišil. "Páni vyzyvatelé. Budete vjíždět na kolbiště v pořadí jaké si vylosujete. Nebojte se na každého se dostane času je dost. Každý kdo vjede na kolbiště má právo vyzvat jednoho z obránců. Pokud udeří do jeho štítu tupým koncem kopí bude se bojovat ztupenými zbraněmi, pokud ostrým bude se bojovat válečnými zbraněmi." Dav vyzyvatelů zařval nadšením. "Pokud někdo spadne z koně má právo pokračovat v boji pěšky. Souboj končí ve chvíli kdy jedna ze stran nebude schopna pokračovat nebo se vzdá. Kůň a zbroj poražené strany patří vítězi. Pokud někdo porazí jednoho z obránců zaujme jeho místo. Máte čtyři dny na to abyste si vybojovali místo mezi obránci. Pátý den se mezi sebou utkají obránci Krásné panny a ten kdo zvítězí bude mít právo zvolit rozhodnout komu věnuje korunu Královny krásy a Lásky." Maršálek se podíval po rytířích. "Pánové pojďme losovat." Rytíři se začali poslušně a víceméně klidně řadit do řady a postupovali k osudí. |
| |
| soukromá zpráva od Lewyn Martell pro 5.XI. 281, ráno ubytování prince Oberyna Pohodlně se posadím a počkám až ho služebníci probudí. Naliji si vína a mlsně se podívám na připravenou snídani. Zdvořile se mu ukloním a usměji se když vejde do dveří. "Doufám že jsi měl tak příjemnou noc, jak jen to v těchto studených zdech šlo." Trochu velkopansky mu ukáži aby se posadil. "Nemám tolik času abych tě mohl otravovat zbytečnostmi, takže doufám že jsi si užil nejen včerejší noc ale i včerejší den." Zvednu pohár a naznačím přípitek. "Dost ale o ženách, vínu a milých věcech. Vyřiď Doranovi ať je připraven, nejlépe ať je připraven na všechno. Věci u dvora utíkají do předu tempem jaké se nedá nijak odhadnout a můžeme se jen modlit ať se nestane nic zlého, než se věci posunou k lepšímu." Upiji vína a zakousnu se do kousku topinky. "Nejsem tady ale jenom proto abych strašil písečnou bouří. Chci se zeptat," podívám se na něj s opravdovým zájmem. "jestli vyjedeš do klání. Přece jen bychom měli seveřanům ukázat, kdo v říši je těmi nejlepšími z nejlepších. Já si vytáhl krátkou slámku, takže budu muset stát za královým trůnem a trpět." |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, hodovní síň Vzdorovitý vlk Čím víc začne lord Benjen omlouvat svou otázku a vysvětlovat, že to tak nemyslel, tím víc se mi rty začnou vlnit do úsměvu. A není to nijak škodolibý ani pobavený úsměv, vypadá popravdě dost uvolněně a sympaticky. Nemám se přeci za co stydět, nejsem žádná stará panna v letech, která zůstala na ocet. On je ale zjevně ještě trochu nesvůj, a tak nechám to téma tiše zmizet a jen lehce zavrtím hlavou, že to nebylo nevhodné. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Zvědavá hvězdička Lady si naštěstí mou otázku nevybavila nijak špatně, protože na mé omluvy pouze kývla že je to v pořádku a na mou poznámku o tom, že více než Rhaegarovi věřím seru Barristanovi se jen usmála a přidala i svou trošku do mlýna. "Nebojte má paní, Vaše tajemství je u mě v bezpečí..." Pak ale přijde nádherný okamžik. nechám hvězdičku vejít do několika otoček, avšak stalo se to v co jsem ani nedoufal. To že se o mne opřela při odrazu jsem pochopil, dostala tak větší rychlost, ale v zápalu tance se po skončení otoček ke mně přivinula o něco více. Po tváři se mi ihned rozběhne šťastný úsměv a chvíli si jen tak tiše koukáme do očí. Poté odpoví i na mou otázku ohledně toho, kde bych mohl získat brnění. "Ano stanové městečko... No snad tam najdu někoho kdo umí mlčet..." Znovu na ní pobaveně mrknu a provedu několik dalších tanečních kroků, než se mne má tanečnice zeptá, zda-li by bylo pozdě, kdybych vyhrál brnění někoho jiného. "No to by asi opravdu bylo pozdě." Pak ale přijde velice zajímavá otázka. "Já a tvrdohlavý má paní? Kdo Vám to řekl?" Upřímně se na Asharu usměji a pobaveně mrknu. "Má tvrdohlavost je ovšem maličká v porovnání s Vaší krásou má paní." Nyní mám na tváři znovu upřímný úsměv, vše co jsem řekl myslím vážně. *Tak a je to venku...* |
| |
| O škodolibé radosti 4.XI. 281 Jsou věci které jsou mi naprostou záhadou. Například jak jsem se ocitl ve svém stanu, co se stalo z hostinou, kolik jsem toho vypil a proč mi podkoní Martellů vysypali před stan tu obrovskou kopu hnoje. Nejistě se podívám na služebníky, kteří mne z věder polévají studenou vodou. Hlava ta je v pořádku, sice v ní zvoní jak v septu na svatební den, ale to přejde. Jen ta nekonečná žízeň je nesnesitelná. "Klidně ať troubí, jen ať to proboha dělí potichu." Zařvu na své sluhy, když se od hlavní tribuny ozvou trubky svolávající vyzyvatele. Zhluboka se napiji vína a s úlevou sleduji jak mizí bolest, únava i pocit ztuhlosti. "Čím ses zkazil tím ses sprav," prohodím k panošům. No i studená voda dělá zázraky. Rychle se osuším obléknu a zamířím si to ke stanu drahého Rickarda Lebky a Polibky. Máme už připraveného pomalovaného osla. Jen si škodolibosti promnu ruce a vesele se usměji na severského dudáka, kterého mí lidé hledali celé ráno, zatím co já jsem zvracel a proklínal hodinu svého narození. "Tak začni hrát," poručím mu když jsem už u stanu poraženého ze včerejší hostiny. Dlouhé táhlé, pisklivé a disharmonické tóny se nesou do okolí přičemž každý z nich rezonuje neskutečným utrpením v mé hlavě. "Lebky a Polibky vylez ven." Zařvu a upiji z lahve. "Mám tady tady pomalovaného osla a spodky. Tak polez a přiznej Mlíčňáku že neumíš pít." Dudák znovu foukne do svého nástroje a další příšerné zvuky zaplaví městečko. Raději ještě jednou upiji vína. |
| |
| Nikdy víc...5.XI. roku 281 u HarrenovaDorňané mají povadlé čůráky.....Krátce zamrkám očima, snaže se po dlouhém, příjemném a velice utěšujícím spánku uvědomit si, co se vlastně včera sakra stalo. A zrovna tohle je první věc, kterou jsem si hned po probuzení vybavil. ,,A doprdele.'' zakleju si pořádně nahlas, že to jde slyšet i mimo stan. Pomalým plynulým pohybem se přesunu do posedu, přičemž si pod bradu brblám něco ve smyslu, že buď už nikdy nebudu mít v takové míře, nebo ho jednou přechlastám. Jak se znám, tak to skončí u té druhé možnosti. Rozbijeme té přerostlé ještěrce hubu...Krucinál, jak já doufám, že tohle neslyšel Rhaegar, s naštvanými Dorňany se ještě nějak vypořádám, ale naštvaného prince...to vážně nepotřebuji. ,,Víno, přines mi víno.'' obořím se na jednoho ze služebných a opatrně se zvednu a u toho se přidržuji blízkého, příhodně umístěného stolku. Bolehlav naštěstí nemám, čemuž snad můžu poděkovat všem sedmi, ale riskovat, že bych udělal jeden špatný pohyb, při kterém bych buď něco vyvrhl nebo se skácel, riskovat nechci. Shodou náhod na stolku se nachází mísa s ledovou vodou. A u ní velice nahněvaný vzkaz od sestry. Zběžně jej přejedu pohledem a po přečtení jej zmačkám a hodím na své lůžko. Pak se pustím do 'očistné' terapie. A tohle je c...Aha, ta sázka, napadne mě, když v okolí začne hrát hudba, za kterou bych jejího tvůrce při normální situaci nakopl do zadku do obří díry naplněné až po okraj toho, co je schopen hrad za jeden měsíc vyprodukovat na latrínách. Jenže tohle není ani zdaleka tak normální situace a nenabízí se mi takové možnosti. Proto si jen zklamaně povzdychnu a zakroutím hlavou a nedlouho poté, co se ozve Robertův vyzývající hlas, tak vylezu z mého stanu. Kupodivu s úsměvem na rtech. ,,Neřvi tolik kurva....stačí mi ty dudy.''ačkoliv už nejsem rozespalý a docela i probuzení, pocit dráždivosti, který vychází z těch dud, se čím dál zvyšuje. V hlavě mi začíná naskakovat desítky způsobu, kam bych ty dudy mohl trubadýrovi narvat a jak moc. ,,Roberte Baratheone...ačkoliv to nerad přiznávám, jenom myšlenka že bych tě přepil, byla tak neuvěřitelně naivní a pitomá, že si veškerý 'trest', který si už jak vidím dotáhl, zasloužím. Ty Roberte, ty jseš ten nejlepší z nejlepších a já jsem oproti tobě hovno, co se týče chlastání.''řeknu s hrdostí v hlase a úsměvem na tváři, přičemž se dívám Robertovi zpříma do očí. Když už prohrát, tak se vší grácií. ,,A teď mi dovol otázku příteli. Nebo raději dvě, když tak nad tím přemýšlím. Zaprvé...jak dlouho po mně ses zřítil k zemi? A tu druhou...kde si k čertu sehnal tak otřesného trubadůra? Hraje sotva chvíli a už mám chuť jej dokopat mimo tábor.'' |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, hodovní síň Báchorky a pravdy Raz, dva, tři. Klap. Klap. Klap. V jednu chvíli vidím jen rozmazaný sál a hosty, kteří se míhají okolo mě, a v další stojím pevně nohama na zemi, hledíc přímo do modrých očí mladého vlka. Po tváři se mu rozlije šťastný úsměv, jenž mu oplatím. Kolik odbití srdce mezitím proběhlo? Něco takového by se dalo snadno ověřit položením rukou na jeho... potlačím tu myšlenku dřív, než nabude přesné podoby, a spořádaně vrátím své dlaně do tanečního držení: pravou do Benjenovy ruky a levou na jeho rameno. Toto není Dorne, připomenu si. Sál má tisíc očí a kdo ví, jak si na severu vyloží menší nevinné gesto... |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Touha a vůle 4. 11. 281 Ashara Dayne Chtěl bych jí mít jen pro sebe, mít ji v náručí a nepustit. Přesně takové věci mi létali hlavou, když jsem s hvězdičkou tancoval. Je nádherná, je spanilá je andělem. Chvíli se k sobě znovu přiblížíme a naše pohledy se znovu střetnou. Chci to udělat, chci jí políbit, avšak nevypadalo by to dobře a mohlo by to skončit špatně. Co by se stalo mně je mi upřímně jedno, avšak kdyby se něco stalo hvězdičce, tak bych si to do nejdelší smrti neodpustil. "Také bych to chtěl umět má paní, číst v lidech jako v otevřené knize... Máte vzácný dar." Poté ale přilétla má lichotka a já šťastně sledoval jak se její líčka barví nachem. Je překrásná vskutku ano. Pak ale přijde to, co mě zamrazí až do morku kosti. Lady Ashara říká co se o nás seveřanech v Dorne povídá. Trpělivě poslouchám a když dodá, že tomu po setkání se mnou už nevěří, tak mi spadne obrovský kámen ze srdce. "Seveřané jsou jiní... Když udeří zima, tak my jsme první na ráně, když je léto, tak sever je stejně pořád chladný. Je těžké tam cokoliv pěstovat, divocí nás neustále ohrožují a kdokoliv kdo by nám mohl pomoci je daleko. Sever je tvrdé místo k žití má paní, avšak i přesto je sever nádherný, člověk jen musí chtít tu krásu vidět. Zimní růže, hluboké lesy a všechny možné druhy zvěře. Můžete se projíždět dlouhé hodiny a pořád budete sama, budete si užívat přírodu nedotčenou rukou člověka..." na chvíli se odmlčím, abych našel ta správná slova, "není pravda že seveřané jsou z ledu, právě naopak. Všechny těžkosti které žití na severu obnáší nás pojí dohromady. I proto si seveřané nejvíce cení cti a pravdy, neb bez nich by na severu nikdo nepřežil. Na severu je život jednoho z půli v rukou druhého... A musím říci, že jsem přešťasten, že setkání se mnou pomohlo vnést světlo do všech příběhů o severu které jste mohla slyšet." Nechám lady, ať zpracuje vše co jsem jí právě o severu pověděl, neboť toho je opravdu mnoho. Do konce tance už nemluvíme, avšak nepanuje mezi námi nepříjemné ticho, nebo alespoň mně to tak nepřipadá. Konec tance i hostiny ale přišel příliš brzy. "Má paní..." ukloním se a políbím její ručku, "jsem poctěn že jsem s Vámi mohl tancovat." Lady mi pak popřeje přízeň bohů, na ono přání se pouze ukloním a sám přidám své. "Děkuji má paní, nechť bohové, noví i staří vás nikdy neopouští a nechť splní všechna vaše přání." Pak už se jen koukám jak s princeznou Eliou opouští sál. Poté se i já vydám ke stanům Starků, abych se trochu prospal a mohl i přemýšlet. |
| |
 | soukromá zpráva od Oberyn Martell pro 5.XI. 281, ráno ubytování prince Oberyna Už ani neviem, prečo a kedy začali tie moje eskapdy. A ba viem. Ľudia, ako môj strýko, ich neznášajú a nevedia im prísť na meno. Turnaj? Skoré ranné vstávanie? Kdeže. Keď ma chcú vidieť na klbisku, nech si počkajú. Dostanem sa na to turnajové alebo si vytvorím vlastné? Nie je záhadov, prečo, keď ma prídu zobudiť, nie som sám. Vedľa mňa spí nahá kučeravá bruneta. Kde som ju splašil? Ako sa volá... Bla, bla, bla. Jády, jády, jády. Jak, jak, ja. Aneb v reči tejto zeme trikrát blbosti, trikrát nepodstatné a trikrát somarina. Vstanem a spiacu spoločnosť priryem. Po tom zamierim, prisadnúť si ku strýkovi. "Strýko." Pozdrav to je, ale ledabalí. Neslúži vlasti. Slúži kráľovi. V mojich očiach je slaboch, ktorý sa nechal vyšachovať zo života a tera trpí celibátom. Niečo z toho posmechu sa na chvíľu myhne v mojej tvári. "Samozrejme, že sa zúčastním. Videl si, kto všeko sa má zúčastniť? Bola by to premárnená veľá príležitosť." Pochybujem však, že to pochopí. Je tam pár jedincov, s ktorými si to chcem vyskúšať. Mimo inýh Lannister. Už cítim vo vzduchu pach potu a krvi. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 4. XI. 281, odpoledne Harrenov Ta dívka je mi podobnější, než bych se odvážil hádat, uvědomím si při pohledu na její škodolibý úsměv. V té myšlence mě utvrdí i hravost, s jakou si užívá své malé vítězství. A přesto se mi nezdráhá přiznat bystrost a inteligenci. Upřímná, hravá a chytrá. Je příjemné někoho takového poznat. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, brzy ráno Harrenov Většinu večera jsem strávil na parketě a vypil toho oproti svým zvykům až překvapivě málo. Nejmrzutější však byl fakt, že noc se mnou chtěly strávit pouze ty dívky, které by na pozvání do postele kývly snad každému lordovi v Západozemí. A o takové jsem nikdy nestál a pevně doufám, že z nich ani nikdy stát nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully pro Vypusťte psi ? Sleduji svého nastávajícího, jeho pohled a marně se snažím zjistit, co se ukrývá v jeho mysli. Jistě, bylo by snadné podlehnout tomu co se vypráví a i když možná někdy naslouchám, vždy si dělám o každém úsudek až na základě vlastní zkušenosti. Takže pokud pominu to, že mne zcela ignoroval, což jen tak pominout samozřejmě nejde, je zatím milý, a velmi příjemný. " Povězte mi můj lorde, jaké přednosti jste měl na mysli?" Dovolím si malé zalaškování, ať ví, že nejsem bez smyslu pro humor, pak se otočí na malého zvěda, nebo spíše hlídacího psa mého otce. " Petyre, děkuji ti za tvou přednášku o tom, co by si přál můj otec a co je vhodné pro lady, jak jistě víš, já si jen málokdy připouštím vhodnost či nevhodnost a jednám dle svého uvážení. Takže teď...pokud mě omluvíš, dokončím procházku se svým snoubencem a teprve pak se vrátím do sálu. Mimo to, můj otec mi dal svolení k opuštění sálu." Má slova jsou pro mladého muže nejspíš příkrá a tak je zjemním úsměvem, ale nehodlám se stát loutkou ve hře jiných.Opět položím svou ruku na silnou paži Vlka po mém boku a pomalu odcházíme od Petyra, nehodlám se nechat zdržovat další výmluvou, nebo vymyšleným problémem, jen proto aby mě přinutil se vrátit, ne teď. " Víte lorde, možná jsem získal dojem, že naslouchám tomu co se povídá a přikládám tomu váhu, mohlo to tak působit. Jistě chápete, že jsem...inu byla trochu zklamaná nedostatkem vašeho zájmu," sotva co to dořeknu, líce mi zrudnou. Fajn Cat, co ještě na sebe prozradíš? Bože holka mlč. "Ale pravda je taková můj lorde, že si dělám názor na lidi sama. A ano, věřím, že Starkové jsou čestný rod, což ovšem nemusí nutně znamenat, že nemají rádi ženy." Pobaveně po očku kouknu na Brandona a v očích mi zajiskří stopa rozpustilosti, lze poznat, že jsem se rozhodla ho trochu poškádlit. Kráčím vedle jeho mohutné statné postavy a přemýšlím nad jeho další otázkou, nutno podotknout, že mé překvapení poté, co jsem se dozvěděla o zasnoubení, ještě nevyprchalo, ale začínám se s ním pomalu smiřovat. Mimoděk sjedu Starkovu postavu od hlavy až k patě a zase zpět. " Je to rozhodnutí našich otců, byla jsem překvapená a dovolím si tvrdit, že ani vy na naše spojení nenahlížíte zřejmě s nadšením, ale čím víc vás poznávám, tím méně mi je to proti mysli." Chvíli trnu jestli si má slova nevyloží jinak, protože i mne to znělo poněkud, frivolně naše spojení, Cat ovládej se, používej mozek pak mi dojdou jeho poslední slova, zachytím zvláštní svit v jeho očích, zastavím se a pevně pohlédnu do jeho očí. "Můj pane, říkáte, že se začínáte těšit...můj rod je čestný a hrdý, je mou povinností říct vám, že pokud se stanu Vaší ženou budu vás ctít, před okolním světem budu vždy stát po vašem boku, nikdy vás nezahanbím, ale....mám svůj rozum, svou hrdost a nedostanete loutku, která je pokorná a nechá se odsunout do kouta, vezmete to prosím v potaz?" Nevím kde jsem vzala odvahu mu to vše říct, ale myslím, že by to měl vědět, teď tedy stojím, pohled upřený do jeho očí, hrdá a odhodlaná, jen nepatrné chvění prstů na jeho paži, a skousnutý spodní ret, dávají tušit mé rozpoložení. |
| |
| soukromá zpráva od Viserys Targaryen pro Princovo lóže Harrenhal 4.XI.281 ,,Mnaaa" protáhnu se, a zívnu si. Ospale se podívám z okna, na rozrůstající se turnajové městečko, které mi teď připadalo dvojnásobně větší. Podíval jsem se na rozválenou postel. Fuj...takhle by postel neměla vypadat, potom co jí opustil drak. Pomalými pohyby se přesunu k posteli, a začnu ji stlát. Za chvíli mám hotovo. Opět zívnu, a posadím se na postel. Včerejší večer...byl zajímavý...bylo to nezvyklé...bylo to neobyčejné...a konečně jsem viděl i svět mimo Královo přístaviště...nicméně...jsem zklamán. Zamžourám opět na okno. Všechny ty dívky byly tak...nečisté, žádná z nich nevypadala Valyrijsky.. Dokonce i Cersei byla čistá jen napůl. A opustila mě až příliš rychle...to se nesluší. Zvednu se, a začnu se oblékat do mého normálního úboru. Je na čase najít otce. pomyslím si, když uslyším zvenku trubadůry. Opustím tedy svůj pokoj, a vydám se za otcem a matkou. Docela se na ten turnaj i těším. Rhaegar je všecky zničí. Na tohle je on dobrý. Rodiče mě nedělá problém najít, služební mě k nim hned ochotně zavedou. ,,Dobré ráno." pozdravím je. |
| |
| 5.XI. 281 Ráno v táborovém městě... Bylo to nějaké divné. Po setkání s lady Asharou mnou proudil příjemný hřejivý pocit, který jsem ještě nikdy necítil. Nemohl jsem kvůli němu pořádně usnout, a poté jsem se vzbudil ještě za lehké tmy. Nemělo smysl se pokoušet o další spánek, takže jsem pouze vylezl zpod kožešin a vydal se ke křesílku, přes které byla přehozena košile a můj plášť. Asi se půjdu projít. Natáhnu proto košili, přičemž ji ani celou nezapínám a přes ramena si přehodím plášť. Poté už jen nandat boty, připnout meč, strčit nůž do pláště a během několik málo okamžiků už mou tvář ovanul chladný ranní vánek. Když si to tak vezmu, tak ten plášť nebyl ani potřeba, ale už se mi ho nechce znovu odkládat, tak se vydám na obchůzku po stanovém městečku. Brnění naštěstí shánět nemusím, protože turnaje se účastnit mohu. Mé myšlenky se ale znovu vrátili k hvězdičce. Až teď jsem si uvědomil, že vlastně až skončí turnaj, tak už ji nikdy více nemusím spatřit. Tento fakt byl jako kýbl studené vody. Nejprve překvapí a mrazí a pak zanechá vztek. Ano, i já byl na sebe kvůli té myšlence rozlícen. Proč se tím zaobírat teď, když turnaj teprve začal a během něj se může stát věcí. Chtěl jsem na ni znovu pohlédnout, chtěl jsem vidět její krásnou tvář, její havraní vlasy, kroutící se ve vlnkách podél tváří, chtěl jsem slyšet její hlas, její smích. A pak mi to došlo. *Já se zamiloval...* Až doteď jsem si to nechtěl připustit, ale když nad tím tak přemýšlím, tak to není tak zvláštní. Jelikož jsem chtěl hvězdičku vidět, tak jsem se vydal k hradu, tak abych viděl na vstup do sálu. Královská rodina tam přeci bydlí no ne? Avšak až na stráže které si mě nijak nevšímali, protože jsem se od hradu držel v uctivé vzdálenosti, ale i tak jsem viděl všechny kdo vchází i vychází. Nechtěl jsem tam ale jen tak stát, tak jsem cestou tam sebral kus špalku a nyní, v sedě a opřen o strom jsem mezi pohledy k hradu začal vyřezávat... Začal jsem vyřezávat její obličej. Vím, nebude tak dokonalý, jako je ona samotná, nikdo ji nedokáže ztvárnit tak krásnou jako je nyní, ale mohu se o to pokusit. |
| |
| Vzpomínka na děti lesa 5. XI. 281, brzy ráno Harrenov, v hradě a před ním Benjen Stark Tu noc na mě vyšla druhá hlídka, takže jsem se za těch pár hodin po hostině příliš nevyspal. Na podobný režim jsem si však za ta léta služby zvykl a proto už mi nedělá problém zůstat čilý až do dalšího večera. Dlouhou chvíli jsem si krátil vzpomínkami na vlnící se tělo lady Ashary a přemýšlel nad tím, jaké by to bylo cítit na ústech chuť jejích rtů. |
| |
| 5.XI. 281 Setkání s legendou Kousek od sebe jsem uslyšel kroky. Rychle jsem proto zvedl pohled od řezby, abych se podíval kdo to jde, doufajíc v jistou osobu. Bohužel jistá osoba to nebyla, ale byl to ser Barristan Selmy, takže sjem vlastně tak špatně nedopadl, taky to mohl být bratr... nebo král... nebo obojí. Rychle se proto vyhoupnu do stoje a podívám se na legendárního rytíře, který mi podává ruku na seznámení. Rychle proto přehodím nůž do levačky a nabízenou ruku přijmu. "Ach ano, Benjen Stark jméno mé sere Barristane, je mi velkou ctí poznat vás." Nad jeho poznámkou, že pokud jsem tak dobrý válečník, jako jsem tanečník, tak i on si bude muset dávat pozor, se jen zasměji. Trochu to uvolnilo atmosféru. Pak mu ale padne pohled na nedodělanou řezbu v mé ruce a ihned se začne ptát jestli mi chybí sever. "Myslím že jsem jim stačil jen proto že mě šetřili, přeci jen lady Elia i lady AShara ovládají taneční umění na úplně jiné úrovni než já..." Pak mi ale mysl padne na sever, který ser Barristan zmínil. "Samozřejmě že mi sever chybí... Komu by nechyběl jeho domov? Ale není to tak hrozné, rodina je tu celá, zábava bude brzy znovu v plném proudu a snad jsem si zde již stihl udělat nějaké nové přátele a právě kvůli nim se bojím i konce turnaje, ačkoliv se na něj i těším, je to složité..." Na moment mi padne oko na řezbu v mé ruce, která už začíná zhruba ukazovat tvář lady Ashary, avšak lady by musela stát vedle řezby, aby jí začala ostatním připomínat. Pak mi ale dojde jedna věc,vedle mě stojí jeden z největších rytířů Sedmi království a nikde není ani živáčka. Meč u sebe mám a za zkoušku nic nedám. "Směl bych Vás sere požádat, jestli byste mi neukázal nějaké šermířské pohyby? Vy si zatrénujete, já se něco přiučím..." Můj hlas je pln nadějí. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Neodbytný Malíček Harrenhal-ochoz před velkým sálem 4.XI.281 Cute couple Moment...snoubencem...moment...cože? Co to právě řekla? CO TO PRÁVĚ ŘEKLA? DĚLÁŠ SI ZE MĚ PRDEL??? Zrudnu v obličeji. Ten senilní dědek. U Sedmi to je hlupák. Ten ignorant. PRODAL mou Cat. Zůstanu tam stát jak opařený, když se tahle dvojice pomalu vytrácí. Nevím koho mám zabít prvního...toho hlupáka Hostera...nebo toho kurevníka Brandona. Cat pozná co je zač...ano pozná...ale né teď...musí se jí pomoct. MUSÍ...U SEDMI!!!GRRRRR! Vzteky dupnu, jakmile jsou pryč. Kurva kurva kurva!!! zakleju. Zhrouceně se posadím na zem, a pozoruji zdejší temný hrad. Ti dva už jsou dávno pryč. U Sedmi co budu dělat? Co budu dělat? Nemůžu je oba přeci zabít i když teda... Zhrouceně se chytnu za čelo, a začnu brečet. ,,KURVA KURVA KURVA KURVA KURVA KURVA KURVA KURVA KURVA!!!" začnu vzteky nadávat. Začne mi až téct z nosu, utřu to do rukávu. Dobře dobře...hlavně klid...uklidni se...uklidni se... Začnu to rozdýchávat, ale pořád to moc nepomáhá. ,,KURVA!" zařvu naposledy vztekle, a jeden z všudy přítomných kamenů mrštím náhodným směrem. Trefím zeď, a kámen se od ní jen lehce odrazí. Dobře...dobře...už jsem klidný...UŽ jsem klidný. Pomyslím si na to, jak Cat bude ten deviant za chvilku osahávat, a hned se ve mě vzbudí pocit zhnusení. Za tohle zaplatíš Brandone Starku. O to se postarám... Utřu si slzy, a nasadím chladnokrevný výraz. Jdu zpět do svého stanu. Popadnu tam meč, který jsem dostal od lorda Tullyho. ,,Za tohle zaplatíš. ZAPLATÍŠ." Vrátím se spolu s mečem na ochoz. Jdu zhruba stejným směrem jako Cat a Brandon. ,,Brandone Starku. BRANDONE STARKU. CHCI TĚ VYZVAT NA DUEL O..." začnu vzteky řvát, když je uvidím, a pak se zarazím...zmocní se mě zrnko pochybnosti. Vážně to chci udělat? Co to vůbec dělám? Tenhle duel...ale ČERT TO VEM. NĚJAK TO ZVLÁDNU. KVŮLI CAT. ONA NA TOHLE NEZAPOMENE, A ZAČNE SI MĚ KONEČNĚ VÁŽIT. ,,O RUKU LADY CATELYN TULLY, KTEROU MILUJI." dokončím větu, a vytáhnu meč s chladnokrevným výrazem. |
| |
| Harrenov, před hradem Mrazivé ráno Jestli se mi Harrenov zdál být velký zvenčí, nebylo to ještě nic v porovnání s tím, jak rozlehlá se pevnost ukázala být zevnitř. Měla jsem dojem, že samotná Rudá bašta by zůstala zahanbena v porovnání s nezničenou částí Harrenova. A co teprve v době, kdy byl celý! |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro Raňajky5. XI. 281, jedáleň kráľovskej rodiny, HarrenhalEšte večer, než prišla moja drahá manželka, som vydal sluhom príkaz, aby spravili na druhý deň raňajky pre celú kráľovskú rodinu - a aby každému členovi rodiny a bielych plášťov oznámili, kde budeme a kedy. Očakávam, že tam bude každý. Ak nie, nielenže ma to rozruší, ale odnesie si to aj nejaký ten sluha, za neplnenie príkazov. Raňajky začínajú ako každé iné. Na stole sú tupé nože, vidličky, dokonca aj lyžičky vyzerajú viac tupo ako inokedy - kráľa nezaujímalo, že ich dostali do daru a že príbory majú byť ostré a že väčšina ľudu ich ani nemá. Buď boli tupé alebo vyhodené. Zákaz ostrých vecí platil aj pre členov kráľovskej rodiny a rytierov, nerátajúc tých v bielom, keďže tí ma asi drevenými hračkami neuchránia. Prídem ako posledný, dvere mi otvára sluha v slzách, jeho líce divne zjazvené - od nechtov. Nemalo mi stáť v ceste. Sadnem si za vrchstôl, nechám si priniesť jedlo. "Ako si sa vyspal, synček?" oslovím Viserysa a Rhaegara naraz, ak tam aspoň jeden z nich je. "Dúfam, že vyhráš, synu, poraz tých prekliatych... nech sa ten jeho prihriaty syn... urob svoj rod, svojho otca hrdého! Daj mi právo na pýchu!" Chudák Rhaegar, ešte musí rozlúštiť moje šeptavé nadávky na Lannisterov. "Viserys, očakávam, že budeš pri mne. A ty taktiež," poviem Rhaelle bez toho, aby som na ňu pozrel. "Dúfam, že ten zkurvysyn o tom už vie. Henten..." Po raňajkách sa postavím, smerujúc rovno na turnaj. Očakávam, že sa ku mne pridá celá rodina. |
| |
| soukromá zpráva od Aianna Forrester pro Rudá lištička4.XI. roku 281 v HarrenověGerion Lannister ,,Vážně sere Gerione? A vědí toho dosti o jejich rodech, či spíše o jejich dcerách?''odpovím s nadrzlým a pobaveným výrazem na rtech, podpořené navíc špetkou ironií v mých očích. Zároveň se po jeho elegantní úkloně schválně přiblížím na krátký moment blíže, aby si mě momentově mohl prohlédnout i blíže, než se od něj v šikovné otočce opět vzdálím, přičemž při otočce se sponka, jež držela mé vlasy pohromadě v dlouhém copu, vyklouzne a spadne na zemi, čímž moji hlavu zaplaví vodopád rudých vlasů. ,,Co se týče mého názoru ohledně Lannisterů, ještě jsem se zcela nerozhodla.''krátce na na blonďatého lva tajemně usměji a na moment uhnu pohledem, jako kdybych si chtěla promyslet má další slova. ,,Náš mistr považuje Lannistery třeba za největší zlo, které by se mělo vyhubit. Můj bratr zase vám zdaleka nevěří, ale váš rod jej vůbec nezajímá. A já? Snažím se vytvářet si názor na základě setkání, nikoliv toho, co jsem někde slyšela. A zatím jsem velice potěšena.'' věnuji mu milý úsměv a následně se plně zanořím do jeho vypravěčských očí, naprosto ignorujíc okolí. Teprve jakmile domluví, se konečně odvážím promluvit. Do této doby jsem zůstala v naprosté tichosti a udržovala svojí pozornost na maximum. ,,Máte skutečně zajímavou rodinu, sere Gerione. Ještě jsem neslyšela o tak....''na moment se odmlčím a hledám to správné slovo, ,,...o rodině, která zní, jako by si téměř zakládala na oficiálnosti. Nicméně jsem ráda, že jsem narazila na někoho živějšího z vašeho rodu.'' dopovím s upřimným úsměvem na rtech a protočím se v tanci pod jeho vedením. ,,Mé zrzavé pramínky ukrývají duši dítěte, které si rádo hraje, zkoumá nově věci a nenechá se jen tak někým spoutat.''zareaguji s pobaveným úsměvem na jeho otázku, ale stále nekončím. ,,Duši rebelky, která si nenechá jen tak něco líbit od rodičů, porušuje pravidla a která se rozhoduje sama za sebe, ať už se to týká toho, jestli se na několik dní vypařím do okolních lesů, či výběru manžela.''zde se mé oči krátce zablesknou právě onou rebélií. ,,A v neposlední řadě by můj otec pravil, že jsem i dobrá duše, která ráda pomáhá lidem okolo, vzhledem k tomu, že se nebojím manuálních prací, které by žádná správná dáma z jihu neměla dělat.''dopovím, přičemž mé oči se krátce sklopí stydlivě k zemi, jen aby se znovu zvedli a v nich se zráčela hrdost. |
| |
| Turnaj5. XI. 281, HarrenhalČata červeno-čiernych a bielych rytierov sprevádza kráľovskú rodinu k tribúne. Kráľ sa po ceste neobťažuje zdraviť lordov ani ľud, využívajúc svoju gardu ako stenu. Jediný, koho pozdraví, sú jeho najbližší spojenci - kývne na svojich priamych vazalov, potrasie si ruku s vyššími lordmi, ktorý mu prisahali vernosť a hlave Tyrellovcov venuje aj pár slov, pozývajúc ho priamo k sebe na tribúnu. Po ceste si neustále hundre, no potichu, ledva ho počujú tí, čo stoja vedľa neho. No jeho manželka a deti, ktorí s ním pravdepodobne raňajkovali, vedia uhádnuť, čo ho trápi - hady, poslovia s nožom za chrbtom, tiene. Po malých ťažkostiach na schodoch, kde sa zadýchal už na prvom schode, sa uvelebí vo svojom príjemnom vystlanom kresle, ktorý má svojim vzhľadom pripomínať Železný trón v drevenom, miniatúrnom prevedení. Keď sluhovia prinesú občerstvenie, podozrievavo si prezerá hrozno, očakávajúc, že mu skočí do úst a zasekne sa mu v hrdle. Cvičené hrozná, ten bastard by bol aj toho schopný! Napokon si zoberie, veď je chutné. "Kde je Tywin?" opľuje kusom hrozna najbližšieho spolusediaceho. "Dúfam, že si privedie dcérku. Pripomína mi Joannu... vraj ho ako jediná vedela dostať do pozoru. Nie len jeho, však?" Kedy to povieš? Kedy? Kedy? Času dosť! Až príde, potom, potom... |
| |
| 5.XI. 281 Příchod anděla Než mi stačí ser Barristan na mou otázku odpovědět, tak k nám přijda ta ve kterou jsem doufal, lady Ashara. Na první pohled je mi ale jasné, že jí v dnešním ráu není zrovna nejtepleji, soudě dle toho, jak se balí do svého oblečení. Jedním tahem proto sundám svůj plášť (odkaz) a bez jakýchkoliv otázek ho přes lady přehodím. Plášť je možná trochu těžší, ale už je vyhřátý ode mě a zahřeje rozhodně více než ta pláštěnka kterou na sobě lady má, s tím by na Zimohradu klepala zimou ještě více než tady a mě ranní teplota nevadí, tohle je léto oproti některým dnům, které jsem zažil. Až poté odpovím na její přání krásného rána, přičemž řezba nyní leží na zemi kde jsem předtím seděl, s nožem vedle ní. "Má paní, vskutku krásne a s Vámi je ještě krásnější..." s těmito slovy se i ukloním v odpověď na její pukrle. "Kdo by mohl spát,když mu za hlavou chrápou tři medvědi..." pobaveně na lady mrknu, když "jemně" narážím na svého otce, Neda a Brandona. |
| |
| soukromá zpráva od Kevan Lannister pro 5.XI. 281 Je ještě docela chladno. Chladno a nelidsky brzo. Chtělo by se ještě chvíli spát, ale co se dá dělat. Povinnost volá a já kráčím, krok za Tywinem na turnajový pozemek. Tygget, který jde s námi je jediný, kdo je skutečně ale skutečně šťastný. Dokonce si odpustil i další hádku s Tywinem o všechno nebo o nic, téma nejspíš volí podle počasí nebo podle fází měsíce. "Gerione," pozdravím bratra, "docela jsi si přivstal." Usměji se na něj a zdvořile se ukloním maršálkům turnaje. "Nemám za co bych se měl pánům Tyrellům omlouvat." Ne nechci končit spor omluvou a když si ty kytky neviděly do huby tak ať si to odskáčou. Klidně si ty jejich kytičkované tabardy vystavím před turnajovým stanem, pokud dostanu tu možnost. "Já zase doufám bratříčku," Dloubnu si do Geriona, "že máš meč stejně obratný jako jazyk." Jen ať si to mladíček užije, když to tak trochu spískal. Ustoupím trochu stranou a uvolním místo pro první souboj. |
| |
| Kráska v trojobalu 5. XI. 281, brzy ráno Harrenov, v hradě a před ním Ashara Dayne, Benjen Stark „Také vás rád poznávám, lorde Benjene, a slibuji, že teď už si budu vaše jméno pamatovat,“ přiznám s úsměvem svoji chybu i přesto, že by si jí chlapec jinak nejspíš nevšiml. „Je to princezna Elia, mladý vlku,“ upozorním jej poté, co domluví, ale v hlase mám přátelskost a trpělivost, „nemyslím, že ji samotnou by oslovení lady urazilo, ale kdyby se okolo vyskytl někdo z Martellů, možná byste tím rozdráždil její pýchu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 "Ve Válečníkově jménu," zavolal jeden z maršálků, "přistupte, přistupte, přistupte." Ser Luthor si nasadil štít posetý zlatými růžemi, sklopil hledí a zaujal své místo. "Začněte," přikázal maršálek, když své místo zaujal i ser Gerion. Tyrell jen opatrně sledoval svého protivníka a doufal, že najde nějakou slabinu, která by mu umožnila zaútočit. "Pohněte sebou," houkl Tygget, který se vysloveně nudil a čekal, jestli dostane možnost si do někoho praštit. |
| |
| soukromá zpráva od Brandon "Wild Wolf" Stark pro Harrenhall, ochoz pod hlavní věží. 4.XI.281 Žasnu nad tím, jak Lady Catelyn odbyla otravného prcka Baelishe. Až je mi ho trochu i líto. Ovšem rázem se upomenu, že stejně tak mohla odmítnout mě. Ne, mě by odmítnout nemohla. Neodolá mi, má pro mě slabost, to je jasné. Před tím Lannisterským zmetkem chtěla být jen zdvořilá. Vlastně jsem jí do té situace předtím uvrtal já. Teď je ale plně rozhodná. To je strašně sexy... Jsem zvyklý na naivní husičky, které snadno opiji a využiji. Jednání lady Catelyn je nové, pevné, imponuje mi. Jemně ji k sobě přivinu, snad abych se pokusil zmírnit dopad její zloby na malého šmíráka, a pokračujeme v cestě pod hlavní věží. Kde jsme to přestali? Ach ano… jaké přednosti? Inu sama moc dobře znáte své největší ctnosti a já vás neznám ještě tak dlouho, abych hodnotil něco víc než, co je pouhým okem zřejmé. A tím zcela jistě zastiňujete všechny ostatní dámy a slečny v okolí. Co to zas kecáš? Prober se! To jí teď jako neotřele chválíš vzhled? Nepůsobí to náhodou dost povrchně? Vážně chceš působit povrchně? V duchu si nadávám nejen za ty kecy, ale i za ty ne příliš dobře skrývané pohledy žádostivě prohlížející si její dobře urostlé ženské partie. Zklamal Vás nedostatek mého zájmu? Od chvíle, co jsem si Vás všiml, jsem z Vás nezpustil oči. To je podle Vás nedostatek zájmu? Rýpnu si pobaveně, ale po chvilce mi dojde, že to jsem fakt asi říkat neměl. Jasně přiznej se jí. Idiote! … I když třeba tohle na ní bude zabírat. Ta přímočarost, až možná drzost. Bylo na ní vidět, že váhá, když jsem ji drze zkoušel přebrat Lannisterovi. Jasně! Tohle se jí líbí. Dovolíte si tvrdit, že ani já na naše spojení nenahlížím nadšením? Tak to si dovolujete až příliš! Pronesu s veselým smíchem, jako bych zaslechl vtip a pokračuji s malinkou dávkou sarkasmu. Tak to jsem vskutku rád, že vám nejsem proti srsti. Mile se na ní usměji a podívám. Následuje ale její proslov o tom jaké má úmysly se svou rolí v manželství a už se chystám jí odpovědět, jenže jsme vyrušeni… … Zaslechnu, jak někdo zlostně řve mé jméno a při slově souboj sebou trhnu otočím se a z otočky vytasím meč jménem Právo Severu Zobrazit SPOILER . Lady Catelyn zastoupím a skryji tělem za sebou.  Ze tmy se přiřítí rozlícený ubrečený Baelish ztěžka třímající meč a toužící se se mnou bít. Nebožák, vždyť je sotva v Benjenově věku a zdaleka není školený v boji v boji jako on. S tím mečem si akorát ublíží. Odlož to chlapče, se mnou se skutečně nechceš měřit. Tenhle souboj si prohrál, ještě než si ho začal. Pronesu zcela vážně směrem k chlapci, jenž si dovoluje vyznávat lásku mé snoubence a stojím ve střehu stále připraven zasáhnout, kdyby mu přeci jen ruplo v hlavě a zaútočil na mě. Potřebuje lekci a nějakou holku z bordelu, co mu pak olíže rány. Ta nerozvážnost. |
| |
| Král a jeho věrný služebník 5.XI. 281 Pohodlně se usadím na místě které mi připravili. Protáhnu si záda krytá plátovou zbrojí a upravím řetěz zlatých ruček táhnoucí se kolem mého krku. "Drahá," oslovím Cersei sedící vedle mne. "Tvůj bratr dneska určitě dokáže že brzo bude nejlepším rytířem říše." Prosté konstatování, ale můj syn dnes dokáže že je pravým Lvem, Lannistrem ze Skály a mým synem. "Škoda, že se dnešního dne neodžila vaše matka. Byla by nekonečně šťastná." Dodám ještě a napiji se vína, abych nemusel myslet na Tyriona. Měl jsem ho nechat utopit, taková hanba na cti rodu se nikdy neměla připustit. Povstanu, když dorazí král a znovu se posadím, jenže mému klidu není dopřáno trvat příliš dlouho. Jakkoliv nesedíme hned vedle krále, i tak jsou jeho slova slyšet dobře a srozumitelně. Vstanu a zamířím si to přímo ke královskému trůnu. Hluboce se ukloním a snažím si nevšímat si pohledů lorda Whenta. "Veličenstvo," oslovím ho a ukloním se i Rhaelle. "Doufám, že jste měl příjemnou noc a krásné ráno, jako my všichni." Pohledy lorda Whenta se stávají ještě neodbytnější. "Lord Whent by se rád zeptal jestli můžeme dát signál a zahájit klání," opatrně se ho zeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Lewyn Martell pro 5.XI. 281 "Ovšem že by to byla promarněná příležitost," odpovím mu vesele a napiji se vína. "Navíc se docela těším až vyhodíš pár těch namyšlených lordů ze sedla. Škoda že Mace Tyrell je příliš tlustý a neohrabaný aby se posadil na koně. Vidět jeho padat do bahna po tvém úderu by bylo to nejlepší sousto." Lehce se na něj usměji. je cítit jemným ženským parfémem, takže strávil nekonečně krásnou noc. Skoro bych mu i záviděl, ale i já mám svá malá nebo velká tajemství. "Mimochodem potřebuji poradit," upiji vína a pokračuji, "co by si koupil ženě jako omluvu, za to že ji soustavně zanedbáváš." Jsem starý na vymýšlení stále nových a nových dárků, jen jestli on není mladý na to aby se trápil ženami, které zanedbává. "No vážně, potřebuji takovou radu." |
| |
| Harrenov, před hradem Zahřátí vlčím kožichem Překvapeně zamrkám, když se ke mně lord Benjen beze slova vydá. Co to chce... Tehdy si všimnu, jak si sundává plášť, a jedním pohybem mi ho přehodí přes ramena. Cos myslela, že udělá? |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, před začátkem turnaje Stany Lannistrů Stanové plátno se rozhrnulo a dovnitř vešel strýc Tygget s veselým úsměvem. "Nechte nás," přikázal panošům, kteří se uklonili a zmizeli jako by je pronásledoval sám Cizinec. Tygett si prohlédl zbroj, kterou na tebe panoši oblékli. "Ohni se," přikázal ti a sledoval jak se jednotlivé pláty hýbou. "Nemehla," zabručel sám pro sebe, když nebyl spokojen s výsledkem. "Tak co. Těšíš se," zeptal se tě když utahoval přezky. "Zkus zaskákat," znovu sledoval jak se pláty hýbají. "Cítíš se v ní pohodlně. Neškrtí tě někde," zeptal se. "Kevan zase přibral, pokud to tak půjde dál, tak mu budou muset ukovat nové hrudní pláty. Vůbec měkne od té doby co se oženil. Dorna udělá co mu na očích vidí, jako správná slepička. Oznámili los. Vyjedeš jako jeden z prvních. Už jsi přemýšlel koho z obránců vyzveš. Tywin by byl rád, kdyby si vyzval gardistu a vyhodil ho ze sedla, ale Tywin je vůl pokud jde o takové věci. Velet armádám to umí, ale pokud jde o výběr protivníka na turnaji je naprosto neschopný. Vyber si některého z jeho synovců, ti se v sedlech drží mnohem hůř a ty budeš mít větší šance." Divoce se usmál. "A pojdeš spolu s Dračím princem, takže máš docela štěstí." |
| |
| soukromá zpráva od Lewyn Martell pro 5.XI. 281, před turnajem stan Lorda Velitele královské gardy Mírně se usměji, když vidím jak panoš obléká Gerolda do zbroje. "Tak přece jenom chceš ukázat mládeži, kde je její místo. Bud na ně hodný a nelámej jim kosti snaživě." Dodám z vesela a naznačím panošům aby odešli. "Škoda, že jsem si vytáhl krátkou slámku, taky bych se rád pobavil shazováním lidí do bahna, ale nenosím bílý plášť pro zábavu." Naliji si pohár vody a napiji se. "Vše je připraveno. Já a Darry budeme chránit krále, dokud se k nám nepřidají ti z bratrů, kteří nebudou mít štěstí." Pokrčím vesele rameny. "Mimochodem měl by si promluvit s králem. Jeden plášť je stále prázdný a je na čase aby někoho jmenoval. Rád bych poznal nového bratra dříve než se změním v strace vysušeného pouštním větrem." |
| |
| soukromá zpráva od Viserys Targaryen pro Snídaně 5.XI.281 Harrenhal ,,Já dobře..." odvětím otci, ačkoliv v tu samou chvíli odvětí i Rhaegar, který mou odpověď svou odpovědí okamžitě zastře. ,,Chm" Otec Rhaegara opět chválí, veškerá pozornost je zase u něj. Hálo tati já jsem tady...matko u tebe to ani nezkouším. pomyslím si skepticky. Otec si mě všimne, jen aby mi řekl, že budu sedět u něj. No a kde jinde bych asi seděl? Drak sedá s draky. Jiné místo je pro něj nehodným. Zjizvené sluhu ignoruji. Naprosto. Pro mě ten člověk vůbec neexistuje. Posadím se ke stolu, kde se pustím do jídla, nehledě na to, že příbor je ztupený. Příbor byl vždycky u jídla ztupený, pokládal jsem to za naprostou samozřejmost. Nikdy jsem ho nezažil jinak. |
| |
| Sladký pocit vítězství 5.XI. 281 "Já neřvu. Jenom nemůžu za to že jsi tak citlivý, kdyby si uměl pít tak by ti ten řev nevadil." Zcela nepokrytě si do něj rýpnu. Napiji se vína, abych zahnal tu protivnou žízeň. tak tak jen mluv jen mluv. Hezky se to poslouchá ty poražený mlíčňáku. Stálo to za to, to fakt že to za to stálo. "Já, já, jak si to dovoluješ. Baratheonové se k zemi neřítí. Já si pohodlně ustlal na zemi před vchodem do hlavní síně. nevím kdy to bylo, jenom vím že jsem předtím vypil ještě trochu toho dobrého vína. Přece ho nenechám aby ho jen tak vylili. Mým ústům posloužilo lépe." Sleduji ten jeho obličej a na konci svého proslovu vybouchnu smíchy. "toho trubadůra našli mí lidé. Prý měli problém pravého seveřana co hraje na dudy. Já sice hraju na dudy výborně, ale musejí být součástí nějaké hezké ženy, takže jsem vzal za vděk jím." Kývnu na dudáka a ten spustí veselou písničku. teď to není tak strašné, vlastně se mi to celkem líbí. Upiji vína. "No Lebky a Polibky, tvůj osel čeká a pohni sebou. Chci to vidět a nemám moc času. Ještě musím požádat jednu mladou krásku o zástavu lásky." |
| |
| |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Strýc a synovec5.XI. roku 281 u Harrenova, stany LannisterůKonečně je ten den tady. Jeden z mála dní, který zde bude opravdu stát za to. Den turnaje, zajiskří se natěšeně v mých očích, ovšem veškerou radost, kterou jsem zrovna schopen vyprodukovat, pochází z mé tváře. Zbytek těla je jaksi...zaměstnán dvěma panoši, kteří se starají o to, aby má zbroj byla nasazená bezchybně, takže si nějaké radostné výlevy nemohu dovolit. Kdyby to alespoň ty nemehla dělali správně, napadne mě ve chvíli, kdy pocítím další z mnoha nepříjemných škubnutí. Jenže pak vstoupí do stanu strýček Tygget, který snad po dlouhé době vypadá alespoň trochu nadšeně. A mám neodvratný pocit, že to je tak trochu mojí vinnou. ,,Rád tě vidím strýče. Vážně potřebuješ odpověď na tak zřejmou otázku?'' zeptám se ho s úsměvem na rtech a na jeho přikázání se ohnu, přičemž mám pocit, že pláty vzadu pracovali trošku odlišněji, než by původně měli. To podpoří i tiché krátké zaskřípání. ,,Těším se hlavně na to, až je dostanu ze sedla. Účastnit se turnaje je jedna věc, ale vyhodit si někoho...To se prý oceňuje víc.'' pokračuji stále s tím úsměvem na rtech a párkrát poposkočím. ,,Co se týče zbroje, neřekl bych, že se cítím nepohodlně, ale že by to byla nějaká dokonalost, to bych taky nepotvrdil. Možná kdybys mi poupravil jeden řemínek...''přičemž se ke strýcovi otočím zády a rukou naznačím, kde by se měl zhruba objevovat jeden z uvolněných řemínků. A pak se dozvím tu velice zajímavou novinku, že vyjedu jako první...a to dokonce s korunním princem. To je moment, kdy se skutečně zarazím a věnuji strýcovi nevěřícný pohled, který je brzy nahrazen pohledem plný pýchy a hrdosti. ,,Abych pravdu řekl, tak jsem docela dlouho uvažoval nad tím, koho bych vyzval. Docela mě lákali představy, jak bych shodil někoho z Bílých plášťů, popřípadě toho severského děv....syna lorda Rickarda. Ale situace se poněkud mění, když vyjíždím jako první. Zvažuji Graffina Whenta, nejstaršího ze synů lorda Whenta. Slyšel jsem sice o jeho schopnostech, ale věřím, že mé schopnosti zcela převyšují jeho.''konečně se dostanu k tomu, abych si meč připásal k pasu. ,,Ačkoliv...napadá tě někdo ze seveřanů, koho bych mohl vyzvat?'' nadzvednu mírně obočí a pohlédnu na strýce, jestli už je dostatečně spokojen, abychom vyrazili. |
| |
| 5.XI. 281 Začátek tréninku... Pozorně poslouchám melodický hlas hvězdičky, je krásný a dal by se poslouchat celé dny a neomrzel by. Ashara mi poděkuje za plášť a zároveň se zeptá, zda-li bych ho nemohl postrádat. Jen nad tou myšlenkou se pobaveně zasměji. "Má paní, sám ani nevím proč jsem si ten plášť sebou původně bral, protože do tohoto teplého rána se ani nehodí, ale jsem rád že nakonec je nějak k užitku." Když si lady pozorně prohlédnu, tak se mi po tváři rozlije upřímný úsměv, lady vskutku vypadá zajímavě se dvěma plášti, ale jak jsem řekl,alespoň jí nebude zima a pokud si bude chtít sednout, tak si neušpiní své oblečení. Pak přijde řeč na vybavenost Whentů, co se kožešin týče. Ser Barristan v legraci nadhodí poznámku, že Starkové jich musí mít sebou určitě mnoho. "To máte pravdu sere, někdo přece musí zachraňovat mrznoucí jižanské lady. Pokud si to budete Má paní přát, tak stačí říci a nějaké kožešiny mohu donést i Vám, jsou pohodlné a hřejivé, ani krb nemusí hořet aby Vám v nich bylo teplo." Dobromyslně na lady mrknu a pak se znovu zaměřím na sera Barristana, který už lady povídal o tom, že jsme si spolu chtěli zatrénovat... Tedy, on mě trénovat... Protože tomu nedávám ani tři švihy mečem a budu buď odzbrojen, nebo "mrtev". "Ale kdepak má paní, rozhodně rušit nebudete..." Znovu přelétnu sera Barristana pohledem, a rozhodnu se tasit svůj meč (odkaz). Můj meč je o něco málo delší než normální meč, ale není tak mohutný, právě naopak, je lehčí a mnohem lépe se s ním zachází a manipuluje. Raději udělám ještě pár kroků směrem od Hvězdičky. Připraven skoro na vše se podívám na sera Barristana. "Ne že mě budete šetřit sere, tak bych se nic nenaučil..." Na tváři mám úsměv. Nadcházejícímu výprasku jsem připraven čelit jako muž, čelem. Při tom všem si ani nevšimnu že lady stojí nad nedodělanou řezbou, se kterou jsem před nějakou dobou začal. |
| |
| Hromy a lebky5.XI. roku 281 u HarrenovaRobert Baratheon Jo, já vlastně zapomněl...Baratheoni hlavně zatloukají do té země, projede mi drzá myšlenka hlavou, ale raději ji nahlas nevyslovím. Ne že bych se bál toho, co by Robert mohl udělat, ale spíše jsou věci, o kterých se nemluví. ,,Mimochodem tak mě tak napadá, víš doufám o tom, že Dornové jakmile nás dnes uvidí, tak pravděpodobně zvýší úsilí k tomu, aby nás shodili?'' Ne, že by na tom skutečně záleželo, alespoň to bude zábava.'' neodpustím si poslední divoký úsměv, než se podívám na toho pomalovaného osla. Máš, co sis navařil, tak si nestěžuj, přesvědčím se naposledy k nějakému optimismu a následně se vyhoupnu na oslovu zadnici a otočím se čelem k ní s divokým úsměvem na tváři. ,,Hej, ty s těma dudama, rozbal to!''zahulákám na dudáka a pohlédnu na Roberta s úšklebkem na tváři. ,,Tak jedeme, nebo si dostal strach se tam ukázat se mnou?'' |
| |
| Další den oslav – 1. den turnaje Včerejší večer byl po mnoha stránkách velmi náročný. Ples… Hledání bratra. A ten vlk ze severu. A naše drahá Olene. Ani nevím, jak to s ní dopadlo. Po tom co jsem odvedla bratra do jeho postele, už jsem se nevrátila. Uložila jsem bratra, samozřejmě s kázáním a tím, že jsme o něj všichni měli strach, tak ať takové hlouposti už nedělá a pak jsem si šla lehnout též. Probudila jsme se velmi brzy. Slunce bylo ještě velmi nízko, když jsem se začala oblékat a chystat své věci. Většina už byla připravená, jen je odnést do lékařského stanu, ale i tak to nebylo všechno. Kdo ví, kolik toho budu tento týden potřebovat. Já doufám, že mnoho ne… Oblékla jsem se do zelených šatů, vlasy jsem si svázala do poměrně jednoduchého účesu a na poslední ze zavazadel jsem odložila bílou zástěru. Ta bude potřeba také. Pak už stačilo jen požádat služebné, aby dohlédli na odnošení věcí do lékařského stanu, dojít pro bratra a vyrazit na turnajové kolbiště, kde už se pomalu ale jistě začali scházet jak rytíři, tak i prostí lidé, kteří chtěli vidět snad vše, co bylo možné zahlédnout. A že jich nebylo málo. Cestou z našich dočasných obydlí, jsem sebrala ještě plášť, který jsem si hodila na ramena. Venku je chladno. „ Budeš u otce. Jestli znovu utečeš, počítej s tím, že neskončíme jen a pouze u kázání. Otec včera zuřil, můžeš být rád, že si z toho vyvázl jen tak lehce. Ale já už nic spravovat nebudu. Už si dost starý na to, abys věděl, co je dobré a co špatné.“ Promluvila jsem k němu po chvíli, kdy jsme ještě byli sami. Mlčel, jen přikyvoval. Mrzí ho to, to sice ano, ale tím nic nespraví. Musí se už začít chovat jako dospělí. Zamířila jsem rovnou k otci. Nejen pozdravit, ale také mu předat bratra. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro RODINNÉ RÁNO 5. XI. 281, královská rodina, Harrenhal Večer se dle mého docela vyvedl a už nic zásadnějšího se nestalo, tak jsem mohl jít v klidu spát. Nebyl jsem vzhůru moc dlouho, před turnajem nikdy neponocuji a raději se duševně připravuji na možné scénáře. Dle mého názoru je mnohem dležitější ovládnout mysl než svaly a um, to je až podružná věc. Nejprve člověk musí ovládnout svou hlavu a teprve poté tělo. Samozřejmě jedno bez druhého se neobejde, ale je dobré mít nějakou prioritu a systém. |
| |
| Těžko na cvičišti... 5. XI. 281, brzy ráno Harrenov, v hradě a před ním Ashara Dayne, Benjen Stark „Odpočinu si dnes v noci, má paní, nemusíte o mě mít strach,“ odpovím lady Ashaře s úsměvem, „a podobné ponocování není tak strašné, když vím, že se můžu těšit na turnaj. A když ještě hned po ránu potkám vás, skutečně si nemám na co stěžovat.“ |
| |
| Harrenov, před hradem Tichý divák „Možná vaší nabídky využiji, lorde Starku,“ pousměji se na Benjena vděčně. |
| |
| 5.XI. 281 "Souboj" s legendou Ser Barristan už má také tasený meč, přičemž mě vyzval abych zaútočil. To bude možná trochu problém, protože já se spoléhám v boji na úplně jinou taktiku. Rychle proto svého protivníka přelétnu pohledem a začnu hodnotit situaci. *Jeho výhody, zkušenosti, brnění počáteční obranná pozice, nevýhody menší pohyblivost. Moje výhody pohyblivost, nevýhody méně zkušeností a očekávaná výchozí útočná pozice.* To vše mi prolétlo hlavou během několika málo vteřin. Ona je to také pravda, protože ser Barristan na sobě pořád má své brnění, kdežto já na sobě nemám ani pitomé chrániče rukou. "Dobrá tedy sere..." *Musím využít toho že se mohu celkem volně hýbat...* Je to ovšem těžké, ser Barristan chce abych vedl útok zpříma, což ovšem opravdu není můj styl. Já zkouším protivníka unavit, uhýbat, krýt jeho údery. Nechat ho ať se sám vyčerpá a až poté udeřit. Uchopím proto meč do sokolího držení a chvíli na to zkusím rychlý zleva stočený úder shora. |
| |
| soukromá zpráva od Oberyn Martell pro 5.11.281 skoré ráno So širokým úsmevom odpijem z čaše vína. Niekto tu vystrkuje drápy. "Ako by sa stalo. Pre teba čokoľvek." Dopijem a prilejem si, ignorujúc obsluhu. "Len, či naša princezná bude spokojná, keď vyradím niektorého z jej favoritov. Tiež nevedia, do čoho idú." Hoc tomu málokto verí a ešte menej ľudì vie, mám hranice a pravidlá. Sú však trochu dosť inde. Usmejem sa pri pomyslení na tú, čo ma doma čakä. Kôli jej vísosti, nemohla ísť. Dojem a zapijem to zvyškom vína z krčahu. "Zaujmavá otázka. Nič všedné. Nič dokonalé. Hocičo, čo kúpiš, bude príliš fádne. Vyrob jej niečo. Nech všetci rozprávajú o tom, ako si sa zamkol do nejakej dielne. Bude to nedokonalé? Len dôkaz, že je to tvoja vlastná práca." A potom, že je to zlé, takto sa správať. Každý má milenku. "Nepripojíme sa k ostatným? Nech nás neohovárajú." |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 4.XI. 281 "Děvkaře, si chtěl říct. Ukecaného namyšleného děvkaře Brandona Starka. Jo bylo by fajn kdyby si ho shodil ze sedla. Půlka mladých holek co tady je by běžela pofoukat bebíčka." Tygget vypadal spokojeně, ale zase začínal bručet pod nosem. "Upřímně, jsi sice dobrý, ale ještě se máš čemu učit než budeš ze sedel vyhazovat bílé pláště. Pojede se tebou princ Rhaegar a to nejspíš on bude mít možnost si jako první zvolit protivníka mezi obránci. No a Whentovy syny nemusíš tak chválit, jsou to nemehla, jenže tenhle turnaj pořádá jejich papínek, takže místo mezi obránci dostali za zdvořilosti nic víc. Vyhodíš kohokoliv z nich aniž by ses musel namáhat a pak budeš obráncem ty. Drž se a drž se tam dlouho." Usmál se na tebe. "Je z tebe správný dravý Lev, jen se prosím nezačni podobat svému otci. Víc Tywinů ani Skála nesnese." |
| |
| Ráno Tyrellů 5.XI. 281 Victarie Tyrell Malý Leo vypadal naprosto vážně a celé ráno snaživě předstíral, že vůbec neexistuje. "Už neuteču," zatvářil se ještě vážněji než u něj bylo to ráno obvyklé. "Vážně už neuteču, slibuji. Já už budu hodný." Dodal ještě a díval se při tom na špičky svých bot. Ser Victor Tyrell nevypadal dvakrát šťastně. Stál mezi zelenými stany Tyrellů a soustavně kopal do pytle slámy. "Victarie," políbil svou dceru na čelo, "doufám, že alespoň ty jsi měla hezké ráno. Já to štěstí neměl." Dodal ještě a podíval se na Lea. "A ty mladý pane si pamatuj, že jsem s tebou ještě neskončil. Za ten včerejšek ještě dostaneš, jen co se vrátíme do Vysoké zahrady." Sice se tvářil vážně, ale jeho hlas říkal, že to tak úplně vážně nemyslí. "Victarie, tak jsem přemýšlel. Co kdybychom Lea poslali jako panoše do služeb Paxtera Redwyna na Stromovinu. Je už dost starý aby se mu dostalo rytířského vychování." Ser Victor položil otázku a pak se mírně usmál. "Rozhodla si se někomu během turnaje věnovat svou přízeň," položil ještě jednu otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Strýc a synovec5.XI. roku 281 u Harrenova, stany LannisterůTo, že strýc má špatné mínění, co se týče toho Starkovského 'Divokého čokla', mě vůbec nepřekvapí. Já sám jsem toho sice neslyšel mnoho, ale i z toho mála informací co o něm vím, tak víceméně vůči němu cítím opovržení. Díky Sedmi, že skončil s tou rybou a ne moji sestrou, jinak bych ho asi zabil, kdyby pokračoval... ,,Dobře strýče, řekl bych, že jsme už tak promarnili dost času, můžeme vyrazit, pokud jsi spokojený s výzbrojí?''nadzvednu mírně obočím a zlehka pokynu rukou k lemu stanu, načež jen nedočkavým krokem následuji jakmile výjde. Před stanem už čeká několik Lannisterských stráží. Pravděpodobně rozkaz od otce. Mě samotnému se to zdá docela zbytečně, koneckonců co by se mi mohlo stát. Ovšem příčit se otcově vůli nehodlám a tak s Tyggetem po boku a obklopenou stráží vyrazíme vstříc kolbišti. ,,Akorát...Já vím, že jsem dobrý, nicméně neměl by si pro mě nějaké rady? Koneckonců si už na podobných turnajích byl určitě již mnohokrát a máš jistě bohaté zkušenosti.''podívám se zvědavě po strýci. |
| |
| soukromá zpráva od Lewyn Martell pro 5.XI. 281 Tak to je mi rada. "Já a sedět v dílně," málem vybouchnu smíchy. "Neříkám že by to byla špatná rada, ale naposledy jsem někoho viděl dělat něco rukama, když jsem sledoval tvou matku při vyšívání. No a sledoval jsem ji jenom proto , abych ji mohl sypat písek do vlasů. Strašně jsem na ni tehdy žárlil, to ale bylo dávno. V minulém životě." Upiji vína a dojím topinku. "Máš pravdu měli bychom jít. Ještě chvíli a začne se po mně shánět náš Milostivý král Aerys. Škoda že ze všech možných Targaryenů nám zůstal právě on." Pokrčím rameny. "Co myslíš. Princ Lewyn Nymerios Martell, Bílý plášť a bla bla bla, zavřený v dílně. To budu muset udělat." Ještě jednou se nad tou představou zasměji. |
| |
| Lebky, Polibky a Dornské slunce 5.XI. 281 Při zmínce o Dornech jen zvednu obočí. "No něco jsme jim udělali, jen si nějak nemohu vzpomenout co. Podkoní Martellů mi před stan před svítáním vysypali celý vůz hnoje a vypařili se dřív než je mé stráže stihly chytit. Nebyl jsem asi jediný, kdy se podíval na dno nějakého poháru." Jen pokrčím rameny. Čím víc lidí se mne bude chtít zbavit, tím větší to bude zábava. Už se těším na ty jižanské obličeje koukající na mne z bahna. Dudák zahraje do pochodu. "Já a strach se s tebou ukázat. Neměj péči. Celý tábor se už těší až tě uvidí takže nech si namalovat obličej, navlékni spodky a usaď se na osla. Je tvůj den a já hodlám tvé neštěstí vidět až do konce." Vybouchnu smíchy a podám mu měch s vínem, asi má taky žízeň chlap jeden. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, brzy ráno Harrenov Na Kevana se po jeho popíchnutí jen zakřením, pak již ale tasím meč a vydám se vstříc prvnímu z květináčů. Od pohledu jsem oděn do o něco lehčí zbroje, než jakou disponuje ser Luthor, což mému tělu sice přidává na mrštnosti, ale případné zranění by mohlo být vskutku nepříjemné. V souboji do první krve by ale mělo jít o výhodu, jelikož jde především o přesnost a rychlost a nikoli smrtelnost zásahu. Tedy aspoň v případě, že se mě Tyrellové nepokusí složit k zemi proti pravidlům, připomenu si v duchu a hodlám na to pamatovat. |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 4. XI. 281 Snažila jsem se nemyslet a Roberta, i když to při jeho hlučnosti příliš nešlo. Povzdechla jsem si a bylo vidět, jak jsem zoufalá. Jak moc nechci s někým takovým strávit zbytek života, pokud budu mít to "štěstí". Ačkoliv jsem se to snažila nedávat najevo (přeci jen, proč by prince mělo zajímat, co si myslím), bylo to poznat v mých očích. "Zjevně ne všichni se dostatečně snaží, můj pane." Následoval trochu smutný úsměv, který skoro ihned zmizel. "A na vaši otázku - každá krajina je krásná. I Jih má své kouzlo, stejně jako jej má i Sever. Má domovina je jedinečná, ale stejně tak i zbytek Západozemí - a možná i krajiny mimo něj." Samozřejmě, že jsem Sever milovala nejvíce, vyrostla jsem tam, avšak podle mě měly i ostatní země v sobě něco, jen bylo třeba to poznat. Určitě by nebylo špatné vydat se na cesty a poznat každičkou z nich. Při princových dalších slovech jsem se pousmála. "Samozřejmě, že vám to dovolím, Vaše Výsosti. Sice bych to dokázala sama, avšak asi by vypadalo divně, kdyby tu každý z nás zůstal sám. Jsem si jistá, že můj bratr také odvede princeznu k její rodině." Benjen byl hodný a slušně vychovaný, takže jsem čekala, že neodmítne, pokud si to Elia bude přát. Sice jsem věděla, že bude ještě nervóznější, než já, ale pořád nezapomene, co má dělat... tedy snad. Snad nic nepokazí. "Jednoznačně svým bratrům, můj pane," odpovím na další otázku. "Jiné favority snad ani nemám. Asi by bylo vhodné alespoň trochu doufat ve vítězství svého snoubence, ale mé srdce mě k tomu nedonutí." Když si Rhaegar uvědomil, že se ptá jen on, začala jsem se smát. Zatím jen potichu a velice lehce, ale bylo to vidět i slyšet. "Můžete se ptát, jak moc chcete. Já Vám příliš otázek nepoložím, nějak nejsem zvědavá. Pouze by mě zajímalo, jaké to je být následníkem trůnu... Musíte být někdy už unavený, ne? Každý Vás jen sleduje a hlídá... Všichni od Vás chtějí spoustu věcí..." Sama jsem věděla moc dobře, jaké to je - bratři mě neustále pozorovali. Jako bych pro ně byla nějakou cenností, kterou nechtějí pustit z ruky. Skoro mi i připadalo, že nechtěli, abych si vzala Roberta, ale abych byla s nějakým Seveřanem. Stejně jako on ani já nemám zrovna moc na výběr, co se života týče. Akorát on to musí mít ještě tak desetkrát horší, tedy alespoň to jsem si myslela. |
| |
| 5.XI. 281 Se zívnutím sem se probral ve stanu. Včerejšek byl náročný. Raději ani nechci vědět, jak jej dotáhl do konce Roberth a Bran. Každopádně já to šel zabalit docela brzo, zdálo se mi, že nebylo nic, co bych tam mohl nějak více dělat, kromě povídání si s jinými lordy. Tančit se mi moc už nechtělo a většina dam měla stejně své tanečníky. Ben měl očividně štěstí a něco si odtančil i s Asharou, musím si v duchu připomenout, že po ní jede, jako malé štěně. Nedivím se mu. S protáhnutím se posadím a začnu se upravovat. Narychlo jsem si opláchl obličej a připásal si svůj mohutný meč. Ujistil se, že je dýka na svém místě a ještě jednou upravil sebe, i oblečení a vyšel do snad přívětivého jitra ze stanu. Když jsem se ohlédl zpět do stanu otec i Bran ještě chrápali, jak zabití. "Jak se zdá včera trošku přebrali. Hlavně Bran určitě vypil a obskákal hafo holek. Ach...občas si říkám, jak to může být můj bratr." Zavrtím pro sebe mlčky hlavou a pak se vydám od stanů kus dál, abych si našel klidné zákoutí, kde se budu moci pořádně protáhnout. Jakmile protáhnu svaly vytasím svůj meč a začnu s ním ještě před turnajem trénovat, abych si zopakoval nacvičené pohyby a sžil se se zbraní před tím, než vstoupíme na kolbiště. "V barvách starků ve jménu Arrynů dnešní turnaj pro mne neskončí brzy. Projdu kam to půjde, pokud možno srazím do prachu všechny. Ať v jakékoli disciplíně....dobře básnickou jim přenechám." Ušklíbnu se při klidných a plynulých pohybech. |
| |
| Spomeň čerta...2. XI. 281, turnajová tribúna, HarrenhalSmiech z najhlbšieho zo siedmych pekiel počuť po celej turnajovej tribúne. Kráľ sa zadúša na svojich vtipoch, ktoré hovorí viac menej pre seba, aj keď by ocenil, keby sa zapojili aj tí okolo neho. Zabávať sa prestane, keď príde Tywin. Okamžite mu skamenie tvár, zapozerá sa do diaľky na turnajové pole, ignorujúc svojho pobočníka, aj keď ho sám privolal. Odpovedať musí. "Čože to? Ah, áno..." Prečo mi radí? Je to moja práca! Ja poviem, kedy sa to má začať! Ja si poviem, kedy, nie on, prečo radí? Prečo? Je to jeho náplň práce? Po tom, čo sa dá signál, zakričí až mu pľúca vládu: "Nech ten najlepší vyhraje!" Potom si do úst hodí ďalšie hrozno a otočí sa na lorda Tyrella vedľa seba, ak tam vôbec ešte je. "Nebojte, aj druhé miesto je dobré! Ha!" Vtip ho možno urazí, ale on sa nestará, myslel to ako vtip... no, podal to ako vtip. "Ako sa má vaša... drahá lady manželka?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaella Targaryen pro Ráno, ráno kdy se probouzíte a litujete, že jste nezemřeli. Další ráno s dalšího dne, během kterého si budete sami sobě nalhávat, že je vlastně všechno v pořádku. Další ráno, kdy se probudíte velmi brzy a nemůžete usnout. Kritickým okem prohlížíte svoji postavu v zrcadle, nikdo nemládne a včerejší noc, … včerejší noc byla nepopsatelná, nemůžete nad oním ponížením ani uvažovat, jen odvrátit tvář a nechat si připravit šaty s dlouhým rukávem a minimálním výstřihem. Nasadit masku důstojné královny a umlčet pláč a nářek, ať je sebehlasitější. Snídaně Přese všechno dorazím na snídani jako první, a jak se zdá, nebude jiná, než jakékoliv předešlé, nemoc mého bratra se projevuje již od kuropění, což nebývá hezký začátek dne, ani jeho průběh, ba ani konec. Vídat dennodenně a stála si nemoci zvyknout. Své syny jsem pozdravila vřele a vlídně, ovšem to bylo snad i to jediné, co jsem během snídaně řekla. Vše, co bylo potřeba řečeno bylo, já doufala, že můj drahý Rhaegar ví, že pro mě bude vždy mým synem, ať už turnaj dopadne jakkoliv, muži bývají v těchto věcech velmi pošetilí. Vlastně jsem ještě odpovídala svému drahému muži: „Ne neví, promluvím s ním během dne.“ Opravdu s tím nesouhlasím, ale jaké varianty se nabízejí? Pokus o rozumnou rozmluvu? Nesouhlas ani v jeho nejdistingovanější formě není tolerován, ani žádán, mám se s tím teda smířit a nechat to tak, jak by to mělo jít? |
| |
| Seveřané 5.XI. 281, ráno Lady Foresster "Aianno," lady Avalley Foresster zvedla důrazněji hlas. "Tak už pojď, nebo přijdeme pozdě. navíc víš jak otec nesnáší když jde někam pozdě." Mile se usmála když mladá lady vyšla ze svých komnat. "Dneska ti to sluší. Nejeden rytíř na tobě nechá oči. Ach když já jsem byla mladá, to byly krásné časy." "A tráva byla zelenější, ptáci veselejší," lord Foresster se smál, až se málem za břicho popadal. Jeho žena na něj udělala protivný obličej a rozhodla se ho ignorovat. "No pojď má drahá, už je čas. Mimochodem viděla jsem tě včera jak tančíš s Gerionem Lannistrem. To není muž pro tebe. Jeho bratr by nikdy nedovolil, aby s tebou měl vážnější úmysly. Lordu Tywinové nejme dost urození." Venku už panoval čilý ruch. Seveřané oblékali zbroje a sedali na koně. |
| |
| 4.XI. 281 Když Brandona konfrontuji, zdá se upřímně raněn-očividně mne o podobné věci chtěl spravit, avšak…kdo ví… Více mne zaujme jeho následný slib vždy budu mít místo v jeho srdci…má oddanost nebude zapomenuta… lehce se začervenám a skoro až vyjeknu když mne lord Brandon stiskne v náručí. Onen očividný důkaz náklonnosti mne zanechá v lehkém šoku dosti dlouho, abych v šoku pozorovala jak mizí v temnotě následujíc lady Tully. Trvá několik momentů než si uvědomím, že jej sleduje někdo další…mladý muž nevelkého vzrůstu. Udělám několik malých krůčků jeho směrem, když v tom mne zastaví známý veselý Markův hlas a odřízne mne od jakéhokoliv dramatu, jež se snad následně ve tmě odehrává. Den Turnaje 5.XI. 281 Ráno Poblíž stanu Starků Eddard "Ned" Stark Vzbudím se vcelku brzy, avšak Bethany je již na nohou a chůva jí splétá vlasy. Převážně klidná a vyrovnaná dívka je očividně nervózní. To vše však zmizí ve chvíli kdy spatří mne a ihned zahájí lekci vyčtení toho, jak bylo včera nemístné vstoupit do sálu v jezdeckém obutí. Než její kázání skončí, jsem nejen oděna, ale i učesána dostatečně honosně, aby se včerejší situace neopakovala a má setra byla spokojena, což mi umožní před snídaní nenápadně vyklouznout do ranních paprsků odhalujících hojné následky včerejšího veselí. Většinu sice již dokázali sluhové odstranit, avšak jistí odpadlí páni stále ještě vyspávají na svých pozicích. Mé kroky však nevedou jejich směrem, ale vstříc někomu s kým jsem ještě neměla tu čest se setkat, avšak bez čí společnosti bych si tento turnaj ani nedokázala představit. Vazalové nejsou naštěstí ubytování příliš daleko od svých vazalů a tak se dokáži proplésti prostory vyhrazenými seveřanům vcelku rychle, než dorazím do míst vyhrazených pro rod Starků. Netoužím však po tom opět státi tváří v tvář nejstaršímu synovi lorda Rickarda, avšak jeho ctěnné dceři, Lyanně, jež se dokázala včera státi středem pozornosti a zatančit si s korunním princem. Už už přemýšlím na co bych se ohledně toho turnajového favorita měla optat, když mne zaujme odlesk rychle se míhajícího ostří. Tasený meč opíše ve vzduchu mistrný výpad a poté se vrátí na své místo v základním postoji. Chvíli mladého muže pozoruji, než změním svůj směr a zamířím přímo k němu. Lorde Starku… oslovím Brandonova mladšího bratra když se octnu na doslech abych zabránila jakémukoliv překvapení. …mnozí se ještě ani nedokázali opět vyškrábat na nohy a Vy už se zde připravujete na to je opět srazit k zemi. pronesu, s očima stále ještě fixovanýma na lesklé ostří. Jistým způsobem jsem si jistá, že si včerejší honosnou oslavu někdo jeho povahy nemohl příliš užít. Ani já na ni nemohu vzpomínat příliš vřele… Váš bratr a sestra měli již včera tu čest s korunním princem…doufám, že Vás dnes nepotká podobný osud. usměji se nervózně, náhle si vědoma studené ranní rosy na stéblech trávy okolo. …nebo to je právě ona situace na kterou cvičíte? |
| |
| Král, jeho pobočník a všichni ti, co tam musí sedět 5. XI. 281, tribuna, Harrenhal A přesto, přese všechno … Je to snad lítost? Nesouhlasně jsem potřásla hlavou, když se Aerys zmínil značně vybíravými slovy o Joanně, nepřestane na něj její vzpomínka dotírat ve dne v noci, přízrak, který mu nedá spát možná ani po smrti. Hmatatelná posedlost a šílenství, ne, pouze nemoc. Král je nemocný, není šílený. Opravdu musím být tohoto všeho součástí? Pokývla jsem na pozdrav Pobočníkovy. A rozhodla se mlčet, můj drahý bratr bude trápit všechny okolo sebe, obklopí se drobnými jedovatostmi a tam, kde nemůže ubližovat fyzicky, ublíží duši, jenže člověk sražený na kolena, tak, že hlouběji již nemůže, kolem sebe může kopat a změnit běh celé události. Naslouchala jsem slovům okolo sebe a neplánovala do diskuze jakkoliv vstoupit, zatím ne. |
| |
| O nadějném šermíři a krásné panně 5. XI. 281, ráno Harrenov, před hradní branou Ashara Dayne, Benjen Stark Kývnu na mladého vlka a na kratičkou chvíli přivřu víčka, abych dodal svému výrazu na klidnosti a chlapci na odvaze. On se však právě v ten okamžik odhodlá k výpadu a já sotva na poslední chvíli vykryji jeho úder vedený zleva. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro LEDY ROZTÁLY 4. XI. 281, tanec s Lyannou Smutek střídá smích. Tak by se dala popsat situace, která nastala, když jsem se s lady Lyannou pustil do tance. Je očividné, že z domluveného sňatku nemá radost a já vím, že bych se do toho neměl plést, ale nějak si nedokáži pomoci. Ano, nic mi po tom není, ale moje rytířská čest mi nedovolí tohle ignorovat. Prostě nedovolí, i kdybych sám chtěl. |
| |
| Začátek turnaje Trubači zaduli. "Urození pánové," zařval maršálek turnaje hlasem, který by bylo slyšet i v té nejlitější bitvě. "Princi Rhaegare, Sere Jaime Lannistere, Lorde Connigtone, sere Freyi a sere Duncane. Válečník vám žehnej." Dav vyzyvatelů se rozestoupil a nechal projet jmenované. Trubky zaduněly znovu a tribuna ztichla, když sledovala první vjíždějící vyzyvatele. Řadu ke královské tribuně vedl Princ Rhaegar, za ním jel pobočníkův syn ve zlaté a rudé svého rodu. Jon Connigton se štítem ozdobeným gryfy byl následován jedním ze synů Waldra Freye, který na své štítě nesl věže Freyů na zlatém podkladě. Jako poslední jel mladý potulný rytíř ser Duncan s dvěma zlatými hvězdami na modrém štítě. Vyzyvatelé se uklonili králi a zamířili ke stanům obránců. Ser Oswell Whent celý v bílé a jeho synovci Graffin, Thoren, Lenner a Thoras už sedali do sedel. Dav ztichl napětím, všichni čekali co se bude dít. Koho vyzve princ a koho mladý Lev. Bude se bojovat turnajovými zbraněmi nebo bude mít někdo odvahu aby použil válečné ocele. |
| |
| soukromá zpráva od Roymund Ryder pro 5.XI. 281, před turnajem Můj stan Nechávám panoše aby mi pomáhal s oblékáním čerstvě vyleštěné zbroje a při tom po očku sleduji Lewyna. Při zmínce o kostech se pobaveně zasměji. "Budu se snažit krotit. Jen doufám že si sám neudělám ostudu, přeci jen už je to nějaký ten rok co jsem byl naposledy v turnaji... A neklesej na mysli příteli. Pokud si chceš zabojovat, budu ti pak k dispozici". Kývnu na panoše a sám si nasadím rukavice. "Výborně. Doufám že nenastanou žádné problémy. Kdyby něco, tak si můžeš vzít nějaké muže a vyřešit to, máš mé povolení za mně jednat během turnaje". Též si naliji ze džbánku trochu vody a napiji se. Pak se s vážným výrazem zadívám na muže vedle sebe, po chvilce se však usměji. "Nač takové řeči? Ještě nejsme úplně šediví". Přátelsky Lewyna poplácám po rameni a napřímím se. "Ale máš pravdu, jedno místo je stále volné... Nuže, jdu za králem. Turnaj zřejmě začne každou chvílí, tak mi drž palce příteli". Po těchto slovech se pousměji a vyrazím ven ze svého stanu. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 4. XI. 281, večer Harrenov Aianna Forrester „Někteří o rodech, jiní o dcerách a jiní třeba také o armádách a surovinách. Vědění je příliš obsažné, sličná lady, aby jej někdo mohl pojmout celé,“ odpovím na její drzou otázku s hranou vážností, ale pak s úsměvem dodám, „pokud vás ale zajímá, co jsem si o Severu zapamatoval já, nejste se svým obviněním daleko od pravdy.“ |
| |
| 5.XI. 281 Konec tréninku, rozloučení a příprava na turnaj Na konci tréninku jsem zpocený a zadýchaný, ale šťastný a také docela hrdý. Proti seru Barristanovi sice nemám ani zdaleka šanci, a být tohle skutečný souboj, tak jsem během pár okamžiků mrtev, ale při tomto tréninku se mi s ním dařilo po nějakou dobu i držet krok, ačkoliv si myslím, že mě ser stejně proti mé vůli šetřil, ale ať tak či onak, na sebe mohu být hrdý. O to raději poslouchám slova chvály od sera Barristana. "Děkuji sere, byla to pro mne čest, ale stejně si myslím že jste mě šetřil..." dodám zadýchaně, "a abych se mohl rovnat seru Arthurovi, tak to bude muset uplynout ještě dlouhá doba, zda-li se tak vůbec někdy stane." To už ale ser Barristan znovu mluví o tom jak rád mě poznal, a ihned mi dává návrh, že pokud budu někdy v Králově přístavišti, tak že se rád ujme mého tréninku. "Této nabídky si velice rád cením sere Barristane a pokud se tak někdy stane, tak jí i rád využiji." Pak se společně vydáme za lady Asharou, která nás při tréninku sledovala. Mezitím co ser Barristan navrhuje, že ji doprovodí k princezně Elie, si já seberu ze země svůj nůž a nedokončenou řezbu. Pak už jsem připraven k odchodu. "Má paní, sere Barristane, bylo mi ctí se s vámi dnes setkat a doufám že tomu dnes není naposledy..." na malý okamžik se zamyslím, "a lady Asharo, ten plášť si nechte, Vám bude k užitku více než mě a pokud budete chtít, tak Vám poté donesu ony teplé kožešiny o kterých jsme mluvili..." s těmito slovy hvězdičce přenechám plášť, který má na zádech vyšitého zlovlka, alespoň bude mít na Starky památku, velice praktickou památku, protože ačkoliv je plášť těžší, tak zahřeje a hodně vydrží. Poté si potřesu rukou se serem Barristanem, pokloním se hvězdičce a vydám se zpět ke stanům Starků, přeci jen musím se připravit na turnaj, který začne co nevidět. |
| |
| Král a ti kolem něj 5.XI. 281, tribuna Vyšel jsem ze svého stanu a zhluboka se nadechl. Tak je to tady... Už je to nějaký pátek co jsem byl v pořádném boji, ale snad se mi bude dařit. Sice jsem si včera přátelsky popovídal a dokonce i trochu protáhl kosti se serem Arthurem což bylo vážně dobré, ale možná proti mně budou stát i jiní. Nasadím tedy vážný výraz a rázným krokem si to namířím přímo k tribunám. Turnaj brzy začne a tak nechci meškat. Dojdu k tribunám, vyjdu nahoru a zastavím kousek od krále. "Královno, Lorde Pobočníku". Pozdravím oba dva, podívám se na Tywina a pak stočím pohled na krále. Uctivě se ukloním a začnu mluvit. "Odpuste můj pane že vyrušuji, ale rád bych se na něco zeptal..." Na chviličku se odmlčím a pak pokračuji. "Jak jistě víte, tak je mezi námi stále ještě volné jedno místo. Zde na turnaji bude zajisté mnoho výtečných bojovníků a tak by mně zajímalo zda jste třeba již přemýšlel nad tím, kdo by mohl být oním posledním kdo se připojí k nám a oblékne bílý plášť." Očkem kouknu na královnu, zpět na krále a stále s vážným výrazem ve tváři čekám zda se nějak vyjádří. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Ser Luthor jen chvíli kroužil kolem svého protivníka, pak ale zuřivě zaútočil. Napadal svého protivníka ze všech stran a údery silou se ho snažil vytlačit z kolbiště. "Drť ho, drť ho," křičel na něj jeho syn. Jedno ale viděli všichni, ser Luthor byl pomalý. Silný ale pomalý, což dávalo Gerionovi z Lannistrů značnou výhodu. Lev unikal úderům snadno a ser Luthor se jen vyčerpával. Nakonec se stáhl a zvedl hledí své přilby aby nabral vzduchu do plic. Zhluboka dýchal a bylo vidět jak se potí. Opatrně sledoval Geriona a hledal novou možnost k útoku. Našel ji rychle a znovu zaútočil. Lev ale unikal a snažil se svého protivníka unavit. Byla to sice chvíle co ti dva spolu hráli na kočku a myš, ale neskutečně se táhla. Pak se jejich zbraně střetly. Oba soupeři si vyměnili sérií úderů a Lannister měl mírně navrch. Úder střídal úder a situace Tyrella byla horší a horší. Pak se stalo něco nečekaného. Ser Gerionovi podklouzla noha na promrzlé zemi. Jen na chvíli ztratil rovnováhu a ta chvíle Růži stačila. Ser Luthor se ohnal štítem a nárazem do hrudních plátů svého protivníka povalil na zem. "Vzdej se sere," houkl na něj mezi jednotlivými nádechy a přiložil špici svého meče na krk mladého Lannistra. |
| |
| Paroží a Lebky5.XI. roku 281 u HarrenovaRobert Baratheon Můžu být jen rád, že se Dornové nerozhodli pomstít i kupou hnoje i u mě, napadne mě, když ji Robert zmíní, jak ji ráno nalezl před svým stanem. Na druhou stranu je to docela chabá pomsta. Určitě bych dokázal vymyslet nějakou lepší! ,,To máš pravdu...zatímco my dva vesele popíjeli a zpívali poupravenou Dornovu ženu, většina v okolí už stihla odpadnout. Ale není se čemu divit.'' pokrčí rameny a poznámku, že jeho muži vůbec neumí pořádně pít, si odpustím. Koneckonců mě ten všivej jelen taky upil. Už se chystám usednout na osla, ale jak je vidno, ani Robert nezapomněl na všechno, co se týkalo té sázky. Takže jsem si jen s povzdychem po chvíli kecl na zadek a nechal si pomalovat obličej na šaška. Co se týče nasazení rudých spodniček s bílými puntíky, to už byla poněkud náročnější věc, která rozhodně nešla tak lehce, jak by někdo mohl říct. Ale po nějaké době soukání se na mé zbroji právě tyčili hrdě tyto spodky. Teprve až tehdy jsem příjmul již dříve Robertem nabízený měch vína, který za tu dobu stihl docela vyprázdnit, takže na mě zbyly docela zbytky. Na druhou stranu se alespoň budu moci soustředit... Teprve až nyní jsem se konečně usadil na onoho nabarveného osla a společně s Robertem jsme vyšli vstříc turnajovému kolbišti. |
| |
| Harrenov, před hradem Vlk proti bílému plášti Během chvíle mi zůstane na tváři jen lehký náznak úsměvu a já s plným zaujetím sleduji tanec mečů, který probíhá mezi mladým vlkem a bílým rytířem. Je to napínavý souboj, třebaže jen cvičný. Lord Benjen se s prudkostí vlka vrhá do útoku a ser Barristan se zručností živoucího královského štítu vykrývá rány. |
| |
| DRAČÍ RYTÍŘ
5.XI. 281, přípravy a nástup na turnaj Zavřu dveře. Snídaně byla krátká a rychlá, svůj účel však splnila. Nyní stojím sám v místnosti a můj pohled směřuje jen na jednu určitou věc. Na mou zbroj. Nádherná práce od těch nejlepších kovářů, vyvedena v barvách mého rodu s trojhlavým drakem na hrudi jako bonus. V každé hlavě je navíc ještě drahý rudý diamant, takže celkově to vypadá dost majestátně, ale zároveň je uzpůsobena hlavně pro boj, či turnaj. Na tom jsem trval, možná mě všichni označují za primadónu - hlavně ti poražení, ale pro mě je vždy přednější praktičnost. Navíc je vyrobena nejen ze silného materiálu, ale je zároveň odlehčena, takže není tak těžká jako ostatní zbroje, což mi umožňuje, sice s větším úsilím, sám nasednout na koně a to je něco, co mi ohromně vyhovuje. Tohle je jedna z mála výhod být korunní princ. Co chcete, to většinou dostanete. Turnaj může začít... |
| |
| soukromá zpráva od Barristan Selmy pro 5. XI. 281, ráno Harrenov Ashara Dayne Když se rozloučíme s mladým vlkem, zůstanu se svou hvězdičkou konečně chvíli o samotě. Už samotná představa její společnosti ve mě probouzela pocity příjemného neklidu a vzrušení. Ty jsou však nyní o to silnější a nutí mou hlavu k nadmíru hříšným myšlenkám. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, u hradu Purpurové pouto V doprovodu sera Barristana kráčím ke hradu. Rytíř zůstává až nezvykle zamlklý a já zrovna nemám čím přerušit ticho. Dívám se před sebe na hrad, když mě ser Barristan osloví. |
| |
| Mezi zelenými stany „ Dobře. Ale otec to asi jen tak nenechá. Takže si dávej pozor ať už nic nevyvedeš, jinak to bude podstatně horší.“ Zahlédla jsem otce, jak se vzteká u pytle se slámou. Lehce jsem se zamračila, přesto než jsme k němu vůbec došli, nasadila jsem na rty jemný úsměv. Otec mne políbil na čelo. Musela jsem se usmát a lehce sklonit hlavu, když to udělal. Starostí měl až nad hlavu, ale stále se snažil, aby nám ukázal, že je náš otec a že nás má rád. „ Měla jsem pěkné ráno, otče. Co se stalo tobě, že bylo tak špatné?“ Otázala jsem se ho a pohlédla jsem na bratra, zatím co mu dával své kázání nekázání. Nemyslel to úplně vážně, ale i tak myslím, že nakonec nějaký ten trest přijde. Jenže přišlo ještě něco horšího než trest. Podívala jsem se na otce a pak na bratra. Úsměv na rtech mi pohasl a do tváře se dostala vážnost. A ne jen tak ledajaká. Znovu jsem pohledem sklouzla k otci a zahleděla jsem se mu do očí. „ Myslíš, že už je čas? A proč zrovna tam?“ Otážu se ho tiše. Nechce se mi bratra posílat pryč. Ale budu muset. Otci odporovat nesmím. Koneckonců pro bratra jsou to zkušenosti. I když se mi úplně nelíbí, že by měl odjet. „ Starý už si dost, Leo. To je pravda.“ Pohlédla jsem na bratra a mírně jsem se usmála, ačkoliv v mém úsměvu bylo vidět, že jsem z toho nesvá, co víc, nervózní. Otce vážně napadají samé lepší otázky. Opravdu. Při jeho posledních slovech se k němu poněkud překvapeně otočím. Zrůžoví mi tváře a skloním pohled k zemi. „ Možná…“ Odpovím trochu vyhýbavě. Sama nevím jestli bych zrovna Seru Eddardovi měla projevovat přízeň. Absolvovali jsme jen jeden tanec… A hledání bratra. Víc nic. „ Během turnaje se stejně budu setkávat většinou s těmi, kteří byli poraženi nebo raněni, otče. Nevím jestli je dobré, projevovat zrovna přízeň, když se o něj možná pak budu starat. Ačkoliv doufám, že vyhraje. Protivníci jsou však velmi silní…“ Kousla jsem se do rtu. Ne to je přeci hloupost. Eddard je silný také, má stejnou šanci vyhrát, jako všichni ostatní. Zachumlala jsem se do pláště a pohlédla jsem na otce. „ Možná ale jeden je. I když o mě asi nestojí. Ačkoliv, pomohl mi hledat tady toho uličníka, který v noci utekl. Bohužel, kvůli němu jsem se už nevrátila na ples.“ Povím tiše a pohlédnu na bratra. Pohladím ho po vlasech. Ví, že to nemyslím zle, i když mě trochu mrzí, že jsem se už nestihla nějak rozumě vrátit zpátky a pohovořit s Eddardem alespoň trochu více. A ke všemu Leo brzy odejde. A to znamená ještě jednu další věc. Otec bude chtít, abych se vdala… Zamrazilo mě v zádech a podívala jsem se do otcových očí. Nechci se vdát. Vždyť ani nemám za koho… |
| |
| 5.XI. 281 Jeden plynulý pohyb za druhým. Přešlap....otočka....lehký sek, jako by byl můj mohutný meč jen pírko, ale je to pouze tím, že jsou na něj mé svaly již dávno zvyklé a je jako má prodloužená paže. Ve tváři mám soustředěný výraz. Mé soustředění rozčeří až příchozí kroky a následný hlas mladé Lady Ryswell. Dokonám tedy poslední plynulý šikmý a dlouhý sek a pak následně dalším návazným pohybem obratně zasunu čepel meče do pochvy. Můj klidný pohled slétne k mladé a notno říci, že i pohledné Lady, kterou známe již delší dobu, tedy hlavně můj bratr, o čemž bych detaily asi vědět ani nechtěl, protože vím dobře, co znamená, že Bran zná nějakou dívku lépe. "Buďte zdráva Lady Ryswell." Mírně se jí na znamení úcty ukloním a na rtech se mi usadí známka úsměvu. "Nejsem z těch, kteří by podlehli dlouhým nočním radovánkám hostiny, jako můj otec a bratr. Tedy pokud jste přišla hledat Brana má Lady, pak jej asi ještě naleznete ve stanu ve stavu ležmo s otcem. Zdá se, že včerejší noc jej...zmohla." Promluvím vážně a napřímený ve své plné výšce si opřu dlaně o hrušku meče visícího na opasku. "Co se týče mladého draka ano všiml jsem si, že Bran a Lyana s ním již měli tu čest, co se mé osoby týče nelekám se postavit v turnaji komukoli. Dají-li bohové zvítězím a pokud ne pak byl zdatnější a Staří bohové přáli jemu. Cvik jen zvyšuje šanci na výhru." Vlídně se usměju a pak se krátce zaposlouchám. "Inu a co zde tak brzy děláte vy má Lady? Navíc brzy začne turnaj." Podotknu směrem k ní, sám jsem si vědom, že bude brzo čas přesunout se ke kolbišti a připravit se a také poslat, někoho aby probudil ty ospalce. Věřím tomu, že už brzo začnou první klání a než budeme na řadě nemusí to tak dlouho trvat. |
| |
| Ráno Tyrellů 5.XI. 281 Victarie Ser Victor jen nakrčil obočí. "Mně se nestalo nic, jen Luthor a jeho syn Theodor dostali od Lannistrů do huby. Tygget Lannister teď vystavuje jejich štíty před svým turnajovým stanem." Pokrčil rameny a ještě jednou kopl do toho pytle. "Mace zuří, Olenna zuří a to všechno jenom proto, že se Olenne neumí ovládat. Všichni Tyrellové si juseli obléknout zbroj, protože Lord Vysoké zahrady chce odplatu." Pohladil Lea po hlavě. "Upřímně, Leovi už je devět. Má věk a Lord Paxter je dobrá volba. Našemu malému chlapečkovi se tam dostane patřičného vzdělání a všeho co je potřeba aby z něj vyrostl rytíř, že Leo." Leo sice mlčel, ale vypadal že se mu ta představa velkého životního dobrodružství líbí. "Podívej se Victarie," usmál se ser Victor, "trocha zlámaných kostí a pochroumaných zad patří k životu, navíc nic potom nepotěší víc než milá tvář která tě ošetřuje. Třeba ten někdo jen potřebuje popostrčit, taky bych si nevzal tvou matku, kdyby mne v jisté chvíli nechytila za límec a neodvlekla do septa." |
| |
| Tábor potulných rytířů 5.XI. 281, před začátkem turnaje ser Drumm V táboře panoval silný ruch. Nejeden z potulných rytířů se budil s těžkou kocovinou a mířil k turnajovému pozemku, aby si vyslechl los. Koně už netrpělivě hrabali kopyty a čekali až přijde jejich chvíle. "Tak co sere Drumme," ozval se ser Bound oblečený do plátové zbroje, "půjdete se podívat na tu zábavu. Slyšel jsem že ser Lonmouth pojde táborem na oslu, pomalovaný jako blázen na lidové veselici. Prohrál prý s Mladým Jelenem nějakou podivnou sázku." Ser Bound se posadil na koně. "Navíc náš drahý princ otevírá. Škoda, doufal jsem že mezi obránci nebude alespoň chvíli někdo z koho by musel mít člověk strach." |
| |
| 5.XI. 281 To jsem si jistá… usměji se lehce když zmíní stav svého staršího sourozence …avšak pro to tu dnes nejsem. dodám rychle, avšak o poznání tišeji. Vyslechnu si Eddardova slova o turnaji. To je vskutku chvalitebný názor-kéž by jej s Vámi sdíleli i jiní-spousta konfliktů by mohla býti zažehnána ještě před jejich vznikem. usměji se lehce. Přesto mám pocit, že i v boji přinesete svému rodu čest. pronesu upřímně, ovlivněna tím, že jsem mohla býti svědkem jeho ranního tréninku. Máte pravdu, omlouvám se, že Vás vyrušuji z ranních příprav. Přišla jsem za Vaší ctěnou sestrou-včera jsem neměla to štěstí s ní hovořit a doufala jsem, že bychom mohly turnaj sledovat společně. odvětím ohledně snad špatného načasování, avšak pochybuji, že bych ji byla schopna nalézti později, obklopena mořem šlechticů natěšených na dnešní klání. Pouze si nejsem jistá, jestli jí nebyly přiděleny komnaty uvnitř hradu, nebo jestli s Vámi sdílí stan…nechtěla bych totiž nikoho svým hledáním…vyrušit. ukončím nakonec, snažíc se takto shrnout v co vše by mohla má nečekaná návštěva vyústit. Náhle jsem si vědoma pohledu jeho šedých očí a lehce si kousnu do rtu-proč jsem v jeho přítomnosti vždy tak neklidná? Je to vskutku tím, že Lyanna a Bran mají horkou vlčí krev, že se s nimi cítím mnohem lépe, nebo je to něco jiného? |
| |
| Jízda veselého rytíře 5.XI. 281, kolem začátku turnaje "Naprostý hlupák, opilý hlupák, podívejte se všichni na toho hlupáka," křičeli heroldi a dudák k tomu přihrával veselou pochodovou píseň. Polovina turnajového městečka se sběhla podívat se na ten průvod a to je nikdo ani nemusel zvát. Tu druhou polovinu přilákal křik, hudba a cizí neštěstí. Ser Lonmouth v barvách svého rodu seděl na pomalovaném oslu čelem k ocasu. S veškerou možnou důstojností a v doprovodu Roberta Baratheona mířil k turnajovému pozemku. Dav bouchal opakovaně smíchy a divoce se veseli. "Hej Lebky," zařval jeden z potulných rytířů, "hezký osel pro tebe ten správný bojový oř. Ale měl by ses přesednout. Je nečestné v klání ukazovat na protivníka zadek." Přidávali se i další hudebníci. Někdo s píšťalou někdo s houslemi nebo bubínkem. Nakonec se vytvořil průvod bláznů tančící jako divoký rej kolem rytíře na oslu. "Vezeš nám jaro," zařval na rytíře Lebek a Polibků zbrojnoš v barvách Tyrellů, "zima je dlouhá." Celá ta taškařice ze všeho nejvíc připomínala divoké oslavy jara. |
| |
| soukromá zpráva od Barristan Selmy pro 5. XI. 281, ráno Harrenov Ashara Dayne Z pokleku hledím na ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem dosud mohl spatřit. Po okrajích jej navíc zdobí rozkošný ruměnec a fialky se přímo vpíjí do mých očí, jakoby v nich toužily uváznout. |
| |
| Rytíř a jeho milovaná panna 5.XI. 281 Tábor Starků Lyanna Stark Od průvodu bláznů, který doprovází sera Rickarda na jeho cestě se odpojím rychle a zamířím do svého tábora. Opláchnu si obličej a nechám se obléci do zbroje. Jednomu z panošů svěřím do péče bojovou přilbu zakončenou mohutným parožím. Ještě se protáhnu, abych vyzkoušel jestli pláty dobře sedí a vyjdu ven. Rozhlédnu se a mé srdce mne táhne k těm nejhezčím vlasům a nejhlubším očím na světě. K té jediné, pro kterou stojí za to žít a bude li potřeba i zemřít. V doprovodu několika rytířů své domácí stráže zamířím tam co vlají zástavy Starků. Jen ty její nádherné oči mi stále nejdou z hlavy a vábí mně k Vlčím stanům jako popěvek sirén z pohádek Svobodných měst. Hlavou se mi line báseň co o krásných očích složil kdysi dávno jeden z trubadúrů krále Daerona II. Vstoupíme do tábora Seveřanů a já se ani nemusím ptát, kde bych ji našel. Všichni mi vidí na očích, koho hledám a nejeden z nich mi ukazuje cestu. Najdu své Světlo života snadno. "Lady Lyanno," padnu před ní na kolena. |
| |
| Růžový záhonek 5.XI. 281 Leyton Hightower Lady Tyrell se dostavily na turanjový pozemek v čele dlouhého průvodu dvorních dam z rodů Roviny a dvou desítek rytířů v zelené a zlaté. Neobešlo se to bez pohvizdování a překřtění celého průvodu na Růžový záhonek. "Papá," zavolala lady Alerie na svého otce Leytona Hightovera, "jsem ráda že jste tady. Mou tchyni lady Olennu jistě znáte." Královna Trnů měla na obličeji nasazený výraz hluboké nespokojenosti a nevole, přesto se mile usmála. "Lorde Hightowere ráda vás zase vidím. Slyšela jsem že se jeden z vašich synů zúčastní turnaje. Také bych chtěla mít takového syna, jenže ten můj má jiné přednosti." Lady Olenna počkala až ji lord Hightower nabídne rámě a teprve poté vyrazila k turnajový tribunám. "Koho by jste hádal na vítěze vy. Slyšela jsem že otázkou je jen jestli zvítězí Princ Rhaegar nebo se najde někdo komu tváře popřejí víc štěstí." |
| |
| 5.XI. 281 "Doufám v to, že přinesu má Lady, nicméně ač dnes budu v barvách svého rodu s otcem a Lordem Arrynem jsme se dohodli, že budu bojovat ve jménu jejich rodu, když nemá Lord Arryn to štěstí, aby se v klání mohl účastnit jeho potomek, chci mu tuto čest prokázat." Odpovím popravdě, jak to dnes bude. Nad jejími dalšími slovy se jen mírně pousměju. "Nemyslím, že byste mne vyrušovala. Stejně již bude čas, abych se pomalu přesunul ke kolbišti a připravil se. A pokud hledáte Lyannu....hmmm vlastně ani nevím, kde včera skončila. To byste se měla zeptat spíše Benjena to ten jí pořád hlídá a já jsem za to rád. Bohužel, jak jsem již řekl včerejší večer byl náročný. Věřím však, že se o sebe dobře postarala, ostatně tak, jako vždy." Musím se usmát při myšlence na Lyannu, která se umí až mrazivě hájit. Je to vlčice každým coulem. "Musím nechat vzbudit zbytek spících Vlků." Povzdechnu si a pomalým krokem, aby případně Lady Ryswell stačila se vrátím k našim stanům. Zastavím mladíka z rodu Karstarků, který zde našemu rodu vypomáhá. "Dostaneš dva veledůležité úkoly chlapče. Zaprvé šetrně jdi a vzbuď Lorda Rickarda Starka a Brandona Starka, kteří ještě pravděpodobně vyspávají v našem stanu s tím, že brzy bude čas účastnit se turnaje. Zadruhé zařiď, aby má zbroj a veškeré vybavení včetně koně a jeho výstroje byly připraveny pro mou osobu v prostorách kolbiště. Nehodlám pak nahánět nějaké hlupáky po všech čertech s tím, kde mi zapomněli zbroj jako na posledním klání." Mluvím k němu vlídně, ale přísně a autoritativně. Chyby dnes nejsou akceptovatelné. Pak mládence propustím a věnuji opět pozornost Lady. "Inu Lady Ryswell pokud hodláte pokračovat ve svém hledání prosím omluvte mne, ale vydám se ke kolbišti sledovat první střety, abych měl lepší představu s čím mám tu čest. Znát svého soupeře se vyplácí a odhalit jeho slabiny lze při kláních. Věřím, že se uvidíme na turnaji. Děkuji za pěkná slova v ranním slunci." Ukloním se mladé dámě a následně se pomalými kroky vydávám směrem ke kolbišti. Co se děje v okolí až tolik nevnímám, protože stejně půjde hlavně o přípravy na turnaj, nebo doznělky kocoviny ze včerejška některých místních. Můj cíl je jasný. Být připraven až přijde řada na to nasednout do sedla. |
| |
| 5.XI. 281 Poblíž stanu Starků Od vlka k jelenovi Jste vskutku prototypem rytíře, lord Arryn i Váš ctěný otec na Vás mohou být pyšní. pronesu obdivuhodně, avšak když přijde řeč na Lyannu a její včerejší-nebo dokonce i dnešní-pbyt, příliš v situaci nepokročím. Přestože nepochybuji, že by se o sebe dokázala postarat, nedokáži se ubránit myšlenkám na to, že se snad musela dostat do nějakých potíží. To už však Eddard vyrazí blíže ke stanům a já se prozatím rozhodnu jej následovat, zatímco diktuje instrukce mladému Karstarkovi. Samozřejmě. Nechť při Vás stojí Bohové. ukloním se, zatímco mladý vlk se otočí a vyrazí ke kolbišti. Náhle nevím co bych si měla počít. Snad by bylo dobrým nápadem také vyrazit ke kolbišti, avšak prozatím se rozhodnu ještě chvíli setrvat-dnes své hledání nehodlám vzdát tak brzy-a jak se ukáže, nejsem jediná. Od nedalekého veselí se k vlajkám s šedým vlkem blíží muž, který si včerejšího večera jistě užil dosyta. Přesto je jeho chůze pevná a rychlá-avšak kdo ví, snad je to pouze tou motivací. Chvíli sleduji, jak mu jeden ze sluhů ukazuje cestu, než se rozhodnu jej následovat. Pokud má někdo dnes nekonečné odhodlání Lyannu najít, pak je to právě on. Přesto jim nechci kazit jakoukoliv milou chvíli by snad mezi sebou mohli mít-pokud ona chvíle milá bude-a tak se prozatím držím raději stranou. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, u hradu Omámení Se spokojeným úsměvem sleduji sera Barristana, jak se zvedá z pokleku. Oproti tomu, co jsem však čekala, vyrazí jeho ruka ke mně, ovine se mi kolem pasu a začne si přitahovat blíž... A aniž bych o tom uvažovala, nebráním se tomu dotyku, alespoň ne hned. Něco ve výrazu sera Barristana mi nedovolí se pohnout. Očarovala jsi ho, uhranula. Jaké jiné máš vysvětlení? |
| |
| Tábor potulných rytířů 5.XI. 281 Večer zbehol neuveriteľne rýchlo. Pri víne, zábave a rozhovoroch už niekto zahlásil, že je na čase ísť do postele kvôli zajtrajšku. Podivné sny zmiešané s vínom v tele mi nenechali sladký spánok. Ráno sa zobudím s hnusným pocitom v ústach a v bruchu. Znovu priveľa vína. Vodou si vypláchnem ústa a vypľujem vodu a začnem sa obliekať do platovej zbroje pripravenej na turnaj. Prilbica, platová zbroj, drátené rukavice a jeden a polročný meč na ľavú stranu opaska. To všetko mám na sebe zatiaľčo vychádzam von zo stanu. Zamierim ku koni, ale zozadu ma osloví včerajší spoločník Bound. "Prajem dobré ráno, ser Bound." Usmejem sa a vysadnem na koňa, zatiaľčo rozpráva o nejakej stávke medzi mladým Baratheonom a Lonmouthom. Len pokrčím plecami. "Buď to bola stávka, kto získa za večer viac žien alebo kto viac vypije. V tomto je ten mladý jeleň takmer neporaziteľný. " Zasmejem sa a popchám koňa. "Myslím, že je jedno kde náš mladý princ je, tak či onak ho nikto v tomto turnaji neporazí." Otočím sa k mojej skupinke a mávnem rukou na Devrana a Davisa, aby ma s už prichystanými vecami následovali. Ostatný vedia, čo majú na práci a tak ostali strážiť stan a veci v ňom. Jediný muži, ktorým verím viac ako mojím vlastným rukám. |
| |
| Lady Ollena 5.XI. 281 Z veľkého doprovodu, ktorý bolo vidno už v diaľke vyšla moja dcéra Aleria spolu s lady Ollenou. "Aj ja ťa veľmi rád vidím, Aleria." Zdvorilo sa usmejem na dcéru a nenápadne pozorujem lady Ollenu a jej výraz. Jeden z dôvodom, prečo nenavštíviť Vysokú záhradu. "Lady Ollena, už je to dlhá doba čo sme sa nevideli. Rovnako vás rád vidím." Zdvorilo sa pozdravím a nahodím priateľský úsmev. "Áno je to tak. Garth sa zúčastní turnaja, je ešte vcelku mladý a chce si zmerať svoje schopnosti s ostatnými rytiermi." Poviem a obrátim hlavu, či ho náhodou niekde neuvidím. Keby som mal takúto matku tak na turnaj ani nepomyslím. Ešte by mi vyčítala aj to, že môj kôň beží pomalšie. "Myslím, že Mace vie čo chce, ak by sa chcel porovnávať s ostatnými určite by sa prihlásil tiež. " Poviem niečo k Maceho obrane. Po niekoľkých formalitách a zdvorilostiach následjume lady Ollenu k turnajovým tribunám. "Mladý Rhaegar je schopný bojovník, môj odhad je, že sa prebojuje minimálne do poslednej štvorice. No sú aj iný kandidáti na víťazstvo. Napríklad Brandon Stark je veľmi dobrý bojovník alebo mladý Robert Baratheon, zúrivý a silný. No myslím, že tento to skôr ovláda viac na zemi ako na koni," Pokračujem v rozhovore s lady Ollenou. Ale najviac verím, že Garth sa prebojuje do posledných kôl. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Souboj Harrenhal-ochoz před velkým sálem 4.XI.281 Brandon Stark mě pochopitelně pošle někam, s tím, že se mu vůbec nemůžu rovnat. V LÁSCE NENÍ ROZDÍL. CO JINÉHO MY ASI ZBÝVÁ HEH? Cat jsem miloval, odjakživa. A tenhle děvkař mi jí teď měl vzít...doslova. Jiná cesta není, duel musí být. A to i přesto, že je to vysoce postavený lord, a že je mnohem silnější. Kvůli Cat to udělám. ,,Myslíte si, že odstoupím? Jako zbabělec? Né lorde Starku, to já neudělám. Protože by to znamenalo, že vám Cat navždycky připadne." odseknu mu. ,,Nejsem blázen. Vidím jak jednostranný tenhle souboj bude. Je mi to jasné. Jenže kvůli Cat i tohle hodlám podstoupit." Zaklepám mečem o zem. ,,Takže budeme bojovat, nebo ne?" vyzvu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Viserys Targaryen pro Snídaně-Rozhovor s Rhaegarem 5.XI.281 Harrenhal Rhaegar si mě nakonec všimne. Vlastně si mě všimne dříve než otec a určitě dříve než matka. Vlastně jsem pochyboval, zda mě matka vůbec zaregistrovala. ,,Vyspal jsem se dobře...asi. Je to symbol. Symbol našich nepřátel. A symbol naší síly. A taky pěkná ruina. A nikdo nechce spát v ruině. " odvětím se smíchem. Zatvářím se zmateně, když se mě zeptá, jak to včera dopadlo. Ten trapas? Chm. To bylo na prd. Nicméně on nemyslí vysloveně včerejší večer, on myslí můj tanec s Cersei. Chvilku mlčím, a pak odpovím. ,,Je chladná, starší, její bratr je děsivý, ona sama je děsivá, ale to mi nevadí. Má dobrou barvu vlasů." odpovím, ačkoliv to vůbec není odpověď na otázku. Pak už snídaně probíhá normálně. Rhaegar je opět na světle. Já si jen tiše jím v koutku. Nic zajímavého se pak už neřekne, takže jsem až skoro zaskočen, když se mě Rhaegar zeptá na to, kdo je můj favorit. Neodpovím mu. Takovou radost mu neudělám. Já jsem jediný, kdo ho prohlídne. Kdo vidí, že není nic extra. Ale přesto je můj favorit on. Kdo taky jiný že? Udělám ,,Chm." místo odpovědi, a věnuji mu významný pohled. Pak už je čas jít na turnaj. ,,Ahoj." rozloučím se s ním. |
| |
| Seveřané5.XI. roku 281 v HarrenověAčkoliv jsem se původně ráno chtěla vypařit ještě dříve, než by se mohla matka stihnout probudit, abych se vyhnula zdlouhavému strojení na dnešní turnaj, má matka mě stihla předstihnout. Už když jsem se v tichosti chtěla vyplížit z mé komnaty v jezdeckých holínkách a zakrytá šedým pláštěm, jako na potvoru se zrovna Avalley mihla před mými dveřmi. Samozřejmě veškeré mé ranní plány, že si obhlédnu stanové městečko i z 'jiné' perspektivy, než jakožto mladá dospívající lady, zkrachovaly ještě dříve, než stihli vůbec započít a já byla poslána, abych se pořádně ustrojila, čehož se zhostila má služebná Tianné. Netrvalo dlouho a brzy jsme se zapředli do rozhovoru. ,,Jak se vám zatím líbí na jihu, má paní?'' optala se po chvíli tichosti, když mně zrovna pomáhala se nastrojit do černobílých šatů. ,,Musím uznat, že to zatím zde není tak hrozné a nezáživné, jak jsem si původně myslela. Ale rozhodně kdybych si měla vybrat, jestli zůstat zde, nebo se navrátit do Vlčího lesa, asi bych s návratem dlouho neot-,''v půlce věty mě přeruší náhlá bolest vycházející ze zátylku, kde nechtěně Tianné zatlačí možná až trochu moc silně, ,,Pozor tam vzadu.'' přičemž tiše syknu reagujíc na právě onu bolest. Nicméně netrvá to dlouho a na mé tváři se objeví úsměv, kterým ji ujistím, že nic vážného se nestalo. ,,Co si vlastně dělala včerejší večer?''obočí se mi zvědavě nadzvedne. Je pravda, že jsem svojí služebnou spatřila vlastně od té chvíle, co jsme dorazili, teprve až nyní. Když zůstává nějakou chvíli v tichosti, na moment se ohlédnu, jen abych spatřila rudý ruměnec na obličeji a v momentu, kdy odkloní tvář, abych jej nespatřila, všimnu si drobného flíčku na krku. To na mých rtech vyvolá menší vědoucí úsměv. Dalších otázek není třeba. Teprve jakmile je všechno nachystáno, mé vlasy jsou učesány, nicméně nikoliv svázány do copu a bez jakýchkoliv zbytečných serepetiček, a já nastrojená, konečně se dostanu k tomu, že vyjdu z mých komnat, kde už čeká má matka společně otcem, kteří si rozhodně neunechají chvíli do sebe rýpat. Hlavně otec. Samozřejmě se neubráním pobavenému úsměvu na tváři, který téměř dosáhne ke smíchu, nicméně se udržím. Dneska vážně nepotřebuji matčiny naštvané pohledy. Jenže po chvíli dojdu k tomu názoru, že bych raději i ty pohledy, než poslouchat její řeči o Lannisterech. A i když mi na jazyku tančí věta, že se jednalo pouze o přátelský tanec a nešlo o nic vážného ve výsledku, rozhodnu se raději mlčet. Stejně nepotrvá dlouho a zapomene vůbec na to, že jsem na té hostině tancovala vůbec s kýmkoliv. Což mě vede...s Gerionem Lannisterem problém máš, ale Oberynem, to ne, napadne mě v mezičase, kdy jsme již v táboře. ,,Kde je vlastně Gregor? Nikde v okolí ho nevidím...Už se chystá na turnaj?'' pohlédnu tázavě na otce, přičemž se pohledem zároveň dohledávám kohokoliv, ať už Gregora, jeho manželky, či jeho dvou synů, které si dovezl. Po chvíli spatřím přesně uprostřed tábora dva chlapce, jak spolu šermují. Asher a Rodrik. Celý upatlaní od bláta s dřevěnými meči v rukou a s úsměvy na rtech. Kéž tihle dva nikdy nevyrostou, pomyslím si s pobaveným úsměvem na rtech, když se Avalley újme role správné babičky a začne je okamžitě hnát k tomu, aby se umyli. Tak to bychom měli dva ze čtyř... |
| |
| soukromá zpráva od Aianna Forrester pro Nevinná dívka4.XI. roku 281 v HarrenověGerion Lannister Drzost z mé tváře nezmizí ani nyní, když lev začne, doufám ironicky, kritizovat mojí rodinu i mého mistra. Skoro by se dalo říct, že k mé tváři ten drzý úsměv přirostl natolik, že kdyby jej neměla, tak by pravděpodobně vypadala poněkud...jinak. ,,Nepřekrucujte má slova, sere Gerione. Říkala jsem pouze, že vás můj mistr nemá rád. Nemusíte hned odsuzovat celou mojí rodinu. Zbytek rodiny nemá s Lannistery víceméně žádný problém. Snad jenom to, že vašemu rodu nevěří. Navíc, proč by mi měli vyhubovat? Koneckonců...jedná se jen a pouze o tanec, nebo se snad pletu?''přičemž z mých rtů se ozve tiché a melodicky příjemné zasmání. ,,A našemu mistrovi křivdíte sere. Je to čestný muž, věřte mi. Už tolikrát jsem jej zkoušela uplatit tunou sladkostí v dětství, aby nepověděl o mých pravidelných drobných zranění z Vlčího lesa, a nepomohlo mi to.'' tentokrát se drzý úšklebek smísí i s menší mírou ironie. ,,Tyrion Lannister? Není to ten...''v půlce věty se zarazím a začínám zvažovat, jestli by to blonďatého lva nemohlo náhodou tato otázka urazit. Nakonec se rozhodnu po chvíli větu dokončit. ,,Na severu se povídá, že je to malé monstrum s obrovskou hlavou, zuby špičatými jako dýky a že má šupiny. Já sama tomu úplně nevěřím, ale...jaká je pravda?''optám se velice tiše s velkou zvědavostí v očích. Na otázku ohledně porušování pravidel se jenom tajemně usměji. ,,Já žádná pravidla nemám sere, jenom ty mravní.''na moment mojí tvář zkrášlí nevinný úsměv a krátce roztomile zamrkám jako malé dítě.,,Ale bylo by mi ctí, mít za přítele někoho, jako jste vy. Ještě se mi nepoštěstilo potkat tak chytrého a vtipného muže a byla bych hloupá, kdybych odmítla.''v očích ji mírně zableskne a zároveň v nich jde spatřit upřimnost. ,,Jsem si jista, že můj budoucí muž ocení nejenom mojí ruční práci sere. Koneckonců jsem šikovné děvče. Ovšem zkrocení se konat nebude.'' divoce se usměji a provedu elegantní otočku, kterou se mu téměř dostanu do náruče. |
| |
| 5.XI. 281 Cesta od hradu zpět ke stanům mi netrvala příliš dlouho, a já už brzy pozoroval němého sluhu, na kterém viselo mé brnění i přilba. Nutno dodat, že zrovna má zbroj nepatřila k těm nejbohatším, ale byla pevná, pohodlná a už jsem si na ni zvykl. Pomalu tedy začnu s oblékáním zbroje. Nikoho nepotřebuji, vše je udělané tak, abych vše bez problémů nandal a upevnil. Nespěchám, vše dělám pořádně. Nyní pro mě neexistuje nic krom zbroje. Vše nandávám, upevňuji a tak postupuji dál. Celé oblékání netrvalo ani deset minut. Vše zakončím nandáním přilby a přivázáním meče a dýky k opasku. Poté už jen připnout plášť a mohu vyrazit. Pomalu vyjdu ven ze stanu a zhluboka se nadechnu. Dnešek mi mnohé prozradí. Vydám se proto ke stájím, kde je i můj kůň nikým nerušen dojdu až k němu a jemně ho pohladím po krku. "Tak co kamaráde... Povezeš dnes vlka do boje?" Kůň jako na souhlas zaržál, což mi vykouzlilo úsměv na tváři. Nechal jsem proto podkoní, aby ho vyvedli a začali připravovat. plášť, sedlo, kryt hlavy všechno. Moc dlouho jim to netrvá, vždyť už to dělali tolikrát. S tichým poděkováním se vyhoupnu do sedla, a pobídnu koně k chůzi, směr kolbiště. Cestou potkávám celkem zajímavé zjevy, třeba takový ser Richard na oslím hřbetu a kolem něj jdoucí průvod. včetně Roberta, který se ale nakonec někam ztratil, což je samo o sobě zázrak, protože všichni se mohou ztratit, všichni krom Roberta. Pomalým tempem dojedu až na kolbiště, kde si vylosuji své číslo. Je vysoké. To znamená že na mě zbudou jen ti nejlepší z nejlepších. Docela výhra na první turnaj. Slezu proto raději z koně a nechám ho znovu na starost podkoním. Já sám se opřu o jednu z tribun a začnu sledovat první střety, kterých se mimo jiné účastní i princ Rhaegar. *To bude jeden z těch kteří na mě zbudou...* pomyslím si otráveně. // Brnění: Zobrazit SPOILER Helma: Zobrazit SPOILER |
| |
| Harrenov, tribuna u kolbiště Zahájení turnaje Dveře princezniných komnat vrznou, aby mě vypustily ven. Tiše je za sebou zaklapnu. Tam bych teď byla platná jako plachetnice na poušti, pomyslím si, když se vydám chodbou hradu. Nakonec se tedy vydávám na turnaj sama, bez princezny Eliy. Z těch, koho zde znám, se většina bude účastnit klání. Arthur, princ Oberyn, všichni další dornští rytíři, ser Barristan, lord Benjen... Zkrátka se připojím k ostatním divákům, usmyslím si. Klapot střevíců na kamenné dlažbě tlumí silná vrstva pláště, který mě halí od ramen po paty. |
| |
| Turnaj5. XI. 281, HarrenhalNašťastie som sa večer vedel dostať do postele, za čo som bol vďačný, lebo zobúdzať sa na zemi, v lepšom prípade v hostincoch, nie je najlepšie. Zobudil ma panoš, ktorý mi priniesol aj zbroj. Chvíľku som na neho otrávene a zmätene pozeral, kým som si nespomenul, že dnes je deň turnaja. S ťažkým vzdychom som sa naraňajkoval, prečistil hlavu krátkou prechádzkou po stanoch a keď už bol turnaj blízko, navliekol sa do zbroja a pripravil si Gryfa. Každý je Gryf. Ty si Gryf, otcov kôň bol Gryf, môj otec bol Gryf, ja som Gryf... Každý z nás je kôň? Čerta, je to horšie ako Lannisteri a ich levice. Zamierim k Rhaegarovi a ostatným z našej družiny. Lev, drak a gryf vojdu do baru... Vyskočím na koňa, keď nás ohlásia. Rhagerovi venujem otrávený pohľad spoza prilby. "Som na tom stále lepšie ako Robert..." poznamenám s vtipom. Ako viem od panoša, niekto ho vyzval na súboj v pití. Otázka je, či ten niekto ešte žije. "Veľa šťastia chlapče. Skús sa nepolámať," uškrniem sa na Jaimeho. Je na čase vybrať si protivníka. Kto to bude? Rod Whent je malý, ako sa na to tak pozerám. Stále väčší ako Targaryen. Rhaegar si vyberie turnajové meče - dobrá voľba, Aerys by zabil každého, kto by sa opovážil zamieriť niečim ostrým na jeho syna. Ale o mňa sa nik nestará. Prejdem ku Graffinovi a pobúcham jeho štít ostrou stranou. Boj vraj pomáha na opicu. A napokon, som z Búrlivých krajov. Tam niečo ako turnajové zbrane nepoznáme. |
| |
| Turnaj5. XI. 281, turnajová tribúna, HarrenhalSmiech privolal aj veliteľa gardy, ktorého Aerys obdarí iba prikývnutím na jeho pozdrav. Jeho otázka ho nahnevá - ďalšieho rytiera gardy vyhlási, keď sa mu bude chcieť, je to jeho rozhodnutie, jeho vyhlásenie. Ale napadlo mu, že by sa takto mohol zahrať s každým navôkol. Nemá nič radšej ako hrať sa so svojimi poddanými, dávať im falošné nádeje, upáliť ich, počuť ich kričať... Myšlienky mu zišli z cesty, tak si musel pripomenúť, čo bola otázka. "Gerold, nebojte sa. Mám už jedného kandidáta, aby som pravdu povedal, máte ho rovno pod nosom." Jemným pohybom ruky naznačí priestor pod tribúnov, kde sa Rhaegarova kompánia pripravuje na boj. Je ich tam toľko... ani netušia, že koho chcem vyhlásiť. Ha! Dobre ich dostanem! "Pasovať ho budem, keď sa vyhlási víťaz turnaja! Alebo na konci dnešného dňa..." pokrčí plecami. "Uvoľnite sa, ser, a užite si turnaj." Mávnutím ruky naznačí, že môže odísť. Potom sa otočí k svojmu spoločníkovi a ďalej sa pýta, vtipkuje. |
| |
| Turnaj5.XI. roku 281, HarrenovKdyž jsem se poprvé dozvěděl z úst mého strýce Tyggeta, že se zúčastním turnaje jako jeden z prvních vyzyvatelů, přičemž budu hned následovat po korunním princi Rhaegarovi, tušil jsem, že to bude hodně dlouhý den. Koneckonců momentální obránci jsou víceméně lemplové a tudíž jednoho z nich nahradit by neměla být dlouhá záležitost. Ovšem jedna věc je něco takového si říkat ve stanu, kde mě oblékají panoši, a jiná věc je takto nad tím uvažovat přímo na tom kolbišti. Na kolbiště jsem dorazil chvíli poté, co zde již čekal princ Rhaegar a trojice dalších rytířů, jejichž jména se mi sice nevybaví, ale jejich rodové erby jsou mi zřejmé. Obzvláště dvě věže propojené mostem. Jakpak se asi tetička Genna má? mé myšlenky se na krátký moment stočí ke vzpomínce na její blonďatou veselou tvář, když se ještě nacházela na Casterlyově skále. Oděný v rudě zbarvené zbroji, lemované pozlacenými kraji, kterou navíc uprostřed zdobil zlatý lev Lannisterů. Pozlacená lví hlava taktéž zdobila hrušku mého meče. Snad jediné, co na sobě nemělo přímo lví znak, byl můj bílý hřebec Glory. ,,Hodně štěstí i vám, princi Rhaegare.'' odpovím s úctou v hlase při pohledu na Rhaegara. Obávám se ale, že bude toho mnohem třeba více, než jen štěstí, pomyslím si, nicméně nahlas dále nic neřeknu. Na Connigtonovo popíchnutí nikterak nereaguji, výjma menšího kývnutí, jakožto tiché popřání štěstí. A nedlouho poté konečně vjedeme na ono kolbiště, kde se začnou vyřizovat formality vůči Aerysovi a jeho rodině. Během těchto formalit vyhledám pohledem Tywina, abych viděl, jak se tváří. Koneckonců většinu dne tráví se zakaboceným obličejem a vůbec bych se nezlobil, kdyby se alespoň jednou usmál. Nakonec dojde na výběr protivníků. Rhaegarův výběr mě nikterak nepřekvapí. Koneckonců jsem o jeho schopnostech, co se týče umění boje, slyšel možná až příliš a já můžu být jenom rád, že nemusím bojovat přímo proti němu. Po chvíli rozhodování mezi syny lorda Whenta se nakonec rozhodnu pro Thorena Whenta. Zlehka pobídnu koně a rozjedu se přímo před něj, přičemž následuji Rhaegarově příkladu a udeřím tupou stranou meče do štítu. Není třeba zbytečného krveprolití... |
| |
| Lady Ollena 5.XI. 281 Královna Trnů se lehce zasmála. "Jediná soutěž do které by se můj syn mohl přihlásit bez obav ze ztráty cti by se musela týkat jídla. To jediné mu jde." Tribuna se pomalu plnila a všichni čekali na příjezd královské rodiny. "Ano jsou tady i jiní kandidáti na vítězství, to máte pravdu Lorde Leytone, ale žádný nenosí zlaté růže nebo vinné hrozny. Smutné, u tak velkých rodů jako jsou Tyrellové nebo Redwynové, opravdu smutné. Možná se jednou všechno změní. Mám dva krásné vnuky a z celé duše doufám, že z nich vyrostou velcí rytíři, třeba jako z vašeho Gartha." Jemně se usmála a naznačila mírnou úklonu. "Určitě by byl někdo z Roviny lepší šampion než lord Baratheon. Mám takovou obavu," nenápadně se podívala na svá děvčata, "že mu jednou bude půl království říkat papá. Nu což pánové bouřného konce byli vždy poněkud méně zdrženliví." Dodala ještě a zahleděla se do dálky, na praporce Aeryse Targaryena. "Napadlo vás někdy lorde Hightowere jak moc řídí naše kroky náhoda. Koho by napadlo, že se právě Aerys posadí na Železný trůn, přece tomu mělo být jinak. Je to ovšem příběh z doby, kdy mne zasnoubili Targaryenovi. Staré a celkem nudné povídání." |
| |
| První náraz Dav v tichu a s napětím sledoval jak si vyzyvatelé vybírají protivníky mezi obránci. První hromové "Ach!!," se ozvalo, když princ Rhaegar udeřil do štítu Bílého pláště. Druhé a ještě hromovější "ACH," se neslo tribunami, když Jon Connigton udeřil ocelí. Ostrý zvuk úderu znamenal více nebezpečí, napětí a zábavy. Davy shromážděné naproti tribuně vybuchaly nadšením pokaždé co se Rhaegar podíval jejích směrem, když ale projížděl kolem nich aby zaujal místo na své straně kolbiště doslova šílely. Z davu se nesla záplava šátků, květin a dívčích polibků. Obě strany zaujaly svá místa. Kůň pod nejmladším z Whentů se divoce vzpínal a jezdec měl co dělat aby jej ovládl. Vše ztichlo očekáváním. Lady Whent před sebe natáhla ruku s hedvábným šátkem. Davy přestaly dýchat. Upustila ho a trubky zaduly. Deset válečných ořů zahrabalo kopyty a vyrazilo proto sobě. Země se třásla a nejeden zapomínal dýchat. Náraz. "Uff," vydechl dav a spustil hromový řev, když všem došlo že se roztříštilo všech deset dřevců. Frey prvním úderem vyhodil Lennera Whenta ze sedla. Netopýr ležel na zemi a nejevil známky vědomí. Pážáta a sluhové s netopýry se k němu okamžitě rozběhli a odnášeli ho z kolbiště. Zbývají borci byli stále v sedlech a doklusávali aby si vzali nové dřevce. Znovu dav ztichl, když rytíři zaujali místa. Zaduněly trubky a rytíři se proto sobě rozjeli znovu. Náraz. Ser Duncan se i sedlem poroučel z koně, ale jen co zjistil kde je nahoře a kde je dole, se dral na nohy a vytahoval meč aby se svému protivníkovi postavil pěšky. Ser Thoras Whent, který byl spíš chlapec než rytíř seskočil se sedla a zaútočil svou zbraní jako drak. Všichni upřeli zrak na mladého Lva a jeho protivníka. Ser Thoren se sice držel v sedle ale ruka se štítem mu nepřirozeně visela podél těla. Whent se jí pokusil zvednout, ale obličej se mu stáhl v bolestné grimase. "Sere Jaime," zakřičel na svého protivníka. "Den patří vám." Seskočil ze sedla a vzdal. Princ, Connigton, Oswel a jeho synovec Graffin znovu zaujali svá místa. Trubky a mohutní koně se proti sobě rozjeli ještě jednou. Dav ztichl a potom znovu vybouchl z nadšením, když se všichni čtyři udrželi v sedlech. Nikdo nevěnoval pozornost nejmladšímu z Whentů, který povalil potulného rytíře na zem a donutil ho aby se vzdal. Rytíři znovu zaujali svá místa a daný signál vyrazili. Ještě jednou se střetli a všichni se udrželi v sedlech. Dav šílel. "Rhaegar, Rhaegar," neslo se z míst kde se tlačili prostí. Rozjezd a náraz. Štít Graffina Whenta nevydržel. Ostrá špice kopí jim prošla, prošla i pancířem za ním a zaryla se mladému Whentovi někam do žeber. Kůň ho donesl až mezi stany, kde se v bezvědomí zhroutil do náruče svých lidí. "Princi Rhaegare," zvolal Bílý netopýr, "uděláme něco pro Thomma co vyrobil tyhle dřevce. Pár jich ještě rozbijeme ať může dětem koupit nové boty." Smál se když to říkal a natahoval se pro další dřevec aby mohl pokračovat klání. Ještě čtyřikrát se Bílý a Dračí rytíř srazily a pokaždé dav vybuchoval větším nadšením. Rozjeli se proti sobě znovu. Úder královského gardisty se svezl neškodně po princově štítě, zato Rhaegar zasáhl dokonale. Síla nárazu nadzvedla Whenta ze sedla a mrštila jím nelítostně dozadu. Bílý se rozplácl jak široký tak dlouhý do bahna. Sice vstal, ale byl natolik otřesen, že vzdal. Z nosu mu tekla krev a plášť měl od bahna. "Myslel jsem i na pradleny," dodal a odpotácel se ke svým. První kolo skončilo. Služebníci se ale okamžitě pustili do práce. Bourali stany Whentů aby je mohly nahradit stany nových vyzyvatelů. Netrvalo to ani půl hodiny, než měli hotovo. Zůstal jen stan nejmladšího z Netopýrů, pozornost ale budily čtyři nové. Stan sera Aenyse Freye byl zlatý a ozdobený modrými věžemi jeho rodu. Stan Connigtona zdobili Gryfové. Pro Jaimeho Lannistera postavili jeho lidé stan krvavě rudý, posetý zlatými lvy. Poslední byl stan prince Rhaegara. Byl černý a rudý, větší než zbývající čtyři stany dohromady. Jen co noví obránci zaujali svá místa, zvaly trubky na kolbiště nové vyzyvatele. Jeden z maršálků se podíval na čekající dav. Trubky zaduly podruhé a vyzyvatelé vyjeli a průvodem mířili ke královské tribuně. Vedl je Lord Baratheon s přilbou ozdobenou mohutným parožím. Za ním jel Arthur Dayne "Meč Jitra", třetí byl Gregor Foresster seveřan z družiny Lorda Starka. Nejvíce pozornosti ale vzbuzovali poslední dva. Mohutný Gregor Clegane, kterého okamžitě překřili na Horu, a neznámý rytíř který měl na štítu smějící se strom. |
| |
| Stany mistrů 5.XI. 281, počátek turnaje Victarie "Takže dámy," mistr Oedmund se podíval na nesourodou společnost venkovanek a urozených dam, "a pánové." Dva další mistři nad ním jen mávli rukama. "Za pár chvil se támhle za těmi stany lidé, které považujeme za dospělé mrzačit na mnoho různých způsobů." Několik dam oceňovalo hrudní svaly kováře, který právě rozkládal své nastroje na dlouhý stůl. "Dámy, prosím věnujte mi pozornost. Takže se tam budou mrzačit a našim úkolem je jim pomáhat natolik, nakolik to bude možné. Ujasníme si prosím pravidla. Omdlévejte mimo pohled pacientů. Zvracejte venku, ne do ran. Budu vám za to vděčný. Nad umírajícími prosím neplačte a modlete se aby taková věc nenastala. Toť vše." Mistr si protáhl ruce a zkontroloval nástroje položené na stole. Někde venku zaduněly trubky. Oedmund se postavil do vstupu do stanu a vesele se usmál na jednoho ze svých řádových bratrů. "Po prvním náraze," zeptal se ho tázavě. "Nesázím, vždycky je to po prvním náraze." Dav venku vykřikl nadšením. Mistři se na sebe vědoucně podívali a nemuseli dívat dlouho, protože k nim běžela pážata a nesla mezi sebou rytíře v barvách Whentů jako pytel. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Ser Luthor jen chvíli kroužil kolem svého protivníka, pak ale zuřivě zaútočil. Napadal svého protivníka ze všech stran a údery silou se ho snažil vytlačit z kolbiště. "Drť ho, drť ho," křičel na něj jeho syn. Jedno ale viděli všichni, ser Luthor byl pomalý. Silný ale pomalý, což dávalo Gerionovi z Lannistrů značnou výhodu. Lev unikal úderům snadno a ser Luthor se jen vyčerpával. Nakonec se stáhl a zvedl hledí své přilby aby nabral vzduchu do plic. Zhluboka dýchal a bylo vidět jak se potí. Opatrně sledoval Geriona a hledal novou možnost k útoku. Našel ji rychle a znovu zaútočil. Lev ale unikal a snažil se svého protivníka unavit. Byla to sice chvíle co ti dva spolu hráli na kočku a myš, ale neskutečně se táhla. Pak se jejich zbraně střetly. Oba soupeři si vyměnili sérií úderů a Lannister měl mírně navrch. Úder střídal úder a situace Tyrella byla horší a horší. Pak se stalo něco nečekaného. Ser Gerionovi podklouzla noha na promrzlé zemi. Jen na chvíli ztratil rovnováhu a ta chvíle Růži stačila. Ser Luthor se ohnal štítem a nárazem do hrudních plátů svého protivníka povalil na zem. "Vzdej se sere," houkl na něj mezi jednotlivými nádechy a přiložil špici svého meče na krk mladého Lannistra. |
| |
| První souboje Docela bez potíží jsem se rozloučil s Lady Ryswell a vydal se ke kolbišti, kde už vše pomalu začínalo. Došel jsem tam tak nějak rychlejším krokem v poklidu a stejně, jako mnozí jiní i já si vylosoval své číslo a dál mi nezbývalo, než čekat. Mezitím jsem se však věnoval přípravám na turnaj, zatímco v aréně to už řvalo a byly zahajovány první zápasy. Naštěstí můj kůň i má zbroj jsou již připraveny zde. Jsem rád, že to ten malý Karstark zařídil rychle a dobře, takové pomocníky mám nejraději. Každopádně nyní se chvíli dívám i na klání a sleduji, jak si soupeři vedou. "Zajímavé výsledky. Na Prince je nutno si dát dobrý pozor. A je zde více takových. Střetávat se s nimi bude opravdu zajímavé." Promýšlím pro sebe, když pomalu dobíhají první střety a vítězové se zabydlují na svých nových místech. Pak mám také možnost sledovat nově příchozí, jeden z nich je i ze Severu, což hřeje u srdce. Dalším je Baratheon, tohle bude opravdu zajímavé. Jsem velmi zvědav, jak tyto střety dopadnout a kdo s kým bude bojovat. Každopádně hlídám si své pořadové číslo, abych se mohl s předstihem připravit s pomocí do zbroje a svého koně ustrojit. Zahlédl jsem mezi přihlížejícími i Benjena, ale nechám jej v klidu koukat a věnuji se svému sledováni. Jsem opravdu zvědav proti komu budu moci stanout a proti komu stanou mí bratři. "Nechť dnes Staří bohové stojí při nás." Pomalu se nadechnu a pohladím svého hřebce po hřívě a krku. Nyní zbývá jediné. Čekat až na mne příjde řada. Můj kůň a zbroj |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, ráno Harrenov „Když jinak nedáte, sere,“ vydám ze sebe poté, co se mi podaří znovu popadnout vyražený dech. Pak upustím meč a ruce zvednu nad hlavu, aby Růžák viděl, že už opravdu nehodlám pokračovat. |
| |
| Harrenhall - kolbiště 5.XI. 281 Protože jsem v noci neměl u královských komnat hlídku, tak jsem se ráno probudil svěží a odpočatý jako už dlouho ne. A to přes skutečnost, že jsme si včera večer se serem Geroldem zatrénovali. Na svůj věk je ten muž neskutečně dobrým šermířem. A nepřeji nikomu, aby se s ním utkal, neboť má pořád sílu jako volské trojspřeží. Ráno jsem si omyl obličej a ruce v míse se studenou vodou, která stála na stolku. Po přivolání panoše jsem se nechal, jako ostatně každý den, oholit břitvou, načež jsem se ustrojil. S pomocí panoše jsem se nasoukal do zbroje. Trochu jsem se protáhl, abych zjistil, jestli mi sedí, a když jsem byl spokojen, tak jsem si připnul Úsvit na záda a do podpaží si vzal svou přilbici. “Dobrá práce… Teď jdi a připrav vše potřebné“, pochválím mladíka a vyrazím do poloprázdné hodovní síně, kde se už někteří výše postavení rytíři stravují. Zamířil jsem do míst, kde to zelo prázdnotou. Tam jsem se posadil, přivolal sloužící a poručil si něco lehkého a pohár vody. Bylo by bláznovství pít víno před turnajem. Když jsem posnídal, tak jsem se přesunul před královské komnaty, kde se rytíři královské gardy už seřazovali, aby králi poskytli eskortu. Zařadil jsem se tedy mezi ně, na své obvyklé postavení. Nečekali jsme dlouho a královský pár se objevil ve dveřích a tak jsme je tedy vedli ven, na kolbiště. Nedivím se tomu, že král nejde do hodovní síně na snídani, neboť nejspíš posnídal v soukromém soláru, který mu poskytl lord Whent. Při cestě na kolbiště mi král zprvu připadal v dobré náladě, ale když jsme vyrazili z hradu a okolo se začala míhat velká spousta poddaných, rytířů a lordů, tak jsem svou domněnku musel přehodnotit. Král dělal, jako by nikdo z nich neexistoval. A to dělal i u některých významných lordů. Jen pár výjimkám pokynul na pozdrav nazpět, či prohodil nějakou zdvořilost. Nakonec jsme dorazili k tribuně, kde již na svém místě seděl náš hostitel s rodinou. Na krále a jeho doprovod tam čekaly čestná místa. Když se usadil, tak nám pokynul a uvolnil nás. Vyrazil jsem tedy k maršálkovi turnaje, kde se konal los. Vystál jsem si tedy řadu a vylosoval si pořadí. Byl jsem trochu zklamaný, neboť se ukázalo, že vyjedu jako jeden z prvních. Své zklamání na venek ale nedám nijak znát. Bude to alespoň šance, prokázat svůj um…, pomyslím si a vyrazím zkontrolovat svého panoše, jestli už připravil mého koně. Ukázalo se, že vše je již připraveno. Pochválím panoše a zamířím si to na tribunu mezi rytíře, neboť co nevidět započne první kolo turnaje. Přítomné rytíře pozdravím kývnutím hlavy a usadím se na volné místo. Právě včas, první pětice se shromáždila před královskou tribunou a vzdávají králi holt. Během pár chvil se obě strany seřadí a ozve se zatroubení. Všech deset válečných ořů proti sobě vyrazí. Se zatajeným dechem sleduji srážku deseti rytířů. Někteří byli zdárně sraženi už po prvním střetu. Princ Rhaegar a ser Oswel, kteří jeli proti sobě, předváděli dokonalé umění jízdy a ovládání dřevců. Dokonce i mladý ser Jaime předváděl pozoruhodný um. Jak klání pokračovalo, tak vypadli všichni Whentové, až na toho nejmladšího. A vlastně sera Oswela, který spolu s princem stále dokola vyjížděli proti sobě. Ještě několikrát tak učinili, než se princi Rhaegarovi podařilo sera Oswela z koně sundat. Ten padl jak široký tak dlouhý do bahna. Chvíli to vypadá na to, že už se nezvedne, ale nakonec se ztěžka zvedl, prohodil něco směrem k princi a pomalu se se zabahněným pláštěm šoural pryč z kolbiště. Hmm… měl bych vyrazit… za chvíli po mě bude sháňka, neboť jsem na řadě, pomyslím si a vyrazím z tribuny se připravit. Po asi půlhodině bylo vše připraveno a já mohl vyrazit. Odepnul jsem si Úsvit, který jsem podal panoši a na oplátku jsem si vzal podobný ztupený meč, který jsem si připnul místo něj. Nechci v turnaji nikoho zbytečně zranit. Poté jsem si nasadil přilbici a nasedl jsem na svého bělouše. “Kopí“, řeknu a počkám, než mi ho panoš podá. Chytím jej a vyrazím společně s ostatními vzdát holt králi. Poté vyrazím ke stanům obránců. Princ Rhaegar! To musí být tvůj protivník… ale buďto tě vyřadí v prvním souboji, což by sice nebyla taková hanba, neboť je princ opravdovým favoritem. Nebo ho vyřadíš ty a pak bude mít král ještě horší náladu. A když bude mít špatnou náladu, tak se mohou dít opravdu nemilé věci. Pak zbývá jen ser Jon nebo ten Frey. Ser Jaime nepřipadá v úvahu a malý Whent taky ne. Jon je dobrý muž a stát proti němu by byla čest. Ale ještě větší čest by byla zařadit se po jeho boku jako obránce. Bude to tedy Frey, utřídím si myšlenky a vyrazím cílevědomě ke štítu toho Freye, kde se zastavím. Nejdřív pohlédnu na sera Aenyse Freye, kterému pokynu a poté tupou stranou kopí udeřím do jeho štítu, načež vyrazím na své místo. Kopí odevzdám panoši a převezmu si od něj čistě bílý štít. Poté se chopím dřevce a vyrazím na své místo, čekajíc na pokyn k vyražení proti mému protivníkovi. |
| |
| Princova výdrž a jižančin kožich 5. XI. 281, dopoledne Harrenov Když souboj konečně skončí a trofeje obou Tyrrelů si odnese Tygget, odeberu se zpět do svého stanu. Rozhodnu se před začátkem turnaje pokročit v obraze, s nímž jsem započal před několika dny. Zatím jsem pro něj nenalezl vhodný název, ale bude to nejspíš nějaké půvabné dívčí jméno jako variace na Pannu či některou z múz. Je to jedna z mála mých maleb, pro kterou jsem zvolil za předlohu pouze svou fantazii a nikoli živý model. Což se však v průběhu turnaje možná ještě změní. Vždy rozhoduje síla inspirace. |
| |
| STŘET ČERNÉ A BÍLÉ
5.XI. 281, Oswell Whent a další Nádech. Výdech. Stojím již připraven na svém místě, v jedné ruce štít - v druhé dřevec. Znovu. Nádech. Výdech. Pohled zaměřen na svého protivníka. Aegon vyfrkne přebytečný vzduch a setřese neviditelné mouchy. Je připraven, natěšen - chce už vyběhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 4. XI. 281, večer Harrenov „Semínku nedůvěry často stačí málo, aby pod záminkou vykvetlo v nenávist, lady Aianne,“ pronesu, ale na mé tváři zůstává příjemný úsměv, „rozhodně jsem ale nechtěl urazit ani vás ani vaši rodinu. Ba právě naopak. Pokud skutečně budeme přáteli, byl bych rád, kdyby panovala vzájemná důvěra i mezi našimi rody. Snad se v budoucnu objeví nějaká příležitost ke spolupráci a pokud ne, tak nikdy není pozdě nějakou vymyslet.“ |
| |
| Taškařice a první souboje turnaje 5.XI. 281 ser Drumm Ser Bound se vesele usmál. "Ať šlo o jakoukoliv sázku musela být dost divoká. Třeba ženy nebo víno jsou dobrým důvodem proč se vsadit a proč prohrát. No pojďte sere už jedou." Táborem se skutečně nesl divoký zvuk dud a k tomu veselé křiky a popěvky, jako o jarní taškařici. Rytíř lebek a polibků seděl na oslu čelem k ocasu. Smál se a celou tu zábavu si snad i užíval. Celá společnost velmi rychle došla až k turnajovému pozemku, kde se zábava uklidnila a dav rozptýlil. Trubky volaly první vyzyvatelé a ser Bound pospíchal aby se dostal na část tribuny vyhrazenou pro rytíře. Náraz za nárazem zvedal pasované ze sedadel. "Viděl jste to Drumme. Deset kopí, rovných deset kopí. Ani nevím, kdy kdo naposledy vydržel tak dlouho. Dokonalý souboj, jen víc takových." Ser Bound se viditelně bavil. |
| |
| Harrenov, tribuna u kolbiště Drzosti a zdvořilosti První střety dřevců se štíty na sebe nenechají dlouho čekat. Zrovna sleduji, jak se deset rytířů žene proti sobě, a očima kmitám mezi jednotlivými rytíři na kolbišti. Uznale zatleskám pokaždé, když některý z bojovníků opouští boj, ať už po svých nebo ne. Vyruší mě až znělý hlas volající kousek ode mě těsně poté, co protivník sera Jaimeho vzdá další boj. |
| |
| Nevinné hry 5. XI. 281, dopoledne Harrenov, kolbiště Ashara Dayne, Aianne Forrester a ostatní diváci Sleduji sice zápolení na kolbišti, ale po očku si všímám, jak se olivová lady tváří. Nejprve nepůsobí, že by ji můj příchod nějak zvlášť těšil, čemuž se při mých poznámkách nelze příliš divit. Na druhou stranu rozhodně nepatřím k nejnudnějším společníkům, kterých by se mohla taková kráska jako ona dočkat. |
| |
| Nemilá ranní návštěva 5. XI. 281 Všechny ty zážitky z večera na mě postupně dopadaly. Nakonec jsem nedokázala usnout - podařilo se mi to až ve chvíli, kdy to vzdalo tělo. Avšak i tehdy mě pronásledovaly divoké sny, noční můry. Spalovaly mě plameny, bolelo to, avšak já neumírala. Mlátilo do mě bojové kladivo, lámalo mi kosti, drtilo mi žebra, avšak stále jsem nedokázala zahynout. Má to všechno nějaký význam, nebo mne pouze trápí má mysl? Probrala jsem se brzy. Všichni ještě spali. Nenápadně jsem se vytratila ze stanu, abych se trochu protáhla a prošla se venku na čerstvém ranním vzduchu. Ještě ani nebylo poznat, že dnes všechno vypukne, že dnes začne ten turnaj. Tiše jsem doufala, aby některý z mých bratrů vyhrál, přestože jsem si úplně nebyla jistá, zda se jim to podaří. Otočila jsem se zpět k našemu stanu a vydala jsem se směrem k němu. Dnešní den bude dlouhý. Jak ráda bych nasedla na svého koně a vyrazila s muži na kolbiště, ale ne. Jsem dáma, no a dámy musí jen sedět a koukat se na ně. Nesnášela jsem to, nesnášela jsem být ženou. Připadala jsem si neobyčejně slabá, přestože bych taková být nemusela. A šaty, ach, ty šaty. Alespoň při jízdě jsem je nosit nemusela, protože jsem seděla jako muž (asi jediná věc, která mi byla dovolena). Povzdechla jsem si a zase jednou jsem zahnala své myšlenky kamsi do kouta mé mysli. Na Roberta jsem narazila vlastně už těsně u stanu. Trošku mě zaskočilo, že padl na kolena, avšak pouze krátký okamžik nato se setkal s mým ledově chladným pohledem. "Roberte," opáčila jsem stroze. "Co ode mě potřebuješ?" Bylo vidět, jak moc se ovládám, abych mu nedala facku za včerejší večer. Ať už si ode mě žádá cokoliv, nezaslouží si nic. |
| |
| Harrenov, tribuna u kolbiště Výřečný lev Lví kocour vedle mě znatelně ožije a na tváři se mu usadí šibalský úsměv. |
| |
| Lékařské stany „ Olenne je jaká je. Nedá se nic dělat. Každopádně, je to hloupé, když se všichni hádají kvůli ní.“ Zavrtím tiše hlavou a podívám se na bratra. Otec má pravdu. Je dost starý, aby už vyrazil. Jenže mě se ho pouštět pryč nechce. Na mě ale nesejde. „ Bude to dobré, Leo. Ty to zvládneš.“ Pousmála jsem se. Tvářil se, jako by se na to i těšil. Snad je to i pravdou, ač to se dozvíme až se k nám vrátí, jak se tam vlastně cítil a kdo ví co dalšího prožil. Zadívala jsem se na otce a mírně jsem se pousmála. „ Raději bych, kdyby vyhrál než aby skončil v lazaretu, ač nevím, jak velkou šanci má proti princi.“ Dodala jsem. Popostrčit. To se otci snadno řekne, ale hůř udělá. On je Lord ze severu. Po tomto týdnu už se s ním nejspíše neuvidím… Tiše jsem si povzdechla a zadívala jsem se ke kolbišti. „ Měli byste už vyrazit. Turnaj nepočká. A já mám svou práci také.“ Pověděla jsem otci i bratrovi, kterého jsem pohladila po vlasech. Jak malého. Ušklíbla jsem se a vydala jsem se směrem ke stanům, kde měl být náš lazaret. Jistě sem velmi brzy dorazí první zranění. Takže maminka snad otce někam odvedla?? Tedy někam… do chrámu … Lehce jsem se zachvěla a tiše jsem vydechla. Musela jsem zahnat myšlenky na matku. A na to jak vláčí otce k oltáři. U stanu už se shromáždila skupinka dívek včetně mistrů a kováře, který už už chystal věci na ošetřování. Ne že by to bylo úplně humánní ale muselo to stačit. A tady byli vybavení celkem dost. Ještě před začátkem onoho slavného turnaje a ještě před tím než jsem došla ke stanu s ošetřovatelkami, jsem zastavila jednu ze svých služebných. Podala jsem jí svůj zelený šátek s vyšitou červeno zlatou růžičkou a drobným písmenkem V, a zahleděla jsem se jí vážně do očí. „ Předej to prosím Seru Eddardu Starkovi. V mém jménu, jako výraz úcty a přízně. A s omluvou, že se nemohu dostavit osobně.“ Pověděla jsem jí s jemným úsměvem. Popohnala jsem ji ať rychle odběhne, kdo ví jestli náhodou nebude Eddard mezi prvními. Kdo ví jeslti ho za chvíli neuvidím sama. Se starostí jsem vydechla a vrátila jsem se zpět ke stanům, kde mě dost možná čekal poněkud krušný den. Už z dáli bylo slyšet zvuky turnaje. Lépe řečeno hostů a lidu, kteří se přišli podívat. Byli rozvášnění a plní energie. Jak to tam asi teď vypadá… Bylo to velmi rychlé. Ozvalo se několikateré tříštění dřevců a kovů. Pak se objevil první raněný. Whent. Ukázala jsem kam mají zajít, kam ho položit a sama jsem se k němu vrhla s několika dívkami. Byl jen v bezvědomí. Poslechla jsem si tlukot srdce a zkontrolovala jsem dech. „ Sundejte z něj brnění a uložte ho. Podívejte se jestli má nějaká další zranění a každou chvíli ho kontrolujte. Teď je ještě pořád možné ho hlídat, ale později už to tak být nemusí. Takže se mu věnujte teď víc.“ Pověděla jsem dívkám. Došla jsem pro svou zástěru. Uvázala jsem si ji, tak abych si neumazala šaty až přijdou ty krvavé zranění. A dobře jsem udělala. Brzy přišel ten okamžik, kdy přinesli prvního opravdu hodně raněného. Zarazili mu kus kopí do hrudi. Mezi žebra. Trčelo stále ještě ven. Zlomené a celé zubaté. Až se tohle vytáhne, začne to strašně krvácet. „ Mistře!“ Zavolala jsem na mistra, který to tu vedl. „ Musíme sundat to brnění, aniž bychom vytáhli ten kus kopí. Pak vytáhneme kopí a musíme ránu vyčistit a sešít…“ Podívám se do tváře muže, který nám byl přinesen. Další Whent. Zachvěju se. Začla jsem rozepínat popruhy jeho brnění. „ Zavolejte toho kováře, musí sundat opatrně brnění dolů aniž by mu vytáhl ten kus dřeva.“ Zvolala jsem starostlivě a srovnala jsem tělo muže, tak aby se dobře ošetřovalo. Budeme muset spěchat. Tohle půjde rychle… |
| |
| Forresterové 5.XI. 281 lady Forrester "Ano Gregor se už chystá na kolbiště. Popravdě tvůj bratr utekl za těmi všemi Glowery, Dustiny, Caselly, Umbery a jinými mládenci co se tady přijeli poprat. Prý budou sestavovat mužstvo do pranice, aby se Sever předvedl v nejlepším světle. No upřímně snad se budou držet dál od Brandona Starka." Lady Forrester se mírně usmála a podívala se na své vnuky. "No mládenci, umyjte se a buďte rychlí, abyste stihli začátek." Chlapci se sice pokoušeli klást odpor, ale nakonec se vzdali a nechali se odvést chůvou. Turnajové tribuny již byly téměř naplněné. Dámy a vznešení lordové kteří se nechystali bojovat se pohodlně usazovali na svých místech a rytíři v plné zbroji celé to hemžení sledovali. Gregor Forrester už byl v plné zbroji a o něco se zuřivě hádal s kroužkem dalších mladých rytířů. Jeden z nich se zlatým tabardem posetým zelenými růžemi, se podíval vaším směrem, hluboce se uklonil a vydal se k vám. Ještě jednou se uklonil. "Lady Forrester, jestli dovolíte rád bych si promluvil s vaší dcerou." Zdvořile počkal dokud nedostal svolení. |
| |
| Stany mistrů 5.XI. 281 Victarie Mistr Oemund vše sledoval bystrým okem. "Ty jsi Victarie, že." Zeptal se a sám si prohlédl mladého Whenta. "Máš odvahu a dobré oko, jen budeš potřebovat nabrat trochu zkušeností. Pro blaho téhle Říše ale doufám že nebudeš mít kde."Sklonil se nad mladým rytířem ze kterého zrovna sundávali brnění a vlepil mu přes obličej pár silných facek. Rytíř otevřel oči, zamrkal jimi a nepřítomně se rozhlédl na okolo. "Tak vítáme tě zpátky." Mistr si promnul ruce a pustil se do vykloubeného ramene dalšího z Whentů. Ozval se jen krátký řev a kloub se vrátil zpět na své místo. "Ostré zbraně," konstatoval suše. "Ke kováři na stůl," sluhové přiskočili a pomohli přenést raněného na kovářův stůl. Mistr i kovář si kopí prohlédli. "Tak co," prohodil kovář. "Nejdřív zadní plát," poručil mistr Oedmund a sám začal rychle rozpínat přezky. Pod nimi byla kroužková košile. Kterou nebylo než rozštípat a prostříhat. Oba sice pracovali jak nejrychleji to šlo, přesto Whent ztrácel barvu. "Teď," zeptal se kovář když byla záda volná. "Dejte mu do hudby kolík. Hoďte sebou než to zabalí." Mistr Oedmund řval a jeho pomocnice běhaly jako včeličky. "Victarie, hlídej ať se nezadusí. Na dva zatlačíme a vytlačíme hrot zády. Bude řvát jako tur." Nadechl se. "Raz, dva." Zapřel se a hrot vyšel zády. "Pilu, kurva." poručil kováři. Ten vzal pilu, jaká se používá na ořez stromů a hrot prostě uřízl. Mistr zatáhl opatrně za hrudní plát a pomalu vytáhl zbytek kopí. "Debilové, co je vede k tomu aby se takhle mrzačili." Whent byl už plně při vědomí střídavě vší silou kousal kolík který měl v ústech a nebo řval bolestí. Mistr Oemund lékařskými kleštěmi vytahoval úlomky kopí, kroužky a kousky polámaných kostí, které uvízly v ráně. Pracoval jako drak a trvalo jen krátkou chvíli než Whent bledý jako smrt ležel se sešitými ránami na posteli. "Hlídejte ho ať neusne. Musí hodně pít a sežeňte septona. Měl by si sním popovídat." Mistr Oemund si omyl ruce a vědrem vody spláchl krev z kovářova stolu. "To se těším na pranice, až nám tady začnou nosit rozdrcené ruce a nohy." |
| |
| Světlo mých očí, krása mých dnů 5.XI. 281 Lyanna Stark Tak tady klečím a dívám se do těch hlubokých studených, nádherných, úchvatných, okouzlujících očí, které mne odnášejí tak daleko, aby mnou následně praštily do té nejhlubší hlubiny. Co potřebuji. Potřebuji aby si mne milovala, potřebuji aby si se na mne podívala, potřebuji tebe abych mohl žít, potřebuji vidět tvou tvář abych mohl žít a až přijde Cizinec jehož oči se na mne podívají z pod nějaké přilbice, potřebuji aby si mne čekala na druhé straně, protože ani peklo ani konec světa nemohou být zlé pokud budeš se mnou. Proč ale ze slov té Nejkrásnější cítím takový chlad a proč vše o co jsem ji chtěl požádat najednou vypadá jako naprostý nesmysl. Jsem Robert Baratheon, Pán Bouřného konce a Ochránce Bouřných krajin, nejbojovnější ze všech Velkých lordů, jsem divoká Bouře. Teď jsem spíše slabý větřík chycený v jejích očích jako v lopatkách větrného mlýna. "Lady Lyanno," přeruším to trapné mlčení a dojde mi že jsem tady přišel pro zástavu lásky, ale tuhle žádost nepoložím a dostanu prd. "Lady Lyanno, chtěl bych se omluvil za včerejší večer." Sedm, já tak blekotám. "Slibuji že se napravím a pro příště se napravím, abych byl takovým rytířem jakého si zasloužíte." Opravdu blekotám. Trubky, volají trubky. Moje záchrana. "Dovolte mi abych vám položil k nohám štíty všech těch, které vyhodím ze sedla." V kleče počkám na odpověď a pak již následuji volání trubek. Mám chuť srážet a drtit. |
| |
| Znamení Růže Stojím u kolbiště a sleduji, jak se, jako první vydává vstříc svému soupeři Roberth. Sám se sebe v duchu ptám zdali ještě není po včerejší noci opilý, ale zdá se, že je plně při smyslech. Trošku jsem se i obával, že si zvolí za svého prvního soupeře Rhaegara, nicméně, jak se ukázalo zbytečně, protože se rozhodl pro souboj s mladým Lannisterem. Se zájmem jsem se díval a koutkem oka pozoroval svou zbroj a svého koně Severáka. "Už abychom byli také na řadě, jsem zvědav, kdo proti nám stane v souboji." Poklidně dýchám a užívám si podívanou, když tu ke mě přicupitá drobná mladá dívka, která něco ostýchavě tiskne v rukou. Tázavě se na ní zadívám. "Copak bys ráda děvče? Tak povídej neboj se." Řeknu vlídně a následně když se konečně rozpovídá si jí vyslechnu. Chvilku to trvá, než se ze sebe vysouká, že jí poslala mladá Lady Tyrell, se kterou jsem včera tančil symbol své přízně a požehnání k dobrému výsledku na kolbišti. Zadívám se na šáteček a pak jej s díky a úsměvem na tváři přijmu. "Vyřiď své Lady, že děkuji za dar a cením si jej. Určitě mi přinese štěstí v turnaji." Mladá dívka odcupitá a já se vrátím pohledem zpět na kolbiště a šátek chvíli držím v ruce. Pak mi k němu opět sklouzne pohled. Pousměju se a nakonec se rozhodnu, že jej budu mít na turnaji při sobě a několika zručnými pohyby si jej uvážu okolo krku tak, aby byla zepředu na krku vidět ona růže. Pak se věnuji dál s hezkým pocitem turnaji. |
| |
| Má je zuřivost 5.XI. 281 Trubky volají a teď je na mne abych vyrazil na kolbiště a já se nemohu dočkat. Tam ze mne spadnou všechny starosti. Slyším nárazy, křik výdechy rozvášněného davu, když první vyzyvatelé kříží své dřevce s obránci. Slyším to jejich Rhaegar, Rhaegar. Fury to slyší také a nervozně hrabe kopty. "Klid, klid starý brachu," poplácám ho po hlavě, "ještě chvíli a my jim ukážeme kdo je tady ten nejlepší. Vykoupeme je v blátě." Nasednu a na hlavu si nasadím svou těžkou přilbu. Další náraz a další hromové ACH. Já i můj kůň už chceme vyrazit, chceme bojovat. Trubky zadují znovu, teď volají nás. Jen lehce se ukloním Meči jitra, který se řadí hned za mne a ve své bílé je naprosto nepřehlédnutelný. Nic není tak fascinující jako vyjet před napjatý dav a cítit to napětí, to vzrušení to očekávání. Krev mi divoce buší ve spáncích a srdce tluče jako o závod. Teď jsem té já, teď žiji. Ještě se ukloním králi a jeho rodině. Poutám pozornost, vím že ji poutám. Mohutný klenot na přilbě a těžké kladivo připnuté k sedlu
Miluji když poutám pozornost. Minu princův stan. Jeho hlavu chci snad stejně jako Lyannu, ale ne teď, teď se chci bavit. Minu i stan Mladého Lannistra, co je to za boj vyhazovat ze sedel koťata. Zamířím až ke stanu ozdobeném Gryffy a udeřím tupou stranou do štítu Jona Connigtona. Pobídnu Furyho koleny, ale neotočím ho. Jemně ho nutím aby celou cestu až na naše místo na kolbišti couval. Pomalu, klidně a nádherně couval. Teprve až když jsme na místě povolím uzdu jeho přirozené divokosti a nechám aby se vzepjal a bojovně zahrabal kopytem. Naše je Zuřivost a je na čase ji předvést. |
| |
| Poblíž stanu Starků Chvíle soukromí, jež se rozhodnu poskytnout Lyanně a jejímu snoubenci navzdory mým očekáváním netrvá skoro ani deset minut. Robert se sice své dámě vrhne k nohám, avšak jeho čin, zdá se, dívku ze severu nikterak nezaujme. Ještě aby ano-zatímco on se včera ožíral s rytířem lebek a polibků, tančila jeho snoubenka s idolem tisícero srdcí. Když se táborem rozezní roh a parohatý rytíř je přivolán do kolbiště, rozhodnu se jej konečně ve společnosti mé paní nahradit. Dobré ráno…? usměji se na pozdrav, zjišťujíc jestli slova pána Bouřlivého konce přeci jen neměla nějaký ten efekt. Doufala jsem, že bychom mohly turnaj shlédnout společně. nabídnu, potěšena, že jsem snad konečně nalezla spřízněnou duši. Pokud tedy má paní nemá již jiné závazky. dodám, opět si uvědomujíc, že se jedná o dceru lorda severu a ne pouze o dívku, jež bych snad toužila nazývati mou sestrou namísto mé vlastní krve. |
| |
| Turnajové stany Dornů 5.XI 281, během prvních kol klání Princ Oberyn "Princi Oberyne," muži z Dorn se ukláněli když kolem nich procházel Oberyn Martell. Před stany u výjezdu na na kolbiště stála skupinka Dornů ve zbroji a sledovala výjezd Roberta Baratheona na kolbiště. "A že máme hezky uklizeno," prohodil vesele jeden z Fowlerů, "jen by mně zajímalo koho z vás pánové to napadlo." Rytíři se po sobě tázavě podívali. "S pozdravy od Prince Lewyna." Ozval se nakonec senešal Martellů a rytíři vybouchli smíchy. "Princi Oberyne," hluboce se uklonili když Oberyn ve zbroji došel až k nim. "Princi, jdete na řadu hned v dalším kole," upozornil ho senšal. "Jen doufám, že tomu Jelenovi chcípne pták. To pro něho bude ten správný trest, co vy na to pánové." Rytíři se rozesmáli a nejeden se otočil na prince Oberyna |
| |
| Turnajové kolbiště 5.XI. 281 Davy znovu sledovaly napjatě volbu vyzyvatelů. bylo to ale jiné než před prvním kolem. Dav zmlknul překvapením a mlčel velmi výmluvně, když Arthur Dayne udeřil na štít sera Freye. Odněkud z davu se ozvalo tiché šemrání a potom již otevřené výjevy nevole. Všichni čekali víc, mnohem víc od Meče Jitra. Volba Roberta Baratehona byla také přijata chladně. Všichni čekali, že udeří na štít Prince Rhaegara a dopřeje tak divákům podívanou, pro kterou přišli. Nakonec se ale dav dočkal. Ser Clegane vedl koně sebevědomě k černorudému stanu a udeřil na Princův štít tak silně až se stan zatřásl. Dav vykřikl nadšením, jelikož již sama velikost vyzyvatele slibovala dobrý boj. Mladý seveřan z rodu Forresterů udeřil na štít sera Jaimeho. Stranou všeho zájmu a pozornosti zůstala polední dvojice. Rytíř se Smějícím se stromem na štítě volil jako poslední a měl i poslední možnost. Zastavil se u posledního stanu ozdobeného netopýry a udeřil do štítu nejmladšího Whenta. Trubky zaduly a jak vyzyvatelé tak i obránci jeli zaujmout svá místa. |
| |
| Pomatenec a klaun 5. XI. 281, těsně před turnajem Harrenov, kolbiště Richard Lonmouth Poté, co se rozloučím s lady Asharou, zamířím rovnou do svého stanu. Nesmírně se mi motá hlava a nejrůznější představy si v ní poletují jako podrážděný roj vos. |
| |
| Odhady a lichotky 5. XI. 281, dopoledne Harrenov, kolbiště Ashara Dayne a ostatní diváci Zahledím se také ke stanu svého synovce a myšlenku, která mi vyvstane na mysli, pronesu nahlas: „Ani já bych se nestyděl svěřit se šermířskému tréninku vašeho bratra. Jeho schopnosti se již teď považují za legendární. Ale z vašich úst to téměř vyznívá tak, že se ser Arthur mýlí v jiným ohledech, které možná považujete za důležitější. Nebo se snad mýlím, má lady?“ V mém hlase zaznívá trocha štiplavé hravosti a ironie. |
| |
| Harrenov, tribuna u kolbiště Princové jsou na draka S pousmáním zavrtím hlavou. „Nebylo to tak myšleno, sere. Chtěla jsem pouze říct, že ze všech rytířů, co znám, má Arthur dobrý odhad na schopnosti ostatních mužů v boji. Pokud někdo jako on prohlásí, že je váš synovec nadaný, pak to můžete brát jako silnou pochvalu. A to neříkám jen proto, že je mým bratrem,“ ujistím jej. Samozřejmě mám s Arthurem rozdílné názory, ale to nehodlám seru Gerionovi svěřovat. Vyhledám pohledem bratra. Není to nijak těžké, jeho bílý plášť jasně svítí na slunci a dává o sobě vědět na dálku. Pořád tak nějak čekám, kdy se zalekne, kdy si uvědomí, že tohle nechce. Že touží po tom, čeho se dostane Alvarovi: po domově, rodině. Snad se mýlím. Za dobu, co slouží mezi Bílými plášti, jsem si u něj nevšimla žádných známek lítosti, dokonce ani smíření. Možná je vůle mého bratra silnější, než jsem myslela. Nebo jsem já jen slabší, než bych měla být. |
| |
| Lékařský stan „ Děkuji, Mistře. Snad nebude později potřeba, mít těchto zkušeností jinde, než na turnaji.“ Pověděla jsem k Oemundovi, který mě sledoval. Nebylo čemu se usmívat. Tohle nebyla dobrá situace. Jakmile nám probral rytíře, upoutala jsem na kratinkou chvíli rytířovu pozornost, kterou jsem pak plynule předala jedné z dívek, které tam byly, než jsem se začala věnovat tomu, který přišel i s kusem dřeva v těle. Rozštípali mu kroužkovou košili, kterou měl ještě před malou chvílí pod brněním. Železné odštěpky létaly všude kolem, a vůbec nejvíce do rány, která je snad přitahovala. Nebo se tak zdálo. Kývla jsem na mistra, když mi řekl ať ho hlídám před zadušením. Polkla jsem a pohlédla jsem na mladého Whenta. Srovnala jsem mu hlavu a opatrně jsem ho chytila za tváře, když jsem stála za jeho hlavou. „ Bude to dobré… Vydržte.“ Zašeptala jsem tiše, přímo k něm. Zahlédla jsem jeho oči. Na ten pohled nezapomenu. Pohled plný bolesti a proseb, ať už to skončí. A pak začal řvát. Dost to zadusilo zakousnutí v kolíku, ale i tak to bylo něco strašného. Přišel strašně rychle k plnému vědomí. Dívala jsem se tomu nebožákovi do očí. Nemohla jsem ucuknout pohledem a podívat se stranou. Nemohla. Měla jsem pocit, že mi zemře v rukou, když se podívám jinam. A on se celou dobu díval na mě. Oemund pracoval zkušeně a velmi rychle. Brzy ležel zraněný muž na svém lůžku. Bledý jako smrt, která si pro něj mohla každou chvíli přijít. Třásli se mi ruce. Došla jsem k němu a na kratinkou chvíli jsem usedla vedle něj. Otřela jsem mu rty vlhkým plátnem a pohlédla jsem na mistra, když přišel s tím, že by mu měli sehnat septina. Zachvěla jsem se. Nedával mu moc velké naděje. Nebreč… nesmíš. Ne před ním. Nadechla jsem se a vydechla jsem. Se vším donucením jsem zvlnila rty do jemného úsměvu a pohlédla jsem zpět na raněného, který sem tam zavřel oči. On to slyšel. Věděl to. „ Nevzdávejte to tak snadno…“ Pověděla jsem tiše. Zakryla jsem jeho tělo až ke krku jednou z dek a položila mu k ústům pohár s vodou, aby se mohl opatrně napít. Nešlo to jednoduše, ale musel. Tak jak řekl mistr. Nakonec jsem zavolala jednu z dívek. „ Buď s ním. Celou dobu. Dávej mu pít a udržuj ho při vědomí. Je to moc důležité.“ Pověděla jsem tiše. „ A usmívej se.“ Dodala jsem. Neříkalo se to snadno. Takové to je… vědět že pravděpodobně někdo brzy zemře. Kvůli vlastní hlouposti a nadutosti zaplatí životem. To už ke mně ale dorazila má služebná. Celá červená a trochu nesvá. Vzala jsem ji stranou od onoho raněného rytíře a vyslechla si, co mi chce. Zrůžověli mi tváře, když mi pověděla, vzkaz od Eddarda. Mírně jsem se kousla do rtu a kývla jsem. S díky. Bohužel pohled mi sklouzl k raněnému rytíři na pokraji smrti. Jen aby nedopadl stejně jako on… „ Jdi pro Septona. Hned. Možná bude potřeba.“ Zachvěla jsem se. Odvrátila jsem se od dívky i od raněného rytíře a šla jsem si umýt ruce. Jak něco takového máme říct rodině? Má ženu? Děti? Nebo je sám a sám zemře?Má o něj někdo strach? Jeho rodiče? Má li vůbec nějaké ještě na živu… Pohlédla jsem směrem k mistru Oemundovi. Zamrkala jsem a zahnala jsem rychle slzy. Ne, dnes nesmím uronit ani slzičku. Ne tady. „ Nikdy nepřijdou k rozumu. Budou se navzájem masakrovat až nakonec zaplatí nejvyšší cenu.“ Pověděla jsem k němu tiše. Umyla jsem si dobře ruce a šla jsem zkontrolovat prvního, kterého nám sem přivedli. Už byl při vědomí, a zdál se na tom podstatně lépe než ten, kterého ošetřovali ještě před malou chvílí s kovářem. |
| |
| Čestný rytíř5. XI. roku 281 v Harrenově, kolbištěBarristan Selmy Když jsem si poprvé uvědomil, že jsem prohrál sázku s Robertem, myslel jsem si, jaká to bude ale pořádná potupa. Že se nebudu moci nikde již nadosmrti ukázat a pravděpodobně taktéž budu raději muset zůstat zahrabaný v mé daleké osamělé pevnosti. Ovšem čím dál více se zaposlouchávám do rytmu dudákových tónů, tím dál více si to snad ještě začínám užívat a uvolňovat se. Jak by se dalo očekávat od takové veselice, ve velice krátké chvíli se k našemu průvodu shrne veliké množství zvědavých očí. Ať už z důvodu, že byli zrovna probuzeni a chtěli si zanadávat na toho, kdo jej vzbudil, či jenom z čiré zvědavosti. Při prvních posměšcích na mojí hlavu hrdě zvednu mojí hlavu, hlasitě se zasměji a napiji se z měchu vína, který mi Robert stále nestihl ještě vzít. ,,Takhle alespoň budou vědět, kde je všechny mám.'' odpovím mu jízlivě a pohlédnu na nové hudebníky, kteří se mezitím stihli zapojit do původní melodie kozáka, ze které nakonec stvořili hudbu, která se spíše hodí na slavnosti. A proč kruci taky z toho oslavu neudělat?! Průvod se během tak krátké chvíle stihl proměnit v tak šílený průvod, který mi ze všeho nejvíce připomíná slavnosti, které mívají obyčejní vesničané, když se jim povede úroda, či se opět vrátí léto. V tomto ruchu jsem si ani nevšiml, že Robert stihl zmizet kamsi do pryč, vzhledem k mé opojenosti nad okolním ruchem. Tím více se pocit umocní, když ke mně přistoupí dívka s kojencem, abych jejímu dítěti 'pro štěstí' požehnal. Samozřejmě tak i udělám jménem Sedmi, výjma cizince a v neposlední řadě dvěma prsty zlehka z obličeje otřu stále ještě docela čerstvou barvu a zlehka nimi přejedu přes čelo dítěte, než jej vrátím konečně zpátky mladé lady. Teprve až pak si všimnu, že tu Robert vlastně není. Nebýt té ženy, kterou by pravděpodobně počastoval oplzlými řečmi, tak bych stále žil v pravděpodobné nevědomosti. Srab jeden! pomyslím si s pobaveným úsměvem na tváři. Když se poblíž mě ozve mužský hlas a já tím směrem otočím pomalovaný obličej, jsem naprosto šokován tím, koho spatřím. Tebe bych rozhodně čekal u krále a ne tady, napadne mě, ale místo toho raději odpovím mnohem slušněji: ,,Dobré ráno i vám sere.'' přičemž se do široka usměji, když spatřím jeho pobavený úsměv. Měl jsem bílé pláště za nudné bačkory, co se ani neumí usmát. Zřejmě čas přehodnotit názor. A pak naváže na včerejšek. Jenom se sebezapřením se nezamračím a zůstanu se usmívat. Ovšem teprve, až když se Bílý plášť zmíní o lady, tak mi dojde, kam přesněji asi míří. Hádám, že Dornova žena nepotěšila...a ani to o.... ,,Bohužel si uvědomuji mé včerejší chování a velice jej lituji. Bohužel tak už to bývá, když se opilý muž baví s ještě opilejším lenním pánem.'' pokrčím rameny, nicméně z tónu mého hlasu lze slyšet, že skutečně lituji. ,,A pokud to přinese vám na srdci klid a stejně tak i vaší lady...'' zde si neodpustím mírný drzý úšklebek, vzhledem ke slibu, které skládají bílé pláště, ,,Tak mi bude ctí má slova odvolat, ba se i za ní kát.'' Odpovím tentokrát s vážným výrazem na tváři, který se ovšem během chvíle opět změní do úštěpačného úsměvu. ,,Tedy...pokud mě král Aerys nechá tak dlouho žít, když mě takto spatří.'' |
| |
| soukromá zpráva od Brandon "Wild Wolf" Stark pro Souboj? Spíše sebevražda Harrenhal pod hlavní věží 4.XI.281 Stojím tam a hledím tváří v tvář šílenství mladého Baelishe. Chudák. Je mi ho skoro až líto. Nebo není. Vždyť je to skoro až směšné. Ten malej hajzlík zkrátka potřebuje dostat přes hubu. Rozhodně si nemyslím, že jsi zbabělec, Baelishi… Dodám hraně uznale. Ovšem pak pokračuji naprosto jiným tónem, více odlehčeným a pobaveným… … myslím si, že jsi hlupák, nedorostlý, nerozumný hlupák. Jen se podívej jak lady Catelyn děsíš. A to tu prohlašuješ, že ji miluješ? Kdybys ji skutečně miloval, proč by si tady před ní a před jejím snoubencem máchal mečem? Nezaslouží si snad trochu klidu? Snažím se ho trochu rozhodit, aby začal pochybovat o tom, co to vlastně dělá. Ne, rozhodně se nechci být s děckem. To by tak hrálo, aby se o mně vykládalo, že zabíjím taková nedochůdčata. Kor večer před turnajem. Přesto meč stále pevně svírám v ruce a vyčkávám na jeho první ránu, přeci jen je to vyzyvatel. A Baelishi, opravdu chceš zemřít pro dívku, která tě nemiluje? Do toho, o jednoho nešťastného blázna méně. Všímám si jak ztěžka drží meč, zřejmě jej drží poprvé a zároveň doufám, že jsem jej rozhodil dostatečně natolik, aby jedna dobře mířená rána do čepele meče mu jej vykvedlala z ruky. Poté jej odkopnu stranou od nás. Pokud se mi tenhle manévr podaří, svůj meč mu namířím ke krku. Vnímám hrůzu v jeho očích a tak se ho rozhodnu ještě vyděsit. Kdo ví, možná se i počůrá. Ty malý podsvinče! Autoritativně na něj zařvu, svůj meč stáhnu a hruškou meče jej uhodím do tváře, čímž mu ji roztrhnu. Snad tam možná i bude mít jizvu. Tohle ber jako připomínku na to, jak to dopadá, když si chceš vzít, co ti nepatří. Snad se poučíš, že se mi nemáš plést do cesty. Příště si vezmu tvůj život. Teď padej… Nakážu mu a nechám ho se odplazit někam pryč od nás. Jeho meč si vezmu a plácnu jej s ním při odchodu po zadku. Poté si jej ponechám a svůj skryji do pochvy. Opět se vrátím k Lady Catelyn. Odpusťte mi to vyrušení. Snad vás ta záležitost příliš nerozrušila. Na druhou stranu, chápu jej. Vám asi žádný muž neodolá. Měl bych ho zabít za jeho troufalost, ale je to ještě děcko. Snad z toho vyroste. |
| |
| Stany Mistrů 5.XI. 281 Victarie Mistr Oedmund se zasněně usmál. "Však já to vím a vím to moc dobře.Vyrostl jsem mezi nimi a ještě dneska bych dovedl držet kopí stejně dobře jako kterýkoliv z nich. Tvá rodina byli mí páni, jsem Flowers bastard Caswellů." Podíval se na tebe a ze záhybů své kutny vytáhl láhev pálenky. "Napij se," přikázal autoritativním hlasem. "Byl jsem na na Kemnoschodech, s Ormundem Baratheonem, Lordem Geroldem, Barristanem, Tywinem a mnohými jinými. Nikdy by si nevěřila, jak jsou lidem v lazaretu ukradené všechny ty hrdinské skutky. Strávil jsem celé tažení sešíváním ran, léčením průjmů a pohřbíváním mrtvých. Dokonalá škola, nikdy před tím bych nevěřil že nejvíc jich zemře na špatnou vodu a zkažené jídlo." Sám upil pálenky. "Neboj čas a zkušenost tě naučí, otupíš a obrníš se. Jen pokud by tě tváře strašily po nocích a nedaly ti spát najdi si někoho s kým si o tom popovídáš. Taková Růžička jako ty si nezaslouží tahat sebou duchy." Podíval se na tebe. "Napij se ještě," přikázal a kontroval kolik pálenky si vypila. "Tak a nesou dalšího." Mavl rukou a šel se podívat koho nesou. |
| |
| Princ a jeho dokonalosti 5. XI. 281, dopoledne Harrenov, kolbiště Ashara Dayne a ostatní diváci „Nikoli, má lady,“ odpovím s lehkým úsměvem, abych klisničku ujistil o správnosti jejího přístupu, „pro vás je to ta nejlepší možnost, jak si užívat mužské pozornosti, aniž byste se jim při tom musela podvolit. A díky vaší hravé povaze to jistě bude zábavné i pro toho, kdo o vás bude usilovat.“ Polohlasná upřímnost, kterou vypustím ze svých úst, překvapí i mě samotného. Nejspíš mě ukolébalo, jak z dívčina hlasu náhle vymizela ironie, připustím v duchu a raději se pustím do popisu lady Aianne. |
| |
| Bílý netopýr 5.XI. 281 Gerold Hightower, Lewyn Martell a všichni na královské tribuně Ser Oswel Whent doslovně zářil, když mířil ke královské tribuně. Měl na sobě nový bílý plášť a i je zbroj byla opláchnuta od bahna. "Lorde veliteli," uklonil se Geroldu Hightowerovi. "Lewynem," usmál se na prince Martella a vytáhl měšec s penězi. "Nerad to přiznávám ty Dorne, ale tohle je tvoje." Podal měšec a mávl nad ním rukou. "Jen mi připomeň že se s tebou nemám příště sázet, ty potomku čarodějnice a pouštního ducha." Ještě jednou se zdvořile lordu veliteli gardy. "Lorde Gerolde," začal opatrně, "já vím že není vhodná doba, ale chtěl bych vás požádat o zvýšení služného. Budu muset vykoupit koně, taky zbroj, i když ta je myslím královským majetkem. K tomu tady Lewyn Vydřiduch Martell nebude jediným, kdo po mě bude chtít peníze." Lehce se usmál. "Jo a Mistr říkal, že hezčí ani chytřejší nebudu a taky blekotal, že doufá že se mi rozsvítilo, z čehož soudím, že jsem schopen služby." |
| |
| Seveřané 5.XI. 281 turnajové stany Starků Eddard, Benjen a všichni ostatní kterých se to týká Shluk seveřanů se o něčem zuřivě hádal, vynořil se z něj nepřehlédnutelný Mors Umber a rozhlédl se kolem. "Štěňata," houkl na oba mladší Starky, kteří sledovali turnaj. "No pojďte sem." Dodal ještě důrazně. "Benjene tobě ta zbroj sluší," poplácal Benjena po rameni až pláty zaduněly. "Chlapci nevíte náhodou, kde je Brandon," podíval se tázavě. "Sbíráme tady mužstvo na pranici a očekáváme že nám půjde za kapitána. Tedy pokud se nerozhodne obléci zbroj váš otec." Na chvíli se zamyslel. "No co vy dva mládenci. Připojíte se k nám v pranici. Ne že bych vás podceňoval, ale budete tam mít víc šance než v klání, abyste ukázali co ve vás je." Znovu tázavě zvedl obočí. |
| |
| Seveřané Když nás osloví hrubý hlas Umbera ohlédnu se od svého místa za ním. Slétnu jej pohledem a pár kroky přejdu k němu. Zachovám klidnou tvář a vyslechnu, co po nás chce. Nakonec se musím mírně ušklíbnout. "Pokud se nepletu pak by měl být ještě ve stanu. Pokud se tedy mladému Karstarkovi nepodařilo našeho Brana vzbudit, jak jsem jej žádal." Pokrčím rameny, jako by o nic nešlo a na chvíli znovu následuje odmlka. "Mmmm pranice? Inu doufal jsem, že se mi naskytne příležitost prokázat své schopnosti, jak v klání, tak v pranici, abych pravdu řekl. A doufám, že budu v dostatečně dobrém stavu, abych tomuto předsevzetí dostál." Sám mám ze svého přístupu trošku obavy, ale inu když už si slavnosti turnaje užít tak v co nejvíce disciplínách. |
| |
| Lékařské stany Poslouchala jsem o čem mluví, ale před očima jsem viděla oči raněného rytíře a jeho němou prosbu o pomoc. Prsty se mi chvěli, když jsem si brala láhev s pálenkou… Pálenka. Snad pomůže… jestli mě nesloží. Polkla jsem a pak jsem vydechla. Položila jsem si hrdlo lahve ke rtům. Ruka se mi třásla. Nemám ani ponětí jak něco takového může chutnat. Jen vteřinku trvalo než jsem polkla první doušek. Pak to začalo ohromě pálit. Stáhla jsem láhev od rtů a rozkuckala jsem se. Ne…. Nic takového jsem nikdy nepila… a nebudu… Zavrtěla jsem rychle hlavou a ještě jednou jsem si odkašlala. Oedmund je autorita. Teď musím poslouchat, jestli tu chci zůstat. „ K čemu jsou hrdinské skutky, když za ně položíme životy mnohých. Nikdo nehledí na ztráty v bojích, hrdinové jsou dle lidu velitelé. Ale to, že jim vítězství zajistí stovky mrtvých vojáků či umírajících nehledě na to jestli ze špatné stravy nebo z boje, to už nikdo nevidí. Hrdinové jsou ti, kteří stojí ve vojsku a brání svou zem. Ne velitelé, kteří se před ně mnohdy nepostaví…“ Zavrtěla jsem hlavou. „ Četla jsem spousty knih. Romantické příběhy o hrdinech, zachraňujících křehké dívenky před obry a jinými nebezpečenstvími. Pohádky pro takové dívky, za jednu z niž mě většina lidí považuje také. Ale při tom je to něco jiného. Války a boje… Ztracené životy. Vždy to odnesou ale ti nejníže postavení nejvíce. Ti, kterých by se to ani nemuselo týkat.“ Pohlédla jsem Oedmundovi do očí. Pak jsem se obrátila k rytíři, který umíral opodál. Jen na krátko. „ Budu si jej pamatovat. Ať zemře či přežije. Ten pohled se nedá zapomenout. Ale přijdou další. A časem ustoupí i zlé vzpomínky.“ Pocítila jsem jak mi srdce začalo více bušit. Zrychlilo, pravděpodobně následkem alkoholu. A Mistr mě pobídl ať si ještě přidám. Lehce jsem se zachvěla. Ale co je na tom špatného… Přiložila jsem si hrdlo lahve k ústům a znovu jsem se napila. Polkla jsem a potřásla hlavou, tentokrát už bez kašle. Jen tváře mi zčervenali. Předala jsem Oedmundovi láhev zpět a pohlédla jsem na muže, kteří nám nesli další zdevastované tělo. Vydala jsem se Mistrovi po boku. |
| |
| Bílí bratři 5.XI. 281 Gerold Hightower a všichni na královské tribuně S mírnou úklonou přijmu své peníze. "Za to že jsi se přecenil, za to já nemohu." Odpovím Oswellovi a letmým pohledem zkontroluji okolí, jestli královské rodině nehrozí nějaké nebezpečí. Ser Darry stojí jako socha za královským trůnem a plní svou povinnost. "Gerolde," oslovím lorda velitele, "měli bychom tady seru Netopýrovi přidat, přece nechceme aby musel jít do Králova přístaviště pěšky." Mírně se usměji. "Navíc zlomil s Princem Rhaegarem deset dřevců a to není špatný výsledek." Znovu zkontroluji pohledem okolí a můj zrak se zastaví u Arthura, nepřehlédnutelného v jeho bílé. "No jak vidím, tak náš drahý bratr si zvolil snadnější cestu. Na osud toho Freye bych nevsadil ani zlomený měďák." |
| |
| Mace Tyrell 5.XI. 281 Královna Rhaella Lord Vysoké zahrady seděl pohodlně na svém křesle. Vypadal ještě důležitěji, než u něj bylo obvyklé. Občas se podíval napravo a věnoval několik slov své ženě a jejímu otci, ale většinu času věnoval svou pozornost královně a královské rodině, která seděla po jeho levé ruce. "Veličenstvo," oslovil zdvořile královnu a počkal až i ona mu věnuje svou pozornost. "Doufám, že si turnaj užíváte?" Položil zdvořilostní otázku. "Váš syn je určitě jedním z favoritů, předvedl to už v prvním klání. Jistě vás to naplňuje pocitem hrdosti." Mile se usmál na Rhaellu a věnoval nenávistný pohled Tywinovi, který seděl po druhé straně mladé Lady Whent. "Já sám budu muset počkat až mí synové vyrostou a pak doufám, že budou jedni z nejlepších." Věnoval ještě jeden zlý a závistivý pohled Tywinovi. Lord Pobočník se Pánovi Vysoké zahrady zdvořile uklonil a v pobočníkových očích bylo vidět vítězství. "Dost ale veličenstvo o turnaji, jsou přece i jiné zajímavé věci, které se tady mají konat. Těšíte se královno na soutěž básníků. Škoda že již nejsme tak mladí jako kdysi, ale na krásné verše o kráse, lásce a růžích není člověk starý nikdy." Ještě jednou se na královnu mile usmál. |
| |
| Harrenov, tribuna u kolbiště Hádanka Na okamžik se zamyslím a podepřu si bradu dlaní. Naslouchám Gerionově povídání o umělcích. |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 4. XI. 281 Dostala jsem se do docela příjemné nálady, takže už jsem se nemusela bát ničeho. Oči se mi rozzářily a smutek z nich zmizel - teď jsem se bavila. "Myslím, že by i on Vás velice rád vyhodil ze sedla, princi. Už jen kvůli tomuhle tanci. Avšak pokud jej porazíte, alespoň se prosím pokuste mu strhnout z očí závoj, díky kterému mě neumí vidět více než jako hezkou dívku." Přestože slova nebyla na konci příliš přívětivá, tón neztratil na hřejivosti. Robert mě viděl jako bohyni, ale ne jako osobu. Jako mě. Myslel si bohové-ví-co, ale nedokázal pochopit, jaká jsem. Stačilo se na něj jenom špatně podívat, a on hned vypadal jako odhozené štěně. A co teprve, když se s ním budu chtít někdy hádat. Ačkoliv si Rhaegar mohl myslet, že jsem se zachovala diplomaticky, můj tajemný úsměv a výrazné zajiskření v šedomodrých krystalech prozradily, že jsem to myslela vážně - a že bych spíše kromě svatby chtěla vyrazit do světa poznat všechny ty krajiny ze hřbetu svého koně. Nechovala jsem se jako typická lady. Kdyby mě někdy mohl vidět na Zimohradě, tak by se možná i divil. "Nedovolila bych si být neupřímná, ač to nyní říkám samotnému korunnímu princi. Nedokázala bych přát vítězství někomu z povinnosti, to není správné. A když se tak hezky ptáte... Možná byste u mě šanci měl. Rozhodně, pokud budete stát proti mému snoubenci, to se budu snad i modlit ke všem bohům, abyste vyhrál Vy a ne on..." Asi to znělo trošku zlomyslně, ale to mi bylo jedno. Takhle jsem to cítila a nejspíš jsem to tak i chtěla. "Co se týče odmítnutí - to mohu udělat, kolikrát chci, avšak slovu otce se vzepřít nemohu. Můžeme proti tomu být všichni z rodiny, ale co otec domluvil může zrušit pouze on. Abych řekla pravdu, bojím se mu cokoliv říct... Nicméně nechci tady rozvádět svůj hloupý problém, s nímž se musí potýkat asi většina šlechticů a šlechtičen." Ukončila jsem to ještě jedním úsměvem, znovu však byl poněkud slabší. Avšak smutek se do mých očí pořád ještě nedostal (a snad už ani nedostane). Jestli si teď Rhaegar jen na něco nehraje, tak musí být opravdu dobrý člověk. Ke mně se chová až překvapivě vřele a skoro až přátelsky, docela zvláštní... Trošku jsem na tento typ chování nebyla zvyklá (Seveřani jsou přeci jen chladní a divocí tvorové a Robert je posedlý blázen). Udivovalo mě, avšak zároveň mě podivným způsobem těšilo a hřálo. "Lidé chtějí trůn, protože vidí moc, avšak už nedokáží spatřovat všechny povinnosti. Neuvědomují si, že s mocí přichází i zodpovědnost a velká dávka věcí, které musí řešit a kterými se musí řídit." Co se týče plnění očekávání, tak na tom jsme asi byli stejně. I na mne se upínaly zraky, i když jen Severu. Jeho "výhody" mě opět lehce rozesmály. Bylo zvláštní, jak rychle jsem se dokázala v jeho přítomnosti otevřít. Ledová královna Severu roztála pod vlivem Dračího ohně. "Snad jsou ty dámy krásné i uvnitř, ne jen na povrchu. A snad si ještě zatančíte s více než dvěma..." Občas mi přišlo podivné, jak o mně muži říkají, že jsem krásná. Já jsem si připadala jako obyčejná severská holka, nijak výjimečná, překrásná nebo elegantní. Náš tanec nakonec přeci jen musel skončit. Abych pravdu řekla, dost jsem si ho užila. Všechny emoce na mě dolehnou asi až za chvíli, ale teď jsem se ještě pořád ohřívala v princově přítomnosti. Lehce jsem se uklonila a počkala jsem, až mě tedy odvede ke stolu Seveřanů. Pokud jej nestihl najít, nenápadně jsem ho tím směrem postrčila, protože já jsem to místo zbystřila hned. |
| |
| Dračí část tribuny Ještě jednou si opláchnu tvář a ústa v marné snaze zbavit se pachuti snídaně. Moc to nepomáhá, ale nemám se jak jinak jí zbavit. Neměla jsem snídat... Proletí mi hlavou, ale rychle tu myšlenku zaženu. Nemohla jsem si být ještě jistá, navíc minule jsem tyto problémy měla mnohem později. Povzdechnu si a osuším si tvář, vypadám pobledle, ale co se dá dělat. Chladný vzduch mi venku velmi rychle vrátí barvu do tváří. Ještě pohladím Rhaenu po tmavých vláscích a přehodím si přes ramena teplý plášť. Je čas jít. V doprovodu několika strážců v rudé a černé se vydám skoro nikým nezpozorována ke kolbišti. Většina je již u kolbiště a sledují klání, jen několik lidí si stále líže rány z včerejšího večera. O jednoho z rytířů se dozvím, že Rhaegar postoupil do dalšího kola, které by mělo pomalu začínat. Nepochybuji, že mezi obránci vydrží do konce turnaje, takže mi nevadí, že část prošvihnu. Ale i tak doufám, že ho zastihnu ještě před dalším kolem. S takovou novinou bych neměla čekat, ale co když ho to rozhodí a někdo mu ublíží?! Stále se ještě patlám v vnitřním dilematu, když konečně dojdu k tribuně. Pozdravím krále, i když jsme se potkali již u snídaně, i všechny ostatní v naší části tribuny a vydám se k svému místu. Chci se o tu novinu podělit nejprve se svým mužem, i když mé dámy již mají mnohdy víc než tušení, a až pak to oznámím králi a zbytku rodiny. |
| |
| Hledání hranic 5. XI. 281, dopoledne Harrenov, kolbiště Ashara Dayne a ostatní diváci „Každá dáma je zajímavá, lady Asharo,“ odpovím na její popíchutí a věnuji dívce šibalský pohled, „i když netvrdím, že každá z nich je zajímavá právě pro mě. Pro své malby si proto vybírám jen takové ženy, které mi poskytují dostatek inspirace. Dostatek na to, abych nemusel nic ubírat ani přidávat.“ |
| |
| Seveřané Z mého pozorování turnaje mě vytrhne hlas Morse Umbera. Rychle proto odtrhnu pohled od klání a zaměřím svou pozornost na shluk seveřanů, ke kterým se už blíží i Eddard. *Co asi chtějí?* je první myšlenka, která mi prolétne hlavou, když se k družině vydám. V okamžiku kdy dojdu mám ale co dělat abych se udržel na nohou, protože Mors Umber mě s "lichotkou", že mi brnění sluší pořádně poplácá po rameni. No a řekněme že když Vás poplácá Umber, tak je to jako kdyby do Vás narazil býk. Na nohou se naštěstí udržím. "Brandona jsem od večera neviděl, asi se někde snaží zbavit další dívky kterou si na noc získal..." Když už je řeč o dívkách, tak se rozhlédnu po tribunách. Hvězdičku se mi díky Starkovskému plášti podaří identifikovat rychle, ale to co vidí se mi vůbec ale vůbec nelíbí. Vedle ní totiž sedí nějaký Lannister... určitě to je Lannister, kdo jiný má tak blonďaté vlasy? A dle toho co vidím s lady neskrývaně flirtuje... *Co to?...* začínám se trochu ztrácet, protože lady nevypadá, že by jí přítomnost onoho muže nějak vadila. *Jasně...* Asi mi vše došlo. Trochu bolestně proto odtrhnu od Ashary pohled a zaměřím se znovu na Morse. "Počítejte se mnou lorde Umbere, těm jižanům musíme pořádně namlátit." *Co na tom jestli mě tam někdo zmrzačí, stejně na tom asi nezáleží...* |
| |
| Prvé súboje 5.XI. 281 To máš pravdu, ženy a víno sú dobrým dôvodom na stávku, ale takého šaša by som zo seba nerobil, ani keby som bol lordom. "Určite sa včera veľmi bavili." Prehodím a pokračujem k tribúne, kde sa už ochviľu mali začať prvé súboje. Po súboji mladého princa bol ser Bound ako odtrhnutý z reťazí a neveriacky komentoval, čo sa práve udialo dolu medzi dvoma rytiermi. Štastie, nič viac. "Dúfajme, že takýchto súbojov bude viac, no nemôžem sa dočkať na moje kolo. Vždy som sa rád zmeriaval v bojoch muž na muža. No a samozrejme som zvedavý na vás, ser". Zasmejem sa a priateľsky ho potľapkám po ramene. |
| |
| Lady Ollena 5.XI. 281 Na poznámku lady Olleny sa len zasmejem. "Ako tak pozerám, tak ste si na vášho syna, a môjho pána veľmi zasadla." Pokrútim hlavou a smejem sa ďalej. "Rovina síce nemá silných a známych rytierov, ale vždy sme obávaný nepriateľ a dôležitý spojenec. Na to netreba zabúdať." Usmejem sa, a pri lichotke na Gartha zacítim malú hrdosť. "Áno vaši vnuci určite budú skvelý bojovníci, možno to dotiahnu dosť ďaleko. Možno sa dostanú tam kde je dnes môj strýko, Gerold." Je to možné, že Hightowerovci sú lepší bojovníci ako zvyšok roviny? Lady Ollena, si nikdy nedávala servítku pred ústa, ani tentokrát. "Tento mladý Baratheon, je ako vravíte veľmi divoký. No určite viete, ako to dopadá, keď má muž veľa žien. Nechcem mu priať nič zlého, ale takéto choroby netreba podceňovať." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro
|
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro OHEŇ A LED 4. XI. 281, Lyanna Stark Cítím, jak se lady Stark uvolnila. Jako malé štěně v teplé náruči, kdy se chce ještě více zachumlat a schovat se před světem. Je to až s podivem, protože tohle jsem rozhodně nečekal a vlastně ani neplánoval. Leč nevadí mi to. Navíc se konečně usmívá a je vidět, že se dostává do dobré nálady. |
| |
| Bílý netopýr 5.XI. 281 Lewyn Martell a všichni na královské tribuně Kdo bude poslední člen ohlásím až já budu chtít. Tse, to mi dělá naschvál. Jo, jsem si jist že mi to král dělá schválně, ale budiž, je to jeho rozhodnutí. Beze slova se tedy ukloním a začnu se dívat dolů, přemýšlejíc kdo z těch co zápasí by mohl být náš další bratr. Mladý Lannister? Frey, Connington? Hmmm. Všechno to jsou jen dohady a já dohady nemám rád, takže raději přemýšlet přestanu, místo toho jen sleduji kolbiště a sem tam mrknu na krále. První kolo skončilo a pomalu se blížilo další. Trošku mně mrzí že se se Serem Cleganem já, ale nevadí, určitě bude mnoho dalších dobrých protivníků. Nehnutě jsem stál a plnil svou povinnost, když tu se náhle objevil Ser Oswel. A vypadá že už je docela v pořádku. Kývnu mu na pozdrav a sleduji jak předává peníze Lewynovi. Vypadá to že se vsadily jak dlouho Oswel vydrží a on evidentně prohrál. Trošku přimouhřím oči když na mně začne mluvit a přísně se na něj zadívám. "Chytřejší určitě ne, to by jste se jinak ani nesázel. Doufám že se vám po těch nárazech aspoň trošku rozsvítilo". Řeknu káravě a poté se trošku pousměji. I Lewyn je toho názoru že bych měl Oswelovi přidat, ale mně se to nějak nelíbí. Zamyšleně se podívám na Lewyna a potom na Arthura jež se nachází na kolbišti. "V předešlém kole předvedl docela pěkný výkon... Ale jo, myslím že by ho Arthur měl zvládnout". Řeknu svému pesimistickému kolegovi a podívám se znovu na Sera Oswela. "Když se tak rád vsázíte, tak to uděláme takhle... Pokud ten Frey zlomí s Arthurem aspoň dva dřevce, tak dostanete přidáno. Pokud to bude jen jeden nebo dokonce žádný, tak budete mít smůlu". Řeknu nekompromisně a zároveň trošičku pobaveně zároveň. Jen ať si ochutná vlastní medicínu. |
| |
| Bílý netopýr 5.XI. 281 Gerold, Lewyn a zbytek královské tribuny Oswell Whent se divoce rozesmál. "Tak to bude mít můj lord bratr radost. Nikdy neměl rád, když jsem si od něj musel půjčovat. Nebo si za ty poslední peníze budu muset koupit dobré boty, abych pochodoval za vozy. Ani Duncan blahé paměti nikdy nespadl natolik aby musel chodit pěšky, ale máte pravdu já nejsem Duncan." Ser Oswell skončil a tvářil se při tom naprosto vážně, i když to naprosto vážně určitě nemyslel. "Víte co uzavřu s vámi ještě jednu sázku. Vsadím se, že se Arthur mezi obránci udrží až do posledního dne turnaje. Pokud vyhraji dostanu nového koně, pokud prohraji budu za vás sloužit dva měsíce noční stráž před královskou ložnicí." Ser Oswell se mírně uklonil a počkal na odpověď. "Teď mne pánové omluvte, jdu předstírat sochu vedle sera Darryho. Jeden Drak už mne dneska vyhodil a nechci aby mne nějaký jiný vyhodil ze služby." Znovu se uklonil a zamířil za královský trůn. |
| |
| Královská tribuna 5.XI. 281 Eliia, Gerold Lehce se usměji na Bílého netopýra Whenta až můj úsměv vypadá jako smějící se zmije. "Beru," podám mu úslužně ruku, "a pokud vyhraješ, dostaneš ty koně dva. ty nejlepší z Dornského chovu." I jeho oči se rozzáří, ale to je mi jedno. Mne mnohem víc láká ta představa, že nebudu muset stát noční stráže a budu moci dělat naprosto jiné věci. Pohledem se zastavím na Elii a její dceři jak kráčejí na tribunu. Měly tady být už dávno. "Gerolde omluvíš mne," požádám lorda Velitele a zamířím si to přímo k mé neteři. Postavím se za její křeslo. "Drahá, doufám že jsi měla klidnou noc." Pozdravím ji a z pod pláště vytáhnu hezkou panenku a podám ji Rhaeně. "Podívej maličká," oslovím dívenku a ukážu k Rhaegarovu stanu. "Tamhle je tatínek. Dneska bojuje jako správný Drak. Tak co zamáváme mu." Usměji se také na její matku. Elia je bledší než by měla být a také unavenější. Má takový zvláštní pohled. Vlastně ani nemusím moc přemýšlet. "Rhaegar dneska skutečně bojuje jako Drak," řeknu Elii tiše, "proč mám takový pocit, že bude mít k radostí víc důvodů než jen úspěch v turnaji." Dodám ještě vědoucí pohled. |
| |
| Seveřané 5.XI. 281 Táborové stany Starků Eddard, Benjen Mors Umber se divoce rozesmál. "A pokud je tvůj bratr skutečně ve stanu. nebývá u něj až zas tak obvyklé aby se budil v té posteli ve které má. Bude potřebovat ostrou Vlčici která se postará aby se usadil, jinak bude Sněhů jako sněhu v zimě." Mors se podrbal na své bradě a pokračoval. "No pojďte mezi nás chlapci. My Seveřané musíme držet pospolu. Co jiného dělat mezi tady těmi jižany. Jejich zvyky jsou divné, jejich přízvuk je směšný a dokonce i jejich Bohové jsou špatní." Obrátil se na skupinu mužů ve zbroji. "Je tak," zakřičel. "Je tak, je tak." "Morsi, tiše. Klidně mne zabij, ale tiše prosím," ozval se mladý Dustin, který stál nejistě na svých nohách a byl viditelně bledý. "No tady z Dustina si Vlčata neberte příklad. Včera se pokusil držet krok s většími blázny než byl on sám a když ho sluhové nesli do postele mlel něco o Jelenech a Lebkách." Všichni seveřané se od srdce zasmáli. "Ještě když se přidají Tullyové budeme mít nejsilnější mužstvo široko daleko." |
| |
| Seveřané "Nemějte obavu Lorde Umbere s Benem uděláme, co půjde, abychom Severské mužstvo podpořili. Přece jen musíme ukázat na turnaji, že Seveřani jsou ti nejtvrdší." Pousměju se a dám přátelsky ruku okolo ramen mladšímu bratrovi. "Budeme se snažit jak jen to půjde po klání na kolbišti. Tedy přejte nám štěstí, abychom se dlouho v sedlech udrželi." Rozesměju se a pustím bratra. "Doufám, že nás Seveřané budou náležitě povzbuzovat na kolbišti." Zašklebím se na ně. Chce to brát s humorem. |
| |
| Lady Olenna 5.XI. 281 Leyton "Kdo čím zachází tím také schází," prohodila Královna Růží aniž by se třeba jenom začervenala, "přesto než zajde na svou žádost i tento Říjný jelen budu od něj má děvčata držet dál. Je to přece jen fyzicky přitažlivý muž a dovede být i šarmantní pokud chce." lehce se usmála. "Dost ale pomlouvání mého syna a Bouřného lorda, oba dostali mnohem víc času než si zasloužili. Zkusme mluvit o něčem jiném a stejně veselém," podívala se kolem sebe vesele a hledala nějaký předmět k hovoru. "Nemůžeme ale pomluvit celé království. Co by na to řekla Vaše dcera a má snacha. Někdy mám pocit, že by byla nejraději, kdybych se rozhodla zmizet někam do zapomenutého septra a ponechala ji Maceho na pospas. Ale zase nemá cenu se zabývat takovými drobnostmi." |
| |
| První vítězství lva5.XI. roku 281Slunce jasně svítilo a chvilkami oslepovali zelené oči mladého lva, který již stanul na druhé straně kolbiště přímo naproti druhému z nejstarších synů lorda Whenta. Už v tuhle chvíli jsem si byl až příliš sebejistý a nevěřil jsem, že by to netopýrek mohl zvládnout. Jeho držení štítu bylo otřesné a ruka s dřevcem se chvěla. Jestli to bylo váhou, či strachem se dá těžko říct. Mé rty se mírně nadzvednou do sebevědomého úšklebku. Ovšem v hloubi své duše jsem si až tolik sebou jistý nebyl. Co když to nevyjde a něco pokazím? Co když mě shodí on? honilo se mi hlavou. Teprve až znepokojené pohození hlavy Glory, která jako kdyby vycítila mé myšlenky, mě vytáhne z onoho pesimismu. Ne, tohle zvládnu...zvládl jsem bratrstvo Králolesa, tohle bude hračka, ujistím sebe samotného již tentokrát mnohem přesvědčivěji. Veškeré pochybnosti, pro které není v mé hlavě žádné místo, vymizí teprve nyní, když trubky prolomí ticho očekávání. Boj započal. Glory se pod náhlým kopnutím do slabin prudce rozeběhla, jako kdyby to byl samotný převtělený démon. Na moment jsem byl i já sám překvapen onou rychlostí, kterou dokázala vyvinout. Vzdálenost mezi netopýrem a lvem se čím dál více tenčí a tenčí, přičemž se snažím vypozorovat nějakou výhodu. Nehledám ani příliš dlouho. Už na první pohled je jasné, že tohle je Thorenův první turnaj. A dost možná i souboj. Kopí po nekonečných vteřinách konečně narazí do štítu, kdy se oba dřevce za hlasitého lupnutí rozlomí. Teprve jakmile Glory dokluše na opačnou stranu dráhy, mohu si prohlédnout mladého Whenta, jak dopadl. A když spatřím jeho povadlou ruku se štítem, neubráním se drobnému škodolibému úsměvu. Rána zasáhla přesně tam, kam jsem chtěl. Náš boj skončil společně s Freyovým nejdřív. Já jsem se mezitím mohl kochat pohledem na souboj Conningtona a samotného prince. Tomu trapákovi, kterého shodil ze sedla nejmladší z Whentů jsem nevěnoval ani za mák pozornosti. První kolo bylo konečně zakončeno s nepřekvapujícím vítězství Rhaegara, který porazil Bílý plášť. Jak to tak vidím, Rhaegar nebude příliš potřebovat ochranu bílých plášťů, když je docela dost dobře umí on sám porazit, usměji se pobaveně nad onou myšlenkou a mimoděk zamávám na strýce Geriona, který mi z tribuny poblahopřál. Ještě chvíli jej pozoruji, jak se snaží navázat rozhovor s nějakou lady, kterou bych dle barvy kůže a jejího šatu soudil, že pochází z Dorne. Chvíli si ji z dáli prohlížím, přičemž mě napadne, že jednou musím pochválit strýcův vkus, co se týče žen. Netrvá to dlouho. Stany jsou postavené a k nám již přijíždí další várka vyzyvatelů. A rozhodně jsem překvapen jednotlivým výběrem vyzyvatelů. To, že další Bílý plášť udeřil na štít ser Freye, bych ani za mák nečekal. Na druhou stranu jej chápu. Většina z nynějších obránců je nyní buď hluboko pod jeho věk nebo princ. O to větším překvapením je to, že prince nevyzve ani opilec Baratheon. V jednu chvíli dokonce čekám, kdy dav začne znepokojeně na kolbiště házet shnilé ovoce. Dav je nakonec ale dostatečně uspokojen, když prince vyzve otcův 'pes' Gregor Clegane. V jednu chvíli se mi dokonce i uleví, protože ačkoliv je 'Hora' teprve tak mladý, tak rozhodně jsem o něm něco málo slyšel. A i to něco málo by rozhodně nemohl udělat někdo s rytířským srdcem. Na mě nakonec zbyl již jen seveřan, jehož jméno a erb mi nic neříká a nikdy jsem jej neslyšel. Ovšem soudě dle jeho obličeje rozhodně již dotyčný něco málo zažil...No Jaime, tohle rozhodně nebude tak jednoduchý boj... |
| |
| Súboj5. XI. 281, HarrenhalPrvý súboj prebehol rýchlo a hladko. Chlapec spadol z koňa a odletel na druhú stranu. Prišlo mi ho aj ľúto, nemusel som si na ňom vybíjať svoje nervy zo včerajška. Pozorujem, ako ho odnášajú a keď sa vrátim k svojmu stanu, paholkovi prikážem, aby zistil, ako na tom mladík je. S pocitom viny som si nechal čistej vody namiesto vína a počkal na ďalšieho vyzývateľa. Prekvapilo ma, keď ku mne prišiel Robert. Naddvihnem obočie, keď pobúcha môj štít. "Lord Robert... Ako sa má hlava?" uškrniem sa. Prejdem okolo neho, zoberiem si veci a postavím sa na svoje miesto. Prečo si nevybral Rhaegara? Pohľadom prejdem k čierno-červeným stanom. Ešte by ho prizabil, ako poznám Roberta... ten asi prišiel vbiť poslušnosť do svojich vazalov. S veľkým nádychom upriem pohľad na protivníka, pripravený čeliť mu. |
| |
| Druhé klání Všechny hlasy utichly a všechny oči se obrátily na mladou lady Whent. Dívenka upustila hedvábný šátek, trubky zaduněly a deset koní vyrazilo vpřed. Země se otřásala pod kopyty a vzdálenost mezi jezdci se velmi rychle zkracovala. Diváci přestali napětím dýchat. Náraz! Prin Rhaegar se pod silou útoku zachvěl v sedle a jeho černý hřebec přisedl na zadek. Chvíli, dlouhou jako jeden úder srdce to vypadalo, že kůň i jezdec ztratí rovnováhu, ale nestalo se tak. "UFF," neslo se úlevou davem. Všech deset dřevců se rozbilo ale jen devět jezdců zůstalo v sedlech. Frey ležel v blátě viditelně otřesen, jeho pravá noha ležela nepřirozeně zkroucena pod tělem a zlatý tabard se barvil krví vytékající z pod přilby. Sluhové s dvěma věžemi na prsou se k němu okamžitě vrhli. Frey se ale postavil sám. Zvedl hledí přilby, zapřel se o ramena sluhů a po svých se vydal ke stanům. Čtyři dvojice jezdců zaujaly svá místa a chystaly se k druhému nájezdu. Trubky zaduněly a koně divoce vyrazili. Náraz, létající třísky. Hromové "HURÁ!!", se neslo tribunami a patřilo rytíři se Smějícím se stromem na štítě, který místo štítu zasáhl dokonalým úderem ale hlavu protivníka, což se považovalo za velmi zdařilý úder. Mladý Whent vyletěl ze sedla, ale dopadl dobře. Sice otřesen, ale vstal a sám zamířil ke svým lidem. Zbývající páry zaujaly pozice k dalšímu nájezdu. Všichni viděli lorda Pobočníka jak sleduje svého syna pyšným a hrdým pohledem a také sledovali Roberta Baratehona jehož kůň po každém nárazu nadskočil radostí. Trubky zaduly znovu a rytíři se pustili vpřed. Znovu se země třásla pod kopyty koní a znovu se tříštily dřevce. Černý Dračí Princ se pod údery Hory otřásal víc a víc, ale stále se pevně držel v sedle. Jelen a Gryf rozbíjeli dřevce aniž by kdokoliv z nich dokázal získat převahu. Seveřan, který čelil Mladému lvu spadl ze sedla, ale rychle vytasil meč. "Sesedni, sesedni," křičel na blonďatého Lannista. Ten neváhal seskočil ze sedla a postupoval proti svému protivníkovi pěšky. Zbylí borci v sedlech se řadili k dalšímu nájezdu. Ještě jednou zaduněly trubky. Mohutná hora masa pod zbrojí ozdobenou třemi černými psy narazila bez milosti do Prince Rhaegara. Ten se otřásal jako brána pod údery beranidla, ale stále pevně seděl v sedle. Gryf a Jelen si vyměnili další úder. Koně vyrazily k ještě jednomu rozjezdu. Všichni viděli jak Princ zvedá kopí a míří na přilbu svého protivníka. Náraz, třísky se rozletěly na všechny strany. Princ uspěl, jeho zbraň zasáhla Clagena přesně mezi oči a síla nárazu Horu ve zbroji vyhodila ze sedla. Byla to rána jako by se zhroutila hradní věž. Ser Gregor Clegane se postavil na nohy a vytáhl těžký meč. Sice se chvěl jako osika ve větru, ale chystal se pokračovat. O kus dál si Jaime vyměnili sérii rychlých úderů po kterých špice meče Lva mířila přímo do očního otvoru v přilbě Seveřana. Ten hodil svou zbraň na zem a vzdal. Jon Connigton a Mladý Lord Baratheon proti sobě vyjeli ještě jednou. Srazili se a bez úspěchu pro kohokoliv z nich se vrátili zpět. Hora ani nečekal až Princ seskočí ze sedla. Vyrazil v před a hrozivě mával svým mečem. Rhaegar neváhal a vyrazil svému protivníkovi v ústrety. Střetli se divoce. Hned ale bylo vidět, že otřesený Hora je příliš pomalý a těžkopádný aby mohl Drakovi čelit. Princ se ze všech sil snažil svého soka unavit a činil vše pro to aby se vyhl jeho drtivým úderům. Jelen a Gryff se proti sobě znovu rozjeli. Tentokrát to bylo naposled. Úder mladého Barathona vyhodil Gryffa ze sedla. Robert rychle otočil koně a sahal po těžkém kladivu, které měl u sedla. Jeho pohyby přímo křičely: bojuj, bojuj. Chci do tebe mlátit." Connigton, který byl rád že se postavil na nohy, raději zamířil mezi stany. Robert strhl štít s Gryffy, objel čestnou tribunu a hodil ho k nohám mladé Lady Stark. Hora a Drak spolu stále bojovali, ale převaha mladého prince byla stále jasnější. Nakonec svému soupeři položil špici meče zezadu mezi pláty brnění. Clegane vzdal. Trubky oznámily konec klání. Služebníci bourali stany poražených vyzyvatelů. Místo nich se tyčily nové stany. Ten rytíře Smějícího se stromu byl malý, jen z nebarvené látky. Pro Arthura Dayna postavili stan zářivě bílý. Stan Roberta Baratheona byl zlatý, s černými jeleny na samotném vrcholu byl ozdoben obrovským jelením parožím. Trubky už volaly nové vyzyvatele. Ti na druhé zavolání vjeli na kolbiště. Vedl je Princ Oberyn Martell, za ním jel Elber Arryn, dědic Jona Arryna. Třetí byl Brynden Tully v plášti z modré a rudé. Následoval ho Gerion, nejmladší z bratrů Tywina Lannistra. Jako poslední jel další ze synů Waldra Freye. Vyzyvatelé se uklonili králi a zamířili ke stanům obránců. |
| |
| Stany Mistrů 5.XI. 281 Victarie Sluhové Freyů utíkali ke stanům jako o život. Jejich pán právě ztratil vědomí a rána na hlavě mu nepěkně krvácela. "Tak a další pán na holení. Na stůl s ním." Poručil Mistr Oemund a vypadal naprosto šťastně a spokojeně. Rychle si zraněného prohlédl. "Dýchá," konstatoval. "Omyjte mu tu hlavu a oholte mu vlasy. No pohyb pohyb, budu mu muset tu ránu zašít." Rychle se podíval na nohu, kterou vyprostili z brnění. Byla alespoň jednou zlomená a nepřirozeně se kroutila. "Najděte ševcova syna," houkl na služky. "No co tak civíte, ševcova syna. Nikdo v okolí neumí tak skládat kosti jako on." Pak se vrátil k hlavě kterou mezi tím vyholili. Táhla se přes ní dlouhá tržná rána, nejspíš od nýtu nebo něčeho podobného v přilbě. Mistr ji polil čistým destilátem, který předtím lehce ochutnal a dal se do šití. |
| |
| Kolbiště 5.XI. 281 Když jsem udeřil do štítu sera Aenyse Freye, tak se z tribun a okolí ozvalo obecná nevole. Nejen prostý lid, ale i rytíři a nejspíš i nějací lordi, začali bručet a nakonec se z bručení stalo bezostyšné bučení. Nemohu říci, že by se mne to nedotklo. Ovšem, když se to dotklo mě, co to znamená pro sera Aenyse. Veřejné mínění jej hodnotí jako nerovného a slabého soupeře vůči mně. Nebo možná ode mne čekali, že si vyberu prince Rhaegara. Toho jsem se ale chtěl vyvarovat. Nikdy jsem se s princem ještě neutkal během svého prvního střetu a už vůbec ne takto z kraje klání. Jen ať si bučí… ser Aenys se prokázal, že dřevec ovládá docela slušně, když vyhodil ze sedla mladého Whenta. A pokud ho porazím, tak se budu moci postavit těm silnějším jedincům, jako je ser Barristan, ser Gerold nebo třeba princ Oberyn. A pak uvidíme, jak budou bučet…, pomyslím si a sleduju jak lord Baratheon vybírá sera Conningtona, což obecenstvo bralo skoro stejně, jako když jsem si vybral sera Aenyse. Nicméně, když ser Clegane přijel k princovu štítu a udeřil do něj silou beranidla, tak se nálada davů změnila a začali skandovat. Clegane je opravdu velký jako pratur. A nejspíš i tak silný. Nebýt jeho nevalné pověsti, věřil bych, že by se z něj mohl stát nový ser Duncan Vysoký. Zajímalo by mne, jestli je Clegane vyšší, než býval ser Duncan. Budu se na to muset zeptat sera Gerolda, pomyslím si a lehce se pod přilbicí pousměju, protože stejně vím, že princ toho kolohnáta porazí. V klání nejde pouze o sílu nebo velikost, ale také o zkušenosti a um. A toho má princ opravdu velké zásoby. Poté jsem se spolu s útočníky seřadil na místa, která nám byla určena, načež se dostavili i obránci. Všichni jsme sledovali mladou lady Whent jak upustila hedvábný šátek. Jakmile se tak stalo, trubky zaduly a všichni vyrazili. Ani já jsem nebyl vyjímkou. Zaryl jsem paty do slabin svého bělouše a vyrazil jsem proti seru Aenysovi. Špici svého dřevce jsem namířil na sokův šedivý štít s dvojicí modrých věží spojených stejně modrým můstkem. Zatímco jsme se blížili, nespustil jsem ze svého soka oči. Teprve až když jsme skoro v kontaktní blízkosti, ujistím se, že špice mého dřevce pořád míří na soupeřův štít a pak zvednu bradu, abych se tak chránil před sprchou třísek, která vždy následuje po zlomení dřevce. Ani ne o půl úderu srdce později se to stalo. Oba naše dřevce, můj i sera Aenyse, se zlomily o štít toho druhého. Rána se mnou trochu zatřásla, ale nebylo to tak hrozné, aby mě to vyvedlo z rovnováhy, natož aby mě to dostalo ze sedla. Oba nás zaplavila sprška třísek ze zlomených dřevců. Cítil jsem lehké bubnování třísek na své přilbici, které v momentě ustalo. Bolest se nedostavila, a tudíž jsem usoudil, že žádná z třísek netrefila mezeru ve zbroji a tak jsem zase hlavu narovnal a pořádně se rozhlédl kam jedu. Zjistil jsem, že všichni útočníci se dostali na druhou stranu kolbiště. Otočil jsem tedy koně, abych zjistil, jak jsou na tom naši protivníci. Jediný ser Aenys ležel v blátě. Ostatní útočníci seděli na svých ořích. Tohle zrovna nepomohlo… diváci budou zase nespokojení, pomyslím si, zahazujíc zlomený dřevec a pobídnu koně, aby pomalým krokem vyrazil směrem k ležícímu Freyovi, doufajíc, že se zvedne a vyzve mne na pěší souboj. Když jsem se dostal blíž, tak všechny mé myšlenky na další souboj se svým sokem byly ta tam. Noha sera Aenyse byla zkroucená v nezdravě vypadajícím úhlu. A to nebylo vše. Jeho zlatý tabard se začal zvolna barvit krví, vytékající zpod jeho přilbice. Sloužící z rodu Freyů mu ihned vyrazili na pomoc, ale to se už ser Aenys zvedal do sedu a zvedl si hledí. S úlevou zjišťuji, že ho o oko žádná z třísek nepřipravila. Vypadá to spíš, že ho do hlavy řízla sama přilbice. Čemuž se ale trochu podivím, protože můj dřevec mířil na jeho štít. “Sere Aenysi, bylo mi ctí…“, projevím svému soku úctu a lehce se v sedle ukloním. Případného bučení si všímat nehodlám. Díky Sedmi, žádné bučení se nekonalo, neboť byli všichni uchváceni dalšími střety. Nejzajímavější bylo bezpochyby zápolení mezi princem Rhaegarem a mladým serem Cleganem. Zaujal jsem tedy místo na kraji kolbiště odkud budu sledovat zbytek druhého kola. Zápolení mezi korunním princem a „Horou“ bylo bezpochyby zajímavější než od zbytku rytířů v tomto kole. Dokonce to bylo zajímavější než když princ zápolil se serem Oswellem. Každý další střet těchto dvou soků jsem sledoval se zatajeným dechem. Princ vypadal, že měl namále, ale nějakým zázrakem se udržel v sedle. A pak to přišlo. Při dalším střetu se „Hora“ skácel k zemi. Hned se ale zvedl a vyrazil se svým obrovským mečem proti princi. Ten mu vyhověl a tak se pustili do pěšího boje. Z Hory šel strach, to musím uznat, ale princ je více rozvážný a tak se pustil do Hory střídmě. Pokusil se ho utahat a to se mu povedlo. Chvíli si vyměňovali výpady, ale Clegane po chvilce začal zpomalovat a tak nakonec skončil zády k princi, který mu přiložil svůj meč na záda. Clegane sice zuřil, ale nezbylo mu než se vzdát. Publikum začalo šílet a já jsem se k projevům radosti přidal s nimi. Princ je opravdu jasným favoritem tohoto turnaje. A nedá se nesouhlasit, že je jednoznačným miláčkem davu. I ostatní už dozápolili a tak jsme se společně s ostatními obránci seřadili a vyrazili pryč z kolbiště. “Princi Rhaegare, předvedl jste úchvatný souboj. Bezpochyby vydržíte mezi obránci až do posledních chvil“, pronesu slova chvály ke korunnímu princi a s úsměvem uznale přikývnu hlavou. “Sere Jaime, i vy si vedete skvěle. Budu si na vás muset dávat pozor“, řeknu s úsměvem směrem k Jaimemu a taktéž uznale přikývnu. Princ Rhaegar poté vyrazí ke svému stanu. Ser Jaime taktéž a my ostatní čekáme, než nám služebnictvo vztyčí stany. Lord Baratheon sice neměl stan tak velký jako princ Rhaegar, ale byl rozhodně také majestátní. Celý zlatý s černými jeleny a mohutným parožím nad vchodem. Můj čistě bílý sice zářil, ale s majestátními stany Targaryenů, Lannisterů ani Baratheonů nemohl soupeřit. Jen stan tajemného rytíře byl z nebarvené látky a vypadal obyčejně. Jakmile byl stan vztyčen a před stanem připraven můj štít, tak jsem dovnitř napochodoval. Usadil se a čekal na troubení trubačů, vyzývající další útočník, aby se seřadili na kolbišti. Tak se po chvíli také stalo a tak jsem vyrazil ven ze stanu, abych viděl, kdo se řadí na kolbišti. První mě do očí trknul princ Oberyn, vedle kterého byl rytíř v barvách Lannisterů. Některý z bratrů lorda Pobočníka. Dále tam byl nějaký rytíř z rodu Arryn a Brynden Tully z Řekotočí. Pětici uzavíral další z rodu Freyů. Předpokládám, že mě si vybere ser z rodu Freyů, aby pomstil svého příbuzného…, pomyslím si a lehce si povzdychnu, čekajíc kdo doopravdy přijede k mému štítu a udeří do něj. |
| |
| Mezi rytíři 5.XI. 281 ser Drumm Ser Bound se taky vesele rozesmál. "Taky jsem na sebe zvědavý. Nebojoval jsem v klání téměř sedm let. Přesně od té doby co Milostivý Pán Tywin pořádal velký turnaj v Lannisportu na oslavu narození Prince Visryse." Postavil se na špičky aby viděl jak na kolbiště vyjíždějí další vyzyvatelé. "No a rýsuje se i zajímavé druhé kolo. Clegane a Princ to bude opravdu zajímavá dvojice." Potulní rytíři, kteří se shromáždili kolem s napětím sledovali lámání dřevců. "tak co sere Drumme, budete alespoň tak dobří jako pánové co teď bojují?" Bound položil otázku a zvědavě sledoval jak se boj vyvíjí. |
| |
| Před třetí výzvou 5.XI.281, Harrenhall, turnajové klání Gerion a ostatní Již připraven v plné turnajové zbroji s pláštěm ve svých rodových barvách, podšitým kožešinou jsem sledoval klání přímo ze hřbetu svého hnědáka. Vybíral jsem svého budoucího soupeře. Už pouhá přítomnost mezi mnohými těmito slovutnými rytíři byla poctou. Princ Oberyn, Jaime, lord Dayne, Princ Rhaegar, Gerion Lannister, Hora... to byla jména, jež mají skutečný zvuk. Boj stále ještě mezi některými rytíři probíhá, takže na konečné mé rozhodnutí je času dost, tuto chvíli mohu klidně studovat techniku a schopnosti svých potencionálních soupeřů. Při sledování klání mi sklouzne zrak na mého souseda sera Geriona, působí bystrým dojmem, možná by bylo přínosné s ním večer vypít pár pohárů dobrého vína. Pokud se naše pohledy setkají, mírně se usměji a popřeji mu úspěch, ať už si vybere kohokoliv... |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully pro Hádání se o kost? Pozoruji ty dva a přemýšlím, proč se to stává mě? Nejdříve se dozvím , že jsem zasnoubená, snoubenec mě ignoruje, takže udělám pozdvižení, pak když už to vypadá, že se přes hromadu odložených lady mého snoubence, sblížíme, ukáže se Petyr. Za to co tady předvádí by zasloužil, ano výprask, ale ne smrt, je příliš mladý, příliš horkokrevný a myslí i, že i zamilovaný. Poslouchám kam směřuje rozhovor a mám toho dost, nejdříve jemně položím ruku na paži svého snoubence a na chvíli se mu zadívám do očí, je to, jako by se svět zastavil, pak se otočím na Petyra, zmatená pocitem, který se mě zmocnil z pohledu na Brandona. Petyre, mám tě ráda, ale jestli okamžitě nezmizíš, při všech sedmi, půjčím si meč lorda Starka a uvidíš jak ti vypráším kožich a víš dobře, že s mečem zacházím víc než dobře." Nehodlám se k tomu dál vyjadřoat, přejdu zpět k lordu Starkovi, stoupnu si na špičky a políbím ho na tvář. "Přeji Vám hodně štěstí v turnaji můj pane, a teď pokud dovolíte, vrátím se k rodině." S tím se otočím a odcházím. |
| |
| Mezi obránci 5.XI. 281 Náraz. Fury nečekaně hrábne pravým předním kopytem a já se zachvěji v sedle. Přesto je to nádhera. Jon Connigton leží v blátě a pomalu se staví na nohy. "Tak co," zakřičím na něj a natáhnu se pro kladivo zavěšené u sedla. Bojuj, postav se mi. Chci do něčeho praštit. takže nakonec ne. Odchází, on odchází zbabělý sráč, proč nechce bojovat. Objedu do a strhnu štít, který má pověšený před stanem. Nadzvednu ho aby ho tribuny viděly a zamířím tam co sedí Světlo mých dnů. Hodím ho Lyanně k nohám a hluboce se jí ukloním. "Víno," poručím služebníkům, když mi postaví stan. "Chci víno," z těch nárazů člověku pekelně vyschne v krku. Upiji chladné bílé a sleduji jak na kolbiště vjíždějí noví vyzyvatelé. A kurva, jako první jede Oberyn. Asi jsme včera vážně neměli zpívat Dornovu ženu. Divoce se rozesměji. |
| |
| Vyzyvatelé 5.XI. 281 Kavalkáda koní jela ke stanům Obránců. Dav na tribunách ztichl a pozorně sledoval kdo si koho vybere. Oči se upíraly hlavně na známá jména a velké přeborníky, přesto i ten nejméně známý vyzyvatel byl pozorně sledován. Elbert Arryn neváhal a vedl koně s čabarkou posetou stříbrnými orly a měsíci přímo k stanu mladého Lva. Napřáhl se a udeřil do štítu tupou stranou. Dav jen lehce zašuměl v očekávání vyrovnaného souboje. Zato Frey, který jel poslední sklidil značnou dávku nevole. Všichni viděli jak trhl uzdou když míjel stan Arthura Dayna. Kůň ukročil stranou, ale Frey který se na chvíli zadíval na čistě bílý stan a Meč jitra před ním si to rozmyslel a pohnal koně dál ke stanu rytíře se Smějícím se stromem, kde udeřil do štítu tupou stranou. Dav začal bučet a z míst kde se tlačil prostý lid se nesly výkřiky. "Zbabělče. Kryso. Seš posranej!!!!! |
| |
| Příležitost, co se neodmítá 5.XI. 281, Harrenhall, turnajové klání Princ Rhaegar a ostatní Když přišel čas, měl jsem už jasno. Trubači zaduli do svých nástrojů, a mohutní váleční oři se majestátně rozešli ku stanům obránců. Bez zbytečných prodlev jsem udeřil tupou stranou do štítu Prince Rhaegara. Muž by neměl promeškat možnost zkřížit zbraň v čestném souboji s nejspíše budoucím králem. Protože taková příležitost se nemusí opakovat, a já rozhodně nechci na stará kolena litovat někde u krbu, že jsem nepopadl příležitost za pačesy, když mi jí Sedm tváří Boha postavilo do cesty... |
| |
| Slabiny pánů rytířů 5. XI. 281, první kola turnaje Harrenov, kolbiště Richard Lonmouth a diváci na tribuně Ke svému štěstí zvolí ser šašek slova omluvy. Jeho komický zjev spolu s výmluvným jazykem způsobí, že mu jeho včerejší urážky dokonce způli odpustím. Doufám, že v sobě najde stejnou dávku uvědomění i lord Robert, pomyslím si, aniž bych si však dělal velké naděje, že tomu tak skutečně bude. |
| |
| Tvrdí o sobě, že už jsme na to staří, ale je mu jenom 25, tak nevim 5.XI. 281 Královská tribuna + Mace Tyrell Pozorovala jsem turnaj se zájmem dámy. Muži zůstanou dětmi, ať už v jakémkoliv věku, jenom jejich hry se postupně mění, stávají se agresivnějšími, nebo to budou možná jejich prostředky, kterých mají stále více a více. Jemně jsem na chvíli natočila hlavu ke svému bratru, opět tyranizuje své okolí jakýmkoliv myslitelným způsobem, nemělo by mě to překvapovat, ani vyvádět z míry, jenže … Existují věci, na které si nelze zvyknout, či si dokonce myslet, že je nemusíte vnímat. Tvářit se tak lze, ovšem to, co cítíte uvnitř, to nemusí zajímat nikoho. Otočila jsem hlavu k pánu Vysoké Zahrady: „Lorde Tyrelli.“ Usmála jsem se. Vítané rozptýlení od pochmurných myšlenek. „Samozřejmě, matka je vždy hrdá, když její syn exceluje a o Vaše syny bych se neobávala, není žádný důvod myslet v opak.“ Jeho pohled k lordu pobočníkovi mi připomněl jednu nedořešenou záležitost, na kterou bylo ještě pořád dost času, v nejlepším můj drahý bratr a manžel zapomene, že něco takového chtěl. „Na krásné verše skutečně není nikdy pozdě, máte pravdu, co myslíte, kdo může být favoritem?“ Byť inspirace je vrtkavá dáma a popřeje pouze tam, kde ona sama rozhodne. |
| |
| Harrenov, tribuna u kolbiště Hvězda v rozpacích Naznačím lehkou úklonu hlavou poté, co ser Gerion pochválí můj výběr. V tu chvíli jsem skutečně přesvědčená o tom, že se mi podařilo lapit lva do jeho vlastní pasti tkané ze slov. S úsměvem jej sleduji a poslouchám, co mi poví. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Duel 4.XI.281 Zmocnili se mě na okamžik pochyby. Možná má pravdu. Tohle je bláznovství. Nemůžu ho porazit. Především pravdivost pasáže ,,Dívka, která tě nemiluje" mě skutečně raní. Chvilku vypadám, že vycouvám. Jenže pak se Catelyn potatí. Místo, aby se mě zastala, nebo něco udělala...cokoliv. Mám na ní kvůli tomu vztek, a proto se mi chce okamžíte vycouvat, protože tohle se prostě nedělá... JENŽE.PAK.TA.ČŮZA.POLÍBÍ.TOHO.ZMRDA Nechám Catelyn odejít, ale to už se po tom polibku na tvář doslova třesu. Meč svírám tak pevně, že mi nejspíše v té ruce praskne. Upírám extrémně nenávistný pohled na Brandona Starka. Zrudnu. A pak extrémně rychle a nečekaně zaútočím. Nicméně Brandon mi meč jednoduše vyhodí z ruky, což mě naprosto zaskočí. Na tváři mi naskočí zmatený výraz, a řeknu jednoduché ,,Eh?" zatím co mě Brandon odkopne stranou. Překulím se na záda. Meč se teď nachází mezi mnou a Brandonem. Chci se zvednout, ale to už mám čepel na krku. A kurva! KURVA! KURVA! KURVA! Já chcípnout nechci! KURVA! Do očí se mi vyhrnout slzy, ale místo podříznutí krku mi přiletí hruška meče do tváře. ,,AU!" zařvu, a skryji si obličej. Mám roztrženou tvář. Brandon odchází, snažím se zvednout a odejít, ale v tom mě plácne přes zadek mečem. To už nevydržím, rozbrečím se, a uteču pryč. Jakmile jsem mimo dosah, dochází mi jak strašně sám jsem. Nikoho nezajímám. Nikdo mě nemá rád. Catelyn na mě sere. Hoster na mě sere. Edmure na mě sere. Otec na mě sere. Opět se rozbrečím, a přejedu si po tváři prstem. Mám ho celý od krve. Tvář mě začne hrozně pálit. Momentálně na to kašlu. Sviju se do klubíčka, a popotáhnu nosem nudli. Rozklepu se. ,,Ten čůrák. VŠUDE KOLEM MĚ JSOU SAMÍ IDIOTI! IDIOTI!" ,,Brandon, Hoster, Catelyn, Edmure...VŠICHNI!" zařvu poslední slovo. Jelikož sedím v takovém stromovém porostu u cesty, zaregistruji, že přes ni někdo jde. Je to jakýsi boháč, a v náručí mu jde děvka. Přímo z něj cinkají peníze. Je to slyšet snad na sto metrů. Ta děvka je poměrně dost pohledná zrzka. Svým způsobem připomíná Catelyn, i když se jí samozřejmě nemůže rovnat. Sleduji je. Nicméně pak se mi najednou ztratí. Tak moment. Štětky...prostitutky...kolik ze zdejších si je bere každou noc? Lidé jako Brandon Stark, Richard Lonmouth, Robert Baratheon? Kolik z nich nakupuje víno? To jsou přeci strašné peníze...a informace. Ano. Štětky musí znát přeci hrozně moc informací. Přeběhnu zpět na ochoz, bolest nevnímaje. Ano. ANO! Každý šlechtic pije, jí, šuká...a platí si to sám. Je tak zhýralí, tak rozmazlený, že ani neví, za co utrácí!...Jistě, jsou tu lidé jako Tywin Lannister, ale to jsou výjímky. Šlechtici jsou rozmazlení. Chtějí se bavit. A já jim to můžu dopřát...ale za poplatek. Keh he he he ,,Keh he he he." zasměju se ďábelsky. Pokud budu vysoce postavený, pokud budu bohatý...získám Catelyn. A jak se stanu bohatým? Zařídím Šlechtě to, co bude potřebovat. Udělám z nich své rozmazlený tlusté figurky. Budou poslouchat MĚ. A jen MĚ. Kdo potřebuje být král, když ovládá peníze? ,,Jenže jak na to..." řeknu už nahlas. Mysli. Potřebuješ spojku, volavku. Někoho, kdo se za tebe zaručí. Někoho takové si najdi. Máš možnosti. Využij demence ostatních. Pomáhej jim v ní. zamyslím se. Jdu k táboru Tullyů, navštívit maestera, aby mi ránu ošetřil. Někoho najít...najít spojku...ale koho? pořád mi leží v hlavě to, KDO bude moje cesta na vrchol... |
| |
| Klání 5.XI.281 Harrenhal Bum. sleduji s napětím, jak Whent rozbijí o Rhaegara jeden dřevec za druhým. Bum Další rozbitý. Dav tento souboj prožívá stejně jako já. Fandím Rhaegarovi, a celým srdcem si přeji, aby zvítězil. V postatě vím, že stejně vyhraje, ale je mi to jedno. Fandím mu. Rhaegar nakonec zvítězí. Pochopitelně. pomyslím s náznakem samozřejmosti. Ostatním soubojům se věnuji též, a vždy si udělám favorita. Cersein zlý bratr toho Freye asi rozseká... Rozsekal ho. Jon Connington porazí ,,Bratránka". Rhaegar je jeho kamarád. Je to kamarád draka. Neprohraje. Jon Connington prohrál. Trapák. Vždycky jsem říkal, že prohraje. Baratheon v sobě asi nakonec má něco z draka. pomyslím si spokojeně. Arthur Dayne si také zvolil Freye, ale tak tam bylo jasné, že Arthur zvítězí. A zvítězil, dokonce ho i přizabil. Výborně. pomyslím si opět spokojeně. Pak tu byl ale jeden, který mě po Rhaegarovi skutečně nejvíce zaujal. Ten rytíř, co měl Smějící se strom na štítě. Měl takovou auru zlověstnosti. Líbilo se mi to. Chtěl jsem vědět, kdo to je. Také mě ještě napadlo, zda bych i já nemohl být takovým tajemným rytířem. Ano...to bych mohl...to je geniální nápad...budu se jmenovat...ehhh....hmmm Zatímco vybírám své Potulno-rytířské jméno...RYTÍŘ Z PLAMENE. RYTÍŘ DRAKŮ. DRAČÍ RYTÍŘ. RYTÍŘ DRAČÍCH ŠUPIN. BĚLOVLAS. VALYRIJSKÝ RYTÍŘ. RYTÍŘ SEDMI KRÁLOVSTVÍ. DRAČÍ RYTÍŘ. RYTÍŘ TROJHLAVÉHO DRAKA. ŠIBENIČNÍ RYTÍŘ. RYTÍŘ UPALOVAČ. UPALOVACÍ RYTÍŘ...začalo druhé kolo klání. Ihned jsem tomu věnoval pozornost. Rhaegar Horu rozdrtí. PFFF. Draci už zbořili hodně hor. Během klání mám ovšem opět zatajený dech, a sleduji, jak se dřevce lámou. S chladným pohledem pozoruji svýjícího se Freye, který má nepřirozeně zkrocenou nohu. Ten pohled se mi líbil možná až moc. Přímo jsem Freye hypnotizoval...a pak ho odnesli. Chm pomyslel jsem si jen, a přesunul se pohledem k souboji Rhaegara s Horou. Fascinovaně jsem sledoval, jak Rhaegar uhybá každému úderu té tupé hory masa...až nakonec zvítězil. Jeho vítězství ukončilo toto klání, a stany vyzyvatelů se začali bortit. Některé zůstaly, jiné nahradili nové. Byl jsem zvědavý na onoho Smějícího se stroma, Rhaegara, a Elberta, protože působil tak vznešeně. Možná i na to Lannisterské zlé dvojče. Kašlal jsem na toho špinavého Martella. Doufal jsem, že prohraje. Martell špinavý. Jediné co umí je oslabovat otce, a mít společnice.(Děvky.) I na ostatní jsem kašlal. Chm. Ať si prohrajou nebo vyhrajou. Mě je to fuk. Já už svoje favority mám. |
| |
| Uchvácen kostí Harrenhall 4.XI.281 Zhluboka pohlednu do očí Lady Catelyn. Je na ní vidět, že je značně rozladěna z vyrušení tímto mrňavým hulvátem. Snad možná doufala, že naše procházka povede k poněkud „bližšímu“ seznámení. Přesto je v ní snad možná i trochu studu za chování svěřence Tullyů. Ač se mi to ani trochu nelíbí, chystá se odejít. Předtím mne však ještě nečekaně políbí na tvář… No heh, alespoň něco. Bude mi potěšením jej pro vás vyhrát, má lady… Eh, kolika holkám jsem to již slíbil? Asi bych si měl vést seznamy věřitelek. Pak ale čelím onomu útoku Petyra, jenž odrazím přesně, jak jsem měl v plánu. Utíká ponížen poté, co mu plácnu mečem přes zadek a vyhrknou mu slzy. Zůstala tu po něm jen krvavá stopa vyhrknutá z rozšklebené tváře, „jeho“ meč a opar strachu, chlapce, co těsně unikl smrti a to jen z mé čiré milosti. Osaměl jsem. Popadnu meč, jímž mi Petyr, vyhrožoval a zamířím si to zpět k velkému sálu. Zdá se, že hostina se již chýlí ke konci. Potkal jsem jakéhosi rusovlasého šlechtice, jehož táhli sluhové do stanu. Byl zpitý pod obraz a za ním cosi pořvával Robert v podobném stavu. Škoda, že tohle jsem propásl. Šeptnu si tak nějak spíš pro sebe a zamířím si to k severskému stanovišti. Procházím kolem provizorních stájí a ujistím se, že strážní dávají před turnajem dobrý pozor na koně. Nerad bych nastoupil do turnaje bez koně v dobré kondici. Vzpomenu si na příslib Barbrey a obejdu si hřebce z Rills. Ryswellové jsou mistři podkoní už tisíce let. Jejich stáje plodí pravé šampióny mezi hřebci. No a občas i nějaké šikovné klisničky, že Barbrey… hehe. Znalecky procházím mezi hřebci, jež jsem znával od hříbat a poprvé je sedlal. Tehdy, když jsem vyrůstal v domě lorda Rodrika. Vybírám mezi nimi toho nejlepšího pro zítřejší turnaj. Má volba padne na koně jménem Soumrak, jednoho z klenotů Ryswellovi stáje, silného černého hřebce z ušlechtilé krve rillských koní Zobrazit SPOILER Vezmu kartáč, pomalu k němu přistoupím a pečlivě jej hřebelcuji. Poté, co skončím, jej pohladím po hřívě a hlesnu k němu tiše. Jistě jsi na mě nezapomněl. Ale už to pár pátků bude. Zítra spolu opět vyjedeme a ty budeš na kolbišti zářit. Následně se přesunu k strážím a pronesu. Vyřiďte prosím lordu Ryswellovi, že pokud jeho nabídka trvá, rád bych osedlal do turnaje Soumraka. Bude to pro mě čest a po turnaji se mu štědře odměním. Věnuji jim pár mincí na přilepšenou, ale spíše abych se ujistil, že můj vzkaz předají. Zamířím si to do stanu Starků. Zdá se, že už zde bratři i otec pospávají spánkem milosrdných. Panoš Ethan mi sem odnesl plášť i Led. Zaslouží si odměnu. Třeba tenhle meč, co mi ho s radostí přenechal malý Baelish. Jemně si promnu ruce nad ohněm. Z postelí bratrů a otce se linou opravdu divné zvuky. Eddard z otcem přerývaně chrápou, téměř jakoby se snažili o nějakou symfonii a do toho jim kecá ze spaní Benjen, cosi o nějaké jižanské krásce. Ne tady rozhodně spát nebudu. Prohrabu se svou truhlou a hledám měšec s tajnou zásobou na stav nouze. Obsah truhly mezitím lajdácky vyskládám na svůj kavalec, až mi z něj spadne vlčí houně. Konečně jsem jej našel. Houni zvednu a pohodím přes onu postel. Nedopatřením tak vznikne hromada, která připomíná postavou člověka. Toho si ale naneštěstí nevšimnu a spěšně odcházím za nočním dobrodružstvím… … Turnajový den Harrenhall 5.XI.281 Probouzím se za nepříjemného křiku a bušení na vrata v jakési stodole na slamníku. Nade mnou stojí celá hysterická nahá mladá žena. Na smrt vyděšená se spěšně obléká. Zřejmě je za vraty její manžel. Matně se snažím vzpomenout si na její jméno. S tou mírnou kocovinou je to téměř nemožný cíl a do toho ještě ten křik venku. Podle ošacení bych si snad mohl tipnout, co je zač. Jenže mě nikdy dámské šaty nezajímaly. Většinou jsem měl vždy jen starost, jak ji co nejrychleji z nich vysvobodit. No tak prober se, vzpomeň si! Vypadá jako holka ze západu. No jasně, to víš, že jo. Ne každá blondýnka musí být nutně Lannisterka. Mysli! Netečně si jí prohlížím od hlavy až k patě. Absolutně nemám ponětí co je zač. Jenže vzápětí mi dojde, že ta vrata již dlouho asi nevydrží. Sedm pekel. V rychlosti posbírám všechny svoje svršky a obleču si je. Ženě věnuji letmý polibek a urychleně provádím taktický přesun k zadní stěně stodoly. Na štěstí pro mě je tam pár trouchnivějších prken. Není jich moc, ale snad se tím i protáhnu. Rozhlédnu se, a když slyším, jak se vrata stodoly rozrazily, na nic nečekám a prchám k nejbližšímu koni. Skočím na něj a uháním si to pryč po cestě směrem k Harrenhallu. V takových situacích člověk rychle vystřízliví. … Cestou vinoucí se od tábořišť lordů potkávám směšně oděného jezdce na oslu a tak se jen pobaveně pousměji. Vypadá, jako ten ser ze včerejška. Zdá se, že Robert si zas dělá přátele. Vzpomínám, jak jsem se s ním seznámil já. Nedopatřením jsem vlezl do pokoje, který měl vyhlídnutý on a málem jsem ho okradl o předplacenou kurtizánu. Naštěstí on v podobném rozpoložení dorazil k mé děvce, pak jsme se tomu jen zasmáli a zašli na pár korbelů. To se s nim tehdy dalo ještě mluvit a nebásnil jen o mé sestře. Dorazím ke stanovišti seveřanů. Sesednu z kradeného koně a pobídnu jej ať si jde v podstatě kam chce. Před stanem Starků se opláchnu v sudu. Zjišťuji, že ani Eddard ani Benjen zde již nejsou. Provinile si vzpomínám, že jsem Nedovi slíbil trénink časně zrána, ale zdá se, že slunce je již vysoko nad obzorem. Dokonce zdálky slyším jak Heroldi svolávají diváky k prvnímu turnajovému střetu. Že by už k druhému, či třetímu? Půjdu to omrknout… |
| |
| Není klisnička jako klisnička 5. XI. 281, před třetím kolem turnaje Harrenov, kolbiště Ashara Dayne, Brynden Tully, Zatímco lady beze studu odkrývám své myšlenky, mění se můj výraz v čím dál zlobivější. Můžou za to viditelné rozpaky, ve kterých se kráska z Dorne přímo koupe. Růžovoučká líčka a stydlivě uhýbající kukadla jakoby pěli ódu na mé schopnosti empatického milovníka a proto mi nejednou zacukají koutky a mnohokrát zajiskří v očích. Stěží si přitom uvědomuji, že ona hra a především okouzlující lady Dayne si začínají zcela podmaňovat mou mysl a chtíč. |
| |
| DRAK A HORA
5.XI. 281, kolbiště Slezu na chvilku z koně. Mám jen pár minut na to, abych si odpočinul a lehce se protáhl, zatímco se ti patolízalové budou klanět králi. No, s tím označením jsem to možná přehnal - jednoduše poddaní, co se budou klanět svému králi. Chvála bohům za to, mám potřebný čas, abych si ulevil a sluhové překontrolovali brnění. Moc dobře vím, že mu nic není, ovšem držím se starého dobrého hesla: důvěřuj, ale prověřuj. |
| |
| Turnaj Poslední slova lorda Starka mi ještě zněla v uších, když jsem kráčela zpátky. Měla jsem původně v plánu vrátit se k otci a přihlížet tanečním párům, ale veškerá chuť na zábavu mě přešla. Na jeden den toho bylo opravdu hodně, takže jsem se loudala pomalu kolem a uvažovala, že je čas jít spát. Zřejmě jsem šla velmi pomalu, protože v jednu chvíli jsem zahlédla Petyra, jeho tvář byla poznamenána krví a jeho nadávky se nesli hodně daleko. Už jsem se chtěla ozvat, ale něco mi v tom zabránilo, jedno bylo jasné, Petyr má něco za lubem. Po nějaké době jsem se konečně dostala na lože a ještě před spaním se snažila utřídit myšlenky, než mě zmohla únava. Den turnaje Ráno jsem se probudila velmi brzo, pečlivě jsem si vybrala šaty a vydala jsem se na obhlídku. Venku byl příjemně čistý vzduch, měla jsem pocit jako by bylo cítit napětí z očekávání velkého turnaje, na každém kroku. Kráčela jsem, proplétala jsem se mezi stany a pak, zůstala jsem stát na místě, když jsem zahlédla svého snoubence na koni. Značně neupravený stav a výraz v jeho tváři je velkou nápovědou, kde nejspíš trávil noc. Rychle se mihnu mezi stany aby mne neviděl a jen přemýšlím, která postel to byla dnes. Tedy, pokud to nutně musela být postel. ¨ Den utíkal svižně, na tribuně jsem se usadila vedle otce, který se ani moc nevyptával na včerejšek a zjevně ho zcela uchvátil turnaj. Pro mne jen dobře, zrovna teď se mi nechce poslouchat kázání. Rozhlédnu se po tribunách , všimnu si krásné lady Ashary, společníka ji dělá viditelně okouzlený ser Gerion, rychlá cesta od jablíček až ke hvězdám, pro sebe se usměji a rozhlížím se dál. Nádherné lady, vznešení lordi, pokusím se zachytit pohled svého strýce, ale i on je zřejmě pohroužen do turnaje a okolí moc nevnímá. Uvědomuji si, že bych si potřebovala s někým pomluvit, svěřit se s myšlenkami, obavami, nebo jen si prostě popovídat, ale s kým? V tu chvíli mě dojde, že jsem nikde nezahlédla sestru, doufám, že neprovedla nějakou hloupost, ale to už začalo první klání a i mne nakonec pohltilo dění na kolbišti. První poražení, první vítězové, se smíchem sleduji jak lady reagují na pohlednou tvář prince Rhaegara, a konečně se cítím na malou chvíli svá. Přivřu oči a nastavím tvář svěžímu vánku, rozhodnuta nemyslet na eskapády mého snoubence, však kdo ví, třeba byl jen někde popíjet. Nemyslet na to, co mě čeká, a užít si příjemný den na turnaji, i když bych mnohem raději seděla na koni a proháněla se po lukách, cítila vítr ve vlasech a vychutnávala si, alespoň zdání svobody. |
| |
| Pán Vysoké zahrady 5.XI. 281 Královna Rhaella Lord Tyrell věnoval doslovně nenávistný pohled Jaimemu Lannisterovi, který právě složil svého protivníka. Pak se otočil na královnu a mile se usmál. "Kdybych řekl, že váš syn považovala byste to za obyčejný kompliment, jaký se skládá vaší rodině jen ze zdvořilosti, přesto to není pravda. Málo kdo, jestli vůbec někdo v našich časech skládá tak úžasné verše jako váš syn." Mile se usmál a pokračoval. "Vlastně je skoro zbytečné pět chválu na Prince Rhaegara. Má ten talent být nejlepší ve všem co dělá. Jednou až nastane ten správný čas, bude nám dobrým a milostivým králem. Mužem hodným toho aby se posadil na železný trůn." Zdvořile se uklonil a věnoval ještě jeden nenávistný pohled Tywinu Lannisterovi. |
| |
 | První den turnaje 5.XI. 281, před třetím kláním Catelyn Mile se usměji na dceru, když si ke mně přisedne. "Doufám, že jsi se dobře vyspala a vstala z postele pravou nohou. To včerejší pozdvižení nám všem stačilo a víc ho už po celý turnaj nebudeme potřebovat." Robert hodil štít k nohám Lyanny. Chudák ta ho asi za jeho včerejší tah nepochválila. "Neviděla jsi někde Lysu, je nezdvořilé že tady není." Prohodím, když Brynden a jiní vyzyvatelé vjíždějí na kolbiště. "Jaime vyhrál už dva souboje a jeho otec vypadá že pýchou pukne. Nechci od Lorda Pobočníka poslouchat, žádné poznámky." Zaměřím se na Bryndena, který právě udeřil na štít prince Rhaegara. "Co myslíš," zeptám se jí aniž bych od Bryndena odtrhl oči, "porazí Rhaegara nebo ne." Pokud ano, klidně mu pro dnešek odpustím tu Černou rybu a klidně i zbytek těch nesmyslů, kterými mne tak často přivádí k nepříčetnosti. |
| |
| První den turnaje Ztracena v myšlenkám, málem přeslechnu svého otce, což by rozhodně nebylo příliš zdvořilé. Věnuji mu jeden ze svých vzácných úsměvů, ano zasnoubil mne bez mého vědomí, ale stále je to můj otec. "Ano, spalo se mi dobře, jen pokud jde o Lysu, nemohu sloužit, třeba někdo pomáhá s ošetřováním raněných." Rozhodně, nechci aby se otec dozvěděl, že jsem sestru od včerejška neviděla, a že nebyla ani v naší společné komnatě, budu muset někoho požádat aby ji našel, a nenapadá mne mnoho možností, snoubenec a náš strýc. Jenže oba jsou na kolbišti, takže to bude muset počkat. Zalétnu pohledem k mužům a pokusím se vyhledat snoubence, pak mě strýc upozorní na úspěchy Jaimeho. " Je mladý a daří se mu, po právu je na něj otec pyšný, stejně jako budete jednou pyšný vy. A dnes možná taky, na Bryndena, pokud se mu bude dařit, i když si myslím, že zvolil silného soupeře, ale štěstí je nevyzpytatelné." Pohlédnu na svého strýce a na prince, musím uznat, že princ vypadá na koni impozantně, a nedivím se, že mnohá lady omdlela, když na ní spočinul zrakem, ale v klání má své místo i štěstí a náhoda. " Nevím otče, oba mají šanci vyhrát, bude to zajímavé klání." Pak už upřu svůj zrak zpět na kolbiště, a s napětím vyhlížím souboj svého strýce s princem. |
| |
| Zlovlci 5.XI. 281, před třetím kláním Stany Starků Brandon, Eddard, Benjen, Jorah a každý další ze Severu "Brandone, Brandone," zařval Mors Umber na Brandona tak silně až se koně na úvazu začaly plašit. "No pojď sem ty mladý Vlku, kdopak ti dneska zahříval postel, že jsi vstal tak pozdě." Umber neváhal a táhl Brandona do hloučku Seveřanů, kde již stáli oba jeho bratři. "No Brandone, zrovna tady stavíme družstvo do pranice a doufáme že nás povedeš. Tedy pokud ti někdo už během klání nezpřeráží nohy." Divoce se rozesmál. "Vážně. Máme dobré šance vyhrát. Dornové si chtějí během klání i pranici podat mladého Jelena za Dornovu ženu. Dustine, Dornovu ženu si pamatuješ?" Mladý Dustin zezelenal ještě víc. "Tyrellové a Lannistrové si půjdou po krku. Tyrelly povede nejspíš Fossoway a po táboře chodí sluchy, že Lannistry povede Tywin osobně. No co Brandone, protivníci se nám budou vybíjet sami." Umber se ještě jednou zasmál a kroužek rytířů mu přitakal. |
| |
| Tajnosti Lewyn, Ashara Překvapeně se ohlédnu, když se za mnou ozve známý hlas. Na tváři se mi objeví široký úsměv. „Ano, noc byla klidná jak jen mohla být,“ problémy přišly až ráno... „Přišla jsem o hodně?“ Dodám ještě, i když vím, že to bylo jen jedno kolo. A Rhaegar je v pořádku, víc mi netřeba. Pohladím Rhaenu po vláscích a pohodlněji si ji usadím na klíně. „To je ale krásná panenka,“ nakloním se k ní a líbnu ji do vlasů, „dej pak dědečkovi pusu,“ pošeptám jí do ouška. To už ale začíná druhé kolo klání. Napjatě sleduji souboj draka s horou a při přisednutí Rhaegarova koně stisknu Rhaenu o něco víc, než je nutné. Naštěstí ne tolik, abych ji nějak ublížila. Tvář zabořím do jejích vlásků a strachy skoro nedýchám. Hora je takový kolos, kde už nemusí stačit všechna mrštnost světa, aby soupeř pak potřeboval mistra. „Je Drak,“ vydechnu konečně, jak souboj skončí a pohlédnu na strýce. Moc dobře ví, jak miluji svou rodinu a jaký strach o ni mám. „A proč mám zas takový pocit, že to už nebude překvapení?“ Usměji se na strýčka a zvednu se z křesla. „Pohlídáš ji na chvíli? Potřebuji se poradit s Asharou, aby nakonec nebyl poslední, kdo se to dozví...“ Řeknu se smíchem a pokud bude souhlasit, dám mu dcerku, jinak se i sní vydám k Ashaře. „Asharo, drahá!“ Usměji se na ni, když k ní dojdu, „budu potřebovat pomoc, zdá se, že to na mně jde poznat. Ještě se to dozví než se k němu dostanu...“ Ztiším hlas do šepotu, hned co se usadím vedle ní na uvolněné místo. Ví o co se jedná, takže radši nemluvím moc konkrétně, drby se tady šíří neskutečně rychle. „Lewyn to už ví!“ Naléhavost v mém hlase je jasně slyšitelná, původně jsem to chtěla oznámit až při konci turnaje, ale pokud si toho už lidi všímají v den, kdy se o tom sama teprve ujistím... |
| |
 | Zlovlci 5.XI. 281, před třetím kláním Stany Starků Brandon, Eddard, Benjen a každý další ze Severu Přes to že jsem včera zažil se svou milovanou ženou Linneou noc plnou vášně, probudil jsem se celkem odpočatý, pln energie. Dnes je totiž ten den, den kdy budu moci nejen sobě, ale i své ženě a velkým Lordům bůh ví odkud dokázat že za něco stojím. Ano, já, Jorah Mormont. S úsměvem ve tváři jsem opatrně vstal z lůžka, dávaje pozor abych nevzbudil svou milovanou. Přikryl jsem ji dekou a něžně políbil na tvář. Pak jsem dal zavolat jedno páže, aby mi pomohlo se zbrojí. Vím že už je docela pozdě a tak se nechci ničím zdržovat.
(Vše vypadá přesně takhle, jen na prsou je pod látkou tvrdší plát z oceli a u pasu pouzdro s mečem) Zbývaly jen rukavice a boty, což obojí zvládnu sám. Pošlu páže s díky pryč a začnu se dooblékat. V okamžiku kdy si na ruku soukám levou rukavici se však probudí má žena. "Vykrádáš se z vlastního stanu jako zloděj... Chceš odejít bez rozloučení?" Ozve se Linnea. Podívám se na ni, přijdu blíže a něžně ji pohladím po tváři. "Promiň mi to má lásko, ale nechtěl jsem tě budit. Vypadáš vždy tak krásně když spíš". Pousměji se a zahledím se jí do očí. "Dobře... Budeš brzy na řadě že?" Přikývnu. "Tak jdi... Jdi a vyhraj, poraž je všechny!" Po těchto slovech ucítím na rtech ty její. "Tak sladké rty máš jen ty.." Šeptnu tiše a polibek jí oplatím. Znovu svou milovanou pohladím láskyplně po tváři, vstanu, věnuji jí ještě jeden pohled a pak vyjdu ze stanu ven. Věřím že ji ještě uvidím, že mne bude během boje povzbuzovat. Teď však zamířím pro svého koně.
