Judgement day
| autorefresh |
hrálo se Denně
od: 20. května 2017 11:46 do: 19. listopadu 2018 07:07
Dobrodružství vedl(a) Sodomie
| |
 | VIP |
| |
 | soukromá zpráva od Logan "Wolverine" pro Blink Clařin pohled se začne tak nějak vracet do přítomnosti. Slzy se jí kutálely po tváři a já měl chuť ji prostě jenom chytit a držet. Bylo mi to fakt úplně u prdele, že jsme byli na nepřátelským území. To děvče tu mě jako potřebovalo. Přitisk jsem si ji k sobě v obětí a začal ji utěšovat. Clare mě pak ale oslovila, jako by jí teprv teď tak nějak došlo, že tu u ní jsem. Pak se začla omlouvat a chtěla mi vysvětlit, co ten záchvat znamenal. Nemusela mi to říkat. Tušil jsem to. Sám jsem si tím kdysi procházel. Ne, nemysli na to, řekl jsem konejšivě a pohladil ji po vlasech. Jsem tady Clare. A nedovolím, aby ti někdo ublížil, rozumíš? Nikdo!, dodám a trochu se od ní poodtáhnu, abych se jí podíval do tváře. Usměju se a lehce jí otřu prstama slzy z tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink, Wolvi Ať už se Clare uklidnila nebo ne, tak se něco začlo dít. Za prosklenou zdí, kde byl ten mutant, kterej se pohupoval v sedě na zemi. Vlastně tak nějak právě on se zvedl do stoje a otočil se na vás. Měl krátký černý ulepený vlasy a v obličeji měl několik zaražených kovových hřebů. Měl nepřítomnej výraz, kterej upřel přímo na vás. A to je co říct, protože to okno bylo vlastně jednostranný zrcadlo. Vy nejste on! Vy jste přišli zabíjet. Zabít jeho? ZABÍT MĚ?, začal s hysterickým křikem a zvedl k vám ruce. I v těch měl zaražený hřeby a rukávy šedý teplákovky měl nasáklý krví z těch ran. A kurva, řekl Logan když to viděl. |
| |
 | soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pomalu jsem se podívala Loganovi do tváře. Trochu jsem ještě párkrát popotáhla. Když se mě pokoušel ubezpečit, že všechno je dobré a že nedovolí, aby mi někdo více ublížil, pokusila jsem se o úsměv a trochu jsem přikývla. Ještě jsem trochu popotáhla, rukávem utřela zbytky slz z tváří, které Logan nesetřel, když jsem uslyšela jak ten muž začal křičet. Nebudu lhát, vylekalo mě to, nečekala jsem to. Jak nás mohl vůbec vidět? "Neměli jsme sem chodit..." pronesu tiše." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Wolverine pokýval hlavou a upřeně čučel na toho chlapa co měl v sobě hřeby. Asi máš pravdu, odpověděl ti bez myšlenkově když jsi řekla, že jste sem vůbec neměly chodit. To už je jedno, Clarice Fergusnová, řekl ten s hřeby v sobě a jeho pohled se vyjasnil. Podíval se skrz to okno přímo na tebe. Zamrazilo tě, protože takhle ti už opravdu dlouho nikdo neřekl. Viděl jsem tvou smrt. A ta se blíží kvapnejma krokama, řekl a usmál se skaženejma zubama. Řekněme, že za pár minut už bude tady James jenom truchlit, dodal a usmál se ještě víc. Bylo to úlisný, ale pak skřivil obličej v bolestivý křeči. UŽ TO PŘICHÁZÍ!, zařval a spadnul na zem, kde sebou házel a zarážel si hřeby víc do těla. Krev z něho začla týct ještě víc a tvořila pod ním kaluž. ŘEKL, ŽE TO POZNÁM! A MĚL PRAVDU! SMRRRRRRT!, zařval šíleně a začal si z obličeje rvát hřeby ven. TEEEEĎ!, zaznělo, ale to už Logan skočil před tebe a zakryl tě vlastním tělem. Následoval výbuch, kterej váma otřás. Pohltil vás ohnivej jazyk, který tě zalil jenom horkem. Všechno to ničivý schytal Logan. Okolo lítaly střepy a do zdí se tu a tam zarazil nějakej hřeb, kterej na sobě měl ještě sem tam nějakej kus masa. V uších ti hučelo a došlo ti, že jste na zemi. Logan se nehejbal, ale pořád tě držel a kryl. Jako by z dálky se ozval další výbuch. A pak ještě pár dalších. Všechny otřásaly celou místností. Všude bylo plno kouře a taky pár menších ohníčků. Ale ty sama jsi asi nebyla zraněná. Možná jsi si trochu narazila nohu při tom pádu, ale byla jsi jenom trochu očouzená. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan tak nějak přitakal z mému názoru, že byla chyba sem chodit. Ovšem, než jsem stihla říci něco takové, že odtud raději zmizíme, ten cvok byl vážně cvok. Začal na mě řvát něco o mé smrti. Jak sakra ví jak se jmenuju?! Podvědomě jsem se chytal Logana o něco silněji, hledíc na toho cvoka, co na nás začal řvát ty nemysli. Nebyla jsem schopná slova, ani se pořádně pohnout z místa. Proto když mě najednou strhne pod sebe Logan, skoro jsem až vykřikla, ale vše to zakryl výbuch, který se tu najednou rozprostil. Nestihla jsem nic, nezmohla jsem se na nic, než jenom se případně pokusit svou hlavu krýt vlastníma rukama. Když byl tak nějak konec, bylo tu lehce nedýchatelno a vůbec jsem se nedokázala zorientovat. "Logane...? L...ogn..e?" pronesu lehce zmateně. V hlavě mi dunělo jako kdyby mě do ní kopl kůň a tak nějak mi podobně bylo i celkově. Díky závrati se mi blbě určovalo kde je vůbec nahoře a kde dole. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Fakt ti bylo jako by tě nakop kůň. Hlava tě bolela a hučelo ti v ní. V uších ti pištělo a tak nějak na tobě napůl ležel Logan, kterej tě ochránil od toho nejhoršího co přinesl ten výbuch. Divný bylo, že podobný výbuchy se ozývaly i po tom prvním v okolí. Napadlo tě, že se takhle mohli odpálit i ti další, kteří tu mohli bejt. Teď ale nebylo moc času na přemejšlení. Bylo tu hodně kouře, kterej štípal v očích a krku. Tak napůl ses dostala do sedu a sundala ze sebe Loganovu ruku. Na tvý slova jako vůbec nereagoval. Jenom bez hnutí ležel a nehejbal se. Ze zad mu trčely tři takový hřeby, který před tím měl v sobě zaražený ten chudák co vybuchl. A jehož kousky se tu válely po okolí. Logan pak otevřel oči a zmateně se začal rozkoukávat. Jako by si nevzpomínal co se děje. Tebe ale poznal. Z pusy mu vytíkaly stružky krve a ikdyž se chtěl posadit, tak mu to nešlo. Začal chmatat za sebe na záda, aby si vytáh ty hřeby, ale moc mu to nešlo. Byl jak praštěnej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem zmatená, dezorientovaná. Netušila jsem pořádně co se stalo, i když vzhledem ke spoušti kolem jsem jistou představu měla. A zdálo se, že to ještě i stále pokračovalo. "St...." chtěla jsem se pokusit zavolat Storm a ostatním, ale dusiví, černý kouř zaplavil moje plíce a nutil mě k dusivému kašli, který mi znemožňoval jakýkoliv pokus o další slova. Zalapala jsem místy po dechu. Logan Ten se ale probíral ještě pomaleji než já. Vypadal ale strašně. "Vydrž..." zasýpala jsem přidušeně, neb jsem měla pořád tendenci a nutkání kašlat. Přesunula jsem se k jeho zádům, které vypadaly strašně. Na okamžik mi to vrátilo útržky vzpomínek ze včerejška. Ovšem rychle jsem je vyhnala z mysli. Musela jsem mu pomoci a tak jsem se snažila vlastníma rukama vytrhnout/dostat ty věci z něj pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan ti neodpověděl. Vypadal že má dost problemu se držet při vědomí a jako opilej chmatal po svejch zádech dál, aby si z nich vytrh ty hřeby. Ty jsi se mu tak nějak rozhodla pomoct a odstranit mu je rychlejc abyste mohli co nejdriv odejit. A to se ti docela dařilo. Hřeby nebyly a tak nějak vlastně ani nemohly bejt zaražený do kostí. Maximálně o ně zaklíněný a zabodaný do vnitřních orgánů. První tři jsi vyškubla vlastně bez námahy. Ten poslední, kterej měl Logan mezi lopatkama šel těžce. Ten byl zaklíněnej slušně teda, ale nakocec jsi Loganovi vyrvala z těch jeho sežehnutejch zad i ten. Logan ještě naposled chmát na svý záda a pak se začal zvedat. Byl pořád jak opilej, ale dal pod sebe už nohu. O tu se o koleno zapřel rukou a pomalu s obtížema se jako postavil. Zavravoral a podival se na tebe. U pusy mu zasychaly pramínky krve. Seš v pořádku, děvče?, zeptal se starostlivě, ale mluvení mu dělalo potíže. Je jasný, že jeden z těch hřebů měl před chvilkou v plíci. Každou chvilkou ale zas nabejval na jistotě jak hlasově, tak pohybově. Tohle musely slyšet, vypadneme vodsaď!, řekl Logan, vzal tě za ruku vedl tě k východu. Dusivej kouř mu zdá se jako vůbec nevadil. Teda aspoň jako ho nenutil kašlat. Tebe teda na druhou stranu jako jo. Logan tě odved na to zrezlý schodiště a ved tě po něm nahoru. Vod tama se teď ale ozývaly hlasy, jiskření a tak celkově zrova zvuky boje. Když jste doběhli teda na vrch schodiště, tak jste viděly, že se tu fakt bojuje. Storm lítala u stropu skladiště a sršela bleskama na mechaniky a jejich ochranku, která se tu odněkaď objevila. Colosus se pouštěl do pěstní bitky s dvěma dalšíma hromotlukama. A Kitty pobíhala v kruhu a nechala se honit dvěma chlápky s šupinatou kůží, kteří po ní marně střílely svý jazyky jako nějaký obří chameleoni, protože jim unikala skrz zdi a sloupy o který se tu a tam pěkně rozbily. Drž se za mnou, Clare. Nedovolím jim, aby ti ublížili!, křiknul a vyrazil proti prvnímu mutantovi, kterej tam skákal a metal přemety jak nějakej mistr kung fu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dostat ty věci z něj nebylo tak snadný. Tedy, některé šli dobře, ale pár jich šlo vem fakt blbě, zejména, protože moje síla byla fakt malá a také mě trochu omezovali zranění, které jsem měla na svých dlaních, pokousané ruky nevyjímaje. Měla jsem pocit, že se při vyrvání toho posledního, pod jedním z obvazů na ruce protrhlo, ale na to teď nebyl příliš čas. "Snad..." opáčím Loganovi sýpavě, na jeho otázka, jestli jsem v pořádku. Černý kouř mě pořád dusil na plicích a nutil mě kašlat, ale to jsem se snažila potlačovat, takže se mi fakt blbě dýchalo. Příliš jsem se nebránila tomu, když řekl, že odtud zmizíme. Považovala jsem to za dobrej nápad, tedy co se tedy rozhodně mého názoru týkalo. Nahoře to ovšem nevypadalo o nic lépe, než z čeho jsme vylezli. Tolik k momentu překvapení... Projde mi hlavou, když vidím, že prakticky všichni teď měli plné ruce práce. Logan se také rozhodl nezůstat příliš stranou a rozeběhl se vůči jednomu. Nechtěla jsem příliš zůstat stranou ani já a tak jsem se jej pokusila zadržet na místě vlastními silami, aby to měl Logan ´jednodušší´. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se vrhnul na jednoho, kterej tam poskakoval a metal salta a přemety jako nějakej kung fu mistr. Tvůj vousatej a nerudnej společník vyskočil několikametrovej skok. A nebejt toho, že jsi jeho cíl chytila na místě, tak by mu možná i uhnul. Logan do něho narazil jak dělová koule a srazil ho k zemi. Hopsálek se ale už nehejbal, protože ho Logan asi omráčil. Místo něho si Logan vyhlíd jednoho z tý dvojice, s kterejma boxoval Peter. Vyběhl, ale něco ho odmrštilo stranou o zeď. Po který se svezl k zemi, ale přímo na nohy. Trochu se přikrčil a zaklel. Ty jsi si všimla nahoře na mistrovským ochozu, že stojí nějaká holka. Byla plešatá a mávala rukama podobně jako ty. Drobně zářící modrý jiskry se objevily u Logana a mrskla s ním o zem. Nebylo pochyb, i tahle ti byla trochu podobná a mávala s tvým tátou, kterej se po dopadu překulil a skočil na nohy, protože po něm šli další dva týpci v obnošenejch baloňácích. Jeden měl opravdu ostrý drápy, podobnejm těm co měl Victor a druhej měl kamenný ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vypadalo to, že jsem sáhla správným směrem. Můj pokus nejenom, že toho chlápka zastavil, ale dokonce pak toho chlápka knockoutoval takže, nebyl schopen nějak dál pokračovat. Jenže to bohužel nebylo všechno. Logan chtěl pomoci potom Petovi, ale něco mu v tom bránilo. "Děvko..." utrousím když vidím problém, který mu v tom brání. Logan byl ale v úzkých, protože se jeho nevýhody viditelně chtěli využít ostatní. Na nic jsem proto tedy nečekala a vytvořila v rukách dvě střely, které jsem vyslala vůči té nahoře. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po svým utroušení "děvko" směrem k tý holce nahoře jsi uviděla, že si tě taky všimla. Je dost možný, že tě dokonce slyšela. Bylo to ale docela jako jedno, protože už jsi tvořila dvě střely, kterými jsi ji chtěla napadnout. A taky že jsi je poslala přímo na ní. První jí jen lehce škrtla o rameno, které jí i tím lehkým škrtnutím poskočilo dost do zadu a zacloumalo to s ní. Soustředění, díky kterýho škodila Loganovi bylo pryč a on se tak pustil do boje se třema dalšíma mutantama. Někteří po něm máchali pařátama jiní měli v rukách ocelový tyčky, ale Logan se zdál bejt ve svým živlu. Kryl, útočil a uskakoval a každou chvíli nějakej z jeho protivníků skončil na zemi. Nicméně zpět k tvý druhý střele, ta byla odkloněna modrým zábleskem, kterej se objevil při kontaktu tvé energie s její zdravou volnou rukou. Nicméně ani to ji moc nepomohlo, protože se tvá střela odrazila přímo do vzpěry, která držela tu římsu, na který stála, nahoře. Římsa sebou škubla a sklouzla o metr níž. Při tom se ta holka skácela na zem a s bolestivýma grimasama se tak tak držela za zábradlí. Jedna strana římsy se svezla s řinčením a vrzáním co trhalo uši až skoro k zemi. Holka se neudržela a sklouzla až na zem, kde se tak trochu jako rozplácla a vyjekla. V tu samou chvíli povolilo jedno ze zábradlí na římse a doslova tu holku přišpendlila k zemi. Všude okolo ní se to začlo barvit rudou od její krve a ona vykřikla. Pak už jenom její ruce dopadly bezvládně na zem. Jedna věc byla, že jsi s ní zápasila, ale druhá vidět ji takhle bezmocně ležet na kusy na zemi, jako by to nebylo nic víc než pytel shnilýho masa. Při rozhlídnutí tu byli další. Většina se ale starala o Logana, kterej byl zasypanej přesilou mutantů, kteří do něj bušili vším možným. Pěstmi, kostěnými noži (jsou to vlastně kosti, který si jeden z mutantů vytáhnul z ruky a používal je jako zbraně), někteří dokonce kopyty nebo energetickýma výbojema. Kitty právě jednoho ze svejch pronásledovatelů nechala "zarůst" do podlahy a druhýmu zmizela ve zdi. Storm držela hlouček nově příchozích v uctivý vzdálenosti sprškou blesků, který mířila k jejich nohám. Oni tím ale nebyli zastrašeni, jenom čekali než se unaví a připravovali se k boji. A pak tu byl ještě Peter, kterej ve svý kovový podobě pořád zápasil s dvěma hromotluky, se kterejma si vyměňoval rány co by mohly rozbíjet betonový zdi. Vypadalo to, že mu dávaj zabrat, ale zvládal to docela dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyděsila jsem se když se to vlastně celé začalo řítit. Nikdy jsem neměla zájem o to, to vlastně nějak zničit či tak, chtěla, chtěla jsem jí jenom zastrašit, možná omráčit, ale nikdy aby se to s ní začalo řítit. "NE!" skoro až zakřičím, ale bylo pozdě, moc pozdě. Odvrátila jsem zrak a pevně zavřela víčka. Nechtěla jsem to vidět. Nechtěla jsem aby se něco podobného stalo, nechtěla jsem jí ublížit... nechtěla... Nemohla jsem to zastavit, nemohla jsem s tím nic udělat, jenom se dívat, ale ani to jsem nakonec neudělala. Čísi neviditelná studená ruka obemkla moje vnitřnosti a studeně je sevřela. S tvářemi vlhkými od slz, jsem se podívala za ostatními. Tamtím směrem jsem se ani neopovažovala se podívat, nijak. Pete a Logan měli značný potíže, ale stejně tak i Storm. Co ale teď? Byl čas trochu vrhnout tu na to trochu světla. V levé ruce jsem vytvořila střelu, značně velkou, pravačkou jsem vytvořila průchod, jehož konec se oběvil pod Storm. Nečekala jsem příliš dlouho a hodila po skupince, kterou Storm držela, připravenou střelu. Nemířila jsem ani na někoho konkrétního, stačilo aby dopadla na zem a energie bouchne, rozletí se do stran. Nečekala jsem příliš na výsledky a jak se střela dotkla čehokoliv, zalezla jsem zpátky do průchodu, který jsem pak za sebou zavřela. Další jsem otevřela, prošla a oběvila kousek za Petem, snažíc se zachytit a udržet jednoho z jeho protivníků, aby jej mohl rychle vyřídit. Ať už se to povede či ne, rychle pak zase zmizím do dalšího průchodu, jeho východ se oběví za Loganem. Nevím jestli ho tím vyděsím nebo ne, ale přiskočím k němu z boku, přičemž nasměruji své ruce k podlaze a když se jí dotknou, vlna fialové energie se rozlije do stran, odhazujíc tak vše v dosahu dvou metrů. Logana však ne, protože byl ve středu, tedy vedle mne. Když jsem se však chtěla postavit, dost se mi zamotala hlava a zakýmácela jsem sebou. Únava a nedostatek odpočinku se začali projevovat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Odvrátila jsi zrak jen tak tak před tím, než tu holku probodlo rozpadlý schodiště. Ten mlaskavej zvuk, když ocel prošla masem jsi ale slyšela dost zřetelně. Proto jsi se s tím musela chvilku srovnávat. Když jsi to ale rozdejchala a rozhlídla ses po okolí, tak jsi se rozhodla to vzít do svých rukou. V jedný ruce jsi vytvořila energetickou kouli, kterou jsi měla v úmyslu vystřelit po nepřátelích. Pak jsi druhou rukou vytvořila průchod a vykoukla jsi pod Storm, která sršela bleskama po menším davu nově příchozích mutantů. Držela je v uctivý vzdálenosti, protože jim mířila pod nohy. Ani jednoho z nich nezasáhla, snažila se je jen držet dál a zastrašit je. Oni se ale nedali. Jen ustupovali před blesky, ale pak zase postupovali dopředu. A právě to jsi se snažila změnit. Vystřelila jsi do toho hloučku svou velkou energetickou střelu. Ta doslova s chyrurgickou přesností zasáhla podlahu pod nima a rozprskla se ve vlně růžový energie, která je rozhodila do stran. Někteří se zvedali téměř hned, ale jiným to trvalo, protože to s nima otřáslo. Storm přešla z blesků do větrnejch poryvů a každej, kdo se postavil byl hned odhozenej silným větrem. Otevřela sis další průchod kousek za Peterem, kterej pořád zápolil s těma dvěma hromotluky. Byli o dobrejch dvacet centimetrů vyšší než on, takže fakt jako kolohnáti. A byli taky o trochu mohutnější než on, ale on byl zase tak nějak jako kovovej, takže jejich obří rány nebyly tak hrozný. Proskočila jsi průchodem a pokusila ses Petovi pomoct tím, že jednoho chytíš a rozptýlíš, aby mu jednu moh uvalit. To by se ti možná i povedlo, kdyby ho zrovna Peter nechtěl praštit a on neustoupil dozadu přímo do tebe. Měla jsi docela jako štěstí, že se ti nic nestalo, jenom tě vlastně tak nějak nechtíc nakopl a ty jsi "odskočila" do zadu. Trochu to zabolelo, ale tak tak jsi to ustála. Ten kterej na tebe narazil byl ale trochu vyvedenej z míry, že na něco narazil a ohlíd se. Pak dostal takovou bombovku, že šel k zemi a už se nezved. Druhej zatím Petera praštil ze zadu, ale on se otočil a začal boxovat s ním. Tvojí další zastávka byl Logan, kterej byl obklopenej pořád menším zástupem mutantů, kteří do něho bušily. Nekteří rukama, jiní tyčema nebo i jinejma věcma. Objevila jsi se hned vedle něho a on se po tobě ohnal, ale zastavil svý drápy těsně u tebe. Bacha děvče! Tohle bylo těsný!, řekl a dostal tyčkou zezadu do hlavy. Další tyč letěla ze strany na tebe. A trefila by tě do hlavy, kdyby se jí v dráze neobjevily Loganovy drápy. To už jsi ale dala svý ruce k zemi a výboj energie odhodil skoro všecky od vás obou. Jeden zůstal za Loganem, ale toho poslal k zemi dobře mířeným úderem svýho lokte. Musíme vodsaď!, prohlásil Logan a zachytil tě, když jsi začala vrávorat. Jsi v pořádku, Clare?, zeptal se tě starostlivě a když jsi nabrala balanc, tak přešel k náklaďákům, kterým rozříz ne jenom pneumatiky, ale i kola. Prostě okolo nich proběhl a rozříz všecko po cestě. Když byl u posledního, tak celým skladištěm otřásl výbuch z nižšího podlaží. Strop skladiště začal povolovat a tu a tam to začlo padat na zem. To skladiště to už nevydrží! Musíme pryč!, zavolala Storm, která mávnutím rukou odhodila šest útočníků obrovským poryvem větru. Zvládneš to zlato?, zeptal se tě Logan skoro jako laskavě a se starostí. Bylo vidět, že mu na tobě záleží víc než na sobě. Přesně tak, jak by to mělo v rodině být. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Všechno nevyšlo tak jak jsem chtěla. Storm jsem sice pomohla, ale u Peta jsem spíše jednu schytala než abych mu nějak pomohla. Loganovi jsem tedy každopádně jsme alespoň nějak pomohla. snad tedy aspoň trochu. "Ne, nejsem..." odvětím Loganovi, už tak nějak nechtíc dál lhát. Už na začátku, než jsme se sem vydali, už jsem se necítila vůbec dobře, stejně jako Pete jsem byla unavená z toho jak jsme pomáhali Loganovi a ty obavy o něj, mě vyčerpali snad ještě více než pomoc samotná. S každou další chvíly bylo ale jasné, že tu nemůžeme zůstat, že se to tu brzo zbortí. Profesor asi nebude příliš nadšený... Museli jsme odtud a prakticky to teď záleželo jen na mě. Natáhla jsem tedy roztřesenou ruku a vytvořila se značnou dávkou usilí průchod. "Jděte.... rychle!" pobídnu je, protože netuším jestli se mi jej povede držet nějak déle otevřený. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Opradu ti nebylo moc dobře a Logan to na tobě viděl. Ani jsi to vlastně nemusela přiznávat. Podržel tě do tý doby, než ses trochu sebrala a dokázala jsi stát rovně. Netrvalo to dlouho, a byla jsi zas více či méně v pořádku. Teda aspoň aby jsi stála sama. Pak se Logan postaral, aby žádnej z těch náklaďáků neopustil rozpadající se skladiště. Pak se k tobě vrátil a ostatní se taky k vám tak nějak stáhli. Hlavně kvůli tomu, že nepřátelé přestali dorážet a zmateně se rozhodovali, jestli zůstanou a pokusej se něco zachránit, nebo zdrhnou a zachrání sami sebe. Logan se tě zeptal, jestli je zvládneš vodsaď dostat, a styl jakým se tě zeptal i ta forma naznačovala, že o tebe má fakt jako strach. Cítila jsi se dost slabá a rozbolavělá. Navíc byl všude zmatek a to co se stalo tý holce kvůli tobě tomu taky jako moc nepřidávalo. A to ani nemluvím o tom, jak na tebe zapůsobil ten chlap, kterej přesně věděl kdo jste a kterej vybuchl. Roztřesenou rukou jsi se překonala a vytvořila jsi průchod. Bylo to dost těžký, ale zvládla jsi to. Pobídla jsi všecky, aby prostě šli, protože jsi sama nevěděla jak dlouho to udržíš. Storm s Kitty proběhly jako první. Pak Peter a Logan čekal na poslední chvíli. Rychle, pobíd tě a vyběhl dovnitř toho portálu. Když jste prošli, tak jste se ocitli na betonovým molu. Všude byla tma, jenom oceán se lesknul a tiše šuměl. Kde to sakra jsme?, zeptala se Storm a podívala se na tebe. Pak se ale ozvala ohlušující rána, která ožářila celý okolý. To tak půl kiláku za váma vybuchlo jedno skladiště. Tady máš odpověď, řekl Logan a přišel k tobě blíž. Vzal tě okolo pasu a tvou ruku si vzal okolo krku, aby tě podepřel. Vedla sis dobře, děvče, řekl Logan a byla tam cejtit dost pýcha. Ale taky i starost, protože jsi asi nevypadala nejlíp. Jak jsi na tom Clare? Jsi v pořádku?, ozval se Peter, kterej se právě měnil do lidský formy, ale pořád měl ten tvrdej ruskej přízvuk. Kitty tě u toho docela probodla pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo to opravdu těžké. Bylo toho na mě za uplynulích 24h moc, možná přespříliš a neměla jsem ani příliš možností to nějak vstřebat nebo si aspoň trochu odpočinout. Ten chvilkoví spánek u Logana na židli tomu moc nepřidal. Teď jsem se cítila slabá, měla jsem pocit, že mi nohy vypoví každou chvíli službu a ještě do toho jsem se začínala trochu třást. Nicméně se mi podařilo vytvořit portál a vybídla jsem všechny aby jednali urychleně. Sama jsem prošla ale nebyla to zrovna velká rychlost. Sotva se moje druhá noha dotkla země na druhý straně, průchod se zavřel. Vnímala jsem jen napůl dění kolem sebe, než se ozval výbuch. Byl sice notnou vzdálenost od nás, ale i tak to byla celkem rána. Trochu mě to probudilo, ale jen natolik abych se mohla rozhlídnout kolem sebe. "Ale ne..." pronesla jsem polohlasně. Nepodařilo se mi totiž nás navrátit domů, ale poslat nás jen vlastně kus od toho skladiště. Nyní jsem byla strašně vděčná tomu, že mě Logan zachytit a poskytl podporu, doslovnou. Dýchala jsem jenom mělce. Slyšela jsem jeho slova podpory, ale stejně tak i Petovi obavy, nejenom slovní ale i ty nevyřčené. A chápala jsem je. Bohužel pro ně... je teď, v tomhle stavu nedokážu dostat zpátky do školy. "Ne..."odpovím mu tiše. "...nemůžu... nemůžu...." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Slyšela jsi slova ostatních, ale jejich význam ti moc nedocházel. Byla jsi víc než vyčerpaná a tvoje mysl se zatemňovala. Logan tě chytil do naruče a zvedl tě na ruce. Podíval se na ostatní, ale ti byli bezradní. S tím, že odpadneš a nedostaneš je domů fakt jako nepočítali. Odpočívej, děvče. Jenom odpočívej, zašeptal ti Logan do ucha než se ti zatmělo úplně. Kdo ví jak dlouhej čas uplynul, než jsi znovu jako procitla. Otevřela jsi oči a viděla jsi nad sebou Logana. Vlastně jsi byla v jeho naručí a on tě nesl. Nesl tě chodbou, někde ve škole. Spíš teda podzemním patrem pod školou. Bylo to tak, opravdu jste byli zpátky ve škole. Nevíš jak jste se sem dostali a to tě mátlo. Clare, usmál se na tebe Logan, kterej si všim že seš v zhůru. Jak se cítíš? Jseš zraněná? Potřebuješ ošetřit?, zeptal se tě Logan a vedle něho vykoukla Storm, která byla plna starosti jako Logan. Nebo si potřebuješ jenom odpočinout a mám tě teda odnýst k tobě?, dodal Logan a Storm ti tak trochu zamávala a chabě se usmála. I ona toho měla za dnešek docela dost. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Všechno začalo být jako v mlze. Jako v nějakým blbím béčkovím filmu se sedmdesátek. Věci se začal rozmazávat a moje vlastní tělo mě přestávalo poslouchat úplně. Nakonec mi nohy vypověděli službu úplně. Cítila jsem ale, že na zem jsem však nedopadla. Chtěla jsem ještě něco říct, ale už jsem k tomu nedostala šanci... K sobě jsem začala přicházet až po bůh ví jaký době. Cítila jsem doutníkové aroma, nemusela jsem ani dlouho hádat, o koho jde, protože tohle mohlo patřit jenom jedinému člověku na týhle planetě. A taky to byl on, když jsem pootevřela oči. Pořád jsem se cítila ale unaveně, přesto jsem mu úsměv a nějaké formě vrátila. Zůstávala jsem o něj opřená, tak jak mě nesl sám, jenom jsem sledovala okolí. Podobný úsměv jsem věnovala i Storm, když jsem jí zahlédla. "Ne... já to nějak... vydržím." řeknu polohlasně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vydržíš?, zeptal se Logan a pak se lehce jako zasmál. Pobavení a pýcha tam byla jako dost na očích. Kdybys mohla číst myšlenky, určitě by jsi slyšela něco jako "ta holka je tvrdší než já". Tohle aspoň napovídal pohled jeho očí. Nic takovýho! Jsi vyčerpaná a potřebuješ se vyspat!, řekla Storm a podívala se na Logana, kterej neochotně přikýv. V tomdle se Storm jako souhlasím, Clare, řekl Logan a přikejv i tobě. Dneska jsi si už prošla peklem, dopřej si trošku odpočinku, řekl Logan a pak tak nějak s pousmátím dodal, Nebo ti to přikážu a dostaneš zaracha! Jsem rád, že jste v pořádku! A že vás Hank našel tak brzo, ozval se na konci chodby profesorův hlas. Kdybys natočila hlavu od Logana, tak bys ho tu i viděla. Byl unavený, ale byl rád že tu jste. Nejspíš mu nevonělo, jak to tam dopadlo, ale že jste byli živí bylo pro něho hlavní. Běžte si všichni odpočinout. Promluvíme si spolu ráno a na něco spolu přijdeme, řekl profesor a lehce se usmál, než dodal, Logane. Až Clare uložíš k odpočinku, zastav se za mnou ještě v pracovně. Logan jenom přikejv a vykročil dál. Nesl tě po schodech, skrz další chodby a pak zase schody, než jste se dostali k tvýmu pokoji. Logan ho opatrně otevřel, vešel dovnitř a přinesl tě až k posteli, na kterou tě docela něžně položil. Můžu pro tebe ještě něco udělat, zlato?, zeptal se tě a pohladil tě po vlasech, jako rodič svoje stonající dítko. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem slyšela Storm, jak bouřlivě přednáší to, že s nějakým vydržením nemám počítat, musela jsem se usmát. Zněla trochu jako kdyby byla moje máma. "Stejně bys mě neuhlídal." nemohla jsem si odpustit poznámku ohledně toho, když Logan řekl, že toho prostě bylo na mě za dnešek moc a měla bych odpočívat, jinak dostanu zaracha. Dál jsem nijak zvláště neprotestovala, spíše jsem se nechala jen unášet proudem, doslova. Slyšela jsem profesora, což muselo znamenat, že jsme skutečně zpátky na škole. A to muselo znamenat, že nás zřejmě přiletěl vyzvednout jet. Aspoň, že tak. Logan mě pak odnesl do mého pokoje. "Pusu pro lepší psaní?" zeptám se ho. Když nakonec odešel, sundala jsem si s námahou ze sebe aspoň ten kabát a nechala jej volně sklouznout na zem vedle postele, potom jsem usnula prakticky hned, jak jsem skoro zavřela oči. Byl to ale spánek beze snů. Byla jsem ale za to trochu vděčná. Nechtěla jsem znovu vidět ty věci. Za co jsem ale nadšená nebyla, bylo ťukání. Ťukání, které mě probudilo. Pootevřela jsem jedno oko. "Dále....?" zabručím, ale z postele se mi zvedat nechtělo, takže si ten dotyčný otevřít musel sám. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když se tě Logan zeptal jestli pro tebe ještě může něco udělat a ty jsi mu odpověděla, že třeba pusu pro lepší spaní, tak se Logan ušklíb. Dobře, pusu na dobrou noc sis dneska jako zasloužila, řekl Logan hravě a ještě jednou se ušklíb. Pak k tobě přišel a sklonil se nad tebe. Dal ti políbení na tvář, stáhl se o kus a pousmál se. Ale pohádku ti přečtu jindy, řekl a zachechtal se. Pak už se jenom stáhl pomalu ke dveřím u kterejch se ještě zastavil a podíval se na tebe. Dobrou noc, Clarie, řekl, usmál se a zavřel za sebou dveře, aby tě už nerušil. Usnula jsi praktycky hned co jsi se zbavila kabátku a ponořila jsi se zase do temnoty. Teď to bylo ale sladký bezvědomý. Tělo si odpočinulo a mysl docela taky. Z tvýho sladkýho odpočinku tě probudilo zaklepání. Rozlepila jsi oči a zjistila jsi, že už je ráno. Venku bylo dneska zataženo a vypadalo to na déšť. Rozhodně jsi se nechtěla z postele zvedat a tak jsi dotyčnýho vyzvala, aby si sám otevřel. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Peter, kterej v jedný ruce nesl tác se snídaní a sklenkou džusu. Vůbec se nezdálo, že by měl problém to v tý jedný ruce unýst. Dobrý ráno, řekl ti Peter s tím svým ruským přízvukem a usmál se. Zavřel za sebou dveře a přišel až k posteli. Přines jsem ti snídani, protože jsi ji promeškala, řekl Peter a počkal až se tak trochu zvedneš aspoň do sedu. A je možný, že pak zas někam pujdem, takže jsem se rozhod ti něco ulít, dodal a podal ti ten tác, aby jsi se mohla trochu najíst. Podle toho co říkal už bylo docela dost hodin, takže jsi spala asi dýl než sis myslela. Dneska už vypadáš líp. Odpočatě, řekl a přišel k oknu, který otevřel a pustil ti tu trochu čerstvýho svěžího vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pousměju se, když Logan řekne, že jsem si tu pusu zasloužila. Mě osobně to tak úplně nepřipadalo, ale neměla jsem vůli ani chuť se teď nějak o to přít. Nehledě na to, že mi to bylo příjemný. "Fajn.... dobrou..." opáčím nakonec, hledíc jak odchází. "...tati..." Usnula jsem jako špalek. Proto není divu, že jsem byla trochu rozmrzelá, když se ozvalo zaklepání, které mě více než dobře probudilo, ale vyzvala jsem dotyčného, aby sám vešel, protože já se z postele zvedat nechtěla. Na to jsem byla ještě moc rozespalá a deka příjemně hřála. Pootevřeným očkem jsem pozorovala kdo vejde. "Petie...." pousměji se, když dovnitř vejde svalovec s něco držel. Podle vůně, která se začala přibližovat a také trochu jeho slovo, bylo jasné, že jde o jídlo. Po několika okamžicích co jsem jídlo ucítila, se můj žaludek ozval. "Díky Petie, jsi zlato." pochválím jej ale tác si od něj do postele nevemu, nechám ho aby jej položil vedle ať už na stolek nebo i na zem vedle postele, vezmu si z něj zatím jenom něco k pití. "Cítím se jako by mě přejel náklaďák...." opáčím stále trochu rozespale. "...a určitě tak i vypadám." dodám ještě k tomu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter se trochu začervenal, když jsi mu poděkovala a řekla že je zlato. Aspoň ti to tak přišlo, ale kdo ví. Pořád jsi byla ještě dost rozespalá. Tak jako tak k tobě Pete přišel a položil ti tác na noční stolek a odešel ti otevřít okno. Ty jsi si vzala sklenku s čerstvě vymačkaným pomerančovým džusem, který nebyl ani moc sladkej ani moc kyselej. Prostě tak akorát. Pete ti řekl, že už vypadáš líp, odpočatě, ale ty jsi mu řekla, že se cítíš jako by tě přejel náklaďák. A taky, že tak určitě i vypadáš. Pete se na tebe podíval a zavrtěl hlavou. Ale vůbec ne. Vypadáš dobře, řekl s ruským přízvukem a s pousmátím bezmyšlenkově dodal, Seš moc hezká. Peterovi trvalo pár vteřin, než mu došlo co řekl a trochu zrdudl. E. Teda jako m-myslím, že ti to jako moc sluší, zakoktal se Peter trochu a začal dělat, že se dívá z okna. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Napila jsem se, zatímco Pete šel k oknu. Nijak mi nevadilo, že jej otevřel, alespoň se proberu trochu líp a dřív. Jenže o to se tak trochu postaral on sám. Když mi řekl, že vypadám pořád dobře, hezky i napříč tomu, co jsem si myslela já. To by mě asi moc neprobralo, spíše to udělala jeho druhotná reakce. Snažila jsem se utopit uchechtnutí v džusu. "V klidu Pete." odvětím mu s lehkým úsměvem. "Jak jsme si vedli? Asi nic moc co..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peta to nějak neuklidnilo, když jsi mu řekla že má bejt v klidu. Viděl na tobě, že ty se bavíš a užíváš si jeho nejistotu. Teda tak to pobral, když jsi se tak ještě pousmála. Uklidnil se až když jsi se zeptala, jak jste si teda vedli. Těžko říct, přiznal Peter s tím hrubým ruským přízvukem a pokrčil ramenama. Na to by ti byl schopnej odpovědět spíš Logan. On s profesorem a panem McCoyem probírali co se dělo až dlouho do noci, dodal Peter a zakroutil starostlivě hlavou. Storm je na tom podobně jako ty. Včera se trochu moc přepínala. A ten stres a všechno. Prostě a jednoduše ještě taky odpočívá, pronesl Peter a trochu se ušklíb. V jeho podání to bylo ale spíš komický než že by vypadal jako by se nad něčím pousmál. Tobě ale bylo jasný, že mu něco přišlo na nejvýš k pobavení. A jestli jsi se zeptala, tak ti to rád osvětlil. Logan se nabíd, že jí odnese snídani do postele. Sice jí chtěl zanýst tobě, ale když jsem se nabíd, že ti ji donesu, tak upaloval jak kdyby mu za patama hořelo, řekl Pete a se svým hrubým ruským přízvukem se trochu zachechtal. Je jasný, že ho podezíral, že tam něco klíčí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zeptala jsem se Pet ohledně včerejška, ale neřekl mi prakticky skoro nic, protože sám toho moc nevěděl. Ale tak nějak jsem tušila trochu svoje. "Jop... je mi to jasný, nemusíš ani říkat... podělala jsem to..." řeknu nakonec se sklopeným pohledem, který jsem se snažila tak nějak utopit v džusu ve skleničce. "Jsme našli dole s Loganem něco jako divnou laborku, s nějakým chlápek uvnitř... já jsem zpanikařila a nechala se ovládnout vzpomínkama na minulost, které to vyvolalo..." A pak se to pokazilo snad úplně všechno. "Čemu se tam směješ?" zeptám se ho. "Tobě jsem taky chtěla pomoct, ale nedopadlo to tak jak jsem chtěla..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi si začla spílat, že jsi to podělala tak, Peter začal kroutit hlavou, jako že tak nějak nesouhlasí. Doplnil to o třepání rukou, jako by se ti to prostě snažil názorně vyvrátit i beze slov. To není pravda, Clare. Bez tebe bysme to tam nezvládli, řekl Peter snad ještě se silnějším přízvukem, kterej se tam objevil protože byl rozhozenej, než na konec dodal, Dostala jsi nás nepozorovaně do vnitř a pak i ven. Bojovala jsi v tom chumlu, nemysli si, že jsem si nevšim, takže ne. Ty jsi nic nepodělala. Pak jsi se mu svěřila s tím, co jste tam našli s Loganem a on jenom pokejval hlavou s jistým jako pochopením. Někdy je to těžký, Clare. Ale překonáš to. Věř mi. A pokud budeš potřebovat pomoct, tak jsme tady všichni pro tebe. Kdokoli z nás. I já, řekl ti Peter a pousmál se. Pak ti tak nějak řekl o Loganovi a začal se culit. Zeptala jsi se čemu se tam směje. Ale ničemu. Já jenom, že jsem ještě Logana neviděl tak akčního, řekl ti Pete a zase se zaculil. Jako jo, se slečnou Jean to bylo podobný, ale ne tak vostrý. Se málem rozkrájel, když vám oběma chtěl odnýst tu snídani. To je všecko. Všecko to nebylo, protože pak ještě tiše dodal, Myslím, že se Storm něco maj. V tom se ozvalo zaklepání na dveře a ozval se Loganův hlas. Clare? Seš už vzhůru?, zeptal se Logan a počkal, jestli mu dovolíš vejít. Pokud jo, tak si Peta změřil chladným pohledem. Přestaň ji tu balit, ty Casanovosussi a padej do jídelny. Kitty se po tobě shání, řekl Peterovi a pak se podíval na tebe. Brý ráno, Clarie. Vyspala ses?, oslovil tě Logan a najednou měl hlas vřelej a ne tak chladnej jako na Peta. Jednoho by napadlo, že prostě slyšel, co ti tu řekl. Kdo ví? Peter jako by se zmenšil a mávnul na tebe na rozloučení a odešel. Vidím, že ti plecháč přinesl snídani, poznamenal Logan a pousmál se. V klidu posnídej, dej se do kupy a pak dojdi do Profesorovy pracovny, dodal Logan a jestli jsi po něm něco nechtěla, nebo se ho na nic nezeptala, tak ti popřál dobrou chuť a vypadl. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se mě snažil povzbudit. Za což jsem mu byla poněkud vděčná, protože jsem i tak měla za to, že jsem dost věcí pokazila, hlavně tím, že jsem se nechala trochu víc unést svými vzpomínkami. "Já vím Pete a rozhodně si toho cením." odvětím mu s milým úsměvem. Ten se pak trochu ještě zvětší když zmíní to, že Logan je nějakej moc aktivní a že ho podezřívá z toho, že spolu se Storm něco mají. "Hele Pete, to je jejich věc. A jestli to pak způsobí, že Logan pak nebude chtít odtud pořád utíkat, tím lépe. Pro nás všechny." odvětím mu. Kdyby byl blíže asi bych jej symbolicky plácla nebo podobné. My o vlku a vlk tady... "Jsem... víceméně..." odvětím mu, když se za dveřma ozve Logan. Trochu jsem se uchechtla když potom začal Pete trochu pakovat z mého pokoje. "Jo, trochu jo. Tedy... dokud mě někdo nevzbudil." řeknu a podívám na Peta, který se raději z klidil z pokoje a tak jsem mu na rozloučenou trochu zamávala. "Fajn, dám se nějak dohromady, ale dřív jak za hodinu to nebude." odvětím Loganovi. První na co jsem se těšila, byla teplá sprcha, než dostanu tu svou studenou u profesora. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To taky měl, odpověděl ti Logan, když sis před ním povzdychla, že hezky spala, dokud tě někdo nevzbudil. Ale taky tě měl donutit vstát, zahučel směrem k Peterovi, kterej se zrovna dostal na chodbu a za roh. Bylo to kousavý, ale Logan to nemyslel vážně. Prostě mu bylo dobromyslný rejpání tak nějak vlastní. Logan tak nějak šel zavřít dveře, který nechal Peter otevřený, když před ním utíkal, a potom se na tebe s úsměvem podíval poznamenal to o tý snídani. Na to jsi si mu dovolila klást ultimáta, že dřív jak za hodinu tě čekat nemaj. Máš na to půl hodiny, mladá dámo. A jestli se zpozdíš, budu z toho muset vyvodit nějaký důsledky, odpověděl ti Logan a culil se u toho. Pak se uchecht a mrkl na tebe, aby jsi si byla úplně jistá, že tě tu vážně nijak necupuje, ale myslí to ve srandě. Jsem rád, že jseš v pořádku, Clarie, řekl na konec a usmál se na tebe a pak zas dveře otevřel. Prošel jima a než se stačily zavřít, tak se ozval jeho hlas, Půl hodiny. Měla jsi co dělat, aby jsi to všecko stihla, pokud jsi chtěla v klidu posnídat a pak se ještě naložit pod horkou sprchu. Nic méně se to stihnout dalo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Ale notak!" oponuju mi napůl oka dotčeně. Taky se tak zatvářím, ale jen do chvíly dokud neodejde z pokoje. Poslední dny si zvykl nějak moc mi poroučet... Zavrtěla jsem hlavou a vysoukala se nakonec nějak z postele. Vzala osušku, kousek snídaně (případně několik soust) a vydala se do sprch, kde jsem se málem roztekla blahem pod proudem teplé vody, která kropila moje tělo. Snažila jsem se moc nenamočit si vlasy, protože jsem neměla příliš čas si je potom vyfoukat, ale i tak to trochu konce odnesly. Měla jsem pořád zapletené vlasy, takže jsem si je jen rozpletla a přepletla zase zpátky. Vrátila jsem se zpátky do pokoje, kde jsem si dala další sousta snídaně a převlékla se do obyčejného, čistého pohodlného oblečení. Uniformu jsem však složila na křeslo/židli a s případným zbytek snídaně jsem se poté vydala za ostatníma k profesorovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Bez řečí, ozvalo se tlumeně někde u způlky chodby Loganův hlas, což znamenalo, že tě slyšel moc dobře. Slyšela jsi i jeho tlumený uchechtnutí. Dělalo mu dobře, že má poslední slovo. Ostatně to tak nějak všem rodičům. U něho jsi ale věděla, že to fakt jako myslí dobře. Vzala jsi si teda pár soust, čistou osušku a čistý převlečení a vyrazila jsi do sprch. Měla jsi je zase sama pro sebe a tak jsi si dopřála pořádně vydatnou horkou sprchu, pod kterou ses roztíkala blahem. Ten pocit, když ti ta horká voda stíkala po tvým nahým těle bylo to to nejpříjemnější, co jsi za poslední dny cítila. Vůbec se ti z pod sprchy nechtělo. Vrátila jsi se teda na konec na svůj pokoj, kde jsi si dala dalších pár soust a poskládala si svoji uniformu na křeslo. Pak jsi si rozpletla a zapletla vlasy, vzala si zbytek snídaně a vyrazila jsi dolů do profesorovy pracovny. Prošla jsi chodbou, dolů po schodišti a pak chodbou nalevo a rovně až na konec. Dveře pracovny byly otevřené a uvnitř už byli Logan, Storm a Profesor. Nikdo nemluvil. Profesor seděl u okna, skrz který se díval ven. Storm popíjela čaj na pohovce a Logan byl opřenej o zeď naproti okna a vypadal, že se ho nic netýká. Když jsi vešla, tak k tobě zvedl hlavu a pousmál se. Je jedno, jestli jsi se posadila, nebo se někam opřela podobně jako Logan. Záleželo jenom na tobě. Storm ti nabídla žálek čaje, kterej tu byl ve starožitný konvičce a šálky ze stejný sady tady byly připravený. Chvilku po tobě přišla Kitty, která se zdála naštvaná a snažila se na nikoho nedívat. Posadila se do křesla a založila si ruce na prsou. Našpulila naštvaně rty a pak se dívala upřeně někam přesně mezi vás. Jako poslední přišel Peter, kterej vypadal jako hromádka neštěstí. Snažil se to maskovat, ale neúspěšně. Opřel se o zeď vedle dveří a přikejvl k profesorovi. Ten si povzdechl a na moment vypadal utrápeně. Dobře, začněme, pronesl a otočil svůj vozík, se kterým dojel ke konferenčnímu stolku. Zastavil se a podíval se na vás na všechny. Včerejší akce byla.. nenapadá mě žádné vhodné pojmenování. To co tam Eric chystal byla zvrácenost. Logan mi řekl o těch uvězněných dole a.. opravdu nemám slov, začal Profesor utrápeně a zmlkl. Nevěřil bych, že se Eric sníží k něčemu takovému. Vždy myslel a jednal radikálně, ale tohle je něco úplně jiného. Na něco takového se už nedá pohlížet jako na idealismus, ale jako na zvrácenost, dodal profesor a odmlčel se. Bylo to pro něho těžký. Profesore?, zeptala se Storm zmateně, odložila svůj šálek a natáhla se po profesorovi, kterému stiskla ruku na opěradle jeho křesla. Profesor k ní vzhlídl, ale neodpověděl. Našli jsme tam chlapa, na kterým dělali pokusy. Měl všude po těle v sobě zaražený kovový hřeby. Nevím jak, ale ikdyž nás nemoh vidět protože jsme byli za jednosměrným zrcadlem, tak nás viděl a mluvil k nám, jako by nás znal, řekl Logan a podíval se na tebe. Znal naše jména a věděl i to, že nebejt toho, že jsem se přesunul před Clare, tak by to.. šeredně koupila, řekl Logan a nechtěl si přiznat, že by se ti stalo něco horšího. Náhle jsi si vpoměla, že ten chlap znal tvý příjmení a Loganovi říkal taky nějak jinak než Logan. Opravdu měl nějaký schopnosti který mu dovolovaly nahlídnout do hlavy nebo dokonce do budoucnosti, kterejma vás chtěl zastrašit. Storm vypadala ještě šokovanějc a nebyla chvilku schopna slova. Podívala se jenom na tebe a zeptala se, Je to pravda? Není pochyb, že jsme Ericovy plány značně poškodily. Z jeho agentů, kteří byli v tu dobu ve skladišti přežila necelá polovina, a materiál, suroviny a vybavení, to všecko strávil oheň. Bude mu trvat, než obnoví své síly, ale bojím se, že by mohl chtít vrátit úder, řekl profesor a hned po tom se ozvalo plácnutí. To Logan praštil svou pěstí do svý dlaně. Jen ať přijde! Tentokrát mu tu prdel nakopem!, řekl Logan, kterej byl na něho pořád ještě nasranej. Neukvapuj se, Logane. Jsou tady děti, které by mohli přijít ke zranění nebo i hůř, řekl Profesor a Logana tím umlčel. Logan si něco zabručel pod vousy a zmlkl. Co budeme dělat?, zeptal se Peter a Kitty si tiše odfrkla. Nenapadá mě nic jiného, než se začít připravovat na konflikt. Ne ale mezi mutanty a lidmi, ale mezi námi a bratrstvem. Proto musíme najít Calibana a přimět ho, aby nám pomohl, řekl profesor a Logan si taky odfrkl, ale nahlas a neskrývaně. Ten debil nám nepomůže! Dělá jenom za prachy a kdo nemá prachy, nemá ani jeho pozornost, natož služby, řekl Logan, kterej se tou vyhlídkou nezdál zrovna nadšenej. Ty ho přesvědčíš. Myslím, že ti dluží jistou službu, řekl profesor a pousmál se na Logana, než pak ještě dodal, A kdyby ne, tak ho ujisti, že svou mzdu dostane. Hm!, zabručel Logan a se zakroucením hlavou si založil ruce na prsou. Ty vyrazíš najít Calibana a my ostatní se začneme připravovat jak jen to půjde, řekl Profesor a Logan sice nerad, ale přikýv. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Se snídaní po cestě jsem ted dorazila k profesorovi. Vypadalo to, že čekají nejenom na mě. Sedla jsem si tedy vedle Storm a nabídnutý čaj jsem vděčně přijala. Voněl dobře a už jsem tak nějak zjistila, že tady chutná vždycky dobře. Moje domněnka o tom, že tu nečekají jen na mě, se potom potvrdí, když dorazí ještě Kitty a Peter, ovšem ani jeden nevypadali příliš nadšeně. Věděli snad něco víc? Nebo se mezi nimi něco stalo? Nejsem bohužel telepat... Profesor začal přesně tím, čeho jsem se bála nejvíc. Asi, že včerejší akce se příliš nepovedla, ale to byl ještě poněkud mírný. Podle mého se to úplně posralo a to značně mou chybou. Sklopila jsem zrak a dívala se raději do svého šálku, zatímco jsem poslouchala. Když pak začne mluvit Logan o tom, co jsme tam našli, konkrétně pak toho chlápka, ztuhnu. šálek na podšálku trochu zacinká. James.... proč volal na Logana tím jménem? Z myšlenek mě potom trochu vytrhne Storm a hrneček na podšálku znovu decentně zacinká. Podívala jsem se na ní, potom na profesora a pak zpátky na ní. Pak jsem jen přikývla. "Logan to všechno... dostal místo mě." řeknu nakonec. Profesor pak mluví dál, ale vnímám sotva polovinu z toho, co říkal, moc mi to nedávalo smysl. Tedy chápala jsem to, že proti Magnetovi musíme nějak vykročit, či se připravit na konfrontaci s ním, ale kdo byl/je Caliban vážně netuším. "A... co já?" zeptám se trochu nejistě profesora. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když špitneš, že ty rány chytil Logan všechny za tebe, tak ti Storm něžně položí ruku těsně nad loket. Chtěla aby jsi věděla, že je to všechno dobrý a že jsou tu všichni pro tebe. Hlavně, aby sis z toho nic nedělala. Logan osobně na tebe s pousmátím kejvl, jako že toho nelituje ani v nejmenším. Zřejmě by to udělal kdykoli znova. Ostatní pak začli řešit co dál a profesor pošle Logana za nějakým Calibanem, o kterým jsi ještě nikdy dřív neslyšela. Zřejmě to bude ale někdo mocnej nebo důležitej, když ho povolávaj v takovejhlech dobách. Logan nakonec přikejv na ten návrh, ale moc se mu to nelíbilo. Profesor se pak otočil na Storm, která taky přikývla a řekla, Já navštívím několik bývalých studentů, informuju je o situaci a některé z nich požádám o pomoc. Budeme potřebovat každou pomocnou ruku. Profesor přikývl a hned pak se ozval Peter. Já vyberu některé ze starších studentů schopnejch k boji a začnu s nimi trénovat dole, řekl Peter a přestal se opírat o tu zeď. Pak jsi se ale ozvala ty, a zeptala jsi se, co bude s tebou. Kitty se nespokojeně podívala na druhou stranu, ale nic neřekla. Profesor se na tebe zahleděl, ale místo něho odpověděla Storm. Můžeš se mnou navštěvovat bývalé studenty, nebo trénovat s Peterem a staršími studenty, navrhla ti snědá bělovláska a mile se usmála. A nebo můžeš jít se mnou, ozval se Logan a všichni po něm střelili pohledem. Může jít se mnou hledat Calibana. Clare je tvrďák, kterej se na ulici vyzná líp než vy všichni dohromady. Ví jak to tam chodí a nebude vyčnívat. Může mi dělat třeba zálohu, řekl Logan na vysvětlenou. Některý z nich to přesvědčilo, jako třeba Petera. Profesor je silně na vážkách a Storm nesouhlasila, ale nic neřekla. Její pohled byl ale čitelnej jak obří černý písmo na sněbo bílý zdi. Vše má své pro a proti. Rozhodnutí však nechám na tobě, má drahá, řekl ti Profesor a tak nějak všichni čekali, s jakou odpovědí přijdeš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pokusím se o drobným úsměv vůči Storm po jejím gestu útěchy. Nicméně není to příliš ono, vlastně je to máš ani úsměv příliš nepřipomínalo, jenom jsem tak nějak protáhla koutek ve snaze se pokusit o úsměv. Jenže oni pak začnou probírat věci, které jsem si myslela, že šli tak trochu mimo mě. Spíše tak nějak probírali strategii, zkoušeli přijít s nějakým řešením, nebo aspoň plánem ohledně Magneta. Dokonce přišli s tím, že chtěji kontaktovat další starší studenty, kteří už se školy odešli. Trochu mě to překvapilo, protože to tak nějak dodávalo celé situaci novou vážnost. Když jsem se zeptala co vlastně já, trochu mě pobavilo, že se strhla menší bitva mezi Loganem a Storm, ohledně jejich návrhů.. To mě ale donutilo se už trochu pousmát. "Všechno zní zajímavě a určitě taky asi bude, ale..." proletím pohledem mezi Storm a Loganem, přičemž se potom u Logana ale nakonec zastavím. "Protentokrát asi zůstanu tady." řeknu a podívám se přitom lehce omluvně na Logana. I když se mi poněkud nelíbilo, že by Logan měl jít někam sám, trochu jsem se bála toho, že můžu zase něco pokazit, jako vlastně teď. I když tvrdí, že to moje chyba nebyla, já si stála za tím, že to prostě moje chyba byla. "Ale jestli budeš potřebovat, stačí zavolat a budu tam, mrknutím oka." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Všichni, teda jako možná až na Kitty čekali skoro se zatajeným dechem jak se rozhodneš. Když jsi ale řekla, že tentokrát radši zůstaneš tady, tak se Storm ulevilo. Neodpustila si ušklíbnutí směrem k Loganovi, kterej se tvářil, jako by vlastně ani vůbec neposlouchal. Dobře, řekl prostě a pokrčil ramenama. Zdálo se, že mu to vůbec nevadilo, ale kdo ví. Telepat nejsi. Dodala jsi, že mu ale stačí aby ti zavolal a ty tam budeš během mrknutí oka. A to bylo poněkud jako doslovný. Logan se trochu uchet a podíval se na tebe. Já posily nikdy nevolám, řekl trochu sebejistě, ale až tak jsi mu to nežrala. Tak já se jdu připravit na cestu, řekl Logan a vydal se ke dveřím, než pak ještě dodal, Vezmu si Scottovu motorku. Než ale úplně opustil místnost, tak se zastavil u dveří, u kterejch stál Peter. Ukázal na něj prstem a Peter se trochu stáhl, jako by se ho bál. Ty! Mi na ni dej pozor, nebo se neznám!, řekl Logan a pak už rovnou odešel. Kitty se zatvářila ještě otráveněji a Peter se trochu začervenal. Tak dobrá. Storm, sepiš několik adeptů, které bychom mohli oslovit a přijď s tím za mnou. Petere, ty vyber několik nejschopnějších současnejch studentů a vezmi je dolů do simulátoru. Začni zlehka, než přejdeš k bojovému tréninku, řekl profesor a povzdych si. Kitty se zvedla z křesla a řekla profesorovi, že připraví veškerý lékařský materiál. Profesor přikývl a Kitty nasupeně odešla. Dnes si ale ještě odpočiň Clare. Nebo maximálně lehčí trénink. Byla jsi hodně vyčerpaná a musíš nabrat síly. My všichni, řekla ti Storm a taky se sebrala, aby sepsala ten seznam. Souhlasím, dnes se ještě šetři, přidal se Profesor a usmál se na tebe. Ja se pujdu podívat po schopnejch adeptech, profesore, řekl Peter, profesor přikejv a Peter odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan nebyl příliš nadšený z toho, že jsem s ním nechtěla jít a chtěla tu zůstat. Sice se to snažil překrýt svým věčným nabručením, ale nepotřebuju být telepat jako profesor, abych to nepoznala. A na tvrďáky si hrál i dál když prohlásil, že posily nepotřebuje. "I tak... " pokrčím rameny, s tím, že jsem se napila z šálku čaje. Ovšem, málem jsem se zadusila, když Logan skoro vyštěkl na Petera u dveří, který vypadal trochu ustrašeně. Nevím ani když tu byl Magneto se možná tak netvářil, jak teď na Logana. Pokusila jsem se tedy utopit uchechtnutí v šálku čaje. Logan odejde, ostatní se mezitím snaží naplánoval co dál a já dopíjela čaj v šálku. "Myslím, že se spíš půjdu projít... " odvětím, když mi skoro zakážou abych se účastnila nějakého tréninku, ale to mi nevadilo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi před profesorem prohlásila, že se jdeš projít, tak ti jen přikejv. Neměl proti tomu žádnejch námitek. Zvedla jsi se teda a vyrazila z jeho pracovny. Prošla jsi chodbou a na schodišti jsi viděla Logana, jak schází dolů. Měl na sobě svoji klasickou koženou bundu a přes rameno batoh se svejma věcma.  Copak? Přišla jsi mě vyprovodit?, pousmál se na tebe Logan a sešel dolů až k tobě. Všichni žáci starší sedumnácti roků se do deseti minut přesunou na kurt. Mladší žáci se schromáždí v jídelně s Rogue a Bobbym!, ozval se z vyššího patra ruskej přízvuk, kterej patřil Peterovi schromažďujícímu starší děcka za budovu školy. Máš ještě deset minut. To můžeš svýho starouše doprovodit až k motorce a stejně budeš mít ještě moře času, zavtipkoval Logan a vzal tě volnou rukou okolo ramen. Trochu si tě přitisk k sobě a vyrazili jste. Garáže nebyly zrovna daleko. Zhruba asi jako profesorova pracovna, takže jste tam byli jako docela v cuku letu. Garáže jsi navštívila jenom jednou, ale zase ti to tu připadalo velký. Logan mířil k jedný z několika motorek. Shodil u ní batoh a otočil se k tobě. Až tu nebudu, tak nedělej žádný pitomosti. Na hrdinku si můžeš hrát jen v mý přítomnosti, řekl Logan a ušklíb se. Pak trochu ale zvážněl a dodal, Dej na sebe pozor, Clarie. Drž se u těch lidí tam ve škole. Oni tě ochráněj. Pokud jsi pak nic nenamítala, tak tě pak než případně odjel, pořádně objal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Naneštěstí proti tomu, ze sd půjdu projit nikdy ni nenamítal. Zvedla jsem se s tím, že tedy půjdu abych moc nepřekážela ale cestou jsem narazila na Logana, který se chystal na cestu. "Jo, to bych mohla. Stejně se po mě účast nepředpokládá." odvětím mu a tak nějak jej doprovodim do garáží. Logan si vybral jednu z motorek, které tu byly postavené. Nepřekvapilo me to příliš, přece jenom je to takoví i trochu jeho styl. Než vsak odjel, stihl mi ještě nadělit rodičovské kázání. "Nedotknu se ani nože dokud se nevrátíš." reknu mu s drobným úsměvem a obejmu jej. "Dej na sebe pozor... A vrať se mi brzo." rozloučím se s tím, ze když jsem jej potom pouštěla, věnovala jsem mu letmou, malou pusu na tvář. Stána jsem potom v garážích dokud neodjel. Potom jsem se s rukama v kapsách rozešla na kurty, kde měl být Peter. Nemínila jsem se ničeho účastnit, proto jsem se spise držela vzádu, ideálně o něco opřena, trochu jen jako divák. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dočkáš se, neboj, odpoví ti Logan, když jsi mu řekla, že se po tobě účast vlastně ani nijak neočekává. Vzal tě okolo ramen odved si tě do garáží, kde ti dal rodičovský kázání. Ty jsi mu to odsouhlasila s tím, že se do jeho návratu nože ani nedotkneš. No to radši ne. Storm by mi pak vyčetla, že jsi se k vůli mě ani pořádně nenajedla, odpověděl Logan a lehce se uchecht. Možná to znamenalo, že se ve vtipkování už lepšíš. Na konec jste se už tak nějak jako rozloučili a on tě objal. Vlastně jste se objali na vzájem a tys mu potom ještě dala pusu na tvář. Logan se pousmál a než tě úplně pustil, tak tě pohladil po tváři. Pak už jenom chmát po svým batohu, kterej upevnil k sedlu a nasedl na mašinu. Ikdyž tam bylo dobrý odpružení, stejně pod jeho vahou ta mašina docela dost poklesla. Nic neslibuju, řekl tvďácky a pousmál se, když jsi mu řekla, aby se ti jako vrátil brzy. Pak ale přikýv a ještě ti naposled zamával, než ji nahodil a vyrazil otevřenou branou po příjezdový cestě pryč. Zůstala jsi tu v garážích sama se dvěma páchnoucími vraky vozidel, který Logan s Victorem po sobě nechali když tu zápasili při Magnetově vpádu. Rozhodla jsi se ale stejně na to shromáždění zajít a zjistit co se bude dít. Nebylo tam moc studentů, kteří by měli sedmnáct nebo víc. Vlastně jich tu bylo všeho všudy jenom pět, po kterých Peter neřval. Včetně Harryho a Jasona, kterej se na tebe radši nedíval a byl rudej jak rajče. Další čtyři byli mladší a Peter je právě posílal hlasitě za ostatníma do jídelny k mladším žákům. Všichni víte, co se včera stalo. Magneto a jeho Bratrstvo mutantů jsou znovu aktivní a čekaj nás krušný chvíle. Proto se profesor rozhodl rozšířit řady X-menů. Vy jste dost staří a podle mýho i dost schopní, abyste se mohli připojit k našemu boji proti nim, řekl těm nastoupeným svým ruským přízvukem, kteří se začli radovat. Možná až na Jasona, kterej byl dost v rozpacích že má pracovat i s tebou. Dobře, takže si běžte oblíct něco v čem budete moct cvičit a používat svý schopnosti a za pár minut se sejdem na louce za školou. Tak šup, řekl Peter, kterej už ale byl převlečenej ve svý "uniformě". Ostatní se teda rozešli a Peter došel k tobě. Není jich moc, ale třeba z nich uděláme nějakou sílu s kterou je třeba počítat, řekl Peter a pousmál se. Přidáš se k našemu tréninku? Vím co říkal profesor, ale jestli tě to moc neunavuje, tak jsem dostal nápad jak v boji tvý schopnosti využít na maximum v kombinaci se mnou nebo s.. Loganem, řekl ti Peter, kterej když si vzpoměl na Logana, tak mu skoro zaskočilo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rozloučila jsem se s Loganem a dívala se jak odjíždí. S rukama v kapsách jsem se vydala pozvolna ke kurtům, kde měl být Pete s ostatními. A taky byl. Sice jich tu nebylo moc, ale i tak to byly podle mě děti, který by měli přemýšlet o svých prvních laskach a né plánovat válku. Mluvíme-li o láskách, Jason tu byl taky a ještě poněkud nezměnil zdá se barvu, od naše posledního shledání. Zřejmě si to ještě moc bral, ale já si toho nevšímala. Moje myšlenky se ubírali k Loganovi. Možná je nezničitelný ale pořád mu můžou ublížit. Z myšlenek mě vsak vytrhne Pete, který za mnou dojde ve svým trikotu. Trochu jsem se pousmála. "Chceš pokoušet svý štěstí když starej vlk odešel?" přinesu k Petovi. "Jedna moje část by chtěla, ale ta druhá nechce starého vlka naštvat, přece jenom... je tu dost lidí na to aby se to neutajilo. A sama z vlastní zkušenosti vm, že vlk co vrčí umí kousnout..." reknu Petovi a podvědomě si chytnu levacku, která nestalo po rukávem ještě stále obvaz. Vlastně obě moje ruce byly stále obvázané, zejména tedy dlaně. "Zkusíme tedy tvůj nápad, i když nevím jak bych mohla svoje schopnosti použít v kombinaci s tebou nebo Loganem... leda bych vás po Magnetovi házela jako ty šutry, ale tím si jistá nejsem... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi začla mluvit o starým vlkovi, tak se Peter trochu nejistě rozhlíd po okolí, jako by někoho hledal. Pak ale zavrtěl trochu nechápavě hlavou a se svým ruským přízvukem řekl, To profesor a Storm byli proti tomu, aby jsi se nějak moc namáhala. Logan měl.. nějakej jinej problém. Pete pokrčil ramenama a poslech si tvý váhání, že na jednu stranu by ses ráda přidala, ale na druhou stranu zase nechceš naštvat starýho vlka. Ani tvoje narážka na vlčí kousání nezůstala nepovšimnutá. Pořád to bolí?, zeptal se Peter. Pak po tvý odpovědi a otázek, jak by se tvý schopnosti daly kombinovat s ním nebo s Loganem se Pete pousmál. Myslíš že bys zvládla dostat mě portálem nahoru do vzduchu, pod něj stvořit další a nechat mě takhle párkrát propadnout?, zeptal se Pete a tobě už možná trochu svítalo co má v plánu. Rychlost kterou naberu mi dá ničivou sílu, kterou můžeme použít proti soupeři. Teda ty ji můžeš využít proti soupeři, protože mě pak portálem pošleš proti němu, navrhl ti Peter a zatvářil se docela samolibě. Byl hrdej, že ho něco takovího napadlo. A to není to jediný, nad čím jsem přemejšlel, dodal pořád trochu hrdě a se svým hrdelní ruským přízvukem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když se Pete zeptá zda-li mě ta ruka ještě bolí, trochu zpozorním a podívám se na ní, neboť jsem si tak nějak neuvědomovala, že se jí dotýkám. Rychle jsem jí proto schovala za zády. "Občas... jinak je to spíše takoví... nepříjemný... nestane se ti každý den, že tě pokouše divoký zvíře z lesů..." řeknu mu lehce rozpačitě. Přitom si zastrčím neposedný pramen vlasů, který se mi bohužel svou délkou nevešel do cupu, za zašpičatělé ucho. Pak si ale vyslechnu jeho nápad. "Hmm... nezní to nemožně... jenom se bojím, aby se ti přitom něco nestalo, protože jsem nikdy nic podobného nedělala..." opáčím a zvednu přitom prst značíc mu, že jsem neskončila. "...a TO i napříč tomu, v jak sexy chlapa se umím změnit." nechám ho to vstřebat. "Může tě to třeba roztrhnout nebo udělat něco jinýho... zahrávám si s realitou samotnou, kdo ví co to může udělat... takže, říkal si, že máš další nápady. Asi bude lepší, když se o ně podělíš a uvidíme co zkusíme skutečně." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Jako to máš asi pravdu. Určitě tu budeš jediná, přizná se Pete, že fakt se jen tak nevidí, aby někoho pokousalo divoký zvíře z lesů. Trochu se na tebe pousmál, než pak dodal, Snad se ti to co nejdřív zahojí. Pak ti řekl o svý úvaze, jak kombinovat tvý a jeho schopnosti k útoku. Tobě se to moc ale nezdálo, nebo jsi si tím nebyla úplně jistá. Hlavně co se bezpečnosti tejká. A to prej i naproti tomu, v jakýho sexy chlapa se Pete umí změnit. To že jsi narážela na jeho kovovou formu, ve který je neskutečně odolnej. Peter chvilku nereagoval, ale pak mu to tak nějak jako doteklo a překvapeně zamrkal a pohodil hlavou. C-co?, zeptal se trochu víc než jenom překvapeně a podíval se na tebe. Všimla jsi si, že si všiml tvýho zašpičatělýho ucha a občas k němu sjede pohledem. Nezírá na něho ale s odporem, spíš se jako usmívá. Pak jsi to tak nějak zamluvila a zeptala se ho na jeho další nápady, o kterejch mluvil. U-jo! Vím, že si umíš tvořit z tý svý energie štít. Štít se ale hodí jenom když víš, že udrží sílu, kterou kreješ, řekl Peter a důležitě pokejval hlavou. Tvý portály jsou ale na to mnohem lepší. Když to dobře načasuješ, tak by tě mohl ne jenom zaštítit, ale rovnou ti posloužit k přesměrování nepřátelskýho útoku proti tvýmu nepříteli. Víš co tím myslím?, řekl ti svou ideu a zeptal se, jestli jsi to celý pochopila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Pete notak..." naoko se zakaboním. "... jseš úplně stejnej jako Logan... Oba navenek strašní tvrďáci, ale uvnitř měkký a vláční jako marshmallow... tedy, až zjistím, jak vlastně chutnají a jestli to je pravda, že jsou takoví, jak říkají v reklamách... nikdy jsem je totiž nejedla..." řeknu mu, narážejíc trochu na to, že se vždycky ošije jakmile něco milého k němu udělám něco řeknu. Raději jsem to nechala vyšumět a vnímala jeho další nápad. "Jo vím co tím myslíš a už jsem to použila několikrát. Ale hodí se to spíše k blízkým útokům, než nadálku. Na ty většinou stíhám reagovat, ale ty co jsou na tělo přímo, jsou poněkud horší." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter nevěděl co na to říct, když jsi to na něho tak nějak jako vybalila. Trochu se začervenal a poškrábal si temeno hlavy. No, víš.. já nevím. Já a Logan si nejsme moc podobný, začal koktavě něco říkat, jenom proto aby něco říkal. Nemyslím si, že je on zrovna jako Marshmallow, řekl a pak zrudnul víc. Byl dost bezradnej a fakt nevěděl jak dál. Vypadal fakt, že ho jenom trápíš. Proto byl rád, když se pak změnilo téma na tvý obranný prostředky. Ty nejseš typ na blízkej boj. Ty by sis svý nepřátele měla držet dál od těla. A často měnit pozice, aby tím jim ztěžovat přesun k tobě, řekl ti pak Pete a začal nabejvat normální barvy. Když si je udržíš od těla, tak můžeš snadnějc použít portál, abys použila jejich sílu proti nim, řekne ti Peter, kterej je rád, že už ho dál netrápíš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Marshmallow s trochou adamantia, ale pořád uvnitř marshmallow, věř mi. Ale asi bys mu to neměl říkat. Nebo bude zlej marshmallow." uzavřu to nakonec celé, protože jsem viděla, i slyšela, jak je z toho svalouš trochu nesvůj. Přesunuli jsme se raději proto ke mě a tomu co dovedu. "J-o..." odvětím když Pete řekne, že nejsem příliš typ na blízko. "Víš, někdy není úplně nejlepší použít štít nebo portál... portáli jsou spíše pro přesuny, ale mám stále ještě pár triku ve svém rukávu." řeknu mu, přičemž si pravačku strčím do kapsy, zatímco v levé utvořím kouly o velikosti baseballového míčku. "Víš Pete, moje ´schopnosti´nebo ´moc´není příliš v portálech a podobně, spíše v týhle věci... v týhle energii, kterou dokážu vytvořit, jenom tak. Nevím co to, odkud to jde, nebo podobné ale vím, že s tím dokážu manipulovat podle vlastní vůle - průchody jsou jedna z věcí. Štíty druhá, stejně jako pak manipulace s objekty... vše s touhle pomocí... ale dokážu s tím i ublížit... odhodit, omráčit, ale i popálit, nechat vybuchnout... nechala jsem takhle srovnala se zemí místo, kde na mě dělali s tímhle vším pokusy... přežila jsem jediná..." řeknu mu, ale dívám se na něj sotva pár okamžiků, pak ale uhnu pozvolna pohledem pryč. Nechám kouly rozplynout a ruku schovám do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Peterovi ukázala svý eso v rukávu ve formě svý energie, kterou jsi sformovala do podoby koule velikosti asi baseballového míčku, tak se jenom pousmál. Už chápu, proč si s Loganem tak rozumíte, řekl Peter a pobaveně zakroutil hlavou, než pak dodal, Takže ty taky uznáváš taktiku "Nejlepší obrana je dobrej útok" jo? Potom jsi mu vysvětlila v čem je tvoje hlavní síla a on pokýval hlavou. Zdálo se, že ho to docela jako ohromilo. Teda aspoň tak to vypadalo z jeho pohledu. Jsem rád, že to tak dopadlo. Že jsi jim utekla a zničila jim ty jejich pokusný laboratoře, řekl potom Peter, kterýho se to trochu dotklo. Je docela možný, že i on s něma už nějaký zkušenosti mám. Chvilku bylo ticho, ale pak se Peter vrátil k tréninku. Já ti rozumím, ale stejně to krytí a přesměrování útoků za pomocí tvejch portálů zkusíme. Na Magnetově straně je hodně mutantů, proti kterým se to bude hodit. A hlavně proti Magnetovi samotnýmu. Tvý přesměrování je věc, která ho může dost dobře možná zaskočit. A to je jediná možnost jak ho dostat, řekl ti Peter významě, ale trochu to kazil ten jeho přízvuk, a pak na konec ještě dodal, Pochybuju, že by se nám znova podařil ten trik co posledně. Netrvalo to moc dlouho a těch pět studentů se tu začlo vracet. Peter ještě Harryho a Jasona poslal pro sadu cvičnejch panáků, který potom rozmístili po louce a začla ta pravá zábava. Jason s Harrym byli postaveni proti sobě v pěstních soubojích a Peter je občas něco naučil. Nějakej chvat nebo měl nějakou připomínku co dělaj špatně. Další dva byli překvapivě rychlí. (ne jako Quicksilver, ale rychlí) Jeden z nich se na krátkou vzdálenost dokázal přemístit a to bez portálu, a ten druhej zase skákal do výšky zhruba deseti metrů. Byli to ti pohyblivější. Poslední z pětice byl přidělenej k tobě. Jmenoval se Gabe, teda Gabriel a ovládal elektřinu. Oba jste byli nuceni vrhat svý útoky na různě vzdálený panáky na louce. Gabovi se to moc nedařilo a louka byla místama zčernalá od jeho útoků. (ty si na úspěšnost hoď procentama :DD ) Nějakou dobu to tak pokračovalo, než jste přešli k dalšímu stádiu, a tou bylo to krytí a přesměrování portálem. Gabe už byl unavenej, protože jemu jeho elektrický výboje vážně braly dost energie. Ty jsi se cítila ještě docela dobře, vzhledem k tomu, čím sis prošla minulej den. Peter přinesl pytel míčů, který házel na jednoho panáka (na tebe nechtěl), a ty jsi měla panáka ochránit a poslat to na dalšího panáka. (nebo na Petera) --Hoď si taky na úspěch bude sranda-- |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Radši bych se k tomu dni nevracela..." odvětím Petovi, když řekne, ze náš trik nemusí na Magneta jako posledně fungovat. Navíc to byl hlavně profesor co se zasloužil o jeho odchod. Raději jsem se rozhodla zbytek příliš nevnímat a tak jakmile jsem zahledla první příchozí, s rukama v kapsách jsem se vydala jejich směrem, samozřejmě v doprovodu našeho Ironmana. Zezačátku jsem spise byla jenom divák. Seděla jsem v trávě kousek od nich a sledovala je tak nějak hromadně. Pete cvičil s Jasonem a Harrym a ostatní tak nějak sami. Byl tu i nějaký střelec, který by spíše trefil sám sebe než jeho cíl. S povzdechem jsem se zvedla abych mu ukázala jak se to dělá. Moje střela dopadla na cíl přesně (81%) a figurýnu tak poté začali stravovat fialovo-růžový plameny. Jestli se Pete podíval mým směrem, jenom omluvně pokrčím rameny. Iroman pak po chvilce přišel s tím, ze bude testovat můj štít. Péťa tím asi moc nezaskočím, neb se mi dařilo míčky držet od cíle (83%) a ještě se mi sem tam nějaký dařilo zachytit přímo než se vůbec dostatečně přiblížil (66%). Vlastně jsem se ani moc nesnazila. "Budeš si muset vymyslet něco těžšího... tohle je tak prvních několik týdnů co jsem byla na ulici..." pokusím se Pete hecovat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Naposled jsem myslel před rokem a něco, opravil se Peter, ale opravdu se k tomu už pak jako nevracel. Poslal ještě Harryho s Jasonem pro nějakí propriety a dal se do vedení tréninku. Všem vám rozvrhl co dělat a pak postupně chodil mezi váma a něco vám vytýkal. Tobě toho teda moc vytknout nemohl. Vlastně teda vůbec nic. Tvůj parťák Gabe na tom ale tak dobře nebyl. Svůj cíl zasáhl snad v jednom nebo dvou případech z desíti. Jinak smažil trávu okolo. A proto taky čuměl, když jsi hned první střelou trefila svýho panáka a rovnou jsi ho dorazila tím, že vzplanul. Po tvým úspěchu a dvou dalších vyřazenejch panácích Peter přešel k tréninku tvejch portálovejch štítů. Házel na panáky míče a ty jsi každej z nich zachytila svým portálem a vypustila je pryč druhým. Ve větší polovině případů jsi dokonce trefila i cíl, kterej ti Peter zadal. Peter byl příjemě překvepenej, když ti to šlo tak pěkně od ruky a kejval hlavou. Ty jsi se ale rozhodla ho trochu hecovat. Peter se ale nedal. Jenom zakroutil hlavou. Jsem rád, že ti to přijde lehký, ale pro dnešek by to mohlo stačit. Ostatní už melou z posledního, řekl a ukázal na opodál ležícího Gabea, kterej odpočíval v trávě. Ti dva rychlíci byli kousek dál usazení v trávě a vypadali unaveně. Jenom Harry a Jason se pořád vytrvale řezali. Ikdyž i na nich byla jistá únava jako vidět. Ty jsi ale byla ještě docela při síle a klidně by jsi pokračovala. I tak jste tady nějakou tu hodinu byli. Zítra začnem cvičit v simulátoru a pod tlakem to bude složitější. Uvidíš, řekl Peter a pousmál se, než pak na konec dodal, Teď vem ostatní a dejte si pozdní oběd. Já tam za váma přijdu, jenom sklidím ty věci. Ukázal při tom na panáky a na rozházené míče. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když Pete řekne, že se pro dnešek končí, že ostatní stejně už nemůžou, jen pokrčím rameny. "Stejně to mám prakticky zakázaný, když se to tak veme..." řeknu mu. Čímž jsem si tak nějak připomněla onen fakt, že když se to doví, což se rozhodně doví, dříve nebo později, protože někdo z těch tady se prostě chlubit bude, kdo ví co mě čeká. Už chápu proč se Logan naučil onu básničku... "V tom bude problém... mám zakázáno používat nože, od starého vlka. Prý si nemám dělat pitomosti a hrát si na hrdinku můžu jen v jeho přítomnosti..." pousměju se na Peta. "...navíc, máš na mě dávat pozor." mrknu na něj. Zavlním prsty a posbírám všechny ty drobnosti, míče a podobné dohromady, do jednoho chumlu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Zakázaný?, zeptal se Peter, kterýmu jsi to ale hned vysvětlila, že ti "Starej vlk" zakázal používat nože a hrát si na hrdinku dokud se nevrátí. Pak jsi ještě dodala, že na tebe má právě on dávat pozor a mrknula jsi na něho. On se trochu začervenal, protože si vzpoměl jak to na něho Logan vybalil. Tak si dáme k jídlu něco, k čemu nože nepotřebujem, odpověděl pak s pousmátím a sledoval jak jsi zavlnila prstama a začala sbírat ty věci za něho. To jsi nemusela, řekl ti Peter, ale usmál se. Ale díky, dodal a přišel k tý "hromadě" kterou nacpal do pytlů. Hlavně ty míče teda. Pak to všechno posbíral do ruk a do podpaží, který měl fakt díky širokejm ramenům rozložitý a vešlo se tam toho spousta. Pak naloženej těma věcma se vydal ke škole. Po případě, že jsi vypomohla portálem, tak skrz portál. Peter uložil věci do kumbálu, kterej tam sloužil pro tyhle případy a vyrazil taky na oběd. V tvým doprovodu, pokud jsi o to stála. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Fajn, protože už mi docela vyhládlo." odvětím mu když řekne, že si dáme oběd. Když ale řekne, že jsem to za něj nemusela sbírat, jenom pokrčím rameny. "Nikdo neřekl, že to nesmím udělat..." dodám k tomu. S rukama v kapsách jsem tedy šla potom s ním, protože mi nic nenechal co bych sama mohla vzít. Buď to se snažil být velký gentleman a nebo si možná Loganovi slova bral moc vážně. On si bral Logana celkově tak nějak moc vážně, sice nevím proč, jo je možná trochu prudčí nebo nevrlí, ale já na něj měla prostě svůj názor. Do školy jsme šli po svých, nevadilo mi to, aspoň jsem se trochu prošla. Potom co jsme zanesli, nebo spíše Pete zanesl věci zpátky na jejich místo, jsme šli na jídlo. Měla jsem chuť na rybu s hranolkama, něco o čem jsem dost slyšela ale ještě jsem neměla příliš možnost to vůbec nějak ochutnat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Společně s Peterem jste dorazily do jídelny, kde byli vlastně skoro jenom ti co s váma trénovali. Vlastně ti dva rychlíci tu chyběli, ale vzhledem k tomu, že u jednoho stolu byly tácy s prázdnejma talířema, to asi znamenalo, že už jsou po jídle. Gabe tam seděl s neznámou pěknou blondýnkou se sádrou na ruce a horečnatě jí něco líčil. Jason s Harrym se zase ládovali americkejma bramborama a nějakou masovou směsí. Oba vypadali, že tejden nejedli. Ani jeden z nich si vás teda vlastně skoro ani nevšiml. Nebo to prostě nedali na jevo. Krom těch několika tu byla i Kitty, která se v rohu místnosti nepřítomně rejpala ve svým jídle. Když si vás ale všimla, tak se nasupila vzala tác kterej odnesla a uraženě jako odešla pryč. Peter si povzdychl a šel k okýnku, kde byla ta buclatá paní kuchařka. Peter si u ní nechal objednávku na pořádně velkej steak a horu šťouchanejch brambor. Jestli jsi měla zájem o rybu s hranolkama, tak se kuchařka jenom usmála a řekla ti, Moje specialita. Běžte se posadit, za chvíli to bude. Peter se šel posadit k jednomu z mnoha volnejch stolů. Vybral si ale ten, kterej byl vzdálenej co nejvíc od těch co tu už seděli. Netvářil se zrovna moc šťastně a tak nějak to bylo od tý chvíle, kdy jste jako potkali Kitty, která nasupeně odešla. Nemusíš bejt zrovna telepat, aby jsi odhadla že se tu mezi nima něco asi muselo přihodit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Jídelna byla skoro prakticky jenom naše. Tedy naše, ve slova smyslu tedy v tom, těch co jsme byly venku spolu s Petem. Ale byla jsem ráda, že mi nevěnovali příliš pozornosti, vlastně žádnou pozornosti. Ani jsem o ní nestála. Trochu jsem se pousmála na dámu za pultíkem, který mi srdečně oznámila, že moje tužba byla její specialitou a tak, jsem si prozatíím vzala jen džus a to trochu větší díl než normálně, protože jsem byla trochu žížnivá. Usadila jsem se pak k Petovi, tedy naproti jemu, vůbec mě nijak nepřekvapila jeho porce. Co mě ale překvapilo byla jeho reakce vůči Kitty a tak nějak vlastně i ta její. "Pohádali jste se?" zeptám se ho opatrně. Nechtěla jsem se v tom příliš rýpat, protože mi do toho nic nebylo, ale zase na druhou stranu, Pete byl kamarád a vidět horu svalů, skleslou horu svalů není hezký pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter si taky vzal sklenku džusu a když viděl, jak se pídíš po trochu větším množství, tak ke stolu vzal i džbánek. Posadili jste se vlastně do rohu místnosti, kde na jedný straně toho rohu bylo okno. Peter se díval skrz na oblohu, která vypadala, že se brzo jako rozprší. Ty jsi se ho ale zeptala jestli se s Kitty pohádali a on k tobě stočil svý oči. Povzdychl si pár krát jako pokejval hlavou. Rozešli jsme se, řekl Peter tichým hlasem, ale jeho ruskej přízvuk z toho stejně udělal polohlas. Dneska ráno za mnou přišla a hodila to na mě z nenadání, takže je mi to fakt jako nepříjemný no, dodal Pete a vyprázdnil svou sklenku džusu dvěma mocnejma hltama. Radši to neřešme. Já to zvládnu, dodal Peter, kterej se na tebe trochu vděčně pousmál. Netrvalo to dlouho a oběma vám na stole přistály talíře s jídlem. Petovi dokonce dva, protože ta hora šťouchanejch brambor by se s tou flákotou masa na jeden talíř nevešla. Kuchařka vám popřála dobrou chuť a odešla. Peter ji zase popřál tobě a s chutí se do toho pustil. Necpal to do sebe ale jako Harry s Jasonem, kterej si tě všim a začal zase nabírat rudou barvu, ale i tak to do sebe ládoval docela rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete tak nějak potvrdil mou otázku. "Ouu..." zareaguji prve, když mi tak nějak vlastně řekne, skoro natvrdo, že se s Kitty rozešli, tedy vlastně spíše ona s ním. Já ani netušila, že spolu chodily. Asi bych si měla více všímat okolí. Sklopím trochu provinile pohled. "Promiň. Neměla jsem se asi ptát..." omluvím se mu. "Jo... třeba najdeš někoho lepšího..." pokusím se ho nakonec povzbudit, když řekne, že to radši nebude řešit, respektovala jsem to. Naštěstí ale dorazila kuchařka i s našema porcema, tedy pro Peta to vypadalo jako spíše pro celou rodinu porce, ale což. Trochu situace zachránila a ryba voněla dobře. Chopila jsem se příboru, tedy vlastně, jenom vidličky, nůž jsem s drobným pozvednutím koutku nechala ležet netknutý. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se Peterovi omluvila, že ses neměla ptát, tak jenom jako zavrtěl hlavou, že se vlastně nic nestalo. Pak jsi se pokusila ho trošku tak nějak povzbudit, že si třeba najde někoho lepšího. Na to se na tebe podíval a mile se usmál. Třeba ano, odpověděl a možná si tě při tom trošku prohlíd. Ale to už jako přišla ta kuchařka a položila před vás skvěle vonící jídlo. Oba jste se do toho tak nějak s chutí dali a pustili se do jídla. Peter si všimnul, že jsi se nože opravdu vzdala a pousmál se. Ja myslel, že to byla jenom legrace, řekl Peter a uchechtl se nad tím. Jako tvůj dohled bych ti to moh ale povolit ne?, dodal a trochu se zasmál, než se pak zase pustil do jídla. Ikdyž toho měl Peter na talířích mnohem víc, měli jste to dojedený prakticky zároveň a nemuseli jste jeden na druhýho čekat. Cvičit dneska už nebudem. Nechci ostatní úplně strhat a ty by jsi si měla taky ještě trochu odpočinout. Třeba se projít, lehnout si nebo se jenom tak poflakovat, řekl ti Pete, kterej taky vypadal, že je trochu ještě unavenej. Zítra vás ale vemu do simulační místnosti. A to budete koukat, řekl Pete tajemně a trochu se pousmál. Asi na vás chystal něco extra. --Sepiš si konec dne a posuň se do zítřejšího rána-- |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro To s tím nožem jsem udělala tak trochu ze srandy. "Já to beru smrtelně vážně. Nože se nedotknu dokud se Logan nevrátí." odvětím Petovi stylem i tónem, že svoje slova prostě myslím vážně a hodlám to tak i dodržet. Nicméně nemohla jsem to říct aniž bych přitom neměla ve tváři úsměv. Oba jsme se pustily do jídla a já zjistila nejenom jak vlastně vůbec chutná ryba, ale že ani s tím nožem to nebude až tak horké, že se to dalo hladce zvládnout i vidličkou a občas ještě vypomohli v nouzi i prstíky. To se ovšem neobešlo bez uchechtnutí. "Takže to znamená, volný program? Hmmm..." odvětím Petovi po jídle. Na jednu stranu jsem čekala, že to bude trochu delší, protože mě nenapadalo, co bych měla vůbec ve volným čase dělat. "Simulační místnost? To zní, jako bych se na to měla i vhodně oblíct." pousměju se na něj a schovám neposlušný pramen vlasů, který se vešel co copu kvůli své délce, za zašpičatělé ucho. Taky jsem si tak trochu připomněla, že mám pořád v pokoji onu... uniformu? můžu-li to tak nazvat... myslím, že můžu a myslím, že si jí můžu asi už i přivlastnit. Strávila jsem s Petem ještě nějaký čas. Spíše jsme si jen tak povídali, většinou jen bloumali, chvíly uvnitř a pak chvíly ještě venku. Než jsem se nakonec vrátila do pokoje. Což už bylo potom pozdní odpoledne. Ještě jsem se cítila najedená z oběda a tak jsem se jen stavila pro nějakou svačinu s tím, že jsem si jí odnesla na pokoj. Párkrát jsem do ní kousla, ale nakonec jsem usnula na postely. Probudila jsem se, když byla už tma. Neřešila jsem příliš jaký je čas, jenom jsem se převlíkla do pohodlnějších věcí na spaní, rozpletla cop a vrátila se o postele a pod deku, pokračovat ve spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter se zasmál, když jsi mu s culením řekla, že to bereš smrtelně vážně a že se nože nedotkneš doduk se Logan zase nevrátí. Dál to ale nekomentoval a věnovali jste se jídlu. Oba jste se nažrali až k prasknutí. Teda tak jste se cítili, ovšem bylo to docela jako příjemný. Po jídle ti Peter řekl, že už dneska cvičit nebudete a ty jsi se zeptala, jestli to teda znamená, že bude volnej program. Volnej prohram, zopakoval po tobě Pete a přikejvl na souhlas, než se přesunul k tématu simulační místnosti. Nadhodila jsi že to zní jako by ses na to měla nějak speciélně oblíct. Oblíknem si věci jako do vostrý akce, odpověděl ti Peter a pousmál se. Po jídle jste se spolu ještě chvíli flákali. Nejdřív uvnitř ve škole a potom jste se šli ještě projít a pokecali jste. Když pak pozdějc odpoledne začlo pršet, tak jste se vrátili dovnitř a rozloučili se. Ty jsi pak odešla na pokoj a rozjímala jsi dokud jsi neusnula. V noci, když jsi se probudila kvůli chladu jsi se ještě převlíkla a zalehla. Ráno tě probudilo ťukání na okno. Chvilku to trvalo, než ti došlo, že to je deštěm venku. Při pohledu na budík ti došlo, že jsi s Peterem domluvená na osm a teda že máš ještě celou hodinu na připravu a snídani. Máš teda volnej program než navštívíš jídelnu, posnídáš a sejdeš se s Petem. V jídelně bylo tou dobou poněkud víc studentů. Nikdo ti ale příliš nevěnoval pozornost, jenom Peter, kterej seděl na kraji jídelny a dopřával si mísu míchanejch vajíček. Seděl u stolu sám, takže se k němu můžeš klidně připojit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vzbudila jsem se ráno. Nebo spíše mě zase něco vzbudilo, ale tentokrát to nebyl nikdo, tedy nikdo živí, ale déšť dopadající na okenní tabulku mého pokoje. Trochu jsem si povzdychla a ještě se chvíly válela pod dekou ale nakonec jsem pozvolna vstala, převlékla se, udělala nějakou tu ranní hygienu, včetně toho, že jsem snad půl hodiny rozčesávala zacuchané vlasy. Potom jsem se vydala do jídelny na snídani. V ní už čekal Pete, nebo spíše se tam nacpával. Vzala jsem si svou oblíbenou kombinaci čaje, cereálijí a nějakého ovoce a šla jsem si sednout k Petovi. "Tak přemýšlím, jestli tebe není levnější šatit než-li živit." řeknu mu s úsměvem, když jsem si sedala naproti jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter se na tebe zašklebil a nejdřív dojed co měl v puse, než ti odpověděl, Snídaně je nejdůležitějším jídlem dne. Když máš od rána hlad, tak nemáš dost sil. Proto si pořádně dopřávám. Zasmál se a nabral si na lžíci pořádnou porci vajíček. Než si je ale dal do pusy, tak jenom s pousmáním a svým tvrdým ruským přízvukem dodal, Ale jako jo. Živit mě je horší než mě šatit. Když si dal jídlo do pusy, tak ti prázdnou lzící ukázal na volnou židli aby jsi se k němu přidala. Snídaně byla ne jenom dobrá ale i výživná a zlepšila ti o něco náladu. Počasí venku se zdálo bejt docela nepřátelský a tak jsi byla ráda, že dneska nebudete venku, ale pod školou v simulační místnosti, kde jsi byla už s Loganem. To ale Peter vzhledem k včerejším pohledům zatím netušil. Zřejmě to byla místnost, kde chodili zatím jenom členové týmu. Možná proto se na to tak těšil. Doufám, že jsi pořádně odpočatá a najedená. Dneska to bude totiž náročnější. A nebude to jenom o nácviku boje, ale i o pohybu v ostré akci. O způsobu jak se krejt před útoky a jak k tomu využít co nejlíp okolí. Prostě celkoví pohyb v boji, řekne ti Peter potom co jste tak nějak jako oba dojedli. Když se na hodinách přiblížila osmá hodina, tak se Peter zvedl a odnesl nádobí, pak se postavil ke dveřím z jídelny a zavolal na Harryho, Jasona a Gabea. Oba rychlíci se na něj podívali, ale Peter kroutil hlavou že dneska ne. Tak jo, poďte za mnou, řekl a vedl vás chodbama a po schodištích do sklepení k bezpečnostním dveřím. Ty otevřel přiložením dlaně na panel a pak vás odvedl do šaten. Ty jsi šla do vedlejších pro dámy, aby jsi se mohla připravit, teda jestli jsi jako chtěla. Peter už byl ve svý "uniformě" takže dovnitř vůbec nešel a čekal na vás před dveřma do šaten. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete naštěstí nebral můj pokus o vtip nijak špatně. Spíše mě docela potěšilo když jej bral skutečně tak jak byl myšlený, tedy jako proste vtip. A tak jsem si s úsměvem ve tváři k němu přisedla a pustila do svého jídla. Prohodili jsme u toho ještě pár slov a zatímco pak Pete vyčkával u dveří na ostatní, já odnášela teprve svoje nádobí. Opět jsem nijak extra nespěchala. Skupinku jsem pak následovala opět s rukama v kapsách. Pete se zdarile zjišťoval svého postu Vedoucího, zatímco já se snažila být spíše ta nenápadná. K šatnám jsem zamiřila skoro automaticky, už bych cestu našla sem dolů i poslepu, což se příliš nedalo říci o vrchní části budovy. Shledala jsem, že někdo prenesl mojí 'uniformu' zase sem. Rychle jsem se převlíkla a cop si zaplétala po cestě ale i tak jsem tam dorazila jako poslední. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ostatní na tebe nečekali moc dlouho. Někteří měli problém se nasoukat do těch kombinéz a Harry s Jasonem se v nich očividně zrovna jako moc dobře necítili. Dostali takový ty klasický, kterou měl i Bobby na akci. Jason ne jenom, že se necítil v tý kombinéze, ale začal docela rudnout, když tě viděl. Peter vás všecky pak nahnal do tréninkový místnosti, ve který jsi už byla s Loganem. Ostatní z toho ale byli úplně jako hotoví. Tvoje doměnka se fakt potvrdila. Tady chodili jenom x-meni, kteří byli už v týmu nebo se o nich silně uvažovalo. Během mrknutí oka jste se ocitli uprostřed pobořenýho města.  Neměli jste dnes proti sobě žádné nepřátele. Teda aspoň ne hned ze startu. Peter vás učil, jak se pohybovat po bojišti a jak si pomáhat dostat se do těžko přístupnejch míst. Ty jsi s tím teda problém díky svejch portálů neměla. Ostatní se ale učili spolupracovat, tvořit si stoličky a podpory, aby mohli vyskočit nebo vyšplhat kam potřebovali. Potom jste přikročili k simulaci přesunů v ostrém boji. Učili jste se využít svýho prostředí ve svůj prospěch. Hlavně jako krytí, ale snadno ti do krve přešel i Loganův bojovej styl. Shodit nějakou suť a poslat je proti nepřátelům dobře umístěným portálem. (jenom jestli jsi chtěla) Nejlepší obrana je dobrej útok, zněly ti Peterova slova v hlavě, jak mluvil o Loganovi. V simulační místnosti jste byli od rána až někdy do pozdního odpoledne, kdy už někteří z vás byli unavení. Hlavně Gabe, kterej sice nevypadal jako nějaký ořezávátko, byl docela urostlej a hezkej, ale jeho schopnosti mu žraly hodně výdrže. Hlavně jste ale skončili, protože jste už všichni měli pořádnej hlad. V podobným smyslu se táhnul vlastně celej tejden až do další neděle. Někdy jste trénovali venku, někdy uvnitř a jeden den jste měli úplně volnej. (Tu máš volnou ruku) Nedělní pohroma Pete, Clare. Ihned ukončete nácvik simulace a přijdte do pracovny. Vy ostatní si dejte pauzu, ozval se hlas Storm, kterej protnul oblohu uprostřed simulovanýho boje uprostřed lesa s bratrstvem. Jasně!, zavolal Peter svým tvrdým ruským přízvukem, přikejv a simulace se rozplynula. Ocitli jste se uprostřed kulovitý místnosti a ostatní a sebe vrhaly zmatený pohledy. Peter je uklidnil a poslal do jídelny. Pak na tebe kejvl a vydali jste se do pracovny. Ani jste se nezdržovali se svlíkání z uniforem, protože Storm zněla dost naléhavě. Vešli jste tam a profesor, Storm, Kitty, Bobby a Rogue už tam byli a sledovali zapnutou televizi. Zrovna běžely zprávy. ..poprvé, co se v Las Vegan něco podobnýho událo. Výskyt mutantské populace a jejich střet doslova rozpoutal v ulicích severního Las Vegas učiněný peklo.., zněl hlas nějaké reportérky a záběry z vrtulníku nevěstily nic dobrýho.  Caliban. Eric jde po Calibanovi, aby mu pomoh zaplnit co nejdřív ztráty, který jsme mu způsobily, řekl profesor a tobě se stáhly útroby. Caliban je to jméno, kterýmu jsi nerozuměla, ale za kterým vyrazil Logan. Obávám se, že se Logan ocitl uprostřed toho střetu. Nebo ho dokonce pomohl vyostřit do těchto měřítek, dodal a ostatní vypadali zděšeně při pohledu na vybuchující domy v ulicích Las Vegas. Bylo na nich vidět pobíhat a bojovat mnoho mutantů. Některý se teleportovali, jiní na sebe střílely různobarevný energie nebo na sebe chrlili oheň. Některý dokonce poletovali nad městem a mezi sebou bojovali nebo nalítávali na lidi pod sebou. Bylo ale dost jasně zřetelný, že se mezi sebou mydlí jenom mutanti. Jak je to ale možné, profesore? Tolik mutantů?, zeptala se Kitty, která vyjmečně nevypadala opruzele ale spíš vyděšeně. Profesor si povzdych a sklonil hlavu. Caliban je mocný mutant, který dokáže stopovat ostatní mutanty. Díky svý schopnosti a podnikavosti se propracoval do vysokých pozic a dá se o něm mluvit jako o vůdci podsvětí. Některým mutantům pomáhá uniknout ze států, jiné za úplatu vyhledá, vysvětlil a profesor a podíval se na televizi. Je zřejmé, že se tam Eric objevil a jeho návrh Calibana urazil nebo naopak naštval Caliban svým nezájmem Erica. Ať už je to jakkoli, musíme tam zasáhnout, dodal profesor a Storm přikývla. Pete, ty, Clare, Hank, Bobby a já poletíme do Las Vegas. Ostatní nováčci zůstanou tady, aby zajistili školu, kdyby se něco stalo, řekla Storm a podívala se na profesora, kterej ji přikývl, že souhlasí. Něco takového jsem měl předpokládat, povzdychl si profesor a Storm ho vzala za ruku. On se na ni usmál a pak řekl, že máte vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro A tak jsme šli trénovat. Tedy, spíše oni se mnou, než já s nimi. Nevím, nějak mi nešlo je akceptovat k sobě,možná, protože si část mě myslela, že je budeme vystavovat bezpečí zbytečně. Ale co jsem s tím mohla dělat, profesor jednou řekl prostě a měla jsem tušení, že s ním se člověk hádat rozhodně nechce. V tréninkové místnosti jsem již byla a tak jsem nebyla příliš nijak vyděšená, když to všechno začalo. Oproti ostatním tohle byla fakt brnkačka. Chápala jsem, že Pete chce brát v potaz i to, že bych se neměla příliš přepínat a podobně, ale tohle bylo až moc jednoduché. A ani během týdne se to příliš nezlepšilo. Někdy to bylo lepší, někdy zase naopak horší, horší v tom smyslu, že jsem kolikrát měla pocit, že tu jsem jenom prakticky dopočtu, nebo protože jsem aktuálně neměla příliš co dělat. Neděla nebyla o moc lepší, protože se rozhodlo, že bude volno. Nebyla jsem z toho nadšená. Poflakovala jsem se všude možně, venku, uvnitř, venku... v zahradě, ve společence, ve který jsem nakonec večer u puštěný televize, pod dekou, usnula. Ani další den nebyl o nic lepší, tedy až do chvíle než se ozve Storm, že máme s Petem všeho nechat a vyrazit za profesorem. S tím jsem neměla příliš problém. Ba naopak, snad se konečně něco dozvím o tom, co tak dlouho Loganovi trvalo nebo jestli se vůbec ozval. Vydali jsme se tedy do profesorovi pracovny, nezastavujíc se ani pro převlečení. A jenom co jsme se tam dostali, asi jsem tušila proč nás sem zavolal. Televize to za všechny říkala naprosto jasně. Avšak i tak něco, při pohledu na obrazovku, jakoby sevřelo moje útroby. Napadali mě myšlenky i o tom, zda-li je Logan v pořádku, já vím, je nezabitelný, ale i tak mu pořád můžou ublížit, když né fyzicky tak psychiky určitě. Storm nakonec rozhodne, že tam poletíme. Nemohla jsem jinak enž souhlasit. "Vyrazíme hned..." přikývnu souhlasně. Nikdo by tu v tuhle chvíly nedokázal stejnak udržet. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Buďte opatrní, řekl profesor a dal vám tak nějak jako svolení k akci. Ostatní se zvedli k odchodu. Rogue se s Bobbym objali a Kitty prostě jenom odešla. Storm přikejvla k profesorovi, kterýmu ještě než odešla řekla, Budeme opatrní, ale to vy buďte taky. Jdu pro Hanka. Peter se taky zvedl a vyrazil ven z pracovny. Bobby ho následoval hned po tom a ty jsi už taky mohla vyrazit. Peter se s Bobbym tvářili neobvykle vážně a vůbec mezi sebou nemluvili. A to bylo co říct, protože se vždycky tak nějak pošťuchovali a bratrsky se škádlili. Tentokrát jste ale s Peterem a Bobbym nešli obvyklou cestou, ale skrz tajné dveře na jedné z chodeb. Ty odhalily výtah, u kterýho vás dostihla Storm s Hankem. Pak jste tím výtahem sjeli dolů rovnou k šatnám. Ty a Peter jste už ustrojení byli, ale ostatní odspěchali se připravit. Půjdeme připravit letoun, řekl Peter a ruku ti na moment přiložil k zádům, aby tě tím trochu popostrčil k chůzi. Nemusíš se bát. Jsme tu a chráníme se na vzájem, řekl ti cestou k jetu, když viděl že máš tak trochu stažený hrdlo. Když jste dorazili k letounu, tak Peter sklopil rampu a nastoupil. Nahodil hlavní systémy a pak přešel dozadu, kde z palubní skříně vytáhl komunikátor, něco na něm nastavil a podal ti ho. Pak to samý udělal ještě jednou, ale ten si strčil do ucha. Pak se posadil do zadu do křesla, a dal tím na jevo, že dneska pilotovat nebude. To se tak nějak jako potvrdilo, když pak ostatní dorazili. Hank se bez myšlenkovitě posadil na sedadlo pilota a Storm s Bobbym připravili další komunikátory pro ostatní. Než to stihli všechno udělat, tak Hank sklopil rampu a odstartoval skrz otevřenou střechu/kurt nahoru k nebi směrem k městu světel. Las Vegas. Jak znám Logana, tak ho najdem tam, kde bude nejvíc výbuchů a největší zkáza, řekl Hank a ušklíbl se. Poznala jsi to tak, že se ohlídl do zadu na vás na všecky. Nedivila bych se tomu, odpověděla Storm, ale pak dodala, ale musíme opatrně. Jestli tam někde bude Magneto, tak musíme postupovat pomalu a obezřetně. Ostatní tak nějak jako přikývli a pak zazněla ta otázka, která ti zněla v hlavě už dlouho. Jak vlastně ten Caliban vypadá?, zeptal se Bobby a Storm se k němu ohlídla. Já zapoměla, že vy ho neznáte. Dejte mi chvilku, řekla Bělovlasá snědá mutantka a něco začala dělat na konzoli. Na obrazovce před váma se objevila podobizna plešatého muže neurčitého věku.  Toto je poslední známá Calibanova podoba. Nikdo z nás ho však už pět.. pět? Ano, pět let neviděl, řekla Storm a když byla nejistá ohledně pěti let, tak se podívala na Hanka, kterej jí přikýv. Jestli na něho kdokoli z vás narazí, tak si dejte dobrej pozor. Caliban sice nemá žádné útočné schopnosti, ale je etrémě nebezpečný. Je to manipulátor, který se obklopuje jinými mocnými mutanty. Pokud ho potkáte a on bude útočný, tak mu řekněte, že jste ze školy Charlese Xaviera, dodala Storm na konec a počkala, jestli někdo další nemá nějaký otázky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Většina ale šla nejdříve ještě k šatnám, se převléci, což můj a Petův případ poněkud nebyl, protože jsme byly tak nějak ready už od vstupu do profesorovi kanceláře. "O to nejde..." povzdychnu si, když se mě Pete snaží povzbudit. "Spíše se bojím trochu toho čemu budeme muset čelit..." dodám. A taky o Logana. Svoje další myšlenky už ale nahlas raději neřeknu a ponechávám si je pro sebe. I když asi nebude příliš těžké uhádnout je. Došli jsme k letounu a vzala jsem si od Peta komunikátor. Připadalo mi to jako v jednom z těch akčních filmů co běželi čsto v televizy, až na to, že tohle bylo skutečný. Vyčkali jsme na ostatní. Při startu a možná zřejmě i letu, nám Storm řekla něco víc a taky něco o tom, kterého zřejmě budeme hledat. "Iuuu.... toho může milovat jen vlastní matka..." pronesu když uvidím jeho podobiznu. Jednu výhodu to ale mělo, jeden si ho opravdu nemohl někde přitom splést. Jestli se do mě ale pustí, ať nečekaj, že budu hodná. Praští mě, praštím zpátky, jednoduché jako facka. "Ještě něco co bychom měli vědět?" zeptám se nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi zhodnotila, jak se ti Caliban líbí, tak se Bobby uchechtl a Hank vydal zvláštní bublavej hrdelní zvuk. Zdálo se, že ho to taky pobavil a že ten zvuk je smích. Storm se na tebe jenom s úzkostí podívala a řekla, Je možné, že nevypadá nejpříjemějc, ale takové poznámky si radši nech pro sebe. Calibana je lehké urazit a je pak mnohem těžší získat ho na svou stranu. Bobby se přestal chechtat, ale Hank ten zvuk znovu zopakoval. Storm ho plácla po rameni a on přestal. Jenom si trochu odfrk a dál se věnoval pilotování. Možná jenom to, že máme jisté priority. Ochrana civilistů je na prvním místě. Až potom budeme hledat ostatní spojence. Hlavně Calibana, odpověděla ti Storm, když ses zeptala jestli bys ještě něco neměla vědět. Cesta trvala dlouho a během ní vám Storm zapnula tiše zprávy z Las Vegas. Skoro všecko se to skládalo z kamerovejch záběrů z helikoptéry. Pár jich bylo amatérskejch z mobilu těch, kteří utekli z města. Všechny ale ukazovaly zkázu. Lidé už do boje zapojily svý jednotky a na jednom ze záběrů jste viděli tank, kterej se rozpadnul na jednotlivý díly. Peter zašeptal jediný jméno "Magneto". Za další hodinu jste se dostali na dohled k tý zkáze. Z města viditelně stoupal dým. Nebe bylo tmavé a plné hustejch černejch mračen, který jasně říkaly, že se co nevidět rozprší. Přistaň kousek za městem.. tam v poušti, řekla Storm a ukázala Hankovi někam za město. Hank přikejvl a přistál tam, kde Storm ukázala. Dobře, takže se rozdělíme a pročesáme město. Tak rychlejc najdem ty který hledáme a zároveň nebudem tak budit pozornost, řekla Storm při zvedání se ze sedačky. Ostatní se už taky začly zvedat a Hank zabručel jak nějaká velká bestie. Proto možná taky jeho přesdívka "Beast". Já půjdu s Hankem. Clare ty s Peterem. A Bobby? Průzkum, řekla Storm a všichni zmiňovaní přikejvli. Pak ještě dodala, Zůstaňte všichni na přijmu. Kdyby se něco dělo, tak si zavolejte o pomoc. Neriskujte a dejte na sebe pozor. Když domluvila, tak Hank sklopil rampu a všichni jste tak nějak vyrazily ven. Letoun byl zneviditelněnej, takže nebudil pozornost. Bobby jen co se dostal ven, tak vyskočil do vzduchu, celej se změnil na ledovýho a začal si pod sebe tvořit ledovou skluzavku, po který začal klouzat rychle k městu. Storm se vznesla za pomoci silnejch poryvů větru, a než opravdu rychle vyrazila letem k městu, tak se na tebe ještě podívala a řekla, Buďte opatrní. Nechci pak vysvětlovat Loganovi, proč je jeho chráněnka zraněná. S úsměvem se pak rychle ztrácela v dálce. Hank za ní běžel opravdu velkou rychlostí a prokládal to dlouhejma skokama jak obří šelma. Stačil jí docela dobře. Peter na tebe kejvnul, abyste se taky už vypravily dál. Jenom ještě zavřel rampu a mohli jste vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Evidentně jsem pobavila osazenstvo tím, jak jsem zhodnotila Calibana. Ovšem Storm to pojala trochu jinak. Pokrčila jsem proto jenom decentně rameny. "Nic neslibuju." dodám ještě k tomu. Nemohla jsem si pomoct, ale skoro jako kdybych místo sebe slyšela Logana. Musela jsem se tomu sama pro sebe pousmát. Raději jsem ale věci dál neřešila a trochu se uvelebila na sedadle, vypadalo to na hodně dlouhou cestu. Storm se sice snažila nás cestou " informovat" pomocí normálních medií, tedy televize, ale i tak se mi stalo, že jsem několikrát na pár okamžiků zabrala. Ovšem nespala jsem příliš dobře ani těch pár okamžiků, vždycky když se tak nějak v televizy ozvalo ´Magneto´, bylo to to co mě probralo. Naneštěstí jsme nakonec dorazily k cíli ale už ten pohled takhle z vysoka se mi nelíbil. Trochu to ve mě dloublo, ohledně toho, jestli je Logan v pořádku. Odepínala jsem pásy a Storm už tak nějak za pochodu rozdávala rozkazy a instrukce. Náš modrý, chlupatý přítel něco zabručel a já se k němu tak nějak i trochu přidala, i když né tak nahlas a okatě. "Hmmm." Povzdechnu si a vyjdu spolu s ostatními ven. Zbytek týmu si tak nějak vezme cestu po svém, až tu nakonec zůstaneme s Petem jenom sami dva. Pořád se mě držel takoví úzkostný, svíraví pocit. "Radši vyrazíme..." řekne Petovi. Objala jsem si rukama hrudník, abych trochu utišila ten vnitřní svírající pocit, ale příliš se mi to nedařilo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Venku byl horkej vzduch. Ostatně se to tak nějak jako dalo čekat, protože jste byli v poušti. Vlastně jediný co bylo divný byly ty dešťový mraky, který se snad ještě nahušťovaly. Storm by je měla bejt schopná rozehnat, ale na druhou stranu možná bude lepší, když pršet začne, protože jsou některý ulice už v plamenech a k nebi stoupaj komíny kouře. Po pár minutách rychlý chůze jste se dostali na kraj města. Ten ještě nebyl zasaženej tou pohromou, která se konala trochu víc do středu města. A tam jste taky měli na mířeno. Prošli jste dvěma ulicemi, který byly naprosto vylidněný. Všichni už vzaly nohy na ramena a nebylo se jim co divit. I ty bys nejradši utekla. Sice jsi už byla v boji, ale tohle byla úplně jiná liga. Tohle nebyl boj, ale přímo bitva. Součást války, kterou Magneto vedl proti zbytku světa. Pohybovali jste se rychle a podél budov, abyste budily co nejmíň pozornosti. První se vám ohlásil Bobby, kterej zahlásil, že našel nějakýho Johnnyho s doprovodem, kterej tam pálil nějaký lidi a bojoval s mutantkou s mečem. Prej se s nima dal do boje. Storm se ozvala hned na to, že mu jdou na pomoc. Peter jenom zamumlal přezdívku "Pyro", ale šel dál. Odbočili jste do postranní uličky a přešli na jinou ulici, abyste se dostali do centra města. Tady už to začlo vypadat jako bitevní zona. Auta byly bez ladu a skladu cik cak postavený uprostřed ulice. Některý byly ožehlý a některý dokonce převrácený. Uprostřed nich byla volná brázda a auta byly odstrčený a převrácený, jako by tama někdo proběhl a všecko odstrčil. Nikdo tam však ale nebyl a tak jste pokračovaly obezřetně jako dál. Z jedný postranní uličky jste ale slyšely zvuky boje. Několik chlápků v pestrejch lesklejch oblecích zelený a fialový barvy, očividně pasáci se tu šermovaly svejma holema s ženskou, která měla meč. Zobrazit SPOILER  Byl to úctyhodnej souboj. Ta žena měla styl a byla skvělej šermíř. Pasáci byli očividně ale mutanti, kteří taky měli schopnosti. Jeden, ten v zeleným generoval nějakou naezelenalou energii okolo svý hole. A ten druhej zase skákal jako žába a snažil se dostat na tu ženu nějakou výhodu. Peter to zpoza rohu pozoroval a už chtěl vyrazit do boje, když tu se okno z třetího podlaží roztříštilo a na zem dopadla mrtvola muže v obleku s rozervaným hrdlem. Z toho samýho okna vyskočil starej známej Victor Creed, kterej zlehka dopadl na střechu zaparkovanýho osobního auta. Ta se prohla co to jen šlo. Victor pak vyskočil a toho skákavýho pasáka srazil stranou. To byla výhoda, který ta ženská využila. Odrazila zeleně oblečenýmu pasákovi zbraň, namáčkla se na něj a z pusy jí vystřelil hadí jazyk, kterým mu olízla obličej. Pasák začal řvát chytl se za obličej a klesnul na kolena. Viděli jste, jak mu na obličeji naskákaly ohyzdný puchýře. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo tu na mě moc teplo. Obyčejně počasí zvládám celkem dobře, ale tohle bylo docela dost i na mě. Proto jsem si tak nějak dlouze povzdechla, napůl záviděla Petovi, který se svý "uniformě" vypadal spíše jakoby šel na pláže. Já sice pod svou měla jen tílko, ale i tak jsem si jí rozepnula aspoň trochu, trochu aby mi pod ní šlo trochu vzduchu a zároveň tak šli trochu vidět oje přednosti. Jednou rukou jsem se snažila trochu ovívat, ale příliš to nefungovalo. Nejenom počasí, ale i místo se mi nelíbilo. Byla jsem zvyklá na ulici a vše co s ní souvisí, ale tohle se mi nelíbilo ani tak. Ale i tak jsme šli dál. Bobby evidentně na někoho narazil, podle toho jak zareagoval Pete, zřejmě někoho známého, otázka byla, jak příliš známého. Ale na odpověď asi příliš nebyl čas. Storm mu prý šla pomoct tak snad to bude dobré. Doufám. Pokračovali jsme s Petem ale dál. Ale ticho, které mezi námi panovalo, mě trochu děsilo. Stejně jako jsem se stále nemohla zbavit svíravého pocitu uvnitř. Netrvalo však dlouho, než jsme narazily na první... nepokoje...? Nevím jak to jinak nazvat, ale rozhodně tu probíhal nějaký boj, boj mezi nějakou ženou a muži, všichni určitě mutanti, podle prvního pohledu. Zatím jsi nás nevšimli a tak jsem chtěla Petovi naznačit, že raději budeme pokračovat dál, když se tu oběvil jeden známí pro mě... Viktor. Trochu ve mě hrklo, protože nás poslední... střet... nebyl zrovna příjemný, pro něj rozhodně ne a tuším, že zřejmě jej nezapomene. "Měli bychom odtud zmizet..." řeknu tiše k Petovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi k Petovi zašeptala, že byste měli zmizet, tak ti přikejv. Ale v tu samou chvíli Victor od zbylýho pasáka odskočil a zavětřil. Trhl hlavou směrem k vám a díval se přímo vašim směrem. Ta zelenovlasá ženská zasyčela a krutě se usmála. Běž, řekla mu jenom a pomalu vykročila k zbylýmu pasákovi, než pak dodala, Já se jenom postarám o tohohle a pak se k tobě přidám. Victor spokojeně zavrčel a otočil se k vám úplně. Pak se nakrčil, podobně jako Logan před bojem a vyběhl k vám. Bylo to zvláštní, protože on k vám vyběh po čtyřech a jednotlivejma skokama překonával velký vzdálenosti a tak se k vám blížil obrovskou rychlostí. Běž stranou Clare!, řekl ti Peter se svým ruským přízvukem. Teď ještě o poznání tvrdším, protože byl ve stresu. Zvlád se ještě změnit v kovovýho Colossuse a udělat Victorovi naproti pár kroků. Pak se střetli. Vlastně ne úpně. Oba do sebe praštili a odlítli pár metrů spátky. Victor udělal ve vzduchu ale jenom přemet a jako správná šelma dopadl na všecky čtyři. Peter zato udělal pár kotrmelců a skončil v autě, který se pod jeho vahou úplně prohnulo. Victor se krutě usmál a spokojeně zavrčel. Pak střelil pohledem k tobě a zvedl se na nohy. To je ono. Křič zlatíčko. Bratříček tě už nezachrání, řekl ti chraptivým hlubokým hlasem a díval se na tebe jako by ti chtěl nějak krutě ublížit nebo i hůř. S tím tak nějak k tobě vykročil pomalým krokem, kterým dával na jevo, že si myslí že proti němu nemáš nejmenší šanci no. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nevím, jestli mě Viktor slyšel nebo co, ale viděla jsem, jak se otočil našim směrem a to ještě dříve než jsme se stačili vůbec pohnout z místa. Je možný že nás ucítil? Nevím, každopádně teď představoval problém a to docela velký. Ustoupila jsem několik kroků dozadu, když se rozeběhl k nám a Pete se vrhnul vstříci, ovšem jejich střed nebyl nic hezkého a potom jak Pete odletěl a tady dopadl, asi ani nic příjemného. "Pete!" vykřiknu a udělám krok k němu, ale zarazím se, protože jsem slyšela jak Viktor mluvil přímo ke mě. Pokoušel se mě ve ještě zvětšit strach, který mi už teď svíral útroby coby neviditelná ruka. Avšak zatnula jsem pěst. "Nepotřebuju Logana k tomu, abych ti nakopala zadek, i za něj!" odvětím mu. Strach? Ano, byla jsem podělala zřejmě až za ušima, ale stejně tak jsem byla rozhodnutá nenechat mu tak snadnou kořist, jak si on myslel, že má teď proti sobě. Narůžovělá energie se oběví kolem mých prstů, stejně, jako poloprůhledně poté kolem neandrtálce se špatnou manikúrou a sevře jej v ocelovém obětí (100%) bez možnosti se byť jen pohnout, možná jenom tak pusou. "Co bys řekl na další výlet? Tentokrát někam do tepla...doufám, že máš rád písek..." řeknu směrem k němu a otevřu jednou rukou portál a více než velkým vypětím jej pošlu do portálu (88%), kde teprve až když vidím jak zaryl tvář do žhavého písku pouště, jej uvolním se sevření a stejně tak i urychleně za ním zavřu portál. Mocně vydechnu a překloním se, přičemž začnu trochu víc lapat do dechu. "Pete?" optám se s trochu roztřeseným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co se Victor a Peter srazili a dopadlo to jak to dopadlo. Teda že Victor dopadl v pořádku jak obří šelma a Peter skončil proraženej v autě, tak jsi Victora ne jenom setřela, ale naprosto ho znemožnila. Když jsi mu totiž řekla, že nepotřebuješ Logana, aby jsi mu zase nakopala zadek, tak zavrčel jak nasranej lev. Jeho pomalej krok by se změnil v zběsilej útok, kdyby jsi ho ale pomocí svý narůžovělý energie nechytila do ocelovýho stisku. Victor začal koulet očima a funět námahou, jak napínal svý svaly. Začal vrčet a nadávat, ale ty jsi nepolevila. Místo toho jsi vytvořila portál, do kterýho jsi ho hodila. Skrz tu trhlinu v prostoru bylo vidět, jak Victor dopadl držkou v písku na nějaký sluncem zalitý poušti. Stihla jsi ještě vidět, jak se nasraně vymrštil na svý nohy a zařval jako obří kocour, kterýmu někdo dupnul na ocas. Pak už jsi ale portál nechala zmizet a Victora jsi nechala jeho osudu. Hem?, ozval se Petův hlas, když jsi ho oslovila. Pak se ozvalo trochu skřípění kovu o kov jak se vyprostil z toho auta a postavil se na nohy. Zas se změnil do svý obvyklý lidský podoby a promnul si hruď. Ten chlap má sílu, řekl Peter a podíval se na tebe. Ty.. tys ho.. tys ho dostala?, zeptal se Peter a když mu to potvrdíš, tak se trochu začervenal. Nevypadal zrovna nejjistěji. Asi protože ho Victor už po druhý dostal a už po druhý jsi to vyřešila vlastně tak nějak jako sama. Sakra!, ovzala se ta zelenovlasá ženská, která se už vypořádala s tím pasákem. Ten už ležel propíchlej jejím mečem na zemi. Ženská si vás jenom prohlídla a blesku rychlým skokem se dostala za stěnu ohraničující dvůr jednoho domu. Jdeme za ní nebo pokračujem?, zeptal se Peter a počkal na tvý instrukce. Zřejmě tě teď začal uznávat jako velitelku když jsi si s tím Victorem tak dobře poradila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Překloním se, přičemž začnu trochu víc lapat do dechu. Zároveň pak oslovím Peta, který byl ještě poněkud rozvrkočený. Rozhodně to nebyla malá rána. "Jsi v pohodě?" zeptám se ho. Možná blbá otázka ale jeden nikdy neví. "Uhm... jop..." zakoktám trochu. "...poslala... jsem ho na další z výletů, ze kterýho asi nebude příliš nadšený..." dodám ještě k tomu lehce rozpačitě. Nevypadal moc nadšeně, tedy v tom smyslu, že si do něj chtěl zřejmě praštit sám osobně, zřejmě za to, jak to dopadlo mezi nimi posledně, ale hold už se stalo. Osobně si myslím, že to byla lepší varianta. Ovšem co se týkalo těch, na které jsme narazily, ženská se syknutím vzala do zaječích. "Ne. Zřejmě to tu zná lépe než my, navíc nás může zavést do nějaké pasti... povíme Storm a ostatním o Viktorovi a bdueme pokračovat dál..." řeknu k Petovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter přikejv když jsi rozhodla, že se za tou ženskou nevydáte a nechal tě, ať kontaktuješ Storm a řekneš jí co se stalo. Když jsi tak jako už udělala, tak se ti dostalo pobídnutí ať jste jako opatrní. Tak pokračujme. Rychle, než sem ta ženská přivede nějaký posily, řekl Peter a vyrazily jste dál cestou k centru města. Vzali jste to ale trochu oklikou, abyste nešli přímo za tou ženskou. Prošli jste několika ulicema, který byly vlastně úplně vylidněný. Bylo to tu docela strašidelný. Ulice byly klidný, jenom z dálky sem dolíhaly exploze, křik a tu a tam i nějakej ten výstřel. Nebejt těch zvuků, tak by to bylo jak v nějakým městě duchů. Prošli jste několika ulicemi, než jste dorazily do slepý ulice. Ta ale ještě ráno slepá určitě nebyla. Ulici totiž tak nějak zabarikádovala přední zeď přilehlý budovy co se nedávno zřítila. Tudy, řekl Peter a ukázal na obchod na protější straně u barikády, kterým by se dalo možná projít. Peter měl pravdu, ikdyž i uvnitř byly sutiny. Ukázalo se, že ten obchod, květinářství, bylo na rohu a rozbitou výlohou se dá dostat skrz. Peter se ale místo procházení přikrčil a z poza zákrytu se díval na cestu. Z tý k vám dolíhal zvuk motoru. Po pár vteřinách, kdy jsi se mohla taky schovat, okolo vás projelo ve velký rychlosti auto.  Kdo seděl uvnitř jste ale nepostřehly. Auto muselo už bejt o blok dál, když v tom se řvaní motoru začlo ozývat zase blíž a na volno. Jako by se k vám zase vracelo a spíš letělo, než jelo. A přesně tak to taky bylo, protože se za chvilku objevilo zase před výlohou, za kterou jste se schovávali. Auto se vznášelo metr nad zemí a vracelo se zpátky po cestě odkaď předtím vyjelo. Teď jste si mohli všimnout, kdo byl uvnitř. Za volantem byl neznámej černoch s modře svítícíma očima. Není to přenesenej obrat, jeho oči fakt svítily modrým světlem. Jeho spolujezdec byl však ten plešatec, kterej se ti tak moc nelíbil. Oba se rozčilovali a lomcovali s dveřma, který nechtěly povolit. Auto se pomalu vznášelo svým směrem a vy jste tím směrem zahlídli poletující osobu v rudých hadrech s pláštěm a lesklou rudou přilbou. Nebylo pochyb, že to byl sám Magneto a Caliban byl v jeho prackách. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem ráda, že Pete souhlasil s tím, že necháme tu ženskou napokoji a budeme vlastně dál pokračovat v původním plánu. Dali jsme se tedy do pochodu a cestou jsem kontaktovala Storm, abych jí řekla o Viktorovi. Asi nastotisícrát jsem jí přitom musela ujistit, že jsem v pořádku, tedy že jsme v pořádku. Město dál vypadalo pořád stejně, občas možná i hůře. S Petem jsme tak nějak spolupracovali v navigování a orientaci celkově. Trochu jsem byla i rád, že Pete šel tak nějak spíše napřed, přede mnou. Jenže potom se ozve zvuk motoru, motoru auta, který nás donutí se schovat a přikrčit. Zanedlouho jsme i viděli původce toho zvuku, auto nebylo nic moc. Spíše taková plechovka a ani osazenstvo uvnitř nebylo zrovna prvotřídní. "Magneto..." utrousím tiše, když jej poznám. "Storm, našli jsme krasavce... má ho v prackách ON." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Storm byla očividně překvapená, protože neodpověděla hned. Peter jenom tiše sledoval jak se to auto pomalu vznáší zpátky k Magnetovi. A ty jsi mohla jenom čekat. To jsou opravdu špatné zprávy! Kde jste?, zeptala se Storm naléhavě. Peter hned odpověděl a přečetl ukazatele na křižovatce. Sakra! Jdeme za váma, ale nebude to hned! Držte se z dosahu a snažte se nezasahovat, dokud to nebude úplně nezbytný!, řekla Storm a komunikátor utich. Měli bysme se přiblížit, ať máme lepší přehled, navrhl Peter a pak dodal, Nebo se přesunout na střechu některý z těch budov okolo, ať jsme na doslech. Peter sice navrhl akci ale taky se netvářil zrovna nadšenej. Byl si vědomej toho, vo co tu zrovna šlo a že je to dost nebezpečný. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kontaktovala jsem Storm. Ani ona nebyla příliš nadšená. "Neboj se, neudělám ani krok k němu blíž." odvětím, spíše tak nějak pro sebe než k ní. Nechtěla jsem se k němu přibližovat vůbec, nejraději bych se otočila a šla někam jinam. Tušila jsem totiž, že zřejmě mi to moje "poškádlení" jenom tak neodpustí. "Fajn, jdem na střechu." odvětím Petovi, tónem, který říkal, že z toho nejsem vůbec nijak nadšená. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Nakonec jsi teda Peterovi vyhověla a udělala jsi portál na střechu, kousek od Magneta. Byli jste tam v relativním bezpečí, protože byla dost vysoká. Peter se přikrčeně doplížil k okraji a vykoukl jen hlavou, aby viděl tam dole. Jestli jsi to udělala i ty, tak jsi mohla právě vidět, jak poletující Magneto přesunul mávnutím ruky auto skoro až k sobě a nechal ho dopadnout na zem. Znova se ozvalo startování motoru, ale zbytečně, protože Magneto mávl rukou znova. Tím směrem odlítly kola toho auta a potom mávnul na druhou stranu, kde odlítly zase ty druhé dvě. Auto se ale ani nepohnulo. Jenom dopadlo na břicho. Sakra, Storm pospěš si!, zašeptal Pete do komunikátoru, než pak dodal, Už ho vytahujou z auta. Magneto je přímo u něj. Storm odpověděla hned na to, Ještě moment. Kdo ví, jestli Caliban ten moment ještě mít bude. Magneto mávnul oběma rukama od sebe a všechny dveře od auta odletěly na stranu. Z auta pak vypadl ten černoch, kterej se podíval na Magneta a vyskočil na nohy. Začal máchat rukama a u toho něco říkat, ale to jste neslyšeli. Okolo jeho ruk byla modrá záře, když s nima máchal. Pak se ale uloupnul kus kovový lišty z auta a bleskově mu prošel krkem. Lišta se zarazila do budovy za černochem a zavibrovala tím nárazem. Černoch se bez hlesnutí svezl dolů k zemi. Tak dobře! Co chceš, Leneshere?, ozval se Caliban hlasitě a dojebaně. Vystoupil z auta a vzhlíd k Magnetovi. Konečně si pohovoříme civilizovaně Calibane, odpověděl mu Magneto a vy jste fakt museli špicovat uši, abyste mu rozuměli. Přišel jsem ti dát jedinečnou možnost přidat se k.., začal Magneto svůj jistě dobře naučenej monolog o tom, co je lepší pro naši rasu a jiný kraviny, ale Caliban ho přerušil. Dovol, aby tě Caliban přerušil. Caliban zná tvý záměry a nezajímaj ho. Caliban je spokojený v lidské společnosti. Caliban na tom vydělává a líbí se mu to, řekl mu Caliban a mluvil u toho ve třetí osobě. Magneto tím bych chvilku zaskočenej. Jestli moji nebídku odmítneš, tak skončíš jako ti ostatní. Tahle partie šachu se hraje vabank. Dovol abych tě považoval v týhle partii za černýho koně a ne za bílého pěšáka, řekl Magneto přehnaně důrazně, takže jste to slyšeli bez potíží. Caliban si oprášil svůj obleček a nenuceně se podíval na Magneta. Caliban na tvý šachy sere, odpověděl mu Caliban vzdorovitě. Budiž!, křikl Magneto a začal zvedat ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přesunula jsem nás tedy na střechu. Přikrčili jsme se u jejího okraje, kde jsme měli celkem dobrý nadhled nad celou situací pod námi. Ale ani trochu se mi to nelíbilo. Zejména, když si potom z toho auta začal Magneto dělat stavebnici. Pete se pokusil popohnat Storm, ale ta si dávala ještě načas. Zajímalo by mě co jí drželo, když jsme vlastně našli toho koho jsme chtěli, i tak trochu nechtěli. Když se však potom Magneto postará o jeho černého společníka, zalezu za okraj, nechtěla jsem totiž vidět onen zbytek. Slyšela jsem, jak se spolu o něčem bavily, ale věnovala jsem tomu pramálo pozornosti. Co mě vrátilo zpátky k řimse střechy byla právě ona nadávka. Viditelně se na něčem nepohodli, protože se Magneto chystal něco udělat. A to jsem dovolit nemohla. Vykoukla jsem zpoza řipmsi trochu víc a zformovala v ruce omračující střelu, kterou jsem vyslala vůči Magnetovi a šla poněkud do černého (98%). Odhodilo jej to celkem daleko a získala jsem tam několik okamžiků pro nás, než se vzpamatuje. "Zmiz, dokud můžeš plešoune!" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Rozhodla jsi se zareagovat na hrozbu, kterou Magneto představoval pro Calibana. Ten stál s rádoby klidným pohledem, ale třeštil na něho oči. Magneto zvedal ruku, ale v tu chvíli mu na palici dopadla narůžovělá střela, kterou jsi na něho vrhla. Magnetem to škublo a ohnulo mu to hlavu do nebezpečnýho úhlu. Navíc ho to odhodilo na stranu a on dopadl na zem. Rozplácl se tam a chvilku se nehejbal. Dokonce mu přilba sklouzla z hlavy, při tom dopadu. Ty jsi zavolala na Calibana, aby zmizel dokud jako může. Caliba na tebe vrhl překvapenej pohled ale rychle přikejv a rozběhl se ulicí pryč. Magneto se ale v tu chvíli s námahou posadil a jednou rukou se chytl za krk. Zaskučel a pak se podíval nahoru na tebe a Peta. Přines mi jejich hlavy!, křikl někam za sebe a z jednoho obchodu vystoupil muž s bílými vlasy. Jenom se na Magneta usmál a prokřupnul si krk. Za bělovlasým pak na ulici vystoupila docela pěkná holčina s kaštanovejma vlasama a trošku arogantním výrazem ve tváři.  Bělovlasý na místě poskočil, ale pak jakoby zmizel. Objevil se o dvacet metrů dál a počkal, než si ho všimneš. Zamával ti a zase zmizel. Teď sis ho ale nevšimla, kde je. Až potom se ozvalo zahvízdnutí a ty jsi vzhlídla k budově naproti, kde stál na střeše a s pitomým výrazem ve tváři vám mával. A sakra!, řekl Peter a ten bělovlasý se rozběhl. Teď šlo vidět, že je tak rychlej, že prostě dokáže běhat po stěnách. Pohledem jste ho sledovali zpátky k ulici, kde se postavil vedle tý kočky, který Magneto něco řekl a ukázal za Calibanem. Ona zakoulela očima a přikývla. Přestaň se vytahovat a skonči to už!, řekla tomu bělovlasýmu, zagestikulovala rukama a za pomocí rudý energie se začla vznášet. Vyrazila pak rychle za Calibanem, kterej se zrovna dostal za roh. Tohle bude sranda!, řekl bělovlasej a ohlíd se na Magneta, kterýmu na nohy pomáhali dva hromotluci v kabátech a s kapucí na hlavě. Bělovlasej chlápek se rozběhl přímo k vám. Vzal to po stěně budovy a blížil se k vám neskutečně velký rychlosti. V půlce cesty se ale stalo něco, co ti trvalo, než jsi pochopila co to bylo. Sklo okna, po kterým zrovna ten bělouš běžel něco prorazilo a stáhlo ho to dovnitř. Ozvalo se běloušovo zaječení a několik ran a tříštění skla. Běž Clarie! Běž za ním!, ozval se tobě až příliš povědomej hlas. Byl to Logan, kterej uvnitř budovy sváděl souboj s rychlíkem, kterej byl vyslanej pro vaše hlavy. Aby toho nebylo málo, tak se sem dostala už i Storm, který z rukou sršely blesky. Těma pak zahnala Magneta a jeho ochránce do budovy a ještě k tomu držela zpátky posily, který mu přišly na pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "A sakra..." Uletí mi, když vidím, jak uletěli nejenom moje slova, ale stejně tak i Magneto, jako kdyby prakticky nic nebyl, jako by byl jenom peříčko. Naštěstí plešatec pochopil zavčasu, že má vzít nohy na ramena a taky tak udělal. "O-ouu..." pronesu, když vidím a poté i slyším navztekaného Magneta. Začala jsem couvat, ve snaze třeba ještě nějakým zázrakem zmizet, ale ukázalo se, že jsem ho tentokrát zřejmě vytočila až přespříliš. Posrala jsi to... Poslal na nás dva svý poskoky. Nějakýho vejtahu, co se zřejmě uměl teleportovat nebo nevím a holku, co by mohla dělat emokrálovnu roku. Ten vejtaha mě asi tak moc nebral, nebo nezajímal, zato ta holka... Vždycky jsem vnímala svět poněkud jinýma očima, jedni tvrdily, že jsem barvoslepá, protože jsem dokázala rozlišit prakticky jenom tóny od nejsvětlejší růžové až bílé, po nejtmavší fialovou až černou, prakticky vím, že třeba jahody jsou červené jenom, protože mi to někdo řekl, ale pro mě byly spíše takové dofialova... ale u týhle holky, nejenom, že jsem z ní cítila něco strašně povědomého, familiárního, ale když potom udělala co udělala... ta energie, kterou použila... viděla jsem jí červeně... skoro jsem tomu nemohla uvěřit... moje energie byla vždycky jasná, jasně fialová se skoro až stříbrným nádechem v mých očích, ale tu její, tu její jsem viděla rudě... doslova... Z mého překvapení mi vytrhnul až hlas, hlas, který mě oslovil a hlas, který jsem až příliš důvěrně znala. Párkrát jsem zamrkala, abych si uvědomila realitu. "Jo.. jasně..." zablekotám a vytvořím si průchod dolů z budovy, vydávajíc se potom hledat plešatce, aniž bych vlastně tušila kde vůbec mám začít. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peterovi se dost viditelně ulevilo, když si uvědomil že se do toho všeho zamotal už i Logan. A vlatně tak nějak i Storm. Společnejma silama jste donutily Magneta k ústupu a to byl úspěch. Houkla jsi na Logana, od kterýho se ozejvaly zvuky boje a bolestivý hekání, že jdeš na to a vytvořila jsi porát, kterým jste se dostaly na ulici. Sice jsi nevěděla kam Caliban běžel, nebo kterým směrem se vydal, ale cítila jsi pořád stopu tý holky s tou divnou rudou mocí. Vlastně když jsi ji předtím přímo viděla, tak jsi cítila jak z ní sálá jak z nějakýho majáku. Rozhodně jsi věděla, že je to hodně silná mutantka. Držela jsi se teda stopy tý holky a to ti pomohlo určit směr. Spolu s Petem jste se teda vydali ulicema a postranníma uličkama. Vlastně tak nějak jsi vás vedla ty, ale Peter s tím neměl problémy a následoval tvý vedení. Tak nějak asi tušil, že víš co děláš. Ať jste se pohybovali pomoci portálů nebo běželi ulicema po svejch, tak jste na konec dostihly svý cíle. Vlastně to nebylo až tak těžký, protože Caliba ležel roztaženej na zemi a nad ním se skláněla ta holka. Nad jeho plešatou hlavou mávala rukou a kroutila prstama. Okolo tý ruky jí zářila rudá energie, která postupně vplouvala do Calibanovy hlavy. Byla do svý práce zabraná a tak se nezdálo, že by o vás věděla. (věděla, jestli zaútočíš, ta se pokusí krejt s 25%). |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyrazila jsem tedy za tou neznámou. Petr mi byl poněkud v patách, ale co bylo divnější než téhle všechen chaos, byl fakt, že jsem tu holku cítila. Tedy né jakože pachově jako Logan, který je schopen vyčuchat snad kohokoliv, ale tohle bylo něco jiného. Necítila jsem jí, ale to cp bylo uvnitř ní, ta divná rudá energie, která byla pro mě jako nějaký signální maják. Šla jsem za ní téměř skoro automaticky, nehledíc na Peta za sebou ale ten to nebral evidentně nijak špatně, spíše tak nějak šel za mnou, jakoby sám tušil, že vím kam jít. Netrvalo to dlouho a našli jsme je. Nevím co to tam ta holka dělala ale rozhodně to nemohlo být nic hezkého. Rozhodla jsem se ji posla do zad stejnou omračovací střelu jako předtím Magnetovi (74%). "Petr, postarej se o plešouna!" zavolám na něj, vydavajíc se napůl před jako jako taková první obrana, pro případ, že se ještě zvedne. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vytvořila jsi další ze svejch střel, kterou jsi chtěla tu holku omráčit. Vrhla jsi ji na ni, ale ukázalo se, že to čekala. Otočila se a okolo jejích ruk se zablejsklo rudou září. Vypadalo to tak nějak jako dost podobně štícení, který občas provádíš sama. To její ale nevydrželo a odhodila jsi ji do zadu pár metrů, kde se rozplácla na zem. Kdo ví co se stalo. Jestli tě jenom podcenila, nestihla to nebo prostě jenom nebyla dost silná. To poslední bys ale neřekla, protože z ní ta síla doslova září. Řekla jsi Peterovi, aby se postaral o plešouna a on přikejv. Šla jsi před ním, jako obrana proti tý holce, která se ale nehejbala. Proto bylo dost překvapivý, že tě něco chytlo za nohu. Stačila jsi se jenom podívat dolů, kde jsi viděla okolo svýho lýtka tu rudou energii. Nic dalšího jsi už ale nestihla, protože ti to s nohou škublo dopředu a ty jsi skončila na zemi. Hned na to se ta holka zvedla do sedu a měla naštvanej výraz. To jsi neměla mrcho!, zasyčela a měla dost podobnej přízvuk jako Peter. Mávla rukou a zas se objevila ta rudá záře. Dokonce sršela energií, jako tehdá ta tvoje, když Magneto napadl školu a hodil s Loganem. Výboj rudý energie se vyřítil proti tobě, ale Peter křikl NE! a vrh se jí do dráhy. Stih to jen tak tak, ale zaštítil tě před tím. Byl však nemilosrdně mrsknut stranou a proletěl nejnižším oknem dovnitř do budovy. Nah!, řekla ta holka a zvedla se na nohy. Hned pak mezi rukama začla tvořit kouli rudý energie, která nabejvala na síle a zářila čím dál víc. A to jako tak nějak nevěstilo nic dobrýho.  |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vrhla jsem se před Peta a plešouna, abych je případně bránila. Ovšem zprvu to vypadalo, že vlastně nebude ani pořádně před kým, než jsem pocítila divný pocit kolem nohou. "Co... to sakra?!" podivím se. Ta mrcha evidentně používala podobných triků, jako já sama. Loganův vliv se znovu projevil, když jsem, nemohouc se pohnout z místa, zavrčela jejím směrem. Ovšem jen krátce, než se ke mě vrhnul Pete a to tak nějak doslova, aby schytal střelu za mě. "PETE!" vykřiknu s obavami v hlase, sledujíc jak propadává skleněnou výlohou. Zatnu ruce v pěsti a vrátím se pohledem k ní. "Sereš se do špatných lidí... čarodějnice... " utrousím jejím směrem nenávistně. Moje narůžovělá energie se oběví kolem konečků mých prstů a začnu rukama tahat jako by s sobě, však zachycujíc najednou několik předmětů v okolí - popelnice, případně kusy zdiva, cihly a podobně, vrhajíc to tak hned z několika směrů přímo k ní (94%). Tím, že to bylo hodně menších předmětů a z několika různých směrů se mi dařilo jí jimi dosti zasáhnout. "A víš co dělali čarodějnicím?" položím řečnickou otázku a v obouch rukách vytvořím střelu o velikosti fotbalového míče, zářící podobně jako prve při střetu s Magnetem. "Upalovali je." řeknu a vyšlu střelu přímo k ní (72%). Jen okamžik sleduji, jak jí střela kamsi odhazuje, protože potom se rozeběhnu za Petem. Chtěla jsem zjistit jak na tom je, jestli je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tak se ukaž, růžovko!, zasyčela na tebe jedovatě, když jsi jí po loganově vzoru začala vypičovávat. To už ale tvořila tu kouli mezi svejma rukama. Ty jsi ale taky začla útočit. Soustředila jsi energii, která byla do teď jenom tvá. Ty jsi ale od tý holky cítila něco jako vír, kterej tě oslaboval. Stejný pnutí ale musela cítit ona od tebe. Vlastně jste se tak nějak vysávaly navzájem. A to mohlo jako znamenat jenom snad jediný. Ona fakt používala podobnou, nebo do konce stejnou energii jako ty. Soustředila jsi se a začala jsi svou energií vystřelovat po ní malý předměty ze svý blízkosti. Kus zdiva, urvaný zrcátko z auta, dlažební kostku a jiný malý věci. Ona proti tomu ale nepodnikla vůbec žádnej krok. Až jak se to k ní přiblížilo skoro na dosah, tak z tý zářící a sršící koule vystřelila nova, která všechny ty vržený předměty odrazila stranou.  Budeš se muset víc snažit, holčičko, odsekla ti, ale ty ses jako nedala. Dodala jsi, že čarodějnice kdysi upalovaly. Zdálo se ti dokonce, že jí to trochu zavřelo hubu. Byla jsi na to dost sebevědomá. A měla jsi jako tak nějak proč. Obě vaše energetický koule sršely energií, ale ta její dost povadla, když srazila všecky ty tvý projektili. A proto ikdyž proti tý tvý vrhla tu svou, tak nepochodila jako. Ta tvá jí prošla a její energii úplně rozprskla. Ta tvá se pak dál řítila přímo proti ní. Ta dívka jenom rozšířila oči strachem a zakryla si hlavu a část hrudi rukama. Tvá střela jí zasáhla napůl do ruk a na půl do hrudi. Ten náraz byl opravdu nepříjemnej. Odhodil jí podobně, jako by ji odhodilo auto, kdyby do ni tak nějak jako narazilo. Ta dívka odletěla pěknejch pár metrů do zadu a zastavila se na kapotě nějakýho auta. Rozbila tak čelní sklo a zůstala ležet. Dokonce z ní stoupal kouř, jako bys jí dost sežehla. Ty jsi se pak vydala za Peterem, kterej se neozýval. Proletěl výlohou obchodu se suvenýry a skončil tam mezi rozbitejma regálama. Do teď tam ležel a nehejbal se. Dokonce už ani nebyl ve svý kovový podobě, ale ve svý lidský. Ze zadu na hlavě měl asi ránu, protože pod ním byla malá kaluž krve, ale přesto pořád ještě dýchal. Jenom byl v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro O to, jak dopadla čarodějnice když jsem po ho hodila tu střelu jsem se příliš nezajímala. Těžký dopad a zvuk tříštícího se skla tak nějak doplnil zbytek vlastně sám za sebe. Teď jsem v hlavě měla jiný myšlenky. Nebo spíše jednu určitou myšlenku na jednoho určitého člověka. Běžela jsem za Petem, najít ho, podívat se jestli je v pořádku... ale už první pohled na to, jak ležel, ležel mezi rozbitejma regálama, mi stačil abych vytušila, že to dobrý není. "Ale ne..." řeknu polohlasně a přispěchám přímo k němu. Přiklekla jsem vedle něj, ovšem když jsem viděla krev, čísi neviditelná ruka mi uvnitř těla studeně sevřela žaludek a jiné orgány. "Pete? Pete, slyšíš mě?" zeptám se ho s tím, že se trochu nad něj nahnu. "Pete... notak... seber se zlato..." řeknu potom a trochu, mírně jej poplácám rukou po tvářích. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Přiklekla jsi k Petovi, kterej byl bez sebe. Pod jeho hlavou se tvořila menší kalužička krve, ale i tak se zdalo, že je na živu. Podle toho rytmickýho zvedání se hrudníku, jak dejchal bylo ale jasný že na živu je. Začla jsi na něho mluvit a dost jsi panikařila, protože se zdálo, že nereaguje. Když jsi mu ale řekla "zlato", tak pomalu rozlepil oči a podíval se na tebe. Co.. co se stalo?, zeptal se zmateně a pokusil se posadit se. Nešlo mu to ale a skončil znovu na zemi. Není mi moc.. dobře, řekl Peter a zavřel oči. A to značilo jediný, že ho k vstanutí fakt jako nepřiměješ. A už vůbec ho bez pořádný dřiny neodtáhneš k letounu. Navíc jste měli na starost ještě Calibana, kterej taky ještě pořád ležel na zemi a nehejbal se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chtěla jsem ho probrat trochou popleskáním po tváři, ale když jsem viděla, že se probírá pomalu sám, pousmála jsem se, i když to byl takoví trochu starostliví úsměv. "Ta čarodějka s tebou dost zamávala... Bude lepší když zůstaneš ležet." reknu mu mělce, s podtónem starosti v hlase a když se pokusí se posadit, lehce mu položím ruku na hruď s tím, že mu decentně naznačím aby vážně zůstal raději ležet. "Storm... Mám plešouna, ale Pete to schytal... sama ho nikam nemůžu dostat." zavolám skrz komunikátor. Ani příliš nečekám na odpověď a přesunu pohled na plešouna, kterého pomalu pomocí svý schopnosti přitáhnu po zemi dovnitř k nám. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter se na tebe díval zakaleným pohledem, ale usmál se. Bylo vidět, že je otřesenej a zraněnej, ale vypadalo to, že když ho odsaď dostanete, tak bude v pořádku. Jak-á.. čarodějka?, zeptal se zmateně, ale pak si zase lehnul a přimhouřil oči, jako by se zamýšlel. Po pár vteřinách toho radši nechal a odpočíval. Sama jsi s Peterem nepohla a tak jsi se rozhodla povolat tak nějak jako posily. Zavolala jsi Storm, že jste našli cíl a že to Peter koupil. Místo ní se ale ozval Bobby, kterej trochu popadal dech. Storm teď nemůže, Blink. Maj s Hankem plný ruce práce. A já dělám doprovod autobusu plnýmu školáků, ozval se Bobby a v pozadí šel slyšet nějakej výbuch. Slyšela jsi ho zároveň i vlastníma ušima, ale byl dost daleko. Tak ho dělej dál a starej se o svý, ozval se bručivej hlas, kterej setřel Bobbyho. Jestli seš v bezpečí, tak tam zůstaňte. Toho zmrda jsem dostal a jdu po vaší stopě, ozval se Logan a ukončil komunikaci. Rozhodla jsi se teda za pomoci svý energie přesunout Calibana k sobě a Petovi dovnitř. Kousek jsi ho táhla po zemi, ale to by byl dodřenej jak něco. Proto jsi ho pak nadzvedla a "donesla" až k vám. Položila jsi ho na tak nějak čistější část podlahy, kde nebyly střepy a čekala jsi. Po pár minutách jsi uslyšela něčí spěchající kroky, který se zastavily kus od výlohy. Spálenina?, zabručel Loganův hlas a pak proskočil rozbitou výlohou dovnitř. Doskočil a zaujal bojový postavení, kdyby tu náhodou byl nějakej nepřítel. Tady jste! Seš v pořádku, Clarie?, zeptal se Logan a pak přišel blíž k Petovi. Plecháči? To bude dobrý, řekl Logan a zvedl Peta, skoro jako by nic nevážil. Můžeš mi otevřít portál k letounu? Nebo jste tu dorazily portálem?, zeptal se tě Logan a počkal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "To nic Pete, neřeš to. Lež klidně." odvětím mu, když, když se začne zajímat o to, jakou čarodějku, jsem to vlastně měla vůbec namysli. Ale to teď v tenhle okamžik nehrálo příliš roly. Pokusila jsem se zavolat tedy ostatním, ale místo toho se mi dostala jenom kousavá poznámka z Bobbyho strany. Udělala jsem grimasu v obličeji a pusunky jedné ruky naznačila, co si o tom myslím. Stejně jako přidala doprovodné citoslovce " Blabla, ňaňaňa." umocňujíc tak můj názor. Nicméně když se ozval Logan, věděla jsem, že mě v tom nenechá. Vítězně jsem se usmála, i tak trochu za to, jak setřel Bobbyho. "Dobře, budeme čekat." odpovím mu zpátky. Sice jsem z týhle myšlenky nebyla příliš nadšená, zejména protože ta usmažená mrcha se ještě mohla probrat a o něco se pokusit, ale co jsem měla dělat. Alespoň jsem během toho dostala plešouna taky k nám. Netrvalo dlouho, když jsem zaslechla kroky. Zpozorněl jsem a ochranářsky se napůl postavila před Peta s tím, že jsem si pro jistotu připravila i střelu. K mému klidu, to byl ale Logan. Trochu jsem si vydechla. "Jo, jo já jsem... ale on není... a asi nebudeš mít ani radost z toho, co jsem udělala..." pronesu k Loganovi, cítíc se tak trochu vinna za to, že jsem porušila možná všechna nakázaní, která mi dal. "Spálila jsem čarodějnici a... dojebala Magneta, úplně..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Právě naopak zlato, ušklíb se Logan a zvedl Petera. Jeho ruku si vzal okolo krku a napůl za sebou táhnul jeho nohy. Peter byl na štěstí jako tak nějak napůl při vědomí a dařilo se mu je trochu dávat před sebe jako by chodil. Tu čarodějku jsem teda neviděl, ikdyž teda rozhodně tu spáleninu jsem cítil. Nevadí ale, že vám utekla. Hlavně že jsi jako v pořádku no, pousmál se Logan a mrknul na tebe. Kdyby sis to chtěla potvrdit, tak tam ta holka opravdu už nebyla. S tím Magnetem jsi ale zaválela, Clarie. Nemůžu bejt pyčnější, řekl Logan a tak nějak se nadmul pýchou, než pak dodal, Viděl jsem to moc dobře z pátýho patra tý samý budovy. Vypadalo to, že kdyby nedržel Peta, tak by tě nejmíň poplácal po zádech. Ale nejspíš by tě i objal. Teď ale nebyl čas na takový věci. Logan se tě zeptal na portál a ty jsi ho udělala. Logan se nad Calibanem sklonil a popad ho za flígr. Ani Peterova obrovská váha mu v tom nevadila. S Petem přes sebe a Calibanem vláčejícím za sebou se Logan protáh portálem a ukázal ti k Letounu, kterej sice byl zamaskovanej, ale takhle zblízka díky písku vidět byl. Když jsi pak spustila rampu, tak jste všichni nastoupili. Petera odnes Logan do zadu stejně jako Calibana. Jednoho položil na sedačky na jedný straně a toho druhýho na druhý. Tamhle je lékarnička, ovaž mu tu hlavu, ať nám to tu celý nezasere, řekl ti Logan, abys ošetřila Petera a přišel pak k Calibanovi, kterýmu zkusil tep. Přikejv a pak se podíval na tebe. Hotová? Fajn, teď jdeme zpátky pro Storm a ostatní, řekl Logan po tom, co jsi Petera ošetřila. Vem nás na tu budovu, ze který jsi sejmula toho zmetka, dodal Logan. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Utekla?! Ale jak?! Byla jko propečenej steak... Zhrozím se uvnitř a vyrazím se tak nějak trochu podívat, zda-li tam ještě je, ale bohužel měl Logan pravdu. Nebyla tam, přesto pach a pachuť spáleninu tu byla stále patrná. Skousnu si dotčeně spodní ret... na ejdnu stranu bylo ale asi dobře, že to přežila, protože zabíjet jsem vážně nikoho nechtěla... Logan si pak naloží Peta a popadne plešouna a průchodem projdeme k letounu, do kterýho jsme oba naložily. Popadla jsem lékárničku a dala se tady do ošetřování. Sice s tím nevyhraje žádnou miss krásy, ale nakonci jsem byla s výsledkem spokojená. "Jo, hned..." pronesu a i když trochu neochotně, protože jsem tu nechtěla Peta nechávat samotného i byť jen v přítomnosti plešouna, jsem stejně nakonec průchod zpátky na onu střechu udělala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jsi Peterovi ošetřila hlavu jste s Loganem zase vypadli z letounu a zavřeli jste za sebou rampu. Logan ještě zase aktivoval maskování a počkal na tvůj portál na střechu tý budovy. Jen co jste se dostali skrz portál, tak jste se ocitli uprostřed bitevní vřavy. Z druhý strany to nebylo tak vostrý jako teď. Litaly tu vrtulníky a kropily to kulometama do nedaleký budovy, odkaď po nich šlehala podobná narůžovělá energie, jako je ta tvoje. Zdálo se ti, že se tam mihla černovlasá ženská s katanou v ruce, ale nic lepšího, než tě Logan strhl stranou za vyvýšeninu ke dveřím na schody. Kurva! Armáda už je tady!, zakurvoval si Logan a stisk si komunikátor v uchu. Storm, kde seš?, zeptal se. Chvilku bylo ticho, než se ozvalo zakašlání a pak Hankův hlas. Jsme tam, kdes nás nechal. Storm to dostala, ale bude dobrá, řekl Hank a zas zakašlal. Logan přešel ke kraji budovy a tam viděl dole Hanka jak na něho mává. On taky zamával, ale pak se z poza budovy objevil vrtulník Apache, kterej začal pálit na Hanka a do toho obchodu. Vrtulník byl dost malej, aby moh manévrovat mezi budovama. Hajzle jeden zasranej!, zařval a jak apache prolítal pod vaší budovou, tak se odrazil a skočil mu přímo do rotoru. Ozvala se rána jako prase a Logana to odmrštilo někam do budovy o půl bloku dál. Ale podařilo se mu co chtěl. Rotory byly polámaný a vrtulník se zřítil někam do ulic. Nevíš ale kam, protože se za tebou, asi sto metrů daleko objevil další vrtulník, kterej po tobě začal střílet. Nejdřív to kropilo hodně mimo, ale postupně se kulky začaly přibližovat k tvý pozici. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dostali jsme se zase zpátky tak nějak do terénu, který se ale mezitím změnit na bitevní pole. A to poněkud doslova, protože tu kromě nás a Magneta, tu byla ještě navíc i armáda, tedy podle toho co utrousil Logan, než se vrhnul po jednom z vrtulníků. Trochu mě zabodali obavy, ale to hold budou zřejmě prostě vždycky. Jenom na ně poněkud nebyl zrovna příhodný čas, protože další vrtulník usoudil, že jsem zřejmě hrozba a obrátil palbu i proti mě samotné. Na nic jsem příliš nečekala a vytvořila proti nim před sebou ochranný štít, přes které projít nemohli. Nečekala jsem pak na nic a druhou rukou vytvořila průchod dolů k budově. Zamávala chlápkům uvnitř vrtulníku a skočila dovnitř. Vylezla dole budovy, kde jsem viděla Hanka. Jestli tam je stále a případně pod palbou, tak vytvořím další štít pro nás oba, jestli tam palba nezuři vydám se najít Storm, abych zjistila jak na tom je a jestli ji nemůžu nějak pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Přes tvůj štít žádná z kulek neprošla. Ale rozhodla ses radši zmizet, kdyby náhodou nasadili jinej kalibr. A že ho jako nasadit fakt chtěli. Prošla jsi portálem dolů, kde byl předtím Hank. Ten se krčil za sloupem vevnitř v budově. Když tě viděl, tak na tebe mávnul, že máš hned jít dovnitř. Kde je Logan?, zeptal se vrčivě. Viděla jsi, že si tiskne paži a taky to, že se mu kožešina na odhalenejch rukách barví do fialova. (rudá + modrá) Nejspíš to teda asi taky koupil. Storm byla v chodbě za zdí a seděla tam zádama opřená o stěnu. Ztěžka dejchala a nohu měla provizorně ovázanou. Když jsi přišla blíž, tak se na tebe podívala a unaveně se pousmála. Pak se na ulici ozvaly tři pořádné rány jako když trezor dopadne z velký výšky na asfalt. Bacha!, zavolal Hank a skrčil se zas za ten sloup. Z poza toho vykukoval na cestu. Pokud jsi taky vykoukla, tak jsi uviděla tři roboty, kteří byly zhruba jako dvakrát vyšší než člověk. Možná dokonce dvakrát tak vysocí co Peter.  Před nima byl hlouček lidí. Vlastně mutantů, kteří byli dost zranění a belhali se pryč. Očividně se vzdávali. Nic nepodnikali a zvedali ruce. Robot ale na to nebral zřetel a rozstřílel je na sračky. Po Loganovi zatím nebylo ani vidu, ani slechu no. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dostala jsem ze střechy dolů, k Hankovi. Ten na mě však vybafl rovnou s otázkou, kde je Logan. Pokrčím jenom rameny. "Skočil po jednom z vrtulníků a dál nevím..." odvětím mu a můj pohled zaujme rána na jeho rameni, stejně jako jeho srst, ve které se nacházela. Jistá část chtěla zkusit, jestli je vlastně tak jemná, jak se tvářila, ale pak ta větší část usoudila, že je to blbej nápad. Jenomže pak uvidím Storm a přejdou mě všechny vtípky. Bylo mi jí neskutečně líto a bylo to vidět/poznat na mém výrazu ve tváři. Chtěla jsem k ní a nějak jí pomoci, ale rány venku mě přiměli zpozornět, stejně jako pak Hankův křik. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem se podívat, kvůli čemu byl takovej rozruch a posléze jsem toho poněkud zalitovala. I přesto, že to byly zřejmě možná Magnetovi kumpáni nebo tak něco podobného, nemohla jsem jenom přihlížet. Vyrazila sjem tedy z úkrytu, v běhu a ruce formujíc střelu kterou jsem poté po robotu hodila, respektivě po jeho zbrani (64%). "Vypadněte, rychle!!" zavolám na tamty, jakmile mám robtovu pozornost a také formujíc další střelu a vyhajíc jí směrem k robotovi, stejně jako tu první s jasným úmyslem jej zničit (94%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hodila jsi první střelu a zasáhla robotovu zbraň, kterou už to solil do hloučku vzdávajících se mutantů. S celým robotem to trhlo a on to chvilku solil do protější budovy. Zdecimovaní mutantíci se dali na útěk, ale zbylí dva roboti se rychle pustili do zbejvajících mutantů. Byla to krvavá lázeň a řež. Cáry těch nebohejch mutantů lítaly vzduchem. Neměly nejmenší šanci. Byl to hroznej pohled, ale ty jsi se nemohla zhroutit, protože jsi na sebe upozornila toho zasaženýho robota. Ten na tebe upnul svý diodový oči a začal na tebe mířit. Tvá následující střela ho ale trefila na plno. Dal do tý rány svou ruku se zbraní, kterou to roztříštilo a v tý ruce samotný se odehrála série malejch sériovejch explozí. Skončilo to tak, že robot měl uraženou ruku i s kusem ramene a klesnul na kolena. Bylo ale vidět, že není úplně vyřazenej z provozu. Taky jsi viděla, že jeho druhá ruka, která byla tvořena robotickejma prstama se změnila. Prsty se schovaly vevnitř a odhalila se zbraň identická s tou první. Robot č. 1 (ten co jsi mu urazila ruku) se dál ale nepohyboval. O těch druhejch dvou ale řeč nebyla. Ti když dokončili masakr mutantů se otočili tvým směrem. Neviděla jsi je dobře, což možná byla jediný štěstí. Začaly pálit do obchodu, ve kterým jste byly. Pak se ale ozval kovovej zvuk, a jeden z robotů, jehož palba vás ohrožovala víc než toho druhýho, ustala. Utíkej!, ozval se Logan, kterej jestli jsi vykoukla zarazil svý drápy mezi jednotlivý hlavně toho rotačního kulometu v ruce jednoho robota. Ten se po něm ohnal, ale Logan mu uhnul a nalákával na sebe pozornost obou aktivních robotů. Robot č. 1: 100 - 60 = 40 HP Robot č. 2: 100 HP Robot č. 3: 90 HP (ten, kterýmu Logan zarazil drápy do zbraně) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chtěla jsem vyřídit toho bota, ale ukázalo se, že to odnesla jenom jeho část. Trochu jsem zavrčela, protože jsem počítala s tím, že ho sundám celýho. Nicméně ten parchant se nejenom držel ale ještě chtěl dál i bojovat. A nejenom on, ale i jeho další kumpáni, kteří začali pak střílet naším směrem. Rychle jsem proto udělala štít (69%). Většinu pohltil ale na okrajích šlo dost lilek skrz a já se jenom modlila aby to nezasáhlo případně ostatní. A pak se oběvil Logan. "Ne! Vevnitř je zraněná Storm a Hank!" odvětím mu rázně. Zatímco se pokusím nějak udržet trochu štít a vytvořím v druhé ruce další strelu, kterou poslu vůči již mnou načatému robotovi (98%) |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Svůj štít jsi utvořila doslova za minutu dvanáct. Kdyby ne, tak bys byla prošpikovana kulkama skrz na skrz. Měla jsi ale štěstí, protože většinu kulkek to zastavilo. Po krajích sice některý proletěly protože se ti tam začal štít pod tím náporem hroutit. Kulky co střílej jsou asi vysokej kalibr. Ty jsi sama zraněná naštěstí nebyla. Hanka za jeho sloupem jedna další kulka líznula na stehni, ale nic hroznýho to nebylo. Storm za tou zdí v bezpečí moc nebyla. Skrz tu příčku okolo ní sem tam nějaká kulka prolítla, ale vypadalo to, že ji nic dalšího jako asi nezranilo. Když se pak objevil Logan a zarazil svý drápy do zbraně robota č. 3, tak palba ustala. Robot č. 3 střílet nemoh, ale přestal střílet i robot č. 2, protože si všiml narušitele. Logan na tebe zavolal ať utečeš. Ty jsi ale zavolala, že nemůžeš protože tu máš zraněnou Storm a dokonce i jako Hanka. Logan zavrčel a zaklel tak peprně že i ty jsi se začervenala. Tak dělej a dostaň je ods.., zavolal na tebe Logan ale byl přerušen ranou. CIIIINKKKKKKKKKKKKKK! Ozvalo se kovový zazvonění, protože robot č. 3 Logana konenčně zasáh přímo do obličeje a odhodil ho tak stranou mimo tvůj dohled. Při tom Logan vyškub svý drápy z jeho zbraně a poškodil ji. Robot č. 2 namířil zbraň jeho směrem a spustil palbu. Ozývali se zvuky jak kulky narážej na kov, taky mlaskavý trhání masa, ale taky Loganův zvířecí bolestivej řev. Robot č. 3 mezitím schoval poškozenej rotačák a vysunul dlouhou čepel. Z druhý ruky zmizely prsty a vyjel další rotačák, kterej namířil zpatky do obchodu na vás a zas začal palbu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Robot č. 2: 100 HP Robot č. 3: 90-5=85 HP (ten, kterýmu Logan zarazil drápy do zbraně) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Podařilo se mi vyřadit načatého robota a tudíž jejich počet snížit na dva. Nicméně potom vzduch protne zvuk, který bych nechtěla slyšet nikdy, ani v žádné noční můře. "LOGANE!!" vykřiknu z plných plic a zhrozeně hledím na scenerii před sebou. Čas jakoby se v tu chvíly snad i zastavil... Čísi ledově studená ruka ségře moje útroby jako kdyby je nemínila nikdy pustit. Cítila jsem vztek, zlobu, kterou krevní řečiště roznášelo po těle. Udělej to... udělej... povol mi to... Dovol mi to... Vnitřní hlas mi začal našeptávat, skoro stejně jako předtím v té laboratoři Hydry. Udělej, noták... Zaslouží si to... Copak nevidíš co udělali? Zabili osobu, která tě bere jako svou.. Zabijou i ty další tam... Ne, to nedovolím... Nedovolím aby dál ublizily Storm i Hankovi... Ruce zatnu v pěsti, až se kůže na kloubciich napne natolik, že získá bělavou barvu. Dostaneme, společně... Dostaneme... Jedinci citliví na enegii by mohli cítit jak se kolem ní začala akumulovat značné množství prozatím neviditelné energie. Vlasy, stažené do copu začnou vlát i když vítr nefoukal. Vlajou čím dál více až se z nich postupně stáhne gumička, která je držela pohromadě a záplava růžovo fialovích vlasů se tak bouřlivě zmítalo ve vzduchu. Kdyby se jí někdo podíval do tváře, zjistil by, že její oči jsou jiné. Černá panenka jakoby úplně zmizela a zeleň pohltila komplet celou očí bulvu. Udělá několik kroků směrem k těm robotům. Jestli na ní budou střílet, kulky se zastaví asi deset asi dvacet čísel od ní o energetický štít, který jí obklopoval. Lilly pak neskodne spadnou na zem. Zvedne ruku napůl před sebe, nezraněného robota obemkne její energie, která potom co začne stahovat ruku pomalu do pěsti, se stejně tak začne stahovat i kolem robota, postupně jej drtíc a stlacujíc dovnitř sebe samu. Pokuzbylí robot bude střílet, jeho kulky narazí na stejnou překážku jako předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co se stalo Loganovi tě chyt amok. Vnitřní bestie se chopila kormidla a utrhla se ze řetězu. Celý tvý oči zakryla zelená barva ty jsi se cítila jako tenkrát, když jsi utíkala z toho výzkumáku. Energie z tebe prýštěla tak mocně, že ti to shrnulo gumičku z vlasů, který začly vlát okolo tvý hlavy. V takovým euforickým stavu jsi se dala do útoku. Robot č. 1 byl už ze hry a tak jsi se pustila do čísla dvě, kterej pořád solil další a další salvy do Logana. Jeho řev už zmizel a zůstalo to cinkání kulek o kov a mlaskání trhanýho masa. Robot č. 3 si připravil sekundární zbraň a vytasil čepel. Svůj rotační kulomet obrátil proti tobě a začal do tebe střílet. Tvůj štít ale všechny kulky hravě zastavil několik centimetrů před tím, než by tě zranily. Svou energií jsi obemkla střílejícího robota (3) a začala drtit. Kov, ze kterýho byl vyroben začal hlasitě skřípat a vrzat. Dokonce i na několika místech se ozývalo praskání. Začla jsi ho muchlat jako papír. Robot č. 2 přestal střílet do Logana. Teda spíš do toho, co z něho zbylo a přesunul se pozorností k tobě. Teď začal střílet do tebe i on. Ale i jeho kulky se neškodně zastavovaly pár centimetrů před tebou. Tvůj štít se zdál neproniknutelnej. Možná jako adamantium? CLARE!, ozval se hlas Storm. Jestli jsi se ohlídla, tak zadním vchodem se sem cpal robot č. 4, kterej už vytahoval svůj rotačák, aby vás všecky pokropil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Robot se pod tlakem energie začal muchlat a scvrkávat jako papír. Střelba druhého robota neměla žádný účinek, ovšem ženský výkřik jmena si ziskal její pozornost. Natočila se tím směrem, stále drtíc předchozího robota jednou rukou, zatímco tu druhou napůl vztáhla k čtvrtému robotovi, zvedla jí a ponechala ve vzduchu jako kdyby se chystala tou rukou něco zastavit. Ovšem kulky, které do ní bezúčině vystřílel oni roboti se zvedli ze země a s lehkým oparem nafialověné energie přiletěli vzduchem a začali se zakusovat do robotovích zbraní. Poté co zničili jeho ruce, pokracovali dal s stejne s jeho hlavou a poté i hrudí, dokud robot bezvládně neklesne k zemi. Štít stále držel a vlasy stále divoce vláli ve vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Robot č. 3, kterýho jsi muchlala jak papír stále vykazoval jistou aktivitu a snahu se z tvýho sevření vyprostit. Proto jsi ho nepustila ani když se ozvala Storm a zavolala na tebe. Při ohlídnutí jsi viděla robota č. 4, jak se cpe dovnitř obchodu a už si připravuje zbraň aby vás všecky osolil. Ty jsi dál muchlala 3, ignorovala 2, kterej do tebe pořád neúspěšně střílel a zvedla jsi vystřelený kulky, který se válely po podlaze. Za pomoci svý energie jsi je zvedla a vyslala proti č. 4, kterýmu se zakously do zbraně. Ta se zasekla a nestihla vypálit ani ránu. Kulky dál lítaly a zarážely se do robota, ale jeho pancéřování odolávalo dost slušně. Kulky hnaný tvou energií ho ale postupně jako udolávaly. Nezvládal se ani přiblížit, jak měl v úmyslu. Prostě jsi mu to nedovolila a decimovala ho. POZOR!, zařval Hank a ty ses ohlídla k číslu 2, kterej byl volnej a místo kulometu měl v z ruky vysunutou čepel a už byl ve skoku. Těžko by jsi ale nějak zasáhla. Už byl moc blízko a dokonce špička čepele lehce prošla tvým štítem. Už jsi myslela, že je po tobě, ale pak ti došlo, že se špička čepele zastavila pár centimetrů od špičky tvýho nosu. Hned na to se ale robot rozpadl na jednotlivý díly a rozsypal se všude po zemi. Znova jsi pocítila povědomej pocit tý rudý energie, kterou používala ta sesmažená holka. Hned jako po tom se objevil i rudej záblesk a zbytky ostatních robotů byly rozdrcený. Na ulici se objevil Magneto, kterej vypadal jako by vylez z drtičky odpadů. Byl podřenej a na několika místech krvácel. Kousek za ním, byla ta holka, která vypadala podobně a navíc měla popálenej obličej na straně. S ní tam byl ten bělovlasej rychlík s úplně modrým obličejem, kterýho vlastně musela podpírat. Dost možná výsledek toho, jak to předtím vyřešil Logan. Musíme odtud rychle zmizet, řekl Magneto a zvedl ruku. Dovnitř doletělo Loganovo bezvládný rozstřílený tělo, z kterýho tu a tam odpadávaly cáry rozmasakrovanýho masa. S váma nebo bez vás!, řekl Magneto a kulhavě vešel dovnitř do obchodu, kde jste se schovávali. Ti dva šli šouravě a kulhavě za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro S mírně roztahujícím se úsměvem sledovala jak robot nemá šanci, jak jej kulky ničí. Další hlas ji však před necim varuje, ovšem otočí se jen aby zjistila, že ji jen o milimetry netrefila čepel. Úsměv tak rychle vymizel. Vztek jakoby zesílil když poté uviděla jeho a jí.. Červenou... I teď jasně viděla rudou kolem ní, možná ještě jasněji. K jejímu podivení ale nepřišli s úmyslem útočit, což se jí zrovna nelíbilo, zkrivila proto opovržlivě tvář. Mohla by je zničit, spálit na popel v několika okamžicích, pomstít tak jeho.. Jít? Jít kam? Nechápavě pootočí hlavou k straně. Jít... Podívá se na chlupatého a ženu.. Průchod skrz, který byl vidět jet, nebo spise kde mel byt zaparkovaný neviditelny jet, se vytvořil vedle ní aniž by jen pohnula brvou. Jít...? Podívá se poté znovu na chlupatého s ženou. Jeho zvedne pak sama, což se projeví energijí kolem něj, tentokrát jí to ale nedělá problému, zvedne jej stejně lehce jako on. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Magneto na tebe upíral svý ledový oči. Vypadalo to, že zvažuje tvý potrestání za předchozí boje. Ani ta holka s popáleným obličejem nevypadala zrovna jako nadšeně. Jenom ten bělouš vypadal nezúčastněný. Spíš vypadal jako by bojoval s tím upadnout do bezvědomí. Logan, kterej se vznášel ve vzduchu, se nehejbal vůbec. Jenom z něho odkapávala krev a odpadávaly kousky masa a tu a tam možná i nějaká ta kulka, která z něho vypadla. Co to sakra bylo?, ozvala se Storm, která se tu s obtížema jako dokulhala podpíraná Hankem. Pak ale zmlkla a ozvalo se lapání po dechu. Oba totiž viděli Logana, kterej vypadal spíš jako kovová kostra na který bylo tu a tam kus masa. Výsledky lidskýho projektu Sentinel. Bojovníků z ocele, kteří jsou určeni pro jedinou věc. Vyhlazení mutantské populace, řekl Magneto, kterýmu taky nebylo zrovna době. A kdyby jste nehatily mý plány, tak bych se o to postaral sám! Tohle všecko je vaše vina!, řekl nasraně a ta holčina za ním vás taky probodla pohledem. Teď mě odveďte za Charlesem. Máme toho hodně co probrat, řekl Magneto arogantně. Ty jsi bez slova utvořila portál za město. Dvojčata jím prošly. Magneto pustil Logana, kterýho jsi chytla sama a prošel za nima. Hank se Storm okolo tebe prošli taky, ale oba se uzkostlivě divali na Loganovy ostatky. Prošli pak portálem taky a Storm ti ještě když procházela položila ruku na rameno. Když jsi s Loganem prošla, tak už byla rampa dole a ostatní lezli dovnitř. Pak jsi tam došla i s Loganem, kterýho když viděli Bobby s Peterem, tak zbledli jak stěna. Co se? Co se stalo?, zeptal se Peter a skoro se zalkl. Rampa se pak zavřela a vy jste se usadili. Bylo ticho. Nikdo nic neříkal, jenom Magneto se na tebe culil. A ta holka si tě prohlížela se zájmem a možná taky s hněvem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Mluvily. Mluvily ale ta slovu jí nedávala příliš smysl. Bylo jich moc s byla složitá než aby je chápala, ani se o to příliš nezajímala. Nechtěla ani. Když projdou průchodem, žena se jí dotkne na rameni. Překvapeně se na ní podívá. Ostatní ale prošli a tak projde k ona, spolu s ním. I on a jeho rudá... Něco s ní pořád jakoby nahlodávalo její vlastní já. Následuje je dovnitř vozidla, kde jsou další, další kteří jí jsou povědomí. Nastoupí za nimi spolu s ním. Stříbrný se ptá, znova slova, které nechápe... Nechce, nechce už chápat nic. Temnota přicházela a spolu s ní její náruč. Ucítím jenom tupou ránu. Všechno bylo rozmazané, jako v mlze... Slyšela jsem hlasy jako z dálky, viděla.. podlahu jetu? Nevím co bylo skutečné a co ještě stále jen v mojí hlavě... Temnota však nechtěla přijít úplně a hodlala mě mučit svou přítomností místo aby si mě vzala úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ostatní se na tebe dívali dost nedůvěřivě a starostlivě. Hlavně proto, že jsi na ně nereagovala. Magneto a jeho rudá společnice se na tebe dívali se zájmem. Pak se to ale zlomilo. Temnota přicházela, ale ránu jsi neucítila. Jenom lehký tahání za límec. Nohy jsi měla jako z želé a oči zatemělé. Cítila jsi jak tě to něco položilo do měkkýho sedátka. A pak jsi slyšela ten známej ruskej přízvuk. Clare? Clare! Clare seš v pořádku? Probuď se prosím, skláněl se nad tebou bledej Peter, kterej byl starostí bez sebe. Pořád měl ještě tebou ovázanou hlavu. Když se ti trochu rozednilo, tak jsi viděla jeho bledou tvář. Za ním pak Magneta s jeho doprovodem. Dokonce i Storm k tobě dokulhala, aby viděla jak na tom jsi. Hank očividně řídil a Bobby přikrejval dekou někoho na zemi letounu. Viděla jsi už jenom kus ruky, která ale měla kovovou kostru. Clare? Co to bylo? Jsi v pořádku?, zeptala se Storm starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vnímala jsem jenom napůl a to opravdu. Cítila jsem že někdo se mnou hýbe, ale netušila jsem proč a kam. Slyšela jsem někoho volat moje jméno, ale to bylo tak všechno, další slova jsem nedokázala zachytit. Pokusila jsem se otevřít oči ale svět se okamžitě začal točit a můj žaludek na to nereagoval zrovna dobře. Nakonec se mi podařila alespoň milimetrová škvírečka. Slova ani písmenka neopoustěla však můj krk ani ústa i když se rty viditelně hýbali. Temnota mě stále nechtěla přijmout, stále se mi smála do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ikdyž to chvilku vypadalo, že nabydeš vědomí, tak jsi nakonec to vědomí ztratila na dobro. Pohltila tě temnota a ty jsi upadla do sladkého bezvědomí. Probrala jsi se až po nějaké době. A chvilku ti trvalo, než jsi to místo identifikovala. Byla jsi zpátky ve škole na ošetřovně. Měla jsi na sobě čistej oděv a všechno tě bolelo. Zdálo se ale že jsi nebyla zraněná. Jen nějaký ty šrámy a starý rány. Nebyla jsi tu ale sama. Okolo tebe byly zástěny, aby jsi měla nějaký soukromí a u tvý postele seděl na židli podřimující Peter, kterej vypadal na svou velikost a robustnost neskutečně zranitelnej a neškodnej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Všechno nakonec začalo splývat dohromady, realita i myšlenky, vše v jednom. Temnota si mi však nakonec přestala vysmivat a vzala mě do své milosrdné náruče, kterou jsem vřele a přívětivě uvítala. Nevím, netuším kolik času uteklo než se moje mysl začala pozvolna vracet zase k sobě a do sebe. Rozlepená víčka byla stále ještě těžká ale alespoň mi dovolovali vidět stěny kolem. Tohle... tohle už nebyl jet. S nebyla jsem tady sama. Byl skutecny a nebo si zase jenom moje mysl se mnou zahrávala? Uvedla jsem značně roztřesenou ruku k němu a chtěla se ho dotknout, zjistit, jestli to je skutečnost |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi zvedla roztřesenou ruku k Peterovi, tak si toho nevšiml. Pochrupoval v židli. Ale mimo dosah nebyl a tak jsi se ho mohla dotknout na paži. Probral se jako by ho někdo lisknul po pysku. Co.. co?, začal se zmateně rozhlížet a pak si všiml, že jsi vzhůru. Clare?, zeptal se to až přehnaně nahlas, ale potěšenej, že tě vidí v zhůru. Jak se cítíš? Nahnala jsi nám strach. Opravdu velkej strach. Profesor dokonce odbyl Magneta a jel se za tebou podívat jako první, než se zavřeli do pracovny, řekl ti Peter se starostlivým úsměvem. Svářela se v něm radost, že jsi v pořádku a starost jak to všecko tady dopadne. Peterova obří ruka se pak přesunula k tý tvý a vzal tě za ni. Lehce ale pevně. Bál jsem se o tebe, dodal potom Peter a zdálo se ti, že se lehce červená. Ale tím si nejseš zrovna jistá, protože máš ještě trochu rozostřený vidění. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nebyl to výplod mojí choré mysli. Cítila jsem pod rukou pevnou... Hmotu?... nicméně to jak se probudil, rychle a náhle, trochu polekalo i mě a tak jsem ruku stahla trochu zpátky. "...co se stalo...?" Jeho otázka ve mě vyvolala směsici neprijemnych pocitů. Tušila jsem, co se mohlo stát, z útržků které se vybavuji, ale nebylo to nic na co bych byla hrdá. Což je na mě i vidět když otočím hlavu i pohled na druhou stranu od něj. Ani dotyk, který pak pocítím na své ruce mě příliš nepřimněje abych se na něj podívala, byť se značně roztřesená ruka snažila mu stisk mé příliš dobře oplatit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se na Petera nepodívala a ani hlavu neotočila jeho směrem, tak si Peter povzdychl. Měl starosti, to bylo jasný. Clare, oslovil tě a na momentík čekal, jestli k němu tu hlavu otočíš. Bude to v pořádku. Doktor říkal, že budeš v pořádku, řekl pak pomalu Peter a pousmál se, než pak dodal, Vlastně všichni budem. Dokonce i Logan. Jestli jsi do teď tu hlavu neotočila, tak se Peter trochu nahnul a vzal ti bradu do svý obří ruky. Pak ji natočil na sebe a když jsi mu konečně pohlídla do tváře, tak se pousmál. Slyšíš Clare? Bude to v pořádku. Všechno. Slibuju, řekl ti s tím ruským přízvukem a mile se usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete nebyl nadšený z toho, že jsem se na něj nepodívala. Ale jak bych vlastně mohla? Nikdy jsem nechtěla aby se něco podobného stalo, aby... viděli tuhle moji stránku, kterou se celou dobu Hydra pokoušela probudit a to né na chvíly ale nafurt. Ujišťoval mě, že všechno i všichni budou v pořádku, včetně Logana. Zavřela jsem víčka, protože jsem cítila jak mě v očích štípou slzy, kterým jsem tak nechtěla dovolit aby utekli na tváře. Nicméně přiměje mě je zase otevřít jeho gesto, ku kterému nekladu praticky žádny odpor, ani bych na to neměla sílu. Hleděla jsem ba něj a on se usmíval, to jsem mu oplatit nedokázala. Místo toho se jedné slze nakonec podařilo uniknout a pomalu stékala po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když ti skrz pootevřený víčka unikla první slza, tak se Peter zamračil. Ale ne zlostně. Spíš mu to bylo líto. Ale no tak, řekl a zvedl se ze židle aby si sed na okraj tvý postele. Vzal tě pak tak nějak trochu ze strany do náruče. Teda abych byl jako úplně přesnej, tak tak ti dal jednu ruku okolo ramen a tou druhou ti otřel kulící se slzu z tváře. To bude dobré, Clare. Už jseš v bezpečí. A ostatní taky. Už si nedělej starosti, řekl Peter a ten ruskej přízvuk zněl o poznání jako měkčejc než normálně. Tak nějak si tě pak víc natisk na sebe ve snaze tě obejmout. Ale vypadalo to divně, když jsi napůl ležela a napůl seděla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se snažil i nadále. Snažil se pozvednout celou věc a nejenom věc ale pak i mě. Pořád poněkud beze slova jsem na něj hleděla a pak stejně mlčky jsem se trochu nadzvedla a i když stále trochu roztřesená, jsem jej obejmula, tvář u něj schovala. "Nechtěla... nech-těla jsem aby...aby jste mě tako-vou znali..." zašeptám nakonec celkem slabě, schovávajíc se u něj v náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se nadzvedla a s Peterem jste se objali, tak tě víc stiskl. Ne nepříjemně, prostě si tě víc přitisk k sobě, aby tě utěšil. Když pak jako ale povolil objetí, tak se ale nestáh. Místo toho se trochu víc sklonil a přiblížil se tváří k tý tvý. Na moment se ti podíval do tvejch očí a teď si seš jistá, že se trochu červenal. I jeho pohyby byly jako dost nejistý. Pak se to ale stalo. Začal se přibližovat blíž a blíž až se vaše rty setkali. Bylo to tu! Opravdu tě políbil. A nebylo to nepříjemný. Spíš jako tak nějak na opak. Když se pak Peter od tebe jako tak nějak odtrh, tak se nejistě pousmál, ale byl rudej jak rak. Tou rukou, kterou ti utíral slzy tě pohladil po tváři. Naaah!, ozvalo se bručivě a trochu zastřeně. Dejte s tím pokoj sakra, dodal ten bručivej hlas, kterej zněl povědomě, ale přesto byl tak nějak cizí. Logane?, zeptal se nejistě Peter, který se napřímil jako by ho něco kouslo do zadku. Fakt se lek a měl z něho vítr. Kdo jinej, Einsteine?, dodal Logan, kterej zachrčel. Peter tě tak nějak pustil a přešel k zástěně, kterou odkryl. Fakt tam byl Logan, kterej ležel celej zafačovanej obvazama. Některý byly docela prosáklý krví. Dokonce měl i hlavu zafačovanej. Pravý oko měl pořád pod obvazem. To se mu asi jako ještě nezregenerovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Cenila jsem si toho, že tu Pete takhle pro mě byl. Možná proto jsem příliš neváhala a prostě jej objala, snažíc se u něj najít nejenom porozumění ale i trochu toho pocitu bezpečí. A taky našla. Potom mě ale Pete trochu znejistil, když začala nanovo scéna obdobná té s Jasonem, ale něco, něco uvnitř mě tak nepanikařilo, nesnažilo se utéci. Ba spíše naopak. Trochu jsem mu možná vyšla i sama proti. Jeho polibek byl potom nejistý, stejně jako ten můj, ale z jeho byla cítit jistá něha, která mě trochu překvapila, ale to překvapení bylo spíše milé. Když se na mě pak pousmál a pohladil mě po tváři, vrátila jsem mu drobné pousmáti. Jenže pak jsem nadskočila obdobně jako on. Lekla jsem se. Pak jsem jen trochu zirala na Logana zamotaného do snad tuny obvazů. Netušila jsem co říct nebo udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi uviděla toho zbídačelýho chlapa vedle na lůžku, tak jsi v něm Logana skoro nepoznala. Byl celej zafáčovanej v obvazech a ven mu čouhalo snad jen půlka obličeje. Byl to docela šok ho takhle vidět. Fajn, byl nezničitelnej ale koncentrovaná palba z rotačních kulometů udělá svý. Jsi vzhůru!, řekl Peter, kterej na nic inteligentnějšího nepřišel. A ty seš hotovej myslitel! Sakra dej se do kupy Plecháči. Fakt!, zavrčel na něho Logan za zavrtěl hlavou. A co ty se tak díváš? Co? Starouš už není takovej frajer? Už se ti nelíbím?, zeptal se Logan na oko jako útočně a pak se ušklíb. Dej mi chvilku a budu ještě hezčí než předtím, dodal a trochu se uchecht. Něco ho zabolelo a tak přestal. Myslím, že mám v žaludku kus šrapnelu, řekl spíš tak pro sebe, než pak dodal, Nah! Do oběda bude venku. Logan se pak zas uchecht a podíval se na tebe. Teď už se však jako neusmíval, ale měl v oku starost. Co se ti stalo Clarie? Jsi zraněná?, zeptal se tě pak a bylo jasný, že se probral až teď a nikdo mu ještě nic neřek. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan vypadal trochu jako mumie. Nebo možná jedna taková ta oživlá potvory co je dávno mrtvá ale pořád se dál hýbe a chce zabíjet a jíst lidi kolem sebe... nevzpomenu si jak se jim říkalo. Nicméně to vypadalo, že mu to na humoru příliš neubralo. Jeden musel přemýšlet o tom, kolikrát si necim podobným už musel projít... Trochu jsem se pousmála, ale ten úsměv hodně rychle zmizel, když se zeptal co se stalo mě. Sklopila jsem pohled, pramen neposlusnych vlasu, které teď vlastně nic nedrzelo mi přitom sklouzl do tvare a tak jsem je tam i ponechala. Nedokázala jsem mu odpovědět... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když se tě Logan začal ptát a ty jsi neodpovídala, tak nastalo trapný ticho. Peter, kterej stál u tý zástěny jenom přešlapoval z místa na místo. Nikdo nic neříkal. Dokonce se Peter nadechl, jako by chtěl něco říct, ale pak ztichl. Logan se na tebe díval bez mrkání. Po pár, asi dvaceti sekundách si Logan odfrkl a prokřupal krk. Hele Plecháči. Co kdybys mi přines něco z jídelny. Mělo by to bejt hodně masitý a ne lehčí než půl kila. Prostě mě překvap, zadal Logan Peterovi úkol přinýst mu jídlo. Peter jenom přikejv a pak se otočil na tebe. Můžu ti taky něco přinýst, Clare?, zeptal se tě Peter, kterej se na tebe usmál tak, až jsi pocítila horkost ve tvářích. Počkal na tvý přání a pak odešel. Logan počkal, než vypad a pak se na tý posteli posadil. Vytáh ze sebe kanylu a zved se z postele. Bylo vidět, že je to pro něho dost bolestivý. Přešel až k tvý posteli a posadil se na kraj. Dost si vydech a postel zavrzala. Clarie?, oslovil tě a pohladil tě po ruce. Víš já měl spoustu práce s tím nechat ze sebe udělat sekanou, takže mi hodně věcí uniklo, začal Logan trochu zvostra a pak dodal poněkud měkčejc, Co se tam stalo, zlato. Mě to říct můžeš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nebyla to jeho chyba, že o ničem nevěděl. Otázka ještě byla, kolik toho věděl sám Pete... nicméně Logan ho nakonec poslal pro něco k jídlu a když se zeptal mě, na okamžik jsem vzhlédla abych jej požádala jen o něco k pití. Když odešel, Logan si potom přesedl ke mě. "Já...nechala.. tomu volnou ruku.. začnu hodně nejistě. "...tomu, co se ve mě Hydra snažila probudit s tím, že mě ale přitom budou kontrolovat..." pokračuju dál aniž bych se na něj podívala. Styděla jsem se. "...nemohla jsem ale...když jsem viděla jak...jak... bylo mi všechno jedno.. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi začla mluvit, tak na tobě Logan viděl, že nejseš svá. Že tě něco trápí a tak ti dal ruku okolo ramen. A trochu si tě přitáh, aby ti poskyt útěchu. To jak se při tom napnul znamenalo, že si tím způsobil jenom bolest, ale stejně nepřestal. Logan tě dál poslouchal, ale když se ti na konec začal lámat hlas, tak tě přerušil měkým, Ššš, šš! Pak tě objal a pohladil po zádech. Netrap se tím, zlato. Jsem si víc než jistej, že jsi neudělala nic zlýho. Udělala jsi jenom to, co bylo nutný udělat, řekl Logan, kterej tě ještě nepustil. Jestli jsi se potřebovala vybrečet, tak on tu pro tebe byl a nastavoval ti svý rameno. A jestli to bylo k vůli mě, tak se tím opravdu nemusíš trápit. Budu jako rybička než bys řekla švec, dodal a pak tě teprv pustil (jestli jsi nebrečela, to by tě držel dál). Logan se na tebe usmál a starost se tam svářela se starostí. Věř nebo ne, ale vypadal jsem už i hůř, dodal a ušklíb se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se mě snažil utěšit i nadále. Z počátku to nebylo moc účinné a to ani když k tomu přidal i gesta. "Nevybavím si... nepamatuji si... jen tebe a pak jen, jen v pár okamžiků v jetu, ale ty jsou jako v mlze..." řeknu mu a až teď začnu využívat jeho gesta úplně. "...musela jsem něco udělat, nemohla jsem je nechat aby jim ublížili..." Slzy jsem nedokázala dál udržet a tak sd hrnuli po tvářích dol a pak skápli na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když se tvý slzy začly kutálet, tak si tě Logan přitáh k sobě ještě pevnějc. Rukou tě hladil po vlasech a konejšivě po zádech. Bylo to docela uklidňující, ale pořád tam toho bylo víc, takže to nepomohlo hned. Cítila jsi se v jeho obětí bezpečně a že ty události byly jenom výplodem tvý fantazie. To nic Clarie. To nic, šeptal ti zdrobnělinu tvýho jména a stále tě držel. Už nebreč, zlato. Prosím. Každá z těch tvejch slz mě bolí víc než tohle, řekl Logan a poukázal ti na zafačovanej hrudník, Mnohem víc. Logan ti ještě chvilku dával svý rameno a náruč k dispozici, ale po pár chvílích, možná několika minutách. Nebo možná i dřív, pokud jsi se odtáhla. Tak tě na konec pustil. Pohladil tě po obou tvářích a otřel ti z nich slzy. Vidíš, že to jde. A teď se usměj. S ním ti to víc sluší, řekl na konec a pousmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Slzy se sami hrnuli a já s nima nechtěla příliš bojovat. Nechala jsem je proto volně procházet a smáčeli tak Loganovo rameno. Ten se snažil mě stále utěšit. Jenže pak řekl něco co slzy napůl utnulo. ...každá z tvých slz mu ubližuje víc než rány které utrpěl... Krátce několikrát popotáhnu a rozhodnu se se slzami bojovat. Takže když mě pak od sebe trochu odtáhne, tváře mám stále mokré, stejně jako oči, ale další slzy už se nikam nehrnuli. O tváře se nakonec postaral sám. Úsměv, který mi potom věnoval jsem se pokusila vrátit, ale nebylo to bohužel více než jen drobné pozvednutí pravého koutku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se pousmála, tak se Logan ještě o něco víc usmál. Bylo vidět, že není úplně nadšenej, že nedosáh plnýho úsměvu. Ale stačilo mu to. Aspoň jako pro teď. No vidíš, jak seš hezká, dodal Logan než se ve dveřích objevil Peter s tácem plným jídla. Už se to nese. Clare pro tebe mám pomerančovej džus. A pro tebe.. vás.. tebe, Logane mám dva pořádný steaky a šťouchaný brambory s houbovou omáčkou, řekl Peter a přišel až k tvý posteli. Jednou rukou držel ten tác a druhou ti podal sklenici s džusem. Logan ti dal pusu na čelo a pak tě pomalu pustil a vzal nevrle Peterovi tác z ruky. To to trvalo!, řekl na oko naštvaně a podíval se k tobě, mrknul jedním okem, který mu zbejvalo a odešel pryč z ošetřovny. Jseš v pořádku? Máš červený oči, Clare, zeptal se tě Peter a posadil se zase na tu židli. Jestli potřebuješ ještě něco, tak si řekni, dodal Colossus s tím ruským přízvukem a usmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj pokus, chabí pokus mu splnit přání zabral jenom napůl. Notak... On má vážně o tebe starost.. Zaslouží si víc než blbej úsměv... Okřiknu se v duchu a poté Logana proste znovu obejmu, ale tentokrát né aby u něj hledala útěchu nebo plakala... bylo to vřelé obětí, kterým jsem mu chtěla dát nejvo, jak moc důležitým č... důležitou osobou pro mě vlastně je. Držela jsem jej jen chvilku, protože jsem myslela na jeho stav, který nebyl úplně ještě dobrý. Ale potom co jsem jej pouštěla, jsem mu věnovala ještě drobnou pusu na tvář. Pete se krátce na to vrátil s jídlem a pitím pro mě. Logan sice bručel když si jídlo bral, ale já se snažila o alespoň malý děkovný úsměv. Sevřela jsem skleničku a trochu jen skočila v tekutině rty a pak se i trochu napila. "To nic... Bude to už lepší..." odvětím Petovi. "...snad..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tvůj druhej pokus se setkal s větším úspěchem. Z Logana spadla jistá tíseň a napětí, když jsi ho obejmula a přitiskla se k němu vřele. Na ten moment ti ho opětoval a ještě víc se usmál, že jsi mu dala pusu na tvář. Dokonce tak moc, že obličej pak zas stáhl v bolestivý grimase. Pak ale si vzal tác od Peeta, na kterýho ještě zavrčel a s mrknutím na tebe odkulhal pryč. Peter se posadil na židli a začal na tebe mluvit. Zeptal se tě jestli seš v pořádku, protože máš zarudlí oči. A taky jestli ještě něco nepotřebuješ, protože by ti pro to rád zašel nebo to opatřil. Když jsi pak smutně odvětila, že to nic a taky že to bude v pořádku, s dodatkem "snad", tak se Peter zatvářil zase starostlivě. Přesunul se ze židle na kraj tvý postele a zase tě tak nějak vzal do náruče, aby tě utěšil. Bude to dobrý, řekl tiše, ale s tím hrubým ruským přízvukem. Kdyby sis chtěla někdy o něčem promluvit, kdykoli a o čemkoli, tak jsem tu pro tebe. Mě můžeš říct všecko a bude to u mě v bezpečí, řekl ti Peter povzbudivě a usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem ráda, že Logan vzal moje obětí takhle. Vlastně i mě se tak trochu ulevilo, rozhodně jsem se cítila o něco lépe. A pak o něco více lépe když si Pete ke mě přisedl a vzal mě opět do své náruči. Cítila jsem dobře známí pocit bezpečí i útěchy, který jsem zatím znala jen z Loganovi strany. "Není o čem se svěřovat." řeknu mu. "Ne slova ale.. já chci být v bezpečí... u tebe..." dodám ještě k tomu trochu rozpačitě, stejně tak se i na něj na okamžik podívám, než mu jeho gesto opětuji, stejně jako Logane předtím jej obejmu, vřele,mile. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když ti Peter nabíd, že se mu můžeš kdykoli a hlavně s čímkoli svěřit, tak jsi mu pověděla, že není vlastně tak nějak o čem se svěřovat. Že slova nejsou za potřebí. Spíš že chceš být v bezpečí, u něj. Zrudl poněkud ve tvářích a trochu jako znejistěl. Ale když jsi ho pak objala, tak napětí zmizelo a on tě objal. Pevně, ale příjemně. A já zase s tebou, Clare, řekl Peter a přitisk si tě k sobě na ty oceloví svaly. Cítila jsi jeho vodu po holení, která voněla opravdu krásně. Nejspíš old spice, který jsi cítila jednou v jednom obchoďáku, kde nějaký ženský dělaly předváděčku a lidi tam stříkali zdarma. Peter ti raději vzal skleničku, aby jsi ji nevylila do lůžka a položil ji na stolek vedle. Potom tě ale zase objal a zůstal u tebe. Hladil tě jemně po ruce dokud jsi znova neusnula. Probudila jsi se až po nějaký delší době. Venku už byla tma a ty jsi se cítila docela dobře a při síle. Možná trochu tě bolela hlava, ale byla jsi šťastná. Na ošetřovně jsi byla sama, ale pořád tu byla cítit ta vůně Old Spice. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem se uculila, když jsem Peta objala a on mi jej vřele opětoval. Jeho poněkud trochu větší tělesné proporce možná budily na první dojet pocit nemotornosti či né zrovna milosti, ale takhle nikoliv. Takhle, v jeho oběti jsem se cítila dobře, spokojeně, hlavně v bezpečí a to nejenom, protože to byla hora svalů. Nebylo proto divu, že se mi pomalu zavírala očka. Pete to asi vycítil a uklidil skleničku stranou, aby se nerozbila nebo nevylila, ale ani pak se ode mě nehnul. Jeho vůně mi stoupala do nosu a byla tak nějak příjemným doprovodem do říše snů. Nevím kolik času uteklo když jsem se probudila. Nevím proč, nebo kvůli čemu ale prostě jsem se probudila, trochu mi trvalo než jsem se zorientovala a v tý tmě mi došlo, že jsem vlastně ještě stále na ošetřovně, i když teď poněkud sama. I když se tu stále jeho vůně držela. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Probudila jsi se a chvilku ti to trvalo, než jsi se rozkoukala a uvědomila si, kde jsi. Usmívala jsi se, ale nevěděla jsi proč. Sice tě trochu bolela hlava, ale jinak už to bylo dobrí. Navíc jsi cítila tu známou příjemnou vůni Old Spice. A jseš si docela jistá, že je docela čerstvá. Venku už byla tma, ale Peter od tebe musel odejít ještě vcelku nedávno. Ještě chvilku jsi ležela bez hnutí v tý vyhřátý posteli a užívala si klidu, kterýho v posledních dnech nebylo zrovna moc. Pak jsi slyšela těžký kroky, který k tobě dolíhaly pootevřenejma dveřma z chodby. Myslela jsi že to bude Peet. Chtěla jsi aby to byl Peter, ale když se dveře pomalu otevřely, stála tam ta holka. Světlo z tý chodby jí osvítilo tvář. Ta už byla zase úplně v pohodě ikdyž byla předtím spálená. Co seš zač?, zeptala se tě s tvrdším, asi nejspíš taky ruským přízvukem a probodla tě lesknoucíma se rudejma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zůstala jsem ležet v posteli. Chtěla jsem zkusit znovu usnout, taky napůl doufajíc, že se mi nic špatnýho nebude zdát. Jenže jak se ukázalo, noční můra přišla sama za mnou, doslova. Kroky,.které jsem slyšela, tak nějak jsem si přála, vlastně i napůl toužila aby patřili jemu, ale patřili někomu jinému. Prudce jsem se na postely posadila, když jsem spatřila tu.. čarodějnici. "To bych se tě mohla ptát úplně stejně..." odvětím ji. "...ale někomu jako ty se svěřovat nemíním." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Odeskla jsi tý holce, že se jí s ničím nebudeš svěřovat a ona se na tebe zamračila. Pak se ale ušklíbla a řekla něco, co tě uplně odzbrojilo. Řekla jistou číselnou řadu, která se nedala s ničím splíst. Měla jsi nutkání se dotknout svýho tetování, který zakrýval dlouhej rukáv. Tvoje reakce, kterou jsi nedokázala zakrýt tě prozradila a ona se krutě usmála. Takže seš to ty!, řekla jízlivě a pak se zasmála. Posílilo tě to. Příště až se potkáme, tak tě šetřit nebudu, řekla ti uštěpačně a s krutým pousmátím odešla z ošetřovny. Její kroky se skřížily s jinejma krokama a nějakým zamumláním na chodbě. Ve dveřích se ale objevila obří postava Petera, kterej vešel do pokoje. Clare? Jseš vzhůru, řekl Peter a usmál se na tebe. Jak se cítíš? Jsi odpočinutá?, začal se Peter ptát a přišel až k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechápala jsem. Její slova, mě nechali přímo a doslova zamraženou, přimraženou na místě. Jak to ví?! Odkud to vlastně vůbec ví?! Tohle nikdo neví, nikdo kromě Logana a možná profesora neví!! Tak jak... V hlavě mi výřili myšlenky ale než jsem je stačila přinést nahlas, už se měla arogantně k odchodu. "Jo jasně, to ti tak žeru.." utrousím jejím směrem. Jenže, co tu vlastně dělala? Ona byla přece s Magnetem a znamenalo to, že teda Magneto je tady? Jak a ale proč? Vždyť profesor... Z mýho proudu myšlenek mě ale poněkud vyruší a přetrhne je příchod Peta a jeho slova. "Mno.. moc ne... Noční můra tu byla..." odvětím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Řekla jsi Peterovi, že moc odpočinutá nejseš a taky že tu byla noční můra. Zatvářil se zmateně a podíval se směrem k otevřenejm dveřím. Pak se zas podíval na tebe a přimhouřil oči. Ona tu byla za tebou? Před náma řekla, že si jde odskočit, řekl Peter, kterýmu se to nelíbilo. Nedělej si z ní starosti. Je jenom naštvaná, že jsi ji porazila. Celý odpoledne využívala svejch schopností, než si spravila obličej, vysvětlil ti Peter, kterej tě vzal za ruku. Usmál se na tebe ale pak si povzdych. Magneto se s náma vydal zpátky z Las Vegas i se svejma potomkama. Tou holkou a tím klukem, co ho Logan tak zbil. Jsou skoro celou dobu zavřený v Profesorově pracovně a rokujou tam co dál. Když se to dozvěděl Logan, tak se tam strhla mela a byl vyvedenej i stěma dvojčatama. Magneto tam je teď s profesorem sám a pořád něco řeší, vysvětlil ti Peter, kterej si nebyl zrovna jistej, co všecko si pamatuješ. Nedělej si ale už starosti. Měla by jsi něco sníst. Cítíš se na procházku do jídelny, nebo ti mám něco donýst?, zeptal se tě Peter nakonec a zas se objevil ten jeho úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete to kupodivu pochopil. A i poněkud rychle. Nicméně to, když mi řekl, že je vlastně na mě nakrknutá, protože jsem ji chtěla upálit, jako se to s čarodějnicema dělalo kdysy, mě poněkud potěšila. Ale to bylo asi tak všechno co mě z jeho slov potěšilo. Pete mi řekl prakticky to, v čem jsem měla černé okno, nebo alespoň jeho část ale ani ta se mi příliš nelíbila. Nebyla se mi prostě nijak, ani Magneto pod naší střechou, ani jeho bastardi... Vážně chytáš móresi od Logana... "Něco malého bych si asi dala... ale nechce se mi už ležet tady." odvětím Petovi. Ale asi to bude chtít jeho podporu přitom, podporu i oporu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter na tobě viděl, že se ti to moc nelíbí. Ani Magneto ani jeho děti pod stejnou střechou. Nic na to neřek, jen pokejval chápavě hlavou. Jemu se to taky zrovna nezamlouvalo. Na konec se ale téma změnilo na jídlo. Peter se tě zeptal, jestli se cejtíš na procházku do jídelny nebo ti má něco přinýst. Odvětila jsi mu, že by sis dala něco malého, ale že se ti tu už nechce ležet. Dobře teda. Půjdeme do jídelny a něco ukořistíme, řekl Peter a postavil se. Počkal, než se začneš zvedat a jestli budeš mít problémy, tak ti pomůže. Dokonce ti pak i tak nějak poskyt oporu. Než jste ale odešli, tak ti klidně nechal soukromí, aby jsi se převlíkla. Byla jsi totiž v šedých teplákách a podobně šedý košili s dlouhým rukávem. Na konec jste se vydali do jídelny. Cestou jste nepotkali žádnýho studenta. Jenom na jedný lavičce na chodbě seděl ten bělovlasej rychlík, kterej vypadal unaveně a už ne tak modrej a opuchlej jak předtím. Podíval se na vás, ale pak zas sklonil hlavu a pohrdavě si odfrk. To mu Peter oplatil stejnou mincí. V jídelně nebyla ani noha a vlastně se tam ani nesvítilo. Peter tě posadil ke stolu a zeptal se tě, co ti může z kuchyně přinýst. Pak tam zaskočil a ukuchtil ti něco podle tvýho přání, nebo to aspoň teda ohřál, a vrátil se k tobě. Položil ti talíř před tebe a popřál ti dobrou chuť. Pro sebe si přines jenom hrnek horkýho čaje a usmíval se na tebe. Je dobré vědět, že se ti chuť k jídlu vrací. Znamená to, že budeš brzo v pořádku, řekl Peter a trochu přitrouble se u toho usmál. Ruskej přízvuk zněl drsně a tebe napadlo, že kdyby se ten rozhovor vedl v jeho rodný řeči, tak by si možná vedl mnohem líp. Ale rozhodně se snažil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petovi pomoci se slézáním z postele jsem ochotně využila. Ovšem k převlékání jsem raději zůstala osamotě, i když jsem se s tím trochu měla ještě problému, ruce se mi ještě poněkud třásli Stejně i nohy nebyly zrovna nejistější, a tak jsem zneužila/využila jeho, tak, že jsem se chytla jeho paže obouma rukama a trochu jí s nima i ovinula. Když jsme potkali druhého z dvojce na chodbě, oba na sebe nereagovali příliš nadšeně, ale mě přišlo, že nemusí bejt jako oni. Tedy, aspoň tam to tak vypadalo. S tím, jak byl rychlí nás mohl vyřídit hned, ale on, tak nějak nechtěl. Spíše to vypadalo, že si z toho jen dělá prostě svoje vtípky. Nechala jsem to být a šla dál s Petem. Ten se neustále ukazoval a prokazoval jako něžný, pečující obr, což mě nutilo se pousmívat. K jídlu jsem nechtěla nic náročného ani těžkého, stačilo jenom trochu nějaké polévky. "Je to spíše zvyk z ulice... Buďto to rozchodíš nebo si pojdi sám ve stoce..." odvětím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter ti šel přihřát trochu polívky od večeře. Byla ještě docela čerstvá a rozhodně voněla dobře. A když jsi se do toho pustila, tak rozhodně i chutnala skvěle. Paní kuchařka se rozhodně vyznala. A taky navíc jsi už měla docela hlad. To se plně ukázalo až když jsi ucítila tu vůni. Přece jenom jsi bůh ví jak dlouho nic nejedla. Když jsi mu pak řekla jak to chodí na ulici, tak se mu to vůbec nelíbilo. Kroutil hlavou a tvářil se jako by jedl něco fakt hodně nechutnýho. Tady už nejsi na ulici Clare. Seš tu v bezpečí. Nikdo a nic ti tu neublíží a už se tu nebudeš muset bát o střechu nad hlavou nebo jestli seženeš něco teplýho do žaludku. My se o tebe postaráme. A já taky, řekl Peter a jen díky šeru skryl to začervenání. Peter počkal až jsi dojedla polívku a pak se tě zeptal, jestli ještě něco nechceš. Pak sklidil nádobí a vrátil se k tobě. Ještě tě nikam neved, jenom se posadil a usmál se na tebe. Co myslíš, že bude dál?, zeptal se Peter neurčitě. A nebyla jsi si moc jistá, jestli myslí to co se odstartovalo mezi váma, nebo prostě ta situace, ve který jste byli vy všichni. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro I přesto, že polévka byla výborná, nesnědla jsem ji příliš. Možná tak necelou polovinu, než se žaludek ozval, že víc už by byl špatnej nápad po tomhle probuzení a všemu tomu ostatnímu co se stalo. "Já vím Pete. Opravdu si všeho cením ani netušíš jak moc, jenom to hold ještě chvíli potrvá než se dostanu z toho všeho." odvětím mu rozpačitě. Ohledně něčeho dalšího k jídlu jsem odmítla s díky. "Já...nevím.." odvětím mu ohledně jeho poněkud nezpecifikované otázky ohledně toho, co si myslím, že asi tak bude dál... Stáhnu si přitom vlasy na jedné straně rukou za zašpičatělé ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Potom, co Peter odnesl špinavý nádobí, tak se vrátil a zeptal se tě, co si myslíš, že se bude dít dál. Trochu jsi znejistěla a neutrálně odpověděla, že nevíš. Bylo na něm vidět, že na tobě viděl, že nejseš zrovna svá. Vyložil si to ale trochu jinak, proto začal mluvit. Já jenom doufám, že se Magnetovou přítomností jsme na sebe nenakreslili terč. Jdou po něm teď všichni. Mutanti i lidi. Prostě všichni. Naštval teď každýho, s kým se setkal, řekl Peter trochu starostlivě. Bylo tak ale dost jasný, že tím předtím nemyslel váš vztah. Oh, jak sladké, ozval se nepříjemnej ale medovej hlas toho, o kom jste mluvili. Oba jste se ohlídli a ve dveřích tam stál samotnej Magneto. Byl v civilu, dobře padnutým černým obleku. Pohrdavě se na vás usmíval a zakroutil hlavou. Nenechte se rušit, řekl a odešel do kuchyně. Peter se na tebe podíval lehce zmateně a taky rozhozeně. Během patnácti sekund se znovu objevil a procházel jídelnou. Nepodíval se na vás, ale nepříjemně se culil. Mířil pryč z jídelny a pokud jste ho neoslovili nebo neprovedli něco, tak odešel. Na todlenc si nikdy nezvyknu, povzdech si Peter a zakroutil hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Já se k těm, které naštval vřele hlásím." odvětím Petovi. Ostatně nebyl taky proč uvažovat jinak. Ohrozoval nejenom me samotnou, ale i lidi, které mám více než ráda a to se příliš neodpouští. A když mluvíme o vlku... Po jeho poznámce jsem věnovala poněkud studený pohled. Culit se mohl jak chtěl, bylo mi to jedno. I to, že se promenádoval jakoby mu to snad patřilo. Když se ale vracel zpátky, pořád s tím úšklebkem, něco ve mě zahryzalo. Mohl mě snad vidět...? Zmocnil se mě nepříjemný pocit. Kdo všechno a kolik toho vlastně viděli? Tak nějak díky tomu trochu zazdím Petova slova. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Magneto vypadnul z jídelny a Peter něco řekl. Jeho slova jsi ale zazdila a s ledovým pohledem směřovaným k východu jsi přemejšlela o tom, jestli tě snad mohl vidět. Netrvalo to ale moc dlouho, protože se z chodby ozvala rána, jak se o zem roztříštil talíř. Magneto bolestivě vyheknul a ozval se Loganův hlas, A jak se ti xichtí teď ty zmrde? Hm? Ukliď to tady! Peter sebou poplašeně trhnul a vyskočil na nohy. Vypadalo to, že měl v úmyslu tam vyrazit a zjistit co se tam dělo. Ale zbytečně v jídelně se objevil Logan, kterej se culil dost spokojeně. Hej vy dva. Zabalte to už a zítra ráno v osm buďte připravený. Sejdem se tu!, řekl Logan zvostra, ale pak se podíval na tebe. Na tebe už tak vostrej nebyl. Dobře se vyspi zlato, řekl a vypadnul pryč z jídelny. Ještě šlo slyšet, jak se tiše chechtá cestou a pak jeho hlas zmizel v dáli. Peter se na tebe s pousmátím podíval a nabíd ti zas tu oporu. Doprovodil tě před tvůj pokoj, kde ti popřál dobrou noc. Lehce tě při tom objal a pak tě ještě dost nesměle políbil. Pak tě nechal za sebou zavřít dveře tvýho pokoje a on vyrazil k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Lekla jsem se, sice né tolik jako Pete, ale lekla. Naštěstí to byl jenom Logan, který vypadal už rozhodně daleko lépe než co jsem jej viděla naposled. A ani ve svých způsobech se příliš nezměnil. Trochu jsem se uculila, když bručel na všechno a všechny kolem, ale vůči mě úplně obrátil. "Stejně jsme už pomalu na odchodu." odvětím mu ještě. A taky jsme tak potom ucinili. Znovu jsem se chytla Peta, ale né tak příliš z nutnosti jako spíše z toho, že jsem chtěla a líbilo se mi být blízko u něj. On musel být podobnýho názoru, jinak by protestoval... tedy aspoň myslím... Pete mě doprovodil k pokoji, kde se znovu ukázal jako něžný a citliví obřík. Jeho obětí jsem mu vřele oplatila, stejně jako jeho nesmělé políbení. A ještě pak navíc přidala milý úsměv. Usínat ve své postely, po takové puse bylo něco jiného než ležet na ošetřovně. Usnula jsem rychle. Když jsem se probudila, zkontrolovala si čas, trochu se opláchla, učesala, sepnula vlasy do ohonu na temeni hlavy a po převlečení do pohodlného jsem se vydala do jídelny, kde mi už Pete držel místo. S úsměvem jsem mu pokynula a prvně si vzala sendvič a čaj a poté se šla posadil vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ráno bylo příjemný. Venku byla sice šedivá obloha, ale bez mráčků. Moc nefoukalo a vypadalo to jako docela krásné podzimní ráno. Při kontrole času jsi byla dost v plusu a měla jsi ještě fůru času. Trochu jsi se opláchla a to bylo ještě příjemnější. Podle všeho jsi spala přes dvacetčtyři hodin a ulevilo se ti. Potom jsi se učesala a oblíkla se do čistýho vohozu. Na konec jsi teda už vyrazila do jídelny, ve který už na tebe Peter čekal s místem vedle sebe, který ti držel. S úsměvem jsi mu pokynula a on se celej rozzářil, když tě viděl. Taky se usmál a zamával ti. Bobby s Rogue, kteří seděli u stejnýho stolu, (hold byla jídelna plná dětí a studentů no) se na něho ušklíbli a a něco řekli. Peter pak trochu splihnul a zrudnul. Můžeš se jenom domýšlet co mu fakt říkaly. Když jsi si vzala svůj sendvič s čajem a přišla k Peterovi, tak tě Bobby s Rogue pozdravili. Culili se při tom ale. Sice se jako tak nějak snažili to skrýt, ale ty jsi to poznala. A je ti dost jasný proč. Peter se totiž červenal jak rak. Ale i tak tě pozdravil. Dobré ráno, Clare. Vyspala ses dobře?, zeptal se tě a usmál se. Jídlo bylo opravdu dobré a byla jsi hladová, takže to fakt rychle zmizelo. Společná snídaně uběhla strašně rychle, protože jste jenom tak klábosili. Nikdo neprobíral to s tím Magnetem. Jediná zmínka o něm byla, že chodí s monoklem na oku, čemuž se Bobby chechtal až mu džus skoro vylít nosem. Po snídani se v jídelně objevil Logan, kterej místo Storm, která teď podle všeho kulhala o berlích, přišel pro starší studeny, aby je odvedl do profesorovy pracovny. Zvedli jste se přesně tak jak vás "vyvolal". Ty a Peter, Bobby a Rogue, a na konec i Kitty, která se tvářila mimořádně přešle. Na tebe se ani nepodívala a Petera probodávala pohledem. Logan vás odvedl do profesorovy pracovny, kde už na jedný pohovce seděl Magneto se svejma dětma po stranách. Na druhý Hank se Storm a Profesor na svým vozíčku. Bylo tu dost židlí pro vás všecky, takže jste si tak nějak posedali, jenom Logan zůstal u zdi a probodával Magneta pohledem. Na tebe se zase dívala ta holka v rudý bundě. Nebyl tam ale posměch, spíš zvědavost a možná trochu hněvu. Jsme tady tedy všichni a můžeme začít, začal s proslovem Xavier, ale Magneto ho přerušil. Dovol, Charlesi. Já jim to řeknu, řekl Magneto a profesor se na něj nemile podíval, ale nic nenamítl. Dobře, takže kde začít. Ach ano, jeden z mých agentů, kteří pro mě špiclují ve vládě, řekl Magneto a významě se usmál. Logan si odfrkl, jako by věděl o kom mluví. Magneto ho ignoroval Jak jsem již říkal, jeden z mých agentů se dozvěděl o tajném projektu, který americká vláda nedávno schválila. Jistý doktor Bolívat Trusk přišel s bojovým systémem, který by dokázal potlačit veškerou mutantskou hrozbu. Jedná se o syntetické bojovníky, zaměřené na zabíjení mutantů, pokračoval Magneto a profesor si povzdychl. První prototypy jste měli možnost vidět v Las Vegas. A kdybyste se nepletli do mejch plánů, tak by se nic z toho nestalo. Měl jsem v plánu zničit tovární komplex, kde tyto bojovníky vyráběli, ale vy jste zničili mou dílnu a zabili dobrovolníky, kteří se uvolili ke zničení klíčových částí, dodal Magneto a Logan se už nasral. Chceš kurva říct, že ti chudáci co měli v sobě zaražený hřeby a vybuchovali, byli dobrovolníci? Sračky!, křik a rozhodil rukama. Ano, odpověděla za Magneta jeho dcera a Magneto se usmál. Logane, ukáznil ho profesor a Logan si zas ofrk ale mlčel. Co navrhuješ Ericu?, zeptal se Xavier a Magneto se usmál. Bude zapotřebí infiltrovat jednu vládní základnu v podzemí, kde probíhá druhá fáze výzkumu a výroby Sentinelů, bojovníků z ocele. Musíme najít a zastavit doktora Truska a zařídit zničení celýho komplexu, řekl Magneto, ale profesor kroutil hlavou. Ne zabíjet nikoho nebudeme. Musíme doktora Truska najít, ale přesvědčit ho, řekl profesor a Magneto jenom mávnul rukou jako by mluvil kraviny. Natáh se pro šálek čaje a napil se. To je jedno. Klidně můžete mluvit, ale jestli to nevyjde, tak ho zabijeme. Každopádně to nezvládnem udělat, pokud nám nepomůže jeden mutant s infiltrací, řekl Magneto a podíval se s úšklebkem na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vzala jsem si jídlo a šla si sednout k Petpvi. Nemohli mi neujít pohledy i šuškání ostatních, stejně jako obřík,který byl rozzářený jako vánoční stromeček. Nemusela být telepat ani nic podobného aby mi nedošlo pár věcí, ale rozhodla jsem se je prostě ignorovat. "Už líp. Žádná noční můra už nepřišla. odpověděla jsem Peotovi, který to zřejmě jako jediný pochopí. Na jednu stranu jsem zase byla ráda, že neřeší co se stalo předtím. Otázka byla jestli to vůbec vědí, ale byla bych raději kdyby ne... Po jídle prisel Logan a spolu s ním jsme potom šli za profesorem. Kde nás už čekal Magneto se svou... společností. Kubovi jsem pokynula, se slušnosti, ale jí jsem věnovala jenom lehce studený pohled. Magneto se pak s profesorovím dovolením pustil do řeči. Mluvil něco o nějakým programu proti mutantům a ti roboti, na které jsme narazily byly jeho výsledkem. Ti roboti, kteří... Trochu ségru ruce v pěsti a zavodni pohled do země. Přiměje mě ho zvednout až jeho narážka, která byla určena přímo mě. "Se zabíjením pomáhat nebudu. odvětím mu podobně studeně, jako jsem se podívala předtím na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se Peterovi zmínila, že žádná noční můra už nedorazila, tak se na tebe zářivě usmál. Bylo teda dost jasný, že to fakt pochopil. Bylo to příjemný si takhle s někým rozumět. Nutilo tě to cítit tu fajn jistotu bezbečí a že se za tebe někdo opravdu postaví až budeš potřebovat. S Loganem jsi cítila něco podobnýho, ale přesto to bylo rozdílný. Pak jste se přesunuli do profesorovy pracovny, kde porada započala. Ten bělouš si sice tvýho kývnutí všiml, ale neoplatil ti ho. Pořád byl nasranej na tvýho ochránce opírajícího se o zeď. Ještě teď ho očividně bolela drška. Po tom, co jste si vyslechli Magneta a jeho plán, se na tebe tak nějak všichni zadívali. Jenom Logan se na tebe nedíval. Čuměl dolů a mumlal si něco pod nosem. Nebyl zrovna nadšenej, že tě chce Magneto využít pro svý plány. A po tvý odpovědi se i uchecht. Magnetovy děti se na tebe zamračily, protože se nestávalo, aby ho měl někdo tak na háku jako ty a Logan. Teď jsi si vzpoměla na tu skutečnost, že má magneto na obličeji monokla a nedalo ti to se nepodívat. Na první pohled jsi si ničeho nevšimla, ale pak sis uvědomila, že má na sobě makeup. Nechtěl se asi promenádovat s monoklem od Logana, protože by ho nebrali moc vážně. Je to příliš riskantní. Ale Eric má pravdu v jedné věci. S doktorem Truskem si musíme pohovořit. Nechci, aby někdo ještě přišel k úhoně proto ho musíme dopravit bezpečně sem na toto místo. Když uvidí, jak dokážeme žít v míru s okolním světem, možná ho pak snadněji přesvědčíme o vážnosti jeho činů, nadnesl Profesor a podíval se zvídavě na tebe. Bylo tak nějak jasný, že celej plán vlastně stál a umíral na tobě. JESTLI!, vstoupil do toho Logan zvostra, a pokračoval stejně vostře i dál, ikdyž už ne tak nahlas, Jestli do toho Clare půjde, tak to budem mít celý v režii my a ty do toho kecat nebudeš! Tobě se prostě věřit nedá a dokázals to už tolikrát, že bych ti tu teď nejradši udělal dalšího monokla a nakrájel tě do polívky, ty hajzle jeden. Ostatní zmlkli jak opaření, ale Magneto se nenechal vyvíst z míry. Jeho děti ale byli trochu jinýho ražení jako. Bělouš se postavil a zatnul pěsti, jako by zvažoval, že Loganovi půjde nakopat prdel. Dobře ale věděl, jak to dopadlo minule. Ta holka se na něho podívala a oči jí zas rudě plály. Cítila jsi jak se shromažďuje ta její energie. Klid Wando. Uklidni se Pietro. Wolverine je už prostě takoví. Neomalená huba, která jen štěká. Nicméně s tím souhlasím. A netrvám ani přímo na účasti na tý misi. Pošlu s váma třeba tady Wandu nebo Pietra, řekl Magneto nevyvedenej z míry a poukázal na svý děti, který sice neradi ale sedly si. S takovou reakcí Logan nečekal. Už se těšil, že jim nakope prdele, ale tohle ho sklamalo. Takže se zase radši opřel a podíval se na tebe. Pokrčil ramenama a nechal to na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu zaprotestuju nad tím, že jemu prostě nebudu pomáhat v zabíjení. Když se však do toho vloží i profesor, je mi tak trochu jasné, že asi nebudu mít příliš navýběr, ale alespoň to nebude nic podlého. To už však začal Logan vrčet a mě bylo pomalu jasný, od koho je ten blbě zakrytej moncl. Když to vypadalo, že se schýlí snad k bitvě přímo teď a tady v profesorově pracovně, trochu rezignovaně jsem povzdechla. "Fajn, pomůžu." řeknu nakonec, potom co se přestanou štěkat. "Ale budeš si je držet na řetězu..." poukážu na jeho dvojčata. "...hlavně ji... nebo čarodějnici upálím jednou pro vždy, že jí ani blbě napatlanej make up nepomůže..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Magneto se pousmál, když jsi na konec svolila, že jako teda tak nějak pomůžeš. Pak ale jeho usměv nakonec zakolisal, když jsi si začala diktovat podmínky. Hlavně, že si je bude muset držet na řetězu, nebo tu čarodějku spálíš jednou pro vždy a ani blbě napatlanej makeup ji nepomůže. Já makeup nenosím, krávo, řekla ti Wanda uštěpačně a oči ji zahořely rudou září. Klid Wando, řekl Magneto a Wanda se přestala na venek vztekat. Opřela se do pohovky a dal tě probodávala pohledem. Dobře, řekl profesor a povzdychl si. Nebudeme věci uspěchávat. Akci spustíme až zítra, aby všichni nabrali sílu, prohlásil profesor a podíval se na Logana. Pokud nic jiného nemáte, tak můžete odejít mládeži, dodal profesor a ostatní se začli zvedat. Logan, Storm, Hank, Magneto a Profesor tu zůstali, ale ostatní se začli trousit ven. Logan na tebe jenom kejvnul a začal něco šeptat Hankovi. Před pracovnou tě ale zastavila Wanda. Co máš sakra za problém? Chceš jít ven a vyřešit to jednou pro vždy?, vyhoukla na tebe Wanda, ale Pietro ji chytil za ramena, jinak by k tobě asi přišla a možná se na tebe vrhla. To za to nestojí, sklonil se Peter a zašeptal ti do ucha. Při tom ti ale lehce položil ruce na tvý ramena. Kdyby náhodou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Magneto vypadal po mým souhlasu docela potěšeně. Tedy do doby, než jsem se utrhla na jeho holčinu, která se pošlete utrhla na mě. Pokrčila jsem jen rameny. "Dobrý vědět, protože né, že by ti zrovna nějak pomohl..." utrousím potom. Její reakce mě nijak nepřekvapuje, ostatně jaký tatínek, takové i děti, není se čemu divit. Rozhodli se tedy a pomalu jsme tedy.začali vyklízet pracovnu. Ovšem ona se do mě pustila pak před ní venku. Dokonce tak, že jí ten její brácha musel držet. "Já žádnej problém nemám, to ty sis to posrala tím, že si ublížila jemu." odvětím s celkem nedivím hlasem. Narozdíl od ní jsem byla celkem vklidu a Petovi vedle jsem věnovala jenom letní pohled. "Ale jestli nutně potřebuješ ven, můžu tě poslat za vaším chlupatým kámošem třeba do poušte.." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jste si s Wandou vjely do vlasů, tak se okolo vás shlukli ostatní. Bobby s Rogue se na tebe dívaly poněkud jinak než do teď. Jejich pohledy jako by říkaly, že s tebou by si fakt nechcou nic začínat nebo tě prostě naštvat. Pak když jsi jí setřela, že si to posrala když ublížila Peterovi, tak jí oči vyloženě změnily barvu na rudou a zářily. Energie z ní sálala a byla už vidět i pouhým okem. Bělouš ji chytil pevnějc za ramena a zašeptal ji něco do ucha. To ji trochu uklidnilo a rozvířená energie se začla vytrácet. Pak jí ale oči zahořely protože jsi dodala to svý že ji klidně pošleš za chlupatým přítelem do pouště. Mrcho!, křikla na tebe a odstrčila bratra stranou. Naštvaně pak odkráčela pryč. Tys ji to teda dala!, řekla Rogue a poplácala tě rukou v rukavici po rameni. Peter tě pustil a pousmál se na tebe. Bylo to napůl vděčný a napůl opravdu potěšený. Co máte v plánu lidi?, zeptal se vás Bobby potom a oba s Rogue čekali na vaše reakce. Peter byl zas rudej a nějak se neměl k odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Čarodějnice byls naštvaná a to hodně. Cítila jsem to zní, tedy né z ní, ale z její energie, která na mě pořád působila familiárně. Nicméně zatímco ona supěla, já jí sledovala s možná až příliš ledovým klidem. Neuhnula jsem pohledem ani o píď, ani když její duhovky měnili barvu. Říkám stále, že život na ulici člověka naučí... tohle, tohle fakt nic nebylo. Jenom blbí kočkování. Nejsem výbušná jako Logan, ale nenechám si šlapat po sobě nebo lidech na kterých mi záleží. Čarodějnice to nakonec vzdá a nasupěle odkráčí pryč. "Měl by sis na ní pořídit vodítko než někoho pokouše." utrousím k jejímu bratrovi, který viditelně pobral více rozumu než ona. Trochu si pak povzdechnu. "Netuším... Ale jestli máte něco v plánu vy, klidně se přidáme." odvětím a podívám se na Peta, který zřejmě asi nebude se mnou moc nesouhlasit. Měla jsem pocit, že odkýve možná vše pokud se k tomu přidám taky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pietro na urážky svý sestry zareagoval ledovým pohledem, kterým tě nenávistně probodl. Pak se rychle vypravil za sestrou, která nasraně kráčela pryč. Bobby s Rogue se k vám přidali a poctili tě slovama chvály. Teda tak nějak jako, protože tě povzbudili v tom, jak jsi to Wandě natřela. Bobby se pak ještě zeptal, co máte v plánu. Odpověděla jsi jim, že netušíš, ale jestli maj něco v plánu, tak že se jako přidáte. Nevím. Sednem do společenky a pokecáme?, navrh Bobby a pokrčil ramenama. Rogue proti tomu nebyla, ale Peter zakroutil hlavou. Venku je jeden z posledních ještě ucházejících dní. Pojďme si sednout ještě ven. Povídat si můžeme i tam, navrhl Peete svým ruským přízvukem, kterej zněl neobvykle tvrdě a lámaně. Bobby s Rogue to odsouhlasili a vy jste šli ven. Nebylo tam až taková zima. Na to, že byl podzim bylo venku ještě docela teplo. Prošli jste park, ale moc jste nemluvili. Jen tu a tam něco. Prošli jste park až na druhou stranu, kde byla u lesíku ta louka, kde Peter házel těmi kamenými kvádry. Co třeba tady?, zeptal se Bobby, ale jako na odpověď až tak moc nečekal. Spíš si kecnul na zadek do trávy a Rogue k němu. Rogue si sedla před něj tak, aby se mu opřela o hrudník a on ji objak zezadu okolo jejích paží. Peter jenom pokrčil ramenama, protože to nebylo špatný místo a sedl si kus od nich do trávy. Ostatní počkali až se taky posadíš a pak začal Bobby mluvit. Hele určitě to vidíte taky, ale Magneto něco chystá. Naposled když jsme Magnetovi uvěřili, tak se pomocí druhýho Cerebra snažil zničit všechny lidi. Já říkám, že mu nevěřím. Má něco za lubem, řekl Bobby, kterýmu se to ani za mák nelíbilo. Rogue ale taky ne a tak přikejvla. Mě se to taky nelíbí. A ty dvojčata.. z těch mě mrazí. Profesor říkal, že ta holka je fakt nebezpečná. Jenom prej ještě neobjevila svůj potenciál, řekl Peter a zakroutil hlavou. Co si myslíš ty? Jakej z toho máš pocit Clare?, zeptal se tě Peter a podíval se na tebe. Stejně jako oba zbejvající přítomní. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete to vymyslel trochu jinak a vydali jsme se tedy ven. Sice jsme cestou moc nemluvily, ale mě to nevadilo. Nějak jsem nemohla skousnout to, že mě chválili za to, že jsem byla na ní hnusná. Došli jsme na místo, který si jim zdálo fajn. Bobby s Rogue si sedli po svém, zatímco já si sedle jenom vedle Peta. Začal se mimo jiné probírat Magneto a ta holka. Až nakonec chtěli znát můj názor. "Nevím..." odbydu je prve suše. "Nevím co si o tom myslet. Mám ale pocit, že mě bude chtít do svých plánů... co jsme se vrátili, dívá se na mě strašně divně..." reknu a utrhnu pá stébel trávy, která začnu v rukou žmudlat. "A co se týče jí, z tý strach fakt nemám... Je to divný, ale jsem jí dost podobná v tom co dokážu...a navíc... asi by jste měli vědět, že nedokážu rozeznat barvy jako vy. Vím, že tráva je zelená jenom, protože se to říká, jinak má pro mě svět spíše nafialověný odstín... Některý věci, jako třeba moje vlastní energie mají přitom zvláštní stříbrnou příměs nebo tady Pete, když se změní, vidím ho, jakoby jej tvořili tisíce a tisíce diamantů..." řeknu a na okamžik se na něj podívám s lehkým úculem. "Jenže u ní... U ní vidí její enerigii červeně. Nevím co to znamená, ani proč jí dokážu vycítit i nadálku... A ta nevědomost mě děsí..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ostatní jsou zakaboněný jak nebe nad Las Vegas, když začneš mluvit o Magnetovi a že nevíš co si o něm máš jako přesně myslet. To že se na tebe strašně divně dívá bral nejhůř Peter, kterej se se kous do rtu. Neboj se. Dokud budeš s někým z nás, tak tě ochráníme, řekl Peter a položil svou ruku na tu tvou. Jseš si ale jistá, že tím chtěl říct, že tě ochrání právě on. Jenom prostě byl nesmělej a před Bobbym s Rogue se ještě asi nechtěl odhalit no. Pak jsi začla mluvit o tý Wandě a o tom, že z ní nemáš strach, protože jseš jí dost podobná v tom co umíš. Peter ale trochu zavrtěl hlavou. Právě proto, že jste si co se týká schopností trochu podobný, bys ji neměla podceňovat. Slyšel jsem od Storm a Hanka, co jsi předvedla tam ve Vegas. Jestli dokáže aspoň polovic toho co ty, tak bysme ji rozhodně podceňovat neměly, řekl Peter smířlivějc. Nechtěl aby jsi to brala jako útok, spíš jako poklonu tvým schopnostem. Na konec jsi se jim zmínila o svým vnímání světa a že nerozeznáváš barvy jako takoví. Že vlastně tak nějak vidíš svět jen v různejch odstínech fialový. Při zmínce o Peetovi a tom, že když se promění tak ho vidíš zářit jako by byl tvořenej z tisíců diamantů, se právě Peet pousměje a trochu ti stiskne ruku, kterou měl do teď položenou na tvý ruce. To je zajímavý, zhodnotí to Rogue zamyšleně, ale při pohledu na vaše ruce se trochu pousměje a zamyšlení zmizí. Dodala jsi navíc, že energii tý holky cítíš na dálku a vidíš ji červeně. Ale k tomu měl co říct zase Bobby. Možná že je vaše mut.. vaše vyjmečnost tak nějak jako podobná. Možná na stejným principu. Není to nemožný. Občas se najdou dva mutanti, kteří mají dost podobný schopnosti. Třeba právě Logan a ten, kterýho jsme chytali v tom sněhu. Victor! Jo ten. Jsou si dost podobní. Oba maj regeneraci a drápy. Sice ty drápy jsou dost jiný, ale podobnost tam jako je, řekl Bobby zaníceněm než pak dodal, Takže možná právě proto ji cítíš. Její schopnost možná manipuluje se stejnou, nebo podobnou energií jako ty. Jenom ji trochu jinak spracovává. Rogue se pousmála a Peter lehce přikejv. Možná by sis o tom měla promluvit s Profesorem. On by ti to určitě líp vysvětlil, řekl na konec Peter, kterej se usmíval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Věnovala jsem Petovi vděčný pousmátí, když mě chytl za ruku a u toho řekl, že mě tu všichni ochrání. Bylo mi jasné, že to myslel hlavně na sebe, je to prostě něžný stydlín. Když se pak začne ale mluvit o tý holce a o tom, co mě viděli dělat Storm a Hank ve Vegas, nebylo mi z toho moc dobře. Útroby se mi poněkud ztáhli. "Lidi udělejte mi laskavost... nemluvte přede mnou o tom co se... stalo... ve Vegas... prosím. Vám to možná přijde zajímavý ale pro mě to byla spíše noční můra..." řeknu a přitáhnu si nohy pod bradu, které lehce obejmu volnou rukou, protože tu druhou mi stále poněkud svíral Pete. Ten se ale ukázal zase jako něžná duše, když jsem se svěřila s tím, jak vlastně vidím svět. V tuhle chvíly jsem byla vděčná za to, že tu byl. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi ostatní tak nějak požádala, aby před tebou už jako neprobírali co se stalo v Las Vegas, tak si vyměnily pohledy. Pak ale Bobby přikejv a Rogue se nejistě pousmála a řekla, že s tím nemá jako problém. Peter pustil tvou ruku a přised si k tobě blíž, aby ti mohl dát ruku okolo ramen a vzal si tě tak jakoby pod křídlo. Chtěl ti dát na jevo, že je tu s tebou. Pokud si to přeješ, tak o tom nebudeme mluvit, řekl Peet a přitlačil si tě k sobě. Hned jsi zas cítila to bezpečí. Dokonce i Rogue se trochu předklonila a položila ti ruku na nohu těsně nad kotník, aby ti taky dala vědět, že tu je pro tebe. Bylo to ale jen na moment, než jí zase sundala a pak se opřela zpatky o Bobbyho. Clare?, zeptala se Rogue a počkala než začneš poslouchat. Je jasný, že úspěch tý mise začíná a končí u tebe. Takže budeš mít poslední slovo co se týká členů. Koho sebou kromě Logana vezmeš? Myslím, že Profesor na tví slovo dá, nadhodila Rogue a ostatní docela zpozorněli. I Peter se napnul a podíval se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Neměli s mou žádostí příliš problém. Dokonce i Pete schodil stydlivku trochu stranou a vzal mě okolo ramen pod svou ochranné křídlo. V jeho případě spis decepsi. Nicméně byla jsem mu za to gesto vděčná a rak jsem si trochu na ně hlavu položila a pritiskla se i přitom více k němu. "Díky. Cením si toho." řeknu jim poněkud vděčně. Nicméně Rogue pak začala s trochu jiným, taky né zrovna příjemným tématem, ale rozhodně né tak bodavím jako bylo Vegas. Trochu jsem si povzdechla a trochu i nadzvedla hlavu, však z Petovi blízkosti jsem se nemínila hnout ani o píď. " Busem žádný vůdce, ani hrdina nebo diktátor... Vím jak... Dopadl náš poslední pokus ohledně toho skladiště... Proto je mi to vlekem jedno. Nikoho so ničeho nechci nutit. Pocjopóm ale i když někdo dá ruce pryč... což bych nejraději sama udělala..." povzdechnu a přeletím po nich pohledem. "...takže to vidím demokraticky, kdo bude chtít jít prostě." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi ostatním poděkovala, že to dál nebudou řešit, tak ti věnovali svý úsměvy. Bylo to pro ně samozřejmost, že se prostě na tvý prosby nevykašlali. Tohle se ti snad ještě nikdy u někoho nestalo. Tihle lidi ti byli rodinou, ale i pravými přáteli. A v případě objímajícího obříka možná i něco víc. Pak se začlo řešit téma, koho bys tak s sebou vzala na misi a ty jsi rozhodla, že to vemeš demokraticky. Prostě jako kdo bude chtít, ten se může přidat. Po tom jako by Rogue ožila a napřímila se. Bobby se zamračil. Už jsme to probírali Rogue. Nelíbí se mi to, neměla by jsi chodit, řekl Bobby a pro změnu se zamračila Rogue. Jo a vzpomínám si, že jsi tehdy tu hádku nevyhrál!, řekla zvostra Rogue, která odstrčila jeho ruce, kterejma ji Bobby objímal. No no no! Stejně do toho bude mít co říkat i Logan, Storm a Profesor. Nechme tu volbu na nich. Je to zatím zbytečný řešit, vstoupil do toho Peete, kterej se zachoval jako ten rozumnej. Bobby, kterej nechtěl bejt za špatnýho, jenom přikejv, ale Rogue se naštvala a založila si ruce na prsou. Je ale jasná jedna věc. Magneto si určitě vyřve, aby s náma šla minimálně ta holka. Musíme si na ni dávat pozor. Kdokoli kdo půjde na misi, si musíme dávat dobrej pozor. Magneto je šmejd, kterej má určitě nějakej vedlejší úmysl. A ona bude hrát svoji roli, kterou ji Magneto dal, řekl na konec Bobby, kterej se zdál zamyšlenej. Hlavně by jsi si měla dávat na ni pozor ty, Clare. Ta hádka nebyla zrovna nejlepší nápad, dodal potom Bobby, ale Rogue se začala usmívat a už nevypadala naštvaně. Začínáš mi připomínat Logana. Nikdo se k Magnetovi nebo jeho dětem neodvážil chovat, jako vy dva, řekla a ušklíbla se. Co od ní vlastně můžeme čekat?, zeptal se po nějaký době Peter, kterej se zdál zamyšlenej. Ale při jeho velikosti vypadal jako dobromyslnej obřík, kterýmu se něco nezdá. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Moje dobře míněná slova, snad, však způsobila menši rozepři mezi těma dvěma. "Pete má pravdu vy dva." zástavu se ho. " Je zbytečný se teď kvůli tomu hádat, jak jsem řekla, nejsem žádný vůdce nebo hrdina. Profesor si to stejně rozhodne nakonec sám." snažím se situaci uklidnit, nějak. Boby pak pomalu přesměruje téma trochu jiným směrem. "Wanda... prý se tak jmenuje, ale čarodějnice mi jde k ní líp... utrousím. "Hádka? Když jsem ji našla, tak dělala bůh ví co s plešounem a do toho potom zranila Peta, že nemohl ani pokračovat dal...nenazvala bych to zrovna hádkou..." odvětím a uhnu trochu naštvaně pohledem dostrany, nechtíc se ani o píď pohnout od svého stydlína. "Jo... Asi jsem něco od něj pochytila." řeknu trochu rozpačitě. " Jediný co vím je, že dokáže hýbat s věcma jako já, stejně tak i onu enegii užívat pro néjaké střeli či vývoje.." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ten hádající se pár se přestal hádat, když jste jim s Peterem promluvily do duše. Máte pravdu, řekla Rogue, ale na Bobbyho se pořád ještě trochu zlobila. Pak se ale debata nasměrovala na Wandu. Nikdo si její jméno nepamatoval, ale ty jsi je poučila. Dodala jsi ale tak nějak, že k ní ta "čarodějnice" sedí líp. Rogue se uculila a trochu jako zakroutila hlavou. Já myslím, že měl Bobby na mysli prostě jenom tu slovní rozepři před pracovnou. Jestli s náma opravdu půjde, tak by nebylo dobrí kdyby tě z ničeho nic prostě jako napadla, řekl Peter smířlivějc a trochu se tak nějak pousmál. Oba to mysleli dobře. Rogue se uchechtla a poukázala na to, že se pořád víc podobáš Loganovi. Ty jsi rozpačitě odvětila, že jsi od něho pár věcí asi pochytila. Víc než pár, řekla škádlivě, ale usmála se. Na konec jsi ale stočila téma zpátky k původní otázce. Odpověděla jsi, co víš o tý Wandě a ostatní se zamysleli. To je dost nebezpečný. Je to jako časovaná bomba, řekl Bobby. Musíme bejt prostě pořád ve střehu, uzavřel to Peete, kterej se trochu zatřás. Nevíš přesně proč, ale během pár vteřin to pochopíš. Přímo na nos ti dopadla dešťová kapka. Ano fakt začínalo pomalu pršet. Pojďme zpátky, navrhla Rogue a všichni jste se sebrali ze země, abyste zamířili zpátky ke škole. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem se ještě uculila, když Rogue dodala poznámku o tom, že toho je víc než pár věcí, co jsem pochytila od Logana. Ovšem ten úsměv mi rychle zmrzne na tváři když přejdou dál. Časovaná bomba... To si můžeme rovnou podat ruce.... Jestli jsem takhle vyletěla kvůli Loganovi... udělají-li něco Petovi, nevím jak to dopadne... Raději jsem to nekomentovala jenom tak nějak zamručela 'hmm' a nechala raději být. Trochu jsem se pak lekla, když se Pete ošil, ale než jsem se stihla zeptat kvůli čemu, poznala jsem to sama. "Toliko k hezkému dni... zamručím si pro sebe a protože nechci promoknout, zvedák se jako ostatní a stejně tak se i vydávám zpátky ke škole spolu s nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tvý poznámce, že toliko ke krásnýmu dni, Peter pokrčil ramenama. Podzim nezastavíš. Ale do teď to byl krásnej den, řekl a zvedl se jako vy všichni ostatní. Spolu jste se pak vydali zpátky do školy. Zatím nepršelo tak vydatně, aby někdo byť jako jenom pomyslel na to, že tě požádá o tvorbu portálu. A když tě pak Peter trochu nesmělejc a s ruměncem ve tváři vzal i za ruku, tak už to každej úplně smet z povruch zemskýho. Nikdo neměl to srdce vás tak nějak o tudle chvilku připravit. Proto když ke konci vaší cesty to z pokapávání přešlo do deště, tak se všichni jenom rozběhli. Nezmokli jste moc, jen vám trochu zvlhly vlasy a to uschne během pár minut v suchu. Když jste se na konec dostali dovnitř, tak jste ve vstupní hale viděli Magnetova syna Pietra, kterej se opíral o zeď a obtěžoval nějakou blonďatou studentku. Přišel k němu Gabe, ten kterej se svejma elektrickejma výbojema při tréninzích moc neexceloval. Gabe se do něho naštvaně pustil, ale Peter je okřikl autoritativním hlasem. HEJ!, křikl a oba chlapci se na něho podívali. Gabe naštvaně chtěl píchnout prstem Pietra do prsou, ale ten mávl rukou a otráveně odešel. Ty dvojčata nám byl čert dlužnej. Stejně jako ty další z Bratrstva, co je profesor ubytoval v tělocvičně. Myslím, že některý z nich s náma budou chtít poslat na misi, takže si budem muset dávat pozor na každým kroku, řekl Peter když se Pietro ztratil v chodbě. Mám z toho špatnej pocit. Magneto prej teď přitvrdil oproti předchozím výstřelkům. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby je sebou vzal jenom jako živí štíty, řekl Bobby ale netvářil se zrovna nadšenej. Samotnýmu se ta myšlenka nelíbila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Počasí nám poněkud zkazilo den, ale vlastně tak nějak jenom napůl. Z větší části ho ale vylepšil Pete, který pozvolna ztrácel svůj status stydlína, když jsem po cítila jak mi chytl ruku, tou svou. Jeho stisk jsem mu oplatila a ještě přidala trochu úsměvu. Dorazily jsme do školy, vlastně jenom tak lehce orosení. Nic více modrého, než vlasy jsem neměla, ale ty oschnou během chvilky. Co ovšem jenom tak neoschne je nevraživost vůči Magneotvím dvojčatům. Prozatím jsem si myslela, že on bude z těch dvouch možná rozumnější... zatím ale nevím. "Zkusit to může, ale já je tam nechci. řeknu. Věděla jsem, že tohle teď bude stát hlavně na mě. "Jediný, koho bude schopná nějak brát jsou dvojčata, víc tam jeho blbečků nechci.... I tak ti dva budou víc než dost... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tak to ti klidně odkejvám, řekl Peter po tom, co jsi prohlásila, že tam další z těch Magnetovejch lidí nechceš. Možná tak maximálně ty dvojčata a už to bude až až. Radši bych tam měl jen naše lidi, ale Storm s Beastem jsou zraněný. Hank je možná dostatečně v pořádku, ale pochybuju, že ho Profesor pustí. Prostě nemáme dostatečnou sílu, řekl Bobby, kterýho Rogue zatáhla za rukáv. Lidi, my jdem do jídelny. Mám chuť na horkej čaj, řekl a dala Bobbymu jasný znamení, že vás má už nechat o samotě. Jo.. tak zatím. Kdyby náhodou, tak víte kde jsme, pochopil Bobby a vydal se s Rogue s rukou okolo ramen směrem k jídelně. Peter se na tebe pak podíval a trochu rozpačitě se jako pousmál. A co my? Co budem dělat?, zeptal se Peter, kterýho zrovna moc možností nenapadalo. On by nejradši byl někde venku, kde by moh podnikat ledas co, ale takhle zavřenej vevnitř ho moc věcí nenapadalo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem ráda, že sdílí můj názor l tom, že ty dva budou více než dost. A jestli se ona bude pořád chovat jako to předvedla doteď, asi nebudu zrovna milý člověk. Co sd zbytku názoru Bobbyho týče, viděla jsem to tak nějak podobně. Storm asi nepustí a nemůže moc nikam a náš milý chlupatý přítel...to netuším. Trochu mě pak z myšlenek vytrhne Rogue, která má na mysli trochu jiné plány s Bobbym, neměla jsem jí to za zlé. A tak jsem jí to s úsměvem odkývala a při jejich odchodu jsem jim ještě prstíky zamávala. "Hmmm." [/] Perová otázka mě donutila se trochu na okamžik zamyslet. "Mno... Uvnitř netuším co dělat a venku, venku se to netváří, že by se tomu chtělo přestat v dohledný době. Aleé..." řeknu a otočím se čelem k němu, abych se mu mohla dívat do tváře. "Máš štěstí, že znáš jednu úžasnou osůbku, která tě může vzít někam jinak, kde to může být lepší a pak zase zpátky bez příplatků za první třídu a zavazadlo." řeknu s drobným úsměvem ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když Rogue s Bobbym odešli směrem k jídelně, tak jsi se na Petera otočila a s úsměvem jsi mu naznačila, že sice nevíš jak se zabavit tady uvnitř a venku prší, ale taky že má neskutečný štěstí, že zná jednu osůbku, která vás dokáže dostat kdekoliv během mrknutí oka. Peter se ze startu tvářil nechápavě, pak mu to ale doteklo a úsměv se mu postupně rozšiřoval. To zní docela dobře, Clare, řekl a odhalil zubatej úsměv. Tak široce se ještě předtím fakt jako neusmál. A kam.. jako kam by jsi tak chtěla jít?, zeptal se Peter trochu kostrbatějc a zamyslel se. Nejspíš hledal ty správný slova, jak se zeptat. Znáš nějaké místo, kde by jsi chtěla jít? Který by jsi chtěla navštívit nebo prostě nějakí místo, který máš ráda?, zeptal se Peete, kterej u toho vraštil obočí. Jeho angličtina je sice dobrá, ale občas se u toho trochu zapotí. Jeho tvrdej ruskej přízvuk je jasným důkazem, že mu ty slova až tak z pusy nesplývaj. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pousmála jsem se, když Pete začal trochu komolit. "Je...tu pár míst, které jsem viděla a chtěl bych se vidět i na vlastní oči.. ideálně s někým." řeknu mu a trochu se u toho začervenám. Poté potnutím prstu udělám průchod vedle nás. Chytnu jej za ruku, kterou napůl zatáhnu k průchodu s úsměvem ve tváři. "Není se čeho bát." pokusímse jej ubezpečit a skoro jsem už cítila slanou vodu a přímořský vánek, který šel skrz průchod. Pokud mě Pete následuje, když projde, uvidí azurově modré, čisté moře, s jemnou písečnou pláží kam jen oko dohlédlo a přilehnout lagunkou s kameny. Jediný náznak lidské činnosti v dosahu, byla opuštěná chajda s lehce rozpadlém stavu, kteoru skoro už pohltila příroda kolem. Jediné co šlo slyšet bylo šumění moře, zpěv přímořských ptáků a přírody kolem. Zobrazit SPOILER Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se tak nějak jako přiznala, že je tu pár míst, který jsi někde viděla a který by jsi ráda viděla i na vlastní oči, nejlíp teda s někým a ještě jsi se u toho trochu začervenala, tak se Peete usmál. Bez Bobbyho a Rogue z něho spadla většina tý nesmělosti. Tak mě veď Clare, řekl s tím samým úsměvem a nechal tě, aby jsi vytvořila portál a zatáhla ho dovnitř. Ovál vás svěží přímořskej vzduch, který byl jako pohlazení. Bylo tu příjemně a jediný co jste slyšeli bylo šumění moře a vln. Peter byl z tohopohledu uchvácenej. To je.. to je nádhera Clare. Opravdu, řekl a vzal tě za ruku. Přišel k tobě blíž a zahleděl se ti do očí. Pořád mě víc a víc udivuješ. Ostatní nemaj ponětí, jak skvělá vlastně jsi, řekl a pak se k tobě pomalu sklonil, aby tě políbil. Pokud jsi neucukla a dovolila mu to, tak tě políbil a po polibku navrhl menší procházku po tý písčitý pláži. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Sotva se naš boty dotknuli písčité pláže, zavřela jsem průchod za námi. Ve tváři jsem cítila přímořský vánek, který hladil tak jedně a ucítila slanou vodu, slyšela její šumění a dorážení vlnek na písčitý břeh. Slunce příjemně hřálo a já na moment slastně zavřela oči aby si to tu mohla lépe vychutnat. Přiměje je otevřít až potom po několika okamžicích Pete, který bmístem stejně nadšený a viditelně uchvácený, jako já. Složil mi komplimenty, které mě přiměli se zašervenat. Nicméně potom to vylepšil o polibek, který jsem mu vřele opětovala. A procházka po pláži potom zla taky dobře, akorát jsem si prve sundala boty, abych v nich neměla písek a abych ten písek mohla cítit pod nohama. Nesla jsem je potom s sebou v jedné ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se začla červenat po Peetovejch komplimentech, tak se k tobě sklonil a lehce tě políbil. Vlastně jste se tak nějak políbili navzájem. Byla to docela kouzelná chvilka, která ale po nějaký době skončila. Nebylo to ale konec všeho, protože Peter navrhl menší procházku po tý písčitý pláži. Ty jsi si sundala svý boty, který sis vzala do jedný ruky. Peter si je sundal hned po tobě. Vypadal, že to má stejně už v plánu a že není na pláži poprvý. Peter si svý boty odložil ale stranou s jasným úmyslem se sem ještě vrátit. Pak tě vzal za volnou ruku a lehce ji stiskl. Potom jste se vydali jako ruku v ruce podél pláže. Sluneční paprsky vás hladily po tvářích stejně jako vlahý vánek. Užívali jste si společnou chvilku a Peter vás ale potom nasměroval do míst, kde vlnky útočily na písčitej břeh, abyste si svlažily nohy. Voda byla příjemně teplá ale osvěžující. Krásný místo, nádherné počasí a úžasná společnost, řekl Peter a usmál se na tebe. To místo, ta situace a tvá přítomnost na něho měly báječnej dopad. Napětí posledních dnech na něm byly vidět, ale nevšimla sis toho, dokud jste nepřišly sem, kde to z něho všecko spadlo. Dokonce se usmíval a nebylo tam vidět, že by byl nějak unavenej jako tomu bylo jako do teď. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Písek býl jemný, možná trochu víc horký ale dalo se to skousnout. Pete pojal stejný nápad ohledně bot. Ty svoje jsem nakonec nechala vedle těch jeho a poté co mě chytl za ruku, jsme se vydali podél pláže. Bylo to fakt příjemný. Nikdy jsem nezažila nic podobného ale užívala jsem si to naplno. A evidentně jsem v tom nebyla sama. Pete zamířil k vodě. Zandala jsem si ne poslušný vlas za zašpičatělé ucho a následovala jej. Trochu jsem si vyhrnula nohavice a potom lehce prstíky u nohy okusila nohu. Byla příjemná, takže jsem zamířila pár kroků do ní, než mi byla zhruba nad kotníky. Zářiví úsměv stále přítomen ve tváři. Ano, užívala jsem si a stydlín evidentně taky. Vypadal... vypadl rozhodně jinak než na škole. Nadšeně, trochu energicky a poněkud, šťastnéě, což mě potěšilo nejvíc ze všeho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Prošli jste se podél pláže a užívali si počasí i horkého jemného písku pod nohama. Byl to zvláštní pocit chodit po něčem takovím, ale nebylo to nepříjemný. Spíš jako tak nějak na opak. Navíc tu byl Peter, kterej ti celej ten pobyt tu dost spříjemňoval svojí přítomností. Dokonce jste se šli trochu svlažit. Zatím teda jenom tím, že jste se procházeli těsně na linii, kde vlnky útočily na písčitej břeh. Takže vám jenom lehce olizovaly nohy. Voda byla víc než jenom příjemná. Byla vlahá, ale na tom sluníčku dost osvěžující. Je to tu báječný!, řekl Peter kterej zářil podobně jako ty. Oba jste si to užívali, protože to tu bylo fakt jako nádherný. Nepůjdeme si zaplavat?, zeptal se Peete a počkal jestli budeš souhlasit. Jestli jo, tak se vrátí na pláž a shodí ze sebe svršky. Teda krom spodního prádla, který si nechal. A až potom se pomalu vydal vstříc vlnám. Tak pojď. Voda je prima, zavolal na tebe a vrhnul tvojim směrem zářivej úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl z tohohle místa nadšený a já taky. Byl to nesrovnatelný rozdíl oproti třeba škole, ale Pete to pak posunul trochu dál. Začal si sundávat oblečení aby zkusil vodu sám osobě. Ovšem pohled na jeho do půly nahé tělo, které kypělo svaly mě nechalo na okamžik strnule na něj zírat. Probrala mě až jeho výzva. Vnitřně jsem začala panikařit, nejenom, že jsem vlastně neuměla vůbec ale vůbec plavat, ale vlastně ani jsem se ještě před nikým nikdy nesvlékala. Pokusila jsem se polknout knedlík v krku ale pak jsem si začala nakonec sundávat svršky, nakonec zůstávajíc jen v tílku, pod kterým trochu prosvítalo prádlo. A se značnou červení na tvářích jsem se pomalu vysávala do vody, která pozvolna stoupala výš a výš. "Asi... bys měl vědět, že... Neumím vůbec plavat..." řeknu mu, když voda byla zhruba na úrovni mého pasu, stále s červenými tvářemi a trochou strachu uvnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se pomalu a nesměle vydala vstříc těm vlnkám, vodě a hlavně Peetovi, tak jsi si všimla, že i on se červená. Byla jsi tady taky polonahá a šlo vidět, že ses mu jako fakt líbila. Logan měl pravdu, když říkal, že jseš pěkná holka. Nepřeháněl a Peete ti to teď tak nějak jako potvrdil. Na konec, když jsi byla ve vodě tak nějak po pás, tak jsi se Peterovi přiznala, že vlastně vůbec neumíš plavat. Petera to ale nijak nezaskočilo, ani nesklamalo. Jenom se pousmál a přišel k tobě blíž. Předtím totiž stál ve vodě tak nějak po prsa. Přebrodil se až k tobě a vzal tě za ruku. Se mnou se bát nemusíš, řekl a s pousmátím tě tak trochu zatáhl do vody tak aby jsi ji měla po krk. Pak tě ale vzal okolo pasu a odvedl si tě do větší hloubky. Vlastně tak, aby ji měl až po krk on sám. Ty jsi už na dno nedosáhla, protože byl Peter o dost vyšší, ale bát jsi se nemusela. Peter tě držel nad vodou. Když mu voda sahala až skoro ke krku, tak si tě přitáhl k sobě a s úsměvem se ti podíval do očí. Není to příjemné? Ty vlny, ta slaná voda, to Slunce?, zeptal se tě a při tom ani nemrk. Jenom se ti díval do očí a usmíval se. Vaše mokrý těla se o sebe otírala v rytmu dorážejících vlnek a Peete se pak k tobě naklonil a dal ti políbení. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Peta moje odpověď moc nezasáhla. Spíše možná naopak, odbrodil se ke mě a ujistil mě, že se s ním nemám čeho bát. Polila jsem knedlík v krku a nejistě mu přikývla. Jo, věděla jsem, že on svého slova dostojí, ale ta nejistota tam prostě byla a byla i trochu na mě vidět. A poněkud se i zvětšovala jak voda stoupala. Pak mě chytnul kolem pasu když jsem ztratila pevnou 'půdu' pod nohama a já se ho automaticky chytla na ramenou. Nohy volně ve vodě a s knedlíkem v krku jsem se trochu nejistě rozhlížela kolem sebe. Nebýt tu Pete, asi bych už byla na břehu, neebo bych do vody nikdy nevlezla. To, že na mě promluvil jsem moc nevnímala, proto mě poněkud překvapil svým polibkem, ale něco, něco uvnitř mě trochu povolilo. Políbení jsem mu oplatila a možná si jej zkusila vzít i sama, trochu jsem mu ovinula, který jsem měla položené na jeho ramenou, kolem krku a možná jsem to byla já, či spodní prooud vody, ale trochu více jsem se k němu natiskla, až jsem na sobě cítila jeho tělo. Uvnitř jsem cítila blaženy a teplý pocit štěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Políbení, který ti Peete dal nezůstalo bez odezvy. Ovinula jsi svý paže okolo jeho krku a políbení jsi mu vrátila. Navíc jsi mu pak dala další a on ti ho bez rozmyslu zase vrátil. Při tom si tě přitiskl k sobě ještě trochu těsnějc. Vlnky do vás neškodně narážely a v jejich rytmu se vaše mokrá těla, nalepená na sebe, trošku otíraly. Blaženej pocit štěstí a tepla, který tohle v tobě vyvolávalo, bylo s Peetem společný. Oba jste zářily jak sluníčka a nic dalšího pro vás neexistovalo. Až by jednoho napadlo, proč se vlastně vracet do toho světa tam venku, kde se schylovalo pomalu k válce. Kéž by tadle chvilka nikdy neskončila, řekl na konec Peter, kterej přerušil tok tvejch myšlenek/snů. Nemohla jsi se ale zlobit, protože se usmíval a tiskl tě k sobě. K těm svejm ocelovejm svalům, který měl snad i na svalech. Jednou rukou pustil tvůj pas a přesunul ji na tvoji tvář. Pohladil tě po ní a uschoval jeden neposlušnej pramínek vlasů za tvý zašpičatělý ouško, který taky trochu pohladil. Uculil se u toho. Druhou rukou tě ale pořád pevně držel a tiskl tě k sobě, takže jsi byla v bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo to vážně úžasný. Nejenom místo, čisté moře a klid bez jakéhokoliv rušení. A pak tu byl Pete. Stydlivá masa svalů, která uměla být neuvěřitelně milá a něžná. Přála jsem si aby se teď nějakým zázrakem všechno pokazilo a my tu mohli zůstat. Nebo se alespoň nemuseli pak stát ty hrozný věci... Očividně jsem ale nebyla jediná kdo tuhle myšlenku měl ale jen on jí vyslovil nahlas. Hleděla jsem mu do očí, částečně si přejíc znát jejich skutečnou barvu a poté si tak trochu opřela čelo o to jeho, díky vodě to vážně nebyl takoví problém. "Kéž by..." řeknu a zavřu přitom oči, stále si opírajíc své čelo o jeho. "...kéž by nebyl žádný Magneto, žádný praštěný dvojčata nebo ten napůl zcvoklej svět..." vyjevím nakonec svoje myšlenky. Co mě pak přiměje zpátky oči otevřít a trochu se od něj zase zpátky odtáhnout, byl jeho dotyk na mé tváři, kterou pohladil, jako kdyby to snad bylo to nejkřehčí sklo na světě. Ten pramínek mi sice tolik nevadil, ale proč mu kazit iniciativu, která byla v jeho podání celkem roztomilá. Proto jsem se na něj trochu uculila. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi si opřela svý čelo o to jeho, tak proti tomu jako vůbec nenamítal nic. Spíš ti ho ještě rád nastavil aby si tvýho blízkýho "tulení" užil. Pak jsi trochu začla zoufat, kéž by nebyl žádnej Magneto, dvojčata ani ten napůl zcvoklej svět. Peter tě pohladil po tváři a usmál se na tebe tak, že tě to trochu povzbudilo. Stejně jako slova, který potom přišly. Je to jenom další krize. Kterých tu už bylo spousty. Některé dlouho předtím než jsem na školu nastoupil já, začal Peter pomalu se svým ruským přízvukem a pohladil tě po zádech cestou dolů k tvýmu pasu, kde zůstal. Když budeme držet spolu, tak to zvládneme. Nemusíš se bát, řekl Peete potom a povzdychl si. Neviděl tě rád, že se tak trápíš. Já při tobě budu stát pořád, dodal než se potom trochu víc naklonil z vašeho čelení, aby tě znovu políbil. Tento krát jako trochu dýl a možná trochu vřelejc. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petova druhá stránka se začala projevovat. Tedy, ta něžná, milá a pečující stránka, díky které jsem se do něj začínala asi zamilovávat. Jako, nebudu lhát, líbil se mi už při prvním setkání, ale prakticky až teď to bylo takoví, jiný... jiný ale zato ale příjemný. "Jenom doufám, že ta krize...krize příliš velká..." povzdechnu si. Pete je však i nadále prostě Pete. "Myslíš, že bych se něčeho jenom tak bála? Vysměju se klidně Magnetovi do obličeje bez hnutí brvy strachen." odvětím mu se značným úsměvem. Když jsem pocítila jeho ruku, jak mi přejížděla po zádech, trochu mě zamrazilo, ale tak nějak jakoby příjemně. "Moje osobní stráž? Nemohu si nic více přát." řeknu mu. Pete to pak zahrál zase na onu svou něžnou stránku když mi věnoval další polibek, který mu nešlo vřele neopětovat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter ti tvůj úsměv oplácí poněkud jako stejnou měrou. Tví slova, že se klidně vysměješ Magnetovy do obličeje přešel jen lehkým souhlasným uchechtnutím. Už u toho tak nějak vlastně byl a věděl, že to myslíš vážně. Já vím, že jo Clare, odpověděl ti a usmál se snad ještě víc. Pak ti řekl, že při tobě bude stát a společně tu krizi určitě přestojíte. Ty jsi mu pak řekla, že jako osobního strážce ho budeš mít moc ráda. Že si vlastně ani víc nemůžeš přát. To ho potěšilo a on přimhouřil oči. Následoval vřelej a docela dlouhej polibek, kterej vás oba docela rozpálil. Třesavka se znovu objevila u obou z vás. Peter se jen usmíval a stiskl tě o něco víc. To zní dost dobře. Tvoje osobní stráž? To se mi fakt jako líbí, řekl Peter, kterýmu tvá pozornost a blízkost dělaly dobře. Aspoň budeme pořád spolu, dodal Peete a tentokrát to byl on, kdo přiložil svý čelo k tomu tvýmu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Při jeho polibku se mi poněkud více rozbušilo srdce. Cítila jsem teplo, které se příjemně rozlévalo po těle i byť jsme byly ve vodě. Nicméně myšlenka, kterou jsem nakousla o jakési osobní stráži, se Petovi líbila, což jsem se poněkud pousmála. Nejenom myšlenky, vypadal, že si tohle opravdu užívá, že si... užívá mě. Bylo to poněkud více než oboustranné. "Spolu..." pousměju se a když si tentokrát opře on o mé čelo, trochu přivřu oči a rukou, které mám stále kolem jeho krku, mu vjedu prsty podél jeho krku vzhůru, přes jeho temeno do jeho vlasů, kde začnu trochu špičkama prstu vískat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Spolu, zopakoval Peete skoro zasněně a taky přivřel oči, aby si tvý vískání pořádně užil. Při tom tě začal lehce hladit nejen po zádech, ale přejíždět rukama jemně po tvejch bocích. Protože jsi měla svý ruce okolo jeho krku, tak se nebál, že bys mohla sklouznout. Todle jsou ty nejhezčí chvilky mýho života Clare. Tady. S tebou, přiznal se po chvilce Peete, kterej se pousmál a dal ti ještě jeden polibek. Po další chvilce Peter sklouzl rukama zpatky k tvýmu pasu. Možná na malej moment jednou rukou přejel po tvým zadku, ale vypadalo to že spíš nechtíc. Sice je to opravdu moc příjemný, ale asi bysme už měli jít na břeh a trochu se usušit, navrhl Peete a pokud jsi jako neměla nic proti, tak tě odnesl zpátky na mělčinu a s tebou potom za ruku vylez z vody. Kdyby jsi ho chtěla ještě na chvilku jako ukecat, tak by se nechal. V tvým obětí mu je víc než dobře. Ať už jste šli hned nebo ne, tak jste na konec došli na pláž ke svejm věcem. Peete se ale neoblíkal ani nešel přímo pro svý věci. Místo toho si lehl do toho horkýho písku a spokojeně si vydechl. Bylo mu to fakt příjemný. Usušíme se a možná chytnem trochu bronzu, navrhl Peete, kterej k tobě vzhlíd a zamžoural očima proti slunci. Přidáš se?, zeptal se a poklepal na místo na písku vedle sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Spolu." odvětím možná obdobně zasněně jako on. Cítila jsem, jak mě rukama začal hladit. Bylo to.. více než příjemný. Už to nebyla jen nenávist nebo znechucení, které vůči mě lidi projevovali. Teď, teď to byla naopak náklonost, možná i obdiv a poněkud i svým způsobem chtíč. O něcěm podobném jsem mohla doposud jenom skutečně sníst. "Sny se stali skutečností... řeknu polohlasně těsně předtím než mi věnuje další polibek. Opětovala jsem mu jej a lehce pak dala svůj. Pal se ale tak nějak usoudili, že vody bylo dosti. Pro mě a mou plaveckou nejistotu to ale znamenalo celkem potěšující zprávu. Né, že by se mi ty chvíle nelíbili, ale zase jistá nejistota se pomalu vytrácela když voda začínala pozvolna ustupovat. Pete to pojal po svém s tím, že oschneme na sluníčku a ještě u toho chytíme bronz. Pousmála jsem se. "Opalovat se?" přinesu když se vydám směrem k němu. Když k němu pak ale dojdu, nekecám si ještě zatím. "Nechceš ty spíš mít lepší výhled, hmm?" pronesu a nohou jej lehce přišlápnu na hrudi či na zádech, podle toho jak leží. Sólu jsem nepoužila prakticky žádnou, šlo jen o symboliku. "Doznáš se sám nebo mám začít s mučením? pokračuju pak dál s nejenom vřelým úsměvem ve tváři, ale i značným, výrazným tónem hravosti a možná krapet provokace v hlasem |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jste se odebrali zpátky na pláž a Peete navrhl osychání na sluníčku a lehl si, tak jsi na něho zaútočila s provokacema. Prej jestli to není tím, jestli chce mít lepší výhled. Peete úplně zrudnul a nevěděl co na to říct. Bylo nad slunce jako jasný, že to myslel tak nějak úplně nevině. Když si však ale všiml tvýho výrazu tak mu došlo, že to myslíš ve srandě. Noo.., protáhl Peete s úsměvem a podíval se na tvou nožku, kterou jsi mu přišlápla hrudník. Skoro až mlsně se prokousal pohledem vejš a skončil na tvé tváři. Výhled mám doslova nádhernej, dodal a začal se culit. Pořád ještě byl červenej ve tváři, ale už nebyl tak stydlivej. Když jsi to nečekala, tak ti jednou rukou chytil tu nožku za kotník. Druhou vystřelil na horu a chytil tě za ruku. Potom tě nemilosrdně, ale pořád jako něžně a s citem, strhnul k zemi. Dopadla jsi do měkýho přímo na Peetovu hruď. Bylo to možná lepší než do peřin. Ten výhled je čím dál lepší, řekl při pohledu do tvejch očí, který byly jenom pár centimetrů od těch jeho. Usmál se pohladil tě pravačkou po tváři. Levačkou si tě chytil, abys z něho nesklouzla nebo mu neutekla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem se ušklíbla na Petovou reakcí. V první minutě to vypadalo, že jsem ho zahnala do úzkých, jak málo stačilo u někoho jako je on... Ovšem moje vítězství netrvalo příliš dlouho, protože evidetně začínal chápat mou malou hru. A taky mi to dal najevo. "Ií!" krátce vypísknu, když si přetvoří hru ku obrazu svému a já se posléze ocitla dole, u něj. Ne, vlastně tak nějak na něm. Cítila jsem jeho svaly, jejich pravidelnost i tvar. Trochu mi to vehnalo červeň do tváří. "Předěláváš si hru pro sebe.." řeknu lehce poťouchle. Naoko dotčeně. Ale to trvalo jenom okamžik než mne pohladil po tváři. Přivřela jsem slastně oči a trochu se mu i tváří o tu ruku přitom otřela. "...ale myslím, že ti to můžu odpustit." řeknu potom. Překonám potom těch několik centimetrů od nás, aby mu trochu osměleně věnovala svůj polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi si začla "stěžovat", že si Peete upravuje hru podle sebe, tak se jenom jako uculil. Logan mi dal kdysi jednu radu, který jsem se začal držet, řekl a uculil se ještě trošku víc. Při tom taky tak nějak docela jako i zrudnul. Nejlepší obrana je dobrej útok, vyzradil ti tu radu a usmál se. Sedělo to dokonale. To ty jsi ho napadla a on se musel bránit. A dopadlo to jak to dopadlo. Ne že by to bylo nepříjemný, to spíš jako tak nějak naopak no. Když jsi pak řekla, že si myslíš, že mu to předělávání pravidel hry podle sebe dokážeš odpustit a dala jsi mu pusu, tak si tě chytil oběma rukama. Vlastně tak nějak tě spíš objal a spojil svý ruce na tvejch bedrech. Leželi jste v obětí na písku a Slunce vás nerozehřívalo víc než jste to zvládli vy navzájem. Prostě se mohlo jít bodnout. Jedinej chladivej pocit, který jste tu pociťovali byl vlahej vánek, kterej vás trochu studil na mokrým oblečení. Leželi jste tam a užívali si jeden druhýho. Povídali jste si, občas jste se políbili, ale spokojeně jste si tam hověli v učiněným ráji. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ležela jsem, s hlavou položenou na jeeho rameny, napůl pod jeho ochraným křídlem. Špičkou prstíku jsem lehce obkreslovala trvá jeho svalů, na jeho hrudi, lehce nevázaně si přitom s ním povídala a v hlavě mi přitom šli různé myšlenky. Zejména ta jedna. Jedna jediná. Už to bylo tak nějak jasné... zabouchla jsem se. Ten hřejiví pocit uvnitř to říkal celkem jasně. Stejně i pocit štěstí o kterým jsem si prozatím mohla nechat jenom zdát. "Příště sem vezmeme i Bobbyho s Rogue. Určitě se jim tu bude líbit taky a můžem to pojmout jako klidně i dvojtý rande." navrhnu mu, ovšem slovo 'rande' mě přiměje se trochu uculit. Mohli bychom ještě zkusit najít nějaké mušle... Určitě tu někde budou nějaké... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Leželi jste vedle sebe a nevázaně si povídali. Jedním prstem jsi mu přejížděla po svalech na hrudi. On tě u toho objímal jednou rukou tak nějak jako bys byla pod jeho křídlem. Navíc ti tak nějak tou rukou žmoulal konečky tvých vlasů. Napadlo tě, že jsi asi zabouchlá, ale přemýšlet o tom, jestli to samý cítil i Peete bylo zbytečný. Bylo to na něm i poněkud vidět. Když jsi potom navrhla, že příště byste tu mohli vzít i Bobbyho s Rogue, tak se Peete tak trochu jako zakuckal. Něco takovího teda moc nečekal. Trochu i zrudl, ale kdo ví. To mohlo bejt od toho zakuckání. Podíval se pak na tebe a nejistě se jako usmál. No.. možná to není tak špatnej nápad. Jenom se bojím co tomu řekne jako Logan, řekl Peete, kterej se tak trochu napjal při pomyšlení na Logana. Jestli o nás bude na jisto vědět Rogue, bude to vědět i on, dodal a vysvětlil ti tak důvod svýho strachu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro To, že sebou tak cukl poté, co jsem mu navrhla, že bychom sem mohli vzít i Bobbyho s Rogue, mě trochu překvapilo. Proto jsem se tak trochu chtěla podívat, co se vlastně stalo, takže jsem se od něj trochu nadzvedla, ale pořád jsem byla při něm. "Bojíš se Logana? Proč? Že až to zjistí, že jsme... spolu... utrhne ti všechny končetiny a ten zbytek rozčtvrtí?" řeknu, ale úsměv se mi na tváři oběví až několik okamžiků potom. "Zjistí to bohužel tak jako tak... nejsem zrovna přeborník ve lhaní... ale i tak tě prostě nedám. Budu o tebe a za tebe u něj bojovat." řeknu a úsměv se pozvolna už oběvil. A svoje slova jsem myslela opravdu vážně, takže jsem se tu vážnost snažila dát i do tónu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se Peeta zeptala, jestli se Logana bojí, tak se trochu začervenal, ale zavrtěl hlavou. Není to tak, že bych se ho přímo bál. Já jen jenom mám jako trochu obavy z jeho reakce, přiznal se Peete, kterej nebyl zrovna ve svý kůži. Vím jak vostrej dokáže bejt když se mu něco nelíbí. A todle mezi náma se mu moc líbit nemusí. Jenom slepej by si nevšim, že v tobě našel něco asi jako dceru a tak se tě snaží chránit ze všech sil. Vůbec by mě pak jako nepřekvapilo kdyby tak nějak byl až přehnaně ochranářskej, dodal Peeter a trochu se pousmál. To svěření mu udělalo dobře a už nebyl tak napjatej. Když jsi mu pak ještě řekla, že se to Logan stejně všecko dozví, protože nejseš přebornicí ve lhaní a taky že se nemá bát, protože za něho budeš o něho a za něho bojovat, tak se usmál a přitisk si tě blíž. Díky. Víc bych si jako ani nemoh přát, dodal a přiklonil se k tobě, aby tě políbil. Minuty ubíhaly, možná dokonce hodiny, než Peete navrhl, že byste se měli vrátit. Do tý doby jste čas strávily po svým. Třeba jste mohli jít najít nějakí mušle nebo tak něco. ( :DD ) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petova slova mě trochu překvapí. Jo, byla sice pravda, že se ke mě od doby co jsem ho vytáhli z tý vody choval jinak, jinak ale v tom dobrým slova smyslu, ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude něco podobného. I když... řekla jsem mu párkrát " tati" ale to bylo myšleno trochu jinak... ale přesto. "Něco takovího by mě asi nikdy nenapadlo. To ohledně Logana a mě.... " řeknu mu nakonec. "Ale zase na druhou stranu, lecos by to vysvětlovalo." dodám a pousměju se. Trávili jsme pak prostě čas na pláži dál, společně. Když jsem začala být trochu už rozlámaná z toho povalování se na písku, a písek taky není bez ručníku nic moc příjemnýho na dlouhý ležení a to Peta jako superlehátka nevyjímaje. Poťapkávala jsem po pláži a v písku i hraně, kde se voda setkávala s pískem, hledala malé mušličky, které bych si odtud velice ráda odnesla. Ať už jsem chtěla nebo ne, horizont pozvolna začínal zlátnout, což znamenalo, že bychom se asi měli, chtě nechtě vrátit. Upřímně, vůbec se mi ale vracet nechtělo. Ale i tak přesto, jsem nasbírané mušličky nasypala z rukou do svetříku, co jsem měla na tílku, abych je cestou nepostrácela a dala se do pozvolnýho oblíkaní. Jediný co jsem si nevzala byly boty, který jsem chytla do jedný ruky, spolu s mušličkama ve svetříku a poté né příliš ochotně udělala průchod. Ještě na moment před vstupem jsem se zastavila a hleděla na ten klid, mír a nedotčenost kolem, než jsme se vrátily zpátky na školu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Čas ubíhal a vy jste se dali na procházku po pláži. Hledali jste mušličky, který by jsi si mohla odnýst zpátky domů. A opravu se tu a tam nějaká menší dala najít. Byly různě zbarvený, ale většinou měli podobnej tvar a velikost. Jenom nějaká trochu vyčnívala z řady. Peete ti našel i jednu poněkud větší, která byla velká asi jako jeho pěst. Při přiložení ucha k tý mušli jsi slyšela šumět oceán. Aspoň tak ti to teda přišlo. Mušle byla hodně zvláštního tvaru a zbarvení bylo zajímavý. Hodně se ti líbila a tak ti ji Peete dal. Na konec jste se teda rozhodli jít zpátky do školy. Došli jste si pro svý boty, na který Peter málem úplně zapoměl. Ne zrovna moc ochotně jsi utvořila portál a nechala Peeta projít. Než jsi tím prošla sama, tak jsi se ještě ohlídla a podívala se na tu krásu, kde jste s Peetem prožili nádhernej den. Pak už jsi prošla a ocitla se za školou v parku. Bylo to nedaleko budovy školy, takže to znamenalo, že až tolik nezmoknete, protože tu byl slejvák docela. Rozběhli jste se teda dovnitř, ale v půlce cesty se otevřelo okno a vykouk modrej chlupáč. Hej vy dva!, vyhouk na vás a zakroutil hlavou. Běžte do jídelny!, dodal a zavřel okno. Netvářil se zrovna příjemně, takže to znamenalo možná asi, že se po vás scháněli a vy jste tu nebyli. Došlo ti, že jste vlastně ani nikomu nic neřekli. Jenom jste prostě zmizeli. A sakra, řekl Peete, kterej už tušil, že jste možná udělali chybu. Vyrazili jste do jídelny, kde už na vás čekal Logan, kterej seděl u stolu a měl v hrnku kafe. S jistotou byste mohli říct, že v ní má i něco dalšího přimíchanýho. Když vás tam uviděl, tak se zamračil. Co to má sakra bejt?, začal zvostra a ne zrovna po tichu. Ostatní studenti, kteří tu byli a zabírali asi čtvrtinu volnejch stolů se na Logana a pak na vás podívali. Ne však všichni, protože Logan přímo neřval zase. Víte k čemu se schyluje a vy si jenom tak bez slova zmizíte! Todle je vrchol nezodpovědnosti!, řekl a viditelně zhluboka nasál vzduch nosem. A vy se jenom tak jako jdete opalovat k moři! Jsem zklamanej jako! A to dost! Máte něco, čím byste se mohli omluvit? Hm?, dodal Logan a pořád se netvářil zrovna nadšenej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsme se dostali ke škole, vzhledem k počasí, jsem si boty raději obula, i když jsem v nich cítila písek a chůze v nich nebude dvakrát pohodlná ani příjemná. Trochu jsem se pak i lekla, když jsem slyšela, jk na nás Hank zavolal. Hold jsme už nebyly jenom sami dva na pláži... Trochu jsem si tedy povzdechla, věnovala pohled Petovi a spolu s ním se rozešla do školy. Mno, možná jsme tam opravdu měli raději zůstat... Logan seděl v jídelně a nevypadal zrovna nadšeně. Dál to ve mě hrklo, když řekl, že jsme byly u moře. V první vteřině mi proběhlo hlavou, jak to mohl vůbec vědět, ale pak mi došlo, že je z nás asi ona slaná voda cítit, i když bylo oblečení už dávno suché. Poté mi tak nějak došlo, že on a jeho čumák se obalamutit nijak prostě nedá... Povzdechla jsem si a sklopila pohled k zemi, přitiskla svetřík plný mušliček, který jsem svírala v rukou, pevněji k sobě. "Ničím... byl to můj nápad..." řeknu nakonec polohlasně, se sklopeným pohledem a jasně patrným uvědoměním si chyby. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan byl nasranej a bylo to na něm jasně znát. A ještě aby ne, když to vůbec neskrejval. Povzdych si a řekl vám, že je fakt zklamanej tím, jak jste se jako zachovaly. A měl pravdu. Mohli jste někomu aspoň něco říct. Nejspíš se tu po vás fakt jako scháněly a vy jste tu nebyly. Pak jsi tak nějak všecko vzala na sebe. Peete, kterej vypadal podobně jako ty se sklopeným pohledem vzhlíd a udělal krok blíž. To není pravda! Je to moje chyba, vzal to zase Peete na sebe. Jestli jsi zas přisadila ty, tak jste se pak dohodli na společný chybě. Nah! Nechte toho!, zabručel Logan rozladěně a odfrk si. Nikdo o vás nic nevěděl. Hledali jsme vás všude a nikde nenašli! Víte jakej jsme měli strach? Meh!, bručel vostře a kroutil hlavou. Zvedl se od stolu a vzal si svůj hrnek. Teď se běžte najíst a před spaním se pořádně namažte! Jste spálený!, zabručel a odešel z jídelny. Peete mu přikejv a pak se podíval na tebe. Nejseš tak červená. A já?, zeptal se a podíval se na svý ruce. Ani on nebyl nijak extra rudej. Logan to z vás ale asi nejspíš jako cítil. Měli bysme fakt něco sníst. Mám hlad jako vlk, řekl a šel pro jídlo. Nechal si naložit celý kuře a vzal si k tomu hranolky. Navíc si vzal celej džbán limonády, protože byl vyprahlej. Stejně jako ty. Pak si šel sednout k volnýmu stolu a počkal s jídlem na tebe. Šlo to docela dobře ne?, zeptal se Peete, kterej čekal mnohem větší řvaní. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem vzhlídla, když se mě Pete zastal, i když vědděl, že jasná chyba byla moje. Koneckonců, jsem s tím nápadem přišla já. Jenže Logan to... prostě nijak nežral. Ale dal to spíše sežrat nám. Přímo. Sklopila jsem zase proviněně pohled a měl poněkud slzy nakrajíčku. Kdyby neodešel z jídelny, asi bych se rozbrečela. Spáleniny jsem zatím neřešila, protože jsem zatím žádný necítila, takže jsem na odpověď Petovi, ohledně toho jestli je červený, jenom pokrčila rameny. Mlčky jsem se potom usadila ke stolu. Přešel mě hlad a chuť k jídlu zároveň. Pití jsem poněkud přijala ale docela vděčně. Odložila jsem prozatím svetřík plný mušlí na stůl vedle sebe a stále se tvářila jako hromádka neštěstí. "Měl pravdu... měli jsme aspoň někomu říct, že tu nebudeme..." vydám ze sebe nakonec trochu přiškrceně. Přesto jsem měla takové tušení, že to nebylo všechno, že ještě něco přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete na tobě viděl, že nejseš ve svý kůži a že máš k pláči docela blízko a tak odsunul krásně vonící jídlo stranou a natáh se k tobě. Vzal tě za ruku a stik ji. Clare, řekl tak měkce jak mu jako jeho tvrdej ruskej přízvuk dovolil a strarostlivě se nat bebe tak nějak podíval. Logan sice měl pravdu, že jsme někomu něco mohli říct, ale on se nezlobí doopravdy. Jenom měl starost a takhle to jako ventiluje. Tak to dělá každej rodič, kterej má o svý dítě strach, řekl Peete, kterej se na tebe trochu povzbudivě pousmál a pohladil tě po tý ruce. Uvidíš, že zítra už bude zase v normálu, dodal a pak ještě přisadil, Kdyby se zlobil moc, tak by ti určitě neříkal, aby jsi se namazala. pořád má starost. Peete měl pravdu a tobě to docházelo. Sice ti ta "hádka" a pocit viny zkazily chuť, ale i tak se ozval tvůj žaludek, kterej neměl za poslední dny skoro nic v sobě. Stejně jako jsi měla vyprahlý hrdlo, který jsi mohla svlažit sklenkou chladný limonády, která byla jako božskej nektar. Když se ti udělalo trochu líp, tak se ozval Peete, Vážně by jsi měla něco sníst. Za poslední dny jsi toho fakt nic moc nesnědla. A je důležitý aby jsi jedla pravidelně. Peete sice u toho vypadal jako trouba, ale zase měl pravdu. Nebylo to vůbec zdravý. Když jsi byla ještě na ulici, tak to bylo tvým denním chlebem, ale teď už by jsi takoví věci dělat neměla. A navíc, kdo by odolal tomu usměvavýmu pohledu, který na tebe Peete vrhal? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se ti snažil ulehčit. Bohužel pro něj, já nikdy nepoznala co je to "rodičovská lásky nebo pece". Vlastně jsem ani oravy rodice nikdy nepoznals pořádně, takže ani nevím co všechno pod takové chování spadá a to bylo možná to, proč jsem se cítlila tak špatně, nevěděla jsem jak vlastně reagovat, jak se zachovat... "Snad máš pravdu Pete... řeknu jen nakonec. Do jídla se mi moc nechtělo ale pití jsem vzala skoro možná až útokem, jakou jsem měla žízeň. Koneckonců není se čemu ani příliš divit. A bylo to opravdu osvěžující. Ale do jídla se mi pořád moc nechtělo. Toho si Pete ale taky všiml. " Promiň Pete...ale prostě... v tomhle ohledu to pro mě není jednoduchý..." řeknu a trochu mu stisk nakonec opětuju. " nemůžu... nejde to se ze zvyků a prakticky jediného 'stylu' dostat/vybočit takhle rychle... je to prostě těžký...nevíš jak moc, jak se snažím a prostě to moc nejde..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Věř mi, Clare. Mám pravdu, odvětil ti Peete, když jsi si povzdychla, že má snad pravdu. Sice před Loganem byl splihlej a provinilej, teď se zdál že ho to nijak neničí. Že to vlastně vůbec neřeší. Ty jsi mu pak řekla, jak to vlastně vidíš ty. Přiznala jsi se mu, že je to všecko pro tebe úplně noví a že v tom ještě tak nějak úplně tápeš. Po každý na to zapomínám. Promiň, řekl Peete tak nějak jako omluvně. Skoro se až zastyděl, pak se ale na tebe podíval a pousmál se. Neboj se. Rád ti s tím vždycky pomůžu a poradím ti, řekl Petie a pak ještě jako dodal, Vlastně ti pomůžu vždycky s čímkoli. Pete se na tebe pak usmál, ještě jednou ti stiskl ruku a pak se dal do jídla, který krásně vonělo i vypadalo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl prostě poklad. Poté co mě ujišťoval, že tu bude pro mě a to kdykoliv, cokoliv budu potřebovat, musela jsem se pousmát. Nejenom nad tím, jak to řekl, ale nas tou myšlenkou jako takovou. "Kuju Petie." řeknu mu vděčně. Trochu jsem zatoužila mu teď za to dát pusu, ale asi by to neklaplo z jeho strany, protože je to prostě můj stydlín. Nemohla jsem si přát lepšího přítele, kamaráda... crush. Když se pustil do jídla, chvíly jsem na něj koukala s džusem před sebou ale pak jsem sáhla do jeho talíře a ukradla mu několik hranolků, jestli tam měl nějakou omáčku tak jsem je v ní vymáchala, než skončili v mé puse. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když ta tvoje špatná nálada tak nějak jako opadla a Peetovi jsi vděčně poděkovala, tak se na tebe usmál. Bylo to zase dobrý a on byl rád, že už se tím až tak netrápíš. Peete se pak dal do jídla a ty jsi se na něho dívala s džusem před sebou. Nedalo ti to a neodolala jsi nutkání mu sáhnout do talíře a ukrát mu pár hranolek, které jsi si ještě namočila do dippu. Peete se usmál ještě víc a přisunul ti talíř s hranolkama blíž, aby jsi si mohla kdykoli dát nebo prostě jenom uďobnout. A seš jsi jako docela jistá, že kdyby jsi mu je vzala úplně, tak by se taky nezlobil. Jen si dej. Potřebuješ sílu, okomentoval to s tím svým tvrdým východním přízvukem, kterej se nedal s nikým splíst. Clare? Napadlo mě, že vlastně ani nevím odkud jseš. Odkaď vlastně původně pocházíš, zeptal se tě po chvíli jídla a pak se zatvářil rozpačitě. Jestli o tom ale nechceš mluvit, tak to nevadí, dodal a trochu zrudnul, protože věděl, že o svý minulosti mluvíš jenom fakt hodně nerada. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petamoje 'uždibování' potěšilo. Přesunul mu talíř blíž ale nemínila jsem mu je všechny sníst, asi bych to ani nedala, ale začala jsem po dvou, třech uždibovat dál, vždy s notnou porci omáčky. Sice jsem vážně neměla moc hlad, ale něco mě nutilo ždíbat dál. Pete se pak ale zeptal na trochu osobnější otázku a to zrovna ve chvíly kdy jsem mu chtěla vzít jedno z křídel. Trochu jsem se přitom zarazila. "Ráda bych ti odpověděla ale sama nevím... Prakticky si ani nevybavím obličeje.. jejich obličeje ... " odpovím mu a svedu přitom svůj boj s křídlem toho ptáka. "Nevím kde jsem bydlela, ani kdo byly, jak vypadali, jak se jmenovali... " obírám přitom křídlo toho ptáka ale přesto byl můj pohled trochu nepřítomný. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peeta tvý uždibování fakt těšilo a dal ti svý hranolky k dispozici. Stejně jako omáčku/dipp. S úsměvem se pak dal do jídla. V průběhu se tě zeptal odkud vlastně jsi. To tě zarazilo a Peeta zase to, jak moc tě to zarazilo. Byla jsi docela čitelná a Peeta zamrzelo, jak moc tě ta nevinná otázka zasáhla. Na konec jsi se odhodlala k odpovědi, že to vlastně ani nevíš. Že si dokonce ani nepamatuješ obličeje těch lidí. Došlo mu, že jsi mluvila o rodičích a docela jako chápal, že jsi nepoužila to slovo na jejich popis. Prostě ti rozuměl a soucítil. Promiň mi to Clare, řekl po chviličce ticha obřík, kterej se tvářil jako by udělal nějakou hroznou věc. Odložil kuře a ruce si pořádně otřel do ubrousku. Pak tě jednou rukou vzal okolo ramen naklonil se k tobě. Nemysli už na to. Teď máš novou rodinu. Nás. A mě, zašeptal a protože jsi jedla, tak tě políbil na tvář/do vlasů. Stydlín se projevil i teď a tady v jídelně, kde byli i ostatní. Bylo mu to jako docela fuk. Jen ať to každej ví. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nepřítomně jsem se zaobírala končetinou ptáka. Ale byl to tak spíše jen takoví maskovací tah, protože my myšlenky výřili kolem toho co nakousl, sice né zřejmě úmyslně, ale přesto škoda už byla napáchána. "To nic Pete..." odvětím mu když se omluví. Pořád jsem byla ponořená do myšlenek a moc jsem nevnímala tudíž kolem sebe, proto mě tak trochu polekal když mě vzal kolem ramen. Až mi ptačí končetina vypadla z ruky. Pete mi potom věnuje pusu a já nemohla uvěřit tomu, že právě takhle, přede všema... "Jo, já vím Petie." odvětím mu nakonec s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když se Peter k tobě tak nějak naklonil a zašeptal ti, že na to už nemáš myslet a taky že už máš novou rodinu. A taky jeho. Pak tě políbil a bylo mu jedno, že tady v jídelně jsou další lidi. Dokonce lidi, který ho znají a s kterejma tráví hodně času. Po tvým ujištění, že to víš, se Peete usmál a narovnal se zpátky na svý místo. Pustil se zas do obírání kuřete a jídla. Nedalo ti to a ty jsi vzhlídla k ostatním lidem v jídelně. Některý se na vás dívali a když viděli že sis jich všimla, tak se zas rychle věnovali jídlu. Jenom se ale dál culily. Ale všimla jsi si taky Jasona, kterej s nepřítomným výrazem čuměl vašim směrem. Obličej měl staženej hněvem, zklamáním, nechápavostí a překvapením. odkaz A obdobně červenej byl v obličeji. Než se z nena dání probral. Popad svůj tác a odnesl ho pryč. Pak rychlejma krokama vypadl z jídelny. Za ním se nasraným krokem taky vypařila Kitty, která byla vytočená jako do běla. Vlastně jako pokaždý, když se teď tak nějak vidíte, tak se tváří, jako by tě chtěla zabít a zakousnout Peeta jako pes hraboše. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu mě to překvapilo, že se projevil takhle, vlastně ve společnosti několika dalších, když předtím měl trochu problém jenom se společností Bobbyho a Rogue, ale asi to bylo znamení toho, že všechny ty věci, gesta na pláži nebyly jenom snem. Pousmála jsem se a chtěla jsem se věnovat dál kuřeti, když v tom jsem si všimla jídelny. Někteří, které jsem ještě neznala, ale oni Peta zřejmě ano, odvraceli zrak jakmile zaregistrovali můj pohled a Jason... Jason vypadal jakokdyby viděl ducha nebo něco podobnýho nadpřirozenýho. Když však evidentně zjistil, že se dívám na něj a jeho směrem, vyklidil urychleně místo a stejně tak i potom následně jídelnu. Kitty ho poněkud napodobila. Začala jsem se cítit trochu povinile. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter si Jasona nevšiml, ale když nasupeně odešla Kitty, tak si povzdech a zakroutil hlavou. Víc to už ale neřešil. Podíval se na tebe a viděl na tobě známky provinilýho pocitu. Proto se na tebe usmál a spojenecky mrknul okem, aby jsi věděla že si s tím nemáš lámat hlavu. Spolu jste pak dojedli to kuře s hranolkama a dopili celý džbán toho džusu, kterej vám opravdu pomoh zahnat tu žízeň, která vás sužovala celej den na tom rozpáleným slunci. Příště si určitě nesmíte zapomenout vzít nějaké pití. A možná taky nějakej ten opalovací krém, o kterým vám řekl Logan že se s ním máte pořádně namazat. Protože jsi pomalu začínala cítit lehký pálení na tvářích pažích a trochu i na nožkách. Na konec, když už jste dojedli a odnesli nádobí, tak Peete navrhl, že byste měli jít už tak nějak spát, protože zítra ráno vyrazíte na tu slíbenou misi do tajné vládní základny, kde vyrábí zbraně pro zabíjení vás mutantů. Než jste vyrazili do svejch pokojů, tak jste to vzali přes ošetřovnu, kde Peter našel nějakej krém, protože už i on začal cítit spáleniny. Tobě taky jeden dal, kdyby náhodou a pak jste šli na pokoje. Peeter tě ještě doprovodil až před dveře do pokoje, kde se s tebou rozloučil polibkem a popřál ti dobrou noc. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pro dnešek už jsem toho měla vážně dost. Raději jsme do sebe nacpala ještě nějaké hranolky, dopily jsme džus a vyrazily z jídelny. Sama jsem se začala cítit nejenom už trochu unaveně, ale stejně tak mě začínali pálit i ramena a záda. Tudíž dobrý nápad bylo cestou se stavit pro krémík. Pete mě potom doprovodil k pokoji kde se mínil rozloučit pro dnešek. Jeho polibek byl příjemný a stejně jako každý předtím jsem si jej užila a mírně jsem se potom uculila. "A nehceš... mi předtím ty záda namazat? Sama s tím budu asi trochu bojovat." řeknu mu, možná s lehkým svůdným podtónem a mírným úculem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po vašem polibku na rozloučenou jsi se uculila a navrhla Peetovi, jestli by ti ty záda nenamazal, protože s tím budeš trochu bojovat. Pak se začal culit Peter, kterej možná trochu zrudnul v obličeji. Bylo vidět, že ta představa, jak tě bude mazat krémíkem a bude se tě dotýkat, se mu docela zamlouvala. S radostí, řekl s tím ruským přízvukem, kterej se ti zamlouval stále víc a uculil se. Ale jenom, jestli mi tu službu oplatíš. Na záda si nedosáhnu, řekl ti a usmál se. Potom, jestli jsi ho pozvala dál, tak vstoupil a zavřel za váma dveře. Pete tak nějak postával a čekal, jestli si odložíš první ty a on namaže tebe nebo to bude trochu jinak. Byl ale nesvůj a tak trochu jako červenej. Možná bys řekla že tak trochu nervózní. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Fajn, tahle dohoda se mi líbí." odvětím mu. Vejdu do pokoje a prvně jsem si odložila svetřík, ve kterým jsem měla nasbírané mušle z pláže na skříňku/stoleček, aby se mi někam případně pak nepostráceli. Pak si sednu na okraj postele. "Tak pojď." řeknu mu nevině (ano, nevině :d) a pokynu mu tak, aby si sednul ku mě. "Triko dolů." dodám ještě, stále s lehkým úsměvem, bez postranním úmyslů. Když si jej sundá, naznačím mu rukama aby se ke mě otočil zády, možná si jej ještě trochu natočím podle potřeby a trochu krému vymáčknu do své dlaně. Na okamžik zaváhám než se pak zlehka dotknu jeho ramen, po kterých začnu lehce, něžně vmasírovávat krém po jeho pokožce. od ramen se poté přesouvám pomalu na lopatky a záda jako taková. Však s trochou červeně ve tvářích. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dobře, uculil se Peter a vstoupil za tebou do pokoje. Dveře za váma zavřel a pak tam chvilku postával. Ty jsi si odložila svý mušličky, který jsi měla ve svým svetříku aby se ti nepostrácely a pak jsi se posadila na postel. Po vyzvání se Peete posadil k tobě a sundal si i to tričko, který položil na opěradlo židle. Ty sis ho pak natočila podle svýho a tlipla jsi si trochu krému na ruku. Pak jsi to začala rozmazávat po Peetovejch ramenech a pak i po zádech. Červeň v tvých tvářích sice nebyla vidět, ale byla na místě. Peete se zprvu jako tak trochu napnul, ale během pár vteřin jsi cítila jak napětí opadlo a on se uvolnil a užíval si každej tvůj dotek. Po chvíli, když byl Peter už namazanej a každej sval na jeho zádech a přibližným okolí dost prohmatanej, tak se Peete natočil a s úsměvem se na tebe podíval. Teď jsi na řadě ty, řekl Peete a vzal ti dozičku s krémem. Na nezbytně dlouhou dobu sklopil zrak, kdyby jsi si chtěla odložit a pak až mu řekneš, tak začne. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro I když s poněkud červenými tvářemi, musela jsem si přiznat, že jsem si to užívala. Tedy Pete, podle toho jak se postupně po mými rukama uvolnil zřejmě taky, ale on byl prostě jako takovej velkej medvídek, kterého chcete obejmou a když vás obejme on, ztratí se v jeho náručí. Když se pak ovšem karta obrátila, na okamžik jsem se zarazila a zřejmě pak i začala více červenat. Trochu jsem si na postely poposedla, a přitom co jsem si stahovala tílko se k němu natočila zády. Tílko jsem pak trochu sežmoulané, držela před sebou, zatímco jsem si druhou rukou schrabávala vlasy na jednu stranu a poté i dopředu. "Můžeš..." řeknu mu poté, značně dosti rozpačitě, že to možná i bylo v mém hlase cítit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když se karta otočila a Peete byl namazanej, tak se k tobě otočil a prohlásil, že seš na řada teď ty. Zčervenala jsi víc a obřík se na tebe usmál. Ne nějak chtivě, ale prostě ti dával vědět, že se mu líbíš. Vzal si od tebe to dozičku a pak odvrátil zrak, aby jsi se tak nějak jako připravila. Ty jsi se otočila k němu zády a stáhla si tílko, který jsi zežmoulala a držela ho před sebou. Druhou rukou jsi si pak stáhla vlasy na stranu a čekala než Peete začne. A on začal. Nejdřív to jenom zastudilo, jak na tebe jemně prstama nanesl krém, ale pak ho svýma prstama roztírat. On začal v prostřed tvých zad, ale postupně krém roztíral níž, ale i výš a skončil na ramenou. Jemně tě "hladil" po celém trupu a cítila jsi, že se mu prsty trochu chvějí. Ovšem i sama na sobě jsi viděla, že při jeho dotyku chvěješ. Bylo to příjemné a bylo jasný, že si to Peete užíval podobně jako ty. Když jsi měla záda i ramena důkladně namazaný, tak od tebe Peete odtrh ruce a trochu neochotně řekl, Tak, hotovo. Peete se pak ale usmál a dodal, Můžu ještě nějak sloužit? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem hodně v rozpacích a když se mě potom dotkl, přistihla jsem se , jak se pod jeho dotekem mírně zachvěla. Ovšem bylo to jen chvilkové a pak, když mě hladil dál, postupně to opadávalo a já slastně přivřela oči, viditelně si užívajíc pozornosti svého něžného stydlína. Když pak ale skončil, byla jsem možná, trochu zklamaná. Vnitřně jsem si totiž přála, aby v tom pokračoval dál, jak mi to bylo příjemné. Přehodila jsem si tílko přes hlavu a poté se k němu otočila s tím, že jsem si ještě z pod tílka vytahovala zachycené vlasy. "Ne, myslím, že asi ne... odvětím mu a poté se trochu nadzvednu abych mu byla blíže výškou a viděla aspoň trochu zpříma do obličeje a také jsem se k němu trochu příblížila. "Bylo to fajn... děkuju..." řeknu mi mírně, možná lehce sladce, hledíc mu do tváře, na kterou potom položím svou ruku a nahnu se k němu víc, aby jej políbila, jako poděkování za jeho pozornost a péči. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když pak Peter skončil a ty jsi si přehodila zpátky tílko přes hlavu a oblíkla si ho, tak se oblík i on. I tak se ale ještě zeptal, jestli ti může posloužit ještě s něčím. Odvětila jsi mu, že si myslíš, že ne, ale ještě jsi dodala poděkování za jeho péči. To nic nebylo, Clare. To bylo to nejmenší, co jsem moh udělat. Zachránila jsi mě a já ti ještě ani nepoděkoval, odpověděl Peter, kterej se tak trochu zastyděl. Byla to pravda. Ale když ho Wanda tak sejmula, tak byl Peete bez sebe a nemyslelo mu to. A proto s tím začal teď. Ty jsi se k němu otočila a nadzvedla se, aby jsi mu byla tak nějak výškou rovná. Podívala jsi se mu do očí a pohladila ho po tváři. Peete se usmál a když jsi se přiblížila k políbení, tak ti vyšel naproti. Polibek ti oplatil a možná si tě na moment taky ještě jako přitáh blíž do objetí. Díky, řekl a pohladil tě po tváři. Usmál se a políbil tě ještě jenou. Na konec tě Peete pustil a usoudil, že je už pozdě. S úsměvem ti pak jako popřál dobrou noc. Pak odešel, ale než za sebou zavřel dveře, tak ti ještě zamával. Pak už jsi ve svým pokoji zůstala sama. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "To nic nebylo... udělala bych to klidně znovu." Odvětím mu, když vytáhne to, že mi vlastně ještě ani nepoděkoval za to, že jsem ho chránila a trochu se pak o něj i starala, po střetu s tou čarodějnicí. Pousmála jsem se na něj a políbila, vlastně mi spíše tak nějak vyšel napůl cesty sám a ještě mi pak vtiskl i ten svůj. Po něm jsem mu trochu vnutila do náruče a chvíly tak u něj zůstala, zůstala u svého objímacího medvídka. Jenže čas byl prostě proti nám a tak jsme se nakonec rozloučily. Když se za Petem zavřeli dveře, několik okamžiků jsem zůstala ještě sedět na postely, ale potom jsem se na ní lehla na záda, s lehce blaženým úsměvem ve tváři. Ovšem, spálená ramena se ozvala a já musela trochu změnit polohu na bok. Vyhrabala z pod sebe deku a sprchu, jsem se rozhodla nechat na ráno. Nakonec jsem pozvolna začínala usínat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peetovi se od tebe nechtělo a už vůbec se mu nechtělo tě pouštět z náruče, ale už bylo fakt pozdě a oba jste byli unavení. Navíc vás jako zítra tak nějak čekala ta obrovská akce, na kterou se maj přidat i ty Magnetovy dvojčata. A Logan by asi taky nebyl zrovna nadšenej, kdyby jste zítra byly unavený a brzdily akci. No on by asi nebyl nadšenej, kdyby věděl co jste s Peetem prováděli tam na pláži a dokonce i tady před chvílí. Chvilku po Peetově odchodu jsi si lehla na záda a přemýšlela o tom, jak moc jste se vlastně za ten den posunuli a sblížili se. Všecko šlo tak rychle ale bylo to příjemný. Vlastně snad to nejpříjemnější co se ti za celej život jako přihodilo. Spálený záda a ramena se začly ozývat a ty jsi musela změnit polohu. Vyhrabala jsi z pod sebe deku a na sprchu jsi se moudře vybodla. To by pak musel Peete přijít a znova tě namazat. Na konec tě únava přemohla a tobě se pro jednou zdály krásný sny o sluncem zalitý pláži. A samozřejmě jsi tam jako nebyla sama. Byl tam s tebou tvůj méďa stydlín. Ráno tě probralo zaklepání na dveře. Clare, dej se do kupy, skoč si něco sníst a za hodinu buď v tělocvičně. Už ustrojená, ozval se Loganův hlas, kterej počkal, než jsi se mu ozvala. A pokud neozvala, tak se bušilo znova. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj sen byl zhruba v tom nejlepším, když se ozval budíček. Budíček v podobě Logana, který klepal na moje dveře. Prý sebou mám hodin a za hodinu být v tělocvičně. "Hmmmpff..." zavrčím nevrle, rozespale. Trvalo mi dalších několik minut, než jsem se vyhrabala z postele a to poněkud doslova. Popadla jsem random čisté věci, protože v tamtěch jsem cítila ještě písek z pláže a šla se do koupelny nějak zkulturnit. Zjistila jsem však, že s těma ramenama je velká blbost si vzít něco dalšího než tílko a tak jsem musela na nějaký další svršek rezignovat. Pročesala jsem si vlasy, ze kterých jsem ještě sem tam slyšela jak zrníčko písku cvaklo o dlaždičky koupelny. Nechala jsem je urovnané na jednu stranu a vydala se do jídelny, kde jsem si ukořistila sendvič, černý čaj a nějaké to čerstvé ovoce. Jestli tam bude sedět Pete a bude mi držet místo, vydám se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se s tvým odfrknutím spokojil. Ještě jednou na ty dveře ťuknul a zdůraznil, Hodina! Ten příjemnej sen, ve kterým jsi byla už skončil a ani kdyby jsi se snažila, tak se už nevrátí. Máš ale štěstí, že tvůj velkej méďa tu je i reálně a ty ho za chvíli uvidíš. Vzala jsi si čistý šaty a šla se osprchovat. Pak jsi zjistila, že ramena tě trochu víc pálí a tak jsi se spokojila jenom s tílkem. Kromě ramen jsi cítila, že tě pálí taky trochu nožky a nosík. Možná taky lehce tváře. Byla jsi trochu červenější, ale nebylo to nic, co by bylo jenom tak na první pohled patrný. Na konec jsi si ještě urovnala vlasy na jednu stranu a vydala jsi se do jídelny. Hned při vstupu jsi zahlídla Peeta, kterej seděl s Bobbym a Rogue. Vedlě něho bylo jako obvykle místo, který čekalo jenom na tebe. Když tě Peete zahlíd, tak na tebe zamával a usmál se. Bobby s Rogue taky, ale nevolali na tebe. Prostě počkali než si zajdeš pro snídani. Paní u okýnka ti připravila vše o co jsi požádala a pak jsi se mohla konečně vydat za ostatníma. Dobré ráno, řekli ti Bobby s Rogue skoro jednohlasně. Peete se na tebe otočil a usmál se. Dobrý ráno, Clare, pozdravil tě a nechal tě posadit se. Bylo vidět, že dost ožil co jsi se tu objevila. Vyspala ses dobře?, zeptal se se zájmem a začal oždibovat svou snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem se nějak zkulturnila v koupelně, jsem se vydala do jídelny. Tam jsem už narazila pohledem nejenom na Peta, který byl hned jako sluníčko, jakmile mě spatřil ale byl tu i Bobby a Rogue. Nandala jsem si tedy snídani, sendvič a čerstvé ovoce, převážně hrozny a nějaké jahody, nalila si černý čaj a vydala s tácem za nimi. Pete mi jako i předtím sveřepně držel místo. Věnovala jsem mu za to milý úsměv. "Čus lidi." odpovím jim na pozdrav, zatímco jsem se usazovala. "Ušlo to. Tedy, pokud pominu probuzení ala Logan." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se usadila a pozdravila ostatní, tak nastala příjemná atmosféra. Ostatní byli viditelně jako rádi že jsi se k nim tak nějak jako posadila. Hlavně teda Peete, kterej se tě ještě zeptal jestli jsi se dobře vyspala. Na to jsi mu odpověděla tak nějak neurčitě a on to moc jako nepobral. Nasadil nechápavej výraz, kterej na něm vypadal hloupě, ale možná trochu roztomile. Ostatním tvý slova jako taky moc neřekly a vypadali tak podobně nechápavě jako Peete. A protože jsi to nijak zvlášť nerozvedla, tak Rogue kejvla na Peete, aby se zeptal na podrobnosti. Jaký probuzení ala Logan?, zeptal se obřík a odložil lžíci zpátky do misky svejch míchanejch vajíček. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Napiju se čaje, ale byl ještě moc teplý na delší loky. A tak jsem se prve zakousla do sendviče. Ovšem zdálo se, že ostatní poněkud nepochopili mou narážku, holedně buzení alá Logan. Tedy soudě podle jejich výrazů. Mno a Pete se na to zeptal nakonec sám. "Mno..." snažím se sousto v puse rozkousat jak nejrychleji to šlo, aby se mi líp mluvilo. "V poslední době má zvyk mě budit bušením na dveře s tím, že mi ještě přitom udá čas i místo, kam se mám dostavit..." pokusím se vysvětlit s plnou pusou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ostatní skoro netrpělivě čekali než dožvejkáš sousto sendviče, abys jim mohla odpovědět na Peetovu otázku. Tak nějak čekali něco divnýho, nebo tak něco, ale když jsi jim řekla že tě prostě v poslední době budí bušením na dveře a udáním času, kde máš bejt, tak se Peter trochu tlumeně zasmál. Bobby s Rogue se prostě jenom pousmáli, jako by to přesně znali. Jo todle, vzala si slovo Rogue, která se na tebe usmála. Na todle si zvykneš. Není to tak pořád, jenom když se prostě něco děje, dodala Rogue a pak se do toho vložil Peete. Pan Summers byl horší. Ten zabušil, vlít dovnitř a křičel dokud jsi se nezvedla, řekl Peete, kterej vzpomínal na toho, kterej je měl na starost předtím. Nic si z toho nedělej, dodal obřík a mrknul na tebe s velkým úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Podle jich dalších reakcí jsem usoudila, že jsem v tomhle asi nebyla jediná. Tedy kdo pocítil probuzení alá Logan. Měla jsem tušení, že s tím měla zkušenosti všichni. A také mi to tak trochu i sami potvrdily posléze. "Nedělám. Už jsem si tak trochu zvykla na jeho chování." odvětím Petovi. "Jo a... dokud vás tu mám..." řeknu směrem k Bobbymu s Rogue a začnu lovit v kapse. Trvá mi to pár okamžiků, než jsem z ní vytáhla dvě mušle, které jsem poté položila na stůj před ně. "Ty jsou pro vás..." řeknu trochu rozpačitě a na okamžik se podívám i na Peta. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter se jen pousmál, když jsi mu odvětila, že si z Logana nic neděláš protože jsi si už tak nějak trochu zvykla. Pak jsi si ale vzpomenula na ty mušle a dala jsi jak Bobbymu tak Rogue jednu. Oba si je vzaly a Bobby trochu rozpačitě poděkoval. Rogue ale svraštila obojí. Tak počkat!, řekla podezřívavě a podívala se na Peeta a pak i na tebe. Tady něco nesedí. Včera se po vás slehla zem. Objevíte se až večer. Dáte nám mušličky a jste oba spálený od slunce, ikdyž je venku už dlouho podzimní počasí!, začla Rogue dávat jednotlivý kusy skládačky do sebe a s přimhouřenejma očima si vás prohlídla. Vy jste spolu někde byly, že jo BLINK?, řekla jako by odhalila to úplně největší tajemství a důrazně řekla tvý jméno. Usmála a se a mrkla na vás oba. Bobby se jenom začal culit. Asi proto, že Peter se začal červenat jak rak. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem čekala, že mi to hodí zpátky na hlavu, ale dočkala jsem se trochu jiného reakce. Bobby si jí trochu rozpačitě vzal, ale Rogue pak vypadala, jako kdyby oběvila tajemství pyramid. Bohužel pro ní, jsem se jen lehce pousmála. "Byly, ale protože bylo venku hnusně a uvnitř nebylo příliš co dělat, tak jsem nás vzala na výlet na pláž, kterou jsem jednou viděla v televizy na jednom odpočívadle." odvětím Rogue naprosto klidu. "Vlastně... než si se začala ptát, chtěla jsem vám vzápětí navrhnout, jestli by jste si tam taky nechtěli někdy příště udělat výlet." řeknu a přitom se vložím do pusy několik hroznů. Přelétnu přitom pohledem mezi nimi a s mírným úsměvem se podívám i Peta. "Písečná pláž, čisté moře skrz vodu vidíš až skoro na dno a hlavně žádná civilizace v dohledu a doslechu... jenom barvy ti asi příliš nepopíšu..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se tak nějak přiznala, že jste opravdu byly venku, protože venku pršelo a vy jste neměli co dělat, tak se Rogue zatvářila trochu uraženě, ale pak jsi to hned jako zachránila. Nabídla jsi ji, že by se mohli s Bobbym příště přidat. A když jsi ještě dodala popis toho, jak to tam vypadá, tak její výraz úplně roztál a zbyl jenom úsměv. Tak nějak se na Bobbyho natiskla a nadšeně začla souhlasit. Zní to krásně! Určitě se příště přidáme! No pověz Bobby, začla Rogue možná až moc nadšeně. Ale jako zase to bylo upřímný. Bobby z toho až tak vodvařenej teda nebyl, ale taky ho ta možnost docela nadchla. No jasně! Určitě se přidáme, dodal a usmál se. Pak se zas podíval na tu mušli a schoval si ji do kapsy kalhot. Rogue si tu svoji vzala do ruky v rukavici a se zájmem si ji prohlídla. Moc pěkná mušle, díky Clare. Nechám si ji na památku, řekla po chvilce a pak si ji taky schovala. Na konec se ale tak nějak jejich pohled zastavil na Peetovi, kterýmu už zrudly i uši. Co?, nevydržel to Peete, kterej k nim vzhlíd a vyhouk na ně. Rogue zvedla tázavě obočí a Bobby se uculil. Peete to potom tak nějak vzdal a zakroutil hlavou. Pak se k tobě tak nějak nesměle naklonil a políbil tě na tvář. Jednu ruku ti pak dal okolo pasu a zůstal u tebe blíž. Dobře no. Je to venku a nelituju toho. A doufám, že se k nám příště fakt přidáte. To místo je úplně nádherný.., řekl Peete, kterej se tak nějak nakonec zarazil a podíval se na tebe. Vypadalo to jako by chtěl ještě něco doříct. Možná, že kdyby tu nebyl nikdo další, tak by dodal "stejně jako ty", nebo tak něco. I tak byl Peete pořád ještě celej rudej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vypadalo to, že můj návrh/nabídka toho, že příště se k nám mohou oba připojit poněkud zachránila evidentně situaci. Trochu jsem se pousmála a nacpala do pusy další hrozny. Měla jsem takoví pocit, že onen výlet na pláž asi skutečně potřeba bude. Navíc, byl to i takoví můj záměr, když jsem ty mušle sbírala, že některé dám tady svým blízkým. Ovšem oni se tak trochu pustily do Peta. Ten nejdříve chudák nevěděl příliš jak by měl reagovat. Nakonec ale rezignoval a trochu přiznal bravu tím, že mi věnoval pusu na tvář, při který jsem se trochu víc uculila a stejně tak si mě rukou kolem mého pasu přitáhnul blíže. Trochu jsem mu přitom i vyšla vstříci. "Nejdřív bychom to ale měli dojíst a jít pak spěšně do tělocvičny. Nechci aby se na nás zbytečně čekalo." řeknu nakonec, snažíc se napůl zachránit situaci. A taky jsem tak nějak chtěla, aby se ten ´úkol´vyřešil do nejdříve. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete nebyl zrovna ve svý kůži, když měl přiznat barvu. Ale když jsi mu vyšla tak nějak vstříc při samotným přiznání kdy si tě tak nějak přitáh blíž a dal ti pusu na tvář, tak se mu viditelně ulevilo. Na konec ještě i on přidal s tím, že o vašem speciálním místečku řekl, že je to nádherný místo a že taky bude jako rád, když se tam spolu vydáte. Ty jsi to pak zas zachránila, když jsi řekla, že než se tam vydáte, tak byste měli nejdřív splnit současnej úkol a co nejdřív dojít do tý tělocvičny. Ostatní s úsměvy přikejvli a pustily se do svejch snídaní. Během chvíle jste měli všecko snědený a vypitý a mohli jste odnýst nádobí do kuchyně. A pak jste šli už tak nějak do tý tělocvičny. V tělocvičně už se to hemžilo lidmi. Teda spíš mutanty. Magneto mluvil opodál se svejma dětma a při tom se pohrdavě usmíval Loganovým směrem. Wanda a Pietro se smály s otcem na Loganův účet. Logan si jich nevšímal a nasraně čuměl jiným směrem. Profesor byl na svým vozejku vedle Logana a čekali jenom na váš příchod. Krom nich tu bylo ještě asi dalších dvacet neznámejch lidí v kabátech nebo obnošenejch bundách. Všichni měli kapuce. Některý dokonce i nasazený, aby jim nebylo vidět do ksichtů. Všichni byli z bratrstva protože měly potetovaný tváře. To je dost, že dete!, zahřímal Logan, kterej si vás konečně všiml. Při pohledu na hodiny, který tu byly jste měli ještě deset minut k dobru. Asi už byl prostě jako netrpělivej. Magneto se s dvojčaty přesunul k vám a ostatní konečně sklapli. Tak je to tady. Chalesi?, řekl Magneto a předal slovo profesorovi. Ano. Obsah naší mise již znáte, proto ho tedy nebudu opakovat. Místo toho, prostě přejdeme k postupu. Obdrželi jsme kamerové záznamy z jednoho ze skladišť přímo v podzemí té základny. Tam pronikne tým vedený Loganem. Spolu s ním půjde Clare, Bobby a Peter. A abych neopoměl, tak i Wanda Maximoff, která má nastudované plány, prones Profesor a povzdychl si. Ovšem, abysme měli jistotu, tak máme záběry i pozemních prostor základny, kde musíme umístit lokátor. Takže nejdřív by měla ctěná slečna Fergussonová vytvořit průchod do základny, kde prohodíme kufřík s tím lokátorem a potvrdíme lokaci. Pokud se to potvrdí, musíme jednat co nejrychleji a vytvořit portál do toho skladiště a dál postupovat podle plánu. Rozumí všichni?, ujal se slova zase Magneto a tak nějak shrnul to, co se bude dít. Po tom tam přišel Hank, s notebookem a ukázal ti dva záběry. Jedna z fotek byla z kamerovýho záznamu do podzemního skladiště, s čímž by jako neměl bejt problém. Ta druhá vypadala jako nějaký vojenský letiště. Logan už ale držel kufřík, který bude pak prohazovat portálem. Zarazil se však a odfrkl si. Hej, děcka! Neřekl jsem vám, abyste přišly ustrojený? Tak pohněte!, křikl na vás Logan, kterýho to zrovna moc nepotěšilo. Magnetovy dvojčata se začly hihňat, protože Pietro něco pošeptal Wandě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj návrh byl poněkud jednomyslně odhlasovám. Ostatně tohle bylo bohužel teď mnohem důležitější, než se dohadovat o naší pláži, i když bych se tam vrátila mnohem raději než tam, kam nás to teď čeká. Posnídali jsme, odnesli nádobí a vydali se společně do tělocvičny. Už jenom vstup tam se mi vůbec nelíbil. Nejenom, že tu byl Magneto se svejma pulcema, ale ještě další divní existence, kteří se měli nechat nazývat Bratrstvem, místo toho ale vypadali jako černej KuKlux klan. Ani Logan, který se tu držel jako vždycky stranou a netvářil se příliš nadšeně. Ostatně to ani já ne. Když tak nějak padne zjištěný, že tu jsme, profesor se pustí do vysvětlování i když z toho stejně jako všichni ostatní není zrovna nadšený. Co se do mě ovšem potom zahryzne, podobně jako ten naštvanej vlk předtím v lese, bylo to, jak mě Magneto nazval... Přiměje mě to zakabonit čelo. Jejich plán... bylo mi divný, že se sdržou s něčím takovým jako je lokalizace... pokud mají přesné snímky, neexistuje nic, co by mě přimělo vytvořit jinej průchod. Tedy, kromě vyčerpání, ale to teď nebyl rozhodně ten případ. Sakra... Náš chlupatý přítel nás ale bleskurychle spraží poznámkou o tom, že jsme sem měli dojít už převlečený. Kdo si to měl ale pamatovat, když se to do něj hučelo když ještě prakticky spal?! "Tak ať to máme rychle zkrku..." pronesu cestou k šatnám, cestu, kterou jsem znala už skoro poslepu, což se ale o zbytku budovy příliš říci poněkud nedalo. Posměchy Magnetových pulců jsem raději nijak nevnímala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Posměšků od dvojčat jste si nevšímali. Možná teda kromě Rogue, která ale s váma nešla. Vypadala dost naštvaně, že jí nevybrali na misi. Místo aby šla s váma do šaten, tak si to rázovala přímo k Loganovi a proferosovi. Radši rychle, než nás do tý hádky zatáhne taky, řekl tiše Bobby a následoval tě spolu s Peetem do šatny. V šatnách jste se připravily a oblíkli se do svejch kombinéz/uniforem. Peeter vám pak rozdal komunikátory a vzal i pár náhradních, který chtěl dát ostatním. Pak jste se už konečně vraceli do tělocvičny. A nezapomeňte. Dávejte si bacha na tu.. na tu Wandu. Určitě maj s Magnetem nějakí postraní úmysly, připoměl Peete cestou a Bobby přikejv. V tělocvičně když jste dorazili, tak ti Hank ukázal záběr toho "letiště". Kdykoliv můžeš, řekl Hank a Logan se připravil k hodu kufříku. Počkali na tvůj portál a pak jak se objevil, tak jím hned Logan prohodil kufřík. Zavři ho!, řekl Hank a jak jsi ho zavřela, tak něco naťukal do počítače. Je to ono! Rychle otevři druhej, řekl Logan a Hank ti ukázal to skladiště. Peete mezi tím podal komunikátor Loganovi a trochu jako neochotně i Wandě. Všichni si ho strčily do ucha. Jak jsi vytvořila portál, tak Logan křikl, Za mnou! Ostatní ho následovali a prošli za ním. Skladiště bylo obrovský a plný regálů s vojenským vybavením. Zbraně, plátování a další věci. Co tě ale překvapilo bylo, že těsně předtím, než jsi uzavřela portál, tak jím proběhl i Pietro. Přece se nebudu nudit v tý zavšivený škole, řekl s úšklebkem na Logana. Logan zavrčel a chtěl mu jít nakopat zadek, ale v tom se ozval alarm. Kurva!, zaklel a pak se vrhl ke dveřím. Do ovládacího panelu zarazil svý drápy a těžký dveře se rozevřely. Tak jdem!, křikl a vyrazili jste chodbama. Byly tmavý a nikde nikdo. Jenom tu a tam blikaly červený světla, který značily pohotovost. Wanda ze zadu na Logana křičela směr, kterým se má vydat. Došli jste k velícímu středisku, ale těžký dveře vám bránily vstoupit. Navíc na druhý straně chodby po vás začly pálit vojáci. Logan se postavil tak, aby tě nemohli trefit, a ještě že tak. Hned v další chvilce ho trefily do hlavy až ji otočil na stranu. Zavrčel a vyrazil proti vojákům, kteří se tam vyrojily ve velkým počtu. Napočítala jsi minimálně osm plně vyzbrojenejch vojáků. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Spěšně jsme došli do šaten. Pořád jsem měla poněkud to provilégium v tom, že jsem v šatně byla prozatím vždycky jen sama. Sice jsem za to byla docela ráda, ale na druhou stranu, pocítila jsem i menší knedlík uvnitř krku. Sáhla jsem po svém oblíbeném a zřejmě už mě patřícím kabátku, převlíkla kalhoty a obula boty. Při cestě z šatem jsem si zaplétala vlasy do copu, aby mi nepřekáželi příliš. "Vy si na ní dejte hlavně pozor. Já už jí mám zmáknutou... blbě se podívá a skončí jako propečený steak..."odvětím jim. Následně jsem se vydali zpátky. Snímky, který mi potom ukázali, byly dobré. Necítila jsem, že by byly v nějakém nepořádku či podobně a tak se na to místo napojit nebyl příliš problém. Zbytek se seběhnul už tak nějak sám. Než jsme se všichni pořádně vzpamatovali, nestáli jsme už ve škole. A i když to nebyla škola, tohle místo se mi i tak nelíbilo. Skladiště na mě působilo divně, hlavně zbraně, které tu byly. Naposlední chvíly, tak nějak doslova, se k nám připojil i druhej pulec. Logan z toho nebyl nadšený, ale než mu stačil vyrobit dalšího monokla, rozezněl se alarm. "Jak nás mohli tak rychle odhalit?!" pronesu, padajíc pohledem okamžitě na oba pulce. Moje krátká nepozornost se mi skoro potom nevyplatila, když vzduchem začali lítat kulky. Můj živí štít byl však přítomen, i když se mi to vůbec nelíbilo. Logan se rozhodl vrhnout na vojáky, bylo jich tam zatím jen pár. Rozhodnu se ulehčit situaci a pokusím se zachytit dva vojáky, každého jednou rukou (71%), což mi nečiní zrovna velký problém a poté co ruce srazím k sobě, srazím k sobě i ty dva vojáky s jasným úmyslem, poslat je to hajan. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dva tebou chycení vojáci, který jsi přirazila k sobě se sesunuli v bezvědomí na zem. Bobby vytvořil ledovou kouli, kterou sundal dalšího. Peter se snažil vás krejt a tak zaklek za váma. Logan se několika skoky přesunul do chumlu a začal si to dost krvavě vyřizovat s vojáky. Wanda se ušklíbla a začla smyslně mávat rukama. Utvořila několik menších střel, vypadajících jako malý kuličky. Ty pak vystřelily na zbývající vojáky. Některý to zasáhlo, jiný ne. Zbyli na nohách už jen tři vojáci. Zabavte je, já najdu číselnej kod, řekl a začal tak rychle mačkat čísla, že jsi to ani ty nestíhala. Pak se ale začly chodbou přibližovat těžký kroky a do chodby vstoupili dva vojáci/roboti. Byli skoro stejně vysocí jako Peete a těžce opancéřovaní. (odkaz) V rukách měly těžký pušky, a jeden z nich vystřelil na Logana. Toho to trefilo do hrudi a odhodilo dva metry na zem, kde začal nadávat. Otřáslo to s ním slušně. Druhej zamířil na vás. (73%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Moji vojáci sražení dohromady klesli nehybně k zemi. Bobby se taky snažil, stejně jako červený pulec vedle, který se snažil být za machra, ale nevím jak počítat to, že většina těch střel jen dopadla někam mimo. Hraje na efekty, né na sílu... Zbývalo jenom pár vojáků, když se země začínala pod nohama otřásat. "A doprdele..." pronesu při pohledu na ty pancéřované potvory, skoro až zírám s otevřenou pusou. A asi jsem měla spíše méně zírat a spíše myslet, protože Logan schytal první salvu a né zrovna hezky. A další salva se připravovala na nás. Natáhla jsem oboje ruce před sebe a utvořila před náma všema štít (86%), který pohltil jeho střely. Nebylo to ale nic příjemnýho, cítit jak ten těžkej kalibr těch patron dopadl na můj štít. "Dostaňte je z dálky, dokud štít udržím!" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vytvořila jsi štít, kterej zachytil nepřátelskou střelu. Ta byla tak silná, že to zatřáslo trochu i tebou. Nebo teda spíš s tvým štítem. Ale bylo to tak silný, že jsi si byla jistá, že to zatřáslo právě trochu i jako s tebou. Tvý zaštícení využila Wanda, která vytvořila jednu pořádnou střelu, kterou vyslala proti jednomu z těch opancéřovanejch. (8%) Střela se o něj jenom neškodně rozprskla a Wanda zanadávala v rodným jazyce. Energie se ale úplně jako nerozplynula. Wanda dál mávala rukama a soustředila se. Energie se okolo toho opancéřovanýho chlápka zhušťovala a začala ho obepínat a drtit. (51%) Nebylo to bůh ví co, ale držela ho na místě s hlavní zbraně nasměrovaný na stěnu. Ozývalo se ohejbání plechů a vrzání kovů. Druhej opancéřovanec vystřelil zase po Loganovi, kterej se zved na nohy a vyrazil na něj. (90%) Střela Logana trefila přímo do hlavy a mlaskla s ním o zeď. Ale ani to na něho nestačilo a on se za začal zvedat. (87%) Bylo to vrávoravý, ale zvedal se. Bobby mezi tím vytvořil další ledovou kouli, teď o něco ještě větší a vystřelil ji proti tomu, kterej trefil Logana. (81%) Střela samotná mu nic neudělala, ale hned po dopadu mu namrazila zbroj v místě kontaktu. Pietro zatím mával rukama u ovládacího panelu tak rychle, že jeho ruce nešly vidět. Pak se ale ozvalo pípnutí a ve dveřích to cvaklo. Mám!, křikl na ostatní a začal se culit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Štít, který jsem vytvořila střely pohltil, ale smýklo to se mnou podobně, jako kdybych střelu schytala já sama. Což způsobilo, že jsem nejenom štít zrušila ale trochu to mnou i zatřáslo. Červený pulec se mezitím snažil o nějaké hokusy pokusy ale moc jí to evidentně nešlo. Hlavně, že má vrňák pořád nahoru... Povzdechnu ale příliš se jí zabývat nemůžu. Logan to schytal a né zrovna hezky, Bobby se taky pokusil o útok, ale nevypadalo to, že by se mu to moc podařilo. Pulec mezitím aspoň znehybněl jednoho. Soustředila jsem se na toho, kterého Bobby pomrazil. Soustředila jsem se na jeho zbraně na rukách, které jsem dostala pod svou kontrolu a začala je rukama před sebou tlačit proti sobě a poté jsem je přinutila, aby začali střílet vzájemně do sebe (84%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Soustředila jsi se na toho, kterýho Bobby tak trochu promrazil. Zbraně na jeho rukách ale nestřílely tak, jak jsi si přála, aby střílely na sebe navzájem. Nebyly na nich spouště. Nejspíš byly součástí nějakýho komplexnějšího zbraňovýho systému. Vlastně jsi takhle neměla moc vejlkej účinek. Teda jako až do chvíle, než kov v místě, kde ho trefil Bobby, prostě prasknul. Voják se zapotácel jak mu to jenom tvý úchopy dovolily. Pak se ozvalo znovu další praskání kovů a ty jsi mu urvala ruce. Bylo by jistější a přesnější říct, že jsi toho vojáka rozpůlila. Vlastně ani ne tak vojáka, jako spíš oblek, ve kterým byl voják. Ten teď ve spodní části, kalhoty, spadl na zem a v křečích se válel po zemi. Druhej voják se zatím vymanil z Wandina sevření, ale Wanda to nenechala jenom jako tak. Voják sice vystřelil, ale střela se zaleskla rudým světlem/ohněm a shořela než doletěla k vám. (90%) Pak Wanda vrhla další střelu, která prošla skrz zbroj i vojáka a ožehla stěnu za ním. (100%) Byl to odpornej pohled, ale nebylo to tak hrozný, jako když na tu holku spadlo to lešení a úplně jí to propíchlo. Tohle bylo docela čistý a nejspíš i bezbolestný. Rychle dovnitř!, řekl Pietro, kterej otevřel konečně dveře do řídícího střediska. Vběhl tam a knockoutoval dva vojáky a tři úředníky, kteří byly u konzolí. Wanda za ním běhla dovnitř a Bobby hned za ní. Peete tě tak nějak kryl vlastním tělem, kdyby se ukázal ještě někdo a Logan ten se opíral o zeď. Vrávoral a stál zády k vám. Tak jo plecháči. Je to na tobě. Veď je dál, já vás doženu, řekl Logan chrčivě a jeho hlas nebyl vůbec podobnej tomu, jakej je obvykle. Ta rána do hlavy ho musela trochu pochroumat. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj pokus zneškodnit jednoho z vojáků nedopadl tak jak jsem si představovala. Sice jsem chtěla trochu jinou cestou docítil něčeho podobného, ale nakonec bylo důležité, že bylo o něj nakonec postaráno, tedy alespoň o toho jednoho. Pořád tu byl ještě ten druhý. Ale toho si do parády vzal červený pulec. Tedy né úplně podle našich představ. Musela jsem na okamžik odvrátit pohled ale stejně k mému nosu dorazil pach spáleniny. Ale to už druhý pulec nás vyzíval abych za ním šli, neb překonal bezpečnostní systém. Udělala jsem pár kroků, ale jakmile Logan promluvil, zastavila jsem se. Nechtěla jsem ho tu nechat... I když vím, že se da dopořádku, nechtěla jsem ho tu nechat. "Nenechám ho tu samotnýho..." řeknu k Petovi rozhodně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Wanda i Bobby přišli ke konzolím a začli na nich pracovat. Pietro se díval na kamerový záběry a ty s Peetem jste zůstali na tý chodbě s Loganem. Peete po Loganovejch slovech nejistě přikýv a chtěl se otočit k odchodu. Ty jsi se ale zasekla s tím jako že ho tu sama nechat nechceš. Já vás doženu, Clarie, řekl Logan zvostra, ale myšleno to bylo jinak než to vyznělo. Asi prostě nechtěl, aby jste ztráceli čas. Když jsi se ale nechtěla pohnout, tak Logan zavolal na Peeta, Plecháči! Vezmi ji a běžte! Hned! Peete k tobě přistoupil a dal ti tak možnost jít sama podle Loganova rozkazu. Jestli jsi ale nešla, tak tě vzal za paže kousek pod ramenama a odvedl tě do velícího střediska. Když jste tam došli, nebo tě Peete odvedl, tak jste z chodby slyšeli střelbu a Loganův bojovej ryk. Zvuky boje se začly ozývat a taky pomalu vzdalovat. On to zvládne, řekl Peete, kterej tě pustil a zatvářil se trochu provinile. Rozuměl ti, ale byl to rozkaz. Tady toudle chodbou, řekla Wanda a ukázala na na druhou stranu centra. Už na nás čekaj, řekl Pietro, kterej bez řeší vběhl do tý chodby a na kamerových záběrech se objevila šmouha. Vojáci, kteří čekali na konci chodby za rohem začli zběsile šmátrat po svým vybavení. Pietro se objevil zpátky a kamerový systém v tý chodbě byl zničenej explozí. Pietro se zakřenil a ukázal na svým prstě několik pojistek z granátů. Wanda ho poplácala po rameni a vyrazili jste dál. Peete se netvářil nadšeně a Bobby byl vyjevenej. Na konci chodby jste zatočili a okolo potrhanejch kusů vojáků a očouzenejch zdí. Prošli jste do velký čtvercový místnosti. Uprostřed ní stáli tři ti roboti, se kterejma jsi se potkala v Las Vegas. Zraky všech ale padly nahoru na protější zeď, kde bylo okno pozorovací místnosti. Tam stál ten, pro kterýho jste přišli. Doktor Trusk. Vedle něj bylo několik vysoce postavenejch vojáků a několik vojáků v plný polní zbroji. Ale, jak rozmilý překvapení.. vítejte na místě svýho skonu.. Budete dokonalým přínosem pro můj projekt, který konečně dokáže všem, že je schopen toho, proč jsem je postavil, řekl do nějakýho mikrofonu a vy jste to slyšeli jako by rozhlasem. Pak na něco chmát a roboti se aktivovali. Dveře za váma se hlasitě zavřely a vy jste dostali špatnej pocit. Peet se instinktivně postavil tak nějak napůl mezi tebe a ty roboty aby tě moh krejt. Bobbyho oblečení začla pokrývat jinovatka a postupně se změnil jako by na ledovýho člověka. Pietro se jenom šklebil a Wanda se připravila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Loganovi se však moje myšlenka o tom, že tu s ním zůstane příliš nezamlouvala. Což me donutilo zůstat na okamžik na místě ale když jsem se po několika okamžicích chtěla k němu vydat, pocítila jsem dotek na ramenou. Chtěla jsem je setřást, ale jejich stisku nešlo příliš vzdorovat. "Pete ne... pusť prosím... Pete...." snažila jsem se ho přemluvit, možná mu trochu i vzdorovat, ale byl v tomhle poněkud neústupný. Když jsme dorazily k ostatním, pořád jsem hleděla za sebe, vyhlížejíc tak Logana. Co tam přitom dělali oni mi bylo trochu jedno, dokud se neozval tlumený výbuch. Teprve potom se k nim otočím a všimnu si, že jeden z pulců držel pojistky od granátů a druhá z toho měla náramnou srandu. Proboha, cp jsou tohle za lidi... Začali se mi hnusit čím dál víc. Vydali jsme se tedy chodbou, kterou on tak dobře 'vyčistil', ale jen, abychom vlezlo do něčeho co smrdělo pastí. Ty plechovky fakt nesnáším, možná ještě víc než zde přítomny pulce. A moje tušení o pasti, se záhy potvrdilo. Utroby mi sevřela čisy neviditelná studená ruka a cítila jsem strach. Ten robot, jenom jedinej by nás dokázal zničit všechny a oni tu byly tři a navíc málo prostoru. Byly jsme tu jako prasata na porážku. Strach se měnil v paniku... Zabijou... Zabijou tu všechny... Ti pulci budou odolávat ale pojdou nakonec taky, všechny, Bobbyho i Peta... Nasucho pilinu. Tušila jsem, že zřejmě nemám navybranou. Nechci nechat ostatní umřít... Dostaň je, všechny... Její ruka poté spočne na Petově rameni, mírně mu naznačujíc aby zacouval. Když se dále ohlédne, spatři jí jinak. Vlády, rozpletené, vlajicí, mírně se v nich mihotající sbírka energie. Oči, oči bez známky panenky, zeleň vyplňovala celé původní bělmo a možná nepatrně zářily. Znovu mu pokyne, aby se stáhl. Pak projde pár kroků před ně. Pokud začnou střílet, jejich kulky se zastaví jako posledně před ní, o neviditelný energetický štít, který se ukáže až při jejich dopadu. Natáhne ruku před sebe a prpstředního z robotů obklopí růžovofialová energie, která mu nedovolí se pohnout. Ledabyle trhne zápěstím do strany, kam ve stejnou chvíly odletí i robot, který to napálí do betonové zdi, až to nepřijemně zaskřipe a něco z něj i odpadne. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Měla jsi pravdu ve svým úsudku. Dvojčata byly hrozní pozéři, stejně jako Magneto. Tak ho jednou před tebou nazval Logan a ty jsi s ním teď fakt jako musela souhlasit. A taky jsi měla pravdu v tom, co jsi si myslela. Byla to jasná past a už tu na vás čekali tři roboti, který jsou během chvilky aktivovaní. Dveře se zavřely a uvěznily vás tu. Roboti zvedly svý kovový hlavy a upřely na vás svý chladný pohledy. To samé udělaly jejich pravý ruce, který měly na konci rotační kulomety. Ty jsi se rozhodla, že jsou příliš velkou hrozbou a vypustila svou temnější stránku. Postavila jsi se před Peeta, kterýmu jsi naznačila, aby zacouval. Podíval se na tebe a zarazil se, když viděl tvý čistě zelený oči. Udělal jsi pár kroků před ostatní a roboti spustili palbu zatím jenom na tebe. Jejich kulky se zastavovaly o tvůj neviditelnej štít. Pokaždý když na něj dopadla kulka, tak fialově zazářil. Takže vlastně teď zářil jak radioaktivní vánoční stromeček na přehlídce světel. Bylo to jako krupobití a nebylo to vůbec příjemný. Ráže, kterou používali byla obrovská. Skoro jako by nic jsi zvedla ruku a okolo prostřeního robota se objevila tvoje energie, kterou jsi ho uchopila a praštila jsi s ním o zeď, až z něj i něco málo odpadlo. Druhýho robota chytila Wanda, která s ním udělala něco podobnýho. Ona ho ale zvedla do vzduchu a nasměrovala ho, aby střílel do toho okna. Sklo ale bylo nerozbitný a odolávalo. Na třetího vyrazil Bobby, kterej si tvořil náledí a extra rychle po něm "bruslil" okolo posledního robota, kterýho mrazil svým proudem proudícím mu z rukou. Peeter se rozběhl na toho namraženýho a svojí obrovskou silou do něho vběhnul. Nohy, se mu zlomily v kolenou a robot padl na záda, kde ho Peeter mlátil svejma ocelovýma pěstma. Ten kterýho jsi dostávala ty se zvládl nasměrovat na tebe a spustit další palbu. Z druhý ruky mu vyjela čepel, která vypadala nebezpečně. Robot č. 1 (ten tvůj): 150 - 20 = 130 HP Robot č. 2. (Wandin): 150 - 5 = 145 HP Robot č. 3 (namraženej): 150 - 100 = 50 HP |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když poté, co mrštila jedním z robotů o betonovou zeď, úlisně se pousmála, když viděla červenou. Však viditelně robot se nemíním jenom tak dát. Rozhodl sd tak dále klást odpor. Nastavila znovu ruku jeho směrem a nový příval energie jej obklopil a znemožnil robotovi se jakkoliv pohnout. Nepatrné množství oné energie zalezlo i dovnitř robota. Prsty, na natažené ruce se začli drobně pohybovat a stejně tak i robot. Nasměrovala ruku s tom, jenž nezvládala červená, robot, kterého ovládala se vrhnul tím směrem. Jeho vytasená čepel směrovala přímo do hlavy toho robota červené. A ani tak jeho útok nepolevoval, nehledě na to jak se případně druhý robot bránil, vytasená čepel ovláadaného robota do něj neúprosně dál bodala a bodat bude, dokud robot bude klást odpor. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Zatím co Peete s Bobbym doráželi robota č. 3, tak ty jsi za pomocí svých schopností ovládla č. 1 a jako s loutkou na dálkový ovládání jsi ho poslala na robot č. 2. Nebylo to ale zrovna dokonalý. Robot neplnil tvou vůli. Ty jsi ho vnějšíma silama nutila k pohybu proti jeho vůli. Nebo teda jako spíš proti jeho naprogramování. Wanda zablokovala pohyb tomu svýmu a tvá loutka, ikdyž se ovládala špatně ho během pár chvil rozšmelcovala. Bobby ty kusy ještě namrazil svým paprskem a pak se klouzáním prosmýk okolo toho tvýho a namrazil mu nohy. Nebyl teda už žádnej problém ho dorazit. Wanda po něm vystřelila rudou střelu, která mu urazila ruku s kulometem. Když jsi ho pak dorazila, tak se rozhostilo ticho, který rázem přerušil zvuk tleskání jednoho páru rukou. Výtečně. Skvělá práce. Porazily jste mé prototypy a dali jste mi data, který jsem potřeboval, řekl hlas doktora Truska. Teď mi ale předveďte, jak si poradíte se Sentinely model č. 2, dodal a ozvalo se vrzání kovu. Opravdu hlasité, protože se v rozích týhle místnosti na stropě otevřely průchody a dovnitř sletěly v každým rohu po jednom sentinelové. Tihle ale vypadali robustněji a dokázali dost účinně lítat.  Roboti zůstali jakoby viset metr nad podlahou, jak jejich trysky zapracovaly. Obě ruce nasměrovaly na vás do středu místnosti. Musíme vypadnout!, řekl Peete, kterýmu se tadle situace nelíbila. Jsme tu jak na střelnici! Clare?, zavolal Bobby, kterej začal klouzat po podlaze a Sentinel č. 4 po něm začal střílet. Wanda rychle před sebou vztyčila štít, do kterýho začal pálit sentinel č. 3. Pietro kličkoval mezi kulkama, který po něm a Peetovi pálil sentinel č. 2. A ten poslední, č. 1 zahájil palbu jako přímo na tebe. Robot č. 1,2,3: tuzí Sentinel č. 1,2,3,4: 250HP (každej) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Robotí posluhovači neměli příliš šancí. Zakrátko už nebylo s kým dále bojovat, ale hlas, hlas který se poté ozval, jakoby se vysmýval, což se jí příliš nelíbilo. Zbaběle se schovával za oknem. Aby toho nebylo málo, oběvily se tu další, kteří vypadali... jinak. Slyšela, že ostatní na ní mluvily, ale trvalo jí chvíly než si dala dokupy význam slov. Mezitím se ostatní dali na útok/obranu vůči nově příchozím robotům. A jeden z nich si vybral dokonce i jí. Svraštěla čelo, když se robot chystal ke střelbě. V jejích rukouch se oběvily koule energie, bujně a divoce se kmitající, jako bojoví pes, který jen čekal, až jej jeho majitel pustí z řetězu a on bude moci zakousnout svoje tesáky do nepřítelova krku. Poslala je vůči roboti, který na ní chtěl útočit. Nejenom, že mu to způsobilo značnou újmu, ale vzhledem k tmou, že nešetřila zrovna silou, ba spíše naopak, oheň, který jej posléze zachvátil, jej začal stravovat. Člověk by zřejmě takovou ránu nepřežil ani jednu. Nemešká a vytvoří vedle sebe portál, který vede na chodbu, ze které sem přišli a poté ty, kteří si ho nevšimnou začne stahovat vlastní mocí do relativního bezpečí portálu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když se objevili ti další sentinelové a pustili se do vás, tak jsi vytvořila v obou rukách kouli energie, která vířila podivnou silou. Zářila více než obvykle a tak bylo jasný, že bude opravdu ničivá. O to víc bylo překvapivý, že to se Sentinelem č. 1 jenom smýklo. Fialový plameny ho sice zachvátily, ale jeho plátování zatím drží a zdá se poškozen jenom velmi málo. Jedno ale bylo jasný. Kdyby jsi takovou střelou trefila člověka, tak by z něho moc nezbylo. Jestli teda jako vůbec něco. Nemeškala jsi a rovnou jsi vytvořila průchod a podívala ses jak si vedou ostatní. Všichni do portálu!, zavolal na ostatní Peete, kterej se postavil vedle tebe a kynul ostatním směrem k portálu. Od jeho hlavy se odrazila jedna střela a zastavila se o tvůj štít, kterej zářil ještě snad o něco víc než předtím. Sentinel č. 1 to do tebe solil plnou silou. Bobby zavřísk, protože ho jedna kulka lízla do ramene. Nespadl, ale zavrávoral. Ustál to a vyrazil klouzáním za váma. Pietro proběh okolo svý sestry, kterou vzal do náruče a proběh s ní portálem. Bobby se dostal až k vám a s ramenem sevřeným v ruce proběh portálem. Rychle Clare!, řekl Peete, do kterýho ty kulky bušej a jemu to nebylo zrovna příjemný. Mávl na tebe a proběhl jím taky. Už jsi zbývala jenom ty. Když jsi ustupovala sama a prošla portálem, tak tě zabolela ruka. Do pravé paže, těsně pod ramenem se ti zakousl kus kovu, kterej vypadal jako nůž. Ale neměl žádnou rukojeť. Nevíš odkaď to přišlo, nebo kdo to vrhl, ale bolelo to jako čert. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ostatní si nevedli špatně. Ovšem nevypadalo to, že by měli příliš šancí, proto utvořila průchod pryč. Ostatní na něj zaregovali až záhy, ale stahovali se dovnitř až zůstala sama. Ujišťovala se, že nezůstane z nich nikdo tu a když se otočíla aby prošla sama, něco divného pocítila na svém rameni. Zastavila se napůl v průchodu, sáhla si na rameno, aby nahnatala ještě teplou tekutinu, která prosakovala látkou kabátu. Poté se na svou ruku podívala. Sice neviděla barvu, ale tmavá tekutina, pro ní, mohla být jedinou věcí, krev. Podívala se na ty za průchodem a poté zpátky na ty v ´aréně´. Sevřela levou ruku v pěst, kolem které se oběvila její energie, kterou zformovala do velikosti fotbalového míče a hodila jí do ´arény´. Energie při styku s čímkoliv okamžitě explodovala a ona prošla za ostatními, uzavírajíc za sebou rovnou průchod. (78%) |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Při procházení portálem se ti do paže zakousl kus kovu, kterej vypadal jako nějaká čepel. Viděla jsi, jak skrz látku kabáti prosakuje temná tekutina, která musela bejt tvoje krev. Rychle jsi zformovala kouli energie, kterou jsi vrhla portálem, kde po dopadu explodovala. Pak jsi prošla na chodbu úplně. Tahle prodleva, kdy jsi vrhala obří střelu skrz portál ale stačila jednomu Sentinelovi, kterej se k portálu přiblížil ze strany. V momentě, kdy jsi opouštěla portál za tebou stačil bodnout tenkou čepelí, která ti propíchla částečně lýtko pravý nohy. (86%) Portál jsi už ale v tu chvíli rušila, takže to tomu Sentinelovi čistě uřízlo ruku, ze který mu ta čepel čouhala. Clare!, zavolal Peete zhrozenej tím co vidí a podepřel tě. Bobby k tobě skočil z druhý strany a vytáhl tu čepel z tvý nohy. Bolelo to jako čert, stejně jako každej krok. Peete, musíme odsaď pryč. Pokazilo se to ve velkým!, řekl Bobby, kterej mu naznačil, aby tě vzal do náruče. To taky udělal a vyběhli jste chodbou. Chvilku to trvalo, než se dveře do tý místnosti otevřely a těžký kovový kroky se vydaly za váma. Kromě tvý nohy tě taky bolela ta paže, ve který jsi pořád měla zaraženou čepel. Clare myslíš, že nás dostaneš zpátky do školy?, zeptal se tě Peete, ale přerušil ho Bobby. A co Logan?, zeptal se Bobby, ale ani Wanda, která běžele s Pietrem před váma nezůstala stranou. Musíme splnit úkol! Buď toho chlapa dostaneme po dobrým což jako dost pochybuju, nebo musí umřít!, řekla nekompromisně během běhu a při tom se jí začly oči lesknout rudou barvou. I ty jsi cítila, že sbírá energii, k něčemu velkýmu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zavírala průchod, zatímco jim tam nechala dáreček. Ovšem něco jí znemožnilo další krok. Podívala se viděla, jak se jednomu z těch strojů pokusil o poslední zoufalí útok. Však neskončil příliš štastně, neb mu zbytek ruky byl čistě useknut zavírajícím se průchodem. A znovu tu byla ta temná tekutina. Zranění značně omezovalo v pohybu, ale ostatní tu byly aby jí podrželi. Doslova. Byt tu útěk. Něco bylo špatně. Něco ubíralo energii... Hlava mi sklouzne ke straně, zastavena pouze něčím ramenem. Cítila jsem, známou, příjemnou vůni... Pete? Ale co proč... Zkusila jsem se pohnout, ale ostrá, řezavá bolest mi okamžitě projela ramenem až jsem bolestivě zajíkla. Obdobná tepala nohou. Co se stalo?! Cítila jsem, jak se mě zmocňuje panika, panika z toho, že nevím pořádně co se stalo, protože poslední, co jsem si pamatovala, byly ty roboti... "Logan... kde... kde je Logan?" zeptám se nakonec slabě. Slyšela jsem předtím Petovu otázku, ale mysl jsem ještě měla napůl v mlze. Energie... cítila jsem energii... její energii... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se zeptala na Logana, tak se na tebe Peete s Bobbym podívali. Běželi jste a tvůj obřík tě nesl. My nevíme. Od tý doby co jsme ho nechali na tý chodbě jsme ho neviděli. Řek bych, že může být kdekoli, řekl Peete a zatvářil se starostlivě. Ale jak se cítíš, Clare? Jak jsi na tom?, zeptal se Peete, kterej skoro vyšiloval. Bál se o tebe víc než jakej strach měl z těch robotů. Wolverine je tímhle směrem! Cítím ho tam, řekla Wanda a vedla vás chodbou stranou. Tudy jste ještě nešli. Začalo se ozývat hučení a bušení strojů. Procházeli jste skrz výrobní linku, kde se Wanda trochu pozastavila a začla mávat rukama. Několika mávnutíma zničila ty velký stroje, který tady vyráběly už od pohledu ty roboty. Vzhledem k tomu, kolik jich tu teď bylo ve výrobě, tak jich už měli pořádnou řádku. ZA todle ty bastardy dostanem!, řekl Pietro a pokračovali jste dál. Na chvíli jste se zastavili v jednom postranním skladišti, kde Bobby našel lékarničku. Pietro šel na průzkum a Wanda si něco mumlala se zavřenýma očima. Bobby pak hlídal u chodby a Peete se ti vydal na pomoc a ošetřit tě. Vím, že se nemám ptát, ale já to vědět musím, začal trochu nejistě a přidřep si k židli, na který tě posadili. Vytáhl obvaz a pak ti opatrně, ale trochu bolestivě vytáhl tu čepel z rány. Co se to s tebou stává? Storm říkala, že v Las Vegas jsi začla bejt divná, oči ti celý zezelenaly a s nikým jsi nekomunikovala. A teď se ti stalo to samý. Máme se bát?, zeptal se Peete, kterej ti opatrně pomohl vytáhnout ruku z kabátku, aby ti ji mohl ovázat. To samý pak udělal s tvou nožkou, která trochu krvácela, ale bolela hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Na svou otázku ohledně Logana jsem příliš dobrou odpověď nedostala. Zůstala jsem s hlavou položenou na jeho rameni, pořád s myslí napůl v mlze. "Slabě..." odpovím mu polohlasně na otázku ohledně toho, jaký byl vlastně můj stav. Nelhala jsem. Zavřela jsem oči, nechávajíc se dál nést, sbírajíc tak alespoň síly. Slyšela jsem, jak pokračovali dál nějakými chodbami, a potom, potom hučení, hučení velký jako strojů. Neotevřela jsem oči ani teď, když jsem slyšela dušení železa a ocely. Pootevřela jsem je, když jsem slyšela... relativní klid. Ale bolest v rameni a noze trvala stále. Viděla i slyšela jsem Peta. Když dostával tu věc z mého ramene, zajíkla jsem bolestně. Snažil se mi pomoct, ale přitom položil ´onu´ otázku, které jsem se bále nejvíc. Uhnula jsem pohledem do strany. Cítila jsem se trochu jako hadrová panenka. "Kontrolová zbraň..." řeknu polohlasně. "To co... vytvořily a... chtěli pak... kontrolovat..." hlas se mi přitom značně třásl a v očích mě štípali slzy nejenom z pociťované bolesti v ruce a noze. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete tě ošetřoval a ovazoval ti už tu nožku, když jsi mu řekla o tom, co to bylo za stav. Na moment se zarazil a podíval se ti přímo do očí. Bylo tam vidět pochopení a soucit. Ale hlavně starosti. Já nevím co bych řekl, přiznal se Peete a sklopil zrak k tvýmu zranění noze. Doovazoval ho, což trvalo jenom pár sekund, ale pak tě objal a přitiskl si tě k sobě. Dal si bach na tvý zranění, takže tě to vlastně ani nebolelo. Potom povolil objetí a políbil tě na rty. Když pak odstranil svý rty z těch tvejch, tak tě pohladil a zašeptal ti, Ty nejseš žádná zbraň. Rozmíš? Nejseš zbraň. Jsi lidská bytost s pocitama a sny. Pak se Peete pousmál a postavil se, vzal tě za ruce a pomohl ti se postavit, aby jsi zkusila jestli ti půjde chodit. Bolelo to, ale nebylo to nemožný. A ty seš tvrdá holka. Pak jste se podívali na Wandu, která seděla u zdi a něco si mumlala. Kroutila při tom prstama na rukách a vlastně i celejma zápěstíma. Okolo jejích ruk se tvořily "mračna" rudý energie. Ty jsi viděla, jak neskutečná síla proudí celým jejím tělem a hlavně hlavou. Rudá energie z ní unikala jako kouř, kterej se pak plazil pryč dveřma. Bobby tomu jenom uhnul a nechápavě to sledoval. Po minutě a něco, kdy se nic nedělo a Peete už s ní strácel trpělivost, otevřela oči a zvedla se. Půjdem. Vojáci už nás nebudou obtěžovat. Budou jako by nás neviděli, řekla a vyrazila okolo Bobbyho do chodeb. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Sklopím pohled o něco vc, když Pete řekne, že neví co by na to měl říct, když mě ošetřoval. Zrůda, ohavnost, něco co by se nemělo nechat žít... Napadají mě přirovnání, když on žádné nemůže najít ale nahlas je nevyslovím. Jenže pak, pak Pete udělá něco, čím mě více než překvapí. "Pete..."[/v] zašeptám tiše, když uslyším jeho slova. Právě jsem se mu přiznala, že jsem obdobně nebezpečná jako to co nás honí a on... Objala jsem jej. Na okamžik jsem se schovala v jeho náručí než jsme potom museli pokračovat dál. Noha dosti bolela, stejně jako ruka a tak jsem se chytla té Petovi. Červený pulec tu zkoušel nějaký ze svých triků. Viděla jsem tu energii všude. Lehce jsem zarazila Bobbyho, aby do ní náhodou nestoupil. Pulec ale za okamžik prohlásil, že jdeme. "Říkám furt, že je to čarodějnice..." neodpustím si nakonec přitom utrousit. Museli jsme najít Logana a to co nejdřív, cítila jsem se slabě a jestli nakonec zkolabuju, uvízneme tu všichni v pasti smrti. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po vaší blízké chvilce s Peetem, kdy jste si vyjevily svý city a objali se, on tě navíc ještě i lehce políbil, aby svý slova potvrdil, tak pak jste vyrazili do chodeb. Wanda na tebe vrhnula nenávistnej pohled, po tvejch kousavejch slovech o čarodějnici. Lepší bejt čarodějnice, než uměle stvořená zrůdička, sedmdvašestko, odsekla ti a místo jména použila poslední trojčíslí tvýho tetování. Wanda pak vyrazila směrem, kterým šel Pietro na průzkum a vedla vás chodbama. Podél chodeb bylo hodně dveří, převážně laboratoře nebo dílny. Až na vyjímky byly prázdný, ale vojáci a personál na vás nereagoval. Dostali jste se až do chodby, kde byly krvavý cákance a několik mrtvejch těl vojáků. Měly v sobě tři bodný, nebo sečný rány, na který podlehli. Vsaďte se, že vím kdo tudyma šel, řekl Pietro, kterej se tu zničeho nic objevil. V dálce před váma se začla ozývat střelba, a protože tu jste vlastně všichni kromě Logana, tak je docela jasný, po kom tam střílej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petovo povzbuzení skutečně trochu pomohlo. Ale jen aby bylo vzápětí zraněni zpátky tím červeným pulcem, který pronesl něco, při čemž jsem sebou až škubla, což mohl pocítit zejména Pete, jemuž jsem tak nějak vysela na ruce. "Hovno o mě víš..." odvětím se zavrčením a pohledem, který kdyby mohl, tak je na místě mrtvá. I přesto, že jsem měla nohy trochu jako z gumy a celkově byla chůze něco náročného, snažila jsem se držet a držet Peta doslova, jak jenom to šlo. Však drobné mžitky před očima se oběvovali nepravidelně. Chodba, do které jsme vešli, měla poněkud... zajímavé tapetování... Nebylo nejmenší pochyb o tom, že jdeme dobře. A když jsem pak zaslechla zvuky boje... "Tam..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Wanda se na tebe už nepodívala. Stačilo jí, jak jsi se zarazila a pak už se jenom spokojeně šklebila. Vedla vás ale chodbama tam, odkaď podle ní cítila Logana. Podle zvuků a vlastně i nepřehlédnutelných stop boje jste se fakt přibližovali. Jenom jednou jste to vzali oklikou, protože jste slyšeli ty těžký kovový kroky, který šly vašim směrem. Bylo jich víc a tak Peete svolil, aby vás Wanda vzala jinou cestou, abyste neriskovali další zranění. Tvé zranění bylo bolestivé, ale vypadalo to, že jste zastavily krvácení. Bobby měl svý rameno taky zavázaný, ale jemu obvazy prosakovaly krví, ikdyž snížil svou teplotu, aby tak nekrvácel. Dost vás to zdržovalo. Jestli můžeš, tak pošli Bobbyho zpátky, řekl Peete, kterej neviděl svýho přítele rád v takovým stavu. Za chvíli by se mu mohlo ještě přitížit a to možná už nebude možný ho jenom tak stáhnout do bezpečí. Bobby se bránil, že to zvládne, ale Peete byl nekompromisní. Nejradši by stáhl i tebe, ale ty jsi byla pro tuhle misi klíčová. Jestli jsi utvořila portál, tak Bobby neochotně prošel a vy jste mohli jít dál. Prošli jste dalšíma chodbama a napojili jste se na Loganovu stopu. Bylo tu hodně součástek z robotů a taky dost krve. Žádný těla vojáků ale, takže asi musela bejt Loganova. Poslední chodba vás zavedla do kontrolní místnosti, kde u konzolí bylo velký okno, teď rozbitý, který vedlo do velkýho skladiště. I tady v týhle místnosi byly stopy po boji. Několik rozbitejch monitorů a kusy kovovejch součástek se tu válelo na zemi. Tu a tam byl cákanec krve.  Z poza toho rozbitýho okna, ze skladiště se ozejvaly zvuky boje. Když jste přišli blíž, tak jste viděli Logana, celýho posekanýho, kterak zápasí ne s jedním, ale rovnou se třema těma robotama Sentinelama, který na vás přišly v druhý vlně. Všichni měli místo obou ruk čepele, kterejma se po Loganovi rozmachovali. Některý kryl svejma drápama, některým uhnul a z druhý strany do nich kopnul, aby je poslal proti dalšími nepříteli. Prostě se činil. Trosky jednoho rozseknutýho robota se válely hned pod oknem z týhle místnosti. Aby toho jako nebylo málo, tak se ještě stalo, že odněkaď seshora ve skladišti se ozvala palba a kulky začly pršet na Logana a sentinely. Sentinelovské pancéřování tomu ale nepodlehlo a jen se kulky od něho odrážely. Do Logana se ale zarážely a občas o něj zacinkaly. Nevypadal z toho zrovna nadšenej. Vrčel a nadával. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pokračovali jsme dál. I s mžitkama před očima jsem se snažila držet, i když evidentně jsem nebyla jediná. Bobby na tom byl podobně. A všimla jsem si toho nejenom já. Pete zaprotestoval, že by se měl stáhnout zpátky domů. "Jdi Bobby... najdeme Lpgana a, a... půjdem taky." pokusím se Peta podpořit. Sice jsem chápala jeho obavy o mě, ale beze mě se nedostane zbytek pryč a už vůbec Logan. Když Bobby projde zpátky na školu, zalapán potom krátce po dechu, když za ním cestu zavřu. Pak jsme pokračovali dál po 'Loganově' stopě, která obsahovala nejenom kusy šrotu, ale i jeho, evidentně, krev. To mě trochu sevřelo útroby. Ovšem né tak, jako když jsme potom Logana vlastně našli. "Když vás dostanu nahoru... můžete ho dostat dolů?" zeptám sd spěšně, případně jestli má někdo lepší nápad, sem s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Musíme splnit úkol a dostat Truska!, řekla naštvaně Wanda, který se leskly oči rudou září. Já jdu na ty střelce!, řekl Pietro, kterej se prostě stratil během mrknutí oka. Teda skoro. Nejdřív pomůžeme Loganovi! Clare, odpočívej a kdyby bylo nejhůř, dám ti znamení a vytvoříš nám portál sem za tebou. Zvládneš to?, řekl Peete a počkaj než mu odpovíš. Ikdyby jsi se na to ale necejtila, tak by stejně přikejv a skočil oknem dolů za Loganem. Dolů to byly asi čtyři metry, takže nic extra. Peete dopad na trosky robota, který ještě víc rozdrtil. Logan se mezitím vyhnul jedný čepeli, svejma drápama zkříženejma před sebou vyblokoval druhou, ale třetí mu prořízla bok snad až na páteř. Logan vyhek a zapřel se víc. Natočil svý zkřížený drápy, kterýma pak trhnul proti tý čepeli co vykry. Ozval se zvuk jak kov padá na zem. Logan měl co dělat, aby zachytil další ránu čepele, který předtím uhnul. Teď by se mu to nepodařilo, protože čepel třetího mu vězela v břiše a on s ní otáčel. Peete skočil na toho, který Loganovi zapíchl čepel do těla a odtrhl ho od Logana. Odvlekl ho stranou, ale pak se Sentinel vzpamatoval a zareagoval. Chytil Peetaa a mlaskl s ním o zem až to zadunělo. Pak mu přišlápl hrudník a chtěl mu probodnout krk. Peete to ale chytil svejma rukama a nechtěl pustit čepel níž. Logan zavrávoral, když mu z těla vyškubl tu čepel a dostal bagr ze spoda od toho, co mu urazil zbraň. Dostal to tím pahýlem až se proletěl a skončil na zemi. Rychle se ale převalil a vyskočil na oba sentinely, kteří se do něho taky pustili co to šlo. Palba ze shora přestala dopadat na Peeta a Logana, který to ale nezajímalo. Jeden byl kovovej a v ohrožení života a druhej tak nasranej, že si toho sotva všiml. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj názor o tom, že on bude z těch dvou pulců oněco lepší, sd začínal potvrzovat. Zatímco ona pořád jen mlela o tom, že musíme někoho dostat, on se aspoň nějak snažil. "Zvládnu to..." odpovím Petovi i když jsem se vnitřně modlila, aby to zvládly hlavně oni. Pete se vrhnul k Loganovi a já netrpělivě, s vnitřní panikou je sledovala. Ale i s pomocí se to nevyvíjelo příliš dobře. "Pete!" zvolám polekaně, když vidím, jak snadno si s ním ten robot poradil a teď se jej chystá zabít. Nemohla jsem tam jenom tak stát a dívat se na to. Posbírala jsem svoje síly na to, abych svou energií spoutaná a znehybněla toho robota, který chtěl zabít Peta (72%). Cítila jsem však, že jej neudržím příliš dlouho. " Nestůj tam a pomoz mi!" obrátím se na čarodějnici. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Peetovi vypomohla a chytila toho sentinela svojí energií, tak se vzpouzel. Peete se odkulil od jeho čepele a vyskočil na nohy. Pak se vrhnul na jeho hlavu. Ty jsi měla co dělat, aby jsi ho udržela, protože ten stroj měl fakt ukrutnou sílu. Peter mu vzal hlavu do svejch ruk, jednu nohu si opřel o jeho hruď a začal trhat. Ozývalo se praskání a vrzání kovů, než hlava fakt povolila a spadla na zem, kam ji odhodil. Sentinel pak ochabl a ty jsi ho mohla pustit. Logan mezitím bojoval o holý bytí se dvěma těma strojema, který na něho doráželi. Pokusili se ho obestoupit a ten s čepelí po něm bodnul. Trochu líznul jeho rameno, ale Logan přešel do proti útoku a tou čepelí smýknul za sebe, kde byl druhej sentinel. Tomu to prošlo nohou a zavrávoral. Díky toho minul Logana svým pahýlem a padl na koleno. Logan mu zarazil všechny svý drápy do hlavy a škubnul. Tím mu rozerval hlavu na kusy a sentinel odpadl. Wanda mezi tím formovala rudou naprosto zářící kouli, která sršela takovou energií, kterou jsi ještě neviděla. Bylo to až jako dost zarážející, že tolik energie dokázala zpracovat. Pak to vrhla dolů, přímo do prostřed skladiště. Zatřáslo to s celým komplexem a všechny vás to oslepilo. Logan s Peetem a tím posledním sentinelem byli smetení k zemi a uporstřed skladiště byla ďoura jak do satanovy prdele. Ze spodních pater se ozývaly druhotný řetězový exploze a osvětlení vypadlo. Hned po tom ale naskočilo to nouzový. Ničila jsem základnu, Nanynko, odvětila ti s kyselým výrazem a opřela se o zeď. Asi jí to taky stálo jistou jako námahu no. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ruka, která byla natažená směrem k nim, se po několika málo okamžicích začala silně třást, od toho, jak jsem se snažila robota udržet, aby Pete neskočil jako kebab. Ale Pete nelenil a využil naskytlé příležitosti a urval roboti jeho hlavu. Jakmile robotovo tělo ochablo, ochablo i to moje, respektivě nohy, díky kterým jsem se sesunula k zemi, na zadek, zapírajíc se o vlastní ruce, lapající po dechu. Mezitím tam ještě zuřil souboj s tím dalším a potom se do toho vložil červený pulec, který místo aby pomohla s nima, rozhodla se rozjebat radši základnu. "Bod pro tebe..." utrousím uštěpačně, ale pak mi dojde, že tam jsou ještě ti dva. Se značně roztřesenou rukou utvořím průchod, jehož konec byl u nich dole a východ u mě. "Dovnitř..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Wanda ti na to už nic neřekla. Snažila se vzpamatovat a opírala se o zeď. Byla na tom ale hůř než ty, protože jsi padla na zadek. Bylo to dost vyčerpávajícíc od doby, co jsi vypustila svou druhou tvář. I přes to všecko jsi ale zvládla udělat portál tam dole u Logana a Peeta s východem tady u tebe nahoře. Skrz portál jsi viděla, jak Logan právě zaráží ufiknutou čepel do hlavy posledního sentinela, kterýmu chvilku na to vybuchly záda. Logan tu kovovou bytost pak zahodil stranou a následoval Peeta skrz portál. Co tu sakra děláte? Já měl bejt návnada a vy zatím chytíte Truska!, začal Logan zvostra, ale viděl tě tu na zemi a zarazil se. Peete se už k tobě skláněl a pomáhal ti na nohy. Tak nějak tě spíš podpíral. Clare? Jsi v pořádku? Sakra Plecháči tak si představuješ vedení?, začal na tebe měkce ale pak se tak nějak jako obořil do Peeta a bodnul ho prstem do prsou, až o něco obřík ustoupil a sklopil pohled. Dobře, plán A padnul, řekl směrem k Wandě, jako by o tom celou dobu věděla. Ta jako přikejvla a podívala se ke dveřím, kde se objevil Pietro. Ten se držel za pravý zápěstí, který si asi pochroumal. Jak jseš na tom Clarie? Cítíš se na pokračování nebo to odpískáme a balíme to tu?, zeptal se tě Logan, protože se bál o tvůj stav. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Otevřela jsem těm dvěma průchod, aby se mohli dostat zpátky k nám. Když prošli, uzavřela jsem jej a zalapala několikrát po dechu. Na čele se mi oběvilo pár kapiček potu. Logan se mezitím pustil do Peta, i když možná trošku neoprávněně. "Posralo se to..." odvětím Loganovi trochu přiškrceně. Petovi jsem byla pak poněkud vděčná za pomoc při vstávání, asi bych sama nevstala, nebo rozhodně né hned nebo až pomalu za chvíly. "Logane... dost..." pokusím se Peta zastat, když se do něj pustí. Ovšem ať chtějí nebo ne, přiznávají nakonec, že se to všechno podělalo a že asi by bylo rozumný to zabalit a vrátit se domů. "Vydržím to... ještě... rozhodněte se sami." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se na tebe podíval, když jsi se ozvala a řekla mu "dost". Zastala jsi se Peeta, kterej se tvářil dost provinile ake vzhlíd k tobě a trošku se tak nějak pousmál. Žádný dost, Clare! Sotva stojíš na nohách a už teď se přepínáš!, nedal se Logan umlčet a mračil se. Ten nářez tam venku a teď ještě tvůj stav mu teda moc nepřidalo. A kde je Bobby?, zeptal se a Peete svěsil ramena ještě víc. Bobby je zpátky ve škole. Dostal to od jednoho toho sentinela a hodně krvácel. Poslali jsme ho s Clare spátky, přiznal se ještě provinilejc Peter a jeho ruskej přízvuk zněl teď hovně kostrbatě a tvrdě. Hm! Aspoň todle jste zvládli vyhodnotit správně, řekl Logan a pak se podíval na unavenou Wandu a Pietra s pochroumaným zápěstím. Kurva!, nasral se a pak vás všechny spražil nasraným pohledem. Takže to celý bylo zbytečný. Ten masakr, ty výbuchy, to všechno nám teď přišijou, řekl nasraně spíš pro sebe a nebylo se mu co divit jako. On tu do sebe nechal po celou dobu jako střílet a odváděl pozornost, což vám vlastně nikdo neřekl, ale asi to bylo i součást plánu. Na chodbě vedoucí sem se začly ozývat kovový kroky a v dálce bylo slyšet volání vojáků. Logan nasraně praštil do dveří, který se zavřely. Otevři portál zpátky, řekl ale neotočil se k vám čelem. Stál na místě a nevypadal, že by se mu chtělo s váma. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan nebyl nadšenej z věcí co se stali. Ale za ty vlastně ani nikdo pořádně nemůže, netušily jsme, že to byla vlastně past, do které jsme nakráčeli jako prasata na porážku. Trochu provinile sklopím pohled. Ničeho jsme vlastně nedosáhli. "Byla to past... není to naše... chyba..." odvětím mu nakonec. Hází tu na nás, že on byl návnada a my měli obstarat zbytek, ale nikdo o tom nic neřekl. Neřekl nám o tom ani slovo a teď to tu ještě na nás kydá... mít více síly, hádala bych se s ním o tom, ale teď... Trochu jsem si povzdychla. Však vojáci, jak se zdálo nás nechtěli nechat jen tak, ani teď. "Ne... pokud nejdeš s námi, neudělám nic!" oponuji mu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Já vím, že to není vaše chyba, odsekl Logan, ve kterým to vřelo. Peete radši pořád klopil zrak a držel pusu. Nechtěl se s ním hádat. Věděla jsem, že na to prostě nemáme. Měli jsme to tu celí odpálit, jak jsem navrhovala. Pak by to bylo jistý, řekla Wanda a naštvaně rozhazovala rukama. Kuš!, umlčel ji Logan, ale ani se na ní nepodíval. Logan pak kvůli těch zvuků přirazil dveře a řekl ti, aby jsi vytvořila portál. Nevypadal ale, že by se s váma chtěl nějak vracet. Ty jsi mu ale vmetla do obličeje, že neuděláš nic, jestli nepujde s váma. Peete se na tebe podíval skoro s děsem v očích. Neměl strach o sebe, ale spíš o tebe. To bylo jasný. Hele jako udělej ten portál!, řekl Pietro naštvanějc a udělal krok blíž. Cestu mu zastoupil Peete. Logan se k vám otočil čelem a zakroutil hlavou. Tady stejně nic nezmůžem. Udělej portál a rychle do školy. Jdu s váma, řekl zamračeně a odplivl si krvavou slinu do rohu místnosti. Věděla jsi, že to zvládneš, ale měla jsi trochu strach, jak dlouho to vydržíš. Noha i paže tě bolely a před očima se ti tvořily mžitky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Červený pulec se ozval, ale dostal vzápětí sprchu. Jindy by mě to asi i potěšilo, ale teď byla trochu jiná situace a čím déele tu trčíme, tím spíše se k nám ti vojáci dostanou a také, já ztrácím každou vteřinu energii na to nás odtud dostat. I když se pak k ní přidá pulec číslo dvě, nehnu ani brvou, nepodívám se na ně, ani sebou nijak necuknu ani mu ale na to nic neřeknu. Věci kolem se však začnou rozmazávat. Logan nakonec prohlásí, že už tu stejně nic jinýho nezmůžeme a vrátíme se domů. Ovšem věci se zdáli být rozmazanější a rozmazanější. A sakra... Pomalu ale jistě v Petovích rukách cítím, jak moje tělo ochabuje. Musím... musím je dostat... Natáhnu ruku, kterou mám ale potíže udržet nataženou, takže se třese ale průchod se vytvoří hned u nás. Stačilo jen projít. "Jdě.... t..." nedořeknu to. Z věcí, osob, se stali jen obří rozmazané šmouhy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Všecko se ti začalo rozmazávat před očima a tak jsi rychle vytvořila portál, protože jsi si nebyla jistá, jak dlouho ho udržíš. Řekla jsi jim, aby prošli, ale i pusa tě pomalu přestala poslouchat. Slyšela jsi Logana zaklít a taky jsi cítila, jak tě někdo vzal. Pak si nejseš jistá, co se dělo, ale už jsi nedokázala udržet portál aktivní a zrušila ho. To bylo to poslední co jsi si tak nějak uvědomovala a na co jsi si pamatovala. Probudila jsi se znova, jak už to prostě bejvá, na ošetřovně. Okolo tebe byly zástěny, takže jsi měla soukromí. Tentokrát tu však nebyl ani Peete, ani Logan. Hlava tě bolela zase jako střep. K tomu se přidávala paže, kde se ti předtím zahryzla čepel a navíc ještě řezavá bolest v noze, kterou ti propíchla ta obří čepel jednoho sentinela. Měla jsi v puse vyprahlo a byla jsi skoro bez energie, ale byla jsi na živu a v bezpečí. Na ošetřovně jsi ale nebyla sama. Slyšela jsi čísi ženskej hlas, kterej ti po chvilce došel, že je od Kitty. Konečně mi přišly výsledky vstupních testů od tý.. od Clare, začla a tvý jméno řekla jako s nelibostí. Ale upoutalo to tvou pozornost. Provedli jsme standartní testy, jako u každýho novýho studenta. Včetně důkladný analýzy DNA, pro případ nějaké vrozené nemoce nebo podobně, řekla Kitty a odpověděl jí hlas profesora. Prosím, pokračuj, řekl tlumeně a dál se zas ozval hlas Kitty. Ona je zdravá. Možná až příliš. Její zdraví se podobalo někomu koho známe a proto jsem provedla porovnání její DNA s Loganovým, abych zjistila jestli se třeba její mutace stále nespí. A co jsem zjistila mě dostalo, profesore, řekla a na moment se odmlčela. To tě zaujalo ještě víc. Její a Loganova DNA se shodují. Zdá se, že Logan je její biologický otec, což by vysvětlovalo, že ji sem přivedl, když tu ještě nikdy nikoho nepřivedl, řekla Kitty a ty jsi měla co dělat aby jsi se nezakuckala. Pšš, tohle nejsou věci, které bysme měli řešit tady. Krom toho Logan si není ničeho takovího vědom. On si na spoustu věcí nepamatuje, řekl profesor o poznání tišejc. Měli bysme jim to říct!, řekla Kitty, ale profesor jí zarazil. Ne. Ještě ne. Nechme je odpočinout a později jim to řekneme, řekl Profesor a pak se ozvaly kroky a točení kol, jak oba opustili místnost. Dveře se za nima zaklaply a ty jsi zůstala tiše na ošetřovně sama se svejma myšlenkama. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro První myšlenka o to, když moje vědomí přišlo k sobě byla ta, jestli to vůbec ostatní stihli. Jestli jsme se dostali zpátky na školu, což udělalo to, že jsem se probudila a prudce se posadila na posteli, okamžik, přitom se snažíc uvědomit realitu. Zrychleně skoro až lapavě po dechu, mi pomalu začalo docházet, kde jsem. Trochu jsem si vydechla ale jen na okamžik, když jsem zaslechla hlasy. Chtěla jsem jim o sobě dát vědět, že jsem vzhůru, ale pak jsem si to rozmyslela a vyčkala. COOOO?!!! Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela. Byl to sice jasně profesor a tak, ale přesto... Začala jsem panikařit. Srdce se mi divoce rozbušilo. Tělo bylo pak rychlejší než myšlenka. Chtěla jsem vstát a běžet za nima... jenže jediného, čeho jsem dosáhla bylo to, že jsem se zřítila dolů z postele. Tělo, nejenom ztuhlé, ale taky pochroumané, rozbolavěné a především bez energie nezareagovalo prostě nijak a tak jsem se ocitla leže na studené podlaze ošetřovny, neschopná se vrátit zase zpátky nahoru do postele...tělo, vyčerpané do poslední zásoby, odmitalo poslouchat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Chtěla jsi se postavit a běžet za nimi, aby ses jich na to zeptala sama a podívala se na ty výsledky sama. Chtěla jsi pochopit a porozumět tomu. Chtěla jsi vědět, jestli je to opravdu jako možné, že by Logan, osoba tobě nejbližší, mohl být tvojim pravým otcem? Ale proč? Jsi si jistá, že tvůj otec, kterej tě prodal určitě nebyl Logan. Jseš si dost jistá, že to byl asiat, ikdyž si tvář už úplně nevybavíš. Místo běhu za Kitty a profesorem tě tvé tělo zradilo a ty jsi se skácela na studenou zem. Ikdyž jsi se snažila jak jsi chtěla, stejně jsi se nemohla nijak zvednout. Začla jsi bejt zoufalá, a to ne jenom proto, že jsi se nemohla zvednout. Nikdo ti ale na pomoc nešel. Po pár minutách jsi ale uslyšela, jak se dveře otevřely. Dovnitř vešly těžké kroky, které se ale snažily být tiché. Přešel až ke stolu a slyšela jsi, že ten někdo sebral nějaké papíry ze stolu. Ten někdo se otočil a vyrazil ke dveřím, ale asi v půlce se ty kroky zastavily a přišly až k tvé zástěně, kterou odhrnul. Clare?, ozval se hlas s ruským přízvukem a ke tvé posteli se přiblížila obrovská postava Colossuse. Co se stalo, Clare? Jsi v pořádku?, začal se ptát, ale už se k tobě sklonil a zvedl tě, jako bys nic nevážila. Opatrně tě položil na postel a přikryl tě. Jak jsi se dostala tam dolů?, zeptal se na konec a vzal tě za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pocity se ve mě začali mísit. Pořád jsem to slyšela uvnitř hlavy, dokola jako rozbitá či zaseklá gramofonová deska. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem moje tělo bylo ještě vyčerpané, či ze zranění, kterými mi teď z toho pádu tepala bolest či prostě z té studené podlahy, ale začala jsem se klepat, neschopna se dostat zpátky nahoru na postel. Minuty ubýhali, nevím kolik přesně než se ozvaly kroky, které mohli být spásou. Však nejprve se zdálo, že to budou jen plané naděje, ale nakonec se tou spásou ukázala, že je osoba, která je jednou z těch několika nejbližších. "Pete... zašeptám když mě zvedal zpátky na postel. "Nevím... vzbudila jsem se...tak..." zalhala jsem mu tak trochu, ale cítila jsem, žd to tak bude zatím lepší. Stisk jeho ruky jsem mu příliš ale neopětovala neb byla stále ještě roztřesená. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když tě Peete zvedl ze země a položil tě zpátky na postel, tak tě ještě přikryl a chytil tě za ruku. Sice jsi jeho ruku nesevřela, ale mu to jako nevadilo. On na tobě viděl, že nejseš zrovna v pořádku. Sice neznal pravej důvod, protože jsi mu zalhala, ale viděl, že něco v pořádku není. Bolí tě něco? Mám někoho zavolat?, zeptal se Peete a starostlivě svraštil čelo. Pohladil tě po vlasech a podal ti sklenici s vodou. Nabídl ti ji, jestli nemáš žízeň, ale do těch roztřesenejch ruk ti ji nedal. Jestli jsi měla zájem, tak ti s napitím pomohl a pak tu sklenku odložil. Můžu pro tebe ještě něco udělat?, zeptal se a jestli jsi nechtěla nic jinýho, ani nikoho zavolat, tak Peete navrhl, že tu s tebou zůstane, dokud neusnej. V tom případě si přinesl židli a posadil se k tobě. Zas tě chytil za ruku a zůstal tu s tebou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete naštěstí neměl ani tuha o tom, že jsem mu zalhala. Ostatně, našel mě ležet na zemi, skoro neschopnou vstát... Pomohl mi ale zpátky na postel. "Ne... nevolej nikoho..." odvětím mu polohlasně. Nabízenou vodu ale neodmítnu a pomalu po krátkých doušcích se napiju. "Zůstaň tu... u mě... prosím... řeknu mu s jistou dávkou prosby nejenom v hlase, ale i ve tváři, kterou teď asi vidět příliš nemohl. Svět se mi momentálně zamichal úplně do sebe a prozatím jedinou jistotu jsem měla u něj, chtěla jsem být s ním, být u něj. Být v jeho náručí, které mi poskytovalo tolika pocitu bezpečí a útěchy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Zůstanu, odpověděl ti Peete a něco ti říkalo, že se u toho i usmál. Při tom ti tak nějak na moment víc stiskl ruku. Přinesl si židli a posadil se k tobě a znova tě chytil za tu ruku, která se ti pořád ještě hodně chvěla. Peete si toho všiml a přesunul se jako ze židle na kraj postele. Tak nějak si potom na půl k tobě lehl a vzal tě do náruče. Budu tě hlídat, dokud neusneš.. a možná i potom, aby se ti zase něco nepřihodilo, řekl Peete a sklonil se k tobě, aby ti dal polibek do vlasů. Nikam jinam ani nedosáh. Dříve nebo později, ale spíš pozdějc, protože ti palicí vířyly různý myšlenky a hlavně otázky jestli Logan může bejt vážně tvůj táta nebo ne, jsi ale upadla do spánku. Byl to spánek neklidnej a plnej nočních můr o tvejch rodičích, jak tě prodávaj. Jak tvůj otec, kterej ve snech nikdy neměl jasnej obličej, ale teď byl jasnej až až, přepočítává peníze a pak Loganovým hlasem řekne, abys byla hodná holka. Bylo to hrozný a lámalo ti to srdce. Proto jsi se probudila úplně zničená. Fyzicky jsi na tom byla líp ikdyž jsi měla nohu a paži celou ztuhlou a bolavou, ale hlava tě už nebolela a cítila jsi, že máš zase nějakou energii. Peete tady už ráno nebyl. Zase jsi byla sama a na lůžku a okolo tebe byly zatažený zástěny. Před tebou už ale ne, ale i tak jsi nikoho jako neviděla. U ruky se ti ale válel ovladač, kterým si můžeš někoho přivolat, kdyby jsi něco potřebovala. A ty jsi potřebovala. Sice jsi cítila hlad, ale neměla jsi vůbec chuť k jídlu, protože ty otázky a ten špatnej pocit ze sna pořád trvaly a možná byly ještě horší. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Jsem ráda, že mi Pete vyšel vstříci. Udělal vlastně všechno, po čem jsem jenom mohla v tuhle chvíly toužit. Nejenom, že si ke mě přisedl ale taky mě vzal pod svoje křídlo, pod které jsem se mu přitom i tak nějak lehce sama vnutila. Přitiskla jsem se k němu, jak jenom jsem mohla a bylo to vůbec možné. "Jsi úžasný Pete... jsem ráda, že tě mám..." Nevím čím to bylo, jestli jeho přítomností nebo tím, že jsem ještě nebyla pořádně odpočatá, ale usnula jsem a usnula jsem poněkud velice rychle. Ovšem i napříč tak báječné a úžasné společnosti, se sny ukázali, jako její praví opak. Obrazy se mi míhali před očima, určitě jsem přitom musela s sebou házet i na posteli. Srdce mi divoce bušelo až jsem se nakonec probudila, s oroseným čelem a stále poněkud ztuhlá a otřesená, ale bylo to citelně o něco lepší. Shledala jsem, že jsem stále na ošetřovně, ovšem tentokrát už tu nikdo nebyl. Překulila jsem se na bok, přetahujíc si deku přes hlavu a tak nějak se pod ní schovávajíc Proč... proč ta nejlepší věc co mě za celý ten hnusný život potkala... může být právě jeho příčina? |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Netrvalo to dlouho po tvým probuzení, ale uslyšela jsi otevření dveří a pak tiché bzučení. Chvilku ti nedocházelo, co to je. Ale pak, těsně před tím, než jsi ho uviděla, ti došlo, že to byl profesor. Ten přijel až do tvýho zornýho pole a zastavil se. Dobré ráno, Clare, pozdravil tě a usmál se na tebe, než pak dodal otázku, Jak se dnes cítíš? Profesor přilej blíž a ty sis všimla, že má v klíně nějaký spis. Mám důvodné podezření, že jsi včera slyšela něco velice citlivého, něco co jsi se měla dozvědět poněkud jako příhodnější cestou, řekl profesor a podíval se na tebe tak nějak jako omluvně. Nicméně je to pravda, řekl a podal ti ten spis. Hned na první straně jsou všechny důležité údaje, které jsme zjistili z tvé krve a porovnání vaší DNA. Abys věděla, tyto testy provádíme u každého nového studenta, abychom zmapovali jeho zdravotní stav a míru jeho mutace. Tyto údaje se mohou hodit v době, kdy se danému studentovi něco stane, nebo onemocní. A v tvém případě byl Logan jedinej, kterej ti mohl darovat krev. Včera jsi jí totiž ztratila příliš, vysvětlil ti profesor a pak se zatvářil ještě omluvnějc. Jistě máš nějaké otázky, tak se mě neboj zeptat. Jsem tu právě proto, abych se ti je pokusil zodpovědět, dodal a upřel na tebe svý oči. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zůstala jsem pod dekou, do doby než jsem slyšela dveře. Trochu jsem vykoukla, jen abych viděla profesora, který tu kupodivu byl ale sám. "Už bylo líp..." odvětím na jeho otázku ohledně toho, jak se cítím. Když však poté začne s tím, že jsem asi slyšela, prakticky tak nějak co jsem slyšet asi zřejmě neměla, jenom on to zaobalil trochu jinak, uhnu pohledem do strany a trochu se přikrčím pod dekou. Nemusel být ani telepat na to, aby poznal jasnou odpověď. Profesor se potom pokusí vysvětlit situaci, možná jí trochu i nadlehčit nebo alespoň zmírnit, ale i tak to už udělalo svoje. Tiše jsem mu přesto naslouchala, i když to zprvu nevypadalo. Nabízenou složku s údaji jsem prozatím úplně úmyslně ignorovala. "Ne.. nic dalšího nechci vědět..." odvětím profesorovy. "Jen to... jen to vysvětluje několik věcí... jako proč jsem to všechno... byla schopná vůbec přežít..." dodám k tomu, uvědomujíc si napůl fakt, že vlastně nemám vysvětlení pro to, proč jsem všechny ty jejich pokusy přežila, protože některé, alespoň podle vzpomínek, byly hrůzné... Obličej jsem nakonec pod deku schovala úplně, tak, že mi koukalo ven jen temeno hlavy, ale nebrečela jsem, i když to všechno zjištění bylo... nebrečela jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Profesor si povzdychl a vrhal starostlivý pohledy na tvoji maličkou osůbku pod dekou, pod kterou jsi se snažila čím dál víc schovat. A když jsi řekla, že všecko todle vysvětluje tu věc, že jsi všecky ty pokusy dokázala přežít. Ano, to.. je to možné. Po Loganovi jsi zdědila tuhý kořínek. A ikdyž se neregeneruješ jako on, pořád se regeneruješ rychleji než je u lidí obvyklé, odpověděl ti profesor a pak se zamyslel. Ty jsi se pak zavrtala pod deku úplně až vykukovalo jenom tvý temeno. Profesora to ale nezastavilo a promluvil na tebe dál. Logan si nic z toho nepamatuje a neví, kdo jsi. A já nevěřím, že by se tě vzdal, kdyby o tobě věděl, řekl profesor a zarazil se, jako by nevěděl jestli ti to má říct. Ta věc s jeho synem.. tvým nevlastním bratrem, mu kdysi zlomilo srdce. Dokonce mě i požádal, abych mu ty vzpomínky vymazal. To bych neudělal, ani kdyby to bylo v jeho případě možné. Prostě mi věř, že Logan není ten typ člověka, řekl Profesor, který k tobě mluvil starostlivým otcovským hlasem. A ty jsi konečně pochopila, proč ho mají všichni studenti v oblibě a úctě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesor tak nějak potvrdí, nebo spíše souhlasí s mojí domněnkou. Nebylo to sice nic určitého, nebo stoprocentního, ale většina faktorů k tomu směřovala. On se ale nenechal nijak zastavit a pokračoval dál. Znovu se to snažil nějak zlepšit/nadlehčit, nebo to spíše navést na správnou míru. "Já... to chápu..." odvětím profesorovi, možná trochu nejistě. "Jsme si podobnější, než si všichni myslí..." utrousím napůl pro sebe. "...ani já si to bohužel nepamatuju... nevzpomenu si na nic z doby předtím.." Tohle bylo poněkud divné klišé. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ano, opravdu jste si podobní. A teď už i víme proč, řekl Xavier a na chvíli se pousmál. Tvá mysl není poškozena Clare. Trauma, kterým jsi prošla odsunulo ty vzpomínky do ústraní. Logan si prošel něčím podobným nesčetně krát. Navíc mu mozek ustavičně promazávali, když z něho udělali zbraň X, aby ho mohli ovládat, řekl ti profesor a pousmání se ztratilo. Mysl tvého.., řekl ale zarazil se. Chtěl říct "tvého otce", ale netušil jak se k tomu stavíš. Loganova mysl je roztříštěna. Mnoho vzpomínek je ztraceno, z jiných zbylo už jenom střípek, opravil se Xavier a pokračoval dál. Měli byste si promluvit a možná mu něčím dokážeš vrátit nějakou vzpomínku, která by vysvětlila, co se tehdy stalo, řekl profesor a zatvářil se ustaraně než pak dodal, Jestli mu o tom ovšem jako budeš chtít říct. Tvé tajemství je u mě a u Kitty v bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesor se to snažil dál nadlehčit. Snažil se z toho opravdu udělat tu lepší, pozitivnější stránku, abychom z toho oba vyšli co nejlépe to šlo, ale bohužel asi to bude chtít čas, rozhodně tedy pro mě. Trochu se však zarazím, když zmíní to, že bych mu to asi měla říct, protože on si nevybaví bohužel nic, třeba by to pomohlo, ale momentálně jsem na to neměla odvahu ani sílu. "Potřebuju.... čas..." odvětím profesorovi nakonec s tím, že se schovám pod deku úplně. Možná to bylo dětinské gesto, ale momentálně mi to přišlo jako alespoň jistá ´ochrana´od všeho toho co teď na mě dopadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ano. Rozumím, řekl Profesor, když jsi mu řekla, že potřebuješ čas a zalezla jsi si celá pod deku. Slyšela jsi, že se profesor přesunul k tvému nočnímu stolku a položil na něj ten spis. Odpočiň si, drahé dítě, řekl profesor laskavě a pak se zas ozvalo bzučení vozíku, které se postupně ztratilo. Zase jsi zůstala sama a mohla ji přemýšlet. Mohla by sis přečíst i ten spis, kde je opravdu porovnání tvé i Loganovy DNA, které se shoduje. Mimo jiný tam jsou zdravotnický údaje nejenom o tobě, ale i o Loganovi. Až do oběda jsi tu byla sama. Hlad se ozýval stále víc, a v břiše ti kručelo. Pak se ale už někdo objevil ve dveřích. Nevěděla jsi kdo, protože zástěna v tom bránila, ale slyšela jsi kroky. Pak se u tebe objevil Logan, kterej se na tebe pousmál, když tě viděl vzhůru. Brý poledne, Clare. Jak se cítíme?, zeptal se Logan a trochu se ušklíb. Doufám, že máš už hlad. Jsem tu abych tě zachránil před planou nemocniční stravou a vzal tě na pořádný jídlo, dodal Logan, kterej měl docela dobrou náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem profesorovi vděčná, že mě nakonec nechal osamotě. Tedy jenom částečně, protože toho na mě začínalo být opravdu moc, narušilo to silně všechno, co jsem si za ten krátký čas tady stihla tak nějak vybudovat a teď, jakoby se to chtělo všechno zhroutit. Na druhou stranu, jsem tu zůstala sama, sama se svýma myšlenkama, které vířily jako hornádo, které nechtělo ustat. Čas ale začal plynout poněkud rychleji než jsem chtěla. Zírala jsem do prázdna, jenom prostě ležela a zírala do prázdna, když se ozvali kroky a poté se oběvila postava, kterou jsem asi teď chtěla vidět nejméně. Nicméně, nebyla to jeho chyba, stejně jako jsem poněkud nebyla ještě připravena se mu s tím vším svěřit. "Jako vymačkaná tuba od zubní pasty..." odvětím mu na jeho otázku ohledně mého cítění. Asi bych teď lepší přirovnání najít poněkud nemohla. "Co bude na jídelním lístku?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To slyším nerad. Ale snad se to brzo jako zlepší, odpověděl ti Logan starostlivě, když jsi mu řekla, že se cítíš jako vymačkaná tuba od zubní pasty. Pousmál se ale, když jsi reagovala na jeho záchranu před nemocničním jídlem. Co si jenom budeš přát zlato, odpověděl ti a pousmál se, než pak ještě tak nějak dodal, Mluvil jsem dneska s kuchařkou a je připravena na cokoli. Dneska si můžeš vymýšlet co jenom budeš chtít. Logan pak poodešel a vrátil se s vozíčkem. Podobným jako má profesor, jenom tenhle není elektrický. Musí se buď tlačit nebo ho posouváš otáčením kol. Ve svým stavu ale přichází v úvahu jenom to tlačení. Logan přistavil vozíček vedle tvé postele a pomohl ti se přesunout. Očima při tom zavadil o složku na nočním stolku, ale na nic se nezeptal. Prostě mu to nepřišlo zajímavý. Ale tobě se při tom trochu strachy stáhla zadnice. Drž se, budem klopit zatáčky, řekl Logan s ušklíbnutím a vyrazili jste do chodeb. Logan tvůj vozíček tlačil trochu rychlejc, ale bylo to bezpečný a ani tě u toho tvý zranění nebolely. Během chvíle jste byli v jídelně. Ale hned ve dveřích jste narazili na Peeta, kterej se rozzářil, když tě viděl. Ale první slova patřily Loganovi. Logane, mám ti vyřídit, že tě shání Storm s Hankem, řekl a Logan zakoulel očima. Chtěl s tebou strávit nějakej čas, ale teď mu do toho něco skočilo. Meh. Tak to vypadá, že tě bude muset zachránit Plecháč, řekl k tobě omluvně, na moment se dotkl ramene tvý zdravý paže a předal tě Peetovi, který tě odtlačil ke stolu. Rád tě vidím, Clare. Promiň, že jsem za tebou nepřišel, ale potřebovali mě jinde, řekl a usmál se na tebe. Když tě přisunul ke stolu, tak se k tobě sklonil a políbil tě na tvář. Tak co si dáš?, zeptal se tě a počkal si na tvou objednávku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nečekala jsem to, ale jeho odpověď ohledně toho, že si vlastně budu moci ohledně jídla nevymýšlet co jenom budu chtít, mě přiměla trochu se pousmát. Ovšem když potom přijel s tím vozíčkem, značně jsem se zakabonila. Nelíbila se mi tahle myšlenka. Nebyla jsem na tom tak špatně, ani jsem nebyla žádnej kripl, abych musela tohle používat a když mě na to i přesto posadil, nebyla jsem z toho vůbec nadšená a ještě jsem se začala cítit i docela trapně, když jsme opustily ošetřovnu. Zejména když jsme dorazily do jídelny a k nám potom došel Pete. Na místě bych se asi v tu chvíly nejraději propadla hluboko do zemi, nebo zmizela kdo ví kam. "To nic Pete, chápu to." pokusím se jej ubezpečit, aby si z toho nedělal příliš velkou hlavu. Možná udělal i dobře, aspoň to všechno nemusel potom slyšet. "Nevím... můžeš mě překvapit, zlato." odvětím mu trochu v rozpacích, když se mě zeptá na to, co bych si dala k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se uculil, když jsi mu řekla "zlato". Usmál se a vyrazil pro jídlo. Chvilku mluvil s buclatou kuchařkou, ale skoro ihned dostal talíře na tác a vracel se k tobě. Tác pak položil před tebe a tebe do nosu praštila krásná vůně kuřecího steak zapečeného se šunkou a hermelínem. K tomu byla bramborová kaše a salátek. K tomu všemu jsi dostala i sklenici pomerančového džusu a přání dobré chuti. Peetovi během chvilky dorazil na stůl talíř s pořádným steakem a talířem bramborové kaše. Jako obvykle měl obrovskou porci, kterou by jsi ty jedla celej tejden. Vypadáš už lépe, Clare, začal rozhovor Peete, kterej si dal sousto. Požvejkal ho a začal mluvit dál až jak ho polkl. Zdáš se ale ustaraná. Stalo se něco?, zeptal se Peete, kterej si hned pak zase ukrojil kus masa. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vrátila jsem Petovi úsměv a poté je vyčkávala s čím se vrátí. Netrvalo mu to moc dlouho a vrátil se s jídlem, které položil na stůl přede mě. "Díky Pete." úpoděkuji mu a začnu vidličkou zkoumat co mi to vlastně donesl. Maso, podle vůně kuře, bylo supr, ovšem to co se válelo na něm, nějaký další kus masa a divně vonící lepivá hmota, skončily na okraji talíře, takže jsem se pomalu pustila do kaše a kuřecího. Jedla jsem pomalu, protože i když žaludek říkal, že to jídlo chce a to to hodně, přesto protestoval, když právě své vytoužené jídlo dostal. Když se věci začali aspoň trochu zlepšovat, Pete se musel zeptat. Evidentně jsem se nesnažila to ukrejvat dostatečně. Proto se zarazím uprostřed sousta. "Můžeme si pak promluvit? Jen my dva, bez ostatních." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Nemáš vůbec zač, odpověděl ti Peete, když jsi mu poděkovala za jídlo. Když ale viděl, jak jsi potom určitý části toho pokrmu oddělávala na kraj talíře, tak se kousl do rtu. Příště mi dej radši instrukce no, řekl ti a pokrčil ramenama. Když mu pak kuchařka přinesla jeho steak, tak se do něho pustil. Mezi sousty se tě ale stačil zeptat, jestli se něco nestalo. Bylo to na tobě viditelný a potvrdilo se to, když jsi se zarazila. A pak tím, že jsi se ho zeptala, jestli si potom můžete promluvit jenom vy dva, jsi zas překvapila jeho. Jasně, řekl jako by to bylo samozřejmý. Necháme to teda na pak, odtušil a pousmál se na tebe. Společně jste si dali teda oběd. I přes to, že to obsahovalo ty nevábný hmoty, tak sis docela pochutnala. Peete na svým steaku a hromadě kaše taky. Po jídle vám oběma odnesl tácy s nádobím a vrátil se k tobě. Tak nějak přistoupil k tobě ze zadu a vyvezl tě s vozíčkem od stolu. Nikomu to tady nepřišlo zvláštní. Spíš k tobě tak nějak vzhlíželi jako k nějaký hrdince, která byla zraněná v boji za jejich věc. Tak nějak teď sledovali i Storm, která měla taky vozíček. Zejména ti mladší žáci k vám takhle vzhlíželi. Kam to bude, krasavice?, zeptal se Peete s pousmátím. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu provinile jsem se podívala na Pete, který maličko dotčeně sledoval, jak jsem onu divně vonící hmotu sundala z toho kuřecího masa a věnovala se zbytku. Ovšem to ale trvalo jenom do okamžiku, než Pete přišel s tím, jestli mě náhodou něco netrápilo, což jsem mu opáčila, že bych si s ním ráda promluvila, trochu osamotě. Vzal to viditelně dobře. Z přineseného jídla jsem toho nesnědla moc. Už u zhruba půlky můj žaludek začal lehce protestovat o tom, že jestli do něj pošlu o něco více, hrozilo by, že to naoplátnu pošle on ven. Pete potom odnesl naše nádobí a onen trapnej pocit toho, že jsem na vozíčku jako nějakej krypl tu byl zase zpátky. "Ven?" zeptám se nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tak teda ven no, řekl Peete, kterej přikejv a pak ještě dodal, Máš štěstí, že dneska venku už neprší. Peter tě odvezl nejdřív na ošetřovnu, kde ti dal mikinu a deku přes nohy, aby ti nebylo zima. Venku to nebylo nic teplého. Pak už tě ale odvezl ven, kde byl svěží, ale trochu studenčí vzduch. Vzal tě do parku, kde dneska nebyl živá duše. Jenom v dálce jsi viděla nějakého zahradníka, který se staral o trávník. Co pak se stalo, Clare, že si se mnou chceš promluvit o samotě?, zeptal se tě Peete a zastavil u laviček. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete na můj návrh nic nenamítal. Ba naopak spíše vypadal, že byl možná i trochu nadšený. On byl vždycky takoví spíše venkovní typ. A venku se nezdálo, že by ostatní měli zájem o to, tam nějak pobývat. "Když jsi v noci za mnou přišel... lhala jsem ti..." začnu neochotně a sklopím pohled dolů. "...slyšela jsem profesora s Kitty... bavily se... o mě a Loganovi... prý podle testů je... je můj táta.." odmlčím se abych mu dopřála chvilku to vstřebat. "...profesor mi to sám ráno potvrdil...a čím víc o tom přemýšlím, dává mi to i smysl, protože si nedovedu představit jak jinak bych byla schopná přežít všechny ty věci co dělali..." Vytáhnu si trochu rukávy a ukážu mu dlaně, které si prošli pořezáním i sedřením, ale teď, teď byly už čisté, jako kdyby se nic nikdy nestalo. "Vidíš? U většiny si byl... a teď, ani jizva..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hned po Peetových otázkách se mu dostalo tvejch odpovědí. A hned po té první se dost zarazil, protože jsi mu řekla, že když tam byl za tebou v noci a našel tě na zemi, tak jsi mu lhala. Lhala?, zeptal se nechápavě a poslechl si co jsi mu řekla dál. Když jsi se mu svěřila, že jsi v noci slyšela Profesora a Kitty jak se bavili o tobě a Loganovi, tak povytáh obočí. Pak ale když jsi dodala, že je podle nich tvůj táta, tak oči vytřeštil tak, že mu málem vypadly. Logan je tvůj táta?, z opakoval překvapeně a dost nahlas. Pak se zarazil a ohlíd se, ale nikdo v doslechu nebyl. To jako že to byl on kdo tě.. kdo tě prodal?, zeptal se pak naštvaně a zamračil se. S tvejma dalšíma slovama mu to ale začlo docházet víc a víc. A on víc a víc začal blednout. Došlo mu, že jestli je Logan fakt tvůj táta, tak ho fakt asi jako přetrhne až se o vás dozví. On byl jeden z mála, ze kterejch měl Peete hrůzu. A nebylo se tomu moc co divit. Logan byl jeden z nejdrsnějších lidí vůbec a s nikým si nebral servítky. Peete se podíval na tvý ruce a přikejv. Máš pravdu, asi na tom něco jako bude. Ale to je přece dobře ne?, řekl Peete trochu nejistě, protože nevěděl jak se k tomu celýmu vlastně stavíš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když Pete pronese překvapeně, jestli je Logan můj táta, jen přikývnu. "Já... nevím, nevím jak se k tomu vlastně mám stavět..." řeknu mu a zvednu poněkud trochu pohled od země, k němu. "...on si to nepamatuje a bohužel, ani já... takže ani nevím, jestli se nepodílel na tom, že mě prodali... jim... a tím se mi stalo to všechno, to všechno..." stáhnu přitom svoje ruce zase zpátky a tak trochu je schovám zase do rukávů. "...proto jsem z toho tak... špatná... on, je jednou z těch lepších věcí, které se mi v životě stali, spolu s tebou... ale stejně tak může být i ten, co může za všechny to utrpení..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se k tobě sklonil a vzal tě za ruce, který jsi chtěla schovat zpátky do rukávů. Podíval se ti do očí a pousmál se. Já Logana neznám tak jako ty, Rogue, Profesor nebo třeba jako Storm, ale nepřijde mi jako někdo, kdo by se vzdal vlastního dítěte. Nevím, jak to, že si to nepamatuje, ale to musí bejt něčím jiným. Něčím závažným, jinak si to nedokážu vysvětlit, řekl ti Peete a jednu ruku ti pustil, aby tě pohladil po tváři. A on.. on to ví? Řekli jste mu to, nebo..?, zeptal se po chvíli nejistě Peete, kterej z toho pořád úplně nebyl moudrej. Takový zjištění by tu rozložilo nejspíš všechny. A bůh ví, jak na to zareagují právě Storm, Rogue, nebo vlastně přímo Logan samotnej. Jestli si to nepamatuje, bude to pro něho stejná rána jako pro tebe. Jestli jsi mu to ještě neřekla, tak bys to měla napravit. Nebo se na něho zeptej ostatních. Třeba ti to odhalí jakej je a pak se můžeš rozhodnout, navrhl ti Peete nakonec a pousmál se na tebe povzbudivým způsobem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté, co jsem Petovi ukázala svoje ruce a chtěl je potom zase schovat, Pete mi chytl. Což mě donutilo se na něj podívat pořádně. "Sama nevím Pete... sama nevím co si o tom pořádně myslet..." řeknu mu. "Ne, neví o tom, tedy... aspoň myslím... řeknu nejistě. Viděla jsem ho, jak se díval na tu složku, co ležela na ošetřovně, na stolku vedle postele, a pak odcházel, takže kdo, ví jestli se tam třeba nevrátil a nepodíval se do ní. A kdo ví, co je vlastně uvnitř napsáno. "Potřebuju čas, Pete... sotva držím pohromadě z toho čím jsme teď prošli..." odvětím mu poté na to, když řekne, že bych mu to měla rozhodně říci. Rozhodně jsem mu to chtěla říci, ale né teď, když se sotva držím na nohou a celkově vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Rozumím ti, Clare. Ikdyž si nedokážu představit čím si procházíš, přiznal se Peete a stiskl ti ruku, kterou ti pořád ještě držel. Pak ji pustil a pousmál se. Až se ale trochu zmátoříš, tak by sis s ním měla promluvit. Bůh ví, co se bude dít dál. Kdo ví, třeba to bude naposled co ho uvidíš. A myslím, že jestli je to pravda a on o tobě neví, tak si i on zaslouží vědět, že má tak skvělou dceru, řekl Peete a znova se na tebe pousmál. Věděl, že tenhle kompliment možná nepadne na urodnou pudu, ale stejně ho to donutilo. Jestli budeš chtít, tak u toho budu s tebou, dodal Peete a nabídl se, že ti během toho bude dělat garde. Bude to přece jenom dost vypjatá situace. Ikdyž v rodinným kruhu, takže se zas nebude chtít vtírat někam, kde o něho zrovna nebudeš stát. Chápal by, kdyby sis až na to přijde, chtěla s otcem promluvit sama. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu si povzdechnu. "Já vím, vím, že bych mu to měla říct... jenom ještě nevím jak a kdy..." opáčim Petovi. Ovšem nebude to rozhodně hned. Jak jsem už zmiňovala, teď jsem na tom nebyla moc dobře z toho, čím jsme si prošli v tom bunkru nebo co to vlastně mělo být. Uvidí se prostě... třeba se to pak naskytne nějak samo.... "Uvidíme Petie, uvidíme jak to celé nakonec bude." odvětím mu s drobným pousmátím, ohledně toho, když se nabídne, že kdybych chtěla, může u toho být se mnou. Sice je fakt, že by bylo asi lepší to držet v jen ve ´dvou´ ale vzhledem k faktu, že Peta už tak nějak do rodiny počítám, asi by to nebyl až takoví problém, tedy pro mě aspoň ne. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter se na tebe usmál a přikývl. Tudle debatu a toto téma měl za uzavřené a bral ho jako tajemství, který z něho nikdo nedostane silou ani nijak jako jinak. Pak tě jako pustil, ale než tě obešel, aby tě odvezl, tak ještě navrhl, Co takhle se ještě trochu projít?Teda jestli ti to není nepohodlný, nebo jestli ti není zima. A jestli jsi nic nenamítala, tak jste se s Peetem ještě chvilku procházeli a nezávazně klábosili. Chvilku jste se zastavili u jezírka, kde ještě byly kachny. Peet mě v kapse sáček s krajícem suchýho chleba, kterej uždiboval a házel jim kousky, po kterých se kachny vrhaly. Kdyby jsi chtěla, tak nabíd i tobě. Na konec po asi půlhodině začalo pokapávat a déšť vás vyhnal zpátky do školy. Nezmokli jste moc, rozpršelo se až jak jste se schovali. Vy jste sotva měli navlhlý vlasy, které během dvou minut uschly. Předpokládám, že na ošetřovnu se už vracet nechceš, nebo ano?, zeptal se tě Peter, kterej počkal jestli nenavrhneš něco jinýho. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Můžem. Je to pořád lepší než být uvnitř." Odvětím Petovi, když se zeptá, jestli se chci ještě projít... tedy spíše bych to formovala na to, že prostě budeme venku, protože ta kriplkára mi pořád vrtala žaludkem. Ale i tak, jsem byla tak nějak ráda, že to Pete zatím považuje za uzavřené. A tak jsme zůstali prostě venku. Byly jsme tam jenom tak, prostě si užívajíc to, že nejsme uvnitř, mezi zdima, ale taky sami sebe, i když na onen plážoví výlet to poněkud nemělo. Po nějakém čase, který jsme strávily společně venku, se ale poněkud rozpršelo, nebylo nic hrozného, ale i tak tam člověk prostě nechtěl stát a nechat se jenom tak pro nic promoknout. "Ne, na ošetřovnu už mě nedostaneš." odvětím Petovi. "Ale mohl bys mě konečně osvobodit z tohohle..." dodám k tomu a poukážu na onu kriplkáru. Nechtěla jsem na ní strávit už ani minutu, i kdyby to znamenalo, že se třeba budu po chodbách plazit. "A když je venku zase hnusně... co pustit nějaký film?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter se trochu zasmál nad tvojim prohlašením, že tě už na ošetřovnu nedostane. Pak se ale pousmál, když jsi mu navrhla, že by tě moh osvobodit od toho křesla. Od toho tě osvobodím rád, řekl Peete a přikejvl ti na souhlas. Tvůj obřík tě vezl chodbama a ty jsi navrhla, že když je venku zase hnusně, tak že byste si mohli zapnout nějaký film. To je docela dobrej nápad. Ale nejdřív odvezem to křeslo na ošetřovnu, aby ho nikdo nepostrádal, odpověděl ti Peete. A tak se jako tak nějak taky stalo. Odvezli jste křeslo na ošetřovnu a ty jsi si všimla, že na tvým nočním stolku pořád leží ta složka tak jak jsi ji tam nechala. Peete tě vzal do náruče a zvedl si tě jako bys nic nevážila. Je to lepší?, zeptal se, protože kdybys to zkusila sama, tak by celou tvojí nohou projela ostrá bolest. A berle jsi dostat nemohla, kvůli tvý ruce. Peetova alternativa byla nejlepší a možná jako taky nejpříjemnější. Peter tě odnesl do společenské místnosti. Byla prakticky prázdná, až na dva teenagery, kteří u okna na stolku tiše hráli šachy, ale byly daleko od pohovek a té širokoúhlý televize. Peete tě usadil na pohovku a připravil film. Pak si k tobě přised a vzal si tě pod svý křídlo. Spolu jste se podívali na jeden film a u toho jste se příjemně pobavili. Na druhý se k vám přidali Bobby s Rogue, kteří se posadili na druhou pohovku a bylo to ještě lepší. Teda až na asi hodinovej interval, během kterýho ti ostrá bolest projížděla nohou i zraněním na paži. Myslela sis, že jsi asi přetažená a tělo si žádá další odpočinek. Bylo by to pochopitelný, ale po tý hodině to začlo ustupovat, až na konec bolest odezněla. Když skončil druhej film, tak jsi se bez myšlenkovitě pohla tak, že jsi sebou až cukla protože sis myslela, že tě zachvátí bolest. To se ale nestalo. Tvý rány už skoro nebolely, ale noha s rukou byly ještě ztuhlý. Děje se něco?, zeptala se Rogue, která viděla to překvapení na tvý tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem ráda, že Pete souhlasil s tím, že mě vysvobodí z té kryplkáry. Sice jsme se museli vrátit prve zpátky na ošetřovnu, ale Pete to potom pojal, tedy to vysvobození, poněkud podle svého, skoro možná až princovského. "Mnohem lepší... můj princi." odvětím mu, když se zeptá, jestli mi to takhle vyhovuje více. Ještě jsem k tomu připojila i malé políbení na jeho tvář. Odnesl mě poté do místnosti, která měla hodně velký televizor a navíc, byla skoro i tak nějak jenom pro nás, protože tu nikdo jiný prakticky nebyl. Tedy kromě asi dvou, ale ti nevypdali, že by je televize nějak zajímala. Pete mě usadil na gauč, natáhla a položila jsem si nohu na polštářek na stolek před gaučem a jakmile si Pete potom přisedl, stulila jsem se mu pod ruku, opírajíc a lehajíc si tváří i přímo na něj. Bylo to fajn, a pak ještě víc když se tu oběvily Bobby s Rogue. Jenže během toho jsem začala už cítit nohu, začala bolet jako čert a tak trochu jsem to přičítala tomu, že tak dlouho leží natažená a tak jsem jí trochu poupravila. Jenže bolest se po chvilce zase vrátila, ale přičítala jsem to prostě tomu, že se rány prostě vzpamatovávají a nebo jsem to možná přepískla s tím, že jsem nezůstala na ošetřovně. Ale po chvilce to přestalo a když skončil film, měla jsem poněkud klid. Natolik, že jsem skoro i vlastně zapomněla, že nějaký rány jsou a pohnula jsem se normálně s tím, že mi pár vteřin na to došlo, že by tam ta zranění být měla... ale tělo na ně nereagovalo. Slyšela jsem otázku Rogue, ale jen jsem se na ní podívala. "Pete... můžeš se mi podívat na to rameno? Nevím... asi je něco špatně, necítím ho jak bych měla..." požádám ho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se na tebe trochu zmateně podíval, když jsi po něm chtěla, aby se podíval na tvou ránu na rameno, ale pak se do toho starostlivě pustil. Nejdřív ti pomohl sundat mikinu a pak vyhrnul tvůj krátkej rukáv. Povolil obvaz a nakoukl pod něho. Sakra todle je jivný, řekl Peete a Rogue s Bobbym se k tobě přiblížili, aby to taky viděli. To vypadá.., řekla Rogue, ale nedořekla to. Zakryla si rukou pusu. To vypadá, jako by ta rána nebyla čerstvá.. teda jako že už se stáhla docela zatáhnout, řekl Peete trochu kostrbatě s tím svým ruským přízvukem a podíval se na tebe. Tvý tělo se regeneruje rychlejc než je normální, řekl Bobby a usmál se. Vrátil se na gauč a Rogue se k němu přidala. Asi od Logana přebíráš víc než jenom jeho móresy, řekla Rogue a uchechtla se. Peete se na tebe pokoutně podíval a byl nesvůj. Radši ti zase tu ránu zavázal aby byla v čistotě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Cítila jsem se trochu nesvá, když mi Pete svlíkal tu mikinu, stejně, jako když potom odkrýval onu ránu. Ovšem, když potom poznamenal, že ´tohle je divný´, srdce se mi divoce rozbušilo. Nevěděla, netušila jsem, co tím myslela, ani jak to vypadá. A nepřidali ani tomu ty dva, kteří se taky museli kouknout. Vlastně, vzhledem k jejich komentářům, jsem začala pomalu vnitřně panikařit. Ale naštěstí pak Pete osvětlil celou situace, alespoň nějak. Maličko jsem si vydechla, nad tím, že se to alespoň tedy nezhoršilo. "Jo, já vím..." utrousím k bobymu, když poznamená, že se léčím rychleji než je normální. Ale teď to bylo poněkud ještě rychleji, než ´bylo´normální. Čím ale to? Zatímco mě Pete vracel zase zpátky dopořádku, přemýšlela jsem. Co to profesor říkal... že mi dali transfúzi? A že ta krev byla Loganova? Mohla ta způsobit, že tak jenom ´podpořila´ten jeho odkaz uvnitř mě a rozhýbala jej k větší činnosti? Znovu si trochu povzdechnu. "Jo...to asi jo..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter pokrčil ramenama, na Bobbyho připomínky, stejně jako na připomínky Rogue. Pak ale prohlásil, že tě už radši odnese na ošetřovnu, aby sis odpočinula. Peter tě vzal do náruče a přitlačil si tě k sobě. Pak tě ale odnesl rovnou k tobě do pokoje. Historka s ošetřovnou byla jenom zastírací a Bobby s Rogue se s tebou jenom rozloučily. To bylo docela vo fous, řekl Peete, když se s tebou dostal hodně mimo doslech ze společenský místnosti. Myslím, že s mírou tvejch regeneračních schopností, by sis měla s Loganem promluvit co nejdřív. Todle se rozkřikne, řekl Peete, kterej tě odnesl až rovnou do tvýho pokoje. To je škoda, že nám tak zkaziliy konec krásnýho dne, řekl Peete, kterej tě položil na tvou postel a přisedl si k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se rozhodl zachránit celou situaci po svém. V prvních okamžicích jsem se s ním chtěla dohadovat, že tohle nebude nic nutného a před nějakou dobu jsem mu řekla, že se tam nemíním vrátit, ale když poté co jsme vyšli ze společenky a byly tak nějak skoro sami, povzdechl si, že to bylo těsný. Taky mi pomalu doteklo, že to vlastně byl jenom zastírací manévr, a že mě tím zachránil před dalším vyptáváním. "Díky zlato." řeknu mu a položím se hlavu na jeho rameno. Pete mě místo na ošetřovnu odnesl do mého pokoje a poté posadil na postel. "Promiň, zkazila jsem to..." řeknu provinile, když on poznamená, že tolko ke konci hezkého dne. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Nemáš zač, odpověděl ti Peete, když jsi mu tak nějak poděkovala a řekla mu zlato. Ještě než jsi si položila hlavu na jeho rameno, tak jsi zachytila, že se uculil. Asi se mu to oslovení líbilo no. Když tě pak posadil na postel a posadil se vedle tebe, tak si povzdych, že se to určitě rozkřikne. Možná teda ne vinou Bobbyho s Rogue, ale až budeš za chvilku normálně chodit, tak to bude ostatním dost divný. Ty jsi na to pak zareagovala tím, že jsi se provinile omluvila, že jsi to zkazila. Peter ale zakroutil hlavou a vzal tě okolo ramen. Nic jsi nezkazila, řekl a přitisk si tě k sobě. Prostě se to stalo a ty na tom neneseš žádnou vinu, řekl Peete a sklonil se, aby ti mohl dát pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pokazila jsem náš příjemný večer. Ale Pete byl poněkud jiného názoru. A pokusil se o tom přesvědčit i mě, tím, že mi dal pusu. Nechala jsem si jí však dát pouze na tvář. "Jistej podíl na tom ale mám..." povzdechnu si trochu. Pohled zaměřím na nohu. V hlavě mi začnou výřit myšlenky o tom, jak mohla vypadat ta noha teď, když jsem jí vlastně necítila, stejně jako rameno. Viděla jsem, jak se Logan dokáže sám zregenerovat a jestli jsem byla skutečně jeho... Ne, rychle jsem zaplašila tyhle myšlenky a nechala nohu být. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ikdyž jsi Peetovi dovolila tě políbit jen na tvář, tak mu to nevadilo. Co mu ale vadilo bylo, že sis pořád mlela svý a trvala na tom, že jistej podíl na pokaženým večeru máš. Ale no tak, řekl Peete a podíval se na tebe způsobem, kterej říkal, že si z toho nemáš nic dělat. Večer ještě neskončil, Clare. Teď nám zajdu pro něco malýho k snědku a můžeme spolu povečeřet, navrhl Peete a usmál se. Pohladil tě po ruce a zvedl se do stoje. A pokud jsi neměla nic proti, tak se Peter odebral jako pryč z pokoje. Zavřel za tebou dveře a ty jsi měla nějakej čas pro sebe. Jestli jsi se zkusila postavit, tak to šlo. Sice to trochu bolelo a byla jsi ztuhlá, ale šlo to bez větších obtíží. Ráno by to ještě rozhodně nešlo. Peete se vrátil asi až po patnácti minut. Měl tác, na kterým byly tři talíře. Dva prázdný a jeden plnej sendvičů. A taky dvě velký sklenice minerálky. Postavil to na stůl, co jsi tu měla a podal ti talíř. Pak tě nechal, aby sis nabrala sendviče, než si pak vzal pár i on sám. Spolu jste se pak dali do jídla a povečeřeli jste v příjemný společnosti. Peete si pak přisedl k tobě a dal ti ruku okolo pasu. Zítra to už všecko bude lepší. Uvidíš, řekl ti s tím svojim tvrdym přízvukem a pousmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete si ale dál trval na svém. Nechala jsem to raději být a nesnažila se s ním nějak dál o otm hádat, přece jenom, bylo to docela blbí, hádat se o takovou blbost. Aby to tak nějak odvedl pryč, nabídl se, že skočí pro nějakou večeři. "Fajn, ale jenom něco malýho pro mě." odvětím mu. Pak už se jenom dívám jak se postavil a odešel z pokoje, kde jsme zůstala poněkud sama. Chvíly jsem tma jenom seděla, ale potom zvědavost byla silnější a zkusila jsem, jaká noha bude, když se o ní pokusím opřít normálně. K mému překvapení reagovala skoro normálně až na jistou ztuhlost ale s tím se dalo tak nějak i počítat. Nechtěla jsem jí ale zbytečně namáhat. Pete se za chvíly vrátil a nesl jídlo. "Snad jo." odvětím mu s krátkým povzdechem mezi sousty. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po jídle si k tobě Peter přisedl, objal tě jednou rukou a snažil se tě trochu povzbudit, že zítra bude všecko lepší. A myslel tím ne jen tvoje zranění, ale i to, jak se na všecko díváš. Uvidíš, že mám pravdu, řekl ti a povzbudivě tě pohladil po zádech v oblasti lopatek tou rukou, kterou tě doteď objímal okolo pasu. Chvilku jste ještě seděli a bavili se, ale venku už byla nějakou dobu tma, tak se na konec Peter zvedl s tím, že je pozdě a že teda půjde, aby jsi si pořádně odpočinula. Popřál ti dobrou noc a pokud jsi mu to dovolila, tak tě políbil na tvář. Pak se rozloučil a odešel z pokoje. Ale nebyl klid. Během snad dvou vteřin k tobě dolehly hlasy z chodby. Co si sakra myslíš, že jako děláš?, ozval se ten naštvanej mužskej hlas, který jsi sice nerozpoznala, protože to bylo dost tlumený dveřma a zdma. J-já?, zeptal se Peete, kterýho ruskej přízvuk jsi poznala i když to bylo tlumený. Nějak moc se okolo ní motáš mladej! A já nedovolím, aby jsi jí ublížil jasný? To děvče z toho ještě nemá moc rozum a je moc hodná, než abych ti dovolil nějaký kraviny!, ozval se ten mužskej hlas a něco ti říkalo, že to bude asi Logan. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete to ale nevzdával a snažil se mě dál povzbudit. Docela, jsem mu za to teď byla vděčná, protože nějak jsem to sama u sebe prostě nezvládla. Pousmála jsem se trochu a na několik okamžiků si na jeho rameno položila hlavu, zatímco on mě hladit po zádech. "Snad jo..." zopakuji znovu. Seděli jsme u sebe, dojídali večeři a prostě měli příjemný večer, jen pro sebe. Tedy jen do chvíle, když už byl tak nějak čas se rozloučit a protože jsem už nějakou dobu zívala, spánek se mi jevil jako dobrý nápad. Ovšem naše rozloučení s Petem nabralo trochu jiných otáček, než jsme oba zřejmě zamýšleli. Tedy rozloučení bylo příjemný, ale sotva jsem zavřela za ním dveře, na chodbě se rozlehl hlas, hlas, který něco měl proti Petovi. Rychle jsem se proto vyhrabala na nohy, které byly ještě trochu ztuhlé a otevřela poté dveře abych viděla co se tam děje. "Logane, co je? Co... proč křičíš na Peta?!" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi otevřela dveře, tak jsi se skoro zhrozila. Peeter byl opřenej zády o stěnu. Vlastně na ní spíš byl přiraženej, protože ho proti ní Logan tisknul jednou rukou. Druhou měl sevřenou v pěst a jenom jeden prst, ukazováček mu trčel ven. Tím hrozil Peetovi, kterej měl pokrčený nohy, asi ne vlastním přičiněním, aby byl Loganovi tváří v tvář. Oslovila jsi ho a on chvilku ještě probodával Peeta pohledem než se otočil na tebe. Obříka ale nepustil. Clarie.. běž zpátky do pokoje a odpočiň si. Todle je mezi chlapama, řekl a lehce se pousmál. Bylo to ale jako fakt strojený a nucený. Logane.., řekl Peete, ale to už se začly otvírat i ostatní dveře a studenti začli vykukovat. Všichni zpátky do postelí!, zahřměl Logan a ostatní se neochotně vrátili do svejch pokojů. Slyšel jsi mě Plecháči. Nech ji na pokoji! Je to moc hodná holka, která je ještě příliš nezkušená. A já nedovolím, abys ji zkazil a zkoušel na ni nějaký kraviny!, řekl Logan když se zas otočil k Peetovi. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyšla jsem ven, abych se podívala co se tam děje a poněkud jsem se zhrozila. Byl tu Logan a byl tu i Pete a Logan poněkud držel Peta u zdi a to lehce doslova. "Logane! Co.. proč na něj křičíš?" zeptám se ustaraně, ale byla mi doručena jenom odpověď s tím, že se mám vrátit do pokoje, že tohle je ´věc mezi chlapama´. Nebylo to nic by mě donutila se vrátit dovnitř pokoje a zůstat tam. Místo toho jsem si to namířili přímo k nim. "Logane pust ho! Pete neudělal nic čím by si to zasloužil!" pokusím se mu domluvit, zastat se ho, i když tuším, že to asi nepadne na úrodnou půdu a taky jsem nechtěla tahat zbytečnou pozornost, která se ale přitáhla pomalu sama. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Že ne?, řekl Logan spíš ironicky, když jsi se Peeta zastala. A říkal ti ten tvůj chlapec, že ještě před dvěma týdnama chodil s Kitty? A když mu dala před tejdnem košem, tak si prostě našel tebe jako novej cíl?, zaútočil slovně Logan na Peeta a místo na tebe se mu díval přímo do očí. Já jsem.. já se o nic nesnažím, Logane! Já jí mám.., začal se Peete bránit a snažil se Loganův stisk povolit (68), ale poněkud se zastavili na mrtvým bodu. Loganovi se napnuly svaly a nepovolil ani o píď. (70) ..vyhlídnutou, protože je nezkušená a ještě neví jak to chodí, že?, dokončil za Peeta tak že mu skočil do řeči. Takový zmetky já znám, plecháči!, dodal Logan a trochu přitlačil. (62) Obložení začlo praskat, ale ještě tam nic nešlo vidět. Logane.., řekl prostě Peete poněkud zoufalejc, protože se nechtěl prát. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan ale nepovolil ani když jsem se Peta snažila bránit. Ba spíše to vypadalo, že jsem ho možná tím ještě víc jenom naštvala a celá situace se začala stávat vyhrocenější. Pokusila jsem se proto dostat se mezi ně, nebo aspoň tak, abych měla nějak Peta za sebou a mohla hledět Loganovi do tváře. "Ano, vím o tom, že chodil s Kitty a co jako? To neznamená, že si nemůže pak najít někoho jinýho nebo co?!" pokouším se ho bránit, ale on evidentně nereaguje. Spíše to vypadalo, že chtěl Peta vynést ven v zubech, nebo spíše v jeho případě v drápech. Situace byla horší a horší, pro Peta to vypadalo bledě a možná, že i on byl bledej. "Logane, pusť ho!" chytnu ho za jeho ruku, kterou svíral Peta, ale nepohnula jsem s ní ani o píď. "Myslíš si, že s eo sebe nedokážu postarat sama nebo co? Skoro dva roky se mi to dařilo, bez kohokoliv s vás! A ty si jako teď myslíš, že jenom, protože se ukázalo, že si můj táta, tak těch dvacet let jako teď nějak doženeš nebo c....?! utrhnu se na něj naštvaně, poměrně i docela nahlas, ale zarazím se až po několika okamžicích, až potom co mi došlo, že jsem to řekla... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan na tvý slova skoro nereagoval. Skoro jako by šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. Když jsi pak ale ztratila nervy a vyvalila to na něho natvrdo, ikdyž ne zrovna vědomně, se ale Logan zarazil a jeho svaly tak nějak trochu ochably. Peete se narovna a shodil ze sebe jeho ruku. On se na něho ale už nedíval. Díval se přímo na tebe. Cože?, zeptal se Logan zmateně a vůbec při tom nemrkal. Jak jako, že se ukázalo.. jako že jsem?, začal Logan tak nějak jako blábolit a zmatení na jeho obličeji bylo obrovský. Jak tomu mám jako rozumět?, zeptal se pak a stáhl ruku k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem naštvaná a chtěla jsem pomoct nějak Petovi. Bohužel moje síla nebyla valná a tak jsem se do něj pustila alespoň slovy, ale jak slova jednou začala plynout, nedokázala jsem je zastavit až nakonec odešlo i to, co jsem nechtěla aby zatím věděl. Ale bylo pozdě na to to vzít zpět. Většina toho šlo mimo něj, ale to, to jediné co jsem nechtěla aby zatím věděl, jej donutila se začít stahovat. Byl zmatený, evidentně příliš nechápal, co jsem mu řekla ale pustil Peta. SRdce se mi divoce rozbušilo. "V noci... jsem slyšela jak se profesor baví s Kitty... a potom, potom mi potvrdil i sám profesor ráno... ta složka, co si viděl u mě na stole... v té to všechno je..." začnu trochu zdráhavě. "...že... že jsme rodina... Logane....že si... mů-j táta, můj biologický táta..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan byl zaraženej a nevěděl co by řekl. Tvý slova se do něho zabodávaly hůř než nože, ikdyž vypadal, že mu stěží dotejkaj jejich významy. Když jsi domluvila, tak bylo ticho. Nikdo nic neřekl. Logan byl zmatenej a Peete se skoro bál jenom nadechnout. To.. to je blbej fór!, řekl na konec a zamračil se. Někdo si z nás blbě vystřelil, přotože jsi mi párkrát řekla "tati", začal se bránit a ustoupil o krok vzad. Zatřás zmateně hlavou a jednou rukou si otřel čelo, který se mu orosilo. Složka?, zeptal se pak nepřítomně a ustoupil o další krok, než pak dodal, Složka! Logan se na tebe podíval, ale jeho pohled už nebyl nepřítomnej. Byl naštvanej. Myslel si, že tohle prostě nemůže bejt možný. Že si z tebe někdo vystřelil, aby ti ublížil. Proto si to odběhl pryč, směrem k ošetřovně. Cestou chrlil nadávky a když se mu někdo připlet do cesty, tak ho skoro porazil. To se stalo Hankovi, kterej skončil na zdi, o kterou se opřel, aby nespadl. Zavolal za Loganem a ten ani nezpomalil. Pak se podíval k vám a přišel blíž. Co se to s ním stalo?, zeptal se Hank, kterýmu se Loganovo chování vůbec nelíbilo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nelezlo to ze mě moc rychle ani příliš ochotně. Ale když jsem mu to řekla, ani on z toho nevypadal příliš nadšený. Spíše to zřejmě chápal jako nějakej špatnej vtip. Skoro jsem se i přála aby to špatnej vtip byl... "Není to vtip..." odvětím mu. Logan ale měl stále problémy to vůbec nějak pochopit. Nevím jestli to bylo faktem, že si to třeba nemůže vybavit, či si vzpomenout, nebo, že jsem to něj prostě takhle vychrlila, ale poněkud neúmyslně. Nakonec se rozhodne dojít pro tu složku, která byla na mém nočním stolku na ošetřovně a tak nějak jsem doufala, že tam ještě stále i bude. A vzal to poněkud po svém, tedy stylem živého buldozeru. Něco takového pocítil i Hank, náš chlupatý přítel. "Asi vstal špatnou nohou..." opáčím Hankovi a poté se podívám na Peta, kterému lehce stisknu ruku a poté se rozeběhnu, tedy v rámci možnosti mé nohy, za Loganem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan odběhl pryč a nic jinýho krom odhalení pravdy ho fakt jako nezajímalo. Hank došel až k vám a zeptal se co se mu to stalo. Ty jsi ho "odbyla" tím, že asi vstal špatnou nohou. Hank ti to ale moc nežral. Tedy jako podle toho jak se zatvářil. Ty jsi už ale chytila Peeta za ruku a tak nějak jsi se rozběhla za Loganem. Peeta jsi za sebou nemusela moc tahat, protože se rozběhl s tebou. No ono to až tak běh nebyl. Spíš rychlejší kulhavá chůze. Už z dálky jste ale slyšeli frustrovanej řev s nadávky. Pak něco co znělo jako kopnutí do postele, která se převrhla a pak už dusavý těžký kroky chodbou. Bohužel na druhou stranu od vás. Šli jste po jeho stopách směrem k profesorově pracovně, odkaď se ozvalo třísknutí dveří a pak křik. Co to má jako kurva bejt? Já se tu seru s úkolama pro vás, nechávám do sebe střílet a toleruju toho zmrda tady, kterej se mi pořád blbě kření do ksichtu a vy na mě takhle? Zjistítě, že mám dceru a stejně mi to zatajíte? Jste stejnej jako všichni ti zmrdi z vlády! Uděláte cokoli abych pomáhal. Kdybych totiž věděl, že je moje, tak bych vám nedovolil ji takhle zapojovat! A taky máte kurva pravdu!, začal po profesorovi řvát a vy jste v průběhu tak nějak jako došli. Profesor vypadal klidně a v jeho pracovně seděla Storm, která s vypětím zvedla a postavila se před Logana, aby náhodou neskočil na profesora. Měla ale taky zmatenej pohled. Logane? Co se děje? Dceru? O čem to mluvíš?, zeptala se Storm a on jí do ruk vnutil tu složku. Profesor chtěl odpovědět, ale všiml si tebe. Netvářil se ale že by ti tuhle situaci nějak zazlíval. Spíš vypadal, že je mu to líto i za tebe. Zjistili jsme to v noci a Clare nás slyšela. Proto jsem šel první za ní, abych jí uklidnil. To ona ti to chtěla říct sama, až bude připravená, odpověděl Xavier, ale Logan zakroutil hlavou. Měl jsem právo to vědět a vy to víte! Seru na vás!, křikl Logan a otočil se k odchodu, ale pak viděl tebe a zarazil se. Jeho pohled byl nasranej, ale když viděl tebe, tak se změnil. Vina, lítost, hanba. To všecko jsi viděla. Clare?, řekl a upřel na tebe svůj pohled, teď už lesklejch očí. Udělal k tobě krok, ale v půlce se tak nějak zarazil. Nevěděl, jestli tě má obejmout, nebo co má udělat. Proto se tak nějak jako zastavil a nejistě na tebe koukal. To bylo vůbec poprví, co jsi ho viděla bezradnýho. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vydala jsem za Loganem, v možnostech mojí chůze. Pak jsem za sebou slyšela kroky, o kterým jsem nemusela hádat komu patřily, protože mi bylo tak nějak jasný, že budou Petovi. Vzala jsem to k ošetřovně, ale ještě než jsme tam došli, bylo tak nějak pozdě a když jsme tam došli, bylo úplně přes čáru a on si to namířil zase někam jinam. Nemuseli jsme ani hádat kam. K profesorovi. Zmírnila jsem tempo, protože mi začínal docházet dech a tak jsem poměrně dobře slyšela jak si svou frustraci vybíjel na profesorovi. Zatím tedy jen slova... U pracovny, jsem se opřela o futra otevřených dveří, trochu chytajíc dech a vyslýchajíc si zbytek Loganova proslovu vůči profesorovi, kterého mi bylo poněkud líto. Pak se ale chtěl otočil k odchodu, když jeho pohled padnul na mě. Zarazil se, stejně jako já. Viděla jsem mu v očích smíšené pocity, ale stejnými jsem trpěla i poněkud já. Sevřela jsem futra pevněji a chtěla polknout knedlík v krku, který se ale nedal. Na okamžik jsem sklopila pohled, ale pak, pak jsem se vydala směrem k němu. Když jsem k němu došla, dívala jsem se pár setin do jeho očí ale nakonec, nakonec jsem ho mlčky obejmula. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi sklopila pohled, tak to s Loganem trošku jako cuklo, ale neudělal k tobě ani krok. Ikdyž by viditelně jako chtěl. Ty jsi ale těch pár kroků udělala. Logan se na tebe díval a byl připravenej na jakoukoli reakci. Asi si ale myslel, že mu dáš facku, ikdyž doufal, že uděláš, co jsi po chvilce udělala. Mlčky jsi ho objala a on si oddych. Úplně jsi cítila jak mu spadl kámen ze srdce. Objal tě taky a přitiskl si tě k sobě. Trochu tě i nadzvedl. Clarie, zašeptal při tom vašel objímání, který dál trvalo. Já.. já.., začal Logan stále šeptem, ale neuměl jako najít ty správný slova, Já jsem to netušil. Promiň mi to. Kdybych to byl jako věděl, tak bych po tobě pátral a postaral se o tebe. Já.. já si to ale nepamatuju. Storm se začly po tvářích jako tak nějak kutálet slzy dojetí a profesor se jenom usmíval. Peete tam za váma nesměle postával, ale taky se usmíval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nejdřív jsem si nebyla vůbec jistá co mám dělat. Jedna moje část mu to všechno chtěla předhodit, další se chtěla otočit a zmizet kdo ví kam a ta poslední by mi jednu vrazila, ale nakonec jsem udělala to, co mi žádný já neříkali. Přišla jsem k němu a po krátkém zaváhání jej objala. Zabořila do něj tvář, schovala jí tak a prostě jej držela. On mi obětí zpětně opětoval i když to bylo trochu nepříjemné kvůli rameni, ale snažila jsem se to překousnout kvůli jemu. "Ty promiň...že ses to dověděl takhle... Nechtěla...nevěděla jsem co ani dělat... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě postavil po chvilce na zem a povolil sevření. Bylo to poprví, co jsi viděla ukápnout slzičku z jeho očí. Díval se na tebe jako na svatej obrázek. Ty jsi se mu na oplátku na jeho omluvy, taky omluvila, že se to dozvěděl zrovna takhle. On ale zavrtěl hlavou a vzal tě za ruku. To nevadí, zlato. Hlavně že to už vím, řekl a pousmál se. Já.. já fakt nevím, co říct. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ještě někdy budu mít dítě, ale.., řekl Logan, kterej z toho začal bejt trošku jako na měko. Ale jsem rád.. ne! Víc než rád! Jsem nadšenej!, řekl Logan a usmál se. Nemoh bych si přát lepší dcerku, dodal a ještě jednou tě objal. Teď už ale ne tak drtivě a ne na tak dlouho. Prostě jenom na moment. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan mou omluvu moc nebral. Já si to trochu vyčítala, protože to nebyla zrovna příjemná cesta, jak něco podobného sdělit a spíše jsem to hlavně řekla v afektu, aniž bych o tom nějak vůbec přemýšlela. Nakonec mě přece jen pustil a moje rameno si mohlo vydechnout. Logan byl z toho fakt mimo, nedivím se mu. Já z toho byla taky prve mimo, ale poněkud horší cestou o které asi bude lepší prozatím pomlčet. Onen osten tu ještě pořád byl a zřejmě ještě nějakou dobu i bude, ale rozhodla jsem se tomu zatím dát šanci. Nakonec mě obejme znovu, trochu jsem zatnula zuby, očekávajíc medvědí sevření, ale on už se poněkud mírnil. "Na noc neslibovali déšť, Storm. poznamenám s malým úsměvem, když si jí všimnu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě objal po druhý, ale už to nebylo takoví sevření. Bylo to lehký, jako by se bál, že tě zlomí. Ty sis všimla, že Storm se po tvářích kutálej slzy dojetí. A když tě Logan pustil, tak jsi jí řekla, že na večer teda rozhodně nehlásili déšť. Storm sebou trochu škubla, když si uvědomila co se děje a podívala se na okno, na který mezitím začly bubnovat kapky deště. Toho si do teď nikdo kromě tebe nevšiml. Promiň, řekla a usmála se na tebe úplně dojatě. Pak si otřela slzy a podívala se ke stropu. Její oči nabraly mléčnou barvu až jako úplně zbělaly. Kapky deště se pak přestaly ozývat a po chvilce i padat. Clare?, došlo Loganovi po tom, Měla by jsi být v posteli a ještě odpočívat. Vždyť jseš zraněná! Neměla bys tu pobíhat po škole po svejch! |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu se uculím na reakcí Storm. Na okamžik jsem zapřemýšlela nad tím, jaký to asi musí být umět ovládat počasí vlastně podle své vlastní vůle, ale pak si stejně řeknu, že dokážu lepší věci. To už mě ale z myšlenek vyrušil Logan a jeho starost o mě. "To nic. Už jsem to tak nějak rozhýbala a..." začnu, ale nějak mi to potom nedá. "...léčí se to tak nějak samo..." přiznám nakonec, protože by se to stejně dozvěděl, buďto od profesora nebo z drbů po škole a já nikdy nebyla dobrá ve lhaní nebo zapírání. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se na Storm uculila, tak se k tobě dobelhala a pohladila tě po tváři. Téměř jako mateřsky a usmála se na tebe. Logan pak ale začal vyšilovat a starostlivě se ptát na tvý zranění, díky kterejm by ses neměla přemáhat a spíš jako ležet v posteli a odpočívat. Ty jsi mu ale řekla, že to nic není, že jsi to už tak nějak jako rozhejbala. Věděla jsi, že to není tak docela pravda, a že mu tajíš to, co vás taky tak nějak jako spojuje, ikdyž v mnohem menší míře. Proto ti to nedalo a ty jsi se mu tak nějak zmínila, že se ti to vlastně jako léčí samo. Logan se trochu zarazil a svraštěl obočí, než mu to došlo. Takže ty se.., nedořekl a pousmál se. Ty jsi jako já?, zeptal se Logan a to mu potvrdil profesor. Ano, je. Ale je už pozdě. Doprovoď Clare do pokoje, aby si odpočinula. A pak můžeš přijít tady a opravit ty dveře, řekl Profesor a tak nějak na tebe mrknul jako na spojence. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Loganovi chvíli trvalo, viditelně, než mu došel význam slov. Ovšem potom už na něm byla znát zase en ona radost. "Né úplně... tedy, co vím zatím, ale dalo by se to tak nazvat." pokusím se to uvést na pravou míru. Profesor to jen potvrdil a já pak musela potvrdit zase jeho slova o tom, že je pozdě. "Můžem to probrat cestou." mrknu na Logana a napůl jej chycením jeho ruky obouma svýma vyzvu, aby tedy šel. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink I tak jsem rád, odvětil Logan, kterej se zas usmál. Vlastně se teď tak nějak usmíval víc než bylo obvyklý. Šlo na něm vidět, že je rád, že ví, že jseš jeho dcera. Měl tě rád už předtím a teď to je ještě hlubší a silnější. Profesor pak navrhne Loganovi, že by tě měl doprovodit do pokoje, protože je pozdě a ty jsi to tak nějak potvrdila a vzala ho za ruku, táhnouc ho pryč. Dodala jsi, že to můžete probrat cestou zpátky. Logana jsi tak nějak "odtáhla" pryč a on se nechal. Chvilku bylo cestou ticho, ale pak mu to nedalo. Clarie víš, že za mnou můžeš přijít se vším a můžeš se mě zeptat na všecko, že jo?, zeptal se tě a než jsi jako mohla odpovědět, tak ještě dodal, Já jenom chci, aby jsi to věděla. Nebyl jsem tu pro tebe, když jsi mě potřebovala a to už nedoženu. Kdybych to bejval věděl, tak si k tobě prosekám širokou brázdu, jenom abych tě získal zpátky a ochránil tě. Bohužel si to nepamatuju. Ani tebe, ani tvou.. matku. Nevím co se stalo, ani kdy ani kde. Ale to neznamená, že jsem vás nemiloval. Když domluvil, tak se zas začal tvářit docela jako sklesle. To, že si tebe ani mámu nepamatoval, ho ničilo. A hlavně si dával, za vinu, že tě někdo prodal Hydře. Měl tam bejt, aby tě ochránil. To všecko mu šlo vyčíst z pohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak nějak se mi podařilo Logana 'táhnout' pryč. Cestou u dveří jsem se ještě pousmála na Peta, tedy pokud tam ještě byl, a pak jsme šli směrem k mému pokoji. Cesta byla zprvu tichá, ale viditelně mu to nedalo. "Já ti nic nemůžu vyčítat... Máme totiž stejný problém... já si taky nic z toho období bohužel nic nepamatuju...připisuju to ale tomu, že jsem byla moc malá na to abych si to pamatovala..." odvětím mu během chůze. "Ale i tak se nic moc nemění, tedy u mě... brala jsem tě tak napůl i předtím, proto ty občasná 'oslovení'." řeknu mu, tedy jak to vidím já. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tím nebyl moc potěšenej. Ty jsi možná byla moc malá, aby jsi si něco pamatovala, ale Logan ne. A proto ho to tak sejřilo. Pak jsi ale řekla, že se nic moc nemění, protože jsi ho tak napůl brala už předtím a pro to jsi mu občas tak řekla. To Logana tak nějak jako spíš potěšilo a on se pousmál. Jestli chceš, tak mi tak říkat můžeš. Klidně mi ale můžeš říkat dál Logane. Nevadí mi to, řekl Logan, kterej se zas pousmál. Nevím, jestli jsem měl nějaký slovo, když jsi dostala jméno, ale Clare se mi líbí, řekl tak nějak z nenadání, protože mu to asi vrtalo hlavou. Ale nejseš Fergusnová. Jseš Howlettová, zlato. To si pamatuj, dodal a tak nějak na tebe mrknul. Víš.. já svý jméno už dlouho nepoužívám. Nejdřív po mě šli, a pak budilo pozornost, protože jsem měl bejt už dávno mrtvej. Rodiče mi dali při narození jméno James, James Howlett, řekl ti Logan polohlasně a pak ještě dodal jako na vysvětlení, Logan je příjmení mýho biologickýho otce, kterej zabil mýho tátu a já zabil zase jeho. Vypadá to, že vaše rodina nebude zrovna z těch nejšťastnějších. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Nechám si to projít hlavou." odvětím mu, ohledně toho, že mu můžu vlastně říkat jak chci. Když nad tím tak uvažuju, tak fakt nevím jak na tohle, jestli mu říkat táta, nebo prostě dál jenom Logan, ale asi s největší pravděpodobností zůstanu jen u Logana. Říkat mu před všema ostatníma tati, mi přijde takové divné. "Říkali mi tak, co si jen pamatuju, takže ani nevím jestli je pravý, nebo od nich... odvětím mu potom dál. Ale on tak nějak začne poodkrývat věci, které jsem možná ani příliš vědět nechtěla, nebo bych se možná bez nich i obešla. Zapadni do 'rodiny' dokonale... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Jméno Clare je pěkný, Clarie. Nevymyslel bych lepší, odpověděl ti Logan na konec, ale to už jste dorazili k tvýmu pokoji. Logan se zastavil a pousmál se na tebe. Tak jo. Jsme na místě. Běž si odpočinout, zlato. Promluvíme si zítra. Myslím, že toho máme hodně co probrat, řekl a vzal tě do náruče. Objal tě něžně a pak ti dal pusu na tvář. Spi sladce, Clarie, řekl ti na dobrou noc a počkal, než za sebou zavřeš dveře. Ty jsi pak konečně zůstala sama a mohla jsi si lehnout, jak jsi měla předtím v plánu, než se tvůj taťka rozhodl promluvit do duše tvýmu klukovi. Bylo to zvláštní na to jenom pomyslet, ale ona to byla pravda. Přímo do konce realita a to bylo na tom to nejzvláštnější. Teď už se ale rozhostilo jako ticho. Nikdo už nehlučel a tak se tvoje únava vzala za svý a ty jsi co nevidět usnula. Ráno tě ale vzbudilo to typický zaťukání na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan mě doprovodil ku dveřím mého pokoje. "Ty taky, Logane." popřeju mu oplátku, když mě po společném obětí pustí. Ještě jsem se za ním ohlédla než jsem zmizela za zavírajícími se dveřmi. Sundala jsem ze sebe oblečení a natáhla na sebe pohodlnější spací, než jsem sebou plácla na postel. Nevím jestli to bylo tím, co se dneska stalo, či prostě únavou celkovou, ale netrvalo příliš dlouho než jsem usnula. A to dokonce tak, že mě vzbudilo až klepání na dveře. Jako odpověď jsem však jenom něco nesrozumitelně zamručela. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ze sna tě probudilo zaklepání/zabušení na dveře. Nebylo to zrovna nejpříjemnější probuzení, ale co jsi nadělala. Byla to vizitka tvýho nově nalezenýho tatínka. Něco jsi nesrozumitelně zabručela, ale místo Loganova hlasu se ozval Peete. Clare? Jsi vzhůru?, řekl Peete a jeho přízvuk zněl tvrdějc. Možná se ti to ale zdálo, protože jsi ještě napůl spala. Můžu dál?, ozvalo se po chvilce trochu naléhavě a on jako počkal na svolení. Jestli ho dostal, tak vstoupil a nejdřív zavřel dveře. Clare. Já tě nechci strašit, ale Logan je pryč. Vypadá to, že se vytratil někdy v noci a nikdo o něm nic neví, řekl Peete, kterýho to trošku jako trápilo, protože nevěděl jestli tě to zasáhne nebo ne. Teď se mě na něho ptala Storm, která ho už od rána hledá, dodal a pak už ale jako ztichl, aby jsi to všecko jako probrala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ještě jsem prakticky spala, když ten někdo, kdo klepal na dveře vešel dovnitř. Trochu jsem nadzvedla hlavu a pořád jaksi zalepenýma očima se snažila určit, kdo to vlastně byl. Zmateně jsem na něj hleděla a snažila se ujistit, jestli to je on co ještě spí nebo je to jen moje mysl. Protože to co říkal, mi lehce nedával smysl. Tedy, jo smysl byl jasnej, ale nechápala jsem jako spíše jejich význam. Jakože, proč y něco takovího dělal? "P-ppočkej Pete... pomalu... jak...?... proč...?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po Peetovejch slovech jsi byla zmatená a ještě rozespalá. Proto jsi mu řekla, aby počkal a zpomalil. Pak jsi se zeptala "jak" a "proč". Prostě ti to nedávalo smysl. Vypadalo to, že Logan se na tebe vykašlal a prostě před tebou utekl. Napadlo tě, že on možná fakt byl ten, kdo tě prodal aby se tě zbavil. Jiné možnosti nebyly zrovna pravděpodobný. Já.. nerad ti to říkám, ale zasloužíš si to vědět. Je to tvůj táta, řekl a posadil se na kraj tvý postele, kdyby jsi potřebovala utěšit. Ale kdo ví? Třeba se nevypařil.. možná třeba se jel jenom projet, ale Storm vyšiluje, řekl Peete a dal ti ruku okolo ramen. Ale neboj se Clare. Já tě neopustím, řekl Peete, kterej to bral jako hotovou věc, že tě Logan prostě opustil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pomalu jsem se vyhrabala z postele. Tedy spíše, jenom se na ní zatím jenom posadila, zatímco Pete došel pomalu ke mě a přisedl si vedle. Stejně jako jsem se snažila pochopit to co říkal. Nějak to nedávala smysl. Logan nebyl takoví, takoví, že by jenom jen tak prostě utekl od problémů. Odmítala jsem si proto přiznat pravdu. "Jste... si jistí?" zeptám se ho nakonec. "Nemohl prostě třeba se jen projít... nebo mu Magneto něco udělat..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter pokrčil ramenama, když jsi se zeptala jestli jsou si jako jistý. Jestli Logan třeba jenom nešel na nějakou procházku, nebo se třeba jenom jako tak nějak nešel proběhnout a vyčistit si hlavu. Storm říkala, že Hank hlásil zmizení jednoho auta z garáže a profesor nikde blízko Logana necítí. Jako by se po něm tak nějak slehla země, řekl Peete trochu jako omluvně a zatvářil se soucitně. Ale jako kdo ví? Do Logana nevidí podle mě ani profesor, řekl Peete a ještě jednou pokrčil ramenama. U něho je dokonce možný, že vyrazil proti nepřátelům sám, aby nás ostatní ochránil. Nebo spíš aby ochránil tebe, řekl Peete a ikdyž se o to snažil, moc ti to klidu jako nepřidalo. Spíš tak nějak jako na opak. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Hmmm..." Na lepší reakci nebo odpověď jsem se poněkud nijak nezmohla. Přistihla jsem se, že přitom začínám zírat nepřítomným pohledem. On říkal, že jednou odjede...ale říkal, že se prvně přijde rozloučit ale... V hlavě mi výřili myšlenky o všem možném, hlavně tedy o Loganovi. Nějak, nějak mi to k němu nesedělo, i když u něj... kdo ví co se mu vlastně honí v hlavě. Nakonec si jen prostě povzdychnu. Nevěděla jsem co si myslet nebo počít... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete chvilku u tebe seděl na kraji postele, ale pak se postavil, protože nevěděl co by dál řekl. Ty jsi utěšovat nepotřebovala tak tak si odkašlal. Uvidíme se teda na s nídani?, zeptal se Peter a počkal než mu jako odpovíš. Asi by na tebe i počkal, ale nevěděl jestli si nechceš dát ještě sprchu nebo cokoli jako jinýho. Takže pokud jsi mu tak nějak přímo neřekla, aby na tebe počkal před pokojem, aby jsi se mohla převlíct, tak odešel do jídelny. Ty jsi si mohla ještě chvilku pospat, osprchovat se, převlíct se nebo vlastně tak nějak jako cokoli co jsi uznala za vhodný. Ale pak jsi už opustila pokoj. Sice se ti moc nechtělo a pořád ti v hlavě vrtalo proč Logan zmizel a s ním i auto, ale asi to bylo jako jasný no. Úplně jsi díky tomu zapoměla na svý zranění ruky. Ta sice byla ztuhlá a ještě trochu pobolívala, ale už tě to moc neomezovalo. Noha byla o něco horší, pořád tě pobolívala, ztuhlost byla větší než u ruky a pořád jsi jako musela kulhat. Ale bylo to o hodně lepší než včera. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Jo, udělám něco se sebou a dojdu tam. Nemusíš na mě čekat jestli se ti nebude chtít." odvětím Petovi a pak vezmu pohodlné, čisté oblečení a jdu s ním do koupelny, kde si dopřeju dlouhou, teplou sprchu. Snažím se ale nenamočit si příliš vlasy. Pak se obleču do povolnějšího což byly legíny několika tmavšich barev, tričko s na něm polorozeplá mikina obdobné barvy. Vlasy jsem si srovnala na jednu stranu a s ještě poněkud mokrými konečky se vydala pajdavě k jídelně. Tam byl Pete, který mi jako vždy držel místo. Pousmála jsem se na něj a ponechala si od něj donést míchaná vajíčka s opečeným toastem a něco nazapití. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Posadila jsi se vedle Peeta, kterej se postavil a zeptal se tě, co ti může přinýst. Tvoje objednávka byla přijata s úsměvem a pak už odběh k okýnku. Vrátil se během chvilky a položil ti talíř míchanejch vajíček i s opečeným toastem před tebe. Pak ti přinesl slazenej čaj a posadil se vedle tebe. Dobrou chuť, popřál ti Peete a vrátil se ke svejm vajíčkům. Dali jste se do jídla a bylo to příjemný. Teda krom toho ticha, který panovalo. Peete moc rozhovor nezačínal, protože mu do řeči jako až tak nebylo. Pak do jídelny vešla Storm o berlích. Přelítla osazenstvo jako tak nějak pohledem a zastavila se u tebe a Peeta. Přebelhala k vám a popřála vám dobré ráno. Už se ukázal?, zeptala se Strom Peeta neutrálně protože ti nechtěla říct ještě, že Logan zmizel. Asi prostě netušila, že ti to Peter už stihl vyžvanit. Někdo sem jede!, řekl Gabe, kterej seděl s jednou pěknou blondýnkou u stolu u okna. Ukazoval skrz okno na auto, který jelo po příjezdový cestě. A protože jste byli tak nějak ve válečným stavu a nikoho jste nečekaly, tak to bylo divný. Storm rychle přebelhala až k nim a podívala se skrz okno. To je Logan, řekla a oddychla si. Fakt jí spadl kámen ze srdce a usmála se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se za chvily vrátil s mou objednávkou. "Díky, si poklad. řeknu mu a jenom co se usadí vedle, ještě mu věnuju jednu letmou na tvář. Potom se pustím do jídla. Pete nebyl zrovna hovorový typ, ale nijak mi to nevadilo příliš. Krátce na to přišla do jídelny Storm, která hledala Logana. Pete jí jenom odkýval to, že tu vlastně ještě pořád není. Snažila jsem se to tak zatím nebrat, asi bylo ještě netřeba se plašit i když jsme se tak trochu už začali přpravovat na válku... Pak se oběvilo auto, Storm s viditelnou úlevou přinesla, že je to Logan. "Zbytečně plašíte... " utrousím mezi sousty. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když se to všecko na konec vysvětlilo, tak jsi jim řekla, že zbytečně plaší. Storm to nepochopila, protože nevěděla, že ti to Peter už vyzvonil a tak jako odešla pryč z jídelny. Nejspíš asi jako jemu na proti. Za to Peete se tvářil provinile. Promiň, omluvil se a trošku mu zahořely tváře. Já jsem se o tebe prostě jenom bál. Už tak plašit nebudu, řekl Peter a sklopil pohled. Dokonce od sebe odsunul i zbytek vajíček. Ještě jsi ho neviděla, že by nedojedl. Když pak bylo po snídani a Peete chtěl odnýst svý i tvý talíře, tak se tu objevil Logan, kterej rovnou přišel k vám. Ahoj zlato. Vede se?, pozdravil tě a pohledem přelít i přes Peeta. Od tý doby, co jste spolu začli chodit, ho nějak přestal mít rád. To bude asi to otcovský chránění jejich malejch holčiček, o kterým jsi toho už taky trochu slyšela. Až budeš mít chvilku, tak se za mnou zastav, Clarie. Mám něco, s čím bych potřeboval trochu pomoct, řekl ti, mrkl a odešel. Dokonce už ani Peeta neprobodával pohledem. Nemá mě teď zrovna v oblibě, řekl Peete, když Logan opustil jídelnu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm evidentně nepochopila mou narážku a radši odešla. Zato Pete vypadal jako boží u mučení. "To nic Pete, cením si toho, že máš o mě starost." řeknu mu mírně, měkce a na několik okamžiků se k němu přisunu, až úplně nadotek a stejně tak si na několik těch okamžiků položím hlavu na jeho rameno/ruku. Ke konci naší snídaně se konečně oběvil Logan, tedy spíše přišel za námi, tedy přesněji hlavně za mnou. "Je to lepší." odvětím mu. Po tom pohledu, který ale hodil po Petovi, jsem očekávala, že se do sebe zase pustí jako v noci na chodbě, ale naštěstí se tak nestalo. "Jasně, za chvíly budu u tebe." odsouhlasím Loganovi. Avšak, když odejde, Pete poznamená, že jej nemá nijak rád. "On možná ne... ale já rozhodně ano a to, docela hodně." řeknu mu, poslední slova zněli lehce sladce, přičemž se na něj i podívám a zřejmě mi i začali růžovět tváře přitom. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Peetovi řekla, že Logan ho možná moc rád nemá a přiznala se mu, že ty teda rozhodně jo a to jako dost, tak se začervenal. Pak jsi se k němu tak nějak přisunula a na chvíli mu položila hlavu na ruku/rameno. Peete toho využil a přiložil svoji tvář k temni tvý hlavy. Ale když jsi se pak od něho odtahovala, tak si tě ještě zachytil jemně za rameno a přitáhl si tě k polibku. Chceš doprovod?, zeptal se tě obřík svojim typickým tvrdým ruským přízvukem. A jestli jsi souhlasila, tak se s tebou zvedl, vzal tě za ruku a šli jste chodbama až do vrchního patra, kde měl Logan svůj pokoj. Vlastně jsi tam ještě nebyla a než hledat dveře se škrábancem, tak tě tam odvedl Peete, kterej se tu vyznal i po slepu. Jestli jsi teda vzala Petera sebou, tak se před dveřma s tebou rozloučil a odešel si po svejch dřív než Logan vyleze a stihne ho zabít pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete na moje odvětění, že já ho rozhodně ráda mám a né zrovna málo, dobře. Vlastně více než dobře, protože si mě přitáhl k sobě a věnoval mi pusu. Opět tu byla ona myšlenka o tom, jak někdo jako on, umí být takhle milý a něžný. "Doprovod ne, ale osobního strážce uvítám určitě." pousměji se, poukazujíc malým odkazem na to, o čem jsme si povídali když jsme byly v té vodě. Potom jsme tedy když jsme sklidily ze stolu, opustily jídelnu a vydali se k Loganovu pokoji, tedy vedl vlastně Pete, protože já jsem netušila kde se jeho pokoj nachází. A prim, co jsem uviděla ty dveře, asi nebudu mít příliš problém najít je znovu. Rozloučila jsem se s Petem a na okamžik svého strážce objala. Pak jsem několik okamžiků zkoumala ještě ony drápance. Trochu jsem přes nějaké přejela zkoumavě prsty, než jsem zaklepala. Jestli se ozve, ozvu se i já. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete si po vašem rozloučení a obětí odešel po svých a ty jsi krátce zkoumala škrábanec na Loganovejch dveřích. Nebylo to od žádnýho z jeho drápů. Spíš to vypadalo jako od nehtu, ale to bylo nemožný. Ten drápanec byl jednolitej a nemohl ho udělat nehet nikoho. Snad ani Victor Creed, kterej má super houmlesáckej nehet na každým špinavým prstu. Takže to musel udělat někdo nějakým předmětem. Nic jinýho tě nenapadlo. Pak už jsi ale zaklepala a skoro hned se ozval Loganův bručivej hlas, Pojď dál! Když jsi vešla, tak jsi zjistila, že podobně jako ty, i Logan má pokoj sám pro sebe. To třeba Peete se o pokoj dělí ještě se třema dalšíma studentama. Byla tu postel, podobná tý tvý. Dvě skříně a polička, kde měl Logan několik láhví a sklenky. Taky tu byla polička, kde byly rúzný artefakty, který Logan za svůj život nasbíral. Od konfederační šavle, přes přilbu z druhý světový, až po nádhernej a starožitnej samurajskej meč. Kromě toho měl v rohu čtvercovej stůl s dvěma židlema. Logan seděl na jedný z nich a byl odsunutej tak, aby moh mít nohy na posteli. V ruce měl sklenku s whisky a prohlíd si tě. Dáš si něco?, zeptal se tě a ukázal na poličku, kde byly dvě sodovky. Limonády měly každá jinou příchuť. Jedna měla chuť tmavejch hroznů a ta druhá mango s něčím dalším. Ať jsi něco chtěla nebo ne, tak ti pak ukázal na volnou židli. Neušlo ti, že na stolku jsou dvě papírový krabice, který už toho taky asi zažily hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Po rozloučení a krátkém zkoumání dveří, jsem zklepala. Nemusela jsem čekat ani příliš dlouho, než se ozval důvěrně známý bručivý hlas. Polknula jsem knedlík uvnitř krku a vešla tedy dovnitř. Nezapomněla za sebou zavřít ani se přitom pak na něj pousmát. Trochu jsem nečekala, že jeho pokoj bude vypadat takhle, i když ani asi nevím, jak jinak by měl vypadat. On popíjel, netušila jsem příliš. Co, ale rozhodně to bude něco tvrdšího. Když mě vyzval jestli si něco dám, na pár sekund jsem se zarazila. Zákonně jsem plnoletá byla ale ještě jsem nikdy pořádně alkohol nepila ani neochutnala. Trochu jsem si ale vydechla, když vlastně pokynul k těm sodám. " Jop... odvětím a sáhnu po té světlejší, mango s něčím. Netušila jsem co může být mango, ale zařadila bych to pod ovoce, určitě. Raději jsem to příliš nezkoumala víc a poté si sedla na volnou židli. "To bude lekce z historie?" řeknu při pohledu na krabice, které měli to lepsi už za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se pousmál, když jsi si vzala tu sodu mango a třešeň (je skvělá, tak žádný kecy jak s hermelínem!) a pak ti poukázal na židli vedle tý jeho. Když jsi se ale zeptala jestli bude lekce z historie, tak se netvářil zrovna nadšeně. Ne.., řekl a napil se ze svý sklenky. Pak přisunul jednu krabici blíž k tobě a podle toho, jak drhla o stůl bylo jasný, že je plná něčeho. Tohle jsou jediný vodítka, ke kterejm jsem schopnej se dostat, řekl a zdrbnul víko krabice, kde na tebe vykoukly starý, někdy hodně zažloutlí fotky. Na dobrou polovičku lidí z těch fotek si vůbec nevzpomínám. Některý mi jsou povědomí, některý vůbec. Ale tobě třeba některá z těch fotek něco řekne. Osvěží ti to paměť a já se budu moct nějak odpíchnout a pátrat v určitý části svý historie, řekl Logan a pořád udržoval výraz, že mu to není moc příjemný. Nevím jak ty, ale já rozhodně chci vědět co se stalo. Dobrovolně bych se tě nikdy nevzdal, zlato! Rozumíš? Nikdy!, řekl Logan a položil svoji ruku na tu tvoji. Podíval se ti do očí a lehce se pousmál. Bylo to ale dost nejistý, protože jako vůbec nevěděl jestli to nevemeš všecko jako trochu špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vybrala jsem si mango věc a musím říct, že to chutnalo dobře. Posadila jsem se na volnou židly a Logan ke mě přisunul onu krabici, jejíž obsah mi posléze i poněkud vyjevil. A knedlík uvnitř krku tu byl zase opět zpátky. "Uhmm..." zaváhám nejistě. "...já si ale nedokážu vybavit nic z tý doby před... tím... domov, hračky, ani rodiče... takže nechci, abys byl sklamanej..." řeknu mu. Byla jsem mimo, maximálně tříletý, víc ne, když se můj život začal točit podle trochu jiných pravidel. Zatímco on se snažil usmívat, já se netvářila moc jistě, nechtěla jsem ho zklamat, což ale bude zřejmě hodně pravděpodobný. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tvý váhání i tvoje nejistota, jestli vůbec něco můřeš zvládnout, když si vlastně tak nějak ani nepamatuješ skoro nic, protože jsi byla ještě skoro mimino, se obešly bez zklamání. Logan lpěl prostě na každým stéblu, který by mu mohlo pomoct si vzpomenout. Ikdyž jako když jsi se zmínila, že jsi byla ještě miminko, když tě prodali, tak jsi uviděla to bolestivý bodnutí co cítil. Já nemůžu bejt zklamanej, zlato. Mám tu nejlepší dceru, jakou bych si moh jen přát, odpověděl pak s mírným pousmáním a vytáhl štos fotek, aby jsi si je tak nějak prohlídla jestli ti nebudou něco říkat. Logan si taky vzal menší štosík a začal se jima probírat a pak je dávat k tobě, aby jsi viděla všecko a neunikla ti nějaká důležitá. Fotky nebyly vůbec nijak řazený a chronologicky neseděly. Některý byly datovaný na začátku devadesátek. Jiný byly zažloutlý fotky z druhý světový, jiný zase z padesátejch let, kde byl Logan v obleku jako nějakej mafián. Pak tam byla zas nějaká ta druhoválečná, některý dokonce z první světový. Celkově jsi jako zjistila, že Logan vedl hoooodně rozmanitej život a ikdyž ti o tom už říkal, tak až teď ti docházelo, jak starej vlastně je. Pak jsi ale našla jednu, kde jsi jednu osobu poznala. Nebylo to až tak těžký, poznal by ji třeba i Peete, kdyby tady byl. Byl to Victor Creed, zvanej Sabretooth, kterej sedí s Loganem. Oba v uniformách a se zbraněma. Seděj tam v troskách nějakího kostela, se zbraněma v rukách a při kouření cigaret se smějou. Victor tam byl ještě oholenej a ostříhanej na krátko, takže vypadal dost jinak než jak ho znáš ty, ale seš si jistá, že je to on. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Řekla jsem Loganovi, aby si od toho příliš nesliboval, že si toho stejně příliš nepamatuju, hold rodinná podoba a hlavně paměť, se zřejmě nezapře, ale on to bral z úplně jiné cesty. Proto jsem mu poněkud jeho úsměv opětovala. Poté mi začal ukazovat ony fotky. Fotky sami osobě mi příliš nic neříkali, většina byla taková, nijaká. Nažloutlé, staré fotky, které vypadali, jako vytažené z nějaké staré kroniky či prababičina fotoalba. Avšak jedna z nich, jedna z nich mě zaujala. Tvář mi byla známá, ale nějak jsem si nedokázala přiřadit to, proč je tam s Loganem. "Viktor... dneska pobíhá někde po poušti Gobi... " pronesu, hledíc na fotku. "Jak moc se s ním znáš? Počítám, že to nic příjemnýho asi nebude..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Prohlížela jsi si Loganovy fotky a brala jsi jeden štosík za druhým. Logan ti je buď chystal, nebo projížděl po tobě, protože jsi byla o dost rychlejší. Zastavila jsi se ale u jedný, kde s Loganem byl i Victor a vůbec nevypadali jako nepřátelé. Tak nějak jsi navázala rozhovor o Victorovi, kterej teď prej pobíhá někde po poušti Gobi. Logan k tobě vzhlíd a povzdechl si. Úplně jako by věděl, co bude přicházet. A přišlo to. Zeptala jsi se na Victora a jak moc se s ním vlastně zná. Znám se s ním od jakživa, řekl Logan a vzal si tu fotku, která tě zaujala. Dlouze se na ní zadíval a zas si povzdech. Dokonce to vypadalo, jako by se zasnil a vzpomínal. Neusmíval se ale u toho. Jestli si dobře pamatuju, tak je o tři nebo čtyři roky starší než já.., začal Logan a pak se ten zasněnej pohled změnil. Je to můj nevlastní bratr.. jeho otec a můj otec jsou ta samá osoba. Ikdyž jsem to až do jeho smrti, když jsem ho sám zabil, nevěděl, Logan ti něco takovího říkal už včera, ale teď to máš kompletní. Thomas Logan, náš otec zabil mého otce Johna Howletta přímo před mejma očima. Chtěl si odvíst mou matku, Elizabeth a vyostřilo se to. Tehdy jsem je vytasil poprvý a rovnou jsem zabil. Ještě než ten starej hrubián a opilec vydech naposled, tak mi řekl, že je mým otcem, řekl ti Logan a byly to pro něho bolestivý vzpomínky. Když to viděla matka, tak se mě štítila jako nějakýho zplozence satanova a vyhnala mě. Utekl jsem, ale Victor mě dohnal a vzal mě pod svý ochranný křídlo. Společně jsme utekli rozběsněnýmu davu a začaly se protloukat světem, pokračoval Logan a teď jeho hlas nezněl tak frustrovaně. Naše mutace z nás udělala houževnatý parchanty a my brali těžký práce v lomech a v pilách. Prostě tu nejtěžší fušku co byla. A pořád jsme šli dál, abysme nebudili pozornost. A to šlo těžko, protože čím byl Victor starší, tím větší hovado se z něho stávalo, řekl Logan a trpkost se vrátila. Pak přišla občanská válka, kde jsme upustili trochu páry pro vyšší dobro. Zdálo se, že se Victor vybouřil, ale postupem času byl zase jako za stara. Pak přišla první a druhá světová a Victor se ukazoval jako pořád větší krvežíznivý monstrum. Ke konci druhý světový mě ale zajali a on bojoval dál na straně spojenců. Potkali jsme se zas až těsně před Vietnamem, kde už byl úplně jinej. Zabíjel pro zábavu a mučil jenom proto, aby působil bolest. Už jsem s ním nechtěl mít nic společného. On to ale bral jako zradu a od tý doby se mě snaží zabít, řekl ti Logan, kterej to tím tak nějak ukončil. Mluvení o tvém strýci mu nedělalo žádnej požitek. Spíš jako na opak. Ty jsi pak pokračovala v prohlížení fotek dál. Bylo jich hodně a na jedné byl dokonce Logan i s Kapitánem amerikou, hrdým symbolem svobody i v dnešním světě, kde Avengeři potíraj zločin na denním pořádku. Napadlo tě, "kdo ví kde byli když se to semlelo v Las Vegas". Pak jsi se ale zarazila, protože jsi na jedný starší fotce, ale už na jedný z mála barevných, uviděla sebe. Teda vypadala úplně jako ty, ale měla černý vlasy a oči. Byl tam taky Logan a dva další. I ti dva ti něco říkali, ale nebyla jsi si úplně jistá. Tahle fotka byla, jako jedna z mála ze zadu popsaná inventárním číslem a datovaná 1992, teda jako chvíli před tvým narozením. Nebylo pochyb, že tahle fotka kdysi byla v nějakým vojenským spisu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Clarice M. Aaron F. Liang F. Weapon X (Wolverine) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Narazila jsem na fotku, která mě zaujala. Nejenom, že na ní byl Logan, ale i někdo, kdo se náramně podobal Viktorovi, který dostal jednosměnnou jízdenku do poště Gobi. Proto jsem se na ní zeptala, ale možná jsem se raději ptát neměla. Logan totiž úplně změnil výraz. Už se neusmíval a vypadal spíše utrápeně. Osten vinny někde uvnitř mě výrazně zabodal. Neměla jsem se raději ptát... A to nejenom kvůli Loganovi, ale potom jak vyprávěl, tak možná i kvůli sobě. Takže, je něco jako strýc... Super... Fakt super rodina tohleto.. Přijde mi hlavou a raději to nechám být. Sice jsem mu na to nic neřekla, ale rozhodně jsem jej poslouchala. Raději jsem přešla k dalším fotkám. Některé už začínali být i barevné, což bylo poněkud příjemnější. Jedna tu byla dokonce s Kapitánem. Nepřekvapuje mě příliš, že jej zná. Ostatně říkal, že bojoval v dost válkách a konfliktech. Co mě spíše pozastavilo, proč nám nepomohli v LA... Pak tu byla další fotka, on a ještě asi tři další lidi. "Co...kdo jsou tihle?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Zarazila jsi se, když jsi uviděla tu fotku, kde bylo tvý černovlasý já. Bylo ti jasný, že jestli někde nějaká fotka tvý mámy byla, tak to byla tahle. Ta podoba byla fakt jako zarážející. Jako bys koukala do nějakýho časovýho zrcadla. Zeptala jsi se Logana, co to jsou za lidi a on se podíval na fotku. A jako by v transu řekl jméno, Clarice Meng, agentka SHIELDU. Logan potom zamrkal a sevřel si rukou čelo, jako by procházel těžkou migrénou. Ani nevím, kde se to vzalo. Když jsem viděl tu fotku tak mi to jméno prostě vyběhlo, řekl a ukázal na tu ženu, která ti je podobná. Sakra! Ta žena.. vypadá úplně jako ty. To musí..! Clare, to bude tvá matka. Musí být!, řekl a pak očima přejel i ty druhý dva lidi. Aaron a Liang Fergusnovi, taky agenti SHIELDu, řekl Logan a znovu si sevřel čelo. Teď byla bolest větší. A možná proto mu to taky nedošlo. Ty jsi byla Fergusnová. Teda jako do včera jsi si to myslela. Teď ale na povrch vyšlo, že to byli tvoji poručníci, kteří se asi dali koupit a tebe prodali nepřátelům. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan mi postupně vyjeví ty na té fotce. Ovšem poněkud mě to zarazí. A to nejenom, co řekl, ale i to, jak se u toho tvářil. Jistá drobná část mě na okamžik hleděla na tu ženu a snažila si jí nějak spojit s matkou, ale nic tam nebylo. Nedokázala jsem si vzpomenout ani nic cítit. Prostě tam nic nebylo. "To stačí..." řeknu a připlácnu fotku dlaní ke stolu. "...s tou ženou mě spojuje jen stejný jméno...nic víc. Nic k ní necítím. Může se nazývat mou matkou, ale pro mě žádná není, žádnou nemám..." odsunu tu fotku co nejdále od sebe. "...nechci mít ani s těma lidma nic společného, nemám s nima niv společného..." dodám ještě k tomu. Tón mého hlasu je lehce studený. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Potom co jsi se naštvala a připlácla fotku dlaní ke stolu, jsi řekla, že k ní nic nectítíš. Ani nechceš bejt spojovaná s ní ani s nikým dalším z tý fotky. Logan zavřel pusu a zatvářil se bolestivě. Chvilku bylo ticho, protože ho to zasáhlo jak facka. I on byl na tý fotce. Nevím, co mezi náma bylo, ale vím jistě, že je už dávno po smrti, řekl Logan a jeho hlas byl zničenej. Takovou reakci asi nečekal. Logan vyprázdnil jedním hltem celou sklenku a pak se zvedl a přešel k oknu, kde bez mluvení pak po tichu stál. Jestli jsi nic neříkala, tak se po další chvilce ozvalo z jeho úst. Nenutím tě, aby jsi tady zůstávala a měla se mnou něco společnýho, řekl prostě. Asi tvý slova padly na citlivou plochu. Ikdyž jsi možná nemyslela Logana, řekla jsi to tak, že to pochopil po svým. A to jako, že nechceš mít s nikým kdo je na tý fotce nic společnýho. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Po tichu, které nastalo mi pak bylo jasné, že to nepochopil úplně. Zněl jinak, jinak ale né zrovna příjemně, nebo nadšeně. Připadalo mi, jako kdybych mu teď nějak ublížila, způsobila ránu, která se i navzdory jeho regeneraci, nezahojí jednoduše. A když potom ještě vstal a řekl, že mě k ničemu nenutí, že mě nenutí do toho mít s ním něco společného. To zasáhlo mě. Nechala jsem fotku fotkou a vstala od stolu a došla k němu. "Já ale chci mít s tebou něco společného... všechno co jenom půjde..." řeknu mu a zlehka se dotknu jeho paže. "...i bez toho všeho co se teď událo, byl si v jistým slova smyslu pro mě rodina i předtím. Nechci se vzdát svojí rodiny, nechci se vzdát tebe..." řeknu potom dál a jestli mi to nedovolí, nechá mě, tak jej pevně obejmu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když se Logan postavil k oknu a řekl ti, že tě nenutí, aby jsi s ním měla něco společnýho, tak to bylo bolestivý i pro tebe. Zvedla jsi se od stolu a nechala fotku fotkou. Došla jsi k němu a řekla jsi, že s ním chceš mít něco společnýho. Dokonce všechno co jenom půjde a dotkla jsi se jeho paže. To ho donutilo se k tobě obrátit. Ve tváři byl unavenej, ale aspoň se už netvářil zraněně a v bolestech. Pak jsi se mu přiznala, že jsi ho brala i před tím vším v jistým slova smyslu jako rodinu a že se necheš vzdát svý rodiny. Pak jsi to ale tak nějak jako blíž specifikovala a dodala, že se nechceš vzdát jeho. Na konec jsi ho objala a on tvý obětí neignoroval. Objal tě taky pevně a přitiskl si tě k sobě jak to jenom šlo, aby ti to nebylo nepříjemný. Mám tě rád, Clarie. A neopustím tě. Už nikdy víc, zlato, zašeptal ti po chvilce toho obětí a dal ti pusu do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechtěla jsem Loganovi ublížit. Nijak, nejenom, protože to byl vlastně můj táta, ale taky, protože byl pro mě ním, tak nějak už jistou dobu před vším tímhle. Proto jsem se zvedla a šla mu vysvětlit svoje předchozí slova, i když jsem to pojala trochu jina. Ovšem, evidentně to mělo svůj vlastní úspěch, za který jsem byla ráda. Opětoval mi obětí, i když vzhledem ke stále přítomnému zranění na rameni, nebylo moc příjemné, ale zkousla jsem to, kvůli jemu samotnému. "Taky tě mám ráda L... tati." oplatím mu a trochu se u toho pousměju. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když ti Logan řekl, že tě má rád a slíbil ti, že tě už nikdy neopustí, tak se mu jako tak nějak dostalo podobný odpovědi od tebe. Řekla jsi mu, že ho máš ráda a pak jsi mu neřekla jménem jako obvykle, ikdyž jako skoro jo, ale řekla jsi mu tati. Cítila jsi, jak se Logan napnul, ale ne špatně. Spíš se nadmul pýchou. Víc než jenom jsi ho potěšila. Dala jsi mu nejspíš ten nejlepší dárek, jakej moh kdy dostat. Táta si sice vaše obětí užil a vychutnal, ale po chvilce tě pustil. Ale ne úplně. Nechal svý ruce na tvejch ramenech, ale úplně mimo zranění, takže ti to vůbec nevadilo. Podíval se ti pak do očí, který byly snad poprvý plný života a štěstí. Tak nějak se i tvářil. Usmíval se a nebylo v tom ani trochu falše nebo nucení. Byl prostě rád, že tu jsi a že jsi mu řekla to co jsi mu jako řekla. Jsem rád, že jsem tě našel dceruško, řekl Logan měkce a pohladil tě po tvářičce. Pak ustoupil a zase se posadil. Shrnul fotky zpátky do krabice a zavřel ji. Pak si nalil whisky a napil se. Než pak něco dalšího někdo z vás stačil říct, tak se nahnul pod stůl a vytáhl svoji brašnu, ze který vytáhl velkej balíček marshmallow, který ti podal. Slyšel jsem, že jsi je ještě nikdy neochutnala, řekl Logan a pousmál se, než pak ještě jako dodal, Na ohni jsou prej ještě lepší. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem ráda, že jsem to s Loganem nakonec urovnala. Nechtěla jsem, aby na mě byl nějak naštvaný, ať už přímo nebo nepřímo, prostě jsem nechtěla žádnou zlou krev mezi náma a vidno, jsem to tak nějak zažehnala. Cítila jsem jedno malé vítězství. Logan se pak rozhodl, že sbalí onu... zlou fotku... zase tam, kam patřila, tedy do krabice. A já poněkud doufala, že už jí nikdy neuvidím. On šel dopít svou skleničku, zatímco já uvažovala nad tím, za jakým divných okolností nás vlastně osud svedl oba dohromady. Moje myšlenky poté vyruší poněkud on, tedy nejenom jeho slova, ale i poté šustění sáčku. " Ne neměla jsem hod... o můj bože!" vytřeštím překvapeně oči, když vytáhne sáček marshmellounů. O nich jsem slyšela jenom v reklamách, který jsem viděla buďto v televizích ve vitrýnách obchodů, nebo putikách. "Já tě miluju..." pronesu nadšeně, pokoušejíc se přitom získat onen sáček z jeho rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se na tebe potěšeně ale při tom jako tak nějak i pobaveně dívá, jak třeštíš oči na ten sáček marshmellounů. A jde na něm vidět i potěšená reakce, když svýmu starýmu tátovi řekneš, že ho miluješ. Aww, řekne Logan skoro jako dojatě a podá ti ten sáček do ruky. Doufám, že ti budou chutnat, řekl a usmál se. Já sladký nejím. Mám radši slaný.. nebo hořký.. vlastně cokoli jinýho, řekl Logan trochu zamyšleně, potřás hlavou a pak se na tebe ještě jednuc usmál. Po krátký odmlce, kdy jsi se na sáček lákavejch a moc dobrejch pochutinek mohla vrhnout, se Logan probral z potěšenýho zamyšlení, při kterým sledoval tvoji radost. Clarie, nevím co bude v příštích dnech, ale slib mi, že se nebudeš přepínat. Nerad bych o tebe přišel, sotva jsem tě našel, řekl Logan a starosti by tam slyšel i hluchej debil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Když je to sladký, chutná mi všechno." Odvětím mu, berouc si sáček od něj. Tak nějak jsem mu nelhala, sladké bylo něco, k čemu jsem měla přístup jenom, když se mi to podařilo ukrást někde v obchodu ale i tak byla spíše priority vzít normální jídlo, než tohleto. Takže když jsem dostala do ruky onen sáček, chvíly jsem ho zkoumala a poté jsem se pokusila ho otevřít. Musela jsem použít trochu síly než se mi povedlo jej otevřít. Okamžitě mi zastoupala do nohu sladká, omamná cukrová vůně. Chystala jsem se jeden vzít a ochutnat, když Logan řekl to o tom, abych mu slíbila, že na sebe budu opatrná příště, že o mě nechce přijít. "To ti slíbit můžu, tati." pousměju se na něj. "Když ale ty budeš hodnější na Peta, je to fakt prima hodný kluk. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To rád slyším, protože jsem toho koupil trochu víc. Nevěděl jsem, co by ti tak mohlo chutnat, odpověděl ti Logan po tvým přiznání, že cokoli je sladký, tak máš ráda. Pak se tak nějak shejbl a hrábnul do svý tašky, ze který vytáh sáček, plnej různejch čokoládovejch tyčinek. A aby toho nebylo málo, tak i druhej sáček těch marshmellounů. To kdybyste si chtěli udělat večer oheň a zkusit je i na ohni, řekl Logan skoro jako tak nějak omluvně. Očividně na tebe myslel, ale nějak nevěděl jak k tobě. Bylo to pro něho poněkud novej pocit a situace. Ale to pro tebe jako taky. Pak na tebe ale vyhrkl, že chce, aby jsi mu slíbila, že to v příštích dnech nebudeš přehánět a budeš na sebe dávat pozor, protože nechce přijít o dceru sotva ji našel. Místo ujištění, že na sebe budeš dávat pozor jak chtěl, a jak očekával, tak se mu dostalo tak nějak vydírání. Řekla jsi, že mu to můžeš slíbit, ale jenom jestli bude milejší na Peeta, kterej je fakt hodnej kluk. Logan přimhouřil oči a prohlíd si tě zkoumavě. Moc se mu to nelíbilo, ale pak odevzdaně řekl, Fajn! Než jsi ale mohla nějak zareagovat, tak ještě dodal, Můžu ti slíbit, že se o to jako aspoň pokusím no. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Bezva!" Vyhrknu nadšeně, když mi ukáže, že toho má poněkud víc a to nejenom marshmallowů, ale i jiných dobrot. Můj výraz byl nyní doslova jako dítěte, které se ocitlo v hračkářství nebo cukrářství a rodiče mu řekli, že se může něco vybrat. Konečně jsem se dostala i k tomu, a bych jednu tu měkkoučkou, nadýchanou dobrůtku ochutnám. A pak jsem se do ní zakousla a byla to fakt bomba! Skoro hned na to, jsem si strčila další rovnou celý do pusy. Logan mezitím přemýšlel ohledně mojí prováhy s Petem. Souhlasil, sice né zrovna stoprocentně, ale i tak to bylo alespoň něco. Usmála jsem se a letmo jsem jej obejmula. "Díky." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Táta se na tebe usměje, když vidí tvou reakci na další sladkosti, který položil před tebe na stůl. Těšilo ho že tě to tak potěšilo a že ti udělal jako aspoň nějakou radost. Když jste se pak přesunuli ke slibům a k tvýmu protinávrhu ohledně Peeta, tak si Logan povzdychl a slíbil til, že se bude aspoň snažit bejt na něj milej. Tvý letmý objetí ti oplatil stejnou mincí. Hm! Ale je ti jasný, že jestli ti nějak ublíží, udělá nebo řekne něco špatně, tak ho dostanu do spárů a až s ním skončím, tak tak ho už ani vlastní máma nepozná! Nadělám z plecháče konzervy a nikdo mi v tom nezabrání!, řekl Logan trochu vostřejc a zamračil se. Rozumíme si?, zeptal se tě, jestli je mezi váma jasno a když jsi souhlasila, tak se pousmál. Dosáh svýho ústupku a bral to jako vyřízený. Logan se opřel v židli a chvilku vypadal zamyšleně. Pak se jako by probral a zas se na tebe pousmál. Je tu něco, co bych pro tebe moh udělat, na něco ti odpovědět nebo ti něco opatřit?, zeptal se na konec Logan, než pak ještě dodal, Nebo s tebou něco podniknout? Bylo to jasný, nevěděl vůbec co dál dělat, nebo jak s tebou pokračovat. Možná ti chtěl to všecko nějak vynahradit, ale nevěděl vůbe jak. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ani tentokrát jsem nepřetáhla když jsem ho letmo objala. "Mohu tě ujistit, že jestli něco takového udělá nebo se o to jen pokusí, získá jednosměrnou letenku někam hooodně daleko, polární kruh či podobné... Tedy když mluvím o t lepší variantě... Ta horší obsahuje věci jako krev, spousta krve, spousta naříkání, vyhřezlé vnitřnosti a tak..." odvětím Loganovi. Potom se usadil, zatímco moje ruka zabloudila do sáčku. "Vlastně..." dojdu k němu a trochu se k němu i sehnu. "Všechno je to v pohodě. Netlač zbytečně na pilu a nech to plynout. Když to bude jako doteď, budu šťastná a ty budeš super táta, ju?" řeknu mu mile a pak mu věnuju pusu na tvář, trochu sladkou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě s úsměvem sledoval a poslouchal, co by jako asi následovalo, kdyby Peete udělal nebo řekl něco, co by neměl. Úsměv se tak nějak ještě víc roztáh, když jsi mluvila o tý horší variantě, kde by byla krev, naříkání a vyhřezlý vnitřnosti. To je moje dcerka, řekl Logan pyšně a pokejval hlavou. Je celá po tátovi, dodal s úsměvem a div že jako neprask tou pýchou. Pak se tě zeptal jestli po něm ještě něco nechceš zařídit, obstarat, nebo třeba s ním něco podniknout či se ho jako tak nějak na něco zeptat. Byl jasnej, protože nevěděl, co by měl s tebou dělat a jak pokračovat. Logan byl sice frajer když se nic nedělo, ale jako v roli otce byl nezkušenej. Ty jsi k němu přišla a trochu se k němu i sehla. Logan tě pozorně sledoval a poslouchal, když jsi mu řekla, že je všecko v pohodě a taky že má nechat věci plynout a netlačit na pilo. A jestli to bude jako do teď, tak budeš šťastná a budeš ho mít za super tátu. Logan se zatvářil, že ho to těší a nechal si dát pusu na tvář. Pak tě pohladil po tváři a usmál se. Tak to je super, řekl a pokejval hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan viditelně schvaloval spíše onu horší verzy, Petova případného potrestání. Přece jenom, obsahovalo to jemu poněkud příjemnější věci, jako byla krev, vnitřnosti a násilí samo osobě. Což bylo jemu velice blízké téma. Takže jsem se na něj pousmála. Ani když jsem mu řekla, že mi stačí, když bude takovej, jako byl doposud, budu ho mít stejně ráda, možná teď ještě o něco víc, nereagoval nijak negativně. Ba spíše to vypadalo, že jsem mu tím možná i trochu pomohla a ulevila. Proto jsem mu oplatila úsměv. "Bezva, nemůžu si nic lepšího přát." řeknu mu s oním úsměvem. "Jo vlastně možná jo... vidět se se svým klukem?" dodám poté, prosebně na něj hledíc, možná i zamrkajíc lehce řasama. Jako dítě, co po něčem touží a čeká jen na souhlas od rodičů. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se Loganovi zmínila, že ještě jediný, co bys tak nějak chtěla, tak vidět se se svým klukem. Logan se tak nějak zapitvořil a zakoulel očima. Moc se mu to nelíbilo, ale nechtěl bejt takovej táta, kterej sotva přišel do tvýho života, už by tě nějak omezoval. Meh.., zabručel Logan a napil se svý whisky. Kam jsem to dopracoval. Už nejsem svý dceři dost dobrej a utíká za jiným, postěžoval si Logan na půl na voko a zakroutil hlavou. Tak si teda běž.. ale žádný voloviny, jasný?, dodal na konec Logan a propustil tě. Ale tohle, řekl ještě a ukázal na tu horu sladkostí, si tu nezapomeň. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se netvářil příliš nadšeně, když jsem mu řekla, jestli mě za Petem pustí. Ale jenom zpočátku, nakonec tak nějak zvolnil a i svolil. Ozvala se jeho otcovská stránka. "Neboj, já určitě ne. A ohledně Peta, víš jak by to dopadlo." pousměju se na něj a narovnám si darované sladkosti do rukou. Vzhledem k tomu, že jsem v rukouch i rukama držela, sehnula jsem se pak zpátky k němu a věnovala jsem mu ještě pusu, na čelo. "Mám tě ráda... tati." řeknu se oním úsměvem ve tváři a poté se otočím k odchodu z jeho pokoje. Plánovala jsem nejdřív se s tím, nákladem stavit u sebe, kde jsem si to chtěla nechat a možná něco s sebou i vzít, zejména ty nadýchaný obláčky dobroty. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vím, a věřím ti zlato, odpověděl ti Logan, když jsi ho ujistila, že ví jak by to dopadlo. Mrknul na tebe a nechal tě, aby jsi si posbírala sladkosti, který ti dal. A ne všechny na jednou, bolelo by tě břicho, řekl Logan s pousmátím a ty jsi se trochu podivila. Něco takovího, že by tě po hodně sladkým mohlo bolet břicho, jsi ještě neslyšela. Když jsi se pak ještě k němu sklonila a dala mu pusu na čelo, tak se usmál ještě víc. Stejně jako, když jsi mu pak řekla, že ho máš ráda a oslovila ho tati. Dojetí na něm bylo vidět, ikdyž to zdárně jako maskoval. Já tebe taky, zlato, odpověděl ti a zvedl se ze židle. Doprovodil tě ke dveřím, který ti podržel, aby ti náhodou něco nespadlo. Vydala jsi se k sobě do pokoje, kde jsi si schovala všecky ty dobroty, který ti táta dal, až na ten otevřenej sáček s marshmellounama, kterej sis vzala sebou. Pak, když jsi opustila svůj pokojíček, kterej jsi pořád víc brala jako opravdovej domov, jsi se vydala najít Peeta. Prošla jsi ale jenom několika chodbama, než jsi narazila na jedno z dvojčat, Pietra. Prohlíd si tě od hlavy k patě a jeho pousmátí se ti ani trochu nelíbilo. Hej růžovko, co to máš v rukách?, zeptal se tě a srovnal s tebou krok. Nebylo si to s čím splíst, myslel tvý bonbóny. Co se takhle podělit?, zeptal se, ale na odpověď už tak nějak nečekal a natáh se po nich. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté, co jsem Logana ujistila, že nebudu nic špatnýho vyvádět, jsem se vydala do svého pokoje. Tam jsem si odložila ony sladkosti a pak, s více jak poloprázdným, mno, možná už jen čtvrtinovými marshmallony jsem se vydala za Petem. Po cestě jsem si jich ještě pár nasoukala do pusy, než jsem narazila na jednoho z Magnetovích pulců, naneštěstí to nebyla ona, ale on. Ale i tak jsem se zastavila jenom na okamžik než jsem pokračovala prostě dál, maličko ignorujíc jeho pohled. Co ale jeden nechtěl, ten pulec za mnou vyrazil, vlastně se mnou tak nějak srovnal krok. Jeho všetečnou otázku, co to mám v rukouch, jsem vyignorovala do chvíly, než se začal natahovat pro obsah toho pytlíku. "Helééé...." obořím se maličko na něj a trhnu mu pytlíkem z cesty. "Soukromí majetek.... navíc si ani neřekl kouzelné slovíčko." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pietro se natáh po balíčku bonbónů ve tvý ruce, ale na poslední chvíli jsi ucukla pytlíkem a obořila jsi se do něj. Hele jako! Víš že je neslušný se nerozdělit s kamarády? To tě maminka neučila?, rejpnul si Pietro, ale podle tebe střílel jenom na slepo jako. Nemohl vědět, že jak to máš se svojí rodinou. Ikdyž kdo ví, v noci, jak se to Logan dozvěděl, tak zrovna potichu nebyl, když došel k profesorovi. Tak kouzelný slovo jako jo?, ušklíb se na konec, když viděl, že s tebou nehne. Pokrčil ramenama jakoby zmizel. Okolo tebe proběhla šmouha a cítila jsi, jak ti něco zatlačilo na ruku s pytlíkem dobrot. Instinktivně jsi se otočila a viděla jsi Pietra tak dva metry od sebe, jak je opřenej o zeď v jedný ruce má jednoho nadýchanýho marsmallow a v druhý rovnou tři. Jo.. abrakadabra!, řekl a nacpal si do pusy toho jednoho. Ušklíb se a pak jako nějakej špatnej kouzelník ti ukázal ukradený bonbóny a dodal, Tadaaaa! |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Na krátko jsem svůj sladký majetek před nenechavými rukami uchránila. "Hmpf.... žádná ´maminka´ bohužel pro mě není, takže se nediv, že mě neměl kdo naučit způsobům." odvětím mu s odfrknutím. Nicméně on nějak pobere mou další narážku trochu jinak, než jsem to myslela já. Netušila jsem, jak funguje jeho schopnost, ale tušila jsem, že nějaká forma teleportace to není. Musel být tedy nějak prostě hodně rychlej. Což mi i posléze ukázal. "Hmpf..." odfrknu si dotčeně a sevřu pytlík v ruce. "Náfuko... co aspoň poděkovat? To tě tvoje matinka nenaučila?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pietro se jenom ušklíbne, když mu řekneš, že pro tebe bohužel máma není, proto tě nikdo nenaužil způsobům. Pak se to ale stalo. On okolo tebe proběhl v tak velký rychlosti, že jsi to skoto ani nepostřehla. Bělouš se pak postavil za tebe ke zdi, kde si z tebe ještě začal utahovat a jíst svoji kořist. Ty jsi si dotčeně odfrkla a sevřela jsi pytlík v ruce, aby ti z něho už nesebral ani kousek a začla jsi naštvaně hudrovat, skoro jako tvůj starej taťka. Poděkovat?, zopakoval s pitomým výrazem, jako by nad tím přemejšlel. Tak teda dík, řekl a s nepříjemným úšklebkem si tě změřil lascivním pohledem od hlavy k patě a cestou se zastavoval na tvejch patřičnejch partiích. Za ten pohled, dodal svý díky a nepříjemně se culil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Z jeho výrazu, poté co jsem mu řekla, že by mohl aspoň poděkovat, jsem si moc jistá nebyla. Připadalo mi, že sebe dělá prostě jenom šaška a to jenom aby si prostě jen získal pozornost pro svoje ego. Jo, ten svý kořeny fakt taky nezapře, oba. Když mě však poněkud sjede pohledem, který jsem na sobě cítila snad nespočetkrát na ulici, a který jsem poněkud nesnášela. Většinou totiž následovali nechutný slova a končilo to tím, že zjistili, že si vybrali poněkud špatný cíl. Vrátila jsem mu proto pohled, který říkal, že z toho nejsem rozhodně nijak nadšená. "S tímhle se jdi bodnout." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pietro se po tvým poslání se bodnout, uchecht, ale nepřestal si tě prohlížet. Asi jsi se mu fakt líbila, nebo prostě jenom dělal problémy. Možná bysme se mohli jít bodnout spolu, co bys na to řekla hm?, řekl Pietro, kterej k tobě vykročil a jestli jsi mu to dovolila, tak by tě vzal i okolo ramen. Jestli jsi mu to nedovolila, tak se jenom ušklíb a mrknul na tebe asi jako na oběť svojí sexuality. Takže tahle sexy kočička vystrkuje drápky? To se mi líbí, řekl a uculil se. Bělouš se pak rychle objevil za tebou a lehce tě plácl přes zadek. Tak co bude? Půjdem spolu někam? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zezačátku jsem si myslela, že on z těch dvou pulců pobral alespoň nějaký rozum, ale teď mě spíše začal přesvědčovat o opaku. Když nic jiného, alespoň nebyl taková kráva jako jeho sestra. "Nezájem..." odvětím mu, na jeho poznámku o tom, jestli se nechci jí ´bodnout´společně. Jenže to s ním příliš moc neudělalo. Spíše se pak rozešel ke mě a vzal mě kolem ramen. Jeho ruka tam vydržela ale jenom několik vteřin, než jsem jí ze sebe nakonec setřásla. Ale ani to mu nestačilo a prostě provokoval dál. "Říkala jsem ti, ať jdeš bodnout někam sám..." odceknu mu. "...a jestli toho nenecháš, pocítíš ty drápky... stejně jako předtím tvoje sestra..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Jeho ruku co ti dal okolo ramen jsi setřásla a odsekla mu, že se má jít bodnout sám, jak jsi mu řekla už předtím. A jestli toho nenechá, tak prej pocítí ty tvý drápky stejně jako jeho ségra předtím. Hm, zamručel Pietro spokojeně a zase se uculil. Dal si další bonbón do pusy a rychle ho požvýkal a poknu. Pak na tebe ukázal prstem a pokejval s ním. Jseš fakt sexy, když se zlobíš, řekl a zase se k tobě začal přibližovat. No tak. Přestaň předstírat, že se ti nelíbím a pojď mi dát pusu, zlatíčko, řekl s úculem a dál se k tobě přibližoval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Viditelně se jsem zmýlila v tom, že jsem si myslela, že on bude mít nějaký rozum, z těch dvou. Teď se ukazoval, čím vlastně celou tu dobu myslel, pokud tedy vůbec myslel, a mozkem to rozhodně nebylo, minimálně né tím, co měl uvnitř hlavy, pokud tam vůbec něco bylo. Když se začne přibližovat, nacpu mu do cesty svou ruku, v jejíž dlani se kmitala koule, růžovo-fialové energie, podobně jako plameny ohně. "Tohle místo, je bohužel obsazený už někým jiným a jestli toho nenecháš, budeš propečenej jako tvoje sestra předtím..." řeknu studeně, stejně studeně přitom na něj hledíc. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pietro se zarazil, když jsi mezi vás dala ruku s koulí tvojí energie. Dál se už nepřibližoval, ale usmíval se pořád stejně. Takže ty děláš drahoty, jo?, řekl a ušklíb se. Kdo tu dělá drahoty?, ozval se za tebou mužský hlas s ruským přízvukem, kterej se přibližoval. Co se tady sakra děje?, zeptal se Peete, kterej se postavil za tebe a položil svoji velkou ruku na tvý rameno. Ale vůbec nic. Jenom se snažíme skamarádit, jak říkal profesor Xavier, ale tady růžovka to bojkotuje. Meh, kašlu na to. Dík za bonbóny, řekl, nacpal si zbejvající dva do pusy a zmizel z chodby. V pořádku?, zeptal se Peete, kterej k tobě shlídnul. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pulce sice moje forma odporu zastavila, ale nezdálo se, že by ho to zastavilo v mluvení. Vrhala jsem na něj stále studeným pohledem, a když jsem se chystala, že mu odpovím, odpověděl mu někdo místo mě. Nemusela jsem se ani ohlížet, abych poznala ruku, kterou pokládal na mé rameno. "Tím, že budeš někomu proti jeho vůli strkat jazyk do pusy není moc dobrý příklad toho, jak se s někým ´kamarádit´." odvětím dotčeně. Když to viditelně nakonec prostě vzdal a prostě vyklidil pole, tak nějak doslova, akorát v tomhle případě to spíše byla chodba než pole, energie v mojí ruce a pozvolna rozplynula a já si trochu vydechla. To poslední co jsem chtěla byla nějaká bitka. "Jo, nic co bych nezvládla... přesto, díky, že ses oběvil." odvětím Petovi a otočím se s jeho směrem s úsměvem ve tváři vůči jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete nevypadal potěšenej. A když jsi před ním řekla, o tom, jak se ti snažil bělouš nacpat jazyk do pusy, tak ještě víc. On tě obtěžoval?, naštval se Peete a podíval se směrem kam utekl, než pak dodal, Potom mu to spočítám. Pak jsi se k němu otočila a poděkovala mu, že se objevil ikdyž to nebylo nic co bys jako nezvládla. Já vím, ale stejnak mu pak asi jednu vlepím, aby se mu rozsvítilo, řekl Peete a krátce tě objal. No, mám zrovna volno a šel jsem k sobě, ale jestli chceš, tak se můžem někam vydat spolu. A ty mi můžeš říct jak to šlo s tá.. s Loganem, řekl Peete a pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petovi se to samozřejmě nelíbilo. Zejména, když jsem mu řekla, že strkáním jazyka do pusy druhého, si kamarády zrovna neudělá. Nicméně můj něžný obřík mě i tak chtěl dál chránit. Tomu jsem se musela pousmát. "Obávám se, že jemu to příliš asi nepomůže." řeknu mu. Trochu si povzdechnu když si vzpomenu na svůj pytlík s nadýchanými dobrotami, kterých teď díky jemu bylo o několik méně. "Zrovna jsem od něj šla, abych se po tobě podívala." řeknu Petovi, když mi řekne, že má volno a že mě vlastně šel hledat do mého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se pousmál, když jsi mu řekla, že jsi právě šla aby jsi se po něm podívala. Jak jsi na tom, Clare?, zeptal se Peete a nasadil jako tak nějak starostlivej pohled. Chci jako říct, cítíš se na procházku, nebo si půjdeme někam sednout?, dodal Peter, aby zjistil kam byste vlastně jako mohli jít. Máš nějaký přání, kam bysme mohli jít?, zeptal se pak, ale než tě nechal odpovědět, tak dodal, Ale radši moc do parku ne. Viděl jsem tam jít Magneta s Wandou. Dost nerad bych se s nima jako potkal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl prostě Pete. "Dobrý. Šlo to dobře... vlastně mnohem lépe než jsem si myslela, že to půjde." odvětila jsem Petovi. Ostatně, on sám taky viděl, jak Logan v noci/večer vyváděl, když jsem mu to tak nějak spontálně řekla a on díky tomu skoro obrátil školu naruby, včetně samotnýho profesora. "Ráda půjdu někam ven. Po tomhle se vyvětrat potřebuju..." odvětím Petovi. "Hmm.. škoda, chtěla jsem tam zajít..." zamručím trochu, protože Petovo prohlášení, že do parku radši ne, protože tam viděl Magneta s druhým pulcem. Moje první myšlenky totiž byly právě k tomu místu. "Co zajít k lomu? Trochu ale rychlejší cestou." navrhnu poté a maličko se zazubím při spojení ´rychlejší cestou´, protože jsem měla namysli, že bych nás tam případně přenesla. A pak tedy podle toho jak se Pete vyjádří průchod tam, co jsme trénovali s těma šutrama a taky zachraňovali Logana z vody. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To je fajn, řekl Peete, kterej byl rád, že ti to s tátou dopadlo dobře. Už jako tak nějak kvůli sobě samýmu. Pak jste se dostali ale k věci, kam jít. Park jste spolu tak nějak vyřadili z rejstříku, ale ty jsi přišla s návrhem lomu. Jasně, proč ne?, řekl Peete a uculil se. Měl rád ty tvý nápady se někam přesouvat rychlejší cestou. Peete tě nechal vytvořit portál a spolu jste prošli do prostoru starýho lomu. Oči ti nevědomky sklouzly ke skále, kde byla po Loganovi krvavá šmouha. Bylo to už dávno, ale i tak tam pořád byla ještě zahnědlá skvrna po krvi. I po tom všem dešti tam byly jasně patrný stopy. Až se ti to všecko zahojí, tak spolu strávíme celej den na tý naší slunný pláži, jestli budeš chtít. A ne v tomhle ponurým a chladným lomu, řekl Peete, kterej tě vzal za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se tak nějak uculil. Což znamenalo jediné, a sice, že tak nějak schvaloval můj návrh, nejenom co se místa týkalo, ale taky onen ´rychlejší způsob´ cestování. Úsměv jsem mu vrátila když mi to potvrdil i poněkud slovně. Kývla jsem tedy a vytvořila vedle nás průchod, který končil v tom lomu, kde jsme předtím trénovali s těmi šutry a kde jsme potom tahali Logana... Takhle jsme tam byly prakticky za pár kroků a mě se na okamžik vrátily ty špatné vzpomínky. Tenkrát jsem ani ještě netušila, že je to můj táta ale přesto jsem neváhala ani okamžik, protože jím i tak pro mě byl. Abych zahnala ony hmurné myšlenky, chytla jsem volnou rukou tu Petovu. Ten, nevím jestli to pocítil, vytušil nebo to šlo na mě vidět, mi chtěl zřejmě zvednout trochu náladu, protože řekl, že se vrátíme na tu pláž a strávíme tam celý den. Podívala jsem se na něj a usmála se. "Vezmem tam i Bobbyho s Rogue? Ta by mi to asi neodpustila a ukousla by mi za to hlavu, kdybychom tam šli bez nich..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se na tebe pousmál, když jsi se zeptala, jestli potom vezmete i Bobbyho s Rogue. Jasně. Přece jsme jim to už jednou slíbili, ne?, odpověděl ti Peete a pak ještě dodal, Vezmem tam koho budeš jenom chtít. Obřík to radši jako dodal, aby jsi nebyla sklamaná, kdyby jsi náhodou chtěla přizvat i svýho tátu. Prostě ti jenom chtěl vyjít jako tak nějak plně vstříc. Netrvalo to dlouho a všimli jste si, že tu nejste sami. Na nedalekým kameni seděl/dřepěl zahalenej chlápek v širokým kabátu a s kapucí na hlavě. Sice jste mu neviděli do obličeje, ale bylo ti jasný, že se na vás nepříjemně usmívá a měří si vás. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se vyjádřil, že mu to nevadí. Že přece jenom, jsme jim to vlastně slíbily a asi bychom to měli splnit, nebo Rogue bude naštvaná a to jsem opravdu nechtěla. Takže jsem se na něj vřele usmála a prostě jej objala. "Jsi úžasný, víš to?" řeknu mu přitom obětí. Jenže, pak si všimnu tý postavy, která tu seděla, kus od nás a prostě nás pozorovala. Pomalu jsem Peta pustila, nespouštějíc z té osoby zrak. "Pete..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete si toho šmíráka všiml až jak jsi ho na něho upozornila. Do tý doby si užíval toho, jak jsi ho objala. I on tebe objal a trochu si tě k sobě přitisk. Pak jsi ale řekla jeho jméno a on se odtáh a podíval směrem k tomu chlapovi, kterej stál na jednom ze šutrů o velikosti dodávky. Pane, tady nemáte co dělat. Tady je soukromý pozemek, řekl Peete, ale bez výsledku. Chlápek na vás bez hnutí dál čuměl. Halo! Pane, tady nemáte co dělat!, zvopakoval Peete, ale teď se mu dostalo odpovědi. Ne! To vy tu nemáte co dělat. Vypadněte nebo vás sejmu!, odpověděl syčivě ten chlápek, ale nepohnul se ani o píď. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu mě štvalo, že nám ten chlápek zničil naší chvilku. Vlastně tak nějak skoro celý plán toho, že tak nějak budeme spolu a poněkud sami. Sledovala jsem jej po celou dobu, co na něj zkusil promluvit Pete, ale vůbec se mi nelíbil. Vypadal jako, že možná patří k těm Magnetovím lidem, které s sebou předtím přitáhl... Nelíbilo se mi to... "Těmahle slovama bych se tu moc neoháněla..." poznamenám. "... to vaše slavné Bratrstvo je tu jen jako hosti, nic ti nedává právo se tu takhle rozkřikovat." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ten chlápek byl znepokojující. Ne jenom, že vám vyhrožoval, ale začal se chrčivě chechtat když jsi na něho začla volat ty. Varování jste dostali, řekl pořád tím syčivým hlasem a pořádně jste se ani nenadáli, když se vymrštil a saltem s několika vruty seskočil z toho šutráku. Během toho neskutečnýho skoku stihl vyhodit vrhací nůž (78) přímo na tebe. Peete se ale probral v čas a vrhl se do tý rány. Zaštítil tě vlastním tělem a nechal si ten nůž vrazit do zad. (69) Viděla jsi jak se snažil přeměnit svoji kůži na kov, ale nebyl dost rychlej. A místo toho klesl na koleno. Nůž ale hned zacinkal o kameny. Chlápek, co na vás zaútočil se pohyboval rychle a vyrazil proti tobě. (68) Byl bez zbraní, ale to nemuselo nic znamenat. Ani předtím jste ten nůž neviděli. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ne, rozhodně se mi ten chlap nelíbil. Už jenom jak se choval, jakoby snad na tohle místo měla nějaký vlastnický právo, který se táhlo se tří kolen jeho předků... Když vyrazil proti nám, bylo to tak rychle, že jsem se pořádně nestihla asi vzpamatovat, možná, protože jsem ještě nebyla úplně stoprocentně fit, ale když si všimnu lesknoucího objektu ve vzduchu, je poněkud pozdě. Kdyby tu nebyl Pete, nevím co bych dělala... a mluvím-li o něm, evidentně to ochranářství vzal až příliš doslova. "Pete!" skoro až vykřiknu v obavách, ale na další slova nebyl čas, protože ten chlápek se k nám blížil. Rukou nataženou před sebou jsem kolem nás vytvořila štít, abych nás uchránila před jeho případným útokem (77%) a jestli na štít skočí přímo, odmrští jej to silou (62%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vytvořila jsi okolo vás štít, aby jsi vás ochránila před tím útočícím chlapem. Ten vyskočil a s lesklou čepelí, co se mu objevila v ruce na vás dopadl. Teda jako asi by dopadl, kdyby ho nezastavil ten štít, kterej jsi nechala, aby ho odmrštil. Chlápek vykřikl, protože uvolněná energie ho "spálila", ale ve vzduchu dostal svůj let pod kontrolu rozpřáhnutým kabátem, kterej odhaloval černý uplý sportovní oblečení. Pak se dostal do rotace a jedním saltem dopadl na zem. Teď zhebneš, ty mrcho!, zasyčel ten chlápek a odrazil se. Ale zastavil se ani ne v půlce cesty k tobě. Teda jako spíš ho zarazil mužskej hlas. Dost!, ozval se ten hlas a ty jsi uviděla Magneta v doprovodu svý pěkný dcery. Ty se stáhni!, zavolal na toho chlápka, kterej pořád zůstal ve střehu. Co si vy dva jako myslíte, že tady děláte?, obořil se do vás Magneto, kterej se mračil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Štit fungoval. A to nejenom, aby nás ochránil před jeho útok, ale taky jeden sám, slyšitelně neočekávaný schytal, když energie, která štít utvořila, odrazila i jeho. A né zrovna málo. Chlápek prskal, ale mě to bylo jedno. Spustila jsem ruku, protože jsem na tom ještě opravdu nebyla úplně dobře, stejně tak se rozplynul i štít. Sehnula jsem k Petovi, o jehož jsem teď měla obavy. Chlápek sr chystal k dalšímu útoku, ale hlas, který opravdu nijak nemusím, mu v tom zabránil. Samozřejmě, že patřil Magnetovi a pulci číslo dva. "My?!" pronesu zostra dotčeně. [b"To tenhle zkurvysyn na nás vyjel potom co jsme ho slušně požádaní, aby odešel odtud, kde nemá co dělat...!"[/b] pronesu oponovačně, neberouc si příliš servítky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ano vy dva!, řekl trochu vostřejc než obykle Magneto, kterýho dopálila tvoje dotčená otázka. A pak tvoje oponování, že za všecko vlastně může ten zkurvysyn, kterej si začal, když jste ho jenom "slušně" požádali aby odešel. A dost! Tohle místo je ten místem, kde se koná schůze s důležitými osobami, takže si dejte odchod. Je to dost jasné?, řekl Magneto, kterej už byl naštvanej a on normálně hlas nezvedá, ani když je naštvanej. Vezmi svýho kamaráda běžte ho ošetřit, řekl Magneto potom už trošku vyrovnanějším hlasem. Wando, běž jí pomoct, ten chlapec zdá se trochlu rád jí a cvičí, řekl Magneto a Wandu to zaskočilo. Ale..!!, začla namítat Wanda, ale Magnetův ledovej pohled ji zarazil v dalších slovech jako. Svěsila trochu ramena a naštvaně přišla k vám, aby ti pomohla s Peetem, kterýmu se triko na zádech začlo barvit do ruda. Nebylo to tak hrozný, ale bylo to v oblasti páteře, takže proč riskovat. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když se do nás Magneto opře, spražím ho nedivím pohledem, který kdyby mohl tak zabíjí. Skoro jsem se nadechovala, abych mu peprně připomněla, že on je tady jen host, zatímco my jsme tu vlastně doma, ale nedostala jsem šanci. Když se zmínil o tom, že bych měla nechat svýho kámoše ošetřit, přesunula jsem svůj pohled i pozornost k Petovi, jehož triko se začalo barvit tmavou barvou. I barvoslepec jako já pozná, že šlo určitě o krev. "Pete... pojď, necháme to ošetřit..." řeknu mu mělce. To, že mi s ním měla pomáhat ona, nebyla jsem nijak nadšená, proto jsem jí věnovala taky patřičný pohled. Cesta ke škole byla sama osobě delší a tak jsem udělala průchod alespoň dovnitř na chodbu. Pomůžu případně Petovi se vstáváním, podepřu jej a tak. Je mi jedno, že přitom bude trpět moje rameno. "Drž si svoje psy na vodítku..." utrousím ještě před odchodem Magnetovím směrem, než se rozejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Magneto vás nechal bejt a šel za tím chlápkem, kterej pořád zůstával ve střehu. Odešli spolu někam dál a při tom se jako tiše bavili. Ty jsi pomohla Peetovi za pomoci Wandy do stoje. Sice remcel, že to zvládne jako tak nějak sám, ale zranění ho omezovalo a bolelo. Nemuseli jste ale nosit celou jeho váhu, to byste asi ani jako nezvládli. Wanda se sice netvářila nadšeně, ale pomohla a dokonce jednou rukou vytáhla čistej kapesník a přitlačila to Peetovi na ránu. Auč, postěžoval si trochu Peete, kterýho to zabolelo, ale přikejv ji místo jako díků. Ty jsi pak vytvořila portál, kterej se objevil na chodbě před ošetřovnou. Skrz portál jsi viděla polekanýho Hanka jak uskočil dozadu. Asi jsi ho vytvořila těsně před ním a tak ho vylekala. Bůh ví, co by se stalo, kdyby se vytvořil přímo jako na místě, kde by zrovna stál. Fakt užitečný, řekla Wanda při průchodu skrz portál. Nebylo tam nic kyselýho slyšet ani cítit. Co to má sakra bejt? Co se stalo?, začal chrlit otázky Hank, kterej vám otevřel dveře na ošetřovnu. Tam stála Kitty a dívala se na vás. Nevěděla co si myslet ani jak se tvářit. Co se stalo?, začla se ptát a ukázala na lůžko, na který jste pomohly Peetovi si lehnout. Co to bylo?, zeptala se a ukázala na ránu. Dobře, teď vypadněte a nechte mě pracovat, vykázala vás Kitty jako pryč z místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Markéta jsem poněkud ignorovala dál. Byl mi celkově uprdele, stejně jako ten kokot s ním. Dostali jsme Peta na nohy, i když se bez protestů neobešlo a sám pak držel na nohou, takže jsme jej nenesli úplně, což bychom asi nedali. Udělala jsem proto průchod do školy, protože jsem skoro okamžitě začala cítit do rameno. "Jo, ušetří to za benzín a letenky." utrousím k pulcovi. Vypadalo to, že jsem na druhý straně trochu vylekala našeho chlupatého přítele Hanka. Prošli jsme do školy a průchod se uzavřel, jakmile se naše nohy dotkli podlahy. Samožřejmě se hned scháněli po tom, co se stalo ale nic jsem jim neřekla. Dopravili jsme Peta do rukou Kitty, která nás vykázala ven z ošetřovny. Neprotestovala jsem. Poklidně jsem odešla zpět na chodbu, uvědomujíc si, že stále držím onen pytlík s cukrovými dobrotami. "Dáš si? Jsou super." nabídnu ji, sama si přitom dám jeden do pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pomohly jste Peetovi na operační/vyšetřovací lůžku, na který si leh na břicho. Kitty se zeptala co se mu stalo a co způsobilo tu ránu. S očekáváním na vás, hlavně jako teda na tebe, se dívala a čekala. Ale ty jsi se neměla k odpovědi, tak to za tebe vzala Wanda. Co vím, tak to dostal nějakým vrhacím nožem, řekla a Kitty přikejvla. Pak tě spražila pohledem a vyhodila vás za dveře. Před dveřma, který jste za sebou zavřeli, jsi si uvědomila, že pořád držíš sáček s cukrovinkami. Jeden sis dala a nabídla i Wandě, která na tebe hodila překvapenej pohled. Nečekala že zrovna ty jí něco nabídneš. No.. proč ne?, řekla po chvilce co byla jako tak nějak zaražená a nabídla si jeden. Prohlídla si ho a pak do něho kousla. Objevil se výraz příjemnýho překvapení a pak se usmála. Fakt dobrý, řekla a trochu se pousmála. Takže.. vy dva spolu.. jako chodíte nebo co?, zeptala se po chvilce ticha, aby řeč nestála. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nepřekvapilo mě, že ona věděla co to bylo za zbraň. Nicméně jsme ponechali Peta v rukách Kitty a zůstali na chodbě. Nevím co mě to napadalo, ale prostě jsem ji nabídla cukrové dobroty. Ta se na mě podívala jako kdybych měla hlavu navíc, možná i třeba oko navíc...ale vzala si. "Jo, já vím... A tvůj poloklon taky. Stačil mi jich několik ukrást než se mi pak snažil nacpat jazyk do pusy..." odvětím ji. Sice bylo pak ticho ale nevadilo mi to. Při její otázce jsem si jich pár vzala do ruky a pytlík natočila jejím směrem, aby si mohla brát jak chce. "Jop, ale jenom zatím pár dní..." odvětím ji. "Měla by ses usmívat častěji, pak se s tebou dá aspoň normálně bavit." vrátím ji trochu úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Idiot, řekla jenom Wanda, když jsi jí řekla o Pietrovi. Zakoulela při tom očima a ušklíbla se. Asi to nebylo poprví, co něco takovího dělal. Pak když jsi jí nabídla, že si zase může vzít, tak si tam hrábla a vzala si dva. Při tom se tě zeptala jestli s Peetem vlastně chodíš. Ty jsi jí odpověděla a pak jsi dodala, že by se měla usmívat častějc, protože pak se s ní dá tak nějak bavit. Ty taky nejseš tak hrozná, když neřveš samý sprosťárny, řekla ti a tak trochu se ušklíbla, ale jako zase v dobrým. Budem tu čekat nebo jako co?, zeptala se zas po chvíli, očividně nevěděla co má dělat, když byla odvelená od otce. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Červená se nad tím, co chtěl dělat její bratr příliš nepozastavila. Evidentně to nedělal poprvý. Nicméně pak se poněkud ušklíbnu já. "Chytám nějaký zlozvyky od rodičů." ušklíbnu se na ní. Nicméně, potom to vypadalo, že se buďto nudí, nebo nevím prostě co asi dělat bez bratra, nebo fotříka. "Mno... co se týče mě.. tak odpověď asi znáš z toho co jsem ti řekla před chvílý..." odvětím jí, ale hnu se přitom z místa s tím, že se posadím na co najdu nedaleko - okna, lavička, cokoliv na čem se bude dát sedět. "...můžu tě poslat zpátky tam, za tatíkem, nebo tu můžem dojíst tohle.." zašustím pytlíkem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se zmínila o tom, že chytáš zlozvyky od rodičů, tak se Wanda zarazila. To jsi trochu nečekala. Vlastně jsi čekala pousmátí, nebo prostě něco jinýho, ale takový zaražení bylo zarážející. Pak ale rychle přišla ta otázka, jestli budete čekat tady nebo prostě cokoli. Odpověděla jsi jí vlastně tak nějak, že je u tebe jasný, že tu zůstaneš, když s tím kolohnátem jako chodíš. Poodešla jsi k oknu, kde jsi si sedla na parapet. Wanda tě následovala a posadila se tak nějak taky. Bylo to dost velký okno, abyste se nějak nemačkaly, takže to nebylo až tak divný. To je dobrý, jako. Fakt tam teď netoužím bejt, řekla ti Wanda, když jsi jí navrhla, že jí pošleš za otcem. Místo toho si zase nabídla, když už jsi to jako navrhla. Jako očividně jí to zachutnalo stejně jako tobě. Já ho zrovna nezbožňuju. Moc dobře vím, že mě jenom zneužívá. Kdybych neměla svý schopnosti, tak by si ani nevzpoměl, že nějaký děcka má, řekla Wanda kysele a zašklebila se. Magneta opravdu v lásce nemá. Ale ty.. jak jsi říkala, že přebíráš něco od rodičů. Od adoptivních nebo jako co? Vím, že rodiče nemáš, tak jak jsi to myslela?, zeptala se potom Wanda, ale místo útočení a kyselosti tam byla spíš slyšet jako tak nějak zvědavost. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Červenka evidentně pochopila, že já odtud asi jenom tak neodejdu, kvůli Petovi. A tak jsem vyhledala nějaký místo, kdy bych si mohla alespoň sednout, abych tam jenom tak nestála. Tak trochu jsem jí i nabídla, že jestli chce, pošlu jí za tatíkem, ale nějak to odmítla, což mě překvapilo. "Tak proč s ním jsi? Můžete s bratrem žít kde se vám zlíbí i bez něj..." opáčím ji. Jo, jasně, dejme tomu, že je to rodina, ale když jí rodina nutí k něčemu takovímu, tak to moc rodina není. Pak jí dojde, že jsem jí řekla, že přebírám zlozvyky od rodičů... jenže jakých když žádný nemám...? "To je něco v čem se poněkud mýlíš." ušklíbnu se. "Mám... sice jen jednoho, ale mám. A zjistila jsem to teprve nedávno, ale i tak. JSem ráda, že ho mám." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To není tak jednoduchý, odpověděla ti Wanda, když jsi se ptala proč je s Magnetem, když můžou žít kde chcou. Pietro ho zbožňuje a já ho nemůžu nechat samotnýho. Ještě by si něco udělal. Viděla jsi ho, je to debil, řekla Wanda, ale nemyslela to jako úplně doslovně. Měla bráchu ráda. Pak jsi ji opravila, že rodiče máš. Sice jako jenom jednoho a zjistila jsi to tak nějak nedávno, ale máš. A taky že jseš za něho ráda. Hm, zajímaví. Z dob, kdy jsi byla zavřená vím, že jsi byla považovaná za sirotka. Matka neznámá a místo otce jsi měla jenom označení Weapon X, řekla a povzdychla si. Tvý schopnosti pocházej ode mě. To jsi nevěděla, že?, řekla tak nějak Wanda, která vypadala unaveně. Moji krev. Dávali ji dětem, ale žádný to nepřežilo. Moje krev je zabila. Ale ty jsi přežila jako jediná. Sice tě to přizabilo, ale dostala jsi se z toho. Vím, že z toho byli všichni úplně hotoví, ale já i Pietro jsme od tama utekli, takže víc nevím, řekla ti Wanda takoví trochu přiznání a dala si do pusy jednoho marshmallowna. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Já myslím, že by u něj dlouho bez tebe nevydržel." odvětím jí, ohledně jejího bratra. "Jo, od toho nejsi až tak daleko..." povzdechnu si. "Zjistili jsme, kdo ten Weapon X je... a vlastně, díky jemu jsem to všechno dokázala tak nějak přežít... kupodivu, byla to jeho krev, co mě zachránila a chránila celou tu dobu..." řeknu a s lehce nepřítomným pohledem se zarazím napůl cesty s bonbónem k puse. "To místo už neexistuje... srovnala jsem ho se zemí, včetně těch co tam byly uvnitř..." dodám neutrálně a vložím si nakonec bonbón do pusy. A pak mi postupně dojde takoví jeden blbí, hodně blbí nápad. "Takže jsme vlastně něco jako sestry." zazubím se trochu a volnou rukou jí chytnu kolem ramen a naznačím tak pomyslné obětí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Jako nevím no. On je tak nějak dost střevo a bojím se, že by obětoval život. I ten starší ale pěknej, dost vousatej křikloun mu nakopal zadek. A to je tak rychlej, že by se ho dotknout neměl ani, odpověděla ti Wanda a bylo jasný, že tím myslela Logana. On se prostě nemůže nepředvádět. Je to pitomec, dodala ti tak nějak na účet jejího dvojčete a vzala si bonbón. Takže tě ten Weapon X svým otcovstvím jako celou dobu ochraňoval, protože jsi sdědila jeho houževnatost nebo jako co?, shrnula to Wanda tak nějak docela správně, ikdyž to sama jako nevěděla. Pak jsi přišla s tím nápadem, že jste skoro jako sestry. Wanda se trochu zamyslela a pak váhavě začla přikyvoval, nejistá, jak to vlastně může brát. No.. možnááá.. tak nějak, částečně?, řekla na konec a ještě nejistějc se pousmála. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ohledně jejího poloklonu jenom pokrčím rameny. "Ta... Uhm, Logan je případ sám osobě. Kdo ví jak to udělal, ale nedivila bych se tomu příliš. Má poněkud vice zkušeností, než kdokoliv z nás, možná i než my všichni dohromady. A nebo je to prostě blbeček, když se nechal takhle chytit." odvětím ji. Skoro jsem se i přitom podřekla. Asi je to jedno, lidi se to zřejmě doví časem tak jako tak, ale připadalo mi, že lepší bude to prostě nevytrubovat jenom tak. "Jop, něco v tom smyslu. Spíše bych to upravila na to, že se dokážu uzdravit/vyléčit dřív a rychleji než vy ostatní." uvedu to tak nějak na pravou míru. Nemohla jsem nemyslet na to, jak je na tom teď vlastně Pete. Vždycky jsem to doteď byla já, koho tam nosily, o koho tam pečovali. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Spíš je prostě pitomec, ale Magneto toho křiklouna.. teda jako Logana fakt nesnáší. A on málo ke komu chová takovou zášť. Většina takovejch už je mrtvejch, řekla ti Wanda, která o svým bráchovi měla asi ne zrovna nejhezčí mínění. Pak jste se tak nějak začli bavit zas o tvým tátovi, jako Weapon X, kterýho krev tě tak nějak chránila. Ty jsi ale všecko uvedla tak jako na pravou míru, když jsi ji opravila, že díky tý krve jsi se rychlejc prostě uzdravila. Aha, řekla, ale to už se otevřely dveře ošetřovny, ze kterejch vyšel Hank. Je to dobrý. Mělký zranění, ale abysme ho zašili, museli jsme mu dát nějakí oblbováky. Jinak by se neuvolnil a my neprošli tou jeho hroší kůží, řekl Hank a nechal otevřený dveře, aby jsi tam za ním mohla jít. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "V tom je trochu problém, u Logana s tím umíráním. Má s tím větší problém... Nevydrží dlouho totiž mrtvej..." odvětím jí s trochou úsměvu. Na jednu stranu jsem byla ráda, že vlastně není zatím jak ho zabit nebo zničit ale zároveň mě bolí, když jej vidím jak je raněný a kolikrát jen aby ochránil ostatní. Trochu si povzdechnu. Ale to už vyšel ven náš chlupatý přítel Hank. Řekl nám o stavu Peta, prý nic vážného ale šití to chtělo. Trochu se mi ulevilo. "To je dobře. Bude propuštěn do domácího ošetření, nebo zůstává přes noc? Můžeme k němu?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Myslím, že Magneto by ho dokázal zabít, kdyby chtěl. Je plnej kovu a on by ho roztrhal, řekla Wanda, ale dál se jako k tomu radši nevracela, aby tě tak nějak jako neprudila. Když pak vyleze Hank a řekne co řekne, tak se ho zeptáš, jestli bude Peete propuštěnej nebo jestli zůstane přes noc. A taky jestli k němu můžete. Je ještě omámenej, ale až mu to vyprchá, tak může jít, řekl a podal ti dozičku s léky, než ti pak dodal, Pak ať si vezme jednu z těch a jde si zdřímnout. Hank pak projde okolo vás a řekne, Jo, jen k němu klidně běžte. Při vstupu na ošetřovnu vidíš Kitty, jak uklízí nějaký nástroje. Peete už ležel na břiše na posteli za zástěnou. Tiše tam oddychoval, ale byl při vědomí. Kitty si vás všimla, ale víc pozornosti jste od ní nedostali. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vypadalo to, že to není vážné. I když to bylo na šití ale i tak by se to nemělo brát na lehkou váhu. Našemu chlupatému přítely jsem všechno okvývala a vzala si i lahvičku s léky. "Budu hodná opatrovatelka." odvětím mu s lehkým úsměvem. Pak, když nás teda pustí k němu, tak mu jen s oním úsměvem kývnu. "Jestli nechceš, nemusíš tu být, mě to vadit nebude." řeknu k Červené a vejdu dovnitř. Kitty si raději moc nevšímám ale spíše proto, že na mě pořád vrhá ty svoje pohledy. Hledala jsem proto spíš pohledem Peta, který ležel na břiše. Vypadalo to, že spí ale spíš, podle toho co říkal Hank, odpočíval. Došla jsem k němu a lehce mu špičkama prstů přejela po tváři. "Spíš, Šípková Princezno?" pronesu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank se jenom s odfrknutím jako uchechtne a odejde odsaď. Ty jsi pak šla dovnitř, ale cestou jsi řekla Wandě, že tu s tebou nemusí bejt. Ona jenom přikejvla a než odešla, tak ti ještě řekla, Tak jo. Já teda půjdu. Měj se. Ty jsi pak šla dovnitř sama. S Kitty jste si vyměnily jeden pohled, kterej říkal vše. A tak jako nebylo nutno se s polu jako nějak dál bavit. Peete ležel na lůžku za zástěnou a tiše oddychoval. Když jsi ale k němu přišla a oslovila ho, tak otevřel oči a trochu se na tebe natočil aby tě viděl. Clare, řekl tak nějak trochu mimo a u toho se usmíval jak někdo, kdo zjistil, že jeho nenáviděnej fotr zhebnul a on zdědil miliardu dolarů. Pak trochu zamlaskal a zamyslel se. Necítím svůj oličej, řekl a se svým ruským přízvukem zněl teď velice komicky, když mu šlo špatně artikulovat. Za hodinu, nebo hodinu a půl by měl účinek léků co jsme mu daly odeznít. Léky jak vidím máš, tak mě tu už není za potřebí, řekla Kitty, která dovnitř nakoukla, aby zjistila co Peete říká. Pak kejvla a dala se na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když se Červená rozloučila, otočila jsem se, abych ji řekla, že může kdykoliv za mnou s čímkoliv přijít. Pak jsem se tedy vydala za Petem, který ležel. Promluvila jsem měkce na něj a zareagoval poněkud roztomile. Tedy v jeho podání a tahle to bylo fakt roztomilý. "Jo... Díky." poděkuju jí za Peta, i když se Kitty tvářila pořád stejně kysele jako vždycky zatím doposud. Trochu jsem si povzdechla. Nevím co ji pořád vadilo... prý dala ona kopačky jemu... Nechala jsem to být a vrátila se pohledem k Petovi. "Tak co princezno, cítíš se na chůzy nebo mám u tebe počkat až tu dokraluješ?" řeknu mu s lehkým úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Až tady.. kdo?, zeptal se Peter, kterej byl zmatenější než jsi si jako ze startu myslela. Proto bylo tak nějak jako docela jasný, že budeš muset chvilku počkat. Počkala jsi teda u Petera, kterej ještě chvilku blábolil blbosti a hihňal se i normálním slovům. Ale postupně se to začlo zlepšovat a on přicházel k sobě. Po hodince už byl docela v pořádku a rána ho začla bolet. Myslím, že už se na tu chůzi cítím, řekl po tom a povzdechl si. Nebylo mu zrovna dobře, ale přemohl se a zapřel se, aby se dostal na nohy. Trochu při tom syknul ale pak se narovnal a pousmál se na tebe. Vlastně to jako není tak hrozný, řekl a kdo ví, jestli mluvil pravdu, nebo se jenom snažil zachovat tvář před tebou. Ale nejspíš to první, protože zákrok trval jenom chvilku a rána nebyla moc velká. Spíš tak docela jako menší. Peete se zvedl a spolu s tebou vyrazil do jídelny. Nedal jinak, že se nejdřív prostě oba najíte, než půjde k sobě, aby si odpočal. V jídelně bylo docela rušno, protože byl čas obědů, ale u stolu Bobbyho s Rogue bylo místo. Možná dokonce speciálně pro vás. Rogue tam krmila Bobbyho, kterej měl ruku v závěsu a celou zafačovanou v obvazech jako následky toho postřelení. Když si vás ale všiml, tak na vás zdravou rukou zamával, že se máte přidat. Rogue, když si toho všimla, tak na vás taky kejvla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vypadalo to, že zřejmě budu muset počkat, než bude schopnej nějak normálně reagovat. S úsměvem jsem přitáhl buďto židly nebo jsem si prostě sedla vedle něj na postel. Pete trochu blábolil, ale nesnažila jsem se mu to rozmlouvat, spíše jsem s ním hrála takovou malou hru a nechávala jej přitom. Nicméně jak čas utíkal, Pete se začal lepšit. Sice nebyl z toho nadšený, tedy, hrál si na hrdinu, ale pro mě hrdinou byl i tak. Když bude chtít, ještě jsem mu ochotná poskytnou oporu, pokud by si nebyl úplně jistý. Pak se ale vydáme do jídelny, protože ty bonbóny nebyly nic moc na zasycení a Pete by určitě taky něco zdlábl. Všimla jsem si Bobbyho s Rogue, kterým jsem oplatně zamávala. "Chceš nějak pomoc s jídlem, nebo to zvládneš sám?" zeptám se ho poněkud s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete sice oporu cestou do jídelny nepotřeboval, ale rozhodně neodmít příležitost jít s tebou tělo na tělo. Vedle teba a mít ruku okolo tvýho pasu. Teda spíš jako okolo zad a mít ji položenou na tvým boku. Váš vejškovej rozdíl to ani jako nijak jinak neumožnil. V jídelně jste viděli Bobbyho s Rogue, jak na vás zamávali a vyzvali vás abyste se k nim tak nějak jako přidaly. Nejdřív jste ale zašli pro jídlo. Zeptala jsi se Peeta, jestli s tím chce pomoct nebo jestli to zvládne sám. Myslím, že to zvládnu. Děkuju, odpověděl ti a poděkoval ti za péči. Usmál se na tebe a šel pro jídlo. On si dal talíř americkejch brambor a k tomu hovězí plátek, kterej byl skoro tak velkej jako jeho talíř. Trochu zeleniny a byl spokojenej. K pití si vzal sklenici nějaký minerálky a počkal na tebe. Když jsi i ty měla jídlo nachystaný, tak jste došli ke stolu s Bobbym a Rogue, která ho pořád ještě ládovala nějakým jídlem. Pozdravili vás a pak si vyměnili pohledy. Něco novýho?, zeptala se tě Rogue, která jako mávnutím kouzelný hůlky přestala mít zájem krmit Bobbyho a upřela na tebe zvídavej pohled. Tak nějak ti bylo jasný, že se možná něco doslechla, ale chce to slyšet od tebe. Dokonce i Bobby byl zvědavej, ale on to aspoň jako trochu skrejval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem se Peta zeptala, jestli nechce nějak pomoct, odvětil, že to zvládne. Dál sjem se proto nijak nevnucovala, ostatně on musel vědět sám, jak na to je a co zvládne a co ne a upřímně, nevím jak bych tu jeho porci unesla s tou ještě poněkud citlivou rukou. Pete si nechal nadat porci a já se po něm trochu zaopičila s tím, že jsem si nechala nandat jen americký brambory a nějaký ten dip, abych mohla dipovat. Usadili jsme se tedy potom k Bobbymu s Rogue, která pak vzápětí začala vypadat jako vysmátá beruška na hnoji. Vyměnila jsem si proto s Petem pohled, když se zeptala co je novýho. "Co by mělo být?" podivím se. "Začala jsem se zřejmě kamarádit s červeným Magnetovým pulcem, zatímco ten druhý mi zkoušel nacpat jazyk do pusy, říkajíc tomu ´kamarádění se´." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Místo toho, na co Rogue narážela jsi jí řekla, že jsi se asi začla kamarádit s červeným Magnetovo pulcem. To ale Bobby nepochopil a zeptal se, S jakým pulcem? Rogue to spíš ale ani nezajímalo a tak mávla rukou, aby Bobbyho utišila. Ty jsi pokračovala s tou druhou částí, kdy se ti Pietro snažil nacpat jazyk do pusy a říkal tomu "kamarádění". To ale Rogue taky ze začátku nezajímalo. A nic jinýho se jako.. COooooo?, málem se Rogue zalkla a vytřeštila oči. Kdo že se ti jako snažil nacpat jazyk do pusy?, začla se ptát Rogue a Bobby taky valil oči. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Ta holka z Magnetových dvojčat..." Uvedu Bobbyho na pravou míru, tedy prostě mu to tak nějak vysvětlím, zatímco jsem si napíchla brambory, které jsem řádně vykoupala v dipu a poté jsem si je strčila do pusy. Mezitím Rogue začalo dotýkat to s tou druhou částí oněch "novinek". "Jop... potkala dopoledne na chodbě, když jsme šla od Logana a on se prostě prej chtěl jen ´kamarádit´, tak jsem mu chtěla vysvětlit, že s tímhle se může jít někam bodnout, ale nedal si říct a býval by mi nacpal jazyk do pusy, kdyby se neoběvil tady zachránce." vysvětlím jim a podívám se pak vedle s lehkým úsměvem na Peta. "Proč se vůbec ptáte? Je něco, o čem bych měla snad vědět?" řeknu lehce nedůvěřivě k těm dvoum. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Oba poslouchali, jak jsi jim vysvětlila, že jsi Pietra potkala ráno, když jsi šla od Logana, na chodbě. On se tě pokoušel líbat a asi by se mu to možná i povedlo, kdyby nedorazil tvůj zachránce. Peete se trochu začervenal a pohladil tě po ruce. Příště ho praštím tak, že ho takoví choutky přejdou, řekl Peete a ve vzduchu zahrozil pěstí. Pak jsi se ale Rogue a Bobbyho zeptala s jistou jako asi nedůvěrou, proč se vůbec ptaj. A jestli je něco o čem by jsi měla jako vědět. Noo, začal protáhlejc Bobby, kterej nevěděl co říct, nebo aspoň jak to říct. Proslíchaj se o tobě jistý věci víš? Jako že ty aaaa.. Logan, jste.., začla pomalu Rogue, z který to lezlo jak z chlupatý deky, ale pak se na konec tak nějak zarazila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl prostě Pete. I když ještě trochu omámenej, prostě můj medvídek. Jenže, když jsem se zeptala proč se na to ptala, moje obavy se tak trochu potvrdili. Když to z ní začne míst, začnu jí i já lehce pražit pohledem. "Řekneš mi, kdo to roznáší? Abych ho mohla najít a ukázat mu jak vypadá on sám zevnitř a..." za sekundu se zarazím, protože jsem neslyšela sebe ale jakoby to mluvil Logan a né já. "Nah... Co chceš vědět? Že se zjistilo, díky tomu, že jsem potřebovala transfúzy, že je Logan můj táta? Že dóky tomu, jsem vlastně byla schopná přežít všechny ty pokusy? Že i díky tomu tu vesele běhám, zatímco on se sotva nají sám, když jsem na tom byla daleko hůř? Mno, máš to hold všechno."[|b] pronesu a pak sklopím pohled. Nechtěla jsem aby se to rozneslo tak rychle... Mám obavy, že toho bude chtít určitě nějak využít... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi nasadila ten zabijáckej pohled a začala se ptát, kdo to roznáší, aby jsi ho mohla vyvrhnout a ukázat mu svůj obsah, tak se Rogue dost zarazila a tak nějak jako znejistěla. Já.. no ono.., začla koktat a pak jsi to na ni tak nějak vybalila úplně celý. Řekla jsi jí, že se díky tý Loganovy transfuze zjistilo, že je to vlastně vážně tvůj pravej táta. Díky němu jsi vlastně mohla přežít ty pokusy co na tobě dělaly a že tu sama vesele pobíháš, ikdyž jsi na tom byla dost hůř než on a on se sotva nají sám. Rogue to usadilo a Bobby taky nevěděl, co ti na to říct. Možná koutkem oka jsi viděla, že tvoje reakce překvapila i Peeta, kterej ti dal ale svoji ruku na tu tvoji. Říká se to.. Logan prej nebyl zrovna tichej. Ví to skoro každej, řekl ti Bobby, kterej se trochu vzchopil. Promiň. Chtěla jsem jenom vědět jestli je to pravda, špitla Rogue a trochu se stáhla. Hele jako tohle není nic, za co by ses měla jako stydět. Dyť je to skvělí. Najít svýho rodiče, kterej se k tobě má. A Logan je super. Sice moc uřvanej a sprostej, ale je supr, řekl pak Bobby a Peete přikejv. Dokonce pak i Rogue, která byla ještě dost zakřiklá. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Prakticky jsem to pak na Rogue vyvalila celý. Cítila jsem Petovj podporu a tak jsem se k němu přisunula až nadotek. Ona byly dost zaskočení a mě.mělo dojít, že ten noční cirkus se nemohl neobejít bez nechtěných svědků. Takže jsem si jen povzdychla. "Jo, je to supr najít člena rodiny..." tón mého hlasu přestane být ke konci nadšený. "V situaci jaký jsme... To, že tu vlastně máme prakticky ubytované nepřátele, nebude pochyb o tom, že se to doví a... tuším, né, vím, že to v nestřežené, slabé chvíly bude chtít zneužít..." dodám potom. Byo jedno jestli to bude Logan proti mě, nebo, co by byla zřejmě asi horší, já proti Loganovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Všichni si tě poslechli a pak z toho byli docela skleslí. Tvoje podezření, že se to rozkřikne a někdo z těch zmetků, se kterejma jste zrovna v dočasným spojenectví, toho prostě zneužije. Logana proti tobě, aby tě donutili udělat to, co chcou, nebo tu horší variantu. Tebe proti Loganovi. Peete tě ale pohladil po ruce a objal tě okolo ramen. Nedovolíme jim to. My tě nedáme. Ani Logana, řekl a dal ti pusu na hranici tvýho čela a vlasů. Rogue se taky nahnula a vzala tě za ruku. Peete má pravdu, řekla Rogue. Sice nemáme stejnou krev jako ty s Loganem, ale i tak jsme rodina. A my se o sebe staráme, řekla ti s pousmátím a pak tě po chvilce jako pustila a sedla si zas na svý místo vedle Bobbyho, kterej s úsměvem kejval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté, co jsem řekla, že je to vlastně špatně, protože se to doví i ti zlý, mi Pete ukázal podporu. Chytl mě kolem ramen a věnoval i pusu. Lehce jsem přitom přivřela oči a poté se o něj i více opřela. Nějak jsem kašlala na to, že jsou lidi kolem nás. "Díky lidi..." odvětím jim a lehce sklouznu pohledem mezi těma dvěma. "Ale nechci aby jste přitom zbytečně riskovali nebo se nechali zranit." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink S tím si nedělej starosti, řekl ti Peete s úsměvem a stisk ti ruku. Pak jste se už tak nějak všichni dali do jídla. Rogue tak nějak střídavě pomáhala Bobbymu a jedla sama. Během jídla se dovnitř dostal Logan, kterej si nasraně prohlíd jídelnu, než pohledem jako našel tebe. Přikráčel k vám a nahl se k tobě. Dal ti ruku na záda a podíval se na všechny. Zakončil to ale na tobě. Jsi v pořádku? Slyšel jsem, co se stalo a toho zm.. hajzla sejmu jako!, řekl Logan naštvaně, ale starost byla jistá. Pak se podíval na Peeta a dodal, Dobře ty! Takhle to má bejt! Když se mu tak nějak dostalo odpovědí, tak pak přikejv a divnejch pohledů Rogue si nevšímal. Dobře takže dojezte a ty si pak běž lehnout. Prášky jsi prej dostal, řekl Peetovi, kterej snad ještě trochu omámeně přikejv. A ty bys měla taky ještě odpočívat, řekl ti a pak odešel z jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete sice řekl, že si s tím nemám dělat starosti, ale zrovna u něj si je dělat budu. Pustily jsme se do jídla a já tak trochu bavila tím, jak se Rogue starala o Bobbyho, jak ho vlastně sama krmila, prostě to bylo úsměvný. Naše jídlo pak vyrušil Logan, který do jídelny přišel jak nasupěná lokomotiva. Když nás našel, zamířil k nám. Už podle pohledu mi bylo jasné, že se asi dověděl co se stalo a sám mi to i potom potvrdil. "Já jsem v pohodě... blbečky jako je on si dávám k snídani." odvětím s lehkým odfrknutím. Spíše jenom tak ale náznakově. "Jop, slíbila jsem Hankovi, že budu hodná ošetřovatelka." řeknu s úsměvem. Když se pak ještě rozloučil, rozloučila jsem se i já, ale řekla jsem mu jen Logane. Po jídle jsem se tedy s Petem rozešla ku jeho pokoji. Dneska jsem chtěla být ta co se s ním rozloučí a nezapoměla jsem mu do ruky ještě vnutit ty léky. Po našem rozloučením jsem se vydala ke svému pokoji s úmyslem zalehnout. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Celej Logan, řekla ti Rogue, když Logan odešel. Narážela na to, jak jsi mluvila o těch blbečcích, který si dáváš ke snídani. Bobby i Peete se u toho tak nějak jako culily. Asi na tom teda jako něco bylo. Logan jí už neslyšel, protože odešel rychle pryč z jídelny. Nevypadalo to, že by mu vadilo, že jsi mu při rozloučení řekla Logane a ne Tati. Spolu s ostatníma jste pak dojedli oběd a odnesli jste nádobí. Bobby s Rogue šli směrem ke společenské místnosti a tak se sváma rozloučily hned po opuštění jídelny. Ty jsi šla pak doprovodit Peeta k jeho pokoji. Když jste došli na místo, tak jsi mu do ruky vnutila prášky a on tě objal a políbil na tvář. Pak zmizel ve svým pokoji a ty jsi šla zase k tomu svýmu, kde jsi si lehnula. Spánek sice přišel ale jenom do večera, než tě přepadl hlad a ty jsi vyrazila na večeři. Peete na ní nebyl a Bobby by ti řekl, že po těch práškách ještě spí. Takže jsi večeři strávila jenom v přítomnosti těch dvou. Po večeři jsi se vrátila do svýho pokoje, kde jsi měla volno. Na konec jsi ale zas zalehnula a spala až do rána. Ráno jsi se probudila docela brzo. Už jsi prostě byla přespaná. Rány tě už nebolely, ale byla jsi ztuhlá. Jestli jsi se podívala pod obvazy, tak už byly skoro zahojený. Ale pořád by jsi se měla šetřit, aby se zas neotevřely. Loganův odkaz v tobě ale urychlil hojení o celý dny. Po ranní hygieně a možná i po koupeli/sprše jsi vyrazila do jídelny, ale na schodišti jsi slyšela zvýšený hlasy, který šly od profesora z pracovny. Sice jsi jim nerozuměla, ale poznala jsi Loganův a ten Pietrův. Další byl neznámej. Mohla jsi to jít prozkoumat, nebo jít do jídelny, kde snad už bude i Peete. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Při rozloučení s Petem, jsem mu jeho obětí vřele opětovala a poté se vydala k sobě. Tam jsem spíše.jen tak polehávala a prostě 'odpočívala', jak mi bylo nařízeno. Možná i trochu přemýšlela o tom všem. Večer jsem šla na jídlo, ale Bobby mi řekl, že Pete vyspává ty prášky. Na jednu stranu bodl střípek osamění, ale na tu druhou zase vědomí, ž mu pak bude aspoň líp. Pustila jsem se tedy do jídla jenom s těma dvěma. Usínán nebylo nic moc, stejne jako probuzení. Už mě to trochu unavovalo tohle 'nicnedělání'. Zašla jsem ale na horkou sprchu, umyla si vlasy a vyfoukala je, i když konečky zůstali ještě trochu mokré ale to doschne samo. Stáhla jsem je jenom všechny na jednu stranu a vydala zjistit, jestli už na snídani nebudu sama. Po cestě však z profesorovy kanceláře vycházeli naštvané hlasy z čehož jeden z nich rozhodně patřil Loganovi. Vím, že se to nemá, poslouchat za dveřmi, ale chtěla jsem vědět, čeho se to týká. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi uslyšela ty tři rozlobený hlasy, tak jsi se rozhodla snídani na chvíli odsunout a jít zjistit, co se to tam jako děje. Jak jsi se přibližovala, tak se to víc a víc potvrzovalo. Logan se tam hádal s několika dalšíma. Druhej hlas byl Pietrův, kterej Loganovi oponoval. Zatím jsi ale nerozpoznala o čem se bavěj. Třetí hlas jsi neznala, ale slyšela jsi v pozadí několik dalších hlasů, který ale mluvily normálně, takže jsi nerozpoznala od koho jako jsou. To se ale změnilo, když jsi došla až ke dveřím do pracovny. Hele bělouši! Ty se tu radši jako moc nerozkřikuj, nebo ti tu prdel nakopu znova!, řekl nasranej Logan a slyšela jsi odfrknutí. Podruhý bys neměl tolik štěstí dědku!, odsek Pietro a Logan se uchecht. Tak dědek? Fajn. Tak nezapomeň všem říct, že ti prdel nakopal starej pomalej dědek hrdino. A teď už drž hubu a nech mluvit dospělý, zakončil to Logan. Po Loganovi bylo chvilku ticho a ozval se Magnetův hlas, kterej nebyl tak hlasitej. Pořád nám zbývá zjistit, od koho se jim dostalo té pomoci a jaké mutanty drží v zajetí. Musíme je zajistit a osvobodit, řekl Magneto a na to se ozval profesorův hlas, Souhlasím. Pak se ozval divnej hlas, kterej jsi nerozpoznala vůbec. Teda kdyby nezačal mluvit jak tatar. Caliban vám pomůže, ale do akce se nepřipojí, řekl Caliban a pak se ozvalo ťuknutí. Navrhuju menší pauzu.. Logane?, řekl Profesor a v tom se otevřely dveře a vyšel na chodbu Logan. Clarie?, oslovil tě a došel k tobě. Vzal tě okolo ramen a tak nějak tě jako otočil a donutil tě doprovodit ho. Jestli jsi se ohlídla, tak za váma šel Magneto s Pietrem a Wandou v patách. Oni ale při první příležitosti odbočili. Co jsi slyšela?, zeptal se, když jste zůstaly sami. Logan tě ale pořád vedl k jídelně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zůstala jsem a poslouchala i když se to nemělo. Ale nedozvěděla jsem se nic přímo konkrétního. Hádali se tam. Rozhodně Logan, pak ten druhej pulec co se chtěla kamarádíčkovat a možná, ten další hlas byl zřejmě Magnetům. Bavily se o něčem, ale nic přímo konkrétního. Chtěla jsem vědět víc, ale evidentně jsem byla prozrazena, protože to profesor najednou prostě rozpustil. Měla jsem tušit, že před telepatem se člověk zřejmě neschová. Logan to vzal pak do vlastních rukouch, tedy mě doslova. "Uhm..." zarazím se maličko prve. "Nic konkrétního.... jenom, že někdo možná někoho vězní...a to je tak vše...." řeknu mu. "Chcete se tam vrátit....že?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě vedl s rukou okolo ramen chodbama. Ne nějak rychle a ne násilně, prostě s tebou jakože tak nějak jenom šel. Zeptal se tě, co všecko jsi jako slyšela a ty jsi se trochu zarazila. Pak jsi mu ale jako řekla, že vlastně nic konkrétního. Jenom, že někdo někoho někde vězní, ale to bude tak nějak všecko. Logan přikejv, ale ty jsi se pak zeptala, jestli se tam chcou vrátit. Jo.. teda ne, řekl Logan a povzdych si. Tvářil se dost nakrknutě a znechuceně a tak nějak zakroutil hlavou. Magneto a ten jeho bělouš jo. Já a ta magnetova holka jsme pro jinou misi, ale profesor chce ještě vyčkávat protože má oboje za past, vysvětlil ti Logan a zas zakroutil hlavou. Ten zmetek, co vás obtěžoval přines zprávu o tom, že Trusk drží několik desítek mutantů jako laboratorní krysy a zkoumá na nich, jak se nás co nejlíp zbavit. V jiné základně vyvíjí nemechanické zbraně proti nám a já tam chci jít a srovnat to tam se zemí, řekl a dál tě vedl k jídelně. Před jídelnou tě ale zastavil a obrátil tě čelem k sobě. Nikomu o tom ale ještě neříkej. Dozvěj se to až to budou potřebovat, řekl ti a trochu se pousmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan mi tak nějak jenom potvrdí mojí myšlenku. Myšlenku, která se mi tak nějak vůbec nelíbila, nelíbilo se mi, že bychom se tam museli znova vracet... Šli jsme chodbou školy a on mi tak nějak trochu vysvětlil zbytek. Ne, nelíbilo se mi to ani teď, když mi dovysvětlil zbytek. "Neboj, já neřeknu nic." odvětím mu. Sice neumím příliš lhát, ale když se mě nezeptají na nic podobného, tak vlastně ani lhát nemusím, spíše to budu muset jen zatajovat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Já vím, že neřekneš, zlato, řekl ti Logan a usmál se. Věřil ti. Bylo mu to jasně čitelný z obličeje. Ale připrav je na možnost, že se někam brzo půjde, dodal pak a už tam byla starost. Víš, že kdyby moh, tak by se tam vydal sám a na vlastní pěst to vyřešil. Nechtěl vás vystavovat nebezpečí. Teď ale pojď, půjdem se najíst, řekl a zas tě vzal okolo ramen. Vešel s tebou do jídelny, ale pak tě už tak nějak jako pustil. Mohla jsi jít buď rovnou za mávajícím Peetem, kterej dneska seděl sám jen s Bobbym, nebo jít za Loganem k okýnku, kde se vydávaj obědy. Ať jsi šla dřív za Peetem, nebo pro jídlo, tak tě tvůj obřík pozdravil a políbil tě na tvář když jsi si sednula. Už jsi to slyšela?, zeptal se Peete po chvilce s lehce plnou pusou. Pak sousto spolknul a dodal, Tady Bobby viděl, jak Pietro Maximoff otravoval jednu holku, Jenny. Logan to viděl taky a nakopal mu zadek. Bobby přikejv a zasmál se. Bylo to hustý. Vyliskal ho a odnes ho profesorovi do pracovny, kde něco řešili s Magnetem, řekl Bobby a zasmál se. Zamával vidličkou, na který měl napíchlí vajíčko a pak dodal, Myslím, že už to nikdy neudělá. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pousmála jsem se na Logana. Potom jsme šli společně do jídelny. Trochu jsem u toho začala přemýšlet o tom, jaký by to bylo dělat sním takoví ty typicky rodičovský věci, jako první dny na škole, doprovod na první ples a tak podobně. V jeho podání by to asi bylo dost úsměvný. Nedokázala bych si ho představit v obleku. Viděla jsem jak sedí ti dva, Bobby s Petem sami a tak jsem jim pokynula, zatímco jsem si šla pro jídlo spolu s Loganem. S jídlem jsem potom zamířily k nim. "Hmm?" pozvednu zkoumavě obočí, když Pete pronese, jestli jsem slyšela ty novinky. "Hmm... žádná novinka... ohledně jeho názoru na ´kamarádění se´." opáčím když mi řekne onu novinku, neboť jsem jeho ´kamarádění se´ zažila tak trochu na vlastní kůži. "Tím bych si nebyla moc jistá... " opáčím a nacpu si do pusy cereálie. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Bobby jenom pokrčí ramenama místo odpovědi a to byla chyba. Ramenem mu projede bolest až skoro skončí na zemi. Jenom jako o chlup se udržel na židli. Prostřelený rameno není žádná sranda, když nejste jako ty a Logan. No hlavně spíš Logan. Ty potřebuješ taky svůj čas aby se ti něco zahojilo, ikdyž ho je jako docela nepřirozeně málo. Jak se dneska cítíš?, zeptal se po chvíli od Bobbyho záchvatu Peete. Počkal na odpověď a jestli jsi se zeptala na jeho zranění, tak přikejv a řekl ti, že už je to dobrý. Vypadalo to hůř, něž jaký to bylo, ujistil tě a pousmál se. Peete dneska měl snad dvojtou nebo jako možná i trojtou porci. Asi mu chyběla ta večeře, kterou zameškal. Ale protože měl chuť k jídlu, tak to bylo jenom dobře. Dneska mě čeká tréning s členy bratrstva, řekl po další chvíli Peete, aby nebylo ticho. Našich lidí ubejvá. Většina je zraněných a nebudou moct jít v blízký době nikam, tak náš tým doplní právě oni, vysvětlil a nebyl z toho moc nadšenej. Tohle byla novinka jako docela i pro tebe. Todle ti Logan neřekl ani nenaznačil. Jestli chceš, můžeš se přidat aspoň na koukání. Ale jestli chceš dělat něco jinýho, tak myslím, že Storm pro tebe něco mít určitě bude, dodal a pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bobby to trochu evidentně přehnal s tím ramenem. Když jsem ho tak viděla, na okamžik mi ho bylo líto, protože vím, že to není nic příjemného, ale já s tím musela existovat jenom několik málo hodin, zatímco on s tím bude bojovat několik dní, možná týdnů. Raději jsem zabořila svůj pohled do misky s cereáliemi. "Fajn. Už ani nic necítím, Spíše by to chtělo jen procvičit..." odpovím Petovi. Alespoň, že on je taky relativně v pořádku. Tak trochu jsem se dál věnovala snídani, když pak Pete přišel s tím, že budou na tréninku s ním i někteří z Bratrstva. Byl z toho evidentně stejně nadšený, jako já a to mi to jenom oznámil. "Chvíly tam budu, budu ti dělat psychickou podporu." řeknu mu s úsměvem. "Pak se možná zajdu podívat co by potřebovala tedy Storm." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tak to by jsi s tím měla zajít za panem McKoyem. Třeba tě už jako uschopní, odpověděl ti Peete, když jsi řekla, že tvý zranění by spíš už chtělo jenom procvičit, protože už skoro nic jako necítíš. Pak po chvilce ticha, když jste jedli, ti Peter řekl o tréningu s členy bratrstva. Tak nějak ti navrhl, že se tam můžeš aspoň ukázat. Nebo ti taky řekl, že ti možná Storm dá nějakou práci. Když jsi mu pak jako řekla, že se na tom tréningu zastavíš aby jsi mu dala morální podporu a pak se možná zastavíš za Storm, tak se pousmál. Bobby se během chvilky od vás oddělil a vy jste mohli dojíst o samotě. Peete si s tebou rád zase popovídal a byl s tebou sám. Bylo to příjemný a uteklo to rychlejc než by jsi si myslela. Když jste pak odnesli svý tácy, tak Peete řekl, Já budu muset jít na ten tréning. Jestli chceš jít se mnou, tak si běž pro nějakou bundu a sejdeme se pod schodama. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Hmm." zamručím trochu. Maličko mi vadilo to, že musím za někým jít aby mě zkontrolovat, že jsem v pohodě, když jsem sama cítila, že jsem v pohodě rozhodně. Nicméně, když jsem mu řekla, že při to tréninku s Bratrstvem tam pro něj budu jako psychická podpora, byl viditelně nadšený, vlastně se tak nějak usmíval a mě bylo jasné, že ho to potěšilo. Ostatně, mě by to rozhodně potěšilo, kdybych byla na jeho místě. Bobby po chvilce odejde a my zůstanem nakonec sami. Nijak mi to příliš nevadilo. Pete pak totiž obyčejně býval poněkud otevřenější, upřímnější. Když jsme potom šli s nádobím, Pete mi řekl, že jestli chci jít tedy s ním na ten trénink, měla bych si vzít ještě něco na sebe, protože to zřejmě bude venku. Přikývla jsem tedy a vydala se nazpátky do svého pokoje, kde jsem prolezla skříň a našla v ní bundu, která byla asi z evidentně umělý kůže ale byla trošku podobné té, co nosil Logan. Musela jsem se nad tím pousmát. Natáhla jsem jí na sebe a s několika tyčinkami, které jsem si nacpala do kapsy, jsem vyrazila za Petem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Zaskočila jsi si pro bundu, která byla tak trochu podobná tý, kterou ti pučil Logan. Venku už bylo docela chladno a tak se ti určitě bude hodit. Do kapes jsi si nacpala pár čokoládovejch tyčinek a vyrazila za Peetem. Ten už tě tak nějak čekal pod schodama. Rodinej zvyk?, zeptal se a pak s pousmatím dodal, Sluší ti to. Na konec tě Peete vzal za ruku a vyrazili jste do zadu za školu. Pak parkem až na druhou stranu k lesu a pak ještě dál skrz les až kousek k lomu. Vlastně lom byl kousek stranou. Vy jste byli uprostřed takový skalnatější louky. Tu a tam byly rozesetý velký šutry, na kterejch se dalo sedět. Na některejch těch šutrech už někdo taky seděl. Dva z nich byli členové bratrstva, v klasických dlouhých kabátech a před hlavu měly přetaženou kapucu. Mluvili něco mezi sebou a když vás viděli, tak mezi sebou něco prohodily a začly se smát. Další neznámej tu byl hubenej vysokej asiat, kterej měl na sobě jenom rifle a tričko. Ani chladný počasí mu asi jako nevadilo. Ikdyž měl dost otrávenej pohled. Další, ale teď už známej byl Hank a Kitty, kteří se bavili zas mezi sebou. Clare?, oslovil tě Hank, když viděl, že tu jseš taky. Odešel od Kitty a vyšel vám tak nějak jako na proti. Ty bys tu bejt ještě neměla. Tvý zranění jsou příliš čerstvý!, řekl Hank starostlivě a tvářil se jako dost nekompromisně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vrátila jsem se pro bundu a vyrazila za Petem. Nad jeho poznámkou o ´rodinném zvyku´, jsem se pousmála a trochu pokrčila rameny. "Jaký rodič..." odvětím mu s oním úsměvem. Poté jsem se tedy vydali, ruku v ruce, za tréninkem, ze kterého nebyl nadšený ani jeden z nás, zejména, protože se jednalo prostě o Bratrstvo. Vydali jsme se tak napůl jakoby k lomu, ale skutečně jenom napůl, protože to Pete pak stočil kousek vedle. Ani jsme vlastně nemuseli moc čekat, protože se možná evidentně čekalo jen na nás. A kromě ten blbečků, kteří se něčemu strašně moc tlemily, tu byl i náš chlupatý přítel Hank a věčně naprdnutá Kitty. Jenže Hank pak přišel s tím, že tu nemám vlastně díky zraněním moc co dělat. Trochu jsem se podívala na Peta stylem, on to neví? Taky mu mohlo trochu dojít, že asi nebudu tady stát když by mi nebylo dobře nebo bych se na to necítila. Minimálně si myslím, že by se o to Pete či Logan postarali sami. "Ty zranění jsou už dobrý..." podrbu se trochu rozpačitě na temeni hlavy. "Ono se to zahojilo samo... protože se uzdravuju rychleji než ostatní..." lezlo to ze mě pomalu, opravdu hodně pomalu a trochu rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dobrý? Jak jako dobrý?, zhrozil se Hank a třeštil svý nažloutlí oči. Trochu u toho cenil zuby, takže z něho šel trošku jako strach. Ne ale umyslně. Ja moc dobře vím, že se hojíš rychlejc, ale ne zas jako až tak rychlejc, řekl a poněkud významějc se na tebe podíval. Bylo ti jasný, že moc dobře věděl, kdo je tvůj nově nalezenej otec. Pojď sem a ukaž se mi, řekl a poodešel kus dál za jeden větší šutr. Počkal až k němu dojdeš a sundáš si bundu z jednoho rukávu. Pak vyhrnul rukáv tvýho trička a odmotal obvaz. Hank vypadal chvilku jako šokovaně, pak ale zakroutil hlavou a vycenil zuby trochu jako v úsměvu. Tohle vypadá dobře.. hodně dobře, říkal si spíš jako pro sebe a polo hlasem. Pak se ti ale podíval do očí a dodal, Ale ne tak dobře, aby jsi už trénovala. Při tvý rychlosti hojení bych řekl, že ještě jeden den odpočinku to bude rozhodně jako chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank z toho byl paf i tak, i když jsem mu vysvětlila, že se hojím rychleji než ostatní. Nějak to nedokázal pochopit a tak jsme šli kousek stranou, aby se mohl vlastně tak nějak přesvědčit sám na svoje vlastní oči. Přišlo mi to trochu trapné, ale což. Viditelně to ale pomohlo jeho úsudku, i když si pořád tak nějak stál za svým, že bych vlastně měla ještě tak nějak odpočívat. Trochu si proto povzdechnu. "Hanku, já jsem z toho byla předtím taky trochu vyjukaná..." řeknu mu. "Byly to totiž řádově hodiny, sediíme prostě navečer u televize, díváme se na filmy a během toho mě oboje začalo místy bolet... když se pak Pete podíval, já nic necítila a rány vypadali jako po několika desítkách dnech..." pokračuju dál. Pak se trochu zarazím, protože si na něco vzpomenu. "Profesor říkal, že jste mi museli dát transfúzy a jedinej, kdo byl schodnej byl Logan... já... myslím si, že díky tomu se to zahojilo tak rychle... že, ta krev nějak podpořila to, co jsem si už sebou nesla.." řeknu mu ale tak nějak se snažím o to, aby to moc ostatní neslyšeli. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank přikyvoval, když jsi mu říkala o svým zranění. Prostě, jako by si v duchu dělal poznámky. To není zrovna běžná situace, ale nic špatného se s tvýma zraněníma nestalo, takže to bude asi tvojí zvláštností, řekl Hank trochu zamyšleně a pustil tvoji ruku, aby jsi se mohla zase zpatky oblíct. Pak jsi ale k Hankovi přišla s tou teorií, že Loganova krev podpořila to, co jsi si sebou už přinesla. Hank se zas zamyslel a poškrábal se na bradě. Vypadal dost zajímavě, když takhle přemýšlel. Dá se říct, že s jeho vzhledem by nikdo nečekal, že se pod tím vším schovává jeden z nejchytřejších lidí vůbec. To jsi vymyslela sama?, zeptal se Hank a zamyšleně pokejval. Jedno je jistý, jseš chytřejší než Logan, dodal a zachechtal se. Pak ale zas zvážněl a založil si ruce za zády. Je to dost pravděpodobné. Sdílíte spolu víc než je na první pohled patrný. A jeho transfuze možná aktivovala něco, co v tobě dřímalo, řekl Hank a připomínal ti nějakýho učitele na přednášce. Jestli se chceš zeptat, jestli se časem budeš hojit jako on, tak to ti nepovím. Mutace jsou dost nepředvídatelný. Je to možné. Ale je taky možné, že časem se vrátíš k normálu. Nevím. Ale určitě jsi mnohem odolnější než normální lidi. To je jistý, dodal Hank potom a kejval hlavou jako by to všecko zvažoval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyjevila jsem Hankovi tak nějak svoje myšlenky. Tedy, byla to spíše jen taková teorie, která mě napadla a která by tomu zřejmě nejlépe odpovídala. Ovšem on nevypadal, že by si z toho třeba začal dělat legraci, že si tu vymýšlím nějaké pohádky a tak podobně. Spíše to bral naopak, jako jistý fakt. Trochu mě to překvapilo, protože od tohohle chlupatce bych zrovna něco takového nečekala, ale jeden prostě nikdy neví. "Ne, to jsem vědět nechtěla, i když je to zajímavá myšlenka..." odvětím mu, když řekne, jestli si myslím, že se za čas budu hojit stejně rychle jako on. Popravdě tomu jsem sama poněkud nevěřila a co jsem měla zatím dosud možnost vidět u Logana, nebylo to ani nic hezkého nebo příjemného. Když pak poznamená, že jsem odolnější než normální lidi, trochu se ušklíbnu. "Tak vidíš, takže není žádný důvod proč bych tu nemohla být, navíc... nepřišla jsem se zůčastnit,rozhodně né aktivně, spíše tu jsem jen jako morální podpora." řeknu Hankovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když se jako tak nějak ušklíbneš a řekneš Hankovi, že když jseš teda odolnější než ostatní, tak nevidíš důvod proč tu nezůstat, tak se nadechoval jako k nějaký odpovědi. A nebejt toho, že jsi pokračovala a řekla, že tu navíc ani nejseš k vůli cvičení, ale jenom jako morální podpora pro Peeta, tak by ti asi jako i něco řekl. Místo toho jenom zaklap čelisti a přikejv. Dobře, tak si sedni někde na kraj, tady všude budem cvičit, řekl ti na konec Beast a odešel k ostatním, na který začal pořvávat nějaký rozkazy. Peete, než odešel za ním, tak ti dal ještě jednu malou pusu a pak už odklusal za Beastem. Ty jsi se přesunula na kraj louky, kde jsi si mohla sednout na nějakej z těch šutrů, nebo na suchý místo pod jedním stromem na mech. Ostatní se během chvilky dali do práce. Hank vedl jejich výcvik a rozdělil je na dvě skupiny. Jedni stáli proti těm druhým. Jednalo se vlastně o cvičení kooperace, kdy jeden připravil půdu pro druhého, který získal lepší předpoklady pro útok. Nebo šlo přímo o koordinovanej útok ze dvou stran a různé další taktické vychytávky. Byl tam sice Peete, ale i tak tě to jako po hodince přestalo bavit sledovat. Ale zhruba jako někdy v tu dobu si k tobě z nenadání přisedl Logan. Tady jseš, řekl a pousmál se. Už jsem se bál, že jsi se k nim přidala, řekl a objal tě okolo ramen. Trochu prostě, jako by tě částečně zahříval a částečně, aby byl k tobě blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank chtěl viditelně protestovat. Protestovat i když jsem mu řekla, že sama vipm, jak se cítím nejlíp ale když jsem mu řekla, že tu jsem jenom tak říkajíc na koukanou, trochu jsem ho tím zarazila. "Fajn." přikývnu. Potom jsem se tedy odebrala někam stranou, když mě tak okázale napůlvyhodil. Usadila jsem pod jeden ze stromů a opřela se o jeho kmen. Trochu jsem čekala, že to bude něco zaživnějšího, ale asi jsem to trochu přecenila. Chtěla jsem to pak pomalu vzdát a nachystat se za Storm, když se ozval onen hlas. "Tati..." pousměju se na něj. "S nima bych se spíše raději porvala než trénovala, ideálně je ještě přitom vykopala z pozemků." odvětím mu, když řekne, že trochu čekal, že tu budu cvičit s nima. Když mi přtiom položil ruku kolem ramen, trochu více jsem se k němu přisunula a trochu i natiskla. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Loganovi řekla "tati", tak se trochu pousmál. Sice na to vůbec nebyl zvyklej, ale dělalo mu to dobře. Tak nějak jako víc, že tu někoho konečně má. Posadil se k tobě a poznamenal, že si myslel a bál se, že tu s něma už jako cvičíš a trénuješ. Ty jsi mu ale po svým odpověděla, že by ses radši s něma rvala než s něma cvičila. Logan se uchecht, ale pak zas zvážněl a vzal tě kolem ramen. Trochu si tě přitáh a ty jsi se k němu přitiskla. Mluvíš jako tvrďák a já vím, že jseš tvrďák, zlato. Ale radši taková nebuď, řekl Logan tiše a nepatrně jako zakroutil hlavou. Já to používám, abych lidi od sebe odehnal. Teda jako Storm to říká, řekl Logan a podíval se na tebe. Ty od sebe ale lidi neodháněj. Na to jseš ještě moc mladá. Tady všude máš lidi stejnýho nebo podobnýho věku. Bav se s nima, dělej si přátele, řekl Logan ale jistej si sebou teda nebyl. Jako by sám nevěřil, že zrovna on něco takovího říká. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když si ke mě Logan přisedl vzal mě kolem ramen, přitiskla jsem se k němu více. Trochu se mu evidentně nelíbilo to, že po něm chytám trochu móresi. Bohužel to ale bylo něco, co jsem znala z ulice, na čem jsem žila a co mě drželo naživu. Trochu jsem si povzdechla. I přesto ale bylo poněkud milé, když o vás má někdo starosti. "Já vím, tati. Ale nemyslím si, že by to u mě fungovalo jako u tebe." řeknu mu. "Spíše bych řekla, že díky tomu mám přátele jakým mám, včetně Peta." dodám a trochu mu stisknu ruku a pousměju se přitom. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se pousměje ale pak si trochu jako povzdychne. Nejsem si jistej, zlato. Tidle lidi jsou prostě až strašidelně milí a nenechaj se odradit tvrdou slupkou. Ale nejsou takoví všichni. A Peetovi se prostě líbíš, to je jasný. Navíc na něho taková nejseš, takže se nespleť. Byl bych jako fakt nerad, kdyby jsi se spálila protože se začínáš chovat jako já, řekl ti Logan ale nemyslel to jako rejpání. Prostě mu jenom tak nějak záleželo aby jsi se měla dobře. Pak byla chvilka klidu, kdy Logan sledoval jak tam trénujou. Nah, měla jsi pravdu. Hank je šetří a dělaj kraviny, zasmál se Logan krátce a pak se zas zaměřil na tebe. Víš, chtěl jsem s tím ještě počkat, ale byla za mnou Storm, řekl Logan a na chvilku se jako odmlčel. Asi skládal ty nejvhodnější slova. Byla za mnou s tím, že jsi dostala sice nějaký vzdělání, ale nic oficiálního to nebylo. A jestli nechceš začít chodit na nějaký hodiny, aby jsi se srovnala s ostatníma a pak třeba začla studovat něco lepšího. Sakra, já nevím. Nějaký ty vyšší principy fyziky, etiky, filosofie, matiky nebo něco jinýho. Sám se v tom moc nevyznám, řekl Logan a byl tak trochu mimo z toho, co ti tu nabízel. Já do školy nechodil. Když jsem byl malej, tak žádný ani nebyly. To mě prostě učil otec, dodal a uchecht se. Nebylo to ale zrovna šťastný nebo pobavený uchechtnutí. Spíš tak nějak ironický nebo možná trpký. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu ušklíbnu, ale nijak zle. "Ono to není úplně tak, že se chovám jako ty... je to spíše tak, že jsem byla nucená se tak na ulici chovat, abych se nějak protloukla." řeknu mu. On by to měl pochopit asi nejlíp ze všech, i když možná, že krapet jeho móresů v tom taky bylo. Ale kdo by se hádal. Logan se pak zaměří na skupinku v dohledu. Jenže to vypadalo jako spíše takový krycí manévr, protože pak začal s tím, že za ním byla Storm, ohledně toho, jestli nechci studovat prakticky vysokou. Znatelně se tomu uchechtnu. "Klidně se na nějaký hodiny přidám, ale nejsem zrovna myslí typ." řeknu mu. "Neumím si sama sebe představit, že bych byla někde v nějaký laboratoři nebo něčem podobném, tedy né jako testovací králík, prozemněnu tedy...." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Já vím, zlato. Vím jak to na ulici chodí a chápu tě. Ale teď už se tak chovat nemusíš. Už na ulici neskončíš, řekl Logan a dal ti pusu do vlasů. Byla jsi jeho dcerka a bylo na něm jasně vidět, že se o tebe strachoval, měl tě rád a chtěl se o tebe postarat. Pak přišlo na řeč téma vzdělání. Logan asi moc netušil, jakýho jako vzdělání se ti tak nějak dostalo, proto to bral docela dost obecně. Ty jsi mu řekla, že nejsi zrovna typ moc na přemejšlení, ale že se jako klidně na nějakí ty hodiny přidáš, ikdyž si tak nějak zrovna moc neumíš představit, že bys trávila čas v nějaký laboratoři. Ale to, co jsi dodala o tom, že teda jako už ne jako testovací králík, to Logana zasáhlo. Jednou rukou si tě přitiskl k sobě a druhou tě vzal za ruku. Je hodně věcí, který bys mohla studovat a mohla bys časem učit jiný, jako jsi ty nebo já, řekl z volna a pousmál se na tebe. Pak ale zvažněl a dodal, A už nikdy nikdo na tobě nebude dělat žádný testy. Dokud k tomu budu mít co říct, a dokud budu dejchat, tak ti nikdo nezkřiví ani vlásek na tvý krásný hlavince. O to se jako postarám! |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Já vím, že nejsem už na ulici, ale je těžké se během několika dní rozbourat něco, co si jako jediné doposud znal." řeknu mu. "Ale snažím se a dělám rozhodně pokroky." dodám ještě k tomu. Jako měl pravdu, nebyla jsem už na ulici a taky to nebyl první kdo mi říkal, že už nejsem na ulici. Prostě to není tak jednoduché, jenom tak jako přepnout v hlavě nějaký off/on switch. "Hele sama netuším co se svým životem...a asi by bylo lepší kdybychom to spíše řešili potom, co nějak vyřešíme tu ... válku." řeknu mu. Nevím jestli je dobré teď řešit tyhle věci když máme tady naspadnutí konflikty s Magnetem i tím Truskem či co. Když se ale pak dostal k té části, kdy rozhodně nedovolí, aby ze mě někdo znovu dělala pokusnýho králíka. Usmála jsem a vřele jej pevně objala. "Já vím tati. A mám tě proto ráda, vlastně nejenom proto." řeknu mu přitom. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To děláš, řekl Logan, když jsi mu řekla že víš, že už nejseš na ulici a že je těžký změnit všecko co jsi do posud znala, ale že se snažíš a děláš pokroky. A já jsem pyšnej. Fakt hodně, zlato, dodal Logan a pousmál se. Pak ale přišlo na pořadí téma tvýho vzdělání. Řekla jsi mu, že zatím nevíš co se svým životem, ale že by to asi bylo nejlepší řešit až po týhle "válce". Žádný takový, mladá dámo, řekl Logan a ušklíb se. Bylo jasný, že to bere hodně s humorem. To k čemu se chystá může trvat dlouho. Ale hlavně my nedovolíme, aby došlo k tý válce. A mám k tomu hodně dobrej důvod, dodal Logan a bylo jasný, že tím důvodem jsi byla ty. Měl o tebe starost a chtěl, aby jsi prožila dlouhej a šťastnej život. Na konec to došlo až k chvíli, kdy ti Logan slíbil, že už nikdy nedovolí, aby si tě vzali cizí lidi a dělali na tobě pokusy. Na to jsi mu ale odvětila, že to víš a právě proto ho máš ráda. A vlastně jako ne jenom k vůli tomu. Při tom jsi ho objala a řekla mu, že ho máš ráda. Navíc jsi mu zase řekla "tati" a to mu dělalo dobře. Proto tě s láskou objal a políbil tě do vlasů. Já tebe taky, dcerko moje, zašeptal a objetí povolil až po několika vteřinách. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Fajn, nechme zatím tohle téma u ledu." Odvětím Loganovi ohledně toho, že mě vlastně tak nějak překecával pro to, abych se vlastně v podstatě vrátila do školy. Zatím jsem si ale sama sebe nedokázala někde podobně představit. "Je to to kvůli čemu si za mnou přišel, či je tu něco dalšího?" zeptám se ho. "Nebo je to jenom prostě jen tak?" dodám ještě s poněkud úsměvem. Měla jsem Logana ráda už předtím, než jsem zjistila, že je můj táta a teď jsem ho měla ráda možná ještě víc, ale svým určitým způsobem. Svým způsobem tak nějak patřil ke mě a já k němu, vlastně navždy. A to mě tak nějak hřálo uvnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dobře, řekl Logan když jsi tak nějak navrhla, že máte todle téma nechat zatím u ledu. Ani jako jemu se todlencto téma zrovna moc nezamlouvalo. Řešil to asi jenom proto, že na něho tlačila Storm, ale dost možná taky proto, že mu na tobě fakt záleželo. Přišel jsem za tebou hlavně proto, abych byl s tebou, odpověděl ti, když jsi se zeptala. Pousmál se a pohladil tě po rameni, na kterým byla pořád jeho ruka. Kdybych to věděl už tehdy, tak by mě od tebe nikdo nikdy neodloučil, to se vsaď zlatíčko, řekl a políbil tě na tvář. Víš, chtěl bych ti dát všecko co bys jenom chtěla, ale moc toho nemám. Nikdy jsem moc neshromažďoval majetek, stačilo mi málo, řekl tak nějak spíš omluvně a strčil si ruku pod košili. Něco tiše zacinkalo a on s trhnutím vytáhl ruku ze svýho "výstřihu". Z ruky mu visel armádní řetízek a mezi prstama se mu spustily armádní známky s označením a jménem "Wolverine". Logan ti ty známky podal a počkal než nastavíš ruku. Pak ti je tak nějak vloží do ruky a smutně se pousměje. Nemám nic, co by bylo pro mě osobnější, řekl a na moment se odmlčel, než pak jako dodal, Ale chtěl bych ti to dát. Aby jsi věděla, co pro mě znamenáš, holčičko moje. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan nechal předešlé téma prozatím být. Za což jsem mu byla docela vděčná. Nechtěla jsem to zatím rozebírat. Nicméně, když jsem se ho zeptala, zda - li sem přišel jenom tak nebo je za tím něco dalšího, samozřejmě, že to částečně bylo prostě jenom tak. Tedy zejména hlavně kvůli mě. Což vykouzlilo úsměv v mé tváři. "To nic. Taky jsem na to nikdy příliš nebyla." odvětím mu. Evidentně se geny prostě nezapřeli. Nicméně, Logan pokračuje dál a začne pod tričkem/tílkem něco hledat. Ozve se cinkání a on vytáhne psí známky, které jsem u něj už párkrát viděla, tedy spíše hlavě skrz tričko/tílko. Chtěla jsem si je prohlédnout a tak jsem k nim natáhla ruku a on mi je do ní prostě spustil. "Tati, já...." viditelně se mi nedostávalo slov, když mi řekl, že jsou vlastně odteď moje. Trochu se mi přitom zaleskli oči, když jsem se na něj podívala. "...děkuju." řeknu mu nakonec, lehce dojatě a potom konce namířím k němu. "Pomůžeš mi s ním?" poprosím ho nakonec, zda-li by mi je nepřipnul na krk. Zvládla bych to sama, ale tohle mi připadalo mnohem lepší. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink I přes tu tvrdou a drsnou šlupku, kterou Logan má, jsi viděla, že byl dojatej. Zvlášť když jsi mu řekla zase "tati", ztratila slova a zaleskly se ti oči. Fakt by ti jako nejradějc dal všecko co by jsi jako chtěla. Místo toho ti dal to, co prostě měl a co u sebe pořád nosil. Nemáš zač, zlato, odpověděl ti na tvý poděkování a taky se na tebe usmál. Když jsi ho pak poprosila, jestli ti s tím pomůže a podala mu konce toho "řetízku". Logan se pousmál a přikejv. Pak vzal oba konce a počkal než si odhrneš vlasy. Pak ti ty známky nasadil a vzadu na krku zapnul. A je to, řekl Logan a pousmál se. Nemusíš je ale nosit jestli necheš, dodal pak a pohladil tě po tváři. Ne jako Peete. Tohle bylo otcovský gesto, kterýho těšilo jak úžasnou má dceru. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Evidentně jsem ho trochu překvapila svou reakcí. Tedy on mě hlavně překvapil tím, co mi dal. Bylo to trochu podobné tomu, jako když se nechávají první vlásky novorozenců ale tohle bylo mnohem lepší. Logan mi ochotně pomohl známky nandat. Sice, jak jsem řekla předtím, dokázala bych to sama, i bez něj, ale tohle prostě mělo svoje kouzlo a myslím, že ho to i více potěšilo. Ovšem ohledně jeho poznámky o tom, že je nemusím nosit pokud nechci, zavrtím hlavou. "Budu je nosit pořád." trochu zaprotestuji. "Chci...aby věděli, že jsem tvoje." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi tátovi řekla, že je budeš nosit pořád, tak se jako upřímně usmál. Udělala jsi mu tím radost a šlo to jako vidět na první pohled. Bylo to zvláštní ho vidět se takdle pořád usmívat. Do tý doby, než zjistil, že jsi jeho dcera se neusmíval vůbec. Občas se pousmál, když mluvil s tebou, ale jinak nikdy. Proto to byl docela nezvyk, ale ne nepříjemná změna. Pak jsi ale dodala, že chceš, aby se vědělo, že jsi jeho. To mu vehnalo skoro slzy do očí. Určitě se zaleskly, než tě vzal do svýho objetí. Pevnýho, ale rozhodně ne nepříjemnýho. Po všech těch letech.. konečně se cítím šťastnej a že mám pro co žít, zašeptal a trochu si povzdech. Ty, Clarie.. ty jseš to nejlepší, co mě potkalo. Moje dcera.., dodal stále šeptem a povolil objetí. Z rukou tě ale nepustil, jenom se ti podíval do očí, než pak jako dodal, Moje krásná dcerka. Logan byl naměko a vypadalo to, že už tě nikdy nepustí. Dal ti pusu na čelo a ještě jednou si tě na chvilku přitáhl na hruď do obětí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan tak trochu vypadal, že se možná kždou chvíly rozteče. Tedy v tom dobrém slova smyslu, né v tom špatném. Takového jsem ho poněkud nezažila. Tedy, bývalo to také, že na mě byl vždycky takoví milejší než na ostatní nebo okolí, ale tohle bylo tak trocho něco jiného, ale rozhodně né špatné. Jeho obětí jsem mu opětovala a poté i když mě pustil, né zrovna úplně, jeho pohled jsem mu opětovala jenom napůl, protože jsem byla tak trochu na rozpacích. "Jsi taky fajn, tati.... když nemluvíš sprostě." řeknu mu nakonec s úculem. Tak trochu jsem nevěděla pořádně co jiného říci. Prostě jsem to tak cítila. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Díky zlato.. tohle byla moje nejlepší vlastnost, odpověděl ti tak nějak jako s uculením Logan, když jsi mu řekla, že je taky fajn, když teda zrovna nemluví sprostě. Bylo to myšleno jako vlastně napůl jako vtip. Než tě pustil úplně, tak ti dal ještě jednu pusu na tvář a pousmál se. Bylo ti pak docela jako jasný, že tě Logan jako otec opravdu miluje a byl by ochotnej pro tebe umřít tím nejbolestivějším způsobem. Táta tu s tebou ještě chvilku seděl, užíval si tvý blízký společnosti a pozoroval trénink. Ale po tý chvilce si otráveně odfrk a zvedl se. To je na hov.. to je na prd trénik, řekl a zarazil se, když před tebou málem řekl sprosťárnu. Pousmál se a pak zakroutil hlavou. Jdu na oběd. Přidáš se ke mě? Plecháčův trénink bude ještě nějakou dobu trvat, nabídl ti Logan a tak nějak si počkal jestli to přijmeš. Pokud jsi to přijala, tak jste si zašli na oběd. Seděli jste ještě se Storm u stolu a příjemně si pokecali. Dokonce ani nepřišlo na téma tvýho vzdělání. Nikdo tě s ničím jako vůbec neprudil. Jestli jsi ale pozvání nepřijala, tak jsi mohla dělat cokoliv a jít na oběd až okolo šestý, spolu s Peetem. To už byli ostatní i na večeři a Logan k vám došel a naklonil se nad stůl, aby ho nikdo jinej neslyšel. Dneska okolo osmý u profesora. Nikomu nic neříkejte, ani o tom nemluvte, jasný?, řekl Logan tiše a na odpověď si nepočkal. Prostě jako jenom odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Seděli jsme s Loganem a měli prostě chvilku sami pro sebe. Bylo to o tolika jiné než třeba s Petem nebo ostatníma ale bylo to zároveň vlastně stejně příjemné. Seděli jsme tam, dokud Logan tak nějak nepřišel s tím, že bychom se mohli jít najíst, protože mu tenhle ´trénink´připadal trochu nudnej. Uculila jsem se. "Nemám nic prosti." odvětím mu. A tak jsme šli společně na jídlo. V jídelně se k nám potom připojila Storm, která se ale nezmínila ani písmenkem o tom, s čím vlastně Logan došel ke mě předtím. A byla jsem za to ráda. Povídali jsme si a když jsme dojedli, chvíly jsem byla ještě s Loganem a poté se vrátila za Petem, kde jsem tak nějak počkala, jako morální podpora, dokud neskončily a šla na jídlo i s ním. Tedy spíše už jen na něco malého, lehkého. Jenže pak přišel Logan. Nejdříve jsem myslela, že jde vynadat Petovi, ale on se místo toho naklonil k nám a tajemnej jako hrad v Karpatech nám řekl, že máme pak zajít k profesorovi, v osm a nikom to neříkat. Jenom jsem decentně přikývla. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po jídle s tátou a se Storm jsi se vrátila k místu tréningu. Peete a ostatní tam pořád trénovali, ale teď už je Hank proháněl trochu jinak. Už se tam trochu i otloukali a obřík tam docela jako válel. Až na jednoho střízlíka, kterej s Peetem dokázal vymýst podlahu. Okolo pátý odpoledne se nad nima Hank slitoval a pustil je. Ti z bratrstva to vzali tak, že se bez okolků jako rozešli rychlým tempem zpátky ke škole. Ti od vás šli s Hankem taky, ale trochu volnějším krokem a Peete si to jako nejdřív zamířil k tobě a pak jste šli procházkovým tempem zpátky. Peete byl rád, že zas může pobejt s tebou o samotě a tak jste si trochu zase pokecaly. Po doražení do školy se šel Peete osprchovat a pak jste se sešli na večeři. Ruskej obr si toho naložil tolik, že to bylo moc i oproti jeho normálu. Ten tréning ho vyhladověl a tak teď bagroval. Bylo toho tolik, že by ti to s trochou odříkání vydrželo na týden. Pak po jídle se u vás objevil Logan, kterej vám řekl, že máte bejt v danou hodinu u profesora a nikomu o tom neříkat. Když pak odešel, tak se Peete zamračil a zamyslel. Vypadal u toho trochu komicky. Co myslíš, že to mělo znamenat?, zeptal se tě tlumeným hlasem, ale jako o to víc drsným přízvukem. Myslíš, že už dneska někam půjdem?, dodal a počkal na tvůj názor. Pak bylo chvilku jako asi tak nějak ticho, než se Peete zeptal, Co budeme dělat do tý doby? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pokrčím rameny. "Já toho nevím o nic víc než ty." odvětím Petovi, ohledně Loganovi poznámky o tom, že se máme prakticky za necelý dvě hodiny dostavit za profesorem. Ovšem pak mě tak trochu napadla myšlenka o tom, co jsem si vyslechla předtím, tedy o tom, že chtějí někoho poslat zpátky pro nějaké ostatní mutanty, i když kdo ví. Trochu si povzdechnu a z mých myšlenek mě tak nějak vytrhne pak až Pete. "Hm?" chvilku mi trvalo, než mi došel význam jeho slov. "Můžeme být prostě spolu. Tedy, pokud ti moje osoba nějak vadí, pochopím to..." řeknu potom Petovi formou malého zavtipkování a s úsměvem. Sice jsem netušila jak to pojme, ale je pravda, že dneska jsme na sebe příliš času a hlavně možností neměli. Sice jsem byla s Loganem, ale tohle bylo trochu něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Uhn-ne. Budu víc než rád, zakoktal se Peete, kterýho tvoje slova zastihly trochu nepřipravenýho. Fakt.. moc rád, vylepšil to Peete a usmál se. Krom toho se k tobě taky naklonil a dal ti pusu. Čas plyne když se jeden jako dobře baví. A tobě fakt uplynul, protože jste se s Peetem dobře bavili. Mluvili jste a smáli se a málem jste zapoměli na deadline. Peete se ale pak zarazil a ukázal ti na hodiny. Radši pujdem, abysme nedorazily pozdě, řekl Peete a posbírali jste se k odchodu. Tiše jste prošli chodbama, na kterejch skoro nikdo nebyl a opatrně jste zaklepali na dveře pracovny. Vlastně okamžitě se otevřely dveře a Loganova ruka vám pokynula, abyste vešli. Vykouk na chodbu a pak za váma zavřel. Posaďte se, řekl profesor vážně a počkal až se posadíte. Kromě vaší dvojky tam seděla taky Storm a Hank. Kitty, Rogue a Bobby tu nebyli, stejně jako ostatní s tebou trénující. Počkalo se, než se posadíte a Logan si pro změnu sedl taky. Netvářil se ale vůbec jako potěšenej. Logan mi říkal, že Clare už něco málo ví, ale shrnu to pro Peeta, řekl profesor a nadechl se. Jak všichni víte, na naší poslední misi se toho hodně pokazilo. Doktora Truska jsme nezískali, ani jsme neměli moc štěstí si s ním promluvit, ale získali jsme jisté informace. Druhá skupinka, Magnetových špehů, během toho všeho odhalila lokaci další základny, kde Trusk Industries provádí výzkum a experimenty na mutantech. Díky toho vyvíjejí pořád víc efektivní zbraně, které jsou zaměřený na zabíjení takovejch jako jsme my, vysvětlil profesor klidně, ale vážně. Storm se trochu jako ošila a Logan zamručel. Pak bylo ticho, který prolomil až jako Logan, kterej to už nevydržel. Chcem udělat výpad, prosekat se dovnitř.., začal Logan, kterýho ale přerušila Storm, Logane! Profesor zakroutil hlavou a podíval se na Logana, kterej stáhl ruce, jako by v tom vůbec nejel a nic neřek. Jak Logan řekl, chceme uspořádat záchranou misi, která bude mít za úkol osvobodit všechny mutanty, které doktor Trusk vězní, řekl profesor, ale při tom se tajemně díval na tebe, jako by tě hodnotil. Možná to mělo co dočinění s tvojí minulostí. I ty jsi byla v podobným zařízení, kde na tobě dělaly pokusy. Logan se na něho mračil a přesně věděl o co mu jde. Zatím tě o nic nikdo nepožádal, ale viselo to ve vzduchu jako nevyřčená otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Moje poznámka Peta sice zaskočila ale jenom na chvíly. Nakonec se trochu pousměju a vychutnala jsem si jeho pusu, kterou mi věnoval a kterou jsem mu i vřele vrátila. Byly jsme pak spolu, u televize, kterou jsme tak nějak zabrali. Než jsme tedy šli za profesorem. Otevřel Logan, který byl pořád tajemný jako hrad v Karpatech. Po vyzvání jsme se tedy usadily. Tak trochu jsem očekávala s čím přijdou. A nakonec se ukázalo, že tak nějak jenom potvrdí mou předešlou myšlenku, tedy o záchraně těch údajně zajatých mutantů. Ovšem mělo to makej háček, háček, který opět začínal a končil u mě. Trochu si povzdechnu. "Řekněte rovnou, že vás tam mám dostat..." odvětím na nevyřčenou otázku. "Kdy, kde a kam?" přihlásím nakonec s tím, že to beru jako hotovou věc. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se tak trochu jako roz ohnila, že maj rovnou říct, že je tam máš dostat ty se profesor zamračil. Tady nejde jen o to, řekl Logan a objevil se útrpnej výraz. Tak nějak se naklonil k tobě a vzal tě za ruku. Jdeme do to zařízení, kde dělaj pokusy na takovejch jako jsme my, řekl Logan a pak dodal, Bude to tam jak ve vězení. A víš co se dělo, když jsme našli to vězeňský podlaží pod Magnetovou základnout? Jasně že Logan narážel na to, jak jsi dostala skoro jako panickej záchvat a on tě musel uklidňovat. Začlo ti docházet, že tě chce před něčím takovým ochránit a nevystavovat tě takovýmu tlaku. Máme i jinou alternativu. U tohodle zařízení můžeme přistát a odvýst zajatý do letounu, takže jestli se ti na takovou misi nechce, tak to chápem, dodala místo Logana Storm. Moc dobře víme, čím si procházíš, dítě. A nechceme tě vystavovat takovému tlaku a stavět každou misi na tvé jedinečnosti, dodal profesor vlídně a trochu se jako i pousmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chtěla jsem trochu začít protestovat. Ale místo toho jsem jenom naprázdno pootevřela a potom zase pomalu zavřela pusu, protože Logan měl tak nějak pravdu. Tam v tom skladišti jsem úplně vyhořela, zhroutila se a nebyla schopná nějak dál pokračovat. Jenže to nebyla úplně tak moje vina! Netušila jsem, že tam vůbec něco takového bude... Trochu provinile jsem proto sklopila pohled. Pak přišli s tím, že mají i jinou alternativu plánu která mě ale nevyžaduje. "Já to zvládnu." řeknu s tím, že trochu zvednu pohled. "Přidala jsem se k vám, s tím, že chci svoje schopnosti směrovat správným směrem, pomoci někomu... dodám nakonec celkem rozhodnutě. I kdyby to znamenalo čelit vlastním démonům. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi sklopila pohled a došlo ti, na co Logan naráží a čeho se obávaj. Vlastně jako, že se obávaj o tebe a ne toho, že by jsi jako sklamala, tak ti Logan stiskl ruku za kterou tě vzal. Z druhý strany se tě dotkl Peete na rameni, takže jsi cítila podporu ze všech stran. Pak ale když jsi jako řekla, že to zvládneš a zvedla k ostatním oči, tak jsi viděla, jak hrdej na tebe Logan byl. Dokonce i Storm a profesor se na tebe pousmáli. A Peete se na tebe usmíval jak na svatej obrázek. To je moje děvče!, řekl hrdě, když jsi jim předvedla svůj monolog o tvým účelu, proč jsi se vlastně jako přidala do týmu. Dobře, ale nesmíme celej plán stavět na Clare. Je tam hodně proměných. Vždycky je tu možnost, že se něco stane a ona nebude moct otevřít portál. Proto bysme měli províst oba plány zároveň. Blackbirda mít v záloze jako alternativní odvoz, řekla na konec Storm a profesor přikyvoval. Logan tě pustil a pak se obrátil na profesora, kterej znova přikejv a pak spustil. Dostali jsme informace že ve skalistých horách je zařízení vlastněné doktorem Truskem a přesně tam se musíme dostat. Tentokrát nemáme záběry z útrob, jen to, co nám dovolili nasnímat satelitem, řekl Profesor, kterej ale vypadal, že má plán. Všechno chcem podniknout zítra po setmění, ale jestli se na to ještě necejtíš, Clarie, tak počkáme, řekl pak Logan, kterej se na moment zas začal tvářit starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zdálo se, že moje slova trochu padla na úrodnou půdu. A to nejenom u Peta nebo Logana, který asi za chvilku možná praskne pýchou. Nicméně bylo to vidět i na ostatních trochu vidět, že jsem je poněkud překvapila, tedy mile, snad. "Fajn, na jednu stranu to bude lepší." souhlasím s plánem ohledně Blackbirda, tedy vlastně jetu. Alespoň bude nějaká pojistka, kdyby se cokoliv pokazilo a já musela sáhnout po druhém řešení situace... možná bych si ještě o tom měla promluvit s Petem. "Myslím, že s tím problém nebude... Nedostanu nás asi přímo dovnitř, ale tam rozhodně." řeknu jim. Sice to na jednu stranu byla nevýhoda, ale pořád by byla šance, že se budeme moci dostat třeba ventilací, nebo něčím podobným. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Všem se ulevilo, když jsi zareagovala tak jak jsi zareagovala a že jsi taky jako souhlasila. Profesor přikejvl a Peete tě pohladil po rameni. Dobře v tom případě vyrazíme zítra po osmé hodině večerní. Zatím co Hank si vezme Blackbird a vyrazí už v sedm, abyste tam byli více či méně ve stejný čas, řekl profesor než pak dodal, Zítra ráno vám přineseme nějaké specifikace a záběry toho místa. Teď vám doporučím si odpočinout. S tímhle vás tak nějak profesor rozpustil a popřál vám dobrou noc. Logan si tě odchytil a políbil tě na tvář. Dobrou noc, zlato. Já teď musím pryč, ale zítra večer před akcí se uvidíme, tak se neboj, řekl ti Logan a odešel z místnosti. Peete šel s tebou ven z místnosti a na chodbě se tě zeptal, Půjdeme už spát, nebo se ještě půjdeme podívat na nějakej film na odreagování? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přikývla jsem. Ohledně tohohle jsem neměla příliš žádné námitky, ostatně, ale jsem vlastně žádné mít nemohla, protože žádné prostě nebyly. A byla sjem tak nějak ráda za podporu obouch. Jak Logana tak i Peta. Proto jsem jim tak nějak věnovala lehké pousmátí. "Počítám, že to mám asi i držet v tajnosti..." utrousím nakonec jenom tak mimoděky. Bylo to tak nějak asi jasné, když s tím nadělali tolika tajnosti, že se to zřejmě pokouší ukrýt před Magnetem, který měl evidentně asi trochu jiné plány... Potom co jsme byly tak nějak rozpuštěni, se při odchodu ještě Logan rozloučil. Sice jsem netušila proč, nebo kvůli čemu odchází, ale když slíbil, že se vrátí, věřila jsem mu. "Dobře, vrať se v pořádku, ju?" odvětím mu při rozloučení a obejmu jej ještě. Pak už jsem zůstala prakticky jenom s Petem, se kterým jsem došli z profesorovi místnosti na chodbu, kde jsme fakt zůstali tak nějak sami. "Hm... s tebou u nějakého filmu a na gauči... zní to až moc dobře než abych řekla ne." odvětím Petovi s poněkud úsměvem, když navrhne, že buďto půjdeme tedy spát nebo se ještě můžeme společně koukat na nějaký ten film. A to jsem poněkud nemohla neodmítnout. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Jo, drž to v tajnosti zlato. Nikdo se to nesmí dozvědět, hlavně ne Magneto nebo ti jeho přisluhovači, odpověděl ti Logan, než se s tebou rozloučil jako otec. Nezklamu tě. Nikdo mě už od mýho děvčátka neudrží, pousmál se, možná jako dokonce uculil se, Logan a objetí ti oplatil. Pak ale už odešel v doprovodu Storm a nechal tě s Peetem jít o samotě. Na chodbě se tě Peete zeptal, jestli jsi už unavená, nebo jestli třeba ještě nemáš chuť na nějakej filmík ve společence. Tvoje odpověď ho jako dost potěšila a on se jenom usmíval. Než jste však vyrazili tak ti tak nějak jako dal ještě pusu. Pak přehodil svoji ruku okolo tvýho pasu a šly jste. Ve společence byl jenom jeden kluk, kterej už ale na jednom z gaučů pospával, takže vás nikdo nerušil a ani po zapnutí filmu se neprobudil. Peete tam dal nějakou komedii, aby ulehčil napjatý atmosféře a z kuchyňky přinesl limonády a jeden sáček popcornu. S tím vším se k tobě posadil a strávili jste krásnej večer u filmu ve společným objetí a s občerstvením. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Při rozloučení s Loganem, jsem se na něj ještě usmála, když řekl, že už jej nikdo ode mě neudrží. Potom jsme se tak nějak s Petem přesunuli do společenky, kde byla ona televize. Bylo mi jedno co Pete vybere, já neměla totiž vůbec páru o tom, jaké filmy vlastně jsou či o čem jsou. Nicméně když bylo poblíž jídlo v podobě popcornu a potom příjemné Petovi společnosti, bylo mi to vážně tak nějak jedno. A stalo se tak nějak, že jsem pozvolna začala u Pete usínat. Potom tedy co film skončil, jsem medvídka poprosila jestli mě doprovodí do pokoje, protože jsem se cítila unaveně a nechtěla jsem usnout ve společence. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Potom co jsi u Peete v náruči skoro usnula a co skončil film jsi ho požádala, aby tě doprovodil do tvýho pokojíčku. On s pousmátím přikejv a vzal to jako tak nějak po svým. Zvedl se a tebe rychle ale přes to jako pořád něžně tě zvedl do náruče. Tak to bude lepší, řekl Peete tiše, aby tě nerušil z polo spánku, ve kterým jsi tak nějak teď byla a tak nějak se i jako pousmál. Peter tě odnesl do tvýho pokoje a opatrně tě položil na postel. Dokonce ti i sundal boty a přikryl tě dekou. Než ale odešel, tak se k tobě sklonil a políbil tě a pohladil jako tak trochu po vlasech. Pak s tichým "dobrou noc" odešel. Usnula jsi praktycky hned, ale ikdyž jsi si myslela, že budeš mít sladký sny, tak tvý podvědomí pracovalo na jiným levlu. Dneska to byla jedna noční můra za druhou, ze kterých jsi se nějak neuměla probudit. Zdálo se ti, že jseš zraněná a bloudíš tmavejma chodbama nějaký podzemní základny. Po pravý i levý straně hodně z těch chodeb byly cely, za kterejma byly lidi jako ty, na kterejch dělaly experimenty. Některý nevypadali nijak zbídačeně, ale jiný měli na sobě stopy po řezech, jiným chyběly končetiny, nebo do nich byly voperovány různý čepele nebo nějaký tyče. Dokonce jsi v jedný části týdle základny našla celou zkrvavenou celu, ve který jsi ležela ty sama. Okolo tebe byly lidi, kteří do tebe řezaly a dělali ti hrozný věci. Probudila jsi se s křikem a celá zpocená. Škubnutím jsi se posadila a hned se tvý dveře rozletěly. Čekala jsi nějaký zlý lidi, ale doufala jsi, že to bude Logan nebo Peete, kteří tě zachrání, ale byla to Storm. Vkulhala rychle dovnitř a se starostí si k tobě sedla. Clare? Co se děje? Jsi v pořádku?, začla se starostlivě a laskavě ptát a když viděla, že jseš pořád ještě celá udejchaná a zmatená, tak tě vzala do svý náruče a konejšivě tě hladila po zádech. To bude dobré, Clare. Jseš v bezpečí, řekla a tak nějak jsi se cítila trochu jako s Loganem. Teda jako ve starostlivý rodičovský péči. Chceš mi o tom povědět?, zeptala se Storm na konec. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete mě trochu překvapil tím, že mě do pokoje tak nějak odnesl. Ale nbylo to špatné překvapením, ba spíše naopak. Položila jsem si na něj hlavinku a užívala su, jak mě můj princ odnáší do pokoje. V pokoji mi pomohl z bot a ještě se před odchodem rozloučil. Sice jsem mu vše oplatila tak napůl, napůl v polospánku ale počítalo se to. Usnula jsem skoro hned ale spánek měl k odpočinku hodně daleko. Noční můry se dostavily po značné době, kdy jsem si tak nějak myslela, že už zřejmě nikdy nepřijdou. Ovšem opak byl poněkud pravdou. Některé výjevi byly přímo z mých vzpomínek, zatímco ty ostatní byly zvrhle zmutované do podobného obrazu, který čítal krev, bolest a utrpení. Které jsem ale živě cítila. Křičela jsem jak ve snu, tak i normálně a stejně tak se snažila použít svoje schopnosti, ale marně. Fungovali ale jakoby neměli žádný výsledek. Když se mi konečně podařilo se od mur odtrhnout, prudce jsem se posadila na postely, dýchajíc zrychleně,jako kdybych běžela maraton, spocená kdo ví kde a s hrůzou vepsanou ve tváři. Až hlas Storm mě pozvolna přiváděl zpět do reality.. "Minulost..." odvětím ji rozklepaně, pozvolna sklidňujíc dech ale nikoliv třes v těle. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Storm tě objala a chvilku si tě nechala ve svým měkým a hřejivým náručí. Jestli si o tom budeš chtít někdy promluvit, tak jsem tu pro tebe, řekla ti Storm laskavým a docela i starostlivým tónem. Po chvilce tě ale pustila a zandala ti neposlušnej pramen vlasů, kterej ti lezl do obličeje, za ucho. Až teď si tak nějak všimla, že máš uši zašpičatělý a zarazila se. Ale jenom na momentík a pak se usmála. Máš moc hezký uši, drahoušku, řekla Storm upřímně a skoro se až rozzářila. Chvilku bylo ticho, teda jako aspoň z její stany, než se jako by probrala a došlo jí, proč tu vlastně původně přišla. Ach, ano.. přinesla jsem ti nějaké informace o ty-víš-čem. Moc toho není, takže ti to dlouho nezabere, řekla Storm, ale pak trochu jako by zvadla zase. Je to zoufalá akce, ke který jsem musela profesora přemlouvat. Vidí nutnost ty mutanty zachránit, ale nechce ohrožovat to, co zbylo z našeho týmu. Zvlášť když tam jdeme vlastně praktycky na slepo, přiznala se Storm a tak nějak ti jako odhalila, že to všecko byl její nápad, ke kterýmu ostatní přesvědčila právě ona. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm mě lehce objala a já ji obětí, poněkud ještě roztřeseně vrátila. "Není to zrovna příspěvek do červené knihovny..." odvětím Storm, když mi navrhne, že si o tom můžu ní kdykoliv promluvit. Nicméně jí evidentně spíše pak zaujme něco jiného na mě, asice moje uši, tedy jejich zašpičatělé konce. Donutí mě to se trochu pousmát. Pak ale Storm vytáhne to s čím sem za mnou tak nějak vlastně, evidentně, přišla. Asice podklady pro náš úkol, nebo spíše akci zítra. Přikývnu a převezmu si to od ní. "Neboj se, všichni uděláme vše co bude v našich silách aby to dopadlo co nejlépe." pokusím se ji tak trochu ubezpečit i když nevím na kolik budu znít, hlavně teď poněkud ještě stále rozstřesená, přesvědčivě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Na tom nezáleží. Moje nabídka platí i tak a je časově neomezená, odpověděla ti Storm, když jsi jí jako řekla, že povídání o tom, co tě trápí rozhodně jako není žádnej příspěvek do červený knihovny. Pak se ale tak nějak vaše téma přežene přes tvý ouška, který ti Storm pochválila, až k pravýmu účelu, proč tu vlastně přišla. Dala ti složku se záběrama ze satelitu a s popisky a dalšíma informacema, co všechno se dozvěděly. Nebylo toho moc a tak taky vypadala ta složka. Byla až nepříjemně tenká. Možná jako taky proto se Storm zrovna moc dobře necítila a přiznala se, že za to ona všecky přesvědčila k tý záchraný misi, ikdyž teda vlastně moc věcí nevíte a půjdete tam na slepo. Tvý slova ji ale pak trochu uklidnily, ikdyž jsi byla pořád ještě dost roztřesená. Vysloužila jsi si tím pohlazení po tváři skoro jak od Logana. Pak se Storm zvedla z tvý postele a usmála se na tebe. Půjdeš už na snídani? Mám tě počkat, nebo ti mám poslat Peeta na proti, aby tě do jídelny eskortoval?, zeptala se Storm a trpělivě si počkala na tvoji odpověď a pak se podle toho jako zachovala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Fajn." pousměju se. Storm zaujala potom moje ouška, která byla zašpičatělá na koncích. Vlastně nebyla tak nějak jediná a zřejmě nebude ani poslední, ale prozatím jsem se tu spíše setkávala s opačnými reakcemi celkově, než, kterých se mi dostávala na ulici, proto jsem při nich vždycky působila poněkud rozpačitě. Nicméně když mi pak Storm podala tu složku, rozpaky trochu vymizeli a s nimi i úsměv. Jenom letmo jsem se prozatím podívala na složku, která působila nezvykle telce. Asi se na ní podívám potom, až bude trochu klidu, protože když se pak zeptá, jestli půjdu na snídani s nimi nebo mi má zavolat Peta, lehce se mi začervenali tváře a pouhla jsem pohledem. "Jestli by sem přišel, byla bych rozhodně raději." řeknu jí poněkud rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Je mi to jasný, odvětila ti Storm s úsměvem a ještě než odkulhala, tak na tebe mrknula. Pak už ale za sebou zavřela dveře a ty jsi zůstala v pokoji sama. Postupně z tebe to roztřesení vyprchávalo. Než přišel Peete, tak uplynulo asi pět minut. Pak se ozvalo zaklepání a jeho hlas s ruským přízvukem se ozval za dveřma. Počkal než mu dovolíš vstoupit a pak teprv pootevřel dveře. Nakouknul a s úsměvem pak vešel. Zavřel za sebou dveře a přisedl si k tobě. Vzal tě okolo ramen a přitáh si tě blíž. Jsi v pořádku, Clare? Něco jsem slyšel od Storm, zeptal se tě s tím tvrdým přízvukem a pak ještě starostlivě dodal, Ještě se chvěješ. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pousměju se na Storm, když řekne, že jsem poněkud jasná. Storm pomalu odešla a já zůstala zase v pokoji sama. Hluboká jsem se nadechla a pozvolna vydechla a snažila se trochu uklidnit myšlenky i tělo. Storm však po chvíly vystřídal Pete, který se prve ohlásil zaklepáním a když jsem mu pokynula aby vešel, usmála jsem se na něj. "Pete... Jsem v poho... jenom blbí sny... Nic s čím bych se nepoprala." odvětila jsem mu a jeho obětí jsem mu poněkud vřele opětovala. "Pete... potřebovala bych s tebou, něco probrat." řeknu mu poté. Netvářím se u toho ale moc nadšeně, spíše potrápeně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi pak pustila Peeta a řekla mu, že je tady něco co by jsi s ním potřebovala probrat, tak se zamračil. Viděl na tobě, že se taky zrovna netváříš příjemně a tak se dost možná strachoval, co s ním asi tak jako chceš probrat. Jsem tu jenom pro tebe, Clare, řekl ti a pohladil tě po ruce. Klidně můžeš začít, jsem jedno ucho, dodal a poposed si kousek stranou, aby ti viděl přímo do očí. Než jsi ale spustila, tak vzal tvoji ruku do těch svejch a pousmál se na tebe. Snažil se, aby jsi věděla, že s ním můžeš probrat úplně cokoli a úplně kdykoli. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem ráda, že Pete nezkoušel vycouvat nebo tak něco. Spíše naopak, byl tu prostě pro mě a tak jsem mu dala najevo, že jsem ráda tím, že jsem se na něj pousmála i když tak napůl trápivě. "Pete... víš, co umím, byl si toho i svědkem... první co tě chci poprosit, aby se o tom táta dověděl až co možná nejdýl to bude možný. Nechci by si dělal starosti nebo se kvůli tomu nějak trápil." řeknu a přitom se na něj pomalu podívám. "Druhá věc...se toho taky týká... chci abys věděl, že i když se to třeba nezdá, bojím se, že mi kontrola může utéct, protože to co si zatím viděl, byla tak desetina toho co takhle umím... Je to zbraň, kterou ONI vytvořily a reaguje na okolí instiktivně nebo podle jednoduchých povelů... " pohled však pomalu zase sklopím a je rozhodně cítit, že se mi o tom nemluví vůbec dobře. "A říkám ti to, protože jednak chci abys to o mě věděl a taky, protože tě chci požádat abys na mě trochu dohlédl, kdyby... kdybych se nechala vztekem unést moc..." řeknu nakonec a pomalu k němu prosebně zvednu pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete si tě poslech a pak se tak trochu zamyslel, než přikejv. Takže jak ti zezelenaly oči a přestala jsi mluvit, tak jsi ztratila kontrolu?, shrnul to tak nějak Peete, kterej se ujistil jestli to chápe správně. Dobře. Nemusíš se bát Clare. Tvý tajemství je u mě v bezpečí, řekl pak Peete a s pousmátím dodal, A rozhodně na tebe budu dávat pozor. To jsem měl taky jako v úmyslu i předtím. Pak se k tobě naklonil poněkud jako blíž a při tom se ti pořád tak nějak díval do očí. Ty nejseš žádná zbraň. Nikdy tě tak brát nebudeme.. a já už vůbec ne, dodal tak nějak polohlasně a přiblížil se k tobě ještě blíž. A jestli jsi mu to dovolila, tak tě i políbil, aby to podložil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nebylo mi to příjemné a bylo to vidět i slyšet. Ale musela jsem mu to nějak říct, nechtěla jsem být dál v nejistotě. Nehledě na to, že se chystala ta věc navečer, při které se mohlo dost věcí pokazit a to hodně rychle. Chtěla jsem prostě mít jistotu, že tam bude někdo, kdo by mě případně i zastavil. A Pete mi slíbil, že tím právě bude. "Nemůžu si od tebe přát více." odvětím mu, když mi tak nějak slíbí, že při mě bude i když věci naberou poněkud jiné obrátky a to zejména hlavně pro mě. A nemohl to zakončil líp, než polibkem, který jsem mu velice vřele opětovala. A možná si i sama jeden vzala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se pousmál, když jsi mu řekla, že si od něho vlastně ani nemůžeš přát víc. Pak se k tobě přiblížil a dal ti polibek. Když pak jsi mu ho vřele vrátila, tak tě objal oběma rukama a tak trochu tě položil zpátky na postel. Vzala jsi si od něho druhej, ke kterýmu fakt nebyl zrovna chladnej a taky ti ho oplácel. Pak se od tebe trochu nadzved a s úsměvem se na tebe díval. Pohladil tě částečně přes vlasy, okolo ouška, přes který lehce přejel a pak i po tváři. Já tě ochráním Clare. I před tebou, jestli to bude nutný, řekl tichým hlasem s tvrdým přízvukem a pak ještě dodal, Ale já vím, že to nebude nutný. Peter se k tobě ještě jednou sklonil, aby ti dal pusu a pak se tak nějak odtáh úplně. Ale bylo aspoň jasný, že to dělal neochotně jako. Měli bysme si pospíšit na snídani, řekl trochu možná bázlivě, než pak stejným tónem dodal, Nebo by si mohla Storm myslet špatný věci. Měla jsi dokonce podezření, že se trochu i začervenal. Peete pak na vyzvání počkal, než se dáš do kupy a pak jste spolu mohli jít na tu snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem potom Petovi jeho polibek oplatila, přitáhl se mě k sobě a položil zpátky na postel. Nevadilo mi to, ani jeho těsná blízkost, díky, které jsem mohla cítit nejenom jeho svaly, ale jeho jako takového. Tak trochu jsem mu ovinula ruce kolek krku a maličko si ho k sobě i přitáhla sama. Vřelý teplý pocit uvnitř mě začal hřát. A hřál i dál, možná poněkud více, zatímco se nadzvedl, maličko a pronesl ona slova, že mě bude chránit. Usmála jsem se na něho tím nejvřelejším úsměvem, na který jsem se zmohla. "Pete... já tě asi miluju..." uteče mi přitom tak nějak, trochu nechtěně, možná i chtěně, každopádně, když si uvědomím co jsem řekla, začnu se červenat a jsem v dosti rozpacích. Protože mi pak chtěl dát další polibek, ale zarazil se a řekl, že bychom asi měli jít než Storm pojme podezření k nekalostem. "Hmm..." zamručím jenom. A když mi to nakonec dovolí, vstanu z postele, abych se mohla převlíknout, tedy spíše svlíknout z toho v čem jsem usnula a pak se převléci do něčeho jiného, než se vydáme na snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Všechno se zdálo tak nějak naprosto idylický a možná taky proto ti uteklo to, co ti uteklo. Peete trochu ztuhnul a byl jasně viditelnej ruměnec. Nevěděl jak zareagovat. Zastihla jsi ho v nestřežený chvíli a tak se pokusil o útěkový manévr. Trochu víc se odtáh a řekl, že byste si jako měli radši pospíšit na snídani, aby vás Storm nepodezírala z nekalostí. Zabručela jsi, tak napůl jako na souhlas a Peter se z tebe zvedl, aby ti dovolil se připravit. Počkám tě před dveřma, řekl Peete, kterej byl pořád docela rudej a teď tak trochu i roztržitej. Jak se za ním zavřely dveře, tak napětí tebou způsobený vůbec neopadalo. Tak nějak jsi se převlíkla a možná i šla do umývarny udělat nějakou tu hygienu. Pak jsi ale už opustila pokoj na posled a Peete se k tobě připojil. Šli jste mlčky po chodbě a až asi jako v půlce cesty se tě Peete pokusil vzít za ruku, jestli jsi mu to dovolila. V jídelně jste si pak zašli na snídani a sedli si k Bobbymu s Rogue. Ti vás pozdravili, ale Rogue jenom dodala, Co to s váma je? Vypadáte, jako byste oba viděli ducha? Peter dělal jako by nic a pustil se do jídla hned jak se posadil. Byl ale pořád ještě trochu červenej v obličeji. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Čekala jsem. Čekala jsem, ale nic nepřišlo, žádná odpověď, skoro ani žadná reakce. Tedy byla tam, ale jen to, žebse odtahl... řekla jsem to snad špatně? Řekla jsem něco špatně...? Myšlenky mi výřili hlavou zatímco jsem se v čistém šla aspoň opláchnout do koupelny a prohrábnout vlasy. Ovšem pocity byly dostii smíšené... A bylo to na mě i dost poznat, vidět. Když jsme pak šli na snídani a Pete mě chtěl vzít za ruku, ucukla jsem a nenechala se. Se sklopeným pohledem jsem vešla do jídelny, vzala si misku s cereáliemi a bezcílně se v nic rýpala lžící. Otázku Rogue jsem ignorovala úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Oba jste Rogue tak nějak úplně zazdili. Chvilku na vás ještě vrhala pohledy, ale pak ji už došlo, že o tom jako fakt mluvit nebudete. Po pár chvílích se teda radši vrátila ke svýmu jídlu. Bobby byl o něco taktnější a radši se na nic nevyptával. Během snídaně bylo ticho a možná taky díky toho, jenom co ti dva dojedli, tak se omluvily, že dneska musí něco udělat a odešly. S Peetem jste tam teda tak nějak zůstali sami a on se začal snídaní zabejvat trochu víc než obvykle. Prostě jenom aby to vypadalo, že má něco na práci. Clare?, oslovil tě tak nějak po jídle a zas dál na chvíli mlčel. Bylo vidět, že mu to v palici šrotuje. Promiň, pokračoval po tý dlouhý chvíli a zas pak na chvíli mlčel. Hledal ty správný slova. Nejde o to, že bych to necítil.. jenom jsi mě.. zaskočila, dodal a vzhlíd k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Snídaně neproběhla zrovna podle představ. Nejenom, že jsem naprosto úplně zazdila Rogue, možná i Bobbyho, nevím nejsem si jistá jestli se taky na něco neptal, protože jsem byla až příliš zabraná do svého nepřítomného se prohrabávání cereáliemi. Takže když nakonec oni dva odešli, sotva jsem jim pokynula. Nepříjemné ticho pak přerušil až Pete, který na tom byl obdobně jako já. Snažil se omluvit, ale vlastně se omluvit za co? "Nemusíš se namáhat..." odvětím mu a nechám lžíci v misce s cereáliemi. "...já jsem jenom hloupá husa..." řeknu mu s tím, že se zvednu od stolu a poté se vydám od stolu a z jídelny pryč, zadržujíc slzy na krajíčku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peeta jsi docela jako překvapila, když jsi prohlásila, že se nemusí namáhat. Chtěl ti ještě něco říct, ale ty jsi ho tím zaskočila. Pak jsi mu řekla jenom, že jseš hloupá husa a zvedla se od stolu. Rovnou jsi vyrazila pryč z jídelny, ale Peete se probral z toho šoku. Clare! Počkej!, zavolal za tebou a pak ještě dodal stejně hlasitě, Ty nejseš hloupá! Ani husa! I Peeter se zvedl ze židle a vyrazil za tebou. Clare!, volal za tebou a stejně tak za tebou šel. Jestli jsi mu to dovolila, tak tě doběhl a znova se začal omlouvat a domlouvat ti. Clare, vážně. Já to k tobě taky cítím, neodvracej se, řekl jestli jsi mu dovolila tě doběhnout. Jestli ne, tak jsi ho prostě stratila někde v chodbách. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak nějak jsem chtěla Petovi ušetřit slova. Proto jsem mu řekla, že se nemusí dal snažit a zvedla jsem se od stolu s tím, že jsem nechala snídani snídaní a šla z jídelny prostě pryč. Slyšela jsem ho jak za mnou volal, jenže to šlo jen tak napůl ucha. Skoro jsem až vyběhla z jídelny, když jsem ho stále slyšela stále jak za mnou volal. Zastavila jsem se v chodbě, zády k němu. Několik slz už stihlo utéci na tváře. Pete byl pořád za mnou a snažil sd to tak nějak vysvětlit. "A to ti došlo jako až kdy? Až teď?" řeknu lehce studeně. "Táta měl v tomhle předtím pravdu... jen si mě využil, jako náplast na své rány..." řeknu s tím, že k němu ani neotočím a vytvořím přímo před sebou průchod do vyšších pater, kterým projdu a zavřu jej za sebou. Ujdu pak jen pár dalších kroků než se sesunu na jedno z odpočívadel u okna. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tvý první studený sprše byl Peete zaskočenej, ale i tak stihl něco říct, než jsi pokračovala. Ale tak to není Clare, stihl říct než jsi tu debatu ukončila s tím, že měl jako táta pravdu a on tě jenom používal jako náplast a svý rány. Křivdíš mi! Já tě taky.., slyšela jsi jenom tohle, než se za tebou průchod zavřel. Objevila jsi se o dvě patra výš na odpočívadle u okna. Shodou okolností přímo před Loganovým pokojem. Sedla jsi si na odpočívadle a nějakou tu chvíli jsi se poddávala blbý náladě, nebo prostě něco co jsi chtěla. Po pár minutách jsi ale slyšela z Loganova pokoje nějakej pohyb. A při tom jsi věděla, že by tu bejt vůbec neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete ta mnou něco volal. Bylo mi to jedno. Nejenom co říkal ale hlavně, protože se mi slzy po tváři začali řinout dolů a můj průchod se uzavřel. Línými kroky jsem došla na odpočívadlo, na jehož polstrovanou lavičku jsem se posadila, vytáhla nohy na nahoru, obtočila je vlastníma rukama a schovala tvář, tiše vzlykajíc. Nevím jak dlouho jsem tam seděla, jaký čas vlastně uplynul a bylo mi to tak nějak i jedno. Trvalo další notnou chvíly než jsem si pozvolna začala uvědomovat kam jsem se vlastně přenesla. Skoro jakoby moje podvědomí samo chtělo, poznávala jsem Loganovi dveře. Popotáhla jsem a pomalu se zvedla a stejně rak se i pomalu rozešla k těm dveřím. "Tati?" zaťukám na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po chvíli jsi se prostě rozešla ke dveřím Loganova pokoje, který pořád zdobila ta rejha. Slyšela jsi, že tam někdo chodí a něco tam dělá. Byla jsi si ale jistá, že tu teď táta nebyl. Proč by se jinak včera večer loučil, a říkal že se vlastně uvidíte před tou večerní akcí. Zaťukala jsi tiše na dveře a řekla jsi "tati?", aby jsi se dozvěděla, jestli tam je. Z ničeho nic ty kroky a činnost u vnitř ustala a bylo ticho. Nikdo se tam ani nepohnul. Mohlo tě napadnout, že to byl třeba Magneto nebo někdo z jeho poskoků nebo třeba dětí, který využily příležitosti, že tu tvůj táta teď prostě není a projížděj mu věci, aby našly nějakou špínu nebo páku na něj. S těma všema nepřátelema co tu teď jsou ve škole by se tomu snad jako ani nikdo divit nemoh, že to skoušej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ať už vědomě nebo nevědomě jsem se dostala do blízkosti Loganova pokoje. Ovšem co mě prve zarazilo, nebyl fakt, že na moje klepání a potom dotaz nikdo nereagoval, ale spíše to vypadalo, že jsem možná uvnitř někoho překvapila. Jenže koho? Kdo by mohl být tak blbej nebo si necenit vlastního života a lést do pokoje někomu jako byl Logan? Sevřela jsem kliku a nasucho polknula... Nakonec jsem za kliku zabrala s tím, že jsem pak chtěla i vejít dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Zhluboka jsi se nadechla a sevřela kliku dveří. Zabrala jsi a otevřela dveře. Co jsi viděla uvnitř tě fakt jako zarazilo. Hned za dveřma byla Kitty, která na tebe koukala jako dost překvapeně. Byl tu taky Hank, kterej seděl na posteli a když jsi vešla, tak se rychle zvednul. Když se pak zvednul, tak tím odhalil bezvědomýho Logana, kterej ležel na posteli do půl těla nahej a v paži měl zaražený dvě kanyly. Z těch pomalu odkapávala krev skrz hadičky do série pytlíků v chlaďáku vedle postele. Clare?, hlesnula překvapeně Kitty a nevěděla co dál říct, ani kam se dívat. Tady bys být neměla, dítě, řekl pořád ještě překvapenej Hank, kterej se postavil před postel tak, aby jsi na Logana neviděla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zabrala jsem ta kliku a otevřela dveře. A myslím, že v tuhle chvíly bych byla raději kdybych tam někoho načapala v postely nebo při něčem podobném, než to co jsem viděla. Hank samožřejmě začal protestovat, že bych tu neměla být a já raději spolkla kousavou poznámku o tom, že jednak nebylo zamčeno a jednak je to můj táta takže za ním můžu kdykoliv budu chtít a taky jsem chtěla připojit, že si můžu jít víceméně kam chci jít, ale jak rjsem řekla, raději jsem to spolkla aby nebyly řeči o tom, že jsem 'moc jako Logan'. Nicméně to neznamenalo, že jsem nechtěla vědět co tu s ním dělají, tedy co dělají bylo tak trochu jasné, otázka byla spíše proč to dělají. "Proč jste tedy a co to s ním děláte?" řeknu s poněkud nelíbívím tónem. "A neříkejte mi, že to dělá kvůli pro nebo pro mě..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank viděl, že se ti vůbec nelíbilo co tu slyšíš a vlastně tak nějak i vidíš. Dokonce mu bylo jasný, jak moc jsi se musela přemáhat, abys tu jako teď nebouchla ve stylu Logan. Proto se na tebe podíval skoro až jako útrpně a zved ruce v obranným gestu. Zvlášť teď mu to přišlo vhodný, když jsi se začla ptát proč tu jsou a zakázala jsi jim říct ti, že to dělá pro tebe. Clare, povzdych si Hank a svěsil jako tak trochu ramena. Kitty si ale odfrknula a podívala se na tebe. Nebylo tam nic z předchozího hněvu, prostě to chtěla jenom tak nějak rozseknout. Dívej, Blink, je to takhle. Logan ví, že ti jeho krev pomohla se zotavit z těžkejch zranění. A pro případ, že by se mu něco stalo, nebo ho zajali a ty jsi se na akci zranila, tak proto ti tu dělá železnou zásobu transfuze, řekla trochu polopatě, ale docela to zkrátila. Hank by to okecával půl dne ještě. Ne, že mu to budeš mít za zlý, řekl Hank s takovým trochu nesmělým úsměvem. Stalo se něco? K vůli Loganovi brečet nemusíš, do pár hodin bude zase zdravej. Má víc krve než dva dospělí lidi a ještě tam něco zbylo, řekla ti Kitty a poukázala na tvý zarudlý oči. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Jasně, že jsem chtěla odpovědi. Přece najít je takhle, tři v jednom pokoji, navíc to byl prostě Logan, táta! Takže když si Hank nějak povzdechl, překřížila jsem ruce přes sebe na své hrudi a nasadila výraz, který říkal, že rozhodně neodejdu odtud dokud mi to tak nějak nevysvětlí. A toho se spíše chytnula Kitty než Hank. A víceméně mi tak nějak jenom potvrdila mojí prvotní domněnku, asice, že to dělá prostě kvůli mě. Trochu jsem si povzdechla. Jak jsem mu to mohla mít za zlé? "Nah, jak bych mohla? Jenom si teď budu připadat jako nějaký upír..." opáčím Hankovi. Jenže pak Kitty přijde s tím, proč jsem kvůli tomu brečela. Tak trochu mi dojde, že jsem tím tak trochu zapomněla na onu... příhodu... s Petem a že jsem si asi zapomněla utřít tváře. "Hmm....? Uhm... né to... to není kvůli jemu..." odvětím jí trochu nejistě. "To je jedno, neřeš to. Radši půjdu a nechám vás tu klidu." řeknu nakonec s tím, že se raději odeberu k odchodu a nechám je tu klidu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank nebyl zrovna nadšenej, že to Kitty všecko práskla. Asi to tak nějak slíbili Loganovi, že ti o tom nic neřeknou, ale když už jsi tu byla, tak co no? Jako upír?, zeptal se Hank po tom, co jsi to tak nějak jako nadhodila a zasmál se na celý kolo. Myslím, že to není nutný. Todle je jenom pojistka na nejhorší časy, děvče. Žádná svačinka, která bude do zejtra pryč, odpověděl ti Hank, ale to už se tě tak nějak Kitty začla ptát proč brečíš. Tvoje odpověď ji "uklidnila" a dál se neptala. Ale když jsi pak řekla, že je tu necháš pracovat a otočila se k odchodu, tak si Hank povzdych. Stejně už končíme a ty všecko víš, tak je to jedno. Jestli chceš zůstat a pobýt tu s ním chvilku, tak klidně můžeš. Aspoň můžeš dohlídnout, aby hned nepil alkohol a aby se chvilku šetřil. Nás by určitě stejně neposlech, řekl Hank a vytáh z Loganovy paže obě jehly, který pak schoval do plastový dozy a chlaďák se sáčkama krve tvýho táty vzal ze země. Jestli jsi teda jako chtěla na konec zůstat, tak tě tam nechali s Loganem, ležícím na jeho široký posteli, samotnou a odešli. Ale jestli jsi přece jenom jako chtěla odejít a hledat samotu, tak tu s ním zůstala Kitty a ty jsi mohla jít pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Svůj pokud o vtip s upírem, jsem raději nechala být, protože se evidentně nesetkal zrovna s úspěchem, ale to jsem poněkud čekala, protože vtipkování mi nikdy příliš moc nešlo. Raději jenom jako odpověď prostě pokrčím rameny s nejistým pousmátím. Pak přijde Kitty s tím, proč jsem brečela, nechtělo se mi jí vysvětlovat, zejména tedy hlavně a zejména jí a tak jsem to tak prostě nějak zkusila zakecat. Evidentně to nějak fungovalo, nebo to prostě nechtěla dál řešit. Každopádně jsem chtěla odejít a nechat je tam vklidu, ale Hank prohlásil, že stejně už končí. "Fajn, tak tu zůstanu a dohlédnu na něj." odvětím mu. Stejně jsem netušila, co bych potom měla/chtěla dělat a Peta jsem teď zatím vidět nechtěla. Takže jsem tu zůstala, trochu stranou než si to všechno posbírali a nakonec odešli. Když odejdou, tak si pak sednu vedle něj, buďto na nějakou židly, nebo prostě přímo na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank s chlaďákem v podpaždí a s Kitty v patách tak nějak odešli z pokoje a nechali tě tu s tátou samotnou. Byl to zvláštní pocit ho tu tak vidět. Sice jsi ho viděla už dvakrát praktycky mrtvího nebo na kaši z cárů masa, ale todle bylo jako dost autentický. Byl bílej jako mrtvola a skoro prakticky nedejchal. A jestli jsi se dotknula jeho kůže, tak byl studenej jak smrt. To byly ale klasický příznaky ztráty krve. A tý teď jako postrádal víc než co maj dva lidi v sobě. Sedula jsi si k němu a přemejšlela nad věcma. Co bylo, co je, co bude, přemejšlela jsi o hodně věcech, takže ani nevíš, jak dlouho jsi tam tak seděla, než tě upoutalo, že Logan otevřel oči a rozhlíd se po pokoji. Když tě uviděl, tak se zarazil. Zlato?, oslovil tě zmateně a tak nějak se dal do polosedu. Co ty tady děláš? Kdo mě prásknul? Storm?, zeptal se podezřívavě a ikdyž ty slova možná měly v sobě nějakou výtku, tak tón, kterýma je řekl byl jinej. Vřelej. Odhadla jsi to dobře už na začátku. Lidi který má rád sice možná sejří, ale nedá na ně šáhnout. A ty jsi zaujímala zvláštní místo v jeho srdci. Nikdo jinej nebyl jeho milovaná dceruška. Zarudlý oči? To bylo k vůli mě?, zeptal se smutně po chvilce a natáhl se, aby tě pohladil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Počkala jsem tedy, než se Hank s Kitty posbírají a odejdou. Jakmile odešli, sedla jsem si na okraj postele, kde Logan ležel a zatímco jsem tak nějak čekala, než se probudí, ponořila jsem se zpátky do myšlenek na to, co se událo předtím s Petem. A asi jsem se do nich ponořila moc, protože mi tak nějak nevědomky utekla slza, či dvě po tváři. Taktéž jsem tak nějak ztratila pojem i o čase, takže vážně netuším kolik ho uběhlo, když jsem zaslechla Loganův hlas, který mě tak trochu vrátil do reality. Trochu jsem se na něj pousmála, když mě oslovil zlato. "Nikdo tě nepráskla. Našla jsem vás sama, náhodou." odvětím mu. Ovšem evidentně nejsem přílši dobrá v zakrývání toho jak se cítím, protože stejně jako předtím Kitty, i on se prakticky zeptal na tu stejnou otázku. Zavrtím hlavou, trochu popotáhnu a utřu si slzy z tváře. Potom jej mlčky obejmu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To mě mohlo napadnout, za chvilku vyčmucháš všecko, stejně jako já, pousmál se unaveně Logan a povzdych si. Nebylo mu ještě zrovna moc dobře a bylo to vidět. A i přes to si všiml, že nejsi sama sebou. Proto se tě taky jako tak nějak zeptal, jestli ty zarudlý oči máš k vůli němu. Místo odpovědi jsi ale jenom zavrtěla hlavou, potáhla nosem a mlčky jsi ho objala. On tě taky objal, ale tak nějak se zas dostal na záda a do lehu. Nepustil tě však. Vzal tě do ochrannýho objetí rodiče, kterej chrání svý dítě. Co pak se stalo, zlatíčko?, zeptal se tě po chvilce a konejšivě tě začal hladit. Tak starostlivýho jsi ho viděla naposled, když jsi na tom byla bídně a on tě přišel navštívit. Neplač, Clarie.. neplač, hladil tě táta dál a tebe mohlo překvapit, jak moc starostlivej a ochranářskej tón má. Neřekla by jsi, že zrovna Logan by něčeho takovího byl schopnej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu víc se uculím, když Logan poznamená, že mu mělo dojít, že všechno stejně nakonec vyčmuchám. Sice byl trohu dále od pravdy, ale proč mu to nenechat. Nicméně, potom co se zeptal, jestli jsem brečela kvůli jemu, zavrtěla jsem hlavou a poté jsem jej objala. Neplakala jsem dál, spíše jsem jenom potřebovala jeho ochranářskou náruč. "Byla jsem husa... blbá, blbá husa..." řeknu mu polohlasně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tím tvým prohlášením byl docela překvapenej. Nečekal, že budeš nadávat sama sobě. Pár vteřin teda bylo ticho, ale pak tě Logan pohladil po vlasech. Nejseš žádná husa, zlato. A jako už vůbec nejseš hloupá, odvětil ti a pousmál se na tebe. Bylo to ale tak nějak dost starostlivý, protože ještě nevěděl proč todle všecko říkáš. Tak co? Povíš svýmu starýmu tátovi, co se stalo, nebo mám začít čmuchat okolo a zjistit si to sám? Hm?, zeptal se Logan a zatvářil se tak napůl jako že dělal vtípky, aby ti zvednul náladu, ale z tý druhý půlky to bylo pořád plný starostí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Netušila jsem jestli to Logan pochopil, protože nejdřív neříkal nic. Až po chvilce se mě snažil tak nějak utěšit, že to není pravda, ba tak nějak spíše naopak. Jenže, já prostě věděla, že to tak je i když on tvrdil opak. Proto tak nějak zavrtím nesouhlasně hlavou. Logan dál pokračoval s otcovskou starostí. "Vím jak se cítí použitá náplast, když jí strhneš z rány..." odvětím mu nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Loganovi řekla, že teď už tak nějak jako víš, jak se cítí použitá náplast, když jí strhnou z rány, tak to moc dobře nepochopil. Spíš se zatvářil nechápavě a zakroutil hlavou. Náplast?, z opakoval a zas zakroutil hlavou. Tvý termíny mu prostě jako nedotejkaly. Sakra, zlato, o čem to mluvíš?, zeptal se tě a tak trochu povolil objetí, aby se ti podíval do očí. Nebylo tam ani stopy po hněvu, prostě jenom starost a nepochopení. Jaká zase náplast? Ty nejseš žádná náplast! A kdo to bude tvrdit, toho nasekám do guláše! Je ti to jasný?, řekl ti táta a myslel to fakt jako smrtelně vážně. To bylo z jeho pohledu fakt dokonale jasný. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nevypadal, že by to pochopil hned. Ale nikterak jsem mu to neměla za zlé. Spíše jsem to nechtěla říct na plno, protože jsem se možná trochu bála i trochu vlastně o něj, a to i napříč tomu, že udělal co udělal, jsem nechtěla aby mu nějak ublížil. Proto jsem tak nějak trochu sklopila pohled, když se zeptal o čem to mluvím. Jenže mi to nevydrželo dlouho, protože mě vlastní rukou tak trochu přinutil pohled zase zvednout. "Já vím... ale proto ti to nechci říct..." odvětím mu. "...nechci abys mu ublížit..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tvejch slovech se Logan začal tvářit jako opařenej. Pomalu mu dotejkalo co tím asi myslíš. Protože jsi byla pořád tak nějak v jeho objetí, tak jsi cítila, jak se mu svaly napnuly. Abych MU neublížil?, zeptal se Logan a svaly se mu napnuly jako skoro až k prasknutí. Objevil se nasranej výraz a Logan zafuněl naštváním. Co.. co ti ten malej velkej hajzl udělal, zlato?, zeptal se tě Logan hlasem, kterej jasně říkal, že tady poteče krev. On tě..? Vy jste..? Ven s tím! Řekni mi všecko, než tam vyrazím a vymlátím z něho duši!, začal se Logan ptát a očividně jako myslel hned na nejhorší. A moc se mu divit nemůžeš, protože jsi to řekla takovým stylem, jako že tě zneužil a odkop. Proto možná ta "použitá náplast", nebylo to nejšťastnější přirovnání. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Asi jsem neměla zmiňovat, že to byl ON. Protože jsem tak nějak cítila, jak se jakoby Logan celý napjal, napjal zřejmě vztekem, což se tak nějak i posléze víceméně naplnilo. Nazval Peta malým, velkým hajzlem a kdyby to byla trochu jiná situace, asi bych teď propukla ve smích, ale teď mi moc do smíchu nebylo. "Že jsme co....? Uhm... Ježíši!!! To ne! Bože... tak totálně blbá fakt nejsem...." chvilku mi trvalo než mi došlo, co tím chtěl Logan říct, ale když mi došlo, že myslí to, jestli jsme spaly, tak jsem to tvrdě zapřela. "... řekla jsem mu o tom jak to s ním cítím a..." zaváhám trochu. "...a on...nebyl z toho moc nadšený... spíše to vypadalo, jako kdybych mu řekla to nejhorší možnou věc..." sklopím trochu pohled. "...proto ta použitá náplast... ale to neznamená, že mu půjdeš hned ublížit!" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě poslouchal a když jsi vyjela s tím, že spolu fakt jako nespali, tak se mu viditelně ulevilo. A část hněvu z něho upadlo. Jseš si docela jistá, že se mu palicí prohnala myšlenka, která říkala něco jako "fajn, úplná vražda to teda nebude". Táta tě pak poslouchal i dál, když jsi mu tak nějak jako osvětlila, co se mezi váma dvouma jako stalo. Nevypadal zrovna nadšenej nad tím co teď tu od tebe slyšel. Spíš měl v očích násilí. Měl svou holčičku moc rád, aby někomu dovolil ji takdle trápit. Tak takhle je to!, řekl ti táta s trochu jako nepřítomným pohledem. Kašli na něho. Je to debil, když nevidí jakej poklad jsi, zlato, řekl Logan a jeho obětí tak nějak trochu zesílilo. Stiskl tě pevně, aby jsi cítila pocit bezpečí a otcovskou lásku. Dokonce tě i políbil na čelo. Po chvilce otcovskýho objímání stisk povolil a řekl, A teď starýho tátu pusť, abych mu moh jít nakopat prdel, že i srát bude šejdrem. Tak nějak počkal, až/jestli z něho slezeš, aby mohl jít Peeta roztrhat. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vypadalo to, že když jsem mu řekla, že jsme spolu nic neměli, že se mu tak nějak ulevilo, ale moc jsem si tím jistá nebyla. V něm šlo občas špatně číst, ale mě by takhle věc asi nikdy nenapadla... Nicméně jsem mu tak nějak řekla, co se víceméně stalo. Vyslechl si to a poté mě tak nějak objal a já mu jeho obětí opětovala. Avšak ale jenom krátce, protože pak se trochu odtáhl a začal mít poněkud krvavé myšlenky. "Tati ne." řeknu mu, nepouštějíc ho přitom, spíše tak nějak zůstávajíc i hlavně u něj. "Říkala jsem ti, že když mi ublíží, vyřídím si to s ním sama... a to taky hodlám udělat... hned potom co se vrátíme..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když Logan začal mluvit o tom, že Peetovi nakope prdel tak, že i srát bude šejdrem, tak jsi mu to zatrhla. Řekla jsi mu, že rozhodně ne a vůbec jsi se od něho jako neodsunula. Zlato, jo!, opáčil ti táta stejnou mincí, jako ty na něj. Pak jsi mu připoměla, že jsi sama předtím tak nějak říkala, že jestli ti ublíží, tak si to s ním vyřídíš sama. A taky že to tak nějak hodláš udělat až se vrátíte z mise. Logana to ale moc neuklidnilo. A co když slíbím, že mu jenom nakopu zadek. Žádný trvalý zranění, jenom způsobená bolest?, navrhl táta a tak trochu zabručel. Nebyl zrovna nadšenej, že se nemůže postavit za čest svý holčičky. A co chceš, abych dělal? Mám to jenom ignorovat? Na to tě mám příliš rád!, zabručel Logan po tom a zamračil se. Sice se mračil tvým směrem, ale bylo jasný, že se nemračí na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan samozřejmě začal protestovat. "Ne..." pokusím se ho utvrdit ve svých slovech, i když tuším, že slova asi nebudou moc pomáhat. Logan byl prostě paličák a já zřejmě možná taky, po něm. "Řekla jsem ne. Žádné lámaní kostí ani trhání končetin. Žádný.... nah, prostě nic. Jasný?" řeknu mu, stále jej tak nějak držíc na místě, protože mi bylo jasný, že kdybych ho pustila, půjde po krvy. a možná nejenom po ní. Trochu si povzdechnu, protože Logan položí poněkud zásadní otázku. "Nic... neudělej... nic... prosím..." zaprosím ho i když tuším, že je to proti jeho přirozenosti, ale chtěla jsem to vyřešit sama. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi tátovi zakázala, aby se do toho vůbec nějak míchal a něco Peetovi udělal, tak si odfrkl. Nelíbilo se mu to a bylo to proti jeho přirozenosti. Bylo jasný, že by ho nejradši zmučil a rozsekal, protože tě prostě chtěl chránit. Asi jako taky pro to se tě zeptal, co od něho čekáš, jestli si myslíš, že bude jenom přihlížet a ignorovat tvý stavy. Přiznal se, že tě na to má příliš rád. Na to jsi mu prostě kladla na srdce, že nemá nic udělat. Prostě nic. Prostě nic?, řekl Logan rozladěnějc než bys čekala. Je mi proti srsti, vidět jak se moje jediný dítě trápí. Chci ti pomoct nějak. Vrátit ti úsměv, kterej tam patří. Žádný slzy, úsměv, zlato, řekl Logan tak nějak jako s menším náznakem zoufalství. Když už nesmím jít nakopat nikomu prdel, tak mi aspoň nalej trochu whisky do sklenky, zlato. Buď tak hodná, řekl po delší chvíli, kdy už se jako vůbec nesnažil zvednout, aby se za tebe pomstil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Věděla jsem, že se mu to nebude líbit. A bylo to na něm i dost vidět, poznat. Ale přesto jsem tak nějak prostě trvala na svém. Když se pak zeptal, jakoby se ujišťoval, že prostě nic, pomalu jsem přikývla. "Já budu v pohodě tati. Dostanu se ze všeho rychleji než ostatní navíc..." povzdechnu si přitom co se jej snažím ujistit o tom, že už pro něj nemíním uronit nějakou další slzu. "...pořád to není to nejhorší co se mi kdy stalo..." dodám nakonec. Co tě nezabije, tě jen posílí... Když pak nakonec tak trochu rezignuje s tím, že ho tedy nechá a chce ale skleničku s pitím, trochu se mi to zapříčí, protože Hank říkal, aby nepil, ale co mu může udělat jedno sklenka. "Fajn, ale jen jednu." přikývnu a slezu z něj s tím, že jej tím i pustím a zajdu mu jedná nalít. "Slíbila jsem, že na tebe tedy teď dohlédnu, abys to teď nepřeháněl moc... tak doufám, že nebudu muset svůj slib porušit." řeknu mu s tím, když jsem mu nalitou sklenku podávala. Zkusila sjem se trochu i pousmát. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Stejně mě to štve, zlato, odpověděl ti, když jsi ho začla ujišťovat, že se ze všeho dostaneš rychlejc než ostatní. Pak jsi ale řekla něco, co jsi neměla, protože to Logana dostalo do zachmuřený nálady. To že to nebylo to nejhorší, co se ti stalo a i tak jsi to obrečela mu jenom připomělo, že tu pro tebe celý ty roky nebyl a ani o tobě nevěděl. Ipřesto že ho to dostalo svý sevření znova zesílil a přitáh si tě blíž, aby tě políbil na čelo. Neboj se, holčičko. Už ti nikdo ubližovat nebude, zašeptal ti táta a pokusil se o pousmátí. Po chvíli, co tě pustil ze svýho sevření tě teda jako požádal o sklenku whisky, kterou měl na polici. Ty jsi z něho slezla a pustila ho a jako ta nejhodnější dcerunka jsi mu ji šla naplnit. Postřehla jsi jistej záchvěv na tátovi, když se uvolnil z tvýho sevření, kterej doprovázel pohled ke dveřím. Zápasil s nutkáním po Peetovi vyrazit teď a tady, ale na konec dodržel slib a nikam nešel. Ale dvojtou aspoň, odpověděl ti Logan když jsi mu řekla, že mu naliješ jenom jednu. Pak jsi mu ještě ale kladla na srdce, že jsi slíbila, že se o něho postaráš a budeš dohlížet aby nic nepřeháněl. S mirným pousmátím jsi mu podala sklenici a on ji vděčně přijal. Copak já někdy něco přeháním, zlato?, zeptal se tě a vylil do sebe celej obsah sklenice, kterou pak položil na noční stolek a dodal, To jsem potřeboval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když tedy Logan nakonec ustál to, že nechci aby něco podnikal, trochu jsem si oddychla. Udržet bych ho sama asi neměla šanci, pokud bych nepoužila svoje schopnosti, což jsem rozhodně nechtěla dělat. Místo toho si řekl o sklenku pití. NA tu jsem mu přikývla, ostatně proč ne. A tak sjem z něj slezla s tím, že jsem mu jednu šla nalít. I tak jsem ho ale částečně pozorovala a bylo na něm hodně vidět, že zápasí s tím, aby se nerozeběhl hned dveřma, jenom co jsem mu ukázala záda. Vrátila jsem se k němu tedy se sklenkou v ruce. "Mno... kdybych měla jmenovat, tak jsem tu až do rána." pousměju se na něj, tentokrát ale už tak nějak mile. "Chceš ještě jednu? Jako tvoje dočasná ošetřovatelka nad tím můžu přivřít oči." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se na tebe trochu škadlivě jako zašklebil, když jsi mu odpověděla na jeho otázku jestli něco někdy přeháněl. Otočil do sebe všechnu whisku a chtěl odložit sklenku na noční stolek, aby se nemusel zvedat. A z tebe si nechtěl dělat služku. Ale ty jsi se nabídla, jestli nechce ještě jednu, protože jako jeho ošetřovatelka nad tím teď můžeš přivřít oči. Jseš poklad, Clarie. Víš to, že jo?, řekl ti táta s úsměvem a podal ti sklenici. Dvojtou, dodal a počkal než mu ji zas přineseš. Tentokrát si ji ale nevylil přímo do sebe, ale jenom upil a dal ji na stolek. Díky zlato, řekl a vzal tě za ruku. Tak nějak si tě jemně přitáhl zase k sobě na postel a pousmál se. Jsem rád, že jsi za mnou přišla, řekl Logan a pak ještě dodal, Vždycky za mnou můžeš přijít. S čímkoli. Logan tě pohladil po tváři a pak se chytil za čelo jako by ho bolela hlava. Pak trochu zasyčel a bylo to pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co do sebe kopl tu jednu, jsem mu nabídla, že mu podám další. Tak nějak asi poslední, tedy rozhodně ode mě, protože jsem tak trochu chtěla dodržet co jsem slíbila. "Jop, teď už jo." odvětím mu s úsměvem a na moment poodejdu mu tak nějak dolít. "Tady, trojtá. Abych nemusela pořád chodit a stejně už další ode mě, ale nedostaneš." řeknu mu, když se k němu vrátím s dalším sklenicí, tentokrát více plnou než předtím. Pak jsem si k němu tak nějak sedla sama i když si mě k sobě chtěl sám přitáhnout. "Mno, já tak nějak nepřišla cíleně.... prostě jsem chtěla pryč a tak jsem si prostě vytvořila cestu a zřejmě podvědomí udělalo svoje, protože mi až po chvíly došlo, že to jsou tvoje dveře." přiznám se mu tak nějak. "Asi si to neměl vypít najednou..." pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když tátovi vysvětlíš, že jsi za ním vlastně tak nějak nešla cíleně ale že je to celý jenom schoda náhod, tak mávnul rukou. Bylo mu to jedno, hlavně, že jsi došla. A to ti tak nějak hned potom dal na jevo i slovně, To je jedno. Hlavně, že jsi tady a že jsi se mnou probrala co tě trápí. Logan tě pak pohladil po tváři a hned co tu svoji ruku sundal z tvý tváře, se musel chytit za čelo a bolestivě zasyčel. Ty jsi to připsala alkoholu a řekla jsi mu, že to asi neměl vypít všechno na jednou. Ne.., řekl táta a podíval se na tebe. Lehce se usmál a vzal tě za ruku. To nebylo alkoholem zlato. Když jsem tě pohladil, tak mi to vrátilo malinkou vzpomínku.. na tvou mámu. Jsi jí moc podobná, jenom ty jseš ještě hezčí, vysvětlil Logan, kterej vypadal trochu pohnutě. Krátce tě objal a pak s tebou dál seděl, popíjel tu nedopitou sklenku a povídali jste si. Když slunce zapadlo a nastal podvečer, tak jste šli s Loganem na večeři. Logan tě vzal pod ochranný křídlo okolo ramen a došli jste spolu do jídelny. U prázdnýho stolu tam seděl Peeter, kterej se bez chuti rejpal ve svým talíři a sotva něco polknul. To že jste došli si ani nevšiml. Jdeš za tím zm.. za ním, nebo přijdeš povečeřet za mnou a Storm?, zeptal se tě táta a zařídil se podle tvý odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro I když jsem Loganovi řekla, že je to vlastně jen schoda náhod, to, že jsem tu u něj tedy, nějak to moc neřešil a tak nějak mě spíše odbyl s tím, že na tom nezáleží. Pousmála jsem se na něj. Nicméně ani potom co jsem mu řekla, že to neměl vypít tak rychle, mi spíše řekl důvod té bolesti asice, že si vybavil nějakou vzpomínku. Sice jsem z toho nebyla nadšená v tom smyslu, že jsem se k ní nemínila nijak hlásit dobrovolně, ale věnovala jsem mu drobnou pusu na tvář. Pak jsem u Logana zůstala až rak něajk do večeře, na kterou jsme šli společně. Nemohla jsem si odpustit pohled směrem k Petovi, který vypadal trochu jako hromádka neštěstí. "Sednu si k vám."řeknu Loganovi, když se mď zeptá, jestli jdu k němu nebo k nim se Storm. Což jsem potom co jsem si vzala jídlo, nějaké zapečené těstoviny či co vonělo to dobře, udělala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dobře, řekl Logan a pousmál se na tebe pro povzbuzení. Šli jste k okýnku, kde Loganovi dala kuchařka tak dvojtou porci steaků s hranolkama a sklenku džusu, na kterou se Logan díval s odporem, ale vzal si ji. Tobě dala zapékané těstoviny a nějaký pití a pak jste šli ke stolu za Storm. Ahoj, vy dva, řekla Storm a když viděla, že si sedáš k nim, tak se podivila, Ty nejdeš za Peetem? Celej den vypadá jak leklá ryba. Co se..? Logan ji ale zarazil, Storm., a pak zakroutil hlavou. Storm se na něho podívala a pak trochu omluvně na tebe. Sklopila pohled a pustili jste se do jídla. Chvilku bylo ticho, než ho potom tak nějak porušila Storm. Prohlídla jsi si ty pokdlady, který jsem ti ráno přinesla?, zeptala se bělovláska. Logan ale tušil, že jsi se k tomu prostě nedostala a tak to tak nějak vyřešil po svým. Jasně. Clarie byla celej den u mě a připravovali jsme se, řekl jí Logan a ona se na něho podívala jako by mu to moc nevěřila. A tak se podívala na tebe. Ať je to jak chce, tak tam toho stejně moc není. Jak se dostanem do podzemí, tak už stejně půjdem na slepo, řekla polohlasem aby vás nikdo neslyšel. Klid, my s Clare vám vyčistíme cestu, že jo zlato?, řekl Logan povzbudivě a tak nějak do toho zapojil i tebe. A můžeš si uvědomit, že o tobě mluví jako o sobě rovný, což se teda jako nedá říct o všech z týmu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vzala jsem si jídlo a šla se posadit za Loganem. Tam už seděla i Storm, která ale spustila všetečné otázky ještě než jsem si vůbec sedla. Proto jsem byla tak nějak ráda, když to trochu pořešil za mě Logan. "Měli jsme... menší výměnu názorů..." řeknu nakonec sama s tím, že se pomalu pustím do jídla. Storm to naštěstí nechala být ale začala s tím, jestli už jsem studovala ty podklady co mi dalaba mě tak nějak došlo, že jsem se ještě dovnitř pořádně nepodívala. Chtěla jsem to udělat po snídani, ale po té věci s Petem se mi to tak nějak úplně vykouřilo z hlavy. "Uhmm...jo... Byla jsem s Loganem." přitakám rychle. "Tedy mohli jste mi říct, že z něj děláme krevní banku a ze mě upíra..." dodám potom k tomu. Logan ale pak začal s tím, že to ani není potřeba, protože to tam stejně zmákneme sami dva v podstatě, tedy já a on, což u mě vyvolalo trochu rozpaky a snažila jsem se je špatně zakrýt sklopením pohledu do talíře. "Neviděla bych to tak zase horce... Sotva umím dát někomu facku, natož bych něco prosekávala." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Storm potvrdila Loganova slova, tak se uklidnila. Vypadalo to, že vám to spolknula, ale když jsi jí tak nějak vyčetla, že ti měli říct, že z něho děláte krevní banku a z tebe upíra, tak se pousmála. Byl to můj nápad, zlato. A já jim zakázal, aby ti to řekli. Vím, že by se ti to moc nelíbilo, ale pro tvý bezpečí udělám cokoli, řekl Logan a pohladil tě po paži. Pak Storm začla mluvit, že stejně jak se dostanete do podzemí, tak půjdete prakticky jako jenom na slepo, protože o rozložení chodeb v těch vašich informacích není vůbec nic. Logan to ale bral jako hotovou věc a řekl ji, že se nemá bát, protože to spolu s ním zvládnete. Jseš moc skromná, Clarie. Ty vynikáš v něčem mnohem lepším než jenom nějaký sekání, odpověděl ti a pousmál se. Pak se ale zas hladově pustil do svýho jídla. Asi spálil hodně energie, když ti dělal krevní železnou zásobu pro případ nějakýho zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Jo, nelíbilo a pořád nelíbí." zabručím mezi sousty. Vím, že to myslel dobře ale prostě se mi to tak nějak nelíbilo, připadalo mi jako bych ho svým způsobem takhle využívala. Pak jsme sd dostali k tomu co nás čeká, víceméně za chvíly. "Vynikám? V čem? V tom, že skočím snadno do průseru nebo, že nedokážu rozeznat barvy jako vy ostatní?" utrousím netečně. Možná trochu ostřeji než jsem zamýšlela. "Jo, bohužel no. Nevidím prostě barvy...vím, že ten džus co ti tati nevoní je žlutej jenom, protože se to říká, stejně tak jahody a plno dalších jiných věcí..." tón mého hlasu se poněkud přiostřoval až jsem nakonec pustila vidličku do talíře. "Neřešte to..." opáčím nakonec skoro klidně, ale vnitřně to bylo trochu jinak. Podeprěla jsem si čelo rukama. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se uculil, když jsi zabručela, že se by se ti to fakt nelíbilo a pořád se ti to ještě nelíbí. Pak ale když jste se v mluvení dostali dál a on řekl, že vynikáš v jiných věcech, tak jsi na něho docela vyjela. Logan se zarazil v jídle na půl cesty a během tvý netečný tyrády nechal vidličku vidličkou na talíři. Ikdyž jsi řekla, že to nemaj řešit, tak Logan to teda řešit hodlal. Storm nevěděla co říct, protože nepochopila půlku věcí, nebo jí to prostě jako nedávalo smysl. Co se děje, zlato?, zeptal se Logan, kterej ti dal ruku mezi lopatky a konejšivě tě pohladil po zádech. Skoro až mateřsky. (:DD) Do problémů se dostáváme každou chvilku. A jestli barvy vidíš nebo ne, tak na tom nezáleží. Je hodně lidí, který je taky nevidí a nejsou tak výjmečný jak ty, řekl Logan normálně ikdyž si jseš docela jistá, že na někoho druhýho už by vyjel a nešetřil by drsnou mluvou. Tak co pak se děje? Pověz to starýmu tátovi, zeptal se na konec a než tě nechal odpovědět, tak dodal, Jestli se na to dneska necejtíš, tak to řekni. Odložíme to. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Ne to nic... Jen, jen si mi připomněl... jeho..." odvětím Loganovi, když se začne strachovat. Tedy spíše mít prostě rodičovskou starost. Nemusela jsem zřejmě asi jmenovat, ale tak nějak mimoděky pokynu hlavou Petovím směrem. Trochu si povzdechnu. "Nic nebudeme odkládat, já to rozchodím..." řeknu jim. "Budu kdyžtak u sebe... A dojím to taky tam... Dejte mi pak vědět... řeknu nakonec s tím, že se zvednu i s talilřem, ať se to někomu líbí nebo ne, a chci se vydat do svého pokoje nejenom se sklidnit, ale i vklidu to dojíst a mrknout do tý složky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan si povzdych když jsi mu řekla, že ti připoměl JEHO. Storm se na tebe jenom soucitně podívala, asi to moc dobře znala, nebo o tom minymálně něco věděla. A pak když Logan nadhodil, že jestli se na to necítíš, tak že můžete akci klidně odložit. Storm po něm střelila pohledem, ale nic neřekla. Ok, řekl po tom, co jsi řekla že to rozchodíš. Jak jsi se pak zvedla a řekla, že budeš ve svým pokoji a že si to jídlo dojíš právě tam, tak se na tebe Logan podíval skoro s pochopením a přikejv. Rozhodně ti to nemoh zatrhnout a ani by to nechtěl udělat. On o tobě dobře ví, že se o sebe dokážeš postarat. Odešla jsi teda do svýho pokoje, kde jsi měla možnost dojíst svoji večeři a otevřít složku, kterou ti ráno přinesla Storm. A přesně jak říkala, moc tam toho nebylo. Jeden nebo dva satelitní snímky náhorní plošiny, kde se rozkládala menší základna s přistávací plochou a hangárem. Bylo ale jasný, že se hlavní prostory nacházej pod povrchem. Někdo si dal práci se zaškrtnutím možných vchodů. Jeden je v hlavní budově, druhej přístupovým tunelem pro údržbu a třetí, který je zaškrtnutej rovnou dvakrát je ventilační šachta, která vede na povrch. Tohle bude nejspíš ten z vchodů, kterej hodláte použít. Satelitní snímky ukazujou i okolí základny, kde z jedný strany je horskej štít s menší náhorní plošinkou, která je zakroužkovaná, jako místo, kde se Hank usadí s Blackbirdem. Díky těmto snímkům jsi si udělala obrázek, kde je co a jak budete postupovat a našla jsi si místo, kde vytvoříš portál. Jedno místo, za ohybem horského štítu bylo na to jako stvořený a podle dokumentace by jsi měla bejt schopná vás tam přenýst. Po zhruba asi jako hodině se ozvalo zaklepání na dveře, ale nikdo nevstoupil. Ani nikdo nepromluvil, prostě nic. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ještě než jsem odešla s jídlem, věnovala jsem Loganovi trochu omluvný pohled. A taky jsem se ho letmo dotkla na paži. Pak jsem spolu s jídlem opustila jídelnu, nedívala jsem se přitom do žádných směrů. Prostě jsem šla přímo a potom i pak přímo do svého pokoje. Tam jsem se usadila na postely a sice už napůl studené, jsem pomalu dojídala, zatímco jsem si prohlížela složku. Alespoň teď nikdo nemohl tvrdit, že jsem se na to nepodívala... Prázdný talíř jsem odložila na zem a ještě dál, vleže studovala materiály. Když se však ozvalo zaklepání, kvapem jsem je nacpala rychle pod polštář. "Dále?" řeknu, když se nikdo neozíval. Kdyby to byl Logan, řekl by něco jako deset minut mladá dámo, či tak podobně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po zaklepání jsi vyzvala toho neznámýho za dveřma, aby šel dál. Chvilku se nic nedělo a už jsi cítila skoro jako potřebu zavolat znova nebo po Loganovsku skočit ke dveřím a nakopat tomu vtipálkovi prdel, ale pak se klika otočila a dveře se pomalu otevřely. Když se dveře otevřely úplně, tak jsi uviděla vysokou mohutnou postavu Peeta, kterej se tvářil jak boží umučení. Clare.., začal a zhluboka se nadech. Myslím, že bysme si měli promluvit. Chci věci mezi náma urovnat. A chci abys věděla, že pro mě moc znamenáš, jenom jsem prostě nebyl připravenej a byl jsem zaskočenej. Možná jsem se i trochu bál, řekl Peete a podíval se ti do očí, ve kterejch byla bolest. Už se ale nebojím a klidně to řeknu před Loganem. Už je mi to jako fuk! Klidně ať mě pak rozpáře!, řekl pak rázně a pak měkce jako dodal, Já tě taky miluju. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co někdo zaklepal jsem ho vyzvala, aby vešel. Jenže vteřiny plynuli a nikdo dovnitř nešel. Nahlas jsem si povzdechla a zvedla se z postele s tím, že jsem udělala asi dva kroky ke dveřím, když se konečně klika hnula a dovnitř vešel ten poslední člověk, kterého jsem poněkud čekala, asice Pete. "Pete..." Nedívala jsem se na něj zrovna nadšeně. A on potom spustil. Překřížila jsem ruce na svý hrudi přes sebe a naslouchala jeho slovům. "Rozpáře tě tak jako tak... ví to už a jsem jediný co drží jeho drápy od tvého obličeje..." odvětím mu potom i když sama nevím, proč jsem ho nenechala roztrhat Loganem zaživa. Možná, protože mi na něm pořád ještě trochu záleží? Trochu si povzdechnu, upínajíc na něj trochu zoufalí pohled, krapet bolestiví. Oči se mi začali poněkud lesknout, říkajíc, že asi nebudu mít příliš daleko k slzám. "Pete.... jak... ti to mám, ale... věřit?" zeptám se jej nakonec |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se nedíval zrovna nadšeně. Položil ti k nohám svý srdce a ty jsi mu řekla, že to tvůj táta už všecko ví a stejnak ho rozpáře. Itak ale vydržel tvůj pohled, protože to co říkal myslel vážně. Když se ale tvý oči začly lesknout a ty jsi se tak nějak jako zeptala jak mu todle všecko máš vlastně věřit, tak se k tobě pohnul. Vzal tě za ruce a zadíval se ti do očí. Celej den jsem si nadával, že jsem na to nebyl připravenej a ničilo mě to. Takže vím, že je to pravý a celý si to nenalhávám, řekl ti tím svojim ruským přízvukem a pousmál se. Víš, že takdle výřečnej fakt jako není, takže si to musel připravovat dlouho. Věřit mi nemusíš, ale pravda to je jako čistá. Miluju tě a tak to je, řekl pak a jestli jsi mu to dovolila, tak tě objal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se přišel tak nějak omluvit. Nebo spíše vymluvit? Těžko říct ale stejně tak se mi těžko poslouchali jeho slova. Jedna moje půlka s ním soucítila a chtěla se k němu vrhnout, zatímco ta druhá, asi hodně po Loganovi, mu chtěla jednu vrátit a ideálně nezůstat jenom u toho. "Pete..." povzdychnu si utrápeně. Tenhle den byl dlouhý a né příliš příjemný, navíc nás to nejhorší teprve mělo čekat. Nicméně než jsem se zmohla na více, Pete mě tak nějak objal. Ocitla jsem se po jeho rukama, u něj, u jeho těla, vnímala jsem záhyby jeho svalů, stejně tak jako jeho jemnou vůni. "Pete..." zašeptám tiše a jeho obětí mu opětuju tak pevně jak jenom dokážu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Clare.., zašeptá stejně jako ty a objetí ti oplatí. Ne ale jako plnou silou, to by tě rozmáčk. Prostě tak, aby bylo pevné a při tom to nebylo nepříjemný. Chvíli jste tam stáli a objímali se bez dalších pohybů. Až potom, co vaše objetí tak nějak polevilo a vy jste se od sebe trochu odtáhli, tak Peete vzal do ruk tvoje tváře a sklonil se, aby ti dal polibek. Bylo v tom všecko, co jsi potřebovala jako vědět. Něžnost, ale i vášeň a rozhodně to nebylo nucený. Pak ti tak nějak osušil slzy, který případně prošly přes víčka a pousmál se na tebe. Jsem rád, že jsem to řekl. Cítím se šťastnej, řekl na konec obřík a usmál se na plno. Strávili jste nějakej čas spolu a povídali si, nebo prostě jenom seděli v objetí. Ale jak už to bejvá, nachýlil se čas, kdy jste se měli sejít k tý plánovaný akci. A co čert nechtěl, to se stalo. Na dveře tvýho pokoje zabušil někdo a ty jsi hned věděla kdo to je. Počkal ze slušnosti vteřinku, než dveře pootevřel a dovnitř nakoukla střapatá hlava tvýho táty. Clarie, už je ča.., nedořek, protože jak viděl Peeta, tak se objevila jeho nasraná stránka. Logan vešel dovnitř a prokřupal si klouby. A jeho pohled nasvědčoval, že todle bude asi bolet. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Objala jsem ho. Vrátil mi to obětí podobně a já věděla, že to bylo to co jsem v tuhle chvíly potřebovala, že to bylo to, co jsem prostě v tuhle chvíly chtěla. Přitiskla se k němu a vnímala jeho vůni, stejně tak jako jeho teplo, které mě příjemně hřálo. A pak tu byl ten polibek. Polibek, který byl stejný jako ten, co mi dal úplně poprví. Nebyl tak rozpačitý, spíše jako vřelí, upřímný a příjemný. Vrátila jsem mu jej s tím, že jsem mu ovinula svoje ruce kolem jeho krku a sama si jeden, možná dva vzala. "Všechno smazáno." řeknu mu poté, jakmile k tomu dostanu tak nějak příležitost. Pete pak zůstal u mě. Nedělali jsme nic extra, prostě jsme byly spolu a já ještě trochu nakukovala do těch papírů od Storm. Zaklepání, tedy spíše trochu zabušení na dveře, zmačklo jediného člověka. Asice Logana, což se potom i tak nějak víceméně potvrdilo. Když vešel do pokoje a jeho pohled přitom pak padl na Peta, ztuhla jsem. Znala jsem jej a znala jsem ten pohled, který na něj nyní vrhal a tak jsem rychle vstala a postavila se obranářsky před Peta a tím i jemu poněkud do cesty. "Ne tati. Není to tak jak si myslíš." začnu fakt super větou, za kterou jsem si chtěla vrazit. "Přišel se omluvit... My....vyříkali jsme si to a vše je teď už dobrý." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan sebou trochu jako škubnul, když jsi řekla, že to není tak jak to vypadá. Mračil se a semotamo tikem na moment odhalil svý tesáky. Byl nasranej a ty jsi to věděla. A dost možná kdyby jsi se nepostavila mezi Peeta a tátu, tak by jsi byla o kluka chudší. Dobrý?, zavrčel Logan, kterej se na tebe ani nepodíval. Tak dobrý?!, zavrčel znovu ale o dost vostřejc. Jseš si jistá, že by i zařval, kdybyste se ale nechystali k tajný operaci. Ne to teda není dobrý!, dodal a udělal ještě pár kroků, ale to jsi ho už musela chytit a obejmout. Pak už nešel ani o krok dál, ikdyž by jako mohl. Kvůli tomuhle šmejdovi jsi měla deprese a bylas na dně! Já tomu teda rozhodně "dobrý neříkám"!, řekl Logan tak vostře, že jsi se začínala bát, aby ti nerozřízl závěsy. Já.. je mi to líto, Logane. Já jsem nechtěl. Záleží mi na ni, řekl Peete a sklonil pohled. Kdyby ti na ni záleželo, tak neděláš takový kraviny!, odpověděl mu zvostra a nebejt toho, že mu stojíš v cestě a blokuješ ho rukama, tak by se ti prosmýk a šel by po něm. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Jak jsem předpokládala, Logan nebyl moc nadšenej. Vlastně tak nějak připomínal sopku, která se každým okamžikem chystala vybuchnout. A já byla poněkud jediná překážka, která jí v tom prozatím bránila, i když poté pořád bublala. "Je to dobrý.." utrousím během jeho běsnění, kdy jsem tak nějak skutečně fungovala jako zeď, poslední obranná linie. "Já vím, ale to už je pryč..." odvětím mu s povzdychem ohledně toho, jaký jsem měla díky jemu stavy po cely den. Pak jsem se podívala na Pete a na Logana, u kterého jsem pohledem zůstala. "Víš tati, umět někomu něco prominout, odpustit mu... mohl se na to vykašlat, nemusel sem vůbec chodit a přesto přišel...svědčí to o jeho snaze věci urovnat..." řeknu k Loganovi a snažím se o normální tón hlasu. "Jestli ho chceš praštit, udělej to..." řeknu a poodstoupím od něj, ponechávajíc mu tak volnou cestu k Petovi. "...ale já se na to nebudu dívat..." dodám nakonec s tím, že míním dodržet svoje slova a odejít z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Loganovi začla mluvit do duše, tak se na tebe dost neochotně podíval. Na tebe se ale nedíval s tím hněvem jak na Peeta. A jako dokonce sebou dost škubnul, když jsi ustoupila stranou a řekla mu, že jestli ho chce praštit, tak může. Vypadalo to, že chtěl, ale že se zastavil. Ty jsi pak odešla z pokoje, že se na to dívat nechceš. Jestli jsi ale zůstala na doslech, tak jsi slyšela, že tam bylo ticho. Pak lehký vyheknutí, ale ne jako po praštění. Možná jako spíš po tom, že někdo někoho bodnul prstem do hrudi nebo břicha a ten někdo to jako tak nějak vůbec nečekal. Sleduju tě! Jestli ještě jednou se bude něco takovýho opakovat, tak prostě zmizíš. Jak s tebou skončím, tak to co z tebe zbyde ani profesor, ani Caliban nevystopujou! Je to jasný?1, ozval se Loganův hlas z tvýho pokoje. Pak zas chvilku ticho a Logan přišel na chodbu. Na chvilku se zastavil a podíval se na tebe. Nebyl zrovna nadšenej, protože jenom k vůli tobě mu tu prdel nenakopal. Sklep.. za hodinu.., řekl jenom a šel pomalu pryč. Peete z tvýho pokoje ale nevyšel a jestli se za ním vrátíš, tak stál tam, kde byl předtím, jenom se díval za Loganem, teď už vlastně spíš jako na tebe a masíroval si hrudník. Logan do něho asi jako fakt šťouchl prstem. Vypadá to, že jsem si to u Logana fakt pohnojil jako, řekl s tím svým typickým ruským přízvukem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Řekla jsem mu, že jestli mu chce jednu vrazit, že mu v tom bránit nebudu ale nechci být u toho. A tak jsem odešla z pokoje pryč. Nešla jsem však daleko, zůstala jsem u dveří pro případ, že by se do něj pustil až přespříliš a naslouchala jsem. Logan byl vážně nasupělej a chvíly se zdálo, že po něm skutečně vyrazí a vymlátí mu duši z těla, ale místo toho mu do té duše tak nějak začal spíše promlouvat. Pousmála jsem se. "Tati..." odpovím ho, když pak vyjde z pokoje a zastaví na okamžik u mě. Pak jej tak nějak obejmu. A bylo mi jedno jestli nás přitom někdo uvidí. "Děkuji... mám tě ráda." řeknu mu přitom tiše, usmívajíc se přitom. Poté co Logan odešel, jsem se vrátila do pokoje za Petem. Ten se jevil poněkud vykulený, možná ještě krapet vyděšený ale byl alespoň v jednom kuse. "Dej mu čas." odvětím mu na poznámku, že si to u něj teď asi fakt pohnojil. "Jsi v poho?" zeptám se jej nakonec s mírným úculem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když tě Logan míjel a ty jsi ho objala a s díky mu řekla, že ho máš ráda, tak nic neřekl. Jednou rukou tě ale taky objal a dal ti pusu na čelo. Bylo pořád nasranej, ale tebe měl radši než nějakou pomstu. Byl to táta, kterej svoji dceru prostě miloval. Pak ale odešel a ty jsi šla za Peetem, kterej fakt vypadal docela jako vyjukaně. Hm, uvidime, odvětil krátce zato dost tvrdým přízvukem, když jsi mu řekla, že má Loganovi dát nějakej čas než se to urovná. Jo jsem v poho, řekl a nechal masírování svýho hrudníku, kde ho Logan asi pích prstem a přišel blíž. Obtočil okolo tebe svý paže a přitisk si tě k sobě. Teď už je to lepší, řekl a tak nějak se i usmál. Do konce se pak ještě sklonil aby ti dal pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když Logan vyšel, objala jsem ho a dala mu najevo, že ho i tak mám prostě ráda. Poté jsem se vrátila zpátky za Petem, který byl z toho všeho tak nějak rozhozený a tak nějak jsem se mu příliš nedivila. Pro většinu byl Logan prostě strašák, kterému je lepší se vyhnout a neodporovat mu. Jen já ho viděla z té druhé strany. Pete, pak ke mě přišel a objal mě s tím, že si mě trochu i přitiskl k sobě. Objala jsem ho zpátky a když mi potom dal pusu, opětovala jsem mu jí vřele a přitiskla jsem se k němu blíže. Vnímala tak jeho tělo, jeho vůni, která mi tak začala stoupat do nosu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Chvíli jste prostě stáli a objímali se. U toho padlo pár polibků, než jste si za sebou zavřeli dveře a pak se pak zas přesunuli na postel, kde jste se prostě sedli a povídali si. Strávili jste spolu další půl hodinu, pak se ale Peete zvednul. Půjdu se připravit, za půl hodiny máme bejt v šatnách, řekl Peete s tím svojim ruským přízvukem a teď ještě jako dost neochotně. Co ochotně udělal, bylo že se k tobě ještě před odchodem sklonil a dal ti pořádnou pusu. Uvidíme se za chvíli, řekl a pak odešel z tvýho pokoje. Určitě si šel dát ještě sprchu, aby se prostě cítil dobře a rozhodně se šel převlíct. Ty jsi měla taky ještě cca jako půl hodiny volno, který jsi mohla strávit po svým. Pak ale už jsi vyrazila dolů do podzemního podlaží, kde jste se měli sejít. A taky kde jsi se jako měla taky tak nějak ustrojit. Logan tam už stál v pevný kožený výstroji vhodný pro bojovou situaci. Necítil se v ní ale zrovna jako ve svý kůži. To už jsi na něm prostě tak nějak jako poznala. Běž se převlíct zlato a pak přiď za mnou, řekl a odešel do nedalekejch dveří, který byly tady na chodbě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Stravíla jsem s Petem ještě nějaký ten čas osamotě. Než tedy řekl, že se půjde připravit. Tak nějak jsem jenom přikývla se slovy, že se tedy uvidíme dole. Ještě než jsem se ale vydala dolů, skočila jsem si do koupelny trochu opláchnout obličej. Teprve potom jsem se vydala do sklepení. Tam jsem potkala Logana. Asi se možná ještě zlobil kvůli Petovi, protože řekl, že mám za ním skočit, jakmile se převleču. Odkývala jsem mu to se slovy dobře. Vešla jsem tedy do šatny, kde jsem zatím vždycky tak nějak byla jen sama, ale nevadilo mi to. Přešla jsem k důvěrně známé skřínce a vytáhla důvěrně známí kabátek. Pousmála jsem se a dala se do převlíkání. Když jsem byla hotová, vyrazila jsem tedy za Loganem, cestou si ještě zaplétajíc vlasy do copu. "Tati?" zaklepu a stihnu jednou rukou kliku, zatímco ta druhá držela konce copu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Zašla jsi si do šatny se převlíct. Vzala jsi si nový kalhoty, protože ty poslední byly propíchnutý s tvojí nohou. Tvůj kabátek byl ale ten samej, jenom opravenej. Nešlo to poznat pouhým okem, ale ty jsi si toho všimla. Pořád ale vypadal stejně dobře jako na začátku. Když jsi byla převlečená a připravená, tak jsi vyšla zase na chodbu a šla za Loganem do těch dveří, kde předtím. Zaklepala jsi a řekla tati. A rovnou jsi otevřela. Viděla jsi jak se od Logana odlepila Storm a div jako že neskočila. Rovnou dělala, jako že se dívá do počítače, kterej byl na stole. Logan jako taky dělal jako že nic. Co pak, zlato?, zeptal se tě nevinně a přísahala by jsi jako, že se i trochu uculil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Došla jsem tedy ke své skříňce a oblékla se pozvolna. Stejně tak jsem se potom pozvolna vydala za Loganem, který říkal, že se mám za ním stavit, jakmile budu hotová. Došla jsem tedy ke dveřím, hlavu napůl skloněnou ke svému copu, který jsem si zaplétala po cestě a tak jsem jen zaklepala jednou rukou s tím, že jsem pak automaticky rovnou vzala za kliku. Jakmile jsem pootevřela dveře, řekla jsem skoro automaticky tati a vešla napůl dovnitř. Zvedla jsem hlavu od copu až po několika okamžicích, zrovna když se ti dva tvářili, jakoby nic. Přelétla jsem lehce překvapeným pohledem mezi oběma. "Tak já přijdu později... nebudu rušit." pronesu s tím, že se otáčím k odchodu. Nemusela jsem být telepat a ani Einstain abych nepochopila idície. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi nasadila překvapenej výraz a řekla, že nebudeš jako rušit. Kdyby Storm nebyla tmavý pleti, tak by se určitě teď červenala jak rajský jabko. Nebuď hloupá, zlato. Pojď sem ke mě, řekl Logan, kterej se už jako zrovna neubránil uculení. Nic se neděje. Prostě už jenom počkáme na Plecháče. Ještě chvilku má, řekl a přišel k tobě. Vzal tě tak nějak okolo ramen, ale nepřiplác ti vlasy, takže si je můžeš dál zaplítat. Trochu tě popohnal dovnitř až ke stolu. Storm byla rozpačitá, ale jeden pohled a nesmělej úsměv ti věnovala. Vypadalo to, že se tak nějak bojí, jak by jsi se k tomu, co mezi něma je ať už to je jako cokoli, postavila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Uhm.. ehmm..." Trochu jsem chtěla protestovat, protože mi to nepřišlo celkově košér, ale Logan byl tak trochu jiného názoru. Spíše než abych šla ven z místnosti, mě více zatáhnul dovnitř do ní. Příliš neochotně jsem se tedy nechala dostrkat se stolu. A Storm tak nějak viditelně nevěděla kam s očima. "Hele, mě je to jedno co mezi váma je." řeknu a rezignovaně přitom trochu zvednu ruce, v jedné však stále držíc poněkud dopletý konec copu. "Nemusíte se ale přitom chovat jako puberťáci, oba jste dospělí ne..." Nemyslela jsem to nijak zle, spíše jsem chtěla být ušetřena dalších, v budoucnu podobně trapných momentů. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tvoje slova Storm ještě víc znejistěly. Logan na proti tomu vypadal víc nasraně. A teď ta nasranost patřila tobě. To jestli něco mezi mnou a Storm je, rozhodně není tvoje věc. Tohle probírat nebudem. Jsme tu abysme zorganizovali útok na tu základnu. Rozuměno?, řekl Logan dost jako nesmlouvavě a pustil tě. Poodešel kousek stranou a založil si ruce na hrudníku. Takže bys měla přestat bejt drzá, než mi dojde trpělivost, jasný?, dodal Logan zvostra a propích tě zabijáckým pohledem. Logane, řekla Storm a podívala se na něj. Pak se přesunula pohledem na tebe a bylo to dost omluvný. Logan se ale zviklat nenechal. Štvalo ho, že jsi si dovolila do něho rejpnout. Zvlášť když to co mezi něma je, nikdy nijak nezasáhlo ani jeho náladu ani nic ostatní. Narozdíl teda od tebe. Díval se na tebe dál, dost jako nesmlouvavě až tě mohlo napadnout, že by možná očekával omluvu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan byl paličák. Jenže bohužel pro něj, já dost taky. Zřejmě převzato přímo od něj. Proto si tak nějak dotčeně založím ruce přes sebe na hrudi, stále tak nějak v té jedné držíc nedopletený cop. Z jeho pohledu jsem si nic poněkud nedělala, jako zřejmě jediný člověk v téhle budově. Spíše jsem na něj vrhla svůj, naštvaný. "Jsem jaká jsem ok? Tvoje, po tobě..." odvětím mu dotčeně. "Storm.. mě to nevadí, vážně. Ale on teď fakt nemusí dohánět těch dvacet let zanedbaný péče..." řeknu potom. Slova ke Storm jsem se snažila pronést mile. Měla jsem sto chutí se otočit a odkráčet pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Jasně, řekl Logan na to tvý, že jsi jaká jsi a že jsi po něm. Nebylo v tom ale ani trochu vřelosti. Spíš viděl, že takhle jenom omlouváš svoji rejpavou náladu. Logana to ale jenom sralo. Dělej jak myslíš!, zasyčel na tebe. Podíval se na Storm a pak odešel. Když tě míjel, tak jenom zakroutil hlavou. Až mě budeš potřebovat, tak na mě zavolej. Budu s profesorem u Cerebra, řekl směrem ke Storm, než úplně jako opustil místnost. Zůstaly jste tam se Storm samy. A během chvilky, která jako byla fakt rozpačitá, přišel Peete. Ahoj, řekl a podíval se na vás. Jdu pozdě? Kde je Logan?, zeptal se a Storm si povzdychla. Prostě to proberem spolu a Logan se pak přidá, řekla Storm a pak se podívala na tebe. Prostudovala jsi podklady. Našla jsi nějaké místo, kde by jsi nás mohla vysadit?, zeptala se Storm a na monitoru nechala z obrazit satelitní snímky základny a okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když se dva tvrdohlavci střetnou, nikdy to nevěstí nic dobrého. A to ani v tomhle případě, kdy se mi evidentně podařilo Logana vytočit, kdo ví kam. Když odejde, s dlouhým vydechnutím si sednu na nejbližší židly/křeslo. Cop jsem přitom úplně pustila, takže je mi celkem jedno jestli se zase rozmotal nebo ne. Chvíly na to vešel dovnitř Pete. Raději jsem se k tomu nevyjadřovala a naštěstí se Storm chytla sama slova, za což jsem jí byla poněkud vděčná. "Jo, studovala. On je mi svědkem, že vím o minimálně jednom, možná dvouch místech, kde bychom se mohli oběvit a otázka proniknutí dovnitř je zase ale něco jiného..." odvětím Storm, nejenom poukazujíc na Peta, jakožto svědka toho, že jsem si ty podklady prostudovávala, protože on je studoval se mnou. Posrala si to... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Storm vypadala unaveně, když mluvila, ale nebyla to fyzická únava. Spíš jí tak nějak unavilo to, co se tu tak nějak stalo mezi tebou a tvým tátou. Ale brala to profesionálně a pokračovala k tématu. Začli jste se bavit o okolí, a hlavně jako o tom, jestli jsi si to prošla a našla nějaký místo k vysazení. Ty jsi jí to potvrdila, ale ohledně průniku je to něco jinýho. Ohledně průniku si nedělej starosti. Od toho tam bude Logan. Já provedu zastírací manévr a přivolám písečnou bouři. Budeme pracovat co nejdýl při zemi, aby o nás něvěděli, řekla Storm a Peete přikejvl. Takže vlastně plán je takovej, že Blink nás vezme na místo, ty nás zakreješ bouří a Logan nás dostane dovnitř. A ve vnitř budeme hlavně improvizovat?, zeptal se Peete a zamračil se. Jo. Tak nějak to bude. A Hank bude každou chvílí přistávat na tomhle místě s Blackbirdem. Jak nám dá vědět, že nespustil poplach, jdeme do akce, řekla Storm a pak se podívala na tebe. Jsi připravená, Clare?, zeptala se Storm starostlivě protože viděla, že nejseš ve svý kůži. Za chvilku to spustíme, řekla Storm a posadila se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Snažila jsem se soustředit na to co říkala Storm a né na naší hádku. A tak nějak to i trochu fungovalo. Soustředila jsem se na výklad plánu. Byl poněkud jednoduchý, nevím proč čekala jsem... Ani nevím co jsem vlastně čekala. " Zni to, jakože bude zábava..." opáčím, když Storm skončil. Myšleno však jako pokus o vtip ve kterém ale nijak zvláště nevinikám. Takže očekávám katastrofu... "Jo, je ještě něco co bych měla případně vědět?" zeptám se. Jeden totiž nikdy neví a ledacos se kolikrát vykouří z hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tvůj další pokus o vtip se nesetkal s úspěchem, ale ani tě nikdo jako za nic nehuboval. Asi tu prostě byli všichni na podobný nejapný řeči zvyklí od Logana. To je ten problém, Clare. Co je na povrchu máme docela zmáknuté, ale jak to bude vypadat pod povrchem nemáme tušení. Caliban nám byl schopnej říct jenom to, že je tam okolo stovky mutantů, které tam Trusk industries vězní, řekla Storm a trochu si zas povzdechla. My to zvládnem, Storm. Uvidíš, řekl Peete a pousmál se. Storm se pak zvedla a přešla k jedný skříňce. Z tý pak vytáhla několik komunikátorů. Všecky nastavila na správnou frekvenci a tobě i Peetovi jeden poslala po stole. Jeden si dala do ucha a ten poslední si nechala v ruce. Ten byl jistě pro Logana. Vypadalo to ale, že ti ho chtěla taky původně jako poslat, aby jsi mu ho dala pak ty, ale rozmyslela si to. Nechtěla riskovat, další vzplanutí na tvý nebo třeba jako jeho straně. Je ještě něco, co byste chtěli vědět? Nebo něco, co můžeme zařídit?, zeptala se na konec Storm a zas si povzdychla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj pokus vtip se nesetkal zrovna s úspěchem Tak trochu jsem to ale čekala, protože jsem v těhlech věcech nebyla nikdy dobrá a to i když jsem se snažila v tom zlepšit, spíše mi připadalo, že se v tom horším. Storm se tím ale nedala příliš rozhodit a pokračovala tak nějak dál. "Jo asi tak nějak. Dostaneme je všechny ven. Máme tajnou zbraň, se kterou nikdo nepočítá." přitakám, poukazujíc tak s mírným úculem na sebe. Nehledě na to, že to tam můžeme pak srovnat jednou pro vždy se zemí. Tak nějak jd to tím ukončeno a Storm nám pak dá komunikátory. Než si však svůj nacpu do ucha, pokusím sd prve dodělat svůj prvotní pokus o dopletení copu. A ohledně její otázky jenom zavrtím hlavou. "Jedině možná jen to, kdy vyrazíme..." poznamenám. Nebyla jsem nervózní, nebo se bála, spíše jsem to chtěla mít ideálně už ta sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se pousmál, když jsi mluvila o tajný zbrani, o který teda nemůžou mít páru. Moc dobře věděl že tím vlastně tak nějak myslíš právě sebe. On tě viděl v akci a dokonce i tehdy, když tvý vědomí vytlačila ta tvoje druhá polovina. Dokonce i Storm se na tebe pousmála, ikdyž ona toho věděla ze všech nejmíň. Nejspíš to bylo jenom protože byla milá. Pak se ale z počítače, u kterého byla, ozval Hankův hlas. Přistál jsem na předem domluveném místě. Nezdá se, že bych prozradil svoji pozici. Známky aktivity dole jsou nulové. Základna je jen částečně osvětlená, ale je jasná noc. Viditelnost dobrá, takže budeš muset přihnat nějaký mraky, Storm, řekl Hank a Storm se usmála. To nebude problém, Hanku. Jsme na cestě. Ozveme se, až budeme na místě, odpověděla mu a podívala se na vás. Přikejvla vám a přešla ke dveřím. Logane! Je čas!, zavolala a Logan během pár vteřin došel dovnitř. Vůbec se nerozhlížel, o tebe nezavadil ani pohledem. Storm mu podala komunikátor, kterej si strčil do ucha a zapálenej doutník si típnul o ruku. Nechutně si popálil dlaň, až trochu zasyšel bolestí, ale pak si doutník strčil do náprsní kapsy pod kombinézu. Všichni připravený?, zeptala se Storm, a když všichni jako přikejvli, tak ti pokynula, že vás teda můžeš přenýst na místo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm sice mou narážku na sebe o tajné zbrani nepochopila, ale neměla jsem jí to za zlé. Asi bych s těmahle věcma měla přesrat, věci tím spíše jen podělám než abych se je snažila nějak nadlehčit nebo pozvednout. Nicméně pro naše vysvobození se ozval Hank a pro mě to bylo jako povel k akci. Logan pak po zavolání přišel taky i když byl pořád evidentně naštvaný, přesto i když on mě né, já jemu pohled věnovala. "Fajn, tak dovnitř všichni." pronesu a průchod v prostoru se otevře asi metr od nás. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se na tebe ani nepodíval, ale nebylo to tak, že by tě úplně ignoroval. Když jsi stvořila průchod, tak se z huboka jako nadech a proskočil portálem. Peete hned za ním a pak i Storm. Na konec jsi prošla za nima a zavřela portál. Jsme na místě, chlupáči, ozval se ti v komunikátoru Loganův hlas. Rozumím. Dejte pozor, zůstávám ve spojení. Hodně štěstí, odpověděl mu Hankův hlas. To všecko se stalo dřív než se tvý oči stihly přizpůsobit tý tmě, která tu za tím skalním ohybem byla. Rozeznala jsi už konečně Peetovu siluetu, která stála blízko u tebe. Dokonce i Storm, která svoje bílý vlasy prostě jako nezapřela. Věděla jsi, že tu je, ale Logana jsi neviděla. Jdu na průzkum. Storm ty začni pomalu hnát mraky, aby nás zakryly. Možná nějakej ten vítr jako pojistku, řekl a postavil se. Tím se odhalil a ty jsi jako zjistila, že byl sotva metr od tebe. Vy tu počkejte než se vrátím, řekl a odešel. Byl tichej jako stín a to bylo co říct, protože jste byli na kamenitý půdě. Storm se taky tak nějak napřímila. Zvedla hlavu k nebi a ruce následovaly hned po tom. Stála tam bez hnutí a bez slov. Peete se k tobě přiblížil a vzal tě za ruku. Pak ti dal ruku okolo ramen a přitisk si tě k sobě. Jsem tu s tebou. Budu na tebe dávat pozor, jak jsi chtěla, zašeptal ti do vlasů a přitisk si tě na chvilku ještě blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Utvořila jsem v prostoru portál a pokynu ostatním. Poté co prošli, jsem prošla sama já a prošla do děsné tmy. Neviděla jsem pořádně prakticky na krok a už jsem slyšela, jak náš úkol dál pokračuje. Vteřiny ubíhali a já začínala rozeznávat alespoň siluety postav, Peta, Storm a posléze i Logana, který se ale prozradil sám svým hlasem. Přikývla jsem, že tu tedy zůstaneme, ale posléze jsem si uvědomila, že to asi vidět nemohl. Vnitřně jsem začala trochu panikařit, protože jsem se v týhle tmě necítila dobře tím, že jsem neviděla pořádně kolem sebe, ale potom, když jsem pocítila Petovu ruku, trochu to povolilo. "Díky..." špitla jsem a na okamžik mu přitisknutí opětovala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Chvilku jste tam stáli v tý tmě a tvý oči si přivykly na tolik, že jsi mohla pomalu chodit, aniž by jsi se o něco zpřerazila. Viděla jsi siluety a kontury terénu. Sice jenom matně, ale bylo to lepší než před chvílí. Kurva! Storm, omez se jenom na ty mraky. Maj tu detektory mutantskejch schopností. Přiblížíš se tu třeba s nepřirozeným větrem a spustí to poplach, ozval se Loganův hlas po další chvíli a Storm se zarazila a stáhla ruce. Takže se tam nedostanem bez spuštění poplachu?, zeptala se Storm. Pasivní mutace nevadí. Prošel jsem přes plot a nic jsem nespustil. Takže žádný portály, lítání a plechaření. Všecko po staru, odpověděl Logan. Ok, zakončila to Storm a podívala se na vás. Připravte se, Logan přijde za chvíli, řekla a otočila se zpátky k nebi. Měsíc, kterej ozařoval celou tu plošinu, kde byla základna, se pomalu zakrejval mrakama a vytvářel ještě větší skoro neproniknutelnou tmu, ve který jsi už nic neviděla. Pár minut po tom se tu objevil Logan, kterej se prozradil až když na vás promluvil. Tak jo, za mnou, řekl a vedl vás kamenitou cestou okolo skalního štítu, abyste se dostali k plotu základny ze strany. Byla to cesta dlouhá, protože jste museli jít pomalu, a taky jako hodně únavná. Byl to špatnej terén, kterej vás všecky až na Logana zpomaloval. On se nezdál bejt rozhozenej, ani mu to prostě nijak nevadilo. Po dvaceti minutách chůze, který ti přišly jako půl dne, jste se dostali k tomu slíbenýmu plotu. Plot je pod proudem, takže nešahat, řekl Logan a podíval se na Peeta. Asi to sám nepřeskočíš, co?, zeptal se ho a Peete zakroutil hlavou. Myslel jsem si to, řekl a přišel k němu. Chytnul ho za flígr a přived ho k plotu. Teď se nebraň a zkus dopadnout neslyšně, řekl a vzal ho tak nějak jako nad hlavu. Peete byl rozhodně těžkej kolos a ještě těžší by byl kdyby se změnil do svý kovový formy. I tak ale vážil dost přes sto kilo, ale Logan se nezdál bejt nějak zatíženej. Logan vzal a hodil Peetem přes ten dvouapůlmetrovej plot. Peete udělal oblouček a dopadl přímo na záda. Nebo na břicho? Těžko říct, byla tu tma, světla základny směřovala hlavně na menší přistávací dráhu. Trochu to zadunělo a Peete vyhek, ale nezdálo se, že byste na sebe upoutaly pozornost. Pak se Logan podíval na Storm a přišel k ní. Vzal ji do náruče až Storm zatajila dech. Pak se tak nějak odrazil a ten plot i s ní v náruči přeskočil. Dopadl skoro jako neslyšně a postavil ji na zem. Logan pak skočil spátky za tebou. Připravená?, zeptal se tě a jestli jsi jako souhlasila, tak tě vzal do náruče na ruce jako Storm a skočil za ostatníma. Když jste byli všichni za plotem, tak Logan začenichal a pak se podíval na vás ostatní. Tak kudy? Hm?, zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Moje oči začínali přivykat tmě. Nicméně, pak trochu znervózním, když se ozve Logan s tím, že tam mají nějaký senzory, či co, které dokáží odhalit mutaci. Trochu tím nasucho polknu. Co když tam mají takovích senzorů víc? Ale i takové, co zegistrují mutaci celou... Potřesením hlavy se pokusím zahnat černé myšlenky, které situaci zrovna neusnadňovali. Proto, jakmile se oběvil zpátky Logan, chytla jsem se Petovi ruky, a to nejenom pro pocit větší opory, možná i trochu bezpečí, ale taky, aby sebou po cestě někde nešvihla tím, že o něco náhodně zakopnu. Když se tak třeba stane, tak na snad chytí... snad... A viditelně jsem udělala dobře. Protože cesta, tedy terén byl takoví, že nešikovná osoba jako já, zejména já, se může kdykoliv natáhnout a něco si udělat, což si v týhle chvíly a situaci poněkud nemůžeme dovolit, proto jsem svůj stisk o něco zesílila, ale nemyslím si, že by jej to nějak bolelo. Dorazily jsme k něčemu, co bylo evidentně plot a podle slov pod proudem. Auč... Logan pak začal s plánem s tím, že tedy když to Pete nepřeskočí, tak jej hodí. Chtěla jsem zaprotestovat, ale to už tak nějak letěl vzduchem. A dopad nebyl, podle sluchu, příliš příjemný. Měla jsem takoví pocit, že mu teď tak trochu vrátil onu slibovanou nakládačku či čtvrcení. Logan pak přenese i Storm a nakonec se vrátí i pro mě. "Dobře." přikývnu a pevně se jej chytnu. Jenže, to, že jsme byly za plotem, ještě poněkud neznamenalo vítězství, vlastně to neznamenalo tak nějak nic. Trochu jsem si povzdechla. "Co třeba najít nějaký vchod? Nebo ventilaci?" navrhnu. Kde je to slibované, jen nás tam přenes a o zbytek se starat nemusíš, od toho, je tu táta... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když tě Logan pustil, tak se ani nenamáhal s nějakým pohledem na tebe. Rovnou se otočil na ostatní a zeptal se, co dál. Storm si odfrkla a naštvaně začala šeptem nadávat. To nemyslíš vážně! Ty jsi si ty podklady neprostudoval!, obvinila ho a bylo jasný, že se fakt zlobí. Měl jsem lepší věci na práci, řekl suše a zakroutil hlavou. Ty ale víš, že vlastně skoro celej den stravil s tebou. Uklidňoval tě a pak si s tebou prostě jenom povídal, aby jsi přišla na jiný myšlenky. Nah! O tom si pak promluvíme! Teď běž v levo a po patnácti metrech, za hangárem zahni na levo. Je tam vyustění větracího tunelu. Přístupová šachta, která snad bude mít i žebřík, řekla Storm a povzdechla si. Logan nic neříkal jenom mávnul rukou a vyrazil po tý trase, co vám Storm tak nějak jako popsala. Trvalo to jenom chvilku, než jste dorazili na místo. Opravdu tu byly sací ventily, který nasávaly vzduch do komplexu pod váma. A taky tu byl velkej těžkej poklop, kterej byl zamčenej. Logan ale tasil drápy a odemknul ho po svým. Kov, kterej se setkal s adamantiem povolil jako by byl z másla. Logan pomalu otevíral poklop, kterej vrzal až se vám stáhly zadky, ale nikdo nepřišel. Jdu první, řekl Logan a skočil dovnitř. Jenom díky tomu, že žebřík zaduněl jste zjistili že tam je. Logan ho ale v tý tmě prostě asi jako viděl. Teď ty, Clare, řekla Storm a počkala, než vlezeš do temnoty. Kus za tebou šla ona a pak asi jako Peete. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vypadalo to, že Logan Storm poněkud naštval. "Storm... byly jsme přeci spolu..." řeknu jí a pokusím se ho tak trochu bránit, i když netuším, jestli o to v tuhle chvíly tak nějak vůbec stál. Tak jako tak, až jo či ne, prostě jsem to udělala. Já cestu taky pořádně neznala. Spíše jsem se soutředila na to, abych nás sem dostala, protože skončit někde ve zdi nebo pod zemí taky nebylo zrovna hezké či příjemné. Takže jsem si nakonec jen trochu povzdychla, když Storm popsala cestu. Sice jsem tak úplně neměla představu o tom, co popisuje, ale šla jsem dál. Tohle bude dlouhá noc... Po chvilce jsme narazily na něco, jako poklop, či také podobné. Logan se postaral o to, aby se otevřel. Ten nápad, jít dovnitř se mi příliš nelíbil, ale nebylo jiné zbytí. "Jdu." opáčím na popostrčení a začnu šplhat pomalu dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Postupně jsi sestoupila do hlubiny, ve který jsi nic neviděla. Strojově jsi sestoupila až na dno šachty, kde jsi se trochu lekla, že jsi narazila už na zem. Bylo to ale už docela příjemný, protože ty šprušle na tom žebříku nebyly zrovna nejčistší. Něčí ruka ti sáhla na rameno a popohnala tě stranou. Hned pak z žebříku slezla Storm a po trochu delší chvíli pak i Peete, kterej nahoře za váma to víko zase složitě zaklapl. Nebyl to ale vlastně žádnej rozdíl, protože všude byla úplná tma. Tma a průvan. Za mnou, zašeptal Logan, ale slyšeli jste to dost zřetelně, protože se tu každej krok rozlíhal. Prošli jste několika "chodbami", ve kterejch se musel Peete ohnout, aby se nepraštil do hlavy, ale na konec jste došli ke dveřím, nad kterejma byla slabá zářivka. Dveře byly zamčený a nebyla na nich ani klika ani zámek. Jediný co připomínalo ovládání byl panel na straně. Storm k němu přišla a o něco se chvíli snažila, ale pak si frustrovaně odfrknula a rozhodila rukama. Logan vzal a netrpělivě do něho zabodl svý drápy. Panel zajiskřil a dveře se trhnutím otevřely, zavřely do půly a pak zas otevřely. Tak jo, jdem, řekla Storm, který to nebylo zrovna jako po chuti, že vyšlo zrovna todle. Prošly jste teda dveřma, Peete první, pak Storm a ty a Logan šel za váma. Dostaly jste se do chodby, která už nebyla tak nízká a byla i docela široká. Oproti tomu tunelu to tu bylo dokonce ještě i čistší. Nebyly tu takový chuchvalce prachu. Chodbou jste šli stále dál a na konec jste došli do větší místnosti, kde byla v rohu umístěná strážnice. Ve střážnici byli dva vojáci a v místnosti dalších šest, kteří si vás hned všimli a namířili na vás zbraně. Tak do toho!, řekl Logan a s tasenejma drápama vyrazil dopředu. V tu samou chvíli začli pálit vojáci po vás. Ale střelba zněla divně tlumeně. A to rozhodně jako neměli tlumiče. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro S krátkým povzdechem jsem tedy sestoupila do tmy. Nelíbilo se mi to, jaká tu byla tma. Působilo to na mě díky tomu všechno stísněně. Proto, jsem se lekla, skoro až vyjekla, když se mě dotkla něčí ruka, ale naštěstí jsem stačila zacpat pusu rukou. Když jsme se tedy všichni ocitlo dole, v další temnotě, zavřeli jsme i za sebou a vydali se dál do temnoty. Tak trochu jsem uvnitř bojovala s tím, osvětlit tuhle naší cestu vlastními silami, což bych jinak normálně udělala, ale teď by to spíše jen uškodilo. Vydali jsme se tedy temnotou dál a já se stále necítila v temnotě dobře. Nejenom v temnotě, ale také zřejmě to bylo díky místu, na kterém jsme byly. I když jsem se snažila, nemyslet na to co tohle místo vlastně je, pořád se mě přesto držel onen nepříjemný pocit. Postupovaly jsme tedy dál a já se pomalu začala ztrácet v orientaci tam. Než jsme tedy došli do chodby, která se jevila už tak nějak, jinak. Udržovaně. A na jejím konci jsme narazily na něco, na co jsme moc narazit nechtěli. Asice stráže. Nebyly zrovna nadšení tím, že nás viděli a tak sáhli hned po zbraním, kterými začali střílet. Zvedla jsem tedy štít, abych ochránila pře kulkami sebe i Storm (94%), protože jsme byly z naší skupinky tak nějak nejzranitelnější. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan vyrazil na vojáky a Peete se změnil na Colossuse, od kterýho se začly kulky odrážet. Ty jsi bezchybně vztyčila štít před sebou a Storm a zaštítila vás. O poloprůhlednej štít se kulky zastavovaly a pak padaly na zem. Díky tomu jsi zjistila, že po vás nestřílej normálníma kulkama, ale vlastně nějakou formou malých šipek/injekcí. Nejspíš vás teda nechcou jako zabít, ale tak nějak uspat. Do Logana se jich zabodly desítky, ale on ani nezpomalil. Zarazil svý drápy do nepřátelskýho vojáka a mrsknul s ním po dalším. Pak přeskočil k třetímu, kterýho zneškodnil zabijáckým kopancem do vajec, kterej ho poslal skoro až ke stropu. (99%) Peete nezůstal po zadu a skočil na další dva. (74%) Storm ustoupila zpoza tvýho štítu a ze svých rukou vyslala blesk, kterej trefil posledního volnýho vojáka a mrsknul s ním proti zdi. Voják to ale přežil a dost otřeseně se začal zvedat. Ti, který byli ve strážnici potlačili překvapení a hnali se ke konzoli, nejspíš aby zapnuli alarm.  Tak nějak podobně vypadá ta strážnice a oba vojáci jsou za neprůstřelným sklem. (bez mrtvol, Gordona a Batmana) :DD |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Narazily jsme na menší odpor. Stráže, tedy spíše vojáci co tu byly jako hlídači a nejdříve na nás překvapeně zíraly, než sáhli po zbraních, kterými na nás začali střílet. Pohotově jsem tedy pro nás, mě a Storm zvedla štít, aby nás ochránil před kulkami. Však jakmile střely narazily a neškodně spadly na zem, nezacinkali povědomím cinkotem. Vypadalo to spíše jako šipky, které se používají u uspání zvířat. Trochu mě přitom pomyšlení píchlo. Nicméně na další myšlenky nebylo příliš času. Protože zatímco se Logan, Pete a Storm potýkaji s útočícími vojáky, byly tu pak další, kteří využily situace a chystali se za sklem něco provést. Možná kontaktovat další, či tak podobně, což jsem jim nemohla dovolit. Stáhla jsem štít a použila svou energii, která je obklopila a semkla kolem pevně, bez možnosti se pohnout (91%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Zatím co se ostatní tak nějak potýkali s vojáky tady v místnosti, ty jsi stáhla svůj štít, aby jsi mohla dělat i jiný věci. Soustředila jsi se a zaměřila se na ty dva ve strážnici. Tvoje energie je obklopila a znehybnila. Cítila jsi, že se hemží a snaží uniknout, ale celkem jako bez šance. Chytla jsi je příliš dobře. Storm zatím knock outovala toho, kterej se zvedal po zásahu toho blesku. Peete zrovna poslal k zemi toho prvního, kterýho následoval hned na to ten druhej. A Logan, ten zrovna propích toho posledního. Všech šest těl tak teď jako leželo na zemi. Jedni míň živí než ti druzí. Ze jména hlavně ti Loganovi. Plecháči.. sklo, řekl Logan a Peete s přikejvnutím přišel ke strážnici. Trochu si povyskočil, protože okno dovnitř bylo vysoko. Po první ráně popraskalo. Bylo nějak odolný, nejspíš jako i tak nějak neprůstřelný. Po druhý ráně prasklo úplně a Logan skrz něho proskočil dovnitř. Jedna rána, pak druhá a oba vojáci byli na zemi. Logan pak přešel k ovládacím prvkům a počítači. Něco tam chvilku klikal. Vězeňský podlaží je o tři patra níž. Musíme výtahem.. a k němu se dostanem.. těma v levo, Logan pak dál ťukal do klávesnice. Očividně i tendle primitiv, za kterýho ho všichni maj, dokáže docela slušně zacházet s počítačem. Prohledejte vojáky. Chcem přístupovou kartu, řekl během ťukání do tý klávesky. Jestli jsi hledala taky, tak jsi ji našla ty, u vojáka, kterýho trochu přismažila Storm. A zhruba jako v tý samý chvíli se s cvaknutím odjistily ty dveře, o kterejch mluvil Logan. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zatímco se ti tři starali o vojáky, kteří útočily, vyskytl se poněkud jiný problém. Problém, který byl v tý strážní kabině, kde byly další co se boje poněkud neúčastnily. Ba spíše pojali trochu jiného nápadu, který spočíval s zřejmě zavolání ostatních. To jsem se jim tedy snažila překazit. A viditelně se mi to podařilo. Za pomocí Peta, potom co vyřídil Logan ostatní, se potom vrhnul vyřídit i tyhle. Jakmile byl uvnitř kabiny, uvolnila jsem svoje sevření a nechala jej ať s nimi udělá co chce. Než jsem se sama potom dostala do kabiny, tak Logan už seděl u počítače a prsty mu běhali po klávesnici. Našel přístup i patro, kde je drželi. "Nepotřebujeme..." odvětím mu, stojíc za ním, hledíc na obrazovku. "...můžu se nabourat dovnitř jejich systému, pár vteřin maximálně... když mě pustíš, tati." řeknu mu pevným hlasem. Tímhle jsem si byla tak nějak jistá. Vypnout bezpečnostní okruh, přepsat kódy je jen zlomek toho, co mě kromě mučení Hydra učila... Teď jsem to mohlo použít pro něco jiného, pro dobrou věc, záleželo na tátovi, jak se k tomu postaví. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dobrej nápad, ale pokud přepíšeš okruh, nebo ho vypneš, tak tím ovlivníš všechny systémy, který na ten okruh jsou připojený. A tím na sebe upozorníme. Jednodušší pro nás bude najít tu přístupovou kartu, odpověděl Logan při ťukání do klávesnice. Vůbec k tobě nevzhlíd, pohled měl nalepenej pořád na monitor. V hlasu jsi ale necítila opovržení, ale ani žádnou hrdost. Táta se nejspíš pořád zlobil, ale bral to jako profesionál. Po nalezení karty a odemknutí dveří, který vedly dál k výtahu, Logan seskočil z tý kabiny a vyrazili jste dál. Cestou na chodbě bylo několik dveří. Většinou to byly jenom skladiště léků a jiných věcí, ale když jste se blížili k výtahu, tak jste našly jedny dveře, za kterejma byla laboratoř ve který bylo okolo padesátky lidí, kteří v ochranejch oblecích s rouškama na obličejích pracovali u pásů a stolů s nějakejma chemikáliema. Logan tam nakouk okýnkem ve dveřích a ustoupil, abyste se taky podívali. Pak se podíval na Storm. Ta zakroutila hlavou. Vězni maj přednost, řekla jenom tiše a naznačila mu, aby šel dál. Na konci chodby byla odbočka, která měla podle všeho asi padesát metrů. Končila dveřma výtahu, nad kterejma byla kamera a po bocích měla dvě stráže. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Navrhla jsem Loganovi svůj návrh, ale tak nějak ho zavrhnul, skoro ihned aniž by slyšel jeho zbytek, nebo se pokusil alespoň trochu věřit v moje schopnosti. "Ale...!" pokusím se zaprotestovat. Chyba na kterou mě upozornil byla jedna ze základních, které nás nutily se vyvarovat a tím tak nějak i potvrdil, že mi v tomhle prostě nevěří. Těžko říci, jestli, protože byl pořád ještě naštvaný nebo z jiného důvodu. Bylo tedy tak nějak rozhodnuto, že se prostě použije výtahu. Nemohla jsem s tím nic dělat, jen se připojit dál k naší skupině. Vydali jsme se tedy k výtahu a cestou, jsem se tak nějak přesunula k Petovi, když jsem viděla první z těch místností zla... cítila jsem, jak se mi tep zrychlil a tísnivý pocit se začal zmocňovat mých útrob. Chytla a pevně stiskla jeho ruku, sevřela jsem jí v obouch mých rukách, hledajíc tak trochu oporu. Došli jsme skoro k cíli, ale v cestě nám stály stráže pod dohledem kamer. Měl si mě nechat se tam nabourat... "Mám se postarat prve o ty dva, nebo o kameru?" zeptám se. Mohla jsem zneškodnit kameru nadálku aniž by si ty dva něčeho všimly, ale stejně tak jsem mohly zneškodnit i ty dva, ale to by si nás potom kamera všimla. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete tě stiskl, když jsi ho vzala za ruku. Byl tu pro tebe a taky se na tebe podíval. Byl celej kovovej a tak jeho výrazy trochu splývaly, ale řekla by jsi, že to byl asi starostlivý výraz. Spolu jste pak došli na konec chodby k odbočce, kde jste tak nějak postupně nenápadně nakoukávali, aby jste na sebe neupoutaly pozornost. Všimli jste si dvou stráží, který hlídaly vstup do výtahu, nad kterým byla kamera. Logan se opřel zádama o zeď a tiše tam bručel nadávky. Ty jsi ale přišla s otázkou, jestli se máš prve postarat o kameru nebo o ty strážný. Storm, Peete a dokonce i Logan se na tebe podívali. Nejdřív zkus kameru. Třeba je to překvapí a pak se stihneš postarat i o ně, řekla ti Storm a Peete ti dal jednu ruku na rameno. Říkal tím tak nějak jako že na tebe spoléhaj a věří ti. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Při chůzi tou chodbou jsem vyhledala Petovu oporu. Bylo mi jedno, že byl ve své druhé, kovové, podobě, chytla jsem jeho ruku, vlastně jsem tak nějak obmotala obě své ruce kolem té jeho. Pak jsme ale narazily na další překážku... překážku v podobně dalších stráží a kamery, která všechno ještě více ztěžovala. Když jsem navrhla, že se může postarat o jeden z těch dvouch problémů, podívali se na mě poněkud překvapeně, až jsem se trochu i zhrozila. Storm ale nakonec řekne, abych se postarala o kameru. "Dobře." přikývnu. Soustředila jsem se tedy na onu kameru, která se tyčila nad nimi a po lokem, natáhla ruku od sebe. Pár sekund na to tedy kameru obklopila moje, růžovofialová energie a jak se moje prsty stahovali zpátky do dlaně, stahovala se i energie kolem té kamery (65%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Soustředila jsi se teda na kameru a poslala svoji narůžovělou energii, aby ji obalila. Při tom jsi tak nějak zvedla ruku a když ta energie byla okolo kamery, tak jsi svý prsty začla stahovat spátky do dlaně. Současně se tvá energie začla stahovat okolo kamery a začla ji drtit. Kamera nebyla stavěná na nějaké extremni vlivy a proto skoro hned praskla. To ale slyšeli oba vojáci a podívali se co se děje. Když viděli tu energii, tak se zhrozili. Co to kurva je?, křikl jeden. Nevím, volej posili!, odpověděl křikem ten druhej, kterej zvedl zbraň a začal s ní mířit do chodby. Kurva!, nadával Logan, kterej vyběhl do chodby aby jim zabránil v zavolání posil. A ikdyž je hodně rychlej, asi to nezvládne v čas. Ozvaly se zas ty tiché výstřely, jak po Loganovi začal střílet. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Soustředila jsem se tedy na kameru. Chtěla jsem to provést co možná nejtišejic, ale asi jsem podcenila materiál, ze kterého byla kamera udělaná, takže místo aby to tak nějak proběhlo v tichosti, v tichu, které tu bylo znělo ono prasknutí jako výstřel, takže to stráže rozhodně upoutalo. "Kurva..." pronesu a tak nějak zjišťuju, že jsme to s Loganem řekli tak nějak skoro najednou, ale on už se rozbíhal k těm dvoum, kteří do něj začali střílet. Použila jsem tedy svou energii, abych je znehybnila (56%) a koupila mu tak více času. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan vyběhl na ty dva a nebejt toho, že jsi se je snažila znehybnit, tak by to rozhodně nestihl. Vlít mezi ně a oba dvěma plynulejma máchnutíma rozsek skoro na dva kusy. Rychle!, popohnal vás Logan a odsunul ty mrtvoly ke zdi a počkal než dojdete k němu. Tu kartu!, řekl a Storm přišla k ovládacímu panelu a přiložila kartu. Tím se odsunul ještě jeden panel, na kterém přivolala výtah k vám. Ten tu byl během několika vteřin a rovnou se otevřel. Výtah byl dost prostorný pro vás všecky a možná pro dvacet dalších. Logan stiskl tlačítko o tři patra níž. To by šlo, řekl Peete a pousmál se. Sjeli jste o ty tři patra níž, ale dveře se neotevřely. Storm zkusila znovu přiložit kartu a to zafungovalo. Dveře se otevřely a odhalily něco podobného, jako tu strážnici prve. Bylo to tu ale o něco větší a prostornější. Ve strážnici v obou rozích nikdo nebyl, ale byli tu další vojáci. Byli čtyři a byli víc obrnění a líp vyzbrojení. Krom nich tu byl nějakej chlápek, kterej měl stejný oblečení jako oni, ale neměl bojovou uniformu. Místo vršku měl rolák a vypadá to na nějakého důstojníka. Na stehně měl pistoli v pouzdře a nevypadal překvapeně. Vojáci trochu jo, ale nikdo se nepohnul. Vítejte, řekl ten důstojník a výraz v obličeji se mu teda nezměnil ani o trochu. Už tu pro vás máme připravený hezký cely kousek od sebe, dodal a usmál se. Usmál se tak, že odhalil zuby, který byly jakoby kovový, špičatý a ostrý jak břitva. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem zničila tu kameru, tak jsem nechtěně upoutala pozornost těch dvou strážných. Logan ale nezaváhal a rozběhl se proti jim a to i napříč palbě, ale znehybnila jsem je, abych mu vypomohla, čehož využil. Dostali jsme se pak výtahu, ale pořád se mě drželo takové to, že mě měl nechat si sednout k tomu počítači, mohla jsem nám otolik zjednodušit věci... Zatímco já přemýšlela o tom, jak mohli být věci jednoduší, výtah dojel na námi zvolené patro s jak se otevřeli potom dveře, ukázalo se, že věci se naopak o dost zhorší a možná i zkomplikují. V krku se mi utvoří knedlík, a jak začne ten chlápek mluvit o tom, že pro nás mají cely, schovám se částečně za Peta, trochu zpoza něj vykukujíc, ale i tak jsem cítila počínající paniku uvnitř sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Naser si, sráči!, odsekl mu Logan a vyskočil k němu. Ten chlápek, důstojník, jenom zvedl ruku, ze který mu vylítl paprsek zelenýho světla. To do Logana praštilo silou, kterou jsi mohla srovnat s nárazem rychle jedoucího auta. Logan se rozplác o zadní stěnu výtahu, ale ustál to. Rychle vyrazil dopředu a Peete taky. Zůstat v malým prostoru, když na vás začínaj mířit vojáci fakt jako nebyl nejlepší nápad. Storm ze svých rukouch vypustila salvu blesků, kterejma donutila vojáky se krýt za několik beden, který byly tu a tam postavený. Storm toho využila, aby se kryla za jednu z nich a cestou ještě poryvem ledovýho vzduchu odhodila jednoho z vojáků. Peete byl zasaženej tím zeleným světlem, když se vrhal na jednoho z vojáků a skončil napůl skrytej za jednou bednou v kleku na jedný noze. Nebyl zraněnej, ale trochu možná otřesenej. Logan se ale k tomu důstojníkovi dostal a nehleděl na uspávací "kulky", který se mu zabodávaly do těla. Důstojník se ale taky jevil jako dost dobře bojově založenej a uhejbal co mu síly stačily. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Schovávala jsem de za svým Kolosem, zatímco se Lpgan rozhodl pustit do nich, hned tedy po slovní urážce, jenže se nesetkal s příliš úspěchem neboť byl doslova odhozen nějakou formou energie. Překvapeně jsem zamrkala. Mohl být taky nějakou formou mutanta? Moc jsem o tom ale přemýšlet nemohla, protože se tam nějak rozběhl boj na obouch stranách. Schovala jsem se za dveřmi a snažila se vnitřně uklidnit. Všechno ve mě totiž volalo, abych utekla pryč a že bych to dokázala během vteřiny... Ale to jsem nemohla. Nemohla jsem je u nechat, jak naše, tak i ty uvězněné. Hluboká jsem se tedy nadechla a vytvořila v rukou první střelu, kterou jsem poté vrhla k tomu chlapovi(86%), a ihned vzápětí na to další k těm vojákům (65%). Střely to byly výbušné, po dotyku s čímkoliv vybuchnou, takže jsem se do nich ani nepotřebovala strefit. Doufejme, že to ale pomůže ostatním získat výhodu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vytvořila jsi první střelu, kterou jsi hodila po tom důstojníkovi, co nebyl obyčeným člověkem, ale asi tak nějak mutantem jako ty a ostatní. Ten si toho ale všiml a obalil se do tý zelený energie. (90%) Tvoje střela ho teda jako sice trefila a explodovala, ale nic moc mu neudělala. Jenom to s ním hodilo, ale energie vypuštěná při tý explozi ho ani nepopálila. Za to Logana, kterej stál u něj a bojoval s ním, tak toho to sežehlo a odmrštilo ke zdi. Druhou střelu jsi vrhnula proti vojákům, kteří se zrovna kryli za bednu. Trefa to byla podobně přesná a dva z nich byli rovnou odmrštěný a dost popálený. Už se vůbec nezvedali. Jednoho to trochu popálilo na ruce, ale už se pustil elektrickým obuškem do Peeta. Ten poslední střílel po Storm, ale ne zrovna s velkým úspěchem. Logan se zatím taky nezvedal, ale ten důstojník se z toho už tak nějak vzpamatoval a s nasraným pohledem se zvedl. Mávnul rukou a trefil ležícího Logana zeleným paprskem, kterej mu spálil uniformu na zádech i se zády. Pak pohledem našel tebe a nasraně si odfrk. Teď my dva!, řekl a vrhl na tebe další paprsek zelený energie. (49%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Ne!" vyjeknu zhrozeně, když vidím, jak odrazil můj útok. Tedy to nebylo ještě to nejhorší co se mohlo stát, to horší bylo to, že ho odrazil tak, že zasáhnul Logana a to docela špatně. Napůl mě to přiměje vyběhnout z výtahu konečně, ale po několika krocích se zarazím, protože nejenom, že můj druhý úrok nedopadl o nic lépe, pořád tu byly vojáci, co dál útočily a potom také, ten chlápek se asi naštval, protože vrhnul útok vůči mě. Rychle vytvořím před sebou štít (74%), kterým jeho útok zablokuju. Ale když se ona síla dotkne štítu, napadne mě vyslat jí zpátky vůči jemu, o což se taky pokusím (91%) a pošlu mu zpátky ochutnat jeho vlastní medicínu, doprovázenou mou vlastní střelou (64%), která už není vybuchovací ale knockoutovací. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom, co se jako ten důstojník ujistil, že Logan nevstane (pro teď aspoň), tak se zaměřil na tebe. Vystřelil na tebe paprsek tý zelený energie, kterej jsi ale včas zablokovala štítem. Dokonce jsi se pokusila tu jeho energii tak nějak odrazit zpátky na něho. On ale zvládl atletickým výkonem odskočit stranou (100%) a tak ten jeho/tvůj paprsek narazil do zdi, kterou tak nějak jako spálil. Nejseš neschopná. Vzdej se a přežiješ. Kdo ví, třeba tě vezmem i mezi nás, řekl ten důstojník, kterej do levý ruky vzal tu svoji pistoli, kterou střelil párkrát po Storm a dokonce jí jednou zasáh i do ramene. Zabránil jí tak smažit jeho vojáky, kteří si tak nějak docela pohrávali s Peetem. Elektřina mu asi prostě nedělala dobře. Důstojník ani nečekal, že budeš souhlasit a vrhnul po tobě další dva paprsky v rychlým sledu po sobě. (26%, 42%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když na mě zaútočil, použila jsem štít, abych mu vrátila jeho útok. Jenže on se mu prostě jenom tak vyhnul, jakoby to nic prostě nebylo. Trochu překvapeně jsem na něj hleděla, ale jakmile jsem viděla ostatní, začal ve mě hořet vztek. "Nikdy..." odvětím studeně. Když ke mě vyšle poté další jeho střely, natáhnu ruce před sebe celé abych je znovu odrazila směrem k němu (91%,91%). Bez použití štítu mě to koplo trochu zpátky ale částečně jsem to ustála. Vztek ve mě ale sílil. Na několik málo setin zavřu oči, abych když jsem je otevřela, jejich bělmo zmizelo a vystřídala je zelená, která se rozrostla nejenom přes bělmo, ale i černou panenku odkaz. Přitom, šipky, které vojáci vystříleli a leželi na zemi se zvednou a hbitě vystřelí k vojákům, do kterých se zabodají. Jestli budou chtít na mě vystřelil, neviditelný štít kolem je zastaví kousek ode mě. Používal tu energii pro útok, jako zbraň, ukážu mu, co s ní dokážu já... Zvednu ruku napůl před sebe, prsty směrem vzhůru, kolem prstů se začnou mihotat snítky fialové energie, tak se ovšem ve daleko, daleko větším množství oběví kolem jeho končetin, rukou i nohou. Nedovolí mu hnout s nimi. Pomalu sevřu prsty v pěst, tlak na jeho končetinách mnohonásobně zesílí drtiví, oceloví stisk mu drtil jeho končetiny. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Studeně jsi mu odsekla, že se nikdy k nim prostě nepřidáš. To už čekal a v rychlým sledu po tobě vyslal dva zelený paprsky. Natáhla jsi ruce před sebe a s vypětím všech svejch sil jsi odrazila oba paprsky svejma rukama. Byla to fakt síla a smýklo to s tebou dost do zadu. Ustála jsi to, ale vztek v tobě sílil. Důstojník uskočil před jedním, ale druhej ho trefil na plno. Odhodilo ho to tak dva metry do předu, ale už se pak zas zvedal. Pistoli mu to ale vyrazilo z ruky. Ty jsi ale už tak nějak tou dobou propadla svýmu vzteku a zelená pokryla celý tvý oči. Tvoje druhá strana už částečně přebrala kontrolu a ty jsi se do toho zas pustila ve velkým. Několik "kulek" bylo zastaveno neviditelným štítem. Ty jsi na to ale jako vůbec nehleděla. Místo toho se všecky ty projektily zvedly do vzduchu a vylítly na oba zbývající vojáky, kteří tam bušili do Peeta svejma elektrickejma obuškama. Vojáci byli hned jako jehelníčky a spadly na zem. O Peeta jich pěknejch pár taky zacinkalo, ale mu se nic jako nestalo. Pak jsi se tak nějak jako zaměřila na toho důstojníka, kterej už zas stál a dokonce našel svoji pistoli. Párkrát po tobě vystřelil, ale kulky se zastavily kousek před tebou. Pak zvedl ruku, aby na tebe vyslal další paprsek, ale už to nestih, protože jsi ho zachytila svojí fialovou energií, kterou jsi ho začla drtit. Důstojník začal řvát, ale ne až tak bolestí jako vypjetím. Jeho zelená energie ho obalila a začla zářit mnohem víc než předtím. Předtím to byla tmavší zelená, ale teď byla skoro fosforová. Sice jsi na něho vynaložila drtivej stisk, ale jeho energie ho chránila před nejhorším. (93%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pomohla jsem Petovi se zbavit zbavit zbývajících vojáků. A pak se zaměřila na důstojníka, který se dál snažil bojovat, ale moje energie obklopila jeho končetiny a sevřela do drtivého, ocelového stisku. Dál se snažil vzdorovat svým štítem, ale bylo zřejmé, že je již skoro vydaný se tvé energie, kterou používal na útoky. Zřejmě se ještě nesetkal s někým mě podobným... Vykročila jsem k němu, stále na něm držíc svůj stisk, až jsem došla k němu, zůstávajíc pár čísel od něj. "Už jsem prošla Peklem a vyšla jako vítěz..." řeknu mu studeně a zvednu druhou volnou ruku, jejíž prstem se dotknu jeho štítu. Nejprve jsem cítila odpor z jeho štítu ale čím více jsem prstem vůči jemu tlačila, tím více byl tlak menší a menší, až se mi podařilo dostat se skrz. Poněkud vítězoslavně se pousměju, ale vydrží to jen několik okamžiků. "...ty jsi oproti tomu nic...nic..." naváži na svou předešlou nedokončenou větu a moje energie se začne dále rozšiřovat po jeho těle, trupu, břichu, kolem krku kolem kterého se začne utahovat. A bude se dál utahovat více dokud bude křičet a dokud jeho tělo neochabne... Když jeho tělo znehybní, přiskočím k Loganovi, ke kterému se sehnu. "Tati?!" odpovím, snažíc se zjisti jak na tom vlastně je. "Promiň, mrzí mě to... Nechtěla jsem ti ublížit..." pokračuju dál, s jasnými obavami v hlase. Byla jsem neopatrná, nepřemýšlela jsem... byl zraněnou mou chybou, mou rukou, skoro doslova... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ikdyž jsi ho pořád jako držela, tak jsi k němu vykročila a zastavila jsi se až kousíček před ním. On pořád křičel a tak nejspíš vůbec neslyšel co jsi mu řekla. Trochu tě začal vnímat jak jsi se dotknula jeho "štítu". Nebyl to štít v pravým slova smyslu, byla to spíš další vrstva jeho kůže/oblečení, která ho tak nějak prostě chránila před vnějšíma vlivama. Tvoje energie s tím nějakou dobu bojovala, než se dostala pod tu jeho a začla ho obmotávat a utahovat se okolo něho. Začal křičet na novo, ale to už jsi mu tka nějak obtáhla energii i okolo krku a on po pár vteřinách přestal a za pár dalších byl už hotovej (nebo mrtvej, to je na tobě). Pak jsi přiběhla k Loganovi, kterej se s vrčením zvedal u zdi na nohy. Záda měl ještě spálený, ale už se do toho jeho regenerační faktor pomalu pustil. Ale obličej měl pořád ještě dojebanej o tvýho výbuchu. A stejně tak jednu ruku, u který jsi na pár prstech ještě viděla jeho kovový kůstky prosvítat skrz díry a urvaný kusy. Nah!, vyhek nasraně nebo prostě jenom bolestivě. Nešahej na mě!, upozornil tě pořád stejným hlasem. Ale teď to bylo jasný, proč. Hlavním důvodem jako bylo asi to, že měl otevřený rány a na ty se prostě nešahalo, protože to bolelo jak čert. Běž.. běž pomoct Storm.. krev!, říkal Logan přerývaně se zaťatýma zubama a očividný agonii. Storm se krčila u jedný bedny o kterou se opírala v sedě a u ní byl zakleknutej Peete, kterej zrovna zkoumal její rameno, který jí postřelil ten důstojník. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když důstojnikovo tělo ochablo, nechals jsem ho spadnout stranou a dál se o něj příliš nezajímala. Spíše jsem se obrátila k Loganovi, který se sice začal léčit sám ale pořád to nebylo ono. Tak nějak jsem mu ani nemohla vyčítat když se na mě obořil, ale i přesto jsem značně, polekaně ucukla. "Dobře..." přikývnu když zmíní Storm. Otočím se tedy a vydám se k nim, protože už u ní byl tak nějak Pete. A mě rak nějak došlo skoro až teď, že je vlastně zraněná. Doběhnu k nim a stejně jako k Loganovi prve, k nim zakleknu. "Jak je na tom... co můžu udělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když tě Logan zahnal směrem ke Storm, protože jemu nepomůžeš ale jí by jsi jako mohla, tak jsi viděla Peeta, jak už u ní klečí a prohlíží její zraněný rameno. Trochu krvácela, ale už jsi viděla i horší zranění. Pak jak jsi se k ní přiřítila, přiklekla a vyhrkla, jestli můžeš něak pomoct, tak se na tebe podíval Peete, kterej se pak podíval za tebe na strážnici. Ve strážnici nejspíš bude nějaká lékarnička, podívej se po ní, řekl a stiskl její rameno, aby to dál nekrvácelo. Storm tam jenom seděla a bolestí v očích čekala. Logan se pořád ještě sbíral a slyšíš hekání, ve kterým bylo pořád ještě dost bolesti. Jestli jsi teda šla do tý strážnice, tak to byla malá místnost s počítačem a několika dalšíma monitorama. Dokonce jsi pod stolem viděla hned i tu lékarničku, ale tvý oči viděly i něco jinýho. Na jednom z těch monitorů byly záběry z toho vězení, kde jste mířily. Bylo tam hodně, hodně dětí. Nějací dospělí a pár starejch. Ale nejvíc tě zarazily ty děti. Některý byly připoutaný k nějakým operačním stolům, na kterejch se zmítaly. Jiný dokonce už byly mrtvý a zbyly z nich jenom otevřený vybrakovaný mrtvoly. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechala jsem tedy Logana a přesunula se ke Storm. "Ok." odvětím mu s tím, že jsem se začala zvedat, ale dost jsem přitom zakolísala, hlava si mi zamotala a musela jsem se na okamžik chytnout něčeho. Rychle to ale odeznělo a pak jsem se tedy vydala k té strážnici. Uvnitř ní mi chvíly trvalo než jsem zahlédla lékárničku. Šla jsem ihned po ní a když jsem se s ní zvedala, znovu tu bylo zakolísání a zamotání hlavy. Musela jsem na sekundu opřít o stůl a v tu cjvíly jsem je uviděla. Na monitorech, v celách... Sevřela jsem okraje stolu až kůže na kloubcích zbělala. Vydržte... Otočila jsem se rychle na patě a vydala se zpátky na zraněnou. "Viděla jsem je. Viděla jsem vězně..." řeknu když se k nim vrátím i s lékárničkou. "Myslím, že bych je dokázala přenést pryč, když mi řeknete kam..." pokračuju dále s návrhem. Měli jsme raněnou, takže asi původní plán padal. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom hrůzným pohledu na všecky ty vězně jsi sebrala tu lékarničku a odspěchala zpátky k ostatním. Peete nastavil ruce, aby jsi mu ji dala a pak se dal do ošetřování. Nebylo to tak hrozný, jak to původně vypadalo. Bylo to vlastně jenom škrábnutí, ale nemile to jako krvácelo. Logan se potácel k vám, ikdyž měl pořád jedno oko mléčný a slepý, když jsi řekla, že jsi je viděla. A taky že si jako myslíš, že bys je mohla dostat pryč, jestli ti řeknou kde. Storm jako by rovnou zapoměla na bolest, se toho tak nějak jako chytla. Vážně? Jestli se k nim dostaneš hned, tak my můžem odvádět pozornost, dokud je nepřesuneš, řekla a pak se jako zamyslela. Hanku? Hanku?, snažila se kontaktovat chlupáče, kterej čekal s Blackbirdem nad základnou na náhorní plošince, ale signál neprošel. Udělej prosím průchod do místa, kde jsi nás přenesla, řekla Storm a počkala než jsi to udělala. Znova zavolala Hankovi, ale tento krát už se ozval. Hanku, kontaktuj profesora. Za chvíli za školu pošleme ty uvězněný mutanty. Ať je na ně připravenej, řekla Storm a Hank ji to odsouhlasil. Storm pak kejvla k tobě, že to můžeš zrušit. Pohněte, jdou sem další!, řekl pak z nenadání Logan a otočil se k jedněm dveřím. Kudy máme jít?, zeptal se Peete a pokud ostatní nechceš přesunout portálem, tak Logan ukázal na další dveře. Běžte, zpomalím je, řekl Logan a nasraně zavrčel, než pak dodal, Budu se stahovat vašim směrem, ale nenechám je střílet do těch uvězněnejch. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Popadla jsem lékárničku a spěchala zpátky. Když jsem k nim dorazily a řekla, že jsem viděla vězně a, že je dokážu dostat ven, nejdříve byly trochu udivení. Tedy hlavně Storm. "Jo... viděla jsem je, všechny. A jak víš, pokud to vidím, dostanu se tam." odvětím jí. Storm chtěla zkontaktovat Hanka, ale signál nějak neprošel skrz a tak jsem jí trochu tedy vypomohla. Jakmile byla hotová, zavřela jsem průchod. "Budu ale potřebovat zřejmě pomoc vás obouch." řeknu jim, Storm a Petovi. Věděla jsem, že je Storm zraněná, ale pro tohle určitě měla síly dost. Když se potom chci zvednout, znovu se trochu zapotácím. Jestli se z nich někdo zeptá, jestli jsem v pořádku, odvětím jednoduše ´To nic´. Trvalo to však jen okamžik, než to zmizelo. Ale to už Logan přišel s tím, že budeme mít společnost a taky, že nám tu společnost pozastaví. Přirozeně se mi nechtělo ho tu nechat samotného, ale neměla jsem sílu se s ním teď hádat. Proto vytvořím průchod na chodbu, kterou jsem viděla na těch monitorech a kde byly ony cely. "Vrátím se pro tebe!" pronesu směrem k Loganovi, než ti dva a pak já zmizíme v průchodu. Jakmile se pak moje nohy dotkli země, panika uvnitř mě se začala hlásit o slovo, při pohledu kolem sebe. Nasucho jsem polknula. "Tak jo... dostanu je z těch cel, vy je naveďte pak na cestu odtud... kam, že to přesně bude?" navrhnu svou ideu a ještě se zeptám, kam je vlastně mám poslat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jsi tak nějak Peeta odbyla, že se nic neděje (protože se o tebe bál), a po tom, co Logan přišel se zjištěním, že sem jdou, jsi otevřela portál. Peete pomohl Storm projít a ty jsi se ještě než jsi prošla otočila na Logana, kterýmu jsi řekla, že se pro něho vrátíš. On jenom zabručel a ani se na tebe nepodíval. Jenom mávnul rukou, že máš jít, protože už vás tlačí čas. Prošla jsi teda na konec za Storm a Peetem. Peete se už staral o ničení zámku první cely a Storm uklidňovala děti uvnitř. Ty jsi po chvilce paniky, která se k tobě tak nějak začala nalepovat, přidala k záchraně. Jestli to zvádneš, tak by bylo nejlepší je přenýst domů. Za školu, do parčíku, řekla Storm a opřela se na chvilku o chodbu podobně jako ty. Jestli ne, tak na místo, kde jsi nás přenesla jako první. Ale je to dost nebezpečný, museli bysme kontaktovat Hanka, řekla Storm a nechala vlastně vedení týhle operace tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechtěla jsem Peta jenom tak dobít, ale teď na tom moc času prostě nebylo. Když jsme se tedy vypotácely na nohy, Logan zavrčel, že sem dorazí posily. Sice se mi příliš příčilo jej tu takhle ponechávat osamotě, ale nic jiného nám v tuhle chvíli nezbylo. Přesto jsem mu slíbila, že se pro něj vrátíme. Sice se mi nedostalo moc jasné, či příjemné odpovědi, ale i tak jsem ho nemínila tady nechat, jakkoliv. Přesunuli jsme se, s mou pomocí, k těm vězňům. Nebo spíše do chodby s celami. Zeptám se Storm, kam mám tedy dotyčné přenést nebo spíše poslat. "Dobře. Park by neměl být problém." odvětím jí. Pete se mezitím už pustil do jedné z cel a já polknula knedlík, co se mi utvořil v krku a začala se soustředit. Napůl jsem dala ruce do stran a na místě kde jsme se prve oběvily my, se otevřel průchod, který končil v potemnělé zahradě. Pak jsem se začala soustředit na ty cely. Nejdříve na jednu, otevřít průchod skrz zeď je trochu složitější než na dálku, ale začínal se ve dveřích oběvovat průchod, odhalujíc běžně uvnitř. "Pomozte jim ven!" řeknu k Petovi ze Storm a pokracuji takhle s dalšími a s každým dalším se průchod otevřel rychleji. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Skvělí, řekla ti Storm, když jsi ji odpověděla, že park by neměl bejt problém. Pak jsi se tak nějak pustila do osvobozování vězňů. Ty jsi otevírala průchody a Storm k těm dětem a ostatním mutantům laskavě promlouvala a snažila se je uklidnit a usměrnit. Všichni ti starší se chytli příležitosti uprchnout, ale některý děti byly dost nedůvěřiví. Storm je ale přesvědčila svým milým hlasem a úsměvem. Nikdo vodsaď se k nim asi zrovna moc hezky nechoval. Během tvýho třetího "pokusu" o otevření portálu z věznice a propuštění jejích obyvatel, se ozvala střelba. Dovnitř do chodby přišli další vojáci. Jdu na to!, zahřměl a rozběhl se chodbou na vojáky, kterejch pár bylo. Vlít do nich skoro jako Logan a začal rozdávat rány. Vy dvě se Storm jste dál osvobozovaly uvězněný mutanty a dařilo se to. Některý z vězňů vám pomohly přesvědčit nedůvěřivý děti a tak se celá akce dost urychlila. Mám tu syna! Bez něho neodejdu!, řekl jeden z dospělých, který byly v poslední cele, kterou jsi otevřela. Kde je? Kam ho odvedli?, zeptala se Storm a chlap celej naspídovanej začal mluvit. O patro níž! Tam jsou operační sály! Tam berou takoví jako jsme my aby je zkoumali. Někdy se vrátí, někdy ne! Musíme pro něj!, dožadoval se ten chlápek co jste ho pustili a dost se při tom naléhavě lepil na Storm. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pustily jsme se tedy do osvobozování. Tedy převážně hlavně já a Storm s Petem prim pomáhali se zbytkem. Snažila jsem se soustředit na úkol a né na myšlenky a pocity, které jsem na tomhle místě dostávala. Paniku jsem uvnitř sebe cítila už od chvíle cp jsme sem přišli, nebo spíše co jsme se tu oběvily. Kdyžse však ozve další střelba, šuknu sebou značně. Pete se však k nim rozeběhl a ve mě se něco hnulo. Starost, obava o něj. I když jsem věděla, že se o sebe postará, stejně jako Logan, pořád tu jistý strach a obavy byly. Ale pokračovala jsem dál. Nebylo to zrovna nic moc, udržet takovou pozornost a na soustředění hned na několika místech. Sic jsem pak zbylé průchody uzavírala, jakmile byly venku, ale víceméně jsem jiné, stejný počet zhruba zase otevřela. Po několika okamžicích to už byla skoro rutina. Do doby než se ozval jeden muž. Naléhal, že musí najít syna. "Dostanu všechny tady ven a půjdem pro něj!" odvětím mu spěšně. Storm tam samotnou nepustím a ona sama je ven stejně nedostane, nehledě na to, že Pete měl teď plné ruce práce... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Chlápek byl dotěrnej, ale to bylo za současnejch okolností docela pochopitelný. Logan by taky ničil hory kdyby mu tě někdo unes na nějaký pochybný operační sály. Musíme hned! Kdo ví co tam s ním dělaj! Prosím!, začal na novo chlápek, ale Storm ho chytila za ramena a zadívala se mu do očí. Musíme pomoct všem tady, hned jak je Blink dostane do bezpečí, tak se tam vydáme, řekla mu, ikdyž to bylo docela marný, protože si pořád mlel tu svoji. Ty jsi mezitím otevřela všecky cely a všichni vězni byli venku ze svejch věznic. Dívali se zmateně, někteří byly vyplašení, jiní brečeli, ale všichni se více či jako méně dívali na Peeta, kterej držel vojáky pryč od ostatních. Nebylo jich tam málo, ale to ani těch, kteří už byli v bezvědomí na zemi. Portál.. stvoř portál do zadu do parku. Profesor už je bude čekat a postará se o ně, řekla ti Storm a počkala až to tak nějak jako uděláš. Všichni za mnou. Odvedeme vás do bezpečí. Spořádaně projděte tím portálem, nebojte se nic se vám nestane. Chceme vám pomoct, říkala Storm přátelsky a snažila se tak ostatní uklidnit. Aby tomu do pomohla, tak prošla jako první a když se nic nestalo a ona z druhý strany mávala na ostatní, že můžou, tak ostatní začli procházet. Někteří si pomáhali navzájem, ale šli. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chlápek evidentně příliš nesouhlasil ale nějak jsem ho chápala. Na druhou stranu, nemohla jsem tu zbytek nechat a opustit je, jenom kvůli jednomu klukovi. Chybělo posledních několik cel, když jsem pocítila, jak průchodem, který jsem prve vytvořila, začli procházet. Slyšela jsem i Storm jak je k tomu nabádá a jakmile byl pak poslední z cely venku, několikrát jsem se zhluboka nedechla a vydechla. Pak jsem zamířila ke Storm, která byla na druhým konci, v zahradě školy. Zůstala jsem poblíž a vyčkávala než přijdou poslední, potom jsem věnovala lítostný pohled Storm. "Promiň..." řeknu k ní a průchod, který vedle ke škole zavřu. Asi mi to bude vyčítat, či bude pak na mě naštvaná, ale nechci riskovat její další zranění. Může mi to vyčíst až se vrátíme.. pokud se vrátíme... Když se všechny průchody zavřou, trochu zase zakolísám na místě ale stěna to jistila. "Pete! Musíme ještě o patro níž!" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi přišla blíž a viděla jsi, že se Storm už blíží, aby se vrátila, protože všichni už byli v bezpečí, tak jsi jí řekla to svý "promiň". Viděla jsi jak se jí objevil na tváři nechápavej pohled, kterej se pozvolna jako měnil na pochopení co to znamená. Poslední co jsi viděla než jsi uzavřela portál, tak bylo jak se zamračila a něco chtěla říct. Dokonce se přemohla a trochu si popoběhla. Bylo jí to ale prd platný, protože jsi ji tam zavřela a neriskovala další zranění. Po zavření posledního portálu, kterej vedl zpátky do školy, jsi trochu zakolísala a hlava se ti zatočila. Cítila jsi, že tvý kolena byly na chvilku jako z želé, ale na konec jsi to díky opoře od zdi ustála. Chlápek co tu měl syna tu samozřejmě zůstal a čekal než se rozdejcháš. Když jsi to tak nějak jako rozdejchala, tak jsi zavolala na Peeta, že se musíte dostat o patro níž. Musíme skrz to místo, kde je váš velkej přítel a ti vojáci, řekl a ukázal na Peeta, kterej teď zrovna bojoval s šesti vojáky. Ti už se úplně jako vysrali na palný zbraně a útočily na Peeta elektrickejma obuškama. A postupně ho zaháněli zpátky do chodby k vám. U vchodu byli v záloze ale další dva, s puškama a nervozně mířili na Peeta, kdyby se mu začlo dařit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Promiň Storm... doufám, že pochopíš... Když jsem se postarala o ty vězně a pak i Storm. Jenom doufám, že jsem si tím neponičila naše přátelství, i když tuším, že asi jistý škraloup zanechám... Ale teď to nebyla příhodná chvíly řešit. Jestli to byly ale ty místnosti, co jsem viděla na monitorech, mohla bych nás tam přenést rychleji, jenže pořád tu byl problém, kterému čelil Pete. Dostala jsem se k němu blíž a vypomohla jsem mu tím, že jsem kolem něj vytvořila svůj štít. "Mám tvoje záda, zlato...!" pronesu k němu, dávajíc mu tak šanci, aby se jim za to pomstil sám a myslím, že to mile rád udělá, zatímco k těm dvoum, co se drželi zpátky a měli zbraně, vyšlu svou střelu (77%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Peetovi přihrála svůj "štít", tak rychle získal navrch. Sice pár úderů prošlo skrz a zasáhlo Colossuse elektrickým impulsem, ale i tak to pomohlo víc než dobře. Peete přešel plně do útoku a vyřešil to s těma, co u něho stáli a bušili do něho elektrickejma obuškama. Ti dva u vchodu začli střílet hned po tom, co poslední padnul na zem, ale bez účinku. Peetova kovová kůže nepropustila žádná z těch uspávaček. Peete pak vyrazil k těm dvěma střílejícím, který propadly panice a skusili utýct. Nebyly ale dost rychlý a Peete je dorazil. Dokonce i ty další dva, který byly za rohama toho vchodu. Kudy?, zeptal se tě Peete, kterej si nahlas a unaveně odfrk. Podíval se na chodbu, ale asi tam nikdo další nebyl. Zpátky chodbou a pak v pravo. Už jsem tam jednou byl, řekl ten chlápek a začal kulhat k Peetovi. Nebo teda jako spíš k východu, u kterýho stál Peete. Aby toho nebylo málo, tak začal hučet alarm na poplach a to nebyl zrovna dobrej pocit. Kdo ví. Možná to bylo kvůli vám, možná kvůli jako Logana. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Svým štítem jsem Petovi pomohla. I když né zrovna úplně, ale stačilo to dost na to, aby si to tam s nima povyřídil sám, za to, co mu doteď prováděli. Jakmile je vyřídil, doběhla jsem k němu úplně. Chlápek znal cestu a byl více než ochotný nám jí ukázat. Jenže, když jsem tak nějak chtěli vykročit, ozval se alarm a já poněkud ztuhla. My, nebo Logan?! "Na to nemáme čas. Viděla jsem je na obrazovkách, přenesu nás tam!" odvětím nakonec. Poté se tedy soustředím na jednu z těch místností, kterou jsem viděla na obrazovce, a která vypadala tak jak to on popsal, tedy jako operační sál. Pořád jsem stále bojovala s vnitřní panikou v sobě, což se projevilo na trochu roztřesené ruce. Ale i přesto, průchod otevřu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ok. Dotoho, odpověděl ti Peete a když jsi utvořila portál, tak prošel. Ty a ten chlápek hned za ním a viděli jste, tak na operačním stole se zmítá kluk okolo 14 roků a okolo něho jsou chlápci v bílým. Vlastně teď už tak moc ani ne, protože se lekli Peeta, kterej se do nich pustil a posílal je tvrdejma ranama k zemi. Jseš si ale docela jako dost jistá, že je nezabíjel, jenom teda je posílal do bezvědomí. Tohle není Marcus! Kde je Marcus?, začal huček chlápek na toho kluka, kterej se na vás díval se strachem. Nevím kdo je Marcus! Vypadněte odemě!, křičel kluk, kterej se vás do zajista bál. Starej asi jako ty. Blond vlasy, modrý oči!, začal zas hučet ten chlápek, ale kluk už ho neposlouchal a snažil se marně vymanit z masivních okovů, kterejma byl přikurtovanej ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Místo abychom tam šli, tak jsem nás přenesla do jednoho z těch pokojů, tedy spíše vlastně operačního sálu, co jsem viděla předtím na obrazovce. Když vyjdeme a já průchod okamžitě zavřu, hlava se mi opět zamotá a tak se Pete vypořádá s těma ostatníma po svým. Na mě těch přesunů začínalo být celkem dost. V hlavě se mi začli honit obrazy jeden přes druhý.. Trochu jsem zavrtěla hlavou ve snaze to rozehnat. "Podíváme se po něm! Ale jeho tady nenecháme..." řeknu a tak nějak naznačím Petovi aby mi pomohl s těma poutama, snažíc se to dítě přitom upokojit, tedy mluvila jsem na něj mile a pomalu. Když je pak volný, chytnu jej za ruku s tím, že budeme pokračovat dál, ale ještě než se tak stane na okamžik zachytím Peta. " Pete...musíme, to vyřídit rychle...začíná toho být na mě... moc.." řeknu k němu, hledíc i přitom na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete k tobě přišel hned jak jsi mu naznačila, že potřebuješ trochu pomoc se sundáváním těch pout. Chytil jeden z těch okovů, co tomu klukovi držely nohy a jedním škubnutím ho urval. Dalo mu to ale tady docela zabrat. Pak to zopakoval u druhýho na nohách a taky u obou na rukách. Kluk seskočil ze stolu a odskočil od vás. Co jste sakra zač?, zeptal se dost nedůvěřivě. Jsme tu abysme pomohli a osvobodili vás, řekl Peete se svojim tvrdým ruským přízvukem. Dokonce se pokusil usmát, ale kluk si to moc nebral, protože ve svý kovový podobě nevypadá zrovna mile. Fajn tak vypadněme!, řekl kluk, ale to zase způsobilo nasranou reakci toho chlápka. Nemůžeme bez Marcuse!, řekl a přešel ke dveřím. Odpočívej a nech to na mě, Clare. Bez tebe se vodsaď nedostanem, řekl starostlivě a stisk ti ruku na chvilku. Pak vyrazil na chodbu, kde pobíhalo hodně chlápků a ženských v bílých pláštích. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kluk ale moc s námi nespolupracoval. Nejraději bych ho tu prostě nechala, když tu tak tolik chce zůstat, ale Storm a ostatní by za to byly asi naštvaní na mě. Přesto, jsem raději řekla Petovi o tom, že bychom si měli tady pospíšit, protože tohle dlouho nevydržím. Přišel s tím, že bych měla odpočívat, ale na to moc nebyl čas ani místo. "Zajdi do těch nejdále. Prohlídnu ty okolo. Když najdeš někoho živého, dověď ho sem. Pošleme je na školu a pak to tu zabalíme... A ven toho chlapa s sebou a zkus najít jeho syna." řeknu k Petovi než ještě potom stačí odběhnout. "Tati...?" promluvím do komunikátoru v uchu. "Nevím kde jsi, ale jestli to bude možné, zkus se dostat do čtvrtého podlaží dole... " řeknu mu. Neočekávám od něj odpověď, ale doufala jsem, že mě alespoň slyšel. Pot jsem se tedy vydala ze dveří, ještě pomoci při hledání. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter ti přikejv, když jsi ho poslala na druhou stranu, aby prohlížel operační sály tam a přived všecky přeživší. Sama jsi pak tak nějak jako se pustila do prozkoumávání sálů okolo. Většina byla prázdná nebo se v ní krčili ti "doktoři". Pak jsi ale narazila na jednu místnost, kde byl připoutanej mutant. Byla to holčina, která na první pohled ale vypadala jako kluk. Měla oholenou hlavu a bylo jí tak odhadem okolo 16. Když jsi vešla dovnitř, tak na tě skoro probodla pohledem. Ale i tak jsi viděla, že je nějak zdrogovaná a pořád připoutaná. Trochu jsi s tím válčila jako, ale na konec se ti za pomoci tvý energie povedlo ji osvobodit. Jestli něco zkusíš, tak tě sejmu, řekla drsně ale jako by tak nějak i unaveně. To jsi ale připisovala těm drogám. Z chodby se ozvalo radostný výskání toho chlápka, kterej našel svýho syna. Pak jsi kontaktovala Logana, ale místo odpovědi se ozývalo jenom ticho. Kdo ví co se tam děje. Pak se ozvala z chodby taková trochu jako kovová rána dávivý zvuky. Jestli jsi vylezla na chodbu, tak jsi mohla vidět klečícího Peeta, jak zvrací. Byl to hodně zvláštní pohled vidět ten kovovej kolos zvracet. A nemusela jsi ani jako příliš hádat co tam uvnitř viděl. Nejspíš by jsi si mohla vsadit na to rozřezaný a rozebraný tělo, a nejspíš bys i vyhrála. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem zaúkolovala Peta než odešel. Potom jsem se zhluboka nadechla a vyrazila na chodbu pátrat taky. Nejdříve jsem nenecházela nic, doktory jsem tak nějak nepočítala, za nimi jsem spíše ty dveře, s lehkým opovržením ve tváři, zase zavřela a nechala je tam. Pak jsem našla holku, mladou. Pomohla jsem ji, ale dívčina si hrála na drsnačku. "No jo...hlavně si sama neubliž..." odvětím ji s povzdechem. Potom jsem se chtěla dál věnovat pátrání, když jsem zaslechla něco kovového. Vykoukla jsem a uviděla Peta... Použila jsem svou energii, abych ty dveře, které otevřel, zavřela. Co jsem potom otevřela byl průchod zase ke škole, jako předtím. "Jdete. Vemte s sebou ještě i ty dva!" řeknu k muži a případně mu ještě pomůžu ty dva dostrkat do průchodu, klidně i násilým. Jakmile projdou, průchod se za nimi sám zavře a já vyrazím k Petovi. "Drž se zlato. Skoro jsme hotoví..." řeknu mu, když jsem u něj a stisknu mu paži. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ta holka ti už nic neřekla, jenom se na tebe zašklebila s ironickým pohledem a vyšla ven z místnosti. Pak jsi slyšela tu kovovou ránu a když jsi došla na chodbu, tak jsi viděla Peeta zvracet. Na nic moc jsi nečekala a otevřela jsi portál do školy, aby mohli ostatní projít a dostat se do bezpečí. Měla jsi docela štěstí, že to tam ti na druhý straně nečekali, protože se mohlo stát, že by Storm proběhla zpátky za váma a ty by jsi měla problém. (15% :DD) Došla jsi za Peetem, kterej se už tak nějak jako sebral a zvedl se na nohy. Stiskla jsi mu paži a on ti dal ruku na rameno. Trošku se jako pousmál a pak se zas zamračil. Kam teď? Myslíš, že ještě někde nějaký drží?, zeptal se Peete a netvářil se u toho zrovna jako moc nadšeně. I na něm si to tu už vybíralo pěknou daň. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poslala jsem tedy ty čtyři zpátky. Tak trochu i hlavně doufajíc, že to tak nějak byly poslední a další už tu nenajdeme, tedy alespoň ty co jsou ještě relativně živí. Poté jsem přešla k Petovi, kterými nebylo zrovna dobře. A ať už normální nebo plechoví, nebyla mi cizí ani jedna jeho stránka. Trochu jsem ho chtěla povzbudit i když bych to hlavně potřebovala já, protože strach uvnitř jsem měla stále, což značila nervozita, kterou jsem navenek ukazovala. "Já doufám, že jich tu už víc není. A musíme najít Logana, bez něj nikam nejdu." odvětím mu. "Tati? Tati slyšíš mě? Jak si na tom? Balíme to tu..." zkusím ho zavolat skrz komunikátor. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro 4. podlaží Blink Můžem jenom doufat, řekl Peete ztěžka a trochu si jako povzdych, než pak dodal, My Logana najdem. Ty jsi se pak s Loganem pokusila spojit pomoci komunikátoru, kterej jste všichni měly, ale místo odpovědi se ozývalo jenom ticho. Nikdo ani nespustil kanál, prostě jako nic. Myslím, že nebude na tom samým místě, kde jsme ho nechali. Takže bysme mu asi jako měli jít naproti nebo tak něco, řekl Peete, kterej si taky zrovna nebyl jistej co dělat dál. Přenýst se do místnosti, kde jste ho opustili možná nebyl tak půlně nejlepší nápad. Jestli tam Logan už není, tak je dost pravděpodobný, že tam budou další nepřátelé. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu si povzdehnu. Logan se mi nehlásil, to jednak ani předtím, když jsem to tak nějak brala, ale ani prostě teď. Chápala jsem, že může být pořád naštvaný na mě, protože jsme se tak trochu pohádali předtím, ale i tak... "Najdeme Logana..." odvětím Petovi. A pak to tu všechno pošlu k čertu... jednou pro vždy... "...možná, ale je to jedná stopa, kterou máme a od které se můžeme odpíchnout." opáčím k Petovi. Sice to možná byl blbej nápad, ale můžeme skočit rychle zpátky sem, pokud se něco semele nebo to nebude vypadat nejlíp. A tak sjem utořila portál na místo, kde jsme viděli a zanechali Logana naposled. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Odpověděla jsi Peetovi, že najdete Logana. A ikdyž jsi věděla, že je to možná chyba, tak jsi navrhnula, že se vrátíte na místo, kde jste ho nechali, protože to byla tak nějak nejlepší stopa, jak ho najít. Proto jsi teda jako ani moc neváhala a utvořila jsi portál zpátky do tý druhý strážnice, kde jsi ho viděla naposled. Strážnice se zdála prázdná. Vlastně byla prázdná až na několik rozsápanejch těl a hodně krve. Různý krvaví cákance se táhly do chodby a pak i dál. A v tom směru se táhla taky jasná stopa poházených mrtvol nebo jejich částí. Logan určitě tudma prošel a nikoho nešetřil. Všude po zemi byly tuny vystřelenejch nábojnic. Teď to už ale nebyly ty uspávačky, ale klasický náboje. Dokonce i u vojáků vidíte útočný pušky, který byly ale rozhodně nějak speciální. Vůbec nevypadaly jako obyčejný zbraně, tydle byly o něco větší. A dokonce i ty nábojnice měly jinou ráži. Todle by mohlo fakt bolet. Vydali jste se po stopě, kterou vám tu Logan zanechal a dávali jste pozor na přeživší a všecky, co by po vás mohli jít. Stopa vedla hodně chodbama a dokonce jste našli i rozsekanýho toho robota (sentinela) a spoustu krve. Kdo ví čí, protože u toho místa nebyla žádná mrtvola. Stopa vedla dál a zavedla vás na rozcestí. Stopa vedla rovně a pak ke schodům (to víte díky značení). A od tama šly slyšet vzdálený výstřely. Z cesty na levo, kde je podle ukazatele velín, jste ale slyšely hlasy. Běžte a doražte ho.. neskutečně houževnatý.. neznámá slitina.. jeho tělo.., slyšeli jste skoro každý druhý slovo, ale došlo vám, že to mluví někdo důležitej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přenesla jsem nás tedy na místo, kde jsme Logana viděli naposled a tak nějak sjem ho tu vlastně i dosti nedobrovolně, alespoň já, zanechali. A vypadalo to, že se tu poněkud ´dobře´ bavil... "Mno... aspoň ho máme jak vystopovat..." poznamenám k Petovi. Vydali jsme se po krvavé cestičce. S každou další mrtvolou a každou další zatáčkou, jejíž zdi byly ohozeny novou, čerstvou barvou, se mi trochu stáhli útroby. Nikoliv z toho, co jsem viděla... spíše starostí o tátu. Když jsme začli nacházet nejenom mrtvoly, ale i kusy těch robotů, trochu to ve mě hrklo. Pak jsem ale zaslechla hlasy a tlumenou střelbu. Srdce mi poněkud zrychlilo... tati... "Rychle..." řeknu k Petovi, vyrážejíc za tlumenou střelbou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Peeta po pohnala a sama jsi tak nějak vyběhla za tou střelbou, tak se trochu opozdil. Jako by váhal jít směrem, kde jste slyšeli ty slova. Ale nemoh tě nechat jít samotnou, tak se rychle rozběhl za tebou a co nevidět tě dohnal. Měl prostě jako delší nohy než ty. Běželi jste chodbama po stopě kusů těch robotů a krvavý brázdy bez těl. Bylo teda jako dost jasný, že to byla Loganova krev. Teda jestli nenesl sebou nějaký useknutý hlavy, který by krvácely za něho. Doběhli jste do obrovský místnosti, o velikosti fakt velkýho skladiště. Nejspíš to tak jako kdysi taky sloužilo, ale bylo to tu přestavěný na nějakou arénu nebo prostě tréninkový hřiště. Betonový zábrany, za který se můžete schovat, sloupy, bedny a ještě hodně dalšího. Ty jsi ale viděla jen šest těch robotů sentinelů, jak po někom pátrá. Zpoza jedný bedny se vynořil Logan, kterej skočil, mávnul rukou a drápama urazil hlavu jednoho sentinela, kterej se svalil. Logan dokončil skok kotoulem za jednu betonovou zábranu, jenom těsně než to místo kde byl zasypala palba z rotačáků od těch robotů. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyrazila jsem tedy za tlumenou střelbou. Pete zřejmě zavázal, protože jsem slyšela jeho těžké kroky až za chvíly. Taky jsem byla trochu na pochybách, kam se vlastně rozeběhnout, ale nakonec jsem se rozbila pro Logana, protože konec konců je to jediná rodiny, co mi zbyla. A stopovat ho nebyl skutečně problém. Mrtvoly sice zmizely, a místo toho je vystříhali robotí zbytky, ale i tak se tu dost krve vyskytovalo. A čím vice jsme jí nacházeli, tím více se mi stahoval žaludek. Pak jsme evidentně došli na konec naší cesty, protože podle střelby a řevu bylo jasné, že jsme jej našli. Ovšem v né zrovna pro mě příjemném okamžiku. Skoro, jakoby se ona scéna z Las Vegas zopakovala. "Héj vy plechoví sráči!! Nechte ho!" zvolám z plných plic a vyšlu k nim výbušnou střelu, kterou jsem přitom zformovala (58%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi na ty roboty/sentinely zařvala, tak se otočil jenom jeden. Ostatní ale přestali střílet, protože pochopili, že je Logan v bezpečí za betonovou překážkou. Na chvilku bylo jako docela ticho. Co tu kurva děláte?, ozvalo se Loganovo zařvání, který znělo hodně nasraně. Bylo ale slyšet, že byl i v bolestech. Plecháči kurva! Vem ji a zdrhněte vodsaď!, zařval ale to už jsi tak nějak zformovala svoji střelu, kterou jsi hodila na toho, co se na tebe otočil. Střela ho zasáhla přímo do hnudi a explodovala. Na momentíček jsi ho pod tou uvolněnou energií neviděla, ale když se energie rozplynula, tak jsi se nestačila divit. Robot byl více či jako méně jenom ožehnutej. Tu a tam nějaká prasklina v pancéřování a jenom minimální poškození. (97%) Na nic nečekal, zvedl ruku a začal po tobě střílet. Bylo to všecko jak ze špatnýho filmu. Takoví střely jim většinou dělaly o hodně víc. Peete skočil před tebe aby tě zaštítil a rovnou pár ran chytil. Smýklo to s ním, ale zůstal před tebou stát jako živej štít. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nedostala jsem pozornost jakou jsem chtěla, teď všech těch robotů. A dokonce jsem ho ani pořádně nezranila. Trochu mě to překvapilo ale přičítala jsem to tu, že už toho mám nad hlavu, tudíž jsem se asi příliš nesoustředila na sílu střely. "Našli jsme je!! Našli jsme se všechny a ... Uhg..." chťela jsem spěšně říct k Loganovi, který začal okamžitě prskat, jakmile zjistil, že tu jsme. Avšak trochu jsem nepočítala s tím, že se ta potvora dá do útoku. Naštěstí jsem tu měla Peta., ale i tak jsem podvědomě zvedla ruce obraně před obličej. Když se ozval cinkot o jeho tělo, trochu jsem je stáhla a přiskočila k němu blíže, schovávajíc se prakticky za ním. "Vydrž..." řeknu mu a poté, kolem něj utvořím, pár centimetrů od jeho těla, štít, abych mu pomohla s ovesnou vůči tomu útoku. Nicméně, pak jsem se zaměřila na ty kulky, které se od něj odrazily a skončily pod našima nohama. Zvedla jsem je do vzduchu, obklopila je trochu růžová enegie a vyslala jsem je nemilosrdně zpátky jejich majitely (73%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete to schytal hned několikrát a pokaždý to s ním dost otřáslo. Pak jsi to ale zařídila a vytvořila štít, kterej Peeta ochraňoval před kulkama. Hned pak jsi se zaměřila na odražený kulky, který jsi zvedla ze země a poslala je docela silou zpátky na toho, co po tobě střílel. Trefila jsi se přesně do toho samýho místa, jako předtím svojí explozivní střelu. Normálně by se mu asi nic nestalo, ale protože jsi ho už předtím poškodila, tak tvůj útok sklidil jako docela úspěch. Kulky prošly jeho popraskaným pancířem a zakously se do něho hluboko. Díky tomu přestal střílet ikdyž bylo docela jasný, že ne úmyslně. Asi se v něm něco poškodilo. Sice pořád mířil, ale už mu to nestřílelo. Rozešel se k tobě, ale po dvou krocích sebou flákl a pak se marně začal zvedat. Další tři pořád šli po Loganovi, ale ten poslední funkční se rozběhl s dvěma čepelema místo ruk, na tebe a Peeta. Peete se tak nějak přesunul, aby byl mezi tebou a ním. Opustil teda štít a vyšel mu na proti. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Robot mi chtěl evidentně ránu vrátit, ale do dráhy jeho kulek se postavil můj ochránce. Ale i tak to s ním nevypadalo moc dobře a tak sjem mu vypomohla alespoň trochu svým štítem a schovala se víc za něj. Štít viditelně fungoval, ale co fungovalo ještě víc byly moje, tedy spíše robotovi kulky, které jsem se mu rozhodla tak nějak vrátit a to ve vší počestnosti. Kulky se do něj zabodli a i když to prve nevypadalo, zřejmě poškodily něco důležitýho, protože robot se na další kroky tak nějak vykašlal. To se ovšem nedalo říci o dalším, který na nás vyběhl a Pete vyběhl na něj. Použila jsem tedy svou energii, abych robota zastavila a udržela ho nehybného co možná nejdéle, aby s ním Pete potom mohl udělat krátký proces (61%). "Mám ho!" Robot však kladl odpor a bylo cítit, že jsem už unavená, protože mi dělalo problémy jej držet. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ten robot sentinel se na vás rozběhl a Peete mu šel na proti. Ty jsi se mu rozhodla pomoct tak, že zabráníš tomu nepříteli v pohybu podobně jako u těch vojáků předtím. To se ti dařilo teda jenom částečně. Robot klopýt, když se zadrh o tvý neviditelný "pouta", ale pomoh si těma čepelema a pokračoval dál. Sice fakt jako pomalu, protože jsi ho brzdila. Peete se taky tak nějak chopil šance a naběhl s napřaženou pěstí na toho nepřítele. Praštil ho plnou silou až ten robot i přes tvý "pouta" odletěl pár metrů zpátky. Otřeseně se ale posadil a namířil rukou/čepelí na Peeta. Čepel v tu ránu jako vystřelila na Peeta, kterej sebou trhnul do strany aby se vyhnul, ale nebyl účinej. Tak nějak ta čepel olízla jeho rameno a ozvalo se skřípění kovu o kov. Peete dost vyhek bolestí a padnul na koleno. Držel se za zraněný rameno a toho využil robot, kterej se divně a nepřirozeně vymrštil na nohy a skočil s čepelí na před na Peeta. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chtěla jsem pomoci Petovi, abychom na zbylé byly dva. Však věci nabrali až příliš rychlí spád. Sice jsem zachytila toho robota, ale moje únava už začínala brát za své a tak jsem držela vlastně jenom tak tak, ale i tak k němu Pete spěl. Jenže pak se nějak z mého sevření dostal či co a ozval se zvuk, který mě zřejmě nadosmrti bude strašit v nočních můrách, tedy pokud tohle nějak přežijeme. Cítila jsem jak se můj tep tak ztrojnásobil a pak jsem jednala prostě pudově. Strachy rozšířené oči nebyly to jediné... sázka jsem do svých rezerv, vlastně až za ně a vzala si tolik, tolik bylo potřeba, upírajíc svoje oči, které jasně pohltila zeleň, na stroj nesoucí smrt. Moje energie jej obklopila a já pak trhla rukama mocně do stran, snažíc se tak roztrhnou vzpouzející se robotické tělo. Trvalo to několik okamžiků, než jsem cítila jak tlak povoluje, stejně jako povolovali součástky držící robotovo tělo pohromadě, než se s ním křikem rozletí na kusy do stran... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co byl Peete zraněnej a co jsi tak nějak málem jako dostala infarkt, jsi si sáhla do rezerv a nechala svůj hněv aby převzal otěže. Tvoje oči se zas potáhly zelenou barvou a tys pocítila nával novejch sil. Tvoje energie obklopila sentinela a když ho tak nějak jako pevně obemkla, tak jsi rukama škubla do stran. A podobně sebou škublo i to robotický tělo, který sice odolávalo dlouho, ale na konec jsi ho roztrhla na dva kusy. Robot ochabl a jak jsi ho pustila, tak spadl bez vládně na zem. Ten, kterej byz zasaženej střelou a kulkama a kterej tak nějak neuměl chodit a už ani střílet se mezi tím přibližoval k tobě. Byl to ale snadnej cíl, takže jsi s ním uděla krátkej proces. Ale ale ale? Tohle jsou mi ale překvapení. Další figurky do mé hry?, ozval se ohlušující hlas po celým skladišti/aréně. Budeme muset upravit pravidla hry!, ozval se podruhý. Odněkaď ze stropu do prostřed "místnosti" dopadla osoba. Zobrazit SPOILER Odhalenou hruď, dokonce i obličej měl celej zjizvenej a díval se na vás krutejma očima. Tak kdo půjde první hm?, zeptal se a sebejistě čekal kdo se uráčí jít první. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Znovu jsem sáhla za svoje rezervy. Ne tolik, ale dost na to, abych se mohla vypořádat s tímhle kusem šrotu. Možná to bylo spíše podvědomě, každopádně jsem to prostě udělala, abych tím zachránila člověka, na kterém mi prostě záleží a nic jinýho mě v tuhle chvíly nezajímalo. Robot chvíly vzdoroval, ale nakonec se jeho díly rozletěli do stran místnosti/prostoru. Neponechávajíc potom slitování, ještě potom dorazím i toho, který na nás zaútočil jako první. Poté jsem se tak nějak vydala k Petovi, stále ´napojená´za rezervy. S jasnou starostí a obavami, které byly vepsané v mé tváři, jsem chtěla vědět, jak na tom je. Když se k němu ale dostanu, zaslechnu hlas, který mě poněkud přiměje pohled zvednout. "Ty..." odseknu s jistou patrnou nenávistí příchozímu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ten chlap se na tebe podíval nezaujatě. Prostě jsi ho ničím nezajímala. Byl dost arogantní a dělal, jako byste nebyly vůbec žádná hrozby. Peete se rychle zved a rozběhl se na něj. Udělal ale jenom snad dva nebo tři kroky, než ten chlap mávnul rukou a Peete odletěl stranou. Nějaká neviditelná síla do něho praštila a on odletěl stranou, kde se zpřerazil o betonovou překážku. Nezajímavý, řekl nezúčastněně a podíval se na tebe. Tak co? Zkusíš taky něco, holčičko?, zeptal se ten chlápek a povýšeně se na tebe podíval. Logan mezi tím začal boj s těma dvěma robotama, protože se začly zaměřovat na tebe s Peetem. A to by pak bylo hodně špatný, kdyby jsi musela bojovat s někým takovým a ještě se dvěma robotama. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Jeho ego evidentně dosahovalo dotných výšin. A to nejenom, jakým stylem sem dorazil, ale stejně tak, i jakým stylem se mým směrem podíval. Začínal mě štvát, začínala jsem na něj mít vztek. Pete si to s ním chtěl vyřídit, ale on s ním hodil, jako kdyby to byla jenom tak, hadrová panenka. "NEE!" vykřikla jsem tak silně, až mě hlasivky zabolely. Ten chlápek byl ještě daleko větší egojista, než Magneto a to mě začínalo nasírat. Když se však zeptal mým směrem, jestli mu vlastně taky něco ukážu, věnovala jsem mu pohled plný nenávisti o odporu, oči zeleně zářící. "Urvu ti tvou posranou hlavu a pak to tu zničím do posledního podělanýho kamene..." odvětím mu se značnou nenávistí v hlase, lehce po tátově stylu. Když vám někdo mlátí lidi, které milujete, hold to jinak vyjádřit nejde. Snažila jsem se ale udržet ještě napůl aspoň trochu jasné hlavy, nenechat se vztek ovládnout úplně. Ukázal, že dokáže něco podobného. Vidím ale, ani necítím jeho energii, takže musí být něco jako profesor, telepat nebo něco v tom smyslu, což sebou neslo dost výhod, ale i pár nehezkých věcí... Cítila jsem svou energii, která se kolem mě začala sbíhat. "Tak se ukaž... zkurvysynu..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Na toho chlapa jsi ani svým novým vzhledem a vybranou mluvou jako moc dojem neudělal. Jenom se ušklíb a splnil tvý přání. Napnul se jako by chtěl proti tobě vyběhnout, pak sebou škubnul a udělal přemet. Pak hned druhý a zakončil to saltem. Místo toho, aby se přibližoval k tobě, tak šel do strany. A co víc, on se pohyboval rychlejc než Logan a to už bylo něco. Místo zakončení nějaký další atletický kreace mávnul rukou a ty jsi cítila jenom úder. Ani závan větru, nic. Prostě jenom úder. (75%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ten chlap byl fakt kokot a to ještě jsem poněkud slušná. Nevím, nechápu co zkoušel nebo zamýšlel tím předváděním rádoby akrobatického vystoupení, ale když se tím dostal až ke mě, evidentně s úmyslem zasadit mi nějak ránu, jeho pokus se minul celkem účinek neboť jeho rána narazila na mou energii (86%), která se formovala kolem mě, tiše a neviditelně. Teprve až když byla rána skoro u mě, se projevil, sevřel jí a nepustil dál a nepatrná snítka energie se ukázala. A pak, jsem použila onu síly, kterou použil a vložil od do své rány, proti jemu samotnému. Trvalo to asi jen vteřinu, když se jeho rána dotkla mého štítu, který jí pohltil, ale vzápětí mu jí vrátil plnou silou zpátky (78%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vstyčila jsi tak nějak svůj štít, o který se ta neznámá neviditelná energie rozplácla. Snažila jsi se ji využít a vrhnout ji spolu s tou svojí proti němu zpátky. Ale bohužel ta energie tam jako by nebyla. Cítila jsi, jako by do tvého štítu narazila nějaká fyzická síla a když jsi ji chtěla uchopit, tak tam prostě už nebyla. Nebylo pochyb. Ten chlap byl telekinetik. A to jako ne zrovna nejslabší, protože to s tebou otřáslo i přes ten štít. Ať to bylo jak chtělo, tak jsi na něho vrhla střelu ze svý energie, která se ale rozprskla o jeho neviditelnej štít. Možná o nějakej "paprsek", protože k tý přilítající střele zvedl ruku. (84%) Energie se rozprskla jako auto, který najelo na opravdu ostrej sloup a to bylo dost zvláštní. Ještě nikdo jenom tak nezvlád odolávat tvýmu hněvu. A už jako vůbec nedokázal něco takovího. Tak začneš už? Začínáš mě nudit, holčičko! Možná bysme se mohli zabavit trochu jinak, řekl chlápek s nehezkým ušklíbnutím a tobě jako bylo docela jasný, co měl na mysli. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chtěla jsem využít jeho sílu,, ve svůj prospěch, ale nezadařilo se. Tedy rozhodně né, tak jako bych si představovala, ale rozhodně to nějaký úspěch mělo v tom, že jsem si byla poněkud jistá, že tenhle týpek nebude jako já, nevyužívá podobnou energii, tudíž jeho zásoby jsou poněkud omezené, než-li jsou ty moje. Avšak i tak nakrčím naštvaně čelo. Pak pronese arogantně něco o tom, že bych už mohla začít, že se nudí, a můj názor na tu druhou část, na kterou narážel, vyjádřím poněkud jasně a stručně - zdvyhnutím prostředníčku pravé ruky jeho směrem. Ale neotálím dlouho a využiju prostředí okolo sebe, tak, že se soustředím na vše co bylo v dosahu - kusy robota, nářadí, kusy čehokoliv co šlo zachytit mou energií a co jsem vzápětí poslala ze všech stran do jeho osoby (84%). A mezitím, co jsem jej zaměstanala tímhle, jsem v rukách vytvořila střelu, pálivou, planoucí, ničící střelu, kterou jsem pak vyslala jeho směrem (89%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom oplzlým gestu, který jsi mu věnovala, jsi se zaměřila na okolí. Pomocí svý energie jsi zvedla různý kusy co byly po ruce. Zvedla jsi to a vrhla na něho co možná z nejvíc stran, aby to nemohl nijak zaštítit. On se jenom pousmál, dokončil přemet a dopadl do tureckýho sedu. Zvedl ruce vedle hlavy a zavřel oči. Všecky ty "střely" a projektily se zastavily tak metr od něho. (85% :DDD) Se samolibým úsměvem otevřel oči a trochu se mu rozšířily, protože viděl, jak na něho připravuješ střelu. Když jsi ji vrhla, tak se v jeho očích objevil strach. Tvoje střela dopadla a explodovala a sežehla všecko v okruhu tří metrů. Nic tam po něm vlastně nezůstalo, jen možná tu a tam nějakej kus něčeho spálenýho. Vypadalo to, že už bude po všem, protože Logan dorazil posledního z robotů. Peete vypadal, že už se taky tak nějak vzpamatoval, ale pořád ještě byl v sedě. Pak se ale vedle tebe ozvalo takové jakoby prásknutí skoro jako bičem. Vedle tebe se objevil ten mrtvej chlápek a nakopl tě takovou silou, že jsi odlítla pár metrů, kde jsi se zastavila až o betonovej sloup, o kterej ses ještě navíc dost slušně praštila. (94%) Tohle bylo vo fous, prdelko. Za todle ti zmaluju xicht až si budeš přát aby ses vůbec nenarodila, řekl a okolo tvejch ruk se jakoby něco obtočilo jako pouta. Ale jako kompletně neviditelná. (64%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro První pokus jej nějak zaměstnat mi ani tak nevadil, že selhal. Chtěla jsem ho jenom zaměstnat, abych mohla zformovat střelu, která pak vzápětí dopadla a způsobila škoda, ovšem né takovou jakou jsem si já sama představovala, ale hlavně na něm a né na prostoru. Věci pak dostali rychlí spád a než jsem se stačila vzpamatovat, tupý náraz o beton mi skoro vyrazil dech. Myslím, že jsem ucítila i povědomě známou kovovitou pachuť v puse. "Ani nevíš, kolikrát jsem už něco podobného slyšela..." utrousím k němu. "...všichni jsou ale mrtví do jednoho... stejně jako brzo budeš i ty..." dodám k tomu. Bylo mi jedno, že jsem nemohla hýbat s rukama, k tomuhle jsem je nepotřebovala. Rozhodla jsem se jít dál, dál než byly jenom rezervy... Můj cop se pozvolna sám rozmotal a snítky povědomé energie byly v nich patrné. Síla, která mě ale držela, byla vynegována (95%) a zcela zničena energií, která se kolem mě začala sbíhat mnohem více, než předtím aby utvořila neviditelný štít. Zvedla jsem se, se stále přítomným nenávistným pohledem, upřeným na něj. Vytvořila jsem ne, jednu, ale hned několik menších střel, v každé z rukou, které jsem vyslala vůči jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Chlápek si odfrk. Vůbec tvý řeči nebral vážně. Spíš tě tak nějak vůbec jako nevzal na zřetel. Ty jsi ale začla brát energii ještě dál než ze svejch nouzovejch rezerv. Zelená zalila tvý oči a ty jsi uvolnila tu energii. Pouta, který tě poutaly najednou jako by praskly a ty jsi se uvolnila. Energie tě tak nějak dost obalila a utvořila štít. Chlápek se jenom pousmál, když viděl, že začínáš formovat hned několik svejch střel, který jsi vystřelila po něm. Chlápek začal skákat jak nějakej kung fu mistr. První střela ho minula. Druhou a třetí zachytil do rukou, jako by to byly míče, který díky svý rotaci rychle vystřelil po tobě. A střely letěly rychlejc než když jsi je vytvořila ty. Ale chlápek neodhad to, jak moc je těch tvejch a byl zasaženej hned dvěma. Byl odhozenej pár metrů daleko, kde spadl na bednu, kterou tak nějak dost pochroumal a skončil za ní. Tebe sice chránil štít ale stejně to s tebou škublo. A pro tvoji smůlu, tě to zas tak nějak nemile přirazilo k tý betonový zábraně, o kterou jses tak ošklivě praštila před chvílí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Udělala jsem to znovu. Znovu jsem zašla za hranici, jenom proto abych znovu ochránila ty, na kterých mi záleží nejvíce. A použila jsem přitom svůj vztek, který jsem vůči jemu cítila. Můj útok ho zprvu moc nepřekvapil, ale co jej vzápětí překvapilo, bylo to, s jakou intenzitou vlastně přišel a v jaké podobě. Zasáhl ho, nečekaně. Sice ne plnou silou, ale i tak se to počítalo. Zpětná ráže se mou moc nezacloumala. Nečekala jsem příliš na to, až se nějak zvedne nebo podobně, použila jsem onu energii, která do mě stále odněkud proudila a soustředila jí do jedné ruky a pak jsem jí vyslala jako proud čiré, ničivé energie k místu kam dopadl. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Chlápek se za tou bednou nijak nehejbal. Teda jako nic jste neslyšeli, takže to vypadalo, jako by to bylo hotový. Ty jsi ale soustředila na jedný ruce tu energii a vytvořila několik střel, který jsi vrhla za tu bednu. Ozývalo se bouchání až ta bedna nadskakovala, ale jestli jsi ho trefila jsi nevěděla. Peete byl ale kousek a tak se zvedl a s rukou držícící si zraněný rameno se odkulkal podívat. Zarazil se pak a podíval se zhrozeně na tebe. Pak se mu oči rozšířily a on zavolal, Pozor! Zavolal však příliš pomalu, protože jenom co jsi se ohlídla, tak jsi viděla toho chlápka jak stál zhruba 10 metrů od tebe. Jenom mávnul rukou a zápěstí tví pravý ruky chytla neviditelná ruka. Trhla ti s ním a ty jsi se praštila přímo od obličeje. Trochu jsi zakolísala a viděla jsi, že se k tobě mocným skokem vrhá s kovovým "střepem" v ruce. Kdo ví, jestli bys jako stihla zareagovat, ale ve skoku ho strhnul Logan, kterej mu do hrudníku zarazil všecky svý drápy s kterejma ještě škubnul. Tím ho tak trochu strhnul stranou a chlap dopad na zem a ještě si rozbil hubu. Už se ale vůbec pak nepohnul. Přestaň šahat na mou dceru, zmrde!, zachrčel Logan nasraně a pak se opřel o nedalekej sloup. Pořád ještě z něho tekla krev a on se necítil zrovna dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nevím jestli to schytal naplno, nebo to nějak ještě přežil. Každopádně jsem si to tak nějak chtěla pojistit a tak jsem k němu vyslala další salvu střel, tedy do místa kam zřejmě dopadnul. Těžko říct, jestli jsem se trefila nebo ne, co ale vzbudilo mou pozornost byl Petův hlas, který mě na něco chtěl upozornit. Cítila jsem cizí sílu, která přinutila jednat mou ruku podle jeho pravidel. Pár kroků jsem zakolísala a znovu pocítila povědomou železitou pachuť v puse. V levé jsem však připravovala protiútok, když jsem ho viděla jak se na mě chystá, ale nedošlo k němu, protože se do toho všeho přidal i Logan, který s ním udělal poněkud krátký proces. Trochu překvapeně jsem na něj hleděla. Jenže, pak jsem si uvědomila, že mě vidí jak nechci aby mě někdy viděl. Chtěla jsem něco říct, pootevřela ústa, ale slova nějak nevycházela ven. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se k tobě přiblížil a vzal tvý tváře do dlaní. Rázem tam nestál v kovový podobě, ale v normální. Jseš v pořádku?, zeptal se tě a ty jsi si tak nějak uvědomila, že tě bolej ty nakoplý žebra. A taky tvoje hlava na temeni trochu bolela. A jak se tě Peete dotknul, tak tebou projela tupá bolest. Měli bysme co nejdřív vypadnout. Tam vodkaď ty plechový potvory přišly.., řekl a podíval se na vás. Tak nějak se zarazil při pohledu na tebe. Pak to ale dokončil, je jich ještě velká hromada. Peete se tě pustil a chtěl ti něco říct, ale místo jeho slov se v týhle "místnosti" rozezvučel cizí hlas. NEUSPOKOJIVÉ! VELMI NEUSPOKOJIVÉ! BUDEME MUSET PŘITVRDIT A ELIMINOVAT HROZBY, ABYSME JE PAK MOHLI ROZPITVAT. POVOLENÍ K ÚTOKU. UDĚLENO! Peete chvilku byl ztuhlej, ale pak se na tebe podíval s jistou jako dávkou naléhavosti. Dokážeš nás vodsaď dostat?, zeptal se tě a stisk ti ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl u mě skoro pak ve vteřině. Sice s jasnými obavami a jistou péčí uchopil moje tváře do svých dlaní, ale záškub bolesti, který jsem nejenom pocítila ale i škubla značil, že věci dostávají jinačí spád. A to ten, že jestli povolim, zkolabuju zřejmě a my se odtud už nedostaneme... Něžně jsem si stáhla jeho ruce z tváří, hledíc přitom na něj a poté i na okamžik na Logana. Měli pravdu musíme prostě odtud. Ruku jsem natáhla do strany, jako kdybych se dotkla neviditelné stěny, se po prsty utvořil průchod jehož konec byl někde ve tmě. Vlastně končil pár kroků od místě, kam jsem nás přenesla předtím. Ppkynula jsem jim, aby šli dovnitř. Sama jsem pak zůstala na jeho okraji, rozmezí kde se lámali reality mezi sebou. Zbývala totiž jedna poslední věc. V obouch rukou jsem začala formovat kouly suroví energie, snažila jsem se do ní nacpat do nejvíce síly a energie to bylo možné a pak, stejně jako předtím Rudá, jsem jí vyslala dolů, skrz podlaží, doufajíc, že najde nějaký cíl, který způsobí zničení tohohle místa. Když ne, jakmile se zastaví, exploduje sama. Pokud ti dva už prošli dovnitř, tak pomalu začnu padat do té strany průchodu, oči pozvolna získavajíc svou normální barvu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dala jsi ostatním za pravdu a vytvořila jsi portál skoro na to samý místo, kde jsi je přenesla poprví. První prošel Peete, kterej se pořád držel za to zraněný rameno. Pak Logan, kterej se na tebe podíval dost zamračeně. A kdo ví co to jako znamenalo. Jestli to bylo nasrání/opovržení, nebo prostě jenom starost. Byla jsi ale taky dost unavená a všecko tě začlo bolet, takže jsi to moc nerozpoznávala. Ještě než jsi sama prošla, tak jsi vytvořila kouli surový energie, do který jsi cpala tolik energie kolik jsi jenom jako mohla. Pak jsi jí pustila dolů, aby si našla místo kde vybuchne a zničí co možná nejvíc z týdle základny. V tu samou vteřinu tě ale síly opustily a ty jsi spadla do horizontu událostí. Spadnula by jsi přímo na kamenitou zem, kdyby tě na poslední chvíli nezachytly něčí ruce. Portál se zhroutil a tobě se začly zatmívat oči. Slyšela jsi ale po tom tvým zachycení Loganovo bolestivý vrčení. I přes to všecko tě vzal do na ruce a zvedl. Plecháči, žádný měnění jinak nás uviděj. Vem ji, řekl a cítila jsi jak tě předal do větších a svalnatějších ruk. Bez pochyby Peetovejch. Co..?, zeptal se Peete, ale byl přerušenej. To neřeš! A běž sakra!, odpověděl mu Logan a žduch ho, aby se už rozešel. Cítila jsi, že s tebou šel do kopce a šli jste tmou. Bylo to hrozný, protože jsi byla napůl v bezvědomí. I kdybyjsi jako chtěla, sama jsi jít nemohla. Peete šel dlouho, teda jako tobě to tak přišlo, ale na konec tě položil na sedačku. Nejspíš teda už v Black birdu. Kde je Logan?, zeptal se Hank po tom a Peete mu odpověděl, Nevím. Byl za mnou, ale zaostával. Hank zaklel a pak něco naklikal. Slyšela jsi ho mluvit do komunikátoru, ale význam slov ti unikal. Tam dole začíná bejt sakra horko! Musíme vyrazit, jinak už neodstartujem!, řekl Hank a Peete se zhroutil bezmocně do sedačky kousek od tebe. Tak na co kurva čekáš? Leť!, ozval se Loganův hlas od rampy a mohla jsi zahlídnout rozmazanou siluetu hodně se belhajícího muže. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo načase sbalit kufry a jít domů. Proto jsem to pojala trochu svým stylem a poslala nás jen na výchozí bod naší mise, protože škola byla na mě poněkud daleko, asi bych to nezvládla příliš. Než jsem ale sama prošla, rozhodla jsem se poslat tohle místo i se vším všudy uvnitř k čertu. Tak trochu jsem i počítala s tím, že to asi bude to poslední co tak nějak udělám, ale čísi ruce mě ale zavčasu zachytily a zbrzdily tak tupý náraz o zem. Nevím moc příliš koho, ale bylo mi to jedno. Ovšem když si mě mezi sebou předali, ozvala se ostrá bolest ve hrudi, takže jsem sr neubránila tlumenému zajíknutí. Pár okamžiků na to, jsem pocítila známou, jemnou vůni ve svém nose, která mě tak trochu uklidňovala. Unaveně jsem si položila hlavu na jeho rameno a zavřela oči. Avšak díky bolesti se temnota nechtěla dostavit a tak napůl udržovala mou mysl vnímající. Připadalo mi to jako věčnost, než se mnou bylo manipulováno znovu a další bolest projela hrudí. Skřivím bolestně obličej. "Tati..." řeknu polohlasně, trochu jako dítě hledajíc oporu u svého rodiče. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi oslovila Logana, tak ta belhající se silueta muže se zastavila a podívala se na tebe. Plácla po zdi a ozvalo se mechanický hučení, jak se zavírala rampa. Pak se k tobě přiblížila a ty jsi viděla romazaně svýho tátu. Byl bílej jak stěna a kulhal snad ještě víc. Logan si sedl vedle tebe a to dost ztěžka a vzal tě za tu ruku co jsi k němu vstáhla. Hned jsi toho zalitovala. Ruka byla studená jak led a ulepená od nějaký tekutiny. Vzhledem k barvě to musela bejt jedině krev. Táta ti nic neřekl, ale ozval se Peete. To bude dobrý, Clare. Jenom odpočívej. Dostaneme tě domů, poplácal tě po koleni a zvedl se. Pak přešel dopředu za Hankem a řekl mu, Jak to vypadá? Musíme co nejdřív vypadnout! Clare použila příliš energie a je k smrti unavená a Logan.. Co je s Loganem jsi neslyšela, ale nemohlo to bejt zrovna dobrý. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Seděla jsem, tak nějak napůl při vědomí. Netušila jsem moc co se kolem děje, možná to bylo na jednu stranu dobře. Oči mě pálili když jsem je měla otevřeně a stejně jsem je neudržela otevřené dlouho a tak jsem je prostě nechávala zavřené. Cítila jsem studený dotyk Loganovi ruky. Stisk jsem mu lehce opětovala a uvnitř mě to trochu bodlo, protože to znamenalo, že je zraněný. Zase... Špatně se mi sedělo, pořád mi opěradlo sedačky tlačilo na zraněný hrudník. "Promiň... promiň mi to... tati..." řekla jsem unaveně, polohlasně, netušíc jestli mě slyší nebo ne, ale chtěla jsem tak nějak udělat čáru za naší výměnou názorů předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Loganova ruka trochu ochabla, když jsi ji stiskla a začla jsi se tak nějak jako omlouvat. Kdo ví jestli to bylo únavou nebo tím, že Logan prostě žádný tvý omluvy nechtěl slyšet. Teď ale bylo fakt hlavní vypadnout. Motory naskočily a vy jste byly co nevidět ve vzduchu. Lehce se to s tebou houpalo a nebejt tý bolesti v hrudníku a taky tý boule na zátylku, tak by tě to určitě uspalo. Nejspíš podobně jako Logana, kterej měl hlavu na hrudi. Logane?, oslovil ho Peete a viděla jsi, že k němu přišel a dloub ho do ramena. Logan ale neodpovídal a tak mu dal Peete ruku na krk a zjišťoval jestli ještě žije. Pak přesunul svoji ruku na Loganovo břicho a pak si ji dal před oči, aby se na ni podíval. Sice jsi ho viděla rozmazaně, ale taky jsi viděla že se docela zhrozil. Hanku!, zavolal Peete s tim svojim ruským přízvukem. Odběhnul dopředu za Hankem a slyšela jsi, že spolu o něčem rozjiveně mluví. Po chvilce se tu u tebe objevil Hank. Nemohla jsi si ho splíst, protože byl celej modrej. Teda jako pro tebe spíš tmavej. Hodně. To bude dobrý. Odpočívej, řekl ti a s nějakou brašnou přišel k Loganovi. Něco z ní vytáh a rychle začal Logana ošahávat. Ne počkej. Neošahával ho. Spíš mu něco ovazoval okolo břicha. Když jsi trochu jako zamžourala, tak jsi viděla, že mu obvazem ovazuje břicho a že ten se barví do ruda. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nevím jestli mě neslyšel nebo prostě panovala ínava u nás obouch. Každopádně mu to klidně pak řeknu znova, až se dostaneme zpátky na školu. Přesto jsem jeho ruku pořád tak nějak držela. Proto nevím kolik času uteklo, když přišel k nám Pete, neviděla jsem ho, ale poznala jsem ho potom podle hlasu, kterými se rozhodně něco nelíbilo a týkalo se to Logana. To se rak nějak nelíbilo i mě a proto jsem se snažila víc otočit a taky najít trochu lepší pozici pro svoje záda. Sice to trvalo, dost jsem u toho měla zatnutý zuby, ale podařilo se mi k němu více natočit a dokonce jsem tím i našla lepší polohu pro svoje zebra. "Hanku...co... Co se dě-je?" zeptalm se, když se náš chlupatý přítel ocitne u nás. Oči jsem otevřít nezkoušela, protože mě pořád páili únavou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Žebra tě bolely při každým pohybu a ty jsi si byla docela jistá, že minymálně jedno máš zlomený. Hlava tě třeštila a oči pálily, proto jsi je jako nechávala radši zavřený. Našla jsi si lepší pozici pro obě bolavý místa a díky toho jsi se tak nějak jako natočila k Loganovi a Hankovi. Hank ovazoval břicho tvýho táty a ty jsi si byla jistá, že se něco děje. Proto jsi se tak zeptala co se to děje. Dlouho ti nic neřekl, až jsi se měla nutkání zeptat znova. To nic nebude. Logan jenom utržil zranění, který se hojí pomalu. Asi se trochu víc vyčerpal, takže to chvilku zabere. Nedělej si starosti a spi. Ty taky potřebuješ nabrat sílu, řekl ti Hank trochu nepřesvědčivě a při tom vybaloval už druhej obvaz, kterým Logana dál zafačovával. Ikdyž jsi měla jako mysl docela zakalenou, tak ti tady stejně něco nehrálo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bolelo to, ale nakonec jsem to přepsala a natočila se k němu. Tak nějak jsem u toho i sbírala stále jeho ruku, kterou mi předtím on sám chytl. Ať už to vnímal nebo ne, chtěla jsem aby věděl, že jsem tady, pro něj. Hank mi nakonec odpověděl, i když se k tomu zezačátku příliš neměl. Jenže něco na ty odpovědi mi prostě nesedělo, nebo tto byl tón, jakým to řekl? Znáte to, prostě na některým člověku poznáte skoro hned, že vám nějak lže, nebo aspoň neříká úplnou pravdu, a takoví pocit tu byl teď u Hanka. "Hanku..." řeknu s kratším povzdechem, kterého jsem záhy zalitovala. "...lžeš mi...nedělej to..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank si po tvým osočení, že ti lže, tak nějak jako povzdych. Ale ani jako tak nepřestal s ošetřováním Logana. To je mi lito, že mi nevěříš, ale je to tak. Jinak si to vysvětlit nedokážu. Jeho zranění se léčí strašně pomalu. Takže je jediný možný vysvětlení, že prostě spálil moc energie a potřebuje odpočinek, řekl ti unaveně a skoro jako by to vysvětloval dítěti. Ale jak říkám. To teď jako vůbec neřeš a snaž se usnout a odpočívat, řekl ti docela jako káravě a zas si povzdych. Jseš úplně celá po něm. Jednoduchý vysvětlení ti nestačí, řekl a přísahala by jsi, že se i pousmál. Let dál probíhal v klidu a Hank zůstal u Logana, aby mu moh pomoct kdyby něco. A ty jsi tak nějak střídavě propadala do temnoty a probírala jsi se. Všecko tě bolelo. Ať už od zranění, přetažení nebo jenom jako z únavy. Že jste přistáli jsi poznala až díky tomu, že tě Peete přenesl na lehátko. To zabolelo ale trvalo to jenom chvíli, takže se to dalo přežít. Pak už jsi se tak nějak propadla do temnoty úplně. Když jsi se probudila z temnoty bez snů, tak bylo už ráno. Poznala jsi to díky vycházejícímu slunci, který vrhalo první slabý podzimní paprsky skrz okno. Nikdo tu s tebou nebyl. Teda jako přímo u postele nikdo neseděl. Kdo ví, kdo je za zástěnama. Byla jsi převlečená do čistýho nemocničního oblečení a podle tlaku na hrudi, jsi měla žebra stažený, aby jsi si s nima nehnula. Cítila jsi, že máš obvaz i okolo hlavy a vedle ruky jsi měla ovladač, kterým jsi si mohla přivolat někoho. Cítila jsi se úplně vyprahle a měla jsi zoufalou žízeň. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Požádala jsem Hanka, aby mi nelhal. Jenže, on si tak nějak pořád stál za svým prostě. A já nebyl ve stavu, abych se s ním o tom nějak, jakkoliv hádala, což bych jinak zřejmě udělala. Takže jsem to tak prostě nechala a doufala v to nejlepší pro Logana. Když pak zmíní to, že jsme se strašně podobní, trochu se pousměju. Nechala jsem to být prostě a snažila se přežít ten let a to tak nějak doslova, protože se střídali stavy vědomí a nevědomí, že jsem velmi rychle ztratila přehled o tom, co byla realita a co ne. Ovšem, až na místa, kdy mi realitu velice rychle a rádo připomněla moje hruď. Pak si věci už vybavuju jenom matně, pokud vůbec. Temnota pak konečně zahalila mou mysl a já jí přijala s poněkud otevřenou náručí, trochu jako osvobození od toho všeho. Však netrvalo dlouho. Tedy, nevím kolik času uteklo, zatímco jsem byla mimo. Soudě podle slunečních paprsků muselo být teprve ráno, nebo alespoň východ rozhodně, těžko říct. Oči jsem měla ještě napůl zalepené a celé tělo mě bolelo. Špatně se mi dýchalo kvůli stažené hrudi. Na mysli mi hned přišlo, jak je na tom asi teď Logan... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Rozhlídla jsi se po pokoji a na nočním stolku vedle tebe byl džbánek s vodou a sklenice. To byla jasná volba pro uhasení tý žízně. Jestli jsi se konečně rozhodla ji utišit, tak jsi zjistila, že tě žebra už nebolí. Teda jako byla jsi unavená až běda, ale zlomený žebra tě už nebolely. Cítila jsi, že v tom nehrajou roli žádný léky, protože jsi měla mysl čistou. Prostě jsi měla žebra už zas celistvý a srostlý. Kdo ví, jak dlouho jsi teda spala. Uvědomila jsi si, že tě už ani ten zátylek nebolí a jestli jsi si sáhla na hlavu, tak po bouli už taky nebylo ani vidu ani slechu. Byla jsi vlastně kromě tý neskutečný únavy tak nějak úplně v pohodě. Ať už jsi se rozhodla dělat cokoli tak na chůzi to ještě nebylo. Při pokusu o vstání, se ti zamotala palice a měla jsi co dělat aby jsi neskončila na zemi. Jestli jsi si nezavolala ovladačem nikoho, tak po takovejch dalších dvou hodinách přišel Hank. Posadil se vedle tebe a pousmál se. Dobrý ráno, děvče. Konečně jsi přišla k sobě. Přišel jsem tě zkontrolovat, řekl tak nějak přátelsky a prohlíd si tě. Už vypadáš mnohem líp. Jak se cítíš?, zeptal se tě Hank a trochu tě hodnotil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Žízeň se hlásila o svoje a tak jsem přelítla pohledem abych našla něco s čím jí uhasit. Spása se oběvila ve formě džbánku s vodou vedle. Pomalu jsem se tedy pro sklenici natáhla a pomalu jí i do sebe obrátila. Co bylo pak zvláštní byl fakt, že mě vlastně nic nebolelo. Kromě tedy toho, že mě dusily ty obvazy, takže jsem nejprve skoncovala s tím na hlavě, který skončil na zemi a poté se začala prát s těmi kolem hrudi. Trvalo mi to a to dost značnou dobu než jsem je ze sebe dostala a mohla jsem se konečně volně nadechnout. Ale zároveň to znamenalo jednu věc asice, že Loganův faktor to měl na starosti a rozhodně to neudělal za pár hodin... Trochu naprázdno jsem polila, jak dlouho jsem tu vlastně? Otázka mi kolovala k hlavě a já se nemohla dobrat odpovědi. A tu se otevřeli dveře a vešel náš chlupatý přítel. "Jako vymačkaná tuba ld zubní pasty." opáčim mu ohledně jeho otázka jak mi je. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vzhledem k tomu kolik zlomenin máš se ti ani nedivím, řekl ti Hank na oplátku a pousmál se. Spala jsi v kuse tři dny. Už jsme se báli, že se neprobudíš, dodal a povzdech si. Pak si ale tak nějak všiml těch obvazů, který jsi si sundala. Pro bůh! Clare co jsi to udělala?, došlo mu, že vlastně ani nemáš obvaz na svý hlavě. Hank se zvedl a přešel k tobě, aby zkontroloval ránu na tvý hlavě. Trochu se zarazil, ale pak se pousmál. Vypadá to, že sérum, který jsem udělal z Loganovy krve na tobě funguje. To jsem rád, vysvětlil a posadil se zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank se mému přirovnání moc nedivil. Vlastně spíše podotknul, že se mi nediví když mám tolik zlomenin. Trochu jsem nechápala co tím myslí, protože jsem nic z toho necítila. A tak jsem jenom rak nějak pokrčila rameny. Trochu mě šokovalo zvrat, že jsem spala tři dny. Nicméně Hank pak vypadal šokovaněji než jsem byla já sama, protože mu až teď došlo, že jsem vlastně svedla menší bitvu s obvazama, které se váleli všude možně, jenom né na mě. Ale při bližším zkoumání zjistil proč, asice, že už vlastně nejsou potřeba. Já se však nezatvářila nadšeně, když řekl, že na mě vyzkoušel svoje sérum, které udělal z Loganovi krve. Vím, že to myslel dobře, ale nebyla jsem z toho nadšená, že na mě něco nevyzkoušeného zkoušel. Aneb zkušenosti z předchozích let... "Co ostatní?" zeptám se, snažíš se odvést téma jinam. "Co Logan? Jak je na tom? A ti ostatní... Je to místo...zničila jsem ho?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se zeptala na ostatní, tak se Hank pousmál a možná se trochu i uvolnil. Ostatní jsou na tom dobře. Storm měla jenom škrábnutí a Peete měl ránu hlubší, ale ne na tolik, že by nestačilo pár stehů, řekl ti Hank, ale pak se úsměv trochu jako tak nějak vytratil a zas si povzdech. Logan.., začal, ale nevěděl jako jak pokračovat. Logan je na tom hůř. Zranili ho něčím, co vynegovalo jeho regenerační faktor. Nejspíš nějakou formou čepele, protože mu to prošlo několika vnitřníma orgánama. Udělali jsme pro něho co jsme mohli, ale od doby co odpad v Black birdu, se ještě neprobudil, řekl ti Hank soucitně a na chvilku ti i stisk ruku přátelsky. Myslím, že je s náma jen proto, že mu podávám to samí sérum, jako jsem dal tobě, dodal a pak si zas povzdych. Logan je sice hulvát a sere na každýho, ale jeho přátelé ho maj rádi. A na Hankovi to šlo vidět, že ho to jako tak nějak trápí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zeptala jsem se jak si vedou ostatní. Podle toho co Hank říkal tak vlastně všem dobře, zřejmě jsme to s Lofanem odnesli ze všech nejvíce, ale jestliže se nám podařilo osvobodit všechny fy vězněné, bylo to zadostiučinění. Ještě pak se Hank dostal k Loganovi. Jak postupně odhaloval jeho stav, stejně postupně mi začínali tuhnout rysy ve tváři až nakonec jsem na něj hleděla s očima, které byly rozšířené strachem a stejně tak jsem cítila zrychlený tep. "Chci za ním..." řeknu nakonec s tím, že stáhnu svou roztřesenou ruku, pod té Hankovi, k sobě. "Chci k němu..." zopakuji a bylo mi jedno jestli tam budu muset dolíst po kolenou nebo se doplazit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank ti neměl za zlý, že jsi ruku rychle vytáhla zpod tý jeho. Když jsi ale jako tak nějak prohlásila, že chceš za Loganem, tak si povzdech a zakroutil hlavou. Moc se mu nelíbilo, že by jsi měla opouštět postel už tak brzo. Ještě pořád jsi nebyla ve stavu, že by jsi se mohla nějak unavovat. A na chůzi jsi to ještě teda rozhodně neviděla. Ale to není dobrej nápad, řekl Hank a tak trochu se tě jako snažil přesvědčit, aby jsi od toho ještě upustila. Ty jsi z opakovala, že chceš k němu a on si znova povzdech. Tak chvíli počkej. Zajdu pro vozík a odvezu tě za ním, řekl ti Hank a unaveně se zved ze židle. Odešel pryč z tvýho zornýho pole a po chvíli přijel i s invalidním vozíkem, na kterým jsi už předtím jednou jela. Hank ti opatrně pomoh nasednout a měla jsi co dělat, aby jsi to jako rozdýchala. Už když jsi se s pomocí jako zvedla z postele, tak se ti hlava fakt dost zamotala. Nebejt toho, že ti Hank pomoh, tak by jsi sebou do zajista jako sekla. Na konec, když už jsi tak nějak seděla, tak tě Hank vzal z ošetřovny. Na tý jsi byla podle všeho sama a Logan byl jinde. Hank tě vzal k výtahu, ale místo aby jste jeli na horu k Loganovu pokoji, tak tě vzal do podzemního patra, kde je i Black bird. Místo ale známejch prostor jsi byla odvezena do jinýho křídla. Minuli jste nějaký laboratoře a dílny a dostali jste se do místnosti, která by se dala jako popsat jako jednotka intenzivní péče. Logan tam ležel na posteli a všude z něho trčely hadičky. Dokonce za něho dejchal přístroj, kterej měl tu přední část pocákanou krví. Logan měl v plicích krev a nemusíš bejt jako doktorka, aby jsi na to přišla. U jeho postele seděla Storm, která byla unavená podobně jako ty. Teda jako aspoň tak vypadala. Měla zarudlý oči a když jste sem dorazily, tak se na vás jenom podívala. A koutky se jí skoro neznatelně zvedly. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank začal protestovat, trochu jsem to čekala. Ale tak nějak jsem prostě dál trvala na svým. Už jsem se skoro začala nadechovat k tomu, že mu řeknu, že se tam dostanu sama, klidně i po čtyřech nebo plazmo, nějak polevil a rezignovala řekl, že mi doveze vozík. Přikývla jsem. Vozík dorazil za chvili a já v prvních okamžicích skoro až zalitovala, že jsem něco takového vymyslela. Hlava se mi zamotala natolik, že se mi až nebezpečně zhoupnul žaludek, že jsem i v jeden okamžik byla ráda, že je vlastně tak nějak prázdný, jinak by mi Hank asi nepoděkoval. Asi jsme teď se stěnou měli stejnou barvu... Nicméně když jsem pak seděla, Hank mě vezl, zatímco jsem rozdýchávala rozbouřený žaludek. K mému, trochu, překvapení ale zamířil do jako sklepa, kde byly šatny a zázemí pro náš tým. Při prvním pohledu na Logana, jsem se poněkud zhrozila a slzy mě začali štípat v očích. Byla tu i Storm, díky, které ve mě hrklo znovu, protože nevím, jak se ke mě bude stavět ohledně toho, že jsem jí 'nechala' na škole místo aby pokračovala s námi. Ale záležitost s Loganem byla daleko závažnější. "Můžu... můžu být s ním..." zeptám se ale hlas se mi poněkud značně zlomí a nějak tu větu už nemůžu dokončit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank tě dovezl na místo a ty jsi viděla v jakým stavu byl Logan. Storm na tom taky nebyla jako zrovna dobře a tobě se ještě víc přitížilo. Když jsi řekla, že tu můžeš bejt s ním, tak se na tebe Storm pousmála a vzala tě za ruku. Vzhledem k tomu, v jakým stavu tu Logan leží, tak jako úplně zapoměla na to vaše menší nedorozumění a její odříznutí. Běž si na chvíli zdřímnout Ororo. Clare tu s ním chvíli po bude a já budu poblíž. Kdyby se něco změnilo, tak ti dáme vědět, řekl Hank podobně unaveně, jak jsi se ty cítila a jak Storm vypadala. Storm mu chtěla něco namítnout, ale pak se podívala na tebe a asi uznala že bude jako v dobrejch rukách. Na konec teda jako přikejvla a zvedla se. Chvilu se ještě na něho dívala a pak už pomalu a unaveně odešla. Kdyby něco, tak zavolej. Budu na doslech, řekl ti Hank a přisunul tě blíž k Loganovi. Pak už tak nějak odešel vedle, kde si něco začal připravovat. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když mě Hank dovezl za Loganem, první pohled nebyl zrovna příjemný. Aby taky ne, když tam leží prakticky jediný člen rodiny, kterého mám. Nicméně pak jsem se trochu posbírala a zeptala se, jestli s ním můžu být, sama. Sice se Strom nezatvářila nejdřív úplně nadšeně ale nakonec souhlasila a pomalu odešla, stejně tak i Hank, kterému jsem nasrozumělou přikývla. Bylo ticho, jen praktický pípání přístrojů. Trvalo mi než jsem pozvolna zvedla ruku a chytla tu Loganovu, trochu i stiskla. Připadalo mi, že teď prožívám lehce menší dejavu. "Chci...chci ti říct, že jsem to tak nemyslela... nic z toho co jsem předtím řekla jsem nemyslela špatně... jenom, občas mi to prostě ujede dřív, než nad tím vůbec zapřemýšlím... " začala jsem zvolna na něho mluvit. Bylo mi tak nějak jedno jestli mě Hank slyšel nebo ne. Slzy, které mě předtím začali štípat v očích, teď některé našli už cestu přes okraj víčka a teklo po tvářích. " jestli mě slyšíš...ne...já vím, že mě slyšíš...ani nezkoušej to, že mě tu necháš jenom tak s těma všema cvokama... Musíme ještě společně nakopat spoustu zadků..." pokračuju dál a trochu se u posledních slov, i přes slzy pousměju. Pak ho ale za tu ruku chytnu i druhou rukou s tím, že ho palcem trochu i hladím po ní. Sál jsem však už nevěděla jak pokračovat a slzy se řinuli po tváři samovolně. "Tati... vrať se mi...neodecházej... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pohled na svýho tátu, kterej je normálně nezničitelnej a ze všeho se hned vyléčí fakt nebyl zrovna radostnej. Bylo to k pláči a ty jsi taky jako začla. Slzy, který tě štípaly v očích od prvního pohledu na něho se převalily přes tvý víčka a začly padat na tváře a po nich jako pak tak nějak dolů. Hank tě přistrčil dost blízko, aby jsi mu mohla sáhnout na ruku a taky že jsi to jako udělala. Vzala jsi ho za ruku a začla jsi se omlouvat. Kdo ví, jestli tě slyšel, ale ty jsi pokračovala. Pokračovala a u toho jsi brečela. Kdo ví, jestli se to s ním někdy vůbec zlepší. A to poslední co jste si řekli nebylo zrovna to nejvlídnější. Hlavně teda z tý tví strany. Na konec jsi ho ale prosila, aby tě neopouštěl a vrátil se ti. Jako z nějakýho béčkovího slaďáku se však stalo to, že ti sevření ruky tak trochu oplatil. Jedno oko dokonce rozlepil a podíval se po pokoji. Byl to nasranej pohled někoho, kdo neví co se děje. Pak se podíval na tebe a nasranost zůstala. Až po tom co tě tak nějak jako poznal se nasranost vytratila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Seděla jsem tam. Seděla jsem na tý kryplkáře a snažila se na Logana mluvit. Někde jsem slyšela, že to občas prý pomáhá tomu, kdo spí, najít cestu na druhou stranu, za těmi, kteří jej milují. Nevěděla jsem, netušila jsem, jestli to zabere, jestli mě vůbec slyšel, ale neměla jsem co ztratit. A tak jsem na něj mluvila. Nejdříve jsem se mu omluvila za to, co jsem mu řekla předtím, protože mě to teď poněkud tížilo a kdyby něco... nechtěla jsem aby odešel s tím, že prakticky poslední slova co jsem mu řekla, byla tahle... Držela jsem ho přitom stále za ruku, aby mě nejenom slyšel, ale aby i věděl, že tu jsem. Chvíle, která se zdálo jako věčnost, ale ucítila jsem náhle pohyb. A ne, nezdál se mi. Logan mi skutečně oplatil stisk, i když nijak silný, ale byl tam! "Tati..?" Zdálo se, jakoby moje slova snad fungovala a srdce se mi divoce roztančilo, když jsem viděla, jak otevřel jedno z očí. Pousmála jsem se trochu, hledíc na něj. "Jsem tady tati. U tebe." řeknu mu, o trochu víc, ale né nepříjemně, sevřu jeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě zachytil a po chvili dokonce i poznal, tak se přestal tvářit jak kakabus a oko pak zase zavřel. Tvůj stisk zesílil a jeho na pár vteřin tak nějak jako taky. Věděl, že tu jseš. Pak asi něco chtěl říct, protože zachrčel a rozkašlal se. Maska která mu tak nějak pomáhala dejchat se zabarvila do ruda vykašlanou krví. Nebylo to vůbec příjemný na pohled. Ale jak ten kašel přišel, tak taky rychle jako odešel. Logan se uklidnil a jeho sevření ochablo. Asi zase jako odpadl, ale na chvíli se zdálo, že tě prostě jako slyšel nebo při nejmenším teda aspoň se dozvěděl, že tu s ním seš. Nebyla to velká útěcha, ale aspoň něco. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro I když to zprvu vypadalo, že je to na dobré cestě, rychle se to obrátilo zase zpátky. Úsměv, který se oběvil na mé tváři, se bohužel vytratil pomalu a pozvolna jej nahradil zase smutek a slzy zasychající na tváři, chtěli vystřídat nové. Nemínila jsem ho opustit ani nyní, zřejmě mě budou muset odtud odvést násilně, což zrovna teď asi nebude zrovna problém. Přesto jsem jeho ruku nepustila. Spíše jsem se tak nějak překlonila a tak trochu i položila hlavu a kousek hrudi na postel vedle jeho, blízko, jeho ruky, kterou jsem stále svírala ve své. "Jsem tu tati... jsem tu... u tebe..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se už dál nehejbal ani se neprobral a tak jsi se k němu tak nějak namáčkla a položila si vedle něho na postel hlavu ruce a tak trochu i část hrudníku. Chtěla jsi bejt u něj a nikdo ti v tom nebránil. Nejspíš věděli, že by stejně vlastně vůbec nepochodili, kdyby se tě od něho snažili odtrhnout. Kdo ví, jak dlouho jsi tam byla, protože jsi jako i přes to všecko po chvíli usnula. Byla jsi ještě tak nějak dost vyčerpaná, že jsi to dokázala i takhle u něho. Probudilo tě až jak tě za rameno chytila ruka někoho neznámýho. To jsi se probudila a zjistila že to je Peete. Ahoj. Jak se cítíš?, pozdravil tě Peete starostlivě a pousmál se. Když jsi mu pak tak nějak odpověděla, tak si povzdech. Bylo mu to všecko líto. Možná by sis měla jít odpočinout do postele. Potřebuješ ještě nabrat síly, řekl a pokusil se znova to pousmátí. A měla by jsi něco sníst, dodal a vyčkal. Nechtěl tě od Logana zase tak nějak jako odtrhávat. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zůstala jsem u Logana. A bylo mi jedno jestli mě pak budou chtít od něj nějak odtrhnout, stejně bych se nedala a oni to zřejmě tak nějak tušili, protože se o to nikdo zatím nepokoušel. Netuším po jaké době, nebo jaký čas mezitím utekl, ale pozvolna jsem u něj usnula. Spánek to ale nebyl nic moc, spíše takoví lehký, proto zřejmě, když jsem pocítila něčí ruku na rameni, jsem se tak rychle probudila. Myslela jsem, že je to Logan, ale byl to 'jenom' Pete. A měl o mě starost. "Nic moc..." odvětím na jeho dotaz o tom jak jsem se cítila. "Já vm, ale... asi bych neusnula... rozhodně né pak sama..." řeknu mu. Věděla jsem, že má pravdu, v obouch věcech, ale první jsem se bála samoty a na tu druhou jsem neměla zatím poněkud pomyšlení. Cítila jsem, jak se do mě začala dávat zima. Nevím jestli fíky stavu, nebo emočnímu vypětí, či něčím dalším,... Ale možná to bylo všechno dohromady... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete přikejv, jako že ti tak nějak rozumí, ale sklonil se k tobě. Já s tebou zůstanu. A jestli usneš, budu tam s tebou, řekl ti a pousmál se. Šlo vidět, že se tě snaží dostat pryč nenásilným způsobem. Byl jsem tam s tebou i během těch tří dní. Vždycky dokud mě od tama nevyhodil profesor nebo Hank, dodal Peete a vzal tě tak trochu za ruku. Jestli jsi mu to dovolila, tak ti pomoh zpátky se posadit pohodlnějc na křeslo, protože v tý pozici tě už začly bolet jako záda a za krkem. Pojď půjdeme zpátky na pokoj a já ti přinesu trošku polívky, navrh ti nevině Peete kterej se o tebe chtěl postarat. A jestli jsi teda na konec nic nenamítala tak tě i odvezl do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete měl očividně starost. Neměla jsem mu to za zlé, vlastně jsem ho tak trochu chápala, protože podobnou, možná větší starost, jsem teď měla já o Logana. On na to šel ale poněkud trochu jemněji. Trochu jsem se pousmála, ale bylo to opravdu smutné pousmátí. "Dobře." souhlasím krátce nakonec. Sice jsem nechtěla opustit Logana, ale stejně jsem na moc příliš nezmohla a Petovi jsem poněkud neuměla říct ne. Než mě však odvezl pryč, pustila jsem Loganovu ruku velice pomalu. Vrátím se tati. Bojuj dál. Myslím stále na tebe... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete ti tak nějak pomoh si zpátky sednout na to kolečkový křeslo. Dost se ti ulevilo, že nemusíš bejt v tý pozici, protože to byl jako docela zabiják pro tvý záda a krk. Tvůj obřík tě pak s tvým svolením/nesvolením na konec jako odvez pryč. Logan tam zůstal sám a nehybnej, když jsi pustila jeho ruku. Moc se ti to asi jako nelíbilo, ale jako bylo to tak. Dám vám vědět, jestli se něco změní, řekl Hank když jste ho minuli. Peete tě pak převezl na horu do tvýho pokoje. Přenesl tě na postel a pak tě políbil na tvář, než ti odešel pro polívku. Po pár minutách ti přinesl tác s polívkou, kterou ti dodal. Kuřecí vývar. Ta nejlepší polívka, co může bejt. Paní Berta ji vařila speciálně pro tebe. Trochu si aspoň dej, řekl Peete a přisedl si k tobě na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak nějak jsem trochu nuceně byla donucena opustit Logana. Myslím ale, že kdyby to nebyl Pete, asi by mě odtud nikdo zřejmě nedostal. Ještě ale než me odvezl úplně, napůl jsem se s ním rozloučila a slíbila, že se vrátím co nejdřív to bude možné. Když jsme pak míjeli Hanka, který slíbil, že jakmile se jeho stav změní, dá mi hned vědět, tak jsem vděčně přikývla. Pete mě pak odvezl do mého pokoje. Pomohl mi na postel a zatímco odskočil pro poliůvku, můj pohled padl na známky, které jsem nechala na stollu/skříňce vedle postele. Nechtěla jsem je během mise ztratit a tak jsem je nechala tady. Teď jsem ale po nich sáhla a nandala si je zpátky na krk. Poté, stříbrné štítky naokamžik v ruce stiskla. To už se ale Pete vrátil. Neměla jsem moc myšlenky na jídlo ale pár soust jsem se rozhodla zkusit. Polívka byla dobrá a jedla jsem pomalu, ale i tak jsem do sebe dostala jenom několik plných lžic s tím, že ta poslední byla spíše poloviční. "Promiň...víc asi nedám..." omluvím se s provinilím pohledem Petovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete přikejv, když jsi řekla, že víc asi nedáš. Vzal si od tebe misku a odložil ji na stůl. Pak se tak nějak k tobě přisedl na postel a vzal tě okolo ramen. Jsem rád, že jsi už vzhůru. Vypadáš už docela dobře, řekl ti Peete a dal ti pusu na tvář. Chvilku jste mlčeli a Peete si užíval tvoji blizkost. Pak ale začal tiše mluvit, aby tě nějak neotravoval kdyby jsi chtěla zase usnout. Když jsme se vratili, tak tu bylo jako hotoví pozdvižení. Všichni ti osvobození, zranění a hlavně Magneto. Ten se tu rozčiloval, protože jsme mu tu akci zatajily. Pohádali se s profesorem a on na konec vypadnul i s těma jeho mutantama z bratrstva, řekl ti Peete a pousmál se. Pak ale ten úsměv ale tak nějak trochu jako zamrz. Dvojčata se od něho ale jako trhla a zůstaly tu. Myslím si, že tu jsou jako dvojtý agenti, dodal a pak zakroutil hlavou. Výraz se mu zas změnil a on se na tebe usmál. Ale to je vedlejší. Všichni ti osvobozený jsou už skoro pryč, v nových rodinách nebo prostě už v bezpečí. A všichni ti chtěly poděkovat, protože jsi je od tama dostala pryč, řekl Peete a usmal se ještě jako víc. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo mi to trochu blbí, že jsem se jídla moc nedotkla, ale víc jsem do sebe nějak momentálně dosrat nemohla. Jednak žaludek moc nespolupracoval a jídlo bylo rak nějak to poslední co mě teď zajímalo. Pete se ale nijak moc nezlobil. Vzal si jen misku, odložil jí stranou a přisedl si ke mě. Tím, že mě vzal kolem ramen jsem se k němu tak nějak přitulila víc a položila si hlavu na něj, zůstávají ctak pod jeho obranným křídlem. Přitáhla jsem si trochu deku, protože mi začínala být zima a natiskla se k jeho hřejivému tělu. Netrvalo dlouho a cítila jsem v nose jeho příjemnou vůni - jakoby medová se špetkou vanilky a ještě něčeho, jakoby exotického. Přivřela jsem oči a prostě byla u něj. Pete mi pak začal vyprávět cp se vlastně tak nějak stalo když jsem spala. "A...co to místo..? Zni.... zničila jsem ho?" zeptám se ho pak unaveně, zlomeně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se moc nadšeně netvářil, když jsi se tak nějak zeptala na to místo. Zajímalo tě, jestli jsi to místo srovnala se zemí a on nejdřív jenom zakroutil hlavou. Pak ale tak nějak začal mluvit, ale šlo to z něho jak z chlupatý deky. To místo jsi nezničila, ale rozhodně to uvnitř vybouchlo. A to jako docela dost, protože seimografy v okolí vylítly s hodnotama dpst vysoko, začal vysvětlovat ale pořád tě k sobě příjemně tisknul. Armáda a veřejnost se tam jela podívat a co tam našli.., řekl a dost se odmlčel. Nikdo to už nedokázal zahladit a veřejnost se dozvěděla co tam dělali, řekl Peete a ikdyž to jako znělo jako dobrej nápad, tak se pořád moc příjemně jako netvářil. Část veřejnosti je pobouřená, ale ta druhá.. některý lidi se přidali na stranu těch chlapů. Chtěj nás prostě vyhladit, protože v nás vidí hrozbu, dodal tak nějak na konec Peete a stisk tě ještě o něco víc. Nebylo to nepříjemný, spíš tak nějak si užíval tvýho objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem se zeptala Peta na to, jak to s tím místem dopadlo, nebyl z té otázky moc nadšený. Sice jsem mu neviděla do obličeje ale cítila jsem jeho napětí, které mu přitom prošlo tělem a vzhledem k tomu, že jsem na mě tak nějak ležela, nebylo těžké to ucítit. Pete mi však prozradí, že to místo není zcela zničené ale svým způsobem vlastně ano. Nevyhodila jsem ho dopovětří jako to předtím... ale pořád jsem ho svým způsobem zničila a to jsem cítila jako velké zadostiučinění, tedy alespoň vůči těm co tam byly. Bohužel jsem tím tak trochu nastartovala i poněkud jinou vlnu rozlyčných věcí. Trochu si povzdechnu a poté jsem se k němu přivinula jak jenom to šlo. "Hmm. byla nakonec moje odpověď ve formě tichého, unaveného zamručení |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ikdyž jsi nebyla nadšením nad tím vším bez sebe, i tak bylo to objetí tak nějak uklidňující. Už i to tvoje "Hmm" bylo dost unavený a možná dokonce i napůl ve spánku. A ten přišel hned po tom, co jsi se tak natiskla na Peeta. Probudila jsi se později. Podle toho, co bylo za oknem, byl už večer, protože tam už byla pomalu tma. Cítila jsi se jako o moc líp, ikdyž by to chtělo ještě trochu odpočinku. Navíc jsi byla pořád pod ochraným křídlem svýho obříka. Peete si všiml, že jsi se probrala. Ahoj, řekl a podíval se na tebe s jistým úsměvem. Doufám, že je ti už lépe, řekl a pohladil tě po hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Netrvalo to dlouho a usnula jsem. Zřejmě za to mohl opravdu můj stav, který nebyl ještě úplně stoprocentní a asi taky dost emoční vypětí, který teď bylo fakt velký, kvůli Loganovi. A myšlenka na Logana byla pak to, co mě potom pozvolna probudilo. Probuzení bylo zvláštní. Nevím kolik času uteklo zatímco jsem spala, ale asi dost, protože za okny už moc světla nebylo, spíše tak nějak nastupovala tma, takže počítám, že mohl být večer. Takže jsem tak nějak prospala celý den. Trochu jsem přitom neuvědoměle zvedla hlavu, což upoutalo pozornost někoho jiného. "Pete..." hlesnu překvapeně jeho jméno. Myslela jsem, že třeba odejde nebo si přesedne či také něco, ale on ne, on vydržel u mě celou tu dobu. Pohladil mě, užila jsem si jeho doteku a naoplátnu mu jako díky věnovala krátkou pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se pousmál, když jsi skoro jako překvapeně řekla jeho jméno a dala mu pusu. Co? Já ti říkal, že s tebou zůstanu, řekl tak trochu nevině a dal ti pusu na tvář. Peete tě ještě chvilku nechal se tulit a pak se zeptal, Doufám, že máš už hlad, Clare. Pak se Peter od tebe trochu odtáh a usmál se ještě jednou. Protože já už mám hlad jak vlk, dodal svojim ruským přízvukem a zatvářil se tak nějak jako nevině. Colossus se pak zvedl z postele a postavil se na nohy. Jestli jsi to zkusila taky, tak jsi zjistila, že už máš dost síly, aby jsi se pohybovala a hlavně jako chodila sama. Mám ti pro něco zajít, nebo se už cítíš na výpravu do jídelny osobně?, zeptal se tě na konec a trpělivě čekal co si vymyslíš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Moc jsem tomu nevěřila, abych byla upřímná, že tu zůstane celou tu dobu. Proto jsem byla tak překvapená, když jsem jej našla vedle sebe i potom co jsem se probudila. Na okamžik mě to přimělo nemyslet na to, že Logan tam leží... Znova tu byla otázka jídla, na které jsem poněkud neměla pořád myšlenky. "Zkusím něco málo." odvětím mu polohlasně. Nechtěla jsem na něj být zlá v tom, že bych ho s touhle myšlenkou poslala hned někam k šípku, a právě, protože to byl Pete, tak jsem se spíše snažila nějak spolupracovat. "Cítím se líp... trocha pohybu asi na škodu nebude... leda bys mě tam chtěl sám donést." řeknu mu, ohledně jeho návrhu, jestli se cítím na to, jít od jídelny s ním nebo jestli mi má něco donést sem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tak jo, řekl ti Peete a jak jsi se zvedala z postele, tak tam byl, kdyby se ti jako nějak náhodou zatočila hlava. Pak jak jsi už stála, tak už nic nehrozilo a Peter opustil tvůj pokojíček, aby ti dal soukromí na převlíkání. Přece jako jenom jsi byla pořád v nemocničním oblečení. Peete ti dal čas i na nějakou tu návštěvu koupelny. A pak, jak jsi byla připravená, tak se k tobě přidal a nabídl ti ruku, aby jsi se mohla o něho opřít. Pomalu jste teda kráčely do jídelny. Možná bych tě měl jako varovat, že jsou na nás Bobby s Rogue naštvaní, že jsme jim neřekli nic o tý akci, řekl ti Peete a trochu možná nevinějc se na tebe usmál. V jídelně jste na ně však jako nenarazili. Většina stolů tam byla zabraná. Jenom pár jich bylo prázdných a u jednoho jsi viděla sedět samotnou Wandu. Její dvojče tu nebylo. Co si dáš? Přinesu ti to a ty si běž zatím sednout, řekl ti Peete, kterej než odešel si počkal na tvoji objednavku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete tu ještě byl aby mi pomoh z postele, ale potom odešel, abych měla klid a soukromí na převlečení. Nepřemýšlela jsem moc nad tím, co si blíct, prostě jsem sáhla po svém běžném, poněkud i oblíbeném svetru, tílku a kalhotech. Šla jsem si aspoň ještě trochu opláchnout obličej a prohrábnout vlasy. Sprchu nechám asi až napotom. Pak jsme se tedy s Petem vydali do jídelny. Chytla jsem se jeho ruky, vlastně jsem jí tak nějak obepnula oběma svýma. On mi ale ještě během toho řekne, že Bobby s Rogue budou asi na nás naštvaní, kvůli tomu, že o ničem nevěděli. "Hm." odvětím mu příliš nezaujatě. Když se dostaneme do jídelny, zeptá se mě, co bych chtěla tak nějak k jídlu, ovšem jenom tak nějak pokrčím rameny. Jídlo bylo fakt to poslední na co jsem myslela. "Nechám to na tobě zlato." řeknu mu a pokusím se o úsměv i když to moc nešlo. Zatímco on tedy šel pro jídlo, kterého se stejně asi moc nedotknu, viděla jsem jí, jak tam sedí sama. Došla jsem tedy k ní a prve jí položila ruku na rameno, lehce, abych jí na sebe upozornila předtím, než jsem si sedla vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dobře, odpověděl ti Peete se začervenáním a sklonil se, aby ti za to oslovení dal pusu. Pak odešel k okýnku. Ty jsi se vydala k jednomu stolku, kde jsi viděla sedět Wandu. Byla tam sama a její dvojče jsi tu nikde neviděla. Přiblížila jsi se k ní a vůbec to nevypadalo, že si tě všimla. Pomalu a s trochu jako nepřítomným pohledem jedla svoji večeři. Když jsi ji položila ruku na rameno aby jsi na sebe takhle upozornila tak sebou trošku škubla a podívala se na tebe. Ahoj, řekla trochu možná i překvapeně. Slyšela jsem co se ti stalo a jsem ráda, že jseš už na nohách, dodala, když jsi si tak nějak jako sedala. Doufám, že jsi jim tam pořádně zatopila, řekla tak nějak spiklenecky a pousmála se. Ona se nezdála bejt jako vůbec nasraná, že se jí o tý akci neřeklo. Když se o tom Magneto dozvěděl, tak zuřil, že se mu to zatajilo. A pak, jak jste se vrátily a začly chodit zprávy o tý základně na veřejnost, tak se snažil toho vašeho profesora dohnat k preventivnímu útoku. On nesouhlasil a tak se Magneto nasral a že si to udělá po svým, řekla ti tiše a netvářila se u toho zrovna jako nadšeně. Vykašlala jsem se na něho a zůstala tady, ikdyž mě všichni maj za nějakího zrádce, řekla na konec a pak ještě dodala, I brácha tu zůstal, ale u něho si jistá moc nejsem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete odešel pro naše jídlo a já se vydala k ní. Trochu jsem na sebe upozornila prve a pak si k ní pomalu přisedla, vedle. "Pořád to není ještě ono..." odvětím jí trochu stále unaveně, ohledně toho, když mi poví, že ví, co se stalo, a že je ráda, že jsem to už tak nějak stačila rozchodit. Přitom jsem si tedy sedle vedle ní. Wanda se pak pokusí o něco jako tip, s tím tedy, že poznamená, že doufá, že jsem jim tak zatopila, ale já nebyla moc v náladě pro vtipy a pak, takže jsem jenom tak pokrčila rameny. Pak mi začala vyprávět o tom, jaký Magneto vlastně byl, když se o tom dozvěděl, ale to už jsem tak nějak slyšela od Peta a tak jsem jenom víceméně přikyvovala. Tedy je do části, kdy zmínila pak sebe a její uchylný klon.¨ "Kašli na to, co si o tobě myslí ostatní. Můj názor znáš." odvětím jí a vezmu jí kolem ramen s tím, že si jí na okamžik přitáhnu k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To řekni těm svejm kámošům a hlavně těm učitelům. Ten modrej chlupáč a ta bělovlasá černoška mi prostě nevěří a snaží se mě a Pietra vykopnout, odpověděla ti tak nějak ještě předtím, než jsi ji vzala okolo ramen a přitáhla si ji. Když se to stalo, tak se na tebe tak trochu jako pousmála. Díky, řekla na konec Wanda a trochu vděčně se na tebe podívala. Peete se pak dostal až k vám a dones ti tác s jídlem. Přines ti lehkej salát s kuřecím masem a hrnek s čajem. Docela se ti na to sbíhaly sliny, protože to bylo fakt jako dobrý a navíc jsi na to dostala i chuť protože to krásně vonělo. Fakt jsi si nad tím pochutnala. Wanda na Petera jenom kejvla, když si k vam přised a to samý uvítání se ji dostalo od něho. Kde máš bráchu?, zeptal se Peete během jídla a Wanda si jenom jako povzdechla. Pořád ještě trucuje, že jsem se vykašlala na Magneta, odpověděla mu Wanda. Hm, řekl jenom tvůj obřík a nebyl zrovna nadšenej z její přítomnosti. Tak je na tom tvůj táta? Slyšela jsem o některejch děcek tu, že je na tom blbě. Některý tu to dost bere, zeptala se na konec Wanda a ty jsi tak nějak zjistila, že to tu zajímá hodně dětí. Logan možná byl jeden tvrdej a drsnej zmetek, který každýho buzeroval a prudil, ale lidi tady ho měly docela jako rádi. A jako nejspíš i on je. Ale tebe měl radši a to jsi seš docela jista. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "S tím problém nemám." opáčím jí ohledně toho když řekne, že bych měla o tomhle přesvědčit i ostatní, s tím, že se pokusím i pousmát, ale moc dobře do nešlo. Pete pak přišel za okamžik, se svým i s mým jídlem. I když to vonělo dobře, pořád to ve mě nevyvolávalo příliš chutí. Přesto jsem se do toho pustila. Pete ale viditelně nebyl moc nadšení tím, že tu ona s náma byla. Na jednu stranu se mu moc nedivím, jejich první setkání nebylo zrovna příjemné, ostatně ale ani to naše... přesto jsem se přes to nějak divně přenesla. "Doufejme, že nikoho neotravuje." utrousím když jsem trochu nepřítomně píchala vidličkou do kousku salátu, ohledně jejího bratra. Jenže, pak se dotkne tématu a rány, která byla až příliš čerstvá, jestli vlastně poněkud stále krvácející, tudíž velice citlivá a bolestivá. Viditelně jsem se zarazila a zabodla pohled pevně do jídla před sebou. "Moc dobře ne...." odvětím nakonec polohlasně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ten bude trucovat v pokoji nebo pobíhat vzadu po parku, řekla Wanda po tom, co jsi si povzdechla že snad nikoho její brácha neotravuje. Pak se Wanda zeptala na tvýho tátu a tebe to zabolelo. Nepřítomně jsi zabodla pohled do jídla před sebou a přiznala, že se mu moc dobře nevede. Wanda si uvědomila, že šáhla na citlivý téma a tak ti přátelsky položila ruku na rameno. Určitě to bude dobrý. Slyšela jsem, že je to houževnatej "parchant".., řekla a uvědomila si, že to možná nevyznělo jako nejlíp. Teda Victor to o něm vždycky říkal, když mluvil s Magnetem, řekla Wanda a pak ještě dodala, Myslím, že se znaj už z dřívějška. Pak bylo chvilku ticha, než to Peete nevydržel a promluvil. Jestli chceš, tak až to dojíme, tak se můžem za Loganem podívat, navrhl ti Peter a pousmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Wanda asi netušila co svým dotazem způsobila. Ale to koneckonců nemohla tušit, nebo mohla? To bylo teď jedno, protože už tím bolet prostě způsobila a nešlo to tak nějak vzít zpět. Snažila se to však obrátit, spíše mi tak nějak zvednout náladu, nebo prostě povzbudit, ale ani to příliš nepomohlo. "Jo, znaj..." řeknu, stále nepřítomně se přitom přehrabujíc ve svém salátu. "...dokonce natolik, že to z něho dělá něco jako mého strýce...." Dál jsem to už moc neřešila, protože to nebylo zrovna něco co bych chtěla tak nějak řešit. To však dál potom rozřešil Pete se svým návrhem. "Stejně jsem za ním chtěla jít i tak." odvětím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Wanda byla trošku jako překvapená, když jsi jí řekla, že se Logan s Victorem znaj už dlouho a to z něho dělá tak nějak jako tvýho strýce. Ale víc se na to neptala, protože viděla, že jseš dost mimo a že todle jako řešit fakt nechceš. Na konec pak Peete navrhl, že až dojíte, tak že můžete zajít za Loganem. Od rána jsi ho vlastně neviděla a tak aby jsi zjistila, jak na tom vlastně teď je. Ale asi žádná změna, protože by ti Hank dal určitě vědět. Ty jsi Peterovi ale řekla, že ji za ním chtěla jít tak jako tak a on jenom přikejv. Během jídla jsi viděla menší změnu. Peter viděl, že se k tobě Wanda chovala slušně a dokonce se ti předtím snažila i jako zlepšit náladu, tak už na ni nevrhal takoví pohledy a trochu se i uvolnil. Do tý doby byl totiš dost napnutej, kdyby něco zkusila. Po jídle Peete vzal i tvůj tác a odnes je zpátky, aby jsi nemusela chodit sama. Pak se k tobě vrátil a nabíd ti zas ruku. Můžem?, zeptal se a počkal. Když jsi se ho pak chytla, tak se na tebe usmál a pak kejvnul Wandě. Teď to už ale nebylo tak odměřený jak před tím. Mějte se, řekla Wanda, která ještě jedla, než pak dodala, Ať je to s ním lepší. Sice to nemělo žádnou váhu, ale snažila se. Peete tě pak odvedl k výtahu a spolu jste sjely do sklepa, kde maj x-meni zázemí. Došli jste až k JIPce, kde pořád ležel Logan. Tento krát tu neseděla Storm, ale byl tu profesor, kterej když tě viděl tak se pousmál. Clare, řekl a pousmál se. Docela to jako zahřálo. Jsem rád, že jsi už v pořádku. Musím ti poděkovat za dobrou práci a za všechny který jsi zachránila. Ikdyž za tak smutnejch okolností, řekl profesor a přátelsky a soucitně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro S jídlem jsem byla tak nějak hotová. Znovu jsem nesnědla nic víc, než jenom pár soust, jako předtím. Ale nemohu říci, že jsem to nezkusila. Naštěstí se rozhovor, ani z jedné strany už nestočil podobným směrem a byla jsem za to ráda. Stejně jako jsem byla ráda, že Pete už tak nějak začal i trochu brát Wandu. Nakonec pak Pete odnese naše táci a moje nedojedené jídlo a rozloučíme se prozatím s Wandou, která tu zůstává ještě dál. Vydali jsme se tedy za Loganem. Držela jsem se přitom zase Pete za jeho ruku, stejně jako předtím. Dole jsme pak narazily namísto Storm, profesora. Ten se snažil, podobně jako Wanda předtím nahoře, situaci trochu ulehčit, ale moc dobře to nešlo, tedy pro mě. "Byla to... maličkost...." odvětím profesorovi, polohlasně, snažíc se znít aspoň trochu silně, ale moc mi to nešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ne, to nebyla žádná maličkost. Udělala jsi víc než kdokoli jinej. Na to si pamatuj, Clare. Logan je na tebe právem pyšnej, odvětil ti profesor přátelsky a pousmál se. Když už nic, tak to aspoň hřálo u srdce. Ne jako jenom jeho slova a jak je řekl, ale taky to, že je na tebe Logan opravdu pyšnej a netají se tím. Ty jsi se ptak přiblížila k Loganovu lůžku a všimnula jsi si, že má ovázaný ruce a obvazy jsou nasáklý krví. Tvýho zmatení a možná zhrození si profesor všiml a povzdech si. Před hodinou měl nějaký druh záchvatu a vytasil svoje drápy. Rány po jeho drápech se ale nezatáhly jako obvykle a zůstaly otevřený. Když ho Kitty ošetřovala, tak se o ně trochu pořezala, řekl profesor trochu skleslejc a odmlčel se. Peete ti dal ruku na rameno aby ti tak nějak projevil soustrast. Pak ale profesor dodal, Logan je teď ale stabilizovaný a v současný době mu nic nehrozí. Pokud se teda nic nezmění. Na konec profesor otočil svůj vozíček a kejvnul na Peeta. Jestli mě teď omluvíš, tak musím jít něco zařídit. Necháme tě tu s Loganem o samotě. Kdyby se něco dělo, tak zavolej na Hanka. Je tu někde poblíž, řekl ti a pomalu odjel se svým vozejkem pryč. Peete se na tebe podíval trochu jako tázavě, jestli tě tu má nechat samotnou nebo tu s tebou zůstat a podle toho se zařídil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesorova slova o tom, že tohle maličkost rozhodně nebyla a že má být Logan poprávu na mě pyšný, mě přimějí se trochu pousmát, i když to byl pořád posmutnělí, unavený úsměv, ale tak nějak jsem se snažila prostě. Šla jsem pak blíže k němu, k Loganovi a viděla, že kromě obvazů, které si pamatuji, měl i nějaké navíc, na svých rukou. Což vyvolalo značné obavy. Tím spíše, když mi pak vysvětlil, co jim předcházelo a proč je tedy má. Mohla jsem si jenom představovat, jaké to pro něj musí být... Nicméně přikývnu na srozuměnou. Bodaví zub obav a starosti uvnitř se ozval znovu a stejně tak i zaštípaly slzy v očích. Ovšem jenom Petovi ruka, kterou jsem pocítila na svém rameni a na které jsem mu jeho stisk poté opětovala lehce svou, je přiměli, aby nešli až přes víčka. "Dobře... děkuju, profesore." řeknu za ním, když se odebere nakonec k odchodu, tedy spíše v jeho podání k odjezdu. Pete si ale nebyl viditelně jistý, jestli má tedy odejít taky, nebo tu zůstat. Podívám se ale na něj a lehce jej chytnu za ruku, kterou mu lehce stisknu, dávajíc mu tak najevo, aby tu zůstal, jestli tedy chce. Ať už se Pete rozhodne dál sám, přejdu blíže k Loganovi. Nejradši bych jej zase opět chytla za jeho ruku, ale teď když je měl zraněné, nechtěla jsem mu způsobovat větší bolest. A tak jsem se nahnula nad něj a věnovala jsem mu políbení na jeho čelo. "Nevzdávej to tati. Nevzdávej to..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete tam na konec s tebou zůstal, ale držel se za tebou. Ty jsi se sklonila k Loganovi a polibila jsi ho na čelo. Řekla jsi co jsi chtěla a pak jsi se posadila. Peete se držel za tebou a pořád měl svou ruku na tvým rameni. Tadle podpora byla neocenitelná. Zvlášť když se po pár vteřinách Loganovy oči otevřely. Kchpchrpch!, zachrčel Logan pod dýchací maskou. Tento krát ji ale nezbravila krev na rudo, takže to mohlo znamenat zlepšení. Logan trochu natočil hlavu a podíval se na tebe. Jeho ruka tě chytla za tu tvoji a znova něco zachrčel. Chce něco říct.. vypadá to, že chce něco říct!, řekl Peete, ale to ti došlo taky. Jestli jsi to neudělala ty, tak Peter se nad Logana sklonil a nadzvedl masku. Meč.. Muramasa.. meč.. mura.., řekl jenom než znovu odpadl. Jestli jsi to neudělala ty, tak mu Peete zase rychle nasadil tu dejchací masku a podíval se na tebe zmateně. Co to znamená?, zeptal se tě stejně zmateně jak vypadal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete tedy zůstal. Zůstal tu se mnou, vlastně stále poněkud u mě, i když jsem přišla k Loganovi blíže a nejenom na něj promluvila, abych ho ujistila, že jsem tu stále pro něj a že tu stále i pro něj budu. Završila jsem to pusou na jeho čelo a Logan se pak pomalu probudil, podobně jako předtím. Jenže, tu byla trochu odlišnost od toho posledního probuzení a možná i lepšímu, protože se snažil promluvil, ale nebyla u toho žádná krev. Nicméně tentokrát jsme mu s Petem pomohli sundat na okamžik masku, a on začal mluvit něco o nějakém meči. Netušila jsem co tím myslí, ale odpadl pak stejně rychle jako předtím. Vrátily jsme masku zpátky na jeho obličej, protože jí určitě bude dál potřebovat. Oba, já i Pete jsme nebyly příliš moudrý z jeho slov, ani jsem nevěděla pořádně co si o tom myslet. "Nevím, nemám tušení." odvětím Petovi. "Ale asi bychom to měli někomu říct... kde je ten chlupáč?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když Logan znovu odpad, tak to ale nevypadalo, že se mu přitížilo jako minule. A taky pak, když jsi se ptala, kde je ten chlupáč, tak to vzal Peete do svejch rukouch. Hanku!, zavolal a počkal. Hank tu byl během chvilky. Co se děje? Sakra Peete! Takhle nesmíš volat! Už jsem si myslel, že nastalo to nejhorší!, řekl Hank Peterovi jako dost vyčítavě a tak nějak si docela oddych. Tak co se děje?, zeptal se pak Hank když si odych. Logan se na chvíli probudil a něco Clare řekl. Já tomu moc nerozuměl, vysvětlil mu Peter a Hank se zamračil. Tak ven s tím, co to sakra řekl? Jak vypadal? Řekněte mi všecko. Všecko může pomoct!, začal vás tak nějak jako vybízet Hank, kterej se zdál dost zaujatej tím, že se Logan probudil. Bral jeho ošetřování dost vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bolelo mě vidět Logana takto. A o to, ještě více, když se probudil a zkoušel nám něco říct. Ovšem ani já nebo Pete jsme z toho nebyly moc moudří. Ale i tak jsem cítila, že bychom se o to měli s někým podělit, třeba přijdou na něco co nám prostě unikalo. Proto jsem se zeptala kde je Hank. Pete to však vzal poněkud do svých rukou a Hank tu byl za okamžik, myslíc si, že se něco vážného stalo. Nedivila jsem se mu ale. Pete mu to sice vyložil, ale né moc podrobně. "Je to tak. Vzbudil se na okamžik, stejně jako když jsem u něj byla předtím..." potvrdím Petova slova, ale pak si tak nějak uvědomím, že předtím zněl mnohem hůř. "Nerozuměla jsem mu pořádně, ale chtěl...chtěl říct, ne, řekl něco o nějakým meči... Musarama? Né, tak ne... Mumasa....počkej... Mur...Mura...Mura-masa? Jo, to je ono, Muramasa. Jmenoval přímo tohle, ale ani jeden z nás neví, co to může znamenat." řeknu Hankovi, vybavujíc si to jméno až po chvíly. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink O meči?, zeptal se zaujatě a dost jako taky zamyšleně Hank. To zranění by sedělo. Vypadalo to, jako by byl propíchlej mečem, řekl Hank napůl ve svým světě jak moc přemejšlel. Mnul si bradu a něco si mumlal. Na vás tak nějak úplně přestal brát na vědomí. Muramasa.. to mi nic neříká, ale možná někomu jinýmu jo. Zkusím se zeptat profesora, řekl a tak nějak se už otočil k odchodu. Pak se ale zarazil a podíval se na tebe. Chvilku ho hlídejte a kdyby něco, tak tamten zelenej čudlík zmáčknout. Přivolá mě to. A kdyby to bylo hrozný, tak tamtu stříkačku do ramena.. plnou, dodal ještě Hank než odklusal rychle pryč z pokoje. Peete ti víc stisk rameno a pousmál se. Teď když se ví co ho asi zranilo, tak určitě přijdou na to, jak mu pomoct. Uvidíš. Profesor je ten nejchytřejší chlap, řek trochu povzbudivě a znova se jako pousmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsme tedy Hankovi řekli o tom, že se tedy Logan probral a něco nám chtěl řici omeči, viditelně to v jeho hlavě začalo pracovat a to zřejmě naplný obrátky, soudě podle jeho výrazu. Jinými slovy byl prostě ve svým živlu. Jenže ku prvotnímu zklamání ani jemu tenhle název nic něríkal, nicméně jsme se ale dověděli, že by to alespoň odpovídalo jeho zranění, za což mi svitla trocha naděje. Jít s tím ta profesorem byl určitě dobrý krok a zřejmě bych to i udělala sama kdyby tu Hank nebyl jako první tak nějak po ruce. Nicméně nelíbilo se mi když řekl '..kdyby náhodou...'. Polila jsem knedlík v krku a přikývla nasrozumělou. Poté co odešel jsem si sedla na okraj Loganovi postele. "Doufám, že to něčemu pomůže..." odvětím Petovi, který prohlásil, že člověk jako profesor tomu určitě přijde nakloub. Přitom jsem vzala jednou rukou lehce Logana za konečky prstů té jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Určitě jo, řekl ti Peete, když jsi si jako tak nějak povzdychla, že snad to pro něco bude dobrý. Pak už ale nic neříkal a jenom ti dělal tichou společost. Ty jsi si přisedla k Loganovi na postel a vzala ho za konečky prstů. Logan se už ale neprobral. Ozývalo se jenom pípání přístrojů, který ho udržovaly na živu. Dlouho nikdo nešel, až po nějaký době, která ti připadala opravdu nekonečná se vrátil Hank. Díky bohu jsi mezi tu dobu jako nemusela použít ani to tlačítko ani injekci s tím sérem. Hm. Je to vážný, řekl Hank, kterej se netvářil zrovna příjemně no. Profesor tuší, co to je zač ten meč Muramasa a není to dobrý. Ale jestli Logan vydrží tak jak je, tak po nějaký době by se mu jeho regenerace měla vrátit, řekl Hank a to začlo rozdmejchávat naději. Jestli chceš lepší vysvětlení, tak běž za profesorem. Já z toho nejsem zrovna moudrej, řekl ti Hank a zkontroloval Loganovy životní funkce, který se zdály stabilní. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyčkávala jsem Hankův návrat vedle Logana. Po nějaké chvilce jsem se trochu přestala orientovat v tom, kdy vlastně odešel, ale pak mi to začalo připadat jako věčnost. Když už jsem se chtěla zvedat s tím, že to trvá nějak dlouho, tak dorazil. Ovšem viditelně nebyl z toho co se dověděl moudrý. A když nám to potom přetlumočil, čísi neviditelná studená ruka sevřela moje útroby. Věděli jsme totiž, že se z toho Logan může dostat sám, ale otázka byla, jestli to vůbec vydrží. "Půjdu... " odvětím Hankovi a podívám se na Peta, s otázkou, jestli se tam vydá se mnou. Ale nenutila jsem ho do ničeho. Chci vědět, jestli mu nemůžeme třeba nějak pomoci, jestli mu nemůžu nějak pomoci... Podle toho jak se Pete rozhodne se pak obrátím k Loganovi a věnuji mu znovu pak drobné políbení na jeho čelo. Brzy se vrátím. Buď silný, bojuj tati. Poté se tedy tak nějak vydám za profesorem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank ti jenom přikejv, když jsi mu řekla že půjdeš. Nechal tě se ještě "rozloučit" s Loganem a pak ho dál obletoval. Peete ti pak věrně asistoval při chůzi a mohla jsi se o něho opřít. Spolu jste prošly chodbama a vyjely jste nahoru do školy výtahem. Do profesorovy pracovny jste vešli bez vyzvání, protože byly dveře otevřený a on vás už čekal. Posaďte se, řekl a ukázal vám na pohovku. On sam pak tak nějak přejel ke stolku u pohovky. Je mi docela jasný, že jsi se přišla zeptat co vím o tom meči, řekl profesor a povzdech si. Já nic, ale Logan o něm věděl. A když jsem mu kdysi pomáhal si rozpomenout na jistý aspekty svýho života, tak jsem v jeho mysli našel "zmínku" o jistým Muramasovi, vysvětloval profesor a podíval se na vás jak nejvážnějc uměl. Nejdřív ale musíte pochopit, že ve světě je mnohem víc než jenom věda a nadpřirozený síly, který známe a který ovládáme. Je tu ještě úsek, kterýmu nerozumíme. Nebo teda většina z nás ne, řekl a zas si povzdech, než pak dodal, Magie. Profesor se odmlčel a pak zas pokračoval. Logan po druhé světové válce narazil na několik čarodějů. Jeden z nich, Muramasa měl meč, který sám vykoval před několika stoletími. Vložil do něj mnoho kouzel a říká se že i vlastní šílenství, pokračoval ve vyprávění a Peete vedle tebe se ošíval. Sice to znělo hrozně, ale Peeta moc řeči o magii nepřesvědčily. A zranění tímhle mečem má na Logana vedlejší účinky, že potlačuje jeho regenerační faktor. Už v minulosti s ním byl zraněn a po čase se z toho dostal. Ale tento krát utržil zranění, které je možná i nad jeho síly. Musíme jenom doufat, řekl Profesor a povzdych si. Viděli jste, kdo Logana tím mečem zranil? Jestli ano, musím vidět, jak vypadal, řekl na konec profesor. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem se tak nějak 'rozloučila' s Loganem jsme se vydali za profesorem. Avšak u jeho dveří to spíše vypadalo, jako kdyby nás spíše očekával, ale nějak jsem si tu odvykla se příliš divit. Vešli jsme tedy dál, posazujíc se na jednu z pohovek. I teď to vypadalo, že ví proč jsme i tady, ale mohla jsem se divit? Vždyť tu byl před námi Hank a bylo tak nějak jasný, že to já asi nenechám jenom tak samo sebou. Profesor ale byl evidentně na něco takového připravený, protože nám pověděl nejenom o tom meči ale i co ten meč dělá a tak podobně. "Je tu...je tu něco, jak, jak bych mu mohla alespoň nějak pomoci?" zeptám se profesora nakonec, nejistým, polohlasem, který ne příliš dobře skrýval značné obavy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ne, nikoho s mečem jsme neviděli profesore. Vždyť víte, že většinu času jsme byli od Logana oddělený, odpověděl Peter když ty jsi se k tomu neměla. Ano, ale zeptat jsem se musel, přiznal se profesor a trochu sklonil pohled. Ty jsi se pak zeptala, jestli pro Logana můžeš něco udělat. Profesor si povzdych, ale pak vzhlíd k tobě. Je jediná věc, která by Loganovi pomohla, ale ta bylina roste na odlehlým ostrově v pacifiku, řekl a bylo jasný, že to není všecko a je v tom háček. Povězte víc profesore!, řekl Peete a předehnal tě. Už když tam byl kdysi Logan, tak tam sídlil klan nepřátelských ninjů, kteří nenechají nikoho aby se pohyboval po jejich území. A už vůbec vám nedovolí si něco odnýst, zvlášť ne tu vzácnou bylinu, dodal profesor. Takže ne, opravdu tady není nic reálného, co by mohlo Loganovi pomoct. Jen mu snad být společností, zakončil to jako tak nějak profesor. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesorovu otázku jsem poněkud zazdila. Ale doplnila jsem záhy svůj dotaz, ohledně toho, jestli je tady nějaký způsob, jak Loganovi pomoci. Nejdřív to vypadalo, že ne ale pak profesor zmínil nějakou kytku, která by mu mohla pomoc. Nastražila jsem pečlivě uši. Avšak profesor záhy smazal veškeré naděje, které teď timhle vším rozdmýchal. Svěsila jsem trochu hlavu. V ní mi ale výřili myšlenky jako tornádo. Ostrov...kytka...ninjové....ostrov....kytka.... Co by ale on udělal pro mě? "Jestli to je všechno tak radši asi už půjdu..." řeknu nakonec s jasnou bolestní v hlase. Bylo to všechno tak nefér! |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Profesor s tebou cítil a bylo to vidět z jeho pohledu. Když jsi pak ale řekla, že jestli je to jako vše, tak prostě půjdeš, tak jenom přikejv. Ale ten soucitnej pohled tě provázel až ke dveřím. Odpočiň si. Ty taky ještě potřebuješ nabrat síly, řekl profesor a pak ještě jako dodal směrem k Peetovi, Dohlédni prosím, aby si Clare odpočinula. Peter jenom přikejv a pak za váma při odchodu zavřel dveře. Vzal tě za ruku a odvedl tě v tichosti do tvýho pokoje. Do tvýho pokoje nechal vstoupit jako první tebe, ale pak tě následoval. Clare, profesor má pravdu. Měla by jsi si trochu ještě odpočinout a nabrat síly. Třeba už ráno bude Loganovi líp, řekl na chvíli tě objal. Chvíli jste si pak ještě povídali, ikdyž moc nálada nebyla a Peete si k tobě na konec tak nějak jako na půl lehnul. Jako vlastně předtím. Zas tě vzal pod ochraný křídlo a přitisk si tě k sobě. Sice to bylo příjemný, ale tobě se spánek dobrou hodinu vyhejbal. Ikdyby jsi se snažila myslet na něco jinýho, pořád se to vracelo k Loganovi a možná i ostrovu plnýmu nepřátelskejch ninjů. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesor byl poněkud chápaví. Což jsem tak nějak oceňovala, vlastně mi skoro vyšel vstříc když jsem ho požádala, jestli je to tedy všechno a zda tedy můžu jit. Propustil mě ale s tím, že bych měla odpočívat. To už jsem ale vypustila druhým uchem ven. Možná proto tím zaúkoloval Peta. Ten mě pak doprovodil k pokoji. Skočila jsem si ale ještě na pětiminutovou sprchu než jsem zalezla do postele, kam se přidal i on, stejně jako předtím. A stejně jako předtím jsem se k němu přitulila a položila si hlavu na jeho hruď. Velmi rychle jsem ucítila jeho jemnou vůni, která mi stoupala do nosu. Jindy by mě to asi uspali skoro hned, ale dneska jsem nemohla nějak zabrat. Mysl mi pořád výřila kolem Logana dole a pak ohledně toho co říkal profesor... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Slabou hodinku jsi nemohla usnout a palicí ti pořád probíhaly myšlenky na Logana a na tu kytku o který mluvil profesor. Ale Peetova přítomnost a obětí udělalo svý a ty jsi na konec jako taky usnula. Dnešní noc k tobě chodily různý sny, ale ani jeden z nich nebyl zrovna příjemnej. Byly o Loganovi a o tom, jak umírá, umřel nebo jak ho pitvaj ještě za živa ti lidi v bílejch pláštích, který ubližovali i tobě. Bylo to fakt hrozný a neklidný, ale nedařilo se ti z nich probudit. Prospala jsi celou noc bez vyrušení a ikdyž jsi zase měla sílu, cítila jsi se jako docela přešle. Když jsi se probudila, tak Peete už u tebe nebyl a venku bylo světlo. No vlastně spíš teda jako šero, protože to vypadalo na ranní deštík. Jeden z polštářů jsi měla srolovanej a objímala jsi ho skoro jako Peeta, ale na originál to jako fakt nemělo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nedařío se mi usnout. A když přece se zadařilo, přála jsem si, aby se raději nezadařilo... Nejenom, že jsem prožívala svoje noční můry, ale teď se skombinovalivs událostmi posledních dnů do jedné velké, ze kterénse nešlo nijak přitom probudit. Až ráno, kdy to ale venku vypadalo, že je to počasí spíše dá na spaní. A ani Pete už tu nebyl. Odfrknu si nad jeho náhradou, která mu nesahala ani po kotníky. Nicméně jsem vstala, oblékla se, jenom decentně prohrábla vlasy a rpzešla se prvně podívat za Loganem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jsi se tak nějak probrala a překonala tu nechuť vstanout z teplý postele a pustit náhradu za Peeta, tak jsi se zvedla z postele a převlíkla do čistýho. Prohrábla si svý vlasy a dřív než se šla nasnídat, protože ti docela slušně kručelo v žaludku, jsi se tak nějak šla podívat na tátu. Opustila jsi svůj pokojíček a prošla několik chodeb. Pak jsi tak nějak otevřela tajný dveře výtahu a sjela dolů, kde jsi prošla zas nějakejma chodbama, než jsi se dostala k JIPce, kde ležel Logan. Logan tam ležel bez změny a jako teď skoro pořád byl v bezvědomí. Dejchací masku měl pořád na obličeji a přístroje monotoně pípaly. To tě tak nějak trochu uklidnilo, protože to znamenalo, že je jeho stav stabilní. Hank tu nikde nebyl, místo toho byla ve vedlejší místnosti za dveřma viditelně Kitty, která seděla za stolem u počítače a která si tě zatím jako vůbec nevšimla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Po probuzení, které bylo poněkud trochu klamáním. Oblékla jsem se, prohárbla vlasy a vydala se prve dolů za Loganem. Bohužel jsem ale nezjistila žádné zlepšení, tedy rozhodně né vizuální, ale ani podle přístrojů jiné. S těžkým srdce jsem došla pomalu k němu. Sedla jsem si k němu na okraj postele a chytla jej za konečky prstů jeho ruky. "Nebude se ti líbit co se chystám udělat..." pronesu k němu polohlasně. "...ale je to pro tebe... mám tě ráda tati." dodám a pak se nad něj trochu nahnu abych mu dala pusu na čelo. Možná něco na způsob posledního rozloučení, pro případ, že by se to nepovedlo. Pak jsem si sundala ty známky, které mi dal a které patřily jemu a schovala jsem je pod jeho ruky a stočila kolem nich jeho prsty. Když jsem se tak nějak rozloučila, odešla jsem k ošetřovny a zamířila jsem si to do šatny, kde jsme se převlíkali vždy před akcí. Vešla jsem dovnitř a došla ke skříňce, která už byla tak nějak skoro moje. Převlíkla jsem se, kalhoty a nazula lepší boty. Svůj kabát jsem si ale nevzala. Místo toho jsem našla jeho trochu náhradu (odkaz). Poté jsem vytvořila průchod do profesorovi pracovny, protože jsem nechtěla abych někoho známého cestou potkala. Těžko bych to oblečení asi vysvětlovala. Když se ocitnu v profesorově pracovně, zavřu za sebou onen průchod. "Oba víme, že víme, kde je ten ostrov..." řeknu a podívám se na profesora. "...a stejně tak oba víme, že se tam můžu dostat jako jediná a stejně jako to, že půjdu sama... nenechám ho jenom tak umřít bez pokusu o jeho záchranu..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jsi se tak nějak rozloučila s tátou a zmizela do šatny, jsi se připravila do akce. Převlíkla jsi se do novejch kalhot, který ti dávaly trošku lepší ochranu a pevnějších bot. Místo svýho kabátku jsi si ale našla náhradu, která ti stejně jako kalhoty dávaly o něco lepší ochranu. Když jsi pak byla ustrojená, tak jsi si vytvořila portál k profesorovi do pracovny. Prošla jsi, aby jsi cestou k němu nepotkala nikoho dalšího kterej by se moh vyptávat a pak jsi portál zas zavřela. Profesor ale nevypadal, že by byl překvapenej. Předpokládal jsem, že se sem přijdeš podívat a ptát se, aby jsi provedla něco nerozumnýho, řekl profesor a povzdech si. Je mi jasný, že jseš celá po svým tátovi, kterej je taky tak tvrdohlavej, řekl a pousmál se. Jestli si ale myslíš, že tě tam pustím, tak se opravdu mýlíš Clare. Logan by nechtěl, aby jsi se vystavovala takovýmu nebezpečí, dodal Profesor a zakroutil vážně hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Potom co jsem se tak nějak rozloučila s Loganem jsem se vydala se přwvléci se. Vzala jsem si nwco ponwkud více taktického než co nosím normálně a přenesla se k profesorovi do jeho pracovny. Ten ale nevypadal moc překvapeně když jsem se tam oběvila. Skoro jako kdyby to čekal, ale nemohla jsem se nedivit, jak chcete vyvést z míry telepata? Zejména někoho jako byl profesor. A jeho slova mi i poněkud potvrdí, že mě čekal. A při jeho poznámce o tom, že jsem celá Logan se trpchu pousmwju, ale je to spíše takové smutné pousmátí. "Pak by jste mě měl pochopit, že tu nemůžu jenom tak sedět a čekat jestli to bude lepší... když oba víme, že to tak nebude... nehledě na to, že ona by to udělal taky, nejenom pro mě, pro kohokoliv z nás tady." řeknu profesorovi a pozvolna přitom k němu dojdu. U jeho vozíčku si pak trochu dřepnu, trpchu podobně jako když dítě žadoní něco o prarodiče. "Nemůžu ani vzít někoho s sebou... nevím jestli bych překousla to, kdyby se něco stalo, kdyby se zranil... A i kdyby, není ani pořádně koho. Bobby je pořád mimo, Kitty tu má povinnosti, Storm je zraněná ještě pořád taky, to samí Pete i když si hraje na drsňáka..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Začala jsi profesorovi vysvětlovat, že když jako na tobě vidí tu podobnou tvrdohlavost jako u Logana, tak by měl taky pochopit, že tu nemůžeš jenom tak sedět a nic nedělat. Pak jsi to tak nějak podtrhnula tím, že jsi k němu došla a přidřepla u něho. Vypadala jsi jako vnučka, která žadoní u svýho dědy. Profesor si povzdech a ty jsi pokračovala. Řeknula jsi mu, že vlastně ani nikoho jinýho sebou vzít nemůžeš. Bobby že je pořád mimo, Storm zraněná, Kitty má povinnosti a Peete si jenom hraje na tvrďáka, ale taky je ještě zraněnej. Jsou tu i jiný, řekl profesor a vzal tě za ruku. Je tu Hank, kterej by šel, kdyby se o tý možnosti dozvěděl. A myslím, že Peeta podceňuješ. Zranění se mu pěkně hojí, prones profesor a trochu se jako pousmál. A myslím, že i tvoje kamarádka Wanda by šla, aby v očích ostatních stoupnula a dokázala, že není dcerou svýho otce, dodal a možná bys jako řekla, že se mu v očích objevil čertovskej plamínek. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přitoupila jsem k profesorovi. Nevypadalo to, že by mu to nějak vadilo, spíše mi ještě vyšel vstřict a chytnul mě jemně vlastní rukou. Teď už to skutečně tak trochu připomínalo prarodiče s vnučkou. Trochu zkoušel obhajovat Peta, že se tak nějak lepší, ale s drobným pousmátím jsem lehce zavrtěla hlavou. "Nemůžu ho vzít... už jenom z toho pocitu, že ho můžou použít proti mě kdyby došlo na nejhorší..." řeknu a trpchu si povzdychnu si. "Červená taky nemůže... Jestli tam jsou trénovaní tak by bylo sebevražda. Obě máme slabinu ve vzdálenosti. Jestli se dostanpu blízko nás, skončily by jsme rychle..." pokusím se vymluvit. Ale bylo mi jasné, že i když sám zřejmě chce abych tam šla a zkusila získat připadně ten plevel, samotnou mě asi nepustí. "Chci nejdřív vědět jak se k tomu chlupáč postaví..." řeknu nakonec rezignovaně, ohledně Hanka. Ale asi by to chtělo ho sem zavolat co nejdřív, než se po mě začnou schanět ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Profesor zavřel oči a povzdech si. Nelíbilo se mu, že jsi hned Peeta zavrhnula a podobně i tak nějak dokonce i Wandu. Otevřel je až když jsi nezavrhnula možnost že se Hank přidá k tvýmu poslání. Hank bude určitě pro, řekl profesor a přikejv. Pak zase oči zavřel a soustředil se. Po pár sekundách je zase otevřel a pousmál se. Hank je na cestě, řekl a zahleděl se na dveře. Ty se skoro po minutě otevřely a dovnitř vešel Hank. Když za sebou zavřel tak se podíval na tebe a zamračil se. Někam se snad chystáš?, zeptal se tě chlupáč a změřil si tě dost podezřívavím pohledem. Hanku posaď se, řekl Profesor a počkal než se posadí. Jde o to, že víme o jistý rostlině, která by Loganovi pomohla. Ta roste ale jenom na jednom místě. Na jistým odlehlým ostrově v pacifiku, řekl a bylo jasný, že to Hanka dost překvapila. Vypadal jako by chtěl tak nějak začít štěkat, kde je jako problém. Profesor ho ale ke slovu jako vůbec nepustil. Na tom ostrově sídlí od pradávna tajnej kult ninjů, kterej je k vnějšímu světu dost nepřátelskej. Nedovolí nikomu, aby se po jejich území někdo procházel na tož aby si někdo vzal tu vzácnou bylinu, vysvětlil a pak na konec tak nějak dodal, Clare nedá jinak, než že tam vyrazí. Hank se postavil jak kdyby si sedl na hřebík. Kdy odcházíme?, zeptal se Hank vážně a počkal na vaše reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vypadalo to, že tím, že tak napůl souhlasila s Hankem, jsem jej alespoň nějak potěšila. Nebonpokud se to tak dalo vůbec nazvat. Nicméně jsem kývla, když mi pak řekl, že Hank je na cestě. Tohle mě tak trpchu stále fascinovalo, to co dokáže profesor. A skutečně, netrvalo to dlouho a Hank se tu oběvil ale už ode dveří se netvářil zrovna nadšeně když mě uviděl. Trochu jsem nakrčila přtiom obočí. Ovšem pak jej prosefor vyzcal aby se posadil a začal mu věc tak nějak vysvětlovat. Stále ani teď nebyl moc nadšený tiím, že bych tam měla jít ale Hank byl evidntně jiného názoru, který se víceméně schodoval se mnou. Trochu jsem se pousmála ale jenom na okamžik. "Až se převlečeš." odvětím Hankovi. "Ale neměl by tě u toho nikdo asi vidět..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank se ušklíb a trochu vrčivě se zasmál. Tadle odpověď se mu asi docela zamlouvala. Tobě jeho reakce nejspíš asi jako taky, protože to znamenalo, že se brzo pohnete. Fajn! Dobrý pro mě, řekl a pak se podíval na profesora. Kde přesně v pacifiku to má jako bejt?, zeptal se a profesor se trochu pousmál. To necháme na později, aby se někdo prostě jenom tak nevytratil. Ale počítej s tím, že je to u rovníku, takže hodně džunglí a neprostupnejch míst. Horko, vlhko a komáři, takže potřebujete pořádný vybavení a dostatek vody, řekl profesor, než pak ale dodal, Takže by to chtělo něco poněkud jako vzdušnějšího, Clare. Hank se ale netvářil moc nadšeně. Takoví horko nemám rád, řekl a tobě bylo docela jako jasný, že v tý srsti mu bude docela hic. Já vím. Takže se připrav a já vám zatím nechám připravit výstroj. Sejdeme se dole u Black birda. Nikdo tam teď nebude, řekl a počkal než odejdete, aby mohl i on odjet z místnosti a nebudit podezření. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank souhlasil tak nějak se vším. Vlastně to vypadalo, že se skoro i možná těší. Jenže pak pozvolna moje nadšení z toho, že se tedy půjde, opadávalo s každým slovem, které se potom proneslo. Vybavení? Přípravy?! "Na nic z toho nemáme čas!" obořím se lehce na ně. "Chcete se vybavovat, připravovat? Zatímco on tam leží a s každou další chvílý, kterou tam proleží jsou jeho šance menší!" Jo, Logan ve mě se fakt tak nějak nezapře. "Nemůžeme použít jet, našli by nás skoro ihned... prostě nacpěte obraz toho místa do mý hlavy, jako předtím a máme alespoň nějakou šanci na nějaký úspěch.." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Profesor si myslel, že je všecko v pořádku a myslel, že se už rozejdete, aby zařídil potřebný věci, ale ty jsi ho z toho omylu tak nějak jako vyvedla, když jsi vybuchla v Loganově stylu. Xavier si povzdech, ale pořád laskavě se na tebe podíval. Já rozumím tvýmu znepokojení, ale tohle je věc na kterou se připravit musíme. Nepustím tě do těch míst, když si nebudu myslet, že to zvládneš. A musíš taky pochopit, že v těch místech je nebezpečné i samotný počasí a podnebí. Může tě zabít úžeh stejně jako nepřátelští ninjové, kteří můžou bejt na každým kroku, řekl ti profesor, kterýho slova dávala jistej smysl. Hank taky přikejv a profesor ho slabým kejvnutím poslal se připravit. Kromě jako toho, si myslím, že můžeme tuhle výpravu pozdržet o deset minut, než se připravíte, nebo si snad myslíš, že ne? I tak krátká příprava zvýší tvoji šanci dostat se k té květině. Ijá si přeju, abys ji získala a my dostaly Logana zpátky, dokončil svý profesor a pousmál se. Je to vše? Jestli ano, tak se sejdeme u Black birda, dodal na konec a počkal než odejdeš, aby moh jít zařizovat určitý věci. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Moje názory se nesetkali zrovna s pochopením. "Připravit? Strávila jsem posledních dvacet let pod rukou Hydry ´přípravou´ ..." odceknu. "Prošla jsem mnohem horšíma věcma než blbím úžehem... daleko horšíma!! Nepopsatelně horšíma!!" Cítila jsem uvnitř sebe vztek. Trochu jsem začínala chápat Logana proč byl kolikrát takoví. Cítila sjem nejenom vztek, ale i frustraci. Frustraci nad tím, že existuje pomoc, a místo abych pro ní už nějakým způsobem šla, vybavuju se tu s nima... "Nepoužijeme toho ptáka. Jinak si na sebe rovnou namaluj červenobílej terč..." pronesu a pak vejdu do průchodu, který se mi prakticky utvoří hned vedle a který vedl dolů do sklepení. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tvým dalším výbuchu se místo předpokládanýho kárání ze strany profesora ale objevil úsměv. Tady jsme se nepochopili, řekl Xavier a pokejval hlavou trošku. U Black birda se jenom sejdeme, protože tam nikdo nebude. Nevyužijem ho k cestě na místo, řekl profesor a pousmál se znova. Za deset, patnáct minut se tam sejdem, řekl a pak ještě dodale, Ale teď už opravdu běž, abysme všecko stihli. Pak už ale Xavier odjel a nečekal, než zmizíš. Vlastně tak nějak jako můžeš zmizet kdykoli. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesor nakonec taky odjel, okamžik potom co odešel Hank. Trochu se mi v hlavě oběvila myšlenka o tom, že bych se možná měla jít s Petem taky rozloučit, ale nakonec jsem ji potřesením hlavy zaplašila. Určitě by mě buďto začal přemlouvat abych si to rozmyslela nebo naopak, aby šel se mnou. Zavrhla jsem tuhle myšlenku a raději se věnovala tomu co mělo přijít. Otevřela jsem tedy průchod a prošla několika kroky z profesorovi pracovny do hangáru kde jsem tedy na ně čekala. Po zavření průchodu, který se zavřel vlastně skoro ihned jakmile se moje noha dotkla podlahy, jsem si sedla nedaleko a čekala na ty dva. Myšlenky mi ale přitom v hlavě mohutně vířily a to nejenom o tom, co nás teď čekalo ale i o Oganpvi, který byl kousek odtud na lůžku. Trochu jsem čekala, že se třeba na okamžik probudí jako předtím ale možná to bylo tak lepší. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jsi tak nějak jako prošla portálem do hangáru, jsi se usadila stranou a čekala. Hlavou se ti jako pořád proháněli myšlenky na Logana. Bála jsi se o něho a bylo to pochopitelný. Taky jako pro to jsi byla ochotna riskovat vlasní život. On by to pro tebe udělal a ještě klidně i víc, aby tě zachránil. Seděla jsi tam a přemejšlela a taky jako pro to ti to čekání docela jako uteklo. Profesor s Hankem se tu dostavily docela brzo. Hank byl ve svejch "tříčtvrtečných" koženejch kalhotách a vestě, aby měl volnej pohyb. Měl sebou kabelu přes rameno a u pasu se mu houpala osobní čutora na vodu. Když k tobě došel, tak ti podal druhou kabelu, ve který jsi našla svoji čutoru, nějaký jídlo a lékarničku. Kromě toho tam jako taky byly nějaký věci na přežití. Tady máš, řekl Hank když ti to podával. Opravdu v tom byly užitečný věci. Pojď sem ke mě, děvče, řekl pak Profesor a dal před sebe ruce tak, že jsi jako pochopila, že se máš sklonit a dát svou hlavu mezi ně. Dám ti vědomost, jak to tam vypadalo v době druhý světový. Vlastně kopii Loganovy vzpomínky. Jenom dej pozor, asi to na tebe zapůsobí, řekl ti profesor a počkal než se připravíš. Když jsi dala pokyn, tak se to proběhlo. Před tvejma očima se objevil obraz džungle a jak jí utíkáš. Víš že za tebou běží dva v rudým. Další ti zastoupil cestu a ty jsi vytáhla kostěný drápy, kterejma jsi ho propíchla a vyvrhla mu vnitřnosti, který ti spadly přes ruku k noham. Citila jsi dokonce i jejich teplo na ruce. Pak tebou jako projela ostrá bolest a ty jsi se pak přenesla do jistý jeskyně. Celej svět se s tebou točil a cel tělo tě bolelo. Vedle tebe seděl asiat, kterej připravoval nějakou mast. Viděla jsi jak vzal celou jednu rostlinku do hmoždíře a začal ji hníst. Obrazy se vytratily a zanechali za sebou dost hroznej a otřesnej pocit. Zatočila se ti zase hlava, ale ustála jsi to jako na konec. Jsi v pořádku? Snažil jsem se to nejhorší z těch vzpomínek odfiltrovat, řekl profesor dost starostlivě a dotkl se tvý ruky. Uvědomila jsi si pak ale, že místo, kam se přenýst jsi viděla a že to zvládneš. Dokonce jako že i víš jak vypadá ta bylina, ale nevíš kde má růst. V tý jeskyni to vypadalo, že tam ty byliny měl ten chlap přenesený a že visely na nějaký šňůře. Logan ještě věděl, že mu ten muž řekl o tý bylině, že roste vysoko v kopcích. Víc o ní bohužel nevěděl, řekl profesor a trochu jako zesmutněl. Nebyl rád, že vás pouští do takovího nebezpečí a ještě dost jako na slepo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Seděla jsem tam a prostě čekala. Abych si tak nějak trochu ukrátila čekání, tak jsem si začala zaplétat vlasy fo copu, aby mi přtiom pak nepřekáželi. Když jsem ho doplétala, pomalu dorazil jak profesor tak i Hank, který s sebou i něco nesl. To jedno z toho potom podal i mě. "Díky." pdvětím mu a přwhodím si tašku přes hlavu, rameno a hruď. Profesor nebyl z nás viditelně stále nadšený, ale tuším, že jistá část chtěla taktéž Loganpvi pomoci. Když mě tedy vyzval, přišla jsem k němu a zase si dřepla u něj. Trochu mě pak překvapí tím, když řekne, že mi dá vlastně spíše jeho vzpominky, ale nejsou nic co by jeden zařadil do červený knihovny. Přikývnu. "Zvládnu to."pokusím se jej ubezpečit a poté vzápětí, když ucítím nejenom jeho ruce alenpak i to jak mi vpadl do mysli, toho trochu zalituji. Nicméně jsem pevně zatnula zuby a snažila se vydržet až dpkonce. Když byl pak pryč z mé hlavy, překotím se trpchu dozadu, vlastně skončím na zadku na podlaze, skoro až lapající po dechu a měla jsem pocit, žw mi srdce vyskočí z hrudi, jak rychle bilo. Nicméně měla jsem všechno co jsem potřebovala a začala jsem se už i uklidňovat. Spěšně přikývnu na dotaz, jestli jsem v pořádku a začnu se pomalu zvedat ze země. Teď už vím, proč tolik nesnaší když mu někdo zasahuje do hlavy.. "Takže musíme prvně někam do výšek, jasně." řeknu a tak nějak to považuju za alespoň část, nebo tedy základ nějakého plánu, aby se bylo od čeho odpíchnout. Podívám se přitom na Hanka, jestli to tedy tak nějak schvaluje. "Jesti to je vše, tak nám přejte štwstí." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Profesor s Hankem se na tebe dívali starostlivě, když jsi skončila na prdeli po tom zážitku z Loganovích memoárů. Hank vypadal ještě o stupeň víc soucitně a hned po tom jsi se dozvěděla jako proč. Nic pěknýho, co?, prohodil tak nějak ležérně Hank jak se to snažil zlehčit ale moc mu to nešlo. Bylo teda docela jako jasný, že mu to profesor už taky ukázal. Xavier ti ještě pak řekl posledních několik informací o tý bylině a kde by se asi jako měla nacházet, ale pak už nastal čas. Hodně štěstí. A buďte opatrní! Nechceme přijít ani o jednoho z vás, řekl Xavier po tom, co jsi mu řekla, že vám má přát štěstí. Snažil se pousmát, ale byl to docela unavenej úsměv. Když jsi potom otevřela portál, tak jsi se možná až jako zarazila. Ten pohled na tu přírodu byl krásnej, ale na druhou stranu jako taky tak nějak nebezpečnej. Věděla jsi, že tam sídlí nepřátelští ninjové, se kterejma se Logan fakt moc nemusí. Pak jak jste prošli, tak jsi se rozhlídla, ale nikde jsi žádný kopce neviděla. Všude byl hustej porost, přes kterej jsi neviděla na horizont. Tak co? Kudy?, zeptal se Hank, kterej vypadal stejně zmateně jako ty a podal ti kompas. Možná bych mohl skusit vylízt po nějakým stromě a rozhlídnout se, navrh tak nějak pořád docela mimo, jak moc se zapřemejšlel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Vrátit se rozhodně plánujem. V jednom kuse." odvětím profesorovi. Poté jsem se tak nějak soustředila na to co mi ukázal, snažila jsem se přitom nevnímat pozůstatky bolwsti, která s tím přišla, ale napojit se mi nakonec podařilo. Stejně jako vyrtvořit průchod, kterým jsmw oba prošli. Pro projití jsem se zase zavřela a na okamžik zírala na to, kde jsme se to vlastně ocitli. Tak nějak jsem neměla skoro páru jak vůbec začít hledat, protože to tady trochu připomínalo ono přísoví hledat jwhlu v kupce sena. Takže bylo vlastnw dobře když se pak ozval Hank. "Jo to by asi chtělo. Rozhodně se potřebujem rozhlídnout, ale tobě to zřejmě asi moc neřekne. Leba bych ti vlezla na záda..." řeknu mu. Nemyalela jsem to nijak zle, spíše v tom smyslu, že on ty vžomínky nemá a tudíž bych se třeba něčeho povědomého mohla nějak přípasně chytnout. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jste prošly na ten ostrov jste se tak nějak ocitly v džungli. Byla tu zeleň kam jsi se jako podívala. Bylo tu horko a docela jako vlhko. Prostě klasickej tropickej pás. Nikde nic nebylo přes ty stromy vidět a pro to Hank tak nějak na konec navrh, že se půjde podívat do koruny stromů, aby se rozhlíd. Ty jsi mu ale řekla, že jestli tě nevezme na záda, tak mu to stejně bude na prd. Já ty vzpomínky dostal taky, děvče, řekl ti Hank a zabručel, než pak jako dodal, Nemusíme se tam přesouvat portálama. Stačí vědět kudy máme jít. Hank se tak trochu zašklebil a pak jako skoro doslova vyběh po jednom nahnutým stromě na horu. Pak přeskočil na další a po něm až do koruny. Trochu se rozhlíd a pak se pár skokama jako dostal dolů. Vysoký kopce jsou na sever, ale i jako na jih, tak nevím. Kudy půjdem?, zeptal se Hank trochu jako bezradně a počkal, jak se k tomu postavíš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pocítím lehký osten žárlivosti, když Hank odvětí, že mu profesor dal taky ty vzpomínky, co patřily Loganovi a předal je potom i mě. Tedy nejenom mě. "Fajn..." odvětím lehce dotčeně. A zatímco se můj chlupatý parťák vrhnul doslova na stromy a průzkum z nich a jejich větví. Trochu jsem přitom pojala myšlenku o tom, že profesor by neměl rozhazovat něčí vzpomínky jenom tak kdekomu... Asi jsem se do nich ale ponořila moc, protože když se pak vrátil, trochu jsem se lekla. A chvilku mi i trvalo než mi došlo o čem to mluví. "Hmm..." snažím se myšlení nasměrovat nějakým směrem. Profesor říkal, že ta kytka roste někde vysoko, jenže teď tu máme dva ´vysoké´ body. "Rostlinám se povětšinou daří lépe na jižní straně, protože je více teplá... můžeme zkusit tu." řeknu nakonec s tím, že se na něj podívám, jestli on nepřijde náhodou s něčím jiným. Přece jenom, co jsem slyšela, tak on je s profesorem ten jeden z těch nejchytřejších. Teď mi ale spíše připadal jako přerostlá, tmavá chlupatá opice. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Rozhodla jsi teda, že půjdete na jih ke kopcům. Bylo to střílení na slepo, ale aspoň to bylo nějakí rozhodnutí. Vydaly jste se teda na pochod. Bylo to obtížný a po chvilce ti začlo bejt opravdu velký hokro. V tom co jsi si vybrala místo svýho kabátku sice bylo lepší ochrana, ale za to docela jako hic. Plahočili jste se neprostupným porostem a občas když jste narazili na skálu, jsi vás musela přenýst portálem o několik metrů níž nebo za se jako na opak vejš. Po pár hodinách plahočení jste došli na menší tak něco jako mýtinku. Chtěli jste si oba odpočinout, ale než jste si udělali jenom trochu pohodlí, tak vás zaujala jedna věc. Uprostřed tý mýtinky byla taková menší mohyla, jakoby možná hrob a v jeho čele byl zapíchnutej samurajskej meč. Všecko tu bylo dost zavátý listama všeho druhu. Tohle vypadá zajímavě, řekl Hank a podrbal se na svý chlupatý bradě, než pak jako dodal, Tak nějak první známka lidskýho osídlení. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank nic nenamítal příliš a tak jsme vyrazili na jih. Počasí nebylo nic moc ale snažila jsem se to nýst statečně. Myslím, že nebýt Loganova odkazu, asi bych se nezmohla na nic z tohohle a vše bych doteď rozdýchávala v postely. Nicméně byly to právě myšlenky na Logana, který mě hnali dopředu. Netuším jak dlouho jsme šli ani kolik jsme toho ušli. Hanka pak něco viditelně zaujalo a tak jsem přišla blíže abych se na to taky podívala. Hrob. Viditelně lidaký a viditelně dost starý. Mžná starší než by dva dohromady. "Spíše to znamená, že musíme být víc ve střehu." odvďtím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jste jako tak nějak došli na mýtinku, jste si všimli mohylky, která vypadala docela jako hrob. Nebyl to zrovna starej hrob. Viděli jste, že je docela čerstvej a v jeho čele byl zaraženej do země samurajskej meč. Vypadá to jako jenom pár dní starý, řekl Hank a obešel tu mohylku. Ty jsi měla možnost se tak nějak jako osvěžit a napít se. Jako po několikátý co jsi sem přišla. Bylo tu takoví horko, že jsi se musela každou chvilku napít. V čutoře ti už zbejvalo možná jako o něco maličko víc než půlka. Todle fakt vypadá, jako by tu něco nebo někoho zahrabali jenom před pár dnama, řekl Hank a přešel k tomu meči. Toho meče je skoro škoda.. vypadá podobně jako ten Loganův, takže dost starej, dodal Hank a s pokrčením ramen se ho jako chopil a vytáh ho ze země. V tu chvíli to s Hankem škublo, on sebou flák na zem a něco ho vytáhlo do koruny nedalekýho stromu. Až po chvilce ti došlo, že to byla připravená past a že se do ní chyt. Sakrá!, zařval překvapeně Hank, kterej sebou práskl o kmen vysokýho stromu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Putovali jsme džunglí, kdo ví kdd a bůh ví jak vlastně dlouho. Ale pak jsme narazili na něco, co zdejší scenérie příliš nezapadalo, tedy byl to hodně velký dotek lidské ruky, dpněkud dostalova. Ale mě až tolik nezaujmula, což se nedalo říci o Hankovi. Vypadal, že je jím tak trochu fascinován. "Myslím, že by ses ho neměl dotýkat, protpže k němu...." Pozdě. Zahlédla jsem pouze letící chlupatpu věc vzduchem. "Hanku!" vyrazím za ním. Naneštěstí nebyl dále než u nedalekého stromu. "Dostaneš se z toho nebo potřebuješ pomoc?" zvolám nahoru za chlupatou opicí. Podle toho jak odpoví, tedy jestli pozitivně tak tam počkám. Pokud se z toho sám nedpstane pokusím se najít druhý konec někde blízko a přepálit ho vlastní energií. Či takovou střelu menší vyšlu za ním nahpru na lano, na kterým je. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank sebou škubal v koruně stromu. Nebejt toho, že je celej jako docela jasně modrej, tak by jsi ho v tom všem listí s těží viděla. Až tak hustý větve a porost tam byl. Do hajzlu s tim. Sakra práce!, začal Hank nadávat a ty jsi se ho tak nějak zeptala jestli chce pomoct. Já to.. zvládnu, řekl s námahou a snažil se dostat nohu z tý smyčky. Ale pořád se mu to nějak nedařilo. Už jsi se pomalu chtěla dát do pomoci, když v tom jsi jako uslyšela, že se k vám blíží kradmý kroky. Mezi stromama jsi viděla jak se mihnuly dvě postavy který byly úplně v rudým. Bylo ti docela jasný, že to jsou ti ninjové, se kterejma se Logan tady kdysi střet. Určitě o vás už věděli, protože Hank nahoře nadával a pořád se mu nedařilo tu nohu osvobodit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Jsou věci, kterých by se dotýkat nemělo, zejména když jdete na podobnou misi jako je tahle, kdy prakticky všechno čeho se dotknete může být smrtelná past. A hádejte co udělá chlupatá opice s IQ 120? Přesto, že bych ho tam nejraději nechala, přispěchala jsem za ním. Tedy né úplně rak za ním, spíše ku stromu, na kterým se houpal, doslova. A i přesto, že mi zkoušel nakecat, že to zvládne sám, zezdola se to jevilo jako kdyby tam byl pověšený Logan, i když ten by se z toho dostal asi rycheji. "Vydrž..." pronesu s tím, že se chytnu strpmu s úmyslem začít nahoru šplhat. Jenže potom zachytím nedaleký pohyb, a zvíře to rpzhpdně nebylo. Ztuhnu a ještě několik okamžiků hledím na to místo, kde jsem zahlédla pohyb. Doprdele... Spolkla jsem knedlík tvořící se v krku a začala šplhat nahoru ke Hankovi (63%) abych mu pomohla. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Trochu jsi ztuhla když jsi zahlídla ty rudě oblečený chlápky, ale zase jako ne na dlouho. Rozhodla jsi se teda rychle Hankovi pomoct a začla šplhat nahoru po kmeni. Nešlo to nejlíp, protože dole nebyly žádný větve. Prostě klasickí tropický stomy. Dostala jsi se tak do dvoumetroví vejšky, když něco zasvištělo vzduchem a Hank s nadávkama proletěl okolo tebe. Jenom tak tak se v pádu obrátil a dopad do dřepu. Co to u všech skotu bylo?, zeptal se naštvaně a díval se okolo. Z podrostu a z poza stromů vystoupila taková desítka ninjů v rudým. Všichni měli v rukách nějaký zbraně. Od katan, přes kamy s řetězem až po nějaký saie. Jeden udělal krok blíž a něco na tebe křikl v nějakým asijským jazyku, ale tomu ty jsi nerozuměla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chtěla jsem Hankovi pomoct. Proto jsem tak nějak začala šplhat na strom, ale pak jsem shledala, že vlastně ani dál pomoc nepotřebuje, protože už to tak nějak pořešil jí totiž sám. Trochu jsem prokroutila očima a začala slézat dolů, to šlo trochu líp. Fakt super pomoc tohleto... jít sama, tak jsem na tom daleko líp... budeme mít štěstí, jestli na sebe teď nepřilákáme moc... "Doprdele..." ujede mi polohlasně, když se dostanu na zem ale zjišťuji, že moje obavy o tom, jestli jsme byly prozrazení nebo ne, byly naprosto zbytečné, protože jak se ukázalo, už totiž můj chlupatý doprovod totiž stačil přitáhnout nežádoucí pozornost. Stála jsem ztuhlá, hledíc na ně, vidíc i jejich zbraně. Nasucho jsem polknula. Notak holka soustřeď se. Použij to co ses naučila... neprošla sis tím jenom pro nic za nic... Trochu jsem se nadechla. "Wǒmen lái dào zhèlǐ dédào yī duǒ huā..." sputila jsem základní mandarínštinou, doufajíc, že znají alespoň její základy, protože z předchozích slov jsem jisté kořeny poznala. "Wǒ de fùqīn, Jīngāng láng, bèi zǔzhòu. Zǔzhòu Muramasa... Wǒmen xūyào huā lái zhìyù tā." Doufala jsem, že Hank neudělá něco zbrklího, být tu Logan, asi by se na ně už vrhnul. Mohla jsem jenom doufat, že Hank není podobný, i když má ke zvířeti asi nejblíže z nás. Ve zkratce jsem jim řekla, že logan, tedy Rosomák, pro ně Jīngāng láng, byl proklet tím mečem a potřebujeme tu květinu, abychom ho mu mohli pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ti ninjové vás obklíčili a jejich vůdce na tebe něco křikl. Ty jsi mu ale v mandarínštině odpověděla to svý. On se zarazil a něco dalšího řekl svejm lidem, ti mu něco zašeptali spatky. Američanos?, zeptal se tě ten vůdce zlomenou angličtinou a ještě se silným přízvukem. Nerozumět vaši směšná pokus o řeč!, odesk ten vůdce a jseš si jistá že se zamračil ikdyž mu jako vůbec nevidíš do obličeje. Vy vzdát! Odhodit všecko! Batohy i zbraně!, začal rozkazovat a poslal dva svý lidi dopředu, aby vás zajistili. A jestli jste se podvolili, tak vám vzali batohy a trochu vás prošacovali. Sakra práce! Jsme v loji, zavrčel Hank a povzdech si. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tenhle 'výlet' mě začínal poněkud srát. Zatím moje snaha onpomoc skončila fiaskem a trapasem. Nepřidávalo mi to moc na náladě, vlastně spíšd opačně. Proto jsem tak nějak trpchu podvědomně zavrčela, když ke mě přistoupily s tím, že chtěli vidět co máme u sebe. Svpu tasku jsem jim nepodala, zůsrala jsem stát aby jsi ji mohli sundat sami. Celou dobu jsem přitom hleděla na toho, kdo na nás promluvil. "Ne Hanku. Mohli nás zabít zpoza stromů, nepozorovaně. To, že se nám ukázali můsí něco znamenat." řeknu k chlupáčovi, který začně zoufat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank jenom zabručel, když jsi mu odpověděla ale jako vic to nekomentoval. Ani vlastně tak nějak nebylo co na to dál říct. Modrásek si sundal kabelu a jeden z ninjů mu ji vytrh, ustoupil a prohledal. Řekl pak svýmu veliteli něco v tom jejich jazyku. Jseš si jako docela jistá, že tam zmínil slovo zbraň, takže asi říká, že tam žádnou neměl. Ten druhej, co šel k tobě byl ale o dost drsnější. Ty jsi mu tu kabelu nepodala ani si ji nesundala, a tak ji z tebe strhnul. Dost to s tebou škublo a zabolelo ale jako ustála jsi to. Ninja z opakoval to co ten u Hanka a taky na velitele něco řekl. Tomu jsi ale nerozuměla už vůbec. Pak se k tobě i Hankovi jeden vrátil a začal vám poutat ruce. Jestli jsi se bránila, tak ti dali ostří na krk, aby bylo jasný, že to myslej vážně. Na konec vám ty ruce svázaly a přes hlavu daly pytel. Byl tam zatuchlej vzduch a bylo to k zblití, ale nebyla jiná možnost. Ninjové vás pak vedli džunglí několik hodin. Bylo ti horko a měla jsi fakt jako žízeň k zbláznění, ale oni nezastavovali ani si vás nevšímali. Zoufalost týhle situace jsi musela cítit i ty. Pak se ale něco změnilo. Dostali jste se do nějakýho obydlí, nejspíš asi jako jeskyně protože se ochladilo. Pár minut jste chodily v tý tmě a chladu, než vás posadily vedle sebe na studenou skálu. Strhly vám z hlavy ty pytle a vy jste viděly před sebou u nízkýho stolku na hrubým koberci sedět plešatýho asiata, jak popíjí čaj z misky a v druhý misce připravuje nějakou bylinkovou směs. Vůbec si vás nevšímá, ani nedal vědět o tom, že vás vůbec někdy viděl. Zobrazit SPOILER Nebylo jako vůbec pochyb, že jste byly v nějaký jeskyni. Bylo tu přítmí a osvětlený to bylo jenom petrolejovkama. Slyšela jsi taky, že tam protíkala voda. Vzbuzovalo to další žízeň. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když si vzali naše věci, na jednu stranu mě pojala nicotná naděje v tom, že u nás rozhodně nenajdou žádnou zbraň či něco takového podobného. Tedy rozhodně né ty, které si oni mysleli, že najdou. Usoudila jsem, že prozatím bude nejmoudřejší ponechat si pro sebe to, že umím co umím. U Hanka je to asi něco jiného ale ani u něj si jeden nemůže být jistý. Každopádně mi trochu přišlo, že možná byly zklamaní, že nic nenašli. Pak nás spoutali, prakticky oslepily a kamsi vedly. Pouta byla pro mě nic, mohla jsem se jich kdykoliv zbavit, co mě ale více tížilo, byl fakt, že jsem neviděla. Spoléhala jsem převážně na svůj zrak, nejenom co se mých schopností týče. Vedly, netuším kam, ale pojala jsem podezření, že možná k někomu vyššímu. Kdyby nás chtěli zabít, udělali by to na tom místě, kde nás našli. Čas se vlekl, stejně jako kroky, které se násobily a prakticky jsem ztratila přehled o tom, jak dlouho jsme vůbec šli. I přes žízeň, jsem se snažila být silná. Pořád to bylo ještě nic oproti tomu, čemu mě vystavovala Hydra a dál mě držela vzpříma myšlenka na Logana. Změna teploty byla pak poněkud vítána. Když nám pak sundali ty hnusný pytle z hlavy, úlevně jsem vydechla a nadechla se čerstvějšího vzduchu. Trochu jsem se rozhlížela kolem. Jeskyně... kdybychom nebyly svázání, asi bych tohle místo ocenila mnohem lépe. Podívám se i jak je na tom vlastně Hank. Jenom na okamžik jsem pohlédla na muže, před kterýho jsme byly předvedeni. Nepokouším se zatím moc navázat oční kontakt, spíše tak nějak prozatím vyčkávám, co bdue vlastně dál. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank zamrkal a rozhlíd se, když mu sundaly ten pytel. Pak se podíval na tebe a bez slov se tě tak nějak zeptal jestli jseš v pořádku. Když se tak jako ujistil, tak se pak podíval na toho chlapa. Ten si vás pořád nevšímal a ostatní se uklidili pryč. Hank po chvilce zakašlal a snažil se tak na sebe přivést pozornost. Ten plešoun si toho ale jako vůbec nevšim a jenom se napil čaje. Pak se zase jako by se nic nedělo, vrátil k přípravě bylin. Z jedný šňůry, na který byly pověšený bylinky vzal jednu z nich a srdce ti jako fakt poskočilo. Byla sice sušená, ale byla to přesně ta bylina kterou potřebujete. Skoro jako by si všiml, že jsi na to zareagovala, tak pravě hned po tom promluvil. Ale vůbec se k tobě nepodíval, takže nechápeš, jak je to možný. Vidím, že jste si přišli pro Yōgan hana. Lávový květ, řekl bez emocí ten chlap a dál připravoval tu směs. To ale znamená, že jste tu už byli nebo jste mluvili s někým, kdo tu byl, řekl pořád bez emocí. Pak ale odložil tu misku, ve který to připravoval a oči upřel na tebe. Tobě skoro zmrzla krev v žilách. Až takovej dopad na tebe měl pohled jeho černejch očí. Začněte mluvit! Hned! Lež bude potrestaná smrtí!, řekl nekompromisně ten chlap a Hank se na tebe uzkostně podíval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank vypadal v pohodě, nebo aspoň prostě naživu. Bezhlesu jsem mu kývla zpátky, že u mě tak nějak taky dobrý, relativně. Ostatní se celkem rychle vytratily a zůstali jsme tu sami, jenom ja Hank a on, který nám ale nevěnoval prakticky žádnou pozornost. Tušila jsem, že jde o zřejmě vysoce postaveného, né-li možná vůdce, který si udržuje jsou hrdost za každou cenu. Proto jsem se nesnažila nic podnikam, ovšem Hank na sebe zkoušel taktně upozornit. Jenže co může být bráno z našeho pohledu jako taktní, u jejo to může být poněkud urážka. Proto jsem se pak podívala na něj a myslím, že se mi na okamžik zastavilo srdce, protože jsem u něj viděla onu kytku, kvůli které tu nasazujeme krky. A asi jsem na něj hleděla zřejmě přiliš dlouho, protože jsem si získala jeho pozornost. Sklopila jsem proto zase zpátky pohled. Promluvil k nám, hlasem bez emocí, jistou hrdostí ale patrnou, proč jsme sem přišli. Nasucho jsem polknula. Na okamžik se odmlčel a za trochu zvedla pohled abych zjistila co se vlastně děje. Trhla jsem sebou, nikoliv ze strachu, spíše z překcapení jeho tónu. "Přišli jsme pro ten květ, protože je to jediná věc, která může pomoci otci.... Byl zraněn Muramasou... Zvíře s drápy... Wolverine..." řeknu a pomalu se přitom na něj zadívám. Nikoliv se srrachem, spíše odhodlaním patrným v očích. "...jsem jeho krev, jeho dcera..."[/] |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ten muž tě probodával celou dobu pohledem ledovým jako polární kruh. Dokonce jako ani nemrkl ani se nijak ne pohnul. Zvíře s drápy, zopakoval a zamejšlel se. Dlouho to trvalo než se pohnul jinak než si hladil bradu. Hank vypadal dost nejistě a kroutil hlavou. Je jenom jeden, kterej může být zvířetem s drápy. Kuzuri! Ale ten je jenom mýtus! A i kdyby byl pravý, tak je dávno mrtvý. Jako všichni, který ho potkali, řekl a zamračil se. Nějak mu prostě jako nesedělo, že bys měla bejt jeho krev. Jestli ty jeho krev, tak bys měla být rychle léčit!, řekl lámanou angličtinou a zamračil se. Postavil se a přišel k tobě. Chvíli se na tebe díval a pak vzal tvoji bradu do svý ruky. Dlouhým nehtem tě škráb do tváře a zamračil se. Bolelo to a nečekala jsi to. Pak se chvilku díval a na konec zklamaně zakroutil hlavou. Neléčila jsi se jako Logan takovou rychlostí. Ty nebýt! Nejsi, dcera Kuzuriho! Ty jsi lhář!, řekl a odešel zpátky k sobě na ten koberec, aby se zas dal do tý přípravy. Poslední možnost se vykoupit. Pravdu!, řekl ledovějc než předtím a čekal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zkusila jsem na něj tedy to poslední, co jsem byla schopná z toho co mi profesor předal z Loganových vzpomínek nějak rozluštit a v co jsem doufala, že může být moje eso v rukávu. Na okamžik to i vypadalo, že to padlo na úrodnou půdu. "Není mrtví... ale umírá. Bez té kytky umře určitě..." pronesu k němu. Asi to ale nepadlo na tak úrodnou půdu jak jsem doufala, protože ten týpek se zvednul a chtěl se přesvědčit evidentně sám, co je na tom, že jsem Loganovi krve. Když mě chytl po bradou, hleděla jsem přímo, hrdě. Lehce jsem se zaškaredila, když mě drápnul až prakticky do krve, na tváři. Být tu Logan, tak by z něj udělal čtyři mnohem ošklivější za tohle... Ovšem moje ´eso´ se ukázalo být spíše nesem. Tak trochu propadák, protože on viděl, že se neléčit tak rychle jako táta, což se mu evidentně moc nelíbilo a dal to jasně najevo. Prakticky nás, tedy spíše mě nazval lhářem, že jsem si to všechno vymyslela. Což ve mě vyvolala vztek. Místo toho abychom nějak Loganovi pomohli, tak tu dřepíme a on pomalu umírá! "Neléčím se tak rychle jako on... protože moje síla je jiná..." odvětím mu a soustředím se na to, abych v ruce vytvořila pálící energii, která odklopí moje ruce a měla by pouta přepálit během několika okamžiků, zejména pokud jsou obyčejná, lano či podobné. Když jsou moje ruce volné, upřu nenávistný pohled na muže před sebou. Oči na něj upřené se zalesknou na okamžik zeleně. Pravačku natáhnu směrem k němu, prsty obklopujíc růžovo-fialová energie, která pak sevře i jeho končetiny, bez možnosti se pohnout. "Nejsem jako on, ale mohu tě ujistit, že tě můžu rozdrtit, zabít v okamžiku, než vůbec stačíš vykřiknout... a věř mi, že to udělám.... můžu srovnat tenhle posranej ostrov se zemí když budu muset..." řeknu nenávistně směrem k němu. Oči se leskli zelení a nejenom zelení, ale i vztekem a nenávistí. "Tu kytku..." dodám pořád stejně nenávistně. Tvář, kde do mě rýpnul, mě poněkud pálila, takže sebou trochu zaškubala, kdo ví, co měl pod těma nehtama! Zlatej Viktor teď... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Chlápek se nezdál bejt vůbec zaujatej tebou ani tvejma slovama. Vlastně by jsi jako řekla, že si spíš povzdech. Ty jsi se ale rozhodla vzít věc do svejch ruk a použila jsi svoji růžovofialovou energii, aby jsi ho chytila a znehybnila. Ten chlápek nepohnul ani brvou a jenom na tebe bez výrazu upíral svý tmavý oči. Tvý výhružky se ho taky nijak jako netknuly a jenom prošly stejně jako tvoje výhružný dožadování se tý květiny, na který už ale jako zareagoval úsměvem. Tak nějak jsi si až teď všimnula, že jste na mušce třem ninjům s foukačkama a dalším dvěma, který držely připravený meče kousek od vás. Todle bych ti neradil, Namnari. Zemřela by jsi dřív než by jsi stačila něco udělat, řekl bez emoce a skoro jako by se mu zachvěl koutek. Clare, tohle nikam nevede, řekl Hank, kterej byl dost vyděšenej. Poslechni svý zvíře, řekl chlápek a pak se skoro opravdu usmál. Květinu nedostanete.. ta se nedá odnýst. Ona musí.. zasloužit si, řekl chlápek a pak se fakt jako pousmál. Vůbec s ním tvoje převaha nic neudělala. Tak že?, zakončil to chlápek a čekal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro I přesto, že jsem se osvodila, což nebyl nijak velký problém pro mě, to vypadalo, že ho možná nějak vyvedu z míry tím, co mu předvedu, i když to byla jenom směsná mrňavá část toho co dovedu, ale ku mému překvapení to šiše vypadalo, jako kdyby to viděl naprosto běžně, skoro 24/7. Cítila jsem vztek, který se mi rozléval po těle. Dpkonce mě nazval Namnari, něco jako polodémoní čarodějnicí... Trpchu jsem při tom označení zavrčela. Prakticky mi moje výhružky otřískal o ksicht zpátky. Prohlásil, že nemám šanci. Pletl se... Mohla jsem ho zničit, rozdrdit pouhou myšlenkou... Zbytek by se mě ani nedotkl... Ale otázka byla Hank... Hank by odtud asi neodešel, né rozhodně po svých, v lepším případě... Trvalo to několik okamžiků než jsem svou ruku postupně pomalu stáhla, stejně jako můj vliv na něj, tedy svou energii. Všechen ten vztek se začal pomalu měnit na beznaděj. Stejně jako slzy, které mě díky tpmu začali štípat v očích. "Jak... Si jí mohu zasloužit...?" zeptám se ho, s jistou pokorou v hlase. "...prosim... Nechci aby umřel...je to jediný co mi na tomhle podělaným svwtě tůstalo... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi povolovala svuj stisk na jeho těle, tak se chlápek usmál jako vítěz. A tím jako taky docela byl, protože jsi přistoupila na jeho hru a zeptala se jak si tu kytku můžeš vysloužit. Tak je to správně, řekl a ikdyž obsah slov byl jako docela dost povýšenej, tak jeho ton rozhodně ne. Chlápek bez odpovědi na tvoji otázku odešel zpátky za ten stoleček a vzal si misku s čajem. Trošku upil a pak se zase dal do přípravy tý masti. Kuzuri si léčbu zasloužil, protože porazil Silver Samuraie a.. Muramasu, řekl a ani se na vás nepodíval. Ty budeš mít stejně těžký, řekl a trochu se pousmal. Ty muset přinýst oko ohnivého démona z jeskyně smrti, řekl a podíval se na tebe tak, že se ti zježily vlasy. Nevíš co to má bejt, ale nic hezkýho fakt jako ne. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tušila jsem, že v tom bude nějaký háček. Vždycky je v tom nějaký ten háček. Teď byla ale otázka toho v čem je tenhle. Co pro ně může být onen démon a ono oko? Netušila jsem co si pod tím mám vlastně představit, nebo co vůbec očekávat, na co se připravit. Teď to mohlo být skoro cokoliv. Zejléna když prakticky nazvali polodémonem i mě. Nicméně přikývnu na znamení toho, že jsem mu rozumněla. Podívala jsem se pak krátce na Hanka vedle. "Kde je ta jeskyně?" zeptám se jej poté, odhodlaně. Nechtěla jsem ztrácet příliš času. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Chlápkovi se zamlouvalo, že jsi začla hrát podle jeho pravidel. Přikejv a pak zvedl jednu ruku a mávnul s ní na někoho za tebou. Z tý temnoty zas vystoupil jeden v rudým oblečení oblečenej ninja a uklonil. se. Zavede tě tam, řekl jenom prostě a pak ještě dodal, Zatím co tvé zvíře zůstane tady. Hankovi se to nelíbilo. Cuknul sebou a začal, Hele tak to nepřichází v úvahu..! Zadrh se, protože mu byl přiloženej meč ke krku. Čím dřív začít.. tím dřív skončíš, řekl jenom a šlehl dalším ničivým pohledem. Pak se zase vrátil k přípravě směsi. Ninja co měl meč u Hankova krku ho postrčil na jednu stranu, kde je asi nějakej další průchod dál do jeskyně, ale ten co tě měl odvýst ti jenom pokynul jako rukou, aby tě odvedl na místo. Jestli jsi jako nevzdorovala, tak tě vyvedl ven z týdle jeskyně a pak zase do džungle. Teď to ale netrvalo moc dlouho. V lese jste došli k jedný takový menší skalce. V týdle ale byla úzká prasklina která vedle dolů. Vedle tý praskliny se ninja postavil a ukázal ti dovnitř. On tam ale jako nešel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chlápek vypadal potěšeně, tedy v tom smyslu, že jsem vlastně začala hrát podle jeho pravidel. Na jednu stranu jsem z toho sice nadšená nebyla, ale na tu druhou to bylo pořád lepší než jenom tak útočit na ně tady a dožadovat se té kytky. Tak trochu jsem čekala, že Hanka se mnou nepustí, jemu se to ovšem příliš nelíbilo. "Hanku, to nic. Zvládnu to." pokusím se zlehčit situaci. Sice se mi to nelíbilo o nic více, než jemu, ale bylo to pro Logana. Doufala jsem, že to pochopí. Trochu omluvně jsem za ním hleděla, dokud mi nezmizel z dohledu. Poté jsem se tedy odebrala s tím, který mi pokynul abych jej následovala. Cítila jsem, jak čísi neviditelná, studená ruka sevřela moje útroby, když mě dovedl k průrvě u skály, když jsem nakoukla dovnitř. Polknula jsem nasucho knedlík v krku. "Díky..." odvětím tomu, co mě sem dovedl a pokud mi už nic dalšího nebude chtít, tak se vydám dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank se podvolil, když jsi ho ujistila, že to bude dobrý a že to jako zvládneš. Sice se mu to nelíbilo, ale aspoň jim nevzdoroval. Když tě pak ten ninja odved z jeskyně ven přes džungli až k tý jeskyni, tak jsi oprávněně dostala špatnej pocit. Vypadalo to dost zlověstně. Naprosto neopracovanej vstup. Jen možná do podlahy, která se dolů svažovala, byly vysekaný drobný příkrý schůdky. Po těch se půjde fakt špatně. Řekla jsi svýmu tichýmu průvodci svý "díky" a vyšla. On tě ale zastavil zdvižením ruky. Vytáhl ze svýho vaku na zádech petrolejku, kterou rychlým pohybem zapálil. Pak ti ji podal a i kdyby jsi řikala ne, tak by na tom trval. Když jsi pak vešla dovnitř, tak jsi zjistila, že jsou ty schůdky dost kluzký a opravdu na kokot. Aby jsi šla bezpečně, tak jsi musela jít opatrně a ještě se přidržovat stěny. Po takovejch snad dvaceti metrech jsi slyšela ze zadu hroznej hluk. Když jsi se otočila aby jsi to viděla, tak jsi zjistila, že se chodba v místě vstupu zavírá. Ne dveřma, ale prostě jako by se ústí chodby stalo nějakou tlamou, která se k sobě zavřela. Byla jsi jako polknutá nějakým obřím hadem. Všude kolem se rozvířil prach, jak se ty zdi k sobě tam v dálce přiklaply. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem ubezpečila Hanka, že to tak nějak bude dobré, jsem se vydala z tím, který se rozhodl, že mi ukáže ´dobrovolně´cestu. Vedl mě junglí, až k nějaké skále, u které byla puklina, či tak něco. Svíraví pocit tu byl pořád, čísi neviditelná studená ruka svírala moje útroby, a tak jsem se raději rozhodla pokračovat. Poděkovala jsem mu za úsilí a chtěla se tam vydat, ale on mi vnutil lampičku. Zapálenou. Moc jsem se na to raději nevyptávala, sice jsem mohla udělat sama vlastní světlo, ale asi bude lepší šetřit si svoje trumfy, přece jenom, je lepší když o mě neví ještě všechno. Vydala jsem se tedy s lampičkou dovnitř. A měla jsem u toho pocit, že se ten svíraví pocit snad ještě zhoršil, jakoby už skoro drtil moje útroby. Pokračovala jsem tedy do útrob pukliny, po vratkých schodech. Když jsem tedy nějak statečně zdolala schody, oběvil se onen háček, který jsem tušila už od začátku. Vchod za mnou se totiž zavřel, čímž mě tady tak nějak uvěznil. "Kurva!" ulevím si, mezi kašláním z rozvířeného prachu. "Asi nemám už jinou možnost..." pronesu pak sama k sobě, hledíc na místo, kde byl onen vchod. Ano, teď už jenom byl. Sice jsem mohla odtud kdykoliv utéci podle svého, ale znamenalo by to ponechat Hanka napospas těm tady a Logan by určitě zřejmě pomalu umřel.. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pomalu a obezřetně jsi se jako posouvala pořád níž. Ty teplotní rozdíly, který tu byly mezi venkem, kde byl hic a tady, kde skoro mrzlo, se ti fakt nelíbily. Teď se ti ale konečně vyplatilo to pevnější oblečení, který tě teď trochu jako před tím mrazíkem chrání. Není to zrovna ideální, protože v džungli jsi se trochu spotila a teď tě to nepříjemně chladí. Nevšímala jsi si ale toho a pokračovala dál. Po pár desítkách metrů, kdy jsi se pořád a pořád dostávala níž a níž, jsi se málem fláknula do hlavy o sníženej strop. Vodsaď jsi musela jít dál skloněná a to bylo fakt nepohodlný a bolely z toho záda. I tak jsi se ale statečně pustila dál. Kdo ví kolik uběhlo času, ale řekla by jsi že tak dobrá hodinka od tý doby co jsi vešla do podzemí to bejt jako mohla. Na konec jsi ale konečně došla na konec tý nízký chodby do obrovskýho prostoru.  (odkaz pro lepší rozlišení) Celej ten pohled na ty sochy a ty dva planoucí plameny byl fakt dost znepokojivej. Byla jsi si dost jistá, že tady něco prostě nehrálo. Pak se ale něco zalesklo pod tou centrální sochou, něco na podstavci. Nejspíš to byl odlesk od plamenů, ale přísahala by jsi jako, že to byla rudá záře. Vypadalo to jako rudej kámen, kterej jsi viděla rudě i ty. A to ještě víc než svoji kamarádku Wandu. Jestli něco v týdle jeskyni mělo bejt "oko ohnivého démona", tak jedině jako tak nějak todle. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem si ulevila, nad nastalou situací, ale příliš to nepomohlo. Nezbývalo tedy nic jiného, než se prostě otočit a pokračovat dál, neznámou jeskyní. Trochu jsem si připadala jako v nějakým blbím Béčkovím filmu, nebo nějaké podařené hře, na které ujíždějí mladí. Jenže oproti hře, tohle byla skutečnost. A stejně tak skutečnost byla i to, že jsem po chvíly pocítila změny teploty. Venku bylo vedro a tady chládek, který ale pak postupně přerostl v zimu. V prvopočátcích to bylo příjemné ale čím déle jsem tu byla, tím méně příjemnější to bylo. Přesto jsem pokračovala dál a to i napříč nepříjemným podmínkám a to nejenom teplotních, ale i celkově okolích. Myslím, že jsem se několikrát nepříjemně odřela ve tváři, stejně jako se nepříjemně praštila. Vše se ovšem jakoby ´vyplatilo´, když jsem stanula v místnosti, která mě poněkud uchvátila na první pohled. Co naprosto pak zahltilo můj pohled, bylo "rudá", kterou jsem u sochy v té místnosti. Nebylo pochybu o tom, že jsem našla to, co jsem najít měla. Otázka teď ale byla jiná, kde byl skrytý další háček? Kde byly schované případné nástrahy nebo pasti. A kde byl onen démon? Bohužel to zřejmě nezjistím jinak, než když prostě vejdu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi překročila pomyslnou čáru a vstoupila do toho obrovskýho prostoru, tak ohně zaplály o něco jako víc. Osvětlily tak většinu týdle "hrobky". Ze jména ty "kamený postavy" který stály o obouch stranách a vypadaly, jako by tam stály na stráži. Další věc, který jsi si všimla a která se jako objevila až po vstupu do týdle "místnosti", byly mrtvoly na cestě k Oku. Byly to už jenom kostry, více nebo méně rozdrcený a polámaný. Bylo to jako ne jenom děsivý ale tak nějak jsi tušila, že je něco hodně moc špatně. I přes to všecko, když jsi udělala dalších pár kroků, tak jsi po obouch stranách slyšela zapraskání kamene. A pak se ti skoro zastavilo srdce. Některý z těch kamenejch soch se začly dávat do pohybu. A co jako taky víc, tak některým odpadla kamená krusta a pod ní byly těla kdysi živejch lidí. Pomalu se začly sunout k tobě a při tom klapaly kamenejma nebo polámanejma zubama. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vážně to začínalo být jak v blbím béčkovím filmu. Jako ten, Idiana Jones, ovšem bez klobouku, doktorátu a toho super bičíku. A taky mi chyběl jistý pár koulí ale to teď nebylo důležitý, protože jsem i tak byla posraná až za ušima. Netušila jsem totiž co tu mohu očekávat. U Hydry to bylo jasné, pokusy, testy, další pokusy a tak dále a dokola. Tohle ovšem bylo poněkud něco jiného. A ty mrtvoli tam tomu taky mo nepřidali. Knedlík usazený v krku nešel zaboha polknout a myslela jsem, že mi snad i vynechalo na okažik srdce když jsem zaslechla první z dutých, kamenninových pohybů. Ztuhle jsem pak hleděla na ty oživlé sochy, které se jako v hororu dali dopohybu a směřovali si to ke mě. "To mě poser..." utrousím. Prvotní šok však rychle ustoupil a já se pokusila uvažovat. Musela jsem se jich zbavit, to bylo jasné. Proto jsem v ruce utvořila střelu, kteou jsem pak hodila k té nejbližší potvoře, ve snaze jí tak nechat trochu bouchnout a zničit tak. Jestli se to povede, udělám to i u další. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi vešla dovnitř tak se všecko změnilo. Objevily se na zemi pozůstatky lidí, který tam ještě před chvilkou nebyly. Kromě toho se začly pohybovat ty věci, který jsi měla za sochy, ale ze kterejch se vyklubaly mrtvoly v kamenný krustě. Pomalu se k tobě šouraly a klapaly zubama. Byl to hroznej pohled jak z nějakýho hororu. Ztuhla jsi, ale jenom na chvilku. Místo propadnutí panice jsi vzala a vrhnula jednu ze svejch střel na nejbližší chodící stvůru. Hned po dopadu střela explodovala a roztrhala jako tu potvoru na kusy až se střepiny rozlítly. A to jako ne jenom tak nějak kamený, ale i kusy kostí a shnilýho masa. Začla jsi se přesouvat a vrhat další a další střely, ale těch stvůr jako by nebyl konec. Pořád šly další a další a začly tě zahánět do kouta. A aby toho nebylo moc, tak jsi slyšela i zvuky kroků z tý chodby, odkaď jsi přišla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Indiana Jones ze mě fakt asi nebude. Místo abych získála cenný artefakty, pustila jsem se tu křížku bůh ví s čím, co tak nějak usilovalo o můj život, ktrrý jsem ale nemínila nijak vydat, alespoň rozhodně nikoliv jenom tak zadarmo. Avšak vypadalo to, že za ty co jsem sejmula, jakoby se oběvily snad dvojnásobně další a navív mě zatlačily do neoříjemné situace. "Na tohle nemám čas!" zavrčím vztekle a obě moje ruce zahoří energií, kterými potom udeřím do země pod sebou, jíc dolů celým tělem, a rozesílajíc masivní vlnu oné enegie po celé mistnosti. Zastavily jí až neškodně zdi, co ale stálo mezi tím, mělo být zničeno. Po tomto jsem poněkud zůstávala v polokleku, lapajíc po dechu, jako kdybych běžela maraton. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Protože jsi se dostala do úzkejch, tak jsi to vyřešila po svým a vypustila jsi vlnu svý energie, která tříštila všechny zrůdičky na který narazila. Některý jenom zlomila, ale jejich kusy zůstaly ležet na zemi. Vlna se převalila přes "místnost" a skoro neškodně se rozptýlila o zdi. Skoro protože se celá jeskyně zatřásla a ze stropu spadlo několik větších a fest malejch kamenů. Začlo se prášit a ty jsi celá roztřesená začla lapat po dechu. A tadle kombinace nebyla zrovna nejlepší, protože díky prachu jsi začla kašlat. Kašlala jsi tak hrozně, že jsi myslela, že se udusíš, ale na konec jsi to jako tak nějak přestála a mohla jsi se věnovat úkolu. Od doby co jsi vypustila vlnu tý energie se od toho rudýho kamene objevuje rudá záře a když dojdeš tak, aby jsi na něho viděla, tak zjišťuješ, že opravdu září. Co jako hůř, tak si taky všímáš, že ty kusy těch potvor se tak nějak zase pomaličku sunou spátky aby se poskládaly. S tou rychlostí ale budeš mít ještě pár minut, než se něco zase seskládá. Ke kameni jsi měla volnou cestu a nic tě neohrozilo. Když jsi ale jako došla až k němu, tak jsi cítila, že z něho sálá teplo. A když k němu vztáhneš ruku, tak ve vzdalenosti asi 20 cm od kamene ti to spálí ruku, jako bys sáhla na horkej hrnec. A to jsi se ještě nedotkla přímo kamene. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Možná to nebyl dobrý nápad, poslat je takhle naráz všechny k čertu. Každopádně to alespoň vyřešilo onu situaci s těmi bytostmi, které usilovali o můj krk. Sic jsem trochu způsobila rozvíření prachu a všeho toho drobného, co řezalo do mého krku i plic, že jsem se nemohla pořádně ani nadechnout. Kašlala jsem, lapala po dechu, až se mi přitom obrátil žaludek vzhůru nohama a jeho obsah by tak skončil na zemi zde, díky bohu, že byl prázdný. Chvíly jsem ještě zůstávala na místě, uklidňujíc svůj dech, ale jakmile mi už šlo nějak dýchat, vyrazila jsem pro ten šutr, abych odtud mohla vypadnout co nejdříve. A ukázalo se, že bych to měla asi udělat co nejdřív, protože jsem shledávala proč předtím těch protivníků moc neubývalo, skládali se totiž pozvolna dohromady. Chtěla jsem tedy pohnout a sáhnout po tom šutru, který v mých očích byl skutečným rudým středobodem téhle místnosti, ale jen co jsem k němu sáhla, ucukla jsem s nemalými kletbami a sprototami zpátky. Možná i toho i trochu zavrčím. Když to tedy nešlo rukou, zkusila jsem použít svých schopností, abych šutr získala pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jsi se tak nějak jako spálila, jsi ucuknula a dostála jsi toho, že jseš Loganova dcera. Za ten proud nadávek by se nestyděl ani on. Když jsi se ale pak tak nějak vzpamatovala a zkusila to svou silou, tak to nebylo o moc lepší. Kámen jsi sice zvedla, ale prokluzoval ti podobně jako Logan. Nebylo to ideální, ale zvednula jsi ho nad ten podstavec. Pod kamenem samotným se tak nějak jako objevila menší prohlubeň a vyhasínající rudý runy. Z kamenu pořád sálalo horko až ti to bylo jako nepříjemný. Lampa.. kámen, dovnitř.. přenes.., ozvalo se ti jako by v hlavě zavolání toho plešatýho asiata. Nebo to bylo přímo tady a rozlíhalo se to tady v podzemí? Tím si fakt nejseš jistá. Co ale víš jistě, že jestli to nechytíš pořádně do ruky, tak s tím šutrem neprojdeš skrz portál. Nebo aspoň jako je to dost nejistý. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Po zjištění, že ten šutr nemůžu jenom tak prostě vzít, tedy alespon rozhpdne né jenom tak volnou rukou, jsem se ucjýlila k tomu, že jsem jej zkusila sundat vlastnimi silami jinak. A dařilo se jakžtakž, tedy prostě nějak se zadařilo, ale šutr bylo těžké udržet. Musela jsem vynakládat nrmalé soustředění abych jej nějak udržela. Chtělo to pryč, ale takhle bycj se nikam nedostala. A pak se ozval něčí hlas. Byla jsem trochu zvyklá, že jsem sem tam slxšela ten profesoův a tak mě to moc nezarazilo, spíše mě jen tak nějak překvailo, že to nebyl profesorův hlas. Lampa... Pofívala jsdm se na zdfoj světla, který jsem neustále po celou dobu svíralanv ruce. Takhle roztřesenou rukou a nestabilním úchopem ho tam ale nenacpu...položila jsem petrolejku a otevřela ji volnou rukou. Trochu se nadechla, snažila se připravit na to co jsem se chystala udělat, ale záhy jsem zjistila, že to stejně ničemu nepomůže. Povolila jsem v soustředění a nechala šutr klesnout do ruky a to i napříč teplu/pálivosti. Ostrý srdcdrvoucí bolestný křik naplnil místnost. Trvalo mi několik okamžiků než jsem se trochu sebrala a donutila se tam twn šutr nacpat. Musela jsem si trochu vypomáhat i druhouu rukou. Když se mi to podaří, popadnu lampu a otevřu průchod zpátky k tomu maníkovi do té jeho jeskyně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Během chvilky jsi si uvědomila, že ten šutr není jenom těžkej na manipulaci, ale on navíc tu energii pohlcuje. Ohně, který tu plály začly zářit podobně rudě a ty jsi možná dostala pocit, že jsi v pekle. To horko z toho šutru tomu odpovídalo. Na konec jsi využila tý "rady" a použila jsi tu petrolejku/olejovku, co ti dal ten ninja u vchodu. Odklopila jsi dvířka a pokusila se tam ten šutr nasměrovat. To ale dost dobře nešlo a tak jsi sebrala odvahu skousla zuby a vzala jsi ten šutr do ruky. Začla jsi pronikavě křičet, až to rozvibrovalo vyviklaný kameny a kamínky. Ze stropu zas upadlo pár kamínků a trochu prachu. Druhou rukou jsi si pomohla a vysloužila si spáleninu i na druhý ruce, ale na konec se ti to tam podařilo dostat, ale bohu žel i s kusem svý kůže z dlaně, která se škvařila a přilepila k tomu kameni. Když jsi pak lampičku zacvakla, tak ten žár polevil a ty jsi se shroutila na kolena. Přišla jsi o dost energie a tydle spáleniny byly ošklivý. Celá ta popálenější ruka byla rudá a s puchýřema. Na dlani to bylo ještě horší. Načernalá spálenina a bohužel jsi přestala cítit prsty. Dlaň ale pálila jako by byla v ohni. Chvíli jsi se musela vydechat, protože tě tělo odmítalo poslouchat. Ten šutr z tebe vycucal dost energie. Na cestu zpátky do jeskyně by to mělo stačit, ale domů? Kdo ví. Protože ty postavy už byly skoro úplný a jedna dokonce začla svoji chůzi k tobě, tak jsi se rozhodla to všecko risknout a přenýst se do jeskyně zpátky za Hankem a tím maníkem. Povedlo se, ale na druhý straně jsi padla k zemi vysílená a lapající po dechu. Clare, ozval se Hankův hlas a když jsi k němu zvedla hlavu, tak jsi viděla, že stojí na proti tobě, obklopenej ninjama a má čepel u krku. Byl tam i ten plešoun, co tě tam poslal a tleskal. Výborně Namnari, řekl ten chlap a ty by jsi přisahala že vidíš na těch ninjích nervozitu. Těžko se to ale řekne na jistotu, protože byly obalení těma svejma hábitama. Ten kámen.. a my ti dáme tvého přítele, řekl bez emocí a přestal tleskat. A pak půjdeš se mnou, pro Yōgan hana, dodal a tím tak nějak tvrdil, že dodrží dohodu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem získala ten šutr, udělala jsem průchod zpátky do té jeskyně. Dovnitř jsrm sice vešla po dvou, relativně, ale ven si spíše tak něhak vypadla na všechny čtyři. Pevně přitom svírajíc tu lampu. Průchod se hned uzavřel a já cítila vyčerpání, trochu i šok. Trochu jsem se i třásla a to nejenom teplotou, ale také z bolesti, která mi pulsovala rukou. Skoro jakoby pořád hořela... "To nic..." odvětím Hankovi chraplavě, sýpavě. Avšak chlapék, který mě tam vlastně poslal, se tak nějak dpžadoval toho, pro co mě tam poslal. Sevřela jsem pevněji. "Ne..." odvětím pevně. "Nejdřív tu kytku, pak Hanka a pak dostaneš svůj podělanej šutr... Z ruky do ruky..." odvětím pevně, stejně pevně na něj přitom hledíc. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Plešatec se na tebe díval bez emocí, když jsi mu odsekla, že to půjde z ruky do ruky. Bylo ticho a ty jsi si byla jako docela dost jistá, že zavelí k útoku a že Hanka zabijou. Na konec ale řekl s lehčím úsměvem, Budiš. Jestli něco skusíš nebo naši úmluvu porušíš, tak Yōgan hana nikdy nezískáš. Pokynul rukou a ti okolo Hanka ho posunuli dopředu. Hank pak přešel k tobě a ten plešatec natáhl ruku. Máš něco mýho, děvče, řekl a počkal než mu tu lampičku předáš. Už tak se začala rozehřívat na neúnosnou mez. Jestli jsi mu ji pak dala, tak on vytáhl ten kámen a sevřel ho v ruce. Jeho to ale nepálelo. Další ninja přinesl kamennou destičku s prohlubní a vyrytejma runama. Ten chlap na to dal ten šutr dal a runy se rozářily. Ninja pak odnesl ten "podstavec" a plešatec potěšeně řekl, Pojď za mnou. Namíchám tu směs. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem zahráala na svoje pravidla. Prve jsem se bála, trochu, že to bude zkoušet nějak obejít po svém, ale nakonec souhlasil, relativně. "Já svoje slovo držím..." odvětím mu. Toho, koho jsem se bála zrady, byl spíše on, než-li js sama. Hanka tedy nakonec pustily. Až když byl z relativního dosahu jejich čepelí, podala jsem mu tu prokletou věc. Co se pak moc dělo mi bylo tak nějak jedno, měl svůj šutr, mohl si ho nacpat kam chtěl. Podívám se na okamžik na Hanka. Asi na mě musel být zajímavi pohled. Špinavá, odřená, upocená. O ruve se raději nebudu vyjadřovat. Když jsem měla druhou volnou, lehce jsem si jí podepřela. "Za chvíly budu zpátky." řeknu k Hankovi, když mi tedy pak pokyne ten maník, vydám se na trochu nejistých nohách za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank ti přikejv, ale pořád se mu to nelíbilo. Ty jsi pak následovala plešatce dál do jeskyně. Odvedl tě do jedný "místnosti", kde bylo všude po stěnách pověšeno velký hafo bylinek a květin. Vypadalo to tu jak bylinkářská laboratoř. Chlap si sedl ke stolku na židli a o tebe se pak nestaral. Začal pracovat na další nějaký směsi. Byla tu ještě jedna židle, takže jsi si mohla sednout. A protože jsi byla fakt jako unavená, tak by jsi možná i měla. Mimo to tu byl ještě stůl s mísou ovoce. Hlavně teda tropickýho, protože jste byly v tropech. Sice jsi byla ráda, že jsi předtím nejedla, jinak by jsi blila, tak teď ti začlo v břiše kručet. Docela nahlas. Až tak na hlas, že se ten plešoun zarazil, ale na tebe se nepodíval. Klidně si dej, řekl ti a dál pracoval. Po takovejch dvaceti minutách se zvedl od stolu a podal ti misku. Tohle na tvý ruce, řekl ti a podíval se na tebe ze strany. Pak zakroutil hlavou a pustil se zas do práce. Tobě po chvilce došlo, že ten škrábanec na tváři už máš zahojenej a mu to došlo. Pokud jsi na sebe tu sračku napatlala, tak jsi pocítila po chvilce opravdovou úlevu. Jinak jsi ale zažívala peklo. Ty spáleniny byly obrovský a strašně bolely. Ruku, kterou jsi šáhla na šutr jsi měla úplně necitlivou a celou dlaň i s částma prstů jsi měla do černa spálený. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank z toho nebyl zrovna dvakrát nadšenej, ale nic jiného mi poněkud nezbylo. Následovala jsem jej tedy tiše někam dále, netušíš sice kam, ale když jsem pak viděla kolik tu čeho má, bylo trochu jasný kde jsem a trochu se mi i ulevilo, tedy vnitřně. Navenek to bylo něco jiného. Vděčně jsem se posadila a byť mi pohled padl na ovoce, které mu měl, a žaludek jasně řekl svou, nemohla jsem nic, protože moje ruce poněkud trochu nefungovali. Jedna trochu, ale ta druhá byla skoro na odpis. Myslím, že nebýt toho, že mám poněkud tvrdší kořínek, asi bych možná o ní přišla úplně. Když né tady, tak určitě potom. On si toho asi všiml taky, protože mi podal něco, co jsem si měla dát na ty ruce. "Díky..." pronesu díky k jeho osobě, za to, že jej něco takového napadlo. Přijala jsem to poněkud bez většího rozmyslu. Snažila jsem se to na ty ruce napatlat, ale moc dobře to nešlo, jednak, protože se mi s nima blbě hýbalo a taky protože to bolelo jak prase! Nicméně když jsem to nějak napatlala, cítila jsem jistou úlevu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po napatlání tý směsi na ruce se ti fakt ulevilo. S tou černou rukou jsi pořád nemohla hejbat, ale aspoň to jako tak nebolelo. Ta druhá byla pocitově už docela v pohodě. Než se k tobě plešatec otočil, tak uběhlo nemožně moc času. Nejspíš pár hodin, během kterejch tě dvakrát ruce začly bolet ale napatlat tu směs zase pomohlo. Na konec se ten plešatec otočil s větší miskou nějaké masti. Tu před tebou uavřel a dal do tvýho starýho vaku, kterej ti dal okolo krku. Do rány hodně. Pod jazyk málo, řekl ti instrukce k léčbě tvýho táty a pak se zhluboka nadech. Než odejdeš Namnari. Věz, že ti řeknu to samí jako Kuzurimu, řekl vážně a na chviličku se jako tak nějak odmlčel. Jestli ještě jednou vkročíš na tuto půdu, tak zemřeš, dodal smrtelně vážně až tě zamrazilo. Pak ještě než jsi odešla, tak se pousmál a dodal úplně na konec, Vyřiď Kuzurimu, že se ještě uvidíme. Něco v jeho hlase i pohledu bylo zlověstnýho, ale nic dalšího neřek. Nechal tě odejít chodbou zpátky kde na tebe čekal Hank. Clare? Jseš v pořádku? Co se děje?, zeptal se tě a nedíval se zrovna nadšeně na tvý ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Úleva po tom, nevím čem, byla opravdu značná. I když jsem ale po nějaké chvíly cítila jistou bolest znovu, tušila jsem ale, že to zřejmě bylo nejenom od toho zranění, ale i trochu samoléčba. Nevím ale jak dlouho jsem tam seděla. Zřejmě jsem přitom lehce zaspala nebo něco na ten způsob, protože když ke mě nakonec přistoupil, byla jsem trochu mimo. Chvilku mi trvalo než mi došlo, co to vlastně myslel. Nicméně jsem nasrozumělou přikývla. "Clarise.... jsem Clarise... odvětím mu na jeho výstup ohledně toho, že jestli se sem ještě někdy vrátíme, já či táta, umřeme. Moc jsem si z toho ale nedělala, protože nevím jak Logan, ale já rozhodně neměla úmysl, se sem ještě někdy vracet. "....i přesto... děkuju." Místo toho se ale pak začala pozvolna, nejistě vracet k Hankovi. "Jdeme domů..." pronesu k Hankovi, tak trochu ignorujíc jeho otázky, snažíc se potom roztřesenou rukou utvořit portál zpátky do školy, nebo alespoň někam tam. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Plešatec ti nic dalšího neřekl a jenom tě nechal odejít. Sám se tak nějak vrátil k práci. Špatnej pocit ale pořád zůstával a nešlo se ho nějak vůbec zbavit. Hank se nedal zrovna odbýt a zeptal se na tvý ruce. To už jsi ale jako tvořila portál domů do školy. Trochu to oproti normálu jako trvalo a cítila jsi se hrozně. Ruce bolely a byly jak z želé. Ta zčernalá ruka tě neposlouchala vůbec a bolela hůř jak cokoli co jsi do teď cítila. Na konec se ti ten portál ale podařilo utvořit a ten osvítil tmavou jeskyni, kde jsi konečně viděla kdo s váma je. Po krajích jeskyně stáli ninjové, připraveni na vás zaútočit, kdyby jste něco zkusili. Jeden dokonce zašeptal bojácný "Namnari". Hank prošel a ty jsi mohla taky. Objevily jste se v profesorově pracovně, kde jsi prošla a byla jsi skoro bez energie. Musíš na ošetřovnu, děvče!, řekl Hank starostlivě a pomáhal ti. Profesor tu byl taky a překvapeně se na vás díval. Pak se starostlivě díval na tvý zranění a na chvíli zavřel oči. Bolest v rukách tě opustila, takže to vypadá, jako by utlumil tvoji bolest. Zranění ale zůstala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Došla jsem nejistě k Hankovi s tilm, že jdeme zpátky domů. I když jsem se cítila děsně, víceméně jsem se držela už jen silou vlastní vůle a Liganovi stránky, podepsalo se to zejména to tom, když jsem chtěla udělat portál domů. Špatně se mi soustředilo ale nakonec jsem se chytla s tím, že jsem jej otevřela. Orakticky jsem tím ukázala všem jeden ze svých hlavních pouťovích triků. Prošli jsme tedy zpátky na školu, spíše do profesorovi pracovny. Když jsem však udělala krok z horizontu událostí a průchod se zavíral, všechno se to postupně sesypalo. Chytla jsem tu věc na svým krku, co mi dal ten plešovoun, pootevřela ústa s tím, že jsem chtěla něco říct ale slova neopouštěla moje ústa a pak to šlo už celé z kopce. Nohy se mi podlomili tak, že jsrm ucítila prve tupý náraz do kolen a pak se začal převracet i zbytek světa. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi prošla skrz, tak jsi skoro skolabovala. Profesor ti utlumil bolest, ale byla jsi příliš zesláblá než aby to stačilo. Hank tě ještě zachytil, aby jsi nespadla úplně na dršku, ale to bylo jako tak nějak to poslední, co si uvědomuješ. Probrala jsi se na ošetřovně na jedné posteli. Měla jsi na sobě pořád ty samý kalhoty i tílko, dokonce i boty. Sundali ti ale tu "bundu" a zrovna ti Kitty ovazovala tu míň popálenou ruku. Cítíš tady nějakou tu mast na popáleniny a nehoráznou bolest. Vidíš zastřeně, ale to bude asi práškama na bolest. Co tě tak nějak probralo byla jehla, kterou ti Hank do ramena vpravil nějakou látku. Možná právě ty oblbováky. Měla by jsi spát, Clare. Ty popáleniny jsou dost značný. Tvoje ruka je na tom špatně, řekl dost jako starostlivě a Kitty se taky zrovna netvářila nadšeně. Spíš docela jako smutně a soucitně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Částečně vyčerpáním a částečně tím, že jsme měli tu kytku jsem tak nějak povolila svou vůli, která mě držela na nohouch a podvolila se tak nějak všemu. Věděla jsem akorát, že mě stačil chlupáč ještě chytit ale potom, potom uť bylo jenom černo. A nevím jak dlouho bylo černo, ale moc dlouho ne, prptože jsem se probrala na ošetřovně a měla na sobě pořád svoje oblečení, tedy to v čem jsem byla v té jungli. Špatně jsem vnímala okolí, ale Kittyn hlas jsem ještě rozeznala, oči jsem raději nezkoušela otevřít. "Ta kytka... Do rány hodně... Trochu pod...pod jazyk...." vydám ze sebe trhavě, tiše a vyčerpaně. "Logan..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co ti Hank řekl, jak na tom jsi a ty jsi mu řeknula jenom co se má stát s tou směsí, jsi zase tak nějak odpadnula. Svět se zatočil a stmavl. Bolest konečně polevila a ty jsi si mohla tak nějak pořádně odpočinout. Probrala jsi se zase až po nějaký době. Byla jsi docela zmatená, ale probrala tě bolest rukouch. Obě byly pod tlustou vrstvou obvazů napuštěnejch nějakou sračkou. Smrdělo to docela sladce, ale bylo jasný, že to bylo na ty popáleniny. Bolest to byla taková, že jsi až musela trochu zasyčet, jak moc tě to dostalo. Slzy tě zaštípaly v očích, ale to jsi si už tak nějak všimnula osoby která seděla u tvý postele. Byl to Peete, kterej spal vedle tebe na židli s hlavou opřenou o svůj hrudník. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Svět pak poté zase potemněl. Nebránila jsem se, spíše jsem to vděčně uvítala. A tentokrát byl potemnělí mnohem déle, tedy alespoň mě to tak připadalo, ale můj pohled na čas, nebo spíše přehled o něm se naprosto vytratil. Tudíž když jsem přišla trochu k sobě, netušila jsem která bije, věděla jsem jenom to, že jsem prostě na ošetřovně. A taky, jak mi bolest připomněla proč tam jsem a jak zřejmě blbej nápad to byl na to sahat, ale neměla jsem poněkud navybranou. Když jsem to tak nějak překousnula, všimla jsem si, že tu mám společnost. Spící společnost, která nebude zrovna nadšrná až se probudí. "Pete." pronesu tiše, skoro až šeptem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter neměl zrovna hluboký spaní, protože jenom co jsi zašeptala jeho slovo, tak trochu zachrápal a vzbudil se. Zmateně se rozhlíd a zamrkal. Pak když jsi uvěvědomil, že jseš vzhůru, tak se trhnutím jako narovnal. Clare! Jsi vzhůru!, řekl nadšeně a naklonil se k tobě blíž. Vzal by tě za ruku, ale tu jsi měla zafačovanou a byla jsi ráda, že žiješ. Byla jsi opravdu žíznivá a na nočním stolku byl džbánek s vodou a sklenice. Jestli jsi na to poukázala, tak ti Peete pomohl se napít. Pak se k tobě sklonil a dal ti pusu na tvář. Co jsi si pro boha myslela? Proč jsi mi neřekla? Moh jsem vám pomoct. A víš dobře, že bych chtěl, řekl trochu vyčítavě a založil si ruce na prsách. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bla jsem trochu překvapená, že zareagoval skoro ihned. I když na židly se blbě spalo celkově a je možné, že spal třeba jenom lehce. Každopádně reagoval tak nějak, jak jsem to čekala. Asice to, že mi tak nějak vyčetl skoro až, že jsem mu nic neřekla, natož jej s sebou ještě i nevzala. Trochu jsem se od něj pidklonila pohledem, protože jsem sd cítila trochu provinile. Navíc, jsem se s ním ani nerozloučila, nemohla jsem se mu nedivit. "Nemohla...promiň..." odvětím mu nakonec tiše. I Hanka jsem vzala tak nějak až na výslovnou skoro žádost profesora a to ještě za podmínek, že mď tam jinak nepustí. A vesměs to bylo tak jako tak zbytečný, protože jsem to nakonec stejně byla já, kdo měl všechno v rukách, doslova... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter si povzdech, když jsi se mu omluvila a řekla mu, že jsi mu říct nemohla. Sice se pořád mračil, ale už neměl ten vyčítavej tón. Clare, oslovil tě a jestli jsi se na něho nepodívala, tak se naklonil a lehce tě donutil se na něho podívat. Slib mi, že už takový věci neuděláš. A kdyby jako jo, tak že mi vždycky prostě řekneš. Slib mi to, řekl a počkal si na tvoji snad jako kladnou odpověď. Jestli jsi mu to na konec slíbila, tak se pousmál a naklonil se ještě víc, aby ti dal pusu. Pak se zase posadil pohodlnějc na židly a povzdech si. Hank říkal, že máme dost toho tvýho séra, aby se ti ruce zahojily. Bez něho by se ti ruce nespravily. Ani s Loganovou genetikou by jsi byla zmrzačená asi na pořád, řekl pak aby změnil téma, než pak ještě dodal, Ještě že ho vyrobili. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete z mé odpovědi nebyl moc nadšený. Vlastně se tak nějak dožadoval trpchu toho, že příště mu o tom musím aspoň říct. Jemže to se lehko řekne, hůře se to pak provádí. Nehledě na to, že žádný 'příště' už v tomhle nechci dělat. Ale neměla jsem teď náladu, ani hlavně sílu na hádáni a tak jsem mu prostě přikývla. Jenže ani další jeho téma nebylo moc uspokojivé. "Na to nezáleží... Udělala bych to i tak...znovu klidně..." řeknu mu nakonec tiše, dosti unaveně. To poslední co jsem chtěla teď bylo něco takovíhohle řešit. Vlastně cokoliv teď řešit jsem odmítala. Bxla hsem unavená, vyčerpaná hlavně psychicky ale i fyzicky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se zmínil o tvejch rukách a ty jsi mu odpověděla, že na tom nezáleží, protože by jsi to klidně udělala znova. Trochu bolestně se na tebe podíval a povzdech si. Nelíbilo se mu, v jak depresivní náladě jsi. Proto se posadil na okraj tvý postele. Trochu si k tobě i pak přileh, ale jenom tak, aby ti nesáh na ruce, který tě pořád strašně bolely. A tak nějak tě trochu i obejmul. Jseš statečnější než všichni tady, Clare. A tvrdohlavější než Logan, řekl a lehounce tě políbil na čelo. Dokud se neuzdravíš, tak ti budu pomáhat, řekl ti Peete a trochu se na tebe pousmál. Vlastně všichni budem, dodal po chvilce a pohladil tě po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petovi se asi moc nelíbilo co jsem řekla, protože si ke mě sednul. Vlastně nejenom sednul, tak nějak mě objal, abych byla prostě u něj. V tuhle chvíly jsem nebyla za nic víc vděčnější. Přitulila jsem se k němu jak jenom šlo a taky jak jsem sama mohla. Když jsem pak po chvíly cítila jeho jemnou vůni, která mi stpuila do nosu, všechno se začalo jevit irelevantní. Tedy až na jednu celkem podstatnou věc. "Jak je t....tátovi?" zeptám se nakonec ale trochu se u toho zarazím prve, protože jsem ho před ostatníma chtěla dál oslovovat jen Logane, zatímco táta by byl prostě jen pro mě, mě samotnou. Pete se však tak nějak už taky počítal do rodiny. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Stulili jste se s Peetem k sobě a chvilku bylo ticho. Oba jste byli rádi za přítomnost toho druhýho. Pak jsi se ale zeptala na Logana. Peter trochu ztuh a povzdech si. To přivodilo dojem, že ti chce říct nějakou špatnou správu. Možná do konce, že ti ten chlap dal špatnou směs. Hank s Kitty to udělaly, jak jsi jim řekla. Dali mu tu mast do rány a prej i do pusy, ale.., řekl a tak nějak se zarazil. Nevěděl tak nějak jak pokračovat. Nejprv se mu přitížilo a začal kašlat krev. Všichni se báli, že ho ztratíme, řekl ztěžka a tvářil se smutně. Pak se ale stabilizoval. Rány se mu postupně hojí, ale už je to dva dny a pořád se neprobudil. Všichni maj těžkou hlavu z toho, řekl Peete a trochu víc tě zas objal, aby ti poskyt podporu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Cítila jsem jak se napjal. Což nevěstilo nic dobrého. A moje předtucha byla tak nějak jasná, protože se Pete svěril s tím, že i když udělali co jsem jim tak nějak řekla, nebylo to zatím extra dobré. "Dej mu čas..." odvětím s krátkým povzdechem. "Není to lehkého ani příjemného." dodám pak ještě poněkud vlastní zkušenost s urychlenou léčbou. Navíc Logan už takhle ležel předtím několik dnů. Tušila jsem, že se z toho dostane, jestli se už začal hojit sám, dostane se z toho, jenom to chtělo čas, stejně i jako já jsem hi potřebovala. Trochu jsem zazívala, zavřela oči a naposled se ještě trochu přivinula k Petovi. "Oba ho potřebujeme..." zašeptám ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Znova jsi se přitulila k Peterovi, kterýmu se to zamlouvalo. Budete ho mít víc než dost, odpověděl Peete a ještě k tomu připojil pusu na čelo. Pak jste chvilku zase leželi a ty jsi uplně zapoměla na svý zranění jak ti bylo dobře. Na neštěstí se stalo, že jsi blbě nechtěně pohnula tou špatnější rukou začlo tě to bolet. Bolelo to hrozně a ta bolest se začínala stupňovat. Jestli šlo o spáleninu, tak jsi si nejspíš strhla nějakej strup. Ikdyž jsi jako nechtěla, tak jsi trochu kníkla a zakňourala a Peete si uvědomil, že něco není dobře. Měla by jsi odpočívat. Nejlíp spát, řekl a naklonil se ke stolku vedle. Nalil ti trochu vody do sklenice a kromě toho i mističku s tabletkou. Tohle mi tu nechal Hank pro tebe. Kdyby jsi se probudila, tak je to na bolest a pomůže ti to zase usnout, řekl a pomohl ti ji dát do pusy a pak se i napít. Tableta zabrala za chvíli. Bolest ustupovala a tobě se klížily oči. Peete se k tobě zase opatrně položil a tak nějak tě i trochu objal. Dal ti pusu a to tě postupně jako ukolíbalo k spánku. Probudila jsi se zase až po nějaký době. Vlastně tě probralo škubání na ruce. Když jsi otevřela oči, tak jsi viděla Hanka, jak ti odvazuje obvaz z tý lepší ruky (řekni si která je ta horší). Ah, ty jsi vzhůru? Promiň, řekl a opatrně pokračoval. Ta ruka tě ale už nebolela a když to Hank celý sundal, tak se zase trochu podivil. Lehce ti po ní přejel. To jsi cítila, ale žádnou bolest. Ta lepší ruka byla už v cajku jako. Ta horší ale pořád hodně moc bolela. Vypadá to, že tuhle ruku máš už úplně v pořádku. Ta druhá ale chce ještě čas a péči. Každé ráno a večer si tu budeš chodit nechávat vyměňovat obvaz a vyčistit rány. Ale jinak mi připadáš už schopná fungovat normálně, řekl ti a pousmál se. Byl tak nějak opravdu rád, že se už zotavuješ. Samozřejmě si tu ještě klidně polež a naber síly, jestli jsi unavená, dodal a pak ukázal na stolek na dozičku s lékama, než pak dodal, Todle si vem a při bolestech jednu tabletu. Víc ne. A pořádně zapít. Pak tě Han s usměvem opustil, pokud jsi po něm nic nechtěla. To znamenalo, že tu horší ruku ti už převázal a vysvětlovalo by to, že tě teď bolí víc. Kromě tý bolesti ti ale fakt už nic nebylo. Byla jsi trochu unavenější, ale už ne tolik. Vlastně by jsi možná i jako uvítala se trochu protáhnout. Kdo ví, jak dlouho jsi tu vlatně celkově ležela. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Uvelebila jsem se u Peta a zavřela oči s úmyslem se pokusit o spánek. Avšak bolest v rukách mi nedala moc spát. A i když jsem se snažila být statečná, protože mi bylo jasné, že se to buďto hojí samo nebo to prostě bolí samo osobě. Asi jsem to ale neskrývala moc dobře, protože se Pete chopil příležitosti. "Snažím se o to..." opáčím mu na to, že bych se měla snažit o spánek. Pete ale přišel s tabletou, kterou tu asi nechal Hank, pro mě a až s ní, tedy po nějaké době, to trochu povolilo. Natolik, že jsem pozvolna konečně usnula. Nevím jak dlouho jsem spala, když jsem se pak pozvolna probírala, spíše mě něco probudilo. Tedy někdo mě spíše probudil. Po otevření očí, jsem shledala, že je to Hank, který se staral o moje ruce. Prohlásil, že moje pravačka, je už skoro fobrá. Trochu jsem mu nevěřila, protpže jsem nic moc necítila, ale to bylo právě ono. Trpchu jsem si jí prohlédla, zahýbala rsty a vše bylo dobré. Jenom byla ještě trochu citlivější ale to časem zmizí. Levačka byla pořád trochu horší, koneckonců nebylo se čemu divit, když jsem v ní držela ten šutr... "Dobře.. Děkuju..." odvětím polohlasně Hankovi na vše co mi řekl. Cítila jsem se trochu unavená, lehce malátná ale to bylo spíše z toho jak jsem tu ležela. Když jsem tedy dostala povolení opustit místnost, využila jsem jí. Sice pomalu a zezačátku trochu nejistě ale vydala jsem se ke svému pokoji, chtěla jsem se převléci do něčeho méně nemocničního a více poholnějďího. Léky jsem schovala do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Hank se ještě víc pousmál, když jsi mu poděkovala a pak tě tu nechal samotnou a odešel. Trochu malátně jsi se zvedla do sedu a chvilku se musela rozkoukat. Pak se ti udělalo líp a mohla jsi se zvednout úplně. Sbalila jsi krabičku s léky na bolest a rozhodla se vyrazit domů do svýho pokoje. Cestou po chodbách jsi míjela děti různejch věků, některý známý některý ne, ale všecky se na tebe usmívaly jako by tě braly do rodiny. Jako bys k nim už patřila. Tvůj pokoj byl takovej jakej jsi ho nechala, když jsi se tak nějak jako vyplížila zachránit svýho tátu. Byl tam ale jeden rozdíl. Na stolku vedle postele byly ve váze květiny a u nich lísteček, kterej říkal: Je mi líto, že jsem nemoh zůstat a nejsem tu s tebou, ale musel jsem vyrazit na další misi Peete Profesor asi posílá ostatní na nějaký další akce i bez vás, ale Peter si prostě udělal čas aby ti dal vědět, že musí odejít. Když už jako nic, tak tě to může aspoň jako těšit. Převlíkla jsi se a u toho tě trochu víc rozbolela ruka. Prostě vždycky když s ní musíš manipulovat nebo přes ni něco přetahovat, tak to bude bolet. A možná by nebylo jako úplně od věci si dát jeden prášek, kterej ti Hank dal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vydala jsem se tedy pomalu ke svému pokoji. Kolemjsoucí jsem vlastně ani nevnímala, tedy v tom smyslu jestli se na mě nějak koukali, nebo nekoukali, nebo říkali. Prostě jsem přitom tak nějak vypla, úplně. Ale asi za to mohli ty prášky, které co mě teď zřejmě cpali. Došla jsem do pokoje, který byl poněkud nezměněný, tedy kromě lístečku, ve kterým mi Pete dával navědomí, že tu teď pro mě nemůže být. Složila jsem zpátky lísteček a nechala ho na místě, na kterém byl. Přešla jsem ke skříni a začala v ní hledat něco, co bych si mohla vzít na sebe. Nakonec jsem našla tričko, přes které jsem si přetáhla svetřík přes hlavu a kalhoty. A protože ta prostě byla a mě se zachtělo jí mít, omotala jsem si i kolem krku šálu odkaz. Byla příjemná a poskytovala jisté teplo, kterého se mi teď trochu nedostávalo. Sice jsem si pak s oblíkáním dala trochu načas, protože zvládnout to všechno s jednou rukou bez tréninku je celkem zabíračka, ale nějak jsem to zvládla. Chvíly jsem přemýšlela o tom, jestli si nevzít tabletu, ale nakonec jsem je strčila do kapsy, s tím, že tomu dám ještě chvíly a vydala jsem se do jídelny, protože bych něco malého ráda snědla a taky jsem zatoužila po hrnku horké čokolády. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jsi se tak nějak převlíkla a nasadila si šálu, aby jsi se trochu zahřála, jsi taky vyrazila do jídelny, protože jsi zatoužila po něčem malým k snědku a taky možná po hrnku horký čokolády. Vyšla jsi teda ze svýho pokoje a nechala kytky s cedulkou od Peeta na tom samým místě. Skoro jako hnedka po tom, co jsi za sebou zavřela dveře, jsi uslyšela známí hlas Storm. Clare!, zavolala a přiřítila se co jí to její zranění dovolilo. Rychle ale přes to dost opatrně tě objala, takže tě ruka nezabolela. Jsem ráda, že je ti už líp. Zrovna jdu z ošetřovny, kde mi Hank řekl, že tě už propustil, vysvětlila a přitáhla si tě na svý kyprý poprsí. Jdeš na něco k snědku? Můžu se přidat?, zeptala se a jestli jsi neměla nic pro ti, tak se k tobě přidala. Došli jste do jídelny a šly rovnou k okýnku. Horká čokoláda byla během chvilky hotová a něco malýho k jídlu taky. Storm ti to odnesla ke stolu a spolu s tím svojim si sedla k tobě. Nikdo jinej známej tam nebyl. Kdo ví, kam je profesor poslal. Je mi líto, že jsi mi o tý cestě neřeknula. Ale když tě vidím, tak myslím, že bych ti tam byla stejně jenom na obtíž. Stejně bych to ale ráda věděla, vytknula ti tak trochu Storm, ale pak se pousmála. Sice smutně, ale bylo poznat, že to chtěla hodit za hlavu. Jseš tady a žiješ. A navíc jsi přinesla lék i pro Logana. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Storm..." pronesu lehce překvapeně. Popravdě jsem jí tak trochu nečekala, vlastně jsem tak trochu nečekala nikoho, tedy kromě Peta, ale ten byl teď poněkud pryč. Takže jsem opravdu nikoho nečekala. "Uhm... jo, jde to... já... chtěla jsem jen něco malého, prozatím..." odvětím Storm, přitom co se mě skoro pokusila tak trochu umačkat. Vydali jsme se tedy společně do jídelny. Storm se tak nějak nabídla, že mi jídlo odnese, nijak jsem jí v tom nebránila. Jenom jsem si objednala horkou čokoládu a zapečenou bagetu. Zasedli jsme tedy společně ke stolu a já prve rukou objala teplý hrnek s čokoládou, jejíž sladká vůně mi stoupala sladce do nosu. "To nic... chtěla jsem tam jít úplně sama, ale profesor trval na tom, že někoho vzít musím...a stejně to ani moc nebylo ku pomoci..." odvětím Storm, napůl hledíc do hrnku před sebou, snažíc se taky nemyslet na to všechno tam. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Obejmout ten teplej hrnek horký čokolády, aby jsi nabrala teplo nebyl zrovna ten nejlepší nápad, kterej jsi mohla dostat. Ruka byla ještě trošku citlivá a to jako ze jména na teplý. Dávalo to docela smysl, když to všecko byly popáleniny. Za ouško to už ale bylo docela v pohodě a čokoláda chutnala skvěle. Sladce jak to má bejt a pošmákla jsi si. Vždycky je lepší mít za zádama nějaký ty přátele, aby tě kryly. To co tu ty a Logan předvádíte se vám jednou vymstí. Budu fakt radši, když mi příště dáš vědět, abych se o tebe tak nebála, postěžovala si Storm, ale nevyčítala ti to. Byla docela ráda, jenom ji mrzely tvý ruce. Zapečená bageta byla skvělá, lahodná a rozhodně se zdá, že ti jenom rozdráždila ruce. Poslední dny jsi nejedla vůbec a jde to poznat. Opasek u kalhot jsi zapnula skoro o dvě dírky míň než obvykle. Je div, že ti ty kalhoty nespadly. No to je jedno. Já budu muset odjet a vrátím se nejdřív zítra ráno. Chci tě poprosit, jestli by jsi na tátu nedohlídla, zatím co já tu nebudu. Hank je už dost vyčerpanej, protože od doby co jste se vrátily ještě nespal. A Kitty to tu sama taky nezvládne. Navíc pečuje ještě o další pacienty, řekla na konec Storm a dotkla se tvý zdravý ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo mi jasné, že to prostw od ostatních slíznu, už od chvíle kdy mě to napadlo a šla jsdm s tím za profesorem. Na svou obranu ale byla jsem tak trochu zoufalá a nechtěla jsem čekat až tam pomalu umře. Proto vůči Storm hodím trochu provinilí výraz ve tváři. "Občas je lepší přezvít věci do vlastních rukou." rěknu jen nakonec, pokračujíc pak ve svém jídle, se kterou jsem trochu bojovala a postupně pomalu ve mě mizela. "Dám tu pozor na všchny, neměj obavy." pokusím se jí ubezpečit. Kam se chystala nebo kam poslali Peta mě prozatím moc nezajímalo, tedy protože jsem se ještě trochu vzpamatovávala z předchozího svého výletu. "Chci za ním teď po jídle, tak mu aspon vyřídím, že to tu mám teď 'na povel'." dodám ještě potom a pokusím se o trochu úsměvu. |