Je to statný, šedo-bílý hřebec jménem Asfal. Bylo pár lidí kterým se nelíbil, ale já už ho mám dlouho a mám jej rád. "Dnes je velký den příteli, musíme to zvládnout". Pohladím ho na krku, vezmu otěže a připraven na vše jdu i se svým koněm pomalu směrem ke kolbišti, ještě než začnu, tak bych rád viděl nějaký ten boj. Ještě než však stihnu dojít na místo, tak se ani nevím jak dostanu do hloučku seveřanů. Kývnu jim všem uctivě na pozdrav a poslouchám o čem je řeč. Při poslední poznámce Umbera o soupeřích se též zasměji a odkašlu si. "Zdravím pánové... Umbere, doufám že mně nechcete vynechat. Rád bych se k vám připojil a pomohl ostatním pořádně vyprášit kožichy". Přátelsky se usměji a očima začnu přejíždět po ostatních co zde stojí. Dávám při tom pozor na čas, abych nepřišel pozdě na vlastní zápas a také doufám že ti co jsou tu teď se mnou nebudou mít nic proti. |
| |
| Malá a Velká Princezna 5.XI. 281 Elia "Je Drak," usměji se na Eliu, "a ty se o něj nemusíš bát. Jen málokdo z těch co jsou v klání by mu dokázal ublížit, i kdyby opravdu chtěl." Udělám veselý obličej na malou, kterou v tuhle chvíli zajímá jen a pouze nová panenka. "Ode mne se nic nedozví. Mlčet a chránit tajemství královské rodiny je mou povinností stejně jako bránit vaše životy." A k tomu jsem přísahal ještě pár dalších zbytečností, které jsem se rozhodl ignorovat už dávno. Pohladím Rhaenys po vlasech. "Jistě, že ti ji pohlídám." Usměji se na dívenku a jen koutkem oka zkontroluji kde je a co dělá Aerys. Ještě jednou se usměji na svou neteř a pak již vesele vytáhnu její dceru ze sedadla. "No nechej už tu panenku maličká," lehce ji dloubnu do žeber. "Jak se jmenuje," podívá se na mne děvčátko tak trochu zaraženě. Lehce se usměji a přemýšlím, jako by šlo a plán bitvy. "Jmenuje se Nymeria," odpovím děvčátku. "Nymeya," odpoví holčička a chvíli zkoumá panenku, jako by přemýšlela jestli se k ní to jméno hodí. "Víš co maličká," zvědavě se na mne podívala, "půjdeme se podívat za strýčkem Geroldem a ne že se mu pověsíš na plášť jako posledně." Děvčátko kývlo hlavou, natáhlo ručku a zatahalo mne za fousy. "Au, to bolí. Nesmíš dělat to co jiné lidi bolí, chceš být hodná holčička." Děvčátko mně radostně zatahalo za vousy ještě jednou. No a dost. Odtáhnu její ručku od svého obličeje a postavím ji na zem. "Tak co půjdeme," usměji se na ni a mrknu. |
| |
| Chrabří rytíři a dívky k nakousnutí 5.XI. 281, Harrenhall, před třetím kláním Hoster, Catelyn a ostatní Sedím na tribuně, na čestném místě vyhrazeném vládnoucím rodům, hned vedle svého přítele Hostera, a jeho skvostné dcery. Do klání vstupuje právě můj synovec Elbert, a můj přítel Brynden Tully. Údolí by si zasloužilo dědice z mého semene, a tady je takových překrásných mladých šlechtičen plných života, kterým vpravdě vládne právě Hosterova rybka... běží mne myslí, zatímco se rytíři řadí k dalšímu střetnutí ... ano slyšel jsem cosi o jakýchsi domluvených zásnubách, ale mladí muži bývají bujaří, a tenhle mladý Stark prý není výjimkou. Musím promluvit s Olennou, ta bude jistě vědět všechny pikantnosti. Mimoděk se mi pohled sveze na mou dávnou známou Královnu Růží, sedící opodál uprostřed svých dam. A ano, i Rovina rodí plodné krásné dívky jen jen je utrhnout. Otočím se s mírným úsměvem k překrásné Catelyn po mém boku, počkám na vhodný okamžik a oslovím ji. Lady, je zde mnoho krásných dam, ale vy jste mezi nimi jako štika mezi mřenkami, ty šaty vám opravdu velmi sluší. A jestli vás to potěší, i já držím palce vašemu strýci... |
| |
| Stany mistrů Frey. Přinesli jednoho ze svých pánů. Zrasovaného až to pěkné není. Nohu zlámanou minimálně jednou, ale pravděpodobně i vícekrát nebo s úlomky kostí po celé délce zlomu. Nevypadal dobře. Z hlavy mu crčela ke všemu krev. Hlava vždycky hodně krvácí. Jen lehce jsem se zachvěla a popohnala jsem jednu ze služek, aby mi pomohla umýt mu hlavu a hlavně, aby ho zbavila, co nejrychleji, vlasů. Ránu jsem mu prozatím udržovala čistou, protože vlasy které mu narychlo holila, mu čas od času padali dovnitř. Není to hezká rána. To vůbec. Jakmile se těch zatracených vlasů zbavili, přistoupil mistr Oemund a dal se do šití. „ Mistře, s nohou si neporadím, ale tohle zašít dokážu.“ Pověděla jsem mu a tím ho svým způsobem poprosila, aby mě k tomu pustil a zaměřil se na to, nač já ještě nemám dost zkušeností. |
| |
| Harrenov, tribuna u kolbiště Příjemné starosti Znovu se zadívám na kolbiště a sleduji, jak poslední z dvojic druhého kola, princ Rhaegar a ser Gregor Clegane, kříží meče. Spolu s davem se připojím k potlesku, když dračí princ nakonec mladíka zvaného Hora porazí. To se ale nade mnou ozve hlas, který dobře znám. |
| |
| Zlovlci Můj pohled padne prve na příchozího Brandona a následně i na Mladého Medvěda z Mormontů, kteří se připojili k našemu debatnímu kroužku. Mezitím poslouchám i zdali nebude čas již jít na kolbiště. Každopádně již se docela těším, až konečně usednu na koně a budu moci někoho vyzvat. Slétnu pohledem na opět na bratra a Joraha. "Každá Severská pěst při bitce dobrá řekl bych. Takže doufám, že jim dáme, co proto nejsme přece žádné roztřesené bačkory." Ušklíbnu se a narovnám se více v ramenou. "Těším, že budeme společně bránit stany na kolbišti ještě než půjdeme do pranice přátelé. Hodně štěstí bratři, Mladý Medvěde i vám ostatním. Jdu se pomalu připravit brzy nadejde asi náš čas." Promluvím klidně a s mírným úsměvem se odpojím od skupiny a vyrazím směrem ke své výzbroji a koni, kde již čekají pomocníci, aby mi pomohli se do všeho navléknout v příhodný čas a posléze mi podávali dřevce v boji. |
| |
| Při sledování turnaje, řeč o rybařině? Zamlklá a sledujíc dění na kolbišti jsem si pořádně neprohlédla kdo vše sedí po boku mého otce, jinak bych samozřejmě nepřehlédla přítele mého strýce i otce, lorda Arryna. Uvědomuji si, že jsem ho vůbec nepozdravila, v duchu už slyším kázání mého ozce. Tak krátkou dobu zde a už tolik pozdvižení, tolik chyb. Koukej se vzpamatovat, domluvené zásnuby nejsou důvodem k tvé roztěkanosti, ani k tomu aby jsi byla nezdvořilá. Snažím se sledovat klání na kolbišti, ale za hladkým čelem se míhá jedna myšlenka za druhou, všechny směřují k tomu, jak se zpožděním pozdravit lorda aby to nevyznělo ještě trapněji, než mé opomenutí. Shlédnu na turnajový dvorec, hledám pohledem strýce i snoubence a do toho se ozve lord Arryn, který naštěstí mé dilema s navázáním rozhovoru, vyřešil za mne. Jeho slova mě, na chvíli zbaví slov a vženou rozkošný nach do tváří, právě teď si opravdu připadám jako jablko, ale rajské. "Můj lorde, jste příliš laskav, děkuji za vaši chválu ohledně mé róby, a musím se vám omluvit, že jsem vás nepozdravila, starost o sestru i dychtivost sledovat dění na kolbišti, by mi mohlo býti alespoň malou omluvou. Pak se lord zmíní o mřenkách a štice, v tu chvíli si ho představím se prutem v ruce na kraji rybníka, kterak vyhlíží pěknou rybu a musím se kousnout do rtu abych potlačila zasmání. "Můj lorde, jste snad vášnivým rybářem, že používáte takový příměr?" Se zájmem na muže pohlédnu, v očích jiskřičky pobavení, které se marně snažím skrýt, za chladnou zdvořilostí. |
| |
| Životodárný rozhovor plný půvabu 5.XI. 281, Harrenhallský turnaj před třetím kláním Hoster, Catelyn, Eddard Stark Je opravdu rozkošná! Běží mi hlavou, a mé stárnoucí kosti se zalévají teplem a energií pouhou přítomností této mladičké očarující krásky. Sleduji pozorně její rudé rty, líčka do nichž se rychle valí červeň. Ale má drahá, nač řešit etiketu, když se mohu těšit z Vaší blízkosti. Tak půvabné ženě je jistá roztržitost spíše ozdobou. Jone, Jone, kdo by to byl řekl, že ti Panna skrze dívku znovu začne plnit srdce vášní i v pokročilém věku? Ano, nikdy není pozdě na lásku! Catelyn je doslova plná života, a cítím jak jen pouhá její blízkost mi dodává sílu. Občas sice rybařím, avšak ten příměr měl vyjádřit spíše Vaši příslušnost k lidu Řeky. Řeknu s jemným úsměvem, přičemž se koupu v jejích hlubokých očích. I slepý by postřehl můj zájem o tuto dívku. Náhle koutkem oka spatřím mladého Neda Starka, jak se chystá do turnaje. Pověřím panoše, aby zajistil zapůjčení té nejlepší výzbroje, kterou Údolí nabízí, mladému vlku v orlích službách... |
| |
| Druhé vítězství lva5.XI. roku 281, kolbištěMísto, na kterém stojím, jsem si vydobyl snadným vítězstvím na druhém z nejstarších z Whentů. Nebyl to nejčestnější boj, ten chlapec neměl vůbec žádnou šanci, nicméně nebylo jinému lepšímu výběru. A nyní stojím zde, na tom samém místě, kde stál Thoren, a musím toto lehce vydobyté místo ochránit před útočníkem, jehož rodové jméno mi říká jenom velice málo...vlastně jen to, že to je seveřan, který je starší a rozhodně má větší zkušenosti než já. Prohrát s ním by nebyla vůbec nic, za co bych se měl stydět, napadne mě momentově, nicméně tuhle myšlenku zaženu následným zatřesením hlavy. Ne, tohle musíš vyhrát. Pro svého otce, pro Lannistery, pro Cersei. Pro...Lysu? Kde vůbec je ta... nestihnu dokončit nevhodnou a pravděpodobně urážlivou myšlenku, jelikož mě z ní vyruší zadunění trubek. A můj svět se v ten moment zúží jen a pouze na dráhu přede mnou a onoho seveřana. Tlak nárazu jeho dřevce, který pocítím na štítu, je kupodivu mnohem menší, než bych od seveřane očekával. Dokonce tak moc, že se mi téměř povedlo ze sedla přepadnout jenom díky mé snaze, abych se při jakémkoliv mocnějším nárazu nespadl ze sedla. Skoro bych přísahal, že se ten seveřan na mě šklíbil. To mu nedaruji! Teprve až nyní, když jsem se konečně octl na druhé straně, jsem si mohl prohlédnout, kdo už stihl vypadnout a kdo zůstat. Není žádným překvapením, že ser Arthur stihl vyřídit Freye jednou ranou. Souboj pokračoval. Naráželi jsme do sebe, on i já jsme zkoušeli různé finty, nicméně ani jeden neměl dosud na vrch. Za tu dobu stihl být vyřazen nejmladší z Whentů. Takže z původních obránců již nikdo nezbyl, promítne se mi hlavou úsměvná myšlenka, že z původních jsem zbyl pouze já. A princ Rhaegar samozřejmě, ale u něho se to dalo očekávat. Ovšem těžko říct, jak dlouho to tak zůstane. Hora je dost mocný oponent i na svůj věk...a tenhle podělaný seveřan mě už začíná štvát. Po několika dalších nárazech se mi konečně povedlo jej shodit. V duchu jsem se začal radovat, nicméně tak nějak jsem měl pocit, že to ještě neskončilo. A měl jsem pravdu. Když se seveřan zvedl, požadoval další boj. Ani na okamžik jsem neváhal. Chceš mít boj? Budiž! chtěl jsem na něj zařvat, nicméně raději jsem zachoval klidnou hlavu a rychle sesedl, přičemž s taseným mečem v ruce jsem se přibližoval k seveřanovi. Než jsem stihl dojít vůbec ke kontaktní vzdálenosti, již se na mě vrhal, přičemž jeho meč byl veden tak, aby sekl šikmo přes hruď. Tehdy se poprvé naše meče setkali a zvonivě promluvili, jako kdyby to byly skutečné meče určené k zabíjení toho druhého. Náhle ale zatlačil celým tělem na meč. Během jednoho úderů srdce se z původní vzdálenosti jednoho metru nás nyní dělilo jenom skutečně pár centimetrů. Prostor mezi našimi tvářemi zabírali čepele našich mečů. Čím dál více jsem cítil jeho převyšující sílu i tlak, který mi měl nahnat čepel až do helmice. Skoro by se mu to i povedlo, nebýt druhé volné ruky, se kterou jsem jej pořádně praštil štítem do palice. To mi dalo cenné vteřiny, které jsem mohl využít k jeho odstrčení a následnému pokračování útoku. Skoro bych řekl, že ten souboj trval věčnost. Seveřanova divokost, odvážnost a odhodlanost mu nedávala jen tak vzdát se a dokonce jsem cítil párkrát, že prohraji. Že se mu konečně podaří prorazit moji obranu a získat místo obránce. Ale snad jen díky Válečníkovi se to nepovedlo. Snad jen díky náhodě, možná i troše šikovnosti, se dostala špička mého meče přímo do očního otvoru onoho seveřana. A teprve až nyní se vzdal. Konečně jsem měl možnost prohlédnout si, jak dopadlo okolí a uspořádat si myšlenky, kdo vlastně zůstal. A když spatřím Rhaegara, který vyjel opět vítězně tentokrát nad Horou, pocítím menší úlevu, že z původních nezůstanu pouze já. Robert...ten barbar. Usmyslím si, když spatřím, jak to hovado drhá gryfův štít a následně jej hází k nohám Lyanny Stark. Díky Sedmi, že si jej nemá brát má sestra. Nyní už zbývá jen počkat na další souboj... |
| |
| Rozhovor na turnaji. Sedím a snažím se potlačit nervozitu, pak se neudržím a začnu si na prst natáčet pramen ohnivě rudých vlasů, jasnou známku mé nervozity. Jak je možné, že takový muž, nesleduje raději kolbiště? Pravda, toužila jsem po rozhovoru, ale tohle mne znervozňuje, ani nevím proč, nebo vím? Zachytím lordův pohled a okamžitě sklopím zrak, temné stíny čas zkrášlí líčko a já chvíli váhám než odpovím. "Můj otec by s vámi zřejmě nesouhlasil ohledně mé roztržitosti, ctěný lorde, mohu být jen ráda, že je příliš pohroužen do sledování turnaje" Vyvrátí mé přirovnání k rybařině, ale nikoliv povýšeně, jako by mluvil s malou holkou, citlivě vznešeně a pak, pohled v jeho očích, na chvíli nedokážu uhnout, ale pak se podívám na své ruce , uvědomím si co dělám s vlasy a pevně sepnu dlaně k sobě. "Je od vás hezké jak se staráte o lorda Starka, mohu se zeptat na Vás názor ohledně vítěze turnaje? Kdo to podle Vás bude?" Snažím se aby se lord nenudil a nepostřel mé rozpaky a nervozitu, očekávám, že se do rozhovoru brzo zapojí otec, není jako zvykem, nechat mě příliš si povídat s jeho přáteli a nezapojit se. Pohledem sklouznu na kolbiště, zachytím pohled mladého Jaime a v duchu zuřím na sestru, měla by tady sedět a fandit mu. |
| |
| Pramínky vlasů 5.XI. 281, Harrenhallský turnaj před třetím kláním Hoster, Catelyn Její gesta prozrazují nervozitu, já však nedám ničím znát, že jsem si toho všiml, spíše přemýšlím jak jí nepříjemných pocitů nejistoty zbavit. Těší mne ji sledovat, jak si hraje se svými bohatými kadeřemi v barvě zapadajícího slunce, které jí dodávají příjemně škádlivé až živočišné vzezření. Jak rád bych přestoupil dekórum, a pohladil jí zde přede všemi! To však neudělám. Můj pohled na ni je laskavý, a smířlivý... snad v něm najde dostatečný klid, aby zapomněla na svou nervozitu. Žena potřebuje v muži cítit oporu, a přesně to jí hodlám poskytnout. Ale já nejsem Váš otec, má Lady. Řeknu prostě a klidně. My v Údolí ctíme svobodu a vznešenou velikost sokolů, každý muž který prokáže svůj charakter, si zaslouží podporu, a navíc mladý vlk hájí mé barvy. Dračí Princ je velký favorit, ser Barristan je také vynikající, a jistě se zde také ukáže některý z mladíků. Odpovím, a abych jí dopřál uvolnění učiním nabídku jí, i jejímu otci. Nechám si přinést stromovinské víno, mohu Vám také nabídnout? |
| |
| Turnaj 5. XI. 281 Trochu mě překvapila Robertova omluva, avšak jeho další slova mě zase jednou nepotěšila. Chtěla jsem mu na to něco říct, ale už jsem to nestihla - odběhl pryč. Zamračila jsem se a zaťala jsem ruce v pěst. V tuto chvíli jsem si byla jistá, že se mi turnaj nebude líbit. U nohou mi bude ležet několik štítů - jak potupné. Skoro se mi tam ani nechtělo chodit, nejraději bych zůstala sama někde tady. Chtěla jsem se otočit a odejít do stanu, avšak zarazil mě příchod někoho dalšího. Vrhla jsem po té osobě pěkně ledový pohled, avšak jakmile jsem si uvědomila, o koho se jedná, hned jsem přešla skoro až do omluvného výrazu. "Dobré ráno, lady Ryswell..." opáčila jsem. O úsměv jsem se však nesnažila. Určitě viděla naši malou výměnu s Robertem a asi si všimla mého předchozího rozhořčení nad tím, co chce můj snoubenec činit. Jen jsem tiše doufala, že to pochopí. "Omlouvám se, jestli budu znít dnes nějak nepříjemně, nerada bych vám zkazila náladu. Pokud však opravdu chcete, můžeme se na turnaj dívat spolu. Jen se asi budete muset připravit na menší příval štítů u našich nohou." Skoro bych se nad tím i zasmála, kdyby to nebylo tolik potupné. Počkala jsem, dokud nebyla Barbrey připravená jít. Poté jsme se společně vydaly na kolbiště, kde jsme si na tribuně našly nějaké místo, nejlépe na kraji, hned u zábradlí. Abych pravdu řekla, ačkoliv se vedle mě nacházela celkem příjemná společnost, nesedělo se mi dobře. Nejraději bych něco dělala, něco záživnějšího než jen sledování mužů na koních, jak se "baví". Ne, že bych to nikdy nechtěla zkusit... ale právě v tom je ten problém. Moc ráda bych to zkusila, jenže kdo by mi to dovolil? Tiše jsem čekala, jestli se mnou lady Ryswell nebude chtít začít rozhovor (já na to neměla náladu a poznat to mohla i ona), ale než jsme stihly cokoliv, už přistál u mých nohou první štít. Zvedla jsem ho, abych si ho lépe prohlédla, poté jsem se ušklíbla a do tváře se mi dostala nechuť. "Odporné," pronesla jsem naštvaně a odložila jsem předmět stranou. Jak moc jsem ho nenáviděla. Jak moc jsem nesnášela jeho chování. Nepřála jsem si, aby vyhrál. Musí to být kdokoliv kromě jeho. Co si vůbec myslel, že získá tímhle činem? Ne, počkat, on vlastně nemyslel. Se zoufalým výrazem ve tváři jsem se otočila k Barbrey, jestli mi neposkytne alespoň malou útěchu. Alespoň malé uklidnění, než vybouchnu a okamžitě vyrazím za tím idiotem. |
| |
| Třetí klání Oči všech se znovu obrátily na mladou Lady Whent a na hedvábný šátek, který držela v ruce. Trubky zaduněly a rytíři pobídli koně vpřed, když mladá lady svůj šátek pustila. Dav ztichl a sledoval z napětím zkracující se vzdálenost mezi Obránci a Vyzyvateli. Davy ani nestihly vykřiknout, když kůň Arthura Dayna klopýtl a jeho jezdec se v sedle zachvěl. Náraz. Dřevo se rozletělo do všech stran. "UFFF," vydechly davy. Devět jezdců sedělo pevně v sedlech a sledovalo jak bílý rytíř leží na zemi. Meč jitra neměl naději. Nestihl zamířit svůj dřevec a ten se neškodně svezl po štítu ozdobeném čtyřmi lvy aniž by se zlomil, zato rána Lannistra zasáhla rytíře gardy přesně. Dayne vyletěl ze sedla, odletěl kus vzad a dopadl jak široký tak dlouhý do bahna. Sám ser Gerion vypadal jako by nechápal co se stalo a nevěřícně sledoval rytíře v bílé, kterého právě sluhové odnášeli z kolbiště. Zbývající protivníci zaujali znovu svá místa. Zazněla trubka a osm těžkých válečných koní proti sobě vyrazilo. Náraz. Rytíř Smějícího se stromy nádherně zasáhl Freye doprostřed štítu. Náraz vyhodil vyzyvatele ze sedla a syn Strážce přechodu dopadl dost nešťastně na hlavu. Sluhové s věžemi na prsou ani na chvíli neváhali a vrhli se ke svému pánu. Naložili ho na nosítka a utíkali jako by je honil Cizinec ke stanu mistrů. Mohutný potlesk který se zvedl mezi prostým lidem a pařil neznámému rytíři byl jasným důkazem toho co si prostí i ti méně prostí myslí o Freyích. Trubky zazněly znovu a zbývající borci vyrazili v před. Náraz, hluk a lámané dřevce. Lord Tywin na svém křesle nadskočil, když viděl jak Elbert dědic Jona Arryna vyhodil jeho syna ze sedla. Ser Jaime se ale rychle otřásl. Postavil se na nohy a čelil svému protivníkovi pěšky. Signál a muži v sedlech znovu vyrazili do útoku. Nikdo jim ale nevěnoval pozornost. Nikdo nesledoval jak Brynden Tully téměř vyhodil Prince ze sedla, ani jak si Princ Oberyn a Lord Baratheon vyměňují údery plné nenávisti a pohrdání. Oči všech sledovaly dědice Skály a Údolí. Oba mladíci proti sobě stáli pěšky. Hledí přileb zdvižená a meče připraveny k úderu. Mladý sokol kroužil kolem svého protivníka a hledal skulinku, která by vedla skrze obranu. Ser Jaime byl ale vždy připraven. Kryl se dokonale a využíval pohybu protivníka ve svůj prospěch. Trubky zaduněly. Dva páry jezdců se vyřítily proti sobě. Náraz. Větší váha Roberta Baratheona a jeho koně nakonec odvedla svou práci. Nádherný pouštní hřebec, který nesl Oberyna po sílou úderu přisedl a náraz vyhodil jeho pána ze sedla. Kůň zbavený tíhy jezdce hrábl zadními kopty a nešťastnou náhodou nakopl svého pána do žeber. Dorn sice vstal, ale bolestná grimasa dávala jasně najevo, že nebude pokračovat. Robert se v aktu vítězství vyvěsil ze sedla, vzal odhozený princův štít, objel čestnou tribunu a hodil ho k nohám Lyanny Stark. Trubky volaly Dračího prince a Černou rybu zpět na jejich místa, přesto jim oba rytíři nevěnovali pozornost a raději sledovali souboj Sokola a Lva. Oba dva si vyměňovali sérii dlouhých úderů a dav vykřikl nadšením, když zazvonila ocel o ocel, nebo ze štítů odletěly kusy dřeva. Nakonec měl ale Mladý Lev víc schopností i tolik potřebného štěstí. Arrynovi podklouzla noha a on ztratil rovnováhu. Jaime příležitosti využil. Udeřil do Sokola štítem a povalil ho na zem. Vyzyvateli nezbylo než aby odhodil meč a vzdal. Princ a Brynden Tully konečně zaujali své místa a vyrazili k dalšímu úderu. Náraz, roztříštěné dřevo a oba protivníci pevně ve svých sedlech. Dav šílel. Nad kolbištěm se nesly pokřiky. "Rhaegar, Rhaegar," a mnohem silnější, "Tully, Tully." To místní křičeli a povzbuzovali bratra svého pána, který se mezi prostým lidem stal již dávno živou legendou. Náraz. Princ Rhaegar zasáhl nádherně střed štítu a ukázkovým úderem vyhodil protivníka ze sedla. Černá Ryba dopadl na zem a chvíli jen ležel, aby se vzpamatoval. Jeho protivník zastavil koně, seskočil ze sedla a pomohl Tullymu na nohy. Brynden raději nepokračoval a vzdal, ale i tak se mu dostalo bouřlivého potlesku. Trubky oznámily konec klání a sluhové se pustili do práce. Bylo již dávno po poledni, když byly odklizeny stany poražených Obránců a místo nich vztyčeny nové. Vedle Princova pavilonu černého a rudého zářily teď dva rudé stany ozdobené zlatými lvy. Ten větší patřil Jaimemu a ten menší seru Gerionovi, který zaujal místo po boku svého synovce. Robert stál před svým stanem ozdobeným parožím a zasněně sledoval místa, kde na čestné tribuně seděla jeho snoubenka. Poslední stan patřil Rytíři Smějícího se stromu. Jeho prostota vypadala až nepatřičně vedle stanů velkých pánů a získávala Neznámému další a další příznivce mezi obyčejným lidem. Trubky zaduly a zavolaly další skupinu vyzyvatelů. Vedl ji Lord Jorah Mormont, ozdobený medvědem svého rodu, následoval ho ser Victor Tyrell, jeden z bratranců Lorda Maceho. Jako třetí jel ser Lonmouth podle štítu zvaný Rytíř lebek a polibků. Jako čtvrtý jel Mark Ryswell, seveřan z doprovodu lorda Starka a jako poslední jel Dorn, ser Ulwyck z rodu Ullerů. Vyzyvatelé se uklonili králi a zamířili ke stanům Obránců. Dav ztichl a sledoval napjatě jejich výběr. |
| |
| Klání s Drakem 5.XI. 281, Harrenhall, třetí klání Princ Rhaegar a ostatní Stál jsem v plné zbroji na svém hnědáku, držíc vztyčený dřevec. Prošel jsem válkou, i mnoha turnaji. Znám své slabiny i přednosti. Koncentruji se. Trubky zazněly, šátek padá k zemi. Vladyka pode mnou zabral, dřevec klesá dolů, aby udeřil. A udeřil tvrdě i přesně. Prince to málem vyhodilo ze sedla, ale... udržel se. Obrátím koně, trubky zazní, vidím Prince jak sleduje souboj Elberta Arryna s mladým Lannisterem. Také mne to zajímá, dřevec směřuji k nebesům, a činím totéž. Je vpravdě na co se koukat, naneštěstí Elbert podklouzne a tedy prohrává. Spouštím hledí i dřevec, a letím vstříc mladému Draku podporován mnoha hlasy. Dřevo se tříští, my oba v sedlech, davy skandují naše jména. Nový dřevec, nový útok. Soupeř zasáhl lépe, a já jsem svržen z koně, ležíc v bahně lapám vyražený dech. Princ mi pomáhá na nohy. Díky Princi. Děkuji mu přerývaným hlasem za rytířské chování. Jste lepší, vzdávám se. Přiznávám s mírným úsměvem... |
| |
| Při a po třetím klání 5.XI.281 S přátelským výrazem se podívám na Lorda Eddarda. "Také se těším, jistě tam bude mnoho skvělých soupeřů". Rozhlédnu se a když se má lord Stark k odchodu, tak už vyrazím raději i já, nechci nic meškat. "Dobře tedy. Budu se těšit pánové že jim společně ukážeme... Děkuji Lorde Starku, hodně štěstí i vám". Ukloním se všem přítomným, vyšvihnu se do sedla svého koně a vyrazím směrem ke kolbišti, podívat se na průběh ostatních zápasů. Tím co se dělo jsem byl zcela fascinován. Jeden skvělý rytíř vedle druhého a všichni podávají tak bravurní výkony. To mně tedy podrž. Ze sedel vyhodily tak dobré bojovníky a proti nim bych měl stát já? Tak to to dopadne.. Ušklíbnu se a stále přemýšlím nad tím koho bych si případně vzal za soupeře. Princ a Baratheon nepřipadají v úvahu, na ty dva se vážně necítím. Aspoň prozatím. Další kdo docela upoutává mou pozornost je onen tajemný rytíř Smějícího se stromu. Dle všeho si vede docela dobře, zajímalo by mne kdo to skutečně je. Pak už tu jsou jen dva Lvové a ani jeden z nich nevypadá že by to s nimi bylo lehké. Ale nakonec si přeci jen někoho budu muset vybrat. Netrvalo dlouho a všechny zápasy skončily. Brzy na to se ozvaly trubky volající další vyzyvatele, tedy i mně. Uff, tak jdeme na to. Bohové, přejte mi štěstí. Sesedl jsem ze sedla a zamířil si to k formující se skupině ostatních vyzyvatelů. "Zdravím pánové. Přeji vám všem hodně štěstí, jistě ho budeme všichni potřebovat". Pousmál jsem se a jakmile nadešel čas, tak jsme vyrazily. Včele s mou maličkostí. Snažím se vypadat hrdě, ale ne zas příliš nadutě, to nemám ve zvyku. "Výsosti". Uctivě se ukloním králi i královně a s ostatními za zády zamířím ke stanům obránců. Přemýšlel jsem důkladně nad tím koho si vyberu a pro mně je to jediná možnost. Tupým koncem udeřím do štítu Geriona Lannistera. Vedl si více než dobře a já věřím že to bude důstojný soupeř. |
| |
| Stany Mistrů 5.XI. 281 Arthur, Victarie "Tak dobře zašij mu to," odsouhlasil mistr a sám se na krátkou chvíli posadil. Druhé klání skončilo a raněných nepřibylo, což byla dobrá zpráva. Klid ale netrval dlouho. Jen co trubači oznámili začátek třetího kola, už běželi sluhové v barvách Targaryenů k mistrům. Oemund vyskočil na rovné nohy a s napětím sledoval koho nesou. Viditelně se mu ulevilo, když viděl jak se mezi sluhy míhá bílý plášť ušpiněný od bahna. "Položte ho sem," přikázal a ukázal na jeden ze stolů. Rychle Arthura Dayna prohlédl. Rytíři nic nebylo jen ztratil vědomí, což u takových pádů nebylo nic neobvyklého. Mistr ho několikrát propleskl a Meč Jitra otevřel oči. "Dobré ráno," oslovil mistr rytíře. "Tak co rytíři, řeknete mi jaký máme dneska den a co se vám stalo?" Mistr položil otázku a pečlivě sledoval mžourající oči. Ještě chtěl počkat na odpověď, ale nebyl mu dopřán čas. Před stanem křičel bolestí Aenys Frey, kterému rovnali nohu a sluhové Feyů už nesli na nosítkách dalšího ze svých v bezvědomí. "Victarie," zařval mistr Oemund až pomocnice nadskočily. "Dohlédněte někdo na Meč Jitra. Bude muset chvilku počkat, ale pak se bude moci postavit a ne že mi zase uteče jako Oswell." Sluhové přeložili Feye na stůl a kovář mu pomocí kladiva a dláta štípal helmu, která se při dopadu pootočila a nešla sejmout. Nakonec byla hlava vyproštěna. Feey měl zlomenou čelist a to nejenom jednou a zadní lem přilby mu pochroumal krk. "Napneme mu to, jinak krk oteče a on ochrne úplně." Konstatoval mistr a začal vydávat rozkazy. |
| |
| Rodina, Povinnost, Čest 5.XI. 281 Catelyn, Jon Arryn Nespokojeně nadzvednu obočí. "Já ji ukážu, jen co ji uvidím." Prohodím napůl k sobě a na půl ke Cat. "Samozřejmě že je na na něj Tywin pyšný, ale Lord Pobočník je k nesnesení i když zrovna pyšný není." Upiji ředěného vína z připraveného měchu a podám jí ho. "A Bryndena už pyšný jsem, jen to svému strýci neříkej. Už tak je tvrdohlavý jako mezek a kdyby se něco takového dozvěděl už by s ním nebylo vůbec k hnutí." Lehce se na ni usměji a upřu pohled na plochu, kde se strany chystají k rozjezdu. Lehce se usměji na Jona Arryna. "Neměl by si spíše podporovat Prince, nebo ti snad ty tvoje hory dávají právo na samostatný názor." Dloubnu si do něj a podám mu měch s vínem. "jsem rád, že tě vidím a jen tak mezi námi držím prsty Elbertovi." Raději nevěnuji pozornost tomu co vykládá Cat. Byl dvakrát ženatý, to mu to nestačilo aby se až do smrti vyhýbal ženám. |
| |
| Rytíř lebek a polibků5.XI. roku 281 v Harrenově, kolbištěOn ví, kdo jsem. On si mě pamatuje, dojde mi ještě předtím, než se stihne vůbec zeptat na to, kdo jsem. Skoro mám i pocit, že jsem v jeho očích spatřil zklamání, ačkoliv sotva chvíli zpátky jeho tvář skrývala náznak uznání. Na krátký moment se mi před očima mihne minulost, když jsem byl ještě mladým panošem. Klidnější než nyní, nicméně dostatečně divoký a nepředvídatelný. Na rtech se mi mihne tvář, když se mi vybaví lumpárny, jakým bylo například vypuštění slepic v hradní kuchyni, či nasypávání svědícího prášku do zbrojí slovutných rytířů. Dodnes na to nikdo nepřišel. ,,Pravdu díte sere Barristane. Richard Lonmouth k vaším službám.''provedu nejelegantnější možnou úklonu, která lze udělat na tom pitomém oslovi. Jenže v tu chvíli jsme již v blízkosti turnajové plochy a já konečně již sesednu z mého barevného osla a pohlédnu směrem na kolbiště, kochaje se oněmi úžasnými souboji. Nemůžu se dočkat, až bude řada na mě. Mohl bych zkusit vyhodit ze sedla Rhaegara...případně se pomstít Robertovi za včerejšek. ,,Mnoho štěstí i vám sere Barristane. Co chránění krále se týče, kolbištěm konče.'' načež po těchto slovech pevně uchopím jeho ruku a stisknu, přičemž mu věnuji dlouhý pohled, ve kterých se zračí ještě poslední omluva. Poté jej opustím za účelem se zbavit těch proklatých omalovánek na obličeji. Těsnou chvíli před tím, než stihne započít poslední kolo, kterého se účastním, se teprve vynořím ze stanu. Z ještě mokrého obličeje stále ještě odkapávají kapky vody, nicméně není čas si sundávat rukavice, abych je setřel. Trocha vody mě nerozpustí. Teprve až nyní konečně poznávám, s kým mám skutečně tu čest jet a hlavně proti komu. Dva seveřané, jeden Tyrell a k tomu všemu se k nám připojil ještě rytíř z Dorne, který mi věnuje několik rozčílených pohledů. ,,Hodně štěstí i vám sere.'' odpovím automaticky, když se ozve Mormontův hlas, ačkoliv myšlenkami zrovna klopýtám o to, koho vlastně vyzvat. Teprve až jakmile jsme na kolbišti, vzpomenu si na včerejší opilecký slib, který jsme si s Robertem dali a popoženu koně před veliký rudočerný pavilon, který patří Rhaegarovi a uděřím tupou stranou meče o štít. |
| |
| Smečka Lvů 5.XI. 281, po třetím klání Tywin, Cersei Pohodlně se usadím v křesle. Mám štěstí. Los mne nepustí na kolbiště dřív než druhý den, takže teď mohu pohodlně sedět a nevěřícně sledovat, jak Gerion shazuje do bláta sera Arthura Dayna. Dokonce i Tywin se nevěřícně dívá a jeho oči dávají na vědomí, že incident z dnešního rána byl právě zapomenut. "Čekal jsi tohle," prohodím k bratrovi, když sluhové odnášejí Meč Jitra pryč. Tywin mi nevěnuje příliš pozornosti. Celá jeho bytost se soustředí na Jaimeho a jeho protivníka z Údolí. Je to nádherný souboj, ale Jaime je prostě lepší šermíř. Už je lepší než já a velmi brzo bude lepší než Tygget. Pokud to tak půjde dál, brzo bude jedním z nejlepších šermířů v království. "Nemusíš se bát," povzbudím Cersei. "Jaime je dobrý a tohle jistě není poslední souboj, který dneska vyhraje." Lehce se na ni usměji a věnuji zdvořilou úklonu Macemu, který zuří až je to na něm vidět. |
| |
| Vyzyvatelé 5.XI. 281 Diváci vybuchli nadšením, když Rytíř Lebek a Polibků vyzval prince Rhaegara. Ser Victor zamířil rozhodně ke stanu Jaimeho Lannistra a udeřil do jeho štítu tupou stranou. Dav jen zašuměl, na takovém souboji nebylo nic zajímavého, tedy až na spory mezi Lvy a Růžemi, o kterých v městečku slyšeli všichni. Ser Uller také ani chvíli nezaváhal, vyjel a udeřil ostrou stranou do štítu Roberta Baratheona. Dav zašuměl vzrušením, zatím co Robert opustil své snění a s nadšením vyskočil na koně. Jako poslední jel Mark Ryswell, ten si svého protivníka nevyzval, ale udeřil tupou stranou do štítu se Smějícím se stromem, který na něj zbyl. Vyzyvatelé objeli kolečko kolem davu shromážděného proti tribuně a zaujali svá místa, připraveni vyrazit v před. Oči lidí se otočily na tribunu, na místa kde seděla mladá Lady Whent. Ta ze svého místa vstala. Dav zašuměl překvapením, když sešla z tribuny, v doprovodu strážců s černými netopýry na zbrojích přešla kolbištěm a zastavila se před Neznámým rytířem.
Smějící strom se v sedle sklonil aby s ním dívka mohla mluvit. Ta mírně zčervenala a přivázala mu svůj šátek kolem paže. Udělala před rytířem hluboké pukrle. Když se lady znovu posadila na své místo, další kolo mohlo začít. |
| |
| Starost z vítězství 5. XI. 281, třetí kolo turnaje Harrenov, kolbiště, v sedle Arthur Dayne, rytíři a diváci Zatímco doznívá dunění bílého štítu, přesouvá se má klisna na stranu kolbiště, která patří útočníkům. Jelikož nemám co ztratit a po štěbetání s lady Asharou se cítím nadmíru povzneseně, začnu si zvesela pískat. Nejhorší, co se mi může stát, je smrt z rukou přečestného rytíře Královské gardy, pomyslím si s ironickou myšlenkou na to, koho z nás by ta nešťastná událost asi více zasáhla. Vysokou naději na přežití mi však dávají zkušenosti ze zápasů Tyggetem, ve kterých jsem se naučil padat jako kocour. Jako pravidelně nakopávaný kocour. Takže vždy na všechny čtyři. |
| |
| Tajnosti Ashara „Děkuji,“ usměji se na Lewyna a sleduji jak hned přebral starost o malou. Zvláštní jak muž nabere půvabu, když se stará o dítě... Jen škoda, že se již vzdal rodinného života. Mohl z něj být úžasný otec. „To ano,“ pousměji se již poněkud uklidněná její chápavostí. Na tak mladou dívku mi je skutečnou oporou. „Spíš mám na mysli přítomné dámy. Ty bývají k půvabům ženy mnohem... citlivější,“ pečlivě volím slova, abych se náhodou nepřeřekla a aby nevyzněly moc nafoukaně, když už to takhle zaonačila. Drby se šíří rychle a snad každý tady poslouchá. „Ano, slíbil mi, že bude mlčet, toho se nebojím... A i ty máš mou plnou důvěru,“ skoro si ani neuvědomím, že jsem sklouzla k tykání, které si vyhrazuji pro soukromé chvíle. Jako by celé mé tělo křičelo „je to vážné!“... „Nejradši bych mu šla popřát hned, ale...“ na chvíli přemýšlím, jak to říct, „mám strach, aby se tím příliš... Nerozptýlil? Ještě by se kvůli toho zranil...“ Nebo hůř... „Ocenila bych váš doprovod, drahá, ale až po dnešním klání, přeci jen to jde vcelku rychle.“ Kývnu ke kolbišti, kde je již skoro vše připraveno na další kolo. Mezi vyzyvateli zahlédnu i bratra a kývnu u na pozdrav, když stočí zrak na tribunu. Kéž jsou bohové s ním, s nimi oběma. „Kdo byl vlastně vaším společníkem?“ Zeptám se po chvíli, nestihla jsem si ho ani prohlédnout, ale jsem si jistá, že bych jeho jméno měla znát. Zvědavost mi plane v očích, ale nejspíš nestihne být ukojena. Další kolo začalo. S pootevřenými rty sleduji všech deset jezdců, ale podhledem bezděky zadrhávám na černém a žlutém rytíři. Ostatní by si klidně mohli zlámat hnáty, jen aby se mi vrátili živí a zdraví. Provinilost mne bodne jako dýka do beder, když spatřím sera Artura, jak ho sluhové odnášejí z kolbiště. Pohlédnu na Asharu připravena jí podat slova útěchy, že je určitě v pořádku, či ji prostě jinak povzbudit, ať už dotekem či slovem. Snad jako jediná neupírám zrak na mladého lva, nýbrž na bratra s mým mužem. Ze rtů mi unikl tlumený výkřik, když bratra vyhodil ze sedla a k tomu ho nakopl kůň. Silou vůle zklidním dech, když se postaví a sic se zjevnou bolestí se vydá z kolbiště. Nevěřícně sleduji mladého jelena, jak bere bratrův štít a háže ho k nohám Lyanny. Je zvláštní kolik hloupých nehod buduje mou nelibost vůči ní. Zjevně za to nemůže, soudě z jejího výrazu. Pohled od ní odtrhnu právě včas, abych viděla vítězství svého muže. Alespoň něco dobrého. Pohledem zabloudím i k Lewinovi, jestli Rhaenys zvládá. „Chcete se podívat jestli je Arthur v pořádku?“ Pohlédnu tázavě na Asharu, připravená jí poskytnout podporu. Nejradši bych se vytratila z tribuny a přečkala celé klání na klidném místě. |
| |
| Smolná a čestná prohra 5.XI. 281, turnaj v Harrenhall, třetí klání Hoster, Catelyn Než stačí mladičká lady Catelyn odpovědět, ujme se slova její otec. Hory ani ne, lorde Hostere, spíš můj věk. Odpovím furiantsky, a zavdám si nabízeného vína. Přičemž nespouštím oči ze svého momentálního dědice Elberta. Joo! Zakřičím, když pošle toho lannisterského floutka do bláta. Naneštěstí na zemi po skvělém boji podklouzne, a to je mu osudné. Echh! Mají ti lvi, ale zpropadené štěstí! Rozmrzele bouchnu rukou do opěradla křesla, až to zapraští. To už nás ale všechny uhrane dechberoucí souboj Černé ryby s Princem. Davy šílí, a já přeji příteli velké vítězství, neboť jeho soupeř je zdá se ve vynikající formě. Nakonec ser Brynden se ctí prohrává, a místní svého oblíbeného bojovníka vyprovázejí ovacemi. Skvělý rytíř ten Váš strýc, neníliž pravda Lady? A na to si připijeme! Otočím se rozšafně ku krásce po svém boku... |
| |
| Turnaj 5. XI. 281 Lyanna Stark Ráno mladé lady Stark očividně nezačalo tak, jak by ona sama chtěla a tak se jej pokusím během naší cesty k tribuně lehce prosvětlit. Přesto se zdá, že Lyanna nemá na řeči náladu. Nedivím se, muži předvádějící svou zbroj jakoby přímo volali „podívejte se co všechno vy ženy dělat nemůžete.“ Vše se ještě zhorší ve chvíli, kdy se její snoubenec rozhodne pod naše nohy mrštit štít poraženého jižana. Lyanna není ten typ dívky, jež by byla okouzlena jeho dětinskými projevy náklonnosti-právě naopak. Její výraz je zoufalý, jako by snad chtěla od toho všeho utéci. Lehce jí položím ruku na předloktí. Každý jelen musí jednou shodit své parohy, má paní. pronesu lehce A s čím větší hrdostí je nosí, tím více jejich ztrátu oplakává…zůstaňte a snad zahlédneme i slzy ve chvíli, kdy pod našimi chodidly skončí jeho vlastní štít. pokusím se o úsměv, lehce naznačujíc směrem k nově vybudovaným stanům. Robert je schopný, avšak čím déle je v soutěži, tím těžším protivníkům bude muset čelit-a v takových chvílích stačí jediná chyba-jediná chvíle nepozornosti-a Lyanna přímo před jeho očima by jej jistě rozptýlit mohla. Lehce v očekávání sleduji nástup nových vyzyvatelů. Přestože příliš nevěřím, že by mohl Roberta shodit někdo z nich, nemohu se ubránit zvědavosti když se mezi muži objeví rytíř lebek a polibků, jehož jsem měla tu čest poznat před hostinou. A aby toho nebylo málo, následuje jej Mark. Přestože je ještě vcelku mladý, je prvotřídním jezdcem a upřímně jsem zvědavá jestli jej bude rytíř smějící stromu schopen shodit. Nikdo neví o koho se jedná…klidně by to mohla býti i žena… zavtipkuji šeptem směrem k Lyanně, zatímco mladá lady Whent váže rytíři kolem paže svůj šátek, snažíc se její pozornost odtrhnout od Roberta. Konec konců…kdo by mohl říci, že bychom já nebo Lyanna nebyly schopny udržet se v sedle stejně dobře. |
| |
|
|
| |
| Harrenov, tribuna u kolbiště a stan ošetřovatelů Setře mi úsměv ze rtů Nenápadně se po očku rozhlédnu kolem po tribuně. Nemám sice dojem, že by nás kdokoli z dam nějak pozorně sledoval, ale je pravda, že princezna Elia jistě přitahuje pozornost mnohých očí.
Mezitím už jezdci stačí vyrazit. Princezna Elia se zaujetím sleduje svého chotě a také bratra, a i já stočím zrak ke kolbišti. Akorát v ten okamžik spatřím, jak Arthurův kůň škobrtne a dřevec sera Geriona zároveň neomylně zasáhne bílého jezdce tak, že ho až vyhodí ze sedla. Hledím na tu scénu užasle, v šoku, ani nehlesnu. Notak, zvedni se. Pohni se, Arthure. |
| |
| Čestná prohra. Trochu se zachvěji, když se otec zmíní o sestře, kde jen může být ví jen ona sama. "Jistě má ke své nepřítomnosti dobrý důvod, hned jak skončí klání půjdu ji hledat, nebo mám jít hned? " Samozřejmě bych ráda viděla jak dopadnou rytíři na kolbišti, ale pokud otec poručí, poslechnu ho. "Ale otče, myslím, že by strýčka náznak chvály potěšil, každý rád slyší slova uznání, ale víte přece, že nejsme žádná povídalka, samozřejmě si vše nechám pro sebe." Muži se napijí vína a já se zájmem naslouchám o čem hovořím, ale oči nespouštím z kolbiště. Svého snoubence jsem ještě neviděla, ale strýc si vede dobře, pobavil mne i mladík Lonmouth, dokonce se usměji i jeho směrem. Ale pak se má pozornost vrátí zpět ke strýci a když padá z koně nakloním se obavou zda je v pořádku. Naštěstí ano a čestně prohrává, se soupeřem kterého zvolil je to velmi čestná prohra. Pak na mne promluví lord Arryn, nyní už uklidněná, že strýci pro tuto chvíli nehrozí žádné nebezpečí, otočím svou tvář k lordovi a lehce se usměji. " Ano lorde, vedl si moc dobře, jsem ráda, že skončil bez vážného zranění . Povězte mi lorde, nemohla jsem přeslechnout , kterak jste nabízel svou pomoc jinému lordovi, vlastníte rozsáhlou stáj? Máte svůj vlastní chov koní? " Zájmem mi jiskří oči, dychtivost v tváři dává tušit, že mne dané téma velmi zajímá. |
| |
 | Příchod na tribunu. 5.XI. 281, turnaj v Harrenhall, Jon Arryn a nejbližší okolí. Konečně jsem se dostala na Harrenhall, cesta byla náročnější než jsem čekala,takže jsem nestihla začátek klání, ale snad nejdu úplně pozdě. Na chvíli se zastavím pod tribunami, prohlédnu si muže na kolbišti, pozorně, jednoho po druhém, pak zalétnu pohledem k tribunám. Nádherné Lady a mocní Lordi. Nakonec najdu známou tvář, Jon Arryn sedí pohodlně na tribuně a sleduje klání, vedl se v paprsku slunce zaleskne ohnivá hříva nějaké lady.V tu chvíli mi dojde, že to je Catelyn Tully, její rodinu znám velmi zběžně, ale vždy jsem o téhle lady slyšela jen to nejlepší. Ještě chvíli se kochám pohledem na kolbiště, krásní koně , lesklá zbroj, barevné honosné stany, to vše vytváří úžasnou atmosféru, vydržela bych stát a koukat celou věčnost, bohužel povinnosti volají. Vyběhnu na tribunu a počkám až se lord Arryn odmlčí, pak se hluboce ukloním. " Pěkný den Lorde, právě jsem dorazila, velmi se omlouvám za zdržení, cesta byla náročnější, než jsem čekala. Děkuji, že jste mi dovolil připojit se k vám a sledovat toto klání". Pak věnuji poklonu lordu Tully i jeho krásné dceři. "Lorde, má lady, přeji Vám krásný den." |
| |
| Starkové 5.XI. 281, po třetím klání Turnajová tribuna, čestná místa Rickard Stark, Lyanna Stark "Lorde Starku," Lord Karstark zdvořile uvolnil místo vedle Lyanny a pohledem se zastavil na štítu Rudé zmije, který ležel pod lóží. "Uteklo vám několik výborných soubojů lorde," pokračoval Karstark nalil vína do připravených pohárů. "Princ i jeho protivníci předvádějí úchvatné výkony. Vlastně všichni předvedli úchvatné výkony. Všichni až na Arthra Dayna. Jeho první protivník byl slabý a pak ho vyhodil ser Gerion Lannister." Lord Karstark viditelně opustil alespoň na chvíli svou typickou severskou mlčenlivost. "A pak je tady Lord Robert. ne že by výkony Lorda Baratheona nebyly obdivuhodné, má ale takový nepěkný zvyk házet štíty svých poražených nepřátel pod nohy vaší Dcery." Jen pokrčil rameny a napil se vína. "Lorde Starku rád bych se vás zeptal, koho považujete za favorita. Tedy kromě Brandona." |
| |
| Okamžik slávy 5.XI. 281, Harrenhall, po třetím klání Princ Rhaegar, Lorelay, Jon Arryn, Catelyn, Hoster Ano, jsem v pořádku řeknu stále ještě chytající dech, to doufám, Princi. Samozřejmě, čekají Vás další vyzyvatelé. Přeji Vám, aby jste turnaj vyhrál, jste vynikající bojovník! Řeknu upřímně, a užiji si svou chvilku slávy. Bude to jednou skvělý král, umí dát svým vazalům i lidu co je třeba. Kéž by byl králem co nejdříve. Pomyslím si, když diváci dávají své sympatie naodiv. Pak skromně opustím kolbiště, a ve stanu chytnu konečně dech. Obléknu si slavnostní oděv. Po nějaké chvíli se objevím na tribuně. Cestou si pohovořím s několika fanoušky povětšinou z prostého lidu, kteří mi vyjadřují přízeň, chovám se mile a vstřícně. Mám rád prostý lid. Nakonec vystoupám až do naší rodové lóže, lady Arryn to opravdu velmi velmi sluší. Lady Lorelay rád vás opět vidím v říčních krajích. Podle opálení tipuji, že jste byla v Dorne. A musím říci, že se vracíte k nám ještě krásnější. Učiním Lady úklonu. Lorde Jone, Lady, bratře, Cat, jak se zatím bavíte? |
| |
| Sláva vítězi, čest poraženému. 5.XI. 281, Harrenhall, V ochozech tribun je toho tolik k vidění, nejen nádherné róby přítomných lady, nablýskaná brnění, ale vůbec tolik vznešených šlechticů, je zvláštní vidět je pohromadě. Většina z nich válčí o území, intrikují a nenávidí se navzájem, pak přijde den jako je dnes a sedí vedle sebe. Být někde v ústraní, znechuceně si odfrknu, nesnáším přetvářku. Raději zaměřím svou pozornost ke kolbišti odkud se vrací čestně poražený Brynden Tully. Ke svému zděšení cítím jak mi rudnou líce když se blíží a tak se snažím raději dívat jinam, a doufat, že nach nebude pod opálením znát. Jakmile vystoupá až k nám, jeho první slova jsou určená mě, a já cítím, že ruměnec postupuje z tváří až na hrdlo, musím nejdříve polknout abych mohla promluvit, i tak se mému sluchu zdá můj hlas poněkud ochraptělý. "Lorde Tully, je radost Vás zase vidět, gratuluji k pěknému souboji, prohrát tímto způsobem a s takovým soupeřem, není žádným klamáním pro nikoho z těch, co vám fandili." Věnuji lordovi nesmělý úsměv " já jsem dorazila před chvílí, viděla jsem právě tak váš souboj, ale musím říct, že jsem velmi vděčná lordu Arrynu, že mne pozval abych se mohla podívat, je to zde nádherné." S tím se odmlčím aby se mohl věnovat rodině, která ho jistě zahrne otázkami a starostlivou, dojemnou péčí, já mezitím, mohu zpytovat svědomí, proč na mne přítomnost tohoto lorda, tak zapůsobila. |
| |
| Lady Olenna 5.XI. 281 No tak cez ňu mladý Baratheon sa k veľa sukniam nedostane. "Možno je fyzický príťažlivý, ale jeho hlavne príťažlivosť je jeho titul." Prehodím medzi rečou. "No v tom vám držím prsty, myslím, že po dnešku bude dlho oslavovať." Zahľadím sa na na stany obrancov. Garth sa tam určite dostane.. "Aleria bola vždy tvrdohlavá, no nemyslím, že by vás chcela poslať niekam preč. Určite len jej niečo vadí, no časom to určite prejde." Odpoviem rázne a otočím hlavu späť na lady Ollenu. "Myslel som, že nechcete viac ohovárať." Zasmejem sa a pozorujem zvyšné súboje, popričom sledujem divákov a dav, ktorý tvoria skvelú atmosféru. |
| |
| Mezi rytíři 5.XI. 281 "Tak to dúfam, že ste nevyšli z formy." Zasmejem sa a pozorujem mužov, ktorý si idú zvoliť svojho súpera. Rovnako ako Bound sledujem ich pohyby a v duchu rozmýšľam a tipujem, kto sa stane víťazom. Jeleň, Drak, Lev.. Vždy to isté. Pohľadom prejdem na najchudobnejší stan spomedzi obrancov. Ďalší potulný rytier, no ale šťastie a odvaha mu nechýba. "Ja sa posnažím byť ešte lepší, poviem s nádychom irónie "takto bojujem na rozcvičku." Zasmejem sa a pozorujem súboje, kde sa nechám vtrhnúť do atmosféry a sem tam sa prichytím ako sa vžijem do atmosféry spolu s davom. |
| |
| Lorelay a Elbert 5.XI. 281, Harrenhall, po třetím klání Brynden, Lorelay, Elbert, Catelyn, Hoster Páže mi zrovna doneslo stromovinské, poháry, pár kuřat pečených a chléb, neboť mi nějak vyhládlo. Nabídnu vše i Tullyům, a sám se pustím s chutí do svačinky, poslouchajíc tu rozkošnou rybku. Ale samozřejmě, že chováme koně, má drahá! Rytířům jich třeba. V Údolí chováme spíše vytrvalá, otužilá plemena, řádné to polotěžké válečné oře. Ne ty princezny z Dorne, ty mají sice ladné křivky a krok tanečnic, ale v boji za moc nestojí. Chtěla bys je vidět? Pohovořím zaujatě, s pusou plnou kuřete. V té chvíli dorazí má chráněnka. Vítej Lorelay, a občerstvi se po dlouhé cestě. Vybídnu jí, poreferuje mi někdy později v soukromí. Já se bavím náramně! Přivítám bodře Bryndena. Skvělý souboj jsi svedl sere, a můj synovec jakbysmet! V tu chvíli spatřím Elberta já se hrne zkroušeně do arrynské lóže, utřu si mastné ruce, zavdám si z poháru. Omluvte mne na okamžik, musím svému synovci složit hold, zdá se že mu to podklouznutí řádně zkazilo den. S tím se vzdálím... |
| |
| Až příliš vzrušení 5.XI. 281, Harrenhall, po třetím klání Lorelay a ostatní Ještě když jsem se posadil vedle své rodiny a přátel, tak ve mne pulzovalo vzrušení z klání, z reakce Prince, a v neposlední řadě z ovací davu. Srdce stále bije rychleji, napětí mezi bojovníky i diváky je omračující, chtě nechtě to člověka vtáhne, zvlášť když je jedním z rytířů. A aby toho nebylo málo, přivítají mne v lóži krásné hluboké oči Lady Lorelay, která je zřejmě také pohnuta. A vítají mne nejen oči, ale i vřelá slova. Na jednoho muže je toho až dost. Potřebuju se napít! S úsměvem si naliji pohár nabízeným stromovinským, a napiji se. Těší mne, že to tak vidíte. Odpovím naráz jak lady, tak lordu Jonovi. Však Elbert se taky činil. Dodám, než Pán Údolí odejde. Chvíli sleduji přípravu na další klání, ale nemám stání, nakonec se zeptám možná netaktně lady Arryn. Nechtěla by jste se na chvíli projít? |
| |
| Stany mistrů Usmála jsem se na mistra a pustila jsem se do šití. Hodiny a hodiny vyšívání se zdá se vydařili, mám celkem pevnou ruku v šití. Zůstane jizva a ne moc hezká, ale nakonec mu to trochu zaroste a nebude tam mít žádnou rozšklebenou díru. Tak tak jsem stihla ránu naposledy prohlédnout a očistit od nečistot a krve, když se tam vřítili s dalším mužem v bezvědomí. Oemund ho zkontroloval a probral. Rychle a zkušeně. Akorát ve chvíli kdy začal venku před stanem křičet ten Frey. Zachvěla jsem se. Nebyl to nijak příjemný zvuk. Navíc při vědomí, že to je strašná bolest. Už už jsem chtěla udělat krok k mistrovi a našemu právě probuzenému rytíři, když se do stanu vřítili sluhové Freyů. Na úplně první pohled to nevypadalo tak strašně. Až na ty pohledy sluhů. Byli zděšení. Mistr se k němu vrhl a pak zařval na mě. Škubla jsem sebou a vyrazila jsem rovnou k němu nehledíc na to, kdo kolem mě je. Málem se srazím s dívkou mého věku. A vedle ní postavající princeznou. Zarazila jsem se a rychle jsem se uklonila. Hlavně princezně. „ On to přežije…“ Vyhrkla jsem na ně a nehledíc společenských konvencí jsem proběhla kolem nich, k raněnému, kterému právě páčili z hlavy helmu. Bylo to o hodně horší než to vypadalo. „ Tohle je zlé..“ Šeptnu tiše a podívám se na mistra. Nechápu jak mu chce krk napnout aniž by mu urval hlav a poškodil čelist ještě víc. Ne hlavně nesmím propadat panice. „ Co mám udělat mistře?“ Zeptala jsem se ho. Musela jsem. S tímhle si opravdu nevím rady. |
| |
| Čtvrté klání Trubači zaduli, dav jako na povel ztichl a deset jezdců pobídlo válečné hřebce ku předu. Zem se otřásal pod kopyty zvířat pokrytých těžkých brnění. Náraz, třísky a divoké ržání koní. Dav nadskočil překvapením, když uviděl jak ser Jaime v rudé a zlaté letí ze sedla. Lord Pobočník zmáčkl pěsti, tak silně až mu zbělaly klouby. Mladý Lev ležel v bahně a nejevil známky vědomí. Sluhové Lannistrů už neváhali a vyrazili na kolbiště aby svého pána odnesli pryč. Ser Victor Tyrell zvedl hledí přilby a jeho obličej byl plný překvapení. Trubky znovu a neodbytně povolaly borce na jejich místa, kde stály připravena pážata s novými dřevci. Na pokyn trubek pobídli muži koně a vyrazili v před. Dav jako v omámení sledoval, jak koně přecházejí v trysk a muži na jejich hřbetech sklánějí svá kopí. Náraz. Třísky a hlína se rozlétly na všechny strany. Druhý z Lannistrů, ser Gerion ležel na zemi vyhozen ze sedla Lordem Medvědího ostrova. Shozený Lev se sice postavil, ale bylo vidět, že stojí na nohou jen silou vůle. Jen krátkou chvíli stál s rukou položenou na jílci meče a Medvěd ho sledoval, pak ale vzdal a potácivou chůzí zamířil ke svým. Trubky zazněly a koně už nepotřebovali pobídku svých pánů aby vyrazili kupředu. Náraz. "Ne!!!," vykřikl dav a lidé na tribunách vyskočili na nohy, když viděli jak ze sedla padá Dračí princ. Všichni ale zmlkli, když jim došlo, že se v sedle neudržel ani jeho protivník sen Lonmouth. Oba rytíři, ale vstali a pokračovali v boji pěšky. Trubky volaly poslední dvě dvojice k dalšímu rozjezdu. Náraz. Rytíř Smějícího stromu zasáhl ukázkově svého protivníka a ten se poroučel ze sedla. Mark Ryswell se okamžitě postavil, ale stejně rychle spadl a obličej se mu stáhl bolestivou grimasou. Musel se opřít o vlastní sluhy aby mohl odkulhat ke stanu mistrů. Drak a Lonmouth spolu bojovali vprostřed kolbiště. Již zběžným pohledem bylo vidět, že to není jejich první společný boj. Tančili kolem sebe a dokázali mistrně číst pohyby toho druhého. Občas zazvonila ocel o ocel a občas odletěly od štítů úlomky dřeva. Hlas trubek volal k dalšímu nájezdu poslední dva, kteří zůstali v sedle. Těžcí koně se pustili v před a jejich jezdci úzkými průzory přileb sledovali své protivníky. Náraz. Pán Bouřného konce zasáhl Dorna do hlavy a síla nárazu vyhodila sera Ullera ze sedla. Uller vstal, sice se chvěl jako osikový list a napadal na jednu nohu, ale sáhl po meči. Bouřný Jelen seskočil ze sedla, v ruce své těžké kladivo, kterým rytmicky mlátil do svého štítu a s nadšením se chystal na boj. Dorn vzal svůj štít, hodil ho do davu mezi prostý lid, což vyvolalo nadšený potlesk. Ukázal Baratheonovi vztyčený prostředníček, což vyvolalo ještě větší bouři potlesku a odkulhal ke stanům. Na kolbišti zůstal jen Drak a Lebky s polibky. Kroužili kolem sebe a bojovali meči. nebyl to boj o vítězství byl to boj, kterým se oba bavili a bavili tím i diváky. Střídali dlouhé série úderů a zkoušeli protivníka zaskočit nebo odzbrojit tím nejefektnějším způsobem. Nakonec to byl meč sera Rickarda, který vylétl vysoko do vzduchu a dopadl daleko od svého majitele. Lebky a polibky vzdal a princ Rhaegar mu přátelsky podal ruku. Jakmile souboje ustaly pustili se do práce sluhové. Stany Lvů byly urychleně odklizeny a jejich místo zaujali dva noví obránci. Stan Mormonta z Medvědího ostrova byl celý tmavě zelený ozdobený dvěma černými medvědy. Místo stanu sera Jaimeho se tyčil stan Victora Tyrella. Byl zelený jako tráva a posetý zlatými růžemi. Před jeho vchodem byl kromě štítu majitele vyvěšen i štít sera Jaimeho potupně otočený vzhůru nohama. Trubky volaly další vyzyvatele a slunce se pomalu začínalo sklánět k západu. Trubky zaduly podruhé a vyzyvatelé vyjeli na kolbiště. Vedl je Brandon Stark v šedé z vrčícím zlovlkem na štítě. Druhý jel Yohn Royce z Údolí jehož zbroj do dálky zářila jasným bronzem. Třetí jel Barristan Selmy, rytíř grady v zářící bílé, následoval ho Jon "Zelené jablko" Fossoway, švagr lorda Maceho. Jako poslední jel seveřan Thoren Forrester. |
| |
| Stany Mistrů 5.XI. 281 Victarie a všichni přítomní Oemund se rozhlédl kolem a škodolibě se usmál, když jeho pohled padl na delší vlasy Freye ležícího na stole. "Tak Victarie, umíš plést copy," usmál se nad svým nápadem. "Napneme ho za cop. Krk bude mít v potřebném tahu a nepoškodíme mu čelist. Sivce bude jíst pár týdnů jen kaši a dokonce života bude muset cvičit, ale bude žít." Ještě jednou se podíval na zlomenou čelist. "Budeme muset tu čelist ještě jednou zlomit a pak seskládat, aby se dobře srostla," chtěl říci ještě něco, ale stanová plachta se odhrnula a dovnitř vešel rytíř v plné zbroji se znaky Crakehallů. Za rytířem stáli sluhové s nosítky a na kterých rytíř rytíř v rudém tabardu ze zlatým Lvem prsou. "Mistra," zařval rytíř. "Mám práci," odpověděl Oemund a věnoval se zlomené čelisti. "Mistra, kurva. To je ser Jaime Lannister, syn lorda Pobočníka a dědic Skály," zařval Zápaďan důrazněji. Oemund se otočil a položil si ruce v bok. "Podívej. Já vím že svět není spravedlivý, ale jedna spravedlnost tady je a to u mně na stole. Tady všude kolem leží jenom urození nebo alespoň pasovaní. Tvůj pán počká až na něj dojde řada a počkal by si i kdyby byl Aegonem Dobyvatelem nebo jeho drakem." Crakehall ztratil odvahu, zmlkl a vycouval. Mistr se sklonil nad Jaimem, který z toho hluku přišel k sobě. "Vítám tě rytíři," pozdravil ho a prohlédl ho, jestli je Mladý lev v pořádku. "Tak teď si lehneš vedle Meče jitra a můžete si povídat o tom jak padat z koně." Oemund se ještě usmál a odklopil stanové plátno. Venku před stanem seděla řada poražených. Ser Gerion už vypadal lépe, jen oči se mu občas rozbíhaly na všechny strany. Ryswell měl pravou botu dole a kotník mu nepěkně natékal. Uller byl bílý jako stěna, nohu podepřenou a snažil se nezvracet. |
| |
| Můj syn 5.XI. 281 Kevan, Cersei Náraz. Instinktivně zmáčknu pěsti, když vidím jak úder vyhazuje Jaimeho ze sedla a on dopadá na zem. Zvedni se, zvedni se, zvedni se." Jen nevěřícně sleduji jak mého syna mezi sebe berou sluhové a nesou ho pryč. "Kevane," otočím se na bratra, "zjisti co je s Jaimem. Hned," dodám důrazněji než bych chtěl. "Potom najdi Tygetta, Damona a všechny naše lidi. Řekni jim že vyplatím pět set dragonů, za každého sraženého Tyrella. Chci je v bahně všechny do jednoho." Bratr jen kývne a já se zastavím u ustaraného pohledu Cersei. "Bude v pořádku," povzbudím ji. Otočím pohled na krále s tím jeho šklebem a na Maceho Tyrella a jeho vítězný pohled. "Lorde Maci," oslovím ho zdvořile a mírně se na něj usměji. "Kdy vás uvidíme na kolbišti?" Položím mu prostou otázku při které zrudne, ale studem a vzteky. |
| |
| Další Dorn 5.XI. 281 Jen mírně přizvednu kopí a místo na střed štítu zamířím na jeho přilbu. Náraz a pyšný Dorn se poroučí dolů do bahna. Fury nadskočí radostí. Lehce ho nohama pootočím, abych viděl jestli se postaví nebo jestli má dost. No vida konečně protivník hodný toho jména. Seskočím ze sedla, v ruce kladivo. Co krok to úder do štítu. No pojď ty Pískožroute, no pojď ukaž co v tobě je, ukaž že nejsi zkažený pouštní sráč. Ještě úder, ještě krok. "Tak pojď, sere." Zařvu na něj a udeřím do štítu. Ne nakonec se zachová jako slepice a uteče. Jen nevěřícně sleduji jeho štít letící do davu. To jo moje trofej. Vrať mi ji šmejde, chci na něho zařvat. Jakou cenu má vítězství bez trofeje. Ještě do gesto. "Najdu si tě v pranici," zařvu za ním. Najdu si tě zmetku. Vezmu Furyho za uzdu a cestou zpět ke svému stanu si hvízdám nahlas Dornovu ženu. Jen ať to slyší a jen ať se třesou vzteky. Však vědí, kde mne najdou a pak to bude teprv zábava. |
| |
| Parohatý kanec 5. XI. 281, třetí a čtvrté kolo klání Harrenov, kolbiště Gerold Hightower, Willaem Penrose, Robert Baratheon Když se trochu uklidním, obrátím svůj zrak zpátky ke kolbišti. Ani se však nestihnu plně ponořit do zápolení a bohové už trestají bratra ze mé myšlenky nehodné rytíře. Ser Arthur je shozen na zem jakousi vyšší silou a ten zlotřilý lupič Gerion Lannister se mi skrze helmici vysmívá přímo do obličeje. Nebo je to snad jinak? |
| |
| Lady Olenna 5.XI. 281 Leyton Hightower Lady Olenna se vesele rozesmála. "Ale můj lorde, člověk od někoho, kdo si s ženami zakusil tolik jako vy očekával jejich lepší znalost. Každá je majetnická na svého manžela a největším nepřítelem je tchýně. Jak já nesnášela Luthorovu matku, babici jednu protivnou čarodějnici odpornou. Její pohřeb byl jeden z prvních šťastných dnů našeho manželství. Vlastně se Alerii ani nedivím, že mi chce podložit nohu pokaždé když jdeme po schodech." Sice se smála když mluvila, ale vypadala že to myslí vážně. "No výborně," tleskla radostí když ser Victor poslal do bahna mladého Lannistra. "Nádhera." Dodala ještě. "Ano máte pravdu lorde, neměli bychom již nikoho pomlouvat. Jsem to ale nezdvořilá, jistě tady máte přátele, které byste chtěl navštívit a já vás tady zdržuji. Velice prosím za prominutí." Zdvořile se usmála. |
| |
| Mezi rytíři 5.XI. 281 ser Drumm Ser Bound vybouchl smíchy. "Sere Drumme," musel se hodně ovládat aby vůbec mohl mluvit a ne se jen smát. "Jste skutečně pravý rytíř. Je to už dlouho co jsem slyšel větu ve které by bylo srovnatelné množství odvahy, hrdosti a rytířské pýchy." Na chvíli se zamyslel. "No však taky budete mít možnost prokázat, že jste alespoň tak dobrý jako váš jazyk ne-li lepší. No a teď vás pozvu na dobré pivo a kus pečeného masa. Ta vůně doléhá až sem a podle té vůně soudím že peče Dora. Ona a jejich pět dětí se za námi táhne celou cestu z Bouřného konce až sem a neříkám, že je to zlá společnost." Ještě jednou se zasmál a dodal k tomu zasněný výraz. |
| |
| Lvi v bahně a Bronzový Yohn v kolbišti 5.XI. 281, Harrenhall, čtvrté klání Elbert a lordi z Údolí Jak se tak přesunuju do své lóže, sleduji klání jen abych byl v obraze, ale pád Tywinova synáčka do bahna mi neunikne, na tváři mi to vykouzlí úsměv zadostiučinění a výrazně mi to zvedne náladu. Také pozorně sleduji krásný souboj Prince s Lordem Lebek a polibků, je radost se na to dívat! Prasárny Bouřného Pána, i to co je důsledkem jeho provokací mne nechává chladným, každý turnaj má svého křupana. Nakonec je to Princ kdo vítězí k nádherném souboji, a sklízí za to mohutný potlesk můj, i davů. Musím s ním promluvit, až bude příležitost! Po dosažení naší lóže chválím svého synovce, a zapíjím s ním tu smůlu, i Otcovu spravedlnost, jejíž se mu vzápětí dostalo. To už znovu zazní trubky, a celá naše lóže řve jako jeden muž. Bronzový Yohn! Bronzový Yohn! Tohle bude skvělé klání, a jsem velmi tomu rád, že je prožiji mezi svými rytíři! Šampión Údolí, mladý Vlk, ser Barristan proti Jelenu v říji, a můj dávný přítel Jon Fossoway z Moštárny... |
| |
| Seveřané 5.XI.281 Harrenhall - stanoviště seveřanů Lorde Umbere, víte přeci, že se mnou můžete počítat. Ale nejste trochu nedočkavý, Morsi? Turnaj zrovna začal a vy už se vidíte v pranici. Podotknu pobaveně a užasle zároveň nad Umberovou výzvou. Je jasné, že v této disciplíně bude mít navrch a tak není divu, že se těší. Umberové nikdy nebyli nijak zvlášť dobří jezdci, ale když přijdou na řadu pěsti, strážci posledního krbu jsou nejhouževnatější. A také nejtvrdohlavější samozřejmě. Zcela jistě pranice vyhrajeme. Není nikdo, kdo by nás mohl ohrožovat. Dodám jen tak mimochodem a zcela vážně. To se k nám již ale připojuje mladý Mormont celý připraven ve zbroji. Cože, to už bude třetí kolo turnaje? To abych se také připravil Hodně štěstí, Mormonte. Zvolte dobře soupeře. Pokynu mu když odchází ke kolbišti …. Třetí klání 5.XI.281 Harrenhall - tribuna Přemýšlím, že si jen zběžně shlédnu situaci v turnaji, a tak se proderu davy až nedaleké tribuně. Není to zrovna nejčestnější místo, ale v tuto chvíli je mi to opravdu fuk. Zahlédnu konečně vývoj turnaje. Podle očekávání stany obránců drží Robert a Rhaegar, ovšem na další dva stany, Jaimeho a Geriona již pohlížím s nelibostí. Naopak mou pozornost si získá zvláštní rytíř se smějícím se stromem na štítu. To je odkaz na staré bohy? Na první lidi? Co je zač? Vyzývá jej Mark Ryswell, bratr Barbrey a můj známý z dětských let. Tak to ten cizinec nemá šanci. Mark je synem koňských mistrů z Rills, v závodě ho překonal jen jeden jezdec. Ano, byla to právě Barbrey. Náraz a Mark jde k zemi. To jsem nečekal. Dokázal porazit Ryswellského jezdce? Co je u všech bohů zač? Marka odnášejí a mě nezbývá než se zaměřit na další střety. Jorah Mormont se utkal s Gerionem Lanistrem. Trochu mě popudí, že vidím lorda Geriona válet se v bahně. Mám s Gerionem nevyřízené účty z včerejšího večera a teď mi ten zpropadenej Lannister nebude moc splatit svůj dluh. Grrr. Seveřan neseveřan, mám sto chutí Joraha ztrestat a odporoučet jej do bláta. Jsem příliš ješitný pokud jde o to, co se domnívám, že mi má patřit. Další střety již nestihnu vidět neboť je nejvyšší čas připravit se na svou výzvu. Ještě zběžně zapátrám po tribunách hledajíc dívku ohněm políbenou, jež mě včerejšího večera získala pro sebe. au… Vybaví se mi vzpomínka z noci, která následovala, a usměji se nad tím, k čemu ta vzpomínka vede. Omylem jsem tu farmářovu ženu nazval v choulostivém okamžiku „Cat“ a tak mi nelítostně vlepila facku. Jemná připomínka, že má snoubenka, Catelyn Tully, mi skutečně utkvěla v hlavě. Konečně ji najdu. Sedí vedle Lorda Arryna po boku lorda Tullyho. Sedí s rodinou alespoň, že tak. Musím uznat, že ty její šaty jsou dnes skutečně skvostné. No nic, musím jít… Vzpamatuji se z rozjímání nad ženskými tvary dcery Řekotočí a vracím se zpět do stanu Starků. … Veškerá vznešenost pánů Severu 5.XI.281 Harrenhall - kolbiště Před stany již postává nervozně můj panoš, Ethan Glover, jež právě pevně osedlal mnou vybraného rillského koně, Soumraka. Už vás čekám, můj lorde. Koně jsem připravil. Před pár okamžiky ho sem přivedli ze stájí dva pohůnci. Vaše zbroj a štít jsou připraveny ve stanu. Kývnu na něj uznale a pokračuji do stanu a mladý Glover mě následuje. Zde na sebe nasoukám zbroj (jen místo křížů symbol zlovlka, stejný jako na štítu): Zobrazit SPOILER A do železných rukavic uchopím štít: Zobrazit SPOILER Ethan mezitím utahuje přezky a pásky na zbroji tak, aby pevně držela. Vycházím ven a vyhoupnu se do sedla hřebce, který se ani nehne. Je to statný silný hřebec z dobrého chovu. Jeho předci pomáhali ještě Brandonovi Stavitelovi tahat materiál na zeď. Neboj chlapče, my jim dnes ukážeme pořádnou jízdu. Hlesnu tiše ke koni a chopím se podávaného dřevce. Vyjedu vstříc turnaji. Před branami kolbiště se ke mně připojí ještě bronzový rytíř z údolí, rytíř královské gardy ser Barristan, dále rytíř zeleného jablka a nakonec lord Forrester. Šťastnou ruku, Lorde Torhene, snad utvoříme silnou severskou skupinu. Podotknu a začnu přemítat nad soupeřem. Robert? Rád bych stanul po jeho boku až do finále, takže toho ne. A hele, zvolil jej ser Barristan. Tak snad vydržíš Robbe... Rhaegar? Byl by to vskutku pěkný souboj, ale nejsem si jist, zda bych jej vůbec chtěl porazit. Kdo ví jak by reagoval šílený král, kdyby jeho reprezentant vypadl během prvních střetů. Co takhle Tyrell? Vyhodil ze sedla Jaimeho Lannistera, teď všichni Lannisteři půjdou po něm. Toho ne. Kdybych jej srazil, ti zpropadení lvi by se do mě pustili a hned poté i všichni Tyrellové. No nejradši bych vyzval Joraha „zloděje“, co mi ukradl možnost hledět z hřbetu koně na Geriona v blátě. Ale je to přeci jen náš vazal a jsem zvědav, jak se předvede. Nuže volba je jasná… Po tomhle brainstormingu navedu koně ke stanu obránců a dřevcem udeřím do štítu Rytíře se smějícím se stromem. Tak se předveď… Pomalu se připozdívá a já ze hřbetu Soumraku (och jak poetické) zaujímám bojové postavení na jedné straně kolbiště. Pevně svírám dřevec, štít a Led mám přichystán v pochvě z vlčí houně zezadu na sedle. Pamatuj, jeho kůň překonal tvého bratra. Prokaž čest svému jedinečnému rodu. Tiše promlouvám ke koni. |
| |
| Turnaj2. XI. 281, HarrenhalRáno som sa zobudila s dobrým pocitom. Dnes sa to podarí, dnes sa to všetko stane. Jaime každému ukáže silu lannisterského leva, vyhodí zo sedla každého protivníka. A bude tam aj Rhaegar. Rhaegar... pri myšlienke na neho som podvedome usmiala. Koho budem povzbudzovať, keď sa proti sebe postavia? Vyznie to viac dvojzmyselne, než som chcela. Sedieť na kráľovskej tribúne je veľká česť... ale v jednom prekliatie. Po celý čas, čo do seba súťažiaci vrážajú pre slávu a bohatstvo, musím počúvať kráľove oplzlé slová, nadávky, aj jeho pohľady. Nutkanie sklopiť zrak a utiecť je silné, ale som predsa dcéra Tywina Lannistera. Hrdo sa vystriem, pyšne hľadím pred seba, predstavujúc si, že rytieri pokľakli predo mnou a nie pred tým. Boje zatiaľ prebiehajú ako majú. A teda s výhrou Rhaegara a Jaimeho. Z prvých súťažiacich vypadnú všetci príbuzní lorda Whenta a napokon aj Jon. Nezaujíma ma to, oči mám uprené na Jaimeho, ktorého ticho povzbudzujem. A keď ma nevidí, obdivujem Rhaegara, dúfajúc, že aspoň raz sa na mňa pozrie. Prečo ma ignoruje? Nevníma? Jeho oči sú iba pre Eliu... a pre tú ***** zo severu. Kto to vôbec je? Zadržím dych, keď si Rhaegara vyberie Hora. Pochytí ma panika. "Veď ho zahluší!" zašepkám otcovi. "Nepozná zľutovanie, on ho..." Rhaegar však vyhrá a mne zo srdca odpadne kameň veľkosti Mesačných hôr. No keď štvrtý raz vyrazili rytieri proti sebe, panika sa vrátila. Keď Jaime spadol z koňa na prašnú zem, vyskočila som na rovné nohy, ruky v päsť. "Nie!" vyjde zo mňa výkrik. Rozrušená, bola som schopná prebiť sa k nemu cez ten dav. Otočím sa až na otcove slová, ktorým chcem veriť. "Prečo nevstal? Veď je najlepší rytier v celom kráľovstve, prečo nevstal?" Všimnem si, že môj výstup mohol priniesť zvedavé pohľady. Sadnem si, upokojujúc sa. Je to iba pád... Ale aj Whent padol, keď mu Connington prebodol pľúca. Napätá, ledva počujem Tywinovu posmešnú otázku. Mace bol červený od hanby aj hnevu. S rovnako posmešným úškrnkom som pozrela na lorda Vysokej Záhrady. Mohol by si ho veľmi ľahko odbiť, na to si však blbý, však? "Otče, môžem sa pozrieť na Jaimeho?" opýtam sa ho, tentoraz vyrovnaná. Ak súhlasí, ihneď zamierim k nemu. Ak nie, schmatnem najbližšiu čašu a odpijem si. |
| |
| Kolbiště - > stany mistrů 5.XI. 281 Ashara, Elia, Victarie a ostatní ve stanu mistra Sleduji vyzyvatele, kteří vzdávají holt králi a poté vyrážejí ke stanům obránců – k nám. Očima téměř hypnotizuju sera z rodu Frey, předpokládajíc, že přijde k mému štítu a praští do něj. A to ať už tupým koncem, nebo tím ostrým. Preferoval bych konec tupý, ale pokud nebude zbytí, tak děj se vůle Sedmi. Ser Frey opravdu dorazil k mému štítu, který si chvilku prohlížel. Pak pohlédl na mne a očividně si rozmyslel svůj úmysl pomstít svého příbuzného, sera Aenyse, kterého jsem srazil z koně a nejspíš mu způsobil zranění nohy a hlavy. Z davů prostého lidu, který je namačkaný nedaleko tribun rytířů, se začalo ozývat bučení a nadávky na účet sera Freye, který se rozmyslel a vyrazil vyzvat někoho jiného. A i když mne zajímalo, koho asi vyzve, nebylo mi dáno, abych to zjistil hned. Směrem od mého štítu se ozvala rána, která způsobila, mé překvapení. Otočil jsem se tedy čelem ke svému vyzyvateli. Chvíli na něj hledím, protože mi zcela nedochází, o koho se jedná, ale posléze mi to dojde. To je ser Gerion, bratr lorda pobočníka…, řeknu si v duchu a kývnu na svého soka. Ser Gerion se vydá na místo, kde se řadí útočníci. Já přivolám panoše, který přivede mého bělouše, na kterého chvatně vylezu. Když se pohodlně usadím, převezmu od chlapce přilbici, kterou si nasadím, načež mi byl podán ještě štít a dřevec. Plně připraven se vydám mezi obránce, kteří se už řadí proti svým sokům na kolbišti. Oči všech se upínají na královské lóže, kde mladá lady Whent už stojí s hedvábným šátkem, který po chvilce pustí. Trubky se rozezní a my vyrazíme. Popoženu svého bělouše, který tryskem vyrazí vstříc mému sokovi. Sklopím svůj dřevec a namířím ho seru Gerionovi na hruď. V tom můj kůň nečekaně zaškobrtnul, což mělo skoro za následek můj pád. S vytřeštěnýma očima jsem se zakymácel v sedle, ale nakonec jsem se nahoře udržel. To už jsem ale byl nepříjemně blízko Lannisterskému rytíři. Na poslední chvíli jsem přesunul špici svého dřevce do dráhy Lannisterovi, ovšem nemělo to kýžený účinek. Můj dřevec se svezl po zdobeném štítu mého soka a zůstal celý, zatímco jeho dřevec mě zasáhl plnou silou. Stále ještě vyvedený z míry zaškobrtnutím mého koně, jsem nebyl připraven na ránu, která mě zasáhla. Místo koňského hřbetu jsem na zlomek okamžiku viděl šedé nebe. To je špatné…, proletí mi hlavou, než se s třeskem přivítám se zemí a mé vědomí ustoupí mrákotám. Temnota, v které jsem byl ponořen, rázem ustoupila světlu. Otevřel jsem oči. Muž v šedém hábitu s řetězem složeným z článků z různých kovů, okolo krku, mi uštědřil facku. Překvapeně zamrkám. To mistrovi stačilo a další ránu mi nedal. Místo toho mě pozdravil. “Ráno?? Cože??“, otážu se zmateně a pokusím se posadit. To se mi napoprvé nepodaří. Jednak protože se mi zatočí hlava a druhak, že jsem zatížen svou těžkou plátovou zbrojí. Ulehl jsem tedy nazpátek a podíval se na mistra, čekajíc, že mi řekne, zda nemám nějaké zranění. Místo aby mne začal ujišťovat, že budu v pořádku a že mám to a to zranění se mě zeptá, zda mu neřeknu, jaký dnes máme den a co se mi stalo. Nečeká však na odpověď a odkluše jinam. Z dálky se ke mně ještě donese jeho hlas, který oslovuje nějakou Victarii, že na mne má dohlédnout. Z jeho slov mi dojde, že jsem v pořádku, ale že si mám ještě chvíli poležet. Tak to ne!! Kdyby někdo ohrozil krále a já si tu jen tak ležel, tak bych si to nikdy neodpustil…, pomyslím si a s vypětím všech sil se posadím a shodím nohy z kavalce, na který mě uložili. Zhluboka se nadechnu a počkám až se jiskřičky, které všude vidím, vytratí. V tom do stanu napochoduje má sestřička, které si ovšem všimnu, až když osloví onu Victarii a otáže se jí, jestli budu v pořádku. Ta jí odpoví, že to přežiju a odejde. Poté se na mě snese hněv Boží, jménem Ashara, která mi vyhubuje a potom políbí na čelo. “Je mi dobře, díky za optání, sestřičko“, odpovím lehce ironicky Ashaře a mírně se na ní usměju. “Můj kůň asi ztratil podkovu… To zaškobrtnutí mně vyvedlo z rovnováhy a úder jsem už nebyl schopen ustát“, řeknu na vysvětlenou, protože cítím potřebu svou jednomyslnou prohru ospravedlnit. Teprve poté si uvědomím, že spolu se sestrou tu přišla princezna Elia. Spěšně se postavím, lehce se zakymácím, ale ustojím to. “Princezno Elio“, pozdravím princeznu a ukloním se, přičemž se nenápadně rukou opřu o stůl, kavalec nebo nějaký jiný vhodný nábytek, abych náhodou neupadl. “Omluvte prosím mé vzezření, princezno, ale před chvílí jsem byl sražen do bahna“, řeknu omluvně a poukáži na svůj zabahněný plášť, který býval zářivě bílý. V tom se znovu ozve řev sera Aenyse, kterému rovnají nohu. “Princezno, tohle není vhodné místo pro vás. Dovolte, abych vás doprovodil pryč z tohoto místa“, navrhnu princezně ne z nezištných důvodů. I já se chci odtud dostat co nejdřív. Kývnu na panoše, co stojí poblíž a ukáži na svůj plášť. Ihned se ke mně vrhne a plášť mi odepne. “Přines mi Úsvit a čistý plášť…“, řeknu panošovi a pohlédnu na princeznu, čekajíc na její reakci k tomu, jestli bude chtít doprovod. V tom se od vchodu ozve křik, že tam mají Jaimeho Lannistera, na což mistr reagoval hlasitým odporem, že má práci a že Jaime bude muset počkat. V tom se asi Jaime vzbudil, protože mu mistr řekl, aby si lehl na vedlejší kavalec a projednal se mnou jak padat z koně. Mistrova slova plná ironie se mi nelíbí, ale koná svou práci, která by i na mne byla moc, tak to raději nechám být. |
| |
| Stany mistrů Zahleděla jsem se na mistra. Myslel to smrtelně vážně. Mám uplést cop, tady na Freyově hlavě a za něj ho prostě natáhne. Mírně nesvá jsem kývla. Mistr má pravdu… jak jinak ho chytit aniž bychom mu ublížili ještě víc v obličeji… Za vlasy… Pustila jsem se do práce. Rychle a vlastně celkem jednoduše jsem spletla vlasy a svázala jsem je pevně provázkem. „ Jak mu chcete znovu zlomit čelist? Vždyť už jí má tak dost rozdrcenou… Kde ještě jde zlomit?“ Zeptala jsem se mistra, když jsem kováři podávala vlasy zapletené do copu, aby ho přivázal za ně. „ Musíme rychle… už mu otéká krk. Brzo se začne dusit.“ Pověděla jsem mistrovi. Viděl to sám. A snažil se. Jenže to by do stanu nesměl vtrhnout hulvát ve zbroji. Tím, jak tam tak vletěl, do mě vrazil a já musela o krok ustoupit. Tiše jsem hekla, ale neřekla jsem ani slovo. Pohlédla jsem na mistra, když ho začal volat. Lehce jsem zavrtěla hlavou a obrátila jsem pohled k muži, který ležel před námi. Mistr se došel podívat ven. Neměl nikam chodit… neměl. „ Mistře! Začíná se dusit.. ten krk otekl!“ Zavolala jsem na něj. Polkla jsem. Četla jsem o tom, jak mu pomoct.. vím to.. ale zvládnu to udělat? Jen tak… Ne. Nemůžeme čekat vůbec na nic. Sáhla jsem po noži. „ Přineste rákosové stéblo. Je duté! Hned!“ Popohnala jsem jednu z dívek ven. Nevšímala jsem si nikoho a ničeho kolem. Jen jsem pohlédla na kováře. „ Uvažte to, co nejrychleji a natáhněte ten krk. Já mu pomůžu s dechem…“ Zašeptala jsem tiše. Dívka přinesla Stéblo. Seřízla jsem ho na délku dlaně a zkontrolovala, jestli je opravdu duté. Lehce jsem ho profoukla, vyčistila pálenkou a pohlédla jsem na kováře. „ Zatlačte mu lehce na ramena ať je v rovné poloze.“ Požádala jsem ho a nadechla jsem se. Nožem jsem se přiblížila k natékajícímu krku. Prstem jsem sjela až pod krk, do drobné jamky, kterou otok nezasáhl. Dobře jsem si to vyměřila a řízla jsem. Dost hluboko na to, abych nařízla dýchací cestu a neprořízla ji skrz. Pak jsem do díry vložila trubičku. Sebrala jsem kousek čistého plátna, ve středu ho nařízla a opatrně převlékla přes trubičku. Nemůžu mu látku kolem krku omotat, to prostě nejde, abych ho neuškrtila, ale na druhou stranu potřebuju, aby alespoň chvíli držela trubička na místě. „ Musíme pokračovat Oemunde. Jinak to nepřežije…“ Podívala jsem se na něj. Ruce jsem měla od krve. Zachvěla jsem se a otřela jsem ruce do bílé zástěry, kde už nějaká ta krev byla z předešlého ošetření. Pohlédla jsem směrem k princezně a jejímu doprovodu. „ Vím, že není dobré Vás o to žádat, ale měla byste odejít. Vy i váš doprovod. Ser Dayne by měl zůstat ležet ještě chvíli. Byl v bezvědomí a je velmi pravděpodobné, že má i otřes mozku. Odpočinek mu neuškodí. Ale tady tohle není místo pro Vás, Vaše veličenstvo.“ Otočila jsem se k ní čelem. Moje šaty ještě nebyli nijak moc znečištěné, ale kdo ví, jak dlouho to vlastně vydrží. S tím jak se snaží mezi sebou povraždit, asi tu bude brzy více než plno… |
| |
| Mezi rytíři 5.XI. 281 Ser Bound ma pozval na pečené mäso, ktorého vôňa sa vznášala po tribúne. Je pravda, že som dnes toho veľa nezjedol. Odkiaľ ma tento rytier toľko peňazí, že dokáže pozívať, iných cudzích rytierov? Hlavou som zdvorilo kývol, že príjmam jeho pozvanie a pozoroval ho. Dora, nebude len kuchárka. Poviem si v duchu a nasledujem sera Bounda. "Pozvanie na pekne šťavnaté mäso práve z ražne príjmam, ale na oplátku zoberiem na môj účet to pivo." Z mešca na opasku vytiahnem rýchlim pohybom malú mincu a idem k stánku s pivom. Tak to vidím, že víno bude až večer. "Dve piva!" Poviem žene za pultom a pohodím mincu na pult. Rukou prejdem po opasku a skontrolujem mešec aj meč. V týchto davoch je viac zlodejov ako ľudí, ktorý prišli na turnaj. Zoberiem obe fľaše piva do dvoch rúk a snažím sa vrátiť k Boundovi. |
| |
| Pyšný lev, aneb pýcha předchází pád5. XI. roku 281, kolbiště -> Stany mistrůVšichni ve stanu mistra Další protivník je přede mnou. Tentokrát se jedná Elberta Arryna, rytíře z rodu Arryn a taktéž dědic lorda Arryna. Konečně někdo, kdo by mi mohl být rovný a kde o vítězství nebude rozhodovat náhoda, napadne mě a v průběhu toho si jej prohlížím z dálky a snažím se odhalit nějaké slabiny, které by mohl mít. Přesto je mi ale na první pohled jasné, že tohle bude zdlouhavý a vyrovnaný boj. Trubky opět zaduní a Glory, které jako kdyby nedocházely síly, se opět prudce rozeběhne vstříc Sokolovi. Čas se pro tuto chvíli zpomalí, svět se opět uzavře jen na dlouhou dráhu, po které jede Lev a Sokol a ostatní zvuky mimo bíjící srdce utichnout. Buch buch! O ani ne půl vteřiny později se konečně srazíme, dřevce se zlomí a štíty zaskřípají. Žel, nikdo z nás dvou nespadl na zem, čemuž se nedá nikterak divit. Co už je ovšem ale mnohem udivující, tak když spatřím sera Arthura válet se v bahně. V tu chvíli se můj pohled obrátí na mého strýce, který vypadá ještě víc udivený než já, a zpátky na Bílý plášť. Teda strýče...dnes při tobě stal válečník, pomyslím si obdivuhodně, ačkoliv si stále říkám, jak se to asi mohlo stát. I po dalším výjezdu se Sokol a Lev udrželi na koních, nicméně tohle vše se mělo změnit další výjezd. Čím více a častěji jsem začal vyjíždět proti zdatným oponentům, tím více jsem ztrácel síly. Což se dalo poznat v třetím a mém posledním výjezdu tohoto kola. Sokolův ryzák se čím dál více a více blížil a stejně s ním se tak blížil dřevec. Až příliš pozdě jsem si uvědomil, že tohle bude rána do černého, že tady šetření síly na laickém držení štítu mi přinese pád. A když se tak stalo, užíval jsem si krátký moment stav beztíže, než jsem tvrdě dopadl na zem. Nicméně jsem nemeškal a během chvíle, jak mi má zbroj dovolila, jsem se zvedl na nohy a tasil svůj meč. Souboj pokračoval. Mladý Sokol zvolil oproti svému předchůdci trochu umírněnější, klidnější a promyšlenější taktiku, kdy jsme kolem sebe začali kroužit, oba hledajíce jakoukoliv možnou i nemožnou skulinku v obraně. Tehdy Sokol ztratil částečně trpělivost a začal útočit. Stále s rozvahou a klidem, ale byl první, kdo porušil náš kruh. Jeho údery byly přesně mířené, vedené s rozvahou a rychle, jenže ani to mu nestačilo. Meče pokaždé zazvonili, když se můj meč střetl společně s jeho, kdykoliv jsem jeho útok vykryl. Štítu téměř nebylo ani potřeba, až na pár situací, kdy hrot jeho meče těsně minul mé rameno či krk. A teprve až nyní se Lev probudil a vychytrale vrhl se na svojí kořist. Klamně jsem vedl meč šikmo vzhůru od jeho levého stehna až k jeho pravému rameni, přičemž jsem naschvál odkryl část mého těla, která vypadala nebráněně. A Sokol se na návnadu chytl a hned přešel do protiútoku. Úder, do kterého zřejmě vložil značnou sílu, naprázdno proletěl vzduchem, kdy jsem se šikovným pohybem přesunul do jeho zad a sekl jej do nich. Štěstí mi zřejmě ale nepřálo a Sokol se stihl včas pootočit, aby nastavil štít a vyblokoval mojí ránu. Cizinec, aby jej vzal! zakleji téměř nahlas, když v tom spatřím, jak Sokol padá k zemi. Neptám se proč, ani jak a okamžitě se vrhám k němu a symbolicky nastavím k jeho hrdlu hrot meče. Teprve až po pronesení těch krásně znějících slov, že se vzdává, zasunu meč zpátky do pochvy a nastavím mladému Arrynovi ruku, abych mu pomohl se zvednout. ,,Byl to dobrý boj, sere Elberte. Bylo mi ctí zkřížit s vámi meč.'' pronesu upřimně, přičemž pevně stisknu jeho ruku a pohlédnu mu krátce do očí, než se poté opět vydá každý z nás svou cestou. Teprve až nyní si všimnu toho, že celé kolbiště je prázdné, výjma prince Rhaegara, který zrovna shazuje bratra mého budoucího tchána. A další kolo je na řadě. Tentokrát bude mým protivníkem Victor Tyrell. A to, co vidím z dálky na jeho tváři vypadá rozhodně ve stylu, že si mě velice moc přeje shodit. Jen si to zkus dědulo, a vesele se na něj ušklíbnu z dálky. Mé ušklíbnutí ovšem zůstane bez odezvy. Jen do té doby, než se znovu zazní trubky. Svaly Glory se napnou a nyní již bez jakéhokoliv pobídnutí se rozjede po dráze proti Tyrellovi. Náraz! Dřevce se zlomí a já si najednou uvědomím, že nesedím v sedle, nýbrž letím volným pádem vstříc k zemi. Mé tělo prudce dopadne na zem a hlavou se silně praštím o zem. A než stihnu vymyslet nějakou účinnou kletbu na hlavu Tyrella, celý svět se ponoří do hluboké a příjemné černoty... ,,...syn lorda Pobočníka a dědic Skály," Ano, to skutečně jsem, ale..nechtě mě spát. Alespoň teď. Jenže hluk neustává. Asi teprve až po minutové prodlevě se mé oči otevřou a začnu zběsile mrkat. Eh? Kde to jsem? Tohle není kolb-. Aha...ta kytka, dojde mi konečně souvislost, proč nejsem na Glory. A podle toho pachu, který tu kolem je, jsem hádám ve stanu mistra. Nepotřebuji mistra, potřebuji té kytičce nakopat pořádně ten její květinovej zadek! chce se mi zařvat a už se chystám se pomalu zvednout, ale v tu chvíli se mi pořádně zatočí celý svět před očima a já raději zůstanu ležet. Eh, Cizinec ho vem. Vypořádám se s ním později. Mistrova slova, ohledně padání z koně, se rozhodnu raději ignorovat, protože to, co bych řekl normálně, by si za rámeček asi nepověsil. Místo toho jen pohlédnu směrem k onomu Bílému plášti, kterého můj strýc dokázal minulou jízdu tak...nepředvídatelně shodit. ,,Odpusťte mi mojí zvědavost sere, nicméně...co se stalo, že Vás můj strýc shodil? Abych pravdu řekl, zrovna do něj bych neřekl, že by byl schopen Vás jakkoliv shodit.''přičemž v průběhu mé otázky se pomalu začnu přesouvat do sedu. Teprve až v tu chvíli si všimnu, že se zde ještě nachází samotná princezna Elia a pak ještě jedna dívka, kterou soudím dle barvy kůže, že pochází z Dorne. ,,Má paní, poklonil bych se Vám, jak se sluší a patří, nicméně nejsem si jist, jestli jsem toho v tomto stavu schopen.'' prohodím uctivě směrem k Elii, přičemž alespoň na znamení úcty sklopím krátce hlavu. |
| |
| Stany mistrů 5.XI. 281 Ti ve stanech mistrů "Ale přežije co by nepřežil. Dneska si Cizinec počká před stanem." Mistr sáhl pro láhev s pijavicemi. "Tak pojďte kamarádky máte hlad, už jste dlouho nejedly. Teď dostanete napapat a budete hodné, že ano." Povídal si Oemund s pijavicemi, když ji jednu po druhé přikládal nešťastnému Freyovi na krk. Pijavice se daly do práce a otok okamžitě splaskl. "tak to bychom měli." Mistr si pochválil vlastní práci. "Přivažte mu nohy, ať se nám trochu natáhne." Služebnice přivázaly nohy rytíře k sloupkům postele. Mistr mezitím přivázal k vlasům závaží až se krk mírně natáhl. "Tak teď ho tady necháme ležet." Konstatoval Mistr. "Dobrá práce Victarie," kůže i s tkáněmi pod se zatáhla a stvol rákosu seděl pevně na svém místě. Na celý stan bylo slyšet jak pravidelně dýchá. "Dolní C," dodal ještě Oemund a otočil se na princeznu a její společnici. "Tak dámy, pokud neodejdete dostanete hadr a pomůžete nám pouklízet." |
| |
| Vyzyvatelé 5.XI. 281 Dav vřískl nadšením, když viděl jak se štít Jeleního Lorda prohnul. Z davu se ozval dokonce pokřik a povzbuzující výkřiky. Povzbuzení se dostalo i rytíři se Smějícím se stromem, který si získal sympatie prostých lidí. Jon Fossoway se zdvořile uklonil seru Victrovi, přejel jeho stan a udeřil do štítu Joraha Mormonta. Bronzový Yohn Royce ani chvíli nezaváhal a vybral si Tyrella za svého protivníka. Nejvíce potlesku, ale sklidil Forrester. Seveřan téměř neznámý, ani nezaváhal a udeřil do štítu Prince Rhaegara. Dav ho odměnil potleskem a jinými projevy přízně. Trubky zaduly a rytíři se vydali zaujmout svá místa k rozjezdu. |
| |
| Královská tribuna 5.XI. 281 Cersei, Rhaella, Lord Květináč a všichni v doslechu "Jistě Drahá," přikývnu Cersei, "běž se na něj podívat. Nemusíš mít ale obavy. Je Pravý Lev a nesloží se jen po pádu na zem." Je to můj syn a brzo bude nejlepší. Zvednu a zamířím si to ke královské rodině. "Veličenstvo," nakloním se ke královně. "Váš syn se dnes zkutečně předvádí. Možná ho budeme muset poprosit, aby přenechal trochu štěstí a úspěchu i jiným rytířům." Mile se usměji na Maceho, který vypadá jako ulovený kapr, dokonce i tak lape po dechu. "Docela se těším, až se s princem střetnu v pranici." Naznačím svůj úmysl. Uvidíme, kdo je Lev a kdo kytička. |
| |
| Turnaj - další klání 5.XI. 281 Abych pravdu řekl, tak jsem byl trošičku nervózní když jsem seděl na svém koni a hleděl na Geriona Lannistera, svého soupeře. Nebyl ale čas na pochyby musel jsem se začít soustředit. Do toho, tohle zvládneš!! Povzbuzujíc sám sebe jsem uslyšel zvuk trubek. Na nic jsem nečekal, spustil jsem hledí své přilby, pobídl jsem koně a vyrazil proti Lvovi. Bum! Dřevce zasáhly štíty, ze sedla však ani jeden z nás nevypadl. Vlastně jediný kdo byl shozen ze sedla byl ser Jaime. Jen jsem se na něj letmo podíval a zamířil jsem na své místo. Převzal jsem od pážete nový dřevec, kývl jsem na znamení díku a jakmile zazněly trubky, tak jsem opět vyrazil, vstříc svému soupeři. Kopí i štít jsem svíral pevně a připravoval jsem se dát co největší ránu. Prásk!! Třísky se rozlétly na všechny strany a Lord Gerion ležel na zemi. Zvedl jsem hledí a upřel na něj svůj zrak, čekaje zda bude chtít pokračovat s meči nebo ne. Myslel jsem že ano, ale nakonec se zřejmě rozhodl jinak. "Dobrý boj Lorde, bylo mi ctí". Řeknu upřímně a zdvořile kývnu. Ostatní sice ještě bojují, ale já už mám hotovo a tak zamířím do svého stanu si odpočinout a osvěžit se trochou vody. Výborně, souboj jsem vyhrál. Snad nebude jen jediný... Chvíli to sice trvalo, ale nakonec jsem byl vyzván. Jon Fossoway... To už byl mohlo být těžší. Odhodlán dát do toho vše se dostanu opět do sedla svého koně a zamířím na start. V rychlosti vyhledám soupeře abych si jej letmo prohlédl, pak se ale můj zrak upře na tribunu, hledaje mou milovanou. |
| |
| Tribúna 5.XI. 281 Jon Arryn[/i][/b] Zasmejem sa. "Ako lord Starého mesta nie je moja jediná povinnosť sledovať vzťahy medzi všetkými ženami na dvore." No keby ste tam boli vy, musel by som. "No ak to takto vážne je, tak sa jej nemôžete čudovať. Do takýchto neviditeľných bojov som sa nikdy nevyznal. Ak je taká ako vravíte, určite ju chápete a odpustíte jej. " Zdvorilo sa usmejem. Chudák Mace. Dolu práve zhodil jeden z Tyrellom Jaimeho Lannistera zo sedla a lady Ollena neskrývala svoje nadšenie. Bohvie, či sa bude takto tešiť aj pri Garthovi ale môjmu strýkovi. Lady Ollena možno vycítila nejakú malú nevôľu a ospravedlnila sa, že ma takto zatiahla do rozhovoru takého typu. "Vaša spoločnosť je mi cťou," poviem zdvorilo, ale trochu úľavou, že sa môžem vzdialiť a na chvíľu vydychnúť. "ale máte pravdu, niekoľko priateľov sam mal v pláne navštíviť a potom ešte zájsť za Garthom." Postavím sa a zdvorilo ukloním. "Vďaka bohom." Prejdem od Tribúny Tyrellovcov okolo niekoľko tribún iných veľkých a významných rodov. No v tom šla oproti skupinka služiek a sluhov, ktorý niesli niečo. Už sa chceli uhnúť ale ja som ich predbehol a zišiel dolu schodmi tribúny lordov údolia, aby mohlo služobníctvo prejsť. No pri mojom neopatrnom schádzaní nechtiac jemne udriem jedného z lordov údolia po pleci. "Prepáčte pane za moju nešikovnosť." Prehovorím no zistím, že je to sám lord Jon Arryn. Bohovia.. Usmejem sa zdvorilo. "Prepáčte možno som vás vyrušil z nejakého dobrého rozhovoru alebo ste si práve užívali turnajové súboje, ale moje meno je Leyton Hightower, hlas starého mesta a ochranca citadeli. Možno si vravíte čo tu robím, ale trochu som sa zatúlal." Prehlásim a zasmejem sa. |
| |
| Rudá lištička a zelená růže5. XI. roku 281 v Harrenově, tribunaKdyž matka zmíní nejstaršího ze Starků, na tváři se mi objeví nucený úsměv. Moc dobře chápu, proč doufá v to, aby se k němu nepřibližovali. Nedejte Staří bohové, abych to byla já, kdo by se k němu přiblížila, byť jen na chvíli. ,,Není se čeho bát, Gregor už je dost starý na to, aby chápal jeho 'nebezpečí'.''navážu na ní s pobaveným hlasem a úsměvem na rtech a sleduji Ashera společně s Rodrickem, jak se vzpouzejí matčině rozkazu. Asher podstatně déle než Rod, ale nakonec oba dva podlehnou, přičemž mi oba dva po cestě nadšeně zamávají. Jak já to mám úžasné synovce. Když dorazíme na tribunu, tak turnaj už je v plném proudu. Stany původních obránců byly nahrazené víceméně všechny, výjma jediného. Už nyní jsem uvažovala nad tím, koho si zvolí můj bratr. Že by Connington? Nebo Frey? jsou první moje tipy. No...uvidíme, jak moc se budu mýlit, pomyslím si vesele a konečně usednu na své místo, odkud mám přímo nádherný výhled na kolbiště a taktéž i na mého bratra, který se právě o něco dohaduje s jiným mladým rytířem. Ovšem můj pohled na moment, který je mnohem delší, než je zdrávo, se zastaví na poblíž stojícího muže oděného ve zlatém tabardu se zelenými růžemi. A i když jsem nikdy předtím příliš nedávalo pozor při výuce o heraldice, dojde mi, že se jedná o bastarda z Tyrellů. A nebo se v průběhu tohoto turnaje stihl založit nový rod...prožene se mojí hlavou drzá myšlenka. Po jeho galantní úkloně z povzdálí se nicméně vydá sem a na mých rtech se mihne menší rozkošný úsměv. O to více se zvětší, když zaslechnu jeho prosbu směřovanou na mojí matku. Ta mi jenom věnuje krátký všeříkající pohled a mírně kývne hlavou. Pomaličku se tedy zvednu a slezu s tribuny tak, abych někomu nestála ve výhledu na turnaj. Není to ani tak těžké, když sedíme téměř na samém okraji tribuny. ,,Ráda Vás potkávám sere...?''řeknu s vřelým úsměvem na rtech, přičemž v mém hlase lze docela jasně slyšet zvědavost v očekávání dozvědění se jeho jména. ,,Všimla jsem si, že jste byl ve společnosti mého bratra. O čem se to tam vlastně hádal?'' |
| |
| Tribuna -> Stan mistrů Ashara, Arthur, Jaime, Victarie, okrajově Gerion „Děkuji vám,“ usměji se na Asharu, když souhlasí, že mne doprovodí. Nejradši bych proběhla přes kolbiště a řekla mu to rovnou, ale nemůžu. Etiketa a postavení mne mají ve svých spárech a nedovolí mi tyto malé zjednodušení. Během chvíle se přesuneme k otázce Ashařiného společníka, kdy jen přikyvuji jeho popisu a ke konci se rozesměji. „Být vy někdo jiný, tak bych vám ani nevěřila,“ vypravím ze sebe se smíchem, ale to se již obě ponoříme do sledování klání. „Určitě bude v pořádku,“ na turnajích se umírá jen zřídka... Usměji se na Asharu a černé myšlenky zaplaším. Nikomu nepomůže, když budu myslet na nejhorší. „Určitě,“ přitakám. „Co by mi mělo vadit na tom, být po boku přítelkyně, které se strachuje o bratra?“ Zeptám se skoro nevěřícně. Jistě, nebudujeme naše přátelství tak dlouho jak se mi někdy zdá, ale i tak je mi nejbližší duší mimo rodinu. Sama taky budu nejspíš muset nahnat bratra k mistru, v čem počítám s její pomocí. Nebojím se sice o jeho život, ale i tak budu radši, když bude ošetřen. Polámaná žebra taky nejsou žádná sranda. „S tebou vždy, drahá,“ stisknu jí ruku, když už jsme skoro před stanem. Potěší mne, že již můžu vynechat ty společenské přikrášky. „Sere Gerione,“ Pozdravím rytíře před stanem pokývnutím hlavy, když v něm poznám Ashařina společníka. Víc slov mu nevěnuji, pokud se tedy nerozhoupe sám k rozhovoru. Prioritní je pro mne Hvězdička a její bratr. Ze srdce mi spadne kámen, když spatřím Arhtura, živého a při vědomí. Ashařina slova mi na rty zase vženou úsměv, i když vím, kolik lidí kolem trpí a že někteří z nich mohou být i ohroženi na životě. „Neklaňte se,“ vyhrknu na dívku se zástěrou od krve, která do nás málem vrazila, když běžela za dalším raněným. Naštěstí ani nepotřebovala mých slov, aby se hned vydala za mistrem. Teď si Arthur všimne i mne a hned se staví a klaní. „To není třeba,“ usměji se a jemným tlakem na ramena ho donutím se zase posadit. Neměl by to být až takový problém, když je stále omráčený a pracuje proti němu i váha zbroje. „Není za co se omlouvat, jen, posaďte se ještě na chvíli.“ Vlídně se na něj usměji, ale řev z dalšího lůžka nahlodá mé odhodlání udržet ho tam, aby si chvíli odpočinul. Zbytky snídaně se pokusí dostat ven, ale podaří se mi je udržet. Polknu a mám pocit, že to slyšeli snad všichni ve stanu. „Omlouvám se, nechtěli jsme překážet,“ věnuji Victarii nepřesvědčivý úsměv a přikývnutí. Svá slova směřuji i k mistrovi, který řekl prakticky to samé. „Už jdeme...“ Pohlédnu ještě na Asharu, jestli jde, ale to se zase ujme o slovo i Arthur a mladý lev. „Měl by jste ještě chvíli zůstat,“ namítnu na Arthurova slova, ale již se ho nesnažím přesvědčit, stejně to je marné. „Slibte mi ale, že nepůjdete hned do služby,“ pohlédnu na něj zcela vážně. „Nic se neděje, sere,“ otočím se k Jaimemu, „na některých místech a situacích se etiketa stává přebytečnou. Hlavně se nepokoušejte utéct z lůžka jako jiní,“ usměji se a hodím významný pohled po Arthurovi. „Doufám, že se příště potkáme na lepším místě,“ naznačím ještě úklonku a vyjdu ze stanu v doprovodu Hvězdičky a nejspíš i Arthura. Zastavím se až o kus dál, kde již není cítit krev a zhluboka se nadechnu. Skoro cítím, jak bledá zase musím být a rukou se bezděky chytnu za podbřišek. „Nevidíte Obreyna?“ Pohlédnu na oba a sama se rozhlédnu. „Chtěla bych se taky přesvědčit jestli je v pořádku...“ Sice jsem ho viděla odejít po svých, ale ani to mi nestačí. Chci ho vidět a obejmout. |
| |
| POLIBEK OD BAHNA
5.XI. 281, Rytíř Lebek a Polibků Zavrtím se v sedle a sklopím své hledí. Řev diváků opět ustoupí do pozadí a to takovým způsobem, že více slyším dech svého koně než jejich skandování. To je v dálce, jako by někdo volal přes vodu - přes neviditelnou a hlubokou vodu, která nemá ozvěnu. Ser Richard Lonmouth. Vazal Roberta Baratheona. Můj bývalý panoš, který mě zná velmi dobře. Nakonec trávil se mnou mnoho let a jistě ví, co ode mne čekat, co se turnaje týče. Stejně jako já od něj. Stále ve mně doznívá vztek a když se nemůžu pomstít přímo autorovi, tak bych se mohl pomstít jeho vazalovi a vytřít s ním bahno. |
| |
| Lord Stark konečně přichází 5. XI. 281, po třetím klání Turnajová tribuna, čestná místa Rickard Stark, Lyanna Stark „Lorde Karstarku,“ pozdravím, když usednu mezi svého vazala a tu mladou vlčici, jež mohu nazývat svou dcerou. Se zájmem pohlédnu na výzbroj, kterou Lyanna obdržela jako pozornost od svého snoubence. Huňatá obočí mi vystoupí vzhůru a rty se pod plnovousem našpulí. „Inu, rozhodně je to velmi osobitý způsob, jak prokazovat náklonnost,“ poznamenám a sjedu pohledem k mladému Baratheonovi. Brzy započne jeho utkání s Dornem. Mohutný ten chlap je, to se mu musí nechat. „Věřím, že právě ser Robert prokáže svůj um. Muž, jenž si bere ženu z rodu Starků musí být schopným válečníkem. Už proto, že naše ženy se bez boje nevzdávají.“ Má slova sice směřují lordu Karstarkovi, letmý pohled však Lyanně jasně naznačí, že si s ní ještě hodlám ohledně jejího budoucího sňatku promluvit. Jak těžká to úloha, být rodičem, povzdechnu si. Robert vítězí v dalším souboji a já věnuji lordu Karstarkovi pousmání. „Možná jsem se ve svém odhadu nezmýlil.“ Konečně nadejde čas dalšího kola turnajů a já se v zájmu předkloním. „Je to tady!“ zvolám a natěšeně tlesknu. „Přej svému bratrovi štěstí,“ poznamenám směrem k Lyanně. |
| |
| Prekérní situace 5.XI. 281, Harrenhall, po čtvrtém klání Leyton Hightower, lordi a lady Údolí Pozornost celé naší lóže je upřena na kolbiště, na šampióna Údolí Bronzového Yohna. Tu do mne někdo vrazí, a z dotyčného se vyklube Hlas Starého města, Lord Hightower. Jakmile se představí mou tvář ovládne přátelský úsměv. Neboť s právě tímto lordem jsem chtěl projednat pár obchodních věcí. Ale nic se neděje Lorde Leytone! Ano, sledujeme kolbiště. Tu mi dojde, že na obšírnější rozhovor není teď vhodný čas. Bronzový Yohn právě vyzval rytíře z Roviny, lorda Tyrella. A při skandování si naše lóže a rytíři v ní jistě nebudou brát servítky, nějaká nevhodná narážka na bojovníka Růží by mohla celé jednání naprosto odrovnat. Je tedy nutno hovor odložit. A jsem Jon Arryn, Pán Orlího hnízda, Měsíční brány a Ochránce Údolí, a Vaše lóže je támhle. Když už nás Stařena svedla dohromady, rád bych Vás pozval dnes na večeři, bylo by to možné? Velmi by mne to potěšilo. Přátelsky se usmívajíc ukážu lordu cestu, a pokud souhlasí, mám celou věc za domluvenou... |
| |
| Ser Flowers 5.XI. 281 lady Forrester "Ser Flowers," představil se rytíř a mírně se uklonil. "Garse Flowers, syn Gartha Tyrella Senšala Roviny." V jeho hlase bylo jasně slyšet, že si i přes zvyk na své jméno nezvykl. "Vedli jsme s vaším bratrem velmi poučný a zajímavý rozhovor. Myslím, že jednu chvíli mi dokonce hrozil soubojem, pokud neuznám že jeho sestra je nejhezčí ženou, která se rozhodla poctít svým světlem tento turnaj." Ještě jednou se hluboce uklonil. "Jsem rád, že jsem se ovládl, nerad bych podstupoval souboj ve kterém bych byl očividně v neprávu." Z pod tabardu vyjmul růžový květ celý ze zlata. "Musím s ním souhlasit a na svou čest přísahat, že jsem nikoho tak krásného ještě ani v Rovině ani jinde neviděl. Přijměte prosím tento malý dárek jako omluvu za můj nedostatek víry." Klekl na jedno koleno a podal květ lady Forrester. |
| |
| Lord Karstark 5.XI. 281 Rickard Stark, Lyanna Lord Karstark se divoce usmál. "No Lady Lyanna se určitě nevzdává. Mám takový pocit, že kdyby mohla praštila by svého snoubence tím štítem a mlátila by ho tak dlouho dokud by se mu buď nerozsvítilo nebo by neomdlel." Karstark upil a nabídl víno všem okolo. "Připomíná mi tím ženy Mormontů." Dodal ještě a na chvíli sledoval další Robertovo vítězství. "No a Robert se chová jako kocour. Taky by se jenom pral a miloval. Někdy mu docela závidím. Když já byl mladý tak jsem taky vyváděl jako utržený ze řetězu, konec konců i vy Lorde Straku," Zarazil se v půlce věty a zmlkl jako by řekl něco co nechtěl. |
| |
| Na tribuně Sleduji dění kolem a užívám si klidnou chvíli po boku těchto vznešených lordů, s poděkováním si vezmu víno, které je skvělé a spláchne mé rozpaky i žízeň. Musím uznat, že jsem se sem těšila, a vidět turnaj nebyl jediný důvod, můj pohled sklouzne k Bryndenovi, on i jeho sestra jsou velmi příjemní lidé, pokud vím lady Catelyn si má brát jednoho ze Starků, no mohla dopadnout i hůř. Pobaveně zalétnu pohledem k místu kde lady Stark ,zakládá sbírku štítů. Ano, Catelyn na tom nebude špatně, pokud trochu zkrotí bujnou povahu lorda Vlka. Uvědomím si, že jsem nepoděkovala lordu Arrynovi za víno, ale ten už je zaneprázdněn s hosty , takže se nervozně rozhlédnu, když na mne promluví Brynden Tully, jeho nabídka mne potěší, překvapí, nažene nach do tváře a donutí mě sklopit zrak, chvíli váhám, upjatá dáma by neměla pozvání přijímat, ale já mám do upjaté lady, hodně daleko. "Bude mi ctí můj lorde, pokud mne vezmete na krátkou procházku, jen mne na vteřinku omluvte." Vstanu, lehce se ukloním, přejdu k lordu Arrynu, počkám až si mne všimne a pak mu povím pár slov, určených jen jeho uším, zároveň se žádostí, zda mohu opustit tribunu , počkám na souhlas a s úsměvem se vrátím k lordovi. "Nuže pane...můžeme jít?" P |
| |
| Ryby Řekotočí 5.XI. 281 Cat, Brynden, Jon Arryn a všichni, kterých se to týká "Nech Lysu Lysou, jistě se najde až se ráčí najít, alespoň jedna moje dcera by měla být na tribuně, když bojuje její snoubenec. Navíc Brandon jako Lannister." Upiji vína a mrknu na Catelyn. "Ano Brynden by trochu té chvály ocenil, ale já bych to potom neocenil." Usměji a úsměv mi zmizí, když uvidím Bryndena ležet v bahně. Na chvíli, možná příliš dlouhou chvíli to vypadá nebezpečně, ale nakonec mu Princ pomůže vstát. "Lady Arryn," povstanu a pokloním se jí zdvořile, i když za Bohy nemám ani pojetí kdo to je. To že patří k Arrynům je poznat jen podle barev a znaku na broži. "Bryndene, v pořádku?" Zeptám se bratra místo pozdravu. Vypadá že ano, dokonce i jazyk má v pořádku jako vždy. Je to dobrý bratr, jen kdyby nebyl takový paličák. "Jinak bavíme se výborně. Lysa je čert ví kde a Pobočník se tváří jako nezaplacený účet, pokaždé když se zadívá mým směrem." Někdy už jsem opravdu starý a protivný. |
| |
| Na tribuně...stále. Naštěstí otec nepřítomnost mé sestry přešel bez větších poznámek, kupodivu se ani nevrací k ničemu co se událo, takže snad bude vše v pořádku. V náhlém návalu vděčnost na chvíli položím dlaň na otcovu ruku, a věnuji mu úsměv. Mám radost , že strýc je v pořádku, ale zdá se, že i kdyby ho něco bolelo, pohled lady Arryn, by ho vyléčil. Zkoumavě na mladou ženu pohlédnu, je krásná, ale stačí to? Snad ano, moc bych to strýci přála. "Otče, Lysa bude mít jistě pádný důvod na svou omluvu, a pokud jde o chválu mého strýce, vedl si opravdu dobře." Nechám otce aby si povídal s muži, a zalétnu pohledem ke kolbišti, snažím se najít svého snoubence, je to těžké, lordů ve zbroji je všude plno, ale ve chvíli je má tvář stejně rudá jako vlasy, to když zachytím pohled svého snoubence, chvíli vytrvám, pak cudně sklopím zrak. To, že mě vyhledal pohledem, je možná známka zaujetí, ale nejsem tak naivní abych si myslela, že jsem ho získala pro sebe, na to je příliš brzo a on, příliš divoký. V duchu mu popřeji hodně štěstí a znovu se rozhlédnu kolem, překvapením zamrkám, když vidím co se stalo. "Otče...? Zdálo se mi to, nebo strýc právě pozval lady Arryn na procházku?" Spokojeně se usměji, moc bych si přála aby můj nejmilejší strýc, našel své štěstí. |
| |
 | Lord Hightower Turnaj už nějakou chvíli probíhá, a jsou vidět opravdu interesantní výkony, nejvíce mne zaujme Princ Rhaegar, zlatý mladíček Jaime a tajemný rytíř Smějícího se stromu. Přišla jsem v doprovodu Pána Údolí, a i nyní sedím mezi jeho rytíři. Mladý lev vyřadí sera Elberta, aby vzápětí sám letěl vzduchem do bahna... nehýbe se. Byla by opravdu škoda pohledného, a podle všeho nadějného šermíře. Však také jeho otec soptí, čemuž se nedivím. Mezitím se vynoří můj dobrodinec, a chlácholí svého dědice, který se vzteká jak malé dítě. Snažím se nedat na sobě znát pohrdání. Trubky volají další rytíře, a jeden lord se srazí se Strážcem Údolí. Vyslechnu o čem hovoří, a jelikož Lord Hightower vypadá trochu zmateně, přispěchám ve vhodné chvíli na pomoc. Dovolte Lorde, jsem Lady Alysha Torrent ze Tří sester. Ráda Vás doprovodim k Vašemu místu, pokud to uvítáte, chtěla jsem se stejně trochu projít. V lehkém pukrleti čekám na jeho odpověď. |
| |
| Rodinná idyla, procházka a další zvučná jména 5.XI. 281, Harrenhall, při pátém klání Lorelay, Hoster a Cat Bratr mne v naší části tribuny přivítá otázkou. Ano v pořádku, odpovím s úsměvem, jen vyražený dech. Závan sarkasmu v jeho dalších větách mne donutí se pouze neurčitě usmát. Já mám za sebou dobrý boj, ovace lidu, poctu Prince... a on si jen stěžuje. Někdy bych ho vážně nakopl. Chápu, že blaho rodu i země je na jeho bedrech, ale tohle říkat nemusel. Trochu to napraví, když vidím Cat, jak se má k otci, jak sleduje snoubence. Jistě Lady Lorelay. Odtuším, a sleduji přijíždějící rytíře. Pak jí nabídnu rámě, a sejdeme z tribuny. Tu a tam ještě přijmu nějaké gesto uznání. Mlčím, asi bych měl bavit dámu, ale nechce se mi naprázdno plkat. Obklopuje mne omamná vůně jejího exotického parfému, a když se náhodou naše pohledy potkají, její velké oči mne naprosto pohltí. Zastavíme se u zábradlí arény, v bezprostřední blízkosti bojujících. Máte nějakého favorita v nastávajícím klání Lady Lorelay? Vymáčknu ze sebe alespoň něco... |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 4. XI. 281 Postupně jsem začínala ztrácet potřebu mluvit - dokázala jsem pouze poslouchat. A když bylo třeba něco sdělit, činila jsem tak pohledem - oči vždy vyzradí nejvíce. Princova slova byla potěšující, skoro až příliš, ale to jsem pro tuto chvíli příliš nevnímala. Nechávala jsem to bez komentáře, včetně jeho komplimentu. Dokud se bude pouze snažit mi pomoci, tak ho nebudu zastavovat. "Dobrá, možná vůči samotnému králi bych si to asi nedovolila..." připustila jsem nakonec. Abych pravdu řekla, náš král nepůsobil jako sympatický muž, právě naopak. Ale to asi Rhaegar slyšet nemusí - to asi nikdo slyšet nemusí. "Avšak i tehdy bych spíše pravdu spíše zamlčela, než že bych rovnou lhala." Dostali jsme se zase k souboji, k němuž snad během turnaje dojde. Zmínil se o mé zástavě - sama jsem ještě netušila, zda mě o ni nepožádá i Robert. Ale v tu chvíli jsem věděla, že on nedostane nic, vůbec nic. Takový muž jako on si nezaslouží nic od ženy, kterou má údajně milovat. "Případné předání zástavy bych nechala spíše až na závěrečné souboje. Jsem si jistá, že v prvních kolech se nestřetnete, ačkoliv k tomu budete mít možná i příležitost." Nechtěla jsem mu něco dát, aby pak náhle vypadl v souboji s někým úplně jiným. Počkám si. Alespoň si ještě budu moci rozmyslet, zda to opravdu udělám, nebo jestli to nechám plavat. Roberta by určitě něco takového mohlo nehorázně rozzuřit, ale nejen to. Mohl by si mylně myslet něco, co ani není pravda -určitě by ho nenapadlo to, na čem se právě domlouváme. "Já se rozhodla ohledně Roberta už hodně dávno," uchechtla jsem se hořce. "A dokud mi nedá důvod, abych svůj názor změnila, tak tomu i nadále nebude jinak. Ale... Vaší nabídky si cením a možná jí i využiji, pokud to tedy nevyřeším svým způsobem." Co jsem myslela tím "svým způsobem"? Útěk z domova, a to kamkoliv. Bylo mi jedno, kolik vojáků mě pak bude hledat. Já si budu řídit svůj život - a nikdo mi tohle právo brát nebude, o to se postarám. Pokud bude třeba, pokusím se hledat pomoc u svých bratrů a poté možná právě i u prince. "Dvě Vám stačí? Mám to brát spíše jako kompliment, nebo jako urážku?" zasmála jsem se. Bylo vidět, že tuhle otázku beru jako vtip, vtip, na nějž není třeba vůbec odpovídat. Během několika momentů náš tanec skončil a my se zastavili. Jak jsem si myslela, nejprve nevěděl, kam má vlastně jít. Já se řídila podle známých tváří, které byly okolo mě, když jsem odcházela. "To máte pravdu," přitakala jsem tiše. Skutečně se tu člověk mohl velice lehce ztratit. Mnoho lidí, mnoho tváří, spousta zmatku. "Děkuji Vám za tanec, princi," uklonila jsem se ještě jednou, když jsem byla předána mezi své. Následně jsem mu lehce naznačila, že by asi měl jít za svou rodinou, že se tady už nadále zdržovat nemusí. Snad jsme však spolu nehovořili naposledy... |
| |
| Procházka po boku Lorda Svolení bylo uďěleno a já s drobnou úklonou patřící všem okolo lorda Arryna, odcházím. Pomalu se vracím zpét kde na mne čeká můj doprovod a na rtech se mi usadí nejistý úsměv. Ano, jsem v rozpacích, už ani nevím jak je to dlouho co jsem si dovolila poklidnou procházku po boku muže, pokud tedy nepočítám dlouhé rozhovory s lordem Jonem. Přijmu nabízené rámě a pak pomalu kráčíme v ořátelském tichu až k ochozům. Nejsem z těch co musì za každou cenu brebentit, spokojím se prozatím s pozorováním okolí. A že je opravdu nač koukat, krom dění na kolbišti mi neunikne několik závistivých pohledů dam na tribunách, jejich zálibné pohledy směřuji na mého průvodce.Mimoděk sevřu paži pod prsty , jako bych se bála že mi ho některá z dam odvede. Sotva by se odvážili, většina z nich nedokáže sama ani naskočit na koně, natož udělat něco, co se neslučuje s konvencí. U zábradlí se zastavìme, s jemným úsměvem si vyslechnu otázku a na chvíli se zamyslím. Nejsem zde od začátku můj pane, ale zatím vše nasvědčuje, že favoritem je Princ. Ovšem zaujal mne i onen tajemný rytíř. Přesto jak jste sám viděl, své místo v turnaji má i notná dávka štěstí nebo naopak smůly. A....kdo zaujal Vás můj lorde? Se zájmem pohlédnu svému společníkovi do očì. |
| |
| U zábradlí 5.XI. 281, Harrenhall, po čtvrtém klání Lorelay Máte vytříbený pozorovací talent, má lady. I já se domnívám, že Princ je ve vynikající formě, konečně sám jsem toho živým důkazem. Rytíř Smějícího se stromu je také velmi dobrý, a podle všeho nemá moc v lásce rod Freyů, když tak systematicky likviduje jejich bojovníky. Asi bych ještě upozornil na Bouřného lorda, z jehož úspěchů se Lady Lyanna zřejmě příliš netěší, ač jsou nade všechnu pochybnost směrovány právě k jejím nohám. Mimochodem, jak by jste reagovala na jejím místě Vy? Vyslechnu názor lady Lorelay, a pak pokračuji v nenucené konverzaci, zatímco se jezdci řadí. Abych řekl pravdu, zrovna toto klání mne opravdu velmi zajímá. Mezi Vyzyvateli je snoubenec mé neteře, Zelené jablko z Roviny a můj přítel Bronzový Yohn. Nemohu opomenout ani druha ve zbrani, sera Barristana s nímž jsem bojoval ve válce Devítigroších králů. I to jak lord ze Železnotvrzi obstojí oproti Princi bude zajímavé sledovat. V hlase je zřejmý můj značný zájem o nadcházející klání... |
| |
| U zábradlí. Je vidět, že lord Tully je plně zaujat turnajem, zájem se mu zračí v postoji celého těla. Oči mu jiskřì dychtivostí, na vteřinu mě napadne jaké by to bylo, kdyby se takhle díval na mne. Rychle sklopím zrak, aby se nězo z mých myšlenek, nezračilo na tváři. "Máte pravdu, je zde mnoho udatných rytířu zvučných jmen, celé klání bude dle mého velmi napínavé až do konce." Při zmínce o trofejích lady Stark, se mi rty zvlní úsměvem. "Lord poněkud humpoláckým způsobem vyjadřuje své city, pokud by se to stalo mě....záleží na tom kdo by mi je nosil, jestli lord Robert, asi bych mu je hodila zpět na hlavu, doufajíc, že se mu v ní rozsvítí." Svá slova zakončím úsměvem a pohledem do lordových očí, kde už se zračí dychtivost a zájem na další pokračování turnaje. Odmlčím se a sleduji vše kolem, přesto se neubráním tomu, aby můj pohled čas od času, sklouzl na muže vedle mne. |
| |
| Harrenov, kolbiště, poblíž stanu ošetřovatelů Ve stopách princezny a bratra Rychle jsem uhnula stranou ošetřující dívce, abych se dostala k bratrovi. |
| |
| Skryté pohledy 5.XI. 281, odpoledne, Harrenhall, po čtvrtém klání Lorelay, Ashara, Ellia a další Jak tak představuji vyzyvatele lady po mém boku, všimnu si že stan Mistrů opouští Princezna Ellia v doprovodu sličné dornské lady. Můj pohled se střetne na okamžik s jejím, plným jižní síly a exotiky. Lehce se usměji, a mírně se ukloním. Pak se nadále věnuji lady Lorelay, která právě v té chvíli sklopí zrak. Lehké předklonění hlavy zapříčiní, že její takřka ebenové vlasy se svezou, a odhalí nádhernou šíji této okouzlující ženy. Náhle mnou projede hřejivá vlna, a moji mysl ovládnou jiné myšlenky. Horoucí náruč ženy, to je to co tomuto dni ještě chybí. Nebude jistě problémem získat na dnešní noc k tomuto nějakou prostou fanynku pro známého rytíře říčních zemí. Ano, i lady Lorelay by stála za hřích, jenže šlechtična to není jednohubka na jednu noc. Až se zaleknu svých myšlenek, a raději rychle stočím zrak zas na kolbiště, aby mne snad můj čistě modrý pohled neprozradil. Naštěstí její poznámka na Jelení projevy lásky přinese srdečný úsměv na moji tvář. Její následný pohled pak opět vrátí mé skryté myšlenky do mé mysli... |
| |
| Stany mistrů Zahleděla jsem se na mistra a jeho maličké kamarádky. Přeběhl mi mráz po zádech, když je začal přikládat na krk Freye. Naštěstí opravdu pomohly. Lehce jsem se ušklíbla, malinko znechucená, ale ráda, že to zabralo. Možná to opravdu přežije. Sledovala jsem, jak mistr porozkazoval ještě pár věcí, které s ním měli udělat ostatní a pak jsem se usmála. Otočil se na mě a pochválil mě. „ Doufala jsem, že to vyjde. Neviděla jsem to v praxi, jen jsem o tom četla. Ještě, že nedávno. Jen by to chtělo trochu vylepšit ten stvol. Vyměnit ho za něco trochu … čistějšího. Zatím to ale vypadá, že to udělalo víc užitku.“ Zadívala jsem se na Freye. „ Měli bychom poošetřovat ty, co čekají venku. Ať pak nemáme moc práce najednou. Nevypadají na umření, ale i tak…“ Princezna i její společnost odešly. Velmi rychle po tom, co jim Mistr pohrozil úklidem. Popravdě její veličenstvo se moc netvářilo, že by jí prostředí, kde se zrovna nacházela, vyhovovalo. Byla poněkud nezdravě pobledlá. Snad to není nic zlého… „ Dolní C?“ Otázala jsem se poněkud nechápavě, když už byly ty dvě pryč a podívala jsem se na Freye. Bylo slyšet, jak dobře dýchá, takže snad bude slyšet, i když by dýchat přestal. „ Kolik můžeme mít času než sem přinesou někoho dalšího?“ |
| |
| Uvědomění? Alysha Torrent, Jon Arryn, Leyton Hightower Smutně sleduji jak hvězdička odchází společně s Eliou ke stanům mistrů, také si ale všimnu pohledu kterým lady Ashara prohlédla sera Barristana. Jistě, je mi to jasné. Ani neposlouchám dohady seveřanů a ani si nevšímám Nedovi ruky kolem mých ramen, nebo Brandona který se o něčem dohadoval s Morsem. Ani jsem si nevšiml, že Jorah Mormont se dostal mezi obránce. Probere mě až další hlasitý výbuch smíchu Morse Umbera. "Omluvte mne..." S tím se vykroutím z Nedova sevření a vydám se pryč z kolbiště, stejně jdu na řadu až za dlouho, tak co bych tam dělal, stejně se tam nedá přemýšlet. *Co sis myslel blázne? Co sis myslel? No jasně, já Benjen Stark, čtrnáct zim starý mladík budu mít šanci před sere Barristanem, který možná je Bílý plášť, ale něco dokázal. Co si nalhávám pořád sakra? Ne ne tohle musí přestat... Tohle už musí přestat...* Unaveně si promnu kořen nosu a na malý okamžik se zastavím. Přemýšleje co dál. *Sen, byl to sen Bene... Něco co nikdy nemohlo nastat...* Pomalu se vydám zpět na kolbiště, ale nakonec si to rozmyslím a zamířím na tribuny, musím si sednout. Ani moc nekoukám na cestu, hlavou se mi stále honí stovky a stovky otázek, takže jsem docela překvapen, když omylem narazím do něčeho drobného. Rychle mi vystřelí ruka abych dotyčnému do kterého jsem vrazil dodal ztracenou rovnováhu. "Já-já se moc omlo..." zvednu pohled abych zjistil komu se vlastně omlouvám. Je to dívka, krásná mladá dívka, jejíž vlasy mají barvu tekutého zlata a oči jsou jak tráva která vykoukne skrz sníh když přichází jaro. Pak si ale uvědomím, že jsem mohl ohrozit dívku, rychle proto padnu na jedno koleno a sklopím hlavu. "Má paní odpusťte mi, nedával jsem pozor a mohl jsem Vám ublížit, hluboce se omlouvám..." Upřímně doufám, že se snad nic moc velkého nestalo, ale co já vím jak se chovají jižanské lady, dnes už jsem opravdu zmatený až příliš. |
| |
| Poslední úder dne rytíři i jejich jezdci stáli připraveni na signál. Tu a tam nějaký z válečných hřebců pohodil kopytem. Tu a tam jezdec pevněji sevřel kopí. Lady Whent vypustila šátek, ze své téměř dětské ručky. Deset ocelí pokrytých koní vyrazilo do útoku. Deset jezdců se jako už mnohokrát tento chystalo na náraz. Přesto bylo něco jinak. Kůň Jona Fossowaye, těžká hnědák z chovu Tarlyů sebou cukal, trhal a odmítal jít rovně. Jeho jezdec se snažil, ale přesto se mu nedařilo ovládnout své zvíře, natož aby zamířil dřevcem. Jeho protivník Lord Mormont rytířsky zvedl své kopí a odvedl svého koně stranou. Náraz. Bronzem zářící lord Royce vylétl ze sedla a tvrdě dopadl do bahna rozdupaného koňskými kopyty. Hned ale vstal a dobyl meč, aby svému protivníkovi čelil pěšky. "Sere," křičel Mormont na Fossoway přes celé kolbiště. "Můžeme náš nájezd opakovat." Zelené jablko se poklonil a odpověděl. "Ne děkuji můj pane. Jsem poražen již jen vaší rytířskostí." Rytíři shromáždění kolem kolbiště uznale pokyvovali a dav tleskal oběma. Trubky volaly znovu a koně nacvičení se již sami stavěli na určená místa. na příkaz trubky se pokrytí koně pustili v před. Náraz, třísky, hluk a ržání koní. Rytíři seděli ve svých sedlech a dav šílel nadšením. Bronzový Yohn a Tyrell si spolu vyměňovali údery až od štítů odlétaly kusy dřeva. Náraz. Seveřan, Lord Forrester se poroučel ze sedla na tvrdou zem. I on ale vstal a chopil se meče, aby se princi postavil pěšky. zbývající rytíři znovu zaujali svá místa a vyrazili v před, jako by to byla skutečná bitva ne jen pouhý turnaj. Náraz. Velká parožnatá hlava Roberta Baratheona se poroučela ze sedla. Její majitel se ale nemínil vzdát. Vstal chopil se kladiva, několikrát s ním udeřil do svého štítu. Nemusel nic říct, ale jeho postoj říkal Bílému rytíři jasné: Pojď." Barristan Selmy seskočil elegantně ze sedla a opatrně se k Jelenovi blížil. "Achhh," vydechl dav překvapením, když Victor Tyrell povalil svého soka na zem a špici svého meče mu položil na krční jamku. Royce vzdal a Tyrell mu pomohl na nohy. Náraz. Brandon i Rytíř se Smějícím se stromem si vyměnili další úder, zlomili další dřevec a zůstali v sedle. Lord Forrester bojoval jako ještě nikdy v živiotě, vkládal do svých útoků veškerou sílu, obratnost i zkušenost, přesto bylo vidět že je horší než Drak se kterým bojoval. Rhaegar vyhrál, ale jeho protivník se neměl za co stydět. Stál čestně a čestně prohrál. Náraz. Vlk a Strom zlomili další kopí. Dav sledoval jejich souboj s nadšením a nefalšovaným napětím. Ve středu kolbiště spolu bojovali Robert a Barristan. Síla Bouřného lorda byla obdivuhodná, ale jeho protivník ji čelil mistrovskou obratností. Náraz, další kopí a další Achhh!!" Brandon i jeho protivník byli stále v sedlech. Robert Baratheon začínal pod svou přilbou zuřit. Tloukl do svého protivníka čím dál tím více a čím dál tím rychleji. Náraz. Zlovkl a jeho protivník zlomili další dřevec. Barristan předváděl mistrovské umění, hodné bílého pláště, který za ním vlál. Unikal a útočil s mrštností porovnatelnou jedině snad s hadem. Zuřivost Pána Bouřného konce, ale nebylo snadné udolat. Nakonec je rychlost a divokost souboje donutila zpomalit. Chvíli se jen tak sledovali, hledí zvednutá a každý kdo měl dobré oči mohl vidět, jak jim po tváři ztéká pot. Další náraz a stále ti samí dva rytíři držící se v sedlech, jako by je tam někdo přikoval. Barristan a Robert se znovu střetli v bouři úderů. Kladivo prohýbalo bílý štít čím dál tím víc, ale Rytíř v bílém nezůstával nic dlužen. Snad desetkrát mohl každý z těch dvou vyhrát, ale musel se stáhnou zklamán. Náraz a další dřevec. Lidé na tribunách šíleli nadšením. Baratheon a Selmy se střetli ještě jednou. všem bylo jasné, že v dešti úderů, výpadů a protiúderů bude muset jeden z nich povolit. Kladivo si nakonec našlo místo, kde jeho úderu nestál v cestě štít, ale jen rameno kryté zbrojí. Barristan se otřásl, jako kácený strom. Jelen se napřáhl znovu a udeřil. Rána dopadla na štít, ale otřeseného rytíře povalila na koleno. Robert další úder zastavil, stáhl se a zhluboka dýchal. Sledoval svého protivníka a dával mu čas, aby se ten postavil na nohy. Barristan Selmy se sice postavil, ale vzdal. Ruka se štítem ho bolela a pod prohnutými pláty se pohybovala jen s obtížemi. Baratehon se svému protivníkovi hluboce uklonil. "Sere," oslovil rytíře, "nepovažuji se za vítěze. Nechci od vás ani kořist ani nic jiného." na chvíli se zamyslel. Vzal svůj štít s černým jelenem a položil ho Barristanovi k nohám. "Patří vám a dělejte si s ním co budete chtít. Pro své dobro doufám že se s vámi nikdy nepotkám v bitvě." Ještě jednou se uklonili a oba zamířili ke svým. Baratheon ke stanům obránců a Selmy na druhou stranu. Stark a Rytíř se smějícím se stromem zůstali na kolbišti sami. Zlomili ještě dalších pět kopí, než tajemný rytíř zasáhl protivníkovu hlavu. Zlovkl se složil na zem a jeho služebníci mu museli pomoci, aby byl schopen se postavit. Trubky oznámily konec soubojů a nad stany se pomalu začal snášet soumrak. Davy proudily pryč. Prostí najít něco k jídlu a místo na noc. Urození a pasovaní na hostinu do hradních síní. Bardové už skládali první verše a všichi byli plni dojmů. Otázka ale od úst k ústům kolovala jen jedna. Kým je onen tajemný se Smějícím se stromem. |
| |
| Lóže Pánov údolia Jon Arryn, Alysha Torrent, Benjen Stark 5.XI. 281 "Bude mi potešením." Odpoviem zdvorilo lordovi údolia na jeho pozvánku ku večeri. Prejdem očami na bojovníkov turanji, ktorý si pripravujú svoje kone na posledný boj pre tento deň. Asi nie je múdre byť v tejto chvíli na tomto mieste. "Áno pane viem, kde sa nachádza moje miesto, ale práve odtadiaľ odchádzam.." Poviem zdvorilo k lordovi Arrynovi, zatiaľčo sa z ničoho nič vynorí postava z davu lordov a pohotovo sa mi prihovorí. Dievča. V celku pekné. "Teší ma lady Torrent, ja som lord Leyton Hightowe hlas Starého mesta." odpoviem s ľahkosťou v hlase a úprimným úsmevom na tvári. "Bude mi potešením sa svami prejsť po tomto, nezvyklo veľkom mieste, no obávam sa, že nemám namierené medzi lordov Roviny." Som v tejto časti tribúny obľúbenejší ako som čakal. "Mám namierené totiž za .. Z rozhovoru nás vytrhne postava, ktorá vrazí do lady Torrent. Všetko zbehlo neuveriteľne rýchlo a muž zrazu kľačal na jednom kolene a ospravedlňoval sa lady. Chvíľu mi trvalo, kým som zistil o koho sa vlastne jedná, až potom som spoznal črty Starka. Dnes sa stane takýchto náhodných stretnutí ešte mnoho. S pobaveným pohľadom pozerám na mladú lady Torrent ako zareaguje. |
| |
| Princeznička její rodina 5.XI. 281 Rhaella, Gerold a královská tribuna Dívenka je ale natolik zabraná do zkoumaní své nové panenky, že se nehodlá zajímat o něco tak zbytečného, jako je prastýček. Její hlavičku dovede dovede zvednout, jen silný zvuk úderů a lámaných dřevců. To divadlo ji také naprosto přitahuje. "Tak půjdeme maličká. Strýček není chůva, aby si rozuměla." Zvednu ji do náruče a posadím si ji na jednu ruku. Jen doufám, že to Elia nevidí. Zase by se do mně pustila a dávala mi lekci o bezpečnosti malých princezen. "Zamávej na tatínka. Dneska je všechny na., dál už to ani nedořeknu. Neměl bych před ní mluvit jako v Bílé věži. Mírně se ukloním královně, když ji míjím. "Tak co," usměji se na malou, "pozdravíme babičku a strýčka Viseryse." Děvčátko poslušně zamává. Zdvořile minu Lorda Pobočníka, který vypadá jako by měl celou noc studenou postel a zastavím se u Gerolda. Rhaenys posadí Geroldovi k nohám. "Stýček," usměje se na něj děvčátko a vrátí se ke hře s panenkou. "Zajímavý turnaj," oslovím Lorda Velitele. "Začínám litovat, že dělám chůvu. Mimochodem nemáš náhodou v kapse nějaké cukrátko. Musím ji rozmazlovat, dokud si toho nikdo jiný nevšímá." Lehce se na něj usměji. "Ale vážně. Jak na naši pověst padáme dost často z koně." |
| |
| Kolize na tribuně Jelikož se nesluší skákat vysoce postavenému lordu do řeči, tak uctivě poslouchám jeho slova. Jen krátce špitnu Těší mne. když se mi představí, jinak jej nepřerušuji. Tak se dozvím, že neměl namířeno do lóže lordů z Roviny, jak jsem se původně chybně domnívala. Než mi stačí říct, kam se nyní chystá, někdo do mne strčí. Naštěstí jsem vyrostla v drsném kraji, takže tento vpád do našeho rozhovoru ustojím. Mladičký rytíř mne velmi způsobně prosí o odpuštění. Je milý, a zřejmě dobře vychovaný v zásadách rytířské cti, tudíž mu pokynu, aby vstal. V pořádku, je zde málo místa. Jak vidíte, k žádnému ublížení nedošlo. Obrátím se zpět na Pána Starého města Pardon, přeslechla jsem... kam že máte namířeno, Lorde Leytone? |
| |
| Poslední souboje dne a lord Brynden Prožívat turnaj po boku lorda Tullyho, je zážitek je zajímavé sledovat dění v jeho tváři, nadšení v očích a i zájem, kterým sleduje vše kolem. Neujde mi jeho poklona dámám vycházejícím ze stanu Mistrů, sama si obě Lady pohlédnu a pokud si mne všimnou, s úsměvem naznačím úklonu. Mezitím už začne další představení na kolbišti a je stejně úchvatné jako všechna předchozí, vytrvalost bojujících je úchvatná, na chvíli zapomenu na vše kolem a jen se soustředím na boj. V jednu velmi vypjatou chvíli, mimoděk sevřu paži lorda Tullyho, jen na okamžik, ale projede mnou jiskra až zmateně ucuknu. "Omlouvám se lorde, nechala jsem se pohltit, je to opravdu nádherný turnaj. Musím uznat, že přehlídka dovednosti i rytířskosti je naprosto skvělá. Obdivuji muže, co dokáží přijmout porážku se ctí a nadhledem." Věnuji lordovi krátký úsměv a když je konec klání obdivně vydechnu. "Nádherné, opravdu, jen doufám, že snoubenec Vaší neteře bude v pořádku, ta rána vypadala nebezpečně." Líčka ještě stále zrůžovělá prožitým vzrušením, usmívám se na lorda po svém boku, nejspíš mne teď odvede zpět a půjde s muži oslavovat, ale i tato krátká chvíle po jeho boku, se mi vryje do paměti. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro KONEC TANCE 4. XI. 281, Lyanna Stark Po menší konverzaci nastalo opět ticho. Ne však trapné, ale spíše příjemné a hlavně na místě. Už jsme toho řekli za jeden tanec mnoho a pokud spolu ještě někdy budeme mluvit, tak by bylo dobré, aby nám zůstaly nějaká témata k rozhovoru. Ticho nakonec prolomí, až lady Severu a při jejich slovech se musím usmát. |
| |
| Z klisničky za klisničkou 5. XI. 281, čtvrté kolo turnaje a po něm Harrenov, kolbiště, v sedle Jorah Mormont, Ashara Dayne, Poté, co od jedné z ošetřovatel zjistím, že je ser Arthur docela v pořádku, se pln úlevy vydávám zpět k ostatním obráncům. Kousek před stanem ještě potkám princeznu Eliu s lady Asharou po boku, které mají evidentně na spěch. Je mi zřejmé proč a jelikož je nemíním zdržovat, pouze se mírně pousměji a pozdravím: „Vaše Výsosti. Lady Asharo.“ Chci ještě dodat něco o seru Arthurovi a obě dámy tak uklidnit, ale ony mě stěží vnímají a ženou se do stanu mista jako divoká a půvabná řeka. Nedivím se jim a proto si zapředení rozhovoru nechám raději na později. Mé kroky se pak zastaví až u druhé strany kolbiště, kde se s pomocí panoše připravím ke klání. |
| |
| Strhující souboj 5.XI. 281, pozdní odpoledne, Harrenhall, páté klání Lorelay Začalo páté klání, a hned zpočátku bylo velmi zajímavé. Nevěděl jsem na kterou dvojici koukat dříve. To se ale změnilo, jakmile začali v bahně bojovat ser Barristan a bouřlivák Robert. Ten souboj měl prostě vše! Sledoval jsem pozorně každý výpad, i závěrečnou oslavu rytířství. Právě v tom okamžiku emoce a napětí pohltili i lady Lorelay, a tak mne bezděky uchopila za paži. Naprosto Vás chápu Lady. Odvětím s nadšením v hlase, nyní se již soustředím na zdánlivě nekonečný souboj mladého Vlka. Nakonec má tajemný rytíř o vlásek více štěstí, a Brandon končí na zemi. Stojí, a to je dobré znamení. Řeknu s úsměvem, a až teď si uvědomím v jak důvěrné blízkosti se nacházíme. Mohu Vás Lady doprovodit do hradních síní? Byl bych potěšen, kdyby jste přijala místo u našeho rodového stolu. Pokud souhlasí kráčíme směrem k hradu, a následně na místa Tullyů. Pokud odmítne, doprovodím ji na hodovní místa rodu Arryn... |
| |
| Konec turnajového dne. Je dobojováno, alespoň pro dnešek, ještě stále mám vzrušením zrychlený dech, byla to opravdu nádherná podívaná. Nikdo se nezranil nějak příliš vážně a i snoubenec Lady Tully, odešel po svých, což je vždy dobré znamení. "Máte pravdu můj pane, určitě bude v pořádku, prý má hodně tvrdou hlavu." Pobaveně se pousměji, a sleduji jak lidé opouštějí kolbiště. Prostý lid za svou prací, šlechta za další zábavou, která je jistě opět připravena. Nabídka lorda Tullyho mne překvapí, trochu nejistě se usměji. Blo by nádherné ještě chvíli spočinout v přítomnosti tohoto zajímavého muže, ale nebylo by to nevhodné? nebude lord Arryn vyžadovat mou přítomnost po jeho boku? A co rodina lorda Tullyho, nekoukala by se divně na mou přítomnost u rodového stolu? Myšlenky se mi míhají za lehce nakrčeným tělem, dokonce si uvědomím, že jsem si v zamyšlení začala hrát s vlasy, okamžitě toho nechám a s úsměvem pohlédnu na svého společníka. "Vaše pozvání je pro mne velkou ctí, ale nejspíš bych se měla vrátit k Arrynům, jistě vám bude chtít rodina říct spoustu nového a já bych mohla rušit. Pokud i později budete stát o mou společnost, víte kde mne najít, budu poctěna." S těmi slovy se nechám dovést k rodovému stolu a doufám, že jsem lorda neurazila a pochopil mé jednání. |
| |
| Bronzový Yohn nemá svůj den 5.XI. 281, před soumrakem, Harrenhall, páté klání Leyton, Alysha, Benjen Trubky zazněly, a páté klání začalo. Oči lordů Údolí visí na Bronzovém Yohnovi, ale ten letí ze sedla. Ouhh! Zahučí to mezi námi. Ale Yohn již drží meč, a už se točí s Tyrellem v kole. Úder střídá úder. Náhle však je šampión Údolí donucen vzdát, v mém okolí zavládne hrobové ticho, díky němuž zjistím že Lord Starého města poblíž ještě stále hovoří s lady Alyshou. To už mne opět upoutá kolbiště, kde probíhá řekl bych souboj dne mezi serem Selmym a lordem Baratheonem, jehož závěr odměním stejně jako mnozí potleskem. Pak si dobývá turnajovou slávu i nejstarší Starkův syn. Klání končí, je čas na večeři. Nakloním se lehce k Lordu Starého města. Nezapomeňte se prosím Lorde Leytone zastavit u mého stolu v hradních síních. Lady Alysha bude také přítomna. Řeknu s úsměvem, a již směřuji k večerní tabuli do hradu spolu s ostatními šlechtici Údolí. |
| |
| Drzí vazalové 5. XI. 281, po třetím klání Ruka na opěradle křesla mi ztvrdne, stejně jako pohled, který po lordu Karstarkovi vrhnu. „Lorde Karstarku, ocenil bych, kdybyste o mě takto nehovořil. A už vůbec ne v přítomnosti mé dcery,“ ucedím a v tu chvíli spíše než vlka připomínám mohutného severského medvěda. Obrovského, huňatého, nebezpečného. Můj vazal má to štěstí, že zazní trubky a válečníci se vrhají proti sobě. Předkloním se a ruce si založím před pusou. Dělejte čest svému domovu, mí seveřané. Po očku sleduji sera Forrestera, jak statečně čelí o mnoho lepšímu princi. Hlavní část mé pozornosti však poutá Bran, jenž Smějícímu se stromu čelí s houževnatostí zlovlka. S každým zlomeným dřevcem zavýsknu a nespouštím z ani jednoho z jezdců oči. Po poslední výměně zavřu oči a zakloním se zpět do křesla. Tohle všechno si ode mne vyžádá chvilku klidu na zpracování, než se se zamručením postavím a kouknu po Lyanně. „Pojď, půjdeme se podívat, jak moc to tvůj starší bráška schytal.“ |
| |
| Tribuna 5. XI. 281 Po třetím klání Se zájmem sleduji střetnutí všech seveřanů. Lord Mormont obhájí svůj stan až do zítřejšího dne, zatímco Forrester musel pokleknout před zkušenějším princem-přesto tleskám když opouští kolbiště. Mnohem více pozornosti si však ode mne vyžádá souboj Baratheona s rytířem královské gardy-už jen kvůli Lyanně doufám, že by snad mohl být Robert pokořen, avšak pán bouřlivého konce je očividně i pro ty nejzkušenější rytíře vskutku tuhé sousto-a nakonec zůstává neporažen. Pouze lehce pohlédnu na Lyannu, šeptajíc Nezbývalo příliš… v naději, že se snad dočká alespoň nějaké satisfakce. Pokračuje tedy už jen táhlý souboj Brandona s tajemným rytířem smějícího se stromu. Musím uznat, že mne onen rytíř začíná vskutku zajímat-konec konců se mu podařilo shodit Marka-už jen proto tedy doufám, že bude lord Stark vítězem a zatnu pěsti při každém střetu. Soumrak, přestože byl od svého pána nějakou tu dobu odloučen, poslušně mění směr podle znaleckých úprav ozbrojeného jezdce, avšak ani to nestačí a jedno kopí následuje další. Teď už můj pohled nespočívá na mladém lordu Starkovi, avšak na rytíři se štítem smějícího se stromu. Sleduji každý jeho pohyb, každý povel, jež svým tělem dává oři, aby vyrovnal svou pozici naproti divokému vlkovi. Další dvě kopí-poté tři, čtyři-pět-náhle pro mne existuje pouze onen rytíř, označen darem lady Whent. Jako bych ani neslyšela zvuky okolo když se jeho kůň opět vydá vstříci svému sokovi. Výsledek vidím dříve než ostatní-onen lehký pohyb v sedle když rytíř vyrovnává zvednutí kopí, jeho pevné zapření, kůň jež jej následuje a svaly na jeho krku se napnou v očekávané ráně svého jezdce. Není to přímo výkřik jež opustí má ústa...jedná se o jistý výdech překvapení a obdivu když je Brandonova přilbice zasažena. Několik služebných se seběhne a pomáhá vlkovi na nohy-je naživu… Můj pohled však putuje zpět k rytíři v sedle. Jakmile se lord Rickard otočí ke své dceři, omlouvám se a v úkloně s okraji sukně v rukou již couvám směrem z tribuny. Nedělá mi příliš problémů protáhnout se mezi putujícími hloučky dam a pánů, míříc dolů k tribuně. Brandon je v pořádku-určitě bude v pořádku… ujišťuji se. Jeho lord otec zařídí aby o něj bylo postaráno-a navíc, já jistě po jeho boku nejsem vítána… pomalu se protáhnu kolem rohu dřevěné konstrukce, mimo dav mířící na hostinu. Lehce doufám, že se ztratím v nastalém chaosu, lehce, že mne skryje tma. Pokud se mne pokusí někdo zastavit, vymluvím se na stav mého bratrance a obou koňů pocházejíc ze stájí mého otce. Důvodem mého náhlého odchodu a pokusu o nenápadnost je však sledování onoho dnešního tajemného rytíře, o jehož totožnosti se již jistě dohaduje většina dam. U mne se však nejedná o pouhou zvědavost-já prostě musím zjistit o koho se jedná-musím poznat onoho muže…prostě musím… |
| |
| Ošetřovna Brandon Sledoval jsem další pozdní klání až do konce. Byl tam můj bratr a o to více jsem byl napnutý a pln očekávání. Již když se stavěl soupeři poprvé bylo jasné, že si vybral silného soupeře. Doufal jsem však, že mu budou bohové přát a že svého soka porazí. Byl to napínavý souboj a všichni obránci nakonec porazili své soky. Posledním z těch, co spadli k zemi byl můj bratr. "Brane!" Vykřiknu mimoděk a sevřu zábradlí o které jsem se opíral. Oči se mi rozšíří údivem a hrůzou. Nečekal jsem, že bratr vypadne hned v prvním souboji. Když jej odnášejí na ošetřovnu neváhám ani chvíli a vydám se rychlými kroky tím směrem také. Pravděpodobně jsem tam došel dříve, než otec a mírně skloněn jsem vešel do stanu, nicméně tak, abych neclonil těm, kteří zde byli ošetřování a přinášeni. "Buďte zdrávi, jak je na tom můj bratr?" Optám se starostlivě a jakmile jej uvidím a bude to možné přejdu pár kroky k němu. "Vybral sis těžkého soupeře bráško, ale byl to nádherný souboj, není zač se stydět. Hlavně, jak jsi v jednom kuse. Jakmile přijde na mě a Bena řada budeme bojovat o to více i pro tebe. To, že zastupuji v tomhle souboji Arryny nemění nic na tom, že jsem Stark. Ty si odpočiň doufám, že se uvidíme v pranici." Usměju se na bratra a stisknu mu přátelsky lehce rameno. |
| |
| Stany mistrů 5.XI. 281 Elia Martell, Ashara Dayne, Gerion a Jaime Lannister a ostatní u stanu ošetřovatelů Princezna Elia si nejspíše všimla mé indispozice při úkloně a tak mi položila ruku na rameno a lehce mne donutila si sednout. V její snaze jí pomohla také váha mé zbroje, díky níž jsem se ztěžka zase posadil na kavalec. Princezna se zářivě usmála, asi protože se jí povedlo mne usadit, ale v tom se ozval křik raněného rytíře, což zapříčinilo, že se princeznin úsměv vmžiku ztratil a vystřídalo jej zblednutí. Společně s ostatními jsme princeznu přemluvili k tomu, abychom toto hrozné místo opustili. Na úrodnou půdu padly až slova mistra, který princezně a mé sestře pohrozil, že jim do rukou nacpe košťata, aby tu poklidily. Ta představa, že by má sestřička měla zametat, mne pobaví a já se mírně pousměju. Princezna se mistrovi a jeho pomocnicím omluví a slíbí, že už zde nebude překážet, načež se podívá na mne a řekne, že bych zde měl nejspíš ještě pobýt. Můj vážný výraz jí nejspíš odpověděl za mě a tak mne požádala, abych jí slíbil, že ještě nepůjdu do služby. “Je mi líto, princezno, ale to je slib, který nemohu splnit. Má přísaha mne zavazuje ochraňovat krále a královskou rodinu. A to také hodlám splnit. Nehledě na to, že už jsem v pořádku. Ser Gerold by nebyl potěšen, kdybych si tu jen tak polehával a neplnil své povinnosti“, odpovím princezně vážným hlasem, který se snoubí s omluvným tónem. Znovu seberu veškeré své síly a zvednu se na nohy. Tentokrát to šlo bez větších problémů. Přivolám panoše, který mi odepne plášť a spěšně odklusá, aby mi opatřil z mých věcí čistý. Seberu svou přilbici ze stolku u mého kavalce, kterou mi mistr nejspíš sundal při prohlídce, a strčím si jí do podpaží. Poté se vydám za sestrou a princeznou Eliou ze stanu. Cestou se tu přihodil ten incident, Lannisterských, kteří se dožadovali ošetření sera Jaimeho. Ten se ale probudil sám a místo toho, aby se mistra zeptal, jestli mu nic není, se na mě podíval ještě trochu skelným pohledem a zeptal se mne, co se to stalo během mého klání s jeho strýcem. “Obávám se, že můj kůň ztratil podkovu. Jeho zaškobrtnutí mne vyvedlo z rovnováhy a dřív než jsem jí získal zpět, mne zaskočil úder vašeho strýce. Nicméně jeho výhra je bezesporu čistá a spravedlivá“, odpovím seru Jaimemu s lehkým úsměvem. “Doufám, že budete v pořádku. Na dnešní hostině byste určitě chyběl mnohým. Dnes jste prokázal, že jste pravým rytířem. Nyní mne ale omluvte, doprovodím princeznu Eliu a svou sestru pryč z tohoto místa“, dodám přátelským tónem a s uznalým kývnutím se s Jaimem rozloučím. Při zmínce o dvou dámách, které doprovázím, si ser Jaime všimne princezny a omluví se, že by se poklonil, kdyby mu to okolnosti dovolily. Princezna se na něj usmála a prominula mu, že se nepoklonil. Také dodala, že doufá, že neuteče z lůžka dřív než by měl, jako někteří jiní, přičemž svůj pohled nasměrovala na mne. Okamžitě mi došlo, že tím myslí mne a abych zamaskoval svůj úsměv, tak jsem raději sklonil hlavu. Poté se se serem Jaimem rozloučila a vyšla ze stanu, kde seděl na lavici ser Gerion, muž, který mne srazil z koně. Ashara si jej nejspíš nevšimla, protože zkonstatovala, že prince Oberyna ve stanu neviděla, ale že určitě bude někde poblíž, možná na tribuně sleduje zbytek klání. Co to? Princezna hledala prince Oberyna? Snad nebyl nijak vážně zraněn, pomyslím si, zatímco ser Gerion osloví princeznu i sestru zároveň. To už je tu ale můj panoš, který mi podal pochvu s Úsvitem, načež mi připnul čistý sněhobílý plášť. Když s tím byl hotov, tak jsem mu pokynul, aby mi pomohl připnout si meč na záda. Konečně… doteď jsem se cítil jako nahý, pomyslím si a pohlédnu seru Gerionovi do tváře. Nejprve přelétne pohledem z mé sestry ke mně a pak mne veselým tónem osloví. Řekne mi, že je rád, že mne to podklouznutí nestálo více než jeden nešťastný turnaj. “Takové věci se žel bohům občas stávají. Třeba se v pranici karta obrátí“, odpovím seru Gerionovi v podobně přátelském duchu. “Nicméně, gratuluji vám k Vašemu zaslouženému vítězství nade mnou. Výkupné Vám pošlu po chlapci večer“, srdečně mu pogratuluji a ujistím ho, že svým závazkům mám v úmyslu dostát. Sice nejsem Lannister, ale také platím své dluhy. |
| |
| DEN DRAKA
5. XI. 281, poslední střet dne ,,Jsem jen stín a kouř ve tvých očích, jsem duch, který se skrývá v noci..." Zahledím se na náš vlastní prapor, který se třepotá ve větru. Kolik jsme pro něj dobyli slávy a je nám to stále málo. Chvíle uvolnění. Vychutnání si kyslíku v plichích. Svět se zpomalil, dával o sobě jen vědět díky dunění v mé hrudi od toho všeho rámusu. Srdce střídalo jeden úder za druhým. Je tady poslední kolo dne, člověk by ho měl - chtěl zakončit s grácií a obdivem, když už to dotáhl takto daleko. |
| |
| Pocta Princi 5.XI. 281, soumrak, Harrenhall, po pátém klání Lorelay, Princ Rhaegar, Jon Arryn Ano, to jistě má. Zasměji se její bystré poznámce k divokému Vlku. V té chvíli se rozjede Princ Rhaegar po prázdném kolbišti na svém ušlechtilém oři, a pronese řeč k davu, a hlavně ku svým soupeřům, tedy i ke mně. Pozorně jej poslouchám, když vzdává poctu svým sokům v turnaji, a dokonce vrací co spravedlivě vyhrál. Rád bych mu složil hold, avšak křičet jako nějaká hokyně nehodlám. Tak se jen hezky rovně postavím, a jakmile na mne spočine jeho zrak, podívám se mu zpříma do očí, pak skloním hlavu na znamení úcty i respektu, a položím pravici na své srdce. Ano, je to skvělý rytíř, a bude to jednou skvělý král! Když Princ ukončí svou řeč, znovu se otočím k lady Lorelay. Máte jistě pravdu, Lady. Doprovodím Vás tedy ku stolu lorda Arryna, když dovolíte. Nabídnu tedy lady rámě, a jak jsem řekl, tak příjemně naladěn procházkou mezi harrenovskými sežehnutými věžemi i učiním... |
| |
| Nezdolný a nezdolnější 5 XI.281 Harrenhall - kolbiště --> stany mistrů Neznámý rytíř z chudého kraje, kde znají čarostromy a staré bohy, stojí přímo proti mně. Pevně svírá dřevec i štít a já se snažím vyčíst z jeho pohybů každý náznak rozjezdu. Pozorně sleduji, jak jeho kůň těžce oddychuje znaven celodenním zápolením. Můj kůň je oproti němu svěží a pln síly. Nic nenapovídá tomu, že by tohle zápolení mohl vyhrát. Konečně se rozjíždí. Pobízím koně do slabin. První náraz. Naše dřevce se roztříští o štít toho druhého. Ustanu v sedle, ale musím uznat, že Smějící se rytíř má skutečně ránu, a že nebude tak snadné jej porazit. Jeho křečovitý pohyb napovídá, že ani můj zásah jej nemohl nechat chladným. Objíždím oplocení a odhazuji zbytky dřevce. Zpočátku jsem tě podcenil, samozvanče, ale tu chybu již nehodlám zopakovat. Heya! Zavelím Soumraku a vedu jej mírnou kličkou proti nepříteli. Další náraz. Třísky z dřevců létají všude kolem nás. Publikum šílí nadšením. Tím spíše, že jsme se oba zasáhli a úder přečkali. Můj dřevec se svezl po štítu Smějícího se stromu a zasáhl rytíře do pravého ramene. Ten se však jako přibitý ani nehnul a jeho úder zasáhl můj hrudní plát, o něhož se rozletěl do všech světových stran. Ztěžka oddechuji Další… Hlesnu na páže, které oněměle hledí na mého protivníka, jež si z ramene vytahuje třísku velkou jak dětská paže a opět odhodlaně uchopuje dřevec. Bohužel má potřeba nebyla vyslyšena. Další! Přidám na důrazu, načež mi provinile podává nový dřevec. Připravuji se na další příval. Můžeš krvácet. Alespoň jsi z tohoto světa. Už jsem se bál, že bojuji s bohy samotnými. Uznale se zamýšlím nad svým sokem. Rozjezd je nyní na něm. Prásk! Další střetnutí. Jeho kůň mírně nadskočil a jeho dřevec cílil přímo na můj štít plnou silou. Já však na poslední chvíli koně přibrzdil a zatuhnul jako skála, do níž je zaťat klín. Rytíře to mírně vyvedlo z rovnováhy, přesto se dokázal se svým koněm sjednotit a přečkat nápor vlastní síly, jež jsem využil proti němu. Jeho dřevec se rozpůlil ve dví a rozletěl po obou bocích, můj dřevec se vymrštil vpřed vstříc jeho štítu a pod náporem síly se rozdrtil na třísky. Tribuny jsou téměř bez dechu. Odhodím jej a navedu koně ke svému stanovišti. Ruce už mě začínají pěkně bolet a Soumrak se již dost unavuje. Všímám si, že ostatní souboje se již odehrály, zatímco mi tu zajišťujeme nekonečné pobavení publika. Lord Forrester statečně vzdoroval Princi, přesto se s ním nemohl měřit. Lord Mormont se příliš snažit nemusel. Jeho soupeř nezvládl svého koně, a tak jej minul pouze se vzdáním holdu. Zato šampion údolí bronzový Royce zápolil do posledních sil s Tyrellem a jeho dech se jistě zatajil, když jej Tyrell málem probodl. Robert seč bez sedla porazil slovutného rytíře Barristena. Musím se také snažit, abych měl nějakou šanci. Smějící se strom je přeci jen vyrovnaný soupeř. Tribuny šílí. Je jasné, že vítěz nezvítězí bez slávy a poražený neodejde beze cti. Ale… U všech stínokoček, co jsi zač?! Soumrak se pomalu přikrádá. Zdá se, že budeme bojovat za tmy. Následuje další střet. Na nic nečekám a pobídnu koně do cvalu. Na chvilku zavrávorám, zdá se, že Smějící strom získá výhodu, přesto se mi podaří nespadnout ale pouze se dřevcem opět zlomit o soupeřův štít. Nápadně při tomto kole ovšem odhalí slabinu. Když zvedá štít proti mému dřevci, odkrývá při tom příliš spodní část trupu a to je místo, které by jej mohlo vyháknout ze sedla. Obtočím se kolem zábradlí, uchopím další dřevec a ve vší rychlosti se rozjedu rozhodnut smést tohoto tajemného neznámého a odhalit jeho identitu davům. Nehlídám si v tomto kole příliš obranu a jedu si pro svůj cíl… … Náraz. Zatmění. Sbírám se ze země s podporou Kyle Royce a Ethana Glovera. Co se stalo? Proč jsem vypadl?! To nemohu takhle nechat! Už už se natahuji k postávajícímu koni pro meč, ale hlava se mi motá a s ní i celý svět. Málem jsem opět spadl k zemi nebýt dlouhého meče jež jsem zabodl do země a opřel se o něj Sedm pekel! Odvádějí mě do stanů mistrů a to znamená, že jsem prohrál. Hned v prvním kole. To je špatné. Snažím se nemyslet na ty hordy osob, které do mě vkládaly naději a jež jsem zklamal. Cítím se dezorientovaný, malátný, ponížený a oslabený. Vůbec netuším, jak tohle zvládnu vysvětlit Otci, natož všem dámám Západozemí, pro něž jsem měl vyhrát (nebo jsem jim to alespoň nasliboval). Neskutečná pohana. Ethane, běž za ním… Vyhledej toho rytíře a zjisti, co je zač. Buď nenápadný. Možná toho po něm chci hodně, ale musím to vědět. Možná proto, abych se vykoupil, ale hlavně, protože je lepší než já… lepší než já! Ve stanu ke mně přichází Eddard. Sedím již na lůžku, ale stále se se mnou točí celý svět, jako v opilosti, teda mnohem hůř než v opilosti. Mlčenlivá sestra mi vyndává z tváře drobné třísky a mladý Kyle Royce se mě snaží dostat z kyrysu. Úspěšně. Zhluboka si oddechnu a odpovím bratrovi. Pokud se z toho dostanu, otec mě zabije vlastnoručně, Nede… Dodám s úsměvem, z kterého stékají pramínky krve, myšleno s nadsázkou. … Minimálně mě vydědí … takže je to asi na tobě. Nesmíš zklamat jako já. Nezvítězí bez slávy, neprohraji beze cti. Sever nezapomíná. Zní mi hlavou má předchozí myšlenka již zhodnocená nastálou situací. Zobrazit SPOILER |
| |
| Bran Znovu se povzbudivě usměji na bratra, když mi odpoví a lehce zavrtím hlavou. "Nevydědí bráško. Byl to krásný zápas a neprohrál jsi jej lacino. Docela by mne zajímalo, kdo je ten cizák, ale už to že bojuje s trvdostí seveřana něco značí." Na okamžik se zamyslím a svraštím čelo, protože onen rytíř je opravdu záhadou. "Každopádně vrátíme jim to v pranici co? A v turnaji se budu snažit obhájit naši čest, co nejlépe. O to neměj obavy. Ty si hlavně teď odpočiň a dej dohromady." Odpovím mu vlídně. |
| |
| Lóže Pánov údolia Jon Arryn, Alysha Torrent, Benjen Stark Mladá Lady Torrent trochu nepríjemne odbila mladého Starka. Ta si servítku pred ústa nedáva. Možno ani nevie kto tento chlapec je. Medzitým skončili súboje dolu v aréne. Po výhre Tyrella som sa potešil, ale aj rovnako nasucho preglgol, pretože ja už dlho schopný bojovník nie som. Jon Arryn mi pripomenul, aby som sa dnes večer zastavil pri ich stole. Kývnutím hlavy mu naznačím, že som porozumel a zároveň som ho pozdravil, pretože odchádzal. Lady Torrent sa ku mne obrátila a chcela počuť vetu, ktorú som nedokončil kvôli mladému Starkovi. "V podstate mám namierené za mojím synom Garthom. Ak budete chcieť môžem vás mu predstaviť." Usmejem sa a prejdem očami na mladého Starka. "Chlapče" Poviem priateľským hlasom k Starkovi. "nič so z toho nerob. Na týchto tribunách nie si prvý komu sa podarilo do niekoho vraziť. Z rovnakého dôvodu som sa dostal medzi lordov údolia aj ja. Môžem vedieť s kým mám tu česť?" Čo ak črty klamú a nie je to žiadny Stark? |
| |
| Drahý synovec 5.XI. 281 stany Mistrů Jaime, Arthur a všichni ostatní Jen Tywinovi přikývnu. "Jak si přeješ," odpovím mu. No ale byla to hezká rána, ne že ne. Jen škoda, že ten osud potkal Jaimeho. Sejdu z tribuny a následován Cersei zamířím mezi stany. Stan mistra nejdu snadno. Sedí před ním Gerion a spolu s ním i menší zástup poražených. "No mezi obránci jsem tě nenašel," dloubnu si do něj. "Mělo mi dojít, že budeš k nalezení tady. Dneska prostě nemáš svůj den. Dám ti dobrou radu. Nejvyšší zuří, nechodil bych mu do rány, pokud odsud nechceš odjet ženatý a bez jazyka." Dodám ještě když ze stanu vyjde Princezna Elia a její doprovod ve společnosti Bílého pláště. "Výsosti," hluboce se jí ukloním a nechám ji projít. Jaime leží uvnitř, už je při smyslech a vypadá docela spokojeně. Lehce si odkašlu. "Mladíku," oslovím ho. "Neříkal ti Tygget jak padat z koně, aby si následně mohl snadno vstát. Otec měl o tebe takovou starost, až mne sem vyhnal. Jsem jen rád, že mu mohu říci, že si jeho milovaný syn se jen uložil k spánku, ve společnosti služek, pomocnic a mladých slečen. Jistě tě pochválí." Lehce se na něj usměji. "A kousek za mnou jde Cersei, takže dostaneš ještě jedno kázání." |
| |
| Turnajové výkupné 5.XI. 281, po posledním klání dne Stan Obránců Jorah Mormont Poslední klání dne je skončeno. "Veličenstvo," zdvořile se ukloním králi. "Má paní, princi." Rozloučím se i se zbytkem královské rodiny a sejdu z tribuny. Bez váhání následovaná strážemi vyrazím ke stanu Victora Tyrella. "Stůj, kdo jde." Zastaví nás strážní v zelené a zlaté. "Lord Pobočník Tywin Lannister," odpoví mu jeden z mých rytířů. Zbrojnoš Tyrellů se hluboce ukloní a zamíří do stanu, aby upozornil svého pána. Nečekám a postě vejdu dovnitř. "Lorde Tywine," pozdraví mne Tyrell, zatím co ho dva panoši vysvlékali ze zbroje. "Můžeme si promluvit sere Victore," požádám ho zdvořile a dodám ještě. "V soukromí." Tyrell přikývne a krátce přikáže svým panošům, aby nás nechali. "Víno," nabídne mi a ukáže na dvě pohodlná křesla. "Ne děkuji, postojím." Nechci to prodlužovat, už tak je to nepříjemné. "Dám vám pět set dragonů za zbroj a koně mého syna." Tyrell se jen na chvíli zamyslí a pak přikývne. "Můj správce to vyřídí s vaším. Přeji vám dobrou noc sere Victore." Rozloučím se s ním. Vyjdu ven a zamířím k vedlejšímu stanu, který patří Mormontovi. Brax, jeden z rytířů mé osobní stráže osloví jednoho z Medvědových sluhů. "Vyřiď, svému Pánu, že s ním chce mluvit Pobočník." Sluha se ukloní a zmizí ve stanu. |
| |
| Konec turnajového dne 5. XI. 281 Od Barbrey se mi dostalo alespoň lehké úlevy, a tak jsem pozornost přesunula zpět na kolbiště. Šedomodré oči sledovaly souboje. Čekala jsem, kdy se konečně objeví mí bratři. A jak se postupně blížil konec dne, začala jsem si myslet, že jejich čas nadejde až mnohem, mnohem později. Princ i Robert zatím vyhrávali, a tak nějak mi přišlo, že dnešní den zcela jistě přežijí. Nicméně pod nohama mi přistál další ze štítů - tentokráte se jednalo o bratra princezny. Kolik jich ještě dnes přijde? Barbrey mě upozornila na tajemného rytíře. Jednalo se o člověka nevelkého, v soubojích si však vedl neuvěřitelně dobře. Podle jeho štítu jsem soudila, že se jedná o někoho z našich, že jde o Seveřana. Mohlo se jednat o ženu, avšak moc jsem tomu nevěřila. Kdyby to byla žena, seděla bych tam já, když už. Malý, drobný človíček, co na první pohled ani nevypadá jako dospělý... Jednoznačný Seveřan... Jenom v bažinách žijí takhle malí lidé, pokud se skutečně nejedná o nějaké dítě. Jenže bažináři nejsou příliš známí svým rytířským uměním, vlastně by tenhle druh boje neměli ovládat vůbec... Zabrala jsem se do svých myšlenek, a to docela hluboce. Skoro jsem si ani nevšimla, že začalo další kolo. Stihla jsem až konec Robertova souboje. Očekávala jsem další "dáreček", avšak soupeř mého snoubence to vyřešil po svém. Pousmála jsem se. Tak ani ostatním lidem se tohle nelíbí... Rhaegarův souboj byl fascinující. Asi si i trošku jen hráli, nicméně souboj jeho a Robertova vazala byl opravdu skvělý. Někoho možná i děsila představa, že by princ prohrál, ačkoliv já si myslím, že by to zrovna tady ostuda nebyla. Nakonec to byl však drak, kdo měl více štěstí (nebo možná trochu mrštnější ruku). Konečně přišel čas pro mého nejstaršího bratra. Konečně se ukázaly barvy mého rodu. Snad nám nepřinese ostudu, i když nyní proti němu stojí velice silní soupeři. Tep se mi zrychlil, začínala jsem být nervózní. Na slova otce jsem jen přikývla (tedy na ta o Branovi, ne ta o mém nastávajícím, ta si nechám na později). Lord Karstark málem urazil mého otce, avšak mně ten náznak stačil až moc dobře - bylo mi jasné, že v tomhle směru nejspíše Robertovi odpustí. Ale já ne. A doufala jsem, že tento souboj Baratheon prohraje, když stojí proti tak silnému soupeři. Bylo těžké, velice těžké sledovat tři duely naráz. Tři mě zajímaly, tři jsem si nemohla nechat ujít. Dva z nich se rychle přesunuly na zem. Rhaegar z těch tří vyhrál jako první. I za něj jsem byla velice ráda. Následně jsem pohledem přebíhala z Roberta na Brandona, jenž stále ještě seděl v sedle. Robert měl proti sobě obtížného soupeře, velice obratného - právě takový by mohl proti mému snoubenci vyhrát. Chvílemi jsem přestávala dýchat, jak jsem byla vtažena do boje. Jako bych se tam ocitla já sama, jako bych právě seděla v sedle místo svého bratra, jako bych stála proti pánovi z Bouřných zemí. "Co to sakra dělá?" vypadlo ze mě, když jsem spatřila žluto-černý štít na zemi. Svým způsobem jsem nechápala jeho jednání, netušila jsem, proč to udělal... Neslyšela jsem, co říká, a tak jsem neznala důvod jeho činu. Lehce jsem zatřásla hlavou a rychle jsem se přesunula k souboji mého bratra s tajemným rytířem, který stále pokračoval. Oba soupeři stále seděli na koních, bylo to neuvěřitelné. A znovu jsem toužila znát rytířovu identitu. A pak přišel konec. Rychle a nečekaně. Bleskově jsem vyskočila ze svého místa, připravená seskočit dolů ke svému bratru. Otočila jsem se na otce - nevypadal spokojeně. Náhle mě zaplavil strach. Co chce Branovi udělat? "Dobrá, ale ještě se pokusím cestou sehnat majitele těch dvou štítů, pokud se mi to podaří. Poběžím napřed," oznámila jsem mu, zvedla jsem oba "dárky" od snoubence ze země a rozeběhla jsem se z tribuny. Běžela jsem - na sobě jsem měla o něco kratší sukni, než jakou měly ostatní dámy (a pod ní jsem nosila jezdecké kalhoty), a tak jsem dokázala utíkat, aniž bych si šlapala na látku. Skoro doslova jsem vlétla mezi stany, kde se zdržovali ranění. Málem jsem se srazila s několika lidmi, tak jsem raději zpomalila. Když jsem našla svého bratra, už tam byl i Ned. "Brane, jak ti je?" ptala jsem se okamžitě starostlivě, oba štíty v mém náručí pevně sevřené. Bylo poznat, že se bojím, bojím se, až přijde otec, bojím se jeho slov. |
| |
| Zranění snoubence. Poslední klání je opravdu skvostné, se zaujetím sleduji Prince, ale pak mě úplně pohltí souboj neznámého rytíře, s lordem Starkem. Nutno uznat, že tajemného rytíře jsem si povšimla již dříve a nebyla bych ženou, kdyby mě nezajímalo kdo to je, ale věřím, že dříve či později se vše dozvíme, takže se plně soustředím na souboj. Letmým pohledem zjistím, že Princ opět zvítězil a přeji mu to, jeho souboj odměním potleskem, ale dál sleduji boj vlka se stromem. Je to dech beroucí klání, které se zdá nebude mít vítěze snadno. Další a další dřevce se lámou, tribuny šílí a já zjišťuji, že při každé ráně, zatajuji dech. A pak se to stalo, rána a lord Stark padá k zemi, možná jsem i vykřikla, nebo jsem křičela hrůzou jen v duchu, Kdo ví, jedno je jisté, tvář mám bílou obavami. Ano, je to přelétavý muž, ale má se stát mým manželem, obava o jeho zdraví je na místě. "Otče jestli dovolíš, půjdu se podívat jak se daří lordu Starkovi." Nečekám na souhlas, myslím, že i kdybych ho nedostala neslyšela bych nic, protože slova ještě nedozněla a já už mířím z tribuny pryč, přímo do stanu Mistrů. Přeci jen cesta mi trvá déle než bych chtěla, nepraktický oděv, nepraktické překážky na cestě v podobě rozličných lidí. To vše mě jen zdržovalo. Když jsem konečně vešla do stanu Mistrů, byla jsem udýchaná a zjistila jsem, že nejsem první kdo měl obavu o zdraví tohoto vlka. Ve stanu je lordův starší bratr Eddard a sestra Lyanna. Trochu rozpačitě se ukloním, až teď si uvědomím, že bych tam nejspíš neměla být, měla jsem způsobně čekat na tribuně až by mi někdo řekl jak lordovi je, jenže....už se stalo. "Lordi, má Lady...omlouvám se za vyrušení, jen jsem.....viděla jsem souboj a chtěla jsem se přesvědčit, že jste v pořádku můj pane." Poslední slova už patří mému snoubenci, spolu s pátravým pohledem, který zkoumá každý detail jeho tváře a zjišťuje jek na tom muž je. |
| |
| Konec prvního dne 5.XI. 281 ser Drumm Bound věděl přesně kam jde a bylo to nejspíše dobrém místo. Vůně se nesla do daleka a před stánkem stála dlouhé fronta lidí, čekajících na porci masa a bílého chleba. "No nevyvíjí se to dobře. Nikdy není dobré, když se ti nejlepší dostanou na kolbiště hned první den. Popravdě nevím koho bych vyzval. No možná Květinka vypadá přijatelně, ale vyhodil Bronzového Yohna. Ten neznámý by taky nebyl špatný. Jenom kdyby nevyhazoval ze sedla jako na běžícím páse." Upil piva a pohodlně se usadil. Zbrojnoši vyčistili malý plácek od vozů a zvědavců, nakreslili čáry a začali hrát hru s míčem. Hrálo se tvrdě, rukama nohama a cílem bylo položit míč svázaný z hadrů do brankoviště. "Klání nám budou pomalu končit, škoda. Na zítra chystají závody koní. Mám v plánu si vsadit. Tedy pokud nebudu ležet někde mistři mi budou skládat kosti." Vesele se nad tou představou rozesmál. |
| |
| Návštěva lazara Leyton, Alysha, Brandon, Eddard, Lyanna, Catelyn a Rickard 5.XI. 281 tribuny a stan mistrů Lady mi celkem chladně naznačí že se nic nestalo a že se mohu zvednout, přičemž dál mi nevěnuje nejmenší pozornost. Lord Leyton jí ještě na něco odpovídá, přičemž já se zvednu a jsem připraven jít dál svou cestou, to ale přeruší právě lord Leyton. "Děkuji lorde, jinak mé jméno je Benjen Stark..." v okamžik kdy to říkám ale sráží neznámý rytíř mého bratra z koně a tribuny vybuchnou nadšením, já ale musím jít zjistit co všechno Brandonovi chybí. "Ale teď mne prosím omluvte, bratr se rozhodl spadnout z nebes a já bych asi měl jít zjistit jestli se bude schopen znovu posbírat, takže lorde, lady." oběma zvlášť se ukloním a urychleně se vydám ke stanu mistrů. Když odhrnuji stanovou celtu, tak už Brandon sedí uvnitř a kolem něj jsou Ned, Lyanna a pokud se nepletu tak i bratrova snoubenka, lady Tully a otec. "Brane, co tě to napadlo nechat se shodit?" Pobaveně na něj mrknu, ale když přijdu blíž, tak si ho pozorně a starostlivě prohlédnu. "Koukám že ti nic nechybí, takže asi budeš v pořádku... Možná o trochu rozumnější..." pak se ale rozhlédnu po přítomných, přičemž vím, že jsem ještě nepozdravil lady Tully. "Má paní..." ukloním se dívce z Řekotočí, "je mi ctí Vás poznat a s klidným srdcem mohu říci že tady bratra," palcem ukážu na místo kde sedí Brandon "se jen tak nezbavíte." Pak si ale prohlédnu štíty, které drží Lyanna. "Sestřičko, neměla si dostat štíty tři?" zeptám se pobaveně a raději se rychle postavím tak abych mezi sebou a Lyannou měl právě lady Tully, to by snad sestru mohlo případně zastavit. "Neboj Brane, z té prohry si nemusíš nic dělat, byl to krásný souboj..." teď možná trochu lžu, protože jediné co jsem z něj viděl byl zásah do bratrovy přilby a jeho bahenní lázeň, ale třeba mi to v jeho omámeném stavu uvěří. |
| |
| Stany Mistrů 5.XI. 281 Victarie a všichni kterých se to týká Mistr Oemund se jen vesele usmál. "Čistějšího, čistějšího. Možná by nebylo od věci nechat takové trubičky vyrobit, třeba ze stříbra. Pokaždé by se vyčistily a uložily, pro dalšího co je bude potřebovat." Protáhl si záda a podíval se na Freye, který vypadal pořád špatně, ale už mnohem lépe než když sem přišel. "Ser Gerion a ten z Dorn. By si měli hlavně odpočinout. Ten poslední bude potřebovat obvázat kotník." Spokojeně se rozhlédl po svém stanu a pak si nechal zavolat Ryswella aby rychle ošetřil jeho kotník. Den se chýlil ke konci, když se s pomocí dopotácel Brandon Stark. Otřesený, nezraněný. Mistr Oemund si ho prohlédl a tvářil se spokojeně. "Klidný den, nikdo nezemřel a i vážně zraněných je málo." "Victarie," zavolal na mladou Tyrellku. "Děkuji a mám vám vyřídit, že váš otec je mezi Obránci." |
| |
| Návštěva divokého vlka 5.XI. 281 tribuna a stan mistrů Chystám se Lyanně odpovědět, ona však už odcupitává pryč z tribuny a mi nezbývá, než se dívat, jak mizí mezi ostatními. Povzdechnu si. „Lorde Karstarku,“ rozloučím se s ním a rozvážnou chůzí se vydám ke stanu mistrů. Jen klid, to bude v pořádku, uklidňuji se a poněkud přitom zrychlím. Branovi se nesmí nic stát, prostě nesmí. Ještě poslední hlubší nádech a poté vejdu dovnitř. Uvnitř už jsou všechny mé děti a překvapivě i lady Tully. Aspoň někdo tady má ponětí, co to je slušné vychování. „Lady Catelyn,“ skloním hlavu a poté přistoupím k Brandonovi. Ten je očividně ještě pořád pocuchaný, ale díky bohům vypadá, že bez vážnějšího zranění. Nadechnu se a pozvednu paži, která mu vzápětí přistane na rameni (pokud jej má zraněné tak na tom zdravém). „Dobrá práce, bojoval jsi se ctí.“ |
| |
| Pán Bouřného konce 5.XI. 281, po konci klání Ještě jednou se ukloním rytíři v bílé. On mne dostal. Normálně mne dostal. Vyučil mne jako malého kluka. Jo vyhrál jsem, ale to byl asi jen omyl, hříčka tváří. Položím kladivo pod stanem do stojanu a opláchnu si tvář od potu. "Dobrý turnaj, opravdu dobrý turnaj," prohodím k panoši, který začne dávat dolů zbroj. Ještě zavadím pohledem o Rhaegara. Vidím mu na očích tu jeho povýšenost, tu vznešenost, to postavení, tu pýchu. To do něj bych měl mlátit kladivem, ne do Barristana, ale do něj. Když se vzpomenu jak tančil s Lyannou, jak spolu byli blízko. Však počkej ty nenasytný draku, já ti ukážu, pokud tě ovšem do prachu nepošle někdo jiný. nakonec nad tím, ale mávnu rukou. "Najděte Lebky a Polibky. vyřiďte mu, že ho čekám u svého stolu a dneska se už nepije." Poručím služebníkovi, který okamžitě odběhne vyřídit vzkaz. Lyanna a celá rodina míří za Brandonem. Taky se tam dostavím, ale až odejdou. S kusem pečeně a láhví dobrého vína, pro otřeseného přítele. "Až přijdou rytíři máš právo to vyřídit beze mne. Pokud by někdo neměl na výkupné, vrátíme mu zbroj. Nechci dneska počítat měďáky." Oznámím správci a pohodlně se posadím před stanem. Mám na chvíli čas. |
| |
| Závěr turnaje. Když je vše skončeno, dav se rozchází. Každý má naspěch a tribuny je jako velké mraveniště, které opouštíme také. Jsem moc ráda, že lord Tully porozuměl důvodům proč ho nedoprovodím k rodinnému stolu a odvede mne k lordu Arrynovi, který se dostal se svojí společností do hodovní síně. Cestou jsme minuli lady Torrent, kterou znám zběžně, takže ji kývnu s úsměvem na pozdrav, právě něco řeší s postarším lordem a velmi mladým, pohledným šlechticem. Když dojdeme do hodovní síně, s úklonou se rozloučím s lordem Tullym "Děkuji Vám za milou společnost lorde a doufám, že se spolu brzo potkáme." Ještě mu věnuji úsměv a pak přistoupím k malé skupince, je tam lord Arryn, neznámá Lady a několik lordů, nejspíš přátelé mého příbuzného. "Můj lorde, lady....doufám, že jste se báječně bavily, ten poslední souboj byl opravdovým vyvrcholením dnešního dne, co říkáte?" Usměji se na svého příbuzného a pak spočinu tázavým pohledem na lady. " Lady? Nejsem si jistá, ale myslím, že jsme se ještě nepotkaly, mé jméno je Lorelay Arryn a vy?" Se zájmem se na dívku zadívám, pak zalétnu pohledem k lordu Jonovi a rty mi zvlní úsměv, když vidím jiskřičky v očích lorda Arryna. Počkám, až mi věnuje pozornost , " Viděla jsem tady lady Torrent, kdy přijela? A je tady jen na turnaj?" Pro někoho může znít má otázka příliš zvědavě, ale lord ví, že k tomu mám své důvody. |
| |
 | Závěr turnaje Jako doprovod lorda Arryna a vlastně i zástupkyně svého vlastního rodu jsem seděla za lordem a sledovala utkání. Sledovala jsem počínání bojovníků, jejich pohyby a upřímně, snažila jsem se je zapamatovat. Měla jsem jistý plán, který byl vlastně už v pohybu, ale jeho naplnění bude až zítřejšího rána. Bojovníci se utkávali, vyhrával silnější, zkušenější, nebo jen šikovnější. Stejně jako lorda, i mne zamrzelo, když prohrál šampión Údolí. Ovšem ještě nebylo nic ztraceno. Dnes ano, ale kdo ví, jak to bude zítra. Když klání skončilo, lord se zvedne, stejně tak i ostatní šlechtici z Údolí. Já se zvednu chvilku poté a zařadím se za lorda. Cítím se nesvá, v šatech, které mám na sobě. Jistě, v brnění bych byla mnohem sebevědomější, ale není vhodné, abych jej měla, zvláště zde a jako doprovod lorda Arryna. Tiše kráčím za lordem a jeho doprovodem, když se k nám přitočí lady Arryn. Samozřejmě ji znám, jak bych také nemohla, vždyť je neteří mého lorda. Sotva přijde, představí se a zmíní se, že mne ještě nezná. Ne, nezná, nejsem na dvoře lorda zas tak dlouho, aby mne znala. "Nikoliv, mylady, zatím jsem neměla tu čest se s Vámi setkat. Mé jméno je Alia Waynwood. Těší mne, že Vás konečně poznávám," uctivě se ukloním a mám co dělat, abych se pravačkou neudeřila do hrudi, jak mívám ve zvyku, když jsem ve zbroji. Lady pohledem zabloudí na lorda Arryna a můj pohled zase sklouzne k seru Tullymu. |
| |
| Závěr turnaje Než se naděju okolo Brana se začnou hromadit další přítomní. Lyanna, Ben, Lady Tully, otec a kdo ví, kdo další se tu ještě hodlá objevit. Jak se tam tak začnou hromadit mírně se pro sebe usměju a pomalu od bratra odstoupím, abych ostatním udělal prostor. Při tom všem shonu vidím, že si mne moc nikdo nevšímá. "Jen, ať mu nyní projeví podporu. Je to budoucí Pán Severu potřebuje okolo sebe dobré a moudré lidi, o to více, když je to rodina." Mlčky nakonec odcouvám až za všechny ostatní a před jejich ramena ještě jednou zachytím Branův pohled a s klidným výrazem na tváři na něj kývnu. Více netřeba. Rozumí mi. Ví, že přílišných shonů se nerad účastním, ví, že jsem mu vyjádřil podporu a nyní mne zde není třeba. Ponechám mu stejné soukromí, jako by projevil on mne, jakmile by se ujistil, že jsem v pořádku. Věřím tomu, a proto jen s oním pokývnutím se s ním rozloučím a tiše opustím stan. Ještě cestou věnuji krátký vlídný pohled Lady Tyrell, která zde vypomáhá, což mi připomene její šátek uvázaný okolo krku. "Bohužel dnes jsem nemohl prokázat nikomu z těch, kterým jsem to slíbil čest a srazit někoho z koně, nebo alespoň bojovat, jak nejlépe umím. Má zbroj a kůň musí počkat do zítra, ale s tím si mí panoši poradí. Teď je čas na to projít se na čerstvém vzduchu." Zhluboka se nadechnu, když vejdu do ochlazující se noci a vzdálím se od stanů i všech přítomných, kteří se zde potloukají a nakonec se to zaklopím na jednom starším pařezu v příšeří, kde je relativní klid od hluku tábora a tam zůstanu, přemýšlet, meditovat a utřiďovat si myšlenky. Prostě užívat si chvilky soukromí a klidu. |
| |
| Hodovní síně 5.XI. 281, soumrak, Harrenhall, po dnešních kláních Leyton Hightower, Alysha, Alia, Lorelay, Brynden Tully Lehkou úklonou se rozloučím s Lordem Hightowerem, a v čele většiny svých vazalů vyrazím do hradu, a do hodovních síní, zde nám ukáže číšník kde je náš hodovní stůl, do jehož čela se posadím. Po mé pravici sedají mocní Lordi Údolí, po levici určím křeslo lady Alie, protože ji chci mít nablízku a těšit se její společností. Hned vedle ní má místo lady Alysha, pak lady Lorelay, a pak další lady Údolí. Krásné šaty lady Alio, avšak kdyby jste zatoužila obléci zbroj, tak můžete při jakékoliv příležitosti, je to pouze na Vaší libovůli. Řeknu s úsměvem, ale to už přivádí Brynden Lorelay. Ano, celé páté klání bylo vzrušující, odpovím mé vzdálené neteři, Lady Torrent mne doprovází již z Měsíční brány, a působí nyní jako můj obchodní poradce, ještě nějaký dotaz? Zakončím poněkud břitce. Mezitím přinášejí jídlo pití a hovor kolem stolu se rychle rozběhne... |
| |
| Harrenov, kolbiště Vichr proti lavině S pousmáním zavrtím hlavou na sera Geriona. |
| |
| Doprovázení a neznámé lady Údolí 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní síně Lorelay, Jon Arryn, Alysha Torrent, Alia Waynwood Cestou mineme neznámou blond lady v rozhovoru se vznešeným lordem, oběma vzdám čest lehkou úklonou. Když dosáhneme hodovního stolu Arrynů, rozloučím se s krásnou tmavovláskou slovy: Ano... to doufám, bylo mi ctí s Vámi strávit těch několik vzrušujících chvil lady Lorelay. Než opustím blízkost stolu, hluboce se ukloním Pánu Údolí, jež je sice mým přítelem, ale před jeho vazaly je třeba zachovat dekórum. Lorde Jone, Lordi a Ladies. Než stihnu odejít, zachytím pohled dámy v černém, která se představila předtím lady Arryn. Jemně skloním hlavu, a krátce se představím ve vhodné chvíli oné dámě. Brynden Tully, bratr Pána Řekotočí. Když jsem ujištěn, že má slova přijala, otočím se a odejdu vyhledat náš stůl, k němuž se pak posadím abych hodoval. |
| |
| Lord Hightower a jeho syn Přestože dav dost křičí, tak zaregistruji mladíkovo jméno, a tak zjistím, o čem jsem neměla ani tušení, totiž že jde o nejmladšího z Vlků. Mladík touží spěchat za svým bratrem, v čemž jej vyprovodí má lehká úklona hlavy. Krátce poté zdravím na dálku lady Arryn i její doprovod. Lord Arryn odchází vyprovázen mým pukrletem, klání se končí, tribuny se vylidňují. Lord Leyton odhalí, že směřoval za svým synem. Ach ano, to bych byla velmi potěšena. Cestou mi můžete vypravovat o Starém městě, Rovině i Stromovině... nikdy jsem tam totiž nebyla, což mne opravdu mrzí. Řeknu usmívajíc se. Ještě hovoří pár vět k mladičkému Vlku. A pak už kráčím po jeho boku. Pokud si dobře vzpomínám, tak Váš syn bude bojovat v zítřejším klání, jste na něj jistě pyšný. Slyšela jsem, že je urostlé postavy, už se opravdu těším až jej poznám osobně. V mém hlase je znát značný zájem o rod Hightower, Staré město, Citadelu i Rovinu. |
| |
| Hodovní síň,rodový stůl Arrynů. Lord Tully se rozloučí se slovy, které mne potěši a vženou nach do tváří, na to odchází a já věnuji plnou pozornost osazenstvu u rodového stolu. Okamžitě si všimnu změny v chovánì lorda Jona, jako by omládl a podle mne, za to může lady po jeho boku. Žena se sama představí a já ji věnuji úsměv i přesto jak stroze mi lord odpověděl před přítomnou společností, lady Alia za to nemůže. Ráda vás poznávám lady, jmenuji se Lorelay Arryn a jsem vzdálenou příbuznou lorda Jona. Ukloním se lady a pak sr otočím na svého příbuzného. Mluvím uctivě, ale protože mě zná, výraz v očích i vzdorně vystrčená brada , mu odhalí mé rozpoložení. "Děkuji za Vaši odpivěď můj pane, samozřejmě nemám další otázky. Dobrou chuť." Přesu nu se na své místo, oči temné jak bouřkový mrak. Teď mimo dohled lorda, se nesnažím udržet na tváři spokojený úsměv, naopak nelze přehlédnout výraz zklamání. Takový pěkný to byl den a teď tohle, jak se mám asi něco dozvědět, když se nemám ptát. Rozhlédnu se po síni a aniž si to uvědomím, mé oči hledají lorda Bryndena. |
| |
| Hodovní síň, stůl lorda Arryna "Děkuji Vám, mylorde. Nepřišlo mi vhodné, při této příležitosti, obléci se do zbroje, můj pane," udělám lehké děkovné pukrle a lehce skloním hlavu, když lord Arryn ocení můj vzhled. V tu chvíli dorazí i ser Tully, a když se naše oči střetnou, nesměle zamrkám a radši lehce skloním hlavu. Poté mne osloví, představí se mi a zároveň se i rozloučí. "Alia Waynwood, je mi--- je mi potěšením Vás poznat, sere Tully," odpovím mu s pukrletem a lehce skloněnou hlavou. Trochu neúspěšně se tím snažím zakrýt lehce zčervenalé tváře. Pak nás ale ser Tully opustí a já vezmu své místo vedle lorda Arryna. Přijde mi to trochu... nemístné, abych seděla vedle lorda já a ne jeho neteř. Jistě, znám lady Lorelay, otec si dal velmi záležet, abych znala všechny z rodiny. "Potěšení je na mé straně, lady," usměji se na ni. Poté se v tichosti pustím do jídla, přičemž občas nenápadně pokukuji po seru Tullym. |
| |
| Dvě lady a jeden lord 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní síně Lorelay, Alia, Hoster a další Podle všech známek byla moje společnost lady Lorelay příjemná. I já se v její blízkosti cítil skvěle. Pak ale postřehnu ruměnec ve tváři lady Alii. Její řeč těla, a nutno říct velmi dobře stavěného pružného těla, mi prozradí i její zájem o moji maličkost. Ačkoliv jsem se vždy domníval, že mi na ženách lahodí jejich jemnost a krása, tak musím uznat, že lady Alia má v očích ještě něco navíc, jistou sveřepou sílu. Bude to vášnivá žena, a nemohu říci, že by mne právě to nechávalo chladným. Pomalou chůzí k našemu stolu si třídím své dojmy z obou žen. Můj bratr už zde sedí, a s ostatními probírají všechny ty skvělé zápasy. Jen mu i ostatním kývnu na pozdrav, a mlčky zaujmu své místo. Možná se mi to zdá, ale v jeho očích vidím zvláštní jiskřičky. Otočím se ku stolu Arrynů, a zachytím pohledy obou dam. Usměji se na obě, a pak se otočím na svého bratra. Kdoví, zda za tím zájmem obou žen nestojí nakonec zas můj vykutálený bratr, už zkoušel všechny možné způsoby, jak mne oženit, možná v tom má prsty on... |
| |
| Debata u stolu 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní síně Lorelay, Alia, Brynden Děkuji, S uvolněným úsměvem přejdu hromy a blesky postupně ovládající tvář Lorelay, a spokojeně se pustím do jídla a vína sledujíc bouřlivou debatu Bronzového Yohna s mým synovcem Elbertem a ostatními lordy. Oba těžko tráví své nepříliš vydařené klání, a tak se hovor u stolu točí povětšinou kolem bojové taktiky a šermířských fines. Chvíli zavzpomínám na časy, kdy jsem i já sbíral turnajovou slávu. Jenže teď musím myslet úplně na jiné věci. Lorde Royci, jakmile se k nám připojí Lord Hightower, nechci tu slyšet nic negativního ohledně Victora Tyrella, rozumíme si? Bronzový Yohn po krátké pauze ztěžka přikývne, a ihned to dohání, než lord Leyton dorazí. Neunikne mi drobné jiskření mezi Aliou a Černou rybou, jsem zvědav jak se věci skutečně mají. Lady Alio, ani jsem nestačil říct lordu Bryndenovi, že je u mého stolu kdykoliv vítán. Mohla by jste mu to vyřídit? Řeknu klidným tónem, z něhož mimoděk vyplývá, že lady nemusí s návratem zpět nijak spěchat... |
| |
| Lady Torrent Alysha Torrent Tribúna sa začne vyprázdňovať. Mladý Stark prezradí jeho meno a zároveň zmizne. Ani som mu nestihol povedať moje meno a zdvorilo ho pozdraviť. Tribúna ostala poloprázdna a tak som vyzval lady Torrent, aby ma sprevádzala. Lady Torrent taktiež prejaví záujem o Staré mesto čo mi vyčarí na tvári úsmev. Vždy som miloval staré mesto a jeho krásy, rovnako ako každý iný lord miluje svoj hrad alebo panstvo. "Staré mesto je veľkolepé mesto s dlhou históriou. V Starom meste sa taktiež nachádza citadela z ktorej odchádzajú majstri do celého sveta slúžiť lordom. Námestia sú plné trhovísk, prístavy sú plné obchodných galér.. A predsa ste ešte mladá a príležitosti pricestovať do Starého mesta budú ešte mnoho. Určite budete vítaná." Cítim hrdosť. Hrdosť na Staré mesto a históriu rodu Hightower. No tá ma rychlo prejde, aby som neurobil zlý dojem. Najdôležitejší je prvý dojem. Takto ma učili. "Áno pamätáte sa dobre, pani. Garth sa prihlásil do turnaja, aby si zmeral síly a samozrejme ako každý otec som na svoje deti hrdé a jeho súboj si určite nenechám ujsť." Pokračujem v kľudnom kroku s rukami za chrbátom. "Som presvedčený, že on vás taktiež rád uvidí." Pozriem na lady Torrent a usmejem sa a pokračujem v kroku. "No rád by som sa o vás niečo dozvedal, lady Torrent. Čo privádza takúto peknú ženu na turnaj, kde sa lámu kosti a rozdávajú údery? Skúmavým pohľadom pozerám na lady Torrent. Predsa je to ďaleká cesta.. |
| |
| Tichá dívka nesmělo osloví pohledného muže Tiše a střídmě jsem jedla, nevnímala jsem hovor okolo sebe a tu a tam jsem pokukovala po seru Tullym. Všimla jsem si, že i lady Lorelay po něm kouká a vcelku okatě. Nevěděla jsem, co si myslet. Kdyby byli zasnoubení, seděli by jistě vedle sebe. Ze zamyšlení mne vytrhl až lord Arryn, když na mne promluvil. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, o co mne právě požádal a díky Sedmičce, že jsem zrovna nic nejedla, jinak bych se asi zadusila. Nebyl to rozkaz, byla to žádost a i tak se neslušelo, abych ji odmítla. "Eh... jistě, můj pane," kývla jsem hlavou, s omluvou směřující všem spolusedícím jsem se zvedla a zamířila ke stolu Tullyů. Zpočátku jsem šla sebevědomě, tak, jak by žena měla kráčet, tak jak mne to dvorní dámy na otcovo hradu naučily. Jenže čím blíže jsem byla ke stolu Tullyů, tím více jsem ztrácela jistotu a tím více byl můj krok nesmělý, skoro až zdráhavý. Zastavila jsem se pár kroků od stolu, zavřela oči a zhluboka se nadechla, abych si dodala odvahy. Jsi bojovnice, tak se tak chovej, napomenula jsem se, ale moc mi to nepomohlo. Párkrát jsem zaťala a polevila pěsti a opět se dala do kroku. Zastavila jsem se za zády lorda Tullyho a sera Tullyho. "Omluvte mou drzost, lorde Tully, ale směla bych mluvit se serem Bryndenem?" zeptám se o svolení lorda Tullyho, jakmile se objeví vhodná příležitost a pohledem sjedu k seru Tullymu, načež pohled hned zase zvednu, či spíše zaměřím na lorda. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 podvečer Zvěd dorazil po setmění a také trpěl tím nepěkným zvykem špehů, pohybovat se stíny a nedat se vidět pokud sami nechtějí. Bylo to překvapení, když v komnatě vystoupil ze stínů a mírně se uklonil. "Omlouvám se paní za zdržení, ale dostat se sem nepozorovaně je docela namáhavé. Na chodbách se to hemží očima a ušima." Počkal až se trochu otřepeš z toho překvapení a pokračoval. "Mohu li začít," zdvořile počkal, až byl vybídnut. "Potkal jsem naše přátele a byli docela sdílní. Řekli mi zajímavé zvěsti z turnajového tábora. Lord Pobočník vyslal své lidi inkognito, aby verbovali mezi potulnými rytíři, lukostřelci a prostými co dorazili na turnaj. Také se povídá, že velcí lordi nejsou rádi, že dorazil král, ale tohle povídali ožralí zbrojnoši Tarlyů." Chvíli počkal a pak pokračoval. "také jsem se poptal na Gartha Hightowera. Typický muž na jeho místě, hrdý a pyšný. Je také oddaný svému otci a rodu. Jen si kladu otázku, proč ještě není ženatý. Večer se vmísím do jeho tábora a pokusím se zjistit víc." Mírně se uklonil a pak pokračoval. "Ptal jsem se také po obchodu má paní. V Starém městě by se daly dobře prodat kovy, kůže, vlna, dřevo a lesní produkty. Uvítali by také kámen a ryby. Na druhou stranu by se dalo nakoupit víno, olivový olej z Dorn, látky a zboží ze Svobodných měst. Do starého města to bude dobrá obchodní trasa a bude se na ní hezky vydělávat. S Říčními krajinami to tak veselé není. Je tady spousta obchodníků a dělají obchody. Ti z Přístaviště a Západu nakupují, ti z Řekotočí prodávají. Oblí na stojato, krávy a prasata co se ještě nenarodily. Jako odměnu nabízejí vše co si jen člověk dovede představit a hlavně zlato. Hotové zlato nebo směnky." Pokrčil rameny. Těžko se tady soutěží s Drakem a Lvem." |
| |
| Hodovní síň 5.XI. 281, po skončení klání Hradní hodovní síň se postupně začínala plnit. Služebníci přinášeli poslední lavice a správce Whentů kontroloval jestli je vše připraveno. V krbech hořely ohně a mezi lavice se klidně toulali chrti z hradního psinec. Urození se sdružovali do skupin, bavili se a pili víno, roznášené kolem stolů. Vlastně se čekalo. Čekalo se na rodinu hostitele, na Pobočníka, na Obránce, na Krále a jeho rodinu. |
| |
| Rytíř nehodný přízně 5. XI. 281, po porážce Harrenov, kolbiště Robert Baratheon Když kladivo znovu udeří a já dopadnu na koleno, uvědomím si, že je konec. Marný byl můj zásah dřevcem a marný byl i můj šermířský um, prolétne mi hlavou, zatímco s vypětím sil překonávám pronikavou bolest v rameni, ani fialová stužka a odhodlání jej ztrestat nestačili. Robert byl lepší a já zklamal. |
| |
| Lov Černé ryby? Sedím u rodového stolu, možná bych měla sedět blíže lordu Jonovi, jako jeho příbuzná, ale jsem spokojená. Vedle lorda sedí lady Alia a zdá se že starého pána úplně okouzlila. Nutno dodat, že nepostrádá půvab. Věnuji lady úsměv a pak můj pohled zalétne ke stolu Tullyů, jako už mnohokrát zkoumavě pohlédnu na ostře řezanou tvář lorda Bryndena. Když zachytí můj pohled skloním hlavu, ale ještě zachytím jeho úsměv a cosi dalšího. Neujde mi výměna pohledů mezi Bryndenem Tully a Aliou. Její reakce nikoho nenechá na pohybàch, že ji právě tento muž zaujal. Mimoděk sevřu ruce v pěst. Ovšem zdá se, že překvapení není konec, lord Jon se naklání k Alii, zdà se, že lady o něco žádá ta se zvedá a míří, přímo k rodovému stolu Tullyů. Tak ti děkuji lorde, poprvé v životě najdu muže, který mne zaujal a ty takhle. Ve tváři mám vepsané zklamání, ale v očích se zaleskne rozhodnost. Každá Ryba, čeká na správnou návnadu. Tiše si pro sebe povzdechnu a upiji lahodné víno, které mi snad pomůže zbavit se rozechvělosti, kterou zoůsobil lord Tully, teď jen zjistit, zda jsem si ty pohledy nevysvětlila špatně. Nicméně, rozhodnutí patří lordovi. |
| |
| Pán Starého města Kráčím ladně po boku váženého Lorda, a se zájmem poslouchám jeho vyprávění o Starém městě. Zvláště zmínky o trzích a obchodních lodích mne viditelně nadchnou. Pokud si to mohu vyložit jako Vaše pozvání Lorde Hightowere, tak s obrovskou radostí přijímám. Radostně odvětím, a pak živě pokračuji. Jistě také vlastníte flotilu obchodních lodí, mohu se zeptat jak velkou, a jakých typů? Slyšela jsem, že Stromovina vyrábí rychlé štíhlé obchodní lodě moderního typu, také vlastníte tyto lodě? Možná jsem příliš zvědavá, ale jsem obchodnice a námořní obchod je mou vášní, což prozrazuje i zaujatý tón mého melodického hlasu. Těším se hrdostí s jakou hovoří o svém domově a rodu. Také se již nemohu dočkat, až Vašeho syna uvidím, a rozhodně jej budu zítra při boji sledovat, a přát mu vítězství! Dodám vesele. Jsem zde jako obchodní poradce Lorda Arryna, který by rád podpořil obchod Údolí s různými zeměmi říše, i s různými městy. A na turnaji jsou přece všichni Lordi říše, kde tedy lépe jednat o obchodu než právě zde. Navíc klání je opravdu vzrušující. |
| |
| V kruhu rodinném… tedy… počkat cože?! 5.XI.281 Harrenhall, stany mistrů Sedím na lůžku a zlehka si podpírám hlavu na čele. Palcem mnu pravý spánkový lalok. Mírně to ulevuje od bolesti a svět se konečně uklidňuje jen v jedné pozici. V tichosti přichází mistr Oemund a kontroluje můj stav. Zdá se spokojen a to uklidňuje i mě. Myslím, že nejsi sám, koho to zajímá, Nede… Odplivnu si trochu krve a usměji se na něj. … Zlikvidoval Marka Ryswella, Rodrikova syna, teď odrazil i mě. Má páru ten chlapík. Chtěl jsem publiku dopřát to vzrušení z jeho odhalení. Škoda. Takhle si akorát užili po dlouhé době pád divokého vlka. Nevadí mi prohra, byl to dobrý boj, ale doufal jsem, že se dostanu dál, Nede. Civění z tribuny není pro mě. Podotknu hraně zvesela, přesto však jde slyšet v mém hlase trpkost porážky a ke konci již neskrývaná lítost nad neúspěchem. Kruci. Jak rád bych se vrátil zpět na kolbiště. V pranici? V pranici proti vlčí smečce nebude mít nikdo šanci! Zvolám sebejistě, abych odpoutal pozornost od svého předchozího poklesu. To se k nám již ale připojí Lyanna nesoucí v náručí štíty. Jsem v pořádku, Lyo… Odvětím jí smířlivě na starostlivou otázku a pokračuji žertem… … ovšem zdá se, že z tebe se stala štítonoška. Robertova představa zásnubního daru? Pobavím se na její účet, ačkoliv otázku již vedu spíše chápavým tónem, neboť její nelibost mi přijde pochopitelná. K mému nebývalému překvapení však k mému lůžku přichází lady Tully. Musí mě vidět zrovna v takovémhle stavu? U bohů. Jsem zkrvavený, upocený a zmožený, zkrátka ideální snoubenec… Rozpačitě se zastaví, jako by jí došlo, že zde zřejmě nebyla očekávána. Přesto mě její zájem nebývale lichotí. Lady Catelyn? Vy jste měla o mne strach? Optám se poněkud překvapeně ačkoliv jsem rád, že ji vidím. Starostlivá žena, to je … to je… roztomilé. Jsem myslím v pořádku, lady. Je milé Vás vidět, přesto odpusťte, že jsem Vám způsobil obavy a navíc nevyhrál pro Vás. Pronesu sklesle, ale netoužím po litování. Dalším příchozím k mému lůžku je Benjen, který je jako obvykle až příliš nad věcí. Než se dostane ke mně, stihne se ještě seznamovat s Catelyn a vtipkovat na Lyanniny štíty. Chlácholí mě, ale i tak mi neohrabaně nezapomene připomenout, že jsem prohrál. Děkuji, Bene. Jsem rád, že si se tu ukázal. Mohl bych si totiž myslet, že má bolest není dostatečná. Mezitím však dorazí sám strážce Severu osobně, Lord Stark, můj otec a já očekávám nejhorší, stejně tak Lyanna. Zklamal jsem jej, nevím proč by měl mít pochopení pro to, že jeho dědic a zástupce neprojde ani prvním kolem turnaje. Hrdě jako pravý vlk čelím připraven snést příval výčitek. … Cože? To je nečekané. Jsem zaskočen jeho blahosklonností. Zdálo by se snad dokonce, že je na mě za můj výkon hrdý. Je pravda, že to byla neuvěřitelná řež, a že na pozdní střet vlka se Stromem se asi jen tak nezapomene. Ale nemyslím si, že je dobré, aby prostý lid věděl, že i nejvyšší lordi mohou padat z koní. Dělal jsem, co jsem mohl, otče. Je mi líto, že jsem nemohl našemu rodu přinést větší slávu. Věřím, ale že ty dny ještě přijdou. Pronesu zcela vážně a hledím na něj spíše jako na otce než jako na svého dvorního pána. O to víc, když jeho ruka hrdě spočine na mém rameni. Ačkoliv Po dopadu jeho dlaně mírně zadržím bolest. Zraněné to není, ale pohmožděné dlouhým nekončícím bojem určitě. Přesto však musím ještě dostát svým závazkům, a tak bych měl vyplatit Smějícího se stroma. A přál bych si, aby se lord Rodrik Ryswell se svou rodinou připojil na čestné místo u naší tabule. Soumrak nezaváhal ani jedenkrát a vrchní podkoní Severu si tak zaslouží odměnit. Dodám rozhodně a snažím se již stavět na nohy. Jsem bez úhony a akorát tu zabírám lůžko potřebným… Souhlasně pozoruji jak se Eddard vytrácí z davu. Nedivím se. Není zrovna společenská bytost navíc myslím, že jsem tu někde zahlédl lady Victarii. |
| |
| Harrenov, kolbiště Smutné oči bílého rytíře Po chvíli konečně zahlédnu záblesk bílé barvy v změti jiných našedlých barev. Velmi rychle se vynoří celá postava rytíře, který se ale nyní pohybuje docela jinak, než na kolbišti. Sklesle, s hlavou skloněnou k zemi, kráčí po kolbišti, jež se postupně vylidňuje. |
| |
| Vlčí smečka Ve stanu jsou snad všichni zástupci rodu Starků, připadám si malá, a v hradbě mužných těl malá jsem. Vyhledám pohledem lady Lyannu a zhluboka se nadechnu. Klid mi pomůže získa vlídný úsměv hlavy rodu a dvorné představení se, nejmladšího vlka. Cítím jak mi rudnou tváře pod jeho pohledem a věnuji mu rozechvělý úsměv. Ráda vás poznávám, můj pane Catelyn Tully k vašim službám. Lehce se ukloním mladému vlkovi a hlubokou úklonu provedu i před hlavou rodu, ale to už můj pohled pátravě přejíždí po tváři snoubence, krev na obličeji vžene stín do mých očí, ale slova mého snoubence mě ujistí, že bude v pořádku. Můj pane, ráda vidím, že jste v pořádku, nezahanbila bych vás projevem strachu. Naopak, přišla jsem vám pogratulovat k nádhernému souboji. Byla to velkolepá podívaná a vaše hlava.... v očích mi to trochu zajiskří, teď když vím že je v pořádku, projev lítosti je to poslední oč hrdý muž jako on, stojí. ....vaše hlava je prý náležitě tvrdá, přesto jsem ráda, že jste v pořádku. Věřim, že v pranici Vás a vaši rodinu nikdo neporazí. Nyní vás nechám v péči rodiny, doufám, že se potkáme později. |
| |
| soukromá zpráva od Alysha Torrent pro Hlášení Když Lothar vystoupil ze stínů, trochu mne to polekalo, ale je dobré, že své utajení bere vážně. Neboť tím chrání i moji čistou pověst. Přinášel zajímavé zprávy. Vyřiď turnajovým, že svou práci dělají dobře, ať v ní neustávají! Něco se tedy chystá, ale to teď není moji prioritou. Ano Garth mne velmi zajímá, chci vědět co nejvíce, zvlášť proč stále není ženat. Zprávy z obchodu mne zajímaly nejvíc. A jaké zboží je tedy žádané v říčních zemích, když jejich zboží je tak štědře placeno Lvi a Drakem? Dál zjisti co může obchodně nabídnout Maidenpool, Duskendale, Gulltown a Sisterton (G a S bych měla vědět), Planky Town, Starfall a Bílý přístav, a co tam naopak žádají. Ráda bych i věděla zda i hrady na pobřeží mají své trhy, zda i tam lze obchodovat? Potřebuji trhy v blízkosti, do Starého města je dlouhá pouť, i když i na to určitě dojde. A hlavně kde lze koupit potraviny za slušnou cenu! Než opět zmizel stejně jak přišel, ještě jsem se ho optala. Napadá tě osobně něco, co bychom neměli opomenout? |
| |
| Drzý bratr a přečestný rytíř 5. XI. 281, po čtvrtém kole turnaje Harrenov, u stanu mistra Kevan Lannister, Ashara Dayne, „Aspoň jsem si mezi nimi vybojoval místo, bratříčku,“ oplatím Kevanovi rýpnutí. Jelikož mě však noha dost pálí, nepouštím se s ním do žádných dalších diskuzí. „Ale děkuji za varování. Tušil jsem, že Tywi z toho Tyrella nebude mít radost,“ zkomolím úmyslně jméno nejotravnějšího z Lannisterů, „ale kdyby mě připravil o jazyk, moc by si nepomohl. Vsadil bych se, že by mu rozzuřené zápaďanky přichystaly pěknou revoltu na uvítanou. A novomanželka by navíc plakala.“
„Inu, kdyby došlo na tanec, mohl zápas dopadnout všelijak. Ale na koni držel ser Mormont lépe nežli já,“ odvětím lady Ashaře s pobavenou ironií v hlase, „řekl bych, že mu v tom asi pomohl kožich zachycený pod sedlem.“ |
| |
| Otcovské neverbální promluvy 5. XI, 281 Harenhall, stany mistrů Brandon, Lyanna a Benjen Starkovi, Catelyn Tully Na synovu žádost zlehka kývnu a pod vousy se drobně usměji. Bude z tebe dobrý ochránce severu Brandone. „Ryswellové se mohou připojit,“ zlehka kývnu, „jistě je zabaví i některý z tvých bratrů, zatímco ty se budeš věnovat konverzaci se svou snoubenkou a její rodinou.“ Můj pohled je všeříkající: zkus dneska komukoliv zvednout sukni a já ti ten zpropadený dřevec o hlavu rozlomím několikrát. Přejedu pohledem celou skupinku ještě pořád mladých a nerozvážných vlčat. Tady je stařík jako já už trochu navíc. „Nuže synu, pokud jsi v pořádku, svěřím tě do péče těchto dvou krásných dam. Benjene, doprovodíš mne?“ |
| |
| 5. XI, 281 Harenhall, stany mistrů Brandon, Eddard, Lyanna, Catelyn a Rickard Tiše poslouchám konverzaci probíhající mezi všemi přítomnými. Tu ovšem přeruší příchod pána Severu, který se rozhodl také navštívit svého syna. Rychle se rozhlédnu po všech přítomných a... *Moment kde je Ned?* Není ale čas se tím zabývat, protože otec už stojí u Brandona a pokládá mu ruku na rameno a říká slova, která zřejmě každého z nás překvapila. Otec na nás byl vždy hodný, ikdyž občas musel být tvrdý... Ale to nic neměnilo na tom, že jeho dědic vypadl hned v prvním kole klání a on by si mohl právě na něm zchladit žáhu. V turnaji jsem sice ještě pořád já a Ned, ale Ned ponese zástavu Arrynů, čímž zůstává vlajka Starků v mých rukou a bude už jen a jen na mně, kam až ji donesu. Z myšlenek mě vytrhne až otcův hlas, který si přeje abych ho doprovodil. Navíc si všimnu že nás už opustila lady Catelyn, škoda, její přítomnost dokáže rozjasnit i zkažený den. *Co se děje?* Jen se rychle podívám na Brandona, kývnu mu na pozdrav a vydám se za otcem. "Jistě otče, ale mohu si prosím ještě dojít sundat to brnění když dnes nebylo potřeba?" Rukou poukážu na brnění, které jsem ještě nestihl sundat, jelikož Brandonovo zdraví je přednější než moje pohodlí. |
| |
| Lazebnice harrenovská 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní síně Lorelay, Alia a okolí S neskrývaným zájmem sleduji rytmicky se pohybující boky a pevný zadeček Lady Alii, a že je na co se koukat! Přitom popíjím spokojeně z číše dornské víno. Čeká se na krále, a na Tywina, možná se tím trumfují v pocitu vlastní moci, na koho že se bude čekat déle. Při tom pohledu na lady Waynwood se mi do úst dostane můj vlastní, zdá se přerostlý vous. Vlastně bych mohl tu čekací dobu i využít! Zvednu se a v přilehlých sálech vyhledám místní lazebnici, která mi poměrně svižně odlehčí můj vous i vlas. Je to příjemný pocit, a když se vracím ku svému stolu, dokonce bych řekl, že i nějaká z okolo sedících vznešených dam tu a tam na mne spočine pohledem. A kdo ví, možná v tom novém svěžím vzhledu mém, najde větší zalíbení i má oblíbená Lady. Ať tak, či tak... cítím se skvěle, dokonce tak skvěle, že mi ani nevadí čekat na krále a jeho pobočníka... |
| |
| Podivná situace 5. XI. 281 Pořádně jsem si prohlédla Brandona, snad abych zjistila, jak moc je zraněný. Spíše by však mohl být unavený, jelikož se jeho souboj dlouho táhl. Potvrdil mi to i tím, že se krátce pobavil na můj účet. Nezlobila jsem se na něj. Asi i já bych se na to měla dívat s nadhledem, avšak nedokázala jsem to. Jakmile se sem přiřítili ještě Benjen a lady Catelyn, začalo mi připadat, že se ocitáme v poněkud stísněném prostoru. A to sem ještě nedošel otec... Skoro jako bych to zakřikla, ukázal se tady. Báli jsme se - možná i všichni tady - co od něj uslyšíme. Užuž jsem byla připravena svého nejstaršího bratra chránit před Rickardovým hněvem, ale k ničemu takovému nemuselo vůbec dojít. Něco tak klidného jsem rozhodně nečekala. Oddechla jsem si úlevou, když jsem si byla jistá, že nedojde k žádné hádce. Ujištěna, že je bratr v pořádku, jsem se rozhodla, že se vydám najít majitele štítů, jež držím v rukou. Nebo alespoň jejich příbuzné. Nebyla jsem tady potřeba. Když odešli otec s Benem, začínala jsem mít pocit, že tady tak úplně nemám být. "Jsem ráda, že ti nic není, bráško," řekla jsem nakonec ještě a lehce jsem se usmála. "Nejspíš tě tady nechám s lady Catelyn samotnou. Nerada bych tady s těmi štíty pochodovala celý večer a nechat si je nehodlám." Znělo to skoro jako trapná záminka k tomu, abych mohla zmizet. Otočila jsem se a potichu jsem vyšla ze stanu, nechávajíc za sebou oba snoubence. Když jsem se ocitla mezi stany, začínala jsem hledat vlastníky obou štítů. Napadlo mě, že bych tady mohla najít i princeznu - snad bych jí mohla dát štít jejího bratra... |
| |
| Návrat panoše 5.XI. 281 Brandon Stark Ethan se vrátil velmi brzy a vypadal již od pohledu velmi zmateně. Všem na okolo se hluboce uklonil a zamířil si to přímo k Brandonovi. "Pane," oslovil a uklonil se ještě jednou. "Byl jsem u stanu toho rytíře. Byl v něm jenom panoš, podle přízvuku z králova přístaviště a nikdo jiný. Vlastně toho tajemného rytíře nikdo neviděl od té doby co sesedl z koně." Zmlkl a nervózně se rozhlédl. "Potkal jsem ale toho chlapce, když jsem se vracel. Potkal jsem ho jak jde sem. Mám vám od něj vyřídit, že jeho pán Rytíř se Smějícím se stromem, se vzdává kořisti, kterou na vás vydobyl a přeje vám, abyste měl příště více štěstí." Ethan skončil a nervózně se uklonil ještě jednou. |
| |
| Stany mistru " To stribro je dobry napad. Myslim ze by snad mohl zkuseny kovar udelat neco takoveho, ze? Pousmala jsem se na mistra a dokincila jsem svou praci. Brzy na to se objevil posledni raneny dnesniho dne. Ser Brandon. Nebyl v tak spatnem stavu jako ten pred tim, ale potreboal si odpocinout. Brzy po nem prisla i cela jeho rodina. Ve stanu najednou bylo mene mista nez pred tim. Vsmla jsem si ze mezi nimi prisel i Eddard. Mirne jsem se na nej usmala a pokyvla hlavou na pozdrav. Vice jsem se mezi ne uz nevmesovala. O t se stejne postara uz mistr. Dnes uz ma prace pravdepodobne skoncila. " Mistre, pokud jiz dovolite vzdalim se za svymi povinnostmi a za svym otcem. Musim mu pogratulovat k vitezstvi, ktere mu bylo doprano.'' Povedela sem mu a rozhledla jsem se po stanu. Ted uz dalsi raneni nebudou. Ne dnes. Dnes uz se budeme jen bavit a odpocivat na zitrejsi den. Alespon. Nekteri... Jakmile mi mistr dovolkl odejit odesla jsem, jen jsem si sundala krvavou zasteru a pozadala jsem svou sluzebnou aby mi ji vyprala a dalsi cistou prichystala na zitrejsi den. Sama jsem se vyrazila prevleknout do cistych satu a umyt se. Cekal me vecer ve spolecnosti otce bratra a dost mozna nasich ruticek ktere sk boji uspinit listecky. |
| |
| Podivná lady Waynwood 5.XI. 281 Alia Donutila mne se rozesmát. "Drahá lady, jsem jeho bratr ne garde. Už dávno se mne neptá na svolení co smí a co nesmí, ale rozhoduje se sám. Zkuste s ním promluvit, pokud v tom na rozdíl ode mne shledáváte jakoukoliv potěchu, ale riziko si ponesete sama." Mírně se jí ukloním. Tohle je Černá ryba, mají malé šance i když ani můj bratr neléhá v noci sám. To by nevydržel ani on. Ještě se podívám k čestnému stolu. Chybí král a Lord Pobočník nejspíš vykupuje zbroj svého syna. Dobře mu tak, příliš pýchy škodí. Zajímalo by mne, kde je Lysa. Celý den nebyla nikde vidět. No snad se ukáže po hostině a pak doufám, že tady mají hodně špinavé kuchyně. Až s ní skončím bude v nich čisto, jako nikdy. Za to ručím. Rychle se znovu rozhlédnu a zdvořile odpovím na pár pozdravů. |
| |
| Vyřizování vzkazu Trochu mi zrudnou tváře, když promluví lord Hoster a já si uvědomím jak hloupě má slova vyzněla. Ovšem nechtěla jsem být nezdvořilá a nějak lorda pohoršit. Inu, společenské manýry nikdy nebyly pro mne a jde vidět, jak moc neohrabaná v nich jsem. Nervózně se na lorda pousměji a otočím pohled zpět k jeho bratru, přičemž si všimnu, že lord Arryn kamsi zmizel. Avšak nehodlám se tím nyní zabývat, nejdříve vyřídíme vzkaz. "O-omlouvám se, pokud Vás jakkoliv ruším, sere," znovu se omluvím a pohled zapíchnu někam vedle kraje svých šatů. "L-lord Arryn by Vám vzkazuje, že je Vaše přítomnost u jeho stolu vždy vítaná," vyřídím nesmělým, tichým hlasem, lordův vzkaz a nervózně zamrkám, nevěděje jestli počkat na odpověď, či se hned otočit a jít zpět. A zatímco jsem jen stála u stolu Tullyů, v hlavě se mi honila spousta poblázněných myšlenek, zvláště pak na to, co tu vlastně dělám. |
| |
| Čekání, a hlas za zády 5.XI. 281, večer, Harrenhall, v hodovní síni Hoster, Alia, Lorelay Seděl jsem u vína, a trošku rekapituloval dnešní den plný zážitků. Svedl jsem možná jedno z životních klání s korunním Princem Rhaegarem, viděl spoustu skvělých soubojů rytířů zvučných jmen, strávil příjemné chvíle s lady Lorelay, a potkal neznámou lady Aliu z Údolí. Zrovna když jsem na ni myslel, světe div se, ozvala se přímo za mnou, a žádala mého bratra o dovolení se mnou promluvit. Co chce? Bratr byl jak je u něj v poslední době běžné, takt sám. Buď je Hoster skvělý herec, nebo v těch ženách zdá se prsty tentokrát nemá. Zvedl jsem se tedy s jemným úsměvem tak, abych stál čelem k ní, a čekal s čím za mnou přichází. Nakonec to byl vcelku banální vzkaz Pána Údolí. Jsem potěšen Lady, jakmile proběhnou úvodní ceremonie, zřejmě stůl Vašeho Pána navštívím. Je v té své nejistotě opravdu kouzelná, pomyslím si. Pokud nemá nic dalšího, zřejmě se po zdvořilostních formalitách opět rozloučíme... |
| |
| U stolu Arrynů, čekání. Sedím u rodového stolu a bedlivě pozoruji okolí, hodovní síň se pomalu naplňuje a nutno říct, že je nač se dívat. Oslnivé róby nádherných , statečné tváře mocných lordů, ale největší překvapení mne čeká když se pohledem vrátím zpět ke stolu. Lord Jon nejspíš využil času a byl se upravit, změna je neskutečná, vypadá velmi, velmi dobře. Ovšem nemohu jinak, než svůj pohled směřovat ke stolu rodu Tully, tvář lorda Bryndena mne přitahuje jako magnet, ovšem on má teď oči jen pro lady Aliu. Nádherná hrdá dáma, jen co je pravda, ovšem měla jsem zdání, že ji byla příjemná společnost mého příbuzného, inu nejspíš jsem se mýlila. Takže plachá Ryba, jak jsem zaslechla, že někdo lorda Tullyho jmenuje, probudil všeobecný zájem, není se čemu divit, čestný rytíř ze slavného rodu, k tomu pohledný a milý. Rychle musím sklopit zrak, mám dojem, že můj zájem zmíněnému lordovi neušel, cítím jak mi hoří líce. Obrátím se raději na lorda Jona. Můj pane pokud mohu být tak smělá, velmi Vám to sluší. |
| |
| Překvapení u stolu Arrynů Trochu kývnu na serovo slova, vyseknu mu drobné pukrle a s tichým rozloučením se vzdálím. Jdu pomalu k našemu stolu, hlavu skloněnou, myšlenkami mimo aktuální dění, když si vzpomenu, že se lord Arryn někam vytratil. Zvednu pohled a můj zrak se zarazí na pohledném muži krátkých bílých vlasů i vousů, ze kterého vyzařuje jisté osobité kouzlo. Zarazím se na místě, když si uvědomím, že sedí na místě lorda Arryna. Aniž bych si uvědomila, že civím, civím na toho muže a přemýšlím, kdo to sakra je. Pořádně si ho prohlédnu a všimnu si oblečení. Stejné jako lorda Arryna... moment... to je... pak mi to dojde. Je to lord Arryn, ale... jiný, dovolila bych si říci i mladší a... pohlednější. Trochu omámeně jsem zamrkala, abych se probrala, měla jsem i chuť se štípnout, jestli se mi to nezdá, ale to jsem radši vypustila a opět se dala do kroku. Vrátila jsem se ke stolu a s očima stále upnutýma na lordu, jsem se usadila. "Ser... ser Tully Vám vzkazuje, ž-že se po ceremonii rád připojí, m-můj pane," trochu nesměle vykoktám a radši upnu pohled k číši vína, která leží přede mnou. |
| |
| Dobrá práce lazebnice 5.XI. 281, večer, Harrenhall, v hodovní síni Alia, Lorelay a ostatní Sotva dosednu, dostane se mi pár překvapených pohledů, a několik z mých lady i lordů se pochvalně vyjádří k dobré práci místní lazebnice. Dokonce mám pocit, že se ta dívenka dnes večer nezastaví. Mimo jiných mne pochválí i Lorelay. V tomto směru je smělost velmi žádoucí. Řeknu s úsměvem, a ve výborné náladě, protože je celkem velká šance, že i lady Alia bude ohromena. To bych nikdy neřekl, že zatoulaný vous v číši vína může spustit takovou lavinu pozitivna. Mám pocit, že dotyčné lazebnici nabídnu práci v Měsíční bráně. Náhle se objevuje má oblíbenkyně, a nemůže ze mne spustit oči. Skvělé. A ano, jsem to já Lady. Kochám se jejími rozpaky, a bez ostychu si přisunu křeslo blíž k jejímu. Slyšel jsem, že vládnete bravurně mečem, ale netušil jsem, že vás odzbrojí lazebnice svými nůžkami. Dodám vesele, a dá se říci rošťácky. Nejraději bych si tuto krasotinku posadil na klín, ale to v nynější situaci žel není možné. I tak mi její blízkost doslova vhání sílu a mladický elán do žil. |
| |
| Kam s očima? Nesměle jsem se pousmála, tváře mi lehce zrudly a můj pohled se opět zatoulal na lorda. Znovu jsem se pousmála, opět sklopila oči a mít dlouhé vlasy, asi bych si je nechala spadnout přes obličej, aby mi do něj nebylo vidět. "Lazebnice odvedla velmi dobrou práci, m-mylorde. Pokud o-omluvíte mou smělost, mylorde, vypadáte o mnoho... mnoho m-mladší," špitnu potichu, aby mne slyšel jen on a pohled hned omluvně upřu na hranu stolu. |
| |
| Vzlet starého orla 5.XI. 281, večer, Harrenhall, v hodovní síni Alia a ostatní Nu, však se ve Tvé blízkosti také tak cítím, má drahá. Řeknu hlasem plným síly i citu. Skoro jako bych cítil svištění větru mezi skalními štíty, a veškerou tu nádheru pozemského světa pod sebou. Starý orel opět roztáhl svá křídla, a vznáší se k obloze. Má nyní možnost dovést do těch výšin mladou sokolí samičku, a on se toho velmi rád chopí. Její nevinnost, cudnost a mládí prozařují mé kosti, a já cítím jak krev pomalu začíná vřít. Musím se jí alespoň dotknout, a tak má hrubá dlaň se jemně položí na její ručku. Její tělesné teplo na mne působí jako rozpálený krb za chladné zimní noci. Toto pohlazení, tento dotek jistě nebude poslední dnešního večera, neboť mým starým kostem je třeba niterného ohně lady Alii. Doufám, že smím Lady Alio, a buďte bez obav smělá v mé přítomnosti, neboť tak si ponejvíce užiju Tvé přítomnosti. Můj baryton zní sametově a mírně. Můj pohled do jejích očích je jasný, čirý a plný něhy. |
| |
| Pohledný lord Překvapeně jsem zamrkala, když lord ke mě promluvil a tváře mi zalilo podivné horko. Nevěděla jsem, co říci, cítila jsem, že kdybych promluvila, koktala bych, proto jsem mlčela a nesměle jsem se usmívala. Nevěděla jsem, kam očima, dívala jsem se proto na své ruce, když se mne lord zlehka dotkl. Překvapeně jsem ucukla, ale jeho ruka hřála a uklidňovala. Ne však mé srdce. To se rozbušilo, stejně, jako když jsem stála s mečem proti protivníku, ale přeci jen jinak. Opět jsem nevěděla kam s očima a když jsem je zvedla, střetla jsem se s očima lorda. Hleděla jsem mu do očí, on hleděl do mých. Viděla jsem v nich tu něhu i moudrost. Usmála jsem se, upřímně. "J-jistě mylorde," opět jsem se nesměle usmála. Jeho hlas zněl jemně, příjemně a konejšivě. Netušila jsem, co mám říkat, co mám dělat, kam s očima. Cítila jsem se nesvá, ne proto, co jsem měla na sobě, ale proto, kde jsem byla a do jaké situace mne lord dostal. Nebylo mi to nepříjemné, právě naopak a to bylo to, co mne uvádělo do rozpaků. Situace se kterou jsem si nedokázala poradit. Tiše jsem si přála, abych stála radši proti přesile nepřátel, než proti lordu, jehož kouzlu jsem propadla. Vyschlo mi v ústech, srdce bušilo a hlava se motala. Lordova ruka hřála, otočila jsem svou, abych se bříšky prstů dotkla jeho. Usmívala jsem se, má nervozita tu stále byla, ale už ne tak výrazná. "Výrazně jste prokoukl, vaše lordstvo," osmělila jsem se po chvilce a oslovila jej, s lehkým úsměvem. |
| |
| Poslední klání dne 5.XI. 281 Zrak upřený na svého protivníka, kopí svírající pevně v ruce. Už už jsem se chystal pobídnout koně k větší rychlosti, když tu náhle jsem spatřil co se děje seru Fossowayovi. Nevím proč, ale zdá se že jeho kůň odmítá poslouchat. Trošičku jsem se pod přilbou zamračil, zvedl kopí a zamířil s koněm stranou. I když bych měl nyní velikou výhodu, tak by pro mne nebylo čestné pokračovat, útočit na někoho kdo je momentálně "bezbranný". "Sere!" Zavolám na Fossowaye. "Můžeme náš nájezd opakovat." Když soupeři odmítá poslušnost kůň, tak bych rád aspoň sesedl a bojoval s meči, ale ani tato možnost mého protivníka evidentně příliš neláká. To vypadám vážně tak hrůzostrašně? Ušklíbnu se a kývnu na soupeře na znamení díku. Odevzdám dřevec, poodjedu stranou, sesednu z koně a zamířím do svého stanu. Jsem si jist že zbylé souboje budou zajímavé, ale já mám teď jiné starosti. "Postarej se o něj, vedl si dnes dobře". Řeknu jednomu ze sluhů a podám mu uzdu mého koně. Vejdu dovnitř svého stanu a jen tak se rozhlédnu. Tak se ti podařilo udržet svou pozici až do zítřka. Aspoň něco. Pousměji se, sundám si rukavice, odložím je stranou a opláchnu si obličej vodou z mísy jež je připravena na stolku. V tom do stanu vejde mé páže. "Lord Pobočník? Ať jde dovnitř". Řeknu pážeti a otřu si vodu z obličeje. Počkám až Tywin Lannister vejde do mého stanu a pak se zdvořile ukloním. "Lorde Pobočníku". Pozdravím a naznačím pážeti ať jde blíže. "Najdi mou ženu, Lady Glover. Vyřiď ji že se jen převléknu a pak spolu půjdeme do hradu". Řeknu mu tiše, kývnu že může jít a pak se podívám opět na Tywina. "Odpuste že jsem ještě ve zbroji, nestačil jsem se dosud převléci... Co vás sem přivádí, mohu pro vás něco udělat?" |
| |
| 5.XI. 281 Lewyn Martell a ostatní na královské tribuně Podívám se na Oswela a i já se usměji. Představa že by pochodoval celou cestu odtud až do Králova přístaviště pěšky je celkem zajímavá. Ale ne, i kdyby nesehnal peníze na vykoupení zbroje, tak pěšky zkrátka nepůjde, něco takového bych nedopustil. Je to přeci můj kolega a přítel a musí být vždy králi na blízku. Vyslechnu si poznámky obou mých kolegů a pak se už s trošku vážnějším výrazem podívám naposledy na Whenta. "Přidáno dostanete i kdyby Arthur nevyhrál". Řeknu nakonec, kývnu a nechám jej aby šel dělat stráž vedle krále. "Ach jo.." Tiše si povzdychnu a když se Lewyn zmíní že by chtěl za vnučkou, tak jen přikývnu že může jít. Sám pak stojím na místě a sleduji probíhající souboje. V tom se ke mně připojil Barristan, nezůstal však dlouho, protože po chvíli nastal čas jeho souboje. Arthur moc štěstí neměl, tak jsem byl docela zvědav jak si povede on. Ač se velmi snažil a předvedl obdivuhodný výkon, tak nakonec i Barristan prohrál. Znovu jsem se zamračil a v tom ke mně přišel Lewyn s malou Rhaenys, která si mi sedla k nohám. Je to moc milé děvčátko. "Ahoj". Pozdravím ji, pohladím po vláskách a pokusím se při tom tvářit co možná nejmileji. Pak se ale už s vážnou tváří podívám opět na Lewyna. Při zmínce o cukrátku jen zavrtím hlavou. "Padáme jak mouchy.. Oswel, Arthur i Barristan. Předvedly pěkné výkony, ale přesto.. prohrály". Poslední slovo řeknu poněkud zklamaně. Kouknu na kolbiště a pak zpět na kolegu. "Pojď se mnou zítra do klání i ty.. Vím že už se losovalo, ale stále ještě není pozdě. Stačí slovo a já to zařídím". Řeknu naprosto vážně. Princ, Rytíř smějícího se stromu i Robert Baratheon. Všichni jsou to vážně dobří bojovníci, předvádějí úchvatné výkony. Ale bylo by myslím na čase aby se někdo vyhodil ze sedel i je. A proč bychom to nemohly být zrovna my s Lewynem? |
| |
| Letmé dotyky 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní síně Alia Hicovala opravdu pěkně, tváře jí zaplavily červánky, a jestli mohu odhadovat, tak srdce jí tluče jak o závod. Těší mne, že ještě dnes dokážu takhle zacvičit s mladým děvčetem. Ono ty roky praxe, se musí někde projevit. Napřed ucukla svou rukou, ale pak se vrátila, a dokonce dotyk opětovala. Rád bych jí objal, a pevně stiskl, ale ceremonie tomu brání. Až dorazí ta troska král a jeho pobočník, a bude vhodný okamžik... pak jí vezmu někam na hradby pod hvězdy, kde už objetí nebude nic bránit. Při té myšlence se mi po tváři rozleje spokojený úsměv. Nemusíte říkat vůbec nic Má Lady, jsou chvíle jako tato, kdy jsou slova spíš na škodu. Řeknu konejšivě polohlasem, a pohladím její dlaň, abych jí dal pocítit, že se o mne může opřít. Jsem První Lord Údolí, bez bystrého úsudku a zkušeností bych jím dlouho nebyl. Můj laskavý úsměv jí objímá a dodává jí potřebnou jistotu, jakoby to byla ta nejlepší zbroj. Užívejte poklidně okamžiku, má drahá... |
| |
| Hostina2. XI. 281, HarrenhalAk by niekto hľadal personifikáciu nudy, našiel by ju na kráľovskej tribúne. Ak nebojoval princ alebo Lannister, vôbec ho nezaujímalo, kto vyhráva. Úctu pred každým výjazdom iba lenivo odmával - síce sa mu tá pokora páčila, stále to bolo... nudné. A tak si doberal každého okolo seba, smial sa na svojich hnusných vtipoch a jedol ponúknutú zeleninu, kôstky hádzajúc vedľa seba. Fanfáry ho zobudia zo snenia. Nechá ostatných, aby ho pozdravili a ako prvý vstane, sprevádzaný rodinou smeruje do hradu. Po ceste mrmle najbližšiemu bielemu plášťu, nech je to ktokoľvek. "Prekliaty paroháč mi uráža vazalov... pche... tá drzosť..." V hrade sa ešte ukryje do svojich komnát, kde si odpočinie, nezaujímajúc sa o to, že necháva ostatných čakať. Až po peknej pol hodinke vstane a nechá sa odprevadiť, s celou rodinou, ak sa dá, do hodovnej siene. Tam vkročí za zvuku fanfár. V sále sa usadí za vrchstôl. Nechá si naliať z vína, ale až po tom, čo sa presvedčí, že je z Arboru. "Kráľovská rodina musí byť pokope, dúfam, že Rhaegar bude pri nás celý večer..." Hovorí len tak pre seba a predsa pre každého vôkol. Otočí sa na svoju ženu. "Už si mu to povedala? Ak nie teraz tak kedy? Pche!" |
| |
| Lord a já Jeho ruka, tak hrubá a léty zasažená a přesto tak jemná a příjemná. Ač bych tomu nikdy nevěřila, kdyby mi to někdy někdo řekl, byla jsem tu a cítila to, v co jsem nevěřila. Nechápala jsem, jak je to možné, ale bylo to tak. Byla jsem v lordovo službách již rok, ale nic takového se mi ještě nestalo. Čím to? Cítila jsem se v jeho společnosti dobře, klidně, dokonce i bezpečně, i když jsem věděla, že zde nic nehrozí. Poprvé od chvíle, kdy jsme sem dorazili jsem se necítila tak napjatě. Udivovalo mne to, ohromovalo a trochu i děsilo. Čím to bylo? Snad tím, že jsme mimo lordův hrad? Či proto, že zdejší atmosféra má v sobě něco, čemu nerozumím? Kdo ví a upřímně, bylo mi to jedno, cítila jsem se dobře, užívala jsem si tu chvíli a doufala, že jen tak neskončí. Nevěděla jsem, co se se mnou děje a nevadilo mi to. Usmívala jsem se na lorda, oplácela mu letmé dotyky a užívala si jeho přítomnosti. Nevím proč, ale toužila jsem opustit síň s lordem po boku. Toužila jsem s ním být sama, aniž bych tušila, co to do mě vjelo. Měla by ses zklidnit, Alio, pamatuj na své postavení, připomněla jsem si a opět se podívala lordovi do očí. A začala se v nich topit. |
| |
| Majstrovské stany5. XI. 281Chvíľku blúdim, medzi tou masou ľudí, ktorí sa tlačia na bojisko, ale jeden milý lannisterský vojak mi veľmi rýchlo naznačí cestu, dokonca sa ponúkne, že ma odprevadí. Prijmúc jeho ponuku, našla som stany a vošla. Ignorujúc ostatných, ihneď som vyhľadala Jaimeho, ku ktorému som podišla, jemne roztrasená. Našťastie bol pri zmysloch. Nezdal sa mi zlomený, iba bledý, možno s vyrazeným dychom. Zastala som pri jeho lôžku, v tvári farby severanov. "Vydesil si ma!" vyšlo zo mňa, jemne podráždene. Prečo mi robí stresy? Už aj tak umieram strachom! "Nerozumiem, ako ťa mohol vyhodiť zo sedla! Ešte k tomu starec!" pohoršená sa pohľadom oborím na rytiera, ktorý pochopí, že mal čakať vonku. Mám energie za celú armádu, schopná pobiť sa s najbližším človekom, ktorý prejde. A ja by som zo sedla nevypadla! "Budeš ma môcť odprevadiť do hradu?" hlas mi znenazdajky znežnie. Je až starostlivý. |
| |
| Stan mistrů -> Hodovní síň Ashara, Oberyn, Rhaegar „Možná,“ usměji se na Asharu, „ale jak jsem ho viděla, tak spíš někde zalezl se dát dohromady.“ Strach v hlase se mi nedaří zcela zakrýt, i když vím, že odešel po svých. Určitě je jen pochroumaný. „Lorde Gerione,“ oplatím mu pozdrav a do dalšího rozhovoru již nezasahuji. Cítím, že jeho slova nejsou určena právě pro mne, ale pro Hvězdičku. Kolem proudí plno lordů, většina do stanu mistrů, každému oplatím pozdrav teď i po cestě s Asharou, která se ke mně přidá. „To samé jsem ti chtěla navrhnout,“ potichu se zasměji, „jen jdi a užij si zbytek klání.“ Oplatím jí pukrle a vydám se ke stanům Martellů. Určitě je tam. Natáhnu krok a skoro ani nehledím na lidi kolem, jen nacvičené úsměvy a náznaky úklonek, to je vše. Na omluvy a podobné bude dost času na hostině. Teď mne zajímají jen dva muži. „Oberyne?“ Řeknu nahlas před jeho stanem a nedbám jeho sloužících nebo kohokoliv, kdo by se mne pokusil vyrušit. Chvíli počkám na odpověď a vejdu dovnitř, ať už přišla nebo ne. „Bratříčku!“ Nečekám na nic a obejmu ho. „Jsi v pořádku?“ Ani si nevšimnu, že se mi kutálejí slzy po tváři. Proklaté těhotenství! Pomyslím si a rychle si se smíchem setřu slzy. „Měla jsem o tebe takový strach,“ usměji se na něj s náznakem výčitky, „tohle mi už nedělej...“ „Jdeš už na hostinu?“ Zeptám se po chvíli, „hodil by se mi doprovod, aspoň než najdu svého muže...“ Nasadím nevinný výraz. Jestli souhlasí, tak se do něj zavěsím a nasleduji ho do síně, kolem kolbiště. „Mám pak pro tebe novinu,“ prohodím po cestě, „ale budeš muset počkat na zítřek... Půjdeš pak ke mně na tribuny?“ Vesele si brebetím po cestě a při tom vyhlížím svého muže. Konečně ho zahlédnu, již beze zbroje u jeho stanu obránce. „Omluvíš mne, bratříčku?“ Sladce se na něj usměji, snažím se tak zmírnit možnou nelibost z oslovení, když jsme teď mezi lidmi. „Manželství volá.“ Zasměji se a vydám se k Rhaegarovi. „Můj princi,“ zadrhnu se hned po oslovení, nejistá jak pokračovat. „Mohli by jsme si promluvit v soukromí?“ Nevědomky si skousnu ret, nemám nejmenší tušení, jak mu to říct... |
| |
| Rodinná záležitost 5.XI. 281 Mormont "Přivádí mne rodinná záležitost," odpovím mu přímo, nemá smysl tuhle nepříjemnou věc jakkoliv protahovat. "Chci zaplatit výkupné za zbroj, zbraně a koně mého bratra. myslím, že se můžeme shodnout na třech stech dragonech." To je dobrá cena a s Gerionem si to vyřídím následně. "Pokud vám cena vyhovuje, můj správce to vyřeší s vaším." Konec. Ještě si počkám na odpověď a zamířím do velké síně. Bohové doufám, že se nám Aerys někam zatoulal, jelikož na něj dnes opravdu nemám náladu. |
| |
| Kytičky po boji 5.XI. 281 Stany Tyrellů Victarie Mistr Oemund jen přikývl. Sám už sklízel nástroje a chytal se, že si alespoň na chvíli odpočina. Stany obránců byly osvětlené táborovými ohni a daly se od sebe velmi snadno odlišit. Před stanem sera Victora stáli zbrojnoši Tyrellů ohřívali se kolem ohňů a vesele si povídali. Sám Victor seděla ve stanu. Před sebou měl na stole vyskládané zlaté dragony a sledoval Lea, který si hrál z dřevěným mečem. "Victarie," usmál se vesele. "Pojď sem," pobídl dceru gestem aby přišla ke stolu. "To je pro tebe. Kup si něco, co se ti bude líbit." Podal jí hromádku ve které bylo nejméně padesát zlaťáků. "Výkupné za sera Jaimeho. Jeho otec tady byl před chvílí." Dodal už mnohem ustaranějším hlasem. "Tak,co?" Oslovil své děti. "Půjdeme se najíst, co vy na to." |
| |
| 5.XI. 281 Tywin Lannister Tak rodinná záležitost? Zvědavě se na Pobočníka zadívám a poslouchám. Tři sta dragonů za koně a zbroj. Myslím že bych ho dokázal prodat i za víc. Také mně samozřejmě napadlo že bych si jej nechal, je to krásné zvíře. Ale nechci dělat problémy, Tywin Lannister je jedna z posledních osob se kterými bych se chtěl hádat. "Dobře, domluveno". Přikývnu, ukloním se a nechám Pobočníka odejít. Chtěl jsem s ním prohodit ještě pár slov, ale zdá se že má napilno a tak jej nebudu zdržovat. Svléknu ze sebe zbroj, trochu se ještě opláchnu a obleču se do čistého, společenského oblečení (mající hnědo-zelené barvy a na zádech znak medvěda). Ujistím se že vypadám aspoň trochu k světu a vyrazím ven, najít svoji ženu. To netrvá dlouho, čeká na mně už připravena. Přivítáme se polibkem, nabídnu jí rámě a vyrazíme do hradních síní. Cestou si povídáme o tom jak se mi vedlo při soubojích, jak se vedlo ostatním a podobné řeči. Netrvá dlouho a dorazíme do hodovní síně. Jakožto vazal rodu Starků jistě nebude vadit kdybych si se svou ženou sedl k nim, nebo popřípadě někde v blízkosti. Ať tak či onak, někde se usadíme a já si dám malou číši vína. Přemýšlejíc o tom co budu dělat později večer se ještě ohlížím zda někde neuvidím Geriona Lannistera, rád bych s ním prohodil pár slov. |
| |
| Lord Velitel 5.XI. 281 nechám dívenku, aby si hrála a otočím se na Gerolda. "No padáme, padáme. Hlavně Arthur mne zklamal. Čekal jsem víc od člověka jeho schopností, ale dneska třeba není náš den." Zadívám se na kolbiště, no skutečně to dneska nevypadá nejlépe. "Máš pravdu," odpovím po chvíli Gerroldovi. "Přidám se zítra k tobě. Stejně mám nevyřízené účty s tím ožralou Robertem. Nemám rád, když někdo uráží mou rodinu." Jen jedním očkem, zabloudím, tam co sedí královniny dvorní dámy a hledám známe tvary. Nebude šťastná, pokud si polámu kosti. "Ukážeme mládeži jak se má bojovat a pokud spadneme z koní a natlučeme si zadky, alespoň nebudeme moci skuhrat a tvrdit, jak bychom do udělali lépe a radostněji." Bude zábava, určitě to bude velká zábava. Lehce se pousměji a rozhlédnu se kolem. Bude čas jít. "Tak malá dámo. Je čas jít večeřet a pak spinkat. Chůva ti povypráví pohádku." Doufám, že to nebude taková pohádka, jaké jsem já vyprávěl Doranovi a Oberynovi. Obzvlášť Oberyn si z nich vzal hodně poučení. |
| |
| KONEC TURNAJE 5.XI.281 Rhaegar zvítězil. Jako vždy. Tentokrát to ovšem bylo trochu jiné, než kdykoliv předtím. Jistě, Rhaegar porazil Sera Tullyho, přezdívaného ,,Černá ryba". V tomto souboji jsem mu nefandil. Vlastně jsem se jen škodolibě smál, když lidé mnohem více podporovali právě Černou rybu, než samotného Rhaegara. Taková věc se vskutku často nevidí. Rhaegar ale nakonec zvítězil, a získal si zpět přízeň všech...k mé nelibosti. Možná to ode mně nebylo nejhezčí a nejmilejší, ale zmocnil se mě takový zlý pocit, a já jsem prostě CHTĚL aby Rhaegar prohrál. A to i přesto, že jsem mu hned to klání před tím docela fandil. Ten pocit byl silnější než cokoliv. A zmocnil se mě přesně ve chvíli, kdy Ser Tully nastoupil proti Rhaegarovi, a já jsem zahlédl, jak se král na Rhaegara dívá. Matku jsem ignoroval, bylo mi už dávno jasné, že té jsem naprosto ukradený, a že má oči jen pro Rhaegara. U otce jsem si ale myslel, že má radší MĚ. A teď, když jsem zjistil, že tomu tak nejspíše nebude...tak mě to dost vzalo. Přál jsem Rhaegarovi prohru celým svým srdcem, chtěl jsem ho vidět na kolenou, poraženého. Ale nestalo se tak. Další klání Rhaegar bojoval s Rytířem Lebek a Polibků. Už jsem o něm něco zaslechl. Prý je to Rhaegarův bývalý panoš. Měl jsem určitou iluzi, že třeba díky tomu bude dobrý, a bude na stejně vysoké úrovni. Slyšel jsem ale, že dnes ráno se projížděl po turnajovém městečku na pomalovaném oslu. Takže jsem trochu dost skeptický. Nakonec to ten Rytíř Lebek a Polibků uhrál docela slušně. Srazil Rhaegara ze sedla, a pak s ním měl takový duel. Ten duel se mi moc líbil. Ale bohužel nakonec prohrál. Rhaegar zůstal neporažen. Poslední, kdo mohl Rhaegara dnes porazit, byl lord Forrester. Jméno jeho rodu mi neříkalo vůbec nic, ale vzhledem k jejich znaku jsem si je spojil se Severem. V životě jsem o něj neslyšel, ten nemá šanci.A taky že jí neměl. Sletěl ze sedla, a celý rozklepaný vyzval Rhaegara na souboj meči. Udělám jen posměšné ,,Chm" a s jistotou očekávám výsledek. Očekávám Rhaegarovo vítězství. A Rhaegar skutečně zvítězil. A z nějakého důvodu z toho byli všichni překvapení. Teda alespoň jsem to hádal podle jásotu, jaký nastal. Teprve teď jsem si uvědomil, že většina z Královy stráže se už v turnaji mihla, a že se tam moc neprosadili. A toto jsou rytíři Královy gardy. Proč teda krále nestráží ti, kteří jsou očividně lepší??? Vrtalo mi to hlavou, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že měli prostě asi smůlu. Pak si všimnu, že jeden ze členů Královy stráže, Ser Lewyn Martell, sebou nese nějaké dítě. Okamžitě vím co je to za dítě, a doufám, že se ke mě s tou věcí nepřiblíží. Jednou jsem tu věc viděl. Vypadá jako špinavý Martell. Černé vlasy, černé oči...divím se, že ji jako ještě neutopili...ale to se dalo čekat, když si Rhaegar má vzít za manželku proklatou Dorňanku. Takže ne, k té věci se hlásit nebudu. Pro mě to Targaryen prostě není. To už jím je víc už i ten blbý Baratheon. Ale ani toho bych s námi raději nespojoval. Rhaegarův finální souboj byl ale nakonec skutečně jiný. Ale ani né tak kvůli samotnému souboji, jako kvůli tomu, co přišlo PO NĚM. Rhaegar měl proslov. Už předtím jsem věděl, že Rhaegar je tak trochu ,,měkký". Jako třeba, když pomáhal Seru Tullymu na nohy. Já osobně bych si do něj ještě kopnul. A vychutnal bych si to. Ale Rhaegar né...a to mě udivilo. Nikdy jsem nepředpokládal, že by byl Rhaegar tak měkký, a chválil ostatní, za to, že prohráli. A dokonce jim všem vrátil zadarmo jejich koně a výzbroj! PROČ? VŽDYŤ SI TO MOHL VŠECHNO NECHAT. Podiven, a zklamán pocitem, že Rhaegar opět zvítězil, jsem následoval krále a matku na hostinu, která e měla konat jako oslava turnaje. Na něco takového jsem rozhodně neměl náladu. Nicméně jsem tam jít musel. Doufám ale, že to nebude jako včera. Při první příležitosti se tam odsud vytratím. Chci být sám. Jen ať si užijou to, jak Rhaegar zvítězil. V síni se posadím vedle otce, opět po jeho pravé straně, stejně jako včera. Nic neříkám. Jen sedím, a na tváři mám výraz jakési směsice zklamání, a zhnusení. Čekám na Rhaegarův příchod. Určitě bude velkolepý. Je to koneckonců vítěz všeho. |
| |
| Mace Tyrell 5.XI. 281, po skončení klání Lord Tarly Lord Tyrell měl vysloveně dobrou náladu. Dokonce byl milý i na svou vlastní matku, což u něj nebylo vůbec obvyklé. "Lorde Tarly," dodal a mírně se uklonil. "Upřímně jsem nečekal, že Victor shodí ze sedla Tywinova syna. Nádherné vítězí růží nad pyšným Lvem, jakmile dorazím do Vysoké zahrady nechám na tento motiv napsat nějakou hezkou bajku." Na chvíli přestal mluvit a rozhlédl se kolem sebe. "Nevidíte někde mou matku." Ještě jednou se rozhlédl. "Výborně já ji taky nevidím a nemohu říct, že by mi to vadilo. Nechme toho ale. Předpokládám, že vyjedete do klání až zítra. Byla by škoda, kdyby se jeden z nejlepších rytířů nepřevedl, obzvláště že Jon spadl jako přezrálé jablko." Podíval se na Lorda Tarlyho tázavě a čekal na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Malíčkovo utrpení 4.XI.281 ,,Auuuuu" syknu. ,,No moc nekňučte, zanítilo se vám to. A můžete mi říct, pane Petyre, kde jste k tomuhle zranění přišel?" Maester začne namotávat nit, a pak mi začne jizvu zašívat. Není to moc příjemné. ,,Upadl jsem." odvětím mu. Maester nevypadá moc přesvědčeně, ale nakonec mne propustí potom, co mi jizvu zašije. Vracel jsem se do tábora Tullyů, a opět jsem si vzpomněl na to, co se stalo. Vztekle jsem kopl do jednoho z přítomných polínek. Teprve teď mi dochází, co jsem to vlastně udělal. Sakra! Celý jsem to zvoral! Celý jsem to tak moc zvoral! Ten senilní dědek Tully mě teď určitě vykáže. No co? Stejně mě nenávidí...ale Catelyn...copak mne nenávidí taky? Možná má ten idiot Brandon pravdu...ale to tak nemůže být. Catelyn je jen v těžké situaci... Do očí se mi vyhrknou slzy. ,,Že jo?" řeknu nahlas, a začnu brečet. Pak upaluji do svého stanu, kde se zachumlám do deky, a skoulím se do klubíčka. ,,Kurva kurva kurva kurva" (Promiň, že je to takové ošizené. Měl jsem dnes trochu časový sklon. Snad to postačí. Opravdu se omlouvám. Chtěl jsem dodržet slib, a napsat dnes. :) ) |
| |
| Přeměna 5. XI, 281 Harenhall, stany mistrů Benjen Stark Na Benjenovu otázku pokývnu hlavou. „Dobrá, navštiv mne pak v mých komnatách,“ odvětím synovi a vydám se napřed s úmyslem přichystat se na hostinu. Ve své ložnici na sebe v zrcadle pohlédnu. Zlenivěl jsem, uvědomím si poněkud překvapeně, když zjistím, že se mi pas pomalu ale jistě kulatí. Ještě nejsem vyloženě tlustý, to ne, pupek se mi ale již vytvořil. Vlasy i vousy rozcuchané a ježaté, neupravené od doby, kdy v nich začalo přebývat stříbra. Takto se lord Severu prezentovat nebude. „Dojdi mi pro holiče,“ oznámím přivolanému pážeti. Stejně budu čekat na Benjena a šaty na večer mám vybrané, tak proč nevyužít času? Když dorazí holič, posadím se pohodlně do křesla přesunutého před zrcadlo a v odraze na něj pohlédnu. „Prostříhat a zkrátit, ale ať vypadám důstojně,“ oznámím postaršímu muži stojícímu za mnou. Bohové staří i nový, ať je jeho ruka jistá. Za občasného zvuku nůžek se rozhodnu vyčkávat na Benjena. |
| |
| Bohové chraňte mě 5. XI, 281 Když otec svolí abych ze sebe šel sundat brnění, tak se mi docela uleví, protože být v tom kusu plechu déle než je nutné je skutečně na nic. Zdvořile proto sklopím hlavu a na otcovu "žádost" abych ho navštívil až budu hotov a rychle se vydám k Starkovskému ležení, kde rychle zapluji do stanu a začnu ze sebe sundávat brnění, které pak pověsím na němého sluhu. Na sebe si pak obléknu něco pohodlnějšího a vezmu si nový plášť, když ten co jsem měl ráno jsem jaksi věnoval. Pak už jen připnu meč kolem pasu, do pláště schovám dýku a vyrazím čelit vůdci smečky. Tentokráte je cesta rychlá, protože nechat otce čekat déle než je třeba se nevyplácí a já nemám touhu po dalších potížích, zvlášť když už jsem si jich za dobu pobytu zde stihl nadělat až až. Jelikož se nikde nezastavuji, tak jsem brzy u svého otce a sleduji jak se nechává holit a stříhat. "Přál jste si se mnou mluvit otče?" Zeptám se pokorně, očekávajíc co si na mě otec připravil |
| |
| Nechť otcovské promluvy započnou! 5. XI, 281 Harenhall, mé komnaty Benjen Stark „Benjene,“ pohlédnu na svého syna tak, jak mi to čepele u mé hlavy dovolí. Kolik je to již zim od doby, co tě má manželka porodila synu? Zde přede mnou stojíš, zjevně v očekávání trestu za své chování. Ach Lyarro, co bys tomu řekla? „Ano přál, jak dobře víš, neboť jsem o tom s tebou ještě dnes hovořil,“ odvětím na chlapcovu otázku, „zajímalo mě, jak vysvětlíš všechny ty potíže, co jsi včera natropil?“ |
| |
| Můj úhel pohledu 5. XI, 281 A je to tady, otec se na mě podíval tím jeho pronikavým pohledem, kterým jako by viděl až do morku kosti a hned se zeptá na to, co vše jsem včera vyváděl. Mimoděk si promnu bradu a přemýšlím jak otcovi co nejjemněji vysvětlit, že sjem vlastně jen bránil čest naší rodiny. "Nevím o žádných potížích, které bych způsobil otče. To co jsem na hostině řekl Brandonovi byla pravda, řekl jsem mu to co si o jeho chování může spousta lidí myslet a co poškozuje čest našeho rodu. Mám Brandona nade vše rád, ale jeho chování co se dívek týče se mi nelíbí a podporovat ho nebudu. Dále tu bude můj tanec s Lyannou a později s princeznou Eliou. Když jsem tančil s Lyannou, tak jsem se pokusil vyhnout tanečnímu páru, který by mou sestru zcela jistě pochroumal, kdybych nebyl býval zasáhl, bohužel jsem uhnul tím nejméně vhodným směrem a narazil do prince Rhaegara, který naštěstí celou záležitost rychle vyřešil a na uklidnění davu nechal mne tancovat s princeznou a on sám tancoval s Lyannou. Princezna mi naštěstí také odpustila..." na krátkou chvíli se zamyslím "a během tance se mi podařilo i zavést rozhovor a otče, pokud je v královské rodině někdo, komu bych ze srdce přísahal svou věrnost, je to právě princezna Elia." Podívám se otci do očí, připraven čelit skoro všemu co by proti mně mohl vrhnout. |
| |
| Promluva do duše 5. XI, 281 Harenhall, mé komnaty Benjen Stark „Řekni to ještě jednou a spráskám tě jak hada,“ zavrčím na Benjenovu poznámku ohledně věrnosti. Ten hlupák! Neuvědomuje si, že nechtěné uši jsou všude a on tady prohlašuje, že král je až druhořadý? Mimoděk pohlédnu na holiče, zjevně až příliš zabraného do své práce, než aby neposlouchal. Napřímím se. Možná jsem tady já tím, komu se míhají čepele kolem hlavy, pořád ale všichni v místnosti nepochybně ví, že jsem stále tím nejnebezpečnějším. „O svém bratrovi si můžeš myslet co chceš a nemám problém s tím, že mu to řekneš do očí, pokud jsi schopen nést následky. Nebudeš ale takové věci dělat na hostině, kde nás všichni vidí! Co si myslíš, že si o nás ostatní rody pomyslí, když uvidí, že se hádáme sami se sebou?! Starkové musí být jednotní.“ |
| |
| Mladý vlk proti starému 5. XI, 281 Pod otcovým hlasem jsem se asi o něco zmenšil, zvlášť po jeho první větě, ale znovu jsem se narovnal a pevně pohlédl do jeho očí. "Je to pravda otče a znovu bych ji rád zopakoval, copak jste nás neučil že máme být pravdomluvní a čestní, přesně to dělám a jsem ochoten nést za to trest." Když mluví o Brandonovi a jednotě Starků a o tom co by si o našem rodu mohli myslet ostatní se trochu zastydím, ale po krátkém přemýšlení si uvědomím, že jedině na veřejnosti budou mít ona slova nějakou váhu. "Brandona si otče vážím, ale nejsem schopen se koukat na to, jak se honí za každou sukní i když je jeho snoubenka v místnosti s ním... Lady Catelyn si tohle nezaslouží. A jsem ochoten schytat od bratra výprask, klidně takový že se po něm nebudu schopen zvednou ze země, ale má slova budou mít nějakou váhu pouze tehdy, když budou vyslovena na veřejnosti, protože otče sám víte, že řeknu-li mu je v soukromí, tak to bude pouze házení hrachu proti zdi." Pak se zamyslím nad otcovou poslední větou. "Starkové byli jsou a budou jednotní vždy, jsem Stark a za svou rodinou budu stát vždy když to bude třeba..." |
| |
| Starý vlk proti mladému 5. XI, 281 Harenhall, mé komnaty Benjen Stark „DOST!“ zařvu na chlapce už po jeho prvním prohlášení a všimnu si, jak sebou holič polekaně trhl. Naštěstí směrem ode mě. Vstanu, vous napůl ostříhaný a vlasy i nadále střapaté tak, jako dřív. „Ještě jedno, jediné takové slůvko a na turnaji jsi skončil hochu!“ Má pravice je zvednutá, jako bych se chlapce i na tu vzdálenost dvou sáhů chystal profackovat. |
| |
| Jazyk za zuby 5. XI, 281 Při otcově zařvání polekaně nadskočím, chci oponovat, chci se bránit, ale vím že by mi to nepřineslo vůbec nic, právě naopak, vzalo. Držím proto raději jazyk za zuby a pevně tisknu ruce v pěst až se začínají třást. *Co sis myslel pitomče? Že tě někdy někdo vyslechne? Blbost, tebe nebude nikdy nikdo poslouchat, protože budeš pořád jen ten nejmladší...* Zhluboka se nadechnu a znovu se podívám na otce, nevšímaje si toho že je upraven asi tak ze třetiny a teď působí celkem směšně. "Chtěl jste mi říci ještě něco otče?" Snažím se aby můj hlas byl co nejpokornější a hlavně aby nevyzněl drze, to je to poslední co bych teď potřeboval. |
| |
| Moudrá rozhodnutí 5. XI, 281 Harenhall, mé komnaty Benjen Stark Vzdor se v mém vlčeti mísí s moudrostí, společně zápolí, snaží se vzájemně dostat jeden druhého na lopatky. Vidím ten spor v synových očích. Jednou by takto mohl stát před králem a je důležité, aby věděl, komu má v boji pomoci. Vybral si správně. „Můžeš jít,“ odvětím a trhnu hlavou ke dveřím. Jedno dobré rozhodnutí sice nezvrátilo Benjenovy včerejší prohřešky, ušetřilo jej však dalších trestů. Počkám, až se vlče odebere z místnosti a pohled mi padne na holiče. A co s tebou? Sáhnu k váčku u pasu a postupně z něj vyberu pět zlatých mincí, které muži vložím do rukou. „Se synem jsem se bavil pouze o jeho výstupu před bratrem,“ oznámím holiči s významným pohledem, než usednu zpět do křesla. |
| |
| Bič a pryč 5. XI, 281 Když mne otec propustí, tak se jen ukloním a zmizím dřív než si to otec rozmyslí. Musím ze sebe dostat ten vztek a frustraci, musí to ven jinak to nedopadne dobře a já znovu vybouchnu. A když znovu vybouchnu, tak se tohle bude opakovat a tak dál, doku mě otec nevydědí. Rychle se proto vydám k tréninkovému prostoru, kde jsem rádo trénoval se serem Barristanem. Cestou si ničeho kolem sebe příliš nevšímám, abych přeci něco neprovedl. Když se dostanu na místo, kam jsem chtěl dojít, tak se ani neobtěžuji se sundáváním pláště, jen rychle tasím svůj meč a začnu bojovat proti hordě neviditelných nepřátel. Ničeho kolem sebe si nevšímám snažím se co nejrychleji uvolnit všechen ten vztek, abych se mohl vydat na hostinu a pak se na celý večer někam zdechnout. |
| |
| Přízeň bohyně 5. XI. 281, bezprostředně po turnaji Harrenov, kolbiště Ashara Dayne Když lady Ashara promluví, cítím se, jako by mé srdce chtělo vyskočit z hrudi přímo do její náruče. Naslouchám překrásným slovům z úst jižanské bohyně a předešlá beznaděj se vytrácí jako vzpomínka na noční můru po probuzení do prosluněného dne. A není to jen samotný význam, ale především tón hlasu, který říká mnohem více, než bych se odvážil doufat. |
| |
| Jediný pohled 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní síně Alia, Lorelay a šlechta Údolí Jediný pohled do jejích očí mne vzal na výlet kamsi mimo tyto zdi, mimo stále pokračující dohadování Bronzového Yohna a mého synovce. V jejích očích se zračila bezbřehá oddanost, stejně jako volnost bez hranic. Seděli jsme na kamenech vyhřátých od slunce u horské bystřiny, a nad námi vysoko nad štíty hor kroužil párek skalních orlů. Náhle herold ohlásil příchod krále, což mne přivedlo zpět. Mile jsem se na svou chráněnku usmál. Pak jsem s ostatními povstal, abych formální úklonou přivítal krále. Zdálo se, že by tu raději nebyl, alespoň něco máme společné. Když jsme opět usedli, má drsná dlaň si opět bez otálení našla tu její. Všem ceremoniím ještě nebyl konec, čekalo se na Prince s rodinou a Pobočníka. Každému patří formální úcta, co jeho jest. V mysli jsem stejně uvažoval, jaké by to bylo pomilovat lady Aliu právě teď a přímo zde na stole. Mimoděk jsem se měkce usmál na svou Lady, a mé oči jí možná prozradily, co že se za nimi právě nyní odehrává... |
| |
| Návrat do reality a zase zpět do snů Sice jsem seděla v hodovní síni Harrenhallu, čekala na příchod královské rodiny, jako většina ostatních, ale ve skutečnosti jsem byla jinde. Ve skalách východozemí, vysoko nad lidskými problémy, s lordem Arrynem po boku. Klid, který jsem cítila byl opojný, krásný a, jak jsem doufala, nekonečný. V jeho očích se jiskřila síla, moudrost a něha, po které prahne snad každá žena. Přistihla jsem se, že jeho ruku jemně svírám, v obličeji lehce nepřítomný, leč příjemný úsměv. Když se pak ozval herold a oznámil příchod Jeho Veličenstva krále, bylo to jako kdyby mne někdo chytil za nohu a prudce stáhl pod vodu. Stejně jako ostatní, i já se postavila a doufala, že si budeme moci hned zase sednout, neb jsem cítila divnou slabost v kolenou. Proběhla lehká úklona a poté se sál konečně posadil, s ním i já. Má ruka opět skončila v hrubých, ale něžných dlaních lorda Arryna a po pohledu do jeho očí se mi ve tvářích rozlil lehký ruměnec a na rtech se objevil nesmělý úsměv. "Vaše oči jiskří životem, můj pane," prolomila jsem ticho jemným, něžným hlasem. |
| |
| Rodový stůl Arrynů S napětím sleduji dění v sále, můj pohled občas zalétne ke stolu kde sedí rod Tully, ale pak už vejde král. Když se mu dostane náležitého přivítání, zjistím, že ještě nedorazili všechny hlavy pomazané a mám tedy čas, dál sledovat dění. A že je nač se dívat, rozhodně u našeho stolu. To, že lord Jon výrazně omládl, je zřejmé, to že vzbudil pozornost je také jasné, ale kde se vzala ta dychtivost v očích jindy tak klidného lorda? Jako by celý zářil a jedinou příčinou této změny, je lady Alia. Věnuji ženě zkoumavý úsměv, zdá se, že pohledy, které věnovala lordu Bryndenovi jsem si špatně vysvětlila, a nebo ji změna , která se udála s mým příbuzným dočista omámila. Jednu chvíli to skoro vypadalo, že se okolí lorda Jona ocitne v plamenech, takovou vášeň jsem zahlédla v jeho očích. Raději sklopím zrak, z mé tváře se dá vyčíst příliš mnoho a já netoužím aby někdo věděl nač právě myslím, nechci aby kdokoliv v mém okolí zahlédl toužebný záblesk , touhu aby se na mne jednou někdo podíval se stejnou vášní jako na lady Aliu. |
| |
| Snění o Lorelay 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní sál Lorelay, Hoster, Catelyn, Lysa a říční lordi Čeká se na krále, a co mne trochu zlobí je, že tu chybí obě moje neteře. Samozřejmě je to hlavně starost bratra, a jak vidím jeho nabručený obličej, zřejmě to pořádně schytají obě dvě. Náhle král vchází, a je uvítán veškerým lordstvem. Když opět usedneme, pocítím pohled na svém zátylku. Otočím se a můj pohled se potká s úchvatným pohledem Lady Lorelay. Mírně se usměji, a otočím své křeslo směrem k ní. Teď když nám není dáno spolu hovořit, mohu se nerušeně kochat jejím přirozeným půvabem. Temněmodré šaty jí skutečně velmi sluší, stejně jako dokonalý účes. Můj pohled na ni je měkký, klidný, plný tichého obdivu. Náhle se přistihnu, že nás oba vidím na mém hrádku Riverstone, jenž leží poblíž Řekotočí. Bylo by to skvělé, jen my dva v náručí lužních lesů, které tak miluji. |
| |
| Hostina na závěr dne 5.XI. 281 Jen co se král pohodlně usadil, otevřely se boční dveře a služebníci začali do sálu vnášet tácy s jídlem a velké karafy naplněné vínem a medovinou. Hostitel, lord Whent u čestného stolu vypadal spokojeně. Jeho turnaj měl viditelný úspěch a jemu to dělalo radost. zato lord pobočník usazený vedle prince Viseryse se tvářil jako by se hroutil celý svět a střílel vzteklými pohledy buď ke stolu, kde seděli jeho bratři nebo na Mace Tyrella. Vysoký sál se rychle plnil veselými hlasy. Hlavní téma proudícího hovoru bylo všude stejné. Neznámý rytíř si získal celý houf zastánců a stejně velký houf nenechavců, soustavně a nahlas dumal, kdo je schován pod tou maskou. Byl první den turnaje, hosté ze všech koutů Sedmi království se navzájem promíchali. Lordi uzavírali aliance a obchody, dámy se věnovaly čerstvým novinkám a rytíři se předháněli téměř ve všem. Hudba, která začala hrát pobízela k tanci a veselé zábavě. |
| |
| Přinucen povinností Ani nevím, jak dlouho jsem strávil sedijic na pařezu v zamyšlení a odpočinku. Večer, ač chladný s čím dál více temný, byl příjemný a uklidňující. Představa, že se koná na hradě opět hostina mne nikterak netěší. Přece jen je to něco, co bych si raději odpustil. Nakonec se s povzdechem zvednu a vyrazím pomalými kroky k našim stanům. Je třeba se ještě převléci a upravit, než půjdu opět na tu šaškárnu. Kdybych nepřišel otec by mi to jistě příštího dne vyčítal a pěkně spočetl. Takže zapadnu do stanu, kde se převléknu do čistého společenského šatu a vyrazím směrem k hradu. "Do jámy dračí." Pomyslím si mimoděk, jelikož přítomnost krále je opravdu něco, co bych si nadmíru rád odpustil. Chodbami projdu mlčky a vejdu do sálu, kde už to žije. Projdu mlčky a pokud možno nepozorován k našemu stolu, kde se usadím, abych všechno dění sledoval. Pokud si mne nějaký pohled vyžádá opětuji jej a uctivě kývnu v pozdrav. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, po setmění Uklonil se a zvykem všech špehů světa se snažil vyhnout očnímu kontaktu. "vyřídím jim, že odvedli dobrou práci a taky jim přikáži aby si dávali dobrý pozor. Smrdí to tady. Na chvíli se zamyslel. "No Lannisterové dodávají do Řekotočí kovy, nástroje, sklo, zlato a šperky a jiné věci, které kupci z Lannisportu kupují jinde a přeprodávají tady. Z Králova přístaviště, nebo spíše přes Královo přístaviště přichází luxus, víno a jiné věci z Roviny, drahé látky z východu a podobné věci. Možná bychom tady mohli dodávat z Údolí sýry, kůže a vlnu. Jenže za všechno dostaneme lepší cenu v Přístavišti." Znovu se zamyslel. "V Planky Town je koupi Dornské víno, olivový olej, masti a perfémy, nakládané olivy a citrusy. V Bílém přístavu mají zase dřevo a lesní produkty, jako med, vosk, dřevěné uhlí, smolu, dřevný popel. Pak sušené ryby, věci veleryb a jiných severských potvor, ty nejlepší kožešina a olovo. Sisterton je jen vhodné pro solené sledě a sušené tresky, zato v Gulltown najdeš věci z Údolí. Vlnu, kravské kůže, sušené nebo solené hovězí, horské sýry, stavební kámen, sádru, mramor. Trh v Duskendale, je mrtvý. Lord Tywin se po tom co se stalo králi, choval jako lord Tywin. Pokuty a hlavy malých dětí na náměstí obchodu nesvědčí. Kdo nepřišel o hlavu, nebo o peníze utekl do Přístaviště. Starfall má nejsladší Dornské, ale Martellové drží tamnější trh zkrátka aby jim neutíkaly daně a poplatky. Pokud se ptáš co žádají. Všichni chtějí kovy ze Západu nebo odjinud. Všichni chtějí potraviny z Roviny a všichni chtějí luxus. No a v každém přístavu nebo trhu pod místním hradem chtějí co nemají. Jsou i obchodníci, říká se jim přicmrdávači, co naloží loď vším možným a pak plují od hradu ke hradu, od vesnice k vesnici." Znovu se zamyslel. "Poptám se, kdo by bylo ochoten prodat nějaké jídlo a za jakou cenu." Ještě jednou se uklonil a čekal jestli nebude ještě na něco dotázán. |
| |
| Hostina a krásná neznámá 5.XI. 281 K čertu s nim, nechápu že jsem vypadl hned v prvním kole. Ten parchant si mýho koně bude chtít určitě nechat, nebo mně pořádně oškube. Držíc se za žebra jsem došel až do svého stanu, kde jsem si nalil víno a lehl na postel. Chtělo by to společnost. Chvíli jsem přemýšlel že bych poslal páže aby se pokusil sehnat nějakou děvku, ale nakonec jsem to zavrhl. Oberyn Martell posílá sluhy aby mu hledaly děvky. No to by bylo řečí.. Ušklíbnu se nad představou jak se o tom všichni Lordi baví a usrknu z číše. Chvíli jen tak ležím a odpočívám. Asi po hodině však usoudím že bych se měl upravit a vysvléci konečně zbroj. Vstanu tedy, dopiji zbytek vína a celý se svléknu. Zbroj odložím stranou a začnu se umývat, nesmim přece vypadat či smrdět jako prase když mně večer čeká tak vznešená společnost.
Zrovna když si do záhybů schovám dýku se ozve hlas mé sestry. "Elio? Pojď dovnitř!" Otočím se čelem ke vchodu a čekám až vejde. Jakmile mně Elia obejme, tak trošku zabolí žebra. Nedávám na sobě však nic znát. "Samozřejmě že jsem v pořádku, nebylo to nic vážného". Řeknu klidně a pohladím sestřičku po tváři. Nemohl jsem si nevšimnout že jí tečou slzy. Že by o mně měla až takový strach? Prohlédnu si ji a přikývnu. "Samozřejmě že jdu, tady bych se nudil... Budu rád když půjdeš se mnou". Mile se usměji, nabídnu sestře rámě a společně vyrazíme cestou k hradu. "Novinu?" Zopakuji zvědavě a přikývnu. "Dobře. Víš že jsem nerad když mi někdo něco tají, ale dobře, počkám.. Samozřejmě že k tobě pak přijdu, stejně nemám v plánu nic jiného". Pousměji se a po chvíli chůze zahlédne Elia svého manžela. "Dobře, jen běž. A vzkaž mu ať se ti více věnuje, jinak mu nařežu!" Ušklíbnu se, něžně políbím Eliu na čelo a nechám ji už jít. Sám pak zamířím do hradu, do hodovní síně, kde už se scházejí i ostatní. Usedl jsem ke stolu, přehodil nohu přes nohu a do ruky vzal číši s vínem. Všichni včetně mně musely čekat na krále a tak jsem ten volný čas strávil tím, že jsem poslouchal o čem si povídají ostatní. Vesměs to byly samé hlouposti, nad kterými jsem se musel smát. Je však pravdou že i mně docela zajímá kdo je onen rytíř Smějícího se stromu. Na to že se něm až dosud nevědělo podává obdivuhodný výkon. Až se zjistí kdo to je, tak ho roztrhají na kusy. Upiji vína a konečně přijde král. Jako ostatní i já pozdravím. Můj zrak pak padne na jídlo. Pro ostatní jsou to jistě lahůdky, ale já bych uvítal kdyby tu měli aspoň nějaký Dorsnký pokrm. Stačilo by i ovoce. Jen zavrtím hlavou a začnu se rozhlížet, dívat se po všech co zde jsou. Roberta jsem zatím nikde nenašel. Rád bych s ním mluvil, ale bůh ví co to tele zase někde dělá. Místo jelena jsem však našel něco zajímavějšího. Ač jsem ji nikdy předtím neviděl, tak můj zrak padl na jednu dívku sedící vedle Lorda Arryna. Seveřankám moc nehoduji, ale ona je docela hezká. No vida, začíná to být zajímavé. Ušklíbnu se, jedním lokem vyprázdním zbytek číše a zamířím přímo ke stolu kde sedí Lord Údolí. "Dámy, můj pane".. Pozdravím uctivě a zadívám se na Lorelay. "Oberyn Martell jméno mé, těší mně". Přátelsky se pousměji a ukloním se. "Odpuste Lady, doufám že vás nijak neruším.. Mohl bych vás vyzvat k tanci? Přeci zde nebudete sedět sama" Ano, všiml jsem si jak Lord Arryn toká s tou druhou dívkou, na takové věci já mám čich. |
| |
| Sexouš Stark 5. XI, 281, večer Harenhall, hodovní síň Eddard Stark a všichni v hodovní síni Do místnosti vešel jiný Rickard Stark, než včera večer. Tento muž byl upravený, pomalu barvu ztrácející vousy i vlasy byly přistřižené do stylového sestřihu a jejich majitel, oděn do přepychového kabátce vyvedeného v šedé a bílé, si byl vědom své nově nabyté atraktivity. „Dobrý večer dámy,“ pozdravím s úsměvem a zlehka skloním hlavu na pozdrav několika nižším šlechtičnám, štěbetajícím poblíž. Je dobré být opět ve společnosti, pomyslím si a na mých rtech zahraje úsměv. I otcové mají právo se bavit, ne snad? Pro lidi z mého rodu platí přirovnání hlad jako vlk doslovně, rozhodnu se proto zmocnit pořádné porce kančího, do kterého se s vervou pustím. Po očku přitom pozoruji Neda, již od pohledu zasmušilého. „Copak, někdo si utrhl růži, která měla patřit tobě?“ zeptám se mezi sousty. |
| |
| Otec? Z mého zamyšlení a poklidného sezení mne vytrhnou až kroky, hrknutí židle při usedání a následný hlas otce. "Hmh co?" Stočím k němu pohled a na chvíli se zarazím. Vidět otce takhle bylo zvláštní. Jako by někdo vlka ostříhal. "Co blázní?" Prolétne mi hlavou, ale zachovám si klidný výraz, který musím opravdu pečlivě pěstovat, protože právě nyní jsem si uvědomil, že jsem ještě jaksi nesundal z krku šátek, kterým mne obdarovala mladá Lady Tyrell pro štěstí v boji. "Ymmmm samozřejmě, že ne otče jsem v pořádku neměj obavy." Odpovím mu pečlivě a rychle si šátek odvážu a vložím do zaňadří do kapsy ve svém oděvu, abych jej skryl, než bude opět čas plnit jeho účel. "A cože ty ses dal na....hmmmm.....více jižanský styl?" Povytáhnu zvídavě obočí, protože přece jen nepamatuju už ani kdy se otec naposledy takhle upravoval. Navíc je to dobrá příležitost, jak stočit hovor jinam. |
| |
| V sále se hoduje a tančí 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní síně Alia, Lorelay, Oberyn Je mi s ní tak dobře! Pak promluví, jakoby vítr ve stromoví ševelil. To díky Tobě, má drahá Lady, to díky Tobě! Pravím mírně, a přesto s jistou vnitřní naléhavostí. Přinesou jídlo, a volná zábava je konečně spuštěna. Dám si pár soust, pak už to nemůžu vydržet, a přijdu s návrhem. Chtělo by se ti tančit, či se projít krátce pod hvězdami Lady Alio? Její krása a pružnost mladého těla se zrcadlí v mých očích. Vyjde to na stejno, objetí přijde buď při tanci, či venku pod hvězdnou bání. Letí mi hlavou, když z ní nespouštím zrak. Nemohu se jí nabažit, a ta touha s každým pohárem vína nabývá na intenzitě. Má dlaň se tu a tam dotkne té její. Náhle se u stolu objeví Princ z Dorne, a já lehkým kývnutím příjmu jeho projevenou úctu. Víc mu nevěnuji pozornost, neboť nemám zhola nic proti tomu, aby provedl lady Lorelay. Dychtivě očekávám, jaký program vybere lady Alia pro naše další společné chvíle. |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 4.XI.281/5.XI.281 Harrenhal Ze spánku mě probere tíživý pocit v žaludku. Venku ještě nesvítí slunce, takže musí být velice brzy ráno. Slyším velice potichu oddychovat Cat, která spí kousek ode mne. Někde v dálce se ozývají hlasy opilých mužů, kteří se vrací z hostiny. Zavřu oči a pokouším se ještě jednou odplout do říše snů, ale vidím Petyra.. a Cat. V tu chvíli vím, že dnes oči už nezamhouřím. Celý včerejší večer mám před sebou rozplynutý.. skoro jako by se ani nestal. Tanec s hrdým mladým Lvem a přetvářka tak snadno odhalitelná. Samota během hostiny, kdy jsem Ho ani Jí neviděla a úsměvy tak falešné. Divný pocit u srdce a láska prokletá. Viděla jsem tančící páry, ale byli jenom změtí tváří a hlasů. A pak najednou přišel k otci nějaký panoš a pověděl mu o konfliktu, který nastal venku. Slyšela jsem jenom útržky slov.Váš svěřenec Petyr Baelish vyzval na souboj Brandona Starka.. Cat.. důvod sporu.. Vlk nebyl zraněn. Nebylo to mnoho, ale stačilo to. Do očí se mi tlačily slzy, ale na tváři jsem stále musela mít ten umělý hloupý úsměv. Když jsem se vrátila do komnaty, kterou mám společnou se svou sestrou, Cat již spala.. Zrada unavuje. Potichu se postavím a přejdu ke Catinu lůžku. Dívám se na toho slizkého tvora, kterého mám nazývat sestrou. Její měděné vlasy jenom podtrhují můj vlastní pocit sklíčenosti. Ona byla vždycky lepší a každý jí vždy víc miloval než mě. Oproti ní jsem byla ošklivé kačátko, nechtěné a špinavé. Stačilo by jen přiložit jí polštář na ústa a chvilku ho tam podržet.. pak bych já byla ta lepší. Ta živá. Radši se potichu obléknu do jednoduchých modrých šatů vyšívaných červenou nití a vyjdu z místnosti. Kroky mě vedou do stanového městečka, kde všichni ještě spí. A někde tady je mezi všemi spícími můj Princ, má Láska. Nemůžu říct, že to byl zrovna účel zabloudit až k němu, ale najednou stojím před jeho stanem a s těžkým srdcem natahuji ruku po závěsu, která zakrývá vchod, ale pak jí stáhnu zpět jako by mě hrubá látka stanu popálila. Otočím se a spěšnými kroky odcházím pryč. To byl špatný nápad, špatný.. Vrtím hlavou s do očí se mi opět tlačí slzy. Nebuď tak bojácná.. Zastavím se a zhluboka se nadechnu. Přemýšlej. Nejsem zrovna idol krásy. Možná jsem příliš hubená a kostnatá hrudník by se s hrdostí mohl utkat s klidnou vodní hladinou, co se plochosti týče, ale mám přece i své klady. Vlasy mám stejně měděné jako moje sestra a oči modré jako většina příslušníků našeho rodu. A jsem věrná.. A co já vím, co se včera stalo? Nemůžu dělat unáhlené závěry jenom podle pár slov, které ani nepatřila mým uším. Třeba Brandon chtěl znásilnit mou sestru a Petyr jí jenom bránil, protože chtěl ochránit sestru své milované - mě. Jistě. Musím zjistit, co se stalo doopravdy. Možná se chytám jenom falešné naděje, ale i ta je lepší než nic. Znovu se otočím a vracím se k Petyrově stanu. Před vstupem dovnitř zaváhám jenom na okamžik. "Petyre?" Jsem překvapená jak nejistě zní můj hlas. Stan je osvětlen světlem jedné svíce stojící na jedné z dřevěných truhel. //Snažila jsem se co nejvíc napojit na minulé Lysiny příspěvky, ale moc jsem toho nemohla najít :) |
| |
|
|
| |
| SLUNCE DRAKA
5.XI. 281, po turnaji Je po turnaji. Tedy přesněji řečeno po jeho prvním dni, který jsem ustál a vyhodil ze sedla všechny své protivníky. Všechny ty vznešené rody, které chtěly zadupat do země Draka. Pro mnohé jistě lákavá představa a zvláště tehdy, kdy by mou porážkou královský rod v tomto turnaji skončil a oni by se mohli poprat o výhru. Teprve teď si naplno uvědomím to, co podvědomě vím celou dobu. |
| |
| soukromá zpráva od Alysha Torrent pro 5.XI. 281, po setmění Rozhodně ať si dávají pozor! A ať se nemotají příliš kolem Tywina, vysoká politika a nějaké boje, teď není nic pro nás! Mne zajímají nyní spíš obchodní věci. Na chvíli se odmlčím. Například co může nabídnout Maidenpool, zajímá mne zda lze zde koupit výhodně nějaké potraviny. Pak co chtějí kupovat ve svobodných městech zvláště v Braavosu, Pentosu a Tyroshi, a jak velké je kolem nich nebezpečí pirátů. Taky mne zajímají obchodní možnosti Severu, kdybych se toužila tam třeba usadit. I vztahy Rickarda Starka s Lordem Bílého přístavu mne celkem zajímají. Mám totiž pocit, že Lord Rickard by nemusel být k mým půvabům tak úplně chladný... |
| |
| Volná zábava. Konečně byl všem poctám konec, všichni zaujali svá místa i když ne vždy s nadšeným výrazem ve tváří. Ani sám král nevypadá, že by se bavil, přesto je večer zahájen a lid se může bavit. U stolu toká lord Jon jako by mu bylo dvacet, Alia se zdá nadšená a rozechvělá, neujdou mi letmé doteky těch dvou a já si připadám nepatřičně. Rušivě vedle těch dvou, kteří našli zalíbení jeden v druhém, přejí jim to, jsem daleka závisti, jen podivný pocit osamění na chvíli sevře mé srdce. Můj pohled jako už mnohokrát zakétne ke stolu jde sedí Brynden Tully, jako by byl mé záchrané lano. Všimnu si že si natočil křeslo aby měl lepší výhled, možná do sálu, ale možná...zachytím jeho klidný mírný pohled a cítím jak se má rozbouřená mysl uklidňuje, jak se mi vrací klid. Nedbám na okolní pohledy, věnují lordovi úsměv a úklonu hlavy. V tu chvíli k našemu stolu dorazí návštěva v podobě mladého může, cítím na sobě jeho pohled a naslouchání uctivému pozdravu , to by nebylo nic divného lord Arryn je vážený muž, ale překvapí mne nabídka k tanci i to, že můj příbuzný by to uvítal, nejspíš aby měl větší klid na lady po svèm boku. Můj pohled ještě jednou zalétne ke stolu Tullyů, muž předemnou vyčkává a hudba hraje. Vstanu, předvedu dokonalou úklonu a teprve pak promluvím. Lorelay Arryn lorde, vzdálená příbuzná pána Údolí. Jsem poctěna vaší nabídkou, která se neodmítá. S těmi slovy se chopím nabízené ruky a vydám se po boku lorda Oberyna, na taneční plochu. Na chvíli se zcela oddám tanci v dokonalè souhře s hudbou si tanec opravdu užíván, až po malè chvíli uořu na může svůj zkoumaný pohled. Řekněte lorde, kdy jste přijel ? Na turnaji jsem Vás nezahlédla, nebo se pletu? Možná jste vy, ten tajemný rytíř? Pobavení mi zahraje na rtech, zatím co čekám na odpověď. |
| |
| Kde jen ty mé děti jsou 5. XI, 281, večer Harenhall, hodovní síň Eddard Stark Zuby urvu pořádný kus masa a chvíli ho chroustám, zatímco si Ned urychleně schovává šátek. Ach, ta pošetilost mládí. Natáhnu se pro kalíšek s medovinou na zapití a potlačím říhnutí. „Inu, aspoň někdo v téhle smečce musí vypadat, že patří ke šlechtě,“ odvětím a pobaveně plácnu Neda po zádech. I přísný otec jako já si s dětmi mívá ve zvyku povídat, když tedy zrovna neprovádí nějakou hloupost. Zarazím se uprostřed sousta. „Nevíš, kde se zdrželi tví sourozenci?“ |
| |
| Lordi rodu Hightower Cupitám vedle lorda Leytona stanovým městečkem, přes sebe plášť podšitý kvalitní severskou kožešinou, na němž se v místě srdce stkví brož ve tvaru vlaštovky. Cestou si přidržuji šaty v rodových barvách, modré a zlaté, abych si je neušpinila. Pozorně poslouchám, co lord povídá. Na potvrzení jeho pozvání se lehce vděčně usměji. Zajímavé, a lord Redwyne, je na turnaji přítomen? Mohl by jste nás představit? Ráda bych si popovídala s někým, kdo jistě sdílí mou vášeň pro lodě. Slyšela jsem, že jste tchánem Mace Tyrella, také bych ho ráda poznala, mým úkolem je rozvíjet obchod Údolí a Roviny, hovor s jejím Pánem by byl jistě podnětný. Rozhovor nás zavede, až před stan sera Gartha. Nejspíše svými obchodními dovednostmi, i když v případě lorda Arryna nepodceňuji ani vliv mých půvabů, jestli mi rozumíte. Lehce se pousměji, a již dychtivě očekávám příchod sera Gartha Hightowera k nám. |
| |
| Volná zábava Jakmile Lady vstane, tak se i já znovu ukloním. Takhle z blízka mi přijde ještě hezčí než když jsem se díval od svého stolu. "Lorelay, krásné jméno Lady. Je mi velkou ctí že vás poznávám". Přátelsky se pousměji a držíc Lady za ruku vyrazíme společně na parket. Očkem kouknu zda už je zde i někdo další a pak se pustíme s mou novou společnicí do tance. Je to už nějaký ten pátek kdy jsem takhle tancoval naposledy, doufám že mi to půjde. Soustředím se jen na dvě věci, na to abych dělal správné kroky a pak samozřejmě na Lady Lorelay. Též na ni upřu svůj pohled, zacukají mi koutky a zavrtím hlavou. "Přijel jsem včera má Lady. Na turnaji jsem byl, ale bohužel se mi moc nedařilo a ze sedla mně shodil jelen. Tudíž tím tajemným rytířem bohužel nejsem... Ale musím říci že na to že se objeví jen tak, zničeho nic, podává ten cizinec pěkné výkony že?" Chviličku jen tak čekám na odpověď a pak se zadívám své partnerce do očí. "Nechápu jak mohly ostatní muži páchat takový hřích a nechávat vás sedět u stolu samotnou... Jste zde sama? Nepočítaje tedy Lorda Arryna". |
| |
| Nejmladší vlk 5. XI. 281 Ani nevím jak dlouho jsem vůbec byl mimo veškeré dění a vybíjel svou frustraci, co ale vím je, že déle už se asi opravdu zdržet nemohu, protože otec by zase začal vyvádět. Zasunu proto meč do pochvy a vydám se k hodovní síni. Už když se blížím, tak slyším hudbu a hlasitý smích, což mi na náladě příliš nepřidá. Vejdu proto dovnitř a snažím se být co nejnenápadnější, aby si mne nikdo, především otec nevšiml, a vydám se ke stolu Starků, de se posadím co nejdál od otce jak jen to etiketa dovoluje, tím pádem je mezi námi krom Neda ještě místo pro Brandona a pro Lyannu. Přitáhnu si kousek zajíce a číši vína a v tichosti se pustím do své večeře, pozorujíc osoby tančící na parketu ale i okolní stoly, snažíc se najít známé tváře, kterých skutečně není mnoho. |
| |
| Rozverný otec "Jak vidím, tak nejmladší vlk už přichází." Stočím pohled směrem k přibližující se postavě k našemu stolu. Kývnu Benovi na pozdrav. Posadí se od nás, co nejdál. "Takže se kázání přece jen nevyhnul, ach..." Vzdychnu si v duchu, ale navenek nedám nic znát. Opět vrátím pohled k otci, abych zabavil jeho pozornost. "Kde se zdržel Bran, nemám ponětí. Snažím se nedělat mu chůvu, kterou by občasně potřeboval, i když je z nás nejstarší." Ušklíbnu se. Ano pro jednou jsem trpce upřímný, nicméně je to jen v tiché společnosti Starků, tedy si to mohu dovolit a nemusím předpokládat, nějaké společenské zostuzení rodu. "No....a vůbec, jak to vidíš vlastně se svými plány, které si na nás připravil otče? Tedy hlavně na mé sourozence. Branovo zasnoubení s Lady Catelyn, Lyanino s Robertem a Benovo učení u Lorda Arryna?" Zadívám se na něj tázavě, jelikož mne více než je zdrávo zajímá, co bude s mými sourozenci a zdali se budou mít dobře. Navíc je až podezřelé, že já nejsem do žádné podobné záležitosti vtáhnut také. |
| |
| Co trochu vzduchu, můj pane? Do tváří se mi opět vlije ruměnec, když mi řekne, že se díky mě cítí mnohem mladší. Nemohu z něj odtrhnout oči, ty jeho mne stále více a více pohlcují a já se v nich nořím hlouběji a hlouběji. Sotva si všimnu, že přinesli jídlo. Toho si všimnu teprve až když si lord dá pár soust. Já sotva něco sním, snad jen abych neurazila a můj pohled se opět vrátí k lordu. Dokonce si ani neuvědomím další osobu, která se k nám přidala. Mám oči jen pro lorda a když se zeptá, co bych ráda, srdce mi nadskočí. "Ráda bych na vzduch, můj pane," zašveholím tiše, načež se lord zvedne, já přijmu jeho rámě a již se vydáme ven do zahrad. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Lysa 5.XI.281 Můj stan Překvapeně sebou škubnu, když uslyším svoje jméno. Přestanu brečet, skoro jako na povel. Nicméně mám pořád rudé tváře, a hodně vlhké oči. Navíc mi pořád stéká slza na tváři. Cítím to. ,,Kdo je tam?" zeptám se, a popotáhnu nosem. |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 5.XI.281 Nespal. Zaslechla jsem v jeho hlase slabý nádech bolesti? Jakmile promluví, srdce mi začne bít jako na poplach. Už jsem zašla příliš daleko.. Nemůžu jen tak bez vysvětlení odejít. Tohle musím dokončit. Zdá se mi to, nebo je vzduch kolem mě těžší a atmosféra hustší? Než odpovím, tak si odkašlu, abych zničila ten knedlík co mám v krku. "To jsem já Petyre. Lysa" Tvá věrná a hloupá přítelkyně. Vezmu svíci z dřevěné truhly a jdu směrem odkud se ozývá hlas. Naleznu ho na jednoduchém polním lůžku. Táře má lehce zarudlé a oči lesklé.. Můj ubohý Petyre. Jak ráda bych ti ty slzy slíbala pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro 4.XI.281 Harrenhal Je to jen Lysa. uvědomím si okamžitě. ,,Co potřebuješ Lyso?" odvětím jí jakoby nic. Co tady vůbec dělá? Neměla by být u lorda Tullyho? Lysi přítomnost mne překvapí, ale nedám nic najevo. Lysa nelysa. Tullyům jsem všem u prdele. ,,Poslal tě lord Tully?" vyhrknu náhle, a opět popotáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Stan Rytíře Smějícího se stromu stál stranou od ostatních. Jako by se před stany velkých pánů a rytířů styděl a nechtěl jim překážet v rozletu. Stál před ním hlouček ozbrojenců a zahříval se u zapáleného ohně. Jejich seržant si tě okamžitě všiml. "Stůj, kam jdeš mladá dámo." Houkl na tebe přísným hlasem. Sledoval tě a šel ti naproti. "Pokud hledáš pana rytíře, tak ten tady není. Je tady jenom jeho panoš, který vyřizuje záležitosti výkupného. Nevypadáte, že byste šla platit za někoho výkupné." To poslední bylo řečeno dost pohrdavým hlasem, který říkal:A kdyby si chtěla platit. Tak bych tě za uši odtáhl k tatínkovi. Trocha světla padla i na jeho oděv. Byl rudý a černý. Seržantovi došlo, že je moc vidět. Přitáhl si plášť blíž tělu. Na to aby zakryl trojhlavého draka vyšitého na prsou bylo ale pozdě. |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 4.XI.281 Harrenhal Jeho otázka mě zarazí. Ne snad proto, že bych nevěděla odpověď, ale je tak těžké vyslovit pravdu nahlas. V svých snech jsem často viděla právě tuhle chvíli. Pokaždé jsem vyšla jako vítěz.. Ale realita může být jiná. Raději mlčím a odpovím na jeho druhou otázku. "Ne můj otec mě neposlal. Neví, že jsem tady." Vyhrknu rychle a potom mnohem tišeji a pokorněji dodám:"Nikdo neví, že jsem tady.." Prohlédnu si pečlivě jeho tvář. Je to nedůvěra, co v ní vidím? Strach? Ponížení? Nemůžu si pomoci. Svícen postavím k jeho posteli, kleknu si na zem a chytím ho za ruku. Ať mě bohové proklejí.. Nebo spíš můj otec. Uvědomím si, že jeho ruku svírám až příliš pevně a po tvářích mi tečou slzy. Slova najednou přijdou sama, i když jsou přerušovaná vzlyky. "Malíčku.. Petyre.. Jsi v pořádku? Já-- já slyšela jsem nějaké zvláštní zprávy.. Prý jsi se porval s nějakým Vlkem? Proč jsi to dělal, hlupáčku? Vždyť tě mohl zabít!.. Proč jsi to dělal? Bylo to kvůli Cat, že jo.. Já-.. Proč ona? Já vím, že nejsem dokonalá.. Ale ona tu není a já jo, vidíš?" Ta slova mě samotnou vyděsila. Pustím jeho ruku, skloním hlavu a potichu pláču. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Lysin pláč 4.Xi.281 Harrenhal Takže otec jí neposlal. Tak co tu teda dělá? Pak už jen nastává výraz naprostého zmatení, když přede mnou Lysa klečí, a chytá mě za ruku. He? Než stihnu cokoliv říct Lysa na mě vrchlí monolog o tom, jak si o mě dělala starosti. To si dělá legraci? Lysa? Ale no ták. To nemůže být pravda. Ale pravda to byla, a já jsem rázem nevěděl, co mám dělat. Ale no ták, ty blbečku. Našel jsi si svojí volavku. Tady není o čem přemýšlet. Lepší příležitost tu už nebude. Tak jí využij. ozve se mi v hlavě druhý hlas. Ale Lysa je jako moje sestra. Nechci jí zneužít! Pfff. Ty sám víš, že je ti ukradená. Chceš Cat, né Lysu. Ale Lysa je příležitost, která se už nevyskytne. Tak to kurva dobře uhraj. Opět jsem popotáhl, a slezl jsem z postele, teď jsem klečel na zemi spolu s Lysou. ,,Ty jsi si...o mě dělala starost?" řeknu místo jakékoliv odpovědi. Pokud odpoví kladně, tak jí okamžitě vrazím polibek. Francouzský. Jako jsme to už jednou dělali při té líbací hře, kde byla i Catelyn. A na Catelyn při tom polibku i myslím. Aaach Cat. |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 5/4.XI.281 Harrenhal Vzpamatuj se. Na chvíli zadržím dech a otřu si slzy. Pomalu vydechnu a cítím se o trochu klidnější. Zdá se mi jako by to ticho trvalo celou věčnost. Každý pohyb je zpomalený. Sleduju, jak si ke mě kleká a jak otvírá ústa. Srdce mi zase začne bušit a vypadá to jako by mi mělo každou chvilkou vyskočit z hrudi. Nedokážu sesmolit nějakou přijatelnou odpověď a tak na jeho otázku jenom přikývnu. Naklání se ke mě a dává mi polibek. Jednou jsem to už zažila, ale tenkrát to byla jenom hloupá hra. Teď tu nikdo není. Polibek nesměle oplácím. Miluje mě! Cat, jsem lepší! Vyhrála jsem! Tenhle okamžik je lepší než jsem si kdy představovala. Zvenčí to vypadá jako by se nic nedělo, ale uvnitř mě vypukla hotová bouře emocí - smíšená úleva s něhou a vášní. Poprvé ve svém životě ucítím opravdovou touhu. Polibek začnu oplácet vášnivěji, přitisknu se k němu. Prsty mu nesměle jezdím po zádech. Nechtěně se dotknu jeho kůže, která vykoukla pod lněnou košilí. Začnu nezkušeně prozkoumávat horkou pokožku jeho zad. Teď na ničem nezáleží. |
| |
| Nádhera v říčních krajích 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hradby poblíž síní Alia A to já taky! Řeknu rozverně. Nabídnu jí rámě, a už se neseme za doprovodu několika arrynských modrostříbrných stráží chodbami, které nás vyvedou přímo na hradby. Náš doprovod jistě decentně zajistí, aby nás nikdo zbytečně nerušil. Na hradbách není mimo stráží lorda Whenta ani živáčka. Vzduch je chladný a osvěžující, kolem vše utichá, a slunce se chystá končit svou celodenní pouť. Vedu svou Lady, a volnou rukou jí tu a tam pohladím její ručku. Krásný večer, že? Vydechnu spokojeně, a sleduji zapadající slunce, jež padá v červánkové nádheře kamsi do lužnich lesů a hor na západě. Hledím na tu krásu, a když cítím, že přišla správná chvíle, tak Aliu otočím jemně k sobě. Beze slova jí obejmu, a lehce stisknu. Kolem nás se odehrává jedno z nejhezčích představení, které příroda nabízí. To že stojíme na vysokých hradbách, ze kterých je vidět daleko do kraje, vše ještě zvýrazní... |
| |
| Stan Gartha Hightowera 5.XI. 281 Alysha, Leyton Zbrojnoši s věžemi na prsou se před svým lordem v úklonách rozestoupili. "Můj pane," uklonil se jeden z nich Lordu Leytonovi. "Váš syn je u koní hned tady bude." Měl pravdu. Grath vyšel zpoza stanu, jen co zbrojnoš dokončil větu. Byl oblečený do rodové šedé a krok měl rozhodně pevný. "Otče," Oslovil svého otce a mírně se uklonil. "Má paní," stejně zdvořilou úklonou pozdravil mladou lady. "Pojďte prosím do stanu." Ustoupil a gestem pobídl starého lorda a jeho společnici aby vešli do vytopeného stanu. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Polibek 4.Xi.281 Harrenhal Že bych se jí až tak nelíbil? pomyslím si, když se Lysa tak zvláštně odsouvá. Navíc vypadá, jako by to s ní ani nehlo. U Sedmi. Ještě si to poseru u Lysy! Naštěstí tomu tak není, Lysa můj polibek začne oplácet mnohem vášnivěji, než bych předpokládal. Docela se mi to i líbí. Projede mnou husí kůže, když mi šahá na záda. Má tak studené ruce! Brrr. Pak ale zapracují více pudy, než rozum. V líbání neustávám. Ovinu jí levou ruku ruku kolem pasu, a rychle jí položím na zem. Teď jsem nad ní. Přestanu jí líbat. Podívám se jí do očí. Uvědomím si, že jsou překrásné. Hmmm... Teprve teď a v téhle poloze se mi postaví. Začnu jí líbat na krku. Levou rukou jí se jí začnu drát k prsům, zatímco pravou se jí hrnu tam dolů. Přesouvám se v líbaní dolů. Rukou jsem se k prsu už prohrabal, a pravačkou, kterou mám ,,šikovnější" jsem se už skrz její šaty dostal taky. Teprve teď to začíná být vzrůšo. |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 5.XI.281 Harrenhal Celý svět se smrkne jenom na tenhle jednoduchý stan a naše horká a nedočkavá těla. Jako by nikdy nezáleželo na minulosti a budoucnosti, jenom na téhle chvíli. Položí mě na záda a já si užívám každý jeho dotyk. Vím, co bude následovat, ale nemám v plánu v tom přestat. Septa mě připravila. Neumím si představit nikoho lepšího s kým bych měla přijít o svou nevinnost než je Petyr. Můj sladký malý Petyr.. Roztřesenými prsty mu začnu rozšněrovávat kalhoty, ale nikdy předtím jsem to nedělala, takže mi to trvá poměrně dlouho. Konečně uvolním jeho úd. Nevím, co mám dělat teď. Jsem vedena pouze pudy staršími než je lidstvo samo. Podívám se mu do očí a veškeré moje obavy a strach jsou pryč. On mi neublíží. Roztáhnu nohy a Petyra přitáhnu k sobě. Bude to jeden z prvních kroků do neznámého světa velkých dam a rytířů.. |
| |
| Večerní hostina 5.XI. 281 Tygett nechám Jaimeho v péči jeho sestry. Stejně to Cersei trochu přehání. Její dvojče za života spadne z koně ještě mnohokrát a bude dělat ještě mnohem nebezpečnější věci. Mávnu nad tím rukou a zastavím se před vstupem do hodovní síně. Jen koutkem oka zahlédnu známou postavu a známý znak. Zastavím se a prohlédnu si muže Freyů, kteří právě přijeli. No pokud tady někde je, jistě si mne najde. Ta si mne vždycky najde. Vejdu do síně osvětlené tisícem světel a posadím se vedle Tygetta. "Na tebe bratříčku a na tvou šťastnou ruku, která dneska poslala do bahna dva květináče." Připiji mu a postavím pohár na stůl. "Viděl jsem Emmona," konstatuji prostě. "Mimochodem co říkáš na dnešní klání. Tywin nařídil, abychom ze sedel vyhazovali především Tyrelly." |
| |
| Je libo snoubenka? 5. XI, 281, večer Harenhall, hodovní síň Eddard Stark Při zmínce Brana si odfrknu. „Spíš opasek než chůvu,“ zhodnotím potřeby svého nejstaršího a smutně si uvědomím, že zrovna v jeho případě již podobné výchovné metody pravděpodobně používat nemohu. To ale neznamená, že si budeš dělat co chceš hošánku, zamračím se, když očima projíždím okolí. Brandon se však ne a ne ukázat. „Na podrobnostech se budu ještě potřebovat domluvit s ostatními lordy. Rád bych ale, aby se Brandon oženil ještě letos, potřebuje to jako sůl,“ pohled mi sjede z kančího zpátky na Neda a na chvíli se mi zastýská po střapatém vousu, jenž by skryl můj potutlený úsměv. „Pročpak, mrzí tě, že taky ještě nemáš nevěstu?“ |
| |
| Kdo dřív přijde... 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní sál Hoster, Lorelay, Oberyn a další Těšil jsem se z pohledu na lady Lorelay, a kochal se na dálku její krásou. Když byl všem ceremoniím konečně konec, trubky zazněly, a ze všech stran se vyhrnula armáda číšníků a šenkýřek. Netrvalo dlouho, a stoly se prohýbaly pod zátěží jídla, piva a vína. Lehce jsem pojedl, abych učinil zvyklostem a hladu za dost. Hudebníci počali hrát, a já se nadzvedl, chtíc vzít lady Arryn do kola. Sotva jsem onen pohyb začal, všiml jsem si, že Princ Oberyn prokázal svou příslovečnou rychlost. Nedokončil jsem tedy vstávání, a opět jsem dosedl do křesla. S pohledem upřeným směrem k lady a princi jsem si na cínový talíř naložil další kus zvěřiny, ulomil chléb, dolil si pohár dornským, a pokračoval v hostině. Přeji krásné lady z Údolí, aby si užila tento večer, třebas i v náručí jiných tanečníků, než jsem já. Obrátil jsem pohled zpět ku dění kolem našeho stolu. Hoster vypadá dost ustaraně, Edmure tu je, ale obě děvčata jsou kdovíkde. Mám se po těch nezbednicích jít podívat, bratře? Povídám s pusou plnou jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro Kouzlo západu slunce Přijala jsem lordovo rámě a cestou ven se o něj nepatrně opřela. Jakmile jsme však vyšli ven, zhluboka jsem se nadechla a na chvilku úžasem strnula, když jsem zahlédla krásu zapadajícího slunce nad harrenhallskými hradbami. Volnou rukou jsem držela lordovu paži a hlavu jsem měla položenou na jeho rameni. "Ano, můj pane," tiše vzdychnu, zatímco spolu hledíme na západ slunce. Najednou mne lord chytne, jemně otočí k sobě a pak beze slova obejme. Překvapeně mrkám, ale když ucítím tu jemnou sílu jeho objetí a teplo, jež se z něj linulo, přitiskla jsem se k němu a hlavu si položila na jeho rameno. Se zavřenýma očima jsem užívala jeho tepla, dokonce jsem i cítila, jak mu buší srdce, nebo jsem si to jen namlouvala, ale on určitě mohl cítit to mé, které bušilo jako splašené. Nechtěla jsem nic říkat, nechtěla jsem ničit tuhle krásnou chvilku, a tak jsem jen stála, objímala lorda a potápěla se v jeho něžném a přesto silném objetí. |
| |
| Ve víru tance. Hudba hrála nádherně, milují tóny co lahodí uchu, stejně jako tanec který si užíván. Prvotní překvapení z pozvání k tanci od prince Oberyna, se již vytratilo. Nejsem nijak významná lady, takže jsem doufala v tanec, dokonce i s určitým mužem, ale cesta osudu se klikatí různě. Při jedné otočce se můj pohled střetne s očima lorda Tullyho, lehce kývnu hlavou na pozdrav, než mne taneční kroky na směřují jinam. Váš souboj jsem neviděla můj pane, ale i prohrát lze se ctí a bez ztráty hrdosti, nemyslíte? Další taneční figura a já si všimnu jak lord Jon odchází s kdy Alií. Rty mi zvlní přející úsměv a pak už se musím soustředit na svého tanečníka. Jeho hbitý jazyk ke vztahu k lichotkám, je všeobecně znám, usměji se tedy a s náznakem pobavení odvětím. Nesuďte zdejší lordy přísně, večer teprve začal, věřím tomu, že bych si za tančila, dříve či později. Zaujatost lorda Arryna lze pochopí, zahořel vášní, což jistě muž Vaší pověsti chápe. Tanec na chvíli přerušil mou řeč, pokračují po chvíli. Zda jsem zde sama ? Jak to myslíte můj pane? Jsem zde s lordem Arrynem, jako jeho příbuzná. Jinè členy rodiny zde nemám |
| |
| Je libo snoubenka? "Nejsem si jist zdali svatba Brana zkrotí otče, ale kdyby ne, byla by to pro nás velká potupa." Mírně si povzdechnu v obavách, nad tím, jak to vlastně s bratrem do budoucna bude. Pak se mírně zamyslím a zamračím. "Ač větší obavy mám ze sňatku Lyanny, protože Robert je.....prostě Robert a všichni víme, jaký je Robert proti němu je i Bran svatý." Zavrtím mírně hlavou a pak trošku povytáhnu obočí, nad jeho poslední otázkou. "Já a nevěsta? Dobře víš otče, že na takové věci nemyslím. Musím dohlížet na tři mladé vlky, kteří se chovají spíše, jako moje děti, než sourozenci." Zašklebím se a napiji se medoviny z číše. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 5.XI. 281 Jdu příliš pozdě. Po rytíři není okolo kolbiště již ani známky-očividně nechtěl, aby jej někdo sledoval. Proto se uchýlím k dalšímu pravděpodobnému místu jeho pobytu, a to jeho stanu. Avšak stráže jsou v tuto hodinu ještě plně vzhůru a pozorné-i přes plápolající oheň pro ně není velkým problémem ihned odhalit mou přítomnost. Nemá cenu se schovávat-jakmile zachytím seržantův pohled, vyrazím přímo k němu. Odpovědí na jeho pohrdavý tón je mrazivý upřený pohled. O výkupné vskutku nejde… odvětím, zatímco můj pohled padne na jeho hruď …povězte panošovi, že lady Ryswell jeho pánovi vzdává holt a zve jej do stájí svého otce, kde na něj čeká oř hodný muže jeho výkonů-pokud o něj stojí. vyslovím a při mých posledních slovech lehce pokrčím rameny-jako by snad nabídka nepocházela z mých vlastních úst a nezáleželo mi ta tom, pokud ji rytíř přijme. Zdá se, že se připozdívá… pohlédnu na nebe, jako bych si snad nadcházející noci dříve nevšimla. …snad byste mladé dámě poskytl doprovod do Hodovní síně? pohlédnu vstříci zbylé skupince stráží, zatímco nenápadně okukuji stěny stanu, domnívajíc kdo se snad může ukrývat uvnitř. Avšak i když se konečně otočím ke stanu zády, mé myšlenky neskomírají. Je vcelku běžné, aby se mladíci účastnili turnajů jako rytíři beze jmen-Ser Barristan Selmy byl v šestnácti pasován na rytíře za svou účast jako tajemný rytíř na turnaji Králova Přístaviště-sestra o něm jednu dobu básnila celé noci. Nebo Ser Duncan… lehce se zamračím-tento rytíř má očividně dost znalostí na to aby se turnaje účastnil pod svým vlastním jménem, avšak vše ostatní je až příliš zvláštní. V mysli mi vyvstane obraz, jak se zapřel v sedle, když jeho dřevec narazil do Brandonovy přilbice. Zarazím se-snad bych přeci jen měla… Ach-omluvte mne, skoro jsem zapomněla, můj bratranec musí být ještě ve stanech mistrů-kdybyste byl tak laskavý… změním náhle směr mého doprovodu-Mark nebyl sražen tak prudce aby ve stanech ještě pobýval-někdo jako on ví jak padat, avšak rytíř, jež na to není zvyklý… S doprovodem se rozloučím těsně před stanem, děkujíc mu za jeho ochotu, a přestože se ihned rozhodnu vyhledat lorda Starka, mé myšlenky stále neopouštějí onoho záhadného muže, o němž sama sobě přísahám, že zjistím vše, co jen bude možné. |
| |
| Po boji Rozloučila jsem se s mistrem, sebrala jsem svůj plášť a vydala jsem se do svého stanu, kde jsem se převlékla, upravil a hlavně umyla. Měla jsem pro sebe připravené zelené šaty a zlatý pás. V tichosti jsem se připravila na večer, za pomoci jedné ze služebných, které mi byli nápomocny. Pomohla mi do šatů, zbytek už jsem zvládla sama. Vlasy jsem si pro dnešní večer nechala jen volně rozpuštěné, dosahovali délkou hluboko pod pás. Nakonec, než jsem vyšla ve svém plášti ze stanu, vzala jsem z jednoho svého zavazadla starý zelený šátek. Je starší než jsem já sama. Byl mé matky. Po té už mi vlastně nic nebránilo v tom, abych šla navštívit svého otce. Dostal se mezi obránce a to je velmi dobré, hned na první den. Jen aby se mezi nimi udržel až do konce a přežil to bez zranění.. Prolétlo mi hlavou a tiše jsem si povzdechla než jsem vešla do stanu, který patřil otci a stál mezi ostatními obránci. „ Dobrý večer, otče.“ Pozdravila jsem ho s úsměvem a jemnou úklonou. „ Gratuluju ti k velkému úspěchu.“ Došla jsem k němu a lehce jsem ho políbila na tvář, když mě vyzval, abych přišla k němu. Podívala jsem se jen krátce po bratrovi a kývla mu na pozdrav, zatím co si hrál. „ Porazil si sera Jaimeho?“ Otážu se mírně překvapená, ale s úsměvem. „ Děkuji ti otče.“ Posbírala jsem mince, které mi nechal. Nevím co s nimi teď budu dělat. Nevím, každopádně je schovám. Určitě se časem budou hodit. „ Chtěla jsem ti ještě něco dát, než půjdeme jíst.“ Zašátrala jsem pod svým pláštěm a opatrně jsem vytáhla jemnou látku. „ Myslím, že by matka chtěla, abys ho měl. Určitě ho poznáváš…“ Pousmála jsem se a vložila jsem mu šátek do rukou. „ Omlouvám se, otče, že jsem nemohla být přítomna tvým úspěchům, víš ale dobře, kde jsem a co dělám. Dnes jsme měli dost náročný den. Jeden z Freyů měl pochroumaný krk a málem se nám udusil.“ Povzdechla jsem si. Stále ještě nesouhlasím s tím, co provádí. Snaží se mezi sebou pozabíjet. A to se mi nelíbí. Navíc se toho všeho účastní i otec. Kéž by jim byli ti ranění a zmrzačení příkladem. „ Dávej na sebe při turnaji pozor, otče, nechci, abys skončil v našem stanu.“ Pověděla jsem mu se starostí a pohlédla jsem na bratra, který si ještě stále hrál. „ Už bychom možná mohli jít, ať nepřijdeme moc pozdě na večeři.“ |
| |
 | Lev na hostině Harenov, hodovní síň Už nějakou dobu sedím v hodovní síni, a zamračeným pohledem sleduji všechny kolem sebe, ale především Tyrelly, aby se zase nepokusili o nějakou kravinu podobnou té kterou udělali na dnešním turnaji. Otočit Jamieho štít... Ten kluk si sice několik tvrdých lekcí zaslouží, ale tohle ponížení ne. Ale zítra se uvidí kdo se bude smát naposledy, zda-li lev nebo květináč, já jim dám ponižovat dědice Skály, zatluču je do země a zatluču je tam všechny i kdyby to mělo být to poslední co udělám. Pohled mi pak padne na družinu právě příchozích Freyů. *Takže Genna je tady... no nazdar.* Naštvaně do sebe kopnu další pohár vína a zamručím na procházejícího pohunka aby mi donesl další. Společně s pohárem ale dorazí i Kevan se slovy chvály o tom jak krásně jsem dnes namlátil květináčům. Jako by to bylo něco velkého, ten plevel ani neumí držet meč. Další slova jsou slova Tywina, která Kevan nese. "Jako by to bylo poprvé... Něco se těm jeho spratkům stane a já abych je šel mstít..." Zachmuřeně začnu upíjet víno. *Hlavně ať už je po turnaji...* |
| |
| Stany Mistrů 5.XI.281 Brandon "wild wolf" Stark Catelyn Tully Lehce nervózně vstoupím do stanu, nejprve zkoumajíc zástupy postelí a ty na nich. Trochu se obávám, že zde bude plno, avšak zdá se, že všechny návštěvy byly již vykonány-tedy skoro všechny-přestože jsem snad doufala v opak, nachází se u Brandonovy postele nejen Ethan, ale i lady Catelyn. Ono zjištění mne ihned přinutí přehodnotit situaci. Neměla bych odejít? Přesto však nakonec udělám onen krok v vpřed a vydám se k lůžku lorda Starka, slyšíc poslední slova jeho panoše týkajíc se tajemného rytíře-zdá se, že ani zde se myšlenek na něj nezbavím. Zdá se, že i Váš dnešní protivník je výkonem rodu Starků okouzlen. usměji se na pozdrav když se panoš zrovna klaní svému pánovi. Ethanovi věnuji lehké pokývnutí, zatímco na Brandona pohlížím zkoumavě, snažíc se zjistit jaké jsou celkové škody. Teprve poté zvednu pohled k lady rudovlasé dívce. Lady Tully, je mi ctí. Zdá se, že dnes tedy přicházím jako poslední-avšak kdo by dokázal jít na dnešní oslavu a nepomyslet na Vás? On tajemný rytíř je za svou slávu a všechny dohady vděčen právě Vám… snažím se lehce nervózně žertovat. Neměla bych tu být-měla bych být na oslavě…měla bych vést dohady, měla bych… …a co se oslavy týče-jistě bys svého pána nenechal bez celé oné slávy, že, Ethane? Jsem si jistá, že jeden džbán medoviny ji m na slavnostním stole nebude chybět. usměji se na mladíka v žádosti, chtíc Brandonovi jeho pobyt na pravděpodobně nepohodlném lůžku alespoň trochu zpříjemnit-ale proč? Na to tu má přeci svou lady snoubenku… Člověk by si myslel, že se někdo jako Vy se naučí pořádně padat. založím si ruce na hrudi, hovoříc s hranou přísností Doufám, že jste si vědom povzbuzení, jež jste dnes způsobil… pokračuji snad s jistým míněním ukázat lady jak blízcí si staří přátelé mohou být...staří přátelé…jak podivně to zní… …ehm, tedy…lady Catelyn se o Vás jistě musela strachovat-co by si počala kdyby se Vám stalo něco opravdu závažného? Co když Vás již nikdy nenechá nasednout na koně? provokuji lehce káravě. |
| |
| Vlci a jelení 5. XI, 281, večer Harenhall, hodovní síň Eddard Stark Mezi sousty na syna stihnu zvednout obočí. Mám pocit, že hlavní náplní práce lorda je nechat si zpochybňovat úsudek jinými. „Robert se zklidní,“ oznámím prostě a jednoduše, „schopná žena dokáže zkrotit každého muže. A řekl bych, že taková divoká vlčice jako Lyanna nebude mít až takový problém zahnat do kouta jelena, i když bude v říji.“ |
| |
| Ať to není chyba Harenhall, hodovní síň, stoly Starků Ačkoliv jsem seděl od otce co nejdál to šlo, tak nešlo přeslechnout jeho rozhovor s Eddardem. Jak probírali Brandona, jak se Ned musí snažit ho zkrotit, a jak otec říká že Brandon by potřeboval pevnější opasek, a potom i jak Lyanna dokáže Roberta zcela jistě zkrotit a také přišla řeč na to, jestli není Nedovi líto, že nemá žádnou snoubenku, což docela smrdělo vzhledem k tomu, že kolem nás jsou ty nejurozenější rody ze Sedmi království. "Brandon si lady Catelyn nezaslouží, stejně tak jako si Robert nezaslouží Lyannu..." Pronesu když rozhovor mezi otcem a Nedem na moment ustane, poté se zase pustím do jídla, doufaje že mne za ona slova otec znovu neseřve a později nezmáltí. |
| |
| Štěkající vlče 5. XI, 281, večer Harenhall, hodovní síň Eddard a Benjen Starkovi Otočím se od tichého vlka ke štěněti a odložím zbytky zpátky do misky. Mé odpovědi pro Benjena předchází krátké otření rtů ubrouskem. „Dobrá, kdo si je tedy zaslouží?“ zeptám se a otočím se na svého nejmladšího s výrazem, který jasně říká, že od někoho tak mladého a nerozvážného nečekám, že by mohl přijít s lepším plánem. |
| |
| Starý vlk Harenhall, stoly Starků Otec si otře pusu od mastnoty a zadívá se na mě tím pohledem, který jasné říká že jsem úplný pitomec. Je sice pravda že nevím kdo by si měl zasloužit jak lady Tully, tak moji sestru, ale vím že ani Brandon ani Robert to nejsou. Zhluboka se nadechnu a zahledím se otci do očí. "Neříkám že vím kdo je pro ně vhodný, ale ani Brandon a ani Robert to myslím nejsou. Sám jste otče řekl že Brandon potřebuje opasek a Ned má pravdu s tím, že jestli ho manželství nezkrotí, tak bude pořád létat za každou sukní. Na náš rod to přinese hanbu a lady Catelyn se bude nejspíše muset potýkat se spoustou Sněhů, to samé s Lyannou. Co když nedokáže Roberta zkrotit? Víte stejně dobře jako já, že Robert je děvkař a obávám se že ani jeho... láska..." slovo láska pronesu tak sarkasticky jak to jen jde "ho neodradí od jeho návštěv bordelů. Opravdu chcete aby Lyanna musela celý život strávit s někým takovým a možná už ani nikdy nevidět svou vlastní rodinu a rodnou zem?" Zkoumavě se na otce zahledím, vím že má slova nebudou mít velkou váhu, ale když už chtěl slyšet co si myslím. |
| |
| Jak to na světě chodí 5. XI, 281, večer Harenhall, hodovní síň, stůl Starků Eddard a Benjen Starkovi Oba mí synové jsou ještě tak mladí, tak plní ideálů. Je smutné, že o ně dříve či později budou muset přijít, takový už je ale život a povinnosti lorda. Povzdechnu si. „Dobrá, co tedy navrhuješ?“ zeptám se a opřu se o opěradlo židle. Starý vlk, vysvětlující malému štěněti, že takhle to prostě na světě chodí. „Mám nás podle tebe nechat vymřít bez dědice? Čekat na toho tvého partnera, který si je zaslouží tak dlouho, dokud nebudu na smrtelné posteli a neuvědomím si, že nikdy nikoho takového nenajdu? A že jsem promarnil šanci spárovat své syny a dcery s mocnými rody?“ Rozhodím dlaněmi, jako bych čekal, že se Benjen vytasí s partnery snů právě teď, v tuto chvíli. |
| |
 | Harrenov, nádvoří a hodovní sál Lvice a osel Kočár vesele klokotá, zatímco se blížíme k Harrenovu. Nakloním se, abych lépe viděla z okna. Slunce se již klíží k západu a před námi se v krajině otevírá výhled na jezero, které se rozprostírá u paty oné pevnosti. Jeho hladina se rudě třpytí a probleskuje. Báječné. Báječné, pomyslím si, když stanu v dvoukřídlých vysokých dveřích sálu, sledujíc ten roj urozených mužů a žen. Slastně si povzdechnu. Konečně společnost na nějaké úrovni. Lord Frey může tu svoji tlupu nazývat šlechtici, jak jen chce, ale žít s nimi je jako návštěva útulku pro malomocné. Se sebevědomým úsměvem vpluji do sálu. Můj pohyb doslova připomíná plující loď, protože široká sukně ze žluté látky sahá až k zemi a nedává zahlédnout třebas jen špičku bot. O co je sukně šatů nabíranější, o to užší je jejich živůtek a výstřih, v němž se leskne rubínový náhrdelník. Ani omylem bych se nenechala plést za Freyku, já jsem vždy byla a budu Lannisterka. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI. 281, západ slunce, Harrenhall, na hradbách Alia Každým dotekem, každým jejím gestem, dávala lady Alia na odiv své nadšení ze scenérie, která se nám zde naskytla. Dává mi znát svou radost z mé přítomnosti, i když stále je v tom cítit jisté rozechvění. Záměrně jí pouze obejmu, nijak se nesnažím jí políbit, či jí prokázat jiné důvěrnosti. Myslím si, že pro mladé děvče je cesta lásky k staršímu muži schůdnější přes důvěrné přátelství. Přes pocit absolutní ochrany a důvěry, přes zážitek sdílení dvou duší, které blaží už jen pouhá vzájemná přítomnost. Přitiskla se ke mě těsně, a položila si svou hlavu na mé rameno. Zřejmě byla podvědomě naladěna na stejnou vlnu, jako já. Při tom bezděkém gestu jsem zahořel láskou a úctou k této ženě, a zůstávám dál mlčky stát, držíc ji v laskavém objetí. Srdce jí uhání jako o závod, mé však tluče pokojně a radostně, neboť držím své štěstí, a nic jiného mi neschází. Má duše svlékla se, jest hbita jako pták, skoro nad zemí se vznáší, neví ani jak. Jen slova básníka mohou zaznít, aniž by rušily... |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro Rozkvétající květ na hradbách zříceniny Nic neříkal, ani já. Jen jsme tam tak stáli a pozorovali západ slunce. Měla jsem hlavu opřenou o jeho rameno (přeci jen, jsem o trochu menší), dýchala jsem jeho vůni a vlastně se k němu lísala. Užívala si jeho přítomnosti, toho, že se mnou sledoval západ slunce. Zrovna se mnou, on, lord východozemí, ochránce východu a můj pán. Mohl mít jakoukoliv ženu, jen by si ukázal, ale on si vybral mne. Mne, ženu z malého rodu, jež ještě před pár lety ani do rodu nepatřila, nebo aspoň ne tak, jak teď. Možná to věděl a bylo mu to jedno, nebo to nevěděl. Ať to bylo jakkoliv, cítila jsem povinnost mu to říci, zeptat se, proč já, když je tu mnohem více urozených a vhodnějších kandidátek. Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale ne teď. Ne. Ne v tuto chvíli, v tento moment. Slyšela jsem, jak buší jeho srdce, tak klidné a vyrovnané, slyšela jsem jeho dech, tak mohutný a uklidňující. Cítila jsem jeho teplo, které mne objímalo, vítalo a chlácholilo. Křídla starého, moudrého a hrdého orla, jež chránila mladé a nezkušené káně. Cítila jsem se s ním dobře, v bezpečí a klidná. Cítila jsem něco, co jsem neznala a toužila to poznat. Kdyby to šlo, byla bych schopná tu s ním stát po celou věčnost. Jen s ním. Věděla jsem, že bych pro něj položila i život, ne jako jeho vazal ale jako... A slunce zapadalo. Pomalu a jistě, tak jistě, jakože zítra zase vyjde, tak jistě, že zima opět přijde a po ní zase léto. Cítila jsem jistotu, jistotu, že se o něj mohu opřít, že mu mohu dát vše, co mám. Chtěla jsem mu dát vše, co mám, i když sama jsem nevěděla, co vše to je. Toužila jsem zůstat po jeho boku a bála se, že mi nebude přáno. Bála jsem se, ale když jsem byla s ním, ten strach byl jen malý, nebohý chlapec, jež nevěděl, co má dělat. Zvedla jsem hlavu, zadívala se mu do tváře, zatímco na mé se rozlil jemný a něžný úsměv. Prohlížela jsem si jeho vrásky, utápěla se v jeho očích. Pak jsem pomalu zvedla levou ruku a opatrně, snad ze strachu, že by se rozplynul, jsem se dotkla jeho tváře. Hřála, tak příjemně a přívětivě. Má ruka na jeho tváři, mé oči topící se v jeho a mé srdce patřící už jen jemu. Nevím, jak se to stalo, ale bylo to tak a doufala jsem, že se to nikdy nezmění. "Můj lorde," špitla jsem potichu, sotva slyšitelně, hlasem jemným, něžným a snad i rozechvělým. Chtěla jsem být jen jeho. |
| |
| Rodinná setkání 5.XI. 281, hostina Tygett, Genna "Ano bratříčku. Ty aby si je šel mstít. Je to naše povinnost sloužit Lordu Skály a jeho dětem, k tomu jsme byli stvořeni. Jsme mladší bratři pokud si si nevšiml." Naliji si vína a sleduji jak Genna vchází do dveří síně. Ani ty roky, ani Emmon kopyto Frey ji neubrali na důstojnosti a na ohni v jejích očích. "Tygette," pošeptám mu. "Příměří, jde Lvice." Mile se usměji na sestru, která došla až k nám. "Drahá sestřičko," oslovím ji vesele. "Ne nikdo neumřel, bohudík nebo bohužel. To záleží na názoru." Políbím ji na obě tváře. "Lord Tywin někde vykupuje Jaimeho a Gerionovu zboj. Gerion, jako Gerion. Když jsme ho viděl naposledy byl obklopen společnicemi Princezny Elii, takže by asi nebylo zdvořilé ho právě teď hledat." Mile se na ni usměji a podám ji pohár s vínem. "Turnaj je zatím zábavný. Pohádali jsme se s Tyrelly a jak Jaime tak Gerion spadli ze sedel. Nejmladší měl incident s Medvědem a Jaime s Victorem Tyrellem. Tywin zuří, což by se nedalo označit za neobvyklé." Upiji z poháru. "Co ty. Povídej přeháněj. Jen tak mezi námi, kde jsi nechala manžela, docela se na něj těšíme. Dovede nám vždy výborně zvednout náladu." A pak že si nemáme dělat radost z cizího neštěstí. |
| |
| Štěně a starý Vlk Chvíli mlčím, když se do rozhovoru zapojí až moc živě Ben. Každopádně jeho rozhovor s otcem mi přinese možnost přemýšlet a najít vhodnou taktiku, jak zatlačit na otce. Přece jen jsou věci, ve kterých má otec pravdu, nicméně stejně musím zůstat v duchu názoru, že souhlasím s Benem ani Bran, ani Robert si své manželky nezaslouží. Ještě chvíli mlčím a pak věnuji klidný pohled oběma členům své rodiny. "Ben má v některých věcech pravdu otče. Samozřejmě nechceme, aby náš rod vymřel, nicméně....Bran a Robert jsou jací jsou a naše obavy o jejich manželky jsou více než....ymmm oprávněné. Chápu, že z politického hlediska chceš spojit naše rody s jinými velkými rody, abychom nabyli na prestiži, ale...." Významně se odmlčím. "Myslím si, že jen prestiž není vším. Zvláště pokud se může přehoupnout v náš neprospěch. Je hezké spojit se sňatkem s významným rodem nicméně může to býti spíše na škodu, pokud potom vznikne mnoho levobočků, kteří zostudí náš rod. Nevím zdali hůře za předpokladu, že budou uznaní, nebo neuznaní." Krátce se zamyslím, ale má tvář zůstává klidná a rozhodná. Zdá se, že svá slova volím pečlivě a rozvážně. "Pokud to smím říci otče viděl bych to následovně. Sňatek Brandona s Lady Catelyn je ošemetný kvůli Brandonově povaze. Řekl jste však, že jej ona dokáže zkrotit. Možná je to pravda, nicméně v tuto chvíli si jí Brandon málo váží, aby tak činil a pokud jste si všiml včerejšího večera chová se k ní...hmmm majetnicky, bere své zasnoubení, jako výhodu vůči ní před ostatními muži, ale ostatní ženy tím neomezuje. Měl byste vzít Brandonovi jistotu otče, vím, není to vůči bratrovi úplně fér, nicméně když promluvíte s Lordem Tully, se kterým se dobře znáte a po dohodě společně roznesete mírný klep, že zvažuje změnu zasnoubení, pro kvůli dalším vhodným partiím, které se chovají k Lady Catelyn....taktněji, pak je pravděpodobné, že se Bran bude snažit získat si její přízeň a místo na ostatní ženy se začne soustředit na ni. Pokud jí nebude mít jistou bude muset změnit cíl své pozornosti k ní pokud o ní alespoň trochu stojí." Vyložím první část plánu, která se týká Brandona. "Co se Lyanny a Roberta týče, to je již těžší oříšek." Mírně si povzdechnu a promnu si oči. "Pokud si dobře všímám, pak Robert se velmi snaží o přízeň naší sestry a tvrdí, že je do ní zamilován. Nicméně prokazuje to.....hmmm neetickým a neokázalým způsobem, nehledě na to, že jej to nijak neomezuje v až příliš blízkém kontaktu s jinými ženami. Navíc dle všeho se Lyanně tak trochu...hmm dejme tomu protiví svým chováním a tak. Čemuž se nelze divit. Bohužel nemyslím si, že stejná taktika by u Roberta zabrala, nebo lépe řečeno nemyslím si, že by vydržela po svatbě dlouho, Robert je více.....promiskuitní typ, než Bran. Bran alespoň ctí závazky k rodině a dle toho se snad bude chovat. Proto si myslím, že Lyanna by měla být zasnoubena s někým....vhodnějším. Ptal jste se Bena, kdo by to měl být....Upřímně myslím si, že to nemusí být nikdo z příliš velkého rodu. Stačí se podívat blíže po Severu a našich vazalech a přátelích. Kdyby měl Lord Arryn syna, který by po něm zdědil byl by jasná volba. Ale takto mne napadají jiní Seveřané, kteří by se Lyanně mohli líbit a ona jim. Na prvním místě mne zatím napadá Howland Reed je to můj přítel a myslím si, že je to dobrý muž. Tedy pokud již není ženat mohl by být potencionální partií on a věřím, že bychom našli i jiné vhodné kandidáty. Nebo se můžeme zeptat na názor i naší Lyanny, třeba po některém její srdce již hoří." Pousměju se, a zůstávám klidný. Každopádně ještě jsem neskončil. Můj pohled sklouzne letmo na Bena a pak zpět na otce. "A abych nezapomněl otče. Než Ben odcestuje k lordu Arrynovi myslím, že by sis měl promluvit s Lordem Dayne o jeho dceři Ashaře Dayne a jejích případných zásnubách. Myslím si, že znám mladého Vlka, který by jí byl dobrým manželem." Přeběhne mi po rtech úsměv a lehce skoro neznatelně otci naznačím hlavou směrem k Benovi. Pak můj výraz opět zpoklidní a já pokrčím rameny. "Tolik můj názor na sňatky mých sourozenců." Vyjádřil jsem se myslím, že více, než dost proto nechám prostor otci, aby to zpracoval. |
| |
| Kde jsou? 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní sál Brynden a okolí Seděl jsme ve svém křesle a sledoval celé to hemžení. Bylo zajímavé, jak tady v přítomnosti krále a celkově vysokých státníků odchází do pozadí malé spory a všichni se chovají jako hromada vzorných dětí. Musím říct, že tyhle ty skopičinky opravdu nesnáším. Vím, že v celkové politice je potřeba občas se přetvařovat, teda co to povídám stále se přetvařovat, ale rád mluvím na rovinu. Stoly se začnou plnit jídlem a já sáhnu po číši s ředěným vínem. Na rozdíl od většiny ho piji zředěné už jen proto, abych déle vydržel a mohl se dobře bavit, těmi pitomci, když jsou nadraní. Sleduji pohled svého bratra a musím se smát. I pod tou kamennou slupkou jsou touhy muže, jsem rád že aspoň tak se projevuje. Na druhou stranu nepřítomnost mých dcer mě poměrně znervózňovala a můj bratr zjevně vycítil moje obavy. No Bryndene jindy bych asi nechtěl, zvlášť když by to bylo u nás v Řekotočí, ale tady možná bych byl raději kdyby ses po nich podíval. Jsou to ztřeštěnci vždyť to víš sám. Znáš je odmala. Děkuji Ti. Bratra vyšlu na opravdu nebezpečnou misi, protože moje dcery když nechcou tak najít je je opravdu těžké. |
| |
| U stanu mistra -> hostina 5.XI. 281 Gerion Lannister, osazenstvo hodovní síně Ser Gerion reagoval na má slova stejně přátelským tónem. Řekl, že by mne neporazil, nebýt škobrtnutí mého koně a že by mu připadalo zhýralé po mne ještě požadovat výkupné. “Nebuďte k sobě přespříliš kritický, Vaše výhra byla čestná a zasloužená“, opáčím a vřele se na něj usměju. “Sere Gerione, opravdu mne svým šlechetným chováním zahanbujete“, odpovím Lannisterovi, který nade mnou zvítězil při klání a s respektem se mu ukloním. Tentokrát se mi podaří se narovnat, aniž bych zavrávoral. “Budiž tedy, pokud na tom trváte sere, pak tedy chlapce nepošlu. Ale dovolte mi říci, že mi bylo ctí se s Vámi znovu setkat. Zde i na kolbišti. Děláte čest rodu Lannisterů“, pronesu vážným hlasem a své stanovisko doplním uznalým kývnutím. V tu chvíli si uvědomím, že princezna Elia se i s Asharou vytratily. Ani jsem si nevšiml, kdy se to stalo nebo kterým směrem odešly. Sedm pekel! Ta rána do hlavy byla asi větší, než jsem si myslel…, pomyslím si trpce a znovu svůj pohled upřu na sera Geriona. “Nyní, pokud mne omluvíte, vrátím se do služby. Princezna Elia se mi ztratila, a proto bych jí měl najít a být jí k ruce. Vy byste ostatně měl navštívit mistra, kvůli své noze. A Váš synovec, ser Jaime, by určitě uvítal Vaši návštěvu“, rozloučím se se serem Gerionem a pomalým šouravým krokem vyrazím do spletitých uliček mezi stany, hledajíc princeznu Eliu. Po chvíli marného bloudění po stanovém městečku jsem svou snahu najít princeznu Eliu vzdal a vydal se zpět do své ubikace. Cestou jsem vyhledal svého panoše, kterému jsem pokynul, aby mne následoval. Ve svém pokoji si za pomoci chlapce sundám zbroj, kterou mu posléze poručím vydrhnout od špíny, která na ní zůstala po mém seznámení s bahnem. Mezitím, co panoš drhne pláty mé zbroje a zbavuje je nežádoucí špíny, já se položím na kavalec a na chvíli ulevím svému bolavému tělu. Po pár minutách, nebo to byla hodina? Nejsem si zcela jist, jak dlouhá doba uběhla, se ozval hlas mého panoše, který oznámil, že zbroj je vyčištěna. “Výborně…“, řeknu a s námahou a s heknutím se posadím na kavalci. “Pomoz mi do zbroje a pak se běž najíst. Pro tento večer tě již nebudu potřebovat“, řeknu a s menším vypětím sil jsem se postavil, načež jsem se začal soukat do své zbroje. Jakmile jsem byl v plné zbroji, s připnutým mečem i čistým bílým pláštěm, tak jsem vyrazil ze své ubikace a rovnou jsem vyrazil na hostinu. Snad se po mě ser Gerold nesháněl. Nerad bych byl terčem jeho hněvu. Dnes by mi z jeho řevu nejspíš pukla hlava, pomyslím si a přidám do kroku. Do hodovní síně jsem vstoupil za hloučkem lordů a rytířů, kteří doprovázeli své dámy. Šel jsem v jejich závěsu záměrně, abych se vyhnul nechtěné pozornosti osazenstva síně. Dnešní den ke mně nebyl přívětivý a nerad bych, aby si mě všimlo více očí, než je nutné. Proto jsem proklouzl za hloučkem šlechticů a vyrazil jsem po obvodu obrovské síně, abych zaujal své místo. Cestou jsem proklínal svou sněhově bílou zbroj, která poutá více pozornosti než by mi nyní bylo milé, snažíc se jít co nejrovněji to půjde. Občas sice lehce zavrávorám, ale veskrze jdu jistým krokem. Než zaujmu své místo, ještě kývnu směrem ke svým bratrům ve zbrani a hlavně seru Geroldovi, dávajíc najevo, že jsem schopen služby. Poté jen zaujmu své místo a jako tichý strážce se zaměřím na sledování dění v hodovní síni. |
| |
| Hodovní síň Zdá se že jsem se obával zbytečně co se tance týče. Nerad bych chválil sám sebe, ale řekl bych že mi to docela jde. S přátelským výrazem ve tváři jsem se teď tedy soustředil jen na hudbu a mou společnici. Zvláštní že jsem ji nepotkal již dříve... Možná bych měl někdy zajet do Údolí, pokud tam jsou ženy takové, tak by bylo veselo. Pobaveně se nad svými myšlenkami usměji a vyslechnu Lorelay. "To je škoda. Ale možná se ještě během turnaje naskytne příležitost kde by jste mně vidět v boji mohla Lady. Ano, to vskutku jde. Žel bohu nevím zda se to povedlo i mně, protože když jsem vstával, nakopl mně ještě kůň". Ne, poslední slova neříkám s lítostí, ale s pobavením. Tak jsem jednou také prohrál, kvůli tomu se svět snad nezboří. A navíc nejsem jediný koho si Robert dnes vychutnal, co jsem slyšel, tak si podal i Barristana Selmyho a to už je co říct. Nemám toho člověka rád, nejraději bych mu narval kopí do řitě, ale uznávám že válečník je to skvělý. Nad další poznámkou Lorelay se musím usmát. "To se pověsti o mně dostaly až do Údolí?" Chvíli se věnuji tanci, pak však pohled upřu zpět na svoji partnerku. "Aha.. Myslel jsem to tak, zda jste zde s nějakým partnerem, či manželem Lady.. Já jsem zde sám, nepočítaje tedy mou sestru Eliu". Na chvilku se odmlčím a zadívám se do očí mé taneční partnerky. "Máte nějaké plány na večer Lorelay?? Odpuste mi mou zvědavost, ale rád bych si s vámi pak v klidu pohovořil, nebo se třeba prošel pokud by jste souhlasila". |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Nevědomost 4.XI.281 Harrenhal Nepřestávám jí líbat, zatímco cítím, jak mi rozepíná kalhoty. A už je venku...jenže...ehm...jaksi...nevím...kam? Sakra. Tohle mě jaksi nikdo nenaučil. Neměl by mě to vysvětlit otec? Jenže to byl kámen úrazu-otce jsem už bůhví kolik let neviděl. Zničehonic si mě Lysa přitiskne blíž. Úd mi už stojí jak na povel, a teď jen jaksi nevím, co mám dělat. Ale no ták. Neděl drahoty. Už několikrát jsi viděl lidi, jak to spolu dělají. Neříkej mi, že nevíš kam to strčit. Jenže já to fakt nevím. Přestanu Lysu líbat. ,,Ehm..." řeknu, zatím co z ní pomalu slézám. ,,Lyso..." odmlčím se. ,,Máš na sobě drahé šaty. Takhle se ti zničí. Neměli bychom...to...dělat na zemi. Hned tady je postel. A navíc...ehmmmm...já nevím...kam...ho mám strčit...he he..." V tu chvíli mám pocit, jako bych se do země propadnul. Já jsem fakt idiot. |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 5.XI.281 Harrenhal Ani jsem si neuvědomila, že ležíme na zemi. Všechny ty nové vjemy a emoce přehlušily jakékoliv nepohodlí. Začervenám se. "Jo. Máš pravdu." Stoupnu si a sundám ze sebe šaty. Najednou před ním stojím jenom v lehké spodní košilce. Už tak si připadám moc odhalená. Je to nezvyklé stát skoro nahá před chlapcem, kterého miluji. A pak z něj přijde druhé přiznání. Je to trapná situace a nejradši bych tu nebyla. Ale zároveň mi to přijde komické. Začnu se přihlouple culit. Teď ty musíš být ta starší a navést ho. Nechci, aby to vypadalo, že se směju jemu. Zvážním a nakloním se k němu. "Já.. myslím, že tě povedu." Ačkoliv to mělo znít svůdně a zkušeně, opak byl pravdou. Nejistota byla skoro hmatatelná. Bez dalších okolků si lehnu do postele a ukážu na místo vedle sebe. Pokud si Petyr lehne, začnu ho znovu líbat. Cítím jak mi tváře hoří a vlasy mám rozlítané do všech stran. |
| |
| Jediná které se bojím 5.XI.281 "Jistě, všichni musí sloužit velkému Tywinovi Lannisterovi, protože kdo mu neslouží ten skončí jako lord z Castameru. Už mě tohle posluhování sere, připadám si jak čokl od Cleganů." Naštvaně do sebe vyklopím celý pohár vína na ex a kolemjdoucí sluha mi ihned dá další, přičemž se před mou osobou začíná rýsovat pěkná řádka pohárů. Dnes se pěkně ožeru... Chtělo by to ještě nějakou kost na zahřátí postele a den bude hned o trochu hezčí. To už ale Kevan říká něco o smíru, slova o lvici přeslechnu, takže vůbec netuším o čem to ta trochu přijatelnější kopie Tywina mluví, ale když se chci zeptat, tak jsem přerušen "mužnými" pažemi kolem svých ramen. Hned mám nějak sucho v krku. "Genno..." poté co jí Kevan oslintá jí i já dám drobný polibek na tváře a ihned jí podám svou nenačatou číši vína, když už se o něm zmínila. "Klasická situace, Gerion oblbuje hlavy mladých poběhlic a Tywin někde v soukromí sere zlato..." Ano, být tu Tywin, tak bych nepoužil výraz sere, ale produkuje, avšak význam mých slov zcela jistě dojde. Genna není pitomec a být muž, tak by Tywin nikdy Skále nevládl. "Zkus si cestovat s Tywinem a Gerionem, pak si popovídáme o náročnosti cesty..." Odpovím Genně, zatímco vyhlížím nějakého sluhu, který by mi donesl další víno. |
| |
| Stany Hightowerovcov Alysha Torrent Spoza stanu sa vynorí Garth v oblečení s farbami Hightowerovcov. Zdvorilým gestom naznačím lady Torrent, aby ako prvá vstúpila do stanu a hneď potom ju nasledujem. Počkám kým do stanu vstúpi aj Garth a venuje pozornosť. "Toto je Lady Alysha Torrent z troch sestier," predstavím lady Torrent Garthovi "sprevádza ma po turnaji." Usmejem sa na lady a čakám na Garthovu reakciu, Dúfam, že sa zachová ako Hightower. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Okamžik pravdy 4.XI.281 Lysa si sundá šaty, a já se můžu jen kochat. Ale samozřejmě...není to Catelyn. Prostě není. Všimnu si, jak se uculuje, ale je mi to nějak fuk. Nebo moment...teď nad tím tak přemýšlím...ona v tom hraje roli i velikost že? No ale tam to tak špatně nebude. Lysa se nesměle chopí vedení. Co můžu dělat? Můžu si jen užívat. ,,Tak jo." odvětím jí , a lehnu si na postel. Hned jak si lehnu, už se na mě vrhá, a líbá mě. Instinktivně jí chytnu za boky, a přitisknu si jí. /)Pak jí chytnu zadek levačkou, a pravačkou si ho začnu honit. Už to dál nevydržím. Ufff...Cat! začnu na ní myslet téměř okamžitě. |
| |
| Napadán ze všech stran 5. XI, 281, večer Harenhall, hodovní síň, stůl Starků Eddard a Benjen Starkovi Nevěřícně přenesu pohled z Benjena na Eddarda, poté zpátky na svého nejmladšího a zpátky na Neda. „Vskutku jako smečka vlků, nedivil bych se, kdybyste to na mě měli uchystané!“ pronesu nevěřícně a rozhodnu se dopřát si chvíli na rozmyšlenou upitím medoviny. Očima přitom projíždím sál a snažím se najít někoho, kdo by mě mohl ze sevření dvou mladých vlků vysvobodit. „Řekl bych, že nemá cenu se o tom bavit bez našich dvou svatebčanů, což? S Brandonem promluvím, i s Robertem. Ale teď byste se mohli podívat po vašich drazích sourozencích, možná se jich i zeptat, zda hodlají být tak laskavi a přesunout své až příliš pohodlné zadky do jídelního sálu dříve, než budou ozdobeny opaskem.“ |
| |
| Osamocená vlčice 5. XI. 281 Hledání mě po čase přestalo bavit. Štíty, které jsem tedy ještě do této chvíle držela, jsem odhodila kamsi do dáli - bylo mi jedno, co se s nimi stane. Doufala jsem, že budu mít příležitost říct Robertovi, co si o jeho nápadu myslím. Možná později na hostině, pokud se tam ukáže... a pokud se okamžitě nevydá někam se opít. Zůstala jsem mezi stany sama. Cítila jsem se ztracená a chvíli jsem zmatkovala, dokud mi nedošlo, že se asi koná další hostina. Tyhle turnaje asi musí být finančně velice nákladné... a šlechta se zase může cítit o něco bohatší. S povzdechem jsem se zamířila převléci do trochu společenštějšího oblečení. Stále jsem nosila velice skromné šaty, velice málo zdobené. Jediné, co by se dalo označit za nějakou okrasu byla kožešina, jež lemovala rukáv a kapuci. Poté jsem se vydala na hostinu, tedy... ne, že by se mi tam nějak chtělo. Vklouzla jsem do síně mezi lordy a lady. Ani jsem se nesnažila splynout s davem, protože jsem věděla, že z něj i tak vyčnívám, ač na sobě nenesu nic honosného. Stačilo, aby lidé kolem mě pocítili ledovou auru Severu. Šedomodré oči hledaly členy mé rodiny. Naštěstí to netrvalo dlouho. Všimla jsem si Neda, otce a Bena, jak spolu o něčem mluví. Probudila se ve mně zvědavost. Copak je předmětem jejich hovoru? Jakmile jsem se přiblížila, mohla jsem to slyšet. Pomalu jsem k nim přicházela zezadu, takže mě (už) nemohli spatřit, zatímco já jsem mohla poslouchat, o čem že si to povídají. Trošku jsem se zamračila, když se to dotklo přímo mne samotné. Ned se mě snažil svým způsobem bránit, avšak pořád se mi nelíbilo, že mě chtěl někam provdat. (Ale jako žena se s tím asi budu muset smířit.) Ještě chvíli jsem je poslouchala, vlastně do té chvíle, než se Rickard snažil své syny rozehnat pryč najít mě a Brana. V té chvíli jsem si hlasitě odkašlala, abych na sebe upoutala pozornost. "Já jsem už nějakou chvíli tady, otče," oznámila jsem suše a usadila jsem se na místo vedle Benjena. "Co se týče mého sňatku, nějak si s tím budu muset poradit, nemusíš se snažit mě bránit, Nede. Je vidět, že náš otec je v tomhle ohledu neoblomný." Nechtěla jsem se hádat, alespoň ne teď a tady. Snažila jsem se tvářit, jako kdybych byla se svou svatbou smířená. Byla jsem si však jistá jednou věcí - ti tři věděli, že s ní nebudu smířená nikdy. Nicméně nyní jsem si tím nechtěla ještě víc kazit náladu. |
| |
| Vlk utíká před bojem Harenhall, stoly Starků Nevěřícně si prohlížím Neda. Všechna jeho slova byl pravdivá, ale pronesena tak... jinak. Tohle asi nikdy umět nebudu, volit slova tak aby mi bylo nasloucháno a přinutit jimi k zamyšlení i tvrdohlavého seveřana jakým je náš otec. Při Nedových slovech o Brandonovi a Robertovi souhlasně přikyvuji hlavou neboť Eddard udělal to v co jsem doufal že někdo udělá, podpoří můj názor a má slova. Ned to nejen udělal, ale poslal je na úplně jinou úroveň. A je zcela jisté že tím udělal dojem i na otce. Zrovna jsem upíjel víno, když Ned stočil konverzaci na mou osobu a jeho slova způsobila, že jsem se vínem začal dusit a chvíli trvalo, než se mi podařilo přestat kašlat a znovu se normálně nadechnout. *Asi jsem opravdu nebyl včera nenápadný...* Pomyslím si když Ned zmíní že by si měl otec promluvit s lordem Daynem o mně a jeho dceři a snad i možných zásnubách. Stát se to skutečností, tak bych se nijak nebránil, avšak nikdy bych neudělal něco co by bylo Hvězdičce nepříjemné. Nemohl bych se sebou žít kdybych to byl já kdo by jí ublížil. A pak tu byla ta záležitost s Údolím. Proč nikdo nechápe že nechci strávit několik let v Údolí a pořádně se nevidět se svou vlastní rodinou. Po tváři mi při těchto myšlenkách přejede smutná grimasa a já si unaveně promnu oči, vyčkávaje na otcovu reakci, která mne nejen překvapila, ale také zamrzela. *Jistě promluvím s Brandonem a Robertem... A teď se mi kliďte oba z očí.* Znechuceně od sebe odsunu talíř s nedojedeným zajícem a začnu se zvedat z židle, když se za námi ozve zakašlání, které následuje Lyannin hlas že už je zde... Takže nás slyšela o čem se bavíme a jestli slyšela tu část se sňatkem, která byla většinovou částí celého rozhovoru, tak máme problém. Lyanna se mezitím posadí vedle mé maličkosti a řekne něco co podkopává vše o co jsme se tu s Nedem snažili. *Ne Lyo, tohle nám nedělej, ty nebudeš s Robertem nikdy smířená... Takže nemůeš jet na nějakej podělanej Bouřnej konec a sama tam trpět...* Snažím se honem rychle něco vymyslet, ale nic moc rozumného mě nenapadá, takže plácnu tu první blbost která mne napadne. "Jestli někdy pojedeš na Bouřný konec Lyo, tak pojedu s tebou, sama tam nebudeš..." V očích mám přitom odhodlaný výraz, který jasně říká, že od tohohle mě nikdy nikdo neodradí a já svou sestru prostě doprovázet budu. |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 5.XI.281 Harrenhal Dívám se na jeho počínání a začínám mít trochu strach, ale nebojím se bolesti, ale toho co bude až se to dozví otec. Zatřesu hlavou a zhluboka se nadechnu. Je to jednoduché, říkala septa. Petyrovi věří každá buňka mého těla. Jsem mu zcela věrná a oddaná. Ideální manželka. S touto myšlenkou si na něj vlezu, uchopím jeho úd a jedním pohybem ho zavedu na správné místo. Nejdříve mám pocit, že se ve mě něco roztrhlo a potom přijde tlak v podbřišku. Skousnu si ret. Co se na tom lidem líbí? Udělám první pohyb pánví nahoru a dolu. A přesto, že to není příjemné, tak se mi líbí ten pocit. Všechno do sebe perfektně zapadá a celý vesmír najednou dává smysl. "Teď už jsem tvoje." Miluju tě, Petyre! Jsme jedno tělo. Pokračuju s pohyby, dokud už kvůli tlaku v podbřišku nemůžu dál, ale Petyr vypadá spokojeně, tak pokračuju dál až do jeho úplného vyvrcholení. Lehnu si vedle něj a přivinu se k němu. Je to zvláštní pocit prázdnoty. Rukou si zajedu mezi nohy a když ji vytáhnu uvidím na prstech pár kapiček krve smíšené se spermatem. Sbohem, nevinnosti. |
| |
| Harrenov, kolbiště → hodovní síň Básně a balady Během hovoru se serem Barristanem pozoruji, jak se mění jeho výraz tváře. Smutek a zahanbení mizí, což, jak musím přiznat, je krásné sledovat. Na okamžik se v jeho modrých očích zablýskne i jakési odhodlání. Trochu uvnitř strnu. Neudělá nic neuváženého, že ne? Tady, kde nás může vidět kdejaký podkoní... |
| |
| Neviditelná dcera 5. XI, 281, večer Harenhall, hodovní síň, stůl Starků Eddard, Benjen a Lyanna Starkovi Překvapeně se otočím a pohlédnu do ledově chladných očí mé dcery. Sakra, bájní bílí chodci museli mít teplejší pohled, než tahle vlčice. „Rovněž ti přeji dobrý večer,“ oznámím dívce a nepřestávám ji pozorovat, zatímco se se svým typicky otráveným výrazem ráčí usadit k naší tabuli. Pohled se mi stočí na Bena, tak odvážně tvrdícího, že zůstane s Lyannou v domácím prostředí Roberta Baratheona. Leda tak přes tvou mrtvolu hošánku, pomyslím si. Dost už ale bylo stížnostem a svadbám, nehodlám strávit hostinu ospravedlňováním se před vlastními dětmi. „Jak se vám líbil turnaj,“ otočím se na své dva syny, „už se těšíte na své šance zazářit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI. 281, západ slunce, hradby Harrenhallu Alia Stulila se do mé náruče. Tak prostě, čistě a sladce. Kolem vál lehký větřík, nad vodami blízkého jezera kroužili luňáci číhající na svou kořist, a zář zapadajícího slunce barvila vše do různých odstínů oranžové. A zde na hradbách, kterých se dotkl dračí oheň, stál muž objímající ženu. Prostý to okamžik v mnohdy složitém světě. Prostý, ale nad jiné silný. I básníci chodí kolem takových okamžiků jen po špičkách svými verši, neboť podstatu lásky lze pouze zažít, nikoliv popsat. Náhle zvedla ke mě své hnědozelené oči, podobné očím laně, a zlehka mne pohladila tvář. Tu tvář, jíž čas rozryl brázdami vrásek, a horský vítr jí nechal zhrubnout. Ne, nestydím se za svůj věk, vím že pravé lásce na tom pranic nezáleží. Můj lorde... Hlesla, a nabídla se mi celá. Ač jsem to neplánoval, nemohl jsem si pomoct. Její oči volaly, mé tělo je vyslyšelo. Uchopil jsem jemně její tvář svými drsnými dlaněmi, a něžně ji políbil... |
| |
| Otec je otec Vyslechnu si reakci otce. Je vidět, že jej má slova zahnala mírně do úzkých proto volí nenápadnou taktiku, jak se z toho vykroutit, aby to vypadalo, že vše nakonec vyřešil on. Nemám mu to za zlé, je to pochopitelné, ale alespoň vím, že se mi podařilo nasadit mu veš do kožichu. Můj pohled slétne k Lyanně, která se nám objevila za zády. "Dobrý večer sestřičko." Promluvím klidně a uctivě. Její slova raději přejdu mlčením, jelikož podbourává sice nepravdivě, ale vše oč jsem se snažil. Ben se samozřejmě opět vrhá do ochranářské pózy. "Zajímalo by mne zdali takové věci řeší všichni druhorození." Vzdychnu si v duchu a na okamžik zvednu oči ke stropu. Pak vezmu svůj pohár a jeho medovinový obsah do sebe obrátím. "Pouze jsem odpověděl na tvé otázky, které jsi položil Benovi otče a řekl na vše svůj objektivní názor. Přeber si jej již, jak chceš, můj postoj tímto znáš. Pokud by se změnil zpravím tě o tom. Jakou váhu přisoudíš slovům svého syna a nakolik na ně dáš to, již je na tobě." S poklidem se zvedám od stolu a provedu otci menší úklonu. "A ano turnaj je zajímavý, zdá se, že soupeři, kteří nyní zastávají místa obránců budou tvrdými oříšky, ale to komu budou Staří bohové přát se dozvíme až zítra. Nyní, když mne omluvíš otče chtěl jsi, abychom s Benem našli Brana, půjdeme tedy, kdyby se zde objevil dříve, než my pak jsme se minuli, uvidíme se snad později." Narovnám se a ještě provedu mírnou úklonu sestře a pak přejdu směrem k Benovi a otočím se k otci zády. "Pojď Bene půjdeme najít našeho chlípného vlka." Lehký úsměv se mi mihne na tváři a mé oko na bratra mrkne. Mohl to naštěstí vidět jen Ben a ten jistě pozná, že se do hledací akce Brana nehrnu jen tak pro nic za nic. |
| |
| Mladý a Tichý 5.XI.281 Další rozhovor u stolu nijak moc nevnímám a jen pomalu upíjím víno. Dnešek byl opravdu velice náročný. Z mých myšlenek mě vytrhne až Ned, který říká že půjdeme hledat Brandona. Podívám se proto na Neda, jestli to opravdu myslí vážně, ale jeho mrknutí mě donutí se zvednout. Znamená to že mi asi chce něco říct, něco co by mělo zůstat pouze mezi námi. Zvednu se, ukloním se jak otci tak Lyanně, které dodám i povzbudivý úsměv a s Nedem vyrazíme z hodovní síně. Dokud jsme uvnitř, tak nemluvím, to počká až budeme venku. "Díky Nede... že ses pokusil donutit otce vidět širší obrázek..." Při myšlence co udělal dál sice trochu zrudnu, ale tu raději nebudu komentovat. Lady Ashara mi byla je a bude stejně vzdálená jako jsou mi vzdálené hvězdy. "Kde bys chtěl začít hledat?" |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro Mladé káně a moudrý orel On, starý, moudrý orel, já, mladé, nezkušené káně. Schoulená v jeho náručí, zaliti v záři zapadajícího slunce. Ostrý vítr se proháněl po hradbách, pohrával si s listy nedalekých stromů a kdesi štěbetal vrabec své vrabčici. Vše jakoby podtrhovalo to, co se dělo mezi námi. Pak jsem zvedla hlavu, tiše promluvila a pohladila lorda po tváři. Ne, nepohladila, jemně se jej dotkla, rozvinula svou dlaň po jeho tváři, zadívala se mu do očí. Přejížděla jsem prsty po vráskách, jež mu do tváře vytesal věk, stejně jako sochař tesá své mistrovské dílo. Věděla jsem, co jsem udělala. Byla jsem si toho plně vědoma, chtěla jsem to. Chtěla jsem jeho. Jeho drsné ruce se dotkly mých tváří, já se zavřením očí tiše vzdychla. Nebránila jsem se, poddala se, když se naše rty spojili v jedny. Polibek jsem mu vroucně oplácela... |
| |
| Hledání bratra Vyjdu s Benem ven ze sálu. Jsem rád, že mé gesto pochopil. Zamířím klidnými kroky směrem ven na vzduch, od těchhle šaškáren. Když se ozve Benova otázka na hledání mírně se ušklíbnu. "Já se nepokusil mu ukázat širší obrázek. Já mu ho ukázal Bene. I když to odbyl a vyvlíkl se z toho, bude mu to vrtat hlavou, takže bude muset s tím něco dělat." Mluvím klidně a nijak mne netrápí, že zatím naše hledání bratra moc nevypadá. "A co se týče Brana.....neřekl jsem otci, jak ho budeme hledat, ani kdy bratříčku." Potutelně se usměju a zamířím blíže k našim stanům. "To jsou ony diplomatické kličky, které se musíš ještě naučit. Každopádně zítra je jisté, že nastoupíme v boji proti obráncům a já nechci nechat nic náhodě. Bran se mnou měl dnes trénovat před tím, než vyjel na kolbiště a neučinil tak. Možná jej Staří bohové potrestali porážkou v oplátku. Potřebujeme být na zítra připravení a potřebujeme trénovat. Oslava tam nahoře to není nic moc pro nás. Pojď k našim stanům. Tam si vezmeš svůj meč a já svůj a pak si najdeme trošku odlehlé místo k nočnímu tréninku. To, že není už moc vidět nevadí. O to více musíš ostřit smysly. A když při těchhle činnostech narazíme na Brana....inu splníme úkol v hledání, když ne nenašli jsme ho." Pokrčím rameny a pohlédnu na bratra, jak bude na můj plán reagovat. |
| |
| Ve víru tance. Tanec si užívám opravdu naplno, ve svitu svíček jiskří mé oči, ve tváři jemný úsměv, ladné pohyby prováděny bez jediné chybičky, bez jediného zaváhání. Princ Martell je dobrý tanečník a příjemný společník. "Věřím, můj pane, že budete mít ještě mnoho příležitostí ukázat jak dobrý jste v boji, a nemusí to být jen v turnaji. Taneční figura nás od sebe vzdálí a já přelétnu pohledem sál, na chvíli se mé oči zastaví u stolu Tullů, ale pak mou pozornost získá opět princ. A to jsem myslela, že zvědavost je výsadou žen, můj pane. Škádlivě se na něj usměji, než pokračuji. Vaše sestra je nádherná žena, můj princi ozdobou Harenhallu a pokud jde o mne, nemám ani snoubence a ani manžela. Tanec se pomalu chýlí ke konci, když princ pronese zdvořilé pozvání, tváře se mi zbarví do ruda a já jen mohu doufat, že osvětlení v sále, mne trochu zachrání před zvědavým zrakem okolí. Můj pane, děkuji za pozvání, a i když nemám žádné pevné plány pokud jde o dnešní večer, musím vás poprosit aby jste mě doprovodil zpět ke stolu Arrynů, věřím, že pokud budete chtít, jistě se někde potkáme. Tóny dozní, udělám před princem hlubokou úklonu a nechám se doprovodit zpět ke stolu. "ještě jednou děkuji, můj pane, za krásný tanec. Přeji Vám nádherný zbytek večera. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI. 281, západ slunce, hradby Harrenhallu Alia Políbil jsem ji něžně a jemně. Na vášnivé polibky je ještě času dost. Mé rty lehce ochutnávaly ty její... plné rty, tak horoucí a kypící mládím a životem. V tom sladkém políbení se setkaly tiše naše duše i těla. Celičký svět s jeho starostmi a bolestmi ustoupil kamsi do mlhy, a zbyli jsme zde jen my dva. Možná, možná ji přemohla mladická horkokrevnost a vášeň, nebylo by na tom při jejím věku nic divného. Možná její rty bezděky vzaly ty mé na poněkud vášnivější rej, v tom případě se samozřejmě podvolím, a i já pak popustím uzdu své vášně. A že se ve mně skrývá celé stádo hřebců, naschromážděné za ty roky osamělého života. Touha onoho stáda se jistě projeví, pokud mu mladá pastýřka uvolní onu těsnou ohradu. Pak hřebci vyběhnou za volností, a zahrnou Lady Aliu smyslností, kterou oplývá mé nitro. Mé objetí pak zintenzívní, aby plně zrcadlilo mou lásku k této ženě... |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro |
| |
| Harrenov, hodovní sál Zlatovlasí bratři Po chvíli pustím oba bratry a znovu se narovnám. Se srdečným úsměvem oplatím Kevanovi i Tygettovi polibky na tvář. „Tak to jsem o mnoho nepřišla,“ usoudím, než se podivím: „Jaime i Gerion vypadli? U Geriona to chápu, asi se místo před sebe díval po nějaké sukni a zapomněl, že má držet dřevec, ale Jaime...“ zakroutím hlavou. „I když, počkat, není tady to Tullyovic děvče, co ho s ní Tywin zasnoubil?“ Letmo se rozhlédnu po stolech. „Viděli jste ji? Jaká je?“ Ptám se však těch nepravých, na podobné otázky mi odpoví nejlépe Jaime, případně ona dívka samotná. |
| |
| Souboj vlků 5.XI.281 Tiše jsem stál vedle bratra a poslouchal jeho slova, o politických kličkách a všem podobném. Když nad tím tak přemýšlím, tak Ned by byl se svou klidnou povahou, politickým smýšlením ale i ctí ke své rodině skvělým vůdcem Severu a hlavou rodu Starků. Bohužel je ale až druhorozený a ačkoliv Brandon také určitě bude skvělým lordem Zimohradu, tak mu chybí onen klid a rozvážné chování. Brandon je horkokrevný, stejně jako Lyanna a asi i já, ale Ned je jiný, vidí širší obrázek. "Je škoda Nede že ses nenarodil první ty..." Poté si poslechnu návrh bratra ohledně tréninku a pouze přikývnu, trénink. Už jsem dnes trénoval se serem Barristanem a ten mi ukázal několik technik a pohybů. Tak třeba se mi teď budou hodit, protože ani Brandona a ani Neda jsem ještě nikdy v souboji neporazil. Pomalu se tedy vydáme ke stanům. "Myslíš že bych někdy mohl být s lady Asharou?" Tohle je otázka kterou bych v rodině nepoložil nikomu jinému než Nedovi, ani Lyanny bych se na to nezeptal, ikdyž s ním mám v rodině asi ten nejlepší vztah. Když dojdeme ke stanům, tak jen rychle vezmu svůj meč a vydám se s bratrem najít nějaký hezký plácek kde bychom mohli trénovat. |
| |
| Ser Bound 5.XI.281 "Každý je poraziteľný, celý súboj sa môžeme zvrtnúť len tým, že je kôň zle osedlaný alebo jeden z nich ma priazeň tej správnej ženy.." Poviem a odpijem si y piva, ktoré som kúpil. Vedľa začali ozbrojenci hrať zaujímavú hru s loptou vyrobenou z handier. Hraje sa tvrdo, ale vyzerá to ako zábava. Kiežby v tomto boli turnaje, na to by sa dalo pozerať rovnako dobre. "Nič sa nebojte, títo muži nie sú o nič lepší, možno váš super bude práve ten ktorý si nebude môcť vsadiť. Možno to bude ten strom, kvetinka alebo ten medvedík?" Zasmejem sa. "Ak príde rada na mňa tak sa postavím medvedíkovi, ak bude možnosť." Slovo medvedík vyslovujem, aby bolo jasné, že sa nebojím žiadného súpera. Možno si vyberiem mladého jeleňa, určite si dnes dopraje viac vína. |
| |
| Soukromý trénink Srdečně se rozesměju nad Benovou poznámkou o mém pořadí v narození a poplácám ho zlehka po zádech. "Ale kdež bráško, já a pán Severu? Jak bych pak asi dával pozor ještě na vás tři? Nene už tak toho mám dostatek, když vás držím, abyste se nešežrali ještě mít na krku celý Sever." Zašklebím se. Ano dělám si z toho srandu. Byla samozřejmě zajímavá myšlenka, že bych byl já první a vládl, ale nikdy jsem jí nějak neřešil. Benovo gesto bylo milé a šlechetné a já jej dokázal ocenit po svém. "Vládnout je sice pěkná věc Bene, nicméně časem se naučíš, že jakožto Král, nebo kdokoli jiný, kdo někoho vede jsi více svázán a máš méně pravomocí, než si myslíš. Ti opravdu důležití jsou ti okolo tebe, dobří rádci, kteří ti pomohou vidět jasně a správně. A právě tam je naše místo. Držet Brana ve správných stopách." Můj výraz opět zklidní a já na něj přátelsky mrknu. Pak už se blížíme k našim stanům a já vezmu v pochvě svůj meč a následuji Bena. Chvíli nad jeho otázkou mlčím a přemýšlím, než se zastavíme na dostatečně odlehlém místečku, kde budeme mít klid. "Myslím si bratříčku, že pokud tvé srdce bude chtít a tvá duše se bude snažit, pak jí můžeš získat a být s ní. Ale je to něco, čeho musíš dosáhnout ty sám." Usměju se a obnažím svůj mohutný jedenaolkruční meč z pochvy, kterou odložím bokem. "Až budeš bojovat se zbraní v ruce a ne jen na koni s dřevcem Bene pamatuj si, že zápal není vše. Když jsi do boje ponořený začínáš dělat chyby. Instinkty a boj srdcem jsou důležité věci, nicméně v tomhle ohledu musíš používat i hlavu. Rozvaha to je to, co dokáže zachránit v souboji život a porazit soupeře. Vyčkat na pravou chvíli a pak udeřit. Unavit ho, poznat jeho slabiny a do té doby si s ním hrát. Když jej zmateš stačí jediný útok v pravou chvíli." Dívám se na čepel svého meče a lehce s ní zakroužím, abych se protáhl. |
| |
| Victor Tyrtell 5.XI. 281 Victarie Ser Victor se jen lehce usmál. "Ano, porazil jsem Jaimeho a nemám z toho pražádnou radost. Každý Lev teď po mě půjde, protože pro některé na tribuně to není jen hra, ale něco mnohem důležitějšího a temnějšího." Oči se mu roztáhly radostí, když poznal co Victarie drží v ruce. "To víš, že to poznávám a jsem rád, že jsi na to nezapomenula." Lehce pohladil svou dceru po vlasech. "Vím, viděl jsem. Byl dost nepěkný pád a já doufám, že takhle neskončím." Dodal ještě a neznělo to příliš přesvědčeně. "Neboj, opravdu na sebe budu dávat pozor, ale mezi vyzyvateli jsou ještě mnohem lepší než já." Pohladil svou dceru po vlasech ještě jednou a zavolal na Lea. "Leo, pojď. Jdeme nebo přijdeme pozdě." Ser Victor nabídl své dceři rámě a vyrazili směrem k hodovnímu sálu. |
| |
| Drazí sourozenci 5.XI. 281, hostina Tygett, Genna Reagovat na Tygetta, nemá smyslu. Stejně se mu zlepší nálada jen když do něčeho praští. "Jaime narazil do sera Victora Tyrella. Není to známý rytíř, ale dneska měl štěstí. Konec konců vyřadil i Bronzového Royceho." Upiji vína. "A ano. Ta mladá Tullyjka je tady taky, alespoň včera jsem ji tady viděl. Mladá dívenka s hlubokým zasněným pohledem. Ničím výrazná a nevím, jestli si její existence Jaime vůbec všiml. Tedy mimo obvyklé rodinně-formální záležitosti." Znovu upiji vína doliji si pohár. "Diví mne, že zrovna ty nevíš nejnovější drby. Chápu, že Dvojčata nejsou nejblíž a připomínají spíše vězení, plné pochybných odsouzených, dokonce i Noční hlídka v sobě nemá tolik vyvrhelů a ničemů, jako ty dvě věže, ale havrani tam ještě létají. Dorna se necítila dobře. Těhotenství jí zmáhá a nechtěla se dívat, jak její muž bojuje v turnaji." Jako by se mi mohlo něco stát. Má drahé o mne měla jen pusté a zbytečné obavy. "Rád si ho vezmu. Stejně jsem uvažoval, co dovezu Tyrionovi a strýček na hraní by se mu nejspíš líbil. Navíc Tyrionovi udělá jistě radost, když bude moci někoho přeprat." Z Tyriona silák nikdy nebude, ale pocit fyzického vítězství mu přidá na sebevědomí. "Pokud jde o Cleose. Promluv s Tywinem. Rád tě uvidí." |
| |
| Sestra 5.XI. 281, začátek hostiny Lannisterové Služebníci přede mnou otevřou jeden z vedlejších vchodů a já se ze stínu nocí vynořím přímo za čestným stolem. Aerys i s rodinou tady již je. "Vaše veličenstvo," hluboce se mu ukloním. Zase má ten svůj nepřítomný pohled. "Královno," mírnou úklonou pozdravím také Rhaellu. "Musím vám gratulovat k výkonu vašeho syna. Princ Rhaegar nezůstal nic dlužen své pověsti." Lehce se na ni usměji. "Princi Viserysi, doufám že i vám se výkon vašeho bratra líbil." Kolik mu je. Sedm a už má takový zvláštní pohled. Posadím se na své místo a pohledem přejedu po dlouhých stolech plných vazalů, jejich žen a dcer. Cersei ještě fouká Jaimemu bolístky. Nevadí. Je tady ale někdo jiný, koho jsem již dlouho neviděl. Pozvednu číši a naznačím Genně přípitek na uvítanou. "Vyřiďte mé sestře," pošeptám jednomu ze svých strážců, ať přijde sem nahoru." Muž se jen ukloní a jde vykonat co je mu nařízeno. |
| |
| Hostina na závěr dne 5.XI. 281 Lebky a Polibky nikde. Asi chudák vyspává to včerejší vystoupení. Škoda, že si nepamatuji jak spadl pod stůl. Do smrti bych se mu smál a i teď při té představě bouchám smíchy. Jo byl to dneska nádherný den. Turnaj jak má být a ani té krve nebylo moc. Bohové já mám hlad. Celý den jsem nic nejedl, tak co se divím. No a nějaké to lehké víno by také neuškodilo. Žízeň je důsledek napití. Ještě jednou málem bouchnu smíchy. Vstanu a zamířím si to do hodovní síně. Stany Dornů raději obejdu. Přece se Pán Bouřného konce nemůže porvat na pěsti jako podomek, nebo lokaj. Může, co by nemohl, ale noc je ještě mladá a krásná. Vejdu do toho nekonečného sálu ozářeného snad tisícem světel a můj pohled se okamžitě zastaví na Lyanně. Je tak nádherná a dokonalá, že bych ji vydržel sledovat klidně celý den. Co den, celý život a i po smrti by se vidoucí kameny dívaly jejím směrem. "Tak dávej pozor," houknu na rytíře, který do mne právě vrazil. Asi to bude tím, že jsme se zastavil ve dveřích. Ještě jednou se podívám Lyanniným směrem a pak zamířím mezi své vlastní. Gestem naznačím. "Bucklere vidím tě." Jen počkej, dlužíš mi prachy. |
| |
| Lady Mormont 5.XI. 281 Jorah "Sluší ti to," lady Linnea Mormont se na svého manžela mile usmála a dokonce zapomněla i na ono obvyklé Medvídku. "Viděla jsem tady Lorda Tywina, co po tobě chtěl?" V jejím hlase bylo slyšet nepokrytý zájem. "Jaký je, jak mluví a jek se chová?" Chrlila na svého manžela příval dalších otázek. "Promiň drahý, já tě tady mučím otázkami a zapomněla jsem tě pochválit. Byl jsi úžasný. Viděla jsem tě z tribuny. Vážně jsi byl dokonalý a v mých očích se ti žáden nevyrovnal. Škoda, že tady není tvůj otec. Byl na tebe také hrdý." Lady Mormont se na svého manžela ještě jednou usmála a hrdě vstoupila do síně. "Malé děti, malé starosti. Velké děti, velké starosti." Pošeptala svému manželovi a nenápadně ukázala na Lorda Starka a jeho dceru. Seveřani vstávali ze svých míst,a by si s Jorahem Mormontem mohli potřást rukou. "Tak co Medvědě," Mors Umber si hladil své dlouhé kníry, "jaké to je nocovat mezi obránci. Pojď posaď se a napij se." Podal Mormontovi láhev. "Tohle je pořádné pití. Whisky, tvrdá a dobrá. Od horských klanů." Usmál se vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro Utopena v jeho náručí Polibek je zprvu opatrný, jemný a něžný, jakoby nejistý. Pak získal na jistotě a bylo těžké krotit se, aby nepropukl ve vášnivý. Bylo to, jako bychom splynuli v jednu duši, on, hrdý a moudrý, já zbrklá a nerozvážná. Jenže ona zbrklost mladých let se vytratila, i nerozvážnost již opustila dům. Místo ní přišla opatrnost a hledání jistoty. A tu jistotu jsem cítila v jeho přítomnosti. Jistotu pevnou a nepoddajnou jako skála, jež držela Orlí hnízdo. Aniž bych si to uvědomila, více jsem se na něj natiskla, ruka na jeho tváři pomalu, opovážlivě vjela do jeho vlasů a polibek jsem prodlužovala, jak to jen šlo. Nebyl to polibek vášnivý a chtivý, jak by se dalo od mladé dívky, jako jsem byla já, čekat. Byl to polibek něžný a jemný, kdy jsem si vychutnávala chuti jeho rtů, užívala si toho souznění a stávala se vlastně jeho součástí. Čím dál více jsem si uvědomovala, že bych bez něj nemohla být. Nemyslela jsem na to. Ne, teď jsem měla na starosti mnohem lepší věci. Polibek tak dlouhý, rozvláčný a při tom plný touhy a vášně. Polibek, jež řekl mnohem více, než pouhá slova, jež vyprávěl příběhy, které by žádný básník sepsat nedokázal. Naplňující, dravý a při tom něžný a pln jemností. Mé tělo se stále více tisklo na něj, toužila jsem, aby mne chytil kolem pasu a přitiskl k sobě ještě blíže, zatímco mé paže se mu obtočily kolem krku. Nechtěla jsem polibek končit, toužila jsem tu stát, dokud svět neskoná v posledním západu slunce. |
| |
| Sestřenice 5.XI. 281, hostina Tygett, Genna, Kevan Mladá žena se sebevědomě vynořila z davu. Přichytila si šedé sukně, aby po nich nešlapala a zamířila si to ke stolu Lannistrů. "Bratránku Kevane," udělala pukrle před Kevanem, při kterém nádherně vynikla brož ve tvaru hořícího stromu. "Bratránku Tygette." Marbrandka udělala stejné pukrle před Tygettem a lehce se na něj usmála. "Sestřenko, na závěr udělala ještě jedno pukrle před Gennou. "Jsem ráda sestřenko, že vás tady vidím." Dodala ještě zdvořile. "Omlouvám se že takhle ruším váš rozhovor," omluvila se Darlessa a po velmi zdvořilé chvilce pokračovala. "Neviděli jste náhodou mého bratra Damona. Nikde ho tady nemohu najít. Říkal, že se tady zastaví a by s vámi pane Kevane probral nějaké záležitosti. Je toho na něj moc, co je otec nemohoucí." Znovu zmlkla. "Pane Tygette, co se tak tváříte. Doufám, že to není mnou a pokud jsem vás něčím urazila, pak doufám, že mi to prominete." Opatrně sklopila oči a zadívala se špice svých střevíců. |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 5.XI.281 Harrenhal Nějak jsem přeslechla ten nezájem, který v otázce byl. Zajímá se, jestli jsem v pořádku! Miluje mě! Unaveně se na něj usměju. "Jo, asi jsem v pořádku." Dívám se na jeho tvář s posvátnou úctou a oddaností. Konečně jsem dosáhla svého. Je můj a budu o něj bojovat. Nechci, aby tahle noc někdy skončila a proto se bojím odpovědět mu popravdě na další otázku. Dostanu strach, že bude chtít, abych odešla. Poprvé na mě začne dotírat nejistá budoucnost, kterou jsem během celého aktu utlačila do pozadí. Ale on mě přece taky miluje. Zavrtím hlavou. Pokračovat zatím nechci. Položím si hlavu na jeho hrudník a poslouchám tlukot jeho srdce. Je to uklidňující a mě se začínají zavírat oči. Na chvilku se pohybuju mezi bděním a spánkem, ale rozvířené myšlenky mi nedopřejí řádného odpočinku. Co bude dál, Lyso? Před očima se mi míhají obrazy toho, jak je Petyr poslán pryč a já provdána za nějakého starce z bezvýznamného rodu. Najednou mě napadne řešení. Pokud otěhotním nikdo si mě nebude chtít vzít. Otec nám jistě dá nějaký menší hrádek poblíž Řekotočí.. nebo se vrátíme zpět na Prsty, do petyrovy domovinu. Tam mu porodím dítě a budeme žít šťastně.. S úsměvem na rtech usnu. Probudí mě až ostré světlo a hluk venku. Rytíři se připravují na další den turnaje. Podívám se, jestli Petyr také spí. Pokud ano, probudím ho polibkem. |
| |
 | Vzpomínky a živůtky 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Robert Baratheon, hosté v sále Dnešní zápolení mě opravdu nadchlo. I když jsem se tolik těšil, že si zabojuji, ve výsledku jsem byl za svůj los rád. Je to už nějaká doba, co jsem skřížil meč s nejlepšími. A takto jsem získal možnost nasát vůni souboje předtím, než jej druhého dne ochutnám na vlastní kůži. |
| |
| Večernice a vazalové 5.XI. 281, hostina Večernice "Mne taky," odpovím Večernici. "Mne taky nadzvedal to mi můžeš věřit. Pokud jsem dneska měl s někým prohrát, tak to byl ten bílý ďábel. Však je Barristan taky z Bouřných krajin. Je jedním z nás, i když slouží Železnému trůnu." Dodám ještě a podám si pohár s vínem. "Dnešek mi vynesl Lebky a Polibky jedoucího na oslu čelem k ocasu a zmalovaného k nepoznání. V porovnání s tím, je dvacet dragonů co mi dluží tady Buckler míň než málo." Ale i tak se za těch dvacet dargonů, nakoupí vína abychom ten první den slušně oslavili. "Jsem rád Večernice, že jsi vylezl z té své díry. Už jsem začínal mít obavy, že tam zůstaneš na věky a zapomeneš jak vypadají lidé." Mí vazalové se rozsednou, abych se mohl posadit vedle Tartha. "Ne vážně. Těším se, že jsi tady mezi námi. Jistě zítra někoho vyhodíš ze sedla." Vesele ho poplácám po zádech a doliji mu víno. "Co děti. Jak se jim daří." Doufám že dobře. Večernice je přítel a už tak si prožil dost. |
| |
| Tajemství Rhaegar Věnuji Rhaegarovi zářivý úsměv a vejdu do stanu. Na nabízenou židli jen zamítavě zavrtím hlavou a zůstanu stát. Prsty jakby o své vlastní vůli muchlají látku šatů, ale nevšímám si toho. „Mám novinu.“ Usměji se, nejistá jak pokračovat, i když jsem si, přes den za nekonečného čekání na chvíli samoty, jich připravila tisíce. „Chtěla jsem ti to říct až po turnaji, ale někteří již začínají tušit... Nechci aby ses to dozvěděl od někoho jiného.“ Přejdu k němu blíž a chytnu ho za ruce. Konečně cítím klid, když jsem začala mluvit. Bylo hloupé se bát, ale stejně ve mně cosi strachu přetrvává. Snad z jeho reakce? „Rhaegare,“ začnu znova mluvit, ale slova nenacházím. Jakými slovy by člověk mohl popsat největší štěstí v životě?! Slzy se mi znova nahrnou do očí, ale přesto se jimi vpíjím do jeho. Jednu jeho ruku si přiložím na bříško a nechám ho, ať mu to dojde. |
| |
 | Dáma z rodu Torrentů „Ššš,“ hladím po nozdrách Brouska a pohlédnu do velkého koňského oka. Zítra je náš velký den, čas udělat dojem na celé Západozemí a dosáhnout velké cti jak pro sebe, tak i pro můj rod. „Zítra to všem natřeme, viď? Ukážeme všem těm plechovkám, jak se bije pravý rytíř a jeho kůň. Buch buch buch, budou padat jak balvany,“ vtipkuju se zvířetem a při každém bouchnutí jej poklepu po tlamě. Poděkováním za škádlení je pro mne odfrknutí, které mě donutí se s úšklebkem stáhnout. Pro jiné muže mohou být koně nástrojem přepravy, já však Brouska vidím jako svého věrného přítele. Společně jsme se toho už hodně nacestovali a troufám si říct, že pouto důvěry je mezi námi vzájemné. „Odpočiň si, bude to dlouhý den,“ rozloučím se s koněm a odložím kartáč, který spočíval v druhé ruce. Vodu na pití jsem již kontroloval a jídlo by mělo dorazit brzy, spolu s chlapcem, jenž se o postará o cokoliv, co by má druhá polovička mohla potřebovat. Vyjdu ze stájí a opucuju si vysoké jezdecké boty, na které už se stihlo přilnout seno. Jednou mi dojdou nervy a nechám vedle stájí zřídit šatnu. Poslední kontrola, zda je oděv čistý a spokojeně se vydám městečkem ke stanu Hightowerů. S mírným překvapením zaznamenám, že tam již na mne čeká otec s jakousi plavovlasou slečnou a přidám do kroku. „Otče, má paní,“ pozdravím oba zdvořilou úklonou a pokynu rukou, aby vešli do stanu první. Sám je poté následuji. Narovnán a s rukama za zády věnuji svému otci pozornost, když mi půvabnou dámu přede mnou představí. Zlehka uchopím její dlaň do své a naznačím polibek několik palců nad hřbetem ruky tak, jak káže etiketa. „Ser Garth Hightower, velice mne těší,“ pozdravím a narovnám se, „líbí se vám turnaj má paní?“ Nyní, když jsem opět narovnán jednou mi z toho všeho klanění se odejdou záda, si mě může lady Alysha lépe prohlédnout. Šestadvacetiletý mladý muž před ní se zjevně udržuje v kondici, jeho paže jsou svalnaté a tělo vytrénované. Oříškově hnědé oči, zarputile neklesající do dámina výstřihu, jsou zasazeny do příjemně vyhlížejícího obličeje orámovaného delšími hnědými kadeřemi. Vousy, které ohraničují spodní polovinu obličeje, jsou zjevně pěstěné. Co se oděvu týče, mám na sobě tabard v rodové šedé a velkým rodinným erbem na zádech. Pod ním se skrývá prostá vlněná košile zastrčená do kalhot z jemně vydělané kůže. U levého pasu se mi houpe meč a jezdecké holínky mám vypucované tak, až se téměř lesknou. Hold rytířská výchova, kdybyste se náhodou nestali skvělým šermířem, aspoň se budete umět starat o své botičky. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI. 281, západ slunce, hradby Harrenhallu Alia Její rty vzaly ty mé na skutečně dlouhou cestu, která chutnala jak čerstvě utržené maliny. Zdálo se, že už nikdy nehodlají připustit, že by se naše těla skrze ústa mohla kdy od sebe odpojit. Její štíhlá ruka jako ještěrka vklouzla do mých šedivých vlasů, a po mém zátylku proběhlo lehké mravenčení. Skrze hru rtů se do mne doslova vpila. Nikdy bych neřekl, že se muž může milovat se ženou jen za pomoci rtů, ale bylo tomu v podstatě tak. Měl jsem ve svém životě mnoho žen, ale žádná mi toto nenabídla. Její vůně mne naprosto obklopila, stejně jako teplo jejího mladého těla. Přitiskla se ke mě, a mé ruce jí uchopily v pase, v onom sladkém prostoru, kde boky začínají svou příjemně vlnitou pouť k oblosti pevného zadečku. Přitáhl jsem si ji blíž, aniž by se naše rty oddálily. Byla nestoudně hladová a nenasytná, a mě se to líbilo... |
| |
| Rytíř Vysokověže Tedy zaslechla jsem o seru Garthovi, že je celkem pohledný rytíř vytříbených mravů, ale když se objevil mezi stany mířící k nám, musím přiznat podlomily se mi trochu kolena. Neboť přede mnou se zjevil muž hodný srovnání s udatnými reky na bílých ořích, o kterých mi vyprávěla má chůva Madlene na našem rodném hradě, když jsem byla ještě malé děvčátko. Dovoluji již vědomě kolenům ještě větší pokles, a přivítám jej ladnou úklonou. Když nás pohltí stan, je mi dáno pocítit jeho bezchybné chování. Okouzlí mne natolik, že mi uklouzne bezprostřední odpověď na jeho otázku ohledně turnaje. Mne také... řekla bych, že stále více, když teď osobně poznávám jednoho z bojovníků. Přičemž si mé smaragdové oči mimoděk samy najdou na okamžik cestičku k jeho oříškovým. Jakmile si to uvědomím, strhnu svůj pohled k zemi, abych na něj necivěla jako nějaká Dorota ze statku. |
| |
| Příliš zdravý, aby rodinu zajímal 5.XI.281 Harrenhall - brzký večer, stany mistrů Pokouším se vstát. Zavrávorám, ale pohotově se opřu o otcův valerijský meč, jež mi byl propůjčen. Jak potupné využití pro tak ušlechtilou zbraň. Uff alespoň, že otec si toho již nevšiml. Pomyslím si a bázlivě se stavím raději na vlastní nohy. Zanechává mě tu v přítomnosti lady Catelyn a mé sestry. Sám odvádí Benjena. Jasně. Ujistil se, že jeho dědic je naživu a dál už jej nezajímám. Pak nemá mít jeden dojem, že jsem prý vyrostl jako dřevo v lese, samo vlastním přičiněním. Pousměji se nad tou myšlenkou, ačkoliv se jedná o nehorázný alibismus a já jsem si jej vědom. Jak vidíte, lady, péče rodiny vzala rychle za své… … usměji se na ní zářivým úsměvem s mírně zakrvavenými rty… … přesto jsem rád, že vy zde se mnou zůstáváte a já se mohu těšit z vaší přítomnosti. Věnuji jí přívětivý pohled a pokračuji laškovně: A pokud jde o mou hlavu, musím uznat, že takovou ránu ještě nezažila, a myslím, že by pro dnešek snesla spíše něžnější zacházení. Ujmete se toho? Lyanna se také záhy odpojí s tím, že jde vracet Robertovi trofeje, teda teď už snad její trofeje. Upřímně jsem za to rád, alespoň jsme zůstali s Catelyn sami. Nebo snad… ne…? Zdejší místo je navštěvovanější než nevěstinec U Macatice ležící 4 a půl míle odtud. Protříbím rozhořčeně myšlenky, poté co nás panoš Ethan vyruší. Ovšem jeho hlášení o tajemném rytíři podnítí můj zájem. Tím, že mi přenechává mou zbroj a koně se nic nemění. Je to gesto respektu, pochopitelné, to ano, ale já přesto, možná o to víc, toužím poznat, kdo se pod helmicí skrývá. No, tedy uctivě gesto Smějícího se rytíře příjmu. Pronesu s nelibostí a stále rozčarován zvědavostí. To již přichází Barbrey Ryswell, kterou bych tady tedy nečekal. Zjevně jí ležím v srdci stále ještě víc, než bych očekával. Oplachuji si tvář. Zlehka to štípe, kvůli titěrným rankám od třísek ve tváři. Nevšímám si toho. Nijak zvlášť to nebolí ani mě to nehyzdí. Skutečně, Barbrey? Kdy naposledy si mě viděla spadnout. Nezapomínej, že držet se v sedle mě učil právě lord Rodrik, tvůj otec. Pokouším se o žert, ale spíš to vyznělo uznale. A zakazovat jízdu mě? To se přeci nepovedlo ani mocnému Ricardovi Starkovi, když jsem na koně ještě snad ani nedosáhl. Nevěřím, že by kdokoliv jiný uspěl tam, kde pán Severu vždy selhal. Proto ostatně tvůj otec byl mým mentorem. Rozesměji se přátelsky na celé kolo. A svou pozornost opět věnuji Barbrey. Jaké povzbuzení jsem způsobil?... Odmlčím se a navážu zřejmou odpovědí, která visí ve vzduchu. Ty ses o mě strachovala? To je … milé. Obdivně se zahledím k Barbrey, kterou jsem tímto odhalením asi uvedl do rozpaků. Předpokládám, že lady Catelyn zuří, a tak sleduji její reakce se zájmem. … Přesto se po chvilce pokusím ono dusno rozčísnout. Dámy, snad mne omluvíte, měl bych se před hostinou zkulturnit, zkrátka dát dohromady. Barbrey doufám, že se uvidíme u tabule Starků. Společně s tvou rodinou. Tvému otci patří čestné místo, vedle mého otce. Lady Catelyn, stavím se pro vás před hostinou a doprovodím vás na ni. Pokud mě tedy neodmítnete. Což nepředpokládám A mile se na ní usměji s příslibem vzorného snoubence, co se sluší a patří. A ty Ethane mne, prosím, následuj. Opouštíme stany mistrů a míříme si to k stanovišti Severu. Žárlivec a překvapivé stolování 5.XI.281 Harrenhall - večer, stan Brandona Starka -> hostina Konečně jsme na místě. Konečně mám svůj vlastní stan. Sluhové nezaváhali a poté, co se otec odstěhoval do komnat vyčleněných lordem Whentem pro nejvyšší lordy jednotlivých zemí Západozemí, jali se stavět můj vlastní soukromý stan. Již mě znají a vědí, že si příliš vážím svého soukromí. Přesto jsem vešel do stanu následován věrným panošem. V navezených věcech se začnu trochu přehrabovat. Ethan mezitím uklízí mou zbroj a rodový meč Starků. Po chvilce naleznu svůj meč Právo Severu, a tak si jej v pochvě připnu k opasku. Hledám dál. Po delším hledání vyšmátrám meč z včerejší potyčky s Petyrem Baelishem. Ethane, jsi mi víc přítelem než panošem a já si tvých laskavostí cením. Proto zde mám laskavost já pro tebe i já pro tebe… Předávám mu meč a jen dodávám… … Toto je… Žárlivec… Je tvůj. Snad ti přinese větší slávu, než svému předchozímu držiteli. Nechám jej kochat se nově získanou zbraní, ale přesto k němu ještě promluvím. Ethane, ještě než se připojíš k hostině, vyhledej, prosím tě, panoše rytíře Smějícího se stromu a požádej jej mým jménem, o setkání s jeho pánem zítra za úsvitu u severní brány. Chtěl bych se projet nad ránem a budu považovat za čest, když se ke mně můj pokořitel připojí. Ethane? Ethane, rozumněl jsi? Ujistím se, že mladý Glover vyslechl mou žádost. Nejsem si jist, tím mečem je až příliš zabrán. Ale snad mi rozuměl, neboť odchází z mého stanu. Opláchnu se, zkulturním se, obleču se, jak se na dědice Severu sluší. Zobrazit SPOILER Zamířím ke stanovišti Tullyů, kde vyčkám na svou snoubenku. Dnes si jí získám. Jednou jí předvedu vzorného snoubence a propadne mi navždy. Alespoň se zbavím všech těch otravných červů, co by pro ní chtěli ztratit hlavu. Dnes bude pro mě její srdce hořet. Znovu mě těší, lady Catelyn, smím vás doprovodit na hostinu? Již je jistě v plném proudu. Nečekám příliš na odpověď, nabídnu jí rámě a vedu jí vstříc hlavnímu sálu. Vstoupíme a já nás vedu k našemu stolu k překvapení všech přítomných (Lord Rickard Stark, Lyanna, Ryswellové, a zřejmě i mnoho dalších vazalů). Přeji dobrý večer a dobrou chuť všem. Podotknu jen tak mimochodem po letmém prohlednutí všech přísedících a pomáhám Lady Catelyn se usadit po mé pravici. Já sám, odkládám plášť s vlčí houní přes židli a usedám naproti otci. |
| |
| Stany Mistrů ->Stůl Starků Chvíli si připadám jako bych zde snad ani neměla být, avšak Brandonovi, zdá se, má přítomnost nikterak nevadí a ihned se pouští do přátelského rozhovoru. Upřímně a vesele se rozesměju když hovoří o tom jak by jej někdo mohl od něčeho udržet-vskutku se jedná o divokého vlka-snad to tohle tomu děvčeti z Řekotočí trochu připomene. Avšak Bran je spíše zaměstnán jednou z mých poznámek… Lehce překvapeně pohlédnu na Brana-to jsem nemyslela-myslela jsem tím následek skutečnosti, že je tajemný rytíř vyhodil ze sedla…já… lehce se začervenám Samozřejmě-všichni seveřané o vás měli v tu chvíli strach, můj pane. skloním lehce nervózně pohled. Podivná atmosféra je však záhy ukončena Branovým rozloučením. Když zmíní mé místo u slotu Starků, jen potěšeně přikývnu-avšak ihned si jeho pozornost vyžádá opět lady Catelyn…a proč také ne, je to jeho snoubenka… Jakmile se Bran otočí k odchodu, vysmeknu mu lehkou úklonku a poté se rozhodnu zamířit ven druhou stranou stanu, ignorujíc lady Catelyn stále ještě setrvávajíc na místě. Nejsem v té nejlepší náladě-vlastně jsem za dnešní den v té nejhorší možné náladě-chvíli postojím na vzduchu a zhluboka se nadechnu. Měla bych jít na hostinu…měla bych se tam alespoň ukázat. Proto zamířím do mého a sestřina stanu, kde již nějakou chvíli probíhají přípravy. Bethany je jako vždy dokonale připravena na všechnu onu slávu co bude následovat a hodnou chvíli hovoří o tom jak skvělé to je, že se můžeme připojit ke stolu lorda Starka. Jen lehce pokrčím rameny a nechám chůvu aby mne zašměrovala do večerních šatů a vyčesala mi vlasy. Jakmile jsem připravena, nechám Bethany o samotě a rozhodnu se navštívit mužskou část naší rodiny. Roger již nečekaně přešlapuje před stanem zatímco Mark se snaží si trochu upravit boty, aby jej nezlobil pochroumaný kotník. Mohu Vám nabídnou rámě, můj pane? pozdravím jej vesele a pomohu mu vstát. Lord Stark nás přizval ke svému stolu-možná se stydí za to, že tě nedokázal pomstít. usměju se, zatímco Roder popisuje, jak by s rytířem zatočil kdyby mu otec dovolil se zúčastnit. Budeš schopen zítra závodit? nadzvednu lehce obočí a zazubím se na něj když už jsme skoro v sále. Až moc dobře ví co tím myslím a pravděpodobně se na mě podívá stylem „o tom už jsme několikrát mluvili“ avšak já se vskutku nenechám tak lehce odradit... Když se konečně dostaneme ke stolu lorda Starka, všichni tři nejprve věnujeme lordu Rickardovi uctivý pozdrav, než usedneme poblíž mého otce, jež na rozdíl od nás dorazil včas. Zdá se, že lord Starků je převážně prázdný. Lord Eddard a Benjen se někam vytratili a Brandon, zdá se, ještě nestihl dorazit. Pozdravím tedy alespoň osamocenou vlčici pozdviženým pohárem medoviny a poté se v hovoru opět otočím na Marka, který oplakává své dnešní nulové taneční vyhlídky. |
| |
| Harrenov, hodovní sál Lord Pobočník Se zájmem naslouchám Kevanově vyprávění o událostech dne. |
| |
| Kulhavý lev a krásná panna 5. XI. 281, večer Harrenov, u stanu mistra a hodovní síni Arthur Dayne, Jaime Lannister S upřímným úsměvem a zdvořilostí rytíře se rozloučím se serem Arthurem. Ta jeho vážnost a čest je vážně obdivuhodná a směšná zároveň, uvědomím si pobaveně, když prokulhám pod plentou stanu, možná byla dokonce tak velká, že zastínila pohled jeho koni a právě kvůli ní se bílý Dayne poroučel k zemi. |
| |
| Noc vlků 5.XI.281 Pozorně poslouchám vše co mi Ned říká, nejen ohledně lady ashary, ale i o boji. Spoustu už toho sice vím, ale není na škodu si to zopakovat. yž Ned domluví, tak několikrát protočím meč v ruce a zaměřím se jen a jen na svého bratra. Když domluví, tak jen několikrát protočím meč v ruce a vyčkávám jestli udělá první krok... Když to tak nevypadá, tak rychle překonám vzdálenost která nás dělí a zaútočím na něj stejně jako jsem to udělal u sera Barristana, útokem shora, lehce zkoseným doleva. |
| |
| Je čas se jít bavit! 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Robert Baratheon, hosté v sále Když si povšimnu, že Robert volí raději přátelské tykání, sám do něj plynule přejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro Když polibky vypráví Jemné a procítěné polibky měly občas tendenci změnit se v chtivé, vášnivé a dravé, ale dokázala jsem se ohlídat, aby se to nestávalo. Má mladická nerozvážnost byla silná, ale má touha po něm ještě silnější. Tiskla jsem se k němu, hladila jsem jej ve vlasech, objímala jej kolem krku, splývala s ním. Přitiskl si mne k sobě, jeho silné, mohutné paže si mne přitáhli těsně k sobě, cítila jsem, jak objímal mé boky, tiskl mne k sobě. A já se tiskla k němu, nepatrně kroutila pánví, skoro se do něj snažila vmáčknout. Chtěla jsem s ním splynout ve všech významech toho slova a bylo to na mě poznat. Na chvilku se naše rty rozpojily, jen abych horce vydechla: "Můj pane." Ty dvě slůvka zněla tak chtivě a vášnivě, můj horký dech se opřel o jeho rty, než jsem si je zase ukradla v další záplavě procítěných polibků. |
| |
| Rodinné záležitosti 5.XI. 281, hostina Genna, Tygett "Upřímně Victor je Maceův bratranec snad z třetího kolena." Podpořím sestřinu paměť a napiji se vína. "Děkuji za blahopřání a vyřídím tvé pozdravy i Dorně. Ty zase vyřiď svému tchánu, že pokud hodlá i nadále číst dopisy mé ženy určené někomu jinému, bude mít do činění se mnou a to se mu vůbec nebude líbit." Jelikož ho vytáhnu z toho jeho zapadákova a roztrhnu jak hada. Ještě spiklenecky mrknu na Gennu, ale z toku myšlenek mne vyruší sestřenka. Jen zdvořile pokývnutím odpovím na pozdrav a rychle vzpomínám jestli jsem Damona Marbranda někde skutečně neviděl. No chudák děvče, pokud se považuje za vinné Tygettovy protivné nálady. "Jistě si s ním rád promluvím. Taky mne mrzí, že je strýc nemohoucí." Budu muset napsat Staffordovi. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro Tajemství rodu 5.XI. 281, Elia Mile se na Eliu usměji a čekám, co mi chce říct. Je cítit její nervozita a vlastně když se zamyslím, tak nepamatuji den, kdyby nervózní z mé přítomnosti nebyla. Je to láska? Respekt? Či něco jiného? Já jsem se vždy snažil, abychom byli vyrovnaný pár - nakonec oba pocházíme z nejstarších a nejsilnějších rodů a tento náš sňatek už navždy připojí Dorne k říši, kdy nebude hrozit, že by došlo k další válce, která by stála tisíce mrtvých a stejně by to nikam nevedlo. |
| |
| Sestřenice a nervózní Tygett 5.XI.281 Jediné o co se snažím je naprosto odizolovat to tlachání Kevana a Genny o tom, jak je Dorna těhotná a o tom jaký bordel zase na Skále bude až se ten malý prcek narodí a jeho křik se ponese po celém hradě. Zase nebudu mít klid se ani vyspat... Co ale nedokážu vypustit je poznámka o Tyrionovi. ""Heh... Tyrion sice válečník nikdy nebude ale bojovat by se měl naučit. podívám se na Gennu a můj zamračený výraz se na zlomek sekundy uvolní. "a tvůj syn by mohl posloužit jako fackovací panák, zabijou se tím dvě mouchy jednou ranou. Tyrion si zlepší sebevědomí a z toho tvého zmetka vymlátíme vliv Freyů." Poté se ale můj výraz vrátí do normálu. Chvíli tak ještě trpím koketování Kevana a Genny a nervózně se rozhlížím po pohunkovi s vínem. Kde je moje víno, to už těm Whentům došlo víno? To už ho ten hajzl od Baratheonů všechno vychlemtal? Tak tohle ne!!! Kašlu na Tywina, růži ať zláme Kevan, ale Baratheon půjde k zemi. Přesně v ten okamžik, kdy z mých očí lítají blesky přijde Darlessa, naše sestřenka, kterou mám i docela rád, asi i proto že to není Lannisterka. Darlessa nás zdvořile pozdraví, na což reaguji zabručením svého vlastního pozdravu a i nadále nervózně těkám pohledem po někom kdo by mi donesl víno a ačkoliv jsem tak trochu v naštvaném tranzu, tak její věta směřovaná na mě nešla přeslechnout. "Jestli je tady někdo kdo si zaslouží můj hněv drahá sestřenko, tak ty jsi ta poslední. Ale ti Whentové už ani neumí hostit. Sedím tady na suchu a nikdo mi není schopen donést víno..." Naštvaně se zvednu ze židle s plánem jít najít poskoka a ten džbán s vínem mu osobně vyrvat z ruky. |
| |
| Lov neteřinek 5.XI. 281, večer, Harrenhall, hodovní sál Hoster, Catelyn, Lysa, Brandon, Lorelay a Oberyn Jen mlčky kývnu na bratra, polknu sousto, dám si na cestu doušek vína, a vyrazím. Jelikož lady Lorelay nejspíš očekává, že ji provedu v kole, nechci se vytratit, aniž bych jí to oznámil. Zamířím tedy ke stolu Arrynů, a zapředu rozhovor s Bronzovým Yohnem a Elbertem Arrynem, jak jinak než o průběhu turnaje. Díky tomu spatřím, jak Brandon Stark přivádí Catelyn ke stolu svého rodu. Takže polovina úkolu se vyřešila sama. Pomyslím si s úsměvem. Jakmile je lady Arryn přivedena po tanci ke stolu, mírně se ukloním. Lady Lorelay, Princi Oberyne. Lady Lorelay chtěl jsem Vám oznámit, že jsem vyslán bratrem najít svou neteř Lysu. Pokud by jste mne chtěla doprovodit, budu potěšen, pokud ne, omluvte prosím mou nepřítomnost. Pak odcházím ven... buď s lady Arryn, či sám. |
| |
| Konec zábavy 5.XI.281 Harenhall, hodovní síň Lorelay Arryn, Ashara Dayne, Gerion Lannister "Snad ano. Času bude jistě ještě dost, tak uvidíme jaká bude vůle bohů". Maličko se pousměji a když se od sebe s Lorelay vzdálíme, všimnu si že se už po druhé dívá ke stolu kde jsou Tullyové. Nevím přesně proč, ale řekl bych že ji zřejmě zajímá někdo z těch co tam sedí. Jen se nenápadně ušklíbnu a pokračuji dál v tanci. "Myslím že aspoň trochu by měl být zvědavý každý. Když jste zvědavý a nasloucháte, dozvíte se leckdy zajímavé věci". Na poznámku o sestře se jen mile usměji a když Lady řekne že nikoho nemá, tak by ten kdo by mně pozorně sledoval mohl vidět v mých očích zalesknutí a lehké zacuknutí koutků. Výborně, výborně.. Aspoň není žádnej otrapa kterej by si stěžoval že sem jeho sestře udělal dítě. Oba dva, já i Lorelay jsme se věnovaly tanci, když tu náhle jsem si všiml že se po mém pozvání trošku začervenala. Vypadá tak roztomile. "Ach, tak to mně vážně mrzí má Lady. Ale dobře, budu respektovat vaše přání a doufat že se ještě potkáme". Stejně jako Lorelay se i já ukloním, podám jí ruku a doprovodím ji až ke stolu Arrynů. "To já děkuji Lorelay, tanec s vámi byl vážně kouzelný. Doufám že si užijete dnešní večer a zítra i zbytek soubojů. Prozatím se tedy loučím, budu se těšit na naše další setkání". Zdvořile se ukloním, vezmu Lady ruku a něžně ji políbím. Mile se usměji a pak už se s kývnutím pomalu vzdálím. Chtěl jsem zamířit ke svému stolu, ale něco upoutalo mou pozornost. Spatřil jsem Asharu Dayne a musím říci že ji to velmi sluší. Než jsem se nadál, byl u ní ten Lannister. Ušklíbnul jsem se a zamířil jsem rovnou k nim, doufaje že je dostihnu ještě dříve než se Ashara posadí. "Lorde Gerione, Lady Asharo, zdravím. Pěkný večer že?" Pousměji se a oba dva si prohlédnu. "Odpuste můj vpád, ale potřeboval bych s vámi mluvit Asharo. Nebudu vás zdržovat dlouho, chci se jen na něco zeptat". Znovu se pousměji a čekám. Asi tím Geriona příliš nepotěším, ale to co si ten Lannister myslí je mi úplně u prdele. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, západ slunce, hradby Harrehallu Alia Kočár lásky byl odbržděn! Bylo otázkou chvíle, kdy se rozjede tak, že ani já, ani ona už nebudeme schopni jej zastavit. Pohyby její pánve byly více než výmluvné. Ne že bych se nikdy nemiloval na hradbách v zapadajícím slunci, ale vždy to byly mé hradby. Cítím, že je čas se vrátit do sálu, třebas jen na chvíli, než se odebereme do mých komnat. Nicméně je mi jasné, že přítomnou chvíli jsme již vyčerpali takřka do dna. Naše rty se oddělily, aby mne potěšila svým smyslným hlasem, plným touhy. Opět se rty na delší čas spojily. Pak jsem promluvil já. Měli bychom jít zpět, na pár tanců, než odejdeme do mých komnat. Doufám, že mi budeš nablízku i v noci... Má Paní. Mé oči září radostí, pokojem, a očekáváním věcí příštích. |
| |
| Návrat do sálu Nakonec tu chvíli přerušil sám lord, když řekl, abychom se vrátili zpět do sálu. Měl pravdu, byli jsme zde již dost dlouho, aby mohli vyvstávat otázky, na něž by nemuselo být lehké odpovědět. Stále objímajíc ho se zahledím do jeho očí a měkce se pousměji. "Máš pravdu, můj pane," odpovím důvěrněji, než jsem chtěla a, byť neochotně, pustím jej. Nabídne mi rámě, které s radostí přijmu a nepatrně se na něj natisknu. "Nic jiného bych si teď ani nepřála, můj lorde," řeknu tiše, hlasem líbezným. Zlehka opřena o svého pána se vrátíme do sálu, kde zábava plyne v plném proudu. Ač se mi nechce, přestanu se o lorda opírat a pokusím se nahodit trochu společenský pohled, byť to, po právě prožité chvíli, není až tak možné. |
| |
| Po turnaji, 5.XI.281 Harenhall, hodovní síň Lewyn Martell, Barristan Selmy, Arthur Dayne, Jonothor Darry, Oswell Whent "Ano, od něho jsem čekal daleko více... Ale kopí není meč, jsem si jist že by se dostal až do finále kdyby se nebojovalo ze sedel". Pronesu jen tak když se Lewyn zmíní o Arthurovi. "Vážně?" Zeptám se abych se ujistil že jsem slyšel správně. Po tom co řekne že mládeži ukážeme jak se má bojovat se na mé tváři objeví spokojený výraz. Výborně, aspoň tam nebudu sám. Doufám že dál postoupí aspoň jeden z nás, protože pokud vypadneme po prvním kole oba dva, tak jsem jako velitel selhal. Zamručím a všimnu si že Lewyn se už chystá odvést malou Rhealu. Ještě než tak udělá, tak ho chytnu za ruku. "Teď máme poslední možnost dokázat že aspoň někdo z nás za něco stojí, tak do toho dej zítra vše... Teď máš chvíli volno aby sis vyřídil co chceš, ale pak se za mnou ještě zastav, budu muset rozdělit hlídky když mi dva budeme zítra zaneprázdněni". S tím jej pustím a kývnu stranou na znamení že může jít. Nebudu se tím tajit, na svůj souboj se vážně těším. Budu doufat že porazím aspoň jednoho, jinak by to byla vážně ostuda. Po zbytek turnaje strážím společně s ostatními bratry a jakmile souboje pro dnešek skončí, tak dám seru Darrymu pár hodin volno, aby si mohl aspoň trošku odpočinout když strážil krále celý den. Já s Oswelem vyrazíme za králem k jeho komnatám, kde zastavíme u dveří a každý se postavíme na jednu stranu. Bohové ví kde je zas Arthur. Neměl by se tolik flákat, ale zase ho předtím odvedly na ošetření, tak snad bude v pořádku. Celkem dlouho jsme čekaly až král s královnou vylezou ven a pak jsme hned po jejich bocích zamířily do Hodovní síně. Další dlouhý večer... Pomyslím si když se král s královnou posadí a začnu dělat to co vždy, jen tak nehnutě stojím a hlídám. Po nějaké době se také konečně připojil Arthur. "V pořádku?" Zeptám se a pokud řekne že ano, tak kývnu vedle krále aby začal dělat to co má. Čas se pomalu vlekl a stále jsme zde nebyly všichni. Zamračím se a naznačím Oswelovi aby přišel ke mně. "Najdi Barristana a vyřiď mu ať ihned přijde, nějak moc se fláká... Pokud by si viděl někde Lewyna, tak ho sem pošly taky". Kývnu směrem ke vchodu na znamení že má hned jít. Během Oswelovi nepřítomnosti nahradím jeho místo a čekám. Stojím s kamenným výrazem ve tváři, sem tam si vyslechnu co se kolem šuškne, ale hlavně se soustředím na svou práci. |
| |
| Vražda ve vzduchu. Stojím ve stanu Mistrů a hodlám reagovat na některé věci, které vyslovil můj snoubenec, ale pak vejde návštěva, kterou bych popravdě nečekala. I když, vlastně ano, jsou ženy, které nepochopí kdy je konec. S jistotou kterou mi dává síla mého rodu, ochranná náruč rodiny, vlastní krása i intelihgence se narovnám v ramenou a úsečně na lady Ryswell kývnu. "Lady, vaše přítomnost zde je poněkud...překvapující, ale na druhou stranu chápu, ke těžké smířit se s některými věcmi. Dokonale klenuté obočí vylétne vzhůru v, proč to neříct, ironickém a zčásti vyzývavém výrazu, pokud někdo dospěl k názoru, že jsem loutka, se kterou je možné si dělat o se zlíbí, je čas přesvědčit zúčastněné o opaku. Jen hlupák by se snažil muže, jako je lord Stark, převychovávat. Hrdost jeho rodu i divokost je všeobecně známá, a já se opravdu za hloupou nepovažuji, ostatně až budete mít...svého snoubence, jistě na to přijdete. Ano, tak tohle možná byla rána pod pást, předhodit lady, že na rozdíl ode mne není zasnoubená, ale nikdo nemůže čekat, že budu mlčet, pak se otočím na lorda Starka, oči stále ještě jiskřivé, oheň, vášeň i vztek, to vše se mísí v mém pohledu. Jste si jist můj pane, že chcete trávit večer po mém boku, aby náhodou u Vašeho stolu nebylo přeplněno, možná zjistíte, že i u stolu Tullyů je plno. S těmito slovy věnuji lady Barbrey pohled, snad lítostivý, ale to už je na ní jak si to přebere a zamířím od stanu Mistrů k našemu stanovišti. Mám celkem chuť nepočkat na lorda Starka, ale myslím, že vztekání bylo dost, takže když se ukáže jen se ukloním. Stihla jsem se převléct a rozhodně si nemyslím, že bych mu nedělala čest odkaz Můj lorde, jaké překvapení, myslela jsem, že budete s Lady Ryswell vzpomínat na minulost. Neodpustím si popíchnutí, ale když mě přivede ke svému stolu, před částí jeho rodiny, která je přítomná předvedu dokonalou úklonu. Všimnu si strýce a tak na něj s úsměvem kývnu, pochybuji, že by si na dálku všiml stínu v mých očí, pak se otočím na lorda Starka. Jak se cítíte můj pane.? |
| |
| Zpátky u rodového stolu. Prince Oberyn se rozloučí celkem rychle a já očkem zahlédnu jak nelení a míří přímo ke krásce v podání lady Ashary, trochu se pousměji a do toho se ozve hlas lorda Tully. Jeho pozvání na hledání mladší lady Tully mě překvapí, je krásné vidět jak rodina drží pohromadě a lord má evidentně o svou neteř starost. Rozhlédnu se kolem sebe, nezdá se, že by mne někdo postrádal a při vzpomínce na odpolední rozhovor lehce zčervenám a sklopím hlavu. Pokud si myslíte, že vás má společnost nebude zdržovat, ráda Vám pomůžu hledat lady Lysu. Vstanu, přijmu nabízené rámě a vycházím ze síně. Máte představu, kde by mohla být , můj pane? |
| |
| Když orel roztáhne křídla 5.XI.281, západ slunce, Harrehall, hodovní síně Alia a ostatní Vejdeme do hodovních síní, já a Má Paní. Naše tváře doslova září radostí ze vzájemné blízkosti. Cítím se jako orel, který po dlouhé době opět roztáhl svá mocná křídla, a vzepjal se k nebesům... za doprovodu své mladé družky. Doslova plujeme chodbami a pak i sálem. U stolu se nijak nezdržuji, ani neusedám. Pouze schladím vnitřní žár dobrým vínem, pak objednám u číšníka to nejlepší víno, co mají k dispozici, neboť mám co slavit se svou Lady, i se svými vazaly. S úsměvem se pokloním před lady Aliou, žádajíc jí o tanec. Pokud nebudu odmítnut, vzneseme se takřka nad parket, abychom si společně užili hostiny a tanečního hemžení, co hrdlo ráčí. Jsem plný energie a dojmů. Dnes zde uvidí mnozí, že horalé z Údolí se umějí bavit. Vzletně a s pořádným rozmachem... |
| |
| 5.XI. 281 Harrenhall, Hodovní síň Linnea Mormont, Mors Umber "Děkuji, tobě také". Řeknu mile své drahé polovičce. Když projeví zájem o Tywina Lannistera, tak se pousměji. "Je to Pobočník krále, jistě má vždy mnoho práce. Aspoň na mně tak tedy působil, vypadalo to že má na spěch. Zkrátka chtěl koupit zpět koně a zbroj Geriona Lannistera". Odpovím popravdě, nevím co jiného bych měl říct. A popravdě je Tywin asi poslední osoba o které bych se teď chtěl bavit. Společně se svou ženou jsme pokračovaly dál. To co řekla mi na tváři vykouzlilo nefalšovaný, spokojený výraz. Jsem vážně rád že je na mně hrdá, hodně to pro mně znamená. Být tu ještě můj otec, tak jsem asi nejšťastnější člověk na světě, ale bohužel, ne vždy může mít někdo vše co by chtěl. Až turnaj skončí, tak bychom za ním měly zajet. Už dlouho jsem ho neviděl... "Těší mně že si to myslíš, děkuji". Pohladím ručku své ženy a konečně vstoupíme do síně. Když Linnea ukáže ke Starkům, tak se musím pousmát. Nakloním se k ní a tiše promluvím. "Možná si jednou také nějaké děti pořídíme". Políbím sladké rty své ženy a pokračujeme dál. Překvapilo mně jak mně začínaly všichni vítat, rád jsem si potřásl rukou s každým kdo by chtěl. Usedly jsme tedy vedle Morse Umbera a přátelsky jsem se na něj podíval. "Děkuji Morsi. Zatím jsem tedy porazil jen dva, z čehož se ještě k tomu jeden vzdal... Ale přiznávám že se mi to líbí, být mezi těmi kteří se udržely aspoň do zítřka". Vezmu od Umbera lahev a zadívám se na ni. Jindy bych neváhal a zkusil to, ale dneska ne. "Odpust příteli, ale dneska ne. Děkuji za nabídku, ale nemyslím že by to dopadlo dobře když bych se napil. A navíc potřebuji být na zítřek střízlivý, s bolehlavem by se bojovalo špatně". Vrátím lahev Morsovi. "A navíc mi Whisky moc nejede, mám raději medovinu". Přiznám s úsměvem, vezmu malou číši s vínem a volnou rukou pohladím jemně ruku své ženy. "Ať bohové drží vlky v horách a ženy v našich postelích!" Pronesu přípitek, pokud někdo bude chtít tak si s ním ťuknu a pořádně si loknu. Usměji se a s nevinným výrazem se podívám na svou milovanou. "Odpusť mi má drahá, mám hlad jako medvěd. Hned jak pojíme, tak bych si však rád zatančil". |
| |
| Tanec orlů Stejně jako lord, i já se občerstvím, ovšem ne vínem ze stolu, ale vínem, jež nechal lord donést. S díky přijmu číši, lehce upiji, jen abych zahnala žízeň a číši opět položím na stůl. Když mne pak lord s úsměvem a úklonou požádá o tanec, trochu mi zatrne a nasucho polknu, ale jeho nabídku s lehkým pukrletem a skloněním hlavy přijmu. Nikdy jsem netančila, nebo aspoň ne ve společnosti lordů. Ovšem když ucítím lordovi silné paže, uklidním se a nechám se vést. Brzy propadnu žáru tance, držíc se mého pána, užívajíc si zábavy a hlavně jeho přítomnosti. Aniž bych to do sebe kdy řekla, jde mi to. Tedy alespoň co mohu soudit já. Ovšem nějakému tomu šlápnutí na nohu se jistě nevyhnu. |
| |
| Večernice 5.XI. 281 Večernice Selwyn "Prosím tě Večernice, dneska už žádné souboje. Už jsem se si toho dneska užil víc než dost. Pokud chceš zábavu, najdi toho Dorna co mi ráno před stan navezl kupu hnoje, nebo zkus zjistit kdo je ten rytíř pod Smějícím se stromem." Naliji nám další víno do pohárů a vesele se rozhlédnu po vazalech sedících kolem stolů. "Podívej. Rickard je lepší rytíř než šašek, to se mu musí nechat. Jen občas dělá chyby, které se mi líbí. Třeba jako ta sázka, že mne přepije. To vážně neměl dělat, ale byla by škoda ztratit tak skvělého válečníka a získat jen kašpara s pomalovaným ksichtem." Znovu upiji vína a vůbec mi nevadí, že se pustíme do vzpomínáni na staré časy. "Jo to byly časy. Běhal jsem za panoši a rytíři z domácnosti si mne dobírali. Byl jsem takový jejich talisman pro štěstí. Jo to byly časy. Stannis byl jen brečící škvrně. Pokud chceš půjčím ti ho a nebude mi vadit, když ho někde ztratíš. Třeba uprostřed hlubokýho moře. Vyrostl z něj někdo tak protivný až se ptám, jestli ho v kolíbce nevyměnili." Zhluboka se napiji vína a doliji si pohár, abych spláchl vzpomínku na Stannise. Je dobře, že se alespoň jeho děti mají dobře. Možná, snad možná až Renly povyroste a já se ho nerozhodnu utopit. "Tvůj syn bude mít na Bouřném konci dveře otevřené, to přece sám víš." Ještě jednou se napiji a vesele se na něj usměji. "Jo jsme tady abychom se bavili. Smutku už bylo dost. No musím ti říct tajemství." Zhluboka se napiji. "Manželství s Lyannou je všechno co jsem si kdy přál a vzdal bych se kvůli ní všeho. Postavení, peněz, hradu a klidně i rodiny. Už teď to ale vypadá, že to bude pekelně bouřlivé. Možná dokonce víc bouřlivé než zimní počasí v naší domovině." Ještě jednou se napiji. "Mám takový pocit, že by mne něčím nejraději praštila a mlátila opakovaně, dokud bych neodpadl." No a ještě trochu vína. |
| |
| Pobočník a jeho sestra 5.XI. 281 Genna Taky tě rád vidím sestřičko, to ale vůbec neznamená, že bych tě musel objímat. "Posaď se, prosím." Ukážu na volné místo vedle mne určené pro Cersei. "Taky tě rád vidím a daří se mi dobře." Podívám se na ni, vezmu číši a naznačím přípitek. "Etiketa samozřejmě dovoluje pobočníkovi tančit, ale ty drahá Genno moc dobře víš, že já už osm let netančím." Upiji vína. "Pokud jde o Emmona, mimochodem kde jsi ho nechala, obvykle tě následuje jako kotě matku, veď ty jeho. Vést jsi dovedla výborně a kdyby si to náš drahý otec uvědomil, nebyl ani z poloviny takový hlupák, jakým byl. Teď ale vážně. Doufám, že odjedeš s mými bratry na Skálu, až turnaj skončí. Potřebují nad sebou ženskou ruku a Dorna jistě uvítá pomocnou ruku." Lehce upiji ze svého poháru. "Cersei by také potřebovala pořádnou Lvici jako vzor aby byla připravena, až přijde čas jí provdat a ten přijde brzo." |
| |
| Sestřenka z Rodu Marbrandů 5.XI. 281 Kevan, Tygett Darlessa udělala hluboké pukrle, jako výraz poděkování Kevanovi. "Pane Kevane, budu vám velmi vděčna, když bratra vyslechnete a pokud mohu vyřídím od vás otci pozdravy. Tedy pokud si otec ještě vzpomene." Zatvářila až nepříjemně vážně a smutně. Pak svůj pohled přenesla na Tygetta. "Děkuji můj pane, že to nejsem já. Byla bych nerada, kdybych příčinou nespokojenosti kohokoliv a hlavně vás." Ještě jednou nesměle sklopila oči a zadívala se na špice oranžových střevíců. "Co kdybychom šli hledat společně. Mi chybí bratr a vám víno. Možná je najdeme společně a spousta věcí se tím vysvětli." Mile se na Tygetta usmála a zdvořile počkala na odpověď. |
| |
| Mezi seveřany 5.XI. 281 Jorah "To víš, že si nějaké děti pořídíme." Odpověděla Linnea rozhodně. "Už mne nebaví, ani v nejmenším jak se mi tvé tety a sestřenice pořád smějí." Posadila se jedno z volných míst u stolu a její pohled říkal všem ženám v okolí, že tenhle Medvěd je jen a jen její. "Ho, ho, ho. Medvěd a nepije. Na tom vašem ostrově se teď otevírají hroby a stovky generací nevěří tomu co se stalo. Tvůj otec se dovedl večer opít jak Železný po nájezdu a ráno šel do turnaje, nebo lovit medvědy jen oštěpem. No jak ale myslíš." Dokončil, pořádně upil z lahve a udělal na Mormonta směšný obličej. "A ženy v našich postelích." Seveřané odpověděli sborem, bez ohledu na dost vzteklé pohledy jejich žen. "tak jez Medvěde," odpověděla Lady Mormont, téměř ztracena mezi mísami s masem, zeleninou a chlebem, které roznášeli služebníci Whentů. "A pak si zatančíme. Přeci tady nebudu jen sedět, když mám nejhezčího muže z okolí." Lady Linnea se vesele rozesmála. |
| |
| 5.XI. 281 Harrenhall, Hodovní síň Linnea Mormont, Mors Umber "Však ony to jistě nemyslí zle... Výborně, budu se těšit". Maličko se ušklíbnu a otočím se na Umbera. To co říká o otci mně docela pobavilo. Nevím sice zda je to pravda, ale nijak mi to nevadí. Zdá se že byl pěkné kvítko... Budu se pak muset otce zeptat. Po tom Morsově šklebu se trošku zamračím, vstanu a rukou jej přitáhnu k sobě. "Morsi Umbere, tímto tě vyzívám na souboj v pití! Zítra... Dnes bohužel vážně musím zůstat střízlivý". Nakloním se k němu o trošku blíže. "A to ne jen kvůli souboji..." Dodám tiše, pustím jej a mrknu na něj. Nevím zda mu to dojde nebo ne, ale to je jedno. Zasměji se a přátelsky poplácám seveřana po rameni. Pak si opět sednu a podívám se na svou ženu. Mile se usměji a nakloním se k ní. "Já mám zas tu nejhezčí ženu". Políbím ji na tvář, znovu pohladím po ruce a pak si na talíř začnu nandavat jídlo. Vepřové maso, trocha zeleniny a chléb. Napiji se vína a následně se už do jídla s vervou pustím, mám vážně hlad. Výborné.. Jakmile vše dojím, tak si otřu ruce a dopiji zbytek vína v číši. Vstanu, odsunu židli a podám ruku své milované. "Mohl bych tedy prosit o tanec má krásná ženo?" |
| |
| Gradisté, jejich velitel a povinnosti 5.XI. 281 členové gardy "Vážně," odpovím Geroldovi a chystám se již k odchodu, když mne chytne za ruku. "Lorde Veliteli, já si nemusím dokazovat, že jsem nejlepší. Já to vím a bude dobře, když pánům rytířům připomenu, že by bych je všechny do jednoho dokázal porazit levou rukou." Lehce se usměji na děvčátko v náruči. "Tak pojď maličká. Strýček Gerold nám dal chvíli volna. Takže já mohu odnést princezničku do postýlky." Však taky toho má princeznička víc než dost. Očička se jí samy zavírají a pusinka jenom zívá. Než dojdeme do princezniných komnat, tak dívenka spinká jako zabitá. "Ať mi ji nevzbudíte," pošeptám opatrně chůvám. "Zkuste ji převléknout. Eliia by mi dala, kdyby se dozvěděla, že jsem nechal její dceru spát v botičkách a šatičkách." Ještě se mile usměji na starou vrásčitou Dornku, která vychovala celé generace Martellů. "Matko, kdyby mne někdo hledal. Právě jsem od vás odešel." Lehce jako kočka se proplížím chodbami a zmizím v jedné z nejpopuštěnější části hradu, tam kde se dračí oheň podepsal nejvíce. Ani nevím, jak jsem tam dlouho. No bohužel bude čas jít. ještě rychlé rozloučení a zamířím chodbami k hodovní síni. Vstoupím dovnitř, ještě lehkým kývnutím pozdravím strážce lorda Pobočníka a postavím se vedle Gerolda. |
| |
| Povinnost, povinnost, pěst! 5. XI. 281, večer Harrenov, stan mistra a hodovní síň Gerold Hightower, Lewyn Martell, Arthur Dayne, Jonothor Darry, Oswell Whent Uvnitř stanu ošetřovatelů se zdržím jen krátce. |
| |
| Noc vlků Vidím, že mne Ben poslouchá. Ač neprojevil žádnou slovní odezvu vím, že chápe, že rozumí a přijímá to, co říkám. Právě proto nemám potřebu jej nějak napomínat, nebo svou řeč rozvádět. Nyní je čas trénovat. Čas vychytat mouchy, které oba máme. Stojím v uvolněném postoji se skloněným mečem v levé ruce, ale ani se nehnu vyčkávám a to přináší své ovoce. Ben nevydržel čekat a vrhl se vpřed přesně, jak jsem očekával. Jedno se mu však musí nechat je rychlý a plný energie, což je dobré. "Ale jak jsem říkal Bene musíš užívat hlavu." Pomyslím si v duchu a s klidnou tváří vyčkám do správné chvíle a když se začíná napřahovat vykročím mu vstříc a třímajíc svůj jedenapůlruční meč zablokuji jeho čepel již v počátku seku tou svou a díky malé vzdálenosti, která mezi námi nyní je mu natáhnu volnou pravou rukou pravým hákem. Což by ho mělo při jeho věku a tělesné konstituci porazit na zem. Na to však nečekám a rychle se od bratra odpoutám a udělám si pár kroky vzad opět místo, abych byl z dosahu jeho čepele. "Příliš zbrkle Bene. Hezké rychlé, ale snadno čitelné. Máš na víc. Nejednej tak unáhleně, ale s rozvahou." Napomenu jej klidně, a ač mám meč opět spuštěný do oblasti svého pasu jsem připraven se kdykoli krýt. "Meč není to jediné, čím může soupeř bojovat na to nezapomínej." Upozorním a opět vyčkám až se dá dohromady a připraví na pokračování boje. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, večer "Lord Stark a Lord Manderly spolu vycházejí v dobrém. Jsou to muži podobného věku a pán Bílého přístavu dělá raději obchody a jí úhoře, než by se věnoval hádkám a sporům." Uklonil se a ještě dodal. "jeho dva synové, jsou podobného ražení. Říká se, že oba dva už jsou tlustší než by bylo obvyklé a než by bylo zdrávo. Turnaje je vlastně ani nelákají a proto jsem nepřijeli." Zdvořile se uklonil naposled a zmizel dveřmi do temné noci. |
| |
| A trocha turnajových předpovědí 5.XI. 281 večer ser Drumm "Ano každý je porazitelný, to je pravda. Ne každého je ale radno porážet. Kdysi jsem slyšel historku o Lordu Braxovi, který poslal na potulného rytíře, který ho porazil, zbrojnoše s holemi. Byl bych nerad, aby se mi to stalo. Taky s draky si není radno zahrávat. Často jsou vztahovační jak pouliční kurva. Jak se říká na Severu: Nechoď Tome s Lordy na led. Mnohý příklad máme, že Lord spadne a Tom si za něj nohu zláme." Ser Bound se vesele zasmál a upil piva. Nadšený řev zbrojnošů dával jasně najevo, že svlečení právě položili míč. Posunky oblečených k jejich protivníkům, byly jak se dalo očekávat víc než neslušné. "Medvěd by byl dobrá volba, ale uvidíme uvidíme. Možná zjistíme, že i tady se občas objeví někdo, koho by nečekali. Dost už toho. Já se těším, přes všechno se těším. Prý se má zítra připojit Princ Lewyn." Pokrčil rameny a upil. "No a pak jsou tady závody. Budu se muset důkladně podívat na koně. Poběží ti co patří obyčejným lidem. Většinou herky a zvířata, pro která je to poslední možnost jak minout řezníka. Bude zábava." Z hřiště se ozval pískot. Oblečený narazil svému protivníkovi kolenem do klenotů. Postižený se svíjel na zemi a jeho spoluhráči se chystali na pořádnou rvačku. |
| |
| Hodovní síň Kousla jsem se do rtu. Otec měl opět pravdu. Teď po něm půjde každý Lannister a jejich poddaný, který se v turnaji objeví. Pohled mi sklouzl k malému bratrovi, který si stále ještě hrál. „ Nezapomněla jsem, otče. Měl by sis ho vzít. Chtěla by to tak.“ Pousmála jsem se a podala jsem mu matčin šátek. Je to tak strašně dlouho, co už s námi není. Pozorovala jsem bratra a pokoušela jsem se alespoň trochu vzpomenout na tvář matky. Už je to tak dlouho… „ Lepší být mohou, ale každý má někdy špatný den… týden…“ Ušklíbla jsem se na otce. „ Máš stejnou šanci vyhrát, jako všichni ostatní. Jen tě prosím, dej na sebe pozor. On tě ještě bude potřebovat… A já také.“ Dodala jsem tiše a pohlédla jsem otci do očí. Jistě… bude mě chtít brzy provdat. Ale kdo ví… Přijala jsem jeho rámě, a když k nám přiběhl i bratr, pohladila jsem chlapce po vlasech. Cesta nám netrvala nikterak dlouho, jen pár minut, než jsme se od stanů obránců přesunuli do hodovní síně a vmísili se mezi ostatní lordy a lady. Otec mi pomohl usadit u jednoho ze stolů, určeným nám růžím, po jeho bodu a bratr se usadil na druhou stranu. Můj pohled zabloudil ke stolu s Vlky, ale nenalezla jsem to, co jsem hledala. Možná na mě otec mohl poznat lehké zklamání, ale to přešlo jen do jemného trochu nezúčastněného úsměvu. Sáhla jsem po poháru s medovinou a rychle jsem otci pogratulovala. „ Tak otče na tebe, na skvělého obránce!“ Usmála jsem se na něj. Upila jsem a poohlédla jsem se po něčem drobném k večeři. Musím bohužel přiznat, že jsem se sem tam rozhlédla po sálu, po tančících i po skupinkách lordů a dam, které se živě mezi sebou bavili. Nebyl tam… |
| |
| 5.XI.281 Harenhall, hodovní síň Lewyn Martell, Barristan Selmy, Arthur Dayne, Jonothor Darry, Oswell Whent Stál jsem jako socha a hlídal. Tvářil jsem se jak nejvážněji jsem se dovedl. Nechci se přeceňovat, ale myslím že kdyby se někdo jen přiblížil, tak by stačil pohled na něj a pěkně rychle by zase odcouval. Jak jsem tak stál, tak jsem také přemýšlel. Ta hudba a všechno kolem.. Rád bych si třeba také zatančil, jenže služba je přednější než to. A stejně, i kdybych měl čas, tak by asi nebylo s kým. Trošku jsem se ještě víc zamračil a dál čekal. Netrvalo dlouho a objevil se Lewyn. Kývnutím jsem pozdravil a naznačil že se může zařadit na místo. Ani ne za pár minut přišly i Barristan a Oswel. "Děkuji". Řekl jsem Oswelovi a uctivě kývl. "Dobře, jsem rád že jste v pořádku Barristane. Chvíli vyčkejte". Odpovím muži vedle sebe. "Všichni ke mně!" Řeknu a čekám až se všichni přítomní členové gardy seřadí. "Já a Lewyn budeme zítra bojovat a tak chci hned přidělit služby". "Budeme hlídat pokoje krále, královny a malého prince. Bude to po dvojicích. První jdu já a Lewyn. Pak Jonothor a Arthur. Nakonec Oswel a Barristan. Střídat se budeme po třech a půl hodinách, ten kdo skončí pak půjde a oznámí dalším že je má vystřídat. Je mi jedno co budete dělat během volna, ale ráno vás chci všechny čilé a připravené. Jasné? Pokud se chcete s někým vyměnit tak prosím, to už je jen na vás jak se případně dohodnete, ale službu bude mít každý!" Všechny přejedu rozhodným pohledem. Bude to jak jsem řekl, žádné námitky mně nezajímají. Kývnu směrem ke králi na znamení že se opět mají všichni zařadit. Barristana však chytnu za ruku a odtáhnu jej stranou. "Žádnou ženu, žádné děti, žádné pozemky ani tituly. Jen věrnost králi. Vzpomínáte?" Řeknu slova jež byla vyřčena při přísaze každého z nás. S vážným výrazem se na Barristana zadívám a pak pokračuji. "Všiml jsem si té vaší krasotinky... Řekl bych že Arthur nebude zrovna rád, ale to je jedno". Na chviličku se odmlčím a pak pokračuji. "Barristane, podívej se na mně. Zasvětil jsem život ochraně krále a královské rodiny. Vím že jsem tím přišel o mnoho věcí, ale nelituji toho, jsem rád že dělám to co dělám, znamená to pro mně vše. Vy jste však jiný, nejste jako já... Ashara Dayne je krásná dívka a zasloužila by si dobrého muže který by ji miloval a chránil. To vy možná jste, ale váže vás přísaha". Povzdychnu si, rozhlédnu se a pak se znovu podívám na svého kolegu. "Jste jediný u koho jsem kdy udělal a u koho udělám vyjímku... Chcete-li, tak za ní jděte a dělejte co je vám libo. Chci však aby jste mi odpřísáhl že si jí nikdy případně nevezmete a že služba králi pro vás bude vždy na prvním místě!" Dopovím smrtelně vážně. Cukr a bič, tak to má být. Barristan je mladší než já, když chce, tak ať si užívá. Musí však počítat s tím že navždy bude poslouchat mé rozkazy a že král je nade vším. |
| |
| Jelenův strach z dívky 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Robert Baratheon, hosté v sále „Jen jsem žertoval, Roberte,“ odpovím na jeho ujišťování o kvalitách líbače lebek, „všiml jsem si, že je to tvůj věrný přítel a ani ve snu by mě nenapadlo ti ho odtáhnout na Tarth. Naopak! Takové muže, jako je on, potřebuješ.“ I když by se ti občas hodil i někdo rozvážnější a klidnější, kdo by trochu srovnal tu tvoji zdivočelou náturu, pomyslím si a na tváři mi hraje pobavený úsměv. |
| |
| Výprask? 5.XI.281 Ned můj úder zablokuje už v jeho počátku, ale i tak se mi podařilo dostat ho do pozice, kdy má svůj těžký obouruční meč nad hlavou a já do něj tlačím, což by ho mělo omezit v možnostech pohybu a protiútoku. Už plánuji, že nechám svůj meč sklouznout tak, abych se dostal do pozice odkud bych mohl bodnout proti bratrovu tělu, ale to mi dopřáno nebylo, protože ještě dřív než jsem stihl začít konat, bratr pustí pravou rukou meč a nasadí mi ukázkový pravý hák. Bylo to čiré překvapení, takže jsem nebyl schopen nějak rychle zareagovat, protože kdo by čekal , že bratr má v rukou až takovou sílu, aby udržel levačkou meč nad hlavou, blokujíc můj meč a pravou zaútočil. Nestihl jsem proto ani ucuknout, ani nějak vložit ruku do dráhy jeho úderu. Proto jsem se během několika málo vteřin zvedal ze země s roztrženým rtem a plivajíc krev... Asi jsem se kousl do jazyka. Ještě jednou si odplivnu a znovu se zaměřím na bratra. Jestli mu nečiní problém držet svůj meč v jedné ruce, tak potom asi jakákoliv taktika, kdy bych se ho snažil dostat do čisté defenzívy padá. Pozorně sleduji bratra, který udělal několik kroků vzad a teď si mne, snad i pobaveně, prohlíží. *Meč není to jediné... Dobře... Asi bych se měl držet toho...* Připravím si meč do ocasního krytu, kdy meč mám po pravém boku. Rychle poté zkrátím vzdálenost mezi mnou a bratrem, přičemž před posledním krokem vedu prudký úder zprava, tak aby bratr musel použít alespoň z počátku krytí obě ruce, pak zkusím bratrovu taktiku, meč není jedinou zbraní a rychle dupnu proti bratrově kolenu. |
| |
| Darlessa a protivný lev 5.XI.281 Slova sestřenky mi sundají onen rudý plášť, který jsem měl před očima a já se na ní zkoumavě zahledím. Tady není něco samo sebou... Tady se děje něco o čem nevím. "Dobře, jdeme..." Odsunu židli, kývnu na Kevana a dojdu až k Darlesse. Jsem opravdu o hodně větší než ona. Radši to ale nebudu komentovat. Sestřence nabídnu rámě a vydáme se po okraji sálu hledat jak víno, tak jejího bratra. "Řekni mi sestřenko, jak se ti líbí zdejší turnaj?" Po této otázce vrhnu zamračený pohled na jakéhosi rytířka z roviny, který mi šel vstříc. Po tom pohledu si svůj směr ale rychle rozmyslel a já tak nemusel sestřenku vystavovat pohledu na rvačku. Snažím se přitom někde najít bratrance Damona, kterého můj doprovod celou dobu hledá. "Vidíš ho někde?" Od kolemjdoucího poskoka si vezmu číši vína a hned o něco spokojenější pokračuji v hledání, protože s výškou drahé sestřenky ho stejně budu muset hledat já. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Tajnůstkář Netrvá to dlouho, co takto postávám a rozhlížím se po sále. Ještě jsem si ani nestačila obhlédnout celé dnešní osazenstvo, když na sobě ucítím něčí pohled. Ten se i se svým majitelem blíží přímo ke mně. Trochu se pousměji, když si všimnu, jak ser Gerion při chůzi kulhá. Krom toho však vypadá vcelku zdravě, jako by mu nic nechybělo. |
| |
| Do posledních paprsků slunce 5.XI. 281, západ slunce, Harrenhall, sál, nádvoří Lorelay Lehce se pousměji na její slova, ale neřeknu nic. Pouze nabídnu své rámě, a již kráčíme sálem, a pak chodbami hradu. Mám-li být upřímný, tak naprosto ne. Ta děvčata jsou velmi vynalézavá, a nikdy nevím, co je zrovna napadne. Naštěstí Cat už našel mladý Stark, takže zbývá jen Lysa. I když slovo "jen" úplně nevystihuje co nás čeká. Lysa je totiž snílek a poeta, a v této skrumáži může snít své dívčí sny takřka kdekoliv. Vysvětlím situaci, a lehce se srdečně zasměji. Do mého veselí se vkrade i trochu trpký tón. Raději ani nemyslím na to, s kým by svůj sen mohla snít. No, začneme v našich stanech! Pak si uvědomím, že lady zřejmě naprosto nezajímají naše rodinné trable, a tak při chůzi po nádvoří trochu obrátím list jinam. Omlouvám se za přetřes našich rodinných lapálií... jak se vlastně zatím bavíte na turnaji, má lady? Těší vás více klání, hostina, množství zajímavých a vzácných hostů, či tanec a hudba? |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Sen pod hvězdami. Venku se nadechnu nočního vzduchu, pod prsty cítím pevnou paži lorda Tullyho, tváře mi chladí mírný vánek a naslouchám slova velmi zajímavého muže, co víc bych si mohla přát. Když popíše svou mladší neteř, trochu se mi zvlní rty v chápavém úsměvu. Můj pane, mladé dívky potřebují sny, potřebují si vysnít své rytíře na bílém koni, protože skutečný život se jen velmi málo podobá snům. Uvědomím si, že jsem se nejspíš nechala unést, lorda mé názory zajímat nebudou a kdo ví co si pomyslí. Chvíli kráčím tiše po jeho boku, nepotřebuji věčně mluvit, naopak dokážu si vychutnat společné tichu. Nad jeho otázkou se zamyslím, zastavím se pozvednu hlavu a pohlédnu mu do očí. Můj pane, neomlouvejte se, naopak, je krásně když se o sebe rodina stará. Nu, ptáte se co se mi líbí? Tak rozhodně turnaj, je nádhera sledovat klání, rytíře na ušlechtilých koních , hudba i tanec je jistě taky velmi zajímavá zábava, ovšem právě teď bych neměnila Líce zrůžoví, ale snad to není v soumraku vidět, a co vy můj pane, jak si užíváte turnaj? |
| |
| Souboj Ben se vzpamatoval docela rychle. Sledoval jsem jeho ocasní kryt a opětovné přiblížení, po kterém následoval sek zprava, který mi míří na bok. "Proč takhle Bene?" Pomyslím si v duchu a přechytnu meč obouruč, ač by se to dalo zvládnout i jednoruč, ale jistota je jistota. Provedu spodní kryt, kterým vyblokuji Benovu čepel ve vhodné chvíli. Mé oko následně zachytí, jak jeho noha vykopává na mé koleno zadní nohou, kterou si odlehčil, což byla sice pěkná finta, ale nevhodně užitá, protože mi stačilo přední nohou ukročit zpátky dozadu, což způsobilo, že Benův kop promáchl vzduch, nicméně ani tak nebyl úplně bez účinku a částečně mne zasáhl do stehna druhé nohy. Naštěstí nic, co by se nedalo ustát v pevném postoji. Každopádně špatná zpráva pro Bena přišla ve chvíli došlapu nohy, kterou kopal. Jelikož byly naše meče stále zkřížené a měli jsme oba tedy zablokované obě ruce a defakto i nohy vzhledem k nynější docela těsné blízkosti našich dvou osob, tak mi Benův menší vzrůst poskytl nádhernou příležitost pro unikátní demonstraci další zbraně, kterou není meč. Ano dostane ode mne láskyplné čelíčko na čelíčko, tedy v Benovi v hlavě asi docela zaduní. Doufám, že jsem mu nezpůsobil otřes mozku. Je zde i pravděpodobnost, že ztratí tímhle orientaci a rovnováhu a složí se mi k zemi. Každopádně je to třeba. Ať tak či onak opět si od něj udělám bezpečnou vzdálenost a mírně si povzdechnu. Potlačím zároveň bolest, která mi také pulzuje v menší míře čelem. "Dobrý nápad Bene špatná kombinace. Ale na to přijdeš. Teď si na chvilku sedni, než ti odezní trošku ten bolehlav. Nezapomínej ale že i hlavou lze ublížit, jak vidíš." Naštěstí pro Bena čelíčko jsem mu nedal plnou silou, ale jen tak nějak přiměřeně, aby mu to moc neublížilo přece jen nechci si přizabít mladšího bráchu. Otec by se nepoděkoval. |
| |
| Stejně mu to nařídil otec 5.XI.281 Tak, shrnuto podtrženo, můj plán se vůbec nezdařil a já teď klečel na jednom kolenu, podpírajíc se o meč. Právě jsem dostal od svého bratra hlavičku... A musím říct že pořádnou. Hlava se mi motala a já chvíli ani pořádně nevěděl kde je pravá a kde je levá. Naštěstí jsem se nesložil na záda, ale podařilo se mi zapřít se o meč. V hlavě mi hučelo a já bolestně zvedl obličej abych si prohlédl bratra. *Cože jsem to udělal že si ze mě udělal fackovacího panáka?* Pomalu se postavím na obě nohy a bolestně si promnu čelo. Tady je vlastně úplně jedno co zkusím, stejně to vždycky dopadne tak jak teď a já dostanu na budku. Tohle se ani nedá nazvat tréninkem. Pokouším se přijít na něco s čím by bratr mohl mít alespoň nějaké zdání problému, ale nic moc mě nenapadá. Ještě jednou se proto narovnám a pozvednu meč, tentokráte znovu do obou rukou a znovu do sokolího krytu, přičemž se pokusím a prudký útok přímo na hlavu. Když se naše meče zkříží, tak udělám co mě nikdy nikdo nedovolil. Plivnu Nedovi do očí, přičemž pokud se mi to povede, tak se pokusím o útok pěstí přímo na jeho solar. |
| |
| Mladý neodbytný Vlk Z toho, jak rychle se Ben po hlavičce vzpamatoval si musím v duchu oddechnout. Je to úlevné vědět, že jsem to nepřehnal a bratrovi neublížil. A dokonce je připraven dál bojovat. "Je vidět, že jsi pravý Vlk Bene a jen tak nepodlehneš." Mírně se na něj usměju, ale to už musím obouruč krýt jeho sek shora. Ano tentokrát, ač je Ben menší je to docela vysoký sek a jelikož se do toho opřel musím stát v pevném postoji a nemohu riskovat jednoruční vykrytí i když by to možná šlo. Každopádně musím uznat, že mne Ben dalším postupem zaskočí. Nemohu říci, že úplně příjemně ale určitě je to zajímavý způsob, jak někoho překvapit. Myslel jsem, že bude následovat kop, nebo něco podobného, ale on se prokázal docela jinak. To, že mi plivne do obličeje jsem opravdu nečekal. Na okamžik jsem musel přivřít oči a viděl jsem jen minimálně. Defakto jen obrysy zpod řas. Tak nějak napůl jsem postřehl, že jednou rukou svůj meč pustil, nicméně nezahlédl jsem proč. Každopádně bylo třeba zbavit se jeho čepele, takže jsem ve svém krytu rychle mečem zatlačil na stranu a tak mu čepel srazil svou čepeli k zemi, tedy je budeme mít skřížené někde nízko pod pasem. Každopádně to mi znemožnilo se již vyhnout jeho pěsti, které jsem si konečně mohl všimnout a která tvrdě udeřila na solar. Uniklo mi bolestné heknutí, když mi byl vyražen vzduch z plic a instinktivně jsem ukročil o krok vzad, abych se vzpamatoval, rozklínil naše meče a otřel si jednou rukou obličej. Pár okamžiků jsem nabíral vzduch do plic, než jsem se znovu úplně narovnal a nadechl volněji. Vyražený dech i kdyby jen částečně není nic příjemného. "Pěkné Bene, proti někomu, kdo nemá zrovna brnění dobrý a účinný úder, jen dávej pozor, aby když by někdo odklonil tvůj meč na druhou stranu, než já, aby ti nezranil některou z čepelí ruku, kterou provádíš úder. Ale máš mé uznání bráško zaskočil si mne." Pokývnu k němu hlavou a protáhnu si záda. "Při turnaji je třeba dodržovat alespoň nějakým způsobem etiketu v souboji a některá "překvapení" se ani nedají provést kvůli zbroji, avšak v opravdové bitvě užij všeho, co lze, abys zvítězil. Tam většinou druhé šance nejsou. Hrdlořez nebojuje čestně a proto nepošpiní tvou čest, když budeš hrát dle jeho pravidel." Lehce se pousměju a pozvednu svůj meč obouruč. "Tak a teď si dáme střídavé série cvičných výpadů pro procvičení reflexů. Samozřejmě budeme krotit síly, nechceme se navzájem zmrzačit, ale zase ať to za něco stojí. Budeme se střídat. Já provedu čtyři cvičné seky a pak se budu bránit proti tvým čtyřem a takhle se budeme střídat. Nebude to nic složitého na krytí ale procvičení dobré." Mrknu na Bena počkám, až bude připraven a pak zahájím své seky. Začnu šikmým sekem shora zleva doprava, následuje tentýž sek zrcadlově, aby dotvořil kříž, pak přejde v sek zleva na bok a zakončení přechází v sek shora na hlavu, jako byl poslední Benův útok. Nedávám do toho více, než polovinu sil. Opravdu nyní jde jen o lehký cvik, abychom si pocvičili s Benem vzájemné krytí a útok. Tedy předpokládám, že vše vybere bez problémů a pak mi oplatí podobnou mincí. "Doufám, že staneme zítra spolu bok po boku na straně obránců bratříčku a když ne, pak zlámeme alespoň tolik dřevců, co půjde." Opět náznak úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, západ slunce, Harrenhall, nádvoří a stanové městečko Lorelay To, že jsme opustili sály a vyšli na čerstvý vzduch mi udělalo opravdu dobře. Mám raději klid, než pompu a přebujelé veselí. Máte naprostou pravdu Lady. Moje neteře by asi potřebovaly přítelkyni s tak vyzrálými názory, jako máte vy. Fakt, že jste mimo úzký okruh naší rodiny, a navíc žena znalá dívčích tužeb, to vše by mohlo mít v nasměrování života mých neteří zásadní vliv. Já a bratr asi těžko můžeme plně proniknout do jejich duší, aniž bychom tam vše nepošlapali. Spíše uvažuji nahlas, a ačkoliv se to asi nehodí, je to skutečně to co si myslím. Schopnost Lorelay i společně mlčet velmi oceňuji. Překvapujete mne mylady, tipoval bych spíše tanec, hudbu. Mou tvář ovládne potěšující úsměv, následek to její odpovědi, i známek naznačujících, že jí opravdu těší má přítomnost. Můj dnešní souboj s korunním Princem, a ovace prostého lidu Řeky se jistě silně zapíší do mých vzpomínek... takže ano, turnaj si opravdu užívám. |
| |
| Taneční konverzace 5.XI.281, počátek noci, Harrehall, hodovní síně Alia a ostatní Už je to nějaký rok, co jsem naposled tančil, takže mé kroky nejsou vždy takové, jaké mají být. A zdá se, že i Má Lady také spíše tančí s mečem v ruce, než v róbě na parketu. To mi ale naprosto nevadí, navíc Alia s každou taneční kreací získává na ladnosti a jistotě, což se o mne nejspíš říci nedá. Jsem s tancem spokojen, a když občas pocítím její střevíček na své noze, vyvolá to jen příjemný úsměv na mé tváři. Venku na hradbách jsme toho moc nenamluvili, a ani toho nebylo zapotřebí. Teď však tančíme, tak proč si trochu nepromluvit. Mylady, jak se vám zatím líbí harrenovský turnaj? Chcete tančit stále, nebo raději méně? Položím pár otázek, když je k tomu vhodná chvíle. Všiml jsem si, že Vás úchvacují přírodní scenérie, mám podobnou vášeň. Nevyrazíme si některý příští den, až bude volněji, na lov? Zajímá Vás vůbec lov, Má Paní? Přidám ještě další. Hovořím uvolněně, a podle všeho se dobře bavím... |
| |
| Rozhovor během tance Čím déle jsem byla v kole, tím více jsem získávala na jistotě a tím méně šlapala lordu na nohy. I tak jsem jej párkrát šlápla a vždy se na něj omluvně podívala. Nevyznala jsem se v tanci, nikdy jsem se o něj moc nezajímala, ba dokonce mne ani nikdy moc nebavil, ale nyní, s lordem, mne tanec opravdu bavil. "Líbí, můj pane, souboje byly velmi zajímavé, princ si vedl poměrně dobře, jen je škoda že byl ser Yohn přinucen se vzdát a není nikdo, kdo by zastupoval Údolí," řeknu poměrně smutně, tiše, zatímco se s lordem točím v kole. "Trochu bych polevila, můj pane," ač bych kdy neřekla, že se zadýchám v tanci, když s mečem vydržím dlouho, je fakt, že tanec je poměrně složitější. Poté opět mlčky tančíme, když je příležitost, opět blíže k lordovi, než je třeba, dokud lord Arryn opět nepromluví. "Ano, jsem ráda v přírodě, pod širým nebem," s trochu překvapeným úsměvem přijmu, že si mého údivu všiml, "velmi ráda si s Vámi vyrazím na lov, můj pane." Ač jsem nechtěla, bylo v mém hlase znát nadšení. Lov mám opravdu ráda, ovšem ne, že bych v něm byla nějak dobrá, ale velmi ráda si vyjíždím do lesa v sedle koně s lukem, či kuší v ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Ráno
Harrenhal Ucítím Lysi polibek. Probudím se. Zívnu, jakmile se přestaneme líbat. Tak fajn Petyre. Je ti naprosto odevzdaná. Je čas začít šplhat po žebříku. Směrem dolů. ,,Dobré ráno." řeknu Lyse. Defacto jediná nevýhoda je to, že možná z toho bude díťě. To ale spraví Měsíční čaj, který ji Hoster donutí určitě vypít. Krok dolů. ,,Lyso musíme si promluvit...o tom...jak to s námi teď bude." řeknu vážně. ,,Tvůj otec mě nejspíše vyžene, jakmile zjistí, co všechno jsem včera udělal." řeknu utěšujícím tónem. ,,Lyso musíš teď pochopit jednu věc. Tvůj život má, a vždy bude mít větší váhu, než měl kdy ten můj. Jsi z váženého rodu, a jsi zasnoubená za někoho jiného, za někoho mocného." odmlčím se, a pokračuji. Vidím, že jí je jasné, kam to celé směřuje, a tak to zachráním. ,,Přesto přeze všechno...Chci abychom byli spolu. Ale musíš myslet na budoucnost. Co když z téhle noci bude dítě? Celý tvůj život, a i život toho dítěte bude v troskách. Budete žít v nějaké polorozpadlé věži, a já budu pořád pryč. A to přece nechceme." ,,Chceme být spolu. To ano Lyso. Ale já chci, abychom to spolu i někam dotáhli. Aby se naše děti měli případně alespoň trochu víc dobře. Já chci tam odsud pryč Lyso. Ale tvůj otec mě tam teď vrátí." opět se odmlčím. ,,Bude to ale v pořádku. Poradím si. Vždyt víš, jaký jsem. Prosím tě ale o jedno. Nepřestávej si se mnou nikdy psát. Za žádných okolností. A až čas příjde, konečně budeme spolu. V blahobytu. A nikdo nás už nerozdělí." řeknu hrdinným tónem, a začnu se oblékat. |
| |
| The Choice Is Yours5. XI. roku 281 v Harrenově, večerSelwyn Tarth, Robert Baratheon, hosti v sále Nějaký ten čas po turnaji... ,,Když tak nad tím přemýšlím, poslední dobou se ti nějak nedaří Richarde. Včera si si se skácel pod stůl při soutěži s Robertem, dneska tě porazil Aegon...''pronesl duchaplně Pontar, zatímco jsme před mým stanem ještě s několika muži hráli karty, přičemž odhodil z ruky do balíčku další kartu. ,,Nezapomeň na nasrané Dorny.'' ozval se jiný muž, který patřil k těm méně mrzutějším z mého doprovodu. ,,A taky Barristana...'' dodá po chvíli šeptem. Drby se šíří celkem rychle a to obzvláště mezi vojáky. Spokojeně jsem počkal, dokud měch s vínem nedokoloval ke mně a teprve, když jsem upil, jsem se konečně dostal k odpovědi. ,,Zapomněli jste dodat, že Robert spadl jenom krátkou chvíli po mně. Příště to už výjde, musí to vyjít...A co se týče Rhaegara, tak za úspěch považuji už to, že jsem ho jako jediný dosud sundal z koně. Navíc prohrát s ním není něco, za co bych se měl stydět.'' na poznámku ohledně Dorne a Barristana nikterak nereaguji. Zítra. Zítra zajdu k Dornským stanům a omluvím se za ty sračky, co jsem mlel z opilosti...Tyto myšlenky zažene další upití z měchu, který nechám kolovat dále a teprve až nyní vyložím kartu. ,,Musím uznat, že s Rhaegarem jste předvedli docela pěknou show. V jednu chvíli jsem dokonce myslel, že bys nad ním mohl i vyhrát. Sice s tvým průvodem vítající jaro se to nedalo měřit, ale byl to jeden z mála soubojů, který jsem vážně pozoroval místo toho, abych obdivoval poprsí mladých i starších dam.'' pokračuje dále Pontar, z jehož hlasu jde slyšet určitá míra respektu a uznání. Další položená karta... Hra byla dohraná teprve až tehdy, kdy již na obloze plula zářivá měsíční pochodeň, kolem které 'létaly' hvězdy, jako kdyby to byly světlušky, no a já jsem z toho vyšel jakožto výherce a přišel si na stopadesát drogonů. Sice to není nic, co bych zrovna dvakrát potřeboval k mému uživení, ale i drobný bonus se počítá. ,,Tak dáme ještě?''zeptá se jeden z mladších mého doprovodu a jako odpovědi se mu dočká souhlasné mručení. Pak se pohledy upřou ke mně. ,,Další beze mě. Už jsem beztak s váma strávil tolik času, že mi to do konce tohoto dne bude stačit.'' ušklíbnu se jízlivě a pohrávám si s měšcem drogonů v ruce. Nakonec jej po chvíli hodím mezi ně. ,,Ne, že to všechno hned prochlastáte.''pokračuji dále s pobaveným tónem a poté se k nim otočím zády a konečně se vydám do hodovní síně. Při cestě, která se skládala z proplétání stanů a vyhýbáním se Dornské částí a jejímu obyvatelstvu takhle venku, jsem čekal, že veškeré osazenstvo již bude na hradě užívat si hodů. Hodně jsem se spletl, o čemž jsem se přesvědčil v tu chvíli, když do mě narazila zamaskovaná o něco menší postava než já, jejíž tělo halil plášť a její tvář skrývala kápě. Nicméně toto maskování se provalí ve chvíli nárazu, kdy její kápě sklouzne a odhalí zrzavé vlasy stejné barvy jakožto mé, spletené do copu. Vyjeknutí, které jsem nicméně čekal, se ale nedostavilo. A teprve, když jsem pohlédl do její tváře, došlo mi tak nějak docela proč tomu tak bylo... ,,Kiren? Co tu u všech Sedmi děláš?''překvapením mi vystoupne obočí tázavě nahoru a káravým pohledem si ji prohlížím. Teprve až poté se všimnu špičky meče, která mírně vyčuhuje zpoza pláště. ,,Nech mě hádat. Slavnosti už tě omrzeli a tak ses, co nejdříve bylo možno, vytratila a teď jdeš za Pontarem, jestli by sis s ním nemohla zacvičit.''Pokračuji vševědoucím hlasem, ačkoliv z velké části jenom tipuji, jenže to nedávám najevo. Druhá možnost mohla být ta, že se do někoho zabouchla a teď za ním jde, což nevím, jestli by dotyčný přežil, když bych se o tom dozvěděl. Její drzý výmluvný pohled mě usvědčí, že první možnost je správně. Mít nějaký pot na čele, tak si ho teď pravděpodobně setřu. Ptát se, jestli o tom vím matka se ani nemusím. Neví o tom. Nakonec si jenom povzdychnu a krátce ji chytnu za rameno. ,,No tak dobře. Tak už běž a snaž se nikoho po cestě nesrazit.'' mírně se usměji a zlehka ji poplácám druhou rukou po vlasech. ,,Ale do hodiny buď zpátky. Nemůžu tě chránit pořád před matkou.'' řeknu tentokrát již vážně. Odpovědi se mi dostane tiché ano a menší kývnutí hlavy. To mi stačí. Nechám sestru sestrou a trošku popoběhnu směrem k síni, aby na mě nezbyly pouze zbytky. Naštěstí to už nebylo daleko a tak během necelých pěti minut jsem se octl v hodovní síni. Tanec již v plném proudu, stoly se prohýbaly pod nánosem jídla a všeobecně panoval ruch. A v celém tom ruchu kolovalo několik slov, bez kterých to prostě nešlo. Turnaj...Tajemný rytíř...Tyrellové a Lannisteři...Dorne a Bouřné krajiny...Obzvláště k té poslední části mám velice blízký vztah. Zítra! Teď na to nemysli. Zakomanduje mě hlásek kdesi zpoza zadní části hlavy, zatímco si to mířím ke stolu Bouřných krajin. Pohled mi automaticky spočine na Robertovi, který je v té spleti lordu stále nepřehlédnutelný. A vedle něj...Není to náhodou Večernice? ,,Roberte, co se stalo s tím, nakopeme Rhaegarovi zadnici?!''houknu na něj z dostatečné blízkosti s pobaveným výrazem na tváři a dojdu až k tvé dvojici, ignoruje zároveň to, že bych mohl být pro onu dvojici osina v zadku. ,,Dostal si snad strach, že si vyzval nakonec jenom Jona?''začnu konverzaci s ním poněkud více drzeji, než jsem původně plánoval. ,,Lorde Tarthe, rád vás vidím i někde jinde, než na tom ostrově. Jak se Vám daří?'' teprve až nyní obrátím pozornost k Večernici a nastavím mu ruku na pozdrav. |
| |
| Nuda 5.XI.281 Harrenhal Za celou dobu, co jsem tu seděl, se událi dvě věci. Jednak si vedle mne sedl ,,Had" Tywin. Což mě přirozeně netěšilo. A druhak se tu na chvíli objevila jakási Lannisterka, kterou jsem neznal. Ta nás velmi slušně pozdravila, ale pak odběhla za ,,Hadem". Přemýšlel jsem nad tím, kdo to vlastně byl. Byla hodně podobná Cersei. Ovšem byla očividně mnohem starší. Zaujala mě. Popravdě řečeno, i když to muže být dětinské, jsem si takhle nějak stylizoval podobu ideální matky. Moje vlastní matka, královna, my vždycky připadala poněkud...oddaná. A to je samozřejmě dobře. Jenže...mě neměla nikdy ráda. A tak já jí taky nemám rád. Ovšem tahle dáma vypadala a chovala se úplně jinak. Tak...hrdě. Možná, že to byla ta Lannisterská pýcha. Možná. Ale přesto tam nějaká hrdost byla. A bohužel žijeme v době, kdy jsou lvi hrdější než draci. Ale líbila se mi, tahle dáma. Ten styl, jakým se nesla, jakým se chovala. Bylo to tak hrdé, tak...svobodné? Přišlo mi to tak. A chtěl jsem, aby se i má matka takhle chovala. Ona se tak ale nechovala. Ona se chovala jen jako zlá zakazovačka, co si mě nikdy nevšímala. Všímala si vždy jen Rhaegara. Potom, co jsem tuto dámu přestal řešit, jsem se rozhlédl po sále. Atmosféra byla mnohem více volnější než u včerejší hostiny. Asi je to dobře. Ale chvilkami mi to připadalo, jakoby to byl více holubník, než nějaká hostina. Všichni chodili jen ven a dovnitř a na parketu bylo proto relativně málo lidí. Docela by mne zajímalo, kde vězí Rhaegar. Už zase příjde pozdě. |
| |
| Konečně 5.XI.281 Podařilo se, můj třetí výpad se konečně dočkal úspěchu a nutno dodat, že Ned nebyl příliš spokojen s tím jak jsem ho dostal, ale slovy to nedával až tak najevo. Chvíli popadal dech, ale nakonec ho chytil a začal s vysvětlováním jak dobrá taktika to je proti někomu kdo nemá brnění a jak ji nemohu použít na turnaji, protože tam se musí dodržovat etiketa a podobné kraviny. Jen jsem sem a tam kývl že rozumím, ale to už jsme přešli do další fáze tréninku. Ned čtyři útoky, já čtyři útoky. Už při prvním výpadu který Ned provedl jsem věděl, že do toho nedává ani zdaleka všechnu svou sílu a je to spíše to staré známé tréninkové oťukávání. Postupně přijmu všechny čtyři údery a začnu své. První je horní sek, vedený šikmo zleva doprava, druhý je boční sek zprava doleva, vedený na hrudník, poté sek zespoda, vedený směrem zleva doprava a zakončeno bodnutím směrem proti hrudníku. |
| |
| Vzteklý lev a jeho sestřenice 5.XI. 281 Tygett Lady Marbrand se do Tygetta zavěsila, mile se usmála a důkladně se rozhlédla po síni. "Turnaj je nádherný pane Tygette, jen nemám ráda když moji příbuzní padají do bahna. Vím, že to k tomu patří, ale i tak to nemám ráda. Zato je to nádherná podívaná, obzvláště Addam můj synovec a Damonův syn je z toho u vytržení. Z těch rytířů, znaků, koní, praporů. Hned jak jsme včera dorazili, se vydal na průzkum táborového městečka. Ne sám, ale ve společnosti svých veselých kumpánů. Rytířských synů, podomků a mládeže. Mám takový pocit, že se porvali a podle toho jak se tvářili nejspíš vyhráli." Lehce se usmála, jako by byla zaražena tím jak hodně mluví. "Popravdě se ale spíš těším na zítřek. Na kolbiště má vyjet Damon a vy. Budu ráda, když vám budu moci držet palce." Na chvíli se zarazila , jako by měla pocit že řekla příliš. "Nevidím," řekla prostě. "Nevidím a jen doufám, že někde nehraje o peníze našeho otce. Někdy si můj drahý bratr prostě neumí poct." |
| |
| Lord Medvěd a jeho žena 5.XI. 281, hostina Jorah "A ovšem, že to nemyslí zle. Ony to slovo snad ani neznají. Nic to ale nemění na tom, že jsou s tím neuvěřitelně protivné. Mám pocit, že i probuzené medvědice by byla lepší společník." Lady Mormont se vesele usmála a pustila se do jídla, přičemž se výhružně dívala na Morse Umbera. "Zase to Medvěde nemusíme přehánět," vousatý Umber se tvářil velmi vážně. "Jeden souboj v pití tady už byl a je se nechci opičit po opilém Jelenovi." Seveřané vybuchli smíchy. "No ještě abych nebyla ta nejhezčí," Linnea Mormont vypadala, že se čertí. "To bych tě vyhodila spát na mráz, když bych pro tebe nebal ta nejhezčí." Tohle už nebyl žert, tohle myslela naprosto vážně. Když byla vyzvána k tanci, mile se usmála a nechala se svým manželem odvést na parket. "Slib mi Jorahu, že se s nimi neožereš, jak hovado. Dost že už takhle vyvádí mladý Baratheon. Ty by si měl mít víc rozumu." |
| |
| Stůl Starků 5. XI, 281 Harenhall, hodovní síň Brandon Stark, Catelyn Tully, Barbrey Ryswell, Lyanna Stark Ze svého místa v čele stolu se otočím na lorda Ryswella po své pravici. „A co vy lorde, co říkáte dnešnímu turnaji? Kdo myslíte, že je ten záhadný Rytíř smějícího stromu?“ Hodnou chvíli strávím družným hovorem se svými vazaly, přeci jen s drtivou většinou z nich udržuji kladné vztahy. Témata se postupně prolínají, od výkonů jednotlivých válečníků v turnaji, přes tajemného rytíře, jenž čelil mému synovi, až po svatbu Brandona, jenž se ještě stále někde toulá. Právě v tuto chvíli doráží lady Ryswell, které pokynu, aby se usadila k Lyanně. „Lady Ryswell, vítejte! Prosím, usaďte se.“ Dobře si vědom milostných eskapád svého syna rychle stočím téma na brilantní výkon ryswellských koní a nechám lorda Rodricka rozhovořit se o všech trablích spojených s výchovou tak dobrých válečných ořů. Věřím, že Lyanna mladou Barbrey zabaví, když jsou tak dobré přítelkyně. Konečně přichází i Brandon, k mému potěšení doprovázen svou snoubenkou. „Lady Catelyn! Jsem potěšen, že jste si našla chvíli na to rozjasnit večer nás tvrdých seveřanů svou přítomností.“ |
| |
| Ser Victor a jeho rodina 5.XI. 281, hostina Victarie "Já vím," ser Victor se zasněně podíval na svou dceru. "A nemusíš mne ani utěšovat ani povzbuzovat. Zníš potom jak tvoje matka a ona mi tím lezla pekelně na nervy." Lehce se usmál a bylo vidět, že to nemyslí zase až tak vážně. "To je hra. Zažil jsem i horší věci. Tohle je jen hra, která končí tak možná zlomenými kostmi. Nic víc se mi stát nemůže." Pohladil Victarii po hlavě a bylo vidět, že si o jejich starostech myslí svoje. Všichni se rychle posadili mezi zbytek Tyrellů. Leo rychle zapadl do kolektivu odrostlých chlapců. Ser Victor jako ostříž sledoval kam se dívá jeho dcera. "Na nejlepší z dcer," odpověděl na její přípitek a o něčem přemýšlel. |
| |
| Další...? 5. XI, 281 Stan Hightowerů Leyton Hightower, Alysha Torrent Drobně se odkloním a jemně zvednu bradu ve zdvořilém úsměvu. Lady Alysha není první ani poslední dámou, která mě shledává atraktivním. Z podobných setkání se stává koloběh. Zdvořile se usmívat. Pokud to situace vyžaduje, vrátit lichotku. S trochou štěstí strávit příjemný večer se šlechtičnou. Druhý den se rozloučit, věda, že se nejednalo o nic víc, než drobné povyražení. Jen málokterá lady se vymykala stereotypům a žádná zatím nebyla tak zajímavá, aby si mé srdce získala napořád. Což o to, pohledná tato dáma vskutku je, i když shledávám nejkrásnějšími vlasy kadeře černé, jako pera havranů, nosících zprávy o velkých vítězstvích. „Děkuji má paní, bude mi velkou ctí, budete-li sledovat můj zítřejší souboj,“ odvětím a stočím pohled na otce. „Otče, zdržíte se? Pokud ano, mohu vám nebo zde paní nabídnout pohoštění?“ |
| |
| Rytier a Lady 5. XI, 281 Pozorujem ako sa zoznamuje Garth a lady Torrent. Je mi trochu jasné, že je to trochu jemne urýchlená situácia pre Gartha, ktorý sa takouto návštevou určite nepočítal, ale zachoval sa dôstojne. Mierne si všimnem, ako sa lady Torrent zachovala hneď ako lepšie uvidela Gartha. Určite to vytušil aj Garth, no nevyzerá že by takáto situácia bola preňho po prvé. Dalo sa to čakať, Garth je mladý a k tomu rytier. Garth sa mi prihovorí. Prejdem očami po stane, zatiaľčo mi hlavou prebieha, čo mám dnes ešte na práci. "Áno, áno. Krátku chvíľu sa tu zdržím, ale potom budem musieť ísť na hostinu." Prejdem očami na lady Torrent. "Dúfam, že aj vy sa chvíľu zdržíte, alebo máte nejaké povinnosti?" Usmejem sa a nalejem si pohár vína, ktoré leží na stolíku v stane. |
| |
| Harrenov, hodovní sál Lvíčata Trochu s nelibostí se podívám na nabízenou židli. Mou pozornost ještě na krátko odláká shluk bílých plášťů, které se shromáždí za královským stolem. Nejvyšší a nejstarší z nich, ser Hightower, zrovna rozdává jakési pokyny. |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 5.XI.281 Harrenhal O čem to mluví? Ne, ne, ne. Takhle to nechci a takhle to nebude. Na zasnoubení s Jaimem Lannisterem jsem skoro zapomněla. Ale co na tom záleží? Stejně se ty zásnuby zruší až se přijde na to, že nejsem pannou. A to dítě, které z dnešní noci možná bude? Nikdy se ho nevzdám. Je moje a Petyrovo! Bude to živoucí vzpomínka na dnešní noc. Vzmůžu se ale jenom na slabý protest. "Ale Petyre, já tě miluji! Klidně se vzdám svého jména jenom abych mohla žít s tebou a je mi jedno kde to bude. Naše láska snese všechno. Budu s tebou v dobrém i zlém, v Řekotočí ale i v chatrči. Prosím.. půjdu s tebou, jestli tě otec vyhodí. Nedovedu si představit být bez tebe byť jenom jeden den. On- on mě přinutí se vdát. Petyre.." Do očí se mi znovu tlačí slzy, ale zamrkám a prozatím je odeženu. Teď nesmíš brečet. "On mě přinutí se vdát a potom spolu už nikdy nebudeme." Sleduju ho při oblékání. Nechci, aby mi odešel. "Tak dlouho jsem na tebe čekala.." |
| |
| Rytíř "Vysoká věž" Jistotu do mých poněkud roztřesených nohou i nitra přinesla rázem studená sprcha, když ser Garth na mne pohlédl. Ano, na první pohled vypadá jako z pohádky, ale už na ten druhý je naprosto jasné, proč na svém štítě nosí vysokou věž. Neboť z takové výšky se totiž díval právě zde i na mne. Ten je zvyklý sbírat šlechtičny jako kytky u cesty. Pohledný je, chování má prvotřídní, ale v očích jen povýšenost. Žádná jiskra, žádný zájem, jen nuda a sebestřednost. A já husa hloupá se tu z něj málem rozklepu. Dost! Nejsem možná z velkého rodu, ale znám svou cenu! Můj pohled původně plný zájmu o jeho osobu, v mžiku nabere čistě zdvořilostní ráz. Ani si nedávám příliš práce, abych to nějak zakryla. Ano, ráda se podívám. Po nabídce menšího pohoštění se ozve lord Leyton. Zdvořile mu v malém pukrleti připomenu domluvené jednání s lordem Arrynem, ku kterému jsem také pozvána. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Západ slunce. Kráčím po boku lorda a naslouchám jeho podmanivému hlasu. Z každého slova lze vycítit jak moc má rád své neteře, jak se o ně bojí. Každý výraz v jeho tváři dává tušit hrdost na to, kým je. Trochu se zachvěji když si vybavím vztahy v naší rodině, ale hned pochmurné myšlenky zaženu. Vaše neteře jsou nádherné dívky můj pane, věřím, že trocha snění jim neuškodí. Pokud mají za sebou lásku rodiny, vše překonají. Víte, pokud mohu být tak smělá, každý potřebuje trpkou zkušenost. Pokud má někdo cestičky příliš umetené, výsledek není vždy nejlepší. Pokračujeme dál, bok po boku, krok za krokem. Tvář lorda Tullyho zalije paprsek zapadajícího slunce a mě se najednou nedostává dechu, ten pohled je...nezapomenutelný. Pokud by některá vaše neteř stála o rozhovor, budu poctěna. Pohlédnu do kraje a když lord mluví o svém úspěchu, rty mi zvlní úsměv. Ano opravdu nádherná podívaná, myslím že se o vašem souboji bude dlouho mluvit. Víte zmínil jste se o tom, že vás překvapil můj výběr povyražení. Povím vám tajemství, taneční mistr když skončil mou ehm, výuku změnil povolání a učitelé co mě měli naučit hrát na nějaký nástroj, se sídlu vyhýbali. Tanec jsem snad zvládla, hru nikoliv. V očích mi jiskří, ústa zvlnil pobavený úsměv, pravda lord by se mihl zhrozit, ale nemyslím, že zrovna on, má nedostatek pochopení. |
| |
| Emmon Frey 5.XI. 281, hostina Freyové zabírali notnou část stolu vazalů Řekotočí. Seděli sami a nevypadalo to, že by se s nimi chtěl někdo příliš družit. Sami také nevypadali, že by stáli o jakoukoliv společnost. Už z dálky bylo vidět, že na turnaji neměli svůj den. Stevron Frey, nejstarší z Waldrových synů a nejvýše postavený člen svého rodu na turnaji vypadal ještě protivněji než celý zástup jeho bratrů a nejspíše to vůbec nebylo tím že dva jeho bratři stále leželi ve stanech mistrů. Emmon Frey vešel do síně, rychle a nervózně se rozhlédl na všechny strany. Zatvářil se jako by byl raději někde úplně jinde, na chvíli se zamyslel a pak se opatrně vydal v před. Minul stůl svých bratrů z tak velké vzdálenosti jak jen to bylo možné a zamířil tam kde zářila lannisterská zlatá a rudá. Přisedl ke stolu, lehkým pokývnutím pozdravil Kevana a obrátil do sebe sklenici vína. |
| |
| Ser Bound 5.XI. 281, hostina Zasmejem sa nad poznámkou sera Bounda, "Ak nejaký z lordov pošle jeho mužov s palicami, ja mám stále u seba meč." Vyčarím úsmev a rukou si pridržím jeden a polručný meč, ktorý mi visí na opasku. "Rovnako tak si na mladého princa netrúfam. Vyradil radu skvelých bojovníkov, ale aj keby niekomu ako my šťastie prialo, bohvie čo by mu spravili." Upijem z piva a sledujem hru. Moje sympatie sú pre oblečených z Roviny. Očami sledujem hru a ušami počúvam sera Bounda. "Asi rád stávkujete čo? Ja stávkam neverím, verím len mojím ramenám a môjmu meču," Zasmejem sa keď jeden muž z roviny vyprovokuje mužov z riečnych krajov. "Keď som bol mladší, hneď by som sa do takejto bitky pustil." Zasmejem sa ďalej a veľkým hltom dopijem pivo, ležiace predo mnou. |
| |
| Drahá sestra 5.XI. 281 Genna Vypadalo by to zvláštně a bylo by to pro tebe drahá sestro víc ponižující než celé tohle zbytečné manželství. "Tygett se chová jako malé dítě, kterému vzali cukrátko. Křičí, kope kolem sebe a doufá že se tím něco změní. Měl už by si uvědomit, že dospěl a že se chůvy nezběhnou aby se o něj postaraly. Je už dospělý a měl by se podle toho chovat. Měl by plnit své povinnosti a sloužit svému rodu, tak jako my všichni. Gerion si zase plete Skálu z nevěstincem. Pokud to tak půjde dál budu mít na Skále celý zástup bastardů. Bohové, Gerion až příliš připomíná našeho otce, jako by jeden takový hlupák v rodině nestačil na několik generací." Lehce upiji vína."Bude to někdy v březnu. Kevan je už teď nadšený a někdy mám pocit, že těhotný je on ne jeho žena." Bude to jeho první dítě, má právo být trochu mimo. Jen mírně otočím hlavou a zkontroluji Aeryse, jako vždy zasněného nad číší vína. "Ne nebudu brát Cersei na královský dvůr." Dost, že tam musím poslouchat urážky já. "Možná ti to přijde zvláštní, ale v tuto chvíli nemá Cersei nápadníka, který by byl vhodný. Já nehodlám dělat ty též hlouposti jako můj otec a provdávat dcery za každého kdo zaklepe na dveře." Mírně pokrčím rameny. "Jistě, že přijmou Cleose do výchovy. Zaslouží si aby se o něj někdo pořádně postaral a dal mu správné vzdělání. Je na půl Lannister a s trochou péče z něj uděláme dobrého rytíře a zodpovědného muže. Nejspíš máme vliv i na tvého manžela. Tedy podle toho kam si sedl." Znovu upiji svého vína. |
| |
| Harrenov, hodovní síň 5. 11. 281 večer Ashara Dayne Vyčkal jsem až se Ashara omluví svému společníkovi a pak jsem poodstoupil o kousek dál. Rozhlédl jsem se, podíval na ni a přátelsky se pousmál. "Ano, týká se to Elii.." Potvrdím. Tak nějak jsem tušil že by to mohla zrovna Ashara vědět a když se rovnou ptala na Eliu, tak to bude vědět určitě. "Před hostinou za mnou Elia přišla. Vypadala dobře, jen.. Se mi zdála trochu přecitlivělá. Mám takový pocit že s ní něco je a tuším že vy by jste mohla vědět o co kráčí.." Odmlčím se a nasadím poněkud vážnější výraz, s kterým na Asharu upřeně hledím. Sestra mně má patrně ráda, stejně jako já ji. Mohla o mně míti starost, ale ty její slzy... To mi zkrátka nejde do hlavy. |
| |
| Z víru tance ke stolu 5.XI.281, západ slunce, Harrehall, hodovní síně Alia a ostatní Zatančili jsme několik tanců, až nám oběma tváře zrůžověly. Ano, máte pravdu má drahá, Princ Rhaegar vládne opravdu úžasnou formou. Nu, je mu to přáno. Jakmile lady Alia zmíní, že teď nikdo nebrání barvy Údolí, lehce se usměji. Asi Vám to uniklo, ale ser Eddard Stark se sám nabídl, že jelikož nemám vlastního syna v klání, že to bude on, který bude zastupovat mé barvy. Musím říci, že výrazně tím návrhem stoupl v mých očích. A pak je tu několik rytířů z Údolí v zítřejším klání, jež nemají sice takový věhlas jako Yohn Royce, ale určitě také nedají svou kůži lacino, a mohou překvapit. Možná to bude i nějaký rytíř z Vašeho rodu Mylady. Když jsem vycítil, že by si lady Alia chtěla dopřát odpočinku, nabídl jsem jí rámě a odváděl jí zpět ke stolu, též se rád posadím. Její nadšení pro lov mne velmi potěší. Tedy si nejspíš pozítří vyrazíme spolu na lov Mylady. Mé oči zajiskří, bude velmi příjemné strávit s touto pružnou laňkou společně chvíle v přírodě. Mimoděk se mé oči popasou pohledem na její dokonalé křivky. Jakmile si sedneme, má levice se opět tu a tam láskyplně dotýká její ručky... |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, poslední paprsky slunce, Harrenhall, stanové městečko Lorelay Možná máte pravdu, Lady. Neříkám to však nijak přesvědčivě. Pohnutkám mladých dívek opravdu příliš nerozumím. Opustíme nádvoří hradu, a těsně za branou nás osvětlí poslední paprsky slunce. Na chvíli se zastavím a zahledím se na tu krásu. Jsem to ale nezdvořák, stále mluvím o své rodině, a ještě jsem se nezeptal na tu vaši, mylady. Povíte mi něco o ní? Nemůže mi uniknout s jakým zalíbením mne lady sleduje, a musím říct, že mne to přivede do vnitřního zmatku. Být to nějaká děvečka, zavedl bych jí do svého stanu, a zúročil její zájem přímo na kožešinami vystlaném lůžku, jenže tohle je dáma se vším všudy, žádná šenkýřka či holka ze vsi. Zkusím ten rozhovor navrhnout, případně můžete sama s dívkami prohodít pár slov, když se naskytne příležitost. Blížíme se k našim stanům, a Lady odhaluje svůj postoj k tanci a hudbě. Dorazíme k mému vyhřátému stanu, v němž hoří oheň v polních krbových kamnech. Není zde ani můj panoš, ani Lysa. Chcete si zde na chvíli odpočinout, Lady Lorelay? Zeptám se zdvořile. |
| |
|
|
| |
| Stůl Starků hlavně Lyanna Stark Po krátké chvíli po boku mé rodiny uposlechnu pokynu lorda Rickarda a připojím se k lady Lynně, jež zde zanechali její bratři o samotě. Nezdá se, že by byla v lepším rozpoložení než-li na turnaji. Zdá se, že seveřané dnes neměli šťastný den… pozdravím ji, hovoříc jak o tom, co si zažila sama, tak o osudech Marka a lorda Brandona. Stále však nejsme poraženi-a několik dobrých jezdců nám ještě zbývá. usměji se, vzývajíc naději, že by mohl býti i lord Bouřlivého Konce nazítří poražen. Přeci jen zítra nastoupí Lynnini bratři-mladý a tichý vlk-oba obratní mladíci-a lord Mormont, zdá se, také nebude tak brzy vyhozen ze sedla. A kdo ví-třeba se přidají ještě další, rozhlédnu se po stolech seveřanů…v tu chvíli si však mou pozornost vyžádá lord Brandon se svou snoubenkou. Na chvíli se zastavím a poté hlavu instinktivně otočím druhým směrem-ke královskému stolu a k rudým drakům na černém pozadí, jež chvíli zamyšleně zkoumám. Stále jsem se Vás ještě nestihla optat na Vás tanec s korunním princem. promluvím k lady Lyanně, snažíc se rozptýlit na chvíli uhynulou konverzaci. Jde vskutku o tak dokonalého rytíře jak zpívají básníci? zasměji se lehce. Podle jeho dočasných soubojů by tomu možná i někdo mohl věřit-a pokud vím, je tomu v případě mnohých přítomných právě tak. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Stan lorda Bryndena. Kráčíme pomalu, v poklidu , nezdá se, že by lord příliš věřil mým slovům, ale to jsou už muži, co není podložené mečem, není. Za hradbami si lord všimne mého pohledu a já rychle sklopím zrak, zastydím se, co když si o mne pomyslí, že takhle koukám na každého. Líčka mi zrudnou, pak se zeptá na mou rodinu. Má rodina...otec chtěl syna a měl dceru, tím to pro něj skončilo, takže podle toho se odvíjelo mé dětství i atmosféra u nás doma. Buďte rád, že máte milující rodinu, hrdost rodu a soudržnost klanu. Pokračujeme dál, rozhlížím se kolem a uvědomuji si nádheru stanového městečka, kdy každý rod má své znaky vymalované s hrdostí a nádherou. Chlouba a pýcha čiší z každého erbu, z každého znaku, je to nádhera. Až se vrátíme do sálu, ráda s dívkami pohovořím, můj pane. Během chvíle dojdeme ke stanu, lord mne pozve dovnitř kde je krásně teplo, ale jinak nikdo. Ani panoš, ale lordova mladší neteř. Stan je krásný, prostorný a vkusně zařízený. Lehce prsty přejedu přes zdobení a přes rameno se podívám na lorda. Pokud by jste pro mne našel pohár vína, ráda se na chvíle zdržím. Už v sále jsem měla žízeň, ale nějak nebyl čas. Zadívám se lordovi do očí a na chvíli ztratím pojem o čase. |
| |
| Konec tréninku povinnost volá Ben vykryl mé výpady s elegancí a lehkostí. Na tváři mi přelétne další pousmátí, když se začínám krýt proti jeho sekům, a posléze mu je opět vracím. Párkrát si ještě takhle vyměníme série cvičných seků, než se oba zastavíme. Zrychleně se mi zvedá hruď ale na rtech mi pohrává úsměv. "Pěkné Bene, pěkné. Nestyděl bych se za to stanout proti tobě ve finále, kdyby dali Staří bohové." Pokývnu a jdu si pro pochvu meče, který do ní schovám a narovnám se. "Pojď je na čase se dát do pucu a bavit se. Ty najdeš tu svojí Lady a já? Inu budu čelit hrozbě u stolu Starků." Rozesměju se, jako málokdy a mávnu na něj rukou, abychom zamířili ke stanům. Když spolu srovnáme krok slétnu pohledem na Bena a můj výraz zvážní. "A Bene až zítra nastoupíš do kolbiště. Vyber si pokud možno toho nejslabšího soupeře je zbytečné na závěr riskovat lépe se dostat mezi obránce a bojovat pak na závěr s nimi. Nejde o to, že bych ti nevěřil, ale jelikož sám ještě nevím proti komu stanu, chtěl bych, aby se alespoň jeden z nás mezi obránce dostal bráško." Mluvím k němu vlídně a bratrsky, mám o něj starost ale nemá cenu prostě zbytečně riskovat. "Věřím, že zítra uděláš na svou Lady dojem Bene." Mrknu na něj, když zacházíme do stanu. Tam se převleču do něčeho čistého nespoceného a špinavé nechám na hromádce pro panoše, aby se o to postaral. "Uvidíme se uvnitř." Kývnu na Bena a až budu připravený, tak se vydám opět hezky společensky oděn směr hrad a hostina ať s Benem, nebo bez.... Když vejdu opět do sálu okamžitě zamířím ke stolu Starků, kde jak shledávám je nějak přeplněno. Zvolním krok až před stolem a něž se usadím provedu lehkou úklonu přítomným. "Lordové, Lady omlouvám se mírně jsem se zdržel a jak vidím, Bran se dostal sám, hold jsme se minuli. Ben za chvíli dojde taky otče." Oznámím otci, aby si nemyslel, že Ben vzal roha. Přelétnu pohledem přítomné Ryswelly, Lady Catellyn i mé sourozence. "Mám takový pocit, jako bych seděl ve válečné zoně." Pomyslím si v duchu, ale raději zapiju myšlenku medovinou. |
| |
| Mí drazí vazalové 5.XI. 281 Večernice, Lebky a Polibky Upiji vína. "Jo je tak příšerný. Je jenom vážný, vážný a zase jenom vážný. V porovnání s ním je Tywin Lannister veselý patron. Nepije, neslouloží, nekleje. Jen tak chladný až je mi z toho na zvracení. Kdyby bylo po jeho byl by Bouřný konec studenější než Černý hrad." Máchnu nad tím rukou. Čert aby vzal Stannise. Zase ty dobré tady. Já nechci rady, rady si můžou strčit za klobouk. Já chci Lyannu. Má ale pravdu. Neměl bych běhat za každou sukní. Vína se ale nevzdám. Co bych byl bez vína. Mile se usměji na Rickarda. "Nic se s tím nestalo. Jen jsem se rozhodl, že takové vystoupení patří na konec ne a začátek turnaje." Podám mu pohár s vínem. "Nebudeme se k tomu ale vracet. Mám takový pocit, že s tím Dorni ještě neskončili." Zhluboka se napiji a zahledím se zasněně na Lyannu. |
| |
| Damon nikde... 5.XI.281 *Addam, Damonův syn a budoucí dědic Marbrandů. Kolik že je mu vlastně let? Už si nějak nemohu vzpomenout, vlastně jsem se nikdy nezajímal.* Pozorně si prohlédnu sestřenku. Její výraz když mluví o otci se vždy změní v bolestný. Bože komu jsem se to zase dostal pod ruku. Tywin by mě zabil, kdybych nebyl galantní k našim vlastním vazalům a co víc, vlastně i tak trochu příbuzným. "Jsem si jistý že Damon nikde s penězi vašeho otce nehýří, protože jestli ano... No stačí říct sestřenko a dostane tvrdší verzi Tywinovi lekce o penězích které nejsou naše." Pevně sevřu pohár vína a dopiji zbytek jeho obsahu, přičemž ho položím na první stůl který potkám. "A co se příbuzných v blátě týče, tak zatím byli jen dva, Jamie a Gerion. Gerion stejně nekoukal tam kam měl a Jaime... Jamie je mladý, mohl být unavený... Je tam spousta faktorů o kterých nevím. A podpora mě zajisté potěší, alespoň někdo v hledišti bude na mé straně." Po chvíli vzdám hledání Damona a podívám se na sestřenku. "Vypadá to že bratrance stejně teď nenajdeme..." zamručím a pohled mi padne na taneční parket, "ale směl bych poprosit o tanec." Předpokládaje že sestřenka neodmítne ji odvedu na parket a započnu náš tanec. "Kolik je vlastně Addamovi? Nějak dlouho jsem ho neviděl." |
| |
| S otcem a bratrem u večeře Povzdechla jsem si, když se zmínil o tom, abych ho neutěšovala. Zavrtěla jsem hlavou a podívala jsem se na otce. „ Ano hra… která může v některých případech končit neštěstím a funusem.“ Zamračila jsem se. Ano… možná že zažil horší a teď se tím jenom baví, ale to neznamená, že se může nechat zmrzačit… a nebo hůř… zabít. Uvelebila jsem se na svém místě, jakmile jsme se usadili u našeho stolu. Občas jsem se rozhlédla kolem, častěji jsem se zahleděla ke Starkům. Nepřišel… Po otcově přípitku jsem s úsměvem kývla a rozhlédla jsem se po osazenstvu našeho stolu. Když jsem očima zabloudila až k Olene, kývla jsem jí na pozdrav, ale víc nic. „ Nad čím dumáš, otče, smím-li se zeptat a není-li to tajemstvím…“ Usmála jsem se nad jeho zamyšleným výrazem. Poohlédla jsem směrem ke vchodu do sálu, když dovnitř vešel Eddard. Po tváři se mi rozlil úsměv. Na chvíli jsem otce přestala vnímat. Pak jsem jen zatřásla mírně hlavou. " Říkal si něco?" |
| |
 | Bratr ani víno? Jak kruté. Připadám si jako koráb rozrážející vody oceánu, akorát že ten oceán je plný zvědavých pohledů vznešených lordů a lady. Kráčím vedle Tygetta a musím se usmát, když si vzpomenu na slova, která jsem o něm zaslechla Muž co se tváří jako žabák, by se po polibku změnil v opravdového žabáka. Věřím, že správná žena by dokázala jeho ponurou náturu změnit. Když zahlédnu soucit v jeho očích, hrdě se vypnu a jedno klenuté obočí vyletí vzhůru. Jestli Damon dělá něco tak hloupého, bude prosit aby se dostal do všech možných rukou, jen ne do mých, ale děkuji za nabídku. Není nic horšího než nechtěný soucit, ano otec se stává bláznem, pomalu neví ani jak se jmenuje onb, natož jeho děti, ale je to stále otec, nikomu to nedává právo protivit se jeho rozhodnutí, jenže vyprávějte to divokému bratrovi. " Adamov,i je sedmnáct, je to pěkný výtržník, potřeboval by pevnou ruku" Tygett mě pak překvapí žádostí o tanec, málem zakopnu o vlečku šatů, smažím se tvářit vyrovnaně, ale cítím jak mi rudnou líce, nakonec mu podám ruku. Velmi ráda si zatančím, a pověz mi, jak se ti zatím daří? Tak málo vím co se děje... Zazní tóny hudby a já na chvíli zapomenu a nemoc mého otce, na bratra i rváčského synovce a vychutnávám si tanec. |
| |
| Hloubání nad pohnutkami Dvakrát mrknu překvapením, když zjistím, že plavovláska se dala dohromady. Zřejmě si uvědomila, jak příliš jde její zájem vidět a schovala jej za masku zdvořilosti. Působivé sebeovládání. „Budu poctěn,“ odvětím na její příslib, že se na mě podívá. Otec se zjevně chce zdržet, jeho společnice má ale jiné plány. Jak se zdá, oba hosté mne opustí už nyní. Ani na okamžik nespouštím ze své tváře zdvořilý výraz, když se na rozloučenou ukloním. „Jistě, budu se těšit na další setkání.“ Když lady Torrent vyjde ze stanu doprovázena otcem, zamyšleně dojdu ke stolu a přejedu prsty po jeho hraně. Jaký účel mohla mít návštěva těch dvou? Nerozumím tomu, to jsem měl být pouze ukázán, jako nějaká trofej? Hloupost, otec by se takto nezachoval, pokud by ovšem pro svého druhorozeného neplánoval sňatek. Prsty se mi při té myšlence zastaví. Jsem rytíř, jednoho dne snad i samotný Bílý plášť. Nemohu se oženit, ani zplodit děti. Otec ví, že to je to, po čem toužím. Šel by proti mému přání kvůli dobru rodu? K čemu by mu byl sňatek s lady z nějaké bezvýznamné rodiny? Ne, za tím bude něco jiného. Musí být. Odvrátím se od stolu a přistoupím k truhlici, ve které mám nachystány šaty na večer. Na hostině jsem již od začátku, oděn do šedého přepychového kabátce vyšívaného stříbrnou nití. Většinu času strávím hovorem s Baelorem a dalšími ze svých sourozenců a pokud se rozezní dobrá hudba, tak vezmu i některou ze svých sestřiček tančit. |
| |
 | Zástupce rodu Blackwood Dorazil jsem bohužel s rytíři z Havranostromu o něco později, než bylo původně zamýšleno. Ač to není do Harenhallu zase tak daleko, tak nás zdržely interní záležitosti naší rodiny. Ano díky menší rozepři s pár zástupci z rodu Brackenů, která si vyžádala plnou dědečkovu pozornost a připravený odjezd na celou tuhle slávu byl posunut. Ztratil jsem tak možnost sledovat první den turnaje, nicméně byli jsme alespoň natolik duchapřítomní, abychom poslali naše panoše a další sloužící napřed, aby nám připravili stany, až přijedeme a také zajistili místa v turnaji. Nechtěli jsme si nechat ujít příležitost někoho srazit ze sedla. Nakonec vše dopadlo tak, že ač se rozepře mezi rody, které se již dlouho nemají příliš v lásce urovnala, tak můj děd rozhodl, že jej povinnosti nutí zůstat v Havranostromu a budou se muset zůčastnit této slávy jeho jménem jiní zástupci našeho rodu. Mezi jinými měla mezi nimi být i má matka, nicméně ta ze strachu zdraví svého otce se rozhodla, že zůstane také doma a bude mu oporou. Na turnaj jsem vyrazil nakonec ve společnosti jen pár významných dalších osob z našeho rodu, když nepočítám naše věrné rytíře, kteří se jeli též předvést. Kromě mě z rodu Blackwoodů jeli vedle mě ještě můj strýc Tytos Blackwood dědic Havranostromu, můj nevlastní otec Moory Blackwood a má nevlastní sestra Ara Blackwood. Přičemž ač byl otec ve středních letech rozhodl se, že letos pouze přihlídne Aru, aby mohla sledovat turnaj a sám přenechá soutěžení mladším z našeho rodu, tedy mě a strýci, který byl též v mých letech. Podařilo se nám do Harenhallu dorazit, až večer po prvních kláních. Obsadili jsme své předpřipravené stany a zkontrolovali, kdy půjdeme na řadu v zítřejším pokračování turnaje. Stejně, jako ostatní i já se společensky ustrojil a vydal se do hodovní síně, kde již probíhaly veškeré oslavy po dnešku. Byl jsem připraven první. "Půjdu napřed pozdravit naše Lordy a Lady otče." Oznámím uctivě svému nevlastnímu otci, od něhož se mi dostane pouze pokývnutí. Vím, že všichni tři přijdou brzy také na oslavu, aby zapředli hovor s přítomnými lordy a zjistilo, co se dnes událo. Na panoše není úplný spoleh ve výkladu, ač je to užitečný zdroj. O chvíli později již vcházím do sálu a pohled mi bezděky zabloudí po přítomných a stolech. "Tyrellové, támhle zase Starkové ze Severu a mezi nimi....snad mladá Lady Catelyn?....Targeryenové samozřejmě v čele všeho..." Na chvíli se na nich zastavím letmým pohledem ale posléze zamířím klidnými kroky k stolu Tullyů a tedy i Říčních lordů. Když stanu u stolu ukloním se, jak káže etika. "Mí Lordové, mé Lady jménem rodu Blackwoodů se omlouvám za naše zpoždění, ale bohužel jsme se mírně zdrželi před cestou. Ostatní se dostaví za moment." Zadívám se na ně s vlídnou tváří a pak usednu na jedno z míst určené našemu rodu. "Jak vlastně probíhalo dnešní klání smím-li se zeptat Lorde Tully." Sklouznu pohledem na Lorda, ve hlase mám úctu a pokoru, nicméně můj zájem se zapřít nedá. |
| |
| Tanec s hořícím stromem 5.XI.281 Poté co dovedu sestřenku na parket a začneme tancovat se zeptá jak se mi vlastně daří. Nad touto otázkou se můj výraz znovu zamračí. "V rámci možností to asi jde řekl bych. Musím pořád plnit Tywinovi příkazy a tuhle zastrašit toho a támhle onoho. Už mě můj drahý bratr opravdu začíná štvát." Slovo drahý pronesu se sarkasmem doslova odkapávajícím od úst a vrhnu zamračený pohled na bratra sedícího vedle Genny. "A jak se jinak máš ty sestřenko, pořád si neřekla nic o sobě." Po několika krocích a samozřejmě sestřenčině odpovědi na mou otázku se zeptám na něco, možná trochu osobnějšího, ale co, nebudu to řešit jako nějaký podivín a vodit lady kamsi za roh aby na nás nikdo neviděl a mohl si domýšlet všemožné kraviny. "Našel se už někdo kdo by byl hoden v turnaji tvého šátku?" |
| |
| Stoly Říčních lordů 5.XI. 281, hostina Aeric Blackwood Rytíři a lordové z Říčních krajin živě hovořili. Už z dálky byly vidět znaky Mallisterů, Darryů, Mootonů, Muddů, Piperů a samozřejmě Freyů, i když ti se drželi stranou. Všichni zvedali hlavy a tu více, tu méně zdvořile odpovídali na pozdrav. "Viditelně byste potřebovali poradit," ozval se dost hlasitě Jonos dědic Brackenů. "Nebo se tak bojíte slušných rytířů, až jste se rozhodli nepřijet, aby nebylo vidět vaše hnědý kalhoty." Dodal ještě a rudý kůň vyšitý na jeho plášti zářil do dálky. "No ale nemusíte se bát. Čest Říčních lordů tady hájí opravdoví rytíři. Vás poseroutky tady nikdo nepotřebuje." Vesele se usmál a napil se z poháru medoviny. |
| |
| Na parketu Hudba zní, taneční kroky se daří mě i Tygettovi, jen ten jeho výraz, na to by měl zapracovat. Možná by nebylo naškodu, říct mu, ať jde k šípku a udělá si své pochůzky sám. Ano, právě jsem to řekla nahlas, ale co, Tygett je rodina, takže si to mohu dovolit, krom toho, vždyť mám pravdu, muž by měl umět ničit své nepřátele sám a ne si na to najímat někoho jiného. Taneční figura mi dá možnost zamyslet se nad oběma otázkami, povědět něco o sobě? Ale co? Co by ho mohlo vlastně zajímat? Mám starost o otce, hodně obav mi přidělává synovec, který se neustále rve a dělá nějaké maléry, ale jinak se mi daří dobře. Pokud se mne ptáš, zda někdo vzbudil můj zájem, ah...no, najednou se zarazím, na krátký okamžik mu pohlédnu do očí a pak zrak zase sklopím. Jak mu říct, že to on má mou pozornost? Ano, je tady muž, kterému bych chtěla darovat svůj šátek, ale on to ještě nejspíš neví. Je jak dub, budu mu to muset do hlavy asi natlouct. I po takové myšlence se mi na rtech usadí nesmělí úsměv. A co ty drahý bratranče, okouzlila tě nějaká dívka? Nu, tak teď se uvidí, zda bude potřeba palice na dub... |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 5.XI. 281, po hostině Princ Rhaegar Jen v doprovodu dvou strážců procházím táborovým městečkem a opatrně nikým nepoznán. Tedy doufejme nikým nepoznán mířím ke stanu prince. Stráže mne bez zbytečných otázek pustí dovnitř. Viditelně dostaly jasné instrukce. "Můj Princi," oslovím Rhaegara. "Přál jste si se mnou mluvit." Lehce se ukloním a čekám co se bude dít. |
| |
| Stoly Říčních lordů Jen, co se stihnu usadit, již slyším hlas jednoho z těch koňů a dokonce toho největšího koně mezi přítomnými. Jonos Bracken dědic svého rodu a příšerně namyšlený fracek, který by zasloužil vypráskat. Stočím k němu svůj pohled a probodnu ho jím. Dívám se na něj beze strachu snad s mírným pohrdáním, nebo výsměchem. Tyhle slovní rozepře jsou mezi našimi rody bohužel normální. "Od vás určitě poradit nepotřebujeme dík za nabídku. A co se turnaje týče, nebýt potížistů z vašeho rodu, kteří k nám nevítaně zavítali byli bychom zde včas." Odpovím naprosto ledově klidně. Nehodlám se rozčilovat nad nějakým pitomcem. Vezmu svůj pohár a napiju se, pak jej opět odložím a věnuji další nepřívětivý pohled Brackenovi. "A dovolte abych vás upozornil Lorde Brackene, že pokud chcete zpochybnit odvahu, čest, nebo rytířství někoho z našeho rodu Blackwoodů, pak je to urážka na cti a budu muset dle toho jednat." Ano jasně a striktně naznačuji, že pokud nás bude nadále urážet bude vyzván na satisfakci, aby dostal na pamětnou. |
| |
| Dopřejme nohám trochu klidu Byla jsem vděčná, když jsme po několika kolech tance usedli zpět na naše místa. Rozpředeme nitky hovoru, který jsme započali v tanci a nebylo příležitosti jej dokončit, až teď. Nechala jsem si nalít číše vína, zatímco mne lord informoval, že lord Eddard Stark bude zastupovat jeho barvy, tedy modro stříbrnou. Bylo to pro mne překvapení, ano. O rytířích z Údolí jsem věděla, leč známí moc nebyli a nikdo z vyšších rodů Údolí již nezastupoval, pokud jsem věděla. Musela jsem se pousmát, když zmínil i rytíře z mého rodu, pár jich tu bylo, to ano, ale stejně jako ostatní, nebyli moc známí. "Možná budeme zítra překvapeni," usměji se na lorda a vklouzla svou ručkou do jeho. Zatím nemusí vědět, co mám v plánu. Vlastně to ani nesmí. Nikdo to tu nesmí vědět. "Budu se těšit, můj pane. Už je to dlouho, co jsem byla naposledy na lovu," trochu se zasním. V myšlenkách se vrátím do doby ne tak dávné, což mi ve tváři vykouzlí poněkud nepřítomný výraz a velmi příjemný úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro ZÁLEŽITOSTI ŘÍŠE 5.XI. 281, po hostině lord Tywin Lannister Sedím za svým stolem a dopisuji poslední jméno na seznam. Poté vrátím brk zpět do kádinky s inkoustem a kouknu na ona tři jména, která jsem napsal. |
| |
| Dubák? 5.XI.281 "Heh říct mu to, tak mi smaže úsměv z tváře..." Dodám zamračeně na její návrh jak se vypořádat s Tywinem a opravdu nijak neřeším že přede mnou mluví o lordu Skály, tak jak o něm mluví. Pak ale přijdou odpovědi na mé otázky, za což jsem upřímně rád, protože zrovna teď mě nenapadá nic, co bych mohl říct na to, že sestřenčin otec si už ani nepamatuje jak se sám jmenuje, takže veselejší téma je pro Darlessu určitě lepší. "Tak to musí být zcela jistě šťastný člověk onen rytíř... Pokud to tedy je rytíř, že získal pozornost takové krásné lady jako jsi ty sestřenko." Ale pak přijde otázka na to, jestli je tu nějaká lady, která zachytila mé oko. No když nad tím tak přemýšlím a dívám se na sestřenku, tak musím uznat, že ona skutečně vyrostla do krásy. "Dnes jsem narazil na jednu lady... Má hezký úsměv." Znovu si ji prohlédnu. Úsměv rozhodně není to jediné co je na ní krásného. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 5.XI. 281, večer Princ Rhaegar Mírně se mu ukloním. Včera svou roli skutečně mistrně, jen co je pravda. Oba jsme ji zahráli mistrně. "Řekněme Princi, že jste právě potvrdil jednu z mých domněnek." Odpovím mu na jeho odhalení. Ne že bych vševědoucí, ale vím kolik takový turnaj stojí a vím kolik má Whent majetku. Pokud by měl tu zábavu zaplatit sám, musel bych mu ji zakázat. Nestojím o rody v bankrotu, neschopné plnit své závazky koruně. "Můj Princi," vstoupím mu do jeho monologu. Pohodlně se posadím na jedno s křesel. Nebudu přece stát, během důkazu jeho rodících se politických schopností. Ovšem jeli tady král, pak tady není samo sebou a pokud tady není sám sebou. Copak ptáčci zpívají. Jen poslouchám, poslouchám dlouhý monolog rodícího se plánu. Zní to zajímavě a jako všechny podobné zajímavé věci, to zavání šibenicí. Jen si prohlédnu ta tři jména. "Chápu co tím chcete říci Princi." Vlastně to tak zcela nechápu. Chce je zlikvidovat, nebo jen sesadit a nahradit někým jiným. "Princi Rhaegare mám li být upřímný a doufám že mi to prominete. Ještě žáden drak neovládl palouk vražděním žab a tohle nejsou jen tak ledajaké žáby. Jsou to přední vazalové vašeho rodu, zavázáni přísahou jen Železnému trůnu. Upřímně nemají víc moci než ony žáby. Pokud budoiu odstraněni, mudou oakmžitě nahrazeni někým velmi podobným. Mají ale řekněme prestiž. Obzvlášť Velaryon, příbuzný králů a jeden z mála lidí v království s téměř čistou Valyrijskou krví. Všichni tři jsou sice nepříjemní, ale po generace slouží vaší rodině a občas se jim daří sloužit i věrně. Slouží vaší rodině věrně i teď, jenže vaše rodina je hlavně král, stejně jako má rodina jsem hlavně a já, Tyrellové jsou hlavně Mace a tak dál." Na chvíli zmlknu a nechám mu chvíli na přemýšlení. "Pokud chcete získat skutečný vliv, necháte poskoky dělat jejich práci a soustředíte se na to důležité. Varys, Rossart, Hightower. S Varysem se musíme dohodnout, abychom krále oslepili. Řekl bych odstranit, ale v jeho případě akce vždy vyvolá reakci a on je mistrem svého řemesla. Rossarta musíme odstranit a nahradit ho někým příčetným. Někým, kdo nebude chtít zapálit město pro zábavu. Hightower má moc zastavit jakýkoliv rozkaz vedoucí k použití síly, ale je příliš čestný." To je ta snazší část. "Princi, tohle je hra velkých Lordů a pro velké Lordy. Musíte získat a udržet si jejich podporu, jinak váš plán nemá žádnou cenu. Bez podpory velkých lordů bude představovat silného protivníka i Lord Velaryon s tisícem mužů a pěti tisíci dragony ročního přijmu. S jejich podporou je Aerys jen trucující stařec." Baratheon, Tully, Stark, Lannister, Arryn, Tyrell, Martell. Sedm klíčů k Železnému trůnu. "Svůj názor jsem vám řekl, nyní mi doufám umožníte položit jednu prostou otázku. Jak chcete přimět krále, aby učinil co má učinit." |
| |
| V dubu zreje dobrá whisky, zjistíme jak uzrál Tygett. Stále ještě kroužíme za zvuku hudby, bratranek změnil téma, nedivím se mu. Kdo by taky chtěl hovořit o stárnoucím členu rodiny, kterému slábne mozek. Ani pro mne to není jednoduché, dívat se jak otec chátrá. Možná by Tywin potřeboval trochu vlastní medicíny a nebi něco, co ho zaměstná. Pak by nevymýšlel hlouposti, nemládne. Pár tanečních kroků a slova se stočí na projevený zájem, dívám se Tygettovi do očí, zda pochopil, zda mu bleskne , ukáželi se jiskřička zájmu. Nic, dub takže se otočím a můj zlatě vyšívanÿ střevíček dopadne na jeho nohu nechtíc, samozřejně. Omluvně se usměji, když v tom....modleme se k sedmi, jeho pohled přejede mou tvář a zmíní se o lady, která zaujala jeho oko. Stydlivě sklopím zrak, přísahajíc, že jestli já se tady snažím a on myslí na nějakou jinou, omlátím o něj dubovou palici. Rytíř, který probudil můj zájem to nejspíš netuší, i když doufám, že i já jsem upoutala jeho zrak, snad tedy přijme můj šátek na zítřejší klání, které budu rozechvěle sledovat. Jemně mu stisknu paži a doufám, že nezapomněl na má slova o tom, koho budu na tribunách vyhlížet, to by mu mohlo napovědět a jestli ne? Znovu zvážím možnos dobré pevné palice, na jeho hlavu. |
| |
| Zlobivý panoš 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Gerold Hightower, Lewyn Martell, Arthur Dayne, V tichosti a se vší důstojností rytíře gardy naslouchám rozkazům sera Gerolda. Jako obvykle se jedná o rozdělení nočních hlídek, proti kterému není žádné odvolání a dostatečnou omluvou by nebyla ani smrt. Trochu mě ovšem překvapí, když se lord velitel zmíní o tom, že si služby můžeme mezi sebou vyměnit, pokud budeme chtít. Takové benevolence se z jeho strany nedočkáme často a zdá se tedy, že Bílý býk má přes naše porážky docela dobrou náladu. |
| |
| Někdo... ale kdo? 5.XI.281 To že mi sestřenka šlápla na nohu skoro ani necítím, vždyť stejně váží čtyřicet kilo i s postelí, takže žádná škoda nemohla být napáchána i kdyby ji napáchat chtěla. "Hmm... Těžko říct, naznačila jsi to tomu rytíři? Ono je dost těžké se v ženách vyznat." Pak ale přijde nějaký skrytý náznak. A je možné, že je vidět jak mi v hlavě běhají myšlenky, možnosti, návrhy. "Sestřenko, jestli se najde někdo kdo přehlédne bez pozastavení zrovna tebe, tak říkám že je to blázen. A jestli ten rytíř nepřijme tvůj šátek, tak si pro něj osobně dojdu a vynesu ho z Harenhallu v zubech." Pak si ji znovu prohlédnu, od hlavy až kam mi to taneční držení dovolí a zase zpátky. "A jestli ho nepřijme on, tak já budu poctěn, když si budu moci zítra omotat tvůj šátek kolem krku a bojovat tak za tebe sestřenko." Hlavou jemně naznačím úklonu a dál se věnuji tanci. |
| |
| Není dubu bez červíka a Lannistera bez mozku, hurá. Rty mi zvlní úsměv když bratranec promluví. Myslíš tím, že by lady měly takové nechápavce pokaždé něčím majznout? Ta představa, kolik takto označených lordů bychom potkali, je úsměvná. Tanec se pomalu chýlí ke konci, když se zdá že nakonec není vše ztraceno. Plamená řeč mi málem vyrazí dech, a mám chuť říct Tygettovi, aby za límec vynesl sám sebe, ale proč. Cíle jsem do dosáhla, je jedno jakým způsobem. Ten šátek, byl od začátku určen pouze pro tebe, drahý bratranče. Je mi jedno jak si to vysvětlí, tanec skončil, z dekoltu uvolním lehouký šátek vonící šeříkem a ženským tělem, vložím ho Tygettovi do ruky a hluboce se ukloním. Děkuji za tanec, můj pane.] |
| |
| Zpět do síně, obchody volají Vcelku mne překvapí rychlost reakce na mojí zdvořilou poznámku. Seznámení se serem Garthem nedopadlo úplně nejlépe. Až si ten první dojem srovnám v hlavě někde v klidu, budu schopna snad s ním jednat více přívětivě. Takže se s ním nyní rozloučím ladnou úklonou. Sere Hightowere... snad se na hostině potkáme. Pak zčerstva opustím stan zahalena do tmavomodrého pláště. Má tvář je zamyšlena, neboť už teď přemýšlím o všem co se tu vlastně stalo. Rytíř Garth je pro mne celkem oříšek, na který zřejmě bude třeba pár různých kladívek, než se mi podaří dostat k nějakému zajímavému jádru, jestli tenhle namyšlený rytíř vůbec nějaké má. Ach, to je skvělé! Reaguji na lorda Leytona cestou do sálu. Pak doufám, že mne Lordu Redwynovi představíte, velmi ráda bych jej poznala. Netrvá dlouho, a dorazíme ke stolu lordů z Údolí na hostinu. Lorde Arryne, lordi, Lady Waynwood, přivedla jsem Lorda Hightowera, jak bylo domluveno. Za patřičných úklon oslovím Strážce Východu, který je jak se zdá ve vynikající náladě. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro ZÁLEŽITOSTI ŘÍŠE A TYWIN LANNISTER 5.XI. 281, večer lord Tywin Lehce se usměji. ,,Od toho domněnky jsou lorde Tywine," Nic mu nepotvrdím, jen ať navždy zůstane za touto domněnkou nejistota doprovázená kdyby a možná. Mezitím si lord pobočník sedne a poté přidá svůj pohled na věc. Teď není čas tančit okolo ohně jako nějaká můra, takže je třeba jednat na rovinu a doufám, že to dobře ví. Buď se to povede teď na tomto turnaji, kdy si zajistím věrnost všech velkých rodů, nebo se nemá smysl se do ničeho pouštět. |
| |
| Hovor o obchodu 5.XI.281, začátek noci, Harrehall, hodovní síně Lord Hightower, Alysha, Alia S uvolněným úsměvem poslouchám svou chráněnku, a okrajově i ostatní šlechtice u stolu. Sleduji i ručku Alii, která jako mrštná lasička hledá ukryt v mé mohutné ruce. Možná... Pak si tedy zalovíme! Má veselá očka spíš signalizují, že bych momentálně nejraději lovil někde v ústraní samotnou lady Aliu. Náhle se u stolu rozezní zvučný a melodický hlas lady Torrent, a naléhavě mne vrátí do reality lenního pána. Postavím se, ukloním Lordu Leytonovi, lady Alyshe, a ukážu na prázdný stůl poblíž, kde budeme mít klid. Nechám zcela na lady Alie, zda si se mnou přesedne, či nikoliv. Rozhovor pak začnu já. Lorde Hightowere jsem rád, že sis na mne udělal čas. Toto jednání povede Lady Torrent, která zastupuje mé zájmy i zájmy Údolí, neboť v obchodních věcech se orientuje lépe než já. Než se jednání začne, ještě se otočím na blondýnku. Lady Alysho rozhodl jsem se věnovat vám jednu caravelu coby odměnu za vaše služby mě i Údolí, také vám propůjčím 5 lodí, jimž vévodí koga Mořský orel. Přesné podmínky zápůjčky dořešíme později. Lodě kotví v Gulltownu. Takže Pane Přístavu, máte nějaké podněty jak zlepšit vzájemný obchod mezi Starým městem a Údolím? |
| |
| Povinnosti Strážce Východu volají S nadšením se pousměji nad rozhodnutím lovu a upřímně, již se nemohu dočkat. Nic dalšího neříkám, jen si užívám tepla lordovi ruky a hudby hrající v sále. Tu a tam se napiji vína, občas hodím nějaký úsměv na okolostojící, ale ve výsledku jen sedím a mlčím. Do reality nás vtrhne až příchod lady Torrent a jakéhosi, mě neznámého lorda. Stejně jako lord, i já se pozdravím, abych provedla řadu zdvořilostí, tedy především zdvořilé pukrle lordu Hightowerovi, jak jej lady Torrent nazvala. "Lady Torrent, ráda Vás vidím," zdvořile kývnu lady. Lord Arryn se již neusadí, ale vybídne společnost k přesazení k jinému stolu a pohledem mi dá najevo, že je na mě, jestli jej budu doprovázet, či nikoliv. Nehodí se, abych byla při obchodním jednání, proto mu s úsměvem naznačím, že vyčkám zde. Když mne pak opustí, zůstanu očima viset na lordu Arrynovi. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Tajemství Popojdu s princem Oberynem stranou k jednomu z krbů, jež lemují vysoké zdi harrenovského sálu. Jedna z dvorních dam mi při cestě tvrdila, že je jich prý nejméně patnáct na obou stranách síně, ale jejich počítání je nyní to poslední, na co bych myslela. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, Harrehall *caravela Sokol věnována Lady Alyshe Torrent *zapůjčeno 5 lodí s posádkami 1 koga a 4 caravely *zapůjčeno 1.000 dg Za to Lady Alysha: *odevzdá 2/3 čistého zisku z půjčených lodí (navýšení zisku lorda Arryna z těchto lodí by mělo být cca 14%, vzhledem k obchodním dovednostem Alyshy to může být až 25% i víc) PJ - tento zisk ihned investovat do zvýšení produkce Měsíční brány, zlepšení zásobování MB, a do navýšení obchodních vozů jezdících mezi Měsíční bránou a Gulltownem. *umožní lordu používat své sklady a překladiště v Gulltownu pro zboží z MB (kdyby sklady časem nestačily s kapacitou, lord je rozšíří na své náklady) *lodě Lady i ostatní lodě Lorda budou přes překladiště přednostně obchodovat s MB PJ - to zajistí nadstandartní ceny i výdělky zboží z MB, stejně jako zvýšení kvality zásobování MB zbožím z celého světa Dohoda platí ihned, pokud ji Lady nevetuje. |
| |
| Zpět v sále 5.XI.281 S Nedem si vyměním ještě několik úderů a poté trénink ukončíme, protože už není vidět na krok a leda bychom si něco provedli. Během cesty ke stanům si ještě vyslechnu Nedův monolog o tom jak si vybrat nejslabšího soupeře a tak dál. Ale když se nad tím zamyslíte, tak slabý soupeř už na turnaji není a já budu mít velice obtížný turnaj a mám ten pocit, že ten koho si vyberu já bude mít velkou výhodu oproti ostatním. To už jsme ale u stanů, kde se s Nedem rozloučím a dojdu si opláchnout ruce, obličej a vezmu si čisté oblečení. Když vylezu ze stanu, tak bratr už nikde není, a tak se pomalu vydám směrem k hradu. Když ovšem vejdu dovnitř, tak se nevydám ihned ke stolu Starků, ale postavím se na krátkou chvíli kousek od vchodu a sleduji dění na parketu i mimo něj. Lady Catelyn se rozhodla přidat k seveřanům, hvězdička se baví s princem Oberynem, princezna Elia není nikde k vidění. Zůstanu proto stát kousek od vchodu, nadále sledujíc dění v sále, přičemž k lepšímu pozorování si vezmu od jednoho sluhy pohár s vínem, to pozorování je ihned o něco málo příjemnější. |
| |
| Harrenov, hodovní sál Nápadníci a nápadnice Když Tywin začne mluvit o našich bratrech, stočím pohled směrem do otevřeného prostoru sálu. Nejprve si povšimnu lannisterského stolu, u něhož přibyl Emmon, zato však zmizel Tygett i Darlessa. Po chvíli je najdu, jak tančí uprostřed sálu. |
| |
| soukromá zpráva od Petyr Baelish"Malíček" pro Vážné probuzení 5.XI.281 Lysa má slova nepochopí, asi jsem jí to neřekl dostatečně ,,podlézavě a zamilovaně". Vyslechnu si její proslov, a přestanu se oblékat. Teď mám na sobě zatím jen kalhoty. ,,Ale ty hlupáčku." řeknu jí konejšivě, i když vidím, jak jí vlhnou oči. ,,My budeme spolu navždy." řeknu jí opět konejšivým, a klidným hlasem. Pak jí políbím. Potom co polibek skončí jí řeknu: ,,Jen nás oba musím připravit na to, co příjde. Třeba mě lord Tully nevyhodí. A pokud ano, ani TO nás nerozdělí. Chci proto pracovat na tom, abych získal nějakou moc, a mohl si tě vzít legitimně. Né jako dědic malé rozbořené věže. Ale jako dědic velkého panství." odmlčím se. ,,U nás doma bychom oba trpěli. I naše dítě, pokud se narodí. Není tam nic Lyso. Nic. Dokonce tomu nepodléhají ani žádné osady. Prostě tam nic není." opět odmlka. ,,A to já pro nás nechci. Chci, abychom se měli dobře. Aby naše dítě bylo zajištěné. Budeme spolu." na slovo ,,spolu" dám velký důraz. Pak jí opět políbím. ,,Nechci ale, aby ti tvůj otec ublížil. Měla by jsi si Jaimeho vzít." řeknu vážně, vzápětí však dodám. ,,Budeme se stále milovat. Mohla by jsi mi třeba pomoci, se dostat na Jaimeho dvůr. Tam bychom mohli být spolu. A nikdo by na nás nepřišel." navrhnu jí. Ó anó. Lannisterský dvůr. TO je cesta na vrchol. Možná ta nejlepší startovací dráha ze všech. |
| |
| Šátek? Šátek... 5.XI.281 "Kdybys měla každého nechápavce majznout něčím po hlavě, tak vyvraždíš polovinu Sedmi království." Ach ano, sestřenka se nezapře, být ona matkou Damona, tak z něj nevyroste sázkař a nebude tak rozhazovat peníze svého otce. Pak ale přijde facka. Sice ne nepříjemná facka, ale pořád facka, z které mi tvář na kraťoučký okamžik zabarví dočervena, naštěstí se to hned ztratilo. Pevně stisknu šátek který mi sestřenka vložila do ruky a koukám jak se klaní na konci tance. Sám se ukloním, přičemž během úklony si šátek uvážu kolem krku, sestřenčina vůně v něm nasáklá je vskutku opojná. "I já děkuji sestřenko, řekni mám tě někam doprovodit?" Znovu své společnici nabídnu rámě a čekám jak se rozhodne. |
| |
| Setra a možnosti 5.XI. 281 Genna Lehce upiji vína. "Drahá takhle snadné to není. Nejsem blázen a vím že stárneme, já i Cersei. Má nejvyšší čas aby se zasnoubila a odjela na dvůr svého nastávajícího. Jen se tady nedostává mladých mužů, odpovídajícího postavení. Uznej sama. Mladý Baratheon a Strak jsou zasnoubeni. Princ Rhaegar je ženatý. Vlastně zbývá jen mladý Edmure Tully. Jeho otci by se to možná líbilo, ale pochybuji, že by se to líbilo Cersei. Jsou tady i méně vznešené možnosti. Lord Brax už na tohle téma mluvil tolikrát, až mne donutil začít o tom přemýšlet. Možná Hightowerové, ale jenom možná." Znovu upiji a přemýšlím, kdo by připadal v úvahu. Možná ještě Elbert Arryn, tedy pokud nebude mít Jon Arryn dědice vlastní krve. "Napadl li tě někdo, tak mi to jméno klidně řekni." Upiji vína. "Pokud chceš Emmona zabít, stačí jen říct. Najdu ti na to vhodného člověka. Pokud ho chceš mučit, taky mám vhodné lidi. Klidně mu najdu zbroj i koně a vyzyvatelská kola ještě neskončila. Jen nevím, jak tě bude těšit až tvůj manžel uteče, nebo se po drobném nárazu složí z koně a bude předstírat ztrátu vědomí." To by bylo příliš ponížení, jak i na toto manželství. |
| |
| Hostina 5.XI. 281, čestný stůl Viserys, Aerys, Tywin, Genna Lehce se usměji na Viseryse a upiji vína. "Ano máš pravdu, kdy jindy než teď." Ještě jednou upiji vína a zasněně se podívám ke dveřím. Ať přijde Rhaegar nebo ať přijde Smrt. Chce se mi řvát, křičet, vykřičet svůj žal a nenávist. Zhluboka se napiji, vstanu a ujdu těch několik nekonečných kroků, které mne dělí od Tywina a jeho sestry. "Lorde Pobočníku," oslovím ho. "Promiňte, že ruším, ale chtěla jsem vás o něco požádat." Nikdy nedává najevo emoce uvědomím si, když se dívám na tutéž neměnnou chladnou tvář. "Byla bych velice ráda, kdybych mohla přijmou vaši dceru, mladou Lady Cersei, do svých služeb, tak jako jsem kdysi přijala její matku." Mile se na něj usměji. "Bude sloužit jako má první dáma a dostane se jí postavení jaké si zaslouží. Doufám, že budete souhlasit lorde Pobočníku." Ještě jednou se na něj usměji se na něj ještě jednou a mé oči dávají jasně najevo, že ne není odpověď. |
| |
| Zástava přijata. Nikdy bych nikomu nepřiznala jaká muka jsem zažívala tu krátkou chvíli, než přijal mnou nabízený šátek. Netuším jak bych se zachovala kdyby odmítl, ale už vidím ty klevetivé závistnice, jak by mne pomlouvaly dlouhé roky. Naštěstí Tygett pochopí a šátek si vezme, dokonce se i začervená, což mi přijde opojně kouzelné, na chvíli vypadá krásně, když mu z tváře zmizí ten neustále naštvaný výraz. " Není zač děkovat bratránku." Udělám poklonu a dovolím mu nahlédnout do hluboko vykrojeného výstřihu, když už mě nehalí dekolt jemný šátek. Děkuji za tanec, a pokud by jste svolil k malé procházce drahá bratranče, byla bych poctěna, pokud nemáte jiný program samozřejmě? Položím drobnou ručku na jeho rámě, a počkám jak se zachová. |
| |
| Nečekaná nabídka 5.XI. 281 Genna, Rhaella "Veličenstvo," vstanu a ukloním se jí, jen co mne osloví. "Ale bezevšeho má paní. Pokud je to v mých silách, rád vám vyhovím." Mírně se ukloním a začínám velmi silně tušit, že se mi to nebude líbit. Nebude se mi to líbit ani v nejmenším, mám li soudit podle spokojeně šílením výrazu v Aerysově tváři. V první chvíli chci říct NE. Důrazné jasné NE, ale to nemohu. To je přesně to na co čeká. Přece nemohu odmítnou něco, za co sto ze sta lordů vraždilo a uplácelo. "Ovšem že budu souhlasit." Odpovím Rhaelle a lehce se ukloním. "Já i moje dcera jsme nanejvýš poctěni." Ještě jednou se ukloním a sleduji jak se královna vrací na své místo. Taky se posadím, upiji vína. "Najděte Cersei," poručím jednomu ze svých strážců. "Ať sem okamžitě přijde." Pak se otočím na Gennu a doufám, že sestřička nepozná jak moc zuřím. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, večer, Harrenhall, stanové městečko Lorelay Však máme Rodinu i v rodovém heslu, tak by bylo asi divné, kdyby tomu tak nebylo. Řeknu se smíchem. No, někdy i ta skvělá rodina dokáže dát pěkně zabrat. Bratr mívá své dny, a děvčata? Těch je někdy víc než dost. Slyšel jsem, že lénem Vaší rodiny je Gulltown, je tomu tak? Pěkné přístavní město, párkrát jsem ho navštívil. Vypadá to, že lady Lorelay se můj prostý stan líbí, netuším sice proč, je zařízen spíše účelně, ale i tak jsem potěšen. Určitě se pohár najde, ale s vínem bude potíž. Po tváři mi běhá potutelný úsměv. Připravím dva překrásné poháry s umně vyrytým párem ryb, podle všeho lannisportská práce. Otevřu menší truhlici vedle stolu a kavalce, a ta odhalí velmi slušnou sbírku vín z celého Západozemí i pár kousků z Východu. Vína doplňuje brandy a několik whisek z Údolí, či medovina ze Severu. Je jich totiž moc! Dáte si dornské, vyzrálé hvězdopádské, zlaté stromovinské, horský merlot, horské zlaté, sněžné údolní, pentoské, či Perlu Myru? Zeptám se, a v očích mi vesele jiskří. |
| |
| Procházka se sestřenkou 5.XI.281 Když se sestřenka ukloní, tak se mi naskytne vskutku zajímavý výhled. Pouze uznale kývnu a nechám ji ať se do mě zavěsí. "Právě teď nic na práci nemám, takže se s tebou velmi rád projdu sestřenko" Pomalu opustíme parket a vydáme se směrem k braně do sálu. cestou ještě splaším dva poháry vína, přičemž jeden z nich podám sestřence a druhý si nechám pro sebe. Když vyjdeme ven, tak mi tvář osvěží čerstvý, chladný, noční vzduch. Uvědomím si ale, že sestřenka nemá žádný plášť, takže s jakýmsi zamručením ze sebe sundám plášť a přehodím jí ho přes ramena. "Tak sestřenko, kam se vydáme?" Podezíravě si prohlédnu celý temný prostor před námi, jestli se tam neskrývá nějaké nebezpečí... Vojáka hold nepřeučíte. |
| |
| Vazalové Řekočí 5.XI. 281, hostina Aeric, Lord Hoster Bracken se zhluboka napil. "Já neurážím ani vaši čest ani vaši statečnost Blackwoode. Já prostě jen popírám, že cokoliv takového vůbec máte. Pokud si dobře vzpomínám, máte v příbuzenstvu jen vrahy rodných, zrádce, černokněžníky a křivopřísežníky." Dal si záležet, aby to bylo dobře slyšet. Znovu se napil a posadil se mezi své rytíře, kde jeho proslov vyvolal vlnu veselé zábavy. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 5.XI. 281 Aby byli odstraněni. No budiž, ale pro vaše blaho princi doufám, že jejich rody mají krátkou paměť. Kvadratura kruhu. Pokud nezískáme Varyse je tato debata spíše jen vzdělávacím setkáním. "Dovolím si jen podotknout, že váš otec upřednostňuje spíše upálení před vězením nebo vyhnanstvím." Budou z nich nezbytné oběti pro blaho říše. "Pokud jde o Varyse, doporučuji aby se s ním sešel někdo kdy může mluvit vašim jménem a bude důvěryhodný a na druhou stranu se ho půjde snadno zbavit, půjde li věc zlým směrem." Na chvíli se zamyslím. "O Pyromancera se postarám. Jeho záležitost můžeme považovat za uzavřenou. Lord Hightower by měl vaší starostí. Řekněme že mu můžete vysvětlit věci, za jejichž pouhé vyslovení by mne zabil." Věci jsou v pohybu. "Se mnou můžete počítat, i když situace se rychle mění. Vaše matka si vyžádala Cersei jako svou první dvorní dámu. Jistě vám nemusím vysvětlovat, co to znamená. Nemám rád, když si někdo bere mé příbuzné jako rukojmí." |
| |
| Harrenov, hodovní sál Ty nejhorší nápady Pohlédnu na Tywina a potlačím chuť protočit oči, když mi vyjmenovává všechny ty rody, v nichž není žádný nezadaný muž vhodného věku či postavení. „Já vím, drahý Tywine. Proto jsem namísto jejich vyjmenovávání a bědování jen taktně konstatovala, že je ještě čas. Nechci lamentovat, ale ty to zvládáš sám,“ odpovím. Fňukání na okolnosti ti nesluší, bratře. I když čekat lze jedině na to, až někdo umře a ovdoví nebo se posune na lepší místo v následnictví... to jsou mi pochmurné vyhlídky. A co je to vůbec za svět, kde je děvče v patnácti už málem staré na vdávání. Ještě před dvěma lety byla dítě a teď honem honem, aby už byla pod čepcem. Zamračím se a loknu si vína. |
| |
|
Poslouchám nevymáchanou hubu toho Brackena a svaly na čelisti se mi mírně napnou. V duchu děkuji, že tu ještě není zbytek mé rodiny, protože ne všichni se umí ovládat tak, jako já a někteří by jistě již dávno prudce reagovali na slova mladého namyšlence. Slétnu k němu ledovým pohledem plným nenávisti a pomalu se nadechnu. "Byl jste varován." Odpovím mu nanejvýše odměřeně a posléze mé oči slétnou na Lorda Hostera Tullyho, který musel vše slyšet a je naším Lenním pánem. Hlavou mu naznačím úklonu a pokoru a pohlédnu na něj. "Můj Lorde slyšel jste slova jež byla pronesena vůči mému rodu. Proto Vás, jako Váš věrný vazal žádám o svolení k vyzvání Jonose Brackena na souboj o čest. Muž proti muži pokud není zbabělec a neomluví se mému rodu. Tak mi káže má čest můj Lorde." Skloním uctivě hlavu a počkám zdali mi Lord Hoster udělí svolení. Nechci vyvolávat přílišný rozruch a rozkol mezi Říčními lordy bez požehnání našeho lenního pána. |
| |
| Obchod s údolím Jon Arryn, Alysha Torrent S lady Torrent sme sa dostavili na hostinu. Sieň sa pomaly zapĺňala a bolo tu živo, skoro ako včera. lady Torrent ma zavedie priamo k lordovi Arrynovi, ktorý sa zabáva s nejakou lady. Pohľadom prejdem na stôl lordov z roviny. Dúfam, že si nepomyslia nič zlé. Niektorý sú strašný cynici. Jon Arryn sa z jeho dobrej nálady vráti späť k jeho úlohe lorda. Pozdraví nás a zoberie k vedľajšiemu stolu. "Nemuseli, ste si robiť starosti. Určite by som mohol počkať, tu na hostine sa toho dá robiť dosť veľa." Spomeniem si na môj prázdny žalúdok, ktorý sa pomaly začal pripomínať malými bolesťami. Pozorne sledujem rozhovor medzi lady Torrent a strážcom východu. Títo sa na to téma nebavia po prvý krát. Snáď toto nie je žiadna fraška. Ruky si zložím do kopy a prehovorím. "Staré mesto je otvorené všetkým návrhom a tešíme sa každému obchodu. Obchodujeme aj so slobodnými mestami ako sú Lys, Myr, Volantis alebo Astapor. Každé mesto má čo ponúkať, či to je zlato alebo nejaký iný tovar." Nechám si od jednej služobnej naliať víno do pohára z ktorého sa napijem. "Rovnako tak má na ponuku aj Starého mesta. Naše polia sú úrodné ako sa na Rovinu sluší, no rovnako môeme ponúknuť pekné látky a šaty. No najviac čím sa môžeme pýšiť je kvalitný papier, mapy, knihy a vzácne korenie. Ohľadom Údolia so sa dopočul, že máte kvalitný pergamen a rôzne rudy o ktoré by sme mali rovnako záujem. " zahľadím sa na lorda Jona Arryna a odpijem si z vína. |
| |
| Po turnaji5. XI. 281, HarrenhalPri Jaimem som po strýkovom odchode strávila dlhý čas, kým ma majstri nevyhodili s tým, že brat potrebuje odpočívať. A jeho odhodlanie zbaviť sa ma z neho nevytĺkol ani môj pohľad, ktorý som sa odnaučila od otca. Keď sa tak na ľudí väčšinou pozrie, každý urobí, čo si zaželá. Ale keď to urobím ja, keď to urobí žena, tak nie. Nikoho nezaujíma, čo si myslím. Hodia to na našu náladovosť, na čokoľvek. Otrávená som sa vrátila k otcovmu rytierovi, ktorý ma sprevádzal k hradu. Cítila som jeho pohľad na chrbte. Buď rada, že to nie je jeden z tých starších... Keď som sa obzrela na neho, jeho zlaté vlasy a zelené oči ma zaujali. Pravdepodobne nejaký vzdialený bratranec. Alebo bastard. Keď si môjho pohľadu všimol, šarmantne sa usmial, na čo som mu odpovedala povýšeneckým pohľadom. Mrzutá som ho opustila pri dverách do komnaty. Klopanie na dvere zaznelo, keď mi slúžka vyrovnávala záhyby šiat. Červená... ako inak. S ťažkým povzdychom som zavolala narušiteľa dnu. Otcov rytier. Neprekvapuje ma, že ma hľadá. Musím reprezentovať rodinu! Nechala som sa ním odniesť do sály. Cestou som stretla strýka Tygetta s nejakou dievčinou, na čo zareagujem iba tichým úškrnkom. Ani som ich nepozdravila, veď boli ďaleko, asi šli von. Nenápadne som prešla popri stene, vyhýbajúc sa tanečníkom a hlučným rytierom, ktorí boli spitý pod obraz boží. Pri stole Lannisterov som zastala, aby som pozdravila strýkov, ale iba na chvíľku. "Strýko Kevan! Ako si užívate turnaj?" Po zdvorilostiach som sa naklonila a s hraným šeptom sa spýtam: "Kto to šiel so strýkom Tygettom von? Zdala sa mi známa..." Po vyzvedaní som sa konečne dostala k otcovi a... vyjavene pozriem na tú veselú dámu pri nej. "Teta Genna...? vyjde zo mňa prekvapene. Zdá sa mi, že sú to roky, čo sme sa nevideli, čo odišla na Dvojčatá, čo som ja odišla do Prístavištia. A možno aj sú. "Ja... ja... netušila som, že prídeš!" Mám chuť ju objať, ale nemôžem, teda, asi nemôžem, nemala by som. Či? |
| |
| soukromá zpráva od Lysa Tully pro 5.XI.281 Harrenhal Ano, má pravdu. Ačkoliv mě jeho slova zraňují, musím si konečně uvědomit, jaká je realita. Nějaké staré přísloví říká, že ráno je moudřejší večera. V noci jsem si malovala růžovou budoucnost, ale byla jsem až příliš sobecká. Petyr je muž. A muži chtějí moc.. Naše láska mu nemůže bránit v cestě. On nepoznal takový luxus, jaký jsem měla od narození já. Chce něco dokázat, aby na něj všichni byli hrdí a naše dítě, aby se nikdy nemuselo klanět před velkými pány jako je můj otec. Chce pro nás jenom to nejlepší. Je to můj hrdina. Vypracuje se a až bude mít postavení, budeme moci být spolu. Navždy.. Naše láska je věčná. A pokud se vdám a budu muset sdílet lože s jiným mužem, tak budu vždycky myslet na Petyra. Čím lépe se vdám, ti spíše pomohu Petyrovi a naší společné budoucnosti. Chvilku panuje ticho, ale nakonec přikývnu. "Máš pravdu, Petyre.. Nikdy na tebe nezapomenu a budu dělat vše pro to, abychom mohli být spolu. Tak ti přísahám." Celý den utekl až příliš rychle. Poté, co jsme se oba oblékli, jsme z kuchyně vzali několik právě upečených koláčů k večerní hostině. Snědli jsme je v komnatě společné s mojí sestrou. Nebála jsem se, že někdo přijde a vlastně mi to bylo jedno. Čím dříve se věci začnou pohybovat, tím lépe. Po snídani jsme šli sledovat turnaj, ale ani jeden z nás netoužil sedět u Tullyů. Možná proto, že jsem věděla, že to budou naše poslední společné chvíle. Rvalo mi to srdce na cáry, ale tím víc jsem si užívala každou minutu. Rytíři se střídali, koně se plašili a davy jásaly. Uteklo to až příliš rychle.. Je už tma, kdy se s Petyrem loučíme po dni provoněném naší láskou. Je mi úplně jasné, že na hostinu přijdu pozdě a v duchu si připravuju vše, co otci řeknu.. Nějak si neumím představit, jak zareaguje. Během dne mi Petyr vysvětlil situaci natolik jasně, že budoucnost, kterou jsem si v noci vymalovala, se neuskuteční. Vejdu do komnaty, kterou mám společnou se sestrou. Ženy mají velikou výhodu v tom, že většina je ubytována přímo v hradu a jsou ušetřeny všech nepříjemností spojených s nocováním ve stanovém městečku. Na hostinu si vyberu tmavě modré šaty s červenou výšivkou na hrudi, jedny z nejlepších co mám. Vlasy si spletu do jednoduchého copu, který si přehodím přes rameno. Podívám se do zrcadla. Jsem jiná po včerejší noci? Vidím úplně ten stejný odraz jako včera. Plochy hrudník, vychrtlá a vysoká holka s dlouhým krkem. Ale ty oči.. Ano, vypadají jinak. Šťastněji. |
| |
| Politika, rétorika a etiketa 5.XI.281 Harrenhall – hostina - Stůl Starků Lady Catelyn Tully, Lord Rickard Stark, Eddard Stark, Ryswellové a ostatní seveřané. Cítím se báječně, má lady. V pravdě na tom má podíl vaše příjemná společnost. V této přízni jsem dočista zapomněl na svůj dnešní neúspěch. Odpovídám lady Catelyn s hranou spokojeností. Není to ale pravda. Už jen fakt, že svůj neúspěch zmiňuji, může napovědět, že mě to stále rozčiluje. Zapomněl?! Sever nezapomíná. Když jsme u toho… Otočím se čelem k otci a pokorně mu hledím do tváře. Panoš Smějícího se stromu mi přišel oznámit, že nemám vůči jeho pánovi žádného dluhu. Přestože působil omšelým dojmem, tedy zřejmě to nebude žádný boháč, odmítá kořist. Je to poněkud zvláštní chlapík. Odmlčím se, napiji se z číše s medovinou a pokračuji. Měly bychom jej poznat a případně jej přijmout do našich služeb. Rozhodně dřív než to udělá jiný velký rod. Podotknu směrem k otci nápad k zamyšlení. A s poslední větou přidám na důraze, abych Lordu strážci Severu dal jasně najevo, že to myslím vážně. Poté nabídnu z talíře se zvěřinou upravenou na hornwoodský způsob porci lady Catelyn, sám si také nandám. Doliji dámě karholdskou medovinu. Lady, stolujete se seveřany, jistě ráda okusíte pravé bohatství Severu… A když tě to přiopije, tím lépe. Ochutnám dvě, tři sousta, zapiji je lokem s poháru a věnuji se dalším spolusedícím s příborem křížem složeným na talíři. Marku, pěkný výkon. Je mi líto, že se mi nepodařilo tě na kolbišti pomstít. Věřím, že tě nikdo v závodě na koni nepřekoná. Leda by závodila tvá sestra. Dodám žertovně a usměji se na Barbrey. Lorde Rodriku, děkuji Vám za možnost nastoupit do turnaje na hřbetu Soumraka. Je to impozantní hřebec a zasloužil by si vítězství. Pevně doufám, že mu byla dopřána po boji veškerá péče. Pokud ne, osobně ho vykartáčuju. To se k nám již připojuje bratr, který však rychle dodává, že Ben je v jeho těsném závěsu. Nede, ty ses mě vydal hledat? Je zvláštní, že jsme na sebe nenarazili. Vyzvedl jsem lady Catelyn a dorazili jsme prý chvilku po vašem odchodu. Pronesu tak nějak do plenéru se šibalským zaujetím poněkud podezřelou situací. Tady někdo bude mít průšvih. |
| |
| Nechť lodě plují Přivolám číšníka, aby nás obsloužil. Nadšeně poděkuji Strážci Východu za důvěru i za další lodě pod mou vlajku. Po Lordu Přístavu řeknu nabídku Údolí. To nás opravdu těší. O celou nabídku Starého města má Údolí zájem, jeho Pán chce, aby byla jeho zem nadstandartně zásobena vším potřebným, i luxusním. Zjistila jsem si, že co nejvíce žádá Staré město, to mohou obchodníci Údolí zcela pokrýt, ať už jde o kámen, pergamen, kůže, vlnu, železné zboží z Údolí, tak i dřevo, lesní produkty a kožešiny ze Severu, se kterým opravdu čile obchodujeme. Lehce upiji vína, a pokračuji. Podle všeho se Údolí se Starým městem velmi dobře doplňuje. Můj Pán tedy osobně doporučí všem kupcům z Údolí, aby při svých dalekých cestách upřednostnili obchod se Starým městem, pokud vy Lorde učiníte totéž. To by mělo zvednout zisky nám oběma, a rozhodně to výrazně zlepší zásobování Údolí i Starého města. S úsměvem dokončím nabídku, něco málo pojím, občerstvím se vínem, a čekám na reakci Lorda Hightowera. |
| |
| 5.XI.281 Můj pohled sklouzne poklidně s Branovi, který naráží na mé hledání jeho osoby. Líně zvednu pohár a zakroužím tekutinou v něm a následně se napiji a opět jej odložím. "Nevidím na tom nic podivného bráško. Museli jsme se minou, když jsme vyšli z hradu. Šli jsme s Benem k našim stanům, ale tam jsi nebyl. Napadlo nás, že by ses mohl připravovat na hostinu někde tam. Inu nejspíše jste šli s Lady jinudy." Pokrčím klidně rameny. Nemám důvod nic zalhávat. Můžu si dovolit mluvit pravdivě a zatím tak mluvím, proto není možné odhalit v mé tváři žádnou lež. "Každopádně jsem rád, že se již cítíš očividně lépe." Pokývnu k němu a pak se opět začnu zaobírat svým pohárem s medovinou. Přece jen je tu příliš lidí u stolu. |
| |
| Vlk a ryba 5.XI.281 Při rozhlížení se po sále mi oči padnou i na náš stůl, ke kterému se už vrátil i Ned. Mou pozornost ale získá drobnější dívka, sedící mezi mohutnými seveřany. Zajisté lady Catelyn. Z toho co pozoruji je mi jasné, že se jí příliš pozornosti od nikoho nedostává, otec s ní prohodil pár slov, nevím sice jakých, ale mnoho jich nebylo, a Brandon poté co jí nalil medovinu si jí také přestal tak nějak všímat. Chvíli ještě stojím opodál a sbírám odvahu, ale nakonec se opovážím. Přejdu proto až k lady Catelyn a odkašlu si. "Dobrý večer má paní, směl bych být tak troufalý a požádat Vás o tanec?" lehce se ukloním a čekám na odpověď, přičemž doufám že bude kladná a lady nebude lpět na Brandonovi, který si jí stejně nevšímá, chce jí opít a potom dostat do postele. *Co by mi mohl Brandon udělat když mu zkazím plány... no snad nic.* |
| |
| Divoký vlk cení zuby 5.XI.281 Harrenhall – hostina - Stůl Starků Lady Catelyn Tully, Lord Rickard Stark, Eddard Stark, Benjen Stark, Ryswellové a ostatní seveřané. Skutečně jste nás minuli, Nede? Šel jsem od svého stanu k stanoví Tullyů, a odtamtud s Lady Catelyn přímo na hostinu. Kudy jste museli jít, abychom se nestřetli ani jedenkrát? Podivím se nahlas, aby ta myšlenka zaujala i ostatní. Je mi jasné, že se museli někde ulít, ale kam by nesmělý Eddard Stark vyrazil na vlastní pěst s Benjenem. Je to rozhodně zajímavá otázka a já jistě nebudu sám, koho to zajímá. Než je mi však dána odpověď na záhadné zmizení „tichého“ vlka, vytrhne mě něco z ledového klidu až to se mnou škubne. Uslyším Benjena jak zve na parket mou snoubenku. Co to má sakra být! To s mou snoubenkou mají tančit všichni přede mnou?! Na to zapomeň chlapečku! Hezky rychle zacouvej. Položím lady Catelyn svou ruku na její a než stačí něco odpovědět, probodnu Benjena zamračeným pohledem, jako zuřivý vlk odhánějící ostatní od své kořisti. Lady Catelyn si již včera užila katastrof dost a zrovna ty jsi se včera vyznamenal. Čekáš, že ti svěřím svou snoubenku, když ses nedokázal postarat ani o sestru?! Pronesu ostře a káravě. Hledím na něj vyčítavě. Je vidět, že jsem šokován jeho drzostí. Takové nedochůdče mi tady nebude odvádět ženu od stolu. Mimo to, u Vás mám slíbený příští tanec já, Catelyn, že? Odvětím již vlídně směrem ke své kořisti snoubence. |
| |
| Ryba na suchu. U stolu vlků jsem byla přijata s úsměvem a úctou, hlavě rodiny věnuji hlubokou poklonu. Děkuji Lodre Rickarde, je mi ctí, že mohu sedět ve Vaší společnosti....Dámy, pánové. Všem u stolu projevím náležitou úctu a pak už se mohu rozhlédnou kolem a zhodnotit poslední události. Vlk po mém boku se snaží , předkládá mi jídlo, pití, konverzaci, přesto se musí věnovat i rodovým věcem takže mám čas nějak uspořádat myšlenky a snažit se přijít na to, co se to vlastně děje. Brandonova zmínka o porážce na kolbišti v sobě nese ukrytou pachuť ponížení, tedy aspoň mne to tak připadá, jsem zvyklá víc vnímat to co není vyřčeno, než to co je, ale zde není ani pravé místo, ani pravá chvíle se k tomu ještě dál vyjadřovat, jsem si jistá, že vlčí smečka si chuť na kolbišti ještě napraví. Ochutná pokrmy, napiju se a naslouchám slovům okolo, zalétnu pohledem ke vstupu do sálu a zahlédnu vazaly svého otce v čele s Aerickem Blackwoodem, i on těká pohledem po hodovní síni, takže když zachytím jeho pohled lehce kývnu hlavou a usměji se, pak o kousek dál zahlédnu nejmladšího vlka, který je opřený opodál. Uvědomím si, že jsem nějak v zasnění propásla příchod Neda Starka, ale nezdá se, že by mu to nějak vadilo, spíš si myslím, že jsem v jeho očích zahlédla pochopení. Muži hovoří o turnaji a o svých záležitostech a já dál přemítám jak tohle všechno dopadne, měla bych promluvit s otcem, neviděla jsem sestru a kdo ví, kde je strýc. Když si to uvědomím trochu nakrčím čelo v zamyšlení z kterého mě vyruší příjemný hlas mladého vlčka. Jeho žádost o tanec je tak osvěžující tak milá, tak...vítaná, ne že bych se cítila špatně, ale nějak mám pocit, že potřebuji trochu odstupu, už se nadechuji že tanec přijmu, když mou drobnou ruku zakryje velká dlaň mého snoubence. Pronesená slova vůči bratrovi jsou příkrá, ale nesluší se abych se nějak vyjadřovala před celou rodinou Starků, přesto se neovládnu, kdyby byl poblíž otec nebo strýc, již podle plamene který vzplám v mých očích by věděli, že něco není v pořádku, v těch chvílích většinou utíkali odcházeli, hodně daleko. Vymaním ruku a v typicky ženském gestu si projedu rudou záplavu vlasů, než na svého snoubence upřu zrak a hlasem, který může slyšet jen on a mladý Benjen pronesu. Drahý lorde , nemyslím, že včerejšek byl katastrofou, rozlít víno může každý, stejně tak, jako když snoubenec může zapomenou na to, že má snoubenku, že? A povinnosti vašeho bratra? Pochybuji, že uhlídat mladé děvče jako je vaše sestra, která uhlídána být nechce, by vůbec někdo zvládl. Ano, slíbila jsem vám tanec, ale popravdě nechce se mi čekat, než se na mě přes všechny Barbrey a jiné, dostane řada. Takže pane, pokud chcete jít tančit, splním své slovo, jako vždy, pokud máte pocit, že musíte dostát nějakým rodinným závazkům, samozřejmě to chápu, ale potom bych šla ráda tančit s Vaším bratrem. Tváře mi zrudnou, potlačovaným rozrušeným, pokud si lord Brandon myslel, že má za snoubenku leklou rybičku, nejspíš právě zažil nepěkné překvapení, což není nic proti tmu, co asi já zažiju, až se o tomhle dozví otec. Ovšem teď byla již slova řečena a já jen čekám na vyjádření svého snoubence. |
| |
| Ser Victor 5.XI. 281 Victarie Ser Victor se jen mírně usmál. "Přemýšlím nad tebou, tedy pokud ti to nevadí." Upil vína a vesele se usmál. Smál se ještě víc, když spatřil Eddarda. "Ten mladý seveřan se ti líbí, co?" Upil a usmál se ještě jednou. "Možná promluvím s jeho otcem a s Macem. Možná nic neslibuji, ale ty i tak budeš ráda, že?" Usmál se, upil vína a tázavě se na svou dceru podíval. "Tak tady jen tak neseď a běž za ním. Děvčátko v koutě, pokud budeš hodná najdou tě a vymetou, spolu se smetím." Dodal vesele pořekadlo. "Tak hou, snad nepotřebuješ prosit." Znovu upil vína. |
| |
| Vazalové Řekočí 5.XI. 281, hostina Aeric a ti okolo Mladý Blackwood přijde jak se sluší a patří, ale je vidět, že mě dnes není dovoleno mluvit, aspoň jak to tedy vypadá podle chování rytířů od Brackenů. Chvíli to jejich popichování sleduji a čekám, jestli se lordi umoudří sami, ale jak vidno nic takového nehrozí a jak znám jejich mezi rodové vztahy ani hrozit nebude. Vstal jsem od svého stolu a předpokládám, že toho si všimnou všichni lordi. Pánové ticho! Chováte se jako malé děti. Nevím jestli si pamatujete kdo jste, ale pro jistotu Vám to připomenu. Jste rytíři a zástupci vznešených rodů a ne hospodští povaleči. Pokud by jste ignorovali tento fakt, tak je zde druhý fakt, že jste leníci Řekotočí, což znamená moji leníci a jestli budu nadále poslouchat tyhle Vaše půtky, které mě už opravdu nebaví a jenom špiní jméno Vašich rodů a když přeskočím i to tak jméno Řekotočí, tak budu nucen zasáhnout. Pánové a to se Vám nebude líbit. Jelikož zde padly urážky, tak máte mé svolení si vše vyřídit mimo tuto síň. Upozorňuji, že nemáte povoleno jeden druhého zabít. Rozuměli jste? Až skončí souboj, pro mne celá tato aféra skončí také. Řeknu oběma stranám ne zrovna hlasem, který rozlišuje dobré a zlé. Těkám pohledem mezi oběma stranami a jsem připravený celý souboj shlédnout. Přivolám si panoše. Sežeň mé dcery a mého bratra, pokud je najdeš. Chci, aby to viděli také. |
| |
| S otcem na hostině „ Nad mnou?“ Podivila jsem se. Poněkud překvapeně jsem se k němu otočila a v prstech jsem sevřela svůj pohár. „ Není špatný, to máš pravdu.“ Pověděla jsem opatrně. Začínám si připadat jako nemotorný kůň v záhonu růží. Odložila jsem pohárek na stůl a ruce jsem složila neklidně na klín. Poslouchala jsem otce, jak mluví. O tom, že by promluvil s Eddardovým otcem… a s Lordem Macem. Zrudli mi tváře a já musela pohledem uhnout stranou. „ To by… sice bylo hezké, ale… pochybuji, že o mne zrovna ser Eddard stojí. A neznáme se. Vůbec… Otče, nemusíš s tím nikam spěchat. Proč taky…“ Zavrtěla jsem hlavou a kousla jsem se do rtu. * Mě si stejně nikdo nevezme, tak proč si dělat starosti, no ne?* „ Otče… kdyby měl minimální zájem, možná už by byl tady a požádal mne o tanec. Ale zjevně je jeho zájem někde jinde… jestli vůbec někde je.“ Pověděla jsem tiše. Sevřela jsem v dlaních pohár a nakonec jsem se napila. „ Nikam nepůjdu. Ser Eddard má svých starostí dost.“ |
| |
| Procházka pod hvězdami. Děkuji, jsi velmi milý bratránku, třeba po cestě potkáme mého bratra a když ne...nevadí, povíš mi co je u vás doma nového ano? Cestou z hodovní sítě šikovně popadne dva poháry vína, které mi opravdu chutná a to už vycházíme pod noční oblohu na čerství vzduch. Na chladný čerství vzduch, což jsem si neuvědomila do chvíle, kdy mi po těle přeběhl chladný závan. Naštěstí se ukáže, že Tygett není takový dub, sice z mručením, přesto sundavá plášť a halí do něj mé tělo, věnuji mu okouzlující úsměv i hluboký pohled. Děkuji, nesnáším, když jsem nemocná. Zachytím jeho ostražitý pohled a lehce mu zmáčknu ruku . Bratranče myslím, že jsme v bezpečí, nevěřím, že by si kdokoliv dovolil narušit poklidný průběh hostiny a teď, povídej prosím, jaké máš novinky? Jsem s ním sama venku, pod hvězdami, tělo mi hřeje jeho plášť , takže co víc si přát i kdyby vyprávěl hodiny o svém oblíbeném psovi, vydržím to. |
| |
| Hostina prvního dne 5.XI. 281 Cersei, Emmon a všichni u stolu Lannistrů Ale kdopak nám to tady jde, nebo se spíš plíží. Upiji a pobaveně sleduji Emmona, jak se tváří jako by tady nebyl a jako by tady nebyli jeho bratři, bratranci, synovci a veškerá ta Freyovská pakáž. "Vítám tě švagříčku," pozdravím ho a pobaveně sleduje, jak leknutím mírně nadskočí. "Skutečně tě rád vím. Už jsem myslel, že ani nedorazíš." Upiji a mile se usměji na Cersei, která právě přichází. "Cersei, zatím jsem spokojen a doufám, že ty taky." Mile se na ni usměji. "To byla sestřenka Darlessa Marbrand. Milé děvče a vypadá to že má ráda těžké úkoly. No nebudu tě zdržovat, hledá tě Tywin." Ještě jednou se na ni usměji a znovu se napiji vína. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Ve stanu Zatím co se rozhlížím ve stanu, lord se ještě zmíní o rodině, a o našem sídle. Inu našem, spíš sídlo lorda Jona, ale žije se tam dobře. Gulltown patří rodu Grafton, a rodina Arrynů tam pouze bydlí, přesto je to nádherné místo, byl jste někdy v sídla lorda Arryna? Nebudu mu vykládat o mé rodině, o tom jak moc bych chtěla takovou rodinu jako má on, i s jeho starostmi , raději mu věnuji okouzlený pohled když se zmíní o poháru, ale o problému s vínem. Můj pane, ve vaší společnosti by mi stačila v tom poháru i voda. Ovšem pokud mohu podotknout pohár je nádherný. Vyhrknu a v tu ránu zrudnu, ale naštěstí lord odhalí zásobu všech možných vín, zakloním hlavu a stanem se rozlehne můj melodický smích. Lorde vy jste mi pěkný rošťák,bohužel tak velká znalkyně vín abych ocenila vaši sbírku, nejsem. Prosím, nalijte mi něco podle vaší volby. Můj pane musím se zeptat, cestujete hodně? Vaše sbírka vín tomu nasvědčuje, víte miluji knihy a moc mě lákají dálky a nepoznaná místa, bohužel lady jako já nemá moc příležitostí jak se pustit do dobrodružství. Doufám, že mé přiznání, ke slabosti pro tohoto lorda, zaniklo do ztracena. Mé prsty si pohrávají s pohárem nádherně zdobeným a na tváři zasněný úsměv, společnost lorda, jeho kultivované chování, připadám si jak ve snu. Samozřejmě , že se vychovatelky snažili přimět mne k ryze dámské zálibě jako je vyšívání, či hra na cokoliv, ale...s tou hrou už jsem vám prozradila jak to je a vyšívání....inu, mnohem raději čtu a kreslím, ach...myslíte, že bych si vás někdy mohla nakreslit? |
| |
| Rodinné záležitosti 5.XI. 281 Genna, Cersei Upiji vína a podívám se na Gennu. "S výchovou mé dcery mi pomůže královna." Jak jsem právě zjistil. "Neboj. I tak bude tvá pomoc velmi vítána." Upiji vína podívám se na Cersei, která míří k našemu stolu. "Drahá," oslovím ji, když se pozdraví s Gennou. "Královna si tě vybrala za svou první dámu." Oznámím své dceři prostě. Moc dobře ví, jak velká to je pocta a také ví co má dělat. Pro začátek by mohla poděkovat. Lehce se na ni usměji a obrátím zrak znovu na Gennu. "Je ještě něco, co pro tebe mohu udělat sestřičko." |
| |
| Trocha vzduchu s vínkem v ruce Seděla jsem u stolu, sledovala lorda, jak řeší obchodní věci, kterým jsem ani zbla nerozuměla a v tichosti popíjela víno. Jednání se protahovalo a mě se ze vzduchu uvnitř začínala motat hlava. Možná to bylo i tím vínem, ale spíše vydýchaným vzduchem. Zvedla jsem se proto a zamířila k východu. Pokud se na mě můj lord podíval, s úsměvem jsem mu naznačila, že jdu jen na vzduch. Protáhla jsem se kolem několika hostí, cestou si nechala od jednoho sloužícího dolít a za chvilku jsem již byla venku, na čerstvém vzduchu. Poodešla jsem dál od hlavních dveří, došla skoro až k hlavní bráně, kde jsem se jen lehce opřela zády o hrubou zeď a zahleděla se na noční nebe se zasněným úsměvem ve tváři. |
| |
| Harrenov, hodovní sál Červený rubínek a šedý písek Netrvá to dlouho a mezi stoly uvidím zlatovlasou dívku, která nejprve zamíří ke stolu lvů a poté i k nám do čela stolu. |
| |
| Harrenhal, hodovní sál 5.XI.281 Stůl Tullyů - Hoster, Aeric a ostatní Návrat ztracené dcery V Harrenhalu se ještě neorientuju tak skvěle jako doma, ale do hodovního sálu mě navádějí zvuky hostiny slyšitelné už z dálky. Střevíce klapou o kamennou podlahu ve stejném rytmu jako mi bije srdce. Čím blíže jsem mému otci, tím víc jsem nervóznější. V noci a ráno jsem si představovala, jak mu všechno řeknu a budu bojovat za svoje city, ale odvaha mě s každým dalším krokem opouští. Ještě je čas vrátit se zpět.. Na půl vteřiny se snad i zastavím, ale vzápětí se rozejdu dál. Neuteču tomu. Jistě.. mohla bych lhát, ale k čemu to? Rodina. Povinnost. Čest. Slova mého rodu, kterými se musím řídit. No tak.. Neudělala jsi nic špatného. Tak proč se cítím tak provinile? Konečně je to tady. Obrovské dveře vedoucí do sálu jsou otevřené. Zavane ke mě vůně pečeného masa a sladkých koláčů. Hudba je hlasitější. Ani se nezastavím a rovnou vejdu do sálu. Předpokládám, že si mě nikdo nevšimne, tak jako vždycky. Ač vznešeného rodu, tak nejsem Catelyn. Za ní se vždy všichni otáčeli. Ale za mnou ne.. Kupodivu už mě to tak nerozčiluje, protože Cat nemá to, co já a má to, co já již nemám. Přijdu akorát včas, abych slyšela rozsudek mého otce nad nějakými rytíři. Vidím, jak volá svého panoše a něco mu sděluje, neslyším co přesně. Přijdu k němu a udělám pukrle. "Otče," otočím se na nejbližší přítomné "Moji pánové." Pohledem se vrátím zpět k otci, ale nedokážu se mu podívat do očí.. |
| |
| Neurvalý vlk Sleduji celé dění u stolu. Také zahlédnu, jak se blíží Ben. Chtěl jsem nejprve odpovědět Branovi, ale pak už se strhla docela majetnická přenice o tanec. Jak vidno Bran považuje Catelyn za svůj majetek a snaží se maximálně tak ponížit Bena. A celkově je dnes velmi nabroušený. Znatelně hlasitěji odložím korbel na stůl a probodnu Brana docela nepříjemným pohledem. "Nevím, co s tebou dneska je Brane, ale jsi jako ostří tvého Ledu. Vyjíždíš a obviňuješ vlastní bratry. Jestli tě ještě žere ta porážka na kolbišti a hojíš si na nás své natržené ego, tak by si to měl provádět na někom jiném." Zamračím se. Ano nyní mluvím s bratrem na přímo a bez servítek. "Ben slušně požádal Lady Catelyn a je na ní jestli přijme tanec, či nikoli. Jediný, kdo do toho má co mluvit je její otec. Uvědom si, že ona není tvůj majetek. Opravdu bys měl trochu upustit páru. Jsme tví bratři ne soupeři, nebo nepřátelé, skoro to vypadá, že na to zapomínáš." Odvrátím od něj mírně znechuceně pohled a stojím jej na svého otce v naději, že s Branem něco udělá. Protože jeho chování mi přijde, až jako docela nepřiměřené. V tuhle chvíli opravdu svého bratra v podstatě nepoznávám. |
| |
| Vazalové Řekočí Sleduji, jak k nám pán Řekotočí přejde a vyslechnu jeho slova s úctou. Jeho slovo je mezi námi zákon a já jej vždy respektovat. Neměl jsem v úmyslu dnešní večer trávit takto, nicméně špinit čest našeho rodu nemohu dovolit. Pohledem padnu na pána Řekotočí a uctivě skloním hlavu. "Jak pravíte můj Lorde tak se staň. Nepošpiním jméno Říčním pánů, ale musím hájit jméno své rodiny. Váš soud přijímám a pokud souboj vyhraji vyžaduji na soupeři omluvu mému rodu." Vstanu a ukloním se Lordu Tullymu a probodnu chladným pohledem svého soka. "Vstaň a pošli si pro zbraň venku se ukáže pravda." Dám mu jasně najevo, že jej budu čekat na souboj venku. Cestou se nahnu ke svému panoši a pošlu jej pro svůj meč a štít. Následně se vydám ven před hrad, kde počkám na svého soupeře a pána Řekotočí, který bude souboj soudcovat. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro TYWIN LANNISTER 5.XI. 281, večer ,,Má pravdu." Uznám, ale nehodlám z ničeho slevit. Nejde to, lépe obětovat desítky a zachránit tisícovky než obráceně. ,,Rozumím lorde Tywine, ale raději pro malé zlo vykonám veliké dobro než obráceně." Tím mu je snad jasné, že tihle tři prostě musí zmizet - jak to s nimi dopadne nevím. Sám se je pokusím zachránit a někam zavřít, ale se ztrátami se jednoduše musí počítat vždy. Hlavně se nesmí prolét královská krev a ani nesmí být otec zavražděn, to by už tak naší slabší reputaci jen ublížilo. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Procházka 5.XI.281 Sestřenka s díky přijme vyhřátý plášť a já se z průzkumu okolí podívám na ní. Do toho pláště by se vešla třikrát a ještě by zbylo místo. "Upřímně... Kdo je rád nemocný?" Pak se znovu vrátím k pozorování okolí, přičemž Darlessu vedu směrem k hradbám. Když mě naštve tak ji budu moct shodit... Ale spíše naštvu já ji, takže shodí ona mě. "Promiň Darless, ale za ta léta co jsem vojákem už prostě nebezpečí tak nějak předpokládám. Neboj, až se budeš vdávat, tak tam budu někde za sochou a budu sledovat každý podezřelý pohyb... Na tebe nikdo nesáhne ve zlé vůli, aniž by nenesl následky." Přeci jen se trochu uvolním, ale na tváři mi pořád zůstává ten můj zamračený výraz, který už ke mně tak nějak patří. "Skála? Na Skále není nového skoro nic. Jamie a Cersei prudí... to mají po tatínkovi, Tyrion zatím ještě roste, ale myslím že mu to už moc dlouho nevydrží... Ten kluk je ale chytrý... Něco v něm je... Jen škoda že je trpaslík..." Při myšlence na Tyriona mi přes tvář přeběhne stín. Ten kluk bude potřebovat naučit jak se bránit... A ani Tywin ani Jamie se toho úkolu asi nezhostí. "Asi mu dám pár lekcí..." Pak se ale znovu zadívám na sestřenku. Skutečně jí to dnes sluší, a nyní když jsme venku, tak jsem si všiml že její vlasy jsou jak zrcadlo, které odráží lesk hvězd. Mimoděk jí pohladím po spánku a schovám neposedný pramen vlasů za ucho. Pak si ale uvědomím co dělám a ruku rychle stáhnu. "Omlouvám se... Já... Hmm... Jak se vlastně máš Dar?" |
| |
| soukromá zpráva od Darlessa Marbrand pro Procházka, dub je zpět? V jeho plášti mi je nádherně teplo, užívám si klidnou noc, průzračný vzduch a hlavně společnost muže vedle sebe. Poznámce o nemoci se jen zasměji a bokem se víc natisknu k němu. Samozřejmě aby mi bylo větší teplo, vše je dokonalé dokud... Zastavím se a téměř bez dechu poslouchám, jak ta dubová palice mluví o mé svatbě. Fajn to by bylo ještě dobré, kdyby se pasoval do role ženucha, ale to ne, on mele něco o tom jak bude stát za sloupem. Měla jsem si vzít tu palici. Stojíme, začne mluvit o rodině, ale já mám takový vztek, že nic z toho pořádně nevnímám. Pak se mě dotkne a mé tělo je v plameni, drobný dotek ho vyvedl z míry stejně jako mě, přesto mu toho musím hodně říct. Vysunu hrdě bradu, stoupnu si zpříma před něj a dobnou dlaní ho plácnu po hrudi. Tak za tohle se mi omlouváš? To jsi nic nepochopil? Proč jsem ti dala šátek, proč asi chci v klání sledovat tvůj výkon, a proč jsem s tebou šla ven? A ty klidně mluvíš o tom jak na mé svatbě budeš někde u slouou sledovat jak si beru jiného? Pokud jsi vážně takový dub, jdu zpátky a vezmu si za manžela prvního chlapa co potkám. V očích ji jiskří plameny, tvář má zrůžovělou rozčílením, vlasy divoce dpadají přes ňadra k pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Teď to dává smysl... 5.XI.281 Když se zastaví a napřímí se, tak je mi jasné že jsem řekl něco špatně... Ale abych pravdu řekl, tak nevím co. Pak ale začne její drobná dlaň dopadat na mou hruď. Musím říct že bolet se nedostavila, proto jemně chytnu sestřenku za ruku, aby si ještě neublížila, přičemž poslouchám její slova. S každým dalším se mé zorničky rozšiřují překvapením více a více. Při jejích posledních slovech ale chápu vše. také vidím že je stále rozčílená, takže si ji jen přitáhnu k sobě a obejmu ji, jedna ruka na zádech a druhá jemně víská její vlasy. "To bys přeci neudělala... Jít a vzít si prvního koho bys potkala... Co kdyby to byl třeba Frey..." Šeptám jí tiše do ucha, přemýšleje o naší současné situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, počátek noci, Harrenhall, stanové městečko Lorelay Myslíte Měsíční bránu a Orlí hnízdo? Ty jsem několikrát navštívil, neboť mne s Lordem Arrynem pojí přátelství. Nic proti vodě, ale víno se do poháru hodí tak nějak víc. Řeknu s mírným úsměvem, přičemž vyberu jedno z vín a nalévám poháry. Pak tedy můžeme začít horským zlatým z Údolí, není sice z velké dálky, ale mám ho opravdu rád, a je dost lehké, abychom si po něm mohli dát exotická a povětšinou těžká vína. Horské zlaté odpovídá Rulandskému šedému. Pár míst jsem viděl, i na Východě jsem byl, ale vína mi většinou vozí obchodníci, kteří o mé zálibě vědí. Řeknu prostě. Pár knih mám, a pokud Vás lákají dálky, oslovte asi Lady Torrent, její lodě plují za obchodem zřejmě i dost daleko. Tak na lásku, krásu a Vaše hnědé oči, jež tak touží spatřit nové kraje! Pronesu přípitek bujaře. A když pak Lady projeví zájem mne vymalovat, lehce mi zaskočí. Ně... Někdy snad ano. Tohle mi ještě nikdo nikdy nenabídl! |
| |
| Emmon Frey 5.XI. 281, hostina Genna, Kevan Emmon se na svou ženu jen ustrašeně usmál. Dopil víno a odložil pohár jen jen nejdál to šlo. Ještě jednou se podíval na svou manželku. "Ne Kevan neříkal nic, slyšel jsem panoše. Freyům se dařilo špatně a s bratry jsem nemluvil. Nemluvím s nimi když nemusím, ale to ty víš. Jen jsem rád, že tady není otec." Na chvíli zmlkl a sledoval reakci své ženy. "Co ty. Doufám, že tvůj Lord Bratr měl pro tebe jen dobré zprávy. Nenápadně se rozhlédl, kde by se dalo sehnat další víno, jenže ucukl pohledem pokaždé co se na něj Lady Genna podívala. "Doifám, že nejsem příliš zvědavý, když se zeptám co vám chtěla královna." |
| |
| Ser Victor 5.XI. 281 Victarie Ser Victor upil víno a podíval se na svou dceru. "Třeba proto, že je tady možnost. Nebo proto, že až tenhle turnaj skončí, pán Eddard, jeho bratři, sestra, otec a celá jejich družina odjedou na sever a zapadnou tam sněhem na hodně dlouho. Nebo proto, že Eddard je dobrá partie, pro tebe by to bylo pocta a pro naši rodinu významný krok vzhůru." Znovu upil vína. "Dám ti dobrou radu, kterou ti měla správně dát matka. Pokud chce dívka něčeho dosáhnout musí se snažit sama. Je to prostě tak. Takže tady neseď, to si mohou dovolit jen Targaryenky a běž za ním. Pokud na sebe budete čekat, můžete taky čekat do konce světa." Znovu upil vína. "Nebo tě mám poslat za tetou Olennou aby ti to vysvětlila." |
| |
| Táborové městečko 5.XI. 281 Gregory Ser Bound se rozesmál. "Pravý rytíř neznající strachu, odvážný a pyšný až do poslední chvíle. Líbíte se mi sere." Upil a podíval se na začínající potyčku mezi svlečenými a oblečenými. "To víte, že miluji sázky. Třeba teď bych se vsadil, že támhle ti chlapci se sukovicemi a netopýry na prsou tady nejsou pro zábavu." Skutečně v rohu hřiště a ve stínu, stálo několik mužů s holemi v barvách Whentů. "A máte pravdu věřit jen svému meči se vyplácí. Myslím, že bychom měli jít. Dřív nebo později se objeví někdo, kdo tu bitku přikáže rozehnat. Ruší přece králův mír a kazí dobré mravy. Pak se ti s holemi dají do práce a u toho být nemusím." |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 5.XI. 281 "Jak si přejete princi. Zajistím vám potřebné důkazy." Mírně se ukloním a podívám se mu přímo do očí. "Za vaši starost samozřejmě děkuji. Jste velice laskav, ale o její bezpečí bude velmi dobře postaráno." Postarám se o něj sám, všemi nezbytnými prostředky. "Co se vaší ženy, princezny Elii týče. Nejspíše by v jejím stavu a s jejím zdravím nebylo vhodné aby se jakkoliv rozrušovala." Na chvíli se zastavím a počkám než pokračuji. "Doufám, že mé gratulace nebudete považovat za nemístné." Pro blaho všech je důležité, aby to byl chlapec. "Nyní pokud mne omluvíte Princi." Postavím se, mírně se ukloním a počkám, až budu propuštěn. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Touha nejen po dálkách. Pak jsem na sebe nejspíš neměli štěstí, Vaši přítomnost bych si jistě pamatovala. Lord vybírá víno a já, tentokrát z pohledu umělce sleduji jeho pohyby, jeho gesta, to jak naklání hlavu, jak lehce povytáhne obočí když se na něco soustředí, jak občas trochu mhouří oči a sílí ve mne stále větší touha. Touha namalovat tohoto muže, odhalit jeho skrytá tajemství, touha dostat se za tu hradbu, kterou kolem sebe má. Věřím, že těmto pohárům sluší víno mnohem víc, děkuji můj lorde. Vezmu si od něj pohár , přitom mé prsty zavadí o jeho, on si toho nejspíš nevšiml, ale mé srdce vynechalo jeden úder, raději smočím rty do vína . Velmi dobré můj pane i když já raději o něco sladší, jednou lord Arryn dostal rudé víno , bylo silné, lehce nasládlé, opojné a výborné.Jen bohužel netuším odkud. Trochu se rozpovídám, i když samozřejmě o vínech nic nevím, hovořím pouze jako laik, podle toho co mi chutná. Pak se zmíní o lady Torrent, já jen pokrčím rameny a na rtech mi zahraje drobný úsměv, zvednu k lordovi svůj pohled. Věřím, že lady ví mnoho, jistě navštívila mnoho krásných míst, ale pochybuji , že v dohledné době bude mít čas, je to velmi zaměstnaná žena a pokud mohu být upřímná, raději bych si poslechla nějaké vyprávění od vás, byť by se vám zdálo, že se nejedná o dálku, věřte, že já to ocením. Rozhovor plyne lehce jako voda v řece, do chvíle kdy se zmíním o malování, ještě nikdy jsem neviděla lorda Bryndena tak vyvedeného z míry, ač bych se za to měla stydět, těší mne to. Není to škodolibá radost, je to radost z toho, že není tak chladný a nedostupný. S pohárem v ruce udělám pár kroků blíž k němu, musím pozvednout tvář abych mu viděla do tváře, v mých očí jiskří ohníčky šibalství. Můj lorde, přivedla jsem vás do rozpaků, nebo dokonce.....ach, vy se rdíte? Ale proč? Prsty jemně obkreslím kontury jeho tváře, než ruku zase stáhnu. Vaše tvář si zaslouží aby byla namalovaná, tedy pokud mi to dovolíte, samozřejmě. Rozhodně nebudu lordovi vykládat, že jsem si stihla už pár náčrtků jeho tváře udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Darlessa Marbrand pro Pod hvězdnou oblohou. Už během mých slov mi chytí ruku a já cítím pod prsty tlukot jeho srdce, pak mě přitiskne k sobě, prsty pohladí ve vlasech, pevná ruka na zádech, mám pocit, že jsem v nebi. Pak pronese slova o Freyovi a já sklopím hlavu, tvář schovám na jeho hrudi a ramena se mi začnou otřásat, musí mu to připadat , že pláču, do chvíle než k němu pozvednu rozesmátou tvář. Prosím, to by bylo opravdu hrozný osud, takže by jsi mě měl od takového hrozného osudu zachránit, nemyslíš? V pohledu který k němu upínám se zrcadlí hvězd noční oblohy a všechna touha spojená s nadějí, jistě jsem dost rozumná abych věděla, že naše situace není zrovna, lehká, ale musím skončit jako jiné lady? Provdané za muže co nemilují, dobré jen na rození dětí a vládnutí domácnostem. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Její první? 5.XI.281 Když jí má u sebe, tak cítí jak se třese, zaboří proto obličej do jejích vlasů a nasaje její vůni. Z toho ho vyruší až její zvedání hlavy a poté její slova, při kterých se mu rozzáří oči. To co se děje potom nedokáže vysvětlit, pouze ji dvěma prsty jemně chytí za bradu a políbí ji. Na rtech cítí její sladkou chuť. Nakonec se ale odtrhne a zahledí se jí do očí. "To bych tě asi opravdu měl zachránit..." Opře si své čelo o její a jenom se jí dívá do očí. |
| |
| Starý spor 5.XI. 281, společnost Tullyů Hoster a všichni na okolo Jonos Bracken povstal a hluboce se Lordu Hosterovi poklonil. "Moudré rozhodnutí lorde Hostere. Bohové ať rozsoudí náš spor." Podíval se na Aerica a upil ještě trochu vína. "Jen aby si Blackwoode cestou ven nezabloudil. Je tam tma a ty rád bloudíš." Rozesmál se, zatímco lordi a rytíři z Řekotočí vstávali od dlouhých stolů a co nejrychleji se snažili dostat se ven a zaujmout co nejlepší místa. Bracken jen kývl na své lidi aby mu přinesli zbraň Za branami hradu vytyčili kruh pro střetnutí. Sběhl se kolem něj dav nejen z hradu, ale i ze stanového městečka. Bracken stál na jedné straně a bavil se svými přáteli. Rudý kůň na jeho tunice divoce kopal kopyty. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, večer, Harrenhall, město stanů Lorelay Zřejmě. Odtuším lakonicky, a neunikne mi jak pečlivě si mne lady prohlíží. Trochu z toho znervózním. Chování Lorelay doznalo změny, předtím vysoce korektní dáma, nyní mám občas skoro pocit, že jsem její kořistí, což je pro mne celkem nová situace. Když se zeptá, na pro ni neznámý druh silného vína, první co mne napadne je nějaký druh ze svobodných měst. Tam se pijí opravdu těžká kořenitá vína, ale nahlas řeknu něco jiného, neboť bych nerad, aby se tahle hnědooká Lady z Města racků příliš rozparádila po opravdu silném víně. Já taky nejsem ze železa, a stěny stanu příliš divokých zvuků nepojmou. Možná šlo o hvězdopádské vyzrálé. Ehm, nejsem moc dobrý vypravěč Lady. Její škádlení je příjemné, ji těší mé rozpaky z možné malby, mne zas těší ohníčky v jejích očích. Dotek jejích štíhlých prstů po mé zarostlé tváři přepne mé myšlení naprosto jiným směrem, než k druhům vín. Když myslíte Lady Lorelay, můžeme to zkusit. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Model A máte ono víno, moc ráda bych ochutnala, jestli je to, které mne tak zaujalo, věděla bych alespoň pro příště, kterak se jmenuje. Zareaguji na jeho slova o víně, pak ovšem pronese, že není dobrý vypravěč, nakloním hlavu ke straně, vidím, že jeho napjatá čelist trochu povolila a v duchu si blahopřeji. Lord Brynden se mi opravdu zamlouvá, nikdy jsem o něm neslyšela nic špatného, ke všem je zdvořilý, ohleduplný, taktní, i když, teď by až tak ohleduplný být nemusel. Sotva mi myšlenka probleskne hlavou, cítím jak mi rudnou tváře a zhluboka se nadechnu. Jistě se najde něco v čem najdeme společnou řeč. Můj dotek ho trochu rozechvěje, mě mrazí konečky prstů, ještě cítím hrubý vous pod prsty, ostré kontury tváře a rozhoří se ve mě touha dotknou se ho znova, pak pronese slova, která mi znějí jako rajská hudba, svolil k malování. Kdyby jste tady našel něco na malování, ráda bych si vás načrtla v tomto světle, jak svíce ozařují Vaši tvář, oči se vám lesknou tajemstvím a ve vlasech plane zlato. Téměř nevnímám co povídám, vezmu do prstů lordovu bradu a trochu jeho tvář natočím, ano, je v tom velký díl uměleckého zápalu, ale i kousek touhy, touhy dotknout se pohledného muže. |
| |
| 5. 11. 281 Hodovní síň, Harrenhall Ashara Dayne Tiše jsem se na Asharu díval a poslouchal. "Tak nanejvíš dobře jo?" Zopakuji tiše a pousměji se. Pomalu mi to všechno začíná docházet. Tak takhle to je, no vyda... Jen nechápu proč s tím Elia dělá takové tajnosti, měly bychom oslavovat. "Ale ano, pomohla jste mi více než myslíte". Ušklíbnu se, nasadím klidný výraz jako před tím a uctivě se Ashaře ukloním. "Děkuji.. Nebudu vás již déle zdržovat, jistě máte se svým společníkem co probírat". Kývnu a zamířím zpět ke svému stolu. Sednu si a vezmu číši s vínem. Když už nechce slavit sestřička, tak budu slavit já, na její počest. |
| |
| 5. 11. 281 Hodovní síň, Harrenhall Mors Umber, Linnea Mormont Pobaveně jsem se pousmál nad poznámkou mojí ženy a upil jsem z číše trošku vína. "Ahh, chápu Morsi... Vaše stará játra už toho tolik nesnesou co? No dobře, jak chcete". Ušklíbnu se, vezmu kousek masa a celý ho zhltnu. Další poznámka mé drahé ženy mi znovu vykouzlí na tváři úsměv, ten se však rychle ztratí. Zajímalo by mně zda by to vážně udělala nebo ne. Nejspíš by bylo k pokukání kdyby Lord Medvědího ostrova mrzl v noci před svým vlastním stanem. Ať tak či onak, po jídle jsem vstal a dovedl svoji milovanou na taneční parket. "Copak by medvěd nemohl ukázat tomu starýmu páprdovi kam patří?" Ušklíbnu se. "Ale dobře, slibuju že se s nima neopiju. Aspoň ne dnes..." Mile se na Linneu usměji, musí vědět že to nemyslím vážně, že ji jen škádlím. I kdybych se trošku napil, tak by to určitě nedopadlo jako s Robertem. No to je ale jedno, svou mysl teď upřu jen ke své ženě. Zadívám se jí do očí a jakmile to hudba umožní, tak se pustíme do tance. Snažím se užívat si každou vteřinu, kdo ví kdy by byla opět taková možnost. Jakmile hudba utichne a my dotančíme, tak si oddychnu a pousměji se. "No tedy, tančíš vážně skvěle má drahá". Políbím Linneu na tvář. "Zkus se teď ještě chvíli bavit, noc je mladá... Já jdu hovořit s velkými pány". Řeknu o něco vážněji, pohladím ženu po tváři, pustím její ruce, ukloním se a poté zamířím ke stolu Tyrellů. "Dobrý večer pánové". Pozdravím všechny přítomné a uctivě se ukloním. "Lorde Fossowayi, mohl bych vás pozvat na číši vína a kus řeči?" |
| |
| Starý spor Nijak na poznámku Brackena nereaguji a pouze jdu ven. Mířím přímo a jak se zdá kromě rodiny Lorda Tullyho se zde sbíhají i mnozí čumilové. "Bezva jestli mi natříská ten spratek, otec mi to nezapomene." Zavrčím si v duchu a rovně se postavím na druhou stranu vytyčeného bojistě. Na mé hrudi se vyjímá pokroucený stříbrný strom a černé vrány v červeném poli. "Poslední šance to vzdát." Prohodím poklidně k soupeři a od svého panoše přijmu svůj jednoruční meč a štít. Pak se připravím do bojové pozy a vyčkám, až bude boj zahájen. Nehodlám se s tím skrčkem párat a rozhodně hodlám vyhrát. Chyby nepřicházejí v úvahu. Měl bych být snad zkušenější a lepší šermíř než můj sok ale rozhodně jej nebudu podceňovat. Budu připraven krýt se štítem a zasazovat tvrdé rány mečem. Nejlépe odhalit jeho slabá místa a pak na ně nečekaně udeřit. Avšak zabít jej taky nechci to je pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Darlessa Marbrand pro Princ na bílém koni. Jestli jsem jen chvíli o Tygettovi přemýšlela jako o dubu, tak teď mě z toho úplně vyvedl. Objetí bylo nádherně, mužná vůně, ochranitelské paže, ale pak. Jeho rty našli ty mé v dokonalém, božském polibku, přesně takovém jaký má první polibek být. Málem se mi podlomí kolena, slastí kterou mi tímto polibkem dal, něhou, kterou jsem z něj vycítila, stejně jako potlačovanou vášní. Ano, jsem možná panna a nepolíbená, ale nejsem slepá, vím jak to v životě chodí. Budeš můj princ na bílém koni? Zašeptám a ztratím se v jeho podmanivém pohledu, naši schůzku naruší houf lidí vycházejících ven z hodovní síně. Trhnu sebou a vklouznu k Tygettovi do náruče, než z rozhovoru pochopím, že jde o nějaký souboj. Nejspíš se něco stalo uvnitř síně, já vím...chceš se tam jít podívat, je mi to jasné, mohu jit s tebou? |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro PŘEKVAPIVÁ REAKCE 5.XI. 281, lord Západu ,,Děkuji lorde." řeknu a mírně skloním hlavu, aby viděl, že jsem mu za to opravdu vděčný. Bude to chtít dobře naplánovat a důkazy poté musím předložit otci někde v soukromí - aby se o tom nikdo nedozvěděl. Varyse vyřídím, až se vrátíme do hlavního města. Mezitím si musím promyslet koho tímto úkolem pověřím. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, počátek noci, Harrenhall, stanové městečko Lorelay Jistěže je mám. Opět se vrátím do polohy hostitele. Pak lady mírně nakloní hlavu stranou, její tmavé kadeře se svezou... a odhalí ladnou šíji. Pocítím nutkání po ní lehce přejet svými prsty, avšak já nikoho malovat nebudu, takže nemám čím bych tuto troufalost zakryl. Zůstane tedy jen při přání. Pak se lady náhle zhluboka nadechne, a aniž bych to chtěl, můj pohled navštíví její dekolt. Jakmile si to uvědomím, stočím zrak. Ano, snad ano. Řeknu spíš jen pro sebe, když tu si všimnu, že již má prázdný pohár. Dopiji tedy ten svůj, a temně rudé sladké víno z Hvězdopádu naplní oba poháry. Tedy vyzrálé hvězdopádské. Pouze oznámím, naznačím přípitek, a možná trochu příliš rychle a lačně se napiji. Mám jen brk, inkoust a pergamen. Přistoupí ke mě tak blízko, že cítím její vůni zahalenou do parfému. Jemně otočí mou hlavou, která poslušně následuje její ruku. Přitom se na malý okamžik její prsa dotknou mé hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Malířka a model. Lord je skvělý hostitel, a já nutno uznat mám poněkud vyprahlá ústa, zda tepla ve stanu nebo z přítomnosti muže, nebudu raději zkoumat. Ochutnám víno z Hvězdopádu a na chvilku zavřu oči, víno je sladké, opojné, ale ne tak silné. Lahodné víno můj pane, není stejnè, ale je výborné. Odložím pohár a když po mém zkoumání lordovi tváře, odpoví že má ve stanu potřebné věci, spokojeně se usměji a vydechnu. Otočím se na chvíli k lordovi zády, skloním hlavu až mi těžký cop přepadne na ňadra a snažím se uklidnit. Blízkost lorda na mne velice zapůsobila, a nechtěný dotek s jeho tělem způsobil že se cítím jak v plamenech. Ještě jednou se nadechnu a snažím se uklidnit, cítím se divně, podivně zjitřená, doufám že své pocity dokáži před lordem skrýt. Pokud budete tak laskav můj pane a půjčíte mi potřebné věci, načrtla bych si vás právě ve světle svící, za předpokladu, že vás nečekají nějaké povinosti. Pokud lord svolí dovedu ho k jedomu z křesel, naznačím aby se posadil a s chvějící rukou upravím sklon hlavy, ač se snažím neodolám a z čela odhrno jeden zatoulaný pramen. Prohlédnu si lordovu tvář, tajemné stíny kolem a nespokojena ještě učiním drobné úpravy. Pokud by jste mohl lorde vystrčit víc bradu a hlavu malinko naklonit směrek ke mě.... Počkám zda lord tak učiní a pakliže ano, vezmu náčiní a usednu na stoličku proti němu. A teď nehýbat pane, leda by nastal stav ohrožení. Pronesu škádlivě, ale uvnitř jsem celá rozechvělá. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, počátek noci, Harrenhall, stanové městečko Lorelay Tušil jsem, že to není to zmíněné víno, ale sladké dornské je pro tuto příležitost tak akorát silné. Ano, je velmi dobré. Když přijde na psací potřeby, ukážu prostě na stůl, kde leží. Když zmíní jiné povinnosti, dojde mi, že jsem slíbil najít Lysu. V přítomnosti lady Arryn jsem na to takřka zapomněl. Ano povinnosti mne čekají, měl bych najít Lysu, vzpomínáte? Tedy snad jen si něco načrtněte, a vydáme se zas po jejích stopách Lady Lorelay, nebo se cítíte stále ještě unavena? Vypadá stále trochu slabě a roztřeseně. Její následné doteky jsou mi velmi příjemné, nejspíš i mimika mé tváře to prozradí. Učiním ty pohyby, o než mne žádá, a cítím se poněkud divně, když mi zakáže se hýbat. Nicméně poslechnu, nechci jí kazit její snahu zachytit kontury mého obličeje. Vážně se cítím dost nesvůj, možná jsem to neměl ani dovolit. Konečně mám hledat neteř, a ne tu sedět jako nějaký panák. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Hostina Sleduji, jak se výraz prince Oberyna mění. Z ustarané tváře se vrátí zpět do svého obvyklého výrazu plného sebevědomí a jistoty. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Ale já má hnědáka... 5.XI.281 Překvapen její prosbou se jí zadívám do očí. Princ na bílém koni... Nemám bílého koně. "Bude ti stačit hnědák? Bělouše si zabral Tywin s Gerionem" Pevně sevřu dívku ve svém náručí, když ke mě vklouzne při příchodu davu. Když tak učiní, tak jí ochranitelsky obtočím jednu ruku kolem ramen a druhou jí hladím po vlasech, přičemž nespouštím pohled ze skupiny rytířů. Z mého zadumání mě proberou až její další slova. "Upřímně raději než na tu bitku bych jel na Ashemark požádat o tvou ruku..." Ani nevím jak to ze mě vypadlo, ale prostě se to stalo. Vůbec si nerozumím, v její společnosti se věčně naštvaný Tygett, kterým normálně jsem... Uvolnil? Přestal myslet na věci s kterými stejně nic neudělá? "Ale radši bych šel do sálu, než se dívat na kohoutí zápasy lordíků z Říčních krajin..." Nabídnu sestřence rámě a společně se vydáme zpět do sálu. |
| |
| Rozhovory s otcem Spustila jsem pohled z otce a podívala jsem se stranou. Zadívala jsem se na pohárek s vínem a otřásla jsem se. „ Otče já vím, co dělat… Ale nebudu se chovat jako Olene. Ano. Eddard se mi líbí. Ale … Nechci se vtírat. Ona je Olene v tomhle trochu víc otrlá.“ Pohlédla jsem ke stolu Starků. Něco tam zuřivě řešili. „ Navíc se sám podívej… Momentálně mají poněkud… ostřejší debatu. Nebylo by zrovna vhodné se tam míchat… možná, když zůstane chvíli sám nebo se alespoň přestanou dohadovat a vrčet na sebe jako vzteklí psi…“ Podívám se na otce a zavrtím hlavou. „ Nemusíš mě posílat za Olennou. To není třeba… Ale opravdu mě nepřinutíš k tomu, abych byla jako Olene.“ Pohled mi sklouzl k vínu, kterého jsem upila. Zvedla jsem se od stolu a zabloudila jsem očima ke stolu Starků. „ Pokud ser Eddard nestojí byť o jedinou nabídku tance, pak už je jen na rozhodnutí tvém a jeho otce. Mě přijde jako dobrý a čestný muž, ser Eddard, jistě dokáže ustát mnohé nesnáze. Ano máš pravdu, byl by to skvělí sňatek… Výhodný pro naší stranu… Ano, byla by to čest… pro naší rodinu.“ Krátkou chvíli jsem sledovala stůl a onu neslyšnou konverzaci, která nevypadala úplně klidně. Pak jsem znovu stočila pohled k otci. „ Představuješ si to, jako malé dítě válku… On potřebuje čas. Zvlášť, když bych ho měla … uhnat…“ Zadívala jsem se mu do očí. „ Byl to on, komu jsem dala svůj šátek a komu jsem vyjádřila podporu. Jenže mám obavu, že na něj nesmím spěchat. A navíc… jestli nic necítí… byl by to čistě jen obchod… chce to prostě… čas.“ Položila jsem pohárek na stůl a zaposlouchala jsem se do hudby. Pohledem jsem sklouzla k parketu. „ Byl si včera vlastně tančit? Neviděla jsem tě… A nechtěl bys obětovat první tanec mě?“ |
| |
| Hodovní síň 5.XI. 281 Královská garda Přestože jsem měl zpoždění, nedorazil jsem do obrovské hodovní síně jako poslední ze svých bratří. Přítomen byl jen ser Gerold, ser Oswell a také ser Jonothor. Ser Gerold vypadal, že zuří, neb ve službě byla jen polovina z nás a ostatních nikde nebylo. Proto jsem seru Geroldovi přikývl na pozdrav, i co by ujištění, že jsem v pořádku. Lord velitel to vzal dobře a kývnul směrem ke králi, kde bylo mé místo. Zhluboka jsem se nadechnul a přesunul jsem se na své místo. Nechtěl jsem dát najevo žádnou slabost, které by si mohl král všimnout. Vypnul jsem hruď a svůj pohled jsem upřel před sebe, hledíc na všeobecné veselí, které vládne v síni. Koutkem oka jsem si všiml, že ser Gerold poslal sera Oswella někam pryč, ale naneštěstí jsem neslyšel, kde má namířeno. Nejspíš poslal Oswella, aby se poohlédl po Rhaegarovi. Všichni jsou už netrpěliví, aby mu poblahopřáli ke skvělým výkonům v turnaji…, pomyslím si a dál se zaměřím na svou službu. Po nějaké době se objevil princ Lewyn, který se k nám připojil. Kývnul jsem na pozdrav i jeho směrem a znovu se zaměřil na dění v síni. Neměl jsem ani tu nejmenší chuť rozebírat turnaj a svůj výkon v něm. Sice mi osud nepřál, ale ani to mě neomluví. Raději se tedy zaměřím na tiché pozorování, u kterého hodlám po zbytek dnešního dne, a vlastně i noci, zůstat. Po pár dalších minutách se ser Oswell znovu zjeví v závěsu se serem Barristanem, který si to zamíří rovnou k Lordu veliteli. Ten s ním prohodí pár slov a pak zavelí, abychom se k nim přidali i my ostatní. Pomalým krokem jsem se vydal k seru Geroldovi, okolo kterého se rozestavili všichni zbývající přísahající bratři. Když jsem jako poslední zaujal své místo v hloučku, Lord velitel začal chrlit rozkazy a rozdělovat službu na dnešní noc. Neměl jsem k tomu žádné výhrady, a proto jsem jen stroze přikývl. Dál jsem to nekomentoval a hned potom, co nás ser Gerold rozpustil, jsem se vydal zpět na své místo poblíž krále, kde mne původně postavil. Nešlo si nevšimnout, že ikdyž nás lord velitel rozpustil, jednoho rytíře, sera Barristana nepustil. Místo toho jej chytil za zápěstí a odtáhl si ho stranou, kde spolu zapředli rozhovor. Lord velitel nevypadal vůbec nadšeně. Spíš to vypadalo, jako by Barristana za něco plísnil. Mě se to ovšem zatím netýkalo, tak jsem se otočil zpátky k dění v síni. Nic zajímavého se v síni nedělo. Nevím, jestli to bylo mým stavem, nebo jsem měl prostě jen špatnou náladu, ale opravdu jsem se během služby nudil. Za ty roky jsem se naučil takové pocity ignorovat a pohroužit se do svých myšlenek. Nyní to ale nešlo a nebýt toho, že u stolů říčních lordů, vypukla hádka, tak bych se nudou zbláznil. Pár rytířů se spolu hlasitě přelo, avšak význam slov mi zanikl v halasu hodující šlechty. Co jsem ale postřehl, bylo, že lord Hoster, jehož vazalové se přeli, do toho zasáhl a zmínění rytíři se odebrali ven. Oba vypadali odhodlaně, ale jen jeden se tvářil přespříliš povýšeně. Byl to nějaký mě neznámý rytíř s rudým ořem ve znaku. V onu krátkou chvíli, kdy se oba přesouvají ven ze síně, pocítím touhu je následovat a pokud dojde k souboji, tak přihlížet. Ovšem má povinnost ke králi je přednější a tak se s tichým povzdechnutím znovu postavím do své již tak typické pózy tichého strážce a dál sleduji stereotypní děj v sále, v duchu si představujíc souboj mezi těmi dvěma rytíři. |
| |
| Ser Victor 5.XI. 281 Victarie "Olene je kráva," broukl si ser Victor spíše pro sebe než pro své okolí a upil vína. Jako tolikrát se usmál na svou dceru. "Pokud si vzpomínám, tak jsem to tady já, kdo už byl ženatý a má nějaké děti. Zato dáma, která vidí svět tak složitý, jak jen to sluší jejímu věku, ví jen to co četla v románech nebo slyšela od služek. Není to tak složité, jak by se ti mohlo zdát, ale hádat se s tebou nebudu." Znovu upil. "Možná to chce čas, ale čas není právě to čeho by se ti dostávalo, ale dělej jak myslíš." Upil vína. "Víš, že jsem jako pobočník. Netančím, ale pro tebe klidně udělám výjimku." Vstal a nabídl své dceři rámě. |
| |
| Stůl Tyrellů 5.XI. 281 Jorah Jon Fossway vstal a zdvořile pozdravil Lorda Mormonta. "Lorde Jorahu," Fossoawy mírně kývl hlavou. "Ovšem že mne můžete pozvat na číši vína, ale dovolte mi předtím, abych vám představil své příbuzné." Uvolnil místo aby bylo vidět Tyrelly sedící za ním. "Má tchyně, Lady Olenna z Tyrellů." Královna trnů se mile usmála a nechala si políbit ruku. "Můj švagr," pokračoval Fossoawy, "Lord Mace, Pán Vysoké zahrady." Mace pozvedl číši, "na muže co vyhodil ze sedla Geriona Lannistra." Upil a pokračoval. "Lorde Jorahu, budu rád když se s vámi budu moci blíže seznámit. Co kdybyste byl tak laskav a posnídal zítra s námi." "vaše, žena bude samozřejmě vítána," vložila se do hovoru lady Aleriie. "Tak o čem jste se mnou přišel mluvit," navázal Fossoway, když představování skončilo. |
| |
| Obchod s údolím Alysha Torrent, Jon Arryn "Táto dohoda sa mi páči a určite kupci zo Starého mesta pod našimi vlajkami navštívia údolie. Určite budeme radšej obchodovať s vami ako s tými Greyjovcami. Niekedy mi ich kupci vedia narobiť problémy v prístavoch." Pokrútim hlavou zo znepokojenia a opijem víno. Hneď si nechám naliať ďalšie. "No niektorý kupci preferujú viac súš ako more a preto tvoria karavany. No začul som, že cesty do údolia zvyknú byť občas nebezpečné. Nerád by som začul, ako nejaký zbabelci si popíjajú z našého vína." Služobná naleje môj pohár doplna. Odpijem si. "Dúfam, že nás chápete." Dúfam, že som ničím neurazil lorda Arryna. |
| |
| Vůně jasmínu 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Ashara Dayne, Oberyn Martell Potěšeně sleduji s jakou vášní se lady Ashara pro dnešní večer ustrojila a s šibalským úsměvem naslouchám jejím slovům. |
| |
| Vlčata zase v sobě 5. XI, 281 Harrenhall, Hodovní síň Děti Starků, Barbrey Ryswell, Catelyn Tully Branovo sdělení ohledně rytíře Smějícího stromu mne překvapí natolik, že se odvrátím a několikrát zamrkám. Kdo ten chlap sakra je? No, to je jedno. Brandon má v jedné věci ohledně neznámého pravdu a to tu, že takový velký válečník by se v mé družině nepochybně hodil. Souhlasně přitakám, ztracen v myšlenkách, jak identitu neznámého vlastně odhalím. Zbytek stolu se ztratí v hovoru a já zaznamenám příchod vlčete, které se zjevně opět vydává do boje proti staršímu sourozenci. Ach jo. Brandon se do Benjena pouští pěkně zostra a výraz na mé tváři by se dal přirovnat k bouřkovému mraku. Uchopím pohárek s medovinou a prudce s ním praštím o stůl, abych na sebe upoutal pozornost. Starý, prošedivělý vlk s ocelí v očích. Ocelí schopnou rozseknout kohokoliv, kdo se zprotiví jeho vůli. Tak působím, když hledím směrem na tu jejich pitomou trojičku. „To by myslím stačilo,“ zavrčím a už jenom můj tón je dostatečně ostrý na to, aby zpozornili naprosto všichni u stolu. „První tanec by měl patřit snoubenci, v tom má Bran pravdu. Ale jsem si jist, že poté lady Catelyn MŮŽE jít tančit s Benjenem. Ty ji pro sebe budeš mít po zbytek života Brandone. A rozhodně to není důvod k tomu se do bratra takhle navážet, takové věci se DAJÍ říct i slušně.“ Pitomá vlčata! Copak jsem je jasně neučil, že na veřejnosti se mají chovat zdvořile? Však já do nich ještě ty mravy nacpu, rákoskou, pokud budu muset! Mám pocit, že jsem od lady Tully slyšel zmínit jméno Ryswellů, je však možné, že se její řeč jen zkomolila přes všechen hluk, co na hostině panuje. Pokud ne, pak ji jen zachránilo to, že měla dost taktu na to, aby mluvila potichu. |
| |
| Obchodní dohoda se Starým městem 5.XI.281, počátek noci, Harrehall, hodovní síně Leyton Hightower, Alysha Torrent, Alia Jelikož Lord Hightower zmínil bezpečnost svých kupců na cestách v Údolí, vstoupil jsem do jednání sám. To mne opravdu těší Lorde Leytone. Mám tedy naši dohodu za domluvenou. Já doporučím našim kupcům, aby na svých dálkových cestách preferovali obchod se Starým městem, a vy vašim kupcům také doporučíte obchod s Údolím. Při velké vzdálenosti je asi výhodnější plout na lodích, ale pokud někteří vaši kupci dorazí po souši až k Bráně Údolí (Bloody Gate), dám rozkazy svým lidem, aby jim byl poskytnut patřičný vojenský doprovod při jejich cestách po mé zemi. Náhle si všimnu, že Lady Alia opustila sál, a jelikož dohoda s rodem Hightower byla uzavřena, omluvím se a přenechám Lorda Leytona péči Lady Torrent. V patách s několika strážci vyrazím ven zjistit, zda Lady Alie něco nechybí, třeba má pozornost... |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Ve světle svíce už neřekla více Jednu chvíli se zdálo, že se lord baví, užívá si nenucenou atmosféru. Jeho tvář se uvolnila a to i když zmínil svou neteř. Jistě můj pane, omlouvám se, pár tahů a hned půjdeme Lysu hledat. V jeho společnosti jsem úplně zapomněla proč jsme šli ven. Skloním se a rychle načrtnu lordovu tvář, pracuji rychle, jistou rukou, občas na nějakou chvíli upřu zrak na mužovu tak oohlednou tvář, pak si všimnu změny v jeho výrazu. Z potěšeného, či snad i pobaveného se změnil na nervozní, jako by už byl jednou nohou pryč. Ukončím práci, odhrnu zatoulanou kadeř z tváře a ani si neuvědomím, že můj prst zanechává na bělostné ookožce, stopu po inkoustu. Ukloním se před mužem svých snů, který byl na malou chvíli velmi blízko, blízko mé duši, mému srdci. Teď již zo je opět hrdý lord, dbající svých povinností. Děkuji vám můj pane za trpělivost, pokud někdy najdete dostatek času na dokončení, budu ráda. A teď se vydáme hledat vaši neteř, já jsem již v pořádku. Se slabostí kterou cítím, mi nepomůže žádný odpočinek. |
| |
| Přístavní polívčička Když přišlo na ozbrojenou ochranu kupeckých karavan, vstoupil do jednání sám Strážce Východu, za což jsem mu byla vděčná. Lord Arryn jednání i de facto ukončil, neboť mu zmizela z dohledu lady Waynwood, a hlavní věc již byla projednána. Zacukají mi koutky, ale ovládnu se. Jelikož je pravděpodobné, že se nyní Lord Leyton odebere za svou rodinou, ještě si s širokým úsměvem přihřeju svou soukromou polívčičku. Lorde Hightowere, jednání mezi Údolím a Starým městem je tedy úspěšně uzavřeno. Já bych Vás však ještě ráda o něco soukromně požádala. Velmi ráda bych si pořídila ve Starém městě přístavní skladiště a překladiště s ozbrojenými hlídači jako mám i jinde, a také si zřejmě koupím nějaký menší dům poblíž. Mám Vaše svolení Pane Přístavu? Vyslechnu jeho názor, a setrváme v příjemné konverzaci, až do doby, než se Lord Hightower odebere za svou rodinou. S patřičnými úklonami a úsměvem jej pak vyprovodím, a sama si sednu ke stolu lordů a ladies z Údolí, abych se také konečně pořádně najedla. |
| |
| Vůle pána severu Harrenhall – stůl Starků 5.XI.281 Rickard „cholerik“ Stark, plamená kráska Catelyn Tully, „nebohé štěňátko“ Ben Stark, (ne)příliš tichý vlk Eddard Stark, Lyanna „téměř neviditelná“ a zbytek severské kompanie Už už čekám nějakou jízlivou poznámku od svého nejmladšího bratra. Je mi jasné, že se mu v současné chvíli honí hlavou jakákoliv myšlenka mi vzdorovat. Je to ještě škvrně, těžko se na něj mohu dlouho zlobit, neví kde je jeho místo, ale měl by se to hodně rychle naučit a neplést se tam, kam mu nepřísluší, nebo mu někdo vypráší kožich. Benjena však zastoupí lady Catelyn a po jejím výstupu jsem mírně rozčílen. Na jednu stranu se mi líbí její žár, ale její nedostatek respektu poté, co jí tady celý večer předvádím to nejlepší ze sebe, ve mně rozdmýchává frustraci. To jako vážně čeká, že budu skákat, jak si pískne? Je na čase ukázat jí, kdo z nás dvou je chlap. Na to se ještě Benjena zastane Eddard. Volí slova velmi nerozvážně, jako by ani nevěděl, s kým mluví. Čekal bych alespoň od něj větší pochopení. Ale poté, co mě začne urážet přímo před našimi vazaly, jsem přesvědčen, že jsem toho od něj čekal opravdu až příliš a že je ještě stále mnohem víc troufalé děcko než hrdý vlk. S úšklebkem se jen pousměji nad jeho reakcích a poučování mě o raněném egu. Vaří se ve mně hněv a jak všichni vědí, nechat zuřit divokého vlka není zrovna bezpečné. Moje trpělivost má meze! A ty jsou překročeny… Nadechuji se, abych po něm vyštěkl odpověď chladnou a bodající jako mrazivé vichry za zdí … Ale má slova přeruší výbuch otce. Vidíte, co jste způsobili, rozzuřili jste otce, přímo před našimi vazaly. To není dobré. To se Vám tedy povedlo. Po otcově proslovu se napiji z číše s medovinou. Cítím ale jen ostrou pachuť nespravedlnosti. Všichni ke mně právě hledí a očekávají, jak zareaguji. Takhle jedná pán Severu? Až jím budu já, nedopustím takovou nespravedlnost. Pohlédnu otci hrdě do očí. V těch mých může vyčíst pocit nespravedlnosti a neústupnosti. Pevně věřím, že moc dobře ví, že mě už nepřevychová, ani kdyby měli všechny ledy severu roztát jeho hněvem. Na druhou stranu jsem už dospělý a vím, co si mohu dovolit. Proto nehodlám volit slova tak, abych otce ještě více popudil. A ač to ve mně vře a jistě se to ještě projeví, vědom si otcova dohledu a přítomnosti vazalů uberu na ostrosti argumentů a začnu bagatelizovat. Opět jste projevil svůj tolik oceňovaný bystrý úsudek, otče. Připíjím Vám… Pozvednu číši, povstanu od stolu a skutečně se napiji. Pokud si někdo myslí, že strážce Severu a otec rodu Starků by měl mít poslední slovo, pak jsem jej právě zklamal svou vzdorovitostí. Není třeba se přít kvůli mé hrdosti. Koneckonců, jsme bratři, Starkové, potomci Brandona Stavitele, mého jmenovce. A naše jednotnost tmelí tisíce let Sever pohromadě. Náš rod představuje neotřesitelnou jistotou a zárukou spravedlnosti pro všechny ctěné lordy na Sever od Šíje. Je příliš pošetilé vést mezi sebou boje, ač třeba o tanec s nádhernými lady Tully… Pronáším naoko smířlivě. Střílím pohledy z otce na Benjena k Eddardovi a koneckonců i ke všem ostatním našim vazalům. Samozřejmě pohled věnuji i Lady Catelyn. Ovšem v průběhu proslovu se do své role plně vžiji a dokonce se zdá, že i to, co jsem řekl myslím vážně. A zdá se, že jsem domluvil. K Nedovi promluvím tišeji ale až nepříjemně chladně jako předzvěst zimy. … Eddarde, promluvíme si později v soukromí. Vyhledej mě po hostině v mém stanu. Od tebe bych čekal víc, Nede I přesto, co jsem tu řekl, se cítím ponížen chováním bratrů a zklamán z bezpráví, jež mě v posledních dnech zastihuje. Mohu působit trochu posmutněle. Tak to dopadá, když se vztek mění ve splín. Otočím se k lady Tully a polknu všechnu hořkost, jež mám na jazyku. Chladně odpovím. Jestli si přejete tančit s mým bratrem, tančete. Jen doufám, že při tom nestihne rozpoutat královský konflikt… Pronesu poklesle a s poslední větou se již mile (ale trpitelsky) zasměji narážce, kterou jsem pronesl. … Ovšem pokud věnujete konečně svůj tanec mě… Při té větě jí zdvořile nabídnu ruku. … budu neskonale rád. … Pevně věřím, že mou výzvu příjme a usměji se na ní se svým uhrančivým pohledem. … Pokud ale dáte přednost chlapci před mužem… Neodpustím si výhružku. … Nevyčítejte mi, že svou pozornost věnuji jiné dámě. Šach mat. |
| |
| Uražený a nabručený bráška Když otec konečně jedná, je to tak, jak je u něj obyčejem. Prudce, výbušně a hlasitě. Jeho slova přejdu jen tichým mlčením s klidným ledovým výrazem. Nenechám svou tváří proniknout ani náznak další emoce. Otcova slova jsou svým způsobem pro nás posvátná a já je vždy respektoval a hodlám respektovat. Jeho rozhodnutí je zákon. Také pozoruji, jak vše otec vyřešil v mém pohledu relativně správně, protože Bran si zasloužil dostat za uši. Dneska to přehání, ač si to možná neuvědomuje. Vůbec svého bratra nepoznávám na rozdíl od toho, když jsem za ním přišel do stanu na ošetřovnu po tom pádu. "Hraješ si s ohněm více, než my ostatní bratříčku a led po kterém šlapeš zvolna praská." Prolétne mi hlavou, protože jednání mého bratra mi příjde docela nebezpečné. Zvláště, když mám tu možnost poslouchat jeho následný proslov. Ostatním může přijít velkodušný, ale já svého bratra znám a vím, že to na nás z části pouze nepěkně hraje a že to hlavně mě bude chtít ještě pěkně vrátit. Potlačím touhu utrpce se pousmát a dál zůstávám netečný. "Pěkné divadlo bráško zahrát to na remízu si vždy uměl." Když promluví ke mě, tak mu s klidnou tváří opětuji pohled, který není až tak vřelý, jako ten ve stanu ošetřovny, když jsem měl o něj starost. Ne nyní stojím za tím, že by to chtělo srazit bratrovu namyšlenost. "Já přijdu bratře, pokud tam budeš ty." Odpovím mu stejně tiše a vyrovnaně. Ano byla to narážka na to zdali nebude někde tou dobou chrápat s nějakou místní Lady. Nakonec věnuji všem přítomným klidný pohled. "Nyní mne prosím omluvte. Otče....bratři....sestro...., Lady Catelyn, Lorde a Lady Ryswell i všichni ostatní, ale půjdu na chvíli na vzduch a podívám se, kam se to odebralo tolik hostů od stolu Tullyů." Podotknu klidně a zvednu se pomalu od stolu a vzpřímeně s ledovým klidem odcházím ze sálu pryč. "Moc dlouho jsem se tam neohřál, ale bude to tak lepší. Bylo tam už příliš dusno." Zhluboka se nadechnu, když vyjdu ze sálu a zamířím na první nejbližší balkon. Shodou okolností ten, na kterém jsem včerejšího dne stál s Benem a povídal si. "Tohle prostředí a vše okolo těch svateb a podobně, nám vůbec nesvědčí. Jen nás to uvádí v rozpor. Smečka se nesmí rozpadnout....něco takového připustit nesmím." Zamračím se na obzor a sevřu zábradlí až mi zbělají klouby. Pak jej ale uvolním a shlédnu dolů, kde se právě schyluje k souboji. "Jak se zdá je tu více takových, co mají neshody." Nedívám se tam dlouho, ale alespoň už vím, kam se vytratili Tullyové. Nyní zde chvíli setrvám je tu hezky a klid. A hlavně nikdo, kdo by rozpoutal hádku. |
| |
| Stůl Tyrellů 5.XI. 281 Jon Fossoway a ostatní Zdá se že Lord Fossowy má dobrou náladu. Ne jen že mé pozvání přijal, ale také mi začal představovat ostatní členy svého rodu, což pro mne je veliká čest se s nimi osobně setkat. "Má paní". Uctivě se ukloním a políbím Olenně Tyrell ruku. "Lorde Maci, je mi velkou ctí". Řeknu upřímně a znovu se uctivě ukloním. Poznámka o Gerionovi Lannisterovi mi vytvoří na tváři malý úsměv, který se však změní na výraz překvapení. Mace Tyrell zve mně i mou ženu abychom s nimi ráno posnídaly. To je tedy něco. "Dobře tedy, já i má žena přijdeme. Bude nám velikou ctí, děkuji za pozvání". Kouknu na ženu Lorda Mace, pak na něj a ještě jednou se na rozloučenou ukloním. Následně už věnuji pozornost opět Fossowayovi. "Můžeme kousek stranou?" Navrhnu a bude-li Lord Jon souhlasit, tak popojdeme k jednomu z krbů jež jsou u stěn. Ještě před tím však vezmu číši vína pro sebe i pro mého společníka bude-li si přát. "Nuže... Co říkáte na průběh turnaje a dnešní večer? Máte v soubojích někoho o kom myslíte že by mohl vyhrát? Dle mínění mnoha ostatních to bude buď princ Rhaegar nebo Robert Baratheon. Já bych však řekl že teď v příštím kole proti nám nastoupí pořádní bojovníci, možná by měl šanci i někdo z nich". Pousměji se a maličko upiji ze své číše. "Lorde Jone, chtěl jsem vám říct že si můžete svou zbroj i koně nechat. I když možná neměl svůj den, tak je to pěkné zvíře, nerad bych vás o něj připravil". Kouknu po sále a pak upřu pohled zpět na Fossowaye s otázkou v očích. "Lorde rád bych se zeptal na něco o čem přemýšlím už od našeho souboje... Proč když to nešlo na koni jste nezvolil pěší souboj s meči?" |
| |
| Podpásovka od bratra 5.XI.281 Má žádost o tanec je přerušena bratrem. Ne že bych to nečekal, ale to co přišlo poté jsem vážně nečekal. Jeho útok na mou osobu, plísnění za něco co jsem nemohl nijak ovlivnit a tak dále, nejvíce mě ale bolela poznámka o Lyanně. Po ní se mi v očích zračila skutečná bolest. Jeho první hlody bych asi ustál, ale tohle ne. To že mi bude bratr vyčítat že jsem neuhlídal Lyannu a ve své podstatě ji nechal na milost drakovi. To už je i na mě moc. Chci se nadechnout a zkusit alespoň nějaký odpor, ale předběhne mě lady Catelyn. Vážím si toho, ale nechci aby si bratr nakonec nějakým způsobem zkusil vybít vztek i na ní a celkem mě potěšilo, že by tanec přijala. Zastal se mě i Ned, čehož si také vážím, ale bratrova slova o Lyanně mi pořád hlodají v hlavě a jsem si jist že ven je jen tak nedostanu. Ruce se mi klepou potlačovaným vztekem a bolest v mých očích je pořád znatelná. Avšak stále nemám možnost zareagovat a bránit se sám, protože se do sporu vloží sám pán Severu. Jeho slova se nepřiklání na stranu nikoho, jen se snaží co nejrychleji urovnat spor, ačkoliv jeho slova jsou přeci jen směřována lehce proti Brandonovi. Brandon okamžitě raguje a mezi jeho slovy jsou znovu urážky proti mé osobě. Ned poté s omluvou odejde od stolu a já už mám také namířeno pryč, protože ve společnosti toho vlčího bastarda už nechci být déle než je nezbytně nutné. "Jak vidím tak asi bude opravdu nejlepší když po tomhle turnaji vypadnu ze Zimohradu, protože být s tímhle šmejdem v jedné pevnosti? To radši půjdu na Zeď. Lady Catelyn doufám že nebudete s mým bratrem příliš nešťastná, protože je to jen prachsprostý děvkař a ubožák. A co se Lyanny týče drahý bratře, tak já jsem ta poslední osoba co by dovolila aby se jí něco stalo a nyní sbohem." Otočím se na patě a nedám nikomu šanci mě jakkoliv zastavit a co nejrychleji vypadnu od "našeho" stolu u kterého očividně nejsem vítán. Kam mě zavedou mé další kroky? Kdo ví... |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, počátek noci, Harrenhall, stanové městečko Lorelay Zřejmě jsem byl až příliš příkrý ve svém upozornění, že bych měl vlastně hledat svou neteř. Nebo mou nervozitu prozradilo mé tělo, vždyť lady je malířka, jistě jí neunikne žádný detail. Držíce pozici, si v duchu spílám. Maluje až příliš rychle, zřejmě spěchá. Jsem zmatený, naštěstí se nemusím hýbat, a tím pádem ani mluvit. Zřejmě i Lady Lorelay je poněkud mimo svou běžnou koncentraci, protože se ušpiní na svém svůdném krku od inkoustu. Když uklidí kreslířské potřeby, a hlásí svou okamžitou připravenost vyrazit za nezdárnou dcerou mého bratra, musím ji s laskavým úsměvem opravit. Obávám se, že nejste má lady. Ukážu na její krk. Zde máte šmouhu od inkoustu, jestli dovolíte, pokusím se jí odstranit. Pokud svolí, vezmu čistý hadřík, který namočím v pramenité vodě. Uchopím jemně její šíji, kterou bych nejraději zulíbal. Opravdu se to děje? Pak se snažím ji zbavit inkoustové stopy roztržitosti. Mé prsty si mohou užívat beztrestného doteku její ladné šíje i části ramene. |
| |
| Jon Fossoway 5.XI. 281 Jorah "Ale bezevšeho," Jon Fossoway ukázal na místo, které bylo z doslechu jeho příbuzných. "Souboje byly krásné, to beze všeho. Jen Robert Bratheon se chová jak buran, což je ale u Bouřného lorda normální." Fossoway se vesele usmál. "Dost ale věštění, v takové konkurenci je těžké hádat, kdo vyhraje." Na chvíli si zmkl, aby si poslech co mu chce Mormont vlastně říct. "Lorde i když nejste rytíř, jste mneohem rytířštější než nejeden z pasovaných." odpověděl trochu zaraženě Fossoway. "Jsem vám, za vaši nabídku upřímně vděčný, ale pokud vám to nebude vadit, rád bych vám za svého koně a zbroj zaplatil výkupné." Zdvořile počkal a teprve pak pokračoval. "Mohu i já vám položit otázku? Proč jste mne neshodil i když jste k tomu měl vynikající příležitost?" |
| |
| Konverzace 5.XI. 281 Jon Fossoway Při poznámce o Robertovi jsem se pousmál a přikývl. "Ano, kandidátů by tam bylo dost. No počkejme si do zítřka a uvidíme". Upiji z číše trošku vína a poslouchám co Lord říká. Těší mně že si to myslí, ale nejsem si tak úplně jist zda je to pravda. I já mám své chyby, jen je zatím neviděl. "Budiž, nebudu vás přemlouvat. Děkuji Lorde". S díky kývnu hlavou a po Fossowayově otázce se na něj znovu zadívám. Chvilku přemýšlím a pak pohlédnu na hladinku vína v mé číši. "Nebudu vám lhát Lorde. Bylo to ze dvou důvodů". S vážným výrazem se podívám Jonovi do očí. "Tím prvním je že jsem to udělat nechtěl. Ano, byla by to skvělá příležitost, ale... Bylo by to také neskutečně podlé a na takové věci já zkrátka nemám žaludek. A ten druhý důvod..." Na chviličku se odmlčím a na kuráž do sebe kopnu zbytek vína co je v číši. Povzdychnu si a pak znovu spustím. "Není žádným tajemstvím že Medvědí ostrov není tak bohatý jako jiné země. Otec i já jsme dělaly vše možné pro to aby se to změnilo a lidé tam mohly žít lépe, ale není to úplně lehká věc... Zkrátka jsem vás chtěl poprosit, zda by jste mi nepomohl zajistit u Lorda Mace ekonomickou podporu. Já vím že je to velká prosba, ale nemám už mnoho možností co jiného dělat... Samozřejmě by to nebylo jen tak, výměnou za podporu bych pro váš rod udělal co by jste chtěly. Za předpokladu že by to bylo v mých silách či možnostech". Domluvím a čekám. Modlím se ke všem bohům aby mně Fossoway rovnou neposlal někam. |
| |
| Panoš 5.XI.281 Hostina v Harrenhalu Lehce se uculím a trochu i začervenám, když se na mě lady Genna podívá. Potom se už věnuje lordu Tywinovi, takže se pohledem přesunu k hostině. Starkové i Tullyové se zrovna hádají. Né mezi sebou, ale i tak je to zábava. Ovšem v tom mi před očima projde matka. Skoro jako duch. Zvědavě se za ní otočím. Matka směřuje k lord Tywinovi, a vzhledem k tomu, že sedím vedle něj, mám možnost slyšet to o čem si povídají i kdybych to slyšet nechtěl. Baví se o tom, že by má matka chtěla příjmout do svých služeb lady Cersei. To zní jako docela dobrý plán! Mohl bych být Cersei relativně nablízku! Pokud bych si jí chtěl vzít, tak bych určitě měl takto větší šanci... Lord Tywin nepůsobí moc nadšeně, a ani lady Genna ne. To mě zaráží. Vždyť je to pro ní i tak hrozná pocta. Jak jí to mohou upřít? Rhaegar stále nedoráží, a mě to už začíná vadit. Svým způsobem se nudím. Je to můj bratr. A ať už mu závidím sebevíce, musím uznat, že bez něj je tu celkem nuda. I když je zase pravda, že se potkáváme jen při takovýhle příležitostech. Defacto se známe minimálně. Zajímalo by mě, jestli jsme spolu vůbec někdy mluvili jen my dva. zamyslím se. Asi ne. Nevzpomínám si na to. Přestanu věnovat pozornost Lannisterům, a přesunu svůj pohled ke dveřím síně. Jako kdybych čekal, že se rozrazí, a z nich vyjde Rhaegar. Ovšem to se nestalo. Místo toho tudy odešli ti naštvaní Tullyové. Teda oni to nebyli jen Tullyové, těch erbů bylo více, ale neznal jsem je. Asi se budou prát. To by byla švanda vidět... pomyslím si. Jak čas plyne dál přemýšlím o dnešním turnaji. Rhaegar si vedl docela prvotřídně. Rozhodně je silný. O to větší slávu bude mít ten, co ho porazí. pomyslím si skepticky. Ale asi ode mně nebylo moc hezké přát mu prohru. Zvlášť, když by to znamenalo slávu pro samou lůzu. Opět se zamyslím. Zítra bych mu mohl fandit. Asi si to zaslouží. rozhodnu se nakonec, přivede mne to ale k jiné myšlence. Proč bych měl vůbec přát ostatním, ať Rhaegara porazí? Aby tu slávu dostali oni? CHM! To se mi moc nelíbí. Rhaegar chci porazit JÁ! A tihle by to právo vlastně sebrali! Já sice nemůžu být na turnaji, ale stejně! Téměř každý kdo Rhaegara porazí se automaticky stane legendou! Když budu rytířem za deset let, tak Rhaegar bude určitě ještě silnější! Ale to já TAKÉ! Cucnu si vody. Na medovinu nemám náladu. Je mi po ní špatně. Měl bych se stát rytířem. ˇAž budu rytířem, porazím Rhaegara. Ale abych se stal rytířem, musím být nejdříve panošem. Rozhlédnu se po síni. Jenže koho? Můj pohled přejíždí po téměř všech rytířích v sále. Nikdo z nich se mi moc nelíbí. Všichni jsou tak podřadní, zkažení. Všichni krom rytířů Královské gardy, a Rhaegara samotného. Nakonec mě zapadne se zeptat otce a matky. I když zrovna na úsudek matky bych nespoléhal. ,,Matko, otče." oslovím je oba. ,,Tak mě tak napadlo...je mi už docela dost let." řeknu docela nejasně. Překvapivě nenacházím slov. ,,Neměl bych být něčím...panošem?" vysoukám nakonec ze sebe. |
| |
| Rozloučení s pijany 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Robert Baratheon, Richard Lonmouth Na Robertova slova o nezvedeném bratrovi už jen pokývu hlavou a rozhodnu se, že si při nejbližší příležitosti udělám obrázek sám. |
| |
| Starý spor 5.XI. 281, společnost Tullyů Aeric, Lysa a všichni na okolo Když jsem domluvil tak přišla moje dcera Lysa. Jsem rád, že je tady. Aspoň se tady nikde netoulá a já o ní vím. Ovšem je na ní něco divného, ale těžko říci co. Její vystupování je rozhodně zvláštní a neodpovídá jejímu klasickému, ale na to teď není chvíle, abych to řešil. Rád Tě vidím dcero, začínal jsem si říkat, kde se touláš. Teď pojď. Musíme vyřešit jeden spor, který trvá už opravdu dlouho a já už se na něj nebudu dívat. Vyrazím směrem ven z hradu, abych mohl rozsoudit tento spor. Procházel jsem skrz své lordy, se svojí dcerou za sebou a Edmurem vedle sebe. Můj nástupce a moje dcera budou dostatečnými svědky, kdybych někomu nestačil já. Vyšel jsem před hrad a postavil se do již narůstajícího kruhu těch, kteří byli rychlejší jak já. Díval jsem se na oba soupeře a jejich tábory, které je buď povzbuzovaly nebo oplzle nadávali těm druhým. Já přestal být na jakékoliv straně. Chci to hlavně vyřešit. Takže ještě jednou pánové. Tento souboj vyřeší ty Vaše sousedské spory. Ať vůle Sedmi rozhodne kdo má pravdu. V tomto souboji nemáte povoleno toho druhého zabít. Pokud se tak stane s jasným úmyslem, tak zemřete taky a vykonám tento rozsudek ihned potom. Stále jste rytíři tak na to myslete. Nyní máte poslední šanci celé toto vyřídit bez použití zbraní. Pokud se tak nestane, máte kruh volný. Sdělím oběma a jelikož předpokládám, že tady nebude na slov čas, když vidím, že jsou oba připravení, tak dám pokyn k začátku zápasu. |
| |
| Harrenov, hodovní sál S bratrem a chotěm Pohlížím na Emmona a nějakou chvíli neodpovídám, jen mlčím a sleduji ho. Jak se tak usmívá... napůl poplašeně a napůl zdvořile. Jako když zajíc potká u tůně lvici a zjistí, že ta zrovna nemá hlad. Tak trochu nervózní, nesmělý a vyděšený tím, co by se mohlo stát. Bylo by to rozkošné, kdyby mu bylo čtrnáct, ale ve čtyřiceti čtyřech... |
| |
| Stůl Starků 5.XI.281 Lord Rickard Stark, Bran Stark, Eddard Stark,Benjen Stark, Lyanna Stark, Catelyn Tully a ostatní seveřané. Přestože se snažím věnovat Lyanně, nedokáži ignorovat Brandovovu poznámku o mém jezdeckém umění-přesto nepohlédnu na něj, ale na Marka-nadzvednu obočí s lehkým úsměvem a pouze sleduji jak lehce zavrtí hlavou. To se však začnou ke stolu slézat ostatní vlci. Bran, zdá se, je stále nesvůj-a jeho bratři tomu budou muset čelit. Eddard se však nevzdává lehko-ale ani Bran ne. Snažím se dívat na druhou stranu a nechat lordy ať si situaci vyřeší mezi sebou-nehodí se abych zasahovala…raději se optám Lyanny na nějaké detaily ze včerejšího večera. Uklidnění však nepřijde-namísto toho se strhne tichá, avšak očividně né klidná konverzace mezi trojicí vlků s rudovláskou uprostřed. Bran je jako vždy neústupný a pomalu se dostává do varu. Vzpomenu si na včerejší večer, kdy se mi podařilo jeho nervy zklidnit právě včas... Pokud budeme mít štěstí, uklidí svého staršího bratra Eddard, jenže pokud ne? Přestože se snažím sebevíc, neovládnu se a nakonec můj pohled přeci jen skončí na malém hloučku Starkových synů-a nejsem jediná-čím dál více seveřanů v okolí stolu lorda Severu si může malého hloučku všimnout. Zbývá jen doufat, že to vše šťastně skončí-to už se však zdá, že si slovo vzala Branova snoubenka. Její tváře žhnou a zdá se, že ji stojí dost sil aby nevykřikla úplně-to už však práskne o stůl svým pohárkem lord Rickard a automaticky si vyžádá pozornost všech seveřanů okolo. Zdá se, že se všechen onen rozruch týkal pouze pořadí tanečníků-pokud není dívka z Řekotočí schopna Brana uklidnit v situaci jež pravděpodobně nastane na každé větší oslavě, jak pak doufá, že jej ukočíruje v reálném světě? Lehce si povzdechnu, pozorujíc trojičku, čekajíc až bude rozkaz lorda Rickarda vykonán. Brandonovi chvíli trvá než je schopen ztvárnit odpověď-avšak zdá se, že jeho proslov situaci opět uklidnil a všichni si opět začínají hledět svého-konec konců, jedná se o budoucího lorda a přestože jsem si jistá, že uvnitř vře, má stále dosti sebeovládání aby dostál svému jménu. Přestože byl veřejný konflikt zažehnán, bratři se rozpadnou a každý odejde svým vlastním směrem. Lehce se zamračím a poté pohlédnu na Lyannu Myslím, že Vaši bratři budou potřebovat přívětivá slova… pronesu lehce a pomalu vstávám k odchodu, jaksi odhodlána nenechat situaci jen tak. Prosím omluvte mne. ukloním se lordu Rickardovi lehce nenápadně, jelikož jej nechci vyrušovat od důležitějších záležitostí a zamířím ven. Instinktivně následuji tichého vlka-snad proto, že jsem jej potkala již dnes ráno-snad proto, jelikož si myslím, že Lyanna bude schopna s Benjenem projednat situaci včerejšího tanečního poprasku. Druhý nejstarší lord Stark sleduje z balkónu jakousi potyčku mezi vazaly rodu Tully-zdá se, že ony jižanské ryby kolem sebe mají více konfliktů než je zdrávo. Lorde Starku… promluvím po chvíli nervózního uvažování nad začátkem konverzace …zdá se, že jste záhadu stolu Tullyů odhalil až překvapivě rychle. usměji se a připojím se k jeho doposud nerušenému sledování. Váš lord bratr… přejdu rovnou k věci, jelikož mám pocit, že jakékoliv další chození kolem horké kaše by bylo zbytečné …myslím, že Vás potřebuje. Nemusí to tak vypadat-tedy, pravděpodobně to tak vskutku nevypadá, avšak jakmile převezmou jeho slova váhu Vašeho ctěného otce, pak bude potřebovat někoho, kdo se mu nebude bát odporovat-někoho kdo mu ukáže stav věci, avšak nebude stát proti němu-bude potřebovat své druhy, aby mu ukázali cestu. hovořím upřímně a snad až příliš zúčastněně Lord Brandon Vás potřebuje-a vždy vás potřebovat bude, přestože to snad nikdy nepřizná. usměji se lehce Nenechte proto prosím podobné věci aby se mezi vás dostaly. pokusím se o lehce povzbuzující úsměv. Snad to bylo nemístné-snad to bylo příliš brzy, když jsou rány ještě čerstvé, avšak cítila jsem jakousi povinnost pokusit se situaci alespoň trochu urovnat-Starkové by měli držet pohromadě. Jejich rozepře mohou v budoucnu rozvrátit celý sever-a právě tehdy bude důležité, kdo bude stát po Branově boku. |
| |
| Překvapivá společnost Z mého poklidného stání a výhledu na obzor mne vyruší až kroky a následná slova Lady Ryswell, kterou jsem zde opravdu nečekal. Zachovám však klid a vyslechnu, co má na srdci. Pak se k ní otočím s klidnou a vyrovnanou tváří. "Cením si Vašeho zájmu a strachu o celistvost naší rodiny Lady Ryswell. Nicméně činíte si vrásky zbytečně. Ať je Bran, jakýkoli je to můj bratr a já vím, že mne bude potřebovat. Ke své rodině se nikdy neotáčím zády Lady, nikdy." Podotknu vážně a pravdivě. Pak opět pohlédnu k obzoru. "Ale pokud chce být Bran dobrým pánem Severu musí dospět po všech stránkách a párkrát si spálit čumák, než získá to potřebné. Chladit mu ho sněhem příliš brzy by bylo spíše na škodu. Vše co dělám dělám pro dobro své rodiny. Nehledě na to jestli půjde o otce, Bena, Brana, Lyannu, nebo jiného Starka. Nemějte tedy obavy má Lady, vím dobře jaký je můj úděl prostředního Vlka.....starat se o ostatní vlčí sourozence, kteří to potřebují." Neznatelně se pousměju, ale to hned zase zmizí. Vím, jakou cestu mi bohové připravili a jsem po ní připraven kráčet. "Měla byste se vrátit do sálu Lady, určitě tam na Vás čeká spousta netrpělivých lidí, kteří si s vámi chtějí povídat, nebo zatančit." Podotknu zdvořile a vlídně. Zde je stejně spíše chladno, ticho a prázdno, když nepočítám tu hromádku šašků dole. |
| |
| Harenhall balkon 5.XI.281 Eddard "Ned" Stark Přestože si nejsem svými slovy jista, lord Stark mne ubezpečí svou bezúhonností. Zdá se, že tichý vlk je vskutku zosobněním cti-jako by snad nemohl nikdy udělat nic špatně…podobně jako korunní princ, avšak méně extrovertní. Poté se Eddard obrátí k obzoru-jeho slova jsou pravdivá a upřímná-vskutku má již sv= úlohy určeny na roky dopředu, vít to a zdá se, že je s tím smířen. Lehce se pousměji když hovoří o Branových zkušenostech, v tomto ohledu trefil hřebíček na hlavičku. Jste až příliš vlídný… pousměji se lehce ironicky když hovoří o lidech čekajících na mne v sále …přesto Vás nehodlám déle zdržovat-přeji Vám pěkný-a klidný-zbytek večera. ukloním se a otočím se k odchodu-mé kroky však nesměřují do sálu zpět ke stolu Starků, avšak ke stanům mého rodu. Pro dnešek již bylo veřejného pozdvižení dost-a nemyslím si ,že si někdo v sále všimne mého zmizení. |
| |
| Jedna menší výměna Cukli mi koutky, když označil Olene, jako jednu ze stáda skotu. Musím přiznat, že Olene se tak chová. A ne jenom občas. Ale říct jí to? A došlo by jí vůbec, co tím je myšleno… ne asi nedošlo. „ Času není mnoho, otče. Ale… vše má takový čas jak to potřebuje.“ Pousmála jsem se na otce. Vím, že to myslí dobře. Ale na druhou stranu mě trochu překvapuje, že se tak těší až mě vyvdá z domu. „ Už aby ses mě zbavil a měl konečně taky trochu klidu…“ Uchechtla jsem se v žertu a postavila jsem se. Přijala jsem jeho rámě a zadívala jsem se mu do očí. „ Jistě je to tím, že ti nedávám pokoje a stále tě nutím k aktivním věcem, že ano?“ Chytila jsem se ho na parketu. Krátce mi ještě pohled zabloudil ke stolu Starků, kde zjevně skončila hádka poněkud ostřeji a k Eddardovi, který se rozhodl odejít. Pozorovala jsem chvíli kam jde a když zabloudil na balkon, lehce jsem se pousmála. Možná, pokud neodejde, bych za ním později mohla zajít… Pak už se mé plné soustředění věnovalo jen otci, který jen opravdu zřídka kdy tančil a věnoval se podobným aktivitám. Když hudba dohrála, lehce jsem se otci uklonila a s úsměvem jsem mu poděkovala za tanec. „ Teď když mě omluvíš, vzdálím se.“ Pověděla jsem tiše a došla jsem k našemu stolu, odkud jsem sebrala pohárek s vínem a vydala jsem se přes sál až k onomu balkonu, kde měl být Eddard. Pravděpodobně jsem se s Lady Ryswell minula, ani jsem si nevšimla, že tam zbloudila též jako já. A odešla asi i velmi záhy, protože jsem ji neviděla ani cestou k balkonu. Tiše jsem nahlédla za dveře. Na rtech se mi uvelebil úsměv. „ Eddarde?“ Promluvila jsem. Venku bylo chladno, od úst se mi vzneslo pár obláčků páry. Vklouzla jsem na balkon a potichu jsem za sebou zavřela. „ Neruším?“ |
| |
| Střídající se děvčata Pousměju se nad slovy Lady Ryswell, a když se rozhodne odejít ještě se za ní ohlédnu. "A děkuji za zájem o mé blaho." Podotknu k ní vlídně, abych nevypadal, jako nevděčník, který chce být nyní sám. Což sice prakticky chci, ale na tom až tolik nesejde. Když je Lady pryč chvíli opět na obzor a přemýšlím o tom, co mi bude chtít bratr říci večer ve stanu, nebo co hodlá udělat. Vím, že je prudký a neuvážený dost na to, aby udělal, nějakou hloupost. Přislíbím si, že budu při našem setkání pokud možno klidný. Nicméně než stihnu nějak více své myšlenky rozvinout slyším už další lehké kroky a povědomý hlas Lady Victarie. "Začínám mít pocit, že tenhle balkon je stejně navštěvovaný, jako hospoda." Zacuká mi koutek. Pak se však s klidnou tváří otočím na Victarii. "Ano?" Optám se poklidně a pak se na chvíli opřu zády o zábradlí. "Ne nerušíš. Stalo se něco?" Povytáhnu tázavě obočí, protože nevím zdali sem zamířila čistě náhodou, nebo za nějakým účelem. |
| |
| Emmon Frey 5.XI. 281, hostina Genna, Kevan Emmon jen zoufale zalétl pohledem ke stolu svých bratrů. Jeho oči se viditelně s někým setkaly, protože ucukl a vypadal jako by se chtěl propadnout do země. "Určitě ne všichni mí bratři, ale někteří určitě měli špatný den." Zmlkl a očima hledal, kdy by se dalo najít další víno. "Lord Pobočník, je jistě velice laskavý, když přijme Cleose do výchovy. Pro našeho syna to bude nebetyčná pocta, jen nevím co na to řekne můj otec. Lord Walder má velmi vyhraněné názory, pokud jde o výchovy svých synů, dcer, vnuků, vnuček, bastardů." Ještě něco zamumlal, ale nebylo tomu rozumět až na slova Walder a čert. Pak mávl rukou, očima se zastavil na své ženě a rukou se natáhl po poháru. |
| |
| Jon Fossoway 5.XI. 281 Jorah Zelené jablko Fossoway se usmál. "A proto jsem v souboji nepokračoval. Čin jako váš, si to vítězství zasloužil." na chvíli se zamyslel. "Jistě si o tom Můžete s Macem promluvit, jen nevím jestli by vám má přímluva pomohla. Můj švagr má někdy velmi tvrdou hlavu a jako každý velký lord, nerad poslouchá rady, které se mu nelíbí." ještě na chvíli se zamyslel a pak pokračoval. "Pokud chcete aby vaše věc dopadla dobře udělejte dojen na mou tchyni. To ona je ta co tahá za nitky. Pokud uspějete s ní, máte vyhráno." Ještě jednou se usmál. "Pokud je to vše Lorde. Rád se s vámi ráno setkám, ale teď na mne čeká žena, která si velmi usilovně přála být ženou obránce. Budu ji muset něčím ukonejšit." Mírně se uklonil a zdvořile počkal na odpověď. |
| |
| Kráska v nesnázích a rytíř 5.XI. 281, hostina Lyanna a Starkové Jen ještě pokývnu na pozdrav Večernici, který vyrazí do sálu. Natáhnu se a uchopím číši s vínem a v tu chvíli se můj pohled zastaví na přenádherné Lyanně. Vypadá zmateně a nešťastně, ztracena v hádce svých vlastních sourozenců. Docela by mne zajímalo o co se pohádali tentokrát. Vstanu a zamíří si to přímo k nim. Někdy prostě musím Brandona obdivovat, že ty své sourozence neztluče do kulaté krychle. "Lorde Rickarde," pozdravím mírnou úklonou Pána Zimohradu. "Brandone," chci ještě něco dodat, ale ne teď a ne tady. "Lyanno," oslovím ji a okamžitě se utopím v jejích očích. Hluboce se ukloním, abych zase získal odvahu a sebeovládání. "Byla byste, ó drahá, ó nádherná, "ochotna mi věnovat tanec." Ještě jednou se mírně ukloním. |
| |
| Vlci a ryba, může to někdy fungovat? Večer mohl být krásný, chvíli se zdálo, že snoubenec ukáže svou světlou stránku, i když taková změna během krátké chvíle, je spíše hraná, ale nějak se začít musí. Brandon se postará o mé jídlo, pak se věnuje rozhovorům s rodinou a přáteli, já mám čas přemýšlet, jenže nic netrvá dlouho, po krásné žádosti mladého vlka o tanec, se strhne zkutečná mela. Moje slova tomu zřejmě moc nepomohla, lord Brandon je bere jako útok na svou osobu, jako oslabení jeho pozice, a co hůř na jeho hlavu se snesou výčitky i od Eddarda, nakonec se ozve i Benjen,m pak promluví hlava rodu a chce udělat tomu všemu konec, jenže poslední slovo má opět můj snoubenec. Nestačím se divit, pohlédnu do tváře lady Lyanny, pravda s obavou, obávám se totiž, že mi bude dávat za vinu hádku jejich bratrů, to odchod lady Barbrey mě ani v nejmenším nerozruší.Pak po svých slovech odcházejí Benjen i Eddard a já se tedy s plamene v očích otočím na svého snoubence. Nejraději bych mu omlátila o hlavu něco hodně pádného, řekla mu kam si může ty své blahosklonné řeči strčit, stejně tak, jako výhrůžky s kým se bude pelešit. Pokud to bude chtít dělat nic a nikdo mu v tom nezabrání, ale nakonec se zhluboka nadechnu, postavím se a s úklonou hodnou na královský dvůr věnuji nejdříve úsměv hlavě rodu Starků " Lorde Ricarde vaše slova byla moudrá, omlouvám se pokud jsem nějak přispěla k nedobré situaci u vašeho stolu." Poté věnuji dlouhý pohled svému snoubenci " Lorde Starku, bude mi ctí si s vámi zatančit, jistě dáte pozor abych po vašem boku neprovedla nic nepatřičného, že?" Drobné prsty položím na jeho paži a nesnížím se abych reagovala na jeho narážku. On vyhrál bitvu, válka nás teprve čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Inkoustová Popelka. V ruce stočený pergamen držím jak svátost, však tam je tvář, jeho tvář. Tvář muže, který už párkrát navštívil mé sny a jsem připravena k odchodu. Rozhodně nechci aby kvůli mne, nesplnil své povinnosti, věřím, že něco takového by si nikdy neodpustil. Je to čestný muž a dával by si za vinu, pokud by svou neteř nenašel a náhodou se něco stalo. Hledím mu do očí, připravena jít, když vidím podivné jiskření a drobný úsměv, pak mi oznámí že jsem špinavá, v té chvíli má bělostná pleť zrudne. Jak se mohlo něco takového stát, většinou jsem opatrná. Skloním hlavu k rukám a na prstu objevím stopu po inkoustu, takže je to jasné, lord je tak galantní, že se nabídne mě potupy zbavit. " Pokud by vás to neobtěžovalo, budu vám vděčná. Bylo by hloupé kdybych se vrátila do hodovní síně špinavá jak písařův učeň." Ano souhlasila jsem, byla jsem ráda, že mi pomůže napravit škody, které jsem na sobě inkoustem napáchala, ale to jsem nevěděla, co se mnou udělá dotek jeho prstů na mé šiji. Chladná voda mě zbavuje veškerých stop, ale lordovi prsty. se mi propalují přímo do těla, cítím jak se chvěji, nemohu dýchat a cítím slabost v kolenou. Ještě nikdy se mne žádný muž takto nedotkl, je to nevinné a přitom tak smyslné. Musím se zhluboka nadechnout, jako by se mi nedostávalo vzduchu, celé tělo mi hoří, připadám si jako v horečce, navlhčím si rty a modlím se, aby na mne nic nepoznal, nesnesla bych vidět v těch krásných očích odmítnutí nebo znechucení. |
| |
| ViserysHarrenov, hodovní síň5. X. 281 S povytaženým obočím jsem sledovala panstvo z říčních krajin, zabrané do jakéhosi jejich sporu, stejně jako jsem následně sledovala neshody mezi Starky. Nevěděla jsem, o co se jedná, ale i tak bych neměla v úmyslu jakkoliv zasahovat (to si musí vyřešit oni sami), nicméně to v tu chvíli bylo jediné, kam se mohl můj zrak se zájmem uchýlit. Můj bratr a manžel seděl sice hned vedle mne, ale jeho mysl, jak se zdálo, poletovala mezi vínem a Valyrií a já bych ostatně byla tou poslední, kdo by jej chtěl z tohoto stavu vyrušovat. Po malých doušcích upíjím ze své číše, ponořena do vlastních myšlenek od té doby, co jsem se vrátila od lorda pobočníka zpět, na své místo. Nešlo si ovšem předtím nevšimnout pohledů mého mladšího syna, který téměř hypnotizoval lady Gennu. Doufala jsem, že se opanuje, ale zřejmě tomu tak nebylo. Vysloveně kárat jsem jej za to však nechtěla, když už seděl tak blízko lordu Tywinovi, tak aby se necítil opět ublíženě z mého tichého napomenutí před dalším z hostí. Kéž Aerys zůstane myslí bloumat nad svým pohárem až do nejdelší smrti. Všem v hodovním sále se evidentně bez královy duševní přítomnosti dýchá mnohem lépe.. Z přemýšlení mne vytrhne až přímé oslovení Viseryse s jak jinak, než troufalými slovy. Byl snad Rhaegar také takový ve Viserysově věku? Hmm.. Ne, nebyl. Tohle bude všechno špatným Aerysovým vlivem a jeho dlouhodobé držení mě od mého syna. Jak může z mého dítěte vyrůst dobře vychovaná osoba, když ji vychovával především můj bratr a choť? Ach, bohové, buďte milostiví.. "Možná bys jím být měl, možná nikoliv, můj synu. Nepřísluší však tobě, abys rozhodoval o tom, na co jsi a nejsi dost starý. To náleží tvému otci. Ty se však raději snaž chovat slušně, uctivě a laskavě a my pak s otcem zvážíme, zda si zasloužíš stát se něčím panošem," odpověděla jsem tiše svému mladšímu synovi, třebaže v duchu jsem měla pochybnosti, zda se v celém Západozemí vůbec najde vhodný kandidát v očích Aeryse, aby vzal pod svá ochranná křídla našeho syna. S Aerysovou tendencí obviňovat celý svět z otráveného vína, jsem se však obávala, že jediná taková osoba by byl Rhaegar, ale to by se nehodilo. Ovšem, jaké plány má s Viserysem sám Aerys, to mi sotva prozradí. Na druhou stranu, mohla bych s ním o tom zkusit mluvit, protože pro Viseryse by bylo jedině ku prospěchu, kdyby se vzdálil od otce a jeho pochybného vlivu. |
| |
| |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Benjen "No tak, dávej pozor mladíku," ozval se hlas muže, do kterého si málem vrazil. Vlastně ani nebyl příliš vidět. Jeho černý plášť i černý oděv splýval se stíny, tam kde nedopadalo světlo pochodní. "Ty budeš mladý Stark," dodal černý bratr následně. "Dost si porostl, od coby co jsem byl na Zimohradu naposled a právě teď vypadáš, že by si se potřeboval napít nebo do něčeho kopnout. Vznešeným pánům by se asi nelíbilo, kdyby si do nich kopal. Takže asi najdeme něco k pití a ty mi vysvětlíš, proč civíš jako zlovlk, kterému rosomák ukrad večeři. Co ty na to." Na chvíli se zastavil a pak dodal. "Jsem ser Ruffus Prester, kdyby tě to zajímalo mladíku." Podal si svou svalnatou dlaň. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Muž v černé 5.XI.281 Vylétnu ze síně tak rychle, že málem vrazím do jakéhosi muže. Ono si mi nemůže nikdo divit, vždyť v té černé není vůbec vidět. "Já... pardon omlouvám se." Rychle se omluvím a rychle pohledem muže přejedu. Černá, vzhledem seveřan, muž z Noční hlídky. Pokorně skloním hlavu v náznaku úklony a zaměřím se na jeho slova. "Omlouvám se pane, ale bohužel si Vás nepamatuji, opravdu to muselo být už dlouho, muže ze Zdi bych si jinak určitě pamatoval." Tiše pak poslouchám mužova slova. Opravdu je na mně až tolik vidět, že bych nejradši šel a něco rozmlátil. V mém současném stavu by to určitě bylo lepší, než jít pít, protože se téměř stoprocentně neudržím na uzdě a ráno budu litovat. Muž se mi nakonec ještě představí. "Je mi ctí Vás poznat sere Rufusi. Já jsem Benjen Stark, ale to už vlastně víte..." zadumaně se rozhlédnu kolem, kam by se dalo jít pít a povídat si. Nejblíže je sál, ale tam mám trochu strach jít... No ale když budu poblíž člena Noční hlídky, tak by si na mě nikdo vztek vybíjet nemusel a také bych třeba nemusel alespoň chvíli snášet ponižování ze strany Brandona a místy i otce. "Uvnitř se jistě najde nějaký odlehlý stůl s dostatkem vína..." Ukážu za sebe směrem do hodovního sálu a pomalu se tam se serem vydáme, přičemž mé oči bloudí po sále, hledajíc nějaký malý stolek. |
| |
| soukromá zpráva od Darlessa Marbrand pro Rytíř na čemkoliv. V jeho objetí se ocitnu náhle a tentokrát bez postranních úmyslů, ale rozhodně si nestěžuji, mám pocit, že teprve teď jsem na tom správném místě. Nevadí, s běloušem je moc práce, každá skvrnka je na něm vidět, krom toho, tady nám stačí i vlastní noh, ne? Zažertuji, protože je nádherná noc, já stojím vedle Tygetta a je mi nádherně. Na má slova ohledně souboje odpoví naprosto nečekaně a já mám dojem, že se mi zastavilo srdce a došel dech, opravdu řekl, že by mne šel požádat o ruku? Děkuji milosrdné tmě , že kryje mou rudou tvář, chystám se odpovědět, ústa už mám pootevřená, když si to rozmyslím, ne proto, že bych nebyla nadšená, ale mám dojem, že to řekl nechtíc, spíše proti své vůli a já nechci aby něčeho litoval. Následující rychlá řeč o návratu do sálu, mě přesvědčí o tom, že svá slova řekl bez rozmyslu. Věnuji mu dlouhý pohled a rozechvělý úsměv, vidím. že jeho tvář se uvolnila a konečky prstů obkreslím linii brady, ruku pak snad i proti své vůli stáhnu zpět a přijmu nabídnutou paži. Mohu doufat ještě v jeden tanec, nebo tě čekají povinnosti drahý bratránku? Doufám, že , někdy svá slova zopakuje, nic krásnějšího si neumím představit. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Benjen Ser Ruffus naznačil výšku někam nad své kolena a jeho oči říkaly, tak jsi byl vysoký. "Hlavě aby byl odlehlý." Prohodil rytíř důrazně. "V čele stolu sedí Tywin a ten nerad ztrácí rytíře pro smečku vyhnanců, vrahů pytláků a násilníků. Zase bych se s ním musel hádat, dost že k němu budu muset lézt po kolenou, aby mi dovolil projít královské žaláře a vzít si ty co jsou ještě k něčemu dobří. Já Tywina nesnášel už když jsem mu sloužil." Skončil a ukázal na stůl dost daleko ode všech a téměř ponořený do tmy. Ruffus se posadil a nalil dva poháry vína. "No dost o mě. Co ujídá tebe Benjene z rodu Starků." |
| |
| Rodinné otázky 5.XI. 281 Genna, Emmon "V Králově přístavišti," zopakuji to po Genně, jako bych tomu ani nechtěl věřit. "Tváře nám pomáhejte." Dodám ještě a upiji vína. No není zase takovým tajemstvím, že král chce Tywinovu hlavu a kdyby si král v poledne pamatoval co chtěl ráno, spousta lidí by nosila hlavu v podpaží. Jenže tohle není dobré. Tváře díky, že je Dorna doma. Opatrně se rozhlédnu kolem sebe jestli tady nejsou nepovolané uši. "Takže Cersei bude rukojmí. To už tady bylo a nesmíme to dopustit znovu. Tywin asi mlčí jako hrob, že? |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Muž v černé 5.XI.281 Nakonec se serem najdeme odlehlejší stůl, od kterého ale pořád máme přehled o spoustě věcí dějících se v sálu. Rufus se ještě rozohní kvůli Tywinovi, verbování na Zeď, plazení po kolenou a podobným věcem. Pozorně poslouchám jeho slova a nahmátnu pohárek s vínem, který mi můj společník podal. Pak se ale zavede rozhovor na mě. "Pár věcí co mě sžírají by se našlo, zavadím pohledem o stůl Starků. Nejstarší bratr se rozhodl že mě poníží před celou severskou kompanií, druhý se rozhodl udělat z tréninkového souboje přednášku o špinavých tricích. Otec si na mě dnes také došlápl, ačkoliv nevím pořádně za co, neb jsem nic špatně neučinil..." pak ale můj pohled začne bloudit po sálu, jestli ji někde neuvidím, jeden z posledních světlých bodů v černé budoucnosti, "a pak je tu jedna lady, kterou ale asi příliš nezajímám." Na ex do sebe převrátím pohárek s vínem a unaveně si promnu dlaněmi obličej. "Ale co... stejně mě pošlou do Údolí, takže rodinu pár let neuvidím a onu lady už možná nikdy v životě..." Znovu naplním pohárek vínem a začnu upíjet další dávku. |
| |
| Hádající se vlci 5. XI. 281 Zatímco bratři hledali Brandona, ukázala se tady lady Ryswell. Vypadá to, že mě otec opět "uklidí" k ní (ne, že by to bylo něco špatného). Na konverzaci to zatím vypadalo - neměla jsem chuť ji začínat. Pokud chtěla ona něco sdělit nebo se na něco zeptat, měla prostor. Samozřejmě, že ho využila a zeptala se mě na tanec s princem, jenže než jsem jí stihla odpovědět, už se tady ukázali všichni tři mladí vlci. S otevřenými ústy jsem se pouze mohla dívat na to, co se tu pak všechno událo. Tolik věcí... a taky hádka. Rodinná hádka. A to máme být smečka? Pevně jsem sevřela rty do úzké čárky a raději jsem se podívala jinam. Nechtěla jsem být součástí něčeho takového, tak jsem se to rozhodla nevnímat. Podepřela jsem si bradu pravou dlaní a dívala jsem se na pohár a jídlo před sebou. Tenhle den se snad už nemohl vyvíjet hůře... Následoval otrávený povzdech. Skončilo to tím, že Ned a Ben odešli. Nejspíše i naštvaní, netuším. Vypadalo to tak. Užuž jsem chtěla konečně věnovat Barbrey odpověď na její dotaz, avšak ona se zvedla a taktéž opustila místnost. Už jsem vážně netušila, co se tady děje a co vlastně mám dělat. Zoufale jsem skryla svůj obličej v dlaních. Kdyby kolem mě neseděli lidé, asi bych začala křičet, takto ze mě vyšlo jen zavrčení. Co jsem udělala, že jsem si zasloužila být v této situaci? Z mého zoufání mě vytrhl hlas. Mužský hlas, ne úplně známý, avšak ani úplně cizí. Vzhlédla jsem k jeho zdroji a mohla jsem se střetnout tváří v tvář se svým snoubencem. Že by konečně našel odvahu mě vyzvat k tanci místo toho, aby se opíjel vínem u stolu svých lidí? Jakmile jeho otázka dolehla k mým uším, usmála jsem se. Bylo na něm poznat, že je nervózní, což mi přišlo možná trochu komické, možná i trochu roztomilé. "Velmi ráda, Roberte," odpověděla jsem mu a zvedla jsem se z místa, abychom se mohli přesunout do středu sálu. Nabídl mi nejen vysvobození ze spárů vlčích, avšak také mě docela příjemně překvapil, což jsem dala najevo hřejivým úsměvem ve tváři. Snad... snad se tu nenajde nic, čím by mě mohl naštvat. |
| |
| Balkon Jen tiše zavrtím hlavou na jeho otázku, zdali se něco stalo. Dojdu až k němu a opřu se lokty o zábradlí. Zadívám se na naše okolí. „ Nestalo se nic. Alespoň zatím. Bratr v klidu sedí u stolu… otázkou je na jak dlouho.“ Uchechtnu se a podívám se jeho směrem. Chvíli mlčím a jen se dívám na jeho tvář, než pohled znovu stočím k městu kolem. „ Nedalo se přehlédnout, že se u vás něco děje… Nijak mě netíží otázka co… spíše… Jestli si v pořádku? Odkráčel si tam odtud dost nakvap…“ Podívala jsem se na něj. Lehce jsem sevřela prsty kolem poháru s vínem. „ Nemusíš se usmívat, jestli ti do smíchu není. Tady jsme sami a nejsou potřeba tyhle společenské zástěrky.“ Vlídně jsem se na něj pousmála. Nemusí to dělat. Proč taky… Tady si na nic hrát nemusí… „ Napiješ se?“ Natáhnu k němu ruku s vlastním pohárem. Otázkou je jestli mi věří, jestli ho neotrávím. On je nedůvěřiví… a dost. Pohár mu podávám i s vědomím, že mi tam pak už asi nic ani nezůstane. Co už… Musíme se umět dělit… Mírně se pousměju a znovu se zadívám na město ať už si pohár vezme nebo ne. „ Zítra budeš v turnaji, že? V jakém pořadí?“ |
| |
| Harrenov, hodovní síň Mlsný lev „Chcete tím snad naznačit,“ loupnu očima po seru Gerionovi a lehce se k němu nakloním. Ne však z důvodu, jaký by si mohl myslet, nebo ne zcela z něj. Pohled mi sklouzne k talířům a tácům s jídlem na stole. Uvědomím si, že jsem po celou dobu sledování turnaje nejedla. |
| |
| Balkon Nad konstantováním Victarie ohledně jejího bratra pouze mírně pokývnu souhlasně hlavou. Když začne mluvit o dění u stolu Starků musím se trošku trpce pousmát. "To to bylo tolik vidět? Ach....ale ano jsem v pořádku jen menší výměna bratrská výměna názoru, která chce chvilku odvětrat. Nic závažného, nebo zvláštního." Pokrčím klidně rameny. Když dojde na můj úsměv mírně povytáhnu jedno obočí a krátce se zamyslím. "Sami hmmm?....Politické zástěrky. Nikdy člověk neví, když jsou a kdy nejsou třeba." Vzdychnu si v duchu, ale navenek se tvářím stále klidně. "Zrovna v Harenhallu není záhodno odkládat politickou masku. Je zde spousta významných lidí a nehledě na to, že jsme zde sami. I stěny mívají uši. Nikdy nevíš, kdy tě někdo nezvaný pozoruje zpoza rohu, nebo poslouchá za dveřmi." Jelikož se opírám o zábradlí zády pohlédnu směrem, na vchod na balkon. "Dávej si tady dobrý pozor s kým o čem mluvíš, obzvláště tady, když je tu královská rodina." Varuji jí tiše, protože od chvíle, co jsme sem přijeli se cítím....divně. Přijde mi, že jsme příliš daleko od našeho domova. Ne sem prostě Starkové nepatří. Pak mi sklouzne pohled na pohár, který třímá v rukou a nabízí mi ho. Vlídně se na Victarii usměju a v očích, které trochu změkly je vidět, že to myslím upřímně. "Je to od tebe velkorysé a štědré, ale nesluší se, abych pil ve společnosti dámy sám. Proto, pokud si máme připít, pak oba, jak se sluší, až se vrátíme do sálu." Mluvím přívětivě a poklidně. "Stejně se zde nemohu moc dlouho zdržet, už kvůli své rodině. Je třeba, abych byl v sále vidět. Je třeba ukazovat ve společnosti celistvost rodiny." Pak se zhluboka nadechnu a ohlédnu na obzor. "Ano zítra bych měl konečně nastoupit. Bohužel, pravděpodobně až mezi posledními účastníky. Snad nezostudím závěr turnaje." Promluvím vážně a nakonec se narovnám a stočím k Victarii pohled. "Co jsem sledoval turnaj, tak mezi nynějšími obránci jsou již samí silní rytíři, zahrnuje i vašeho pana otce. Bude náročné zítra nějakého z nich shodit ze sedla." Mírně se pousměju, sám nevím proti komu nastoupím. |
| |
| Sukromná požiadavka Alysha Torrent, Jon Arryn No práve najhoršia cesta bude tá k Krvavej Bráne. Za ňou už nebezpečie bude rovnaké ako na trhu v Starom meste. Žiadne. "Áno dohoda je od tejto chvíle platná." Odpoviem lordovi Arrynovi. Kývnutím hlavy ho ospravedlním. Nebolo to dlhé jednanie, možno sa naňho pripravili predom? Lady Alysha sa mi ešte trochu prihovorí. Je to súkromná záležitosť o ktorej jej pán najskôr nemá žiadne tušenia. "Povolenie samozrejme máte, ale v Starom meste sú určité pravidlá a váš sklad bude braný ako každý iný sklad. Ak sa tam budú diať čudné veci, určite nebudete chránený pred prehliadkou mestskej hliadky." Usmej sa a ukloním. "Dúfam, že ma chápete. Už sme mali veľa prípadov pašerákov z letných ostrovov a slobodných miest." Vstanem od stolu a pohľadom si prejdem Lady Alsyhu. Ukloním sa, "mylady, ak ma ospravedlníte, tentokrát by som sa rád vrátil k stolu lordov roviny. Nebojte sa, určite sa pokúsim vám predstaviť lorda Redwyna. Nezabudol som na vašu otázku." Odpoviem a usmejem sa. Vrátim sa k lordom roviny, ktorých pozdravím kývnutím hlavy. |
| |
| Trocha čerstvého vzduchu Noční vzduchu plnil mé plíce, zatímco občasný vítr si hrál s mými šaty. S číší v ruce, opřená o zeď hradní brány jsem sledovala noční oblohu a lehce se pro sebe usmívala. Výraz ve tváři byl lehce zasnění, či spíše lehce nepřítomný. Skoro bych si ani nevšimla drobného procesí, které se kolem mne prohnalo, kdyby tak neřinčeli. Jen jsem je s překvapeným a snad i trochu nechápavým výrazem doprovodila a pak svůj pohled opět obrátila k nočnímu nebi. Lehce si upila vína, pak zavřela oči a s úsměvem vzpomínala na chvilku na hradbách. Pak uslyším ten sebejistý krok následován tichým cinkáním zbrojí a zbraní ukrytých v pouzdrech a tiché pleskání plášťů, jež se zmocňuje vítr. Ve tváři se mi objevil milý úsměv, já se lehce odrazila od zdi a s lehce skloněnou hlavou jsem udělala drobné pukrle. "Bylo jednání úspěšné, můj pane?" zeptám se tichým, něžným hlasem svého lorda, načež se narovnám a něžným úsměvem mu pohlédnu do těch hlubokých a moudrých očí. |
| |
| Rytíř lebek a polibků do jámy lvové5. XI. roku 281 v Harrenově, nocKevan Lannister, Genna Lannister-Frey, Emmon Frey ,,Tak ať to finále stojí za to.''veselý úšklebek na krátký moment ozdobí mojí tvář do té chvíle, než následně zanikne v nabízeném poháru s vínem. A i když už se po včerejšku cítím docela fajn, chvíli pro jistotu nechávám víno několikrát se líně přelít v mých ústech, než jej plně pustím do mých útrob. ,,Ale i když jsem ti ho dneska předpřipravil, rozhodně bych ho nepodceňoval. S kladivem můžeš být sebelepší, ale i on má pár triků.'' Jak jsem se sám dneska přesvědčil, krátce uhnu pohledem celkově od naší skupinky směrem ke stolu Targaryenů, jestli jej náhodou nespatřím. Ale byly to dobré časy... ,,Divíš se jim?'' obočí se zvědavě nadzvedne a plně se zahledím Robertovi do očí. ,, Být na jejich místě, tak jsem taky dost nasranej. A když už mluvíme o nasraných...pozor na to, co jíš a piješ. Dostat hnačku uprostřed turnaje, to vážně nechceš.'' pokračuji spíše jen s žertovným hlasem. Na druhou stranu...Už jsem viděl jednou takovou nevinnou pomstu z rukou Dorne... ,,Mluvte za sebe, já si to docela užil.'' odpovím na otázku Selwyna a neubráním se veselému úsměvu, ze kterého lze vyčíst upřimnost. Pohled krátce upřu do poháru, který je stále téměř plný. Po chvíli zvažování jej nakonec odložím zpátky na stůl a krátce zakroutím hlavou sám pro sebe. Dneska už ne, včera to stačilo. ,,Ještě se mi nestalo, aby mě někdo nazval rytířem, co přináší jaro. Věřte mi, o tom se jednou budou psát legendy.'' pokračuji dále pobaveným hlasem. Přinejlepším se z toho stane krátkodobá zajímavá historka. Nakonec se po chvíli stejně naše drobná skupinka rozpadne. Robert jde napravovat to, co včera pokazil u Lyanny, alespoň to tak vypadá, zatímco Selwyn jde lovit do terénu. Abych pravdu řekl, docela mu držím palce starochovi jednomu. Ačkoliv...nemá už děti náhodou? A zatímco se trápím touto otázkou, kterou bych mohl jednodušše vyřešit tím, že bych se zeptal přímo Selwyna, tak dopodrobna prohlížím zdejší dívčí osazenstvo, které by mohlo doufat ve vysvobození z rodiných záležitostí. A zrovna někoho takového spatřím zrovna u stolu, kde bych to čekal nejméně. Mé následující kroky směřuji ke stolu Lannisterů a zastaví se teprve u poněkud života zkušenější skupinky. ,,Sere Kevane, sere Emmone, lady Genno.''spustím zdvořilým hlasem, přičemž jim vyseknu menší úklonu. ,,Váš synovec dnes skutečně zazářil na kolbišti. Vyhodit hned tři protivníky na takovém turnaji, tomu říkám úctyhodný výkon.'' stočím svůj pohled na Kevana, přičemž čas od času jej věnuji i na svůj věk vcelku spanilé lvici. Teprve až nyní pohlédnu na Freyie, který vypadá, jakoby mu bylo všechno kompletně jedno. ,,Sere Emmone, doufám, že by Vám nevadilo, jestli bych požádal vaší ženu o jeden tanec?''následně věnuji krátký významný pohled lady Genně, ve kterém lze spatřit jiskra mladistvé drzosti a při případném svolení nabídnu své rámě. |
| |
| soukromá zpráva od Elia Targaryen (Martell) pro Rhaegar skoro hned pochopí, co jsem mu chtěla naznačit, neschopná to říct. Příliš mnoho štěstí na jeden den. Příliš mnoho emocí, co se ve mně mísí jako barvy ve vodě. Uvolněně vydechnu obklopena jeho silnými pažemi. Ruce mu obtočím kolem pasu a tvář zabořím do rudé látky. „Jsem si jistá,“ usměji se. Překvapený výkřik se změní v radostný smích, když se mi nohy odlepí od země. Konečně se vedle něj po dlouhé době cítím jistá. „Snad ano,“ nečekám již na nic a políbím ho. Je to skoro jako náš první polibek, jen tehdy v tom nebylo tolik citu. Prý že lásku nelze vybudovat... Nemohla bych si přát lepšího muže. „Ani nevíš, jak jsem se bála, aby ti to neřekl někdo jiný. Strýc Lewyn to na mně už poznal, skoro dřív, než jsem si byla jistá...“ Zavrtím při tom nevěřícně hlavou, jak mohl tušit něco, co jsem sotva zjistila. Vždyť teprve dnes ráno jsem se sama ujistila, že jsem opravdu těhotná. „Možná později, teď bych radši šla na vzduch.“ Usměji se na něj a zavěsím se do něj. „Ráda bych se ještě vrátila k včerejšku. K tomu, že bych ráda jela do Dorne. Myslela jsem to hlavně jako otázku, jestli pojedeš taky.“ Prohodím po cestě a pohlédnu mu do očí. Nechávám se vést, kde jen chce, vlastně mi ani nezáleží na tom, kde jdeme. Potřebuji hlavně čerstvý vzduch... „Jak jsi vlastně dopadl v posledním klání? Nestihla jsem se tam vrátit od bratra.“ Prolomím delší ticho a nasadím nevinný úsměv. Je mi opravdu líto, že jsem ho neviděla, i když z části jsem jen ráda. Nemusela jsem přihlížet případným pádům, neměla jsem až takový strach, jako když kůň nakopl Oberyna. |
| |
| Fear leads to anger, anger leads to hate, hate leads to suffering, suffering leads to darkside. 5.XI.281 Harrenhall, stůl Starků ---> taneční parket Rickard Stark, vazalové Severu, "bratři", sestra, Lady Catelyn a Robert Baratheon Mlčenlivě se zlostným pohledem přejdu Eddardovu vzdorovitou odpověď a ještě nevhodnější narážku. Jen stále vyčkávám na odpověď Lady Catelyn. Bratr se cítí uražen a odkráčí jako malé děcko opět od stolu naprosto ignorujíc jaký stín to vrhá na zbytek naší rodiny. Sotva přišel, pak vyhrotil obyčejné ujasnění pozic a lekci z etikety pro Benjena v hádku, kterou nemohl nikdo přehlédnout a nakonec uraženě odkráčí pryč. Tohle Eddard opravdu přehnal. Nejsem si úplně jist, jestli mu to chci u otce žehlit. Jako Benjen je Benjen, zkrátka ještě dítě, ale Eddard by už měl mít rozum a nepodporovat dospívající manýry Bennyho. Navíc tímhle veřejně zostuzuje naší rodinu. Je to stejné, jako bych si já dovolil křičet výčitky otci do tváře, jen kvuli tomu, že mě zasnoubil bez mého ctěného vědomí. Ačkoliv jsem dopadl ještě poměrně dobře. Při své poslední myšlence se přestanu ohlížet za Eddardem a pohlednu zamyšleně na Lady Catelyn. Z tohoto přemýšlení mě však vytrhne Benjen a opět další jeho urážky. Asi s tebou budu mít taky vážnou promluvu, štěně. Jen já, ty a výchovný poradce rákoska. Naštěstí se zdá, že těm urážkám nikdo nevěnuje příliš pozornosti. Jen se modli, aby tě právě neslyšel otec, drzej čokle. To si říkáš můj bratr?! Rád bych to plně ignoroval, namlouvám si, že je v těžkém dospívajícím období, ale přesto mě jeho slova nutí zuřit. Naštěstí se vytratí stejně rychle, jako jeho „ obránce“. Lady Barbrey se také omluví a zdá se, že odcupitává za Nedem. Najednou mi to zrodí v hlavě naprosto geniální nápad. No ovšem! Laskavá a milá Barbrey by byla ideální ženou pro Eddarda. A zdá se, že jí blaho naší rodiny leží na srdci. Tím bychom mohli spojit naše nejvěrnější vazaly s naším rodem. Nedovedu si představit nikoho ideálnějšího než Barbrey v našem rodě. A Ned očividně potřebuje ženskou ruku. Tráví příliš mnoho času s tím mladým Reedem, ale ženu v jeho společnosti je velmi těžké vidět. Ještě by přišel do řečí. Barbrey je pro něj ideální. Měl bych to probrat s otcem. A to při mé ranní vyjížďce se smějícím se stromem. Budu muset ještě někdy v průběhu večera o tom mém plánu zpravit otce. Teď však mě čeká taneční parket s mou snoubenkou a konečně první tanec. Se mnou se nemusíte ničeho bát, má lady. Odpovím přívětivě lady Catelyna a po jejím uchopení mé paže vyrážíme na parket. Cestou ještě potkáme Roberta Baratheona, jež přispěchal k našemu stolu a sebral všechnu svou odvahu, aby pozval Lyannu k tanci. Roberte. Přikývnu na pozdrav. Už bychom si na sebe měli udělat také někdy čas, třeba během soutěže pěvců. Popijeme, pojíme, poklábosíme a necháme marných snah zavděčit se naším marnotratným snoubenkám. Jeho pohled působí jako by mi četl myšlenky. S údivem sleduji, že Lyanna svolila ochotně k tanci. Že by se jí konečně začal Robert líbit? Ale no tak Lyanno. To přeci není manžel pro tebe. Pokračujeme na parket a dáme se do tance. Jemně dívku uchopím za pravou ruku a levý bok a pozvolna si ji přisunu blíže k sobě. Stále jí při tom hledím zpříma do očí svým podmanivým pohledem. Tanečními kroky vedu sebejistě dívku po parketu a kopíruji rytmus hudby. Zdejší hudebníci v Řekotočí hrají velmi podobné písně těm severským, taneční parket pro mě není nic cizího, a soudě podle ladných krůčků lady Catelyn ani pro ní ne. Nejsem žádný taneční mistr, ale lady Catelyn bych mohl stačit, ačkoliv její příjemná vůně mate mé smysly a nutí mě přemýšlet o tom, jak ochutnat pel této květinky ještě před svatbou. Tančíte vskutku bravurně, drahá Catelyn. Zdá se, že ani já se s vámi nemám čeho bát. Pronesu v žertu a letmě se pousměji. |
| |
| Co s načatým večerem? 5.XI.281, pod hvězdami, Harrehall, terasa poblíž hradeb Alia Poměrně svižným krokem jsem se svým diskrétním doprovodem opustil hodovní sál. Krátký dotaz u strážného po krátkovlasé lady v černém, mne vcelku rychle dovedl až k lady Alie. I já si povšiml rychlého odchodu většiny říčních lordů za hradby, což mohlo znamenat jediné. Ale to mne teď příliš nezajímalo. Našel jsem jí záhy, s pohárem v ruce bloumajíc sama pod hvězdami. Lady Alio... uzavřeli jsme dohodu, takže se dá říct, že ano. Řeknu poněkud rozverně, neboť teď mne už čeká naprosto volný večer, tady spíše noc... a opravdu nevím jak jej strávím. Je zvláštní drahá mylady, jak jediný váš pohled dokáže prohřát moje staré kosti. Chcete se pobavit soubojem říčních lordů, či vás láká procházka pod hvězdami, ráda by jste tančila, nebo už vás únava táhne do soukromých komnat? Nanesu možné alternativy pro nadcházející chvíle, přičemž jediný můj pohled pohne jednoho z mých strážců, aby zahalil lady do svého modrostříbrného pláště... |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, počátek noci, Harrenhall, Bryndenův stan Lorelay Ale to je přeci samozřejmé, Lady Lorelay. Zareaguji s mírným úsměvem. Nutno podotknout, že velmi pohledný písařův učeň. Připojím menší lichotku na odlehčení situace. Dotek na alabastrové šíji lady z Údolí je potěšující pro mé dlaně, prsty i nitro. Cítím jak se pod mým dotekem chvěje, jak chytá dech, jak zhluboka oddechuje. Cítím pod povrchem živočišnou touhu, vášeň, horoucí žár, jež salá z jejího nitra na povrch pod mé prsty. Je jako bujná, nespoutaná klisna, která cítí ve své blízkosti vůdce stáda. Její touha opanovává mé smysly, lehce se mi tmí před očima, jak se má krev hrne do úplně jiných míst než je mozek. Proč to není nějaká děvečka, či šenkýřka z krčmy! Už bych jí nepustil. Mé prsty by rozehrály její tělo, jako by snad loutnou byla. Ani si to neuvědomuji, ale mé prsty lehce promasírovávají její krk i ramena, poté co skvrna inkoustová už je ta tam. |
| |
| Procházka pod hvězdami Tvář se mi více rozzářila, když lord došel až ke mě a potvrdil, že jednání proběhlo úspěšně. Pokynul jednomu ze strážců, aby mi propůjčil svůj plášť, což jsem přijala s tichým poděkováním a více se přiblížila k mylordu. "Ráda bych se trochu prošla, můj pane," řeknu tiše mému lordu a nepatrně se o něj opřu. Jeho lichotka rozehřála mé srdce, které zatoužilo po jeho blízkosti. Pakliže mi můj pán nabídl rámě, s radostí jsem jej přijala a lehce se o něj v chůzi opřela, abych cítila jeho teplo. Má volná ruka se dotkla jeho a tváří jsem se o chvilku později opřela o jeho mohutné rameno. "Krásný to večer, nemyslíte, mylorde?" zeptám se tiše a na krátkou chvilku zvednu hlavu, abych se podívala opět na hvězdy. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro Elia Targaryen 5. XI. 281, stanové městečko, procházka Elia se konečně po delší době upřímně rozesměje a já doslova cítím její radost a uvolněnost. Právě tohle miluji, když člověk dokáže udělat ženu šťastnou a rozesmát ji. Jsem to však já, kdo má radost. PS: Klidně můžeme soukromně pokračovat, jak dlouho budeš chtít, i když budeme mluvit veřejně s lordem Arrynem :) |
| |
| Lord Arryn a jeho doprovod 5. XI. 281, večer Večer bylo poměrně příjemné teplo, jako by nám snad bohové chtěli říct, že se blíží opět jaro a zima je konečně na ústupu. Společně se svou ženou si užívám soukromé procházky, ale náhoda tomu asi chtěla, aby se ze soukromé stala veřejná. Během dalšího okamžiku potkáme další dvojici a ač si nejprve myslím, že kolem sebe projdeme bez většího povšimnutí, nestane se tak, protože potkám samotného pána Údolí - lorda Arryna. Nejprve jsem měl poměrně problém ho poznat, protože jsem ho zase tolikrát neviděl a teď se mi navíc zdá, že změnil visáž. Přesto nakonec sám sebe ujistím, že je to on. |
| |
| Balkon „ Jsem ráda, že to nebylo nic vážného.“ Pousmála jsem se a zahleděla jsem se na město. Svým způsobem mohlo být kdysi krásné, ale teď? Zničené, pobořené hradby, kdysi překrásné náměstí, teď již jenom zřícené domky a rozbitá dlažba. Proč se to koná zrovna zde? „ A my se tu teď snad bavíme o politice? O obchodech? Sňatcích či snad přípravě nějaké zákeřnosti, Eddarde?“ Zeptala jsem se ho. Mírně pobaveně jsem se usmála. Radil mi ať si dávám pozor. „ Nede… klid. Já tu téměř s nikým nemluvila. A nejspíše ani nebudu. Jsem jen ve stanech Mistrů a pomáhám. Tam se politika neprobírá.“ Položila jsem mu lehce ruku na rameno a zadívala jsem se mu s úsměvem do očí. Teprve až po tom mi tak nějak došlo, co vlastně dělám. Lehce jsem potřásla hlavou a stáhla jsem ruku zase k pohárku. „ Omlouvám se… tohle bylo nemístné.“ Pípla sem potichu a zadívala jsem se na pohárek. „ Bohužel, vzala jsem sebou jen jeden. Ale jestli si chceš připít, neodmítnu.“ Koukla jsem se na něj. Jen krátký poněkud plachý pohled a červené tváře. Nakonec jsem tiše vydechla a zavřela oči. Zmínka o otci mezi obránci mi pozvedla mírně koutky úst. „ Mnoho skvělých rytířů již bylo sraženo k zemi. A pár ještě bude. To, že jsi až mezi posledními tvé šance nijak nemění. Na rozdíl od obránců nebudeš unavený.“ Oči mi slétly jeho směrem. „ Nerada bych, aby se mému otci stalo. A nechci, aby se stalo i něco tobě. Dej prosím pozor, Eddarde.“ Pověděla jsem tiše. Možná trochu naléhavěji než jsem měla původně v úmyslu. Ruku jsem mu jemně tak nějak bezmyšlenkovitě položila na hřbet ruky. „ Nerada bych tě viděla ve stanech mistrů.“ |
| |
| Setkání na procházce 5.XI.281, první hvězdy, Harrehallské terasy Alia, Princ Rhaegar, Princezna Elia Pak se tedy projdeme. Prohlásím v dobrém rozmaru, nabídnu lady své rámě, ona se do mne zaklesne. Dokonce bych řekl, že se mírně přitulí, což mne potěší. To rozhodně je, má drahá. Její blízkost mne naplňuje štěstím, jaké jsem dlouho nepoznal, a je to na mne znát. Kráčíme chvíli takto bok po boku, užívajíce si první hvězdy na obloze. Náhle se z šera vynoří další dvojice na procházce. Princ Rhaegar se svou paní. Vykonám patřičné úklony, jak se sluší a patří. I vám hezký večer Princi Rhaegare, Princezno Elio jste opravdu okouzlující pár. Jsem dvorný, a srdečný úsměv mi na tváři nechybí. Ano přesně tak, Princi. Mimochodem musím vám složit hold za Vaše dnešní výkony na kolbišti, a to nemyslím jen umění boje. Mohl bych lady Aliu představit sám, ale nechám tuto výsadu na ní. Jistě pro ní bude čest osobně pozdravit členy královské rodiny. |
| |
| Setkání pod hvězdami Tiše kráčíme vedle sebe, bok po boku, užíváme si přítomnosti toho druhého a myslíme jen na jedno. Tedy, alespoň co se mne týče. Když se pak ze tmy vynořil další pár, nejdříve jsem netušila, kdo to je, dokud nepřišli blíže. "Vaše Výsosti princi, princezno," oběma členům jsem prokázala úctu skloněním hlavy a vhodným pukrletem. Znovu jsem se narovnala a nehledě na to, kdo před námi stál, přivinula se blíže k lordu. Když mne pak jeho Výsost princ oslovil, trochu zaskočeně jsem zamrkala a vykouzlila ve tváři příjemný úsměv. "Alia Waynwood, druhá dcera Oena Waynwooda, lorda Železnodubu a vazala pána z Údolí a ochránce Východu, lorda Arryna," opět jsem předvedla způsobné pukrle, tentokrát i s představením, jak mi to otec vtloukával do hlavy. |
| |
| Na okraji parketu S potěšením a poděkováním přijmu možnost zřídit si ve Starém městě přístavní skladiště. Připomínky Pána Přístavu si vezmu k srdci, i když mne ani nenapadlo páchat nějaké nekalé obchody v jeho městě. Pak se způsobně rozloučíme. Zaženu hlad u stolu pánů z Údolí, a poté se vzdálím ze síně do svých soukromých komnat. Má komorná mi pomůže ze šatů, omyje mne žínkou, neboť na koupel teď není dost času, upraví účes, aby byl dokonalý, a závěrem mi pomůže do slavnostnějších šatů v mých rodových barvách. Exotický parfém ze svobodných měst, brož s vlaštovkou doladí celkový vzhled. Na okraji parketu se krátce zastavím, a sleduji ten podmanivý rej barev. Kousek vedle mne stojí Lord Safírového ostrova, který vypadá jako muž, jenž dokáže být zajímavým společníkem. Použiji tedy starý decentní trik... a jakoby nedopatřením upustím svůj hedvábný modrozlatý šátek. |
| |
| Balkon Mírně se pousměju na Victarii a zhluboka se nadechnu. "V pořádku. Každopádně nepřikládal bych místům, kde se nepředpokládá politika lehkou váhu. Nikdy nevíš, kde je skrytá. V tomhle mi věř." Odpovím poklidně protože přece jen už trošku vím, jaké politické kličky někdy lidé dělají, aby zjistili na nepřítele nějakou špínu. Není to nic hezkého, ale je to běžná praxe, která existuje všude. "Rád si s Vámi připiji na Vaše zdraví Lady." Pronesu s úsměvem mírně žertovně a předvedu mírnou úklonu. Když se téma přenese zpět k turnaji trošku zvážním a zamyslím se. "Ano takto jsem se snažil také uvažovat, nicméně přece jen jsem Vlk a tak bych měl raději z turnaje, co nejvíce a vyhodil pár rytířů ze sedla. Takto možná absolvuji jen jeden souboj pokud budu poražen. Ale to vědí jen bohové." Podotknu klidně a pak mi na rtech zahraje menší úsměv. "Snad mi budou bohové přát, každopádně neměj obavy nemám v plánu zítra nechat se porazit. A pokud, tak ne snadno. Navíc mám přece talisman pro štěstí ne?" Povytáhnu mírně jedno obočí stále s klidným usmátím a ano narážím na šáteček, od ní. Pak pár kroky přejdu k východu z balkonu a ohlédnu se na Victarii. "Měli bychom se vrátit do sálu, zajisté už nás postrádají. Pokud tedy dovolíš doprovodím tě zpět do sálu." Nabídnu jí rámě a ať již přijme, či nikoli, tak se posléze navracím chodbou zpět na hostinu. Ač se mi tam popravdě příliš nechce. |
| |
| Hostina5. XI. 281, HarrenhalDo večere iba trikrát pichol vidličkou a nechal ju vymeniť za ďalší chod, s ktorou sa tiež iba pohral a poslal preč. Po tom včerajšom víne bol opatrnejší, pretože jed sa najľahšie skrýva v korenistých jedlách - a tých, na počesť Dorne, bolo požehnane. Ale som s nimi vybabral! Väčšinu času teda bolo Jeho Veličenstvo zamyslené, pozeralo sa po sále a rozmýšľalo, koľkí z nich si želajú jeho smrť. Koľkým z nich by odľahlo, keby ho Cudzinec odprevadil na druhý koniec? Vedel narátať aspoň jeden rod, ale bolo ich veľa viac, oveľa, aj medzi jeho vlastnými. Až sa vrátim do Prístavišťa, nastanú zmeny! Veľké zmeny! Od tej predstavy sa mu až zachveli pery vzrušením. Všimol si, že Rhaella odišla k Tywinovi. Najprv sa cítil urazene, ale keď začul, o čom hovorí, začal sa desivo usmievať. Priamo do tváre lorda pobočníka. Aký to je pocit, ty prekliata zmija? A ty si si myslel, že som bez rozumu, iba starec? Som prefíkanejší ako celý tvoj prekliaty rod, Tywin. Už aby si si zmenil meno na Tytos! Rhaellu pochválil potľapkaním po ruke, ale jeho ostré nechty sa chceli dostať pod jej kožu. Od toľkého šťastia a samoľúby nepostrehol synovu otázku, kým na ňu manželka neodpovedala. Vraj my, vraj my! Ja som tu ten, kto dáva príkazy! Kto rozhoduje! Ty máš iba držať pysk a robiť, čo kážem! "Ešte aby! Niekto by si ťa ešte zobral a... nie! Možno pôjdeš do Dorne, tam budeš v bezpečí. Alebo Záhrada... Mhmhmh, Rhaegar?" s týmito slovami sa stratí vo svojich myšlienkach, nedávajúc jasnú odpoveď. |
| |
| Ponuka 5. XI. 281, večer, hodovná sieň Harrenhal Genna Lannister, Tywin Lannister, hlavný stôl Opätujem tetine objatie, ale silnejšie ako ona, pretože jej prítomnosť ma naozaj potešila. Iba jeden jej krátky pohľad ma zrazu zaplní výčitkami za všetko, čo som urobila alebo zamýšľala urobiť, keď pri mne nebola. Vždy bola tak hrdá, tak nadšená, je mi matkou, ktorú som stratila. Kvôli... Som rada, keď nadhodí tému, čím zabudnem na svoj roky "utlačovaný" hnev. "Jaime bude v poriadku. Kvôli nejakému starcovi ho nebudú nosiť na márach. Neviem, či sa dnes zjaví na hostine, určite by ťa veľmi rád videl, teta!" Nevedomky nechám svoju dievčenskú radosť preniknúť do hlasu. Keď odíde, zaujmem jej miesto vedľa otca. A dobre urobím, pretože jeho slová mi vyrazia dych. Prekvapene sa na neho pozriem, skrývajúc nadšenie z tohto výberu. Je to pocta, navyše to znamenalo, že sa vrátim do Kráľovho Prístaviska a nepôjdem na Casterlyho Skalu. Na pohľad nechám tvár v udivenom výraze. "To je... prečo?" naddvihnem obočie v otázke. "Asi by som sa jej mala pri ďalšej príležitosti poďakovať." Vďačným pohľadom sa otočím na Rhaellu, ale zachytím aj Aerysov nechutný úškľabok. Úsmev mi zmrzne na tvári a vyžaduje to herecký výkon, aby som sa na mieste nepovracala. Radšej sa ďalej venujem otcovi. "Všimol si si, že sa nám vyhýbajú akoby sme mali mor? Za celý turnaj som tancovala iba raz." |
| |
| Setkání 5.XI.281, Elia, lord Arryn, lady Alia Dá se říct, že setkání provází příjemná atmosféra a je vidět, že ani jeden z párů se vzájemně nevyrušuje, což je dobře. Já osobně bych nerad někoho vyrušil z jeho osobní chvilky, ale náhoda je náhoda. |
| |
| Zpráva o stavu Údolí 5.XI.281, první hvězdy, Harrehallské terasy Princ Rhaegar, princezna Elia, Alia Když se Princ zeptá na skóre lordů z Údolí v turnaji, jen mávnu rukou. Eh, nemáme zřejmě svůj den, zvlášť do Bronzového Yohna Royce jsme vkládali naděje, ale už také vypadl, můj synovec Elbert vyloženě smolně podklouzl proti mladému Jaimemu Lannisterovi. Zítra prý bude bránit mé barvy mladý Eddard Stark. Sám se nabídl, když prý nemám v turnaji vlastního syna. To je od něj opravdu šlechetné gesto, že? Hovořím s úsměvem, takové jsou prostě turnaje, někdy vyjde všechno, a někdy nic. Oh, po boku lady Alii se mi daří skvěle. A v Údolí je vše v pořádku, to je vždy má prvořadá starost Princi. Objevil jsem tam i krásnou a podle mého velmi šikovnou Lady z Malé sestry, Alyshu Torrent. Stará se mi o část mé obchodní flotily, a podle hlášení mých kapitánů jí to jde opravdu dobře. Rád se obklopuji mládím a půvabem. Jsem více než dobře naložen, a jsem rád že se Princ tak živě zajímá o dění v říši... |
| |
| Harrenov, hodovní sál Zrzavý lišák „Možná to bude lordu Walderovi nepříjemné, ale některá jeho vnoučata zkrátka dostanou výchovu,“ opáčím bez náznaku obav, „a to včetně Cleose.“ |
| |
| Vánek z Vodních zahrad 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Ashara Dayne & ostatní hosté „Chtěl jsem tím naznačit pouze to, že jste jednou z žen, na které se vyplatí počkat, i když se kolem nich točí spousta pozornosti,“ poznamenám s šibalským úsměvem a sám také sáhnu po jednom z koláčků. „Třeba se někomu jeho trpělivost a vytrvalost jednoho dne vyplatí. A když pak lapí do svých dlaní srdce krásky z Hvězdopadu, bude mu každý muž v Sedmi královstvích závidět.“ |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 5. XI. 281, večer Jelikož ještě není příliš pozdě, nemířím rovnou do mých provizorních komnat a na kutě, avšak pomalu o samotě bloumám táborovým městečkem vstříci opuštěným tribunám. Konstrukce působí bez všech diváků a povyku okolo až strašidelně, avšak přesto mne kolbiště s rozrytou půdou jaksi přitahuje. Posadím se na dřevěné schody a tiše shlížím na prostor pode mnou, přemýšlejíc o zítřejších utkáních zatímco mé oči zabloudí vstříci vystavěným stanů obránců, zářícím ve světle nočních ohňů vojáků slavících úspěchy svých rodů…a poté je zde stan rytíře smějícího se stromu. Lehce se zamračím při vzpomínce na tuniku jednoho z jeho strážných-podobné zacházení rytíři jistě nenáleží pouze díky solidaritě dračích lordů. Avšak kdo ví, v minulosti vystupoval i Aemon Targaryen a Duncan vysoký jednou nastupovali na turnaje jako rytíři beze jména. Vstanu a zamířím zpět do stanu mého bratra a bratránka, kde zabrána prohlížením jejich zásob strávím čekání. Naštěstí netrvá příliš dlouho než je Roger poslán na kutě. Mark nevypadá příliš nadšeně že mě vidí, myslím že tuší o co jde, ale přesto nic nenamítá když mu pomohu uložit unaveného bratra do postele. Není to špatný plán-nepřitáhlo by to žádnou pozornost, nikdo by o ničem nevěděl… argumentuji, zatímco Mark se na mně zarputile mračí. Stejně s tím kotníkem nemůžeš zítra závodit-a dobře víš, že bych mohla vyhrát-mohla bych spravit naše jméno v očích všech seveřanů-a nejen seveřanů-v očích všech přítomných lordů! šeptám vztekle a stojí mne všechny mé síly abych nevykřikla. Nech mne závodit tvým jménem… zopakuji nakonec, chytíc jeho dlaň do mé a stiskem na něj naléhajíc stejně jako upřeným pohledem. Nikdo nepozná rozdíl-a ty všechny přesvědčíš o tom, že si zasloužíš ostruhy. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro S planoucí sestřenkou 5.XI.281 Darlessa se nad mou poznámkou o hnědákovi usměje, ale mám pocit, že má další věta ji lehce vyvedla z míry a následné kývnutí na návrh vrátit se do sálu to potvrdil. Tma to sice skrývá, ale můj trénovaný pohled dokáže rozeznat, že sestřenka trochu zrudla a pak jí přejel po tváři jakýsi stín... smutku? Onu představu ale sestřenka naruší tím, že prsty obkreslí mou bradu a já cítím, že jen silou vůle pak ruku stáhla zpět. To už se ale sestřenka zavěsí do mého rámě a společně se vydáme zpět do sálu. Jsem potichu, nevím co právě teď říct, abych ji nerozrušil ještě více než je. Ticho však přeruší samotná Darlessa. "Drahá, s tebou si zatancuji vždy a rád... Pokud ti nevadí že místy budeš mít pošlapané střevíčky." Snažím se trochu odlehčit zhoustlou atmosféru, ale někomu jako jsem já to asi půjde těžko. Když vstoupíme do sálu, tak sestřenku vedu rovnou na parket, přičemž se pohledem také snažím najít Tywina. Asi bych se za ním pak měl stavit. |
| |
| Tanec s vlkem. Situace u stolu se uklidnila překvapivě tak nějak sama. Pravda lady Lyanna si mne ani nevšimla, ale nedivím se, pokud si myslí, že můžu za hádku jejich rodiny, pak má důvod mě naprosto přehlížet. Vlci se pomalu trousí od rodového stolu a já přemýšlím, jak tohle vše skončí, ale to už mě opravdu snoubenec vede na parket. Cestou ještě potkáme snoubence lady Stark, takže se zdá, že vše tak nějak zapadá do normálu, pokud lze něco takového říct. " A ona se s vámi některá žena snad někdy bála , lorde?" Odpovím Brandonovi na jeho ujištění , hlas mám opět podmanivý, něžný a klidný. myslím, že tahle síň už zažila dost vzdoru, takže propříště raději mimo zdi a oči tolika lidí. Jakmile na těle ucítím jeho ruku, zachvěji se. není to poprvé co tančím s mužem, a nutno uznat, že tanec s lordem Gerionem byl velmi příjemný, ale tady jde o něco jiného. Tančím s mužem, kterému budu patřit, pokud tedy vše dopadne tak, jak si naši otcové naplánovali, což samozřejmě nemusí být jisté. Hudebníci hrají nádherně, kroky mi jdou skoro sami, na chvíli si dovolím zasnít se, být v náruči muže, který se mi věnuje ne z donucení, ale proto že chce. Na tváři se mi usadí jemný úsměv, otočky a náročné kroky mi jdou skoro sami, v náruči Brandona Starka je tanec požitkem. Uvědomím si, co mi právě proběhlo hlavou a rychle zamrkám, naštěstí lord prolomí kouzlo a promluví. " Lorde jste příliš laskav, vaše vedení je skvělé a vaše pohyby ladné, takže si myslím..., trochu mi v očích zajiskří, " že i okolí je před námi v bezpečí." Koutky úst mi zacukají pobavením , na chvíli se odmlčím , to když taneční figura vyžaduje otočku, ale pak pevně pohlédnu do očí divokého vlka a položím otázku, které mě trápí už dlouho. " Povězte mi lorde, jak si představujete svou budoucnost?" |
| |
| Cersei 5.XI. 281, hostina Cersei Jen se jí podívám do očí. "Je to pocta, odměna za všechno co jsme pro Taragryeny a Železný trůn udělali. Nastoupíš na místo, které kdysi zastávala tvá matka." Odpovím Cersei a zbytek si nechám pro sebe. Bude tam rukojmím, zástavou za mou vlastní věrnost. Vidím Aeryse jak se směje chytrý sám nad sebou a nadšený z toho co dosáhl. "Ach toto. Tím se netrap, Lvice se přece nemůže trápit chováním obyčejných ovcí a většina z nich nejsou víc než ovce." ne Skutečně by se neměla trápit, že se nám vyhýbají. Bojí se našeho jména, mají z nás respekt po tom co jsem udělal Reynům, Tarbeckům, Darklynům a Hollardům. Jen ať se bojí a jen ať mají ovečky respekt. Zastavím se pohledem na Arysovi a mírně se mu ukloním. "Neboj Cersei. Jistě se jednou najde někdo, kdo tě bude hoden. Teď by si ale měla jít a poděkovat královně za poctu, které se ti dostalo." |
| |
| Vlčice, ta nejkrásnější 5.XI.281 Lyanna Usmála se na mne. Ona se na mne usmála. Nádherný pocit. V tu chvíli jako by svět, vše na okolo i všechno ostatní přestalo existovat. Jen na krátký, krásný okamžik se topím v těch hlubokých očích. No neměl bych tady jen civět, bude třeba pokračovat v konverzaci i když i její pouhá přítomnost mi bere slova z úst. I já se nakonec velmi mile usměji. "Doufám, že se vám zatím turnaj líbí?." Položím nesměle první otázku, když se vnoříme mezi taneční páry. Bohové, ona má tak nádherné vlasy až nemohou být z tohoto světa. "Jen škoda, že Brandon vypadl tak brzy. Byla by sranda, kdybych mu mohl poslední den naprášit pořádně kožich." Lehce se zarazím. Moc mluvím a málo poslouchám. Otočka. Sleduji v jejích očích jakýkoliv náznak nevole. "Velmi by mne zajímalo, kdo že je vlastně ten neznámý rytíř." Lehce se na ni usměji a snažím se znovu neutonout v jejích očích. "Taky, má paní, zajímá kdo to je?" |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Benjen Ruffus se hluboce napil a poslouchal. "Víš co Benjene vidíš to moc černě a to mám černou rád. Zkus na tom všem najít něco veselého, ale starší bratři jsou zmetci. To je naprostá pravda, to bych ti klidně podepsal." Znovu se hluboce napil. "Zase nepij tak rychle, jinak tě budu muset někde schovat, než přijdeš k sobě. Tvůj lord otec by asi těžko ocenil, kdyby ses mu vrátil opitý jak Železný." Ser Ruffus se lehce usmál. "Z Údolí si nedělej starosti. Prý je tam hezky. Jon Arryn je velký pán a čestný muž. Mohl jsi dopadnout mnohem hůř, to mi věř." Znovu se zhluboka napil a pokračoval. "To nejlepší na konec. Co to je ta krásnou srnku, co upoutala zrak mladého Zlovlka. Ženy jsou zlé a někde velmi podlé plemeno. Nejde žít ani s nimi ani bez nich. Někdy si říkám, že ten celibát je požehnáním. Nic, zase moc mluvím. Tak co je to za krásnou dámu." |
| |
| Emmon Frey 5.XI. 281 Rickard, Kevan, Genna Emmon Frey se zhluboka napil. Vlastně do sebe obrátil pohár na ex. "Drahá," Emmon upřel zrak na svou ženu, "ale oznámíš to mému panu otci sama. Skutečně nemám náladu se s ním hádat, ani o tohle ani o nic jiného." Vypadal sice trochu zaražen vlastní odvahou a drzostí, ale nenašel možnost, jak se vyvléknout z vůle vlastní ženy. Zachránil ho až rytíř Lebek a Polibků. "Sere," odpověděl na pozdrav. Následující žádost mu naprosto vyrazila dech. Vypadl jako člověk, kterému chtějí vzít jedinou životní jistotu, ale zachoval si alespoň zdání vlastní důstojnosti. "Má drahá tohle je Rickard Lonmouth, zvaný Rytíř Lebek a Polibků. osobní panoš a přítel Prince Rhaegara. Představil rytíře své ženě "Potkal jsem několik vašich příbuzných, když si můj otec bral Lady Swann." Nikdo by to Emmona neřekl, ale vypadal teď docela hrdě a snad dokonce i povyrostl. "Ovšem, že můžete vyzvat mou ženu k tanci, tedy pokud ona bude souhlasit mladý muži." Dodal ještě, ale bylo jasně slyšet jak mu ta slova souhlasu vůbec nejdou přes ústa. Zhluboka se napil vína a podíval se na svého švagra, když Genna mizela v davu. "Někdy jsem vděčný mému a tvému otci, že mne uzavřeli v tomhle zatraceném manželství. Někdy nenávidím tebe i Tywina, že jste mne prostě nezabili." Znovu se zhluboka napil. "Jsem odsouzený žít se ženou, kterou by mi každý záviděl a která mnou pohrdá." Pak mávl rukou a znovu se napil. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Sen či skutečnost? Jeho lichotka mi vžene nach do tváří, nebo to byl spíše jemný dotek na šiji? Pátravé prsty, které odstraňuji důkaz mé činnosti, stopu mého zájmu a vášně. Vášně pro kresbu i tohoto muže. Chvění svého těla nijak neovlivním, takže se pokusím trochu odlehčit situaci, což následně přijde vniveč, když první slova zní jako zakrákání, vzrušením musím polknout. "Myslím, že lidí by bohužel viděl jen tu šmouhu, to zda je nositelka pohledná či nikoliv, by bylo nepodstatné." Uvědomím si změnu tlaku prstů na mém krku a ramenou, víc než pomoc s očistou to nyní připomíná velmi příjemnou masáž. Lord se dotkne jednoho ze svalů na krku a mě unikne chraplavé zasténání. Krk je celkově pro mnoho lidí velmi citlivý, ale u mne je to velmi extrémní, svoji drobnou dlaní zaryji lordovi prsty a hlasem sotva silnějším než je šepot promluvím. Já....ach, děkuji vám můj pane, že jste mi pomohl, bylo by....velmi nepříjemné ocitnout se před zraky zdejší smetánky v nedokonalém stavu, ale pokud ....ach, asi by jsme měli už jít. Nervozně si navlhčím rty. Na krátký okamžik lituji, že nejsem děvečka z kuchyně, nemusela bych se bát říct mu, jak moc se mi nechce vracet do síně, jak moc bych si naopak přála zůstat jen s ním. Hluboce se nadechnu, aniž bych si uvědomila, že tak přilákám pohled k bujnému poprsí a lordovi věnuji úsměv. Uhladím si šaty, a s hravým mrknutím se před mužem otočím kolem do kola. " Vše v pořádku , můj pane? " |
| |
| Návrat na ples Pousmála jsem se. Měl pravdu. Kličky jsou všude, i když sama nevěřím, že by zrovna mistr Oemund měl v plánu zrovna ze mě vylámat cenné informace. Vždyť stejně nic důležitého nevím. Když zažertuje, tiše se rozesměju, pobaveně. Nepřestala jsem se usmívat, ani když mluvil o turnaji a jeho umístění. „ Doufám, že bohové budou na tvé straně Eddarde.“ Usmála jsem se. Na zmínku o talismanu jen přikývnu. Přesto mě opravdu potěší, že šátek má. A že ho považuje za talisman pro štěstí. „ Mě nemá kdo moc postrádat, ale tebe pravděpodobně ano. Ale ráda se nechám doprovodit… zvláště pokud stále platí ta sklenička.“ Usmála jsem se a došla jsem až k němu. Přijala jsem jeho rámě a lehce jsem se do něj zavěsila. Popravdě mě zahřálo u srdce, vědomí, že mě vede zrovna Ed. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Černý rytíř 5.XI.281 Poslouchám slova která mi ser říká a znovu i připadám jako ukňučené štěně. Starší bratři jsou opravdu často opruz, moji dva jsou toho důkazem. Údolí... Podělané Údolí kam se mi nikdy nechtělo a ani nechce. Jon Arryn je možná čestný muž, ale co z toho, když budu muset hnít v údolí, zatímco všichni kolem budou plánovat mou budoucnost. Navíc tam budu muset být roky... Roky než se starý orel uráčí uznat za vhodné poslat mě zpět. Celý tenhle život stojí za hovno. Všichni ti pořád říkají co máš, co nemáš. Co musíš a co nesmíš. Mám pocit že se bez povolení nemohu ani dojít vysrat. "Snažím se vidět něco kladného... Jde to těžko." Znovu se napiji vína unaveně si promnu oči. Co já tady vlastně dělám? Než si na tuhle otázku ale stačím odpovědět, tak už se mě ser Ruffus ptá kdo že to učaroval severského zlovlka. "Krásná hvězdička z Hvězdopádu... Lady Ashara..." Pohledem jí zkusím najít, nedaří se. |
| |
| Stůl Lannistrů 5.XI. 281 Genna, Lonmouth Lehce se usměji na Gennu a pohledem zabloudím k Tywinovi. "Jistě, že přijal." Konstatuji prostě. "A nečekám, že by z toho byl dvakrát šťastný." Spíš vypadá, jako by chtěl někoho zabít. "Mám z toho špatný pocit. Pocit jako by se něco chystalo. Ve vzduchu je cítit krev." To poznám dobře. "Upřímně Královo přístaviště není bezpečné pro nikoho z nás a už vůbec ne pro mou neteř. Nebude ji svědčit tamnější klima." Jak řekla Genna. Chtěl bych dodat ještě něco, ale vyruší nás mladý rytíř. "Zato vy sere jste se známým z docela jiných příčin, než je umění a odvaha na kolbišti. Docela by mne zajímalo, jestli může být šašek rytířem." Nedospustím si to, skutečně ne. Zhluboka se napiji a sleduji jak moje sestra mizí, k nelibosti svého manžela. "Emmone," podívám se na švagra. "Litovat tě nebudu. Taky si mohl v septu mlčet, ale to by si musel mít koule a páteř. To vy Freyové nemáte." Konec. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, během hostiny stany Mistrů Stanové plátno se odhrnulo a dovnitř vklouzl po tichu Addam Marbrandt. Jen jeho rudé vlasy nepatřičně zářily do okolí. Opatrně se rozhlédl na všechny strany a pak zamířil přímo k tobě. "No Jaime," oslovil tě a bylo vidět jak se směje. "Nemáš pocit, žes už se tady naležel dost. Měl by si vyskočit a běžet za děvčaty, ne tady ležet jako jako mrtvola." Dokončil a zpod pláště vytáhl láhev vína. "Tak tohle jsem osvobodil od jednoho rytíře ve stanovém městečku. Podle toho jak vypadal, jsem udělal dobrý skutek jak pro něj tak i pro to víno." Sám se napil a podal ti láhev. "Bojoval jsi hezky, jen nevím jestli měl v plánu skončit zrovna tady. Tak se napijem na tvé úspěchy bratránku." Byl skutečně veselý, když to říkal. |
| |
| Harrenov, hodovní sál Lebky a polibky Sice se mnou souhlasí, ale raději by zalezl někam stranou a nechal mě, ať prosadím svou vůli před velkou starou lasičkou, pomyslím si pohrdavě, když slyším, jak se Emmon snaží vymoct si na mně, aby nemusel mluvit s lordem Walderem. Nestačím mu už odpovědět, že dost možná nebudu na Dvojčatech k tomu, abych si mohla se tchánem z plných plic pohovořit. |
| |
| Lord zdvihač šátků 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Alysha Torrent Se zájmem se rozhlížím po sále a obdivuji výkvět šlechtičen ze všech koutů Sedmi království. Je to podívaná, která vskutku lahodí mému oku a proto mi nevadí chvíli jen tak stát a kochat se. |
| |
| Opět v sálu "To i já." Kývnu na ní, když vycházíme z balkonu klidnými kroky. "Vlk vždy drží své slovo." Podotknu vážně a slétnu k ní koutkem oka. Rty se mi zvlní v náznaku úsměvu, ale jinak se chovám klidně. Když vejdeme do sálu tvářím se, jako vždy klidně. Zahlédnu, že Bran tančí s Lady Catelyn. Bena nikde asi nezahlédnu. Nicméně otec je stále u stolu s Ryswelly a jinými. No a Lyanna k mému podivu tančí s Robertem. "To musela být hodně zoufalá v touze dostat se od stolu, když sáhla po tomhle řešení." Napadne mne, ale navenek nedám nic znát a zamířím s Lady Victarií poklidně k našemu stolu. Zastavím se až před otcem a mírně skloním hlavu na znamení úcty. "Otče dovol, abych ti představil Lady Victarii Tyrell, to ona byla ta, kdo se staral ve stanu ošetřovatelů o Branovo zdraví, když byl sražen z koně, stejně, jako o jiná mnohem závažnější zranění turnaje." Předtavím Victarii a pak vezmu ze stolu druhý pohár s medovinou a pohlédnu na otce. "Rád bych jménem Starků připil na její léčitelské umění a umění všech, kteří jsou ve stanu s ní, protože nebýt jich, někteří účastníci by z turnaje lehce určitě nevyvázli. Patří jim vděk nás všech." Lehce se usměju a doufám, že otec se mnou bude souhlasit, když pozvednu číši a pak slavnostně upiji. |
| |
| Zvídavá Lvice5.XI. roku 281 v Harrenově, hodovní sál, večerGenna Lannister, Kevan Lannister, Emmon Lannister Mezitím, co mě ser Emmon představuje své vlastní ženě, stočím svojí pozornost k z vážnějších v této společnosti, jenž si zřejmě nemohl odpustit Robertovu sázku. Nijak mě tím nevyvodí z míry a dokonce se pobaveně zasměji. ,,Šašek rytířem zrovna asi ne, ale rytíř šaškem...''přičemž nedořčenou větu nechám viset ve vzduchu, ,,Navíc mezi rytířů mrzoutů je na můj vkus až příliš a měl bych možná až moc velikou konkurenci.''vesele pobavená tvář zůstává stále nezměněná a zároveň se snažím udržovat poloviční pozornost na mluvícím Emmonovi. Na tváři mi vyvstane drzý úsměv, když se k mým uším donese otázka lady Genny. Samozřejmě, mohl bych jí to říci hned, nicméně...,,Jsem si jist, že pokud mi věnujete ten tanec, tak nebude žádný problém, proč bych vám to měl říct.'' ,,Nedivil bych se, že matka by si přála, abych Vám popřál mnoho zdraví a úspěchů. Pokud bych Vás mohl požádat a popřál tak i Vašemu otci jejím jménem...''upřu pozornost k němu a mé rty si stále zachovávají veselí a mladistvou energii. Nicméně jsem si vědom, že tato slova jsou jen sladkou lží a matčiny slova ohledně Freyů byly docela jiná. Ti Freyové...všechno to jsou špína do jednoho. Hlavně ten Walder, prasák jeden. Bere si jednu, ale šahá pod sukni druhým. ,,A děkuji, vážím si toho sere Emmone.'' poděkuji, ale tou dobou už jsou mé oči plně zaměstnány obdivováním tvarům postarší lvice, které po menší úkloně nabídnu své rámě. Teprve až nyní se dočká své odpovědi na první otázku. ,,A teď, abych vám odpověděl na vaší otázku. Titul rytíře lebek a polibků původně nemělo žádné vznešené poslání. Vlastně to byl hanlivý titul, který nám byl udělen nespokojenými poddanými. Nicméně i přes to, jak to mělo být původně myšleno, my jej s hrdostí přijali a nosíme jej.''na moment ztichnu, abych si prvně utřídil myšlenky, které se zároveň stíhali ztrácet při prohlížením si oku lahodícím tvarům lvice. Má ruka mezitím vklouzne do té její, zatímco ta druhá se postará o její oporu, pohrávajíc si s myšlenkou, jak pohodlné by to mohlo být níže. Znovu se rozpovídám teprve až tehdy, když lvici začnu vést. ,,Nepamatuji se, že by původně některý z mých pradědů se honosil nějakým titulem. Než se objevil Joffrey Lonmouth, který žil zhruba 100 let po dobytí Západozemím Aegonem Dobyvatelem. Tehdy jej prosté obyvatelstvo poprvé nazvalo rytířem polibků, vzhledem k jeho mileneckému vztahu společně s Laenor Velaryonem, který, jak jistě víte, byl manželem dračím jezdcem a prvním manželem princezny Rhaenyry. Traduje se pověst, že Rhaenyra natolik žárlila na Joffreyho, který si doslova kdykoliv mohl ukrást Laenorovu pozornost, že nechala uspořádat turnaj, při kterém měl Joffrey zemřít a při kterém taktéž zemřel pod morningstar ser Cristona Colea. Povídá se, že po týden kdy Joffrey umíral, jej Laenor neopustil a plakal při jeho smrti.'' opět se na moment ztiším, přičemž nechám chvíli prostory pro nějaké možné poznámky, načež zlehka lady Gennu vedu do otočky. ,,Tehdy se začalo dědit titul Rytíře Polibků. Lebky byly přidány o pár desítek let později při Tanci draků a stal se jím Darvis Lonmouth, který se zúčastnil boje na straně Aegona II. Důvody u něho jsou nejasné a ani knihy jej neuvádí, nicméně v mé rodině se tradují dvě možnosti. První teorie, a ta je velice neoblíbená, vypovídá o tom, že to byl poněkud magor, který měl mnoho milenek, nicméně sám nesnesl, pokud jeho milenka měla ještě jiného milence. V ten okamžik, kdy se to dozvěděl, tak jej okamžitě nechal zbavit a jejich lebky si poté vystavoval v ložnici. Velice oblíbená u vesnických hnidopichů, kteří nemají nic lepšího na práci, než v noci nad pivem nadávat na minulost. Tou druhou a velice pravděpodobnější je jeho brutálnost a zručnost na bitevním poli, kdy přežil veškeré boje mezi Rhaenyrou a Aegonem a u toho stihl pobít veliké množství jeho nepřátel. Můj sedmiletý bratr má dokonce teorii, že zabil draka. No...pravdu se již zřejmě nedozvíme.'' A to je ta krása historie. Možností je mnoho a nikdy nezjistíš, jaká byla pravdivá...pokračuji dál s úsměvem, u čehož se dostáváme blíže a blíže ke středu tanečního parketu. Zároveň si povšimnu, že má ruka se mírně poposunula níže, zachovávajíc se stále ve společenských přijatelných místech. ,,Můj rod? Tak to bude dlouhý tanec má paní. Ale vaše přání je mým rozkazem. Můj rod původně ani nepochází ze Západozemí.'' Mé oči, ačkoliv jsou plně zanořeny do zelených omamných očí lvice, jako kdyby procházely skrze ni a koukali se na neexistující obrázek. ,,Nepopírám, že zde vznikl a to těsně po dobytí celého Westerosu, nicméně jeho zakládající členové byli původem z Valyrie, kteří přišli v armádě Aegona Dobyvatele. Za jeho zakladatele se pokláda Jaehor Lonmouth, nicméně už to jsou dvě století a těžko říct, kde leží pravda. Od té doby se Valyrijská a Westeroská krev stihla natolik promíchat, že bych se za pravého Valyrijce nemohl pokládat ani můj malíček, kdyby v něm ležela veškerá pravá Valyrijská krev.'' veselý úsměv ozdobí mojí tvář a další otočkou se octneme přesně ve středu sálu. ,,Pak už nebylo příliš výjmečných jmen, o kterých by se v historii mluvilo, snad s vyjímkou Tarise Lonmoutha, který se stal Velitelem Bílých pláštů za krále Baelora I. a jeho bratra Eswela, který byl taktéž Bílým pláštěm. Ovšem pokud jste nikdy neslyšela o mém rodě, není se za co stydět. Můj rod je téměř bezvýznamný a hlavně sídlí v hlubokém lese ze všech stran obklopeného horami a i po vyznačené cestě průsmyky to trvá několik dní, když člověk sejde z Boneway. Zabýváme se hlavně těžbou dřeva, nicméně se snažíme trochu šetřit a za každý vykácený strom na jedno místě, tak vysadíme strom na jiném místě...snažíme se zachovávat rovnováhu. Dále ještě lovem lesní zvěře a v neposlední řadě těžíme i spoustu minerálů z okolních hor, včetně zlata...ačkoliv na vašeho bratra stále nemáme.'' dodám s úsměvem a narážku ohledně sraní zlata si nechám pro sebe. Jednak už je ten 'vtip' starší než moje matka a hlavně se mi nezdá tolik vtipný. Nicméně čas se věnovat říční otázce. ,,Hm...teď když tak nad tím přemýšlím, tak upřimně neznám odpověď na tuto otázku. Je to dost možné, ačkoliv sám bych tomu příliš nevěřil. Země na sever od Westerlandu, Roviny a okolí Králova přístaviště nebyly příliš v hledáčku mých předchůdců. Nicméně nepopírám tuto možnost. Abych pravdu řekl, tak sestra by si přála někoho z Říčních krajů, případně Roviny. Ale nikdy jsem vám to neříkal.'' spiklenecky se usměji a jen tak tak se ubráním, abych dodal, že pokud tomu tak skutečně má být, tak ať to nejsou Freyové. ,,Ačkoliv bych Vás rád vyzpovídal ohledně vašeho rodu...nebál bych se říct, že o něm vím docela dost v jistých mezích. Nicméně o rodu Frey toho až tolik nevím.'' S vyjímkou toho, že je to odpadnice pro nezadané. ,,Jaké to je pro lvici žít mezi dvěma věžmi?''po otázce jenom o něco pozvednu opět výše k zádům stále sjíždějící ruku. |
| |
| Konečně rozhodnutí...nebo také ne.
Pozorně poslouchám otcova slova. Otec se ovšem nerozhodne, místo toho řekne jen tři možnosti: Rhaegar, Dorne, a Zahrada. Tyto možnosti se mě samotnému zdají zcela nelogické a nespravedlivé. Dorne? DORNE? K těm špinavým snědým Martellům? A k čemu by mě asi tak vychovali? K tomu, jak efektivně zabíjet draky, a jak efektivně podřezávat krky? Chtělo se mi posměšně odfrknout, ale v otcově přítomnosti jsem si to nedovolil. Měl jsem k němu obrovský respekt. Je to přece král. Moudrý král. Další možností byla Vysoká Zahrada, ale i tato možnost se mi zdála nesmyslná. Zahrada, Zahrada. Koho zajímá nějaká Zahrada? Já chci být Rytíř! A nezdá se mi, že by v Zahradě bylo zrovna rodiště efektivních rytířů. I když by se našli výjímky. Ale pořád je to blízko Dorne. Co by kamenem dohodil... Moment! Myslí otec vůbec Vysokou Zahradu? Třeba totiž otec myslel VODNÍ Zahrady! Ale to by byli zase Martellové...takže asi myslel tu Vysokou. A třetí možnost byl Rhaegar. Možnost, nad kterou jsem sám uvažoval, ale z pochopitelných důvodů se mi do ní chtělo jen minimálně. ,,Otče a co někdo z Královské gardy? To jsou přeci nejlepší rytíři v Sedmi královstvích!" odmlčím se. ,,Jistě bych mohl panošovat některému z nich! Nemusím přeci do Dorne, nebo do Zahrad...nebo k Rhaegarovi." polknu. ,,Možností je přeci více." dodám, a udělám prosebný pohled, tzv. Psí oči. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, počátek noci, Harrenhall, stan Černé ryby Lorelay Náhle si uvědomím, cože to vlastně mé prsty, takřka bez mého vědomí činí. Než ale stihnu cokoliv udělat, neuniknou mne dvě věci. Za prvé jak moc se mi to líbí, a za druhé, jak velmi je lady Lorelay citlivá právě na krku. Sedm tváří, jak je možné, že mne ta žena tak dráždí a přitahuje? Její chraplavý vzdech doslova vžene tuhost do mých nohavic. Naštěstí je toho zřejmě moc i na lady, a vysméká se ladně z mé moci, právě včas. Není zač lady. A ano, to bychom měli. Poměrně hlasitě si vydechnu, aby mne na závěr ještě zasáhlo mocné vzedmutí jejího poprsí. Následuje otočka, a mé slyšitelné polknutí uzavře tuto epizodu. Tedy zacvičila se mnou! Kde pořádají společné koupele? Měl bych zamluvit dvě místa. A ne! Nic není v pořádku! Ano, půjdeme. Řeknu přiškrceně. Zahalím nás oba do zateplených plášťů v barvách Řekotočí. Musím na vzduch. |
| |
| Lord a vlaštovka Samozřejmě vím, vedle koho stojím. I o jeho trudném osudu jsem cosi slyšela. Lord Selwyn se zachová jako pravý rytíř, a pomůže dámě s drobnou nesnází. Tak se můj šátek vrátí zpět ke mně. Na úvod konverzace lehce zavtipkuje. Mé smaragdové oči zkušenému muži odhalí, že slovní hrátky sršící vtipem zřejmě nejsou tím, čím u mne rytíři vítězí. I tak se jemně zvonivě zasměji. Jeho přirozená noblesa, se kterou můj šátek zvedl, na mne zapůsobila o dost víc. Těší mne Lorde Selwyne, že Vás poznávám. Jsem Alysha Torrent z Malé sestry. K mému představení náleží středně hluboká úklona, která dá mírně nahlédnout do mého dekoltu, avšak jen tak, aby zbyl prostor pro tajemství a představivost. Drahokamy zdobená hlavička mé vlaštovky se zatřpytí ve světle loučí, když s mírným úsměvem položím konverzační otázku. Jak se zatím bavíte na tomto hemžení Lorde Safírového ostrova? A jsem vskutku zvědava, kterým směrem se jeho odpověď rozběhne. |
| |
| V rezavém kole 5.XI.281 Harrenhall – taneční parket jen a pouze Catelyn Tully Užívám si naší tělesnou blízkost. Skoro jako bych cítil vůni její kůže. Tanec se mnou nikdy není pro ženu decentním. Snažím se, aby si jej pamatovala. Ostatně je to jedna z nejlepších technik svádění. Stejně jako vlk laškující se svou kořistí než jí konečně skolí, tak i já si pohrávám s Lady Catelyn. Nebo si možná pohrává ona se mnou, kdo ví. Každopádně s točící se záplavou rudých vlasů dívky ohněm políbené se odkrývají skutečné klenoty. Taková křehká šíje. Jen si zlehka kousnout… Beze slov téměř hypnotizován krásou své snoubenky kloužu pohledem z křehkého krčku k bujnému poprsí, a dále na jih směrem k pevným bokům. Na tvoje prsa, na tvý boky, nechci čekat roky… Nebráním se myšlenkám, které jsou příjemnou předzvěstí toho, co nás jistě za nedlouho čeká. Jak by se asi starej Tully tvářil, kdybych si právo ženicha vybral ještě dnes …ostatně zdá se, že mladá Catelyn si také užívá. Usmyslím si při pohledu na její téměř orgastickou extázi, jež si naším společným tancem dopřává. Je skoro škoda jí vyrušit. Má slova ji však proberou a rychle rozpačitě zamrká, následně mě ujišťuje, že jsou všichni v okolí v bezpečí. Avšak kdo ochrání mě před touhle spalující kráskou. Ne nadarmo se proslýchá o náruživosti zrzavých slečen. A holky s říčních krajin bývají, hned po Dorňankách, nejlepší. Přejdu její slova jen vlídným přikývnutím. Načež Dámu protočím v otočce a naše pohledy se střetnou. Catelyn mi pokládá otázku, která na parket nepatří, a tak mě poněkud zaskočí. Mou budoucnost? Mírně jsem se nad otázkou zamračil. Jako by sem tohle rozhodně nepatřilo. Každopádně na chvilku se odmlčím … Ale no tak! Musíš to kazit takovými zbytečnostmi?! Tak příjemný a dvojsmyslný tanec? Co ti k tomu jen říct? Eee… Aha, už vím. … a hned zas pokračuji již jistě volenými slovy. V pravdě, lady Catelyn, oba víme moc dobře, že naše životy nám nepatří. Tak jaká pak budoucnost? Trochu se zasměji Zdá se ale, že má budoucnost jste vy, lady Catelyn. V tento okamžik jako bych trefil přímo do černého. Jako vlk, když pevně sevře svou kořist, aby věděla, že je jeho, sevřu lady v náručí a nic kolem nás, nikde na světě není. Využiju momentálního přiblížení, abych ji věnoval jeden lehký, ale dlouhý polibek. Kašlu na to, že tohle se na veřejnosti nehodí. Jsem seveřan. My neváháme být upřímní. Než skončí tento turnaj, ještě sama za mnou přiběhneš do stanu. Opouštím lahodné opojení sladkých rtů lady Catelyn a na odlehčení opět zvesela promluvím. A pak postavit tvrz, zasadit čarostrom a zplodit dědice, dalšího vlka, zkrátka taková Starkovská idylka fungující už tisíce let. |
| |
| Bouře v srdci Pocity které prožívám, nedokážu ani pořádně pojmenovat, celá se chvěji a přitom se lord choval nanejvýš korektně, galantně. Snažím se zklidnit dech a určit z čeho mi tak buší srdce, broč si připadám jako zmítaná divokou bouří. Děkuji vám lorde, děkuji za Vaši pohostinnost, víno bylo báječné, řeknu lordu Jonovi aby ho zařadil na stůl u nás doma. Konečně mám snad dech už klidný, a jsem připravena vyjít ven. Ještě po očku si prohlédnu lorda Bryndena, mám pocit, že zažívá nějaké nepohodlí, ale nemohu přijít na to oč jde. Pomáhá mi do teplého pláště a mé prsty se lehce dotknou jeho ruky. Opravdu jste v pořádku? Pokud se necítíte na další procházku, klidně se můžeme vrátit zpět. Aneb, můžeš mě odložit u stolu a užívat si večera podle svého. Rozhodně nechci aby si lord myslel, že je povinen se mi věnovat, musí najít svou neteř a jistě má i jiné zájmy. Vyjdeme do chladné noci a já se zachvěji, doufám, že lordova odpověď bude zahrnovat pomalou procházku, neboť cítím jak chladný vánek hladí mé tváře, ale nic nedokáže utišit oheň v mém těle. Možná snad jen lord, když ho způsobil, ale nejspíš o tom nemá ani tušení, takže v poklidu kráčím po jeho boku až do chvíle kdy zahlédneme hlouček lordů, řešící něco velmi hlučného. Zdá se, že část zábavy se přesunula před hodovní síň, pronesu lehce a se zájmem sleduji shromáždění. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro S Adamem Marbrandem5.XI. roku 281 v Harrenově, večer, stan mistrůI když se jedná o pouhé tiché zašustění látky, která kryje vstup do stanu mistrů, stejně mě probudí z mého velice lehkého spánku. Kdo by se taky divil, když dnes jsem si toho naležel mnohem více, než by bylo u některých zdrávo. Zlehka cuknou hlavou a pootevřu oči, podívaje se směrem k příchozímu. I když postavu kryje šero stanu a ani zdejší osvětlení zrovna není něco extra, ihned poznám o koho se jedná. ,,Addame, co ty tu děláš? Neměl by ses honit za sukněmi na hostině?''reaguji na něj s milým a veselým úsměvem na tváři, přičemž během krátké chvilky se posadím. Už mě ani to tělo příliš nebolí. Vlastně...bolí mě vůbec něco? ,,Povídáš, že bych si toho měl užívat do té doby, než se ožením s tou neschopnou rybou?'' řeknu už tak nějak otráveně. Ta mrcha se nejenom že nedostavila na turnaj, ale ještě se ani nepřišla podívat na svého rytíře. Budu si muset s otcem promluvit. Zastavím se pohledem na nabízené láhvi vína. Né že bych byl víno poprvé, nicméně čert ví, co v tom může být, když to nalezl u náhodného rytíře v táborovém městečku, kterému stačí jakýkoliv třetiřadý mok. Nakonec ji ale příjmu a mírně upiji...A téměř ihned tu břečku vyprsknu z úst. ,,Fuj, krucinál, jseš si jistý, že v tom je víno? Chutná to blbě a smrdí to ještě hůř.''řeknu pohoršeně, ale stejně se po chvíli zasměji mé vlastní povrchnosti, co se týče tohoto. ,,Když už mluvíš o tom boji, měl bych dvě věci. Vyřadil už někdo toho Tyrella?'' zeptám se jakkoliv bez nenávisti. I když mě vyřadil, udělal to v čestném souboji. ,,A ta druhá věc. To ležení tady mě už nebaví a ztuhly mi z toho svaly. Nechtěl by sis zatrénovat?'' nyní již podám otázku s trošku větším zájmem, než by bylo třeba. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Jaime "Co tady dělám, zopakoval otázku a vypadal trochu, ale jen trochu provinile. "Vlastně se tady u tebe starý brachu schovávám. Trochu jsme se chytli s panoši Tyrellů. Teda trochu víc a jednomu z nich trochu ruply nervy a zavolal na nás zbrojnoše. Teď pro mne není venku příliš bezpečno." Upil z láhve. "Mimochodem ta tvá Ryba je docela zajímavá. Někdo ji včera viděl samotnou s tím šaškem, co ho má Hoster na vychování. Myslím, že se jmenuje Petyr, čert ví jak dál." Přičichl k láhvi. "Je to víno. Sice ne moc dobré, ale pořád víno. A co chceš když je takhle pokoutně osvobozené od svého majitele." Vesele se usmál. "Jistě že chci zatrénovat, jen jestli dovedeš rychle běhat. Něco mi říká, že by nás Lord Tywin za prohranou rvačku s zbrojnoši nepochválil." |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Addam, postrach Tyrellů5.XI. roku 281 v Harrenově, stany mistrů, večerAddam Marbrand Už jen tón jeho hlasu a zopakování otázky mě přesvědčí o tom, že se zde nenachomýtl pouhou náhodou. A když konečně udá svůj pravý důvod, proč je zde...na tváři se mi objeví úsměv. Ještě chvíli a válka s Tyrelly bude nevyhnutelná, pomyslím si pobaveně. Jen co jsme dorazili, tak mezi námi vře krev. Od Tyrellů mě ale vytrhne zmínka o Lyse. Obzvláště při zmínce i Petyrovi. Jednou jsem ho tuším viděl. Mírným zakroutěním hlavy zaženu veškeré nepřístojné myšlenky. Ten trapák mě nemá jak ohrozit. ,,Doufám, že ti nebude vadit, pokud tuto flašku nechám zcela a jen v tvé moci Addame.''usměji se mile a konečně se zvednu a protáhnu se, abych trošku rozproudil krev a přivedl svalstvo opět k životu. ,,A kolik že těch zbrojnošů přesně je?''zeptám se s uličnickým výrazem na tváři. Tohle by mohla být ještě zábava. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Jaime Taky se šibalsky usmál. "Nepij, když nechceš. Zůstane víc pro ty starší a zkušenější z nás. Tedy pro mne bratránku." Zhluboka se napil a otřepal se. "Když jsem je potkal naposledy bylo jich šest. Jeden z nich, ale bude nejspíš pár týdnů srkat jen tekutou stravu, asi jsem mu zlomil čelist." Mrkl a podíval se vyzývavě. "Pokud myslíš na to co si myslím, že myslíš." Vesele se pousmál. "Tak já jsem všemi deseti pro. Jen je to hloupost, nehodna pasovaného rytíře." Nasadil velmi vážný obličej. "Lannistrové hlouposti nedělají." Jeho parodie Tywina byla naprosto dokonalá. "Pokud nás chytí. Ne bude lepší, když nás nechytí. Co ty na to." Mrkl znovu. |
| |
| Lady z Jihu 5.XI. 281, hostina Oberyn Žena která si k princi přisedla, byla krásná i Dornská měřítka. Labutí šíje, opálená pleť, vlasy barvy havraních křídel. Oblečená byla do zlatem protkávaného hedvábí a kolem krku měla dvě dlouhé řady černých perel ze své domoviny."Můj Princi," pozdravila Oberyna ale nesklopila oči. Hrdě se mu dívala přímo do očí. Její šaty se zavlnily a odhalily nejen její vnady, ale i dýku připnutou ke stehnu. "Je škoda, když tady muž vašich kvalit tady sedí sám, zatím co všude kolem je plno seveřanských nemehel. Skoro jako byste nechtěl aby si vás vůbec někdo všiml." Lehce se usmála a brože se znaky Blackmontů zazářily. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Růže proti Lvům5.XI. roku 281 v Harrenově, mistrovské stany, večerAddam Marbrandt ,,Jen aby si pak zvládl bojovat bratranče.''odpovím mu s úšklebkem na rtech a můj pohled se stočí ke vchodu do stanu, kde jsem měl pocit, že jsem viděl mihnout se látku. Byl to pouze stín. ,,Šest? Pokud bychom je zvládli někam efektivně nalákat, tak by to neměl být až takový problém. Nebo snad začínáš dostávat strach při jejich přesile?''tiše se zasměji a mírně do něj přátelsky strčím. Teprve až jeho potvrzení, že je pro mi na tváři přivodí natěšený úsměv na další události. Ovšem když začne s Tywinem... ,,Rytíř ale přece neutíká před problémem. Rytíř se problému postaví přímo. A koneckonců...rytíř má bránit nevinné, nebo se snad pletu?''na tváři se mi mihne nevinný úsměv, který následuje tiché zachichotání. ,,Tak už nedělej drahoty a pojď. Ujistíme se, aby nás nechytli vůbec.'' |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, kolem poledne Braavos Endoris Blackfall Šedý krkavec stál v přístavu už dva dny a ještě dva dny v něm měl stát. Kořist byla rozdělena, muži vyplaceni a většina z nich teď byla někde ožralá. Kulhavý Toren se rozhodl, že toho má dost a že tohle byla po dvaceti letech, jeho poslední plavba, ale i on už zmizele neznámo kam. Taverna u Titána byla čisté a veselé doupě. Žádná zaplivaná díra, ale čisté místo s obsluhou, která nevybírala hostům kapsy, když se otočili. Muž který se zastavil u stolu byl nejspíš čtyřicátník s obličejem na kterém nebylo nic výrazného, až by si ho člověk nezapamatoval. Podíval se na tygra a nebylo vidět, že by se ho bál. "Mohu si přisednout," otázal se prostě a počkal na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 6.XI. 281, ráno před začátkem turnaje Kevan, Genna, Tygett, Gerion Odložím talíř stranou a rozhlédnu se po svých sourozencích usazených kolem stolu. "Gerione," oslovím ho. "Mohl bys být prosím alespoň jednou vážný." Zase vypadá jako by byl někde jinde, nebo jako by toto byla jedna z jeho veselých historek. Upiji vína. "Nebudu chodit kolem horké kaše. Myslím že všichni víte co se stalo včera na hostině. Ti co neví," znovu se podívám na Geriona, "si to jistě rychle domyslí." Znovu upiji vína. "Ten psychopat cop si ve své šílenosti myslí že je král, právě zašel příliš daleko. Za dlouhá léta co jsem věrně sloužil Železnému trůnu se mi teď dostává jen urážek a ponížení." Znovu se podívám na své sourozence kolem stolu. "Nevrátím se do Přístaviště. Poslední den turnaje složím svůj úřad a vrátím se na Skálu. Nedopustím abych byl rukojmím v rukou šílence, který si nějakým hloupým omylem říká král. Dost že nás uráží, že se pokusil znásilnit Joannu o naší svatební noci, ještě mi teď bere Cersei jako rukojmí." Upiji vína. "Mou dceru mu nedám," dodám důrazně a nevědomky udeřím pohárem do stolu. "Nemohu se mu postavit přímo. Ne teď, ještě nejsme připraveni. Musíme najít jinou cestu, jak mou dceru uchránit před dračím pařátem." Podívám se znovu kolem stolu a čekám, co mi řeknou. Nevědomky se očima zastavím u Genny. |
| |
 | soukromá zpráva od Endoris Blackfall pro V jiném světě 5.XI.281, kolem poledne  Taverna u Titána. Krčma, do které se Šedy Krkavec vrací co rok pokaždé na na jen jeden jediný den v roce. Jediný den v roce, kdy mám povoleno si dělat absolutně co chci. Jediný den, kdy má duše nepatří Indigovému drakovi. A proč se do ní pokaždé vracím? Protože je to to nejlepší, co můžou Svobodná města nabídnout. Veselí, smích, pohledné dívky, kvalitní pití a jako bonus je poblíž bordel, který má opravdu pestrý výběr, co se týče čehokoliv, do čeho se dá píchnout. Nikdy nezapomenu svému kapitánovi, že mi to zde ukázal. Zrovna si labužnicky pochutnávám na velice kvalitním víně, který dle slov hostinského pochází až se samotné roviny, když v tom se mé oči upnou na blížícího se zhruba čtyřicetiletého muže. I když nevypadal nějak extra výrazně, věřil jsem, že v této branži je lepší nedávat na vzhled, ale spíše na vystupování. Větší pozornost mu ovšem začnu věnovat, když Whitefang tiše zavrčí a zlehka pohne tlapami. Moc dobře si jsem vědom, že se jen připravuje do pozice, kdy by na dotyčného mohl vyskočit, když by bylo nejhůř. Ale neudělá tak, dokud mu nedám povel. ,,Ale jistě. ''odpovím mu na jeho otázku, přičemž mu rukou pokynu na blízkou židli, která se na druhou stranu nachází v dosahu mého tygra. ,,Čeho si žádáte?'' nadzvednu krátce obočí a věnuji mu pohled, než se opět vrátím zpátky k flašce vína. To víno je sakra dobré. |
| |
| Stůl Údolí 5.XI. 281, hostina Elbert Arryn "Tak rady máme našeho hrdinu," ser Marwyn Belmore se řítil podél stolů s veselým úsměvem na rtech. "Byl to nádherný souboj o tom žádná bratránku." Objal Elberta Arryna až kosti zapraštěly. "Jenže by byl mnohem lepší, kdyby to byl Mladý Jaime, kdo by se vzdal." Podal dva poháry a nalil do nich víno. "Zatím co pan chytrý z rodu Belmorů seděl za hrazením a sledoval jak jiní bojují." Dodal k tomu sarkasticky Thras Pryor, který seděl jen o kousek dál. "tak co Elberte, přisednete k nám." Zeptal se další z rytířů Údolí. "Nebo zase dáte přednost společnosti Jelena a Zlovlka." |
| |
| Harrenov, hodovní sál, uprostřed sálu Lasičky a lvice Se zájmem sleduji mladého rytíře a naslouchám. Když se připojíme k ostatním párům tančícím na parketu, má nálada se ještě zlepší. Tuším sice, že nás kdesi od stolu sledují lasiččí oči mého manžela ale rozhodnu se si jeho pohledů nevšímat. |
| |
| Večer 5.XI. 281, hostina Lady Blackmont Seděl jsem sám, sledoval po očku dění v sále a popíjel víno. Už jsem dopíjel druhou číši, když si ke mně přisedla jedna žena. Zvědavě jsem se na ni podíval a začal si ji prohlížet. Teda, to je kousek.. Konečně někdo kdo vypadá trochu k světu. Ušklíbnu se a posledním lokem vyprázdním svoji číši. Tahle holubička vypadá vážně dobře, byla by škoda ji jen tak nechat jít. Nemohl jsem se nekouknout když byla příležitost. Má vážně pěknou výbavu (myšleno v obou směrech). Pobaveně jsem se usmál a přikývl jsem. "Ano, skutečně to tak je, neměl jsem zájem aby někdo z těhle... lidí otravoval.. Vy jste však velmi vítaná společnost Lady Blackmont". Pousměji se a znovu si ji v rychlosti prohlédnu. "Copak vás ke mně přivádí Lady?" Mrknu na ni a vstanu. "Mohly bychom sedět a mluvit, nebo si zatančit. Pokud ovšem máte odvahu na něco divočejšího". Laškovně na ni mrknu, podám ji ruku a v očích mi zaplane žár. Byla by docela sranda ukázat těmhle sucharům něco pořádného. Nepochybuji že by to strhlo mnoho pozornosti, ale to je mi úplně jedno. Komu by se to nelíbilo, ten by si mohl jít stěžovat klidně samotnému králi. |
| |
| Co se skrývá za oponou? 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Alysha Torrent Když se lady zvonivě zasměje, objeví se na mé tváři milý úsměv. Ten nezmizí ani poté, co se představí jako dcera lorda z Malé sestry. Nejsem jedním z lordů trpích předsudky k potomkům pirátů, kteří Sestry osídlili před dávnými lety. Přesto je mi o pověsti tamních šlechtických rodin známo dost na to, abych si zachoval obezřetnost. Tedy alespoň za předpokladu, že za upuštěním šátku bylo něco více, než pouhá touha po tanci s Večernicí. |
| |
| Procházka Rhaegar, Alia Waynwood. Jon Arryn Ze zamyšlení mne vytrhne až další dvojce, kterou potkáme. Nejprve je ani nepoznám, ale naštěstí se slova hned ujme Rhaegar. „Takže lord Arryn? Není ta dívka na něj trochu mladá?“ Pomyslím si s pousmáním. „Dobrý večer, lorde Arryne, lady,“ na oba se zářivě usměji, i když se myšlenkami stále stáčím k chmurným věcem. Úsměv doplním nezbytnými zdvořilostmi. Málem bych připojila i poznámku, že jim to spolu také sluší, ale to by nebylo moc vhodné, zvlášť, když mohu jen hádat... „Ráda vás poznávám, lady Alio,“ usměji se na ni po představení. Ani si nejsem jistá, jestli je vůbec zasnoubená... Jak nesměle působí, byla by příjemnou změnou v prolhaném světě, do kterého mne matka uvrhla. „Velmi neobvyklé, jistě je bude hájit víc než dobře,“ zpozorním při jméně Stark, ale místo tichého vlka mi přijde na mysl spíše šedý kříž v záplavě rudé. Docela by mne zajímalo, jestli nakonec dostal povolení... |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Lannisteři se radí 6.XI.281 Zamyšleně poslouchám co nám Tywin říká. Svého bratra sice moc nemusím, ale Lannistery nebude nikdo ohrožovat, ne dokud dýchám a jsem schopen držet meč. "Král naši rodinu uráží až příliš. Nejprve Joanna, teď Cersei a ty bratře. Zachází to příliš daleko, ale naše armáda není vskutku silná dost aby se mohla postavit králi otevřeně na odpor. Martellové ho podpoří, ty si k sobě připoutal princeznou. Tyrellové jsou loajální a proti Lannisterům půjdou nade vše rádi... Starkové by asi dostáli své cti a Baratheon se nevyhne dobrému boji. Jedinou neznámou tak zůstávají Tullyové a Arrynové." Zamyšleně si promnu bradu a upiji doušek horkého čaje, mám před turnajem, nebudu přeci pít víno. "Ty složit funkci můžeš, máš na to právo, ale Cersei se může vyhnout Královu přístaviště tehdy a pouze tehdy, bude-li muset odcestovat na jiný dvůr, což by vyřešil jedině okamžitý sňatek, protože jakmile ji bude mít Aerys ve svých spárech, tak ji nevydá." Rychle začnu přemýšlet koho k sobě narychlo připoutat, kdo by nás mohl podpořit. "Tullyové by nás mohli podpořit přes Jamieho sňatek s Lysou, takže a neuraz se bratře, by bylo plýtváním provdat Cersei za Edmura, musíme si k sobě připoutat jiný rod. Tyrellové a Martellové padají... Takže zůstávají Baratheonové, Starkové a Arrynové... Robert si má brát Lyannu Starkovou a Brandon si bere lady Catelyn. Tím pádem zbývá už jen Jon Arryn, ale ten se během hostiny příliš točil kolem jedné ze svých vazalek. Takže zůstávají pouze Stannis Baratheon, Eddard Stark, Benjen Stark nebo někdo z vedlejší větve Arrynů... A co se Cersei týče, tak by snad bylo možné zajistit aby se její možný manžel odstěhoval na Skálu. Tím bychom zajistili jak bezpečí tvé dcery, tak spojence. Vím že se ti nelíbí jak tu o Cersei mluvím Tywine, ale jestli chceš aby se vyhla Přístavišti a králi, tak je to jediná možnost." Znovu se nepiji čaje a chvíli čekám než promluví zbytek rodiny, tohle je čas kdy je třeba slyšet každého hlasu, pak si ale vzpomenu na jednu záležitost ze včerejší slavnosti. "A bratře, rád bych s tebou pak něco probral." |
| |
| Povídající Lebka5. XI. roku 281 v Harrenově, uprostřed sálu, večerGenna Lannister-Frey Náš tanec stále pokračuje uprostřed tanečního sálu, nicméně se nepokouším o nějaké složitější taneční kousky, které by zbytečně narušovali náš příjemný rozhovor. A i když se veškerou pozornost snažím udržet na lvici v nejlepších letech, mému pohledu neunikne Emmon Frey, který z povzdálí vypadá, jako kdyby mu bylo ukradeno to nejcennější, co má. ,,V mém rodě je mnoho významných jmen, které se prosadili v historii a jsou opředeny oparem tajemství. Například bych mohl zmínit jednoho z mých pradědů, Faeryse Lonmoutha, jenž se téměř stal za své skutky samotným dračím jezdcem, nicméně den před tím, než se tak mohlo stát, tak beze slov zmizel a už jej nikdy nikdo nespatřil. Je možné, že skončil někde na dně moře úkladnou čepelí, stejně jako že se mohl vydat do pravlasti rodu Targaryen. Mohl bych pokračovat dále, jenže se obávám toho, že by to trvalo mnohem déle, než je schopna tato noc nabídnout.''navážu krátce na poznámku lady Genny, než opět mé ústa utichnou, abych mohl vyslechnout další otázky. A mé rty se nadzvednou do ještě širšího úsměvu, když si uvědomím, že její zájem o informace o mém rodu je mnohem větší, než bych si původně myslel. ,,Historie nese touhu. Touhu překonat své předky, kteří vykonali významný čin. Touhu napravit křivdy, které v minulosti byly napáchány. Touhu...''na krátký moment ztichnu a zahledím se do blýskajících se oči lvice, které jako kdyby říkaly, že ví, co mé ruce dělají na jejich zádech. Z míry mě to ale nevyhodí, spíše ještě nahodím drzejší úsměv, přičemž ruce opět sklouznou jistě níže do stále přijatelné společenské míry. ,,Touhu udělat tu historii ještě bohatší má paní. Což už se mi dneska povedlo.''Vesele se usměji při vzpomínce na pomalovaného rytíře. ,,Abych pravdu řekl, já se klaním spíše veselosti, než polibkům a lebkám. Lebky mi napomáhají a vedou mé ruce při souboji, zatímco lebky...''vědoucně se usměji a nechám větu nedořčenou, ať si sama lvice zbytek domyslí. Jenže pak dojde na otázku, na kterou ani já sám neznám tak dobře odpověď. Mlčím trošičku delší chvíli, než bylo zvykem dosud, kdy se snažím sbírat různé vzpomínky z historie a z toho, co mi kdysi říkala má matka. ,,Pamatujete si, jak jsem zmiňoval příchod mých předků společně s Aegonem Dobyvatelem? Můj rod byl vždycky plně věrný rodu Targaryen. Dokonce věrnější než jejich právoplatným vazalům Bouřným krajinám. Je dost možné, že když měl Aerys slabší chvilku a zvažoval o panošovi, který by nechtěl ublížit jeho synovi, tak schválně vybral rod, který se v historii prokázal jako nejvěrnější.''poznamenám s trošičku samolibým úsměvem. ,,Možná si vzpomněl, že vůbec můj rod existuje při válce Devítigrošových králů, kdy můj otec Garvin Lonmouth stál po boku slavných hrdinů, jakým je třeba Barristan Selmy, Brynden Tully nebo třeba lord Hoster Tully, a kde předvedl hrdinství, když držel s hrstkou svých mužů příchozí posily rodu Blackfyre. Tak či onak, několik dní po pohřbu mého otce přiletěl havran s tím, že se mám stát samotným panošem Rhaegara.'' domluvím a zhluboka se nadechnu. Vyprávět téměř na jeden nádech a u toho tančit není až tak lehká záležitost, jak by se mohla zdát. Jenže mlčení nebude mít dlouhé trvání. ,,Mé sestře je sedmnáct let. Myslí si, že vše ví nejlíp. Chtěla by zůstat sama do té doby, než si najde někoho, kdo jí natolik zaujme, že by si jej vzala. Nesnáší rozkazování a ráda by bojovala na turnaji, u čehož by ráda ukázala, jací jsou muži oslové vůči ní. I přes to všechno věří na Děti lesa, Obry a jednorožce.''poslední větu již dodám s žertovným výrazem. ,,Mám to jenom já, nebo i vy máte někoho takového v rodině?'' dodám otázku s veselým úsměvem na rtech. A tehdy jsem udělal chybu...když jsem se ptal na Freyie. Její nakrčení nosu přímo říká o to, abych si šel bouchnout hlavou o zeď. A její odpověď...řekněme, že jsem rád, že nejsem Frey. Mírné polknutí, které ze mě vzejde naznačí, že jsem pochopil. Jenže to mi nestačí. ,,A s čím například může takový lev vycházet? Je to snad drak? Nebo možná ryba? A nebo takový lišák?''snažím se zachovat veselou tvář, nicméně se zmínkou o lišákovi se stejně neubráním stále více a více pronikající drzosti. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 5.XI. 281, po rodinné snídani Tygett Ukážu mu na křeslo, které právě uvolnil Kevan. "Víno," nabídnu Tygettovi a počkám až mi odpoví. Vezmu si svůj pohár a pohodlně se usadím. "Co jsi se mnou chtěl probrat?" Položím mu otázku přímo. On má za chvíli na kolbišti a mne čeká role hodného pobočníka, tak se nebudeme zdržovat. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Rozhovor s bratrem 6.XI.281 "Ne nechci, víš že před turnajem si nikdy nedávám..." Odmítnu nabízené víno a snažím se vymyslet jak bratrovi co nejjemněji naznačit že si chci vzít jistou lady za svou a že on mi v tom nemá šanci zabránit. "Nebudu chodit kolem horké kaše, nikdy jsem to nedělal a nebudu to dělat ani teď..." zhluboka se nadechnu a zabodnu pevný pohled do Tywinových očí, "až skončí trunaj, tak chci jet do Ashemarku požádat o ruku Darlessy Marbrand, kterou si chci vzít za ženu." Tak, co ty na to bratře? |
| |
| soukromá zpráva od Genna Lannister-Frey pro Harrenov Snídaně Pohlédnu na Tywina sedícího v čele stolu. Čekala jsem, kdy s tím vyrukuje, už od začátku snídaně. A sebevíc by mohla být atmosféra z jeho napnutého výrazu dusná, cítím se vcelku klidně. Zde, mezi svými čtyřmi bratry, těmi nejsilnějšími ze lvů, tady je mé místo. |
| |
|
|
| |
| Rozhovor s královským párem Po představení už moc nemluvím, jen se mile usmívám a poslouchám rozhovor. Nemám toho moc co říci, zvláště, když jsem nebyla schopna se na souboje soustředit, za což se i stydím. Ovšem je fakt, že mne nabídka mladého Starka překvapila. Když se pak hovor svede k lordovu doprovodu, neodpustím si lehkou děkovnou úklonu mířenou princovo směrem. Hned na to se o trochu blíže a nenápadně natisknu více na lorda. Jestli jsem měla možnost něco říci, bylo to do teď, dokud se bavili o turnaji, ale nyní již šanci nemám. Nerada se míchám do politiky, na to jsem až moc přímá a upřímná. |
| |
| Řešení prastarých sporů 5.XI. 281, počátek noci, Harrenhall, před hradbami Lorelay, Hoster, Lysa a říční lordi Na zmínku o vyzrálém sladkém hvězdopádském víně na stole lorda Arryna jen kývnu hlavou jemně se usmívajíc. Lady Lorelay se mnou zdá se mi, hraje lehce škádlivou hru, která zvyšuje mou touhu zůstat v blízkosti této půvabné ženy, co možná nejdéle. Naopak! Studený vzduch mi udělá více než dobře. Řeknu s úlevou. Netrvá dlouho a spatříme říční lordy s mým bratrem pod hradbami. Spíš pokus o řešení prastarého sporu, i když pro vás může být zábavné. Vysvětlím lehce zachmuřen. Vyloženě se těším, až bude spor vyřešen, a já snad opět zůstanu jen v milé společnosti lady z Údolí. Když dorazím k hloučku, kývnu na pozdrav své rodině, představím lady své rodině, pak kývnu i aktérům sporu, včetně několika významnějším lordům. Snad s Lorelay po boku musím teď sledovat nadcházející boj. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Múza „Pak vám tedy děkuji, sere Gerione,“ odpovím po chvíli svému společníkovi a potěšeně se usměji. Jeho následná slova mě zaujmou. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 5.XI. 281 Tygett Lehce upiji vína. Tak tentokrát mne opravdu potěšil, velmi mne potěšil. "Pokud jde o sestřenku Darlessu tak nemám nic proti. Je to chytrá dívka a jsou to naši příbuzní. Stejně jsem už dlouho přemýšlel jak se jim odměním za věrnost jakou nám prokázali za rebelie Reynů a ty mi teď dáváš nádhernou možnost." Znovu lehce upiji vína. "Velice rád tě pustím do Ashmarku až turnaj skončí. Navíc se za tebe přimluvím, takže tě neodmítnou, pokud by je to nějakou náhodou napadlo." Dopiji víno. "Svatba bude na Skále, na tom trvám. Je ještě něco co pro tebe mohu udělat, tedy kromě toho, že ti popřeji příjemný život v manželství." |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 6. XI. 281, ráno před začátkem turnaje Harrenov, komnaty Lannisterů Tywin, Genna, Tygett, Kevan Dlouze zívnu a znovu zamrkám nad svou vaječnou snídaní, do které se mi vůbec nechce. Uprostřed noční malby jsem si totiž dopřál vydatnou svačinu v domnění, že mě až do turnaje nebude nikdo rušit. Evidentně jsem se ale spletl. Tywin zřejmě čte můj harmonogram a tak ho nenapadlo nic příhodnějšího, než za mnou poslat své nohsledy ještě před rozedněním. Ten zatracený skřívan! Myslím, že bych mu měl k jeho lvovi přimalovat i tohohle ptáka, aby ho znak dosti vystihoval. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 5.XI. 281, večer po hostině Komnaty Lorda Pobočníka Sluha se zdvořile ukloní. "Lorde, Lord Hoster Tully." Odložím pero do kalamáře a zvednu hlavu od pergamenů a zpráv. "Ať vejde," odpovím a sluha zmizí za dveřmi. Posypu pergamen pískem a sfouknu ho stranou, právě když můj host vstoupí. "Lorde Hostere," pozdravím ho a odložím pergamen stranou. "Jsem rád, že jste přišel." Gestem ukáži na křeslo na druhé straně stolu. "Omluvám se vám, že jsem vás pozval v tak pozdní hodinu, ale nejsme pánem svého času. Mohu vám nabídnout víno?" Vstanu a naliji nám poháry. "Doufám, že Lysa se těší dobrému zdraví. Dneska nebyla vidět při turnaji, takže doufám, že je v pořádku." Upiji vína a podívám se mu přímo do očí. "Upřímně Lorde Tully vaše dcera má již patřičný věk aby odjela na Západ a dokončila svou výchovu na Skále. Pozná tak zvyky a lidi, jimž bude jednou po boku mého syna vládnout." Nechám mu krátkou zdvořilou chvilku, aby mi mohl říci svůj názor. "Bylo by milé, kdyby se vaše dcera vydala na Západ hned po turnaji, ve společnosti mého syna a mých bratrů." Upiji vína a nechám mu chvíli na odpověď. "Je zde ještě jedna záležitost, kterou s vámi musím probrat a která vám nejspíše nebude příjemná. Jistý velmi dobře informovaný člen Malé rady," neboli Pavouk, "považoval za nutné mi sdělit, že vaše dcera Lysa udržuje velmi vřelé styky s vašim schovancem Petyrem Baelishem. Doufám, že to nepřerostlo únosnou míru a já nebudu nucen trvat na prohlídce důvěryhodnou v dané věci zkušenou ženou." Upiji vína a podívám se Tullymu do očí. Skutečně by mne zajímalo, jestli Varys jen drby nebo na tom něco je. |
| |
| Vlk, co si značkuje své území. Tanec probíhá celkem v klidu, užívám si podmanivou hudbu, dokonce i taneční um mého společníka je téměř dokonalý, takže se na chvíli nechám unášet sněním, má otázka pak dokonale zaskočí vlka. V jeho tváři i očích vidím celou škálu pocitů a nedá se říct, že všechny jsou zrovna příjemné, nebo okouzlené mou osobou. Vlastně ano, něco ho možná okouzlilo, když nic jiného mé tělo, nelze si nevšimnout pohledu v jeho očích, vášeň je jistě ve vztahu důležitá, ale mělo by tam být víc než jen vášeň a já si celou dobu připadám, jako kořist bez mozku, určená jen pro zábavu mocného a neporazitelného vlka, Vůdce smečky, což se mě, s mou nezávislou povahou , příliš nezamlouvá. "Rozhodně si myslím, že pokud tady někdo má svůj život ve vlastních rukách , jste to vy. Vy můžete ovlivnit o se stane, jaká bude Vaše budoucnost a i to, zda tam budu patřit i já. Ano, váže nás slib, který si dali naši otcové, ale nemyslím, že to je něco nepřekonatelného." Tanec nás od sebe na chvíli oddálí a já se snažím rozluštit pocity, které se mu zračí v očích a ve tváři, když se ocitnu zpět v jeho objetí, zesílí stisk a vteřinu před tím, než se skloní by mne políbil, se zastaví svět. Polibek je jemný, přesto velmi intenzivní, když se pak narovná , spustí říkanku o Starkovské idylce. Nechám ho domluvit a pak, aniž bych čekala až dozní hudba se hluboce ukloním. " Děkuji vám můj lorde, jistě už všichni v sále vědí, že jste dobyl další pevnost, Váš úkol je splněn, dovolte mi tedy odejít." Polibek mě zmátl, v první chvíli jsem mu chtěla dát políček, ale nejspíš bych byla považována za blázna. V očích všech jsme snoubenci, jenže já chci prostě víc, než být trofejí. Nechci být jen další v řadě, rozhodně si svůj život představuji jinak, než jen věčné čekání na návrat záletného manžela. A pokud ke mě nebude mít úctu, stane se to. " Přeji Vám krásný večer, jistě si najdete zábavu, jak jste mi již předtím nezapomněl naznačit, tedy i já vám něco povím. Nejsem a nikdy nebudu snadná kořist Brandone Starku, takže pokud vám nestojím za víc snahy, možná by jste měl zvážit, zda se k sobě hodíme." Mluvím velmi tiše, slyší mě jen a pouze můj snoubenec, na tváři mám okouzlující úsměv, který všechny okolo ujišťuje o tom jak velmi šťastnou snoubenkou jsem. "Doprovodíte mě k mému otci...prosím? " |
| |
| I velký vlk se umí smát Harrenov, stůl Starků 5. 11. 281, večer Eddard Stark, Victarie Tyrell, okrajově i ostatní děti Starků Brandon se vskutku zachoval jako syn svého otce. Cítím, že s ním jeho hrdost zmítá a nutí ho vrhnout se po svých sourozencích, on však jako pravý následník lorda nepodléhá emocím a ukazuje se v tom nejlepším světle. V posledních chvílích našeho očního kontaktu na něj nepatrně, pochvalně kývnu. Dobrá práce. Děti se opět rozpovídají a Benjen už zase prokazuje, že se jedná o nevychované štěně. Zaskřípu zuby, když vidím jeho uraženou pózu a pozoruji jej, jak odchází z hodovní místnosti. Mou náladu zachraňuje Lyanna a Brandon, kteří se oba se svými nastávajícími odebírají na taneční parket. Pokud na mne někdo pohlédne v tu chvíli, spatří v mé tváři čiré uspokojení a otcovskou pýchu. Aspoň některé z mých dětí nás umí reprezentovat. Když přichází Eddard, zastihne mne proto ve výborné náladě, což se projevuje i na mém obličeji. Na svého druhorozeného i jeho dnešní partnerku se proto otcovsky usměji. „Lady Tyrell,“ povstanu a skloním hlavu tak, jak náleží mému postavení lorda. Přiznám se, že dívku neznám, její jméno jí však propůjčuje jistou prestiž a tak Nedovi jeho volbu prozatím schvaluji. Můj syn si přeje na svou lady připít a já pozvednu číši jemu vstříc. „Inu tak tedy na vás lady,“ poznamenám a upiji medoviny. Podrobněji si dívku prohlédnu. Trochu příliš drobná, avšak jinak vlastně docela pěkná. Tak takovýto má tedy Ned vkus. „Nuže vy budete předpokládám dáma, jíž patří Nedův nový oblíbený šátek?“ V očích mi laškovně zajiskří a tichý vlk může jasně vidět, že jeho otec má dobrou náladu. Snad na tom má podíl i vypitá medovina. |
| |
| Říční spor. Jak se zdá chladný vánek prospěje i lordovi, koutkem oka na něj mrknu a rty mi zvlní jemný úsměv. Ve stanu bylo trochu víc teplo, že? Pronesu nevině, a kráčím zvolna bok po boku tohoto zvláštního muže, až k místu kde se shromáždila skupinka lordu. Brynden mi po cestě stručně naznačí oč nejspíš jde a pak mne představí členům své rodiny. Předvedu dokonalou úklonu a pak mé rty ozdobí přátelský , uctivý úsměv. Lordi, krásný večer vám přeji. Nehodlám dál rozvíjet konverzaci, je mi jasné, že muži stojí mnohem víc o boj, než o společenské tlachání, prsty jemně sevřu paži lorda Bryndena abych na sebe upozornila. Můj pane, pokud chcete sledovat dění v poklidu se svoji rodinou, nehodlám vás dál zdržovat, jistě se pak potkáme v sále. Ve skrytu duše doufám, že mi nabídne abych zůstala po jeho boku, ale pokud se tak nestane, alespoň bude mít čas srovnat si v hlavě veškeré dojmy a stejně tak i já. Víc než si rovnat dojmy, bych potřebovala studenou koupel. |
| |
| Návrat do sálu. Pomalu kráčí vedle Tygetta a v hlavě si dokola přehrávám co se právě stalo, jenže může člověk vidět do dubu? Opravdu se mu tam rozsvítilo? Pochopil co jsem mu naznačila? Porozuměl? Budu se modlit k Sedmi a doufat, že ano. No drahý, jistě že si od Tebe nechám pošlapat střevíčky, vím, že mi pak koupíš nové a co si budeme povídat, nic mi neudělá větší radost , než svého kmotra stát nějaké to zlato. Pobaveně se na Tygetta usměji a nechám se doprovodit na parket, položím mu ruku na paži, počkám až ucítím jeho paži na svém těle, přičemž nedokáži potlačit zachvění a pak už se pohroužíme do tónů hudby. Jaké tě čekají dnes ještě povinnosti, drahý bratránku? Pronesu tiše, a zatím co čekám na odpověď, bystře sleduji okolí a společnost v sále, mému pohledu neunikne téměř nic a některé věci jsou opravdu velmi zajímavé. |
| |
| Lord Severu Usmála jsem se a nechala jsem se vyvést z balkonu až ke stolu. Překvapivě ke stolu Starků, kde mimochodem seděl i jeho otec. Popravdě jsem znejistěla při pohledu na velkého Severského Lorda, jak vesele popíjí a pozoruje vše ve svém okolí. Eddard mě rovnou zavedl za ním, představil mne a jeho otec si mě opravdu důkladně prohlédl. Hluboce jsem se uklonila. Tak jak se sluší a patří. „ Je mi ctí, že Vás poznávám, Lorde Starku.“ Mírně jsem se pousmála, když jsem zvedla oči k jeho tváři. Pak jsem ale pohledem sklouzla rovnou k Eddardovi. Chce připíjet tady? Se svým otcem. A na mne? Zamrazilo mne v zádech. „ Myslím, že největší zásluhy ve stanech mistrů patří mistru Oemundovi, který nás vede a pomáhá těm nejhůře raněným.“ Pozvedla jsem s nimi pohár, který jsem stále měla v ruce. Pohár jsem položila na stůl, když Lord severu promluvil o šátku. Pohlédla jsem na Edda a po té znovu na něj a přikývla jsem. „ Věřím, že Ser Eddard má velké šance v turnaji. A mrzí mne, že nemohu jeho úspěchy pozorovat. Povinnosti mě ale pro tyto slavnosti váží ke stanům mistrů a k raněným rytířům, kde jsem snad alespoň trochu užitečná.“ * Užitečnější než na tribuně po boku mé poněkud jednoduché sestřenky Olene.* Prolétlo mi hlavou. Na rtech se mi usadil úsměv, když jsem znovu pohlédla na Eddarda. |
| |
| Lady Blackmonth 5.XI. 281 Oberyn Lady se jen lehce usmála. "Jak často se někomu poštěstí potkat vás bez dámské společnosti. Taková chvíle vzbuzuje zvědavost a já jsem velmi zvědavá můj Princi. Navíc i kdybyste tady neseděl tak sám a opuštěný pořád byste byl nejzajímavější muž v síni, tedy hned po princi Lewynovi a ten stojí za králem jako bílá socha." Znovu se vesele a šibalsky usmála. "Ano mohli bychom tady sedět a povídat si." Vstala a upravila si šaty. "Ale zatančit si s vámi je mnohem milejší představa. Veďte drahý princi." Dodala ještě a v očích jí zaplál divoký oheň. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Muž se pohodlně usadil u stolu a dlouze se zadíval na tygra. "Zajímavá kočka. Mohla by sloužit jako váš podpis. Tedy až do chvíle než si vás rozhodne dát k obědu a myslím že by s tím neměla problém." Mávl na obsluhu aby mu donesla víno. "Mám pro vás práci." Vytáhl z pod šatů pouzdro a hodil ho na stůl. Zevnitř se ozvaly zvuky kovových mincí. "Říká se, že jste se plavil tam kde většina lidí nikdy nebyla. Jen je teď otázka, jestli je to pravda nebo je to výmysl, jakých je v každé námořnické hospodě plno." Upil z poháru, který před něj postavili. "Ti co mne platí, nemají rádi selhání. Velmi ho nemají rádi." Mírně se usmál a čekal na své odpovědi. |
| |
| Lord Severu Reakce mého otce je trošku nečekaná. Tedy vlastně celkově čekaná, ale její závěr je mírná podpásovka, kterou však přejdu klidným výrazem, jako by se nic nestalo, ač mi to dá docela námahu. Zároveň nechám prostor k tomu, aby mohla reagovat Victarie. Vyslechnu její reakci a pak se vlídně usměju. "Inu otče každý máme v turnaji nějaký talisman. Bran dostal Led, já dostal šáteček a Ben....kdo ví." Pokrčím s klidným úsměvem rameny. "Doufám, že bohové dají, abych se zítra v turnaji nezostudil." Podotknu a pak zalétnu pohledem k parketu, kde tančí již několik párů. "A nyní, když dovolíš otče vzdálíme se na parket. Chci vyjádřit Lady Victarii vděk za to, že se postarala o mého bratra alespoň tancem." Kývnu na otce uctivě hlavou v rozloučení a pak nabídnu Victarii rámě, abychom mohli jít tančit. Sám ještě mezitím odložím pohár. Je to ideální způsob, jak se opět od stolu vypařit. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Jaime "Bát se přesily, za koho mne máš." Zasmál se a zhluboka se napil. Znovu se otřepal a hodil láhev do kouta. "Jistě že se bojím a ty by ses měl taky bát. Jednak je to větší sranda překonat vlastní strach. Jednak nejsem blázen a strach vede k opatrnosti." Podíval se na Jaimeho. "Ale co ti to povídám, stejně to nepochopíš. Vždycky jsi byl sebevrah. Mít tvého otce bych byl jím taky." Nadzvedl stanové plátno a důkladně se rozhlédl. "Nikdo, jdeme. Mimochodem, jak si to myslel s tou obranou nevinných." Okolí stanů mistrů bylo tiché a ponořené do téměř naprosté tmy. |
| |
| Setkání s Drakem 5.XI.281, první hvězdy, Harrenhallské terasy, Princ Rhaegar, Princezna Elia, Alia To jistě bude. S úsměvem odpovím princezně Elie ohledně zítřejšího zápasu Eddarda Starka. Záhy se však rozhovor čtyřech přesune do hovoru dvou, v němž je znát politický důraz Princův. Tyhle věci je jistě dobré propovídat, ale je to nutné právě nyní? Nicméně vlídnost mi z tváře nemizí. Ano, je znát, že mladý Lannister byl Válečníkem vskutku obdarován. Když si Princ posteskne nad svou osamělostí Draka, odtuším. Drak přeci letí v čele, Princi. Kdo vede, je vždycky ve skutečnosti sám... i kdyby kolem byly tucty rytířů a přátel. Nebojím se o Draka, pokud se chová jako Drak. Pravím s vlídným úsměvem k samotnému ztělesnění Rytíře. Ne, nemusíte mít obav o Údolí Princi. Postarám se o to, aby vše bylo tak, jak být má. Dodám rozhodně... |
| |
| Tanec 5.XI. 281 Lady Blackmonth Zdá se že budu mít zajímavější společnost než jsem myslel. Nejen že je Lady Blackmonth krásná, ale zřejmě bude možná i trošku divoká. To mám rád. "Až po Lewynovi? To na sobě budu muset ještě pracovat". Pousměji se a houknu na jedno páže stojící opodál. Skloním se k němu a pošeptám aby hudebníkům řekl že chci aby zahrály to nejdivočejší z jihu co znají. Pokud to ovšem bude Dornská žena, tak jim nechám vyříznout jazyky a pak je přinutím aby je sami snědly. Na to poslední dám obzvláště důraz, vložím mladíkovi do ruky zlatou minci a rukou naznačím aby hned šel. Opět se pak zadívám na Lady Blackmnoth. "Výborně. Tak pojďte má Lady, ukážeme těm sucharům co je to opravdová vášeň v tanci". Ušklíbnu se, vezmu svoji společnici za ruku a hrdě ji vedu na parket. Tak... Snad jsem to ještě nezapomněl. Očkem mrknu po parketu a zadívám se mé společnici do očí. Jakmile zazní hudba kterou očekávám, tak pomalu začnu s prvními kroky snažíc se aspoň ze začátku Lady vést. Doufám že se nebude ostýchat, já to v plánu rozhodně nemám. Pro to také po několika tanečních krocích začne má ruka sjíždět dolů po jejích zádech. |
| |
| Hravá lady a pstruh 5.XI. 281, noc, Harrenhall, za hradbami Lorelay, Hoster, Lysa a říční lordi Její slova o přetopeném stanu přivolají můj všeříkající pohled, jehož horoucí podtext rázem ochladí naše přítomnost při vyřizování si sporu meči. Eh, ty lasičko! Hravá šelmičko! Pak mne stiskne paži, culí se nevině, a udělá další slovní přemet. Ano, taky bych si raději hrál, leč nemohu. Mé modré oči zajiskří, jako když pstruh projede bystřinou lovíce kořist svou. Rád bych si Vás ponechal ve své blízkosti Lady z horských údolí. Řeknu až překvapivě rázně. Chce tahat muškou po hladině, a já jí chci dát ten omamný pocit, když její návnadu stříbřitý pstruh začne pronásledovat. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Benjen Ruffus se hluboce napil. "Tak to s tou dívkou ti nezávidím. Taky jsem kdysi jednu miloval. Byla krásná, nádherné blond vlasy, štíhlý pas a zelené oči plné veselého ohně." Napil se ještě jednou. "No nebuď tak nasraný. Bratři jsou a byli vždycky pekelná pakáž. Mám jich stovky tak vím o čem mluvím. No a je to rodinka k pohledání. Vrazi, lupiči, zloději, povstalci. Většinu z nich by člověk nechtěl potkat ani ve dne natož v noci v nějaké temné uličce." Znovu se zhluboka napil. "Víš co štěně," začínal mít mírně naváto, "byl už jsi někdy na Zdi, nebo tvůj kožich ještě není dost hustý aby vydržel tam, kde ani Umberové nechodí." |
| |
| Rybka na háčku? Zatím co čekám na odpověď lorda Tullyho, sleduji okolí a nastavuji rozpálenou tvář chladivému vánku. Spor mužů zatím nijak nepokročil. V očích lorda si všimnu zajiskření a rychle sklopím hlavu a kousnu se do rtu. Je možné, že by nebyl až tak chladný jak se jeví? Třeba pod tím ledovým krunýřem doutná oheň a jen čeká na probuzení...nebo taky ne. Pak promluví, a jen díky tmě není vidět nach v mé tváři, takhle přímou odpověď jsem rozhodně nečekala. Přesto nedokážu potlačit radostné zachvění. Pakliže je to Vaše přání můj pane, ráda zůstanu po Vašem boku. Vždyť i vy jste mi splnil mé přání. Vzpomenu si na krátkou zastávku ve stanu a sevřu pergamen pevněji v ruce, a rozhodně mi není proti mysli, zůstat ve vaší společnosti lorde Tully. Studená koupel bude muset počkat. Mám čas přemýšlet nad tím zda rybka je opravdu tak plachá, nebo se mi podařilo najít slabinu v obraně a protáhnout dovnitř. |
| |
| Sokol a Drak 5.XI.281,Harrenhal Elia, lord Arryn, Alia Waynwood Usměji se při posledních slovech lorda Arryna. Nemám důvod nevěřit jeho slovům, protože samotná jeho rodová slova jsou plná cti. Ohledně turnaje jen kývnu hlavou. |
| |
| Rozcestí 5.XI.281, pod hvězdami, Harrenhallské terasy Princ, princezna a lady Alia Skutečný muž nikdy nestojí sám, Princi. Řeknu s mírným pohledem, při jeho mládí, je toho na něho zjevně příliš naloženo. Vůbec mu jeho pozici nezávidím. S Lordem Ricardem jsme přátelé, a najde se jistě několik svazků mezi Údolím a Severem. Rozejdeme se pomalu po cestě. Je mi jasné, že přílišné vazby jej naplňují neklidem, leč myslím zbytečně. Máme společný přístup k okolí, řekl bych... jak Údolí, tak Sever je takový malý svět sám pro sebe. Máme rádi své země, a nekoukáme příliš po jiných. Hovořím klidně, nemám co skrývat. Rozumím Vám Princi, a máte pravdu, hvězdy nad námi přejí spíše ženám a obdivování jejich krásy, než politice. Avšak kdyby jste si chtěl v příštích dnech ještě pohovořit, tak Vám budu samozřejmě k dispozici. S patřičnými poklonami se opět rozdělíme, a já mám zas oči jen pro svou Lady... |
| |
| Velká huba, slabá paže Vyčkávám na odpověď mladého Brackena, nicméně nevypadá to, že by to on chtěl vzdát. Místo toho pozvedl raději svůj meč a štít a odplivl si. "Omlouvat se někomu takovému rozhodně nehodlám. Dřív se budeš válet v prachu šmejde!" Zavrčel na mě, ale já zachoval klid a chladnou hlavu. Pošel jsem o pár kroků proti němu a postavil se do bojového postoje, pozvedl štít a připravil si v levačce svůj meč. "Uvidíme, kdo se bude válet, šanci jsi dostal Brackene, nechť bohové rozsoudí." Bedlivě jej sleduji a vyčkávám na jeho první krok. Je mladý a horlivý, celý žhavý mi namlátit, ale právě takoví brzy v bitvách padají k zemi mrtví. Já nespěchám trpělivost přináší své plody. Bracken se vrhl do útoku, jako první přišel sek z boku, který jsem zablokoval nastavením meče. On byl ale docela v ráži a napálil to do mě štítem, který jsem stihl tak tak zablokovat tím svým. Naštěstí pevný postoj mi pomohl ustát náraz a pak se mi podařilo svého soupeře o kus zpátky odstrčit, abychom měli oba místo. Jeho horlivost neustává a přišel sekl shora. Byl jsem připraven a proto jsem jeho sek vykryl svým štítem a vrátil mu to sekem na bok, což naopak on zase vyblokoval svým štítem. Následně ode mne zuřivě odskočil, když jsem na něj zatlačil, aby získal opět prostor a volnost. "Mladej a opilej k tomu. Smůla chlapče." Jeho zuřivost se vyhoupla na nejvyšší mez přímo soptil, a proto se uchýlil k sprostému bodnutí na mé břicho. Bohužel pro něj nesklidí moc úspěchu. Štítem jsem čepel zablokoval a odklonil jí stranou, takže se svezla podél štítu neškodně podél boku. "Konečná...." Pomyslím si chladně a následuje můj poslední úder. Hlavicí svého meče udeřím mladého Brackena do nechráněného ramena. Síla úderu je provázena nepříjemným křupnutím, které předznamenává pravděpodobně zlomenou lopatku a tím i na minimálně nějaký čásek vyřazenou hlavní ruku. Samozřejmě Bracken pokračuje setrvačností dál kupředu a rozplácne se v prachu na zemi, jak dlouhý tak široký. Okolím se o okamžik na to rozléhá, jeho bolestné naříkání. Meč už neškodně leží vedle jeho ruky a on ještě nebyl schopen se posbírat. Neváhám a částí své váhy mu šlápnu na záda, abych si ho najisto přidržel u země a špičkou svého meče se mu dotknu zátylku. "Varoval jsem tě Brackene. Nyní si poneseš následky. Ale ještě, než vypadneš chci tvou omluvu, která mi náleží." Pronesu chladně a nekompromisně. Jméno své rodiny špinit nenechám. Ne takovým ubožákem. Letmo pohlédnu na Lorda Hostera, který již asi také vidí, že souboj je u konce. Počkám si na požadovanou omluvu toho mladého opovážlivce a až pak jej pustím a ustoupím od něj, aby se mohli jeho lidé o jeho osobu postarat. Meč a štít odevzdám svému panošovi, aby jej mohl opět odnést a pak se mírně ukloním Lordu Hosterovi. "Děkuji, že jste mi dovolil obhájit čest mé rodiny můj Lorde." Řeknu k němu uctivě a tím asi celá podívaná končí a lze se navrátit k hostině. |
| |
| Ryba, co chce být rovna Zlovlku 5.XI.281 Harrenhall – taneční parket --> nádvoří Catelyn Tully, Hoster Tully, a bohové vědí kdo ještě z Řekotočí. Úkol? Vy, jedinečná lady Catelyn Tully, o níž se musím prát se lvy, vlky a kdo ví s kým ještě, se vážně považujete jen za pouhý úkol? Za dobytou pevnost? Pak špatně smýšlíte o mých záměrech. Dodám naoko překvapeně. Měl jsem dojem, že si onen polibek užívá. V poslední větě jde slyšet mírné zklamání a skleslost, ostatně pohlédnu při těch slovech nepřítomně do země. Pevnost je možná dobyta, ale každý stratég ví, že je potřeba ji ještě uhájit. Následujícím výčtem slov se Lady Catelyn prezentuje jako hrdá a neústupná žena. Její zápal přiláká mou pozornost, proto pomalu pozvednu pohled opět směrem k ní. V mých očích se zračí hrdost nespoutaného zlovlka, jenž neuhne pohledem, nemrkne ani, kdyby kolem něho zuřilo všech sedm pekel. K těmto neústupným očím se mé rty vážně svírají, aby vzápětí nechaly cukat koutky úst v mírném pyšném úsměvu. Nechám dívku dopovědět, co má na srdci a plynně navážu tichým rozvážným hlasem. Inu, Catelyn Tully, dívka s žárem v srdci tak mohutným, že by pod ním roztála celá Zeď. Co je proti tomu srdce jednoho zmrzlého seveřana? A Vy se opravdu obáváte, že považuji za snadnou kořist Vás? Promlouvám pln rozčarování snažíc se o lehký sarkasmus stejným úsměvem zakrývám svou rozladěnost z jejích slov. My Stárkové jsme rod dbající na upřímnost, proto apeluji na tu Vaši, pokud se Vám něco, co činím k Vaší dnešní spokojenosti s večerem, zdá poněkud nedostatečné neváhejte mě upozornit. Nerad bych opět poslouchal výčitky, že prvorozený syn Rickarda Starka se Vám dosti nevěnoval. Již začíná být poněkud protivná a nepříjemná. To ženy v určitém období bývají. Škoda, že jí to zastihlo právě nyní. To s ní nebude následujících pár dní žádná rozumná řeč. Asi bych měl dát na její radu a přeci jen vyhledat jinou společnost. Přikývnu na její žádost vyhledat jejího otce. Naposledy jsem viděl vašeho ctěného otce odcházet v doprovodu svých vazalů na nádvoří. Vyhledejme jej tedy tam. S těmi slovy vykročím s Lady Tully po boku směrem k nádvoří. Co ta holka u Bohů chce?! Nevšímám si jí, je mi to vyčteno, začnu se jí věnovat, požaduje víc snahy a pronáší, že není lehká kořist! To se ještě uvidí! V záplavě lordů říčních krajin sledujících souboj Blackwooda s Brackenem spatřím Lorda Hostera, a tak vedu jeho sebevědomou dceru přímo k němu. Lorde Tully, Vaše dcera Catelyn si s Vámi přála mluvit. I když věřím, že je dost schopná vyhledat Vás sama, nemohl jsem odolat možnosti stát se jejím doprovodem. Pronesu vlídná slova, které jsou však plna sarkasmu, jehož si ale nezúčastněný Lord Tully těžko všimne. Jeden jediný polibek a hned mi začne vyčítat, že není snadnou kořistí. Jeden jediný polibek a hned má ryba dost odvahy vzdorovat i Zlovku. |
| |
| Rozcestí Princ nás pobídl k chůzi, zatímco dál hovořili. Po celou dobu jsem se usmívala, držela se u lorda a když už nic jiného, alespoň si užívala jeho přítomnosti. Došli jsme na rozcestí, kde jsme se zastavili a princ i princezna se s námi rozloučili. Samozřejmě jsem si formality neodpustila. Po chvilce jsme osaměli, nepočítajíc dvoučlennou stráž, jež se jako stín držela v pozadí. "Můj pane, omlouvám se, ale dnes jsem již znavena a ráda bych navštívila své komnaty. Udělal byste mi radost a doprovodil mne?" řeknu po chvilce lordovi a podívám se mu do očí. |
| |
| Klidný, tichý kout 5.XI.281, noc, Harrenhall, terasy, chodby a komnaty Alia Bude mi nevýslovnou radostí, Má paní. Řeknu naprosto srdečně a upřímně. Neboť v tuto chvíli chci být jen s touto okouzlující lady, a nejlépe někde v soukromí a u krbu. Zamíříme tedy opět do hradu, a pak chodbami, až k našim komnatám (lady jsem nechal ubytovat hned vedle svých komnat). Cestou probíráme uplynulý den. Jakmile staneme před komnatou Lady Waynwood s milým úsměvem pronesu prosbu, v níž se skrývá i samo přání prvního lorda Východu. Rád bych vám dělal společnost i ve Vašich komnatách Lady Alio, tedy pokud vám to nevadí. Tichý a klidný kout v milé společnosti bych teď velmi uvítal. Ať už budu vpuštěn či nikoliv, na lady čeká v místnosti můj drobný dárek... šaty v barvě rodu Waynwood přehozené přes křeslo... |
| |
| Korzujíce kolem parketu Ač se lord velmi snaží zachovat nezměněnou tvář, přesto v jeho vystupování zpozoruji změnu, jakmile oznámím své rodiště. Je teď více podezřívavý, ostražitý a ne úplně jistý. Musím uznat, že tohle rozpoložení mu v mých očích velmi sluší, a tak nijak nespěchám s odhalováním svých karet. Rozejdeme se kolem parketu, a pokud lord nabídne své rámě, jemně se do něj zavěsím. I když to lze považovat za neslušné, naprosto bez mrknutí oka přejdu jeho šátkovou teorii, a nastolím téma, které zajímá mne. Přijde mi, že lord Selwyn již plně odložil svůj smutek po zesnulé ženě, neboť jeho touha po požitcích světa je zjevná už jen z jeho slov. Navíc lordův pohled zabořený do mého výstřihu byl více než výmluvný. Co přesně máte na mysli oněmi "plnými doušky", Lorde Selwyne? Zeptám se s jemným úsměvem, aniž bych se nějak červenala. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro Mé komnaty Ještě chvilku jsme se procházeli. Spíše než procházeli, mířili jsme pomalým krokem k mým komnatám, které byly hnedle vedle lordových. Cestou jsme se bavili o všem možném, lord vždy nějak dokázal vykouzlit smích na mých rtech. Došli jsme až ke komnatám, kde jsme se zastavili a já připravená se rozloučit a jít spát, mile překvapena jsem zůstala stát a koukat na lorda. "Naopak, můj pane, budu více, než potěšena," mile se usměji, nechám jej, aby mi otevřel dveře a vejdu dovnitř. Tam na křesle spatřím šaty v barvě mého rodu, což mi v obličeji vykouzlí překvapený výraz. Podívám se na lorda, vděčně se usměji a ihned zamířím k šatům. Nikdy jsem moc šatů neměla. "Můj pane, ty... ty jsou pro mne?" překvapeně vydechnu, prohlédnu si šaty a pak si je přiložím k tělu, načež se podívám na lorda, nevěděje, co říci. |
| |
| Výlet do Vodních zahrad 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Ashara Dayne & hosté v sále Když se lady Ashara zeptá na mé schopnosti, zacukají mi koutky. „Opět máte pravdu, má lady,“ odpovím s pobavením v hlase, „mí bratři smyslem pro umění příliš neoplývají. Zato se vyznají ve vojenství, financích a každý z nich má svou představu o tom, jak vládnout. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, noc, Harrenhall, Aliina komnata Mou tvář opanuje spokojenost, když mne Alia pozve dovnitř. Strážní samozřejmě zůstanou přede dveřmi, stejně jako formální tón našeho rozhovoru. Nefalšovaná prostá radost lady z darovaných šatů obdaruje i mne. Samozřejmě že pro tebe, lady Alio! Doufám, že ti nebude proti mysli si je ihned obléci? Řeknu srdečně, a pokud souhlasí, cinknutím zvonku přivolám komornou, aby jí byla k ruce. Příhodný paraván stojí nedaleko. Služebná ve volném čase zapálí připravený krb, a několik svící, které naplní komnatu příjemným měkkým světlem a teplem. Sám naleji poháry vína, pak se posadím do pohodlného křesla. Těším se až uvidím lady v oněch šatech, myslím že v nich bude opravdu neodolatelná, a přitom střih šatů zvýrazní její přednosti těla i ducha. Vynikne pak krása jejího pevného a pružného těla, vnadný zadeček, štíhlý pas, ladná šíje, pevné poprsí... stejně jako skromnost, odvaha i čestné srdce mé rytířky. Komorná udělá svou práci, a opět neslyšně zmizí... |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Váhavý lev5. XI. roku 281 v Harrenově, stany mistrůAddam Marbrand Při jeho slovech se jenom mírně ušklíbnu, nicméně na druhou stranu naleznu určitou míru porozumění a po krátké chvíle váhání nakonec jenom mírně přikývnu s tichým povzdechnutím. ,,Mám se ještě dost co učit, jak tak poslouchám. A i když mě láká nakopat těm kytkám zadky za ten turnaj...''na moment se odmlčím a příjdu blíže, abych se porozhlédl společně s ním. ,,Schovejme si boj až na nejhorší možnou chvíli.''mrknu na něj šibalsky a když si konečně jsem jist, že nikdo v okolí není, tak vylezu ze stanu. ,,Ty Addame jsi totiž taková nevinná princezna, kterou nahání zlotřilé kytky. A mou povinností je tě uchránit.''ušklíbnu se mírně, přičemž těsně před tím, než tiše popoběhnu směrem ke cvičišti, zlehka do něj strčím. ,,Tak pohni tou kostrou.'' pobídnu jej tiše, nicméně se stále veselým výrazem na tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro Nová Alia Nemohla jsem odolat a musela ho políbit. Když se pak zeptal, jestli ho okouzlím oblečením si šatů, jen jsem nadšeně přikývla. Přišla komorná, já se schovala za paravan, kde mi rozepnula stávající šaty a šla rozsvěcet svíce a krb. Já se mezitím navlékla do šatů, něžně přejela rukou přes zdobení, prsty projela po šněrování a něžně se usmála, načež svou tvář otřela o cíp šatů. Komorná se vrátila, pomohla mi se doobléci, načež jsem ji s díky propustila. Chvilku jsem se prohlížela v zrcadle, otáčela se a nedokázala se na sebe vynadívat. "Připraven, můj pane?" zeptala jsem se Jona a jakmile se mi dostalo souhlasu, vyšla jsem před paravan, abych se mu ukázala. Otočila jsem se, uklonila se v pořádném pukrleti. "Děkuji ti, můj pane, jsou překrásné," zůstala jsem stát před lordem, ruce sepjaté u klína a ve tvářích jemný ruměnec. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, Harrenhall, Aliina komnata Letmý polibek je nade všechna slova. Úplně září štěstím, a mne naplňuje radost i touha jí uvidět již v nových šatech. Ó jistě, připraven a nedočkav. Zahlaholím natěšen s pohárem v ruce. Když se vyloupla zpoza paravánu, byl jsem ohromen. Výsledek byl nad všechny mé představy. Svou následnou hlubokou úklonou nabudí všechny mé smysly. Co šaty. Ty jsi překrásná, Má Lady! Je tak čistá! Jak tu přede mnou stojí, čistá, čistá panenka. Toužím jí pohladit, laskat ji, přejízdět prsty po jejích nahých křivkách, mýt ji při koupeli, zkrátka dotýkat se této čisté panny, obdivovat ji a kořit se jí. Zvednu se a nechám pohár pohárem. Přistoupím těsně k ní, a svou hrubou dlaní jí jemně pohladím její rdějící líčka. Tys ztělesněná Panna! Chci se Ti kořit a laskat Tě v míře, jakou mne dovolíš. Můj hlas jakoby přicházel z velké dálky, tak jemný je a plný obdivu k této ženě, k čisté Panně s odhodláním a jiskrou Válečníka... |
| |
| O nejmladším vlkovi Harrenov, stůl Starků 5. 11. 281, večer Eddard Stark, Victarie Tyrell Nedova poznámka ohledně talismanů v boji upoutá mou pozornost. Snížím ruku s pohárkem a kývnu směrem, kterým nejmladší štěně odešlo před nějakou dobou. Závěr konverzace svých dětí jsem už neslyšel a tak se pro jistotu rovnou ptám, ačkoliv v hloubi duše cítím, že štěně už zase vyvádělo nepravosti. „Ach ano jistě, tvůj bratr. Víš, jestli se má v úmyslu na hostinu vrátit nebo si již šel odpočinout?“ |
| |
| Otec „Otec se vrátil,“ poznamenám k Leyle, když dokončím podtočení pod levou rukou, zatímco se pravička ladně zvedá a dodává tak mé póze ladného vzezření. Snížím se na pravé noze a naznačím polibek sestřiny ručičky, čímž dokončím figuru a zároveň i náš tanec. „Nepůjdeme pozdravit?“ Galantně dívce nabídnu rámě a vyrazíme za svou rodinou. „Otče,“ pozdravím s úsměvem a usadím se vedle lorda ze Starého města. Baelor právě tančí, tak snad přežije, že jsem jej na pár okamžiků podsedl. Zvlášť, když potřebuji z tatínka vytáhnout, jestli pro mne náhodou, nedejte Sedmičko, neplánuje svatbu. „Jak dopadlo tvé jednání?“ |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro A nesmělá Nesměle jsem stála před starým a moudrým orlem, jehož vždy tvrdé a nesmlouvavé oči zjihly a hlas se úplně změnil. Stála jsem tam nesvá, nesmělá a nejistá. Tiše jsem toužila, aby proti mě stál zuřivý voják s napřaženým mečem, to bych věděla, co dělat, ale zde jsem byla bezmocná, bezbranná. Ruměnec ve tvářích se ještě rozšíří, když naposled promluví a pohladí mne po líčkách. Vtisknu mu tvář do dlaně, hlavu trochu skloním, zatímco levou ruku stáhnu k hrudi a natisknu ji mezi prsa. "Můj pane," špitnu tiše, něžně a smyslně, zatímco se nepatrným pohybem dostanu až k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Jaime "Já, princezna a ty rytíř na bílém koni. Jo hezká pohádka," odpověděl, když jste se plížili stanovým městečkem. "Spíš na opak. Jsem o dva roky starší a ostruhy nosím taky déle. takže princezno, mohu být tvým sličným rytířem." Dodal vesele. "Jo a možná jsem zapomněl. Tak nějak se mi povedlo vypůjčit si korouhev Maceho Tyrella, co vlála před jeho stanem." Podhrnul plášť, pod nímž do noci zářilo zelené hedvábí. "Tak co kam teď," zeptal se docela vážně. "Doleva to vede k táboru Tyrellů, doprava na cvičiště. Co ty Lvíčku, máš žaludek na pořádnou jízdu." Divoce se zasmál a zamířil doprava. |
| |
| Rudý kůň Brackenů 5.XI. 281 Říční Lordi "Omlouvám se ti." Odpověděl Bracken. "Omlouvám se za to co jsem o tobě a tvé rodině řekl." Sice se omlouval, ale neznělo to nijak nadšeně. Vlastně to vypadalo, že ho ta slova téměř zadusí. I ti co ho podporovali nevypadali nějak nadšeně z toho na co se dívali. Bylo z nich cítit nevoli a nenávist. Vlastně to nikoho nepřekvapovalo. Ti podporovali Brackena, byli velmi často ti tíž co se stavěli za nárok Černožárů. Věc byla sice uzavřena, ale zášť přetrvala. Bracken se vyhrabal na nohy, uklonil se lordu Tullymu a zmizel někam aby ho ošetřili. Z toho jak vypadal, bylo jasné že záležitost neskončila ale jen se odložila do příště. |
| |
| Divoký tanec Dornů 5.XI. 281 Oberyn Lady Blackmonth byla všechno jen ne ostýchavá. V oči jí hořel divoký oheň a její tělo vykazovalo obratnost kočky. Byl to tanec divoký a určitě nebyl určen pro oči cudných dam. Když hudba skončila lady se vesele usmála a její oči říkaly, že by pokračovala někde jinde v něčem naprosto jiném, přesto velmi podobném. "Dostál jste své pověsti můj Princi," oslovila Oberyna a její černé oči plály. "To dovede jen málo mužů a u mála z toho mála bych o to vůbec stála." Položila svou ruku Oberynovi kolem pasu a zadívala se do jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Barbrey Mark Ryswell se mračil a mračil se čím dál víc. "To je přece podvod Barbrey. Obyčejný podvod. Co bych jim řekl kdyby to prasklo. Co bych řekl tvému otci, kdyby na to přišel. Ten by asi nebyl šťastný." Zastavil se aby dodal svým slovům důrazu. "Já ho vlastně chápu. Nebude to trvat dlouho a bude tě zasnoubit na úrovni. Co pak asi řekne otci ženicha. Mám tady dceru co závodí s panoši a mladými rytíři." Znovu se zastavil a podíval se Barbrey přímo do očí. "Není to správné a není to čestné. Můžeš spadnout a zabít se, můžeš se zranit a pak mne tvůj otec nechá štvát psy. No pochop mne." |
| |
| Turnajové městečko 5.XI. 281, večer "Pojďte sem blíže lidé," vykřikoval potulný léčitel před svým vozem. "Pojďte sem lidé a poslouchejte. Jsem na tomhle světě už skoro sto let. Byl jsem na Severu až pod vysokou bílou Zdí. Byl jsem na jihu, tam co do nocí žhnou nekonečné písky Dorn." Pokračoval a doplňoval svůj výstup rozmáchlými gesty. "A že se tě někde nenechali." Zakřičel vysoký sedlák a dav vybuchl smíchy. "No no. Viděl jsem co vše co Tváře stvořily na tomhle světě k vidění i pár věcí, které by nikdo neměl vidět." Pokračoval léčitel a lidé mu naslouchali. Jen o malý kousek dál recitoval rádoby herec. "Už v troskách leží Dornů paláce, národ jich drží železo. Brání se ještě Princ s hrstkou rytířů. Drak už pod městem zarazil prapory, zítra na bubny udeří." Nebyl to dobrý herec, ale i tak se kolem něho shlukli posluchači. Malí chlapci, které lákal příběh Mladého draka a služebné dívky, které lákalo hezké tělo a milý pohled herce. Davy proudily tam a zpět, kupci dělali obchody a hostinští rozlévali víno. Loutkář z Dorne předváděl souboj Duncan Vysokého se Smějící se Bouří a muži s jelenem Baratheonů na hrudi mu zběsile tleskali. Na hlavním náměstí se do půl pasu nazí podomci a kovářští pomocníci věnovali zápasu. Bylo to divoké krvavé divadlo a peníze měnily majitele rychleji než by si řekl zloděj. "Najděte kuličku," křičel malý chlapec v otrhaných šatech u stolu se skořápkami. "Najděte kuličku. Jen za penny, jen za malou penny." |
| |
| soukromá zpráva od Kevan Lannister pro 5.XI. 281 Genna, Tywin, Tygett, Gerion Jen se nevěřícně podívám na Geriona. "Gerione ty mluvíš o krvi Reynů a Tarbecků. V době kdy my jsme prolévali vlastní i cizí krev, ty jsi běhal po Skále s dřevěným mečem a schovával se před chůvami." Tak nám nemluv o prolévaní krve. Jediná, kterou si kdy prolil byla tvá vlastní, když se ti povedlo se říznout při holení. "Nejsem pro válku a nemohu pro ni být. Je zbytečná, požírá peníze jako Divoký oheň a je nepředvídatelná. Když začne jen Tváře vědí jak skončí, ale pokračovat v téhle šarádě nemá cenu. Také nemá cenu strkat hlavu do oprátky, pokud se je tomu možné vyhnout. Kdokoliv v Přístavišti je vydán králi na milost a nemilost.Všichni od Lorda Pobočníka po posledního žebráka musejí plnit jeho vůli. Nemá cenu můj pane," podívám se na Tywina, "aby si tam zůstával. Jen ať si Aerys dosadí Pobočníka podle své úvahy. Bude li to někdo šílený, jen to urychlí pád jeho pána. Bude li to někdo rozumný, dojde mu co se děje. Král zešílel a nikdo už nebude schopen uklidit jeho nepořádek. Čím více nepořádku, tím kratší vláda. Náš jediný zájem musí být naše vlastní rodina a naše državy, zbytek je starost někoho jiného." Přestanu jen na tak krátkou dobu abych si mohl utřídit myšlenky. "Podle zvyku Říše má Koruna právo mluvit do záležitostí sňatků svých schovanců a Cersei je první dámou královniny družiny, tedy je i schovankou Koruny. Za normálních okolností by to byla pocta. Mnoho menších rodů by pro něco takového zabíjelo. Pokud odmítneme bude to hrubá urážka Krále. Pokud ji zasnoubíme za zády Koruny, budete to hrubá urážka Krále. Nikdo není rád, když je uražen. Můžeme ji ale zasnoubit za Elberta dědice Jona Arryna. Je to partner na úrovni a pokud se Jon Arryn nedočká vlastního dědice. Král bude jen velmi těžko hledat lepší nabídku. Nenajde li nic lepšího bude muset souhlasit. Cokoliv jiného by bylo citelným zásahem do práv velkých lordů. Všech, bez rozdílu." Vím, že návrh na rychlý sňatek se Genně líbit nebude. |
| |
| Souboj Harenhall 5.XI.281 Lord Hoster Tully, říční lordi a všichni co jsou okolo Nádech. Jedna sekunda. Dvě. Jsem připravená ne cokoliv, ale můj otec to v podstatě přejde mávnutím rukou. Nevím jestli jsem ráda a nebo jsem naopak zklamaná. Jistě.. Kdyby to byla Cat tak by se to asi řešilo mnohem víc. Přikývnu a následuji všechny lordy ven na nádvoří. Cestou pozorně sleduju všechny kolemjdoucí a snažím se najít svého Jediného. Bez něj jsem opět tou bezvýznamnou dcerou významného lorda. Neuvědomila jsem si jak mám rozpálené tváře, dokud mě neovanul chladný noční vzduch. Zachvěju se a obejmu se rukama, abych zachránila alespoň zbytek té horkosti sálající z mého nitra. Nezajímá mě ani jeden z přítomných lordů. Přijdou mi příliš všední, nudní.. stejně jako ten spor. Každý chce mít větší moc než ten druhý a tak jim nezbývá nic jiného než se navzájem urážet a očekávat slabost od svého soupeře. Netoužím po ničem jiném než se vrátit k Němu, do tepla, do našeho malého a utajeného světa.. A pak přichází Catelyn - krásná a sebevědomá jako vždy - v doprovodu svého snoubence. Podvědomě se narovnám jako bych jí chtěla převyšovat alespoň výškou, ale tím spíš jenom vyniknou moje nedostatky, kterých je víc než dost. Nejspíš si mě ani nevšimnou dokud nepromluvím sama. Lehce se pokloním příchozím, jak se sluší na slušně vychovanou lady. "Můj pane - Catelyn." Velice formální, téměř až chladné. Dále se věnuji souboji, jehož trvání se dá počítat v pár minutách. Je konec a všichni se začínají pomalu rozcházet. Třeba bych ještě mohla najít Petyra. Nikdo si stejně nevšimne mojí nepřítomnosti. Podívám se na otce, pak na Cat a zvažuji svoje možnosti.. Jít či zůstat? |
| |
| Harrenov, sál, parket Bájní tvorové Pozorně poslouchám Richardovo vyprávění o rodu Lonmouth. Kupodivu i přesto, že mi to jméno dodnes mnoho neříkalo, se o něm dozvídám dosti zajímavé věci. Jistě, některé možná zkreslené lety a vylepšené představivostí jeho předků nebo poddaných, ale skrz ty historky si dělám obrázek i o jejich vypravěči samotném. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 5.XI. 281 Mark Chápu Markovy protesty-přestože je neslyším ráda, vím, že má z části pravdu. Nikdo se to nikdy nedozví… vydechnu jen mezi zástupem jeho argumentů. Chceš snad, aby si nás všichni lordi zde pamatovali jako onen rod, jehož muži byli buď příliš mladí-nebo příliš staří na to, aby závodili? Chceš aby si pamatovali jen tvou porážku? Je to rána pod pás-ale to samé je hovořit o mých zásnubách. Tohle je snad poslední příležitost dokázat něco opravdového než mne otec prodá kdo-ví komu za kdo-ví jakou výhodu v dalších letech. Narovnám se a pohlédnu mu sebevědomě zpříma do očí. Dobře víš, že nespadnu… usměji se lehce. …a že to není správné a čestné? Kdo tady je? odfrknu si-turnaj sám není čestný. Lord Whent sice oficiálně oslavuje den jména své dcery, avšak většina lordů se zde sjela, aby pohlédla na seschlý zbytek jejich současného krále a porovnala jej se zářivou budoucností jež je Rhaegar. |
| |
| Trocha drzosti 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Alysha Torrent Nabídnu lady Alyshi své rámě a společně tak kráčíme okolo parketu. Z jejího chování jde cítit velkou sebedůvěru, která mi u žen obvykle imponuje. Na druhou stranu úplné ignorování otázky je i na můj vkus příliš mnoho drzosti najednou. Nechám však lady, aby svou otázku položila a po krátkém zamyšlení se ujmu slova. |
| |
| Dva drzouni Lord mi odpoví tak, že mi vlastně neodpoví vůbec. Přesto mou tvář ovládne příjemný úsměv. Děkuji Lorde Selwyne, že jste mi ony doušky tak přesně popsal. Nyní už mám naprosto přesnou představu. Jde samozřejmě o ironii z mé strany, a plamínky v mých očích vesele skáčí. Načež osvědčí Pán Tarthu i jistou umíněnost, a dokonce mou drzost oplatí svou drzostí. Velmi pěkně a květnatě dokážete popsat tak prostou věc, jako mluva, i vaše pohnutky k ní. To už můj smích nelze utajit, a ani se o to nesnažím. Dostihl jste mne, Lorde. Zřejmě budu nucena vám odpovědět. Sice nerozumím plně šátkům, ale řekla bych, že si vybral vás hned z několika důvodů. Předně se jeho majitelka chce trochu pobavit, avšak i v zábavě ona stále zůstává obchodnicí, pro kterou je poloha Vašeho ostrova velmi zajímavá, a tak možná si říká, proč nespojit oboustranný prospěch se zábavou. I když zábavu bych v této chvíli opravdu ráda upřednostnila. Vesele na lorda Selwyna patřím zpoza svých dlouhých řas, a jsem evidentně v dobrém rozmaru. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, noc, Harrenhall, Aliina komnata Nijak nevymezila míru, kam až mé laskání vlastně může zajít. A já rozhodně nejsem žádný mladík, který už už, aby ji jejího panenství zbavil. Avšak přímému obdivu jejího pružného, čistého těla se ubránit nemohu. Stále jsem pohroužen do jejích laních očí. Vyjde mi vstříc, a vloží svou hlavu do mé dlaně, cítím její teplo, její vůni, hebkost její kůže, i měkkost jejích krátce střižených havraních vlasů. Jsi překrásná. Ano, opakuji se, ale nemohu jinak. Má levice pomalu pomalu stoupá vzhůru, až dosáhne jejích kadeří. Mé prsty zvolna jí zajedou do vlasů, přičemž hladí jemně každý sval a každý úpon její šíje pod vlasy. Dál pokračují vzhůru až na temeno, a zase zpět, jakoby se toho doteku nemohly nabažit. Jen ty prosté doteky mne zaplavují blahem. Chci se kochat každým místečkem Tvého těla, Má Lady. Chci se ti stát lazebníkem, až zatoužíš po koupeli. Mluvím tiše, avšak přesto je můj hlas plný touhy, plný obdivu, plný lásky... |
| |
| soukromá zpráva od Genna Lannister-Frey pro Harrenov Kulhavý hrbáč Stejně jako mí starší bratři se podívám na Geriona a sleduji jeho počínání se snídaní. Když se začne shýbat ke své imaginární hráškové dámě, zašklebím se. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro Dívka v rozpacích Zavřu oči, když jeho ruce vjedou do mých, pro pannu nevhodně střižených vlasů a ještě více se vmáčknu na jeho ruku. I jeho druhá ruka se dotkne mé šíje, bloudí výše, než se vnoří do vlasů a pak opět sjede níže, jak pomalý pramínek vody, jež stéká z těla při koupeli. Stejně tak jeho dotyky hladí a laskají, tak moc, že se jich nemohu nabažit. Cítím, jak mé srdce nabírá na oprátkách a jak se má kůže pod jeho dotyky rozpaluje. Opět se nepatrně přiblížím, až není kam se přibližovat a já jsem najednou těsně natisklá na něm. Tváří se otřu o jeho, vous, jež je nyní zastřižen jemně zaškrábe na mých líčkách a můj horký dech se otře o jeho holý krk. Levá ruka vtisknutá mezi má ňadra se opře o jeho hruď, zatímco pravá se zjemna dotkne jeho líce. Na špičce nosu mne zašimrá vous a já neodolám a nasaji vůni, jež mne odvádí do jiných světů. Nejsem schopna jediného slova, avšak slova netřeba. Po krátké chvilce tvář odtáhnu od jeho, jen abych hlavu lehce natočila a jemně, skoro jako bych se bála, že se rozplyne, jej políbila na tvář. Chvilku jsem rty držela na místě, než jsem hlavou nepatrně posunula, abych políbila další kousek jeho tváře, stále blíže k jeho rtům. Toužila jsem být jeho. Být jeho ve všech smyslech toho spojení. |
| |
| Ser Bound5.XI. 281,"Máte pravdu, radšej pôjdeme. Bitky mám rád, len v prípade, že sú fér." Dopijem pivo a dojem všetko čo mám pred sebou. Rukávom si pretriem ústa a vstanem od stolu. "V každom prípade veľa šťastia zajtra pri dostihoch. Dúfam, že sa vám podarí čo to vyhrať." Vyrazím smerom preč od bitky mužov. "Myslím, že slov o turnaji tu už padlo dosť, ser. Povedzte, čím sa živíte mimo chodenia na turnaje a stávkovaním?" |
| |
| O nejmladším vlkovi Slétnu očima opět k otci, který nás zarazil, než půjdeme tančit. Bohužel se mi tedy zatím nepodařilo uniknout z jeho tlamy. "To opravdu nevím otče, nicméně věřím, že se ještě objeví. A nyní, když mne omluvíš otče rád bych se ujal povinností na parketu." Podotknu klidně a vlídně k otci a opět se otočím k Victarii s očekáváním, zdali bude chtít tančit, či nikoliv. "Hlavně pryč od něj." Pomyslím si v duchu. |
| |
| Po souboji "Přijímám tvou omluvu." Odpovím Brackenovi a pak se ukloním Lordu Tullymu a když nás propustil odcházím zpět do sálu. Byl to relativně rychlý souboj, ač vím, že tímhle o neskončilo jsem rád, že jsem mohl dát na držku jednomu nevycválanému Brackenovi a má rodina bude asi také potěšena. Vrátím se tady do hodovního sálu, kde se vrací i většina Říčních lordů a mířím k našemu stolu. Nicméně, jak vidno mezitím, co jsem byl pryč se již vše hezky rozproudilo. Mé oči zabloudí po sálu a zastaví se u prázdnějšího stolu Starků, kde hlavní členové rodu trošku vymizeli, když nepočítám Lorda Rickarda, zdá se, že jeden z jeho synů se právě snaží vypařit s nějakou dívkou. Ale to není to, co mne zaujalo. Mé oči padly směrem k jedné mladé dívce, která seděla u stolu Starků též. Po boku svého otce mladá Lady Ryswell, která tam vypadala, tak nějak smutně a opuštěně. Zdá se, že kromě jejího otce si jí moc nikdo nevšímá. Nedalo mi to a tak jsem se vydal k jejich stolu. Zastavil jsem se, až u Lorda Ryswella a Lady, pohlédl na Lorda Rickarda a uctivě na něj kývnul. "Přeji hezký večer Lordi." Opět věnuji pozornost Ryswellům. "Pokud dovolíte Lorde Ryswelle, rád bych požádal vaši krásnou dceru Lady Barbrey o tanec." Ukloním se a mile se usměju na dívku. |
| |
| Syn 5.XI. 281, Zavolám na okoloidúcu složobnú, aby naliala víno do pohára, ktoré leží na stole. Úsmevom poďakujem a dám si dúšok vína. Asi by som to nemal dnes takto preháňať. Z myšlienok ma vytrhne môj druhorodený syn, Garth. "Zdravím Garth," Garth sa posadí vedľa mňa na Baelorovo miesto. Určite to nebude pre Baelora problém je to usmievavý a milý mladík tak ako ho všetci poznáme. "Jednanie dopadlo vcelku dobre." Dopíjem to víno, čo mám pred sebou. Už mi začína aj chutiť. "Len nemal som z toho dobrý pocit." Zapozerám sa do sviečky na stole. We light the way. "Mal som pocit, že to lord Arryn spolu s Lady Alyshou mali ako hotovú vec už pred jednaním. Určite som rád, že sme uzavreli obchod. radšej budem obchodovať s nimi ako s tými zaostalými Greyjovovcami.. " Na chvíľu sa zastavím. "Vlastne ani neviem prečo to tu tak rozpitvávam." Zasmejem sa a nechám si znovu naliať. |
| |
| Vlk v jámě lvové Harrenov, stůl Starků 5. 11. 281, večer Eddard Stark, Victarie Tyrell, Tywin Lannister, Cersei Lannister Vážně přikývnu a věnuji synovi zpytavý pohled. „Jistě, nenech se zdržovat starým mužem, který touží pouze po tom si občas popovídat s dětmi,“ odvětím a s naoko smutným výrazem se odvrátím. Teď, když jsem osaměl, se pořádně porozhlédnu po hostině. Drtivá většina lidí se baví a hýří, co jen hrdlo ráčí. Je zde však muž, jenž má kolem sebe mrak vážnosti. Lord pobočník, Tywin Lannister, jeden z nejvlivnějších mužů Západozemí. Lev, jenž, jak se říká mezi služebnictvem, sere zlato. Koutek mi při vzpomínce na toto označení zacuká. Vyrazím za tímto zjevně schopným alchymistou, svůj pohárek s medovinou stále v ruce. „Lorde pobočníku,“ skloním drobně hlavu, „a toto bude nepochybně vaše dcera. Má paní, vašemu půvabu musí podlehnout každý po byť jen letmém pohledu.“ Usměji se v naději, že mě ti dva přivítají něčím víc, než jen chladnými pohledy. |
| |
| Chození kolem horké kaše Pousměji se, když po mě Baelor během tance vrhne naoko rozhořčený pohled. Ačkoliv je budoucím dědicem právě on, přeji mu to. Bude z něj dobrý lord a já mu budu vždy stát po boku. „No, tak budeme doufat, že nás neoberou o všechno naše zlato,“ zavtipkuji a pohledem se neúspěšně pokusím najít lady Alyshu. „Přál sis se mnou dříve něco probrat?“ Ach prosím, ať nezazní slovo svatba. |
| |
| Lord Stark 5.XI. 281, hostina Cersei, Rickard Stark "Lorde Starku," odpovím zdvořile nejstaršímu z Vlků a vstanu abych se s ním mohl přivítat. "Ach ano, toto je Cersei má dcera a dvorní dáma královny Rhaelly." Představím ji. "Cersei toto je Lord Stark, Pán Zimohradu a Králův Strážce severu." Představím Lorda Starka své dceři. "Lorde Doufám , že jste se zdejším turnajem spokojen. Nebývá zač až tak obvyklé aby Starkové opustili své nekonečné ledy a vydali se k nám na jih." Jemným gestem mu naznačím aby se u nás posadil. "Doufám, že Sever je klidným místem a že vám nedělá víc starostí než je obvyklé." Položím mu zdvořilou otázku a upiji vína. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Brabrey Mark se pořád mračil a přemýšlel tak usilovně, až to na něm bylo vidět. "Podívej, já sám bych byl pro. Jenom když se to nepovede, tak to bude pořádný prů.," zarazil se v půlce věty. "No dobře když jinak nedáš, ale krav moje na tebe a tvé děti. Pokud tohle praskne, tak si to svému otci vysvětlíš sama. Já pak budu první, kdo tě sváže do kozelce až tě tvůj pan otec někomu předá." Podíval se ti přímo do očí. "Souhlasíš s podmínkami. Jo a abych nezapomněl dodat. Pokud uspěješ, nikdy se k tomu nepřiznáš. nebo alespoň tak dlouho, než to bude jen historka pro zasmání na dlouhé večery." teď už čekal jen na odpověď. |
| |
|
|
| |
| Lord pobočník Harrenov, hostina 5. 11. 281 Tywin Lannister, Cersei Lannister „Nadmíru spokojen, děkuji za optání,“ usměji se na lannisterského lva. Jsme zhruba stejně staří a přesto jsem to já, kdo působí jako šedivý dědeček. Snad to bude severem, ten starší tělo musí unavit rychleji. Usadím se vedle Tywina a smetu si z rukávu drobek. „Vše je v naprostém pořádku a musím říct, že je dobré jednou za čas vyrazit na jih. Co vy lorde pobočníku? Turnaj musí být vítaným osvobozením od mnohých povinností královy pravé ruky.“ |
| |
| A je to tady Koutkem oka pozoruji, jak si otec dopřává. Pokud bude nasávat tímhle tempem, tak skončí brzo pod stolem. A něco mi říká, že to není takový závěr hostiny, jaký by si pro sebe představoval. Lord Starého města nadhodí téma královské stráže a já zbystřím, hlavou se mi honí všechny možné důvody, proč by se mohl otec ptát zrovna na tohle. Mohl by mi u nich zařídit místo? Nebo se snad ptá proto, že si mě představuje spíše někde doma s manželkou, jak plodím syny a nečinně koukám na Baelora, jak vládne? „Vskutku je to stále mým cílem otče, proč se ptáte?“ |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 5.XI. 281 Mark Když Mark konečně svolí, nedokáži zarazit úsměv-jen krotce přikyvuji na jeho podmínky. POKUD se něco stane, bude vše na mou hlavu. odkývám …a pokud uspěji, pak si můžeš být jist, že onen výkon zůstane nadosmrti připsán tobě-přísahám. pronesu vážně. Své sliby nikdy nedávám lehkovážně-ať jsou mi bohové svědky, že pokud uspěji, budu o tom mlčet do mého posledního dne. Poté se mi na tváři opět objeví úsměv. Děkuji. prohlásím a pevně Marka obejmu, darujíc mu lehký polibek na tvář. Teď bych ale už měla jít… odtáhnu se opět …měla bych jít spát brzy-zmožena-zítra mi bude ráno nevolno…sem přijdu asi hodinu před závodem. Roger už bude v té době na tribuně obdivovat klání… specifikuji jakýsi plán na zítra, než bratránkovi ještě jednou tiše poděkuji a zanechám stany mého rodu za sebou. |
| |
| Stůl Starků 5.XI. 281, večer Aeric Blackwood Přestože přemítám nad tím odebrat se rovnou do komnat jež sdílím s mou sestrou, rozhodn use nakonec navrátit ke stolu lorda Rickarda a ještě na chvíli se zúčastnit dnešního veselí. Při příchodu minu lorda Eddarda, jež se již stihl zařadit zpět do všeobecného dění-a pořídit si doprovod, zdá se-a poté se jen lehce ukloním otci a pánovi stolu, než zmizím na mém čestném místě, pozorujíc spíše dění okolo. Teprve po chvíli si na parketu všimnu Brandona a lady Tully. Znalecky se na parketu proplétají mezi ostatními páry a zdá se, že si snad pomalu začínají i vcelku rozumnět… Snad bych i pár sledovala déle, kdybych si nevšimla muže blížícího se k našemu stolu, jež se na první pohled lišil od zbylých seveřanů. Lehce zamrkám, když se muž zastaví před mým otcem a po zdvořilém pozdravu jej požádá o tanec. Zarazí mne nejen jeho nabídka samotná, ale i skutečnost, že zná mé jméno. Lehce pohlédnu na otce, očividně v prospěch onoho žadatele a pomalu si stoupnu a obejdu stůl, abych jeho nabídku přijala. Děkuji, bude mi ctí. pronesu a věnuji muži lehký úsměv. Teprve když v jeho doprovodu kráčím na parket, uvědomím si, o koho se jedná. Muž byl středem povyku vazalů lorda Tullyho pod balkónkem, když jsem se rozhodla následovala tichého vlka. Zdá se však, že vyvázl z potyčky bez jakéhokoliv zranění-pravděpodobně tedy vítězně. Zdá se, že i v říčních krajinách tedy existují zajímavý lidé…i když možná jen proto, že v jejich žilách koluje krev prvních lidí. |
| |
| Tančící pár Když Lady přijme mou nabídku tance, a její otec proti tomu nic nemá mile se na ní usměju. "Děkuji Lady." Pronesu s úctou v hlase a vkročím s ní na parket, kde jí jemně uchopím do tanečního držení a pustím se s ní do tance. Zblízka se zdá být ještě hezčí, než jsem si myslel. "Omluvte mnou nezdvořilost Lady, ještě jsme nebyli představeni. Jsem Aeric Blackwood zastupuji zde s některými dalšími rodinnými příbuznými náš rod, jelikož můj ctěný dědeček a pán rodu Blackwoodů Lord Derwen se nemohl kvůli interním záležitostem našeho panství dostavit. Možná přijede později pokud se mu to podaří." Objasním s klidným a vřelým úsměvem. "Divím se, že tak pohledná dívka, jako Vy sedí u stolu a s nikým netančí. Nechce se mi věřit, že by se nenašli takoví, kteří by o tanec s Vámi velmi stáli. Nebo jste snad zatím všechny odmítla? Pokud je tomu tak jsem poctěn, že s Vámi mohu tančit právě já." Zazářím úsměvem při elegantní otočce, kdy se obratně a ladně vyhnu tančícímu páru tvořeném Brandonem Starkem a Lady Catelyn Tully. "Trápí Vás něco Má Lady? Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že se Vám v očích leskne smutek." V hlase mi zazní starost a snaha pomoci. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Černá ovce mezi lvy „Tak takto to je? Ach, vy chudáčku. Být černou ovcí mezi zlatohřívými lvy, to musí být těžký úděl. Jak jej snášíte?“ zeptám se sera Geriona s ironií. Zlehka si utřu prsty do plátěného ubrousku a odložím jej stranou. Už jsem nasycená tak akorát dost. Má pozornost se tedy vrátí k mladému lvu a k dění okolo nás v sále. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, hodovní síň Šeptem Nakloním se k seru Gerionovi tak, abych k němu mluvila zblízka, a šeptem mu povím do ucha: |
| |
| Radši rychle zmizet Černý bratr Poslouchám co mi ser vypráví. Musím říci že je to celkem zajímavé. Pak ael začne mluvit o Zdi a o tom jakou "veselou" rodinku tam mají. Trochu nervózně se ošiji. "Zeď... Párkrát jsem o tom přemýšlel, ale nikdy ne moc zhluboka... Víte no..." naštěstí je ser už dost v lihu, takže nebude vadit, když se co nejrychleji zdejchnu. "Určitě se na ní někdy rád podívám ale teď už asi budu muset jít, otec si mě jistě bude žádat, ale rád jsem si s Vámi popovídal sere" Kývnu mu číší vína a rychle se vzdálím ke stolu Starků, který teď naštěstí zeje prázdnotou, takže budu mít čas se trochu najíst a nemuset riskovat další střet se členy své rodiny. |
| |
| Tanec se snoubencem 5. XI. 281 V mé přítomnosti se Robert choval tak nesměle a téměř až vystrašeně. Bylo to vtipné. Tak velký chlap a stydí se před malou holkou, jako jsem já. Nechtěla jsem se mu za to posmívat, ale nedokázala jsem se ubránit při té představě úsměvu. Když jsme mířili mezi taneční páry, raději jsem byla otočená tváří směrem od něj, abych se alespoň trochu uklidnila. Obrátila jsem se zpátky k němu až ve chvíli, kdy jsem se chystala odpovědět na jeho otázku. "Ano, až na pár drobností se mi zatím líbí. Souboje jsou napínavé," řekla jsem. "Jen... prosím... můžete si v dalších dnech odpustit ty štíty? Nelíbí se to ani mně, ani ostatním okolo." Nechtěla jsem ho urazit, pouze jsem to nemohla nezmínit. Nyní už mi zbývá doufat, že to pochopí. Poté spustí o Branovi. To jsem si nedokázala odpustit poněkud ostřejší poznámku. "Byla by stejně dobrá "sranda", kdyby Bran naprášil kožich vám, Roberte." To už asi mohlo zabolet o něco víc. Nepřehnala jsem to? zeptala jsem se sama sebe v mysli a hledala jsem v jeho tváři nějaké známky naštvanosti či bolesti. Nevěděla jsem, jak se mám chovat k muži, který mě takto uctívá - s bratry jsme do sebe navzájem rýpali každou chvíli. Navíc jsem neuměla hrát tu dobře vychovanou dámu. "Ale jinak.. Ano, vypadl brzy. Velmi brzy. Musím však říci, že jeho souboj byl z dnešního dne asi nejzajímavější a Bran se nevzdal bez boje." Poté byl rozhovor docela plynule zaveden k tajemnému rytíři. Abych pravdu řekla, měla jsem určité nápady (respektive jeden nápad), avšak nehodlala jsem dělat unáhlené závěry. "Také by mě to velice zajímalo. A prosím, nejsem žádná paní, jen Lyanna." Ráda bych mezi námi odstranila jakékoli formality. Pokud spolu máme strávit zbytek života, ráda bych, aby mě oslovoval jménem. Pobídla jsem ho k tomu poněkud něžněji, aby tím nebyl tak zaskočen. Mohl by poznat, že mám ráda jednání na rovinu a že nerada používám tituly jako oslovení. |
| |
| Taneční parket 5.XI. 281, večer Aeric Blackwood Jakmile jsme na parketu, vytuší můj partner, že si nejsem úplně jista jeho identitou a ihned mi situaci objasní. Ráda Vás poznávám, můj pane. odpovím. Má předtucha se tedy vyplnila-vskutku se jedná o rod, jež kdysi patřil mezi královská jména severu. To už však lord Aeric mění téma a se zářivým úsměvem mi skládá komplimenty. Jste až příliš laskav… usměji se v odpovědi, když v otočce míjíme lorda Brandona a jeho snoubenku. Lehce je přejedu pohledem, než se má pozornost navrátí zpět k mému tanečnímu partnerovi. Pokud kdy existovalo něco nepříjemného, zdá se, že vaše přítomnost to z mé mysli již dávno vytěsnila. usměji se opět, hledíc mu do očí. Nejsem zvyklá míti příliš pozornosti-v přítomnosti potomstva lorda Rickarda to ani nejde jinak-avšak zdá se, že místní prostředí svědčí novým známostem-a pokud je tomu vskutku tak, pak se tomu nehodlám bránit. Ostatně, vypadá to, že máte všeobecný talent rozptylovat dění okolo. pohlédnu k východu ze sálu, jímž dovnitř stále ještě pomalu proudí vazalové lorda Tullyho. |
| |
| Po tanci 5.XI. 281 Lady Blackmonth Tanec. Když jsem sem jel, tak jsem rozhodně nemyslel na to že bych se bavil tak dobře a s tak dobrou společností. Sice jsem neměl moc štěstí v turnaji, ale i tak to vypadá že se na mně bohové zase jednou usmály. Po skončení tance jsem na místě tiše oddechoval a díval se na svoji partnerku. Mile jsem se na ni usmál a též se jí zadíval do očí. "Málokterá žena mně uchvátí tak jako vy. Tančíte vskutku výborně Lady". Nakloním se k ní a jemně ji políbím na krk. "Co kdybych vás teď pozval na číši vína, do mého stanu?" Zašeptám jí do ucha, odtáhnu se a pozorně ji sleduji. Myslím že přijme. Pokud to tak skutečně bude, tak ji nabídnu rámě a hned vyrazíme. Doufám že budu mít štěstí i nadále, protože nechat odejít takovou krásku jen tak... to bych musel sám sobě nafackovat. |
| |
| soukromá zpráva od Leyton Hightower pro
|
| |
| Taneční parket "Jste příliš laskavá Má Lady." Usměju se na Barbrey a věnuji jí většinu své pozornosti. Ten zbytek patří mému okolí, abychom do ničeho nevrazili a já jí mohl správně vést. Když narazí na onen incident, který se před chvílí udál a jehož hlavním aktérem jsem na jedné straně byl i já, snažím se tvářit dál klidně a vlídně. Ale asi jsem se trošku začervenal studem. Udělal jsem tu asi větší pozdvižení, než by bylo zdrávo. "Omlouvám se jestli jsem Vás tím nějak pohoršil Má Lady, nicméně musel jsem chránit dobré jméno své rodiny, když se jej snažil mladý dědic rodu Brackenů pošpinit. Samozřejmě dle toho také dopadl." Promluvím vážně ale zároveň jemně. "No a jak se Vám vlastně líbí turnaj? Já z něj zatím moc neměl, jelikož jsme stihli přijet až dnes k večeru." Nadhodím nové téma k našemu hovoru při tanci. |
| |
| Rozsudek 5.XI. 281, společnost Tullyů Blackwood, Lysa, Catelyn, Brandon Jenom jsem přikývnul, že zápas může začít a pak už jsem jen vedle své dcery čekal jeho výsledku. Výsledek byl pravděpodobně jasný už dříve, protože Bracken byl už více pod parou a to se vždycky podepíše na celkové schopnosti bojovat. Bracken do celého toho souboje nastoupil poměrně rychle a tvrdě, ale Blackwood to zvládal odrážet a ještě podnikat vlastní protiútoky. Když jsem slyšel zapraštění ramene Brackena, tak jsem jen pokrčil čelo. Z tohohle se bude mladý Bracken dlouho vzpamatovávat. Když byl zápas u konce, tak jsem vystoupil z kruhu a zamířil si to k oběma bojujícím. Bracken se omlouvá a ještě než stihne odejít promluvím já. Souboj je u konce a výsledek je jasný. Cti je učiněno za dost a tím pro mne celý tento spor hasne. Pokud ještě někdy budu svědkem tohoto hašteření nebo podobných půtek, tak zakročím s plnou razancí a ani jednomu z Vás se to líbit nebude. Věřím, že je vše jasné a nyní se všichni vraťte na hostinu. Už tak byla hostina znesvěcena Vaší půtkou. Skončím tuto při a nechám lordy a jejich doprovod odejít. Ovšem potom se otočím na svou dceru. Zdáš se mi nějaká zasmušilá dcero. Co Tě trápí? Tvůj blízký sňatek se serem Jaimym? Ovšem než mi stihne jakkoliv odpovědět, tak přijde moje druhá dcera se svým snoubencem. Lorde Starku. Catelyn. Děkuji, že jste jí doprovodil. Sice jak říkáte, věřím též že by mě našla i kdybych se zahrabal dva metry pod zem, ale doprovod je jistější. Co potřebuješ dcero moje? |
| |
| soukromá zpráva od Garth Hightower pro O snech a rozhodnutích Znepokojeně se při otcově pobídce zamračím. Co má pro mne tak důležitého, že to musím slyšet osamotě? Nejšílenější možná vysvětlení se mi honí hlavou po celou dlouhou cestu nejprve hradními chodbami a poté i stanovým městečkem. Konečně se ale ocitáme v mém stanu a já rozčarovaně usedám na truhlici. To, co z otce vypadne, se mi ani trochu nelíbí. Předloktím opřen o levé stehno k němu vzhlížím a přemýšlím, co se starci může honit hlavou. „Otče...“ odmlčím se a zpracovávám to, co se mi tu lord Starého města pokouší říct. S nechápavým zamrkáním zavrtím hlavou a omluvně se usměji. „...promiňte, ale proč toto tvrdíte? Rytířskou přísahu jsem již složil a taktiku zvládám více než dobře. Kromě toho, pokud se na království snáší temné časy, neměl bych být právě tam, kde je třeba mít ten největší vliv?“ Nechápu to. K bílým plášťům už se chci přidat tak dlouho, snad již od dob, co se mezi ně dostal strýček Gerold. A otec mi teď tvrdí, že si nepřeje, aby se mi můj sen splnil? Jaké pro to může mít důvody, kromě tajemného tvrzení, že pěkné časy pomalu končí? |
| |
| soukromá zpráva od Leyton Hightower pro Krutá pravda Garethov stan Vidím na Garethovi jeho nechápavý výraz, ktorý sa mieša so sklamaním a miestami s hnevom. Sklamalo ho to. "Najväčší vplyv má muž na čele armády, nie muž v bielej zbroji." Odpoviem s kamenou tvárou a bez mihnutia oka. Nesmiem povoliť, rozhodnutie otca je sväté pre syna. Tak to učili aj mňa. Niekoľkými krokmi postúpim ku Garthovi bližšie a ruku mu položím na pravé rameno. Zahľadím samu do očí a začnem. "Garth, dobre vieš, že ťa mám strašne rád. Si môj syn rovnako ako ostatný. O tvojich schopnostiach nepochybujem. Vždy som pri tebe od mala stál a spolu s tebou sa tešil z tvojich prvých úspechov, vždy som ťa podporoval. No, ale keď si prišiel s tvojím cieľom dostať sa medzi kráľovskú stráž trochu ma to zarmútilo. Áno viem je to pocta byť medzi bielymi plášťami a budeš považovaný mnohými za jedného z najlepších bojovníkov v siedmich kráľovstvách. Pre mňa bezpochyby medzi najlepších už patríš a nemusíš si to dokazovať nejakým smiešnym plášťom. Vieš, že by som pre teba nechcel nikdy nič zlé a preto ťa prosím ostaň v Starom meste,pretože..pretože náš kráľ je blázon." Po tejto vete sa odmlčím a odstúpim od Gartha. Mal som byť radšej ticho. Zo mňa rozpráva to víno. Pomaly sa ma začala zmocňovať vina, ktorú cítim za to, že som mu niekoľkými slovami zničil príjemný večer, možno aj sen. "No, ak aj napriek tomu sa budeš ukazovať kráľovi v tvojej plnej bojovnej sile, tak ako ťa poznám a on si ťa vyberie, budem musieť sa zmieriť." Silno sa nadýchnem vzduchu a čakám čo povie Garth. |
| |
| Uražený vlk? Věděla jsem, že má slova budou uším vlka znít nepříjemně, ale nedokáži si pomoc. Nejsem loutka, která vše jen odkýve, ale nejsem ani tak sebevědomá jak si myslí má sestra. Slova mého snoubence mě zamrzí, ale nedám to na sobě znát. Kolem nás propluje pár a já poznám tvář lady Barbrey, zdá se že se dobře baví, tak snad už přestane vrhat chtivé úsměvy na lorda Brandona. Tanec pomalu končí a je zřejmé, že lord čeká nějakou mou reakci, nadechnu se a pohlédnu vzhůru do jeho očí. Můj pane, špatně jste si vyložil má slova i mou reakci, nevadí mi polibek, ale způsob kterým mi byl dán. Jste hlava rodu, ale to neznamená, že by jste měl mít vše jisté a podanè na stříbrném podnose. Stále mi předhazujete jeden tanec? Kdyby jste konal svou povinnost ke své snoubence a nebyl zaneprázdněn....kdoví čím, nebo kým, můj první tanec by byl Váš, ať jsem jakákoliv, nikdo nemůže říct, že neplním povinosti vůči rodině. Mluvím tiše, má slova jsou určena jen jemu, ale to už mě odvádí za otcem, sarkasmus v jeho slovech nejspíš slyším jen já. Pokloním se otci, věnuji úsměv sestř, které to velmi sluší. Otče, Lyso, lordi....pěkný večer přeji. Pokloním se přítomným a pak s úsměvem , který je jen hraný což dojáže rozluštit možná jen otec, pokračuji. Lord Stark byl velice laskav, že mi nabídl svůj doprovod. Věnoval mi spoustu svého času, nechtěla jsem již nadále okrádat jeho.....rodinu, o jeho okouzlující společnost. Zaváhání ve větě dává tušit, že bych nejraději řekla něco jiného, ale jsem slušně vychovaná lady. A Vlk má možnost buď se vzdálit, nebo setrvat po mém boku. |
| |
| Taneční parket 5.XI. 281, večer Aeric Blackwood Ne, nejsem pohoršena-ani v nejmenším. Připravenost chránit jméno svého rodu jest znakem cti-stejně jako je vítězství důkazem vaší schopnosti. usměji se upřímně. Poté je však téma hovoru pozměněno na všudypřítomný turnaj. Vskutku? nadzvednu obočí. Poté jste přišel o řadu skvostných soubojů. sdělím mému partnerovi a dám se do jaksi rekapitulace dnešního dění. V případě korunního prince se potvrdila pozitivní očekávání, když již ve svém prvním souboji porazil Lannisterskou Horu-a přestože s ním svedl Ser Lonmouth opravdu ukázkový souboj, je i po celém dni stále na pozici obránce. začnu s nejvíce významným z řady rytířů, nezapomínajíc ani na muže, s nímž jsem měla tu čest sama mluvit. Lordu Victoru Tyrellovi se podařilo shodit z koně dědice Casterlyovy Skály, a ani bronzový Yohn jej nedokázal porazit-a ani pán Bouřlivého konce za ním příliš nezastával-Důkaz jeho schopností mu byla porážka Barristana Selmyho. pokračuji, snažíc se zmínit všechny důležité momenty klání. Vlastně se nikomu z královské gardy příliš nedařilo. Ser Arthur Dayne byl poražen Gerionem Lannisterem, jež byl zase na oplátku krátký na dědice rodu Mormont. A poté už jen zbývá tajemný rytíř smějícího se stromu-muž, v nějž vložila svou důvěru i mladá lady Whent, a jemuž se podařilo vyhodit ze sedla nejednoho schopného jezdce. shrnu celý den do několika vět. Avšak jsem si jista, že zítřejší klání nebudou za těmi dnešními o pranic zaostávat. Je tu ještě řada schopných mužů, jež neměli tu čest se klání zúčastnit, jež by mohli nástupem obránců výrazně pohnout. usměji se na mého partnera lehce spiklenecky. |
| |
| Taneční parket "Děkuji za pochopení Má Lady. Nicméně opilost a mládí soupeře hrály v můj prospěch. Snad jej to naučí používat i hlavu." Zacuká mi lehce koutek. Následně vyslechnu nejdůležitější informace ohledně klání, které jsem zmeškal. Poslouchám pozorně a místy mírně pokyvuji hlavou a čekám, co vše se ještě dozvím. "Jak to tak vypadá, mezi obránci jsou tuhé kořínky." Opět se zlehka usměju při další z mnoha otoček. "Jak je vidno dnešní klání bylo opravdu zajímavé a bojovalo mnoho skvělých a vážených Lordů a rytířů škoda, že jsem jej zmeškal. Ale děkuji za Vaše vylíčení toho, co mi uniklo. Též věřím, že zítra bude zajímavé pokračování. A upřímně jsem docela zvědav, kdo bude stát mezi obránci, až nastoupím na kolbiště." S úsměvem koutkem oka zalétnu ke stolu Targeryenů jestli nezahlédnu prince Rhaegara. "Střetnout se s Princem Rhaegarem by bylo jisté velkou poctou, ale také tvrdým oříškem." Ano považoval bych za čest střetnout se právě s tímto účastníkem klání, jelikož je to horký favorit a souboj právě s ním je jedna z nejlepších možných lekcí a testu rytířových schopností. "Inu a kdo je Vaším favoritem Má Lady smím-li se ptát?" Nadhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Garth Hightower pro Můj otec šílenec Otcova slova jsou bolestivá, přesto však pro chlapce vycvičeného v duchu rytířství i nadále svatá. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Snad otec díky své ruce na mém rameni neucítil, jak jsem se přitom roztřásl. Po čem mám teď v životě toužit, co se má stát mým cílem, když zůstanu ve své domovině? Myšlenkami navážu na jeho poslední větu. Chce snad, abych z turnaje odstoupil nebo se ještě hůř nechal srazit bez boje? Nedělat nic pro splnění svého snu je jedna věc, promarnit takovouto událost však jiná a mnohem, mnohem méně přijatelná. Asociace mi však do hlavy přihraje vzpomínku na Rhaegara. Ten muž není ničím podobný svému otci, věřím, že z něj by naopak byl dobrý král. Vzhlédnu a cítím, jak se otcovy oči vpíjí do těch mých. „A co Rhaegar? Ten by byl dobrým králem a kdo ví, jak dlouho ještě ten stávající král bude žít. Vypadá vetchý jako starý proutek,“ hlas ztiším do sotva slyšitelného šepotu a ještě se po stanu rozhlédnu, jako bych čekal, že odněkud hned vyskočí královský špeh. Za takovou řeč bych propadl hrdlem, o tom žádná. |
| |
| Lord Stark 5.XI. 281, Hostina Lord Stark Upiji vína a zdvořile se mírně ukloním. "Lorde Starku, povinnosti Pobočníka nikdy nekončí a nezastaví se ani když vypukne zábava jako je tato. Nedá se tomu uniknout a pro chod říše je to nezbytné. Sám přece víte, že pobočník pracuje zatím co se král baví a Jeho Veličenstvo se velmi dobře baví." Znovu upiji vína. "Přesto je to velmi dobré zpestření všedních dní." Podívám se mu přímo do očí. "Lorde Starku, je snad něco co by Koruna mohla udělat aby vám nahradila výlohy a odměnila vás za věrné služby." |
| |
| Služebníci královi Harrenov, hostina 5. 11. 281 Tywin Lannister, Cersei Lannister Nemohu se ubránit pousmání. Slavný Tywin Lannister zatím dostává své reputaci vážného a odtaženého člověka, obdařeného však více než špetkou rozumu. Okamžitě předpokládá, že za ním přicházím s úmyslem něco získat. Smutný, ale s jeho postem jistě užitečný přístup. „Nikoliv, mou největší odměnou je možnost sloužit králi, ať je jeho vláda dlouhá,“ odvětím a loknu si medoviny. „Co říkáte na jeho syna? Lord Rhaegar působí jako vskutku pozoruhodný mladý muž.“ Pohledem zaznamenám Benjena, vracejícího se ke stolu Starků. To je dobře, takhle ho mám aspoň na očích a nebude moct vyvést žádnou pitomost. Bohové, přísahal bych, že čím víc dětí mám, tím větší se z nich stávají potížisté. |
| |
| Taneční parket 5.XI. 281, večer Aeric Blackwood Vskutku. přisvědčím Aericovi, když se zmíní o schopnostech korunního prince. Mnozí jsou si již teď jisti jeho pozicí ve finále. a to vskutku právem. Jeho dosavadní výkony mluví za vše. Když se mne můj partner optá na mé vlastní preference, musím se lehce začervenat. Všichni, jež jsem sledovala s očekáváním byli v turnaji poraženi. Nejsem si jista, jestli mi vůbec nějaký favorit zbyl-přesto musím přiznat, že cítím jistou hrdost pokaždé, když postoupí jeden z pánů severu. usměji se lehce, myslíc na lorda Mormonta a tajemného rytíře, jež budou muset zítra jako obránci čelit zástupu vyzyvatelů. Stále však není pozdě vybrat si někoho úplně nového… dodám s o něco zářivějším úsměvem, než mne partner zavede do další otočky. |
| |
| Taneční parket "Chápu má Lady. Je tedy ještě nač se těšit." Usměju se, musím si přiznat, že když se červená je vlastně ještě krásnější. Když náš tanec skončí a hudby chce spláchnout svá hrdna něčím dobrým, než bude pokračovat v dalším hraní uctivě tanec ukončím a ukloním se Barbrey. "Děkuji za krásný tanec má Lady, nechtěla byste se nyní projít na čerstvém vzduchu?" Mile se usměju a sleduji její zářící oči a červená líčka. Je to opravdu zajímavé děvče a poutá mé oči. "Zvláštní, že tak dlouho jen seděla u stolu s otcem." Nedokážu pochopit, jakto že s ní nikdo jiný ještě netančil. Každopádně za tanec s ní a její přítomnost jsem rád a vděčný. |
| |
| Zpět v sále Darlessa Marbrand a ti kolem "Několik tanečních střevíčků Tywina jistě nevytrhnou..." To už ale stojíme na parketu a já chytám svou tanečnici do správného držení a vykračuji do rytmu tance. Koutkem oka zahlédnu, že Tywin se právě vybavuje s lordem Starkem. To je nezvyklé, vlci se většinou drží pohromadě a někde stranou, ale nyní jsou roztroušení. Nejstarší sedí mezi lvy, nejmladšího jsem zahlédl u jejich stolu a vlčici jsem zahlédl s jelenem na tanečním parketu. Kde jsou ale ti zbylí dva... Kdo ví. To už ale zaslechnu sestřenčinu otázku. "Dnes už toho moc nebude, budu jen muset obejít stany našich vazalů, jestli se tam neděje nějaký bordel a vyřešit jakýkoliv problém který zase Gerion napáchá. Proč se ptáš drahá sestřenko?" |
| |
| Zábavné vyjednávání 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Alysha Torrent Ironický vděk lady Alyshi probudí na mé tváři potěšený úsměv. Povšimnu si, že i sama plavovláska se dobře baví a tak nevidím důvod s břitkou upřímností přestávat. |
| |
| Okouzlující kořist 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Ashara Dayne & hosté v sále Když si mě černovláska začne dobírat jako chudáčka a černou ovci rodu, jen tím zvýrazní drzou škádlivost v mém výrazu. |
| |
| soukromá zpráva od Elia Targaryen (Martell) pro Rhaegar „Ano, je to pravá dcera Dorne,“ zasměji se, když se zase nohami dotknu země, „tentokrát by to mohl být syn Valyrie...“ Skousnu si ret a bezděky pohladím bříško. Snad to bude chlapec. „Chtěla jsem ti to říct sama,“ pokrčím jen rameny. „Přeci jen otec by to měl vědět hned po matce. Navíc, kdo by se taky chtěl o tohle připravit?“ Zasměji se. „Spíš ho podezřívám, že je vědma...“ Na meč nic neříkám, zamračený pohled a zvednuté obočí mluví za vše. Nejradši bych se bez toho obešla, ale přeci jen jdeme sami. Stát se může cokoliv. Třeba srocení menšího davu u velké síně. Rhaegar ihned stočí naši cestu jinam a zároveň přejdeme k tématu včerejšího dne. „Jistě, vím. Jen... Nechci tam bez tebe, už tak se vídáme málo.“ Smutně se usměji a bezděky se k němu víc přitisknu. „Naši přeci jsou jen našimi předky, Doran je velice rozumný muž, možná až moc,“ neubráním se uchechnutí, „ví jak důležité je naše spojenectví, i jaké city k tobě chovám. Rozhodně by neponechal nic náhodě a uvítal tě jako bratra. Ale chápu jestli to nechceš riskovat. Nebudu tam dlouho.“ Další Rhaegarova odpověď mne rozesměje, prosté „Vyhrál jsem.“ opravdu není jeho styl. Čekala jsem cosi poetičtějšího, kor když jde o jeho vášeň. „Toho jsem si taky všimla...“ Poznamenám se smíchem, ale hned zase zvážním, „je v pořádku. Sice sebou trochu škubl, když jsem ho objala, ale jinak to ani nešlo poznat.“ Během chvíle se opět dostaneme mimo dohled a doslech kohokoliv v širokém okolí a Rhaegar ještě zkontroluje okolí. Zamračím se a pohlédnu mu do tváře. Nikdy si nehrál na tajnůskáře. Hned začne mluvit. Samozřejmě vím o těch zasnoubeních, proto jen přikývnu. Po další větě se mi do očí vkrade šok a zmatek, nic proto neříkám aby to mohl vysvětlit. Pozorně poslouchám a zastavím. „O tvých citech bych nikdy nepochybovala.“ Natáhnu se na špičky a políbím ho, nemůže udělat snad nic, čím by mne zviklal... „Jestli již víš jak to provést, ráda sehraji svou roli. Ty děvčata si je taky nezaslouží, aspoň podle řečí o nich...“ Promluvím až po chvíli ticha a pohlédnu mu do očí s vážnou tváří. „A taky musíme vytvořit nové spojenectví, ale tentokrát s našimi rody... Oženit Oberyna, najít snoubenku pro Viseryse...“ Pousměji se a znova se do něj zavěsím, pomalu pokračujeme. „Ale na to bude dost času ve dne, noc je na politiku příliš krásná...“ „Původně jsem tam chtěla až za měsíc, za dva, ale... No, situace se změnila...“ Pohladím si bříško, „nechci nic riskovat, takže asi pojedu hned po turnaji s Oberynem.“ Již první těhotenství bylo náročné a to jsem necestovala, radši abych se vrátila dřív než to bude zbytečně nebezpečné... |
| |
| Taneční parket 5.XI. 281, večer Aeric Blackwood To já děkuji Vám. usměji se v odpovědi jakmile hudba odezní a náš tanec je u konce. Přesto si dovolím Vaši nabídku ohledně procházky odmítnout-začíná se připozdívat a musím přiznat, že se na mne dnešní rušný den výrazně podepsal. sklopím na pár okamžiků pohled k zemi. Snad Vás tím příliš neurazím-to bych vskutku nerada. naleznou mé oči opět ty jeho, zatímco mé kroky již pomalu směřují zpět ke stolu lorda Rickarda. Nebýt snad zítřejšího dne, ráda bych zůstala déle, avšak takto se jeví mé současné řešení jako ta nejlepší možnost. Ostatně-budu s napětím očekávat naše další setkání. dodám poté, snažíc se odmítnutí co nejvíce zpříjemnit a vyhnout se snad jakémukoliv problematickému porozumění, jež jistě nemám v úmyslu. Snad až příliš totiž toužím po tom muže vidět zápasit v klání a ukázat, kolik toho je pravdy na jeho skromném popisu dnešního souboje. |
| |
| Taneční parket "Chápu má Lady a ne neurazila jste mne. Odpočinek je také důležitý." Usměju se na ní a zamířím s ní tedy zpátky ke stolu Starků. "I já se budu těšit na naše další setkání má Lady." S úsměvem pokývnu hlavou a zastavím se, až u stolu Starků, kde jí nechám vyvinout se z mého rámě a ukloním se Lordu Ryswellovi. "Děkuji za umožněný tanec s Vaší dcerou Lorde Ryswelle. Je to skvělá tanečnice." Vyjádřím s úsměvem lordu vděk a pak mé oči padnou opět na Barbery a zachytí ty její. "Ještě jednou děkuji za tanec. A nyní když mne omluvíte, tak se vrátím k našemu stolu, abych si promluvil se svou rodinou jistě již ostatní dorazili do síně." Následuje ještě jedna úklona a pokud mne nebude chtít už nikdo nějak zadržet vydám se k našemu stolu, abych si pohovořil s ostatními. |
| |
| Hostina 5.XI. 281 okrajově Aeric Blackwood Zdá se, že dobrou náladu jednoho z říčních lordů jen tak něco nezkazí. Dostávajíc vší slušnosti mne odvede zpět ke stolu mezi seveřany a poděkuje mému otci za umožněný tanec. Lehce se usměji, když zmíní mé taneční schopnosti. Pravdou je, že jsem spíše průměrná tanečnice, avšak dnes jsem měla vskutku skvělého partnera. Samozřejmě. odvětím a lehce se Aerickovi ukloním na znamení vděku. Přeji Vám příjemný zbytek dnešního večera. stačím ještě dodat, než se muž vydá vstříc svým vlastním, zatímco já jej ještě chvíli pozoruji, než se na pár momentů přidám k otci zpět u stolu, jen abych se poté mohla omluvit a zamířit do komnat, jež sdílím s mou sestrou. Nikdo mne na oslavě nedrží-proč také-během turnaje jich ještě bude několik a já nejsem někdo, bez koho by se všeobecné veselí neobešlo. V komnatách mi chůva musí pomoci rozšněrovat šaty a rozpustit vlasy, abych se poté mohla dokonale zmožena únavou uvelebit na měkkém lůžku. Hlavou se mi honí tucty myšlenek ohledně zítřka, avšak i ony pomalu odezní a já nakonec usínám bezesným spánkem. |
| |
| Harrenov, hodovní síň Krajinky „Vážně máte dojem, že rádcové si užívají svůj důvtip a panovníci jsou ti, jež snášejí starosti? Pak dělá váš pan bratr zjevně něco špatně,“ pronesu s lehkým úsměvem, přičemž kývnu hlavou směrem k vyvýšenému stolu, kde kousek od sebe sedí lord Tywin a král Aerys. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Něco k přemýšlení 5.XI.281 Tywin vypadal potěšeně, něco co se nestává příliš často. "Ano, jde o sestřenku Darlessu. A myslím že by to mohlo být i šťastné manželství, ačkoliv je i politicky zabarvené." Poté už jen vyslechnu jeho návrh podpory ale i požadavek, aby se svatba konala na skále. "Děkuji ti za tvou podporu bratře, ale s tou svatbou na Skále to musíme ještě dořešit, sám víš jak na tom současný lord Ashemarku je zdravotně." Chvíli si mnu bradu a přemítám nad jeho dotazem a přáním. "Za tvé přání ti děkuji bratře a ano, je tu něco co bych s tebou chtěl projednat. Vím že rebelie Reynů a Tarbecků je příliš čerstvá, ale zamysli se, Castamere ještě není v příliš dezolátním stavu a doly pod ním jsou plné nevytěženého zlata a drahého kamení. Byla by hloupost nevyužít toho, navíc pokud by byl obnoven, tak to bude hned po Skále druhá největší pevnost Západu. Obnovme hrad, náklady které na to vynaložíme se nám mnohokrát vrátí a náš rod získá silnější postavení nejen mezi našimi vazaly, ale i mezi zbytkem království. Obnovme Castamere a ozdobme ho vlajkami se zlatým lvem a jako výstrahu pro ostatní ponechme hrad Tarbecků." |
| |
| Na parketu Nechám se od lorda Selwyna vyvést na taneční parket. Při tanci jsou mé pohyby ladné a samozřejmé. Při svých obchodních cestách si tu a tam platím nějakého tanečníka, neboť hudba i tanec je mou oblíbenou kratochvílí, když si chci odpočinout od účetních knih. Tedy, čím více krásných dam ve vašem okolí, tím květnatější je vaše řeč. Pochopila jsem vás správně? Navážu s úsměvem na jeho slova. Obchodní zájmy nechám zatím naprosto ležet ladem, namísto toho si užívám tanec. Vychutnávám si každý krok, každou otočku. Dalo by se říci, že strohá lady se tancem mění na vláčnou. Popřemýšlím tedy. Ne, nemám potřebu kazit si příjemný tanec nějakými obchodními úvahami, zvlášť když na nějaké jednání bude jistě ještě času dost. Případnou konverzaci nechám na lordu Selwynovi. Sama věnuji svou pozornost hlavně našemu tanečnímu pohybovému souznění, vždyť co může být lepšího než soulad dvou těl. |
| |
| Lord Stark 5.XI. 281 Lord Stark Lehce se na něj usměji a naznačím přípitek. "Jste čestný a poctivý jako vždy. Koruna vás má v paměti lorde Starku, jako svého věrného služebníka." Znovu upiji vína. "Princ Rhaegar dělá čest svému rodu, otci a říší. Upřímně jeho veličenstvu závidím, tak skvělého rytíře a syna jakým je náš korunní princ." Zdvořilost za zdvořilost. "Jistě bude Princ Rhaegar svému otci dobrým synem a dobrou oporou trůnu." Mám pocit, že jsme sklouzli do prostých frází. "Lorde Starku, napadá mne ještě jedna prostá otázka, když už jsme u dětí. Co vaše dcera, její zasnoubení s mladým Robertem, nás velmi těší." |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 6.XI. 281 Tygett Ano, to se bude muset ještě vyřešit. Souhlasně přikývnu hlavou, ale už je rozhodnuto. Jen proč mne Tváře vybavily tak tupými bratry. Tygette, Tygette drž se svého meče a přemýšlení nechej jiným. "Ne nepředám to Castamere, zapomeň. Ten hrad zůstane v plné moci Pána Skály. Zvednu ti ale apanáž, aby si mohl důstojně žít a zabezpečit manželku. Už teď máš víc peněz než průměrný střední lord a to ti bude muset stačit." Upiji vína a podívam se jestli pochopil. |
| |
| O tanci a štítech 5.XI. 281 Lyanna Zase ty štíty, co s tím všichni mají. Je to přece zábavná rodinná tradice a štít je mnohem levnější než zničená přilba. Pak se ale podívám do jejích hlubokých očí a je mi hned jasné, že bych ji snesl hvězdy z oblohy pokud by poručila. "Dobře ty štíty si odpustím, na váš výslovný rozkaz má paní." Mírně se ukloním a věnuji se dál tanci. "Jeleni nemají kožich, který by sel vyprášit, to byste jako Vlčice měla vědět. Branovi by nezbylo než si vystavit moje parohy nad krbem, aby byla ta správná sranda." Odpovím ji vesele a radostně. "Bez boje se nevzdal, to ho šlechtí. Je to střetnutí těch nejlepších z nejlepších a váš bratr má mezi nimi přední místo." Lehce se na ni usměji a následně si musím dávat pozor abych nezakopl tak velkorysou nabídkou. "Lyanno," dodám okouzlen tím jak krásně, nádherně a úchvatně to zní. "Doufejme že další dny budou stejně tak úspěšné jako ten dnešní." Lehce se usměji a počkám, jestli bude chtít něco dodat nebo položit otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Špatný překlad 6.XI.281 Pozorně poslouchám co mi bratr ohledně Castameru říká. Sice se trochu zamračím, ale jinak na sobě nedám nic znát. "špatně si mě pochopil bratře. Já se nechci stát vládcem něčeho tak velkého jako je Castamere a nikdy jsem neřekl že chci vládu nad onou pevností, na to máš plné právo ty kdož si porazil její pány. Já pouze říkám že bychom neměli nechat takový zlatý důl ležet ladem. A co se možného správce týče, tak Kevan se už mnohokrát osvědčil." Když zmíní možné zvýšení mého platu abych zajistil manželku, tak se mi koutky zkroutí do malinkého úsměvu, který ale hned zase zmizí. "Za to jsem ti bratře vděčný a s tvým svolením bych buď zkusil odkoupit nějaký menší hrad, nebo nechal postavit nový, kde bych mohl s mou možnou budoucí manželkou žít, a kde bych mohl postavit prostory přímo určené pro výcvik našich nových vojáků, vše pro slávu rodu Lannisterů a našeho lorda Skály." |
| |
| Ve víru tance. Jsme zpět v sále, zpět na tanečním prketu a já spokojeně vklouznu do jeho náruče, samozřejmě v tanečním postoji, i když nikdo neříká, že mé myšlenky se netoulají jinde, za zavřenými dveřmi ložnice. Údělem většiny žen je, stát se artiklem svých rodin, ze sňatku kze profitovat a jen velmi málo dívek má možnost si vybrat a já....Tygett by byl skvělá volba, jenže myslí si to i on? . Lehce mu sevřu paži a při jedné otočce s úklonou mu dám nahlédnout do vábivého údolí ňader. Ptám se, abych věděla, zda se budu těšit ze tvé společnosti drahý bratránku ještě chvíli, nebo tě odvedou povinnosti. Protože jak si řekl, měla bych zničit víc než jeden pár střevíčků. Dovolím si jeho směrem laškovné mrknutí a čekám zda ho to vyvede z rovnováhy jako vždy, nebo se již trochu osmělil. |
| |
| Opět volný 5.XI. 281, noc, Harrenhall, za hradbami Hoster, jeho děti, Lorelay a další Bratr uzavřel půtku, a stanul v obležení svých dcer, a u toho být nemusím. Ostatní se vracejí do hodovních síní. Kývnu na Brandona Starka, pak na bratra i další lordy Řeky. Několik kroků nás s Lady Lorelay vzdálí ostatním. Nabídnu jí rámě. Netuším co by tmavovláska nyní dělala nejraději, a tak se prostě zeptám, neboť sám jsem zcela otevřen v podstatě jakémukoliv programu nastávajícího večera. Tak Lady, povinnostem bylo učiněno za dost. Teď mám zcela volný večer, a nejraději bych nechal na vás, co bychom mohli podniknout. Nechám se překvapit. Mírně se zakřením, a jsem zvědav po čem hnědooká Lady touží. |
| |
| V moci plaché(?) ryby. Nesrovnalosti byli vyřešeny, cti bylo učiněno za dost, všichni se rozcházejí. K mému potěšení zjišťuji, že lord zůstává po mém boku, věnuji ještě několik poklon a úsměvů odcházejícím lordům a jeden velmi přátelský lady Cat. Pak už jsme trochu stranou od okolního hluku, neodolám a na chvíli zavřu oči, nastavím tvář svitu měsíce i chladivému vánku, tepre pak upřu pohled na svého průvodce. V očích mi pobaveně zajiskří, smyslné plné rty se zvlní úsměvem když odpovím, ťukajíc na prgamen v ruce. Dnes je velmi krásná noc, svítí nádherný měsíc, co dokončit procházku a pak i to co jsem začala zde....? Miluji procházky, stejně jako jízdu na koni a dlouhé nicnedělání není pro mne. Jelikož však vím, že lord nebyl příliš nadšen předchozím společným programem, s lehkým úsměvem čekám zda výzvu přijme. |
| |
| Tanec Lord severu mne překvapil. Zmínil se o šátku, který jsem pravdědpoboně Eddardovi dala já. Sklouzla jsem k Nedovi a mírně se pousmála. „ Dost možná ano, Lorde Starku.“ Pousmála jsem se na jeho otce. Upila jsem ze svého pohárku, který jsem nakonec položila na stůl, když mě Ned požádal o tanec. Uklonila jsem se jeho otci, jak se sluší a patří, načež jsem rámě přijala. Přesto nás Lord severu na chvíli ještě zastavil a vyptával se na jeho nejmladšího syna. Podívala jsem se po Eddardovi, sama nemám ponětí, kde by mohl být a jen přibližně vím o koho se jedná, proto se do rozhovoru nepletu. Naštěstí netrvá dlouho a můžeme odejít. Popravdě, Lord Rickard se zdál mírně rozladěný tím, že jsme mu zase tak rychle utekli, ale na druhou stranu… Kdo ví jak to vlastně je. „ Tvůj otec je rozumný člověk… Ale rád si dělá legraci, že?“ Ušklíbla jsem se na Eddarda a jemně jsem se ho zachytila. „ Takže oblíbený šátek?“ |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, noc, Harrenhall, Aliiny komnaty Úplně se na mne natiskla. Projevuje mi veškerou možnou náklonnost svého mládí, a já si to hodlám plně vychutnat. Nijak nepohnu svou ošlehanou tváří, chci aby si onu takřka nesmělou pouť svých plných malinových rtů k polibku jaksepatří užila, stejně jako já. Její pevná prsa se mi opřou o hruď, a já chtíc nechtíc cítím tvrdnutí v rozkroku, vzhledem k blízkosti našich těl, to zřejmě neunikne ani Alie. Odkládám svůj vyšívaný kabátec aniž bych se od ní vzdálil, a s ním i poslední zbytky nějaké dvorní etikety a zvyklostí. Pouhá lehce rozhaleněná bavlněná halena daleko lépe a příjemněji zprostředkuje potěšení z jejího pružného a pevného těla mému tělu. Jakmile se zbavím svrchníku, mé ruce se vrátí k ní. Jemně a přeci pevně hrubé a velké spočinou na jejích bedrech, které lehce stisknou. Nyní již nic nebrání, aby její rty dokončily svoji hebkou cestu k polibku... |
| |
| Tanec Tak, jako včera začnu i dnes poklidně a vzpřímen s Victarii tančit. Je to příjemné a klidné, určitě lepší, než sedět u stolu s otcem a poslouchat zase něco politického, nebo kdo ví co. Jak večer postupuje tak mne v duchu taky stíhá špatná nálada z toho, že vím, že mne ještě čeká setkání s bratrem na které se věru netěším. A kdo by se mi taky divil, kdyby věděl, v jakém je bratr rozpoložení. "Patrně ano.....hmmmm ale očividně rád přehání." Podotknu klidně. Ano jeho tvrzení je opravdu přehnané zvláště, když jej na mě viděl prve a jen chvíli. Zdá se, že otec se mě snaží do něčeho namočit. Ale to byl celý on. Jak se zdá stále se snažil mít všechny tahy na šachovnici pod kontrolou. "Začínám se bát, kdy mi otec s někým smluví svatbu." Vůbec se mi ta představa toho, že by mi něco ukul za zády nelíbí, ani za mák. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro Jež nikdy nekončí Mé rty si pomalu probojovávaly cestu k jeho, ale on se v tu chvíli nepatrně odtáhne. Nevyvede mne to z míry, neukončí to pouť mých rtů. Jen ruka, jež jsem měla vtisknutou mezi prsa, se vymaní a pod jeho podpažím sjede na jeho záda a pevně, přes to jemně jej obejme. Odhodí vrchní kabátec, jen v bavlněné haleně tu stojí, zatímco já se na něj opět tisknu. Při té příležitosti ucítím ten tlak v jeho rozkroku, neodolám a klínem se na něj natisknu nejvíc, co to jde. Když mne pak chytne na bedrech, načež já tiše, sténavě vydechnu, aniž by se mé rty oddálily od jeho tváře. Už se skoro dotýkám koutku jeho úst, které začnu líbat, než se naše rty konečně setkají v dlouhém, něžném a vláčném polibku. |
| |
| Jaká je? 5.XI. 281, noc, Harrenhall, hradby Lorelay Arryn Lady Arryn hrdě, a s jistou vnitřní divokostí nastaví svou sličnou tvář noci, svitu měsíce a větru. Pozorně ten výjev sleduji. Strávil jsem v její společnosti pár hodin, a stále více mám pocit, že tato půvabná lady má minimálně dvě tváře. Jedna z nich je jemná, decentní, vychovaná dáma, která dělá, co se od ní očekává. A druhá je jakási tajemná, svým způsobem divoká a nespoutaná žena, o níž vlastně nevím zhola nic, neboť Lorelay světu většinou nastavuje tu první spořádanou tvář. Teď když zde se zavřenýma očima nasává noční náladu, se na chvíli ukázala i ta druhá skrytá tvář. Náhle ta chvilka skončí. Pak tedy pojďme. A pak dokončíme, to ostatní. Řeknu prostě, nabídnu rámě, a pohltí nás tma prosvětlená tu a tam ohni a loučemi stráží. Nenapadají mne žádná slova, a tak musím počkat, až se ta její zajímavá druhá tvář sama opět nějak a někde projeví. Pravda je, že v těch pár společných tichých chvílích jsem nejlépe měl možnost jí poznávat takovou, jaká skutečně je. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, noc, Harrenhall, komnaty Alii Je tak jemná, a zároveň tak horoucí! Když jsem zůstal jen v kalhotách a haleně, tak se prožitky z její pružné a pevné blízkosti ještě znásobily. Avšak zřejmě jsem podcenil chtíč ovládající tuto mladou překrásnou panenskou lady. Jakmile ucítila reakci mého těla, přitiskla se ku mne klínem. Tedy snad je stále panna? Neboť její zkušené pohyby mne utvrzují v tom, že je v obcování muže a ženy zdá se vysoce vzdělána. Takže buď už Pannou není, a nebo odvedla některá z waynwoodských žen vynikající práci. Sedm tváří s námi hraje někdy roztodivné hry. Panna jenž podle všeho velmi touží o svůj věneček přijít se starým mužem, který právě jako jeden z mála její panenství dokáže opravdu ocenit. Tohle mi proběhlo hlavou, když mne líbala. Žel myšlenky jsou jedna věc, a tělo je tělo, a má vlastní vůli. Její svůdné pohyby pánve čím dál více utvrzují mou chloubu v kalhotách, a to je něco co příliš rozumem neovlivním... |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro Rozhovor s Eliou [/u][/center]5.XI. 281, večer S Eliou jsme opět zůstali sami. Ne, že by mi to nevyhovovalo, přesto to nejspíš nebylo vůči lordu Arrynovi slušné - je to přeci jen jeden z nejvýznamnějších lordů království a já ho tady vcelku odbudu. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, ráno před kláním stany Tyrellů Slunce pomalu stoupalo na oblohu a turnajové městečko se probouzelo k životu. Bylo slyšet ržání koní a jiný shon. Všude pod nohy se pletli pobíhající sluhové a vzduchem se nesla vůně varných ohňů. Stan Lorda Maceho z Tyrellů stál uprostřed stanu jeho vazalů. byl to pavilon ze zeleného sametu pošitého spoustou zlatých květů. Stáli před ním mlčenliví strážci v zelených kabátcích. Sluha, který vedl Lorda Mormonta a jeho ženu odhrnul stanové plátno. Uvnitř už panovala veselá zábava. Lord Mace, jeho žena, lady Olenna a spousta jejich příbuzných seděli podél dlouhého stolu a začínali snídat. "Lorde Jorahu," přivítal Mace hosty. "Lady Mormont," zdvořile se uklonil a políbil seveřance ruku. "Doufám, že jste měli oba velmi klidnou noc. Posaďte se u nás prosím." Ukázal gestem na připravená místa. |
| |
| Po tanci 5.XI. 281, hostina Oberyn Dornka se ladně zavlnila v bocích a vůbec nevěnovala pozornost zlým pohledům jaké na ni pouštěla snad polovina žen v sále. "Číší vína, říkáte princi?" Položila tu otázku velmi škádlivým tónem hlasu. "Jistě, co by mohla žena mít proti číši vína s princem Oberynem z Dorn." Lehce se usmála, jako kočka když vidí myš a zamrkala aby rozvlnila své dlouhé řasy. "Půjdeme." To už bylo jednoznačně pobídnutí. |
| |
| Královo rozhodnutí 5.XI. 281, hostina Viserys, Rhaella, gardisté jen tak bloudí očima po síni než je zastaví na Tywinovi. Podívej to na mé rozhodnutí se tady ne čeká. Ne na tebe ale na mne. To já jsem ten mocný. Já jsem Drak. Copak jsi si myslel, že můžeš soupeřit s Drakem. Blázne, proměním celý tvůj rod v hromádku popela. Shoř. Znovu se podívá na Viseryse. "Dorne," prohodí jen jedno jediné slovo a dloubne vidličkou do svého jídla. Ano nastanou změny. Nic už nebude jak bylo dřív. už mne nebudou ponižovat, už mne nebudou ignorovat. Já je donutím aby se mi klaněli. Donutím je Ohněm a Krví. Znovu se podíval na Viseryse a pohladil ho po hlavě. Rhaegar, nevěřím mu, Už dávno chce mou smrt. Smrt vlastního otce. Rhaegar stejně ani není můj, je té čubky. Podvedla mne, podvedla svého manžela. "Budeš panošem Hightowera." Rozhlédl se a těkavě se rozhlédl jestli někde neuvidí Bilého býka. "Garda," zakřičel nervózně když je nikde neviděl. |
| |
| Královo rozhodnutí 5.XI.281 Pozorně otce pozoruji, stále očekávajíc, jak se rozhodne. Všimnu si jeho pohledu na ,,Hada" Tywina. Né...to né...né... začal jsem litovat, že jsem se na to vůbec ptal. K lordu TYWINOVI jsem chtěl co možná nejméně. Byl to slizký had. Otec to o něm vždycky říkal. Možná má ve znaku lva, ale co je lev proti DRAKOVI? Jenže v tuhle chvíli...drakem ještě nejsem. A tohle panošování to mělo změnit... Jenže pak otec odvrátí zrak, a řekne: ,,Dorne." pohled na mé tváři je ještě zmatenější, než byl předtím. Ale je i trochu úlevný. Špinavý Martellové jsou o něco lepší než hadi. Svým způsobem jsou i docela dobří. Dokázali drakovi vzdolovat tak dlouho. Jistě v tom bude nějaké tajemství... Zamyslel jsem se. Odvrátil jsem od otce zrak kamsi do síně. No ovšem! pomyslím si. Martellové odolávají drakům odjakživa. Proč? Asi prostě proto, že jsou mazaní, a umí efektivně bodat do zad. ALE i to se dá považovat za umění. No dobře to asi ne, ale přesto je to užitečné. Martellové by mě mohli naučit jak bojovat proti drakům...Oh ano...to je tak geniální! Vždyť kdo jiný by mě měl učit porazit draka, jako je Rhaegar, než ti, koho draci neporazili NIKDY? Jenže pak to příjde jako blesk z čistého nebe. Otec najednou vystřelí jméno kapitána královské gardy. Cooooooo? pomyslím si naštvaně. To znamená, že celá moje budoucí vzpoura je v tahu. I když Bílý býk špatná volba nebyl. Alespoň mě naučí skutečně bojovat. Otočím se na otce, a neřeknu vůbec nic. Otec mě pohladí po hlavě. Není to úplně nejpříjemnější věc na světě, neb jeho nehty jsou abnormálně dlouhé a ostré. Poněkud nervózně jsem po těch jeho nehtech vždycky koutkem oka pokukoval, a bál jsem se, aby mě neřízl. Otec už to několikrát udělal. Neviním ho z toho. Je to král. Může si stříhat nehty, ale taky nemusí. |
| |
| Hostina Svým tvrdým pohledem jsem se díval na Barristana. Sledoval jsem jeho reakce a poslouchal co říká. Chvíli mi přišel jako malé dítě, kterému vezmete sladkost. Pak zase jako kdyby jste mu ji daly. Maličko, nepatrně, mi zacukaly koutky úst v náznaku úsměvu. Nevím zda to co mi říká myslí vážně nebo ne, ani zda zná slečnu Dayne opravdu jen chvíli, ale pro teď je ta věc uzavřena. Aspoň tak to beru tedy já. "Dobře, to rád slyším. Teď zpátky na místo". Kývnu vedle sera Arthura a sám se postavím do čela gardy, takže jsem nejblíže králi. Tiše s kamennou tváří stojím na místě a mé oči těkají po celém sálu, z místa na místo. Najednou jsem uslyšel králův hlas. Udělal jsem tři kroky vpřed a uctivě se uklonil. "Můj pane, princi.. Královno". Uctivě kývnu a pak se zadívám na krále, čekaje co asi bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Oberyn Martell pro 5.XI. 281, můj stan Lady Blackmonth Pozorně jsem Lady stojící po mém boku sledoval. Ty její pohyby, křivky jejího těla. "Vína, nebo čehokoliv jiného, co budete chtít". Na tu její poznámku se jen pobaveně usměji. Nemohu se zbavit dojmu že Lady myslí na ty samé věci co já. Byl jsem s mnoha ženami, takže něco takového už dávno poznám. "Výborně, tak jdeme". Ušklíbnu se a nabídnu dámě rámě. Společně vyrazíme rovnou směrem k místu kde mají stany lidé z Dorn, tedy samozřejmě pak do mého stanu. Nechám Lady vstoupit první a po ní vejdu já. "Posaďte se". Pokynu rukou směrem k posteli a pousměji se. Sám poodstoupím kousek stranou, ke stolku na kterém mám různé věci, včetně vína a několika pohárků. Do dvou z nich naliji poměrně silné víno a přijdu k posteli. Sednu si vedle Lady Blackmonth a podám ji jeden pohárek. "Co myslíte, kdo zítra vyhraje turnaj?" Zeptám se s úsměvem, upiji z poháru a zadívám se Lady do těch krásných očí. |
| |
| soukromá zpráva od Jorah Mormont pro 6.XI. 281, ráno před kláním stany Tyrellů Pozorně jsem Lorda Fossowaye poslouchal. Moc jej neznám, ale z toho jak jej vidím by se dalo usuzovat že je to čestný muž. Přikývl jsem a podal mu ruku. "Dobře, také se budu muset věnovat své ženě. Budu se tedy těšit na zítřek. Rád jsem vás poznal Lorde". Pokud ruku přijme, tak s ní potřesu, uctivě kývnu a následně zamířím za svou milovanou. "Hádej co se stalo?" Řeknu s úsměvem a políbím ji na krk. "Lord Mace nás pozval zítra na snídani ke svému stolu. Zajímavé že?" Pousměji se a vezmu ženu za ruku. Už je pozdě, ráno budeme muset oba vstávat a já pak budu ještě bojovat, takže bych se nerad zdržoval. Ve stanu jsem ze sebe svlékl šaty, umyl se, lehl si do postele a čekal až má drahá udělá totéž. Začal jsem ji líbat a hladit. To co následovalo ani nemusím popisovat, zkrátka jsme se úžasně pomilovaly. Poté jsme se ještě mazlily a vzápětí usnuly v objetí. Ráno Ráno následovalo krásné probuzení. "Dobré ráno má lásko". Mile jsem se usmál a políbil Linneu. Vstal jsem, trochu se protáhl a chystal se umýt. Napřed jsem však jen tak chvíli koukal do vědra a sledoval hladinu vody. Dnes je velký den. Dnes se mám opět setkat s Lordem Macem, jeho rodinou a poté budou také souboje. No, je toho docela dost, nemohu předstírat že bych nebyl nervózní. Ale snad vše dopadne dobře. Umyji se a obléknu. Počkám až totéž udělá i má krásná žena, kterou mezi tím s úsměvem pozoruji. Je připravena a chvíli po té se dostaví sluha Tyrellů. Kývnu na pozdrav, podám své ženě rámě a společně vyrazíme. Ještě než jsme došly ke stanu Lorda Mace, tak jsem se na chviličku zastavil abych se zhluboka nadechl a uklidnil. S přátelským výrazem ve tváři jsme hned poté pokračovaly dál, dovnitř do stanu. Zdá se že už se tu docela dobře baví. "Dobré jitro přeji". Řeknu tak nějak všem, uctivě se ukloním a dojdu k připraveným místům, poté co na ně Lord Mace ukáže. Odsunu židli aby se má žena mohla posadit, sám si však ještě nesedám. Nepřišel jsem totiž s prázdnou, to by byla nezdvořilost. "Lady Olenno, když dovolíte, měl bych pro vás takovou malou drobnost". Přátelsky se pousměji, přijdu k Olenně Tyrell, uctivě se ukloním a předám jí malou, dřevěnou truhličku, na které jsou vyřezané ornamenty, shodou okolností to jsou růže či jiné květiny.  Pokud truhličku ihned otevře, může v ní nalézt stříbrný šperk. Je to vážně pěkný kousek, nejlepší co jsem si mohl dovolit. Doufám že se bude líbit i jí. To už však jsem u Lorda Mace. Uctivě kývnu a podám mu na první pohled dosti starou "lahev".  "Lorde Maci, dovolil jsem si vám přinést něco ze severu. Je to ta nejlepší medovina která se dá u nás sehnat. Zrála několik desetiletí, měla tu by mít pořádný říz. Doufám že bude chutnat". Přátelsky se usměji, znovu uctivě kývnu a pak už zamířím na místo vedle své ženy. Mile se na ni usměji a vezmu ji za ruku. Není nač čekat a tak se pomalu pustíme do jídla. Já ovšem nejím moc, chci si dát jen něco malého, protože mne ještě čeká boj a nerad bych se přecpal. |
| |
| Hodovní síň 5.XI. 281 Královská garda, královská rodina a spol Poté, co říční lordi v napjaté náladě opustili síň, se už žádné pozdvižení nekonalo a tak jsem jen tiše hleděl před sebe a hlídal. V takových situacích jsem se naučil svou mysl zaměstnat jinak. Většinou, hlavně během hlídky před královskými komaty, si v duchu nacvičuju bojové postoje a výpady mečem. Nyní jsem se na to ale nedokázal soustředit. Nejspíše kvůli tomu otřesu, který jsem utržil. Proto jsem byl dnes lehce mimo a každou chvíli jsem přenášel váhu z jedné nohy na druhou. Navíc jsem sebou mírně ošíval a celkově jsem byl neklidný. Že by nějaká předzvěst špatné události?? Mohlo by se stát něco nemilého, něco strašného?? Doufám, že ne…, pomyslím si, když v tom uslyším krále, jak pronese, že někdo bude panošem Hightowera a následně zvolá „Garda“. Trochu s sebou škubnu, položím ruku na jílec meče a vrhnu pohled na krále, abych zkontroloval, zda není v bezprostředním nebezpečí. Nic tomu nenasvědčuje, ale mé napětí opadne ve chvíli, kdy ke králi přistoupí ser Gerold a osloví krále, královnu i prince. O kom jeho Veličenstvo hovořilo, jako o budoucím panoši lorda velitele?? Že by mladý princ Viserys?? Pravděpodobné. Má dostatečný věk, aby se stal panošem. A pokud je v něm trochu z prince Rhaegara, tak jím nebude moc dlouho…, pomyslím si a na tváři se mi mihne lehký úsměv. Jelikož zde není žádné bezprostřední riziko, které by ohrožovalo královskou rodinu, tak se můj postoj znovu uvolnil a ruka sklouzla z jílce, kde před chvílí vyrazila. Pokud bude jeho Veličenstvo potřebovat něco i po mé maličkosti, ser Gerold mi to jistě zmíní, nebo si mne přivolá. Zatím se tak nestalo a tak dál stojím na stráži a pohledem těkám mezi hosty v sále. |
| |
| soukromá zpráva od Leyton Hightower pro Tvrdohlavý syn 5. XI., 281 On ma stále nechápe. Dám ruku z jeho ramena dolu a prejdem sa pomalým krokom po stane. Áno Rhaegar je silný, zdvorilý a milý. No niečo na ňom nesedí. Predsa je to Targaryen. Napoly bláznovstvo, napoly veľkoleposť. Nepoviem to nahlas a znovu sa otočím k Garthovi. "Lenže Rhaegar ešte nie je kráľ," odpoviem prísne "a určite nechcem, aby si to kvôli tomuto rozhovoru zajtra zbabral. Tvoja česť je moja česť." Pokračujem so silnejším hlasom akým rozprával Garth. "Ak si ťa kráľ vyberie na chýbajúce miesto, budem musieť súhlasiť. No ja by som ťa najradšej videl v rovine, kde by si sa stal slávnejším bojovníkom, ako v kráľovskej garde." Určite som ho sklamal, aj jeho sen. Len nech mi verí, že chcem preňho len to najlepšie. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 5. XI. 281, noc Harenhall, má komnata Nevím, co to do mne vjelo, ta touha, která se znenadání objevila. Nikdy jsem nic takového necítila, snad jen slyšela z vyprávění dvorních dam mé nevlastní matky, když učily sestru, jak se v takových chvílích chovat. Ano, poslouchala jsem, krčela se za dveřmi a poslouchala o čem sestře povídají. Sice jsem si radši hrála s meči a štíty ve zbroji a v sedle koně, nežli v šatech a s panenkami, ale i já v sobě občas nalezla tu touhu poznat, co se učí sestra. A nyní se to snad i vyplatilo. Cítila jsem, jak touha v lordu rostla, byť jeho pohyby byly opatrné a vypočítané. Ne zdrženlivé, nebo odmítavé. Mé rty si kradly polibky, zatímco mé tělo, nyní zplna ovládala má touha, nikoliv má mysl. Chtěla jsem být jeho a dávala jsem to najevo, jak jsem jen mohla. Zatímco mé rty laskaly ty jeho, mé ruce bloudily v jeho vlasech i po jeho tváři a mé tělo se tisklo tak blízko k němu, že to již nebylo možné. |
| |
| soukromá zpráva od Garth Hightower pro Staň se tím nejlepším z těch, co nejsou nic moc Promnu si oči a postavím se naproti otci. „Jistě... Tak co, nevrátíme se už na hostinu?“ Už nemám chuť se bavit o takovýchto věcech, rozhodně ne teď, když se ostatní veselí. Mnohem víc bych vzhledem k okolnostem uvítal měch vína a snad i nějakou slečnu, jež by mne přivedla na jiné myšlenky. |
| |
| Divoký vlk se vrací na scénu 5.XI.281 Harrenhall – nádvoří -> hostina Lord Tully, Lady Catelyn a pak kdokoliv se nachomýtne S přívětivým úsměvem přikývnu poznámce lorda Hostera. Respekt k budoucímu tchánovi mi nedovolí ukrást si slovo pro sebe a vstoupit mu do otázky směrující na snoubenku po mém boku, a to i přesto, že mě napadají slova, kterými bych částečně také žertoval na účet lady Catelyn a částečně se jí snažil před jejím otcem bránit. Už ti začínám rozumět, má nebohá Cat. Jestli tě otec vychovával takhle pichlavě, nedivím se tvé přidrzlé, ale samostatné povaze. Zanechám lady Cat rozmlouvat se svým otcem a poněkud nepřítomně se myšlenkami toulám ve větách, kterými mi oponovala po našem ne příliš dávném polibku a v duchu jí odpovídám. Kéž by mi mohla číst myšlenky. Má lady, vy mě naopak stále vyčítáte mé zaujetí krásou ostatních dívek, zejména pak Olenne Tyrell. Ach impulzivní holčička, kde jí je konec. Měl bych se po ni podívat… Ale to jsem trochu odbočil, každopádně je trochu pokrytecké vyčítat milovníkovi ženské krásy zaujetí krásnými ženami, když ta nejzajímavější kráska není ani dostatečně dochvilná, abych ji mohl dostatečně obdivovat a uzmout si jen pro sebe. Náhle ale zaslechnu něco o okrádání o mou společnost a to mě vytrhne z dalších již dávno bezpředmětných myšlenek. Zahledím se do tváře Lady Catelyn a dávám na odiv svůj překvapený výraz. Lord Hoster zdá se pochopil, že tohle si žádá mou reakci. Překvapujete mě, má drahá. Když pominu, že zanedlouho budete i Vy mou rodinou, poté co jste poznala mé bratry, sestru a otce jste opravdu přesvědčena, že má přítomnost jim poněkud chybí? Rozesměji se, jako bych řekl báječný vtip. Ale po chvilce zvážním a pokračuji. Ovšem, že se mě prostě jen chceš zbavit… jen se to snažíš říct opravdu decentně. Ovšem promiňte, zajisté jste to myslela naopak a chtěla jste být taktní. Bezesporu si Vaší přítomnost nárokuji již velmi dlouho a Vaše vlastní rodina Vás již určitě postrádá. Koneckonců, jako manželé na sebe budeme mít celé věky. Pronesu poněkud nahraně blahosklonně, ale lady Catelyn může rozeznat trochu laškovného šibalství. Pokývnu hlavou v mírném úklonu. Lorde Tully, Lady Catelyn, Lady Lyso, ctění lordi… bylo mi potěšením. S těmi slovy se otočím a pomalým krokem se vracím zpět do velkého hodovního sálu. V myšlenkách si opět přemítám všechny potenciálně dostupné dívky a ženy, které bych tam mohl spatřit. Pobočníkova dcera, sestra Meče Úsvitu, poupátko z Vysoké zahrady, krotká klisna ze Severu, možná i samá královna by stála za hřích. Nemluvě o všech těch dívkách z Říčních krajin. A vsadím se, že i údolí má co nabídnout… ostatně Kyleově sestře, lady Royce ještě dlužím svou přízeň. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Procházka při měsíčku, nebo kladení nástrahy? Lehce si vykračuji po boku téhle velmi zajímavé rybky, chvíle ticha není nepříjemná, naopak, je to takové to přátelské mlčení, kdy cítíte souznění, poklid a víte, že jsou chvíle, kdy není třeba slov. Pohled kterým mne lord Tully obdaří je , jak jen to říci, zkoumavý? Mám pocit jako by se snažil odhalit mé nejniternější pocity, ale na to je ještě příliš brzy a je jen v rukách osudu, zda se tak vůbec stane. " Můj pane povězte mi, bylo pro Vás hodně nepohodlné sedět mi modelem? Vím, jste energický muž a jistě jsou pro vás přirozenější jiné věci, takže pokud je to proti vaší mysli, nemusíme obraz dokončovat." Nikdy jsem nikoho k ničemu nenutila a nehodlám s tím začínat, pravda je taková, že bych ráda trávila s lordem Bryndenem více času o samotě, mám dojem, že ukrývá velmi zajímavou povahu, kterou neukazuje okolnímu světu a pokud ano, tak jen velmi málo. Zastavím se a obrátím tvář ke svému společníkovi, měsíční svit si pohrává v jeho vlasech a jeho očím dává velmi tajemný nádech, "Vím, že jste galantním mužem lorde, ale kdyby bylo na vás, jakou kratochvíli by jste zvolil pro náš společný čas? Pokud, by jste tedy raději netrávil zbytek noci o samotě.? Možná troufalá otázka z úst lady, ale myslím, že lord už vytušil, že nejsem vždy jen spořádanou a krotkou dívkou. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, noc, hradby Harrenhallu Lorelay Chvíli jsem nechal doznít dotaz Lady Lorelay. Vypadalo to jakobych o jejích slovech pečlivě uvažoval, a vlastně tomu i tak bylo. Mám k umění velmi kladný vztah, ale nikdy se mi nestalo, že by mne chtěl někdo malovat. Tedy, tato situace je pro mne dosti nezvyklá. Po odmlce ale řeknu pevným a klidným hlasem. Každé dobré dílo by se mělo dokončit. A dál pokračuji bok po boku Lorelay, aniž bych to nějak dál komentoval. Pak se zastavila a obrátila se ke mně. Měsíční svit jí tančil ve vlasech, a já věděl, že neexistuje malíř, který by ji takto dokázal zachytit. Vlastně jeden existuje, dlí v mé mysli, neboť tento okamžik si uchovám v paměti, i s její vůní, houkáním sýčka kdesi za hradbami, a vzdáleným hovorem strážných. Dlouze na ni hledím, nemohu se vynadívat. Z dálky ku mne doléhá její otázka. Pokud o samotě, tedy o samotě s Vámi Lady v měsíčním svitu oděná... vím, že se to nehodí, ale odpovím po pravdě jak je u mne zvykem, nejraději bych volil společnou koupel mylady. Konečně ptala se, a tak odpovídám. Jak s tím naloží, to už je čistě jen na ní. |
| |
| Čestný stůl 5.XI. 281, hostina Lord Pobočník, Lord Stark Udělám hluboké pukrle a zdvořile sklopím oči, když k nám přijde lord Stark. "Lorde Starku jsem velmi ráda, že vás poznávám." Zdvořile odpovím a udělám ještě jedno pukrle. "Otče, Lorde Starku," ukloním se otci a i pánovi Severu, "doufám že mne omluvíte. Musím poděkovat královně za čest, které se mi dostalo." Dodám klidným nevzrušeným. Udělám ještě jedno pukrle a zamířím ke královské rodině. Hluboce se pokloním Aerysovi a dám si pozor abych se nepodívala do jeho roztěkaných očí. Ukloním se ji i královně a princi Viserysi, tomu malému zlému dráčeti. "Veličenstvo," oslovím královnu, "jsem vám a hluboce vděčna. Vaše rozhodnutí pro mne bylo velmi příjemným překvapením." ještě jednou se ji lehce ukloním. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, stany Tyrellů Lady Olenna se otevřela krabičku a důkladně si prohlédla šperk. "Děkuji Lorde Jorahu. jste velmi laskav. Budu si muset dát velký pozor aby mi ho některá z Růží neukradla." I Mace Tyrell byl velmi nadšený. "Lorde Jorahu, velmi vám děkuji. Jen škoda, že jste nám toho severu přinesl jen tak málo." Lehce se usmál a posadil se na své místo. "Lorde Jorahu," pokračoval Mace s pohárem sladkého vína v ruce, "bohužel si na svůj dárek budete muset chvíli počkat, nevešel by se nám tady." Upil a pokračoval. "Doufám, že jste na dnešek dobře připraven. Bude to nejspíš těžký den." |
| |
| Pán Sedmi království 5.XI. 281 hostina Grada, královna, Cersei a všichni na okolo Lehce zakmital očima tam a zpět aniž by se obtěžoval věnovat pozornost gardistům. Jeho pohled se zastavil na Cersei. Je má, ukradl jsem ti ji. Ukradl jsem ti ženu, ukradl jsem ti dceru. Všechnu vezmu, všechno co je ti cenné. Tak vidíš, kdo je teď král. Kdo si bere cokoliv chce. Koho se bojí. Kdo vládne Ohněm a Krví. Vidíš. Zničím tebe, tvůj vznešený rod i tu vaši pyšnou Skálu. Nic z vás nezbude. jeho oči se znovu roztržitě bloumaly sálem, než se zastavily na Hightowerovi. "Co ty tady chceš?" Zeptal se ho a pak se pohledem zastavil na Viserysi. "Vezmeš Viseryse jako svého panoše," znělo to jako by chtěl ještě něco říct, ale druhou půlku věty nedořekl. Kde je Rhaegar, kde je ten její bastard. Mé děti otrávila, všechny je zabila. Chce toho zmetka posadit na můj trůn. Kde je Rhaegar. Všichni mi říkali, že mne zradí." "Kde je Rhaegar. Má tady být najděte ho. Hned." Nechám ho popravit. Upálit jako zrádce a jí donutím se na to dívat. Podíval se zuřivě na královnu. "Kde je Rhaegar, kde je tvůj syn" |
| |
| Panoš
Papá. Královna. Cersei. Bílý býk. Objeví se u nás lady Cersei. Její přítomnost ovšem skoro nezareistruji, neb netrpělivě očekávám otcův finální verdikt, a to, co řekne lord velitel Hlídky. Přesto se na Cersei otočím, když nás zdraví. A zrovna ve chvíli, kdy se ná ukloní. Její úklona nám ukáže cosi,z čehož můj zrak nemůže jen tak slézt. Chvíli hzpnotizuji jeji hruď, ani sám nevím proč. Je na tom něco fascinujícího. Když však i lady Cersei zvedne zrak, hbitě svůj pohled přesunu jinam. S touhle lůzou nemá smysl si dělat nějaké vyhlídky. Jediná její výhoda je v barvě vlasů. Na to nesmíš zapomínat. připomenu sám sobě, a otočím se na otce. A pak to příjde. Finální verdikt. Budu panošovat lordu veliteli. Fajn... Nedá se říct, že by to byl přímo můj cíl. Teď když už byl verdikt jasný, se mi to moc nelíbilo. Zničehonc jsem chtěl, aby to byl Rhaegar, komu bych měl panošovat. Přeci jen, je to rodina. Jsme jedna krev. Ale lord Gerold? Je pro mě defacto cizí. Stejně jako všichni členové gardy. Rhaegar je taky defacto cizí, ale pořád jsme jedna krev... Zmocňovaly se mě obavy. Měl jsem strach z toho, co se mnou bude lord Gerold provádět. Určitě na mě bude řvát, a bude mě mlátit a ... Chtělo se mi skoro brečet, a už už jsem chtěl požádat otce, aby si to nějak rozmyslel. Jenže pak jsem na sobě pocítil ten pohled jeho očí. Ty slabochu. jakoby říkal ten pohled. Ty máš STRACH? A to si říkáš DRAK? Drak se NIKDY nebojí, a NIKDY si něstěžuje. Strach odezníval. A vystřídal ho vztek. Tak tohle si o mě tedy otec myslí? Že nejsem drak? Že jsem slaboch? Otec přesune svůj pohled do síně. Volá Rhaegara. Jen ať si příjde. Ať vidí, že drakovi narůstají křídla. Jen ať to vidí všichni! ,,Chm." |
| |
| Harenhall - hostina 5.XI.281 Lord Tully, Lady Caytelyn, Lady Lysa, Brandon Stark a okolí Po tom, co se stalo v noci ve stanu jsem ještě ukrutně dlouho přemýšlel, takže spánku to moc nedalo a nedivil bych se, kdyby to na mne bylo znát... Lysa, ta už odešla a patrně již bude na hostině, jak se na dívku jejího rodu a postavení sluší... To jen já tu, s částečně pořád uplakanýma očima, ležím v posteli ve svém stanu a čučím do blba. Za jedno mi lítali myšlenky kolem Catelyn, samozřejmě, tu z hlavy nikdy nedostanu... Za druhé kolem Lysy, jestli se tímhle třeba taky všechno neposralo. Ani nevím, to v noci... Neublížil jsi ji blbče hmmm? No hlavně kolem plánů do budoucna. Pokud se dostanu na dvůr, seznámit se se Sirem Jammiem, nic neposrat a všechno dobře zahrát... Vyhrabal jsem se, musel jsem dorazit na hostinu. Pokud mne už takhle nebude chtít Lord Tully vyhodit, když budu dělat caviky a příjdu pozdě, tak jistě. Sebral jsem se, oblékl se, trochu zkulturnil a ve vědru vody si trochu opláchl zpocený obličej. A ta nedohojená rána při tom hezky zaštípala. Převlékl jsem se do něčeho více reprezentativního, učísl vlasy a zadíval se na sebe do zrcadla. Jseš malej fakan, co si o sobě hodně myslí... A teď to všichni uvidí... pomyslel jsem si, než jsem rozhrnul vchod stanu a vylezl ven. A mířil jsem přímo na hostinu. Vonělo to až sem, ven i na chodby. Já šel kupředu, nikoho moc jsem si nevšímal. Jen pokud to byl někdo, kdo má takové postavení a pozdrav si zaslouží... No a pak jsem otevřel ty těžké mohutné dveře a zalezl dovnitř. Všechno zavonělo, hostina byla v plném proudu a než jsem se rozešel kupředu, očima jsem zatěkal po místnosti a hledal. Catelyn byla samozřejmě se svým snoubencem, tim namyšleným a arogantním mamlasem, ze kterého mi vřela krev v žilách už když jsem se na něj podíval. Poblíže byla i Lysa a já nevěděl, co. Zamířil jsem si to tedy ke stolu Lorda Tullyho, alespoň pozdravit a vyslechnout si, co bude mít na srdci. "Lorde Tully," mírně se ukloním k pozdravu, ale očima těkám někam vedle. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, večer Harrenov Ashara Dayne „To je od vás velice pozorné, má lady,“ odpovím překrásné jižance s uculením. „Z vašich očí totiž čiší tolik divokosti, že pro vás obyčejná chůze musí být téměř sebezapřením,“ pošeptám jí ještě na oplátku a v očích mi zlobivě zajiskří. Poté klisničce nabídnu rámě a společně tak vykročíme směrem na nádvoří. |
| |
| Tanec Harrenhall - večer 5.XI.281 Večer se ujal v duchu poklidného tance a příjemné společnosti Eddarda. Vzdáleni od jeho otce, začínám mít pocit, že něco Eddardovi dělá starosti. Dlouhou chvíli mlčím, mírně se usmívám a pozoruji Eddardovu tvář, zatím co on se snaží udržet tvář plnou klidu. Nakonec se nadechnu a na rtech se mi usadí shovívavý úsměv. „ Co tě trápí Eddarde? Nemusíš se tvářit za každou cenu naprosto v klidu, zatím co tvé oči prozrazují neklid tvé duše.“ Zahleděla jsem se mu do očí. Asi není jednoduché říct někomu, koho známe první dva dny, že nás něco trápí. Možná to ani nechce říct. Ale nezeptat se vůbec, to by od mě nebylo dobré. Snad si jen nepomyslí, že vyzvídám…. „ Pokud tu nechceš být… nebo se ti snad nelíbí má společnost, stačí to říct. Nejsem až tak křehká dívka, která by neunesla pravdu.“ Nepřestala jsem tančit. A vlastně jsem se ani nepřestala jemně usmívat. Nechci aby si myslel, že semnou tančit prostě musí, když už to řekl otci. |
| |
| Harrenhall 5.XI.281 Lord Hoster, Catelyn Tully a další.. (Ne)příliš zajímavý rozhovor Na chvilku se mi zdá, že by mi snad otec mohl věnovat svoji pozornost. Dívám se mu do očí a snažím se k němu vyslat svoje myšlenky a pocity, abych je nemusela vyslovovat nahlas. Sňatek se serem Jaimem? Naopak po všech těch Petyrových slovech, jsem pochopila jedno. Toho mladého lva si musím vzít, abych mohla zajistit lepší budoucnost mě i Petyrovi a naším dětem. Neubráním se ironickému úšklebku. "Sňatek se serem Jaimem? Já jeho nikdy nebudu-" Nevím jak by býval reagoval, kdyby bývala nepřišla Catelyn a jako vždy mě neutlačila do stínu. I kdybych strávila noc s celým vojskem, tak ho to nikdy nebude zajímat, ale já mu to řeknu.. Pozorně sleduji jejich rozhovor a odcházejícího lorda Brandona. Navrch se můžu zdát klidná, ale uvnitř každá moje buňka touží po pozornosti a živí ten oheň touhy, který v noci Petyr rozdmýchal. Přes pokročilou hodinu se cítím svěže a odpočatě a oči mi září nevyslovenými slovy. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, hodovní síň Půvaby nočních hvězd Na Gerionovu první poznámku se jen uculím a pohodím hlavou. Nemusím na ni ani odpovídat, sám to ví jistě dobře. |
| |
| Tanec Musím se tiše zasmát nad tím, co mi Victaria říká. Co mne trápí. Na tváři se mi zvlní rty do mírného úšklebku. "Hned povícero věcí. Začneme s tím, že mne čeká večerní setkání s mým starším bratrem, jsem ze sourozenců jediný koho ještě otec nenahání do sňatku....teoreticky, pak mne očekává zítřejší turnaj....no stačí si vybrat." Pokrčím poklidně rameny a dál sleduji Victarii při tanci. "Věř mi, že kdybych chtěl být jinde, pak jsem." Vyjádřím se k jejím obavám ohledně její přítomnosti s naprostou upřímností a klidem. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, večer Harrenov Ashara Dayne Ashařina záliba v poznávání jednotlivců mě pobaví i potěší zároveň. Stejně tak mi zaimponuje i její křehká zranitelnost, která vypluje na povrch, když vykročíme do chladu hvězdné noci. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, hodovní síň Toulky pevností Z povzdálí k nám doléhá ruch hostiny, zatímco z druhé strany zní přes louku veselí ze stanového městečka. Netuším, kolik už mohlo uběhnout času od západu slunce, ale zdá se, že zábava na obou koncích Harrenova bude pokračovat ještě dlouho do noci. |
| |
| Dcery a odkazy Harrenov, hostina 5. 11. 281 Tywin Lannister „Vskutku?“ opáčím na Tywinovu poznámku, „přiznám se, že netuším proč. Občas mám pocit, že s tím sňatkem nesouhlasí vůbec nikdo.“ Pohled mi sklouzne do lvových očí. „Mladší generace nechápou důležitost odkazu a zachování rodu. Občas si říkám, že až z tohoto světa odejdeme, všechen řád se zbortí.“ Už se mi doneslo, jaký názor má lord pobočník na tato témata a vím, že tento názor nejspíše sdílíme. Odtáhnu oči a spočinu na pozadí krásné lady Cersei, jež od nás právě odchází. Samozřejmě tak, aby to nebylo příliš očividné. „Vskutku překrásná mladá žena. Už pro ni máte naplánovaný sňatek?“ |
| |
| Lord Stark 5.XI. 281, hostina Rickard Stark Lehce se na něj usměji. "Sňatek mezi dvěma tak mocnými rody je jak víte sám něco, co vzbuzuje zájem Koruny. vaše dcera vypadá že má dost temperamentu aby krotila našeho Divokého Jelena, což je taky dobré. Nemluvě o tom že stabilita a vřelé vztahy mezi velkými rody je přesně to co zajišťuje prosperitu a blahobyt." Klid, mír a prosperita. To je přesně to co potřebujeme. Upiji vína a podívám se mu přímo do očí. "Upřímně Lorde Starku, proto jsou mladí mladí, že jim chybí zkušenost a jistý nadhled. Je povinností nás zkušených abychom dbali na rod, jeho prospěch a odkaz který nám přenechali naši předkové. Myslím, že mi v tomto rozumíte. Vy Starkové jste rod tak oddaný vlastním tradicím, že to nemá v Říši obdoby. Co budu živ, budu se snažit vtloukat do těch mladých hlav to co považují za správné." Lehce upiji. "Kdyby se manželství uzavírala jen na základě osobních sympatií lidstvo by již dávno upadlo do anarchie a nekonečného zmatku a já nesnáším zmatek." Můj léty cvičený pohled si všimne kam se na chvíli podíval. Takže bude něco chtít. Ne od Koruny, ale ode mne. "Co se Cersei týče, ještě se nenašel vhodný muž. Neprovdám svou jedinou dceru někomu kdo jí není hoden." Tak, když jsi to téma otevřel jistě máš i návrh. Podívám se mu přímo do očí. |
| |
| Lvice a Lví řev 5.XI. 281, Hostina Genna Lannister "Ano matka se již rozhlíží a snaží se tak usilovně, až si málem oči vykoukala. Zatím to ale nebylo nic platné. Má drahá sestra, její bojovnost a armáda Obrů a Dětí lesa, drží své pozice vítězně, s odhodláním a zkušeností jakou by jim mohl závidět i Aegon Dobyvatel." Další otočka, zlaté lemy jejich šatů se zavlní a já se lehce usměji. Lvice se ale rozhodla věnovat pozornost spíše princi Oberynovi a jeho společnici. "Samozřejmě matka bude velmi ráda, pokud se mé sestře konečně povede najít manžela. Jistě bude ráda i z Jednorožce, tedy pokud Jednorožec vydrží mou sestru a nepráskne do kopyt, nebo nesklopí roh jako dřevec při turnaji. Mám takový pocit, že by se má matka už ráda dočkala vnoučat. Což je něco před čím unikám stejně obratně jako má sestra." Znovu se lehce usměji a oplatím pohled své partnerce. "Pokud dokáže ustát Lví řev. Pokud si mohu dovolit skromnou otázku," lehce na Lvici mrknu. "Dovede Lev vydávat i jiné zvuky nežli řev. Vaši bratři vypadají že by řvali pořád, stále a dokola." jen doufám, že jsem teď nepřekročil hranici. "Na vyhlídky mám ještě čas. Vlastě celý život času. Přání mám jen jedno, ale to si zatím nechám pro sebe. Tajemno je krásná věc a vzbuzuje zájem." Lehce se na ni usměji. |
| |
| Nabídka Harrenov, hostina 5. 11. 281 Tywin Lannister Kývnu. V pobočníkově proslovu se skrývá mnoho moudrosti získané s věkem a já shledávám, že tento pragmatický muž si získává mé sympatie. Rozhovor se zatím konečně stáčí směrem, ve který jsem doufal. Mladá lvice mi již nějakou dobu vrtala hlavou. Krása a moc s ní spojená z ní vytváří cíl mnohých mužů v tomto sále. Vlci jsou však shodou okolností výborní lovci. „Hoden říkáte?“ opáčím a vrátím se zrakem zpět k Tywinovi. Jak vidno, odhalil mne, přesně tak, jak by se od královy pravé ruky dalo čekat. Pobočníkův pohled jasně říká, že ví, o co mi jde. Inu proč ne, ani jeden z nás nemá v oblibě mrhání časem. Přesto si však dopřeju krátký okamžik, během kterého se rozhlédnu po místnosti a promyslím, jak dále zformulovat svou nabídku. „Co si v tomto ohledu myslíte o rodu Starků?" |
| |
| Nabídka 5.XI. 281, hostina Rickard Stark Upiji a se zájmem se na něj podívám. Ten muž má docela odvahu, přece sám ví kolik dětí má doma a kolik z nich je již zasnoubeno. Docela by mne zajímalo, koho nabídne. I když tuším koho nechám jej aby to vyslovil sám. "Lorde Starku, váš rod je starý a vznešený. Taková manželství by bylo jistě přínosné pro obě naše strany." Lehce se na něj usměji. "Jistě byste svou nabídku rád rozvedl nemám li pravdu?" Upiji a očima ho pobídnu aby mluvil dál. |
| |
| Kostky jsou vrženy Harrenov, hostina 5. 11. 281 Tywin Lannister Hned ze začátku mne neodmítl, to je dobré znamení. Nepochybuji, že právě teď lord Tywin divoce kalkuluje a přemýšlí, koho mohu nabídnout jako vhodného ženicha. Dovolím si krátké protáhnutí dramatické chvilky a natáhnu se po pohárku. „Přemýšlel jsem o sňatku mezi lady Cersei a mou maličkostí,“ odvětím a dám pobočníkovi chvíli na rozmyšlenou tím, že upiji medoviny. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, večer Harrenov Ashara Dayne „To máte pravdu, má paní,“ odpovím s úsměvem na její milou poznámku, „a co se šrámů týče, tak na ty jsem si už zvykl. Není totiž nic krásnějšího než vyrůstat obklopen hned několika staršími lvíčaty, která se tolik chtějí prát. Ale pokud jde o šikovnosti, kterými se chlubím, upřednostňuji raději skutečné živé důkazy zručnosti. Pouhé vlastnictví jizev by vás totiž mohlo nudit, má krásko.“ Zvláště poslední slova pronesu škádlivým tónem, který jim má dodat na opravdové nevinnosti. |
| |
| král se probral ze svého snění, bohužel..Harrenov, hodovní síň, 5. X. 281Aerys, Viserys, Cersei, garda a další Nečitelně jsem se rozhlížela po okolí velmi pomalým pohledem, jen abych se nemusela dívat na Aeryse. Už tak mne rmoutilo vědomí, že mne odstřihl od mého mladšího syna a považuje mne za schopnou vraždy nejen svého majestátu, ale také našich dětí. Za toto obvinění, které mi vmetal do tváře už jen svým pohrdavým pohledem, jsem jej nenáviděla a proklínala. Však já už najdu způsob, jak tě přinejmenším sesadit z trůnu, aby z tebe byl jen nemohoucí a neškodný pomatenec. Ale zabít, to ne, nechci ti dopřát takové milosrdenství. Chci, abys viděl, jak na trůn usedne Rhaegar a chci, aby ses díval na tváře všech lidí, kteří tě budou považovat jen za choromyslného blázna, který nebude schopen jediného slova. Však já už najdu způsob, to ti slibuji.. běželo mi hlavou na adresu mého chotě a bratra. Z přemýšlení mne opětovně vytrhne Viserysův hlas, který naneštěstí přivolá ze snů i krále. Sotva postřehnutelně si povzdychnu. Proč, můj synu, proč jen jsi tak umanutý? Nepletu se však ani slůvkem mezi Viseryse a jeho otce, ač bedlivě naslouchám, abych případně mohla.. co vlastně? Ať už řeknu cokoliv, jen mne zasype pohrdáním a stejně to nikam nepovede a jen bych mohla svému synovi přitížit. Raději jsem tedy mlčela, ačkoliv jsem nebyla příliš spokojená z toho, co jsem slyšela. Chvíli se mi Aerysova slova zamlouvala, to když mluvil o Dorne a já už se téměř začala radovat, že by se Viserys dostal z jeho vlivu tím, že by byl na jihu u Martellů, ale pak.. náš syn jako panoš rytíře gardy? To snad.. Trhla jsem sebou, když král zakřičel, aby přivolal gardu, načež se u nás objeví sám její velitel. Mou pozornost ovšem uchvátí ještě další příchod, o něco příjemnější. Cersei, mladá lvice za mnou přišla a tak jsem jí věnovala mírný úsměv a lehce kývla hlavou v pozdrav. "Těší mne, že budu mít tak milou společnost a doufám, že se ti pobyt v Králově přístavišti bude zamlouvat. Zajisté to bude jiné, než na Skál-.." zarazila jsem se v půli slova, neboť můj bratr a manžel se opět zbytečně rozčiloval, nicméně tentokrát se s otázkou otočil přímo na mě. "Netuším, můj králi. Náš syn zřejmě odpočívá po turnaji a věnuje se své milované ženě," odvětila jsem mu s klidem, ačkoliv vnitřně už jsem se dopředu krčila před smrští hněvu, kterou má slova nejspíš vyvolá. Ale zpět jsem je vzít nemohla a ani nechtěla. Pohledem jsem krátce vyhledala tvář mladičké Cersei Lannister, opětovně jsem se na ni pousmála a kývla na ni coby gesto, že ji propouštím a může se vrátit ke svému stolu. Byla bych raději, aby se alespoň nyní ještě nemusela dívat na to, co ji nejspíš nemine u dvora, kam jsem ji musela na přání svého chotě přizvat. Pohledem jsem pak vyhledala svého mladšího syna, jehož bych nejraději objala, neboť skutečnost, že bude panošem sera Hightowera, se mi pramálo zamlouvala. Raději bych Viseryse viděla daleko z dosahu Aerysových odporných spárů. Ovšem, uvidíme ještě, co řekne sám Bílý Býk.. |
| |
| Odložena do kouta? Pokud jsem čekala větší zájem ze strany svého snoubence, nemohla jsem být zklamaná více, ale já se už dávno naučila neočekávat mnoho a spokojit se s málem. Jenže, je tohle co od manželství chci? Spokojit se s málem? Chci manžela který mi nikdy nebude patřit celý? Nemám povahu tahat se o muže s děvečkami i urozenými lady, zachmuřeně naslouchám jeho proslovu, ale tvář sklopenou aby neviděl pohnutky. Mezitím si stačím všimnout Lysi, výraz v její tváři je divný, stejně jako držení těla, něco se stalo, ale co? Pravda, nevěnovala jsem se ji tolik jak by starší sestra měla, i když pochybuji že by měla o moji společnost zájem, vždy jsem měla pocit, že o mne nestojí, ale teď to vypadá, že bude potřebovat pomoc. Nakonec se můj snoubenec rozloučí, předvedu dokonalou úklonu. Děkuji za vaši společnost lorde Starku, budu se těšit na další setkání...pokud nám bude umožněno. Pokud tě nebudu muset hledat v náruči nějaké jiné. Pohlédnu na otce a trochu s obavou čekám jestli se nějak vyjádří, mezitím dorazí i Petyr a já mu věnuji úsměv., I on se mi zdá trochu ztracený, ale je možné že něco provedl a bojí se reakce mého otce, lord Stark se rozloučil a já přemýšlím co dál. Zda vyčkat jaké plány má na zbytek večera otec, nebo zmizet. Osobně bych volila druhou možnost. Otče, mohu se vzdálit? Jistě chceš mluvit s Lysou a Petyrem. S drobným úsměvem počkám na reakci svého otce. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Za hradbami. Kráčím po boku lorda Tullyho, vnímám každé hnutí jeho tváře, každý odstín jeho hlasu , přísahala bych , že cítím na lících dotek jeho pohledu, tělem mi proběhne zachvění, ale zimou to není, naopak cítím se rozpálená. Nejdříve se zmíní o dokončení díla a já se drobně pousměji, kdyby věděl kolik skic s jeho tváří už mám namalovaných, ale pak se zamyslí nad mými slovy a jeho odpověď mě, překvapí. Vděčná za noční oblohu, za slabí svit měsíce a hvězd, kteří jak spiklenci ukryjí zrádný nach mé tváře, kousnu se do rtu. V mé mysli svádí boj opatrnost s odvahou, dobrodružná a toužící Lorelay s tou poslušnou, cítím jak se mi ňadra zdvihají zrychleným dechem, když konečně pozvednu pohled do jeho očí, na rtech tajemný úsměv omámené ženy. Ženy která prohrálo souboj s vlastní touhou, touhou po dobrodružství, touhou po společnosti tohoto vzácného muže. Zajímavé přání můj pane, pokud chci být upřímná, musím říct, že bych taková slova od vás nečekala, ale neberte to jako výtku, nebo snahu říct, že jsem pohoršena. Naopak, pokud, pokud si to opravdu přejete, ráda vám vyhovím. Přemítám, jestli jeho představa společné koupele je stejná jako ta má, ale nyní je na lordovi aby předestřel svůj plán až do konce. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, noc, lázně Harrenhallu Lorelay Tak, a teď jsem byl zas trochu zaskočen já. Ale ne příliš, vlastně mi to potvrzovalo, že lady Arryn je v nitru úplně jiná, než se tváří navenek. Neměl jsem v plánu nic neslušného, já vlastně vůbec neměl žádný plán. Ale když nic jiného, tak ta lázeň prolomí ledy. I slepý by si všiml, že na mne může lady oči nechat, a já k ní také nejsem úplně chladný. Tak tedy jdeme! Řekl jsem, a namířil do lázní, jež mývá ve sklepeních takřka každý hrad. Ne tedy do nějakých soukromých mých komnat, ale do běžně používaných lázní. Ujala se nás jakási blond lazebnice vnadných tvarů. Krátce jsem jí oznámil co požadují, a ona nás zavedla do menší místnosti kvůli soukromí, kde byla nádrž horké vody, v níž by se mohlo okoupat dobře deset lidí. Naznačil jsem, že se vysvléknu sám, a lazebnice tedy byla k ruce lady Lorelay. Za jedním z četných paravánů jsem si odložil veškerý šat, a zcela nahý jsem vešel do příjemně horké vody. Mé tělo je samá jizva. Užívám koupel a čekám na Lady. |
| |
| Velmi odvážný Lord Stark 5.XI. 281, hostina Rickard Stark Upiji a podívám se mu přímo do očí. Ovládnu nutkání povolat stráže na nechat ho zavřít pro zradu. Možná by bylo milé nechat ho uvláčet koňmi, narazit na kůl, nebo křižovat na způsob Svobodných měst, ale já se umím ovládat. Nenechám se unést nenechavým dědkem. Copak si asi myslí, že dopustím aby se mí vnuci museli doprošovat lépe narozených sourozenců. Neprovdám Cersei pod úroveň a toto je pod úroveň. Vlastně jsem to ale čekal, od chvíle co otevřel toto téma. "Lorde Starku," lehce se na něj usměji a naznačím přípitek, "nemohu říci, že by mne vaše nabídka překvapila. Jakkoliv si já i Koruna vážíme vás osobně i vašeho rodu nemohu vám nyní odpovědět. Cersei je dvorní dámou Královny Rhaely a jak královna tak i jeho Veličenstvo mají právo se v této záležitosti vyjádřit. Pokud jde o mne jsem vaší nabídkou poctěn." Pozvednu pohár. "Na zdraví a na šťastnou budoucnost," pronesu přípitek. |
| |
| Mladý vlček nemůže být o samotě 5.XI. 281, hostina Benjen Stark Stůl Starků byl skutečně tichý a jídla na něm bylo víc než dost. Přesto nebylo Benjenovi souzeno zůstat o samotě. Přisedla si k němu rusovlasá dívenka tak v jeho věku, oblečená nikoliv bohatě ale s pečlivosti. Chvíli seděla a jen ho sledovala a nejspíš ji bylo jedno co si o ní mladý Stark pomyslí. Nakonec přece jen sebrala odvahu, nebo spíše ji přestalo bavit že si jí mladý Vlček nevšímá. "Já jsem Tara," představila se a lehce se usmála. "Schovám se před svou matkou. Před kým se schováváš ty. A neříkej že se před nikým neschováváš, protože ti to neuvěřím. Plížíš se kolem jako můj kocour, když nechce abych ho chytila." Znovu se lehce a trochu šibalsky usmála |
| |
| My se známe? 5.XI.281, hostina, stůl Starků Znuděně sedím u stolu a teď už skutečně pomalu upíjím víno a zamyšleně se kukám kamsi před sebe na nic neurčitého. Jen tak sedím a přemýšlím co si zase vyslechnu od otce, bratrů a nakonec i od sestry. Starkové nemají jezdit na jih... Nedělá jim to dobře. Ani si pořádně nevšimnu, že si někdo přisedl kousek ode mě. Z letargie mě vytrhne až dívčí hlas, který se mi představí jako Tara. Opravdu jsem nikoho nečekal a ani jsem o dívce nevěděl, takže se jen rychle narovnám a rozhlížím se odkud ten hlas přišel. Dívku samozřejmě spatřím téměř okamžitě, ale v tento moment jsem musel vypadat jako naprostý idiot. "Ach ano... těší mne... Benjen Stark." Zvednu se ze své židle a jemně políbím dívce hřbet ruky. Poté se znovu posadím a přitáhnu odkudsi čistou číši. "Víno?" Zeptám se dívky, než se stihne rozpovídat o tom jak se schovává před matkou a před kým že se schovávám já. "No právě teď se schovávám tak nějak před otcem a starším bratrem. Alfa vlci... co nadělám." Zamyšleně si dívku prohlédnu. Znám ji? Rozhodně ne. Není oblečena bohatě... alespoň tak usuzuji dle garderób, které tu některé lady mají na sobě. "Kocour říkáte... Někdy mi ho budete muset představit... Třeba od něj pak okoukám nějaké techniky plížení." Znovu se zamyslím, jestli se mám na rod ptát... Jestli se dívka třeba neurazí, protože musím říci že je příjemné se zase s někým bavit a nemuset sedět sám u stolu. "Omlouvám se, ale odkud pocházíte má paní? Nemohu si vaši tvář teď honem nikam přiřadit." |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, noc, Harrenhallské komnaty lady Alii Mé dilema sílilo, panenství nebo noc rozkoše, toť otázka. Stejně však sílila touha v očích této mladé samičky, a stejně tak sílil tlak v mých nohavicích. Mé ruce cestovaly po jejích zádech, pevném zadečku, ramenou. Laskaly její krátce střižené havraní vlasy. Líbali jsme se, a mne i přes mé šediny se tmělo před očima i v mysli. Celý svět se všemi moudrými radami kamsi zmizel. A zbyla tu jen ona a já. Dělej se mnou co ti libo. Řekl jsem. Nechci jí poskytnout nic, co by sama nechtěla. Avšak pokud chce této noci ztratit své panenství, bránit jí nebudu... |
| |
 | ŽELEZODUBÍ "Západozemí je tolik jiné, než jak jsme ho znali a milovali..." oh, opravdu? povytáhnu obočí a s otázkou v očích pohlédnu na svůj doprovod - Carolei, ačkoli už nenesla své rodné jméno, vzala si zelené šaty; jakoby se snad alespoň teď mohla přiblížit zpět ke své rodině. O svém muži nemluvila a ani nebylo třeba... jeho maličkost se už dávno nosila v cíli naší cesty a nepochybovala jsem, že mě s ním nejedno milé setkání čeká. "Může se zdát," odpovím po chvíli čistě ze slušnosti. Její genitální mysl dokázala občas zastřít jakási melancholie... dříve taková nebyla, ale ode dne, kdy jí její manžel vzal pod svou ochranu, topila se v podobných myšlenkách stále víc a víc. "Odpočiň si," navrhla jsem jí a natáhla k ní ruku se svým pláštěm. Mé šaty měly víc vrstev, a tak mi bylo teplo. Její tělo zmizelo v zelené záplavě, která se pravidelně zvedla v rytmu jejího dechu. Spala až k místům, kdy se náš průvod přiblížil k Harrenhalu. Probudil jí hluk přijíždějících jezdců, kteří nás doprovázeli až na náměstí. "Inu, Carolei," přistoupím k ní, když se obě dostatečně vynadíváme na své okolí, "měla bys najít svého muže. Jistě tě rád představí," povzbudivě se na ní usměji a zanechám jí jejímu vlastnímu osudu. |
| |
| soukromá zpráva od Jorah Mormont pro 6.XI. 281, stany Tyrellů Jak se zdá, tak Lady Olenna i Lord Mace jsou z darů celkem potěšeni. Dobře, jsem rád že se jim líbí. Na Lady Olennu poté co poděkuje zdvořile kývnu a opět se podívám na Mace. Při zmínce o severu se přátelsky usměji a napiji se vína. Dar pro mně? Hmm, co to asi bude? Abych pravdu řekl, tak jsem na oplátku nic nečekal. Aspoň tedy ne teď, takže jsem docela zvědavý. Letmo kouknu na svou ženu a pousměji se. Rozžvíkám a polknu další sousto, pak se opět podívám na Lorda Mace. "Udělal jsem co šlo, tak doufám že to bude stačit.. Jinak máte pravdu, nejspíše to bude těžký den. V dalším klání mají nastoupit výteční bojovníci. Slyšel jsem že by mezi nimi měl být i Bílý Býk... Nejsem si jist zda by například na něj mé schopnosti stačily, kdyby si mně vybral. Ale pokud na to dojde, vězte že budu dělat co bude v mých silách.. Což vlastně platí v případě každého vyzyvatele". Přátelsky se pousměji a dojídám zbytky své snídaně. Tento den mi zatím dává zabrat. Napřed snídaně s Tyrelly a pak další souboje. No, uvidíme jak to půjde dál, doufám že se mně štěstí bude držet i teď. |
| |
| Hodovní síň 5.XI. 281 Královská rodina + Arthur Dayne Ještě než se dočkám odpovědi, přijde ke stolu Cersei Lannister. "Lady Cersei". Zdvořile skloním hlavu a pak se opět podívám na krále. Jeho první poznámku ignoruji, znám jeho nálady a tak špatně na tom ještě není aby nevěděl co chci. Zato to další co řekne mně celkem překvapí. Poprvé za dlouhou dobu lze v mé tváři poznat zvláštní výraz, značící právě překvapení. Princ Viserys jako můj panoš? Hmm, to by vážně nečekal. Je pravda že princ už by měl věk, ale že jej dá zrovna ke mně.. No dobře. Podívám se na prince, prohlédnu si ho a pak se otočím zpět na krále. "Dobře. Děkuji můj pane, je to pro mně veliká čest". Uctivě se ukloním a otočím se. Mávnu na Arthura na znamení že má jít ke mně. "Sere Arthure, najděte prince Rhaegara. Ať bude dělat cokoliv, tak trvejte na tom ať jde s vámi. Král si žádá jeho přítomnost". Domluvím a kývnu vedle na znamení že může hned jít. Kdybych měl hádat, tak bych řekl že princ někde odpočívá nebo si užívá. Ale to konec konců není má věc, takže se otočím zpět ke králi a čekám zda si bude žádat ještě něco. Takže mám svého panoše.. No dobře, uvidíme jak si princ povede... |
| |
| Tanec 5.XI.281, taneční parket Pevně dívku uchopím a znovu pevného držení a vydáme se na další cestu po parketu, přičemž její techniky už na mě skutečně nemají takový efekt, jako ze začátku. Neříkám že se na onen krásný pohled nepodívám, to bych byl blázen. "Střevíčků bys opravdu měla zničit víc sestřenko, o tom žádná." Na její laškovné mrknutí mi jen zacuká koutek. "Mé povinnosti zcela jistě ještě chvíli počkají. Pokud ovšem nebude chtít něco bratr, to bych asi musel plnit okamžitě." Hodím pohled na Tywina, který se zrovna o něčem vybavuje s lordem Starkem. Co si ti dva asi tak chtějí říct? Lev s vlkem příliš často nehovoří. |
| |
| Neznáme. 5.XI. 281, hostina Benjen Stark "No pokud se povede ho přesvědčit, aby s tebou mluvil, pak se od něho možná něco naučíš. Je to ale dost nepříjemné zvíře, nejraději by se pořád pral a nebo ležel za pecí a nechal se krmit. Možná pokud mu přineseš kus šunky, bude sdílnější." Lehce se usmála a vzala si pohár vína. "Je mi líto, že se musíš schovávat před otcem a staršími bratry. Co ale nadělám, já kdybych mohl taky bych se před svou matkou někam důkladně schovala. Zkoušela jsem všechno možné a nemožné. Vždycky mne ale našla." Lehce upila a usmála. Pak se trochu stydlivě začervenala. "Já jsem Tara Keath z Říčních krajin, i když bych si měla začít zvykat na nové jméno. Moje matka mne právě támhle," ukázala ke stolu Freyů, kde malá rázná žena o něčem hádala s několika Lasičkami, "prodává lordu Waldrovi. Mám si vzít nějakého jeho bastarda. Prý dostaneme dost peněz aby matka mohla opravit věž a pořídit pár dalších kusů dobytka. Nevím, připadám si jako kobyla na trhu. Nebude vznešenému pánu Starkovi vadit, když místo mluvení budu řehtat. Zuby mám taky výborné." Ukázala dvě řady nádherně bílých zubů. "Co tvůj otec, taky chce někomu prodat tvou kůži?" |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, ráno stany Tyrellů Jorah Lord Mace se lehce pousmál. "Lorda Velitele bych vám nepřál. Je to čestný a musím z vlastní zkušenosti říct že i milý muž. Jen když do vás narazí dřevcem je to jako by do člověka najel vůz s kamením, co se utrhl na hodně vysokém svahu. Dost nepříjemný zážitek, který bych také velmi rád zapomněl." Lord Tyrell upil vína a Lady Ollena nenápadně obrátila oči v sloup. Její syn ale pokračoval. "Jen škoda že se dal k Bílým. Stojí teď před dveřmi a posluhuje Drakům. Je ho opravdu škoda. Vysoká zahrada by jeho talenty dovedla ocenit." Královna růží i když zabrána do hovoru s lady Mormont velmi nápadně zakašlala. "Ale matko, mám pravdu a ty to víš," ohradil se Mace. Jeho matka se zatvářila, že neslyšela a dál pokračovala ve svém hovoru. "Ale abych nemluvil jen já. Co vy Lorde a vaše panství na konci světa. Je skutečně Sever tak podmanivý a Zeď tak tajemná, jak se o nich povídá tady na jihu." |
| |
| Dívka z Říčních krajin 5.XI.281 hodovní síň, stůl Starků "Občas umím být přesvědčiví, ale jestli je tak tvrdohlavý ja kříkáte, tak nevím jestli kus šunky bude stačit." Nad poznámkou o bratrech a otci se jen smutně zašklebím a znovu upiji vína. "Úděl nejmladšího, dodávat starším sourozencům a otci fackovacího panáka." Pak se ale dívka konečně trochu rozpovídá o sobě. Tara Keath z Říčních krajin. Brzy nejspíš Tara Frey a jak ona sama sebe označila, kobyla na trhu. "Ach ano, mělo mě to hned napadnout, jen v Říčních krajinách se rodí tak krásné rusovlásky, tak na vás má paní." Kývnu jí číší a upiji trochu vína, přičemž mezitím dostanu šanci reagovat na další informace mi sdělené. "Jsem si jist, že vaš matka pro vás chce něco lepšího, než jak to říkáte pobouranou věž a stádo krav... Nejsem si jist jestli je s Freyi zrovna nejlepší život ale bohužel něčemu takovému neporučíte." Dvě řady krásných bílých zubů zcela určitě vyvrací teorii o kobyle. "Jestli si přejete řehtat, tak vám v tom asi nebudu schopen zabránit a co se chrupu týče, tak ten máte nejkrásnější ze všech kobyl co jsem zatím viděl. Přidejte k němu místo toho zamračeného obličeje úsměv a hned bude na světě o něco lépe." Nad její otázkou ohledně mé kůže se na chvíli zamyslím a trochu váhavě se na okamžik podívám směrem k otci a lordu Tywinovi. "Zatím o ničem nevím, ale určitě na mě taky dojde... Kdo by přece nechtěl mít vystavenou vlčí kůži na svém hradě?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro V lázni. Nejspíš jsem čekala zdráhavou omluvu, nebo možná to, že svá slova převede na žert, ale rozhodně ne to, že bude souhlasit. Se zatajeným dechem přejedu pohledem po jeho sošné postavě a když si uvědomím, že pokud budu souhlasit, uvidím mnohem víc, syčivě se nadechnu a olíznu si rty. Inu lorde, jak jste tedy řekl..jdeme. Laškovně na něj mrknu, děkujíc tomu že je noc a zakryje nach na mé tváři, představa této intimní chvíle mi divně rozechvívá tělo, cítím horkost a podivné pocity se šíří celým mým tělem, raději rychle následuji lorda do hradní lázně. Přivítá nás vnadná lazebnice, neujde mi lordův pohled na její vnady, rozhodně se s ní nemohu měřit, trochu stydlivě, ale pyšně založím ruce na hrudi a vystrčím bradu. Počkám až lord odejde a pak se dám do svlékání, nepotřebuji příliš pomoci, jen šněrování na zádech, lazebnice je milá a nakonec se jí podaří vyloudit mi úsměv na tváři. Ještě chvíli váhám za paravánem, vykouknu právě v čas abych zůstala s ústy dokořán při pohledu na lordovo tělo. Tělo muže, který je zvyklí pohybovat se venku, samí sval, šlacha, pevné , jizvy nevnímá a pokud ano, pouze okrajově, k muži jako je lord Tully to patří, pomalu polknu. Počkám až se ponoří do vody a vyjdu i já, tenoučká bělostná spodnička na mém těle měla budit zdání cudnosti, ale neuvědomila jsem si, jak rychle navlhne, přilepí se k tělu a dokonale zdůrazní všechny křivky , od ňader s hrbolky bradavek, přes stín v klíně, rychle vklouzne do vody a spokojeně vydechne. "Můj...ehm, můj pane o čem se hovoří ve společné lázni?" Zeptám se lehce , v očích mi jiskří šibalství. |
| |
| Hodovní síň – hledání korunního prince 5.XI. 281 Královská garda, královská rodina a následně i Rhaegar (snad) Z mé tiché stráže mne vyruší mávnutí sera Gerolda, který si mne předvolal. Nehodlal jsem ho nechat čekat a tak jsem mu rázně vykročil vstříc. Zastavil jsem se u něj a vyslechnu si, co po mně potřebuje. Uloží mi úkol, najít prince Rhaegara. A ať už dělá cokoliv, mám trvat na tom, aby mne doprovodil sem do sálu, protože si jeho přítomnost žádá král. Přikývnu na souhlas, ukloním se a vyrazím pryč ze sálu. Princi Rhaegare, kde vězíte?, řeknu si v duchu, když vycházím ze sálu. Jelikož vím, že se princ udržel mezi obránci, tak si to zamířím ven, ke kolbišti, kde bude, stojí princův stan. Je docela možné, že bude pořád tam, odpočívat nebo dohlížet na poslední přípravy svého vybavení na zítřek. Moc dobře vím, že je Rhaegar opravdu pečlivý a nic nebere na lehkou váhu. Přejdu přes nádvoří a zamířím ke kolbišti, kde už skoro nikdo nebyl, nicméně před stany obránců stály stráže. Předstoupil jsem tedy před princův stan a oslovil je. “Potřebuji mluvit s princem Rhaegarem. Je přítomen ve svém stanu? Samo Jeho veličenstvo si žádá jeho přítomnosti. Mám prince neprodleně eskortovat k Jeho veličenstvu do hodovní síně“, oslovím stráže před nádherným rudočerným stanem, jemuž vévodí standardy s trojhlavým drakem. Pokud mi stráže sdělí, že princ není přítomen tak mi to nedá a musím se zeptat. “Když jste prince viděli naposledy, byl v něčí přítomnosti? Kudy se ubíraly jejich kroky“, zeptám se a počkám, co mi sdělí. Jakmile mi odpoví, vydám se směrem, kterým mě poslali, rozhlížejíc se cestou po princově zářivé kštici, která ho odlišuje od všech ostatních mužů ve všech sedmi královstvích. |
| |
| Taneční sál Tak se zdá, že drahý bratranec se už trochu rozkoukal, buď to a nebo ho mé půvaby a laškování až tolik nepřitahuje jak jsem si myslela. Koutkem oka se na něj podívám, připadá mi trochu zachmuřený. "Tak co drahý, protančíme pár střevíčků, nebo máš jiný plán jak si zpříjemnit večer?" Pokud bude raději volit společnost lordů a poháru vína, nehodlám mu v tom bránit, co by mi rozhodně vadil, by byli řeči, že si užíval v loži nějaké lady. Sama nevím proč, možná chci jen chránit vznešené jméno Lannisterů? Hloupost Darles, jen obyčejná žárlivost, konečně se našel někdo kdo tě zaujal, takže ho nechceš nechat jiné. "Pokud chceš drahý bratránku raději mužskou společnost, pochopím to, už tak jsi mi věnoval tolik svého času, nechci tě okrádat o další." Pozvednu k němu tvář a upřu pohled do jeho očí, v těch mých by mohl vyčíst přání aby neodcházel, ale....dub se tak rychle nemění, nebo ano? |
| |
| 5. XI. 281 "Na výslovný rozkaz"... Připadalo mi, jako bych ho řídila. Poslechl mě, ale to jen kvůli tomu, že jsem to já. Jednalo-li by se o kohokoliv jiného, nejspíše by odmítl. Pak se mě snažil poučit o tom, že jeleni mají parohy, ne kožichy. Nejraději bych mu to jeho paroží utrhala a zahodila někam pořádně daleko. Lehce jsem sklonila hlavu a nechala jsem přes sebe přejít vlnu nespokojenosti. Naštěstí byl mezi námi dostatečný výškový rozdíl, abych dokázala snadno skrýt výraz ve tváři. Lehce jsem pootočila hlavu a rozhlédla jsem se po sálu. "Ano, doufejme," přikývla jsem maličko neochotně (ale nešlo to poznat). Povzdechla jsem si a raději jsem se myšlenkami opět přesunula na turnaj. Samozřejmě, že nejraději bych do sedla usedla v plné zbroji i já, ale to Robert nesmí vědět. Připadá mi, že by mi zakázal jakoukoliv alespoň trochu nebezpečnou činnost, jen, aby se mi nic nestalo. Nic to však nemění na mém plánu na zítřek, o nějž jsem se s ním rozhodla podělit. "Pokud mne zítra mezi diváky nespatříte, tak budu na vyjížďce v okolí hradu. Nerada bych vyšla ze cviku, zatímco vy všichni se budete předvádět na kolbišti." Pokusila jsem se to říct s poněkud nadneseným tónem, navíc se mi to povedlo doprovodit i lehkým úsměvem. "Navíc bych si chtěla na chvíli odpočinout od tak velkého množství lidí na jednom místě. Zatím jsem ještě neměla možnost..." Snad jsem ho nevyděsila. Jestliže by se tvářil nějak nespokojeně nebo i vyděšeně, byla jsem připravená ho ujistit o svých jezdeckých schopnostech. To ještě skoro může být rád, že mu říkám, co chci dělat... dodala jsem v mysli s kyselým tónem. Možná pak ani nebude tolik neklidný, i když tam nebudu. Možná to dokonce bude lepší, když tam nebudu. Trošku netrpělivě jsem čekala, až náš tanec skončí, začínala jsem se cítit pořád méně a méně pohodlně. Navíc jsem se už těšila na další den. Cítit zase vítr ve vlasech by bylo úchvatné. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, noc, Harrenhallská lázeň Lorelay Měla dokonalé tělo! Pružné, pevné, lepých tvarů. Její "cudný" oděv rozvlní mou tvář v jemném úsměvu. Je půvabná! Schválně jsem vybral tuto lázeň, neboť nic tak nezboří tu dvorní faleš tzv. slušného vychování. Zde je nahý muž, a skoro nahá žena. Kolem horká voda, co uvolňuje tělo, i mysl. Nejsem už růžolící mladík, jsem muž. Stejně jako ona jistě není nezkušená panna. Zde si tedy můžeme bez zbytečných masek nalít, jak se říká, čistého vína. To mi běží hlavou, a nepokrytě sleduji, jak horká voda vykresluje na spodničce podrobně její bradavky, když je před tím ta samá voda postavila do pozoru. O všem možném, drahá Lady, o všem možném. Navíc v lázni se dá i mlčet, i dělat spoustu jiných věcí. Mluvím klidně, bez nějakého lascivního podtónu. Beru věci tak jak jsou. Pokud to dokáže i ona, tak se nemusí bát vyjevit cokoliv, vždyť jsme přeci v lázni. |
| |
| Je rozhodnuto
Lord Gerold, papá, matka. Veškerý strach, a veškeré pochyby ze mne již dávno opadly. Nemělo smysl si stěžovat, ani přemýšlet nad tím, zda by byla jiná možnost lepší. Bylo rozhodnuto. Před drakem NEJSOU žádná tajemství. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Noční koupeli v lázni, odolají pouze blázni. Přeci jen mi chvíli trvá než se uvolním, popravdě ať už navenek působím jakkoliv, toto je moje první společná koupel s mužem a to s mužem tak smyslným. Není to jen v tom jak vypadá, je to v jeho řeči, v jeho chování, pohledu očí a hlavně důvtip a inteligence to korunuje celkový dojem z lorda Tullyho, to způsobuje, že se mi podlamují nohy a nedokážu myslet na nic jiného než na jeho společnost, na to jaké by to bylo, kdyby mě sevřel v náruči a políbil. Raději se snažím soustředit myšlenky na něco jiného aby lord náhodou nevyčetl z mé tváře nač myslím. "Musím se vám přiznat lorde, že jsem dosud nebyla ve společné lázni s někým kdo nepatří do rodiny. I když se zdá že mám dostatek volnosti, jsem stále obklopena někým kdo dohlíží na každý krok mladé dívky a špatné šlápnutí vedle....však víte jak dokáže být společnost krutá." Uvelebím se trochu pohodlněji a má noha se pod vodou dotkne té mužské, je to jen okamžik a přesto mám pocit že mě sežehl požár, zachvěji se a rychle nohu stáhnu, omluvně se usměji, ale nejspíš k takovým náhodným dotykům bude docházet častěji i když....musí být pokaždé opravdu jen náhodné? "Lorde, povězte mi, co jiného než povídat a mlčet se v lázni dá dělat? Na plavání je to zde malé." Nedokážu si představit co by mohl mít lord na mysli, ale sotva to vyslovím v myšlenkách se mi objeví dvě těla vášnivě propletená a tiché vzdechy vášně, nevím kde se ten obraz v mých představách vzal, ale překvapí mě natolik, že jak sebou trhnu podjede mi tělo a já zmizím pod vodou abych se prskající objevila těsně vedle lordovi nádherně modelované hrudi. Výborně, právě jsi ho přesvědčila o své dokonalé nešikovnosti, takže teď vezme nohy na ramena a uteče. "Ach...já, omlouvám se." |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 5. XI. 281, noc Harenhall, má komnata Jeden vášnivý polibek střídal druhý, zatímco mé ruce rejdily po jeho zádech i v jeho vlasech. V jeho objetí jsem roztávala a pod tlakem jeho kalhot jsem jihla. Toužila jsem po něm, toužila jsem zažít to, o čem jsem jen slýchávala. Chtěla jsem mu dát to nejcennější, co mám a v mých pohybech i vášnivých polibcích to šlo poznat. Když se pak naše rty na krátko oddělili a on řekl ty slova, rozbušilo se mi srdce. Věděla jsem, že by mi toho dopřál, věděla jsem, že by mé nejcennější přijal tak, jak jej má muž přijmout. Roztouženě jsem na něj hleděla, chtěla jsem se poddat, zneužít toho, ale nemohla jsem. "Já... ne-nemohu, můj pane... ne takhle. Není... není to správné," stydlivě se od něj odtáhnu, ale stále ho držím za ruku. Neměla jsem se nechat unést, nechat se tak roztoužit a rozohnit i jeho. Bála jsem se, že se bude zlobit a věděla jsem, že právem. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, noc, Harrenhall, komnaty lady Alii Její tělo pulsovalo chtíčem, a pro ní možná neznámou vášní. Já se jí dal všanc, ač jsem cítil, že něco není úplně správně. Byla mladá, vnadná, ale stále jsem jí vnímal jako nezkušené káně. Jako dívku, kterou je třeba vést. To se ale mělo změnit. Musela v sobě najít neuvěřitelnou sílu, aby dokázala učinit následující. Můj vrásčitý obličej ovládla nová emoce, byl to obdiv její vnitřní síly, čistý respekt a láska. Máš pravdu! Nepřišel pravý čas, ale máš můj slib, že až přijde, učiním z tebe ženu. Na tu cestu použiju veškeré své zkušenosti, aby jsi prošla všechny slasti, které nabízí. Obdivuji Tě má Lady! Právě jsi prokázala, že ve tvém nitru tepe srdce orlice! Budeš skvělou Paní Hnízda, a já Tě budu milovat den po dni, až do smrti! Hned zítra požádám Tvého otce o Tvou ruku. Mám Tvé svolení? Při těch slovech jsem před ní poklekl... |
| |
| soukromá zpráva od Leyton Hightower pro Sklamaný syn Garthov stan/Hostina Je vidno na synovi sklamanie, ale on to raz pochopí. Biele plášte je veľká pocta, no presláviť farby svojho rodu je ešte väčšia. "Samozrejme poďme. Čo by si pomysleli, že sme zmizli bez vysvetlenia." Opustím stan spolu s Garthom a ideme späť do sály. "Keď som bol mladý, dokonca ešte mladší ako ty, ma otec tiež pár krát sklamal, ale teraz som mu za to vďačný." Poviem Garthovi cestou do sálu s nádejou, že ho nejak poteším alebo motivujem. Hlavne nech nezrobí nejakú hlúposť. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 5. XI. 281, noc Harenhall, má komnata Čekala jsem cokoliv. Křik, nadávky, vzteklý odchod, ale ne tohle. Ne pochopení, obdiv, respekt a... láska. Nevěděla jsem, co dělat, nevěděla jsem kam s rukama, kam s očima. Byla jsem zaskočená, ale ne více, než ve chvíli, kdy promluvil a složil mi slib, o němž jsem věděla, že jej dodrží. Sledovala jsem ho, výrazem, jež nevěděl, co se děje, jež netušil, co dělat. Klekl si, mé tváře se zalily červení, v očích se zračil nekončící rozpak. Když pak dokončil svou řeč, srdce se na okamžik zastavilo, aby se zase rozbušilo v rytmu takovém, že jej nemohl nikdo přežít. Cítila jsem, jak se mne zmocňuje slabost, nejistota a rozpak z jeho počínání. Ač jsem nevěděla co říci, toužila jsem říci ano. Aniž bych si to sama uvědomila, z koutku očí stékaly drobné slzičky. "Můj pane..." vydechla jsem, "já... strašně... strašně ráda bych řekla ano... chci jej říci... ale..." odmlčím se, smutně sklopím hlavu, zatímco slzy skanou na zem. "Je něco, co nám v tom nejspíše zabrání," slzy skrápějí mé šaty, byť jich není tolik. Není možné, aby si vysoce postavený lord vzal někoho mého původu. A ač bych jej ráda obdarovala tou radostí z mého souhlasu, už jen kvůli němu nemohu. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, opuštěná část pevnosti Tajemné a zakázané Na poznámku lorda Geriona se usměji. „To ano, jsme sice obě dcery Dorne, jak říkáte, ale...“ Zarazím se. Nějak tuším, že by princezna Elia neschvalovala, ať stojím modelem k obrazu seru Gerionovi. Ne teď v noci a ne někde o samotě v ústraní. Třebaže v Dorne jsou mravy méně přísné než ve zbytku království (nebo to mi aspoň bylo řečeno), mají pro urozené dívky své hranice. Krom toho je princezna Elia poslední dobou tak starostlivá a přecitlivělá... „ale chcete ji snad teď jít hledat a ptát se jí?“ dořeknu nakonec a ani nečekám na odpověď. |
| |
| Dívka z Říčních krajin 5.XI. 281, hostina Benjen Stark Tara se lehce usmála. "Matka chce lepší život pro mého bratra. Aby nemusel třít bídu s nouzí a posluhovat větším pánům. Mě by zrovna teď nevadilo, kdyby mého bratra vzal čert. Navíc by po cestě mohl přibrat i celý rod Freyů i s těmi jejich Dvojčaty." Dokončila a pořádně si upila z poháru, pak se lehce usmála. "Úsměvy si šetřím na svou svatbu. Budu se tam smát od ucha k uchu a do popukání. Jinak bych musela plakat sama nad sebou a to jednak nechci a jednak musím myslet na prosté lidi, kteří si povodně nezaslouží." Znovu se vesele usmála a sledovala Benjenův pohled směrem nahoru k čestnému stolu. "Neměl byste se tam dívat pane Starku. Nemusíte všechno vědět a některé věci je prostě lepší nevědět dokud nepřijdou." Usmála se soucitně a očima zabloudila ke stolu Freyů. "Tančíte?" Zeptala se prostě. |
| |
| Tanec - u stolu Tyrellů „ Do sňatku? Aha…“ Mírně jsem znejistěla. Zahleděla jsem se na něj a pousmála jsem se. Nesejde na tom. I kdybych otci řekla, že bych to tak chtěla, vypadalo by to víc než divně, kdyby o to požádal můj otec. Ale vadilo by to tak moc? „ Turnaj bude v pořádku. Ty to zvládneš…. A i kdyby ne… důležité je, abys to přežil v pořádku a bez ujmy…“ Vydechla jsem a zavrtěla jsem mírně hlavou. Jakmile dozněla hudba, pomalu jsem se zastavila a pohlédla jsem ke stolu s otcem a mým bratrem. „ Nevím, jak to bude vypadat při tvém setkání s bratrem. Ale kdyby to náhodou nedopadlo úplně dobře, nech pro mě poslat, ať o tebe nepečuje nějaká novicka v lékařském stanu.“ Jemně jsem sevřela Eddardovi ruku a vydala jsem se k našemu stolu. Nechala jsem do dvou pohárků nalít víno a jeden pohárek jsem podala jemu. „ Na šťastné konce, Eddarde.“ Pozvedla jsem pohárek, než jsem s úsměvem přiložila okraj ke rtům a mírně jsem upila. |
| |
 | Železodubí 5.XI. 281, hostina Anya Waynwood Jen se na ně lehce usměji. "Pánové, pánové," pobaveně a s pohárem v ruce oslovím své přátele z Údolí. "O našich turnajových zážitcích si promluvíme až budeme všichni nějaké mít. Že ano sere Belmore. A drahý Pryore je nevkusné popisovat krásy dam ve společnosti paniců. Z jedné strany je to nevhodné chvástání, které na druhé straně vyvolává jen nerytířskou závist." Zhluboka se napiji abych spláchl prach a zahnal žízeň po těžkém boji. "Jelen i Zlovlk mají dneska vlastní starosti, takže jsem odsouzen do vaší společnosti.Bez odvolání, bez dovolání a jediné volání, které mohu vydat je křik: pomóóóc!" Společnost vybuchla lehce podnapilým smíchem. Napiji se a jek pokládám pohár se mé oči zastaví na lady Waynwood, která právě vchází do síně. Jen mírně pozvednu obočí a pohledem hledám nejdříve strýce a pak Aliu. Nevidím ani jednoho z nich. No co se dá dělat, ale tu ženskou prostě nemusím. "Pánové, jestli mne omluvíte. Povinnost se cítí povinována mi zaklepat na rameno." Thars Pryor se lehce usmál a bratranec Belmore se zatvářil naprosto nechápavě. Ještě dopiji víno a zavířím uvítat Železodubé. Lehkým pokývnutím pozdravím Carolei, když ji míjím a přemýšlím jestli se už vdala. Lady Waynwood se hluboce pokloním. "Je mi ctí má paní vás přivítat tady na Herennhallu. Strýc je bohužel zaneprázdněn, ale mohu vám slíbit, že se vám bude věnovat hned jakmile to jeho povinnosti dopustí." Ještě jednou se hluboce ukloním a s obavami zkontroluji, jestli jsme ušli pozornosti čestného stolu. "Doufám že cesta byla příjemná." Lehce se na ni usměji a gestem ji pozvu ke stolu Údolí. |
| |
| Pán Sedmi Království 5.XI. 281, hostina Všichni kolem královy osoby Jen znovu přelétl po svém okolí očima a zastavil se na Cersei. Získal jsem tě, mám tě. jako jsem měl tvou matku mám i tebe. Vidíš Tywine, ty přerostlý kocoure. Mám ji. Znovu si těkavým pohledem přelétl své okolí a zastavil se na Rhaelle. zase ho chráníš. Zase schováváš toho svého bastarda pod sukně. Jenže já nejsem slepý jak si myslíš. Já moc dobře vím co na mne ten zmetek chystá. "Má být tady. Slyšíš tvůj milovaný Rhaegar má být tady." zatěkal očima kolem dokola a zastavil se na Tywinovi a Rickardu Starkovi. Zrádci, všude kolem jenom zrádci a mezi nimi Tywin, arcizrádce. Už se ani neschovává. Už se ukazuje všem na očích. Já jsem ale drak, já mu ukážu chystat zradu v mé přítomnosti. Pohladí po hlavě Viseryse. "Dobře jsem se rozhodl. bílý tě všemu naučí a ty budeš silný jako správný Targaryen. Budeš Drak z krve Draků. Ty můj synu budeš král." "ne ten její Rhaegar, ne ten bastard, ne ten její zmetek, kterého mi podstrčila. Ne ten, kvůli kterému tráví mé děti. Pomstím se jí, pomstím se ji. Znovu zatikal očima ze strany na stranu a zastavil se na Tywinovi. |
| |
| Tanec - u stolu Tyrellů "Je třeba, abych co nejlépe reprezentoval rodinu, a také rod, který na turnaji zastupuji." Odpovím klidně, ale když dotančíme a ona se zmíní o tom, co by se mohlo stát při setkání s mým bratrem musím se kysele usmát. "Doufám, že až do takového bodu to nedojde, ale pokud přece, nebudu asi jediný, kdo bude potřebovat ošetřit." Odpovím klidně, ale naprosto vážně. Mám svého bratra rád, ale přece jen nehodlám se nechat bratrem, jen tak beztrestně zmlátit. Pokud na to dojde, dostane taky do těla. "Ne do takového bodu to nesmí dojít." Povzdechnu si v duchu a vydám se směrem ke stolu, kde je Victariin otec. Když mi podá pohár usměju se a lehce jej pozvednu. "Na šťastné konce Victarie a na šťastné začátky." Usměju se a pak se napiji vína. |
| |
| Má drahá, krásná, dokonalá........Vlčice 5.XI. 281, hostina Lyanna Stark Lehce se na ni usměji a ponořím se do jejich hlubokých očí. Docela nechápu, proč se Mistři dívají na nebe, když by se stačilo podívat do očí jako jsou tyto a viděli by myriády hvězd. Jen se na ni lehce usměji a vzápětí přijde rána, jako by mne Bílý býk praštil po nekryté hlavě válečným kladivem. Ona tam zítra nebude. Mé všechno tam zítra nebude. Ale bude tam spousta věcí, do kterých se dá mlátit. Ozve se hlásek v mé hlavě. Budeme mlátit, budeme shazovat z koní, trhat štíty, drtit přilby. Má je Zuřivost. Zašeptá hlásek v hlavě spokojeně. "To ale nesmíte vyjíte ze cviku," odpovím ji vesele. "Co by o vás potom řekli a jak by se na vás potom tvářili vaši páni bratři. No takovou radost jím nesmíte udělat." Vesele se zasměji a musím se ovládat, abych se netáhl po džbánku vína, který právě prochází okolo. "Doufám, že až si odpočinete já budu stále mezi Obránci, nebo alespoň nebudu polámaný na kusy." Dodám ještě nenuceně. "Budu rád, když vás zítra večer zase uvidím, třeba na hostině. Vlastně bych si měl promluvit s vašim Lordem Otcem." Dokončím zamyšleně. |
| |
| Stráže Prince Rhaegara 5.X. 281, hostina Arthur Dayne Seržant který velel strážím před princovým stanem se hluboce uklonil. "Sere Arthure," pozdravil a narovnal se. "Jeho Výsost tady není a popravdě nevíme, kde je." Odpověděl otevřeně. "Navíc náš Princ se ani nechce nechat najít. Naposledy, když jsme ho viděli, kráčel do tmy spolu se svou ženou." Lehce pobavený úsměv dával jasně najevo, co si právě myslí. "To není společnost, kterou by chtěl opustit. Vlastně to není společnost, kterou by rád opustil kterýkoliv muž." Ještě jednou se uklonil. "Je li to ale příkaz krále, pak přeji hodně štěstí." Naposledy se uklonil. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281 Princ Oberyn z Dorne Lady Blackmonth se pohodlně zavěsila. V jejích očích se zračil veskrze majetnický pohled a pohoršené pohledy okolí jí vysloveně těšily. Když jste došli do stanu, pohodlně se posadila, nebo spíše položila na postel. S díky přijala pohár a podívala se na prince Oberyna. "Copak kdy záleželo na turnaji můj Princi." Lady se usmála a zamrkala svýma nádhernýma očima. "Dokonce ani Robert paroháč tady není kvůli turnaji." Znovu se usmála a položila ti ruku polem pasu. "Já tady teď taky nejsem kvůli turnaji, že ano." Usmála a povalila tě na sebe. Víno se rozlilo po podlaze. |
| |
| soukromá zpráva od Oberyn Martell pro 5.XI. 281 Lady Blackmonth "Pravda..." Usměji se a upiji ze svého poháru. "Ano, všiml jsem si že se jelen vydal na lov jedné vlčice". Zadívám se na Lady a lehce mi zacukají koutky. Teď už je mi jasné že tahle ženština bude pěkně divoká. Nechám ji aby mně na sebe povalila a víno na zemi při tom vůbec neřeším. "Kdo by řešil turnaj když by u sebe měl takový klenot". Řeknu tiše, pousměji se a políbím lady na krk. Na nic nečekám a začnu ji hladit po těle. Napřed po noze, od kolene výš až na bok. Pak přes bok na břicho a nakonec na samotná její ňadra. Při tom ji také celou dobu prozatím jemně dávám polibky na krk, klíční kost a pak také na rty. "Zvláštní že jsme se nepotkaly už dříve..." |
| |
| Harrenov, sál, parket Mlčení, vrčení a řev Protočím se v otočce poblíž středu hodovního sálu a znovu se chytím do tanečního držení se serem Richardem. Má nálada je teď podstatně lepší, když nemám nikde na dohled manžela a užívám si radovánek hostiny. |
| |
| Jednostranná konverzace 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Alysha Torrent „Samozřejmě, lady Alysho,“ odpovím na její otázku s mírným pousmáním a zkušeně se vyhnu nemotornému páru, který škobrtá vedle nás. „Ale jsem si jistý, že rozhodně nejsem jediným mužem, kterého přítomnost krásných dam takto povzbuzuje,“ navážu po chvíli a povšimnu si plavovlásčina nového zápalu, „stejně jako vy nejste jedinou lady, která při tanci zahazuje každodenní starosti za hlavu.“ |
| |
| Král Otec, Matka, Král, Královna
|
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, noc, Harrenhallská lázeň Lorelay Sleduji její podmanivé oči, a odhaduji na co zrovna myslí. Když přidám častý nach v tvářích, hluboké nádechy a další, není tak úplně těžké si udělat představu. O to více mne mate, že ačkoliv jsem myslím jasně naznačil, že právě zde v lázni může mluvit otevřeně, přesto se té možnosti stále nechopila. Měl jsem jí za světoběžnici, ale zatím se projevuje jako přísně vychovaná lady s panenskou cudností. Což samozřejmě není vůbec nic špatného. Její slova můj dojem potvrdí. "Nechtěný" dotek nohou je jen další kamínek do mozaiky. Buď je výborná herečka, a nebo nic nehraje. Otázkou je, proč by na mne hrála naivku? Myslí si snad, že takovou ženu hledám? Její další otázka je až půvabná. S uvolněným úsměvem odpovím: V lázni jeden může umýt záda druhému, i masáž se do horké vody celkem hodí, dá se hovořit při víně, možností je opravdu hodně. Včetně těch lechtivých... |
| |
| Vlk se loučí Harrenov, hostina 5. 11. 281 Tywin Lannister Donutím úsměv zůstat na tváři, když mě Tywin odpálkuje. „Jistě, blahopřeji Vám i mladé dámě k takovému úspěchu,“ podotknu a vrátím Lannisterovi jeho přípitek. „Inu, nejednalo se o nic víc než nezávaznou nabídku.“ Ještě chvíli se pokusím vést konverzaci na téma rytíře Smějícího se stromu, při první příležitosti se však omluvím a vyrazím se věnovat svým vazalům. „Bylo mi ctí s vámi pohovořit lorde pobočníku,“ drobně ukloním hlavu a vyrazím zpět ke stolu Starků. Ještě za pochodu do sebe zvrátím pohár medoviny a mávnu na chlapce, aby mi dolil. Zmetek jeden, hezky se z toho vykroutil. |
| |
| U Rhaegarova stanu 5.XI. 281 Stráže Seržant, který velel strážím u stanu prince Rhaegara se mi hluboce uklonil a pak vyslechl, co jsem měl na srdci. Potom se mnou začal mluvit otevřeněji, než na co jsem zvyklý. Řekl mi, že tu princ není a popravdě, že ani neví, kam šel. Potom řekl něco, co ve mne probudilo znechucení vůči seržantovi i jeho lidem. Řekl, že se princ ani nechce nechat najít, protože odešel do tmy v doprovodu své chotě. A podle seržanta to není společnost, kterou by jakýkoliv muž rád opouštěl. Nelíbilo se mi co řekl, a už vůbec ani jak to řekl. Má tvář ztuhla a zkameněla. Veškeré pozitivní emoce, které jsem měl, se vytratily. “Pozor na jazyk, než o něj přijdeš! To, jakým způsobem mluvíš o svém princi, a jeho choti se mi nelíbí! Měl bys hned padnout na kolena a prosit za odpuštění, než tě ztrestám za svá hanebná slova!“, vyzvu seržanta a postavím se do bojového postoje. Pravou ruku jsem si připravil, abych s ní mohl tasit svůj meč a mlčky, s výrazem hrozby ve tváři, jsem se podíval po seržantových mužích. Moc dobře vím, jak se taková chátra chová. Když ohrozíš jejich velitele, ostatní mu budou chtít pomoci. I když jde o muže z královské družiny, kteří zrovna jednají s královským rytířem. “Tak co to bude? Omluva nebo trest z rukou člena Královské gardy?!“, pobídnu seržanta a střelím k němu pohledem, který naznačuje, že to myslím vážně. Je jich dost, ale jestli mají v hlavě alespoň trochu rozumu, tak si nedovolí na mě něco zkoušet. Byli by sami proti sobě. Pokud se neomluví, stihne je trest ať už kvůli svým slovům, nebo kvůli napadení rytíře…, pomyslím si a dál pohledem sleduju seržanta a jeho lidi. |
| |
| Dívka z Říčních krajů "Bohužel se asi budete muset smířit s tím, že bratr je hold dědicem rodu... Je to smutné, ale je to tak a myslím, že v tomto sále není nikdo krom Freyů, kdo by nechtěl aby je vzal čert. Ale jsou bohatým rodem, to se jim upřít nemůže." Poté si vyslechnu řeč o úsměvech na své svatbě a dalších okolnostech. "Plakat sama nad sebou byste skutečně neměla, neslušelo by vám to, avšak i tak můžete nějak z onoho sňatku vytěžit, podívejte se na lady Gennu Lannisterovou, musíte být odzačátku jasně dominantní... Avšak nevím jestli to s vaším budoucím chotěm bude stejné jako s manželem lady Lannister." Pak přijde poznámka na čestný stůl. "Bohužel se tam koukat musím, sedí tam teď i můj otec a kdo ví co zase kde pro své potomky domlouvá, rád bych byl alespoň trochu připravený a ano, tančím." Zvednu se ze židle a nabídnu dívce rámě. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, noc, Harrenhall, komnaty Alii Tedy, teď jsem byl překvapen zas já. Dát košem svému lennímu pánu, na to opravdu nejsem zvyklý. Neobratně jsem se opět postavil. Proč? Jaká je překážka, kterou by jediné mé slovo nevyřešilo? Jde o to, žes původem bastard? Lord Waynwood ti dal své jméno, legitimizoval tedy tvůj původ, jsi jeho právoplatná dcera, se vším co k tomu patří. Tvá minulost mne nezajímá! Můj hlas dostává pomalu rázný velitelský tón. Jsem rozhodnut věc řešit přímo s jejím otcem, pokud je ještě v sálu. Můžeš mi lady Alio k tomuto ještě něco říci, než začnu o tom jednat přímo s tvým otcem? Trochu se uklidním. Kdybych všechny překážky odstranil, pokud nějaké opravdu jsou, přijala bys moji nabídku? Čekám, co mi odpoví, leč veškerá atmosféra večera je evidentně pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Stud stranou? Přemítám nad jeho slovy a pak se kousnu do rtu. Na mé tváři lze vypozorovat jak přemýšlím, jak svádím boj sama se sebou, boj s touhou ukrytou pod ctnostnou fasádou dokonalé lady. Touhou, která bublá těsně pod povrchem, touhou , která nakonec vítězí. Na rtech se mi usadí mírný podmanivý úsměv, přesunu se před lorda a pohled upřu do jeho podmanivých očí, prsty jemně přejedu po svalnaté paži až skončím na hrudi, tam kde buší srdce. Pak by možná vašemu tělu, udělala dobře masáž? Pokud se svěříte do mých ruk? V očích se mi objeví potlačovaná divokost, kterou jsem až do teď úspěšně maskovala, nebo se o to alespoň snažila, sty zvlní rošťácký úsměv, rozechvělá čekám jak na výzvu lord zareaguje, zatím mé prsty jemně krouží po mužné hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 5.XI.281, noc, Harenhall, mé komnaty Jde vidět, že jsem jej zaskočila. Omluvně jsem hleděla do země, ale když promluvil, zaskočil on mne. Zvláště pak když domluvil. Zvedla jsem k němu oči, v nich se zračil úžas a naděje. "Můj pane," vydechnu překvapeně nad jeho slovy, neschopna říci cokoliv jiné. Jakýkoliv jiný lord by ihned odešel, ale on... on je lord Arryn, strážce Východu, ochránce Údolí. Hleděla jsem na něj úplně jiným pohledem. "Já... já nevěděla, že to víš, mylorde. Já..." nevěděla, co říci. Když se pak zeptal, jestli je zde i něco jiného, zavrtěla jsem hlavou a usmála se. Omluvně. "Omlouvám se, můj pane. Strašlivě ráda Tvou nabídku přijímám," hlas je šťastný, můj výraz také. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, večer Harrenov Ashara Dayne Návrh na to, že bychom šli společně hledat princeznu Eliu, přejdu s výmluvným uculením. Ashařinu další poznámku ale bez slovní odezvy nenechám. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, noc, Harrenhall, lázeň Lorelay Chvíli usilovně přemýšlela, načež se osmělila. Její dotek byl velmi příjemný, zvlášť v horké vodě. Přes mou tvář přeběhne mírný úsměv, částečně značící i úlevu z toho, že snad konečně skončí ta hra na kočku a na myš, se kterou jsem si příliš nevěděl rady. Komu by neudělala dobře masáž? Zvlášť když dotyčný byl před pár hodinami vyválen Dračím princem v bahně? Použiji pár konverzačních otázek, na než vlastně ani nečekám odpověď. Do vašich rukou se svěřím rád, Lady Lorelay. Víno? Můj zrak padne na sadu mýdel, a nějakých olejů, jež nechala lazebnice na okraji bazénu spolu s poháry a karafou vína. Pak mi najednou dojde, že jsem se ani nezeptal, jaké partie chce lady masírovat. Naliji oba poháry vínem, a naznačím přípitek, lehce u piji. Tak co my chcete zmasírovat, Lady? Optám se neutrálně, ač jsem si všiml záblesku v jejích očích... |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Masáž. Všimnu si úsměvu ve tváři lorda Bryndena, mám pocit jako by z něj spadlo napětí, jako by se víc uvolnil a našel pevnou půdu pod nohama, nebo mě jen šálí zrak a s výrazem ve tváři lorda si hraje mihotavé světlo v lázni. Jedno je jasné, můj dotek je lordovi příjemný a souhlasí i s masáží, " inu, prý jsou kdesi moderní i bahenní koupele, třeba Vám je chtěl Dračí princ dopřát." Dovolím si zalaškovat a konečně se i já uvolním s vědomím, že před tímto mužem nemusím ukrývat ani inteligenci ani důvtip. "Pohár vína si dám s chutí, děkuji." K ruce která krouží po pevné hrudi, se přidá i druhá, jemně přejede na ramena, spodní ret vtažený mezi zuby, pohlédnu do lordových očí. "Kdyby jste mne pustil za sebe, mohu začít s vašimi rameny a pak se uvidí, pokud se neprojevím jako nešikovná." Vezmu do dlaně trochu oleje, lázní se rozvine vůně máty a skořice, přesunu se trochu blíž, nevědomky se o lordovu paži otřu hrudí až mi tělem proběhne zachvění a pak rozetřu olej na rameno a čekám, zda se lord kousek odsune a pustí mě za sebe, popravdě, nemohu se dočkat až budu pod rukama cítit jeho pevné tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Železodubí 5.XI. 281, hostina "Mladý Arryn," poskládám mimiku obličeje do přátelského úsměvu, "děkuji. Jsem si jistá, že ctihodný lord Arryn se právě činní o budoucnost Údolí, což mu nemohu zazlívat," pronesu tvrdým leč kultivovaným hlasem, "Carolei jste již potkal, jak vidím" pohled stočím ke jmenované osobě s šedomodrýma očima své matky. "Ale ovšemže. Bylo nám líto, že jsme vás na cestě nezastihli, o to víc želíme toho, že se náš pan otec, lord Železodubského hradu a jeho bratr, nemohou dostavit," pronesu klidným hlasem; očekávám, co na to mladý Arryn odpoví. "Jak se vám dařilo při turnaji?" otáži se, aby náš rozhovor, než dojdeme k lordům z Údolí, zabřel do monotóních otázek. |
| |
| soukromá zpráva od Brynden Tully pro 5.XI. 281, noc, Harrenhall, lázeň Lorelay Je vskutku příjemné sledovat lady Arryn. Když zdá se odložila svou společenskou masku, je ještě přitažlivější a hlavně přirozenější, než s ní. Zavtipkuje, a já se srdečně zasměji. No, nevím zda přesně tohoto chtěl Princ Rhaegar docílit. Podle všeho jsem v uvolněné náladě, a cítím se v takovém rozpoložení jako ryba ve vodě. Občerstvíme se vínem, a pak pohár odložím zpět na okraj. Ach ano, jistě! Přemístím se do středu bazénku, abych zpřístupnil svá záda. Má postava by se dala nazvat houževnatou, tedy svaly jsou pevné, vyvinuté, avšak nijak přebujelé. I na zádech jsou patrny stopy po starých zraněních z bojů. Kontakt mezi námi, i rozechvění Lorelay, kavalírsky přehlédnu. Vůně máty a skořice mi vykouzlí na tváři spokojený úsměv. Pod prvními doteky se lehce předkloním, aby na mne dobře dosáhla... |
| |
| soukromá zpráva od Lorelay Arryn pro Když voda odplaví zábrany. "Jistě to myslel tak, chtěl vám dopřát kvalitní bahenní masku, nebylo v tom určitě nic osobního." Dodá ještě k slovům lorda o příhodě na kolbišti a pak se přesune za mužova záda. Usadí se tak, že nohy položí vedla lorda sedí tedy mezi jejími stehny. Když se předkloní, chvíli jen tiše a fascinovaně sleduje hru svalů a pevné tělo, něž si nabere další olejíček a začne pomalu vtírat vonnou esenci do těla. Postupuje od krku na paže, zpátky na krk a pak pomalu podél páteře, na lopatky a pod ně, dá si záležet a je velice šikovná. Občas může lord cítit na svých zádech měkkost ňader a to jak se k jeho pozadí tiskne její klín. V jednu chvíli se nakloní k lordovu uchu aby promluvila, dech ovane ušní lalůček, "povězte mi lorde, všude kolem se mluví o svatbách, hledají se nevěsty a ženiši, jak je možné, že vy jste zatím bez manželských pout?" Sotva ta slova dopoví, před očima se ji zjeví oheň v krbu, na zemi kožešina, Bryndenovo tělo v záři ohně , ruce spoutané sametovým šálem oddávající se vášni. Musí se zhluboka nadechnout, a doufá, že chvění necítil i muž před ní, nikdy dřív v přítomnosti žádného muže, takové představy neměla. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, opuštěná část pevnosti Objetí lva Naše rty se spojí v polibku a Gerionovy paže se kolem mě obemknou v pevném objetí. Přivinu se k němu blíž a ucítím, že nemá pevné pouze objetí. Po zádech mi přejede mráz, když můj zlatovlasý společník tiše zavrčí. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 5.XI.281, noc, Harrenhall, komnaty lady Alii Ačkoliv souhlasila s mou nabídkou, už se kouzlo okamžiku někam ztratilo, a kdo ví třebas skutečně její otec vyjeví nějaké překážky. Je třeba se ho zeptat, dříve než se stane cokoliv zásadního. Dobrá, i tak je pozdě. Zítra si promluvím s tvým otcem. Pak budu znát i jeho pohled na věc. Je to jeden z mých nejdůležitějších vazalů, tomu bude odpovídat i mé konání. Nyní tě tedy opustím. Někdy zítra dopoledne si s ním promluvím. Konečně můžeš jej na to případně ráno připravit, chceš-li mylady. Promluvím s mírným úsměvem. Znovu se obléknu, patřičně ustrojím, a po mírné úkloně a přání dobré noci se rozloučím. Pak se odeberu do svých komnat, na loži ještě nějaký čas o celém dnešním dni, a o Lady Alie přemýšlím... |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Tyrellovy Děvčátka Addam Marband 5.XI. 281 Ser Jaime Lannister Při slovech Addama se mírně uchechtnu. "Jo, já chrabrý rytíř v krvavě zlatí zbroji, budu osvobozovat Tebe, jako pannu v nesnázích ze spárů strašlivých zlodějů." Odvětím směrem k mému společníkovi, svým klasickým nebojácným hlasem. Plížení stanovým městečkem se zatím dařilo bez poskvrny, jako by někdo přímo tvořil cestičku, ihned co jsme vylezli ze stanu, málem nás potkala skupinka strážných. Jediným naším úkrytem byl prázdný sud, přitisknu obličej k sudu a začichám. Pivo, jak jinak... Strážní dnes byli jediní, kdo dnes nesměl ochutnat tu lahodnou huť vína nebo piva, spíše se nesměli nikterak opít. Nu, tyhle dva podle všeho pravidlům nepodléhali. Jeden, silnější muž s hnědou hřívou vlasů na hlavě, jehož věk se kolébal něco kolem tři a třiceti se sotva motal. "Toho by snad nezdolala ani bečka piva." Pošeptám Addamovi a pobaveně se usměji. Ten druhý, o něco štíhlejší a vyšší muž, s vlasy černými jak uhel a hustou bradkou, spíše severskou než takovou, která by se hodila ke strážnému ze Skály. Ten vyšší, s vlasy černými jak uhel měl na sobě klasickou krvavě červenou zbroj. S typickou helmou a dlouhým kopím na zádech, ten druhý silnější muž s hnědými vlasy, měl zbroj některého z otcových vazalů. Měl na sobě těžkou koženou zbroj, na prsou měl vyšitý znak černo-bílého divočáka na hnědém poli. Lordi z Crakehall... Projede mi hlavou myšlenka. Když se tato dvojice společně s jejich opileckými řečmi odvalí. Pokynu na Addama. Plížíme se dál, žádné další stráže naštěstí už nepotkáme, nedovedu si představit, kam by jsme se schovali, kdyby strážní byli o něco bystřejší než tyto. Cesta byla přesto obtížná, jako dalšího jsme potkali mladého pážete, nesoucí přeplněný vinný měch. Páže byl mešního vzrůstu. postavy spíše ženské než nějaké rytířské. Měl na sobě hnědou tuniku, na znak bylo vidět špatně, avšak poznal jsem nějaký tvar na zeleno-černém kostkovaném poli, byla to nějaká hlava nebo helma. Páže nedosahoval takové síly, aby džbán nesl pevně, víno se v něm převažovalo, takže on se motal ze strany na stranu, , měl jsem co dělat, abych se neprozradil po tom, co se pážeti připletl do cesty kámen. Za chvíli ležel páže na zemi, s rozlitým vínem všude možně. Páže rozlámaně vstal a naštvaně kopl do kamenu, kámen se ani nepohnul, ale od pážete byl slyšet pištivý zvuk. Zatřepal si s nohou, naštvaně vzal pohár a se smutným pohledem se znova vydal nalít víno. Poté se s pobaveným úsměvem na tváři otočím směrem k mému společníkovi. "A pak tě vdáme s tímto chrabrým rytířem." Můj hlas je vážný, avšak v jeho podtónu je cítit ten lahodný zvuk pobaveného hlasu. Addam mě však vyvedl z omylu, tentokrát princezna budu já a ne on. "Můžeš být starý jak chceš, ale nikdo v Západozemí ani na celém světě neumí šermovat jako já, i Dračí Rytíř by měl přede mnou pokleknou a říci, jaký jsem skvělý válečník." Začnu se vychloubat a pyšně zvednu hlavu. Otočím hlavou směrem k hlavní cestě mezi stany. Tam stojí nějaký bard... Mladý pohledný mladík, avšak ne tak zdaleka pohledný jako Jaime. S dlouhými kaštanově hnědými vlasy, spadající mu na ramena. Krásně modré oči jako mořská vlna, společně s jeho lahodným úsměvem z něj tvořilo velmi žádaného chlapce zejména u děvčat. Rychle skloním hlavu za roh stanu. Bard se přiblíží ke stanu, ale nakonec to vzdá. "To nic nebylo." Utěší sám sebe, sladkým hláskem a společně s písničkou Deště Kastameru si to odcupitá dál. Další blázen, co se pokouší o oblibu mého otce. Pomyslím se. Nechápu, jestli jsou všichni ti bardi slaboduší nebo se snaží mého otce jenom naštvat, každý zpěvák co si namíří k našemu dvoru nebo na nějakou hostinu, kde je můj otec, slyším jí nejméně dvakrát, vždy od úst nějakého jiného barda. U soutěže bardů na této slavnosti, to snad bude nejhorší, mnozí už teď uzavírají sázky, kolikrát Deště Kastameru uslyší. Když se Addam zmínil o korouhev Tyrellů, pobaveně jsem vydechl. "Milostivý pán Tyrell z toho bude přímo nadšený, bratránku." Pobaveně odvětím k mému bratránkovi. "Jeho panoši ještě víc." Radostně se usměji, když pomyslím jaký trest je za toto zamhouření nad povinnostmi bude čekat. Bratránke s odhrne plášť z těla a tam za svitu daleké pochodně zasvítí jasně zelená barva. "Co kdybychom jim poté malinko promíchali znaky? Jak by se Tyrell tvářil, kdyby na jeho stanu vlál znak rodu nějakého potulného rytíře a jak by potrestali potulného rytíře, co by si ukradl znak Tyrellů a hrdě ho vystavoval přes svůj stan?" Zasměji se při této myšlence, dnešní večer určitě nehodlám skončit jen jedním vydařeným kouskem. Ještě pár metrů a narazíme na rozcestí. Šibalsky se usměji na svého bratránka a nakloním k němu hlavu. "Lannisterové nejsou blázni!" Řeknu pevným nevzrušeným hlasem jako má můj otec, čím se ho snažím napodobit. Jeho divoký smích jsem mu oplatil ještě divočejším a s nepřekonatelnou odvahou jsem se vydal k táborům Tyrellů. Addam zamířil doprava, na mě čekal jednoduchý úkol, vyprovokovat Tyrelli. S radostí jsem zamířil směrem k táboru Tyrellů. Tam jsem byl o něco opatrnější. Našlapoval jsem pomalejším krokem, proplížil se kolem několika rytířů, popíjející zhluboka víno. Poté kolem několik pážat, poměřující se v souboji s turnajovými meči, vše to ukončil jeden ze strážných, který tvrdě udeřil jednoho z pážat a druhé v mžiku uteklo. Byl to muž menšího vzrůstu, s temně hnědými vlasy, spadající mu k ramenům a čistě oholeným vousem. Měl na sobě zbroj Tyrellů. Cesta byla pomalá, žilo to tady o poznání víc, než u mistrovského stanu. A bylo lepší, když jsem se plížil ve stínu, než kdybych potkal náhodou někoho z Lannisterů, který by důrazně zastavil mojí výpravu. Po krátké době, jsem konečně dorazil ke svému cíly. Obří světle zelený stan, s několika pážeti procházejí se kolem stanu. Byli čtyři, pátý zrovna přicházel odněkud po cestě. Jeden z nich nervózně kráčel před vchodem do stanu, tři stáli opření o základové tyče stanu, vychloubající se tím, že až příště potkají toho blbce, rozmlátí mu hubu. Musel jsem se potichu zasmát. Ten poslední, co právě přicházel po vyšlapané cestičce se tvářil zmateně. Lehce nervózním, až koktavým hlasem k ostatním pážetům. "Tom bude v pohodě.... asi.... vypadá to že má to nic není... možná..." Vyčítavý hlas mu zkritizuje ten nejvyšší z nich s jasně rezavými vlasy, jenž si nechávala svoje první vousy vyrašit do knírku. "Není to Tvoje chyba. Až se ten zmrd přiblíží k našemu táboru, dostane takovou ránu, ať ho vezmou Jiní.." Zanadává si ten z nich nejvyšší. Právě je můj pravý okamžik, vyskočím zpoza sudů se šibalským úsměvem na tváři. "Tak co, vy se snad mého bratránka bojíte?Nemám Vám říkat moje paní?" Provokativně se zasměji. "Jsem tu sám, tak co Vám brání mě zmlátit, ach, vlastně jsem si vzpomněl. Vy se vlastně neumíte mlátit, tak nic... já zas jdu.." Řeknu zklamaným hlasem a rozejdu se na odchod. Když se první páže rozeběhne za mnou zrychlím, do běhu. Vždycky, když těm bláznům o něco uteču, zpomalím, aby mě zas doběhli. |
| |
| Stůl Tyrellů - malé hloupé nápady Tiše jsem se usmála a pozvedla jsem číši k přípitku, který jsem pronesla a on jej doplnil. O to víc jsem se usmála, když zmínil šťastné začátky. Třeba k nějakým začátkům nakonec i dojde. Otázkou je, zda-li budou šťastné. Napila jsem se z pohárku a rozhlédla jsem se okolo. Po sále a nakonec i po osazenstvu našeho stolu, sklouzl můj pohled, až k mému malému bratrovi. Usnul a teď spal pokroucený na židli. Povzdechla jsem si a došla jsem k němu. Spal už tvrdě, takže už nějakou chvíli musel pospávat. Otec ho tak nechal, hlavně že se už neměl a nemohl nikam ztratit. Pohlédla jsem na Eddarda mírně jsem se pousmála. „ Myslíš, že bych tě mohla o něco požádat Eddarde? Spí už velmi tvrdě a kdybych ho teď probrala, dlouho by pak nemohl usnout. Pomohl bys mi s ním prosím do stanu?“ Otázala jsem se tiše, dost opatrně. „ Já jen…. Ehm….“ Znejistěla jsem „ Byl to hloupý nápad, omlouvám se. Občas mi to trochu netaktně ujede.“ Zrůžověli mi tváře a sklonila jsem pohled. Tohle byl zrovna docela dost hloupý nápad. Ale… už mi to vypadlo z pusy. Skousla jsem si ret. Pochopím, když řekne, že ne. Nebo když odejde. |
| |
| Stráže Prince Rhaegara 5.XI. 281, stany Prince Arthur Dayne Seržant položil ruku na hrušku krátkého těžkého meče. Jeho oči jasně říkaly co si myslí, o rytířích a jejich blekotání. "Sere Arthure, uklidněte se. Nikdo tady nechce vyvolávat spory. Nikdo nechce rušit králův mír." Strážní pevněji uchopili halapartny. "Všichni sloužíme jednomu pánu a já si nemyslím nic zlého ani o jeho veličenstvu ani o princi Rhaegarovi." Vojáci byli klidní ale připravení. "Pokud ale chcete mluvit o trestu, budete muset mluvit s někým jiným. Jsme vojáci Dračího kamene a nemáte nad námi žádnou pravomoc. Naším pánem je princ Rhaegar a jen on nás může soudit. Pokud na nás vztáhnete ruku, budeme bránit jeho i naši čest." Vypadal naprosto klidně, jen jeho oči měly nepokrytý pohled vraha. Vyčkával a jako bych chtěl něco říct. "Sere, dělám z pasovaných mrtvoly už přes třicet let. Byl jsem na Kamenoschodech a věřte mi, že píka, halapartna, bojový cep, nebo šídlo dovedou zabíjet stejně dobře jako zlacený meč. Pamatujte na to." Dodal nakonec a mezi strážci se rozneslo souhlasné bručení. |
| |
| Zapomenutý manžel 5.XI. 281, hostina Genna Emmon Frey seděl u stolu Lannistrů a tvářil se jako by chtěl být někde naprosto jinde. Přesto kdo si ho důkladně prohlédl viděl, jak svými malými lasičími očky sleduje svou ženu. Pomalu upíjel a obličej se mu zkřivil nenávistí pokaždé, když se jeho oči zastavily na Rytíři lebek a polibků. Jednu chvíli to dokonce vypadalo, že Frey překoná svou vrozenou nesmělost, vstane a vykáže mladého rytíře někam do horoucích pekel, nebo se o to alespoň pokusí. Nakonec se ale ovládl. na jeho tváři se usadil veselý úsměv, když tanec skončil. Úsměv ho ale opustil, když se na něj lady Genna podívala. Zdvořile se své manželce uklonil a sledoval kam zamíří. |
| |
| Rusovláska 5.XI. 281, hostina Benjen Dívka vybouchla smíchem. "Jako lady Genna říkáte, to by určitě stálo za zvážení. Jen mi k tomu chybí čtyři vzteklí bratři a hlas, před kterým se strachy třese i stará lasička Waldr Frey. Přesto mít tuhle po boku bude k nezaplacení. Možná mne naučí, jak utopit vlastního manžela tak aby to vypadalo jako nehoda." Zavěsila a vedla Benjena odhodlaně mezi tanečníky. "Co váš otec dojednává s Tywinem Lannistrem, vás nemusí trápit. Tedy nemusí vás to trápit dnes, nechte to na zítra. To je bohužel také den." Lehce se usmála. "Uvažoval jste že byste někdy páchal hlouposti a nepřistojnosti, které by vaši rodiče nikdy neodsouhlasili?" Oči jí plály jako dva ohníčky. |
| |
| Ke stanům Můj pohled slétne na malého bratra Victarie a pak zpět k ní. S klidným výrazem pokrčím rameny, jako by se nic nedělo a o nic nešlo. "Jistě to není žádný problém, stejně jsem se tam chtěl už vydat. Hold pokud mne můj bratr bude chtít poctít svou přítomností bude muset přijít on za mnou. Nehodlám na něj čekat a stepovat mu před stanem kdo ví do kdy." Trpce se ušklíbnu a zvednu do náruče ze židle ten spící uzlík. "Ne Brane opravdu máš smůlu, ale nebudu poslušně čekat u tvého stanu, až se vrátíš ze svých nočních zátahů." Utvrdím se ve svém rozhodnutí a zamířím za Victarii ze sálu směrem ven z hradu ke stanům. "Co ty vrátíš se ještě na hostinu?" Optám se během chůze, aby řeč nestála a okolí nebylo až tak tiché. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Stanovy Tyrellů Sledovala jsem jak bere mého bratříčka do náručí a mírně jsem se pousmála. „ Doufám, že to s bratrem vyřešíte brzy a hlavně v klidu. Mám totiž strach, že by se ti mohlo něco stát.“ Povzdechla jsem si tiše a vydala jsem se po jeho boku rovnou k našim stanům. Bylo zvláštní vyjít s ním jen tak ven, s bratrem v jeho náruči a mířit někam pryč od všech těch lidí. Tiše jsem kráčela vedle něj, když znovu promluvil. Pohlédla jsem jeho směrem a zakroutila jsem hlavou. „ Ne už asi ne. Na můj vkus je tam moc lidí a když už mě není potřeba…“ Větu jsem nedořekla. Proč by mě mělo být zrovna tam třeba. „ Myslím, že i ty budeš chtít asi chvíli klidu. Dnes jsem tě vyrušila z tvého osamělého přemýšlení ne zrovna moc jemně. Ale jsem moc ráda, že si mi celý večer dělal společnost. Zůstala bych tam sedět sama.“ Zahleděla jsem se před sebe. Pomalu jsme dorazili k našim zeleným stanům. „ Pojď tudy… vyhneme se otcovu stanu, který je až nepříjemně blízko výše postaveným členům naší rodiny...Bratrův stan je skoro na okraji. Je to jen kousek. Ne že by tam někdo byl… ale…“ Potichu jsem se ušklíbla. „ Přeci nechceme, aby se tu roznesly nějaké drby no ne?“ S úšklebkem jsem zabočila mezi stany a vyhla jsem se tak nejčastěji zalidněnému místu. Prošla jsem kolem několika stanů a nakonec jsem do jednoho z nich vešla, přidržela jsem látku, která byla ve vchodu a nechala jsem vejít i Eddarda s bratrem. „ Polož ho prosím sem.“ Ukázala jsem na postel s několika kožešinami a dekou. Jakmile bratra položil, sundala jsem mu boty a dobře jsem ho přikryla. Okamžitě se zachumlal a spal. Mírně jsem se usmála, načež jsem bratříčka pohladila po vlasech a krátce jsem se zadívala na jeho tvář. Byl kouzelný… když spal. „ Děkuju Eddarde.“ Zvedla jsem se od bratrova lůžka. Zůstala jsem stát, tak krok od mého společníka. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Stanovy Tyrellů "Neměj obavy s bratrem si poradím, tak jako vždy." Odpovím klidně, jelikož věřím, že s bratrem to nebude tak horké. Ostatně něco mi říká, že žádné setkání ani neproběhne, protože bude s nějakou někde zasejc chrápat. Kráčím dál ke stanům a mírně pokývnu hlavou nad Victariinou poznámkou. "Ano už to hodlám taky zabalit. Zítra nás čeká turnaj a nehodlám být mezi těmi, kteří ho prospí, nebo nebudou schopni se vyškrábat do sedla." Trpce se usměju při představě, jak bratr blije někde za stanem po prohýřené noci. Nad zmínkou ohledně klepů jen mírně povytáhnu jedno obočí. "Nemyslím si, že by zde bylo přítomno příliš zvědavých očí a i kdyby nemyslím si, že by je někdo z níže postavených chtěl nějak moc roznášet přece jen ti, kteří se snaží vyvolat zlou krev, nebo někoho ponížit často nacházejí svůj brzký konec." Nicméně následuji jí a po chvíli se mírně sehnu, abych za ní vešel do stanu a uložím jejího bratra tam, kam chtěla. Když se opět narovnám a slétnu k ní pohledem přijde mi najednou tenhle stan, nějak moc malý. Pomalu se nadechnu a lehce se usměju. "Inu nechám vás oba odpočívat jistě toho bylo za dnešek dost a dost a kdo ví, kdo zítra bude potřebovat tvé neunavené ruce." Podotknu klidně a věcně a o krok přejdu blíže ke vstupu do stanu. "Děkuji za dnešní společnost." Naznačím částečnou úklonu v projevení díku. |
| |
| soukromá zpráva od Jorah Mormont pro 6.XI. 281, ráno stany Tyrellů Jak se zdá, tak má Lord Mace s Bílým Býkem nějakou nepříjemnou zkušenost. Jen slyším co říká a svírá se mi hrdlo. Bojové ať si mně zítra nevybere... Ne že bych se bál, ale.. No dobře, možná mám trochu obavy, ale na tom přeeci není nic špatného když vaším potencionálním soupeřem může být někdo takový jako ser Gerold. Dále už o tomto muži nic neříkám, nemám co bych řekl. Že je dobrým šermířem to o něm ví každý, tak se nemusím opakovat. Kouknu na svojí ženu, věnuji jí milý úsměv a pak se otočím zpět na Lorda Tyrella. "Sever... Pro někoho je to kouzelné místo, pro někoho zas jen zmrzlé hory a pláně. Když tam však člověk zavítá, tak bych řekl že si brzy zvykne... Medvědí ostrov se má dobře.. Tedy, v rámci možností". Pohledem přejedu na číši se zbytkem vína a vyprázdním ji. "Co se zdi týče, tak to nevím. Byl jsem tam jen jednou. To spíše můj otec by vám mohl vyprávět... Je ovšem pravda že je to zajímavé místo. Pohled ze zdi dolů je přímo.. dechberoucí". Přátelsky se pousměji a sleduji a poslouchám okolní dění. |
| |
| Harrenov, sál K noze! Když dotančím s mladým Richardem Lonmouthem, rozloučím se s ním náznakem úklony a slovy, že se jistě ještě během turnaje uvidíme. Tehdy si také všimnu pohledu svého manžela. Sebevíc se možná snažil být nenápadný, ty jeho vypoulené oči a zarputilý výraz by se jen těžko daly přehlédnout. Poté, co se naše oči střetnou, se Emmon zdvořile ukloní a dál hledí. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, večer Harrenov Ashara Dayne a strážní S potěšením, které vyrostlo do rozměrů chlouby v mých kalhotách, sleduji, jak mi lady Ashara rychle podléhá. Její počáteční váhání vystřídá stejná žádostivost, jakou pociťuji já sám, a tak se při pohledu do černovlásčiny tváře neubráním sebejistému úsměvu. |
| |
| Skoro zapomenutý manžel 5.XI. 281 Genna Emmon Freey se jen velmi nepatrně pousmál. "Ano," odpověděl vlastně bez jakéhokoliv zaváhání. "Bavím se vlastně naprosto výborně." Dodal ještě a znovu se lehce pousmál. "Ach ano, vypadal jako schopný tanečník a nejspíše je i škoda že vypadl z klání, drahá. je to velmi milý mladý muž. Princ Rhaegar má jako vždy štěstí na tu nejlepší společnost. Někdy mu to docela závidím drahá." Dokončil Emmon Frey a podíval se na svou ženu. "Co ty, bavíš se dobře. Doufám, že přítomnost tvých bratrů ti dělá radost?." Položil Emmon otázku a opatrně se zadíval na svou ženu. |
| |
| Král a jeho rozhodnutí 5.XI. 281, hostina Visserys, královská rodina a všichni na okolo Jen lehce zatěkal očima ze strany na stranu. Pohladil Viseryse po hlavě. Copak jsi to nepochopil. Rhaegar není můj. Je to bastard. Její bastard, kterého mi podvrhla. Bastrad, kvůli kterému trávila moje vlastní děti. Já ji dokážu, spočítám ji to. Zničím ji, upálím. Upálím i toho jejího bastarda. Upálím všechny, kdo se na tom podíleli. Slyšíš Joanno, upálím i toho tvého Tywina. Jsem Oheň a jsem Drak. Nejmocnější z draků." "Ano Viserysi, jednou budeš muj král. Jsi můj syn, prvá dračí krev." |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, turnajové městečko Jaime "Jen počkej ty kurvo až tě chytím." Křičelo první z pážat. Mladík vysoký skoro jako hora a nejspíš i stejně silný. Přesto ale byla pážata Tyrellů pomalá. Co jim ale chybělo na rychlosti to si doháněli nadávkami a překonávali počtem. Vždy se přiblížili až na dosah,ale Jaime jim vždy znovu utekl. Jaime si tu zábavu výborně užíval,až do chvíle kdy narazil do Lorda jenž nečekaně vyšel zpoza rohu. Lordovi strážci skočili vpřed a sahali po zbraních. Sám lord vysoký štíhlý muž, se jen překvapeně podíval na postavu jenž do něj vrazila. "Jaime Lannister?" Otázal se a z hlavy stáhl kápi. I v noci byla vidět stříbrná valyrijská barva jeho vlasů. Stejnokroje jeho strážců zdobila modrá Valyrionů. "Jaime Lannistr. Ví tvůj otec co tady provádíš po nocích? Lord Valyrion se výhružně podíval na Tyrellovic panoše, jenž se bez váhání dali na ústup. "Tak ví, nebo tě k němu mám odtáhnout za uši." |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, pozdě večer Gerion a jeho společnost Arden jen vědoucím pohledem přizvedl obočí. "Víte pane Gerione, jak to je. Pokud na to přijde váš lord Bratr bude to hodně zlé. Nikdo z vašich bratrů takové věci, jako je opouštění stanoviště, nemá příliš pochopení. O kapitánu stráží nemluvě. To mu se ne nadarmo říká Zlomhůl." Chvíli přemýšlel ale nakonec se svým druhem usoudili, že nemá cenu vzdorovat jasně řečenému příkazu. "Jen pane Gerione," dodal ještě Ander, než zmizeli ve stínech. "Stěny mají oči, podlahy mají uši." |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, stany Tyrellů Jorah "Rád bych se tam někdy podíval. něco tak úchvatného je škoda nevidět." Odpověděl Mace Tyrell, když se do stanu donesl zvuk trubek svolávajících šampiony a rytíře k novému dni. "Je čas," konstatoval Mace a podíval se podél stanu, kde jeho bratranci bližší a vzdálenější dojídali a zvedali se od stolu. "Lorde Jorahu, dovolíte." Mace také vstal a gestem Mormontovi naznačil aby ho následoval. Služebníci rozhrnuli stanová plátna. Stal podkoní a za uzdu držel černého válečného hřebce. Kůň hrabal předním kopytem a pohazoval hlavou. "Náš drobný dárek pro vás, lorde Jorahu. Jmenuje se Blesk." Dodal Mace a lehce se usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Stanovy Tyrellů Ohlédla jsem se na Eddarda od bratříčkovi postele a rozhlédla jsem se po stanu. Druhá postel jasně chyběla, tohle nebyl můj stan, ale jen bratrův. Laskavě jsem se pousmála a vyrazila jsem tiše k němu, zatím co on ustoupil. Jako bych ho zahnala do kouta… Povzdechla jsem si a mírně mi poklesly koutky. Přesto jen mírně, snad skoro neznatelně. „ Zítra je bude potřebovat, každý raněný, který přijde. Moje ruce jsou asi to nejcennější, co mám, kromě mého otce a bratra.“ Pohlédla jsem na dlaně, které zítra možná znovu budou od cizí krve. „ Děkuji ti Eddarde, za tu tvou.“ Prošla jsem kolem něj ze stanu ven a přidržela jsem látku, aby mohl vyjít i on. Když vycházel pozorovala jsem ho. Rozhlédla jsem se, nikdo tu nebyl. Matka také musela udělat první krok, táta by se nerozhoupal… Polkla jsem. Popravdě, mírně jsem se roztřásla. Nadechla jsem se a vydechla jsem, a když vyšel ze stanu, pustila jsem látku, která jemně zašustila. „ Eddarde?“ Musel se poohlédnout, když jsem k němu promluvila. Tím, že byl vyšší než já, mi to stěžoval, ale přesto mě to neodradilo. Teď a nebo nikdy… Nahnula jsem se k němu a ruku jsem mu položila nad loket, možná trochu více pod rameno. Bylo to zvláštní, popravdě, nikdy jsem nepolíbila jiného muže, než mého otce nebo bratra a to ještě ne z takového důvodu, jako teď jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Stanovy Tyrellů Když vyšla Victaria ven ze stanu a přidržela mi stanové plátno opět jsem se sehnul a děkovně na ní kývl. Nějak jsem si moc neuvědomil, že nesdílí stan se svým bratrem. Je to docela zvláštní, že tak mladý chlapec má vlastní stan, zvláště, když nejsou nikde poblíž vidět stráže, které by na něj dohlédly, aby se mu nic nestalo. "Hmmm zdá se, že Růže nemají moc dobré zabezpečení." Napadne mne trošku chmurně. Nicméně, když jsem se chtěl už rozloučit s Victarii, tak mne znovu oslovila. Instinktivně jsem sebou lehce cukl a ohlédl se napůl za sebe, abych viděl na Victarii a mohl vyslechnout, co mi chce ještě před rozloučením sdělit. "Ano.....?" Ucítil jsem dotek její ruky na své paži a pak zbytek toho, co jsem chtěl říci byl umlčen a vytratil se políbení, které mi na rty věnovala. Mám pocit, že jsem zatajil překvapením dech a celý jsem zatuhl. V hlavě mi to šrotovalo na plné obrátky, ale zároveň byly všechny myšlenky zmrzlé a hrozně nepohyblivé. Do hrudi a tváří mi stouplo horko a srdce mi tlouklo více, než je zdrávo. Nebyl jsem schopen pohybu, ani když se Victaria rty od těch mých oddálila. "Eh.....ymmmmm...." Snažím se nějak přimět k hovoru, ale slova mi váznou v hrdle, takže nakonec si musím taktně odkašlat, abych si získal čas. "Tedy....jsem polichocen projevem tvého zájmu Victarie. Nevím co říci....vzala jsi mi slova, abych tak řekl....yhmm..." Zadrhnu se a lehce si skousnu zevnitř spodní ret. "Jestli vyhraji turnaj, tak už vím kdo si zaslouží ozdobit korunou ze zimních růží." Na tváři se mi podaří vyloudit lehký úsměv. "Každého rytíře, kterého zítra porazím porazím ve jménu svého rodu a rodu Arrynů, který na turnaji zastupuji, ale vítězství budou pro tebe, navíc mám přece tvůj talisman." Poklepu si na náprsní kapsu, kde mám schovaný její šátek a pak tak nějak zmlknu. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Činy jsou lepší než slova Zčervenaly mi tváře, jako poupata červených růží, když se mé rty setkali s těmi jeho. Chtěl možná ještě něco říct, ale popravdě, neměl v tu chvíli zrovna moc šancí. Bohužel, překvapilo mne, jak ztuhl a zarazil se. Nemohl to čekat, já vím… ale až tak moc? Zachvěla jsem se a pustila jsem ho. Ruku jsem pomalu táhle stáhla k tělu a postavila jsem se na celá svá chodidla, abych se náhodou nepřevážila. Když promluvil, znělo to tak nějak prkeně. Nechtěl snad, aby mne urazil? Nebo mě nechtěl odradit? A nebo vlastně vůbec neměl zájem, jen se pokusil to zabalit do poněkud lepších slov než těch, které by použil, kdyby s panickou hrůzou utekl pryč? Mírně jsem se zachvěla a sklopila jsem studem pohled. Možná jsem teď všechno pokazila a on se z toho snaží jen taktně vykroutit… Nepromluvila jsem, ovšem, když zmínil korunu ze zimních růžích, nejvyšší ženskou poctu, kterou můžu kdy dostat, pohlédla jsem mu do očí a rty se mi zvlnily v mírném úsměvu. Chce to všechno opravdu věnovat mě? Přiblížila jsem se jen o krůček blíže, ale víc jsem neudělala. Mírně jsem sklonila pohled s rudými tvářemi. „ Tvá slova mi lichotí, Eddarde. Avšak… nechci, aby takto vítězství byla za každou cenu. Mysli hlavně na svůj život, prosím. K čemu by mi byla koruna, kdybys ty byl raněn.“ Pověděla jsem tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Růže Pomalu vydechnu a poslouchám její slova. Jsem rád, že jsem jí neurazil, nebo že to nevzala viditelně nijak špatně, ale sám si nejsem úplně jist, jak to na ní vlastně působilo. "Vždy se líp kouká na přežité zranění lépe, když víš, že to za to stálo." Odpovím poklidně a svůj pohled stočím do blízkého okolí. "Noci mohou být nebezpečné pro osamělé dívky, doprovodím tě alespoň ke tvému stanu pokud dovolíš." Nabídnu ji, vzhledem k tomu, že nikde v okolí nevidím stráže z řad rodu Tyrellů, kteří by tuto oblast hlídali. "Opravdu zvláštní přístup...." Napadne mne, ale pak stočím oči zpět k Victarii. "A jak jsem řekl neměj obavy na turnaji se mi nic nestane dokud mám svůj talisman pro štěstí." Mrknu na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk „ A stálo by za to? Víš… ve stanech mistrů je spousta těch, kteří jsou na tom zle. Nechci tě mezi nimi vidět.“ Všimla jsem si, jak se rozhlédl kolem a jeho pohled jsem následovala. Svým způsobem bylo v okolí živo, jen zrovna u našich stanů nikdo přímo nestál. „ Nejsme tak podstatnými členy rodu. Ale je tu spousta lidí kolem. Když zůstaneš tiše, uslyšíš hlídky, které chodí okolo stanů, lidi bavící se opodál. Mají jiné starosti, než nás hlídat… každopádně otec už za námi někoho určitě poslal, ač možná myslí, že mě i bratříčka dokážeš ochránit ty, kdyby na to přišlo.“ Pověděla jsem mu s mírným úsměvem. Přijala jsem jeho rámě a rozhlédla jsem se kolem. „ Nemáme dalekou cestu. Můj stan je hned tady vedle. Pokud se tedy nechceš někam jít ještě projít. Po dnešním dni se ale cítím více méně unavenější, než včera a to jsme měli velmi náročnou cestu.“ Ušklíbnu se a porozhlédnu se kolem. Jakmile se zmíní o talismanu, podívám se mu do očí a mírně pokývnu. „ Pak doufám, že to tak bude a že se uvidíme zítra večer na hostině, oba zdraví.“ Došla jsem až ke svému stanu, zelenému stejný jako mého bratra, s jemným zlatým lemováním. Ani obyčejný, ani žádný přehnaně zdobený. Zůstala jsem stát před vchodem do stanu, otočená směrem k němu. Chvíli to asi vypadalo, jako bych snad něco očekávala, ale nakonec jsem mírně ucouvla a uklonila jsem se. „ Děkuji za krásný večer, Sere Eddarde.“ Promluvila jsem. Vzápětí mezi stany prošla hlídka, která ač si nás nevšímala, věděla, že tam jsme a možná nás stihla i zkontrolovat. Brzy přijde někdo z otcových mužů nás hlídat. Naše klidné spaní. Narovnala jsem se s úsměvem a stáhla jsem ruku na vstup stanu. „ Dobrou noc…“ |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Dobrou noc "Samozřejmě." Odpovím klidně a tak nějak přitakám na její poznámku ohledně místního zabezpečení. V duchu o tom sic nejsem tak úplně přesvědčen, ale když tomu Victaria věří, snad na tom něco bude. "Chápu, a sdílím tvůj názor na to si pořádně odpočinout." Usměju se lehce a zastavím před jejím stanem, kde jí nechám vyvlíct se z mého rámě. "To zajisté uvidíme, věřím tomu." Kývnu směrem k ní hlavou a koutkem oka zahlédnu hlídku, která nás míjí. "Docela jim to trvá." Napadne mne mimoděk, nicméně ukloním se Victarii. "Nápodobně, dobrou noc." Když se narovnám nechám Victarii zmizet v jejím stanu a sám si to zamířím směrem k našim stanům a pak hezky do toho, kde spím já, abych se pořádně vyspal. Už se na to docela dost těším, je třeba zítra brzy vstávat. |
| |
| Oficiální Herní čas |
| |
| Ráno nad Harennhalem 6.XI. 281 Ranní slunce postupně vycházelo nad horizont a budilo mohutný hrad, ještě porytý ranním stínem a únavou po noční hostině. V kuchyni vzplály varné ohně a byly na ně položeny první hrnce. Služebnictvo cílevědomě procházelo hradem jako malí mravenci a odvádělo svou neviditelnou práci. V turnajovém městečku se taky probouzeli sluhové a panoši. Koně začínali nervózně podupávat a s napětím očekávali přicházející boje. Budili se i páni a rytíři, někteří snadno jiní mnohem obtížněji. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Divoká noc Jaimeho Lannistera 5.XI. 281, turnajové městečko Jaime --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tyrellovi pážata mě obdařovali krásnými nadávkami. Nejvíce naštvaný byl ten nejvyšší z pážat, mladý kluk, jemuž nechybělo moc do výšky a byl by vysoký jako Hora sám a nejspíše i stejně silný, naštěstí neměl tak hrozný obličej a člověku se mohl minout v obzoru, aniž by se lekl. Ostatní pážata byla taktéž dobře stavěná, avšak neměli tolik potřebnou rychlost, pochybuji že by mě někdy dohnali. Soustavně s během se mi krev plnila adrenalinem, připadal jsem si jako na turnaji, jenže tohle bylo lepší než na turnaji, snad jediná věc je lepší než rvaní, bojování. Svojí pomalost doháněli nadávkami, kdyby tak věděli co je čeká. Nejlepší na tom všem bylo dráždění, když jsem jim malinko utekl, zpomalil jsem, aby mě měli na dosah a pár rychlím kroky mě moje nohy donesly zpátky do bezpečí. Zábava to byla skvělá, tedy do té doby než mě zastavil mužná hrudník jednoho z lordů. Jeho hrudník byla těžká zastávka, a tak jsem musel udělat několik kroků zpět, abych udržel rovnováhu. Lordovi strážci, pomalí jako vždycky skočili před něj, v nutnosti ho bránit, kdyby na něj někdo zaútočil v tu dobu, kdy už by mohlo být po něm. Sám lord na mě namyšleně hleděl, větší nenávist však shledal v mém pohledu. Nepřátelsky jsem sledoval jeho stráže a lorda samotného, byl vysoký a štíhlí. "Ser Jaime Lannister, syn Tywina Lannistera pobočníka krále." Opravím onoho nicotného lorda. Důkladně si stáhl kápi přes hlavu, i přes černou noc jeho stříbřití vlasy svítili. Teď to všechno dávalo rozum, jeho panoši byli oděni do modré barvy. "Lord Valyrion." Řeknu frustrovaně a pořádně si prohlédnu lorda. Panoši se setkali s výhružným pohledem a jen zvuky jejich kroků mě uvědomili, že se zrovna dali na útěk."Možná. A taky zrovna jsem někoho hledal, tak to snad není hřích?"Odseknu lordovi. Ustoupím dva kroky zpátky a začnu se připravovat na možný souboj, nehodlám aby mě odtáhl za uši k mému lordu otci. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 5.XI.281, noc, Harenhall, mé komnaty Stála jsem před ním se skloněnou hlavou, cítila jsem se rozporuplně. Na jednu stranu jsem byla šťastná, rozjařená, že o mne lord projevil zájem, na druhou stranu jsem byla smutná a snad i zničená, že jsem svým chováním porušila ten krásný moment, jež mezi námi byl. "Ano, můj pane," řeknu tiše a podívám se na něj. Jeho výraz v mé tváři vykouzlí jemný úsměv, zatímco sleduji, jak se obléká. Když se rozloučí, mírně se mu ukloním, vyprovodím jej z komnat a sotva dveře zaklapnou, padnu do postele jak jsem oblečená. Ještě dlouho civím do stropu, v hlavě se mi míhá, co se právě událo a ve tváři se mi rozlil jemný ruměnec a více než šťastný úsměv. Byla jsem v sedmém nebi. Mé myšlenky se motali kolem lorda Jona a nebýt toho nezvyklého pocitu ze šatů, asi bych i usnula tak, jak jsem byla. |
| |
| Nové ráno a návštěva otcova stanu Harenhall, turnajové městečko Stany lorda Waynwooda 6. XI. 281, ráno Oen Waynwood a přítomní Ráno jsem vstala s prvními paprsky slunce, jež pronikly okny komnat, jež pro mne lord Arryn zařídil. Krátké protažení, rychlé opláchnutí a oblečení do vhodného oděvu. Hned na to jsem vyšla z komnat a svědomitě zamířila ven z hradu. Vyšla jsem ven z hradu, stočila své kroky ke stanovému městečku, kde se nacházela většina účastníků turnaje a hledala jsem zástavu mého otce. Doufala jsem, že je již vzhůru. Došla jsem ke stanu, okolo kterého už bujela činnost. Rytíři se připravovali na nadcházející bitvy, kapitán stráží zrovna peskoval své podřízené, ale otce jsem nikde neviděla. "Sere Nere, buď pozdraven," kývnu na kapitána, když přijdu blíže. "Je zde otec?" |
| |
| Harrenhall - Tyrellské stany Rozloučil se, ale odešel až když jsem zašla za zástěnu stanu. Slyšela jsem jeho kroky, jak se vzdalují a za chvíli je vystřídali jiné, které se zastavili na stráži u našich stanů. Lépe řečeno usadili se v kruhu kousek od téměř vyhaslého ohně a začali ho rozehřívat. Ve stanu už čekala má služebná, možná pro to jsem muži, který mě doprovázel, nenavrhla, aby šel dál. A možná jsem taky nechtěla jen spěchat. Tohle chtělo čas, ale možná že už se mi podařilo zasadit drobné semínko. A snad poroste rychle. Jen to chce trpělivost… Pomocí služky jsem svlékla šaty, které uklidila a nechala jsem si rozčesat dlouhé vlasy, načež jsem se uložila do postele. Musím přiznat, že usínání bylo těžší, než jsem původně myslela, ale nakonec se mi podařilo pohroužit se do krajiny snů… Harrenhall – Stany Tyrellů – Můj stan Služebná mě probrala nechtíc velmi brzy, ještě zdaleka bylo šero, ale ona už chystala vše, co budu dnes potřebovat. Čisté šaty, vodu, snídani, novou zástěru i boty. Právě, když pokládala tác se snídaní a pohárem k pití, spadl pohár na zem a dorazil se tak, že narazil v další chvíli na nožku stolku, což mělo za příčinu to, že jsem se probrala. Tak nějak jsem sebou škubla a rozhlédla jsem se, co se děje. Popravdě, nebylo to zrovna příjemné probuzení, ale na druhou stranu… alespoň jsem vzhůru a brzy. Protáhla jsem se a uklidnila jsem služku, že je to v pořádku, a že bych stejně za chvíli vstala, což sice asi nebyla úplná pravda, ale vstávat bych musela. Dnes nás čeká opět spousta práce. Pravdou je, že se mi až tak moc z vyhřátých dek nechtělo. Šaty leželi přehozené přes židli a čekali až se zvednu a začnu se oblékat. S povzdechem jsem tak učinila a nakonec jsem seděla na židli připravená, jen se najíst a vyrazit do stanového městečka. Bylo ještě brzy, na to, abych šla ke stanům mistrů, ale také bylo třeba zkontrolovat práci těch, které dohlíželi na raněné. Ale na to byl ještě teď čas… „ Mohla bys nechat přichystat snídani i pro mého otce a bratra a přizvat je ke mně do stanu. Ráda bych s nimi posnídala, než se vydají znovu na turnajové klání a já do stanu mistrů.“ Obrátila jsem se na služebnou a prozatím jsem sebrala jen pohárek s pitím z tácu, který mi přinesla. Služka jen kývla a odběhla pryč, takže jsem prozatím zůstala sama. |
| |
| Nové ráno nový den Když přichází ráno budím se poměrně brzy. Nejspíše to bude následek toho, že jsem šel i poměrně brzy spát. Když se rozespale posadím na posteli a přelétnu tichý stan pohledem zdá se, že ještě všechno ve stanu spí. Ani tak nějak moc neřeším, kdo všechno zde vlastně je. Dojdu k míse s vodou a opláchnu si ruce a obličej, abych se probral. Pak se osuším a obléknu do pohodlného šatu, ve kterém se budu účastnit i turnaje. Následně se opásám svým mečem a vyrazím ven před stan. "Bratříček má hold smůlu, stejně ještě ve svém stanu nebyl, když jsem ho včera večer míjel. A pokud bude mít kecy....inu on taky nebyl sto vstát na náš ranní cvičný souboj." Pokrčím pro sebe rameny a očima zachytím postavu svého panoše, který posedává u nedalekého ohně. "Jakmile zahájí opět turnaj měj mého koně a mou zbroj připravené. Dnes se již snad dočkám jejího oblečení." Usměju se na mladíka a poplácám ho po zádech, když jej míjím. Rozhodnu se, že snídaně počká, aneb není dobré jít do klání s plnými střevy, zvláště kdyby mě zranili, tak by to nemuselo být moc příjemné. Stejně, jako minulého dne odstoupím do ústraní mezi stanu, kde budu mít klid a pokoj na to trénovat. Uvolním se a vytasím z pochvy svůj obouruční meč. Vím, že pravděpodobně při klání budu nucen užít možná meče jiného nicméně i tak tohle je má skutečná prodloužená ruka. S ním se cítím uvolněně a mé pohyby jsou skutečně plynulé a ladné. Hodlám se opět jako včera rozcvičit, abych byl dobře připraven na turnaj. |
| |
| Nadcházející klání Včerejší hostinu jsem opustil sice pozdě, ale stále dříve, než mnozí jiní. Mám však ten dojem, že ani ostatní zástupci mého rodu, kteří se mnou přijeli se nezdrželi na hostině o moc déle. Měla to za následek nejspíše dlouhá cesta, kterou jsme absolvovali, abychom stihli dojet na Harenhall včas. Bylo třeba vše hezky dospat. No minimálně já to udělal a když mne můj panoš ráno budil, že už je slunce na obloze byl jsem docela fit. S úsměvem jsem se protáhl až to zapraštělo a provedl hygienu a mezitím si ještě odskočil ven za stan se vyprázdnit. Hold příroda po ránu volá. Když jsem se vrátil do stanu upravil jsem se do svého šatu, ve kterém se hodlám účastnit dnešního turnaje a kývnul na mladého hocha. "Hlídej kdy budeme na řadě chlapče, chci mít koně a zbroj připravené v čas." Informuji ho a jdu si sednout k ohni mezi další přítomné chlapy. Panoš mi přinese tác s jídlem a já se do toho s chutí pustím. Přece je třeba nějaká síla na nadcházející boj. Ale přejídat se taky nebudu, co kdyby byla náhoda blbec. "Dneska se předvedu v co nejlepším světle a ukážu jim, že Blackwoodové se ničeho nebojí. Ten včerejší ubožák mě jen rozpálil do boje chudáček, asi nějakou dobu meč nepozvedne." Ušklíbnu se pro sebe a v klidu jím, pak se budu muset trošku protáhnout přece jen přes noc mi trochu svaly zatuhly. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6.XI. 281 Má sestra dorazila tak pozdě v noci, že ji ráno musela chůva přímo vytáhnout z postele, aby ji dostala do vany. Přesto netrvalo dlouho, než se Bethany probudila a zapadla zpět do dokonalého portrétu něčí budoucí manželky. Když konečně přišla řada na mne, byla jsem již připravena. Celé ráno jsem si třela čelo a líce, aby byly nejen rudé na pohled, ale teplé na dotek. Necítím se dnes nejlépe… vydechla jsem jen, zatímco chůva přešla do hlasitého lamentování. Kdyby vás obě tak viděl váš ctěný otec. Večer dámy popíjejí medovinu a jak je mám poté předvést před zbytek dvora? Myslíte, že tímhle někoho zaujmete? Bethany vypadala lehce provinile, zatímco já jen mumlala o tom, že by se stejně měla nejdříve vdávat ona a tak nebude vadit, když se dnes na turnaji objeví sama-konec konců, mé nepřítomnosti si pravděpodobně všimne stejně jen otec. Sdělím mu tvou omluvu. prohlásí má drahá sestra, zatímco jí chůva vyčesává vlasy. Nezní nikterak zaujatě-prostě jen udělá to, co se od ní očekává. Není pochyb o tom, že bude jednou skvělou manželkou a paní, avšak kdo ví jak moc ji tato skutečnost bude v budoucnu hřáti. Jakmile se obě ženy konečně vypraví ven, ihned se vyhrabu z přikrývek a natáhnu si lehkou tuniku. Popadnu hromadu špinavých věcí ležících v rohu, připravených pro služebnictvo a s rozcuchanými vlasy a rudými tvářemi, schována za náručí prádla, se vydám ven z našich komnat. Přestože mi srdce tluče tak divoce, jako nikdy předtím, je zřejmé, že mé okolé absolutně nezajímám. Šaty odnesu k prádelně a vcelku neohrabaně je hodím na hromadu se všemi ostatními. Kdo ví, jestli tam opravdu patří nebo ne-a namísto nich adoptuji opuštěné vědro s vodou, aby to vypadalo, že mám nějaký úkol a nikdo mi jako služce nemohl dát další. S pohledem k zemi procházím mezi prvními stany městečka a pomalu zjišťuji, že jsem všem pánům okolo dokonale ukradená. V jednu chvíli skoro vyjeknu když se na mne podívá muž v modrých a rudých barvách, avšak on si pouze nabere trochu vody do dlaně, prohrábne si vlasy a znamením ruky mi dá najevo, že mohu pokračovat dál. Co nevidět konečně dorazím k Markovu stanu-opatrně se proplížím k bočnímu vchodu, zanechávajíc vědro opodál a nejprve přikrčeně chvíli poslouchám, jestli ve stanu nejsou další lidé, než nenahlédnu dovnitř a nespatřím mého nervózního bratránka sedícího na posteli. Dobré ráno. šeptnu a on skoro nadskočí. Zdá se, že ve stanu vskutku nikdo není, jelikož mne ihned, jak mne po několika bezradných okamžicích rozpozná, vtáhne dovnitř. Zatím jde vše podle plánu. zazubím se na něj. To si říkal i černý Harren když stavěl tuhle ruinu-a podívej se jak dopadl. dostanu odpověď namísto pořádného přivítání. Obrátím oči v sloup a aniž bych byla tázána, přejdu k místu, kde je připravena Markova zbroj. Budu potřebovat ještě alespoň dvě tuniky. otočím se na něj. Přestože Mark není o moc vyšší než já, je mohutnější a tak potřebuji zbroj alespoň trochu vycpat, aby na mne nevypadala příliš podivně. Tak pomůžeš mi? nadzvednu obočí, jakmile si přes hlavu přehodím jedno z jeho spodních rouch, jež bylo přichystáno bokem. Doufám, že nezměnil názor...a co víc, doufám, že dnes bohové stojí na mé straně. Jinak se máme asi na co těšit. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, večer Harrenov Ashara Dayne Varování strážných nepřikládám velkou váhu a jsem rád, že si přes počáteční protesty dali říct. Ne, že bych nevěřil, že se Tywin o našem nočním dobrodružství dozví, ale rozhodně si tím nechci kazit příjemné pocity, které mě s lady Asharou čekají. V tichosti se tedy vrátím pro svou múzu, něžně ji uchopím za ručku a klidným krokem ji dovedu až ke dveřím pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, velmi pozdě v noci Jaime "Lord Lucerys Valerion, pán Driftmarky a Králův Mistr Lodí a králův příbuzný." Prohlásil lord Valyrion klidně ale důrazně. "Tak představení máme za sebou, teď se můžeme posunout k podstatě věci. Mám takový pocit Jaime synu Tywina, že tvůj otec podobné ztřeštěnosti nepodporuje. Těžko by asi pochválil, že jeho prvorozený syn se pere po nocích s panoši, jako nějaký vesničan, nebo neschopný tovaryš." Jeho pohled byl poněkud káravý a navíc na něm bylo vidět jak si celou situaci užívá. "Tak co, mám tě dotáhnout za uši a užít si pohledu na Velkého Lva." |
| |
| Osamělá rybka. Už vím jak se cítí sirotci, mám pocit, že otec totálně zapomněl na mne i na Lysu, která se tváří nějak, ano jinak. Pozorně si ji prohlédnu, nelze si nevšimnout zvláštního svitu v očích, ale nehodlám ji klást otázky zde před otcem, i když kdyby do nás uhodil blesk asi by si toho ani nevšiml. Jelikož se zdá že se mnou hovořit nechce, udělám lehkou úklonu a zamířím pomalu ze sálu, pozorně se rozhlížím kolem zda náhodou nezahlédnu snoubence nebo nějakou přívětivou tvář. Bohužel ani jedno ani druhé, připadám si tak...odstrčená, nechtěná. Bože, ještě začnu sama sebe litovat. Ještě se ohlédnu po Petyrovi, ale ten je taky nějaký, divný, každopádně zde už mě nic a nikdo nečeká zamířím tedy do svého stanu vyspat se na nový den. 6.XI. 281 Nový den , nové možnosti, opravdu jsem dychtivá vědět co mne dnes čeká, obléknu si šaty a vypravím se ven. Není nic krásnějšího než procházka na čerstvém vzduchu, když den je ještě svěží, vítr hladí pokožku a člověk se může těšit na nové zážitky. Copak asi čeká mne? Urovná se konečně situace mezi mnou a Vlkem? Co se děje s Lysou a proč byl tak divný Petyr? Je toho spousta, kráčím Harrenhallským stanovým městečkem a přemýšlím . |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, brzo ráno stany Dornů Oberyn Bylo snad ještě před svítáním, zkrátka velmi brzo ráno. Probudilo tě jemné šustění látek a tiché kroky. Lady Blackmonth stála vprostřed stanu oblečená. Tedy mnohem více oblečená než byla celou noc. Lehce se na tebe usmála, když si všimla že jsi otevřel oči. "Můj princi," zdvořile se uklonila a ladně zavlnila boky. "Měl byste ještě spát. Nebude to dlouho trvat a trubka oznámí nový den." Znovu se lehce usmála a sebrala další kus svého oděvu pohozený na podlaze stanu. "Nebo snad můj pán z Marellů nemůže spát a chybím mu já, jeho skromná služebnice." Šibalsky se usmála. |
| |
| Věčně osamělý vlk... Bude ze mě samotář a bude... 6. XI. 281 *Tak, shrňme si obsah včerejšího večera... Rodinná hádka Starků, jedna malá rybka z Říčních krajů, kde naštěstí k ničemu nedošlo... Verbíř od Noční hlídky... Tam snad taky nic... A spousta vína... A já si říkal proč mě bolí hlava...* Pomalu se vysoukám z postele a vylezu před stan, na sobě jen kalhoty a rozepnutá košile. Dnes jsem spal o něco déle, takže stanové město již bylo plné života. Rozhodl jsem se proto nepokoušet více otcovy nervy a zalezl jsem zpět do stanu, kde jsem na sebe naházel nějaké trochu reprezentativní oblečení, připravil si zbroj a podobné kraviny abych je pak nehledal a vydal se ven ze stanu. Šel jsem pomalu k onomu stromu, kde jsem seděl i včera ráno. Třeba ji znovu uvidím. Stisknu v ruce nedokončenou řezbu. A třeba mi dnes zůstane kus dřevce zaražený v těle a já budu mít konečně klid. Od rodiny, od povinností a vůbec, od všeho tohohle. Sednu si pod strom a začnu znovu pracovat na řezbě, dokud mám její obrázek pevně v mysli, protože čím déle budu otálet, tím matnější její obrysy budou. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 6.XI. 281, ráno komnaty Tywina Lannistra Kevan, Genna, Tygett, Gerion Poslouchám je soustředěně a přemýšlím. Soustavně přemýšlím nad figurkami Cywasse, které se mi pohybují před očima. Každý pohyb od pěšců po draky a slony. Každý pohyb na té složité šachovnici má svůj účel a svou povahu. Upiji víno a zvednu ruku abych je utišil. "Gerione," podívám se na svého nejmladšího bratra, "Genna má pravdu. Musíš se oženit a jen doufej že tvá žena bude mít víc rozumu než ty, jinak jednou opravdu zapomenu, že jsi můj bratr. Že jsi Lannister!" Znovu upiji a figurky se pohnou. "Měl jsem včera v noci dlouhý a velmi zajímavý rozhovor s Hostrem Tullym. Pokud jsem měl jistá podezření tak jen zesílila. Chtěl by tě Genno požádat," podívám se na sestru, "aby si asistovala jisté specifické prohlídce mladé Lysy Tully. Jsi v této záležitosti ta nejkompetentnější. Po všech stránkách." Upiji vína. "Pokud jde o úřad Pobočníka, je rozhodnuto. Pokud má král dost rozumu ať si vybere někoho rozumného. Je to jeho Říše a ne má." Tvrdým pohledem se podívám na Geriona a uvažuji, jak tohle může být vůbec můj bratr. "Pokud bude chtít Aerys válku, dostane ji. Upřímně mi nebude vadit zatančit si na jeho rakvi." Zamyslím se a figurky se znovu pohnou. "Tyggete, Kevane. Chci hlavu každého Tyrella, který vyjede na kolbiště." Prohlédnu si bratry hořící před kláním nedočkavostí. I já sám překvapivě hořím nedočkavostí. "A někteří z nás udělají nejlépe, když příště nebudou začínat spory, jenž nebudou schopni ukončit." Znovu se tvrdě podívám na Geriona. |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro 6.XI. 281, ráno Komnaty královny Rhaelly Rhaella Služebníci před ním otevřeli dveře. Uvnitř bylo ještě příšeří, ale královna už byla vzhůru. Lehce zakmital očima mezi septami, jenž královně dělaly společnost. Obě ženy udělaly hluboké pukrle a vycouvaly z místnosti. Vidíš," podíval se na Joannu, která byla jako vždy po jeho boku. Já jsem Drak, jsem král, všichni se přede mnou třesou. Všichni. Tvůj Tywin a jeho hrdí Lvi. Mladý Paroháč a jeho bojovní vazalové. Hadi, Vlci, Růže, VŠICHNI. To všechno jsi mohla mít a ty HLOUPÁ jsi řekla ne. těkavým pohledem zastavil své oči na královně. Vidíš Joanno, jak je slabá. Jak se třese, jak se na mne zoufale dívá. Není jako ty. ty jsi byla jiná. SILNÁ. Jeho pohled lehce zatěkal po místnosti, než se znovu zastavil na královně. Vychutnával si její bezmoc. |
| |
| soukromá zpráva od Lewyn Martell pro 6.XI. 281, před svítáním Stan Lorda Velitele Gardy Gerold, Barristan, Arthur a ser Whent Dokonale sestavené pláty a kroužky zbroje nevydají ani zvuk, když se opřu o sloup podpírající stanovou konstrukci. Jen zlehka projedu očima své bratry ve zbrani a v myšlenkách se věnuji něčemu, tedy spíše někomu mnohem krásnějšímu. Oswell vypadá, že by mu pár dalších hodin spánku navíc velmi prospělo. "No tak Gerolde," brouknul Černý netopýr na velitele, kdybych čekal na smrt, už by tady byla. Rozdělme si úkoly ať si ji můžeme jít splnit. Do poslední kapky krve samozřejmě." Bratři se lehce pousmáli a všichni obrátili oči na lorda velitele. Prostě ráno jako každé jiné, jen chudák Darry vytáhl krátkou slámku a teď stojí před komnatami krále. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Noční schůzka... Lord Valyrion 5.XI. 281, velmi pozdě v noci Jaime I onen lord se mi představí. Královská krev? Kdo by chtěl mít za příbuzného toho blázna... Pomyslím si a udělám další krok dozadu, pro bezpečnost. Avšak, na všechny jeho slova mlčím, stojím tam jako solný sloup, co vypadá že za chvíli zkamení. Tvář se mi překryla do mírného šklebu, dívám se na lorda kamenným pohledem. On si to užívá, to mu nedaruji... Významně si odkašlu. "Chtěl jsem si pouze vyzkoušet moje šermířské umění, a pokud mě teď omluvíte, čeká mě chvíle zaslouženého odpočinku. Těšilo mě..." Odbiji lorda a pomalým, jistým krokem si to odcupitám pryč, směr schůzce s mým bratrancem. |
| |
| Lebky a polibky6.XI. roku 281 v HarrenověStany rodu Lonmouth Uběhl další den a tentokrát se mi zadařilo se probudit bez jakékoliv bolesti hlavy či případně kocoviny. To pití s Robertem mi vážně škodí... pomyslím si s jízlivým úšklebkem a hlavou mi krátce prolítne scéna z předminulého večera. ,,Asi je načase si najít na pití někoho, koho zvládnu přepít.'' řeknu si sám pro sebe tichým a ospalým hlasem, do kterého vstoupí již hlasitější zívnutí. Nicméně ani absence kocoviny nedělá mé vstávání o nic pohodlnější, natož přijatelnější. Mé oči líně zamžourají po příjemně tmavém prostoru mého stanu, přes jehož látku mají sluneční paprsky nízkou šanci se dostat. Zvuky z venčí ovšem už tolik netlumí, jak bych si přál, což je jeden z důvodů, proč jsem se ještě nerozhodl zůstat dál spát. Koneckonců, rytíř má čas od času právo být lenošný... Teprve až po několika minutách sledování vnitřku mého stanu a naslouchání venkovního hluku se dostanu k tomu, abych vylezl z mého lůžka následováno protažením ztuhlých svalů. Mezitím se látka vstupu do stanu rozhrne do strany a v nich spatřím mojí sestru, oděnou ve fialových šatech, a v jejích rukou mísu naplněnou vodou. Ovšem má čelist takřka div nespadne na zem, že sestru vidím i v něčem jiném, než jsou mužské šaty. Dokonce i její věčně divoké vlasy měli nějaký ten řád. ,,Nekoukej se na mě tak. To byl matčin nápad. A tentokráte neustoupila.''povzdychne si a přejde svižným krokem ke stolci, kde položí dříve zmíněnou mísu. ,,Abych se líbila Bryce Caronovi, říkala. Cizinec vem nějakého Carona, já ještě nikoho nechci. Natož mít ještě s někým dítě.'' Celé její tělo se při těchto slovech viditelně zatřese. Na mysli mi vyvstanou slova, které jsem včera řekl o své sestře lady Genně. Při této vzpomínce mi na tváři vyvstane drobný škodolibý úsměv, nicméně ihned nahrazený výrazem starostlivého bratra. Pomalu zezadu přistoupím ke své sestře a konějšivě ji uchopím za ramena. ,,Neboj se. Ještě s ní o tom promluvím. Přece nenechám kdejakého ťulpase, aby si vzal mojí sestru.''zasměji se, vědom si myšlenky, že jsem jeden z významných rodů Bouřných krajin urazil, a krátce sestru ochranitelsky obejmu, než ji pustím. ,,Ale raději bych si pospíšil s výběrem. Nezvládnu ji přemlouvat věčně.'' Ona jenom na krátký moment pozvedne pohled a její úsměv se naplní radostí. ,,Děkuji...děkuji za vše.''pevně mě obejme a následně celá veselá vyběhne ze stanu, jako by se za ní chumelilo. A armáda Obrů a Dětí lesa opět vyhrává. Ještě chvíli poté pozoruji vchod stanu, jako by se tam každou chvíli skutečně mělo objevit Dítě lesa, než se dostanu konečně k ranní hygieně. O něco málo minut pozdějiNetrvá dlouho a já se vynořím ze svého stanu oděný v kožené kazajce, zdobené ornamentem mého rodu, a vyzbrojený mečem, připnutému k opasku. První věc, které mě ihned po mém příchodu ven překvapí, je velice silný zápach spáleného jehněčího. Ten je velice brzy taktéž podpořen hubováním mojí matky, které jde snad slyšet přes půlku našeho tábora. Nebude trvat dlouho a o neschopnosti některých mých mužů bude vědět celý tábor.Hlas matky mi zároveň připomene, co jsem slíbil své sestře a vzhledem k tomu, v jaké je nyní asi momentální náladě, se to rozhodnu nechat na jindy. Na později, až bude v trošku více uklidněné fázi. Nejlepší bude se odsud naprosto vypařit. Ještě by přišla s tím, abych vypadal já pro někoho dobře. Brrr. A doprovázen touto myšlenkou se vydám porozhlédnout se po stanovém městečku. Při mé procházce si ovšem příliš samoty neužiji. Tedy, ne že bych ji vyhledával. Prakticky hned mé první kroky ve stanovém městečku byly okomentovány tím, že rytíř klaun, který přišel zvěstovat jaro, se opět vrátil. Čas od času se někdo ozve další s podobnou poznámkou, což mi vždycky nahodí ještě lepší náladu, než ji v současné chvíli mám, ale zbytek městečka si žije svým vlastním životem. Od dalšího rozjímání mě nicméně vyruší zaklepání na rameno a následné odkašlání. Jakmile se otočím, spatřím muže ve zbroji. Co je ovšem zvláštní, tak že drží za paži mého bratra. ,,Ser Lonmouth, nepletu se?'' začne konverzaci s příjemným úsměvem na rtech a krátce pohlédne na výšivku na mé kazajce a po mém přikývnutí pokračuje dále. ,,Příště bych si dával pozor na své mladší sourozence. Tady Vaellon se nám potuloval po táboře a dokonce se dostal do mého stanu. Jinak Tytos Brax jméno mé. Zrovna jsem byl na cestě, abych odvedl tohoto uličníka zpátky vaší matce.'' povídá, zatímco mu na tváři zůstává přátelský úsměv. Káravě se podívám na bratra, který skoro jako kdyby se za nejstaršího z Braxů snažil schovat, ovšem nezvládnu to příliš dlouho. ,,Rád vás poznávám sere Tytosi.'' Jaká náhoda, že jsme o vašem rodu zrovna včera hovořili... ,,Omlouvám se za mého bratra, ale on občas zvládne být takový....takový.'' neschopen najít vhodných slov se rozesměji a zakroutím hlavou. ,,Rád bych vás nicméně doprovodil, aby jste dokonal svůj úkol, ale bohužel vzhledem k okolnostem to nebude možné. Bylo mi ctí vás poznat a přeji hodně štěstí v turnaji.'' Ono s trochou štěstí narazí přímo do sestry, když bude matka poblíž a bylo by alespoň o problém méně...snad. Zatímco mé oči bloudí po okolí, mé kroky stále směřují dopředu a ti, kteří zavazí v cestě, tak uhnout, takže není ani pomalu důvod věnovat pozornost cestě. Tento názor přehodnotím, když koutkem mých očí zachytím pohyb a následně při prudkém stočení hlavy, abych zkontroloval, o co se jedná, se prudce zarazím, div nepřepadnu dopředu na onu dívčinu. Až na pár centimetrů vzduchu a výšku není nic, co by nás dělilo od sebe. Téměř ihned se vzpamatuji a o krok ustoupím a prohlédnu si, o koho se vlastně jedná. O to větší překvapení je, když si uvědomím, že se jedná o nejstarší rybičku z rodu Tully. ,,Lady Tully.'' Spustím ze sebe, první věc, co mi padne na jazyk, vědom si toho, že prostým konstatováním nikoho neoslním. Když už mluvím o oslnění, kde má toho svého 'vlka'? ,,Omluvte mě za mojí nepozornost, byl jsem duší a myslí jinde.''začnu s vlídným tónem a pohlédnu mladé rybce do očí. ,,Ach, jsem to ale nezdvořák...Rytíř polibků a lebek, Richard Lonmouth k vaším službám milostivá.'' následované zdvořilou úklonou. ,,Doufám, že přijmete mojí omluvu a dovolíte, abych vás doprovodil.'' přičemž nabídnu své rámě. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaella Targaryen pro Děs vtrhl do mých komnatHarrenov, mé komnaty 6. X. 281Aerys, septy Dlouho do noci jsem byla vzhůru a přemýšlela.. Aerys mě nenávidí a stejně tak našeho prvorozeného, o němž si stále myslí, že není jeho. Ani jeho dlouhé nehty a bezohledné způsoby při nočních návštěvách nebolí tolik jako vědomí, že právě mě považuje za schopnou nevěry. Samozřejmě, že jej pro to všechno nenávidím, ale nikdy bych se nesnížila k tomu, abych ulehla s jiným mužem. Nicméně.. Kdybych jen měla možnost a našla způsob, jak zbavit svět svého odporného bratra a manžela.. Samozřejmě jej nechci zabít, nejsem vrah, ale chci jej vyřadit ze hry, nejlépe jej uvěznit v jeho vlastním těle, aby měl bdělou mysl, ale nebyl schopen ani slova a pohybu. Ach, Bohové, prosím.. prosím.. pomozte.. s modlitbou na rtech jsem konečně usnula. První, co jsem ráno viděla, byly jako vždy septy. Vstala jsem a poprosila je, aby se se mnou pomodlily, neboť jsem potřebovala sílu, ostatně jako každé ráno. Přibližně uprostřed modlitby se rozrazily dveře a dovnitř vpochodoval sám Děs Sedmera království. Očima rozšířenýma prvotním úlekem jsem jej pozorovala, neschopna pro tu chvíli slova. Už dopředu jsem se připravovala na následnou bolest, kterou budu muset po celý zbytek dne pečlivě skrývat. Kdyby mu alespoň ve spánku někdo ostříhal ty jeho nechutné drápy.. pomyslela jsem si s odporem, který mi kdovíproč dodal trochu odvahy se uklidnit a napřímit. Stála jsem u kamenné zdi své komnaty a ze strany mi tvář zlehka osvětlovalo ranní nažloutlé světlo z okna. "Dobré ráno.. můj králi," zaváhala jsem krátce, sotva znatelně, jak jsem honem přemýšlela, jak jej vlastně oslovit. Septy byly pryč a já mu byla ponechána na milost a nemilost (především). Cítila jsem se v posledních dnech příliš slabá a bohužel ani v lepších chvílích jsem nikdy nemohla být natolik silná, abych se mu ubránila. Kromě toho, jakýkoliv odpor z mé strany by byl stejně jen popudem k tomu, aby mi ještě více ublížil. Bohové, ukažte mi cestu, jak se jej zbavit.. prosím.. vyslala jsem k nebesům další z milionů modliteb, které jsem pronášela v každé možné chvíli. Nespouštěla jsem jej z očí, nicméně jsem se snažila nějak získat čas a třeba.. třeba mi jen přišel vmést do tváře posměšky a urážky s tím, že mě párkrát praští a to mu bude stačit, ovšem.. takové štěstí mít nejspíš nebudu. "Včera.. bylo velmi moudré rozhodnutí určit Viseryse panošem Gerolda Hightowera. Býk mu snad bude dobrým příkladem a učitelem na cestě k tomu, aby se stal náš syn dobrým rytířem.." začala jsem opatrně, nespouštěje jej z očí.. Kéž bych měla v ruce alespoň malý nožík.. ach ne, dost! Nesmím chtít jeho smrt, je to můj bratr! |
| |
| soukromá zpráva od Hoster Tully pro 6.XI. 281, ráno Ani se na ni nepodívám, když vejde a stráže za ní zatáhnou stanová plátna. Mlčím, mlčím dlouho a významně, velmi významně. Teprve po dlouhé chvíli se hluboce nadechnu a otočím se na ni. "Posaď se!" Nařídím ji a ukáži na připravené křeslo. Znovu ji chvíli sleduji a přemýšlím jak začít. "Znáš naše slova Lyso." Dívám se jí přímo do očí. "Rodina, Povinnost, Čest." Zopakuji ji je i když vím, že je slyšela z různých úst včetně těch mých mnohokrát. "Předvolal si mne včera Lord Pobočník. Chtěl vyjádřit svou hlubokou nespokojenost s tvým chováním." Na chvíli se zamyslím, abych si utřídil myšlenky. "Nedovedeš si ani představit, co přišlo potom. Lord Tywin tě obvinil z věcí, kterým jsem ani nechtěl věřit. Nechtělo se mi věřit, že by má dcera zradila svou rodinu, nevykonala povinnost a pošpinila svou čest. Naši rodinnou čest. Rozumíš! NAŠI ČEST!" Poslední slova na ni zařvu. "Bránil jsem tě, jak jsou Tváře nade mnou bránil jsem tě. Ani si nedovedeš představit jak mi bylo trapně. Neuvěřitelně trapně." Znovu se pokusím alespoň trochu uklidnit. "Lord Tywin trvá na tvé prohlídce zkušenou ženou. Nemohu mu to právo odmítnout a neodmítnu." Ještě jednou se nadechnu. "Malý Baelish půjde. Mám sice dluh k jeho otci, ale on půjde." Čím dříve tím lépe. |
| |
| Lebky a polibky. Kráčím svižně, na lady možná svižněji než by se slušelo, ale chůze je ten jediný pohyb který si mohu dovolit aniž bych způsobila nevoli u své rodiny. Rty se mi zvlní do úsměvu když si představím co by asi otec řekl nachytat mě na louce s mečem v ruce, nebo jak tryskem ujíždím na koni. Úsměv zmizí když si vzpomenu na podivné chování sestry, většina lidí ji považují za tichou, milou a klidnou, dokonce ani otec netuší jaké jiskřičky vzdoru doutnají pod povrchem. Mám velkou obavu z toho co provedla, měla bych s ní promluvit, ale pochybuji, že by mi něco řekla. Ač jsme sestry a já ji mám ráda, nikdy si ke mě nenašla blízký vztah. Myšlenky mi přeskakují z jednoho problému na druhý, dokonce jsem přestala vnímat okolí, takže když zaslechnu své jméno uvědomím si, že se předemnou tyčí mužská postava. Polknu, o krok couvnu a pak si neznámého prohlédnu. I když, neznámí rozhodně není, rytíř Lebek a polibků, jen jsme se dosud nesetkali. Můj pane, není důvod k omluvě, ani já jsem se pořádně nevěnovala okolí. Ukloním se jak se na lady sluší, ale než přijmu nabídnuté rámě, pousměji se. Děkuji za nabídku, ale až tak galantním být nemusíte, jistě jste mířil za svým cílem a já....inu jen toužím po čerstvém vzduchu, nejsem si jistá zda by vás má společnost nenudila. Pohlédnu mu do očí a na rty se vrátí drobný úsměv, rozhodně nehodlám způsobovat další problémy, a unudit rytíře jeho pověsti k smrti, to by se asi lidem nelíbilo. |
| |
| Bouře se probouzí 6.XI. 281, ráno Tábor Bouřných Lordů Večernice a všichni jíní, kterých by se to mohlo týkat Stojím před stanem který vévodí Bouřnému táboru, mým stanem. Panoši mi zapínají zbroj a já po očku sleduji zdali se kolem nepřeženou jezdci pod šedivým zlovlkem a s pokladem pokladů v čele. Upiji vína vína z měchu a opřu o stoličku druhou nohu aby mi mohli zapnout holenice. Ona tam nebude. Copak má cenu bojovat, když se nadívají ženy, které by nás mohly obdivovat. Copak má cenu srážet soupeře, když to nevidí ty oči na kterých záleží. Znovu se napiji. Má cenu bojovat a stejně chci do něčeho praštit, abych si zlepšil náladu. Zbroj je zapnuta. Dopiji měch a podám ho pážeti. Mezi stany je už rušno. Rytíři se chystají do boje, taková nádherná rajská hudba. "Tak co Bucklere," usměji se na jednoho ze svých, "tebe shodím ze sedla až zítra." Mladý Buckler je zvedne prostředníček aby dal jasně najevo co si myslí. Swanové jasně poznatelní v černobílých tabardech jen znechuceně postávají před svými stany. Jejich řada je taky až v příštích dnech. Jen na chvíli nevěřím vlastním očím, když vidím Lorda Pentrose jak rozcvičuje ve zbroji. Vždyť je mu padesát, už by měl být na takové zábavy starý. Mám tady takovou menší armádu a všichni jsou natěšení aby ukázali, kdo jsou ti nejlepší muži v Sedmi královstvích. "Ale ale Večernice," zasměji se na lorda Tarthu, který se také chystá užít si trochu zábavy mezi šraňky. "Už jsi si zvolil protivníka, nebo čekáš koho ti přivede osud. jen doufám, že to nebudu já. Co je to za čest vyhazovat ze sedel vlastní vazaly. No řekni Večernice, jaká čest pro Bouřné kraje a jaká zábava pro mne." Usměji se na něj a očima jen tak zabloudím na sousední tábor Lannistrů. Před obrovským stanem ozdobeným zlatými lvy a ručkami pobočníka, stojí mohutný bílý kůň. Předním kopytem hrabe v zemi. Tak tohle by byla nádherná kořist, pomyslím si když sleduji to zvíře. |
| |
| Lord Waynwood 6.XI. 281, před turnajem Stany Waynwoodů Alia a všichni okolo "Má paní," uklonil se zdvořile kapitán stráží. "Váš pan otec, je u sebe ve stanu." Ukázal na stan, nad kterým se třepotala zelená korouhev s černým kolem. "Jistě vás rád uvidí." Dodal ještě a znovu se zdvořile uklonil. Lord Oen Waynwood seděl ve svém stanu nad hromádkou pošty, která si neodbytně vymáhala jeho pozornost. Lehce se usmál, když vstoupila Alia. "Drahá," oslovil svou dceru. "Doufám, že jsi měla příjemný den. Víno?" Nabídl Alii pohár. "Posadíš se?" |
| |
| Tyrellové 6.XI. 281, ráno Stany Victora Tyrella Vicatrie "Ať je nechají zpráskat, co s nimi jiného." Ser Victor Tyrell vešel do stanu, a točil se jako by chtěl ještě něco říct kapitánovi stráží, který ho následoval. Nakonec jen mávl rukou a kapitán úslužně vycouval. Ser Victor již v plné zbroji se usmál na svou dceru a políbil ji na tvář. "Naši panoši se v noci porvali. Ne dost že se porvali, ještě se nechali převést a ukrást mou vlajku co visela před mým vyzyvatelským stanem." Ser Victor jen pokrčil rameny a zaujal své místo u stolu. Lehce se usmál na Lea a pokračoval. "Před chvíli jsem viděl Kevana. Procházel kolbiště, vypadal odhodlaně." Ser Victor dokončil a podíval se na své děti. "No na co čekáme, jíme. Přece nebudeme hlady." Sloužící právě doprostírali stůl k snídani. |
| |
| Stany Vlků 6.XI. 281, ráno Tábor Starků Eddard Panoš se jen rychle uklonil a dodal, "jak si přejete můj pane." Pak rychle odběhl za svými povinnostmi. Eddard Stark se začal rozcvičovat a teprve po chvíli mu došlo, že jej někdo pozorně sleduje. Menší postarší mužík s tváří ošlehanou větrem seděl před stanem a tiše pobrukoval nějakou písničku. Jeho ruce rytmicky brousily starý meč a oči sledovaly cvičícího Zlovlka. "Dobrý dráp pro Vlka." Řekl nakonec pomalu a s velmi těžkým přízvukem. "Jen Vlk je půl úderu pomalejší než by měl být." Dokončil aniž by přestal brousit meč. |
| |
| Blackwoodové 6.XI. 281, ráno Aeric "Jak si přejete můj pane." Uklonil a pospíchal splnit úkoly. Kolem stanů už proudil život. Podkoní chytali zvířata, panoší drhli kusy brnění v sudech s pískem. Váleční koně netrpělivě hrabali kopyty. Muži u ohně ale byli klidní. "Tak Aericu," houkl na mladého Blackwooda jeden z nich. "Už víš koho vyzveš?" Položil otázku. "No dneska bude veslo. Třeba Ten rytíř se stromem. Slyšel jsem už snad dvacet možností kým je. Seveřan, Květinka, Princ a paroháč Robert. Všichni jsou těžcí a nebezpeční. Třeba ale ta Kytička dneska skončí v kupě hnoje, všichni říkají že její hlavu chce Starý lev." Muži uznale pokývali hlavami a poslali tác s masem podruhé dokola. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, velmi pozdní noc Jaime Lord Valyrion jen mávl rukou. "Jak si přejete sere Jaime." Zdvořile se uklonil a když on i jeho muži mizeli ve stínech bylo slyšet jak si pod vousy šeptá. "Lannisterové, že nedělají ztřeštěnosti." Mladý Marbrand již čekal. Přes rameno měl přehozené dvě zelené vlajky. "Zdravím Bratránku," zavolal pobaveně když Jaimeho uviděl. "Krásné úlovky. Tahle je od stanu Mace Tyrella." Ukázal vlajku s jednou velkou zlatou růži. "Takhle ze stanu sera Victora." Byla menší a růžemi doslova posetá. Dlouze si zívl. "Co jak co, je čas jít spát." |
| |
| Snídaně Marbrandů 6.XI. 281, ráno Darlessa Služebnictvo našlapovalo tiše, jako by mělo každým krokem nebo zvukem vzbudit ne jednoho ale celou smečku lvů. Ser Damon Marbrand se držel statečně i přes své rudé oči a skelný pohled. Před sebou měl míchaná vejce a dost velký pohár čisté citronové šťávy, kterou pomalu upíjel. Zato jeho syn Addam se ani nesnažil předstírat, že je vzhůru. Seděl opřený v křesle, klidně dýchal a spal jako dřevo. Už téměř kokrhali kohouti, když se dostal do postele a teď nadháněl zameškaný čas. "Darlesso drahá," začal Damon mezi dvěma doušky citronové šťávy. "Včera tě viděli jak trávíš večer s Bratránkem Tyggetem. Prý ti docela padl do oka." To poslední bylo konstatování a ne otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro 6.XI. 281, ráno Rhaella Zatěkal očima po místnosti. Vidíš Joanno, jak se mne bojí. Každý se mne bojí. Mírně zvedl koutky napůl v úsměvu a napůl ve vítězném úšklebku. Včera, co bylo včera Joanno. Ach toto.Malé starosti malých lídí. Nenechám svého syna odejít. Nikdy. Vidíš Joanno, chráním své dítě. To ty nedovedeš. Cersei je má, jen má a ani ten slavný Tywin s tím nic nenadělá. Ano moudré rozhodnutí, co jsi čekala." Znovu zatěkal očima po místnosti. Vidíš Joanno, jem moudrý sama to mě řekla. "Dneska učiním ještě jedno rozhodnutí. Ještě jedno moudré rozhodnutí." Znovu zatěkal očima po místnosti, pak natáhl ruku a svými nehty ji pohladil po tváři. "Mám hlad, pojďme se najíst." |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, ráno Brabrey Obrátil oči v sloup. "Modlil jsem se k bohům. Starým i Novým aby sis to to rozmyslela." Bezradně roztáhl rukama. "Jak vidím, mé modlitby byly oslyšeny. No co s tebou mám dělat." Dodal ještě významně. "Jistě, že ti pomohu, ale o ničem nevím. Pokud se něco stane jsi v tom sama a já tě neznám." Dodal a vypadal, že se chce ujistit jak jsi mu rozuměla. Prohrábl své věci a našel potřebné dvě tuniky. "Jedla jsi vůbec něco?" Otázal se. "Nechceme přece aby si omdlela z hladu." Jeho pohled byla směs vzrušení a naprostého zoufalství. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov O samotě Netrpělivě kladu ucho ke zdi chodby. A i když sebevíc napínám sluch, slyším jen hlasy Geriona a kohosi ze strážných, s nímž mluví. Nerozeznám jednotlivá slova, ale podle tónu si můžu snadno domyslet, o čem hovoří. Přitisknu se hlouběji do potemnělého výklenku chodby, když zaslechnu blížící se kroky. Přede mnou se objeví zelenooká tvář smějícího se lva. Opatrně se rozhlédnu po chodbě, jestli není nikdo na dohled, a pak mu podám ruku a zamířím s ním do jeho komnaty. |
| |
| Vlčice chce z klece ven 6. XI. 281 Stany Starků V obklopení vlastní rodiny se mi dnes nevstávalo příliš snadno. Znovu jsem se v myšlenkách na krátkou dobu vrátila ke včerejší hádce, z níž jsem dokázala utéct díky Robertovi. Ale ani při tanci s ním jsem se necítila zrovna nejlépe, připadalo mi, jako bych se s ním pohybovala na tenkém ledě... a ten led každou chvíli popraská a svrhne mě do nekonečných hlubin. Ach ano, dnes tu vyjížďku opravdu potřebuji. Pořádně se rozjet a hnát svého koně kupředu, rychleji a rychleji, dokud nepoletíme jako vítr... S povzdechem jsem se zvedla ze své postele a jala jsem se příprav na dnešní den. Začala jsem samozřejmě vlasy, které jsem si učesala a následně zapletla do copu. Jednoduché a velice praktické. Oblečení jsem zvolila své jezdecké - světle modrá tunika, šedý kožešinový plášť, černé jezdecké kalhoty a kožené boty. Nepůsobila jsem příliš jako dáma, ale taky se nebudu dnes chovat jako dáma. A stejně mě dnes uvidí především lidé, co mě delší dobu znají, takže jim bude naprosto jedno, jak vypadám. Vyšla jsem ze stanu a protáhla jsem se. Ještě než se vydám ke koním, vyhledám své bratry. Ned se rozcvičuje, takže jsem ho nechtěla rušit. Pokud si mě ale všiml, beze slov jsem mu sdělila, že mu přeji hodně štěstí v turnaji. Poté jsem se rozhodla najít Bena, což nebylo zrovna jednoduché, avšak nakonec se mi ho podařilo nalézt. "Zase myslíš na tu Jižanku, že?" začala jsem otázkou, když jsem si všimla jeho možná i trochu nepřítomného výrazu a především jeho řezby, ačkoliv měla do dokončení ještě daleko. "Hlavně se jí nenech rozptýlit v soubojích a koukej se tam udržet, dokud se nevrátím." Lehce jsem se na něj usmála a otočila jsem se k odchodu. Nemohla jsem se zdržovat, nebo jsem snad nechtěla? "Hodně štěstí, bráško." Mé kroky mě pak vedly ke koním. Toho svého jsem si hezky připravila a osedlala sama, nedovolila jsem, aby to za mě dělal kdokoliv jiný (a bylo mi jedno, kolik lidí se mi tam snažilo vnutit). K výstroji jsem připnula i dýku, jelikož člověk nikdy neví, co se mi při cestě může stát. A to i když se mnou jede i menší doprovod (protože samotnou by mě ven nepustil vůbec nikdo). Jakmile bylo vše připravené, jen jsem nasedla a vyrazila jsem směrem ven ze stanového městečka. Pryč od těch lidí... |
| |
| soukromá zpráva od Genna Lannister-Frey pro Harrenov, komnaty Tywina Lannistera Nasmrádlá ryba Tywinovy výtky k našemu nejmladšímu bratrovi přejdu mlčením, protože mě mnohem víc zaujmou jeho další slova. Zpozorním už při zmínce o nočním rozhovoru a lordu Tullym, když mě však bratr přímo osloví, oplatím mu pohled. Tohle nebude nic dobrého ani radostného. |
| |
| Ráno táborového městečka 6.XI. 281 Táborové městečko se probudilo brzy, tedy pokud by se dalo říct že šlo spát. Slunce stoupající nad stany nutilo ale všechny, aby uvítali nový den. Děvky a kurtizány posedávaly před varnými krámky, spokojeně počítaly tržbu a zaháněly hlad. Sluhové pospíchali za svými povinnostmi. Hnojné vozy a celá armáda pomocných nádeníků uklízela tábor, aby z něj nebylo jen jedno velké hnojiště. Na velkém náměstí v samém středu městečka se zuřivě diskutovalo. Všichni se snažili odhadnout šance borců, kteří měli nastoupit a vyhodnotit jejich šanci na vítězství. Pochybné existence a překupníci z povolání pozorně naslouchali aby mohli stanovit kurzy. O kousek, jen doslovný kousek dál tesaři Whentů stloukali šibenici a popravčí lešení. Krví městečka ale byly drby. Drby jenž kolovaly od úst k ústům, až každý věděl kde se provozují karty, kde kostky, kde sedí věštkyně a v kterém stanu provozuje své záslužné řemeslo andělíčkářka. Vše bylo jak má být a nic se od včera nezměnilo. Ano i ne. bylo zde něco nového, nezvyklého, neočekávaného. Mezi stany Lannistrů jeden přibyl. Obrovský rudý pavilon před kterým vlál zlatý lev obklopený řetězem zlatých ručiček Pobočníkova úřadu. Všichni chtěli vědět co to má znamenat a co se vlastně chystá. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Divoká noc Jamieho Lannistera 5.XI. 281, velmi pozdní noc Jaime Lord Valyrion naštvaně mávl rukou, moje koutky úst se nenápadně pohnuly. "Děkuji Vám, za pěkne strávenou noční chvilku, Lorde Valyrione." Zdvořile pozdravím a stejně tak jako on, mírně se pokloním. Chvilku tam stojím jako kůl v plotě a koukám na odchod onoho lorda, když konečně jejich klepání zbroji odezní, rozhlédnu se okolo a vyrazím směr cvičiště. Stanové městečko je čím dál tím prázdnější, z několika stanů, zejména z těch zelených se ozývá hluboké chrápání, hodného obra. V jiných se zas oslavuje a v z některých je dokonce slyšet křik oslavujících mužů. Bezpečnost už teď není potřeba, pohodlným krokem si to mířím skrz táborové městečko, až k cvičišti, jenž je v tuto pozdní hodinu velmi strašidelné a opuštěné místo. Ze vzpomínek na povídačky staré chůvy, mě vytrhne ten mládenecký hlas mého bratránka. "Zdravím." Můj hlas je pobavený, avšak z celkového dění dnes už celkem unavený. Můj bratránek, vždy s úsměvem na rtech má teď přes rameno přehozené dvě zelené vlajky "Tyrell a?" Zeptám se nedočkavě a hmátnu po jedné z vlajek. Addam hbitě uskočí. Při ukázce druhé vlajky se pobaveně zasměji. Bratránkovo zívnutí oplatím dvakrát tolik, rozevřu pusu jako lev a zhluboka zívám."Ano, to jistě. Budeš zítra na turnaji? Mě čeká to otravné sezení v ochozech, víš jak je nudné koukat na boj a přitom nebojovat, to je jako mít džbán vína a jen k němu čichat." Ztěžuji si, avšak poslední slova se ztratí v dalším hlubokém zívání. Rozloučím se s bratránkem pobaveným úsměvem a zamířím si to ke svému stanu. Možná se kolem mě mihlo několik strážných či vojáků, avšak já je v rozespalém stavu minul. Jediné co jsem vnímal, byla cesta k mistrovskému stanu, kde jsem se měl léčit. Stan vypadal prázdně, taky že prázdný byl. Mistra se po mě doufám nesháněl, takže jsem v agonii upadl na postel, s velkým úsilím svlékl ze sebe oblečení a unaveně usnul. |
| |
| Ráno v Lannisterské rudé 6.XI. 281 Jaime Slunce lehounce škrábalo mé zavřené očka. Unaveně jsem se překulil na bok. Z mého těla se vydali zvuky, podobné rodící lvici. Slunce však bylo neodbytné, a svojí daň si vybrala i postel. Přeci jen, mistrovské stany nejsou to pravé ořechové a trvalo dlouho, než si člověk na ně zvykne. Překulím se na druhý bok a tentokrát můj pohled směřuje k stanovému východu. "Ráno." Oznámím sám sobě a unaveně ze sebe shodím peřinu. Po protáhnutí zad se posadím na postel a rozhlédnu se okolo, celé tělo mě tak divně pobolívá, není to úplně bolest, ale je to jaksi nepříjemné. Jedním tahem rukou, ze země seberu všechno oblečení, co jsem ve včerejším polospánku ze sebe shodil. "Tyrellové." Zasměji se ve vzpomínce na včerejšek. Jak se asi vypsal Addam? Zapřemýšlím se. No, takhle bych asi strávil celé dopoledne, kdyby se zvenčí ozval zvuk nějakého opilce, než stačím otočit hlavou, zvuk utichne. Zhluboka vzdychnu a navleču na sebe moje včerejší oblečení, bílý kabátec, s červenou podšívkou, jenž je vidět u otočeného předního límečku, pod kabátcem mám volnou košili a černé kamaše, boty mi chrání vysoké jezdecké boty. odkaz Znaveně se upravím v kádi s vodou, takže znova vypadám jakžtakž k světu. Naposledy si opláchnu vodou obličej, v tom se zpoza stanu ozvou stařičké kroky. Nakonec se rozevře východ stanu a tam spatřím tvář staršího muže, mistra jenž se o mě stará. Mistr je velmi starý muž, jenž má dlouhý bílý plnovous, jenž překrývá jeho seschlou kůži na krku, avšak na svém unaveném obličeji to nezakryje, takže mu pod tvářemi unaveně přebývá kůže. Mistr před svojí otázkou zhluboka nadechne a zamlaská. "Jak se cítíte? Nebolí vás něco?" Tahle otázka je zřejmě mířená na mě, jelikož je to přesně ten mistr, jakého si ze včerejšího dne pamatuji. "Ne, jsem naprosto v pořádku." Zalžu. Mistr pomalým stařeckým krokem dojde ke mě, zkontroluje mě a nakonec usoudí, že nemám nějaké větší zranění. Jestli dokážu běžet jako včera, už můžu bojovat. Pomyslím si. "Mohu posnídat u stolu mého otce, lorda Tywina?" Zeptám se mistra, ten nesouhlasně zakroutí hlavou."Nechám si Vás tady ještě na snídani, poté už můžete jít." Odpoví mi a svým typicky stařeckým krokem se došťourá ze stanu. Posadím se na svojí postel a promnu si oči, po chvilce čekání do stanu přiběhne jedna z mých služebných s mojí snídaní. "Díky." Odpovím mé mladé služebné, je jí něco okolo sedmnácti let, má kaštanově hnědé vlasy a roztomile poďobaný nos od pih. Služebná mi jídlo položí na menší stůl. Svižně se zvednu a rychlými kroky přejdu ke stolu. Dnešní snídaně je velmi chudá, mistr mi přikázal dietu, takže minimálně posnídám s poloprázdným žaludkem. Dnes mám k snídani jen ovesnou kaši a kouskem chleba. Nechápavě nad tím pokroutím hlavou a s hladem se pustím do jídla. Zvenčí už se ozývá ruch turnajového městečka, kolem stanu prochází několik dam, jenž spolu hovoří o nějaké pochybné kartářce. Avšak, hluk z probouzejícího táborového městečka je tak ohromný, že slyším každé páté slovo procházejícího. Snídani dojím a nic jiného mi nezbývá, než se vydat do ruchu turnajového městečka. Ihned co vystoupím ze stanu, praští mě do nosu smrad hnoje. Tady to smrdí. Pomyslím si a podívám se směrem, kde se drmolí sběrač hnoje. Nechápavě vzdychnu a vydám se směr stanům Lannisterů. Je na čase se podívat na mé druhé já. Na Cersei a mého otce, jestli pak už zjistil co jsem s Addamem vyváděl? Zeptám se sám sebe. Jak se procházím davem lidí, všimnu si srocení před stany Lannisterů. Protlačím se dopředu a začnu sledovat stejnou scenérii, jako okolí.Jenže já jsem Lannister. Uvědomím si pyšně, protlačím se davem a zamířím si to přímo do stanu pobočníka, jenž aspoň tak vypadá. |
| |
|
Probuzení pro mne nebylo tak kruté jako pro ostatní, Adam ten chrápe jak čeledín a je mu jedno co se kolem něj děje. Já jsem odešla ve chvíli kdy si Tygettovu pozornost vyžádala nějaká naléhavá situace, poté už nebyl důvod zůstávat v síni. Dlouho jsem přemýšlela, zda chování toho "dubu", naznačuje co naznačuje, ale nejsem si úplně jistá a teď hned výslech jak na pranýři a to jsem ještě neposnídala. Dva tance a procházka, to je vše. Ano Tygett je kupodivu milým společníkem, jen si nejsem jistá jeho smýšlením, či dokonce zaujetím, takže.....pokud náhodou už slyšíte znít svatební zvony, doporučovala bych návštěvu lázní a očistu uší. Po těchto slovech se s chutí zakousnu do výborného masového koláčku, neodpustím si pod stolem pořádně kopnout Adama do nohy. Jaký je dnes vlastně program, vždyť Tygett není jediným mužem v Harrenhallu, že? Má poslední slova byla spíše jen drobnou vzpourou, ale kdo ví.] |
| |
| Stany Waynwood 6.XI. 281, před turnajem Stany Waynwoodů Oen Waynwood, případně Anya Waynwood, pokud je poblíž I já jsem naznačila zdvořilostní pukrle kapitánovi stráží a s úsměvem a poděkováním jsem vešla do otcova stanu. Nepřekvapilo mne, že jej vidím nad poštou. Vždy tomu tak bylo, když jsem se odvážila k tomu jej navštívit. "Otče," oplatila jsem mu oslovení a vysekla zdvořilostní pukrle. Už to jsou dva roky, co jsme se neviděli. "Ano, měla, děkuji, otče," usměji se na něj a po vybídnutí se usadím. Víno však odmítnu. "Jak ses měl ty, otče? Doma je vše v pořádku?" zeptám se jej a už teď může poznat, že kroužím kolem horké kaše, jak se tak říká. Vždy jsem s ním mluvila přímo, vždy jsem přímo řekla, proč jsem za ním přišla. |
| |
| Rodina 6.XI. 281, před turnajem "Osud je poměrně... silné slovo, kterým se každý velice rád ohání," odpověděla jsem a sáhla po poháru s vodou, "je tak trochu uklidňující. Když nemáš nic jiného, máš osud," dořekla jsem a napila se. "Bohy a své pány," přidala Carolei, když dojedla své sousto, "říká se, že ty jsi ve své oddanosti vskutku spolehlivá," otočila jsem se a upřela na ní pátraví pohled. "Opravdu?" pozvedla jsem obočí a vrátila se zpět ke stolu, na kterém byla rozložená naše snídaně. Carolei měla pocit, že má povinnost se mnou trávit co nejvíce času, a tak se před pár minutami zjevila u mých dveří se svou služebnou a košem jídla. "Ano," utrousila nevšímajíc si mé reakce a otázky, který se mi zračila v očích, " taky jsem zaslechla, že: to není typické pro celou rodinu," ocitovala zřejmě větu tak, jak jí sama zaslechla. Odolala jsem touze zaskřípat zuby. "Myslela jsem že..." "Ne," přerušila jsem jí, "jaké jsou tvé plány před tím, než začne turnaj?" změnila jsem téma. "Oh, inu," na okamžik se odmlčela, "mám se ještě setkat s lady Tayou." "Chester?" ujišťovala jsem se. Přikývla. "Dobrá," usmála jsem se, "nebudu tě tedy zdržovat," řekla jsem a vstala od stolu. Vyměnily jsme si ještě pár vět, než mě Carolei opustila. Mezi stany jsem hledala naše barvy. Těžký plášť jsem si přidržovala na ramenou. Z mých pokojů se zdálo, že venku panuje větší teplo. Taky se zdálo, že jsou stany mnohem blíž, pomyslela jsem si ve chvíli, kdy se předemnou otevřela další část tohoto 'stanového města' a já spatřila náš rodový znak. Konečně. Zrychlila jsem krok. "Kapitáne," pozdravila jsem, "můj otec je, předpokládám, uvnitř?" zeptala jsem se, i když jeho přítomnost zde indikovala, že tu je, "ohlaště mne, prosím." |
| |
| MOŽNÁ NA POČÁTKU VELKÉHO DNE 6.XI.281, ráno a dopoledne, Harrenhall, mé komnaty, služebnictvo Vzbudil jsem se do nového dne, spokojený a plný očekávání velkých věcí. Včerejší noci jsem se vyjádřil k Lady Alie, avšak krásná noc skončila poněkud s drobnou pachutí. Dost možná se dnes vše vysvětlí. Teď mnohé záleží na jejím otci. Osobně se domnívám, že nebude proti spojit svůj rod s rodem svého lenního pána. Rozhodnutí je na něm. Můj panoš vcelku rychle zjistil, že Lady Alia časně ráno vstala, a zamířila za svým otcem. Teď je třeba počkat, až si o mé nabídce promluví v klidu s otcem a svou rodinou. Tedy věnuji se přípravě na další den turnaje. Mladý Ned Stark možná už dnes bude hájit mé barvy. A zápasit jistě budou i další rytíři z Údolí. Dopřávám si tedy ranní koupel, a pak snídám sedíc na terase své komnaty, s výhledem na jezero... |
| |
| Stany Vlků Během svého cvičení zahlédnu svou sestru, který se mihne docela rychle mezi stany, ale i tak mne pozdraví pokývnutím a vyjádří mi svou podporu v dnešním dni turnaje. Lehce se usměju a opětuji její pokývnutí. Pak chvíli pokračuji v tréninku, než se ozve hlas onoho muže. Nechám meč s poklidem klesnout a zlehka jej opřu o zem. "Vlk je ještě rozespalý, ale bude se snažit být rychlejší. S kým mám tu čest smím-li se tázat?" Směřuji pohled na pomenšího muže s klidným výrazem ve tváři. "Pokud se chcete také protáhnout a něčemu mne přiučit nebudu proti. Soupeře na tréninky vždy ocením." Sleduji, co se dozvím od onoho muže. |
| |
| Blackwoodové Po tváři mi přelétne lehký úšklebek, když se mne začnou muži vyptávat, co plánuji do turnaje. "Je pravda, že skupina nynějších obránců bude pravděpodobně značně silná a bude se jakéhokoli z nich špatně porážet nicméně....." Ďábelsky se usměju. "Ano vím koho bych chtěl vyzvat a pokud do té doby bude ještě mezi obránci určitě jej vyzvu." Ubezpečím jej ale totožnost toho, koho chci vyzvat mu nesdělím. "Uvidíme, kdo stane dnes nově mezi obránci." Představa, že bych se dostal mezi obránce je velmi lákavá, ale vím také, že je dost nemožná vzhledem k soupeři, kterého bych rád volil. |
| |
| Neúspěšný lov 5. XI. 281, večer Harrenov, hodovní síň Alysha Torrent Rozhovor a tanec s lady Alyshou již netrval dlouho. Vyměnili jsme si ještě několik zdvořilostních vět, po kterých jsem plavovlásku doprovodil ke stolu lordů z Údolí a vykročil směrem k vnadné rusovlásce, která působila trochu opuštěným dojmem. Slovo ani kroky tentokrát nevázly a tak jsem si začal malovat, že spolu strávíme i zbytek večera a noci. Když jsem jí ale nabídl, abychom se šli společně projít, neochotně přiznala, že na ni dohlížejí otcovy ostříží oči. Robert Baratheon Spal jsem tvrdě a tak mě probudil až ranní rumraj a hlas mého panoše. Hned potom se ozvala také mírná bolest hlavy a suchost v krku, kterou jsem zažehnal džbánkem piva. A pak už přišlo kvapné oblékání a soukání do těžkých plátů, u kterého se mi podařilo ošálit žaludek kouskem slané ryby. |
| |
| 6. XI. 281, ráno Harrenhall, Princové a kolbiště Večer už proběhl celkem v klidu, nebylo dál co řešit. Vlastně doteď nevím jak si vedl Arthur, ale dal jsem mu jasný rozkaz a tak doufám že jej splnil. Stejně jako mnoho ostatních jsem musel i já jít spát. Jindy bych zůstal vzhůru a řádně odsloužil co by šlo, ale věděl jsem že mám ráno turnaj a na souboj jsem chtěl být vyspalý a připravený. Tak jsem tedy dal velení Barristanovi a šel jsem si lehnout. Už dlouho jsem na žádném turnaji nezápasil, takže jsem byl trochu nervózní. Doufám že to skutečně vyjde tak že si budu moci za soupeře zvolit prince Rhaegara a Lewin toho paroháče Roberta. A doufám že vyhraje aspoň jeden z nás, protože to jinak bude obrovská potupa. Ráno jsem vstal a rovnou se začal chystat. Měl jsem ještě čas a tak jsem si stihl vyleštit zbroj i meč. Snad tě dnes nebudu muset použít příteli.. Pousmál jsem se a vstal z postele. Můj nový panoš zde ještě není a tak jsem se tedy do zbroje nasoukal sám. Vypil jsem číši vína a snědl dvě jablka. Nebylo by dobré se nějak moc cpát těsně před soubojem. Popadl jsem svoji přilbici s býčími rohy a zamířil jsem rovnou k pokoji prince Viseryse. "Vstávat!!" Řekl jsem poměrně hlasitě a zabouchal pěstí na dveře. Počkal jsem až se dveře otevřou a Viserysovi jsem vtiskl svoji přilbici přímo do rukou. "Obleč se, ale ne jako vždy, do prostého oděvu. Tu přilbici doneseš společně s mým koněm ke kolbišti. Souboje za chvíli začnou, tak nemeškej". Řeknu prostě. Vše pokládám za vyřízené, není na co bych mu mohl odpovídat. Je můj nový panoš, tak ať slouží. Věci jako nošení zbroje a koně jsou směšně lehké, tak předpokládám že to zvládne i někdo jako Viserys. Ač pomalu, tak se jistě čas krátí a já mířím tedy ke kolbišti. Nejspíše si budu muset ještě chvíli počkat, ale to nevadí. Cestou se ohlížím a hledám při tom Lewina, který by měl teď také nastoupit a kterému bych chtěl ještě před začátkem soubojů něco říct. Není to nic důležitého, ale spíše jen si přátelsky popovídat a vrýt trochu odhodlání do té staré vykopávky. |
| |
| Stany Tyrellů - snídaně v mém příbytku Zaslechla jsem spoza zástěny stanu rozhořčený hlas otce. Měl špatnou náladu a zjevně se v noci stalo něco, co nemohl a nejspíše ani nechtěl přehlédnout. Tón hlasu, který použil byl více než jasný. Tady se s nikým mazlit nebude… Jakmile však vešel do stanu, usmál se na mě, ačkoliv jeho oči a následně i slova prozradili, že má starosti. „ Pak tedy doufám, že se brzy vrátí na své místo, Otče.“ Usmála jsem se a nechala jsem se políbit na tvář s náznakem oplaceného polibku na tu jeho. Usadila jsem se u stolu po boku svého bratra naproti otci a dál jsem poslouchala, co otec povídá, i když jsem byla duchem malinko jinde. U včerejšího večera. Na rtech se mi usadil mírně nepřítomnější úsměv, ale já dávala pozor, opravdu. Jen jsem občasně odbočila myšlenkami někam jinam. „ Dobrou chuť.“ Popřála jsem oběma přísedícím u stolu a sama jsem se pustila do jídla. „ Ať je odhodlán, jak se mu zachce. Jistě, vyhraješ, dojde-li k Vašemu střetu.“ Promluvila jsem k otci s úsměvem. Pohlédla jsem na bratra a usmála jsem se. Nepřestala jsem se usmívat, i když jsem promluvila přímo k němu. „ Budeš se dívat, že ano? A budeš otce hlídat, za nás oba.“ |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 5.XI. 281, velmi pozdě v noci Jaime Mladý Marbrandt se jen vesele usmál. "Ne nebudu, na mne vyjde řada až čtvrtý den turnaje, takže mi nemluv o sezení v tribunách. Nasedím se v nich dost a dost. Tedy pokud nenajdu něco zábavnějšího." Usmál se ještě jednou, zívl a zamířil ke stanům své rodiny. |
| |
| Noční můra 6. XI. 281, ráno Harrenov, stan Lorda velitele Lewyn, Gerold, Arthur Moje večerní služba a noční velení se stalo něčím, co bych si nejraději vymazal z paměti. Dostal jsem sice překvapivé povolení od sera Gerolda, ale to se obratem ukázalo jako zbytečné. Při pohledu na toho zatraceného Lannistera se ve mě vařila krev. Všechno bylo ještě horší tím, že jsem tam musel jen hloupě stát a dívat se, jak se mi mé sny rozplývají před očima. Když si pak mou Hvězdu odvedl ze sálu, úplně jsem ztratil pojem o čase i halasu okolo sebe a jen odevzdaně zíral do prázdna. Samotné velení jsem přijal se souhlasným kývnutím a slibem, že se o všechno postarám, ale nebyl jsem té noci právě nejbystřejším a nejsvědomitějším z rytířů. Omluvou by snad mohla být zamilovanost. Kdyby ale byla alespoň šťastná, pak by taková omluva měla nějaký smysl. |
| |
| soukromá zpráva od Cersei Lannister pro 6.XI. 281, ráno Pobočníkův stan Něžně se na něj usměji, když vstoupí do stanu. "Jaime," pozdravím ho a jsem skutečně ráda že ho vidím. Přijdu k němu blíž a jemně ho pohladím po tváři. "Jsem ráda, že jsi v pořádku. Včera jsem se o tebe příšerně bála. Otec se bál, všichni se o tebe báli." jemně ho políbím na tvář. "Máš odvahu Lva, ale měl by si na sebe dávat víc pozor." OPolíbím ho přímo na rty a užívám si ten pocit. "Otec tady ještě není a ještě nejspíš chvíli, tady nebude." Spiklenecky na něj mrknu. |
| |
| Snídaně Marbrandů 6.XI. 281, ráno Darlessa Damon Marbrand upil znovu citronové šťávy. Udělal dlouhou významnou pomlku a teprve pak pokračoval. "Ne že bych slyšel svatební zvony. Tygett je ale mocný muž. Bratr pána Skály a je dosud svobodný." Znovu upil své šťávy. "Navíc je pověstný tím, že ho zajímají spíše rozbité hlavy a cvičné figuríny než ženy." Zmlkl a upil znovu šťávy. "Byl by pro tebe dobrá partie. Velmi dobrá. Lepší než v jakou bychom otec nebo já doufat. Měla by ses už vdát, jinak se začnou šířit hloupé a nesmyslné řeči. Nechceme řeči a už dlouho sloužíme Lannistrům. Otec byl s Tywinem pod Tarbeck hall a Castamerem. Znovu bychom postoupili o kousíček před ostatní vazaly Skály." Zase upil šťávy, ztichl a viditelně přemýšlel. |
| |
| Rodinná snídaně Marbrandů. Sedím u stolu, v poklidu snídám a stále v poklidu si vyslechnu právě pronesená slova. Natáhnu se pro dýku a začnu si s ní hrát, chvíli trvá než jsem schopná odpovědět. Proč rovnou neudělat dražbu a neprodat mě nejvyšší nabídce. Ano, můžete vychválit kvalitní rodokmen, zdravé zuby a boky akorát pro plození potomků. Uvědomujete si, že tady o mě mluvíte jako o chovné klisně, o něčem co prodáte a získáte uznání a spojence? Zabodnu dýku do stolu, těsně vedle Adamovi hlavy, kterou si položil na stůl. Je mi jedno co se bude povídat, já se prodat nenechám, jestli o mě Tygett stojí ukáže čas, pokud poznám že v tom máte prsty, uteču klidně od oltáře. Naposledy se napiji, lehce se ukloním a zamířím od stolu pryč. |
| |
| Snídaně Marbrandů 6.XI. 281, ráno Darlessa Damon Marbrand upil šťávy a uhodil pěstí do stolu až poháry, talíře a jeho syn nadskočili. "Dost," řekl jen jedno slovo velitelsky rázným hlasem. "Nebudeš se mnou mluvit takovým tónem a uděláš co se ti řekne, až se ti řekne. Otec už není schopen vládnout a místo hlavy rodu patří po právu mě." Upil. "Považuj za poctu, že jsem o tom s tebou mluvil a že jsem rovnou nešel za Lordem Tywinem a neprobral celou záležitost s ním." Znovu upil. "Takže klidně se hádej, klidně řvi, klidně křič. Na nic ti to nebude. Uděláš co bude dobré pro rod." Znovu upil. "Addame," zařval na svého syna, "nespi tady!" |
| |
| Kasaní rukávů 6.XI. 281 Aeric "Uvidíme, uvidíme." Zakývali hlavami muži kolem ohně a pustili se do měchu s vínem, který se jako správný rytíř hrdinně vydal na cestu, kolem žíznivých hrdel. "Ale na prince bych si vsadil. Na něj bych si vsadil, že toho vydrží hodně." Začal zase jeden z nich hodnotit šance obránců. "Nebo na Tygetta Lannistra. Měl být zbrojmistrem Rudé bašty. S mečem je jeden z nejlepších a hněvu v sobě má jako starý drak." Hlavy znovu začaly rytmicky pokyvovat. "A já vsadím dva zlaté dragony," prohodil jeden z podkoních a všichni na okolo ztichli, "že tady Aeric svý první kolo vyhraje, co vy na to?" podíval se kolem ohniště, kde hlavy přemýšlely jestli se jim to vyplatí nebo ne. |
| |
| Waynwoodové 6.XI. 281, ráno Anya, Alia Lord Waynwood se napil vína a lehce se usmál. "Měl jsem příjemný den a doma je vše v pořádku. Tedy alespoň bylo, když jsem odjížděl. Všude je mír, zima povolila, zásob máme dost." Znovu se lehce napil vína. "Obloha je krásná a bez mraků, tedy tak krásná až člověk čeká odkud se přiřítí bouře. Mnoho klidu je stejně podezřelé, jako samý neklid." Podíval se na Aliu. "No snad ta bouře nepřišla s tebou. Vypadáš poněkud ustaraně." Chtěl možná dodat ještě něco, ale přerušil ho kapitán stráže, který vešel dovnitř. "Můj pane," uklonil se. "Lady Anya čeká venku." Lord Waynwood obrátil oči v sloup a gestem přikázal aby jeho dceru uvedl dovnitř. |
| |
| Rodinné setkání 6.XI. 281, před turnajem Stany Waynwoodů Anya a Oen Usmála jsem se. Nebyl důvod k neusmání se. Doma bylo evidentně vše v pořádku a i otec se měl čile k světu. Trochu jsem si poposedla, lehce se přisunula blíže. "Nejistě, otče," opravím jej, ale než stihnu pokračovat, vejde kapitán a oznámí příchod sestry. Tiše si povzdechnu, trochu sklopím hlavu, ale před tím mi neujde otcův pohled. Inu, budu s tím muset počkat, aspoň do chvíle, než sestra odejde. Jakmile vejde do stanu, zvednu se ze stoličky a po rytířku ji pozdravím. Aneb pravičkou na srdce a lehkou úklonou hlavy. "Vítej, lady Waynwood," řeknu uctivě. Ano, vypadá to trapně, zvláště před otcem, ale byla jsem tak vychována a nehodlám svou výchovu popírat. |
| |
| Stany Vlků 6.XI. 281, ráno Eddard Mužík dobrousil meč a velmi hbitě jak na svou věk vyskočil na nohy. "Vlk by měl být o půl úderu rychlejší. Stínokočka nebo horský lev se neptají, jestli vlk spal, jedl, pil." Mluvil pomalu a těžce hledal slova. "Lidé moře, ti co ctí Starý způsob. Lidé Sněhu co ctí starý způsob. Přicházejí v noci, vytahují z postelí. Vraždí Vlky co jsou o půl úderu pomalejší než by měli být." Když mluvil používal zvláštní nápěv a jeho řeč zněla jako by zpíval. "Já jsem Wull," přestavil se cvičně se ohnal svým mečem, který v jeho rukou tančil jako by nic nevážil. "Jsem Wull. Prostě Wull, ale Velký Vlk z kamenného doupěte mi říká Lord Wull." Postavil se proti Eddardovi a zaujal postoj. "Ať Vlk ukáže, jak umí kousat." |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Rodina 6.XI. 281, před turnajem "Lord Waynwood vás očekává," oznámí mi kapitán hned co vyjde. "Děkuji," nechám se slyšet, než má postava zmizí ve stanu, "otče," vyřknu takřka okamžitě, netušíc, že je zde i Alia, "sestro," řeknu vzápětí, ale v mém hlase jasně zazní jaká si nejistota a překvapení, které je však podbarveno radostí. Natáhnu k ní obě ruce, abych jí mohla obejmou, jak se u rodinu sluší, ale zastaví mě její typický pozdrav. Po všech těch letech bych si už mohla všimnout, plísním sebe sama a obdaruji ji jen pohledem. "Doufám, že vás neruším," vypravím ze sebe, úsměv mi stále pohrává na rtech a mé zraky přebíhají z jednoho na druhého, "jsem tu jen krátce, ale už tak jsem slyšela dost zajímavých věcí," pustím se do řeči a své kroky nenápadně směřuji k místům, kde je karafa s pitím a poháry, "ale vše z toho může počkat," dodám vzápětí v stále přátelském duchu. Byla jsem si vědoma toho, že můj otec měl Aliu rád a stejně tak dobře jsme si byla vědoma toho, že jí jen zatěžko může věnovat svou pozornost a přízeň v dohledu mé matky. "Jak se ti daří u lorda Arryna?" zeptala jsem se přímo. Chodit kolem horké kaše by beztak nemělo cenu. Otec se na to taky bude ptát, nebo ne? přemítala jsem než se mi dostane odpovědi. V rukou jsme svírala pohár a pohledem jsem ulpěla na Alie. Bohové vědí, proč se taková odvaha a čestnost musí sejít zrovna v tele ženy... povzdechla jsem si, ale své chmurné myšlenky jsme na sobě nedala znát. "Doslechla jsem se, že nad členy jeho gardy vynikáš," přidám poněkud milejší zprávu a další slova utopím ve svém poháru. Škoda, že jsi se nemohla účastnit turnaje, přeci jen onu větu vylovím, ale jen pro sebe v soukromí své mysli. Přeci jen... vyslovená nahlas by si mohla být vyložena hned několika způsoby, a to by nebyl můj záměr. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. XI. 281, před turnajem Stany Waynwoodů Anya a Oen Sestra natáhne ruce k objetí, ale já na to nereaguji. Ne, že bychom se vyloženě nemuseli, ale naše výchova je diametrálně rozdílná. Ona byla vychovávána jako budoucí nástupce rodu, já jako voják. Ona jako člen rodu, já jako člen hradní gardy. Jistě, bylo to mé vlastní rozhodnutí, ale zároveň v tom měla vliv i matka. Nikdy mě neměla ráda a já měla vždy za to, že Anya je silně ovlivňována matkou, v chování vůči mne. Neměla jsem jí to za zlé. Nikdy jsem neměla. Sestra se usadila, nabídla si vína a já zůstala stát. Začala hovořit, poslouchala jsem, mlčela. Snad až do chvíle, než přišla otázka mířená přímo na mě. V podstatě dotaz, o jehož tématu jsem chtěla hovořit s otcem. Jen nevím, jestli i před sestrou. "Daří se mi dobře, děkuji," zdvořile odpovím na její otázku, zatím to ale nijak nerozvádím. Nad její další poznámkou se musím pousmát. "O tom nic nevím. Dělám, co umím, střežím lordovo bezpečí a soukromí, tak, jak mne to ser Nero naučil. Nic víc, nic míň," pousměji se, byť je pravda, že poslední věta je pronesena s jistou nejistotou a ne moc věrohodně. Je toho více. Všimnu si sestřina pohledu a dojde mi, na co myslí. Jistě se to týká turnaje a mé osoby. Jak jinak, jako malá holka jsem vždy se smíchem ve tváři pronášela před vojáky, že se jednoho dne zúčastním turnaje. Dnes mám příležitost a hodlám ji využít. Žel, přítomnost sestry mne ale vyvádí z jistoty. Ona zná můj způsob boje, stejně tak i otec a lord Arryn. Oni jediní by mne v boji mohli poznat. "A jak se daří tobě, sestro? Slyšela jsem, že jsi již po třetí matkou," snažím se svést hovor jinam, než mým a lordovým směrem. |
| |
| Stany Vlků Chtě nechtě po tváři mi přeběhne mírný úsměv. Musím přiznat, že tenhle postarší muž se mi opravdu líbí. Sice mluví zvláštně, ale jeho slova dávají podivný smysl, který dokážu přijmout a nutí mne k zamyšlení. Určitě není hlupák a rozhodně nebude špatný šermíř. Ne nenechám se mást vzhledem vím, že mnoho z těch, co na to nevypadají, jsou dobří příliš dobří. "Mluvíte moudře Lorde Wulle, v tom případě budu muset být o půl úderu rychlejší za jakýchkoli okolností." Zhluboka se nadechnu a pozvednu svůj meč. Zhodnotím pohledem Wulla a odhadnu, jak na tom můžeme být. Zvláště co se délky čepele týče, předpokládám, že budu mít ten delší já, nicméně on bude určitě rychlejší. "Rád se něco nového přiučím." Prohodím ještě a pak rychlým úkrokem vpřed zkrátím trošku vzdálenost mezi námi a provedu po Wullovi šikmý sek zleva, abych si jej otestoval. Zároveň se snažím být rychlejší, tak jak mi radil. |
| |
| Klábosení u ohně Poslouchám muže a když ke mě dojde měch taky se napiju a pošlu ho dál. "Che....mají podobná hodnocení, jaké bych měl já." "Jo Princ je vždy nejžhavějším favoritem. Na každém turnaji, kde je se vzhlíží hlavně k němu a šance na vítězství někoho jiného bývají o dost menší, než když je nepřítomen, ale to všichni víme." Zlehka přikývnu hlavou a pak se zamyslím nad Tygettem. "Hmmm Lev říkáš? Ten by mohl být taky zajímavý. Ale nezapomeňte, že mezi obránci je nyní třeba i takový Robert, ten je se svým kladivem taky docela nebezpečný. O Smějcím se stromu ani nemluvě. Jeho identita je stejně tajemná, jako jeho výdrž. Včera prý skolil do prachu i nejstaršího z mladých Vlků. Obránci jsou opravdu silní." Potřesu hlavou a pak se zašklebím, když někdo chce sázet na mou hlavu. "Nevím jestli je to moudrá sázka, ale brát mu jí nebudu." "Hehe, díky za podporu. Taky bych rád svý první kolo vyhrál, ale uvidí se, jak mi budou Bohové přát. Věřím, že to lehké mít nebudu, ale když už jsem tady, tak se nevzdám." Snažím se znít klidně a rozhodně, ale v duchu to ve mě docela vře, protože vím, že touha vyzvat dračího prince, může být konečná pro mě v klání. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Rodina 6.XI. 281, před turnajem "Ano," přikývnu, abych jí ujistila, že poslouchám, ale je znát, že má mysl je zrovna někde jinde, "zdá se že ano," usměji se, když mi zběžně dojde, jak mé předešlé slovo mohlo působit, "jistě, o tom se přeci," zarazím se a chvíli hledám vhodná slova, "ve vašich kruzích moc nemluví," řeknu nakonec a pohledem zabloudím k otci. Její kruhy a moje kruhy... jediný bod, kde se tyhle tak odlišné světy střetly, byli rodinné oslavy a otcův stan. "Ach ano," tvář mi rozzáří úsměv, když se zmíní o mém nejmladším synovi, "Wallace," vyslovím jeho jméno, "mrzelo nás, že jsi ještě neměla možnost ho vidět," řeknu jakoby se jednalo jen o mou vzdálenou tetu. Samozřejmě, že vidina její přítomnosti u mého syna byla jaksi... nemyslitelná. Byl na našem rodinném sídle společně se svými bratry a mou matkou. Nikdy by nepřipustila, aby ho Alia byť jen na chvíli pochovala, přemýšlím, ale nahlas to nevyslovím. Bylo by to zbytečné, stejně jako má věta, že mě mrzí, že jej ještě nepotkala... a vím to já, ona i náš otec. Zaznít to ovšem muselo. "Inu," řeknu najednou rozhodně, "existuje něco, co tu naše rodina řešila, než jsem přišla, nebo vám mám poskytnou ještě chvilku soukromí?" zeptám se přímo. Můj hlas je neutrální. Dávno jsem akceptovala, že jsou věci, které mezi sebou řeší za zavřenými dveřmi a neměla jsem problém je sama zavřít, když bylo třeba ačkoli oba museli tušit, že to nedělám s takovou radostí a pokorou, jak jsem se tvářila. |
| |
| Harrenhall - stany Tullyů 5.XI. 281 Hoster Tully, Catelyn Tully, Lysa Tully a jsitě mnozí další... Lord Tully evidentně neměl nic na srdci, což jsem se možná vzhledem k tomu, co se stalo, divil. Počítám s tím, že se doslechl o tom souboji, kde jsem figuroval já a Catelyn snoubenec... A nebo ne? Bude to jediné logické vysvětlení, jinak bych si jisto jistě něco vyslechl a asi by se mi to vůbec nelíbilo. Bůh ví, co by si domyslel on a mám takový dojem, že Cait a ten vlk, kterému je přislíbena nejsou jediní dva kteří ví, co k ní cítím. A přeci ho poprosila, aby mne ušetřil! Celé tohle je zamotané, sakra zamotané a ač jsem nechtěl, Lysa je teď moje nejlepší šance, jak si získat postavení, jak se vyhoupnout nahoru a jak se dostat ke Caitlyn. Ona moc dobře ví, co já cítím k ní a to co cítí ona se změní. Musí! Nebo ne? Musí! Chce to jen čas, trochu možná... Čas. Něco vymyslet, ona mě má ráda, jen potřebuje trochu volnosti. JE zasnoubená s tím vlkem a nemůže jít proti otci. Jo, přesně tak to je, ona se bojí, na rozdíl od Lysy. Cait, ta se vytratila dříve, než jsem jí odchytil a že já blbec měl místo toho, abych seděl na zadku a pozoroval ji. Pak jsem čučel do blba, zabíjel nějak čas. Lysa, ta taky zmizela a tak jsem zůstal obklopen všemi těmi tvářemi, které mi tloukli do hlavy každý den. Jména, tváře, tituly, erby... Pffff, strašně záživná věc... Ale informace, to je moc a kdo má moc, má co chce. Nenatahoval jsem to a zamířil k mému stanu. Chtěl jsem to vzít ještě oklikou, zastavit se u Lysy, pohladit jí po tváři a dodat tak vší té hře na věruhodnosti, ale někdo by si mohl všimnout a já teď musím být více opatrný, než kdykoli předtím... A Lysa také. Opláchl jsem si tedy ve stanu obličej, umyl se, služebnictvo mi nachystalo čistou postel a já ulehl. Koukal jsem do stropu stanu ještě setsakramentsky dlouhou dobu, nemohl jsem zaboha usnout. Moc se mi toho motalo v hlavě... Stany Tullyů - stanové městečko 6. XI. 281 Catelyn Tully, Richard Lonmouth a jistě někdo okolo Ráno jsem se vzbudil, poměrně brzy, bylo ještě docela šero a slunce za obzorem ještě nevykouklo. Bylo chladno, každopádně služebná na můj pokyn přichystala lavor se studenou vodou na promití unavených očí a obličeje. Je to docela ironické, ale jo, připadám si snad více unavený, než když jsem šel spát... A vrchol toho bylo ještě štípání jizvy na mé tváři, která tak nehezky vypadala. A bude ještě trvat, než se zatáhne a jestli vůbec zmizí. Trochu mě děsí představa, že tu chodím se šrámem na držce do konce života. Ale o tomhle nepřemýšlet, mám hodně svých cílů a i kdyby to tak bylo, nebude to pro mne žádná překážka, přeci to překousnu ne? Nu a tak jsem vypadl ven na ten čerstvý, chladný vzduch do poměrně ještě utichlého, ale přeci jen už probouzejícího se stanového městečka. Chtěl jsem mluvit s Cait, na chvíli s ní být o samotě, ale když jsem dorazil k jejímu stanu, byla už fuč. Evidentně je tu přeci jen někdo, kdo se vzbudil dříve. Známe Cait a její ranní procházky. Doprdele, zaklel jsem si pro sebe, když jsem trhl s plátnem u vchodu do stanu a vyrazil bloudit a hledat jí. Na Lysu jsem v tu chvíli nepomyslel vůbec, což je škoda. Ale s tou jsem probral vše, co potřebuji prozatím takže... V pořádku. Coural jsem se a tedy hledal Cait a po chvíli se na mne obrátilo i štěstí a našel jsem, Vykoukl jsem z poza rohu a zahlédl jí z profilu, s těmi jejími rudými vlasy se tam nesla... Zakoukal jsem se do ní, na ní, jako vždycky jsem to dělával a když už jsem chtěl zavolat její jméno a doběhnout, zastavil jsem se s otevřenou pusou v půlce kroku, protože se přímo přední objevil nějaký další mladík, kdo to byl jsem si nebyl úplně jistý a začal se s ní vybavovat. A já zrudnul... Do háje ani chvíli, chviličku s ní nemůžu mít o samotě? Tohle je jak naschvál a když se ten zpropadený Stark, tak nějaký jiný maník! Ale co já bych se s tím sral! Zaposlouchal jsem se, hlavně v té části, kdy se představoval on. Jo tenhle maník! Přiřadil jsem si jeho ksicht ke jménu a rozešel se k těm dvěma. A ty Catelyn skromná slova, na ty jsem si jen krátce odfrkl. Kdo by se s tebou nudil... "Catelyn, Sire," mírně se ukloním oběma, když je dojdu. "Doufám, že neruším. Zahlédl jsem tě a nechtělo se mi courat se tu sám," povím směrem Cait a pak se zadívám na rytíře. Polib mi půlky hochu, budu se vtírat a budu! |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6.XI. 281 S Markem ve stanu Samozřejmě. odvětím s přikývnutím o něco vážněji, natahujíc si jeho kožené nohavice na mé vlastní wjezdecké spodní roucho. Ne-oficiálně je mi špatně-proč? Máš tu něco? zazubím se, ohlížejíc se okolo po něčem vydatném na začátek pravděpodobně dlouhého dne, zatímco si pletu pevný cop okolo hlavy, abych mohla své kadeře schovat pod Markovu přilbici. Je to jen dnešek-a všechny oči se budou stejně upírat ke klání. ujišťuji Marka, soukajíc se do jeho tunik a přemýšlejíc, čím vycpu jeho boty, abych alespoň trochu vyrovnala náš výškový rozdíl. Nakonec se rozhodnu pro stará obinadla jeho pochroumaného kotníku. Na ten nesmím za žádných okolností zapomenout! připomínám si v mysli a opakuji si všechny Markovy zlozvyky, jež jsem za ta léta co ho znám zpozorovala. Pomalu se připravuji, dokud nenastane čas, aby mi Mark samotný pomohl do své kožené jezdecké výstroje. Jelikož se jedná o závod v rámci turnaje, je oděv spíše reprezentativní než-li cokoliv jiného. Vlastně jediné chvíle, kdy si dokáži vzpomenout, že Mark tuto zbroj na sobě měl, byly chvíle návštěv, kdy byl běžný oděv příliš jednoduchý a turnajová zbroj příliš honosná. Pro potřeby závodu byla výstroj ochuzena o dlouhé černé spodní roucho a ozdobné kožešiny, ale ani to jí neubíralo na propracovanosti-snad právě naopak, jelikož šli vidět ornamenty na chráničích kolenou, holení a krátké kožené zakončení zakrývajíc jakékoliv ženské křivky kdy mé úzké boky mohly mít. Když se konečně postavím před zrcadlo, je iluze mužské postavy skoro až příliš dokonalá a já se lehce zamračím ve vzpomínce na oblé tvary lady Tully. Tak co myslíš? obrátím se do kola a pak se postavím s jednou rukou v bok, jak to dělá on sám, když chce udělat dojem na nějaké děvče. |
| |
| Krušné ráno 6.XI.281 Zabalen do své hedvábné přikrývky ve své monstrózní královské posteli jsem měl krásný sen. Otec pořád opakoval ona slova ,,Budeš král." DRAK A DRAK SE PŘED NIKÝM NESKLÁNÍ!!!"Poslední slova vysloveně zařvu a zrudnu. Tohle opravdu přehnal. Rozkazovat? MĚ??? CO SI MYSLÍ, ŽE JE??? Hodil jsem vztekle přilbici o zem, a rozešel jsem se ke dveřím. ,,Půjdu si stěžovat OTCI." řeknu vztekle. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Pak je tedy dohodnuto "Ano, skutečně se jedná o sestřenku Darlessu. Je to... hmm... zajímavá žena." Ano, to ji nejlépe vystihuje, zajímavá žena, která hned tak zajímavou býti nepřestane. "Doufám tedy že turnaj skončí co nejdříve bratře. Rád už bych měl všechny ty formality z krku. A mimochodem, už víš co uděláš s Targaryeny? Urážejí nás už příliš dlouho a je zde spousta rodů, které by bylo záhodno k sobě připoutat. Třeba mladí Starkové. Ten E-edad... Eddard. A ten mrňous nejmladší." Je důležité získat si spojence, a Starkové jsou jedním z nejmocnějších rodů, mají dobré vztahy s rody Arrynů i Tullyů. Byli by mocnými spojenci, a snad manipulovatelnými, s tou jejich věčnou a nehynoucí ctí. |
| |
| Táborové mestečko 6.XI. 281, ráno ..Silný dážď. Vlny sa s rachotom rozbíjajú o mohutné skaly. Voda sa pení a vyplavuje na na vedľajšiu pláž zbytky z lodí a z jej posádky. Vysoký muž v šedom prechádza plážou. Spod kapucne vyzerajú dvojfarebné oči. Jedno sivé a druhe čierne. Jeho hlasitý dych sa mi zarýva do uší ako meč do mäsa. Nehybne ležím na pláži nedávno vyplavený morom. Stratil som všetko. Zlato, meč, zbroj dokonca aj sílu. Nech sa snažím ako chcem nemám silu sa pohnúť. Najradšej by som sa postavil a zutekal no nohy a ruky ma nepočúvajú. Jediné čo cítim je strach, chlad, hlad a smäd. Muž sa ticho a rýchlo dostane ku mne a zastal. Zapozerá sa nemo na mňa a vystrie ruku. "Vítaj doma".. Zobudím sa na svojej posteli v stane. Jedine čo počujem je niekoľko hlasov a erdžanie koní. Posadím sa na postel a pretriem si rukou oči. Na stolíku stojí ešte prázdna fľaša vína zo včerajšieho večera. No aj napriek tomu sa snažím z nej dostať niekoľko kvapiek. Ja mám snáď väčší smäd ako v tom sne. Niekoľko kvapiek mi pristane na vyschnutom jazyku. Odložím fľašu, natiahnem na seba opotrebovanú a nie najčistejšiu košeľu a potom nohavice. Nasadím si topánky a prejdem očami na moju zbroj v rohu stanu. Dnes ma najskôr čaká turnaj. Konečne im to ukážem! Vstanem a začnem si obliekať zbroj. Vonku pred stanom si moji spoločníci opekajú kus mäsa, ktoré sa im podarilo zohnať najskôr v nejakom obchodíku za výhodnú cenu. "John, Davis! Za 10 minút vyrážame, dnes nás zjavne čaká vystúpenie na turnaji." Sadnem si ku zvyšku skupinky a počkám kým sa John a Davis pripravia na turnaj so všetkým potrebným. |
| |
| Dobré rady Bouřného Jelena 6.XI. 281, ráno Večernice "Ale, nepovídej, nepovídej," usměji se vesele na Večernici. "Určitě jsi už přemýšlel a myslím, že sis v hlavě představoval jak srážíš z koně každého z obránců." Vesele se na něj a na hlouček rytířů, který se kolem nás vytvořil rozesměji. "Ale vážně. Zkus Seveřana nebo kytičku, tedy pokud budou ještě v turnaji. Nebo toho neznámého se Smějícím se stromem, ten není tak dobrý jako já nebo Rhaegar. Pokud chceš získat slávu, lásku žen a spoustu pozornosti vyhoď ze sedla prince Rhaegara. To by teprv byly zábava, co říkáš Večernice." Znovu se vesele rozesměji. No chtěl bych vidět obličejíček našeho princátka po tom co by ze sedla vyhodil pravý Bouřný rytíř. Ta tam by byla Dračí pýcha, ale byl by to nádherný pohled. "No a pokud mluvíš o pití. Doufám, že tady máš někde měch pořádnýho vína." Znovu se rozesměji. Už se nemohu dočkat, až si do nich poctivě praštím. |
| |
| Tyrellové 6.XI. 281, ráno Victarie "Taky doufám," ser Vicror si nalil do poháru hroznové šťávy a upil. Jedl a viditelně si to užíval. "Pokud jde o Kevana. Viděl jsem ho v Lannisportu, když se narodil princ Viserys. Je to dobrý přeborník. Bojoval s Princem Rhaegarem jako rovný s rovným. Dobrý rytíř, tvrdý jako skála a pyšný jako Lannister." ser Victor se zakousl do topinky a usmál se na Lea. "S tou pýchou tady není jediný. Možná by nám všem bylo lépe, kdyby tvá sestřenka dovedla držet odstup od cizích mužů. To bychom neměli ten hloupý spor a hádali bychom se jen o to který rod v Západozemí je po králi nejmocnější." Přidal si k topince ještě opečenou klobásu. Leo Tyrell se taky lehce smál. "Neboj budu," odpověděl hrdě a zvedl při tom hlavu tak, že vypadal skoro jako Mace Tyrell za mlada. "Co ty a stany mistrů. Snad tam toho na tebe není příliš," zeptal se ser Victor své dcery. |
| |
| Vlk a Wull 6.XI. 281, ráno Eddard Wull se jen pousmál. Jeho malá očka zářila jako očka horské šelmy. Nehýbal se, jen sledoval mladého Vlka. Tiše a klidně ho sledoval a hodnotil. Pak ho pomalu začal obcházet, meč připravený k úderu, ale přesto neudeřil. Jen ho pomalu obcházel a sledoval. Začátek souboje upoutal pozornost tábora Straků. Muži Umberů, Karsatarků, Boltonů, Glowerů, Dustinů a mnozí další se scházeli, až kolem bojujících vytvořil velký kruh. Jedna skupinka se vymykala. Muži odění v kožešinách mezi sebou šeptali vlastním těžkým jazykem. Muži horských klanů vypadali jako by z oka vypadli Wullovi. Ten udeřil. Rychleji než by od ně kdokoliv očekával zaútočil. Vyměnil si s Eddardem několik silných úderů, pak se stáhl a znovu, jenže tentokrát mnohem rychleji ho začal obcházel. "Tančí Vlček v temném lese," zpíval si při tom podivný nápěv. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, ráno Anya, Alia Lord Waynwood popíjel víno a sledoval rozhovor svých dcer. "Ne Anyo," vstopupil do něj nakonec, "nerušíš nás. Právě jsme se bavili o počasí a divokých zimních bouřích, jaké se nám zatím Tváře díky vyhýbají. Anyo, drahá posadíš se. Napiješ se vína." Ukázal na volné křeslo. "Byl bych rád, kdyby si zůstala." Znovu upil a sledoval obě své dcery. "Mám starosti a a byl bych rád, kdybych se mohl opřít o všechny své děti až přijdou horší časy." Že přijdou neřekl, ale bylo vidět že si to myslí. "Budeme při sobě muset držet jako rod. My všichni, nikdo jiný to za nás neudělá." |
| |
| Procházka, či selhání?6.XI. roku 281 v Harrenově, táborové městečkoCatelyn Tully ,,Zřejmě ne každý je dokonalý, má paní, i když do vás by to řekl málokdo.'' poznamenám s drobným nicneříkajícím úsměvem. S trochou štěstí se kolem nenachomítne nejstarší ze Starků, který by to mohl pochopit...jinak než jako zdvořilost smíšenou se zájmem poznat, jaká je mladá lady i mimo společnost ostatních výše postavených šlechticů. ,,Dneska jsem bohužel bez cíle. Okno mé vysněné paní zrovna okupuje jiný rytíř, zpívaje ji milostné serenády.'' ačkoliv se chvíli snažím zachovávat vážnou tvář, stejně po chvíli na povrch mých rtů pronikne lehce jízlivý úsměv. ,,A navíc jsem již byl vyřazen z turnajem mým bývalým mentorem Rhaegarem. A vzhledem k tomu, že už akorát vyčkávám na ostatní disciplíny a ty budou Válečník ví kdy, rád uvítám jakoukoliv vřelou společnost, kterou, jak se mi zdá, vy jste.'' přičemž doposud mám stále nabídnuté rámě, čekajíc akorát na to, aby pohltilo něčí ruku. ,,Koneckonců, jak říkával můj otec, k čerstvému vzduchu se vždycky vyplatí mít dobrou společnost. Tedy...neříkám, že já jsem nějaký výborná společnost, ale zatím na mojí hlavu žádná stížnost nepadla.'' na rtech mezitím vykouzlím pobavený úsměv a věnuji Catelyn krátký významný pohled, než si mojí pozornost získá muž nedaleko za ní, který právě vychází ze stanu a jeho tvář zdobí obří jizva přes obličej podpořená navíc popáleninami. ,,Samozřejmě, pokud si přejete mimo čerstvého vzduchu taktéž i klid a samotu, tak vás do ničeho nemůžu nutit.'' Jenže Sedm se rozhodlo, že zřejmě tato procházka se pravděpodobně neuskuteční ve dvou. Černé vlasy, neveliká postava, šedo-zelené oči a vzhledem k tomu, že jej neznám, ale vypadá to, že on zná Catelyn...i když jsem neměl dosud možnost jej potkat, poznám, že se jedná o Petyra Baelishe. Už nevím kdo přesně, ale někdo z mých přátel jej označil za osinu v zadku. Což v této situaci naprosto sedělo, ovšem ani nyní z mých rtů nevymizí úsměv. ,,Mladý Baelish, nepletu se?''krátce sklouznu pohledem od Catelyn a prohlédnu si Petyra poněkud podrobněji. |
| |
| Vlk a Wull Musím uznat, že Wull je dobrý tak, jak jsem očekával. Ne on je ještě daleko lepší. Je to obtížný soupeř, což lze poznat již po výměně pár cvičných seků, kterým si jeden druhého oťukáváme. Nejsem si jist zdali někoho, jako je on dokážu porazit. Koutkem oka si všimnu, že se zde objevují další a další přihlížející, kteří nám utvoří, něco jako bitevní prostor, když se okolo nás shromáždí do kruhu. "Jistě každý chce vidět, jak si povedeme." Nicméně přece jen je to poučné pro mne a v turnaji se to může hodit. Na tváři se mi objeví mírný úsměv, když okolo mne začne Wull kroužit, jako divoká šelma. Zahlédnu i jeho lid, který mluví podobným přízvukem, jako on sám. "Horský lid. Lid, který bych snad mohl skoro považovat za podobné těm Divokým za Zdí. Jeho styl by tomu dle vyprávění mužů z noční hlídky snad i trochu odpovídal. Ale má srdce Seveřana to je jisté." Ano souboj s někým, jako je on se mi líbí. Stále si jej hlídám, jak se pohybuje, a pak vyrazím kupředu krok kupředu následován rychlou otočkou, která přejde do vířivé piruety při které se kryju svým mečem tím bych měl být schopen odrazit jeho případný útok na mé tělo a z tohoto pohybu pak pokračuji dál bočním sekem šikmo vzhůru, abych Wulla vyvedl z rovnováhy. "Nedivil bych se, kdyby byl právě on tím Tajemným Smějícím se stromem. V kolbišti jsem jej ještě neviděl." Usoudím při útoku. Souboj každopádně nechci moc natahovat, abychom se zbytečně před turnajem neunavili moc. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, večer Harrenov Ashara Dayne „Vždyť já ani nevím, co to lež je,“ zašeptám klisničce v odpověď a v očích mi poskakují zlobivé plamínky. Pak ji zvednu do náruče a užívám si opojný pocit z toho, že ji mám plně ve své moci. Hlasem plným vzrušení zopakuji svůj slib: „A nelhal jsem ani o tom, že příští obraz bude patřit vaší spanilosti, má krásná Asharko.“ |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Ticho před bouří? 6.XI. 281, před turnajem Ah, ovšem, jak milé, pomyslím si, když se stanem konečně nese i otcův hlas. "Ovšem, otče," odsouhlasím mu a a směřuji svou maličkost k nejbližšímu křeslu, "nemohla jsem si ale nevšimnout, že jste byli... v poněkud jiné náladě, než jaká by odpovídala raní rozpravě o počasí," neodpustím si svá slova, do kterých vetkávám bodrý tón. Kdokoli jiný by snad v mé větě mohl zahlédnout výtku, doufala jsme ovšem, že má rodina v tom vidí pouhou výzvu k tomu, aby se mi svěřili. Dost na tom, že vše musíme tajit před jinými rody... "Alio, smím ti také nabídnout?" optám se jí, když si dolévám svůj pohár vínem, "je ředěné vodou," doplním. Nejsem si jistá jestli má i v dnešní den službu u lorda Arynna, a tak jí nabídnu i obyčejnou vodu. Dle otcova výrazu totiž shledávám, že se chvíli zdržíme. A nemýlila jsem se, pomyslím si, když zazní i otcova další slova. Říká rod, ale jsme tu jen my... možná o věc tak zásadní, že ani nikomu jinému nevěří. Pohled stočím k Alie, hrdinské proslovy jí, jak se domnívám, šly vždy lépe, než mě, a tak zanechávám taktní ticho, ve kterém jí dávám prostor se k otcovým slovům vyjádřit jako první. Je rytíř, její ruky bude možná víc zapotřebí a o mě otec ví, že má mou bezmeznou podporu. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6.XI. 281, před turnajem Stany Waynwoodů Oen, Anya Všimla si. Jak jinak, vždy byla všímavá a já vždy špatně skrývala své nálady. Nebo alespoň před otcem. Měla pravdu, chtěla jsem s otcem řešit jiné věci, než jen počasí. A kupodivu se to týkalo rodiny. A mě. Hlavně mě. Chtěla jsem ho připravit na to, co přijde, z čeho jsem měla radost a doufala, že otec nebude proti. Matka by asi byla, ale ta naštěstí nemá takové slovo, aby tomu mohla zabránit. Ovšem otec, to je jiná. "Ne, děkuji, voda postačí," odmítnu zdvořile víno, nabízené Anyou, ale vodu přijmu. Stejně jak nejspíše tušila sestra, i já začala po otcových slovech tušit, že se zde zdržím déle, než jsem měla v úmyslu. Do teď jsem sbírala odvahu vyslovit to, co jsem měla na srdci, ale to jsem nyní pečlivě ukryla. Na to bude čas později. Nastalo ticho, otec nás sledoval, Anya sledovala mne. Nedovolila jsem si zavřít oči a nadechnout se. "Rodina a rod stojí před vším, otče," začnu tiše, ale pevně, odhodlaně, "ať se bude dít cokoliv, nikdy se k rodu neobrátíme zády. Vždy v nás najdeš oporu, ať už bude jakákoliv. I kdyby to mělo znamenat vzepření se králi." Poslední slova byla pronesena tiše, sotva slyšitelně, ale nikoliv ve strachu. Můj pohled byl pevný, odhodlaný, ne zjihlý a nejistý, jako když jsem za otcem přišla. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Ticho před bouří? 6.XI. 281, před turnajem Náš lenní pán by nebyl rád, kdyby nás slyšel, projde mi hlavou, když se Alia ujme slova a mé rty se zkroutí v náznak úsměvu. Stará pravda říká, že jeden div střádá druhý... inu, pakliže mi zlepšila náladu myšlenka naší rodiny, naší velké, silné rodiny, prošlo mnou zděšení, když Alia domluvila. Bohové, kdyby nás někdo slyšel, ačkoli Alia svá slova záměrně pronesla tiše, neubránila jsem zvláštnímu pocitu, jež mě pronásledoval na všech událostech, kde se setkalo hned několik lidí, jejichž zájmy mohly být diametrálně odlišné... měla jsem pocit, že tu je někdo navíc, že někdo slyší, že někdo vidí. Byl to zvyk, železná košile, do které jsem se nasoukala, aby mé kroky byly vždy bezpečné; snad proto nyní můj pohled bloudil po stěnách stanu. Sem, tam... hledal, pátral, sháněl se po jistotě, že jsme tu jen my tři. "Má část leží ve slovech mé sestry," promluvím, "naše rodina, naše jméno je to nejcennější čeho se mi dostalo," přála bych si svá slova vyslovit mnohem hlasitěji, ale mírnila jsem se, "doufám, že jsi nikdy nezapochyboval o tom, že bychom nebránily svůj rod," svou větu, ačkoli to původně měla být otázka, jsem nakonec položila do hlubší tóniny. Co se nám chystá říct? Snažila jsem se nevyslovit přesná slova jako má sestra, neboť si s nimi nebylo radno zahrávat a ona železná košile mi ani nedovolila říct, že bych postavil svůj rod nad krále, ačkoli bych tak učinila. |
| |
| Ráno Harrenov 6. 11. 281 Hoster Tully Zívnu, když se vyhrabu z postele a rozhlédnu se po komnatě, kterou mi přidělili. Na rozdíl od včerejšího rána je tohle víceméně v pořádku a po vykonání obou potřeb se cítím svěží, připraven na dnešní klání. Oděn do šedou nití vyšívané kožené kazajky vstoupím do hodovního sálu a mávnu na jednoho ze sluhů, aby mi přinesl snídani. Po krátké analýze kdo je přítomen pak vyrazím za lordem Tullym. „Hostere! Dobré ráno,“ pozdravím s úsměvem a přisednu si. |
| |
| Brousek a meč Harrenov 6. XI. 281 Se zamručením se posadím na kavalci a kouknu po Humfreym, ještě stále ztraceném v říši snů. „Hej ty tam, ospalče! Vstávej, nechceš přece přijít o pohled na to, jak tvůj brácha nakope bandě rytířů zadek!“ Když později procházím stanovým městečkem, vnímám pohledy lidí okolo. Mladý šlechtic oděný do šedého varkoče s rodovým erbem, jenž si to ve svých jezdeckých holínkách rázuje ke stájím nepochybně upoutá pohledy mnoha dam. Ve stájích se na Brouska laskavě usměji. Vím, že aspoň on mě nikdy v životě nezradil. A já mu jeho věrnost vždy oplácel péčí. U koně zůstanu po zbytek rána, pořádně se o něj postarám a poté, opřen o jeho mohutné tělo, brousím svůj meč v očekávání dnešního klání. |
| |
| soukromá zpráva od Jorah Mormont pro 6.XI. 281, stany Tyrellů Překvapení "To máte pravdu. Po turnaji nejspíše pojedu domů, cestou bych se však stavil na zdi navštívit otce. Budete-li chtít, tak by jste mohl jet klidně s námi". Nabídnu Lordu Macovi a přátelsky se usměji. Najednou se ozve zvuk trubek. Zvednu se ze židle a nabídnu ruku své milované, abych jí pomohl vstát. Mile se na ni usměji a pak se znovu podívám na Lorda Tyrella. Kývnu že rozumím a vyrazím pomalu za ním. Jakmile se odhrnou stanová plátna, tak se objeví nádherný, černý hřebec. Když uslyším že je pro mně, tak se trošku překvapeně na Mace podívám. Pousměji se a dojdu ke koni. "Nazdárek.." Řeknu tiše a pokusím se jej pohladit po hřívě. "Tedy, já nevím co říct... Je to vážně nádherné zvíře, moc vám děkuji". Řeknu upřímně a podrbu koně na krku. "Myslím že zrovna teď se nabízí skvělá příležitost jak ho vyzkoušet". Řeknu směrem k Lordu Macovi. "Co hochu, chtěl by ses projet?" Usměji se, znovu koně podrbu a s milým výrazem se podívám na svoji krásnou ženu. Doufám že nikoho nezklamu a podaří se mi přežít aspoň ještě jedno kolo. |
| |
| soukromá zpráva od Oberyn Martell pro Můj stan Lady Blackmonth V klidu jsem po včerejší noci spal, než mně probudily jakési zvuky. Otevřel jsem oči a uviděl lady Blackmonth, zcela oblečenou uprostřed stanu jak se zřejmě chystá k odchodu. "Dobré ráno". Zadívám se na ni a mile se usměji. "Nemám teď chuť na spánek". Posadím se na postel a promnu si oči. Znovu se na Lady usměji a kývnu. "Přesně tak.. Už dlouho jsem nezažil něco takového jako v noci". Beze studu ze sebe shodím deku a vstanu. Dojdu ke svým věcem, seberu je ze země a začnu se oblékat. "Doufám že mně nebudete chtít opustit. Velmi rád bych s vámi posnídal a pak se šel podívat společně na souboje. Co říkáte?" Zeptám se když si zapnu kalhoty, přejdu až k Lady Blackmonth a zadívám se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Roymund Ryder pro 6.XI. 281, před svítáním Lewyn, Barristan, Arthur a ser Whent "Až ti bude tolik co mně, bude ti taky leccos trvat". Odpovím pobaveně Oswelovi. Nad poznámkou o krvi jen zavrtím hlavou a konečně si doupravím brnění. Do rukou vezmu svou přilbu a podívám se na své bratry. "Dobře.. Já a Lewyn budeme bojovat. Pokud oba dva skončíme ve stanu mistrů, tak bude mít velení Barristan. Mně však rovnou můžete připravit rakev, protože by to byla strašná hanba..." Řeknu napůl žertem. "Až souboje začnou, tak vy tři budete u krále a královny. Darry pak bude moc ještě chvilku dospat, ale potom musí jednoho z vás vystřídat. Když si teda bude chtít ještě někdo pospat, když ne, tak budete u krále všichni". Řeknu už vážněji. "Doufám že si připravenej příteli.." Řeknu Lewynovi a polácám jej po rameni. "Barristane! Ještě je chvíli čas. Co kdyby jste mi tedy pomohl protáhnout kosti?" Pousměji se a vytáhnu svůj meč. |
| |
| Stany Tyrellů - snídaně „ Jenže když se narodil princ, bylo to před několika lety. Nemůžeš se poměřovat s tím, co bylo před lety.“ Usmála jsem se na otce povzbudivě. Ano, vím, že otec je od té doby také starší, ale dostal přece toho mladíka a to těžko bylo štěstí nebo neschopnost soupeře. „ Zvládl si podstatně mladšího soupeře, obratnějšího a živějšího… neboj se.“ Upila jsem ze svého pohárku stejnou tekutinu jako otec a mírně jsem zavrtěla hlavou. * Kdyby tady nebyla, nic by se taky nezkazilo…* Nic však neříkám, názor na mou drahou sestřenku máme všichni jasný. Usmála jsem se pobaveně na bratra, když se zatvářil jako strýček Mace a přikývla jsem. „ Není otče. Není toho příliš. Pravdou je, že to většinou není pěkný pohled, ale tam jsem alespoň užitečná. Víc než na tribuně mezi ostatními růžemi. Ačkoliv je pravda, že bych dnes byla mezi nimi asi raději.“ Povzdechnu si mírně zasněně. Ano. Dnes bych možná i tu řež chtěla pozorovat. Sledovat, jak si vedou ti, na kterých mi záleží. „ Slíbil, že všechny jeho vítězství budou pro mě. A pokud vyhraje, věnuje hlavní poctu mě.“ Podívala jsem se otci do očí, tváře růžové, jako čerstvě rozkvetlé poupátko. Určitě ví, o kom to mluvím. Musí to vědět… |
| |
| NÁVRAT DRAKA
Harrenhall 6. XI. 281 Do svého stanu jsem se včera večer vrátil hodně pozdě. Sice jsem to takto neplánoval, ale rozhodně to nebyl špatně strávený čas a navíc to mělo i tu výhodu, že se moje maličkost mohla vyhnout oné hostině, kde se stejně jen probírá politika a další podobné věci - hlavně se tam intrikuje tím způsobem, že každý maže med kolem pusy a pravda je tam pokřivena natolik, že vlastně nakonec pravdou ani není. A tomu všemu vévodí můj otec Aerys II. Targaryen, král Západozemí. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, ráno Barbrey Jen se rozhlédl po místnosti. "No mám tady ovesnou kaši a nějakou opečenou slaninu. Možná by se našel i kousek chleba." Ukázal na malý stolek, kde stála miska a talíř s jeho vlastní snídaní. "Opravdu dneska ráno nemám hlad, všechno co tam vidíš můžeš sníst ty." Nalil si vína a podíval se na konečný výtvor. "Dokonalé, málem bych se v tom poznal. Tedy poznal bych se kdybych nevěděl, že to nejsme já." Lehce se podrbal na bradě a přemýšlel co by ještě dodal. "Zkus nepadat. To bude asi poslední moudrá rada." Pokrčil rameny a hluboce upil. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, ráno Anya, Alia[/u] Lord Waynwood obrátil oči v sloup a upil vína. "Mé drahé dcery. Vaše věrnost mě těší a jsme na ni hrdý. Ale. Ale nebudeme to přehánět. Krále, pobočníky a velké lordy přenecháme jim samým. Dovedou se mezi sebou poprat jak psi o volskou kost sami a nepotřebují naší pomoc." Znovu upil. "Mluvím o vás dvou. Jednou já i můj bratr odejdeme k Tvářím a vše co jsme vytvořili zůstane vám. Nechci aby mezi vámi dvěma panovala nevraživost, závist, zloba a nenávist. To ponechte jiným a bude jich dost. Velké rody spolu soutěží, malé rody spolu soutěží. Dokonce i rytíři co mají tolik půdy, že když si jejich pes lehne, tak mu ocas leží u souseda spolu soutěží." Upil aby si utřídil myšlenky. "Nepotřebuji abyste se vy dvě hádaly mezi sebou. Obě jste mé dcery a měly byste k sobě cítit lásku." Podíval se na Anyu. "Říkal jsem v lásce. Nechci slyšet ani výčitky ani stížnosti. Smrdí to tady. Král Aerys," chtěl ještě něco říct ale zmlkl. "Tyrellové, Martellové, Starkové, Arrynové, Tullové, Lannistrové. Chybí jenom Greyjoy a toho nikdo nikdy nikam nezve. Naposledy jsem tolik velkých rodů viděl na Kamenoschodech. Páchne to tady a páchne to velmi. Blíží se bouře." |
| |
| Tyrrellové 6.XI. 281, ráno Victarie "Já že se bojím," ser Victor uraženě zvedl obočí. "No to nemůžeš ani myslet vážně. Od toho jsem měl tvou matku a teď ty čestnou úlohu vykonáš ty. Někdy mám takový pocit, že se bojíš za nás za všechny." Vesele se smál, když domluvil. Upil vína. "Je dobře že se cítíš užitečná. To jen jen dobře." Upil vína. "Má drahá kytičko?" Nadzvedl ser Victor tázavě obočí. "Doufám, že se nepotkám s jistým mladým mužem. Asi by ti nedělalo dobře, kdybychom se navzájem museli vyhodit ze sedla." Lehce se na ni usmál. "Klidně se přijď podívat, když ho heroldové vyvolají k turnaji." Spiklenecky se na svou dceru usmál, dojedl, zvedl se a zamířil ke kolbišti. |
| |
| Dobré ráno, já mu dám dobré ráno 6.XI. 281, ráno Lord Stark Dobré ráno? On mi přeje dobré ráno, no to musím vypadat o hodně lépe než se právě cítím. Třeba si nevšiml černých vaků pod očima a mého poněkud vzteklého výrazu."Dobré ráno," odpovím u upiji neředěného vína, které dnes tvoří základ mé snídaně. "Doufám, že alespoň ty ses dobře vyspal. Taky doufám, že se dobře vyspali tví chlapci. Dneska mají tu správnou možnost se předvést." lehce se na něj usměji. "Ale vážně, Eddard i Benjen už jsou vzhůru a rocvičují se. Doufám, že i Edmure se jednou takhle předvede." Znovu upiji vína. |
| |
| soukromá zpráva od Kevan Lannister pro 6.XI. 281 Genna, Tywin, Tygett, Gerion Jen překvapeně nadzvednu obočí. Co? Lysa už není panna, nebo alespoň jsou velmi vážné důvody si myslet že není panna. tak tomu říkám překvapení. Dokonce ani pokárání, jenž se dostalo Gerionovi mi v tuto chvíli nepřináší uspokojení. Škoda, pokud je to pravda tak důležitý svazek se rozpadne. Teď je ale na řadě turnaj. "Jistě bratře, bude jak si přeješ." Odpovím a podívám se na Tygetta, který sedí u stolu, mlčí a nad něčím očividně přemýšlí. Dokonce se ani nechce hádat. Zvláštní. Dopiji víno a přemýšlím co mne asi čeká venku na kolbišti. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Gelord, Lewyn, Baristan, Arthur "Až já budu tak starý jako ty," zasmál se ser Oswell, "budu ležet pohodlně ležet tak tři stopy pod zemí a z první řády zkoumat jak rostlou rostliny. Budu mít v té věci větší znalost než Velmistr Arran co trávil celé dny mezi rostoucími boby." Zasmál se ale zmkl, aby mohl dobře slyšel rozkazy. "No pokud vy dva skončíte ve stanu mistrů, tak postavím rundu celé Rudé baště. Měli byste pak už jen sedět na křeslech a vyprávět mladším, jací jste byli borci." Na chvíli se zamyslel. "Pánové, neměl by někdo z nás stát čestnou stráž před stanem prince Rhaegara." Trochu nejistě se podíval kolem. |
| |
| Ráno Prince Dračího kamene 6.XI. 281 Rhaegar "Můj Princi," kapitán stráží byl stále v mírném předklonu. "Můj Princi," šel jako vždy dva kroky za Rhaegarem. "Včera jsme tady měli nepěknou hádku. Několik našich lidí, co strážili stan se dostalo do sporu s Mečem Jitra. Sice se rozešli v míru, ale i tak byste o tom měl vědět." Na chvíli se zastavil. "Nechci je potrestat. Ser Arthur s nimi jednal takovou přezíravostí jak jen to rytíři dovedou vůči prostým vojákům." Zmlkl a znovu se uklonil. "Jinak můj pane, pokud dnes spadnete," dodal už mnohem veseli, "spousta dobrých mužů bude bez peněz. Mám vám vyřídit, že vám všichni fandíme a doufáme ve vaše vítězství." |
| |
| Lekce pro Vlka 6.XI. 281, ráno Eddard Mladý Vlk vyrazil v před a jeho útok byl nádherný. Wull se nenechal překvapit. Vlastně nakonec nebyl tam kde měl být. Ustoupil jen kousek stranou, ale to stačilo k tomu aby meč jeho mladého protivníka rozčísl prázdný vzduch. Wull se smál a cenil zuby jako dravá šelma. "Žádné otočky," vyslovoval důrazně a pomalu. "Žádné otočky, pitu, pritety" nebyl to slovo ani schopen vyslovit. "Žádné hlouposti," řekl nakonec. "Sleduj, pořád sleduj. Medvěd, sokol, člověk. Všichni sledují kořist. Všichni bojují tváří v tvář." Udeřil aby dodal svým slovům váhu. Udeřil zezhora a hnal Vlka sérií úderů aby mu nemohl uniknout do strany a mohl jenom ustupovat. Wull byl rychlý a neskutečně účelný. Střídal jen několik prostých úderů, ale v kombinaci s rychlostí, silou a zkušeností, to bylo zničující. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, ráno Oberyn Lady Blackmonth se usmála a odhalila celou řadu krásných bílých zubů. "Já a odejít," pronesl škádlivě její hlas. Pustila šaty a ty se po ní svezly až na zem. "Jistě žádná dívka z Dorn by neodmítla takové pozvání." Posadila se vedle prince na postel. "Tak co můj princi. Můj nádherný pane z Martellů, princi z Dorn. Sliboval jste snídani a vy jistě nic neslibujete nadarmo, že?" Hodila tu otázku do prostoru a přitáhla se k princi. "čřekám a očekávám, že své lovo splníte." Políbila prince na tvář a laškovně se usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Jorah Lord Mace se divoce rozesmál. "Já a na Zeď. Ach rád bych se vydal na místo tak opředeném legendami jako je Zeď. Ta největší věc co kdy byla postavena. Ale Lorde Jorahu. No dovedete si představit, že bych se místo na Jih vydal na Sever. Nechal zahradu samu sobě, nebo mým příbuzným, nevím co je horší, a odjel. Všichni vy celé Říši by měli za to, že se chci dát k Černým a Lord Velitel by mi nedal pokoj pokud by mne neulovil. První velký lord za nejméně čtyři sta let, co skončil na zdi." Když se dosmál dosmáli se i jeho příbuzní, tedy až na Královnu Trnů, která měla pohled ledovější než severní vítr. Kůň jen radostně pohodil hlavou a zahrabal kopytem. Byl to válečný hřebec, od hříběte cvičený k bitvám a turnajům. Hrabal kopytem protože slyšel zvuk trubek a čekal kdy na něj nasadí zbroj a vyvedou do klání. Jeden z mnoha bratranců lorda Tyrella se přiblížil zezadu až příliš a měl co dělat aby se vyhl letícímu zadnímu kopytu. Blesk otočil hlavu a spokojeně zařehtal. |
| |
| Kasaní rukávů 6.XI. 281, ráno Aeric "Bohové vždy přejí nejsilnějšímu," prohodil někdo u ohně, když šel do kola druhý pivní měch. "Ještě aby si to chtěl vzdát. Neposral ses z toho Brackena, tak se neposereš ani z princů a slovutných rytířů." Další odvážná myšlenka, která se u ohně setkala s velkou odezvou. "Stejně se vsadím že takový Baratheon nebo Targaryen krvácí stejně jako my. Stejně jako my padá z koně a končí hlavou v bahně a hnoji." Znovu velký souhlas. "A našim favoritem je Aeric z Blacwoodů. Rytíř z Říčních zemí, ten ukáže kdo je nejlepší." Trubky oznamovaly, že začátek nového dne klání je čím dál tím blíž. |
| |
| Stany Potulných rytířů 6.XI. 281, ráno ser Drumm Na tábořišti potulných rytířů to šumělo jako v úle. Panoši chystali jídlo a oblékali svým pánům zbroje. Jejich pánové se mezi sebou začínali hádat, kdo že je z nich vlastně ten nejlepší. Kdo se jak vyznamená a kdo bude poražen a vynesen z kolbiště za nohy. Přesto značná část zde tábořících ještě neměla nejmenší šanci vyjet na udupanou zem. Mnozí se chystali na závody koní a uzavírali spolu sázky. Muži se rychle pustili do práce a do deseti minut byla celá společnost připravená vyrazit k turnajovému pozemku. |
| |
| Ráno před Turnajem 6.XI. 281, ráno Dvacet dva, dvacet tři. Sklopit kopí. Dřepnu si a důkladně si prohlédnu povrch kolbiště, které služebnici Whentů udusali dohladka a vyrovnali velkými kamennými válci. Ještě se jednou rozhlédnu. Je prostě výborně připravené, dokonale rovné, nikde žádná chyba. Vstanu a rozhlédnu se kolem. Vše potřebné už jsem viděl, pomyslím si a zamířím mezi naše stany. Tywin si jen bůh ví proč nechal postavit vlastní velký stan vprostřed tábora. Vypadá to skoro jako by chtěl jasně říci všem, kdo je tady pánem. "Zbroj," poručím panošům, kteří zatím posedávají před mým stanem a čekají až zahřmí. Netrvá to dlouho a mám na sobě zapnuté pláty. Jen se několikrát protáhnu abych viděl jak na sobě sedí a jestli nejsou někde zle uloženy. Sedí výborně. "Dobrá práce," pochválím mladého Lefforda, který je zapínal. "Tohle je pro Dornu," podám mu ze stanu jeden z připravených dopisů. "Ať to mistr pošle okamžitě." Chlapec jen přikývne. Podám mu další dopis. "Tohle je také pro Dornu, pošleš to jen v případě, že bych skončil polámaný ve stanu Mistrů." Přikývne že rozuměl a odběhne vykonat co mu bylo nařízeno. Jen se podívám naproti, kde se chystá Tygett. Má štěstí, bude mezi prvními co vyjedou. |
| |
| RÁNO 6.XI. 281 Přeci jen se včera večer něco stalo. A z velitele to leze jako z chlupaté deky - no co čekat, Targaryeni jsou dlouhá léta známí tím, že trestají za každou pitomost a trestají tvrdě. |
| |
| Zápas s Wullem Když můj soupeř odhadl, mé kroky dopředu bylo to naprosto fantastické. Už není nejmenších pochyb, že je opravdu zkušený a dobrý a jeho slova. "Učí mě....snaží se mě učit.....skvělé..." Po tváři se mi mihne lehké pousmátí já kývnu hlavou na souhlas, že rozumím a začnu se kryty bránit před jednotlivými jeho údery. Jsou rychlé a tvrdé to se musí nechat a nutí mne k tomu, abych ustupoval vzad. Ještě jeden dva kroky dozadu, než vykryju poslední úder z jeho série. Konečně se mi daří nacházet systém, alespoň trošku odhadnout, co by mohl udělat dál a rozhodnu se pro to jediné, co se mi naskýtá. Přejdu do tvrdého protiútoku. Svým obouručním mečem zahájím na Wulla sérii kombinovaných seků, které se plynule střídají jeden za druhým, tak jako předtím ty jeho a snažím se mu to trošku vrátit. "Učím se rychle, sleduji kořist." Podotknu k němu tiše. |
| |
| Řeči před turnajem "Jsem si jist, že krvácí stejně, jako my a možná budeme mít dnes tu možnost to spatřit na vlastní oči." [/b]Zašklebím se na chlapy a při jejich oslavování mého jména a připiju jim z měchu, který koluje. "Vynasnažím se vaší důvěru nezklamat chlapi, ale to, že budu bojovat já, neznamená, že vy se budete moct flákat." Rozesměju se. "Koukejte se pořádně v turnaji předvést ať všichni vědí, že Říční krajiny jsou plné bojovníků, kterých je radno se bát." Je to opravdu příjemné posezení po ránu a na turnaj se o to více těším. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. IX. 281, ráno Harenhallské stanové městečko Oen, Anya Trochu se pousměji, když otec promluví a lehce sklopím hlavu. Jistě, neměla bych se tak těmito slovy ohánět. Ne v přítomnosti tolika rodů. Když ale pokračuje v mluvě, zvednu k němu zrak, zprvu nechápavý, ale pochopení postupně přichází. Nepatrně se podívám na sestru a pak zase na otce. Mluvil a při zmínce jména Arryn jsem trochu zpozorněla. Byli zde všechny velké rody a ten náš tu byl jen jako malá mince v trezoru zlatých ingotů. Uvědomovala jsem si to a otec také. Proto ty řeči. V mé, jinak netečné tváři se objevil náhle výraz, jež značil, že mi něco právě teď došlo. A opravdu to tak bylo. Do teď mne to nenapadlo, nemyslela jsem na nic jiného, než na upřímnou nabídku lorda Arryna a nespatřovala v ní nic jiného, než city, které jsme spolu sdíleli. Až teď mi došlo, co to bude znamenat pro náš rod. "Otče..." konečně jsem sebrala odvahu, zpříma se na otce podívala a snažila přemýšlela, jak to říci, "já... lord... my..." bylo jediné, co jsem ze sebe dostala, než jsem pohled upřela opět k zemi. Nebylo u mne obvyklé, abych takto zadrhávala, nenacházela slova, či odvahu k tomu to říci. Cítila jsem, jak mi tváře rudnou a nyní jsem více než kdy před tím litovala, že nemám delší vlasy, za které bych se mohla schovat. |
| |
| Stany Tyrellů - další turnaj před námi Všimla jsem si, jak se otec urazil, když jsem tak trochu nepřiměřeně řekla, že se bojí. Hmm možná to nebylo oprávněné, ale určitě jsem to říkat asi neměla. Tiše si povzdechnu a zavrtím hlavou. „ Byl to jen slovní obrat. Ovšem s tím, že se o Vás všechny bojím, to máš pravdu. Ale raději ať se bojím já, než vy… Vy potřebujete místo na hrdinství a sílu, ne na strach.“ Podívala jsem se na otce a pak i na bratra. Pousmála jsem se. „ Mistr mě učí, i když ne úplně vědomě. Pozoruju co dělá a občas se mé rychlé učení hodí.“ Upila jsem z pohárku a dojedla jsem poslední kousek mé skromné snídaně. „ Jistě se tam s ním potkáš. Otázkou je, jestli budete proti sobě, či budete stát po boku. Záleží teď hlavně na jeho výběru. Ale nemyslím, že by chtěl aby jeden z vás dvou skončil ve stanech mistrů, nedej bože ještě z vašeho vlastního souboje. Na druhou stranu, kdyby se náhodou stalo, že budete stát proti sobě, alespoň zjistíš jestli je dobrý.“ Pousmála jsem se. Vše má své pro i proti. Jistě, že nechci, aby stáli proti sobě. O to hůř, aby se jim něco stalo ať už budou bojovat spolu nebo každý s někým jiným. „ Záleží na tom, jestli bude mezi prvními, kteří půjdou do boje. Pokud ne, pak už nejspíše budu mít plné ruce práce s ošetřováním, až on přijde na řadu.“ Když otec dojedl a zvedl se ze svého místa, postavila jsem se i já a došla až k němu. „ Budu ráda, když se uvidíme až večer na hostině. Dřív tě vidět opravdu nechci…“ Ušklíbla jsem se na něj. Jistě, vidět ho dříve, znamenalo by to, že byl sražen a že se mu nejspíše něco stalo. „ Uvidíme se po turnaji, otče.“ Rozloučila jsem se s ním a následně vyprovodila i brášku pryč, aby se přidal k těm, kteří budou pozorovat turnaj. Sama jsem pak sebrala svou čistou zástěru a vyrazila jsem ke stanům mistrů. * Opatrujte se… všichni tři… * |
| |
| Okolí Harrenhallu 6.XI. 281, ráno Lyanna
Koně vyrazili v před, projeli hradními branami a razili si cestu městečkem. Tvrdé tváře severských gardistů, zachumlaných do kožešinových plášťů stačily k tomu aby lidé uskakovali z cesty a poníženě skláněli hlavy. Po vyjetí ze stanové městečka stačilo jen otočit hlavy aby měl člověk na dlani jak mohutný hrad, tak stanové a malé stále městečko položené pod hradem na břehu Božího oka. Seveřané se na jezero ani nedívali, v nábožné úctě se snažili aby jejich zrak nepadl na vody jezera nebo nedej Bozi na ostrov ukrytý za ranní mlhou. Nakonec se ale koně vydali opačným směrem. Do krajiny nekonečných polí a malých říček. Ještě míli od Harrenova bylo vidět prosťáčky spěchající na turnaj, ti ale raději uskočili z cesty a sklopili hlavy, než by se odvážili podívat na velkou lady jedoucí pod praporcem zobrazujícím šedého zlovlka. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, ráno Anya, Alia Lord Waynwood překvapeně zvedl obočí. Hluboce upil vína vína a klidně si nalil další. Podíval se na Aliu a bylo na něm vidět, jak příliš nevěří tomu co vidí, slyší a ani vlastně tomu co ho napadá. "Má drahá, Ty, Lord Arryn, Vy. Je to Alio opravdu tak jak to zní?" Položil Lord Oen prostou otázku, upil vína a čekal na odpověď. |
| |
| První volání trubek 6.XI. 281 Místa pro prostý lid byla zabraná již před svítáním a nejeden vesničan dokonce u kolbiště i spal aby si udržel dobré místo. Postupně se začínaly plnit i tribuny nižší šlechty. Zvuky spěchu a napětí již byly slyšet i z prostoru vyzyvatelů, kde se maršálkové turnaje netrpělivě ohlíželi po těch co měli vyjet na udusanou zem jako první. Vysoké tóny trubek volaly i obránce aby zaujali místa u svých stanů. Vše a všichni se chystali na nový den. Na příchod vysoce postavených, kteří strávili noc na hradě a na příchod krále, jenž zahájí nový den klání. Všichni byli napjati jako struna na nástroji. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Stany Waynwoodů 6. IX. 281, ráno Měly byste k sobě cítit lásku, ta věta mi ulpí v hlavě stejně jako můj pohled na Alie. Otec dobře tušil ve dvou dcerách, jež jedna dokáže pozvednout meč a druhá hlas, je obrovská síla. Syn za každou z nás by byl asi lepší, ale bohové mají svůj vlastní styl humoru, pousměji se. "Inu, neuškodí si osvěžit na čí straně stojíme," prohodím s úsměvem, abych nebyla jen tichý přísedící, divák v představení monologu mého otce. "Alia a lord... Arryn?" sleduji myšlenky svého otce a neubráním se překvapenému tónu. Pravda, zaslechla jsem, že ti dva včera odešli spolu, ale Alia je členkou jeho gardy. Zcela přirozeně jej chrání, snažím se obhájit si svou verzi ještě před tím, než sestra vysvětlí jaká mezi ní a lordem Arrynem přesná spojitost. Jen ať bohové nedopustí, aby byla Alia mladému Elbertovi na obtíž... anebo, proud myšlenek se mi utne, když až přespříliš detailně začnu prohlížet svou sestru, běžně můj pohled klouže jen po jejím oblečení, které by se dalo nazvat nevhodným, teď jsem však pátrala po jakémkoli náznaku toho, že by má sestra mohla nosit dalšího dědice Údolí. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. IX. 281, ráno Harenhallské stanové městečko Oen, Anya Pohlédla jsem na otce, srdce se mi rozbušilo. Sestru jsem moc nevnímala, na to jsem měla až moc práce sama se sebou. Uklidnit se, nadechnout a vše otci vypovědět. Ač otázka byla prostá, byla i nevýslovně těžká. Nejdříve jsem zprvu nejistě kývla hlavou, nebyla jsem si jistá, co přesně otec myslí. Snad jej nenapadlo, že jsem s lordem ulehla v lože. Ne, to zatím ne. Ale byla jsem připravená uvést to na pravou míru. "Ano otče. Lord... lord Arryn mne... mne včera požádal o ruku," polykala jsem, jak mi vyschlo v krku, ale napít jsem se neodvážila, aby neviděli, jak se mi třesou ruce. "Dnes, někdy během... během dne za tebou přijde... of-oficiálně tě požádá o mou ruku," vysoukám ze sebe, pohled upřený k zemi, jako tehdy, když jsem v zápalu hry rozbila matčinu oblíbenou vázu. Jistě, nebyla oblíbená, ona jen potřebovala důvod, proč mi vypeskovat a vyhnat z hradu. Chvilku nejistě stojím, nevím, co dělat, jak se zachovat. Srdce mi divoce buší, dlaně se potí, kolena třesou. A pak, zčistajasna, pár kroky překonám vzdálenost mezi mnou a stolem, za nímž stojí otec, chytnu jej za ruce a podívám se mu do očí. Může v nich vidět šťastný úsměv, takový, který mívá dívka, když je zamilovaná. "Prosím otče, dej nám své požehnání," řeknu tiše, prosebně. |
| |
| Lord Tully Harrenov 6. 11. 281 Hoster Tully Usměji se na svého dlouholetého přítele. Na jeho stav mám čerstvé, zhruba tak den staré vzpomínky. Já se však místo neředěného vína léčil vydatným spánkem. Snídani, kterou se místo alkoholu rozhodnu doplnit o brusinkovou šťávu, strávím v družné konverzaci s lordem. Když konečně zazní trubky, s úsměvem se narovnám. „Inu, snad abychom vyrazili, což?“ Pokud mne Hoster bude chtít doprovázet, rovnou přejdu k otázce, která mi včera v noci nedávala spát. „Tak co Catelyn a Brandon? Měl jsem pocit, že jsem ty dva včera viděl u tvého stolu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6.XI. 281 Když jsem připravena, nacpu se ještě několika lžícemi ovesné kaše, jež jsem během mých příprav sem tam ujídala a poté si vyslechnu Markův názor. Zdá se, že je vše v pořádku. Přesto vím, že nedokáži příliš napodobit jeho hlas, takže si budu muset vystačit s minimem příkazů. Když mi dá poslední radu, obejmu jej kolem ramen a políbím na tvář. Poté už jen stačí ještě jednou prohlédnout koženou zbroj a nasadit si přilbici. Přestože zakrývá velké množství mého obličeje, mé oči a ústa jsou stále k vidění, takže si do jejich poloviny vytáhnu šátek, jež mám na krku, aby byl efekt mnohem věrohodnější. Přesto nepočítám, že na mne bude příliš lidí pohlížet-kožená zbroj bude stačit, aby věděli, o koho se jedná. Naposledy se ohlédnu za Markem ve stanu, kývnu na něj-rychle a nezřetelně, jak by to udělal on sám-a vydám se ke stájím. Slyším trubky ohlašující blížící se klání. Davy proudí k tribuně jako řeky mířící do moře-nic je nezastaví-tím lépe pro mne, jelikož mi nikdo nevěnuje příliš pozornosti. Teprve když dojdu ke stájím mého rodu, jež z části zabraly existující dřevěné ruiny a z části musely být provizorně dostavěny, aby pojmuly množství přivezených zvířat, začnou mi služební prokazovat čest lehkými úklonami-avšak i tak si spíše jsou po svých. Pomalu minu řadu nádherných koní-exemplářů hodných jakéhokoliv lorda-pevných, severských koní-a zastavím se až skoro úplně u konce, u jedné z kójí, odkud jde slyšet neposlušné funění a tlučení do hlíny. Jedná se o kój Divokého. Přestože je to kůň mnohem menší, než jeho bratři okolo, má v sobě mnohem více energie-a pravděpodobně i zášti-než všichni z nich dohromady. Můj otec jej našel kdo-ví kde, zraněného, zuboženého, jako by se přes něj převalilo hněvivé stádo. Tehdá jej zachránil pro Rickarda-aby se mohl naučit jezdit na něčem, menším, milejším. Oh, jak příliš se spletl. Divoký na sebe nenechá sahat-alespoň ne od nikoho jiného, než těch nejlepších jezdců. Proto i teď ve stáji vypadá spíše jako zmoklá slepice, než klenot Ryswellského rodu. Tiše na něj promluvím a nechám jej mne rozpoznat, abych ho mohla vyvést ven a vykartáčovat. Celou dobu mi trhavými pohyby připomíná, že není rád, že je zde, avšak zdá se, že je mu má pozornost příjemná. Ani vykartáčovaný však není žádnou kráskou-jeho krátká tvrdá srst mi vždy připomínala tající sníh na bahenním podkladu-avšak jeho pravá cena není ve vzhledu, ale v rychlosti. Divoký nesnáší ostatní koně-pravděpodobně kvůli tomu, co se stalo, když jsme jej našli-doteď má na těle jizvy ve tvarech kopyt-a proto pokaždé, kdy je postaven vedle jednoho ze svých bratrů, vyrazí vpřed jako vystřelený šíp, ukazujíc všem, kdo je pánem. Musím sice uznat, že je tu vždy určitý risk, když se vyhupujete do sedla, jelikož Divoký je i vůči svým pánům občas nevyzpytatelný, avšak je to i ten samý kůň, s nímž jsem v závodech pokaždé porazila Brandona a Lyannu. Pokud mám tedy dnes někoho osedlat, bude to právě Divoký. Trvá mi pořádnou chvíli jej uklidnit natolik, abych mu mohla připnou výstroj-vyberu černý přehoz a kožené sedlo a ozdoby v barvách odpovídajících mému vlastnímu vzezření. Když jsem konečně hotova, vypadá Divoký dokonce i lehce vznešeně. Přesto, když jej za uzdu vedu směrem k boční trati kus od tribun klání, jsem si skoro jistá, že s ním po mém boku budu středem posměchu některých z jezdců. To ale nevědí, co jsme zač! Poplácám divokého po šíji. Tj. to nejintimnější, co si dovolím. Kdybych se totiž pokusila jej pohladit, vím, že by se mne na oplátku pokusil kousnout. V pozadí opět zazní trubky a já se neubráním myšlenkám na turnaj. Jak si asi dnes povede korunní princ? A co tajemný severský rytíř? Po závodě-jakmile budu zase sama sebou, se musím jít podívat na výsledky. Avšakto už jsem se blížila k závodní trati. Na rozdíl od publika klání byl počet obdivovatelů zde až skoro žalostný. Lehce usměji. Mark by za to byl jistě rád-méně svědků, méně otázek-méně ostudy, pokud dnes spadnu z koně. Lehce pohlédnu na Divokého, jež sebou začne lehce trhat-očividně si všiml trati. Jenže to se dnes nestane… usměji se pod přilbicí a jedním pevným gestem pokynu Divokému, aby se dal zpět do chodu vstříc dráze. |
| |
| soukromá zpráva od Jorah Mormont pro 6.XI. 281 Lord Mace, Tyrellové + Linnea Nad poznámkou Lorda Mace se pobaveně usměji. "Nemyslím že by se Lordu Veliteli povedlo vás zlákat. Ale kdyby přeci jen ano, pak by aspoň u hlídky přibyl další schopný muž". Pousměji se a zahlédnu tvář Lady Olenny. Smích z mé vlastní tváře rychle zmizí a raději se opět podívám na Bleska. Lady Olenna mi přijde jinak milá, ale už začínám chápat tu přezdívku. "Pozor!" Už jsem se jej chystal odstrčit, ale naštěstí se podařilo bratranci Lorda Mace včas uhnout. Kopanec od koně není nic příjemného, ještě že má více štěstí než rozumu. Blesk vypadá natěšeně a já vlastně také. Myslím že je čas se vydat na kolbiště, nerad bych přišel pozdě na vlastní zápas. Znovu Bleska podrbu a kouknu na Mace. "Lorde Maci, velmi vám děkuji za příjemnou společnost a také ještě jednou za toho koně, je vážně pěkný. Ale když teď prominete, asi bych měl nechat Bleska hned vystrojit a zamířit na kolbiště. Doufám že budu mít aspoň tolik štěstí co včera.." |
| |
| soukromá zpráva od Oberyn Martell pro 6.XI. 281 Lady Blackmonth S pohledem upřeným na Lady Blackmonth jsem čekal na odpověď. Jakmile se zbavila svého šatu, tak jsem se spokojeně usmál a začal si její tělo prohlížet. Samozřejmě že jsem jej viděl už včera, ale když máte k dispozici takovou krásku, tak proč se nedívat častěji že? "Z těch lichotek se snad začnu červenat". Poznamenám tiše a pousměji se. Nechám Lady aby se ke mně přitáhla a zavěsím se jí rukama kolem pasu. "Samozřejmě že ano". S tím políbím Lady na rty a jednou rukou ji začnu hladit po zádech. "Víte že do teď neznám vaše jméno?" Zašeptám a políbím ji na krk. Poté převrátím pozice, tak aby Lady byla na zádech a já na ní. Rukou jí přejedu po noze, břichu a ňadrech která začnu hladit. Mezi tím ji políbím na rameno, znovu na krk a pak na rty. |
| |
| BÍLÝ BÝK SE S NIKÝM NESERE! Ještě před tím než se otevřely dveře, věděl jsem že princ nadšený nebude. Buď jsem jej zastihl ve špatné náladě, nebo jsem ho vzbudil. Tak či onak je to vlastně jedno. Vyslechl jsem si jeho výhružky, otočil jsem se a zamířil zpět ke dveřím. Položil jsem Viserysovi ruku na hruď, tak aby nemohl jít dál kdyby chtěl. Sklonil jsem se abych mu viděl do očí. "Princ který o sobě samém říká že je drak drakem nikdy nebude". Řeknu naprosto klidně avšak s kamennou tváří. Opět se narovnám a pokračuji. "Pokud si vzpomínám, tak tě včera tvůj otec jmenoval mým panošem. A to znamená plnit mé rozkazy, i kdyby to bylo leštění zbroje, bot a nebo mytí podlahy... Tedy pro mne už princ nejsi a nebudeš, dokud se tak nezačneš chovat". Zamračím se a znovu pokračuji. "Takže pokud chceš aby tě lidé respektovaly a měly rádi jako Rhaegara, tak uděláš co řeknu... Jinak si můžeš utřít slzičky a běžet k tatínkovi. Jsem si jist že tě pochválí za to že nezvládneš ani přinést koně či část zbroje..." |
| |
| Drak proti býkovi 6.XI. 281 Vře to ve mě jako v natlakovaném hrnci. Jsem naprosto zaskočen jednáním sera Gerolda. Pokud vím, měl mě učit bojovat a dělat ty rytířské serepetičky. To je dle mého názoru podstata panošování. Né nošení zbroje, kartáčování koní a další podřadné práce. Ale tenhle idiot to očividně nedokázal pochopit. Co si myslí, že je? ,,Býk co si říká býk taky není býk." odseknu mu. Dívám se na něj s neskutečným opovržením. A dívám se mu přímo do očí. Z jeho dalších vět jsem pochopil, že je to hlupák. Otec mne nejmenoval k nošení a leštění zbrojí, k tomu jmenoval zbrojaře, K mytí podlahy uklízečku. Panoš tyhle blbosti dělat nemusel. Hodlal jsem se přít, a hodlal jsem si stát za svým. Tenhle člověk byl hlupák. Chvilku jsem mlčel, ale jeho konečná poznámka o Rhaegarovi způsobila, že onen natlakovaný hrnec explodoval a jeho obsah se rozlítl všude kolem. Začalo to zvolna. ,,Já." řekl jsem ještě poměrně klidně. ,,NEJSEM." tohle už jsem tak klidně neřekl, ,,JAKO RHAEGAR." tohle už jsem zařval. ,,JÁ JSEM DRAK Z RODU TARGARYENŮ! RODU, KTERÝ SE NIKDY PŘED NIKÝM NESKLONÍ, A NIKDY OD NIKOHO NEPŘÍJMÁ ROZKAZY, KDO SI MYSLÍŠ, ŽE JSI, ABY JSI MOHL ROZKAZOVAT DRAKOVI! DRAK JE PÁN A ROZKAZY NIKOHO JINÉHO NEPŘÍJMÁ!" odrazil jsem se od ruky sera Gerolda a můj obličej v tu chvíli vypadal jako rajče. Až mi z toho trochu tekli i slzičky. ,,OTEC BY TĚ MĚL VYRAZIT! HORŠÍHO KAPITÁNA STRÁŽE MÍT NEMOHL! VŽDYŤ KDO TO KDY VIDĚL, ABY KAPITÁN STRÁŽE MANIPULOVAL S PRINCEM BEZ KRÁLOVA VĚDOMÍ? CO KDYŽ MĚ PO CESTĚ K PŘÍPRAVĚ KONÍ NĚKDO ZABIJE? CO PAK? CO KDYŽ SI UBLÍŽÍM? CO KDYŽ MI NĚKDO UBLÍŽÍ? PAK MI ŘEKNI, KOHO KRÁL POCHVÁLÍ!!!" V tuhle chvíli už jsem byl vzteky bez sebe. Řval jsem příšerně. Nebýt toho, že byl ser Gerold o dost silnější než já, vrhnul bych se na něj. To jsem ale neudělal. Z toho křiku mi hrozně vyschlo v krku a začal jsem hodně kašlat. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, komnata Geriona Lannistera Lví hříva Mé a Gerionovy rty se prolínají ve vzájemném polibku. Mé ruce mezitím sklouznou zpět na jeho hrudník, aby jej začaly vyprošťovat z vrstev oblečení. Než ale stačím přijít na kloub tomu, jak je rozvázat, ucítím pevné stisknutí na zadečku a pak... |
| |
| Vlk a Wull 6.XI. 281, ráno Eddard Wull se usmál a znovu odhalil své bílé zuby. "Vlk se učí rychle," podotkl spokojeně i když se teď musel bránit. Bránil se s rozmyslem. Klidně odrážel rány a ustupoval plánovitě a soustředěně. Trvalo ale jen chvíli než se znovu rozhodl zaútočit. Oba protivníci si vyměnili několik úderů a při tom posledním z nich meč mladého Vlka vyletěl do vzduchu, opsal hezký oblouk a dopadl do rozbředlého sněhu. "Vlk byl dobrý." Pochválil Wull svého protivníka. "Hodně dobrý. Až doroste bude kousat rychle a bude kousat hluboko." Jeden z jeho lidí mu podal měch naplněný silnou pálenkou. Wull se zhluboka napil a podal měch mladému Starkovi |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, ráno Alia, Anya Lord Oen do sebe obrátil pohár vína na jeden lok. "Výborně," promluvil do prostoru a nejspíš sám pro sebe. "Výborně." Dodal teď už mnohem konkrétněji. "Alio, víte vy oba do čeho jdete." Podíval se ustaraně na Aliu. "Lord Arryn je starší muž, těm se v podobných záležitosti občas výpadky stávají, ale ty. Ty nejsi zrovna typ na manželku velkého Lorda a každý, jehož naděje budou tímto poškozeny ti to nezapomene připomenout." Nalil si další pohár vína. "Jistě, že mu vyhovím. Bylo by hloupé a neuctivé mu nevyhovět. navíc když chce s tebou lehávat na správné straně postele. Ovšem že mu vyhovím." Znovu upil. "Alio, můžeš nás tady s Anyou nechat o samotě?." Podíval se na své dvě dcery. |
| |
| Ráno Prince Rhaegara 6.XI. 281 Rhaegar Kapitán stráží se mírně uklonil. "Jeho Veličenstvo král Aerys vás přikázal hledat. Nejspíš vás chtěl mít na hostině. Proto vás Meč Jitra hledal." odpověděl kapitán po pravdě, i když nevypadal příliš spokojeně. Teprve nakonec se trochu rozesmál. "Princi až vám vypadne meč bude to s tímto královstvím zle. Něco takového se vám přece nemůže stát." |
| |
| Starý přítel 6.XI. 281 Rickard Stark "Ano pojďme, alespoň uvidím něco zábavného. Co myslíš udrží se naši obhájci přes první kolo, nebo si budeme moci prohlédnout nové stany?" Zeptám se ho abych zahnal chmurné myšlenky které se mi honí hlavou zatímco míříme ze síně. "A ano. Pokud se ptáš na tyhle dva mladé, tak ti byli u mého stolu a vrkali jako hrdličky. Dělají mi oba dva radost. Bude z nich hezký pár a budou mít hezké děti, pokud jim Tváře dopřeji milost." Všechno živé se sune k turnajovému pozemku. Jen se nenápadně rozhlédnu kolem. "tak co, kde jsou ti tví dva mladí favorité?" Zeptám se, protože by mne zajímalo kde jsou jeho dva synové. Edmure s učitelem již budou jistě na tribuně. |
| |
| Divoké ráno I když se mi podařilo na chvíli obrátit bojovou kartu, tak Wull se jen tak nedal. Výměny úderů byly tvrdé a dobré. Musel jsem se při souboji usmívat. Kam se na to hrabe nějaké oťukávání se s bratrem. Od něj se nic nenaučím. Od Wulla se učím každým úderem. Když mi vyletí meč z rukou a zazvoní o zmrzlý sníh po tváři mi přelétne úšklebek a ruce rozpřáhnu od sebe ve vzdávajícím se gestu. "Díky za uznání, jak vidno mám se však ještě stále, čemu učit. Děkuji za tuhle lekci. Až se střetneme příště doufám, že bude náš souboj zase o něco více vyrovnanější." Pokývnu k němu a přijmu měch, ze kterého se napiju, abych zahnal vyprahlost v hrdle a přijmu zpět svůj meč od jednoho z přihlížejících, který mi jej podal. Zasunu jej do pochvy a napřáhnu pravici k Wullovi, abych mu jí potřásl, protože tento Lord si získal mé uznání. "Myslím si, že za Váš výkon by se nemusel stydět ani Smějící se strom Lorde." Promluvím k němu polohlasem přičemž lehce narazím na skutečnost, kterou se domnívám, že by mohla být pravdivá. "Doufám, že se potkáme ještě na turnaji." Mrknu na něj a pak se s ním pomalu rozloučím, jelikož bude začínat turnaj a já si chci po téhle hezké rozcvičce chvilku ještě odpočinout, než nastoupím do kolbiště. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaella Targaryen pro Snídaně před začátkem dalšího turnajového dneHarrenov, 6. X. 281Aerys Co jsem čekala? Že se utopíš ve víně.. Že se přes noc sám probodneš těmi svými dlouhými nehty.. Že si opět vzpomeneš, že Rhaegar je tvůj syn, ten nejlepší, ten, který by měl sedět na železném trůně místo tebe.. Že pošleš Viseryse do Dorne, což jsi měl udělat.. Můj ubohý malý chlapeček. Co jsi z něj udělal! pomyslím si, ale na toto téma již nižádné slovo k svému choti už nepronesu. Ovšem jeho slova o jakémsi rozhodnutí mě vnitřně silně znepokojí. Může to znamenat cokoliv a zároveň nic. Potlačila jsem nutkání uhnout, když ke mně natáhl svou ruku a nechutné drápy jsem ucítila na své tváři. Dívala jsem se mu u toho upřeně do tváře, snažíc se z ní něco vyčíst, ale to bych stejně tak mohla číst myšlenky polena před tím, než jej hodí do ohně. Ach ano, oheň.. střesme se ohně, je-li poblíž král.. pomyslím si ještě trpce, než přikývnu a jen lehce naznačím úklonu, že jsem připravená jít s ním posnídat. Následuji jej tedy, kamkoliv už má doopravdy namířeno. Pořád se nemohu zbavit nepříjemného pocitu z těch slov o "dalším moudrém rozhodnutí". Ani trochu se mi to nelíbí a ráda bych věděla (stejně jako se toho poznání bojím), proč. |
| |
| Starý přítel Harrenov 6. 11. 281 Hoster Tully „Ser Victor by dle mého názoru mohl být někým nahrazen. Jinak ale věřím, že obránci zůstanou na svých postech,“ věštím výsledky turnaje. Cítím, jak z mých beder při Hosterově řeči padá nekonečná tíha. Takže Brandon zas tak velkou ostudu neudělal, to je dobře. Teď už jej jen musím donutit zůstat po celý jeden týden s jednou jedinou ženou. Úkol hodný hrdinů. „Ach ano, vskutku. Rád bych uspořádal svatbu co nejdříve, co říkáš?“ Na otázku týkající se mých synů jen pokrčím rameny. Na souboje se určitě dostaví a to je prozatím postačující. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. IX. 281, ráno Harenhallské stanové městečko Oen, Anya Trochu nechápavě jsem sledovala otce, dokud nepromluvil a nepodíval se na mne ustaraně. "Ano otče, víme," řeknu jistým, pevným hlasem. Nad vyslovením toho, že jiní by mým rozhodnutím mohli být zklamáni se jen pousměji, pochybuji, že zde někdo takový je. "Děkuji, otče," nadšeně se na něj podívám. Když mne pak požádá, abych jej nechala se sestrou osamotě, jen přikývnu, uctivě se rozloučím s otcem i sestrou, na kterou vrhnu ještě rozradostněný pohled a vyjdu ze stanu. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 6. XI. 281, ráno komnaty Tywina Lannistera Tywin, Kevan, Genna, Tygett Když se slova ujme Kevan a začne mě poučovat, jen si odevzdaně povzdechnu. Neexistuje nic, čím by mě mohl můj nejusedlejší bratr překvapit a nečiní tak ani teď. Proto si jen ukrojím kus natvrdo uvařeného vejce a začnu si ho s labužnickým výrazem vychutnávat. Nemám nejmenší důvod se rozčilovat. Můj noční výlet do oáz Dorne se podařil přímo na výbornou a nikdo z mých přízemních sourozenců mi dojem z něj nedokáže zkazit. Dokonce ani Tywin ne. |
| |
| Stany potulných rytierov 6.XI. 281, ráno Muži sa dali do práce. Ja som ostal pri svojom koňovi a začal ho osedlávať. Túto prácu mám celkom rád. Je to chvíľa osamote s koňom na ktorom bude človek bojovať. "Dúfam, že ma nesklameš, alebo ja teba." šepol som koňovi do ucha pri upevňovaní sedla. Desať minút prešlo veľmi rýchlo práve som skončil s prípravou koňa a muži už vyzerali, že sú pripravený na odchod k turnaju. "Odchádzame." Švihom vyskočím na koňa. Pomalým krokom idem so sprievodom šiestích mužov k turnajovému pozemku. |
| |
| Klidná procházka? Rytíř po mém boku vládne svému jazyku velmi obratně, takže by si naivní lady mohla myslet, že je téměř jedinečná, ale pověst sere Richarda předchází, takže to beru jako žert a zvonivě se zasměji. Děkuji za vaše milá slova, nevadí mi společnost, jen jsem prostě chtěla na čerstvý vzduch a... nedomluvím protože se k nám s dychtivostí sobě vlastní , přidá Petyr. Věnuji mu sesterský úsměv sere Richarde ano, tohle je chráněnec mého otce Petyr Baelish, Petyre ser Richard Lonmouth. Představím ty dva, i když se zdá že Richard, Petyra zná, ale přesto slušnost je na místě. Pokud chcete se mnou pokračovat v procházce, bude mi potěšením, jen prosím nesuďte mne přísně pokud zvolím rychlejší a ráznější krok, potřebuji trochu pohybu. Na ta slova se vydám napříč stanovým městečkem, ruch a přípravy na další turnajový den, jsou v plném proudu, jsem zvědavá jak se to bude dál vyvíjet, kdo uspěje a kdo nikoliv a rozhodně bych si měla udělat čas, na rozhovor s otcem a sestrou. Jak vidíte pokračování turnaje? Sere...Petyre? Obrátím se s otázkou na oba dva, abychom nekráčeli jen mlčky, nehledě na to, že mne jejich názor zajímá. |
| |
| Tyrellové 6.XI. 281 Victarie Ser Victor se vysloveně rozesmál. Trvalo mu notnou chvíli než se uklidnil. "No je dobře že tě tam mistr i učí. Budeme v dobrých rukách, když se ukáže že jen hrdinství samo o sobě nebude stačit." Na chvíli se zamyslel. "Co se jistého mladého muže týče. Zvednu kopí pokud nás osud zavede proti sobě. Nechci přece aby se mému skoro zeti něco stalo." Lehce se usmál na svou dceru a políbil ji na tvář. Rozloučili se a ser Victor zamířil k stanům vyzyvatelů |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Jorah Mace Tyrell se lehce uklonil. "Lorde Jorahu bylo nám potěšením, sice velmi krátkým ale příjemným. Doufám, že vám dnes bude přít štěstí." Zdvořile se na rozloučenou uklonil ještě jednou. "A i kdyby vám nepřálo štěstí," dodala lady Olenna, "pokuste se alespoň minout stan mistrů. Nemusel byste těm šedým krysám přidělávat práce." Královna Trnů se smála,a le bylo vidět že to myslí smrtelně vážně. Trubky z kolbiště už znovu neodbytně připomínaly začátek turnaje. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Princ Oberyn Lady Balckmonth se líbezně usmála. "vy a červenat se Princi, to byste mne opravdu zklamal. Jediný muž, který by neměl být zaskočen v žádné situaci. Muž jenž nezná slovo stud, dějete přece čest své pověsti." Se sladkým úsměvem se nechala hýčkat, až nakonec vrněla jako spokojená kočka. "Nechte mi mé malé tajemství," obořila se rozhodně když přišlo na jméno. "Co by to byl za svět, když by byla všechna tajemství odhalena. Bylo by velmi smutné a nudné místo." Políbila prince na ucho a zašeptala. "Sliboval jste snídani, můj pane." |
| |
| Vlk a Wull 6.XI. 281 Eddard Bolo vidět jak se mladý Vlk otřepal, když mu pálenka, vlastně čistý líh sklouzla do hrdla. Wull se usmál a pevně stiskl nabízenou ruku. "Chodím lovit Lidi z moře, chodím lovit lidi Zimy, plavím až tam kde je jen led a sníh. Nebojuji v klání." Poslední slovo vyslovil s obtížemi. "Není správné hrát si na zabíjení, když se lidé zabíjejí stále. Bozi neradi." Dodal a protáhl si záda. "Přijel tady, aby mluvil se Starým Vlkem, tím co vodí smečku." Dokončil a znovu si sedl před stan a začal brousit svůj meč. |
| |
| Starý přítel 6.XI. 281 Rickard Stark "Copak," podívám se na něj tázavě, "už i k tobě se doneslo, že má ser Victor na štítě terč. To se doneslo asi všem, jen kdyby u toho rytíři Tywina zpívali i něco jiného. Mají poněkud omezený repertoár." Nedá mi to po tom co jsem večer musel poslouchat. "Ale ovšem svatba. Čím dřív bude, tím lépe. Bude to nádherná událost. Možná bylo by vhodné, kdybyste se při návratu zdrželi v Řekotočí. Možná to bude ta správná chvíle." Naznačím lehce, když usedáme na téměř zcela zaplněnou tribunu. |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro 6.XI. 281 Rhaella Posadil se k prostřenému stolu. Zatěkal očima na všechny strany. Vidíš Joanno, nic neví. Ona nic neví. jek může být tak hloupá. jak jsem si ji mohl vzít." Znovu zatěkal po místnosti a zastavil se na své sestře. "Dneska obléknu Jaimemu bílý plášť." Bude můj, jen můj. Uvidíš slovutný Tywine jak jsi zranitelný. Jaké jsi nic. Mohu ti vzít cokoliv budu chtít. Donutím tě aby si se plazil prachem. Donutím se třást strachem jen při vyslovení mého jména. ha uvidíš, ostříhám ti tvou hřívu až budeš vypadat jako domácí kočka. Lehce prohrábl lžičkou ovesnou kaši. Znovu zatěkal očima po místnosti. Mlčel. Vidíš ji Joanno. Vraždí mé děti, svého bastarda chce posadit na můj trůn. I ji jednou ztrestat. Budu se dívat jak bude hořet. Jsem Oheň, Jsem Krev, Jsem Drak |
| |
| Počátek klání Místa prostého lidu i místa na tribunách se už zaplnili. Krásná panna lady Whent zaujala své místo. Nakonec dorazil i král v doprovodu své ženy a bílých plášťů. Zaujal své místo a po chvíli přikývl. Vítr si pohrával s vlajkami před stany vyzyvatelů. Ten největší patřil Princi Rhaegarovi a jeho černá a rudá barva to jasně dávala najevo. U Princova turnajového štítu stál na stráži rytíř v bílém. Druhým v pořadí byl stan Roberta Baratheona ozdobený nahoře mohutným parožím. Sám jeho majitel seděl před stanem a pil. O nohu se mu opíralo jeho již pověstné kladivo. Pak následoval stan Joraha Mormonta, seveřana s Černým medvědem ve znaku. Čtvrtý byl stan Victora Tyrella, ozdobený značnou spoustou zlatých růží na zeleném pozadí. Jeho majitel, štíhlý muž stál před vstupem a netrpělivě se díval na stranu vyzyvatelů. Poslední byl stan neznámého rytíře. Jeho Smějící se strom dával jasně na jevo, že jeho pán je stále zde. Zaduněly trubky a oči všech se otočily na stranu vyzyvatelů. Dav ztichl jako by chtěl slyšet hlas maršálků mezi stany. "Lorde Veliteli Gerolde, Sere Tygette Lannistere, sere Garthe Hightowere, sere Karyle Vanci, sere Tobolde s Třemi Šípy. Jeďte, je váš čas. Válečník vás provázej!" Trubky zaduněly podruhé a pět vyzyvatelů vyjelo na udusanou zem. První jel Bílý býk. Jeho zvíře celé v bílé bylo stejně mohutné jako jeho pán. Za nim jel další z Lannistrů Tygett. Zlatá a rudá zářila do pološera zimního rána a tři zlatí lvi na rudém štítě s radostí řvali. Panoši v Barvách Skály před ním nesli dva štíty Tyrellů potupně obrácené vzhůru nohama. Jako třetí následoval Garth Hightower v šedém tabardu ozdobeném hořící věží jeho rodu. Čtvrtý byl Karyl Vance, mladý rytíř z Říčních krajin. Poslední jel potulný rytíř. na zeleném tabardu měl tři zlaté šípy a větrem ošlehanou tvář mu zdobil bílý plnovous. Rytíři se poklonili před královskou tribunou a obloukem zamířili ke stanům obránců. Dav znovu zmlkl a všichni čekali co se bude dít. Jak se postaví dvojice a zadali se bude bojovat ostrými nebo jen ztupenými zbraněmi. |
| |
| Hear me roar... Po snídani jsem se došel opláchnout a pak už byl pomalu čas se začít připravovat. Vím že musím být první, kdo vybere protivníka, protože jinak by hrozilo, že mi někdo sebere možnost shodit nebo být shozen Victorem Tyrellem. Včera jsem dvěma květináčům namlátil, doufám že to samé se stane i dnes. Pomalu proto dojdu do svého stanu. Po cestě potkávám mnoho rytířů barvy Lannisterů, všichni se mi klanějí, ne proto že jsem Lannister, nebo proto, že jsem bratr Tywina. Klaní se mi, protože mám jejich respekt, a nesmím je zklamat. Jakmile vejdu do stanu, tak už u mě stojí dva panoši a začínají mi oblékat brnění. Jedno z nejkvalitnějších, které můžete najít. Na ozdobičky si moc nepotrpím, ale hrudní plát zdobí vypuklá lví hlava a to samé s hledím, které také trochu připomíná lva. Pak už jen vylézt na koně a vyrazit na kolbiště. Kolem krku mi přitom třepotá uvázaný šátek jedné lady. Na kolbišti již jsou postaveny stany obránců, a vyzyvatelé již sledují štíty s erby svých soků. Nejraději bych vyrazil proti princezně Rhaegarovi, nebo zlomil dřevec o hlavu paroháče, ale rozkaz zněl jasně, květináč musí padnout. Po všech ceremoniích, kdy se vyzyvatelé ukloní králi a podobné blbosti vyrazím se štítům. S těžkým srdcem minu draka i jelena a tvrdě udeřím do štítu s kytičkou. *Victore Tyrelle, až s tebou skončím, tak budeš jíst jenom kaši...* Skrz hledí sleduji svého soka. Tohle přeci musí vyjít, protože jestli ne, tak mi Gerion už nikdy nedá pokoj. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Rodina 6. IX. 281, ráno Následovala jsem příkladu svého otce a klopila jsem do sebe pohár vína. A pak další. Bezděky jsem natáhla ruku, abych si dolila další a mohla jsem se utopit v těchto nových informacích, ale nakonec jsem jen odložila pohár vedle karafy vína a ruce složila do klína. Co mám dělat? Mám radost? Mám, ale... zas ta ale, vždy ale, opravdu by moje sestra, moje nevlastní sestra, bastard, mohla být novou paní Údolí? projede mnou vztek, vztek a závist, ale jako rozbouřené moře i můj vztek se brzy utiší, lepší ona, než kterákoli jiná načančaná holčička, co by nám v Orlím hnízdě k ničemu nebyla. Alia má pevnou ruku, s ní a by lord Arryn mohl postavit ještě mnoho kamenů, na kterých by naše děti mohli stavět dál... a jak jsem o tom přemýšlela dál, mou tvář zalil úsměv. Opravdový, šťastný a přejícný úsměv. "Nemohu jinak, než ti gratulovat, Alio," vstanu a když tak normálně se sestrou nečiníme, obejmu ji. Nejprve lehce, ale pak jí na krátkou chvíli pevně stisknu a rukou jí poplácám po rameni; přesně jak jsem vídávala, že to dělají muži, když si k něčemu gratulují. "Doufám, že to oznámí co nejdřív," řeknu jí, "budeš paní Orlího hnízda, kterou si budou pamatovat ještě generace po našich vnucích," zašveholím a otočím se k otci. "Mé zdržení zde má co do činění s tou radostnou novinou?" otáži se, když Alia odejde a vrátím se na své místo, kde jsem předtím seděla. |
| |
| Stará známá 6.XI. 281 Benjen "Vás najít můj pane ze Starků je skutečné umění," ozval se zezadu známý dívčí hlas. Tara měla rozpuštěné vlasy a zcela nenuceně si přisedla blíž. "Včera jste se vytratil, aniž bych vás stihla zastavit nebo si toho vůbec všimnout. Že se nestydíte tak zbaběle utíkat, to přece není rytířské." Udělala významné smutné oči. "I když já mám co mluvit. taky jsem utekla, i když jen na chvíli. Má matka právě hraje hru: Ještě jednou kolem dvorečka. Čeká až za mne dostane vyšší cenu. Představte si to. Kobylka Tara dražební číslo dvacet dva. Vhodná k rození dětí a prodaná nejvyšší nabídce." Šibalsky se usmála. "Co vy přihodil byste?" Položila otázku a vesele se usmála. |
| |
| Lady Alerie Tyrell 6.XI. 281, začátek turnaje Leyton Hightower Lady Alerie Tyrell dnes změnila barvy. Její šaty i šaty dívek z jejího doprovodu nehýřily zlatem a divokou zelenou Tyrellům, ale měly šedou barvu Hightowerů. Paní Vysoké Zahrady bloudila očima po tribuně až se zastavila na svém otci. Rychle na něj zamávala, vstala a bez okolků se za ním vydala. "Papá, papá!" Zavolala a chytila Lorda Hightowera. "Pojďte k nám a nevymlouvejte se." Lehce se usmála. "Mace zuří jako by mu právě zvadly v zahradách všechny zlaté růže. Viděl jste Tygetta. Taková drzost sypat mému manželovi sůl do otevřených ran." Bylo vidět, že to myslí hodně s nadhledem. "Pojďte a posaďte se. Jede strýček Gerold a Garth. To nám přece nesmí utéct." Byla netrpělivá jako malé dítě, když chce sladkost. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Anya Lord Waynwood si dolil další víno. "Ano, má to co dělat s radostnou novinou. Tedy pokud je radostná, což jsi nejsem zase tak moc jist." Podíval se na svou dceru. "Mám Aliu rád. Dla jsem ji vše. Své jméno, výchovu postavení. Bohužel ale vím kolika lidem se to nelíbilo." Upil. "Tvou matkou počínaje." Na chvíli zmlkl. "Upřímně a bez příkras. Vážně si myslíš, že žena narozená na špatné straně postele se může provdat za Pána Orlího hnízda a porodit mu plnohodnotného dědice. Skutečně si myslíš že lidé jako Roycové a jim podobní něco takového přijmou. Že na to dítě nebudou koukat přes prsty." |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Není všechno zlato,co se třpytí 6.XI. 281 "Hmmm," zamručím zatímco můj otec mluví, "nebojím se tak toho, jak se budou dívat na jejich dítě... pokud se vůbec dožijí toho, aby ho počali," procedím slova mezi zuby, "stačí, když král nebude přát jejich sňatku a i kdyby přál... jsou tu všechny ostatní rody," zvednu se ze židle a začnu přecházet po stanu, "ty bys snad byl spokojený, kdyby jiný rod, a teď to musím říct, vzal svého bastarda a dal jej dohromady s lordem Údolí?" položím mu otázku a na okamžik s emu zpříma zadívám do očí, "kdyby to byl nějaký menší rod, nevýznamný, možná by to vzbudilo zájem, ale svatba s lordem Arrynem vyvolá pobouření," mluvím dál, "umým si představit, kolik nezvaných hostů by k nám putovalo z míst těch, kteří by mohli získat titul lorda, pokud by náš lord Arryn zemřel bezdětný... strávili bychom rok v hrůze, pokud by tedy měli to štěstí a počali hned po svatbě dítě, a po těch měsících by nás děsil každý den dokud by to dítě nedospělo a ani tehdy, ani když by se pro něj, jako dědice, našel vhodný protějšek, ani tehdy by nebylo možné přestat podezírat každý stín," povzdechnu a s posledním slovem si zpátky sednu, "omlouvám se," pohlédnu na svého otce, "to nebylo příliš vhodné, ale..." slova mi uvíznou v krku. "Alia má dobrou výchovu, otče. Dovolím si říct, že jsi jí dal mnohem víc, než jiní otcové vlastním lidem, ale Alia je rytíř, možná je to právě to, co lorda Arryna na Alie přitahuje, ale povinnosti chotě lorda údolí leží někde jinde, než v máchání mečem," pronesu o poznání smutnějším hlasem, "odmítnou lorda Arryna by ovšem nebyla příliš... dobrá volba," nadhodím a dám mu tak prostor, aby i on mohl vyslovit své myšlenky. |
| |
| Býk a Drak Po vyřešení situace s Vyserisem jsem zamířil rovnou pro svého koně. Statný bílý hřebec, už rovnou připraven do boje. "Už je to doba kdy jsme byly v boji naposledy... Pojďme a ukažme jim že ještě za něco stojíme". Pohladím koně po krku a vyhoupnu se do sedla. S helmou v levé a s otěžemi v pravé ruce zamířím rovnou na kolbiště, času už není nazbyt. Na místo dorazím právě v čas. Letmo si prohlédnu ostatní bojovníky a jako první vjedu na bojiště. Ujedu však jen pár metrů a zastavím se. Nechám Tygetta Lannistera aby mně předjel a počkám až se přiblíží Garth. "Už je to doba... Skoro dva dny a ani jeden z vás se za mnou nezastaví. Hanba vám..." Podívám se na něj a usměji se. "Je z tebe velký muž.. Doufám že si povedeš dobře... Dělej našemu rodu čest". Kývnu hlavou a nasadím si svoji přilbu zdobenou býčími rohy. Vezmu otěže a zamířím ke stanům obránců. Chtěl bych se utkat s Robertem, to je bez debat. Ale slíbil jsem Lewynovi že mu ho nechám. Takže je pak jediná volba. Přiblížím se blíž a tupým koncem udeřím do štítu draka. Jsem zvědav zda se i dnes bude prince Rhaegara držet štěstí jako včera, nebo zda si svou porci už vybral. |
| |
| Sláva Hightowerům! Je čas. Cítím, jak mi mráz přebíhá po zádech, když vcházím do svého stanu a nechávám panoše, aby mi pomohl s obléknutím zbroje. Sevřu dlaň kolem jílce Soumraku a přemýšlím, zda někdy ten třas rukou před bojem odejde. Myslím že ne. „Omlouvám se strýčku, ale když ty vypadáš, že máš pořád něco na práci,“ odvětím se zářivým úsměvem na Gerolda. Vždy jsem jej měl rád, dlouhou dobu dokonce zápasil o post mého vzoru spolu s otcem. Dodnes nevím, kdo jej vlastně vyhrál. Pohled mi sjede na tu bestii, kterou Bílý býk řídí. Je o dobrých pár coulů vyšší než můj Brousek. „Čím to zvíře krmíš?“ pronesu nevěřícně a poplácám vlastního šedáka po krku. Pokud zbude čas před vyjetím na tribunu, prohodíme ještě pár slov. Poté se zařadím za Tygetta s konečnou poznámkou: „Sláva Hightowerům.“ Pohled na Lannistera, jak tupí rod Tyrellů ve mně vyvolá odpor. Jak jen bych si přál, aby měl ten blonďatý zlatoser taky štít, do kterého bych mohl praštit. Místo toho se však musím spokojit s jiným soupeřem. Pohledem přejedu dosavadní obránce a zastavím se na medvědovi. „Bude mi ctí se s vámi utkat lorde Jorahu!“ prohlásím poté, co tupý konec mé zbraně narazí do jeho štítu. Nechám Brouska o kus poodstoupit a před sklopením hledí si ještě stihnu odplivnout Tygettovým směrem. |
| |
| Nové ráno 6. XI. 281 Ranné vstávanie nebolo veľmi ľahké. Hlas prebúdzajúceho sa stanového mestečka a hlas sluhu bol hlučnejší ako kedykoľvek predtým. Už neznesiem toľko vína ako kedysi. Posadím sa na posteľ a rukou si pretriem rozospaté oči. "Vodu!" Rozkážem sluhovi, ktorý ma prebudil. Sluha sa vrátil akosi rýchlo. Možno už je v mojich službách dlhšie ako som si myslel. Začnem piť. Odkedy chuti voda tak skvelo? Vypijem takmer polovicu mechu, kým nemám dosť a nechám si dojsť po raňajky. Nemal som žiadne špeciálne prianie, ale na to čo mi doniesli mal som poriadnu chuť. Čerstvo upečený chlieb, syr, vajíčka, olivy a k tomu šťavu z dornských pomarančov. Pustím sa do toho s chuťou a o pár minút už mám prázdny tanier. Bolesti hlavy a brucha sú zväčša preč alebo si ich už nevšímam zatiaľčo sa obliekam. Nasadím si oblečenie s farbami Hightowerovcov. Sivá a čierna. Na zvyšok rodiny som tentokrát nečakal. Často mám rád ticho a samotu. Možno aj preto tak obľubujem sídlo v starom meste. So sprievodom dvoch Hightowerovských ozbrojencov som sa dostavil na tribúny. Usadil som sa niekam do priestoru lordov z roviny odkiaľ som pozoroval ako sa tribúna zapĺňa. U každého lorda, ktorého som uvidel som sa snažil vybaviť si jeho meno, no nie každého som poznal. Najmä nie lordov zo severu a údolia. Medzitým ma ponúkla jedna mladá služobná vínom. odmietol som ju a naďalej som pozoroval zaplňujúcu sa tribúnu. Z mlčania a pozorovania tribúny ma vytrhla dcéra Aleria. "Dobre ráno, Aleria," Mlčky sa postavím a presadím sa bližšie k všetkým Tyrellom. "Neviem či je múdre byť v blízkosti nazureného lorda." Zasmejem sa. "Ak tomu dobre chápem dneska ste zmenili vaše farby kvôli Geroldovi a Garthovi, že ano? Spýtam sa zvedavo a očami pozorujem päticu vyzývateľov. Strýko a syn po boku. Akoby to nebol ani môj syn, ale Geroldov. Všimnem si, že lord veliteľ prehodí niekoľko slov s Garthom, no začuť môžem sotva niečo. Kývnem hlavou na Gartha, aby vycítil moju podporu a moju hrdosť. Garth si vybral mladého severana. Dúfam, že ťa náš včerajší rozhovor neodradil od tvojho zápalu pre turnaj. Na výber lorda veliteľa sa vo mne prebudila energia a nálada na nasledujúce zápasy. "Cítim v kostiach, že sa medzi obrancov pridajú obaja Hightoweroví." Prehlásim k lordom roviny s pobavením v hlase. |
| |
| Turnajové klepy Tribuna 6. 11. 281 Hoster Tully Zasměji se při přítelově poznámce o omezeném repertoáru Lannisterů. Castamerské deště opravdu nechci poslouchat déle, než je třeba. „Myslím, že je to dobrý nápad,“ přitakám na nabídku, abychom se zdrželi v Řekotočí. Jsem si jistý, že Walys ještě chvíli dokáže Zimohrad řídit v mé nepřítomnosti. První vyzyvatelé již přijíždí a já se se zájmem předkloním. Bílý býk proti Dračímu princi, to bude rozhodně souboj hodný sledování. Jaká škoda, že tady žádné z mých drahých dětí není, aby se něčemu přiučilo. Za lordem velitelem se pyšní jeden z Lannisterů a já znechuceně zakroutím hlavou nad jeho dvěma nohsledy. „Jak nevkusné,“ poznamenám a trhnu hlavou k obráceným štítům. |
| |
| Blížící se turnaj a Wull Chápavě kývnu nad Wullovou poznámkou a pohlédnu směrem ke kolbišti. "Rozumím, je to škoda, ale chápu Váš postoj Lorde. Pokud hledáte mého otce patrně bude už na tribuně a bude se připravovat sledovat dnešní souboje na kolbišti. Sám se už budu muset odebrat podobným směrem, takže pokud nemáte stejný cíl cesty, pak se s vámi rozloučím a budu doufat, že dnešní lekce mi přinesla dostatek zkušeností, abych porazil své soupeře." Usměju se a zlehka se mu ukloním. "Doufám, že se nevidíme naposledy Lorde Wulle." S tím se vydám po rozloučení klidným krokem směrem ke kolbišti, kde již probíhá zahájení. Dojdu k zábranám a dívám se kdo nyní zápasí. Všimnu si také potupně otočených štítů Tyrellů, které mají Lannisteři a Tygett Lanister samozřejmě vyzval Lorda Tyrella. "Nechť Tyrellům přejí bohové." Pronesu v duchu modlitbu. |
| |
| Místo žízně kvintána 6. XI. 281, ráno Harrenov, tábor bouřných lordů Robert Baratheon Pravdou je, že jsem o obráncích skutečně přemýšlel. Vzhledem k mému neúspěšnému lovu mi ani mnoho jiného nezbylo. Poté, co jsem v noci zavřel oči, se mi hlavou míhaly obrazy ze včerejšího klání, mezi kterými pravidelně probleskovalo vábivé pozadí některé z šlechtičen. Byl to opravdu zvláštní pocit, ale svým způsobem inspirativní pro mou dnešní práci s dřevcem. |
| |
| Klisnička... 6.XI.281 Okrajově jen zaznamenám sestru, která mi přišla popřát hodně štěstí, ani si moc nevšímám co mi jiného říká, jsem hluboko ve svých vlastních myšlenkách. "Jo jo díky... stejně jdu na řadu až poslední..." Lyanna pak odejde, a já jsem znovu ponechán samotě a své řezbě. Uklidňuje mě to. Tichý zvuk nože, který úplně vytěsní všechno ostatní. Z mé letargie mě vytrhne až příchod "staré" známé, kterou jsem potkal teprve včera. Rychle proto schovám nůž, a řezbu strčím do pláště, přičemž se rychle postavím, abych se lady mohl uklonit. "U nás na severu se říká, že kdo hledá najde. Navíc, já ani nejsem rytíř..." Mrknu na dívku a znovu si sednu vedle ní, přičemž se pohodlně opřu o kmen stromu a poslouchám její dlouhé řeči o dražených kobylách. Také mi ale nemohly uniknout ty její "smutné" oči, které mě donutili se nervózně poškrábat za krkem. "Tak na druhou stranu je to pro vás třeba i štěstí a koupí vás nějaký dobrý chovatel, který bude vědět co s Vámi dělat a pozná Vaše kvality... Ne jak Freyové..." Když si chce hrát na dražbu, tak hold budeme hrát na dražbu. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Anya Lord Oen znovu upil. "Lordu Arrynovi sestoupil mozek do kalhot. Musím říct tak jak to nejspíš je." Pokrčil rameny a podíval se na svou dceru. "Jsi dospělá, máš vlastní děti. Není proč se přetvařovat." Zmlkl. "Máš pravdu. Nikomu se to líbit nebude. Taky by se mi nelíbilo, kdybych měl ohýbat koleno před polovičním bastardem. Můj dědeček vyprávěl jak oporně se mu ohýbala kolena před bastardy Aegona IV. To ale byli jiné časy a jiní bastardi, to bylo dávno." Znovu upil. "Neurazím lorda Arryna odmítnutím, nejsem blázen. Jen bohové doufám, že umře bezdětný nebo že zahřmí a celá ta noční můra skončí. Pokud máš lepší nápad sem s ním." |
| |
| Klisnička 6.XI. 281 Benjen Jen se lehce usmála. "Škoda, že nejste rytíř můj pane ze Starků. Těšila jsem na muže v zářivé zbroji, na bílém koni, jenž máchnutím kouzelného meče poráží draky a černokněžníky. takového co zachraňuje dámy v nesnázích. Jako třeba Zelený rytíř." Lehce se usmála a přisedla si o kousek blíž. "A vy nic." Dodala zklamaně. "Nebo vy na severu snad neznáte příběh o Zeleném rytíři a krásné panně Veliméně." Dodala tázavě a trochu znepokojeně. "A štěstí ať si vezmou Jiní, možná jim bude k něčemu dobré." Přisedla si ještě o kousek blíž a podívala se nejmladšímu z Vlků přímo do očí. "Nebojíte se můj pane ze Straků. Nebo vy seveřané to slovo neznáte?" Zeptala se. "Tam na poli jsou Draci, Medvědi, pyšní Lvi a divocí Jeleni. Mám o vás strach." To poslední myslela naprosto vážně. |
| |
| Alerie Tyrell 6.XI. 281 Leyton "Ale papá," mávla lady Vysoké zahrady rukou, "kdybych se měla klidit pokaždé co můj milovaný zuří, musela bych si nechat postavit nový hrad." Pokrčila rameny a uznala věc za vyřízenou. "Ovšem kvůli našim, navíc šedá se mi libí." Naklonila se svému otci k uchu. "Navíc mne nenapadá jiný příjemný způsob jak mého manžela donutit aby oblékl zbroj." Na chvíli zmlkla a začervenala se. "No jeden mne napadá, ale proč se ochuzovat o požitky." Oba se posadili. Lord Mace se otočil a bylo vidět jak je rudý vzteky. Jen pokývnutím pozdravil svého tchána. "Tak na Vysokou Věž," prohodila lady Alerie a nervózně zmáčkla pěsti. |
| |
| Na procházce městečkem a asi směrem ke klání 6.XI. roku 281 Harrenhall, táborové městečko. Catelyn, Richard. A můj plán zafungoval docela bravůrně! pomyslel jsem si a v duchu si promnul ruce. Musím být opatrný, já vím že jo. Jak kvůli Catelyn, tak Lyse, tak kvůli lordu Tully. Ale prozatím mám vše pod kontrolou a tak to taky zůstane. Nějaký Lonmmouth mi rozhodně nezkazí plány, ani nikdo jiný. Samozřejmě nejsem ani nezdvořák, takže se tady Serovi jen mírně ukloním. Nebo, ono je to spíš takové pokývnutí hlavou. "Tak jsem přeci jen měl pravdu a něco si zapamatoval, když do mne hustili tuny a tuny informací," pousměji se a mrknu na Cait. Však do ní to hustili také. Cait pak zmíní, že jí rozhodně nevadí, když jí doprovodíme a jen aby jsme se prý nezlobili, když zrychlí a na to já se jen usměji. "Jistě, však tě znám Catelyn," přikývnu a vydám se spolu s ní napříč městečkem. Držím krok a hodlám se rozpoutat nějakou konverzaci, aby nebylo ticho. Ale to už Cait zvládne sama, když se zeptá na turnaj. A když se nad tím tak zamyslím... Tak nemyslím, vlastně je mi to docela jedno. Počkat, není! Kdyby se Jaime Lannister dostal hezky vzhůru... Hned by to mohlo pošoupnout plány kupředu a k lepšímu... Tak si něco vymysli Petyre... "Těžko říct," přikývnu rameny a nahodím trochu zamyšlený výraz. "Ale Ser Mormont by nás mohl třeba překvapit a jsem zvědaví, jak si povede Ser Jamie Lannister. Co myslíte vy? Očekáváte nějakou drastickou změnu pořadí?" zasměji se. Pak zaduněli trubky, zjevně se blíží začátek turnaje a měli by jsme hejbnout, pokud ho chceme stihnout. |
| |
| Další den turnaje 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna u kolbiště lordi a ladies Údolí Po velmi příjemném ránu na terase jsem se patřičně oblékl do svých rodových barev, stříbrné a modré horské oblohy. V doprovodu svých stráží jsem se přesunul do lóže vyhrazené mne a ostatním lordům Údolí. Nechal jsem si svůj čestný kout pohodlně zařídit, abych mohl sledovat klání v plném pohodlí, zásoben vínem, whisky, horskými sýry, špízi a mnohými jinými pochutinami povětšinou z Údolí a z Říčních zemí. V pohodlném křesle sleduji první výběry vyzyvatelů, velmi mne zajímají oba Hightoweři, stejně jako Princ, Bouřlivý Robert a Victor Tyrell, jemuž bych přál aby obstál. Zaujal mne i mladý rytíř Řeky, stejně jako potulný rytíř s bílým vousem. Jelikož jsem zařízen na příjemné pohoštění, nejspíš někoho z bojovníků pozvu ku svému stolku na pár slov, jen ještě nevím koho... |
| |
| První kopí dalšího dne Dav odměňoval každého z borců a každý náraz kopím do štítu obránce mohutným potleskem a nadšeným řevem. Povzbuzujícím křikem odměnili potulného rytíře, když sebevědomě dovedl koně před stan Roberta Baratheona. Silně udeřil tupou stranou do jeho dřevce a zakřičel. "Bouře!" Robert vyskočil a potřásl své těžké kladivo. "Bouře!" Odpověděl svému vyzyvateli válečným pokřikem vazalů Bouřného konce. Trochu stranou zájmu udeřil mladý Vance do Smějícího se stromu. Trubky zaduněly a rytíři vedli své koně, aby mohli zaujmout svá místa, kde čekala pážata s připravenými dřevci. Ta krátká tichá chvíle napětí, narušovaná jen rytmickým dýchaním koní. Oči všech upřené na mladou lady Whent a v její ruce šátek. Dívka rozevřela ruku, šátek se volně snesl k zemi a trubky zaduněly. Rytíři pobídli koně. Deset kentaurů zakutých v železo se řítilo proti sobě. Všichni ztichli, když se kopí ukázkově sklopila. Pěsti se sevřely a nastala nekonečná chvíle. Úder srdce, ještě jeden. Náraz. Třísky, zvířený prach a ržání koní. Oči všech byly upřeny na kolbiště. Z prachu se vynořil kůň bez jezdce. Všichni byli jako struny, jen prasknout napětím. nakonec se prach usadil. Devět jezdců sedělo pevně v sedlech. Tím posledním byl Vance, který ležel na zemi. Rytíř se Smějícím se stromem seskočil ze sedla a přiklekl ke svému protivníkovi. Okamžitě mával na panoše a služebníky, kteří stáli u hrazení. Ti na nic nečekali a pospíchali s rytířem v bezvědomí ke stanům mistrů. Dav se ale zajímal jen a pouze o ty co zůstali v sedlech. Ty právě teď volala trubka k dalšímu nájezdu. Kopyta se dala do pohybu a zem se začala třást. Bílý býk jasně poznatelný po přilbě s mohutnými bílými rohy v klenotu poutal nejvíce pozornosti. Kopí se sklánějí. Náraz. Lord Strážce Jihu vyskočil na tribuně na rovné nohy a po cestě ještě stihl dost surově nakopnout jedno z pážat. Ser Victor Tyrell, jeho bratranec, byl zasažen dokonale doprostřed štítu, opsal ukázkový oblouk a jeho tělo dopadlo zády na tvrdou zem. I k němu se okamžitě rozběhli panoši s nosítky a služebníci v zlaté a zelené. Ser Tygett vypadal velmi spokojeně a vedl koně kolem čestné tribuny. Panoš Skály uchopil štít sera Victora ležící na zemi. Otočil ho vzhůru nohama a přistoupil ke svým dvěma druhům. Lord Mace zaklel velmi sprostě a velmi konkrétně. Tři páry jezdců se znovu šikovaly k nájezdu. Lady Whent znovu upustila šátek. Trubači zaduli. Koně prince Rhaegara, Roberta Baratheona a Smějícího se stromu už ani nepotřebovali povzbuzovat aby se pustili v před. Náraz, třísky, ržání. Jorah Mormont, severský Medvěd dostal ránu do přilby a těď jen bezvládně seděl v sedle. Jeho kůň sám zamířil ke stanům služebníků. Kde jeho pánu pomohli ze sedla a do stanu mistrů. Dva páry se chystaly. Potulný rytíř a Robert na jedné straně. Bílý býk a Dračí princ na druhé. Koně vyrazily v před. Třísky a prach. rytíř se třemi šípy byl sražen ze sedla, ale sahal po meči. Robert uchopil kladivo. Seskočil ze sedla a několikrát udeřil do svého štítu. "Má je zuřivost!" Zařval z plna hrdla a pustil se vpřed. Jeho protivník ho očekával. Meč pozvednutý štít připravený. Srazili se jako dvě bouře. Bojovali jako by údery byly údery blesků. Divokost z jedné a zkušenost z druhé strany. Princ a Bílý rytíř vyrazili znovu v před. Býk byl strašlivým protivníkem. Bílou horou železa a svalů. Princ nedokázal čelit síle jeho úderu a spadl ze sedla. Drak ale povstal a chopil meče. Býk sejmul těžký hlem a hodil ho pážatům u hrazení. Seskočil z koně, meč připraven. Dav ztichl, protože to co přišlo nikdo neviděl spoustu let. Od doby krále Aegona V. Od doby co Duncan Vysoký bojoval proti Smějící se bouři v Božím soudu cti. Ti dva se srazili v nekonečném tanci úderů, krytů, útoků a ústupů. Nikoho nezajímalo, že Robert postupně zatloukl svého protivníka jako hřebík až ten vzdal. Kdyby sestoupily Tváře těžko by získaly víc pozornosti než souboj Draka a Býka. Všichni mlčeli a sledovali. Ani jeden z těch dvou neměl navrch, ale každý byl mnohokrát jen nepatrný kousek od vítězství. Nikdo nevěděl jak dlouho spolu bojovali a nikdo nevěřil tomu, že je konec. Meč Dračího prince nakonec mířil na krk Bílého býka. Lord Velitel pochopil že je poražen. Spustil svou zbraň volně podél těla. Hluboce se princi uklonil a zamířil za hrazení. Souboje skončily a služebníci se pustily do obměny stanů vyzyvatelů. Místo stanu sera Victora se tyčil stan Tygetta Lannistra, rudý ozdobený zlatými lvy. Pážata před ním držela tři štíty se zlatými růžemi otočené na potupu. Místo stanu Joraha Mormonta vztyčili stan Gartha Higtowera. Šedý ozdobený Dvěma vysokými planoucími věžemi. Trubky volaly na kolbiště nové bojovníky. Řadu rytířů vedl Kevan Lannistr v rodových barvách. Na štítu řvali dva zlatí lvi. Uklonil se na pozdrav, když míjel stan svého bratra. Za Kevanem jel Gars Flowers, bastard Tyrellů. Tabard i štít měl zlatý pokrytý zelenými růžemi. Následoval ho Horton Redfort, muž z Údolí. Čtvrtý jel Lucerys Velaryon, králův mistr Lodí, jenž nejspíš dorazil tuto noc. Přilbu neměl nasazenou a pyšně ukazoval své valyrijské stříbrné vlasy a fialové oči. Poslední jel Mors Umber. Zdatný seveřan se zbrojí pokrytou medvědí kožešinou. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Není všechno zlato, co se třpytí 6.XI. 281 Stanem zarezonuje můj smích. "Řekla bych, že je na to dost starý, aby se jen tak..." odmlčím se a hledám vhodná slova, "zakoukal," řeknu nakonec, "popřemýšlím o tom, jak zařídit, aby nám situace přinesla víc dobrého než zlého, do té doby bys snad mohl lorda Arryna požádat, pokud tě dnes vskutku požádá o ruku Alii, aby to prozatím neoznamoval oficiálně. Stačí, když budeme vědět my," prohodím, "taky je možné, že než se sezdají, vyprchá mu to z hlavy...," prohodím, "nevím, co bych si přála víc, sňatek jednoho z nás, byť jen z půli, který nám zlepší postavení, ale budeme z něj mít šedé vlasy anebo žádný sňatek," zavrtím hlavou a promnu si oči, "mohu když tak s lordem Arrynem promluvit, pokud si to přeješ, jsme si jistá, že muž na jeho místě ví, co všechno může tento sňatek přinést," oddrmolím a natáhnu se po poháru s vodou. Z venku k nám dolehnou trubky, které oznamují začátek turnaje. "Chceš si promluvit ještě o něčem?" zvednu k otci zrak. |
| |
| Tribuny a první zápas 6. XI. 281, dopoledne, Harenhall, tribuna u kolbiště Lord Arryn Opustila jsem stan mého otce a stále lehce rudolícá zamířila ke kolbišti. Každou chvilkou měl začít první zápas tohoto dne a mé místo nyní bylo vedle lorda. Ta správná chvíle přijde později. Vymotala jsem se proto ze stanového městečka a cíleně zamířila k tribunám. Sotva jsem došla na dohled a zvedla pohled k lidem, jež se scházeli, spatřila jsem jej, jak již sedí na svém místě, sledujíc nastupující rytíře. I já je přelétla pohledem, byť ne zdlouhavým. Místo toho jsem trochu přidala do kroku, vyšla na tribuny a opatrně se domotala až k lordovi. "Můj pane, omlouvám se, že jdu pozdě," omluvím se lordovi a nejistě zůstanu stát za jeho levým ramenem. |
| |
| Turnaj začíná 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna Alia První souboje byly zajímavé, zvláště boj Bílého Býka s Dračím Princem. Zrovna přemýšlím, koho z rytířů pozvat ku svému stolu, když se objeví Lady Alia. Pokynu jí, aby se posadila, a nabídnu trochu horského modrého z Údolí. Je to moje oblíbené víno. Velmi tě vítám, a přeji pěkný den Mylady. Řekli mi, žes brzy ráno navštívila svého otce. Sdělíš mi jak reagoval na mou nabídku? Tedy pokud jste o ní vůbec hovořili. Začnu hovor s mírným úsměvem. Nejraději bych ji políbil, avšak kolem je spousta lidí, a je třeba dbát na čest a cudnost dámy. Takto alespoň uchopím její štíhlou ruku do své hrubé dlaně. S nadějí v očích čekám, co mi odpoví... |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. XI. 281, dopoledne, Harenhall, tribuna u kolbiště Lord Arryn Sotva mi lord pokynul, usadila jsem se vedle něj a obdařila jej zářivým a šťastným úsměvem. Jistě, ještě stále jsem byla trochu vyjukaná ze setkání a rozmluvou s otcem a sestrou, ale mé nadšené a radost byla vidět snad lépe, než slunko na nebi. S radostí jsem vnořila svou dlaň do lordovy hrubé ruky a jemně a přes to výrazně ji stiskla. Celou dobu jsem se usmívala a sledovala turnaj. Až když zmínil mé setkání s otcem, podívala jsem se na něj a měla jsem co dělat, abych ovládla své emoce a ihned se mu rozjařeně nevtiskla do náručí. "Hovořili," kývnu, usmívám se. Jistě jeho překvapení se stěží popisuje, snad i ustaranost, kterou měl prve v očích. Avšak mé smíšené pocity se vytratily, sotva jsem opustila otcův stan. "Dá nám své požehnání," naklonila jsem se k lordovo tváři, tiše jsem špitla a nenápadně jej políbila. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Arryn pro 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna Arrynů Alia Tedy nepředpokládal jsem, že by Pánu Údolí Lord Waynwood odmítl dát svou dceru, ale přesto jsem si mírně ulehčeně oddechl. Rozhodnutí bylo na něm, a on jej učinil, zatím neoficiálně, ale učinil. Něžnosti Alie příliš neoplácím, zatím to stále není před lidmi má snoubenka. Má lady doslova září štěstím, a já doufám že mi brzy dá syna, po němž tak dlouho marně toužím. Tak to je skvělé! Jakmile bude příležitost oficiálně jej požádám o Tvou ruku. Pak to vyhlásím veřejně, domluvím se s Lordem Whentem, a svatbu uspořádám přímo jako součást turnaje. Možná, že už zítra bys mohla být Mou Paní, a tak Paní Údolí. Má tvář září spokojeností, a sleduji Aliu milujícím pohledem, právě když vjíždí do kolbiště můj vazal Lord z Redfortu, jemuž v nadcházejícím klání budu fandit samozřejmě nejvíce... |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Victarie, Jorah a všichni ostatní v dosahu Mistr Oemund stál ve dveřích svého stanu a zhluboka dýchal a vypadal ustaraně. "Něco tady chybí. Něco tady chybí." Pak ho náhle osvítilo. "Je tady čisto a není cítit krev. Tím to bude." Viditelně se uklidnil. "A Victarie," pozdravil přicházející Tyrellku, "jeden den ve společnosti křiku, krve a neopakovatelného smradu ti nestačil." Vypadal vesele, ale soustředěně se díval směrem k tribunám. Zvuk trubek se nesl až sem. Ještě jednou vešel do stanu a prohlédl si stůl i nástroje. Vše bylo naprosto dokonalé. "Jinak Victarie, ten Frey co ho včera tak zmrzačili. Jí kašičku, vyje bolestí, do konce života bude mít nejspíš hrb a pokřivenou páteř, ale bude žít. Dopadl celkem dobře." Trubky zaduněly znovu. "tak panstvo a budeme mít práci." Davy v dáli vykřikly nadšením. Oemund si protáhl záda a čekal. Nečekal dlouho. Ke stanu běželi s nosítky. Mladý rytíř v Tabardu Vanceů se dokonce pokusil postavit, když položili nosítka na zem. Okamžitě se ale skácel na zem. Vypadal ale celkem dobře, jen otřesený a nezraněný. "Victarie, ať ho někdo pohlídá. Možná bude zvracet a nebylo by hezké kdyby se zadusil." Přikázal Oemund viditelně spokojen. Netrvalo to dlouho a k stanu běželi panoši Tyrellů s nosítky. "Padají jako zralé švestky." Zamručel si mistr pod sebe. Ser Victor již byl také při smyslech. "Jsem v pekle," pohodil když mu došlo kam ho donesli. Kovář a panoši z něj opatrně snímali zbroj. "No tak jsem tady," usmál se na dceru. Také na tom nebyl zle. Byl otřesený, pohmožděný, hlava se mu točila. "Nic vážného," prohodil Oemund. "Pár dní v posteli a šikovné ruce, které budou masírovat ta záda a zas bude jako rybka." Ser Victor se na mistra zatvářil velmi znechuceně. Další koho nesli byl Jorah Mormont. Po obličeji mu stékala krev z roztrženého obočí, rozbitého rtu a nejspíš zlomeného nosu. Očima sice nepřítomně bloudil po okolí, ale dýchal a kosti lebky nebo obličeje byly v pořádku. |
| |
| RUDÝ DRAK A BÍLÝ BÝK 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, Gerold Hightower
Srdce mi bušilo jako o život. Jako kladivo, co naráží do kovadliny, div to nebylo slyšet skrze pancíř. Adrenalin opět ovládl celé kolbiště, dav skandoval a já čekal, kdo bude můj další protivník. Nevadil by mi žádný, až na jednoho - pomalu jsme oddychoval a čekal jestli se moje obavy naplní, či nikoliv. Jakmile však Gerold Hightower udeřil do mého štítu, tak ve mně skutečně hrdlo a srdce začalo bušit o to víc. Lord Velitel Bílých plášťů a jeden z nejlepších rytířů království, silný a schopný a asi nejtěžší protivník, na kterého jsem mohl dnes narazil. První vteřiny mého zaražení vystřídalo odhodlání a čest, že se s ním mohu utkat. Na důkaz cti jsem lehce pozvedl dřevec a mírně se v přilbě uklonil. Zbytek soupeřů mě klasicky nezajímal, můj pohled propichoval jen mého nynějšího soka, sakra schopného soka. Otevřu oči a rychle popadnu dech, který jsem si vyrazil, když jsem vypadl ze sedla. Píská mi lehce v uších a slaběji slyším řev davu. Celé to trvá několik vteřin, než se zvednu - až se dostanu do pokleku a rozhlédnu se kolem. Gerold právě seskakuje ze sedla svého koně. Rozhlédnu se kolem sebe, štít mi vypadl při mém vyhození ze sedla. Adrenalin by se ze mě dal jen ždímat. Konečně se postavím, sám docela překvapení, že nejsem otřesen víc, a tasím meč. Předpokládám, že ser Hightower též zahodí svůj štít, protože je to rytíř cti a takto by měl nade mnou výhodu a kdyby mě náhodou porazil, tak by to nebylo čestné - nebo přesněji řečeno, zcela čestné. |
| |
| Stany Mistrů Po rozloučení s otcem jsem vyrazila svižnějším tempem ke stanům mistrů, kde je pro dnešní den mé místo. Zahlédla jsem mistra ve vchodu do stanu, jako by někde v okolí něco hledal, ale ještě jsem pořádně nezaslechla, co vlastně říká. Teprve až když jsem se přiblížila blíže, promluvil přímo ke mně. „ Mistře Oemunde, mé místo je zde. Alespoň tady k něčemu jsem, ne tam na tribunách mezi ostatními. Opravdu se nevyžívám v tom sledování toho, jak si ubližují.“ Zavrtěla jsem hlavou a pozdravila jsem s úsměvem Mistra. Otočila jsem hlavu za zvukem trubek, který ohlašoval začátek dnešního turnajového dne. Zastavila jsem se vedle mistra a dívala jsem se obdobným směrem jako on. * Hlavně ať to oba dva přežijí…* Prolétlo mi ustaraně hlavou a podívala jsem se po mistrovi, když promluvil o Freyovi. „ Jsem ráda, že přežil. A že bude žít. Možná se ponaučil… A trocha bolesti.. ta přece nevadí… Člověk ví, že žije.“ Usmála jsem se. Jakmile zazněli trubky znovu, nadechla jsem se a vydechla jsem a pak znovu. „ No… měli bychom si tenhle čistý vzduch zapamatovat, za chvíli to tak nebude…“ Ušklíbla jsem se na mistra, zatím co jsem vyrazila podívat se do stanu. Vypadalo to tu dobře. Všechno uklizené, vyčištěné a připravené k novému použití. Nemuseli jsme ani moc dlouho čekat, než po nadšeném křiku přiběhli první nosítka s poraženým. Ano poraženým, tady přece vítězové nekončí… Překvapilo mne, že se dezorientovaný rytíř dokázal, sic na velmi krátký okamžik, postavit. Následně se skácel k zemi, jako shnilé jablko a zůstal ležet. „ Položte ho sem do kouta. Ty… no ty s těmi světlými vlasy. Přines si džber a budeš u něj…“ Zavolala jsem na dívku se světloučkými vlasy a zběžně jsem prohlédla toho, co nám ho sem přinesli. Pomohla jsem posundávat ty součásti brnění, které šli sundat. Dívka se brzy vrátila i s džberem, jak jsem po ní chtěla. „ Budeš hlídat, aby ležel na boku. Neměl by se převalit na záda, kdyby začal zvracet, mohl by se zadusit. Nemáš moc těžkou práci, ale možná budeš trošku špinavá, tak se na to připrav. A… doufám, že si nesnídala nic těžkého… jinak… “ Položila jsem jí ruku na rameno a podívala jsem se ke vchodu, kde už nesli dalšího. Poklesla mi mírně brada a následně jsem ve tváři velmi velmi zbledla. Zelené barvy, zlaté růže… Přejel mi mráz po zádech. „ Otče!“ Vyhrkla jsem. Přes Oemunda jsem hned nezahlédla, že už je při sobě, ale zaslechla jsem jeho hlas. „ Ano… a já jsem to nejhorší, co tě tu mohlo potkat…“ Prohlásila jsem za mistrovými zády a proklouzla jsem až k otci. „ Vidím, že si tu.“ Povzdechla jsem si a pozorovala, jak z něj sundávají zbroj. „ Nejsi na tom tak zle, ale zůstaň tady ležet. Může se ti přitížit. Bratr sem určitě za chvíli dorazí, tak na tebe bude moci dávat pozor. Tedy doufám, že dorazí.“ Zavrtěla jsem hlavou. Snad dokáže najít stany mistrů, nebo ho sem někdo dovede… doufejme. Znovu jsem se ohlédla ke vchodu stanu, když se znovu rozhrnul a pak jsem se ohlédla na otce. „ Práce volá…“ Ušklíbla jsem se. Kývla jsem na jednu z dívek, aby se u něj usadila a dávala pozor na jeho stav. Brzy se za ním snad vrátím, pokud nebudu chvíli potřeba a nebo se brzy objeví i bratříček. Teď ale bude třeba vyčistit pár ran a možná něco málo porovnat. „ Přines teplou a ledovou vodu a kus čistého plátna.“ Otočila jsem se po další dívce, načež jsem došla k brašně, odkud jsem vytáhla jeden z váčků, který tam byl. Přičichla jsem k jeho obsahu a vrátila ho zpět, než jsem vytáhla další a udělala totéž až na to, že ten jsem vzala sebou. Bylinky jsem nasypala do horké vody a plátno, které mi přinesla jsem rozdělali ve dví. Jednu z částí jsem ponořila do bylinkové teplé vody a otřela jsem Mormontovi obličej. Druhou část jsem hodila do té studené. „ Není to tak zlé, jak to vypadá. Tedy.. až na ten nos. Ten hm… nepěkné… Bude to bolet…“ Prohlédla jsem ho. Chytila jsem špičku jeho nosu a mírně zahýbala. Kdyby byl nos v pořádku hýbala by se jenom ta měkká část. Jenže teď se vlnil celý. Bude potřeba to porovnat, nebo se mu bude zle dýchat. „ No.. pokud jste do teď v noci nechrápal, tak od teď s největší pravděpodobností budete…“ Podotkla jsem k muži, který tu teď ležel před mnou. Z ledové vody jsem vytáhla kousek plátna, jen trochu vyždímala a pak mu ho přiložila po na nos. „ Podržte si to. Zatím se postarám o to ostatní a tohle necháme na konec.“ A jala jsem se čištění ran okolo. Nos tu chvilinku počká. Důležité je, aby to přestalo krvácet. Nakonec jsem ranku na čele pár mašličkami zašila a dobře vyčistila pálenkou, načež jsem ošetřila ret. Nic zlého to není, ale štípat to bude, každopádně to možná oteče a bude to chtít chladit, ale na to je ještě čas. Stáhla jsem Mormontovi z nosu ruku i s hadrem a ten jsem hodila do studené vody. „ Pomůžete mi to srovnat, Mistře?“ Otočila jsem se na Oemunda. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, noc komnaty Geriona Lannistera Ashara Dayne Ještě chvíli se krotím a nechávám špičku jazyka jemně kroužit okolo oázy. Když ale okusím první kapičku rosy, mé vzrušení se rázem promění v neukojitelný hlad. Vášeň prodchne všechny mé smysly a svatyně dívky z Hvězdopadu je pro mě tím nejsladším nektarem, jaký jsem kdy ochutnal. |
| |
| Rozloučení 6.XI. 281 Eddard Wull se lehce usmál. "Všechno má svůj čas. Je čas bojovat a je čas mít mír. Je čas se narodit a je čas zemřít. Je čas brousit meč a je čas setkat se Velkým Vlkem. Ten poslední ještě nenastal." Ještě jednou kývl hlavou na rozloučenou. "Jistě, že se ještě uvidíme." Dodal a znovu se vrátil k broušení své zbraně. |
| |
| Snídaně Marbrandů Stála jsem tam a naslouchala té nabubřelé řeči, měla jsem chuť vzít cep a zatlouct ho do země při těch povýšených slovech, ale v duchu jsem věděla, že má pravdu, že jako žena mohu jen mlčet a doufat, že zvolený osud nebude až příliš krutý. Ale nechtěla bych aby Tygett, pokud si nepřeje svazek se mnou, byl nucen do svatby, a popravdě má hrdost by nesnesla být manželkou z donucení, jenže pro tuto chvíli je čas na ústup. Jak pravíš, děkuji ti za čas, který jsi mi věnoval a seznámil jsi mne se svými myšlenkami a záměry, teď když dovolíš myslím, že je čas jít se podívat na turnaj. Aniž bych čekala na svolení, vyjdu ze dveří, hrdá jak páv s chůzí královny, teprve za dveřmi si dovolím trochu zachmuřit tvář a začít přemýšlet nad svou situací. Mezitím turnajové trubky ohlásili začátek takže se rychle přesunu na tribuny. Tribuny na Harrenhallském kolbišti Na tribunách pohledem najdu místo která náleží našemu rodu, ale nevydám se tam. Jsem příliš rozrušená, příliš zmatená než abych s někým mluvila. Můj pohled sám vyhledá Tygetta, nelze přehlédnout lehounký šátek, tato drobnost mne potěší a rty mi lehce zvlní úsměv, ale pak zazní trubky a klání začíná. Sleduji bez dechu statné rytíře, odvážné lordy a nervozně si mačkám ruce pokaždé když je jde o Tygetta. Pohledem těkám z jednoho bojovníka k dalšímu, někteří bojují jako by tančili, jiní se zarputilostí býka, ale pro mne je důležité, že první kolo vyhrál Tygett, pomalu se vydám přes kolbiště až k ke stanu Lannisterů kde počkám až vyjde panoš. Chlapče je tvůj pán v pořádku? Mohu vstoupit? Mluvím dost hlasitě, takže by mne mohl zaslechnout i Tygett ve stanu. |
| |
| Turnajové klepy 6.XI. 281 Rickard Stark První skutečně dobrá zpráva dne. "Výborně. Budu rád, že vás budu moci hostit." Dokončím a pak už obrátím svou pozornost na kolbiště, kde nastupují vyzyvatelé. "Skutečně velmi nevkusné," odpovím Rickardovi. "Nevkusné, ale typické pro Lannisterskou pýchu." Poslední dobou tady máme celý festival podobných nevkusností. "Zajímalo by mne jaké věci ještě uvidíme." Prohodím ke svému společníkovi a s pohledem nezaujatého diváka sleduji co se děje na kolbišti. Nějak v tom sporu nemohu podporovat Tyrelly. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Moje milovaná sestra 6.XI. 281, ráno Pobočníkův stan Překvapeně odhrnu červený závěs , jenž je jedinou neživou oponou, mezi tím stanem a supi venku. Strážný, mladý muž, o pár let starší než já, se světlými vlasy a modrou barvou očí, pro lid z Lannisportu klasické, onen strážný, jenž celou dobu neměl na práci nic jiného, než okukování mé sestry, se otočí mým směrem. Naše pohledy se setkají a ihned potom, co si uvědomí kdo jsem, se mile usměje a pozdraví mojí maličkost na pozdrav. "Zdravím...". Odpovím zamyšleně a prohlédnu si jeho zlatavě světlé vlasy. "A ty jsi kdo? Nějaký menší Lannister? Lannester? Lannestr?" Odvětím k němu zamyšleně a se zájmem začnu pátrat po jeho brnění. "To je jedno, zmizni..." Řeknu, strážný přes počáteční pochyby nakonec poslušně odcupitá. Na pozdrav mé sestry se mile usměji a zahledím se do jejich krásně zlatavých vlasů."Cersei, otec tu není?" Překvapeně se rozhlédnu okolo, a když spatřím prázdnou židli lorda pobočníka mile se usměji. "Má zas nějaké povinnosti s králem nebo už stárne a potřebuje víc spánku?" Dodám poznámku k nepřítomnosti mého otce. Už se chci posadit, když v tom Cersei svým jemným krůčkem vykročí mým směrem, zastavím se a stáhnu ruku z džbánu vína. S tou nějvětší jemností zaryji svojí ruku, do jejích jemných zlatavých vlasů. "Čeho? Že se utopím ve snovém víně nebo mě popadne z toho otravného mistra šílenost? Copak si to o mě myslíš drahá sestro, už jsem snad měl sepisovat závěť?" Zasměji se a láskyplně políbím Cersei na čelo. Cersei mi můj polibek oplatí na rty, když se chce otrhnout, chytím jí za záda a znovu k sobě přisunu. "Už tě nikdy nepustím." Přitisknu jí k sobě těsněji a začnu jí líbat krk. ----------------------------------------------- MH:Možná to tam už máš, ale já to nevidím, takže pro jistotu.... |
| |
| První kopí dne 6.XI. 281 Večernice a všichni zbývající "A kdo říká že by si skončil pod Aegonovými kopyty. To přece není nikde psáno." Odpovím mu vesele. "Samotný Lord Bouřného konce by se ti chechtal rád, ale podle trubek co zní se mám potkat s celou řádkou rytířů co chtějí býti shozeni." Znovu se na něj usměji. Je čas. Je čas a bude zábava. Bude se mlátit do štítů, bude se vyhazovat ze sedel. Jen škoda, že není komu házet štíty k nohám. "Tak hodně štěstí Večrnice. Něco mi říká, že se ještě uvidíme." rozloučím se s ním a zamířím ke svému stanu mezi Obránci. Pohodlně se usadím a pážata mi podají víno. Upíjím a sleduji vjezd vyzyvatelů. Musím se smát když vidím co nesou před Tygettem. Chtělo by to pochvalu jeho sebevědomí a odvaze. Vyzyvatelé otočí a zamíří k našim stanům. Zajímalo by mne koho dostanu já. Lord Velitel udeří do Rhaegarova štítu, Tygett míří na Kytičku, Garth si vybírá Mormonta. Jsem trochu zklamaný, když k mému štítu zamíří potulný rytíř. Udeří o můj štít. "Bouře!" pozdraví mne pokřikem Bouřných vazalů. No nebude to taková nuda a zbytečnost, jak jsem si myslel. "Bouře!" Odpovím mu a potěžkám kladivo. Je čas začít bojovat. |
| |
| Frey a Lvice 6.XI. 281 Genna Emmon Frey vypadl velmi netrpělivě, když čekal před tribunou. Přešlapoval a sledoval stoupající slunce. Uklidnil se teprve až uviděl přicházet svou ženu. Zastavil se, nabral odvahy. Zdvořile se ji uklonil na přivítanou. Pláty zbroje kterou měl nasazenou se ohýbaly dokonale. "Drahá," lehce se usmál. Věže Freyů se na jeho tabardu spořádaně střídali se lvy Lannistrů a lvi měli přednost. "Už jsem o tebe měl obavy." Dodal po chvíli. "Tygett je na kolbišti a Kevan jede v dalším kole." Bylo to klidné konstatování. Emmon ale vydal jako by chtěl ještě něco říct, ale zarazil se. "Mám jet až odpoledne. Půjdeme na tribunu?" Zdvořile se otázal a nabídl své ženě rámě. |
| |
| Lov na medvěda 6. XI. 281 Cítím vzrušení probíhající celým mým tělem. Je to jako divoká, spalující horečka, probouzející svého hostitele a připravující jej na akci. Vlastní tep se mi odráží v hlavě, když se skláním, abych převzal dřevec s hlavicí v podobě cimbuří hradní věže. Nejmocnější lidé Západozemí budou sledovat divadlo, jehož já jsem součástí. A spolu se mnou jej hrají princové a legendární válečníci. Svou zbraň při pozdravu svírám křečovitěji než bych měl. Trubky konečně zazní a já popoženu Brouska vstříc lordu z Medvědího ostrova. Má mysl je náhle prázdná, jedinou vnímanou myšlenkou je rytmus, jímž můj kůň cválá. Když dokončí své třetí tempo, nechám dřevec klesnout a nadechnu se. Během dalšího okamžiku se zapírám ve třmenech a připravuji na náraz. PRÁSK! Jsem v sedle. To je dobré. S mým sokem jsme se zasáhli navzájem, oba hroty však sklouzly po štítech. Sám se donutím zpomalit dech a hážu naštípnutou zbraň pážeti. Jiné už mi podává další šedě nabarvené dřevo. Trubka opět zavřeští svou píseň slávy a já už snad ani nemusím svého věrného oře pobízet, aby se vrhl vstříc svému vlastnímu severskému oponentovi. Nikdy jsem nepochyboval, že i zvířata při kláních cítí rivalitu. Opět s lordem Mormontem projíždíme kolem sebe, cítím však bodnutí strachu, když vidím sera Tyrella v prachu a blátě. Lannisterký nadutec se zatím promenáduje kolem tribuny, jako by si myslel, že někdo jeho rod má rád. Při třetím setkání se již rozhoduji změnit taktiku. Vím, že do oceli zakutého medvěda nemohu srazit pouhou silou úderu, musím tedy ukázat nejslavnější vlastnost obyvatel Vysokověží: Intelekt. Rozhodnu se fingovat útok na Jorahův levý bok, dřevec však dvě tempa před naším setkáním pozvednu. Světe div se, funguje to. Cítím, jak můj dřevec naráží do horní strany soupeřova štítu, postupuje však dále správným směrem a zasahuje lordovu přilbici. Tohle je mnohem příjemnější, než drtivé nárazy, které mi byly věnovány poslední dvě kola. Dojedu na konec dráhy a až nyní se odvažuji otočit a podívat se na následky našeho souboje. Světe div se, lord Mormont se ještě stále drží v sedle. Jen díky síle náhody, ale drží. Jeho pážata se k němu již hrnou. Úlevou vydechnu a shrbím se. Strýček ještě zápasí, zvednu tedy hledí a s úžasem přihlížím tanci, do nějž se Býk s padlým Drakem pustí. Vždy jsem předpokládal, že jsem výborný šermíř. Dnes se ale ukázali praví géniové. Je jen těžké uvěřit, že se nejedná o předpřipravené představení. Tempo, které oba válečníci nasadili je vražedné. Jejich čepele se staly dvěma stříbrnými hady, svíjejícími se mezi Býkem a Dračím princem, snažíc se zakousnout do jejich ocelových kůží. Nakonec se jeden z nich zastaví jen kousíček od Býkova hrdla. Z úžasu mě probudí až divoké ovace z tribun. O zlomek okamžiku poté se divoce připojím. Už vím, kdo je mým vzorem. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Anya "Právě je v tom věků, kdy jen tak. V posteli je mu zima, má pocit že stárne ale ještě není dost starý aby se mu chtělo zemřít. V takovém věku se takové věci stávají snadno." Lord Oen upil vína. "S Lordem Arrynem o tom mluvit nebudeš." Odpověděl po chvíli s plnou váhou své autority. "Nepřijal by takovou radu a od ženy vůbec ne. Vy ženy si taky nenecháváte ve věcech rození dětí a jím předcházejících radit muži. Promluvím s ním já." Dokončil a znova upil vína. "Ať bude konečné rozhodnutí v té věci jakékoliv. Tak jako tak ho budeme litovat." Dopil. "Můžeš jít." Propustil dceru a sám se hlouběji ponořil do svých myšlenek. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro 6.XI. 281 "Už mlčím," mávnu rukou na znamení, že se vzdávám, "byla to jen prostá nabídka; promluvit mu do duše, naznačit mu jak jsme vděční a tak. Ženské řeči," skousnu si ret a raději se nechytám slova ohledně stavu lorda Arryna, "ovšem bude daleko lepší, když tam půjdeš jen ty sám," uznám, "půjdu se vmísit do davu, doufám, že se pak dozvím nějaké... detaily. Lord Arryn by měl nějaké mít," dojdu k otci a zlehka ho líbnu na tvář, "netvař se tak zkroušeně, všechno zlé je i pro něco dobré," řeknu, a pak se otočím k odchodu. //budu pak psát ještě příspěvek mimo, jak se dostanu na turnaj A na princeznu se už taky vrhnu // |
| |
| Koňské závody 6.XI. 281 brzké dopoledne Turnajové městečko Ne všichni se dokázali protlačit až k turnajové tribuně a ne všichni tady byli jen kvůli turnaji. Na okraji turnajového městečka. Mezi stanem, hradem a jezerem vytyčili závodní dráhu. Tam se nyní soustředila pozornost všech, kterým se nepovedlo nebo nechtělo zaujmout místa mezi diváky klání. Bylo tady hodně zbrojnošů a pochybných existencí. Na malém travnatém plácku se již procházeli koně a jezdci se o kousek vedle chystali. "Antala," křičel vyvolávač v barvách Whentů, "mladá hnědka v majetku kupce Ervylla z Králova přístaviště." Antala spokoje obcházela kolečko a nevěnovala pozornost zvídavým pohledům sázkařů. Pořádek udržovaly těžké hole Harennhallských zbrojnošů, kteří odháněli každého, kdo by se dostal příliš blízko. "Divoký," zakřičel vyvolávač když vyvedli dalšího koně, "sdtatný severský hřebeček. V majetku ctihodného a vznešeného lorda Ryswella, ať mu Bozi Staří a Noví žehnají." Dav si koně důkladně prohlížel. |
| |
| Turnajový pozemek 6.XI. 281 stany vyzyvatelů u kolbiště ser Drumm a všichni okolo V tábořišti před turnajovým pozemkem už bylo živo. Rytíři se překřikovali a chystali se na klání. "Pánové rytíři," řval maršálek turnaje ze sedla, "pánové rytíři. Na každého se dostane. na každého se dostane v pořadí jaké určil los. Nemá cenu abyste se tady cpali a uráželi." Odpovědí mu byl jen hluk a neustálé šumění lidských hlasů. "No tak prosím!" zařval ještě maršálek a dav se konečně alespoň trochu utišil. Všichni sledovali rytíře mající nastoupit do prvního klání a většinou to byly velmi nepřejícné a závistivé pohledy. "No tohle," ohodnotil někdo panoše nesoucí trofeje Tygetta Lannistra. Skupinka mužů z roviny by se na Lva nejraději pustila se vším co by se jí dostalo pod ruce. "Tak to je skutečná drzost. Copak si to dovoluje ten podlý Lev. Co si to dovoluje urážet vzrostlý růžový záhonek." Oči Tyrellů, Fossowayů, Tarlyů, Oakheartů a mnoha jiných se otočily za zpěvným hlasem. Pařil Dornovi, domácímu rytíři Martellů. Ten se jen mírně ukloni, spokojený s pozorností kterou vyvolal. "Ser Drumm?" Přitočil se jeden z rytířů. Ve znaku měl bílého medvěda na modrém poli. "Moc Železných tady nevídáme. Copak vás sem přivedlo? |
| |
| Harrenov, tribuna Lasička ve zbroji Po snídani v rodinném kruhu jsem se vydala ještě zpět do svých komnat, aby mě služebná učesala. Neviděla jsem tedy své bratry ani manžela odcházet ke kolbišti a sama jsem se tam vydala až ve chvíli, kdy se již přímo schylovalo ke klání. |
| |
| soukromá zpráva od Elia Targaryen (Martell) pro Nové ráno Paprsky slunce protékaly skrz závěsy s šimraly mě na tváří. Pronikavý křik osoby z mého snu, jež přerušoval můj spánek, se pomalu vytrácí. V rozespalé mysli probouzím vzpomínky na včerejší noc, které se mi stále promíchávají se sny a představami. Opravdu Rhaegar nechce do Dorne? Do mého domova? Jeho děti jsou na půl já, na půl Dorne... při té myšlence se mi ruka bezděky sveze na bříško. Bude to syn. Tentokrát to bude syn, ujišťuji sebe samotnou, nebavili jsme se o jménu, zamručím se a našpulím rty. Má ruka už dávno nebloudí po posteli v marné snaze nalézt mého manžela, a tak není nikoho, s kým bych se o tom mohla bavit. Měl by jet se mnou, projde mi znovu hlavou a je to jako rána, která se nechce zahojit. Vídám ho tak málo. V Dorne bychom měli čas jenom na sebe. Celé ráno až do pozdního odpoledne. A pak i večer, ta představa mi na tváři vykouzlí úsměv. Jemný a radostný. Ještě okamžik mou mysl okupují myšlenky na mého manžela, než se konečně zvednu a začnu se, jako každé ráno, připravovat na nový den. Srdce se mi chvěje, tuším manželův triumf na dnešním turnaji. V tom duchu se také oblékám. Mé šaty jsou rudé, jemně obkreslují křivky mého těla a schovají tak i mé bříško. "Děkuji," otočím se za komornou, který mi sponami sepnula vlasy, "Ashara je ve svých pokojích?" otáži se s pohledem upřeným do zrcadla. "Myslím, že ano, má paní. Mám pro ní zavolat?" odpoví mi starší dívka. V tichosti zavrtím hlavou. "V pořádku," řeknu nakonec a zvednu se ze stoličky, na které jsem až dosud seděla. Mé kroky mě neomylně vedou za mou přítelkyní. //Nechávám to zatím takhle, pakliže bys byla někde konkrétně nebo chtěla víc na co regovat, napiš a já to protáhnu// |
| |
|
|
| |
 | Nejstarší bratr 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna, lóže Údolí okrajově Jon Arryn, Alia Sedím si v naší lóži, a sleduji úchvatný souboj Býka s Drakem. Když Drak nakonec má kus potřebnýho štěstí či umu a zvítězí, vyskočím na nohy a velmi halasně provolávám své nadšení nad touhle oslavou boje muže proti muži. Souboj to byl skvělý, to bez debat. Po chvíli přijíždí další bojovníci. HORTON REDFORT! HORTON REDFORT! Vítám svého nejstaršího bratra pokřikem, a lordi i ladies Údolí se tu více, tu méně přidávají. Je to tu samý vlk, jelen či lev, je třeba jim připomenout horský vítr drásavý jako břitva, a křídla dravců v jeho síle přicházejících. Bratru samozřejmě fandím, i když z nás dvou on je Pánem na rodném sídle, a já sloužím jako dárce sémě pro dívkami zaplavený bohatý rod Waynwood. Ale co, dokud dělám kluky, můžu si žít svobodně, luxusněji a hlavně po svém, a to já rád! Sjedu lačným pohledem šenkýřku Lorda Arryna, její tvary i zlatohnědou whisky co rozlévá... |
| |
| Tribúna - Lordi Roviny 6.XI. 281 Ak vstúpi do turnaja Mace, až potom bude zúriť. Pomyslím si a len úsmevom odpoviem Alerii. Čím ďalej tým viac mi prídu narážky kráľovnej tŕní pravdivé. Lord Mace ma pozdravil kývnutím. Dúfam, že ho skľudný až keď Lannister bude ležať na lopatkách. Kývnutím hlavy a úsmevom mu zdvorilo odzdravím. "Už to začína." Oznámim Alerii zatiaľčo si hľadám pohodlnejšiu pozíciu na sedenie. Toto mi nesmie ujsť. Strýko a Syn, moja krv, bojujúci v jednom kole. Vyzývatelia a obrancovia boli konečne pripravený na začiatok kola. Lady Whent dala signál na začiatok bojov spustením jej hodvábneho šatku. Prach sa pod kopytami koní rozvírili a na chvíľu som musel pozerať niekam inde, aby mi piesok nevošiel do očí. Keď sa znovu pozriem na zemi leží Vance, no Gerolde a Garth sú stále na koňoch. Dve hrdé G. Boje pokračujú ďalší porazený je Victor Tyrell. V tom okamihu prejdem očami po lordovi Tyrell a po Alerii. Ich výrazy sa mi absolútne nepáčili. Keby ho zhodil zo sedla nejaký potulný rytier nebolo by to tak strašné ako tento Lannister. No našťastie sú obaja Hightowerovci stále v sedle. Prichádza nové kolo. Jazdci do seba narazia v plnej rýchlosti. Niektorý to neustoja no zdvihnú sa a pokračujú ďalej. No Garth..Garth! Garthov súper sedí naďalej v koni, ale bez známky vedomia. Jeho úder zasiahol mladého medveďa presne do hlavy. Mal som si včerajší rozhovor nechať na neskôr." V boji ostali už len dve dvojice. Mladý jeleň proti potulnému rytierovi a Býk proti Drakovi. Pustili sa do seba znovu a znovu kým to nedošlo k boju meč na meč. Skvelé kúsky, ktoré predvádzal princ a veliteľ gardy boli tým najlepším čo tento turnaj zatiaľ ponúkol. Keby som vyrastal s Geroldom tak možno ešte dnes sedím v sedle. Nad touto myšlienkou sa len zasmejem a odtrhnem si strapec hrozna od jednej služobnej. Dvojica sa bila no nakoniec strýko prehral. Mladý drak, náš korunný princ, dokázal poraziť veliteľa kráľovskej gardy. To je kráľ, ktorého táto zem potrebuje. Nakloním sa k Alerii. "Veril som, že to Garth dokáže." Nikdy som o ňom nepochyboval. "A verím, že bude vyhrávať ďalej. Je to predsa Hightower." Keby len vedel ako som naňho hrdý.. Hodím si hrozno do úst a pozorujem nových vyzývateľov. |
| |
| Turnajový pozemok 6.XI. 281 Tlačenice na turnajovom pozemku je ešte horšia ako tá včera. Potulný rytieri a menší lordi sa tu pretláčajú s ich doprovodom. Mnohý sa strkajú a hádajú. No najviac ma rozosmiali ich závistlivé pohľady na bojujúcich rytierov na ktoré sme sa začali s mužmi medzi sebou smiať. Na boje nepozerám. Nie je miesto ani výhľad. Z rozprávania len začujem, že nejaký Lannister zrazil Tyrella. Tyrellov mám rád. Jeden z Dornských si doťahuje rytierov z roviny, čo vyvolá neuveriteľné napätie medzi rytiermi. "Dnes dôjde k bitke, stavím na to fľašu vína." Poviem ku svojím mužom a zasmejem sa na správaní ostatných. Medzi tlačenicou sa ku mne prederie nejaký rytier. Jeho erb s bielym medveďom na modrom poli mi nič nehovorí. Pozná moje meno, no ja si nedokážem spomenúť na to jeho. "Tak to si musíte vážiť, že k vám jeden železný zavítal. Som tu ako každý muž naokolo v zbroji. Som tu kvôli turnaji." Zamračím sa na chlapíka. "Mohol by som vedieť ským mám tu česť? |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. XI. 281, dopoledne, Harenhall, tribuna u kolbiště Jon Nikdy bych neřekla, že mi přinese radost myšlenka brzkých vdavků. Zrovna mě, ženu, u níž by nikdo nehádal, že kdy bude mít muže a nějakou rodinu. Abych pravdu řekla, ani já sama jsem si to ještě před tím, než jsme se vydali na tento turnaj nemyslela. Jistě, lord je velmi pohledný muž, to jsem si uvědomovala už od chvíle, co jsem nastoupila jako jeho gardistka, ale od chvíle, co nechal zkrátit svůj vlas a zastřihnout svůj vous, nemohla jsem z něj spustit oči. Už v Údolí se ke mě choval pěkně a já velmi ráda trávila čas v jeho společnosti, i když jen jako jeho stráž. A udivuje mne, že teprve až teď jsem si uvědomila, co za divné pocity jsem tehdy cítila. Sledovala jsem lorda, usmívala jsem se a nepatrně tiskla jeho ruku. Měla jsem problémy vnímat, co se děje v kolbišti, snad proto mi utekl první zápas. Až hlas mého švagra mne probral a já pohlédla do arény, kam nyní vjížděl jeho bratr. Pohled se však vrátil zpět na lorda Arryna. Sledovala jsem ho, vpíjela své oči do jeho a hledala nějaká slova. Žel, žádné jsem nenacházela, proto jsem ho jen držela, druhou rukou jsem jej hladila na hřbetě jeho ruky a tiše toužila se k němu přitisknout. |
| |
| Turnaj Harrenov, tribuna Vyšla jsme ze stanu mého otce. Dusila jsem v sobě ještě těch několik slov, kterými jsem si chtěla zabrat ještě otcův čas pro sebe, ale jeho mysl právě okupovali daleko jiné záležitosti, než citové výlevy jeho dcery. Nezbývalo mi, než doufat, že ta chvíle o samotě ho přivede na nějaký spásný nápad. Co ale v takové situaci dělat? bloudilo mi stále myslí zatímco jsem se proplétala mezi stany k tribuně. Přede mnou nic a za mnou ještě hůře, připomínala jsem si slova z jednoho díla; jakoby dokonale vystihovala budoucnost rodu Waynwood, mohla by to být naše nová slova, ta trpká myšlenka se mi zračila ve tváři. "Proti komu vyjíždí tvůj bratr?" zeptám se svého manžela namísto pozdravu a přání hezkého rána. Jsem si jistá, že určitá část v něm by si přála vidět svého bratra padnou na zem. Se smrtelným zraněním, samozřejmě. "Neměla by se tvá maličkost také připravit na souboje?" optám se nevinným hlasem. |
| |
| Rudý hrad a rudá ústa 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna, lóže Údolí Anya, Alia, Jon Arryn Bratr si všiml našeho skandování, a pozdravil nás zvednutím paže, rudá pevnost na bílém poli v objetí rudé hradby na jeho štítě svítí do daleka. Tu se zjeví má Anya, její plné rty nesou stejně ohnivou rudou. Miluji ty její rudé rty, někdy se cítím jako mlsný černý kocour, jež sleduje konsternovaně to rudé šidítko. Místo pozdravu přivinu Anyu k sobě, a bez všech skurpulí jí vášnivě políbím, čímž její vzhled hrdé dámy dostane lehký direkt, to mne ani v nejmenším netrápí. Ještě si nezvolil obránce. Řeknu břitce, když polibek ukončím, stále hledíc jí zblízka do očí. Neměj starost o mužské věci ženo! Až přijde můj čas, budu připraven! Teprve teď si všimnu její nevlastní sestry, jak poměrně důvěrně sedí v blízkosti Jona Arryna. Můj pohled se však záhy stočí zpět do kolbiště, zajímá mne koho si bratr vybere. Měli bychom poslat Mortona k někomu do služby za páže, čím dřív pozná svět, tím pro něj líp! Napadá tě nějaký vhodný rytíř? Prohodím klidně, aniž bych přestal sledovat kolbiště. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, komnata Ashary Dayne Nové ráno Sluneční paprsky o sobě dávaly již nějakou dobu vědět a oznamovaly, že je ráno a že bych měla vstávat. Totéž, jen o něco hlasitějším jazykem, mi sdělila i služebná, která po dvojím klepání strčila hlavu do dveří mé komnaty. Odpověděla jsem jí rozespalým zamumláním. Chtěla jsem si urvat ještě kousek z poklidného blaženého spánku. |
| |
| Souznění 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna, arrynská lóže Alia, Derrek a Anya Waynwood Sedíme s Lady Aliou v tichém milostném souznění, není třeba slov, pouhá přítomnost Alii mi stačí. Ser Derrek hlasitě podporuje svého bratra, jež právě vjíždí do arény. Přidávám se k němu i k ostatním lordům Údolí. Jako lenní pán Hortona Redforta mu samozřejmě držím palce, už by bylo na čase, aby se stopa Údolí více ukázala v tomto turnaji. Ani Bronzový Yohn, ani můj synovec Elbert neměli štěstí. Náhle se objeví Lady Anya Waynwood, a já ji mírnou úklonou pozdravím, vroucí přivítání jejím mužem mi neunikne. Přes mou tvář proběhne lehký úsměv, rád vidím zřejmou náklonost mezi mužem a ženou, zvlášť když jde o pár předního rodu Údolí. Mimoděk více stisknu Alie ruku, snad jen pár dní, a budu i já moci veřejně dát najevo svou lásku k ní, aniž bych způsobil prohřešek proti dobrým mravům. |
| |
| Turnaj Harrenov, tribuna "Mohl sis to odpustit," sdělím mu, když se naše rty rozdělí, alespoň tady, vnímám ale pohledy ostatních lordů, a tak se k manželovi přitisknu jakoby jeho přítomnost byla jednou z podmínek pro můj život. "Ale jistěže budeš... připraven" řeknu s pobaveným úsměvem na rtech, "doufám, že to bude někdo ze severu," stočím konverzaci k jinému tématu a vyčkávám koho si Horton zvolí, "koho by sis zvolil ty?" zeptám se, aby konverzace mezi námi nestála. Jeho souboje mi nikdy nepřirostli k srdci; budování prestiže šlo podle mne i jinak, než souboji, ačkoli jsem chápala proč je to pro tolik lidí přitažlivé. "Čekala jsem, kdy na to dojde," prohodím vyčítavě, "lord Ronnel?" navrhnu takřka okamžitě; dobře vím, že zatím Derrek uvidí mou snahu ponechat si syna co nejblíž domovu. Zkusit jsem to ale musela. Vyčkám co mi odpoví, a pak dříve či později stočím svou pozornost k lordu Arrynovi. "Lorde Arryne," ukloním se jak to po mě etiketa žádá, "Alio," kývnu na svou sestru, která je po jeho boku. Nedávám na sobě znát, že jsme se před chvílí viděly. "Jistě rád vidíte tolik rytířů z Údolí," kývnu hlavou ke kolbišti. |
| |
| soukromá zpráva od Elia Targaryen (Martell) pro Nové ráno Harrenov, komnaty "Neplaš se, Asharo," promluvím hned jakmile vejdu do jejích komnat, "sama jsem vstala teprve před chvílí," její zarudlé tváře mi prozrazují, že můj příchod byl poněkud nečekaný. Nečekané je ale v poslední době skoro všechno. "Mohu?" gestem ruky naznačím, že bych se ráda posadila, "krásné šaty," načnu rozhovor, ale pak jen zavrtím hlavou, "kupodivu... je mi dobře, když jsem čekala Rhaenys tak mě už trápily ranní nevolnosti, ale," odmlčím se a bříšky prsů si přejedu pod prsy, "tady s malým princem je to, zdá se, jiné," radostně se usměji, ale s dalšími slovy mi úsměv zmizí z tváře, "Rhaegar se mnou nechce jet do Dorne. Prý by si připadal... nevítaný," přetlumočím jeho slova, "nevím já, já..." povzdechnu si, "nevím jestli chci jet sama," formuluji nakonec svou myšlenku skládajíce své ruce do klína. Nechci ale zůstávat v přítomnosti krále, dodám tiše v soukromí své mysli. Netroufla bych si to vyslovit nahlas, ačkoli by se mi nikdo nemohl divit. Jeho chování bylo... podivné. A nahání mi strach. "Odpust, nechtěla jsem tě hned takhle po ránu zatěžovat vším, co mi přijde na jazyk," rozjasním svou tvář dalším úsměv, "ještě jsi nesnídala, že?" dotáži se, "něco malého bych si dala, ovoce a chléb, než půjdeme na turnaj," s těmi slovy se opět postavím, "ráda bych stihla manželův zápas," poznamenám mile, ale dám i záležet, aby to neznělo jako popohánění. |
| |
| Trocha hluku v táborovém městečku 6.XI. 281 Turnajové městečko "Copak, copak Kytičky. Tak jsme slyšeli že vám opadávají lístečky." Hostinský Kirst zvedl hlavu a podíval se po nově příchozích. Nebylo to dobré. Vůbec to nebylo dobré, došlo mu když uviděl rudou a zlatou. "Vypadni prašivino, než tě nakopnu." Zvedl se od stolu kovář z Roviny a mužů z Roviny byly plné stoly. Zastavili se na první pivo dne. "Jak si mi to řekl?" Zeptal se Lannisterský zbrojnoš výhružně. "Pánové, pánové," hostinský konečně dostal odvahu se ozvat, "všichni chcete pít. Že ano?" Jen tak tak sklonil hlavu před letícím korbelem. Už ji ani nezvedl, začínalo přituhovat a nechtěl přijít k úrazu. "Řekl jsem ti prašivino, ty zápaďanská děvko. Už se ti jako Tywinovi nepostaví a tak si dokazuješ že jsi chlap." Muži z Roviny vybouchli smíchem. "Odvolej!" Houkl vztekle Západaďan. Místo odpovědí se ozvalo drnčení nože zaraženého do desky stolu. Kirst nečekal už ani úder srdce a plížil se ven pod stanovým plátnem svého hostince. Lannisterský zbrojnoš se otočil na své druhy a jen velmi krátkou chvíli váhal. Pak se otočil a ohnal se po protivníkovi pěstí v okované rukavici. Zasáhl. Ani kovář, velký silný muž takový úder neustál a s krvácejícím nosem se svezl na podlahu. "Bijte je zkurvysyny!" Zakřičel jeden z Tyrellových mužů nepřirozeně vysokým hlasem. Podnik byl najednou plný zvuků rozbíjených korbelů a nábytku. Lannisterští byli ve výhodě, stáli. Mistře Bibenberk, mistře Bibenberk!" Švec zvedl hlavu od kopyta a nevěřícně sledoval svého učeně jak běží celý zadýchaný a mává rukama. "No co je," houkl až učeň přiběhl blíž. "Bijou se," učedník se snažil popadnout dech. Švec vzal další cvok a začal ho nevzrušeně zatloukat do podrážky. "Kdo, koho?" Zeptal se aniž by zvedl hlavu od práce. "Lannistři, Tyrellové. U Černého kohouta. Šerifovy muže vyhodili na ulici. Prý už kohosi zabili." Tři Dorni jimž opravoval boty se na sebe podívali. Pak se všichni tři podívali na učně. "Tyrellové?" Chlapec přikývl a Dorni nechali boty botami a poklusem se vydali tam odkud se šířil hluk. Hirre zvaný Vyražený Zub přetáhl Lannisterského zbrojnoše přes hlavou kusem stoličky, kterým se zručně oháněl. Muž se zastavil v půlce pohybu. Vypadal nejistě ale stál. Stolička zavířila a zasáhla nešťastníka do břicha, když se instinktivně sehnul přetáhl ho Hirre stoličkou po zádech. Zbrojnoš se zhroutil na zem a nevypadl že by se chtěl zvednout. "Dvacet dva," konstatoval suše a ta trocha nepozornosti se mu málem vymstila. Vysoký, štíhlý, opálený Dron ho chtěl přetáhnou po hlavě kusem rožně. Dub Okaheartů na Hirreho kytlici byl asi přes veškeré to bláto a krev stále vidět. Stolička zavířila a zasáhla Dorna do natažené ruky. Chudák zavyl. Hirre se divoce rozesmál a nakopl Dorna přímo mezi nohy. Dorn se svalil, stolička zavířila. "Dvacet tři." Pak něčím přes hlavu dostal i Hirre. Na chvíli ztratil vědomí a když se probral, byl na zemi. Ovšem o dobrých třicet stop dál než původně stál. Ctihodný rytíř Rickard Perry, šerif Harennhallu zvedl svou hlavu od stohu lejster. "Víš že nechci být rušen!" Ještě než jeho muž odpověděl zhluboka se napil chladné vody. Trpaslíci v jeho hlavě byli placeni od úkolu a kovali na rekord. "Perou se," odpověděl zbrojnoš. Tváře, jsem obklopen samými idioty. "No tak jim dejte do huby. Polijte studenou vodou, zavřete do šatlavy nebo pošlete k jejich pánům." Trpaslíci ještě znásobili úsilí. "Mám vás, kurva učit vaši práci." Podíval se výhružně na svého zbrojnoše. "Oni se perou všichni." Šerif tázavě zvedl obočí. "Jak všichni?" Otázal se nechápavě. "Tyrellové bijou Lannistry. Dorni bijou Tyrelly. Bouřní bijou Dorny. Někdo hodil káď sraček na stůl kde králi kostky muži Jona Arryna." Šerif už byl na nohách, bledý strachem jako stěna. "Starému Tomovi zlomili ruku a táhli ho dobrých dvacet stop na jeho vlastním řetězu. Naštěstí tam byli muži Řekotočí a pomohli mu." Ctihodný rytíř Perry měl poslechnout svého předchůdce a v den kdy lord Whent jmenoval utéct na Zeď nebo se pověsit. Muži šerifa jasně poznatelní po zlatých řetězech kolem krku, muži s královským drakem na prsou, muži lorda Řekotočí s pruhovanými kytlicemi, muži Pobočníka. Všichni pochodovali městečkem v rukou těžké hole a tasené meče. Bylo už vlastně po bitvě. U pojízdného bordelu dvě tělem pracující ženy mlátily výtržníka, který považoval demolici jejich podniku za zábavnou, hlava nehlava těžkými pánvemi. Bordelmamá seděla na kozlíku a malovala si ruce hennou. Všude už byl klid. Jen tu a tam pohozené tělo, které nemělo sílu se odplazit a stany roztrhané a spálené dokazovaly že se tady vůbec něco dělo. |
| |
| Lasička a Lvice 6.XI. 281 Genna a všichni okolo Emmon Frey snadno našel připravena místa na tribuně. Trochu pobaveně a trochu nábožně se podíval na svou ženu. "Drahá," začal velmi opatrně, "ani nevím kdy jsi naposledy poslouchala co říkám a vlastně ani nevím, kdy jsi naposledy stála o to abych ti něco vůbec říkal." Trochu se zarazil nad svou vlastní smělostí, ale nevypadal že by si chtěl rozmyslet cokoliv z toho co řekl. Dokonce v jednu chvíli vypadal, jako že ví co je odvaha. "No a pokud jde o mého švagra." Ukázal nenápadně tam co stavěli stan Tygetta Lannistra. "Mám takový pocit, že to zvládl." Lehce se na svou ženu pousmál. "Doufám, že to bude dneska milá podívaná a že ti bude, že ti budeme všichni dělat jen a jen radost." Lehce se usmál a jeho oči sledovaly Gennu pohledem určeným pro sochy bohů v septu. |
| |
| Stany mistrů 6.XI. 281 Victarie, Jorah a všichni okolo Oemund se jen otočil. Koutkem oka sledoval sera Victora a teprve po chvíli věnoval pozornost jeho dceři. "Jistě že ti pomůžu," přisedl k Mormontovi a dal se do skládání kostí. "Ty zase vysvětlíš že jsem tvého otce tehdy před lety hodil do té kupy hnoje omylem." "Slyším," ozval se ser Victor ze své postele. "Slyším a nevěřím." Oemund chtěl něco dodat ale vyrušili ho. "Pomoc, pomoc," ozval se hlas před stanem. Služebníci dovnitř vnesli mladíka. Měl na sobě barvy Tyrellů i když pod nánosem bláta a krve málem nebyly poznat. Na hlavě několik hlubokých ran a ústa měl rozbitá málem na kaši. Oemund zvedl oči a tázavě se podíval na muže který zraněného donesl. Panoš v barvách Fossovaů měl na obličeji několik zlých modřin a levá ruka mu nepřirozeně visela podél těla. "Bijou se," odpověděl Fossovay a tiše se sesul na zem. "Tady!" Sluhové vnášeli dalšího. měl skleněný pohled a obličej jako by se po něm prohnalo stádo zubrů. Oemund jen vykoukl ven. "Bohové slitujte se! Kurva fix!" Jen na chvíli si položil ruce v bok. "Victarie se mnou. Nesou sem další." Otočil se na zbytek dívek co pomáhaly. "No na co čekáte. Dejte vařit další vodu. Potřebujeme obvazy, spoustu obvazů!" Před stanem už skládali, další domlácené, zkrvavené a polámané. "No hoďte svými zadky, nebo je nakopu!" Zařval Oemund a vlastním řetězem škrtil nohu seržantovi Baratheonů, který vypadal jako by mu kotník stoupl válečný kůň. |
| |
| soukromá zpráva od Cersei Lannister pro 6.XI. 281 Odtáhnu se od něj a uraženě se na něj podívám. "Bála jsem se, že otec přijde na to co jsi dělal v noci. Ty a Addam. Chovali jste se jako děti. Jako malé hloupé děti. Ty nejsi nějaký vesnický chlapeček. Jsi Lannister. Pravý Lannister a Lannister se jako idiot nechová." Důrazně a uraženě dupnu nohou. "Bratránek Marband se tím chlubil před služkami." Podívám se na něj. "Bereš mě vůbec vážně. Bereš ty něco vůbec vážně." Chci být uražená, ale neodolám a znovu se k němu přitisknu a nechám se od něj líbat. Opětuji mu jeho dotyky. "Měli bychom jít na tribunu. Jede strýček Tygett. Budeme jim chybět." Znovu ho vášnivě políbím. |
| |
| Alerie Tyrell 6.XI. 281 Leyton "Ano!" Lady Tyrell vykřikla lady Alerie radostí a nadskočila na svém místě. "Ano, ano, ano!" Opakovala stále dokola, když sledovala jak služebníci odnášejí z pole Joraha Mormonta. Lord Tyrell, její manžel se na ni otočil. V obličeji byl rudý vzteky. "Drahá, nechceš se uklidnit." Přikázala ji podrážděně. "Ne nechci, proč bych měla. Nemohu za to že se tví příbuzní nechávají vyhazovat ze sedel." Odpověděla mu a její manžel podruhé nakopl nešťastné páže. Chlapec se otočil a vyčítavým pohledem hledal příčinu svého neštěstí. "Škoda, že nepostoupil i strýček. Přála jsem mu to. Moc jsem mu to přála. No není Garth úžasný, papá?" Lord Mace se znovu otočil na svou ženu a jeho rty říkaly: Nezblázni se." "Lorde Leytone," oslovil svého tchána, "gratuluji. Vyřiďte mou poklonu vašemu synovi. Já si to jak vidno budu muset vybojovat sám." Dodal ještě a upil vína. "Bylo by na čase," ozvala se uštěpačná poznámka Královny Trnů. "Lorde Leytone," lady Olenna pozdravila Hightowera milým úsměvem. "Dokonalý syn. Musíte být pyšný." Dodala ještě. |
| |
| Osud pážete Mortona 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna, lóže Údolí Anya, Alia, Jon Arryn Na to zapomeň drahá, nebudu přece skrývat naší lásku. Zapředu hlasem mazlivého kocoura, a její vlastní přivinutí podpořím ještě svým objetím. Já rád muchluju svou ženu... vlastně jakoukoliv přitažlivou ženu. Vždy jsem připraven... zakřením se, a v očích se mi zaleskne vzpomínka na včerejší divoké postelové hrátky s Anyou ... mno, teď bych asi volil Gartha Hightowera, ale až přijdu na řadu, bude nabídka Obránců nejspíš jiná. Její volba rytířské výchovy našeho syna mne nepřekvapí. To tak! Aby se mohl pořád držet tvých sukní, to ani náhodou! Ale zmínila jsi Sever, tam se vychovávají chlapi. Co třeba Lord Umber, toho je kus medvěda, ten bude mít jistě pevnou ruku. Zauvažuju nahlas s úsměvem, a mimoděk vyhledám mohutného seveřana v aréně. Do hovoru své ženy s Pánem Údolí nezasahuji, raději sleduji koho si bratr vybere... |
| |
| Úder Kopím 6.XI. 281 Vyzyvatelé Je jedno kolikrát to člověk zažije, stejně ho to pokaždé ohromí. Vyjedu na kolbiště. Mezi pyšně vlající pestrobarevné prapory, trubky a do křiku heroldů. Démon, je už také šťastný že čekaní skončilo. Je plný energie a radostně pohazuje hlavou pod kovovým plátem ozdobeným zlatými lvy. Vidím tři štíty vystavené před stanem mého bratra a hluboce se mu ukloním když ho míjím. Flowers za mnou by mne v tu chvíli nejraději probodl. Jeho nenávist je cítit. Ještě jedna poklona králi a jeho čestným hostům. Pak už védu Démona a hledám si svého protivníka. Lehce se pod sklopeným hledím usmívám, když míjím stany obránců. Smějící se strom, Tygett. Třetí stan patří Hightowerovi. Tam otočím svého koně. Mírně se ukloním jeho majiteli a udeřím do jeho štítu ostrým koncem. Nesnáším turnajové zbraně, když jich není potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Má milovaná sestra 6.XI. 281 Pobočníkův stan Moje sestra se ode mně snaží marně odtáhnout, já jí ale nenechám, přitisknu jí k sobě ještě víc. Její uražený obličej naprosto ignoruji. "Kdo uvěří nějakejm služkám? Někdo jako náš otec? Že by se mocný lev podřídil myšlence nějaké děvky ve službách Marbandů?" Zasměji se. "Proč něco brát vážně? Jediné co chci mít je Tebe v sobě a meč v ruce, to mi stačí ke štěstí." Začnu jí pomalu rozepínat šaty. "Kdo by nás tam hledal? Abych tam stáhnul ocas před kytkami? To lev nedělá, ne nedělá." Na mém líbání ještě ztvrdím, Cersei právě teď musí na stehnech cítit můj úd. |
| |
| Vyzyvatelé 6.XI. 281 Dav vybuchl nadšením když Lev udeřil do Garthova štítu ostrou stranou. Rýsoval se dobrý a vzrušující souboj. Takové věci přiváděly diváky do varu. Jedno z pážat podalo Flowersovi nádhernou růži. Bastard Tyrellů vedl koně jen koleny a hlasem. Mířil ale zcela jasně ke stanu sera Tygetta. Hluboce se uklonil Darlesse Marbrandt, která spolu s Tygettem vyšla před stan. Zdvořile ji ze sedla podal růži. "Má paní," lehce se usmál, "doufám že mi na chvíli půjčíte tady toho rytíře. Jen se obávám, že vám ho nebudu moci vrátit v původním stavu." Znovu se uklonil a zamířil pohled na Tygetta. "Sere. Máte něco co je mých příbuzných. Při Tvářích přísahám, že si to buď vezmu zpět nebo na tomto poli položím život." Mírně se Tygettovi uklonil a udeřil do jeho štítu. Chladná bojová ocel nádherně zazvonila. Rytíř přinutil jen koleny koně couvat. Když byl v polovině kolbiště vytáhl z rukavice nádherný vyšívaný šátek. Jemně a okázale ho políbil. Dívenka z rodu Cuyů na tribuně zrudla a sklopila oči. Třetí v pořadí byl ser Horton z Údolí. Ani on neváhal a namířil svého koně tam kde byl stan se Smějícím se stromem. Udeřil do něj tupou stranou a vydal na stranu vyzyvatelů. Lord Velaryon minul bez zájmu stan Roberta Baratheona a zamířil tam kde vlál Rudý drak. Mírně se uklonil princi a udeřil turnajovou stranou do jeho štítu. Čabarka jeho koně zářila divokou modří a stříbrem, které ladilo s barvou jeho vlasů. Mors na kterého vyšel Robert byl víc než spokojený. Udeřil do jeho štítu až se stan roztřásl a divoce se rozesmál. |
| |
| Budoucí švagrová 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna, lóže Údolí Anya, Alia Potěšen jistě jsem Lady Anyo, ještě kdyby jim Sedm popřálo zvítězit. Dnes má Údolí trochu smůlu, zvlášť můj synovec si jí vybral plný hrnec. Odpovím s mírně smutným úsměvem své snad budoucí švagrové. Právě protože budeme rodina projevuji jí mimořádnou pozornost, takže mou tvář vzápětí opanuje příjemná veselá jiskra. Snad to nyní prolomí Váš švagr Horton, přál bych mu to, ale jsou proti němu silní protivníci. Zvažuji možný výběr. A když ne Lord Redfort, tak Váš manžel určitě! Dodám povzbudivě. Je vidět, že vášeň mu nechybí. Přidám ještě jeden kompliment. Nechcete si Lady Anyo s Vaším mužem přisednout, mám tu veškeré pohodlí, mnoho pochoutek, pamlsků, horské víno, whisky, brandy, cokoliv zpříjemní tuto skvělou podívanou... |
| |
|
|
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6.XI. 281 Než se s Divokým promotáme přípravami a začneme se zařazovat do všeobecného dění, je již klání za našimi zády v plném proudu-a podle hlasitého vzrušení davů dnes vskutku stojí za to. Během závodů však nejde o publikum-jde o jezdce-a jak se zdá, skoro všichni jsou již na svých místech a tak se pomalu-snažíc se našlapovat lehce na „poraněný“ kotník-i já vydám přímo k startovní čáře. Zápis není nutný-vlajka našeho rodu se mihotá mezi ostatními již od našeho příjezdu. Čím blíže jsem však k ostatním koním, tím více začíná být Divoký neklidný. Pevně si obmotám jeho uzdu kolem ruky a jemně mu šeptám když jej vedu vstříc jeho určenému místu. Když vcházím na dráhu, zachytím pohled muže zapisujícího pořadí. Jeho pohled se zastaví na Divokém-Mark pravděpodobně původně zamýšlel využít jiného koně, avšak když v tichosti nadzvednu obočí, pouze se skloní zpět ke svému pergamenu a ukáže mi, že mám pokračovat. Na rozdíl od klání je místní obsazení utvořeno primárně ze vzdálenějších členů bohatých rodů, několika rytířů a páru mladých žoldáků povznesených do stavů šlechtických čím ti oním lodem. Několik z nich pozdravím lehkým kývnutím než se konečně postavím vedle Divokého na značce náležící Markovi a prohlédnu si nejen poloprázdnou tribunu, ale také trať přede mnou. Na rozdíl od drah vytrvalostních, jimiž se baví jezdci severu, byl místní terén příjemně rovný a samotná cesta se klikatila pouze dvakrát, aby nakonec opsala samu sebe a umožnila tak jezdcům se soustředit na pohánění koně namísto zvládání terénu. Dokonalé podmínky pro Divokého, jež sem tam na blátivých stezkách zaostával za svými svalnatými bratry. Muž, jež si mne předtím prohlížel teď pomalu vyvolává a odškrtává jména účastníků, jež se jeden po druhém vyhoupávají do sedla. Já sama, pamatujíc na Markův kotník, přejdu na opačnou stranu mého oře, abych se po vyvolání jména mého bratránka mohla vyhoupnout do sedla zrcadlově otočeným způsobem. Divoký, jež na podobné zacházení není zvyklý, pode mnou zaprotestuje, avšak pevné poplácání jej opět uklidní natolik, aby prozatím pouze vztekle frkal. Poté už nezbývá než jen čekat. Slyším kopyta oře vedle mě, jak se zarývají do hliněného podkladu tratě-až tudy budeme opět projíždět, musím se tomu místu vyhnout-každá hrouda by mohla koni v nejvyšší rychlosti smrtelně ublížit. Pět kol-to je vše-stačí pět kol… zapřu se v sedle a i Divokého svaly se napnou v očekávání znamení. Má záda jsou kulatá-cítím jeden z popruhů na mém pase, jak se mi zařezává do vypůjčených tunik-bude z toho šrám, nebo modřina, avšak již se neodvažuji pohnout, abych jej upravila. Na stehnech cítím nádechy výdechy Divokého, čekajíc jen na to aby mohl vyrazit vpřed-a náhle již nejsem nervózní-přestože na sobě nemám své šaty a nejsem sama sebou, náhle vím, že toto je přesně místo, kde bych chci teď být. Ne na tribuně mezi dámami obdivujícími bojující rytíře-ne v poloprázdném hledišti na tribuně závodů-zde, v sedle, vím kým jsem a vím co mám dělat-stačí následovat své instinkty. Nemotorné páže na stupínku třímající rudou vlajku konečně přijme signál od svého nadřízeného a já zachytím jeho pokývnutí vteřinu před tím, než začne mávat v znamení zahájení. Mé paty se zaboří do slabin vzteklého koně a on vyrazí s takovou vervou, že by někoho, jež to nečekal, lehce shodil již po prvním kroku. Mne však ne-držím se v sedle, kopírujíc tempo jeho pohybů. Můj hrubý výkřik, tlumený helmou a šátkem, je výrazem čistého štěstí. Do toho divoký! schoulím se blíže k jeho žíhanému krku a ještě jednou jej pevně popoženu vpřed. |
| |
| Turnaj Harrenov, tribuna "Hmm," zamručím a jazykem obkroužím své rty, "jen si nemyslím, že bychom se hned po ctihodných rytířích, měli stát další atrakcí," zamumlám v jeho objetí, ze kterého se snažím dostat. "Oh," překvapeně zamrkám a přes tvář se mi přežene znechucení, "začnu ti psát seznam," odvrátím se od něj, abych dál nemusela snášet ten jeho pohled. Kde si myslí, že je? "Doufám, že se ti dostane dobrého protivníka," zkrátím své myšlenky na jednu větu a kupodivu má věta zní jako bych skutečně měla zájem o tom, proti komu můj muž stane. "Lord Umber?" pronesu s mírně zkřivenými rty, "to už ho rovnou můžeš poslat Mormontovi," samotnou mě udivilo, že mi tahle představa nenaháněla tolik strachu. "Neklesejte na mysli, lorde, všem dnům ještě není konec," otočím se s vřelým úsměvem k lordu Arrynovi, "mají to v krvi," odpovím a nejistě pohlédnu na Derreka. "Jste laskav, ale můj choť se co nevidět přidá k soubojům," odmítnu zdvořile. |
| |
| Kopí... i zbroj volá 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna, lóže Údolí Anya, Jon Arryn Velmi, velmi pozorně sleduji její jazykový rej po rudých rtech, a zcela jiné kopí než dřevec, se mi staví do pohotovosti. V očích se mi zaleskne. Uvolním objetí, aby se mohla z něj lépe dostat ven. Avšak ne příliš, aby musela trochu bojovat, a pak si vychutnat pocit vlastního vítězství. Vzal jsem si jí z čiré vypočítavosti, ale její povaha a nezkrotnost mne časem učarovaly, tedy ne natolik abych zapomněl na šenkýřky, mlynářky a služky, ale přesto má místo v mém srdci. Miluju tě! Řeknu s naprostou vážností, konečně v turnaji se může stát cokoliv, a tohle by měla vědět. Ano, Lord Mormont je taky dobrá volba, nebo třeba Garth Hightower. Nadhodím trochu příjemnější kraj. No nic drahá, jdu se připravit. Lehce jí políbím, pokloním se Lordu Arrynovi, a vyrazím ke svému stanu... |
| |
| Turnajové klepy 6. 11. 281 Hoster Tully První kolo soubojů bylo vskutku famózní. Už od začátku jsem nespouštěl oči z dračího prince a dobře jsem udělal. Jeho skolení Bílého býka nepochybně bylo tím nejlepším soubojem, jaký jsem kdy viděl. Když proto Rhaegarův meč skončí u Geroltova krku, s křikem se postavím a připojím se k bouřlivému potlesku. „Je to nepochybně výjimečný mladý muž,“ poznamenám k Hosterovi, když ovace opadnou a já se usadím zpět na místo, „jsem zvědavý, jaká bude jeho vláda.“ |
| |
| Zranění z rvačky Už už jsem se chtěla na otce pobaveně usmát, když jsem zaslechla křik před stanem. Zoufalé volání o pomoc. Ohlédla jsem se po mistrovi a vyrazila jsem k mladíkovi, kterého vnesli do stanu. Byl jedním z našich. Už od pohledu bylo poznat, že tohle nebyli zranění z turnaje, ale ze rvačky. „ Usaď se někam, ty budeš muset počkat.“ Pohlédla jsem na domláceného Fossovaye. Zbitý možná byl, ale nebyl na tom tak zle, jako ten co ho sem přinesli a možná ti další. Došla jsem k mistrovi a vykoukla jsem ze stanu. „ Po tom všem bude potřeba i toho mladíka, co umí napravovat kosti.“ Vydechla jsem. Vrátila jsem se do stanu a došla jsem k Baratheonovi. Vzala jsem džber s ledovou vodou a položila ho na zem přímo před něj. „ Chladit a ledovat, ty ještě počkáš…“ Pověděla jsem seržantovi a nohu jsem mu vložila do kbelíku. Ani opatrně ani neopatrně. Prostě a jednoduše tak jak to šlo. „ Tenhle to přežije, ale venku to vypadá zle. Co je to proboha jenom popadlo… takhle se mezi sebou zřídit. Jako bychom neměli dost práce s těmi, kteří se oficiálně mlátí na turnaji…“ Otřásla jsem se a vylezla jsem před stan. „ Ti co jsou při vědomí a nic šíleně nekrvácí, nevykašlávají krev ani jim nechybí oko, nebo ruce nebo nohy, můžou počkat. Ti ostatní mají přednost.“ Rozhlédla jsem se po raněných a zraněních, které mají a hledala jsem ty nejhorší stavy. |
| |
| Tyrellovci 6.XI.281 Hádku medzi Aleriou a lordom Vysokej záhrady sa snažím ignorovať. Už viem prečo by sa Mace potešil mojej návšteve vo Vysokej záhrady. Aleria spomenie prehru Gerolda. Len myknem plecami."Už som si myslel, že strýko postúpi, no zjavne je náš princ schopný a má požehnanie sedmi." Zasmejem sa a dojem strapec hrozna, ktorý mám v ruke. "A čo sa týka Gartha, som na jeho zápas hrdý." Dodám. Lord Mace mi zagratuluje k Garthovej výhre. Kývnutím hlavy mu poďakujem. "Určite mu odovzdám vašu poklonu, pane." Jeho zúrivosť ho dotlačila povedať pred jeho lordstvom, že si oblečie zbroj. Len, aby neskončila Tyrellovska návšteva Harrenova o čosi skôr. Vtom sa ozve kráľovná tŕní. Poklonou ju pozdravím a poďakujem za jej kompliment. "Som rovnako pyšný ako každý otec na svoje deti." Usmejem sa a pohľadom hľadám zvyšných Hightowerovcov, ktorý sú určite niekde v okolí. |
| |
| Turnaj
"Ale ovšemže, nemáš na výběr," zazní má slova v odpověď přičemž se postavím na špičky, abych ho mohla políbit. "V tom případě jistě nebude naškodu, když s nimi promluvím," oznámím mu, zvolna se nadechnu, "vždy je lepší, když má jeden představu jaké má možnosti," dodám ničím nepřikrášlenou pravdu. Měla bych se snažit Derreka rozptýlit, odvést jeho myšlenky k praktičtějším věcem. V duchu jsem ale byla úplně jinde. "Hodně štěstí," zamumlala jsem ještě než můj manžel odešel. Byla jsem rozladěná, nikoli kvůli něčemu určitému, ale všeobecně. "Lorde Arryne, mohu?" gestem ruky naznačím, že bych se ráda posadil poblíž jeho osoby. Zároveň jsem se tak i chtěla přiblížit Alie. |
| |
| Malý Drak 6.XI. 281, doba prvních klání Kolbiště Viserys Mezi panoši kteří sledovali klání panovala silná nervozita. Tu a tam ten či onen místo aby se věnoval svým povinnostem otáčel halvu a sledoval nového panoše Lorda Velitele Hoghtowera. Málo kdy se stávalo aby měli panoši vlastní strážce ale tady se to stalo. Kamkoliv se nový panoš pohnul následovali ho dva muži s královským drakem na prsou. Sám panoš by vzbuzoval zájem i kdyby ho nenásledovaly takové stíny. Jeho stříbrné vlasy jasně svítily v davu a poutaly na sebe pozornost. Princ Viserys měl ještě jednu výhodu, která vzbuzovala závist. Nemusel pracovat, nemusel dřít jako kůň. Vždy se našel někdo, kdo tu práci udělal za něj. Princ jen stál a sledoval jak se jeho úkoly plní samy. Bílý býk bojoval v klání a neměl na svého nového panoše tolik času kolik by bylo potřeba. Malý drak jen stál a se založenýma rukama sledoval klání. |
| |
| RÁNO, SLADKÉ RÁNO „Nechci otvírat oči…“ zamumlal jsem nespokojeně do polštáře, když jsem se po prohýřené noci konečně probudil a přetáhl jsem si demonstrativně polštář přes hlavu, takže se mi zlé, zákeřné slunce nedostávalo pod oční víčka a pobavený Kylův hlas ke mně přicházel z dostatečné vzdálenosti, tlumený polštářem. „Je moc brzo…“ „… a hlava tě bolí,“ ozval se Kyle pobaveně a zatáhl zase vstup do stanu, takže bylo uvnitř opět ono příjemné, nepodlízavé šero. Na svých zádech jsem cítil huňatou přikrývku, o které jsem si ještě večer myslel, že ji ze sebe ve spánku zkopu pro horko. Byla těžká a má kůže pod ní se zdála nepříjemně zpocenou. Tiše jsem zasténal a odhodil na stranu polštář, jak se i pod ním kumulovalo nepříjemné teplo. Kylův smích se tak stal nepříjemně zřetelným. „Ležíš mi na košili,“ zamručel ten a trhl čímsi podemnou. Ozvalo se škubání, párání látky. Tentokrát jsem se neubránil úsměvu já. Kyle si povzdechl a posadil se vedle mne. Měl od spánku pocuchané vlasy a ospalou tvář a stále si ještě nedopnul kalhoty. Jak typické. Díval se na mě tím svým vyčítavým pohledem, který mi vyhrožoval nití a jehlou. To už tu jednou bylo. Nedopadlo to slavně. „Se nedivím, žes včera prohrál. Jak tě ten kůň vůbec unesl?“ odtušil, pozorujíc zničenou košili. „Přesvědčil jsem ho svým šarmem,“ opáčil jsem na to kysele a posadil se. Hlava se mi trochu motala – nic, co by nezpravil dostatek vody a čerstvý vzduch. „Neříkej, že jsem zas všechno zaspal.“ Kyle protočil panenky a začal si oblékat košili, aby si zachoval aspoň trochu hrdosti. „Ne, ještě to nezačalo,“ odpověděl a zastrčil si košili důrazně do kalhot, div ji nerozerval ještě víc. Tiše jsem se zasmál. „Ale možná to začne, než budeš schopnej vůbec chodit.“ „Přece by nezačali beze mne. Jsem nejdůležitější divák na tribunách!“ Můj příležitostný milenec mi věnoval pohled plný přemýšlením nad tím, zda jsem zešílel, nebo to myslím vážně. „Jo, jasně. Bez tebe by skončil svět, nádhero.“ Báječná věc na Kylovi byla, že jsem s ním mohl být nejvíc sám sebou. Mohli jsme na sebe křičet, urážet se, provokovat… tady ve stanu (nebo jakémkoliv pokoji, kde jsme zrovna byli) neexistovaly naše postavení. Byli jsme prostě jen dva muži, ne pán a jeho panoš… nebo za co se Kyle vlastně považoval. Plácl jsem ho do ramene a vstal jsem, abych se odplahočil k míse s vodou. Ohodil jsem se jí a začal jsem shánět svoje oblečení. Alespoň něco trochu reprezentativního by tu mohlo být? Nakonec jsem našel příjemnou béžovou košili z hrubší látky a černé kožené kalhoty. Se zastrkováním košile do kalhot jsem se neobtěžoval, to možná, ano možná, udělám po cestě. Napil jsem se a zazíval. „Neviděl jsi někde kůže? Potřebuju si svázat vlasy.“ „Takže už jsem byl pasován do role domácího otroka? Báječné,“ zasyčel Kylo a hodil po mě svazek tenkých kůží, kterými jsem si omotával copánky ve vlasech. „Můj… pane,“ vysekl mi komickou poklonu, až jsme se oba rozesmáli. Možná tohle nebude tak marný den. Ne? +++ Když jsem konečně slušně oblečený, upravený, s učesanými vlasy („Díky, Kyle. Tvým zaplétacím schopnostem nikdy nikdo nebude moci konkurovat!“… „Ticho!“) a ve vhodném oblečení, které odpovídalo mému postavení („Proč si nemohu vzít ten huňatej kab-„… „Protože ses v něm včera vyválel ožralej v bahně!“), klání prakticky začínalo a tribuny se už začínaly plnit. Přestože jsem ze souboje vypadl, nebyl jsem nijak zahořklý. Těšil jsem se na souboje – koneckonců, není to jediný turnaj v životě. Musím sbírat zkušenosti, abych mohl ohromit dav později… jakkoliv bych si přál zapůsobit na svou krásnou, rusovlasou snoubenku. Byla vskutku okouzlující.. s dlouhými rudými kadeřemi a blankytně modrým pohledem. Její oči byly jako studnice, v jejichž průzračných hloubkách jsem se chtěl utopit. Byla vskutku krásná. Catelyn Tully. Má budoucí manželka. Znělo to hezky. Tak nějak správně. Možná vážně udělám svému otci radost a vezmu si tu, kterou mi určil, jako poslušný syn, na kterého by mohl být hrdý? Kdysi to byla děsivá vyhlídka… před těmi blankytnými tůněmi a ohnivými prameny zakroucených vlasů, které odrážely odlesky zimního, mrazivého slunce, v každém jednotlivém ohybu. Její oheň se bude krásně vyjímat na zasněžených pláních u Zimohradu. Mluvím jako muž zasažený láskou. Kyle by mě měl kopnout do holeně – což by asi udělal, kdyby si nezašíval košili – abych se vzpamatoval. A nebo taky ne. Možná to není tak špatný pocit… Když jsme u mé nádherné snoubenky… „Má paní!“ zvolal jsem, když jsem spatřil Catelyn kráčet směrem k tribunám. Po jejím boku šel Petyr Baelish a ještě jeden muž, Richard… jehož příjmení jsem si nepamatoval. Ale ono se mi zase vybaví… „Dobré ráno. Prokážete mi tu čest, abych vás mohl doprovodit k tribunám? Pokud to nebude vadit vašemu doprovodu,“ usmál jsem se na ni a nabídl jsem jí rámě. V pozdravu jsem přitom kývl na oba muže. „Baelishi, Lonmouthe,“ oslovil jsem je. |
| |
| Koňské závody 6.XI. 281 Šest koní bylo připraveno k prvnímu dostihu. Diváci si našli místa podél tratě, na pahorcích a na stromech odkud bylo dobře vidět na celou trať. Jezdci hluboce soustředěni v předstartovním postoji s napětím čekali na mávnutí praporku oznamujícího start. Startér, malý tlustý mužík oblečený v hedvábí nakonec mávl praporkem a koně vyrazili v před. První jel divoký černý hřebeček z Říčních krajin. On i jeho jezdec se hnali dopředu jako by chtěli vyhrát metodou strat cíl a to všichni jeli velmi rychle. Od kopyt odlétávaly kusy mokré země a diváci řvali nadšením už v první zatáčce. Koně se drželi pospolu jen na konci a trochu pozadu zůstávali koník Ryswellů a klisna dornského chovu. První kolo skončeno. Pozadu na špici se mírně změnilo zato v vzadu zůstávali stále stejní koně. Lidé podél tratě povzbuzovali své favority. Druhé kolo a potom třetí. Černý hřebeček se beznadějně propadal a ztrácel dech, zato dornská klisna a kůň Ryswellů nezastavitelně postupovali kupředu. Na konci čtvrtého kola už spolu severský koník a dornská klisna bojovali o vítězství. Nebylo na nich vidět ani stopy únavy, zatím co jejich protivníci ustávali a jejich těla se pokrývala potem. Posledního půl kola se seveřan a dornka přetahovali o vítězství. Ještě kousek, ještě malý kousek a vítězství bude patřit jednomu z nich. |
| |
| Harrenov, tribuna Drzá kvítka a drápy Usadím se na místo na tribuně a rozhlédnu se po kolbišti. Vskutku, mezi stany obránců si všimnu Tygettova stanu v barvách Lannisterů. Usměji se. |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Victarie Ranění se stále valili. Bylo mezi nimi sousta zlomenin, tržných, řezných, bodných a sečných ran. Mistr Oemund klečel nad postarším mužem, kterému se zad koukala jen rukojeť nože. Opatrně si ránu prohlížel a uvažoval co s ní udělat. Muž byl naprosto při vědomí. "Na hovno, vznešený pane." Ohodnotil trefně svou situaci. "Jo na hovno," odsouhlasil mistr, "Možná by sis měl popovídat se septonem. Mohlo by se ti to hodit." Muž se bolestivě nadechl. "Septona vzali po hlavě cihlou, leží támhle." Měl pravdu. Septon v hnědé kutně ležel mimo řadu na ošetření. Měl několikrát prasklou lebku a byly by zázrak pokud by se dožil večera. Páže, chlapec kterému nebylo víc než deset v barvách Tyrellů, se natáhl po Victarii. "Má paní, má paní. Vyhráli jsme, vyhráli jsme? Přemohli jsme Lannistry?" Dopověděl svou poslední otázku a omdlel. Z zlomená žebra mu prorazily plíce. Najednou se všichni ranění utišili, i ti co do teď řvali bolestí se pokusili ovládnout. Od turnajového městečka, přicházeli šerifovi muži. V Rukou měli těžké hole a očích pohledy plné pohrdání. Jako by bylo ve vzduchu slyšet tanec oběšenců. Seržant co je vedl měl zlomenou ruku a na krku stopy po škrcení, nevypadal ale že by si z toho něco dělal. Ukázal na jednoho z raněných, dost domláceného. Jeden z jeho lidí označený cíl tvrdě nakopl. "Zvedni řiť hovado," zařval voják aby raněného zvedl na nohy. Nepomohlo. Dva z biřiců se sklonili, chytili zraněného pod rameny a vlekli ho pryč. Seržant šel dál mezi ležícími a sedícími kteří před ním skláněli zrak. Zastavil se před mužem kterého Victarie ošetřovala. Mírně se uklonil, když mu došlo že má před sebou Lady. "Má paní," oslovil ji, "nenamáhejte se. Ten patří nám. Čeká ho Zeď nebo šibenice." Kývl na své muže a ti přistoupili blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, komnata Ashary Dayne Princezna Upravím si ještě poslední neposlušné sklady látky na šatech a usměju se na Eliu. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, komnata Geriona Lannistera Zlobivosti Ze rtů mi unikne tichý vzdech. Jak slastné pocity sílí, stisk mých rukou slábne a já se víc než ochotně poddávám laskání od lvových rtů a pak i rukou. Oplatím Gerionovi toužebný pohled, z něhož je zjevné, co si přeji. |
| |
| Královská tribunaHarrenov, 6. X. 281Aerys a další Dnešní zvláštní atmosféra u snídaně mi odčarovala jakoukoliv chuť jíst a ať už jsem si myslela cokoliv, neřekla jsem už nic zásadního, než jen občasné to slovo přitakání, jak už u toho můj bratr a manžel klasicky drmolil ty své jedovaté poznámky. Cítila jsem se velmi úzkostlivě, ale snažila jsem se to na sobě nedat nijak znát. Koneckonců, čekal nás další den turnaje, kdy se všichni budou dívat.. inu, na všechny. Napjatě jsem sledovala Rhaegarův souboj s Bílým býkem, drtíc u toho chvílemi područky svého křesla. Měla jsem o svého prvorozeného samozřejmě starost, ovšem rodičovská pýcha brzy onu starost lehce vystřídala, když se mu nakonec podařilo dotančit s mečem až k Hightowerovu hrdlu. Potěšeně jsem se pousmála a uvolnila své sevření područek, abych se mohla opět napřímit a být prostě jen klidnou královnou, co přihlíží klání. Kéž by tak i Viserys jednoho dne byl takovým rytířem, jakým je Rhaegar a to ne jen co do síly a obratnosti, ale i co do rozumu.. vyslala jsem k nebesům svou modlitbu a jen periferně jsem zabloudila pohledem k Aerysovi, jehož tvář docela určitě vyjadřovala odlišnější emoce, než ta moje. Ostatní zápasy a klání mou pozornost příliš nepřitahovaly. Sledovala jsem je prázdným pohledem a spíše jsem u toho sama pro sebe přemýšlela nad vším a ničím.. |
| |
| Přicházející stráže Musel to být masakr, to co se stalo. Množství těch, které sem stále přinášeli, těch raněných, kteří si šli po krku z mě naprosto neznámého důvodu, těch kteří pomalu ale jistě umírali, bylo neuvěřitelné. Pohlédla jsem na malého chlapce, který po mě natáhl ruku a chytla jsem ho. Pokusila jsem se na něj usmát, snad tak abych ho uklidnila. Ptal se na otcův výkon, nevšiml si, že mého otce přinesli do stanu. Nestihla jsem mu odpovědět na jeho otázky. A jsem ráda, že jsem to nestihla, protože bych musela lhát. Musela, protože před smrtí se špatné zprávy nepodávají. Pohladila jsem chlapce po vlasech a položila jsem jeho ruku vedle těla. Trhalo mi srdce, když jsem prohlížela jeho zranění. „ Kam si se to jen přimotal.“ Zašeptala jsem potichu. Úsměv mi ze rtů zmizel a zbledla mi tvář. Zaslechla jsem náhlé ticho, které přišlo s muži, v jejich čele kráčel pomlácený seržant. Zlomená ruka zářila na celé kolo stejně jako otisky prstů kolem jeho krku. Všimla jsem si, že šli po těch, kteří zde leželi. Muselo to být víc než zlé. Zvedla jsem se od chlapce a otočila jsem se k dalšímu raněnému. Ke chlapci se ještě vrátím, bude-li ještě žít. Žebry prodrané plíce ale ukazovali spíše na tu opačnou stranu. Když se nad mnou zastavil stín v podobě šerifa, zatrnulo mi v zádech, když mne oslovil. Zvedla jsem hlavu a hrdě jsem se postavila v celé své kráse. „ Co provedli ti, jenž tu leží a spousta z nich umírá, že jim chcete rychleji pomoct na druhý břeh?“ Otázala jsem se. „ A pakliže čeká toho muže Zeď, měl by mít alespoň šanci se na ni dostat. Pokud ho odvedete, pravděpodobně stejně podlehne svým zraněním, jako spousta dalších tady.“ Podívala jsem se na dva muže, kteří se přiblížili ke mně a k muži. „ Co se vlastně stalo, že je sem nosí?“ Zeptala jsem se a znovu jsem se sklonila k muži, který tu ležel. „ Běžte teď pryč… Pokud se podaří zachránit mu život, možná budete mít možnost, vést s nimi řádný soud. Pokud nepřežijí, nemáte proč mít starosti se stavěním šibenice nebo připravováním cesty na sever.“ Pohlédla jsem na stráže. Nakonec jsem zavrtěla hlavou a narovnala jsem se načež jsem došla k veliteli, který semnou mluvil. „ A vůbec. Měl byste se posadit na konec řady taky, aby, jste se nechal ošetřit. Můžete si na ně dohlédnout během čekání, než na vás dojde také řada.“ Prohlédla jsem jeho ruku. I krk. „ Ta ruka bude chtít spravit. Jestli s tím budete neklidně pobíhat, nateče to, a dlouho s tím nepůjde nic dělat. A když by jste se to náhodou pokusil rovnat svépomocí nebo snad to nechal jen tak, věřte mi, že další napravování by bylo podstatně horší.“ Moc jsem neměla čas se s ním tady vybavovat, bylo třeba jít ošetřovat další. „ Jestli budete tak hodný a teď mě omluvíte, mám tu dost umírajících na to, abych neměla čas… řešit jestli z nich někdo něco provedl a pokusí se prchnout, i když pokud už je jednou nohou v hrobě, tak proč by to dělal…“ Prosmýkla jsem se kolem. Jestli muže odvlečou, stejně s tím nic neudělám, ale pokusila jsem se je zastavit. Stejně není ve stavu, kdy by se mohl dožít bez ošetření rána, ale jestli mají potřebu se pak vláčet s mrtvými, tak prosím. Kývla jsem na jednu z dívek a poslala ji ke chlapci a muži, kteří byli kousek od nich. Došla jsem k dalšímu z těch, které sem přinesli. |
| |
| Takové to bylo krásné ráno. Původní záměr projít se svižnou chůzí, protáhnout si tělo a urovnat si myšlenky, byl krásný, jenže člověk míní a rozliční lidé mění. Potkat pouze Petyra, nemusela bych se nijak přetvařovat, je jako rodina a nemusím mu vysvětlovat své chování, zná mě. Jenže ser Richard, to je něco jiného, pochybuji, že by otec přehlédl mou nezdvořilost vůči někomu z rodu Lonmouthů. Takže teď kráčím stanovým městečkem, po každé straně jednoho z mužů, Petyr se celkem rozpovídá, zatím co Richard zatím nedostál pověsti okouzlujícího společníka, většinu cesty mlčí, možná se soustředí na turnaj, nebo je ztracen v myšlenkách u nějaké lady, kdo ví. Už se chci omluvit když zaslechnu své jméno, po těle mi přejede zachvění, chloupky na krku se mi zježí a já se zastavím, několik úderů srdce mi trvá než se uklidním natolik abych se mohla ohlédnout s uctivým úsměvem na tváři. "Můj pane, krásný den Vám přeji , právě jsem mluvili o možnostech urozených lordů v tomto turnaji, jak to vidíte vy? " Možná jsme měli rozepře, ale nehodlám se protivit přání rodiny na veřejnosti a před někým, kdo není člen rodiny, takže s úsměvem přijmu nabízené rámě, ale v očích mi to jiskří. Možná jedině Petyr by mohl odhadnout, že nejsem tak pokorná jak se snažím vypadat a že se mnou cloumá vztek, přesto na sobě nedám nic znát. " Za váš doprovod Vám budu vděná můj pane, zdá se, že mé společníky, kteří mi zpříjemnili dnešní ráno již znáte, měli bychom tedy zamířit k tribunám abychom nezmeškali nic z uchvatných klání, která nás čekají." ...a dřív, než dostanu křeč z toho pitomého úsměvu a provedu něco hrozného, jako že ti na hlavu vyleju kýbl pomejí, je mi jasné, že jsi celou noc vymetal nejednu ženskou postel. |
| |
| Turnaj, stan Tygetta Lannistera Byla jsem vpuštěna do stanu, pomalu jsem se rozhlédla, nejdříve jsem se pohledem ujistila, že je Tygett v pořádku, teprve pak jsem se zhluboka nadechla, vlastně jsem si ani neuvědomovala, že zadržuji dech. "Pohár vody přijde vhod, ráda vidím, že jsi v pořádku." Bratránek je nezraněn, ale zdá se, že je v nepříliš přívětivé náladě, po chvíli vyjdeme ven, tam stane tváří v tvář svému vyzyvateli. Ten nejdříve podaruje květinou mě a pak chvástavou řečí vyzve Tygetta. "Sere, za květinu děkuji, lorda Vám půjčit nemohu, nepatří mi, ale být vámi, nevsázela bych tolik na to, že to bude zrovna on, kdo bude mít pochroumané peří." Pak už se jen ukloním a nechám muže aby si řekli vše potřebné a ustoupím stranou. |
| |
| Druhé kolo Dav se utišil. Rytíři upřeli svůj pohled na mladou lady Whent a na její šátek. Jen úder srdce trvalo to ticho, než lady otevřela svou nežnou ručku a šátek se pomalu začal snášet k zemi. Trubky zaduněly a muži v oceli pobídli koně vpřed. Pod kopyty těžkých zvířat se země třásla a nejeden zatínal pěsti a zastavoval dech. Úder, jezdci sklápějí dřevce. Úder, úder. Náraz. K obloze se vznes oblak prachu. Jen chvíli trvalo než si sedl, ale byla to nekonečná chvíle. V sedlech sedělo devět jezdců. Desátý ležel na zemi. Zlatá a rudá ho jasně poznávala jako Lannistra. Kevan ležel na zemi a nevstával. Z boku mu čouhal kus zalomeného bojového dřevce a jeho prsní plát se těžce zvedal. Sluhové neváhali už ani chvíli a rozběhli se k němu. Běžel dokonce i osobní mistr lorda Pobočníka. Jen co služebníci odnesli bezvládné tělo a panoši odvedli koně, volaly trubky k dalšímu nájezdu. Znovu ten vrcholný moment soustředění. Signál trubek a čtyři koně z každé strany se pustili v před. Kopyta duněla a mezi zvířeným prachem byla nakonec vidět jen mořská modř, barva lorda Velaryona. Náraz, třísky, zlomená kopí. Rober a Umber se pod přilbami divoce smáli. Tygett a bastard z Tyrellů se navzájem vyhodili ze sedel a teď se chystali dokončit celou záležitost ostrými meči. Zbývající jezdci zaujali svá místa a na pokyn trubek vyrazili ku předu. Všichni zatajili dech. Náraz. Lord Velarynon dokonale zasažen vyletěl ze sedla a dopadl na tvrdou zem. Sice se ještě pokusil vstát, ale nakonec jeho služebníkům nezbylo než aby mu pomohli do zázemí. Trubky ale neúprosně volaly jezdce v sedlech k dalšímu nájezdu. Kousek dále, ale nikoliv stranou zájmu si Tygett a Flowers vyměnili první sérii úderů. Trubky zaduněly a koně se znovu daly do běhu. Náraz. Norton Redford vyhodil rytíře se Smějícím se stromem ze sedla. Ten ale potřeboval jen chvíli aby se vzpamatoval. To už čelil svému protivníkovi a výhružně mával mečem. Zbývala poslední dvojice a tu čekal další nájezd. Třesk, rána a Robert Baratheon v sedle. Mladý Jelen dokázal své mistrovství a jeho protivník, zasažený ukázkově doprostřed štítu, musel odkulhat ke svým. Tygett a jeho protivník bojovali jako diví. /der střídal úder, nárazy štítu a odlétávající třísky dostávaly diváky do varu. Zato Smějící strom vykázal mistrovství i s mečem a už měl dobojováno. Špička jeho meče mířila na krk přesně pod lem přilby muže z Údolí. Ten zcela rozumně vzdal. Všichni nevěřícně sledovali jak během jednoho z úderů Flowerss minul a setrvačnost ho vyvedla z rovnováhy. Tygett svého protivníka nakopl a ten se už neudržel na nohách a spadl do bahna. Když se otočil uviděl nad sebou Lannistra a špičku jeho meče mířící do otvoru v přilbě. Vzdal. bylo dobojováno. Panoš Skály vzal jeho pohozený štít, otočil ho vzhůru nohama a postavil se ke svým druhům. Jen chvíli trvalo než trubky zavolaly na bojiště další rytíře. Vedl je muž se znaky Arrynů a se sklopeným hledím. Za ním jel Derrek Waynwood na jehož štítě se střídaly znaky Redfordů a Waynwoodů. Třetí jel Aeric Blackwood, muž z Říčních krajin. Za ním následoval ser Drumm jeden z mála Železných co se dostavili. Jako poslední jel Selwyn Tarth zvaný Večernice, přední vazal Baratheonů. |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Victarie Seržantův obličej se ani nepohnul, nevyjadřoval vlastně žádnou emoci. "Narušili mír pana Krále a Lorda Whenta. Napadli šerifovy lidi. Ničili majetek, plenili, rabovali, znásilňovali a zabíjeli." Na chvíli se zastavil a sledoval reakci. "Mrtvé sem nenosí." Na chvíli zapřemýšlel než pokračoval. "Muži Lorda Tyrella rozpoutali potyčku s muži Lorda Lannistra, která se rozrostla. " Kývl na své muži a ti bez jakýchkoliv okolků odstrčili Victarii a vedli raněného pryč. "Co se týče zbytku. Nemohu odejít, mám rozkazy." Sáhl do pod zbroj a vytáhl kus pergamenu. Pod několika chvatně napsanými řádky se skvěla pečeť z rudého vosku, byla na ní obtisknuta ruka Pobočníkova úřadu. "My si budeme dělat své a vy své. Pokud budete překážet, odvedeme i vás má Paní." Tím to pro něj skončilo. Otočil se a začal si znovu prohlížet raněné před stanem. Zastavil se u jednoho z nich. Sklonil se k němu a zeptal se. "Poznáváš mne?" Muž zbledl jak stěna. "Poznáváš, poznáváš." Seržant se postavil. A nohou dupl na ruku raněného až kosti zapraštěly. "Jsme si kvit." Usmál se a jeho muži se sklonili pro další oběť. |
| |
| Výzva 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, kolbiště Opustil jsem tribunu s úsměvem, měl jsem pocit, že Anya přeci jen má o mne strach, ač se snaží to nedat najevo. Za nějaký čas už jsem seděl na svém "Vichru", mocném hnědáku oblečen v plné zbroji, na štítu zlomené kolo Waynwoodů obklopené rudou hradbou Redfortů. Sledoval jsem přímo ze sedla souboj bratra se Smějícím se stromem. Podle mne je Smíšek zatraceně nebezpečný, a mrzačí rytíře přesnými údery na hlavu. Bratr ho přesto shodí do prachu, leč na zemi je ten skrček lepší. Nu nebyl to špatný výkon, bratře... pomyslím si. Pak už vyjíždíme před tribunu... úklona králi, Lordu Arrynovi, své ženě, a celé lóži Údolí. Jakmile přijde čas, pobídnu Vichra, jemná úklona Princi, Lordu Bouřliváku, Smíška a Tyggeta minu bez zájmu... a udeřím tupou stranou do štítu Gartha Hightowera, snad proto, abych zjistil kvality možného adepta rytířské výchovy mého syna Mortona... |
| |
|
|
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6.XI. 281 I přes úspěšný start se do vedení dostává jezdec říčních krajin. Musím uznat, že mne stojí snad až příliš sil abych Divokému nepovolila otěže a nenechala jej vyrazit naplno příliš brzy. Skoro si ani nevšimnu jaký dokonalý exemplář mi dělá společnost-dokud jezdec od Trojzubce není sražen z vedení únavou svého oře-teprve poté se pořádně soustředím na mého opravdového rivala-jezdce v Dornských barvách. Písečný hřebec se svým dlouhým krkem a úzkou lebkou cválal vedle Divokého s proslulou jižanskou vytrvalostí, zatímco ostatní jezdci čím dál více zaostávali. V posledním kole se přitíhnu blíže k Divokého krku a patami mu naznačím, že je čas vskutku vyrazit vpřed. Hřebec, očividně iritován stálou přítomností majestátného zvířete písečných krajin nepotřeboval nic dalšího, aby se vrhl kupředu s vervou sobě vlastní. Přesto nemohu říci, že bych se dostala do vedení. Dornský jezdec, očividně znalý svému řemeclu se stále držel vedle mě, předčívajíc všechna má očekávání dnešního turnaje. Pod přilbicí se široce zazubím-adrenalin mi dodává odvahu a jezdec po mém boku výzvu, jež mi tak dlouho chyběla. Hea! vykřiknu, kopírujíc pohyby Divokého, přikrčíc se ještě o něco níže a poté boříc paty jezdeckých bot hluboko do kůže běžícího zvířete. Hea! opakuji znovu blížíc se do cílové rovinky, vědoma si žil nabíhajících na krku oře pod mými dlaněmi a jeho rostoucí agresivity. A poté už nevnímám ani diváky usazené okolo tratě, muže se startovací vlajkou odečítajícího kola a ani jezde po mém boku. Náhle se cítím stejně volně a divoce jako zvíře pode mnou-jednou jsem se smála Lyanně, že je jako zvíře z bájí, z poloviny kůň a z druhé člověk-a náhle jsem si tak připadala i já sama. Již nebylo důležité jestli vyhraju nebo ne-bylo důležité, že jsem zde-v sedle, držíc otěže mého vlastního života-sama, silná, hodna této možnosti. Posledních několik sekund a já zavřu oči, vnímajíc pouze společný dech Divokého a mne samé-ať už bude následovat cokoliv, tento moment bude navždy se mnou-a nikdo-ani obtloustlý starý manžel, jež mne možná čeká-mi ho nikdy nebude moci vzít! |
| |
| Lannister pays his debts 6. XI. 281 Je dobojováno a květina odchází jak zpráskaný pes a jeho štít se vyjímá mezi mými. Pak ale můj pohled padne na tělo mého bratra, které je odnášeno pryč. Hrot kopí zaražen v jeho boku. Pouze pevně sevřu oči a podívám se na jeho soupeře, který právě zostuzuje bratrův štít. Hodím jeden pohled na Darlessu a hlavou jí naznačím, že bude muset ještě chvíli počkat. Pak se znovu vyšvihnu na koně a pomalu dojedu k mladému Hightowerovi. "Ser Garth." pomalu si sundám rukavici a hodím mu ji k nohám "Souboj na meče, teď a tady, přijmi nebo vrať štít." Cítím v zádech stovky pohledů. Zároveň je mi jasné že pokud teď selžu, tak to bude pro Lannistery potupa a to nemohu dovolit, zároveň ale také nemohu dovolit, aby tenhle spratek hanobil bratrův štít a posmíval se Lannisterům. |
| |
| Velká výzva na kolbišti Další souboje jsou u konce a já sleduji z tribuny, jak se vyvinuly. Už měla konečně přijít řada na mne, takže jsem tam stál v plné zbroji, která byla kombinací rudých a černých barev a na hrudi a na štítu se mi skví můj rodový erb (odkaz) Když je čas, tak se vyhoupnu na svého krásného jasného hnědáka, který koresponduje s našimi rodovými barvami. Samozřejmě na koně mi musel pomáhat panoš, přece jen brnění není žádná lehká věc. Na hlavu jsem si nasadil svou helmu ozdobenou černým peřím tvořícím na ní menší křídla. Pobídnu nohama koně a se zvednutým hledím vjedu na kolbiště. Očima hodnotím stany všech obránců, kteří zde nyní jsou a uvažuji koho vyzvat. "Ne neuvažuji vím to jistě. Budu se muset chlapům omluvit pokud prohrají sázky." Ušklíbnu se pro sebe a zahledím se na stan mladého Draka. S klidem zastavím u stanu Draka a pak stočím pohled na roztržku, kterou vyvolává Tygett s Hightowerem. Zamračeně se zadívám na Tygetta. "Lorde Tygette pokud správně pozoruji zostudil jste rod Tyrellů tím, co jste provedl s jejich štíty. Tedy vítěz kola Lord Garth má nárok udělat se štítem Vašeho bratra totéž. Doporučoval bych vám oběma soustředit se na další kolo klání, jelikož vaši vyzyvatelé se blíží." Úšklebek se mi rozlije po tváři. Chovají se, jako malé děti je to úsměvné. Má pozornost se pak vrátí zpět ke stanu Draka před kterým stojí můj kůň a tupou stranou zbraně udeřím na jeho štít. "Princi Rhaegare budu Vaším soupeřem." Kývnu v náznaku úcty hlavou na Prince a napřímím se v sedle. Jsem jen o nějaký rok starší, než korunní princ a znám jeho schopnosti. Věřím, že můj výběr přiměl mnohé zarytě koukat a mlčet, ale v mém chování není žádný strach. Beru jako poctu moci se utkat s nejlepším. Pokud jej porazím pak dobře pro mne, pokud ne. Pak bych stejně nebyl dost dobrý, abych jej porazil v závěru. "Doufám, že zlámeme dost dřevců Princi." Usměju se přátelsky a pokud nebude nic říkat, pak se vydám na svou startovní pozici. |
| |
|
|
| |
| Hozená rukavice 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, kolbiště Garth Hightower a další Krátce po mém úderu do štítu sera ze Starého Města se do zmíněného pustí uražený Lev, a hodí mu k nohám rukavici. Ano, to je mentalita lvů, my můžeme srát kohokoliv, ale nikdo nám to nemůže po právu oplatit. Na slova sera Gartha, která se mne nepřímo týkají odpovím jen střední úklonou, a s úsměvem povídám. Rád počkám sere Hightowere. Boj o čest má vždy přednost. Ne že bych si to vážně myslel, ale vidět svého protivníka bojovat předtím, než možná sami zkřížíme meče může být pro mne značnou výhodou, a tak velmi pozorně sleduji oba bojovníky a jejich styl. Dokážu být velmi učenlivý, když je to třeba... |
| |
| Trocha svobody 6. XI. 281 Okolí Harrenhallu Užít si tu volnost, která se mi teď na chvíli naskýtá. Užít si život, krajinu kolem sebe, vítr ve tváři... Jakmile jsme se ocitli v zasněžených polích kolem Harrenhallu, nadechla jsem se a nasála jsem vůni chladného rána. První míli, kdy jsme ještě míjeli lidi mířící na turnaj, jsem se držela gardistů. Ale pak, pak už jsme se neudrželi ani já, ani můj milovaný hřebec. Vyrazili jsme napřed a velice brzy jsme přešli do trysku. Ani jsem ho k tomu nemusela pobízet, on sám. A vezte, že není nic nádhernějšího než cítit kolem sebe tu rychlost, jakou dokáže vytvořit jen divoký mladý kůň, nechat studený vzduch, aby nás mlátil do tváře. Přikrčila jsem se ještě o něco víc. Několik pramenů mi vítr vyrazil z mého copu, takže nyní volně vlály kolem mého obličeje. Ve tváři jsem měla úsměv, tak široký, div mi tvář nerozpůlil vedví. Šedomodré oči zářily štěstím a životem, divokostí mně vlastní. Hnali jsme se vpřed jako střela, na nikoho jsme nečekali. Bohové, takhle žít a zemřít - volná jako vítr... Až nakonec jsme se zastavili. Gardisty jsem zahlédla někde v dáli, takže jsem svého koně otočila a pobídla k již trošku opatrnější cestě zpět. Alespoň jsem si nyní dokázala prohlédnout okolní krajinu. Rovina plná polí a říček, příjemné, otevřené místo. Občas jsem zahlédla nějaký osamělý strom, nyní bez listů. Bylo vidět, že zima ustupuje, příliš sněhu se tu již nedrželo a mnohdy vykukovaly žluté trsy trávy i tmavě hnědá hlína. Ke svému doprovodu jsme dorazili cvalem a poté jsme pomalu zamířili zpátky ke hradu. Přeci nepřijdu o celý turnajový den, ne? |
| |
| Touha vítězit 6. XI. 281, dopoledne Harrenov, kolbiště Rytíř smějícího se stromu Rozloučím se s Robertem a upřímně mu popřeji hodně štěstí. Sám pak usednu na koně a zamířím ke kvintáně, na které si vyzkouším pár zásahů, než se rytíři seřadí pro začátek kola. Se svým výkonem jsem nakonec celkem spokojen a cestou na kolbiště ještě připomenu panoši jeho úkol. |
| |
| DRUHÉ KOLO 6. XI. 281 Harenhall – Kolbiště Další kolo. Ať už minulý souboj dopadl navenek jakkoliv, tak cítím trochu únavu. Souboj s Geroldem Hightowerem byl hodně drsný, takže teď musím udělat vše proto, abych své soka vyhodil ze sedla a nepokračovalo se v boji s meči. Potřebuji alespoň jedno kolo trochu oddech. |
| |
|
|
| |
| soukromá zpráva od Elia Targaryen (Martell) pro Nové ráno
Její otázka mě zaskočí. Ani neuvažuji nad tím, že by tomu mohlo být jinak. Rhaegar by si tolik přál syna. Syna, co by vypadal jako on. Syna, co by 'nesmrděl' jako Dorne, připomenu si slova našeho krále. To malé stvoření, které ve mne rostlo mě naplňovalo radostí, ale zároveň jsem v hloubi duše měla strach; strach z dalších měsíců, kdy budu upoutaná na lůžko, strach z toho, zda král tentokrát ono dítě přijme, strach z toho jestli tentokrát nezemřu, strach, že přijdu o svého milovaného muže... "Jsem si tím jistá," zadívám se Ashaře do jejích fialových očí, "měla jsem sen," dodám, ale víc nevysvětluji. "Miluji Dorne," shrnu do dvou slov, "ale Rhaenys se narodila na Dračím kameni, měl by se tam narodit i on," vyslovím své přání, i když bych si nic nepřála víc, kdyby se můj syn narodil v kruhu mé rodiny na jihu v Dorne. Ale copak můžu královi dát další záminku, aby nenáviděl další mé dítě? A když opět ochuravím... nemusela bych Rhaegara vidět další týdny, či měsíce. Nepřijel by, ale jeho syna by vzali za ním... zatřesu hlavou a pokusím se obrátit své myšlenky jinam, dítě by mělo být jen radost. Rty roztáhnu v úsměv a začnu se smát. "Vskutku," pokývám hlavou, "ne že by to tady bylo lepší," zraky kriticky sjedu stěny místnosti, "ale alespoň to tu nepáchne jako rybina," i když by se našly jiné věci, povzdechnu si v duchu a přitom se znovu divím, jak může být naše architektura tolik odlišná od té jejich. "To je dobře," usměji se a zlehka vložím svou dlaň do její nabízené ruky, "Rhaegar se určitě nezúčastní všeho," zčervenám a začnu si upravovat rukáv svých šatů, abych zakryla svojí nejistotu. Rhaegar je v tolika věcech... dokonalý. "Ale mohla bych mu to připomenout," dodám, když vycházíme z komnat, "ráda bych jej znovu viděla." |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, před druhým kláním Alia Panoš který přišel vypadal dost nervózně. "Má paní," zdvořile se uklonil, "je čas." Sdělil prostě a znovu se uklonil. Vše už bylo připraveno. Zbroj ležela ve stanu a kůň se znaky Arrynů, hrabal kopytem. Pážata kmitala jako pilné včeličky. "No pospěšme, pospěšme. maršálkové budou vzteklí, pokud nedorazíme včas." Nakonec se ale vše stihlo a lady Alia mohla vjet na kolbiště následovaná Derekem Waynwoodem. |
| |
| Lvice a Lasička 6.XI. 281 Genna Emmon Frey obrátil oči v sloup, jako by volal k bohům o pomoc. Nic mu to nepomohlo, jelikož se zem neotevřela a on i jeho žena zůstali na svých místech. "Ano, Tygett umí řvát." Odpověděl Frey když se koně poprvé srazili. "Otoč hlavu," přikázal své ženě, když se zvedl prach. "To nemusíš vidět." Dokončil Emmon, když bylo jasně vidět jak Kevan dole v prachu zápasí o život. Frey sprostě sykl, když viděl co Garth dělá se štítem Kevana. Sprostě sykl a kopl do stoličky před sebou. "Drahá," oslovil zdvořile svou ženu, "budu muset jít. Volá mne." Očima ukázal směrem v panoši v zlaté a rudé. Vstal, uklonil se své ženě a odcházel k turnajovým stanům. |
| |
| Král na turnaji 6.XI. 281 Rhaella Vidíš je Joanno. Vidíš jejich strach, jejich úctu, jejich obavy, když přede mnou sklánějí své kopí. To já jsem tady král. Ne ten tvůj kocourek Tywinn, ne ten její bastard. Já jsem král. Mne se všichni bojí a moje jediné slovo znamená život nebo smrt. Moje slovo je zákon. Já jsem zákon. Joanno." Lehce zatěká pohledem mezi diváky a obecenstvo na tribuně. "Rhaegarovi se dneska daří." Přejede svými nehty po ruce své ženy a upiji medoviny. "Docela se mu daří." Řekne napůl zasněně a sleduje počátek prvního kola. "Ano," zařve radostí a jeho nehty zanechávají krvavou stopu na ruce Rhaelly. "Ano. ANO!" Spokojeně upiji medoviny. Vidíš Joanno a kde je Tywin teď. Ani svému bratříčkovi nedovede pofoukat bebí. Spokojeně se usměje. |
| |
| Maršálkové turnaje 6.XI. 281 všichni na kolbišti Maršálkové se hnali na koních každý z jedné strany kolbiště. Bylo vidět, že nejsou příliš nadšeni z toho co se děje. "Od sebe, Od sebe!" Křičel ten starší. Vjeli koni přímo do hloučky který se vytvořil kolem Gartha a Tygetta. "Pánové, pánové." Řvali aby si sjednali autoritu. "Pánové, toto je turnaj. Pravidla a kodex nedovolují jiné souboje než v klání." Konečně oba vypadali že se trochu uklidnili. "Pokud se chcete pozabíjet, dělejte to mimo kolbiště." Vstoupil do rozhovoru smířlivě ten mladší z nich. "Pokud ale opustíte své stany," dodal starší z maršálků, "nezbude mi než ohlásit že jste vzdali." Dokončil a podíval se na Tygetta a Gartha |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, tribuna, arrynská lóže Jon Arryn a Anya Waynwood Seděla jsem vedle lorda, držela jeho ruku a sledovala turnaj. Moc jsem nevnímala, co se děje kolem mne, ani rozhovor, jež se zdál, že započne mezi lordem a mou sestrou. Zpozorněla jsem až ve chvíli, kdy švagr opustil své místo a sestra si přisedla. Krátce poté přišlo mladé páže, jež se ke mě naklonilo a šeptlo mi do ucha. Pohlédla jsem na chlapce, s úsměvem jsem kývla a jemně se vymanila z lordovo sevření. "Prosím, omluvte mne, zdá se, že má přítomnost je žádaná jinde. Můj pane, my lady," s omluvou se zvednu z křesla a ukloním se jak lordovi, tak i sestře. Hned na to odspěchám za pážetem, aniž by kdokoliv z nich tušil, co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6.XI.281, dopoledne, Harenhall, stany, kolbiště Tygett Lannister Vymotala jsem se z tribuny a vedena pážetem se nikým neviděna dostala do stanu, jež mi byl přisouzen. Uvnitř již čekali pážata a jeden z lordovi gardy, jemuž jsem věřila nejvíce. Chvilku trvalo, než jsem se převlékla do zbroje, než byl rytíř spokojen s tím, jak držela zbroj s tabartem v lordovo barvách. Usadila jsem helmu na hlavu, upla ji a prohýbala se. Zbroj byla lehká, ale pevná. Seděla dobře, vždyť byla dělaná na míru. Už s helmicí na hlavě, jež plně zakrývala můj obličej jsem vyšla ven ze stanu. Na koně jsem se vyhoupla bez pomoci, převzala jsem štít v barvách rodu Arrynů. Vyjela jsem na kolbiště, ve vedení, následovaná svým švagrem a dalšími bojovníky. Zastavili jsme a začali si vybírat protivníky. Já udeřila tupým koncem do štítu Tygetta Lannistra, žel, zdálo se, že mou výzvu nezaregistroval, protože krátce po tom, co jsem udeřila do jeho štítu a švagr udeřil do štítu Gartha Hightowera, oba jmenovaní se pustili do jakési pře. Mlčela jsem, vyčkávala. |
| |
| Stany mistrů Vzala jsem pergamen, který mi dal a poslouchala jsem, co říká. Jistě, Lord Pobočník, ten může všechno, zvlášť když se jeho muži připletou do rvačky. „ Dobrá…“ Odvrátila jsem se a došla k tomu chlapci, který tam ležel. Kývla jsem na dívku, která ho hlídala a naznačila jsem jí, že ho má zvednout na jedné straně a já na druhé. Nenechám jim ho tam na pospas, jen pro to, že se někde někdo porval. I kdyby ho nechtěli odnést, stejně bude potřebovat klid na svou vlastní smrt. „ Nebudu se vám plést do cesty, když se nebudete plést vy do mé práce.“ Hodila jsem seržantovi ten jeho svitek s několika otisky krve od raněných a zvedla jsem chlapcova nosítka spolu s dívkou, načež jsem se vydala do stanu. Uložila jsem ho na lůžko vedle otce a zakryla jsem ho. „ Dlouho tu nebude. Ale nenechám ho odvléct na šibenici.“ Podívala jsem se na otce a následně jsem došla k mistrovi. „ Šerif a jeho muži odvádějí raněné. Mě řekli, že pokud se mezi ně budu plést, odvedou mě také.“ Kousla jsem se do rtu. Pohlédla jsem na chlapce. „ Má rozlámaná žebra na pravé straně. Probodnuté plíce, možná dokonce na několika místech. S tím už se toho moc dělat nedá.“ Sklopila jsem pohled a zatnula jsem dlaně v pěsti až mi zbělely klouby. Nakonec jsem vyšla znovu před stan, podívat se co tam zůstalo a co primárně potřebuje zachránit. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 5. XI. 281, noc komnaty Geriona Lannistera Ashara Dayne Ještě chvíli! Ještě chvíli ji napínej, aby se pak zbláznila slastí. Chtíč již zcela převzal kontrolu nad mými smysly a poslední střípky vůle se roztékají jako vosk. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Odchod 6.XI.281, dopoledne, "Král se zdá s turnajem spokojen, že?" optám se lorda Arryna hned jak se usadím. Nemohlo mi uniknout, že se s mou sestrou drží za ruku, ale nijak jsem to nekomentovala a svůj zrak jsem taktně držela upnutý na rytířích. Sem tam jsem pohledem zabloudila k jejich obličejům, abych je neurazila. Bohaté, těžké prameny tmavých vlasů jsem si ráno zapletla do pevného účesu, teď jsem však na ukazovák navíjela uvolněné prameny. Zatracený Derrek, připomněla jsem si muže, kterého jsem z toho vinila. "Lorde Arryne," promluvím spěšně, když Alia odejde, "snad mě také omluvíte, ale měla bych se ještě připojit ke svému muži... dát mu něco, co jej bude hřát u srdce během soubojů," tváře mi mírně zčervenají a s jeho svolením opustím lože. Nejdu však za svým mužem, jak jsem se omluvila, nýbrž směřuji své kroky za Aliou. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Mezi odchodem a turnajem 6.XI.281, dopoledne Neměla jsem čas přidržovat si sukně, a tak jsem lem svých šatů táhla v blátě. Natahovala jsem krk, aby mi záda mé sestry nezmizely. Na ženu chodila příliš rychle. Už jako malá jsem musela popobíhat, abych sní mohla držet krok... a co teprve teď. U Bohů, kam se... zastavím se a pohledem pátrám po krátkých tmavých vlasech. Rytíři pochodují mezi stany, a tak to není snad. Že by... ano, ano, zaraduji se, když ve skulině mezi dvěma těly zahlédnu Aliu a dlouhými kroky se vydám za ní. Zmizí mi ve stanu, který není označený. To mě zarazí. Zůstanu jako hloupá husa stát uprostřed toho všeho dění. Měla bych jít dál? Neměla? Potřebuji s ní mluvit, ale... nemůže tam být nikdo tak důležitý, uvažuji zatímco se již pomalejším krokem přibližuji ke stanu. "Alio?" zvolám do prostoru stanu, když poodhrnout plachtu, která kryje vstup, "Alio?" zvýším hlas a pokusím se nakouknu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. XI. 281, dopoledne Harenhall, stany Anya Waynwood Zašla jsem do stanu, kde mne uvítal ser Erbert a další páže. Jen jsem jim kývla a hned jsem zašla za plentu, kde jsem měla připravené věci. Pážata čekala, až se svléknu z šatů a obleču se do prošívaného oblečení pod zbroj, teprve pak nakráčí mi pomoci. Mezitím ser Erbert stál u vchodu a hlídal, aby do stanu nikdo nevešel. Už jsem si stihla sundat šaty a natáhnout si prošívané kamaše, když jsem zvenčí zaslechla někoho volat mé jméno. Zarazila jsem se a vystrčila hlavu zpod plenty. Kývla jsem na sera, který vykoukl ze stanu a hned se podíval zase na mě. "Lady Waynwood, má paní," řekl mi a já si tiše povzdechla. Poznala snad sestra, co mám v úmyslu? Kývla jsem mu, aby ji pustil dovnitř a sám odešel i s pážaty před stan. "Mylady, lady Waynwood je uvnitř," vyšel ser Erbert i s pážaty ze stanu a přidržel plentu stanu sestře. Já si mezitím obvazovala prsa látkou, abych se lépe dostala do zbroje. "Tady jsem," ozvu se, když uslyším kroky na dřevěných příčkách. Zpod plenty jsem ale nevykoukla, pokračovala jsem v převlékání. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Sestra 6.XI.281, dopoledne "Sere Erberte," překvapeně vyslovím jeho jméno. Zbystřila jsem; už předtím jsem si všimla, že se tu děje něco... vzrušujícího. "Mohla bych mluvit se svojí sestrou?" požádám jej a narovnám se v ramenou, jen silou vůle jsem si držela společenský výraz, "vím, že vešla dovnitř," dodám, aby mě snad neposlal pryč s tím, že tu Alia není. A kdyby poslal, co pak? ptám se sebe sama, když Erbert zmizí ve stanu. Vyslechnu si poměrně krátkou konverzaci, a pak mě pustí dovnitř. Ohlédnu se za pážaty i za Erbertem, ale pak svou pozornost plně věnuji sestře. A tomu proč jsem za ní šla. "Nepřišlo mi vhodné o tom mluvit před otcem, a tak jsem..." umlknu v půlce věty a nevěřícně zamrkám, pak si ještě protřu oči, abych si byla jistá, že skutečně vidím, co vidím, "ehm..." nedostává se mi slov. Jak by taky mohlo? Copak svatba nestačí?! "Alio..." oslovím ji a stanem zašustí má sukně, jak se rychle přesunu k plentě, za kterou svou sestru tuším, "oh, bohové..." vyklouzne mi, "kdo...," polknu a navlhčím si rty zatímco se sama, v určité nutkavosti nevidět sestru bez oblečení, schovám na druhou stranu plenty, "kdo všechno to ví?!" řeknu nakonec, hlavu natočenou k Alie, aby mě slyšela, "chceš se ukázat? Králi? Rytířům?" jmenuji a hlas se mi přitom zvláštně chvěje, "nemůžeš," dodám a obejdu plachtu za sestrou, "Alio, nemůžeš," řeknu skoro až prosebným hlasem a chytnu jí za ramena, "král ti to neodpustí, nikdo z lordů, až si vezmeš Lorda Arryna ti to neodpustí," snažím se jí vysvětlit, "neodpustí ti, protože jsi tak... výjimečná. Ach bože, vždyť si je porazila," ruce nechám klesnout podél těla, "tolik si jich porazila," zašeptám v ozvěně. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. XI. 281, dopoledne Harenhall, stany Anya Waynwood Sestra vešla, promluvila a mě došlo, že tu není proto, aby mi rozmluvila účast na turnaji. Jenže než stihla dořeknout to, co chtěla, asi jí došlo, co tu dělám já. Proto, když se objevila za plentou, nerušeně jsem pokračovala v obvazování prsou. Bylo to tady. Zašněrovala jsem látku, ujistila se, že nepovolí a vzala si jednoduchou halenu, kterou jsem zastrkala do prošívaných kamaší. "Krom tebe, sera Erberta a těch dvou pážat? Nikdo," řeknu tiše, zatímco se ohnu pro prošívanici. Není složité si ji obléknout a zašněrovat. Ovšem s dotažením už pomoci potřebovat budu. Zvláště pak se zbytkem zbroje. "Anyo, uklidni se. Nikdo mne nepozná," kývnu k helmici visící na stojanu. Vlastně na něm visí celá zbroj. Rozhodně jsem stahovala šněrovadla, když obešla plentu. "A co nemohu? Dokázat si, že na to mám? Ukázat jim, že i žena je schopná boje?" utrhnu se na sestru. "Tobe, Ollane," zavolám na pážata. Hned přiběhnou a beze slova se dají do šněrování a pomáhání s oblékáním. "O čem to mluvíš? Nikoho jsem ještě neporazila," nechápavě se podívám na sestru. Jediné, které jsem kdy porazila byly rytíři na otcově hradu a bývalý velitel lordových gardistů. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Sestra
"Ah, ani otec..." vydechnu, napůl úlevou a napůl překvapením. "Ne, to snad ne," můj pohled upoutá její zbroj; je dělaná na poněkud menší postavu, ale k čertu, ne každý vypadá jako mladý Baratheon. "Lidé vidí, co chtějí vidět a uvidí rytíře... ani by je nenapadlo, že pod tím vším železem mohla být žena," řeknu již klidným hlasem a zpříma pohlédnu sestře do očí, "ani já bych tě nepoznala," ujistím ji, ale hlavně tím ujišťuji sebe. "Když dovolíš," naznačím jí, že práci pážat převezmu sama, "oblékala jsem svého muže a posílala ho na zápasy odkud jsem doufala, že se nevrátí," odmlčím se, "ráda pojednou budu někoho oblékat a doufat v jeho úspěch," s těmi slovy, pokud mi to dovolí, převezmu práci pážat. "Um..." zvednu k ní pohled, "ne? Já... totiž, hlasitě vydechnu, "to je asi dobře." |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. XI. 281, dopoledne Harenhall, stany Anya Waynwood "Nikdo," přikývnu tiše a podívám se sestře do očí, zatímco pážata utahují vázání na prošívanici. "Možná mne lord Arryn, nebo otec poznají, pokud dojde k boji na meče," řeknu tiše myšlenku, která jistě napadla i ji. Přeci jen, otec mne sledoval, když jsem cvičila a lord Arryn mne při cvičení také viděl. Oba dva znají můj styl. Když se pak sestra nabídla, že mi pomůže, pážata se na mě podívala a já se překvapeně podívala na ni. Nakonec jsem ale přikývl a oni odstoupili. "Proč jsi vlastně přišla?" zeptala jsem se, když mi pomohla s prošívanicí a já se začala soukat do zbroje. S tou pážata pomohli, i když jen ji nasadit. Ne, že by byla těžká, to ne, byla kupodivu lehká, ale bylo potřeba vícero, než dvou rukou. "Určitě jsi nepřišla mi jen vymluvit mé rozhodnutí," dodám po chvilce, když přidržuji kyrys zbroje a sleduji sestru. |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro Sestra 6.XI.281, dopoledne "Abych pravdu řekla, nebýt toho, že jsou rytíři označeni svými rodovými znaky, často bych nepoznala kdo se s kým bije," prohodím, "muži to možná mají jinak. Je na tvém... boji něco specifického?" zeptám se, abych se mohla plně věnovat svojí práci, "chceš..." vyhrknu, "jako kdo budeš bojovat?" zkusím svou otázku formulovat znovu. "Oh," zastavím se v pohybu a mile se na ní usměji, "v novém světle informací, se zdá být to, co jsem ti chtěla říct, nedůležité," zalžu, "není to nic, co by nepočkalo na konec zápasu nebo na večer... anebo až na zítra," tón mého hlasu ztratí trochu ze své jistoty. V rychlosti se snažím dokončit svojí práci. Nechci si dovolit přemýšlet nad tím, co všechno by se mohlo stát. Jaká by to mohla být katastrofa. "Nejsem si jistá, které rozhodnutí máš nyní namysli... obě by byla vhodná k vymlouvání," přiznám a utáhnu poslední řemeny, " ty teď ale nemysli na nic jiného," otočila jsem se a natáhla se pro helmici, která ještě stále byla na stojanu. "Ať tě provází bohové, Alio," s těmi slovy jsem jí helmici podala. |
| |
| soukromá zpráva od Alia Waynwood pro 6. XI. 281, dopoledne Harenhall, stany Anya Waynwood "Je to ve zbroji," řeknu tiše s úsměvem. "Ve zbroji, v postoji, v tom, jak každý rytíř drží zbraň, jak jí máchá," prozradím jí, jak rytíři poznávají jiné. Když pak ale formuluje svou otázku, zaraženě se na ni podívám. "Vlastně nic. Je tedy pravda, že rytíři z Údolí si moc nevedli a ráda bych se to nějak pokusila zvrátit, ale vlastně je to jen proto, že chci zkusit své šance, získat zkušenosti a kdo ví," nechám větu vyznít. "Anyo, co se děje?" zeptám se jí, ale neodpoví, jen dokončuje vázání zbroje. Dojde mi, že by to bylo něco, co by mne mohlo vyvést z koncentrace, proto dál nenaléhám. "Dobře, po bojích si promluvíme," řeknu rozhodně a jakmile je hotovo, chytnu ji za ramena a podívám se jí do očí. V mých je vidět vzrušení, štěstí a radost zároveň. Kdo ví, z čeho. Snad z toho, že za mnou přišla, nebo z mého prvního turnaje, či snad z blížícího se sňatku s lordem Arrynem. Tak jako tak, mám zase o pár důvodů více proč vyhrát a toho se budu držet. Na další slova jen vážně přikývnu, vezmu si od ní helmici a opět se na ni podívám. "Děkuji, Anyo," vděčně se na ni usměji, pak ji ještě obejmu a bez dalších slov nasadím helmici na hlavu a vyjdu ze stanu. |
| |
|
|
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, komnata Geriona Lannistera Po špičkách Ještě se chvěji vzrušením, když se ke mně Gerion skloní, aby mě políbil. Ochotně mu polibek oplatím a usměji se. Aniž bych chtěla, nejde mi přestat se usmívat. Směs vína a lví společnosti mě dokonale opíjí a zároveň trochu uspává. |
| |
| Ráno se nám kazí... 6.XI. roku 281 Harrenhall, táborové městečko. Catelyn, Richard, Brandon Tady Ser Richard se jen mlčky coural spolu s námi kupředu stanovým městečkem, své pověsti vypadá to že nedostál... Já si chtěl s Catelyn popovídat a když to nevyšlo prozatím v soukromí, tak alespoň takto, oficiálně. Však mě zná, jsme jako rodina, ne li víc. Nebo, alespoň pro mě ano. "Nu uvidíme a necháme se ještě překvapit, jak vše dopadne," usměji se na Catelyn a stejně tak i na Sera Richarda. Vypadá to ,že je tu dnes ráno i živo. Přeslechnout ten hluk, který zněl jako správná hospodská rvačka, ve které se tříští půlitry o hlavy a stejně tak i židle o záda, snad nešlo. Jen by mě zajímalo, kdo se to řeže... Tutově to bude mezirodové, co by jsme na takovémto shromáždění čekali. Spousty rodů tu vůči sobě chovají ještě víc záště... Zahlédl jsem i hlídku která zdá se byla zrovna na cestě všechno vyřešit a zpacifikovat ty, co stále stály na nohou. Musel jsem se ušklíbnout a hned jsem se zase začal věnovat Catelyn. Tohle ráno se ale pokazilo víc, než jsem si představoval. Objevilo se tu tu štěně, které si dělalo nároky na MOU Catelyn. A nejhorší z toho bylo ,že se choval a tvářil jako největší andílek, až mne z toho rozpolela rána na levé tváři. Rána, kterou mi on způsobil předešlého dne. Ostuda, která mi zůstane a budu si pamatovat... Minimálně já a on, pokud už někomu nic nerozkřikoval. Já se tvářil, když jsem se ohlédl, noooo... Ne zrovna nadšeně. Polkl jsem na sucho a zatl pravačku v pěst, jak to ve mě všechno cukalo. A až když promluvila Catelyn, jsem se začal soustředit na ní a pokusil se nějak uklidnit a nahodit výraz, který by veřejnost dokázala považovat za normální. Možná i lehký úsměv, ale jen občas se tam objevil. Hned se k nám přisral, měl jasno, šel za Catelyn. Chce na noc jiné topení do postele? Pche... Catelyn se tvářila vstřícně a usmívala se, ale neunikl mi pohled do jejích očí. Nebyl jsem si jistý úplně, co to bylo, ale znal jsem jí dost dobře na to abych věděl, že je něco špatně. A protože s tím začala teď, když se tu objevil ten mamlas, řekl bych, že s tím bude mít co společného a v hlavě mi to šrotovalo. Musí ji být naprosto jasné to, co mě... Je to budižkničemu a jen nechce dělat scény na veřejnosti a mít problémy s lordem Tully. "Sere," odpověděl jsem s chladem v hlase na to, když mě oslovil a vecpal jsem se mezi Catelyn a Sera Lonmoutha, když jsme se rozešli a přikývl jsem Catelyn. Jestli chceme ještě něco vidět, měli by jsme hnout kostrou. "Lady Catelyn má pravdu, měly by jsme pohnout, trubky už oznámili minimálně dvě jízdy za tu dobu, co jsme se courali." |
| |
| Lev se stahuje Než se celý incident stihl ještě více rozrůst, tak zasáhli nejen turnajoví maršálkové, ale i princ Rhaegar. Bohužel nemohu odporovat, proto ještě jednou probodnu Gartha pohledem a i s koněm se otočím a odjedu zpět ke svému stanu, připravit se na svého vyzyvatele. Cestou ještě posunkem naznačím jednomu z mých pážat, aby urychleně sebral Kevanův štít, který se stále válel v blátě. Dnes večer bude téct krev. A možná už dřív než večer. "Jestli mě někdo shodí a porazí, tak sebereš můj štít a odneseš ho je ti to jasné?" Syknu na procházející páže, které jen rychle zakývá hlavou a pokračuje dál. Pak konečně mohu na okamžik sesednout z koně a znovu se trochu osvěžit, než budu povolán do dalšího zápasu. Můj naštvaný výraz hovoří za vše, kytky a jejich vazalové musí trpět. |
| |
| Spokojený kocourek 6. XI. 281, dopoledně Harrenov návštěvníci turnaje Není nad to se skvěle vyspat a potěšit trochou upřímnosti své sourozence, pomyslím si vesele, když opouštím pobočníkovy komnaty. Nejsem sice žádný škarohlíd, ale i přesto jsem se dlouho necítil tak dobře naladěn jako v posledních hodinách. V hlavě se mi mísí příjemné vzpomínky na nedávné události, které bych si velice rád zopakoval, s nápady na podobně situovanou malbu. |
| |
| 6.XI.281 Harrenov Ačkoliv si Bílý býk nejspíše myslel, že nade mnou vyhrál, opak byl pravdou. Jako obvykle jsem já zvítězil, a měl jsem pravdu. Sluchové a podřadní živočichové se hned ochotně ujali těch podřadných prací, co po měl chtěl Bílý býk, takže jsem mohl v klidu a pohodě sledovat turnaj. Vlastně jsem měl asi tak nejlepší výhled, a rytíři byli ode mně asi tak 3 metry. Proběhlo několik zajímavých soubojů, a Rhaegar opět zvítězil. Dokonce ani Bílý býk ho neporazí. Ale co už, alespoň mi nikdo nevyžere právo být první. Moji strážci mi přinesli židli, a já jsem jen tak sledoval padající rytíře, a všeobecné dění. Začínal se mi hodně líbit bratránek Robert, byl takový zuřivý a nefalešný, na rozdíl od těch ostatních. Dříve jsem si ho tolik nevšímal, ale teď mě zaujal jeho souboj. Taková čirá zuřivost. Skutečně dostává slovům Baratheonů. Zaujalo mne i ono kladivo, které při boji používal. Jak neobvyklé. Po boji mne zaujala ona šarvátka mezi Lannistery a jižany. Rhaegar to jel uklidnit. K mým uším došla i informace o šarvátce mezi Lannistery a Tyrelly dnes ráno. Chm. Ale bylo to zajímavé, protože jsem si mohl vyzkoušet, jak bych mohl řešit problémy jako král. Asi bych pomohl Lannisterům. Mají čistější krev. O svého poraženého ,,mistra" jsem se vůbec nezajímal. Požádal jsem svého strážce, aby mi přinesl vodu, a pak jsem si jen hrál s číší a sledoval, jak se mé úkoly plní sami. |
| |
| Třetí klání dne
Nikdo si ve sporu jenž na kolbišti nastal nevšiml rytíře Arrynů jenž tupou stranou udeřil na štít Tygetta Lannistra. Nakonec se ale to divadlo co sledovaly oči všech uklidnilo. Trubky zavolaly borce aby zaujali svá místa. Dav se utišil a všichni jako na povel obrátili své oči k čestné tribuně a k šátku lady Whent. Ta otevřela svou dlaň, trubky zaduněly a deset koní se pustilo do útoku. Všichni jako tolikrát před tím sledovali jak jezdci ukázkově sklápějí dřevce. Pěsti se zatnuly, srdce a svět se na moment zastavily. Náraz, třísky, prach a ržání koní. Chvíle napětí a následný výbuch nadšení když všech deset mužů zůstalo v sedle a všech deset dřevců bylo zlomeno. Koně spojeně doklusali zpět na místo a jejich jezdci přemýšleli jak provedou druhý nájezd. Znovu oči hledaly na tribuně hedvábný šátek a znovu všichni čekali na dané znamení. Trubky! Kopyta zabrala a zem se třásla pod váhou koní, když jezdci vyrazili vpřed. Náraz! Znovu se dřevce zlomily a znovu jezdci zůstali v sedlech. Dav křičel nadšením a na prince Rhaegara jehož strana byla prostým nejblíže létaly květiny na znak přízně. Trubky znovu zaduněly a pokrytí koně vyrazili v před. Náraz! Zlomené dřevce a ržání koní, prach. Dav vybuchl nadšením když uviděl deset mužů držících se pevně v sedlech. Rytíři na čestné si nevěřícně hladili brady. Trubky volaly rytíře k dalšímu nájezdu a od úst k ústům letěla otázka kdy konečně někdo spadne. Čtvrté zlomené kopí, třísky a nekonečné vteřiny vyčkávání až se prach usadí. Bylo vidět deset koni ale jen devět jezdců. Princ zasáhl mladého Blackwooda do přilby. Ten přeletěl zadek svého koně, dopadl do bláta jak široký tak dlouhý a už nevstal. Sluhové jeho rodu ho museli naložit na nosítka a odnést k mistrům. Trubky znovu volaly a neodbytně dávaly signál k dalšímu klání. Koně vyrazili kupředu a muži v jejich sedlech sklápěli kopí, jako by se jednalo o cvičení s kvitánou. Náraz. Síla a obratnost Baratheona mu znovu přinesla vítězství. Mladý Jelen zasáhl přesný protivníkova štítu a síla úderu odmrštila Železného na zem. Ser Drumm se pokusil vstát, ale nohy mu vypověděly služby, takže nezbylo aby i jeho odnesli k mistrům. To už se ale oči na kolbišti upíraly na další nájezd. Náraz! Tygett Lannister se svou typickou brutalitou zasáhl přilbu svého protivníka. Arryn se zhroutil ze sedla a ležel na zemi jako bez duše. Služebníci Údolí jenž se zatím o nosítka jen pohodlně opírali je bez zaváhání chytili a i s rytířem mířili ke stanům. Zbývající dvě dvojice rytířů se chystaly k nájezdu. Trubky! Náraz! Garth Hightower zasáhl Waynwooda do štítu. Rytíř z Údolí se svalil ze sedla. Byl to ale velmi nešťastný pád. Rytíř si při něm totiž zlomil nohu na kterou nešťastné dopadl. I boj druhé dvojice byl rozhodnut. Rytíř Smějícího se stromu zasáhl nešťastnou náhodou nikoliv přilbu, ani štít ale rameno protivníka. Lorda Tarthu náraz vyhodil a otočil takže do bláta dopadl obličejem, jak široký tak dlouhý. Smějící se strom odhodil zbytek dřevce a pobídl koně přímo k maršálkům. Prohodil s nimi několik slov. Maršálci jen přikývli. Vjeli na kolbiště, uklonili se čestné tribuně. "Rytíř se omlouvá za nečestný úder!" Oznámil jeden z nich a podíval se lorda Selwyna kterému pomáhali vstát. "A vzdává!" Dokončil druhý. Davy zašuměly překvapením a Večernice, který přicházel pomalu k sobě, také vypadal překvapeně. Bylo dobojováno. Místo stanu neznámého se objevil nový. Ozdobený znaky Selwyna z Tarthu jenž se stal novým vyzyvatelem. Oči se otočily směrem ke straně vyzyvatelů, odkud měli vyjet další rytíři. Něco bylo ale jinak. Obvykle se z zázemí a stanového městečka nesl nekonečný povzbudivý řev. Nyní to ale bylo napjaté až nábožné ticho. První jel Tywin Lannister, v prosté ale naprosto dokonalé zbroji, na bílém koni v ceně velkého panství. Kolem krku měl mu visel řetěz zlatých ruček a podobný obklopoval i lva na štítě. Lidé před ním ustupovali, uhýbali pohledem a zcela nepokrytě skláněli hlavy. Za ním jeli dva synové lorda Starka Eddard a Benjen oba se znaky svého rodu. Pak jel mladý rytíř se znaky Caswellů. Jako poslední nastupoval Denys Mallister. Vyzyvatelé se uklonili před čestnou tribunou a otočili se aby si vybrali soupeře. Lev Skály využil toho že jel první a zamířil přímo tam co se tyčila Hořící věž. Do štítu udeřil tupou stranou a klidně zamířil na svou stranu kolbiště. |
| |
| Království Je MÉ! MÉ! MÉ! 6.XI. 281 Rhaella Jen těká pohledem tam a zase zpátky. Vlastně si ani nevšímá zlámaných dřevců a padajících jezdců. Vidíš Joanno, vidíš. Všichni se bojí, všichni se koří pravému draku. Klidně a metodicky jezdí svými nehty po ruce své manželky až po nich zůstávají krvavé stopy. Drahá," oslovil Rhaellu a zadíval se na ni svýma očima. "Co mlčíš. Nemáš co říct svému králi. Mluv, král si to žádá." Ještě jednou ji přejel nehty po ruce a znovu se ponořil do svých myšlenek. Vidíš Joanno všichni mne poslouchají. Poslouchají draka. Mocného nezničitelného draka! "CO?! Vykřikl udiveně když viděl jak se hlavy sklánějí. To já jsem drak, já jsem váš král, to mi se máte klanět. Ne tomu přerostlému kocourovi, ne to tomu šaškovi. Ne jemu. MI! Vzal pohár a mrštil s ním po jednom z pážat. Co si to dovoluje. Ani se nevšiml jak se jeho nehty zarývají čím dál tím hlouběji do Rhaelliny ruky. |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Vicatrie, Kevan, Allia, Jorah Mistr Oemund si otřel ruce od krve a podrbal se na bradě. "Takový je zákon Victarie. Je mnohem mírnější pro lidi jako jsme my dva a mnohem krutější pro prosté jako jsou oni." Rozhlédl se kolem, proud raněných ustal. Viditelně se mu ulevilo. "Tebe by jen poslali k otci je budou věšet." Jeho pohled jasně říkal že jen u provazu se to neskončí. "Potkal jsem ráno Černého bratra. Bude teď mít žeň." Chtěl dodat ještě něco, ale už to nestihl zůstala mu jen otevřená ústa v půlce slova. Ke stanům běželi sluhové Lannistrů a nesli nosítka. Ve skupince byli i rytíři s tasenými meči. Bez otázek položili nosítka kováři na stůl. "Ty!" ozval se panovačný hlas zvyklý rozkazovat a rozkaz patřil jednoznačně Oemundovi. "A Ty taky! Tohle bylo Victarii. "Pojďte sem!" Konečně bylo vidět i držitele onoho hlasu. malý mužík z lysou hlavou v šedé róbě mistra se skláněl nad nosítky a na nich ležícím rytířem. Když se otočil bylo vidět že jeho řetěz je mnohem delší a ozdobnější než Oemundův. Na nosítkách ležel vysoce urozený rytíř středního věku. Zlatí dva lvi na tabardu ho označovali jako druhorozeného Skály. Z boku mu vyčníval kus zlomeného bojového kopí a hrudník se zvedal jen s obtížemi. |
| |
| Vzhůru na kolbiště Vím, že se již blížila chvíle, kdy nastoupím na kolbiště já a můj mladší bratr. Chvěl jsem se nedočkavostí, konečně se blížila má chvíle. Šance ukázat všem, co je ve mě a za co druhorozený vlk stojí. Sledoval jsem probíhající kolo turnaje a udatné rytíře, kteří soupeřili. První padl soupeř Rhaegara a pak už to šlo ráz na ráz. Docela mne udivilo, že Smějící se strom vzdal. Neviděl jsem v tom přílišnou logiku, ale inu asi k tomu nějaký zajímavý důvod měl. Můj pohled padl Tygetta Lanistera, který vyhrál svůj souboj. Očima jsem slétl na potupně otočené štíty Tyrellů. "Jsi můj lvíčku. Dneska tě stáhnu z kůže zaživa a pověsím si jí na stan." Zhluboka se nadechnu a sevřu ohraničení turnajového placu. Udělám to kvůli Victarii a jejímu otci. Patří jim navrátit čest a navíc sejmout lva taky není na škodu. Alespoň si nemusím dělat problém s volbou soupeře. Už když končí souboje, tak se začínám připravovat v konečných úpravách. Navléknu na sebe zbytky své zbroje a usadím helmu na hlavu. S pomocí panoše se vyšvihnu na koně a připravím se vjet na kolbiště za Tywinem. Můj kůň a má zbroj Kývnu na bratra, který je nyní taky na řadě v boji. "Drž se Bene, alespoň jeden z nás musí projít." Dám jasně najevo, že nepřipadá v úvahu, abychom padli v tomto kole turnaje oba, někdo musí hájit rod. Když vyjíždí velký Lev na kolbiště pobídnu svého mohutného koně a vyrazím za ním. Zhruba v půli kolbiště jej předjedu. S rozhodně zamířím ke stanu Tygetta Lanistera. Skrz hledí helmy na něj upnu nelítostný pohled. "Postav se Vlkovi Lve." S tím se zhluboka nadechnu a udeřím ostrou stranou zbraně o jeho štít. Nedám znát při tom, jakékoli emoce jen v duchu pomyslím na šátek od Victarie, který mám uvázaný okolo krku. Bez dalších slov obrátím koně a zamířím na své místo připravit se na střet s tím proradným Lvem. Toužím jej srazit ze sedla a zatřískat do země, jako hřebík. Ukážu že i Vlci jsou silní, silnější, než Lvi. |
| |
| Stany Mistrů II 6.XI. 281 Aeric, Derrek, Kevan, Allia, Victarie, Jorah Když služebníci Balckwoodů nesli svého rytíře bylo u stanů mistrů podivné ticho a to se všude váleli ranění jako po bitvě. Dokonce i Aeric který teprve přišel k vědomí si všiml rytířů Lannisterského rodu s tasenými meči. Obstupovali stůl kolem kterého pobíhalo několik mistrů a dívek, co pomáhaly. Na Aerica se léčitel jen zběžně podíval. "Nezvedej se. Pokud budeš zvracet zkus se neudusit. Budeš v pořádku." Dodal ještě a někam odběhl. Jako další nesli ženu. Byla ve zbroji se znaky Arrynů obličej celý od krve. Oči ji bloudily sem a tam, každé jiným směrem. Mistr si ji prohlédl. "Omyjte ji obličej." Přikázal pomocnicím. Dívka měla roztržený ret, nos nalomený od nárazu a pomalu přicházela k sobě. "No tak krásko," prohodil mistr který ji prohlížel kosti hlavy aby se ujistil že nejsou zlomené, "vítáme zpátky. Prohrála jsi." Podíval se jí přímo do očí. "Tak co. Měla jsi rodit děti, v tom se ti žáden rytíř nevyrovná." Derrek Waynwood došel sám. Sice ho dva muži podpírali ale došel sám. Teď seděl na pařezu nohu vytaženou před sebe a spořádaně čekal až na něj dojde řada. |
| |
| Pád k zemi Vyjel jsem proti Princi s odhodláním a bojovým duchem. Hnal jsem koně kupředu a nastavil dřevec. Při prvním střetnutí, kdy se roztříštilo dřevo na všechny strany a já ucítil, jak do mého těla narazil Princův dřevec se mi adrenalin valil žilami. Udržel jsem se na koni a přežil první střet. "Alespoň neodejdu z turnaje jako úplný hlupák." Pomyslím si úlevně a přijmu od svého pomocníka nový dřevec. Další jízda proti Rhaegarovi a další tříštění dřeva. Tak se střetneme ještě několikrát. Další náraz našich dřevců se snažím ustát, abych proti němu mohl znovu vyjet a změřit kam až mé síly sahají a zdali přesáhnou ty jeho. Pak přišlo to osudové kolo. Vyjeli jsme kupředu hnal jsem se, jako vítr ruku s dřevcem pozdviženou a připravenou k úderu. Soupeř jel proti mě. "Teď do toho dám všechno!" Bubnovalo mi hlavou a pak jsme se střetli udeřil jsem kupředu vší silou, to ale jestli jsem zasáhl a kam jsem už bohužel neviděl, protože se proti mě mihl dřevec Rhaegara, který mířil přesně až příliš přesně a zaclonil mi celkový výhled na vše okolo. "Vyhrál, tenhle úder už nevyblokuju.....tohle neustoj....." Obrovské křách se mi rozeznělo helmou až mi to cuklo hlavou dozadu, zatmělo se mi před očima a já jen cítil, jak se mé tělo zavrátilo z koně a pak následoval tvrdý dopad do bahna. Všude byla tma a lítaly hvězdičky. Byl to silný otřes, který mě téměř připravil o vědomí. Vstát však, abych se postavil v pěším souboji princi jsem už nedokázal. "Dobrá rána, je konec." Pomyslím si v duchu chmurně a ani se nepokouším vstát v hlavě mi stále zvoní a jen matně si uvědomuji, jak mne nakládají patrně mí lidé a odvážejí pryč. Asi skončím u felčara, jako většina. Bohužel svou rodinu jsem tímto asi moc nepotěšil ani nezastal. Snad ale ani příliš nepotupil, to se pozná, jak hodně se budou zlobit za můj výkon. |
| |
| Tyrellové 6.XI. 281 Leyton Hightower Lady Olenna se jen potěšeně usmála a otočila svůj pohled na kolbiště, kde právě probíhala divoká výměna názorů mezi Tygettem a Gathem. Alerie se natáhla blíže ke kolbišti a pro pocit jistoty doslovně drtila svému manželovi ruku. Nakonec se vše uklidnilo a všichni z lóže Tyrellů mohli se zájmem sledovat další klání. "Ano! Ano!" Alerie vyskakovala z křesla a nepokrytě řvala radostí při každém dobrém úderu svého bratra. "Drž se!" Dodávala když se Garth rozjížděl. Její manžel mezitím jen zvedal oči k obloze. "Vidíte papá, vidíte. Dneska je jeho den. Jeho dokonalý den." Usmála a znovu se otočila na kobiště, kde bylo dobojováno. "A pak že Hightowerové nejsou lepší než Tyrellové." Konstatovala a výhružně se podívala na svého manžela. Ten kapituloval a odmítal se bránit. Trubky zavolaly nové vyzyvatele a to co se dělo na ploše před tribunou okamžitě upoutalo pozornost všech. "Do prdele!" Mace byl naprosto konkrétní. "Lorde Leytone," královna Trnů se podívala na pána Starého města, "Tváře ať žehnají vašemu synu." Oči všech sledovaly Pobočníka a bylo vidět, že se stará lady nespletla. "Omluvíte mne." Mace vstal a zamířil někam mezi stany. "Leytone," lady Olenna upustila od titulu, "posaďte se mezi nás." Ukázala na prázdné místo, které právě Mace opustil. |
| |
|
|
| |
| Dvě věže 6.XI.281, dopoledne, Harrenhall, kolbiště, stan Mistrů Garth, Alia Čtvrtý dřevec se tříští, a ten navoněný Rytíř Citadely sedí pořád jak přibitý. Hmm možná mezi knihami Starého města našel nějakou s názvem "Kterak se stát balvanem". Další rozjezd, a rána! Jeho trefa není nic moc přesto mne stačí vyhodit z rovnováhy, a já padám zemi. Dopadnu víc než smolně, slyším křupnutí, a bolest opanuje mou levou nohu. Na slova Garthova jen kývnu rukou. Kdyby byl opravdu dobrý, tak se valí v prachu on. Dokulhám do stanu Mistrů, a už cestou pošlu svého panoše pro whisky. Pak sedíc na pařezu popíjím tu zlatohnědou ohnivou tekutinu. Až tady zjistím, že rytíř rodu Arrynů je vykutálená nevlastní sestra mé ženy, Alia. Držela se vážně dobře, ale ten souboj jí na kráse určitě nepřidal. Mistr má pravdu v rození dětí by Tyggeta určitě porazila. Zasměju se té myšlence, a čekám až na mne přijde řada, s whisky v ruce to jistě bude vcelku příjemné čekání... |
| |
| Winter is coming 6.XI. 281 Stojím ve svém stanu a postupně na sebe nandávám zbroj. Zbaven jakýchkoliv myšlenek na cokoliv. Vše dělám automaticky, zatímco tak trochu letargicky hledím před sebe. Ti co zbyli jsou ti nejlepší. Jdu proti nejlepším. Princ Rhaegar, Tygett Lannister a další. Ti co zůstali jsou stroje na zabíjení, zvláště pak Tygett Lannister. Viděl jsem jak bojuje, je to brutální rytíř, který si nebere s nikým servítky a jediný kdo ho dokáže nějak ovládat je jeho bratr Tywin Lannister, nebo alespoň tak usuzuji z toho co jsem během turnaje viděl, ale mohu se plést že? Brnění je postupně na svých místech a já vylezu na svého koně a vydám se směrem ke kolbišti, malinký šátek vlající kolem mého krku. Někdo tu malou kobylku hájit musí že? Konečně jsem na kolbišti a sleduji zpoza zad svého bratra a Tywina Lannistera, jak probíhají souboje. Tygett Lannister zrovna brutálně sundal z koně svého soupeře, který teď bezvládně ležel na zemi. Pomalu končili všechny souboje. Poskoci postavili nový stan na místě, kde stál stan potulného rytíře, odklidil se bordel z rozbitých dřevců, pak popadaní rytíři a nakonec mohla přijít nová várka na řadu. Mezi těmi zkušenými muži kolem sebe jsem se cítil nesvůj a slova mého bratra mi na sebevědomí rozhodně nepřidala, skoro to znělo, jako by mi vyhrožoval, že pokud vypadnu, tak se mám na co těšit. Lehce kopnu koně do slabin, udělám se všemi čestné kolečko, ukloním se králi a pak jdu vybrat svého soupeře. Koho ale koho? Tywin praštil do štítu Gartha Hightowera, bratr ostrým hrotem do štítu Tygetta Lannistera a kdo tak zbyl na mě? Robert Baratheon, Rhaegar Targaryen a Selwyn Tarth. Rozum velí vybrat si Selwyna, tam by moje šance byly největší, ale mladická nerozvážnost nakonec zvítězí a já udeřím tupou stranou do štítu s drakem. Jde o všechno a navíc, pro někoho jako jsem já nebude ostudou s princem prohrát, přijde-li na to. Jediné v co doufám je že zlomím alespoň tři dřevce, ať neodejdu jako úplný hlupák. |
| |
| Opět jako divák 6. XI. 281 Harrenhall Zpět jsme dorazili již v průběhu klání. Netušila jsem, kdo byl kdy na řadě. Snad mí bratři ještě nebojovali... snad jsem tu v tu správnou dobu. Sesedla jsem ze svého koně a tentokrát jsem nechala někoho jiného, aby se o něj postaral. Bez převlékání jsem vyrazila směrem ke kolbišti, odkud se ozývaly zvuky praskání dřeva a pádů na zem. Au. Chvíli jsem váhala, zda nevyrazit spíše ke stanům, avšak nakonec jsem se přeci jen rozhodla pro hlediště. Vypadá to, že jsem to stihla jen taktak. Ned už si svého protivníka vybral a Benjen nyní vyrážel. Při jeho volbě jsem jen zakroutila hlavou. Ach, bohové... on se snad chce zabít. Oba dva se chtějí zabít. Copak mě tady chtějí nechat samotnou s otcem, Brandonem a... Robertem? Co mi to děláte, vy dva? zoufala jsem v mysli a nervózně jsem se opřela o zábradlí. Stála jsem na kraji, daleko od místa, kde bych nejspíš měla sedět. Netuším, jestli si mě všimli nebo všimnou, ale v tuto chvíli mi to bylo úplně jedno. Prohlédla jsem si obránce a až nyní jsem měla možnost zjistit, zda se něco od včerejška změnilo. Co určitě zaujalo, byl fakt, že chyběl Smějící se strom. Byl snad konečně poražen? To musel být zajímavý souboj... Ale už ho neuvidím, takže to je vlastně docela jedno. Důležité je, co se bude nyní odehrávat... |
| |
| Pařáty nebo krev draka?6. X. 281Aerys Soustředěním jsem krčila čelo, shlížíc na dění na kolbišti i mimo něj, ovšem Aerys měl opět svou nemožně příčetnou chvíli, kdy se jak malé dítě dožadoval pozornosti. Utop se v té své medovině, zbabělče! pomyslela jsem si, zatímco jsem sykla bolestí, jak se jeho ostré pařáty zaryly do mé bledé kůže. "Našemu staršímu synovi se dnes velmi daří a jsem na něj právem hrdá," pronesla jsem tiše, když se dožadoval mé odpovědi, křivíc obličej bolestí. Ovšem doufala jsem, že mě pustí a já budu s to svou ruku dát pryč z područky a opatrně přes krvavou ránu přeložit cíp rukávu svých rudočerných šatů, ovšem takové štěstí jsem neměla. "Bohové!" zaúpěla jsem, když se mi jeho nechutné nehty zaryly do ruky, načež jsem druhou rukou sevřela Aerysovo zápěstí a ze všech sil se vyprostila, přidržujíc si pak svou poraněnou ruku u své hrudi, zakrývajíc to cípem volného rukávu. U toho jsem vzhlédla od svého bratra a manžela, abych následovala jeho pohled. Zamračila jsem se, nevědíc, co si o tom přesně myslet a jaký postoj k tomu zaujmout, zatímco jsem ještě střelila pohledem k pážeti, které schytalo Aerysovu náhlou první vlnu zlosti. Ovšem, na Tywinovi něco bylo. Něco, co Aerys sotva kdy měl a rozhodně už nemá šanci si to získat - respekt. Všichni ho leda akceptují, ale respekt pozbyl už dávno. "Dones králi novou číši, nemá co pít!" nařídila jsem nejbližšímu pážeti, snažíc se nevnímat ani bolest v ruce, ani Aeryse. Nejlepší by bylo odvést jeho pozornost, ale to by se mi sotva podařilo. Tywin sám byl pro něho jako rudý plášť před tváří rozzuřeného býka. Drak.. ráda bych zjistila, jestli má v sobě vůbec nějakou krev, natož dračí. Měl by se sám vrhnout do plamenů a vyzkoušet to. Ale nejlépe pořádně nasáklý medovinou.. vrátila jsem se opět k myšlenkám ohledně svého chotě. |
| |
| Harrenov, kolbiště Pozdní příchod S úsměvem přitakám princezně Elii a spolu s ní se vydám na pozdní snídani v harrenovské síni. Odtamtud pak společně zamíříme ven z hradu ke kolbišti, kolem něhož už čile rejdí veškerá místní honorace, rytíři i panošové. Dnešní klání už zjevně začalo a je v plném proudu. O to spíš jsem zvědavá, jak probíhá. Jeden pohled mezi stany obránců však jasně napovídá, že princ Rhaegar stále úspěšně obhajuje svou pozici. |
| |
| Harrenov, tribuna Hra o životy Spokojeně jsem otočila hlavu od Emmona ke kolbišti, kde se rozjížděla zrovna druhá skupinka vyzyvatelů. |
| |
| Vzdávají i hrdinové 6. XI. 281, dopoledne Harrenov, kolbiště Rytíř smějícího se stromu Čestně prohrát nebo hrdinsky zvítězit? Tolik bych si přál onu druhou možnost, ale hlavní je pro mě radost ze souboje. Vím, že do něj půjdu naplno s touhou po vavřínech, jaká ve mně byla pěstována už od mládí. Přesto i porážka snad může být hodna obdivu... ale ne teď. |
| |
| Druhá strana Řeky 6.XI. 281 Sklopím dřevec a zamířím ho tam kde se na štítu mého protivníka jasně září rudý plamen. Ještě jeden úder. Náraz. Svět se náhle rozzáří stovkou různých barev. Cítím bolest, příšernou bolest jako by mi hrudní plát prorazila do ruda žhnoucí ocel. Náraz! Tma a nekonečná bolest. Nemohu se nadechnout. Nemohu se nadechnout. Já se dusím. Strach, zoufalství a nekonečná bolest mne donutila otevřít oči. Slunce. Vidím slunce. Pokusím se pohnout, ale další exploze bolesti mne donutí si pohyby rozmyslet. Dýchám a každý nádech platím utrpením. Tváře, shon. Bolest, víc bolesti. Dorno!!! Chci zakřičet ale nemohu vydat ani hlásku. Kam mne to nesou? Co se stalo? Tma, černočerná nekonečná Tma. Světlo. Bolest je pryč, ustoupila. Sleduji tváře kolem. Některé jsou známé jiné ne. Ta co se nade mnou sklání je tak nádherná. Známá a cizí zároveň. Matko? Jsi přece mrtvá! Lehce se na mne usměje. Drahoušku už bude dobře. Neboj už bude dobře. Nemusíš se bát jsem s tebou. Pořád jsem s tebou. |
| |
| Potulní rytíři 6.XI. 281 ser Drumm Ser Gregory sice pomalu přicházel k sobě, ale ani to ho nezachránilo od vědra studené vody, které na něj obrátili. John Poole k tomu přidal i dobře mířenou facku, což Drumma přivedlo k životu už úplně. Seděl teď opřený zády o strom a rozhlížel se nevěřícně kolem. "Tak sere," ozval se potulný rytíř který stál kousek opodál. "Vítáme zpátky mezi živými a přejeme hezký den. Máte štěstí, že Lord Jelen z Bouřného zadku dneska nenosí štíty jako kočka zabité myši své paničce." Lehce se zasmál a dav jemu podobných kolem se zasmál taky. Kolovala tady láhev s silnou pálenkou ze které si všichni silně přihýbali. "Tak a teď nám rytíři povězte," ozval se další z veselého společenstva potulných rytířů. Říkali mu tři ryby podle znaku na štítě. "Jaký je to pocit být o koně a zbroj chudší. Ta teď totiž patří lordu Paroháči jemuž se v něm bouří." Znovu vybouchl záchvat smíchu. |
| |
| Oen Waynwood 6.XI. 281, kolem poledne tribuny Údolí Jon Arryn Oen Waynwood jasně poznatelný po zelené a černé na svém plášti si to mířil přímo k čřestné tribuně, kde seděl lord Údolí a jeho přední vazalové. Jen tu a tam pozdravil starého známého nebo přítele. Už z dálky bylo vidět, že ho trápí starosti. Vystoupal až na tribunu a protlačil se až k lordu Údolí. Mírně se uklonil. "Lorde Arryne, doufám že vám nebude vadit když si přisednu?" Položil otázku a počkal až se mu dostalo odpovědi. Posadil se a páže mu přineslo neředěné víno. "Zajímavý turnaj." To bylo konstatování a mířilo spíše do prostoru než k někomu určitému. "Až je škoda, že mi dneska první klání utekla. Jak si vedli muži z Údolí?" Tato otázka již jasně mířila na Pána Orlího hnízda. "Můj pane," navázal Waynwood zcela přirozeně a pokračoval. "Můj Lorde, podle toho co mi řekla má dcera bychom si měli promluvit. Tedy pokud to vašemu Lordstvu vyhovuje?" Jeho pohled byl tvrdý a odhodlaný. |
| |
| Další kola klání 6.XI. 281 Rickard Stark "Ano každého z nás by zajímalo jaká bude jeho vláda. Nepopírám že do něj vkládám velké naděje stejně jako celá Říše a vy také Rickarde?." Položím mu tu otázku spíše ze zdvořilosti než z nějakého jiného vážného důvodu. Dole na kolbišti se právě jezdci chystají k druhému kolu klání. Vyzyvatelé připraveni a já i můj společník se skoro podvědomě podíváme na mladou Lady Whent. "Tak co, jak vidíte toto kolo?." Položím Starkovi další otázku a obrátím svůj pohled k rozjíždějícím se jezdcům. Náraz. Mé oči se snaží prohlédnout zvířený prach. Vidím ležet tělo. Znaky nejsou vidět hned, ale postupně se vynořuje zlatá a rudá. Který z nich to vlastně je. "Kevan!" Otočím se na lorda Rickarda. "Tak míjí pýcha tady toho světa. V leže s kusem kopí zaraženým v hrudi." Na chvíli ztichnu a soustředěně sleduji klání. I mne dneska čekají klání. Jiná, ale stejně nebezpečná. "Co vy lorde, komu v turnaji patří vaše sympatie, pomineme-li mladé Vlky?" |
| |
| Mistr a Mladý drak 6.XI. 281, turnajový pozemek Viserys Mistr Alwynn, který sloužil Rudé baště pomalu kráčel turnajovým pozemkem. I když mu dávno bylo šedesát a byl mistrem přes čtyřicet let, pořád ještě dovedl chytit kopí a zasadit tvrdý úder jak to ke své škodě často zjišťovali mladí panoši. Poklidně nasával atmosféru a sledoval válečné koně. Bystrým okem zkoumal jejich stavbu a hledal ty nejlepší kusy, které by měly ozdobit královskou stáj. Jeho pohled se nakonec zastavil na mladém princi Viserysi a jeho kroužky podlézačů. Mistr se zhluboka nadechl. Vydechl aby se uklidnil a zamířil přímo k nim. Podlézači se rozestoupili, když uviděli řetěz, jen princ se nadále věnoval spíše chytání lelků než čemukoliv jinému v okolí. "Můj princi," oslovil mistr prince káravým hlasem který si dokonale osvojil, když ho učil matematiku. "Můj princi. Není hodno vznešeného prince, když jeho úkoly plní jiní. Mohlo by vzbuzovat dojem, že je princ není schopný vykonávat sám." Podlezači byli zaskočeni mírou odvahy jakou mistr projevil a čekali na reakci Malého Draka. |
| |
| Koňské závody 6.XI. 281 Diváci podél trasy stáli a s napětím sledovali jak severský hřebeček a jeho dornská protivnice vbíhají do cílové rovinky. Klisna se snažila co mohla a bojovala ze všech sil, ale bylo vidět jak jí ony síly ubývají. Její jezdec sáhl po biči aby ji pobídl a aby, když bude mít možnost přetáhl po nozdrách jejího protivníka, nebo přes obličej či ruce severského jezdce. Nebylo to sice čestné, ale bylo to účinné a vítězství je jediná věc, která se počítá. Koně běželi bok po boku, již jen pár délek dělilo toho či onoho od konečného vítězství. Kůň Ryswellů získal malý náskok, tak půl hlavy ne víc. Dornský jezdec neváhal ani chvíli a pokusil se bičem zasáhnou oblíčej severského jezdce. Nepovedlo se mu to, navíc jeho vlastní kůň se začínal propadal. Ještě úder, ještě půl délky. Koně proběhli cílem a jejich jezdci přitáhli otěže. Ryswell vyhrál o prsa a seveřané mezi diváky na to byli patřičně hrdí. Peníze měnily svého majitele a poražený Dorn, vypadal skutečně naštvaně. |
| |
| Bouře v sedle 6.XI. 281 Ser Drumm, Lyanna Pobídnu Furyho a zvíře nadšeně vyrazí v před. tak pojď příteli, praštíme si ještě. Udeříme a vyhodíme tohohle ze sedla tak jako jsme vyhodili ty před ním. Už když sklápím dřevec vím že úder bude přesný. Dokonalé. Železný vyletí ze sedla a dopadne na zem. Zastavím koně a otočím se za ním. On se zvedá, ano on se zvedá. Zahodím zbytek dřevce a vytrhnu kladivo. "Tak pojď. Pojď ukaž co v tobě je!" Řvu na něj jednu nohu vyndanou z třeme připravený seskočit a umlátit ho, bude li možnost. NE! On spadl. Dobojováno. Škoda, velká škoda. Zamířím koně zpět ke svému stanu. Přilbu hodím čekajícím panošům. "Víno!" poručím a s radostí se napiji. I zbývající souboje utichají. Já chci bojovat, chci se prát a mlátit kolem sebe. Mé oči místo aby sledovaly řadu vyzyvatelů zabloudí směrem k čestné tribuně. Poznám ji na první letmý pohled. Poznal bych ji kdekoliv a kdykoliv, i v pekle, když by démoni rvali mé tělo na kusy. Pobídnu koně a zamířím přímo k ní. Kochám se ladnými křivkami i barvou jejích vlasů. Zastavím se před tribunou a hluboce se Lyanně, světlu mých očí ukloním. Chtělo by to růži, kde tady vzít růži nebo alespoň štít poraženého protivníka. Štít se určitě najde. Bohové štít se najde. Chci do něčeho praštit. |
| |
| Medvěd a jeho medvědice 6.XI. 281 Stany Mistrů Jorah Lady Linea Mormont vypadala ustaraně, když mezi zraněnými u stanů mistrů hledala svého manžela. I dívky které ji následovaly vypadaly ustaraně. Nebyly to žádné křehké krásky z Roviny, nebo vznešené dámy z Přístaviště. Tohle byly pravé seveřanky. Malé, robustně stavěné ženy, odhodlaných ošlehaných tváří, vyznavačky starých způsobů. "Má paní," ta nejstarší z nich, které říkali Adda oslovila Lady Mormont. "Můžeme jim pomoci?" Otázala se. Paní Medvědího ostrova jen přikývla a její společnice se okamžitě začaly pohybovat obvazištěm jako pilné včelky. I lady Linea našla co hledala. Její manžel seděl sám obličej a šaty měl ještě od krve. Tvář a nos měl opuchlé a vypadal jako by vrazil do zdi. "Vypadáš úžasně." Přivítala se s ním jeho žena, ze které právě spadla značná část starostí. "Doufám, že tě to moc nebolí," dodala starostlivě a mile se na něj usmála. "Protože pokud tě to nebolí, tak tě praštím tak, že budeš bolestí výt jako hladový vlk. Víš jak jsem se o tebe bála. Víš ty vůbec jek jsem se o tebe bála. Nesli tě na nosítkách jako by si byl mrtvý. Já tím dám se takhle mrzačit. Máš ženu a lidi, kterým na tobě záleží a ty se tady málem necháš pro zábavu zabít. Ještě jednou a zabiju tě sama. Přísám, že tě zabiji vlastníma rukama." Rozbrečela se a Joraha pevně objala. |
| |
| soukromá zpráva od Oberyn Martell pro 6.XI. 281 Nenasytná Lady Svou poznámkou mně lady docela pobavila. Mnoho lidí si to myslí, ale i já mám své limity kdy vím že je třeba se trochu držet u země. Naštěstí tady zatím takováto situace nehrozí. "Jen slovní obrat". Pousměji se a pohladím lady po bocích. "Budiž". Byl jsem s mnoho ženami a jejich jména mně většinou nezajímaly, tady je to ovšem jiné. Fascinuje mně osobnost této ženštiny. Zdá se že je pěkně prohnaná, jako liška. Jenže i lišky se dají chytit. "SLUHAAA!" Zakřičím hlasitě. Usměji se a počkám až dovnitř vejde panoš či nějaký ze sluhů. "Za půl hodiny chci donést nějaké jídlo... Běž". Řeknu prostě a mávnu rukou k východu ze stanu. Pak se opět zadívám na svou půvabnou společnici. "Však ji také dostanete". Pobaveně se usměji a začnu lady znovu líbat na rty. Rukama při tom hladím celé její tělo. Po chvilce se skloním k jejímu krku který políbím, pak jí dám polibek mezi ňadra a s nimi samotnými si začnu hrát. Napřed je hladím a mačkám a po chvilce přijde na řadu jazyk. Jazykem je laskám a dráždím. Mezi tím hladím stehna své milenky, mezi která se poté skloním. Několikrát lady políbím na vnitřní stranu stehen a poté začnu jazykem laskat její klín. Nebudu se zdráhat při tom používat i prsty, chci jí pěkně rozpálit. Po této předehře se pak znovu natáhnu nahoru ke své lady a začnu vášnivě líbat její rty. Následně se vrhneme do víru vášně. Hodlám si to pořádně užít, ale také potěšit ji. Ať sténá, ať křičí... Ať vidí že včera to ještě nic nebylo, že umím být mnohem lepší. |
| |
| Turnaj a stany mistrů 6. XI. 281, dopoledne Harenhall, kolbiště -> stany mistrů Čtyři nájezdy jsem vydržela, pátý byl osudným. Snad to bylo tím, že jsem nestihla včas přizvednout štít, nebo spíše proto, že si ser Lannister uměl počkat na správnou příležitost. Tak jako tam, náraz mne vyhodil ze sedla a poslal do říše beze snů. Ještě v tom krátkém zášlehu vědomí jsem cítila v puse krev a nosem se špatně dýchalo. Pak už byla tma. Probrala jsem se až ve stanu, nade mnou se skláněl jeden z mistrů, díval se mi do očí. Věděla jsem, že jsem prohrála, ale i přesto se mi na rtech, byť s obtížemi, usadil úsměv. I přes výsledek jsem byla spokojená. |
| |
| DRAK, BLACKWOOD A VLK 6.XI.281 Třetí klání Celá situace se nakonec uklidnila. Ani ne tolik mým přičiněním jako přičiněním stráží, které oba jasně vyzvali, že pokud si chtějí něco osobního "vyříkat", tak to mají udělat mimo turnaj, nebo doufat, že se střetnou přímo v turnaji. Když bylo takto zasaženo, tak se s klidem vrátím na své místo. Teprve poté se podívám na svého protivníka. Dle praporu je to někdo z rodu Blackwoodů, ale osobně ho nejspíš neznám. Přesto je třeba si dát na tohoto muže pozor - ostatně jako na každého mého protivníka, protože většina dělá tu chybu, že jsou namyšlení a moc si věří a to většinou uspíší jejich pád. Chápu, při turnaji, kde adrenalin létá vzduchem, kdy se objevují nejstarší spory mezi velkými i malými rody, ale i osobní věci mezi mezi rytíři - jednoduše je těžké zachovat si chladnout hlavu a i já s tím mám problém. Přes to všechno se snažím. |
| |
| Vítězové a poražení 6. XI. 281 Alia odešla a zůstala po ní jen její slova, jež se ke mě vracela jako přízrak ve tmě. Pážata odešli hned za ní, ale mé vlastní tělo nedokázalo opustit stěny stanu. Nechtěla jsem se vrátit na tribunu. K lordu Arrynovi a k mému otci, který ho neomylně musí ještě dnes navštívit. Nechtěla jsem sledovat Derreka a ani jsem se zatajeným dechem nechtěla sledovat svou sestru. Co jí to napadlo? paralyzoval mě strach, protože její postava v brnění mi stále nepřipadala skutečná. "Lady?" relativní ticho ve stanu narušilo jedno z pážat, které mi pomáhalo sestru obléct. Vzhlédla jsem od jejích věcí, které jsem měla to nutkání urovnat. Prsty jsem mnula látku jejích šatů a snažila jsme se narovnat pomačkanou látku jakoby to dokázalo srovnat a urovnat i její život. A náš život. "Moje sestra?" ta prostá otázka stačila, aby páže začalo klopit oči do země. Ovšemže má sestra. Nebylo třeba na to odpovídat přesto jsem se pak v několika větách dozvěděla vše, co se odehrálo. Vše co se stalo mému muži, mé sestře. Stan jsem opustila ve spěchu. Rychlé kroky mě přibližovali k místu, kde ošetřovali oba členy mé rodiny. "Alio," klesla jsem vedle jmenované, "dej to sem," z mužské ruky jsem vytrhla vlhký kus hadru a daleko citlivěji jsem otírala její tvář. Usmívala se a mé myšlenky se tak točily jen kolem toho zda teď jen blouzní nebo bude nadobro šílená. "Děkuj bohům, že tě nezabili," pronesla jsem a onu větu jsem směřovala jak ke svému muži tak i ke své sestře. |
| |
| Mistr 6.XI.281 Aniž bych si toho všiml, objevil se mezi zástupem mých nohsledů můj starý učitel matematiky, Mistr Alwynn. Je mi samozřejmě jasné, s čím ten starý hlupec přišel. Nejspíše se mu nelíbí, že já mám nohsledy, a on ne. Naštěstí jsem si s tím uměl poradit. ,,Ááá Mistr Alwynn. Dobrý den! Jak si užíváte turnaj?" zvolám s hraným úsměvem. Ten se pak trochu stáhne, když uslyším jeho kárání. Trochu mne to naštve. Nedám na sobě nic znát. ,,Samozřejmě." řeknu klidným a pokorným hlasem. Nicméně místo toho, abych začal cokoliv dělat, jsem řekl: ,,Ihned o této skutečnosti Rhaegara informuji. Mě též vadí, že mu slouží půlka hradu, a mě pouze čtvrtina...i když ta moje je mnohem lépe placená." řeknu s úsměvem, který se rozšíří jako mor mezi mé nohsledy. ,,Zatím co budu na cestě k němu, jistě by vás bylo potřeba ve stanu mistrů. Slyšel jsem o nějaké bitce mezi lvem a růží. Určitě budou potřebovat každou ruku." navrhnu s tím nejprovokativnějším výrazem jaký svedu. ,,Jdeme." řeknu zároveň svým strážcům, i svým nohsledům, a začneme se přemisťovat blíže ke kolbišti. Zaregistruji, že Had se chce též účastnit klání. Snad mu někdo dřevcem probodne krk. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Moje milovaná sestra Pobočníkův stan 6.XI. 281 Už to nevydržím a můj úd ztvrdne, chytnu Cersei za boky, zatnu ruku a její hedvábná látka sukně se zmuchlá. Přesunu se k jejímu krku, kde jí uštědřím několik polibků. "Cersei.." Vyheknu tiše, po krku sjedu k jejím ramenům, jedním tahem hlavy jí sundám ramínko šatů. "Má milovaná sestřičko..." Řeknu zamilovaně, a udělím jí několik polibků na rameno. Rukou začnu pomalu sjíždět k jejím boků, po cestě jí udělím několik štípanců. Při tvrdším polibku na rameno jí ruka vyklouzne z šatů. Tou se mi přesune na záda, začne mě láskyplně objímat. Já se jí mezitím pravou ruku přikážu k jejímu pokladu, začnu ho škádlit. Tíha jejího ramínka jí stáhne látku, jenž jí zakrývá prso. Jednu ruku přesunu k jejímu výstřihu a začnu si s ním hrát. Z Cersei se vydá milostný vzdychnutí. Její poklad zvlhne a dál to už psát nehodlám, protože se tomuhle bráním snad víc než PJ.... |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6.XI. 281 Jsem tak soustředěná na trať a Divokého, že by mi málem utekly činy jezdce po mém boku. Mé zvíře však vycítilo strach toho druhého, když jeho majitel uchopil bič. Instinktivně se sehnu ještě níže, choulíc se blízko k zpocenému krku zvířete, zatímco dornský jezdec zvažuje své možnosti. Divoký uslyší švihnutí biče o zlomek sekundy dříve než já a jen změna jeho tempa mne zachrání od případné rány v obličeji-nebo hůře, od sražení kožené přilbice. Oba však díky tomuto kroku cítíme jakési zadostiučinění. Mé paty se naposledy zaboří do slabin žíhaného zvířete-a poté už jen pomalu přitahuji otěže, dopřávajíc Divokému chvíli volnosti kdy sebou vesele mele a dvakrát se pokusí pokousat něčí příchozí páže, než jej poplácám po krku a on se lehce zklidní. Seveřané na tribuně-a také řada šťastlivců se správnými sázkami-začínají pomalu oslavovat své osobní vítězství, zatímco dorňan vypadá po právu rozhněván. Jeho dokonalý exemplář pouštního oře byl předhoněn stvořením, o které by za normálních podmínek nikdo ani pohledem nezavadil-a to nemluvě o jeho jezdci... Zamračeně si prohlížím jezdce, s nímž bych se za jiných podmínek snad až příliš ráda pobavila o jeho zvířeti, a přemítám nad mými možnostmi… Nakonec mi nezbude než ponechat lehce vyděšené páže aby Divokého podržel a pomalu a opatrně nemotorně sesedat na zem-přičemž při dopadu očividně zasténat-závod si vybral svou daň na mém pochroumaném kotníku a já se chytám pážete za rameno, zamračeně přesouvajíc svou váhu na druhou nohu jakmile se ta dotkne blátivé dráhy. Stan… zamumlán jen a doufám, že mne mladý chlapec v mé šarádě podpoří a že i organizátoři uznají, že potřebuji nejdříve chvíli klidu. Bohové…bděte nade mnou ještě o chvíli déle… |
| |
| Stany mistrů „ Já vím, že je budou věšet… vím to moc dobře…“ Zavrtěla jsem hlavou a podívala jsem se po otci. Zahleděla jsem se směrem, kterým se díval Oemund. Zahlédla jsem rudozlaté barvy Lannisterů. * Takže jeden ze lvů byl sražen k zemi?* Prolétlo mi hlavou. Zároveň jsem se odvrátila a vrátila pohledem ke chlapci, který tu umíral. Přejela jsem mu rukou po vlasech. Když jsem se od něj zvedala, zaslechla jsem hlas někoho, kdo je zvyklí rozkazovat. Zarazilo mne, že takto jednal i semnou, ale nenamítla jsem nic, jen jsem s hrdostí sobě vlastní vyrazila ke kovářovu stolu, kde jeden z Lannisterských ležel. Ovšem pak jsem zahlédla, kdo to vlastně přikazuje a kdo přímo leží na stole před ním. Zamrazilo mě v zádech, když jsem pohlédla na to, co z něj trčelo do prostoru. Lapla jsme po dechu a podívala jsem se na Mistra Oemunda bezradným pohledem. Dá se vůbec ještě s něčím takovým a v takovém místě něco dělat? „ Musíme sundat to brnění, aniž bychom vytáhli kopí, jinak to začne strašně krvácet.“ Natáhla jsem ruce k čisté vodě a pořádně jsem si je umyla. Nezanesu ještě infekci do rány. Záhy jsem odchytila jednu z dívek. „ Přines horkou vodu. Hodně horké vody, čisté plátno a malý pohár … Pohni si.“ Popohnala jsem jí a zašla jsem ke své brašně. Vytáhla jsem další váček s bylinkami. * Později budu muset doplnit zásoby, až přijedeme domů. Sice jsem si sebou těch věcí vzala dost, ale kdo ví kolik takových věcí se tu ještě přihodí…* Nakonec jsem vytáhla ještě hliněnou láhev, voskem zazátkovanou. Došla jsem k mistrovi. „ Doufala jsem, že tohle nebudu potřebovat. Je to vinná směs s bylinkami, které jsou od bolesti. A omamné, takže se nebude moc cukat.“ Vzala jsem dívce rychle pohár a odlila jsem víno. Jen trochu. Nechci muže otrávit, i když v tom nic tak nebezpečného není. Uspat ho ale na dobro stejně není nejlepší řešení. „ Ucítí pořád bolest, ale o hodně menší. Navíc to může zabránit otravě krve. Alespoň trochu. Nadzvedněte mu hlavu…“ Přikázala jsem a nahnula jsem se k muži, který před námi ležel. „ Napij se… pomůže to…“ Zašeptala jsem laskavě, i když jsem měla v hlase naléhavost. Podívala jsem se na Oemunda a zachvěla jsem se. „ Přežije ?“ Zašeptám k němu rozpačitě. |
| |
|
|
| |
| Turnaj, jenž možná změní dějiny Tribuna 6.XI. 281 Plachta stanu pobočníka, oděném do Lannisterské zlaté a červené, se rozepne, v vchodu do stanu se objevím já, v bílém kabátci s bílou podšívkou a s přehybem u krku, na koženém pásku vysel ocelový meč, zasunutý v pochvě. Jedna ruka drží Cersei, moje milované dvojče, za rámě, ta druhá se opírá o jílec meče. Můj pohled vesele vykukuje dopředu a prohlíží si okolí před námi, poslední opozdilci se vydávali na tribuny, až na ty vyšší lordy, jenž mířili na hlavní tribunu mezi smetánku Západozemí nebo mezi obyčejný lid a tam se tísnit mezi všemi těmi davy, jako sardinka, avšak těchto tady bylo v menším počtu, byli to spíše příbuzní mladších lordů nebo velmi malý rytíři. Pohledem jsem zabloudil k Cersei a její krásný úsměv s mlékově bílými zuby, její krásný úsměv jsem svým klasickým šibalským, avšak láskyplným a obětujícím úsměvem oplatil. Vykročíme do dnešního krásného dne, v povídkách slyším, že dnes se několik Lannisterských a Tyrelských vojáků porvalo. Jen tak tak jsem udržel svojí normální tvář, ve mě se přelo několik pocitů, jeden byl tak doceal zvláštní, převládal v něm stesk a zuřivost, nemohl jsem přece dopustit, aby někdo mlátil Lannisterské bojovníky, moje bratry. Nebyli mými bratry krevně, natož přátelsky, avšak nosili stejnou barvu zbroje jako já a možná by pro mě obětovali život, avšak u většiny bych pochyboval, přeci jen, některé dluhy Lannister nemůže splatit a u některých by to ani nechtěl, avšak dnes jsem byl přesvědčen, že jeden dluh splatím a to pořádně macatý, pro květinky. Ten druhej, jenž převládal byl o něco sladší, radost, co jsem způsobil, přeci jen, koho by bavilo žít furt v míru? Po čem jsem dychtil bylo žít s mečem v ruce, ne jenom na turnajích, ale i doopravdy, naposledy jsem tento sladký pocit zažil v Králolese, tam mě i povýšili na sera. Mezitím, co jsem bloudil ve svých myšlenkách už minulo několik chvil a před námi se zjevil obrazec tribuny, jenž byla víceméně zaplněná. Krásná a půvabná lady Whent, jenž nebyla sice tak z poloviny tak krásná jako Cersei, ale přesto měla mnoho nápadníků, kdo by také nechtěl mít Harrenov a ještě půvabnou dámu k tomu? Nikdo, kdo má mozek větší než vejce. Harrenov byl sice obrovský hrad, měl svojí půvabnost, avšak byla to jen stará zřícenina, sežehnutá ohněm mladého draka, Aegona Dobyvatele. Další blázen do té jejich rodiny. Místo již zaplnil král, se svojí družinou si usedl na čestné místo, snažil jsem se ho nevnímat, momenty, kdy se střetly naše pohledy, mi přišlo děsivé. Poté, v blízkosti kolbiště se nacházelo několik stanů, největší, černý, u něhož stál muž oděný celý v bílém. Dračí rytíř. Uvědomil jsem si, z poznatků služebnictva v Lannisportu bylo mnohokrát slyšet, jak král odmítl provdat Cersei za dračího rytíře. Otec by byl blázen, kdyby prodal mou drahocennou sestřičku těm bláznům, avšak král byl ještě větší, proč by dával přednost krásce z nejbohatšího rodu v Západozemí před nějakou děvkou z Dorne? Za ním stál o něco menší stan, chudší, s velkou chloubou na jejím vrchu, velkým parožím velkého jelena. Mladý jelen, Robert Baratheon, samostatná větev rodu Targaryenů, avšak Robert měl stejný nárok na trůn, jako já nárok na Starou Valyrii. Samozřejmě, že o mladém jelenu bylo známo několik faktů, jediné momenty, kdy nešukal děvky, buď pil nebo válčil. Dále tam byl stan nějakého seveřana. Velmi divná sorta lidí, kdo by se modlil ke stromům? Medvědí ostrov byl jedním z nejsevernějších ostrovů v Západozemí a snad i na širém světě. Ke veškerému překvapení sem nepřijel na medvědovi a neválčil s kamennou sekerou. Čtvrtý, jenž patřil mému od včerejška odvěkému nepříteli, jednomu z květinek. Tohle je válka, Victore. Vstup do jeho stanu byl ozdoben květy, samozřejmě na zeleném pozadí. Ta obluda, jenž netrpělivě vyhlížela vpřed, na větší a mohutnější stany svých nepřátel . Dále tu byl stan neznámého hrdiny, smějícího se rytíře, favorit dam a smělých pánů, získával svou přízeň jen na jeho tajemnosti. Až ho Dračí rytíř shodí z koně a přinutí sundat masku.. Svojí myšlenku náhle přeruším, Cersei mě chytne za rukáv, na znamení, že jsme se tu zdrželi už moc dlouho, přikývnu a bez jediného náznaku odporu se vydám směr k tribunám. Mezitím se na kolbišti udávalo něco, čeho bych se měl i já účastnit, kdyby nebylo toho bídného Tyrella. Slušně jsem pozdravil větší pány, jenž jsem minul, až jsem dorazil k místu, kde očekávala moje teta Genna. Zdvořile jsem se uklonil. "Teto, zdravím tě, jak se ti daří? Abych se přiznal, už mě začínají štvát ty nekonečné řeči mistrů, nechápu, proč jim v té Citadele nevytrhnou jazyky nebo něco podobného" Vyřídím všechny formality, až nakonec uslyším jednoho z maršálů, jak předvolává jednoho z Lannisterů, mého strýce, společně s několika ostatními, mělo následovat představení dnešních válečníků, jenž se měli dnes utkat v klání. Jako první se představoval Bílý Býk, s helmou v levé ruce, pravou přidržoval sedlo, ale jeho vycvičený kůň klusal v podstatě sám, udělá něco neobvyklého, nechá předehnat mého strýce. Starý lev, oděný do Lannisterské červené a zlaté, jenž jasně svítila i v tomto chladném jarním ránu. Na jeho rudé štítu řvali tři Lanništěrští lvi. Můj úsměv se rozzáří. Ty jsi poslední naděje Lannisterů, tak jeď a natrhni květinkám prdele! Dva jeho panoši nesli potupně dva obrácené štíty Tyrellů, dnešek směřoval k velmi vyostřenému střetu. Jako třetí následoval jeden z vazalů Vysoké Zahrady, možná mocnější než jeho lenní pán, mocný muž ze Starého města, jenž je očividně popuzen urážkou na jeho lenního pána, vypadá že by nejraději vyzval mého strýce a to teď hned. Je oděn v šedé, ozdobené znakovým rodem jeho rodu. Jako další, mladý rytíř z říčních krajin. Poté se vydal na kolbiště menší rytíř, jenž na tomto turnaji už projevil své schopnosti, dostat se do těchto výšin byl pro jeho rod čin, o němž si budou jeho budoucí potomkové povídat jako o velké předku, na hrudi měl tři šípy, znak jeho chudobného rodu, tvář mu zdobil rostlý plnovous. Rytíři se seřadili před tribunou a bez jediného mrknutí se naráz uklonili. Poté se mělo ukázat kdo si koho vybere. Jako první šel na řadu Velký Býk, předpokládal jsem, že si jako protivníka vybere mladého jelena, on však udělal něco nečekaného. Blázen. Usmyslím si, když si narazí kopím do štítu, s velkým červeným drakem na černém pozadí. Davem se proletí několik šeptavých hlasů. Můj strýc podle očekávání a mého tajného přání, narazí do štítu kytiček, se špatnou tváří sice mine draka a jelena, avšak toto je jeho povinnost a jednoduchá záruka pro postup do dalšího kola. Můj strýc mi na tváři vykouzlí doopravdy velký úsměv, avšak udržím si své Lannisterské vychování. Sluha Vysoké Zahrady si vybere zaostalého seveřana, když docválá na svém koni k jeho místu a ťukne ho tupou stranou kopí do černého medvěda. Největší obdiv získal potulný rytíř, jenž vyzval samotného mladého jelena, při slovech "bouře". Ty mu samozřejmě mladý Baratheon oplatil. Lord z říčních krajin nesklidil tolik obdivu jako ostatní, kdy vyzval neznámého hrdinu. Zvukem se rozproudilo zadunění trubek, jenž se mi několikrát poté ozývalo v uších, pokud jste zrovna nebyl na kolbišti, tento zvuk mi přišel nepřiměřeně otravný. Všichni rytíři se připravili, štíty a kopí směrem k nepříteli. Vzduchem se valila nervozita, jenž by se dala krájet. Koně rytmicky dýchali, soupeři na sebe upřeně hleděli. Všechny pohledy směřovali na Lady Whent, jenž měla jedním znamením začít souboj. Její hebké ruce se rozevřeli a jemný, bíle čistý kapesníček se ve větru snesl k zemi. Trubky zaduněli.... Rytíři pobídli koně, deset rytířů se v závalu prachu rozjelo proti sobě, se sklopenými kopí. Z toho všeho prachu vylétávali třísky, ržání koní a prach, to teď se všechno mísilo v sobě, takže v tom mračně nebylo zhola nic vidět. Nakonec se z toho víru prachu vynořil kůň bez jezdce, na konci té stejné trati se vynořil rytíř smějícího se stromu. Byl to ten z Říčních krajin, kdo by také očekával, že by vydržel o něco déle. Ostatních devět sedělo ve svém sedle, pevně jako na začátku, s pevnými tvářemi a upnutými výrazy na své soupeře. Rytíř Smějícího se stromu hrdinsky seskočil z koně, zamířil si to ke svému poraženému protivníkovi. Strachuplně mávl na své panoše a sluhy, aby odnesli svého poraženého protivníka k mistrovi, ti jako malí mravenci přiběhli a odvlekli poraženého do stanů mistrů. Davu přišlo ovšem zajímavější, co se děje na kolbišti. Ještě zbývalo osm, osm bojovníků, co horkokrevně vyhlíželi své protivníky a doufali, že se jejich protivník bude po chvilce válet v bezvědomí na zemi. Přišlo další zaznění trubky.... Koně vydechli, znova se rozezněla ta píseň kopyt, dřeva a boje. Bílý Býk na sebe v typické přilbě přitahoval největší pozornost, kopí se už začali sklánět, poté přišel náraz. V mračnu prachu toho bylo vidět málo, ale kdo měl na sobě nejvíce pozornosti po nárazu byl protivník mého strýce. Strážce Jihu rychle vyskočil na mantinel, oddělující tribuny od kolbiště. Surově nakopl jednoho z pážat, které mu nevypadlo z cesty, totiž jeho bratranec, protivník mého strýce, byl zasažen tvrdě doprostřed štítu, udělal ukázkový oblouk a v bezvědomí dopadl na tvrdou studenou zem. Zaradoval jsem se. A máte to růže! Chtělo se mi zařvat. Můj strýc se ode mne dočkal velmi radostných slov. Lannisteř splácí svoje dluhy, na to by kytky neměli zapomenout. Usmál jsem se. "Výborně strýče, jsi kouzelník, utrhnout růži je tak snadné, ale takto ukázkově jsem to ještě dlouho neviděl." Zasměji se. Za strážcem Jihu se řítilo několik panošů, jenž velmi dobře poznávám ze včerejšího večera, s lehátky pro zdrceného bratrance jejich pána, s nimi se tam valilo několik sluhů. Avšak, jeden z panošů Skály byl rychlejší, popadl štít růže a obrátil ho vzhůru. Hluboce jsem se zasmál. Pán Jihu zaklel, velmi sprostě a ještě víc konkrétně, poté, co toho ubožáka odtáhli z kolbiště, se znovu několik jezdců seřadilo. Jemné prstíky lady Whent znovu upustili šátek, jenž doplňovalo zapískání trubek trubačů. Poslední tři souboje měli jasné favority. Jezdci se znova rozjeli, v tom všem závalu prachu, třísek a křiku se vyřítilo zas šest jezdců, avšak seveřan jen tak bezvládně seděl v sedle, kůň dobelhal k jeho stanu, kde mu jeho pážata pomohli do stanu mistrů. Poslední dva souboje, se nesl zas ve směsi prachu, třísek a řevu. Poté, co se všechen prach odvalil, ležel na zemi potulný rytíř, avšak zdál se naprosto v pořádku. Zřejmě tomu bláznovi nebyl život moc cenný, tasil meč. Baratheon hbitě seskočil ze svého hřebce, s kladivem v ruce se rozeběhl proti ubohému potulnému rytíři v záplavu pokřiků. Potulný rytíř, už připravený se štítem v ruce vykryl jeho první úder. Potulný rytíř ještě chvíli odolával, jejich meče o sebe třískali jako blesky. Dvě bouře se srazili nebo blázni? Mezitím se dva protivníci na koních znova zformovali, připravovali se, Bílý býk byl určitě silný protivník, silný a zkušený, princ nedokázal čelit jeho síle, spadl ze sedla. Tak to ne. Pomyslím si. Naštěstí Dračí rytíř vstane, chopí se meče. Silný Býk seskočil ze svého koně, s připraveným mečem. Mezitím mladý jelen prolomil obranu potulného rytíře, všichni sledovali už jenom souboj Draka s Býkem. Nikdo neměl navrch, každý byl kousek od vítězství, ale nikdy ho úplně nedosáhl, až na jednu chvíli, kdy po velmi dlouhém čase, měl meč Dračího rytíře namířeno na krk Silného býka. Jak jsem očekával. Silný Býk pochopil jeho porážku, uznal prohru. Celá situace se jen decentně změnila, stan Tyrella a Mornmona nahradil stan Lannistera a sluhy květin. Přišel čas na další výzvu, v novém zástupu vyzyvatelů jel Kevan Lannister, se zlatými lvi na štítu za ním bastard květin, se zelenými květy, jenž zdobili jeho štít, za ním muž z Údolí, poté jeden z mých nejméně oblíbených bojovníků po včerejší aférce, řadu uzavíral silný seveřan. Každý si vybral svého protivníka, už se jen čekalo na milou lady Whent, až upustí svůj kapesníček a trubači zatroubí na trubky, tak se taky stalo a v záplavě prachu, třísek a výkřiků se několik jezdců rozjelo proti sobě. Stalo se něco hrozného, na zemi ležel jeden z mých strýců. Jedná část ze mě by se za ním hned vydala, jenže na kolbišti byl ještě jeden z mých příbuzných. Jezdci se znova připravili, opakovalo se to, co se dělo dneska už několikrát. Můj druhý strýc vyletěl ze sedla, ale vzal s sebou i toho zpropadeného Tyrella. Jejich souboj se měl odehrávat meči, můj zájem upoutalo pouze jejich meče, jen jedním koutkem oka jsem sledoval, jak Valyrion padá ze sedla. To po jeho vzoru učinil i tajemný hrdina, avšak ten se ještě vzchopil bojovat. Tajemný hrdina měl brzy dobojováno, stejně tak jako mladý jelen, jenž mistrovsky vyhodil ze sedla svého soka. Můj strýc měl o něco větší problém, bylo úžasné sledovat jejich souboj, jenž uváděl dav do varu, avšak byl bych rád za jistější průběh. Nakonec to vše dopadlo jak nejlépe mohlo, zasraná kytka se válela v bahně, s mečem přitisknutým k očím, nezbývalo mu nic jiného, než se vzdát. Poté si to na plac už mířilo několik dalších vyzyvatelů, stany zůstali beze změny. Můj strýc musel čelit tomu hlupákovi z Údolí. Opět se čekalo na Lady Whent, ta upustila šátek, koně se proti sobě rozjeli v závalu prachu. Dlouho se nikomu nechtělo ze sedla, až jako první vypadl mladý Blackwood, jenž dostal nepěkný zásah do hlavy, a bolestně se skulil do bláta. Po něm následoval Železný, jenž padl por kopím Baratheona, Železný se pokusil vstát, ale jeho nohy ho zradili a on se nechal potupně odnést pážaty za mistrem. Největší radost mi vyvolal dopad Arynna, jenž se v agóniích bolesti válel na zemi, jelikož dostal nehezký zásah od mého strýce. Jen tak dál.. Arynn se nechal bezmocně odtáhnout. Poslední dva souboje. Rytíř z Údolí byl vyhozen, dopadl nejhůř jak mohl, zlomil si nohu. Něco podobného se dělo i u druhého souboje, avšak s přijatelnějším dopadem, za oškliví zásah se záhadný hrdina omluvil a vzdal se. Černohvězda postupuje. Poté přijeli další vyzyvatelé, společně s mým otcem, jenž si za svého protivníka vybral otroka Vysoké Zahrady. |
| |
| Rozhovor v lóži 6.XI.281, poledne, Harrenhall, tribuna, arrynská lóže Oen Waynwood Nedlouho poté co mne opustily postupně obě sestry Waynwoodovy, objevil se jejich otec. Ale samozřejmě, vezměte místo Lorde Oene! O nic jste nepřišel, tento turnaj zdá se Údolí štěstí příliš nepřeje. Konstatuji s trochu posmutnělým úsměvem. Rád bych viděl naše rytíře vítězit, ale zkušenost mi říká, že ne každý den se daří, a konec konců je to hlavně zábava. Ano, řekl bych, že bychom si měli promluvit. Chtěl jsem vás navštívit ve vašem stanu, ale můžeme to probrat i zde. Rád bych Tě Lorde Oene Waynwoode, Pane z Železnodubu požádal o ruku tvé dcery Alii, našel jsem v ní zalíbení, a hodlám jí učinit Paní Orlího hnízda před tváří Sedmi co nejdříve. Máš snad proti tomu nějaké výhrady? Můj hlas je znělý, veselého tónu, ale plný síly. Je zřejmé, že odmítnutí své nabídky bych nejspíš bral od vlastního vazala jako urážku... |
| |
| Stany mistrů 6.XI. 281 Victarie, Kevan Malý holohlavý mistr se podrbal po temeni. "Copak nevidíš kdo tady leží," obořil se na Victarii. "Tohle je Kevan Lannistr, pobočníkům nejmilovanější bratr a pravá ruka. Musí přežít, jinak jsme všichni propadli životem." Mistr Oemund jen pokrčil rameny a bylo vidět jak si myslí něco naprosto jiného. Kovářovi pomocníci se dali do práce a pomalu rozepínali spony kyrysu. Pak pomocí silných nůžek rozstřihli kroužky zbroje pod kyrysem. Holohlavý mistr se hladil po bradě a důkladně si prohlížel ránu. "Budeme ho muset otevřít." Vůbec to neznělo jako by se pro něco rozhodl, spíš jako by přemýšlel nahlas. "Ano, budeme ho muset otevřít." To už bylo rozhodnutí. "Ty," houkl na Oemunda, "budeš držet háky. Ty Tyrellko nám budeš pomáhat." Znovu se podrbal na bradě. "Dejte mu makové mléko, ať ho otupíme. Ne ale moc, zpomalilo by mu tep a mohl by nám umřít. Budeme potřebovat skalpely, kleště, šití a spoustu nití z ovčích střívek. Čistý alkohol." Zkušeným okem se rozhlédl kolem a při poslední větě se podíval na služebnictvo. "Už jsi někdy otevřel hrudník?" Podíval se holohlavec na Oemunda. "Ano otevřel." Odpověděl mistr Oemund. "Přežil?" Položil další otázku holohlavec. Místní mistr jen zamítavě zakroutil hlavou. |
| |
| Lord Waynwood 6.XI. 281 Jon Arryn Oen Waynwood upil vína a chvíli soustředěně sledoval sýkorku létající nad kolbištěm. Teprve pak se otočil. "Ne nemám nic, jeli to vaším přáním Můj Pane. Jen musím uznat, že mne vaše žádost poněkud zaskočila." Znovu upil vína. "Jistě si uvědomujete jistou nezvyklost nastalé situace. Alia je bastard, narozena na špatné straně postele a i když jsme jí dal své jméno, nikdy jsem nečekal že by mohla mohla pomýšlet na sňatek takové úrovně." Znovu upil vína. "Pokud jde o mne přeji vám můj pane vše nejlepší. Jen mám obavu, že ne všichni budou stejně přející. Byl bych nerad, kdyby byl ten sňatek nakonec na obtíž vám oběma." Zamyšleně se podíval na kolbiště. |
| |
| Stany mistrů „ Mistře… nerada bych zemřela, to jistě, ale v tomhle stavu bude víc než těžké mu zabránit, aby odešel.“ Podívala jsem se na Oemunda. Zachvěla jsem se. Pokud zemře, popraví i mě. Ne nepopraví… to nestihnou. Pohled mi těkl k otci. * Budu se snažit udělat všechno co půjde.* Prolétlo mi hlavou. „ Makové mléko už ne. Tohle je. To by mu jen uškodilo. Ale ano, omámí ho to, bude na hranici spánku a neucítí bolest.“ Zachvěla jsem se, když zmínili otevírání hrudi. Bude tu zjevně spousta nových zkušeností, ale zvládne je můj žaludek? Bude muset… Podala jsem mu lahev s alkoholem a podívala jsem se na ránu, ze které trčelo bojové kopí, ovšem když se zeptal, jestli už Oemund někdy otevřel hrudník a následně položil i druhou otázku, zvedla jsem k němu oči. Teď už to musí přežít. Musí, jinak propadneme hrdlem i my. |
| |
| Stany mistrů 6. XI. 281, dopoledne Harenhall, stany mistrů Anya Roztržený ret zdobí úsměv. Ne rozšklebený, nebo nepřítomný. Spíše spokojený, šťastný. I přes prohru je důvod se usmívat. Vlhký pocit na tváři mne probere, někdo otírá krev. Chvilku trvá, než se vzpamatuji, to už je slyšet hlas sestry. Dotek vlhkého hadru zjemní, úsměv zůstane. Jistě, roztržený ret pálí, v nalomeném nosu pulzuje, stále trochu vytéká krev, trochu špatně se skrze něj dýchá, ale to mi nebrání ve spokojeném úsměvu. Promluví podruhé, je v tom slyšet jakýsi oddych. Konečně přijdu pořádně k sobě, mrkáním ustálím roztřesený a lehce rozmlžený pohled a spatřím starostlivou tvář sestry. Ač jsem si to nikdy dřív nepřiznala, měla jsem ji ráda. Pořád je to má sestra, i když ne tak, jak by se slušelo a patřilo. Otírá tvář od krve, já ji s úsměvem sleduji. Každý nádech přes nos bolí, proto dýchám lehce pootevřenými ústy. Zvednu ruku, chytnu sestru za předloktí a s úsměvem v očích i na tváři jí pohlédnu do tváře. "Prohrála jsem," ta slova nejsou smutná. Spíše naopak. |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Victarie Nástroje byly připraveny. Holohlavý Mistr si protáhl ruce a podíval se na Victarii. "Vem alkohol a musíme si jím opláchnout ruce. Já i tady Oemund." Počkal až bude jeho příkaz splněn. "Tak teď opláchni i nástroje." Znovu počkal. "Namoč v alkoholu tampón a otři ním okolí rány." Stalo se co nařídil. Opatrně vzal skalpel a zhluboka se nadechl. zadržel dech a provedl řez kůží a svalovinou kolem rány. "Namíchejte vodu se špetkou soli." zřičel na jednu z pomocnic. "Háky!" Oemund založil háky a roztáhl svalovinu. Ukázaly se zlomená žebra, úlomky všeho možného a plicní tkáň pod žebry. "Rychle, než se nám začne dusit. Kleště." Počkal až mu z ruky vezmou skalpel a místo toho podají kleště. Nacvičenými pohyby začal vydávat úlomky žeber a cizí tělesa v ráně. Netrvalo to dlouho, ale Kevanovi začínal docházet čas. Bledl a dýchal stále z většími obtížemi. "Skalpel a vypláchnout," nastavil dlaň a dostal požadovaný nástroj. "Matko, dárkyně pokoje, milostivá paní buď zdráva," recitoval modlitbu a rychlými pohyby nařízl plíci. "Paní naše, prostřednice naše, orodovnice naše," recitoval dál a položil ruku na zbytek dřevce. Potáhl a hrot který už nic nedrželo lehce vyklouzl ven. "Odstát, kurva odstát." Oemund očima ukázal na vhodný nástroj. Jeho ústa bezeslovně počítaly. "Šití," houkl na Victarii. "Kolik?" Otázal se Oemunda. "Devadesát tři." Oemund odpověděl a holohlavý začal šít vnitřní tkáně jako o život. "Zavřeme ho." Oemund vytáhl háky a rychle zašili ránu. Kevan už dýchal pravidelněji, ale pořád slabě. Barvu měl jako smrt. Holohlavý mistr se podrbal na bradě. "Ztratil hodně krve, příliš krve." Znovu se podrbal po bradě. "Najděte dvě jehly, husí brky a nějakou hadičku." Oemund zbledl jako by chtěl soutěžit s pacientem. "To nemůžete myslet vážně. To je rouhání, nesmysl, zločin. Za to vás vyženou z Citadely." Holohlavý tomu nevěnoval pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 "A máme tady vítěze," volal vyvolávač z malé tribunky, kolem které se shromáždil dav. "Vyhrál seveřan, kdopak by to ještě před závodem řekl. Užijte si dnešní den." Dodal ještě a dav zamířil k okruhu, kde se předváděli další koně. Ne všichni byli ale tak nadšeni. Skupinka Dornů si to mířila k vítěznému koni a jezdci. "Rampouchu," prohodil jeden z nich směrem k severskému jezdci. "Rampouchu, ty a ta tvoje herka jste nás stáli hodně peněz." Položil ruce výhružně na dva dlouhé nože, které měl zastrčené u pasu. Všichni kolem měli najednou jinou práci, nebo záhadně oslepli a ohluchli. "Musíme, se postarat aby tady rampouch už žádný závod nezkazil. Abychom my mohli vydělávat peníze." Jeho oči měly pohled vraha. |
| |
| Vyzyvatelé 6.XI. 281 Selwyn Tarth a muži na kolbišti Neznámý rytíř se znakem Smějícího se stromu, se v sedle hluboce uklonil. Pak se pánovi Smaragdového ostrova uklonil ještě jednou a přijal od něj standartu. Nepromluvil ani slovo a odvedl svého koně za hrazení, čímž vyvolal vlnu nevyřčených otázek a značné nevole těch, kterým došlo že otázka jeho totožnosti zůstane možná na věky neobjasněna. Pozornost se ale obracela k vyzyvatelům. Mladý Caswell udeřil tupou stranou na štít Roberta Baratheona, který se divoce pousmál a vypadal že se těší, jak rozdrtí svého protivníka z Roviny. Na sera Mallistera zbyl lord Tarth. Rytíř z Říčních krajin udeřil do jeho štítu tupou stranou a pak se vydal na svou stranu kolbiště. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Oberyn Sluha v barvách Martellů naučený nevidět, neslyšet a nemluvit vešel do stanu. Poslechl co mu bylo nařízeno a bez jediné slova, náznaku nebo jen pohledu na dámskou společnost vycouval ven. Lady Blackmonth se jen usmála. "V to doufám v to doufám můj princi. Byla bych neskutečně zklamaná, kdyby se vaše sliby ukázaly plané. To by se mi vůbec nelíbilo." Byla to ale její poslední slova, než se poddala oné spalující vášni. Když bylo po všem pohodlně a spokojeně se rozvalila na postel. Podívala se na Oberyna. "Je milé potkat někoho, kdo naplňuje všechny legendy které o něm krouží." Lehce se k Oberynovi přitiskla. "A co jiného můj princ z Martellů přijel dělat na turnaj než souložit." Dokončila a zdvořile se sklopenýma očima čekala na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Gerold Muž v barvách Targaryenů si tě našel mezi stany na turnajovém pozemku. Uklonil se. "Můj Pane," pozdravil a podal ti dopis označený královskou pečetí. "Buďte tak laskav a přečtěte si to." Řádky, které se objevily po rozlomení pečetě byly psány chvatně a roztřesenou rukou. Rozhodl jsem, posledním členem gardy bude jmenován Jaime Lannister Aerys II Posel počkal až si dopis přečteš. Pak se hluboce uklonil. "Můžete mne prosím následovat, Lorde." byla to prosba ale zněla jako rozkaz. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Jaime Dva muži se znaky Targaryenů k tobě na tribuně zamířili. Hluboce se uklonili a dali ti chvíli aby si na ně mohl soustředit svou pozornost. "Sere Jaime Lannistere," pozdravil tě ten straší z nich. "Král si vás nechal povolat. Buďte prosím tak laskav a následujte nás." Pobídli tě gestem aby si je sledoval. |
| |
| Mistr a Drak 6.XI. 281 Viserys Mistr se nenechal odbýt tak jednoduchým trikem. Byl na podobné zacházení zvyklý a už dávno okoral. Zle se podíval na strážce kteří doprovázeli Viseryse a pohladil si svůj mistrovský řetěz. Muži stráže jen obrátili oči v sloup a tvářili se že nevidí. "Můj princi, poradili si beze mne doteď, poradí si beze mne i dál." Odpověděl a podíval se na prince co nejpřísněji mohl. "Já jsem neměl na mysli Prince Rhaegara, ale vás. Doneslo se mi, že jste byl dán do výchovy Lorda Velitele jako jeho panoš a vidím jak vaše povinnosti vykonávají jiní. Princ si přece musí plnit své povinnosti sám, aby nevznikl mylný dojem že princ je jen dojná kráva aterč podlézání, ze strany pochybných snaživců." Mistr se znovu zadíval zle a čekal jaká měla jeho slova účinek. |
| |
| Smečka sebevrahů Tribuna 6. 11. 281 Hoster Tully „Ten Hightower se musí prát, to se musí nechat,“ trhnu hlavou k mladému Garthovi, jenž zatím veškeré své soky porazil bez nutnosti sesednout z koně. Jeho mladická nerozvážnost z něj však činí živý cíl pro Lannisterskou nenávist. „Zajímalo by mě, jestli to pomůže, až se na něj v pranici sesype celá lví tlupa. Ale jinak na mě dělá dojem, taková oddanost lennímu pánovi je chvályhodná.“ Konečně nastává čas pro mé drahé děti a já s hrůzou přihlížím, jak jednají bez sebemenší známky pudu sebezáchovy. Ned vyzval na souboj ostrými jednoho z nejkrutějších válečníků Západozemí a Benjen samotného korunního prince a snad nejlepšího šermíře, jakého jsem kdy viděl. Klouby mi zbělají, když sevřu opěrky křesla. „MEDOVINU!“ |
| |
| Čtvrté klání dne
Jezdci zaujali svá místa. Koně nervózně hrabali kopy a davy upřely své oči na šátek, Krásné Panny. Ta jen otevřela svou ručku a trubky hlubokým duněním daly rozkaz. Rytíři pobídli koně v před a nad neuspořádaným hlukem davy bylo slyšet rytmické skandovaní. "Lev! Lev! Doprovázené bušením čepelí o poklice štítů. Rytíři se k sobě přibližovali ďábelsky rychlým tempem. Kopí se sklánějí a pak náraz. Třísky, prach a ržání koní. "Castamere! Castamere!" Křičeli muži Lannistrů, když jejich páni zůstali v sedlech. Všichni rytíři zůstali v sedlech, jen Mladý Vlk se pod úderem prince prudce zapotácel. Dav šílel nadšením a muži se chystali k dalšímu nájezdu. Trubka. Rytíři vyrazili vpřed. Náraz. Robert zasáhl Caswella do středu štítu. Jeho protivník nevydržel a vylétl v zad jako by ho vystřeli z praku. Po dopadu se ještě několikrát přetočil, než zůstal bezvládně ležet na zemi. "Hovno kentaur" Prohodil sám pro sebe Robert a vrátil se ke svému stanu, zatím co jeho protivníka odnášeli pryč jako pytel. Trubka volala k čtvrtému rozjezdu. Čtyři páry koní se proti sobě pustili jako v bitvě. Všichni mimovolně sledovali Tywina, který bojoval bez viditelných emocí, spíš jako stroj než člověk. Náraz. Všichni viděli jak Princ Rhaegar trochu přitáhl uzdu a oslabil úder. Kdyby to neudělal jeho protivník by vyletěl ze sedla a bylo by s ním zle. I tak mladý Benjen přepadl dozadu a tvrdě dopadl na zem, až pláty zachrastily. Postavil se ale na nohy a vytáhl meč. Princ obratně seskočil ze sedla a odhodil štít. Vytasil meč a blížil se jako statný drak, který si s udivením prohlíží statečné vlče. Zbývající tři páry rytířů vyrazily, aby zlomily další kopí. Náraz. Prach třísky a vzteklý řev Lannistrů. Eddard, další z vlků zasáhl. Jeho kopí přešlo štítem a mezi pláty kyrysu vniklo do těla Tygetta Lannistra. Spadl ze sedla. Postavil se sice na nohy, ale obličej měl stažený bolestí. Nezbylo mu než vzdát a s pomocí sluhů se odebrat do stanu mistrů. Drak mezitím porazil Vlčka. Bylo to krátké, ale nikoliv příliš ostudné. Zbývaly dva páry a trubky je neodbytně volaly do dalšího nájezdu. Náraz! Lord Tarthu zasáhl Mallistera do přilby. Malliser se složil na zem, pokusil se vstát a padl znovu. Sluhové mu sejmuli těžkou přilbu a viděli pod ní oči utíkající všemi směry. Naložili svého pána na nosítka a odnesli k mistrům. Na kolbišti zůstali jen dva bojovníci. Garth, kterému už všichni říkali Věž a Tywin Lannister. Skandování a pokřiky "Castamere! Castamere!" Byly čím dál tím silnější. Dalších devět kopí spolu protivníci zlomili, aniž by kdokoliv z nich čehokoliv dosáhl. Trubky volaly k dalšímu úderu a dav ve varu nadšením jen s napětím sledoval jak se kopí sklánějí, jako už tolikrát před tím. Těsně před nárazem Pán Skály jemně změnil svou pozici. Vyřezaná pěst jenž bylo zakončeno jeho turnajové kopí zasáhl Věž přímo mezi oči. Hightower se zachvěl, chvíli hledal rovnováhu a nakonec spadl jako podťatý strom. Tywin zastavil koně a sledoval jak jeho protivník padá. Odhodil kus zlomeného dřevce a položil ruku na meč. Garth se už nezvedl. Sluhové v šedé kteří se k němu sběhli mu okamžitě odkryli obličej. Museli svému pánu otočit hlavu na stranu aby se neudusil vlastními zvratky. Bylo po boji. Sluhové začali bourat stany vyzyvatelů a místo nich stavět nové. Pavilon pobočníka byl rudý, obrovský a ozdobený zlatými lvy a ručkami Úřadu pobočníka. Místo stanu Tygetta vztyčili sluhové stan Eddarda Starka. Šedý a ozdobený hlavou zlovlka. Pozornost všech se soustředila na přijíždějící rytíře vyzyvatele. Vedl je princ Lewyn jasně poznatelný po bílém plášti a slunci na štítě. Za ním jel Mace Tyrell. Tabard mu zdobila zlatá růže a tatáž se skvěla na jeho klenotu. Další jel Emmon Frey. Lvi Lannistru se na jeho znaku střádali s Věžemi Freyů. Čtvrtý byl mladíček se znaky Ashfordů z Roviny a jako poslední jel potulný rytíř se zlatým kalichem na modrém poli. Vyzyvatelé se uklonili čestným hostům a zamířili si vybrat protivníky. |
| |
| Vlk vs Lev! S hlubokým nádechem jsem pobídl svého milovaného koně a vyrazil jsem kupředu tryskem proti lvu. Věděl jsem, že to bude buď tak, že odvezou na nosítkách mne, nebo jeho. Vlk proti Lvovi, jen jeden z nás může odejít se ctí. "Dám do toho vše." Ozve se křáchnutí, když o sebe rozbijeme první dřevce. V duchu se mi uleví, když mne ostré kopí soupeře nezasáhne. Jak řekl Wull v boji není žádné možná. je to buď zabiješ soupeře, nebo budeš zabit. "Dnes budu rychlejší, než stínokočka, respektive než lev." Usmyslím si v duchu a obrátím koně. Přijmu nový dřevec a vyrazím znovu kupředu proti svému soupeři. "Leť Hurikáne! Tak jako nikdy!" Nabádám za jízdy svého koně a pak přichází další tříštění dřevců. Tělo mi pumpovalo žilami adrenalin a s každým přibývajícím zlomeným dřevcem se napětí v mém těle a touha vyhrát ještě zvyšovala. Pak přišel osudový rozjezd. Páty střet. "Vpřed!" Pobídnu opět koně do trysku a připravím se k úderu a přijmout opět úder soupeře. Tygett se přiblížil na dosah a já vložil do svého úderu veškerou možnou sílu a udeřil jsem proti jeho štítu. "Hááááááá!" Zařvu z plna hrdla, jako by to mohlo přidat na mocnosti mému úderu. Uslyšel jsem tříštící se dřevo a skřípění kovu. Cítil jsem, jak odpor nepřítelova těla povolil a Tygett sletěl z koně s kusem mého dřevce v těle. Odhodil jsem zbytek svého dřevce a zastavil Hurikána a sáhl k pasu po svém meči a zaměřil pozornost na Tygetta, který se posbíral na nohy s notnou dávkou sebezapření. Už už jsem chtěl sesednout z koně, když to Tygett vzdal. V jeho stavu se tomu ani nedivím. S pocitem zadostiučinění se pod helmou usměju při pohledu na proražený štít lva, který má mou zbraní připíchnutý k těle. "Pýcha předchází pád!" Chytnu otěže svého koně a pobídnu je směrem k potupně otočeným třem štítům Tyrellů, které Tygett Lannister ukořistil. Z dálky vidím přibíhat už svého panoše, který s dalšími pomocníky přichází pomoct s přestavbou stanu Lvího za ten Vlčí. Zastavím u třech štítů Tyrellů a posbírám je, protože již nenáleží rytíři, který je vydobil, jelikož jsem já porazil jej. Pak se třemi štíty zavěšenými již, jak se patří ve volné ruce pobídnu hurikána a přijedu k k tribunám, kde sedí rodina Tyrellů. Ještě věnuji pohled Macemu Tyrellovi, který přijíždí v další vlně vyzyvatelů. "Vážení Lodrové a dámy z váženého rodu Tyrellů. Vlk vám vrací to, co vám Lev vzal. Vaše čest budiž tímto očištěna." Předám slavnostně štíty Tyrellům a sundám si helmu až jsou mi vidět zpocené vlasy a upocený obličej. S helmou v podpaží pobídnu Hurikána a zamířím zpět ke svému novému stanu. Tam sesdnu a využiju toho okamžiku k odpočinku a možnosti pohlédnou na tribunu na svého otce s nadějí, že na mne bude pro tento výkon pyšný. A taky se bezděky volnou rukou dotknu svého šátku na krku. "Alespoň, že Ben vyvázl dobře, princ mohl být tvrdší." Pohledem vyhledám prince a děkovně na něj kývnu. To, že ušetřil mého bratra většímu ponížení pro mne hodně znamená, je to opravdu velký muž a bude z něj dobrý král. "Hodný kluk." Pohladím Hurikána po tlamě. Dnes bojuju za tři rody a alespoň něčeho jsem dosáhl. Prokázal jsem v prvním boji čest našemu rodu, Arrynovu za který bojuji v turnaji a také Tyrellům. To je více, než jsem mohl chtít. Snad se mne štěstí udrží. Pak kouknu na svého panoše. "Až se bude ptát ten Lev po výkupu své zbroje a koně dej mi vědět levné to mít nebude." Mihne se mi ve tváři úsměv promísený s tvrdostí. Ne neusnadním to Lvovi, ne po tom, jak se choval. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6.XI. 281 Mé nadšení netrvá příliš dlouho…nebo alespoň trvá o podstatně kratší dobu, než jsem předpokládala. Můj rychlý odchod nevyšel a než se naději, stojím oproti skupince dorňanů, jež si očividně vsadili na toho špatného jezdce. Lehce polknu, zírajíc do tváře muže s dýkami. Nemohu říci, že bych se nebála...avšak ani útěk teď není možný…nebo ano? Divoký ještě není tak daleko…jenže co pak…? Prozatím jsem vás stál pouze peníze... pokusím se nakonec vše vyřešit slovy, které z mého vyprahlého hrdla znějí alespoň trochu jako mužská. …avšak pokud opravdu trváte na svém, mohl bych vás toho stát mnohem více. zamračím se vážně. Co až se ke králi donese, že muži z krajin princovy manželky nepostrádají pouze rychlé koně, ale také čest? nadzvednu obočí, jako bych vskutku jednou býval dědicem mocného lorda Opravdu chcete přijít o další možné příležitosti k výdělku tím, že napadnete někoho, kdo je v právu? …stojí vám můj život za ty vaše? pohlédnu muži zpříma do očí-stojí ti tohle za to? Vím že riskuji…a možná až příliš…otázkou však je, jestli risk dorňanů není vyšší, než ten můj. |
| |
|
|
| |
| Tyrellovci 6.XI. 281 Tribúna Garth dnes bojuje skvelo, samozrejme ma to neprekvapuje. Som naňho ako vždy veľmi hrdý. Provokačné poznámky mojej dcéry lady Alerie sa snažím ignorovať. Dovoľuje si pri Macem až priveľa, no zjavne Mace si to už zjavne vôbec nevšíma. "Vďaka, pani." Poďakujem sa kráľovne tŕňov a pozorujem kolbište, kde sa zbiehajú ďalší vyzývatelia. Medzi vyzývateľmi sa ukáže pobočník kráľa lord Tywin Lannister. Je už viac jasné, že lord Mace Tyrell je viac než nahnevaný a možno sa odhodlá obliecť sa do zbroje. Jeho náhly odchod mi to len potvrdí. Tywin Lannister vyzve na súboj Gartha. Kto by to bol čakal? Tywin Lannister nie je veľmi známy bojovník, ale nepochybne si so zbraňami nie je cudzí. To mi len obavy zvyšuje. Ak Tywin uspeje, Mace ho vyzve na súboj a Tywin uspeje znovu. Pozvanie od kráľovny tŕňov, aby som si k nej prisadol neodmietnem a presuniem sa zo svojho miesta k Ollene Tyrell. "Určite by som takéto pozvanie neodmietol." Usmejem sa a pozotuj už začínajúce súboje. Každému z bojovníkov trochu závidím, možno ešte pred desať alebo päť rokmi by som si veril nasadiť zbroj a poviesť svojho koňa na kolbište, no už to nie je čo bývalo. D´vam prednosť pohodliu tribúny a sladkému vínu Redwynovcov. Garth bojuje s Tywinom skvelo no je vidno, že Tywin má svoj deň. Nakoniec padne Garth nepekne zo sedla a prehráva súboj. Kútikom oka zahlidnem Maceho ako sa stavia medzi vyzývateľov. To ešte bude zúriť. Nakloním sa k ledy Ollene. "Som presvedčený, že Mace vyzve kráľovho pobočníka. Dav bude jasať." Až na ten Tyrellovský. odpijem si z pohára v ktorom je sladké Redwynovské víno. |
| |
| Potulní rytieri 6.XI. 281 Najprv ľadová voda, potom mierená facka. Tieto dve veci ma prebrali naspäť do reality. Po súboji s Robertom Baratheonom a po tvrdom páde som odišiel do sveta snov, aj keď si žiadny sen neviem vybaviť. Okrem toho čudného z dnešného rána. Nejaký z potulných rytierov sa ma snaží zosmiešniť a pobaviť ostatných. Bez nejakých emócií zoberiem fľašku pálenky, ktorá tu koluje, aby som stíšil o búšenie v hlave. Sakra, tento jeleň nebol až taký dobrý bojovník ako sa zdá. Mal len šťastie. Napijem sa a kvôli chuti pálenky len pokrivím ústa. Rytier pokračuje so vtipkovaním na čo určite nemám náladu. Zdvihnem k nemu hlavu. "Určite sa teraz cítim lepšie ako sa budeš cítiť ty potom čo ti vyrazím všetky zuby." Odpoviem mu rozzúrene. "Ak chceš malú úpravu svojej tváričky len pokračuj." Odpľujem si na zem a postavím sa. No poď, s takými ako ty som sa už niekoľko krát vysporiadal a dokonca som si to kvôli vínu ani nepamätal. |
| |
| Obr a trpaslík 6. 11. 281 Tak tu sedím na svém koni a skrz hledí sleduji dračího prince. I on už je připraven na souboj, jediné na co se čeká je signál. Signál mladé lady Whent, šátek, který vyšle deset jezdců proti sobě. Pevně sevřu dřevec a pokusím se soustředit. Jsem jako omámený, první turnaj a já jdu proti mnohem zkušenějšímu soupeři. Šance že vyhraji jsou mizivé, spíš neexistující. Lady Whent pustí šátek. Znamení. Deset jezdců vyráží, já mezi nimi. Princ se blíží, nastavuji štít, i on tak činí. Dva dřevce se roztříští a já mám co dělat, abych se udržel v sedle. To se mi ale naštěstí povede a srovnám balanc. To už ale u mě stojí sluha a podává dalšího dřevce. S princem proti sobě znovu vyrazíme. Nyní si vedu lépe a náraz soupeře mě tolik nerozhodí. Třetí výměna se nese ve stejném duchu a já si tak splnil své malé přání, zlomit s princem tři dřevce. Čtvrtý střet je ale osudný. Dokud jsem byl na koni, měl jsem alespoň minimální šanci na úspěch. Toho postu jsem ale byl zbaven. Špatně jsem se nastavil, špatně jsem držel své kopí a princ jde na jistotu. Pak ale vidím něco co mi zvedne rudou mlhu před očima. Princ zmírní úder. Nic už nestihnu dělat. Jeho rána byla přesná a já se na okamžik vznesu do vzduchu. Trvá to jen několik vteřin a pak je tvrdý dopad. Rána o zem mi vyrazila dech. Přesto ale takhle skončit nemohu. Nějakým způsobem se mi podaří vyškrábat se zpět na nohy, ale je viditelné, že i přes zmírněný úder mne jasně bolí žebra a záda. Přesto ale zvednu meč a vyzvu prince k poslednímu střetu, ačkoliv souboj je již předem určený. S princem si vyměním několik úderů, ale nezkušenost a bolest si nakonec vyberou své a princ mi vyrazí meč z ruky, přičemž svůj přiloží na hruď. Řekne mi nějaká slova ale já neposlouchám, hučí mi v hlavě, jsem rozlámaný a ponížený. Princ pak ale udělá gesto které jsem nečekal, sám můj meč zvedne a podá mi ho. Mlčky svou zbraň přijmu zpět a prohlédnu si ji. "Princi Rhaegare, ten poslední úder dřevcem... Neměl jste zpomalovat." natáhnu před sebe ruku se svým mečem "Nyní je Váš, přeji Vám mnoho úspěchu ve zbytku turnaje." Počkám až si princ meč vezme a odbelhám se na kraj kolbiště, kde ze sebe postupně sundám zbroj a předám ji jednomu z Targaryenských sluhů, společně s uzdou mého koně. Nyní jsou prince, pokud je otec nevykoupí zpět. Pak se jen pomalu se sklopenou hlavou vydám pryč od turnajového kolbiště, tady už nemám co dělat. |
| |
| Vítězové a poražení 6. XI. 281 Má ruka se zastaví až v momentě, kdy ji obejmou sestřiny prsty. "Bojovala jsi skvěle," odpovím bezděky a povzbudivě se na ní usměji. Snažím se ignorovat její tvář, jež brzy pohltí odstíny modré a o to víc si nepřipouštím jak bude vypadat, když se řádně nepostarají o její nalomený nos. "Ale doufám, že se nechceš... vrátit?" zeptám se, když se otočím k misce s vodou, do které hadr ponořím, "sedm ti, zdá se, bude přát až jindy," dodám a přitisknu stále ještě čistou část látky k jejímu rtu. "Drž si to tam," požádám ji, "podívám se jestli tu nemají nějaké masti," s těmi slovy se zvednu a zamířím za mistrem, který zde ošetřuje raněné, abych si od něj nějaké obklady a masti vyžádala. |
| |
| Stany mistrů Uposlechla jsem každý příkaz, který mi byl dán. Všechno jsem vyčistila, vymyla jsem okolí rány a pak jsem se podívala na holohlavého mistra, který mi to všechno přikázal. Hodlal se k něčemu naprosto šílenému. Zamrazilo mne v zádech, když jsem viděla, co se skrývá v těle tohohle rytíře. Nechutné množství krve, úlomků kostí a cizích těles, které tam nepatřili. Vzala jsem mu nůž a předala jsem mu kleště. Pohled mi sklouzl na krátko k obličeji našeho pacienta. Pak jsem očistila nůž a odložila ho stranou. Nebyla jsem schopna slova, jen jsem poslouchala motlitbu, kterou recitoval. Znala jsem ji, byla jednou z velmi důležitých věcí, které jsem se musela naučit už dávno, když jsem se rozhodla pomáhat ostatním. Najednou ale změnil tóninu hlasu i slovník, natáhla jsem ruce k ráně, ve které už nebylo nic, než jen plno krve, kterou jsem začala pomalu ale jistě odsávat tím, čím mi mistr Oemund ukázal. Když jsem ruce vytáhla, měla jsem je celé od krve. Zachvěla jsem se a rychle jsem si ruce otřela. Pak jsem podala mistrovi šití. Ostrou vydezinfikovanou jehlu a pevnou nit. „ Mistře mám jen dutá stébla. K čemu to potřebujete?“ Otázala jsem se opatrně, když jsem viděla jak Oemund bledne tak rychle, jako bledl náš pacient. Umyla jsem si ruce a došla ke svým věcem, odkud jsem vytáhla duté stéblo a dobře jsem ho vyčistila. „ Oemunde, oč jde? Zač ho mají vyhodit z Citadely?“ Otázala jsem se se starostí a podívala jsem se na oba Mistry. Jeden druhého ignoroval a ten druhý, byl bledý jako smrt. Zůstala jsem mezi nimi stát se zástěrou i šaty umazanými od krve, sama celkem pobledlá. Nakonec jsem došla k Oemundovi. „ Co přesně si to počítal?“ |
| |
| Padlý orel 6. XI. 281, poledne Harrenov, kolbiště Rytíř smějícího se stromu, Mlčenlivost tajemného rytíře mě sice nepotěší, na druhou stranu ale ani neurazí. Z nějakého důvodu chce ponechat svou tvář skrytu a možná se bojí, že by jej snad mohl prozradit i hlas. Zvláště kdyby snad patřil ženě, pomyslím si, ale domněnku obratem ruky zamítnu. Snad žádná žena by v sobě nemohla nosit tolik síly, aby poslala k zemi tolik výtečných rytířů. |
| |
| Pětadvacet od Dorny 6. XI. 281, poledne Harrenov Kevan, Tywin, Ashara Namísto lady Ashary se dočkám hned dvou překvapení. Prvním z nich je můj nejstarší bratr ve zbroji. Tywin jako turnajový rytíř? ušklíbnu se, ale jsem více zaskočen než pobaven. Lord pobočník býval zamlada docela zdatným válečníkem, který ani v tomto ohledu nedělal našemu rodu ostudu. V posledních letech měl ale naprosto odlišné starosti a k tréninku se moc často nedostával. Navíc vždy razil heslo, že každý se má věnovat tomu, v čem vyniká a rád zdůrazňoval, že u mě to má být zajišťování legitimního potomstva. Musí být tedy silně rozčarován a rozhodnut ke změnám, když se nechal navléct do plátů. U brku a mapy mu to vždy slušelo mnohem více. |
| |
| Mrtvý vlk Tribuna 6. 11. 281 Všichni okolo, Benjen Stark Zápas Tywina je pro mě teď vedlejší – nespouštím oči ze dvou mladých štěňat, která dalece přecenila své síly. Je mi jasné, že ani jeden z nich nemá šanci zvítězit. Teď jde jen o to, zda přežijí. Kalíšek s medovinou doslova drtím, když během čtvrtého kola Benjen padá ze sedla. Naštěstí rychle vstává a já úlevně vzdychnu, že... TEN IDIOT JDE ŠERMOVAT! „Blázne!“ Zakřičím a prásknu s kalíškem o zem. Téměř nevnímám, že Nedovi se podařilo skolit Lannistera. Můj zrak se upírá na nejmladší štěně, které dračí princ naštěstí pouze odzbrojí a nerozhodne se jej jinak potrestat za jeho zoufalost. „Přiveďte mi někdo Benjena,“ zavrčím. Můj zrak padne na Eddarda, vůči němuž pro změnu cítím otcovskou pýchu. To je pravý Stark – divoký, přesto rozvážný. Svými dnešními skutky si získal hned několik dalších rodů. Pochvalně na něj kývnu, poté se už připravuji na ohnivý, propalující pohled pro mého nejmladšího. |
| |
| soukromá zpráva od Oberyn Martell pro 6.XI. 281 S Lady Blackmonth Na poznámku mé Lady jsem již nijak nereagoval. Jen jsem se ušklíbnul a pokračoval v laskání jejího krásného těla. Tahle žena je vážně úžasná, být s ní je jako být v nebi. Stále mi není jasné jak to že jsem o ní až dosud neslyšel, ale pro teď to je jedno. Možná by pak něco věděla Elia či Ashara, uvidíme. Jakmile je po souloži, tak Lady jednou rukou obejmu kolem pasu a spokojeně se usměji. "Vskutku? Tak to jsem rád že se o mně mluví, i když možná jen takhle". Políbím Lady Blackmonth na krk, zadívám se jí do tváře a pousměji se. "No.. Kromě toho co jste jmenovala toho zas tolik není.. Možná někoho pozdravit a někoho... zkontrolovat." Na chviličku se odmlčím, prstem přejedu lady po břiše a boku. "No a co vy má krásná Lady, to jste celou cestu z Dorne podnikla aby jste viděla našeho mocného krále? Nebo snad kvůli mé maličkosti?" Pousměji se, pokusím se zadívat lady do očí a snažit se pokud možno odhadnout zda bude mluvit pravdu či ne až bude odpovídat. |
| |
| soukromá zpráva od Roymund Ryder pro 6.XI. 281 Nemohl jsem uvěřit tomu co se stalo a tak jsem se šel trochu projít, rozdýchat to jak se říká. Byl jsem tak naštvaný, že jsem uvažoval zda by nebylo nejlepší někam zapadnout a opít se. Naštvaný jsem byl však sám na sebe, že jsem nedokázal porazit Rhaegara. Nechápu co se to děje, muže z koní shazuje stejně snadno jako když někdo sbírá spadaná jablka. Jako by nad ním drželi ochranou ruku bohové či co. Když o tom teď přemýšlím, tak bych byl velmi zvědavý, zda by ho dokázal porazit třeba aspoň Robert. No a také je tu Lewyn. Pokud i on prohraje, tak už to bude vážně špatné, budeme vypadat jako banda packalů. Šel jsem dál a kopl do kamene který ležel na cestě, najednou se však objevil muž v barvách královského rodu, zřejmě posel. Dopis od krále? Překvapeně se na něj zadívám, přeruším pečeť a začnu číst. Nový člen gardy... Jaime Lannister... Zvláštní že zrovna on, řekl bych že jej Tywin bude chtít jako dědice. Ale co mně je do toho že? Na turnaji Jaime své dovednosti předvedl a určitě v něm je potenciál. Budiž tedy... S rukou na meči kouknu na posla a kývnu. "Můžeme jít". Řeknu prostě a čekám kam mně povede. Že by se mnou chtěl mluvit třeba král? |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Victarie Holohlavý mistr se zamyslel. "Potřebuji hadičku. Dutou hezkou hadičku. Nebo třeba propláchlé střívko. Ty," ukázal na jednu z dívek. "Kousek odtud jsem viděl řezníka. Dones mi od něj čisté střívko." Ještě se zamračil aby ji popohnal. "Udělám to já. Pokud se to nepovede budu nejspíš mrtvý a Sedm si to už přebere." Odpověděl Oemundovi. "A pokud se to povede, tak to nikoho nebude zajímat." Dokončil holohlavý a ignoroval nesouhlasný Oemundův pohled. Mistr Oemund jen vztekle zvedl obočí. "Tady mistr si chce napíchnout žílu a dát trochu své krve seru Kevanovi. Problém je v tom, že drtivá většina pacientů potom umře a umře i značná část těch co krev darují. Proto Citadela podobná kouzla zakázala. Smrt se nedá obelhat." Donesli střívka. Holohlavý je důkladně popral v alkoholu. Vzal do ruku jehlu a napíchl Kevanovi zkušeným pohybem žílu. Zasunul do ní duté stéblo zakončenou střívkem. Podobně naložil i se svou rukou. "Počítal jsem čas. Čím déle je otevřený, tím menší je šance že přežije." Odpověděl Oemund Victarii a fascinovaně sledoval rudou tekutinu protékající střívkem. |
| |
| Tribuna Tyrellů 6.XI. 281 Leyton Královna Trnů se mile usmála. "Konečně někdo, kdo se se mnou nechce hádat. Není to milé Alerie." Lady Vysoké zahrady jen přikývla hlavou a viditelně se nechtěla se svou tchýní pouštět do jakékoliv hlubší debaty. Byla to Alerie, kdo tentokrát nakopl páže špičkou střevíčku, když pobočník vyhodil ze sedal jejího bratra. Chlapec už měl slzy na krajíčku a na očích mu byla vidět nevyřčená otázka čím si takové zacházení zasloužil. "Děti moje," Lady Olenna zněla naprosto nešťastně, "Čím si to ten chudáček zasloužil. Nejdřív Mace a teď i má snacha. Ti mladí, žádné sebeovládání, že lorde Leytone" Podívala se na pána Starého města a pokračovala. "Máte pravdu. Mace teď vyzve Tywina a Mace nejspíš prohraje. Já mu pak budu muset zpívat nějakou ukolébavku jako za mlada, jelikož je jeho vlastní žena nebude chtít pustit do postele." Podívala se na kolbiště zasněným pohledem. "Mace připomíná mého nebožtíka manžela. Alerii se ani nedivím. Já taky Luthora vyhazovala na mráz každou chvíli." Dokončila a napila se vína. "Buďme ale vážní. Tahle mezirodová řevnivost začíná být moc osobní. Bude se to muset zastavit, než začne téct krev. Doufám, že nechováte k Pobočníkovi zášť za to co udělal vašemu synovi?" Položila otázku a podívala se Leytonovi přímo do očí. |
| |
| Potulní rytíři 6.XI. 281 Gregory Drumm "Mír, mír mezi vyznavači Sedmi," ozval se hlas jako v septu. Patřil rytíři se znakem sedmicípé hvězdy na štítu. U pasu se mu místo meče houpal okovaný kyj jakým se daly lámat kosti i pod pláty brnění. "I když ty sere," podíval se na Gregoryho, "ke své škodě v Sedm nevěříš. Tady ser Kalhoty, to nemyslel zle. Jen si udělal nejapný žert z někoho kdo se nemůže bránit. Jsme rádi, že jste zase mezi námi. Jsme přece bratrstvo potulných rytířů, jsme ti nejlepší a nejvěrnější z rytířů. Sedm nám projevuje svou přízeň." Kázal a kázal by i nadále kdyby se neozvalo. "Septone, drž hubu." Septon v brnění jen pokrčil rameny. "Pánové, co kdybychom se přesunuli o kousek dál. Tady se už končí a jejich Urozenosti nebetyčně předbíhají. Mému sluhovi se povedlo zorganizovat dva sudy vína a velké tučné sele. Tam nám může ser Drumm popsat jaké to je bojovat a my jemu, jaké to je se dívat." Ozval se souhlasný šepot. "Co vy sere Drumme. Přidáte se?" Otázal se a podal Železnému ruku aby mu pomohl vstát. |
| |
| Stany mistrů Prohlédla jsem oba dva mistry. Jeden byl v naprostém klidu a ten druhý zuřil nad tím, co ten první dělá. Zachvěla jsem se a ustoupila jsem od obou. Jestli se začnou hádat, nechci být mezi nimi. Přesto jsem ale zůstala tak blízko, abych mohla pozorovat, co holohlavý mistr dělá. Překvapil mě. Musím přiznat, že mi přijde až troufalé zkoušet dávat někomu vlastní krev. Vždyť krev potřebujeme všichni. A jestli umírají oba dva, když tohle udělají, proč tak strašně riskuje? Polkla jsem a dívala jsem se jak mistr usedá k seru Kevanovi a napichuje mu jehlou žílu v ruce. Je to šílené, ale zjevně spojení pomocí střívka funguje. Teď je otázka, jestli to přežije alespoň jeden z nich. „ Nehrozí při tom přenos nějaké nemoci nebo, nedej bůh, prokletí?“ Otážu se opatrně holohlavého mistra, protože Oemund se o tom zjevně moc bavit nechce. Otřásla jsem se a podívala jsem se po svém otci, jestli tu stále ještě leží. Musel to všechno vidět. Bohužel. Nakonec jsem se ohlédla zase zpátky k mistrům a našemu nynějšímu pacientovi. „ Snad už takovéhle zranění nepřinesou. Tohle bylo vážně ošklivé…“ |
| |
| Vyzyvatelé 6.XI. 281 muži na kolbišti Jen co se vyzyvateli uklonili králi a jiným hostům na čestné tribuně zamířili si vybrat své protivníky. Dav je sledoval s napětím a obdivem. Obdiv patřil hlavně koni prince Lewyna. Zvíře Dornského chovu bylo nejdokonalejším ztělesněním koně, jaké bylo doposud vidět. Mnozí by byli ochotni uvěřit, že se onen hřebec skutečně zrodil z divokého větru a pouštní bouře. Jezdec ho vedl jen koleny a hlasem. přesto nechybně mířili k parohatému stanu Roberta Baratheona. Tam Princ Lewyn lehce udeřil do štítu tupou stranou a uklonil se vyzvanému. Mace který jel za ním rovněž mířil nechybně k pavilonu Tywina Lannistra. Napřáhl se ostrým koncem, ale úder v půlce zastavil a konce se dotkl koncem tupým. Emmon Frey udeřil tupou stranou do štítu Mladého vlka. Také on se uklonil a dodal k svému protivníkovi. "Jednou vám přálo štěstí pane, uvidíme jestli u vás bude i nadále." Mladý Ashford, na chvíli zastavil koně a přemýšlel. Pak zamířil k pánovi Tarthu a udeřil tupě do jeho štítu. Jako poslední jel potulný rytíř. Nevypadal, že by mu vadilo stát proti princi. Udeřil do jeho štítu tupou stranou a dodal pobaveným hlasem. "Hlavně vás nezranit, můj pane a odejít po svých. To bude dobrý den." Pak už vyzyvatelé zamířili na svá místa. |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281, po čtvrtém klání Tygett a Garth Tak jako se i svět točí pořád dokola, lidé se rodí, umírají a platí daně, tak i stany mistrů se nikdy nezastavily, i když by si to jejich osazenstvo z duše přálo. Jeden z mistrů se unaveně zvedl když viděl jak muži Caswellů nesou pytel, který býval a nejspíše stále byl jejich pánem. "No tady ho položte!" Ukázal na stůl, který ani po posledním pacientovi nestihli opláchnout. Rytíř byl mimo, oči zavřené. Mistr mu rychle prohlédl kosti lebky, prohmatal páteř jestli není zraněná a oddychl si když tomu tak nebylo. "Vodu!" Podali mu kbelík studené vody, kterou okamžitě na chudáka obrátil. Rytíř zamžikal očima. "Maminko," zaúpěl, ale oči už nezavřel. Mistr si jen oddechl, ale už nesli dalšího. "Kurva!" Ulevil si mistr Oemund, jenž na chvíli obrátil oči někam jinam a nechtěně viděl dalšího Lannistra zavěšeného mezi sluhy. "Kurva, když už se zabíjíte dělejte to pořádně. Mrtvoly by se nosily septonům a já bych měl kurva klid!" Klel když Tygett doklopýtal až k němu. "No tak se posadíme," Oemund ukázala na kus pařezu, kde se Tygett posadil. Sluhové mu rychle rozepnuli zbroj. Rána nebyla moc hluboká. Hrot kopí ani celý nevešel do tkáně. Oemund vzal kleště a rychle z rány vyndal kroužky zbroje a jiné věci co tam neměly co dělat. Pak vzal láhev s čistým alkoholem a ránu vypláchl. Tygettova tvář se kroutila bolestí a rytíř málem vyl. "Tak to bychom měli." Dodal Oemund, když obvazoval ránu. Nesli dalšího. Garth Hightower byl bledý jako stěna, ale už dozvracel. Pomalu, velmi pomalu přicházel k sobě. "Ať mu některá z dívek umyje obličej." Přikázal Oemund a posadil se na zem vedle Tygetta. Upil z láhve, kde byl alkohol na čištění ran a nabídl i lannisterskému rytíři. Jeho oči sledovaly holohlavého mistra a Kevana, kterému se postupně vracela barva. |
| |
| Další host 6.XI. 281, stany mistrů Aeric Blackwood "Dobré ráno, pane rytíři." Dívka se na Aerica mírně usmála´, když otevřel oči. "Mistře, už je vzhůru." Zakřičela na někoho koho Aeric neviděl. Brzy se nad Blackwoodovou tváří sklonila postava s řetězem a v šedé kutně mistra. "Dobré ráno," pozdravil mistr a rychle zkontroloval oči a tep. "Tak pane rytíři, jakýpak máme dneska den?" Položil mistr otázku a počkal na odpověď. "Jakpak se jmenujete?." Položil další otázku a znovu počkal na odpověď. "A co si jako poslední pamatujete?" Položil poslední otázku. Viditelně byl spokojen protože odešel a přenechal Balckwooda v péči dívky. "Já jsem Aia a mám vám umýt obličej, tak sebou necukejte. " Řekla dívka rozhodným hlasem a okamžitě se dala do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Barbrey Ten co Dorny vedl jen na chvíli zvedl ruce z rukojetí dýk. "Máš pravdu. Ty za námahu nestojíš, ale tady už závodit nebudeš." Dodal a divoce se zasmál až odhalil své bílé zuby. "Nebudeš tady závodit, protože pokud budeš tak se ten tvůj pazgřivec co mu říkáš kůň tak roznemůže až z toho smrt jeho nastane." Podíval se výhružně a jeho kumpáni jen přitakali. "Tak co, pochopil si rampouchu. Pochopil?" Ještě jednou celá jejich skupinka vybouchla smíchem. Pak se otočila a zmizela někde v davu. Zato se objevil sluha. Byl zadýchaný a hnal se přímo k tobě. "Pane, Pane!" Volal. "Můj pane hledají vás, je čas ohlásit vítěze." |
| |
| Probuzení Když opět přicházím k sobě zaznamenávám prve, že ležím. Pak taky hlasy kolem mne. Zamžourám a snažím si pomalu přivyknout světlu a moc se nehýbat, protože hlava mě pěkně bolí. Je to, jako bych dostal ránu kladivem a není čemu se divit. Ale lépe bolest, než nic necítit. Znamená to, že žiju a to tak špatné zase není. Když se mi ustálí zrak spatřím kromě mistra, který za chvíli zase zmizí ještě mladou dívku, která se má o mě starat. Takže usoudím, že jsem v stanu, kde ošetřují raněné. Mistra jsem poznal jen díky jeho oděvu. "Dobré, ale doufám, že není ráno....krom bolesti hlavy po ráně dřevcem to docela jde." Pokusím se o úsměv. "Na souboj s princem jsem vyvázl dobře......jméno? Hmmm Aeric Blackwood a co si pamatuju naposledy.....uhhhh dřevec, pád a zatmění při dopadu." Vyložím, že jsem na tom lépe, než jsem mohl být. Na dívku jen mírně kývnu a znovu se zkusím usmát. Nechci vidět, jak vypadám. Pravděpodobně trochu od krve po zásahu. No snad nemám nic zlomeného v obličeji. Snažím se dívce opravdu necukat, aby to bylo lehčí pro oba. "Jak dlouho tu musím zůstat?" Optám se jí nakonec. |
| |
| Já jsem král, JÁ! JÁ! JÁ! 6.XI. 281 Rhaella Jen zatěkal očima tam a zpět. Vidíš Joanno. Tak vidíš. Teď toho tvého lva vyhodí ze sedla. Celá ta jeho pompa, ta jeho pýcha, ta je ho zbytečnost slatí do prachu jako podťatý strom. Všichni se mu budou smát. Jemu se budou smát. Natáhl ruku pro pohár který mu podali a s chutí se napil. "Vidíš sestřičko, teď se náš slovutný lord Pobočník umaže od bláta, jako poslední usmrkanec." Dodal k Rhaelle, ale soustředil se na klání dole pod tribunou. Soustředil se tak, že jí dokonce přestal škrábat ruku. Jen s potěšením sledoval jak se Věž a Pobočník spolu bijí. "Ne!" Zaťal své dlouhé nehty do rukou své ženy. "Ne, ne. Ne!" Hodil číši s medovinu před sebe do prostoru. "jakým právem. Jak si to mohl dovolit. Jak si to vůbec mohl dovolit. Já ho nechám popravit. Upálím ho. Nikdo se nemá právo vzpínat mé vůli. Mé dračí vůli. Mají dělat co chci já!" Křičel vzteky a díval se přitom na svou ženu, aniž by ho zajímalo, že se lidé na tribuně nenápadně otáčejí. "Nemohl vyhrát. Nemohl vyhrát." Teď se už mnohem klidněji díval na svou ženu. |
| |
| Štěstí nebo vůle Starých bohů? Jsem rád, že je na mne otec pyšný je to na něm vidět. Ač na druhou stranu to asi pro změnu Ben schytá. Škoda, že si s ním teď nemohu promluvit. Inu snad alespoň večer vypijeme trochu medoviny. Každopádně nyní mne čeká další souboj. Trošku mne v duchu zamrzelo, že Tyrellové přijali své štíty spíše bez nějakého většího projevení povděku, ale kvůli němu jsem to stejně nedělal. Bylo to prostě správné. Zhluboka se nadechnu, když přijíždějí další vyzyvatelé. Jakmile mezi nimi zahlédnu Freye je mi jasné, že půjde po mě vzhledem k tomu, že je zde i za Lvy. "No uvidíme zdali budou Staří bohové stát při mě i nadále." S pomocí svého panoše se dostanu do sedla svého koně a zhluboka se nadechnu. "Uvidíme komu budou bohové přát pane, nechť zvítězí ten lepší." Kývnu na něj a sklopím své hledí. V myšlence zalétnu ke svému šátečku na krku v naději, že mi díky němu bude přát štěstí i nadále. Pak již přijmu svůj štít a dřevec. Připravím se a jakmile bude klání opět zahájeno, tak pobídnu Hurikána k trysku s naději, že porazím dalšího soupeře a zajistím další dobré jméno všem, které dnes zastupuji. |
| |
| Někdy je prohra vítězstvím 6. XI. 281 Stále se usmívám, sleduji její obličej, jsem spokojená. Zkusila jsem to a to mi stačí, proto, když zadoufá, že se nevrátím, zavrtím hlavou. "Pro dnešek stačí," vyhuhlém přes rozražený ret, než mi na něj přitiskne vlhký hadr. Pak jen souhlasně přikývnu a přidržím si hadr na rtu, zatímco sestra kamsi odběhne. |
| |
| Strážní se znakem draka 6.XI. 281 Já a všichni, kdo jsou u krále Myšlenkami plovu stále v dnešním ránu a mé "snídani", když v tom se přede mnou zjeví dva královští strážní, s vyštým rudým drakem na hrudích. Jeden už je postarší muž, podlouhlou tvář mu zvelebuje tmavý vous, prorostlý šedinami, ten mladší, jenž by mohl být jeho syn, nebo můj bratr, je naprosto opačného vzhledu. S kulatým obličejem, jasně zelenými oči, narůžovělými rty a tmavě černými vlasy. Svými svalnatými těly mi zabrání v pozorování kolbiště. Než ten starší stačí cokoliv říct, přeskočím ho. "Máte doopravdy skvělý vkus na načasování, už jsem si říkal, jak bych si tady rád poseděl a tupě zíral na kolbiště." Řeknu v ironii. Starší muž mi odpoví. "Doopravdy? Bude mi ctí." Prohodím v posměšku a svévolným krokem vyrazím za doprovodu dvou strážných za králem. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6.XI. 281 Pocítím očividnou úlevu jakmile dorňanova ruka opustí rukojeť dýky. Přestože by pro mne bylo přitakání tou nejlehčí věcí na světě, nehodlám jakkoliv ohrozit Markovu budoucí pozici a způsobit, že by jej někdo mohl nařknout ze zbabělosti. Nezbude tedy než nadále stát a pokoušet se o kamenný výraz. Naštěstí se však dorňané zabaví sami sebou a jakmile ještě jednou objasní svou výhružku, celá skupina se dá na odchod. Teprve teď si slyšitelně oddechnu. Krk mi polévá studený pot a skoro si nevšimne, že se ke mně připojil mladý udýchaný sluha. Cože? otočím se na něj po několika momentech, zatímco mi pomalu dochází jeho slova. Sděl jim, že jsem indisponován. vyštěknu nakonec a otočím se, abych co nejrychleji vyrazila směrem zpět do stanu-málem zapomínajíc na mé kulhání. Šeptem lehce kleji, snažíc se ztratit mezi davem lidu, doufajíc, že mne nenajde kromě mladého sluhy ještě někdo. Po konfrontaci s dorňany nemám náladu na to se ještě zabývat někým z pořadatelů-jediné, po čem toužím, je sdělit Markovi, že dnes vyhrál. |
| |
| Proklatí diváci Pln odhodlání pobídnu Brouska k prvnímu setkání s lordem pobočníkem. Nemám z něj až takový strach, přeci jen už je to pán v letech a většinu svého času musí trávit politikařením spíše než bojem Zas takovej tvrďák nejsi, vyšlu k němu myšlenku těsně předtím, než se srazíme v prvním kole. Uběhne několik dalších střetů a já musím uznat, že Lannister na časy, kdy bylo třeba se ohánět mečem, ještě stále nezapomněl. Drží krok s vyrovnaností jemu vlastní, mě však tento souboj začíná štvát. „Držte už huby!“ zahučím si do helmy. Je těžké podat perfektní výkon, když ze všech stran slyšíte to pitomé skandování Castamere. Doslova cítím, jak mě atmosféra na kolbišti vyvádí ze soustředění. Až tolik, že si nevšimnu jak Lev jemně pozvedne svou zbraň – trik, jenž jsem předtím já použil na lorda Mormonta. Dříve, než stihnu zareagovat je mé vědomí přerušeno ránou srovnatelnou s fackou od obra. Tělo mi vypovídá službu a já padám na zem. Je mi zle. Opravdu zle. Cítím, jak se zbytky dnešní snídaně vydávají na cestu za slunečním světlem a zevnitř přilby mi pokrývají celý obličej. Sluhové díky Sedmi přibíhají rychle a otáčejí mne, já sám na to nemám sílu. Skrze návaly migrén a nevolností ani nevnímám, jak mě dávají na nosítka a odnášejí ke stanům. Svět se začne dávat do kupy. Okolní hluk se zostří do podoby slov a já hledím na dívku v bílé zástěře, jak ke mě přistupuje. „Vodu,“ zachraptím a potlačím další křeč v žaludku. Stejně už nemám co vyzvracet. Ještě že jsem si dal ráno se svou stolicí záležet. |
| |
| Otravný mistr 6.XI.281 Mistr se nenechal odbít. Stařec má tuhý kořínek. pomyslím si posměšně. Od dob kdy jsem byl jeho studentem už uplynulo mnoho let, a on si zřejmě neuvědomuje, že mi už nemůže rozkazovat. Dokonce se opovážil mě urazit, a to, že to co řekl platí i na Rhaegara úplně ignoroval. Dokonce se mi snažil podstrčit, že jsem vlastně jen tupá dojná kráva. To se mi nelíbilo. Nebyl jsem kráva, byl jsem drak. A tohle on zpochybňoval. ,,Prosím opusťte nás." řeknu nohsledům. ,,Já a mistr si musíme promluvit mezi čtyřma očima." Pak mě ale napadlo, že si budou myslet, že Mistrovi ustupuji. ,,Já ROZHODNĚ mistrovi neustupuji, a nejsem žádná zbabělá dojná kráva jak on tvrdí." dodám, pak mě ale napadne, jestli právě tím náhodou nedokazuji, že tou krávou jsem. ,,Teda, nejsem kráva, a..." Pak si uvědomím, že ze sebe dělám idiota. ,,Prostě jděte." řeknu rázně, a pakliže se k tomu moc nemají, tak to vztekle zařvu. ,,JDĚTE!" Mistr samozřejmě zůstane. ,,Vyhrál jste. Jste spokojen? Myslím, že teď už se víc znemožňovat těmi pracemi ani nemusím, už jsem se ztrapnil až až." řeknu sklesle. |
| |
|
|
| |
| Vlk na řetězu Tribuna 6. 11. 281 Benjen Stark Jak se zdá, Eddard bude bojovat proti Freyovi. To je dobré, fretce by měl dokázat čelit a pokud ne, nevěřím, že by se mohl nějak vážněji zranit. Svého prostředního syna nepřestávám sledovat ani ve chvíli, kdy přichází ten nejmladší. „Ano,“ odvětím Benjenovi, aniž bych mu věnoval jediný pohled. Můj hlas je snad ještě ostřejší než Led. „Posaď se.“ Tvůj čas nadejde až budeme v soukromí. Ale neboj se synáčku, teď už přede mnou nikam neutečeš. |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Victarie Mistr Oemund s podivem zvedl obočí. "Nevěřím, že někdo jako vy může věřit na prokletí. Takové věci jako prokletí, magie, obsidiánové svíce. To všechno jsou jen pohádky jimiž si prostí vysvětlují věci, které by jinak nebyli schopni pochopit." Netrpělivě sledoval Kevana a holohlavého mistra. "je to zakázáno proto, že při tom většinou pacienti zemřou. Jiní ale zase přežijí i velmi těžká zranění, která prostě nemají právo přežít." Oemund se podrbal na bradě. Kevanovi se mezitím vracela do tváře barva. "Ještě chvíli a rozhodne se. Buď budou žít nebo zemřou. Upřímně jsem něco takového ještě neviděl. Víc než čtyři čtvrtiny pacientů zemřou." Dodal ještě sám pro sebe. "Ano doufejme, že víc takových zranění tady již nebude." A dál sledoval co top nevšední divadlo. |
| |
| Další Host 6.XI. 281 Aeric Dívka se vesele usmála. "Poprvé jste zkoušel odejít, hned co vás přinesli. Pokusil jste se zvednout a zase jste spadl na nosítka. Pak jste to zkusil znovu, ale vaši panoši vás na ty nosítka složili znovu. Takže můžete odejít, pokud po cestě nespadnete, neomdlíte a jinak nespadnete na zem. Pokud byste spadl na tvrdou zem, dali by mi mistři pořádnou lekci." Usmála se znovu a teprve teď bylo vidět ořechy Smallwoodů jimiž měla pošité šaty. "takže pokud se pane rytíři rozhodnete vstát. Táhle," ukázala na skupinku mužů, "stojí vaši přátelé a čekají na vás. myslím že tam mají víno a silnou pálenku. Neměl byste ani jedno z toho, pokud nechcete zase vidět nosítka." Hlas teď měla rozhodný. |
| |
| Stany mistrů Usměju se na dívku a lehce pokývnu hlavou. "Hmmm z mých minulých pokusů o útěch si moc nepamatuji, ale budu se snažit napravit a již nikde neskácet." Rošťácky se zazubím a pomalu a opatrně se posadím, abych srovnal tlak v hlavě a přivykl opět jiné pozici, než té v ležmo. "Jinak nemějte obavy slečno, stačí že mě bolí hlava už tak, nehodlám si přidělávat další bolehlav.....no nic nebudu zabírat místo pacientům, kteří to tu potřebují více. Třeba se uvidíme na hostině zatím hodně štěstí a málo krve." Popřeju jí a pomalu se zvednu na nohy a ujistím se, že mne udrží. Pak se opatrnými kroky vydám ke svým přátelům. Předpokládám, že se jedná o rytíře z naší družiny. "Těm, kteří kvůli mě prohráli sázku se předem omlouvám." Zkřivím tvář do úšklebku a pak s nimi pomalu vyjdu ven. "Přišel jsem o něco zatímco, jsem si užíval pobytu zde?" Optám se jednoho z nich za pomalé chůze. |
| |
| Zlé chvilky sera Gartha 6.XI. 281 Garth Dívka se sklonil nad tváří Gartha Hightowera a podala mu odvar z bylin. "To by vám mělo uklidnit žaludek rytíři." Dodala ještě a vzala si do ruku houbičku. Namočila ji do studené vody a začala mu omývat obličej. Garth vypadal pořád lépe a lépe. Když mu umyli tvář přišel se na něj podívat mistr. Rychlými pohyby prohmatal lebku a byl spokojen. Všechny kosti byly nepoškozeny. "Tak co rytíři, víme jak se jmenujeme a co tady děláme?" Zeptal se mistr a počkal na odpověď. Vypadalo to že je spokojen. "Nikdy nepochopím, proč si navzájem ničíte zdraví." Dodal ještě a zvedl se. "Můžete odejít až se budete schopen postavit na nohy bez toho abyste spadl nebo se znovu pozvracel." |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281, po posledním klání dne hradní septum Harrenhall Král, Jaime a šest Bílých plášťů Stráže otevřely Jaimemu bránu septa a když jí prošel zase ji za ním zavřely. Uvnitř panovala tma, jen u sochy Válečníka hořely dlouhé svíce a ke klenbě stoupalo kadidlo. Kolem oltáře stálo šest mužů v bílých pláštích, v jejich čele stál král. Ticho bylo napjaté a nábožné. "Sere," hlas krále zněl v tuto chvíli naprosto nepřirozeně a uměle, "pojďte blíž." Král ukázal na místo přímo před oltářem. Přímo pod sochou Válečníka ležel další bílý plášť, jeho spona byla ozdobena lannisterskými lvy. "Poklekni," pošeptal Princ Lewyn a postavil se po jeho levém boku. Po pravém boku se mladému Lvu postavil Lord Velitel Hightower. Král se spokojeně usmál a jeho oči divoce zaplály v temném septu. "Jaime Lannistre," králův hlas byl značně rozkolísaný, "byl jsi vybrán aby si nosil Bílý plášť." Král si dal dlouhou pomlku a sledoval mladého rytíře. "Pakuj po mě," přikázal král a vypadlo to že muži v Bílých pláštích přestali dýchat. "Já, Jaime z rodu Lannistrů, syn Tywina a Joanny," začal králův hlas do ticha. |
| |
| Tribuna Tyrellů 6.XI. 281 Aleria sa zachová trochu nešľachetne a kopne jedného zo sluhov. Snažím sa tváriť, akoby som to nevidel. Lady Olena Tyrell rozpráva stále tak kľudne bez ohľadu na situáciu. Stále si zachová svoju kamennú tvár a každé slovo čo povie si viac než dvakrát premyslí. "Vekom sa naučí človek toho mnoho, dokonca aj sebaovládanie." Prehodím medzi rozprávaním kráľovnej tŕňov, ktorá začne o vyhadzovaní manželov z postelí. No moje myšlienky sú trochu inde. Garth po Tywinovom údere nevyzeral vôbec dobre, všetko mu to pokazila chvíľka nepozornosti. Ak by porazil Tywina boh vie aké následky by z tejto porážky lord pobočník vyviedol. A ešte k tomu, by poskočil v očiach kráľa. Zlá kombinácia. Od lady Tyrell som zaregistroval len niekoľko posledných viet. "Áno máte pravdu, je to osobné tak ako medzi lordmi tak aj medzi poddanými dopočul som sa o bitke medzi zbrojnošmi kde sa lámali kosti." Dopijem pohár vína a nervózne sa pomrvím na sedačke. "Lordovi pobočníkovi nezazlievam nič. Garth je určite v poriadku a toto je len turnaj." Len turnaj kde ide o všetko. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Oberyn Lady Blackmonth zavrněla jako spojená kočka. "Mluví se o vás v mnoha souvislostech můj princi. Skutečně v mnoha souvislostech." Políbila Prince na ústa a něžně se usmála. "To jste hodný, že ji kontrolujete," usmála se na prince a podívala se na něj vědoucím pohledem. "Přivedla mne sem z Dorne zvědavost. Chtěla jsem vidět krále a jeho syna Rhaegara. Chtěla jsem poznat jednoho zvláštního prince a zjistit, zdali je vše co se o něm povídá pravda." Znovu se usmála. "Chtěla jsem poznat Říši. Kolik lidí přece nikdy neopustí svou vesnici. Dokonce i mnozí urození nebyli nikdy dál než je vidět věž jejich hradu. Já nechci být jako každý, chci vidět a poznat co nejvíc. Chci vědět že žiji." Dokončila a usmála. Jeden ze služebníků se sluncem na prsou zdvořile nakoukl do stanu. "Můj pane. Jídlo je připraveno. Můžeme?" |
| |
| Potulní rytieri 6.XI. 281 Už som bol pripravený vrhnúť sa na muža, ktorý si na mne vybíjal svoje žartíky, ale vstúpil medzi nás nejaký rytier sedmi, ktorý ospravedlnil vtipkára a začal kázať o spoločenstvu potulných rytierov. Keby sme boli spoločenstvo mali by sme určitý rád. Teraz sme len banda, ktorá nevie kam patrí. "Davis!" Zvolal som na jedného z mužov, ktorý putujú so mnou už niekoľko rokov. "Zober naše peniaze a choď za panošom lorda Baratheona a požiadaj ho o odkúpenie zbroje. Verím, že vyjednáš dobrú cenu." Medzitým ostatný umlčali rytiera sedmi, ktorý všetkých pozval k sudom vína a dobrého mäsa neďaleko. Ani som sa nemusel dohadovať so zvyškom mojej družiny, pretože sme všetci rovnakého názoru, že vínom ani mäsom zdarma nepohrdneme. "Začínate sa mi páčiť, ser." Poviem rytierovi sedmi a vydám nasledujem ho k hostine. |
| |
| Turnaj 6.XI. 281 Genna a jiní Lvi na tribuně Vyjdu z otcova stanu a rychle se rozhlédnu kolem. Jaime někam utekl, vždycky utíká když slyší ržání koní a třeskot zbraní. Ale mohl počkat, potřebovala jsem si jen trochu upravit šaty. Mírně pokrčím rameny a zamířím k tribuně. Pokud někde bude tak tam, kde jinde by byl. Jdu rychle a naprosto ignoruji pohledy, které na mne směřují. Zastavím se až u tribuny. Jaimeho nikde nevidím, za to vidím tetu Gennu, naše muže kolem hrazení a otcův stan mezi Obránci. Rychle vyběhnu až k tetě. Udělám zdvořilé pukrle na přivítanou. "Teto, neviděla jste Jaimeho?" Položím ji otázku a posadím se na místo vedle ní. "A Otec. Proč bojuje?" položím ji ještě jednu otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Sedmý bratr 6.XI. 281, po posledním klání dne hradní septum Harrenhall Král, Jaime a šest Bílých plášťů Dveře v pantech skřípavě zaskřípají, se denním světlem za zády vejde mladý Jaime Lannister, ihned co udělá několik kroků od dveří, stráže je tentokrát rychleji než dříve zabouchnou. Uvnitř septa panovala menší tma, jediné světla šli od malých červenobarevných oknech, kterých se spíše mihotal prach, než by osvětloval septum. Největší zdroj světla se nacházel u kamenného oltáře Válečníka, od kterého ke klenbě směřovalo kadidlo. Můj pohled byl mladicky zmatený, nechápavě jsem se díval k oltáři kde stálo sedm mužů, šest v bílých pláštích, lord velitel Gerold Higtower, neboli Bílý býk, ser Barristan Selmy, ser Arthur Dayne, ser Oswell Whent, princ Lewyn Martell, ser Jonothorn Darry a ten poslední, nejlépe oděný s typickými vlasy Targaryenů. Po chvilce zmateného rozhlížení kolem mi došlo co se bude dít. Aspoň se neožením s tou Tullyovou dcerou. Jediný zvuk, co jsem slyšel byl můj neklidný dech, až to zkamenělé ticho, jenž by se dalo krájet, rozlomil král. Jeho hlas byl divný, nebyl přirozený, moc umělý, moc nepokojný, po chvilce rozmýšlení se ozval dupot mých velkých kožených bot o kamennou podlahu septa. Přešel jsem před krále a pokorně se poklonil. "Vše Veličenstvo." Slova Dornského prince jsou až moc pomalá, o mnoho pomalejší než jeho meč nebo reflexy. Postavil se po mém boku, nepatrně se na něj otočím, poté však opět svůj pohled zamířím ke králi. To, že se Bílý býk několika rychlými kroky postavil vedle mého boku, z druhé strany o stál Martell, jsem zanedbal. Spatřil jsem totiž sněhově bílý plášť ležící u sochy Válečníka sepnutý zlatavou sponou s lvy. Jakoby to byla všechno pohádka, furt jsem tomu nemohl uvěřit, furt jsem doufal, že je to nějaký trapný vtípek. Král mne oslovil, zadíval jsem se do země, tvářil jsem se zmateně, avšak v té tmě to bylo stěží vidět. Bilý plášť . Lannisterové nejsou blázni.. Král si dal odmlku, sledoval mojí reakci, snažil jsem se tvářit co nejšťastněji, co nejvíce šťastný a pokorný. Opakuji. "Já, Jaime z rodu Lannistrů, syn Tywina a Joanny," |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Král a jeho garda Aerys se lehce usmál a jeho oči zaplanuly ještě víc, jak světlo svící umocnilo fialovou barvu jeho očí. "Před tváří Boha v Sedmi podobách a těchto mých bratrů, přísahám a slibuji." Král se odmlčel a spokojeně poslouchal jak Jaime opakuje slova. Šest dalších úst šeptalo slova přísahy s Jaimem. Král pokračoval. "Že budu bránit a chránit svého krále." Znovu přišla chvíle aby mladý Lannister opakoval slova přísahy. "Přísahám, že budu plnit příkazy krále a mých nadřízených, plně, odhodlaně a bez ohledu na vlastní síly." Aerys vypadal s každým slovem které zaznělo z Jaimeho úst spokojeni a spokojeněji. "Přísahám že budu bránit královskou krev. Že nepojmu manželku, nezplodím děti, nebudu držet pozemky a tituly v Říši i mimo ni." Jaime opakoval a s ním opakovali přísežní bratři. "Přísahám na svou čest, že od své přísahy neodstoupím a že ji dodržím i kdyby to mělo stát mou krev a nebo život. Tak mi pomáhej Bůh v Sedmi podobách jeden." Jaime dokončil slova přísahy a nastalé ticho přerušil králův hlas. "Já Aerys, druhý svého jména, z rodu Targaryenů. Král Andalů, Rhonyů a Prvních lidí. Pán Sedmi království a Ochránce Říše. Jsem tvou přísahu slyšel a před tváří Boha a těchto zde jsem ji přijal. Princi Leywyne, Lorde Hightowere." Oba jmenovaní uchopili bílý plášť a položili ho Jaimemu kolem ramen. Král zapjal zlatou sponu. "Vstaň sere Jaime, rytíři Královské gardy." Přikázal ser Hightower a podal mladému rytíři ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Sedmý bratr 6.XI. 281, po posledním klání dne hradní septum Harrenhall Král, Jaime a šest Bílých plášťů Můj král se lehce usmál, byl spokojený s mojí reakcí a ty jeho plameny v očích, které nosí stále s sebou zableskly. Král mi dá předlohu a já poslušně opakuji, důležitým hlasem. "Před tváří Boha v Sedmi podobách a těchto mých bratrů, přísahám a slibuji." Král se v tom jistě vyžíval, užíval si, jak se před ním klaním, ale zapomněl, že lev se na chvíli pokloní, ale nikdy na celý život. Mých budoucích šest bratří opakovalo se mnou, šeptavým hlasem. Král pokračoval a já znova opakoval. "Že budu bránit a chránit svého krále. Přísahám, že budu plnit příkazy krále a mých nadřízených, plně, odhodlaně a bez ohledu na vlastní síly." Král byl slovo od slova spokojenější, cítil svojí jistotu, těšil se, jak se bude Tywin tvářit. ""Přísahám že budu bránit královskou krev. Že nepojmu manželku, nezplodím děti, nebudu držet pozemky a tituly v Říši i mimo ni. Přísahám na svou čest, že od své přísahy neodstoupím a že ji dodržím i kdyby to mělo stát mou krev a nebo život. Tak mi pomáhej Bůh v Sedmi podobách jeden. " Přísaha skončila, septem se rozhostilo ticho, až promluvil král. Král mne poctil jmenováním k Bílým plášťům, Lewyn a Bílý býk uchopili bílý plášť ležící před oltářem Válečníka a slavnostně mi do posadili na ramena, král s úsměvem ve tváři zapnul Lannisterskou sponu. Můj lord velitel mi přikázal vstát, uposlechl jsem a jeho ruku jsem mu oplatil. "Králi, bude mi neskutečnou ctí sloužit muži jako vy,i když pochybuji, že by jste potřeboval nějaké strážné při Vašem bojovém umu." Složím poklonu králi. |
| |
| Dědic severu a dcera řeky 6.XI.281 Catelyn, (možná i Petyr) Včerejší večer a dnešní ráno byly krušné. Ne tak jak má rána bývají. Tohle bylo jiné. Ani si nepamatuji, jak jsem se dostal do postele. Přemítám nad tím, že jsem byl hodně rozladěn. Marně se snažím vzpomenout na události ze včerejšího večera. Bohužel nic. …jen vztek a alkohol… moji včerejší společníci… jen vztek a alkohol… Vzbudila mě noční můra. Nepříjemný sen o mém panošovi. Dělá se mi zle, jen si na to vzpomenu, a ještě téměř v polospánku jsem se dobelhal k turnajovým tribunám. Lady Catelyn a její přítomný doprovod musel být zcela jistě překvapen mou ležérní vizáží. Přesto jsem si ukradl spanilou snoubenku jen a pouze pro sebe a v jejím doprovodu se vydal shlédnout počínání mých bratrů na kolbišti. Měli jsme spory, tak to u bratrů bývá, ale dnes jim přeji štěstí. A když nebude stačit, ať alespoň prohrají se ctí, tak aby na jejich snahu nikdo dlouho nezapomněl. Bohové na Vás shlížejí. Pečlivě sleduji turnaj, v němž jde zahlédnout jemně skryté (ale i neskrývané) politické názory jednotlivých rodů. Mé soustředění však soupeří o mou pozornost s něčím mocnějším, s úhledně zaoblenými křivkami ženy sedící po mém boku. Bílo-červené šaty těsně obtahují všechny její zbraně a podmanivá vůně parfému připomíná jarní svěžest, panenskou čistotu. Její rudé kadeře se pak bouří proti letmému vánku, jenž je nechává plápolat jako plamen olizující mé rámě, jindy zas spadávají jako opona na drobná dívčí ňadra. Při té představě se neubráním zasněnému úsměvu, při němž si představuji poprsí své snoubenky zahalené jen a pouze loknami rudých vlasů. Dočkáš se, již brzy… Však má chvilka nepozornosti mě stojí okamžik překvapení, když vidím jak Benjen vyzývá prince Rhaegara. Cože?! Benjene, co to u bohů vyvádíš? Postesknu si nahlas šokován pošetilým počinem mého nejmladšího bratra. Počítám, že tohle neušlo ani mému otci, a tak jej pohledem vyhledám na tribuně a zkoumám jeho rozpoložení. Kdybys úplným omylem vyhrál, byla by to prohra pro nás všechny! Když prohraješ, a to já očekávám, budeš děkovat bohům, že jsi přežil. Dračí princ je pro tebe příliš velké sousto, bratře. Statečnost by se měla ocenit, to bezpochyby, ale tohle je hazard. V sázce je příliš. Eddard si vybral za soupeře Tyggeta Lannistera. Ned je dobrý jezdec, ale Tygget Lannister je jeden z nejlepších. Opět příliš přehnaný soupeř. S napětím sleduji své bratry, a když Benjen spadne, v duchu si pronáším: Nevstávej, zůstaň ležet, vzdej to. (No dobře, tak to možná nebylo příliš v duchu). Pohledem těkám z Benjena, jenž tasí meč, k Lordu Starkovi, jenž soptí vzteky a hrůzou, tak že by pod jeho varem roztáli všechny mrazivé pláně severu. Mezitím zahlédnu střet Eddarda a Tyggeta, jenž končí úspěšně pro bratra. Překvapivé. Ned je v tjostu poměrně nadaný. Tušil jsem, že v něm něco bude… no dobře ale tohle bych si netipl. Za sundání Tyggeta Lannistera si zaslouží mé uznání. Dobojováno. Benjen naštěstí střet s princem přežil bez přílišné pohany, teď ho ale bude čekat boj možná ještě těžší. Otec jen na chvilku viditelně pookřál Eddardovým úspěchem a už si brousí zuby na malé vlče. A Lyana není zrovna ta, která by otce zvládla ukonejšit. Tohle bude opět můj boj. Umím s otcem jednat a vím jak jej zklidnit. A když po mém boku bude klenot z Řekotočí, jistě pán Severu přijde na jiné myšlenky. Má drahá, doprovodila byste mne k pánu ze Zimohradu? Zdá se, že mladý Skywalker Vlček bude potřebovat naši pomoc. S Vaším konejšivým půvabem a mým břitkým smyslem pro humor, bychom mohli uspět a zažehnat plamennou prudkost mého pana otce. Nahodím výraz, jako kdyby nic nemělo být na světě vážné. Dívce podám ruku, nečekajíc dlouho na její odpověď a uchopivši ji lehce zatáhnu směrem ke mně, aby se nestihla příliš dlouho rozmýšlet a neměla moc na vybranou než jít se mnou. |
| |
| Starší bráška a temná medicína „Děkuji mistře,“ usměji se na muže v zástěře a klesnu hlavou zpátky. Chvíli odpočívám a dovoluji tělu se po dnešním výkonu vzpamatovat. „Tak co, už se ti konečně rozsvítilo?“ Otevřu oči a spatřím Baelora s jeho věčným úsměvem na rtech. Zázub mu unaveně oplatím. „Pořád nic, už pomalu ztrácím naději.“ Uchopím podávanou pravici a s její pomocí se posadím. Přejedu očima okolí a zastavím se očima na dvou Lannisterech. Tygett jenom sedí opodál a vzpamatovává se, Kevan však podstupuje jakýsi podivný zákrok. „Co mu to dělají?“ otáži se dívčiny, která mě před okamžikem ošetřovala a ukážu na střívka připomínající propojení mezi mým bývalým soupeřem a mně neznámým mužem. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6. XI. 281 Mezi davy mířícími na a z klání jsem i přes koženou zbroj skoro neviditelná. Až v okolí stanů mne začínají brát někteří čeledíni na vědomí a tak si pospíším, abych zapadla pod hrubé plenty bratrancova příbytku dříve, než se tímto směrem rozběhne sluha, jež dostal za úkol mne spravit o vyhlašování cen. Na první pohled byl stan naprosto prázdný, avšak jakmile zabočím za plentu oddělující od zbytku káď na vodu, naleznu nervózního Marka, jež se zdá být přítomností svého vlastního odrazu stejně vytočen, jako potěšen. Na nic nečekám a sejmu si helmu, než si sednu na kraj kádě a sundám si vycpané vysoké boty. Mark mne v tichosti pozoruje, čekajíc na výsledek závodů. Vyhrál jsi… zazubím se vesele, jakmile se jeho obličej začíná zastírat rouchem očividných obav. Pomoz mi prosím s…děkuji…možná tě sem přijdou hledat…bolel tě kotník a musel ses odporoučet ještě před vyhlášením… vysvětluji, zatímco mi o něco veselejší Mark pomáhá rozšněrovávat kusy kožené zbroje. taky bych si dala pozor na dorňany…nebrali svou potupnou prohru příliš sportovně… usměji se, přestože ona vzpomínka na muže s dýkami není nikterak pozitivní. Netrvá příliš dlouho, než se nám oběma podaří zbroj upravit zpět na její stojan a já se octnu vedle mého vítězného bratrance opět pouze ve spodním rouchu, s rozcuchaným copem a zpocenými tvářemi. Myslím, že se ještě půjdu podívat na klání…nebo co z nich zbylo…podle hlasitých ozvěn však muselo jít o něco vskutku zajímavého. hlásím, uvažujíc, zda někdo zaznamenal mou nepřítomnost v mých a sestřiných komnatách. večer se uvidíme na oslavě-jsem si jista, že se děvčatům pochlubíš se svým dnešním výkonem. zasměji se, políbím Marka na tvář a poté stejně jako ráno vyrazím se svěšeným pohledem do dění okolo zpustošené pevnosti, s úmyslem dostat se opět zpět tam, kam vskutku patřím. I kdyby však někdo přišel na to, že jsem ve svém pokoji nebyla-dnešek už mi nikdo nevezme-a ta skutečnost mne hřeje celou cestu po studených schodech. |
| |
| Poslední klání dne
Dav se alespoň na chvíli trochu utišili. Všichni jako už tolikrát obrátili zrak na šátek v ruce lady Whent. Ta ho upustila a rytíři na zvuku trubky vyrazili ku předu. Země se třásla pod údery těžkých kopyty a něžné dámy omdlévaly na tribunách z napjaté z toho co nastane. Náraz, třeskot lámaných dřevců a ržání koní. Mladý Ashford jasně patrný i mezi zvířeným prachem, byl zasažen dokonale doprostřed štítu. Síla jíž ho lord Selwyn zasáhl byla natolik drtivá že odletěl dobré čtyři kroky vzad a ještě se chvíli kutálel bezvládně po zemi. Služebníci jeho rodu ho jen naložili na nosítka a bezvládného odnášeli pryč. Trubky ale bez ohledy na vítězství a porážky volaly zbývající jezdce k novému nájezdu. Znovu se na daný příkaz dali pokrytí koně v před. Jezdci skláněli kopí jako při cvičení s kvitánou a zapírali se do třmenů a sedel. "Castamere! Castamere!" Křičeli nadšením Lannistrovi muži, když se zlatá a zelená nádhera Pána Roviny otřásla v sedle jako kácený strom. Mace se ale v sedle udržel, na rozdíl od Emmona Freye. Všichni viděli jak ho Mladý Eddard Stark zasáhl do přilby. Švagr Lannistrů se zhroutil na koňskou šíji a nakonec spadl, jako hruška na podzim. Služebníci Skály ho naložili na nosítka a odnášeli ho do zázemí. Trubky volaly k třetímu nájezdu. Koně zabrali kopyty a pustili se odváženě ku předu. Davy sledovaly Maceho s Tywinem a jen málo kdo si všiml jak Bílý Princ z Dorn v poslední z posledních možných chvíli mírně pozměnil směr svého úderu a zasáhl Roberta Barathenona přímo mezi očí. Nebyl to silný úder, ale byl dost silný aby mohutnost Bouřného lorda přepadla dozadu přes hranu sedla. Jelen se ale okamžitě postavil na nohy a bojovým kladivem vztekle a vyzývavě bušil do svého štítu. Lewyn Martell jen obratně seskočil ze sedla, odhodil štít a plynulým pohybem tasil dornskou šavli vyrobenou z nejlepší ocele. Trubky zaduněly znovu a tři páry koní vyrazily osudu a štěstí na proti. Náraz. Lord Pobočník z dokonalou precizností zasáhl Maceho přesně tam kde chtěl. Lord Roviny vyletěl ze sedla a dopadl na plocho, na záda. Nevypadal že by se chtěl zvednout. "Castamere!" zařvali Zápaďané, ale jedno prosté gesto jejich pána je zastavilo. Lord Tywin neváhal a seskočil z koně. Odhodil štít i kus dřevce, co mu zbyl v ruce. Všichni viděli jak se sklání nad Tyrellem, jak mu snímá přilbu. Dav zmlkl jako by byl v septu na na kolbišti. Nemohli totiž nevidět jak Tywin pomáhá Tyrella naložit na nosítka a jak je doprovází ke stanu mistrů. Na udupané zemi byly ale k vidění i jiné gesta. Robert Baratheon bojoval ze všech sil, oháněl se kladivem. Útočil štítem, okovanou pěstí, koleny. Vším co mu bohové a pravidla nadělili. Mnozí by řekli, že tančil a v tom tanci ztrácel dva dobré kroky na prince Lewyna. Dorn se ještě ani jednou nepokus o výpad, dokazoval své schopnosti jinak. Uhýbal, unikal, vyhýbal se a tančil. Jeho bílý plášť za ním vlál ve větru a vždy zakrýval přesně ten pohyb, který bylo potřeba. Trubky volaly poslední pár v sedlech. Princ a potulný rytíř vyrazili ku předu aby zlomili svá kopí. Oba dav se udrželi v sedlech a potulný rytíř místo aby se vrátil na své místo, přitáhl uzdu a sledoval tanec. Dokonce i Robert Baratheon začínal pod těžkou zbrojí lapat po dechu. Přesně na tu chvíli Bílý Princ čekal, aby udeřil rychle a děsivě jako pouštní zmije. Mnozí by dokonce přísahali, že pohyby jeho šavle nebyly ani vidět. Jelen a Dorn si vyměnili dva údery a znovu dva údery a znovu a znovu. Vždy po dvou úderech se Lewyn stáhl a změnil pozici. Baratheon se kryl jak nejlépe dovedl, ale útoky zvládal jen s obtížemi. A znovu dva údery. "Ach!!" Vydechl dav překvapením, když si Lewyn přehodil zbraň do levé ruky. Tři. Špice šavle mířila přesně pod Robertovu přilbu. Mladý Jelen zaklel a vzdal. Trubky volaly prince a potulného rytíře k pořádku. Ještě jeden nájezd. Princ Rhaegar zasáhl dokonale. jeho protivník vypadl ze sedla. Sice se postavil na slabé nohy, ale vzdal. Boj byl pro tento den zkončen. Služebníci zbořili stan s parožím a místo něj postavili nový. Bílý posetý slunci pro Lewyna Martella. Diváci ať už urození nebo ne šli za svým. |
| |
| Poslední soupeř dne 6. XI. 281 Harenhall Poslední soupeř dne. Už jen jedna výhra mě dělí od toho, abych si mohl konečně odpočinout. Za celý den toho mám opravdu dost, nerad to přiznávám, ale už jsem unavený a děkuji všem bohům, že moje brnění neváží tolik jako brnění ostatních, to už bych tady funěl a byl rád, že ještě žiji. No, možná trochu přeháním, tak špatně na tom nejsem, ale už tento den chci mít za sebou. Byl náročný a vidina stanu a teplé postele je opravdu hodně lákavá. A právě od toho mě dělí jen jeden soupeř a poslední znamení od mladé lady Whent. |
| |
| Ve stanu mistrů Zatnu zuby, když mne sluhové chtějí posadit na pařez. Ta hovada se tak snaží, že mi působí víc bolesti než úlevy. Naštvaně je proto rozeženu a sednu si sám, až pak je nechám sundat mi brnění. Jeden z mistrů ve stanu si zatím připravuje nářadíčko a já si zkoumavě prohlížím kus hrotu, zabořený v mém těle. "Kde se to tam vzalo?" To už ale u mě sedí mistr a kleštěmi tahá ven vše co do těla normálního člověka nepatří, dřevem počínaje a kousky kroužkové košile konče. Já jen svírám ruce v pěst a mělce dýchám, abych se mistrovi hýbal co nejméně. Musím říct, že to docela bolí, ale ani ne tolik jako rána mečem u Castamere, jo to byli časy. Mistr je brzy hotov, ránu vyčistí zašije a teď sedí vedle mne a upíjí dezinfekční víno, které nabídne i mně. No dnes už jezdit nebudu tak proč ne. Se zamručením díků si vezmu víno a několikrát si loknu. Není to nic moc, ale lepší jak drátem do oka. "Vy dva!" Houknu na své sluhy, kteří postávají kousek za mnou a nevědí co dělat. "Buďte trochu užiteční a dojděte tady mistrům pro víno, po dnešku i včerejšku si ho více než zaslouží." Vrátím flašku s vínem mistrovi a zhluboka se nadechnu. Konečně mám zase chvíli klid. |
| |
| Turnaj 6. XI. 281 Harrenhall Vrhla jsem směrem k otci trochu nervózní pohled, když Benjen vypadl. Tušila jsem, že ho bude trestat, i když bych mu za výběr soupeře skoro vrazila i já, šílenec jeden. Jenže nyní se na jeho hlavu snese neuvěřitelný hněv, téměř až nesmyslný. Prohrál, no a co. Na Brandona nakonec pak také nebyl (snad) až tak naštvaný. Skoro jsem až ani nepostřehla Nedovo vítězství. Raději jsem se od scény mezi svými odvrátila, sama bych tomu nepomohla, pokud bych se zapojila. Spíše naopak. A více problémů už nepotřebuji. Se zamračenou tváří jsem se věnovala dnešní poslední sadě duelů. Ten svůj by snad můj starší bratr zvládnout mohl, nemyslím, že by Freyové byli nějak významní jezdci či bojovníci. A abych pravdu řekla, ostatní mě ani nezajímali. Proto jsem celou svou pozornost věnovala pouze tomuto souboji. Ned vyhrál docela rychle. Lehce jsem se usmála. Alespoň někomu z našich se zadařilo. Sklopila jsem hlavu a přemýšlela jsem, co udělám teď. Za otcem nepůjdu, to nepřipadá v úvahu. Vyčkala jsem tedy do konce kola. Robertovo vyřazení poněkud překvapilo. Zároveň jsem netušila, jak se nyní bude chovat. Asi bude lepší se mu trochu vyhýbat, určitě nadšený z té prohry nebude... Povzdechla jsem si a jakmile skončil i princův duel, otočila jsem se a odešla jsem z tribuny. Už jsem tady neměla co pohledávat. Nepotřebovala jsem se zaplétat do hádek s otcem (a se zbytkem rodiny), včera večer jsem toho měla už dost. Nepotřebuji se toho účastnit. Možná bych mohla alespoň zajít za Nedem, když už vyhrál... napadlo mě, tak jsem zamířila mezi stany obránců. Tam mě také nalezl targaryenský sluha, jenž mi oznámil, že bych se měla dostavit v princově stanu. Lehce jsem se uchechtla a pak jsem se vydala za Nedem. "Hlavně teď nechoď za otcem, nejspíš nebude v nejlepší náladě," varovala jsem ho nejprve. "Ale kvůli tomu jsem nepřišla. Gratuluji k vítězstvím, Nede." Pokusila jsem se o úsměv a pro mě překvapivě to i vyšlo, takže jsem nedala najevo, jak jsem teď rozpolcená co se týče pocitů. |
| |
| Pozdní příchod Ashara Dayne "Vskutku," následuji pohled své společnice, "ale nemyslím, že by jej vyřadili kvůli jeho identitě," dodám, určitě prohrál - tak jako dnes prohraje ještě mnoho mužů, pomyslím si snažíc se ignorovat nepříjemné myšlenky na stany Mistrů a všechny zraněné, které do nich přivedou. "Doufám, že... ráda bych ještě strávila nějaký čas se svou rodinou," pronesu běžným konverzačním tónem, "nebude nutné, aby jsi mě následovala, ale možná, že bys ráda sama někoho navštívila...?" proměním svou větu v otázku, "napadlo mě," na chvíli se odmlčím ve snaze nalézt správná slova, "ani jsem se nezeptala... ten starkův mladík," svou otázku bez otazníku formuluji jen takto; snad je mi stydno ze mě samotné, že mě nenapadlo optat se dříve anebo jen nechci svou přítelkyni uvádět do zbytečných rozpaků. "Ptát se zde není příliš vhodné, omlouvám se," dodám hned a jemně jí uchopím za ruce; toto gesto ovšem nemá nic společného s mou obvyklou vřelostí a náklonností, jež k ní chovám, ale s děním na kolbišti. |
| |
| Vítězové a poražení 6. XI. 281 "Nesnáším ty staré neschopi," vrátím se k sestře s těmito slovy na rtech. V rukou svírám pohár s vlažnou tekutinou a mast. "Prosím," natáhnu k ní pohár, "vypláchni si tím ústa. Nebude to pak bolet a vyčistí ti to rány," dodám, abych jí snad přemluvila k tomu, aby se roztoku octa a odvaru z kořene fialky napila. "Kdyby to byl horší," promluvím, když si prohlížím její obličej, "dali by ti na podlitiny pijavice," snažím se o lehkovážný tón, nemíním to jako hrozbu, snažím se jen její myšlenky odlákat od vůně nápoje a od bolesti, kterou musí jistě pociťovat. "Nechtěj ovšem vědět co je v tomhle," zvednu krabičku s mastí, "málem jsme jim utrhla ruce... nebo oni mě," zkroutím rty do úsměvu a lepkavou hmotu nažloutlé barvy namažu sestře na ret, "bude tam menší jizva, myslím," dovolím si odhadnout, "zvládneš se posadit?" |
| |
|
|
| |
| Mistr a Drak 6.XI. 281 Viserys Podlézači se ztratili jako dým nad uhašeným ohništěm. Každý měl najednou svou vlastní práci a ti co žádnou práci neměli úspěšně předstírali, že tady vůbec nejsou. Mistr jen spokojeně kýval hlavou. "Můj Princi, vidíte ani to nebolelo. Spoléhat se na vlastní síly, je vždy dobrý krok." Pak se ustaraně rozhlédl kolem. "Nevidím nikde Lorda Velitele. jako jeho panoš byste mu měl být na blízku, pokud vás bude potřebovat. myslím že byste ho měl najít, než se vystavíte jeho nevoli." Mistr se konečně zatvářil spokojeně a vyrazil za svými povinnostmi. |
| |
| Turnaj Tentokrát to bylo o pár dřevců méně, než minulé kolo. Zdá se, že mi dnes Staří bohové přejí, protože při druhém dřevci pokud počítám správně se mi podařilo, něco v co jsem ani nedoufal. Podařilo se mi natočit dřevec tak, aby těsně minul vrchní část štítu a zasáhl mého soka do oblasti přilby. Frey vyletěl ze sedla přistál v prachu a zůstal ležet. Jeho muži jej odtáhli. Ostatní souboje pro mne již nebyly tak důležité. S úlevou jsem si sundal přilbu a zajásal na celé kolo. Projev radosti a rozepjaté ruce směrem k nebi z nichž v jedné jsem třímal i helmu musely vypadat opravdu radostně. Pak jsem si chytl helmu do pravého podpaždí a pobídl koně kupředu zpět ke svému stanu. Očima jsem vyhledal náš rod na tribunách a po tváři mi přelétl mírný úsměv. "Dnes jsem něco opravdu dokázal." S pocitem uspokojení sesednu ze svého koně a pohlédnu na panoše. "Postarej se o koně, aby měl vše, co potřebuje, osobně si to pak zkontroluju. Hurikán musí mít tu nejlepší péči. Taky mi vyčisti zbroj budu jí dle všeho brzy potřebovat. Dnešek byl úspěšný večer na hostině se napijeme na dnešní úspěchy." Volnou rukou poplácám páže po zádech a jdu se odstrojit z brnění, když je ohlášeno, že dnešní turnaj končí. Sotva jsem se ve stanu stihl odstrojit a už jsem slyšel přicházející kroky, když jsem se ohlédl spatřil jsem svou sestru Lyannu. Po tváři se mi rozlil úsměv, který však na chvíli zmizel, když jsem si vyslechl otcovo rozpoložení. Přece jen mohl jsem si to myslet, bude chtít potrestat Benovu lehkovážnost. "Děkuji sestřičko." S úsměvem k ní udělám krok a zadívám se na ní. "Dnes mi Staří bohové opravdu přáli. A co se otce týče, doufám, že jej tato nálada brzy přejde. Vím, že to je patrně kvůli Bena, nicméně možná právě má přítomnost dokáže jeho myšlenky přetáhnout trošku jiným směrem." Pousměju se protože přece jen by to nebylo poprvé. "No a co ty, už máš svého favorita turnaje? Teď když Robert vypadl, tak to začíná být zajímavé.....hehe asi nebude rád, že vypadl dříve, než já." Zašklebím se, jo takhle myšlenka se mi líbí. Umístím se lépe, než ten slavný kanec. |
| |
| Sluha a otravný mistr 6.XI.281 Ačkoliv jsem se cítil totálně na dně neboť jsem se ztrapnil jak před mistrem tak před nohlsedy, mistr byl očividně spokojen. |
| |
| Vítězové a poražení
Harenhall, stany mistrů Anya |
| |
| Vítězové a poražení 6. XI. 281 "To je," soucitně se usměji a pohár si od ní zpátky převezmu, "avojí práci to ale odvede dobře," ujistím ji již mnohem radostnějším hlasem a když se posadí, sednu si vedle ní. "Možná... trochu," přiznám, "když se tomu bude někdo věnovat," pročísnu osazenstvo stanů pohledem, abych zjistila jestli poblíž nějaký z mistrů není, "tak to sroste hezky," podpořím sestru jemným stiskem ruky, "ale rytíři jsou na svoje rány pyšní," při těch slovech se neubráním pohledu na ty nejvíc zraněné - včetně mého muže. "Derrek si zlomil nohu," oznámím jí, aby mezi námi nenastalo ticho, "a otec, mám ten pocit, již šel za lordem Arrynem," přidám další informaci, která by jí mohla zajímat. |
| |
| Vítězové a poražení 6. XI. 281 Jen jsem zhnuseně přikyvovala, zatímco jsem se stále snažila dostat z úst tu pachuť roztoku, jež do mne Anya nalila. Nebo spíše mne donutila to do sebe nalít. Bohužel bych musela vypít tak minimálně půl lahve vína, abych se té pachutě zbavila. A to tady k mé smůle neměli. "Však ano," ušklíbnu se na ni a nechám nos nosem. Pohledem konečně přejedu po stanu, prohlédnu si raněné a je pravda, že já skončila asi nejlépe ze všech. Až po tom, co jej Anya zmínila, jsem si všimla, že je tu Derrek také. "Měla bys jít za ním," usměji se na sestru a chytnu ji jemně za ruku. Pak mi ale řekne, co dělá otec a já trochu ztuhnu. Pak se ale uvolním a znovu se usměji. "Běž za Derrekem. Sice se tváří jako hrdina, ale určitě naříká jak malé dítě," zakřením se. |
| |
|
|
| |
| |
| |
| Viserys 6.XI.281 Harrenhal, stany obránců Viserys je zpočátku trochu nesvůj. Nedivím se mu, moc často jsme se takto nesetkali a pokud ano, tak jen formálně před rodinou nebo dalšími papaláši a tam není moc příležitost si promluvit. Ba naopak, když už čas je, tak etika zavazuje být korektní a chovat se formálně. Dnes je to však jiná, není třeba těchto postupů a místo toho si můžeme nezávazně promluvit. Po počátečním ostychu se nakonec Viserys docela rozmluví a vypráví mi dnešní den. Úplně mi to vyvolalo staré vzpomínky. |
| |
| Rhaegar 6.XI.281 Když tak poslouchám Rhaegarovi slova příjde mi docela v pohodě. Bylo dobré vědět, že bratra zajímám, vždycky jsem si myslel, že tomu tak prostě není, ale teď... |
| |
| Stany mistrů „ Neříkám, že v to věřím. Ale... však víte.. na každém šprochu...“ Pokrčím rameny. Nemusí to být ani tak prokletí, jako spíše nemoc nebo něco takového. A riziko infekce taky nebude nejspíše nejmenší. „ Vypadá to, že se ale jeho stav lepší. Podívejte se mu na tvář. Snad jako by se mu pomalu vracela barva...“ Povím Oemundovi a znovu pohlédnu na ty dva muže jak tam tak leží. Jakmile se vydal pomáhat dalšímu probodnutému Lannisterovi, vydechla jsem a rozhlédla jsem se po stanu. Zavrtěla jsem hlavou a už už jsem se chtěla vydat za otcem, když jsem si všimla dvou dívek, jedné, která ležela na lůžku – zjevně účastnice klání, kterého by se měli účastnit výhradně muži - a druhé, která se o ní starala, ale určitě nepatřila k dívkám, které se tu o raněné staraly. Většinu těch dívek jsem za celou tu dobu minimálně viděla nebo po tváři poznala. „ Pálenka by byla lepší, leč podstatně nepříjemější. Akorát po ní není taková odporná pachuť. Omlouvám se... Jsem Victaria Tyrell.“ Pousmála jsem se na obě dívky a stáhla jsem si ze sebe zakrvácenou zástěru. Odložila jsem ji stranou a došla jsem si umýt ruce, pro své věci na ošetření, plátno a pálenku. A taky jsem požádala jednu z dívek o ledovou vodu a malý hrnek vody vařící, abych mohla spařit bylinky. „ Bolhoj, Dobromysl, Borůvkové lístky... hm... To by mohlo stačit...“ Zamyslím se a následně, když donese dívka vodu, všechno to přeliju vroucí vodou a nechám louhovat. „ Omlouvám se jestli vás ruším, ale konečně se mohu věnovat někomu dalšímu. Měli jsme tu poněkud... stresující případ.“ Přiznám a ohlédnu se po Lannisterovi, který leží stále ještě trochu bledý na stole, kde jsme ho operovali. „ Možná tu budete muset zůstat. A nebo si zajistit někoho, kdo Vás bude hlídat. Pravděpodobně máte pořádný otřes mozku a neměla by jste spát bez dozoru. Může se stát, že přestanete dýchat, nebo něco horšího.“ Začnu k dívce na lůžku promlouvat, když se mi doluhují bylinky a když je smíchám s ledovou vodou, kde je nechám máčet dál. „ Potřebuji, aby jste se teď posadila a zůstala sedět. Srovnám vám nos a pak vám dám obklad.“ Povím raněné. „ Zatím by jste mi mohla říct, co dál vás bolí, podle toho vám doporučím další léčbu.“ Usmála jsem se. Pokud se snaží sednout, pomohu jí i shodit nohy z postele. „ Nebude to pěkný pohled a už vůbec se to nebude líbit vaším uším.“ Ohlédla jsem se na druhou dívku, která tu s námi byla. Nevím nevím jestli to chce pozorovat. Mě na tom až tak už nesejde. Dnes jsem viděla podstatně horší věci než jeden zlomený nos. „ A bude to bolet.“ Dodala jsem a zadívala jsem se na dívku před sebou, na ten její pochroumaný nos a tak trochu oteklou tvář. Nakonec jsem se dala do práce. Ano bolelo to. To křupnutí, když jsem nahodila nos do původního tvaru se pěkně rozlehlo kolem a z nosu se vyvalila další krev. Položila jsem dívce k nosu čistý kousek plátna a jemně jsem jí poplácala po rameni. „ Zůstaňte sedět, dokud poteče krev, ať vám nenateče do krku a neudělá se vám ještě víc zle. Prozatím...“ Natáhla jsem se k vodě s bylinami a namočila jsem další kousek plátna. „ Tohle si přikládejte tam, kde to bolí. Bude to chladit a alespoň trochu vám to uklidní bolavé tkáně. Kdyby se vám přitížilo dejte ihned vědět.“ Laskavě jsem se usmála a ještě jednou překontrolovala nos. „ Bude to dobré. Jen musíte odpočívat.“ |
| |
| Tribuny Tyrellů 6.XI. 281 Leyton Královna Trní se lehce usmála. "Ano, dokonce i sebeovládání. Takový Tywin, všichni říkají že nemá emoce a to zase není tak starý." Upila vína a podívala se na turnajovou plochu, kde právě jezdci zaujímali svá místa. Upřeně se dívala na svého syna a nenápadně zatínala pěsti. Když se po prvním úderu Mace zatřásl musela se hodně činit aby zakryla zklamání. Alerie na druhé straně vypadala mnohem klidněji. "Papá," prohodila unaveným hlasem, "nerada top říkám, ale Mace to asi nezvládne." Měla pravdu, netrvalo to moc dlouho a pán Roviny ležel na zemi. "Musím Pobočníka obdivovat. Dosáhl svého." Dodala lady Olenna, když Maceho nakládali na nosítka. "Lorde Leytone," Královan trnů se zdvořile usmála, "oba máme syny ve stanu mistrů. Budete tak hodný a doprovodíte mne. Jsem ráda když si můj doprovod pamatuje lidi o kterých mluvím." Zdvořile se usmála. |
| |
| Věž ve stanu mistrů 6.XI. 281 Garth Dívka se jen mírně usmála. "Zachraňují mu život. Byl na tom hodně zle, když ho sem přivedli, ale Lord Lannister prý strašil provazem , pokud se jim ho nepovede zachránit." Dokončila a pokrčila rameny, jako by sama takovému příkazu nevěřila. "A říkají že jste to byl vy pane, kdo mu tak ublížil." Dodala ještě nesměle. "Pokud je to pravda, tak bych se vyhýbala tamhle těm." Ukázala na skupinku lannisterských rytířů, vzteklých a hledajících někoho, koho by mohli zabít. "Jeho osobní rytíři. Dost si vyčítají, co se jejich pánovi stalo." Dokončila, vstala a udělala předpisové pukrle. Sloužící v zelené a zlaté přinášeli z Kolbiště Maceho Tyrella. Šel s nimi i tywin a něco říkal Pánu roviny. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 6.XI. 281, podvečer Stan Eddarda Starka Jeden ze strážných, kteří jsou se mnou vystoupí trochu do předu. "Lord Pobočník si přeje mluvit s Eddardem Starkem." Seveřan stojící na stráži, jen ukloní a jde mne ohlásit svému pánu. Za chvíli se vrátí a naznačí abych šel dál. Stanová plátna se přede mnou rozhrnou a já si ho mohu konečně podrobněji prohlédnout. Nebude o nic straší než moje vlastní děti. Ještě jednou ho sjedu pohledem od hlavy až k patě. Je spíše tichý. "Měli bychom probrat jistou záležitost." Nechci chodit kolem horké kaše. "Chci vyplatit věci mého bratra." Oznámím mu prostě. |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Tygett a další Lannistři Mistr Oemund se jen spokojeně usmál. "Měl jste jim přikázat aby donesli celý sud. Hodilo by se." Prohodil s úlevou v hlase. "Lannisterští lvi dneska neměli svůj den. Váš bratr to jen s obtížemi přežil a vám nechybělo mnoho abyste si lehl na ten stůl vedle něho." Ještě jednou zhluboka upil z láhve na rány a podal ji znovu Tygettovi. "Jen by mne zajímalo, jestli by nás váš pan bratr skutečně pověsil, pokud bychom vás nezachránili." Možná chtěl říct ještě něco, ale vyskočil na rovné nohy. "No a teď si mne pověste. Kurva práce." Služebníci Tyrellů nesli někoho vysoce postaveného a s nimi šel Pobočník ve vlastní osobě. Mistr Oemund najednou vypadal o hodně unaveněji. |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro 6.XI. 281, večer Královské komnaty Rhaella, Jaime Pohodlně se usadil u stolu a začal se vidličkou dloubat v jídle. Pohledem těkal mezi Jaimem, který stal jako socha u dveří a Rhaellou u stolu. Vidíš Joanno. Je můj. Tvůj syn je můj. Mohu si sním dělat co chci. Vidíš má bílý plášť. Je můj a ani ten slovutný Tywin s tím nic neudělal. Upil vína a podíval se na svou ženu. "Sestřičko," tady udělal schválně pauzu. "Sera Jaimeho jistě znáš, že." Znovu upil a jeho oči zasvítily jako divoký oheň. "Bude ti teď dělat společnost." Znovu na chvíli zmlkl. "Jeho otec bude mít jistě radost jaké pocty se jeho synu dostalo." Znovu upil a podíval se pobaveně na obličej své sestry. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Socha 6.XI. 281, večer Královské komnaty Aerys II. Targaryen, Rhealla Targaryen Těžké dubové dveře královské jídelny se rozevřou, po králově boku hrdě vejde jeho osobní strážce, tedy já, mladý Jaime Lannister. Obvykle házím místnosti můj krásný úsměv, tentokrát se však tvářím vážně, zamyšleně. S vážností ve tváři a rukou položenou na jílci meče se nepřístupně rozhlédnu po jídelně. Není tu můj otec. Překvapivě si uvědomím. Král se se svým šíleným úsměvem spokojeně posadí ke stolu, kde na něho čeká připravené jídlo. Po chvilce, nervózního sledování jeho pohledu si všimnu jak tiká pohledem po mně a po jeho manželce královně Rhealllee. Jeho pohled mi není příjemný a proto se snažím od něho odvrátit pohled, ale nejde to, ten jeho pohled... je hrozivý, pohled šílence, proč se to seběhlo tak rychle a proč na mě tak kouká, dokazuje si něco? U stolu je chvíli dokonalé ticho, kdybych dýchal hlasitěji, jediné co by bylo slyšet je můj nervózní dech. Král promluvil, dal své sestře chvíli času, abych si mě mohla prohlédnout, jako nějakou novou hračku, co dostane na hraní. Vyslovil mé jméno, svým důležitě potěšeným hlasem. Upil svého vína a pokračoval. Stručně sdělil mojí úlohu. Proč? Proč si mě nevezmeš k sobě? Udivím se. Odmlčí se, to co poté řekne mi hne krví v těle. Nenápadně se zamračím a probodnu svého krále pohledem. Jak dlouho to ještě bude bavit? |
| |
| Výcvik Harenhall 6. 11. 281 Benjen Stark Spokojeně koukám na Eddarda čelícího lordu Freyovi. Nakonec vítězí, což odměním potleskem. Dnešní turnajový den tedy končí. Vstanu a pohlédnu na jedno z mých méně povedených dětí. Mám pocit, že čím jsou mladší, tím jsou horší. Snad to bude tím, že na ně Lyarra nebyla schopná tolik dohlížet. „Lorde Hostere, uvidíme se na hostině,“ rozloučím se s Tullym a následován Benjenem vyrážím do mých komnat. „Ty idiote!“ Čtrnáctiletý hoch pod silou facky klopýtá dozadu a padá na podlahu ložnice. Cítím, jak se mi vztekem hrne do tváří krev. „Co tě to u všech bohů napadlo, vyzvat prince Rhaegara?! Zešílel jsi?“ |
| |
| Taktický ústup Pohled mi sjede k mužům Lannisterů a sluhům nesoucím Maceho Tyrella. Teď, když je po všem a já byl poražen lvím dřevcem, pocítím nechuť k celému tomuhle podniku. „Pojďme se někam pořádně napít, tady nic nezmůžeme a já v takovéhle společnosti nehodlám zůstat už ani chviličku,“ navrhnu Baelorovi a střelím pohledem k vojákům v červené. |
| |
|
|
| |
| Viserys 6.XI.281 Stany obránců Viserys dostane prostor, který tolik chce a hned se vytasí docela s těžkým kalibrem. Proč s nimi nežiji, proč jsem si vzal Martellku a podobně. Ta urážka směrem k mé ženě se mi moc nelíbí, ale nedám to na sobě znát - v tohle ohledu je to ještě kluk, který žije v ideálu, že se naše rody musí míchat mezi sebou a nic jiného - nikdo pro něj není dost dobrý. Alespoň mi to tak přijde. |
| |
| Harrenov, tribuna Hra o životy Nervózně sleduji dění na kolbišti. Neviděla jsem sice, co se stalo s Kevanem, zahlédla jsem jen rychle se vzdalující sluhy s nosítky a pak Geriona, jak spěchá ke stanu mistrů, ale to bylo všechno. |
| |
| Harrenov, kolbiště Jedno velké ucho Tázavě se podívám na princeznu Eliu, když začne mluvit o rodině a o návštěvách. Postupně mi začíná docházet, kam svým dotazem asi směřuje, a přitom cítím, jak mi tváře mění barvu do broskvového odstínu. |
| |
| Rhaegar 6.XI. 281 Stany obránců - Harrenhal
|
| |
| Výcvik Moje komnaty 6. 11. 281 Benjen Stark Pane jo, ten kluk se fakt nepovedl. Možná někdy po porodu spadl služtičce, která jej přenášela do Lyařiných komnat? Vlče si z nějakého důvodu myslí, že když dračího prince mohou vyzvat ostatní, tak on zrovna tak. Popadnu chlapce za ramena a zatřesu s ním. „Protože ostatní JSOU rytíři co umí bojovat! Napadlo tě vůbec, že tě může zabít? Jenom díky tomu, že ten úder zbrzdil žiješ ty blbečku!“ Přestanu s vlčetem třást a místo toho ho odstrčím. „A nedivil bych se, kdyby to byl udělal! Zvlášť po tom, co jsi předvedl na parketu!“ |
| |
|
|
| |
| Rhaegar
Rhaegarův návrh cesty na Dračí kámen se mi zamlouvá. Konečně bych poznal nějaké další z mnoha míst v Sedmi královstvích, které jsem nikdy neviděl. A když je tolik spjato s mým vlastním rodem, je to už jen třešnička na dortu. |
| |
| Tak to končí 5.XI. 281 Kolbiště, poslední klání Napiji se ještě vína a mírně se ukloním k tribuně, kde mezi mnoha tvářemi poznávám tu jedninou na niž opravdu záleží. Vyzyvatelé se už uklonili a míří k nám. No tak se předveďte vy čubčí syni, dámy se dívají. A jejé další Dorn. Další Dorn, co chce ochutnat mé kladivo. Promnu si ruce. Nasadím přilbu a vyskočím na koně. Hluboce se ukloním Lyanně, kterou bych poznal mezi tisící. Vyrazím v před. Je čas se předvést a obhodit trochou bahna, dalšího pyšného Jižana. Trubky a náraz, trubky a náraz. Nádhera, dokonalá nádhera. Ještě jeden náraz a půjde ze sedla. Náraz, pád, zem. Tak to ne. Já mu ukážu, tomu parchantovi. Já ho chytnu za ten plášť a předhodím Lyanně jako trofej. jen co se postavím na nohy už mám v ruce kladivo. Praštím s ním o štít. "Tak slezte z toho koně sere. Nebo se snad jako všichni Dorni bojíte bouří." Ještě několikrát udeřím kladivem do štítu, než se vrhnu v před. Není na co čekat, ho zatlouct. Chci do něj mlátit, to je to proč jsem tady. Oženu se kladivem shora, ale on se vysmekne zpod úderu. A z druhé strany. Tak pojď ty sluníčko. Oženu se štítem, pak kladivem do protipohybu. Nic, slyším jen zvuk prázdného vzduchu rozříznutého úderem. Tak ještě jednou. Prudce se otočím a sleduji jak kladivo míří na jeho hlavu. Zase nic! Úder jen neškodně proletí prázdnem. Tak pojď ty kurvo. Znovu se oženu a navíc se ho pokusím nakopnout kolem. Nic!! Kde je ten šmejd. Kde jsi abych tě mohl zabít. Ještě otočka a úder, znovu úder. Každý z nich by rozrazil dračí lebku. Nic!!! Ty jeden bílej pouštní zmetku. Neutíkej, neschovávej se. Buď hodný, nech se zabít! Znovu udeřím a pak ještě jednou a ještě. Nic!!! Kladivo jen neškodně polechtalo jeho plášť. Ty zkurvený bastarde! Oženu se ještě jednou a dal bych nevím co, kdyby mi někdo otřel z čela pot. Znovu zaútočím. Já ho dostanu. Zabiju ho a to co zbude přivážu za koně a budu vláčet kolem kolbiště. Víno a jeho krev!!! Je rychlý, pekelně rychlý, dojde mi, když přejde do útoku. Jen tak tak to ustojím. Oženu se po něm, ale to už je pryč. A znovu a znovu. Ať už skončí tu debilní hru, ať bojuje. Ne on jenom utíká, jako malá holka. Znovu. Já ho dostanu. Já ho musím dostat. Lyanna se dívá. NESMÍM PROHRÁT!! Znovu se oženu kladivem a znovu nic. Podlý zbabělec. Baba ne chlap. Dornský zmetek!! Ještě jeden výpad. Špice jeho meče mi míří na krk. KONEC!! KURVA!! Nechám kladivo volně spadnout na zem. "Můj správce si vás najede." Procedím z pod přilby a zamířím do svého stanu. "Víno!" Poručím a praštím do stolku až se rozpadne na třísky. "Víno! Víno!." Počkej v pranici ty hade, zpřerážím ti všechny kosti. Nezbude ze tebe ani tolik aby někdo mohl oslouložit tvou mrtvolu. Zhluboka se napiji a hněv mizí někde v dáli. Měl jsem vyhrát. Dívala se a jen na ní záleží! |
| |
| Možná jsem měl opravdu zemřít... Komnaty lorda Rickarda Starka Otec mne chytí za ramena a řvouc se mnou začne třást. Upřímně jeho argumenty opravdu nechápu. Rhaegar, Robert, Garth, Selwyn nebo Tygett... Všech pět elitní rytíři, nejlepší z nejlepších. Nevím koho jsem si tedy měl vybrat. Otec na mne ještě nějakou dobu řve a pak mě docela hrubě odstrčí, takže mám zase co dělat abych zůstal stát na zemi. Jeho další slova mne ale dost raní. Opravdu hodně. "Rhaegar targaryen, Tygett Lannister, Robert Baratheon, Selwyn Tarth nebo Garth Hightower. Všech pět je výkvětem současných rytířů. Všech pět je v podstatě na stejné úrovni, bylo tedy skoro jedno koho bych si vybral. Ale ať už bych si vybral kohokoliv, tak by to stejně bylo špatně." Sklopím hlavu a v uších mi proběhnou poslední otcova slova. "Princi jsem řekl že ten úder neměl brzdit. Nevím jestli mě slyšel, ale kéž by ho nezbrzdil. Třeba by Vám pak otče odpadla starost s jedním malým vlčetem, které nedělá nic jiného, než že Vám otravuje život. Je mi skutečně líto, že jsem tam na tom kolbišti nezemřel a pouze Vám teď přidělávám další vrásky." Možná je dobře, že pojedu do Údolí. Otec ode mne konečně bude mít pokoj. |
| |
| Přátelé a Známí 6.XI. 281 Aeric Dívka se mile usmála. "Nemusíte utíkat. Místa je tady dost pro všechny a my pomocnice jsme rády když můžeme být užitečné. Ale pokud je takové vaše přání." Pokrčila rameny. "Doufám, že se třeba někde potkáme a to někde nebude tady. Hodně štěstí pane rytíři." Dodala ještě na rozloučenou. Společnost už byla trochu netrpělivá. "tak mladý pane, už jsme se báli že si vás tady nechají." Prohodil jeden z rytířů domu Blackwoodů. I zbytek společnosti s nadšením vítal Aerica. "Se sázek si nic nedělej. Nejeden z nás na poslední chvíli vsadil trochu zlata i proti tobě. Alespoň je na večeři." Z hloučku se ozvalo souhlasné tiché mručení. "Jinak," prohodil další z nich, "jsi přišel o pád Paroháče. Lewyn Martell si z něj udělal pečeni." Následoval výbuch smíchu. "Pánové, pánové," jeden ze sluhů se domáhal pozornosti. "Přijel nový podnik. Vína ze Stromoviny a dívenky z Myru!" "Z Myru?" Tázavě opakoval hlouček. "Z Lysu!" Přihodil sluha. "Lysu?" "Z Braavosu a Volantisu! Co kdybychom zašli vyzkoušet jejich nízké zaváděcí ceny?" Hlouček byl najednou o něco veselejší. |
| |
| Výcvik Moje komnaty 6. 11. 281 Benjen Stark Jak se zdá, to pitomé malé štěně ještě pořád nepochopilo zprávu, kterou jsem se mu snažil předat. Inu, nezbývá než se spolehnout na starou dobrou severskou metodu výchovy, která fungovala i v mém dětství. Když do něj nemůžeš nafackovat rozum zprava, zkus to zleva. Tentokrát proto o Benjenovu tvář pleskne moje levačka a štěně již má rudý celý obličej. „Jak to se mnou mluvíš?!“ zaburácím. |
| |
| Další facka, ale za co? Komnaty lorda Rickarda Starka V okamžiku kdy má slova opustila mou pusu jsem věděl že další rána přijde velice brzy. A taky že přišla. Tentokráte od otcovi levačky. Musím říct že i v ní má pořádnou sílu. Zase o pár kroků klopýtnu zpět, ale teď už se na nohou udržím. K roztrženému rtu se jen přidá krev z nosu a kousnutí do jazyka. Ta ocelová chuť je dost na nic. "A co Vám mám otče říct? Vše co jsem na tomhle turnaji udělal, vše co jsem zde řekl je špatně. Ať se snažím jak se snažím, tak je to špatně. Řekněte mi otče, co mám udělat? Co mám udělat aby to konečně bylo správně?" Po tomhle přijde určitě další rána, ale už mám taky docela vztek. Ať udělám cokoliv, tak je to špatně a už mě nudí být pořád ten otloukánek. Ten fackovací panák, na kterém si otec a občas i Brandon vybíjejí vztek. |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Genna, Cesrsei a zbytek smečky Sluha v zlaté a rudé se jen uklonil. "Mé paní," pozdravil Gennu a Cersei. "Pan Tygett sedí tamhle na pařezu." Zcela názorně ukázal na Tygetta v rozmluvě s mistrem. "Pan Kevan, je už ošetřen. Mistři říkají, že se z toho dostane. No a váš manžel. Váš manžel, je také v pořádku. Jen je trochu otřesený. Někde by tady měl být i Lord Tywin." Sluha se znovu uklonil a čekal zdali dostane další úkol. Emmon Frey už stál na vlastních nohách. Tabard se znakem zašpiněný a v obličeji dost zklamaný výraz. "Drahá," mírně se uklonil Genně a snažil se aby neztratil rovnováhu. "Cersei, rád tě vidím." Pozdravil svou neteř a znovu se podíval na svou ženu. "Drahá, nebudeme se o tom bavit. Prosím." Vypadal jako pes, kterého pánička přistihla při nepleše. Ještě chtěl něco dodat, ale zarazil se v půlce nádechu a hluboce se uklonil. Přicházel Tywin a vypadal, dosti nespokojeně. |
| |
| Výcvik Moje komnaty 6. 11. 281 Benjen Stark Vyprsknu. „Chovej se jako správný Stark! Neznemožňuj svou rodinu a neupozorňuj na sebe! A pokud opravdu nejsi schopen se na veřejnosti chovat jako budoucí rytíř, tak na ni raději ani nechoď!“ Vidím, jak Benjen ucukne, když během gestikulace mávnu rukou. Dobře, aspoň špetku respektu se mi do něj podařilo dostat. Neposlušné štěně dostalo svou lekci a teď už ví, že nemá ňafat po nebezpečných dravcích. Snad si to pro příště zapamatuje. Zavrtím hlavou a nechám ruku klesnout. „Kéž bys jen byl aspoň trochu jako tví bratři.“ Odvrátím pohled a přejdu k oknu. Výhled na zubaté Harrenhallské věže mi na náladě nepřidá. „Jdi mi z očí. Očekávám, že dnes nikoho na hostině k zemi nesrazíš. A zakazuji ti zúčastnit se pranice, to je sport pro dospělé, kteří vědí, na koho si ještě můžou troufnout.“ |
| |
| Stany Mistrů 6.XI. 281 Lannisterové "Lorde Maci," mírně se Tyrellovi, který leží s podepřenou hlavou ukloním. "Přeji vám brzký návrat ke zdraví. Jistě se ještě během turnaje setkáme a promluvíme si." Tyrell odpovím mírnou úklonou. Otočím se a zamířím tam, kde vidím své vlastní služebnictvo. Ujdu těch pár kroků, gestem naznačím Emmonovi aby se narovnal, ještě se mu zatočí hlava a spadne znovu do bahna. "Cersei, drahá," mile se na ni usměji. "Genno, nebyl to dneska dobrý den pro naše barvy. Bohužel." Jemně ji na přivítanou políbím na tváře. Otočím se pohledem a vidím mého osobního mistra, jak se blíží v uctivém předklonu. Tázavě pozvednu obočí. "Lorde Pobočníku," mistr se ukloní ještě hlouběji, "ser Kevan bude v pořádku. Bude žít." Oznámí mi prostě. "Tygett?" Zeptám se ho. "Ránu mu ošetřili a zašili. Brzo bude zase bojovat." |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Můj stan Zatímco jsem si povídal s Lyannou, která byla ráda za mé vítězství, tak se dostavila vážená návštěva, kterou nemohu říci, že bych neočekával. Má stráž před stanem uvedla dovnitř Tywina Lannistera. Velkého lva, který se mnou sdílí post obránce. Vážený, nebezpečný a moudrý muž, na kterého je třeba dát si pozor. Přesunu se po bok Lyanny, abychom mohli formálně uvítat Lorda Pobočníka, který vstoupil. "Buďte zdráv Lorde Pobočníku." Na náznak úcty se mu mírně ukloním. Pokora je na místě, ale všeho moc škodí. Nesmím urazit, ale lézt do zadku taky nebudu. "Dovolte, abych Vám představil svou mladší sestru Lady Lyannu Stark." Lehce poukážu na svou sestru stojící vedle mne a pak s klidnou tváří vyslechnu v jaké věci přišel. Je mi jasné, že je to kvůli dnešnímu turnaji. "Ano napadlo mne, že mne v této záležitosti dnes navštívíte, ač jsem si nemyslel, že to bude tak brzy. Každopádně, čím dříve budeme mít formality vyřešeny tím lépe no ne?" Odpovím poklidně a udělám více místa tím, že ustoupím stranou, aby mohl případně pobočník usednout ke stolu, kdyby chtěl. "Jsem samozřejmě ochoten věci Vašeho bratra za příslušnou cenu vydat zpět do rukou Lannisterů. Doufám, že chápete, že osobní věc, ve které jsem se utkal s Vaším bratrem na kolbišti považuji za uzavřenou. Snad ke mne nebude chovat přílišnou zášť, ač bohužel oba tušíme, že to patrně nebude možné." Mluvím klidně, rozhodně a vyrovnaně, žádný náznak větší emoce. "Tedy k věci Lorde Pobočníku za kolik jste ochoten vykoupit věci Vašeho pana bratra?" Optám se jej a vyčkám, jakou cenu nadhodí. V duchu se smířím ještě s návštěvou pána Freyů. |
| |
| Pyč z Lazaretu směr stany Ryswellů "Určitě se ještě setkáme Lady, a zatím tedy na shledanou." Pousměju se a udělám lehkou úklonu. Pak zamířím za svými přáteli a poslouchám, co mi říkají. "Pche tak vy jste sázeli i proti mě jo? Hehe že se tomu divím." Zašklebím se a kráčím pomalu s nimi. "Tak velký Jelen dostal na prdel jo? Panečku to jsem opravdu něco prošvihl. Takže kdo je teďka mezi obránci?" Vyzvídám a pak se zamyslím nad nabídkou zkoušky lehkých děv, které se tu prý objevily. Na chvíli se zastavím a pomalu nadechnu. Pak se pousměju. "Dejte mi pak vědět, jak jste pořídili chlapi já musím ještě něco vyřídit. Možná se uvidíme později." Kývnu a zdvořile odmítnu tedy jejich nabídku. Pak zamířím klidnými a pomalými kroky směrem ke svému stanu. Tam se od panoše dozvídám, že Princ Rhaegar vrátil všem jejich věci tedy i mne a nechtěl žádné výkupné. Opět musím uznat, že je to velký muž. "Ujisti se, že dostane Princ mé vyjádření díku za svůj čin, velmi si toho vážím." Kývnu na něj a pak se pomalu narovnám a opět rozejdu od stanu pryč. "Vrátím se později." Mávnu na něj a zamířím si to směrem ke stanům Ryswellů, abych se pokusil najít Lady Barbrey Ryswell. Třeba bude mít chvilku a budu mít s kým si promluvit, případně se po ní optám někoho ze strážných Ryswellů. |
| |
| Má drahá smečka 6.XI. 281 Lannistři Škoda, že Jaime někam utekl. Těšil jsem se že se s ním podívám na turnaj." Odpovím tetě a zatleskám, když otec zatřese s Macem Tyrellem. Lehce se na tetu usměji. "Otec nikdy nezrezaví, nikdy!" Jsem hrdá, že jsem jeho dcera. Rychle je vlastně po všem. "Ano, měli bychom se podívat." Přitakám a rozhlédnu se po tribuně jestli tam někde neuvidím Jaimeho. Ne, neuvidím. Rychlým krokem míříme s tetou ke stanům ošetřovatelů. "Teto, myslíš že budou v pořádku?" Zeptám se Genny a nevím jestli bych měla mít strach. No alespoň že strýček Emmnon je v pořádku. Mírnou úklonou mu odpovím na pozdrav a poodejdu kousek aby ti dva měli soukromí. |
| |
| Radši mizím Komnaty lorda Rickarda Starka Otcova slova bolí... O mnoho více než ty dvě facky které přilétly a které mi brzy zbarví tvář do modra. Jen sklopím hlavu a poslouchám ta slova. Když ale otec řekne, že bych měl být víc jako moji bratři, tak to zabolelo nejvíc. Být jako Brandon? Ošukat všechno co má méně než čtyři nohy a nosí to sukni? To jako vážně. Už jsem se chystal ona slova říci, ale otec mne zarazil dalšími slovy a pak mě vyhodí ven. Nechci být v jeho přítomnosti ani o minutu déle, takže co nejrychleji vypadnu ven z jeho komnat a vydám se pryč. Pryč, co nejdál od svého otce, od jeho komnaty. Kdybych mohl, tak rovnou sednu na koně a vyrazím směr Sever, jen abych tu už nemusel být ani o vteřinu déle, než je nezbytně nutné. Když vylezu z hradu, tak mi pohled padne na strom, pod kterým jsem včera ráno seděl a vyřezával obličej lady Ashary, než za mnou přišel ser Barristan a pak i hvězdička. Dojdu až ke stromu a unaveně se pod něj sesunu. Dnes už je toho moc. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 6.XI. 281 Lyanna a Eddard Starkové "Lady Lyanno," pozdravím mírnou úklonou jeho sestru, jíž jsem si před tím nevšiml, "váš snoubenec neměl dnes svůj den. Vyřiďte mu ode mne pozdravy až s ním budete mluvit." Ještě jednou se ji velmi mírně ukloním a přenesu pohled na Eddarda Starka. "Pokud se nepletu ta záležitost byla mezi mým rodem a Tyrelly." Vyslovím to jako prosté konstatovaní. "Já sám ji ale považuji za uzavřenou." Znovu se odmlčím. "Ale k věci. Dám vám deset tisíc zlatých dragonů za věci mého bratra." Lannisterské výkupné. "A dám vám také pět tisíc za zbroj a koně mého švagra Emmona. byl bych ovšem rád, kdybyste nikde nešířil kdo je vykoupil." Podívám se mu přímo do očí a počkám na jeho odpověď. |
| |
|
|
| |
| Potulní rytíři 6.XI. 281 Gregory Drumm Davis jen pokývnul hlavou a vyrazil za svým úkolem. Nevypadal, že by byl nějak zvláštně šťastný. "Já vím že se pečené sele a víno líbí všem." Septon si o světě neděl iluze. "Pořád máte štěstí sere Drumme. Nejeden potupný rytíř bude po klání bez zbroje a bez peněz. Vy pořád můžete doufat, že v pranici někoho zajmete a nahradíte si škodu." Malý hlouček rytířů se přesunul na louku jen o kousek dál, kde se už na ohni opékalo ono tučné sele a voněly tam chleby. Sluha, malý vráštitý padesátník obracel zkušeně rožněm a kontroloval kvalitu. "Ctihodný septone v místním septu vás budou chtít vidět. Podarovali nám tři pecny čerstvého chleba, jako dar bratrům v nouzi." Septon jen mávl rukou. "Pánové, pánové," septon si sjednal pozornost. "Jezte a pijte. No a vy sere Drumme můžete vyprávět jaké to bylo na kolbišti." |
| |
| Starý přítel 6.XI. 281 Brandon a Catelyn Ještě se napiji vína a zamířím si to přímo do davu. Je dobojováno, davy jdou domů a já jdu taky domů. Ne nebudu se dívat, jak mi skládají stan. Jen minu několik menších skupinek a?! A ještě nedávno to byl takový velký turnaj. Divoce se zasměji. Brandon Stark ve společnosti své drahé snoubenky. Bez váhání si to zamířím přímo k ním. Z čela, nebudu je přece přepadat jako zloděj. Hluboce se lady Tully ukloním. "Je mi potěšením vás potkat, lady Tully. Jen málo žen je tak krásných že by z jejich tál sníh jako z té vaší." Ukloním se ještě jednou a zazubím se na Brandona. "Tedy až na tvou sestru, té se skutečně nikdo nevyrovná. Mimochodem nevíš, kde je?" Stisknu jeho ruku, kterou mi podá až kostí zapraští. "Viděl jsi poslední kolo. Jen kdyby se ten Bílý had zastavil, jen kdyby se mi postavil jako muž." Jen kdyby, tak bych ho zatloukl jako hřebík. |
| |
| Stany mistrů Harenhall Opatrně jsem si osahávala nos, sledovala sestru a volnou rukou se opírala o provizorní postel, když přišla nějaká dívenka a pronesla něco o pálence. Došlo mi, že to bylo myšleno na roztok, který mne sestra donutila vykloktat. "Pálenka by i bodla," zakřením se. Rozražený ret trochu zabolí, takže se mi obličej hned zkřiví do bolestivé grimasy. "Kdepak, nerušíš. Já jsem Alia Waynwood a toto je má sestra Anya," představím sebe i sestru, když se dívka opět vrátí, tentokrát s nádobou, ze které voní bylinky. Poté začala promlouvat o mém stavu a já jen poslouchala. Znělo to poměrně vážně, ale až na mírné motání hlavy a pulzující bolest v nosu jsem se špatně necítila. "Krom drobného motání hlavy a toho nosu se cítím fajn," řeknu dívce. Přistoupila ke mě, pohlédla na můj nalomený nos a já se oběma rukama zapřela o postel. "To vydržím," kývnu na ni, zatnu zuby a přivřu oči. A pak přijde bolest větší, než když byl nos zlomen. Vyhrknou mi slzy, zpoza zatnutých zubů unikne slabší bolestivé kvíknutí a nos je srovnaný. Pravda, trochu se mi zamžilo před očima, zamotala hlava, ale to není nic, co bych nevydržela. V minulosti jsem už párkrát do hlavy dostala a pořád tu jsem. "Díky," pronesu trochu huhlavě, to už si tisknu namočený hadr k nosu. Měla pravdu, příjemně to chladí. Občas vyjedu hadrem i o trochu výše, na čelo, ale spíše jej držím na nose. Nyní už je to jen tupá, pulzující bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Barbrey Jen povytáhl obočí. "Je hezké vědět, že jsem vyhrál. taková věc potěší." To už se ale vysloveně smál. Okamžitě se pustil do povolování přezek zbroje. "A kotník mne klidně bolí. za to vítězství to jistě stálo, že ano." Šibalsky se usmál a začal skládat prsní pláty na stojan. "Nikdo kdo prohraje to nebere sportovně. Hlavně pokud jde o sázky, cinklé sázky." Dodal vědoucím hlasem. "Pokud víš o čem mluvím." Dokončil a zbroj již byla na stojanu. "A turnaj. Málem bych zapomněl. Prý je tam veselo, jenže já jak víš závodil. Takže všechno co vím mám z doslechu. Lannistři mydlí Tyrelly hlava nehlava a jejich sluhové se porvali ve stanovém městečku." Znovu se lehce usmál. Z venkovní strany stanu se ozvalo významné zakašlaní. "Vstupte," řekl automaticky. Strážný vstoupil a uklonil se. "Je tady mladý rytíř z Blackwoodů a chtěl by mluvit s mladou paní. Mám ho uvést nebo vyhodit? Podíval se na oba dva tázavě. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Můj stan Vyslechnu Lorda Pobočníka a to, co má na srdci. Při jeho slovech se snažím nehnout ani brvou. "Dejme tomu, že jsem měl své důvody Lorde Pobočníku, každopádně, jak říkáte věc je uzavřena." Kývnu hlavou a jsem rád, že prokazuje Tywin svou moudrost. Úplně se mi však nepodaří potlačit překvapení, nad výší sumy, kterou nabízí za své příbuzné. Rychle však své emoce ovládnu a zachovám klid. Lehce se podívám se své sestře, ale jinak se Tywinovi plně věnuji. "Tento obchod je pouze mezi námi Lorde Pobočníku, nemám potřebu tuto skutečnost nikam dál šířit. Není třeba špinit čest Vašich příbuzných. Sám si cti velice cením. Tuto věc beru, jako záležitost pouze mezi námi dvěma a věřím, že i má sestra zachová tuto skutečnost v tajnosti a nebude jí šířit." Slétnu pohledem na Lyannu, abych se ujistil o jejím souhlasu. "Každopádně, jakožto čestný muž nebudu také lhát pokud budu na tuto skutečnost dotázán například svým otcem. Protože, pak by mé slovo stejně nic neznamenalo. Avšak můžete se spolehnout, že své slovo držím Lorde Pobočníku a roznášet opravdu nemám nic potřebu." Kývnu mírně hlavou na znamení souhlasu. "Pokud je tedy věc ujednána, pak jakmile předáte peníze budu považovat tuto záležitost za uzavřenou a s věcmi vašich příbuzných můžete nakládat, jak je libo." Vyložím Tywinovi s klidem. Jeho nabídku jsem v podstatě přijal, jinak by to ani pravděpodobně nešlo. |
| |
| Stany mistrů Usmála jsem se na dívku, když mi představila sebe i dívku, svou sestru. Pomohla jsem jí, jak jsem jen mohla. " Odpočívejte. Motání hlavy je právě jeden z příznaků otřesu mozku. Chlaďte čelo, odpočívejte a nenamáhejte se. Věřím tomu, že na vás sestra, nebo nějaká z dívek zde, dohlédne." Usmívala jsem se, zatím co jsem namočila další látku do chladivé vody a položila jsem ji dívce do druhé dlaně. " Na čelo. Bylinky by měli postačit na nejbližší dobu, snad do večera. Uvolňují a uklidňují. To ten nos a čelo budou nutně potřebovat." Tiše jsem vydechla a unaveně jsem se posadila na druhé lůžko. " Pálenku bych doporučila jen k vypláchnutí ran, dneska alkohol k pití určitě ne, neměla byste spát a když už spát, tak s dozorem, ale to už jsem řekla. Hmmm... co ještě..." Rozhlédnu se po stanu, když v tu chvíli do něj vejde zástup Lannisterů, podívat se na své raněné. Zvednu se, ukloním se a tiše pohlédnu na dívky u postele. " Přeji brzké uzdravení.... A abych nezapomněla..... Na ten nos opravdu opatrně, stačí menší úder a opravdu hodně bolestivě se to zhorší." Pověděla jsem vážně, přesto jsem se nakonec usmála. Ona není žádná třtina, ta se z toho vykřeše raz dva. " Opatrujte se." Udělala jsem mírné pukrle, takové, jaké mi moje nohy dovolili udělat a vydala jsem se za svým otcem. |
| |
| Stany mistrů
"Nerušíte," odvětím měkce příchozí lady a zvednu se, abych uvolnila místo vedle své sestry. Zahlédnout zde další ženu není žádná výjimka, mnoho manželek se motá kolem svých mužů, ale málokterá se zde věnuje i ostatním. A hlavně lépe než mistrové. Což není tak překvapující... Tiše sleduji práci mladé ženy. "Lady Tyrell, děkuji," oslovím ji, "o sestru se postarám a nenechám jí usnou samotnou," ujistím ji. Zdá se, že má vážnou starost o toho, o kterého se stará, ale zdá se, že jí předchozí, jak sama řekla stresující případ, vyčerpal. "Přežije?" optám se a hlavou kývnu k jejímu předchozímu pacientovi. Je mi nepříjemné se ptát, ale zvědavost mi nedá. Ačkoli kdo teď může vědět, co přinese noc. "Victarie," dovolím si oslovit jí jménem, "velice vám děkuji za svoji sestru. Nejsem si jistá, kdy by se jí jeden z mistrů věnoval," řeknu, "kdyby jste snad... potřebovala pomoct," ohlédnu se po stanu, "ráda vám budu k dispozici." |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro 6.XI. 281 Směji se, když mi Mark předává drby ohledně dnešního klání. Zdá se, že na tribuně muselo být vskutku veselo. Už už se pomalu připravuji, že se vydám zpět do mých vlastních komnat, když se z venku ozve zakašlání. Naštěstí se zdá být situace ve stanu již více méně pod kontrolou a tak by Markova automatická reakce neměla nikterak vadit-přesto jeho směrem významně nadzvednu obočí, ukazujíc na kožené kalhoty, ve kterých stále ještě sedím na jeho posteli. Avšak zdá se, že strážný má důležitější věci na práci, než kontrolovat patřičný oděv dam. Jakmile se však zmíní o rytíři z Blackwoodů, zavládne v mých očích panika. Je něco jiného, když mne ve stanu mého bratrance nalezne neupravenou strážný-a něco jiného, pokud se jedná o mladého lorda z jihu. Řekněte ať vstoupí… vykoktám po chvíli přemítání nad mými možnostmi. Problém je, že bych se s ním snad až příliš ráda setkala...avšak takto? Jakmile strážný zmizí opět ven, zvednu se z postele a zamířím k opačnému konci stanu, kde se nalézají Rogerovi věci, z níž v rychlosti vylovím plášť, jež si omotám kolem ramen, zatímco si rozpouštím vlasy. Tunika a kalhoty se ztratí za změtí jemné vyšívané bavlny a růžové líce po tom, co si chvíli dřu pěsti o tváře snad dodají mému vzhledu jakousi čerstvost, jež mi po vysilujících závodech chybí. Pokud mne Mark sleduje s jistým vyčítavým pohledem, obrátím oči v sloup s tím, že vezvat strážného byl přeci jen jeho povel-a tak nám teď již nezbývá, než nechat mladého Aerica vejít…konec konců, nemuselo by to být špatné aliby pokud chůva zjistí, že již dávno nejsem ve svých komnatách. |
| |
| Stan Ryswellů Trvá to pouze jistou nervózní chvíli, než se ke mně a Markovi ve stanu připojí i mladý Aeric, uveden strážným, jež nás před malou chvíli spravil o jeho přítomnosti. Můj pane… usměji se v lehké úklonce. Toto je můj bratranec, Mark Ryswell…dnes jsem měla tu čest mu přihlížet během jeho úspěchu u závodů-a proto nás omluvte-vrátili jsme se až teď a nejsme ještě úplně připraveni na návštěvy…přesto, prosím, udělejte si pohodlí. ujmu se slova, nabízejíc muži z jihu místo u stolu s poháry na vodu a mísou ovoce. Lehce nervózně se poté zabalena do vyšívaného pláště posadím naproti, nalévajíc mu vodu a naznačujíc Markovi, aby sek nám přidal. Vy jste se dnes účastnil klání, že ano? Podle výkřiků a potlesku se dalo odhadnout, že dnes bylo veselo. začnu automaticky vyzvídat ohledně dění, jež nám oběma dnes s Markem uteklo, avšak o kterém se jistě bude hovořit dnes večer. Povězte, nesou stany obránců stále ještě ty samé barvy, jako včera? |
| |
| Star Ryswellů Když mne strážný před stanem uvede do stanu Lady Ryswell, tak vstoupím dovnitř mírně sehnut, abych nezavadil hlavou o stanové plátno. Když spatřím Lady a jejího společníka ukloním se, jak se sluší a patří a obdařím oba přítomné lehkým úsměvem. "Sakra, ne tak prudké pohyby, ještě se mi z toho motá šiška." Jsem rád, že tento příznak rychle odezní. "Těší mne, že vás poznávám Lorde. Jsme Aeric Blackwood." Kývnu na Marka, když je mi představen. Když je mi nabídnuto posezení neodmítnu a usadím se, když se ujistím, že si Lady sedne také. "Chápu a nic se neděje, sám jsem se do svého stanu vrátil až před chvílí." Kývnu a pak se na chvíli zamyslím. "Bohužel z klání si toho příliš nepamatuji. Nastoupil jsem dnes v první vlně a po zásahu dřevcem do hlavy od prince Rhaegara jsem si turnaje již moc více neužil. Ale jsem rád, že jsem měl možnost utkat se s jedním z nejlepších rytířů na kolbišti, takže mne ta prohra tolik nemrzí. Alespoň je důvod trénovat." Usměju se a pak si snažím vybavit vše, co jsem tak nějak zaslechl v táboře, když jsem šel sem. A málo toho vskutku nebylo. "Inu, co jsem tak zaslechl od našich rytířů, nebo porůznu po táborech, tak se nám složení obránců na konečné kolo docela promíchlo.....Samozřejmě mezi nimi zůstal Princ Rhaegar to se dalo čekat. Nicméně slyšel jsem, že velký Jelen byl sražen Lewynem Martellem, takže Dorne si postavil stan. Tak se mezi obránci prý taky objevil starý Lev Tywin, který se nečekaně objevil v turnaji. Řekl bych, že to mělo, co dělat s jeho příbuzenstvem, asi chtěl obhájit rodinnou čest. Po táboře se povídá, že jeden z Vlků má stan mezi obránci. Pokud se nepletu jedná se o Eddarda Starka, který si přibil na své konto kůži Tygetta Lannistera a pak nějakého Freye. Takže starý Tywin pravděpodobně nastoupil, aby zlepšil skóre. Ani se mu nedivím. Dva bratry na ošetřovně s kusy dřevců v těle, syna vyřazeného hned v začátku a spřízněného Freye taky dole a třetího bratra jakbysmet. No a toho pátého, kdo tam má stan si nevybavím. Jen vím, že Smějící se strom to není." Vyložím, co jsem si tak poskládal po táboře při poslechu nejnovějších drbů. |
| |
| Stany Mistrů - sestry Waynwoodovi „ Nemáte zač děkovat, jsem ráda, že mohu někomu pomoci. Hlavně, když mu pomoci je.“ Povím sestře naší pacientky, když na mne promluví. „ Já už dnes mnoho práce snad mít nebudu. Pokud se neobjeví další nehoda, nebo rvačka, jak tomu bylo těsně před tím než přinesli toho na smrt bledého lva.“ Odpovím jí a pohlédnu ke stolu, kde leží Lannister. Pomalu poskládám své věci do brašny a povzdechnu si. „ Všichni doufáme, že přežije. Je to bratr pobočníka. Mohlo by se stát, že by případně začali padat hlavy, pokud by nepřežil...“ Povím polohlasem, snad aby mne neslyšel nikdo jiný než ty dvě. „ Ale o tom raději nemluvme. Přežije to, má k tomu dobře nakročeno a Mistr udělal vše, co bylo v jeho silách, aby to udělal. Tak jako já a mistr Oemund.“ Mírně se pousměju a zavrtím hlavou, když mi nabídne pomoc. „ Dnes už má práce pomalu končí. Děkuji ale za nabídku. Sestře by se brzy začal věnovat i nějaký z Mistrů, ale dnes bylo hodně špatných zranění, však před stany je ještě pár těch, kteří přišli ještě před Lordem Lannisterem a museli počkat. A spoustu z nich odvedli vojáci....“ Vydechnu a podívám se po chlapci, kterého jsem nechala v opečovávání jedné z dívek, aby ho doprovázela na jeho poslední cestě. V posledních chvílích života. „ O několik lůžek dál umírá asi dvanáctiletý chlapec, který se přimíchal do rvačky v hospodě a není mu už pomoci. Ráda bych ho ještě viděla, než ...“ Zarazila jsem se a zavřela jsem oči. Pak jsem se podívala na dívky a usmála jsem se i když na očích mi bylo vidět, že mi do smíchu není. „ Omlouvám se, že vás tu … zatěžuji takovými řečmi... je to má práce. A s takovými věcmi se prostě musí počítat.“ Vydechnu a rozhlédnu se. „ Už budu muset jít, věnovat se ještě několika dalším včetně mého otce.“ Brašnu jsem si přehodila přes rameno a došla jsem si umýt ruce a vydezinfikovat je od krve raněné dívky. „ Dávejte na sebe obě dvě pozor.“ Pověděla jsem s upřímnou starostí. Opravdu nerada bych potkala nějakou z nich znovu další den ve stanech mistrů na nějakém z lůžek. „ Ráda jsem vás obě poznala.“ S tím jsem se s dívkami rozloučila a vydala jsem se ke chlapci, o kterého jsem pečovala před tím, ten kterého jsem nechala ležet blízko mého otce. |
| |
| soukromá zpráva od Rickard Stark pro Hostina 6. 11. 281 Lord Wyman Manderly Benjen konečně odchází a zanechává mě samotného. Sevřu okenní parapet a shlížím na Harrenhall s myslí ztracenou ve chmurných myšlenkách. Už mě nebaví dřepět na severu s tou bandou nevychovaných fakanů. Jsem lordem jednoho z nejváženějších rodů Západozemí a chci se účastnit Hry, ať to stojí cokoliv. Odstoupím a pohlédnu na sebe do zrcadla. Šedivý muž ve vlněném rouchu, jenž na mě z odrazu shlíží, má již dávno svá nejlepší léta za sebou. Nezanechal přitom žádný pořádný odkaz, nijak se neproslavil. Jeho jméno bude zapomenuto, stejně jako těch ostatních, kteří žili ve stínu velkých osobností. „Sakra!“ Šatník se zakývá, když do něj udeřím. Na hostinu dorazím v šedém rouchu doplněném o bílou pelerínu, přes kterou běží šedě vyšitý zlovlk. Spokojeně si tkaninu odhrnu z jednoho ramene a trávím večer ve společnosti svých vazalů. Když zábava konečně začne váznout, položím ruku na rameno Wymana Manderlyho. „Pojďme se na chvilku projít,“ usměji se na pána Bílého přístavu, než vyrazíme na balkón. „Tak co říkáš na turnaj příteli?“ usměji se na světlovlasého muže po mém boku. Ztloustl od doby, co jsem jej viděl posledně a pokud to takhle půjde dál, brzy jej neunese ani ten nejsilnější kůň. |
| |
| Stany mistrů Harenhall Než jsem stihla lady Tyrell jakkoliv odpovědět, promluvila sestra a já se na ni zakřenila, zatímco jsem si stále držela hadr u nosu. A pak druhý na čele. Když se sestra zeptala na jejího předchozího pacienta, zvědavě jsem natáhla krk, abych na jmenovaného viděla a natahovala jsem uši, aby mi neuniklo ani jedno slovíčko. Překvapeně pozvednu obočí, když se dozvím, že tím pacientem je bratr pobočníka. Bylo mi jasné, co by následovalo, kdyby nepřežil. Victaria to ani nemusela naznačovat. "To je mi líto," špitnu tiše, když zmíní toho dvanáctiletého mladíka a kouknu na ni smutným pohledem. "To je v pořádku," odmítnu její omluvy. Potřebuje se vypovídat, jde to vidět, byť na to nemá čas. "Dáme. I ty se opatruj, lady Tyrell," lehce sklopím hlavu k pozdravu, když se sbalí, rozloučí a odejde. "No... myslíš, že odsud můžeme vypadnout?" zeptám se po chvilce ticha sestry, stále s hadrem přitisklým jak na nosu, tak i na čele. |
| |
| Stan Ryswellů Když mi Aeric sdělí, koho si dnes vybral za soupeře, překvapeně zamrkám. A pokud byl vskutku udeřen dřevcem do hlavy, pak je s podivem, že je schopen se tak brzy již potloukat po táboře. S očividně nadzvednutým obočím si tedy prohlížím jeho temné kadeře, hledajíc pohledem jakékoliv rány, jež jsem snad při našem prvním setkání mohla přehlédnout. Přesto raději však nic neříkám a raději naslouchám jeho slovům. Když slyším, že byl sražen Robert, neubráním se lehkému úsměvu-to by mohlo zlepšit Lyanně náladu. Zprávu o zlatém lvovi ohodnotím lehkým zamyšleným pokývnutím, zatímco Eddardův úspěch se neobejde bez veselého úsměvu a pohledu k Markovi. Přeci jen se tedy jednomu z bratrů podařilo dostat se přes první kolo turnaje…kdo ví, jak tuto skutečnost však přijme Brandon… Poté přijde zpráva o rytíři smějícího se stromu a já musím uznat, že lehce lituji skutečnosti, že jsem dnes turnaj nemohla sledovat. Zdá se, že se toho dnes událo více, než je na jeden den zdrávo… prohodím směrem k Markovi, než se opět zaměřím na našeho hosta. Děkuji Vám za zprávy, můj pane-je mi líto, že jsem dnes nebyla schopna vidět Vaše utkání s korunním princem…ať už skončilo jakkoliv-avšak buďte si jist, že mne budete moci na tribuně nalézti zítra. usměji se upřímně, jelikož předpokládám, že když byl vyřazen z kolbiště, zabere nyní Robert místo vedle Lyanny a já budu zapomenuta. Prosím o prominutí-příliš vás zaměstnávám-a přitom byste měl odpočívat. Co si dáte k pití? Vodu nebo víno? |
| |
| Stan Ryswellů "Nešlo o nic zásadního má Lady, nicméně rád Vás na tribuně uvidím a tak milou společnost neodmítnu." Usměju se na Barbrey a koutkem oka sleduji jejího bratrance. Zvyk, nemám rád, když nemám přehled o všech v blízkém okolí, kdyby měli tendenci udělat něco hloupého. "Věřím, že zítřek bude nanejvýš zajímavý vzhledem k tomu, že nás již čeká závěr jezdeckého klání. Osobně jsem zvědav, jak bude probíhat. V obráncích je 5 zajímavých rytířů." Chvilkově se zamyslím a pak slétnu pohledem ke své číši. "Když dovolíte, tak dnes raději vodu, nerad bych si uhnal nějaké vedlejší účinky po turnaji. Sice jsem vyvázl dobře, ale není radno nic podceňovat." Navíc na víno je relativně brzy a hlavně brzy od toho, co jsem opustil lazaret. "Budete dnes večer na hostině Lady?" Optám se, přece jen když tam bude hned tam bude veseleji. A navíc třeba mne to i uchrání dalších nepěkných incidentů, jako minulého večera, kdy jsem musel vyprášit kožich tomu mladíčkovi. |
| |
| Lvi si lížou rány 6. XI. 281, poledne Harrenov, stan ošetřovatelů Kevan, Tywin, Genna, Tygget, I když to nemám ve zvyku, skutečně si začínám dělat starosti. Všechny ty malicherné rozmíšky mezi mnou a staršími bratry jsou samozřejmě ničím proti životu kteréhokoli z nich. Jsem proto výjimečně téměř zticha a z uctivé vzdálenosti, abych nezavazel ošetřovatelům, pozoruji Kevanovo bezvládné tělo. |
| |
| Vítězství bez trofeje 6. XI. 281, odpoledne Harrenov, kolbiště mladý Ashford, panoš Edmure, Genna Lannister Poslední překážkou, která mě dělí od postupu do finálového dne, je mladík s erbem Ashfordů. A já rozhodně nemám v úmyslu nechat si své místo mezi obránci vzít. Proto se plně koncentruji již ve chvíli, kdy se tupý konec jeho dřevce otře u můj štít před stanem. Pozdravím rytíře uctivým kývnutím hlavou a během několika chvil se už oba přesouváme na kolbiště. |
| |
| Viserys 6.XI.281 Harrenhal Můj mladší bratr na další má slova nezareaguje, ale v jeho očích je vidět, že s tím nesouhlasí. Možná nikdy nebude, ale minimálně to začne respektovat, nemá totiž na výběr. Co se týče jeho cesty na Dračí kámen, tak já bych v tom neviděl problém. Bezpečnější místo v tomto království snad není, a proto bych tuhle otcovu kartu snadno přebil. Otázkou je spíš lord Hightower - Viserys se teď nemůže sebrat a vyrazit pryč, je jeho panoš a má tedy své povinnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Oberyn Martell pro 6.XI. 281 Lady Blackmonth "V mnoha? Dobře, tak to jsem rád". Usměji se a vychutnám si sladký polibek od mé krásné lady. Zřejmě jí došlo že jsem měl na mysli Eliu. A jak by vlastně ne, nejspíše by to došlo každému. "Ne jen ji.. Je třeba se ujistit o více věcech, zkontrolovat co jde když máte příležitost". Pousměji se, pohladím lady po rameni a paži a poslouchám jak mluví. Když se zmíní o "zvláštním princi", tak se usměji, ale nic neříkám. Jen dál poslouchám a přemýšlím. Tahle žena je vážně úžasná. Líbí se mi, ne jen to jak vypadá, ale i její osobnost. To co říká, přesně to samé jsem si v mládí myslel i já. Chtěl jsem něco říct, ale zrovna do stanu nakouknul sluha. "Ano, támhle na stolek..." Odpovím a mávnu rukou na stoleček který je o kousek dál. Zadívám se na lady Blackmonth, políbím ji na rty, usměji se a vstanu z postele. Najdu své kalhoty a obleču si je. Lady podám její šaty, počkám až služební nanosí jídlo a pošlu je pryč. Pak pomohu Lady aby se usadila u stolku a sám si sednu. "Jste neobyčejná žena má lady. Krásná, chytrá, divoká... Je to něco co jsem už dlouho nezažil... Příště až pojedu na východ, jela by jste se mnou?" Zeptám se vážně. Při vyčkávání na odpověď se napiji vody a pomaličku se pouštím do jídla. Při tom po očku stále pozoruji krásnou lady sedící přede mnou a mile se na ni usmívám. |
| |
|
|
| |
| Stan Ryswellů Když Aeric hovoří o tom, jak by mohli zítra dopadnout obránci, jen mu tiše přitakám-konec konců, většina lordů se sem letos vypravila právě proto, aby viděla, jak dopadnou právě draci a lvi…i když možná tím nemysleli právě jejich umístění v turnaji. Samozřejmě. usměji se v odpovědi a osobně naleji Aericovi plnou číši čiré vody, než se opět usadím na druhé straně stolu. Ano. Slavnostní předvečer posledních soubojů si myslím nechá ujít jen málokdo. usměji se opět, přemýšlejíc o tom, jak vlažné budou asi dnes večer vztahy mezi výherci a poraženými, již je každého dne víc a víc. V případě mladého Blackwooda se ovšem očividně není čeho bát…tedy pokud jej do té doby neskolí následky turnaje. Snad pro vás bude dnešní večer klidnější než ten včerejší…a také než dnešní dopoledne. dodám poté, lehce narážejíc na to, že by na sebe měl mladý muž vzhledem ke svým zraněním dávat alespoň nějaký ten pozor. Nejednou jsem viděla pacholka, který nejprve po koňském kopanci do hlavy odešel jako by se nic nedělo, jen aby se téhož večera svalil na záda a musel být dalšího dne pohřben. A snad si z něj toho budete také pamatovat o něco více. zažertuji lehce, naznačujíc mým vlastním pohárem lehký přípitek na snad příjemný večer. |
| |
| Stan Ryswellů Zasměju se nad slovy Barbrey a pozvednu číši a pak se napiju. Musím v duchu uznat, že je s ní dobře. Alespoň se nenudím a je to děvče, ví jak udělat dojem. "V to také doufám má Lady. Obzvláště pokud budete toho večera součástí vy." Tak nějak automaticky opětuji její slova komplimentem a ani se nezaobírám možným dopadem mých. Slov proč taky. Vždyť tak je to správně, nebo se snad pletu? "Snad se neřítím proti dalšímu dřevci." "Máte již na dnešní večer doprovod má Lady? Pokud ne, mohu být tak troufalý a nabídnout se, jako Váš potencionální doprovod?" Stále se usmívám a sem tam upiji z číše. Voda opravdu prospívá a navíc je osvěžující. |
| |
| Viserys 6.XI.281 Harrenhal Je vidět, že jsem se s Cersei trefil na bratrovo slabé místečko. Pokud mohu soudit, tak se mu líbí, až moc a pokud by mohl, hned by si ji vzal - když nemá vlastní sestru. Přesto se snaží zapírat a ta urputnost jeho zapírání je opravdu hodně humorná. |
| |
| U staršího bratra 6. XI. 281 Harrenhall, stany obránců Sledovala jsem Nedův výraz v obličeji, jak se měnil, když mluvil. Stejně jako já nebyl příliš nadšený z otcovy nálady. Měla jsem neblahý pocit, že to už Ben schytal, takže Nedova přítomnost už asi těžko něco spraví. Bylo na mně vidět, že se bojím, co se s mladším bráškou stane. Nebo už možná i stalo. Otec se neřadil mezi ty nejmírnější, spíše naopak. "Mým favoritem? No, momentálně jsi jím ty. Pokud vypadneš, stanu se nezávislým divákem," odpověděla jsem mu prostě. "A máš pravdu. Robert bude nejspíše zuřit. Už jen proto, že nebude mít šanci ten turnaj vyhrát pro mě." Trochu se vnitřně ušklíbnu nad představou toho, že by vyhrál a věnoval by mi zase nějakou "hezkou" věcičku... Vlastně jsem docela ráda, že vypadl. Poté sem zavítala poněkud nečekaná návštěva. Trochu jsem se snažila skrýt, protože jsem si přišla nevhodně oblečená. Nevypadala jsem zrovna jako lady se svými jezdeckými kalhotami, prostou tunikou a kožešinovým pláštěm. Ale i tak jsem se uklonila, když mě Ned lordu Tywinovi představil. Poté jsem se odklidila trochu do ústraní a nechala jsem je, aby si vyřešili, co potřebovali vyřešit. Příliš jsem se o tu konverzaci nezajímala. Jakmile byli hotovi a lord Tywin odešel, otočila jsem se k Nedovi. "Půjdeme nyní za otcem?" zeptala jsem se ho. |
| |
| Stan Ryswellů 6. XI. 281 Aeric Blackwood zasměji se, když Aeric odpoví na můj žert. Musím uznat, že na to, že je z jihu, se jedná o vcelku zajímavého lorda. Když se optá na můj doprovod, nejprve se lehce otočím k Markovi, avšak poté zřetelně zavrtím hlavou. Jsem si totiž jista, že i přes svůj pochroumaný kotník bude dnes večer chtít oslavit vítězství v závodech ve společnosti jiných dam. Bude mi ctí být doprovázena právě Vámi. usměji se nakonec v odpovědi. Konec konců, vyhlídka alespoň jednoho večera stráveného v klidu se zdá být vcelku lákavá…i když kdo ví…některá pozdvižení jsou vítaná. Pokud mi tedy slíbíte, že se během večera nebudete pouštět do dalších soubojů-na to jak jste zde krátce jste toho myslím stihl až až. zasměji se opět vřele. …avšak musím uznat, že nejste jediný… dodám poté o něco hlasitěji, s pohledem namířeným směrem k Markovi, jehož stan jsem očividně přeměnila v malý debatní kroužek. |
| |
| Sourozenecká rozprava "Děkuji za důvěru sestřičko." Usměju se na Lyannu po tom, co naše vážená návštěva odešla. "Sám nevím, jak se mi bude dařit zítra. To ví pouze bohové. Každopádně asi máš pravdu, že Robert nebude zrovna v dobrém rozpoložení." Lehce si povzdechnu, nad tou představou. Pak mi sestra položí návrh, který nezní o moc lépe. "Takže se půjdeme utkat se starým Vlkem? Myslíš, že se nám ještě podaří zachránit Bena?" Pousměju se, ale oba dobře víme, že to myslím pouze v dobrém, protože bratrovi opravdu nepřeji, to co na něj otec uchystal. "Nuže tedy pojďme." Vykročím kupředu a podržím plátno sestře, aby mohla vyjít, pak ještě dám strážím rozkaz, aby nikoho kromě mě, než se vrátím nepouštěli do stanu. S výjmou mého panoše pokud by mi šel čistit zbroj, nebo tak. |
| |
| Stan Ryswellů "Naopak to já budu poctěn, že mohu být Vaším společníkem." Usměju se na Barbrey. Ani mne není představa příjemného večera nepříjemná. Navíc mnohem raději budu čas trávit s Barbrey, než abych to zaparkoval v nějakém nevěstinci, jako rytíři od nás. "Inu, každý má svůj vkus." "A co se bojů týče nemějte obavy má Lady, nemám v úmyslu se zatím žádných dalších účastnit. Určitě ne dnes večer, ledaže by to bylo v ochraně Vaší spanilosti." Odpovím vlídně, ale vážně. Neváhal, abych tasit meč v její ochraně. Možná je to tím, že je správné chránit ty, kteří to potřebují. Nebo v tom taky může být něco víc. Kdo ví? Jen bohové, protože můj mozek je zmaten, jako mezek, do kterého jste nalili sud piva. |
| |
| Kráľovná Tŕňov 6. XI. 281 "Možno Tywin vymenil svoje emócie, za všetko ich zlato." Zasmejem sa a dopijem víno. Už bolo po súbojoch a chystal som sa navštíviť Gartha. Snáď ho tam ešte zastihnem, ale nepochybujem o tom, že Garth sa z toho preberie bez problémov. Mace bol vyhodený zo sedla lordom pobočníkom. Na tribúne Tyrellov bolo cítiť napätie a z lady Olleny pre zmenu sklamanie, ktoré sa snažila zakryť. Asi si predstavovala lepšieho syna. "Lord Mace nebojoval vôbec zle a žiadnu hanbu si týmto súbojom nezrobil." Povedal som lady Ollene, aby som ju trochu utešil. Požiadavka lady Olleny mi skvele vyhovuje. Navštíviť Gartha som mal v pláne odkedy spadol nepekne z koňa."Bude mi potešením vás sprevádzať." Odpoviem zdvorilo, pričom už vstanem a podám zdvorilo ruku lady Ollene, aby som jej pomohol vstať. |
| |
| Strýc Tygett 6.XI. 281 Tygett a ostatní Lannistrové Lehce se leknu, když mi na rameno dopadne ruka ale rychle se uklidním, když uslyším známý hlas. Otočím se za ním a udělám před strýčkem rychlé pukrle. "Děkuji strýčku," odpovím mu s milým úsměvem na kompliment. Rychle se ale zatvářím velmi vážně. "Komu bych měla strýčku věnovat svou přízeň. Není tady nikdo kdo by si ji zasloužil. Nikdo kdo by mi byl roven původem, postavením. Nikdo kdo by si něco takového zasloužil." Nikdo až na Jaimeho, ten tady přesahuje všechny rytíře jako vzrostlý strom semenáčky. Možná ještě Princ Rhaegar, ale ten je ženatý. Mírně se na strýce Tygetta usměji. "Co ty strýčku. jak se cítíš? Zeptám se ho a snažím se nevšímat obvazu na jeho hrudi. |
| |
| Rodina 6.XI. 281 Gerion a ostatní Lannisterové Jen mírně zvednu obočí a přísným pohledem se podívám na Geriona. "Co jsi čekal?" Ne raději skutečně nechci vědět co čekal. V jeho případě to skutečně nechci vědět. "Bojoval jsem, když ty jsi ještě jezdil na dřevěném koni a máchal dětským měčíkem. Takové věci se nezapomínají. Mimochodem ty si nedovedeš představit spoustu věcí. Například jak být své rodině nějak užitečný. Mohl by si něco dělat místo souložení a vyprávění vtipných historek." Konec, nemá cenu na něj mrhat slovy. Kdyby nebyl můj bratr už dávno bych ho vyhnal. "Tygette," oslovím dalšího ze sourozenců. "Doufám, že do pranice už budeš v pořádku. Chci v ní někoho na koho je spolehnutí, teď když Kevan dopadl jak dopadl." Podívám se na mistra, který stále trvá ve své ponížené úkloně. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 6.XI. 281 Eddard, Lyanna Mírně se mu ukloním na znamení poděkování. Jednou z něj bude dobrý muž, který bude dobře sloužit svému rodu. "Pak tedy považuji celou věc za vyřízenou. Můj správce to vyřeší s vaším." Mírně se ukloním. "Bylo mi ctí vás poznat." Rozloučím se s ním. "lady Lyanno." Ještě jedna velmi mírná úklona a pak je čas zamířit za svými povinnostmi. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Rickard Stark Lord Manderly se rychle otočil když mu ruka dopadla na rameno a okamžitě se uklonil, když viděl komu patří. "Jak si můj Lord přeje," odpověděl a donutil své mohutné tělo vstát. "Můj pán má pravdu, já bych se měl procházet stále. Jinak mne budou za chvíli nosit." Lehce se usmála a následoval lorda Starka. "Turnaj je velmi zajímavý. Vlastně je přesně takový, jaký jsem si ho představoval. Jistě jste mne ale můj Pane nedonutil chodit jen proto, abychom si povídali o turnajových přebornících, nebo probírali drby. Pokud chcete tip na vítěze, pak já věřím na prince Rhaegara. Nikdo se mu odváží postavit, na to je princ příliš cenný. Potřebujete li radu pro Eddarda, pak já nejsem ta správná osoba, která by je měla dávat." Lordu Bílého přístavu očička v tlustém obličeji svítila zvědavostí. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaella Targaryen pro VečeřeHarrenov, královské komnaty, 6. X. 281, večerAerys, Jaime Lannister Nemohla jsem se již dočkat, kdy turnaj skončí a má povinná přítomnost tam bude u konce. Měla jsem radost za svého syna, to ano, ale také jsem celou dobu cítila nepříjemnou bolest v ruce, do níž se předtím Aerys zabodl těmi svými drápy. A tak když klání skončilo, s důstojností jsme odkráčeli a já se pak v doprovodu dvorních dam a jednoho ze členů gardy, vydala za mistrem, poprosit jej opět o pomoc s léčením do krve rozdrásané kůže na mém předloktí.. S čerstvě ovázanou rukou, kterou jsem schovávala dlouhým rukávem svých šatů, jsem následovala svého chotě k večeři, na kterou jsem v pravdě neměla ani pomyšlení. Poslední dobou mi nebývalo příliš dobře, žaludek jsem měla jako na vodě a do jídla se mi příliš nechtělo. Netečně jsem tedy oždibovala kousek čehosi na mém talíři, ani jsem nevěnovala pozornost tomu, co vlastně jím.. A popravdě, kdyby mě chtěl Aerys otrávit, tak ať to klidně udělá. Alespoň budu mít konečně od něj pokoje. Nicméně z myšlenek mě právě on sám vytrhne dalším šíleným nápadem, co se mu v jeho nemyté hlavě urodil. Zvedla jsem hrdě, leč poněkud unaveně hlavu a upřela na Aeryse pohled bez přílišného zájmu. Nezájem však vystřídalo nepochopení či snad zmatení. "Samozřejmě, že sera Jaimeho Lannistera znám, stejně jako každého z bílých plášťů, drahý," odpověděla jsem a pohlédla krátce na mladého lva, jemuž jsem věnovala sotva znatelné pousmání a vrátila se pohledem ke svému bratrovi, tentokrát neskrývajíc pobavení. "Ach ano, pocta. Bude mne hlídat a odříkávat modlitby se spolu se septami?" zeptala jsem se snad i s malou dávkou ironie, s jakou jsem se podívala i na nešťastného mladíka. Ne, skutečně jsem nechápala, kolik lidí mě ještě bude pozorovat při spaní, jen abych náhodou nepočala Targaryenského bastarda.. Nikdy bych se k něčemu takovému nesnížila, ale poslední dobou mám opravdu velkou chuť to udělat, aby po těch letech byly ty Aerysovy výmysly alespoň jednou pravdivé.. ale ne, taková já nejsem. Jsem královna a jakkoliv je můj bratr a manžel šílený, já musím jít příkladem. A musím být silná i kvůli svým dětem.. |
| |
| soukromá zpráva od Garth Hightower pro Věž na pochodu 6. XI. 281 Spolu s Baelorem vyrazíme ven ze stanu mistrů a do turnajového městečka vzniklého kolem hradu. Ocenil bych trochu čerstvého vzduchu, toho se však v přelidněném táboře plném pachů nedočkám. I přesto však cítím, že se mi hlava pomalu, polehoučku začíná dávat do pořádku. „Potřebuju si dneska najít ženskou,“ zamručím k Baelorovi, „trochu se odreagovat od všeho toho turnajování.“ |
| |
| soukromá zpráva od Rickard Stark pro Hostina 6. 11. 281 Lord Wyman Manderly Tlouštíkovo chování mě donutí se pousmát. Navzdory svému vzhledu má muž vedle mě stále bystrý úsudek a ještě hbitější jazyk. „Vskutku jsem vás o toto nepožádal vedlejších úmyslů,“ zavrtím hlavou, „lorde Manderly, mám pocit, že vaše nejmladší sestra teď nedávno dosáhla dospělosti. Povězte mi, již jste jí našel ženicha?“ |
| |
| Namyšlená neteř a její tatík 6.XI.281 Při slovech drahé Cersei se můj výraz čím dál tím víc mění do toho starého, nabručeného lva, kterým jsem vlastně skoro pořád. "Nikdo tebe hoden? Zkus si tu otázku položit jinak, jsi ty hodna někoho?" Můj hlas je ledový a zařezává jak nůž. Tenhle tón si většinou nechávám pro své nepřátele a ačkoliv má neteř se mezi ně nepatří, tak ji opravdu příliš nemusím rozhodně ne s jejím chováním. Škoda že ji Tywin víc neřezal, třeba by z ní bylo i něco jiného než rozmazlený spratek. Dál už si ale Cersei nevšímám, protože se přiblíží Tywin, který se hned stará o to jestli budu v pořádku do pranice. No jo, někdo mu musí dělat prodlouženou ruku. "Jestli myslíš tohle škrábnutí, tak zítra už o něm nebudu vědět. Pranice stejně dřív nebude takže se nemusíš bát." A v pranici až potkám toho vlka který si myslel že ze mne udělá jehelníček, tak mu zpřerážím všechny kosti v těle a pak i té jeho severské kumpanii co tam s ním bude. |
| |
| Stan Ryswellů Když se Aeric zmíní o možnosti chránění mé osoby, opět se zasměji, představujíc si dětskou hádku v místním sále, kde se rytíři dohadují o spanilosti svých dam-a uprostřed toho všeho by byl Robert, vykřikujíc jméno své královny zimy. Něco takového jistě nebude nutné. odvětím, avšak nedokáži zakrýt, že se i lichotka líbila. Myslím však, že jsme již plánování dnešního večera věnovali více času, než je zdrávo…můj bratranec si-stejně jako jistě i vy-potřebuje alespoň na chvíli odpočinout…a i já bych se měla začít věnovat přípravám. rozhodnu se naše malé posezení ukončit-konec konců se přeci opět uvidíme večer. Přeji Vám poklidné odpoledne a děkuji za milou, povzbudivou návštěvu. ukloním se s úsměvem na rozloučenou, s úmyslem omluvit se poté Markovi za to, že jsem pro toto setkání využila jeho stan. Přesto je to však bezpečnější, než kdybych se s rytířem setkala o samotě...co by si o mě poté asi pomysleli místní lordi a dámy? |
| |
| Jeho nabručenstvo 6. XI. 281, odpoledne Harrenov, stan ošetřovatelů Tywin, Kevan, Genna, Tygget, Tywinova hořká reakce mě sice nepřekvapí, ale ani příliš nepotěší. Ano, je pravda, že jsem si do něj rýpl. Čekal jsem ale, že úleva z Kevanova přežití dokáže aspoň částečně obměkčit jeho protivnou nabručenost. To jsem se ale šeredně zmýlil. |
| |
| Rhaegar 6.XI.281 ,,NE! Říkám,že se mi OPRAVDU HODNĚ..." zarazím se. Tohle nebyla adekvátní odpověď na otázku. Lady Cersei se mi možná líbila, ale rozhodně jsem ji nemiloval, a vzít jsem si jí chtěl jen proto, že měla dobrou barvu vlasů. Rhaegar očividně nechápal to, co jsem já ve svém věku už dávno pochopil. A to je to, že láska a politika jsou naprosto odlišné věci. On se možná zamiloval do Martellské bestie, ale politicky to byl nevýhodný tah. Vím, že mu had Tywin nabízel aby si vzal Cersei, (další věc, které dosáhl přede mnou), ale ten tupec upřednostnil tu Martellskou špínu. Lady Cersei je mnohem vhodnější partie. Určitě pro něj, ale já mu jí rád vezmu. Má téměř-perfektní barvu vlasů a očí, řekněme, že naše děti by vypadali jako draci, jako krásní draci. A navíc, její otec je mocný muž. Možná je to ,,Had", ale pořád je to schopný had. Nebyl jsem bláhový. Četl jsem (z donucení) o jejich rodě, a vím, jak moc ho tento had povznesl. Co mezitím udělali Martellové? Myslím, že nic podstatného. Jen harašili, bodali se do zad, a sem tam někoho otrávili. Rhaegar ale mluví dál. Mluví o Velaryonech takovým způsobem, jako by ten sňatek už zařídil. No ovšem! Velaryoni podléhají Dračímu kameni, a on je jeho pánem! Chce mě mít pod kontrolou stejně jako otec! Tak TAKHLE je to tedy! Už je mi to všechno jasné. Otec, bratr, všichni STEJNÍ!!! Vůbec je nezajímám. Zajímá je jen to, zda mě můžou kontrolovat!!! Rhaegar se otočí pro vodu, takže neuvidí nový pohled v mých očích. Ano ano ANO! Dračí kámen nebo Přístaviště? Obě jsou to pasti. Hadí hnízda, kde se hadi, omotaní kolem draka snaží draka oslabit a strhnout k zemi!!! Ale drak pořád žije. Pořád stojí. Dříve se snažil hady setřást. Snažil se jen porazit. Teď už to jen vzdal.V podstatě čeká na smrt! ,,Jenže si to neuvědomuje a pořád je nechává, aby ho strhávali dolů, a dolů, dokud nepadne." mé myšlenky najednou přejdou ve slova, která znějí sice tiše, ale zřetelně. Až děsivě. Zvednu pohled na Rhaegara. Už tu nechi být ani o minutu déle. Zmocnil se mě vztek. Jak tohle všechno můžou Rhaegar s otcem dopustit? Byl jsem bláhový když jsem jim věřil! Oni dva, oba, jsou úplně STEJNÍ! Nechávají draka spadnout. Jen já jsem vyvolený k tomu, abych hady setřásl!!! Vzpurně jsem vstal. Nevím, zda to Rhaegar postřehl, ale oči se mi lehce začali barvit do ruda. ,,Půjdu." řeknu hlasem, ve kterém jde vycítit vztek. |
| |
| Stan Ryswellů "Zajisté má Lady. těším se tedy na večer a nyní Vám přeji příjemný odpočinek." Usměju se na Barbrey a dopiji svůj pohár. Pak se zvednu od stolu a formálně se ukloním jejímu bratranci a také já. Následně zamířím k vstupu do stanu, abych vyšel ven. "Na viděnou večer tedy." S tímto rozloučením vyjdu ven a zamířím ke svému stanu. Tam si hodlám konečně pořádně odpočinout, abych byl na večerní oslavy při síle a pokud možno v pořádku. Samozřejmě pokud se budu cítit dobře dřív, tak se rád půjdu poohlednout po novinkách v táboře, ale není to nijaká nutnost. |
| |
| Viserys 6.XI.281 Harrenhall Zasměji se. ,,Že se ti opravdu hodně...co?" Je to opět popíchnutí z mé strany, ale on u toho má tak pěkné reakce. Tady se nám nejspíš někdo zabouchl do Cersei Lannister. Z toho by měl jistě její otec velkou radost. Otec ji poprvé odmítl a to měla být zaslíbena mně - takže pochybuji, že by to Viserysovi dovolil. Očividně nemá Lannistery v lásce. Ať už kvůli Tywinovi nebo celkově. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Rickard Lord Manderly jen mírně uklonil svou těžkou hlavu. "Měl jsem jisté představy, za koho bych ji provdal." Na chvíli zmlkl a jeho chytrá očka zkoumala tvář lorda Starka. "Ale k rozhodnutí jsem zatím nedospěl. Jistě můj pane, když jste otevřel tuto rodinnou záležitost, máte na mysli něco konkretního." Znovu zmlkl a jeho pohled se soustředil na jednom bodě Starkovy tváře, jako by tušil jaké odpovědi se mu dostane. |
| |
| Rodinné záležitosti 6.XI. 281 Lannistrové Jen Tygettovi pokývnu. Přesně to je ta odpověď co jsem chtěl slyšet. Pak svůj pohled otočím na Geriona. On a užitečný. To spíš se nejvyšší věž Skály propadne na samo mořské dno, než on bude užitečný. "Dobře," odpovím mu. "Pokud jsi objevil něco, čím budeš rodině prospěšný, rád si o tom promluvím a posoudím tvůj návrh." Rozhlédnu se kolem. Vše co bylo potřeba zařídit je vyřešeno, je čas jít. Mám ještě spoustu jiné práce. |
| |
| Vzteklý Lev 6.XI. 281 Tygett a zbývající rodina Jen zaraženě zamžikám očima. Co si to vůbec dovoluje. Jsem Cersei, prvorozená Tywina Lannistra, jeho dědička. Kdybych se narodila jako chlapec, ohýbal by přede mnou kolena. Jsem Tywinnova dcera. Ta nejhezčí a nejmocnější v Sedmi království. Stovky by si bily o mou ruku, stovky by se zabíjely jen pro pohyb mých řas, kdybych chtěla. A on. Můj drahý věčně nabručený strýc, který dovede jen zabíjet a vrčet na všechny na okolo, mne takto kárá. To mu nezapomenu. Udělám slušné pukrle a klidným hlasem mu odpovím. "Jak si myslíte strýčku." |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro 6.XI. 281 Rhaella, Jaime Jen zastavil oči na své manželce. Kdyby si nezabíjela mé děti. Kdyby si mi byla věrná. Kdyby si mne ctila jako pána a krále. Ne jen ať tě septy hlídají. Jen ať konají svou povinnost. Už mi nikdy nepodstrčíš svého bastarda. Už nikdy. Takhle podvést jsem se dal jen jednou. Znovu zabloudil pohybem očí tam zpět po místnosti. "Copak ty nerada odříkáváš modlitby?" Otázal se bez zájmu a upil vína. "Nejmladší bílý plášť v dějinách se mi zdá dost dobrý pro sestru a manželku. " Dokončil. Vidíš Joano. Obě děti jsem mu ukradl v jeden den a on ani neštěkl. Mám vše a on nemá nic. Porazil jsem Tywina a ještě jsem s tím neskončil. Budu pokračovat dokud vše co má neobrátím v prach. Já jsem Oheň a Já jsem krev. |
| |
| Oficiální Herní čas Je: |
| |
| Den Soutěže Básníků 7.XI. 281 Nový den byl chladný a občas se obloha otevřela a posela zem sněhovými vločkami. Všichni si přitáhli kožešinové pláště k tělu, jen Seveřané stále proklínali nepřirozené a prokleté teplo. tak jako poslední dva dny se davy hrnuly na kolbiště, ale nebyl to turnaj co bylo předmětem drbů a řečí. Velcí vyzyvatelé skončili a jejich místa zaujali méně známí rytíři, mladší synové mladších synů. Všichni očekávali poklidný den, kde není důležité zvítězit ale nepolámat si kosti a mít za co vykoupit zbroj. Přesto tento den nebyl prost překvapení. Davy zašuměly překvapením když král vystoupal na tribunu. Někteří se domnívali že je šálí zrak, jiní že jsou obětí čar a kouzel. Všichni ale viděli Mladého Lva, dědice Skály, Jaimeho Lannistra stát za královským trůnem. Bílý plášť za ním vlál, zlatá zbroj a hříva zlatých vlasů ho činila jasně poznatelným. Viděl ho i jeho otec. Lord Tywin mezi obránci zachovával ledový klid, ale kdyby pohled mohl zabíjet nesly by se vzduchem Deště Castameru. Pět krát pět vyzyvatelů vyjelo na kolbiště zkusit štěstí a ani jeden neuspěl. Obránci měli svůj den. Eddard Stark "Tichý vlk" se zlepšoval úder za úderem a bojoval se zarputilostí hodnou pravého seveřana. Večernice Tarth dokazoval svou pověst mohutně povzbuzován Robertem Baratheonem. Bouřný lord ve zlatém hedvábí zaujal na tribuně místo vedle lady Stark. Pil víno, vykládal žerty, hodnotil klání a povzbuzoval své vazaly mohutným hlasem. Mnozí ho viděli jak před kláním přál hodně štěstí Martellovi. Princ Lewyn bojoval pro zábavu a dokazoval že si svůj plášť zaslouží. Princ Rhaegar vlastně ani nenašel protivníka. Muži s draky na prsou dohlíželi aby se mu nepostavil někdo kdo by mu byl roven. Princ byl příliš cenný aby se zranil v souboji s muži nízkého postavení. Lord Pobočník bojoval klidně, metodicky jako by to ani nebyl turnaj, ale další krok který je třeba učinit. Vyhazoval ze sedla, tak klidně až z něj šla hrůza. Jen co byl zlomen prostření dřevec se davy pohnuly. Každý kdo byl dost urozený aby se dostal do velké hradní síně pospíchal aby zaujal místo. Tesaři postavili v síni tribuny pro ty nejurozenější a pro básníky. Všichni byli napjati, kdo se postaví Princi Rhaegarovi jelikož jeho sláva básníka byla ještě větší než jeho sláva rytíře. |
| |
| soukromá zpráva od Jaime Lannister pro Večeře s tím podělaným bastardem 6.XI. 281 Rhaella, Aerys Královně hrdě naklonila hlavou, přesto v jejích elegantních pohybech byla známka únavy, chytře odsekla a krátkých pohledem si mě prohlédla, hodila po mě bleskurychlí náznak úsměvu, moje tvář však zůstala kamenná. Královna poté s podtónem ironie shrnula mojí práci v několika slovech. Tentokrát jsem měl velký problém udržet úsměv a proto se moje koutky úst nenápadně pohnuly, přičemž po chvilce se moje tvář změnila zpět v tu kamennou podobu. Král se svým šíleným úsměvem na tváři pozastavil svůj pohled na svůdném těle jeho postarší sestry. Jeho oči jí něco vyčítali něco, něco co celému světu uniklo, ale jedno bylo jisté, Aerys si to pekelně užíval. Možná že teď přišel jeho čas na výsluní. Jenže můj otec ho sesadí, protože Lannisterové platí svoje dluhy.. Moje úloha byla jednoduchá, jen tam tak stát a dívat, se jak si Aerys nenápadně utahuje z mého otce, byla to hra na kočku a myš, jak dlouho vydrží moje nervy, než jeho hrudí prorvu svůj meč. Čas na to bude jindy, jindy kdy to bude nejméně čekat a bude ke mne otočený zády, v ten moment popadnu svůj meče a ukončím jeho trápení na tomto světě.. Promyslím si svůj plán, popohnaný nenávistí. Král znova šíleně zabloudil pohledem po vylidněné komnatě, rýpl si ho své sestry. Aspoň nebudu muset trávit tolik času s tím šílencem. Toto je snad jediná věc, jenž je na celém dnešním dnu pozitivní a moje reakce? Jen tam jen kamenně stojím, s kamenným výrazem, avšak moje oči jasně dávají najevo, co si myslím. |
| |
| Tvrdá spravedlnost 7.XI. 281, odpoledne Stanové městečko Jen co se páni a urození odebrali do hradní síně, dostali své divadlo i ti prostí. Kolem velkého lešení, které během noci stloukli tesaři a které ozdobili znaky Whentů a Targaryenů se sběhl dav, jak je tomu vždy, když se chce spravedlnost ukázat svou sílu. Králův mistr Práva lord Staunton, Lord Whent a Lord Wode zasedli na připravená křesla a vyvolávači zvolali. "Při Sedmi! Při Sedmi! Při Sedmi! Soud našeho pana Krále je zahájen!" Dav se zavlnil napětím a oči všech se obrátily na dlouhou řadu mužů zakutých v řetězech. To byli ti, kteří včera nestihli utéct, když rvačka skončila. Všichni jasně viděli katy s tvářemi pod rudými kápěmi a muže Noční hlídky v černé kteří čekali na svou příležitost. Mistr Harennhalu se podíval do dlouhého seznamu a začal. "Tom řečený Tlama, syn holiče z Králova přístaviště. Je obviněn z porušení Králova míru, vraždy, žhářství, loupeže a ublížení na těle čehož se dopustil když spolu se svými kumpány včera napadl skupinu mužů Lorda Arryna." Šerifovi lidé postrčili kopancem obviněného před soud. Mistr práva se z výšky svého stolce podíval na obviněného. "Máš něco čím by si popřel tvrzení těchto svědků?" Ukázal na několik mužů se znaky Arrynů. Obviněný jen mlčel. Lord Stauton se jen podíval na své přísedící. Ti přikývli. "Jsi shledán vinným a odsouzen. Bude ti useknuta pravá ruka, budou ti vypáleny oči a budeš zavěšen mezi nebem a zemi dokud tvá duše neopustí tělo. Rosudek bude vykonán ihned" Šerifovi muži se lehce zasmáli a kopancem pohnali odsouzence který se téměř zhroutil. Septon ve černé k němu přistoupil a učinil žehnající gesto. Kat a jeho pomocníci si spokojeně prohlédli nástroje, zatím co dav mručel nadšením. "Stát," zařval muž hlídky. "Podle Práva Říše na něj vznáším nárok." Mistr práva jen přikývl a ignoroval odsouzence který mumlal. "To mne popravte, to mne popravte." "Máš něco čím by si vyvrátil tvrzení těchto počestných žen." Dav vybouchl smíchem. Na místě pro svědky stály dívčiny z jednoho pojízdného bordelu. "No když ona. No ta s těmi dlouhými hnědými vlasy," začal koktat obviněný a pohledem těkal na dalšího nešťastníka vedle. "Ta co jí říkají Bezedná nebo Kneutahání." Lord Whent obrátil oči v sloup. "Ona se na nás tak dívala. No a my si mysleli, že to chce. Ona to prý chce pořád a od každýho." Dav bouchl znovu smíchy. "No a tak jsem já a tady Bill. No mysme, mysme, eh.., jak to říct." "Vy jste s ní souložili," dopověděl Mistr práva, jehož trpělivost byla viditelně u konce. "No, ale ona se nebránila. Jí se to docela líbilo. Lorde dyť je to kurva." Vhrkl ze sebe druhý souzený. "Můj Lorde, oni mne znásilnili!" Trvala na své svědkyně. Z davu létaly dobré rady. "Že by nezaplatili," přihodil si lord Wode klidně. Těžce pracující žena zrudla vzteky ale mlčela. "Za pohrdání Královou spravedlností ti bude Livie vysázeno sto ran holí. Tvým družkám každé po padesát ran holí a zaplatíte deset zlatých dragonů pokuty. Všechny budete ocejchovány a vyhnány z městečka." Šlapky zmlkly a zbledly když jejich pohled padl na katovo lešení a šibenice jež se pomalu plnily. kat položil cejchovací železa na žhavé uhlí a chopil se těžké hole. "Vy," Mistr práva se podíval na dva muže v řetězech. "Za krádež které jste se dopustili na majetku tady těch žen a za napadení šerifových lidí vám bude uťata pravá ruka." Mistr práva skončil a podíval se na oba odsouzence, kteří se sice pomalu ale odhodlaně vydali ke katovu lešení a nic si nedělali z muže Hlídky, který je očima zval k sobě a do malého hloučku svých úlovků. |
| |
| Soutěž básníků 7.XI. 281 Důstojní hosté zaujali svá připravená místa a jako vždy pohotové služebnictvo začalo podávat víno a ovoce. Mladá lady Whent zaujala své místo na trůnu ozdobeném zimními růžemi, který pro ni jako pro Královnu krásy připravili. To ona měla to posvátné právo vybrat vítěze. Kolem menšího vyvýšeného pódia se shromáždili básníci. Jako první měli prostor ti méně známí a urození. Všichni věděli že to nejlepší co se dá očekávat až v podvečer kdy dojde řada na ty nejlepší. "Tome ze Starého města. Předstup, je tvůj čas." Jeden z hradních mistrů vyzval prvního z básníků aby předstoupil a zároveň se gestem v síni pokusil sjednat klid. Mladík odhodlaně vstoupil na pódium, uklonil se králi a Královně krásy a začal. Když v máji dny se dlouží, sám naslouchám zpěvu ptáků v dáli, a když se nazpět ubírám, tu vzpomínám na lásku v dáli. Jdu mlčky, touhou zasmušilý, a ptačí hlas a šípek bílý jsou míň než chladný větru van. Bůh, který nezná lež a klam, kéž dá mi spatřit lásku v dáli! Leč za dobro, v něž spoléhám, teď trpím dvakrát, neb je v dáli. Ach, jít jak poutník mnohou míli, by její očit popatřily na hůl, již svírá moje dlaň! Tichý zvuk loutny se nesl hradní síní a jemně podbarvoval básníkův hlas. |
| |
| Trocha vína a trocha poezie 7.XI. 281 Turnajové tribuny až velká síň Lyanna "No večernice jim to hezky natřel, ale dopovíme si to u večeře." Rozloučím se s mladým Bucklerem, který už při posledních slovech věnoval víc pozornosti malé zlatovlásce než svému lennímu pánu. taková nezdvořilost. Mírně se zasměji a jen mu popřeji vše nejlepší. Já taky přes jeho rameno sledoval ty nejhezčí vlasy na světě a dával jsem si pozor aby mi neutekly. Teď je ta správná chvíle se k nim vrátit. "Má paní," oslovím zdvořile Lyannu a mírně se jí ukloním. "Doufám, že vyřídíte Eddardovi mé uctivé pozdravy. Bojuje jako pravý Stark a drží se jako sníh na Zdi." Dodám s lehkým úsměvem a nabídnu jí rámě. "Bohužel ale musím uznat, že dnešní klání bylo až příliš předvídatelné." Dodám ještě a musím se pořádně ovládat abych na ty nejhezčí vlasy, oči, nos, rty, na světě doslovně necivěl. Škoda že už nebojuji, byly by krásné moci ji k nohám hodit další trofej. Ale co. Sedm dalo, Sedm vzalo. "Doufejme že dnešní básně budou mnohem méně předvídatelné a o to krásnější." A toho nejlepšího z nich chci na svatbě. Jsem Baratheon, příbuzný králů a na mé svatbě. Na její svatbě, na svatbě té nejkrásnější, nejdokonalejší, nejúžasnější bude vše jen nejlepší. I kdybych tam měl Bratránka Rhaegara dotáhnout svázaného a zašitého v pytli. Málem se rozřehtám nad tou představou, ale stihnu se ovládnout včas. "Doufám že i vás, má paní, zajímá co dnes uslyšíme. |
| |
| Poklidné odpoledne 7.XI. 281, odpoledne Táborové městečko Gregory Drumm Nálada mezi potulnými rytíři byla povznesena, i když nejeden ze společnosti už stihl přijít o koně, zbroj a peníze. Vše mělo ale své pozitiva a pozitivem byl hostinec "U Husy". Několik stanů a stolů jen kousek od místa kde se své práci věnovali soudci a kat. Hostinec se stal domovem potulných rytířů včera v noci, když z něj několik z nich a několik mužů Noční hlídky vyhodilo výběrčí výpalného a cestou jim zlámalo pár kostí. Hostinský nasadil příznivé ceny a platil jen ten kdo na to měl. I tak se velmi brzy za výčepem začala všit hromádka věcí, která hostinský vzal do zástavy a které čekaly až se Štěstí k jejich majitelům obrátí jinou částí než pozadím. Válečný septon, který také nepatřil k těm šťastným jelikož v souboji s Lewynem Martellem přišel o koně a zbroj se vesele usmál na sera Drumma. "Tak a teď si můžeme popovídat jako rovným s rovným, přičemž vy sere jste rovnější, jelikož máte to štěstí mít své věci už zase doma. Já tady sedím a piji za peníze hostinského, Sedm mu žehnej." rytíři kolem stolu se divoce rozesmáli a tím přehlušili křik věšených o kousek dál. "No ale není to konec. Brzy budou soutěže lukostřelců a pranice. tam snad něco vyděláme." Dokončil septon a podíval se na společnost, která jen kývala hlavami. "No a co vy Drumme? Už víte kam po turnaji?" Položil další dvě otázky a přežehnal se. Křik utrpení a nadšené hulákání davu zesílilo. |
| |
| Táborové městečko 7.XI. 281, odpoledne Včerajší deň zbehol o niečo rýchlejšie ako som plánoval. Dúfal, som, že sa ešte stihnem trochu potrenovať s ostatnými. Trochu cviku pred pranicou by nebola na škodu. Včerajší deň sme s ostatnými členmi mojej skupiny strávili vo spoločnosti ostatných potulných rytierov, kde som im vyprával prečo som vyzval práve mladého Baratheona a aký bol proti nemu boj. Potom som prešiel k nejakým historkám z ciest. Bolo toho na rozprávanie dosť a preto som vyprával o Dorne, Rovine a Búrkových krajinách kde som toho času strávil najviac. Na ďalší deň bola naplánovaná súťaž básnikov. Aby ženy z tohoto turnaji aj niečo mali. Zamierim si to znova medzi ostatných potulných rytierov. Tu je mi fajn, tu sa cítim ako medzi svojimi. Niekoľko strieborných som vymenil za džbán vína s ktorým sa delím s ostatnými členmi mojej skupiny. Jeden zo septonov sa ku mne prihovoril a prisadol k stolu. "Určite dúfam, že mi v melee bude priať šťastie a odídem bohatší, ako doteraz." Naplním si pohár vínom a zdvihnem ho, aby som si pripil so septonom a každým kto sedí pri stole. Lenže jeho otázka ma prinútila sa na chvíľu zamyslieť. "No plánujem ísť niekam, kde som ešte nebol. Asi si to zamierim do Dračieho Kameňa alebo do mojej domoviny. Máte záujem ísť s nami?" Zasmejem sa a zvedavo čakám na septonovu odpoveď. Nie som zbožný, ale spetoni nie sú zlá spoločnosť. Všade sú vítaný. |
| |
| Tyrellové 7.XI. 281 Hradní velká síň Victarie Ser Victor Tyrell se rozhlédl po dámách a lordech pomalu se trousících do hlavní síně. "Victarie," oslovil svou dceru a mile se na ni usmál. "Měli bychom si najít nějaká místa, než nás zasednou." Myslel to sice nadneseně, ale síň se plnila úctyhodným tempem. Ser Victor se pohyboval opatrně a pomalu, přece jen ho po turnajových zážitcích bolelo celé tělo, ale nehodlal se něčím podobným nechat omezovat. "Mimochodem drahá," pokračoval v rozhovoru se svou dcerou, když mířil k místům které vyhradili pro Tyrelly. "Doufám, že jste dnešek ve stanech mistrů měli klidnější. Tedy klidnější než včerejšek." Lehce se pousmál a zdvořile se uklonil Garsi a Garrettovi Flowersům, kteří jasně zářili v zlatých kabátcích posetých zelenými růžemi. "Victore," Gars oplatil úklonu. "Vicatrie, sestřenko." Dodal ještě a uklonil se Vicatrii. "Victore, půjdeš s námi do pranice? Bude zábava." Gars byl ve vysloveně dobré náladě. "Jinými slovy. Můj bratr chce dodat, že jsi mezi Tyrelly ten nejlepší." Přidal se druhý z bastardů. "Victarie," ser Victor se otočil na svou dceru. "Najděte si s bratrem vhodná místa, já tady musím něco probrat. Mimochodem máš dovoleno vyhlížet jednoho mladého Seveřana." Victor se mile usmál a ponořil se do hovoru se skupinkou svých bratranců. |
| |
| Frey a jeho žena 7.XI. 281, před soutěží básníků velká hradní síň Genna Emmon Frey se kolem sebe opatrně rozhlédl a lehce a trochu neobratně se usmál na svou ženu. "Má drahá, připadám si trochu ztracený." Opatrně se ještě jednou rozhlédl kolem, jako by se chtěl ujistit, že ho skutečně nikdo neposlouchá. "Věděla jsi že Jaime dostane bílý plášť?." položil prostou otázku, i když nevypadal že by si byl příliš jist tím, že má právo klást otázky. Pomalým krokem vedl svou ženu, tak kde mezi davem jasně zářily Lannisterské barvy a kde byly připraveny křesla pro Lorda Pobočníka a jeho příbuzné. "Pro Jaimeho je to velká pocta. Je nejmladším Bílým pláštěm vůbec." Znělo to jako by byl ono povýšení hrdý, ale jen opatrně hrdý. "Sám jsem chtěl být kdysi slavným rytířem. Nosit Bílý plášť ale pak mne osud zavál k tobě." Málem to vypadalo, jako by svého manželství vážně litoval. "Dáš si trochu vína?" Zeptal se zdvořile, když se svou ženou ocitli na místech. |
| |
| Howland 7.XI. 281, před soutěží básníků Hradní velká síň Eddard, Benjen Mladý Reed stál nenápadně u jednoho ze vstupů do síně a bavil se s několika muži z osobní stráže Lorda Starka. Vypadal, jako by mu přibylo hodně palců k výšce, jelikož sebevědomí se mu určitě nedalo upřít. Vesele se usmál, když viděl Strakovy bratry. "Nede, Benjene," mával z dálky na uvítanou. "Neviděli jste Lyannu? Čekám tady na ni." Položil otázku a potřásl si s oběma rukou. "Mimochodem Nede, vede se tě dobře. Viděl jsem tě včera a dneska z tribuny a jen tak mezi námi. Nechci ti přijít někdy pod ruce. Bolelo by to. Snad tvého otce těší, jak si vedeš." Dodal ještě a podíval se na Benjena. "Co ty, jaké to bylo bojovat s Princem Rhaegarem?" Pak nenápadně mrkl a pohledem ukázal někam dál do chodeb hradu. "Ta patří k některému z vás," jeho pohled směřoval na dívku jejíž rudé vlasy zářily do tmavé chodby, "protože nás pokud neciví na žádného z vás, tak civí na mne a já se nechci červenat. Pochopte nechci se červenat." Znělo to od něj vesele ale úpěnlivě. |
| |
| Drahá sestra 7.XI. 281, před turnajem básníků Ashara Mile se na ni usměji. Mám jenom krátkou chvilku a chci si užít mopu drahou sestru. Ještě poopravím Úsvit, aby seděl přesně tam kde má a postavím se jí přímo do cesty, aby mne nemohla minout jak má občas ve zvyku. "Sestřičko," pozdravím ji. "Pospícháš, jako by ses bála, že ti soutěž básníků uteče." Prohodím k ní vesele a jsem rád, že se tak těší. "Doufám, že si turnaj a mrzí mne, že mám na tebe tak málo času. Snad ti to někdy vynahradím, aby si nezapomněla jak vypadám a neměla mne jen za mlčící sochu za královými zády." Lehce se na ni omluvně usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 7.XI. 281, před turnajem básníků komnaty Pobočníka Gerion Dveře se otevřou a já mu gestem ukážu aby vešel dovnitř. "Posaď se." Ukážu na jedno z volných křesel. "Jen tě upozorňuji že nemám náladu na žerty a na tvé už vůbec ne." Upiji vína a podívám se mu přímo do očí. "Říkal jsi že chceš být něčím užitečný. Nevím, jestli ti věřím, že víš co to znamená být užitečný, ale poslouchám. Mluv, co máš na mysli." Upiji víno a čekám co moudrého se mi chystá říct. |
| |
| Hightowerové 7.XI. 281 Síně Harennhallu Leyton a Denyse Hightowerovi Alerie Tyrell byla v síni jen v doprovodu svých dvorních dam. Její manžel a Královna Trnů tady nebyli a nevypadalo to, že by z toho důvodu Lady Vysoké zahrady pociťovala nějakou újmu. Papá," pozdravila s nadšením lorda Leytona když si ho všimla v síni. "Sestřičko." Usmála se na Denyse a okamžitě ji objala. "Posaďte se k nám," ukázala na čestná křesla ozdobená barvami Tyrellů. "Má drahá tchyně a její syn se někde zdrželi ale měli by tady být každou chvíli." Dodala ještě a nabídla si pohár vína z podnosu, který kolem nesli sluhové. "Papá," usmála se Alerie na svého otce, "nevíte náhodou kde je Garth? Ráda bych si s ním popovídala. Už tak ho vidím tak málo a ještě mám pocit, že se přede mnou schovává." Lehce se usmála a ukázala Denyse aby si k ní přisedla. "Ani nevíš jak se těším sestřičko, že budu mluvit s někým, kdo jen nekývá hlavou a neříká: Ano má Lady, nebo Ne má Lady." Ještě jednou se usmála a okatě si nevšímala uraženého pohledu svých dvorních dam. |
| |
| Seveřanova žena 7.XI. 281 hradní síně Jorah Mormont Lady Linea Mormont se lehce a sladce usmála na svého manžela a druhým okem zkontrolovala pohyb v síni. "Drahý," znovu se na lorda Mormonta usmála, "pojď půjdeme se posadit, co říkáš?" Vlastně to ani nebyla otázka ale jasně definovaný požadavek. Lady Medvědího ostrova se na soutěž básníků vysloveně těšila a kdyby to šlo táhla by klidně svého manžela za sebou. "Doufám, že to bude hezké. Ne ono to bude hezké. Jistě tam bude i něco co se bude líbit tobě." Dodala aniž by se tím hlouběji zaobírala. Ještě jednou se na svého Medvěda usmála a upravila si šaty aby byla naprosto dokonalá. |
| |
| Zmije mezi myšmi 7.XI. 281, před soutěží básníků Princ Oberyn Princ Oberyn byl středem zájmu jen co vstoupil do síně. Všechny oči se k němu otáčely a hlavně se k němu otáčely oči básníků jenž doufali, že den bude patřit jim. Jejich pohledy byly plné závisti, zloby, nenávisti a nepokrytého strachu. Lady Blacmonth, která šla vedle prince zavěšena do jeho rámě si pohledy doslovně vychutnávala. Však i její oči ukazovaly že její lov nebyl vůbec marný. "Můj pane," otočila se a jemně oslovila prince. "Mám takový pocit, jako byste zde nebyl vítán." její hlas dával jasně najevo, že celou situaci považuje za velmi zábavnou. "Co kdybychom si dali nějaké víno a najedli se můj pane z Martellů," řekla laškovně a její volná ruka se prince velmi nenápadně dotkla. "Přece vím, jak těžké je z vás vymámit třeba jen snídani, i když ji slibujete." Znovu se lehce usmála. |
| |
| Zrádný býk V přídřepu vzdychnu a prohrábnu si vlasy. Tahle noc nebyla možná nic extra před Baelorovým odchodem, sakra po něm se ale rozjela tak, že sem stálo za to jet jen kvůli ní. Korbely piva se spolu se spřátelenou bandou tyrellských protáčely po desítkách a dle pachutě v ústech jsem si jistý, že jsem musel aspoň jednou zvracet. No co, pařba to byla pořád dobrá. I když bych byl raději, kdybych nemusel ulehčit váčku na zlato, aby ta dlouhovlasá bruneta ulehčila tomu mému. Jak jen si to říkala? Bezedná? No její krk tím dojmem vskutku působil. Vstanu a zavážu si kalhoty, spokojen, že ranní stolici mám za sebou. Sakra člověku je po něčem takovém hned líp. Jen je škoda, že mi to moc dlouho nevydrží. O půl hodiny později „Děláte si ze prdel?“ vyprsknu při pohledu na bílý plášť Jaimeho Lannistera. Vždyť tomu klukovi ještě teče mlíko po bradě! To on má být novým členem královské gardy? Znechuceně pozoruju to namyšlené lvíče, jak se kolem promenáduje. Hlavičku si nese jako by ji vystavovalo na odiv každému vrahovi kolem. „Ten neochrání ani kundu svojí sestry,“ odplivnu si při odchodu z tribuny. Mířím přímo k strýci Geroldovi. Včera si u mě soubojem s Rhaegarem vysloužil tolik respektu jen proto, aby to vše zahodil? Nemůžu tomu uvěřit, když vcházím do jeho komnat. „Zasraný Jaime Lannister? Proč?!“ |
| |
| Po souboji - Hradní síně 7.XI. 281 Roh zadul a koně opět vyjeli. I já jsem vyjel vpřed, vstříc svému protivníkovi. Oba jsme se blížily a pak najednou... poslední co si pamatuji je strašlivá rána do hlavy. Tím pro mně souboj končí a odebírám se do sladkého bezvědomí. Když opět otevřu oči, tak mi to chvilku trvá, ale nakonec mi dojde že budu asi ve stanu u mistra. "Auuu..." Vzdychnu tiše. Celé tělo mně bolí jak kdyby mně několikrát nakopl kůň, ani nevím zda mi už někdy takhle bylo. Chvilkama se mi zavíraly oči, jako by se mi chtělo spát. Ale bolest to nedovolovala, především při spravování nosu jsem myslel že snad pojdu. Nakonec se to však dalo vydržet i když jsem se musel vážně držet. Pokud to nebude zítra lepší, tak hádám že s pranicí je asi konec... Pousměji se a v tom se objeví má žena. A hned začnu dostávat kázání. "Vypadám teď jak kdybych šel na medvěda s holýma rukama co?" Ušklíbnu se a obejmu svou drahou choť. Sice mi není nejlépe, ale jsou zde tací co potřebují pomoc více než já a tak se díky asistenci své krásné ženy dostanu do vlastního stanu. Napiji se trochy vína, sundám ze sebe zbroj a lehnu si na lůžko. Tam v podstatě strávím odpočívaje většinu času, než se začnou lidé scházet v Hradní síni. To je čas abych se zvedl a upravil jak nejlépe mohu. Společně pak i s Lineou vyrazíme do Hradní síně. "Ano, to pro teď docela uvítám". Usměji se když navrhne že bychom si mohly jít sednout a hned tak také učiníme. Jak se zdá, tak se Linea na soutěž básníků vážně těší. Já v tom tedy neshledávám nic zvláštního, ale když se jí to líbí... "Uvidíme". Pronesu prostě a mile se usměji. Nechám si přinést číši vína. Nevím zda je to tím vínem a nebo ránou do hlavy, ale nakonec se rozhodnu že se zapíšu také. Patrně to bude společenský trapas, zpívat jsem nikdy moc nezkoušel, ale kdo ví... Možná budu mít více štěstí než s dřevcem. Ty blázne... Co všechno neuděláš pro jednu ženu? Dopiji číši a nechám si přinést další. Při té příležitosti k sobě sluhu nenápadně stáhnu (když si číši beru) a tiše jej poprosím aby mně také zapsal do soutěže, pokud to ještě bude možné. "Favoritem bude patrně opět princ Rhaegar že? Myslíš že by se mohl objevit i některý ze synů Lorda Starka? Třeba mladý Ned..." Pronesu ke své ženě abych nadhodil nějaké téma a mile se na ni usměji. |
| |
| Hradní síně 7.XI. 281 S Lady Blackmonth Dopoledne s Lady Blackmonth jsem si vážně užíval, ať už se jednalo o hovor u snídaně, nebo to co se odehrávalo ještě před tím. Měly jsme ještě poměrně dostatek času, takže sme mohly mluvit o čem jsme chtěly a třeba se i projít. Já jsem při tom přemýšlel kdy se asi tak dostanu opět do Dorn, protože po tomhle turnaji bych ač velmi nerad zamířil zřejmě do Králova přístaviště. Tak či onak, nakonec nadešel čas kdy se opět začne scházet smetánka v hradních síních. Né že bych nutně toužil po společnosti někoho dalšího, ale nebude na škodu se tam zajít podívat. A navíc mám být přeci také v té soutěži s básníky, na což jsem docela zvědavý. Bylo by už docela blbé kdyby Rhaegar vyhrával i tady, někdo mu to překazit musí. A tak si tedy obleču nejlepší šaty a když nastane čas, vyrazím s Lady Blackmonth po boku do hradních síní. Sotva vejdu, hned na mně všichni čumilové upřou zrak. Je vážně k pokukání sledovat obličeje těch pobudů. Rhaegar zde zřejmě ještě není a tak se dívají na toho jediného jež by je mohl ohrozit. Pěkné... "Zřejmě ne... Ale koho to zajímá?" Odpovím pobaveně své společnici když se zmíní o tom že zde nejsem vítán. Zastavím a zadívám se na ni. Poté co si vyslechnu co říká se pobaveně usměji, rukou jí přejedu po zádech a zastavím až nad tím krásným a pevným pozadím. Mírně se k lady nakloním. "Samozřejmě, dejte si nač máte chuť má Lady... Ale neříkejte že jste byla se snídaní znepokojena". Zašeptám jí do ouška a jemně přejedu rty po jejím krčku. Ušklíbnu se, vezmu lady za ruku a společně vyrazíme obsadit nějaký volný stůl, ke kterému nechám ihned přinést víno. |
| |
| Můj stan 7. XI. 281 Jaime Lannister, Garth Hightower (+ královská garda) Sluha mně dovedl do septa, kde už byli přichystáni všichni ostatní. Trochu mně štve že mi o tom nikdo neřekl dříve, ale budiž. Zaujal jsem své místo a čekal. Čekal až král začne, až mu Jaime Lannister složí přísahu, při které se vzdá všeho. Ví vůbec do čeho se pouští? Nebude moci mít ženu, potomky, ani tituly jimiž by jej nepochybně obdařil jeho otec. Jsem si jist že nastane chvíle kdy bude mladík litovat, teď si však může "užívat" ten pocit že patří mezi nás. "Vítej v královské gardě, sere Jaime". Řeknu vážným hlasem, přičemž se dívám chlapci do očí a nabízím mu ruku, kterou čekám že stiskne. Jakmile se tak stane, tak jej nechám aby se pozdravil s ostatními bratry. Když je po obřadu a král odchází, odcházím i já. Nemířím však s králem, nýbrž do svého stanu. Tam si zpola naplním číši vínem a vytáhnu "knihu". Posadím se na postel a začnu knihou listovat. Barristan Selmy, Arthur Dayne, Oswel Whent... A teď i Jaime Lannister. Jsem zvědav jak si povede. Upiji z číše, vezmu brk a na prázdnou stránku začnu psát informace o novém členu královské gardy. Bohužel není moc co napsat. Jen popis jeho vzhledu a pod tím "bez zásluh". Je to škoda. Doufám že později bude co připsat. Určitě se najdou tací co budou toho chlapce shazovat, ale já věřím že nakonec něco dokáže. Bojovat jsem ho viděl a nevypadal marně. Tak uvidíme jak si v budoucnu povede... Zavřu knihu, uklidím ji, dopiji zbytek vína a chystám se k odchodu, ke královským komnatám, abych mohl doprovodit krále s královnou na hostinu (soutěž) pokud budou chtít. Jenže v tom dovnitř vtrhne Garth. A je zde to o čem jsem mluvil. Zadívám se na něj zcela klidným pohledem a až po chvilce promluvím. "Protože to nařídil král. A králově vůli se nelze vzepřít". Řeknu zcela vážně a přistoupím ke Garthovi blíže. Prohlédnu si jej a pak znovu začnu. "A proč vlastně ne? Ser Jaime si při soubojích vedl lépe než my oba. Myslím že na svůj věk předvedl obdivuhodný výkon.... Proč jsi naštvaný? Chtěl jsi snad jeho místo?" Zeptám se zcela vážně a zadívám se při tom Garthovi přímo do očí. |
| |
| Harrenov Klání veršů Přitáhnu si kožešinku kolem ramen, aby mě šál zahřála, a poupravím si za chůze šaty. Prý přichází Jaro, ale já bych přísahala, že jsem ráno po probuzení viděla z okna sněhové vločky. Dost dobře to mohly být jen kapky deště, co já vím. Nikdy jsem sníh neviděla, ale slyšela jsem o něm dost. A třebaže byl Harrenov vybudován jako pevnost odolná vůči jakémukoli nepříteli, dvěma věcem jeho zdi neodolají: drakovi a průvanu. |
| |
| před turnajem básníků Včerejšího večera mi Bethany darovala takovou lekci správných mravů, že jsem ráno vstávala o několik hodin dříve pouze proto, abych se jí mohla vyhnout. Kromě tohoto malého manévru však ráno neskýtalo příliš příležitostí k jakémukoliv nadšení-nejlepší souboje byly již u konce-a jak se zdá, včera jsem o ně vskutku přišla-a dnešní dopoledne se vleklo v rytmu pozorování Roberta a Lyanny a představování si jejich obrovských kulatých dětí…to ji rovnou mohl její otec zasnoubit s jedním z Umberů a dosáhl by stejného efektu. V pozadí chladných obličejů na tapisérii jarních vloček se však pomalu začínalo šuškat. Mladý Lannister v bílém plášti dokázal všem přítomným, že jejich vladař je stále ještě pln překvapení. Otázkou je, co bude dalším krokem zlatého lva, jež se prozatím smířil s věnováním se turnaji…a co teprve chudák mladší sestra lady Tully, s níž měl být Jaime zasnouben? V jedné chvíli si nedokáži pomoci a pokusím se vyhledat obě dívky v davu jižanských lordů-ať už jen proto, abych snad mohla zahlédnout, jak se tváří. Po zbytek dne se však můj pohled upíná na posledního reprezentanta synů severu-a podobně jako většina našich lordů-ani já se neubráním veselému potlesku když je Eddardův stan na konci dne ještě stále na svém místě mezi ostatními obránci. Poté již však putuji se zbytkem osazenstva do velké síně. Všichni znuděni klidným dopolednem usedají s jistým nově nalezeným nadšením, očekávajíc spatřit alespoň střípek z bájného talentu korunního prince. Konec konců pokud by byl náš budoucí král na bojišti dokonalý, avšak mimo něj asi tak společensky efektivní, jako je pán Bouřlivého konce, pak by budoucnost říše asi nevypadala o nic světleji, než v rukou krále, jehož zjev si již teď většina lidí nepamatuje…nebo možná jen nechce pamatovat. |
| |
| soukromá zpráva od Rickard Stark pro 6. 11. 281 Lord Manderly Našpulím rty a zakloním se v hraném zamyšlení. Je mi jasné, že lord Manderly ví, že moc dobře vím, jakou chci učinit nabídku. Přesto je však slušné okolo sebe nejprve chvíli diplomaticky tančit, oťukat protivníka a zjistit, jak na tom dotyčný je. „Inu, přemýšlel jsem o své maličkosti.“ |
| |
| Býk a Věž Zavrčím. „Víš moc dobře že jsem chtěl na jeho místo, tak na co si to tady hraješ? Proč by král proslulý paranoiou chtěl jako královskou stráž blonďaté nedochůdče, které by mnozí jiní poslali do prachu dřív, než by se mu podařilo zaujmout správné postavení?!“ Tohle zkrátka není fér! |
| |
| Turnaj Básníků Dnes byl poklidnější den, než kdy jindy na turnaji. Neříkám, že pár zranění nebylo, ale žádné nebylo smrtelné. I když i dnes ve stanech řádila smrt. Chlapec, kterého včera přinesli po té rvačce, dnes ráno zemřel. Vydržel dlouho, ale i tak to nebylo dost. Bohužel nebylo mu pomoci. Když mi konečně odezněli poslední povinnosti, vydala jsem se do svého stanu a dala jsem se do pořádku. Umyla se, oblékla se do šatů a přečesala jsi vlasy. Lépe řečeno, vlasy jsem si nechala jen volně splývat. Nechtělo se mi už nikam, ale když dorazil otec i s bratrem. A také zeleným pláštěm, podšitým jemným kožíškem, který jsem od otce dostala. Udělal mi radost, to nepopírám, ale také mne trošku přinutil jít s nimi. Čím víc jsme se blížili k sálu, kde mělo probíhat teď už mírumilovné klání, tím méně se mi chtělo. Dnes jsem se na nic necítila. Večer jsem se ani u večeře neukázala, ačkoliv mi bylo líto, že jsem jistého mladého muže nezahlédla, ale místo toho jsem slyšela, že se mu dařilo. Opravdu hodně dařilo. „ Dnes ráno zemřel ten chlapec, kterého přinesli včera z té rvačky. Jinak máš pravdu, byl klidný den.“ Odpověděla jsem otci. Ne nijak nazlobeně nebo tak. Ale bez nálady. Když jsem viděla oba bratránky, lehce jsem se uklonila a rty jsem pozvedla do mírného úsměvu. „ Ráda vás oba vidím.“ Pověděla jsem a lehce jsem postrčila bratra před sebou k sálu. Pranice. Další násilí, kterého se chtějí účastnit snad všichni. „ Neboj se, otče, najdeme si místo.“ Tváře mi zrudly, když zmínil jistého seveřana a rty se zavlnili ještě do většího úsměvu. Ať už bez nálady nebo tak, tak tyhle zmínky mi dělali alespoň trochu radost. Rozloučila jsem se s bratranci a s bratrem jsem se vydala do sálu. Zachumlala jsem se do pláště a bratříčka vzala za ruku. Chvíli trvalo, než jsem nám našla slušná místa, kde jsme viděli jak na Básníky, soutěžící a tak, ale abych měla přehled. Když už jsem tady, nechtěla jsem si to nechat ujíst. |
| |
| Velký a malý Drak 7.XI. 281, před turnajem básníků Královské komnaty Viserys Oči mu výjimečně netěkaly po místnosti, ale usilovně sledovaly Viseryse oblečeného do černé a rudé. Pravý drak, ne jako jeho bratr. Bude z něj drak budící hrůzu a děs. Pravý potomek svých předků a ne jako Rhaegar. Mírně se usmál na Viseryse. "Doufám, že je s tebou lord Velitel spokojený?" Otázal se svého syna a jen dál klidně točil v ruce pohárem medoviny. "Matka by nesouhlasila, ale z tebe má vyrůst silný a bojovný drak. Rozumíš." Jen na chvíli zatěkaly jeho oči po místnosti. "Bude z tebe pravý drak a budeš sedět na mém místě." Dodal klidně a upil medoviny. Gestem ukázal aby Viserys přišel blíž. "Taragryen, divoký a strašlivý, takový budeš a zatím musíš brousit své drápy." Znovu se mu oči rozletěly na všechny strany. |
| |
4797.jpg) | Turnaj básníkůHarrenov |
| |
| Královna 7.XI. 281, před začátkem klání básníků Hradní velká síň Rhaealla, Jaime Dav v síni se rozestoupil, když vstoupila královna následována serem Jaimem a dlouhým zástupem dvorních dam. Nejstarší syn Lorda Whenta k ní ihned zamířil a hluboce se jí uklonil na pozdrav. "Má paní," oslovil ji stále setrvávaje v předklonu, "můj otec se hluboce omlouvá ale neodkladné povinnosti mu nedovolují aby tady by." Narovnal se a nabídl královně rámě, aby ji odvedl k připravenému trůnu. "Jeho Veličenstvo," oslovil královnu když se posadila, "nechalo vzkázat, že na něj nemáme čekat a že dorazí později." mladý Whent se ještě jednou uklonil a vesele se usmál na sera Jaimeho, která stál jako socha za královniným trůnem. "Můj pane, není to dávno co jste vyjížděl na kolbiště ve zlaté a rudé. Musím vám gratulovat, že jste ji vyměnil za Bílou. Velká pocta pro velkého rytíře." Mírně se uklonil. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 6.XI. 281 Lord Stark Oči Lorda Bílého přístavu zahrály veselými barvami. "Musím uznat, že mne tato nabídka poněkud překvapuje. pokud je to ovšem přání mého lenního pána, bude pro mne velkou ctí mu vyhovět." Nezapřel svou povahu obchodníka. "Doufám, že takový svazek bude pro vás uspokojivý, jelikož já se cítím velmi poctěn." Tady skončily zdvořilostí fráze. "Myslím, že se tady nebudeme hádat jako báby na trhu o věno a přenecháme tyto otázky našim Mistrům. Tedy pokud můj pán ze Starků souhlasí. Mohu se ještě zeptat, kde a kdy plánujete svatbu?" |
| |
| Rodina 7.XI. 281, Harrenov Denyse Hightower a rodina Túto noc som si konečne doprial dobrý spánok. Aj napriek zime, ktorá počas noci vládla vonku sa mi spalo dobre. Možno to bolo aj tým, že som nerozmýšľal toľko o rozhovore s Garthom, ktorý sa možno ešte bude opakovať. Oblečený do naších farieb som prišiel v sprievode Denyse do siení, kde už sedela Aleria s jej zväčša dámskym sprievodom. Tieto siene sú kvôli ich veľkostiam až strašidelné. "Aleria" pozdravím dcére pri príchode. "Bude nám potešením si ku vám prisadnúť." S úsmevom prijmem pozvanie na ponúkané čestné miesta. Vidím ako sa Aleria teší, že vidí Denys. To ma prinútilo usmiať sa. "Nie, Gartha som od včerajšieho turnaja nevidel. Chystal som ho ísť navštíviť ku majstrom, ale už som ho nezastihol. " Odpoviem a rovnako ako Aleria si nechám doniesť pohár vína lorda Redwyna. Dornské nie je môj vkus. "Ale budem sa s ním musieť stretnúť, chcem ho za včerajšok pochváliť." Donesené víno mi nejak veľmi nechutilo. Akoby bolo doma všetko lepšie. "Tuším sa už neviete dočkať turnaja básnikov, to bude určite príjemná zmena po včerajšku." Usmejem sa na obe dcéry. |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 7. XI. 281, před turnajem básníků Harrenov, komnaty pobočníka Tywin V noci jsem tentokrát spal jako dudek. Přesto bych byl ale mnohem raději, kdybych jí půlku probděl stejně, jako jsem to udělal předešlého dne. Lady Ashara se ale zdála příliš zaměstnaná službou pro princeznu a já měl zase co dělat se zdravím a špatnou náladou svých bratrů. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 7.XI. 281 Jen nevěřícně položím pohár na stůl a překvapeně nadzvednu obočí. "Jednu chvíli jsem očekával, že se chceš oženit s někým odpovídajícího postavení, plodit děti a sloužit rodu. Musím uznat, že jsi mne jako vždy překvapil a jako vždy nevím, jestli si se už naprosto nezbláznil." Zkusím číst v jeho tváři, jestli tohle myslí vážně nebo je to jen další z jeho velmi oblíbených žertíků. "Pokud sis všiml, král si vzal jako rukojmí mé vlastní děti. VZAL SI MÉ DĚTI!" Řeknu mnohem hlasitěji, než bych vůbec chtěl. "Pokud si myslíš, že mu na zlatém podnose podstrčím dalšího Lannistra, tak musí být mnohem větší blázen než je u tebe obvyklé. navíc pokud nemám žádného Targaryena, kterého bych mohl do králova přístaviště poslat ve třech částech." Už se trochu uklidním. "Navíc nevím, jestli jsem vůbec ochoten připustit aby můj bratr někomu sloužil." Konec, víc se o tomhle bavit nebudeme. "takže, pokud nemáš něco jiného?" |
| |
| Poklidné odpoledne 7.XI. 281 Gregory Drumm Septon se vesele rozesmál. "Pokud jde o mne, jsou Železné ostrovy tabu. Nejsem přítelem Potopeného boha a nechci s ním vést teologický spor v jeho paláci. Pokud jde o mne. nejspíš zamířím s Baratheonem na Bouřný konec. Bude dobrý patron. Takový veselý, mírně přiopilý a věčně bude chtít do něčeho mlátit. To mi vyhovuje." Hodně z těch co sedělo podél stolů uznale pokývalo hlavami a vypadalo to že septon není jediný, kdo má podobný nápad. "No, no." Houkl na společnost Septon a chtěl si udržet auru výjimečnosti. Z venku sem dolehl nelidský řev, následovaný spokojeným hučením davu. "Kat bude mít vyděláno nejmíň do Léta." Houkl septon a zhluboka se napil. "Doufám, že s tím brzo skončí. Nemám rád, když lidem lámou kosti." Odněkud se na stole objevily kostky. "Tak panstvo," houkl septon a položil na stůl poslední stříbrný stag, co měl, "vsadím tuhle minci proti čemukoliv a při Sedmi přísahám, že vás obehraju dohola." |
| |
| Drahá sestra 7.XI. 281 Ashara Lehce se na ni usměji. "Musím bránit královo bezpečí a nemohu si dovolit podobná rozptýlení, zatímco ve stínech se skrývají temné stíny a dýky. jak by to vypadalo. Meč Jitra přednáší básně, zatím co králi hrozí nebezpečí." Zopakuji po ni zcela vážně a přidám se k ní na cestě do hlavní síně. "Ale i tak mne těší, že si má drahá sestřička turnaj užívá. Tedy že si ho užívá někdo jiný než Lewyn Materll a Bilý princ si ho skutečně užívá, zatímco my ostatní plníme své povinnosti, tak jak nejlépe dovedeme." Lehce se na ni usměji. "Těší mne ale že je nás konečně zase sedm. Uvidíme jak se Jaime předvede, ale znám ho jako vynikajícího bojovníka a čestného rytíře. Uvidíme, uvidíme." Dodám ještě, když se blížíme k jedněm z mnoha vstupům do hlavní síně. "Mimochodem, Hvězdičko na koho se těšíš nejvíc, když už jsme u básníků." |
| |
| Rodina 7.XI. 281 Leyton, Denyse "Ale jsi malá." prohodila lady Tyrell směrem ke své sestře a pobaveně se usmála. "A neprovokuj, nebo užiji veškeré své moci, rytířů a manžela abych ti udělila ten nejhorší trest." Chvíli předstírala, že usilovně přemýšlí i když se musela starat aby nebouchla smíchy. "Nechám tě zavřít s mou drahou tchyní do jedné místnosti a ty budeš muset poslouchat její průpovídky o dávno mrtvých lidech a spoustu dalších." To už se ale Aleria nepokrytě smála. "Když už jsme u historek." Jeden z rytířů kteří stáli poblíž, s rudým jablkem Fossovayů na tunice, se oběma sestrám jemně uklonil a přidal k tomu i tajemný a velmi krásný úsměv. "No dost o trestech sestřičko." Lady Alerie zdvořile oplatila úklonu i úsměv. "Co třeba o krásných rytířích. To je něco o čem si už mohu jenom povídat. Tedy alespoň pokud mám za sebou tyhle psy." Nenápadně ukázala očima na strážce v zelené s kamennou tváří a rukama položenýma na rukojeti mečů. "Mimochodem papá," usmála se Alerie na svého otce. "Lady Olenna si velmi cení vaší společnosti, takže doufám že neutečete jen co se objeví?" Alerie položila tu otázku napůl vážně a napůl žertem. |
| |
| Medvědice a její manžel 7.XI. 281 Jorah Sluha jen kývl hlavou a oběhl vykonat co mu bylo nařízeno. Lady Linea se spokojeně usmála. "Určitě uvidíme," dopověděla napůl svému manželovi a na půl sama sobě. S napětím sledovala básníky a snažila se odhadnout, který z nich bude nejzajímavější. "Drahý," otočila se na Joraha Mormonta a oslovila ho tónem jaký se obvykle užívá při rozhovoru s malými dětmi, "víš o něčem co Princ Rhaegar dělá a v čem by nevynikal. myslím, že to příliš nepřeženu ale jako básník je dokonalý. Možná ten nejdokonalejší jakého kdy budu moci slyšet." Pak se na chvíli zamyslela. "Mladého Eddarda bych nečekala, spíše Brandona. Teda pokud neběhá někde za nějakou sukní a běhání za sukněmi mu jde dokonale. Měl by si ho pozvat k nám na Medvědí ostrov. Tvé sestry by mu vysvětlily co to znamená věrnost. První, které by se pokusil dostat pod šaty by ho za ... ." Tady se významně odmlčela. "Přitloukla na bránu." Lehce a pobaveně se usmála a znovu sledovala básníky a jedním očkem svého manžela. |
| |
| Oberyn a jeho společnice 7.XI. 281 Oberyn Lady Balackmonth se ještě více přitiskla k Oberynovi a divoce se na něj usmála. "Kdybych nebyla s něčím spokojena jistě byste to již poznal můj pane. Jsem přece z Dorn a v žilách mi plane pravý pouští oheň. Umím si říci co chci, ne jako tyhle hloupé a poněkud omezené seveřanky." Celý sál seveřanek se dornce vyhýbal pohledy nebo si na ni nenápadně ukazoval. Ta neváhala a posadila se Oberynovi téměř na klín, čím vzbudila další vlnu nevole počestných žen, ze kterých si ovšem lady Blackmonth nedělala víc starostí než z obláčků na modrém nebi. "O čem pak budete dneska básnit, můj pane?" Zeptala se prince a dodala. "Tedy pokud to není tajemství." Lehce sena svého společníka usmála a pohyb její těla odhalil ještě více její krásy. |
| |
| soukromá zpráva od Rickard Stark pro 6. 11. 281 Lord Manderly Nemohu si pomoci a vycením na lorda Sádelníka zuby v pobaveném úsměvu. Ten muž je rozený obchodník, schopen vytěžit z každé události maximum. „Souhlasím,“ odvětím na otázku věna a sundám ruce ze zábradlí. „Zcela jistě až po svatbě mého prvorozeného, Brandona. Co se místa týče, věřím že Zimohrad je dobrou volbou.“ Přeci jen náklady spojené se svatbou mohu vzít na sebe, zvlášť když už mi můj vazal vyšel vstříc a přijal mou žádost o ruku. |
| |
| Velké vystoupení básníků Večeře uběhla rychle a skromně, nezdržel jsem se tam příliš dlouho. Ani mi nepřišlo, že by tam bylo příliš lidí. Bohužel ani s otcem ani s Benem jsem si ještě nestihl promluvit. Tak nějak celkově ten den utekl příliš rychle a přišel další, kdy jsem musel rozbíjet dřevce se svými soupeři. Naštěstí Staří Bohové stáli při mě a dopřáli mi udržení se mezi obránci. Nyní když nastal večer a čas pro básníky, což já rozhodně tedy nejsem, tak jsem vydal po boku Bena směrem do síně. "S princem sis vedl dobře Bene. Sice to bylo až příliš odvážné rozhodnutí, ale na tvém místě bych jednal asi stejně. A z otce si nic nedělej však jeho ten hněv přejde znáš to stačí mu dobrá medovina." Usměju se povzbudivě na bratra za pomalé chůze, ale pak nás zastaví hlas. "Howlande myslel jsem, že tu ani nejsi." Zeširoka se usměju a pevně sevřu mladíkovi ruku a potřesu s ní. Pak ho ještě přátelsky poplácám po zádech. "To rád slyším, alespoň tě přejdou ty klukovské nápady, které jsi míval kdysi." Zasměju se při vzpomínce našich dětských soubojů, při kterých dostal často Howland odemě napráskáno. Pak se ohlédnu ukazovaným směrem a zadívám se na okamžik na rudovlasou dívku v dálce. "Hmmm neuvědomuji si, že bych ji znal. Každopádně mne prosím omluvte zatím se vzdálím uvidíme se v síni." Rozloučím se s oběma a zamířím opět do síně. Když vejdu rozhlédnu se. Už to celé začíná. Očima vyhledám svou rodinu a pokynu jim na pozdrav. Pak obloukem, abych neclonil básníkům okrajem obejdu sál a na chvíli se pozastavím za zády Lady Victarie Tyrell, kterou bych jinak míjel. "Také čekáte s čím letos příjde prince Rhaegar má Lady?" Lehce se jí usměju za zády, když promluvím klidným hlasem. Stojím za ní vzpřímeně a dívám se částečně i na dění v sále. "Jsem rád, že vás dnes povinnosti léčitele nezdržely ve stanech mistrů." Dodám klidně, snad se moc nelekla. |
| |
| Turnaj básníků Minulý večer uběhl příliš rychle a já se bohužel na hostině s Lady Barbrey již nepotkal. Dalšího dne jsem měl možnost sledovat poslední již menší klání. Když obránci dokazovali své schopnosti a já musel v duchu přiznat, že se těším na konečné klání mezi nimi. Nicméně přiblížil se večer a byl čas básníků. Soutěž měla brzo začít. Zhluboka jsem se nadechl a oblékl jsem se do společenského šatu. "Tak uvidíme, jak to dnes bude probíhat." S úsměvem na tváři vezmu svou zdobenou loutnu a zamířím na hrad. Projdu až k síni a pak se zamíchám mezi ostatní vystupující a počkám, až na mne bude řada. "Třeba se mi bude lépe dařit, než při turnaji." Zašklebím se pro sebe. Až na mne přijde řada uvedou mne. "Další bude Lord Aeric z rodu Blackwoodů." Když to dořekne přechytnu si svou loutnu a klidnými kroky vyrazím doprostřed sálu a začnu hrát na loutnu klidné a docela veselé tóny. Očima během toho vyhledám Lady Barbrey Ryswell a věnuji jí milý úsměv, než začnu přednášet svou báseň. "Viděl jsem dnes mnoho krasavic Celou dobu doprovázím svá slova hrou na loutnu a procházím se po sále, když však skončím ukláním se s odeznívajícími tóny loutny všem na všechny strany, nicméně naposledy se ukláním právě směrem, kde sedí Lady Barbrey a v úkloně jí věnuji opět mírný úsměv a následně odcházím stranou, abych nechal prostor ostatním soutěžícím. |
| |
| Turnaj básníků Harrenov |
| |
| Lord Waynwood 7.XI. 281, začátek turnaje básníků velká síň Harrenhallu Anya Waynwood Lord Waynwood zaujal místo za prázdným křeslem, které bylo připraveno pro Jona Arryna, rychle se rozhlédl kolem. Očima se zastavil na své dceři a jejímu manželovi. Derek Waynwood byl plně zaujat turnajem, což starému lordu vyhovovalo. "Drahá," oslovil pán Železostromu svou dceru, "mluvil jsem včera na turnaji s lordem Arrynem a vypadá to, že budeme mít brzy svatbu. Náš pán nevypadá, že by chtěl změnit své rozhodnutí, i když jsem mu nastínil jisté naše obavy. Možná bych měl najmout jednoho z těch básníků, aby složil něco hezkého o hluboké lásce lorda Údolí a krásné panny." Lord Waynwood dokončil svou větu a netrpělivě se rozhlédl kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Viserys Targaryen pro Druhý drak
Po včerejším večeru jsem se necítil moc dobře. Cítil jsem se podveden Rhaegarem, a dalo by se říct, že jsem ho nenáviděl ještě více. Ale otec...si mou nenávist nezasluhoval. Všechno co dělal, dělal vždycky pro mě. Né pro království. Ale pro mě a pro svůj rod. A Rhaegar prostě...do toho rodu nepatří. |
| |
| Princezna a její doprovod 7.XI. 281, počátek klání básníků chodby Harenhallu Elia Dlouhá řada dívek následovala Princeznu Eliu směrem k hlavní síni hradu. Některé z nich jen nenápadně pokukovaly po rytířích osobní stráže, některé kráčely potichu vpřed a Annel Velaryon se snažila aby nebylo možné přehlédnout její valyrijské rysy. "Viděly jste mladého Starka," zašeptala potichu Beth bar Emmon, "je takový hezoučký a k nakousnutí." Následoval tichý výbuch dívčího smíchu. "Ale Beth," Tamara Dalth zazpívala svým dornským přízvukem, "netušila jsem, že jsi na zajíčky. Pro tebe je trochu mladý." Následoval další výbuchy smíchu a nejeden ze strážců se při něm začal červenat. "Ticho, zachovávejte důstojnost. Jste princezniny dvorní dámy, ne hejno hus." Lady Crabb, vrchní dvorní dáme se otočila a dodala svým slovům pohledem na významu. "Má paní," oslovila princeznu, "omlouvám se za jejich chování. Mimochodem všechny se těší až bude zpívat váš pan manžel." Dveře do síně byly čím dál tím blíž. |
| |
| Aleria Tyrell 7.XI. 281 Denyse, Leyton Lady Tyrell se vítězně usmála. "A mám tě," houkla na svou sestru, , ale neboj tohle bych ti neudělala. Na to tě mám prostě příliš ráda. Stará lady má celý záhonek růži, které může neomezeně týrat, tak jí přece nepředhodím tebe." rytíř Fossovayů se uklonil ještě jednou a tentokrát směřoval svůj pohled k Denyse a nebyla v něm jenom zdvořilost. "Kam myslíš že směřuji?" Zeptala se Alerie své sestry. "A ne, nemusíš se bát. Nemám v plánu pomoci někomu, přehodit ti přes ramena zásnubní plášť. Jen mi chybí trocha příjemného hovoru. Mace je hodný, laskavý, inteligentní a velmi milující manžel. Jen je trochu suchar a občas je neskonale nudný. Tak nudný že si to ani nedovedeš představit." |
| |
| Príjemná spoločnosť 7.XI. 281 Na dôvody ohľadom potopeného boha sa len usmejem. Septon má pravdu, železné ostrovy nie sú práve najlepším miestom pre vyznávača sedmi. Tak ako väčšina dáva prednosť spoločnosti Roberta Baratheona. Každý má rád lorda, ktorý sa nestará o nič iné ako o boj, ženy a víno. Raz sa mu to stane osudným. "Búrkové krajiny sú dobrá voľba. Je to mimoriadne krásny kraj." Dopijem pohár vína, pričom zistím, že džbán, ktorý som zakúpil pre spoločníkov je takmer prázdny. Ešte je tam asi na naplnenie jedného pohára. Zatiaľčo si septon užíva chvíľku slávy ja si rýchlo skontrolujem stav mešca. Bieda, ak sa mi nezadarí na turnaji budem ďalší rok pracovať ako roľník tu v riečnych krajoch. Málo peňazí ma prinúti myšlienku o kúpe ďalšieho džbána okamžite zažehnať. Na stole sa ale objavili hracie kocky. Septon hneď stavil strieborný stag. Bolo by fajn ho vyhrať, ale to nie je nič pre mňa. Vstanem od stola. "Hazard nie je nič pre mňa." Naznačím, spoločníkom, že kľudne môžu ostať u stolu a prejdem cez krčmu až k hostinskému. "Prajem pekný deň." Pozdravím ho, aby som upútal jeho pozornosť. "Rád by som sa vás na niečo spýtal. Viem, že ako hostinský toho viete všetko. Nezastavil sa tu v priebehu dneskajška rytier ser Bound?" |
| |
| Rodina 7.XI. 281, Harrenov Aleria a Denyse Hightower Veľmi si rozhovoru svojich dcér nevšímam ani mu nedávam nejakú vysokú dôležitosť, ale ich pokukovanie po rytierovi s farbami lorda Fossowaya sa nedalo prehliadnuť. Tvárim sa, že to nevidí aj napriek tomu, že sa mi to veľmi nepáči. Denyse by mal skôr zazerať po mladých a milých lordoch. Zaslúži si viac ako len nejakého rytiera. Taktiež je dnes skoro každý, kto vie držať meč správnym koncom, rytierom. Aleria spomenie lady Olennu a o tom, že si cení moju spoločnosť. Tu v Harrenove ešte nebol deň pri ktorom sme neprehovorili. "Taktiež si aj ja vážim jej spoločnosť," zdvorilo odpoviem, pretože je mi jasné, že to čo sa povie tu je akoby sa povedalo lady Olenne do tváre. "Je to veľmi múdra žena, to je známe. A taktiež je to významná žena Roviny, ktorej spoločnosť by si mal vážiť každý lord." |
| |
| Wolf pup 7.XI. 281 Upřímně řečeno, moji sourozenci mě zklamali. Nedovi to vítězství přeji a věřím že Lyanna mu šla hned poblahopřát, ale to že se na mě úplně vykašlali mě mrzí a otcovým slovům to přidalo tak nějak na větší váze. Ve stanu si proto opláchnu chladnou vodou obličej a promnu pohmožděnou tvář. Otec má opravdu páru když se naštve a i přes všechna jeho slova, všechen jeho křik, zákazy a rozkazy které na mne během dneška vychrlil, pořád nechápu, proč jsem se stal obětí jeho hněvu. Na hostinu se proto vydám sám bez meče, jen s dýkou a malým erbem Starků, vyšitým na hrudi mé tuniky. Nechci otce dráždit více než je třeba, ačkoliv jsem v právu. Na mé cestě do hlavního sálu se ke mně připojí Ned. Bratr, který sice mou volbu v turnaji právě teď schválil, bratr který se dostal mezi poslední obránce, bratr, který neslyšel co otec říkal za jedy, bratr který mě otci nechal napospas. "Jistě Eddarde, nebudu si vůbec nic dělat z toho, že mi vlastní otec řekl že snad ani nejsem Stark." Vím že Ned za nic nemůže, ale teď jsem na něj naštvaný snad ještě víc než na otce. A na Brandona i na Lyannu, ale tam stačí aby mi na ní padl pohled a zlost vůči ní bude hned pryč. I tak se proto rovnou vydám do hlavního sálu, nechávajíc Neda i Howlanda za sebou. Sám si pak sednu ke stolu Starků, co nejdál od místa, kde bude sedět otec. |
| |
| Dolejzač 7.XI. 281, před začátkem klání básníků Hradní velká síň Rhaealla, Jaime Bože... Vzdychnu si, když rozkryji víčka do nového slunečného rána, někdo se bojí temných nocí, kdy se v hlavách obyčejných smrtelníků odehrávají ty nejhorší obavy nebo ty nejhezčí sny, ovšem, moje noční můra začíná v tu chvíli, kdy prvně vstanu z postele, kdy opět spatřím obličej sestry té zrůdy. Všichni jsou stejní... Odsoudím pochybný rod Targaryenů a jejich zdegenerované modré krve. Unaveně odhodím hrubou pokrývku na kraj postele, vzpurně chytnu džbán plný vína vedle mé postele, až se několik kapiček vylije na zem, udělá to ten příjemný čvachtavý zvuk. Z plna hrdla loknu plného doušku vína, jenž mi příjemně steče až do žaludku. Džbán osvěženě odtáhnu od obličeje, osvěženě zívnu a svižně odložím džbán na stůl. Strmě se posadím na kraj postele, rozhlédnu se po mých nových komnatách, díkybohu dočasných. Malá kamenná místnost velmi skrovně zařízená. Tvrdá postel jako kámen sám, dvě poličky na šaty a poté už jen zdrcující kámen. Natáhnu se za svým rozpačitě poházeným oblečením, nasunu si kamaše, hrubou tuniku, lehkou kroužkovou zbroj, přes to kabátec a nakonec toho všeho si zapnu bílý kabátec zlatou sponou s dvěma lvy, ještě se nasunu do svých těžkých jezdeckých kožených bot a naposledy se ohlédnu na svojí skromnou komnatu. U dveří popadnu svůj meč a ztrápeně otevřu těžké dubové dveře. Moje skromná komnata se nachází poblíž komnat královny, takže se mi po cestě poštěstilo potkat pouze několik služebných a dvorních dam, jenž už čekali na snídani. Pro tentokrát jsem jí radši vynechal, vzpurnost a smutek mi zavazoval žaludek do uzlíku. Poslušně jsem se postavil před dveře komnat královny a čekal. Po nějaké době čekání, kdy se kolem mě moc nezměnilo, tedy, až do té doby než vešla ze dveří královna. "Dobrý den má paní, jak jste se dnes vyspala?" Ze slušnosti se zeptám, i když je mi naprosto jedno, jestli dnes měla královna na růžích ustláno nebo spala jako já. Poslušně jí doprovodím na snídani a následuji její kroky jako ten nejlepší špeh. Dveře se pomocí dvou Targaryenských strážných otevřeli, místnost utichla. Dav se poslušně rozestoupil, královna vznešeně vešla vytvořenou cestou, jenž hraničili lidská těla. Já s kamennou tváří ihned za ní, mě následoval celá řada dvorních dam královny. Tlusté, hubené, mladé, staré, všechny se snažili vypadat a chovat se jako královna, některým se tato role dařila, jiné vypadali spíše jako špatně vystrojený šašek než královna. Přesto v tom není velký rozdíl. Králově přátelsky překřížil cestu nejstarší syn lorda Whenta. Uklonil se a slušně pozdravil. Omluvil svého otce, že se dnes nemůže účastnit, protože má nějaké důležité "záležitosti"Jaké povinnosti? Šukání s děvkami? Honění kanců? Mladý Whent nabídl královně rámě, zřejmě aby jí dovedl ke královskému trůnu. Ani nevíš jak vypadáš směšně, když se snažíš zavděčit královně... Přidám poznámku k mladému Whentovi. S královnou přede mnou a ochočeným stádem krav a slepic a s zbytečnou přítěží jmenující se Whent se doloudáme k trůnu, dvorní dámy královny splynou s ostatními a teď tu zbudeme jen my tři, královna, já a ten otravný Whent. Královna se posadí na nepohodlný trůn, mladý Whent ještě jednou omluví svého otce a oznámí jeho "brzký" příchod. Mladý Whent se ještě jednou vlézavě ukloní před královnou, já mezitím zaujmu místo za královniným trůnem, kde si začnu s nezájmem projíždět masy lidských těl a podle tváří si vzpomínat na jejich nedůležitá jména. Z té nedůležité práce mě vyruší otravný úsměv mladého Whenta. Začne mi gratulovat k tak skvělému umístění, s kamennou tváří na něj pohlédnu. Opatrně se k němu nahnu a hlasem tvrdým jako kámen mu odpovím. "Ach ano, ale být Vámi, dávám si pozor, abych Vás nepotkala pocta, jenž bych Vám rád poskytl, bude mi na to stačit jeden dobrý železný meč..." Agresivně odpovím a znova se postavím do své předchozí pozice. |
| |
| Básnické kláníHarrenov, hradní síň, 7. X. 281Jaime Lannister, lord Whent a další Po včerejším rozhovoru s mým chotěm jsem neměla vlastně už ani o čem přemýšlet. Jen jsem se divila, proč mi v jednu chvíli podstrčil Cersei mezi dvorní dámy a hned na to jejího bratra, aby mě hlídal ve dne v noci. Co zrovna já s nimi mám asi dělat? Nicméně, mnohem lepší, že jsou se mnou, než aby museli trpět přímo v jeho společnosti, když už vůbec musí být s námi. Cersei Lannister to však teprve čeká. Dnes ještě nemusí být mezi dvorními dámami. Jen ať si užije svůj čas s rodinou, pak už to bude jen horší.. Její bratr, bílý plášť, již však měl svou první službu před mými dveřmi a zatím měl to štěstí, že vyslechl pouze modlitby se septami, nikoliv návštěvu mého bratra. Přesto jsem věděla, že noc neměl nijak zvlášť příjemnou. "Uspokojivě. A ty, sere Jaime, jaká byla první noc služby?" přeptala jsem se vlídně svého osobního strážce, než jsem v jeho tichém doprovodu zamířila na příjemnější klání - to básnické, na něž se k nám připojily i mé dvorní dámy. "V pořádku, sere Whente, děkuji," odpověděla jsem stručně s blahosklonným pousmáním, v duchu se však bavíc nad tím přehnaným předklonem mladšího z rodu Whentů, do jehož nabízeného rámě jsem se zavěsila, třebaže bych dala přednost vlastní nezávislé chůzi. Usadila jsem se a jen tak tak jsem potlačila další nutkání vyprázdnit svůj žaludek, což jsem za posledních pár dní cítila několikrát a nebylo to zrovna nic příjemného. "Výborně! Nuže, nečekejme tedy na krále a započněme," dodala jsem pak v odpověď na další informaci. Pravda, možná nadšeněji, než jsem zamýšlela, neboť bych správně měla vyjádřit alespoň účast, že můj bratr a choť dorazí až bohové vědí kdy. Jakákoliv chvíle bez něj však byla velmi vítanou změnou.. Na Lannisterskou odpověď se jen zasměji, krátce a se zakrýváním svých rtů dlaní, leč jsem se snažila zažehnat případné konflikty. "Ach ano, ser Jaime rád žertuje. Nicméně, žerty stranou. Kolik básníků má dnes v úmyslu předstoupit a předvést nám své umění?" zeptala jsem se nakonec a se zájmem jsem si prohlížela přítomné tváře.. |
| |
| Hádka? 7. XI. 281 Garth Hightower Dívám se na Gartha a poslouchám. Zdá se že to že se nedostal do gardy nese vážně těžce. Když se zmíní o králi, tak se zamračím. Nic však neřeknu, jen si povzdychnu a přejdu k východu ze stanu. Vykouknu a zavolám si jednoho ze sluhů. "Ser Jonothor Daary. Najděte jej a pošlete do sálu. Ať se připojí k seru Jaimiemu v hlídce u královny. Barristan Selmy a Oswel Whent budou čekat před královými komnatami a poté jej doprovodí do sálu, až sám bude chtít. Rozkazy od Lorda Velitele královské Gardy. Jděte". Řeknu přísně a pošlu jej pryč. Pak se otočím a podívám se zpět na Gartha. "Co ode mně chceš? Mám vyhodit někoho ze stávajících členů gardy aby se ti uvolnilo místo? Nebo říct králi že udělal chybu?" Zeptám se s kamenným výrazem a udělám krok ke Garthovi. "Co sis od toho sliboval? Slávu? Tituli? Nic z toho by jsi nedostal... Proč raději nezažádáš o místo v gardě u Lorda Mace? Nebo popros Leytona, ať ti dá na starost třeba nějaké vojáky. To se vždycky hodí..." |
| |
| Velká Síň Zdá se, že králova přítomnost na tribuně dopoledních klání mu dnes stačila. Namísto něj tedy bude nad básníky bdít královna Rhaella, hlídána čerstvým přírůstkem královské gardy. Chvíli před vystoupením prvního z básníků strávím tichým pozorováním této podivné královské scenérie, přemýšlejíc, jak by se dívala královna na trůn vedle sebe, kdyby na něm seděl někdo jiný než její bratr. To už je však na řadě první z celé řady nadaných zpěváků a sál utichá, aby se poté zaplnil ladnou melodií romantických slov. Já samotná však věnuji více pozornosti sálu samotnému-a to nejen naší severské straně, kde prozatím bez úspěchu hledím pohledem v davu oné malé známé smečky zlovlků-tedy až na tichého Eddarda, jež, jak se zdá, se rozhodl dnešní večer s jednou z jižanských růží. Přestože jsem jeho náhlým důkazem emocí vcelku pobavena-jelikož člověk by často řekl, že ani žádné nemá-nemohu přiznat, že bych ohledně onoho vyobrazení neměla obavy. Lehce zatřesu hlavou a v duchu se napomenu-nemohu přeci z každé maličkosti ihned vyvozovat politické katastrofy…dokonce se i lehce zasměji nad mou vlastní hloupostí moci si myslet, že bych mohla odhadnout jakékoliv důsledky těchto Harrenhalských her pořádaných korunním princem. To už je však první zpěvák hotov a tak mu jako většina přítomných děkuji za jeho výkon odpovídajícím potleskem, pomalu upadajíc do monotónní atmosféry sálu v němž se jeden za druhým střídají básníci rozličných hlasů a kompetencí. Jaké je mé překvapení, když se jeden z účastníků představí jako lord Aeric, jež byl včera tak milý a zastavil se za mnou v Markově stanu, avšak jehož jsem poté již neměla tu čest večer potkat. Zdá se, že i on není tedy jen nadaným bojovníkem, ale podobně jako i sám Rhaegar, také básníkem. Po dobu jeho písně se mile usmívám, věnujíc mu neskrývaně mnohem více pozornost než všem jeho předchůdcům. Teprve když zvuky jeho loutny odeznívají, zvednu pohled nejprve ke královské lóži a poté ze stolu lorda Starka, snažíc se odhadnout všeobecné reakce s nimiž byl výkon jednoho z Říčních lordů přijat. Teprve když dav přechází v potlesk a Aeric se naposledy uklání, aby jej nahradil další z účastníků klání, pohlédnu zpět na něj a v překvapení, že pohlíží mým směrem, mu věnuji široký veselý úsměv. Když ticho v sále nahradí další melodie, musím si dlaněmi lehce poplácat po žhnoucích tvářích-snad je to protože mne Aeric svým pohledem překvapil-nebo kvůli slovům jeho písně, avšak trvá ještě několik minut, než jsem schopna se uklidnit a nadále v klidu sledovat skoro nekončící řadu představení. Jakmile jsem však schopna opět klidně uvažovat, vrací se můj pohled instinktivně zpět ke stolu lorda Rickarda, kde hledá jeho nejstaršího syna... |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 7. XI. 281, před turnajem básníků Harrenov, komnaty pobočníka Tywin Trochu si povzdechnu nad Tywinovou reakcí, která je věrným dítkem jeho tvrdohlavosti. Nemám příliš důvod se dál smát, protože na tom, když bratr zařve, je jen pramálo zábavného. Většině lidí by se za podobné situace zježily chlupy hrůzou. Já ale jen mlčky sedím a v klidu naslouchám jeho hořkosti. |
| |
| Lord Waynwood 7.XI. 281, začátek turnaje básníků Byla jsem si jistá, že bych ten nepříjemný puch alkoholu cítila i z druhé strany sálu. Derrek rád pil a teď, když byl zraněný, pil ještě raději. Odpustila jsem si zbytečné řeči o tom, že to jeho zdraví neprospěje - beztak to věděl a snažila jsem se alespoň utišit myšlenkou toho, že se mu rána zanítí nebo se mu přihorší na cestě zpátky do našeho sídla. "Otče," oslovím lorda Waynwooda, který mě vyruší z mých myšlenek a představ, "oh jistě, jak to šlo? Jak se rozhodl?" vyzvídám a hned se mi dostane odpovědí. Jisté obavy bylo hezká fráze, za kterou se schovávalo mnohem víc, než se mi líbilo. Měla jsem ze spojení našich rodů radost, ale tu neustále přebíjely všechny starosti, které s tím budou spojeny. "Snad..." začnu a ohlédnu se po svém choti, "ráda to vyřídím," dodám. |
| |
| Velmi milé překvapení Procházela jsem sálem tiše, po bratrově boku a rozhlížela jsem se po volných místech v okolí Tyrellských, zatím co bratr spíše uvažoval nad tím, jak odsud zmizet. Básníci nebylo nic, co by ho zajímalo či snad nějak blíže dokázalo upoutat, ale jít sem musel, když už jsem šla já a otec. Nakonec se tři místa našli, sice v těch odlehlejších řadách, ale snad bude slyšet alespoň něco. A nebo nebude slyšet nic a pak nebude vadit, když náhodou zmizíme. „ Usaď se, Leo, budeš to tu muset přečkat. Vím, že to není zábava, kterou bys zrovna preferoval, ale i tyhle povinnosti se musí plnit. Alespoň pro ten začátek a dobu kdy bude recitovat i Princ.“ Pousměju se na svého mladšího bratra, který mi to patřičně otráveně odkývá. Chápu, že by raději byl venku, jezdil na koni a nebo střílel z luku, či snad bojoval, ale někdy taky musí zůstat v klidu sedět. Bratr se usadil na svém místě a já zase na tom svém, ba tak, aby mezi námi bylo ono volné místo pro otce. Kdo mohl tušit, že těch míst bude potřeba možná o něco více... Hned jak se za mnou ozval onen známí hlas, otočila jsem hlavou a pak i z části tělem. Je pravda, že jsem nečekala, že by za mnou přišel, proč také, když jsme se od před včerejšího dne neviděli a ani jsem za ním nepřišla mu pogratulovat k jeho úspěchům. Ale byl tady a přívětivě se usmíval. „ Sere Eddarde...“ Začla jsem. Pak mi ale hlas zadrhl. Na krátko jsem se odvrátila a podívala jsem se směrem k podiu, kde se zatím střídal jeden básník s druhým. „ A-ano jsem zvědavá, co bude princ Rhaegar recitovat. Každý tady zjevně je. Ale jsem zvědavá asi jen na tu jeho část, tedy... pokud se k Básníkům nechcete také přidat. To by po tom měnilo situaci.“ Pousměju se. Možná ale oči vypovídají o něčem trošku jiném, než koutky rtů. „ Trávím tam každý den, tak jak je potřeba. Ale jsem ráda, že jsem tam nemusela být dnes dlouho a nepřišel už žádný vážný případ...“ Zachvěla jsem se. Mráz mi přeběhl po zádech, nebylo to nic příjemného. Postavila jsem se a otočila jsem se k němu. „ Gratuluji k tvým včerejším úspěchům, Eddarde. A také ti děkuji a omlouvám se, že jsem nepřišla již včera, ale... ve stanech toho bylo nějak moc.“ Vydechla jsem a pohlédla na bratra, který seděl s rukama v klíně a pozoroval podlahu. Tiše jsem si povzdechla. „ Pozdravit bys, sera Eddarda nemohl?“ Zeptám se ho káravě. Zvedl pohled ke mně a následně i k Eddardovi a vychovaně pozdravil. Potřeboval by se vybouřit, ale tohle já udělat nejspíše nemůžu. Povzdechnu si a zavrtím hlavou. „ Nechceš se prozatím posadit k nám? Kdo ví kdy se k nám přidá i otec.“ Ukážu na místo mezi mnou a bratrem, které je volné. |
| |
| Dívka růží "Já a k básníkům?" Musím se tiše srdečně zasmát, je to až těžké udržet svůj projev pobavení na takové úrovni, aby nerušil vystoupení básníků. "To opravdu nehrozí. Možná tak některý z mých bratrů se tam objeví, ale já rozhodně ne. Tam není mé místo." Potřesu rozhodně hlavou a opět přejdu do klidného výrazu. "To se nedivím, že jsi odtamtud ráda. Přece jen je to.....záslužná nicméně svým způsobem dost nepříjemná práce. Včerejšek je netřeba řešit. Sám jsem se na hostině objevil jen na chvilku a vůbec jsem nestihl vše, co jsem potřeboval za ten den, což bohužel bude mít své následky. Snad nebudou příliš zásadní." Vypustím vzduch z plic ale opět nasadím úsměv. "Mé včerejší úspěchy nestojí až tak za řeč. Ale jsem rád, že jsem si udržel místo mezi obránci. Inu a co Lord Tygett, nebylo to moc vážné? Bohužel mi nedal svým chováním na výběr, ale členové vaší rodiny se možná již zmínili." Zmíním, jen tak mimochodem bokem k tématu, ale nějak moc se tím nezabývám. Oči mi sklouznou na malého Lea. "Netrap ho chudáka přesně vím, jak se cítí. V jeho věku jsem byl stejný a ještě teď to vidím na Benovi." Pousměju se na Lea a pak stočím pohled zpět na Victarii. "Kolik mu vlastně je? Již bude asi ve věku, kdy pomalu půjde nějakému lordovi dělat panoše, aby se mohl učit na rytíře že?" Optám se trošku vážněji, ale můj hlas je klidný. "Posazení bohužel budu muset odmítnout sic se zdržím, nebude to na dlouho musím ještě vyřídit pár rodinných záležitostí tento večer." Objasním omluvně. Ano stále plno povinností, toď nepříjemný úděl prostředního. |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 6. XI. 281 stany obránců asi :P Chtěla jsem se s Nedem už vydat k našim stanům, ale pak jsem si vzpomněla, že se mám ještě zastavit u Rhaegara. Opatrně jsem se tak staršímu bráškovi omluvila a odběhla jsem zpátky. Cítila jsem se poněkud provinile kvůli Benjenovi, protože už mu nejspíš nestihnu pomoci, ale možná to tak i bude lepší. Jen bohové vědí, co bych napáchala, kdybych se stala svědkem nějakého otcova "vychovávání" našeho brášky. Má přítomnost by to možná ještě zhoršila... S lehce zamračeným výrazem jsem se začala proplétat mezi stany, dokud jsem nenašla ten správný. Na chvíli jsem se před ním zastavila, skoro jako bych se bála vejít. Rozhlédla jsem se kolem sebe a až poté jsem se odvážila vstoupit. Opět jsem se příliš nechovala jako ta divoká vlčice, za níž mě Seveřané a nejspíše i mnozí další mají. "Tak jsem byla tak laskavá a hodlala jsem se dostavit, princi. Co ode mne potřebujete?" Lehce jsem se uklonila a čekala jsem na odpověď. Postávala jsem hned u vchodu, jako kdybych chtěla mít hned možnost úniku. Bylo na mně poznat, že nejsem zrovna v nejlepší náladě, především kvůli otci a mladšímu bratru. Také jsem nepůsobila ve svém jezdeckém oblečení příliš jako vznešená lady, spíše jako obyčejná vesnická dívka. A i o to menší jsem si před princem připadala. |
| |
| Vlk a růže „ Kéž by šlo o včerejšek, Eddarde.“ Promluvila jsem tiše. Usadila jsem se na svém místě a ruce jsem složila do klína, zatím co jsem poslouchala, co mi povídá. Kousla jsem se do rtu, když mi řekl, ať Lea netrápím. Nechala jsem to ale být. „ Devět. A ano… Otec ho chce poslat k Paxteru Redwynovi. Už brzy.“ Povím tiše. Nelíbí se mi to o nic víc, než Leovi, ale tady asi nemám zrovna moc slovo. Ne v tomhle. Když Eddard odmítne místo vedle mne, jen kývnu. Má důležitější věci na práci než tu vysedávat, to mi mělo být přeci jasné ne? Tiše vydechnu a zkroutím rty do úsměvu. „ Dobrá, Eddarde. Asi tě zdržujeme od důležitých věcí… Omlouvám se.“ Na chvíli jsem se mu podívala do očí, ale pak jsem se rozhlédla kolem a nakonec zabloudila pohledem k básníkům na podiu. |
| |
| Harrenhall 7.XI. 281 Medvědice a mladý Vlk Zadívám se na svou drahou ženu a musím se usmát, když slyším jakým tónem se mnou mluví. Zdá se že jižané nebudou jediní co princi Rhaegarovi fandí. Je fakt že je znám jako skvělý rytíř a snad ještě lepší básník, ale je skutečně nejlepší? Musí být přeci i tací co by se mu mohli rovnat či se mu aspoň postavit. Třeba Robertu Baratheonovi se v soubojích vedlo též velmi dobře. Myslím že se tady v soutěži také někdo najde, ač si to mnozí zřejmě myslí, tak Rhaegar nemůže být nejlepší ve všem. Upiji trošku vína z číše a pohledem přejedu po básnících jež jsou zatím připraveni. Hlavou mi při tom víří spousta myšlenek, většinou tedy o tom co bych asi tak mohl zpívat já. Když už jsem se přihlásil, měl bych mít určitě aspoň nějakou představu. "Brandona? No nevím, už jsem ho dlouho neviděl. Ale pozvat ho k nám... Určitě by bylo velmi zajímavé vidět jak to na některou zkouší". Pobaveně se nad tím co má žena řekla usměji a opět si loknu trošku vína. Přejedu pohledem po nejbližších stolech a všimnu si že u stolu Lorda Starka sedí osamocený Benjen. "Hned budu zpět má drahá, jen se pokusím odchytit jednoho vlka". Řeknu poté co vstanu ze židle, políbím Lineu na tvář a zamířím si to přímo ke stolu Starků. "Zdravím vás Benjene". Řeknu uctivě a ukloním se. "Odpusťte, ale všiml jsem si že zde sedíte tak sám... Mohl bych vás pozvat k našemu stolu? Vaši společnost bychom ocenily". Přátelsky se pousměji, zadívám se na mladého lorda a čekám na odpověď a doufám že jsem jej třeba nevyrušil z přemýšlením o něčem důležitém. |
| |
| Před soutěží 7.XI. 281 S Lady Blackmonth Užívám si jak se ke mně má společnice tiskne i to jak se krásně směje. Když se zmíní o seveřankách, tak se pobaveně usměji i já. "Tak to máte tedy pravdu, oheň v žilách máte. Jste divoká jak drak. A to je dobře". Upiji z číše a když si na mně lady sedne, tak jí levou rukou chytnu kolem pasu. Tedy spíše trochu níž, dalo by se říci že kousek nad jejím krásném pozadím. Co z toho že nás ostatní vidí a šeptají si bohové vědí co. Je mi to vážně úplně jedno, ať si myslí co chtějí. Když se má společnice zeptá o čem budu zpívat, tak se na ni s úsměvem zahledím. "Abych pravdu řekl, tak jsem se ještě nerozhodl. Myslel jsem na to co nás jednou potká všechny. A nebo o kráse jedné úžasné ženy. Co myslíte vy?" Ušklíbnu se a rozhlédnu se po sále. Někteří básníci už začali. Například ten Blackwood, nebo jak se jmenuje. Určitě by někdo dokázal ještě něco lepšího, ale nebylo to tak hrozné. Já s sebou loutn sice nemám, ale doufám že mi to dnes také půjde. |
| |
| Růžová zahrada "Tak k Lordu Redwynovi." Potřesu chápavě hlavou a slétnu pohledem na Lea, abych si jej na okamžik prohlédl. "Nevypadá tak špatně ani příliš neschopně. Mohl by to zvládnout....hmmmm..." Zamyslím se a opět pohlédnu na Victarii a letmo zalétnu pohledem k místům kde sedí i můj bratr. Jak si mohu povšimnout, tak mladý Mormont mu již dělá společnost. "Inu, jak se zdá mé povinnosti se ještě na chvíli odsunou." Promluvím klidně a lehce se na ní usměju. "Kdepak je vlastně tvůj otec Lord Victor? Je vlastně v pořádku po tom, co byl sražen z koně?" Optám se s mírnou obavou v hlase. Záměrně nejmenuji Tygetta, protože takovou čest si stejně nezaslouží. |
| |
| Vlk a růže „ Povinnosti by se odsouvat neměli. Nosí to potom jen velké potíže a zmatky.“ Zvedla jsem pohled k Eddardovi a následně jsem sjela očima tam, kam on. Díval se někam k vlkům, ale po kom, po tom už mi nic není, takže stejně odvrátím pohled a podívám se na bratra. Přesto otočím pohled zase k Eddardovi, když se zeptá na otce. Celkem mě překvapil. „ Otec? Cítí se lépe, sice ještě stále trochu pomlácený, ale je na tom dobře. A kde je... no zdržel se při rozhovoru se svými bratranci. Poslal nás napřed ať si najdeme místa.“ Odpovím celkem v klidu. Jemně v ruce sevřu látku svých šatů a zahledím se znovu na pódium s básníky. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro Lyanna Stark 6. XI. 281 Stany obránců Po Viserysově odchodu jsem opět ve stanu zůstal sám. Měl jsem z jeho návštěvy rozporuplné pocity. Chtěl jsem s ním mluvit z jednoduchého důvodu, abych zjistil, jaký je to člověk, jakou má výchovu a hlavně...jestli není podobný otci. Bohužel to poslední se začíná projevovat - naštěstí však v mnohem menší variantě. Ne, Viserys má rozum v pořádku, ale je to sebestředný fracek. Není se čemu divit, od mala ho všichni obskakovali, měl vše na co si ukázal, je to princ největší Říše známého světa, dědic Aegona Targaryena, člen Dračího rodu. |
| |
| Vlče a Medvěd Harrenhall Hluboko v myšlenkách se nimrám v kousku pečeně a koukám kamsi před sebe. Nikdo z mé rodiny ještě ke stolu nedorazil. Ned se omotává kolem mladé růžičky, Brandon někde zcela určitě podvádí svou snoubenku, Lyanna se zase někde zapomněla a otec... Tam radši nebudu spekulovat. Proto sebou trhnu, když ke mne dolehnou slova lorda Mormonta, kterého jsem si až do teď nevšiml. "Lorde Mormonte, moc rád Vás vidím a musím Vám poblahopřát k Vašim výkonům v turnaji, jen škoda, že Vás nakonec vyřadili ale i tak to byl nádherný souboj." Tak, teď jen doufat, že jsem neřekl nic co by ho mohlo urazit, ale mluvil jsem zdvořile, tak snad ne. Jeho pozvání ke stolu medvědů mi ale na tváři vykouzlí vděčný úsměv. "Ach ano... Otec a sourozenci se nejspíše někde zdrželi, ale tak už jsem si na to během zdejšího pobytu zvykl a velice rád se přidám k Vašemu stolu Lorde Mormonte, velice děkuji za pozvání." Zvednu se ze své židle a následuji lorda Joraha ke stolu Mormontů, kde můj pohled padne jako první na lady Mormont. "Má paní, Váš lord manžel si mě dovolil pozvat k Vašemu stolu, doufám že nevadí, když jsem nabídku lorda Mormonta přijal." Postupně se lehce ukloním nejen lady Mormont ale i ostatním sedícím u stolu a pak zapadnu na první volné místo. Pokud tedy budu moci. |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 6. XI. 281 stany obránců Trochu jsem se zamračila, když se princ začal vyptávat na Roberta. Trochu jsem sklopila hlavu, jako bych o tom vůbec nechtěla mluvit. Vlastně jsem ani neměla co říci, ještě jsem se svým snoubencem nemluvila a do zítřejšího dne jej snad ani neuvidím. Neumím si představit, že by se nacházel v dobré náladě, s trochou štěstí to bude utápět ve víně. "Netuším, jak na tom je. Neměla jsem možnost s ním mluvit," začala jsem poněkud nejistěji. "Nejspíše bude buď naštvaný nebo velice zklamaný, protože nedokázal zvítězit pro svou bohyni." Slovo "bohyně" jsem vyslovila s takovou nechutí, tak jedovatě... Nenáviděla jsem, jak mě Robert viděl, jako něco víc než jen pouhou lidskou bytost. Zaťala jsem ruce v pěst, i když jen na několik krátkých vteřin. Stačilo to, abych se uklidnila. "Omlouvám se," vypadlo ze mě. Pomalu a velice opatrně jsem zvedla zrak a namířila jsem na Rhaegara pohled svých šedomodrých očí. Brzy jsem ho však opět sklopila k zemi. Chvíli jsem váhala, zda mu mám vůbec děkovat za ušetření Bena. Jenže jelikož jsem věděla, proti čemu můj mladší bráška stál po onom souboji, tak se mi nějak zasekla slova v hrdle. Chvíli jsem těkala očima kolem sebe, nejraději bych se otočila a běžela svého brášku najít. Zjistit, jak moc jej otec ztrestal za výběr soupeře. Ale nemohla jsem. "Ještě než se dostaneme k oné službě, chtěla bych vám ještě poděkovat, že jste mému bratrovi příliš neublížil. I když si nemyslím, že to bylo nejlepší řešení." Ale on nezná Rickarda. "A také se za Benjenovo rozhodnutí omlouvám. Akorát vám nejspíše přidělal starosti, abyste ho nezranil." Už jsem jen poněkud neochotně čekala. Dostala jsem se myšlenkami tam, kam jsem nechtěla. Tu projížďku jsem si měla nechat na později, protože právě teď bych nejraději vyrazila pryč, rychlá jako vítr, a všechny problémy bych nechala za sebou. Ale nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro Lady Stark 6. XI. 281 stany obránců Lady Stark je poněkud roztěkaná. Alespoň mi to tak přijde. Nevím jestli na ní takto působím já, či má nějaké problémy, ale přijde mi jakoby byla myšlenkami jinde. A dle jejího výrazu je to velice důležité místo. Teprve po chvilce řekne, že se svým snoubencem ještě nemluvila. |
| |
| Růže "Neměj obavy své povinnosti si ohlídám." Vřele se usměju a mírně si protáhnu ramena. Po celém dni jsem pěkně ztuhlý. A kdo by taky ne, když musí bojovat v brnění a srážet nepřátele. "Ach tak chápu. Doufám, že se zde také brzo objeví. Rád bych si s ním na chvilku pohovořil. Tedy pokud bude mít čas." Podotknu klidně a letmo opět pohlédnu na Lea. "Je třeba jednat, jako Stark a navazovat vztahy." Trošku mne v duchu děsí, co si za ten den, kdy jsem nebyl v kontaktu s otcem, na mne můj drahý otec připravil strašného. "Hlavně, abych jej chytl v dobré náladě.....ano hlavní je dívat se po tom zdali má dostatek medoviny. Nechci se ani domýšlet nad tím, jak včerejšek dopadl." Na chvíli se ztratím v myšlenkách. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 7.XI. 281 Gerion Upiji a podívám se na něj s neukrývaným překvapením. "Pro mne za mne si jeď třeba na druhý konec světa, na Zeď, nebo do Staré Valryie, pokud máš dost odvahy nebo šílenství. Do Králova přístaviště tě ale nepustím a musel by si být ještě mnohem větší blázen než je u tebe obvyklé aby si čekal jinou odpověď." Upiji vína. "Bude tam Jaime aby dohlédl na sestru, což je o dva Lannistry více než potřeba. Konec." Znovu upiji. "Pokud jde o onu dámu z Hvězdopádu. Jsi Lannister, můj bratr a syn Pána Skály. To je dost aby s tebou mohl být spokojený každý lord v postavení jaké mají Daynové. Pokud je tohle tvůj zájem, velice rád ti pomohu jak bude potřeba a jak uznám za vhodné. Pokud ovšem ona není tvůj úmysl, pak pamatuj, že jsi Lannister a musíš platit své dluhy i kdyby vyplývaly ze zábavy na jednou noc." Znovu upiji. Dobré a šťastné manželství si zaslouží i takový šašek jako je on. |
| |
| Mladý Whent 7.XI. 281 Jaime, Rhaella Mladý Whent jen kývl hlavou a věci se daly do pohybu. "Veličenstvo," mírně se ke královně otočil, z místa které patřilo hostiteli, "máme tady na třicítku dobrých básníků. Doufám že budete spokojena a nejdete si něco co se bude líbit i vám." Zdvořile nabídl královně víno a pak přesunul svoji pozornost na Jaimeho. "Každý meč má dvě strany. Nikdy není jasné koho zasáhne." Lehce se uklonil svému strýci, jehož bílý plášť zářil o kousek dál. "Mimochodem sere, nevíte náhodnou kde je Lord Pobočník. Předpokládám že i váš Lord Otec musí být neskonale šťastný, když pocty prší na váš rod jako by se s nimi protrhla obloha." Zlomyslně se usmál. "A není to tak dávno, co se po světě nesly podivné pověsti." Znovu se zlomyslně usmál a přenesl svůj pohled na královnu. "Jsme velmi rádi, že jste svou přítomností zkrášlila náš turnaj. Hned je tady dokonce i víc světla." |
| |
| DOPROVOD 7.XI. 281, počátek klání básníků Chodby Harrenhallu mi připadaly chladnější než v předchozích dnech. Má postava se schovávala v dlouhých šatech v barvě dornského slunce, která tolik lichotila mojí pleti. Byly to jedny z mála šatů, ve kterých jsem byla sto vydržet chlad, který panoval všude kromě Dorne. Nyní mi však přišlo, že se studeno dostalo i pod ně. Mrazilo mě z toho, co jsem řekla a co jsem mohla říct. Nebo se mi to všechno jen zdálo? uvažuji zatímco se náš dlouhý průvod dvorních dam a stráží blížil k hlavní síni. "Neomlouvejte se, lady," odtuším, "patří to k mládí," dodám s lehkým úsměvem. Zdálo se, alespoň v posledních dnech, že se stále více lidí zajímalo o onen severský rod. "Lady Emmon," zpomalím své kroky, "myslíte, že se lord Stark, nejmladší lord Stark," upřesním, "zúčastní dnešního klání?" natočím hlavu, abych na lady Bar Emmon viděla, "nebo možná některý z jeho bratrů," uvažuji nahlas, ale to už vcházíme do sálu. Pohled mi sklouzne ke stolu, kde sedí můj bratr - mezi všemi ostatními lordy je nepřehlédnutelný - a na jeho klíně... lady Blackmonth? malinko přimhouřím oči, ale jinak na sobě nenechám nic znát. Snad jen... nepatrně zatřesu hlavou, abych zahnala nepříjemné myšlenky a na tvář si nasadím přátelský úsměv. "Vaše veličenstvo," pozdravím a ukloním se, když dojdu k Rhaelle. Po jejím boku tentokrát nesedí král, a tak nemusím svůj úsměv hrát. "Zaschlechla jsem správně, že se jeho veličenstvo král nepřipojí?" úsměv doplní tlumeně pronesená slova. |
| |
| Oberyn a jeho společnice 7.XI. 281 Oberyn Lady Blackmont se vesele usmála. "No o dracích bych tady nežertovala. Mají velmi citlivé uši a velmi slabé nervy, s tím hloupým sklonem k trhání a pálení." Lehce se napila vína a zakousla se do fíku z podnosu, který se přitáhla blíže. Znovu se divoce zasmála. "Která by nechtěla slyšet o tom jak je krásná, od někoho jako jste vy. Které by odmítla, aby krásu opěvovali v takové společnosti. Tedy pokud to může ta dáma vzít osobně, ne jen jako prostou zdvořilost." Oči ji svítily jako divoké ohníčky v pouštní noci. "Ale rozhodnutí je na vás můj pane, jako konec konců vždy." Znovu se rozesmála a podívala se vítězně kolem stolu, kde seděli Dornové. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 7.XI. 281 Lord Železodubu se jen lehce usmál. "Budu ti vděčný. Když už to je jak to je, bude to alespoň nějak vypadat." Pokrčil rameny v gestu smíření. "my ale musíme myslet i na jinou budoucnost. Mám takový velmi zlý pocit." Nenápadně ukázal na uvolněná místa. V síni nebyl ani král, ani princ, ani pobočník ani nikdo jiný z velkých lordů až na Prince Oberyna. "Možná se budu opakovat, ale začíná to páchnout a velmi. Tywin asi bude těžko šťastný, že má syna u Bílých zvlášť pokud je pravda že jeho druhorozený je zrůda." Znovu se napil. Vždy když nervózní pil. "A to je, jinak by se tady promenádoval jako páv se zlatými a rudými pery." Znovu se napil. "Dost ale o těžkostech. Co třeba básníci. Těšíš se až uslyšíš něco skutečně kvalitního, ne ty potulné veršolepy co se u nás občas zastavují." Usmál se tázavě na dceru. |
| |
| Poklidné Odpoledne 7.XI. 281 Gregory "Kdo nechce ten ať nechce," prohodil speton zklamaně a otočil se na zbytek společnosti. "Tak panstvo, vyšší bere, opakuji vyšší bere. Hrajeme čistě a poctivě. Nože budeme vytahovat až venku. tak kdo se vsadí, no tak pánové. Sázky!" Jeho hlas byl slyšet na celý podnik. Hostinský čistil korbele a pohledem sledoval kuchyň aby mu kuchaři pracovali a nekradli. Mile se na sera Drumma usmál. "Dobrý nápad rytíři. Ten septon má pekelné štěstí až by si jeden pomyslel že to nebude jen tak samo od sebe." Na chvíli se zamyslel, když uslyšel otázku. "Ano ser Bound tady byl. Byl tady dopoledne a věnoval se svému řemeslu." Podíval se na Drumma a pokračoval. "No jak vás vidím tak to asi nevíte. Ono je to verbíř má dvě stovky zlatých dragonů za každého co přivede. Slušně si tím vydělává, rytíři taky nejsou ztratní. Páni Lannistři platí dobře a všichni to vědí. Možná když počkáte tak se sem ještě vrátí." |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro 7.XI. 281 Viserys Jeho oči které předtím bloudily po místnosti se zastavily a vypadaly pobaveně. Lehce se na Viseryse usmál. "Lord Duncan mne jednou donutil zametat celou Rudou baštu." Oči se znovu rozběhly než se vrátily zpátky. "Budeš velký a silný, teď ale budeš panošem Lorda Velitele. Tak jsem jím byl a nyní jsem KRÁL!!" Ano já jsem král. Slyšíš Joanno. To já jsem král. Pán téhle říše. Znovu začal těkat pohledem po místnosti, než se jeho oči zastavily na princi. "Však se naučíš vládnout mečem. Naučíš se aby se tě báli, aby se třásli jen při vyslovení tvého jména. Jen pravý Oheň může usednout na Železný trůn." Ne Rhaeagar, ne ten její bastard. Měl bych ji popravit. Prohnat nahou městem,a by každý viděl jaká je děvka. |
| |
| Mladý Whent 7.XI. 281 Jaime, Rhaella "Jistě." Odpovím jednoduše královně. Mladý Whent jen lehce pokynul hlavou, tento menší pohyb, jako by odstartoval spád událostí které následovali, byla to pomyslná píšťalka, jenž odstartovala ten dlouhý závod, jenž bude mít na konci jen dva výsledky, vítěze a poraženého, jenže Whent nějak nepočítal s tím, že jeho oponent už má v hlavě plán, jak se ho zbavit, jak ho odhodit jako nehezkou hračku do kouta, jenže s krví tryskající z jeho krku a hlavy válející se opodál. Nejprve lstivým hlasem oslovil královnu, jednoduchým "Veličenstvo", přičemž se ke královně na podpatku mírně natočil, z místa na němž měl postávat hostitel, v obyčejných případech to byl jeho otec, avšak dnes toto důležité místo zastával jeho syn. Ten namyšlený malý spratek, někdo by mu měl vysvětlit, kdo je tady pánem a kdo kom bude poroučet. Hlavou pokynul k nejméně dvou tuctům různých básníků a zpěváků, jenž stáli v zástupu vedle vedle sebe, všichni byli pestře oděni a většina z nich třímala v rukou nějaký ten hudební nástroj, ať už flétnu, či harfu, všichni vypadali tak vznešeně. Whent jedním tahem rukou uzme ze stolku kvalitní víno ze Stromoviny, elegantně opře ústí od lahve o pohár, ona věc, červená jako krev se začne přelévat z džbánu do poháru. Elegantně nabídne víno královně a poté bohužel obrátí ke mě pozornost. Otočím se k němu hrubým válečnickým způsobem."Ale jen jednu čepel..." Odpovím tajemně a znova soustředím svojí pozornost vedle královniny trůnu. Mladý Whent přesto tuto záležitost nepovažuje za ukončenou. "Děkuji, avšak na Vás Váš otec musí být také náležitě hrdý. Zajisté jste dokázal mnoho hrdinských činů, nemohl by jste nám o nějakém popovídat?" S náznakem ironie zdvořile odpovím na zlomyslný úsměv toho malého fakana. |
| |
| Harrenov, velká síň Meč Jitra Lehce pokrčím rameny a pousměji se v odpovědi na bratrova slova. |
| |
| Harrenov, velká síň Pěkné, draze vykládané kleště Dlouze upiji medoviny z poháru. Medovina. Pití seveřanů a divochů. Jedna ze dvou věcí, která je zahřeje i proti tuhé zimě. Olíznu si rty od sladkého nápoje. I když... nechutná zase až tak špatně. Proč mě otec tehdy neprovdal za nějakého toho severského divocha. Zimou bych netrpěla a navíc bych nemusela... |
| |
| Nová společnost 7.XI. 281 Lady Blackmonth, Elia Martell, Královna + další u stolu... "Myslíte? Já bych si z toho hlavu nedělal. Ale budiž, ještě si to promyslím a uvidíme". Upiji vína a mile se usměji. "Pokud bych zpíval o vás má drahá Lady, pak vězte že by jste to osobně brát klidně mohla. Konec konců, téměř vše co dělám nebo říkám myslím vážně". Vyprázdním zbytek vína z číše a sleduji svou okouzlující společnici. Náhle si však všimnu své sestřičky, která vešla do sálu a zamířila rovnou ke královně. Jsme tu tak dlouho a skoro si na mně neudělá čas, to tedy né! Chytnu lady Blackmonth kolem pasu a vážně se na ni zadívám. "Trochu se pobavíme... Pojďte, někoho vám představím". Usměji se, nabídnu jí rámě a společně vyrazíme ke stolu kde jsou královna a má sestra. Kdyby měl někdo náhodou zas nějaké škleby na obličeji, tak si toho zkrátka nevšímám a hrdě kráčím dál. Jakmile dojdeme ke stolu, tak se zdvořile ukloním. "Královno..." Pozdravím a podívám se na sestřičku. Přijdu blíže a políbím Eliu na tvář. "Rád tě zase vidím sestřičko". Usměji se a pohledem přejedu na místech vedle královny. "Doufám že nerušíme... Říkal jsem si že když zde není ani jeden z vašich mužů, tak vám budem chvíli dělat společnost". Pobaveně se usměji. "Výsosti, Elio... Dovolte abych vám představil svoji společnici, Lady Blackmonth". S úsměvem se podívám na lady po svém boku a pak zpět na osazenstvo u stolu. "Lady Blackmonth, toto je má sestra Elia a královna Rhaella." Vájemně všechny ženy představím, kouknu na královnu a pak na Eliu. "Kdepak je vůbec Rhaegar? Od turnaje jsem ho neviděl..." Zeptám se a dívám se při tom Elie do očí. Vážně by mně zajímalo proč vždy když jí vidím je někde samotná. Co může být důležitějšího? |
| |
| Velká síňHarrenov |
| |
| Harrenhall 7.XI. 281 S mladým vlkem Při slovech mladého vlka se pobaveně usměji. "I já vás rád vidím Benjene. Gerion Lannister bojoval dobře. No a s Lordem Fossowayem... To jsem měl zřejmě velké štěstí. Alě děkuji za vaše laskavá slova". Pravda že bych se cítil daleko lépe kdybych porazil i toho zpropadeného Hightowera, ale co se dá dělat. Když se Benjen zmíní o tom že na něj v podstatě všichni kašlou, tak chápavě přikývnu. Těžko si jen představit co zrovna dělá Brandon. Eddard i Lord Rickard to samé. Nechci o něm mít špatné mínění, zřejmě toho má jako velký lord dost na práci. Ale rodina by se dle mého neměla zanedbávat... "Vůbec není zač. Vy nebudete sám a nás vaše společnost potěší... Tak pojďme". Přátelsky se usměji a společně s Benjenem zamíříme zpět k našemu stolu. "Samozřejmě že to nevadí. Že drahá?" Podívám se na svou ženu, lehce jí políbím na tvář a jakmile si Benjen sedne, tak se posadím i já. Nechal bych přinést víno, ale Lord Rickard by mi za to asi moc nepoděkoval. "Nuže... Nerad bych se v tom ještě rýpal, ale ohledně turnaje... Ať si říká kdo chce co chce, tak musím blahopřát k vašemu výkonu Benjene. Vyzvat prince Rhaegara chtělo vážně odvahu. Dle mého jste si vedl více než dobře". Uznale kývnu a vezmu poloprázdný pohár s vínem. "Na odvahu Mladého Vlka!" Pronesu přípitek doufaje že se ke mně aspoň někdo ze Seveřanů připojí. Pokud je Mors u stolu, tak kývnu i na něj a naznačím aby též něco řekl nebo aspoň pozvedl číši. Ať tak či onak se nakonec napiji a znovu se na Benjena podívám. "Takže... Co soutěž básníků? Zkusíte to zde? Možná bychom oba dva měly více štěstí než při soubojích". Usměji se a pokračuji. "Pokud by jste chtěl, tak bych do toho šel klidně s vámi Benjene... Konec konců, nikdo přeci neřekl že nesmí vystoupit dvojice". |
| |
| Básnické kláníHarrenov, hradní síň, 7. X. 281Jaime Lannister, mladý ser Whent, Ellia a Oberyn Martel & další.. Lord Whent to začínal skutečně přehánět a bylo mi to čím dál nepříjemnější. Samozřejmě, lichotky jsem neslýchala příliš často, téměř nikdy a od svého manžela jsem je neslýchala ani v nejdivočejších snech, přesto mi to od toho úlisného mladého Whenta bylo nepříjemnější, než bych si byla dovolila přiznat. "Děkuji vám, sere Whente, ale šetřete si lichotky pro mladší dámy, které by vám mohly ukrást srdce," pousmála jsem se shovívavě a více na to již nereagovala. Nicméně jsem se porozhlédla po básnících a zpěvácích dnešního dne. Byla to vskutku spousta osob a já se bála, že po prvních deseti vystoupeních už si nebudu schopna vybavit to první. Ale.. stejně jsem se těšila na to jediné - svého syna a jeho harfu. Nic jiného mne tolik nezajímalo. "Ach ne, ne celou číši. Jen trochu vína a prosím, nařeďte jej vodou," řekla jsem mladému Whentovi, když se chopil nalévání pro mou osobu. Chtěla jsem čistou mysl, ne zakalenou vínem, třebaže šlo o to ze Stromoviny. Pak se k nám připojila má snacha a já jí samozřejmě úsměv oplatila. S její přítomností totiž přibyl i příslib toho, že se uvidím s Rhaegarem, který mne pro své povinnosti dlouho nenavštívil a já jej nechtěla rušit. Jistě raději trávil čas se svou ženou, než s matkou. "Ach ano, dnes jeho přítomnost nejspíše musíme oželet, nicméně možná zavítá později.." chraň Sedm! Ať to ani nezkouší. Jen ať se pěkně naloží do vína a zapálí, jen ať nechodí sem, aby narušoval toto dokonale mírumilovné klání. "Ale pověz mi ty, Ellio, drahá, mohu se těšit na svého syna, že zavítá a zúčastní se i tohoto klání?" zeptala jsem se vzápětí s očekáváním na svou snachu, měníc tak téma k příjemnějšímu duchu. Nečekaně si to k nám však zamíří mladý Martel, princ Oberyn i s lady Blackmonth. Ne, skutečně bych nečekala, že bude mít až takovou drzost (o odvaze samozřejmě nemohla být v jeho případě řeč), nicméně jsem zachovala naprosto klidnou tvář a vykouzlila i nepatrné pousmání, s nímž jsem k oběma kývla v pozdrav a jednoduše u toho oslovila jménem jak prince Oberyna, tak jeho společnici. On se však spíše zajímal o svou sestru, přirozeně, tak jsem je nechala a příliš si nepřipouštěla fakt, že jsem jen osamělou ženou, o niž se doopravdy nikdo nezajímá, ani vlastní děti, o bratrovi se nedá mluvit už vůbec. "A i vy nás poctíte svým poetickým umem, princi?" oslovila jsem pak Martella ve vhodné chvíli konverzačním tónem. "..nebo si dnes šetříte poezii jen pro jeden pár uší?" pousmála jsem se o něco vřeleji, samozřejmě tím narážejíc na lady Blackmonth.. Co se to s tím vínem děje? To mě už chtějí otrávit, že je jako žluklé? myslela jsem si poněkud apaticky po několikerém doušku vína míchaného s vodou. Poručila jsem tedy nejbližšímu pážeti, aby víno z mého poháru vyprázdnili a nalili do něj jen čistou vodu... |
| |
| SPOLEČNOST 7.XI. 281, "Ah," úsměv ve tváři mi na chvíli povadne, "ovšemže," skoro zamumlám, nejistě přitom pohlédnu na Lannistera za jejími zády. Nečekaná změna, vskutku, ale zdržím se zbytečných otázek. Jsem si jistá, že si touto poctou vyslouží ještě mnoho otázek. A stejně tak i pozornosti... od svého otce, od své snoubenky, od jejího rodu. Souhlasili s tím? Odkašlu si a rozpačitě maskujíc svou nejistotu si poupravím svůj oděv. Rhaegar... jak nejlépe říci, že nevím? Jak jí naznačit, že mi jeho přítomnost schází stejně jako jí? Jak bych mohla? Má mysl se jen při myšlence na něj zalije hřejivými barvami západu slunce, ale on tu není... Nejsem sto se královně podívat do očí, a tak raději hledám postavu svého muže, jejího syna, mezi ostatními v davu. "Jsem..." dostanu se konečně k odpovědi, ale naštěstí mě oněch ponižujících slov zbaví můj bratr. Oberyne, kdyby jsi tušil, pomyslím si; vždycky mě chrání, vždy mě bude chránit, ať už o tom ví či nikoli. "Bratře," tvář se mi rozzáří a opětuji mu polibek na tvář, "a lady Blackmonth, jak milé vás znovu potkat," pozdravím i ji; možná mnohem vřeleji než bych měla, ale na dvoře, ve kterém jsem byla cizinka, jsem byla vděčná za každou známou tvář, jež mi svými slovy, vzpomínkami, chováním a i vzhledem pomohla zapomenout, jak chladní a vypočítaví dokáží být lidé na královském dvoře. "Byl bys Rhaegarovi skvělým soupeřem," podotknu a doufám, že z jeho úst nezaslechnu: když se ukáže, "za jak dlouho turnaj začne?" s tou otázkou se otočím na královnu. Hlavou mi bloudí myšlenky zda i já jednoho dne upadnu v takovou 'nemilost', zda budu mít radost, když Rhaegar nepřijde a chvíle s ním pro mě budou jen povinností. Ovšemže je možné, že se změníme v jeho rodiče. Jablko nikdy nepadá daleko od stromu... je snad tohle důvod, proč má Oberyn takový strach? |
| |
| Zábava v plném proudu Z ústraní jsem sledoval další vystupující básníky a užíval si klidného večera. "Je to zajímavá změna oproti klání, ale obojí má něco do sebe." Pousměju se pro sebe a opírám se o nedalekou stěnu s rukama na prsou. Zahlédnu svého panoše, jak odnáší mou loutnu zpět k ostatnímu mému majetku do stanu. "Dej na ní pozor jestli se jí něco stanu zarazím ti nohu do zadku tak hluboko, žes to neviděl." Řeknu mu, když mne míjí, ale pak se rozesměju a poplácám ho po rameni. "Prostě na ní dej bacha." Dodám již přívětivěji. Ano občasné vtípky jsou u mne normální. Každopádně očima vyhledám Lady Ryswell, která sedí a také pozoruje vystoupení. Pousměju se a vezmu dvě číše s medovinou a zamířím k ní. Dávám cestou pozor, abych do někoho nevrazil. Nakonec se zastavím kousek od ní. "Dobrý večer smím vám nabídnou medovinu má Lady?" Optám se vlídně a podávám jí jeden z pohárů. |
| |
| Emmon Frey 7.XI. 281 Genna Emmon jen pokrčil rameny a kývl na sluhy aby donesli víno. "Drahá," podíval se na svou ženy trochu uraženým pohledem, "můj Lord švagr má ještě jednoho syna, i když na to často zapomíná. Má také tři bratry, takže bych neměl obavu že by smečka utrpěla." Domluvil a vy padal, že by chtěl ještě dodat kam může Cizinec odnést celou Lannisterskou smečku i s jejich Skálou. "Jistě se najde někdo dost hodný toho aby pokračoval v Tywinových stopách a pokud by jim náhodou pochybělo odvahy, odhodlání nebo hlasu k řevu, vždy se mohou obrátit na tebe. Po světě chodí jen málo žen, před kterými by utekl lev nebo můj pan otec a jednou z nich jsi ty. K mému utrpení." Upil vína a zatvářil se jako by to on byl tím, kdo má v manželství to hlavní slovo. "Byla by si stejně dobrá jako Lord Tywin a mnohem hezčí, což ti musím uznat." Upil a zabloudil pohledem k čestné tribuně. "Přesto se Jaime vydal vlastní cestou a nezbývá než mu přát štěstí." Vyznělo to jako by Jaimemu záviděl. |
| |
| Tyrellové 7.XI. 281 Denyse, Leyton "My o vlku," prohodila nevázaně Allerie a nenápadně ukázala na jeden ze vchodů, kterým právě vcházela lady Olenna zavěšena do svého syna. Stráže v zelené jim razily cestu, bez ohledu na okolí, které se snažilo poslouchat básníky. "Drahá," lord Mace se své ženě mírně uklonil. "Drahý," odpověděla mu Allerie předpisovým pukrletem. "Maci, lady Olenno mou sestru jistě znáte." Lord Mace se Denyse mírně uklonil. "Švagrová," pozdravil ji a lehce se usmál. "Taková přesila Hightowerů. Jen doufám, že se tady neprobíralo moje včerejší vystoupení na kolbišti." Mace se tázavě podíval na svou ženu a ta se jen tajuplně usmála. "Lorde Leytone," přivítala se Olenna s Pánem Vysoké věže. "Do dneška jsem si nemyslela že jsem revmatická, ale přísahám že pokud ten průvan tady nezmizí, budu sem muset do Vysoké zahrady vrátit v sedě, zabalená do dek jako stará bába." Skutečně, když se posadila služebnice ji přes nohy položily teplou deku. "Co vy Lorde Leytone? Máte to štěstí, že vás ještě průvan netrápí, nebo se už také začínají projevovat postupující zkušenosti?" Zeptala se Královna trní a k tělu si přitáhla vlněný šál. "Ale dost o tom, jinak budu zase terčem mých mnohem později narozených společnic." Lehce se usmála. "Denyse drahá," podívala se na mladší z dcer lorda Leytona, "jak se tady zatím líbí. Mezi tolika atrakcemi. O bohové ještě jednou být tak mladá." Lehce se usmála a napila se svařeného vína. "Matko," lord Mace se pobaveně usmál, "neděs prosím mou švagrovou. Ještě se tě bude bát. Drahá," usmál se na Allerii a ta mu položila majetnicky ruku kolem pasu, "uteklo nám něco." "Ne nic," odpověděla lady Tyrell prostě a povýšeně se podívala na Oberyna a jeho společnici. |
| |
| Společnost 7.XI. 281 Jaime, Rhaella, Elia, Oberyn a ti co k nim patří Mladý netopýr podal královně číši ředěného vína. "Jak si má paní přeje a mohu vás ujistit že mé srdce už bylo ukradeno a čeká se jen až se naši otcové dohodnou v jakém poměru jsou kobyly k lánům pozemků. Což může trvat až nad očekávání dlouho. A člověk by řekl že svět bude jednoduchý od té doby co vymysleli peníze." usmál se na královnu a přenesl svůj pohled z královny na jejího anděla strážného. "Například jsem pokořil černý humor svého strýce, což vy ale sere těžko můžete pochopit. Jelikož váš plášť je stejně dlouhý jako vaše myšlení, navíc vypadáte tak protivně že by z vás zkyslo mléko a vypadáte jako lev v králově zvěřinci, když má silnou bolest zubů." Lehce pobaveně se usmál na sera Jaimeho, jako by říkal tady jsem Lve. Pak vstal a hluboce se uklonil aby uvítal nově přicházející. "Výsosti," pozdravil v úkloně princeznu Eliu a zdvořile počal až mu bude naznačeno aby se narovnal a uvolnil místo dalším. Tedy přesněji princi Oberynovi a jeho společnici, která se spokojeně a tajemně smála. Veličenstvo," pozdravila Lady Blackmonth hlubokým pukrletem královnu a pak přesunula pohled k princezně. "Má paní, i já jsem ráda že vás znovu potkávám. Upřímně bych také ráda slyšela který z našich princů je lepší básník. Obzvláště, že váš princ," tady si dala krátkou pomlku, "bratr se rozhodl zpívat o krásné ženě. Což bude jistě velmi zajímavé." Znovu se lehce usmála a v očích ji hořel pouštní oheň. "Jistě to bude velmi zajímavé a stane se to příběhem a básní samo v sobě." Vstoupil do debaty lehce mladý Whent. |
| |
| Ser Victor 7.XI. 281 Victarie, Eddard Ser Victor se vymanil z kroužku svých bratranců a vzdálených příbuzných. Rozhlédl se po místech Tyrellů, uklonil se zdvořile Macemu a jeho společnosti a zastavil se pohledem na své dceři a jejímu společníkovi. Právě na ono místo si to zamířil. "Pane Eddarde," pozdravil vlka a lehce se na tebe usmál. "Musím vám gratulovat k výkonům na kolbišti, obzvláště že nemáte tolik štěstí jako Princ a Pobočník, aby od vás odháněli ty silné protivníky." Jeden z panošů Tyrellů mu uvolnil místo na které se ser Victor se posadil a vzal si pohár vína, od jednoho ze sluhů. "Jsem rád, že děláte společnost mé dceři. Jistě i Victarie je ráda, že může být ve společnosti zrovna vaší." Upil a podíval se na Starka. "Bohužel ale nežijeme v pohádce a já si musím dát pozor aby se nerozešly hloupé řeči." Omluvně se podíval na svou dceru. "Pro začátek bych se vás měl zeptat jaké máte úmysly." Upil a mluvil zcela klidně, jako by vedl obchodní jednání. "Než ale odpovíte, musím vás upozornit, že jsem jen vzdálený bratranec a má šance na cokoliv, se rovná katastrofě mého rodu, což nechci. Nejsem ani Lannister, abych si mohl vydržovat desítky rytířů a sypat kolem sebe zlato, jako bratranci Lorda Tywina." Teď se znovu podíval na Eddarda a čekal na jeho odpověď. |
| |
| Vazalové Bouřných zemí 7.XI. 281 Večernice Tarth "Viděl někdo Roberta," šeptal mladý Bolling pohodlně usazený za prázdným křeslem připraveným pro pána Bouřného konce. "Je s Lyannou," odpověděl mu Buckler usazený jen op pár sedadel vedle a přidal k tomu velmi veselou grimasu naznačující co si asi ti dva dělají. "Škoda," přidal se k rozhovoru další se znaky Colů, "mohlo by být veselo. Poslechli bychom si nějaké historky a mohli zapomenout na tohle nudné představení. Nebo si snad myslíte, že tady bude někdo zpívat o víně, prolévané krvi a poprsí Bouřilé Ann." Bouřné mládež, která následovala na turnaj Lorda Baratheona bouchla potichu smích a odměnila se dalšími poháry vína. "Pánové, pánové," houknul na ně mladý ser Mertys, "snažím se poslouchat a navíc jsem se zamiloval. Nevíte někdo, kdo je tak kráska vedle Maceho ženy." Davem mladých rytířů proběhla hodnotící vlna vzrušení. "Pánové, nechte si zajít chuť," prohodil Buckler, "nevidíte barvy Hightowerů. Příliš vysoko pro všechny z nás." Teď to byla pro změnu vlna zklamání. "Neviděl náhodou někdo Večernici. Mohl by nám chudákům vyprávět jaké je to mít stany mezi obránci." Všichni se podívali kolem. "No jo. Měl tady být. Pro něj je to zábava jako stvořená." |
| |
| Ser Victor Koutkem oka zahlédnu přicházejícího Sera Victora, který se konečně odpoutal od hloučku svých přátel a zamířil k nám. "My o Růži....." Pomyslím si a potlačím úsměv. Když přijde k nám lehce se mu ukloním. "Sere Victore děkuji za slova uznání. Váš výkon v turnaji byl také hezký a jsem rád, že jsem mohl mít tu čest srazit rytíře, který Vás porazil." Uznale pokývnu. Když přejdeme na trošku jiné téma, než jsem měl v úmyslu zachovám klid ale v duchu jsem celý napnutý a v pozoru. Nyní je třeba bedlivě vážit slova. "Jsem rád, že mohu někomu být příjemnou společností. A toho, že nežijeme v pohádce jsem si vědom Sere Victore. Samozřejmě, že nikdo nechceme, aby se rozšířily jakékoli pomluvy." Přikývnu na souhlas a vyslechnu si vše, co má ještě Ser Victor na mysli. "Mohu Vás ujistit Sere Victore, že mé úmysly s Vaší dcerou jsou jen počestné. Toho z jaké části rodiny Tyrellů pocházíte jsem si dobře vědom. Jsem dobře obeznámen s množstvím informací o rodech, jak u nás na Severu tak na Jihu. V tomto byla výchova mého otce nekompromisní." Podotknu a zachovám klid. "Oba dobře víme, že mocná spojenectví v dnešní době jsou to, co utváří svět. Že ti, kteří mají zlato a moc a spojují své rody jsou ti, kterým se nejvíce daří." Lehce se nad tou myšlenkou pousměju. "Nicméně každá mince má dvě strany. Právě taková spojenectví si myslím zažívají často množství.....hmmm....nepříjemností. A osobně si myslím, že i ti, kteří nemají moci a prostředků tolik mohou být důležitými spojenci. Přece jen oba dobře víme, že Tyrellové vládnou mimo jiné také informovaností a věřím, že toto nemíjí ani Vás. Každopádně myslím si, že věci moci nejsou záležitosti, kterými bychom se museli my dva zabývat Sere Victore. Oba dobře víme, že ač pocházím z hlavní větve svého rodu, tak nejsem prvorozený. Vládcem Severu bude jednoho dne můj bratr, mé postavení není natolik významné. Věřím však, že případné spojenectví s Vámi, by nebylo krokem špatným směrem. Proto dovolte, abych Vám vyjádřil svou náklonnost vůči Vaší dceři a počestnost mých úmyslů." Na chvíli se odmlčím a lehce se usměju. "Alespoň budu v něčem o krok před svým Lordem otcem. Vím moc dobře, že by mi brzy vybral nevěstu sám, jako mému bratrovi. Lépe si zvolit sám, než aby bylo jednáno bez Vás no ne?" Pokusím se odlehčit situaci. Pak mi sklouzne pohled na Lea. "Každopádně měl bych ještě jednu prosbu Sere Victore. Slyšel jsem, že Váš syn by měl brzy odcestovat k Lordu Redwynovi, kterému by měl dělat panoše. I přes to bych se Vás chtěl otázat, zdali byste jej nechtěl raději poslat na Zimohrad, jako mého panoše. Věřím, že by se Váš syn naučil mnohému. Přece jen o Jihu se toho dozví mnoho, tak jako tak, ale naučit se o Severu se mu poštěstit nemusí." Zadívám se na Sera Victora a počkám, jak se Ser vyjádří. |
| |
| Ser Victor 7.XI. 281 Eddard Stark Ser Victor se jen lehce usmál. "Věci moci jsou věci, kterými se vy i já musíme zabývat. Nejde to jinak, neboť to co nás povznáší nad ostatní nám rovněž přináší povinnosti, které se nedají obejít ani pominout. Těší mne vaše upřímnost a i já vám musím upřímně říci, že bych si nikdy nedovolil vést tento rozhovor bez souhlasu Lorda Vysoké zahrady, což jistě chápete." Upil vína. "Osobně mohu být jen rád, že má dcera projevila zájem o někoho jako jste vy a že vy projevujete zájem o ni." Znovu upil. "Lord Mace si o tom promluví s vaším otcem, protože i pro něj je to velmi důležité spojenectví, které mu navíc spadlo přímo z nebe. Můj Lord Bratranec nikdy neopomine výhodu, obzvláště tu pro kterou se nemusí namáhat." Napil se ještě jednou. "Co se týče Lea pojde na Stromovinu. Jsou věci které neovlivním a pokud má jednou u stolu Tyrellů zaujmout mé místo bude mu výchova u Redwynů velkou pomocí." Dopil a podíval se na Eddarda Starka |
| |
| Drahá sestra 7.XI. 281 Teď už se vážně musím smát. "Dovedeš si představit, jak ponižující by to bylo pro rytíře všech Sedmi království, kdybych je porazil během recitace s harfou v jedné ruce. to by mi nikdy nezapomněli a já bych vešel do dějin jako nejpyšnější ze všech rytířů co kdy žil. To by si chtěla, být sestrou nejpyšnějšího rytíře v Sedmi královstvích." To by přece bylo strašlivé, takhle vstoupit do dějin a přesto. Přesto jednou přijde den, kdy bude něčí meč rychlejší než můj. A Až ten přijde musím být připraven. Po všech stránkách připraven. Znovu se ale usměji. "Užíval bych si to mnohem více mezi obránci, ale ne každá rána může být šťastná. Navíc tady máme ještě pranici. Já Lewyn, Netopýr a možná i další se chceme postavit po boku prince Rhaeagara. Uvidíme, komu pak bude patřit den." Vstoupíme do síně a i můj pohled projde všechny kolem. Důkladně jednoho po druhém, tvář po tváři, pohled po pohledu. Jemně posunu ruce blíže ke zbraním. "Dnes krále, tedy spíše jeho místo. Jelikož tady není. Omlouvám se sestřičko, ale ho budu muset najít." Mírně se jí ukloním a zamířím ke královským komnatám, aby na to Lewyn nebyl sám. |
| |
| U stolu medvědů Harrenhall Jsem rád, že mi bylo dovoleno sedět mezi Mormonty, dostal jsem se tak do správné společnosti seveřanů a navíc sedím od otce ještě dál, než bych mohl sedět normálně. Když si sednu, tak se natáhnu pro číši, naliji si trochu vína a poslouchám slova lorda Mormonta. Kéž by to tak viděl i otec. "Jste příliš laskav lorde Mormonte, ale obávám se, že můj lord otec by Váš názor nesdílel..." mimoděk si promnu pohmožděnou tvář "Prosím Vás proto lorde Mormonte, i vás ostatní, nevznášejte hold, jen by nás to všechny dostalo do problémů s otcem a těch už bylo pro dnešek až příliš." Vím že mě asi stejně osazenstvo neposlechne, ale zkusit jsem to musel. Nad návrhem lorda Mormonta, že bychom se mohli zúčastnit básnického klání jako dvojice se jen od srdce zasměji. Ta představa jak tam sedím a krákorám je vskutku povedená. "Návrh je to jistě zajímavý lorde Mormonte, ale mám pocit, že tuto soutěž si mají užít především přítomné lady a já bych jim nechtěl kazit zážitek tím, jak budu sedět na pódiu a krákorat, to po mně nesmíte chtít." Znovu se trochu zasměji a upiji vína. |
| |
| Ser Victor "Samozřejmě povinnosti jsou povinnosti. A ano chápu. Samozřejmě, že souhlas hlav našich rodů je důležitý. Budu tedy očekávat, otcovo vyjádření v této záležitosti, jakmile si promluví s Lordem Macem." Přikývnu. V tomto ohledu již moc více zatím asi dělat nemohu. Snad bude otec v dobrém rozmaru a když ne.....inu poradím si. Když padne zmínka o Leovi chvíli se zamyslím a odmlčím. "Samozřejmě nezpochybňuji východu domu Redwynů ani její přínosnost pro budoucí postavení Vašeho syna. Nicméně myslím si taky, že Leo může jednoho dne zaujmout u stolu Tyrellů své místo po Vašem boku Sere Victore. Možná by mohl získat lepší postavení, než jeho otec, protože bude oplývat znalostmi, které budou u stolu Tyrellů vzácné. A věřím, že by Lord Mace uvítal stálejší pojítko mezi našimi rody, které bude moci disponovat jak znalostmi Jihu, tak Severu. Zvláště pokud se Vaše dcera provdá na Sever. Každopádně budu ctít Vaše rozhodnutí Sere, ale vyložte prosím tomu, na kom tato volba závisí, že Leova přítomnost na Severu by mohla přinést leccos dobrého." Podotknu poklidně. A upiju ze svého poháru. Přece jen udělal jsem, co se dalo. Více již nenadělám. Nyní to záleží na tom, jak to vezmou a rozhodnou jiní. |
| |
| Růže a Vlk Netrvalo to ani moc dlouho, když se k nám připojil i můj otec. Pozdravila jsem ho mírným pokývnutím a pousmála jsem se. Jen mírně a úsměv mi brzy zase zmizel. Hlavně když otec začne mluvit. „ Jsem velmi ráda ve společnosti sera Eddarda.“ Pověděla jsem s úsměvem. Jenže otec pokračuje. Běhá mi mráz po zádech. Je mi trapno. Nejsem si úplně jistá, že mám zrovna u tohohle sedět a poslouchat. Pohled mi sjel k zemi a prsty jsem nervosně sevřela k sobě. Polkla jsem, když jsem tak poslouchala, o čem mluví. Těšilo mne, když Ned prohlásil, že je semnou rád i to, že by se to případně mohlo řešit nějak více. Jenže když otec zmínil Lorda Mace, došlo mi, že to bude řešit i Lady Olena. Tedy dost možná. Podívala jsem se na otce a pak k těm dvěma jmenovaným na druhé straně Tyrellského sezení. Nakonec jsem sklonila pohled ke svým prstům. „ Otče myslíš, že Lord Mace k tomu svolí?“ Zeptám se opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Viserys Targaryen pro |
| |
| soukromá zpráva od Anya Waynwood pro OTEC Harennhall, Velká síň "Ovšemže," řeknu a lehkým přikývnutím naznačím svůj souhlas. Nemá cenu dál mluvit o tom, co si pomyslí ostatní. Co budou říkat. Jak se budou chovat. Až přijde den, kdy na záda mé sestry usedne sokol, budou muset ohnout své koleno. "Také jsem si toho všimla," přimhouřím oči, že by se král zdržel s Tywinem právě kvůli svému synovi? "nepřenechal by své území někomu, kdo je jen způli muž. Král ale Lannistera z Bílých plášťů nepropustí," vyslovím nahlas svou myšlenku, "měl byste si otče odpočinout," natáhnu ruku k jeho poháru s pitím a doleji mu vodu, "od všech těch starostí," svá slova doprovodím úsměvem, "půjdu se podívat jaké básnické skvosty se nám dnes představí," s těmi slovy se zvednu a směřuji své kroky k místům, kde se básníci připravují. |
| |
| Pohádka o lvovi a netopýrovi 7.XI. 281 Harrenov, hradní síň Jaime Lannister, mladý ser Whent, Ellia a Oberyn Martel & další.. |
| |
| Zdlouhavý večer Nadále sleduji dění v síni, očividně více zaměstnána tím, co se děje u stolu Tyrellů než básníky samotnými. Z mé tiché zábavy mne vyruší až blížící se stín lorda Aericka. Ah…jistě děkuji. zamrkám překvapeně a přeberu si od něj jeden z pohárů. Prosím, posaďte se. Zdá se, že pro většinu seveřanů není tento turnaj tak přitažlivý, jako ten dopolední. usměji se, hovoříc o pouze hrstce zaplněných míst okolo. Oh, měla bych Vám poblahopřát k dnešnímu výkonu-myslím, že se dá předpokládat vskutku dobré umístění. usměji se, pozvedajíc pohár v drobném přípitku a vyjádření uznání, zatímco před námi se opět mění další dvojice básníků. |
| |
| Večer básníků "Děkuji." Kývnu s úsměvem a usadím se vedle Barbrey. "Hmmm možná nás některý z nich ještě překvapí, ale hold Seveřané jsou asi pro tento druh zábavy příliš tvrdí." Usměju se není to míněno, jako urážka spíše, jako pravda. Navíc je to zvláštní představa, že by třeba lord Rickard šel přednášet báseň. "Děkuji za uznání má Lady ale myslím si, že přeháníte. Navíc o umístění mi až tak nešlo." Vlídně se na ni usměju a pak můj pohled chvíli hledá Targeryeny. "Navíc oba víme, že princ Rhaegar nemá asi konkurenci." Trošku se zašklebím, protože princi bylo jak se zdá od bohů dáno nadání snad ve všem. Připiju si však s Barbrey a nepodaří se mi skrýt úsměv. "Mmmm....nechtěla byste se potom projít? Přece jen klání básníků se může zdát a být zdlouhavé." Navrhnu poklidně a vlídně. Mezitím střídavě sleduji Barbrey a básníka, který právě vystupuje. |
| |
| Samotná věž Nepřestávám strýce propalovat pohledem, když místo toho, aby se mi věnoval, hovoří se sluhou. Místo očí mám přitom jen tenké štěrbiny. Ruce založené na prsou doplňovaly snad opovržlivě pokrčený nos. „Chtěl jsem se stát členem řádu čestných a dobrých válečníků, v němž bych si mohl vydobýt čest a slávu. Koukám ale, že to tady nenajdu,“ odvětím a vyrazím k východu ze stanu. „Užij si turnaj strýčku. Pozdravím od tebe zbytek rodiny.“ Cítím, jak se mi srdce při těch slovech sevře. Gerold byl mým vzorem již od doby, co jsem zvládl udržet meč v ruce. Majákem jistoty, k němuž jsem se vydal temnotou života. Obdivoval jsem jej, snad ještě stále obdivuji, teď se však od něj odtrhávám. Sám nejspíš ani nevím proč. Stanovou chlopeň skoro urvu, když vycházím ze stanu. |
| |
| Ser Victor 7.XI. 281 Victarie, Eddard Ser Victor se mile usmál na svou dceru. "Má drahá," pohladil ji jemně po vlasech, "Mace a jeho matka už souhlasili. Dokonce a to mne docela překvapuje, se Mace rozhodl zaplatit část věna. Jsem mu za to velmi vděčný a ty by si měla být taky." Upil vína a lehce zasněně se podíval na oba dva mladé. "Jediný, z koho byste měli mít obavy je Lord Stark." Lord Stark, učinil za dost přísloví a právě vstoupil do síně. "Přeji vám mé drahé děti hodně štěstí." Popřál ser Victor svým mladým. "A nyní mne jistě omluvíte. myslím, že budete mít dost věcí k hovoru i beze mne." Vstal a zamířil o několik míst níže, ke skupině svých bratranců. |
| |
| Růže a Vlk 7.XI. 281, soutěž básníků Rickard Stark Jen co lord Stark vstoupil do síně, Mace se jen lehce netrpělivě podíval na svou matku. Stará lady Tyrell jen přikývla a dál věnovala svou pozornost mladé Denyse Hightower a jejímu otci. "Omluvte mne prosím," požádal Mace svou společnost, "musím něco probrat s Lordem strážcem Severu." Vstal, zdvořile se uklonil a zamířil za Starkem, který se mezitím pohodlně usadil na svém místě. Seveřané se před ním rozestoupili a bez zbytečných otázek ho pustili až k svému pánu. "Lorde Starku," oslovil Mace svůj protějšek, "gratulace k výkonu Eddarda v turnaji. Ten mladý muž ukazuje své schopnosti." Lehce se při tom na Lorda Starka usmál a pokračoval aniž by počkal na odpověď. "Chtěl bych s vámi probrat něco velmi důležitého, jestli tedy dovolíte." |
| |
| soukromá zpráva od Kevan Lannister pro 7.XI. 281, během turnaje básníků Komnata Kevana Lannistra Tygett "Tak co," podívám se na toho z bratrů, kterého bych tady čekal ze všech nejméně. "Přišel ses podívat jestli ještě žiji, nebo ses přišel ujistit že jsem skutečně mrtvý." Podívám se na něj tázavě a snažím se dýchat co nejméně a velmi jemně. Každý pohyb bolí jako by mi kat v boku obracel žhavým železem. "Jen tak mimochodem, co se stalo tobě?" Zeptám se ho, jelikož je obvaz kolem jeho hrudníku dobře vidět i pod šaty. "Který ze slovutných rytířů si dovolil vyhodit ze sedla Vzteklého Lva?" lehce se na něj usměji. To by mne skutečně velmi zajímalo, kdo měl takové štěstí. |
| |
| Mladší Bratr 7.XI. 281, při soutěži básníků Brynden Lehce se na něj usměji, když vejde do síně a ukážu mu aby si přisedl. "Tak bratře ani ty jsi si básním neodolal," prohodím pobaveně když zaujme místo. "Doufám, že jsi měl příjemný den. Tedy, že alespoň ty jsi měl příjemný den. Já s ním nejsem příliš spokojen. Sice jsem byl ušetřen hlubokého pohoršení, ale. No jak známo to ALE." Dodám a napiji se vína. "No a když se tady všichni kochají básněmi, já musím usilovně přemýšlet za koho provdám Lysu, jelikož její zasnoubení z Jaimem bylo viditelně ukončeno." Podívám se na bratra a dojde mi ta bezbřehá marnost. Probírám manželství své dcery s mužem, který žádné děti nemá a nejspíš ani nikdy nebude ženatý. Tedy jedině, že bych ho svázal a do septa by ho dovlekly stráže. "Doufám, z duše doufám, že se předvedeme alespoň v pranici. Mám chuť si obléknout zbroj a do něčeho praštit. Jak s oblibou říká Robert Baratheon." |
| |
| Mládež z Údolí 7.XI. 281, soutěž básníků Elbert Arryn Kolem prázdného křesla pána Údolí panovala povznešená atmosféra. Rytíři se čepýřili jako pávi a a vznešené dámy k tomu dodávaly obecenstvo. Jen málo kdo z nich věnoval pozornost básníků a většina z nich se zajímala jen o klání a nastávající pranici. Oči všech se okamžitě otočily na mladého Arryna, jen co vešel do síně. Okamžitě mu uvolnili místo. "Jsme rádi," prohodil šibalsky mladý Belmore, "že jste přišel pane. Právě jsme uvažovali co dělají Sokoli, když nejsou tady a neposlouchají básníky." Všichni se nenápadně pokukovali jeden po druhém. "Zkrátka," přidal se další z mladých rytířů, "jsme uvažovali v které krásné náruči se nacházíte." |
| |
| Básnici Jen co potlesk a nenávistné pohledy konkurentů vyprovodily z tribuny Aericka z rodu Balckwoodů pokračovalo klání dalším mužem. Byl to mladík z Bouřných krajin, prostého původu a vlivných mecenášů, souze podle toho jak dobře oblečeně a živeně vypadal. Postavil a lehkým úsměvem si sjednal pozornost. Tedy hlavně pozornost mladých dam. Lehce se usmál a začal. "Dnes večer luna sní své teskné nálady tak kráska, ležící v hlubokých polštářích roztržitou rukou lichotně pohladí dříve než usíná, obrysy ňader svých na lesknoucích se střechách, v mlžných lavinách propadá, zmírajíc, nekonečné mdlobě a těká pohledem, kde bělostná vidina se rozvíjí jak květ, jejž azur zvedá k sobě Jen co dorecitoval strhl se v síni potlesk a jeho vyprovodil z tribuny. "Nechť se předvede se Millister," zvolal herold a uvolnil místo aby jmenovaný mohl vejít na tribunu. "Najděte ještě sera Gartha Hightowera. Jeho čas se blíží." přikázal ještě služebníkům Whentů. |
| |
| Milá společnost. Když lord z jihu zmíní tvrdost seveřanů, jen s lehkým úsměvem přikývnu. Má úplnou pravdu-a přestože věřím, že se v klání zúčastní i pár našich zástupců, nevěřím, že jejich písně budou tak medově sladké, jako balady o kráse ostatních mužů. Opět máte pravdu. přikývnu, prohlížejíc si naplněný sál, v němž všichni trpělivě očekávají vystoupení korunního prince. Myslím, že tento turnaj je jako udělaný pro to, aby nám ukázal všechny princovy přednosti. upiji medoviny, schvalujíc královo rozhodnutí vystavit na klání básníků k obdivu pouze svou ctěnou sestru a manželku. Už na turnaji se totiž ukázalo, že jeho přítomnost pouze podtrhuje Rhaegarovu dokonalost-a jsem si jistá, že nejeden lord touží po urychlení trůnního následnictví. Ah, jistě. Myslím, že to bude příjemné zakončení večera. vytrhne mne Aerickova nabídka z přemýšlení. Náhle si uvědomím drobné hemžení v severské části síně. Lord Rickard, konečně zaujal své čestné místo-ale ne jen to-zdá se, že mezi rozestupujícími seveřany se objevuje poupě lady Olenny. Jediný pohled na lorda Eddarda u jižanského stolu mi situaci potvrdí-vypadá to, že jsem s mými předpoklady nakonec nikterak nepředbíhala. Navíc sama lordova přítomnost naznačuje, že jedinou překážkou sňatku je už jen lord Rickard…to by mohlo být vskutku zajímavé. To nám tedy nechává dosti času na rozhovor-řekněte, kde jste se naučil takto zacházet s loutnou? obrátím se zpět k muži po mém boku s lehkým úsměvem. Na rozdíl od chybějící Lyanny mi on mezi vším oním děním poskytuje alespoň nějaké rozptýlení-a přestože bych nejraději vyrazila ze síně hledat svou družku a začala ji zpovídat z otázek severu, musím uznat, že má současná situace také není nikterak špatná. |
| |
| Společnost Když Victor odchází mírně se mu ukloním, jak kéže etiketa a chvilku za ním hledím. "Hmmm tak Mace to už schválil, tedy jeho matka. Zdá se, že si se mnou snaží mírně hrát. Inu nevadí." Zachovám klidný výraz a koutkem oka slétnu na Lea. "Jen ty budeš muset hold zvládnout výchovu jinde. V tomhle boji jsem neuspěl." Pak stočím pohled k našemu stolu a zahlédnu, že Růže se hemží už i tam. "Hmmm no zdá se, že to berou docela rychle. Inu snad bude otec v dobrém rozmaru. Na druhou stranu může být rád, že jednám politicky výhodně pro náš rod a ještě mě nemusí k něčemu nutit." Ohodnotím situaci a lehce se pousměju na Victarii. "Ser Victor byl dneska výřečný. Nedáme si ještě medovinu? Nějak mi vyschlo v hrdle." Vrhnu protože mám opravdu vyschlo a tak nějak mě nenapadá nic lepšího. Přece nejsem Brandon, který to se ženama umí. |
| |
| Procházka? "Tím jsem si jist." Zasměju se nad zmínkou o princi. Zachytím pohledem další básníky, kteří právě přednášejí a pak se usměju opět na Barbrey. "Bude mi potěšením se s Vámi projít." Přiložím si dlaň na hruď a mírně se ukloním. Pak Barbrey nabídnu rámě, abychom mohli vyrazit na zmiňovanou procházku. Při zmínce o mé loutně se musím zasmát. Slétnu pohledem na Barbrey a na chvíli se odmlčím, aby odezněl můj smích. "S loutnou?.....Hmmm to byl dárek od matky. Myslela by mi tím udělala radost, vždy jsem obdivoval bardy, kteří k nám zavítali a podařilo se jí to. No a tak jsem se na ní naučil pak samozřejmě hrát, ale k dokonalosti mám ještě daleko." Usměju se. "A co Vy Má Lady vy hrajete na nějaký hudební nástroj, nebo tak?" Povytáhnu tázavě obočí a udržuji se na stejné úrovni, jako Barbrey. |
| |
| Harrenhall 7.XI. 281 Medvěd a vlk Koukám se na mladého vlka a neujde mi že se natahuje po víně. Myslím že tohle by se Lordu Rickardovi asi moc nelíbilo, ještě že tu není. "Na Medvědím ostrově si odvahy ceníme. Je to vlastnost kterou by měl mít každý muž. Ale myslím že lord Stark by měl podobný názor. Nevím co se mezi vámi stalo, ale... Jsem si jist že pokud byl naštvaný, tak jen pro to že se o vás bál. Jen to asi neumí dát správně najevo... Věřte mi, také mám otce". Pousměji se a maličko se k Benjenovi nakloním. "Mezi námi, spíše bych se bál o to aby mně neviděl s tím vínem, být na vašem místě". Přátelsky se usměji a sleduji reakci mladého vlka na můj návrh. Tušil jsem že se mu do toho nebude moc chtít, ale je to škoda. Takhle snad budu jediným seveřanem který něco zkusí. "No jak myslíte Benjene, je to škoda. Právě pro potěchu přítomných dam by se to zkusit mělo, ale nutit vás tedy nebudu. Snad Sever zastoupí aspoň někdo jiný". Pousměji se a rozhlédnu se po sále. Všimnu si že dovnitř zrovna vešel Lord Stark. V rychlosti kouknu na Benjena a naznačím aby mi podal svou číši, nechtíc riskovat že by nás Lord Rickard viděl a mohl se tak ještě více rozlobit. "No a co máte v plánu po turnaji Benjene? Pojedete s rodinou rovnou domů?" Zeptám se aby konverzace nevázla. |
| |
| Věž a Hvězda Garthovo chování mně dnes vážně udivuje. Myslí si snad že když jsem Lord Velitel královské gardy, tak si můžu libovolně vybírat kdo v ní bude a kdo ne? Měl bych jít za králem nebo pobočníkem aby sera Jaimeho vyhodili? Tiše si povzdychnu a poslouchám co mladík stojící přede mnou říká. Je mi jasné že je naštvaný a zřejmě docela dost. Ale co já s tím teď zmůžu, mám jej snad chytit za ucho a zkusit mu to vysvětlit? Ach, ta mladická horkokrevnost. Kéž by místo takových úvah dělal něco pořádného. Gartha tedy nechám beze slova odejít a chvíli jen tak stojím a přemýšlím zda by mu šlo ještě nějak pomoc nebo ne. Tak či onak, nakonec přeci jen vyjdu ze svého stanu a zamířím do velké síně, kde se teď mám konat soutěž básníků. Sotva vejdu dovnitř, začnu se rozhlížet. Král zde ještě není, ale královna ano. A u ní ser Jaime a Jonothor. Dobře... Už jsem vykročil vpřed, že zamířím také ke královně, ale místo toho se zastavím a všimnu si odcházejícího Arthura. "Arthure. Máte před hlídkou ještě pár hodin volna. Zkuste se pobavit, nebo si odpočinout". Řeknu když se dostanu blíže a kývnutím pak naznačím že může jít. Já sám si to zamířím k jeho sestře, kterou vidím stojící opodál. "Zdravím Lady Dayne". Pozdravím a uctivě se ukloním. "Směl bych s vámi chvíli mluvit? V soukromí pokud by šlo". |
| |
| Harrenov, velká síň Ve stínu vysoké věže S úsměvem jsem se rozloučila s Arthurem a když se vydal na odchod, otočila jsem svou pozornost k dění v sálu. Zahlédla jsem princeznu Eliu u královského stolu spolu s jejím veličenstvem a princem Oberynem, proto jsem za ní nijak nespěchala. |
| |
| U královského stolu Jako první na mou přítomnost reaguje mladík stojící za královninými zády. "Jaime Lannister že? Slyšel jsem že jste byl přijat mezi gardu jež chrání našeho milovaného krále... Gratuluji, bílá vám sluší". Pronesu s mírným úsměvem a nenápadně na mladíka mrknu. Pak už věnuji pozornost královně. Kouknu na Lady Blackmonth, usměji se a pak se otočím zpět na královnu. "Ale samozřejmě, dnes hodlám zpívat jak mi hrdlo dovolí. Rhaegar si užil své, tak teď je řada na jiných. Měla-li by jste zájem, mohl bych složit i nějakou píseň pro vás má paní". Popadnu číši vína a usrknu. "Zpěvy o krásných ženách jsou často velmi složité má lady. Obzvláště v takovýchto situacích, když je kolem mnoho krásných dam a jednomu přichází na mysl jedna vedle druhé". Pobaveně se usměji a kouknu na mladého Whenta. "Ano, doufejme. Nerad bych teď někoho zklamal". Odpovím a pohledem na chvilku zamířím na lady po svém boku. Pak se opět zadívám na svou sestřičku. Nelze si nevšimnout že neodpověděla na můj dotaz. Že by sama nevěděla kde Rhaegar vlastně je? Přísahám při všech bozích že pokud někde zrovna nasává nebo jebe nějakou jinou, tak vyjebu i já s ním. A to tak že na to do smrti nezapomene... Zamračím se a pořádně upiji ze své číše, kterou následně odložím stranou. Pravou rukou přejedu po spodní části zad mé společnice a pak jí chytnu kolem pasu, přičemž následně posunu ruku ještě o kousíček níž. "Doufám že si na mně pak uděláš trošku času sestřičko, rád bych s tebou aspoň krátce pohovořil". |
| |
| soukromá zpráva od Roymund Ryder pro V chodbách Harrenhallu "Ne. Tedy ne nic co by vás mělo znepokojovat". Odpovím prostě hed poté co se lady Dayne zeptá zda se něco děje. Když řekne abych vedl, tak jen souhlasně přikývnu a s dámou za svým zády zamířím ven ze síně. Projdeme ještě jednou chodbou a zastavím na místě kde to vypadá že by mohl být aspoň trochu klid. Otočím se, zadívám se na Asharu a naznačím aby šla ještě blíže. "Omlouvám se že jsem vás vyrušil, doufám že sem tím nic nepřekazil". Pronesu už trošku odlehčenějším tónem, na chvilku se odmlčím a pak opět začnu mluvit. "Tedy, jde o to že bych rád věděl zda někoho máte. Myslím nějakého partnera, nebo zda se o vás někdo uchází". Pronesu jako by nic dívajíc se na lady vedle sebe. Pak mi ale dojde jak to mohlo vyznít. "Promiňte mi, nejsem dobrý řečník..." Pokusím se o omluvný úsměv, z čehož nakonec vyjde jakýsi podivný škleb. "Aby jste to dobře pochopila... V gardě musí být naprostý pořádek, všichni členové se musejí soustředit jen na svojí povinnost. V poslední době si ale všímám že po vás ser Barristan často pokukuje. Mám za to že by k vám mohl chovat velkou náklonost". Pronesu o něco tišeji a nechávám lady chvilku na vstřebání informací. "Rád bych věděl co si o tom a přímo o Barristanovi myslíte vy. Upřímně, bez nějakých řečiček kolem..." |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro 7.X. 281 Viserys Jeho oči bloudící po místností se náhle zadívaly na syna. Ještě ne, ještě ne teď Joanno. Ještě chvíli, ještě krátkou chvíli, než pohodíme na chodníku zrádců hlavu Velkého Lva. Vidíš Joanno. Pak přijde řada i na jejího bastarda. Pak přijde řada na toho jejího odporného bastarda." Lehce se usmál na Viseryse. "Ještě chvíli, ještě musíš počkat. Pak už bude vše tvé, ale ještě chvíli musíš počkat." Lehce zatočil medovinou v poháru a oči se znovu daly do pohybu. "Ještě chvíli počkáme a pak. Zaskočíme je nepřipravené, slabé, bezmocné. pak bude vše tvé Malý Draku." Upil medoviny. "Teď bychom měli jít. Ukázat jim kdo tady vládne." Lehce se usmál a zamířil ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Lewyn Martell pro 7.XI. 281, hradní chodby Arthur Dayne Ještě jeden pohled, ještě jeden úsměv za ladnými tvary mizejícími v šeru Harennhallských chodeb. Otočím se a málem se srazím s Arthurem Daynem, mířícím přesně tam kam mířím já. Lehce se na něj usměji. "Tak copak bratře, povinnost volá." Dodám a společně vyrazíme ke královským komnatám. "Mimochodem, nevíš jak probíhá turnaj básníků. Tedy kromě toho, že dámy omdlévají a jejich snoubenci a manželé uvažují jak zabít toho či onoho vlezlého veršolepa." Zahneme za roh a já gestem pozdravím bratry konající stráž před dveřmi. "Pánové," usměji se na Selmyho a Darryho, "vsadím dvacet dragonů, že korunku krále básníků si dnes odnese Oberyn. Najdu mezi vámi, něěkoho kdo tuto sázku vyrovná?" |
| |
| Lebky a Polibky 7.XI. 281, během soutěže básníků Hlavní síň Herennhallu Lebky a Polibky "Richarde," houkl ser Buckler na Rytíře Lebek a Polibků a vůbec ho v tu chvíli nezajímalo, že ruší nějakou zamilovanou baladu. "Richarde pojďte k nám. Nemusíte tady bloudit nebo předstírat že nás ani neznáte." Rytíři Bouřných krajin, kteří seděli kolem, souhlasně kývali hlavami. "Mimochodem," rytíř v barvách Estermontů čněl nad ostatními jako lodní stožár, "Neviděl jste někde Roberta. Pokud se neobjeví ještě chvíli, budu muset dát za vyhranou a uznat, že by s lady Lyannou nadmíru úspěšný." O dvě řady výš se ozval pobavený smích dalšího člena společnosti. "A já budu čekat svých sto dragonů. Co vy Lebky a Polibky. Máte se čím pochlubit na poli lásky, jelikož pole války nebylo příliš štědré pro nikoho z nás." |
| |
| The Knight of Skull and Kisses7.XI. roku 281 v HarenověHlavní síň během soutěže básníků Jak už jsem si dávno všiml, být rytířem Bouřných krajin většinou znamená jednu věc... Ať už je jakkoliv vážná situace nebo se děje nějaká významná událost, tak se vždycky najde někdo, kdo klidně zařve přes půlku síně, i když to znamená na sebe upoutat veškerou pozornost, aby pozdravil svého krajana. Člověk se alespoň poté cítí jako doma. Bez zbytečných okolků si to rovnou zamířím k osazenstvu z Bouřných krajin, přelétávaje po celé síni zkoumavým pohledem, zda-li mohu spatřit v tomto ruchu narušovaném básněmi i nějaké možné osamělé duše, se kterými bych později mohl navázat i nějakou tu duchaplnou konverzaci, jejímž hlavním tématem není to, kolik dotyčný stihl za celý turnaj pomilovat žen. ,,S tím Robertem bych počkal až do zítřka. Jestli se bude celý den tetelit jak malý dítě, tak zřejmě úspěch měl. A jestli bude mít mnohem větší chuť rozbít pár hlav a přitom bude mít obtisk ruky na tváři...'' prohodím s drobným úšklebkem na tváři a nechám je si zbytek domyslet. Teda ne že bych osobně Robertovi nefandil...Ale i když je Lyanna seveřanka, tak stále je to žena. A na ty se musí zvolna. Pokud se zrovna nejedná o nějakou kurvu, která chce jen lepší postavení a mít vystaráno do konce života. ,,Co si budeme povídat pánové...''popadnu kalich a naplním jej až po okraj vínem, načež svlažím své hrdlo, aby se mi povídalo jedna radost, ,,Lordi si své dcerky pořádně hlídají, což by samozřejmě nebyl takový problém, i oni musí spát. Nicméně většina partií, které stojí za řeč, je buď zabraná, dobře schovaná a nebo nasraná, vzhledem k jejich původů z Dorne, se kterým jaksi teď nemám nejmilejší vztahy po sázce s Robertem. Takže z mé strany docela smůla. A když už jsme u toho...neslyšeli jste o úspěších mladého Conningtona?'' |
| |
| soukromá zpráva od Arthur Dayne pro Harrenov, hradné chodby "Lewyn." pozdravím svojho brata v zbrani jemným kývnutím hlavy. "Už i sám Gerold Hightower ma poslal pobaviť sa, ťažké predstaviť, čož?" zavtipkujem v dobrej nálade. "Úprimne, vždy som si myslel, že ide o ukážku umeleckého nadania jedinca, príbehy o láske, hrdinstve a cnosti prednášané s patričnou úctou i odvahou. Nič o omdlievaní, ni vraždení. Ale uznávam, môžem sa mýliť - moja sestra sa ma snažila presvedčiť k účasti." pokračujeme chodbou až k ďalším dvom spoločníkom ktorých taktiež pozdravím. "Rytieri nestávkujú, vznešený princ z Dorne. Ale o tých dvadsať príjmam, jednoznačne totiž vyhrá Rhaegar, však si ho sám toľkokrát počul. Teda, ak sa bavíme o víťazstve v súťaži, nie o to ktorí básnik sklidí viac plodov svojej práce - v takomžto prípade by som proti tvojmu synovcovi určite nestavil ani floka." neodpustím si ešte drobné rýpnutie do staršieho kolegu - dnes som v prekvapivo dobrej nálade. "Mimochodom, videl niekto z vás Rhaegara? V sále nie je, napriek tomu, že súťaž už prebieha." |
| |
| Hostinec 7.XI. 281 v Harenově Takže to nie je len potulný rytier. "Máte pravdu o jeho remesle som do tejto chvíle nič nevedel. Čakať naňho nebudem, mám lepšie veci na práci." Odídem od baru a ešte pohľadom prejdem po septonovi, ktorý hraje kocky. Sú tam aj moji spoločníci, ale je to ich rozhodnutie a ja nikomu nič nezakazujem. V mojej spoločnosti môže každý robiť čo chce, okrem kradnutia, znásilňovania alebo vraždenia. Opustím hostinec. Vonku je ešte počuť náreky odsúdených. Spravodlivosť niekedy nie je pekná. Pohybuje sa tu celkom dosť ľudí. Ozbrojenci v hostiteľových farbách a iných lordov v Západozemí a dokonca sa tu nájdu aj muži nočnej hliadky. Nočná hliadka už dávno nie je to čo bývala, ak by tam slúžili mnohí čestný rytieri tak by som sa tam pridal. Takto nie, nepatrím medzi zločincov. Nájdem si kameň neďaleko hostinca. Sadnem si a vytiahnem brúsny kameň, ktorým ostrým svoj jeden a pol ručný meč. |
| |
| Elita Roviny 7.XI. 281 Denyse Hightower a všetci v okolí Do sály vstúpil lord Mace a jeho matka, lady Ollena. Malým úklonom oboch pozdravím. "Žiadny strach môj pane, váš výkon nebol vôbec zlý." Určite obstál lepšie ako by som obstál ja. Súboje na drevce nikdy nebola moja parketa. Samozrejme, že som sa zúčastnil niekoľko turnajov, ale nikdy som sa nedostal veľmi ďaleko. Preferujem skôr tie kľudnejšie disciplíny. Napríklad lukostreľba, tejto disciplíny sa možno zúčastním. "Ja sa sťažovať nemôžem." Odpoviem kráľovnej tŕňov. "Aj napriek blížiacej sa zime mám v stane stále teplo. No myslím, že o niekoľko rokov už to také fajn nebude." Zasmejem sa. Medzitým sa obrátila lady Ollena na Denyse. To využijem, aby som sa prihovoril pánovi roviny. "Lord Mace, tak ako plánujete sa zúčastniť pranice?" Opýtam sa a popritom príde miesto na Gartha. Síce som nevedel, že sa aj on chystá zúčastniť básnických súťaží. No to je len dobre, určite sa jeho báseň bude páčiť mnoho dievčatám. Už by bolo na čase, aby sa oženil a zabudol na kráľovskú gardu. |
| |
| soukromá zpráva od Viserys Targaryen pro Otec 7. XI. 281 Pozorně poslouchám otcova slova. Vychází z něj pocit, že snad chce upřednostnit Rhaegara přede mnou. Ta myšlenka se mi zalíbí. Otec se ale už má k odchodu. Předtím než odejdeme, ho zastavím. ,,Otče, ale copak Rhaegar nebude králem?" zeptám se pro ujištění, abych věděl, zda se nemýlím. |
| |
 | Brat 7.XI. 281 Hoster Tully Ako väčšina prítomných lord a lady aj ja som sa dostavil na basnícku súťaž. Sám síce súťažiť nebudem, ale rád si súťažiacich vypočujem. Tak ako k boju mám aj vzťah k umeniu. Hoster ma v sieni pre básnikov oslovil. "Za dnešok sa nemôžem sťažovať." Odpoviem, takmer bez premýšľania. Je to odpoveď ktorá sa človeku vryje do pamäte už od detstva. Hostera asi veľmi nepotešilo prijatie Jaimeho do kráľovskej gardy. To znamenalo zrušenie zasnúbenia medzi Lysou a Jaimem. Preto nemá veľmi dobrú náladu. "Prečo by si jej niekoho hľadal? Najlepšie pre ňu by bolo keby si našla niekoho sama." Viem, že sa táto odpoveď bratovi veľmi páčiť nebude, ale je to môj názor. Je to rozhodnutie, ktoré je na celý život. "Len žeby si to nebol ty, do ktorého mladý Baratheon udrie." Podpichnem do brata. Vždy som to robil a možno aj preto som známy pod prezývkou "Čierna ryba". "Ja sa osobne viac teším na lukostreľbu. Tam sa nemusím obávať toho, že si budem ošetrovať zlomeniny ďalší mesiac." |
| |
| Procházka Když můj doprovod vstane, odložím kalich s medovinou a následuji jeho vzoru, přijímajíc rámě a nechajíc se odvést z velké síně. K dokonalosti má daleko spoustu mužů, avšak vaše hra byla vskutku impozantní. usměji se, zanechávajíc za sebou růži mezi seveřany, moci se pouze domnívat jaká bude dopověď lorda Rickarda. Můžete být své matce vděčný. věnuji se už jen lordu Aerickovi když opustíme všeobecné veselí síně Nu…má matka i sestra se mnou měly v tomto ohledu nemalé trápení, avšak nakonec se jim podařilo mne udržet u lyry. zasměji se lehce při oné vzpomínce na zdlouhavé, útrpné večery. Možná právě kvůli nic dnes hudbu mnohem raději pouze poslouchám. Ale prozraďte-co děláte, když zrovna neskládáte básně nebo nebojujete s ostatními říčními lordy? zeptám se lehce hravě, jelikož si uvědomím, že toho navzdory počtu našich setkání o lordu Aerickovi vím snad až nepříjemně málo. a navíc, nějaký ten vhled do mentality lordů Říčních krajin by jistě nemusel být k zahození. |
| |
| Rytíř, Básník, později snad Milenec 7. XI. 281 Po cestě ze strýcova stanu si odplivnu. Pokud to chce mít takhle, tak ať. Jak se zdá, v tomto království to jde od desíti k pěti a možná je i dobře, že jsem se nepřidal k takto upadajícímu řádu. Po cestě na hostinu se ještě zastavím ve stanu a opláchnu si obličej vodou. Tvář mladého pohledného muže v zrcadle zračí, že včerejší rána do hlavy nezanechala trvalejší následky. Až na tu pitomou migrénu ráno. Chtělo by to oholit, ať na soutěž taky nějak vypadám. Uchopím břitvu a nanesu si na tvář pěnu. Většina lidí využívá služeb holiče, já ale těm packalům ani za mák nevěřím. Nemluvě o tom, že je jen málo nepříjemnějších pocitů, než když vám chlap sahá na hlavu. Snad i proto jsem si nechal narůst dlouhé vlasy. Převléknu se do čisté košile a přehodím přes ni stříbrně vyšívanou vestu bez rukávů. Své jezdecké holínky vyměním za střevíce z měkké kůže, více se hodící k události, jež mne čekala. Vlněné kalhoty jsou mnohem příjemnější než jejich tuzí kolegové z ani nevím jaké kůže. Upravený a napávený jak jen to jde vstoupím na hostinu. Okamžitě mne zasáhne vlna hluku, jak hosté tleskají neznámému mladíkovi. Spatřím sestřičku a chystám se vydat za ní, když mne za rukáv zatahá drobný klouček. „Můj pane, váš čas se blíží,“ přeskočil mu hlas. Musím se pousmát, sám jsem kdysi byl pážetem i chlapcem, jemuž hlas dělal, co se mu zlíbilo. „Inu dobrá tedy.“ Vyrazím za klukem a zhluboka se nadechnu. Příjemné chvění mi jako obvykle prozradí, že mé tělo se připravuje na výkon. Srdce začne bušit rychleji a hlava začíná zrychlovat. Tak jde se na to. S úsměvem udělám místo scházejícímu seru Millisterovi a vystoupám na improvizovanou tribunu. „Dobrý večer dámy a pánové,“ ukážu zuby a přejedu očima sál, pečlivě se vyhýbajíc Geroldovi, „dnes zde zazněly překrásné milostné básně. Abych však nebyl jedním z davu, dovolím si přispět dílkem z trochu jinačího soudku.“ Zhluboka se nadechnu a začnu.
Báseň Vítěz laskavě zapůjčil Bard |
| |
| Společnost tichého vlka Otec mne překvapil. Vlastně mě přivedl do rozpaků. Náš rozhovor se stočil na velmi tenký a neočekávaný led. Ano přiznávám, že to byl zajímavý rozhovor, ale jakmile otec odpověděl na mou otázku, poklesla mi mírně brada. Jen tak nám prostě oznámil, že Strýc Mace i jeho matka, královna trnů, souhlasili. Souhlasili s tím, že bych já a Eddard… Zachvěla jsem se a pohlédla jsem na Eddarda, jestli ví, kam až ho můj otec dostal. Jedinou překážkou v tom všem je jen a jen Eddardův otec. A když i ten všechno odsouhlasí… Mráz, který mi přešel po zádech, se usadil v zátylku a odmítal odtamtud odejít. Otec odešel a nechal mne s Eddardem a mým bratrem samotnou. „ Leo mohl bys jít prosím za otcem a zůstat u něj?“ Podívala jsem se na bratra a naznačila mu, že má jít okamžitě. Bratr se vychovaně uklonil Seru Eddardovi a vyrazil za otcem, což jsem doprovázela pohledem, abych věděla, že došel na správné místo. „ A-asi jsem tě dostala do míst, kam si se dostat nechtěl…“ Sjela jsem pohledem na Eddarda, když prohlásil, že by si dal medovinu. Zvedla jsem se a prsty jsem nervózně propletla do sebe. „ Ráda si dám… Asi jí budeme potřebovat.“ Sklonila jsem hlavu. Opravdu otec říkal, to co říkal? Všechno z naší strany už je vyřízené a čeká se jen na jeden souhlas? „ Myslíš, že bude tvůj otec souhlasit?“ Popravdě, jsem ráda, že není poznat, jak moc mi buší srdce. Musím být červená až, kdo ví kde. Pohledem jsem na krátko sjela k podiu s básníky, kvůli kterým jsme sem museli přijít, ale nakonec jsem se zadívala na Eddarda, kam mne zavede. Nejraději bych odešla. „ Eddarde…“ Hlas se mi vytratil. Sklonila jsem hlavu a nějak jsem ztratila slova. |
| |
| Růže a Vlk 7. 11. 281 Harrenhall Mace Tyrell Příchod lorda Tyrella mě zaskočí, v jeho očích se zračí jakási naléhavost, nenechávající mne na pochybách, že se jedná o něco důležitého. „Ale jistě lorde Tyrelle, pánové necháte nás prosím chvíli o samotě?“ Pokynu několika svým společníkům, aby se vzdálili k našemu stolu, než pokynu Macovi, aby mne následoval. Vyrazím kousek od vchodu, otočím se tak, abych viděl básníky recitující svá díla. „Tak o co se jedná?“ |
| |
| soukromá zpráva od Gerion Lannister pro 7. XI. 281, před turnajem básníků Harrenov, komnaty pobočníka Tywin Povzdechnu si a zadívám se svému nejstaršímu bratrovi do očí. Jako obvykle z nich nesálá žádný plamen. I ve vzteku se jeho výraz podobá ze všeho nejvíc tvrdému kameni. |
| |
| Mezi přáteli 7. XI. 281, dopoledne Harrenov, mezi diváky básnického klání vazalové Bouřných krajů Dnešního rána jsem se prospal až přespříliš. A i když bych raději věřil, že jde o mladický rozmar, musím si přiznat, že mě asi tolik zmohlo včerejší klání. Přeci jen je to už doba, co jsem se naposledy proháněl po kolbišti a náročné souboje si žádají plné soustředění a vypětí sil. A také už nejsem žádný holobrádek, který se na dřevec nadrženě třepe jako mládenec na první dvojici ňader, která nepatří jeho kojné. |
| |
| Harrenov7.XI. 281 |
| |
| soukromá zpráva od Aeric Blackwood pro Procházka "Je potěšující, že si to myslíte. Vaše slova jsou mi motivací k tomu ještě své dovednosti zlepšit." S úsměvem pokývnu hlavou, když odcházíme zavěšení do sebe chodbou pryč ze sálu. "Jsem své matce velmi vděčný a to v mnoha ohledech. Ne jen v hudebním nadání." Zasměju se. Ano svou matku mám skutečně rád, je to dobrá žena, která mne vychovala. "Ach u lyry.....mmmm ale chápu, že spíše jste preferovala jiné zájmy." Musím se pousmát při představě, jak Lady Barbrey utíká oknem z lekce hry na lyru, aby si zajezdila na koni. Musím uznat, že slova Lady Barbrey mne nutí k neustálému úsměvu. Její zájem o mou osobu je potěšující. Krátce se za pomalých kroků zamyslím, co bych jí o sobě tak řekl a pak se dívám chvíli před sebe. "Inu. Tak porůznu. I když je má matka prvorozené dítě svého otce, mého dědečka, tak nezdědí jeho titul ona, ale její mladší bratr, můj strýc, který je o pár let starší, než já. Tedy rozhodně to nejsem já, kdo je převážně na výsluní a kdo má tu čest zastupovat náš rod v diplomatických a jiných jednáních. Ne, že by mi to tedy nějak extrémně vadilo, že bych se nemusel účastnit dlouhých hodin řešení pozemkových záležitostí a podobných věcí, nicméně díky mému strýci toho stejně nejsem ušetřen. Je občas škodolibý a proto mne rád sebou na tyhle akce bere. Asi mě chce vidět trpět a vrátit mi klukoviny, které mu dělávám já." Zasměju se. "Takže kromě toho, že křížím v zájmu svého rodu meč s jinými říčními lordy bývám také při usmiřování. Hostinách a jiných oficiálnostech, které bych opravdu občasně ze srdce rád oželel. No každopádně mimo rodové povinnosti si také rád zajezdím na svém koni. Je úžasný a je to dobrý přítel v jeho sedle vím, že nikdy nespadnu jeho chybou a část těch mých, když nějakou udělám vychytá taky." Na chvilku se odmlčím a zavzpomínám, jak fajn je hnát se po našich pozemcích na zádech toho mého krasavce. "Čas od času také rád navštívím náš Čarostrom, abych uctil Staré Bohy.......jo já vím zvláštní slyšet od někoho, kdo je ve Vaších očích jižanem, že vyznává Staré bohy, ale je tomu tak. Má rodina tuto víru zastává, ač máme postaveno i septum, tak preferují asi všichni významnější členové mého rodu víru ve Staré bohy. Zatím jsem se jaksi nedozvěděl, jak naši předci dokázali náš čarostrom uchránit před osudem, těch, které byly na Jihu......každopádně osobně sám sebe za jižana nepovažuji. Samozřejmě vím, že nejsem seveřanem, jako ti, kteří pocházejí z rodů na Severu, ale osobně si myslím, že mám blíže k nim, než k Jižanům. Ale to jsem trošku odběhl...." Zauvažuju, jak se navrátit k tématu. "Docela rád se toulám po okolních krajích. Příroda i to, co vidí člověk mimo hrad je zajímavé a poučné. Myslím si, že lord, který nezná své poddané a neví, jak si žijí není správným lordem." Pak pohlédnu na Barbrey. "Něco konkrétního, co by Vás na mé osobě zajímalo má Lady?" Optám se zdvořile. |
| |
| Rychlý sběh Je zvláštní pocit vědět, že jediné co stojí mezi mnou a potencionální svatbou s Lady Tyrell, je jen a pouze můj otec. A jak bude reagovat? Kdo ví. Každopádně to, co přijde zvládnu. Kdybych předpokládal, že ne šel bych sám proti sobě. Musím věřit svým instinktům a tomu, že jsem jednal správně. Když malý Leo odejde slétnu pohledem k Victarii. "Tak s tím si děláš starosti?" Musím se pousmát. "Pravda, že mne Ser Victor svou předvídavostí a předběžnými kroky mírně zaskočil, nicméně předpokládám, že to na věci nic nezmění, kromě rychlosti jejího spádu." Podotknu věcně a přejdu s Victarii o kus dál k džbánu s medovinou a doleju nám číše. Tu správnou pak podám Victarii. "Nebudeme si nic nalhávat. Oba dobře víme, že události, jako je tenhle turnaj mají jeden velký hlavní podtext a to uzavírání spojenectví, domlouvání sňatků a tak podobně. Myslím si, že Brandon přišel k zasnoubení s Lady Catelyn při obdobné příležitosti. Takže oba si dobře uvědomujeme, že vzhledem k našemu věku je relativně pravděpodobné, že by naši otcové, popřípadě hlavy našich rodů během turnaje hledali a pravděpodobně i našli pro nás dle nich vhodné partnery." Na krátko se odmlčím a napiju se z poháru. "Proto lépe učinit první krok dříve, než tomu tak učiní oni. Svobodná vůle si zvolit náleží pouze těm, kteří se jí chopí dokud mohou. Můj bratr ani sestra této příležitosti nevyužili dokud mohli, nebo dokonce ani nemohli. Nehodlám dopadnout stejně." Podotknu vím sice, že svým způsobem je to mírné vzepření se vlastnímu otci, nicméně byl to právě on, kdo tohle poslední dny u mne podporoval, tak jen ať to přijme. Pokud ne, inu pak se uvidí, jak to bude. "Můj otec? Hmmm těžko říci záleží asi v jaké bude náladě a co za tím vším uvidí." Podotknu klidně a upiju ze svého poháru. Když se její hlas vytratil po mém jménu opět jsem na Victarii upnul pohled a tázavě se na ní zadíval. "Ymmm....ano?" Očekávám, co mi chce povědět. |
| |
| Růže a Vlk Dobře jsem poslouchala Eddardův hlas. Najednou mě přepadal pocit, že jsem udělala něco zle. Že jsem měla udělat něco jiného, nebo snad lepšího. Mírně nepřítomně jsem se podívala na pohárek, který mi podával, vzala jsem ho a sevřela v prstech. Nadechla jsem se a vydechla jsem. „ Vím od čeho je turnaj a jemu podobné příležitosti. A taky jsem věděla, že... že to možná bude poslední taková příležitost, kde se objevím aniž bych někomu byla zaslíbena.“ Sklouzla jsem pohledem směrem k otci, mému bratrovi a dalším Tyrellům, se kterými otec zapředl hovor. Okrajem pohárku jsem se dotkla rtů a mírně jsem upila. A poslouchala jsem Eddardův hlas dál. Nakonec jsem se mu zahleděla do očí. „ Nesejde na tom, už se stalo. Teď už jen sejde na tom, jak odpoví tvůj otec.“ Promluvila jsem tiše. „ Nepůjdeme někam jinam, kde bychom měli klid?“ |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Růže a Vlk "A jelikož znám svého otce, tak vím, že si takové silné spojenectví s Lordem Macem nenechá ujít." Pomyslím si klidně a mírně pokývnu hlavou. "Ovšem, přece jen je zde docela rušno a básníků je tu očividně nepřeberně." Kývnu a nabídnu jí zdvořile rámě a pak zamířím ven ze sálu. "Omlouvám se, že jsem nedokázal změnit místo pobytu tvého mladšího bratra. Ale zdá se, že Lord Mace a jeho matka mají v tomhle neměnné plány." Promluvím polohlasně za pomalé chůze. Bylo to menší osobní selhání. Většinou se mi lidi daří přimět, aby dělali to, co chci. Diplomacie mi vždy šla hlavně co se otce týkalo. Inu asi ne vždy to musí vyjít. "Jen aby se otec moc neopil, nebo netropil scény, ať už jakéhokoli rázu." Povzdechnu si pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk a růže „ Přišla jsem z povinnosti a také pro to, že jsem chtěla vidět recitovat prince. To je ale tak asi vše. Mám básně ráda, ale tady už je trochu moc pozorovatelů a moc ruchu na to, aby si to někdo dokázal vychutnat.“ Promluvím tiše. Chytím se jemně Eddardova rámě a vydám se s ním ven na chladný vzduch. „ Nejede na špatné místo. Alespoň ne tak špatné, jako kdyby jel někam jinam, kam by ho klidně mohli poslat. Každopádně, bylo by při nejmenším zvláštní, kdyby ho otec pustil, když věděl, že se budou pokoušet o sňatek nás dvou. Leo by se nenaučil, to co bude potřebovat. A to to, že s ním nebudu navždycky.“ Nadechnu se a vydechnu, od úst mi vzlétne pár obláčků páry. Je tady chladno, takže si mírně přitáhnu svůj plášť k tělu a rozhlédnu se kolem. „ Byla jsem s ním od jeho narození téměř pořád. Je zvláštní připustit si, že odjede pryč. A že já možná pojedu ještě dál, než jsem kdy byla.“ Rozhlédnu se kolem. Zahlédnu akorát vycházet Lorda severu spolu se strýčkem Macem. Odvrátím se a lehce se kousnu do rtu a pokusím se nádechem a následným lehkým polknutím stlačit srdce zase zpátky do hrudi. Za pár chvil se moje a bratrova cesta rozdělí, nezáležeje na tom, jak dopadne tohle jednání. „ Co máš rád Eddarde?“ Přišel čas na to, abychom se alespoň trochu dozvěděli něco o nás dvou. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Vlk a růže "To je pravda, příliš lidí v bujarých oslavách." Potřesu za chůze hlavou a chvíli poslouchám Victarii. "Asi máš pravdu. Pro Lea to tak bude lepší. Určitě z něj bude dobrý muž." Usměju se a sleduji podlahu před námi. "Třeba s ním jednou zkřížím meč v dobrém na nějakém turnaji." Napadne mne, ale nahlas to nevyslovím spíše se zamyslím nad dalšími slovy Victarie. "Co mám rád? Hmmm třeba návštěvy různých koutů Severu. Volnost, kterou Sever přináší. Samozřejmě svého koně, který mne nikdy nezradil a v turnaji mi pomáhá celou svou silou." Pousměju se a pomalu se nadechnu. "A pak taky sníh, ne ty zmrzlé kopy, které ničí úrodu a zahánějí všechny do příbytků, ale takový ten lechtivý poprášek, který se žene vzduchem a dokresluje přírodu. Ten, který utkví ve vlasech ale za okamžik zase roztaje." Na chvíli se odmlčím. "Taky rád poslouchám, nebo čtu příběhy. Člověk nikdy neví tolik, aby se nemohl dozvědět něco nového. Samozřejmě mám rád též svou rodinu, kterou bych chránil svým životem. I když si to někteří její členové možná neuvědomují." Opět se pousměju a stočím pohled na Victarii. "A co ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro Procházka Aeric mne za slov o své rodině vede na čerstvý vzduch. Vše okolo se náhle v porovnání s velkou síní zdá tak čerstvé, že nemohu ani jinak, než se usmívat. myslím, že je k Vám strýc nemálo vstřícný...a také, že si trénuje svého zástupce na chvíle, kdy bude mimo své pozemky-poté Vám bude k užitku, že jste byl na všech oněch jednáních s ním. odvětím lehce, myslíc při tom na Rogera a Rickarda, stejně jako na Brandona a Eddarda. Osud mladších sourozenců je již převážně dán-a mě nezbývá než jen doufat, že nebude Roose později ztracen stejně jako Brandon, který, jak se zdá, lorda severu prozatím příliš nezajímá… Když přejde hovor na jeho jezdecké schopnosti, lehce se usměji-přestože o svých schopnostech hovoří vskutku pozoruhodně-až znalecky-a snad až tím víc bych jej nejraději sama viděla v sedle, abych mohla jeho výkon ohodnotit. Jsou lordi, jež své Čarostromy zachovávají do dnes-je milé vidět, že ani v oné svaté záři sedmi nejsou někdy staré zvyky zapomenuty. usměji se. Vzpomínám na jeden týden, kdy Robert Lyanně neustále opakoval, jak úchvatný je boží háj na Bouřném Konci-jako by ji snad měl onen jediný fakt přesvědčit o dokonalosti jejího budoucího domova. …myslím, že jsem někdy zaslechla, že váš boží háj neobsahuje pouze stromy… rozvzpomenu se po chvíli …je pravda, že v něm stojí i socha Melissy Blackwood? optám se s neskrývaným zájmem, překvapujíc sama sebe svou zainteresovaností. Hovoříte vskutku znalecky-jeden by si až myslel, že máte onen oslňující monolog nacvičen-každopádně je to vše vskutku působivé. zasměji se lehce hravě výčtu rytířových silných stran. Přesto se však nedá říci, že bych z toho něčemu nevěřila. Řekněte, je něco v čem nevynikáte? Nebo snad hovořím se vzdáleným odrazem našeho korunního prince? zasměji se znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Aeric Blackwood pro Procházka "To jistě jednou bude, nicméně musím říci, že za tím vším spíše stojí můj Lord dědeček, který rodu vládne. Je to právě on, kdo tlačí mého strýce k těmto povinnostem a on když už se nemůže zdejchnout tak mě do toho namočí taky, aby na to nebyl sám." Rozesměju se. Ano vím, jak můj strýc nemá rád diplomacii. Přece jen je jen o pár let starší, než já a stále by raději užíval volnosti. Kráčím pomalu dál a lehce pokývnu hlavou. "Mmmm....myslím si, že jsou zvyky, které by neměly být nikdy zapomenuty." Když položí svou otázku přinutí mne to k pomalu rozšiřujícímu se úsměvu. Je zajímavé slyšet, že někdo ví o našem Háji něco více. "Překvapujete mne má Lady. Skoro mám pocit, že na našem panství žijete s námi. Není zase tolik těch, kteří tuto skutečnost ví, nebo které zajímá." Zadívám se na chvíli na ní, než opět dorovnám krok. "Každopádně máte pravdu. Opravdu tam ona socha je a je.....nevím zdali bych jí zvládl popsat, ale dědeček říkal, že každý, kdo vládne rodu se o toto dědictví stará, aby bylo uchováno pro další generace stejně, jako náš Čarostrom." Když si vzpomenu na to, jak mne tam dědeček vzal poprvé je to něco opravdu nepopsatelného. "Nenazval bych svou řeč oslňující ani nacvičenou ale i tak děkuji." Zasměju se krátce, ale mne náhle úsměv přejde, když položí Barbrey svou otázku. "Opravdu nečekané přirovnání." Opět se pomalu uvolním a přejdu zpět do úsměvu. "Myslím si, že princi se nemohu rovnat, což ukázal i turnaj, když mne srazil ze sedla." Vyložím fakta a pak se na chvilku opět odmlčím, abych popřemýšlel od prvotní otázce. "V čem nevynikám? Hmmm neřekl bych, že jsem zrovna nějak zářný diplomat. Nemám rád moc dlouhé chození okolo horké kaše......A mořeplavec ze mě taky nebude. Na lodi mi bývá špatně i když umím plavat." Pokrčím rameny a stočím pohled na Barbrey. "Taky se mi nedaří moc dobře číst v lidech, když se nejedná o souboj. Je hrozně těžké odhadnout, kdo se jak cítí." Zasměju se. "A budu mít spoustu dalších vad, které si sám ani nyní neuvědomuji. A co vy má Lady, co mi o sobě řeknete?" Se zájmem si jí prohlížím a musím v duchu uznat, jak je krásná. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk a růže „ Doufám, že ano. Dělala jsem vše co jsem mohla, abych mu maminku nahradila. Ale vím, že jsem to nedokázala ani tak z poloviny dobře, jak bych si přála.“ Tiše jsem vydechla a rozhlédla jsem se kolem. Poslouchala jsem, co má rád a i když mi před tím do úsměvů úplně nebylo, teď jsem se usmívala opravdu. * Takže pár zájmů by se společných našlo...* Prolétlo mi hlavou a koutky rtů ještě trošku rozšířili úsměv. „ V tom máš naprostou pravdu. Dokud máme nač se ptát, máme proč žít. Mám moc ráda knihy. A nemusí to být nutně jen příběhy, ale i spisy těch, kteří studují různé věci. Hlavně těch, kteří se zabývají léčením, bylinkami a podobnými věcmi. Večer si ale nejraději čtu příběhy z dávných časů... Nejčastěji je předčítám bratrovi.“ Zamyslím se a rozhlédnu se kolem dokola. Nakonec se zadívám na Eddardovu tvář. „ Mám ráda květiny. Růže, lilie... barevné kvítí na loukách, vůni šeříku a máty. A vůbec nejraději to mám ze sedla koně.“ Zasněně jsem se usmála. Kráčela jsem ladně vedle něj a sem tam jsem se zadívala nějakým směrem, kde mě něco mohlo zaujmout. „ A taky mám ráda to co dělám. Pomáhání ostatním mi dává strašně moc. I když je to někdy těžké.“ Úsměv ze rtů mi zmizel a v očích se mi znovu objevil zvláštní stín, který tam byl před tím. Zachvěla jsem se a sklonila jsem hlavu. „ Dnes zemřel chlapec, který byl jen o malinko starší než Leo. Miluji svou rodinu a ten chlapec mi ho strašně připomínal. Mám o Lea strach.“ Mírně jsem zaryla prsty do Eddardova rukávu a kousla jsem se do rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Vlk a růže "Na Severu tolik květin neroste. Tedy ne, když je zima, který je tam docela často." Podotknu tak mimoděk a zadívám se na nebe. Hvězdy hezky svítí. "Ale i tak to tam má své kouzlo, když víš kam jít." Dodám, aby si nemyslela, že je to jen zmrzlá pustina, to opravdu ne, i když....někomu by to tak mohlo připadat. "Pomáhání ostatním je chválihodné, nicméně občas se to může člověku nepěkně vymstít. Dávej si dobrý pozor na to, komu pomáháš, ne vždy to musí být správné." Přemýšlím nahlas a pak se na chvíli zastavím a shlédnu na její tvář a ruku na svém rukávu. "Toho chlapce je mi líto, bohužel takové věci se stávají, připletl se kam neměl. Ale o Lea neměj starost, zvládne to. Je to přece syn Sera Victora a to už něco znamená ne? Určitě má nezlomného ducha po něm." Usměju se a snažím se trošku povzbudit. |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 6. XI. 281 stany obránců Chvíli to tady vypadalo, jako bychom hráli nějakou hru na omlouvání. Nejdříve on, pak dvakrát já. Říkala jsem věci, jež jsem příliš říkat nechtěla. Bude lepší, když z této konverzace uteču co nejrychleji a budu se věnovat jen tomu, kvůli čemu tady vůbec jsem. Jenže na mě ještě čekala jedna otázka, kterou princ vyslovil. Několik momentů jsem váhala, zda mu mám ještě odpovídat, ale když jsem zvedla zrak, všimla jsem si, že právě na to čeká. Povzdechla jsem si. "Řekněme, že můj otec k němu bude o dost méně milosrdný, než kdyby se v tom souboji zranil." Dále už jsem to rozvádět nehodlala. Pohled stočím k meči, který Rhaegar drží v ruce. Vrhla jsem na prince trochu podezřívavý pohled, ale při jeho slovech jsem jen tiše kývla. Jeho důvod meč vracet byl pochopitelný. Malé popíchnutí směrem k Robertovi jsem přešla, snad si Rhaegar všiml mých výrazů, když mi u nohou přistávaly štíty. "S tou ctí Starků jste se trefil do černého, Rhaegare." Neubránila jsem se malému úsměvu. Úsměvu nad naší tvrdohlavostí. "Nejspíš budete mít problém vracet i tu zbroj, natož tohle," ukázala jsem na zbraň. Ben ji odevzdal dobrovolně. Na druhou stranu ji Rhaegar opravdu nepotřeboval. Chvíli jsem s odpovědí váhala a bylo to poznat. Věděla jsem, že i kdybych si ho nechala já, k ničemu by nebyl a jen tak by někde ležel stranou. Sama mám zakázáno nosit zbraně (jako správná lady). "Ten meč si vezmu," rozhodla jsem nakonec. "Bratr jej nejspíš chtít zpět nebude, ale to už je asi jedno. Třeba ho někdy využiji já, pokud mi to někdo dovolí." |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk a růže „ Myslím, že sever bude mít jiné své krásy. Ale růže se dají pěstovat i v zimě, když narazíš na správnou odrůdu. Zimní růže jsou krásné. Potřebují chlad v pokojích, jinak se jim zrovna dvakrát nedaří.“ Pohlédla jsem na něj, zrovna když stočil pohled k nebi. Nakonec jsem pohledem sjela stejným směrem a zahleděla jsem se na hvězdy. „ Eddarde, zachraňuji životy. Tam ve stanech Mistrů… Nehledím ani na to odkud je, nebo co udělal. Eddarde…“ Vydechla jsem a sklonila jsem hlavu. „ Každý život má cenu. Každý. Nesejde na tom, komu zachráním život. Záleží na tom, jak s tím on naloží. Nemohu za nikoho rozhodovat o tom, co udělá dál se svým životem.“ Zahleděla jsem se znovu na nebe a na hvězdy, které svítili drahokamy na černém sametu. „ Nepomáhám nikomu v provádění zlých věcí.“ Sklouznu pohledem k Eddardovi a zadívám se mu do očí. „ Nic ho už nebolí. Netrpí a je mu jistě lépe. Ale přišel o možnost pokračovat a vést správný život, kvůli někomu jinému. Nejhorší je, že jsem mu nedokázala pomoct.“ Vydechla jsem a mírně jsem kývla, na zmínku o mém bratrovi a otci a o tom, že to jistě bratr zvládne. Pohledem jsem sklouzla zpět k nebesům. „ Řekni Eddarde, jsou tak krásné hvězdy i u vás?“ Zeptala jsem se, mírně zasněná. „ Vyprávěj mi o severu… Prosím.“ Usmála jsem se a znovu jsem se na něj podívala. |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, chodby Pořádek v gardě Vydám se ve stopách sera Hightowera a když se zastaví v prázdné chodbě, má zvědavost ještě stoupne. Proč mě vede sem, když je Elia i zbytek dvora v sále? Co může chtít? Přistoupím k němu tedy ještě blíž a vyčkávám, co se bude dít. |
| |
| Harrenov, velká síň Lahodná slova básní Sice si od Emmona vezmu nabízené víno, jeho další slova už mě ale nepotěší tolik jako pohár v ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaegar Targaryen pro Vlčí lady 6. XI. 281 stany obránců Konečně jsme hnuli z místa. Pokud to tedy mohu takto nazvat, obrazně řečeno. Docela mě zarazilo, že lord Stark nebere tento turnaje dostatečně "férově" a svého syna kárá za možnost, kterou dostal a vyzval mě. Dokonce se mi to ani nelíbí a pokud bych si měl vsadit, řekl bych, že lady Stark se to nelíbí též. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Vlk a růže "Není to tak jednoduché, jak to vidíš ty." Lehce si povzdechnu a dál pozoruji hvězdy. "Možná pouze zachraňuješ životy, ale nemáš pravdu, že nesejde na tom, kdo to je. Máš moc uzdravovat a s touto mocí přichází i velká odpovědnost, protože se může stát, že zachráníš někoho špatného. Vraha.....muže bezecti, Lorda, který se zachová, jinak než by měl. Může se pak stát, že kvůli tomu, koho jsi zachránila, nebo ušetřila příjdeš později o někoho na kom ti záleží. Je to stejné, jako na bojišti, když se máš rozhodnout zdali někoho koho porazíš propustíš, nebo popravíš. Musíš brát v úvahu riziko, které přinášejí obě možností." Vyslovím svou myšlenku a pak stočím pohled k ní. "Vyprávět o Severu? A co bys o něm chtěla vědět? Je tam věčně zima, tedy na Jižany určitě a taky je tam často bílo. No a nedaleko odtamtud je Zeď, která nás chrání před tím, co je za ní." Shrnu podle mne to nejdůležitější. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 7.XI. 281 Gerion "Dokonce i smích má své použití a svůj význam, pokud je použit správně a slouží patřičnému účelu." odložím pohár a pokračuji. "A co se týče dluhů, můj názor myslím znáš. Dluh každého Lannistra je rodinným dluhem a dluhy rodiny padají na má bedra. To já jsem za ně odpovědný a to já nesu jejich následky. Tak jako vždy Pán Skály nese celou tíhu svého postavení. Neznal jsi otce tak dobře jako my, takže nevíš kam vede, když se zásady opustí." Na chvíli se odmlčím. "Konej co uznáš za vhodné. Jsi můj bratr, nechám tě přece zavřít v celách nebo přikovat k posteli. Jen se vyhýbej Královu přístavišti jako by v něm řádil mor. To jediné po tobě chci a mám k tomu velmi dobré důvody." Vstanu a urovnám si kabátec. "Musíme jít. Pokud je nechám čekat ještě chvíli upoutám pozornost a to nechci." Vstanu a zamířím ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 7.XI. 281 Rickard Stark Lord Mace se jen lehce usmál. "Jde o vašeho syna. Eddarda. Zdá se nalezl zalíbení v jedné z mých neteří, Victarii. Milé děvče, zručná ošetřovatelka. Navíc se zdá, že i ona nalezla zalíbení v jeho osobě. Jsou mladí a svět patří pro tuto chvíli jen jim." Mace se lehce usmál a pokračoval. "Doba je zlá Lorde Starku. Velmi zlá. Oba to víme a oba se musíme připravit, jelikož až bouře udeří, smete bez jakékoliv milosti ty co nebyli připraveni." Mace jen krátkou chvíli sledoval tvář Strážce Severu než dokončil myšlenku. "Bylo by vhodné spojit naše dva rody a tady se možnost naskytla sama od sebe. Podle mého názoru by ji byla škoda nevyužít." Podíval se tázavě na svého protihráče a počkal na jeho odpověď. |
| |
| U královského stolu 7.XI. 281 Rhaella Targaryen, Oberyn Martell, Lady Blackmonth, Elia Martell Ti zatracení Dornové "Děkuji, pane." Vydám ze sebe neochotně. Jakoby bylo skvělí přijít o své majetky, o své "malé" bohatství a navíc strážit blázny. Vřelost Oberyna ovšem ignoruji, můj obličej zůstane strohý jako kámen. Kdo by chtěl čekat vřelost od někoho jako jsem já? Jsem snad nějaká půvabná dívka, aby se kurevník jako ten Dorn na mě usmíval a mrkal? Úsměv naštěstí poslouží i jako strohý pozdrav, Oberyn se poté naštěstí začne věnovat královně, manželce toho šílence. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro Procházka Když Aeric vyzvedne mou poznámku ohledně sochy v jejich božím háji, lehce se začervenám. Když nás chůva vzdělávala ohledně jižanských rodů, snažila jsem se si u každého zapamatovat alespoň jednu věc-což bylo často něco, co mělo alespoň něco k dočinění se severem-a o rodu Blackwoodů to byl zrovna tento detail. V duchu si slíbím, že jakmile budu mít opět přístup k naší knihovně, musím se toho o říčních havranech dozvědět mnohem více. Když lorda reaguje na mou poznámku o princi, chvíli se obávám, že mne vzal až příliš vážně, avšak naštěstí to pokračování rozhovoru nikterak nebrání a musím uznat, že jsem za to ráda. Čím více Vás sebou bude strýc brávát na porady, tím lépe se naučíte lidi číst…konec konců je to jedna z věcí, jež by měli lordi vynikat-a vzhledem k tomu, že zbytek už Vám jde nadmíru dobře, tak alespoň víte čemu se teď věnovat. usměji se lehce, avšak dávám si pozor, aby to byl úsměv přívětivý, nikoliv jakkoliv vyčítavý. Záleží na tom, co byste o mne rád věděl, můj pane. nadzvednu obočí Myslím, že vše, co o mne může kdo říci, je obsaženo v mém původu…sever nás často všechny definuje mnohem více, než bychom snad byli sto přiznat… sklopím na chvíli pohled, myslíc nejen na Lyannu, ale také na sofistikovanou lady Tully …přesto, pokud je něco, co by Vás snad zajímalo… usměji se opět a vesele pohlédnu na můj doprovod. |
| |
| Společnost Vysoké Zahrady 7.XI. 281 Denyse, Leyton a jiní Tyrellové Lady Olenna se na Pána Vysoké věže jen lehce a téměř závistivě usmála, zatímco její syn jen něco zamumlal pod vousy a odešel za Rickardem Starkem. "Papá," prohodila klidně Allerie, "můj manžel se zúčastní pranice. Jen slíbil, že postaví v Zahradě nové septum, pokud Sedm sešle na Lorda Tywina, neodolatelnou touhu běžet jen jedním směrem. Mace má poněkud komplex a zase se nesluší aby byl uražený na muže co ho téměř ve vlastní náruči donesl k mistrům." Allerie dokončila větu a rozhodila rukama. "Muži," ozvala se Královna Trnů zabalená do teplých dek, "pořád spolu soutěží o a poměřují délku." Podívala se za svým synem. "Nesnáším Tywina, je arogantní, namyšlený a studeně krutý, ale musím ho obdivovat. Mít ho největšího v téhle společnosti, je výkon hodný uznání." Lehce a zamyšleně se usmála. Allerie se mezitím zaposlouchala do recitujících básníků. "Lorde Leytone," stará dáma se otočila na Lorda Hightowera, "jistě vám nebude vadit, když Denyse představím několika mladým mužům s vhodným postavením a původem." Lehce se na něj usmála, ale oči říkaly, že tohle nebyla prosba. "Co ty Denyse. Nebude ti vadit, když poznáš pár nových tváří. Jej, když já byla mladá. Odmítla jsem Targaryena." Rozhlédla se kolem a jasně viděla jaké nadšení vzbuzují její historky u těch co je slyšeli už stokrát. |
| |
| soukromá zpráva od Lewyn Martell pro 7.XI. 281 Arthur Dayne Lehce udiveně vytáhnu obočí."A jinak byl Lord Velitel Hightower zdráv?" Položím mu otázku, ale raději si nepočkám na odpověď a přesunu se myšlenkami k turnaji básníků"Pravda, ty neomdléváš ani nevraždíš." Prosté konstatování, ale míněné bez jakékoliv urážky. "Mimochodem škoda, že se neúčastníš. Jsi ten nejlepší šermíř jakého jsem viděl. Ten nejlepší rytíř a nejspíše by si byl i ten nejlepší básník. Skutečná konkurence našeho drahého prince." A to že si pamatuji, jak Rhaegar žvatlal a padal z dřevěného koníka si nechám pro sebe. Rytíři se nesázejí, rytíři nemilují, rytíři nesouloží. O bohové jsou chvíle, kdy se musím ptát jestli je svět připraven na takového rytíře jako Arthur, protože jsou chvíle, kdy bych ho nejraději udusil. "Ať vyhraje ten nejlepší," podám mu ruku na znamení dohody a dodám. "Dorn!" Lehce se na něj usměji. "No co se Oberyna týče. Asi chce dokázat, že je možná se usouložit na smrt." Ještě bych chtěl něco dodat, ale v tom se dveře otevřou a za nimi se objeví král. Všichni se okamžitě mírně ukloníme a nasadíme vážné tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Aerys II. Targaryen pro 7.XI. 281 Viserys Jeho oči zatěkaly po místnosti rychleji než to u něj bylo obvyklé a pak se najednou zastavily. Ne její bastard nikdy nezdědí můj trůn. Je jen bastard, parazit Joanno. Nikdy co je mé nebude jeho. Podíval se na Viseryse neobvykle přítomným pohledem. "Musíš čekat. Čekej a vše bude tak jak si zasloužíš a jak to má být." Odpověděl mu a zaklepal. Služebníci na druhé straně otevřeli dveře a čtyři bílé pláště se uklonily. |
| |
| 7.XI. 281 "K věcem, jež neznám, horoucně se vinu, ženu se k cíli, jehož nežádám, kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu, kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám, můj druh je ten, kdo vemluví mně klam a „labuť černá je jak havran“ dí, v tom spojence zřím, kdo mi ublíží, mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán, mám v mysli vše, jen ne to nejbližší, srdečně přijat, každým odmítán." Skončil svůj přednes další z básníků a odměnou mu byl potlesk. Pak silný hlas heroldů přerušil hluk v síni. "Aeyrs z Rodu Targaryenů. Král Andalů, Rhonyů a Prvních lidí. Pán Sedmi Království a Ochránce Říše!! Volali, když se mohutné dveře umístěné na druhém konci síně, naproti čestnému stolu otevřely a dovnitř vstoupil Aerys. Cestu mu razili zbrojnoši v černé a rudé a za ním kráčely Bílé pláště s princem Leywynem v čele. Muži a ženy v síni, před králem skláněli své hlavy. |
| |
| Stádo jelenů 7.XI. 281 Večernice Selwyn "Ale jistě, ale jistě." Houkli mladí rytíři sborem. "Přece nemůžeme dopustit aby muž tak obratný mečem i jazykem jako vy lorde Tarthe, nepředvedl své umění v tak důležité soutěži básníků." zakřičel z horní řady mladý Pentrose. "No a co se jeho Parožnatého lordstva týče." Přidal se Buckler. "Naposledy bylo viděno ve společnosti mladé dámy s krásou a ladností vlčice a se srdcem studeným jako severní vítr daleko na Zdi." Rytíři uznale přikývli hlavami a Buckler pokračoval. "Takže pokud Jelen ulovil Vlčici, nemá cenu ho tady očekávat. Pokud Vlčice jako vždy a jako obvykle ulovila Jelena. No pak bych našeho pána hledal ve sklepě, kde se bude pokoušet utopit v sudu s vínem." Lehce se usmál a chtěl ještě něco říci, ale už to nestihl. Heroldi oznámili příchod krále a hovor usatl jako když utne. |
| |
| Věž středem pozornosti 7.XI. 281 Garth Hightower Jen co jsi sešel z pódia upoutala tvůj pohled a již od pohledu bylo jasno, že ty jsi zajímal mnohem dříve. Jemně dloubla do svého společníka. Staršího rytíře oblečeného dle vybrané módy v plášti podšitém hranostajím kožichem. Společné rysy prozrazovaly, že bude jejím blízkým příbuzným. Vstali a zamířili přímo k tobě. On se ti mírně poklonil a ona udělala předpisové pukrle. "Hezká báseň, sere Garthe. Skutečně velmi hezká. Dovolte mi abych se představil." Dodal ještě mnohem formálněji. "Jsem Gyles Rosby z Rosby v Korunních zemích a tohle je Lilla má dcera." Mladá lady Rosby udělala další pukrle. "Jsem ráda, že mohu potkat tak slovutného básníka a dokonalého rytíře." Lehce se usmála a podívala se Garthovi přímo do očí, místo toho aby svůj pohled sklopila do země. |
| |
| Mladší bratr 7.XI. 281 Brynden Jen se na něj podívám a trochu překvapeně zvednu obočí. "Ano možná by bylo nejlepší, kdyby si někoho našla sama. Jsou tady ale i jiné věci, které musím brát v potaz a které tobě Bryndene, jsou Bohům díky ukradené. Musím ji najít manžela, který bude vyhovovat naší rodině. Někoho, kdo ji bude hoden a roven. Zároveň ten někdo musí ctít závazky. To se Tywinovi musí nechat, že kdyby byl Tully byl by dobrý Tully." Upiji víno a pro tuto chvíli, chci již přemýšlet o něčem jiném."No tak bratře. Možná ti to nepřijde, ale pořád se dovedu dobře ohánět. Podívej se na Jona Arryna. Je starý jako my dva dohromady, ale pořád bych se mu nechtěl postavit v souboji. Pokud ale dáváš přednost lukostřelbě. Je to tvoje volba. Jen škoda, že Černá ryby nebude na kolbišti. Byla by to pro nás velká vzpruha." upiji ze svého poháru a podívám se na bratra, jestli nezmění názor. "Rozhodnutí je jako vždy na tobě." Ještě se na něj nespokojeně podívám, jestli náhodou nezmění názor. |
| |
| Lebky a Polibky 7.XI. 281 Lebky a Polibky Rytíři Bouřných krajin bouchli smíchy jako jeden muž. "Taky pravda, taky pravda." Pokřikovali jeden přes druhého aniž by řešili, že ruší básníky při jejich přednesu. "No hlídat, jak hlídat. Před vámi, Lebky a Polibky. Copak jste nezískal nic z kouzla prince Rhaegara aby se za vámi dívky vrhaly samy, jako námořníci za voláním sirén." Víno kolovalo proudem a Bouřná mládež byla čím dál tím víc veselá. "Mimochodem, pokud hledáte Gryfa tak ten tady není." Odpověděl Buckler a upil než pokračoval. "Navíc nevím, jestli by mne jeho úspěchy na poli lásky zajímaly. Nikdy jsem nebyl zvědavý na polykače mečů." Znovu bouchli smíchy. "No Lebky, nestůjte tam. Přisedněte k nám. Máme víno a netušený výhled na křesla Tyrellů. Lady Allerie zase vypadá, jako by potřebovala zahřát." rytíři se rozsedli a zvali Richarda k sobě. |
| |
| Emmon Frey 7.XI. 281 Genna Emmon obrátil svůj pohár jedním douškem a okamžitě se natáhl pro další. "Mohl bych si vyřvat plíce a stejně by se nic nezměnilo. Pořád bych nebyl Drak a nemel pod zadkem to odporné železné křeslo." Odpověděl své ženě a neklidným pohledem kontroval jednu za řadu za druhou jako by někoho hledal. Heroldi ohlásili krále. Emmon povstal a hluboce se uklonil jako ostatní. "Tak to vypadá," pošeptal své ženě, "že jsme nejvíc Lannistři v dosahu. Nevíš, kde jsou tví bratři. Tedy ti co mohou chodit?" Položil své ženě otázku a když se narovnal vypadalo to, jako by mu přibylo důstojnosti a hrdosti. |
| |
| Básníci 7.XI. 281 Anya Waynwood Básníci se před Lady Waynwood rozestoupili a více než ochotně ji pustili do své společnosti. Vypadali dokonce, že by i zabíjeli jen kdyby věnovala kousek pozornosti tomu nebo onomu. Ti nejméně známí, vykazovali nejvíce úsilí upoutat na sebe svou pozornost. Ti zkušenější, kteří už zpívali u dvora, věděli že se na ně stejně dostane a nepotřebovali vykazovat přílišnou snaživost. Tom z Ashfordu, zvaný Vysoký. Člověk černých vlasů, který převyšoval ostatní nejmíň o stopu svou výškou a jehož talent se mohl rovnat s těmi nejlepšími se na konec nad Lady Anyou smiloval a vydal se ji zachránit z houfu prosebníků. "Má paní," hluboce se jí uklonil a nenápadně odstrčil jednoho z méně slavných kolegů stranou. "O čem si má paní bude dneska přát slyšet. Co by vám udělalo radost?" Zeptal se a zle se podíval na ty nejvíce neodbytné ze svých druhů. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk a růže „ Víš... Eddarde nechápeš jednu věc. Když jsi tam, je jedno, kdo to je. Není čas přemýšlet nad tím jestli mu zachráníš život a on ti bodne kudlu do zad. Pochybuji, že na bojišti je to jiné. Jenže tam je úděl jiný, Ede. Já nemohu soudit činy ostatních, to není můj úděl. Nejsem král ani lord, ani nikdo jiný Eddarde. To oni mají soudit hříchy. A vlastně ani oni na to nemají tak velké právo, jako bohové. Jen ti mají soudit nás.“ Pohlédnu na něj. Zjevně v tomhle máme odlišný názor na věc. Ale to se mezi lidmi stává. Tiše jsem vydechla a pohlédla jsem na Eddarda. „ Eddarde, nejspíše máme mírně rozdílný názor. Já vím. Ale nechme tuhle debatu na nějakou lepší dobu, kdy si vysvětlíme oba dva důvody, které nás vedou k takovému názoru jaký máme. Nekažme si večer složitými věcmi... prosím tě.“ Mírně jsem se pousmála a přejela jsem volnou rukou po Eddardově loktu. Jemně jsem se zachytila i touhle rukou jeho rámě a znovu jsem se zahleděla na hvězdy. „ Vyprávěj mi cokoliv. Jak vypadá Zimohrad? A ta Zeď? Byl si na ní někdy?“ Mírně jsem se usmívala. Pravdou je, že dokud jsem s Eddardem, cítím se lépe než s kýmkoliv jiným. „ Kam bys mě vzal, kdybych na sever přijela úplně poprvé?“ |
| |
| soukromá zpráva od Rickard Stark pro 7. 11. 281 Harrenov Mace Tyrell To, jak parafrázuje lord Tyrell hrozbu blížící se zimy na mě žádný valný dojem nedělá. K tomuhle poupátku mám problém cítit respekt, ať už se snaží jak chce. Jeho marný pokus o skolení Tywina Lannistera mu na prestiži rovněž nepřidal. Dalších pár vět Olleniny loutky si však vyžádá mou plnou pozornost. Opravdu jsem byl právě požádán o ruku svého syna? Svět je zdá se plný zvláštností. „Ehm,“ odkašlu si a zavrtím hlavou, jak mi hlava pracuje na plné obrátky, „přiznám se lorde Tyrelle, že jste mne touto nabídkou poněkud zaskočil. Rád bych si vzal nějaký čas na rozmyšlenou když dovolíte, jak že se ta dívka jmenuje?“ |
| |
| Nápadnice ve frontě a šílený král za dveřmi 7. XI. 281 Ještě se ani nestihnu pod pódiem rozkoukat a už mě přepadávají první hosté. Lord Rosby působí jako velice formální muž a jeho dcera jako nenasytná malá lady. „Můj pane, má paní, potěšení je na mé straně,“ pozdravím a odtrhnu pohled od drzé dívčiny zpět k lordu Gylesovi. V hlavě mi zatím zní již dobře známé poplašné zvony – hostiny jsou jako stvořené pro lordy hledající nápadníky pro své dcery. Smůla příteli, já se zas tak brzy usadit nehodlám. „Užíváte si turnaj?“ zeptám se lorda Rosbyho těsně předtím, než vchází náš šílený král. Před skloněním hlavy si jej ještě bleskově prohlédnu. Tak takhle tedy vypadá muž, jenž uvádí vše do úpadku? Šílený král, díky němuž se i slavné bílé pláště mění ve skupinu manekýn bez špetky pořádného vlivu... |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Vlk a růže "Jak si přeješ." Lehce jí pokynu hlavou na znamení souhlasu, že debata bude odsunuta na pozdější dobu. Vím však, že pravděpodobně stejně ani tehdy k ničemu kloudnému nepovede. Ale to nyní opravdu stranou. S klidnou tváří poslouchám nadšené otázky Victarie, která se zdá být na Sever nějak moc zvědavá. Musím se tomu nadšení pousmát. Sever je sice pěkný a je to můj domov, ale přece jen ona je z Jihu a pravděpodobně jí ono nadšení přejde až bude na Severu. "Zimohrad je asi jedním z nejkrásnějších děl Starků. Je to nedobytné sídlo a srdce Severu. Je to odvěké sídlo pánů Severu, kterými jsou již odedávna právě Starkové." Hledím před sebe, jako bych si četl naše dějiny. "Na Zdi přímo jsem ještě nebyl, ale jednou jsme projížděli docela poblíž. Je vidět z velké dálky a je velmi impozantní o tom nemůže být řeč. Vylézt po ní je takřka nemožné a byl by šílenec ten, kdo by to zkoušel. Dosud nechápu, jak přesně je postavena, ale vypadá, jako obří ledová stěna, která nás dělí od toho, co je za Zdí. Význam Noční Hlídky nepodceňuji ani v nejmenším." Odpovím na její otázky a tu poslední si nechám na chvíli ustát.¨ "Kam? Patrně na Zimohrad do háje s Čarostromem, nebo do naší rodinné krypty, jsou tam sochy všech mých předků, na které naše rodina nezapomíná." Pokrčím rameny a sleduji Victarii. "A co ty mi řekneš o Jihu?" Obrátím kartu a povytáhnu obočí. |
| |
| Král si přišel poslechnout básníkyHarrenov, hradní síň, 7. X. 281Jaime Lannister, ser Whent, Aerys, Oberyn a Elia Martell.. Mrzelo mě, že mi Elia nedala žádnou odpověď. Sice jsem přikývla, že chápu, ale mrzelo mě, že na mě ani nikdy pořádně nepromluvila. Snad se mi všichni stranili proto, že si mysleli, že jsem stejná jako Aerys? Byla jsem jen zavřená se septami, nebo v jeho odporné společnosti. Můj milovaný syn neměl čas ani na vlastní ženu, natož aby si jej udělal na svou starou matku, druhého syna ode mě odstrkoval sám Aerys od samého počátku.. Rozhodně bych se už měla toho šílence zbavit.. ale, přeci nejsem vrah, natož abych zabila či nechala zabít vlastního bratra! Pozornost jsem však následně přesunula k princi Oberynovi. "Velice děkuji, princi Oberyne, leč mým uším patří pouze verše ze Sedmicípé hvězdy a ty, které mi složí můj drahý choť," pousmála jsem se s pobavením, které mi na tváři vykreslila těžká ironie. "Leč je zde spousta dam, které dychtí po tom, aby se jim dostalo od vás té cti, tím jsem si jistá," dodala jsem ještě blahosklonně a upila ze své vlastní číše silně zředěného vína, ze kterého se mi i tak dělalo nevolno. Mezitím, co se spolu bavili Martellové, jsem věnovala svou pozornost těm, kvůli nimž jsme tu byli - básníkům. Zatím to nebylo nic, kvůli čemu by se dámy rozplakaly dojetím, nicméně alespoň ser Hightower mírně pobavil bouřné osazenstvo. Po zbylou dobu jsem rozostřeným pohledem klouzala po okolí. Bylo mi zle a měla jsem náhle podezření, jestli se v mém poháru kromě vody a kapky vína neobjevilo ještě něco jiného. Ostatně, v dnešních dobách si nemohl být nikdo jistý. Ovšem, k čemu by bylo otrávit zcela zbytečnou královnu? Snažila jsem se alespoň budit zdání, že jsem zcela v pořádku a hrdě jsem měla hlavu vztyčenou.. a pak se otevřely dveře a vešel Aerys. Pohled se mi na něj zaostřil, výraz mi zkameněl. Otočila jsem hlavou a poručila donést víno pro krále, aby bylo připravené, jakmile dorazí až sem a zasedne do svého křesla.. |
| |
| soukromá zpráva od Aeric Blackwood pro Procházka "Někdy to zní zvláštně, mít strýce, který je jen o pár let starší, než já." Zašklebím se. Oproti matce je můj strýc velmi mladý. Věkový rozdíl mezi nimi je.....no, jako mezi mnou a mou matkou. Otec měl strýce hold docela pozdě. "Vím, co se o Seveřanech říká a věřil, bych že něco pravdy na tom bude. Přece jen na Severu vládnou mečem stejně dobře ženy, jako muži nemám pravdu?" Pousměju se. Docela si umím představit, že Barbrey umí třímat meč. "Každopádně rád bych se dozvěděl více o Vašem životě Má Lady. Jaké to vlastně je u Vás v domovině, bohužel jsem tam ještě nikdy nebyl. Ale věřím, že je tam krásně. Také je Váš rod proslulý skvělými koňmi, předpokládám tedy, že jste zdatná jezdkyně, která si svého koně vycvičila sama." Usmívám se a pozoruji Barbrey. "Máte vlastně, nějaké sourozence? Já kupříkladu pouze mladší sestru." Vyložím a snažím se udržet živý hovor, který je mi velmi příjemný. "Má zajímavé okouzlující oči." Prolétne mi mimoděk hlavou myšlenka. "Máte nějaký životní cíl má Lady?" Otážu se jí se zájmem. |
| |
| Harrenov, veľká sieň "Isteže, meč v jednej, harfa druhej ruke...Lewyn, nebavil si sa poslednou dobou s mojou sestrou?" stihnem si ešte povzdychnúť než nás preruší príchod panovníka Siedmych kráľovstiev. Úsmev okamžite nahradím vážnou tvárou, i moja nálada trošku utrpí - zrovna som si začínal rozhovor s Dornským princom patrične užívať. Povinnosti však volajú... Zaradím sa za kúsok za Lewyna, po jeho pravici - je fajn mať niekoho ako on po boku ak by došlo k stretu, jeden sa môže spoľahnúť, že odvedie svoju časť prvotriedne. Celou cestou si všímam reakcie i tváre prítomných - pre istotu. Príliš neverím, že by sa našiel niekto tak šialený aby ohrozil kráľa tu a teraz, no problémy môže vyvolať čokoľvek. A radšej ich zastaviť hneď, než to nechať prerásť v niečo horšie, pre všetky zúčastnené strany. Až dorazíme k trónu pozdravím miernym úklonom kráľovnú a povzbudivo sa usmejem na Jaimieho, nášho najnovšieho a najmladšieho brata. Vzápätí sa postavím na svoje miesto a...vyčkávam. Práca člena gardy nie je väčšinu času príliš záživná, teraz mám našťastie aspoň predstavenie pred sebou. Pozornosť však nepoľavím a stále si všímam akýkoľvek podozrivejší pohyb či správanie prítomných. Jeden nikdy nevie... |
| |
| Harenhall Jorah Mormont 7.XI.281 Pozorně se rozhlížím po sále, přičemž poslouchám slova lorda Mormonta. "Lid Medvědích ostrovů byl vždy odvážný, pokud vím, tak zimy tam bývají nejtvrdší a přicházejí nejrychleji. A jestli o mě měl otec strach, tak jeho kamufláž byla dokonalá." Unaveně položím pohár na stůl a promnu si nos poznámku o víně ani nekomentuji, otec už mě s ním viděl tolikrát a nikdy neměl nic proti. "Pokud se pěveckého turnaje zúčastníte lorde Mormonte, tak mi nezbude nic než popřát Vám štěstí a přízeň zdejších dam, jistě je oslníte." Pak ale vejde můj lord otec a atmosféra ihned trochu zhoustne lord Mormont mi sice naznačuje abych mu podal číši, ale já se ještě rychle napiji a podám mu ji až prázdnou. "Buď domů na Sever, nebo k lordu Arrynovi jako panoš... Nechci jet na jih, je tady teplo. Nejradši bych zůstal na Severu... Ale pokud bych nemohl, tak cestování není špatná věc." Pokrčím rameny a začnu se zvedat od stolu. "Děkuji Vám lorde Mormonte za Vaší pohostinnost ale bohužel musím jít." naznačím kývnutím hlavy na lorda Starka. Pak se jen ukloním lordu Mormontovi i ostatním u jeho stolu a vydám se do plamenů pekelných, čili za mým otcem. Než však mohu dojít až k němu, tak jsem předběhnut lordem Tyrellem. Na to jak je ten muž tlustý, tak čiperný je až až. Využiji ale toho že je otec zaměstnán a nenápadně se vytratím kamsi do stínů Hlavního sálu, odkud jsem rozhodnut nevylézt, aby mě otec nemusel mít na očích. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk a Růže Jsem ráda, že souhlasil, že téma léčitelství a těžkých rozhodnutí necháme na někdy jindy. Kdo ví, jestli k němu vůbec někdy dojde. Možná nedojde, možná ano, kdo ví… Každopádně tiše pokračuji v pomalém kroku po jeho boku a pozoruji oblohu plnou hvězd. „ Slyšela jsem, že zdi Zimohradu jsou teplé, ačkoliv se mu říká Zimohrad a navozuje to pocity chladu jen z jeho jména…“ Zamyslela jsem se, když mluvil o svém domově. Stále jsem se usmívala. Jakmile začal mluvit o Zdi, která nás oddělovala od nejzazšího severu, začala jsem přemýšlet o něčem obrovském, co stejně moje představivost nebyla schopná plně vykreslit ani zdaleka. Ale představivost a oči mají velkou moc nad myslí… „ Chtěla bych ji někdy vidět. Vím, že tam ženy nechtějí, ale alespoň ji zahlédnout, nebo snad na velmi krátkou dobu navštívit. Možná dodat pomocnou ruku při léčení omrzlin a tak… musí to tam být strašné. Obdivuji ty, kteří tam stojí svou stráž. Chůvy mě i bratrovy vyprávěli různé příběhy i ty o Jiných…“ Zamyšleně se rozhlédnu kolem a lehce se zachvěju. Zářivě modré oči, chladná kůže a smrt ve tváři. To je prý to, co vidí ti, kteří potkají Jiné… Je to ale pravda? Už dlouho nikdo žádného neviděl… Snad tisíce let. Eddard mě ale velmi překvapí, když mi oznámí, že by mě vzal do rodinné hrobky, kde jsou pohřbeni všichni jeho předci. Zachvěju se a kousnu se do rtu. „ Hrobka?“ Zeptala jsem se opatrně. Mrtví mají odpočívat v klidu. S nejistotou v duši jsem se rozhlédla a následně jsem se podívala na Eddarda. „ V prastarém Božském háji Vysoké zahrady jsou tři prastaré čarostromy, kterým se říká Tři zpěváci. Jsou tam skleníky a zahrady plné květin, ovocných stromů, ovoce a překrásných ptáčků, švitořících ve větvích stromů. Pokud bys přijel, vzala bych tě nejspíše do mých zahrad u našeho domu a pak do Posvátného háje…“ Se zamyšleným úsměvem na rtech jsem vydechla. Koutky úst se mi pozvedly do ještě většího úsměvu, když se zeptal na Jih. „ Je tam teplo. Krásně teplo, jemný vánek, a když prší, je to jako chladivý poprašek, jemná chladivá sprcha.“ Na krátko jsem se odmlčela, než jsem se usmála a hrdě zvedla hlavu s pohledem upřeným na Eddarda. „ Troufám si říct, že je to nejkrásnější město v Západozemí, které jsem kdy viděla.“ |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Vlk a Růže Pousměju se mírně a lehce pokývnu hlavou. "To je pravda, překvapuje mne, že to víš. Hrad vyhřívá horký pramen, který tam vyvěrá." Objasním trošku a poslouchám, jak mluví o Zdi. Nedivím se, že slyšela příběhy a že jí láká vidět Zeď. Kdo by taky nechtěl, je to jedno z nejúžasnějších děl v Západozemí. "Taky mi vyprávěli mnohé příběhy. A věřím, že některé z nich jsou jistě pravdivé, ač hodně staré a možná nyní ne moc aktuální. Sloužit v Noční Hlídce je čest, která není dostatečně doceněna." Nad otázkou ohledně hrobky mírně pokývnu hlavou a tvářím se při tom naprosto vážně. "Je to místo, kam se většinou dostanou jen příslušníci našeho rodu. Jen málo těch, kteří k němu nepatří spatřili její krásy." Pak již poslouchám její vyprávění o jejím domově a se zájmem pozoruji okolí, je však vidět, že poslouchám bedlivě. "Teplo....mmm něco na co moc zvyklý nejsem. Příjemný je i mírný chládek na Severu." Lehce se zašklebím a stočím k ní dolů pohled. "Počkej až uvidíš Zimohrad. Ymmm tak mne napadá, že je docela zvláštní, že se u vás dochovaly Čarostromy. Většinou jsou již jen na Severu. Na Jihu byly pokud vím vykáceny s příchodem víry v Sedm." Sleduji jí. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro Procházka Když se Aeric zmíní o ženách schopných vládnout meči, jen se lehce zasměji. Myslím, že v tomto ohledu vás zklamu-nejedná se totiž o vůbec tak běžnou věc jak byste se snad mohl domnívat. Jistě je zde například lady Maege Mormont…a musím uznat, že ani já snad nejsem tak elegantní dámou, jaké snad vídáte každý den v Říčních krajích, avšak naši otcové nás vídají s meči v rukou asi s takovou radostí, jako by tomu bylo všude jinde v zemi. snažím se upřesnit situaci, přemýšlejíc, jak by lord Aeric asi reagoval na řeči o ženách divokých. Brázdy by pro Vás byly pravděpodobně ponurým místem. zadívám se na působivě zaplněné okolí Harrenova jimž se procházíme Jsou to spíše větrem ošlehané pláně, než li cokoliv jiného. Přesto se u nás najde většina úrodné půdy na severu-a jak jste již sám zmínil-náš kraj je dokonalý k chovu koní-a ano, vycvičila jsem jich několik…alespoň tuto volnost mi můj otec nechává. odvětím a má mysl se navrací k Divokému, který teď jistě odpočívá v prostorných stájích nedaleko. Mám sestru a tři bratry-a pokud se nemýlím, měl jste již čest se setkat i s mým bratrancem Markem. Jsem si jista, že dnes je zaměstnán davem dívek v sále, avšak myslím, že byste si mohli vcelku rozumět. usměji se, avšak další otázka mého doprovodu mne vcelku zaskočí. životní cíl…? zopakuji tiše, pohlížejíc náhle na zem před námi spíše než kamkoliv jinam …snad spíše jen zbožní přání… zasměji se trochu hořce. …hm…ale co takhle něco menšího? Třeba cíl dnešního dne byl přežít všechny dnešní milostné písně, dokud nepřijde na řadu nás korunní princ-a musím uznat, že jste mi cestu k tomuto cíli vskutku zpestřil…děkuji. usměji se opět naplno. Ale když už jsme u toho…jaké jsou Vaše cíle? |
| |
| Brat 7.XI.281 Hoster Tully "Dobre vieš, že takéto slávnosti ponúkajú na uzatváranie sňatku najlepšiu príležitosť." Snažím sa uzavrieť túto tému. Mňa sňatky nikdy nezaujímali, ani nebudú. Je to veľký záväzok na celý život. Brat sa ma pokúša presvedčiť, aby som sa zúčastnil meelee spolu s lordmi riečnych krajín. "Na takéto zábavky sa nenechám dlho presviedčať." Zasmejem sa. "Tak fajn poslúchnem svojho staršieho brata a zabojujem si s vami." Ak sa kvôli tomu nebudem môcť zúčatniť lukostreľby, tak až uvidíš, aký dokážem byť otravný. "Ale to nič nemení, na tom, že sa viac teším na lukostreľbu. Myslím, že mám dobrú šancu sa umiestniť na dobrom mieste." Len pokrčím plecami. Nepotrebujem nikomu nič nedokazovať, ale zmerať si síly s ostatnými nie je nikdy na škodu. Konkurencia je zdravá. Taktiež mi mŕtvy jeleň nepochváli precíznu strelu. "Inak," začnem s novou témou "zaujímalo, by ma prečo si náš kráľ vybral do svojej gardy práve mladého Lannistera. Vieš o tom niečo?" |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk a Růže „ Nejste úplně odříznutí. Občas se objeví nějaký pěvec, dobrodruh nebo cestovatel, či rytíř, který vás navštívil.“ Pousmála jsem se. „ Jsem zvědavá. Opravdu se těším. A ani nevíš, jak bych chtěla ukázat ti Vysoké zahrady. Je to úžasné město. Harrenhall a Královo přístaviště proti tomu nejsou vůbec nic…“ Zazubila jsem se spokojeně. Vážně je to nejkrásnější místo západozemí. Minimálně pro mě určitě. Ale to je názor od názoru. „ Já nejsem zvyklá na zimu, ale když člověk chce, dokáže si zvyknout a přizpůsobit se všemu, Ede…“ Usmála jsem se na něj mile a s velkou důvěrou v očích. Jakmile ale zmíní čarostromy a víru v sedm, zamyslím se. „ Víš, Tyrellové si váží květin, zvířat i stromů. A Mít tři Čarostromy v zahradách, je vzácné. Nehledě na Víru v Sedm.“ Koukla jsem se na něj a nakonec jsem se rozhlédla kolem. Možná, že se to Sedmi nelíbí, ale náš rod má svůj názor na věc. „ Začíná být chladno.“ Šeptla jsem tiše, když nás ofoukne studený vzduch. Zachumlala jsem se do pláště a pohlédla jsem na nebe. „ Je jasno. V noci bude opravdu zima….“ Zamyslím se a podívám se na Eddarda. „ Těším se na Sever, i když tam bude zima. Ale ráda bych byla, kdybych ti mohla ukázat, odkud pocházím já. Jel bys semnou na pár dní do Vysoké zahrady?“ |
| |
| soukromá zpráva od Aeric Blackwood pro Procházka "Ach tak, jak vidím, tak rodiče jsou patrně všude podobní co?" Zasměju se a myšlenky se stočí k mé sestře. "Myslím si, že byste si rozuměla s mou sestrou, ta je také nespoutaný živel, který rád dělá to, co není u dam až tak obvyklé. Nemohu říci, že bych jí v tom nepodporoval." Přiznám se nakonec, protože ano závody na koních se sestrou, nebo naše výlety do přírody nejsou nejhorší oddech. Zvláště, když s námi jede třeba i náš mladý strýc. "Mmmm neřekl bych, že nějaké místo je ponuré. Každé má své kouzlo a vidět u vás ty stáda prohánějících se koní po pláních musí být úžasný pohled." Trošku se zahledím zasněně na oblohu při té představě. Ano musí to být krása. "Tedy máte spoustu sourozenců. Ano s Vaším bratrancem jsem měl již tu čest se setkat. I když věřím, že nebude na škodu jej poznat, tak jsem raději za Vaší společnost má Lady." Usměju se a stočím k ní pohled. Nad odběhnutím od původní otázky se musím usmát. "Že by měla odpor k milostným písním....ach....nu to jsem asi zrovna dobře nezazářil." Bleskne mi hlavou neklidná myšlenka, kterou však rychle zaženu. "To já děkuji Vám má Lady. Jsem rád, že Vám má přítomnost není nepříjemná." Usměju se a zamyslím se nad její otázkou. Na chvíli vzhlédnu k nebi a mlčím. "Mé cíle? Hmmm mimo jiné asi docela prosté. Založit rodinu a mít spokojený život....." Vypustím z pusy ani nevím vlastně jak. Nějak jsem o tom nepřemýšlel a řekl to prostě podvědomě. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Vlk a Růže "Věřím ti, že je. A Královu Přístavišti se rád vyhnu, je tam na mě až příliš politiky." Pousměju se a poslouchám Victarii dál. "To máš pravdu zvyknout se dá na vše." Přikývnu ač si neumím v tuhle chvíli představit, že bych žil dlouhodobě na Jihu. Když přijde vysvětlení ohledně čarostromů kývnu, že rozumím. "Zvláštní pojetí, ale je to zachovaný poklad to ano." Musím souhlasit. Ač nevěří ve Staré Bohy, ty stromy jsou něčím, co je tam udržuje naživu. "Zima? Mmm ne dnes bude jen trošku chladno, je tu relativně teplo." Usměju se když pohlédnu na oblohu. Mimo to si rozepnu svůj plášť s ozdobným kožíškem a přehodím jej Victarii přes ramena. "Vem si jej pro mne je ještě teplá noc." Ubezpečím ji s klidnou tváří. "Samozřejmě rád poznám místo odkud pocházíš." Přikývnu docela pohotově. Odmítnout by bylo neslušné a nesprávné. |
| |
| soukromá zpráva od Tygett Lannister pro Den po turnaji Stojím v Kevanově komnatě. Ani nevím proč jsem sem přišel, ale je to tak a já jsem tady. Bratr noc přežil, což je dobré znamení. Jestli přežil první noc, tak by mohl přežít i tento turnaj. Z myšlenek mě vytrhne až bratrův hlas. Otočím se proto na něj, svůj standartní výraz ve tváři. "Spíš jsem tě chtěl vidět ještě jednou vcelku, protože až se vrátím na Skálu, tak tě Dorna roztrhá na kusy." Pomalu dojdu až k posteli, tak aby na mě Kevan viděl a nemusel se natáčet způsobovat si tak bolest. "Co tě to napadlo? Brát si ostrou zbraň? Nejsi špatný válečník, ale ty patřís s kapitány za stůl k mapám, ne do první linie." Můj hlas je ledový, ale každý kdo mě dobře zná by zaslechl náznak starostí. "Na mě se s ostrými vrhl klidný vlk... Měl štěstí... Měli jsme ho oba. On proto že mi sklouzla zbraň a já proto že ani on neudeřil nejlépe. Ať tak či onak, pro mě turnaj s dřevci skončil a růže s vlky budu mlátit až v pranici. Ale Tywin se dostal mezi posledních pět." |
| |
| soukromá zpráva od Baela Targaryen pro 6. XI. 281 stany obránců Rhaegar se na moment zastavil u chování mého otce. Přišlo mi, že jsem řekla až příliš mnoho. Ale odpověď na jeho otázku byla víceméně jasná. Nepotřebovala jsem, aby se mě nebo mého bratra zastával princ. Už tak náš tanec považuje otec za velice, velice problematický, natož toto... "Jsme Starkové, musíme to vydržet. Otec vládne tvrdou rukou a nešetří ani své vlastní potomky. Myslím, že to zvládneme i bez vaší pomoci, princi," prohlásila jsem pevně. Poté se téma dostalo k Benovi. "Nejspíš by měl jít k někomu sloužit, ale do detailů plány rodiny neznám," odpověděla jsem upřímně. O těchto věcech jsem nebyla příliš obeznámena, přeci jen, jsem dívka. Neúčastním se takových rozhodnutí. Vnitřně jsem si povzdechla. Nesnášela jsem svou bezmocnost a nevědomost. Jakmile jsem souhlasila s převzetím meče, Rhaegarovi se viditelně ulevilo. Nedokázala jsem se ubránit úsměvu. Jak by se asi tvářil, kdybych se zachovala jako typický Stark? "Zbroj a koně možná přijmou poněkud lépe. I když to asi budou chtít spíše vykoupit, když už. Jsme až příliš čestný a zásady dodržující rod. Mně osobně by tyhle věci byly úplně k ničemu. Zbroj nosit neumím a koně mám již svého, krásného a divokého." Musela jsem se zadržet, abych se nerozvášnila o svých jízdách, rychlých, divokých, volných. Krátce jsem se myšlenkami vrátila k dnešnímu ránu. Princova nabídka mě vrátila zpátky do reality. Zaskočila mě. Netušila jsem, co na to mám říct. Má divoká, vlčí část křičela, abych to přijala, ale ta tichá, slušná, vychovaná zase protestovala. Svědomí říkalo, že by to asi nebylo úplně správné. Mohla bych si proti sobě poštvat pár lidí, u nichž by se mi to opravdu nelíbilo. Ale jak moc to lákalo... "Um... Já... Je to od vás velice laskavé, Rhaegare, ale pro dobro nás obou si myslím, že by to nebyl nejlepší nápad," odpověděla jsem poněkud rozpačitě. "Věřte, že bych se moc ráda naučila s mečem bojovat pořádně. Chci se umět ochránit sama v případě nebezpečí. Ale... Tu nabídku si budu muset nechat proležet v hlavě. Není to nic, o čem by se mělo rozhodovat okamžitě." Chtěla jsem to nechat aspoň trochu otevřené, jak jen to půjde. Vzala jsem si ten meč (konečně) a pomalu jsem se dala na odchod. "Tak... snad je to vše, co jste chtěl. Na shledanou, Rhaegare," rozloučila jsem se a vyšla jsem ze stanu. A pak už jsem se konečně mohla vydat k těm našim. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk a růže 7.XI.281 Rty se mi roztáhli do úsměvu, když mi přehodil přes ramena a můj plášť ten svůj. Sama jsem měla jemný kožíšek na plášti, ale tohle bylo od něj velmi milé. „ Není to tak zlé, jak to vypadá, Eddarde, ale děkuji.“ Jsem ráda, že se chová takhle, i když mám z jeho posledních slov pocit, že to nebyla zrovna šťastná a potěšující nabídka, ačkoliv to nechce dát znát. „ Víš… jestli tvůj otec bude souhlasit, že se vezmeme… už nebudu mít moc šancí vzít tě tam. A pochybuji, že budeme žít na jihu.“ Mírně jsem naklonila hlavu na stranu. Stále jsem se usmívala, i když už ne tak zářivě. Spíše jako upřímný úsměv, plný pochopení a smíření s tím, co se vlastně bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Vlk a růže "Nejsem nejdůležitější syn rodiny, takže můj pohyb po Západozemí nemusí být nijak zvláště omezen. Má přítomnost na Zimohradu není až tak stěžejní, to bude úděl Brandona." Podotknu klidně a docela spokojeně. Možná se v tom odráží až mírná škodolibost nad tím, že mému bratrovi přibydou povinnosti. "Takže s cestováním, bych si až takovou hlavu nedělal." Pokrčím klidně širokými rameny. |
| |
| Kdo by neměl rád děvky? 7.XI.281 Catelyn Tully "Třeskot mečů se v ozvěně ozýval po celém nádvoří, spanilé dámy tleskaly, zatímco jsem zaklekl vedle Malíčka, toho malého spratka s dýkou u jeho krku, jediné co z něho vyšlo bylo uchraptěná prosba, vzdávám se. Malíčkovi došel jeho vychytralý dech, teď tam jenom ležel a prosil o život, který bych mu snad i nedopřál, nebýt nikterak očekávanému příchodu Catelyn. Měla na sobě vyzývavé červené šaty, svými jemnými ručkami mi láskyplně pohladila mojí zarostlou tvář, když v tom, kdesi z opasku vyndala dýku a zabodla mi jí hluboko do srdce." "Ne!" Vykřikl jsem do prázdna, najednou jsem se z toho přeplněného nádvoří, kde jsem vedl souboj, do svého propoceného těla, mé nahé tělo zakrývalo jen tenké nebesky bílé prostěradlo, jehož jedinou vadou do úplné krásy byl večerní kšeft s místním nevěstnincem a několik skvrn od hořkého dornského vína. Zhluboka jsem oddychoval, vyděšený ze snu, který se mi zjevil před chvílí. Ty noční můry. Chňaplnul jsem po nejbližším džbánu vína, vody, čehokoliv, který se v té době, chutně vystavoval na nočním stolku, vedle mé postele, ve které mimochodem spaly dvě nádherná děvčata, první, po mém pravém boku, s půvabným východozemským jménem "Ailya", černovlasá, modrooká, s bujným poprsím, lehce tmavší pleti. Druhá, velmi mladá Západozemka, zrzka s tváří posetou pihami, se sice menším poprsím, ale s pozadím, o kterém u táborového ohně básnil nejeden muž. Moje chladné probuzení z tvrdé noční můry zřejmě obě probudilo. Jejich nahá těla se vší parádou rozepsala vlnila v tom tenkém prostěradílku, které na nich bylo tak úžasné. "Pane..." Rozespale promluvila Západozemka svým jemným jazýčkem. Pobaveně jsem se zasmál, nalil jsem do sebe ještě několik loků vína a poté se radostně pustil do využívání nekřesťanských peněz, které jsem zaplatil místnímu majiteli nevěstnice, přesto musím uznat že výběr jeho zboží je velmi pestrý. Když bylo po všem, poslal jsem ty dvě dívky pryč, zavolal svého panoše Kayla, sympatický chlapík, se kterým jsem udržoval spíše přátelský vztah, lepší vztah než je obvyklí mezi muži našeho postavení, ostatně byli jsme si velmi podobní, stejná záliba v ženách, záliba pro boj a v neposlendí řadě záliba pro celý bohémský život. V tu dobu jsem ještě ležel rozložený na posteli. "Pane Starku." Oznámil svůj vstup do stanu. "Ach zase ty a já si myslel, že se tě pro jednou zbavím." Odpověděl jsem pohodově a lokl jsem znova ze snad bezedného poháru. "Snídaně čeká." Oznámil pobaveným hlasem. "Snídani jsem už měl, pokud by jsi nebyl tak zaslepený láskou k sobě samému, možná bych si všiml, že před několika minutami vyšly ze stanu dvě půvabné..... děvky." Pobaveně jsem odpověděl. " A jistě ti potom vyhládlo, jenže jsi příliš unavený a proto se nemůžeš dostavit na snídani s rodinou, tedy nechceš přistihnout svého otce při hněvu na tvého bratra, že ano?" Zřejmě jsem mu včerejší večer vydal v podnapilém stavu několik vcelku rozumných příkazů. "Kayle, jsi génius..." Nestihl jsem dopovědět, v ten moment už Kayle tahal zpoza svých zad tác plný jídla, od pečené slaniny po míchaná vajíčka, až po hořké dornské víno. "Polož to sem." Ukážu na vrtký noční stolek vedle postele. Po snídani vhodné dědici lordu Severu, tedy mě jsem přikázal svým služebným, aby mi přichystaly horkou vanu a hřeben, přeci, chci se před Catelyn ukázat v tom nejlepším světle. Tentokrát jsem na sebe vzal šedou tuniku, přes kterou jsem přehodil dlouhý teplý plášť, spojený pozlaceným vlkem. Tentokrát jsem chtěl Catelyn překvapit, místo obvyklé schůzky někde, jsem jí chtěl vyrušit hned u jejích komnat. Jelikož stan Starků leží přímo ve středu všech rodů ze Severu, Tullyové naopak ve středu všech stanů lordů z Říčních krajin, byla to cesta dlouhá, tu a tam jsem se zastavil nad partičkou kostek s potulnými rytíři, někde jsem se napil s některým méně významným vazalem, cesta to byla obtížná, zejména s tolika lákadly, jako byla skupinka karbaníků, skupinka lehkých děv, pár šermujících rytířů, přesto moje motivace byla jasná, nejkrásnější žena na celé širé planetě, překrásná Catelyn Tully. Po chvilce jsem se konečně dostal, až k jejím stanům, dovolil jsem si lehce pootevřít vchodem do stanu Catelyn a nedočkavě promluvit. "Můžu vstoupit?" |
| |
| Seveřané 7.XI. 281, Turnaj básníků Aianna Forrester Čím výše a dál o pódia tím méně významná místa. Tam kde se usadil Lord Forrester seděla skupinka méně významných seveřanů, jelikož místa kolem Lorda Starka stačila jen pro ty nejpřednější a nejurozenější. Přesto Lord Forreset nevypadla, že by mu to příliš vadilo. Pohodlně se usadil a pozdravil se z několika svými známými, kteří tvořili doprovod Starků na tak významnou událost. "Drahá," otočil se lord Forrester na svou dceru, "doufám, že se ti tady líbí. Takovou sešlost neviděla říše hodně dlouho a kdy se nám poštěstí abychom viděli všechny mocné na jedné hromádce." Dodal a v jeho hlase byla cítit jistá ironie. "jako by se vznešení páni, nemohli urážet jen prostřednictvím havranů. Nemuseli bychom sem vůbec jezdit a sledovat to čepýření osobně." Dokončil už mnohem tišeji. "jen doufám, že alespoň básníky tady mají dobré. Jinak přísahám na Staré bohy odsud uteču." Dokončil a opatrně se rozhlédl kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 7.XI. 281 Rickard Stark "Jmenuje se Victarie." odpověděl Lord Mace a na jméno své neteře položil jemný důraz. "Pokud se zeptáte svého syna, velice rád vám vysvětli o koho se jedná. Je to dcera mého bratrance sera Victora. Toho, který na turnaji vyhodil ze sedla Mladého Lva." Na chvíli se odmlčel a pak velmi zdvořilým tónem pokračoval. "Má rodina by takový svazek považovala za velkou poctu a velký projev důvěry. je samozřejmostí, že dívka z domu Tyrellů by do manželství odešla zaopatřena tak jak přísluší jejímu společenskému postavení. Já osobně bych se postaral aby se za své věno nemusela stydět ani před Targaryeny nebo Lannistry." Lehce se odmlčel a jeho pohled říkal, že odmítnutí bude on i celý rozvětvený keř jeho růžových příbuzných považovat za velmi hlubokou urážku. "Rozhodnutí je ale na vás Lorde Starku. Budu je v napětí očekávat." Mírně se uklonil a čekal jaké se mu dostane odpovědi. |
| |
| Rosbyové 7.XI. 281 Garth "Ovšem že se nám turnaj líbí," odpověděl lord Rosby, když se narovnal z předpisové úklony určené králi. Možná chtěl dodat ještě něco, ale Lilla, jeho dcera, ho bez milosti přerušila. "Turnaj se mi velmi líbí." Začala a v jejím hlase znělo nefalšované nadšení. "Je vlastně škoda, že se takové události nepořádají častěji. Třeba Přístaviště by k tomu bylo dokonalé místo. rytíři by se měli možnost předvést, básníci by žili v dostatku a naše království. Naše království by jen kvetlo. Vždyť rytíři z Roviny tak zřídka zajíždějí do Přístaviště. Vaše umění by město jen prozářilo a zbavilo té jeho příšerné formálnosti." Ne, skutečně nevypadala, že by se chtěla zastavit. "Co vy sere Garthe. Byl už jste někdy v Králově přístavišti?" Položila záludně prostou otázku. |
| |
| Mladší Bratr 7.XI. 281 Brynden Jen se na něj lehce usměji. Já věděl, že jen nebudu muset dlouho přemlouvat a pokud se chce účastnit lukostřelby, pak já nemám vůbec nic proti. "Ne nevím, proč si král vybral Jaimeho." Odpovím mu a pokrčím rameny. "Vlastně se už ani nesnažím porozumět tomu, proč král udělal top či ono. Jedno je jisté. Tywin zuří a to hodně. Někdo mu vzal jeho milovaného syna a pyšný Lannister takové věci neodpouští. Upřímně, zuřil bych také, kdyby okolnosti byly jiné. Ani nechci hádat, co si teď pomyslí o Lyse. Ne raději to nerozvádět." Upiji vína. "Už jsi viděl terče, když se tak těšíš na lukostřelbu. Whent se chlubil, že to bude nejtěžší soutěž střelců od příjezdu Aegona Dobyvatele." Podívám se tázavě na bratra. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro Procházka Vaše sestra, zdá se, je velmi podobná lady Lyanně… usměji se, avšak již teď dívku lituji, pokud skončí se snoubencem podobného rázu. poté se však jsem již zatažena zpět do rozhovoru a než si to uvědomím, opět se omlouvám. Ne-ne, to určitě ne-vaše přítomnost je vskutku osvěžující… usměji se, než dám rytíři chvíli na to se zamyslet nad mou otázkou. Když Aeric konečně promluví, v prvním okamžiku jen lehce zamrkám, než se vesele rozesměji. Jistým způsobem se mi zdá, že je rytíř z jižních krajin zosobněním dokonalé postavy z písní…jeho odpověď se zdá být tak prostá, avšak tak rytířská zároveň. Myslím, že v tomto ohledu jistě nebudete mít žádný problém... odvětím upřímně. Konec konců, jakmile se ožení jeho strýc, budou brzy nato následovat plány ohledně jeho vlastní osoby. …navíc jste na to na dokonalém místě. mrknu poté lehce spiklenecky. Není žádným tajemstvím, že většina lordů zde přivezla své dcery jen proto, aby je mohli obdivovat budoucí dědicové. Navíc se zdá, že po dnešním vystoupení sera Jaimeho mají Říční krajiny opět co nabízet… dodám poté, jelikož si onu poznámku prostě nemohu odpustit. Alespoň zjistím, jak se jako vazal Aeric staví k lordu Tullyů. |
| |
| Knight of Skull and Kisses7. XI. roku 281 v HarrenověStůl Bouřných lordů Z mých úst výjde pobavené zachechtání, když zaslechnu poznámku o pochycení Rhaegarova kouzla, nicméně co odpovědi se týče, tak se zmůžu na pouhé zakroucení hlavou. Po propláchnutí hrdla vínem se dostávám i ke smysluplnější odpovědi. ,,No ovšem že jsem pochytil něco z Rhaegarova kouzla. Ale aby se mi dívky samovolně vrhali k nohám a zahrnovávali mě rozkoší...obávám se, že mi k tomu chybí titul korunního prince. Samozřejmě bych se mohl o něco pokusit sám, nicméně řekněme, že můj život je ještě moc dlouhý a na tyto zábavy bude čas vždy.'' odpovím s pobaveným úsměvem na tváří a usadím na uvolněné místo mezi rytíři. O Jonnovi už raději dále nerozvíjím konverzaci vzhledem k naší společné minulosti u Rhaegara. Mohl bych se ho zastat, ale tou otázkou jsem si víceméně sám naběhl. ,,Jsem si jistý Bucklere, že vás by určitě neodmítla. Koneckonců kdo by mohl odolat takovému krasavci a velkému válečníkovi, jako jsi ty?'' prohodím pobaveně a nechám si smočit hrdlo opět vínem. ,,Vzhledem k tomu, kdo je její manžel...'' Zamumlám si spíše pro sebe. Né že bych neuznával Mace Tyrella, ale kdyby trochu ubral a vylezl konečně ze stínu své matky, určitě by v mých očích vylezl výše. |
| |
| soukromá zpráva od Aeric Blackwood pro Procházka "Možné to vskutku je." Pokrčím rameny s úsměvem. Nevím, jaká je Lady Lyanna, ale pokud je jen trošku taková, jako má sestra, tak to má její otec opravdu těžké. V duchu si mírně oddechnu, když shledá Barbrey mou přítomnost za positivní. "No snad to není nejhorší začátek." Když se hovor stočí na téma svatby musím se trpce zašklebit nad představou toho, že tohle místo je jen jedna velká zásnubní hostina pro mnoho nesezdaných a ještě neznámých párů. "Pravda patrně je zde opravdu mnoho dam z nejrůznějších krajin. Ač si nejsem jist zdali by některá z dam se mnou dlouhodobě vydržela." Pak přijde řeč na Lady Lysu. Na krátko se zastavím a chvilku mlčím. "Tak jest patrně se zásnuby Lady Lysy budou rušit a bude říční Lord hledat někoho jiného vhodného pro svou dceru. Každopádně nemyslím si, že bych byl dostačující kandidát již jen co se postavením týče a navíc, pokud budu mít tu možnost, tak se takovémuto sňatku rád vyhnu. Nemyslím si, že bychom se Lady Lysa a já k sobě nějak moc hodili." Vyřknu nakonec svou úvahu a zadívám se do očí Barbrey a lehce se pousměju. "Navíc musím přiznat má Lady, že na tomto turnaji mne okouzlila zcela jiná dívka, než Lady Lysa." Nadhodím opatrně a trošku nejistě stočím pohled trošku jinam. |
| |
| Ruža a Vysoká vež 7. XI. 281 Denyse Hightower Nie je žiadne tajomstvo, že kráľovné tŕňov je úprimná, až to niekedy zabolí, ale za to vie si dávať pozor na jazyk. Obdivujem jej umenie. Dokáže povedať čokoľvek, nezáleží o čo sa jedná, s neuveriteľnou trpezlivosťou a kľudom. Nechcel, by som sa s ňou dostať do hádky. Po niekoľkých vetách, by som sčervenel od hnevu a hanby zároveň. Ona by nemihla ani okom, ale v duchu by sa smiala na plné hrdlo. Preto ignorujem jej poznámky o mužoch. Odpijem z vína a sledujem, dianie medzi súťažiacimi básnikmi a zamyslím sa nad Starým mestom. Už mi trochu chýba. Domov, sladký domov. Z krátkeho premýšľania ma vytrhne, znovu, lady Ollena. "Áno samozrejme. Denyse, by určite rada spoznala niekoho nového." Očami prejdem na Denyse a usmejem sa. Mierne myknem plecami pre dôkaz toho, že nemám na výber. Natiahnem sa po pohár a dopijem jeho obsah, |
| |
| Brat 7.XI.281 Hoster Tully S týmto s bratom súhlasím. Tywin určite zúri, pretože Jaime, už viac nemá právo byť jeho dedičom. Na jeho miesto prichádza jeho nepodarený syn. To by rozzúrilo, mnoho lordov. "Terče som ešte nevidel. Videl som svoj luk a svoje šípi. To mi zatiaľ bude stačiť." Odpoviem s trochou výsmechu ohľadom Whentových najnáročnejších terčov. "Ak to bude vážne tak náročné, ako sa Whent chváli. Nechám ho strieľať ako prvého. Som si istý, že by netrafil ani na 50 metrov. Pri všetkej česti nášho hostiteľa." Zasmejem sa, no uvedomím si, že netreba nikoho podceňovať. Najlepší lukostrelci sú muži riečnych krajín, pričom lord Whent medzi nich patrí. "Tak ako Hoster? Stále máš zlú náladu ohľadom Lisy?" Buchnem doňho primeranou silou, aby som ho podpichol. "Nešli, by sme si rozdať pár zásahov vonku na cvičisku? Trochu cviky, by sa nám obom hodilo." |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk a růže „ Je to dobré vědět, že bych domov viděla vícekrát. Prozatím ale nepředbíhejme. Já nejsem zrovna úplně z významné části rodiny, i když nosím jméno Tyrell. Tvůj otec s tím pořád ještě nemusí souhlasit.“ Vydechnu tiše. Mírně se pousměju. I kdyby s tím nesouhlasil, myslím, že vzpomínka na tento čas bude vybledávat velmi pomalu. Kdo ví, jestli vůbec někdy vybledne. Takové myšlenky si ale připouštět nesmím. „ Jsi rád, že nebudeš muset vést rod, že?“ Úsměv se mi rozšíří o trochu víc. Z hlasu je mu to poznat. „ Je to hodně svazující. A povinností je k tomu také spousta. Já bych nechtěla být třeba na místě Lady Oleny, která v podstatě vládně. Neříkám, že Mace není schopný, ale myslím, že jeho matka je o něco schopnější…“ Při poslední větě opravdu dost ztiším hlas, aby mě neslyšel nějaký nechtěný posluchač. Nemusím si přeci jen přidělávat problémy. Nakonec mi zamyšleně úsměv zmizí ze rtů. Pohlédnu k Eddardově tváři a lehce se kousnu do rtu, než znovu promluvím. „ Budu moct dělat, to nač mi záleží Eddarde? Myslím… myslím pečovat o zdraví ostatních… a vzdělávat se v tomto směru.“ Zeptám se opatrně. Raději vědět hned, jestli je tohle jedna z posledních možností, kdy ještě někomu budu moci pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Vlk a růže "Pravda rád tam uvidím svého bratra, alespoň bude muset přestat myslet na hlouposti a starat se o jiné věci. No a jestli bude mít za ženu Lady Catelyn, pak si myslím, že ta jej dokáže zkrotit." Škodolibě se usměju a pa zapřemýšlím. "Ano o Královně trnů se toho říká mnoho." Odpovím jí polohlasně a na krátko se odmlčím, když položí svou otázku. Trošku udiveně na ní pohlédnu. "Samozřejmě, že v tom budeš moci pokračovat myslím si, že se najde dost znalých, kteří tě v tomto ohledu budou moci vzdělávat a také se ti naskytne možnost setkat se s věcmi, které na Jihu asi moc nemáte. Třeba omrzliny." Promluvím téměř bez zaváhání. "Máš zbytečné obavy Sever není až tak odlišný v těchhle věcech od Jihu." Pokrčím poklidně rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Roymund Ryder pro Na chodbě Bylo mi to jasné. Věděl jsem že to na Lady Dayne bude působit asi dost matouce a to se také stalo. "Tak jsem to nemyslel!" Řeknu omluvně když vidím jak zmateně ustupuje stranou. Nakonec však vše pochopí a zdá se že se situace konečně vyjasňuje. S zcela klidným výrazem v obličeji se na Asharu upřeně dívám a poslouchám. "Nikoliv... Z ničeho Barristana neobviňuji". Řeknu popravdě a pokračuji. "Řeknu vám na rovinu oč mi jde Lady. Jen bych byl rád kdyby jste byla.. diskrétní". Kouknu děvčeti po svém boku do tváře a pohybem ruky naznačím aby šla blíže. Nerad bych aby mně slyšel mluvit někdo další kdyby se třeba nějaký otrapa ochomítal kolem. "Jako malý jsem nesnil o ničem jiném než že se stanu svalným rytířem a velkým válečníkem. Soustředil jsem se jenom na to aby ze mně něco bylo a v podstatě to i vyšlo... Ale víte za jakou cenu?" Sklopím hlavu a zadívám se do země. "Byly časy kdy jsem svou rodinu neviděl vážně dlouhou dobu. Nebyl jsem doma když se Leytonovi narodili děti, nebyl jsem doma když mně potřebovli... Vše co mám bych vyměnil za rodinu... Za milující ženu, smějící se děti děti pobíhající kolem..." Ano, kdo by řekl že Gerold Hightower, slavný Bílý býk, bude taková citlivka? No, možná tak vypadám, ale nejsem jen nemyslící hrouda svalů. Povzdychnu si a zadívám se na lady Dayne. "Barristan Selmy je jeden z nejlepších, né-li nejlepší muž kterého jsem kdy potkal... Čestný, odvážný, milující a věrný až do morku kostí... Myslel jsem že by mně jednou mohl nahradit, ale popravdě... Nechci aby skončil jako já... Já už jsem starej dědek, ale Barristan má ještě život před sebou. Má jej strávit tím že bude hlídat krále kterého mnozí považují za nepříčetného?" S nyní zcela vážnou tváří se dívám na Asharu a pohledem neuhnu ani o píď. "Pokud vám otec ještě nenašel žádného snoubence, pak si troufám říci že Barristan je ten nejlepší v koho by mohl doufat". |
| |
| soukromá zpráva od Rickard Stark pro 7. 11. 281 Harrenhall Mace Tyrell Bohové, dotěrnější už být nemůže? Pln zdvořilosti se na lorda Maceho usměji. Ta pitomá kytka vypadá, že si nedá pokoj, dokud ze mě nedostane odpověď. A já doufal, že se mi podaří celou záležitost nechat vyšumět. Přeci jen, jedná se o Maceho... Neteř ze druhého kolena? Rozhodně ne dívka, která by měla blízko ke komukoliv vlivnému. A téhle malé čubce mám zaslíbit svého druhorozeného syna? Pokud by se Brandonovi něco stalo, vládl by právě Eddard a já si pro něj představoval trochu jinou pozici, než manžela bezejmenné holky. „Inu, pokud to vidíte takto lorde Maci, pak není co řešit. Věřím, že podrobnosti okolo svatby můžeme přenechat našim maesterům.“ Tak a je to. Už teď toho lituji, ale Tyrelly si proti sobě poštvat nehodlám. |
| |
| Rosbyové 7. XI. 281 S pevně sevřenými rty nechávám lady Lillu, aby dala průchod své mladické nerozvážnosti. Jindy by mi snad její nezřízenost a energie imponovaly, dnes se však cítím na někoho více... Podřízeného. „Zajisté má lady, několikrát jsem tam byl navštívit svého strýce Gerolda, kapitána Královské stráže,“ můj těsný úsměv zůstává na obličeji i nadále, věčná maska chudáka, jenž nemá v úmyslu se zúčastnit večerní dohazovačky, „nepochybně má své... Kouzlo.“ Myšlenky mi zaběhnou do minulosti, kdy jsme jednou při večerním průzkumu hospod narazili na Bleší zadek. Staroměstští pobudové vypadali oproti těm královským jako banda plachých dívek. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro Procházka Lehce se zachichotám, když se Aeric zmíní o tom, zda by s ním některá z dam vydržela. Ve většině svazků toto není ani z daleka onou otázkou, jež si všichni kladou…spíše jde o to, jak prospěšné bude ono spojení pro rody samotné. V mysli mi opět vyvstane obraz květiny mezi vlky a ledabyle mne přinutí se ohlédnout zpět k zpěvem zaplněné síni. Pravda… přikývnu lehce k Aerickově vyjádření ohledně jeho lady Lysy. …přesto jsem si jista, že se najde spousta takových, jež bude nadšena myšlenkou sesbíráním zbytků po zlatých lvech…tedy, myslím tím, že pokud se něco podobného mělo stát, je toto pravděpodobně to pravé místo…dříve než se nadějeme, mohou být zásnuby opět obnoveny-přestože již s novým nápadníkem. usměji se lehce nervózně. Jistě, nejste sám, kdo byl uhranut pohledem některé z dam…nebo tím samotné královny…či mladé lady Elii… pokusím se Aerickovu poznámku přejít, přestože mé tváře jsou o poznání růžovější. …oh, proč vlastně se zdejších oslav neúčastní vaše ctěná sestra? Jsem si jista, že by pro ni bylo zdejší všeobecné veselí milým rozptýlením…nebo si ji snad váš ctěný strých schovává pro někoho vskutku významného? naváži poté, v klidu pokračujíc dál. |
| |
| soukromá zpráva od Kevan Lannister pro 7.XI. 281 Tygett Jen na něj udělám bolestný škleb. "Víš, že se nemůžu smát. Je mi ale jasné, že doma dostanu co proto. Ta mne seřve jak neposlušného psa, ale co se dá dělat." Odpovím mu a ani na chvíli si nechci přiznat, že to co mi říká je vlastně pravda. "No právě. To Tywin mne posadil za stůl k mapám, nechal mne polykat inkoust místo prachu bitevního pole a proto jsem si zvolil ostrou zbraň. Někdy mi chybí vzrušení, ten pocit že žiji, však víš o čem mluvím. jednou vyhráváš, jednou prohráváš. Dost divoká hra." Divoká hra, to skutečně byla. Jen kdyby mířil jen o trošičku lépe mohly by mi pomoci jen mlčenlivé sestry. "Říkáš, že Tywin je mezi posledními pěti. Jak se mu to povedlo a jak se mu povedlo přežít tvou závis, protože věřím že mu závidíš z celé duše." |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 7.XI. 281 Rickard Stark Lord Mace se spokojeně uklonil. "Ano podrobnosti přenecháme našim mistrům. Já a můj rod jsme vám velmi vděčni, že tak příznivé a moudré rozhodnutí." Dodal ještě a hluboce se uklonil. "Přeji vám příjemný den můj pane." Uklonil se ještě jednou a zamířil ke svým. Jeho stráže mu znovu razily cestu davem a Pán Vysoké zahrady vypadal spokojeně i zezadu. |
| |
| Rosbyové 7.XI. 281 Garth Lord Rosby chtěl něco dodat, ale jeho dcera byla mnohem rychlejší. "Lord Gerod je vynikající muž, jen by se mohl více smát. Vypadá jako by záda přivázali k železné tyči a obličej odlili z bronzu. Lord Duncan býval mnohem veselejší. Hrával si s námi malými dětmi, když jsme se zastavili u dvora a taky měl velmi pádnou ruku, když jsme zlobili přespříliš. Pamatuji si ho jen ale velmi málo. Vyprávěl vám váš strýc o Duncanovi Vysokém?" Položila další otázku a lehce se usmála, aniž by ji viditelně vadilo, že je mnohem starší než na kolik vypadala. Její otec Lord Rosby jen na krátkou chvíli obrátil oči v sloup ale velmi rychle se vrátil ke své společenské masce. "Omluvte prosím mou dceru. Když ji něco zajímá dovede být velmi neodbytná můj pane. Pokud jste již unaven, rádi s vámi dokončíme rozhovor někdy jindy." Dokončil a jeho dcera se na něj uraženě podívala. |
| |
| Šest Květin 7.XI. 281 Denyse Hightower Vysoký mladý lord, jehož hříva bujných hnědých vlasů sjednávala pozornost se zastavil přímo před křesly Tyrelly. Modrý samet jeho kabátce byl posetý zlatými květinami. Hluboce se uklonil. "Lady Tyrell," pozdravil Alerii. "Má paní," uklonil se Královně trnů. Obě ženy se na něj mile usmály. "Dlouho jsme vás ve Vysoké zahradě neviděly Lorde Barstone." Uvítala ho Alerie jako starého známého. "Omlouvám se má paní. Vsadil jsem se s Thorasem Ballem, že pokud nesložím lepší baladu než on tak budu muset odjet na konec světa. Ball mne porazil a dal mi možnost poznat vzdálené země. Byl jsem ve Svobodných městech a dojel do Zálivu Otrokářů." "Takže jste viděl spoustu zajímavostí." Usmála se na něj stará lady Tyrell a lord Barston jen přikývl. "Lorde Barstone," Alerie se znovu ujala slova, "tohle je má sestra Denyse." Lord Se mladé lady Hightower hluboce uklonil. "Denyse dovol abych ti představila lorda Barsona Cuye. Jedno z nejlepších básníků a největších šílenců jaké kdy Vysoká zahrada viděla." Lord cyu se vesele rozesmál. "Má paní z Tyrellů přehání. Nejsem šílenec jen se snažím nezbláznit se z vlastního života." Odpověděl a podíval se přímo na mladou Denyse. "Šťastné je Staré město, že přivádí na svět ženy tak krásné. Jednu hezčí než druhou." Hluboce se uklonil a políbil lady Denyse lem šatů. |
| |
| Místa Tyrellů 7.XI. 281 Leyton, Denyse, Eddard, Victarie "Lord Leyton Hightower. Leyton Hightower vlastní osobou." Ozval se hlas ze zadních řad a přerušil lorda Cuye. Králova trnů se nespokojeně otočila ale na její tváři se okamžitě objevil úsměv, když uviděla kdo tak hlasitě porušuje protokol. Paxter Redwyne s tváři ošlehanou větrem vypadal jako by tady vůbec nepatřil. Lehce se usmál na dámy a pak už si přisedl k Leytonovi a naklonil se k němu. "Ctěný Lorde, pokud chcete mohu vás osvobodit z těchto nářků. Našli jsme s několika staršími a zkušenějšími hezkou místnost. Máme tam dobré víno, které zachraňujeme před osaměním. Máme pečené klobásky, kostky a veselou společnost. Právě se mi povedlo obehrát Caswella o padesát dragonů. Budu velice rád, když se přidáte. " Lehce se usmál a rychle se rozhlédl na všechny strany, jako by někoho hledal. "Budu muset zmizet dřív než se objeví má žena. Ne že bych ji neměl rád. Je to dokonalá a úžasná osoba, ale od dokonalosti si občas musí člověk odpočinout." Chtěl dodat ještě něco, ale přerušil ho příchod Lorda Maceho. Lord Strážce Jihu zářil jako slunce. "Najděte Victarii, okamžitě." Přikázal služebnictvu a teprve potom se usadil a gestem si přivolal sera Victora Tyrella. "Lord Stark vyhověl, bratranče." Oznámil mu stručně. |
| |
| Bratr 7.XI. 281 Brynden Jen se vesele rozesměji. "Lord Whent by nejspíš na padesát kroků netrefil ani stodolu, natož terč. O jeho kapitánovi lučišníků bych to netvrdil. Povídají, že je to bývalý pytlák a dovede trefit zajíce na sto kroků do hlavy. Lidi vždy přehánějí, ale zase ne tak moc. Takže snese Černá ryba z Řekotočí souboj s mužem co má ruce černé od pluhu." Vesele si do něj dloubnu a mé chmury, alespoň pro tuto chvíli míří někam pryč. "Ano." Odpovím mu po chvilce uvažovaní. "Ale pamatuj, že jsem skutečný meč nedržel v ruce už hodně dlouho. Pokud ze sebe udělám vola, nebudeš to rozebírat." Podívám se mu přímo do očí. "Dohodnuto?" Položím mu otázku. |
| |
| Lebky a Polibky 7.XI. 281 Richard Lonmouth "No právě," prohodil Buckler a upil hluboce z láhve, která kolovala. "Ne že by mi vadilo zasadit pár růžiček do Maceho záhonku a že jeho žena skutečně stojí za hřích. Mám jenom takovou obavu, že by Lord Zlatá kytka neprojevoval tolik pochopení, kolik v oněch věcech projevují třeba Dornové." Znovu upil a poslal láhev dál. "Mimochodem Lebky. Tvé osamění bylo někým přerušeno. Viděli jsme tě na ve společnosti Vzteklé Lannisterky." pohodil jeden z rytířů. "Její manžel z Freyů vypadal, jako by tě chtěl sníst místo večeře. Povedlo se se poorat záhonek Freyů, nebo zůstalo jen u rozhovoru?" Rytíři znovu vybouchli smíchy. |
| |
| Klání básníků 7.XI. 281 Rhaella a všichni kolem ní Pohodlně se posadil a očima zatěkal po přítomných lordech a jejích dámách. Vidíš Joanno. Tvůj slovutný bratr nemá ani tolik odvahy, aby si mi postavil. sedí někde zalezlý a místo sebe poslal jen tuhle ubohou kreaturu. To že ta nula nosí Lannisterskou rudou, musí urážet i jeho. Ubohý výběrčí mýta, co si myslí že je lev a ta jeho čubka. Znovu zatěkal očima po síni a rukou při tom hladil Viseryse, který seděl vedle něj, po vlasech. Očima těkal z místa na místo a upíjel medovinu z poháru. "Drahá," oslovil svou sestru a očima se spokojeně zastavil na Bílém plášti Jaimeho Lannistra. "Drahá, kde je Rhaegar. Měl by tady být. Musí tady být, je to jeho povinnost a já to přikazuji." Nedovolím, aby ten bastard někde intrikoval. Celý tenhle turnaj, je jen jedna jeho intrika. Chce posadit svůj zadek, na můj trůn, ale já jsem Drak. Zabíjel jsem lidi a tančil na jejich hrobech, když ještě nebyl na světě." Znovu zatěkal očima z místa na místo a lehce pohladit Viseryse po vlasech. Podíval se na Bílé pláště. "Najděte Prince Dračího kamene. Král přikazuje, aby nám zazpíval. Na co čekáte najděte ho, nebo mám snad vše dělat sám." Přikázal a upil z poháru. |
| |
| Princ Básník 7.XI. 281 Princ Oberyn a ti kolem něj Malý chlapec, čerstvé páže v barvách stál a sbíral odvahu. V tváři vedly souboj pocit povinnosti a důležitosti svěřeného úkolu proti strachu z tolika slavných a významných, které měl oslovit. Povinnost vyhrála a chlapec sebral odvahu. "Můj Princi," hluboce se uklonil Princi Oberynovi. "Můj pane, mám vám vyřídit, že je čas abyste přednesl svou báseň." Vyřídil co mu nařídili a viditelně se mu ulevilo. Ještě jednou se hluboce uklonil. |
| |
| Básníci 7.XI. 281 Gerion, Genna a všichni jiní, kterých se to týká Jen co se přede mnou otevřou dveře zastaví se můj pohled na králi. Aerys těká očima svým obvyklým způsobem a znovu mluví s duchy. Zamířím pevným krokem k trůnu a ani se neohlížím na Geriona, který by mne měl následovat. Mírně se ukloním. "Veličenstvo, omlouvám se za své zpoždění. Neodkladné záležitosti Říše." Oznámím mu a nehodlám se o tom bavit ani o vteřinu déle. "Má paní," mírně se ukloním královně. "Doufám, že naši básníci předvádějí to nejlepší." Počkám na její odpověď a pak zamířím k svému místu. Lehkým pohledem zkontroluji Geriona a posadím se. "Genno, drahá." Pozdravím sestru. "Emmone. Budu s tebou chtít později mluvit, doufám, že mi můžeš věnovat trochu svého času." Podívám se na Emmona a ten okamžitě přikývne. Pohodlně se usadím a svůj pohled směřuji nikoliv na básníky, ale na krále. |
| |
| Knight of Skull and Kisses7. XI. roku 281 v HarrenověStůl Bouřných lordů ,,No...přinejhorším by stačilo rychle utíkat. Mám určité pochybnosti, že by tě dohnal.'' napiji se vína o něco více, abych se probudil do lepší nálady. ,,Navíc...matka je vždycky jistá a když bys měl štěstí, Mace by nikdy na nic nemusel přijít. Teda pokud by nebyl 'krásný' po otci.'' pokračuji s jízlivým úšklebkem na tváři a poplácám přátelsky Bucklera po rameni. Když ovšem zmíní 'Vzteklou Lannisterku', musím se usmát. Jedna z žen, kterým nechybí odvaha říct, co si myslí. Na tu rozmluvu budu vzpomínat ještě dlouho. ,,Nebojím se říct to, že kdybych se odvážil poorat záhonek lady Genny, pravděpodobně by mě pokousal samotný záhonek ještě víc, než její současný zahradník. A i kdyby a načapal nás u toho Frey, tak by se akorát zamračila a Frey by stáhnul ocas a počkal přede dveřmi. Ale dost o mně. Už sis konečně pořídil syna, nebo máš zatím plno bastardů všude různě, jen ne u sebe?'' |
| |
| soukromá zpráva od Ashara Dayne pro Harrenov, chodby hradu Zpovědi „Dobrá tedy, to bych uvítala,“ přijmu s lehkou obezřetností návrh sera Gerolda, že vše vysvětlí. Když mě znovu vyzve, abych k němu přišla blíž, rozhlédnu se po prázdné chodbě a udělám krok k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 7.XI. 281, během turnaje básníků Komnaty královny, Harennhall Cersei Dámy a mladé dívky seděly podél oken na lavicích vyložených kožešinami a vyšívaly. Panoval tady živý ruch, který ani nebral v potaz dvě septy s přísnými výrazy, které seděly v koutě. Všechny okamžitě zmlkly a povstaly, když vstoupila Cersei. Byla mezi nimi nejvýše urozená a nikdo by si ji její práva neodvážil upřít. Jen mladičká lady Velaryon, dívka sotva třináctiletá ohýbala svou hlavu pomalu a nechávala při tom vyniknout své Valyrijské rysy. "Má Paní," lady Celtigar se ještě jednou uklonila, "Královna je na turnaji básníků. Máme vám vyřídit aby jste za ní přišla. Bude ráda z vaší společnosti." Ještě jednou se uklonila. Dámy se znovu usadily na lavice a daly se do vyšívání. |
| |
| soukromá zpráva od Cersei Lannister pro 7.XI. 281 Harennhall Položila jsem ruku na chladnou, masivní kliku dveří a na malý moment zaváhala. Nikdo by si ani nevšiml, kdybych tam nepřišla. Septy toho mají na práci tolik, že by si jedné chybějící dívky určitě nevšimli. Už, když se mi tahle myšlenka objevila v mysli, věděla jsem, že to není pravda. Tohle je jedna z mála nevýhod vysokého postavení. Nejspíše už teď horlivě přemýšlejí kde jsem a jestli mě nemají hledat. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře do místnosti. Veškeré hlasy, které doteď naplňovaly královniny komnaty utichly a dívky obrátily hlavy směrem ke dveřím. Následně se začaly jedna po druhé zvedat a sklánět hlavy. Jedině té Valyrijské potvoře to trvalo dlouho. Však ona jednoho dne pochopí co je pro ní dobré. Naplnil mě pocit moci a proti své vůli jsem se ušklíbla. Ví, že jsem lepší než oni. To proto se mi klaní. Ještě než jsem stihla udělat tři kroky do místnosti, abych zaujmula své typické místo v největším chumlu dívek, postavila se ke mně dívka jménem Celtigar a vyřídila mi vzkaz, kterým jí pověřila sama královna. „Děkuji ti.“ Usmála jsem se na dívku. Ne, jenom z povinnosti. Opravdu jsem měla radost. „V tom případě by bylo nemoudré nechat královnu čekat.“ Bez jediného dalšího slova jsem se otočila a vyšla z místnosti. Jen co se za mnou dveře zavřeli, zavládl v ní obvyklý ruch. Nemohla jsem uvěřit jak lehce jsem se dalšímu dni s těma ukecanýma nánama vyhnula. A co víc? Můžu se těšit na soutěž básníků a to ve společnosti samotné královny! Dnešní den přeci jenom nebude tak nudný, jak jsem si myslela. |
| |
| soukromá zpráva od Aeric Blackwood pro Procházka "Nepochybuji o tom, že o Lady Lysu bude ještě během příštích dní sváděn boj mezi významnými nezadanými osobami. Avšak to se mne netýká. Budu rád, když tohoto dění budu ušetřen." Spokojeně pohlédnu na potemnělé nebe. "Myslím, že žádná z Vámi zmíněných dam není tak, kterou jsem měl na mysli. Ač nepochybuji o jejich půvabu." Na chvilku se odmlčím a s lehkým úsměvem se zadívám na její růžové tvářičky, které jsou na jednu stranu roztomilé a na druhou krásné. "Krása jiné Lady podle mne všechny zmíněné zastíní......ymmm a co se mé sestry týče? Kdo ví, možná máte pravdu, ale spíše si myslím, že zase něco provedla, co se strýci nelíbilo a tak je hlídaná ve stanu, jako oko v hlavě, aby nemohla natropit nic dalšího. Navíc ona má raději volnost, znám ji dost dobře na to, abych věděl, že do těchhhle velkých sešlostí není moc hrr a raději se drží zpátky." Lehce pokývnu hlavou na potvrzení mých slov. Ano má malá sestřička je nespoutané tornádo. "Docela mne udivuje Má Lady, že se okolo Vás nepohybuje spousta zájemců, kteří by měli zájem o Vaší krásu. Nebo všichni již vědí, že si Vaše srdce získal někdo jiný?" Otáži se vstřícně se zájmem ale opatrně. V nitru se snažím zůstat klidný ač mám srdce až v krku jsem si dobře vědom toho, s jakým zájmem se dívává Barbrey směrem ke stolu Starků na syny Lorda. "Jsou mnohem výše a lépe postavení nežli já. Jsou to Seveřani, proč by tedy neměla spíše svůj zájem projevit jim?" Snažím se zlé myšlenky zaplašit, ale moc mi to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Victaria Tyrell pro Vlk a růže „ Právě, že odlišným je. Málo kdo na jihu chápe, čím se vlastně zabývám. Některé dívky to berou, jako nebezpečnou práci, při které se umažou. Některé dokonce myslí, že to dělám kvůli tomu, abych se někomu zalíbila. Abych se dobře vdala. Málokdo chápe, že to dělám, pro to, že je to podle mě správné.“ Rty se mi opět rozšíří do úsměvu, když odpoví tak pěkně bez zaváhání. Rozhlédnu se kolem. Je celkem pěkný večer, a o to pěknější, když vím, že mi alespoň trochu rozumí, ačkoliv jsme každý z jiného světa. Ano, mám obavu o to, jak to tam na severu vypadá. Chystala jsem se znovu promluvit, když se za námi ozvali kroky a odkašlání. „ Lady Victarie, Lorde Starku.“ Hlas jsem nepoznala, ale zelený kabátec posetý růžemi ano. Jeden ze sluhů Lorda Mace. Sluha se hluboce uklonil, jakmile se narovnal, upnul svůj pohled ke mně. „ Lord Mace, si vás žádá, Lady.“ Pověděl. Dle všeho mě měl okamžitě doprovodit, protože se po předání zprávy nevzdálil, jen zůstat stát v uctivé vzdálenosti a vyčkával. Mnou projel třes. Chtěl semnou mluvit sám osobně on. Souhlasil snad pán Zimohradu? Zachvěla jsem se ještě jednou a pohlédla jsem na Eddarda. „ Měla bych jít…“ |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Vlk a růže Než náš rozhovor stihl nějakým způsobem pokračovat a dál se rozvíjet uslyšel jsem kroky. Bezděky mi ruka sklouzla k pasu, kde jsem zvyklý nosit zbraň, když jsem se však ohlédl a zjistil, že se jedná jen o sluhu Tyrellů upokojil jsem se, ač jsem zůstal ostražitý. Vždy se může jednat o převlečeného vraha. Mírně jsem kývl na Victarii a nabídl jí rámě. "Chápu, také se vrátím do sálu. Měl bych vyhledat své sourozence a otce. Jistě mne již postrádají. Doprovodím Vás tedy Má Lady." Pravím zdvořile a následně se vrátím s Victarii do sálu. Lehký úsměv, který se mi zaleskl na rtech mohl prozradit, že nepředpokládám, že by mne má rodina nějak moc postrádala ale hodlám jim tam znepřijemňovat život. V sálu se s úklonou s Victarií rozloučím abych mohl zamířit ke svému stolu a ona ke svému. |
| |
| Návrat do sálu - návštěva Lorda Mace „ Děkuji Eddarde.“ Pousmála jsem se a následovala jsem jeho příkladu s tím, že jsem se poklidným krokem rozešla po jeho boku. Sluha, který mi přišel oznámit, že mě strýc hledá, šel za námi, jako tichý stín. Jakmile jsme překročili práh vstupu do velké síně, rozloučili jsme se s Eddardem a já vyrazila spolu se sluhou ke stolu Tyrellů, přesněji řečeno přímo k lordu Vysoké zahrady. Uctivě jsem se uklonila, jak jemu, tak jeho matce, a ostatním přísedícím u stolu. „ Přál jste si mě vidět, lorde?“ Promluvila jsem s jemným úsměvem na rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Roymund Ryder pro Harrenhal-chodby hradu Zdá se že Lady toho ví docela dost. Souhlasně přikývnu. "Máte pravdu, přísaha by měla být na celý život... Ale není tomu vždy tak. Byli i přapady kdy král přísahy člena gardy sprostil. Obyčejně bývá východiskem buď smrt, nebo to že se najde někdo lepší... Ale myslím že i tohle by bylo možné". Povím ještě lady a ukloním se. "Rozumím. Nuže, dobře tedy. Řekl jsem vám vše co jsem chtel, jak s tím naložíte bude už na vás. Přeji pěkný zbytek dne Lady Dayne". Kývnu na rozloučenou a zamířím zpět do sálu. Čekají mně povinnosti. |
| |
| Harrenhal - Hledání prince Po rozhovoru s Lady Dayne mám smíšené pocity. Najednu stranu vím co myslela tím co říkala, vlastně měla i pravdu. Ale na tu druhou stranu si za tím co jsem řekl stojím a doufám že o tom bude aspoň přemýšlet. Na nic nečekám a mířím rovnou ke královskému stolu, kde už je nyní i král. "Výsosti". Ukloním se a postavím se kousek za krále. Tiše se rozhlížím po sále a očima vyhledávám případné problémy. Najednou se však znovu ozve král, tentokrát však s rozkazem. "Odpusťte výsosti, hned to bude". Uctivě kývnu a podívám se na zbytek Gardy. "Sere Jaime, sere Dayne". Kývnutím naznačím ať mně následují a vydáváme se ven ze sálu. Pochopitelně míříme z hradu ven, ke stanu prince Rhaegara. Hned jak tam dojdeme, přikážu ať prince zavolají. |
| |
| Príjemná spoločnosť 7.XI. 281 Denyse Hightower a všetci v okolí Spoza chrbta nás prerušil známy hlas. Najprv som si nevedel spomenúť o koho sa jedná, kým som sa neotočil. Paxter Redwyne v dobrej nálade ako stále. Jeho ponuka sa mi páči, pretože už ma táto formálnosť prestávala baviť. Konečne sa budem môcť porozprávať s niekym rovným. Že je to práve lord Redwyne je len bonus naviac. "Ak vám to nebude vadiť, dámy, pôjdem vedľa s lordom Redwynom." Poviem k dvorným dámam pri stole a malým úklonom pozdravím lady Ollenu. "Bude mi potešením ísť s tebou, Paxter." Vstanem od stolu Tyrellov. Odchádzam k dverám kde ešte zaregistrujem lorda Tyrella ako prikazuje nájsť Victariu a niečo o lordovi Starkovi. V okamihu mi dopáli o čo sa môže jednať. Takže Eddard Stark si vezme Victariu Tyrell. Lepšieho muža si Victaria nemohla priať. To čo som o Eddardovi počul a čo som videl na kolbišti mi stačí na to, aby som vedel, že je to správny muž. Opustím miestnosť a až na chodbe postrehnem, že moja osobná garda ma nasleduje. Otočím sa ku svojej ochranke v šedých farbách. "Nemusíte sa o mňa báť. Bol by som radšej keby ste dávali pozor na ostatných Hightowerovcoch. Najmä na Denyse a Gartha, aby nespravil nič nežiadúce." Otočím sa k lordovi Redwynovi. "Tak kde je tá miestnosť, ktorá potrebuje zachrániť pred samotou? Mimochodom, dúfam, že tam bude aj víno z vašich viníc." Zasmejem sa a nasledujem Paxtera Redwyna. |
| |
| Brat 7.XI. 281 Hoster Tully "Stále si na to trúfam, ale teraz si ma trochu dostal do pochýb." Sklopím zrak, ale hneď ako príjme moju "výzvu" na tréningový súboj hneď ich zdvihnem. S bratom som netrénoval už poriadne dlho, pretože stále rieši problémy v jeho panstve. Takto, by to aj malo byť. Poddaný sú dôležitejší ako zábava. Pokrivím ústa, aby som zabránil smiechu pri predstave môjho brata, keď sa bude biť horšie ako nejaká hostinské pri bitke opilcov. "To záleží od toho ako veľmi zo seba spravíš vola." Vstanem od vstanem od stolu. "Tak poď už sa neviem dočkať." |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro Procházka chápu. usměji se, když mi Aeric osvětlí situaci své sestry. Přesto doufám, že bude snad někdy ze svého vězení propuštěna-byla by to čest se s ní setkat. odvětím, myslíc přitom na Lyannu a na skutečnost, jak dlouho jsem ji neviděla, přestože jsem doufala, že právě ona mi zde na jihu bude oporou. Další z Aerickových otázek mne však přinutí se opět lehce začervenat. Mnohem raději bych ono téma nechala být, avšak zdá se, že v těchto místech to vskutku není možné. Snad protože nejsem tou, jež je na řadě. Má starší sestra je prozatím mnohem vhodnější kandidátkou… mrknu hravě na zvědavého muže. …navíc, povětšinou je zvykem opačná situace. Muži z jihu si k sobě berou dívky z jihu-opak se stává jen velmi zřídka-i když kdyby nebyla lady Lyannajiž zasnoubena, jsem si jista, že by i dnes oslnila spoustu přítomných mužů…vlastně, pravděpodobně tomu i tak je, avšak její budoucí lord manžel a jeho výkon v kolbišti pravděpodobně již všechny zahnal. zasměji se. Robert je sice silný v boji, avšak co se politiky týče, bude vedle sebe potřebovat někoho silného a tvrdého, jež by mohl nahradit Jona Arryna. Přestože jsem si vědoma Lyannina pohledu na celou situaci, musím přiznat, že z tohoto hlediska je dokonalou kandidátkou. Navíc by se to samé dalo říci i o Vás můj pane. Jistě je prioritou nejprve oženit vašeho strýce jako následníka rodu a teprve poté až Vás-nemám pravdu? usměji se lehce, přemýšlejíc, zda by snad právě jeho strýc nemohl být jeden z budoucích nápadníků opuštěné lady Lysy. |
| |
| soukromá zpráva od Aeric Blackwood pro Procházka "Snad na ní nebude strýc moc tvrdý, věřím, že se s ní setkáte a rád Vám jí představím." Osobně si myslím, že by si s mou sestrou mohla rozumět. Obě jsou takové živé a nerady spoutané. Zajímalo by mne zdali jsou takové všechny ženy na Severu, ač o tom docela pochybuji. "Starší sestra? Inu věřím, že se jí krásou vyrovnáte má Lady." Usměju se a za chůze, kdy je do mě zavěšená, jakoby bezděky zavadím prsty o prsty na její ruce. Jen lehce, ale ten dotek je příjemnější, než bych čekal. Hahaha.....věřím, že máte pravdu, kladivo Lorda z Bouřného konce je opravdu nebezpečná hračka." Musím jí dát zapravdu a přitakat nad tímto uvážením. Věřím, že by byl ten chlap schopný někoho zabít tím kladivem do země, jako hřebík. "Samozřejmě máte pravdu, můj strýc je na ženění přední. Jestli se pak chystá něco pro mne? Kdo ví. Ale zdali a koho si bude brát můj strýc to opravdu nevím." Ochlazuje se, je to cítit sice, jen trošku zatím, ale je. Slétnu pohledem na Barbrey a jemně se vyvléknu z jejího zavěšení, abych si mohl odepnout svůj plášť a přehodit jí ho okolo ramen. Sice není, tak teplý, jak by byl třeba na Severu ale nyní by měl stačit. "Vím, že jste na zimu zvyklá má Lady, ale věřím, že teplo a jeho pohodlí Vám neuškodí." Pokusím se odůvodnit svůj čin a lehce nervozně si na chvilku skousnu spodní ret. Asi jsem trošku zamrzl, jak se jí dívám, do těch krásných očí. |
| |
| Návrat do sálu - stoly Starků Když jsem doprovodil Lady Victarii zpět do sálu rozloučil jsem se s ní a odpojil od ní, když kráčela směrem ke stolům svého rodu. Já naproti tomu zamířil ke stolům rodu svého. Až nyní jsem si tak nějak uvědomil, že vlastně můj plášť zůstal Victarii a je do něj zavinutá i nyní. Nějak to teď tedy neřeším a bez pláště usednu k našemu stolu, pokývnutím pozdravím všechny přítomné a pak se chopím korbelu z medovinou, který do sebe postupně obrátím, taky si dám něco k zakousnutí vyhládlo mi. Očima taky hledám své bratry a otce, že bych z nich vytáhl nějaké informace. "Za Benem nepůjdu zdá se, že je v bezpečí u Mormontů, nebudu mu to kazit." Odtuším. Trochu mne znervozňuje, že nevím, co otec řekl Macemu, nebo naopak. Mám však tušení, že se to brzy dozvím. "Bratři mě budou mít za hlupáka, že se do toho ženu sám, ale pořád je to lepší, než čekat na politický tah otce. Ne takhle alespoň svůj osud řídím sám." Usoudím v duchu a taky mi přelétne hlavou nepěkná myšlenka, jak by mé ženění asi vypadalo, kdyby byl už hlavou rodu Bran. Jsem si téměř jist, že by ten neřád považoval za hezkou pomstu, kdyby mi našel nějakou významnou škaredou postraší ženu, se kterou by mě oženil, jako hlava rodu. Brrrr nepříjemná představa ještěže nemůže být realná. |
| |
| Nekonečná sháňka po RhaegaroviHarrenov, hradní síň, 7. X. 281Jaime Lannister, Tywin Lannister, Aerys a další.. Dívala jsem se jen chvíli na Aeryse, když procházel síní, ale pak se můj pohled přesunul k mému malému Viserysovi, když už jsem jej mohla konečně zahlédnout. Pousmála jsem se na něj a ze srdce si přála jej obejmout, ale Aerys si jej stále držel u sebe téměř jako rukojmí, dál ode mne. "Pokud vím, náš syn by se měl účastnit i tohoto klání, ovšem ani jeho choť neví, kde Rhaegar je.." podotkla jsem a ačkoliv jsem ještě chtěla něco dodat, Aerys už úkoloval gardu, aby Rhaegara našli a přivedli. Jako kdyby to kdokoliv dokázal. Rhaegar byl "mistrem ve skrývání", alespoň co se týkalo jeho rodinných povinností.. Potlačila jsem protočení očima a raději jsem si opět upila ze sklenky vody. Houpal se mi žaludek a já se ze všech sil snažila, abych se držela zpříma a nenechala se nějakou nevolností zaskočit. Možná jsem se měla víc najíst při snídani. To už k nám dorazil lord pobočník. Pokývla jsem hlavou v pozdrav a vykouzlila další pousmání na tváři. "Ach ano. Dnešní poetický turnaj je nadmíru uspokojivý, nicméně nemohu zakrýt, lorde pobočníku, že pyšná matka netrpělivě očekává příchodu svého syna, aby si poslechla jeho umění," rozšířila jsem svůj úsměv o něco více. Nezastírala jsem své mateřské city ke svým dvěma synům, třebaže ten mladší mi byl neustále odpírán. Mezitím odešli členové gardy hledat Rhaegara a mně se znovu zamotala hlava. Naklonila jsem se k Aerysovi. "Omluv mne na chvíli, hned se vrátím.." a s těmi slovy jsem vstala zatímco jsem pokynula dvěma dvorním dámám a vydala jsem se ze síně pryč, samozřejmě v doprovodu targaryenské stráže. Potřebovala jsem se nadýchat čerstvého vzduchu. V síni už bylo příliš mnoho lidí, vůní i pachů a žádný čerstvý vzduch. A po tom stromovinovém víně mi nejspíš nebylo nejlépe, nemluvě o tom, že můj nechutný manžel mi svou přítomností zrovna nepomohl. Po cestě jsem nakázala jednomu z strážných, aby mi okamžitě sehnal a přivedl mistra. Chtěla jsem přinejmenším nějakou bylinu či radu, co dělat, abych mohla se vší ctí přečkat nejen turnaj básníků, ale i následující hodiny či dny. Zkrátka, aby se mi udělalo lépe. A mohla bych se opatrně přeptat.. ale ne, ne tady.. ne teď.. nebo ano? |
| |
| Wolf pup and Silent wolf Eddard Stark 7.XI. 281 Opřen o sloup v hlavním sále a s rukama založenýma na hrudi jen sleduji, kdo přichází a odchází. Otec pořád něco řeší s lordem Tyrellem. Vypadá to na zajímavou a důležitou debatu. A když otec jedná s ostatními lordy velkých lordů, tak se to nějak týká Starků a tomu jak jim přilepšit, jak upevnit jejich pozici a jak si získat nové spojence. Takže se baví buď o Nedovi, nebo o mně. Ale spíš o Nedovi, já jsem přeci jen ten nepovedený nejmladší syn, který brzy zmizí v Údolí. To si ale všimnu Neda, který se odpojuje od jakési růže. To že jí nechal svůj plášť ho nechává zcela chladným. S úsměvem mi dojde, že už nejsem jediný Stark, který daroval na tomto turnaji svůj plášť. S touto myšlenkou se pomalu vydám k Nedovi, který stojí u našeho stolu a sleduje otce s lordem Tyrellem. Můj vztek na něj už opadl ale i tak... Víceméně nedodržel slib který mi dal. "Koukám Nede, že jsi daroval plášť..." Jsou má slova, když se postavím vedle svého bratra a dál sleduji otce s Tyrellem. Ona diskuze je ale brzy ukončena a lord Vysoké zahrady zase čiperně cupitá zpět ke svému slovu, přičemž se tváří jako by právě sebral Lannisterům Skálu. "Co myslíš že probírali?" Kývnu směrem na otce a pak na lorda Tyrella, který zrovna něco vášnivě probírá s někým ze svých... vazalů? |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro Procházka Naše konverzace ohledně politických svazků pokračuje do chvíle, kdy mladý lord uzná, že se již pravděpodobně ochladilo natolik, aby dokázal svou galantnost tím, že mi přes ramena přehodí svůj plášť. Musím uznat, že přestože je to vskutku vcelku zbytečné, je to pozorné. Děkuji opáčím tedy jen s lehkým úsměvem. Změna teploty mi však potvrdí, že jsme venku již strávili více času než je radno-a předpokládám, že ani jeden z nás si neplánuje nechat utéci představení korunního prince. Jste až příliš laskav… dodám tedy, abych poté mohla navázat …ráda bych však, abyste si ono teplo mohl užívat také-nechte mne tedy navrhnout pomalý návrat do síně. Myslím, že našim hovorem jsme přešli většinu netalentovaných vystupujících. zasměji se a lehce upravím směr naší chůze, aby směřoval zpět do prozvučeného sálu. Hodláte se ještě zúčastnit některé z chystaných disciplín? nadhodím lehce poté nové téma hovoru, přestože je mi jasné, že klání dřevců a strun by komukoliv mohla stačit. I když, mladý lord se prozatím nezdá býti jen tak někým kdo jde s davem… |
| |
| soukromá zpráva od Aeric Blackwood pro Procházka "To je maličkost." S úsměvem jí pokynu hlavou a stejně, jako ona i já začnu za jejího doprovodu stáčet chůzi směrem zpět k síni. "Děkuji a myslím si, že máte pravdu. Nejspíše již bude brzy princ na řadě. Bylo by zajisté zklamáním, kdyby se rozhodl nevystoupit. Tedy pokud by si něco takového mohl vůbec dovolit vůči tak napnutému publiku." Odpovím poklidně a naslouchám slovům mé Lady. Když přijde řeč na mou další účast v turnaji, jen se pousměju a na chvíli mlčím. "Inu......nemohu říci s jistotou. Pokud mi to můj zdravotní stav dovolím, pak se zajisté ještě nějaké disciplíny zúčastním, abych se ukázal v trošku lepším světle. Věřím, že jsem se již z pádu z koně vzpamatoval. A co Vy? Budete sledovat zbytek klání?" Obrátím k ní oči v další zámince se na ní moci dívat. |
| |
| Mladší bratr Zaslechnu blížící se kroky, když koutkem oka zkontroluji, kdo se to ke mě blíží, tak jsem pln očekávání. Jsem docela zvědavý, jak se bratr zachová. Zdali se bude chovat naštvaně či nikoli. Při jeho prvních slovech se však zdá, že náš menší nešvar přešel. S lehkým úsměvem k němu stočím pohled a volnou rukou zvednu druhý korbel s medovinou, který bratrovi podám, aby se mohl také napít. "Pravda, stejně, jako ty Bene pokud se nepletu." Nechci si ho dobírat pouze ukázat, že jsem také všímavý a že si v tomto ohledu nemáme co vyčítat. Pak slétnu pohledem zpět na otce, který se právě dobavil s Tyrellem. "Nemyslím si nic bratříčku. Mám docela dobrou představu, co probírali. S nejvyšší pravděpodobností mě." Vydechnu pomalu. Nezní to nějak zvláště útrpně, spíše smířeně a klidně. Mohu být rád, že vím, co se na mě chystá, nebo co jsem si na sebe sám uchystal, na rozdíl od Brana. "Pokud stojíš o radu od staršího bratra, tak udělej to samé, co já dokud můžeš Bene. Bran si zvolit nemohl, protože oba víme, jaký je. Otec se zařídil bez něj. Já na tohle nečekal postavil jsem otce ped téměř hotovou věc, ač se mu to možná nebude úplně líbit o čemž pochybuji. Na tomhle turnaji máš jedinečnou šanci udělat totéž Bene. A snad by to i ta, které jsi daroval svůj plášť ocenila." Pousměju se na něj a pozvednu korbel, abych si mohl s bratrem připít. "Za včerejšek se ti omlouvám Bene. Chtěl jsem tě najít hned po turnaji ale.....jaksi jsem měl přehlcený stan návštěvníky, kteří po mě něco chtěli. A víš, jak nesnáším vyřizování, ale jak jsou někteří výše postavení neodbytní." Promluvím omluvně a můj výraz trochu posmutní, opravdu jsem chtěl za bratrem přijít. Vím, že to s otcem neměl určitě lehké. |
| |
| Starší bratr 7.XI. 281 Ned pobaveně dodá, že ale není jediný a podá mi korbel s medovinou. Kdy si všiml že jsem daroval plášť? No to je otázka kterou se teď nebudu zabývat, mám důležitější věci na práci. Třeba vypít medovinu a zamyslet se nad tím co asi tak mohl otec probírat s lordem Tyrellem o mém bratrovi. Jedine sňatek, nic jiného mne nenapadá. "Jestli se otec bavil s lordem Tyrellem o tobě, tak to bude zřejmě nějaká manželská smlouva, nebo panošování některého z mladých růží pod tvou pevnou a zatím spravedlivou a čestnou rukou..." Upiji trochu medoviny. Je silná. Tenhle korbel asi bude mít malý účinek, ale druhý by mě zcela určitě vyřadil na celý večer a zítřek. A o to nestojím, takže jen tenhle korbel a pak už pít nebudu. Pak ale Ned spustí něco o tom abych si i já pospíšil a zkusil otce postavit před hotovou věc, tak jako to udělal on. Tedy mi tím bratr potvrdil mou teorii o manželské smlouvě. Poslední věta která mě měla povzbudit mi ale spíše vžene chmury do tváře. "Snadno se ti to říká Nede. Ty sis vybral nevěstu z rodu Tyrellů... A nejspíš jste si i navzájem padli do oka..." Pořádný hlt medoviny a promnutí čela. Teď si musím pořádně rozmyslet co řeknu dál. "Navíc... Já... No... Asi jsem zbabělec..." Ano, bojím se za ní jít a dvořit se. Mám strach z odmítnutí. Je to dětinské, ale nic to nemění na tom, že co se týče žen, tak když jít dál než je tanec nebo zapůjčení pláště, tak jsem zbabělec. |
| |
| Mladší bratr Krátce se musím zasmát nad poznámkou o možném panošování. "Jsem rád, že si myslíš, že se u mne panoši mají dobře, ale ne o to opravdu nepůjde. Myslím si, že by mi nikoho takového svěřit nechtěli." Pokrčím rameny. Osobně si myslím, že těch, kteří by zvládli sloužit u Starků z Jihu není až tak moc. Neříkám, že se mezi nimi nějaký ten Tyrell nenajde, ale řekl bych, že až tak žhavé to nebude. "Hmmm máš pravdu, že vybral, ale i tak není z hlavní části rodu a ano padli, ale i tak...." Na chvíli se odmlčím a slétnu pohledem na bratra. "Dobře víš, že ani já nikdy nebyl moc znalý schopností okouzlení žen, na to byl vždy odborník Bran ale..." Pousměju se a položím mu ruku na rameno. "Přiznat, že se bojíš je to nejlepší, co můžeš udělat. To, že si svůj strach uvědomuješ ti jej pomáhá překonat a čelit mu. Navíc nemáš co ztratit bráško. Když se jí budeš dvořit můžeš jít jen získat, což si myslím, že bys mohl zvládnout až takový dřevo nebudeš. Jsi Stark a to něco mimo jiné znamená. Kdežto, když se o to ani nepokusíš, tak můžeš jen a pouze prohrát. Takže když si to vezmeš z komplexního pohledu, tak tím, že se o něco pokusíš můžeš jen získat nic víc. A pokud jde o otce, když k tomu dojde přimluvím se za tebe u něj v tvém rozhodnutí. Věřím v tvůj správný úsudek Bene." Usměju se a spustím ruku z jeho ramene. |
| |
| Lord Tyrell 7.XI. 281 Victarie Lord Mace se lehce pousmál a už se nadechoval že něco řekne, ale jeho matka ho předběhla. Zvedla ruku aby ho zarazila a usmála se na Victarii. "Drahá," důrazně se odmlčela, jelikož Mace se zase začínal nadechovat. "Drahá, budeš manželkou. Samozřejmě, že nevíš co to obnáší. Kdyby to ženy věděly, lidstvo by již dávno vyhynulo." Znovu se významně usmála. "Než ti tady můj syn bude kázat, jak důležité je aby si zastupovala naši rodinu, ti já popřeji štěstí." Ještě jednou se usmála a konečně pustila svého syna ke slovu. "Lord Stark," na tato slova Mace položil veliký až teatrální důraz, "souhlasil. Jsi zasnoubena za Eddarda Starka. Pošlu k tobě své komoří, aby tě náležitě vybavili a oblékli. Je tvou povinností dělat rodu čest." Ser Victor se jen na svou dceru smál a potichu stál za rameny svého lorda Bratrance |
| |
| Drak a Drak Královský stůl na klání básníků Královský stůl, rušné místo, plné debat o básnickém klání najednou utichlo, všechny zraky se upírali na jedinou osobu, na našeho krále, který se právě rozhodl svojí královskou zadnici zaparkovat vedle královny. Potupně jsem se uklonil. "Vaše Výsosti." Když to chceš hrát, tak já budu hrát. Aerys stále hleděl po přítomných lordech, které si jeden po druhém náležitě prohlížel, mezitím láskyplně hladil Vyserise. Má to monstrum v sobě vůbec nějakou lásku? I přes jeho spokojený pohled, které se zastavil přesně na mě, jsem udržel kamennou tvář. Nesmím dát svoje pocity najevo. Opakoval jsem si. Nesmím dát svoje pocity najevo. Nohy mi podrazí neočekávaný příchod mého otce, snažil jsem se nekoukat do jeho tváře, ale... ale nešlo to.... musel jsem se podívat do jeho tváře, abych viděl jeho reakce, které na sobě samozřejmě nedal znát, ale.... někde uvnitř určitě zuří. Moje myšlenky mě pohltí a jako poslední stéblo se mi naskytne náhlé oslovení lorda Velitele. "Ano, pane."Odpovím stroze. mírně se ukloním všem přítomným a společně s lordem Velitelem zamířím ke stanu Rheagara. Slovo ke strážným jsem samozřejmě přenechal hlavní slovo lordu Veliteli, sám jsem se spokojil pouze s místečkem za Velitelskými zády a ostrým pohledem směřovaným strážným. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully pro Nečekaná návštěva Né že by mi to nelichotilo (počkat, vlastně nelichotilo že?), ale včerejší den byl vážně vyčerpávající. Procházka se třemi muži jenž mně jeden zajímá více než druhý (ironie?) a pak celý den sedět, sledovat jak se ti blázni řežou na kolbišti a stále se při tom usmívat. Dělají to tak všechny ženy v Západozemí? Protože pokud ano, tak ty Lady upřímně lituji. Avšak ani to mi nezabránilo abych se aspoň trošku pobavila. Večer jsem si popovídala s Lisou, kterou se mi jako nějakým zázrakem podařilo odchytit a pak si zatančila s Petyrem. Nebylo to že by se mi vyloženě nějak chtělo, zřejmě za to mohlo víno, kterého jsem vypila více než je pro ženu mého postavení přípustné. Ještě že to bylo v relatyvním soukromí a tichosti. Ráno se probouzím a cítím že mně bolí hlava. Není to nějak hrozné, určitěě to půjde vydržet, ale představa že bych takhle byla více dnů za sebou se mi tedy vůbec nezamlouvá. Na pití zde si už budu dávat pozor. Hlavně aby se o včerejšku nedozvěděl otec, to by bylo opět řečí a přednášek. Pomalu vstanu z postele a ihned si nechám nalít do mísi vodu, kterou se opláchnu. Od jedné ze služebných si nechám donést snídani a té druhé přikáži aby mi donesla šaty jež jsem před nedávnem odkoupila od jedné Lady. Samozřejmě tajně, otec ani sestra nemusí vědět úplně o všem. Truhlice s věcmi je dle jeho vlastních slov "velká až dost", takže sem tam něco přibalit není problém. Naštěstí nemusím čekat dlouho a služebné obojí přinesou. Poděkuji, posadím se ke stolku a ihned se pustím do jídla. Spíše než normální věci jím hlavně medové koláčky, které mi velmi chutnají. Dám si tři a zapiji to trochou čaje. Jídla mám pro teď více než dost, takže zbytek nechám odnést a místo toho se s pomocí služebné začnu nasoukávat do těch nových šatů. Možná to není to co bych obvykle nosívala, možná to i někoho překvapí, ale já jsem ráda že mohu aspoň jednou vypadat jinak. Netrvá dlouho a konečně je hotovo. (Sorry, moc jí obyčejně nemusím, ale tedy jsem se prostě trochu inspirovala. Snad nevadí :D). Abych ještě dokončila úpravu svého vzhledu, tak se posadím na židli a služebná mi začne česat vlasy. Je zhruba v polovině, když v tom se ozve hlas lorda Starka. Výborně, ten mi tu chyběl. Co tady dělá? "Můžete jít. Dokončím to sama". Oznámím služebným a pohybem ruky naznačím že už je zde nepotřebuji. Vyjdou ze stanu a já si vezmu hřeben, kterým si ihned začnu česat zbytek vlasů. "Samozřejmě, pojďťte dál". Odpovím Brandonovi dívaje se při tom do zrcadla před sebou. "Dobré ráno Lorde Starku". Pozdravím zdvořile, pousměji se a dál pokračuji ve své práci. Teprve až když mám hotovo se zvednu a zadívám se na svého "snoubence". S překvapením zjišťuji že je tentokrát docela pěkně upravený. Mile se usměji a popojdu o kousíček blíže. "Nečekala jsem že se uvidíme už tak brzy. Odpusťte že jste musel čekat, ještě jsem nebyla hotová". Omluvně se usměji a ukážu rukou na židličky u stolku. "Posadíte se?" Nečekám na odpověď, sama ke stolku dojdu a posadím se. "Dáte si něco k pití? Či k jídlu?" Zeptám se a pokud bude Brandon cokoliv chtít, tak to nechám přinést. "Nuže.. Měl jste něco v plánu že ste přišel tak brzy?" Chviličku čekám na odpověď a pak se napiji ze své číše (ve které je čaj). "Brandone, ráda bych se na něco zeptala. A chci aby jste byl upřímný". Ještě chvilku váhám, ale pak se zadívám do své číše a pokračuji. "Je tu mnoho mužů které bych si mohla vzít. O něktrých bych mohl mít otec pochybnosti, ale jsem si jistá že by to mohlo vyjít. Jenže on mi vybral vás.. Otázka tedy je: Cítíte ke mně vůbec něco? Vážně si mně chete vzít, nebo je to všechno jen pro to že to nařídili naši otcové?" |
| |
| soukromá zpráva od Brandon "Wild Wolf" Stark pro Otázka 7.XI.281 Stan Catelyn Tully Catelyn Tully Půvabný hlásek mojí překrásné snoubenky se ke mě snesl jako pomyslná vlaštovka a můj pohled naplnil touženou radostí. Naposledy jsem se zkontroloval, urovnal si opasek, prohrábl si vlasy a v neposlední řadě přikouzlil na mojí tvář čarovný úsměv. Opatrně ohrnu mořsky modrou záplatu od stanu mí snoubenky. Catelyn je dnes okouzlující, krvavě rudé šaty zdůrazňující její ženské křivky. "Dobré ráno, má paní." Nepřirozeně zůstanu jako sloup stát u vchodu do dveří a omámeně sledovat Catelyn při česání jejích půvabně zrzavých vlasů. "Nejedna dáma Vám musí Vaše krásné vlasy závidět." Zalichotím. Catelyn svůj úsměv doprovodí elegantním posunutím směrem k židličky u malého stolečku. "Pokud to Vám nebude vadit." Odpovím zdvořile. "Děkuji, ale už jsem snídal." Odmítnu její nabídku, přesto si naliji trošku toho červeného vína. Kdy jsem byl naposledy úplně střízlivý? Usrknu si svého vína. "Myslel jsem, že bych Vás mohl doprovodit na klání básníků, pokud Vám to ovšem nebude vadit." Stroze odpovím Catelyn a rukávem si otřu koutky svých úst od vína. "Slibuji, že budu odpovídat upřímně." Slíbím, to ovšem netuším jak mě následující otázka zaskočí. Nasucho polknu, pokleknu na jedno kolene a vezmu Catelyninu jemnou ručku do svých rukou. "Má paní, když nás naši otcové provdávali, nemohl jsem tušit jaká jste, pouze jsem slyšel o Vaší kráse, která se mi poté dokázala i na vlastní oči, a v té době jsem Vás poznal, Vaší milou, skromnou, takřka dokonalou osobnost. Samozřejmě, že Vás z celého srdce miluji, Catelyn." Dopovím svůj monolog a s nervózním výrazem čekám na Catelyn odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully pro Rozhovor se snoubencem Nevím zda si Brandon myslí že si mně získá lichotkami. Tak to tedy rozhodně nebude. Ale i tak aby se neřeklo se mile usměji. "Děkuji". Pronesu tiše, zadívám se na Brandona sedícího naproti mně, upiji z číše a poslouchám jak se vyjadřuje k mým otázkám. Takže přišel dříve aby mně doprovodil na klání.. Dobře, proč ne. Vsadím se ale že to že by se sám přihlásil ho ani nenapadlo. Pousměji se a když si Brandon klekne a vezme do svých rukou moji ruku, tak se zatvářím docela překvapeně. Nebýt toho že vím jaký Brandon je, tak bych se teď nejspíše červenala jako třešeň. Samozřejmě jsem ráda že to říká, lichotí mi to, ale těžko věřit zda to muž jako on myslí vážně. Chviličku ještě jen tak sedím, tváříc se trošku zmateně a přemýšlím co říct. Nakonec se mi podaří ze sebe něco dostat. "Dobře. Děkuji, velmi si cenním toho co říkáte Brandone. Je to velmi milé.. Avšak.." Na chviličku se odmlčím a přemýšlím jak mu to sdělit. Říct mu že je obecně známý děvkař by nebylo příliš taktní. "Také jsem o vás slyšela mnoho věcí a bohužel musím říci že některé z nich nebyly příliš pěkné. Tudíž bych ráda aby jste dodal svým slovům nějakou váhu a požaduji tedy důkaz". Až teď se opět zadívám klečícímu Lordovi do očí. "Přihlašte se do klání a složte pro mně báseň. Nemusíte vyhrát, ale hlavně aby to vyjadřovalo to co skutečně cítíte". |
| |
 | Seveřané Pomalu ale jistě jsem se začínala nudit. Někteří z básníků kteří zatím vystoupili nebyli zas tak špatní, ale to bylo zatím tak to jediné co by mně nějak mohlo zajít. Nezbývalo než sedět na místě, pomalu upíjet pivo a sledovat všechny ty vznešené lordy a lady jak se spoulá baví či hádají. Když už sedíme takhle vzadu, tak máme aspoň dobrý výhled na východ, takže lze mít přehled o tom kdo kdy odchází či přichází. Čím dál tím více jsem si začínala říkat že bych se zvedla, šla se projít, s někým si popovídala nebo dokonce vyzvala někoho na souboj. Asi by to nebyl nejlepší nápad, ale aspoň nějakého rozptýlení bych se dočkala. "Ano?" Zadívám se na otce a poslouchám co říká. Když skončí, tak se pobaveně usměji a souhlasně přikývnu. "Zrovna jsem chtěla říct skoro to samé. Ráda bych aspoň trochu nějaké té akce. Takhle mi nezbývá než čekat na zítřek". Ano, zítřejší turnaj v lukostřelbě bude jistě zajímavý. Dovolili by vůbec ženě aby se zúčastnila? No to je vlastně fuk, ať už ano nebo ne, tak já v tom turnaji budu. Pořádně se napiji a zadívám se znovu na otce. "Otče, když už jsme tady.. Nepřemýšlel sji že by jsi si mohl popovídat s některým z těch jižanských snobů? Chci říct že by to mohla být dobrá příležitost. Některý z nich by určitě dobře zaplatil kdybychom mu nabídli naše dřevo". |
| |
| Stůl Tyrrelů Má jemná úklona patřila všem přítomným důležitým lidem. Hlavně ale patřila Lordu Macovi a jeho matce – královně trnů, která si okamžitě vzala slovo, aniž by svého syna pustila ke slovu. Pohledem jsem pozorovala přímo tetičku, když mluvila. Jakmile zmínila, že se stanu manželkou, těkla jsem pohledem k otci. V tu chvíli se mi rozjasnili oči víc, než jsem očekávala, už jen kvůli úsměvu, který můj otec měl. „ Děkuji.“ Promluvila jsem, když mi popřála štěstí. Štěstí je, že je ona spokojená. Že nemá námitek ani ona, ani strýc Mace ani ostatní. Slova se ujal Lord Vysoké zahrady a potvrdil mou domněnku hned v prvních třech slovech. Jen s těží jsem skrývala spokojený úsměv a radost. Nesmím teď přiznat, že jsem se na tyhle zprávy čekala. „ Kdy...“ Polkla jsem úsměv a sklouzla krátce pohledem k otci a následně znovu k Maceovi. „ Kdy proběhne svatba? “ Otáži se opatrně. Nechce, aby to vyznělo nadšeně. Spíše tak, že jen chci vědět, kdy co a jak bude, abych se mohla v klidu připravit. „ Nezklamu vás.“ Mírně jsem se pousmála a lehce jsem se uklonila. |
| |
| soukromá zpráva od Brandon "Wild Wolf" Stark pro Báseň? Snad nechceš ohluchnout 7.XI.281 Stan Catelyn Tully Catelyn Tully Plán akce se vyvíjí podle plánu, Catelyn se na moje zdvořilé lichotky usmála, zřejmě jí to potěšilo... nebo taky ne... . Catelynino chování bylo přesto takové osekané, plné nedůvěry, což mi na radosti nijak nepřidávalo, ovšem respektoval jsem tiché chvíle, kdy Catelyn vybírala slova a třídila si svoje myšlenky. "Důkaz?" Stisknu pevněji její jemnou ručku. "Samozřejmě, že Vám přinesu nějaký důkaz, ovšem jaký to bude? Chcete snad, abych se kvůli Vám vydal do Valyrie a přinesl Vám tam korunu Dračích králů? Řekněte si co chcete a já Vám to splním.." Slíbím, o bláznovství, kterého jsem se dopustil se dozvím, až později. "Pro Vás báseň?" Překvapeně vyjeknu a zadívám se Catelyn do očí. "To... to... pr..pro Vás zajisté udělám." Nejistě odpovím. "Jenže, má vůbec smysl pro Vás skládat báseň, když nevím, jaký máte ke mě vztah?" Šibalsky vrátím Catelyn její zákeřnou otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully pro ŽE BY MĚL VLK STRACH? Ještě než jsem se dočkala odpovědi, začal Brandon mluvit o tom co by pro mně udělal. Že by se kvůli mně vydal do Valyrie? Tomu tedy vážně nevěřím, patrně by skončil v nějakém zapadlém hostinci kde by se porval či upil k smrti, pokud by na tu cestu ovšem vůbec vyrazil. Pobaveně se usměju a dál poslouchám. "Ano, báseň. Byl by to problém?" Zeptám se tiše se sladkým úsměvem na tváři a také se zadívám Brandonovi do očí. "Tak to ráda slyším". Zajímavé jak se dokázal vyhnout přímému potvrzení zda to udělá či ne a položil otázku mně. Chviličku o tom co řekl přemýšlím a pak se nakloním o kousíček blíže k jeho tváři, skoro jako bych mu chtěla dát polibek, což ovšem neudělám. "Řekněme že o tom co k vám budu cítit rozhodne to, jakým společníkem mi dnes budete vlku". Řeknu zcela vážně, hned po chvilce se však přátelsky usměji. Postavím se a Brandonovi naznačím aby udělal totéž. "Tak tedy půjdeme, nebo by jste rád něco ještě probral či podnikl?" |
| |
| soukromá zpráva od Brandon "Wild Wolf" Stark pro JAKO LEKLÁ RYBA 7.XI.281 Stan Catelyn Tully Catelyn Tully Už si připravuji své rty, aby Catelyn mohla pocítit to, o čemž všechny dámy, které jsem políbil básní, její obličej se bohužel zarazí těsně před tím mým a mě zůstanou jen oči pro pláč. .... Catelyni slova si vezmu jako výzvu, ihned vyskočím na nohy a nabídnu Catelyn rámě. "Přesné odpovědi se mi nedostalo, ovšem jsem rád, že se budu dnes moci předvést." Hodím po Catelyn svůj úsměv. "Myslím si, to je ovšem jen návrh, že by nám nějaká krátká procházka po hradu nijak neuškodila? Co myslíte? Myslím si, že by jsme se tím mohli více poznat." Navrhnu Catelyn. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully pro PROCHÁZKA? PROČ NÉ.. Pousměji se a rámě přijmu. "To ano. Máte dnes šanci uděat dojem, tak to nepokazte". Pronesu poněkud ztišeně a znovu se usměji. "Procházka po hradu? Dobře, vlastně proč ne? Ráda si pobudu ještě chvíli bez otce či jiných Lordů". Mrknu na Brandona a pak pokud by ještě něco nechtěl třeba dodat už společně vyrážíme ven z mého stanu. Rozhlédnu se kolem a po boku svého snoubence vyražím zatím tiše směrem hrad. Vlastně si teď ani nejsem zcela jista kde otec a sestra jsou. Možná je potkáme pak, kdo ví? |
| |
| soukromá zpráva od Brandon "Wild Wolf" Stark pro TOHLE JE TVŮJ ČAS, CHLAPČE 7.XI.281 Catelyn Tully "A buďte si jista, že Vás dnes nezklamu, má paní." S úsměvem na tváři odpovím Catelyn. "Ano, někdy je ta lordsá etiketa a lordové samotní malinko nesmyslná, ovšem vy o tom musíte vědět spousty, musela jste mít spousty nápadníků." Zalichotím Catelyn. Před odchodem pokývnu hlavou, na znamení že můžeme vyrazit. Po několika metrech cesty započnu rozhovor. "Líbí se Vám zde?" Zeptám se."Je to tu hezké, ovšem nebýt těch rozbořených věží a nespočetného množství lidí, kteří se tu jen zbytečně hemží." Postěžuji si. |
| |
| Tyrellové 7.XI. 281 Victarie Lord Mace si vazal víno a pohodlně se usadil a sledoval páže, které stále neodbytně stálo krok za princem Oberynem. Lehce se nad tím pousmál a teprve pak se znovu vrátil pohledem k Victarii. "Zatím nevím kdy," odpověděl prostě, "náš mistr to dohodne s jejich mistrem. Podle toho. Lord Mace chtěl ještě něco říci, ale jeho vlastní žena mu skočila do slova. "Pošlu své komoří, za někým z jejich rodiny. Škoda, že lord Stark nemá ženu. Pokud bychom měli v takových otázkách spoléhat na mistry a muže, svateb by prudce ubylo." Králova Trnů souhlasně přikývla a vypadala nadmíru spokojeně. "Má drahá," znovu Lady Ollena oslovila Vicatrii, "měli bychom toho tady nechat, než tě roztrháme na kusy. Pamatuj si jedno. Vstupuješ do dospělého života a budeš se o sebe muset postarat sama. Není nic tak ostudného jako žena, co se ve svém manželství drží máminy sukně. Jsi chytrá zvládneš to." Lehce se usmála a podala Victarii svou ruku k políbení. Lord Mace jen naznačil seru Victorovi aby si k němu přisedl. |
| |
| soukromá zpráva od Yyy pro Procházka To zní moudře. uznám nad jeho slovy ohledně dalších disciplín A myslím, že i mnozí další by se rádi předvedli před publikem znovu a snad smazali chyby, jež udělali v turnaji… usměji se …věřím, že lord Robert bude například vévodit místní pranici. zasměji se lehce, uvažujíc, co plánuje Lyanně položit k nohám tentokrát. Ano. Můžete se spolehnout. přikývnu poté v odpovědi, Konec konců co jiného by zde dívka mého původu mohla dělat? Mou povinností zde je konec konců být přítomna a vypadat k světu-stejný úkol, jaký dostaly všechny mladší dcery všemožných lordů. Co však často zaujme více, než rozkošné tvářičky, je šat v rodových barvách, jež dívky rozřazuje do různých kategorií budoucích spojenectví. Stejně jako si můžete být jist, že se během turnaje ještě jistě uvidíme. usměji se opět, jelikož se již pomalu blížíme k sálu, kde se ještě stále střídají básníci se svými výkony. |
| |
| Seveřané 7.XI. 281 Aianna Forrester Lord Forrester se na svou dceru jen lehce usmál. "Rád si s některými z nich promluvím, ale musím počkat. Lord Pobočník ke mě poslal posla a zdvořile mi rozkázal, že mám zítra před turnajem čekat jeho návštěvu. Je hodně nerudný, když někdo neuznává jeho postavení, ale platí lépe než královská pokladna." Zamyšleně se podrbal na bradě. "Budu muset najít Králova mistra mincí, pokud tady je. Ještě pořád mi neproplatil úpisy za poslední dodávku. Král si myslí, že platit nemusí." Podíval se na nespokojený a mírně znuděný obličej své dcery. "Aianno, omlouvám se pokud tě nudím." Lehce se usmál a pohled velmi rychle přenesl na muže, který právě přicházel. Lord Velaryon se jen lehce usmál a věděl, že přitom ukazuje svou zvláštní valyrijskou krásu. "Můj Pane," oslovil ho s mírnou úklonou lord Forrester, "jsem rád, že vás vidím." Lord Velaryon odpověděl na pozdrav mírnou úklonou. "Taky vás rád vidím, můj Lorde. Rád bych s vámi probral nějaké obchodní záležitosti, pokud to nebude vadit." Jemně pohledem ukázal na Aiannu. "Ne nebude. Lorde dovolte mi abych vám představil svou dceru Aianne. Ainanne Lord Lucerys Velaryon, Pán Driftmarky a Mistr Lodí." Lord Lucerys se seveřance hluboce uklonil. "Rád vás poznávám, má paní. Omlouvám se, že vašeho otce tak přepadám, ale záležitosti Říše nesnesou odkladu." Lehce se usmál a světlo si hrálo na jeho stříbrných vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 7.XI. 281 Rhaella Mistr Thommen, muž starý a zkušený opatrně vstoupil do komnaty. Za dlouhé roky, co sloužil na královském dvoře se naučil, že být nenápadným a opatrným je dobrý způsob jak přežít ve zdraví. Mírně se královně uklonil a počkal až bude vyzván aby zvedl oči. "Má paní," oslovil Rhaellu, "stráže mi řekly, že potřebujete mistra. Mohu se tedy Vaše Milosti zeptat čím bych vám mohl být nápomocen?" Zdvořile znovu sklonil hlavu a čekal jaké odpovědi se mu dostane. |
| |
| Harrenov, velká síň Zvěřinec Málem bych vyprskla smíchy, když se můj manžel začne dmout pýchou jako jeden ze lvů. Ani omylem, drahý. Ani omylem. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 7.XI. 281 Leyton Stráže v šedé jen přikývly, aby daly najevo že splní co jim bylo nařízeno. Paxter se pousmál a nenápadně naznačil lordu Leytonovi, že je čas jít. "Však se vše dozvíte, můj pane. Však se dozvíte, pokud budete tak laskav abyste mne následoval." Pobízel Redwyne své společníka a vedl ho pryč ze síně. Vešli do jedné z chodeb a zahnuli několikrát za roh. Jedny dveře byly pootevřené, světlo z nich prozařovalo šero chodby a bylo slyšet živý hovor. Lord Paxter se jen vesele usmál a vstoupil dovnitř. "Dvacet dragonů, kdo vsadí dvacet dragonů." Lord Caswell sledoval jiné lordy a pobízel je aby proti němu vsadili. Místnost byla plná, v krbu hořel oheň a kolem kolovalo sladké Stromovinské víno, tác s pečenými klobásami a bílý chleba. Stařičký lord Rowan seděl v šeru kouta a spokojeně sledoval ten mumraj. Upíjel víno a tvářil se jako by se ho vše kolem netýkalo. "Možná že lord Hightower vsadí dvacet dragonů a obehraje tě Caswelli." Prohodil, když Paxter a jeho společník vstoupili do dveří. Oči všech se okamžitě otočily na Lorda Starého města a okamžitě k němu zamířilo jak víno tak klobásy. "Pánové, pánové." lord Rowan se ani nepohnul ze svého místa, ale jeho hlas si dovedl sjednat pozornost. "Vsadím sto dragonů, že pobočník a Princ Rhaegar se dostanou do posledního klání a Pobočník vzdá aniž by se dotkl princova štítu." Místností zašumělo. "Hloupost," prohodil Lord Oakheart, "ale vsadím si. Sto dragonů je sto dragonů. Na Lorda Zahrady!" Zařval nakonec přípitek. "Na Zlaté Růže," odpověděli mu sborem lordi Roviny a džbány s vínem začaly znovu kolovat. |
| |
| Vazalové Bouřných zemí 7.XI. 281 Lebky a Polibky "Pořád ti nevěřím, drahé Lebky a Polibky, že by se ti lev naší vzteklé Lvice nelíbil. Přece ty co nejvíc řvou, jsou nakonec ty nejzábavnější a trocha odporu je dokonalá předehra." Prohodil pobaveně Buckler a plynule navázal. "Pořídil jsme si zatím ženu. Dobrou bytost s širokým srdcem a jazykem tak ostrým, že by mu mohla závidět i holičova břitva. Dokonce i bouře nad Bouřným koncem nemají sílu jejich přesvědčovacích schopností a děti hrnčířů v celém okolí mají najednou nové boty. Pokud to tak půjde dál, přenechám jí svůj hrad, stejně ho už zabrala, a uteču do Svobodných měst. Dobrá rada, pokud můžete nežeňte se." Bouřní vazalové vybouchli smíchem a vůbec jim nevadilo, že na sebe stáhli pozornost téměř celého sálu. "Tak Lebky a Polibky," ozval se Andros Wylde. "Pokud tady nenajdeš ženu, která tě uloví. Tak sním svůj klobouk s octem a cibulí." Podíval se vyzývavě na Lebky a Polibky |
| |
| Klání básníků 7.XI. 281 Genna a zbytek na místech Lannistrů Dovedu si dobře představit, proč vidím úlevu v očích mé sestry. "Sestřičko, drahá, omlouvám se že jsi na nás musela čekat tak dlouho. Zdržely mne neodkladné záležitosti." Jen přenesu pohled na Geriona. "Jak ale vidím, nikomu jsme nechyběli." Konstatuji prostě. "Doufám, že básnici předvedli něco ze svého umění." Podívám se na svou sestru i na jejího manžela. "Chtěl bych tě požádat, aby si po turnaji jela s mými vazaly přímo na Skálu. Potřebuji ženskou ruku, která by na všechno dohlédla a ty jsi ta nejpovolanější." Dokončím myšlenku a mírně upiji vína, které mi podá sluha. |
| |
| soukromá zpráva od Hoster Tully pro 7.XI. 281 Brynden "Neměj obavu," prohodím k němu vesele když opouštíme síň, "pořád vím jak se meč drží a kterou stranou se má bodat." Usměji se vesele a doufám, že se nebude příliš chlubit, když mne porazí. Vyšli jsem ven na hradní cvičiště a studený vítr mi pročesal vlasy. "Pořád si to můžeš rozmyslet a nechci slyšet že ne mne klít jako když si byl mladý a já tě porážel." Ach kde jsou ty staré dobré časy. Odložím plášť a vezmu si od jednoho z mých mužů meč. Dvakrát si zním cvičně máchnu abych ho vyzkoušel a pak se postavím proti svému bratru. "Poražený platí večeři. Žádné ryby a zeleninu, ale pořádný dobře propečený kus hovězího." Lehce se usměji a naznačím, že jsem připraven. |
| |
| Starší bratr 7.XI.281 Ned překvapuje. Nikdy bych ho netipoval jako někoho, kdo bude svého mladšího sourozence poučovat o ženách. No sice má pravdu že zeptáním se nic neztratím, ale... jak to provést? Jak se dvořit abych nevypadal, řekněme zoufale nebo abych nepůsobil dotíravě. Je to těžký proces. "Jo... Jasně, asi máš pravdu." Teď mi došlo, že si musím dojít pro nový meč. Je to škoda, ten co jsem dnes prohrál v klání jsem měl rád. První meč který jsem kdy dostal... a já ho prohraji na turnaji. Poučení pro příště, nikdy si neber meč který nechceš prohrát do turnaje ve kterém se zbroj prohrává. "Musím do stanu... Vybrat si nový meč. Tady to stejně ještě nějakou chvíli nezačne, takže asi o nic nepřijdu. A otci zase zmizím z očí. No měj se Nede a hezky se o tu svou růžičku starej ať ti nezvadne." Lehce bouchnu Neda pěstí do ramene a vydám se ze sálu ven, do stanového města, směrem ke stanům Starků a jejich vazalů. |
| |
| Harrenov, velká síň Seznámení Zadumaně projdu chodbou zpátky do hlavní části Harrenovské pevnosti. Upravím si přitom šaty. Po rozhovoru s lordem velitelem mám takové smíšené pocity. Měla bych se ale vrátit za ostatními. |
| |
| soukromá zpráva od Aeric Blackwood pro Procházka Na tváři se mi objeví lehký úšklebek, když je řeč o mladém Jelenovi. "Patrně máte pravdu, ale věřím, že se najdou takoví, kteří se mi nebudou báti postavit a možná i takoví, kteří jej dokáží přemoci." Vím, že je Robert silák, ale to nikdy neznamená vše. Bylo to dokázáno i tím, že není v 5 posledních obránců. Vždy je způsob, jak porazit toho, kdo je pouze silnější. "V tom případě se na Vás budu velmi těšit má Lady." Slétnu k ní pohledem a lehce se usměju. Když vkročíme až do sálu zdvořile se Barbrey hluboce ukloním a když se narovnám naposledy na ní pohlédnu. Ač bych se na ní raději díval mnohem déle. "Děkuji za krásnou část večera. Myslím si, že Vaší přítomností se nic nevyrovná. Užijte si zbytek večera zajisté se nyní chcete vrátit za jinými, kteří Vás očekávají." Rozloučím se s ní ač bych s ní nejraději zůstal i zbytek večera, ale copak by to šlo? |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Mladší bratr "Obvykle jí mívám bráško." Mrknu na něj pobaveně, ale nikoliv nějak povýšeně, pouze to beru žertem a snažím se ho trošku pošťouchnout k lepší náladě. Když se zmíní o svém meči a zamíří pryč lehce pokývnu hlavou. "Dobře a pro tebe to s tvou dámou platí také." Vrátím mu to, až po chvíli, když odejde tak na chvilku zauvažuji. "No jistě...." Odložím své pití na stůl a vydám se pomalu za vzdalujícím se bratrem. Měl jsem sice v plánu mu to dát až později, ale....Zahlédnu jej, jak mizí ve svém stanu. Já to stočím do toho svého, který je nyní mezi stany obránců a otevřu svou truhlici. "Snad se mu to bude líbit." Vezmu zabalený objekt v kůži a vydám se k Benovu stanu. U stanového dílce se pousměju. "Bene, máš ve svém hledání chvilku?" Otážu se a pak nakouknu dovnitř. Pokud tam nedělá kdo ví do, tak vstoupím. V rukou mám podlouhlý objekt zamotaný do látky obšité kůží. "Sice jsem ti to chtěl dát až oficiálně k tvým 15 narozeninám bráško, ale žádný muž by neměl být bez svého meče. Proto ti chci dát tvůj dárek už trošku předčasně, snad ti to nebude vadit a bude se ti líbit. Včera večer mi jej předal posel kováře u kterého jsem jej objednal." Podám mu to a počkám, až to vymotá z kůží a látek a bude se moci podívat, na předmět, který dostal.  "Jednoruční meč samozřejmě oboustranná čepel a špička uzpůsobená i k bodání." Usměju se a počkám, až meč vytáhne z kožené pochvy.  "Správně střed čepele je pokryt naším starým písmem, které se již moc nepoužívá. Až přijde čas poznáš, co tam stojí. Jinak správně si všímáš, že je dokonale vyvážený, dělal jej jeden z nejlepších kovářů v Západozemí." Když se konečně zaměří na záštitu a jílec usměju se ještě více.  "Hruška není nic extra, ale dodává ono skvělé vyvážení a můžeš si díky ní přidržet meč i druhou rukou za ní. Má přesnou délku pro tvé potřeby. Jílec je pak omotán jemnou ještěří kůží to proto, aby ti meč neklouzal v ruce a jak si všímáš u záštity je vlk, to abys nikdy nezapomněl kam patříš." Usmívám se na něj a sleduji jej se spokojeností a bratrskou láskou. "Bohužel není to Valerijská ocel tu se mi sehnat nepodařilo, ale je to jedna z nejlepších slitin pro meče, kterou jsem byl schopen zajistit. Doufám, že ti bude sloužit dobře a že se ti líbí Bene." Pronesu nakonec a pak jej pouze mlčky sleduji. |
| |
| Co Frey, to znalec poezie 7. XI. 281, na turnaji básníků Harrenov Tywin, Genna, zbytek Lannisterů Na rtech mi hraje obvyklý úsměv, ale uvnitř převládají smíšené pocity. Jak by to taky mohlo být jinak, když vcházím do sálů po boku svého nejstaršího bratra. Po jeho vzoru se ukloním šílenci i s chotí tak, jako kdybych byl tím nejkrotším ze lvů. Poté už ale obrátím pozornost k sestřičce a její pobořené věžičce, která se nejspíš pravidelně nakládá do karmínové lázně a fousky si maluje kočičím zlatem. Kolikrát už asi Gennu prosil o to, aby si mohl spolu s ní přivlastnit i její dívčí příjmení? |
| |
| Seveřané - Nečekaná návštva(y) "Lord Pobočník by mohl začít prokazovat trochu úcty. Stejně tak mistr mincí. Nejsme možná z největších rodů, ale to neznamená že by po nás mohli šlapat jak se jim zachce. Řekni mistru mincí nebo s kým že to vlastně budeš muset probar že pokud nezaplatí starou i novou zásilku najednou, tak žádné dřevo už nedostanou. Ať si klidně něco zkusí šmejdi". Ušklíbnu se a vyprázdním celý zbytek svého korbelu. "To je v pořádku, nemusíš se omlouvat. Nenudíš mně ty, ale.. tohle". Odpovím otci a rukou ukážu na všechnu tu nabubřelou parádu. Tiše si povzdychnu a zničeho nic se u nás objevuje nějaký Lord. Netuším kdo to je, ale už jen dle vzhledu je jasné že to bude někdo významný. A zřejmě se s otcem zná nebo aspoň mně to tak zní. Takže Lord Valeryon? Že by měl zájem o nějaké lodě? Pousměji se a abych nebyla úplně nezdvořilá, tak vstanu a také se ukloním. "Potěšení je na mé straně. Nuže pokud to je záležitost Říše, tak bych vám v takovýchto věcech neměla bránit". Odpovím Lordu Valeryonovi a ještě se podívám na otce. "Půjdu se zatím tedy projít a zkusím zjistit jestli se tu někde netoulá Gregor". Oběma věnuji úsměv a přesně v okamžiku kdy se chystám otočit cítím jak do mně někdo dloube. "Hej, co to k sakru.." Už jsem myslela že je to třeba nějaký nešikovný sluha či vyjukané páže, ale místo toho u nás stojí velmi zajímavě vypadající dívka. Ashara Dayne. Říkala jsem si že by dle vzhledu mohla být odněkud z jihu a teď se mi to potvrdilo. "Aianna Forrester. Moc mně těší lady Dayne". Přátelsky se na dívku usměji a podám jí ruku. "Já nejsem proti. Ctění lordi musejí řešit "záležitosti Říše" a já společnost uvítám". Otec a Lord Valeryon budou mít jistě o čem mluvit a tak tedy vyrážím po boku Lady Dayne tam kam bude chtít. Cestou si ji tiše prohlížím. Myslím že jí to velmi sluší. Já bych osobně asi takové šaty neoblékla, ale jí padnou jako ulyté. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully pro S VLKEM PO BOKU Myslí si že si mně získá lichotkami? No dobře, jako začátek to není špatné. Ale nebude doufám očekávám že jen po tomhle mu budu padat k nohám. "Pár jich tu už bylo, ale podle otce nikdo nebyl vhodný". Odpovím Brandonovi abych ho trošku potrápila a pousměji se. Chvilku tiše pokračujeme dál, než se Brandon znovu ozve. Zadívám se na něj a souhlasně přikývnu. "Líbí nebo ne.. Je to tu "jiné". Jsem zde ráda, ale nějakou další dobu bych to zřejmě nevydržela". Řeknu popravdě. "Kdybych zde měla sídlo já, tak bych se spíše starala o to aby se mi nehroutila střecha nad hlavou než že bych utrácela za tak velkou akci. I když ale někdy asi není na škodu udělat dojem že?" |
| |
| soukromá zpráva od Brandon "Wild Wolf" Stark pro
|
| |
| SPOLEČNOST 7.XI. 281, Harrenhall, Velká síň Královna, Oberyn Martell, Jamie Lannister, lady Blackmonth... "Ale jistě, bratře," s úsměvem jsem Oberynovi stiskla paži; snad má ruka zůstal déle na místě z čistého projevu lásky, který k bratrovi chovám nebo se jen mé podvědomí snažilo tím gestem naznačit, aby neodcházel. Měla bych odjet do Dorne, blesklo mi přitom hlavou, opustit tyto chladné zdi a vrátit se... domů. Jen se vrátit domů, v tuto chvíli jsem si byla jistá, že každý z přítomných musel postřehnout změnu v mém jinak usměvavém obličeji, ale pokud k tomu chtěli něco říct, nebyl čas. Král se nakonec zúčastní. S jeho příchodem vyprchaly i zbytky mé dobré nálady a nahradil je... strach? Možná obavy, ztracenost... Ten neurčitý pocit mě pokaždé paralyzoval obtáčel se kolem mne a drtil mě. "Když mě omluvíte, veličenstvo," pronesla jsem tichým hlasem. Jak víc naznačit, že tu nechci být? Že musím odejít, dřív než sem dojde? Uklonila jsem se a dlouhé kroky mě nesly do bezpečné vzdálenosti. Zn. shame, shame, shame * ding* |
| |
| Básníci 7.XI. 281 "Tome," s radostí a s dost neformálním oslovením přistoupím k básníkovi. Jeho úklona mi na tváři vyloudí větší úsměv, než některé odvážné pokusy upoutat mou pozornost od jeho kolegů. "Není básně ani písně, kterou bych si od vás ráda nevyslechla," zalichotím mu a zlehka jej uchopím za ruku, abych nás zavedla dál z tohohle hnízda, "musím však už předem předestřít, že dnes bych si ráda vyslechla něco... konkrétního," na chvíli se odmlčím, "nerada bych tedy začala s tím, že sokolové jsou symbolem lásky. Málokdo si je tak dokáže představit... to spíš holubice a labutě," rozmluvím se, "ale pevně věřím, ba dokonce jsme si jistá, že ze všech zde," ztlumím svůj hlas, "jste jediný schopný učinit i z takového tvora symbol lásky," věnuji mu úsměv, "tedy... ráda bych si vyslechla báseň o sokolu, který se zamiloval. A jelikož je to silné zvíře měl by být i jeho protějšek, který ho uchvátil, silný... řekněme jako ocel a dub?" navrhnu a čekám na jeho odpověď. |
| |
| Emmon Frey 7.XI. 281 Lannisterové Emmon Frey byl viditelně zaskočen otázkou která mu byla položena, ale roky soužití s jeho Lannisterskými příbuznými mu velely nevzdávat se bez boje. Mírně se uklonil Gerionovi aby dal najevo, že ho vnímá a aby si mohl utřídit myšlenky. "Můj pane z Lannistrů," začal, "pochybuji že kdokoliv z nás zde přítomných, až na Jeho Výsost Prince Rhaeagara a Prince Oberyna má takový cit pro poezii a umění jako vy a je jen škoda, že i vy nás neobohatíte o nějakou tu báseň." Lehce se na své švagra usmál a okamžitě se zase začal tvářit vážně, když se jeho pohled střetl s pohledem jeho ženy. |
| |
| Lord Forrester 7.XI. 281 Aianna Lord Forrester mírně nadskočil nad odpovědí své dcery a nenápadně se rozhlédl kolem, jestli ji někdo slyšel. "Drahá. Pokud mluvíme o Pobočníkovi nebo o Mistru mincí mluvíme o králi. Mnozí už skončili na Chodníku zrádců za mnohem méně a Pavouk jako Krvevran má tisíc a jedno oko." Ještě jednou se nervózně rozhlédl kolem, ale nakonec se uklidnil, pohlcen nově příchozím. Lord Velaryon se usmál mnohem více než by bylo pouhou zdvořilostí. "Taková je již povaha služby v Malé radě, že povinnost odhání vše co by považoval za příjemné a že přináší sluhům starosti, zatím co jejich pán se v klidu baví." Usmál se ještě jednou a jeho fialové oči plály divokým ohněm. |
| |
| Malá lvice 7.XI. 281 Cersei Znovu zatěkal očima tam a zpět po sále a sledoval všechny a přitom nikoho. Lehce promnul pohár s vínem a upil. Vidíš Joanno. Jen jedno slovo, jediné slovo. Mohl bych mu nechat setnout hlavu. Mohl bych si nechat jeho rudou kůži vystavit v trůnním sále. Jen jedno jediné slovo a já Drak sežeru pyšného Lva i s jeho celou rodinou. Znovu zatěkal pohledem a zastavil jej na Cersei, která právě vstoupila do síně. Potěšeně se usmál a ukázal dceři pyšného Lannistra aby přišla až k němu. Vidíš Joanno, jen jedno slovo a mohl bych setnout hlavu i jí. Její zlatá hlava by se koulela po zemi. Upil vína, když k němu Cersei přišla a pobaveně se na ni usmál. Svými dlouhými nehty pohladil Viseryse, který právě něco sledoval. "Doufám, že alespoň ty s Námi zůstaneš, když už ode mne všichni utíkají." Oslovil ji když k němu došla a zhluboka se napil. "Zrádci!" Zařval až všichni kolem nadskočili. "Jsem obklopen samými zrádci. Doufám, že alespoň tobě mohu věřit." Usmál se na ni a ukázal ji aby se posadila na místo, které opustila královna. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 7.XI. 281 podvečer, Turnajové městečko pod Harrenhallem Darul Mankič Pomalu se začínalo stmívat a bylo na čase sbalit krámek a najít si něco k jídlu a pití. Turnajové městečko, kam se za králem, dvorem a velkými pány přesunuli snad všichni od velkých obchodníků až po levné děvky z Blešího zadku končilo den a začínalo noc. Katovi pacholci uklízeli oběšence ze šibenice aby nezapáchali a nerušili poklidný průběh turnaje. "Tak jak šel obchod," prohodil seveřan, který měl vedle stánek s kožešinami a v ruce měšec docela slušně plný. "Chtělo by se to něčeho napít," pokračoval a rozhlížel se kolem jestli by se nenašlo nějaké pitivo. "Má obchodník se smíšeným zbožím lahev něčeho. Klidně zaplatím. Nebo jsi zůstal jen u jehel, nití, cínových talířů a sukna z Gulltown." Podrbal se na bradě. "Když jde o ty cínové talíře. Udělej mi cenu a já zaplatím večeři. Slíbil jsem je mý ženě a jejímu kroužku harpyjí. Pokud je nedovezu neschovám se před ní ani za Zdí." Tázavě se podíval a potřásl měšcem. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Starší bratr 7.XI.281 Přehrabuji se ve svém stanu, snažíc se najít nějakou dobrou náhradu za svůj prohraný meč. Nic ale bohužel nenacházím, žádný není dostatečně dobrý, tak vyvážený, lehký atd. Naštvaně kopnu do vzduchu a prohrábnu si vlasy rukou, přemýšleje co dál. Z tohoto přemýšlení mě vytrhne až Ned, který přijde ke mě do stanu a v ruce nese... Co to je? "Jo jasně Nede, co potřebuješ?" A pak to přijde, Ned mi podá onen předmět který nese v ruce. Chvíli ho vybaluji z látek a kožešin, ale nakonec se dostanu až k samotnému daru. Je to meč... Ne to není jen meč, je to umělecké dílo. Kožená pochva je pevná a příjemná na dotek. Více mě ale zajímá, co je uvnitř. Jednoruční meč proto vytáhnu a začnu obdivovat. Je to nádherná práce a Ned mezitím vysvětluje všechny vlastnosti tohoto meče. "Je nádherný, díky Nede..." Na jiná slova se nezmůžu. V takový dar jsem ani nedoufal a nyní mi přijde více než vhod. Co bych to byl za vlka, kdybych neměl svůj dráp. Ano, meči budu říkat dráp. "Dráp... Pojmenuji ho Dráp. Každý vlk musí mít drápy." Pronesu s úsměvem a zasunu meč zpět do pochvy, kterou si připevním k opasku. S úsměvem se na Neda otočím a po několik letech ho obejmu. Jako jediný z mých sourozenců i z rodiny mě nebere jako dítě a nyní to znovu dokázal. "Chceš vědět, proč jsem ve skutečnosti vyzval prince Rhaegara?" Zeptám se, když ukončím krátké obětí a zase stojím asi krok nebo dva od Neda. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Mladší bratr Po tváři mi přelétne úsměv, když vidím, jak se Ben na meč kouká. Těší mě, že se mu líbí a že je za něj rád. "Maličkost bráško. Bylo štěstí, že dorazil právě dnes." Odpovím a úsměv mi na tváři zůstane, když dává Ben svému meči jméno. "Souhlasím, snad ti bude sloužit natolik dobře, aby si to jméno zasloužil. Velké zbraně mají svá jména. Tedy kéž tě vede skrze Staré bohy k úspěchu." Když mě bratr následně obejme trošku mě to zaskočí. Většinou za poslední roky se mi jen vyjímečně dostalo obětí při mimořádné události od Lyanny, ale od bratrů již nikoliv. Nakonec však objetí přijmu s úlevou a obejmu bratrsky bratra do své mohutné náruče. Jakmile jej pustím a on je alespoň kousek ode mne. Položí mi otázku, na kterou jsem se snažil sám sobě odpovědět. "Samozřejmě, že chci Bene. Každopádně osobně si však myslím, že jsi chtěl ukázat, co v tobě vězí a chtěl jsi, aby tě lidé přestali podceňovat." Vyřknu své myšlenky a počkám následně, jaké vysvětlení mi dá nakonec můj bratr. Jsem zvědav, zdali jsem se trefil či nikoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Starší bratr 7.XI.281 "Podceňovat mě budou ještě dlouhá léta a pak.. stejně celý život budu ve stínu tebe a Brandona... Ale tak s tím už jsem se smířil, je to úděl mladších bratrů, vyrůstat ve stínu těch starších..." Odpovím na Nedovu úvahu a pak se pořádně zamyslím, jak správně zformulovat následující věty. "Nebylo to ani kvůli princi, ani kvůli tomu abych si něco dokázal nebo něco někomu ukázal. Je to vlastně docela jednoduché, bylo to vůli princezně Elie. Včera večer, když jsem tancoval s Lyannou a omylem jsme se srazili s princem Rhaegarem a princeznou Eliou, tak princ nabídl výměnu partnerů. Nechtěl jsem nechávat Lyannu s drakem, ale odmítni korunního prince. Takže jsem požádal princeznu o tanec a ona svolila. Byla na mě hodná, je dobrá, je milá. Asi jedna z mála osob v celém Králově přístavišti. navíc mě představila lady Ashaře, pozvala mě do Dorne... Cítil jsem se... vítaný. Chtěl bych jí to oplatit. Chtěl bych být jejím služebníkem, být její štít, být její meč. Pomoct jí žít v té líhni zmijí, která si říká hlavní město." Chvíli se zamyslím jak pokračovat. "Myslel jsem, že když vyzvu prince a ukáži mu, že nejsem špatný, že by ze mě mohlo něco být, tak by mi třeba onu nabídku dal, nebo by si mě alespoň zapamatoval. Víš... dnes večer jsem chtěl princeznu vyhledat. Pokleknout před ní a nabídnout jí své služby. Je to bláhové, vím ale je to tak. Jsem nejmladší syn lorda ze Zimohradu. Brandon je dědic a spojí náš rod s rodem Tully. Ty spojíš náš rod s rodem Tyrell a Lyanna asi bohužel s rodem Baratheon. Já už takovou možnost nemám. Martellové a Arrynové dcery nemají a lord Tywin jistě plánuje pro Cersei něco lepšího než je třetí syn Zimohradu. Má budoucnost proto leží buď na Zdi, kterou Starkové podporují již tisíce let, nebo u nějakého severského rodu, nebo ve službě nějakého velkého lorda." Mám dodat i ta slova, která jsem ještě nevyřkl? Ale ano... Ned to pochopí. "Říkal jsi, že budoucnost a osud si můžeme řídit sami, budeme-li rychlí. Tohle je to co bych chtěl já. Nejsem rytíř, nejsem ještě ani nejlepší šermíř, ale lord Barristan se nabídl, že pokud budu někdy v Králově přístavišti, tak mi s výcvikem rád pomůže. A od rytíře jako je on se mohu naučit mnohému. A ve službě princezny Elii bych mohl sblížit Starky a korunu, přeci jen je to budoucí královna..." |
| |
 | soukromá zpráva od Darul Mankič pro Bylo pozdě a nikdo by v tak pozdní hodinu na turnaji už nic nekupoval tak jsem uklidil všechny věci. Už jsem chtěl odejít pryč, když v tom mě zastavil kolega. "Ale jo šlo to, spousta lidí si u mě kupovali věci jako suvenýr." Odpovím na jeho otázku a okamžitě mě zavalí dalšími. "Tak na pití mám Dornské víno, vyměnil jsem ho s jedním hospodským za pár džbánů a korbelů. Jestli chceš tak ti ho prodám za, řekněme 150 zlatých a za talíře chci 20 za kus. To by neměl být problém zaplatit že, ale jestli chceš můžeš to zkusit někde jinde?" Vím že nikdo jiný tady ty talíře neprodává a on to ví taky. |
| |
| Harrenov, velká síň Únos severské lady Nejprve mě zarazí, s jakými slovy se ke mně lady Aianna otočí, ale nenechám na sobě překvapení znát. |
| |
| Bílá návštěva Harrenhal, stany obránců Pod odchodu lady Stark jsem ve stanu opět zůstal sám. Měl jsem dobrý pocit z našeho rozhovoru a navíc mi vytrhla trn z paty, takže jsem měl dobrou náladu. Mezitím slunce již zapadlo a ve hradu jistě propukla další hostina - hostina, které jsem se chtěl za každou cenu vyhnout. Všichni ti lordi, král, dvořané, lady a další. Není to zcela můj styl, ale přesto moc dobře vím, že je moje povinnost tam jít. Ovšem pokud mě nikdo neshání, tak nemám žádný důvod tam jít. Spíš jsem zatím ten čas využil k tomu, abych si překontroloval svou zbroj, vyčistil meč a trochu si odpočinul. Přeci jen to neustálé lámání dřevců si vybere svou daň na každém a já navíc chci ten turnaj vyhrát. |
| |
| Návrat do sálu Máte pravdu přisvědčím lehce, když se Aeric zpochybňuje neporazitelnost bouřného kolosu-pravdou však je, že mimo turnajové kolbiště by souboje vypadaly mnohem odlišněji. Potěšení bude i na mé straně. ubezpečím jižního lorda s úsměvem, když konečně dorazíme zpět do zaplněného sálu a on se mi ukloní v rozloučení. I Vám přeji příjemný zbytek večera, můj pane. ukloním se, poté co si z ramen sejmu jeho kabát a složený mu jej navrátím zpět. Konec konců bych nerada, aby mu kvůli mne byla opět zima. Nakonec však nezbývá nic jiného, než se v tichosti navrátit zpět ke stolů pánů severu a zjistit, o co jsem během oné krátké procházky přišla. Cestou minu mladého vlka, avšak zdá se, že má něco důležitého na práci a tak se rozhodnu jej nevyrušovat. Namísto toho zaujmu své čestné místo u stolu, moc dobře si všímajíc skutečnosti, že je Eddard zpět u svých a že je mladá růže na chvíli středem pozornosti svého rodu. Plánuji si pouze nalít medovinu a poté se snad i přesvědčit o výsledku přímo u zdroje, když v tom je celý sál vyrušen nařčením koruny. Upřímně jsem si ani nevšimla, že se král připojil k všeobecnému veselí, avšak teď o tom již nepochybuje nikdo-stejně jako o tom, že lev a drak si brzy půjdou po krku i veřejně. |
| |
| Je to tady... "Dobře. Budu moc rád". Řeknu vážně a mile se na Eliu usměji. Její ruka na mé mi vůbec nevadí. Klidně bych Eliu objal, ale hádám že bude vhodnější když to necháme na později, třeba k tomu našemu rozhovoru. Naposledy se ještě napiji vína a pak se u nás najednou objeví mladý chlapec. Kývnu mu na pozdrav a pousměji se. "Výborně.. Dobře, děkuji za upozornění. Hned tam budu". Odpovím chlapci a pohybem ruky naznačím že může jít. "Tak má Lady, je čas... Doufám že mi zatím nikam neutečete". Pousměji se a políbím Lady Blackmonth na rty. Ukloním se přítomným u stolu a následně už mířím na místo odkud přednášejí své básně zástupy mužů. Ukloním se a začnu mluvit. "Ctění Lordi a Lady. Princr Rhaegar se nejspíše natolik zalekl že se rozhodl nedostavit. Budu vám tedy pro dnešek zřejmě muset stačit já". Ušklíbnu se a koutkem oka zahlédnu jak Elia odchází. "Tuto báseň bych rád věnoval jedné vyjímečné ženě, jež rozjasňuje životy nás všech. Pro tebe Elio..." Dodám ještě o trošku tišeji, ale zcela vážně. Sice jsem slíbil Lady Blackmonth že zapěji něco o ní, ale jistě mi odpustí když jí to pak nějak vynahradím. Zhluboka se nadechnu a jelikož už není nač čekat, tak se do toho pustím.
|
| |
| Velké Překvapení 7.XI. 281 Básnické Klání Všichni u královského stolu + Catelyn Tully "Možná bychom si měli pospíšit, klání básníků už musí být v plném proudu a já se do něho musím ještě přihlásit, nebo Vám bude stačit, když Vám báseň zarecituji někde v soukromí?" S pobaveným úsměvem se společně s Catelyn Tully, mojí snoubenkou, doplahočím až k místu, kde se koná Klání básníků. Odvedu Catelyn ke svému místu a opustím ji se slovy. "Slibte mi, že nebudete příliš hledět na kvalitu, přeci jen, o této novince jsem se dozvěděl dnes ráno." Nervózně odkráčím ke svému místu, kde vyčkám, až ukončí svojí recitaci princ Oberyn Martell, odměním ho zasloužilým potleskem, poté předstoupím na pomyslné pódium já. "Vážení pánové, vážené dámy, Vaše Veličenstvo." Pozdravím přítomné. "Mnozí z Vás ví, že nikterak nepropadám básnickému umu, přesto zde stojím a proč? Protože láska je to nejsilnější pouto na světě, a já se jí hodlám zavázat, tohle je písnička pro Catelyn Tully." Odůvodním svůj důvod příchodu a usměji se směrem k místu, kde sedí Catelyn. Nervózně se nadechnu, zabloudím pohledem někam ke zdi a spustím..... "Možná, že Sever je plný zavějí ledových, |
| |
| S Dornskou Lady po boku "No dobře tatínku. Budu tedy dělat že se třesu strachy a už o nich neřeknu křivého slůvka". Zešeptám otci do ucha s úsměvem a políbím ho na tvář. Kouknu ještě na Lorda Valeryona a i jemu věnuji milý úsměv. Pak už mířím se svou novou přítelkyní pryč. Při doteku její ruky se pousměji a tiše pokračuji dál. "Turnaj? Zatím to je docela dobrý. Aspoň tedy co se soubojů týče, jsem ráda že tam se nějací seveřané objevili". Že bychom nebyly schopni něco pořádně zazpívat? Hádám že nějaká opilecká píseň by nebyla problém, ale něco normálního asi těžko. Kdo ví.. Každopádně se dostaneme až do rohu sálu, kde to vypadá že je nějaké nestřežené pití. Na víno moc chuť nemám, ale co, projednou to vydržím. Zadívám se na Asharu a usměju se. "Popravdě, taky jsem moc nadšená nebyla. Nejsem ten typ ženy která by po takovýchto událostech lačnila. Co se mně týče tak bych se raději projela na koni, zašermovala si a nebo vyjela na lov". Jo, činnosti které si asi lady z jihu jen těžko představí, ale je fakt že mně to zkrátka baví. Co také jiného na severu dělat, celý den se válet v posteli? Ušklíbnu se a pokračuji. "Skoro, ale zdá se že ne úplně. Neber to osobně, ale já bych se moc neseznamovala skoro s nikým. Proč také když po turnaji budu muset zase domů že?" Pomohu Ashaře naplnit pohárky po kterých sáhla a jeden z nich si s díky vezmu. "Teď jsem ale ráda že jsi mně oslovila". Pousměji se a také se podívám směrem odkud se ozýval král. Zavrtím hlavou a věnuji pozornost raději básníkům. Zrovna zazpíval princ Oberyn, jehož báseň se mi docela líbila. Odložím pohárek a zatleskám mu. Následně jsem překvapena dalším kdo přicházi na řadu. Brandona bych tedy na něco takového netypovala, ale zdá se že pro to má své důvody. Pohledem přejedu po Catelyn Tully a pak zpět na něj. Báseň kterou pronáší je pěkná. Já si tedy na takové věci příliš nepotrpím, ale tohle se mi docela líbilo. Zaslouženě Brandonovi zatleskám když skončí a opět vezmu do ruky svůj pohárek, přičemž se ihned napiju. "No vyda. Konečně se odhodlal aspoň i někdo od nás". |
| |
| Zpívající vlk "To ne. Pěkně tak aby to všichni slyšeli. V soukromí mi ji pak možná budete moci zopakovat". Usměji se a společně s Brandonem se dostaneme do hradu, do sálu kde se odehrává básnické klání. Nechám se odvést ke stolu a přikývnu. "Nebojte se, jsem si jista že to bude úžasné". Pousměji se a zaposlouchám se do básně prince Oberyna. Skoro mi to znělo jak báseň pro nějakou milenku či někoho ke komu by něco cítil. I když kdo ví, možná je to jen můj dojem, přeci jen se v básnění zas tolik nevěnuji. Každopádně princi zatleskám a zadívám se na svého snoubence, jež zaujímá jeho místo. U bohů, co to zas provádí? Maličko se začervenám a úsměv Brandonovi oplatím. Vlastně jsem to sama chtěla, tak to mám. Sice jsem nečekala že pronese i něco takového, ale co. Konec konců je to docela milé. Nechám si přinést trochu vody a zaposlouchám se do básně svého snoubence. Jak to tak poslouchám, objevuje se mi ve tváři spokojený úsměv. Zdá se že to Brandon pojal skutečně vážně. Stále mám někde v koutku mysly pochybnosti zda to myslí skutečně vážně, ale už asi nejsou tak velké jako před tím. Jakmile Brandon skončí tak mu zatleskám a počkám až se vydá ke mně. "Tedy, to bylo vskutku působivé. Pro teď jste splnil vše co jsem chtěla. Děkuji". Mile se usměji a aby se neřeklo, tak věnuji Brandonovi i letmý polibek na tvář. Přeci jen si už možná zaslouží aspoň ten. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Mladší bratr Se zájmem s rukama složenýma na prsou a klidným výrazem na tváři poslouchám Benovo vysvětlení ohledně výběru jeho soupeře na turnaji. Až takový záměr jsem opravdu nečekal. "Tak takhle to tedy je." Bleskne mi hlavou po celém zjištění. Musím se na chvíli zamyslet a zapřemýšlet. "Ti kdož jsou ve stínu mají mnohem větší volnost a moc něco ovlivnit a být nepozorováni. Zapamatuj si Bene, že ne vždy je to nevýhodou." Vylíčím s mírným úsměvem náš úděl do trošku lepšího světla. "Co se týče tvých záměrů jsou ryzí bratříčku a to tě ctí a jak se zdá udělal sis zde pár zajímavých přátel." Opět krátká odmlka. "Tvé pohnutky chápu a sám ti v nich nebudu bránit. I když je Zeď čest nerad bych tě tam spatřil stál. Říkáš, že tohle je tvá úniková cesta od toho, co se na tebe chystá......pokud se tak opravdu chceš rozhodnout Bene udělej to. Když to bude třeba postavím se ve tvém rozhodnutí na tvou stranu až přijde čas probrat to s otcem. Každopádně myslím si, že pokud bys sis v rámci toho získal ruku Lady Ashary byla by tvá cesta jednodušší a lepší i když bude stejná, jakou zamýšlíš." Pomalu se nadechnu a zaměřím na něj svůj pohled. "Pamatuj si však jedno Bene. Starkové patří na Sever. Královo přístaviště, Dorne, nebo cokoli na Jihu nejsou místa, kde bychom dlouhodobě vydrželi, navíc jen na Severu pro nás bude vždy relativně bezpečno, takže pokud půjdeš tam, kam říkáš tak....dej si pozor a měj vždy oko otevřené a ucho nastražené bráško." Stisknu mu rameno, ano mám o něj starosti je to můj nejmladší sourozenec a dobře vím, jaký dokáže být Jih, zrádný svými temnými zákoutími. "Nicméně možná otce v tomhle přesvědčí má cesta na Jih do Vysoké Zahrady, kam se budu muset tak, jako tak před svatbou vydat. Alespoň na čas bych tě tedy snad mohl doprovodit a být ti ještě chvíli na blízku, než se naše cesty na čas rozejdou. Ať se stane cokoli Bene vždy bude Stark a hlavně můj bratr. Když to půjde vždy ti pomůžu." Pousměju se a pak počkám, na bratrovu reakci. |
| |
| Tyrellové Pohlédla jsem Maceovu ženu, když skočila manželovi do slov. Musela jsem se pousmát, když zmínila, že by svateb ubylo, kdyby bylo všechno na mužích. A má pravdu. Jim vždycky všechno trvá. „ Lady Olleno, očekávala jsem, že takové rozhodnutí přijde. Na rozdíl od některých jiných dívek jsem k tomu dobře připravená.“ Podívám se na otce. Ano tak trochu narážím na to, že jsem se o domov starala já, po té co nás opustila matka. Jakmile mi podala ruku k políbení, sklonila jsem se k ní a lehce rty políbila prsten. Urovnala jsem si šaty hned jak jsem se narovnala já sama a podívala jsem se po všech. „ Děkuji vám.“ Mírně jsem se uklonila. Více méně to patřilo hlavně Olleně a Maceově ženě, než mužům zde přítomným, ale nic takového jsem viditelně nenaznačila. Kdyby ano, mohl by z toho být problém a nějaká uražená ješitnost. „ Mohu se již vzdálit?“ |
| |
| Růže 7.XI. 281, "Lady Larro," oslovím bratrovu... milou, když se konečně zastavím u stolu, kde sedí moji lidé. Lidé z Dorne, lidé z mého domova. Chtěla jsem odejít, ale Oberyn, můj milovaný bratr, můj ochránce, se chystal pronést svou báseň a to bych si nenechala ujít. Ani kdyby vedle mě seděl samotný král, neodešla bych. "Zdá se, že jste pro mého bratra velkou inspirací," načnu rozhovor, když se posadím vedle lady Blackmonth; rukou si skládám záhyby svých šatů, abych skryla třes rukou, který u mě vyvolal král. Doufám, že i ona si užije bratrovy verše. Alespoň z půlky jako já, pomyslím si noříc se ve vzpomínkách na mladého Oberyna. "Je zvláštní jak některé věci zůstávají se svými vlastníky už od dětství," rozmluvím se směrem k lady Blackmonth, "Oberyn skládal básně už od dětství . Co do kvality se s jeho dnešním přednesem nemohou měřit," dodávám už s úsměvem, "ale má stále stejný přednes... a tohle gesto," napodobím rukou bratrův posunek, "mu také zůstalo," dořeknu skoro současně s jeho posledním veršem. |
| |
| Co se skrývá v poupěti? 7. XI. 281, na turnaji básníků Harrenov Emmon, Genna, zbytek Lannisterů S pobavením sleduji, jak Frey usilovně přemýšlí nad tím, co by na mou otázku řekl. Nakonec zvolí osvědčenou taktiku tolik typickou pro svůj rod, tedy vyhýbavou odpověď, ačkoli překvapivě nezní ani příliš hloupě. Soužití s Gennou má zřejmě pozitivní vliv na jeho rozum. |
| |
| Harrenov, velká síň Veršotepci Posadím se naproti Aianně na jednu z lavic a se zájmem poslouchám její hodnocení turnaje. |
| |
| Soutěž básníků "Jistě, Eddard vypadá že má zatím štěstí. Bylo by skvělé kdyby to vyhrál a konečně se ukázalo že i seveřani vám to můžou natřít". Usměji se a upiji trochu vína. Raději bych pivo nebo pořádnou severskou medovinu, ale lepší než nic. "Nenapadá mně nic jiného co by ještě otec mohl chtít před odjezdem podniknout. Možná nás tak vzít na návstěvu k jinému lordovi, ale to se mi moc nezdá". Odpovím Ashaře na tu poznámku že by otec mohl mít jiné plány. Zřídka kdy se stává že někam cestujeme, pokud vůbec. A i kdyby se rozhodl že by chtěl ještě před odjezdem domů jet někam jinam, tak nevím zda bych jela také. "Já nikdy nebyla dál na jihu než u údolí Arryn. Vlastně ty jsi myslím první člověk z Dorn kterého osobně znám". Pousměji se, znovu se podívám na Catelyn Tully a přikývnu. "Zřejmě ano. Zatím to tak tedy vypadá, ale kdo ví.. Stát se může cokoliv". Pronesu tiše a opět upiji vína. Ano, všichni víme o tom jaký Brandon Stark je. To co se o princi Oberynovi říká na jihu se říká o lordu Starkovi na severu. Ale kdo ví, možná se tentokrát bude krotit a všechno nakonec dobře dopadne. Gerion Lannister. Zajímavý proslov a ještě zajímavější báseň. Při posledním verši se ušklíbnu a naujde mi jak se Ashara začervená. "Ano, Lordům to teď skutečně jde..." Vyprázdním pohárek a se zaculením se se zadívám na Asharu. "Vy a lord Gerion.. Znáte se?" |
| |
| soukromá zpráva od Benjen "Wolf Pup" Stark pro Starší bratr [/b]7.XI.281 Ned opravdu vypadá, že musí nyní nad mým vysvětlením i svými odpověďmi pořádně přemýšlet. Vím, je to velké rozhodnutí, které nejspíše ovlivní celý můj život a je dost dobře možné, že pokud učiním to co učiním a že pokud bych byl přijat do služby princezny, tak se už nikdy nemusím vrátit na Sever. Byl bych ale na blízku Lyanně a možná bych se mohl občas na Sever vrátit za rodinou. Vše ovšem bude záležet hlavně na princezně... A asi i na princi, protože on bude mít také velké slovo v tomto ohledu. "Díky Nede, že jsi můj názor ihned nezavrhl... Víš bojím se že otec by to udělal, proto bych rád nejdříve šel za princeznou... Zkusil jí nabídnout své služby. Pokud přijme, tak otce postavím před hotovou věc pokud ne... Tak se to otec třeba nikdy nemusí dozvědět..." Teď skoro až šeptám. Otec bude nejspíše zuřit... Možná mě i vydědí, pokud by to vyšlo... To ale nemohu vědět určitě. jediné co vím je, že pokud to nezkusím, tak si budu až do smrti vyčítat, že jsem to nezkusil. I Ned mi to řekl. "Jak bych to měl udělat? Na hostině vytáhnout meč, pokleknout a nabídnout své služby..." To je jeden z hlavních problémů. Nevím jak vlastně své služby nabídnout. Pokud na hostině tasím meč, tak mohu hořet dříve, než vůbec stihnu sdělit svůj pravý úmysl. |
| |
| Rozmluva s králemAerysVstoupila jsem do obrovské, zaplněné místnosti. Všude se ozýval povyk, smích a hudba. Na chvíli jsem se zastavila a rozhlédla se po davu lidí, abych mezi všemi urozenými hlavami našla tu královninu. Netrvalo dlouho a zahlédla jsem tu pravou, okorunovanou. Královna měla zrovna namířeno ven ze síně. Chtěla jsem jí následovat, když v tom upoutal mojí pozornost samotný král. Usmíval se, a když už jsem byla dostatečně blízko, promluvil. Nad jeho otázkou jsem se na chvíli zarazila. Měla bych následovat královnu, jako správná urozená dáma, ale odmítnout krále jsem si nedovolila. Možná, že kdybych zůstala… a počkala až se vrátí. Navíc, třeba si chtěla odpočinout od všeho toho randálu a vší té pozornosti. Bylo by ode mne neprofesionální, abych jí i přesto rušila. Aerys mě děsil. Netroufla jsem si mu odporovat, tedy zatím ne. Ale jednou to bude on, kdo se mi bude klanět. „Ale jistě, můj králi.“ Odpověděla jsem a co nejvlídněji se usmála. Jen počkej, až se nebudeš dívat smraďochu. Uteču ti a ty tady budeš zase sám! „Bude mi potěšením se k Vám přidat.“ Dodala jsem a sedla si na královnino místo. Bylo to velice hezké místo. Měla jsem přehled o všem, co se v síni děje a navíc, z toho místa sálala jakási autorita. Až budu starší, nechci sedět nikde jinde než na tomto místě. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Mladší bratr Poslouchám Bena s rukama složenýma na prsou a musím se lehce pousmát, nad hlasitým chodem, jeho myšlenek. "Učíš se rychle bratře, je lepší nedat Starému Vlkovi šanci kousat. Jak říkáš, buď se to snad nikdy nedozví, nebo tou dobou nebude mít už na výběr. A když na to dojde věřím, že dokáži jeho hněv schladit a být ti ku pomoci." Podotknu víceméně klidně. Ano nejedná se o nic jednoduchého, ale stres by tomu nijak nepomohl. Při jeho dalších slovech si musím zamyšleně promnout bradu a nakonec potřesu hlavou, že jsem to promyslel. "Tasit meč a skládat nějaké přísahy přímo v sále bych jako moudré neviděl. Přece jen náš milostivý král si věci vykládá po svém a je třeba být v jeho blízkosti nadmíru opatrný. Takže spíše bych toto vyložil Princezně pokud možno někde v soukromí, mimo zraky někoho, kdo by mohl dělat nepříjemnosti." Pak stočím pohled k meči, který Ben dostal. "Myslím si, že se ti bude opravdu hodit, pokud budeš zůstávat na jihu budeš potřebovat dobrou čepel, nikdy nevíš, kdo na tebe bude kde číhat. A pokud by se tě náhodou otec chtěl zříci čemuž nevěřím, protože by to pošpinilo jeho jméno, tak u mne vždy najdeš zastání a domov. Vždy budeš mít na severu místo, kam se budeš moci vrátit." Jsou věci ve kterých uvažujeme s Benem stejně, takže vím, že i tahle možnost jej bohužel napadla a upřímně s emu nemohu až tak divit. Otec je občas nepředvidatelný. |
| |
| Stůl říčních Když mi Barbrey vrátila plášť přijal jsem jej a ještě jednou se s ní rozloučil. Můj pohled patřil ještě stále jí, když odcházela ke svému stolu. "Škoda že jej vrátila. Snad budu mít příště více štěstí." Bleskne mi hlavou a vyrazím směrem ke stolu říčních lordů. Bez okolků usadím mezi rytíři, kteří přijeli z panství Blackwoodů a těch nabubřelých Brackenů si raději ani nevšímám. Nechce se mi mrzačit dalšího hlupáka, který neví, kdy držet jazyk za zuby. "Jak se zdá princ ještě stále nevystoupil. Všichni jsou napnutí, jako struny." Přelétnu očima sál a pak si vezmu číši a upiju medoviny. "Mmmm mají ji tedy velmi dobrou. Určitě ze Severu, možná ze Stromoviny, taky bychom jí mohli doma vyrábět, to by bylo něco." Po tváři mi přelétne spokojený úsměv. |
| |
| Harrenov, velká síň S lady Aiannou Zvědavě poslouchám Aianninu odpověď i když se zdá, že mou otázku tak úplně nepochopila. Nejspíš tedy nic takového není v plánu a šlo jen o obchod. |
| |
| Stoly Říčních 7.XI. 281 Aeric Na místech Říčních Lordů panovala uvolněná nálada, jen Feyové jako vždy seděli stranou a vypadali jako by snědli něco kyselého a zkaženého. Mládež se již uvolněně bavila a nevěnovala příliš pozornosti urozeným básníkům, kteří se střídali na pódiu. Mladý Raymund Darry si přisedl k Aericovi a šibalsky se na něj usmál. "Drahý příteli," oslovil ho a naznačil přípitek, "jak vidím nadýchal si se čerstvého vzduchu a společnost taky nebyla k zahození." ještě jednou se usmál a pokračoval. "Ne každý má takové štěstí jako ty, aby mu společnost dělala ta nejhezčí ze seveřanek široko daleko." Znovu naznačil přípitek a vesele pokračoval. "Mimochodem, když jste poznávali krásy tohoto hradu, nenarazili jste náhodou někde na prince Rhaegara je tady po něm sháňka a my jsme všichni zrádci, jak se vyjádřil král." V jeho očích bylo vidět, že se baví i když poslední větu myslel smrtelně vážně. |
| |
| Král Sedmi Království 7.XI. 281 Cersei a všichni v síni Znovu těkal očima sem a tam. Tak co Joanno, ukážeme jim, kdo jejich král. Ukážeme jim, kdo tady vládne. Kdo může všechno. Před kým se mají třást. Joanno, to já jsem Drak. Oheň a Krev, vtělený hněv Sedmi. Divoce se usmál a pohladil Viseryse po hlavě. "Co má drahá," otočil se na Cersei a lehce se na ní usmál. "Jste zatím spokojena. Líbí se vám turnaj a básníci? Položil ji otázku a lehce se na usmál. Jeho ruka se k ní nenápadně natáhla. "Jistě jste okouzlena jejich výkony," dodal ještě a najednou si připadal jako by byl o mnoho let mladší. Vidíš Joanno ani tvá dcera se nemůže opřít kouzlu Draka. Mému kouzlu. Bude moje, stejně jako si byla ty. Upil z číše a znovu zatěkal očima po sále. zastavil se očima na Lewynovi, který stál tak aby viděl a téměř nebyl vidět. "Princi Lewyne," přikázal mu a upil vína. "Jsme obklopeni samými zrádci. Stíny číhají na náš život. Prohledejte hrad a najděte ty co se opovážili vzdorovat Drakům. Chci je vidět hořet. Všechny je chci vidět hořet, než skončí dnešní den. Jděte." Rozkázal mu a znovu se napil vína. "Vidíte drahá," otočil se na Cersei, "pořád čelíme nebezpečí." Usmál se na ni a ještě jednou se napil. "Pobočníku," zakřičel na Tywina Lannistra, zatím co se jeho ruka natahovala blíž a blíž k Cersei. |
| |
| Tyrellové 7.XI. 281 Victarie Lady Olenna se jen vesele usmála. "Ovšem že můžeš jít, drahá. Jen pamatuj že jsi skoro vdaná žena. Skákat do stropu, tančit radostí a páchat podobné šílenosti není důstojné vdané ženy a seveřanky, kterou se brzy staneš. na tvém místě bych si našla někoho, kdo tě naučí jejich způsobům." Královna Trnů se usmála a gestem naznačila, že rozhovor pro teď skončil. pak se pohodlně usadila a bylo vidět, jak přemýšlí. |
| |
| Dornové 7.XI. 281 Elia, Oberyn a jiní, k tomu vhodní Lady Blackonth udělala před princeznou mírné pukrle. "Ach ano, Oberyn." Sice odpovídala princezně, ale pohledem sledovala přednášejícího Oberyna. "Nevím, jestli jsem jeho inspirací. Vím že odejde jakmile ho upoutá jiná. Do té doby jsem to ovšem já, která má v posteli nejzajímavějšího muže Sedmi království." Dokončila bez známky studu. Netrvalo to dlouho a Lady Larra musela uplatnit veškerou svou dovednost, aby nevybouchla smíchy, nad představením, jakého byla právě svědkem. "Přece je pravda, že nikdo není prorokem u sebe doma. Předpokládám, že byste má paní dovedla takto předvést i Prince Dorana, protože přece ani on nevyskočil z lůna své matky takový jako je dnes." Lehce se na princeznu usmála a pobídla ji k dalšímu představení, zatím co jednou se svých ruček mávala na Oberyna, aby přišel k nim. "Můj princi," usmála se na něj, když dorazil. "Musím vás pokárat. Nikdy jste mi neřekl, že vaše sestra je tak výborná herečka. Dokonale vás předvedla." Ještě jednou se na Oberyna usmála a zavěsila se do něj. |
| |
| Básnici 7.XI. 281 Anya Tom z Ashfordu se jen vědoucím úsměvem usmál. "Má paní," odpověděl lady Anye v zdvořilé úkloně, "musím ocenit váš vkus ve všech ohledech. Vaše obratnost a slovutnost překonává dokonce to co se o vás povídá. Přestože by velice rád takovou báseň složil," nenápadně se jeho pohled zamířil na trůn a na krále, "dnes nebudu zpívat o sokolech, ani o rybách, růžích, jelenech, vlcích nebo dokonce lvech. Dnešek patří Drakům." Dokončil a opatrně se rozhlédl kolem, zdali ho někdo neslyšel. "Co já prostý, obyčejný slavík, zmohu proti draku, který si usmyslel, že bude jediným stvořením hodným obdivu. Copak já slavík mohu vzdorovat jeho plameni a drápům oblečeným v černé a rudé." Podíval se na lady Anyu jestli pochopila. "Pokud si však má paní bude přát, pojedu do krásného Údolí a celou cestu budu zpívat o Sokolu a jeho lásce ze Železného dubu." Lehce se usmál a mírně uklonil. |
| |
| soukromá zpráva od Železný trůn pro 7.XI. 281 Darul Seveřan se šibalsky usmál. "Co pak to máš za Dornské víno, že za něj chceš sto a padesát zlatých dragonů. To by si musel mít kousek jaký by ti záviděl i sám Princ Martell. Řekněme že ti za něj dám dvacet a za talíře ne víc než deset těžkých stříbrných za kus. Ani o zlámanou penny víc." Dokončil seveřan a vypadal velmi spokojeně. "A aby si neříkal, že jsem hamižný jako královská pokladna, pozvu tě na kus pečeného masa, ať máme to dornské čím zapít." Spokojeně se podíval na svůj protějšek a vypadal, že je připraven smlouvat víc než bába na trhu. |
| |
| soukromá zpráva od Darul Mankič pro On si snad neuvědomuje jak je těžké tady na severu sehnat kvalitní Dornské víno. "Dobrá, uznávám že je to pro tak prostého člověka jako jsi ty až příliš, takže to víno za 50 a talíře 15 opět za kus, ale jestli chceš můžeš jít za ženou s nepořízenou." Šibalsky se usměju a čekám na jeho reakci. |
| |
| Rosbyové Sevřený úsměv mi na tváři zůstává po dobu celého dívčina projevu, dokonce i několikrát souhlasně kývnu. Otec té střely mi však konečně podá záchrannou ruku a já neváhám s přijmutím ani vteřinu. „Pokud dovolíte, skutečně bych náš rozhovor odložil. Byl to dlouhý den a já potřebuji probrat se svým bratrem jisté záležitosti.“ Když se od Rosbyů konečně odpoutám, vyrazím k místu, kde sedí zbytek Hightowerů. Před usednutím ještě střelím pohledem k ostřížímu zraku té nezastavitelné dívčiny, než se otočím na Baelora. „Dělej jakože něco důležitého řešíme,“ syknu na něj, „ve vzduchu smrdí nabídky sňatků.“ |
| |
| Smečka se rozrůstá 7. 11. 281 Harrenhall Eddard Stark Chladně lorda Maceho pozoruji zezadu. Růžička kvete do všech stran a divím se, že si spokojeně nepíská. Stočím zrak a hledám mezi davy šlechticů severské kožešiny. Konečně je spatřím – Ben zrovna odchází ze sálu a zanechává Eddarda uvnitř. „Na slovíčko Nede.“ Má ruka přistane synovi na rameni s důrazem pro seveřana typickým. |
| |
| soukromá zpráva od Eddard "Ned" Stark pro Mladší bratr "No nic Bene věřím, že jsme vyřešili, co se dalo, řekl bych, že je čas se vrátit na hostinu už kvůli reprezentaci. Otec mě určitě dneska bude nahánět, jako splašené kuře, takže se tam raději vrátím. Každopádně doufám, že se tam ještě zastavíš. Více vlků lepší pocit vůči převaze lvů a jiných zvířat." Zasměju se a poplácám ho po rameni. "A pokud budeš chtít můžeme si zítra ráno zatrénovat pokud nebude nic důležitějšího, čím by nás chtěl náš milovaný král zatěžovat." Mrknu na něj spiklenecky a přejdu k východu ze stanu. "Drž se Bene ať tu svou vyvolenou okouzlíš a získáš." Popřeju mu s úsměvem a pak se vydám zpět do sálu. |
| |
| Vlčí otec Když jsem se stihl vrátit ze své další vycházky zpět do sálu netrvalo to dlouho a došlo na má slova. Otec se rozhodl, že si mne odchytí. Slétnu očima na jeho ruku na mém rameni a pak stočím pohled na otce, kterému věnuji vlídný pohled. "Samozřejmě otče." Kývnu na souhlas a odložím číši, kterou jsem si před chvíli vzal zpátky na stůl a věnuji se plně otci. "Stačí to zde, nebo půjdeme někam do soukromí?" Optám se otce poklidně a dle jeho rozhodnutí jej následuji v očekávání co mi chce. |
| |
| Stoly Říčních Upiju ze své číše a odložím jí na stůl můj pohled padne na Raymunda, který se rozhodl ke mně přisednout a promluvit si. Na tváři se mi objeví úsměv při jeho slovech. "Děkuji za uznání Raymunde. Ale pokud jsem dobře slyšel, tak ani ty jsi zde nezůstal úplně sám. Někteří říkají, že tě viděli ve společnosti rudovlasé krásky. O kohopak šlo?" Pousměju se a pohlédnu ke místu, kde vystupují básníci. "Ne prince jsem dnes večer neviděl. Hmmm takže jak vidno o nic zvláštního jsem nepřišel co?" Zašklebím se. "No tak abychom si připili na zdraví dokud můžeme což?" Pozvednu svou číši abychom si mohli přiťuknout. |
| |
| Zpívající Vlk 7. 11. 281 Klání Básníků Catelyn Tully Klidným krokem dokráčím k místu, kde sedí moje snoubenka. "Líbilo?" S lahodným přízvukem se zeptám mé budoucí životní partnerky. Přičemž se mi koutky úst pozvednou do lahodného úsměvu, když spatřím, jak jsem svojí básní vykouzlil na tváři Catelyn roztomilý úsměv. "Snad jsem Vás nepřivedl do rozpaků, snažil jsem se nejvíce jak to šlo." Snažím se chovat skromně, ovšem sám vím, že ta báseň byla skvělá. "Mohu si přisednout?" Zeptám se Catelyn. Její letmý polibek na tvář mě ani nepřekvapí, spíš zklame. Jenom? Za tu snahu? Na sobě to ovšem nedám znát a spíše nahodím pohled překvapeného štěňátka. "Děkuji." Poděkuji za polibek. |
| |
| Po přednesu Dokončím svůj přednes a se spokojeným výrazem si vychutnávám potlesk. Jakmile utichne tak se ještě ukloním a zamířím ke své sestřičce a své milence která na mně už mává. "Vážně? To jsem pronesl něco směšného?" Zeptám se vážně, pak se však usměji. "Nebylo to nic moc, ale doufám že se líbilo. Ber to třeba jako gratulaci a takový malý předáreček". Pronesu směrem k Elii a mile se na ni usměji. Vezmu si číši vína a usrknu. "A vy má Lady, doufám že mi odpustíte. Vynahradím vám to čímkoliv jen budete chtít". Řeknu lady Blackmonth a políbím ji na rty. "Tak mně napadá sestřičko.. Nechtěla by jsi se mnou po turnaji jet zpátky domů? Co jsem slyšel tak Rhaegar stejně bývá většinou na Dračím kameni. A Doran by tě určitě také velmi rád znovu viděl a pogratuloval ti". |
| |
| Růže 7.XI. 281, Harrenhall, Velká síň Oberyn Martell, Larra Blackmonth + nejbližší okolí "Vskutku," brouknu při jejích slovech o nejzajímavějším muži Sedmi království. Snad mě bodne i osten závisti. Kdokoli jiný by takovým slovem ověnčil mého muže. Muže, který tu pořád není, dodám ve svých myšlenkách, když se můj pohled vrátí k trůnu, kde sedí jeho otec. "Jste šťastná žena, smím-li to tak říci," dodám, když si uvědomím, že by si jinak mé mlčení mohla vykládat jako můj nesouhlas anebo dokonce i opovržení. "Možná při jiné příležitosti," odvětím měkce a svá slova doprovodím úsměvem. "Nikoli, bratře, tvá báseň se nám velice líbila," odpovím, "jsou tvé dary k nějaké významné události? Nebo chceš jen potěšit svou sestřičku?" optám se, "ale pozor... mohla bych si na to snadno zvyknout," v žertu se až nepřirozeně narovnám a nasadím si výraz bohorovné bytosti, které není nic dobré, "pak bys strávil zbytek života sháněním dalších a dalších darů jen pro mě. A jeden by musel být ještě lepší, než ten předchozí," ke konci věty už se usmívám, "žertuji," dodám z prosté zvyklosti, že některé dámy mé šprýmy nepochopí a myslí je vážně, "tvé básně jsou pro mě tím nejkrásnějším darem," dořeknu a natáhnu se pro pohár ředěného vína, abych oběma hrdličkám dala trochu prostoru. "Inu," nervózně se zavrtím, "nevadilo by ti se na chvíli projít?" omluvně pohlédnu na lady Larru, "jen na chvíli, slibuji," prohodím jejím směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaella Targaryen pro Pomoc od mistraHarrenov, 7. X. 281mistr Thommen Targaryenské stráže mne přivedly spolu se dvěma nejoblíbenějšími dvorními dámami do mých komnat. Nechala jsem však všechny za dveřmi své ložnice, kde jsem seděla u okna a dívala se ven, krátíc si tak chvíli, než se objeví mistr Thommen. Když vstoupí, netrpělivě jsem jej pobídla, aby se narovnal a zbytečně se neklaněl. V jeho případě jsem si na přílišnou etiketu nepotrpěla. "Obávám se, mistře Thommene, že budu potřebovat vaši veškerou pomoc. Znáte mne více, než by leckomu bylo milé," smutně jsem se na něj pousmála a pokračovala dál, "a myslím, že se to děje zase. Musíte mi pomoct, skutečně pomoct, mistře Thommene, při Sedmi vás zapřísahám, musíte mi pomoct! Tentokrát se nesmí nic pokazit. Tentokrát mu musím porodit živé a zdravé dítě, pokud je opravdu tam," položila jsem si dlaň na břicho a upřela na mistra svůj zoufalý pohled. Už jsem byla tolikrát těhotná, že jsem příznaky již mohla rozpoznat, třebaže mohlo jít třeba jen o nechutenství či jinou nevolnost, ale mé srdce mi říkalo něco jiného. Kdyby nic jiného, nosit pod srdcem dalšího potomka mi přinejmenším zajistí pár měsíců klidu bez toho odporného zarostlého surovce. "Kromě toho, mohl byste.. jedna z mých dam má bolesti hlavy a když už jste tady.. poprosila mne, zda-li byste mi pro ni dal trochu makového mléka?" požádala jsem jej relativně nezúčastněným tónem.. |
| |
| Uniknout z dračích spárůAerys, Tywin„Ano turnaj je úchvatný. Některé básně jsou opravdu povedené.“ Usměji se na krále co nejmilejším úsměvem. „Ale jsem toho názoru, že psát poezii mohou jen ženy. Podle mého by muži spíše než po pergamenu a brku měli sáhnout po meči a po štítu. Místo slovy bojovat za krále mečem.“ Odpověděla jsem a nebyla si příliš jistá, jak na tuto odpověď král zareaguje. Chci je vidět hořet. Všechny je chci vidět hořet, než skončí dnešní den. Co tím myslí? Chci pryč! Chci od té smradlavé stvůry pryč! Abych zamaskovala své zděšení, vyprázdnila jsem celou svou číši s vínem a dělala, že si prohlížím dlouhý stůl plný jídla a pití. Proč volá ke stolu otce? Co mu chce? Otočila jsem se na Tywina a usmála se. Chtěla jsem, aby mě od něj dostal pryč, ale žádnou prosbu jsem k němu nevyslala. Zvládnu to sama. Od čeho jsem lev, abych se z takové šlamastiky nedostala. Natáhla jsem se pro další pohár s vínem a tím se nenápadně odsunula dál od králových šmátravých prstů. „Je mi líto, můj Králi, ale obávám se, že mne očekává královna. Čas s Vámi byl velice příjemný.“ |