| |
| Jídelna Blink Když jsi Storm slíbila, že tu dáš na všechny pozor, tak se na tebe pousmála. Teď to už nebylo tak unavený a smutný jako předtím. Teď za to fakt byla ráda. Pak jsi jí ještě řekla, že za tátou chceš jít vlastně hned po jídle a tak že mu jako rovnou i řekneš, že tu tu teď máš tak nějak "na povel". Teď když tě zase bude mít u sebe, se snad už třeba jako taky probudí, odpověděla ti na tvůj vtípek, na kterej se sice pousmála, protože jí to přišlo vtipný, ale bylo to zase to unavený, protože se o Logana bála. Itak tě ale vzala opatrně okolo ramen a přitáhla si tě do lehkýho objetí. Jsem fakt ráda, že jseš tady a v pořádku, řekla a políbila tě na tvář, skoro jako by byla tvoje mamka nebo starší ségra. Jéj, to je hodin! Musím už jít. Až to dojíš, tak to nech tady, on to někdo odnese, řekla ti Storm a zvedla se od stolu. Dej na sebe pozor, děvče, řekla a rozloučila se. Pak už tak nějak musela jít a tebe tu nechala samotnou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm vypadala potěšeně když jsem jí řekla, že si to tu vezmu napovel a na mou zodpovědnost. Proto jsem se trochu usmála. "Taky doufám, že by se mohl už probudit..." opáčím a na okamžik stisknu ucho hrnku. Storm se pak trochu dál chivala jako máma, nebo možná starší sestra, každopádně mě trochu uvedla v rozpaky, které nakonec ale vyřešila ona sama, protože už musela pomalu jít. "V pohodě. Dávej na sebe taky pozor. Nemíním pak Loganovi nic vysvětlovat." dodám nakonec a pak už jen sleduji jak Storm odchází. Dopiju, doposbírám drobky a ponalu vstanu z místa, snad nebude vadit, když to tady pro jednou nechám, snad to pochopí. A stejně tak pomalu se vydám za Loganem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Storm se na voko zaškaredila a ušklíbla se. Ty toho už budeš mít dost na vysvětlování, řekla a tak nějak na tebe mrknula, než pak dodala, Ale to nějak zvládnem. Pak už ale odešla a nechala tě v klidu dojíst. Když jsi pak dojedla a že to jako bylo dost dobrý, tak jsi nechala věci na stole a odešla dolů, kde by měl pořád ještě ležet Logan. Sjela jsi do sklepa, kde bylo zázemí týmu a rovnou šla na JIPku. Jako by se nic nezměnilo. Nikdo tu teď nebyl, ale to neznamená, že nejsou někde poblíž. Logan pořád ležel na tý samý posteli, ale už neměl tu dejchací masku. Ležel docela klidně, až to vypadalo že je mrtvej. Hrudník se však jako zvedal a klesal jak dejchal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem dojedla a Storm ještě předtím odešla, jsem se vydala za Loganem. Moc jsem nespěchala, hlavně jsem spíše na spěch neměla moc energii. Když jsem tam došla, moc se toho nezměnilo. Tedy kromě toho, že to tu vypadalo na první pohled prázdně, ale bylo to jenom zdání prvního pohledu. Došla jsem tedy k Loganovi, který pořád ležel. Ale pozitivum bylo, že už neměl tu dýchací blbost na obličeji. Přesedla jsem si tedy k němu, na okraj jeho postele. Svou ruku si opatrně položila do klína a pravačkou chytla trochu tu jeho. "Chybíš mi..." řeknu tiše, přitom mu i lehce stisknu ruku. "...i se všemi tady okolo... cítím se sama... bez tebe... víc než kdykoliv předtím..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Přisedla jsi si k Loganovi na postel. Zmrzačenou levačku jsi si dala do klína a pravačkou jsi ho vzala za ruku. Trochu tě to vzalo za srdce a tak jsi se mu svěřila, jak špatně se cejtíš ikdyž tě teď zrovna nemoh slyšet. Bylo to dost depresivní. Jediný co se ozývalo bylo pípání těch přístrojů. Dlouhejch několik vteřin se nic nedělo a jediný co bylo slyšet byly ty přístroje a Loganův plytkej dech. Pak se ale stalo něco, co tvojim srdcem zacloumalo. Nejseš.., ozvalo se zachrčení, po kterým ti byl stisk ruky oplacenej. Sama, dodal Logan a jeho oči se rozlepily. Ale jenom na škvírky. Vypadal strhanej a úplně vyčerpanej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Tati...?" podivím se trochu, když jej zaslechnu. Stejně jako se pak i trochu překvapeně na něj podívám. Nicméně to trvá jenom okamžik než se na něj vřele usměju a ruku mu trochu víc stisknu. "Ahoj..." zmůžu se nakonec na to jediné, protože mě v očích začnou štípat slzy. Nebylo totiž pochybu o tom, že se mu daří mnohem lépe, než předtím a to byla pro mě dobrá zpráva. Znamenalo to i, že moje snažení nebylo jenom tak pro nic za nic. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se trochu pousmál, ale bylo to slabý a hodně, hodně unavený. Zdálo se, že i to mu jako působí docela námahu a možná i bolest. Ale z to oslovení mu to prostě stálo. Aho.. j. Děvčát..ko mo..je, řekl přerývaně a znova se pousmál. Stisk byl sice chabej, ale cítila jsi, že zesílil. Ne..plač, řekl a snažil se tě chabou silou přitáhnout k sobě. Chtěl tě obejmout, ale hadičky v druhý ruce mu to znemožňovaly. Itak se ale jako nevzdával a snažil se o to. Po chvilce co jsi ho snad objala se Logan zase položil a odpočíval. Pít.. pít, začal se sípavě dožadovat toho, aby jsi mu pomohla se trochu napít. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem popotáhla, ale žádné slzy se neukázali. Navíc, to nebyly slzy smutku, ale spíše tak nějak slzy radosti, nad tím, že se prostě mnohem více lepší. "Nebrečím.." odvětím trochu vzdorovitě. Nicméně když se začnezvedat, zdvýhat či tak podobně, aby mě mohl obejmout, vyšla jsem mu vstříci a ulehčila mu to tak jak sjem jenom mohla. A samozřejmě mu to i poněkud vřele vrátila. Poté jsem tak nějak chtěla vyjít vstříci jeho přání, ohledně tekutiny a začala jsem hledat nějakou vodu, i když asi bude možná prskat, právě protože to bude voda, ale čert to vem. "Jo, vydrž." odvětím mu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan byl sice na smrt unavenej, ale věděla jsi a viděla jsi, že ho potěšilo když jsi mu vyšla vstříc a objala ho. Do tý doby, když se snažil tak vypadal napjatej, ale pak se zase uvolnil a vypadal o něco líp. Když tě pak požádal o vodu, tak jsi se vydala nějakou najít. Na štěstí jsi ale nemusela jít hledat někam daleko, protože vlastně hned u jeho lůžka byl džbánek s čerstvou vodou a sklenicí. Jednou rukou jsi opatrně nalila do sklenky a vrátila jsi se k Loganovi, kterej na tebe koulel unavený oči. Trochu zvedl hlavu, protože sám by sklenku neudržel a ty jsi mu pomohla se napít. Trochu se u toho zakuckal, ale vypil celej obsah sklenky. Když jsi pak od něho dala sklenku pryč, tak zavřel oči a vypadalo to, že spokojeně usnul. Co.. se ti st.. stalo s.. s rukou?, zeptal se Logan už o něco lepším a silnějším hlasem. To bylo díky tomu napití. Kdo ví jak dlouho už nesvlažil hrdlo, že? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vydala jsem se tedy Loganovi najít trochu vody. Chvilku mi to zabralo, protože jí neměl nikde poblíž. Tak nějak asi nikdo nepočítal, že se probere, nebo aspoň, že se probere takhle. Pro některé asi dlouho, pro mě to bylo brzo. Skoro jako kdyby čekal až k němu přijdu. Vrátía jsem se tedy s džbalnkem za ním, nalila mu a trochu mu s tím vypomohla, i když s jednou rukou to taky nebylo zrovna lehký. Vypadalo to, že se tak nějak celkově potom zlepšil, což mě přimělo se usmát. Ovšem ten úsměv celkem rychle zmizel, jakmile se zeptal, co se mi stalo s rukou. Trochu nervózně jsem si skousla ret. Nechtěla jsem mj říct pravdu, tedy rozhodně né takhle hned. "Strkala jsem jí kam neměla..." odvětím mu nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan byl sice na smrt unavenej, ale když jsi mu začla mlžit ohledně svýho zranění, tak zvážněl a zamračil se. Viděl na tobě, že mu něco skrejváš. Nahmatal pro to tvoji zdravou ruku a lehce ji jako stiskl. Zlato.., řekl Logan trpělivě ale docela naléhavě. Vidím na tobě.. že mi něco tajíš.. že tě něco trápí, dodal a vypadal už mnohem líp. Ne ale na tolik, že by se regeneroval. To spíš je tím napitím. Jsem tvůj.., zarazil se, ale pak pokračoval, Jsem tvůj otec.. můžeš mi říct.. všecko. Trochu jsi viděla, že se mu to označení fakt jako líbilo. Je na tebe prostě hrdej, ikdyž to poslední co od tebe tak nějak slyšel byla hádka a rejpání. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Skrývat něco před Loganem bylo vždycky těžké. Nejenom, že to dokázal prostě nějak sám vycítit, nebo prostě vyčmuchat, či to bylo prostě přímo v něm co jednoho nutilo se prostě se svěřit. Trochu jsem si pozdechla. I tak jsem se ale rozhodla mu to teď něríkat, prozatím. Nahnula jsem se proto k němu a věnovala mu pusu na tvář. "Já vím a ani netušíš jak moc jsem za to ráda." řeknu mu s úsměvem. "Až ti bude líp, tak ti to povím. Slibuju." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan ještě víc přimhouřil oči, ale neměl moc sil na to aby se hádal. Povzdech si a položil si hlavu. Nejseš dobrá lhářka.. zlato.., řekl a zavřel oči. Byl fakt unavenej, k smrti unavenej. Nemysli si, že.. na to.. zapomenu.., řekl ještě než tak nějak odpad do ticha. Únava ho přemohla a tvůj táta pak prostě usnul. Bylo to dost uvolňující, vidět ho tu tak nějak už i mluvícího a kázajícího ti. Rozhodně to jako bylo lepší než jak tu ležel v bezvědomí a kašlal krev. Až do večera Logan spal a tu a tam se tu objevil Hank. Večer, když přišel Loganovi vpíchnout další dávku séra. Když už jsi tady, tak ti převážu tu ruku, řekl ti a odvedl si tě vedle, kde ti opatrně odbalil ruku. Vyčistil ti ty černý spáleniny a tebe dost zničilo, jak to vypadá. Ta tvoje ruka je fakt zmrzačená. Hank viděl ale jak se tváříš a tak se na tebe pousmál. Když se o to budeme starat a dávat ti to sérum, tak by se to mělo spravit. Loganova krev ještě neřekla svý poslední slovo, řekl a snažil se tě povzbudit. Pak ti ruku namazal nějakou sladce smrdící mastí a ovázal čistým obvazem. Ruka tě potom ale tak bolela, že už jsi to dál nemohla vydržet a musela jsi si dát prášek. K tomu se znova začínal ozývat hlad a Hank ti slíbil, že u Logana bude, aby jsi se mohla jít najíst. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo jasný, že Logan trochu protestoval, ale neměla jsem mu to za zlý. Když poznamenal to o špatný lgářce, trpchu jsem prpvinile sklopila pohled, protože měl čistou pravdu. Lhaní mi nikdy příliš moc nešlo. Nicméně to vypadalo, že zase ponněkud usíná, což bylo dobré znamení, jednak se už nebude dál vyptávat a dostane se mu tak odpočinku, který potřebuje, aby se z toho všeho vzpamatoval. A já vím, že se z toho dostane. A i když tu pořád ležel, jistá tíha opustila moje srdce. "Odpočívej tati. Potřebuješ nabrat sílu." řeknu mu a ještě mu věnuju jednu pusu na čelo. Zůstala jsem pak u něj, dokud mě prakticky nevyhodil Hank. Tedy on to nazval trochu jinak a taky to jinak zaonačil, ale bylo to pořád jedno a to samé. Ještě předtím mi ale vyměnil obvaz a napatlal nějakou sračkou, ze který se mi kroutil žaludek. Logan je taky přece citliví ohledně pachů. Sice já asi nikoho nwvyčenichám, ale tp neznenalo, že mi to vonělo. Vzala jsem si i jím naordinované léky. Pak mi tak nějak slíbil, že tu u něj zůstane. Přikývla jsemna odebrala se nahoru do jídelny. Měla jsem chuť na nějakou vydatnou, hustou polívku s pečivem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vydala jsi se teda na horu na něco na zub. U okýnka jsi si řekla o hustou polívku a nějaký pečivo. Kuchařka byla vstřícná a všecko ti odkejvala. Dokonce ti to i odnesla ke stolu, protože viděla, že máš jednu ruku úplně zavázanou a tak nějak jako nefunkční. Když jsi se tak nějak posadila k volnýmu stolu a pustila se do jídla, tak jsi se nejspíš moc zabrala do svejch myšlenek, protože jsi si nevšimla Rogue, která si k tobě přisedla. Ahoj. Jak se máš?, řekla a ikdyž vypadala vyčítavě, tak to na svým tonu nedala znát. Asi prostě viděla, že si toho už užíváš víc než dost. Už jsem slyšela, co se stalo. Jak jsi na tom?, zeptala se starostlivě a pak se zeptala i na toho druhýho maroda, A co Logan? Je mu už líp? Když jsi byla v bezvědomí, tak jsem tě navštívila. A seděla jsem i u Logana. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vydala jsem se tedy od Logana do jídelny. Nebyl tu Pete ani nikdo z dalších známích, kteří by mi pomohli a i trochu přes moje prvotní protestování mi s tácem pomohla sama kuchařka. Věnovala jsem jí skromné díky a usadila. Ani né chvíly na to, co jsem se pustila pomalu do jídla, se ke mě připojila Rogue. Buďto teprve přišla, nebo jsem si jí doteď prostě nevšimla. Vrátila jsem jí pozdrav a trochu pokrčila rameny. "Nic moc, ale držím se." odvětím ji. "Lepší se. Už jsme spolu i chvíly povídali, ale chce to ještě čas." dodám ještě poté, když se zeptá na to ohledně Logana. Oba teď potřebujeme čas. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Rogue se na tebe pousmála a mávla přátelsky rukou, jako by ti prostě říkala, že si děláš zbytečný starosti. Neboj. To vy oba potřebujete trochu času než budete zase v pořádku, řekla přátelky a povzbudivě a kdyby seděla vedle tebe, tak by tě i určitě chytila za rameno. Logan je nezničitelnej. Dokud to nedovolí, tak ho nic nedostane. Věř mi, znám ho, řekla a usmála se na tebe, než pak dodala, A ty jseš stejná. Celá von. Rogue se pak dala do jídla a chvilku byl klid. Když jsi tak nějak dojídala, tak ale zas začla kecat. Hele Clare. Měla by jsi si trochu odpočinout. Jestli chceš, tak běž spát a já si půjdu k Loganovi sednout a hlídat ho, navrhla ti Rogue aby jsi si odpočinula, protože vypadáš ospale. A taky že se tak jako i cítíš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu si povzdechnu. "Jo já vím. Oba potřebujem prostě čas." opáčím k Rogue. Ta další část mě moc nepotěšila, protože jsem věděla, že Logan je na tom teď lépe jenom díky mě a díky tomu, co jsem pro něj udělala, že jsem pro něj šla získat tu rostlinu. Raději jsem to ale nechala být a tiše se věnovala jídlu před sebou. "To je dobrý. Hank slíbil, že u něj teď zůstane než se ráno vrátím. Myslím, že v dobrých rukách... nebo spíše v tlapách." opáčím ohledně její nabídky, že by tam mohla u Logana zůstat místo mě. "Kdyby něco, určitě mi dá hned vědět..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Rogue jenom pokrčila ramenama a dodala, Dobře no. Ale stejně se za ním ještě podívám. Jestli ti to nevadí. Řekla Rogue a tak nějak se ujistila, jestli ti to nebude vadit. Moc dobře víš, že právě Rogue kdysi byla přivedená sem Loganem. Podobně vlastně jako ty a tak spolu mají nějakej větší vztah než s někým jiným tady. Kromě teda tebe nebo možná Storm. Nevím, jestli to víš, ale Peete s Bobbym vyrazili s tím plešatým, co o sobě mluví ve třetí osobě do Los Angeles, naverbovat další členy k X-menům, řekla ti Rogue a netvářila se zrovna moc nadšená. Profesor říkal, že jim nehrozí bez prostřední nebezpečí, ale i tak mám obavu, řekla Rogue a zrovna dokončila tu ovesnou kaši, co měla k večeři. Ten plešatec ale vypadal, že má něco za lubem, takže nevím no, řekla Rogue a pak jako by si ještě na něco vzpomenula dodala, A Storm se prořeknula, že tam někde bude i Magneto. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu pokrčím rameny. "Nemůžu ti zakázat tam nejít... Jenom ho nechej spát. Potřebuje to..." odvětím Rogue, i když ostem žárlivosti uvnitř mě trochu zabodal. Nechtěla jsem se ale chovat jako zarlivá blbka či tak něco a tak jsem radši ten osten utopila polívkou. Skoro jsem djídala, když se pak svěřila s tím kam poslali prakticky naše kluky. Znovu jsem pokrčila jwn rameny, trochu. "Nemůžu s tím udělat i kdybych chtěla. Pořád 'tohle' nemám pod vlastní konttrolovou." odvětím ji s tím, že tím označením jsem myslela svou levačku, na kterou jsem i trochu tím poukázala. Pořád jsem s ni nemohla pořádně pohnout celkově natož abych zkoušela něco dalšího. Když jsem dojedla, nechala jsem tác na stole, doufajíc, že to pochopí. "Taky to dneska asi zabalím... Měj se zatím." rozloučím se s ní a stím, že jsem z jídelby pak zamířila k sobě do pokoje, odkud jsem to pak vzala na rychlou příjemnou sprchu. Po sprše jsem se usadila na postel, dívajíc se na kytky, kterw mi tu nechal Pete a pak mě tak nějak napdalo... Natáhla jsem k nim maličko ruku s tím, že jsem je chtěla zachytit onou svou energií ale místo toho mi hlavou projela tak ostrá bolest, že jsem až vykřikla. Okamžitě jsrm toho nechala a bolest pozvolna ustupovala. Já přitom rozdýchávala snad maratón.... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tak to se neboj. Ještě by pak chtěl vstanout nebo si vymyslel nějakou větší blbinu, řekla ti Rogue, když jsi jí řekla, aby ho nechala spát. Když se pak ale začlo mluvit o vašich klucích a ty jsi jí poukázala na svoji ruku, tak si povzdechla a trochu provinile sklopila oči. Snad se brzo uzdravíš, řekla jenom tiše a přesunula se k čaji, aby spláchnula tu večeři. Ty jsi se po chvilce ale už zvedla a řekla, že to tu už dneska zabalíš. Dobrou noc, Clare, řekla ti na rozloučenou a ještě se na tebe usmála. Ty jsi pak nechala nádobí nádobím a odešla. Dala jsi si rychlou sprchu, která byla příjemná. Musela jsi se ale dost snažit, aby ti obvaz nenamokl. Pak jsi se vrátila do pokoje, kde jsi si zkusila zablbnout s kytkou, kterou ti tu nechal Peete, ale začla tě příšerně bolet hlava, tak jsi musela přestat. Tak nějak jsi se zase cítila na smrt unavená a byla jsi udejchaná. Musela jsi se položit, aby jsi sebou nefláknula o zem. Postupně jsi to rozdejchala, ale začly se ti klížit oči. Na konec jsi usnula neklidným spánkem. Dneska tě zase trápily noční můry, ale itak jsi si docela odpočinula. Ráno bylo venku ještě docela šero, když jsi se probudila. Vypadalo to na déšť a to ti zrovna na náladě moc nepřidalo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chtěla jsem si jenom ověřit teorii, nápad, jestli budou moje schopnosti fungovat, protože Hank sice říakl, že bych měla být v pořádku, ale i tak jsem se cítila divně. Unaveně ale né oproti normálnu unavenosti. Spíše vyčerpanost. Bylo možné, že si ten kámen vzal více energie když jsem jej držela holou rukou? Nechtěla jsem to teď řešit a jakmile jsem se trochu uklidnila, zachumlala jsem se do postele a chtěla spát. Ovšem do klidného spánku to mělo daleko. Hodně jsem sebou házela a probudila jsem se ráno vyklepaná, spocená, postel úplně rozházenou. Trochu jsem si unaveně povzdechla a zůstala sedět na postely, trochu svírajíc deku v rukou, hlavu opřenou o kolena, které jsem pokrčila a přitáhla k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po neklidný noci jsi se probudila do šerýho rána. Byla jsi celá spocena a rozklepaná. Sice jsi byla docela odpočinutá, ale nebylo to ono. Jako by tě ty sny otrávily. Cítila jsi se nesvá. Schoulila jsi se na kraji postele a přemejšlela o věcech. Ruka tě nepříjemně bolela, asi jsi ji měla ve spánku špatně položenou nebo jsi si na ni lehnula. Trochu tě probere křik pod oknama. Podívala jsi se tím směrem a viděla jsi jak Black bird nalítává k hřišti pod kterým měl jako hangár. Vypadalo to teda, že se Peete s Bobbym vrátili. Tebe ale ještě čekal převaz a rozhodně i prášek na bolest. A možná pak snídaně, ale tu už by jsi jako mohla stihnout spolu s Peetem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem po nr příliš příjemné noci seděla pak na postely, všimla jsem si, že se Jet vracel. Byla to dobrá zpráva, protože to znamenalo, že se mohl už vrátit i Pete a upřímně mi tak nějak už i chyběl. Vstala jsem, převlékla se do toho co jsem měla na sobě včera, trochu se v umývárně poupravila a poté s jednou kytkou, kterou jsem vytáhla z těch od Pete, šla dolů se prve podívat za Loganem. Nebylo mi zrovna dvakrát dobře. Netušila jsem jestli z té noci, nebo to pramenilo od té ruky. Bylo ale taky docela možné, že to bylo oboje dohromady. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po převlíknutí jsi si vzala jednu z těch kytek, co ti tu nechal Peete a šla jsi dolů, za tátou. Byla jsi zvědavá, jestli je mu už líp. Když jsi došla ke dveřím od JIPky, tak jsi slyšela Hankův hlas. Prostě NE Logane! Nemůžeš vstávat! Je mi jedno, že se nudíš a už tě to tu štve! Prostě ještě nesmíš vstát. Rány jsou sotva zacelené a tvoje regenerace ještě není dost silná. Můžou se ti ještě kdy koli otevřít. A to bys fakt nechtěl!, řekl Hank, ale to už jsi vešla dovnitř a viděla jsi jak svojí tlapou tlačí na Loganovo rameno, aby zůstal ležet. Otočil hlavou, protože slyšel jak se dveře otevřely. Clare!, řekl dost potěšeně, že tě tu vid a pak jako ještě dodal, Pojď sem a domluv tomu tvrdohlavýmu mezkovi, že se prostě ještě nemůže jenom tak procházet po okolí! |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vydala jsem se tedy před jídlem za Loganem. A už od příchodu jsem slyšela Hankův lehce naštvaný hlas jak někomu domlouvá. Asi jsem nemusela moc hádat komu a tak jsem přidala do kroku. A můj odhad byl poněkud správný. I když jsem Logana viděla ráda na nohou, musela jsem se v tomhle zastat Hanka. Koneckonců před několika dny se ještě dusil vlastní krví...něco co nechce vidět nikdo u nikoho. "Hank má pravdu. Dej tomu aspoň ještě den..." zastanu se jej tedy. "A jestli chceď, můžu tu být s tebou do večera, nebo dokud mě nevyženou." dodám a pokusím se pousmát na něj i když mi to moc nešlo. Přesto jsem to kvůli němu zkoušela. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se přidala na Hankovu stranu, tak si Logan povzdech a přestal se snažit se posadit. Fajn!, zabručel nespokojeně a nafouk se nasraně. Konečně!, řekl Hank a kdyby se Logan moh otočit na stranu a trucovat, tak by to asi i udělal. Ne tak rychle. Pojď nejdřív se mnou. Převážem tu ruku, řekl Hank a vzal tě vedle do místnosti, kde ti sundal obvaz, vyčistil rány což bolelo jak čert. Namazal ti to sladce smrdící mastí a ovázal zpátky čistým obvazem. Nevypadalo to, že by se to nějak rychle hojilo. Něco bylo ale už míň černý a prsty vypadaly zdravějc. Hejbat s nima by bylo ale ještě příliš bolestivý. Postarej se o toho mezka, než si sám ještě ublíží, řekl Hank na konec než tě pustil za ním. Ještě před tím, by jsi si měla vzít prášek co ti dal, aby jsi utišila bolesti. Když jsi se pak vrátila za Loganem, tak tě žádnej úsměv nečekal. Nejdřív jsi si myslela, že to je k vůli tomu, jak jsi se postavila za Hanka, ale nebylo to tak, protože se Logan rovnou zeptal, Tak už mi řekneš, co se ti stalo nebo se musím postavit a vymlátit to z ostatních? Sice měl silácký řečičky, ale viděla jsi, že ještě pořád nemá sílu a je rád, že je při vědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem se postavila na Hanjovi stranu, viditelně se to Loganovi nelíbilo, ale nakonec svolil. Oba jsme si viditelně vydechli. Chlupáč ale trval na tom, že musíme převázat tu ruku, z čehož jsrm nebyla nadšená. Ani z tý blbiny co na tu ruku patlal a ze který se mi zase začal zvedat kufr. Raději jsem to neštěstk pod tím ani moc vidět nechtěla. Jenže horší bouře měla teprve nastat. Po propuštění a náležité opětné medikaci jsem se viydala zpátky za Loganem, který se ale netvářil pořád nadšeně a záhy jsem i zjistila proč. Položil totiž znovu onu otázku o tom, co se mi tedy stalo. Trochu jsem si povzdechla a podívala se na kytku ve svý ruce. "Ležel si dny...bez jediné změny....možná spíše změny k horšímu...zeptala jsem se proto profesora, jestli není nějaký způsob jak ti pomoci...profesor řekl, že je, ale roste na osamoceném ostrově... Naléhala jsem...nakonec jsme se tam s Hankem vydali potom co mi zapůjčil nějaké úryvky z tvých vzpomínek..." řekla jsem mu s pohledem sklopeným a přitom jsem přešla ke stolku, kde stála sklenice s vodou. Do té jsem strčila onu kytku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě sledoval unavenejma očima a ty jsi vyprávěla, jak na tom byl a co jsi udělala. Logan vypadal víc a víc nasraně a tím taky i víc a víc unaveně. Když jsi pak skončila, tak Logan nic neříkal. Vyčítavě/nasraně/unaveně se na tebe díval. To jsi neměla, řekl chladně a probod tě pohledem. Radši bych chcípnul, než abych tě pustil tam!, zasyčel a pak se zamračil. Pak se podíval radši stranou a ty jsi jako poznala, že není nasranej na tebe, ale jako tak nějak sám na sebe. Co ti tam udělali?, zeptal se po chvilce ale vůbec se na tebe nepodíval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu si povzdechnu. Logan reagoval trochu smíšeně. Nejdříve jsem myslela, že bude strašně vyvádět, možná i křičet, ale on reagoval... smíšeně. Což mě maličko i děsilo. Posadila jsem se na okraj jeho postele, provinilí pohled lehce sklopený. "...Hank sahal na věci co neměl a tak nás celkem rychle dostali... začala... začala jsem vyjednávat s tím plešatým asiatem, asi vůdce či co... myslím, že nás zachránilo od okamžité smrti to, že jsem mu řekla, že... že jsem tvoje..." pokračuju né příliš ochotně dál. Na okamžik jsem se na něj i podívala avšak pak jsem rychle provinilí pohled sklopila. "...označil mě jako Namnari, což je něco jako polodémoní čarodějka... tak nějak jsme se dohodli, že když mu přinesu nějaký šutr, nějakýho démona, že mi tu kytku pro tebe dá... souhlasila jsem a vydala se pro něj... chvíly jsem v jeskyni tápala než jsem ho našla ale i nějaký divný obludy, který když jsem zničila, stejně se začali skládat zase zpátky... prostě,prostě jsem ten šutr popadla holýma rukama, protože moje schopnosti na něj nijak nepůsobily... pak jsem se zdekovala i s tím šutrem,který se mi mezitím zažral do rukou..." řeknu mu tak nějak v kostce, co se vlastně stalo, nebo spíše co jsem pro nějk tak nějak byla ochotná udělat a tiskovat. Stejně jako původ svého zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě poslouchal, ale vůbec se na tebe nepodíval. V duchu zuřil a vypadal, že se co nevidět složí. Trochu kroutil hlavou, jako by tak nějak nevěděl co na to říct. Když jsi pak skončila, tak zase bylo ticho. Bylo to docela mučivý, ale pak tě Logan vzal za zdravou ruku a stáhl si tě k sobě na postel. Vzal si tě otcovsky pod svý křídlo a přitiskl si tě k sobě. To jsi neměla dělat, zlato. Za TOHLE nestojím, řekl zničeně a povzdech si. Podíval se na tvůj obvaz a nahodil starostlivej mod. Jak na tom je tvoje ruka? Zahojí se to?, zeptal se starostlivě a když jsi mu odpověděla, tak ti tak jako tak dal pusu na čelo. Slib mi, že už nikdy nebudeš riskovat! Nikdy! Ani kdyby na tom záležel můj život. SLIB mi to!, začal Logan a poslední slova byly dost důrazný. Vypadal u toho, že se každou chvíli složí. Byl ale dost naléhavej, když tě nutil k odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan byl ticho, potom co jsem mu tak nějak řekla, co se vlastně stalo a díky čemu jet teď vlastně mimo ohrožení svýho života. A to ticho mě poněkud ničilo, víc než kdyby na mě začal řvát. Proto když si mě k sobě přitáhnul, byla jsem poněkud dosti překvapená a zaskočená. Možná jsem sebou i maličko cukla. "Pravá už celkem dobrý, jenom ta levá je ještě pořád... na nic..." řeknu mu nenuceně. Ovšem dále pak jen zakroutím nesouhlasně hlavou. "Tohle ti neslíbím..." řeknu mu lehce vzdorovitě, však v očích mě začnou štípat slzy. "....netušíš, jak osamoceně, zapomenutě jsem se celý ty roky cítila... nemíním se tě jakkoliv vzdát, jakkoliv tě nechat odejít..." řeknu s tím, že jej poněkud pevněji obejmu a slzy už nedokážu dál za víčky držet. "...netušíš jaký to bylo... jak to bolelo... vidět tě tu... ve vlastní krvi... dusíc se vlastní krví..." tiše pak dál už jen vzlykám. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan nebyl nadšenej když jsi mu oponovala, že to mu neslíbíš. Pak jsi mu to ale začla vyčítat a začla jsi brečet, takže jsi rozehnala jeho naštvání. Přitisknula jsi se k němu a on tě objal oběma rukama. Š-šš, neplač zlato, řekl měkčejc než kdy dřív na tebe mluvil. Pohladil tě po vlasech a dal ti pusu na tvář a pak do vlasů. Už na to nemysli, Clarie. Už neplač. Já nikam nejdu a tebe neopustím. Nikdy, řekl ti a jeho sevření na chvilku zesílilo, jako by prostě už odmítl tě někdy pustit. Jsi moje dcera a já tě miluju, zlato. Nikdo ti už neublíží a já tě neopustím. To ti slibuju, řekl na konec a jednou rukou ti otřel jemně slzy z tváří. Ruka se mu trochu třepala, ale jinak byl fakt docela něžnej. Nemůžu na tebe bejt pyšnější, děvčátko moje, dodal na konec a spokojeně si tě přitiskl k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Slzy se pristw řinuli, jak povolili dlouho utlačované emoce. A až pak Loganova otcovská slova útěchy je postupně pozvolna zastavovala. A nejenom slova, ale i gesta. "Taky tě mám ráda, tati." odvětím mu tiše mezi vzlyky. A i když pak slzy ustávali, stejně jako tiché vzlyky, přesto jsem stále u nwj zůstávala. Netiskla jsem se k němu už tolik, ale prostě jsem u něj pořád byla a asi by mě teď od něj ani nikdo nedostal. Ani profesor, ani Pete, ani Magneto. "Nechala...jsem ti pod rukou tvoje známky...pro případ, že... Bych se už nevrátila..." řeknu ještě nakonec polohlasně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě od sebe neodháněl. Nějaká hádka, která mezi váma dvěma proběhla ještě před tou akcí byla jako úplně zapomenutá. Logan tě hladil po rameni a trochu po zádech, aby tě utěšil a dařilo se mu to. Když jsi mu jako pak řekla, že ho máš taky ráda, tak se dokonce i trochu pousmál a dostala jsi další pusu na čelo. Chvilku jste spolu leželi a užívali si vašeho pokrevního pouta. Logan se fakt choval jako milující táta a rozhodně by tě teď nedal nikomu. Dokonce ani Peetovi. Po chvíli jsi se mu zmínila, že jsi mu pod rukou nechala jeho známky, pro případ, že by jsi se už nevrátila. To se Loganovi nelíbilo a tak tě jednou rukou trochu víc objal a řekl, Takhle už nemluv zlatíčko. Nikdy! Řekl a druhou rukou zalovil pod tričkem. To něco co chytil zacinkalo. On si známky strhnul a dal ti je do ruky. Říkal jsem si, proč je mám nasazený, řekl a pak se pousmál, Už si je nesundávej, Clarie. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zdálo se, že obavy, které jsem měla z toho jak bude vyvádět, když se doví co všechno jsme, nebo spíše co všechno jsem pro něj udělala a byla ochotná pro něj udělat a podstoupit. Možná proto jsem si teď užívala jeho přítomnosti a pozornosti více než předtím. Bylo to podobné jako u Peta, ale tohle bylo něco trochu jiného do sebe. Dostala jsem trochu vynadáno za to, že jsem mu ty známky vrátila, ale myslela jsem to dobře a on to moc dobře věděl. Proto mi je pak vrátil zpátky. "Neboj, už je ze sebe nikdy dobrovolně nesundám." pokusím se jej ubezpečit s tím, že si od něj ty známky i vemu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To bych ti radil, mladá dámo. Jinak si mě nepřej, řekl Logan jako tak nějak hraně naštvaně, ale stejnak ti dal na konec pusu na čelo. Ležela jsi u Logana a užívali jste si rodinou chvilku mezi otcem a dcerou. Logan vypadal, že každou chvilkou už odpadne, protože byl pořád bez energie a šlo to na něm hodně poznat. Ale i tobě se začly zavírat oči. Možná to bylo těma práškama, který jsi si vzala, ale po chvilce jsi u Logana usnula. Kdo ví, jak dlouho jsi tu u táty spala, ale konečně jsi měla hezký sny a vyspala jsi se pořádně. Probral tě až asi prostředek nějakýho tichýho rozhovoru. Ale doufám, že jsi ji to moc nevyčítal. Kdybych mohla a kdyby mi řekli, tak bych šla taky, řekl hlas, kterej byl určitě od Storm. Pak jsi slyšela povzdech, kterej se ozýval tady u tebe. To byl určitě Logan. Ja vim, ale stejně mě to sere. V takovím nebezpečí ještě nebyla. Myslím, že to bude mít ještě dohru, řekl tiše Logan, kterýho to fakt všecko štvalo. Už je tady a je v bezpečí. Hank taky říkal, že se její ruka lepší, řekla zase tiše Storm. To je jediný štěstí. Doufám, že se jí to spraví úplně. Nevím, jestli bych dokázal žít s vědomím, že moje jediná dcera dala ruku jenom proto, abych mohl dejchat o den dýl, řekl tiše ale dost jako trpce. Storm si povzdechla a slyšela jsi pohyb. Nepochybně se k němu natáhla, aby mu položila ruku na tu jeho. Logan se napjal, jako by něco zaslech a pak se otočil na tebe. Dobré ráno, zlato, řekl přímo tobě. Asi mu tak nějak došlo, že už nespíš. Dostala jsi pusu na tvář a pak dokonce i pousmátí přímo od táty. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pousmála jsrm se na Logana. I dál prostě zůstávala u něj, protože mi to tak vyhovovalo a stejně se mi moc nikam jinam nechtělo, protože mi pořád nebylo moc dobře. A pak, možná úlevou, že je Logan tak nějak vzhůru a možná i zraněním a medikací, spíše vším tak nějak dohromady, jsem cítila jak se mi oči pomalu zavírají. Nevím jak dlouho jsem spala, než jsem se probudila. Tedy spíše nabrala jen vědomí, protože jsem slyšela jak se tu bavily. Po několika okamžicích jsem poznala Storm a Logana. Bavily se spolu a bavily se poněkud o mě. Neposlouchá se nikdy moc dobře když se jedni o vás baví. Zejména když Logan zmínil to, že by neskousl kdyby se moje ruka už neuzdravila a to jenom kvůli němu. Což se mě trochu dotklo a maličko jsem se zavrtěla, což mu asi neuteklo, protože se obrátil na mě. Trochu jsem zazívala a pootevřela oči. "Promiň, trochu to na mě spadlo..." omluvím se rozespale. Nechtěla jsem u něj usnout, ale zase na druhou stranu, kdybych sama nevěděla, i neviděla, že má kosti potažené adamantiem, asi bych v tomhle rozdíl nikdy nepoznala, tedy spalo se u něj dobře, stejně jako u Peta. "Storm? Myslíš, že bys ho tu mohla chvíly pohlídat? Aby zůstal aspoň dneska ještě ležet... Chtěla bych si dojít pro něco k jídlu." požádám Storm poté. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To nic, zlato, odpověděl ti Logan docela jako měkce a pousmál se. Dokonce tě tak trochu i pohladil po tvářičce. O proti jeho obvyklýmu já, byl teď z tebe docela na měkko. Pořád jsi u něho tak nějak ležela přitulená na jeho hrudi. Storm si vás oba prohlížela s jistým úsměvem, kterej ti prozradil, že je na měkko i ona. Když jsi pak Storm požádala, jestli by Logana chvilku nepohlídala, aby jsi si mohla zajít pro něco k jídlu, tak jenom s úsměvem přikejvla. Hej, já nepotřebuju dohled, odfrkl si Logan a trochu se nafučel. Ty jsi se pak mohla zvednout a vyrazit do jídelny pro něco k jídlu. Podle hodin byl právě čas na oběd, takže jsi šla docela jako v čas. V jídelně jsi uviděla svýho obříka sedět u stolu. Neseděl tam sám, ale v doprovodu nějaké hodně pěkný kočky, se kterou se tak nějak bavili a oba se dobře bavili. Teda jako oba se zrovna něčemu tak nějak zasmáli. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm mi vyšla v mém návrhu poněkud vstříci. Ovšem Loganovi se moc nelíbil, trochu i přitom prskal ale já se jen pousmala. Jenže než jsrm slezla z postele od něj, věnovala jsem mu letmou pusu na tvář. "Já vím. Ale jenom tak projistotu." řeknu s oním pousmátím. Poté jsem se tedy pozvolna vydala směrem k jídelně. Tam jsem se ale poněkud prve trochu zarazila, když jsem vidřla Peta s někým novým, tedy pro mě rozhodně byla nová tvář, ale neviděla jsem jí takhle u něj zrovna ráda. Jo, osten žárlivost bodal uvnitř mě a to značně. Ale i tak jsem se k nim vydala. "A hele koho jsem tu nasla..." pronesu s tím, že se dotknu jeho ramene. "Vyměnil si mrzáka za lepší?" rýpnu si trochu, jenom maličko. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Ta ženská si tě všimnula, když jsi se k nim blížila. Peete ale zatím ne. Vlastně si tě všiml až když jsi se dotknula jeho ramena a promluvila na něho. Otočil se k tobě a smích ho přešel. Místo něho se tam ale jako tak nějak objevil šťastnej výraz. Clare!, řekl a pustil příbor. Odsunul se a postavil se. Takhle nemluv! Nejseš žádnej mrzák. Uzdravíš se, odpověděl ti zamračeně a sklonil se, aby tě objal a políbil. Jsem rád, že jsi už na nohách, řekl a pak tě pustil, než pak dodal, Chyběla jsi mi. Na konec se ale trochu vzpamatoval a otočil se k tý nový. Clare, tohle je Psylocke. Calibanova pravá ruka, představil ti tu ženskou, která se na tebe pousmála. Moc vřelý to ale nebylo. Tak to ty jsi šéfa zachránila, jo? Hm, řekla a změřila si tě pohledem. Byl to ale pohled profesionála, kterej dává holt dalšímu z jeho branže. Posadíš se?, zeptal se Peete a nabídl se, že ti přinese jídlo. Já vás tu nechám, stejně jsem už dojedla, řekla a zvedla se. Tak se měj, Petie, dodala a zamrkala na něho a odešla pryč. Pohupovala boky až se za ní ostatní otáčeli. Peete měl ale oči pro tebe a pomáhal ti se posadit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj pokus o překvapení poněkud vyšel. I když možná jinak než jsem zamýšlela ale i tak to Peta nechalo poněkud odzbrojenýho. Ale nenechal se zaskočit dlouho. Jeho obwtí i polibek jsem mu vřele vrátila. Když nás představil, jenom jsem jí kývla. "Jo, něco takovího možná. Pár plešounů jsem zachránila, musíš blíže specifikovat podle ošklivosti." opáčim, nijak útočivě, spíše prostě podle Loganova stylu. Pak jsem si tedy s Petovou pomoci sedla. Né, že bych jí potřebovala ale nevadilo mi to. Když se pak nakonec rozloučí, trochu si vnitřně vydechnu. Když se pak Pete zeptal co mi může donést, poprosila jsem ho jen o něhakou polévku a pečivo. Pořád mi nebylo dobře ale chtěla jsem do sebe něco dostat, proto jsem zvolila polévku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Psylocke ti už nic dalšího na řeči o plešounech neřekla. Jenom se zašklebila a pak prostě jako vyzívavou chůzí odešla. Peete ti pomoh si sednout a zeptal se tě, co si dáš. Když jsi mu řekla svoji objednávku, tak odklusal ti to všecko zařídit. K tý polívce ti zařídil taky trochu pečiva a navíc hrnek čaje. Všecko ti to pak přinesl na tácu a položil před tebe. Dobrou chuť, popřál ti a posadil se vedle tebe. Trochu se na tebe pousmál a vrátil se k jídlu. Jak se vlastně cítíš? Je to už lepší?, zeptal se starostlivějc a pak ještě dodal jednu otázku, Spala jsi aspoň dobře? Vidíš, že byl docela jako bezradnej a tak se ptal na věci ohledně tvýho zdraví, který ho tak nějak jako fakt zajímalo. Byla jsi už za Loganem? Jak se má on?, zeptal se tě pak taky ještě na tátu a trochu se nadějně pousmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete odešel vyřídit mojí objednávku, ale vrátil se poměrně krátce. "Díky zlato." poděkuju mu a jeho aktivitu a vlastně i tudíž starost. Prohrábnu lžící teplou tekutinu před sebou a Pete přitom zmíní ony další otázky. "Moc dobře jsem nespala... noční můry..." přiznám mu a sklopím trochu pohled. "Hank říká, že se to zahojí, ale já nevidím, necítím příliš pokrok... pořád je to stejně citliví i stejně bolestiví... cítím se pořád jako prázdná tuba od zubní pasty..." řeknu mu dále. "Ale Logan se aspoň lepší. Už je u vzhůru a normálně i vnímá. Byla jsem s ním a už tak nějak i ví všechno..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Není zač, zlato, odpověděl ti Peete, když ti donesl tvoji objednávku. Pak si k tobě taky sedl a zeptal se jak se cítíš a jestli jsi se dobře vyspala. Když pak od tebe slyšel o nočních můrách, tak ti dal ruku na rameno, aby jsi věděla, že s tebou tady je a cítí s tebou. To bude dobrí, uvidíš, řekl ti Peete povzbudivě a naklonil se k tobě, aby ti dal pusu na tvář. Pak jsi Peterovi řekla jak to máš s tou rukou a on si povzdech. Poslyš Clare. Byla jsi opravdu ošklivě zraněná. Chce to prostě čas a péči a uvidíš že se to zlepší. Za pár dní budeš zase v pořádku, řekl ti pak Peete, kterej se snažil bejt trpělivej a snažil se, aby jsi trpělivá byla i ty. Chvilku bylo ticho a pak se tě ale zeptal na Logana, protože doufal, že by ti to mohlo zvednout náladu. Spíš teda ale jako jenom střílel, protože nevěděl jestli je už Loganovi líp. Ty jsi mu řekla, jak na tom je a on se pousmál. To jsem rád, řekl jenom, než pak dodal, Vidíš, Clare. Chtělo to jenom čas a péči. Tvoji péči. Teď si dej čas ty a nech nás, abysme pečovali o tebe a budeš zase v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu si povzdechnu. Pete se snažil být milí, snažil se věc nadzvednout, snést do ní trochu toho světla, ale nějak se mu to moc nedařilo. Ale jeho chybou to nebylo. Proto jsem si tak trochu ze strany položila hlavu na jeho rameno. "Nelituji toho co jsem udělala... udělala bych to klidně znovu, kdyby bylo potřeba... jenom..." trochu si znova povzdechnu ale větu už tak nějak nedokončím. Místo toho Pete začne s tím, že bych je měla nechat aby mi teď vlastně pomohli oni. Myslím, že tedy myslel i především sebe. Maličko jsem proto pootočila hlavu, abych na něj líp viděla, tedy spíše do jeho obličeje. "To máš tedy co dohánět, chlapáku." řeknu s tím, že se i pokusím o trochu pousmátí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Já vím, že ne. Já vím, odvětil ti Peete, když jsi mu řekla, že toho fakt nelituješ. Tak nějak tě i objal okolo ramen, když jsi si položila hlavu ze strany na jeho rameno. Pak ti řekl, že by jsi měla nechat i ostatní, aby se o tebe trochu taky postarali. Ty jsi mu ale řekla, že má ještě co dohánět. Peete se zatvářil trochu hodně rozpačitě a na chvilku nevěděl co říct. Na konec ale tak nějak trochu pokrčil ramenama. Já.. já se budu snažit, Clare, řekl trochu nezkušeně a docela mimo. Šlo vidět, že jsi ho tím zaskočila, takže nevěděl co dál říct. Proto se k tobě sklonil a políbil tě. Co plánuješ dělat po obědě?, zeptal se po chvilce Peter a pousmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Peta jsem tím prohlášením viditelně trochu zaskočila. Sice to bylo trochu neúmyslné, protože jsem to rozhodně myslela dobře, ale nechtěla jsem moc tím trápit. Však pousmála jsem se a pusu mu vrátila, na okamžik jej potom ještě volnou, jednou rukou tak nějak v rámci svých možností, objala. "Po obědě? Hmm..." zamyslím se. "Slíbila jsem ráno Loganovi, že u něj zůstanu, protože už chtěl vstávat... tak trochu jsem u něj usnula, protože mi pořád není moc dobře... požádala jsem Storm, aby na něj dohlédla, protože jsem si chtěla zajít na jídlo... takže, takže netuším..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Peterovi odpověděla, co máš v plánu, tak se pousmál. Tak to bysme se pak mohli jít projít nebo se spolu podívat na nějakej film, navrhl Peete a pousmál se, než pak dodal, Nebo prostě jenom strávit nějakej čas spolu. Peete se pak zase pustil do jídla a i ty jsi se do toho mohla trochu pustit. Polívka byla dobrá a rozhodně tě zasytila. Byla to úleva se pořádně najíst. Hned jsi se cítila že máš o trochu energie víc. Clare, víš, já zítra jdu na další akci. Tentokrát se Storm, Bobbym a Psylocke, řekl po jídle Peete a trochu se zamračil. Moc se mu to nelíbilo, ale vypadalo to, že s tím nic nenadělá. Nevím jak dlouho tam budeme, ale určitě na tebe budu pořád myslet, dodal na konec a pak se pousmál. Možná bysme ti měli sehnat mobil, abysme si mohli zavolat, řekl na konec vítězo slavně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Určitě." Pousměju se na Peta, když navrhne, že bychom se mohli podívat na nějaký film, nebo prostě a jenom tak trávit nějak ten čas spolu. Sice nevím pořádně jak, ale asi něco vymyslíme. Pak jsem se tak nějak vrátila k jídlu. Jedla jsem pomalu, příliš nespěchala, protože to jednak ani moc nešlo jednou rukou a taky, jsem nechtěla potom ono jídlo vrátit zpátky v jiné podobě. Ovšem, když mi potom Pete řekne, že musí na další misi, nebyla z toho nadšená. Tedy z faktu, že jde tak nějak beze mě, protože jsem byla jaksi.. indisponována. "Hmmm..." zamručím trochu posmutněle. "...nejsem z toho moc nadšená... nejraději bych šla s tebou..." přiznám nakonec bez mučení, s lehce sklopeným pohledem, přehrabujíc se lžící v několika posledních zbytcích své polévky. "A nevím, jestli elektrika dokáže tebe nahradit." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pete se na tebe usmál, když jsi souhlasila s tím, že spolu nějakej ten čas strávíte. Ať už to bude jako jakoli. Pohladil tě po paži, když jsi ho tak nějak i objala. Pak jste se oba tak nějak i vrátili k jídlu. Pojedli jste dost ze svejch obědů, než Peter začal mluvit. Řekl ti, že hned zítra zase bude muset jet pryč na nějakou misi. Já vím, Clare. Taky se mi zrovna nikam nechce. A zrovna teď když už můžu bejt s tebou, odpověděl ti Peete, kterýmu se taky fakt zrovna nechtělo nikam jet. On ti pak ještě řekl, že by ti měli sehnat nějakej mobil, abyste si mohli aspoň volat a on se uculil, když jsi mu řekla, že ho žádná elektronika nemůže nahradit. Je to lepší než nic, Clare. A už od tebe nechci bejt tak dlouho odtrhnutej, odpověděl Peete a pak se ještě pousmál, než pak dorazil tu večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete taky nebyl moc nadšený z tojo, že musí jít. Zejména teď, když jsem na tom byla mnohem líp, tedy relativně líp... Mno, řekněme, že jsem prostě byla vzhůru a mohla jsem vnímat a i relativně nějak i fungovat. Chtěl to vyřešit tím, že by mi pořiidil elektroniku, tedy telefon. Sice to moc věc neřešilo, ale bylo to alespoň něco. I když absolutně netuším, jak se s tím pracovalo. "Když mě s tím prve ale neučíš..." řeknu mu potom. "...ještě jsem nikdy žádný neměla... Ono to ani nebylo moc důležitý pro mě předtím....všechny ty věci co dělají ostatní 'normálně'....nakupování, jít do kina a tak podobně..." dodám rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se pousmál, když jsi mu dala za podmínku, že tě s tím nejdřív naučí. Rozhodně se zdálo, že mu to vůbec nevadí. Když jsi ale pak ještě přidala k tomu vyprávění, jak to u tebe bylo kdysi, tak se trochu jako posmutněl. Pak se ale jako by trochu rozzářil. Tak víš co? Zeptám se Storm jestli za tebe u Logana nezůstane a já tě vezmu do města. Půjdem na nákupy, zajdem si do kina a třeba i na večeři, navrhl Peter, kterýmu se to jako tak nějak zdálo jako dobrej nápad. Rozhodně teda lepší, než sedět jenom tady doma. A navíc, Logan už vypadá, že je mimo nebezpečí a že se zlepšuje, takže by jsi si mohla dovolit udělat si trochu volna. Co ty na to?, zeptal se Peete s pousmátím a trochu tě pohladil na zádech mezi lopatkama. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Řekla jsem Petovi jak jsem na tom vlastně byla. Trochu jsem čekala, že třeba bude zklamanej nebo tak něco podobnýho, ale on to pobral úplně jinak, což jsem vůbec nečekala. A taky to na mě bylo vidět, ono zaskočení/překvapení. "Uhmm... To, to by... To nezní špatně..." odvětím mu trochu stále rozpačitěji. "...jenom...nebude ti... Nebudeš se za mě tak trochu...stydět nebo podobně? Protože... Mno..." pokračuju rozpačitě dál a chtěla jsem výrazným zastrčením vlasů za zašpičatělé ucho, lehce taktně naznačit, že zrovna nezapadám do normálního davu, co se tedy týče mého vzhledu. Jeho nápad rozhodně znel dobře, jenom jsem se tak trochu bála reakcí, kterých se mi až donedávna poněkud dostávalo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se tak nějak zazubil, když jsi pořad rozpačitě odpověděla, že jeho návrh nezní špatně. Vlastně ho to docela dost potěšilo, když jsi se k tomu postavila tak kladně. Když jsi pak ale začla bejt nejistá a ptát se ho, jestli se za tebe náhodou nebude nějak stydět, protože nezapadáš zrovna do davu, tak se zamračil jako by jsi ho dost urazila. Clare, řekl a jedním prstem ti zvedl lehce bradu tak, aby jsi se mu dívala přímo do očí. Mě je jedno, co kdo říká, řekl jako docela rozhodně a se svojim ruským přízvukem a pak dodal, Ty jseš krásná a to ti potvrděj všichni. A kdo tvrdí opak, tak je slepej nebo lhář! Pak se k tobě naklonil, pousmál se a dal ti pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro S Petpvím návrhem jsem skoro jednoznačně souhlasila. Avšak musela jsem se zeptst i na trochu méně příjemnější věc, neboť jsem s ní musela vypořádávat tak nějak skoro každý den předtím. On však trvdil víceméně praví opak. Čemuž jsem se pousmála a jeho pusu mu vrátila. "Víš, že tohle je jeden z mnoha důvodů, proč tě vlastně miluju." řeknu mu poté s oním pousmátím ve tváři. Bylo to hřejivé, příjemné vědět, že je tu někdo, kdo cás vidím v tom jiném, opačném světle, než zbytek světa. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Můžu se jenom domejšlet, řekl Peete svojim tvrdym ruským přízvukem a trochu se se začervenal. U toho se navíc na tebe ještě pousmál a dal ti ještě jednu pusu na tvář. Když se usmíváš, tak jsi moc hezká víš to?, dodal ještě Peete a zrudnul u toho ještě víc. Po jídle, který bylo fakt dobrý, ti tvůj osobní obřík odnesl nádobí a pak přišel k tobě. Tak víš co? Já půjdu zařídit ten náš vejlet a ty se připrav. Za půl hodiny se sejdeme před školou a vyrazíme si do města, navrh ti Peter a jestli jsi jako souhlasila, tak ti dal pusu na tvář a vyrazil pryč aby si zařídil půjčení auta a uvolnění ze školy, který byste už oba jako tak nějak docela potřebovali. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kdxž Pete řekne, že mi to rozhodně sluší, když se usmívám, trochu zklopím pohled, protože jsem cítila jak mi začali hořet tváře, což znamenalo, že určitě začali chytat růžvoučký odstín. Proto jsem byla i poněkud ráda, když se pak nakonec sebral a odnesl naše nádobí po jídle. "Budu čekat. Ale nenech mě čekat dlouho." odpovím mu. S tím, se pak tak nějak rozejdu ke svému pokoji, kde jsem si chťela vzít alespoň ještě bundu, sice jsem netušila jaké se pořaldně venku počasí, ale v posledních dnech, kdy si to ještě vybavuju, nebylo nic moc. A v nejhorším si jí můžu tak jako tak sundat. Došla jsem tedy do pokoje, vzala bundu, trochu prohrábla a uhrábla vlasy na jednu stranu a vyrazila pomalu zpátky a ven. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Neboj, nejdýl za 30 minut tam budu. Musím ještě něco zařídit, řekl ti než odešel a ty jsi šla zase svojim směrem. Zastavila jsi se u sebe, aby jsi se trochu učesala a urovnala vlasy. Pak jsi si vzala bundu a vyrazila jsi pomalu před školu. Peete tam ještě nebyl, ale netrvalo to zrovna dlouho a přijel s profesorovým autem. Nečekala jsi dlouho doufám. Profesor nám půčil svý auto. Prej si to oba zasloužíme a ty zvlášť, řekl ti Peete a usmál se na tebe. Otevřít a vlastně ani zavřít jsi neměla problém. S tím ti Peter nemusel pomáhat a zvládla jsi to víc než jako skvěle. Cesta nebyla dlouhá. New York nebyl daleko a vy jste nemířily přímo jako do centra. Zaparkovali jste v podzemních garážích obchodního centra a vyrazily jste po obchodech, kde ti Peter řekl, že si můžeš nakoupit nějaký hadříky. Že od toho nějaký ty finance má. A neboj se vybírat. Byl jsem dole i za Loganem a todle ti posílá, řekl a podal ti z kapsy takovou ruličku dolarů, která se fakt jako podobala tý, kterou vyhrál v těch zápasech. (prostě si vybereš co chceš, protože jsi na to měla pár stovek dolarů) Na konec jste si zašly na nějaké jídlo a k večeru ještě na film tvý volby. Byl to krásnej den a ještě lepší večer, kdy jste se v kině mohli k sobě tulit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem se stavila pro bundu, jsem šla ven čekat na Peta. Jenže on dorazil trochu jinak než jsem čekala, asi přímo v autě. Trochu jsem to nečekala, protože sama řídit neumím a tak mě to i víceméně překvapilo. Nicméně jsem nasedla za ním dovnitř. "Dalo se." odvětila jsem mu ohledně jeho otázky, zda nečekám na něj moc dlouho. Když jsem se usadila a připoutala, vyrazily jsme. Když jsme pak dorazily do města, bylo to úplně něco jiného než na co jsem byla doposud zvyklá. Žádné zapadlé uličky, žádné kanály nebo stoky. Prostě otevřené prostranství a denní světlo. Navíc mě ještě pak překvapil tím, když mi dal do ruky bankovky, které podle jeho slov byly právě od Logana. Skoro mi to až vhrklo slzy do očí. Zamířila jsem do obchodů a procházela mezi regálama a nabízeným zbožím, zejména tedy s oblečením. A několik kousků jsem si vybrala, i když jsem byla vždycky poněkud na dosti velkých rozpacích vždy, když jsem si všimla někoho, kdo na mě prostě zíral. Cítila jsem se pak trochu jako zloděj nebo tak něco. Ještě, že tu byl se mnou i Pete. Jídlo pak bylo super. Sice to bylo něco trochu jiného než v jídelně na škole ale i tak to byla příjemná změna i zkušenost. A co bylo úplně nejvíc super, byl pak film v kině, kde jsme zabrali sedačku pro dva, tedy dvojsedačku a pod Petovím křídlem to bylo prostě nejlepší. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Jen ber.. prej tě sám chtěl vzít na nákupy už dlouho, ale nějak k tomu nebyla příležitost. Máš si to užít a nevracet se, dokud si pořádně nenakoupíš, řekl ti když jsi si převzala ruličku bankovek. Vydali jste se na nákupy po krámcích s oblečením. Peete ti to hodnotil a rozhodně bylo poznat v čem ti to sluší a co bylo slušiví míň. Od Petera jsi ale slyšela, že ti sluší vlastně všecko, protože pokaždý kejval, že jo. Po tom, co jsi si několik kusů oblečení koupila, jste tašky odnesli do auta a zašli si na nějaký jídlo. To bylo výtečný. Nebylo to jako ta strava, co připravovali ve škole. Nebylo to tak zdravý, ale za to rozhodně jako chutnější. Na konec dne jste se vydali do kina, kde jste si zabrali pro sebe dvojsedadlo. To by si Peete stejně asi jako musel koupit, protože by měl rozhodně problém sedět jenom v jednom. Takhle jste se k sobě přitulily a pozorovali film, u kterýho jste se taky hodně pobavili. Po filmu jste se rozhodli jet už domů. Ty jsi byla už k smrti unavená, protože jsi na tom ještě nebyla úplně nejlíp. Ale rozhodně v tobě tendle den zanechal pozitivní dojem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo to fakt fajn. Nejenom, že jsem byla mimo školu a užívala si tak trochu jiného života o kterým jsem doposud mohla vlastně jenom snít, ale taky, protože jsem si to neužívala sama. Pete byl se mnou a jinou společnost jsem si přát nemohla, možná kromě Logana. A domů, nebo spíše na školu, ale v tuhle chvíly se to dalo považovat pro mě za domov, jsem se nevracela s prázdnou. Měla jsem s sebou pár tašek, ve kterých bylo oblečení a nějaké věci, které jsem si tam za darované peníze koupila. Není proto divu, že když jsme dorazily zpátky, byla jsem unavená, akože fakt unavená. Nejenom z toho, že jsem pořád nebyla stoprocentně ok, ale prostě tak nějak všechno dohromady. Dříve, než jsem se ale uložila do postele, jsem si vyžádala ještě od Peta pusu na dobrou noc a poté jsem ještě navštívila koupelnu pro rychlou sprchu. Unavena jsem potom zalehla do své postele. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po puse na dobrou noc, která byla jedna z těch nejlepších a jak se jako tak nějak říká nejsladších vůbec, jste se rozloučili a každej jste si šli po svejch. Peete šel k sobě a ty taky. Vlastně tak nějak ta pusa proběhla před tvým pokojem, protože ti Peter odnesl tašky. Když se dveře zaklaply tak jsi si mohla vybalit nový modely, který jsi si dneska za tátovy peníze pořídila. Pak jsi zašla do umýváren, aby jsi si dala kratší ale intenzivní sprchu. Ta ti pomohla se trochu uvolnit. Očividně jsi se taky rozhodla nechat převaz až na ráno, protože jsi byla už příliš unavená. Stejně tak i večeři, ale ta nebyla tak nutná jako , protože jste byli s Peetem na jídle. Na konec jsi se uložila do postele a usnula jsi skoro okamžitě. Ani prášky na bolest jsi nepotřebovala. Spalo se ti krásně a neobtěžovaly tě ani noční můry. Bylo to skoro jako včera jak jsi usnula u Logana, ale delší a vydatnější. Probudila si se až ráno a byla jsi odpočinutá a docela plná energie. Možná za to mohl ten relax včera, nebo možná jako i to, že je venku docela hezky. Sice je tam chladno, ale sluníčko svítilo a vhánělo do toho dne trochu tý radosti. Po probuzení a ranních činnostech jsi měla volno. Vlastně jsi měla tak nějak volno pořád, protože jsi tu nestudovala. A teď když jsi byla ještě zraněná jsi nemusela ani trénovat. Na jídle jsi se potkala s Peetem, kterej byl na snídani, než vyrazí s ostatníma na misi, takže jste se zvládli i rozloučit. Dny se bez něho táhnuly, ale na štěstí jsi tu měla Logana, kterýmu se každým dnem vracely síly. A už druhej den mu Hank dovolil pomalou chůzi bez přepínání, na což jsi měla tak nějak dohlídnout ty a Storm. Tvoje ruka se lepšila spolu s Loganem. Černý spáleniny se začaly měnit v růžovou kůži a během týdne už skoro nešlo poznat, že jsi s ní něco měla. Jenom menší ztuhlost zůstávala. Stejně tak i Logan už byl během tejdne zase na nohách a nadával na všecko. Ty jsi ale poznala, že to není jako před tím. Aspoň jako teda zatím to nebylo jako předtím. Nejspíš to bude chtít ještě trochu času, než se vzpamatuje. Poslední den odpoledne v tom týdnu dorazil zpátky tým, kterej vyjel někam, a nikdo vám jako neřekl kam. Všichni byli v pořádku a Peete taky. Jenom se zašel osprchovat a vlastně jste se měli sejít na večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Usnula jsem jako špalek. Ráno jsem se prve vypravila na snídani, kde jsem ještě zastihla Peta a mohla jsem se s nim tak nějak alespoň rozloučit i když bych ho raději nepustila vůbec, což jsem mu i tak nějak ukázala, protože jsem vážně měla problém ho potom pustit. Poté jsem zašla dolů za Hankem, aby se podíval na tu ruku, protože včera jsem to tak trochu odbyla. Taky jsem chtěla vidět Logana a jestli moc nejančil. Tedy, věřila jsem Storm, že ho dokáže případně uhlídat, ale Logan je prostě Logan. Dny utíkali a já alespoň začínala vidět jisté pokroky. Tedy pokroky na své ruce, která se sice zezačátku netvářila, že by se jí chtělo moc uzdravovat se, ale postupně začínala měnit názor, což tak trochu měnilo i mojí náladu. Stejně jako Logan, který sice už nehodlal ležet v postely, ale rozhodně dělal pokroky a netrvalo ani moc dlouho a už pokřikoval na ostatní jako normálně. Ovšem, jako normálně... asi jsem byla jediná kdo cítil, že to ještě úplně tak ´normálně´ není. Ostatně to nebylo ale ani u mě. Ale nějak jsme s tím prostě společně bojovali. A když se pak konečně vrátil Pete s ostatními, nemohla jsem být spokojenější. S jistým nadšením jsem se upravila a vyrazila na večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po dlouhým týdnu máš zase Peeta pro sebe. Teda jako konečně dorazil zpátky z tý dlouhý mise. Už jste se viděli a přivítali se, ale Peter trval, že musí skočit do sprchy a že se sejdete na večeři. Proto jsi se šla trochu upravit, než jsi vyrazila do jídelny. V jídelně už byl jak Bobby s Rogue, tak ta Psylocke s někým dalším. Rozhodně přitáh tvůj pohled, protože byl podobně modrej jako Hank, jenom tmavější a bez srsti. A taky měl ocas! Bobby na tebe kejvl na pozdrav a vrátil se do hovoru s ostatníma. Asi jsi si tedy musela sednout k prázdnýmu stolu, ale to až tak jako nějak nevadilo. Budeš mít Peeta jenom pro sebe. Zašla jsi si teda k okýnku a dala si něco podle chuti. U učitelskejch stolů byli skoro všichni, jenom Logan jako obvykle na večeři chyběl. Místo jídla zůstaval zavřenej u sebe v pokoji. Nebejt Storm a možná taky tebe, tak by asi ani nic nejedl. Na konec se ve dveřích jídelny objevil Peete, kterej si šel dát pořádnej kus masa a hromadu šťouchanejch brambor. Vypadá to, že během toho tejdne snad nic ani nejedl. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Osazenstvo bylo tak nějak očekávané. Tedy kromě té kokety, co jsem předtím nachytala u Peta. Nevím proč, prostě mi od té chvíle nějak nesedla. A sedení mi tak nějak prostě pořád. A tak jsem jenom s lehkých ofrknutím jejím směrem, zamířila k okýnku pro jídlo a šla jsem si pak sednou k volném stolu. Bobbyho s Rogue jsem nechala napocpas sobě. Pete se oběvil i se svou tak nějak skoro standartní porcí, která by nasytila možná k rodinu. "Tak co, jak to šlo?" zeptám se jej, jakmile si přisedne. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peete se k tobě posadil a než se pustil do svý hory jídla, tak se k tobě jako tak nějak naklonil a políbil tě na tvář. Pak se do toho hladově pustil a ty jsi si trochu všimla, že je o něco menší než předtím. Opravdu teda asi toho moc za ten tejden nesnědl. Bylo to hrozný! Než jsme Kurta našli, tak to trvalo. Pořád před náma utíkal, protože si myslel, že jsme Magnetovi lidi, řekl a tak nějak poukázal na toho modráska, aby jsi věděla, kdo je ten Kurt. Celej tejden jsem doufal, že se co nejdřív vrátíme. Moc jsi mi chyběla, řekl Peete a tak trochu se na tebe pousmá a pohladil tě po ručce, která se ti už o moc zlepšila. A jak se vlastně má Logan?, zeptal se tě a tak nějak se podíval k ostatním učitelům, kde chyběl vlastně jenom on. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete si tak nějak 'postěžoval' o tom co je na misi čekalo. Oatatně, ani jsem se tomu fýpkovi nedivila. Sama jsem takhle taky utíkala, tedy do by než jsem zjistila, že jim tímhle moc neutíkám ale ba tak bějak naopak, ukazovala jsem jim přímo na sebe. "Hlavně, že jste se vrátily v pořádku." odvětím mu nakonec, ponechávajíc si onu poznámku o tom, že vím přesně jak se chudák kluk musel cítit. "Oba se lepšíme. Sice každý tak nějak po svém, ale hlavní věc je, že už je mimo ohrožení života." řeknu Petovi ohledně Logana a vlastně tak nějak do toho zahrnu i sebe. "Chci za ním po jídle zaskočit. Přidáš se, nebo si pořád myslíš, že tě nemá rád?" pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To jsem jako moc rád. Ještě pár dní a budeš úplně v cajku. Přesně jak jsem ti říkal, řekl Peter svojim tvrdým ruským přízvukem a pousmál se na tebe. Byl fakt naprosto šťastnej, že je ti líp a ještě víc šťastnější, že už je tu s tebou. Pak se téma tak nějak přesunulo k Loganovi a ty jsi Peetovi řekla, že za ním chceš po jídle zaskočit, aby jsi zjistila, jak se mu daří. Při další otázce, jestli se přidá se obřík trochu zakuckal a málem zadusil jídlem. No to nevím jako.. to že mě jako toleruje neznamená, že mě má rád. Nemám jako vůbec pochyb, že se mu nelíbí, že někdo má něco s jeho dcerou, řekl když tak nějak ovlád svůj záchvat kašle. Žádnej táta z toho není zrovna nadšenej, když mu dcera začne randit, řekne potom a trochu se u toho i jako na víc začervená. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petovi se ona novina s tím, že je nejenom Loganovi líp, ale i mě, dosti zamlouvala. Vlastně se zamlouvala i mě, tedy když nepočítám ty bolesti hlavy, kdykoliv jsem chtěla použít svoje schopnosti a požád takoví jako pocit 'vycucaní'. Nicméně mu věnuji alespoň úsměv. Když se ale dostanu k tomu, že bych za loganem zašla po jídle, s ním jestli se odváží, začal se u toho trochu kroutit. "Pete..." povzdechnu si. "Já tě nechci do ničeho nutit, ani násilím ani nijak jenom... Jenom nechci aby se dva nejdůležitější muži mého života nesnášeli nebo byly mezi sebou na nože...v tomhle případě spíše na drápy..." řeknu mu a zlehka přitom položím svou ruku na tu jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Peter nebyl zrovna nadšenej a tak si jako povzdech. Tvoji ruku ale stisknul a trochu i pohladil. Já vím, že mě do ničeho nenutíš. Jenom prostě nevím, jestli je zrovna teď dobrej čas. Logan je dost nevrlej, když mu není dobře. A já jsem zrovna ten, kterýho by viděl nějak moc rád, řekl ti Peter dost omluvně a pousmál se. Až mu bude dobře, nebo prostě ještě líp, tak se s tebou za ním klidně jako stavím, ale teď ho ještě nebudu otravovat, řekl Peter omluvně a zároveň jako docela soucitně. Bylo vidět, že mu to není volný, spíš měl starost a rozhodně nechtěl obtěžovat. Víš, něco jsem ti přinesl, ale mám to ještě u sebe. Možná bysme se po jídle mohli sejít třeba ve společenský místnosti. Co říkáš?, zeptal se tě Peter po chvilce ticha po tom. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechala jsem obo téma s Loganem raději být a věnovala se trochu jídlu. Trochu jsem nechápala co pořád proti jemu všichni tak nějak mají. Jo je vzteklí, sprostý a nabručený, ale nějak se mi povedlo dpstat se skrz tuhle jeho skořápku ještě předtím, než jsem vůbec zjistila, že jsem jeho. Byly jsme přátelé i tak. Asi jsem mu ukázala, že na mě tohle jeho vrčení moc nezabírá jako na ostatní tady. Pete však nakonec protne ticho a tím trochu přetrhne i můj tok myšlenek. "Hmm... Co?" podivím se prve. "Uhmm.... To.... Jo, jasně." přitakám souhlasně, v trochu rozpacích. Netušila jsem totiž co si mám po tím tak nějak představit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Clare. Nebuď tak překvapená. Prostě jsem ti chtěl dát něco malýho, řekl Peete jako tak nějak v odpověď na tvoje rozpaky. Trochu se k tobě naklonil, pohladil tě a navíc přidal ještě polibek do vlasů. Pak jste se konečně dali do jídla a ty jsi si pochutnala. Peter to do sebe ládoval fakt jako by celej tejden neměl nic k jídlu a rozhodně bylo vidět, že si to užívá. Po jídle vám Peter odnesl nádobí a pak se k tobě vrátil. Doprovodíš mě, nebo se sejdeme ve společenské místnosti?, zeptal se tě a podle toho jste se tak nějak jako zařídili. Buď jsi šla s Peetem k jeho pokoji, kde si jenom tak zaskočil a vyšel s menším květináčkem, ve který byla květina.  To je pro tebe, Clare. Našel jsem ji, když jsme stopovali Kurta a řekl jsem si, že se ti možná bude líbit. Chce to ji jenom dvakrát denně zalívat, řekl Peete a pousmál se. Pak ti tu orchidej podal Jestli jsi teda chtěla abyste se sešli až ve společence, tak ti tam tu květinu přinesl. Líbí se ti?, zeptal se tě Peete trochu s očekáváním. On sám si jako nebyl zrovna jistej, jestli se ti bude líbit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Já...nikdy pořádně žádný dárek nedostala..." odvětím mu rozpačitěji. Ostatně byla to tak nějak i pravda, protože ani vlastnw nwbyl nikdo do téhle doby kdo by mi nějaký vůbec dal. Proto jsem z toho byla teď trochu mimo. Po jídle jsem Petovi kývla na to, že půjdu s ním. Připadalo mi také blbé čekat na něj někde. A tak jsme šli k jeho pokoji, odkud pak vynesl krásnou kytku, na které jsem mohla oči nechat. "Ta je nádherná!!" řeknu nadšeně a ihned i zkusím, jestli květy voněli a voněli vskutku sladce. "Mám předpokládat, že ta barva je naprosto náhodná?" pousměju se lehce šibalsky, než jsrm k němu trochu víc napnu abych mu za to mohla dát polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Stejně jako ty, řekl ti Peete, když jsi se začla jako tak nějak roplívat, že je ta kytka krásná. Pak jsi se ho ale zeptala, jestli máš předpokládat, že ta barva tý kytky je jako jenom náhodná. Peter se zatvářil docela nejistě a ozvalo se jenom, Ehm. Ty jsi se k němu ale už natáhnula, aby jsi mu dala pusu a tak se sklonil a taky ti jednu dal. Sice teda jenom jednu, ale delší a vášnivou. Pak se s úsměvem narovnal a pohladil tě po tváři. Chceš si ji nejdřív odnýst k sobě, nebo si ji tam vezmeš až po tom a teď půjdem do společenky?, zeptal se Peete, kterej měl v podpaží nějaký DVD s filmem. Podle toho jste se taky zařídili a na konec teda sedli na pohodlnou pohovku do společenský místnosti, kde skoro nikdo nebyl. Přitulili jste se a podívali se na film, kterej byl docela fajn komedií, u která jste se fajn pobavili, než byl čas jít spát. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl tak trochu z té poznámky rozpačítý, ale to mi nijak nevadilo. Protože pak to po polibku tak nějak zmizelo. "Dám ji prve k sobě. Kdyžtak počkej na mě tam nebo pojď se mnou, jak se ti chce." řeknu Petovi. Pak se tedy zachovám podle jeho výběru, buďto tedy zaběhnu do pokoje sama nebo tam dojdeme spolu. Prostě tak jako tak, stejně skončíme nakonec společně ve společcence na pohovce. Netuším moc co Pete vybral za film, ale bylo mi to celkem i jedno, protože mi spíše šlo o onen čas strávený s ním, v jeho blízkosti. Pořád jsem ale měla v hlavě to, že jsem chtěla zajít ještě za Loganem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Než jste šli do společenky na film, tak jste se zastavili u tebe, kde jsi si odložila orchidej. Tak nějak společně s Peetem jste došli do společněky a posadili se na pohovku. Peter pustil film, u kterýho jste se dost nasmáli. Navíc jste u sebe byli přitulený, takže jste si ho opravdu užily. Když se film chylil ke konci, tak už na obříkovi byla vidět dost únava. Proto když jste se dodívali, tak se Peete omluvil, že už je unavenej, protože pár dní jako před tím skoro nespal. Doprovodil tě ale k tobě, kde ti před pokojem dal pusu, než pak odešel. Ono ještě ale tak pozdě nebylo, takže jsi ještě mohla něco málo dělat před tím než půjdeš spát. Nejspíš ani Logan ještě nespal. Vlastně on poslední dobou jako docela dost nadával, že toho naležel až až, takže si jseš docela jistá, že ještě nespí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Po večeří a poněkud příjemným překvapení v podobě kytky, kterou jsem předtím odnesla k sobě, jsme se pak tak nějak přesunuli do společenky, kde jsme prostě dál zůstali a prostě se věnovali filmu a taky trochu sobě. Tedy za mě, já si hlavně užívala to, že jsem tu byly s Petem. Do doby, než ho přemohla tak nějak viditelná/poznatelná únava. Proto jsme to tak nějak pro dnešek ukončily a nechala jsem se doprovodit zpátky k pokoji, kde jsme se i rozloučily a já počkala, než Pete odejde úplně. Poté co jsem ho už víc neviděla, rozešla sjem se k Loganově pokoji. "Tati?" pronesla jsem s lehkým zaklepáním na jeho dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom co jste se s Peetem rozloučily a on odešel, tak jsi se rozhodla ještě zaskočit za Loganem. Byl to tvůj táta a věděla jsi, že jeho zranění ho ještě pořád ničej, ikdyž se nikomu s tím nesvěřil a snaží se to skrejvat. Proto jsi se ho tak nějak jako rozhodla navštívit. Prošla jsi chodbou a po schodech na hoře. Zaklepala jsi na jeho dveře, ale nikdo ti neodpověděl. Ikdyž by jsi to jako zkusila po druhý, tak zase nic. Na konec jsi to ale nevydržela a nakouknula dovnitř. Pokoj byl prázdnej a okno otevřený. Trochu z něho dovnitř fučelo, ale přežít se to dalo. Když jsi přešla k oknu, tak jsi zahlídla postavu, zhruba vejšky jako Logan jak zalízá do parku mezi stromy. A co víc tě zaujalo, tak že drží meč. Napadlo tě, že by to moh bejt ten Loganův kterej má na polici a když jsi se ohlídla, tak jsi si to potvrdila, protože meč chyběl. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zašla jsem tedy za tátou, abych ho prostě viděla a taky se mu třeba pokusila trochu zlepšit náladu. Dorazila jsem k jeho dveřím, zaklepala a čekala, však odpověď nwpřicházel a to ani po dalším pokusu. Trochu nervózně jsem si zkousla ret. Mohli ho potkat třeba nějaké komplikace v souvislosti sd zraněním a tak jsem vešla dovnitř. K mé úlevě k ničemu takovému nedošlo ale došlo k trochu jiné věci. Postava snažící se uprchnout a chybějící meč bý jasným indikátorem čórky obecné. "Nné tak rychle..." pronesu sama k sobě a chtěla jsem se přenést před něj a překvapit ho, ale ostrá bolest uvnitř mé hlavy mi dala jasnou zprávu. Zalapala jsem po dechu, ale nevzdávala to. Zkusila jsem to znovu a nepřestala se soustředit ani když se bolest ozvala (65%). A nějak to fungovalo. Vytvřila jsem průchod do kterwho jsem vešla s nadějí, že se mi ho podařilo utvořit do cesty uprchlíkovi a připadně tak, se pokusím o případný útok, nebo spíše jen prozativní omráčení (25%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Rozhodla jsi se tu osobu s Loganovým mečem následovat do parku. Chtěla jsi vytvořit portál tý osobě co s Loganovým mečem mizela v parku a na poprví jsi si zpusobila jenom bolest hlavy. Na podruhý to už bylo ale lepší a ty jsi stvořila portál přímo do cesty tomu chlapovi, kterej se zastavil, když jsi se pár metrů před ním vynořila z portálu. Večerní doba a stíny stromů způsobily ale takovou tmu, že jsi z něho viděla jenom siluetu. Vypadalo to, že se zarazil a udělal k tobě jeden krok, ale to už jsi jako tak nějak jednala. Stvořila jsi v ruce energii a vrhla ji na něho, aby jsi ho zastavila a nejlíp asi i omráčila. Chlápek sebou cuknul a snažil se uhnout, ale byl příliš pomalej (15-20=-5%). Strefila jsi ho přímo do hlavy a mrsklo to s ním o strom. Byla to docela rána a on se svezl po kmeni stromu k zemi. Zachrčel a pak zavrčel. A to ti docela jako zmrazilo krev v žilách, protože to bylo dost podobný Loganovi. Co to má sakra jako bejt?, ozval se Loganův hlas jako hodně z těžka a tobě bylo jasný, že je v bolestech. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nebylo jednoduchý vytvořit průchod, ale nakonec se to s jistým vypětím sil povedlo. Tak nějak jsem se spíše vpotácela do toho průchodu než abych tam šla přímo. Trochu jsem ještě dál bojovala s onou řezavou/bodavou bolestí hlavy a tak jsem prakticky zaútočila naslepo. Ale vidno podle zvuků se to povedlo. Jenže...moment.... "Tati...?" zeptám se nejistě, protože mi ty zvuky i hlas připadali až příliš povědomé. Tak trochu jsem přitom doklopítala i k němu. "Ježiši... Promiň mi to! Já...myslela, že si nějaký zloděj, když jsem tě viděla jak běžíš pryč..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan zůstal jako dost otřeseně sedět a opíral se ztěška o kmen stromu. Zanadával si a ty jsi k němu doklopýtala a začla jsi se omlouvat. Logan zabručel a chytl se jednou rukou za hlavu, kde se praštil. Sakra. Tady si jeden už ani zaběhat nesmí, aby ho jeho děti nepřizabili, zabručel naštvaně a zabodnul meč v pochvě do trávy, aby z něho dostal oporu a postavil se zpátky na nohy. Šlo to z tuha, ale šlo to. Měli bysme si promluvit o tvým chování, mladá dámo, řekl a tak na půl bylo jasný, že to myslí v dobrým a možná že i jako vtipkuje. Na druhou stranu taky bylo úplně jasný, že teď prožívá jako bolesti z toho, jakím tonem mluví. Nemůžeš jenom tak lidi napadat. Co kdyby to byl některej ze studentů a měl ty jejich sluchátka. Víš co by se mohlo stát?, vytknul ti tak nějak trochu a pak si ještě povzdech. Měla jsi štěstí, že jsem to jenom já, řekl už mírnějc a možná že se i trochu pousmál. Kdo to může vědět, když je tu taká tma. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Místo zloděje to schytal Logan a já měla chuť si jednu vrazit. Asi jsem fakt měla dříve koukat než se ohánět ale ulice jednoho naučí právě se nejdřív ohnat a klást otázky až poté, ppkud ještě bylo komu. "Fakt mě to mrzí, netušila jsem, že..." dál jsem se omlouvala ale pak jsem se poněkud zarazila. Proč jsem se vlastně já omlouvala? On byl ten co plížil z okna evidentně, pryč do noci. "...tak moment... Za a) to ty ses plížil ven, né já tudíž jsem v právo. A za b) ty a běhat? Promiň ale to je celkem absurdní i na tebe a ještě k tomu v noci...a s mečem! Nikdo... nikdo nechodí jenom tak běhat za noci s mečem..." pronesu a založím ruce přes sebe na své hrudi. "Takže kápni božskou." pronesu dál s tím stylem, že ne, nech to být a podobně, jako odpověď rozhodně neberu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan sice začnul s docela dobrou náladou a snažil se to přejít, ale ty jsi se tak nějak přestala omlouvat a začla jsi osočovat a vyčítat. To se mu teda rozhodně nelíbilo, protože zasupěl a kdyby moh, tak by založil ruce na hrudníku. Cože jako?, zeptal se Logan docela jako nevěřícně a pořád i s jistou bolestí, kterou sice skrejval ale před tebou to nestačilo. Tak za a) mladá dámo, tobě nikdo nedal právo pobíhávat po parku a vrhat na kohokoli jako ty svý střely. Tím míň na lidi, o kterejch nevíš, kdo jsou. A za b), co já po nocích dělám, není tvoje věc. Ať už je to v parku nebo s mečem. A rozhodně se mi jako nelíbí tvůj tón. Já jsem tvůj.., začal Logan docela zvostra, ale zarazil se dřív než by dořekl "Tvůj otec". Místo toho po chvilce dodal, Prostě se ti nemusím zpovídat. Zvlášť jako když o nic nejde. Jak to dodal, tak už to nebyl tak silnej hlas. Spíš tak nějak jako smutnej a s povzdechem. Pak se opřel o meč jako o nějakou vycházkovou hůl a šel sklesle dál do parku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Celý se to tak nějak otočilo proti mě. Ne, jenom Logan vlastně otočil moje slova vůči mě a to úplně. Hlavně když to pak zakončil tou nejdebilnější výmluvou, se kterou můžou dospělí a především rodiče, přijít. Povzdechla jsem si a to celkem nahlas. "Tati... Já t...arrggh!" začla jsem s tím, že jsem to chtěla pojmout z jiné strany a taky konečně trochu něco vidět a tak jsem zvwdla ruku s tím že jsem v dlany chtěl udělat malí zdroj světla z vlastní energie, ale místo toho to jen škrtlo a ostrá, řezavá bolest mi znovu projela hlavou. Proč se to sakra děje?! Proč némůžu užívat svých schopnosti?! Projde mi myslí, zatímco koro až lapání po dechu značí jakou měrou mě to zasáhlo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se rozešel nejistým krokem pryč. Byl naštvanej a ještě celej rozbolavělej. Když jsi ale vypudila ten bolestivý zvuk, tak se zastavil a otočil se k tobě. Jseš.. jseš v pohodě?, zeptal se tě Logan trochu nejistě a přiblížil se o krok blíž. Co ti je? Stalo se něco?, zeptal se po chvilce ticha a dalšímu kroku blíž. Mohl bejt klidně nasraný jak chtěl, ale pořád měl starosti a to docela hřálo. Ikdyž to spíš teď tak nějak jako docela bolelo. Měla by jsi jít na ošetřovnu a říct to chlupáčovi, řekl Logan a došel až k tobě. Vzal tě za paži, kdyby náhodou jsi měla tendenci padat. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan zareagoval až na moje zanaříkání. "Já...nevím..." odvětím mu na jeho otázku jestli jsem v pořádku. "Oběví se to vždycky, když chci použít nějakou svou schopnost a... Je to jakoby mi někdo přitom zarážel do mozku ostrou čepel..." řeknu mu. "Děje..děje se to od doby co jsem se dotkla toho šutru a vrátily jsme se... Předtím to asi tlumila ta sračka, kterou mi ten asiat podal na ty seškvařený ruce..." Upřímně, trochu mě to děsilo. Netušila jsem totiž co to je, nebo čím to může být ani jestli to není třeba trvalí. "Stejně tak se od tý doby cítim vycucaně..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi se Loganovi tak nějak jako svěřila, co tě trápí a hlavně od kdy jako, tak se zarazil. Vzal tě a nekompromisně tě obejmul. Přitiskl si tě k hrudníku a pohladil tě po vlasech. Zlato, řekl a na chvilku byl ticho protože jako nevěděl co říct. O jakým šutru to sakra vlastně mluvíš?, zeptal se ale nepustil tě ani o kousíček. Co se ti tam vlastně stalo?, zeptal se na konec, když jsi mu řekla všecko. Řekni mi to. Řekni mi to všecko, řekl Logan a myslel to vážně. Do konce se od tebe trochu odtáh a podíval se ti do očí. I v tý tmě jsi mohla vidět, že se strachoval a staral se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan byl první komu jsem to řekla. Komu jsem se svěřila vlastně s tímhle celým problémem, o kterým jsem si prve myslela, že přejde, jakmile mi bude líp, ale dnešek ukázal, že to byla mylná myšlenka. Proto když mě potom obejmul, obětí jsem mu vřele, pevně vrátila. "Když mi řekl, že ta kytka se dá jen zasloužit... poslal mě pro nějakej šutr... šutr, který nazval Oko nějakýho Ohnivýho Démona, nedávala jsem tomu moc nějakého významu... ostatně, přece jenom, to on mě prve nazval polodémoní čarodějnicí..." cítila jsem jak mě přitom pustil a já se na něj podívala jenom na okamžik. "Vyslal mě do nějaký jeskyně, kde jsem ho měla najít. A našla. Jenže... víš, že tak nějak nerozeznávám barvy? Ten šutr zářil, jo zářil, doslova rudě. Podobně, jako když užívá schopnosti Wanda. Chtěla jsem ho tak sebrat, ale bylo to divný... skoro to nešlo a musela jsem vynaložit o mnoho víc energie... a stejně jsem ho nakonec musela vzít do ruky, abych s ním dál hnula..." pokračuju dál a moje levačka přitom lehce cukne. "Měla jsem ale takoví pocit, že... že tu energii ten šutr vysává ze mě..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě poslouchal a bylo jasný, že co slyšel se mu tak nějak jako vůbec nelíbilo. Z obětí tě ale jako zatím nepustil. Spíš tak nějak přesunul jednu ruku na tvoji tvář. Trochu tě po ní pohladil, když jsi domluvila. Tohle jsi neměla dělat. Ani pro mě ani pro nikoho jinýho, řekl ale nevyčítal ti to. Spíš zněl tak nějak jako unaveně. Ten šutr jsem tam odnesl já, aby ho nemohly zneužívat a měl jsem co dělat, abych pak našel cestu zpátky skrz ty svině, vysvětlil ti Logan a povzdech si. A máš pravdu. Ten šutr z lidí cucá energii. Dokonce i ze mě to vzalo dost síly a trvalo to dlouho, než se mi obnovily, řekl ti Logan a přitisk si tě znova k hrudi. Na tebe to bude mít určitě podobný dopad, dodal a dal ti pusu na čelo. Dej tomu čas. Šetři se a odpočívej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tušila jsem, že Logan z toho nebude moc nadšený. Vlastně, tušila jsem, že nebyl ale nechoval se tak moc. Tak trochu mi pak vysvětlil, nastínil co je ten šutr zač, ale moc moudrá jsem z toho nebyla. Jediný co jsem z toho ale pochopila bylo to, že ten šutr tam byl z určitého a dost dobrého důvodu a já to posrala. "Podělala jsem to... promiň..." řeknu nakonec, schovávajíc svou tvář u něj. Místo abych situaci zachránila, možná jsem tak věci jenom posrala a kdo ví jaké a jak moc. Jenže, pořád tu bylo to, že jemu šlo o život a mě bylo jedno co budu muset udělat abych ho zachránila. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě nechal, aby jsi si schovala tvář do jeho hrudi. Objal tě a konejšivě tě pohladil po vlasech a vlastně pak položil ruku na tvý temeno. Cítila jsi se v bezpečí a jako by ti teď prostě nikdo jako nemohl ublížit. Neomlouvej se, zlatíčko.. není to tvoje vina, řekl ti konejšivě a povzdych si. Nebylo to ale zklamáním jako, ale tak nějak spíš únavou. Stalo se to dávno a já myslel, že se toho ten starej kozel prostě nedožije. Přežil už tři svý smrti a dvě z mejch ruk. Vlastně spíš drápů, vysvětlil Logan a tobě tak nějak svitlo, že ta zjizvená drška možná fakt odpovídala Loganovejm drápům. Až pomine krize tady, tak na čas odcestuju a nakopu jim zase prdele, aby se zas nechovaly jako prasata, řekl na konec tak nějak jako napůl s vtipem. Ty jsi slyšela ale tak nějak jako tu skrytou tíhu. Teď jseš ale nejdůležitější ty. Musíš odpočívat a nechat tělo, aby se samo z otavilo. Víc udělat nemůžem. Ono se to zlepší, řekl a dal ti pusu do vlasů. Ikdyž jste před chvilkou byly na nože, tak jsi pořád jako byla jeho dcera a on se staral. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro I přesto, že jsem celou věc vlastně tak nějak podělala, byl Logan vlastně opačného rozpoložení než v jakém jsem myslela, že bude. Tedy místo toho aby byl vzteklí, sprostý a křičel byl spíše starostliví, pečující. Co mnou ovšem potom poněkud hnulo, bylo ono jeho prohlášení, že se tam po tomhle všem vrátí. Jenže to jsem mu nemohla dovolit, a ani mu to nedovolím, nikdy. "To nemůžeš... když jsme odcházeli my, řekl mi, že jestli se tam někdo z nás vrátí, já nebo ty, zabije nás..." řeknu mu. "Mysli si co chceš, ale věřím tomu, že to udělá...." dodám a o něco více jen sevřu v obětí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan si odfrk a nevypadal vůbec zaujatě. Bez svýho meče by to nedokázal ani kdyby se snažil dalších 70 let, řekl ti Logan, ukázal na svůj meč a pousmál se. Pak se k tobě sklonil a dal ti pusu na tvář. A teď pojď, odvedu tě dovnitř a ujistím se, že se zas nebudeš toulat a nesejmeš nevinýho kolem jdoucího, řekl a bylo vidět, že to myslí už jako ve vtipu. Vzal tě pak okolo ramen a začal tě víst zpátky ke škole. Měla by jsi se teď víc šetřit. Pospávat, netoulat se a ani jiný fyzický aktivity bys provádět neměla, u toho posledního byl Logan trochu prudérní a nelíbilo se mu, na co sám narážel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se mě pokusil ubezpečit, že bez svýho meče nic neudělá, ale já tomu moc věřit nechtěla. Nakonec, když rozhodl, že se vydáme prostě zpátky, byla jsem tak trochu ráda, protože mě tím osvobodil od dalších špatných myšlenek. Jeho pokusu o vtip se sejmutím někoho dalšího, jsem se ale pousmála. Nasadil mi do hlavy totiž místo toho jiné. "Nah.... to není zrovna to co bych chtěla dělat..." pronesu dotčeně, trochu si odfrknu. "Taky jsem proležela kolik, kdo ví přesně dní..." on nejlépe by to měl asi chápat. Jenže na druhou stranu, ani netuším moc co jiného bych měla, chtěla vlastně dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se pousmál a pak si jako i povzdech. Já vím, já vím, zlato, řekl a odvedl tě před tvůj pokoj. Tam ti dal pusu na tvář na dobrou noc a nechal tě, aby jsi si už lehnula a odpočala si. Logan si pak šel už po svým a ty jsi měla svůj klid. Klid byl i zítra. Peete sice dopoledne trénoval ale odpoledne se ti věnoval. Stejně jako pár dní po tom. Nejdřív jste trávili čas uvnitř a v klidu a pohodlí, ale pak jste začly chodit i na nějakí ty procházky. Sama jsi si ale všimnula, že Logan se často vytrácel a když jsi se na to zeptala, tak ti neodpověděl a tvářil se, jako by nic neslyšel. Když se ale jednalo o něco jinýho, tak se k tobě choval vřele a pečujícně jako pravej rodič. Po tejdnu relaxace jsi už zvládnula používat svý schopnosti bez problémů a bolesti hlavy byly už jenom vzpomínkou. Ráno jsi se probudila a byla jsi tak plná energie, jako už dlouho jako ne. Proto jsi měla hned lepší náladu. Dokonce i počasí nebylo tak depresivní a ukazovalo se sluníčko. Teplo ale nějak nebylo, protože už byl pokročilej podzim. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po týdnu nic nedělání a relaxace, kdy už se ti spravily všecky zranění a do konce se ti vrátily i schopnosti, jsi se ráno probudila plná energie. Dokonce i slunce vypadal, že má energie na zbyt, ikdyž moc teplo venku nebylo, ale hned to byl veselejší pohled než ten věčnej déšť. Nemusela jsi vůbec jako spěchat se vstáváním a mohla jsi ještě lenošit. Po takovejch ale asi patnácti minutách se ozvalo zaťukání/zabušení na dveře, který prozradilo, že je tu Logan. Nikdo jinej takhle na dveře netlouk. Zlato, jseš už vzhůru?, ozvalo se z poza těch dveří a počkal si tak nějak na tvoji odpověď. Pak teprv jako pootevřel ty dveře a nahlíd dovnitř. Ještě v posteli? Meh, zlato vstávat a jestli se už cejtíš dobře, tak půjdem trénovat, řekl Logan a pousmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté jsme se s Loganem vydali zpátky ke škole, nebo spíše do školy. Ať už jsem si to chtěla přiznat nebo ne, usnula jsem stejně nakonec jako špalek jakmile jsem vlezla do postele a přikryla se pořádně dekou. Dny pak ubíhali jeden po jednom, někdy se táhli, jindy byly pryč snad dříve než vůbec začali. Sice nevím čím to bylo způsobeno, ale měla jsem jistou myšlenku o tom, že na tom měl jistý podíl Pete a to, že jsme spolu mohli konečně trávit čas, který nám byl předtím tím, že byl pryč na misi, poněkud upřen. Další pozitivum bylo to, že jsem už u cítila jak se mi vracela postupně ztracená energie, né ta životní, spíše tak druhá, kterou jsem nedokázala vysvětlit a která jistým způsobem byla taky mou součástí. Na ruce zbyli ještě drobné nerovnosti na kůži, která byla trochu vrásčitá a né úplně hladká, jeden by to nazval jizvama. Možná se časem taky ztratí a když ne, budou alespoň připomíňkou toho, že za svou rodinu jsem ochotná dát svůj život. A jeden z dalších dnů začínal né příliš příjemným probuzením. Probuzení ve stylu klepání/bušení na dveře, vážně jednomu na náladě nepřidá. A ani když je to jeho vlastní rodič, kdo to má nasvědomí. "Hmmmmrrrmmmhh...." zamumlám/zavrčím na odpověď a z pod deky jenom napůl vykouknu. "Až za hodinu!" odvětím s tím, že se zase přikreju s úmyslem dál spát. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan zabručel, když jsi zamručela a řekla mu tak nějak ráznějc, že až za hodinu. Zrovna moc se mu tvoje jednání jako nelíbilo, ale pak zabručel ještě jednou. Teď to bylo ale tak nějak odevzdaný. Fajn!, řekl jenom a ty jsi cítila trochu chladu z toho. Jestli nebudeš za hodinu v jídelně, tak přijdu a poleju tě ledovou vodou, řekl a jestli jsi si nevšimla toho záblesku v očích, tak v hlase jsi šlyšela, že to myslel vážně. Trochu ho to ale pobavilo, tak řekl jenom, Za hodinu, a pak odešel z pokoje, kde tě nechal o samotě, aby jsi mohla ještě trochu polenošit. Něco ti ale tak nějak jako říkalo, že by jsi určitě neměla přetáhnout, protože Logan je fakt schopnej něco takovího jako polít tě studenou vodou ještě na posteli, udělat. A to by fakt nebylo zrovna příjemný. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan sice z mého vzdoru nebyl nijak moc nadšený, slyšela jsem totiž jeho neskrývané zavrčení, ale nakonec tak nějak souhlasil s mým návrhem a odešel. Musela jsem se, skryta pod dekou, pousmát. "Taky tě mám ráda." utrousím, než si stáhnu rukou pár vlasů, které mě lechtali ve tváři z ní, aby je dala stranou a mohla znovu zachumlat ddo polštáře a deky, pokračovat tak v přerušeném spánku. Usnula jsem celkem rychle. Však vědíc, že jsem usnula, probrala jsem se pak i celkem rychle, netušíc jaký čas přitom mohl utéci, jsem se pak rozespale posadila na postely, mžourajíc ve z okna, jsem se snažila zjistit, jak to venku bude vůbec s počasím a trochu se protahujíc, čekajíc než se probudí moje mysl o něco více. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan odešel a ty jsi se zase pustila do spaní, který přišlo hned po chvilce. Věděla jsi ale, že jsi zase usnula a že máš šibeniční termín a tak jsi se tak nějak po chvilce zase probrala. Začla jsi mžourat z okna a snažila se probrat. To už jsi ale tak nějak zpozorovala, že se tvoje klika od dveří začla pomalu otáčet a dovnitř nakouk Logan. Sakra! Už jsem si myslel, že to budu moct použít, řekl Logan a otevřel dveře úplně. Tím jsi tak dostala na oči kýbl s vodou, která už od pohledu jako vypadala na pěkně studenou. Přesně jak ti taky jako slíbil. Vypadalo to ale, že to myslel tak nějak jako spíš v žertu. Takže za chvilku v jídelně?, zeptal se s přimhouřenejma očima Logan a jestli jsi mu to odkejvala, tak se zas odebral do pryč i s tím kýblem a zavřel dveře tvýho pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zdálo se, že jsem se probudila tak nějak zřejmě včas. Protože, když jsem začala zívat a trochu se i protahovat, cvakli dveře a v nich byl Logan, který se netvářil moc nadšeně nad tím, že jsem mu pokazila budící plány. "Zalej s tím nějaký květiny." řeknu s lehkým pousmátím, když nakonec s nepořízenou odešel. Ještě chvíly jsem se rozkoukávala, než jsem malátně vstala z postele, vzala oblečení a šla si opláchnout obličej, převléci se a upravit. Když jsem tak nějak byla se vším spokojená, šla jsem na jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink To určitě, ozvalo se po tvým návrhu, že s tou vodou má zalít nějaký kytky. Ty jsi se pak tak nějak po jeho odchodu rozkoukala a protáhla, než jsi se začala tak nějak připravovat na normální fungování. Když jsi byla opláchnutá, převlečená a učesaná, tak jsi vyrazila do jídelny na něco k jídlu. V jídelně bylo skoro prázdno a žádná známá tvář. Teda vlastně jako kromě Logana, kterej u jednoho stolu sám popíjel něco z hrnku. Vyspaná?, zeptal se tě kysele Logan, když jsi si k němu přisedla se snídaní. Hele jen aby jsi věděla, tak ten tvůj plecháč se zbytkem týmu před půl hodinou jako odletěli. Magneto zas dělá pičoviny, tak mu šli zatnout tipec, řekl po chvilce Logan a začnul tak rozhovor. A co víc. Mě a tebe z toho profesor vyloučil, protože potřebujeme ještě odpočívat, tak ne aby jsi na mě začala štěkat, řekl Logan s lehkym pousmanim, ale moc se mu to ale jako nelibilo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vstala jsem tedy, převlékla se, upravila a vyrazila na jídlo. K mému překvapení, ale v jídelně nikdo ze známích/přátel a pod nebyl. Nebudu lhát, trochu jsem z toho byla smutná, tedy do doby než jsem viděla Logana. Pousmála jsem se, zamířila prvně pro jídlo a pak si šla sednout vedle něj. Když jsem si sedala, věnovala jsem mu malou pusu na tvář. Když jsem se ale usadila, dověděla jsem se od něj, proč tu vlastně nikoho nevidíme. Míchala jsem přitom čaj, takže bylo vidět, že se mě to dotklo, protože jsem míchat přestala... Měl pravdu, rozhodně se mi to nelíbilo. "Haf..." pronesu monotóně, k jeho poznámce o štěkání. "Jááá... už ani nevím jestli se mám zlobit nebo ne... ani vlastně jak nějak reagovat...! |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se ušklíb po tom tvým haf, ale pak si odfrk. Taky se mu nelíbilo, že se k němu pořád chovaj jako k marodovi a nemohoucímu. Logan byl tvrďák každým coulem a todle jednání ho prostě sralo. A nejspíš jsi toho po něm podědila hodně, protože jsi to cítila podobně. Víš ty co? Když jsme tak nemohoucí, tak serem na trénink a dneska si vyrazíme. Vezmem auto a zajedem si do města, někam zapadnem nebo tak něco, navrhnul ti Logan a ušklíb se. Tadle myšlenka se mu zamlouvala. Bylo to tak nějak jako za dosti učinění. Co ty na to zlato? Vyrazíš si se starochem?, zeptal se tě a drcnul jemně do tvý ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan z toho, že nás mají oba stále za kriply a nechtějí nás tak ´zaměstnávat´ taky nebyl zrovna nadšený a tak nějak jsem se mu nedivila. Když jsem se však zakousla do připraveného šunkového sendviče, přišel s poněkud jinačí alternativou, která se mi ale líbila. "Mám to brát jako pozvánku na rande?" řeknu s lehkým úsměvem. Trochu jsem se pokusila zavtipkovat, protože se mi jeho nápad prostě líbil a on si taky ze sebe dělal tak trochu ´srandu´tím starochem. Asi. "Nicméně takové nabídce a navíc s někým takovím jako si ty, rozhodně Ne říci nemohu." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se pousmál, když jsi se ho tak nějak jako zeptala, jestli to máš brát jako rande. Pak upil ze svýho hrnku a pokrčil ramenama. Třeba jo, řekl a pousmál se na tebe. Vtip padl na úrodnou půdu, stejně jako Loganův návrh, protože jsi nebyla proti. Když jsi pak jako ještě dodala, že v takovím případě vlastně jako nemůžeš říct ne, tak se pousmál a na moment ti dal ruku na tvý předloktí. Fajn, řekl a pousmál se ještě víc. Bylo na něm vidět, že s tebou tráví čas rád a že ho to fakt těší. Až to tady dokončíš, tak se běž připravit a sejdeme se v garáži, řekl Logan, dorazil svůj hrnek dal ti pusu na tvář a pak odešel z jídelny. Taky si asi šel ještě něco zařídit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pousměju se o něco víc, když Logan tak nějak bere můj vtip a vlastně tak nějak hraje onu hru dál. Vlastně tak nějak vypadal, že celkově jsem ho potěšila tím, že jsem s tímhle nápadem souhlasila. Vlastně jsem byla docela ráda, že něco takového navrhnul, protože bych se tu unudila asi k smrti. "Dojím a budu tam, spolehni se." odvětím mu, když tak nějak dožvýkám. Měla jsem tam půlku v sobě, když se tak nějak rozloučil úplně a zanechal mě tam samotnou vklidu dojíst, což se tak nějak nestalo. Sotv odešel, vydržela jsem na místě asi dvě minuty, než jsem spěšně dopila čaj, skoro jsem se přitom polila a s ještě čtvrtkou sendviče v puse, jsem odnesla nádobí a potom se vydala do svého pokoje. Po cestě jsem ještě spěšně dojídala jídlo. V pokoji jsem si vzala akorát bundu, kolem krku ovázala šálku, prohrábla ještě trochu vlasy a poté vyrazila do garáže, kde jak jsem doufala, už bude na mě čekat a já ho nechtěla nechat čekat moc dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom, co jsi tak nějak jako "dojedla" svůj sendvič a dopila čaj, jsi vyrazilla k sobě. Oblíkla jsi se na ven a prohrábla si vlasy, aby jsi vypadala kchůl a nedělala venku ostudu. Když jsi pak byla se sebou tak nějak spokojená, tak jsi se dala na cestu dolů do garáže, kde jste měli s Loganem sraz. Když jsi pak dorazila dolů, tak jsi zjistila, že Logan tu ještě není. Nemusela jsi čekat ale dlouho, protože dorazil tak do minuty. Už jseš připravená? To jsi to jídlo vzala fakt jako hopem, řekl Logan a pousmál se. Zamířil pak dál do garáží, k jednomu pořádnýmu žihadlu. S Peetem jste měli krásný auto, který patřilo profesorovi. Byl to už docela starožitnej mercedes. S tímdle se ale nemoh rovnat. Todle byl sportovní stroj, kterej už od pohledu říkal, že je s rychlostí kamarád. Tak nasedat, řekl Logan a zasedl si na post řidiče. Nastartoval a podíval se na tebe. Pásy, řekl a sám si zapnul ty svý. Pak jste už vyrazili směrem k městu. Logan to ale nebral tou samou cestou jako Peete. Tak mě napadlo, zlato. Umíš vůbec řídit?, zeptal se tě a svraštil obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Potom co jsem tak nějak vyřešila svoje jídlo a zašla jsem si ještě do pokoje pro bundu, upravila se a vydala jsem se do garáže, aby Logan nemusel zbytečně čekat. A vidno jsem dorazila trochu dřív než on. "Nemůžu přece přijít o rande s taťkou." trochu se ušklíbnu když nakonec přijde a poznamená, že jsem tu tak nějak trochu předčasně. Ale tak pořád lepší, než kdyby se zbytečně čekalo. Auto, kterým jsme potom jeli, bylo dooost odlišný od toho, s čím předtím přijel Pete a i když tamto mělo svoje osobní kouzlo, tohle bylo prostě auto. A měla jsem i pocit, že Logan nebude typ, co by držel pedál příliš zkrátka. S úsměvem jsem usedla do pohodlné sedačky spolujezdce a tak trochu se i rozvalila. Pásy byly samozřejmostí, kterou bych udělala i bez jeho ponuky. Když pak konečně vyrazíme, Logan přijde s tím, jestli vlastně umím řídit. "Nikdy jsem to nepotřebovala, protože... preferuji trochu jiný způsob cestování... takže ne, stejně, stejně jako plavání..." odpovím mu trochu rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan se uculil, když jsi ho označila slovem "taťka". Očividně se mu to líbilo a byl rád, že se k němu takdle hlásíš. Pak ti ale naznačil abyste si sedli, zapnuli si pásy a na konec jste vyrazily. Cestou se tě Logan zeptal, jestli vlastně tak nějak umíš řídit a ty jsi mu odpověděla svoji verzi. Řekla jsi mu, že jsi to nikdy nepotřebovala, protože spíš preferuješ jinej druh cestování, takže to vlastně ani neumíš, stejně jako plavat. Logan si povzdech a zakroutil hlavou. Jako otec jsem selhal, řekl a znova zakroutil hlavou. To co slyšel se mu fakt jako nelíbilo. Až se vrátíme, tak začnem s lekcema řízení. Tohle je základ a ne vždycky můžeš použít svý schopnosti, řekl a volnou rukou se dotkl tý tvý. A plavat tě taky musíme naučit. Todle je nutnost umět, zlato, dodal a pousmál se na tebe. Takže to vypadá, že budem muset koupit nějaký plavky, co?, řekl na konec a uchecht se, než pak dodal, Nechcem, aby ostatním vypadly oči. S Peetem jste jely spíš do centra, ale Logan to vzal spíš na kraj. Nebylo tu toho tolik a bylo to tu klidnější. Nebylo tu ani tolik lidí. Zaparkovali jste na hlídaným parkovišti a vyrazili do obchoďáku. Cestou se za váma pár lidí otočilo a některý měly na tebe i nějaký kecy, ale to přestalo, když je Logan seřval jak haranty a tebe vzal pod otcovský ochraný křídlo. Pak už nikdo kecy neměl. Dorazily jste na konec do obchoďáku, kterej byl o dost menší, než ten kde jste jako byly s Peetem, ale i tady bylo dost obchůdků na výběr. Tak mě napadá. Jsem se tě ani nezeptal. Dal ti Plecháč předtím ty peníze? Koupila jsi si vůbec něco?, zeptal se tě Logan po cestě po obchoďáku. Po tom, co jsi mu tak nějak jako odpověděla, tak jste vyrazily po dalších nákupech. A to jako taky včetně těch plavek, aby jsi se naučila plavat. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyrazily jsme tedy a Logan se zeptal na onu otázku ohledně řízení a já mu s lehkými rozpaky odpověděla, popravdě. "Blbost... Minulost změnit nemůžeš a to co bude dál, jw prakticky na nás/tobě. Nemusel si se ke mě pak hlásit, mohl ses toho všeho zřeknout, popřít, ale neudělal si to...a to je asi to nejlepší, co si pro mě mohl udělat." odvětím mu a když mi potom chytne ruku, stisk mu poněkud oplatím. A ještě k tomu přidám i usmátí se. "Zase nepřeháněj. Moc to zveličuješ." řeknu mu rozpačitě potom, co nadhodí, že musíme pořídit plavky. Jako rozhodně to náapd dpbrý byl, protože jsme se chtěli znovu vydat na onu pláž, kde by něco takového jako plavky byly rozhodně neocenitelné, ale zase bych to tak moc nezveličovala. Když jsme pak dorazily k cíly, ani tentokrát se to neobešlo bez...bez nemístných poznámek či pohledů. A i když jim Logan vyčinil, pořád jsem se i tak cítila prostě nesvá. "Jop, dal mi je a..." řeknu a zaštrachám v kapse u kalhot. "...skoro polvina mi ještě zbyla." dodám s pousmátím. Nebylo jsem zvyklá na to vlastnit nějaký obnos peněz, většinou to byly jen drobáky co jsem sem tam našla, proto jsem je spíše šetřila a sxhovávala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan s tebou vyrazil po obchodech a měl docela dobrou náladu. Možná až nezvykle, když vemeš jako v úvahu ty blbečky venku, který měli kecy. Byl ale rád, že je tu s tebou a že se spolu bavíte. Zeptal se tě pak na peníze a pousmál se, když jsi mu řeknula, že ještě z hruba jako půlku máš. Jen si to nech a něco pěknýho si kup, řekl Logan a pousmál se. Koukni. Tady!, řekl a vzal tě do jednoho obchůdku s dámskou modou. Hej, zdravím. Můžete nám pomoct?, zeptal se jedný prodavačky, která přikejvla. Tady moje dcera potřebuje nějaký plavky, řekl a ženská si tě vzala pod svý křídlo. Vzala tě okolo ramen a přivedla tě do jedný sekce se spodním prádlem, který se ti líbilo. Bylo totiž úplně jiný než na jaký jsi byla zvyklá. Jednodílný nebo dvojdílný, zlatíčko?, zeptala se tě prodavačka a Logan se vzadu zakuckal. Jednodílný?, navrh Logan ne zrovna klidně. Asi se mu představa tebe a dvojdílných plavek moc nelíbily. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Šli jsme prostě s Loganem a bylo z nwho cítit, že je mu jwdno kde jsme nebo co peostě děláme, hlavně, že to dělámw spolu, že trávíme onu chvíly společně. A já za to byla ráda také. Logan pak vybral jeden z obchodů, ve kterém byla prodávající vcelku ochotná a milá. Plavky nebyl problém, problém byl teď Logan. "Samozřejmě, že dvoudílný." odvětím prodávající, i když jsem věděla, že mě Logan rozhodnš slyší, ale vsázela jsem na tp, že tady nebude chtít dělat svůj obvyklí povyk. Prodávajíci mě zavedla do jejich sekce, kde jsem poněkud chvíly koukala na ono množství a rozmanitost. Vůbec jsem netušila jaký si vybral. Nakonec jsem zvolila prostě jednobarevnou, tmavě modrou, klasiku. Vybrala velikost, ozkoušela a samožřejmě zaplatila. Spokojena jsem se pak vydala zpátk za Loganem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Dvojdílný?, řekl Logan dost jako zhrozeně a bylo cítit, že se mu to nelíbí. Ale nic dalšího na to neřekl, aby nedělal scény tady před všema jako. Bylo ti ale jako tak nějak docela jasný, že tohle ještě bude předmětem hovoru. Ty jsi pak zmizela v kabince, kde ti prodavačka donesla několik modelů, který jsi si mohla vyzkoušet. Na konec jsi si ale vybrala a převlíkla zpátky. S těma plavkama pak šla k pokladně a zaplatila. Logan stál stranou a vyhlížel ven skrz výlohu do davu lidí. Zdál se bejt docela mimo v myšlenkách, jako by zahlíd nějakýho starýho známýho. Jestli jsi se zeptala co se děje, tak ti řekl jenom jako, To nic, pojďme někam jinam. Prošli jste se teda po obchodech a něco málo ti zase nakoupili. Logan ti tvý tašky klidně nesl, ale vypadal pořád tak nějak ostražitě a pořád se díval za sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan samo sebou prskal, když jsem chtěla dvoudílné, ale to bylo asi tak všechno, co mohl, protože tu nemohl dělat svoje obvyklé scény, i když ale tuším, ťe si to pak vychutná později, ale to už bude pozdě na to jít to třeba vrátit nebo vyměnit. Vybrala jsem si tedy prostě tmavě modrou klasiku, zaplatila a vrátila se k Loganovi, který připomínal psa na stráži. Nechala jsem to být a dál jsme se prostě věnovali původbímu programu. Sice jsem si toho už moc nekoupila pak, ale rozhodně jsem si věci chtěla aspoň prohlédnout. A Logan, se pořád tvářil jako pes, ktefýmu někdo vlezl na dvorek. Ovšem kloudné slovo jsem z něj na tohle téma nadostala. Až mi pak tak trpchu došla trpělivost a postavila se mu do cesty. "Už nechci vidět dál ten obličej... Co se děje? A tentokrát mě už jenom tak neodpálkuješ." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Tvoje pěkný chvilky s tátou paradoxně jako rušil právě táta, kterej se pořád díval přes rameno a vrhal divný pohledy okolo sebe. Když ti pak došla trpělivost a postavila jsi se mu do cesty, tak do tebe málem narazil. Ty jsi si do něho rejpla a začla jsi se ptát co se teda vlastně jako děje. Cože?, zeptal se nepřítomně, ale pak zatřás hlavou, jako by se probral. Ale.. mám takovej pocit, že nás sledují, řekl ti Logan a podíval se za sebe. Možná bysme měli změnit lokál, zlato, dodal a jestli jsi teda jako nic nenamítala, tak jste vyrazili k autu. Cestou k autu jsi to zpozorovala i ty. Jeden chlápek v kožený bundě a s kapucí nasazenou hluboko do čela až mu obličej na půl skrejvala, vás pozoroval z poza časopisu a předstíral, že si čte. Klid zlato, jestli něco zkusej, tak budou muset jít přese mě, řekl ti Logan, aby tě ujistil, že tě ochrání a došli jste ven před obchoďák. Bylo tu docela dost lidí, ale některý z nich, co tu seděli na lavičkách se docela vymykali běžným lidem. Všichni měli nasazený kapuce. To by ale nebylo tak divný, protože bylo docela chladno. Ale všichni ti kapucáři se na vás dívali. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem strnula, když mi Logan řekl, že nás sledujou. Přec mi to nedalo a rozhlídla jsem se kolem a nemzsela ani přílíš hledat, protože jsem je přesně poznala, ostatně utíkala jsrm jim několi měsiců v kuse, takže jsem se naučila je tak trochu rozeznávat. "Jdeme odtud." řeknu Loganovi spěšně a chytnu se jej volnou rukou za paži. Přidali jsme do kroku, i když jsem tušila, že už zjistily, že o nich víme. Venku to však nebylo o nic lepší, byly stejně nenápadní jako lejno uprodtřed cesty. "Vypadá to na Bratrstvo..." řeknu k Loganovi pťi chůzy. "Podobné pro mě posílal neustále...a zdá se, že se svých plánů asi jen tak nepustí..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Jdem zpátky, řekl Logan a otočil se s tebou zpátky k obchoďáku. Je tu moc lidí, dodal a šel i s tebou dovnitř. Tam jste se vyhnuli dalším dvěma, který na vás šli tak nějak ze strany. Stoupli jste na jezdící schody a sjeli o patro níž. Rozhlíželi jste se v nižším patře jste neviděly nikoho podezřelýho. Za váma se ale dva kapucáři objevili. Logan tě vedl ještě níž, do garáží. Vezmem si nějakí auto a zdrhem vodsaď, řekl ti Logan a trochu se u toho k tobě naklonil. Nechtěl mluvit moc na hlas, aby vás nikdo jinej neslyšel. Dorazily jste na konec do garáží, ale tam vás čekalo nemilý překvapení. Stálo tam takovejch šest sedm chlápků v kapuci, který se netvářily zrovna nejpřívětivějc. Logane. Dlouho jsme se neviděli, řekl jeden z nich a udělal krok blíž. Sundal si kapuci a objevil se blonďák. Johnny, řekl Logan kysele a připravil se k boji. Tohle se neobejde bez násilí, takže přestaň kecat!, řekl ten Johnny a z ruky vrhnul proud ohně přímo na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Loganovi se venku moc nelíbilo, né o moc jako tedy mě. "Jo." odkývu mu to spěšně a stejně tak spěšně jsme se otočila a vracely se tak nějak zpátky. Vypadalo to, jako kdyby ty parchanti byly snad na každým kroku, jenže to byla jedna z jejich taktik. Obklíčit oběť a sevřít jí, až když už nebude mít kam utéct. Což přesně, se teď dělo nám. A nakonec došlo k ke konfrontaci v podzemích garážích, kdy se jeden, kterého Logan evidentně zná, pokusil zanechat dojem. I s taškou v ruce, jsem překročila před nás a zaštítila nás vlastním štítem (94%) abych pak jeho útok oním štítek odrazila zpátky na něj (54%) |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Logan tě zaštítil vlastním tělem. Vůbec se nesnažil uskočit, prostě mu záleželo jenom na tvým bezpečí. Ty jsi vás oba ale úspěšně zaštítila svojí energií. Zkusila jsi jeho útok odrazit zpátky na něho, ale to se tak nějak jako minulo účinkem (80%). Oheň jako by dál vířil okolo vás a ikdyž jsi vás zaštítila, tak začlo bejt fakt horko. Vydrž, zlato, řekl Logan a s řevem a nadávkama se tak nějak vyřítil do těch plamenů. Přes to burácení ohně jsi nic neviděla, ale ani skrz ten kravál jsi nemohla jako nepostřehnout ránu. Znělo to jako když se prostě auto srazí s druhým. Ohnivý inferno povolilo a ty jsi viděla, že tam kde předtím ten Johnny stál jsou dvě sražený auta. Logan je opo dál, ožehlej a s lehce ohořelým oblečením se tam teď řezal s pěti mutanty. Někteří měli zbraně, jiný po něm plivaly kyselinu a jiní měli podobný kostěný výrustky na rukách, jako Logan drápy. Jenom menší a zahnutější. A rozhodně se nedaly zastrčit dovnitř. Tebe ale zaujal pravě Johnny, kterej vylezl nahoru na kapotu jednoho naraženýho auta. Byl trochu otřesenej a krutě se podíval na Logana. Nešetřete ho! Zničte ho!, křičel rozkazy na svý kumpány a pak se podíval na tebe. Jeho úsměv se ti vůbec nelíbil. Byl to slizoun, kterej byl fakt nebezpečnej. Zatančíme si?, řekl a ozvalo se cvaknutí. Na jeho předloktí se objevil plamen a ten se rozvířil okolo něj. V ruce se mu "utvořila" ohnivá koule, kterou po tobě mrsknul. (50%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vypadalo to, že se mi dobře podařilo nás oba uchránit popáleninám, i když se Logan ochranářsky stavěl přede mě. Je to sice můj táta a není snadný se ho zbavit, ale to neznamená, že ho nechám jenom tak uškvařit. Jenže to bylo tak všechno co se mi podařilo, hold jsem byla ještě poněkud 'zrezivělá'. Kdo ví jak dlouho jsem svoje schoponosti nepoužívala. Logan pak však nelenil a vyšel jim sám vstříci a nebyla jsem daleko od pravdy, rpzhpdně tohle bylo Bratrstvo. Chťela jsem Loganovi pomoci, ale moc jsem k tomu nedostala příležitost, protože Pyroblbeček měl vůči mě silné kecy. "Aby ses nepřepočítal...." odceknu a jakmile na mě zaútočí, jeho útok vykreju štítem (83%) a vrátím mu pak stejnou mincí, ovšem poněkud po svém (51%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Zatím co tam Logan postupně likvidoval Johnnyho kumpány, ty jsi se musela zabejvat Johnnym. A byla to fuška, protože jeho ohnivý výtvory se rozhodně nechovaly jako obyčejnej oheň. Ta ohnivá koule se pohybovala obloukem a tobě skoro do zad, ale i tak jsi to zastavila svým štítem. Naštvalo tě to, ale rozhodla jsi se mu to oplatit po svým. Vrhnula jsi svou energii vůči němu a to dost efektivně. Spíš štěstím, než jeho schopnostma se mu podařilo tvý energii vyhnout (58%). Tak ty takhle, utrousil, otřel si obličej a vypustil z rukou dva ohnivý "hady", který se k tobě ze dvou stran začly plazit po zemi. Šířkou to odpovídalo šířce auta a dlouhé to bylo až až jako. Navíc se kryl za jedním autem, takže jsi na něho neměla zrovna nejlepší výhled. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo jasné, že ty plameny nejsou jen tak. Prostě je zřejmě sám nějak vytvářel, nebo alespoň minimálně s nima uměl zacházet, což mi sle poskytpvalo jistou výhodu. Jestli plameny něco vytvářelo, mohla jsem počkat až mu to dojde, ale tolika času asi mít nebudu. Každopádně to, jak se vyhnul mému útoku, bylo tak nějak jasné, že s nimk může útočit, ale k obraně jako takové asi nic moc nebude mít. Musím to nějak využít... A jemu se můj útok rozhodně nelíbil a dal mi to i jasně najevo. Zvolila jsem jiný přístup. Uvořila jsem za seboj portál, do kterýho jsem rychle vlezla a který končil kousek za místrm, kde jsem ho viděla naposled. Vyhnula jsem se tak ohni a chtěla jsem ho tím i překvapit se svým útokem, ale místo bylo prázdné. Nebyl tam a zahlídnout (3%) se mi ho nedaří. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Přemístila jsi se, ale Johnny tam nebyl. Ať jsi se rozhlížela jak jsi jako chtěla, tak jsi ho nikde neviděla. Ohnive pruhy ("hadi") se přestaly plazit a zůstaly na místě hořet dál. Kromě zvuků bitky tam u Logana a občas nějakýho třísknutí vysklenýho okýnka, tu bylo ticho. Ale ale ale, ozvalo se odněkaď z garáží. Zvuk se tu rozlíhal, takže nešlo moc dobře poznat vodkaď se to ozejvá. Takže ty jseš teda ta Loganova dcera?, zeptal se tě Johnnyho hlas. Jak někdo tak šerednej mohl zplodit něco tak pěknýho a roztomilýho?, dodal otázku a při tom se tak trochu zasmál. Co takhle to ukončit? Mám tě zabít, ale dal bych přednost tomu, kdyby jsi šla s náma a přidala se k nám. Třeba jako moje holka, chceš li. Vypadáš docela k světu, nabídl ti Pyro a znova se trochu zasmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Sice se mi nepovedlo na něj zaútočit, jak jsem plánovala, ale alespoň se mi tak povedlo vyhnout se neškodně jeho útoku. Otázka však byla, kde ten blbeček teď byl? A mluvím-li o blbečkovi, dal o sobě znát celkem skoro záhy, jakmile vlastně zjistil, že ze mě grilovanou roštěnku neudělá. A ještě o blbečkovi, vážně se teď projevil jako blbeček největší. Nejenom, že měl blbí kecy, ale ještě to zkoušel uhrát na takové, že ooo promiň, že jsem tě chtěl grilovanou, můžeš mi to teď odpustit a být moje roštěnka? "Naser si." odvětím mu jednoduše, stručně a vcelku jasně, majíc se napozoru. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Když jsi Pyrovi odsekla, že si má nasrat, tak se ozvalo nespokojený zamlaskání. Meh. Todle jsem si moh myslet, řekl skoro jako dotčeně. Teď už je mi to jasný. Na omak hezký kuřátko, ale uvnitř je to stejně zkažený pukavec, přesně jako Logan, řekl kysele a docela jako taky útočně. Dokonce jsi dostala i možnost zareagovat a něco mu říct, než na tebe ze dvou stran přiletěly dvě ohnivý koule. (25% a 46%) To tě tak trochu jako zaměstnalo, ale neušlo ti, že se k tobě ze zadu blíží další z jeho kumpánů z bratrstva. Plížil se podél linie aut a myslel si, že využije toho, jak tě Johnny zaměstnává. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Blbeček nebyl z mé odpovědi moc nadšený. A taky mi to dal jasně najevo. "Měl by sis zajít k mamince pro kapesník, utřít to mlíko, který ti pořád ještě teče po držce." utrousím já naopak jeho směrem. Tuhle hru umím hrát taky a pokud bych sázela, tak jeho ego by tohle dlouho nevydrželo. A zřejmě bych i vyhrála, protože místo další slovní odpovědi, mi poskytl odpověď jinou. Chtěla jsem se krýt vlastním štítem (12%,37%) ale jenom se ukázalo jak zrezavělá jsem. Sice jsem vykryla příadné poškození, ale sílu už jsem nedokázala zvladnout tak jak jsem chtěla. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Vrhnutý ohnivý koule jsi sice jako zastavila, ale výbuch, kterej tak nějak jako při střetu ohně s tvojim štítem, nastal byl takovej, že tě to dost rozhodilo a srazilo tak metr dozadu. Co jako hůř, oheň se rozprsk po okolí a auta začly hořet. Co bylo zase docela dobrý, tak chytnul plamenem i ten, co se k tobě plížil a chtěl tě sejmout ze zadu. (1% :DD ) Dřív než jsi se vzpamatovala, tak tě chytla čísi silná ruka pod krkem. Ten někdo tě zvedl a přitisk si tě zadkem ke svejm slabinám. Druhou rukou tě objal a znehybnil ti ruce. Tak jak se ti líbí ohňostroj, prdelinko?, řekl slizce Pyro a svejma slabinama se víc přitisk k tvýmu zadku. Pořád ještě nechceš zvážit moji nabídku? Byla by to škoda, sundat někoho s tak pěkným zadkem, dodal tak nějak ještě slizčejc až se ti chtělo zvracet. Navíc jsi začla pociťovat, že tě něco tlačí na zadku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Jeho další útok jenom ukázal, jak blbě jsem na tom byla se svýma schopnostma po tak dlouhé době jejich nepoužívání. Sice se mi totiž povedlo zablokovat oheň jako takoví, stejně tak jako tedy šanci mi s ním nějak ublížit, ale sílu, kterou vložil do toho útoku, jsem už vykrýt nedokázala. Proto to trochu se mnou zacvičilo a než jsem se stihla dostatrčně vzpamatovat, ucítila jsem něčí ruku, kolem svého krku. A pak i nejenom ruku, ale i vlastně zbytek těla. Včetně i těch míst o kterých jsem rozhpdně nechtěla aby se mě, speciálně u něj, dotýkal. "Nebudu lhát, rozhodně dokážeš holku rozpálit...." procedím k němu. "...ale chladná ocel, je mnohem přitažlivější." dodám svůj odkaz na Peta a v ruce vytvořím energii, kterou nechám aby se chovala jako mnohem intezivnější oheň (34%), ve snaze mu tak oplatit oheň ohněm. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Pyro se ušklíb, když jsi mu přiznala, že dokáže holku rozpálit. Tvoji další narážku ale nepochopil. Kdo ví, jestli Peeta zná (zná), nebo prostě jenom nevěděl že chodíš právě s ním. Je to škoda, že nebudu mít čas si s tebou ještě pořádně užít, řekl a skoro bys mu jako i věřila, že ho to štve. Nebyla to ale jako upřímná starost, jako spíš bezduchá nadřazenost. Ty jsi začala tvořit v ruce energii, kterou jsi mu to všecko chtěla oplatit. Nevíš jestli si toho všiml, nebo prostě to byla shoda okolností. Přičich si k tvejm vlasům, pak tě otočil a dal ti vynucenou pusu a vlastně tě až tak trochu jako oblíz. Pak se mu ale oči tak nějak rozšířili, protože si všim tvý energie a ruka se ti uvolnila. Chtěla jsi ji na ni vyslat, ale on vyslal proti ní ohnivou spršku. Při srážce to mezi váma vybuchlo a byli jste odhozený oba na stranu. To poslední, co jsi pocítila, než jsi odpadla do bezvědomí, bylo horkost a tupá rána do zátylku a vlastně i do zad. Pak už jsi ale přestala vnímat a společnost ti začla dělat jenom tma a ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vážně bych chtěla vědět, proč tak strašně moc přitahuju veškerý blbečky, úchyláky, pochybný existence a podobné... věci, protože nejenom ty kecy byly přes můj žaludek, ale když se mi pak pokusí nacpat svůj jazyk do pusy, rozhodně si to nenechám líbit. Kromě toho, že mám chuť přitom vrhnout, se mu zkouším vzdorovat, ale moc mi to nejde. Proto tak nějak sáhnu pro pomoc u svých schopností, ale on si toho tak nějak všimne a naše síla se tak nějak střetne ve velkém booom. Kromě toho si prakticky víc nevybavuju. Je bolest z výbuchu, při které jsem poněkud vykřikla a pak tupý náraz zezadu poslal všechno do země černa... Logane.... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink První, co jsi po výletu do tmy pocítila, byla tupá bolest. Chvilku to trvalo, než jsi zjistila, že to tě bolí hlava. Oči se ti z tý bolesti nedařilo otevřít, nebo spíš jsi je otevřít ani nechtěla. Bylo to hrozný a při pokusu o pohnutí to vystřelilo ostrou bolestí do celýho těla. Bolestivýmu stenu jsi se neubránila a to přilákalo něčí pozornost. Něčí ruka tě vzala za tvoji, ale nevěděla jsi kdo to je. Jseš v pořádku, zlato?, zeptal se na tvůj vkus tak nějak jako moc nahlas Loganův hlas. To další, co jsi zjistila, bylo že jseš vlastně tak nějak stočená na sedadle v autě. Kromě toho, že vrčel motor, jsi zjistila, že se pohybujete protože se ti začal houpat i žaludek. Nebyla jsi na tom zrovna nejlíp, ale mohla jsi se uklidnit, protože jsi věděla, že je tu Logan, kterej se o tebe postará. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nevím kolik času jsem strávila mimo. Baprosto vždycky se to totiž zdá jako věčnost. Ať už to je jen pět minut nebo půl dne, vždycky je to věčnost než se mysl začne vracet do reality. A ani teď to nebylo jiné. Možná i horší. V hlavě mě dunělo, jako kdyby mě kopl vzteklí kůň a stejně tak mě i hlava bolela. "Tati...?" zeptám se tiše, sýpavě. Neotvírala jsem oči. Neměla jsem na to moc sílu a tu, kterou jsem ještě měla, jsem vynakládala na to, abych se nepozvracela. "...špatně....mi...." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan Když jsi Loganovi řekla to svý "tati", tak si jako viditelně odych. Bál se a ty jsi nemusela ani koukat, aby jsi to zjistila. Todle jsi už tak nějak cítila. Sice jsi o něm věděla, že ví, že je jako tvůj táta jako docela krátkou domu, ale i tak jsi to poznala i v tomdle stavu. Logan se tě zeptal, jak jsi na tom a ty jsi mu to po pravdě jako radši řekla. Ikdyž to teda jako byly jenom dvě slova. Sevření tvý ruky zesílilo, aby jsi jako taky věděla, že tu s tebou je. Aby ti tak nějak dal na jevo, že tu je jenom pro tebe a už se ti nic zlýho nestane. Neboj se holčičko, už budem na bezpečným místě, řekl ti Logan a cítila jsi jak tě pohladil po tváři. Chvíli jste ještě jeli a ty jsi během toho odpadnula. Probrala jsi se až tak nějak v pohodlnější pozici. Ležela jsi v měkkým a cítila jsi, že na sobě nemáš ani svoji šálku s bundou, ani blůzu. Jenom svý tílko a kalhoty a že ti taky chybí boty. Na krátkej okamžíček tě napadlo, že jsi zase v komplexu hydry po nějakým experimentu, ale nebylo to tak. Hlava tě sice bolela jak střep, ale cítila jsi tak nějak ledovej obklad na svým čele. Po otevření očí jsi viděla tak nějak matně, rozmazaně a špatně osvětleně pokoj. Byli jste asi v hotelu, protože jsi ho nepoznávala. Logan seděl na kraji tvý postele a přidržoval ti obklad na hlavě. Zrovna si asi nevšiml, že jsi se probrala, protože se díval na zářící předmět, ve kterým jsi tak nějak po chvilce poznala televizi. Dokonce i po tichu jako hrála, ale nerozeznala jsi ani slovo. Logan s tím ale jako problém vůbec asi neměl. Za to měl obličej sevřenej strachem o svoji dceru, o kterou se vlastně teď staral a nehleděl na nic jinýho, než aby ji ulevil od bolesti. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nemusela jsem ani otvírat oči abych zjistila jak se Logan tváří. Cítila jsem to, nejenom z těch pár slov, která řekl, ale i ze stisknu jeho ruky, který jsem mu nepatrně oplatila na pár vteřin. Než se zase moje mysl začala ztrácet do temnoty. A pak tu byla další věčnost, další věčnost v temnotě, než se v dáli oběvilo konečně nepatrné světýlko. Žaludek byl už o něco lepší, ale pořád o sobě dával trochu vědět. Po nepatrném zamžouráni jsrm zjistila, že ono světýlko byla jenom televize a že mít otevřený oči není prozatím nic příjemného. Dávala se do mě trochu zima, protože jsem zjištovals, že část mého oblečení poněkud chybělo. Nicméně něco mi říkalo, že tohle škola nebude a že Logan nebude moc daleko. "Hmmmmhmm.." chtěla jsem promluvit, ale z pusy a rtů mi nakonec uniklo něco jako tiché zamručení. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi se pokusila promluvit, tak jsi navíc zjistila, že tě někdo drží za ruku, protože ti ji stiskl. Hned po tom jsi pochopila, že na kraji postele někdo sedí a moc jsi nepochybovala, že to byl právě Logan. A nemusela jsi na potvrzení ani moc dlouho čekat, protože se ozval sám. Zlato?, ozval se měkčejc než jsi ho jako kdy slyšela promluvit. Byla v tom starost a skoro až hrůza. Málem bys jeho hlas nepoznala. Sundal ti z čela něco mokrého a studeného. Vlastně jako teď už tak studený nebylo, takže to byla úleva. Trochu šok byl, když ti na čelo dal něco studenýho, ale to se brzy ukázalo jako úleva, protože tě hlava fakt jako bolela. Napij se, řekl tiše a pak ještě dodal, Jen trochu. Pak ti k rtům přiložil slánku a ty jsi se mohla napít trošky perlivý vody. Bylo to jako božská mana, protože jsi v puse měla jak po pařbě. Hnusnej pocit a tak trochu jako železitou pachuť po krvi. Prostě jako tak nějak nic příjemnýho. Jak je ti, holčičko?, zeptal se pak Logan a tak trochu ti upravil deku, aby ti nebyla zima. Pak tě jenom tak nějak zlehka jako pohladil po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan reagoval skoro hned. To, že seděl vedle mě jsem poznala až teď, když se tak nějak pohnul a promluvil. V jeho hlase ale byly stále znát značné obavy. Když mi pak dal posléze napít, byla to značná úleva, protože jsem na jazyku cítila divnou pachuť, ve které se mísila i železitá/kovová pachuť krve. Kousla jsem se snad při pádu? Kdo ví. Já teď vlastně nevěděla tak nějak vůbec nic. Logan byl ale pečující dál a já alespoň trošičku pootevřela víčka, i když svět měl zamlžený nádech. "Hrozně... Co...co s-e,...?" zašetám tiše i když mě přitom v krku pálilo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Co se stalo?, dokončil za tebe Logan, kterej byl pořád starostlivej. Zdálo se, že je o deset let starší, ale to mohlo bejt tím, že jsi pořádně jako nezaostřila. Logan si povzdech a chvilku nic neříkal, jen tě ještě jednou pohladil lehce po tváři. Nevím co přesně se u vás stalo, ale vybouchnulo to tam. Když jsem se otočil, abych zjistil co se s tebou stalo, tak jsem tě už jenom viděl, jak jsi narazila do auta a shroutila se na zem, řekl a bolest byla slyšet. Nikdy jsem se tak moc nebál, zlato, přiznal se Logan trochu bručivějc. Znova tě pohladil po tvářičce a zas si povzdech. Ti co jsem je tam řezal, pak vzaly nohy na ramena a tak jsem se vydal pro tebe. Všude to tam hořelo. Popadl jsem tě a vyběhl jsem ven, dřív než přijeli policajti, řekl Logan a pak trochu tišejc dodal, A zachránil jsem i tvůj nákup. Odnesla to trochu jenom ta taška. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když za mě Logan dokončí větu, jen lehce příkývnu, nebo spíše to tak nějak naznačím. Neřekl mi tak nějak nic moc nového, vlastně si tak nějak pamatuji jako poslední nějaký výbuch, tupý náraz i bolest a pak jen černotu. "Chtěl mě...nejenom k nim... K Bratrstvu....zase... Poslala jsem ho do há-je..." řeknu mu tiše a zase zavřu oči. Pálili mě totiž a zavřená víčka skýtala alespoň trochu úlevy. "Mě se však...tak snadno nezbaví..." dodám ještě k tomu a trpchu se i pousměju i když to šlo trochu ztuha. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi zavřela oči, tak tě Logan pohladil po temeni po vlasech. Díky bohu se až k zátylku kde máš bouli jako mandarinku nedostal. Tebe mi už nikdo nesebere, zlatíčko. Já tě ochráním, řekl ti tak nějak jako tiše a měkce Logan a sklonil se k tobě, aby ti dal pusu na tvář. Jestli tě to potěší, tak než jsem si tě odnesl, tak jsem Johnnymu, tomu plamenýmu píčusovi zlomil nohu, řekl Logan a tak nějak šlo slyšet, že jemu se to rozhodně líbilo. Měla by jsi odpočívat, zlato, řekl ti pak Logan na konec a pohladil tě po čele. Vlastně ti tak nějak jako odhrnul vlasy z čela. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se teď tolika lišil od ´normálního Logana´. Jenže, nějak jsem si nemohla stěžovat, že by mi to nějak vadilo, tahle jeho změna, ba spíše tak nějak naopak. Líbilo se mi, jakou měl péči i starost. Trochu jsem se proto pootočila, abych mu byla blíže. Sice to šlo trochu ztuha, ale tka nějak jsem nakonec kýženého výsledku dosáhla. On mi mezitím řekl, co provedl tomu pyromanovi. Kdyby věděl víc, tak to nebude jenom noha... Přijdou mi myšlenky na vlastně jeho harašení a to, co by jej asi tak možná potkalo, kdyby o tom Logan věděl. Což by tak nějak znamenalo, že kdyby z toho vyšel živej, může si děkovat. Odpočinek však nemusel dvakrát zmiňovat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan ti pomohl se natočit tak, jak jsi chtěla. Trochu se ti ulevilo, protože do teď jsi tak nějak ležela přímo na tý bouli. Pak ti tak nějak vysvětlil, co se dělo, když jsi ztratila vědomí a co udělal Pyrovi. Ty jsi si v duchu tak nějak jako prošla co by se asi stalo, kdyby jsi tátovi řekla, co si tam k tobě dovoloval a co udělal. Rozhodně nic pěknýho, tím si jseš docela jistá. Můžu pro tebe ještě něco udělat? Něco ti přinýst, nebo obstarat?, zeptal se tě Logan a pohladil tě po ruce, kterou ti vlastně ještě ani na chvilku nepustil. Přinesu ti co jenom budeš chtít!, dodal, aby ti dal vědět, že pro tebe udělá co si jenom jako vymyslíš. Vlastně nechtěl tě nechat ve stavu, aby ti něco scházelo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem se přehoupla na bok, tak nějak s Loganovou pomocí, a byla mu tak mnohem blíže. Asi úplně nejlepší by bylo být přímo v jeho náruči, ale na to asi teď v tuhle chvíly nemám dostatečnou sílu. Ohledně jeho otázky proto, jestli nepotřebuji/nechci něco, jen maličko zavrtím hlavou. "Možná... jen...čokoládu... horkou čokoládu... až za chvíly..." řeknu mu nakonec, pořád oním unaveným šeptem a tak trochu se zanořím do deky, ale moc mi to nešlo. Nevím jestli z šoku nebo z utrpěné rány, začala se do mě dávat prostě zima. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dobře.. snad ti nebude vadit ta z automatu, řekl ti Logan a trochu se pousmál. Bylo ale docela příjemný vědět, že by pro tebe udělal cokoli. Tak teda za chvíli ti pro ni zajdu, řekl a tak nějak si k tobě přilehl a vzal si tě pod křídlo. Asi viděl, že jsi se začla trochu třást. Pomohl ti dát si hlavu na jeho rameno a docela to bylo i pohodlný. Rozhodně jsi se nedotýkala boulí ničeho, takže to docela pomohlo. Obklad ti sjel z čela, ale on ti ho dal zpátky. Pak tě tak nějak objal a zahřálo tě to víc jak ta deka, pod kterou jsi ležela. Kdyby ti bylo hůř, zlato, tak mi to hned řekni, řekl ti Logan a povzdech si. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nevím jestli je nějakým způsobem telepat nebo to prostě nějak vycítil, každopádně jsem se tak nějak ocitla pod jeho rukou a vlastně i víc u něj. Bylo to všechno co jsem v tuhle chvíly chtěla a potřebovala, možná ještě kromě něcěho na potlačení té tupé bolesti hlavy, ale to zřejmně bude muset nějak přejít samo. "Mám tě ráda, tati..." řeknu mu nakonec, stejně tiše jako doposud neboť jsem cítila, že poněkud ztrácím vnímání světa okolo sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro A já tebe, holčičko, zašeptal ti Logan do vlasů a pak ještě stejně tiše dodal, A já tebe. To byly ty poslední slova, než jsi přestala vnímat co se kolem tebe děje. Znova okolo tebe jako zavládla ta temnota a nic a nikoho jsi vůbec neslyšela. Když jsi znova tak nějak postupně procitla, tak pořád byla v tý hřejivý náruči. Hlava tě pořád bolela a točila se ti, ale už jsi nebyla tak unavená. Dokonce jsi neměla potíže udržet oči otevřený ikdyž mít je zavřený bylo příjemější a pohodlnější. Logan byl vzhůru a měl tak tiše zapnutou televizi, že ti to došlo až po chvilce. Jemu ale neušlo, že jseš vzhůru, protože na tebe tiše promluvil. Ránko, Clarie. Jak se má moje bojovnice?, zeptal se tiše a jestli jsi otevřela oči, tak jsi viděla, že se na tebe usmívá, ikdyž má docela starosti. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro A zase tu byla ona familiární temnota a věčnost spolu s ní. Kdo ví vlastně kolik času uteklo, zatímco se v ní moje mysl bezúčelově potulovala než pozvolna našla cestu zpátky k realitě, když se opět vydala za světlem. Které ale nebylo opět nic víc než jenom puštěná televize. Co si očekávala? Nebe a nahaté andělíčky s křidélky a zlatými harfami?[/b] Mimoděky mi tak nějak unikne tiché zamručení, což zřejmě neuniklo Loganovi, ostatně jemu taky vlastně nic moc neuteče. Zajímalo by mě ale jak to dělá. Napůl zazívám. "Mám pocit, že...přes mě přejela rolba, nebo alespoň přeběhl rozhodně kůň." odvětím mu poněkud značně rozespale a taky unaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ikdyž ti jako už bylo mnohem líp, pořád to stálo za psí štěk. Možná ani ten ne, protože jsi se tak nějak pořád cítila dost zničená a rozbolavělá. A přesně jak jsi se cítila, tak jsi to taky řekla Loganovi. Ten se tvářil zase dost starostlivě, protože to nebylo zrovna to, co by chtěl slyšet. Jeho objetí se tak nějak trošku víc stáhlo a on si tě přitáh blíž k sobě. To bude dobré, zlato. Uvidíš, že budeš zase co nevidět v pořádku, řekl Logan a snažil se tě trochu utišit. Jestli se ještě necítíš na jízdu, tak tady ještě den dva můžeme zůstat, aby jsi nabrala síly, než tě odvezu domů. Není to tady tak špatný, jenom bych musel opatřit pár věcí a nejspíš něco objednat, protože vařit jsi mě ještě neviděla a nejspíš ani vidět nechceš, řekl Logan tak nějak a napůl čekal, že se k tomu vyjádříš. Nezlobil by se, kdyby jsi mu ale ještě neodpověděla jestli se cítíš na jízdu nebo ne, protože na tobě viděl hodně únavy a sotva jsi se jako tak nějak probudila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Asi jsem svou odpovědí Logana moc nepotěšila, ale co jsem měla dělat. Nehledě na fakt, že to byl táta, tak to byl i člověk, kterému radsi prostě lhát nechcete. I tak ale přišel s tím, že jestli se na to ještě necítím, můžeme tu zůstat o něci dýl. Nebo spíše než se na to budu cítit. "Asi raději zůstanem... Necitím se na jízdu..." řeknu mu tiše. "A otravy jídlem se nebojím." dodám ještě a pokusím se i u toho trochu pousmát, i když to jestě moc nešlo. Dál jsem pak zůstávala pod deku, zachumlaná, protože mi pod ní bylo už konečně teplo. Myšlenky mi ale trochu utekli zpátky na školu k Petovi, který asi musí šíelt, pokud se už vrátily. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Tak teda zůstanem, řekl Logan a bral to jako hotovou věc. Nechtěl na tebe tlačit, spíš chtěl, aby ti tak nějak bylo už líp. Spíš to vidím na polotovary, nebo nějaký objednávkoví jídlo. Po mý kuchyni by se ti mohlo přitížit, zlato, oplatil ti tvůj vtip i tvý pousmátí. Chvilku ještě zůstal ležet a nechal tě se k němu tulit, ale po pár minutách se pomalu začal zvedat a opatrně vyprostil svoji ruku z pod tvý hlavy. Skočím něco nakoupit a přinesu ti i tu čokoládu, řekl Logan, když tak nějak jako slez z postele a nechal tě tam samotnou. Pořád ti bylo teplo, ale už to nebylo ono, když tě ještě Logan zahříval. Chvíli budu pryč, chceš s něčím pomoct ještě než pujdu?, zeptal se tě a tak nějak nejspíš narážel na koupelnu, jestli nebudeš chtít pomoct zajít si na záchod nebo se osprchovat. Jestli jsi pomoc potřebovala, tak ti ještě pomohl a pak šel. Jestli jako ne, tak se rozloučil a nechal tě v pokoji samotnou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan nenamítal nic proti tomu, když jsem řekla, že se necítím na cestu, tudíž by bylo asi místné tu ještě chvíly zůstat. Ba spíše to vypadalo, že mu záleželo jenom na tom, aby mě bylo dobře. "Dokud by to bylo od tebe, snědla bych to, nehledíc na to, jak moc mi bude špatně nebo jestli po tom třeba i umřu." odvětím mu na jeho poznámku o tom, že by mi jeho kuchyně, nebo spíše jeho kuchyňské umění jenom spíše přitížilo. Na okamžik se ještě k němu přitisknu, abych to tak nějak více potvrdila. "Uhm... koupelna by asi byla dobrá..." řeknu mu, když se pak ještě před odchodem zeptá, jestli někam nechci pomoci. Koupelna se jevila jako dobrá volba a docela jsem toužila po teplé koupely. A tak, když mi do koupelny pomohl, jestli jsem se s ním trochu rozloučila, než odešel a nechal mě tam, kde jsem se potom pomalu svlékla a oddala se horké koupely. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom, co ti Logan pomoh do koupelny a ujistil se, že už nic dalšího nepotřebuješ, odešel nakoupit nějaký věci. Ty jsi se mohla tak nějak potom svlíct a naložit se do horký vody a třeba si dát i nějakou tu pěnu nebo sůl do tý koupele. Nebyly jste zrovna v nějakým nobl hotelu, ale asi to nebyla ani nějaká špinavá díra, protože to tu nebylo až tak špatný. Chvíli jsi se máčela v příjemný koupeli a byla jsi jak v ráji. Něco tak příjemnýho jsi už dlouho nezažila a proto ti tak nějak jako čas docela utíkal. Probrala jsi se ze svejch myšlenek až po tom, co klaply dveře od pokoje a vedle jsi slyšela kroky a pohyb. Jseš v poho, Clarie?, zeptal se tě Loganův hlas a trochu i zaťukal na dveře, aby se ujistil, že jsi se neutopila. Mám tu pro tebe tu horkou čokoládu, jestli ji ještě chceš, řekl ti Logan a počkal si, jak se k tomu jako vyjádříš. Po případě ji klidně může vylít, kdyby jsi o ni už neměla zájem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan mi pomohl do koupelny a já si tak mohla dopřat horkou koupel. Sice mi svlékání a vše to kolem trvalo trochu dýl než normálně, ale nějak jsem to ze sebe dostala a horká voda byla úleva. Skoro jsem zavřela oči a mohla bych tam usnout, ale to by se asi nelíbilo majitely, protože účet za vodu a Logan by taky nebyl moc nadšený kdyby mě našel pak. A mluvím-li o Loganovi, sotva jsem totiž vypnula vodu a sáhla po ručníku, ozval se jeho hlas. "Jsem u tebe za minutku. Jen se obleču." odpovím mu. Oblíknout se bylo sice šnecí tempo ale nějak jsem na sebe dostala kalhoty a tílko aspoň. Nechtěla jsem ho nechat zbytečně dlouho čekat, mohla jsem zbytek na sebe hodit potom a tak jsem mu pak bosky otevřela. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom, co se ti Logan ozval z poza dveří, tak jsi mu řekla, že tam u něho budeš za minutku. Žádnej spěch, odpověděl ti jako docela s úlevou, že se ti nic nestalo a dál se už neozýval. Ty jsi se mezi tím tak nějak jako usušila a oblíkla a ještě bosa šla zpátky do pokoje za Loganem. Hlava tě pořád dost bolela a motala se ti, takže jsi šla docela pomalu. Jen co jsi tak nějak otevřela dveře, tak tě chytnula něčí ruka velká jak lopata pod krkem a druhá tě objala aby ti znehybnila ruce. Byl to nějakej chlap se sevřením svěráku a byl o dost vyšší a větší než Logan. Ha! Příliš snadný, řekl samolibě jako ten chlap Loganovým hlasem. To bylo opravdu děsivý a panika se přihlásila. Rukama jsi pohnout nemohla a byla jsi tak rozbolavělá a vyděšená, že jsi se ani na nějakej odpor svejma schopnostma nezmohla. Ruka na krku ti zas znemožnila řvát a pištět. Chlap tě bez problémů začal tahat ke dveřím. Z těch pak přímo před hotýlek na parkoviště, kde už čekala otevřená dodávka, ze který na vás mával nějakej kapucák, abyste pohnuli. Vlastně jako spíš aby pohnul tvůj únosce. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Oblíkla jsem si tedy provizorně aspoň něco, abych nevylezla úplně nahá. Jenže jsem měla asi spíše prvně zkontrolovat věci za dveřma. Protože místo očekávané dobroty, přišel tak nějak opak. Tedy jmwnovitě něčí ruka, spíš pařát možná. Vkřikla jsem, jakmile se prsty ovinuli kolem mého krku než jej potom zadusily uvnitř. Snažila jsem se vzdorovat vlastní silou, ale bez šance (17%). Vlastně jsem byla vůbec ráda, že jsem se držela nějak na nohouch, natož ještě z někým soupeřit. Studený vzduch mě polechtá na tváři a nejenom tam. Spíše mi pak tak nějak přeběhne mráz po záddch a to skoro i doslova. Zkoušela jsem s nim bojovat dál, vspírat se, vymanit se nějak a jestli se naskytne příležitost, budu křičet, křičet zejména Loganovo jméno (40%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Snažila jsi se vzdorovat, ale stejně tak jsi se mohla pokoušet zastavit rozjetej autobus plnej lidí silou svých ruk. Ten chlap byl silnej jak kdyby měl svaly z ocele. Snad jako by to byl stroj. Táhnul tě bez potíží k autu, ale tobě se tak nějak jako podařilo trošku hlasitějc ale pořád dost přidušeně "zavolat" Loganovo jméno. Pak jsi ale byla už dost bez vzduchu, protože se sevření zesílilo. Hrubě tě nacpal do dodávky, která byla otevřená a tam si tě tak nějak převzal ten druhej chlap, kterej tě spolu s tím druhým začal svazovat. Ale první ti dal roubík, aby jsi jako nemohla řvát. Pak se dveře dodávky zavřely a auto se dalo do pohybu. Bojíš se? Máš proč!, řekl ti ledovím hlasem ten obr co tě unes a vůbec se ti nelíbilo, jakým pohledem se na tebe díval. Jestli jsi do teď neměla strach, tak teď to byla přímo hrůza a bezmoc. Auto trochu zpomalilo, asi na přechodu, ale to se tak nějak z místa řidiče ozvalo, Kurva! Auto zas hodně zrychlilo, ale to asi nestačilo. Něco narazilo do boku, až se plechy promáčknuly. A pak zas něco dopadlo na střechu. Pak už ale nebylo pochyb, co se děje, protože ze střechy sem vniklo šest čepelí ve kterejch jsi tak nějak poznala Loganovy drápy. Vy ZMRDI!, zařval Logan a pak už jsi jenom sledovala jak se střecha "otevřela". Logan ji rozsápal. Ten druhej kapucák vytáhl zbraň a začal do něj střílet, ale jenom to cinkalo a Logana to sotva zpomalilo. Řval vzteky a zuřivostí. Zastav!, zařval ten velkej co tě unes a auto prudce zastavilo, až jsi se praštila do hlavy. První co jsi si tak nějak všimla, tak že se dveře dodávky otevřely a tví dva únosci vyskočili ven, aby se s Loganem vypořádali. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Moje pokusy o volání byly umlčeny, stejně jako moje pokusy vzdoru. To ale neznamenalo, že jsem se o ně dál nějak nepokoušela. Auto neauto, pouta nepouta. A i když se ti chlápci pokoušeli vypadat hrůzně, nedařilo se jim to. Tedy v tom smyslu, že jsem měla jenom starost, vlastně strach, aby mě Logan slyšel a zavčasu dorazil. A dorazil a nebyl zrovna nadšený. Víceméně, ne doslova rozpáral střechu auta, jako nebyla nic. "Lohmgmhmm!" ozve se zpoza roubíku, který tlumil veškerá slova. Jenže, jak auto prudce zastavilo a já nebyla připoutaná pásy nic, odnesla to setrvačností znovu moje hlava a tupá bolest se mi okamžitě roznesla hlavou. Před očima se mi začalo mlžit až skoro postavy rozmazávat. Tati... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Sice zamlženě, ale viděla jsi jak tví dva únosci vyskočili z auta ven, aby se vypořádali s Loganem. S tím tak nějak ale on přímo počítal a rovnou skočil na toho kapucáka, kterej tě svázal. Vystříkla krev a chlap se skácel pod Loganovou vahou. Možná v tom ale hrály roli i ty drápy, který mu zarazil do hrudníku. Logan se rychle postavil, ale dostal pecku od toho obříka co tě unes. Obřík měl asi jako značnou sílu, protože to cinknulo a Logan se proletěl pár metrů do zadu. Převalil se přes záda a zabodl svý drápy, aby se dál nekutálel a zastavil se. Zavrčel a vyskočil na toho chlapa. Chvilku si vyměňovali rány, který by i Peetem určitě zamávali, ale na konec získal Logan výhodu. Seknul toho chlapa do ruky a rozhodil ho. Pak už jako tak nějak nebyl problém mu zasadit ránu do krku drápama a poslat ho k zemi mrtvýho. Pak se otočil k tobě, ale to už u něho byl řidič, kterej mu zarazil mačetu skrz hrudník, až mu vyjela zádama ven. Logan se zapotácel, protože to asi nečekal. Jeho regenerace se na víc ještě plně nenahodila, takže s tím možná měl trochu problémy. Logan zachrčel a podíval se na toho chlapa. Vzal ho pod límcem a podíval se mu přímo do očí. Co jseš to sakra za ZRŮDU?, zeptal se ho s hrůzou ten řidič. Nasranej otec, kterýmu jste šáhli na dceru!, řekl chladně ale při tom vlastně taky úplně nasraně. Uslyšela jsi jenom svist jeho drápů, který se vysunuly z ruky, kterou ho držel za límec. Špičky se objevily i vzadu na jeho krku a on spadl. Logan se pak vrhnul k tobě a rozvázal tě s pomocí svejch drápů. Jsi v pořádku, zlato?, zeptal se tě pak a objal tě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem se znovu praštila do již poněkud narušené hlavy, šel svět trochu do mlhy. Rozeznávala jsem postavy, které sice byly poněkud rozmazané, ale Logana bych poznala kdykoliv. A ten nebyl zrovna nadšení tím, co timhle spáchali. Myslím, i, že jsem ho neslyšela ještě tak vrčet... A krev, která vystříkla z toho, na které skočil, několik kapek jsem uctíla i na tváři. Oni se evidentně snažily dostat ho, zastavit ho, srazit na kolena, ale i když se jim to nějak povedlo, nemělo to moc dlouhý účinek. Ba bych řekla, že jej spíše ještě tím víc vytočily. Což se tak nějak i potvrdilo s jeho slovy, když pak nakonec vyřídil i toho posledního. S konečně volnýma rukama jsem si strhnula roubík a v rámci možností se mu vrhla do rukou. "Tati..." zašeptala jsem tiše, napůl se schovávajíc u něj. Začínala jsem se trochu třást, nejenom z emočního vypětí teď, ale i trochu zimou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi byla zase rozvázaná a strhnula jsi si ten odpornej roubík, tak jsi se vrhla Loganovi do naruče. On tě stiskl v otcovským obětí a dal ti pusu do vlasů. Jseš v pořádku, děvče moje?, zeptal se tě starostlivě a pohladil tě po vlasech. Pak tě tak nějak pohladil i po tváři, ale tu ti spíš otřel od těch krvavejch kapek, který na tebe spadly. Teď ten starej zmrd překročil všecky zkurvený hranice, který moh. Za tohle tu jeho kostnatou prdel nakopu!, řekl nasraně a je jasný koho vlastně myslel. Protože jsi se začla třást, tak tě Logan pustil a rukama ti tak nějak přetřel ramena. Zakroutil hlavou a sundal si svoji bundu, kterou pak přehodil tobě přes ramena. Nechal tě si ji klidně oblíct, jestli jsi chtěla, ale pak tě vzal na ruce a zved. Musíme zpátky do hotelu a vypadnout. Toho bordelu si brzo všimnou, řekl Logan a vydal se zpátky do hotelu. Tedy spíš zpátky jako k tý vesnici/městečku. Zatím byl na dohled jenom ukazatel se jménem a podle toho jste byly kousek za New Yorkem. Logan tě tu asi vzal, protože to bylo blíž než škola a chtěl se ztratit pronásledovatelům. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu zavrtím hlavou, když se zeptá jestli jsem v pořádku. "Hlava...." řeknu mu tiše, tak nějak se k němu i dále tisknouc. Na okamžik jsem ho ale musela pustit, protože si sundaval bundu, kterou mi potom ale dal a jakmile se moje ruce dostali do rukávů a ven, ovinuli se zase kolem něj a k němu. Chtěla jsem cítit ten pocit bezpečí a tepla, který mi vždycky dával. Oproti jeho návrhu se vrátit zpátky do hotelu jsem nic nenamítala, ba spíše jsem jej podpořila ještě svým přikývnutím. "Tudy." řeknu mu, tak nějak stále zůstávajíc u něj, takže mě asi musel vzít na ruce, což mu asi nebude zrovna činit nějaké potíže a pro mě to bylo i pohodlnější. Trochu jsem natáhla ruku a utvořila průchod zpátky do našeho pokoje (62%). "Bude to rychlejší... ale ne na dlouho." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když tě Logan vzal na ruce, tak jsi vytvořila průchod a řekla mu, že tudy to bude jako rychlejší. Z hluboka se jako nadech a pak prošel. Hned jste se zase objevily v pokoji a ty jsi mohla zrušit portál. Nebylo to zrovna příjemný, protože tvoje energie z tebe vyprchávala jak z prasklý láhve. Logan tě ale posadil na postel a vzal tvoji hlavu do dlaní. Dal ti pusu na čelo a pak zavřel dveře, který nechal únosce otevřený. Rychle pak skočil ke křeslu a podal ti tvý věci, včetně bot, aby jsi se mohla ustrojit. Samotnej se pak postavil k oknu ze kterýho tak nějak vyhlížel ven, kdyby se někdo blížil. Vypadneme odsaď, jen co se připravíš, řekl Logan a počkal než se oblečeš a obuješ. Nejspíš jsi si sundala jeho bundu a oblíkla si svoje oblečení. Jestli jsi mu pak bundu vracela, tak ti jenom jako tak nějak řekl, Zatím si ji nech. Musíš bejt v teple, zlato. Jak jsi byla připravená, tak k tobě Logan přišel a přidřep si k tobě. Zvládneš chodit, Clare? Nebo tě mám odnýst? Nedělá mi to problém, zlato. Jseš jako pírko, řekl a trochu se na tebe pousmál. Dokonce tě i pohladil po tváři a dal na jevo starost. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Navrhla jsem rychlwjší cestu, kterou Logan moc nemusel, ale nakonwc jí zkousnul. Když jsme se tak přeskokem prakticky ocitli zpátky na hotelovwm okoji, měla jsem pocit, jako kdybych nás přenášela přes půl světadílu. Logan mi ale ochotně pomohl a donesl i běci, abyych se mohla doobléci. Věnovala jsem vděčné pousmátí a zacala se do toho soukat zpátky. Ale šlo mi to všechno pomalu. Nakonec jsem to nějan zvládla a jehp bundu si nechala. Byla jsem ráda, protože byla příjemně zahřátá a voněla prostě po něm. Pak, místo odpovědi na to jestli budu scjopná chodit nebo mě má nést, jsem mu proste vpadla/vnutila se do jeho rukou s tím, že jsem se k němu i trochu natiskla a maličko se schovala do jehp bundy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Blink Po tom, co jsi se převlíkla a Logan se tě zeptal, jestli můžeš chodit nebo tě má odnýst jsi se mu tak nějak jako vnutila do náruče. Vzal tě na ruce, jako by jsi nic nevážila a při tom se snažil dost opatrně. Místo ke dveřím ale nejdřív i s tebou přešel ke křeslu, odkaď vzal tvoji tašku s těma nákupama, kde máš i ty svý plavky. Teprv pak jako vyrazil ke dveřím a ven. Nesl tě za hotel, kde byla menší řada garáží. Přišli jste k jedný z nich a Logan tě postavil na zem, aby mohl odemknout a otevřít vrata. Pak tě zase vzal do náruče a přenesl do auta. Posadil tě na zadní sedačku, kde si můžeš pohodlnějc lehnout a odpočívat. Než za tebou zavřel dveře, tak tě ještě pohladil a pak si sedl na místo řidiče. Tebe ani teď jako nepožádal, aby jsi si zapnula pás, protože by to pro tebe bylo nepohodlný. On si ho ale zapl a pak jste vyrazili. Na moment jste se zastavili u recepce, kde Logan nechal klíče a pak jste vyrazili. Zastavili jste ještě jednou, kde na chodníku stála osamocená igelitová taška. Logan vystoupil a vzal ji dovnitř do auta. Dal ji za sedačku tak, aby jsi ji měla po ruce. Jsou tam nějakí sendviče, pár tyčinek, sušený hovězí, pendreky, obložená bageta a croasány, nebo jak se ta blbost jmenuje, řekl ti a jestli jsi do toho nakoukla, tak všecko bylo zabalený nebo prostě jenom v sáčku, takže všecko bylo čistý. Navíc tam byly dvě plechovky koly, jedna piva a jedna menší láhev vody. Klidně si něco vem. Měla bys nabrat síly, zlato, řekl ti Logan a pustil se zas do řízení. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan proti tomu, že jsem se mu takhle vnutila nic nenamítal. Mlčky mě jen tedy vzal, stejně jako i mou tašku s koupenýma věcma a vydal se spolu se mnou k autu. Tam mi pak pomohl nasednout na zadní sedadlo. Chvíly jsem tam jenom tak seděla, tedy když šel evidentně vrátit klíče za pokoj, ale když se vrátil nazpět do auta, pomalu jsem si na sedačky lehnula. Když máte zřejme otřes mozku a ještě do něj dostanete další pecku, není to vůbec nic příjemného. Naštěstí to Logan chápal a ještě jsme po cestě vyzvednuli původní jeho nákup. "Možná za chvíly...teď by to šlo spíš ven..." odvětím mu, nechávajíc onu tašku, spolu s tou mojí předešlou dole, pod sedačkou. Logan dál řidíl a já ležela vzadu na sedačkách a trochu ztulená pod jehp bundou, která byla teď spíše jako jistá přikrývka, pod kterpu jsem byla. "Nebála...jsem se jich... Bála jsem se jenom...o to, abys dorazil včas..." řeknu pak tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Jasně, prostě až ti bude líp, tak si něco vem, odpověděl ti Logan a dál se věnoval řízení. Chvilku pak bylo ticho, než jsi začla mluvit a řekla jsi mu, že jsi se jich nebála. Že jsi se tak nějak bála jenom, jestli k tobě dorazí včas. Logan si nechal jednu ruku na volantu, ale druhou stočil za sebe a natáhl se po tvý. Tak nějak ji pohladil a pak stisk. Jseš statečná, Clarie. Jsem na tebe pyšnej, řekl ti ale nepodíval se na tebe, protože řídil. Jsem rád, že mi věříš a slibuju, že tě vždycky ochráním. Vždycky si pro tebe přijdu, řekl Logan vážným hlasem, než pak ještě dodal, Jsi moje dcera! Jsi to jediný, co tady mám a co miluju víc než cokoli jinýho. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ležela jsrm a měls přitom zavřené oči. Až potom Loganův dotek mř donutil je na okamžik pootevřít, ale jen abych jeho ruku chytla tou svou, v rámci možností, a taky jí trochu i stiskla. Pak jsem je zase zpátky zavřela. "Já vím tati. Já vím." odvětím mu tiše. I přesto, že bxl jaký byl, tohle byla jedna z věcí, které jsem mu prostě věřila a to i napříč tpmu, že se známe vlastně jenom takovou krátkou chvíly. "A co Storm?" zeptám se pak s drobným pousmátím. "Povíš mi konečně, jak to s ní vidíš? A pohádku o 'jsme jen přátelé' si nech pro někoho jiného." dodám ještě potom k tomu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan tě znova po tý ruce pohladil palcem, když jsi mu řekla, že to víš. Sice jsi ho neviděla jak se tvářil, ale rozhodně by jsi řekla, že ho to těšilo. Na krátko jsi se pak odmlčela a navázala na to co řekl. Vlastně jako že tebe miluje víc než cokoli jinýho. Zeptala jsi se na Storm a upozornila ho, že žádný výmluvy jako nebereš. Dřív než se k nějakí odpovědi dostal, tak si povzdech. Rozhodně se mu do toho nechtělo, ale tak jako co se dalo dělat, když už jsi se začla tak blbě ptát. Víš, je to trochu složitější.. nebo možná spíš jednoduší, začal Logan a taky v tom měl docela bordel. Mezi náma nejde tak úplně jako o vztah, tak jak to znáš ty. U nás je to dost.. živočišný. Jestli teda víš, co tím myslím, řekl ti tak nějak možná do konce trochu v rozpacích. Prostě ti vlastně řekl, že mezi něma jde hlavně o sex. Ale to je jedno. To neřeš. Storm tě měla ráda dřív než jsme zjistili, že jseš moje. A já taky, jenom teď tě mám pořád víc a víc rád, řekl Logan na konec a chtěl změnit téma. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Možná jsem na tohle Logana neměla ptát, prptože vypadal, tedy aspon to bylo spíše čitelné z toho jak si povzdechl, že sám pořádně netuší, jak odpovědět. Nicméně pak tak nějak nakonec odpovědel i když né zrovna tak nějak moc jasně. Původně ta otázka totiž byla myšlena trochu jako vtip, nebo pokus o něj, ale asi jsem to měla raději lépe formulovat. Nu co už, teď to zpátky už vzít nemůžu. "Taky jsem tě mělá ráda už předtím...proto kolikrát to oslovení." oplatím mu. Tak trochu přitom začnu vzpomínat na to jak jsme se vlastně setkali a tak vůbec vše kolem toho. "Pamatuješ? Skoro si mě nechtěl nechat ani nastoupit." řeknu tiše s trochou úculu. Kdyby jen tušil, že jsem plánovala se schovat vzadu za autem kdyby náhodou nesouhlasil. Jenže jsem si tak nějak cítila jak se moje mysl začala pomalu vzdalovat od reality a můj stisk jeho ruky tak i postupně pomalu slábl. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan byl rád, že jsi to tak nějak přešla a změnila trochu téma. Ani on to zrovna moc dobře neuměl pojmenovat a měl v tom dobrej guláš. Ty jsi mu pak na oplatku řekla, že jsi ho taky měla ráda už před tím. Proto jsi ho oslovovala "tati" už před tím vším než se na to vůbec přišlo. Tomu říkám štěstí, zlato, řekl a trochu se u toho musel i pousmát, protože ne každej den zjistíš, že cizí děvče, který zachráníš, a který ti říká tati, je vlastně tak nějak tvoje pravá dcera. Pak jsi tak nějak začla vzpomínat na vaše první shledání a zeptala jsi se ho, jestli si vůbec vzpomíná, že tě nechtěl nechat vůbec nastoupit. Logan si povzdech. Jo, vím. A vědět tehdá to co vím teď, tak bych si tam nařezal, řekl trochu smutnějc, ale pak pohodil hlavou. Hlavní je, že jsme už spolu, Clarie. A už nikdy tě neopustím, dodal Logan a znova tě pohladil za tu ruku, za kterou tě pořád tak nějak držel. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Poslední co jsi tak nějak pochytila byly Loganovy slova. Pak jsi se už ale zase dostala do tý temnoty, kde tě už nic nebolelo a kde jsi už nic neslyšela ani necítila. Kdo ví jako jak dlouho jsi byla v tý temnotě, ale na konec jsi se začínala probouzet. Pořád tě bolela hlava a hlavně to, kde jsi měla tu bouli. Cítila jsi se malátná, ale bylo to už lepší. Dokonce jsi cítila už i hlad, a to jako bylo dobrí znamení. Kromě toho všechno, jsi taky cítila, že jseš v čistým a měkkým oblečenní a v měkkí posteli. Když jsi pak na konec otevřela oči, tak jsi zjistila, že jseš v bezpečí svýho pokojíčku a že tě někdo drží za ruku. Byl to Logan, kterej seděl na židli vedle se zakloněnou hlavou a pospával. U toho tě ale pořád držel za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Slyšela jsem ještě Loganova slova, ale byla jakoby z velké dálky a ještě se navíc každou vteřinu více a více vzdalovala až se nakonec ztratila úplně, stejně jako jejich význam či vlastně cokoliv, co mi v tu chvíly vlastně říkal. Temnota, byla tu znova ona familiární temnota, které už jsem měla víceméně pokrk. Bylo¨jí až moc, až příliš moc za takoví krátký časoví úsek. Netuším kolik času uběhlo, když se mi mysl začala konečně vracet zase zpátky. A zase tu byla ona známá tupá bolest hlavy, ale něco tu bylo jiného. Měkká postel. Známí pach, né známá vůně. Můj pokoj. A pak něčí ruka... Logan... vypadal, že spal, nebo něco na ten způsob. Rozhodně si odpočinek zasloužil. Přesto, jsem ho lehce palcem, ruky, kterou mi držel, pohladila po té jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi se tak nějak probrala a zjistila, že u tebe Logan sedí a tak nějak trochu pospává, tak jsi ho pohladila po ruce, kterou tě držel. Se zachrapaním se probral a podíval se po pokoji. Pak si všiml tebe a pousmál se. Clarie, řekl jenom a stisk tvou ruku. Oproti tomu, jak jsi se probrala v tom hotelovým pokoji ti bylo mnohem líp. Dokonce bys řekla, že z nejhoršího jseš už venku. Nejspíš ti podali i nějakí ty léky. Jsem rád, že jseš vzhůru, dodal a naklonil se k tobě aby tě druhou rukou pohladil po tváři. Už jsem se bál, že se nikdy nevzbudíš, řekl pak po chvilce, ale pak ještě dodal, Ikdyž jsi teda spala jenom den. Pousmál se na tebe a podal ti sklenku vody, kterou jsi měla na nočním stolku, aby jsi tak nějak svlažila vyschlou pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se probral vlastně za okamžik. Trochu mě mrzelo, že jsem ho vlastně musela probudil, ale což teď se to vzít zpátky nedalo. Přesto byl evidentně a viditelně rád, že jsem se probudila. Ale to jsem byla tak nějak taky a doufala jsem, že tohle mám na řádnou dobu vybrané... A nabídnou vodu jsem přijala vlastně s radostí. "Mě se jen tak nezbavíš. Mám tuhý kořínek." okusím se pak o vtip na jeho slova předtím, kdy se zmiňoval o tom, že si myslel, že už se neproberu. A taky jsem tím maličko narážela na to, že jsem vlastně trochu po něm, v dosti směrech a ohledech. "Co...všechno jsem zaspala? Vrátil se už Pete v pořadku?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro To máš děvče, to máš. A ještě, že tak, odpověděl ti Logan, když jsi mu řekla, že máš tuhej kořínek. Neubránil se tomu, že se pousmál a ještě k tomu tě pohladil po tváři. Pak se už ale znova narovnal na židli a ty jsi se začla ptát, co všecko jsi vlastně zaspala. Než ti Logan odpověděl, tak si povzdech a zadíval se na tebe. Pořád se mu nelíbilo, že se s Peetem vídáš v takovím stylu, ale radši mlčí. Ne, Plecháč ani ostatní se ještě nevrátili. A nezaspala jsi prakticky nic. S Kitty jsme tě ošetřili a já jsem tě přenesl semhle, vysvětlil ti Logan a pak se pousmál. Xavier je nasranej, ale jen z části na nás. Spíš zuří k vůli tomu zmrdovi, kterej si dovolil na tebe šáhnout, řekl Logan a vřelo to v něm. A to fakt jako neměl!, řekl a volnou ruku zatnul v pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj vtip padl poněkud na úrodnou půdu. Což tak nějak vykouzlilo v mě tváři lehký úsměv. Ten však ale záhy pozvolna zmizel, když Logan řekl, že Pete a ostatní se ještě nevrátily. On sice nebyl nadšený z toho, že jsem Peta zmínila, ale mě poněkud zasáhlo to, že tu ještě nebyl. Chyběl mi... Jenže on pak naváže na trochu něco jiného, tedy to co se txkslo vlastně Magneta. "Chce mě pořád... Viděla jsem to v jeho očích. I způsob jakým se na mě vždycky koukal...nepustil se svého plánu a zřejmě ani nepustí, když jsme mu ukázali co vše dovedu..." utrousím lehce. Jediný co mě na tom všem děsilo bylo to, k čemu vlastně. K čemu mě tak moc chce/potřebuje? |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Neboj se, zlato. Dokud tu jsem, stojím na nohách a dejchám, tak na tebe ten starej kostlivec ani nešáhne! To ti slibuju, řekl Logan a tvářil jako při tom tak nějak dost odhodlaně. Určitě to myslel jako smrtelně vážně. A nejsem sám, kdo tě před tím zmetkem ochrání, dodal pak poněkud a pousmál se na tebe. Jseš si jistá, že tím nemyslel jenom Peeta, ale i všecky ostatní z týmu a okolí. Celý tendle spolek okolo týhle školy fungoval tak nějak vlastně jako rodina, která se o sebe stará. Logan tě pak pořádně objal a dal ti pusu na čelo. Pak se zase stáhnul a postavil se. Trochu se protáh a ty jsi slyšela jak to v něm pořádně prokřupalo. No co? Taky budeš takhle křupat, až budeš tak stará jako já, řekl ti a pousmál se. Cítíš se na procházku do jídelny, nebo ti můžu něco přinýst sem?, zetal se pak na konec Logan starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Díky." odvětím mu s úsměvem, když řekl, že nejenom on nedopustí, aby mi Magneto nebo vlastně kdokoliv z jeho nochsledů něco, cokoliv udělal, nebo se mě byť jen dotkl. Jeho obejmutí mu tak trochu, v rámci možností, oplatím. "Až budu tak stará jako ty, tak ze mě už moc nezbyde, tak maximálně prášek na dně krabice..." odvětím mu ale trochu se zarazím, protože to nebylo vlastně moc vtipné a hlavně spíše taktní. Trochu to i ve mě vyvolalo otázku, jak dlouho tu vlastně budu? A teď jsem nemxslels to, kdy nebo co mě zabije ale o kolik a jestli přežiju ostatní. Logan má za sebou vlastně víc jak dvě století aniž by to na něm zanechalo viditelné stopy. O kolik já přežiju Peta a ostatní? Deset, dvacet...padesát let? "Uhmmm... Asi dojdu sama...dej mi tak pět..." změním raději téma a pokusím se trochu zvednout. Šlo to trochu ztuha, ale šlo to. "...dobře, tak spíš deset minut a budu tam. Nebo jestli se ti chce čekat." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Tvůj pokus o vtipkování se podle tvýho očekávání nesetkal zrovna s úspěchem. Takdle na tvrdo tátovi říct, že je přestárlej mu moc vtipný fakt nepřišlo. Radši proto se tě po tom zeptal, jestli se cítíš na procházku do jídelny nebo jestli ti má semka něco přinýst. Po zralý úvaze jsi souhlasila, že se tam vypravíš sama, ale že ti má dát tak pět nebo deset minut. Na možnost, že má jít na před a ty pak dojdeš jenom zakroutil hlavou, že to nepřichází v úvahu. Jo. Počkám tě před dveřama. Pak jenom zavolej, budeš mít prezidentskou ochranku, řekl ti jenom a pousmál se. Pak už ale jako odešel z pokoje a zavřel za sebou dveře. Po tom co jsi se tak nějak jako přiravila a převlíkla, tak jsi mohla zavolat nebo vyjít z pokoje sama. Logan ti nabídl ruku, aby jsi se jí mohla chytnout. Vlastně teda spíš rámě, aby ti poskyt oporu, kdyby se ti zatočila kefka. Spolu jste ak vyrazily do jídelny, kde v tudle dobu sice skoro nikdo nebyl, ale to bylo lepší. Bylo tu totiž větší ticho než obvykle a to ti vyhovovalo. Logan se tě zeptal, co by jsi si tak dala a pak tě usadil. Teprv pak šel za kuchařkama, aby vám připravily objednaný zboží. Po pár minutách před tebou přistál tác s požadovaným jídlem a sklenkou džusu nebo hrnkem čaje. Logan měl před sebou na talíři jenom bagetu s masem a trochou zeleniny. On moc na tu zdravou stravu nebyl, ale díky jeho nátuře to s ním nic nedělalo. Dobrou chuť, zlato, řekl ti jenom a pak se do toho dal. I on vypadal, že pár dní nejed. Kdy už budem mít nějakou klidnou chvilku? Pokaždý když spolu trávíme čas, tak se to zvrtne, povzdych si na konec tak nějak Logan, kterej možná trochu uhodil hřebíček na hlavičku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Dobře." přikývnu nasrozumělou. Poté tak nějak počkám až odejde z pokoje a začnu se pomalu, pozvolna soukat z postele. Vážně jenom pozvolna, protože jsem byla ještě poněkud trochu ztuhlá z toho, jak dlouho jsem vlastně ležela. Nejenom teď, ale tak nějak prostě celkově. Stejně tak pomalu jsem se převlékla a oblékla něco v čem se nebudu bát chodit po škole, trochu pročesala vlasy, které jsem shrnula všechny k jedné straně. Pak jsem se vydala ven z pokoje, kde tak nějak už, nebo spíše celou dobu čekal Logan. Pousmála jsem se a využila jeho nabídky na rámě. Né, že bych to potřebovala, spíše jsem mu tím chtěla udělat radost a vyžehlit se ten škraloup. V jídelně moc lidí nebylo, tedy nikdo ze ´známích´. A zatímco šel Logan vyřídit mou objednávku na zapečený sendviče, usadila jsem se a tak nějak si smutně uvědomila, jak mi tu Pete vlastně chybí. Když se Logan vrátil i s jídlem, věnovala jsem mu vděčný úsměv. Trochu si povzdechnu, když zmíní to, jak se náš společně strávený čas vždycky zvrtne. "Já... nevím... asi se na to ptáš špatnýho člověka.." odvětím mu po chvilce. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Hm, příště až budem spolu trávit nějakej čas, tak si ho nenecháme skazit. Nikým, řekne Logan a tak nějak se na tebe pousměje. Šlo na něm docela dobře vidět, že se mu to nelíbilo. Chtěl by s tebou trávit čas nerušeně a rozhodně ne aby po každý vám u toho šlo o kejhák. Tobě se ale během chvilky tak nějak roz utekly myšlenky. Za a) protože se ti zamotala hlava. A za b), protože do jídelny vešla Storm s Peetem a Bobbym za sebou. Dobře se mezi sebou bavili a když viděl tebe, tak k tobě rovnou zamířil. Stejně tak to udělala Storm s Loganem. Peete k tobě došel, sklonil se k tobě a dal ti pusu na tvář. Ahoj, Clare. Promiň, že jsem se nerozloučil, bylo to dost z minuty na minutu, vysvětlil se svojim ruským přízvukem, ale pak ještě dodal, Chyběla jsi mi. Cítíš se dobře? Vypadáš trochu mimo a bledě. Storm se ze zadu omotala okolo Loganova krku a přiblížila se k němu, jako by mu něco chtěla zašeptat. A vlastně taky jo, ale to už jsi neslyšela. Slyšela jsi jenom, jak se Logan uchecht a ušklíb. Můžeme se přidat?, zeptal se Peete tak nějak vás obou. Logan se na něho jenom podíval, ale předběhnula ho Storm. Jasněže!, řekla a vzala Peeta k okýnku, kde si už Bobby nandal nějaký jídlo. Po minutě nebo dvou se k vám oba přidali i s jídlem. V Peetově případě spíš jako s horou jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Já jsem ráda, že s tebou můžu trávit jakýkoliv čas." odvětím Loganovi a pokusím se ho tím i tak trochu povzbudit. Sice jsem ho tak trochu chápala v tom, že chce nějak nerušeně trávit čas se mnou, což obsahovalo hlavně žádné bitky, žádné řvaní a hlavně žádný bojování o holí život či zabíjení a máchání drápama. Pak ale moje oči zachytili něco, co poněkud vykouzlila zářný úsměv na mé tváři. Do jídelny totiž přišli známější tváře a jedna speciální byla i mezi nimi. Značný kámen mi teď spadnul ze srdce. "Nah, ještě to promyslím, jestli ti to odpustím." odvětím mu, když se Pete začal omlouvat za to, jak moc narychlo vlastně všichni odešli. Samozřejmě jsem to myslela trochu ve srandě. "Už je to dobrý, bude to už jen dobrý." dodám, když se podiví nad tím, jak vlastně vypadám. Přiznám se, že jsem se vlastně ani nepodívala do zrcadla, takže jsem nemohla nic posoudit ze svého vlastního pohledu, ale začínám si zvykat, že takhle barvy, nebo spíše stav je už skoro na denním pořádku, pro mě. Zajdou si pro jídlo, což je vždycky dobré znamení, rozhodně v tom, že se jim alespoň nic nestalo. V Petově případě je to spíše jídlo pro rodinu na celý den. "Jak to vlastně šlo?" zeptám se tak nějak celkově, když se vrátí a usadí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když se Peter se Storm usadily, tak jsi se jich/ho zeptala jak to vlastně šlo. Storm se podívala na Peeta a ten se trochu ušklíb. Šlo to docela dobře. Narazili jsme na Magneta a zarazili jeho operaci. Díky Kurta jsme ho i zranily a on se musel stáhnout, řekl tak nějak neurčitě Peeter a pousmál se na tebe. Peete se předved. Objevil se tam Juggernaut a Peete mu dal co pro to, řekla Storm a viditelně to na Logana udělalo dojem, protože se na něho podíval. Ostatní sice ne, ale ty jsi jako poznala, že ho to docela jako překvapilo. Ale já nic. To byla týmova spoluprace, řekl Peete se svojim ruským přízvukem a docela se i začervenal. A co vy tady doma? Jak vy jste strávili volno?, zeptala se po chvilce Storm a Logan se na tebe podíval. Netvářil se zrovna dobře. Co pak? Něco se stalo?, zeptala se, protože viděla na Loganovi, že něco není v pořádku. Ten se ale tvářil jako by nic, asi se jako rozhod že jestli jí to někdo řekne, tak jedině ty. A jestli ne ty, tak nikdo, což jako bylo taky v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když se vrátily s jídlem, tak nějak jsem se zeptala, jak jim to vlastně šlo. Sice nevím co bylo náplní jejich mise, ale většinou to zatím byla záchrana, pomoc či tak nějak oboje dohromady. Avšak to, že se vrátily viditelně bez větších zranění bylo samo osobě dobré znamení. Nakonec mi poví co se vlastně stalo a co podnikali. Když se zmíní o tom, že Pete to poněkud nandal Juggernautovi, pousměju se a mlčky mu vtisknu letmou pusu na jeho tvář. Na okamžik jsem si i trochu položila hlavu na jeho rameno, tedy jen do doby, než se Storm zeptala na nás s Loganem. A evidentně jí došlo, že se muselo něco stát, protože se starostlivě i zeptala. Logan ale nevypadal, že by se mu o tom chtělo moc mluvit. "Zašli jsme ven, spolu, když vy jste byly pryč. Zajeli jsme do města, něco prostě se projít po obchodech, ale pak jsme tak nějak zjistily, že jsme celou dobu sledováni..." začnu trochu nejistě, ale i když to Logan asi nechtěl vytahovat, podle mě by to vědět prostě měli. "V garážích nás pak napadli... nějací chlápci a Pyroman, kterýho Logan zná... bylo to Bratrstvo a ten blbeček jenom potvrdil to, že Magneto má pořád neustálí zájem o mě. A mnohem větší než předtím, protože předtím mě nikdy nikdo z nich nenapadl takhle veřejně... dál moc nevím, protože jsem dost času byla mimo.... dokonce mě pak zkusily i unést z hotelové pokoje kde jsme byly..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi ostatním začla vyprávět co se jako dělo když tu nebyli, tak se nestačili jako divit. Peete zapoměl žvejkat a Storm dokonce i jíst. Jenom Logan nevypadal vůbec dotčeně a radši se díval do svýho hrnku kafe, jako by se vubec nechumelilo. Cože?, zeptala se prostě jako Storm, který se to vůbec nelíbilo a ty jsi pokračovala dál. Pak jako když jsi se zmínila o pyromanovi, kterýho Logan zná, tak se oba podívali na Logana, kterej se sice na ně nepodíval, ale odpověděl na tu otázku, která visela ve vzduchu. Pyro.. Johnny se tam ukázal a měl blbí kecy. Prošláp jsem mu nohu, aby si netroufal na nikoho z mý rodiny, řekl Logan klidně a při tom se podíval mimo jiný na Peeta. Ne výhružně. Nejsíš to byla jenom schoda okolností, ale Peete na sucho polknul a při tom se málem udusil jídlem. Jeffersonovo obchodní centrum se bude muset rekonstruovat. Při střetu lehlo popelem většina garáží. Plus ty výbuchy, dodal pořád stejně klidně a upil z kávy. Ale byli dost neodbytní. Sledovali nás až do motelu a když jsem odešel Clare pro nějakí jídlo a pár dalších věcí, tak se ji pokusili unýst. Nedostali se daleko. Rozpáral jsem auto a pak i je, řekl a pak se podíval na Storm, než pak dodal, Víte co? Radši se jako nedívejte na zprávy. Storm si povzdechla a chvilku to vypadalo, že se vykašle na svý jídlo. Chvilku vás tady necháme samotný a už lítáte v průseru, řeknula a pak se podívala na tebe. A ty jseš celej Logan. Z průseru do průseru, co?, řekla tak nějak s pokusem o vtip a pousmála se. Zato Peete ti dal ruku okolo ramen a nechal tě, aby jsi mu položila hlavu na rameno a nějakou dobu tak zůstala. Zatím ti dal pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak nějak jsem jim řekla, co se vlastně tak nějak stalo, zatímco oni byly jinde. Logan se na to sice moc netvářil, nebyl z toho moc nadšený, že jsem to takhle vypálila najednou všechno vlastně, ale co jsem měla dělat. Stejně by se to dozvěděli. Ať už od profesora nebo odněkud ze zpráv a nebylo by pak těžké komu vlastně připsat ony zásluhy za rozpáraný maníky v černým. V tomhle ohledu by je napadla jediná osoba, možná dvě. Logan pak nakonec tak nějak doplnil to, co mě chybělo a já si taky trochu udělala ještě obrázek. "Zasloužil si to... blbeček mi tam dělal nadržený návrhy, div mi nestrčil jazyk pak až do žaludku..." dodám k Loganově poznámce o tom, co provedl tomu Pyromanovi. Přitom jsem se tak nějak dívala do svého hrnku s čajem. Když mě pak nakonec toho všeho Pete k sobě tak nějak přivine, trochu se naoplátku pousměju. Sama jsem se k němu tak trochu přitiskla. Chyběl mi, rozhodně. Logan je Logan, nikdy nechci volit mezi těma dvěma, ale každý je prostě svým způsobem pro mě jedinečný a nenahraditelný. Takže, jsem teď vlastně byla ráda, že je zpátky, hlavně v pořádku zpátky. "Storm notak... raději bych, aby byl aspoň den, nebo týden bez něčeho podobného..." odvětím Storm, ohledně její poznámky o průserech. Přitom se snažím pod Petovou rukou vypadat co možná nejmenší. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi to doplnila o Pyrovy návrhy, tak se Peete znova jako zarazil. Spíš se ale napnul a ty jsi poznala, že se mu to jako vůbec nezamlouvalo. O Loganovi ale pochyb nebyl a zjistil to každej, kdo byl v jídelně. COŽE?, zeptal se na hlas a skoro se i postavil. Byl nasranej až běda a chybělo málo, aby tady došlo ke krveprolití. Uklidni se, Logane. No tak, začla ho mírnit Storm, která mu dala ruku na rameno. Sice se nepřestal tvářit nasraně a nevypadalo to, že by ji poslech, ale aspoň jako přestal řvát. Storm se pak pustila do tebe s tím, že jseš celej svůj táta. Ty jsi ji ale vtipně odpověděla a ona se jenom usmála. To aby jsi se pořádně snažila, řekla ti Storm, když jsi jí řekla, že bys taky chtěla chvilku klidu, než pak jako dodala, Vy oba by jste se měli jako snažit držet se pryč od problémů. Logan jenom zabručel a Storm se dala zase do jídla. Peete ti dal jednu pusu na tvář, aby dodal svoji dominanci a pak se dal zase do jídla. Storm svý jídlo dorazila během chvilky a pak šťouchla do Logana. Snažila se nenápadně mu naznačit, aby vás tu nechal o samotě. On protočil oči a pak se zvedl. Ještě máme co řešit s profesorem, ozval se a spolu se Storm odnesly nádobí a odešli. Zůstali jsme tu sami, řekl Peter se svojim ruskym přízvukem. Profesor na štěstí neplánuje žádnou další akci na blízkou dobu. Takže bysme spolu zase mohli začít trávit trochu víc času. A já dohlédnu, aby jsi se všem problémům vyhnula, dodal na konec Peter a trochu se na tebe pousmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan nebyl moc nadšený tím, když jsem mu vlastně řekla o tom, co na mě Pyroman zkoušel. Na jeho obranu, ale nemohl to tušit, protože jednak měl plný ruce práce, doslova, s těma dalšíma co si s sebou přivedl a pak, jsem mu to taky neřekla. Zejména proto, protože jsem nechtěla aby reagoval takhle nějak podobně, jako teď. Naštěstí Storm tak nějak zažehnala onu " bouři". Když se pak ti dva najedli, tak nějak nás opustily. Tedy bylo to spíše na ponuknutí ze strany Strom, ale co na tom, fungovalo to, protože oba odešli a zůstali jsme s Petem sami. A protože mi zbýval tak nějak už jenom hrnek s čajem, vnutila jsem se mu trochu po ruku. "Rozhodně bych byla ráda. A to ve všech ohledech. Nejenom, že bych se chtěla distancovat od veškerých průserů, ale taky si tě i trochu užít." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter se na tebe usmál a přitáh si tě blíž, protože jsi ho tím co jsi řekla jako docela potěšila. Když mi dáš za chvíli pár minut aby jsem si moh dát sprchu, tak budu po zbytek dne jenom tvůj, odpověděl ti se svojim tipickým tvrdým ruským přízvukem a pousmál se. Dal ti pak pusu na tvář a pohladil tě po zádech. A tak mě jako napadá, co dneska budeme dělat? Vypadáš docela unaveně, takže nejspíš žádnej vejlet ani procházky, co?, začal se Pete tak nějak ptát, aby věděl na co se má pak připravit. Jak se vůbec cejtíš? Vzhledem k tomu všemu čím jsi si s Loganem prošla, zeptal se pak na konec a viděla jsi jak stisk ruku v pěst. Vůbec se mu to nelíbilo a nejradějc by začal nadávat. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete k mému gestu nebyl nevidomí a tak nějak mi ho oplatil. Zřejmě to tak nějak cítil podobně jako já, což tedy tak nějak i trochu potvrdil záhy. "Myslíš, že tak dlouho vydržím?" odvětím s lehce šibalštějším pousmátím. Jenže pak tu tak nějak byla otázka, co vlastně společně podniknout. To byla momentálně otázka za pár tisíc dolarů. "Hm... popravdě, nad tím jsem nepřemýšlela... protože nevím jak dlouho jsem teď vlastně prospala, nebo spíše tak nějak probloumala nevědomně..." řeknu mu, ale tak nějak si uvědomím, že to asi není zrovna to, co chtěl v tuhle chvíly vlastně slyšet. Čehož jsem si tak nějak i všimla, když zatnul ruku v pěst. Trochu jsem začala přemýšlet, jak z tohohle vlastně vůbec tak nějak šetrně vybruslit, ale pak nakonec jistý nápad přišel. Položila jsem obě svoje ruce na tu jeho zatnutou v pěst, maličko jí sevřela a trochu se i postavila. "Víš co? Zajdem prve ke mě. Chci ti něco ukázat." řeknu mu přitom s vřelým úsměvem ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Stejně jako ty, tak jako i Peter přemejšlel co byste mohli dneska jako podniknout. S ničím kloudným ale jako nepřišel. Ale když jsi pak navrhnula, že ještě nejdřív prostě půjdete k tobě, protože mu tam chceš něco ukázat. Peter se na tebe podíval zaujatým pohledem, ale když jsi se na něho usmála, tak prostě přikejv. Hořím nedočkavostí, řekl svojim ruským přízvukem neobvykle tvrdě, až to budilo úsměv jak komicky to vyznělo. Schodou okolností Peete zrovna tak nějak dorazil svoji obří porci a tak nějak se zved aby odnesl nádobí. Pak se vrátil k tobě a vzal tě za ruku. Na konec jste se teda vydali chodbama k tvýmu pokoji, ke kterýmu jste dorazili během chvilky. Tak co mi chceš ukázat?, zeptal se Peter když jsi otevřela dveře do svýho pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Usmála jsem se poněkud víc, když Pete souhlasil s mým návrhem. Odnesli jsme tedy použité/špinavé nádobí a vydala jsem se s ním ke svému pokoji, tak nějak zavěšená na jeho paži. "Posad se." řeknu mu s lehkým úsměvem s tím, že poukážu na postel. Taky na co jinýho by si měl sednout, když tu vlastně ani kromě ní nic není. To bylo jedno. Než se usadil, otočila jsem se k taškám, které tu zůstali a které na sobě ještě nesli poněkud stopu toho, co jsme tak nějak zažily. Nasucho polknu, ale zůstávám otočená k němu zády, s tím, že vytáhnu z tašky věci, které jsme koupily, tak aby to neviděl. "Logan sice hodně prskal... vlastně si měl vidět jeho výraz, když jsem byla v tom obchodě... ale nedala jsem a teď jsou prostě moje." řeknu mu a potom se otočím s tím, že si i tak trochu náznakem přiložím k sobě, přes aktuální oblečení a jen opravdu náznakem, díly plavek tmavě modré barvy, na místa kam tak nějak patří. Udělám s nimi i pár nesmělých krůčků k němu. "Budou supr až se vrátíme na tu pláž, co ty na to?" řeknu mu se zářným úsměvem. Tak trochu mě i napadlo, že bych se tam vydala nejraději teď, prostě si odpočinout od toho všeho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter se posadil jak jsi mu řeknula a čekal. Ty jsi se pak otočila k taškám, ve kterejch jsi měla věci co jste nakoupili s Loganem a začla se v nich přehrabovat. Peete poslouchal, jak jsi mu říkala, jak Logan prskal, ale nezasmál se protože ještě nevěděl o co se jedná. Pak jsi se ale otočila a on ztratil dech. Jenom si tě prohlížel a nevěděl co říct, navíc možná trochu i zčervenal v obličeji. Jsou úžasný, řekl pak po chvilce jak jsi zmínila tu pláž. Už teď se na ten vejlet těším a nemůžu se ho dočkat, dodal po další chvilce a přeměřil si tě s těma plavkama přiloženejma k sobě. Bylo uplně jasný, že se mu ta myšlenka, že je budeš mít na sobě hodně líbila. Určitě ti budou moc slušet, Clare. Už se těším, až tě v nic uvidím, řekl a pousmál se. Máš tam ještě něco, co bys mi ráda předvedla?, zeptal se na konec a podíval se na ty trochu ohořelý tašky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Možná jsem ho měla upozornit, ale mjeho reakce byla poněkud roztomilé. Nejdřív tak nějak nevěděl co má vlastně říci a pak dokonce podpořil mou myšlenku, že na pláži budou skvělí. A musela jsem se pousmát o něco víc, když pak podotknul, že jestli toho má na předvedení víc. "Ani ne. To co jsem chťela jsem už předtím nakoupily my dva spolu, takže není už co bys ještě neviděl." řeknu mu lehce omluvně. A tak nějak z němu dojdu. Položím plavky vedle něj na postel a tak trochu mu uvinu lehce svoje ruce kolem krku. "Leda bys ty plavky chtěl vidět přímo na mě, ale na to tu je trochu zima...možná, leda bychom se vydali do tepla..." řeknu mu trochu sladce. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro To je škoda, řekl Peete když jsi mu tak nějak řekla, že už nic moc víc na ukázání nemáš, protože co jsi si chtěla koupit, tak jsi vlastně koupila už před tím vším s ním. Když jsi ale pak přišla k němu, položila si plavky vedle něho na postel a ovinula jsi mu ruce okolo krku, tak hlavu zaklonil a dal ti pusu. Pak jsi tak nějak navrhnula, že bys mu ty plavky mohla ukázat na sobě, ale že tady je na to moc zima. Možná kdyby jste se vydali do tepla. Rozhodně bych je na tobě rád viděl, zlato, řekl Peete s přitroublím úsměvem. A ani nevíš jak rád bych do toho teple teď s tebou jel, přidal k tomu, ale pak se nezatvářil zrovna moc jako potěšeně a dodal, Ale to by nám Logan asi teď oběma utrhl hlavu. Mě teda určitě. Ty by jsi se ještě měla šetřit a navíc bysme museli vzít Bobbyho s Rogue, protože by nám to už neodpustili. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl mým nápadem evudentně nadšený, ale z čeho tak nějak z čeho nwbyl už moc nadšený, bylo to, že se spíše bál tiho co na to řekne Logan a vlastně i tak nějak ostatní. "Už jsem ti říkala, že tě před ním budu bránit." řeknu mu a ruce z jeho krku jenom trochu stáhnu, abych mu lehce špičkama prstů vjela do vlasů. "Tak se jich zeptáme ne? Nemyslím si, že budou proti." dodám dál, ohledně toho co namítl, že Bobby s Rpgue by nám neodpustily, kdybych je tu nechali. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete si tvý pozornosti užíval a vypadal uvolněně. Možná z něho prostě ten stres právě díky tobě jako začal opadávat. Když jsi mu vjela prstama do vlasů, tak přivřel oči a pak se i postavil, aby tě objal. Přitáh si tě blíž a pak do konce ještě políbil. Pak jsi tak nějak navrhnula, že byste se jich vlastně mohli zeptat jestli jsou pro. Peter se pousmál a přikejv. To zařídím já. Stejně se ještě teda musím připravit, řekl Peter, ale nepustil tě z obětí. Spíš si tě ještě víc přitisk k sobě a chvilku si to užival. Pak ti dal ještě jednu pusu než tě pustil a odstoupil. Tak já tu pujdu zařídit a zeptat se jich. Ty se zatím připrav. A nezapomeň krém na opalování, aby jsi se mi zase nespálila, řekl Peete, pousmál se a vyrazil pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete si to viditelně užíval. Tedy nebyl sám, taky jsem si užívala to, že jsem s ním a že vlastně konečně můžu být s ním a mít ho tak nějak jen pro sebe. Takže to bylo tak nějak vzájemný. "Dobře." odvětím mu, ohledně toho, že bych se měla připravit. Sice se mi moc nechtělo, ale nakinec jsem jej pustila. Když pak odešel, převlékla jsem se do koupených plavek a natáhla přes ně jen triko a kalhoty. Krém jsem tu měla ještě ten, co jsem dostala ještě minule, takže tohle bylo vřešeno, stejně jako osuška, kterou jsem vzala tu, kterou normálně používám. Takže jsem prakticky byla hotová, jen jsem si ještě sepla vlasy do culíku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Netrvalo to ani patnáct minut, než se na dveře tvýho pokoje ozvalo zaklepání. Clare?, ozval se Peetův hlas, kterej počkal až mu to dovolíš a teprv pak jako vešel dovnitř. Bobby i Rogue souhlasej a sejdem se v garáži, aby to nebylo nápadný, řekl ti obřík a ty jsi si tak nějak jako všimnula, že drží košík na piknik. Nejspíš s nějakým tím občerstvením. Kromě košíku měl sebou taky tašku, jako by vynášel koš, ale při nahlídnutí tam byla osuška. Vzal tě pak za ruku a jestli jsi byla připravená, tak tě pak vyved z pokoje a zamířili jste nenápadně do garáže, kde jste se postavili trochu stranou, kdyby tu někdo náhodou přišel. Pak teprv Peete položil ty věci a vzal tě zase do obětí. Chvilku jste si vyměnovali něžnosti, než se tu objevili ti dva, na který jste jako tak nějak čekaly. Ahoj!, pozdravila vás energicky Rogue a zamávala na ni. Bobby, kterej zavíral na ni zasyčel, aby se stišila a pak k vám došli. Takže dneska je ten den?, zeptala se Rogue, která byla tak nějak jako hodně vzrušená. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se ukázal až po chvíly. A rozhodně nepřišel s prázdnou, což mě poněkud nadchlo. Koš znamenal dobroty, nebo minimálně jídlo a jídlo znamenalo, že ram můžeme zůstat déle. "Jasně, tak jdem." odvětila jsem mu, vzala svoje věci a rozešli jsme se ke garážím. Tam jsme dorazily ještě poněku začerstva, tedy ti dva tu ještě nebyly, ale to poněkud nevadilo, prorpže Pete se rozhodl strávim čas navíc poněkud po svém a já rozhodně oproti tomu nic nenamítala. Ba spíše jsem mu to sxhvalovala a dala taky řádně najevo. Ti dva se objevily za chvíly. "Měla jsem ti pro ní dát ještě roubík." poznamenám k Petovi s úsměvem. "Jop. Bylo mi nařízeno, že mam odpočívat, ale nikdo neřekl kde a ským. " řeknu už i k nim. Poté tedy tak nějak otevřu portál na onu pláž. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se usmál, když jsi zavtipkovala o roubíku, ale pak už musel přestat, protože se k vám přidaly ti dva. Bobby se tvářil rozpačitě, ale Rogue byla vzrušená. A já dohlídnu na to, že se se k ničemu nepřichomejtnem a že fakt budeš odpočívat, řekl pak Peter a vzal tě okolo ramen. Nemůžu se už dočkat!, řekla Rogue a byla tak nějak natěšená jak tlustý dítě v cukrárně. Ty jsi pak ale už vytvořila portál a Peete se sklonil pro svý věci. Bobby s Rogue taky měly tašku nejspíš jako s osuškama, ale ti je už držely. Postupně jste vešly do vnitř a ocitly jste se na tobě dost známí pláži. Byl krásnej sluneční den a voda byla nádherně modrá a průhledná. Zdálo se ti, že je to tu ještě hezčí než minule. Páni, řekli Rogue s Bobbym během tý samí chvíle a oči jim přecházely. Pojďme tamdle k tomu stromu. Ve stínu necháme tohle, řekl a ukázal na svůj košík, ve kterým cinkaly taky skleněný láhve. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rogue se viditelně těšila a byla víc než nadšená. Možná stejně jako dítě, které jde do cukrárny. Ale nemohla jsem jí to vyčítat, já se vlastně těšila taky. Těšila jsem se na to, že strávím nějaký čas s těmahle lidma, které mám ráda a taky snad konečně strávím nějaký čas bez možnosti nějakého průseru nebo boje o vlastní holí život. Vytvořila jsem tedy průchod a pokynula jim, aby vešli. Pak jsem se vydala za nimi. Sotva však moje nohy překročily horizont událostí, cítila jsem ve tváři teplo slunečních paprsků, i jemný přímořský vánek, kerý byl ovoněný solí z šumícího moře. Ano, bylo to přesně takové, jak jsem si to pamatovala, možná i lepší. Každopádně jsem za námi zavřela. Pete se ujal hned iniciativy a vybral místo, kam jsme si tak nějak hromadně odložily věci a vlastně tak nějak tu i rozbijem evidentně náš tábor. Nic jsem nenamítala a vydala se za nimi. Přitom jsem si svlíkla tričko, protože mi začínalo už být teplo, přitom mi sklouzla i gumičky, držící vlasy. "Co si vlastně vzal, do kouzelného košíku?" zeptám se Peta s úsměvem, protože obsah toho košíku vydávat jisté podezřelé zvuky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Bobby s Rogue se dali taky na cestu poblíž toho stromu a stínu, ale rozprostřely si osušky ještě na slunci. Rogue si taky sundala tričko a pak i kalhoty. Měla na sobě jednodílný plavky, který ale taky odhalovaly, že má po čertech dobrý křivky a naditý hrudník. Bobby měl co dělat aby nezačal zírat. Za to Peete si jí ani nevšiml, protože se díval na tebe a rudnul. Moc ti to sluší. Lepší plavky jsi vybrat nemohla, řekl ti a vzal tě okolo pasu při cestě do toho stínu. Když Peter odkládal košík do stínu, tak jsi se ho tak nějak jako zeptala, co tam vlastně všecko vzal. Jenom nějaký sendviče a karton sodovek, odpověděl Peete a odhalil co vlastně pro všecky vzal. Budou úplně teplý, než se do nich pustime, řekla Rogue a Bobby se uculil. Tak je znova ochladím, navrhnul Bobby a Rogue se usmála jako by ji došlo, že fakt řekla blbost. Tak co? Budem tu jenom tak stát nebo skočíme do tý vody?, zeptal se Peete, kterej si už taky sundal triko a začal si sundávat kalhoty, pod kterejma měl bermudy po kolena. Bobby se už taky svlík a spolu s Rogue vyběhli vstříc moři. Ale ani jeden se nedotk toho druhýho. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bobby s Rogue rozbili svůj tábor vedle nás. A kluci byly prostě kluci. Prakticky z nás nemohli sundat oči, ale kupodivu mi to nijak příliš nevadilo. Vlastně mi to tak nějak i lichotilo, zejména potom co se ozval i Pete, tedy spíše tak nějak vzpamatoval z 'prvotního šoku'. Usmála se na něj a když kolem mě ovinul svou ruku, trochu jsem se k němu přitiskla. Pete skutečně přinesl kouzelný košík, protože skýtal nejenom pití, ale i něco k zakousnutí. Ti dva pak vzali vlny tak trochu útokem. "Hned jsme za vámi..." odvětím jim. Ale prve jsem k Petovi trochu vyhoupla na špičky, abych mu mohla věnovat vřelí polibek |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Pospěšte, popohnali vás ti dva, kteří už tak nějak vběhnuli do poklidnejch vlnek toho moře. Ty jsi se tak nějak pak vyhoupnula na špičky a přitiskla se k Peetovi, aby jsi mu pak dala vřelej polibek. On tě objal oběma rukama a trochu se sklonil, aby ti ho oplatil a přidal další. Tendle den už by nemoh bejt lepší, řekl Peter a usmál se na tebe. Pak se podíval na vodu a tak trochu pohodil hlavou v otázce, jestli půjdete nebo ne. Ta krásně čistá voda ho lákala, ale divit jsi se mu jako nemohla. Tak co vy dva?, volal na vás z vody Bobby, Není na vás ta voda moc teplá? Mám vám ji troch schladit? To ať tě ani nenapadne! Už jdeme!, zavolal na Bobbyho zpátky Peeter, kterej ti pak dal ještě jednu pusu a na konec tě vzal za ruku. Spolu pak s tebou zamířil za ostatníma do vody. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete mi polibek vřele opětoval a nemohla jsem si přát víc. Možná, jedině kdyby ty dva pak nebyly tak nedočkaví a tak trochu tohle nepokazily. Celý nadšený nás totiž volali už do vody. "příště si rozmyslím, jestli je někam vezmem." utrousím s úsměvem a ještě než se za nima vydám, svléknu si i kalhoty a oblečeí pak položím na košík, stejně jako svou osušku. Jenže namísto abych se vydala k vodě zběsile jako oni, zvolila jsem trochu vláčnější tempo a během toho si zvázala vlasy zpátky do culíku vzadu. Bylo to pak příjemné, když se první mořské vlnky dotknuly mých nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Jen je nech, je to tady moc prima, odpověděl ti Peete, když jsi se mu tak nějak postěžovala, že si příště rozmyslíš, jestli je někam jako brát. Peter se jako ty nerozběhl k moři, ale šel s tebou pomalejc, tak nějak vedle tebe. Když jsi si pak sepnula vlasy, tak tě vzal za ruku a pomalu s tebou vešel do vody. Ani do tý vody se nehrnul, ale šel s tebou za ruku pomalu a opatrně, protože vědě, že neumíš plavat. Když ti byla voda po prsa, tak tě vzal a objal. Tak nějak jsi při tom stratila půdu pod noham. Pak Peete udělal ještě pár kroků a zastavil se, až jste měli vodu tak nějak po ramena. Tak je to mnohem lepší, řekl Peter a dal ti pusu. Bylo to příjemný a ne jenom todle, ale i příjemně teplá voda, která byla v tomdle počasí dost osvěžující. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete mi byl po boku. Vlastně celou tu dobu, nějak ho ty dva pomatenci netankovali a tak jsme se vlastně společně dostali do vody, kde mě pak držel podobně, jako tomu bylo předtím. Sice jsem byla trochu nervózní z toho, že vlastně neměla pevnou půdu pod nohama, ale o zřejmě asi jenom tak nezmizí. Naneštěstí, to nemělo nic výrazný efekt na naší blízkost. Na Peta a jeho poznámku, že takhle je to o mnoho lepší, se poněkud pousměju. Lehce ovinu svou ruce kolem jeho ruku a přitáhnu se k němu více, prakticky až nadotek. "Jop, takhle je to lepší." odvětím mu a věnuji mu pusu, možná dvě a přitom mu lehce prsty, špičkama prstů, zajedu do jeho vlasů vzadu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter se pousmál, když jsi se k němu přitiskla víc a objala ho. Líbilo se mu, že tu jste tak nějak spolu a že tě má ve svý moci. Ikdyž jako to byla spíš jenom iluze, protože kdyby jsi řekla, tak spíš jako bude poslouchat on. Políbení, který od tebe dostal ti tak nějak i vřele oplácel a při tom tě jednou rukou hladil po zádech a možná trochu i o zadku. Mezitím tě druhou rukou držel a tak trochu tisknul k sobě, aby jsi nezapadla pod hladinu. Měli bysme sem chodit mnohem častějc, řeknul ti Peete tak nějak mezi polibkama a pousmál se. Líbilo se mu tu, ale víc se mu líbilo, že tu moh bejt s tebou. Ale no tak vy dva! Nechte si taky něco na pak a pojďte si zaplavat, zavolala na vás Rogue opodál a cákla na vás vodu. Sice to byla jenom lehká sprška, protože na to byla moc daleko, ale pořád vás prška kapek zasáhla. To je dobrý, možná pozdějc, odpověděl ji Peete a natočil se tak, aby ti další cáknutí nešlo přímo do obličeje, kdyby znova zaútočila. Navíc tak nějak zamaskoval, že vlastně ani neumíš plavat. Rogue se zašklebila a pustila se do vody. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Příště je s sebou fakt nevezmem." Pousměju se na Peta, když se tak nějak Rogue začne dožadovat naší společné pozornosti. Nemela jsem jí to za zlé, ale tak trochu jsem teď spíše toužila po jrho pozornosti. Nejenom, že ty události s Loganem nebyli zrovna procházka růžovou zahradou, ale kdo ví jak dlouho jsme prostě pro sebe neměli podobnou chvilku. Prostě jen pro sebe. "Taky bych chtěla víc podobných chvílý." rěknu mu a jak nějak se mu víc ovinu rukama kolem krku, vlastně až tolika, že jsem jej prostě objala, přitiskla sr k němu a napůl si položila hlavu na jeho rameno, a půl svou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Rogue s Bobbym vás nechali a šli si zaplavat i trochu na hloubku. Vy jste s Peterem zůstaly na mělčině, ale ani tak jsi se už nohama nedotýkala dna, ale byla jsi přilepená na něho. A teď tak nějak vlastně skoro do slova. Když tě to nebude vytěžovat, tak tady spolu můžem chodit častějc než jednou za měsíc. A klidně jenom my dva, aby nás ti dva nerušili, řekl tak nějak Peter, když jsi mu položila hlavu na rameno a povzdechla si, že bys taky chtěla víc takovejch klidnejch chvilek. Peete si tak nějak k tobě přiložil svoji tvář a nic neříkal. Vlastně ani jeden z vás nic neříkal a užíval si týhle chvilky klidu. Vlnky vás něžně olizovaly a do nosu vás štípal příjemný zápach mořský soli. Bylo krásně slunečno a teplo a tak to všecko bylo dost příjemný. Po chvilce klidu si Peter sundal tvář z tebe a víc se naklonil, aby ti dal pusu a pak se pousmál. Co by jsi řekla první lekci plavání?, zeptal se tě Peter po chvilce a pak s úsměvem dodal, Slibuju, že na tebe budu hodný a nenechám tě nalokat se tý vody. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "To, že budu trávit čas s tebou, jenom s tebou, není žádné vytížení... bude to rozhodně potěšení... A navíc, mám v rukávu ještě pár dalších míst, kromě tohohle." odvětím mu, ohledně toho, že by byl rozhodně rád, kdybychom mohli v budoucnu nějak takhle podobně trávit společně čas. Vjela jsem mu potom trochu špičkama prstů znovu vlasů a trochu ho v nich začala výskat. Pete pak za chvíly, kterou si evidentně užíval, ale to já rozhodně taky a všemi smysli, vlastně tak nějak celým tělem, že bychom mohli zkusit, tedy já se spíše pustit do první lekce plavání. "Eeee.... asi bych to nechala na jindy... přece jenom, mám odpočívat, nestresovat se, pokusit se přitom i neumřít..." uculím se na něj trochu. Nechtěla jsem se z toho moc vymlouvat, vlastně vůbec ale spíše na to tak nějak nebyla moc nálada. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Už teďka se jako těším a nemůžu dočkat na ty další místa, co máš v rukávu, řekl ti Peete, když jsi mu řekla že trávení času s ním tě nevytěžuje a že to vlastně je pro tebe potěšení. Navíc že máš jako taky ještě další místa v rukávu. Chvilku jste si pak užívali tichý chvilky spolu a Peete pak navrhnul první lekci plavání. Moc se ti do toho nechtělo a tak jsi mu řekla svý. Peter to nebral špatně. Prostě se jako pousmál, přikejvl hlavou a uculil se. Dobře, teď tomu unikneš, ale příště to už nebudeš mít tak snadný, zavtipkoval a usmál se, než ti pak dal pusu. Další chvíli jste byli sami a vyměňovali si něžnosti a dotyky nerušeně. Bobby s Rogue odplavali někam stranou a tak vás už nerušili. Pro vás jste existovali teď jenom vy dva a tak tomu jako bylo tak nějak docela dlouho. Po asi půl hodině, možná hodině jste si ale všimnuli pohybu na pláži. Bobby se s Rogue vrátili po suchu a vyvalili se teď na slunko. Zatím na vás ale nevolali ani vás neobtěžovali. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Fajn." odvětím mu ohledně toho, že prozatím odložíme plavecké lekce. Jo, trochu jsem se toho bála ale zase na druhou stranu, byly jsme tu abychom si to tu užily a né se zbytečně stresovali nad nějakýma lekcema plavání. Nehledě na to, že by mu to Logan asi neodpustil. Docela jsem se začala i těšit do budoucna na další naše ''výlety', s tím, že asi tvážím účast někoho dalšího. A mluvíme-li o vlku, smečka se ukázala. Přišli po písku a rozvalili se na tom vyhřátém. A když tam rak leželi, ubránila jsem poťouchlé myšlence. "Kryj mě." řeknu k Petovi. Myšlenka byla vytvořit u sebe maličký průchod, tak o velikosti míče, plus mínus, s tím, že jeho výchid byl kousek nas nimi a voda, kterou bych pak nahnala rukama dovnitř by skončila na nich. Myšlenku jsem pak uvedla poněkud v praxi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter se jenom pousmál, když jsi na posledy unikla jeho učení se plavání. Pak jste to už ale jako dál neřešili a vyměňovali si něžnosti a prostě si užívali vlastní blízkosti. To trvalo ale jenom do doby, než jsi si všimla těch dvou, který přišli po suchu po pláži. Asi jako prostě a jednoduše plavali po dél pláže a zpátky se prošli po horkým písku. Ti dva se pak rozvalily na svý osušky a užívali si slunečních paprsků, které krásně pražily. Ty jsi se je ale rozhodla vyrušit stejně jako oni před tím tebe s Peetem. Proto jsi Peterovi řekla, aby tě kryl a ty jsi se pustila do zaškvařování. Vytvořila jsi malej průchod kousek od sebe a druhej nad ty dva a začla jsi cákat. Z pláže se hned na to jako ozvalo Bobbyho polekaný zařvání a pištění Rogue, která byla vylekaná ještě hůř. Trvalo to ale jenom chvíli, než vyskočili na nohy a stranou. Podívali se co se děje a pak střelily pohledy k tobě. Jenom počkej až vylezete! Peter tě už nezachrání, zavolala Rogue s úsměvem a zahrozila rukou. Myslela to v žertu, protože o nic nešlo. Pak se začla spolu s Bobbym smát. Ochráním, řekl Peete a usmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj nápad fungoval dokonale. Aby taky ne, když prakticky stačí jen myšlenka a věci se začnou dít sami od sebe. A vyděšený řev i piskot v tu chvíly byly nebezká hudba pro mije uši, když jsem se poťouchle smála. Jakmile jim pak došlo, co se děje, Rpgue začala vyhrožovat. Na zastřešení mojí osoby by ale musela hodně přitvrdit. Proto jsem jí opětovala jedno vypláznutí jazyka k její osobě. "Bábovky co uměj jen plkat!" řeknu k nim, možná trochu vyzívavě/provokativně. "Já vím zlato." dodám ještě ke svému ochránci, kterého něžně pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se taky začal smát, když se rozesmáli i ostatní. I Rogue, kterou to asi naštvalo nejvíc a která ti teď tak nějak začla vyhrožovat, se smála. Jenom počkej!, křikla na tebe, ale pak se vrátila ke svý osušce. Postupně jste se přestali smát, ale i tak byla dobrá nálada. Tendle vtípek byl povedenej a každej věděl, že to byla sranda a ne opravdovej útok, takže jste byly uvolněný. Líbí se mi tadle tvoje stránka Clare. Jseš tak uvolněná a směješ se, řekl Peter, kterej vytáhl tu volnou ruku, se kterou tě tu a tam pohladil, na hladinu. Trochu ti s ní přejel po tváři, jako že tě pohladil, ale spíš ti ji zamořkil. Došlo mu to a tak se zasmál. Možná bysme měli jít za těma bábovkama a trochu se namazat, abysme neskončily jako minule, navrhl Peter po chvilce, ale pořád se na tebe usmíval. Nebo spíš jako tak nějak culil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rogue sice pořád vyhrožovala, ale vážně jsem nebyla ten tip, který by si to nějak bral. Nicméně co mě tak nějak potom trochu překvapí, byl Pete a jeho slova o tom, jak se mu líbí takhle moje stránka. Což mě přimělo se poněkud začervenat. "Minule jsme neskončili tak špatně... co se týče mě, přes noc to bylo pryč." odvětím Petovi, když tak nějak navrhne, že bychom se měli vrátit za nima, než z nás bude připečená pečínka. Pak si tak trochu uvědomím, že né všichni jsou na tom stejně jako já, tedy, že se léčí rychleji než normálně. "Promiň, jestli chceš tak se můžem vrátit ale necíítm se na to, že bych se musela ještě vyvalovat na písku." dodám ještě nakonec k tomu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se pousmál, když jsi říkala, že jsi přes noc byla v pořádku. On sice ne, ale nic neřekl na hlas. Tobě to ale došlo a omluvila jsi se mu, že jestli chce, tak že se klidně vrátíte. Ještě chvíli tu klidně pobudem. Jsem tu spokojenej, řekl a pousmál se. Taky se tak trochu jako začervenal, protože vlastně mluvil o tom, jak moc jseš na něho jako nalepená a taky že toho moc na sobě nemáš. Na rozdíl od těch ostatních to Peter ale nemyslí jako prase, který myslí jenom na to jedno. Aby zamaskoval svoje rozpaky, tak tě dlouze políbil a pak přiložil svý čelo k tomu jako tvímu. Zase jste si pak užívali toho klidu a svý přítomnosti. Možná do konce až další půl hodinu. Teprv jako pak Peete rozhodl, že půjdete spátky na pláž. Vrátíme se, namažeme se krémem a můžeme se třeba projít po pláži, když se ti ještě nechce opalovat se, řekl tak nějak Peter a pomalu jste se vydali spatky k plaži. Po chvilince jsi už dosáhla na dno a tak tě postavil na nohy, ale místo toho tě vzal za ruku. Došli jste spatky a ti dva si vás vlastně ani nevšímali. Oba leželi a slunili se, možná do konce i spali. Vzala jsi teda ten krém?, zeptal se te Peete a pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete to nevzal nijak špatně. Vlastně ani tak nějak nebyl proti, abychom tu ještě pobyli. Dokonce to tak nějak i potvrdí následně slovy o tom, že je tu vlastně spokojenej a já byla vlastně taky. Nemohla jsem si přát prostě víc. Byly jsme na úžasným místě, počasí bylo taky suproví a společnost... společnost mluvila sama za sebe. A já si jí užívala, tedy jeho jsem si užívala. Jeho, jeho tělo, prostě jeho celýho, se vším všudy. Nakonec jsme ale z vody po nějaké době šli. I když byl Pete ta nejlepší společnost, kterou jsem si mohla přát, i mě začala už být i trochu zima a tak jsme zamířily k písku. "Jasně, že vzala. Je to ještě ten od minula. Chceš namazat?" odvětím s úsměvem na jeho otázku ohledně krému. Pohledem jsem však střelila i po těch dvou, kteří vypadali až moc klidně. Přemýšlela sjem, co bych jim ještě tak provedla, protože první vtípek se setkal s úspěchem rozhodla jsem se ho trochu zopakovat. Mrkla jsem tedy na Peta a prstem mu naznačila, aby nic podezřelého neřikal a přeběhla jsem k vodě a do vody, dokud mi nebyla aspoň po kotníky. A rozhodla jsem se žertík s posláním vody na ně tak trochu zopakovat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ten bude stačit. A jasně, to se bude hodit. Na záda si nedošáhnu, odpověděl ti Peter ale ty už jsi přemejšlela, co províst těm dvěma, který vás konečně přestali otravovat. Než stačil Peete něco říct nebo jako namítnout, tak jsi odběhnula k moři a signalizovala, že nemá nic říkat. A pak to začlo. Znova jsi utvořila portály a vypustila na ty dva poněkud víc vody než předtím. Hned se ozvalo překvapený výkřik následovaný ženským pištěním. Oba vyskočili nebo se odvalili a vyskočili na nohy. Clare!, zavolal Bobby, kterej byl překvapenej a vlastně docela vyděšenej. Z hluboka dejchal a opřel se o svý kolena. Tohle se dělá? Takdle budit spící?, začla vyčítavě Rogue, která na tom byla podobně jako Bobby. Tohle znamená válku!, řekla a ukázala na tebe prstem. Pojď Bobby!, řekla, zamračila se na tebe a pak vzala svoji osušku. Zavrčela skoro jako Logan a pak odešla. Bobby si povzdech, vzal osušku a vyrazil za ni. Tohle nedopadlo nejlíp, řekl po chvilce Peete a s pousmáním si povzdech. Co to namazání?, zeptal se Peter a přišel k tobě, aby tě moh vzít do náruče a políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj vtípek se zadařil i tentokrát. A i tentokrát mojí odměnou byly sladký piskot a řev, který se rozezněl po pláži a v mé tváři vykouzlil úsměv. Pak i následný trochu záchvat smíchu, když se ti dva s jistými nadávkami a samozřejmě výhružkami pakovali pryč. "Já myslím, že to dopadlo suprově" odvětím Petovi, když jsem se k němu vrátila. "Však už se na to chystám. Posaď se a já se na tebe vrhnu." řeknu mu poté, co mě uvítá jeho náruč, kterou následoval polibek. Trochu jsem na něj i tak nějak mrkla. A když mě tedy pak pustí, zamířím ke košíku, kde vlastně byla většina našich věcí a zalovím tam pro krém, který jsem vzal s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro No to nevím. Myslím, že se Rogue naštvala. Můžem čekat cokoli, řekl Peete tak nějak jako úzkostně. Víc to ale už jako neřešil a spíš se zeptal na ten krém na opalování, aby jste se nespálily. Po obětí a puse tě tak už pustil a posadil se na zem na písek. Tak se na mě vrhni, řekl a pousmál se. Byl trochu víc červenej, ale nevíš jestli ze slunka nebo že se červená. I tak se ale tebou nechal namazat a držel ikdyž jsi mu šáhnula na lechtivý místa. Peter prostě lechtivej nebyl. Kdo ví, jestli to bylo hrubou kůží, ocelovejma svalama, nebo prostě jenom lechtivej nebyl. Když jsi ho namazala, tak se na tebe pousmál. Můžu ti tvoji laskavost oplatit, Clare?, zeptal se tě a tak nějak jako ukázal na ten krém a jestli tě taky nemá namazat. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Uculila jsem se, když se Pete posadil a řekl mi ať se na něj vrhnu. Spolu s krémem jsem tedy došla k němu a usadila za jeho zády. Otevřela tubu a vymačkala trochu jejího obsahu na jeho záda, na několika místech a pak ještě decentně na svoje ruce. A pustila jsem se do díla. Za krátko jsem ale sama sebe přistihla jak vlastně už prakticky není co na jeho zádech roztírat a že jenom rukama jezdím po jeho zádech, lehce fascivaně jsem prsty něžne přejížděla poj jeho svalech. Když mi to došlo, vrátila jsem se k tubě krému a vymáčkla ještě trochu jejího obsahu na jeho ramena, po kterých jsem krem taktéž trochu rozetřela a vzala jsem to ještě i trochu dolů k jeho hrudi. Když jsem byla s výsledkem spokojená, tak nějak jsem se mu zezadu, i napříč třeba ještě místy nevstřebanému krému, na záda s tím, že jsem se k němu z boku naklonila a věnovala mu pusu na jeho tvář. Ale i pak jsem vlastně u něj/na něm zůstala, ovinujíc svoje ruce kolem jeho krku s tím, že jedna zůstala tak trpchu volněji a špičky prstů jsem lehce přejížděla po jeho svalech. "I kdybych se spálila tak to zmizí dřív než se naděješ." odvětím mu na jeho slova o tom, jestli mi prakticky může taky oplatit stejným. "Ale přijímám i jiné protislužby." uculím se, což mohl tak nějak cítit, protože jsem měla tvář opřenou na jeho rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete si tvojí pozornosti užíval, stejně jako toho jak jsi se ho dotýkala a rozmazávala opalovací krém po jeho těle. Bylo vidět, jak se culí a usmvívá. Prostě mu to dělalo dobře. Stejně jako když jsi skončila, tak jako to, jak jsi se na něho pověsila a položila si hlavu na jeho rameno. Ani ten polibek jako tak nějak nebyl zapomenutej a Peete se usmíval ještě o to víc. To nevadí. Stejně tě nechci vidět, jak tě něco bolí, ikdyž jako jenom na chvilku, řekl Peete a tak nějak sáhnul za sebe a vzal tě okolo pasu. Tak nějak si tě pak stáhnul k sobě na klín do náruče. Takže tě nejdřív namažu a pak ti splatím tvoji laskavost jak budeš chtít, navrhnul pak Peter a s pousmanim ti dal pusu, o něco delší než obvykle. Když jsi pak dovolila, tak tě pak Peete pustil a tak nějak se dostal za tebe, aby ti pak ještě nanesl krém na záda a na ramena. Rozhodně jako nevyužil situace a nezajel rukou nikam, kde by neměl aby tě neuved do rozpaků. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Fajn." odvětím nakonec, když Pete namítne, že bych se taky měla namazat. Chápu to, že má starost, ale pro mě to moc podstatné nebylo. Už jsem tak trochu i začínala chápat, proč Logan vždycky tak bručí, když ho ošetřujou nebo chtějí ošetřit. Ale jestli mu to udělá radost, ať si mě namaže, brát mu to nebudu. I když to bylo příjemné, cítit na sobě jeho ruce. To jak byl vlastně celou dobu něžný a milí... A pořád tu byla ještě ona slova, že mi oplatí onu laskavost, jakkoliv budu chtít. Pousmála jsem se a přisunula se pozadu více k němu, tedy dokud jsem neucítila, že už prostě dál nemůžu, protože tam byl Pete. "Překvap mě." řeknu mu, když tak nějak skoro zase zpátky sedím u něj v klíně a trochu se zakloním abych na něj viděla, s oním vřelím úsněvem ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když tě Peete tak nějak namazal krémem aby jsi se nespálila, tak jsi se k němu do zadu nalepila a tak nějak skoro i posadila na jeho klín. Řekla jsi mu, že tě má překvapit a on se pousmál. Ikdyž byl jako docela rudej, tak tě ze zadu objal a přitisk k sobě. Pak když jsi se trochu zaklonila, aby jsi ho viděla, tak se k tobě naklonil a políbil tě. Po chvilce se od tebe odklonil a uchecht se. Možná bysme si měly dávat pozor. Rogue se tvářila dost vážně a čekal bych nějakou odvetu, řekl na konec Peete, ale nepustil tě. Ruce měl položený na tvým břiše a lehce tě po něm hladil. Vůbec nevypadalo, že by tě chtěl pustit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Nebojím se ničeho s čím by případně mohla přijít." Řeknu Petovi, poté, co jsi mě tak nějak přitáhne k sobě blíže, vlastně tělo na tělo. Milovala jsem tuhle jeho stránku. Tedy, byla to jedna z věcí, které jsem na něm milovala. Jeho něžnou a pečující stránku, která se moc neschodovala s jeho vzevřením, ale bylo to něco co jej tak činilo jedinečným. Nězný obr. A jeho tělo, bylo tak nějak vlastně pomyslnou třešničkou na tom všem. "Navíc, mám přece toho nejlepšího ochránce, kterého bych si mohla přát." dodám ještě k tomu všemu nakonec, užívajíc si tak jeho pozonosti. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter se na tebe usmál, když jsi mu řekla, že se Rogue nebojíš ani vlastně jako ničeho s čím tak nějak může přijít. Jednou rukou tě pohladil po tváři aby odhrnul tvý vlasy a pak tě dlouze políbil. Ruku ti pak vrátil na břicho, po kterém tak nějak něžnějc přejel. Ty jsi mu pak řekla, že máš toho nejlepšího ochránce. Tím jsi si Peeta omotala okolo prstu, protože jsi mu fakt zalichotila. Clare, řekl ti a přitisk si tě k sobě ještě o něco víc. Cítila jsi na svejch zádech a zadku každej záhyb a sval na jeho hrudníku, břiše a i tam níž. Peete tě pak hladovějc a dost vášnivě políbil a vůbec to nevypadalo, že by tě někdy ještě chtěl pustit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petovi jsem teď tak trochu lichotila. A nezůstalo to příliš bez povšimnutí, protože nejenom to, jak mě k sobě tiskl, ale i to jaký mi věnoval polibky říkali víc než jsem kdy potřebovala vědět. A samozřejmě jsem k němu nezůstala netečná. Kromě toho, že jsem mu polibky skoro stejně vrátila, ještě jsem se k němu tak nějak otočila a byla k němu čelem, viděla jsem mu tak do tváře a pořád i zůstávala u něj. "Čím jsem si tohle zasloužila?" zeptám se ho lehce sladce, narážejíc tak na jeho vřelá gesta, která mi teď vlastně věnoval. Znala jsem sama odpovřď už předem, ale tohle bylo spíše otázka čistě z hravosti. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi se k němu tak nějak jako otočila čelem a zeptala se, čím jsi si to zasloužila, tak jenom jako pokrčil ramenama. Pak se pousmál a podíval se ti do očí. To nemůžu jenom tak? Z radosti, že jsme konečně spolu sami?, odpověděl ti otázkou a pak se usmál jako na plno. Jestli jsi se nebránila, tak ti dal další pusu a objal tě. Chci si tu chvilku prostě užít. Kdo ví, kdy se zase budem moct podívat na tohle místo. Nebo aspoň spolu chvilku pobejt v klidu a pohodě. S tím co se teď venku děje a kam chodíme, si to oba zasloužíme, řekl po chvilce tak nějak Peter a znova tě políbil. Teď ale prostě jenom na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "To samozřejmě můžeš." odvětím mu. Když prohlásí, že to je prostě jenom tak, prostě jenom z jeho čiré radosti nad tím, že jsme konečně spolu a tak nějak i víceméně vlastně sami. A nemohu mu to zazlívat, protože jsem na tom byla tak nějak úplně stejně. Jak mě objal, objala jsem jej zpátky, však dále zůstávajíc u něj, tak trochu se k němu zase tisknouc a lehce si položíc svou tvář na něj. A když od něj potom dostanu ještě pusu na tvář, zavřu spokojeně oči. "Protože, já to cítím stejně." dodám ještě k tomu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Tak vidíš, odpověděl Peete, když jsi tak nějak přiznala, že se tak k tobě může chovat jenom tak. Po chvilce ti taky řekl, jak to vlastně cítí a jak to je do opravdy a ty jsi se k němu natiskla ještě víc a tak nějak jsi navíc způsobila, že jste si vlastně v obětí lehnuli do písku. Teda vlastně spíš na jednu z osušek. Na konec jsi se mu přiznala, že to vlastně tak nějak jako taky cítíš úplně stejně a dala jsi mu pusu na tvář, než jsi se o něho opřela a spokojeně zavřela oči. On ti ji oplatil pusou na čelo a pohlazením po zádech až dolů k zadku, na kterým jeho ruka spočinula. Nešátral, prostě si tu ruku něžně položil na todle příjemný místo. Miluju tě, Clare. Chci, aby tendle okamžik kdy tu můžem ležet spolu nikdy neskončil, zašeptal ti Peete do ucha a trochu si povzdech. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro To, že jsme se tak trochu polohově přesunuli, do trochu ležma, mi nijak nevadilo. Spíše jsem se tak nějak na něm mohla více rozvalit a pritisknout. Trochu jsem si přitom prstíky na ruce hrála s obrysy jeho svalů. Kdyzž se mi svěrí, že mě miluje a nechce aby tahle chvíle někdy skončila, usmála jsem se. Trochu jsem se nadzvedla a zapřela/opřela se o lokty/předloktí, abych na něj lépe viděla. "Víš, co já na tobě miluju navíc? To,že se tohle..." řeknu mu a prsty mu obkreslím jeden, možná dva z jeho svalů. "..se neschoduje s tím, co je uvnitř po tím, tady..." pokračuju dál a stejně tak přitom pomalu přesunu svou ručku na místo, kde bylo ukryto jeho srdce, jehož údery jsem jasně cítila i takto. "Pečující, milý a něžný." dokončím to sladce a přidám k tomu i milý úsměv, který prostě teď patřil jen a jen jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se tebou nechal ohmatávat a jezdit si po svalech tvejma prstama. Vůbec ho to nelechtalo, ale jseš si jistá, že mu to dělalo dobře. Ten pohled se nedal s ničím splíst. Tvoje pozornost mu prostě dělala dobře a dělala ho šťastným. Když jsi mu vysvětlovala, co na něm tak miluješ, tak se usmíval a trochu se i červenal. Na konec, když jsi mu řekla, že je pečující, milý a něžný, tak tě pohladil po tváři a pak se k tobě naklonil a dal ti sladkej polibek, který by mohl nějakí puritány pořádně pohoršit. Uvádíš mě do rozpaků, Clare, řekl ti pak když jste se od sebe odlepily. Peter byl dost rudej, ale i tak se jako docela usmíval. I ty jseš skvělá, Clare. A nevidíš mě jenom jako hromadu tupejch svalů. Navíc jseš chytrá a roztomilá, když se usměješ, řekl pak na konec Peeter a znova tě pohladil po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zapsat si do deníčku: Dnes jsem uvedla do značných rozpaků hroudu svalů Uculila jsem nad Petem a na okamžik zalitovala, že nevidím svět tak barevný, jako jej vidí ostatní. Ale ostatní zase nevidí co já. "Já nevidím hroudu tupých svalů... Říkala jsem to už jednou, pamatuješ?" uculím se na něj s tak trochu stále lehce podepřenou vlastní hlavinou. "Diamanty. Vidím zářící diamanty. Jak se bliští a kterak jejich tvrdou a přitom nádhernou skořapkou nemůže nikterak nic proniknout." řeknu a popustím trochu uzdu básnickému střevu. Muselo to znít asi děsně ale co nadělám, už se to zpátky vzít nedalo. "Neskočíme se podívat po těch dvou? Jenom tak, podívat se, jestli netropí něco co nemaj nebo se jim něco nestalo." řeknu potom. Pťece jenom, netuším ani zamáku kde to jsme a problémy mohli klidně přijít sami. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi domluvila a řeknula mu vlastně, co na něm vidíš, tak se pousmál. Byl rudej až za ušima, ale naklonil se k tobě a políbil tě. Nikdy jsem si nevšim, že to umíš tak dobře se slovama, řekl na konec a pousmál se. Pak jsi navrhnula, že byste se mohli podívat po těch dvou, aby jste se ujistili, že se jim nic nestalo. Peter přikejv a pustil tě. Když jste se ale na konec jako zvedaly, tak se ti o prsa rozbil balónek s vodou. To by ale nebylo tak hrozné, kdyby ta voda nebyla naprosto ledová. Donutilo tě to vyjeknout a možná i vypísknout. JO! Další!, slyšela jsi z křoví kus dál hlas Rogue a další jenom těsně minul Peeta a rozprsk se o ten strom, kterej dělal stín vašemu košíku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Uculila jsem se. "Jsou věci, které ještě nikdo o mě neví a netuší." odvětím mu na jeho poznámku o tom, jak vlastně umím, nebo dokážu používat slova. Potom jsme se tak nějak shodli na tom, že by bylo asi příhodné se zajít podívat po těch dvou, aby případně nelítali v nějakém nechtěném problému. Jenže, mluvíme-li o nich, oni si nás našli dříve. Vykřikla jsem. Nikoliv však z bolesti, i když to studilo a nebyl to dvakrát příjemné, ale spíše jen z překvapení. Však další možnost na ránu jim nedám. Protože jsme se tak nějak akorát zvedali, úskokem jsem se schovala rychle za Peta, tak nějak jej maličko využívajíc jako štít, ale nemyslím si, že by mu to nějak vadilo. Koneckonců se ještě před chvíly nabízel jako řádný ochránce, tak co. "Jen počkejte..." utrousím k sobě. Ihned jsem začala přemýšlet o tom, jak jim to vrátit. A co bylo lepší než jíž ohněm proti ohni, tedy spíše v tomhle případě, vodou proti vodě. Natáhla jsem ruku směrem k vodě, kde mě stálo trochu úsilí uchopit nějakou masu ze stále se pohybující vody, nicméně se to nějak zadařilo, proto jsem rychle utvořila průchod, který byl kousek za nimi a prohnala jím tu vodu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se usmál a řekl ti, Už se nemůžu dočkat, až všecky ty věci, který o tobě nikdo neví, poznám. Pak už se ale tak nějak stal ten podlej útok těch dvou, kterej vlastně vyšel jenom na tebe. Hned první rána tě zasáhla do prsou a rozhodně ti málem přivodila šok. Ten teplotní rozdíl byl teda něco. Nebylo jako taky vlastně pochyb, že tu vodu musel tak schladit Bobby, protože tady všude okolo byla voda teplá jak kafe. Druhá rána minula a ty jsi se schovala za Peeta, aby jsi mohla vymyslet protiútok. A to bylo docela rychlí. Rovnou jsi natáhla ruku k moři, kde jsi vytvořila průchod. Druhá strana byla u Bobbyho s Rogue a nechala jsi jím protýct docela dost vody. Bylo to dost úspěšný, protože jsi Bobbyho opravdu vyplavila z křoví, ale Rogue tam nebyla. Co to sakra? Uá!, volal překvapeně Bobby, kterýho to vyplavilo na pláž. Pak se ale stalo něco divnýho. Průchod se uzavřel dřív než jsi chtěla a to tě dost překvapilo. A co tě překvapilo ještě víc, tak, že se jako otevřel za tebou a z něho se vyvalila voda. Bylo to jenom krátký, ale i tak to stačilo, aby vás to s Peetem srazilo do písku. Nic vás nebolelo, ani jste si nic neudělali, prostě vás jenom spláchnula jako by vlna, kterou jste nečekaly. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Schovaná za Petem, jsem se rozhodla těm dvěma tak trochu oplatit jejich útok, který jsem sice předtím sice začala já, ale co na tom, rozhodně se nemíním vzdát. Úsměv se mi rozrostl ve tváři, když se Bobby, s řevem, ocitl vyplaven na pláži jako Vorvaň. Co jsem ovšem poněkud nečekala, bylo to, že náš to vyplavilo taky. Jenže jakým způsobem... Používal snad někdo z nich schopnosti, které byly identické s těmi mými? Ne, to nebylo možné. Bobby, je nanuk a Rogue... ne ta to nemohla být. Možná, jsem byla ještě poněkud zrezivělá z té rány do hlavy... jo to bude asi ono. Každopádně jsem se rozhodně nemínila vzdát. Použila jsem svou sílu, abych zachytila kokosy, rostoucí v korunách palem okolo a trhnutím ruky, jej strhnula i nich dolů k místu, kde před ještě několika vteřinami se schovával Bobby. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co vas oba tak nějak strhla vlna od nikud a ty jsi byla chvilku překvapená co se stalo, jsi se zaměřila na možnou munici, kterou by jsi mohla použít na ty dva. Tvoje oči byly přitáhnutý skupinkou kokosů, co visely na palmě prakticky jako hned nad místem, odkaď jsi vyplavila Bobbyho. Trochu jsi se zkoncentrovala a jeden z nich jsi "utrhnula". Byl to ten nejmenší z nich, ale i tak to dole dost "zadunělo", protože jsi trefila druhýho z nepřátel. Auč!, ozvalo se bolestný zavolání a z křoví se vybelhala Rogue, ktera se jako tak nějak držela za hlavu. Todle není fér! I ty pitomý stromy jsou na vaší straně!, nadávala Rogue a došla tak nějak až skoro k vám. Bobby už byl u ni a staral se, ale nedotknul se ji ikdyž by rozhodně chtěl. Vždycky se ale jako za razil, což ti jako bylo docela divný. Každo pádně jsi si byla jistá, že ani jeden nepostřeh, že jsi ten kokos srazila ty a že jsi Rogue udělala bouli na hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kokosy dopadli tak nějak... nakokos. Doslova. Protože sotva dopadli, ozvalo se Roguino bolestné zanaříkání. Trochu ve mě hrklo. Nechtěla jsem jí ublížit, nijak. Když vyšla z křoví, držíc se za hlavu, hrklo ve mě ještě víc. Tak nějak jsem se sesbírala ze země a vyrazila k ní. Bobby se moc neměl k tomu, aby zjistil víc o tom, jak moc je raněná a tak jsem to tak nějak vzala do vlastních rukouch, doslova. "Ukaž, já se podíval jak moc je to..." svou větu ale poněkud nedokončím, protože jsem v tu chvíly dotkla její ruky, kterou si zakrývala onu ránu na hlavě. V tu samou chvíly jsem totiž měla pocit, jako kdybych v ruce znovu držela ten kámen, pro kterej mě poslal ten plešoun na tom ostrově když jsme byly zachraňovat Logana. Jenže tohle, tohle bylo daleko horší než šutr. Se strachem v očích jsem na ní hleděla a cítila, jak nejenom jedna moje část je vysávána, stejně jako to dělal šutr, ale stejně s ní odcházela i moje energie... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi k ní vyrazila, tak tě nikdo nezastavil. Nikdo totiž jako vůbec netušil, že se jí chceš dotknout. Když jsi jí pak ale řekla, že ti to má ukázat, aby jsi viděla jak na tom je, tak už bylo pozdě. Slyšela jsi Bobbyho a do konce i Peeta jak na tebe zavolali, NÉ!, ale už bylo příliš pozdě, protože jsi se jí dotknula holou rukou. Z tvejch končetin unikla energie jak voda z rozstřelenýho balónku. A to ne jenom ta speciální energie, která napájí tvoje schopnosti, ale vlastně úplně všechna energie. Tvoje nohy byly jako z želé a celej svět se s tebou zatočil. Objevila se bolest hlavy, která nechtěla přestat a vlastně tak nějak jsi sebou seknula do písku. Teda seknula by jsi, kdyby tě Peete nechytil a nevzal na ruce. Byla jsi na pokraji vědomí a nevědomí, ale cítila jsi, že tě Peter přenesl kousek dál a položil tě do písku. Pak si k tobě přiklekl a hladil tě po hlavě. Něco říkal, ale tomu jsi nerozuměla. Trvalo to jenom pár chvil, ale tobě to připadalo jako věčnost. Na konec se ti vrátily tvý smysly a dokázala jsi se soustředit na to, co ti říkají. Promiň, promiň, promiň, omlouvala se ti Rogue, která u tebe taky klečela z jedný strany. Peete tě držel za jednu ruku a druhou tě hladil po temeni. Clare? Jak jsi na tom?, zeptal se tě Peter a ty jsi mohla bez lhaní říct, že už to je o hodně jako lepší. Vlastně jsi cítila, jak bolest ustupuje a síly se vrací. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vše proběhlo tak rychle, že ani ndvím pořádně co se stalo. Ale celkem jasně jsem cítila, že poněkud ochabuju a to tak nějak celkově. Poslední co jsem zachytila bylo to, že mě něčí ruce zachytily dřív, než jsem díky želatinovím nohoum spadla. Pak se svět ocitl zase v důvěrně známé temnotě. Nevím proč, ale vraceli se mi vzpomínky na ten blbej ostrov a tu proklatou jeskyň s tím šutrem. Temnotě, která trvala snad věčnost, než jsem se zasd začala pomalu vracet k sobě a do reality. Stejně tak jsem i začala pozvolna vnímat i ty kolem. "Co to....sakra bylo..." pronesu unaveně a promnu si kořen nosu mezi očima. Zaslechla jsem Rogue a pak jí i koutkem oka viděla, podvědomně až skoro instinktivně jsem sebou přitom trhla. "Nech mě hádat... Tvoje 'jedinečnost'... Pusu ode mě na narozky teda nedostaneš..." utrousím pak dále, tou jedinečností poukazujíc na její mutaci či pro schopnost. "Budu... Bude to dobrý..." odpovím Petovi, i když jsem se cítila, že me pomalu nakopal nebo rovnou přejel kůň. Tak nějak jsem se ale i nechtěla od Peta hnout. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi se jako tak nějak zeptala co to bylo, tak Rogue začala koktat. To.. to bylo.. to se stane, když.., vykoktala ze sebe, ale ty jsi to za ní dokončila po svým. Svoji hláškou o tom, že jako fakt nedostane pusu na narozeniny. Rogue se trochu stáhla a smutně sklopila hlavu. Bobby se jí dotk na zádech, kde měla ale plavky, takže se mu nic nestalo. Vím, že budeš, řekl pak Peete, když jsi ho jako ujistila, že tak nějak budeš v pohodě. Trochu se u toho pousmál a pomohl ti si sednout. Sice se s tebou ještě trochu svět točil, ale znova se ti vracely síly a to jako docela rapidně, takže jsi byla během minuty zase sama sebou a už tě ani jako nic nebolelo. Jenom ta boule na hlavě, co jsi si udělala při boji s Pyrem. Peete tě lehce objal a dal ti pusu na tvář, než ti pak pomohl zase spátky na nohy. Tak nějak ti ale grimasama něco chtěl naznačit. Netušila jsi jako co, ale když pak pohnul očima k Rogue, tak ti to tak nějak jako už došlo. Rogue tam stála zády k tobě se svěšenou hlavou a objímala sama sebe, jako by se bála že někomu ještě ublíží. Bobby tam stál s ní, neschopnej ji vzít do náruče a taky se moc příjemně netvářil. Ne naštvaně, prostě jako bez radně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nebylo to zrovna příjemný, co si budeme povídat. Zejména, když jsem už něco podobného jednou zažila a ještě to poněkud měla v celkem živé paměti. Když mi pak Pete pomohl na nohy, svět se sice protočil, ale žaludek říkal, že to nějak ustojí. Mezitím přišli s tím, že Rogue to nebere zrovna dvakrát dobře. Trochu jsem si povzdechla a lehce malátně došla pro osušku. Spolu s ní se pak vydala k Rogue. Bobbymu jsem tak trochu kývnutím hlavou naznačila, jestli mi dá trochu prostoru. "Rogue...zlato...netrap se tím. Nemůžeš za to. Jedinej kdo je tu na vině, jsem já, protože jsem vymyslela onu střeštěnost s vodou a pak kokosama takže..." začala jsem ale nějak jsem nevěděla dál jak pokračovat. Trochu jsem u toho žmudlala tu osušku, kterou sem jí nakonec tak nějak přehodila přes záda a ramena a kam dál prostě dopadala. Takže jsem si tak nějak vytvořila jisté "bezpečné prostředí" a Rogue jsem zezadu přes bezpečnou zónu objala. "Nejsem v tom dobrá... takže... promiň." řeknu jí nakonec takto. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Bobby pochopil tvoje gesta a odešel za Peetem trochu stranou. Ty jsi pak přišla k Rogue, který jsi se omluvila a dala jí osušku okolo ramen, aby jsi ji pak mohla obejmout a tak nějak ji utěšit. Cítila jsi, že se trochu uvolnila, ale pořád byla smutná. Neomlouvej se. Já ti to nemám za zlý, řekla ti tak nějak pořád docela sklesle. Je to úplně na nic, mít takový schopnosti. Nemoct se nikoho dotknout, ani ho pohladit. To je fakt na nic, postěžovala si Rogue tak nějak a podívala se na tebe. Když se to poprví projevilo, tak jsem svýho kluka na půl roku poslala do komatu a málem ho to zabilo. A to jsem mu jenom dala pusu, poovzdechla si Rogue, než pak jako dodala, Takže se ti nedivim a nezlobim se. Rogue se na tebe pak pousmála a přes tu osušku ti tak nějak oplatila tvý obětí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Z toho si nic nedělej. Já dala svou první pusu vůbec Loganovi a to ještě když jsme ho zachraňovali a já se ho snažila oživit. A chlapák byl ještě tenkrát i u toho taky takže jo, vím jak trapasy chutnaj." rěknu k Rogue a pokusím se onu situaci trochu nadlehčit. Přetáhnu jí osušku trochu přes hlavu abych ji lehce pak po ní trochu pohladila. "Tak jo, Princezno, Ledoví Muž vás čeká." dodám a pak jí tak nějak pustím, kynouc Bobbymu, aby si převzal svou Osuškovou Výsost pod svojd křídlo. Nechám je pak případně a dojdu ke kouzelnýmu košíku, ze kterého vytáhnu sodu, je mi celkem putna, že jd ta limča studená, sddajíc si pak vedle do písku, trochu si přitom podpírajíc hlavu. Sice mi tak nějak fyzicky bylo dobře, ale psychicky jsem se pořád cítila divně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Rogue se tak nějak na tebe podívala s pousmátím, když jsi jí tak nějak řekla o svím trapasu s pusou Loganovi. Když jsi jí pak jako tak trochu přetáhla osušku přes hlavu, abys ji mohla po ní tak nějak trochu pohladit, a pak ji poslala za Bobbym, tak šla. Upravila si osušku tak nějak před sebou a pak si s Bobbym vběhli do náruče. Peete je nechal tam, kde jsou a přešel k tobě. Na nic se neptal a vzal do náruče zase tebe. Trochu tě stiskl, ale pak se sklonil, aby ti dal pořádnou pusu. Teprv po tom jste oba s Peterem šli k tomu košíku, kde jste si sedli a ty jsi tak nějak vylovila jednu limonádu. Peete si taky jednu vzal a pousmál se. Ti dva ostatní se k vám zrovna přidali, takže Peete podal Bobbymu tu svoji otevřenou limonádu a ten do ní jenom zlehka foukl. Láhev pak byla jako by namražená a Peete spokojeně přikejv. Bobby se pak podíval na tebe, jestli taky nechceš využit služby mrazáku a jestli jo, tak by ti posloužil stejně jako obříkovi. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nějak jsme to s Rogue ukouleli. A Pete to tak nějak pak ukoulel se mnou. Jemu nešlo odolat, tedy již předtím zmíněné jeho citlivé, něžné stránce, kterou projevil. Objala jsem jej zpátky. V hlavě jsem měla ještě poněkud zmatek. Sáhla jsem po sodě, kterou jsem otevřela a napila se. Bylo mi jedno jestli je teplá, či ne, nefešila jsem to. Potřebovala jsem se prostě napít. Když si přisedl i Pete, trochu jsem se k němu natiskla a podepřela si hlavu. Nevím proč to na mě mělo takoví efekt. Možná, protože jsdm si podobným už prošla. "Na tom ostrově... Když jsem byla pro tu kytku... Jsem se setkala s něčím podobným...ale poněkud horším..." řeknu i když nevím proč. "Byl to kámen, zářil jasnou rudou barvou a když jsem ho vzala do ruky, propaloval se mi skrz kůži i maso. A nejenom to...vysával ze mě energii, obě energie..." řeknu a mimoděky se pritom podívám na svou levačku, která bla předtím zasažená nejvíc. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi nevyužila Bobbyho služeb, tak se oba posadily kousek od vás. Ne úplně k vám, abyste měli jako trochu soukromí, ale pořád ne tak daleko, aby jste jako nemohli spolu rozmlouvat. Pak jsi tak nějak řekla, že jsi se už s něčím podobným vlastně setkala a získala jsi pozornost od Rogue, kterou todle fakt jako zajímalo. Peete tě při tvým povídání vzal pod křídlo a trochu víc si tě k sobě přitisk. Tak z toho jsi měla tu ruku spálenou, řekl když jsi jako skončila a tak nějak tě za tu popálenou ruku vzal. Podíval se na ní, ale už nebylo vidět žádný poškození, nezbyla ani jizvička. A co jako ještě víc. Dokonce jsi už neměla ani to svý číselný tetování na ruce. Toho jsi si do teď jako nevšimnula. Ale co myslíš tím.. že to z tebe vysávalo obě energie?, zeptal se po chvilce přemýšlení Peete, kterýmu to nedalo spát a kterej se tvářil starostlivě. Rogue tě jenom se zatajeným dechem poslouchala, ale na nic se nezeptala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem se cítila provinile, že se to vlastně dověděl až teď. Tedy to, kvůli čemu jsem byla zraněná a tak. A tak, když mi Pete uchipil ruku, schovala jsem jí nakrátko v té jeho, než jsem si po krátkém okamžiku začala trochu hrát s jeho prsty těma svýma. Náhle, jsem pochopila to, co kdysy Logan řekl, že na něm žádný tetování dlouho nevydrží. Nemrzelo mě to ale. Bylo to, jako bych teď vlastně byla volná. "Mou vlastní energii a taky.." řeknu a na druhé se mi mezi prsty, které drželi plechovku se sodou, oběvila lehká narůžovělá snítka. "..hlavně tuhle, o které netuším ani odkud se bere nebo co je zač, ale je mou součástí a ty dny, kdy jsem jí díky tomu nemohla používat, jsem byla jako kdyby mi chyběl kus sebe sama." pokusím se vysvětlit i když to sama příliš moc nechápu, tedy spíše vlastně vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter tě z pod křídla jako nepustil, jenom natáhl ruku a dotknul se tvý ruky, jak po ní přelítávaly snítka narůžovělí energie. Poslech si tě, co všecko jsi chtěla říct o tý energii, o který vlastně nevíš kde se bere ale napájí tvý schopnosti. No. Ať je to jak chce, jsem rád, že se ti už vrátila a že jseš v pořádku, řekl a pohladil tě po tý kdysi zraněný ruce. Pak ti dal ještě pusu na tvář a pousmál se. Jo. Jsme rádi, že jseš už v pořádku, řekla Rogue a pousmála se taky. Bobby jenom přikejv a pousmál se stejně jako ti další dva. Nevím jak vy, ale já bych si dal nějakej ten sendvič, řekl po chvilce Peete a s úsměvem si podal ten košík. Z něho pak vylovil několik balíčků. Hodil jeden Bobbymu a druhej Rogue. Pak jestli jsi chtěla, tak ti taky jeden podal a sám si vzal taky jeden. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Na okamžik se natisknu k Petovi více. Pousměju se a přehodím si plechovku do druhé ruky, abych si mohla na okamžik položil hlavu na jeho rameno a jeho nechat plynout jeho něžnou stránku. Pak se ale napiju a Pete přijde s tím, že se rád pustí do přinesené svačiny. Ti dva hned nadšeně přitakaly. Jenom mě se do jídla moc nechtělo. "Půjdu se asi trochu projít, na chvíly. Nechte mi něco napotom." řeknu jim s tím, že se ještě dost napiju s plechovky a zvednu se s tím, že se půjdu prostě projít po pláži, dál. Možná i trochu z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ty jsi jako jedina jako odmitla zabalenej sendvič a místo toho jsi si tak nějak umanula, že se pujdeš projít. Rogue ti přikejvla a Peete se na tebe starostlivě tak nějak jako podíval. Byla tam nepronesená otázka, jestli jseš v pohodě a jestli nemá jít s tebou, ale na konec se na to nezeptal, protože možná chceš bejt na chvilk sama. Leda, že by jsi mu jako tak nějak naznačila, tak by s tebou šel hned. Tak jako tak, jsi se vydala na procházku po pláži. Všude okolo bylo krásně průzračný moře a tak nějak na souši zase bujná vegetace. Jenom pruh pláže byl písčitej a tu a tam nějakej kamínek. Dokonce jsi minula i starou známou polorozbořenou chatku, ve který žádnej člověk nebyl už spoustu let. Bylo tu krásně a slunce svítilo a příjemně hřálo. Vlastně bylo spíš jako tak nějak docela horko a tak by bylo lepší držet se v pásu stínu, kterej byl na pláži blíž k lesu. Užívala jsi si tu procházku ikdyž jsi na ní byla sama. Ale ani to ti nevydrželo dlouho, protože tě po několika minutách dohnal Peete, kterej se k tobě přidal. Říkal jsem si, jestli bys neocenila společnost, řekl tak nějak Peete, kterej tě zrovna došel a pousmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nikdo nic nenamítal. Tedy vypadalo to, že Pete možná má něco na mysli ale nakonec neřekl nic. Trochu jsem se na něj pousmála ale pak jsem se vydala pomalu pryč. Netrvalo dlouho a zmizeli z dohledu. Trochu jsem si povzdechla. Ušla jsem ještě kousek, než jsem si sedla do teplého písku. I přesto, že byl příjemný, horký den, pořád jsem cítila jistý chlad. Možná ještě dozvuk toho, co udělala Rogue. Seděla jsem, nohy přitažené k sobě, obepnuté rukama a bradu lehce položenou na kolenou. Bylo tu ticho, jen moře šumělo a občas se ozval nějaký ten pták. Proto nebylo těžké zachytit kroky, míří mým směrem. A ani jsem nemusela moc přemýšlet nad tím, kdo to byl, protože ho jednak prozradily těžké kroky, ale pak se prozradil tak nějak sám. "Tvoje společnost je vždycky vítaná." odvětím mu s lehkým úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když se k tobě Peter přidal a zeptal se, jestli stojíš o trochu tý společnosti, tak jsi mu řekla, že je vždycky vítanej. To mu vykouzlilo úsměv na tváři a on si pak sednul k tobě do písku a tak nějak tě zas vzal pod svý křídlo. Trošku do tebe dloubnul, ale ani trošku to nebolelo. Bylo to jako spíš takové získání pozornosti. Vypadáš že tě něco trápí, Clare. Jseš v pořádku?, zeptal se tě Peter trochu starostlivě ale nedal ti jako moc možnost mu odpovědět. Jestli jseš ještě rozhozená z toho s Rogue, tak se neboj. Co nevidět to bude už dobrí. Prošli jsme si tím všichni. Dokonce i Logan. A díky toho tu taky Rogue vlastně je, řekl ti Peete a trochu se pousmál. Ale vyřešila jsi to s ní dokonale, dodal ještě než jsi k tomu něco mohla říct. Pak už tě ale jako nechal tak nějak volně mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Jo...tedy vlastně ne... nebo... já ani nevím..." Zakoktám se Petovi při odpovědi na jeho otázku, jestli jsem v pořádku. Tak nějak se přitom k němu i stulím, přitisknu pod jeho ruku. "Je to jen.... vždycky, pokaždý když chci mít chvíly pro sebe, chvíly klidu, kterou bych s někým mohla strávit, vždycky... VŽDYCKY... se něco prostě nějak pokazí... skoro, jako kdyby to bylo prostě rodinný prokletí..." řeknu mu s jasně citelnými smíšenými pocity v hlase i tónu. "Když to není Magneto, je to někde z jeho stupidního gangu. Když né oni, je to něco jinýho, nějaký debil, nebo uchyl co se mi snaží dostat do vždycky svůj jazyk do pusy..." Povzdechnu si lehce bezradně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter tě pohladil po zádech, když jsi si tak nějak jako začala zoufat. Trochu si povzdech, objal tě a jednou rukou si zved tvoji bradu tak, aby jsi se mu podívala do očí. Nejseš prokletá, Clare. Jenom jsi prostě neměla moc štěstí, řekl ti Peete tak nějak trochu povzbudivějc. Nekažme si tendle krásnej den negativním myšlením, řekl Peete a usmál se na tebe, než pak jako ještě dodal, Teď jsme tady jen ty a já a nikdo nás rušit nebude. Peete se k tobě pomalu naklonil a pak tě políbil. Kromě toho jako. Když jsem tady já, tak nedovolím, aby ti nějakej úchyl cpal jazyk do pusy, řekl a pohladil tě volnou rukou po tváři. Pak tě znova políbil a jestli jsi nebyla proti, tak jste si lehnuli do příjemě vyhřátýho písku, kde jste pokračovali v něžnostech. Peter do konce odhodil hodně ze svýho studu a trochu se už začal projevovat. Vlastně docela víc než jenom trochu a byl při tom tak něžnej, že by jsi řeknula, že to ani s jeho postavou není vůbec možný. Čas ubíhal a vy jste přešli od něžností k intimnostem a užili jste si společnou "chvilku", po který jste spolu leželi na sluníčku. Oba jste byly docela vyčerpaný, ale rozhodně šťastný. Teda ty určitě, ikdyž jsi nevěděla proč. Prostě to tak bylo. A vzhledem k tomu, jak se Peete tvářil, tak i on byl jako docela šťastnej. Možná bysme se měli oblíct a vrátit se za těma dvěma, než nás začnou hledat a najdou nás tu tak, řekl po nějaký době Peter a políbil tě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl prostě Pete a snažil se mě podpořit, spíše nadzvednout to dobré. A taky pak začal trochu hrát se svou druhou, nďžnou stránkou, které jsem prostě celkem špatně odolávala, což byl taky tak nějak jeden z důvodů proč jsem se mu tak nějak podvolila a víceméně se jím prostě nechala unést. A nelitovala jsem toho. Ukázal mi totiž onu tuhle svou stránku poněkid v celém svém rozsahu. Ležela jsem vedle něj i částečně na jeho hrudi, kde jsem měla položenou hlavu a s přivřenýma očima jsem jej rukou lehce hladila po obnažené hrudi. Cítila jsem nejenom jeho vůni, ale i lehký větřík ve vlasech a slanou vodu nedaleko. "Hmm..." odvětím lehkým zamručením na jeho poznámku o tom, zě bychom se měli raději obléci a najít zpátky ty dva než dojde k nějakému trapasu. Bylo jasně citelně slyšet i znát, že se mi moc do toho nechce. Vlastně se mi ani moc nechtělo vracet. "Zůstala bych tady... Nejradši napořád." řeknu nakonec a pak, tak nějak uznávajíc pravdu jeho slov, se s krátkým povzdechem natáhnu pro svoje plavky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Viděla jsi na Peetovi, že ani jemu se jako moc nechtělo se zvedat. Nejradši by tě držel takdle v naručí na pořád. Navíc když jsi řekla, že by jsi tu chtěla zůstat na vždy a chtěla se natáhnout pro plavky, tak tě tak nějak chytil a přitáh si tě k sobě. Dlouze tě políbil a usmál se. Já to cítím stejně, zlato, řekl a ještě jednu pusu ti dal, než tě nechal se natáhnout pro plavky a oblíct se. Sám se taky tak nějak oblík a pak na tebe počkal. Ještě než jste se vydali zpatky, tak tě ještě objal a políbil. Pak už tě vzal za ruku a pomalu jste šli zpátky za těma dvěma. Ti se nerušeně vyvalovali na pláži a chytali bronz. Kde jste byli tak dlouho? Už jsme se za váma chtěli vydat, řekla Rogue, která vypadala, jako by spala, protože se jinak vubec nepohnula a ani neotevřela oči. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete sic nebyl o nic více potěšen něž já, ale co se dalo dělat. Jeho něžná gesta jsem mu vřele oplatila, než jsme se potom vydali zpátky za těma dvěma. Už z dálky se tam vyvalovali jak dva Vorvani na pláži a Rogue se pak ještě prokázala jako Vorvaň číslo jedna, když položila otázku, ale nevyvinula nějaké další usilí k tomu. "Bude ti muset stačit to, že jsme se byly prostě projít." odvětím jí s lehkým pokrčením ramenou a dojdu pak pozvolna ke koši, kde jsem snad doufala ještě stále byla někde přítomná moje rozdělaná soda. Když jí nenajdu, tak si prostě vemu jinou, chtěla jsem zahnat žízeň, kteoru jsem měla a sedla jsem si ktomu do písku. Jestli si přisedl pak i Pete, vnutila jsem se mu tak trochu do klína a k němu. Opřela jsem se i o něj a cítila, jak se mi sami začínali zavírat oči. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi tak nějak jako po svým odpověděla Rogue, tak jí to očividně taky jako přišlo divný. Ten způsob, jakým jsi jí odpověděla vzbudil její pozornost, protože její otázka byla obrazná. Tak nějak zvednula hlavu a nadzvedla si sluneční brejle, aby si tě se zamhouřenejma očima mohla prohlídnout. Rogue si vás oskenovala pohledem a tak nějak se docela i uculila. Řekla by jsi, že vi vás zhodnotila a vyhodnotila to přesně správně. Na konec se na tebe usmála, zvedla na tebe palec a nechala si brejle zase spadnout na nos. Pak už si zase lehnula a nechala to bejt. Ty jsi našla svoji sodu u košíku. V košíku byla ještě hora sendvičů a několik dalších láhví sody, takže jsi o občerstvení jako tak nějak neměla nouze. Peete si k tobě přisedl a ty jsi si k němu zase tak nějak hupla a vnutila se k němu. Obřík neprotestoval a rovnou jednu ruku okolo tebe ovinul. Ty jsi se o něho opřela a během chvilky jsi cítila, jak se ti zavíraj oči. Peete ti spokojeně přejížděl rukou po zádech a i to tě docela uspávalo. Netrevalo to dlouho a ty jsi na féra jako usnula. Probudila jsi se o nějakou dobu později, protože slunce už bylo trochu jinde. Vlastně jsi se neprobudila sama, ale probudil tě Peter, kterej tě políbil. Clare, zlato? Už se blíží podvečer, přece nechceš prospat celej den, když jsme tady, že ne?, zašeptal ti Peete do ucha a pohladil tě po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rogue jsem poněkud dál ignorovala. Ostatně, přednesla jsem jí svojí odpověď a u ní jsem taky mínila zůstat a nerozmazávat to dál nějak. Pak jsem se tak nějak uvelebila u Peta, který nikterak neprotestoval proti tomu a tak nějak všechno dohromady způsobilo, že jsem pomalu začínala usínat. Nevím jak dlouho jsem spala, než jsem se tak nějak probudila, nebo spíše byla buzena. Zazívala jsem rozespala a trochu zamrkala zalepenými očky. "Já usnula?" pronesu tak nějak trochu udiveně, protože to nebyl účel, proč jsme sem šli. "Promiň...." omluvím se i když nevím pořádně za co, možná za to, že jsem vlastně takhle usnula, ale na mou obranu, šli jsme sem relaxovat, odpočívat, takže na tom vlastně nic špatnýho nebylo. A jestli jsem se přitom spálila, tak to do zítra bude zase všechno dobrý. Trochu jsem se protáhla. "Zaspala jsem něco? Nebo chcete ještě něco podniknout či se už vrátit?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Jen na chvilku, odpověděl ti Peete s usmátím, když jsi se ho zeptala jestli jsi usnula a tak trochu tě ještě pohladil. Neomlouvej se, řekl a tak nějak ti bylo jasný, že mu to fakt nevadilo. Že tě fakt měl rád takhle u sebe a bezmocnou, aby tě mohl strážit a hlídat tvůj klídeček. Cítila jsi se skvěle. Spálená jsi díky tomu krému nebyla a pořád tu byla ta "věc" s Peetem, která tě nutila se usmívat. Nic jsi nezaspala. Trochu jsme chytaly bronz, řekla ti Rogue a pousmála se na tebe jako by věděla i to tvoje nejtajnější tajemství. Než už půjdem, tak bych se ještě určitě šla trochu smočit do vody. Je to tady fakt příliš nádherný, než bych to jenom tak opustila, řekla ti Rogue, když jsi se na to zeptala a Bobby jenom unaveně ale s usmátím přikejv. Ani Peete nevypadal, že by už chtěl jít. Jenom se natáh pro sendvič, a tobě taky jeden podal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete mi to nijak neměl za zlé. Vlastně vůbec nijak, spíše to tak nějak vypadalo, že to bylo právě naopak, že byl spíše spokojený s tím, že jsem usnula a byla tak u něj. Proto jsem se na něj poněkud mile usmála a rukou jej lehce pohladila po jeho tváři. Jak mi pak bylo i posléze oznámeno, o nic jsem nepřišla. Bylo mi tak nějak jasné, že jim se odtud nechce, ale to ani mě se odtud nechtělo, jenže se budeme muset vrátit, bohužel. "Však jděte, nikdo vás nedrží." opáčím k nim. "Stejně bez vás nikam nepůjdeme." dodám, zůstávajíc u svého prince, který mi sice nabídl jídlo, ale odmítla jsem. Místo toho jsem sáhla po jeho a ukousla si z jeho, který sám držel. Přišlo mi to prostě zábavnější. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Rogue ti přikejvla, ale než se vydali s Bobbym k vodě, tak to ještě chvilku trvalo. Nešli hned, museli se trochu probrat a třeba i protáhnout. Vypadalo to, že i oni tu pospávaly když jsi tu spala. Nebo teda aspoň jako polehávali a lenošily. Peete se pak natáh pro sendvič a jeden ti taky nabíd. Ty jsi ho odmítla, ale když si rozbalil ten svůj, tak jsi stáhnula jeho ruku k sobě a zakousnula jsi se do toho jeho. Teda! Takdle zaútočit na mou sváču!, řekl Peete jako by byl naštvanej, ale jseš si jistá, že to tak nemyslel. Že si jako dělal jenom legraci. Fajn!, řekl po chvilce falešnýho mračení, než pak ještě dodal, Tak já se s tebou rozdělím. Na konec se Peete zasmál a taky se zakousl do toho sendviče, kterej ti dal taky k dispozici. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ti dva se chtěli jít ještě věnovat vodě, zatímco Pete se spíše věnoval našemu košíku. Sice nabídnul i mě, ale já poněkud spíše vzala útokem ten kus, který držel právě v ruce. Ano, mohla jsem si vzít svůj vlastní, ale pak by to nebyla taková zábava ne? A Pete to tak i k mému překvapení, pojal dobře, vlastně tak nějak hrál onu malou hru. "Od cizího chutná líp." zazubím se trochu. "Speciálně hlavně od tebe." dodám a trochu se natáhnu abych mu mohla dát pusu. Než se potom znovu zakousnu do toho, který stále držel on. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Bobby s Rogue se už vydali k vodě a nechaly vás tam teď sami. Ty jsi si ukousla Peetova sendviče a on se čertil. Pak jsi mu ale řekla, že od cizího chutná nejlíp. Ze jména pak jako od něho. Tak od cizího jo?, řekl Peete a přivřel oči, než pak jako dodal, Myslel bych, že po tom všem už nebudu cizí. Peete se pak uculil, takže bylo jasný, na co naráží, ale to už jsi mu tak nějak dala pusu, kterou ti oplatil a tak trochu víc si tě k sobě přitiskl. Ty jsi se ale pak z nena daní zakousla znova do toho sendviče a Peete se zasmál. Taková zrada!, řekl svojim tvrdým přízvukem a znova se zasmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když Pete řekne, že po tom všem už by cizí bejt v podstatě neměl, nadechnu se jako bych mu chtěla celkem značně vyčinit, ale nakonec mu věnuji jen symbolickou herdu do jeho paže. Vážně jen symbolickou, protože moje síla nebyla nikdy nic extra, než jsem se k tomu ještě usmála. "Fajn, tak si ho nech jen pro sebe." opáčím, když není ´nadšený´z toho, že jsem mu vlastně vzala další sousto. Trochu jsem na něj i vyplázla jazyk, než jsem se zvedla s úmyslem jít za těma dvěma, co byly u vody a trochu je tam vlastnoručně postaru postříkat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Odseknula jsi Peetovi na jeho "naštvanou" reakci. Vypláznula jsi na něho jazyk a vyběhla jsi za těma dvěma. Peter se taky zasmál a několika sousty ten sendvič dorazil. Ty jsi vběhnula za ostatníma do vody a započala jsi "cákací" bitvu, ale teď už po staru. Ostatní se přidali a vypukla pořádná řež. Chvíli jsi prohrávala, protože na tebe byli dva, ale jen co se po chvilce přidal Peete, se situace obrátila. Společně jste si užili ve vodě ještě hodně srandy. Některý z vás si trošku jako i zaplavali, ale na konec jste se tak po hodince jako vrátili z vody. Slunce už pomalu polevovalo a blížilo se k horizontu. I tak jste se ale trochu usušily, aby nebylo divný, že jste mokří. Nechce se mi odsaď, ale už bysme se měly vrátit, řekl Peter, kterej se pořád usmíval. Ze jména jako na tebe. To teda!, přidal se Bobby a Rogue jenom přikyvovala, protože měla plnou pusu toho sendviče ještě. Doufám, že se tu ještě někdy podíváme, řekl pak ještě Bobby a Rogue spěšně polknula, aby mohla mluvit a dodat, Jo! To teda doufám taky! |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechala jsem tedy Peta a vydala se za těma dvěma. Nevím ani jak pořádně a jestli vůbec zareagoval nějak, protože jsem za ním už neotáčela. Místo toho jsem se vydala ke svým prozatím nic netušícím obětím. Tedy, skutečně jenom prozatím, protože jakmile byl útok proveden, zjistila jsem jeho hořký nedostatek, asice, že jsem poněkud přecenila nepřítele a taky jim hrálo do karet, že měli oproti mě přesilu. Ale i přes tu přesilu jsem se nemínila vzdát a statečně se držela dál. Vše se ale tak nějak obrátilo, když moje posila dorazila a obrátilo se to doslova proti nim, protože teď už neměli sebemenší šanci. Smála jsem se, až jsem skoro pak nemohla popadnout dech a bolelo mě i břicho. Když jsme pak nakonec skončily zpátky na pláži, byla jsem vážně už zralá na postel. A neříkalo to jenom moje tělo, ale taky i zapadající slunce, které na horizontu kreslilo barvami ohně. "Však není všem dnům konec. Jakmile bude zase možnost, určitě se sem chci zase vrátit." odvětím těm dvěma, opírajíc se hlavou o Petovo rameno. "Kdo ví, třeba se připojí ještě někdo další a bude to tu ještě pak lepší." dodám s krátkým pousmátím. Myslím, že bychom Storm určitě přemluvily a kdo ví, třeba by se nechal přemluvit i Logan. Když pak přijde čas, natáhnu na sebe aspoň tričko, na zbytek tak nějak kašlu, protože jsem neměla už moc náladu se zpátky oblíkat. A kdyby se někdo ptal, řeknu, že jdu akorát do nebo z koupelny. A nakonec tedy, i když se značnou neochotou, vytvořím průchod zpátky na školu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Všichni tři byli nadšený, když jsi je ujistila, že není všem dnům jako konec a že se tu zase jako někdy určitě stavíte. Možná taky do konce i s někým dalším. Rogue i Bobbymu to zavřelo pusy a tak jste se tak nějak posbírali a připravily k odchodu. Na konec, když jste už byly připravený, tak se ještě ostatní otočili k moři, aby se ještě na posledy pokochali tím pohledem, kterej byl fakt krásnej. Peete ti u toho dal ruku tak nějak okolo ramen a na chvilku si tě přitisk k sobě. Díky za nádhernej vejlet, Clare, řekl ti a tak nějak se k tobě i sklonil a políbil tě na tvář. Pak už jsi ale otevřela portál a ostatní postupně prošli. Pak jste prošli vy s Peetem a objevili jste se ve tvým pokoji. Ale už od prvního pohledu to vypadalo, že je něco špatně. Dveře tvýho pokoje byly pootevřený a tvoje postel rozházená a docela i šejdrem. Bobbymu už taky došlo, že se děje něco špatnýho, tak odtáh Rogue do rohu místnosti ke dveřím. Peete se zamračil a přešel ke dveřím, skrz který škvírkou vyhlídl ven, ale pokrčil ramenama. Tady Alfa-8-8, čisto, ozval se něčí hlas z chodby o pár pokojů dál, než pak ten samej hlas dodal, Vypadá to, že všichni utekli. A ti kteří ne, tak jsme je pochytali. Přesouvám se do haly. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Všichni byly tak nějak nadšení z tohohle a já nemohla být spokojenější. Vlastně mohla, těšila jsem se do postele jako ještě nikdy a tak když se s tímhle místem tak nějak rozloučili, poslala jsem nás domů. Jenže v pokoji mě čekalo poněkud nemilé překvapení. Rozhodně to tu nevypadalo tak, jak jsem to tady zanechávala, v tom smyslu, že já bych postel v tomhle stavu nikdy nezanechala. A orchiei od Peta byla taky pofidérně posunutá. Bobby se choval nějak divně ale Pete byl trochu bezradný. A pak jsem slyšela ten hlas. Srdce se mi skoro zastavilo, než pak začalo divoce bušit. Okamžitě jsem všem naznačila aby byly potichu a to nejenom co se týkalo mluvení. Zahodila jsem věci na postel a spěšně na sebe začala natahovat kalhoty. "Co teď?" zašeptám tiše, když se připlížím k Petovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Nevím, ale nevěstí to nic dobrýho, řekl Peete a tak nějak přivřel dveře, aby vás jako neslyšeli. Bobby zakroutil hlavou a zamračil se. Nelibilo se mu to stejně jako vám. Jenom Rogue se tvařila zmateně. Půjdu se podívat, co se tu stalo. Zjistím co a jak a vy tu zatím počkáte!, řekl po chvilce Peete. Netvářil se vůbec spokojeně, spíš ustaraně. Ani nápad, Peete. Jdeme s tebou, řekl Bobby, ale Rogue vypadala, že by radši zůstala tady. Když jsi se pak jako ještě přidala ty, tak na konec polevil ve svým názoru. Fajn. Dobře, ale držte se za mnou!, řekl vám a skoro z něho až šel strach. Jeho tělo se změnilo na kov, ale ani tak se nepohyboval hlasitě. Vlastně to na něm nemělo žádný negativní efekt. Peete pak vyrazil ven z pokoje a pohyboval se pomaleji a přikrčeně. Přešel po chodbě, na který byly patrný stopy boje. Kromě povalujících se nábojnic, děr ve stěnácha a charakteristických rýh Loganových drápů všude kolem, se tu sem tam jako našel cákanec krve nebo menší kaluž. Nebylo pochyb, že se tu střetla celá armáda. Nikde ale nebylo žádný tělo. Peter to přešel bez komentáře a šel rovnou k oknu, u kterýho se přikrčil a vykouk ven. To jste ale asi udělali tak nějak všichni. Co jste viděly vám tak nějak jako docela vyrazilo dech. Na pozemku za školou stálo několik Jeepů, dva velké transportní vrtulníky a všude kolem pobíhalo hodně vojáků v černých uniformách se samopaly v rukách. Sem tam mezi sebou vedli nějakého mutanta ze školy. Mezi nima i děti a viděli jste, že odvádějí i Wandu, který dali nějakej obojek a masivní pouta. To je Storm!, vyhrknula Rogue a ukázala vám na druhou stranu pozemku, kde jste viděli jak do vrtulníku odnášej bez vědomou Storm. Bobby se zvedl, jako by tam chtěl vyrazit, ale Peete mu dal ruku na rameno a udržel ho na místě. To je špatnej nápad. Je jich moc. Proti nim nemáme šanci, řekl Peete a bylo vidět, že to bylo hodně trpký. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl prve trochu bezradný jako já. Ale nakonec to nedalo a museli jsme zjistit, co se vlastně stalo. Pete by to nejraději zjistil sám, ale naše většina jej prostě přehlasovala. Navíc, když budeme pohromadě, tak se aspoň nemusíme bát o to, že ty ostatní nějak najde, mezitím co budeme pryč... Vyrazily jsme tedy na obhlídku a nikterak se mi to nelíbilo. Cítila jsem svoje srdce jak buší jako o závod, cítila jsem ho skoro až v krku, kde jej blokoval uvízlí knedlík. Pot mě studěl na zádech. "Logane..." zašeptám tak tiše, že to nebylo skoro možné slyšet, když uvidím ty stopy po jeho drápech a taky po útocích a krveprolití. Netrvá nám dlouho, než najde tak nějak pachatele. Chovali se k ostatním, jako kdyby byly jen nějaký zvířata, které teď odchytily a bůh ví kam je teď chtěli přenést. Nedivím se Bobbymu, že tam chtěl vpadnout. Vařilo se to ve mě taky. "Vy možná ne... ale já rozhodně ano..." odvětím jím. "...můžete využít času, zatímco bude jejich pozornost na mě, k osvobození ostatních..." Bylo mi jasné, že budou okamžitě proti, zejména Pete. "Chtěli zbraň... vytvořily zbraň... ukážu jim, co ta zbraň dovede..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete vypadal zhrozenej, když jsi přišla s navrhem, že ty tam půjdeš. Na to zapomeň, Clare! Tam ven tě nepustím! To je sebevražda, řekl Peete tlumeně a změnil se spatky do svý lidský podoby, aby jsi mu mohla vidět do očí. Podívej, co jich tam je!, řekl a jenom co to dořekl, tak přes okno přelít kužel světla, kterej vás donutil couvnout a skrčit se ještě trochu. Nebylo tak jako vůbec pochyb, že tu ti vojáci nejsou sami. Teď když jste vykoukli, tak jste viděli dva ssentinely procházet se po školnim pozemku. Každej z jiný strany. Na víc tu byl ještě třetí, kterej právě vycházel ze školní budovy. Vojáci tu ještě občas probíhali, ale bylo jich tu mraky. V tom měl jako Peete docela pravdu. Co to sakra je?, zeptala se Rogue a Bobby ji odpověděl, To jsou ti sentinelové, jak jsem ti říkal. Peete tě vzal za ruku a podíval se ti do očí. Když se necháme chytit, nebo ještě jako hůř zabít, tak ostatním nepomůžem. Musíme se vypařit, zjistit co se děje a pak zjistit kdo to sakra byl a kam odvezl naše přátele, řekl ti Peter a bylo poznat, že tě o to spíš jako prosí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete samozřejmě protestoval. Nemohu říci, že jsem to nečekala, ale jestli předpokládal, že tu budu jenom tak sedět a čekat, zatímco mou rodinu/kámoše odvádějí bůh ví kam a budou s nima dělat bůh ví co, tak se celkem pletl. Jediné, co teď vlastně Peta zachránilo od řádné této výčitky z mé strany, bylo světlo, které zacílilo naším směrem. "A co tu mám jako vlastně dělat?!" obořím se nakonec na něj, v tichém stylu. "Sedět a koukat se na to?! Nevědíc ani, jestli tam mezi nima je i Logan...?!" Cítila jsem jak se to ve mě vařilo. Byla jsem naštvaná, spíše skoro vzteklá, bylo na mě hodně vidět, že bych tam teď nejraději vlítla a vše tam začala pacifikovat, hold Loganovi geny, ale zároveň mě zachvacovala panika, protože jsem se bála o ostatní a všechny tyhle pocity se teď mixovalo do sebe, což mělo za následek, že jsem tak trochu netušila co dělat. Vlastně jediný, co mě drželo prozatím tady byl právě Pete. Ale ta bezradnost se odrážela v mé tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete s tebou soucítil a bylo to zase vidět na něm. Tak nějak tě soucitně držel za ruku a vrhal pohledy, který říkaly, že mu taky není zrovna jako do zpěvu. Bobby s Rogue na tom byly podobně. Protože byla Rogue už oblečená, tak ji Bobby objal, protože na tom byla podobně jako ty. Sice tam neměla rodinu jako ty, ale ti ostatní pro ni byli skoro jako pravá rodina. Musíme utýct na bezpečný místo. Použijem tajný tunely, jak jsme to udělali minule. Sejdeme se s těma, co utekly a zjistíme víc. Nemůžem se pustit do boje s celou armádou, navrh tak nějak Peter a povzdechnul si. Oni říkali, že někdo utek. To je šance se s nima sejít a zjistit víc, řekl zase Bobby a trochu jako by ožil. Je to dobrej plán, řekla na konec tak nějak smutně Rogue a Peete pohodil hlavou, abyste ho jako následovaly. Než jste se stačily pohnout, tak někde v lese za školou se ozval výbuch. Nebylo jasně poznat kde přesně, ale vojáci se dali do pohybu. Začly nastupovat do jeepů a do těch velkých přepravních vrtulníků. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla to nahovno situace, doslova. Prozatím jsme tu skončily ve slepí uličce, vystrašení jako kuřata, co cítí před kurníkem lišku. Pak ale Pete přijde s tím, že bychom mohli použít nějaký tunely či co. Trochu mě to překvapí, protože o něčem takém slyším prvně, ale taky mě to mohlo napadnout, když disponují nadzvukovím triskáčem, že budou mít i nějaký evakuačnk plán. "Fajn." přikývnu souhlasně i když myšlenka, že bych tam mezi ně nejraději skočila a rozjela velkou parádu, se mě držela pořád zuby nehty. A nechťela se pustit... A přitom by to bylo tak snadný... Než jsme se ale vypotáceli, ozval se výbuch, při kterým jsem s sebou značně překvapením cukla. "Kašlete na skrývání, musíme pryč, hned!" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Chvilku po tom, co jsi tak nějak proti všem nutkáním souhlasila s Peetovým návrhem, se ozval výbuch někde v lese za školou. Všichni jste sebou škubnuli a tak nějak jste se podívali oknem ven. Viděli jste, jak se vojáci šikujou a nastupujou do vozidel, aby se vydali tím směrem. Probrali se až když jsi na ně vychrlila, že se maj vykašlat na skrývání a rovnou vypadnout. Jasně! Za mnou!, zavelel tak nějak Peete, kterej se probral díky tobě jako první. Vzal tě za ruku a vyběhli jste chodbou pryč. Peete vás vedl po schodech dolů a pak dál chodbou. Slyšeli jste, že je za váma pohyb. Bobby jenom řekl, že to máte nechat na něm a zastavil. Ještě koutkem oka jsi viděla, že vytvořil ledovou zeď. Mezi tím jste došli do chodby, která sice pokračovala dál, ale Peete se postavil ke zdi. Do obložení tak nějak praštil rukou a to zajelo dovnitř a odhalilo chodbu. Už zase!, postěžovala si tak nějak Rogue a proběhla tím dovnitř do tmy. Peete pak pomohl tobě a jen řekl, Drž se podél tý zdi. Až se to bude rozbočovat, tak na levo. Doběhnem vás, musím za Bobbym zavřít. Během chvilky se přidal už i Bobby a pak Peeter zavřel za váma tajný dveře. Ty jsi mezi tím šal za Rogue temným tunelem. Bylo tu skoro uplná tma, nebejt nouzovýho osvětlení, tak byste tu neviděli vůbec. I tak tu jako bylo ale světla jenom po skromnu. Po pár minutách jste dorazily do menší místnosti s žebříkem nahoru, kterej vedl k průchodu. Peete šel první aby ten zarezlej pokop odklopil a vy jste dorazily do menší garáže. Nechal vás projít a pak to zase zavřel a zajistil. V garáži byla tma, ale i tak jste jako poznaly, že tu jsou dvě auta. Jeden sporťák, ale vešly byste se tam všichni, nebo menší karavan. Kterým pojedem?, zeptala se Rogue a Peete s docela zamyslel. V karavanu budem nenápadnější, ale v autě zas rychlejší, řekl tak nějak na hlas a pak se podíval na tebe a Peeta. Ten jenom pokrčil ramenama. Nevím, nechám to na vás. My minule utíkali s.. jinudma, zarazil se tak nějak Bobby a podíval se na tebe, než dodal to "jinudma". |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ostatní se tak trochu probrali a možná to bylo právě včas. Utíkali jsme chodbou, k místu, které jsem neznala ale doposavaď netušila, že tu vůbec něco takové kterak existuje. Asi pak budu muset s někým hodit řeč... Bobby se odpojil, aby nám koupil víc času i když se nezdálo, že bychom byly sledování, myslím, že by se ti vojáci ani moc o utajený sledování nesnažily když nás chtějí pochytat... Pete nám otevřel cestu, nebo někdo z těch dvouch a zatímco se šel vrátit pro Bobbyho, vzala jsem Rogue za paži a zatáhla jí případně dál do tunelu, kde bylo poněkud chabé světlo. Vyřešila jsem to po svém a v ruce utvořila kouly jasné fialové energie, abych zajistila víc světla. Kluci nás doběhli a my tak společně pokračovali dál. Až jsme se dostali do něčeho co vypadalo jako garáž. "Potřebujem rychlost. Nenápadnost je nám na dvě věci kdyz to nepředjede ani kolo." pronesu, při jeho dotazu o tom, které z přítomných vozidel využijeme. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dostali jste se do relativniho bezpečí a kluci pak přemejšleli co by bylo lepší. Jestli nenápadnost nebo rychlost. Ani jeden si nebyl jistej, ale ty jsi to rozhodla a vsadila jako tak nějak na rychlost. Dobře. Souhlasím, řekl Peete a tak nějak přikejv. Bobby s Rogue už tak nějak přišli k tomu autu, ale ještě bylo zamčený. Peter přešel ke stolu s nářadím a otevřel jednu zásuvku, odkaď jako vylovil klíče k autu. Už na dálku vám odemkl centrál a vy jste mohli nastoupit. Bobby s Rogue se tak nějak pak nasáčkovaly do zadu a tobě zbylo místo pro spolujezdce. Peete nastoupil jako poslední, řekl vám, abyste si zapnuli pásy a sám se taky zapl, než nastartoval. Pak vzal z přihrádky dálkový ovládání a otevřel dveře, kterejma jste pak projeli na tmavou lesní stezku. Peete radši nerozstvítil a tobě došlo, že nejste až tak daleko od míst, kde se ozvaly ty výbuchy. Mohlo to bejt někde v oblasti vzdálený tak dva tři kilometry, ale dobrý je, že jste se od toho vzdalovali. Kam teda pojedeme?, zeptala se Rogue, která se pořád ohlížela jestli za váma nikdo nejede. Nejel (98%). Tři hodiny odsaď je jedna chatová oblast, kde se kdysi jezdivalo v letě na rekreace. Jezero je už špinavý a teď je to opuštěný. Je to vlastně jedna z kontaktních oblastí, kdyby se něco takovýho stalo, řekl Peete spíš pro tebe, protože když zmínil chatovou oblast, tak Bobbymu svitnulo a on přikejv. Jseš v pořádku?, zeptal se tě po chvíli Peter, když jste vjeli na okresku a mohli jste zapnout světla. Tak nějak k tobě natáhl ruku a dotknul se tý tvojí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kluci moc neprotestovalii vůči mě, tedy vlastně to spíše vypadalo, že byly rádi, že někdo rozhodl za ně. Jakmile Pete našel klíčky, šel celkem skoro najistotu, což vyvolávalo otázku, kolik toho vlastně ví o tomhle místě. Nicméně s klíčky jsme nastoupily tedy do auta, vlezla jsem automaticky na přední sedadlo spolujezdce a zapnula si pásy. Jakmile se garážová vrata zvedla, vyrazily jsme. Sledovala jsem okolí a i když nebyla puštěna světla, zkoušela jsem, jestli třeba něco, nebo někoho sama nezahlédnu, tedy vlastně spíše někoho konkrétního nezahlédnu. "Myslím, že to bude muset stačit." odpovím Petovi maličko nepřítomně, ohledně toho co říkal o té chatové osadě. Vnímala jsem ho skutečně jenom okrajově. Myslí jsem totiž byla stále tam... "Hmm...?" probere mě tak trochu až jeho dotyk. Trochu se k němu i otočím. "Ne..." povzdechnu si přitom. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se na tebe starostlivějc podíval, když jsi mu nepřítomně odpověděla, že vlastně nejseš v pořádku. Bolí tě něco? Jsi zraněná?, zeptal se starostlivě a přebíhal pohledem mezi tebou a silnici. Pak mu ale došlo, že jsi to tak nějak myslela obrazně. Že se ti právě tak nějak vlastně docela zhroutil celej svět a nevíš, kde je tvoje jedina pokrevní rodina. Bude to dobrý Clare. Najdeme ostatní a zachráníme všecky, co unesli, řekl a stiskl tvoji ruku. Ze zadu ti na rameno položila ruku Rogue. O Logana se neboj. Ten se zvládne dostat odevšud, řekla ti a pousmala se na tebe. Jeli jste pak ještě dlouho a celou dobu ve tmě, protože byla teprve noc mladá. Peete vám řekl ať klidně odpočíváte, protože to bude ještě nějakou dobu trvat.  Po hodině a půl jste ale konečně dojeli na místo. To vypadalo fakt hodně omšele a rozbořeně.Nic méně ale u jedný budovy je rozdělaný oheň a okolo něho sedí hodně dětí. Některý na vás hledí skoro vyděšeně, ale Rogue vyjekla, To je malej Harry! To jsou naši! |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete moc moje slova nepochopil, ale za zlé jsem mu to neměla. "Ne já ne... ale mám chuť někomu ublížit a to hodně..." pronesu tak nějak. Došlo mu to až záhy, kdy se ale do toho tak nějak ještě trochu vložila i Rogue, oplatila jsem mu trochu jeho stisk. Nebylo mi moc do řeči, spíše se to ve mě pořád tak nějak vařilo. A to vlastně po celou dobu jízdy, i když jsem se trochu nepřítomně dívala skrz okýnko do tmy. I kdyby se mě někdo z nich na něco dál zeptal, odpovím nejspíše jen jednoslovně nebo jen čistě ´Hmm´. Nakonec, nevím za jak dlouho, jsme dojeli někam, kde i přes značnou tmu, to vypadalo, jako něco o čem se předtím mluvilo. Z auta jsem se však moc nehrnula. Spíše jsem se rozhlížela kolem, snažíc se najít nějaké známější tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Cesta do úkrytu proběhla v tichu. Nikomu pak nebylo do řeči a tak tě nechali na pokoji. Bylo to dost depresivní. Na konec jste dojeli na místo, kde to fakt nebylo o nic míň depresivní. U ohniště před jednou budovou bylo namačkáno mnoho dětí, ve kterých ale Rogue našla někoho známýho. Peete zastavil auto a vypnul motor. Bobby s Rogue vyběhli k těm dětem a Peete vystoupil. Během toho se u auta objevila známá tvář, kterou jsi i ty poznala. Byl to Jason, kterej měl monokla na obličeji. Přiběh k Peetovi a celej uřícenej začal mluvit. To jsem rád, že jste v pořádku! Pan McCoy je s Kitty uvnitř a ošetřujou zraněný. Měli byste jít za nima a ohlásit se, řekl vám a do konce se na tebe i pousmál. Peete ti pomohl z auta a poděkoval Jasonovi, kterej se vrátil k ohni, kde teď už seděli i Bobby s Rogue. Peete tě vzal okolo ramen a tak nějak tě vzal do tý budovy. Když jste vešli dovnitř, tak jste viděli slabě osvícenou velkou místnost s mnoha kavalci. Jde vidět, že tendle kemp zažil už lepší časy. Jako provizorní ubytování to ale poslouží. Hank s Kitty byli u tý nejosvětlenější části, kde na židli měli asi dvanáctiletýho klučinu, kterýmu ovazovali ruku. Hank na sobě měl taky obvaz, kterej se barvil krví. Peete!, vyjekla Kitty, která vypadala jako by jí srdce jako tak nějak poskočilo. Pak si to ale uvědomila a pokračovala v ovazování. Hank se ale na vás podíval a nejspíš se i usmál. U něho to nebylo tak jednoznačný. Jste v pořádku?, zeptal se s úlevou, že tu jste, ale pak už jako mnohem vážnějc dodal, Kde jste probůh byly? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Cesta probíhala spíše ve stylu tiché domácnosti. Ale nevypadalo to, že by to někomu vadilo, spíše prostě nebylo o čem se tak nějak bavit, tedy když se vynechalo ono depresivní téma, které nebylo nikomu příjemné. Cesta se však nachýlila ke konci a my dorazily na místo, které vypadalo jako, že by teoreticky mohlo být to, o čem říkal Pete. A taky se to nakonec potvrdilo, když se ti dva pak odebrali za známíma k ohni. Jason tu byl taky a navedl nás za ostatníma. Sice tu byla trochu tma, ale i tak jsme poznali tmavou srstt v příšeří. Trochu jsem se pousmála a udělala v ruce trochu více světla vlastním stylem. "Byly jsme na výletě... A evidentně jsme ale propásli párty..." řeknu k Hankovi. "Jak jste na tom? Co ostatni?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi zmínila, že jste byli na vejletu a že jste evidentně promeškali párty, tak se Hank trochu ošil a zamračil. Rozhodně se mu tvoje lehkovážnost nelíbilo, ale to ani Kitty. Párty?, vyštěkla Kitty a probodla tě pohledem. Tak, hotovo, můžeš jít, řekla tomu klukovi na židli a ten s poděkováním tak nějak odběhnul ven za ostatníma. Máš vůbec ponětí, co se tam stalo? Jaký to bylo?, začla na tebe zvostra Kitty, ale Hank ji položil ruku na rameno, aby ji uklidnil. Není to tak růžový, za jaký to máš, Clare. Je tady pár zranění, ale nic, co bysme nerozchodily. I děti jsou už v pořádku, ale je to jenom část našich žáků. Druhou část má na starost Storm a měli by dorazit do druhýho bezpečnýho místa, řekl Hank tak nějak vyčerpaně a pak si jako pořádně podvzdech. Jestli se chceš zeptat na Logana, tak ten odmít odejít, dokud tě nenajde. Rozdělili jsme se a on zdržel vojáky na dost dlouho, abysme jim mohli utýct, dodal potom Hank a Kitty nasupeně jako odešla stranou, kde něco připravovala u jedný skříňky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kitty evidentně nepochopila pojud o vtip, ale to bylo jedno. Její tón jsem poněkzd ignorovala s celkem značným klidem a možná jsem jí věnovala i letmí pohled. Když však Hank skončí, povzdechnu si i já. Logan měl naději, že se tu teda mohl ještě možná oběvit... Něco mi říkalo, že ta exploze byla možná jeho práce... "Storm nedorazí..." řeknu mu trochu přiškrceně. "Viděli jsme jí, jak ji nakládali v bezvědomí do vrtulníku..." Nebyly to zrovna příjemné zprávy a docela jsem se děsila toho, čeho bych se ještě mohla dovědět. "Profesor...?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi pak řekla o Storm, tak jsi viděla, že to Hanka i Kitty zasáhnulo. Hlavně teda Hanka, kterej chvilku nevěděl co říct. Pak ale na konec sklopil hlavu a povzdech si. Tohle není dobrý. Přišli jsme o polovinu žáků, možná víc. Storm je jak říkáš jako v zajetí a nevíme kde je Logan, řekl Hank tak nějak dost skroušeně. A když jsi se zeptala, co je s profesorem, tak se nálada změnila na depresivní. Profesor byl se Storm, takže.., nedokončil to. Tak nějak prostě neměl slov. Musíme jim pomoct! Musíme je najít a osvobodit je!, řekla Kitty a tak nějak přišla spatky k Hankovi. To musíme! Ale nejdřív musíme dát vědět Calibanovi a jeho lidem. Najdou pro nás kohokoli a jestli najdou Storm, budem vědět kde jsou, odpověděl Hank. Není tu nikdo jinej. Jestli dovoliš, tak se toho ujmem, řekl Peete a tak nějak se podíval i na tebe, jestli s tim souhlasiš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Sice to byla trochu jako rána nožem ale musela jsem jim to říct. Lepší než je držet v marné naději, že se Storm třeba ještě s někým dostaví. A nebude jediná kdo se poněkud nedostaví. Tentokrát si povzdechnu já. "O Logana strach nemám. Dokáže se o sebe postarat jako nikdo z nás." řeknu abych tím překryla vlastní obavy a snad si dodala i trochu naděje. Pete se tak nějak hned nabídne k tomu, že půjdeme pomoci ostatním tím, že najdeme plešouna co ho může milovat jenom vlastní matka a ten nám pomůže ostatní najít. "Ty, já, Bobby..." odvětím mu. Ano, byl tu ještě Hank a Kitty a Rogue, ale děcka tady potřebovali nějaký vedení a někoho kdo je pak ještě případně ochrání. "Můžu nám ještě zaskočit i pro věci, bude to jen minutka. Připadně vzít ještě něco dalšího akutního." nabídnu se, pač jsme tak nějak byly pořád napůl v plážovím, dívajíc se s druhoubpolovinou nabídky na našeho chlupatého přítele. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Na Hankovi šlo vidět, že ti nechce přidělávat starosti, ale na konec to tak nějak spolknul v sobě a zlomil to, aby jsi věděla všecko. Logan sice dokáže přežít skoro všecko, ale to s čím tam na nás přišli, by ani Logan nemusel přežít. A na jejich straně nebyli jenom lidi a stroje, ale taky někteří z našich, řekl ti Hank, kterýho to skoro bolelo říct. Rozhodně mu to nedělalo zrovna dobrej den. Na konec se přišlo s tím, že ostatním musíte pomoct, ale k tomu budete potřebovat Calibana. Peete se tak nějak hned přihlásil na tendle úkol a ty jsi ho opravila, že to bude ty, on a Bobby. Bobby je tady? Je s ním i Rogue?, zeptal se Hank a když jste mu řekli, že tu jako fakt jsou, tak se mu ulevilo. Tak dobře vy dva, ale teď se běžte trochu prospat. K ničemu nám nebude, když budete k smrti vyčerpaný, řekl vám jako Hank a povzdech si. Dvě budovy na pravo by měl bejt domek pro vedoucí, tak se tam běžte uložit. Za chvilku vám tam pošlu i Bobbyho s Rogue. Je tam ještě hodně místa, tak se nelekněte, řekl vám Hank a pak vás nechal bejt a poslal si pro ty dva, co přijeli s váma. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Věřím v něj." řeknu Hankovi ohledně Logana. Rozhodně nejenom jako coby přítel ale i hlavně coby jeho rodina. Logan možná není zrovna dokonalost sama co se týče citů, ale věřím v něj coby rodinu. A to mi nikdo prostě nevezme ani nerozmluví. "Jo, oba tu jsou. Byly s námi." odvětím Hankovi. Tak trochu to vypadalo, že jsme na jednu stranu vlastně měli i docela dobrý nápad s tím výletem, protože jsme se tomu tady všemu vyhnuli, však stinná stránka toho byl právě ten paradox. "Dobře. Kdyby cokoliv, dejte hned vědět." napůl se tedy rozloučím s tím, že se podívám na Peta coby průvodce, protože se tu možná vyzná líp jak já. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Hank vám to tak nějak odkejval a pak jenom dodal, Dobře se vyspěte, ráno vás vzbudím dřív, aby vás nikdo neviděl odcházet. Pak se už jenom rozloučil a Peete tě vzal za ruku a vyrazil pryč. Vyšli jste ven a přesně podle Hankových instrukcí jste šli do toho domu kousek vodsaď. Vešli jste dovnitř a všechno tu vypadalo staře. Nic méně jako čistě, takže jste se nemuseli štítit. V budově byla menší umývárna, ale tekla tady zatím jenom vlažná voda, který ale Peete využil aby spláchnul tu sůl ze sebe. Kromě toho tu byla velká společná ložnice s palandama. Byly to účelový postele pro jednoho, takže to vypadalo, že budeš v noci bez obříka. Peete došel k jedný palandě a pomohl ti na horu, jestli jsi teda nechtěla spát taky dole. To by jsi musela spát na jiný palandě. Pak si po krátký osvěžující sprše lehnul na spodní postel palandy a povzdech si. Neboj Clare, najdeme Logana a najdeme i ostatní. Uvidíš. Najdeme je a pomůžem jim, řekl tak nějak Peete. Byl už unavenej a šlo to na něm ne jenom jako vidět, ale i slyšet. Proto to netrvalo dlouho, než Peete usnul. No to ale nebylo vůbec divný, protože na tebe to spaní taky lezlo hodně rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Dobře." přikývnu Hankovi. Tak nějak jsme se pak rozloučily, pokud se to rozloučení nazvat dalo. Pete se pak zhostil role průvodce a odvedl nás k budově, o kterých mluvil Hank. Nebylo to tak strašné, jak jsem čekala a já jsem poněkud expert na pojem ´strašné´. Opláchla jsem se jenom decentně. V postely, jsem se pak nějakou dobu převalovala, protože jsem nemohla usnout a to i když jsem cítila únavu. Nakonec jsem to vzdala, slezla z postele a přisedla si trochu vedle Pete, k jeho hlavě, po chvilce pak noříc svoje prsty lehce do jeho vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Tak nějak jste oba zalehnuli. Peete během chvilky usnul a slyšela jsi jeho tichý odychování. Ty jsi sice byla taky hodně unavená, ale spánek k tobě prostě ne a ne jako přijít, tak jsi se sebrala a slezla z palandy. Posadila jsi se tak nějak k Peetovi a zajela mu prstama do vlasů. Trochu jsi ho tím pprobrala a tak si trochu přeleh a dal si hlavu do tvýho klínu, kde sice hned usnul, ale za to se tvářil o moc spokojenějc. Během dalších pár minut se tu objevily i Bobby s Rogue. Šly po tichu, aby vás nevzbudily, ale když viděli tebe, že ještě nespíš, tak ti zamávali. Taky šli do umýváren, aby se trochu opláchly a pak přišli do tý samí místnosti jako jste byli vy. Lehnuli si o kus dál od vás, Rogue na horu a Bobby pod ní. Něco si tam chvilku po tichu špitaly a pak ale už usnuli. K tobě ten spánek pořád ne a ne přijít. Kdo ví jak dlouho jsi byla vzhůru, ale po hodině nebo dvou ti už začala padat hlava. Jednou jsi se málem vybulila, ale ustála jsi to. To tak nějak probudilo Peeta, kterej se zvedl a vzal tě na ruce. Opatrně tě pak položil na tvoji postel nahoře a naklonil se k tobě. Pohladil tě po vlasech a pak ti tak nějak dal pusu. Přikryl tě a pousmál se, než se zase vrátil k sobě dolů. Po tomdle uložení jsi sice ještě chvilku byla vzhůru, ale únava tě na konec přemohla. I tak to jako ale nebyl moc klidný spánek. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nemohla jsem spát a tak jsem si tak nějak přelezla k Petovi. Ten si mě však jen přitáhl blíže, vlastně si udělal takovej svůj polšátř z mého klína. Musela jsem se usmát. Zabořila jsem svoje prsty do jeho vlasů trochu víc a jemně si v nich hrála. Svým způsobem mě to uklidňovalo. Nejenom to, ale vlastně celkově jeho přítomnost. Bobby s Rogue přišli nakonec taky. Moc jsem je ale nebrala, spíše jenom jim opětovala přikývnutím a dál jsem je moc nějak neřešila. Vlastně jsem usnula a ani netuším jak pořádně. Únava? Emoční vypětí? Možná víc a všechno dohromady. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Na konec jsi přece jenom jako usnula. Nebylo to nejlepší, protože jsi se pořád budila, ale i tak jsi si trochu odpočala. Většinou se ti zdálo, že Logana rozstřílávaj na kousky. Jak bojuje proti přesile, která ho na konec přemůže a ubije a tak podobně. Nebylo to zrovna to nejlepší snění pro pořádnej spánek. Každo pádně na konec tě ze špatnýho sna probudila něčí chlupatá ruka. Možná jsi se do konce i leknula (to necham na tobě). Šš! To jsem jenom já, řekl Hankův hlas a ty jsi poznala, že jsi v pořádku a bezpečí. Peete se právě posadil na posteli a shodil nohy na zem. Už je čas, dejte se dohromady a přijďte za náma do vedlejší chatky, řekl vám Hank a odešel. Peete se pozdravil kejvnutím s Bobbym a Rogue, který vypadaly docela dost rozespale. Ahoj, zlato, řekl ti tak nějak tiše a zvedl se, aby tě moh políbit na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ani spánek s sebou nepěinesl vytoužený klid. Pořád jsem sebou házela a převalovala se. Když to nebyl Logan, byly to jiné obdobně prasácké věci. Proto není divu, že jsem se tolika lekla, když jsem pocítila čisi ruku na svých ústech. Jako první reakce byla tlumený výkřik, který utlumila právě ona ruka a pak jej následoval pořádný kousanex do oné ruky. Až záhy, hlavně po hlase a taky jistému množství chlupů v puse, jsem poznala Hanka. "Jo..." pronesu rozespale. Pete na tom byl obdobně rozespale ale přesto mi byl schopný věnovat pusu, při které jsem se na zlomek vteřiny pousmála. Pak jsem se tedy začala soukat dolů s tím, že jsem si došla jen opláchnout obličej a mohli jsme jít. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co vás Hank tak nějak probudil a parkrat si pohladil kousanec, kterej dostal od tebe, tak odešel a vy jste se mohli trochu probrat. Peete ti dal pusu a pak tak nějak šel do umývárny, kde se trochu opláchnul. Podobně jsi to udělala i ty a pak i Bobby s Rogue. Na konec jste tak nějak všichni přešli do vedlejší chatky. Byla to menší jídelnička, která taky nebyla moc dobře osvětlená. Spíš to ale vypadalo, že tady to osvětlení prostě jenom nezapli v plný míře. Teď vám to ale nevadilo, protože jste byly ještě dost rozespalý a světlo vám ještě vadilo. U stolu na vás čekal Hank s Kitty a čtyřma miskama s teplým pokrmem a na bázi guláše a trochu pečiva. K tomu i hrnek čaje a jenom co jste to viděly, tak se vám začly sbíhat sliny. Všichni jste si sedli a Hank vás nechal se v klidu najíst. Všichni jste byli už hladoví a sílu budete potřebovat. Když jste tak nějak dojídali, tak teprv spustil. Takže, jak jsme to probírali večer. Peter s Clare se budou muset vydat do Las Vegas a najít Calibana. Myslím, že to nebude tak těžké, Caliban má oči všude po městě a Peter už je mezi jeho lidma známej. Nebude to dlouho trvat a sami vás kontaktujou, řekl Hank tak nějak ze startu a počkal, jestli někdo nebude mít doplňkové otázky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté, co jsme se tak nějak všichni relativně probudily jsme šli za Hankem. Pořád jsem byla dosti rozespalá ale vůně jídla na stole mě pitom dokázala náležitě probrat. Chutnalo to dobře, tedy když pominu chlupy, které jsem ještě párkrát z pusy vytáhla. "Plešoun mi dluží, za to hak jsem mu předtím zachránila zadek." poznamenám, když nám Hank tak nějak vyjeví prozativní plán. A našla jsem ještě jeden chlup v puse, který jsem taktně vyhodila pak pod stolem. "Tuším, že si to mám ponechat asi jako trumf." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když tak nějak přišlo na samotnou domluvu, kdo bude co dělat a hlavně ty s Peetem, tak Peter jenom přikejv. Sam dobře věděl, co je Caliban a jeho sebranka zač. Ty jsi ale poznamenala, že ti tak trochu jako dluží život. Na konec jsi se zeptala jestli si to máš nechávat jako trumf. No, myslím, že by jsi to neměla zmiňovat dokud to nebude úplně nutný. Caliban je dost hrdej, řekl ti tak nějak podivně znějící Hank, než pak dodal zas trochu normálně, Ale předpokládám, že bude stačit požádat. Caliban nám přislíbil účast a asistenci už dávno. Teď ho jenom musíme kontaktovat, a říct mu co se stalo. To zní docela snadno, řekl Peete a podíval se na tebe, pak se trochu pousmál a zeptal se, Není ještě nejdřív za potřebí něco? Nějaké zásoby pro děcka a tak? Hank zavrtěl hlavou. Ne, všechno tady je. Oblečení, deky, jídlo, voda. Děcka jsou sice vystrašený, ale berou to jako kempování. Jenom ta roční doba je blbá, odpověděla vám Kitty. Dojezte. V klidu, klidně si dejte ještě chvilku, než vám slehne, dejte si čaj a pak vyražte. Las Vegas znáš, byla jsi tam, když jsme zachraňovali Calibana. Doporučuju, abyste se přenesly do tý pouště, kde jsme přistáli blackbirdem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Jo chápu, takže trumf. řeknu mimoděky. Je jasný, že né vždycky někomu zachráníte zadek a ještě k tomu před někým jako je Magneto. Nesméně poslouchala jsem dál a víceméně jenom dodatečně přikyvovala. "Máme si zaskočit pro něco na sebe? Vím, je to poušť, ale ty plavky pod tím nejsou tak úplně pohodlný..." řeknu já nakonec, když se tak nějak víceméně dohodneme na většině. Horší bude komunikace případná s nima... A na jednu stranu bylo dobře, že tu Bobby s Rogue zůstanou. Aspon tihle dva budou mít pomoc navíc a děcka nebudou tak vyjukaný. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Hank pak pokrčí ramenama a povzdechne si. Jak chcete, ale nevím jestli je zrovna moudrý se tam vracet, řekl Hank a pak se zvedl od stolu. Přešel k jedný skříňce do míst kde byla kuchyň a vytáhl dozičku, ze který vytáhl nějakejch třicet nebo čtyrycet dolarů. Radši si něco kupte. Není to moc, ale vemte si to, řekl Hank a položil peníze na stůl. Peete se jich nedotk, asi pro to, že je nechal tobě. Jestli se chceš vrátit, tak půjdu s tebou, ale radši bych to nechal až na místě, řekl ti Peter a pohladil ti ruku. Chtěl jsem jít s váma, ale my máme na starost něco jinýho, řekl Bobby, kterímu se to moc jako nelíbilo. Bobby!, zasyčel na něho Hank a Bobby si povzdech. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank nebyl moc nadšený tím, že bychom se měli vracet na školu. Místo toho nám nabídl nějaké uspořené peníze, trochu mě ale štíplo přitom. Nicméně jsem je vzala. "Tak to zkusíme napůl. Mrknem co je tady, co můžem využít a použít a tohle bude jako rezerva. Případ nouze či tak." řeknu nakonec, snažíc se trochu ulevil vlastnímu svědomí, možná. Bobbym se však nijak nelíbilo, že tu musel zůstat. "Héj, berte to tak, že vás ti děcka teď potřebujou ze všech nejvíc. Jestli to byl Stryker co chce znovu obnovit svůj výzkum potom, co jsme jej připravily o jeho ´testovací subjekty´..." řeknu a tak nějak i nahlas prozrazujíc svou teorii, nebo myšlenkoví pochod o tom, co a kdo by něco takového mohl udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Hank si všiml tvýho pohledu a povzdech si. Ne, neboj. Todle nejsou všecky peníze, co tu máme. Jenom se mi prostě nechtělo jít do kanceláře do sejfu. Tohle je něco bokem, co si tu nechával kdysi Scott, řekl ti Hank a zvedl svý pracky. Jestli se ale budete vracet do školy, tak si prosím jako fakt dejte bacha. Už tak se bojíme o dost lidí, řekl na konec a na posled se na vás podíval. Jak jsem řekl. Dejte si klidně na čas, spočněte, dejte si ještě trochu jídla, nebo čaje a vyražte jak budete připravený, řekl Hank a než odešel do kuchyně dělat jídlo, ještě se sváma rozloučil, Hodně štěstí. Kitty ještě chvilku seděla, než se taky zvedla a taky vám popřála hodně štěstí. Pak už ale odešla pomoct Hankovi. Cestou se ještě dotknula Peterovy ruky a hodila po něm pohledem. Docela znepokojujícím pohledem. Peete si pak ještě přidal trochu guláše, kterej zbagroval rychle a pak ještě dopil čaj. Na konec se ještě trochu opláchl a byl připravenej. Jsem připravenej. Kam to bude první, Clare?, řekl tak nějak na konec a počkal si. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Hank zaprotestoval, že to nejsou jediné peníze. Trochu to ulevilo mému pocitu viny, že jim nebereme poslední peníze, ale i tak jsem tak nějak byla rozhodnutá prvně zkusit co najdeme tady. "Mrknem co si tu můžem na sebe vzít a pak se mrknem zpátky do školy." řeknu Petovi, který se dotázal, jak tedy budeme postupovat. "Kdyby se něco pokazilo, můžeme zmizet kdykoliv..." dodám ještě. Napůl jsem doufala, že najdeme něco, nebo spíše někoho konkrétního... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dobře, řekl ti jenom tak nějak Peete, kterýmu se to sice moc nelíbilo, ale stejnak tě bude doprovázet. Pak jste se teda mrknuli na nějaký věci, který tady byly. Na Peeta tady nic nebylo, ale tak on na sobě neměl nic nepohodlnýho. Chyběla jenom bunda, ale jak se dostanete do Las Vegas nebude hrát roli. Tam je teplejc. Na tebe tu toho bylo mnohem víc. Od riflí přes trika, až po bundy. Nebylo to zrovna nic extra moderního, ale zahřálo to. Ale nic jako spodní prádlo jsi tu nenašla. Na tudle možnost tu nikdo fakt jako nemyslel. Peete čekal kousek stranou a když jsi tak nějak dokončila prohrabování hadříkama, tak se na tebe usmál a řekl ti, že je připravenej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete nebxl moc nadšený tím, že se chci vrátit prve do školy, ale tak nějak vím, že půjde tak jako tak. Byla jsem ale za to vděčná. Proto jsem se na něj pousmála. Po jídle jsme zašli pro něco na sebe. Tedy hlavně asi spíše na mě, on se moc neměl k tomu, tedy spíše se tvářil, že je prostě v poho. A tak jsem se dala do díla. Ale jak jsem hledala tak jsem hledala, tak prádlo tu žádný nebylo. Tak hold jako za starých časů naostro... Něco jsem tedy na sebe vybrala a cítila jsem se mnohem líp, tedy jak to jenom v rámci možností bylo tedy možné. "Dobře, tak jdem." řeknu mu a rukou vytvořím průchod ke škole. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete si nic nevybral, protože nic v jeho velikosti tam nebylo. Ale on měl plavky pod normálním oblečením, takže jako mu vlastně nic nechybělo. Ty jsi si vybrala a natáhla to na sebe. Pak když jsi byla připravená, tak Peete řekl že je taky připravenej a ty jsi pak vytvořila průchod zpátky. Půjdu první, řekl Peter a prošel portálem skrz do tvýho pokoje. Když jsi prošla taky, tak jsi viděla, že stojí u dveří a poslouchá. Ty jsi se zase jako mohla stavit pro svý oblečení, protože jste byli u tebe. Mohla jsi se v klidu převlíct, protože se zatím nic nedělo a Peter nic neslyšel. Když jste se podívali oknem ven, tak jste viděli okolo procházet jednoho ze sentinelů. Znamenalo to teda, že nepřátelé jsou tu přítomný. Peete se pak chtěl podívat k sobě, kde si taky chtěl na konec vzít něco na sebe. Proplížili jste se chodbama a slyšeli z přízemí nějakej pohyb, ale nikdo si vás nevšim. U Peeta se obřík převlík a když byl znova připravenej, tak k tobě zašeptal, Jsem připravenej. Chceš ještě někam jít nebo už vypadnem? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vrátily jsme se na školu. Tedy přesněji do mého pokoje, kde jsem okamžitě zalovila do šuplíku pro svoje věci, do kterých jsem se převlékla. Neřešila jsem moc jestli se Pete koukal nebo ne, ostatně teď už na tom moc nezáleželo B-). Vzala jsem svou tašku přes rameno a podívala se i ven. Trochu nervózně jsem si skousla ret, když jsem venku viděla ty stroje. Bylo k nim spousta nehezkých vzpomínek. I tak jsme se vydali ven, k Petovi, který si vzal na sebe taky něco pohodlnýho. "Ještě mrknem dolů a pak půjdem." řeknu Petovi, myslím tím sklepení. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste se přesunuli pak k Peterovi a on se převlík, tak se taky před tebou vůbec nestyděl. Prostě jste se už viděli včera v plný kráse tak už nebyl důvod se skrejvat. Peete si na sebe natáh tenky, dlouhý tmavý kalhoty, tričko, lehkou mikinu a bundu. Něco málo oblečení si hodil i do vaku a ten pak na záda. Na konec se tě zeptal, jestli se chceš ještě někam podívat než vyrazíte do Las Vegas. A když jsi mu jako tak nějak odpověděla, tak se divil. Dolů? Co chceš zjistit dole? Je jasné, že se chtěj dostat do Cerebra. Budou tam vojáci a zbytečně se odhalíme, řekl ti Peete a netvařil se příjemně. Jestli si myslíš, že tam potkáme Logana, tak bez šance. Clare, Logan se ukáže, ale neodhalí se v předem zbytečný bitvě, dodal ti Peete a bylo vidět že tě i tak doprovodí jestli budeš chtít jít. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete nebyl moc nadšený z mého nápadu. A i když mi jeho slova dávala smysl, nějak jsem si je odmítala sama připustit a přijmout je. Proto jsem se na něj poněkud bezradně podívala. Vlastně jsem i cítila jak se mi slzy začali drát do očí. Neodpověděla jsem Petovi nijak. Vlastně jsem mlčela a trvalo mi okamžik než jsem se k němu tak trochu vrhnula, tedy přesněji jej prostě objala. "Já nevím Pete... Bojím se... Nev-im pořádně co dělat..." zašeptala jsem u něj. Tak nějak to na mě pomalu prostě dolehlo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete tě taky objal, když jsi se k němu vrhnula. Přitlačil si tě k hrudníku a dal ti pusu do vlasů. Neboj se Clare. Zvládnem to. Caliban se s Loganem zná. Pomůže nám ho najít, řekl ti Peete a podíval se ti do očí. Pak ale zpozorněl, protože jste oba slyšeli hlasy z chodby. Už tu nikdo není, říkal ten jeden hlas. Ale já ti říkám, že jsem vodsaď něco slyšel! Fakt jako!, odpověděl mu druhej hlas. No dobře, tak vodkaď jsi to slyšel?, zeptal se ho ten první a proto, že se jako už ten druhej neozval, tak mu asi jenom ukázal. Musíme pryč, Clare. Udělej průchod, zašeptal ti Peete a počkal než ho vytvoříš, nebo jestli nepřijdeš s něčím jiným. Ale bylo ti jasný, že by se radši zdejchl. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete ke mě nebyl netečný. Spíše se tak nějak snažil, abych se v tom neztratila úplně a podpořil to i svými slovy, na která nakonec jenom lehce přikývnu. Dál jsme se moc nedostali, protože při zaslechnutí hlasů, které se nesli chodbou a které evidentně asi nepatřili nikomu z našich, mě poněkud zatrnulo. Nebýt Peta a jeho poznámky, že bychom se raději měli vytratit, asi bych stála dál. "Jdem..." řeknu tiše a posléze mu ibpokynu, když vytvořím průchod na krok od nás. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Kroky se začly blížit k vám, ale ty jsi poslechnula Petera a vytvořila jsi na krok od vas pruchod do mist, kde jste před tím parkovali s Black Birdem. Peete tě nechal jít jako první ale nespozdil se. Šel hned za tebou a nenechal tě čekat. Hned za váma se rozrazily dveře, ale už bylo pozdě. Ty jsi zavřela průchod a ocitly jste se na poušti za městem. Byla ještě tma, ale světlo bylo osvětlený. Holt jako z dobrýho důvodu se mu říkalo město světel. Peter tě vzal okolo ramen a přitisk si tě k sobě. Jseš v pořádku?, zeptal se tě obřík se svojim tvrdym ruskym přízvukem. Byl to teď docela nervák a i jeho to docela rozhodilo. Proto se tě tak nějak radši zeptal, jestli ti nic není. Slabší povahy by to možná nerozdejchaly. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem zaslechla ty hlasy, jsem poněkud ztuhla. Ještě, že tu vlastně byl Pete, který mě tak nějak přivedl zase zpátky k vnímání. Přikývla jsem na jeho poznámku a udělala průchod vedle nás. Víceméně to bylo za minutu dvanáct, doslova. Protože sotva jsme se ocitli na druhým konci a průchod se uzavírat, spatřily jsme i tváře těch vojáků. Pro ně ale bylo už pozdě. Uzavřel se a oddělil nás tak tisící a tisící mílemi mezi sebou. Trochu jsem povzdechla. Což ale zaregistroval Pete a strachoval se. "Jsem v pořádku, zlato." ubezpečím jej a na okamžik se k němu trochu natisknu. "Jdem najít toho plešatce..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se nechal, aby jsi se k němu přitisknula a pak se na tebe pousmal. Vzal tě za ruku a vyrazily jste k městu. Chvilku to trvalo, ale na konec jste dorazili do toho města. Prošli jste několika ulicema toho probouzejícího se města. Podniky se pomalu otevíraly a vy jste se docela klepaly zimou. Ty noci v poušti jsou docela jako zimný i takdle na jihu. Prošli jste se trochu po městě a trvalo to nějakou tu hodinku, než jste se na konec zastavili v bistru, protože jste zašli mít hlad. Peete sám nevěděl, jak je kontaktovat. Sednuli jste si a objednali si něco malího k jídlu. Než vám to ale přinesli, tak se k vám přidala taková pěkná brunetka s pořádným poprsím a sklonila se z ničeho nic jako k Peetovi. Dala mu pusu na tvář a posadila se vedle něho. Ahoj hezoune, řekla a ty jsi v ní poznala tu, co s Peetem naháněla toho modrýho s ocasem. Co vy dva tady děláte?, zeptala se po tom co si tak nějak jako obědnala vajíčka. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro S Petem po boku jsme tedy nakonec vyrazily. Byla jsem poněkud trochu nesvá z toho, že tu takhle procházíme městem, veřejně, byť jsme moc lidí nwpotkali, ale i tak mi to nebylo příjemný. Hold staré zvyky neumírají hned. A když jsme u těch starých zvyků, i když to bylo poněkud neznámnější město pro mě, přistihla jsem se, hak se začali ozívat i jiné zlozvyky u ulice... Pete to nakonec vyřešil, tak, že jsme si šli někam sednout dovnitř. Moc jsem hlad neměla a tak jsem zůstala jenom u čaje. Zakrátko se k nám ale přizvala sama osoba už poněkud známější tváře, však já z ní moc badšená nebyla. Trochu jsem si decentně při fingovaném napití se čaje, odkašlala když se lísala k Petovi. "Potřebujeme mluvit s šefém... Tím plešounem..." řeknu jí. "Týká se to školy a těch v ní..." dodám, trochu naznačujíc, že to dál nechci rozebirat tady. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Psylocke se na tebe podívala s provokativnim úsměvem, když jsi tak trošku jako zakašlala. Peete se tvářil jako by provedl něco hroznýho a navíc byl úplně rudej. Jestli chcete mluvit se šéfem, tak musíte mít pořádnej důvod. To že spolupracuje neznamená, že si vás bude pouštět k sobě, řekla Psylocke a uculila se na Peetera, kterej si trošku odsed a byl ještě rudější. Školu přepadli a většinu žáků zajali a někam unesli, řekl Peter tak nějak šeptem a sklopil hlavu. Profesor?, zeptala se se zájmem a podívala se na servírku, která ti přinesla čaj, Peetovi omeletu a Psylocke vajíčka. Když pakodešla, tak Peter jenom pokrčil ramenama. Nevíme, dodal a podíval se na tebe, než pak dodal, Uteklo jenom málo z nás. Psylocke se zamyslela a tak nějak se nimrala ve vajíčkách. Myslím, že todle je dost závažný. Asi vás budu moct přivýst, řekla a pak ještě dodala další otázku, Ještě něco dalšího co bysme měli vědět? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Silikonovka si to evidentně užívala. Nicméně Pete jí tak nějak všechny pověděl, když se začala cukat, že bychom musili mít hodně dobrej důvod na to, abychom se s Plešatcem viděli. Super, vyprdel to všem napotkání rovnou... Protočím lehce voči, nejenom nad tou silikonspolečností. "Myslím, že bude lepší, když zbytek probereme někde...kde to bude poněkud soukromnější." řeknu nakonec sama, poukazujíc na to, že tenhle lokál asi nebude dvakrát důvěrihodný a lehce jí přitom probodávala pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Psylocke se na tebe podívá, ale nevypadá že by si z tvýho znechucenýho pohledu něco dělala. Prostě byla pořád přítulná k Peetovi, ale blíž se k němu nepřisednula. Nemyslím, že by nás tu někdo poslouchal, řekla ti když jsi navrhnula, že byste to měli řešit na soukromnějším místě. Tak nějak se podívala po okolí, ale nikdo u vás neseděl. Jestli na tom ale trváš, tak dopijem dojíme a pojedem, řekla a dala se do svejch vajíček. Peete se taky pustil do tý omelety a bez řečí jste tak nějak pak do jedli. Po jídle Psylocke položila prachy za vás všecky na stůl a pak jste vypadli. Nešli jste ale někam daleko. Místo toho jste šli do zadní uličky, kde na vás čekala černá Audi s černejma sklama, do který jste nasedli. Kdo všecko se vlastně zachránil? Co Kurt? Wanda? A co fotřík tady princezničky?, zeptala se Psylocke během jízdy. Wanda je v zajetí. Kurt nezvěstnej, ale nejspíš taky. A Logan.. asi taky. Nevíme o něm vůbec nic, dodal a vzal tě za ruku. Psylocke mlčela, než po chvilce jenom řekla, že tam za chvilku budete. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ohledně její poznámkyno tom, že tu nemá kdo poslouchat, pokrčím rameny. Vždycky se najde někdo kdo by poslouchal, ať člověk nebo mutant a teď, v naší situaci si moc nemůžeme dovolit riskovat ani u jednoho. "Oukej." odvětím když pak řekne, že se prve najíme a pak půjdeme. S tím jsem neměla moc problém. Občas jsem si i Peta půjčila jeho vidličku a sebrala mu trochu z jeho porce. Pak, jsme se tedy vydali. Nastoupily jsme do auta, skoro až automaticky jsem si sedla na zadní sedačku, ale události které se stali spolu s Loganem, když jsme chtěli mít trpchu volného času pro sebe, mě donutili lehce znejistět. "Storm taky...viděli jsme jí přímo..." řeknu pak, když začne vzvídat, kdo všechno to nestihl. "A možná i tušíme kdo za tím bude... Trusk...sebrali jsme mu jeho pokusný mutanty aka pokusný králíky, tak si opatřil nové...viděli jsme Sentineli, antimutantí roboty, kteří jsou jeho vynálezem." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Psylocke si jenom jako povzdechla, ale nerozmazavala to, když jsi jí řekla ještě o Storm. Už ji to taky dohonilo. Věděla, že když jako teče do bot vám, tak je jenom otázka času, než bude týct do bot i jim. Dál už jste jeli po tichu, ale bylo to tísniví. Nikdo z vas neměl zrovna dobrou náladu a tak jsi byla docela ráda, když jste za pár minut dorazili k jednomu klubu. Vy jste vystoupili a místo Psylocke si nastoupil někdo jinej, kdo s autem odjel. Vy jste vešli dovnitř takovýho zaplivanýho ne zrovna jako slušnýho klubu, kterej byl v týhle hodině prázdnej. Vyhazovači se podívali na Psylocke a nechali vás projít. Za barem stál podsaditej chlápek, kterej na Psylocke kejvnul a hlavou pohodil za bar, za kterej vás průvodkyně zavedla. Za barem byly dvere do chodby a tam bylo i schodiště dolů, u kterýho stál další vyhazovač. Ten měl ale duhovky jako had, takže se určitě jednalo o mutanta jako vy. Je dole? Někoho mu vedu, zeptala se Psylocke a strážnej přikejv a zasyčel. Jenom si vás prohlíd, ale nic neřek. Psylocke vás zavedla dolů, kde bylo na chodbě několik dveří, ale chodba sama jako vedla do nějakýho sálu. Vypadalo to jako další klub, ale prostě jste neměli dostatečnej výhled. Hrála od tama ale hudba. Psylocke vás ale vzala do jedněch dveří, kde to vypadalo jako taková menší zasedačka. Posaďte se tu a udělejte si pohodlí. V ledničce v rohu si klidně něco vemte, zádody jsou ty dveře vedle televize. Může to chvilku trvat, řekla vám a zavřela za váma dveře. V místnosti bylo přítmí, ale bylo tu čisto. Z místnosti vedly jediný další dveře, kde byly ty záchody. Kromě stolu a mnoha židli okolo tu byla i pohovka a v rohu místnosti lednice, ve který jestli se podívate najdete pivo, nějaký nealko a sendviče. To čekání mě štve, řekl Peete a posadil se na pohovku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Cesta probíhala poněkud v tichosti. A ani jsem se moc nedivila. Mě vlastně samé nebylo ani moc do řeči a Petovi asi taky moc ne. On sice nebyl nikdy moc povídací typ, ale už jsem na něm něco málo dokázala poznat. Netrvalo však dlouho než jsme dorazily, evidentně, do cíle naší cesty. Vylezli jsme z auta a trochu jsem nakrčila nos, ohledně toho, kam nás to vlastně dovezla. S podobnými ´pajzli´ jsem neměla moc dobrých zkušeností, ale byly kdysi rychlím přínosem několika málo dolarů, na které si přiopilí majitelé nedávali příliš pozor... nicméně teď jsme tady byly z poněkud jiného důvodu. Vedla nás dovnitř, pak dolů někam, kam zřejmě má přístup jen omezené množství, soudě podle chlápka, který to tam hlídal. Když nás tu zanechala, chvilku jsem ještě postávala ale pak jsem si šla sednou na okraj pohovky. "Bohužel, nám nic jiného nezbývá..." utrousím suše na Petovi poznámku o čekání. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter zabručel, když jsi mu odpověděla, že vám nic jinýho než čekání nezbyde. Pak když jsi si ale tak nějak přisedla na pohovku, tak změnil bručení na pousmátí a vzal tě okolo pasu. Lehce si tě přitáhl a vzal tě okolo ramen pod sví křídlo. Už jsme jenom krok od toho, abysme našli ostatní. Pak už bude stačit je osvobodit a vyřešit to jednou pro vždycky, řekl ti Peete a položil si tvář na tvoji hlavu. Spolu jste pak čekali nejmíň dvě hodiny, po kterejch se vrátila Psylocke ale za ní vešel vám známej plešoun. Vůbec se na vás nepodíval, jenom jako přešel do čela stolu, kde si sedl a teprv pak se na vás podíval. Rukou vám ukázal, aby jste si jako sedli ke stolu. Tak, co po Calibanovi chtějí?, zeptal se ale pak trochu se zarazil, protože si tě trochu prohlíd. Tebe Caliban zná. S tebou bude mluvit a dá ti trochu času. Co pro tebe teda Caliban může udělat?, otočil z povýšenýho nástupu na docela jako přátelskej. Asi si jako holt vzpoměl, že jsi ho zachránila před Magnetem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Věnovala jsem Petovi lehký úsměv, když si mě přitáhl na pohovce blíže. Kéž by to bylo tak lehké, jak říkáš. Něco mi totiž říkalo, že tak jednoduché, jak bychom si přáli, to tak nějak nebude. Nějak jsem ztratila pojem o čase, který utíkal, zatímco jsme tu seděli a skoro jsem během toho čekaní i usnula, nebýt toho, že se ona nakonec vrátila. A i s naším milovaným plešatcem, který nejprve nebyl moc nadšený zřejmě tím, že tu jsme. Nicméně, když se jeho slov pak zaměří na mě, trochu se pousměji, krátce. "Řekla už ona Calibanovi něco?" zeptám se prve ohledně toho, jestli už ona byla tak akční a řekla mu, to co jsme řekli mi jí. Jestli ne, tak mu to zopakuji a nevynechám nic. "Potřebujeme Calibanovi pomoc, potřebujeme aby Caliban pomohl najít někoho z těch, které unesli, abychom je mohli zachránit." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Caliban se podíval na Psylocke, která zůstala stát za ním a přikejv. Psylocke říkala, že náš společnej nepřítel napadl vaši školu a unesl žáky, učitele i profesora. Profesor je Calibanův přítel. Stejně jako Logan, řekl a prohlížel si vás pohledem, kterej byl až nepříjemnej. Ty, má milá Calibana fascinuješ, začal úplně jako mimo mísu. Ani nevíš jakího potenciálu můžeš dosáhnout. Jakou moc v sobě ještě máš a nešáhla jsi na ni, řekl a Peete se vedle tebe ošil. Nebylo mu to příjemný. Možná.. možná až bude po všem, můžeš přijít a Caliban ti o té moci poví a pomůže ti dosáhnout na ni, řekl ti ale nevypadalo to, že to myslí jako nějak chlípně nebo že by tě chtěl. Prostě mluvil o tvý moci a tvejch schopnostech. K věci pane, řekl Peter a Caliban se usmál. Caliban vám pomůže, řekl a zvedl se ze židle. Podíval se na vás, usmál se arogatně a pak odešel. Psylocke s váma zůstala a povzdechla si. Tohle může trvat, dejte si něco k jídlu, řekla a pustila televizi, kde byly zprávy. Dokonce se zdá, že to zapnula přesně ve chvíli, kdy ve zprávách mluvil doktor Bolívar Trusk a snažil se veřejnost poštvat proti mutantní menšině. Toho hajzla dostanu, řekla tak nějak spíš pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Plešatec potvrdí, že mu prsatice už tak nějak víceméně většinu řekla. Což se mi na jednu stranu trochu ulevilo, protože zopakovávat se mi to moc nechtělo. Takže to bylo jedno plus. Nicméně pak mě poněkud zaskočí tím, co říkal o mě samé. O mé moci.. Nebudu lhát, celkem mě tím dostal a to v tom smyslu, že mě tím skutečně chytl. Chtěla jsem vědět víc, ale to tak nějak utnul. Chtěla jsem mu na to něco říci, ale plešoun souhlasil s tím, že nám pomůže. Což bylo jedno obří plus do naší situace. Pousmála jsem se a lehce přikývla, když nám prsatka řekla, že to může chvíly trvat. Nevadilo mi to, protože jsme teď měli mnohem větší naději než doposud. Jediné, čeho jsem litovala, bylo to, že jsem to teď nemohla nijak dát vědět Hankovi a ostatním... Zapnutí televize příliš nepomohlo naší situaci ani náladě. "Hej, chlapáku, podívej se na mě..." oslovím Peta, který se čertil na onu televizi a co se v ní odehrávala. Nedivila jsem se mu, ale teď na to nebyl moc čas. Podíval se na něj a rukou se zlehka dotknu jeho tváře, kterou lehce otočím směrem k sobě. "Najdeme profesora a ostatní a bude vše dobré. " |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter se na tebe podíval, když jsi ho k tomu tak nějak přiměla slovama. Netvářil se zrovna nadšenej, ale nebylo se mu proč divit. Tadle situace fakt nebyla vůbec příjemná. Jo, najdem je, opakoval po tobě a vzal tě do náruče. Několik dalších hodin jste tu byly sami. Nikdo vás nenavštívil ani vás nevyrušil. Byla to docela nuda a Peetovi se podařilo si na půl hoďky v sedě tak nějak zdřímnout. Na konec ale někdo přišel. Byla to Psylocke s nějakejma papírama, se kterejma přišla ke stolu a rozložila je na něho. Šéf našel vaše tři ztracený učitele, řekla a podívala se na vás, než jste došli ke stolu taky. Pak ukázala na skalisté hory. Ten váš profesor se tam nachází. Storm taky, ale Logan ne, řekla a to se pak podívala na tebe. Ten je zase tady, do dala a ukázala na sever Kanady, do menšího pohoří u polárního kruhu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Seděli jsme tam, kdo ví jak vlastně dlouho. Nějak jsem prostě ztrácela pojem o čase celkově, od chvíly co jsme sem vlastně přišli. Pete přitom skoro usnul a nebudu lhát, když přiznám, že já skoro taky, než se tedy vrátila ona. Donesla nějaký papíry, mapy, kde nám ukázala, kde je plešoun tak nějak našel. Měli jsme napůl vyhráno. "Tohle pomůže napůl... nemáme Blackbirda, nic čím se tam dostat..." pronese přemýšlejíc. "Potřebuju nějaký obraz toho místa, fotku či také, abych nás tam mohla přenést.." směřujíc svou otázku na ní, ale zároveň se napůl podívajíc na Pete, čekajíc jestli se k tomu taky nějak vyjádří. "Půjdeme pro Storm a profesora.. mohou nám pak pomoci dále." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Můžem tam poslat někoho od nás, kdo je poblíž, aby to tam vyfotil, ale bude to trvat den nebo dva, odpověděla ti Psylocke. Nepřekvapovalo tě ale, že Caliban a jeho lidi nemaj nic jako je Black bird. Šéf říkal, že vám můžu pomoct, ale nejsem si jistá, jestli to zvládnem ve třech, řekla pak Psylocke a tak nějak se tím ptala, jestli ještě máte někoho, kdo by mohl pomoct. Znáte ještě někoho, kdo by nám pomoh?, zeptala se na konec Psylocke, která to brala vážně. Opravdu hodně vážně, ale nebyla jsi si jistá proč. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak nějak napůl souhlasila s tím, že nám v tomhle může vypomoci. Sice mě trochu zaráželo, že nikdo nezkusil ono místo najít třeba na internetových mapách, ale nechala jsem to být a přikývla jí. "Budu za to vděčná." řeknu nakonec. Nicméně jsme byly zase na začátku, bude to totiž nějakou dobu zase trvat. S myšlenkou toho, že na tomhle rozhodně nebudeme stačit sami, jsem souhlasila, ale většinu ze školy pochytali a ti, co jim utekli, na ty se v kempu obrátit nemůžeme. Někdo další mě napadl, ale nebyla jsem z toho moc nadšená. "Nejsem zrovna nadšená z toho, že bychom měli s tímhle jít i za Magnetem..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Přikejvla, když jsi říkala, že budeš vděčná. Ale pak, když jsi na konec zmínila Magneta, tak Peete nevypadal nadšenej. Za Magnetem ne!, odsek a vypadal dost zaujatě. Z toho co jste říkali, by vám pomoct měl. Sice vás nemá rád, ale máte společnýho nepřítele. A ten nepřítel má jeho dceru, řekla Psylocke a Peete si povzdech. To co řekla a na co jsi ty přišla, fakt jako dávalo smysl. Jak se s ním kontaktujem?, zeptal se na konec a bylo jasný, že jste ho přehlasovaly. Mám u něj pár kontaktů, přiznala Psylocke a pak se podívala na tebe, Co mu teda jako mám vzkázat? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Petovi se to samozřejmě nelíbilo a dal to jasně najevo. Nemohu se mu divit, mě to taky nebyl nijak příjemné, ale předtím ukázal jistý respekt pro profesora a když už nic, tak jsem doufala, že jej na tohle nějak útahneme, pokud tedy nepočítám Wandu, ale u té už ukázal jak ´moc´ mu na ní záleží. Však nic jiného nám nezbylo a tak nějak jsem se trochu omluvně podívala na Peta. "Pravdu.... že škola byla napadena, profesor a studenti uneseni a, že největší podezřelí, je nyní Trusk..." řeknu jí. Nemělo cenu zbytečně mazat med kolem huby. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete si povzdech a Psylocke přikejvla. Než pak odešla, tak vám ještě jako řekla, Tohle bude taky chtít svůj čas. Jestli chcete, běžte a stavte se tu zejtra ráno. Jestli ne, vedlejší dveře na pravo je kancelář a jsou tam dvě pohovky. Můžete se tam vyspat. Přešla ke dveřím a u nich se zastavila. Zařídím ty fotky a zařídím předání vzkazu. Buďte připravený, řekla a pak už ale odešla. Věděla co umíš tak se ani neobtěžovala s vyprovázením vás ven. Jestli se vrátíme říct Hankovi co a jak, tak budou chtít jít ostatní s náma. Nejsem si jistej, jestli je to dobrej nápad. A taky si jako vůbec nejsem jistej jestli je dobrej nápad je z toho vynechat, řekl pak Peete když Psylocke odešla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přikývla jsem a trochu si povzdechla. Všechno teď bylo prostě jen otázkou času a tak, když odešla, sedla jsem si zpátky na okraj pohovky a trochu si podepřela hlavu vlastníma rukama. "Měli bychom jim to říci..." podpořím Petovu poznámku. "Zajdu tam na skok, sama. Řeknu jim co jsme zjistily, co je v plánu a vrátím se zpátky. Hank se se mnou nebude chtít dohadovat, kdyby se náhodou chtěj někdo další připojit..." navrhnu i když tuším, že se bude trochu cukat, ale tady mu nic nehrozí, kromě zadušení kozama a kdyby se se mnou vrátil, asi by to moc nepomohlo celkově. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Přesně jak jsi si jako myslela, tak se i Peete jako zachoval. Nelíbilo se mu, že by tu měl zůstat. Clare, chci jít s tebou. Když tady zůstanu, tak to nebude k ničemu dobrý, začal jako tak nějak po svým protestovat. Tvůj pohled ho ale pak zarazil a on si povzdech. Tak teda jo, řekl už přemoženej, ale i tak se mu to jako vůbec nelíbilo. Vrať se ale co nejdřív, řekl na konec Peete a objal tě. Pak se tak nějak sklonil, aby tě pořádně políbil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete nebyl tímhle nápad nadšený, přesně jak jsem tušila. Ale nakonec to nějak překousnul, protože to je prostě on. A i když na to nebyla moc situace, trochu jsem se za to na něj pousmála. "Budu zpátky za pár minut, slibuju." slíbím mu a pak mu jeho polibek i obětí vřele opětuji. Potom u něj ještě několik okamžiků zůstávám než jej tak trochu neochotně nakonec pustím, abych pak vytvořila kousek od sebe průchod zpátky do kampu, kde byly Hank s ostatními. Než prostoupím horizont událostí, ještě se k němu otočím a pošlu mu malou vzdušnou pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete tě na konec jako pustil a nechal tě, aby jsi vytvořila průchod. A když jsi mu tak nějak poslala vzdušnej polibek, tak ho jako by jako chytil. Na konec jsi už ale prošla a zavřela za sebou. Nechala jsi tam Peeta samotnýho, ale slíbila jsi mu že tu budeš brzi zpátky. Objevila jsi se v mistnosti, kde jste s Peetem, Bobbym a Rogue spali. Nikdo tu nebyl a bylo tu docela šero. Když jsi ale pak vylezla z budovy, tak jsi slyšela rozruch z jídelny, ale při přiblížení jsi slyšela, že to byly děcka, jak tam něco hrály a dělaly kraval. Při vstupu si tě hned všiml Hank, kterej k tobě přiběhl a vzal tě ven, aby vas děcka nerušily. Tak povídej, co se stalo? A kde máš Petera?, začal se ptát Hank a vedl tě zpátky do budovy, kde jste spali. Posadili jste se na židle v rohu. Kromě toho se tu zčista jasna jako objevila Kitty s kouřícím hrnkem čaje, kterej ti nabídla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rozloučila jsem se s Petem, slíbila, že se vrátím hned a prošla průchodem. Na okamžik jsem se při ocitnutí se zpátky v prázdné budově, kde jsem předtím nocovali. Nicméně rozruch, který jsem slyšela dále, mě přivede nejenom k ostatním, ale zejména našemu chlupatému přítely. "Našli jsme plešouna... vysvětlili mu naší situaci a on souhlasil s pomocí." začnu Hankovi říkat, zatímco jdeme zpátky k budově. Nabízený čaj odmítnu. "Podařilo se mu najít Storm, Logana i profesora, ale musíme počkat až získají nějaký obraz, abych nás tam mohla v Petem přenést a je tu ještě něco..." pokračuju a trochu si u toho povzdechnu. "Vzkázali jsme Magnetovi, naší situaci i to, že jej zřejmě budeme potřebovat." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro To je dobře, řekl Hank když jsi mu řekla o Calibanově spolupráci. Kitty ti pak nabídla čaj, kterej jsi odmítla. Tak jenom jako pokrčila ramenama a sedla si s čajem, ze kterího upila. Podařilo se mu je najít? Kde jsou? Jsou spolu? Jsou v pořádku?, začali se Hank s Kitty ptát jeden přes druhýho. Ty jsi dala vědět Magnetovi?, divil se Hank a vubec se mu to jako nelibilo. Erik to vezme jako osobní mstu. Udělá z toho místa jatka, jenom pro to, že unesli Wandu, řekl Hank a zakroutil u toho hlavou. Jestli se to stane, poštveme si lidi proti sobě na dobro, dodal, ale Kitty se postavila. Ne, jestli je dokážem zachránit dřív než tam dorazí. Ona ho pak může zadržet. Profesor říkal, že na ni dá a že je dost silná, aby ho porazila v přímím boji, řekla Kitty, než pak dodala, Budete potřebovat i mě. Projdeme i těma nejsilnějšíma dveřma a nespustíme poplach. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Věděla jsem moc dobře, že budou takhle reagovat, proto jsem si tak trochu povzdychla. "Mají pravdu v jedné věci, na tohle sami prostě nestačíme, ať si to chcete přiznat nebo ne. A nikdo jiný tu kromě něj není... Bohužel..." řeknu jim. Těžko můžete chtít po náctiletých asi šli za vás bojovat na život a na smrt. "Ne Kitty, zvládneme to bez tebe... Wanda není jediná kdo může Magnete zastavit..." trochu si povzdechnu, protože plešounova slova mi neustále zňla uvnitř hlavy. "Plešoun mi říkal, že dokáže odkrýt můj potenciál...že doteď jsem používala sotva jeho zlomek, což je samo o sobě dosti děsivé...nicméně ukázalo se to, že na Magneta je to dostačující. Moje síla, je téměř idetická s tou její, protože na mě dělali experimenty právě z toho důvody aby jí zkusily zreplikovat... Magneto je navíc limitován elementem, já prakticky jen svou myslí..." řeknu jim. Dám jim chvilku aby to vstřebali a pak se omalu zvednu. "Musím jít, slíbila jsem, že se hned vrátím." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dobře, v tom máš pravdu, přiznal Hank, Trusk má celou armádu, ty roboty a do konce i některý z nás, který mu pomáhaj. Sice nerad, ale fakt jako přiznal, že možná Magneta budete potřebovat. Do konce se i Kitty nabídla, že pomůže. To se Hankovi docela zalíbilo, ale ty jsi jí setřela tím, že ti plešoun řekl, že ti pomůže odkrýt tvůj potenciál. To je příliš domýšliví, Clare! Možná takovou moc máš a možná jako taky ne. My musíme hrát na jistotu. Nemůžem si dovolit, aby někdo z nás umřel, zpražil tě Hank, kterej pokračoval dál. A co si vlastně myslíš? Že ti Caliban klepne na hlavu a probudí tvoji sílu? Ne. Caliban má dar stopovat a hledat mutanty. Taky vidět jejich potenciál, ale jenom s tréningem a jeho vedením ho můžeš odkrýt a využít, řekl a zakroutil hlavou, než pak dodal, Tolik času prostě nemáme. Kitty přikejvla a bylo jasný, že oba s tvojim názorem rozhodně nesouhlasí. Kromě toho, jestli je tam profesor, tak máme právo se rozhodnout tam jít a zachránit ho, dodala Kitty. Nehledě na to, že někdo se o profesora musí postarat. Na to je Kitty ta pravá, přidal se Hank, kterej vypadal, že se už rozhodl. A nejradši bych k vám ještě přidal Bobbyho. Je schopný a prošel si už nějakýma těma bojema, zakončil to Hank, ale tak nějak ti přišlo, že todle byl spíš jenom návrh než jako rozhodnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu si povzdechnu. Pete měl častečně pravdu, možná jsem sem neměla chodil, měla jsem poslat zprávu či dopis. "Důvěru Hanku, chci jen aby jste v nás měli důvěru." řeknu chlupačovi. "A co se týče mě, klidně obětuji končetinu nebo orgán, či vlastní život abych je dostala odtatud pryč, všechny, které vzali ale stejně tak potřebuju aby byl někdo i na druhé straně, tady až je pak budu posílat zpátky a čím víc lidí posílám těmy portály, tím je to pak těžší..." pokračuji dále a i když se to ve mě poněkud vařilo, ponechsvala jsem si lehce neutrálnější tón. Ohledně Kitty jsem se nevyjadřovala, protože jsem nechtěla civět na její věčně otrávený ksicht, jakmile jsem někde u Peta. "Vydala jsem se bez zaváhání zachránit Logana, udělala bych znovu i kdyby mým tátou nebyl. A chci udělat to samé, pro člověka, který nejenom mě dal nový smysl života." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Já vám věřím, ale je rozdíl věřit a být naivní. Todle je situace, kterou za žádnou cenu nesmímme podcenit. A jestli tam půjdete v malým počtu, tak snižujete šance, která se už nezopakuje, řekl Hank a pak ještě dodal, Kromě toho, všecko se nedá vyřešit jenom hrubou silou. Neopakuj chyby svýho otce, Clare a dej si říct. Hank to nemyslel zle, ale itak to jako bylo dost citlivý téma. Kitty radši mlčela, protože tě nechtěla víc naštvat. Když jsi pak mluvila o Profesorovi, že ho chceš zachránit, i protože ti dal novou šanci na nový život, tak Kitty přikejvla. Mě dal to samý a tak mu to chci oplatit a pomoct vám ho zachránit, dodala k tomu Kitty a Hank to vzal jaho hotovou věc. Dobře, takže se k vám přidá ještě Kitty. S Bobbym, Rogue a Jasonem to tady zvládnem, zakončil to Hank a postavil se. Tlesknul prackama a pousmál se. Přeju vám hodně štěstí, rozloučil se s váma a čekal než se vydáte pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nelíbil se mi směr jaký to teď nabralo. Zejména, když zmíní Logana, zacuká mi nepatrně ruka. Měla jsem ráda Hanka, ale jestli to míní věci hrát takhle... Trochu nakaboním čelo. Začínala jsem chápat, proč je Logan jaký je. "Jsem dcera svého otce... Buď to tak ber nebo ne, je mi to jedno..." řeknu mu. Připadalo mi, jako kdyby snad celou dobu mě nijak neposlouchal. Ani jeden z nich. "Byla chyba sem chodit... Jí... Sebou neberu. Bude stejně užitečná jako ty na tom ostrově..." řeknu s tím, že se dávam i tak nějak rovnou na odchod. Nehledě na to, že mám dost dívání se na její kyselej, nafrněnej ksicht kdykoliv se podívá mým směrem a je třeba i v blízkosti Pete. Cokopak se už přes to doprdele nemůže konečně přenést? Jít dál? Ona dala jemu kopačky, prej, takže nemá nic co by mi nebp jemu mohla vyčítat... Byla jsem naštvaná, dost se to ve mě vařilo, připravena akorát začít kousak, pokud se někdo dostane příliš bllízko .. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Jednou větou jsi zvládla stratit respekt, kterej jsi si vybudovala i přátelství těch dvou. Kitty se sice ofrňovala, ale poslední dobou už to zvládala kontrolovat. Ty jsi to ale zvládla podělat kolosálně. Kitty se nadechovala, že ti odpoví podobně kousavě, ale Hank ji zadržel položením ruky na její rameno. Zakroutil hlavou a pak se podíval na tebe. Jestli se chceš chovat, jako dítě, tak se tak chovej. Nečekej ale, že se k tobě budeme chovat jinak, řekl klidným neutrálním hlasem, než pak stejně klidně dodal, Jestli se něco pokazí a někdo přijde k úrazu, tak to padá na tvoji hlavu. To si pamatuj. Pak už jenom jako vzal Kitty a odešly. Ani jeden z nich neměl chuť se tu s tebou hádat. Když jsi pak na konec jako otevřela portál zpátky do Calibanovy skrýše, tak jsi už skrz portál viděla Peeta, kterej seděl na pohovce a ládoval se sendviči z tý ledničky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Neotočila jsem se. Jen jsem se na okamžik zastavila ale to bylo vše. Pak jsem se rozešla, nehnula ani brvou a prošla zpátky do LA za Petem, který tu čekal a dlouhou chvíly si krátil pojídánim. "Měl si pravdu, neměla jsem tam chodit..." pronesu usazujíc se pak na pohovku, okraj pohovky, podepírajíc si hlavu, ve které mi dunělo. Vlastně jsem se tak nějak celkově cítila pod psa. "Počítám, že se přitom nic nezměnilo..." rěknu i když předem znám odpověď, bylo možná bláhové myslet si, že by se něco mohlo během takové krátké chvíly udát, ale jeden se prostě zeptat musel, co kdyby náhodou... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi prošla spátky k Peetovi, kterej tam do sebe cpal sendviče, tak se na tebe podíval a viděl, že nejseš ve svý kůži. Jenom odložil sendvič, do kterýho chtěl kousnout a radši se pustil do doražení těch soust, který ještě nespolk, aby se s tebou mohl bavit. Proto nezareagoval, když jsi řekla, že jsi tam neměla chodit. Ale pak jak jsi se zeptala, jestli se tu něco nezměnilo, tak už reagoval. Pokrčil ramenama a odpověděl, Ne. Nic se nezměnilo, ani tu nikdo nebyl. Byla jsi pryč sotva pět minut. Když domluvil, tak se zvedl z pohovky a přešel k tobě. Co se tam stalo? Vypadáš.. vypadáš jako by se tam něco přihodilo. Měl jsem jít s tebou, začal se Peter tak nějak jako starat a přišel až k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ohledně naší situace to bylo bohužel tak jak jsem si myslela. Ale héj, prostě jsem se musela zeptat, protože mi to prostě jinak nedalo a asi bych to jinak ani nevydržela. Nicméně Pete tak nějak poznal, že asi něco nešlo tak jak mělo v tom kempu. Nicméně jsem prve zavrtěla trochu hlavou. "Je toho na mě jen moc..." řeknu Petovi. "Víme, že je mají, ale nevíme co s nima dělaj, nebo čemu je vystavujou, nebo vůbec kde je drží..." řeknu mu dál, napůl jej přitom i objímajíc, choulíc se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi k Peetovi došla a začla jsi se k němu choulit, tak tě objal a přitisk k sobě. To bude dobrý, odpověděl ti na to, jak jsi jako řekla, že je toho na tebe moc. Neboj se. Najdem je, osvobodíme a nakopem zadky těm zlejm. Takhle to my jako děláme, dodal pak na konec a snažil se ti trochu zvednout náladu. Při tom tě hladil po vlasech a ochranářsky objímal. Pojď si udělat pohodlí, Clare. Budem tu ještě určitě přes noc než nám daj ty fotky, řekl po chvilce tak nějak Peter a ukázal na pohovku a na stolek, kde nechal talíř se sendviči. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Choulila jsrm se ke svalovci, v jehož obětí a náruči jsem vždycky nalezla onu utěšení a upokojení. A ani teď tomu nebylo jinak. Když pronesl to o tom, že je najdeme a zmrdům nakopeme zadky, musela jsem se pousmát. Vzhledem k tomu jak jsem byla u něj blízko to i musel cítit. Tak trochu jsem podobnou odpověď vždycky totiž čekala od Logana... Když se pak Pete usadí zpátkx na pohovku, sednu si s ním. Vlastně mu i asi dvakrát kousnu do sendviče než se pak tak nějak uvelebím v jeho klíně, kam si položím hlavu. Cítila jsem únavu, ale spát jsem prostě nemohla, spánek jako takoví prostě nepřicházel v žádný formě, ale nechala jsem alespoň zavřené oči, abych si nějak odpocinula. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Přidala jsi se k Peetovi, od kterího jsi si ukousla pár krát jako z jeho sendviče, než jsi si u něho na konec tak nějak udělala pohodlí. Peter pak odložil talíř a taky se opřel. Dívali jste se na televizi, ve který skoro nic nebylo. Ale bylo to jako lepší, než tu sedět a dívat se do blba. Psylocke vás přišla večer skontrolovat, jestli něco nepotřebujete. Peter jí poděkoval, ale nic po ní nechtěl a tak odešla. Na konec někdy okolo půlnoci jste se přesunuli do tý vedlejší místnosti, kde byly do konce tři pohovky, na kterejch jste si udělali pohodlí a mohli se prospat. Spánek to nebyl jako zrovna nejlepší a nejdelší, ale trochu jste si odpočali. Nad ránem vás probudilo zaklepání na dveře. Hej vy dva. Proberte se a za deset minut přijdte vedle. Máme odpověď od Magneta, ozval se hlas Psylocke a Peete zabručel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nedokázala jsem prostě usnout. A to i když jsem ležela u něj, s ním, cítila vedle sebe jeho přítomnost, která mě vždycky tak uklidňovala. Tentokrát to, ale zdá se moc nepomáhalo. Nedokázala jsem prostě usnout ani když jsem po tom toužila, po černé nicotě, ze které bych se pak probudila a zjistila, že všechno tohle byl jenom jeden velký špatný sen.. A tak jsem měla alespoň zavřené oči a snažila jsem se odpočívat. I tak jsem se ale dosti a často převalovala. Nakonec moje ´utrpení´ ukončila prsatka, která přišla s tím, že Magneto odpověděl. "Konečně..." utrousím tiše a protáhnu se trochu. Zazívám a vydám se za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ty jsi na rozdíl od Peeta vystřelila na nohy jak nějaká raketa. On byl teda mnohem víc rozespalej a dost mu trvalo, než se zvednul. Teprv pak si zašel na záchod, kde si navic ještě trochu oplách obličej, než na konec už jako vyrazil za Psylocke. Vedle v zasedačce, kde jste včera čekaly, už stála u stolu Psylocke a nějakej další chlap. V čele stolu seděl Caliban a díval se do rozprostřený mapy. Brý ráno, řekla vám Psylocke a hlavou vám tak nějak ukázala, aby jste se přiblížily. Už máme i ty snímky. Jsou sice hrozný, ale něco to je, řekla a ukázala na rozprostřený obrázky zalesněnýho prostoru. Sice to nebylo nic moc pěknýho, ale použít se to dá. Je to vojenskej prostor, proto nemáme fotku přímo tý základny, ale podle všeho je to jenom patnáct minut cesty od začátku toho lesa, takže by to neměl bejt takovej problém, dodala Psylocke. Caliban ví, že je to pro vás důležitý, ale přibírat Magneta a jeho lidi není nejlepší nápad, řekl Caliban, ale Psylocke se na něho jako drsně podívala. Ano, Psylocke říkala jsi to už moc krát, řekl a povzdech si. Poslala jsem svýmu kontaktu v Magnetově blízkosti zprávu, kde jsem jim řekla co se stalo. Zduraznila jsem, kdo všechno byl unesenej a Magneto prej pěkně zuří, řekla Psylocke, která se pousmála. Je ochotnej se s náma setkat na neutrální půdě. Jenom pro něho máme poslat, řekla a s tim se jako tak nějak podivala na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl trochu pomalejší než já, ale to bylo jen čistě, protože narozdíl ode mě dokázal usnout, tedy tak trochu by mě překvapilo, kdyby neusnul. Je docela i možný, že tenhle kluk prostě usne kdekoliv, kdykoliv a takhle myšlenka mě donutila se lehce pousmát. To se však změnilo, když jsme přišli za ostatními. Kromě známého plešouna a jí, tu byl ještě někdo, někdo nám neznámí a lehce jsem si jej změřila pohledem. Je možné, že to byl někdo z Bratrstva? Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože si jí získala ona, pač mi ukázala fotky, o které jsem požádala. Podívala jsem se na něj, zatímco jsem jí poslouchala. Mlčky jsem lehce přikývla. "Jo, je to nic moc, ale mě to stačí." řeknu jí, když jsem si prohlídla ty fotky. Fakt byly nic moc, ale pro naše účely to bohatě postačilo. Věnovala jsem pak pozornost plešounovi, který začal mluvit o Magnetovi. Evidentně se mu nelíbilo, že do toho chceme Magneta vtáhnout, ale celkem mě pak uspokojilo, když zmínila, že Magneto není naopak nadšený tím, co se stalo. "Uspořádáme tedy setkání." řeknu nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi řekla, že teda jako na konec uspořádáte setkání, tak se Caliban zatvařil ne zrovna nadšeně. Psylocke ale přikejvla a přisunula k tobě mobil. Na něm tam byla fotka nějakýho místa. Tam jsou?, zeptal se Peete, kterej ti na mobil nahlížel přes rameno. Psylocke jenom přikejvla a dodala, Jo, na todle místo pro ně máme dojít. Myslím, že ty nebudeš mít problém vytvořit jim průchod. Caliban se jako by tak nějak napnul. Caliban si ale nepřeje, aby se Magneto přiblížil sem na todle místo, řekl Caliban dost jako znechuceně a pak ještě dodal, Najděte si a tu schůzku jiný místo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Souhlasila sjem tedy se setkáním. A i když jsem se nesetkala zrovna s přijetím z plešounovi strany, ostatní to tak nějak schvalovali a to se tak nějak hlavně počítalo. Dostanu i fotku místa, odkud mám přivést Magneta. Trochu mě to zarazilo. Proč by mi dával zobrazení jeho místa, kde se nacházel a chtěl se sejít neutrálně, když můžeme přijít za ním? "Uhm.... nic mě nenapadá..." řeknu trochu bezradně. "Nemůžeme jít rovnou za ním? Když se tak vřele nabídl s tím, kde zrovna je... jsem ale otevřená nápadům s dalším stran..." dodám nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Nechodila bych na jeho píseček. S jeho lidma nemáme ty nejlepší zkušenosti. Navíc bysme mu jako neměli vůbec věřit, řekla Psylocke. Rozumím, řekl Peete a přikejv, než pak ještě k tobě dodal, Prostě nás vem někde do lesa, nebo na louku a až tam budeme, tak můžeš poslat pro Magneta. Dovolíme mu projít samotnýmu, nebo maximálně jako s malím doprovodem. Tak budem mít všecky trumfy my. Psylocke vypadala potěšena, protože měla něco podobnýho na mysli. Dokonce i Caliban spokojeně přikyvoval. Dobře. Informujte Calibana, až dojdete společnýho slova, řekl Caliban a s tím neznámým chlapem odešel z místnosti. Možná by jste se ještě měly najíst, než vyrazíme. Nevíme jestli ještě bude nějaká příležitost, navrhnula vám Psylocke a jestli jste si něco daly, tak se ještě posadila na židli, abyste si mohli v klidu něco sníst. Lednička byla docela jako dobře zásobená a od včera ji někdo doplnil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Hmmm." zamručím trochu. Jo, dávalo to jistý smysl, le nahlas to asi jenom tak nepřiznám. "Takovích míst znaům tunu, s tím nebude problém." řeknu nakonec, což byla tak nějak pravda. Člověk, který je na útěku utíká mejenom městem nebo předměstími a dřív pro mě nebylo nic neobvyklé nocovat nebo se potloukat divočinou. Takže to bychom tak nějak vlastně měli. A co se jídla týkalo, nebla jsem v náladě jíst, nějak jsem pořád naprd s nervama ale vzala jsem kdyžtak jeden, dva balený sendviče do tašky a jestli je tak i lahev vody. Dál jsem se pak zařídila podle nich a jestli už nic nebylo nebo nepotřebovali, vytvořila jsem průchod na jednu z několika mýtin co jsem měla uložené v hlavě z dřívějška. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom, co Caliban odešel vám Psylocke nabídla, aby jste se najedli, protože pak už možná nebude možnost. Peter přikejv a přešel k ledničce, ze který vytáhl zabalenou bagetu, do který se po tom pustil. Psylocke už po jídle byla a tak se opřela o zeď a něco dělala na mobilu. Ty jsi si mohla vzít nějaký to jídlo do tašky a z pití jsi si taky jako mohla docela vybírat. Bylo tu toho docela dost. Od klasický vody, přes limonády až po pivo. Peete se tebou nechal taky tak nějak inspirovat a nandal si jako pár zabalenejch sendvičů do tašky a k tomu dva sprity. Po zhruba jako pěti minutách, kdy už byll Peete po jídle se postavil a podíval na tebe. Tak, myslím, že jsme připravený, Clare. Vem nás na nějaký to neutrální místo, řekl ti a počkal než je vezmeš na místo, který jsi si v mysli už vybrala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nacpala jsem sváču a pití do své tašky a čekala na ostatní. Pete si dal poněkud svačinku, za nás obě dohromady a poté, co byl hotov jsem utvořila průchod na jedno s míst, kterými jsem jednou procházela a které zůstalo prostě zakořeněné v mé hlavě. ) Když jsme prošli, dala jsem těm dvěma pár okamžiků na to, aby se rozkoukali a pak jsem utvořila průchod na místo, které mi bylo předtím ukázalo, že jde o Magnetovo ukrývačku. Stála jsem přitom asi da, tři kroky od horizontu událostí a jakmile jsem rozeznala Magnetovu tvář na druhé straně, řekla jsem: "Dva lidi a ty, víc ne. Jinak zůstanou uvězněni mezi reálijemi." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste tak nějak přešli portálem do místa v lesu, kde jsi je vzala, tak se oba začli rozhlížet. Peete po chvilce přikejv a ty jsi stvořila portál pro Magneta. Viděla jsi skrz portál místnost ve který bylo docela dost lidí. Takže to asi bylo zase nějaký to skladiště. Ale jeho jsi tam neviděla. Pak ale najednou prošel a měl sebou ale jenom dva lidi, takže vlastně jednal podle tvýho kritéria. Magneto prošel jako první. Za ním šel ku podivu jako Pietro Maximoff, kterej vypadal netrpělivě a poslední prošel Victor Creed, kterej na vás jako vrhal hladový a provokativní pohledy. Jedinej Magneto se nezdál bejt vyvedenej z míry. I když jako měl přísnej pohled. Když prošli, tak jsi zavřela portál, aby nikdo další neprošel a Magneto se na tebe podíval. Takže?, řekl jenom a na momentíček se od mlčel, než pak jako dodal, Kdo mi poví více? Co se to tam stalo a kdo všechno je pohřešovanej? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Magneto prošel i se svou společností, která se mi moc nezmlouvala. Pietro byl případ sám o sobě a Victor...těžko uvěřit, že 'tohle' má být se mnou nějak příbuzné. Nicméně snažila jsem se to nějak zkousnout a radši se soustředila na odpověď. "Nevíme pořádně. Byly jsme celý den pryč a když jsme se vrátily, nasli školu prázdnou a plnou vojáků. Než jsme utekli, viděli jsme jak berou Čarodějku a Storm... pofívám se přitom na jejího bratra. "Utekla asi jen hrstka, která se teď schovává, spolu s chlupáčem a Kitty. Bobby s Rpgue jsou tam taky. Kromě nás, už víc není. Ale s pomoví Calibana se nám povedlo je najít. Vím kde jsou, tak nějak. Jsem schopná nás ta přenést, ale problém je ve vojácích. Podle strojů co jsme viděli, antimutantní rpbpti, podezříváme Truska, že si zaopaťril nové subjekty když jsme mu tamty vzali... Víme kde jsou Storm s profesorem i kde je tat.. Logan." zarazila jsem se abych mu před nimi neřekla táta. Možná to asi věděli, ale to bylo jedno. Prostě mi to tak teď přišlo lepší. "Ten je ovšem na jiném místě, proto je poněkud prvotní plán zachránim profesora se Storm a všechny, které tam najdeme." schrnu mu to tak nějak. Pohledem se mi dařilo přitom místy i utéci k přitomnému Victorovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Magneto tě poslouchal s tím svojim jako dost přísným pohledem. Pietro byl netrpělivej a dost se strachoval. Bylo ti ale jako tak nějak úplně jasný, že ne o tvý přátele, ale o Wandu. Victor na vás i během tvýho povídání provokativně koukal, ale jeho výraz se změnil až když jsi se málem prořeknula. To se jeho provokativní výraz změnil na zaujatej a podíval se na tebe. Dost si tě měřil pohledem a přivřel při tom oči. Pan Trusk prostě nedá pokoj, dokud si neukradne moji pozornost, řekl Magneto a oba jeho společníci se na něho podívali. Pietro s očekáváním a Victor prostě jenom tak. Tvoji dva společníci, ale taky tak nějak, protože se vlastně jednalo o jeho rozhodnutí, který ovlivní jestli tam půjdete nebo ne. V tom případě ji pan Trusk dostane, ať se mu to líbí nebo ne, řekl a zamračil se, než se pak zadíval na tebe a dodal, Tentokrát to uděláme ale po mým. Trusk musí umřít. Peete se ošil a Psylocke se zamračila, jako by se jí to moc nelíbilo, ale nikdo nic neřek. Jenom Victor spokojeně zavrčel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vysypala jsem to ze sebe. Snažila jsem se nic nevynechat, nebo nezapomenout, ale taky jsem to nechtěla zbytečně natahovat. Prostě takovej zlatej střed. Přitom jsem tak nějak i trochu přetěkala pohledem mezi nimi. Trochu to ve mě hrklo, když jsem tak nějak zaznamenala Victorovu reakci na můj přeřek, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát. Všichni jsme pak tak nějak s jistým vypětím očekávali Magnetovu reakci na tohle všechno, tedy spíše jeho názor. Jistá část mě ale tušila, že tohle tak nějak přijde. Trochu zakaboním čelo. I když jsem tak trochu byla jistou částí i pro, pořád tu bylo to, že nevíme stoprocentně, že je to on. "Profesor by nebyl nadšený..." utrousím. "Pomůžeme všem co najdeme a než budeme někomu trhat hlavu od jeho těla..." řeknu a podívám se tak nějak na přítomného špatně udržovaného neandrtálce, který mi má být rodinou. "...ujistěme se, že to bude alespoň ten praví..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Charles měl možnost vést věci po svém a všichni vidíme, kam ho to dovedlo, odsekl Magneto a na chvilku se podíval na nebe. Určitě během tý "záchraný operace" zjistíme, kdo za tím stojí. A jestli se ukáže že v tom má pan Trusk svý prsty, tak mu podepíšem jeho ortel smrti, dodal na konec a podíval se na tebe. Dala jsi nám vědět, proto že víš, že ve.. třech to určitě nesvedete. S kolika našimi bratry váš "plán" počítá?, zeptal se tě Magneto a Peete přešel k tobě, protože u toho Magneto udělal jeden krok blíž. Takže Jimmyho už taky lapli? Že mě to nepřekvapuje, řekl pak Victor a usmál se jak šelma. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Magneto mě v tomhle pravda dostal. I když bych nejraději řekla ano, pořád tu byla i ta druhá část, která se držela profesorova učení. Proto jsem nejspíše neřekla raději nic. Nic neslíbit ale ani nic nepopřít. "Jo..." přiznám nechtěně, možná lehce zahambeně, když prakticky řekne, že jsem jej požádala o pomoc jenom, protože my tři na to prostě nestačíme. "Jen s tolika kolik bude nezbytné. Byla by kravina nakráčet tam s plnou armádou a udělat z toho jatka, což by nejednomu tady určitě líbilo..." vrhnu jeden znechucenější pohlem jistým směrem. "...a přepravit velký počet osob je i pro mě osobně náročné...v tom smyslu, že jízdenku zpět domů by jste si museli zajistit sami...takže rozhodně něco menšího, údernějšího... " řeknu tak nějak. A když si to vezmu kolem a kolem, tohme, tenhle počet jak tu všichni jsme pohromadě, by asi úplně stačil, více než bohatě. "Héj, nikdo s určitostí nevíme, že ta.... Logana taky dostali! Vím jen, že je na jiném místě než profesor a ostatní!" nedám se i když bych si měla asi prve spíše rpzmyslet co řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Chápu, méně je více, uzavřel to tak nějak Magneto, když jsi mu jako vysvětlila, že celou armádu tam přesouvat nebudeš. Pošli mě spátky, rozdám rozkazy a vezmu sebou ještě Toada, řekl Magneto a počkal než stvoříš portál. Než jim ale prošel, tak se ještě podíval na Victora a Pietra. Buďte slušní a nenuťte mě, abych se naštval. Za 5 minut jsem spátky, řekl jim tak nějak dost výhružně a prošel portálem. Pietro si odfrk a odešel se opřít o strom, odkaď začal očumovat Psylocke, ktera ho jako uplně ignorovala. Victor se ale odradit Peetem nedal a přišel o krok blíž. Jimmy byl vždycky ufňukaný děcko, který se nechalo stahovat těma vokolo, řekl a přiblížil se ještě o krok. To už byl od tebe tři metry a Peete se postavil tak napůl před tebe a změnil se na kov. Klídek, mladej, nebo si uženeš mrtvici, zavrčel Victor provokativně a pak ho přestal vnímat úplně. Takže ty jseš další z Jimmyho fracků, jo?, zeptal se a trochu tě tím zasáh. Očividně toho bylo hodně, co ti Logan neřek. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Magneto chtěl vzít ještě někoho. Sice se mi to nelíbilo, že by měli mít nad náma 'převahu', ale co může být tak nebezpečného na 'žabě'? Přikývla jsem a poslala jej zpět. Než odešel, zaúkolovat ty dva tady, aby se chovali slušně. Zrovna pro tyhle dva to fakt jako platilo. Uchyl a a ještě větší úchyl. Trpchu jsem si povzdechla a jakmile byl pryč, větší uchyl se začal projevovat. Fakt jsem začala přemýšlet o tom, jak tohhle se mnou mohlo být příbuzný. Pete to pojal ochranářsky, ale já ho trochu oběšla, věnovala mu pohled a letmí úsměv a zúžila vzdálenost mezi námi na metr a něco. Nebála jsem, teď už jsem se ho nebála, jako tpmu bylo předtím, když jsem byla ještě na útěku. "A co s tím jako hodláš udělat? Taky nejsem odvázaná z toho, že my dva jsme příbuzní. Ale věř mi, že kdyby byla jiná možnost jak...tátu a ostatní zachránit, ani jeden z nás by tu nebyl, takže to překousni, nebo příště skončíš jinde než v krabici kočkolitu." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete zůstal ve střehu i když jsi ho jako tak nějak obešla a přiblížila se k Victorovi. Ten si zase nic nedělal z tvejch řečí ani z tvýho vyhrožování. Došel k tobě na půl metru a sklonil se, aby se ti moh podívat do očí. I tak jsi se ale musela dost zaklonit, protože Victor byl ještě vyšší než Peete. Na druhou stranu jsi ale jako nemusela mít nos jako Logan, aby jsi ho cítila už na dálku. Chceš, abych s tím "něco" udělal?, odsekl ti provokativně a olíznul se. Peete sebou škubl a řekl, Dej si vodchod chlape! Victor ho ale jako by vůbec neslyšel. Nebyla bys první Jimmyho fracek, kterýho bych vyvrhnul a hodil mu ho k nohám, dodal Victor a zas se usmál jak šelma. To už Peete nevydržel a vzal tě za ruku, aby tě trochu od něho odtáh. Drž se od ní dál, nebo.., řekl Peete, ale Victor se narovnal a přerušil ho. Nebo co mladej?, překřik ho až se Peter zarazil. Já jsem prošel všema válkama, co tadle země rozpoutala a zabíjel jsem takoví jak ty po tuctech, tak si tu moc nevyskakuj, nebo ti urvu tvoje haksny a umlátím tě s něma!, řekl a vrhnul na tebe znechucenej pohled, než se potom přesunul stranou, kde si sedl na kámen a nožem si brousil svý houmlesácký nehty. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byl tak trochu jistý fvod proč jsem k němu nešla blíž. A strach to ooravdu nebyl. Však on přišel blíže a toho důvodu jsem tak měla rázem plnej nos. Možná moje smysli nebyly tak super citliví jako Loganovi, nicméně to nic příjemného nebylo. Bylo jasné, že si mojich výhružek nic dělat nebude, ovšem já zase moc nebrala pak ty jeho. Zato Pete je bral až moc vážně. "Ser na něj zlato." řeknu a chytnu Peta za paži. "Výhružky jsou to jediné co mu zbylo a na co se zmůže." pokračuju dál, držíc ho, maličko mu naznačujíc aby šel se mnou stranou. "Nedostal by proti mě šanci. Ale to on dobře ví." dodám na konec, poukazujíc na fakt, že ze všech trěch střetů s ním, jsem vyšla jako vítěz. Ať už v LA, nebo na Alijašce, věnujíc 'strýčkovi' i letmí pohled. "Aspoň, že on je trochu normální..." utrojsím směrem k Pietrovi. Pak, tak nějak ukážu rukou do strany a vytvořím tam průchod, aby Magneto mohl projít, je mi jedno jestli ještě ten čas utekl nebo ne, nedělalo mi problrm ho nechat volně chvíly otevřený. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Kdybych chtěl, už jseš vyvrhnutá a tuhá, spratku. Jseš přítěž, kterou ostatní musí jenom zachraňovat a stahuješ je dolů, odsek ti Victor, když jsi o něm řekla, že na tebe nemá a že by prohrál, proto taky jenom vyhrožuje. Pietro se zatím jako pořád opíral o strom a sem tam tak nějak pokukoval po Psylocke, ktera se divala do mobilu. Pietro se z ničeho nic jako uchecht a Psylocke zvedla ruku jeho směrem. Pietro si dal pěstí až skončil na zadku se zmateným výrazem. Nech si zajít chuť, utrousila Psylocke aniž by vzhlídla od mobilu a dál se věnovala tomu svýmu. Ty jsi vytvořila průchod a skrz prošel Magneto s doprovodem. Ten doprovod byl opravdu ošklivej chlap, kterej se pohyboval schrbeně. Přestaň se tu válet!, syknul na sediciho Pietra Magneto, kterýho sralo, že si tu "odpočiva". Ale.., snažil se ospravedlnit Pietro, ale sklapnul a podíval se na Psylocke. Zakroutil hlavou, mávnul rukou a postavil se. Takže co bude?, zeptal se tě Magneto, který si dal ruce do kříže na prsa. Toad se postavil za něj a čekal. Victor schoval nůž a přešel tak nějak k němu a za něho. Pietro taky a všichni čekali, jakí budou tvoje další kroky. Jestli je ještě nějak připravíš, něco jim řekneš, nebo už rovnou vytvoříš průchod. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Victora jsem už nijak dál nevnímala. Prostě křídlo rodiny, ke kterýmu se nijak vřele hlásit nebudu příliš. Pietro nebyl o nic moc lepší, pořád to byl prostě úchylák, což jsem měla nejenom možnost poznat na vlastní kůži, ale pořád to bylo tak nějak přijatelnější než tenhle přerostlí peržan. A když záhy dostalo dvojče co mu patří, musela jsem ušklíbnout. Ucítila jsem pohyb průchodem, Magneto přišel i s tím, kterého evidentně chtěl. Musím říct, že můj seznam těch šeredných ksichtů, které by mohla milovat jen matka, se rozrozla o dalšího člena. Rozhodně pak nechtěl ztrácet čas. "Mám místo kde jsou. Prý je to pak kousek cesty. Prý nějaká armádní základna, takové asi přehlédnout moc nemůžeme." řeknu mu. Tak trochu se pak ještě pohledem ujistim u ní, jestli jsem si to zapamatovala dobře. A pokud nebude nikdo nic dál mít, otevřu průchod na ono místo, které mi ukázali. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Magneto se zamyslel, když jsi mu řekla ten zlomek plánu, kterej jste zvládli vymyslet. Vlastně tak nějak všecko, co jste zvládli vymyslet. Nebylo toho moc, ale aspoň jste něco dělali jako. Dobře, řekl Magneto zamyšleně a Pietro si odfrk. Tak nějak si promnul bradu která ho po jeho vlastním úderu ještě bolela. Myslím, že jsme připravený. Do toho, děvče, řekl Magneto a nechal tě pracovat. Po tom, co jsi vytvořila portál, se ostatní postupně vydali skrz. Magneto šel jako jeden z posledních a vypadal fascinovaně. Pozoruhodné, opravdu pozoruhodné, řekl si tak nějak spíš pro sebe a prošel taky. Jedinej, kdo tu s tebou zůstal byl Peete. Vzal tě okolo ramen a prošel i s tebou. Objevili jste se na takový mýtině, na dohled od docela hustýho lesa. Rychle do lesa!, řekla Psylocke a ukázala na ten hustej les, než pak dodala, Každou chvíli prolítávaj hlídkový letouny. Všichni se přesunuli teda rychle mezi stromy, kde se i Psylocke zastavila. Takovejch 10-15 minut tímdle směrem je ta základna. Netuším jak přesně to tam vypadá, ale myslím, že to najdeme, dodala Psylocke a tak nějak se vydala tím směrem. Magneto a jeho doprovod šel taky, ale Toad vyskočil do koruny stromu a začal se pohybovat rychleji než vy, přeskakováním ze stroma na strom a občas se zhoup na nějakým laně, nebo na čem. To jsi tak nějak už nerozpoznala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak nějak jsem řekla všechno co jsme víceméně věděli. Magneto moc nenamítal, vlastně neřekl půl špatného slova, což mě ppněkud překvapilo. Logan si většinou vždycky v každé větě neodpustil nějakou urážku k němu a on na tom byl lehce podobně, čekala jsem tudiž i něco podobného ke své osobě případně, ale zatím zdá se, nic takové nepřicházelo. Udělala jsem tedy portál na ono místo abychom mohli projít. Magneto si neodpustil pár slov, která mě upřímně trochu děsila a to nejsem zrovna typ co by jej něco také dostalo. Možná proto jsem byla pak ráda za Petovo gesto. Vzhlídla jsem k němu, na okamžik mu gesto oplatila a pak jsme se vydali za nimi. Místo bylo takové, jaké jej určovala fotka, takže jsem nás nemohla přenést jinam, díky bohu. A její poznámka o hlídacích letounech mě v tom jenom ubezpečila. "Dobře, tak jdem. Dávejte bacha na okolí, nechceme na sebe předem upozornit." řeknu tedy, pak pozorujíc toho šeredu, kterak se vrhal na strom. Nevím proč, něco mi na tom přišlo značně nechutný. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Šli jste lesem k cíli a během chvilky se vám Toad ztratil z dohledu úplně. Peete na Magneta vrhnul tázavej pohled, ale zdálo se, že si ho nevšiml. Až tak nějak po chvilce se ozval a vysvětlil, Toad vyrazil na průzkum a zmapovat cesty. Jak jistě vidíš, tak se pohybuje trochu rychlejc než my. Pak bylo chvilku ticho, během kterího se díval směrem k Pietrovi. Tak bude to?, řekl potom docela naštvaně a bělouš si povzdech. Podíval se na tátu dost nepohodlně a pak vyběhl takovou rychlostí, že se vam prakticky vypařil. Během chvilky se ale Pietro vrátil a zařadil se vedle Magneta. Klasická vojenská základna. Přistávací plocha, malej hangár, kasárna a vrata do hory, řekl Pietro, kterej se nezdál bejt vůbec zadýchanej. Je to celý oplocený elektrickým plotem a několika pozorovatelnama na kterejch jsou vojáci. Maj i psy, takže nevím jak moc nenápadně to půjde, dodal a podíval se ne jenom na Magneta, ale i na ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Divnej chlap, kterého mohla milovat jen matka, vzal rychle dozaječích. Né, že by mě to nějak moc zajímalo, jenom jsem spíše doufala, že neupoutá zbytečnou pozornost nebo se něco kvůli němu nestane. Magnetovo vysvětlení záhy stejnak moc důvěry nevznese. Stejně jako ono popuzení uchyláka, kterého mi tak na okamžik bylo poněkud líto. Ale tak nějak jsem pochopila slova, která mi Wanda před časem řekla, o tom, že je prostě jen využívá... Dvojče se vrátilo ale s né příliš příhodnými zprávami, tedy příhodnými pro nás. Trochu jsem si promnula čelo. "I tak se budeme snažit z toho vytěžit co nejvíc... nah, všechno by bylo jednoduší, kdyby viděla nějak dovnitř..." řeknu, spíše napůl pro sebe, snažím se přemýšlet. "Možná zkusit odvést nějak, něčím pozornost?" zkusím navrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Magneto si povzdech, když slyšel Pietrovo hlášení o situaci. Nevypadal ale jako nijak moc překvapeně ani naštvaně. Spíš jako by se těšil nebo spíš nemoh dočkat toho masakru. Takže psi?, z opakoval a usmál se jak šelma, než pak dodal, Victore? Víš co dělat! Victor zavrčel a vyběhnul dopředu, ale ne úplně tím správným směrem, kam jste mířily. On běžel kousek stranou. Tak odvedení pozornosti bysme měli, řekl Magneto a pousmál se. O co vám jde?, zeptal se Peete trochu útočnějc, jako by ho chtěl obvinit, že si libuje v masakrech. Ale ale, můj drahý chlapče. Victor nevyrazil, aby zabíjel, ale aby svým pachem odlákal psy. Ti strachy zešílí a budou je muset stáhnout, řekl Magneto jako by mluvil s nějakým děckem dost povýšeně. Po pár minutách jste došli na menší zalesněný kopec, ze kterýho šlo ale vidět do údolí za ním. Byla tam natisklá malá základna na úpatí menší skály. Nevypadalo to jako klasická vojenská základna, spíš jako taková nějaká menší výzkumná základna. Nějaký přísně tajný centrum. Ale k tomu neseděly věže podél plotu, kterej obíhal základnu až k tý skále na obou stranách. Blonďák se vrací, řekla Psylocke po tichu a myslela tím Victora. Na něho kašli. Co dál?, řekl Pietro, kterej byl dost nedočkavej a otočil se na tebe a na Magneta. Tak nějak jste tomu veleli právě vy dva. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Musím přiznat, že to ve mě taky škublo, když Magneto poslal Victora, podobně jako v Petovi, však já jsem to spíše tak nějak držela v sobě, zatímco on to dal jasně najevo. A nedivím se mu ani příliš. Oba jsou schopní děsivích věcí, na které raději nechci myslet... Nicméně když tak poodhalí svů záměr, tak lehce přikývnu. Bylo to dobré, alespoň se zbavíme jednoho z problémů. Bez psů se nám možná půjde proklouznout snadněji. Odvedení pozornosti bychom měli, snad. Otázka byla co teď dál. "Když se dostaneme dostatečně blízko, můžu udělat portál skrz zdi..." navrhla jsem tak nějak. Je jasné, že to Magneto by zvládl taky, ale zřejmě by to bylo poněkud destruktivnější cestou a takhle, pokud budeme mít štěstí, nemuseli by si nás všimnout. Jestli má ale někdo jinačí nápad, ráda si jej vyslechnu. (26%) |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste došli tam a viděli, jak ta základna vypadá, tak to pro vás nebylo nejlepší. Oplocení bylo okolo celího komplexu a byly tu taky ty pozorovací věže s posádkou, který hlídaly. Můžu zkusit něco, abysme pro strážný byli neviditelný, ale jenom na chvilku a musíme bejt, řekla Psylocke. Magneto nic neřekl, jenom prostě hleděl dolů na tu základnu. Vlastně kromě strážnejch na věžích jste nikoho dalšího neviděli. Teda jako kromě několika pso vodů, kteří svý partnery odváděly do kotců u kasáren. Dobře. Jestli to zvládneš, tak projdeme skrz plot. Udělám nám průchod a hned ho za náma zavřu, řekl Magneto, zatím co se Victor vrátil s rukou ještě trochu od krve. Bylo jasný, že Victor cestou něco nebo někoho rozpáral. A jak se otevře průchod, proběhnu to tam celí a zjistím kde jsou. Jestli bude vše OK, tak se sejdem za kasárnama u těch velkejch dveří ve skále, řekl Pietro, ale to jako by Magneto ani neslyšel. Vůbec na to nereagoval. Takže to uděláme takhle?, zeptala se Psylocke a Peete jenom pokrčil jako ramenama. Jestli teda nemá nikdo nic proti, nebo lepší nápad, tak asi jo, řekl Peter a Magneto se na něho podíval, jako by si na něho dovolovalo dítě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přednesu svůj návrh ale pak si i tak nějak vyslechnu návrhy ostatních. Mezitím se tak nějak vrátil i Victor a ani zamáku se mi nelíbilo, jak se vlastně vrátil. Nebylo totiž pochyby o tom, soudě podle krve na jako pařátu, že si to tak nějak užil podle svého. Trochu jsem v grimase odporu nakrčila nos. "Fajn, tak to schrnem... půjdem skryti, skrz zeď...." řeknu nakonec. "...ty se tedy vrhni na tu obhlídku. Ale nezdržuj se zbytečně. A nenech se chytit." pokračuju dál a podívám se přitom na dvojče, které vidno tak nějak ignorovali. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ještě jednou jsi jako schrnula, jak se bude jako postupovat a pak jste to teda rozjeli. Psylocke se soustředila a pak docela pomalu vykročila. Šli jste pomalu a blízko u sebe. Teda jako u ní. Bylo to příšerný, protože jste si mysleli, že vas jako každou chvilku musej objevit. Do konce, když se na vás z nejbližší věže jeden z vojáků přímo podíval, tak jste se skoro všichni posraly. Magneto se už chystal ho sestřelit, ale Psylocke ho rukou zastavila. Musím se soustředit!, řekla po tichu jako a šli jste pomalu dál, než jste zastavili před plotem. Tam tak nějak přikejvla Magnetovi a ten se ani neohlíd a plot z ostnatýho drátu se rozestoupil. Pietro vyběhnul dovnitř a ztratil se vám. Nikdo se zdá ho jako neviděl, takže zatím všecko dobrý. Když jste pak prošli skrz ten plot, tak ho Magneto zase opravil. A to se jako na něho ani vůbec nepodíval. Přešly jste k hangáru, kde jste se podýl stěny přesunuly na kraj runwaye. Ta byla ale osvětlená, takže se Magneto rozhodl to vzít do svejch ruk a donutil jeden reflektor na druhý straně runwaye puknout. Teda jako ne celej, ale žárovku toho reflektoru. Bylo vidět pohyb a od kasáren vyjelo během chvilky auto. Jdeme, řekla Psylocke a vyběhnula přes runway. Zdá se, že bez povšimnutí vás dovedla až za budovu garáží, kde byla vlastně docela tma. Kousek od vás byla stěna pohoří, která na vás vrhala ještě temnější stíny, ne hledě, že už byla vlastně tma. Od tama jste ale viděly masivný pancéřový vrata který vedou do nitra hory. Sama nevíš, jestli by jsi i se svoji celou silou s něma něco jako provedla, ale od toho tu taky nejseš. Tak co? Jak se dostanem skrz?, zeptal se Pietro, kterej se tu objevil z ničeho jako nic. Dostaneš nás skrz dveře?, zeptala se tě Psylocke, která byla pořád ještě docela dost soustředěná. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Schrnula sjem to tak nějak celkově a nikdo dál nic nenamítal. Tedy alespoň né rozhodně slovně, co se dělo uvnitř jejich hlav, byla už ale jen čistě jejich věc. Ale dali se věci tak dopohybu, tedy my jsme se dali tedy do pohybu. Byla jsem trochu k tomuhle plánu skeptická, ale bohužel to byl poněkud jediný plán, který jsme měli, kromě tedy toho tam naběhnout jako stádo ovcí a nechat ty dva je všechny a všechno rozmasakrovat... Mrazilo mě v zádech, pokaždé, kdykoliv se někdo nějak podíval naším směrem, skoro jsem vlastně i přitom možná zapomněla na okamžik i dýchat. Kupodivu jsme se ale nakonec dostali k těžkým, ocelovým dveřím. Vznikla otázka, jak se vlastně dostat dovnitř. Pokud je Magneto zkusí nějak vyrvat, bude po kamufláži. "Zkusím to." odvětím na položenou otázku. Přistoupím tedy ke dveřím a položím na chladný kov lehce, měkce svoje ruce, dlaněmi směrem od sebe. Zavřela jsem oči a snažila se soustředit na to, abych utvořila průchod na druhou stranu skrz tlustou vrstvu kovu (80%). Průchod skrz nějaký materiál byl vždycky o něco těžší než na určené místo, protože bylo skoro nemožné si představit co je na druhé straně, proto spíše než s vyzí jsem se snažila pracovat s tím, aby se vytvořil prostě průchod jen skrz. Trvalo to několik okamžiků, než se mi pod rukama oběvila snítka energie, která se zakousla do tlustého kovu pod nimi a začala růst, dokud neutvoří vhodně velký průchod. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Spolu jste se přesně jako podle plánu dostaly až za garáže, kousek od vrat dovnitř. Dokonce se k vam jako přidal i Pietro, kterej nic dalšího neříkal, takže asi všecko bylo v pořádku a na nic špatnýho nenarazil. Magneto se zamyslel, když přišlo na řadu to, jak se dostat skrz ty vrata. Možná zvažoval se tam dostat na sílu, ale to by bylo krytí jako úplně v hajzlu. Ty jsi ale přišla s tím, že se dovnitř možná dostaneš. Přešla jsi k těm obřím vratům a přiložila k nim ruce. Bylo těžký zjistit, jak hrubý jsou a tak jak za ně poslat svůj portál. Zkoušela jsi to a tak nějak se ti to i podařilo. Teda vypadalo to tak. Nejspíš tam nic nebylo, protože tvůj portál osvětloval jenom tmu. Fajn, tak dovnitř!, řekl Pietro, ale Victor ho předběhl a vyrazil jako první. Peete se mezi tím změnil taky a vyrazil za Victorem, protože oni byly ty nejodolnější. Nevíš co se stalo, ale uprostřed Portálu Victor zkoprněl a Peete do něho vběhnul. Vrazil do něho a oba se vysekali na druhý straně portálu uvnitř na zemi. Vypadalo to, že jsou oba zraněný. Jestli jsi chtěla vyrazit, tak tě předběhla Psylocke, která vběhla dovnitř aby zjistila, co se stalo. Po tobě, vešli i ostatní a než jsi dokázala zavřít portál, tak skrz proletělo další tělo. Vypadalo to, že se to zhouplo zvrchu a svezlo se to ladně po zemi, mezi tvejma nohama až tak tři metry před tebe, kde se postavil na nohy Toad. Victor s Peetem leželi na zemi a Victor vrčel bolestí. Když jsi se ohlídla, tak to vypadalo, že ty vrata jsou poškozený. Jako by se tvůj portál z části zhmotnil těsně pod povrchem. Peete byl nezraněnej a už se začal zvedat. To ale nebylo to nejhorší, protože před váma se začalo ozývat kovové zvuky. Psylocke si utvořila meč z růžový energie a tebe to překvapilo, protože to bylo dost podobný tý tvý nebo Wandině. Nic méně to jako ozářilo obrovskou halu na tolik, že jste viděli, jak se aktivovaly tři sentinelové po každý straně tý haly. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přistoupila jsem tedy k vratům, pokoušejíc se o utvoření cesty, mou cestou. Zabrala to značné úsilí a taky okamžik, ale nakonec se mi podařilo utvořit průchod skrz. Bylo mi tak nějak jedno, že není vidět co je na druhé straně, protože jsme se potřebovali dostat hlavně dovnitř, světlo se bude řešit až posléze. Chlapy se nabídli, že půjdou jako první, taky trochu pro případ, kdyby tam čekalo něco na nás, co by nás chtělo ještě před vstupem roztrhat na kusy. A vypadalo to, že nebyly příliš daleko od pravdy. Musela jsem však počkat, než projdou dovnitř i ostatní, tedy ona a Magneto. Pak jsem prošla sama s tím, že jsem s lehce oroseným čelem zlezla dovnitř za nimi a nechala za sebou pomalu průchod zavřít. Plešatsova pravá ruku se rozhodla na naší situaci vnést trochu světla a tak jsem se rozhodla přiložit svou vlastní pomocnou rukou ohledně světla a popravdě, byla bych raději, kdyby to možná neudělala. Nelíbil se mi totiž zvuk, který se začal ozívat, protože jsem ten zvuk docela poznávala. "Zdá se, že toliko k našemu krytí..." utrousím, když vidím ty stroje. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Všichni jste ztuhly, když se začly ozývat ty kovový zvuky. Něco kovovýho se tu určitě pohybovalo a když vám to tu Psylocke osvětlila, tak jste uviděly ty sentinely, jak se aktivují. Ty jsi k tomu přidala svůj zdroj světla, takže jste viděli docela dobře. Peete se postavil tak nějak před tebe, aby tě kryl před střelbou. Victor se začal s vrčením zvedat a Psylocke se postavila do bojoví pozice. První, kdo tak nějak zareagoval byl Toad, kterej vyflusl nějakou sračku, která trefila prvního sentinela přímo do obličeje a tam mu ztuhnula. Ten se sice aktivoval, ale nevěděl ktera jako bije. Asi mu to vyrušilo senzory. Hned pak vystřelil svůj jazyk, kterej se omotal tomu sentinelovi okolo krku a za jeho pomoci se k němu přitáh a nakopnul ho takovou silou, že sentinel skončil na zádech. Victor vyrazil k dalšímu, ale než se k němu dostal, tak to schytl pořádnou sprškou kulek z jeho kulometu. Magneto jenom zvedl ruku a otočil jednoho sentinela proti dalšímu a začal ho demolovat jeho kulometem. Při tom tak nějak druhou rukou mával sem a tam. Vypadalo to, jako by si kejval prstem do nějakího rytmu, ale uvědomila jsi si, že odráží případný kulky. Do konce i od vás. Poslední dva začaly střílet vašim směrem a kropil vlastně úplně všecky. Tu a tam jako nějaká cinkne o Peeta nebo ji nějakím zázrakem odrazí Psylocke. Sentinel č. 1 - Toad (100 HP - 15=85) Sentinel č. 2 - Victor (100 HP - 10=90) Sentinel č. 3 - Magneto (100 HP) Sentinel č. 4 - Magneto (100 HP - 30=70) Sentinel č. 5 - Ty a Peete (100 HP) Sentinel č. 6 - Ty a Peete (100 HP) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem poznala ty stroje zkázy, ustoupila jsem asi krok dozadu. Na okamžik jsem zaváhala, zatímco ostatní se tak nějak postavily na odpor těch strojů. Nasucho jsem polkla, protože moje zkušenosti s těmahle strojema nebyly prostě ideální. Však když kulky namířily i mým/naším směrem, trochu mě to probudilo a jako první jsem natáhla obě ruce před sebe a zformovala velký štít, kolem nás, abych nás uchránila zbloudilím kulkám (85%). Skoro téměř okamžité ucítím, kterak na něj dopadnou první z nich. Zatnu zuby a pokusím další dopadající odrazit ze štítu zpátky k jejich původním majitelům (57%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Všecko se to tu začalo řezat. Peete tě bránil, než jsi se tak nějak zpamatovala a vytvořila jsi okolo vás štít. O ten se začly odrážet kulky ve velkí míře. Magneto toho využil a pustil se do demolování i toho střílejícího sentinela. Psylocke od vás odběhnula a šla pomoct Toadovi, kterej pořád dorážel na sentinela, kterýho sem tam poškodil. Victor se tam mlátil s jedním, kterej ho ale probodnul skrz na skrz. Nevypadalo to, že by mu to ale nějak moc vadilo. S řevem a vrčením z něho začal trhat pláty. Vlastně když to tak vemeš, tak si byly s Loganem docela podobný. Ty jsi se pak soustředila na odražení střel z tvýho štítu do nepřátel. Pár se ti jich povedlo navíst dobře zpátky, ale pár jich sejmulo i Victora a jedna málem i Psylocke. Peete se na tebe podíval a rozeběhl se proti jednomu, kterej se plně zaměřil na vás. Sentinel č. 1 - Toad, Psylocke (85HP - 35 - 5=45) Sentinel č. 2 - Victor (90 - 30 - 5=55) Sentinel č. 3 - Magneto (100HP-60 - 5=35) Sentinel č. 4 - Magneto (70HP - 45 - 5=20) Sentinel č. 5 - Peete (100HP - 20 - 15=65) Sentinel č. 6 - Ty (100HP - 25 = 75) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zvedla jsem svůj štít a poskytla nám tak nějakou formu krytí. Tedy alespoň prozatím, kdo ví s čím třeba ještě přijdou, ale nemínila jsem tu zůstávat a čekat na to. A tak, když stříleli, snažila jsem se jejich útoky vrátit zpátky, ale nebyl to moc velký efekt. Zatímco jednou rukou tedy udržiju rozpoložený štít, ve druhé vytvořím střelu ze své, tedy nafialovělé energie, kterou pak vyšlu u jasným úmyslem stroj zničit (55%). Onu střelu ještě dvakrát zopakuji (31,34%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Štít se držel a zatím odrážel střely který by vás jistě sejmuly. Vlastně jsi jejich střelama postupně ničila i vaše nepřátele. Ostatní se potýkali s robotama po svým a do konce i Peete se do jednoho pustil. A tak jsi jako tak nějak vyrazila do útoku i ty. Jednou střelou jsi zasáhnula sentinela, kterej do tebe střílel na plno a shodila jsi ho na zem. Vlastně jsi do něho tak nějak udělala pořádnou díru, ale i tak se ještě zvedal. Pak jsi ale vytvořila další dvě, kterejma jsi ho rozmetala na kusy. Ostatní se taky činily. Magneto ty sentinely trhal na kusy a jenom u toho občal pohnul rukou. Byla to děsivá ukázka síly. Peete šel na pěsti s jedním sentinelem a zatím se mu vyhejbal a měl na vrch. Toad s Psylocke postupně drtili a sekali do sentinela, kterej je jako pořád neuměl zaměřit díky tý sračce na hlavě. Victor se taky činil, ale nebylo to tak efektivní. Byl sice silnější a možná i jako odolnější než Logan, ale chyběly mu jeho adamantioví drápy, který sentinely páraly jak kdyby byly z papíru. Sentinel č. 1 - Toad, Psylocke (45HP - 25 = 20) Sentinel č. 2 - Victor (55 - 15 = 40) Sentinel č. 3 - Magneto (35 - 25 = 10) Sentinel č. 4 - Magneto (20 - 20=0) Sentinel č. 5 - Peete (65 - 15=50) Sentinel č. 6 - Ty (75 - 35 - 20 - 25=0) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Štít prozatím držel, ale cítila jsem, že dlouho už nevydrží. Stál mě energii, kterou jsem potřebovala jinde a která pomáhala možná více než ten štít, i když, to bylo poněkud rozporuplné. Tuhle myšlenku jsem ale nechtěla teď řešit, protože tu na to nebyl čas. Poté, co se první ze strojů zhroutil a nejevil další známky funkčnosti, byl to jistý malý úspěch, ale nemohli jsme usnout na vavřínech. Pořád tu další zbývali. Magneto se o sebe evidentně staral více než dobře a tak jsem se rozhodla přiložit pomocnou ruku Petovi. První střela nedopadla moc dobře (22%). Možná to byl fakt, že jsem se bála, aby to neublížilo Petovi, možná, že neublížilo, ale rozhodně nemám úmysly ani chuť to nějak dál zkoušet. Proto jsem sáhla po jiném způsobu. Soustředila jsem se na to, aby moje energie obklopila stroj a jak se tak stalo, začala jsem jej drtit (80%), zvenku, dovnitř sebe sama. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi se postarala o toho svýho sentinela, tak jsi se rozhodla pomoct Peetovi. Vrhnula jsi střelu, která ale explodovala trochu jinak než jsi zamejšlela. Trochu to narazilo i do Petera, ale nebylo to nic hroznýho. Proto jsi se ale tak nějak rozhodnula, že začneš toho robota radši drtit a to se jako ukázalo jako moc dobrej nápad. Sentinela jsi "chytla" a začla drtit. Skřípění plechů a kovu se ozejvalo už od těch, co drtil Magneto, ale u tebe to bylo hlasitější. Tím se tak nějak taky přestal hejbat a Peete ho dorazil ranou do palice až mu ulítla. Psylocke s Toadem dorazili svýho sentinela. Teda spíš Psylocke, která ho rozsekala svojim energetickým mečem, kterej vypadal dost podobně jako tvoje energie. Možná i silnější, nebo rozhodně jako koncentrovanější. Magneto chytil toho, kterým rozstřílel před chvílí toho druhýho a vrhnul ho po tom co s nim bojoval Victor. Jseš si dost jistá, že to mohl udělat líp, ale on na to sral. Zavalil tím i Victora a rozdrtil toho posledního Sentinela. Tak nějak vám došlo, že na zdech sem tam blikaly rudý světla, který hlásily poplach. Dokonce se začalo ozývat skřípění otevíraných vrat. Magneto se ale otočil a zvedl ruce. Dost se u toho začal soustředit a zase vrata zavřel. Dokonce jste slyšely hrozný skřípění, jak se dveře prohejbaly a začaly se "slívat" a klínily se do seba, aby je už nebylo možný otevřít. Rychle! Tou chodbou dál!, řekl Pietro, kterej stál vzadu u jedněch dveří. Vypadalo to, že zatím, co jste tak nějak bojovaly, tak on zkoumal kudy jít. Sentinel č. 1 - Toad, Psylocke (20HP - 20=0) Sentinel č. 2 - Victor (40HP - 40=0) Sentinel č. 3 - Magneto (10HP - 10=0) Sentinel č. 4 - Magneto (20 - 20=0) Sentinel č. 5 - Peete a Peete (50HP - 40 - 10=0) Sentinel č. 6 - Ty (0HP) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechtěla jsem riskovat, že bych ublížila Petovi, i když nevím jestli to bylo možné, každopádně jsem neměla záměr ani chuť to nějak vůbec zkoušet. Místo toho jsem zvolila podobnou metodu, jako Magneto, asice rozdrtit ten stroj. Ukázalo se, že kov a stroj nedokázal mému útoku příliš odolávat a tak netrvalo příliš dlouho než podlehl. Když jsem pak přestala cítit střely na svém štítě, stáhla jsem jej a několikrát se zhluboka nadechla. Zběžně se rozhlédla po ostatních, kteří dobojovali svoje boje. Však tím bylo i zdá se konec našemu "krytí". Magneto se sice postaral o to, aby se z námi jenom tak hned a rychle dostaly, ale bude to zřejmě jen otázka času než se za námi dostanou, nehledě na to, kolik jich tu můžeme potkat tady uvnitř. Dvojče se pak ukáže s tím, že zatímco jsme se tu prali s těmi stroje, byla na průzkumu. "Jdeme, rychle!" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste rozbily posledního sentinela, tak nebylo moc klidu. Podél zdí se rozblikaly rudý světla, který ukazovaly, že byl spuštěnej alarm. Navíc se začly otvírat venkovní vrata, který ale Magneto zase zavřel a poničil tak, aby je už neotevřely. Když se už tak nějak všichni začli ohlížet kudy dál, tak se ozval Pietro, že máte jít za ním do tý chodby. Ty jsi pak tak nějak jako zavelela, abyste za ním teda vyrazili. Ostatní se teda rozběli za Pietrem a do konce i Victor začal vyprošťovat z tý suti. Proběhnuli jste skrz chodbu, kde sem tam jako ležel nějakej voják. Nebyla tam krev, takže jestli se nezastavíte a nezjistíte to, tak nevíte jestli žijou. Peete to udělat chtěl, ale Magneto ho okřikl, že jde o čas a Psylocke se k němu přidala. Na konec jste dorazily do místnosti se dvěma výtahama. Ty ale vypadaly mimo provoz, ale to vyřešil Magneto, kterej vytrhl dveře a donutil výtah i tak sjet k vám. Victor vás doběhl dřív než jste začaly sjíždět dolů, takže se k vám přidal. Smrděl krví a potem. Nic příjemnýho. Když jste sjely o pár pater níž, tak Magneto znova vyrval dveře, ale to už proti vám stála řada vojáků, kteří na vás mířily. Měli v rukách divný zbraně, veliký zbraně, který jsi už ale viděla. Těma zbraněma ti prostřelily i tvůj štít. Před nima stál voják, nejspíš jako kapitán, kterej jako jedinej neměl kuklu ani helmu. Složte zbraně, lehněte si na zem a vzdejte se!, zařval na vás a vůbec nepřestal mířit. Victor zavrčel a ostatní vojáci začli vypadat jako dost nervozně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo načase se hnout. Bude to zřejmě jenom otázka času, než se seskupí jednotky, které jsou tady uvnitř a najdou nás. Nikdo neprotestoval a vyrazily jsme tedy chodbou, směrem, který udalo dvojče. Když jsme narazily na výtah, ukázalo se, že je sice nefunkční, ale nebyla to nějak velká překážka, tedy alespoň pro nás, protože se ukázalo, že v tomhle ohledu byla výhoda mít Magneta s sebou. Ovšem sdílet takovíhle prostor se ´strýčkem´, nebylo nic příjemného. Zadržela jsem dech a snažila se to přežít, dokud nedorazíme dolů. Však, když se přesuneme za další rozervané dveře, skoro při tom pohledu přestanu dýchat úplně. "Uhm... my... nemámě, zbraně..." utrousím, viditelně nesvá s tím, že zvednu i napůl ruce, dlaněmi směrem k němu, aby viděl, že v nich nic mám. Přitom se letmo podívám na Magneta. Pokusím se nenápadně zvednou štít (25%) a pohybem sevřením obouch rukou, které jsem jim ukazovala, se pokusím sebrat jejich zbraně z jejich rukou (69%), doufajíc, že ostatní nezůstanou pozadu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Vojáci vypadali nervozně, hlavně při pohledu na Victora a Petera, kterej teď zrovna zase vypadal jako člověk. Pak jsi ale řekla, že zbraně nemáte a zvedla jsi ruce. To už někteří se slabší povahou ale vystřelily, protože jsi mysleli, že jim chceš nějak jinak ublížit. Díky bohu jsi ale včas zvedla štít, kterej to tak tak jako vykryl. Nečekala jsi, aby se vzpamatovali i ostatní a většině jsi sebrala zbraně z ruk. Některé jsi i povalila, protože je měli připnutý k postrojům. Ten velitel ale uskočil. Palte! Palte!, zařval na své muže, kteří už většinou neměli zbraně. Někteří sáhli po záložní. Tady Greenfield! Protokol omega 3! Protokol Omega 3!, začal volat při běhu do vysílačky, ale pak sebou fláknul na zem. Postřehla jsi kousek kovu, kterej mu proletěl hlavou. Společně pak jste jako vyřídily vojáky a nikdo z vás nebyl zraněnej. Pietro přešel ke dveřím do chodby a zaposlouchal se. Pokračujme, řekl Magneto a podíval se na Victora, kterej šel jako první. Peete už se změnil zase do kovoví formy. Vběhnuli jste teda do chodby, ale během chvilky jste slyšely takoví práskání. Jako když něco třískne něčím kovovým do dřeva, nebo tak nějak. Prostě jste to nedokázali určit. A to ani jako směr ne. Z ničeho nic pak se proletěl Pietro a narazil tvrdě do zdi. Při tom se to prásknutí a podivnej mrak objevily přímo u něho, ale hned zase zmizely. Teleportér!, řekl Magneto a všichni se připravili. Kurt?, řekl Peete a podíval se na Psylocke, která vypadala zmateně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chtěla jsem jim ukázat, že nevlastníme žádné zbraně a taky si vzít ty jejich, však viditelně jsem nezanechala zrovna dobrý první dojem a tak, když se ozvali první střely, polekaně jsem se stáhla, vlastně jsem se tak nějak skrčila, mezi všechny, ale můj záměr, vzít jim ty zbraně jsem hodlala naplnit a taky se udál, sice né tak jak jsem si dokonale představovala, ale jistý úspěch tu byl. Ostatní pak zajistily zbytek, i když jsem z toho moc nadšená nebyla. Zvedla jsem se zase zpátky a nohy až když bylo tak nějak po všem. Posbírali jsme se, někteří tedy vlastně tak nějak hlavně já, a pokračovali víceméně dál. A pak se to stalo. Někdo vyřídil dvojče, tedy jen zatím dočasně. Zdálo se, že mámě společnost a zřejmě mutanta, kterého Pete poznával, možná. "Zkus ho oslovit, třeba nám pomůže!" řeknu k Petovi spěšně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Já nevím, jestli to je on, odpověděl ti Peete, kterej byl jako ostatní docela ve střehu. Zkus to, řekla Psylocke a znova si vytvořila čepel z tý fialový energie. Peete se podíval ke stropu a zavolal, Kurte? To jsem já, Peter! Nestihl říct nic dalšího, protože se ozvalo další prásknutí a už letěl vzduchem Toad, který se rozplác o stěnu, ale na rozdíl jako od Pietra, on se udržel na nohách a neskončil na zemi. Peter se chtěl ozvat znovu, ale přerušilo ho další praštění, který poslalo Psylocke ze zadu k zemi a další, které praštilo Magneta. Ten, ale zůstal nehnutě stát, jako by se držel na místě svoji mocí. Kurte?, ozval se Peete naléhavě, ale to se už zase ozvalo další prásknutí a něčí noha mířila k tvýmu obličeji. (20%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přesvědčila jsem tedy Peta, aby na něj zkusil promluvit. Jestli to je Kurt, tedy někdo z jeho známích, je tu šance, že mohl nějak utéci a jestli utekl, mohl nám pak pomoci najít ostatní. Zkusil to, ale nevypadalo to, že by to přineslo nějaký úspěch. Neznámí pokračoval v útocích na nás, postupně, na každého z nás a to i včetně mě samé. Však povedlo se mi jeho útoku vyhnout (55%), tím, že jsem se skrčila. Však nelenila jsem a pokusila se toho útočníka zadržet na místně vlastními silami, tedy spíše schopnostmi (50%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Na poslední chvíli jsi se dokázala vyhnout kopanci. Skrčila jsi se tak prudce, že jsi se vlastně vybulila na záda. Tím jsi ale získala dost prostoru uchopit útočníka svojí energií a sevřít ho. Ne rozdrtit, ale pevně ho sevřít, ikdyž sebou jako házel. Z nějakího důvodu se neuměl dostat pryč z tvýho sevření.  Byl to ten chlap, kterýho jsi jednou viděla ve škole. Teď byl ale agresivní, cenil zuby a prskal. Nebýt toho, že jsi ho držela, určitě by vás zase napadl. Zabijeme ho!, řekl Pietro ze země, ze který se pomalu zvedal. NE! Je to Kurt!, řekl Peete a postavil se mezi něho a Pietra. Ovládají ho! Něco mu provedli a ovládají jeho mysl. Ne telepaticky, jinak, řekla Psylocke, která se taky dost z těžka zvedla. Zvedni se, chlapče!, syknul jako Magneto na Pietra a vznesl se tak, aby byl nad Kurtem. Podíval se mu na krk ze zadu a zakroutil hlavou. Ovládají ho, ale je to jenom dočasný. Když ho teď omráčíte, tak až se probudí, měl by být zase sám sebou, řekl Magneto a zase dosed na zem. Psylocke se toho ujmula a položila mu ruku na hlavu. Chvilka soustředění a Kurt sebou přestal házet. Vezmu ho, řekl Peete a počkal, až ho pustíš, aby si ho mohl vzít přes rameno. Na konec jste už zase vyrazily. Ut.. ečte.., ozvalo se ti při chůzi chodbou v hlavě. Jako by ten hlásek mluvil za tebou, ale bylo to slabý. Strašně slabý. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dopadla jsem na záda. Ne, nebyl to příjemný dopad, ale neztratila jsem chvíly a povedlo se mi útočníka chytit. Nebyl z toho ale nadšený a zkoušel se mi vymanit, ale bohužel pro něj, neměl asi žádné podobné psychické schopnosti, které by mu pomohli v rozrušení mého vlivu, tudíž byl pevně v mé moci. Prve jsem se to trochu lekla, když jsem ho viděla, ale ukázalo se, že je to náš přítel, nebo rozhodně alespoň nás známí, protože nevím jestli teď po tomhle ještě přítelem bude. "Nikdo nikoho zabíjet nebude..." utrousím, když se strhne hádka. Seberu se ze země a pak přejdu i k dvojčeti, nabízejíc mu ruku při vstávání, když se k tomu evidentně jeho tatíček moc nemá. Možná tu byla jistá šance, že bychom mohli být kámoši, i přes jeho úchylnou stránku... přece jenom, s jeho ségrou to docela vyšlo a rozhodně toho nelituji. Nakonec vyjde nazřetel to, že jej museli/musí nějak ovládat. Dávalo by to celkem smysl. I přesto se ale tak nějak o něj postarají a bereme ho tak nějak s sebou, doslova, Nechat ho tady rozhodně nemůžeme a ani bych k tomu nesvolila. "Kdo ale by mohl... " utnu svou myšlenku prakticky uprostřed, protože se ozval onen hlas. Hlas, který byl jakoby přímo uvnitř mé hlavy. Trochu jsem strnula a narychlo se otočila, ale nikdo kdo by byl přímo úplně za mnou, tam nebyl, nikdo kdo by ty slov mohl pošeptat... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Pietro využil tvý pomoci, ale vůbec se na tebe nepodíval. Byl dojebanej a druhou rukou se držel za zadek hlavy. Peete mezi tím sebral omráčenýho Kurta a Psylocke si oddychnula. Magneto vypadal netrpělivě a Victor zase, že by Kurta klidně zabil, kdyby dostal možnost. Na konec jste teda vyrazily a ty jsi uslyšela ten hlas. Zarazila jsi se a ohlídla. Peter si toho všimnul a zastavil se. Jseš v pořádku? Co se děje?, zeptal se tě a starostlivě se na tebe jako tak nějak díval. Skoro jako by tě skoumal. Pryyyč, ozval se zas ten hlas, ale tišejc. Bylo jedno, jak jsi měla hlavu natočenou nebo kam jsi se jako dívala. Pořád se to ozejvalo jako by ti někdo šeptal za hlavou. Utíkejte, ozvalo se znova. Cože? Proč, kam?, ozvala se Psylocke, která se k vám otočila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pomohla jsem dvojčeti se zvednout, když se k tomu tatíček neměl. Jop, a prej, že Logan je ten hroznej, nabručenej.... Vypadal, že spíše bylo ublíženo jeho egu, než jeho tělu, i když soudě podle jeho reakce, se asi musel praštit do hlavy. Možná, že by to chtělo se třeba podívat, jestli to není nic vážného, ale asi to bude muset vědět on sám nejlépe. A pak, když jsme šli dál, ozval se onen hlas. Zastavila jsem se a zmateně jsem se podívala kolem sebe, ale nikdo z těch, co jsme tu byly, to vlastně nebyl. Pete by určitě nešeptal, ona taky ne, Magneto to tu chce rozmasakrovat a strejda to samí, ty by určitě něco takové neříkali. A dvojče se stará hlavně o sebe. "Hlas... slyšela jsem hlas, za sebou..." odvětím Petovi nejistě. A pak se za chvíly ten hlas ozval znovu a stejně jako předtím. Ovšem teď to ale vypadalo, že nejsem jediná, kdo ho slyšel. "Profesore...?" pronesu nejistě, stále se rozhlížejíc kolem sebe. Ostatně, kdo jinej by to taky mohl být? Kdo jinej se dostane do cizí hlavy... "Pokračujem. Čím dřív to tu vyřídíme, tím líp." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi se pokusila oslovit profesora, tak jsi na sebe upoutala pozornost. Ne jenom od Psylocke, která se tě zeptala na ty slova ještě předtím, ale i všech ostatních. Podívali se na tebe a Psylocke zavřela oči a soustředila se. Clare, ozve se znova ten hlas ještě tišeji a bylo jasný, že to byl profesor. Jako by jsi ho i viděla v hlavě, jak leží na nějakým lůžku na kterým je připoutanej a trčí z něho hadičky. Byl to sice jenom takovej záblesk, ale stačilo to ke špatný náladě. Jestli to tak opravdu bylo, tak jak se asi chovaj ke Storm nebo Wandě. Nebo jako ještě hůř k těm všem dětem. Už vím, kde jsou, řekla Psylocke a otevřela oči. Přímo pod náma. O dvě patra níž, dodala a ukázala na podlahu. Magneto jenom zvedl jednu ruku dlaní dolů a přivřel oči. Beton a kámen. Neprobourám se tam tak abych to celé nezhodil, řekl a podíval se na Psylocke. Za váma se začly ozývat kroky a Victor zbystřil. Magneto jenom kejvl hlavou tím směrem a Victor vyběhl. Máš pět minut, zavolal za ním a pak se podíval na tebe. Jdeme?, tak nějak ani nečekal a vyrazil. Ostatní za ním. Prošli jste dlouhou chodbou s plno odbočkama a dveřma a ocitly jste se před dalšíma pancéřovýma dveřma. Magneto jenomm zvedl ruku a kov se začal ohejbat až utvořil dostatečnou díru aby prošel i Victor. Nic méně tam na vás čekal chlap v černým kabátu. Tady vaše cesta končí, mí drazí, řekl jenom a klepnul svojí vycházkovou holí o zem. Dveře v chodbě se otevřely a vykročily z nich vojáci, kteří na vás namířily zbraně. Vzdejte se, nechte si nasadit pouta a přežijete to, řekl ledovým hlasem, kterej znamenal potíže. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem zmínila profesora, stáhla jsem tak na sebe poněkud nechtěnou pozornost. Bylo to těžké soustředit se teď, když se na mě všichni koukali, ale hlas se ozval znovu a bylo více než jasné, že je to profesor. Teď už jsem jej slyšela více než jasně, přesto, ale poněkud slabě, zničeně. Dokonce jsem i vykřikla, když sem viděla, né vlastníma očima, spíše jako vstup do něčí mysli. Byl to sice jenom záblesk, ale stačilo to. A nejenom pro mě, evidentně jsme našli místo, kde se schovávají, nebo spíše, kde je drželi. "Já nás tam dostat nemůžu. Nemám čeho se chytit." zavrtím hlavou, když se probírala možnost, jak bychom se tam k nim mohli dostat. Takže zbývala jenom staromódní cesta. Nemeškali jsme tedy a pokračovali v cestě. Pak se zdálo, že ´strejda´ něco zachytil. Ne, nelíbilo se mi, jak ho Magneto poslal, znamenalo to jediné, že poteče krev a to rozhodně né málo. Protestně jsem nakrčila obočí, ale už jenom ve zbytečném gestu. Pokračovali jsme tedy dál, dokud, jsme za dalšími násilně otevřenými dveřmi, nenašli uvítací výbor. Strnula jsem a ustoupila kousek dozadu. "To si teda jako fakt uhodl..." utrousím k neznámému. Využiju momentu překvapení a chci jim zkusit vzít ony zbraně (17%), těm vojákům, ale zdá se, že se díky profesorově vteřinovém zásahu do své mysli, nemůžu řádně soustředit. Asi s nimi nic nesvedu. "Tady máš můj názor." řeknu pak ještě dál a výrazně před sebe natáhnu ruku s jasně zdviženým prostředníčkem jeho směrem. Ten však rychle zmizí, protože natáhnu zpátky prsty a v ruce tak utvořím lehce výbušnou střelu, kterou hodím směrem k nim, k vojákům (84%). A pak, ještě jednu speciálně pro černě zahaleného tlučhubu (100%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Byly jste zaskočený tím, jak se objevil chlap v černým kabátě a s ním pak i vojáci všude v chodbě z postraních dveří. Ty jsi se ale pokusila těm vojákům vzít zbraně, ale to jsi si tak nějak jako vzala moc velký sousto. Jeden z vojáků zakolísal, ale nikdo další vůbec nereagoval. Pak se ale dali už do střelby, protože to viděli jako agresi. Magneto se postavil čelem k nim a úspěšně zadržel všecky kulky. Peete kryl svojim kovovím tělem Kurta a Psylocke se postavila do bojoví pozice se svoji energetickou čepeli. Toad se postavil vedle tebe, zatím co ty jsi fuckovala toho chlápka. Pak jsi po jeho vojácích hodila energetickou střelu. Ta ale v letu zajiskřila a zhasnula. (89%) Chlápek se ušklíbne a zachechtá, ale to už k němu letí druhá střela, která vypadá o dost drsnějc. Chlápek zvedne ruku se svoji holí a tvoje střela zajiskří v letu (84%), ale zcela neztratí svoji energii. Dorazí až k němu a vybuchne. Chlápek se proletí zpátky, ale během chvilky se zase zvedá. Sice kašle a obličej má ožehlej a zkrvavenej, ale žije. Nevypadá, že by se nechtěl zrovna pomstít, ale je dost pocuchanej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj první pokus nevyšel tak dobře jak jsem čekala. Ten chlápek musel být nějaký mutant nebo něco v tom smyslu, protože není moc věcí, které by dokázali takto zablokovat můj útok. Ale druhá střela našla svůj cíl, který pak i zranila a odhodila. Cítila jsem jistou satisfakci, vůči těm všem, které tu museli držet. Nicméně evidentně to nestačilo úplně. Vytvořila jsem tedy ochranný štít (33%) nejenom pro naší ochranu před zbloudilými střelami, ale hodlala jsem ho dál i použít. Napnula jsem ruce před sebe a poslala jsem jej vůči těm vojákům (63%) abych je vyřadila ze hry. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co jsi tak seřezala toho chlapa v černým, si tak nějak přesunula svůj hněv na vojáky, kteří po vás střílely těma vylepšenejma zbraněma. Měli ale smůlu, protože Magneta jen tak jako nepřekonaj. Vytvořila jsi štít, kterej jsi hned na to jako poslala proti těm vojákům. Prvních několik jsi jich smetla, ale oni byli po celý chodbě a ani z daleka jsi se nedostala skrz celou. Celý dvě třetiny vojáků pořád stálo a střílely proti tvýmu štítu, kterej začal kolísat a sem tam jako nějaká kulka proletěla. Toho ale jako taky využil Magneto, kterej zvedl snad všecky kulky ze země a poslal je jako velký mračno chodbou. Totáně tím všecky zmasakroval a vlastně i tvůj štít, kterým prošel jako horkej nůž máslem. Trochu to tebou hnulo, protože tím Magneto vlastně ukázal o kolik je vlastně silnější než ty. Chlap v černým se zatím zvednul a třískl holí do země. Objevila se tlaková vlna, která srazila všecky až na Peeta k zemi (67%). Za tohle vás všecky pobiju!, zasyčel a v tý samí chvíli se kus za váma objevila střílna automatický zbraně, která na vás začla střílet. (17%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem se postarala o toho chlápka, rozhodla jsem se pomoci s těmi vojáky. Štít fungoval i když jsem cítila, že né tak docela jak by měl jindy. Cítila jsem jak střely dopadali na jeho povrch ale stejně tak i ty, které jeho povrch rozrušovali a ani tomu pak moc nepomohl Magneto, který jej začal rozrušovat zevnitř. Než bych nechala spadnout štít, poslala jsem jej tedy vůči těm vojákům a využila jej spíše u útoku. To se ale mezitím už probral i ten, koho jsem sejmula a nevypadal ani nezněl nadšený. Tlaková vlna, kterou vyslal jsem se pokusila ustát s novým štítem (48%), ale nezvládla jsem odporovat příliš dlouho a tak jsem s tlumeným výjekem taktéž skončila na zemi, jako ostatní. Zbraň, která po nás začala střílet, jsem ještě na zemi, chtěli zkusit zastavit (6%), ale asi jsem otřesená více než jsem si myslela. Zkusila jsem to podruhý (2%), více se přitom soustředit, ale bez vyjímky. Nakonec jsem se vykašlala na nějaký ovládání zbraně a místo toho, jsem se zaměřila na to, abych jí spíše rozdrtila (90%). Jakmile bude po zbraně, obrátím další úkol vůči tomu chlápkovi a vojácích. (76%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Stejně jako všichni ostatní, až na Peeta, jste skončily na zemi. Tlaková vlna vás srazila směrem od toho chlápka. Někteří, třeba jako Magneto tak skončily na břiše, jiní třeba na zádech nebo na boku. Chlápek byl dost nasranej, protože jsi mu zdemolovala obličej, ze kterýho pořád krvácel a tak řval něco o tom, že vás všecky pobije. Asi by jsi si z toho nic nedělala, ale na chodbě vyjela ze stropu automatická střílna, která začla střílet přímo po vaší skupině. Nejdřív jsi se ji snažila zastavit, ale byla jsi asi příliš rozhozená a nezvládnula jsi to. Ozvalo se pár cinknutí o Peeta, kterej se jí postavil do cesty, ale pak i tlumený vyjeknutí a do konce i bolest. Vyjeknula Psylocke, která to dostala do paže. A možná jsi vyjeknula i ty, protože jsi tě nějaká kulka odrazem škrtnula o stehno. Pak jsi se ale zvládnula vzpamatovat a udělat s tou střílnou to samí co se sentinelem. Naprosto jsi ji rozdrtila a pak se přesunula na chlápka, protože vojáci už byly zmasakrovaný. Chtěla jsi toho chlapa obalit do svý energie a udělat s ním podobnej proces, ale ikdyž se jako tvoje energie ukázala, tak to neproběhlo jak jsi si jako představovala. Energie ho nedrtila, spíš jiskřila a vrhala do jeho okolí drobné, ale nebezpečné výboje energie/elektřiny fialový barvy. Zdá se, že takový postupný kontakt tvý energie s ním je zbytečnej, ale jednorázový výbuch vyrušit nedokázal. Toad vyskočil směrem k tomu chlapovi, aby ti pomohl ho dorazit, ale jenom mávnul rukou a ošklivák se rozbil o strop a pak dopadl na zem v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tlumeně jsem zajíkla, když jsem pocítila ostrou bolest na noze. Ne, nebyl to průstřel, naštěstí. Jenom zbloudilá kulka, která je škrtla o mou nohu, ale bolest byla skoro stejná. Ale nehodlala jsem se jí poddat. Místo toho jsem jí využila a nasměrovala jí vůči té zbrani, kterou jsem rozdrtila. Vypadalo to, že alespoň vojáci už nebyly problémem. Což se však nedalo říci o tom chlápkovi, který tu pořád ještě stál a stále se mu i dařilo poněkud, z mě neznámých příčin, víceméně dosti negovat moje útoky. "A dost...." utrousím když se začnu zvedat ze země. Chtěla jsem tohle ukončit. Ukončit tuhle šarádu, najít ostatní, zachránit je a přivést je bezpečně domů a to včetně Logana. Upřela jsem zeleně, lehce zářící oči bez černé panenky vůči tomu chlapovi. Bolest v noze tím tak částečně ustoupila, ale stejně tak jsem cítila novou příchozí energii, které jsem tak byla otevřená. Soustředila jsem jí tedy a vytvořila střelu, značné síly, kterou jsem mu poté vyslala jako věnování a nebyla jediná. Vytvořila jsem ještě další dvě, abych mu nedala moc dalších šancí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tvým neúspěšným pokusu toho chlapa obalit energií a pak ho podrtit jako ty sentinely a po Toadově skoku slávy, se jsi se už nasrala. Tvý oči se nepatrně změnily a ty jsi vrhnula jednu pořádnou střelu přímo proti němu. Šlo už ale vidět, že je na pokraji svejch sil a tak jsi zasáhnula docela přesně. Ikdyž při přiblížení k němu to zas začalo jiskřit, ale to už nehrálo roli, protože jsi ho smetla k zemi. To ti ale nestačilo a přiletěly k němu dvě další. Ta první ho sesmažila tak, že vypadal jako spálenej toust a ta druhá do něho udělala díru. U tý poslední už efekt jiskření nebyl patrnej. Vypadalo to, že to aktualní nebezpeční už zmizelo s tím chlapem. Nikdo další živej tu nebyl. Když jsi se otočila, tak jsi viděla Peeta, jak se stará o Psylocke, který Magneto právě vytáh z paže kulku. Peter ji tu ruku ovázal obvazem z lékarničky, kterou přinesl Pietro. Když byl pak hotovej s Psylocke, který to krvácelo, tak se podíval na tebe. Clare? Jseš v pořádku?, zeptal se tě a jestli jsi mu to jako dovolila, tak se ti podíval na to zranění a aspoň jako tak nějak provizorně ti ji ošetřil. Můžeš chodit, zeptal se tě pak a jestli jsi přikejvla, tak jste se pak vydali dál do tý místnosti, kde byly dveře do výtahu a spálená mrtvola chlápka. Mezi tím vás Victor tak nějak doběhl a měl ruce od krve. Zvládneš to?, zeptal se Peete Magneta a ten se na něho podíval jak na retardovaný dítě. Zvládnu toho mnohem víc, než si dovedeš představit, odsek Magneto a zvedl ruku. Pancéřové dveře se roztrhly směrem k vám a odhalily velký a prostorný výtah. Na podlaze jsou stopy po kolech, takže tudyma vozily nejspíš postele nebo nějaké jiné přepravníky na mutanty. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Obrátila jsem tedy svůj hněv vůči tomu chlapovi, který tu zůstal už prakticky sám. V prvním okamžiku to vypadalo, že opět všechno moje snažení bude znegováno jako předtím, ale vidno pak nedokázal ustát nápor těch dalších ran, které jsem mu poslala. Možná jsem to pojala trochu brutálněji než jsem zamýšlela, ale výsledek byl ten, že hrozba byla eliminována. Úlevně jsem si potom vydechla. Sledovala jsem potom ostatní, snažíc se zjistit, jak na tom vlastně jsme. Prakticky dobře, kromě několika málo šrámů a jisté krvavé noční můry, která se vracela v podobě mého ´strýčka´. "Jo...bude to dobrý..." odvětím polohlasně Petovi. Sice moje zranění nebylo nikterak vážné, a s největší pravděpodobností po něm další den k večeru nezůstane už ani jizva, nechala jsem, aby to škrábnutí kulkou ošetřil. "Můžu, díky zlato." ubezpečím Peta a trochu mu i věnujíc lehké, vděčné pousmátí za jeho péči. Když jsme se tedy posbírali a vydali se tedy dále, věnovala jsem ještě vstřícné gesto zvednutého prostředníčku v ohořelému uhlíku. Trochu pak prokoutím oči, když Magneto začne poučovat o svém egu. "Jojo, my víme. Hlavně to otevři..." utrousím já. Prostor, který se nám naskytl jasně vypovídal o tom, že jsme na správné stopě. Poněkud doslovně. "Jsme blízko..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co jsi tak nějak rozmašírovala toho chlápka v černým, jsi se nechala ošetřit. Peete vypadal docela jako nesvůj po tom co jsi udělala to co jsi jako udělala. Zřejmě nebyl zvyklej, že se lidem stalo to co se mu stalo a jestli jako, tak maximálně za pomocí drápů tvýho táty. Vidět někoho takdle bylo fakt jako moc. Itak se tě jako po ošetření zeptal jestli můžeš chodit. Normálně by tě jako nejspíš tak nějak objal nebo ti dal pusu, ale teď se k tobě moc ani nepřiblížil a radši zavelel aby jste šli dál. U dveří do dalšího výtahu jste se zastavily a Peter se zeptal Magneta jestli to zvládne. Ty jsi sice měla svůj názor, ale dveře to byly fakt jako bytelný a ty by jsi se skrze ně jako dostala snad možná jenom zázrakem. Magneto do nich udělal "průchod" jako nic a nastoupili jste do výtahu. Sjely jste do požadovanýho patra, kde se sice normálně dveře neotevřely, ale kde Magneto zase udělal průchod. Tam stálo několik vojáků, kteří byly převážně tebou a Psylocke zastavení. Psylocke je zabrzdila a ty sundala po svým. Na konec jste se dostaly až ke dveřím, který byly pootevřený a za něma lůžku na kterím byl položenej profesor. Byl v bez vědomí, do půl pasu nahej a skoro všude z něho trčely hadičky. Charlesi!, řekl Magneto skoro jako až starostlivě jako a mávnul rukou. Hadičky z něho vypluly a podíval se na Victora, kterej se k němu začal přibližovat. Hej!, řekl Peete a snažil se Victorovi zastoupit cestu, ale ten nevypadal, že by se chtěl nechat zastavit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsme se tak nějak posbírala, někteří doslova, vyrazily jsme dál. Sice mi nějak nebylo dobře z toho, kam mě až ten chlápek přinutil zajít, ale vzít zpátky jsem to teď už nemohla. S vinnou a vším tim spojeným se asi budu muset vyrovnat později, protože teď jsme museli pomoci ostatním. Noha sice nepříjemně štípala ale nic co by jednoho omezovalo příliš v pohybu. Poté cp jsme se výtak tedy dostali zase někam dál, dostali jsme se někam kde jsme sice chtěli být ale rozhodně jsem nechtěla vidět něco podobného. A evidrntně jsem nebxla jediná, kdo byl zaskočen tímhle výjevem. Trochu jsem se z toho šoku, vidět profesora takto, probrala až když se neandrtálec rozhodl, že by k němu začel. Pete byl jiného názoru a já se rozhodla jej v tomhle podpořit. "Myslím, že bude lepší to zkusit jinak..." pronesu a napůl zastoupím strýčkovi do cesty. "Zkusím ho probudit sama. Bude lepší když uvidí mě, než... Ehm... Mno, když se neprobudí, můžu jej přesunout spolu s Modrsskem do tábora k ostatním." navrhnu. Sice nepočítám, že b si nechal poroučet ode mě, ale sázela jsem v tomhle na Magneta, který mě snad doufám v tomhle podpoří. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když k bezvědomýmu profesorovi vyšel Victor, tak mu tak nějak zastoupil cestu Peete. Victor zavrčel a vypadal, že na něho každou chvilkou jako zaútočí. Ty jsi se připletla strýčínkovi do cesty taky a jeho výraz se změnil na vyzývaví. Rozhodně chtěl, aby jsi udělala první krok. Vypadal, že by si pak užil trhání tvejch končetin. Místo toho ale Magneto prošel okolo vás a jako by tak nějak mávnul na Victora, kterej s dalším zavrčení jako vycouval. Magneto se pak přiblížil k posteli a sledoval profesora. Ty s Peetem jste pak přišli k profesorovi a pokusily jste se ho probudit. Profesor pohyboval očima pod víčkama, ale neprobudil se. Vypadal jako v nějakým transu. Asi ho budem muset jako přesunout. Jeho i Kurta, řekl Peter a tak nějak se podíval na tebe, co a jak vymyslíš. Tohle patro.. cely.. pitva.. Storm.. Wanda.., slyšela jsi zas ten šepot, kterej ale už víš, že přicházel od profesora. Teď jsi ho slyšela jenom ty ale. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Victor nebyl moc nadšený. Ale to mi bylo poněkud jedno. Mohl se vztekat, vrčet, zrážet mě, vyhrožovat ale už se jej nebojím jako prve, teď už ne. Čas s Loganem mě tak nějak naučil a tak jsem mu jen sveřepně oplácela pohled. Však k mé úlevně se dál iniciativy chopil právě Magneto a já pak sledovala jeho počínání. Nevnesl však do naší situace dobré zprávy. "Možná je po vlivem nějakých látek... " pronesu když jsem jej viděla. A trochu by to i sedělo. Jak jinak udržíte pod kontrolou jednoho z nejsilnějších telepatů? Petovu návrhu pak přikývnu. "Dobře. Pošlu vás zpátky a..." zarazím se, protože ten hlas tu byl znovu. Teď už však nebylo pochyb o tom, že to byl právě profesor. Však nevypadalo by to, že by jej slyšeli i ostatní. "Musíme jít, musíme pro ostatní! Jsou tady a v nebezpečí.... " řeknu jim. "Pošlu tě zpátky ale budu muset asi za tebou zavřít... Postarejte se zatím o ty dva ale hned jak se dostaneme k ostatním, pošlu je taky." řeknu k Petovi a moc času na jeho souhlas nečekám a rovnou průchod do tábora pro něj otevřu. Moc ani nečekám dál, průchod by se měl sám zavřít jakmile jím projde, nechci moc riskovat, že jím projde někdo odtud kdo by neměl... Pak se zkouším soustředit na to ostatní, možná nemám čuch jako Logan, ale vím, že některé lidi prostě najít dokážu po svém a taky jsem se na to začala soustředit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Asi jo, řekl Peete když jsi tak nějak řeknula o profesorovi, že bude asi pod vlivem nějakejch opiátů. Pak jsi ale uslyšela jeho hlas ve sví hlavě. Nikdo jinej to určitě neslyšel, ale ty jsi to věděla. Peete pak řekl, že budete muset odnýst jak profesora tak Kurta. Musím odnést profesora i Kurta. Oba zároveň neodnesu. A Psylocke je zraněná, měla by jít taky, řekl na konec Peter a pak se zamračil. Odnesu je po jednom a pak půjdu s váma. Tu chvíli snad počkáš, řekl a vzal Profesora do naruče. Pak se ale přihnal Toad a vzal Kurta přes rameno. Pomůžu, řekl a vyrazil za Peetem. Peete se na tebe podíval a kejvnul. Počkej, vrátíme se, řekl a počkal než uděláš portál. Psylocke se zařadila za ostatní, co jdou zpátky. Když jsi tak nějak poslala ostatní zpátky do tábora, tak jsi se soustředila a snažila se najít Wandu. Její energii jsi vždycky dokázala vycítit, ale teď to prostě nešlo. Nic jsi necítila, jako by tu prostě vůbec nebyla. Do konce tě jako tak nějak napadlo, že už není mezi živejma. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rozhodlo se tedy, že ty dva se odnesou do tábora. Kdybychom je vzali s sebou, vlastně jsme je ani nemohli vzít s sebou, neměli jsme na to volné ruce a teď jsme všechny možné ruce rozhodně potřebovali. Otevřela jsem tedy průchod zpátky do tábora, do budovy kde jsme předtím mluvily s Hankem a poté počkala až se tedy vrátí zpátky. Chtěla jsem pak zkusit najít ostatní, zejména jednu, vlastní cestou, ale nijak jsem se nechytala. A to poněkud doslova, neměla jsem se prostě čeho chytnout. "Fajn, teď rychle najít ostatní." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Netrvalo to jako moc dlouho, než se portálem vrátil Peete s Toadem. Psylocke se s něma už jako nevrátila a Peete zakroutil hlavou. Bobby chtěl jít s náma, ale řekl jsem mu, že to zvládnem. Navíc by se Rogue chtěla určitě přidat, vysvětlil ti tak nějak jako proč se netváří zrovna nejpříjemnějc. Jdeme!, řekl Magneto, kterej vás tak nějak po pohnal. Victor zavrčel, mlsně se olíz a vyrazil do předu. Šli jste dál chodbou a po pár minutách bloudění po tomdle komplexu chodeb, jste jako narazily na nějakou místnost do kterí jste viděli díky okýnku na pancéřových dveřích. A co bylo uvnitř, to bylo hroznej pohled. Storm tam byla ve skleněný kopuli, kde ležela na nějakým lůžku. Svíjela se na tom lůžku a do ní, nebo možná z ní lítaly blesky a elektrický výboje, který letěly z nebo do vršku tý kopule. Nahoře nad kopulí bylo mnoho drátů, který vedly nahoru do stropu. Vypadalo to hrozně, hlavně Storm, která byla smrtelně bledá a určitě prožívala neskutečný utrpení. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se nakonec vrátil, ale plešounova pravá ruka už ne. Zřejmě zranění bylo opravdu vážné, když to pojala takhle nebo chtěla být nápomocná potom tam v táboře s těma dvěma. Každopádně jsem mu přikývla nasrozumělou. "Dobře." přikývnu i ohledně toho když mi řekne, že Bobby chtěl jít. Na druhou stranu, jsme tu ale zůstali jenom sami dva na tyhle tři... Ne, na tyhle myšlenky nebyl čas, museli jsme pomoci ostatním. A tak jsme vyrazily dál. Chodba vypadala jako labyrint. A taky tak nějak přivedla zpátky trochu nechtěné vzpomínky..., které však vymizeli, jakmile jsme jí našli... "Storm!!" skoro až vykřiknu a vrhnu se k oknu. "Storm vydrž!!" pronesu podívajíc se na ostatní. Mohla bych si s těma dveřma poradit, ale měli jsme tu pana egojistu, takže mu to vřele přenechám. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Řekla by jsi jako, že i Magnetův pohled se docela změnil, jak viděl, v jakí situaci je Storm. Přísahala by jsi, že ho to taky sralo, ale tomu se moc divit nedalo. Navic jsi slyšela, že mu jde právě o vaši rasu, aby se dostala do popředí, takže ho štvalo vidět jak někdo z vás takhle trpí pod rukou lidí. Jednomu se pak fakt chce šáhnout po krvaví odplatě. Stačilo se na Magneta pak ale jenom podívat a on zvedl ruku. Ozvalo se skřípění kovu, jak vytrh dveře z futer a odhodil je stranou. Vy jste pak vešli dovnitř a hledali nějakej ovládací pult nebo tak něco. Nikde ale nic nebylo. Victor se přiblížil k tý skleněný kopuli a položil na ni ruce. Ozvalo se jeho vyheknutí a zajiskření, jak ho odhodil zášleh tý elektrický energie. Odhodilo ho to, až porazil Toada a rozbil se pak sám o zeď. Na konec skončil na zemi, kde zůstal ležet a kouřilo se z něho. Peete k tomu měl taky blízko, ale jak viděl Victora, tak se od tý kopule stáh. Místo toho Magneto jenom nespokojeně podíval na tvýho kouřícího strýčka a zvedl ruce. Z vršku kopule vyrval všecky ty kabely a dráty. Energie polevila a vypadalo to, že už jiskří jenom Storm. Račte, mládeži, řekl Magneto a Peete trochu nedůěřivě šáhnul na kopuli. Koplo ho to a tak stáhl ruku a podíval se na Magneta. To přežiješ, siláku, řekl Magneto a Peete se rozmách. Pak se ozvalo křupnutí a po další ráně vyrazil dovnitř díru, kterou se někdo mohl protáhnout za Storm, který po kůži ještě projížděly elektrický jiskření. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Našli jsme Storm, ale nebylo nic co by chtěl jeden vidět. A to poněkud evidentně u všem, včetně našeho eogjisty. Ale dovnitř jsme se dostali. Otázka byla, jak jí z toho dostaneme. Projít skrz dveře bylo to jednodušší... Strejda totiž pak předvedl jak jedná bytost, která postrádá zřejmě část mozku. Mohla jsem jenom doufat, že mu tak pecka snad trochu pročistí hlavu. Když se pak Magneto postaral o kabely, trochu to ve mě hrklo, když se tý kopule měl dotknout i Pete. Ale ukázalo se, že to bylo lehce zbytečné. "Jdu dovnitř." prohlásím, sic trochu nejistě, ale sehnu se abych se protáhla vzniklou dírou. Snažím se přitom nedotknout se ostrých krajů, nejenom abych se třeba nezranila a ani nechci příliš riskovat, že bych mohla dostat ještě i ránu... "Storm... Storm, slyšíš mě? Jsem tady." promluvím na ní, jakmile jsem uvnitř a přistoupím až k ní. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Vzniklou dírou jsi vstoupila dovnitř. Zjistila jsi že sklo bylo fakt hodně tlustý. Přiblížila jsi se k ní ale celí tělo ti začlo mravenčit a zvedly se ti chloupky. Cítila jsi ten elektrický náboj ve vzduchu, stejně jako jsi viděla jiskření na jejím těle. Nedotýkej se jí holou rukou, řekl ti Peete, kterej zahlížel dovnitř skrz tu díru. Ty jsi se pak jako snažila na Storm mluvit, ale ona neotevřela oči. Už sebou přestávala škubat a zmítat sebou, už se jenom třásla, jako by jí bylo zima nebo tak nějak podobně. Viděla jsi, jak se jí zvedal hrudník, takže určitě ještě žila a nebylo to jenom elektřinou. Děvče, pošli ji skrz portál za pomocí tvého daru. Holou rukou se teď nevyplatí na mladou Ororo sahat, nebo skončíš jako Victor, řekl Magneto napůl přátelsky ale taky napůl kousavě. Ale to jako spíš k Victorovi, kterej se začal zvedat a ztěžka oddychovat. Trochu u toho možná i vrčet, protože se zdálo, že má bolesti. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Musím přiznat, že jsem se dost bála, když jsem prolézala skrz tu díru. Snažila jsem se nedotknout se krajů, protože byly jednak ostré a jednak jsem nechtěla ještě riskovat dodatečnou ránu. Storm na mě nijak nereagovala, což ve mě vyvolalo jistý strach. Chtěla jsem si jí dotknout, zkusit jí probudit, nějak jí třeba i uklidnit, ale zaváhala jsem, nejenom díky rýpání Magneta. "Jo..." utrousím, né zrovna nadšeně. Rozevřu ruku a fialově narůžovělá energie obklopí tedy její tělo. Pomalu vycouvám zpátky z pod kopule, táhnouc jí ve vzduchu i za sebou, uvnitř nebylo moc prostoru pro mě na tohle. Opatrně jí protáhnu vzniklou dírou a jakmile je venku, druhou rukou otevřu průchod směrem do tábora, do místa, kde byl měl snad být Hank a ostatní. "Hanku! Posílám Storm! Opatrně s ní!" houknu prve. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dala jsi na Magneta a vytáhla jsi ji ven za pomoci svojí energie. Peete byl kousek od tebe, aby ti moh pomoct kdyby jsi potřebovala, ale na Storm nešáhl, protože pořád ještě jiskřila. Do konce i v kontaktu s tvojí energií to jiskřilo o dost víc. Když jste ale byly venku, tak jsi stvořila portál, za kterým jsi viděla tu místnost, kde jste byly s Hankem na posledy. Viděli jste ho na druhý straně, kde stál nad Profesorem, kterej ležel na nějakím lůžku. Všiml si vás ale hned a vyběhnul k vám. Cestou přeskočil saltem celej stůl, což jako vypadalo docela hustě a rozhodně nemožně. Bylo to ale jedno z jeho specialit. Posílej, řekl a jak jsi ji poslala do portálu, tak on na nic nečekal vykročil a vzal ji. Nestihli jste ho varovat, do konce ani Peete, kterej vykřik. Už bylo pozdě. Hank ji vzal do náruče a ono se zablesklo. Místnost naplnil smrad spálenejch chlupů. Když jste se rozkoukali, tak jste viděli Hanka na kolenách se zčernalou srstí. Kouřilo se z něho, ale Storm udržel. Dobrý, zachrčel a zvedl se na nohy, aby mohl Storm přenýst. Vypadalo to, že se z ní ta energie prostě musela vybít, aby už nejiskřila. Navíc už vypadala, že se přestala třást. Dobře, tak za ostatníma, řekl Peete a počkal, než zavřeš portál. Děti na konci chodby do prava. Wanda do leva, ozvalo se ti v hlavě a byla jsi si docela jako jistá, že to přišlo od profesora. Pak už jsi ale zavřela portál a vyrazili jste. Šli jste zas na chodbu, která končila rozcestím v levo a v pravo. Tak kudy?, zeptal se Peete. Nemáme čas! Musíme se rozdělit, řekl Magneto a kejvl na svoje doprovodný síly, který se tak nějak přesunuly na jeho stranu. Tím jako dal na jevo, že vy dva si můžete jít spolu. Sejdeme se zase tady za deset minut!, dodal a chtěl vyrazit v pravo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poslala jsem tedy Storm zpátky do tábora. Hank přitom skákal i přes nábytek, a to poněkud doslova, aby jí pak dostal. Sic jsem pak napůl vykročila směrem k nim, když to na něm zajiskřilo, ale stáhla jsem se zpátky, když mě ujistil, že je to dobrý. I když maličký osten pochybností tam byl. Když jsem pak zavírala portál, zarazila jsem se, protože se profesor ozval znovu. Dostaneme je, nebojte... To už ale dál i hlásil o slovo Magneto, který chtěl všechno uspěchat. Nebyla jsem nijak proti. "Děti jsou vlevo!" křiknu za ním, sama se spolu s Petem vydávajíc pro Wandu. Mohl být její otec, ale zatím jsem se projevila daleko víc jako rodina já, než on. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Magneto a ostatní se vydali vpravo, ale Pietro se zastavil, když jsi na ně zavolala, že jsou děti vlevo. A Wanda?, zeptal se tě Pietro a Magneto na něho něco zasyčel. Půjdu s nima!, řekl Pietro a Magneto jenom mávnul rukou, jako že je mu to jedno. Že na takovídle věci neměl čas. Změnil strany a vyrazil pro ty děti. Victor zavrčel a Toad ho následoval bez slova. Vy jste pak teda vyrazili druhým směrem. Sešli jste schodiště, který vedlo jenom dolů o dvě patra. Vlastně jako jediná možnost tam byla jít o ty dvě patra dolů. Nikde jinde dveře nebyly. Spíš se možná jednalo o nějaký pohotovostní schodiště. Pak jste ale dorazili do laboratoří. Peete vyrazil prosklený dveře dovnitř. Bylo tu hodně kojí a v každý bylo lůžko na operace. Na některejch byly nějaký těla, v různejch stádiích rozpitvání. U jednoho stolu ale byli lidi v bílejch pláštích a na stole ležela dívka s hnědejma vlasama. Wando!, zavolal Pietro, ale to by až tak nevadilo, protože lidi byli v pohotovosti. Vyražení dveří nebylo zrovna jako tichý. Horší bylo, že jim na jisto došlo, že jste tu proto, abyste ji zachránili. Dva v těch bílých pláští vyrazili do předu, ale Pietro je zneškodnil. Chtěl vyrazit i proti těm zbývajícím třem, ale když se dotknul toho prvního tak se objevil záblesk, ozvalo se elektrický zajiskření a on odletěl stranou, kde zůstal ležet. Než jste se s Peetem rozkoukaly, tak to Peete dostal vrhnutým bleskem do prsou. Převážilo ho to a skončil na zemi, kde se začal cukat jak jím projížděly blesky. Běžte!, řekl ten co vrhnul po Peterovi blesk těm dvěma zbejvajícím a ti začali zdrhat na druhou stranou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Magneto neukázal ani nástin nějaké starosti o svou dceru, ale čekala jsem to. "Měla by být tíhle směrem..." řeknu, zatímco postupujeme dál. Sama jsem si nebyla jistá, co a jak vůbec najdeme, jestli nejdeme do pasti nebo tak ale myslím, že v tuhle chvíly to už bylo jedno. Jediné východisko bylo najít a zachránit ostatní a vypadnout konečně odtud. Našli jsme něco, ale co jsme asi najít moc nechtěli, nebo rozhodně já tedy ne a dalo mi i celkem práci při tom pohledu udržet obsah žaludku uvnitř... Nicméně pak to vypadalo, že jsme našli co jsme hledali. "Pete!" vykřiknu zhrozeně když mou hroudu svalů smete ten chlápek k zemi. Vrhnu po něm nenávistný pohled a cítim hněv a vztek jak zaplňují mou mysl. "Udělal si obrovskou chybu....Vy všichni tady...." pronesu zatímco zeleň v mých očích zabere svoje místo a já pocítím známí příval energie, která se mi rozproudí tělem. Uvítala jsem jí s otevřenou náručí. A pak jí nahromaděnou vyslala vůči jemu, nedržíc se příliš zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom, co tví společníci byly smetený k zemi, jsi propustila hněv kterej jsi držela. Zeleň zabrala tvý oči a ty jsi pak vrhnula energii po tom chlapovi, kterej volal na svý komplice aby utekli. Než jsi ho ale zasáhnula, tak z jeho ruky vytryskl proud energie podobné elektřině. Nemířil ale na tebe, ale spší jako na stůl mezi tebou a jím. Země pod tím stolem vybuchla a stůl vyletěl do cesty tví energie. Při střetu stův vybuchnul a zasypal vás všecky třískama. Některý z nich vás trochu štrejchnuli, ale ne moc vážně. Itak to ale jako bolelo. Kumpáni toho blesky vířícího se stihly zdejchnout a zbyl tu jen on, ty a Wanda, kterou taky zasypaly ty třísky. Byla chyba sem chodit!, řekl a z jeho ruky vyrazil proud tý energie přímo proti tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj útok neskončil na ono chlápkovi, ale místo toho to odnesl ten stůl, který mu nastavil do cesty. Třísky se rozprskli okolím a na okamžik mě bodlo, jestli některá z nich nezasáhla i jí... u sebe jsem to bohužel teď příliš necítila, ale to neznamenalo, že mě žádná nezasáhla. "Ne, chyba byla unést mé přátele..." odvětím mu otrle, studeně. Pokusil o podobný útok vůči mě, jaký použil na Peta, však nemá tušení o štítu, který se mezitím kolem mě zformoval, zatímco se zničil ten stůl. Pokusím se tedy zastavit jeho útok svým štítem, ze kterého mu pak onen jeho útok vřele vrátím zpátky, aby okusil vlastní medicínu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Unést? Byli chyceni při činu! Mučili bezbranné a nevinné lidi!, odsek ti na to tvý a vrhnul po tobě proud jiskřící energie podobný bleskům. Ty se o tvůj neviditelnej štít rozprskly a než jsi je stačila přesměrovat zpátky, tak vyjiskřily do tvýho štítu a do okolí. Tvůj štít znatelně jako zakolísal, ale nepolevil. Bylo teda jasné, že jeho energii opravdu proti němu nevyužiješ. Budeš muset použít svoji vlastní, nebo nějaký předměty v okolí, aby jsi mu nějak ublížila. Chlápek se přesunul za stůl, na kterým ležela Wanda, aby získal krytí před tvýma útokama. Při tom se připravoval, že po tobě vrhne další sadu blesků, na kterou se už teď soustřeďoval a bylo vidět, že tak nějak víc září a mají vyšší energii. Takže budou taky nejspíš mnohem ničivější. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj pokus o to, vrátit mu onen jeho útok pomocí svého štítu moc nevyšel. Ale alespoň mě před ním tedy chránil. Sic to nebylo dvakrát příjemné, ale ustála jsem to. A pak, pak slova, která pronesl, ranila mě. Zabodla se do mě hluboko, jako čepel nějakého nože. Na okamžik jsem ztuhla, ale pak jak se začal zbaběle schovávat za Wandou, cítila jsem vztek, který teď ve mě narůstal. "My...?" pronesu jako kdybych nechápala. Natáhla jsem ruku jeho směrem, nechávajíc svou energie, aby jej obklopila, uchvátila. "Podíval ses někdy kolem sebe?!" utrhnu se na něj, v hlase jasně znatelný vztek, zlobu, která narůstala s každým okamžikem, stejně jako síla mého sevření kolem něj. Nechtěla jsem mu dát byť jen jedinou šanci, se třeba jen pohnout. Začínala jsem vidět rudě... "VY!! Držíte tu nevinné!! Mučíte!! Trýzníte!! Pak testujete, pitváte, muže, ženy, děti.... jako laboratorní krysy!!" pokračuju dál a stejně tak zvyšuju i stisk. Dokonce udělám i několik kroků k němu. Na konečcích vlasů byly viditelná snítka růžovo fialové energie... "JÁ, jsem výsledek takovích pokusů... pokusů, které dělali lidi, lidi jako ty!!" hlas už zněl skoro vztekle a já cítila jak zloba živí energii uvnitř mě, cítila jsem jí uvnitř sebe, ale i kolem sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Naštvala jsi se a za pomoci novího přívalu svý energie jsi toho chlapa obklopila svojí energií. Čapnula jsi ho a zvedla. Trochu víc jsi se na něho utrhla, jestli se jako někdy díval okolo sebe. Pak jsi mu začla vyčítat, co všecko nelidskýho tady děláte a zvyšovala jsi svůj stisk. Ozývalo se lupání kloubů, který značilo, že jsi ho svírala. Zatím ale žádný zlomeniny ani vykloubeniny. Je to.. nutný! Mutace musí být.. vyléčena!, odpověděl ti tak nějak jako v bolestech a s námahou. Bylo pro něj těžký mluvit, když jsi ho tak tiskla. Navíc se pokoušel jiskřit, ale nepomáhalo to ani v nejmenším. Spíš se ti zdá, že si tím tak nějak jako spíš pálil oblečení. Když jsi pak přišla blíž a on na tebe viděl z blízka, tak rozevřel oči. Ty jsi mu řekla, že jseš výsledkem takovejch pokusů a jemu se změnil výraz. Byl znechucenej. A to jako že docela hodně. Jseš.. jenom.. ZRŮDA!, křiknul na tebe s námahou a šlo vidět, jak moc znechucenej byl. Možná tě to i překvapilo, ale ten chlap tomu všemu fakt věřil. Věřil, že to co tady dělaj, je pro dobro lidstva. Pak se ale stalo to, co jsi nečekala ani v nejmenším. Chlap se rozsvítil. Teda tak ti to přišlo ze začátku, protože pak ti došlo, že ze sebe prostě a jenom jako jenom chrlí tu elektřinu. Nápor na tvoji energii, štít okolo něho, hodně ze sílil. Áááá!, řval bolestí, ale nepřestal. Energie se pustila do tý tvý a měla jsi co dělat, aby jsi tu energii udržela uvnitř, protože si jseš docela jako jistá, že by nejspíš zničila všecko v týhle místnosti. (56%) |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Uchipila jsrm jej a držela pevně. Nedala jsrm mu byť jedinou možnost se nějak pohnout, něco třeba zkusit. Beze šance. I když jsem vědomně věděla, že mu tím půspbím bolest.... Nepřestala jsem. Pořád se mě přitom snažil krmit těma jeho řečma, jako nějaký fanatik. "Jsem... " potvrdím jeho slova o tom, že jsem zrůda. Však studeně a chladně. "...ale vy jste mě takovou stvořily..." Fanatic pak začne probíjet o něco více. Těžko říci, jestli pak řval mým přičiněním, nebo tím jak probíjel, každopadně jsem jej měla pevně ve svém sevření, stejně jako jsem držela i tu jeho probíjecí energii (66%). Však když jej nechám tady... Otevřu vedle druhou rukou průchod někam, do nějaké pustiny, je jedno kam, prostě do pustiny a poté jej tam protlačím, aby si tam milerad vybil nebo bouchl. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Rychle jsi tak nějak pochopila, že místo drcení jsi musela přepnout na štít okolo toho chlapa, aby se nedostal díky svých útoků ven. Byl to pořádnej nápor a měla jsi jako co dělat aby jsi to udržela, ale zatím se ti to dařilo. Bylo jasný, že kdyby jsi polevila, tak to rozmetá celej tendle prostor i s Wandou, která byla vlastně od něho nejblíž. Proto jsi tak nějak šáhla po krajní možnosti a vytvořila jsi portál, kterým jsi chtěla toho chlapa protlačit, aby se vyblbl někde kde nemuže nikomu ublížit. To už ale tak nějak jako docela zářil až to bolelo v očích a oslňovalo tě to. Řev byl horší a horší a když jsi ho začla tlačit skrz portál, tak se objevil jasnej záblesk a řev zmizel. Když jsi se rozkoukala, tak uvnitř tvýho pole byl jenom prach. Ne, byl to spíš jemnej popel. To bylo to co z něho jako jediný zbylo. Ten chlap tě nazval monstrem a pak se radši sám upálil než aby jsi ho dostala ty. Wando?, ozval se Pietrův hlas a když jsi se tam podívala, tak jsi viděla, že se nad ní sklání a přehazuje přes její nahý tělo prostěradlo, aby ji zahalil. Z ruky jí trčela střední tříska, která sice nekrvácela, ale nevypadalo to moc příjemně. Clare?, ozval se zase pro změnu Peete, kterej se tak nějak vzpamatoval, ale ještě napůl ležel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nevěděla jsem pořádně co se stalo, protože jsem jednak měla plný ruce práce, skoro doslova, toho chlapa udržet a pak tu byl i ten fakt, že jsem prakticky díky záři nic neviděla. A když se věci tak nějak více vyjasnily, místo toho chlápka tu byla jen hromádka popela. Okamžik jsem na ní koukala než si mou pozornost vysloužila dvojčata, ale jen krátkou, protože se pak ozval i Pete. Otočila a přiskočila jsem tedy dolů k němu. "Jsem tady, jsem v pohodě, jsem u tebe..." řeknu mu a zlehka se jej dotknu na tváři. "...jak je ti?" dodám ještě nakonec s obavami. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete byl trochu překvapenej, když jsi se otočila a vrhnula se k němu. Myslel si, že to bude on, kdo se začne ptát, jestli jseš v pořádku. Ještě tak nějak na půl ležel na půl seděl, zapřenej o ruku. Vypadal tak teda ještě víc zmateně. Já? Jo. Dobrí, jsem v cajku, řekl ti Peete zmateně a trochu zatřás hlavou. Pak se ale podíval pozornějc do tvejch očí a naklonil hlavu. Trochu se při tom natáh rukou, aby se dotkl tvý tváře. Jak jseš na tom ty?, zeptal se tě a trochu tě i pohladil. Vypadal starostlivě, asi protože zeleň z tvejch očí ještě neustoupila. Navíc po tom všem, co ti ten chlap řekl. Na konec se Peete jako tak trochu víc natáhl a objal tě. Netrvalo to ale moc dlouho, protože se ozval Pietro. Hej vy dva! Co takhle se už přesunout. Wanda potřebuje lékařskou pomoc, řekl a když jste se na něho jako podívaly, tak držel Wandu zabalenou v tom povlečení v rukách. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete vypadal sice otřeseně, ale v pořádku. Jeho dotyk na mé tváři pak bylo jako pohlazení na dusi. Donutilo mě se i pousmát. "Dobrý...snad.." odpovím mu. A jeho obětí mu pak i vřele opětuju. Znovu jsem tedy pocítila onen hřejivi pocit, ono pohlazení na duši. Sic netrvalo dlouho, ale to nevadilo. K dvojčatům jsem se jen otočila, stále tak nějak přitom zůstavajíc u Peta. Natáhnu ruku a vytvořím průchod zpátky do tábora. "Jděte. Vyřiď chlupáčovi, že za chvíly pošlu i ostatní. " řeknu mu přitom. Neočekávam, že by se chtěl vrátit kdyz je jeho sestra zraněná a rak za ním průchod, s roztřesenou rulkou, uzavřu. A tak, když jsme tu nakonec byly s Petem jen sami, začalo to na mě postupně všechno doléhat a netřásla se tak jenom moje ruka, ale i zbytek těla. "Najdeme....najdeme Magneta a ostatní a zmizíme...." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se na tebe pousmal, ale pak se ozval Pietro. Ty jsi mu stvořila portál, kterým než prošel, tak jsi mu dala vzkaz pro Hanka. Jo jo dejte bacha a hoďte sebou!, řekl vám Pietro, kterej vam tim tak nějak jako dal na jevo, aby jste na sebe dali pozor. Ty jsi se pak začla třást a Peete se zvedl, aby tě ještě jednou objal. Chvilku tě hladil po zádech a pak ti dal i pusu, než tě pustil a přikejvl ti na to, že půjdete najít Magneta. Pomohl ti vstát a pak tě trochu podepřel. Šli jste zpatky na to místo, kde jste se měli po patnacti minutách sejít. Během chvilky jste tam byli, ale nikdo tam na vás nečekal. Patnact minut jako ještě neuběhlo, ale slyšeli jste z jejich strany střelbu. Měly bysme tam vyrazit a pomoct jim. Co když se některýmu z dětí něco stane?, navrhnul ti Peete, kterej ale měl starosti o tvůj stav. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poslala jsem dvojčata do tábora a zůstali jsme tu tedy sami. Pete věděl, cítil, že mi zrovna není do zpěvu, tak nějak po všech stránkách a tak mi zkusil vnést trochu toho dalšího světla do duše. A já, mu za to byla vděčná. Krátce jsem mu jeho gesto ooětovala než jsme se vydali tedy za Magnetem. Však když jsme se vrátily, místo bylo ještě prázdné. Nebxl pochyb o tom, že jsme tu s předstihem, však doléhající zvuky střelby nevěstily nic dobrého. "Jdeme." přitakám jeho poznámce o tom, že bychom možná měli pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste dorazili na místo srazu, tak tam na vas nikdo nečekal. Slyšeli jste ale z jejich směru hodně výstřelů. Peter navrhnul, že byste měli jít pomoct, aby se žádnýmu dítěti nic nestalo. Ty jsi mu to potvrdila a oba jste tam vyběhnuli. Probíhali jste několika chodbama, kde na určitejch místech byl hotovej masakr. Vojáci tu leželi rozsápaný a roztrhaný. Některý drápama, jiný rozsekaný kulkama. Bylo jasný, kdo to měl všecko na svědomí. Byl to opravdu hodně hnusnej pohled. Vy jste to ale minuly a běželi dál. Šli jste za zvukama střelby, ktera se už ozejvala docela blízko. Za jedněma dveřma jste už ale narazili na odbočku typu L, ve který stáli dva vojáci, který se kryli za rohem a stříleli někoho na druhý straně. I přes tu střelbu jste slyšeli zvuky boje a Victorovo vrčení. Navíc ještě i skřípání kovu, kterej je trhanej ze zdi. Peete se rozběhnul a sejmul ty dva, který přirazil ke zdi. Jeden z nich to ustál a snažil se na něho namířit. Bylo to ale marný, protože mu zbraň zablokoval a druhou rukou ho poslal k zemi. Ikdyby jako dokázal na Petera zamířit, stejně by mu to bylo hovno platný, protože by neprostřelil jeho zase kovovou kůži. Když jste vykoukly zpoza rohu, tak jste viděli, jak Victor bojuje ve vchodu do postranní chodby s dalšíma třema vojákama, který držely nějaké elektrické obušky, kterýma si ho drželi z dosahu. Teď když po něm nestříleli vojáci, se tak na něho pořádně nahrnuly. V tom vchodu šlo slyšet další zvuky boje, ale to asi byl Toad, se kterým držel vojáky z dosahu, zatím co jako Magneto osvobozuje děti. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vydali jsme se tedy za Magnetem. Najít ho nebylo popravdě příliš těžké, neboť stačilo sledovat krvavou cestičku, kterou za sebou zanechali, ať už jeden či druhý... Ne, nebylo to nic přijemnýho napohled. Zřejmě se to pak i časem samo přidá do mégo, už tak obsáhlého repertoáru nočních mur... Prve jsme narazily, tedy spíše tak nějak převapily, dva vojáky, o které se však postaral Pete. Tedy tou humálnější cestou aspoň. Daůl jsme pak narazily na strejdu, kterého tak nějak drzřlo v šachu několik vojáků. Byť se mi to tak nějak příčilo, rozhodla jsem se mu pomoci. Rpztřesené ruce jsem natáhla k nim, s tím, že zachytím vojáky, jedno kolik, a odhodím je stranou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dorazili jste na místo, kde vojáci bojovali s Magnetovým doprovodem. Peete sejmul ty dva, co stříleli do tvýho strýčka. Když byly mimo hru, tak vojáci u strýčka ho začly docela masit. Ty jsi se ale jako tak nějak rozhodla mu pomoct. Sice jsi byla dost roklepaná, ale zvládla jsi je zaskočit. Svojí energií jsi je zachytila a dva z nich jsi odhodila stranou. Ten třetí to tak nějak jako ustál, ale musel pár kroků ukročit. Toho Victor využil a pařátem mu rozsek krk a vzal ho nad hlavu. Mrsknul ho po těch druhých dvou, na který pak hned skočil a rychle je ukončil. Ze vchodu za ním pak vyletěl další voják, kterej se rozplác o zeď na druhý straně. Pak vykouk ze dveří Toad, kterej se ujišťoval, že víc jich jako není. Tady sice nebyli další, ale na druhý straně chodby se začly rojit další vojáci. Clare! Rychle do toho vchodu. Pošli ty děti pryč a pak se vrať pro nás!, řekl Peete a tak nějak se postavil před tebe, aby tě zaštítil před kulkama, který vystřelili po vás do chodby. Pár jich o Peeta opravdu jako cinknulo. Dělejte! Rychle!, zavolal Victor a stáhnul se do toho vchodu za Toadem. Dál je ale pustit nemohl, takže začal číhat na ty vojáky co se přiblíží. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro S jistým sebezapřením, vlastně fakt dost velkým sebezapřením, jsem se rozhodla podat Victorovi pomocnou ruku z jeho patové situace. Pomohla jsem mu s těma vojákama co jej svírali, tak, že jsem některé odhodila a on se postaral o zbytek sám, jakmile tak dostal příležitost. Sotva jsme se ale vypořádali s těmahla, bylo slyšet jak se sem blíží další. "Jdu tam!" odvětím Petovi na jeho návrh o tom, že mám zaběhnout pro ty děti. Sic jsem ho tu nechtěla nechávat, ale nedalo se nic jiného dělat. Jak dostanu pryč ty děti, můžeme vypadnout i my... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Vběhnuli jste do toho vchodu za Victorem, kterej se pak tak nějak postavil líp, aby číhal a zároveň bránil ve vchodu. Peete se postavil těsně za něho a Toad se přikrčil, aby mohl vyskočit a pustit se taky do boje, jestli k tomu jako dojde. Peete na tebe ještě kejvnul a ty jsi vyrazil dál chodbou, aby jsi našla Magneta a děti. Cestou jsi minula rozstřílený dva vojáky. Něco ti ale říkalo, že je právě takdle zřídil zrovna Magneto a ne oni sami střelbou. Prošla jsi dál, až se chodba trochu změnila. Na konci byly těžký pancéřový dveře, který ale byly vyrvaný z futer. Vlastně tak nějak částečně i s futrama. Když jsi prošla, tak jsi viděla, že se jedná o nějaký vězeňský blok. V chodbě stál magneto a trhal na dálku jedny dveře za druhejma a do chodby sem tam nakukovaly nějakí děti. Většinu jsi nerozpoznávala ale sem tam jako mezi něma byly takoví, který jsi od pohledu poznala. Blink? To je Blink!, ozvalo se jedno z dětí, který vykoukly. Zavolal to na svý kamarády dovnitř a ven z cel začlo chodit víc a víc dětí. Většina z nich se ale dost nemile dívalo na Magneta. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyrazila jsem tedy po děcka. Nebylo těžký je stopovat, Magneto mi tu totiž zanechat cestičku z drobků... Netrvalo tak moc dlouho než jsem se dostala k něčemu co byl evidentně nějaký vězeňský blok či také. Každopadně to i neslo Magnetův dotek. V první chvíly jsem tak měla docela obavy, ale jakmile se někdo z nich zmínil o mě, ulevilo se mi. "Tak jo, špuňti, pojďte honem! Dostanu vás zpátky za ostatními." snažím se znít mile a pokynu škvrňatům, aby přišli za mnou. "Jsou všichni v pořádku? Nepotřebuje někdo pomoci? Zlejdy Magneta si nevšímejte." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Magneto si tvýho rejpání nevšiml, děcka ale jo a pospíšily si k tobě a tvýmu portálu. Když ale procházely okolo tebe, ak jsi si všimla, že i na tebe vrhaj podivný pohledy. Některý byly starostlivý, jiný udivený, ale pár se jich našlo i takovejch, co byly na půl ustrašený a na půl znechucený. Některý děcka tě prostě měly za "bubáka" nebo "příšeru". Moc se jich s tebou bavit prostě nechtělo. Děcek bylo víc než by jsi jako čekala. Očividně tu museli bejt i nějací, který unesly od jinud než z vaší školy. Za tu dobu tady se asi už skamarádili a tak jedni tahaj ty druhý za ruku a vedou je skrz portál. Magneto mezi tím trhá další dveře a propouští další děti. Po pár minutách, kdy se z chodby ozývala další střelba, jste měli všecky cely otevřený a děcka byly pryč. Pár se jich sice cukalo ale ostatní je zavedly skrz. Bylo to pro tebe docela vypětí a cítila jsi se pomalu jako docela špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Tak šup, dovnitř špunti!" popoženu děcka, když pro ne otevřu průchod zpátky do tábora. Moc se nezajímám o to, kdo a jak byl na druhé straně. Měla jsem oči spíše na těch dětech a taky jsem rychle prolítávala pak pohledem otevřené cely, jestli v nich náhodou někdo nezůstal. Měla jsem pocit, že je tu možná víc dětí než vlastně patřily jen ´k nám´, ale na to nesešlo. Nenecháme tu prostě nikoho. když se pak ozvali výstřely mnohem blíže, proběhla jsem ještě naposled všechny cely, abych se ujistila, že tam skutečně už nikdo není a až poté jsem uzavřela portál. Nebylo mi dobře, zatočila se mi hlava tak, že jsem se musela na okamžik chytit zdi, či zbytku dveří. Svět se ale točil stále dál a tak mi nezbylo než se s tím prostě nějak poprat. "Měli... měli bychom vypadnout..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co jsi se ujistila, že všichni byli pryč a všechny cely prázdný, jsi zavřela portál a svět se s tebou zatočil. K tvýmu úžasu ti Magneto pomohl se narovnat a vzal tě za paži. Do konce ti jako navíc dal chvilku aby jsi popadla dech. Nic však jako ale neříkal, jen tě tiše pozoroval. Když jsi pak ale řekla, že byste jako měli vypadnout, tak Magneto přikejv a vyrazily jste zpátky k Peetovi a ostatním. Nebylo to jako až tak dlouhá cesta, protože nápor nepřátel je tak nějak jako docela zatlačil chodbou dost k vám. Na rohu se opíral o zeď Toad a držel si břicho, ze kterýho krvácel. Bylo jasný, že to koupil nějakou kulkou. Z poza rohu se ozývalo Peetovo hekání, jak se tam s někým rval a Victorovo hrdelní vrčení, jak dostával do sebe víc a víc olova. Při vykouknutí oba stáli proti štyrem vojákům a spousty dalších na ně čekalo dál chodbou a připravovali si zbraně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Překvapilo mě, když jsem pocítila JEHO pomocnou ruku. A bylo to na mě taky i poznat. A nejenom to, i to, že mi fakt nebylo nejlíp. Proto, když jsme snad měli všechny už tedy pryč, rozhodla jsem se to ukončit. Vydali jsme se tedy zpátky za nimi, částečně jsem se místy chytala rukou zdi či rohů. "Pete!" skoro až zakřičím, aby mě slyšel, přitom se opřu o zeď jako takovou. "Máme všechny! Mizíme odtud!" Poté tak nějak otevřu poslední portál do tábora, ve směru těm celám a vybídnu je aby tam šli. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Zavolala jsi na Peeta a tak i jako na ostatní. Peete jenom něco zahučel, ale nestahoval se. Měl plný ruce práce. Za tebou se ale objevil Magneto a zvedl ruku. Vojáci co bojovali proti vám odlítli pár metrů do zadu nebo se rozbily o zeď. Ty jsi pak mohla otevřít portál, kterým se rychle vydal Toad. Magneto hned za ním a Peete se strýčkem se rozběhli k vám. Spolu jste pak prošli portálem do kempu. Teď ale ne do místnosti, ale před budovu, kde stálo hodně dětí, který začly vejskat, že jste se vrátily. Ty jsi to ale vnímala jenom letmo, protože se s tebou svět začal točit ještě víc. Chvilku jsi s tím bojovala, ale bylo to docela jako marný. To poslední, co jsi cítila byly něčí ruce, který tě chytly než se svět změnil na tmu. Trvalo to dlouho a zdálo se ti že jsi zase v kobce, kde tě držej a občas na tobě provedou nějakej ten pokus. Hodně bolestivej pokus, po kterým jsi byla dlouho zničená. Na konec se to ale ukázalo být snem. Znova jsi se probudila a slyšela jsi tlumenej výskot dětí někde venku. Zjistila jsi, že jsi na ošetřovně. Pořád tady v kempu, ale bylo to tu už o něco víc zařízený. U tvý postele Peete neseděl. Místo něho tu seděla Storm. Byla ještě docela bledá a unavená, ale byla v pořádku. Okolo ramen měla položenou deku a oči měla zavřený, jako by odpočívala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nešli hned, vojáci jim moc šancí nedávali. To se však změnilo když podal pomocnou ruku Magneto. Dal jim okamžik aby se mohlli stáhnout zpátky k nám a oni to udělali. Nějak jsem se sama vpotácela do portálu, byť sama nevím pořádně jak. Svět na druhý straně totiž nabral obrátky a jedné vteřině vidím ostatním, zatímco v té druhé jen nebe a poté temnotu... A byla tu znova... Hello Dakness my old friend... Nevím co bylo horší, jestli ona temnota nebo onen hrůzný výjev, kdy jsem se sama stala obětí nějakého pokusu... Temnota však ustupovala a já dokázala vnímat zase svět okolo. Cítila jsem se hrozně, unaveně, tělo mě bolelo, stejně jako hlava. Vidění jsem měla ještě hodně rozostřené, přesto jsem tak nějak poznávala osobu sedící poblíž. "Sto-rm?" otve se pak tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm otevřela oči a podívala se na tebe. Když jako zjistila, že jseš v zhůru, tak se usmála. Byla k smrti unavená, ale šťastná že jseš v pořádku. I když ty jsi se cítila pořád ještě dost jetě. Hlavně teda tě hlava bolela, ale ani zbytek těla nebyl moc po zadu. Navíc jsi cítila, že máš ještě málo energie, ale určitě že chodit by jsi mohla. Clare!, řekla a vzala tě za ruku. Jak jseš na tom? Doufám, že už líp, řekla a trochu se usmála, než pak trochu změnila výraz na smutnej. Slyšela jsem, že jsi vzala ostatní a šly jste nás zachránit, řekla a lehce se jako tak nějak pousmála, než pak dodala, Chtěla bych ti poděkovat. Bylo divný ji vidět takhle. Většinou jako přetejkala štěstím a energií. I tehdá když ji střelily, na tom byla líp. Teď jako by ji vzali všecku jiskru a zůstala tu zlomená a vycucaná skořápka té kdysi energické ženské. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm odpočívala nebo tak něco, ale kdxž jsrm ji oslovila, tak nějak se i probudila. Její prvotní úsměv jsem ji tak trpchu i vrátila, protože jsem byla ráda, že je tak nějak v pořádku. Relativně tedy. "Ještě nemáme vyhráno úplně..." pronesu pozvolna se pokoušejíc se posadit, což se po několika pokusech i tak nějak pomalu povede, byť se svět ještě poněkud houpal. "Jsem ráda, že jsme vás našli... Co ostatní? Kde vůbec jsou?" zeptám se. Tak nějak se i přutom už, už pokoušejic se dostat z té postele abych za nima mohla. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Zůstaň a odpočívej, řekla ti Storm, která jako viděla, že se chceš zvednout z postele. A jestli jsi ji neposlechnula, tak se i zvedla a zabránila ti v tom. Ostatní jsou na tom dobře. Teda jako v rámci možností, řekla a povzdechla si. Neustoupila ti ani o kousek a pořád ti bránila se zvednout, jestli jsi to zkoušela. Profesor se už probral, ale je slabej. Wanda pořád ještě spí, ale zdá se v pořádku. Děti jsou nezraněný a zdá se, že máme všecky. Spíš teda, že jich je o dost víc, řekla ti Storm a jestli jsi už dala pokoj, tak si unaveně zase sednula. Peete se šel najíst a za chvilku se zase objeví, uvidíš, řekla ti Storm, ale bylo vidět, že ji ještě něco trápí. Nemusela jsi bejt ale telepat aby jsi zjistila co to je. Trápilo ji to s Loganem a tebe vlastně taky, |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm mě vstát však nepustila. Okamžik jsem se v ní v tom zkoušela přetlačovat, ale nakonec jsem to vzdala, jenom z důvodu, že mi pořád nebylo dobře, ani jsem na to neměla sílu a už vůbec jsem jí přitom nechtěla ublížit. Však sedět jsem tak nějak zůstala. Storm mě pak ubezpečila, že ostatní jsou v pohodě, tedy v rámci možností samozřejmě. Však bylo mi jasný, proč je taková pořád skleslá. Trochu jsem se proto natáhla abych chytla její ruku, či ruce, podle toho jak dosáhnu. "Storm... Caliban ví, zhruba kde je... jakmile dostaneme více informací, půjdeme pro něj, stejně jako jsme šli pro vás." řeknu jí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm si povzdechla, když jsi ji vzala za ruku a podívala se na tebe. Pak smutně přikejvla a chvilku to vypadá, že nad něčím přemejšlí. Na konec se narovnala a došlo jí to. Cože? Oni ví, kde Logan je? Jak to že mi to nikdo neřekl?, zeptala se jako docela dopáleně a pustila tvoji ruku. Tak nějak se podívala na dveře, asi směrem kde je Hank a ostatní. Jak to, že jsme tam už někoho neposlaly? Čím dřív se tam vydáme, tím dřív ho budem mít tady doma!, začla se Storm rozkřikovat, ale nedělalo jí to moc dobře. Byla stejně jako ty ještě docela dost zesláblá a bylo to vidět. Co se děje?, zeptal se Peete od dveří a když viděl, že jseš v zhůru. Přišel blíž a přisedl si k tobě na postel, která jako docela zaskřípala. Objal tě a dal ti pusu. Jseš v pohodě? Už jsem měl strach, že se neprobudíš, řekl tak nějak Peete jak tě pustil, ale neodsed si pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm začala hysterčit potom co jsem jí řekla o Loganovi. Zrovna jsem se nadechovala, že jí na to něco řekl, když přišel tak nějak Pete. Trochu bezradně jsem se na něj podívala. Hledala jsem v něm oporu. "Storm prosím, uklidni se... tímhle nikomu nepomůžeš..." pokusila jsem se jí trochu domluvit. "Šli jsme za Calibanem, aby nám pomohl vás najít a taky vás našel, ale rozhodli jsme se, že prvně musíme zachránit vás a děti... a veř mi, nebylo to lehký, muset volit mezi váma nebo tátou..." řeknu jí, však můj hlas a jeho tón říkal více než dost i beze slov, že to nikterak nebylo lehké rozhodování, tohleto. "Víme jen kde zhruba je, což není moc a i kdybys tam chtěla, jak se tam dostaneš? Školu mají pořád pod palcem ti vojáci, byly jsme se tam ještě naskok podívat... bez Blackbirda, jak jinak se tam chceš dostat?" pokračuju tak nějak dál. "Dostali jsme vás z živího Pekla... někteří sotva stojíte na nohou... já, stova stojím na nohou... bez fotky nebo něčeho takovího, ale nemám šanci... a nikdo si nepřeje dostat tátu, zpátky k nám, víc než já..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete jenom přikejvával když jsi mluvila a Storm na konec jako polevila a povzdechla si. Dobře, dobře!, řekla na konec docela ještě naštvaně, ale pak se zvedla. Půjdu si promluvit s profesorem a zjistím víc. Pak se stavím.. jo a nechám ti tu přinýst trochu polívky. Potřebuješ sílu a trochu si odpočinout, řekla a než odešla, tak tě ještě pohladila s láskou po tváři. Bylo v tom něco mateřskýho, co tě fakt pohladilo po duši. Když pak Storm odešla, tak se na tebe Peete podíval a pousmál se na tebe. Jsem rád, že jseš už v zhůru. Ostatní budou taky. Teď jseš u děcek ze školy za hrdinku, protože jsi je zachránila z cel a poslala mezi svý, řekl ti Peter a dal ti ruku okolo ramen. Když jsme se vrátily, tak se začlo slavit, ale to trvalo jenom chvilku, protože jsi nám odpadla, do dal a dal ti pusu na tvář. Profesor zavolal pár lidem a pár Loganovejm přátelům, aby získal školu zpátky a do budoucna ji ochránil, řekl ti Peete na konec, protože na tobě viděl, že určitě budeš chtít vědět víc. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm se sice zezačátku moc netvářila, ale měla jsem v tomhle i podporu u Peta. Takže jsme byly tak nějak dva pro ní a tak nějak prostě nakonec jsme jí ´přehádali´. Storm se s tím nakonec smířila a než odešla, tak ještě pojala něžnosti vůči mě, oplatila jsem jí to lehkým úsměv a krátkým dotykem na její ruce. Však když odešla, onen úsměv pozvolna zmizel. Pete se sice snažil trochu nadzvednout onu situaci tím, že děcka mě teď vidí jako něco super, ale já si tak moc vnitřně nepřipadala. Trochu jsem se tak sice stále u něj, stáhla poněkud do sebe. "Já se tak ale necítím..." řeknu mu tiše. "Nejsem žádný hrdina... ten chlap měl pravdu... jsem zrůda..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete tě pak vezme okolo ramen a přitáhne si tě něžně k sobě. Ikdyby jsi jako chtěla klást nějakej odpor, tak by to bylo zbytečný. Proti jeho síle jsi byla slabá jak moucha. A ty tomu fanatickýmu blbovi věříš? Dyť se radějc sám upálil, než aby se vzdal. Z toho bych si nic nedělal, ať už jako řekl cokoli, řekl ti Peete a zavrtěl hlavou. Navíc ty nejseš žádná zrůda. Jseš úplně normální, jako já, nebo všichni tady, do dal a dal ti pusu na tvář. A jestli věříš víc jemu a ne mi, tak mě naštveš. A to bys určitě nechtěla, pousmál se Peete a pak dodal, Nebo snad jo? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chtěla jsem Petovi oponovat, ale nakonec jsem neřekla nic. Nevím jestli za to mohl fakt, že jsem byla vyčerpaná, jak fyzicky tak ale spíše hlavně psychicky, nebo prostě to, že jemu se prostě dalo špatně v tomhle oponovat. Nakonec jsem se na něj trochu pousmála a vnutila se mu více do náruče. Vlastně se o něj tak nějak celkově opřela, jako o svůj privátní, hřejiví polštářek. A to jsem právě teď potřebovala nejvíce... "My normální ale nejsme..." utrousím přitom. "...protože jinak by ti nemohlo patřit moje srdce." dodám ještě k tomu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se po tom co jsi mu jako řekla, docela pousmál. Máš pravdu. Ty normální nejseš. Ty jseš víjmečná, řekl ti s úsměvem a bylo jasný, že to nemyslel jako nijak kousavě, ale spíš s láskou. K tomu dodal polibek a nechal tě se na sobě uvelebit. Během chvíle tu přišel nějakej kluk, kterej ti přinesl misku s nudlovou polívkou, která voněla a chutnala skvěle. Měla jsi hlad a Peete ti tak nějak poskyt další ze svejch služeb a nakrmil tě. Po jídle jste se spolu tak nějak uvelebily a ty jsi během chvilky usnula. Probudila jsi se až další den. Peete tu u tebe nebyl, ale za to tu seděl profesor. Posadili ho tu i s velkým křeslem a tak nějak jsi tušila, že ho tu donesl právě Peete. Dobré ráno, Clare, oslovil tě s úsměvem profesor, kterej vypadal o pár let starší. Asi bude ještě nějakou dobu trvat, než se z otaví úplně. Na druhou stranu ty jsi se už cítila docela dobře, až na tu lehko bolest v hlavě, která se ale dala docela dobře přežít. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete mé myšlence tak nějak přitakal. A pak jsme si prostě užívali sebe sami, a že jsem to tak nějak i potřebovala a to docela hodně. Zůstala jsem u něj, dokud nedorazilo jídlo. Chtěla jsem se do toho pustit, ale Pete se nabídl, že mi s tím tak nějak sám pomůže a vzal onu lžíci do svý ruky. Bylo to příjemný, když to pojal tímhle, poněkud hravějším stylem a já se fakt přitom smála. Bylo to fajn, nejenom to jak to pojal, ale i cítit něco teplého v žaludku. A tak, jenom plný žaludek, ale i příjemná Petova společnost způsobily, že se mi začali zavírat oči. Usnula jsem, ani nevím pořádně jak, ale moc mi to nevadilo. Jenom při probuzení jsem byla maličko zklamaná tím, že tu můj svalovec nebyl. Nicméně, když se ozval profesorův hlas, potěšilo mě to. "Profesore..." odvětím mu, lehce nadšeně, na jeho pozdrav. Nejraději bych teď vstala z tý postele a šla ho vřele obejmout. Což jsem tak nějak nakonec u udělala, byť se mi ještě přitom dosti motala hlava, ale nějak jsem to ustála a došla těch pár kroků k němu a tak nějak jej obejmula lehce. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Profesor se pousmál, když jsi ucítila to sklamání, že tu není Peete. Nezlob se na něj. Spala jsi skoro 18 hodin. Hank a ostatní ho potřebovali jinde, vysvětlil ti a pak se usmál ještě víc, když jsi vstala a objala ho. Jsem rád, že je ti už líp. A nedokážu ti poděkovat za záchranu, kterou jsi provedla skoro na vlastní pěst. Všechny ty děti, Storm a do konce i Wanda. Nejsem ti schopnej říct, jak moc jsem ti za ně vděčný, řekl ti Profesor a tobě bylo jasný, že to myslí opravdu jako vážně. Takže děkuji, řekl prostě a pokejval hlavou, než pak dodal, Jestli budeš s něčím potřebovat někdy pomoct, tak stačí jen říct. U mě máš dveře otevřený. Při to m tě jako tak nějak otcovsky vzal za ruku a zahleděl se ti do očí. Hluboce, až tak, že jsi se bála že vidí do tvý duše. Což možná právě on jako opravdu umí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesor Peta omlouval a já na okamžik zapomněla, že to vlastně není jenom postarší, milí pán. Nicméně to nemělo nic na faktu, že jsem prostě vstala, byť vrávoravě a nejistě, ale šla jsem ho obejmout, lehce, protože jsem měla prostě radost. A zatímco jsem se pak, potom pozvolna posadila zpátky na postel, profesor spustil o tom, jak mi není schopen dostatečně poděkovat. Pocítila jsem lehkou horkost ve tvářích. "Nechci žádný dík, není za co děkovat... stejně jako jsem to udělala předtím pro Logana, udělala bych to klidně znova i pro vás ostatní." řeknu mu vřele. Ikdyž jsme ještě neměli tak úplně vyhráno, protože jsme pořád nebyly tak úplně kompletní... Však jeho ruku jsem mu lehce, zpětně stiskla a věnovala mu trochu toho úsměvu. "Budu, na to pamatovat." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Profesor pokejval hlavou a pořád se na tebe usmíval. Možná jako hodnej dědeček, kterej je na svý vnouče opravdu hrdej. Nikdy jsi nic takovího nezažila, ale možná právě takovej pocit to bude. Rozhodně ti je jasný, proč ho všichni žáci mají za rodinu. A taky jako proč ho Logan má, jak říkal, za toho nejlepšího a nejhodnějšího člověka na světě. Je mi jasné, že chceš vědět, co bude dál, řekl Profesor a tak nějak se na tebe ještě pousmál. Abysme našli Logana, tak potřebujeme Cerebro. A to získáme jenom tak, že se vrátíme do školy, začal vysvětlovat a dělal u toho dlouhý odmlky. Nechci se tam vracet a dostat někoho z vás do dalšího nebezpečí, proto jsem se rozhodl zavolat našim přátelům.. Loganovu starému příteli, který nám bude nápomocnej ne jenom jako se získáním školy zpátky a její ochranou, ale i s pátráním, řekl profesor a usmál se skoro tajemně. Čekala jsi, že ti řekne, kdo to jako je, ale on se ještě jednou usmál, než pak řekl, Takže se dej do hromady, protože asi za 20 minut tady ten někdo bude i s pomocí. Ještě jednou se na tebe tajemně usmál a pokejval hlavou. Zřejmě tak nějak věděl, jak se přesně cítíš, protože jinak by ti nikdy neřekl co ti teď řekl. Jestli potřebuješ pomoct s přesunem, zavolám Petera, řekl ti a opřel se pohodlnějc do křesla ve kterým seděl. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Asi bych si před ním vážně měla hlídat svoje myšlenky, nebo jsem byla tak jasně čitelná? Každopádně to tak nějak víceméně trefil s tím, že chci vědět co bude dále. Takže jsem tak nějak přikývla. Bylo totiž jasné, že prostě Logana nemůže jenom tak nechat... Trochu mě překvapil s tím, že poslal pro nějakého Loganova známého... těžko říct kdo to může být, protože mno... řekneme, že má prostě za sebou nějakou tu historii a já znám sotva možná třetinu lidí co on. Přesto jsem ale přikývla. A při zmíňce o Petovi jsem se trochu rozpačitěji pousmála. "Bylo... by to určitě lepší..." odsouhlasím nakonec, rozpačitěji. "Uhm, profesore, co vlastně Magneto?" tak nějak mi došlo, že se ještě nikdo nevyjádřil moc kolem jeho a já si pamatuju, že procházel sem s námi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Profesor se jenom pousmál, ale nic neřekl. Do konce ani nedal na sobě jako vědět, že by něco udělal, ale jseš si jistá, že je Peete už na cestě. Když jsi se pak tak nějak zeptala na Magneta, tak úsměv už zmizel. S Erikem je to složité. Po tom, co pan Trusk unesl mutantské děti a taky jeho dceru, tak se zapřísáhl, že se mu pomstí. Bojím se, že jeho odveta bude brutální a postaví tak nás všechny do špatnýho světla, vysvětlil a povzdech si. Teď si s ním ale nedělej starosti. Protože se blíží náš nový spojenec, tak musel odejít. Slíbil mi ale, že zůstane v kontaktu, protože je mu jasný, že ani jeden z nás nemůže uspět bez podpory toho druhýho, dodal a pokusil se o úsměv. To už ale jako tak nějak přišel Peete, kterej se usmíval. Profesore? Můžu pro vás něco udělat?, zeptal se ho ze slušnosti, kdyby chtěl někam přenýst. V tomdle křesle nebyl mobilní. To je dobré, Petere. Pomoz tady Clare přejít k ubikacím a připravit se, řekl Profesor a pak ještě dodal, Hank je na cestě a pomůže mi. Peete k tobě přišel a jestli jsi chtěla, tak tě tam přenesl. Jestli ne, tak tě jenom podepřel a pak i s tebou jako šel do vedlejší chatky kde jste byly ubytovaný i s Bobbym a Rogue. Podle rozestlanejch postelí tu teď spávalo více lidí, ale to bylo jedno. Většina byla venku a ikdyž jako bylo venku docela chladno, děcka si hrály převážně tam. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nakonec jsem se zeptala na Magneta. Tak trochu jsem očekávala, že mi profesor něco takového poví, protože to bylo tak nějak jasné už od počátku, zejména když jsme se pak setkali. Jenom jsem si povzdechla. Bylo pozdě litovat toho, že jsem ho do tohohle zatáhla, ale myslím, že jsem na jednu stranu udělala dobře, protože kdyby se o tom dověděl třeba později nebo jinak, mohlo to být horší... "Dobře." přikývnu profesorovi. Pete se oběvil za chvilku. Celá tahle telepatická věc, byla lepší než vysílačky nebo internet. "Hlavně mě nikde neupusť." řeknu Petovi, když k němu, trochu v hravějším nádechu, protože vím, že by mě za žádným okolností dobrovolně nikdy nepustil, tak nějak i natáhnu trochu s tím, že využiju oné nabídky se nechat odnést. Možná bych tam došla i sama ale kdo by si nechal ujít tuhle příležitost. Můj rytíř v diamantové zbroji mě pak tedy odnesl k ubytku, kde jsme vlastně tak nějak spali i předtím a viditelně tu spí i dál ostatní, i když teď to tu bylo spíše jenom pro mě. "Budu za chvilku hotová." řeknu Petovi než mě tam tedy nechá osamotě. Prvně jsem se tedy chtěla vysprchovat, a tak jsem se vysvlíkla a strávila příjemný okamžik uvolnění pod horkou vodou. Cítila jsem se mnohem lépe, stejně jako když jsem na sebe natáhla potom i čistý oblečení. Když jsem však přešla k zrcadlu, aby si vyfoukala a učesala vlasy, skoro jsem až vykřikla. Opatrně jsem se podívala zpětně do zrcadla, abych zjistila jestli se mi to nezdálo, ale bohužel. Moje, kompletně postrádali bělmo či černou zorničku, vše bylo prostě jen zelené... Ale proč... proč mi to nikdo neřekl...? Polkla jsem nasucho, protože jsem byla nejistá. Tohle se totiž nikdy ještě nestalo... Byť nejistá, nakonec jsem dokončila fénování vlasů, i když jsem tak nějak nemohla pořád ´spustit oči ze svých očí´. Nakonec jsem si vlasy spletla jen do lehkého copu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Pomalu jsi se dala do hromady, ikdyž jsi jako byla dost vyděšená ze svejch očí. Nebolelo to ale, ani ti to nijak nevadilo. Bylo to jenom kosmetický. Možná se to na víc zpraví samo. Když jsi pak ale vylezla ven ze sprch, už se spleteným copem, tak se Peter pousmál. Vypadáš už mnohem líp, řekl a vyšel ti na proti, aby tě trochu objal a políbil. To už se ale taky jako z venku začly ozývat zvuky přijíždějících aut. Podle sluchu jste jasně mohly poznat, že to jsou dost silný teréní auta. Když jste přišli k oknu, tak jste si to potvrdily. Přijelo šest aut a dva hodně luxusní autobusy. Všechny měly na bocích orla v kruhu. Z jednoho z těch aut vystoupil dobře stavěnej, tak akorát svalnatech blonďák, viditelně hezoun, kterej se rozhlídl a se starostlivým pohledem vykročil k hlavní budově, ze který vylezl Hank. Ten se s ním pozdravil a podali si ruce. Oba pak šli do hlavní budovy, zatím co z aut vystupovali muži v oblecích, či taktickým oblečení se zbraněmi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro  |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem pořád trochu nesvá, ale Pete se tvářil, jako kdyby se nic nestalo. Buďto to neviděl, nebo si toho nevšiml i když tomu šlo těžko uvěřit, a nebo to prostě neřešil. Nevím, já z toho byla prostě nesvá. Přesto jsem mu věnovala lehký úsměv. Však onen nás společný okamžik trval krátce, protože zvuky přijíždějících vozů si tak nějak vyžádali mojí pozornost. První pohled se mi to moc nelíbilo, v podstatě další vojáci a další zbraně... podvědomě jsem se chytla Petovi paže. Však jeden z nich, jakoby lehce nezapadal do té celé skupinky. Blonďák, který se viditelně znal s Hankem. Nevím proč, byl mi nějak povědomí. Vím, že osobně ho neznám, ale jako bych ho nějak prostě znala, jenom nevím pořádně odkud a jak. "Máme tam jít za nimi taky?" zeptám se Peta. Profesor sice něco takového předtím naznačoval, ale nebyla jsem si úplně jistá. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete zůstal nalepenej u okna a pozoroval blonďáka, jak jde s Hankem do hlavní budovy. Až jak zalezly, tak vydech a podíval se na tebe. Jeho výraz byl naprosto úchvácenej a ty jsi se ho zeptala jako by nic, jestli tam máte jít taky. Peete zatřás hlavou, jako by prostě nepobíral, co jsi mu řekla. Cože? Ty jako nevíš kdo to byl?, zeptal se úplně vytrženej a podíval se na chlápky tam venku. Teda myslím, že to byl ten, kterej myslím. Vlastně nevím jestli to bylo on, ale myslím že jo!, začal mlít jako pátý přes devátý a ty jsi ho musela trochu uklidnit, nebo se ho zeptat, koho sakra jako myslí, protože to pořád neřekl konkrétně. To je kapitán Amerika, Clare! První Avenger, řekl a zas kouknul k tý hlavní budově, než pak dodal, Teda myslím. Peete pak na konec přikejvl a vzal tě okolo pasu. Trochu tě i podepřel a vy jste mohly vyrazit. Venku jste šli okolo vojáků a chlapů v oblecích, který tahaly z kufrů různý tašky a dávaly obsahy dětem. Většinou tam byly sladkosti, oblečení a různý další věci. Vy jste pak vešli do hlavní budovy, kde u stolu seděla Storm, která vypadala spíš nemocně a k smrti jako unaveně. Profesor tam byl taky a vypadal snad ještě starší. Hank s Kitty se na vás jenom podívali, ale pak se zase dívali na blonďáka. Bobby s Rogue a Psylocke se na vás usmáli a Rogue do konce i zamávala. Ředitel Fury to už vše zařídil a Tony zafinancoval všechny opravy. Praktycky je možný se tam vrátit ihned, řekl ten blonďák a pak se otočil na vás, protože si všiml, že Rogue na vás mává. Zdravím, řekl a usmál se na vás. Clare, Peete, tohle je Kapitán Rogers, řekl profesor a usmál se, protože asi cítil, jak je na tom Peete. Ty jsi to cítila taky, protože se mu naply svaly. Těší mě, řekl Rogers a pousmál se. Kapitáne?, řekl Peete a pak se podíval na profesora a zeptal se, O co jsme přišly? Kapitán Rogers s SHIELD, nám poskytnuli pomocnou ruku a s jejich pomocí jsme získali školu zpátky, řekl profesor a pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete vypadal trochu jako školačka, která potkala svůj idol. Když se mě však zeptal, tedy spíše to tak nějak řekl mimoděky, jestli vím, kdo to je, jenom lehce pokrčím rameny. Ano, jeho tvář mi byla povědomá, ale tím to pro mě poněkud končilo. "Pete já... Poslední dva roky jsem měla trochu jiné věci nastarosti..." řeknu mu rozpačité a né zrovna příliš nadšeně. Hold časy strávený na ulici a útěkem před Bratrstvem. Vydali jsme se tedy za nimi. Musím vša přiznat, že ti vojáci... I když tu byly aby nám pomohli, tak prostě jsem z nich neměla dobrý pocit. Možná, že to ale pramenilo z toho, že jsem doposud nepotkala 'hodný' vojáky, kteří by do mě nechtěli vyprázdnit svoje zásobníky. Uvnitř budovy byly skoro všichni. Při pohledu na chlupáče s Kitty mi trochu zatrnulo. Podvědomě jsem se tak s lehce sklopeným pohledem sxhovala za svého Colosse. To už se ale profesor vrhnul do představování a Pete byl vážné jako malá školačka. Jako jo, hezká tvářička to byla, stejně jako jeho tělo, ale asi víc bych teď k tomu moc neměla co říci. Asi chápu, že bude dívčím snem, ale já preferovala svou diamantovou horu svalů. "Těší mě." odvětím na pozdrav. Sic netuším moc, co to ten Shield měl znamenat, ale vím, že to zmiňoval jednou Logan, že u nich, pro ně, pracovala moje matka... Hořké vzpomínky zaplaším krátkým, lehkým potřesením hlavy. "Takže... Se budeme stěhovat zpátky?" nadnesu tak nějak. "Stačí říct a vypomůžu s tím, mrknutím oka." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Už to tak vypadá, odpověděl ti Profesor, když jsi se tak nějak zeptala jestli se budete stěhovat zpátky. Pak jsi se nabídnula, že pomůžeš během mrknutí oka. Rogers si tě změřil pohledem a trochu jako podezřívavě se na tebe podíval. Jemu to přirovnání nedošlo, ale ostatním docela jo. To nebude nutné, Clare. Měla by jsi se šetřit. Navíc musíme dát našim přátelům ještě čas, aby dokončily ty opravy, řekl Profesor a pousmál se. Přesně tak, profesore, řekl Rogers a usmál se, Trocha času na dokončení oprav a provedení proti opatření proti dalším zásahům určitě neuškodí. Dobře, takže Bobby, Rogue a ty Kitty. Nažeňte děcka do jídelny k obědu. Po jídle ať si zabalí své osobní věci, aby tu nic nenechaly a pak ať se seřadí na place, řekl Hank a zmíněný se zvedly a odešli. Peete, ty běž udělat to, o čem jsme se bavili a buď jim k ruce, dodal k Peetovi, kterej přikejv. Nejdřív tě ale odvedl ke stolu, kde tě posadil vedle Storm, než pak odešel splnit úkoly co mu Hank dal. Teď, když tu nejsou žáci, nám prosím řekněte, co víte o Truskovi. Jsou jeho činnosti legální?, zeptal se profesor a kapitán si povzdech. Ano i ne. Doktor Trusk má vládní grant na zkoumání mutantů, ale určitě ne, aby prováděl to, co jste mi říkali. Někdo vysoce postavený ho kryje před odhalením a dává mu možnosti. Ale ani SHIELD netušil, co opravdu provádí. Ředitel Fury nařídil sledování doktora Truska a jeho aktivit. Až zase překročí lajnu, tak ho dostaneme, odpověděl Rogers a zakroutil hlavou. Taky se mu to nelíbilo. Ale vy se nemusíte bát dalšího útoku, řekl Rogers a pak dodal, Jste teď pod ochranou SHIELDu a Avengers, ikdyž k nim ani pod ně nepatříte. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem ráda, že se budeme vracet zpátky do školy. Sic to tu nebylo tak úplně špatný ale těšila jsem se prostě na svou vlastní postel. "Škola je nedaleko, rozhodně to nebude takoví problém, jako je předtím tahst přes půl kontinentu." opáčím profesorovi. Nevadilo mi to a možná se mezi nimi najdou tací, kteří by i z toho měli radost. Pak se to tak nějak začne rozpouštět a tak jsem se chystala k odchodu. Však místo abych odešla, Pete mě však vybídl abych si tam sedla k ostatním. Trochu jsem na něj překvapeně koukala ale neřekla jsem nic. Záhy jsem totiž pochopila proč, protože se probíralo jméno Trusk. Jméno, které teď stálo za většinou našich problémů. A tak, byť jsem napůl ucha poslouchala, myšlenkama jsem se spíše vydala za Loganem. Myslela, přemýšlela jsem l tom kde tak může být, a čím musí procházet. Podvědomně jsem si tak nějak začala hrát s jeho/svýma známkama. "Jo, a do té doby než se tak stane, bude mu na stole ležet X dalších vykuchaných..." pronesu nakonec jejich debaty já. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Profesor a ostatní probírali s kapitánem Rogersem situaci s doktorem Truskem. Tobě to šlo jako tak nějak jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nebylo to nic pěknýho a všecko to troskotalo na byrokracii. Proto jsi tak nějak řekla, co jsi vlastně řekla a všichni se na tebe podívali. Rogers z toho byl dost překvepenej a zhrozenej. Nic jiného s tím teď neuděláme. Ředitel Fury se s tím teď bude muset nějak poprat podle sebe, řekl Profesor a Rogers váhavě přikejv. Bylo ti ale jako jasný, že to tak rozhodně nechat nechce. Měli bysme ale probrat ještě jednu věc, řekl pak Profesor a Rogers se začal soustředit na jeho slova. Musíme si promluvit o Loganovi, dodal profesor vážně a Rogers skoro jako by tak nějak ožil. Kde vlastně je? Dlouho jsem ho neviděl, zeptal se Rogers, ale pak se zarazil, protože viděl, jak se ostatní tváří. To je právě to. My to nevíme. Teda aspoň ne přesně. Víme jen to, že Truskovi lidé ho dostali a odvezli někam na sever, odpověděl profesor a podíval se na tebe. Jeden náš přítel našel místo, kde ho drží, ale netušíme jak se tam dostat nebo co nás tam může vlastně čekat, dodal profesor a Rogers vypadal do tohodle úkolu zapáleně. Máte souřadnice?, zeptal se profesora, ale že se díval na tebe, tak se pohledem přesunul k tobě taky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nikdo z tohohle řešení nebyl evidentně moc nadšený. Samozřejme to zkoušeli obhájit, ale já spíše vinila sama sebe, že jsem i tuhle obludnost nesrovnala se zemí, stejně jako předtím ty dvě.. Z ničivích myšlenek mě potom přivede lehce zpátky právě zmíňka o Loganovi. Tím více i našpicuji uši, když zmíní, že nějakou indicii či tak něco podobného mají. I když počkat... "Já vím kde Logan je..." pronesu tak nějak. "Caliban nám ho ukázal na mapě, když jsme vás hledali... problém je ale, že nás tam nemůžu dostat aniž bych to místo neviděla nějak blíže..." pokračuju dál a trochu se zamyslím. "Mít tak počítač nebo tablet, nebo notebook, mohla bych tam snad teoreticky najít to místo..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Rogers tě pozoroval, když jsi mluvila a pak jak jsi se zmínila o tabletu, tak si rozepl bundu a z kapsy vytáhl tablet. Na tom chvilku něco klikal a pak ti ho podal přes stůl. Můžeš mi zaznačit oblast, kde by se měl Logan nacházet?, zeptal se tě a počkal s čím tak jako přijdeš. Předám to SHIELDu, porovnáme informace o všech zařízeních v té oblasti, které máme a necháme tam poslat špionážní dron, který to tam nafotí. Budeme pak mít ponětí, co tam na nás čeká, řekl Rogers a pak se trochu zarazil. Tedy předpokládám, že se budu moct připojit, dodá tak nějak na půl nejistě, protože mu došlo, že poslední slovo tady v tom máte vy, X-meni. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dostala jsem do rukou tablet. "Zkusím to." odpovím mu, zatímco jsem hleděla na displej, snažíc se trochu tak přizpůsobit. Bylo to dlouho co jsem naposled něco takového držela v ruce. Nicméně, už po několika prvních dotecích na displeji, začali moje prstíky rejdit vcelku kvapně a hbitě. Skoro jako by to byla přirozenost. Nakonec se mi povede nastínit na tom alespoň přibližnou pozici toho, co mi ukazoval Caliban. "Tady... to by mělo být asi ono. Blíže to asi nedám, né na tomhle..." řeknu nakonec s tím, že mu zpátky i podávám onen tablet, aby tedy zbytek zařídil po svém, jak nabízel. "J-á... v tom asi problém nevidím..." spěšně hodím očkem po profesorovi, abych případně viděla jeho, nějakou reakci ať už pozitivní či negativní. Koneckonců on tu má všeho všudy poslední slovo. "Loganův přítel je i mým přítelem." dodám ještě nakonec, trochu se u toho i pousmívajíc. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Kapitán od tebe pak převzal tablet a zadíval se do něho. Nic moc mu to jako neřeklo a tak jenom párkrát kliknul a něco tam napsal. Pak se podíval na tebe a vlastně tak nějak i na ostatní. Poslal jsem to pár přátelům, aby se na to podívali a udělali nezbytný kroky. Bude to ale nějakou dobu trvat, řekl kapitán a pak se nabídl, že až něco zjistíte, tak že jako půjde s váma. Trochu se zarazil, protože mu nedošlo, že máte v tomdle poslední slovo. Ty jsi mu ale řekla, že s tím problém nemáš a že Loganův přítel je i tvůj. Za vaši pomoc budeme všichni vděční Steve, řekl profesor a pousmál se. Storm jenom přikývla a vypadala, že se každou chvílí složí. Dobře, ale teď po po řadě. Nejdřív si dejte ten oběd, připravte sebe a děti a pak se přesuneme zpátky do školy. Až se zabydlíte, tak už snad budeme vědět víc a budem moct vyrazit pro Logana, řekl Steve a trochu se jako pousmál, ale bylo vidět, že mu na tom záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Předala jsem tedy tablet s tím co jsem na něj byla schopná zaznamenat. Když to pak evidentně předal dál, nezbývalo nic jiného než prostě doufat, že dostaneme informace co nejdříve. Mezitím se zřejmě budeme zabívat stěhováním. "Moje slovo pořád platí a myslím, že by se to i děckám mohlo líbit." nadnesu, že jsem pořád ochotná poslat děti na školu svou cestou. Trochu mi ale dělala starosti Storm, která nevypadala dobře. Je možný, že ještě je to jen důsledek onoho jejich zacházení, ale kdo ví. Lehce jsem ji položila ruku na její. "V pohodě?" zeptám se jí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Já si tý nabídky vážím, ale v první řadě si musíš odpočinout, řekl profesor a pousmál se. Storm, která vypadala, že se brzo zhroutí se k němu přidala a řekla, Přesně tak. Ty jsi se jí zeptala, jestli je v pořádku a ona zavrtěla hlavou a pak dodala, To nic není. Klidně bych mohla vyrazit hned na tu záchranou akci. Ororo, ozval se Hank a podíval se na ni přísně ale při tom jako taky docela starostlivě. Ona jenom přikejvla. Uděláme to jinak. Až se trochu najíte, tak vezmeš Storm, Hanka, mě, Wandu a tady kapitána do školy, kde počkáme na ostatní, než dorazí domů. Připravíme to tam pro ně a postaráme se o zraněné, zakončil to tak nějak profesor a rozpustil poradu. Dodal jenom, že až budeš připravená, tak se máš vrátit tady. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesor konstatoval, že bere moje slova v potaz. Přikývla jsem, protože neřekl přímo ne, což byla jedna dobrá zpráva. Co se ovšem týkalo Storm, byla to spíše ta špatná zpráva. Sice se snažila navodit to, že je v poho a může jít, však všichni jsme to na ní viděli a hlupáč to i dal poněkud najevo víc. Trpchu víc, však jemně, jsem jí stikla ruku, kterou jsem jí držela. "Dobře tedy." odsouhlasím poté profesorův nápad, že se přesuneme my a pak zranění. "Pojď, půjdeme se na to posilnit spolu." nabídnu Storm mile. Jestli souhlasí, tak se s ní tedy vydám za jídlem, maličko jí i přitom držím lehce za paži, spíše z přátelského gesta a aby měla pocit, že i když tu není Logan, já tu jsem určitě. Na jídle jí usadím vedle sebe a příapdně i donesu jídlo, bude-li chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co to tak nějak profesor rozpustil, jsi se rozhodla pomoct Storm a vzít ji na jídlo. Storm tvý pomoci využila a pousmála se na tebe trochu. Byla k smrti unavená a vypadala jako mrtvola. Trochu víc se o tebe opírala a tobě to rozhodně nedělalo dobře. Hodně rychle jsi to přestala dávat. Naštěstí všichni kavalíři ještě nevymřeli a přišel k vám kapitán. Dovolte, pomůžu vám, řekl a podepřel Storm tak, že tobě hodně ulevil. Díky. Vám oběma, řekla Storm dost vděčně ale tak unaveně, že by jsi typovala, že každou chvilku jako usne. Kapitán vás doprovodil do jídelny, kde to bylo trochu víc napráskaný. Usadil vás ke stolu, ke kterýmu si děcka nesedaly. Asi byl vyhraněnej pro učitele, takže jste měli relativní klid. Když jsi se pak nabídla, že jí zajdeš pro jídlo, tak se znovu nabídl kapitán a Storm přikejvla. Ty jsi si teda mohla zajít pro jídlo. Sice tu nebylo moc co na výběr, ale prostá nudlová polívka a jako druhý byly zapékaný těstoviny se šunkou. Nebylo to nic extra super, ale bylo to docela dobrý. A vonělo to skvěle. Na konec jsi si mohla sednout vedle Storm, který přinesl jídlo kapitán. Když jí ho přinesl a ona poděkovala, tak odešel do fronty ještě jednou, aby pro sebe přinesl tác. Je to docela dobré, řekla Storm, která ochutnala. Pak se podívala na tebe a povzdechla si. Jak jsi na tom ty?, zeptala se a dívala se ti do očí, než pak jako dodala, Vypadáš trochu jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pozvala jsem Storm aby jsme se společně vydali na jídlo. Ukázalo se, že je asi v horším stavu než jsem si myslela. Obyčejně by to pro mě nebyl problém jí i takto třeba pomoci sama, ale sama jsem ještě nebyla úplně ok. Takže když pak přiložil pomocnou ruku blonďák, byla jsem za to rozhodně ráda. Takhle jsme se společně dostali do jídelny. Jídlo nebylo nic moc, ale vonělo to dobře, takže jsem to moc neřešila. Polívka ve mě zmizela skoro okamžitě a tak na řadu přišli těstoviny, Storm pronesla onu otázku, kterou mě zamrazila. Ztuhla jsem v pohybu a trvalo mi okamžik, než jsem pak dál pomalu v onom pohybu pokračovala. Přitom jsem sklopila pohled jak jsem jenom mohla. "Unavená, psychicky vyčerpaná...moc jsem toho totiž nenaspala..." odvětím jí. "A... ohledně toho... nevím... probudila jsem se tak a nikdy se to ještě nestalo... nevím pořádně co si o tom myslet..." pronesu s pohledem zaraženým do stolu. "Za Hankem nemůžu... nenávidí mě, protože jsem v mu v zápalu hněvu, řekla špatný věci..." pokračuju dál, rýpajíc se ve svém jídle příborem. "Kapitáne, přidáte se?" pokynu mu, jakmile se blonďák dostane do příslušné blízkosti. Proč? Možná takovou podporu nebo oporu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Třeba se to samo spraví, řekla ti Storm když jsi jí řekla jak se cejtíš a jak se ti stalo to s očima. Pak jsi ale odtušila co ti asi navrhne a rovnou jsi ji taky jako řekla jak to máš s Hankem. Trochu jako povytáhnula obočí a změřila si tě pohledem. Zakroutila hlavou a povzdechla si. Na tom tvým hněvu a kecání kravin bysme pak měli rozhodně zapracovat, řekla ti Storm na půl jako chápavě a na půl zase káravě. Logan byl stejnej, když k nám poprví přišel. Věř nebo ne, to jak se chová teď je už jenom stín toho, jak nesnesitelnej byl, řekla ti Storm a trochu zasněně se pousmála. Moc dlouho to ale jako nevydrželo a ona se zase začla tvářit unaveně. Uh?, zeptal se překvapeně kapitán, kterýho jsi tak nějak oslovila, když procházel okolo vás, aby si sedl stranou. Ale jistě, řekl a usmál se na vás. On jedinej tu z vás vypadal optimisticky a plnej elánu. Takže dámy, co probíráte?, zeptal se vás energicky a s upřímným zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm mě napůl chápala ale napůl z toho moc nadšená nebyla. Prý se to možná spraví samo...kéžby...a u Hanka možná taky i když, kdo ví. Prý jsem stejná jako Logan. Heh, kdo b to taky řekl, že? Možná, že to jsou prostě mrzoutský geny či tak něco podobně, ale moc jsem to nekomentovala. Vlastně jsem na to neřekla nic, jenom jsem se na ní na okamžik podívala a pak jsem zase rychle sklopila pohled zpátky dolů. Trochu jsem si i povzdechla. Kapitán však přijal moje pozvání ke stolu. Pořád jsem jaksi nechápala, proč je z něj Pete tak udělanej, tedy jako malá holka ze svého idola, kdyz pominu hezkou tvářičku a tělo. Pokusila jsem se mu jeho úsměv vrátit, ale moc to nešlo. On s tím evidentně moc problém neměl. Trochu to vypadala i připitomněle, takoví ten sluníčkářský úsměv. "Holčičí věci." odvětim mu tak nějak bez rozmyslu. "Odkud vlastně znáte tátu?" zeptám se nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Kapitán se posadil a tak nějak se zeptal, co vlastně probíráte. Ty jsi mu řekla, že holčičí věci a on zareagoval s podivem. Nechtěl vás rušit a tak se stáhnul, ale ty jsi se ho zeptala na tátu. Vašeho otce?, zeptal se překvapeně a podíval se na tebe. Trochu víc si tě prohlídl a zamračil se, protože tě neuměl k nikomu přiřadit. Kdo..?, chtěl se kapitán zeptat, ale Storm mu s pousmátím odpověděla, Logan. Kapitán vypadal zaskočeně a prohlíd si tě ještě jednou. Logan je váš otec?, z opakoval tak nějak kapitán, který ne a ne to pochopit. Ehm, odkašlal si a uklidnil se, Je to dlouhej příběh. S Loganem se známe opravdu dlouho. Kapitán odsunul talíř a chopil se hrnku s kávou, ze kterýho upil a podíval se na tebe. Poprvý jsme se s Loganem potkali během druhý světový. Tehdy jsem ještě nevěděl, o jeho odlišnosti. On bejval vždycky v první linii, žádná kulka ani granát ho netrefil nebo mu jenom potrhal uniformu. Teda tehdy jsme si to mysleli. Říkali jsme mu "Štastnej James", nebo taky "Štístko", řekl ti kapitán a tak trochu se u toho i zasnil, pak se ale zasmál a dodal, Asi si dokážete představit, jak nadšenej z toho byl. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vypadala to, že jsem kapitána trochu tímhle zaskočila. Mě to totiž tak nějak už tady prostě nepřišlo, byla jsem víceméně zvyklá na to, že to tu prostě už všichni ví. Trpchu jsem se rozpačitě pousmála, když to Storm uvedla na pravou míru. "To je dlouhý příběh. Až bude lepší čas, klidně vám ho povím." přidám se i já. Nicméně kapitán pak začal s tím odkud vlastně Logana znal. Nepřekvapilo mě, že je to z vojenského pohledu. Logan byl prostě takovej. Trochu jsem se ušklíbla a možná i krapet uchechtla když se svěřil i s přezdívkou, kterou pro něj měli. "Jo, dovedu si to hodně živě představit. Stejně i jako ten barvitý slovník, který k tomu musel mít." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Věřte mi, nedokážete. Myslím, že v těch chvílích vznikly úplně nové druhy nadávek a sprostých slov, řekl tak nějak kapitán, který se u toho i trochu culil. Myslím, že ho to štvalo dvoj násob, protože si z něho dělal srandu i Victor. Jeho bratr.. tedy tvůj strýc, dodal tak nějak zamyšleně ale pak zakroutil hlavou. Něco ti říkalo, že o Victorovi ze současnosti jako rozhodně neví. Možná by o něm pak nemluvil takhle, ale s rozhodně větší zahořklostí. Nic méně, jednou v zákopech se stalo, že mě ani můj štít neochránil a Logan mi zachránil život. Budu jenom rád, když mu to budu moct oplatit, dodal pak tak nějak vážně kapitán a vrátil se k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ohledně kapitánovi poznámky jsem se uchechtla. "Jo, to teda jo..." přitakám. Však jeho poznámka o Victorovi má pro mě poněkud hořkosladký nádech. I když to samozřejmě asi myslel dobře. Bxla otázka, jestli věděl o sadistovi, který tu jako můj 'stýček' je. "Ono to trvá až do dneška... To s těma poznámkama..." utrosuím cestou. Trochu se onípu přitom v jídle. Sama jsem byla svědkem toho jak do něj sám ryl přímo přede mnou. "Jo, takovejch nás je víc." pousměju se. Jenže když se tak podívám na kapitána takhle blíže a líp, trpchu mi něco prostě nesedělo. "Ehmm...pardon...druhá světová? U Logana bych to chápala, vím, že má trochu hlubší kořínek, ale vy...neberte si to osobně, ale nevypadáte, že je vám skoro století, bez urážky jako! Hezký jste to jo, aleee..." pronesu a ke konci se do toho začnu trochu zapotávat a stejně tak jsem cítila, že mi začali hořet trpchu tváře. Teď si tomu dala naprdel... Mám chuť si nafackovat... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Já? Tedy.. ono to je tak.. byl jsem dlouhou dobu u ledu.. jak bych jen?, začal kapitán s odpovědí a tak nějak se do toho zamotával podobně jako ty. On ale nebyl červenej až za ušima a jemu se teda jako Storm nesmála. Tobě teda na druhou stranu jako jo. Letadlo kapitána Rogerse bylo sestřeleno ke konci druhý světový nad polárním kruhem. Spadl do severního ledovího oceánu, kde zamrznul, řekla ti Storm a podívala se na kapitána, který přikejv a vzal si opratě do vlastních ruk. Díky séru super vojáka jsem to přežil a uchoval jsem se zmrzlej až do doby, než mě SHIELD rozmrazil, vysvětlil kapitán a usmál se na Storm, který byl jako tak nějak vděčnej že mu pomohla ti to vysvětlit. Něco ti říkalo, že se ti dva už taky znaj delší dobu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kapitán byl evidentně trpchu, tedy více zaskočený touhle mou otázkou, za kterou já jsem si chtěla nafackovat. Ptát se mutanta na jeho schopnosti je skoro jako se ptát holka na to co má na sobě za prádlo nebo její velikost. Storm to však vzala do vlastních rukou a vypomohla s vysvětlováním. Musela jsem se usmát. Tedy jen do doby než zmínil, že je vlastně taky tak nějak pokus/omylemem. "Máme jednu společnou věc, taky poněkud pocházím z jistých pokusů...však ale né té dobré strany, Hydra a nějaký její program kde si vytváří a vychovávala svoje zbraně..." utrousím a nacpu si do pusy sousto. Nechám mu okamžik aby to zpracoval, protože podle jeho výrazu to asi nepobere moc dobře. "Říkejte mi Clare nebo Blink, jako ostatní, kaitáne." nabídnu mu, ve snaze trochu uvolnit atmosféru. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Kapitán nevypadal nadšeně, když jsi mu řekla o svým původu, že jsi byla pokusným králíkem hydry. Podíval se na tebe podobně, jako se na tebe občas při takovejch chvílích díval Logan. S otcovskou láskou a pochopením. Máš pravdu, jsme si podobní. Jenom já měl tu výsadu se do toho zapsat dobrovolně a doktor, který to prováděl, tak s ním jsme byli přátelé, řekl tak nějak trochu smutnějc kapitán. Vypadal trochu zahloubaně, jako by vzpomínal, ale to se ztratilo, když jsi se mu tak nějak představila. Steve, odpověděl ti představením a s pousmátím tak nějak přikejvl hlavou, než pak dodal, Klidně mi tak říkejte, nebo mi říkejte kapitáne, slyším na oboje. Storm se v jídle tak nějak spíš rejpala a málo toho jedla. Byla bez chuti a bylo to na ní docela vidět. Už abysme byli zase doma, povzdechla si a odsunula talíř s těstovinama a přisunula si hrnek s čajem, kterej objala prstama obou ruk. Nebojte, SHIELD zajistil prostory školy i blízký pozemky. Navíc jsme zařídili všechny opravy, od těch závažnějších po ty drobné. Neměli byste poznat rozdíl, dodal k ní kapitán a Storm se na něho mile usmála. Pak ale začla postupně upadat do horší a horší nálady a tvařila se skroušeně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kapitán nebyl z toho co jsem řekla moc nadšený. Ale to, že jsem se mu vlastně představila sama, mu evidentně náladu pozvedlo. Trochu jsem se pousmála. "Dobře, Steve." přikývnu souhlasně. Pokračovali jsme tak nějak v jídle. Však Storm vypadala každou chvíly snad hůř a hůř. Okamžik jsem jí pozorovala než jsem nakonec vidličku odložila, poposunula se k ní blíže a vzala jí lehce, však pevně kolem ramen a taky jsem si jí přitáhla i blíže k sobě. "Neboj, bude to dobrý." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Já vim, že jo, řekla Storm a na chvilku si položila hlavu na tví rameno. Pak se ale zase na rovnala a napila se ze čaje. K jídlu se už nevrátila, protože vypdala opravdu unaveně. Ten návrh ji tam vzít s váma na před taky byl docela dobrej. Během chvíle jste byli po jídle a tak vás Storm už popohnala. Po jídle? Dobře, tak vyrazíme, řekla a začla se zvedat. Bylo ale trochu za potřebí ji tak nějak pomoct. Kapitáne, běžte říct těm svým agentům, aby vás ohlásili a nás taky. Nechci se už dostat pod střelbu, řekla Storm a s tvoji pomocí pak vyrazila zpátky k profesorovi do hlavní budovy. Tam jsi ji mohla odložit a ještě si pro něco zajít. Kapitán se tam objevil až po chvíli a Hank tam dopravil lůžko s Wandou, která byla pořád ještě v bezvědomí. I ona vypadala podobně jako Storm. Úplně vyždímaná a jako by tak nějak nad hrobem. Připravená?, zeptal se tě profesor, když jste tam už byli tak nějak vlastně všichni. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm byla hromádka neštěstí. Když si o mě opřela hlavu, na okamžik jsem jí tak přitáhla blížejíc k sobě. Možná nemáme přehled o tom jak a kde je teď Logan, niméně věřila jsem celým svým srdcem, že se jenom tak prostě nedá a bude bojovat. Storm se sice k jídlu už nevrátila ale to ani já příliš ne. A tak jSme se tedy vydali zpátky za profesorem a ostatními. Samozřejmě jsem jí přitom držela/podírala a byla celkově nápomocná jak jenom chtěla a bylo třeba. Když jsme dorazily do budovi, lehce jsme všem kývla. "Vždycky, profesore." odvětím mu. Načež poté napaůl napůl ruku před sebe a vtvořím tak portál před námi zpátky na školu, zpátky domů. Pak jsem tak nějak vyhledala pohledem kapitána a mrkla lehce na něj. "Můžeme vrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste byli připravený, tak se tě zeptal profesor. Ty jsi mu odpověděla, že jo a vytvořila jsi portál. Hank skrz vzal Wandinu postel i s Wandou. Kapitán vzal profesora i s židlí a pak skrz portál. Nevypadal, že by Xavier vážil víc než peříčko. Znamenalo to, že teda měl mnohem větší sílu než normální člověk. Po kapitánovi prošla skrz Psylocke, která pořád ještě kulhala. Na konec jste prošly vy se Storm, která vypadala pořád unavenější. Objevily jste se ve vstupní hale ve škole a na moment na vás mířilo několik agentů a vojáků svýma zbraněma, ale když si všimli kapitána, tak zbraně sklonili a byli vám k pomoci. Hlavně teda Hankovi a Psylocke. I k tobě ale přišly a nabídli se, že Storm odvedou na ošetřovnu. Jenom se běžte nechat prohlídnout. Tady už zase máme zdroje a prostředky, kterýma se můžem ujistit, že vám nic není nebo nic nebude, řekl profesor a nechal se odnýst do svý pracovny. Nejspíš tam měl svůj vozejk. Jestli jsi jako poslechla, tak jsi strávila náledující hodinu na ošetřovně, kde se o tebe starali ne jenom jako Hank, kterej byl tichej, ale i nějací neznámí lidi ze SHIELDu v civilu. Řekli ti, že vlastně jseš v pořádku, jenom vyčerpaná a že musíš odpočívat a přijmat hodně živin z jídla a hlavně pít. Pak tě z ošetřovny propustili. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem vytvořila portál zpátky na školu, vyzvala jsem ostatní, aby vešli. Nešli samozřejmě hned, někteří to asi viděli tak nějak poprvý, ale nakonec jsme prošli. Já si vzala opět tak trochu na starost Storm, pod svou ruku, pod svoje křídlo. Prošli jsme tak nějak jako víceméně jedni z posledních. Na druhé straně se ukázali vojáci a můžu říci, že mi dost zatrnulo během toho. Však vojáci sklonili zbraně, ale nemohla jsem říci, že bych si tak nějak vydechla. "Dobře." přikývnu profesorovi. Okamžik jsem ještě koukala na ostatní a poté se spolu se Storm vydala na ošetřovnu. Mohu říci, že jsem se cítila trochu klidněji, když jsme tu byly zase zpátky, ale jenom částečně bo tu prostě bylo dost lidí, kteří pro mě byly neznámí. Jo, sice tu bylo spoustu a spoustu dětí, které jsem neznala vůbec, natož jménem, ale bylo to něco jiného. Patřili prostě sem a brala jsem je i tak, ale teď tu byly lidi sice na výpomoc, ale prostě, působily na mě cize a moc nedůvěřivě. Přesto jsem se nechala vyšetřit, i když jsem sama tušila už diagnózu předem. Trochu jsem potom nevěděla moc co dělat. Ostatní měla samozřejmě svoje povinnosti a mě prozatím nic neřekli ani neudělili. A pořád tu byla jistá věc, která mě trochu tížila. Přemlouvala jsem se, ale nakonec jsem se rozhodla s tím něco udělat, nebo se aspoň pokusit. "Hanku? Mě-l... bys chvilku?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Vyšetření bylo zdlouhavý a ty jsi tušila, že ti nic už není. Myslela jsi si, že jsi prostě jako jenom unavená, ale oni trvali na pár testech včetně odběru krve. Většinou se o tebe starali kapitánovi lidi, protože Hank se staral hlavně o Storm a Wandu. Oběma dal kapačku, Wandě protože byla v bezvědomí a Storm, aby měla výživu, protože byla opravdu hodně vyčerpaná a její tělo prošlo obrovským stresem. Na konec po hodině, kdy proběhly všecky testy a oni měli výsledky, tak ti přišel Hank říct, že můžeš jít k sobě, protože jseš v pořádku. Máš se šetřit, něco sníst a hodně pít. Chtěl pak odejít, ale ty jsi ho požádala jestli má chvilku. Hank se tak nějak zastavil a ohlídl se na tebe. Netvářil se moc přátelsky, ale vlastně ani nepřátelsky. Bylo to spíš neutrální, jako by jsi byla někdo cizí, o koho se stará. Bylo vidět, že jsi si u něho udělala pořádnej vroubek. Jestli se jedná o tvůj zdravotní stav, tak povídej. Jinak mám docela dost práce než se vrátí ostatní, řekl tak nějak neutrálně, hlavně se u toho dívajíc do tvý karty. Asi kontroloval, jestli jsi jako opravdu prošla všema testama. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyšetření, který jsem musela podstoupit nebylo nic moc. Prostě normální vyšetření, kterých jsem už podstoupila hodně, desítky možná a které stejně nepřineslo nějaké výsledky, tedy rozhodně né ty špatné. Prakticky jsem se dověděla jen to, co jsem sama už věděla. A pak tu byl osten, který tu pořád bodal. Bodal uvnitř mě, až jsem se nakonec tak nějak rozhodla, že s ním něco zkusím udělat. Oslovila jsem tedy, se značným knedlíkem v krku, chlupáče. Nezněl moc přívětivě. "Tak nějak jo..." řeknu mu nejistě. Pak prstem lehce ukážu na svoje oči. "Nikdy se to nestalo... tedy, vím, že se to stává když víc používám svoje schopnosti, ale... nikdy, nikdy to nezůstalo i takhle potom..." řeknu mu stále lehce nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Hank se na tebe podíval. Hlavně teda jako do očí a zamračil se. Odložil tvoji kartu stranou a vytáhl z kapsy takovou tu očařskou svítilnu. Chytil tě za tvář a rozevřel ti oko do kořán. Pak ti s ní do oka pár krát bliknul a zopakoval to i u toho druhího. Hmm, to fakt nevím, řekl ti Hank a vypadal zamyšleně. Jestli s tím nemáš žádnej problém, jako že vidíš hůř nebo tě to bolí, tak doporučuju aby jsi to jako hlídala a sledovala. Jestli se něco změní, tak mi dej vědět, řekl Hank a ještě jednou se ti podíval do očí. Pak ale vzal tvoji kartu a zase do ní něco začal psát. Jestli se to samo do tejdne nespraví, tak se za mnou zastav a něco s tím uděláme, řekl Hank a dokončil zápis do tvý karty. Ještě něco?, zeptal se tě na konec a jestli jsi už nic neměla, tak odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Svěrila jsem se chlupáčovi s tím co mě trápilo. Však ale ani on mi nebxl schopný říci, proč se to stalo či proč to stále přetrvává. Byť to byla tak trochu zástěrka jak si na okamžik získat jeho pozornost než seberu dost odvahy na druhou část, přesto jsem chtěla vědet alespoň přičinu. Přesto nic nenalezl. I tak jsem ale nasrozumělou přikývla. "Hanku...počkej ještě...prosím... vyhrknu nakonrc, když se chystal k odchodu. Stejně tak vystřelila i moje ruka, která chytla tu jeho chlupatou. "Mrzí mě to... Mrzí mě, co... C-o jsem předtím řekla...nechtěla jsem...byla, byla jsem jen zoufalá a...promiň mi to...nic z toho jsem nemyslela vážně...mrzí mě to..." vyhrknu nakonec z sebe, cítíc i slzy, ktefé mě v očích začali štípat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Hank se už chystal k odchodu, ale ty jsi ho zastavila. Chytnula jsi ho svojí rukou za tu jeho modrou a chlupatou a začla jsi se mu tak nějak jako omlouvat. Hank si tě poslech a u toho nepohnul ani svalem. Když jsi ale pak skončila tak se nadechl a podíval se ti do očí. Už při tom pohledu jsi ale věděla, že jsi ho teda rozhodně neobměkčila. Pořád se zdál bejt naštvanej za to, jak jsi se k němu chovala a co jsi mu řekla. Vím, že toho je teď na tebe hodně. To s Loganem a tak podobně, ale to i na nás ostatní. Příště bys měla víc přemejšlet než něco řekneš a třeba si nechat poradit, když jsi v tomdle úplně nová, řekl ti Hank odtažitě, místo jeho klasickího přátelskýho tónu. Byl pořád naštvanej, ale neodbyl tě úplně a to znamenalo, že nad tebou ještě nezlomil hůl úplně. Bude to chtít čas, než se to mezi váma jako napraví. Hank se pak otočil a odešel se věnovat Storm, která sice spala, ale itak jako okolo ní lidi kmitaly sem a tam. Radili se a nahlíželi do její karty, aby se dohodli na tom, jak ji vlastně pomoct. Ty jsi mezi tím jako zůstala sama na nemocničním lůžku, ze kterýho jsi mohla kdy koli vstát a odejít k sobě, protože tě Hank už před tím poslal si odpočinout a najíst se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zkusila jsem to s chlupáčem urovnat. Tedy, opravdu jsem to prostě zkusila a ono slovo to definovalo asi nejvíce. Zkusila jsem to prostě... Raději jsem se za ním ani moc nedívala. Slezla jsem z lehátka/postele/kdo ví co to bylo a vydala se z ošetřovny pryč. Cítila jsem, že je to prozatím pro mě poněkud nepřátelské území. Jedla jsem celkem před chvílí a tak jsem si zašla alespoň pro teplý čaj. Kuchařka asi ještě zřejmě bude chybět, ale nevadí mi, nedělá mi problém si ho udělat sama. S teplý čajem jsem se potom vydala do společenky, kde jsem se usadila do rohu pohovky. Na okamžik jsem zalitovala, že jsem teď s sebou nepřivedla i Peta. Čaj byl ejště moc teplý na pití, a tak jsem zatímco jsem tak trochu čekala na to, až vychladne trochu víc, aby byl pitelný, podvědomě pohrávala s psími známkami, které mi Logan dal. Mimoděky jsem se upjala myšlenkami k němu, o tom, kde vůbec teď byl, co ho muselo potkávat... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom, co jsi tak nějak jako opustila s těžkým srdcem ošetřovnu, jsi se vydala do kuchyně. Stará známá kuchařka tam nebyla, ale byly tu jiný lidi. Bez pochyby to byli lidi, co tu poslal kapitán. Na požádání ti dali čaj a zalili ho horkou vodou. S hrnečkem jsi pak odešla do společenky, kde jsi si sednula na pohovku. Odložila horkej čaj a začla si pohrávat se známkama, který ti dal Logan. Kdo ví, kolik času uběhnulo, ale čaj vychladl na tolik, že se už dal pít. Tebe ale z myšlenek na tátu vyrh tichej zvuk jedoucího vozíčku, kterej vjel sem za tebou. Nemusím ti číst mysl, abych věděl, na koho myslíš, řekl Xavier a pousmál se na tebe přátelsky. Po rozhovoru s Hankem to docela jako i bodnulo. Profesor pak přejel ke stolku s ovladačem a zapnul televizi. Párkrát to přepnul a nechal to na kanálu, kde byly pořád do kola jako omílaný starý reportáže z napadení New Yorku asi před rokem. Moc jsi tomu nevěnovala pozornost, ale itak ti jako praštil do oka chlápek v modrým, jak hází štítem v boji s nějakejma emzákama. Bylo docela jasný, kdo to byl, protože jsi s ním před necelejma dvěma hodinama obědvala.  Ano, je to on, řekl ti profesor a pousmal se na tebe. Teď když máme kapitánovu podporu a pomoc slíbenou, tak se nebojím, že bysme Logana neosvobodily, dodal a vzal tě za ruku, aby tě utěšil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro V teplým čajem jsem se vydala do společenky. Tam jsem se usadila na pohovku, berouc do ruky Loganpvi známky. Kdo ví, kolik času tak nějak uplynulo, zatímco jsem byla takhle onořená do vlastních myšlenek, když mě vyrušil lehce podezřelejší zvuk. Škubla jsem seboj, protože jsem čekala třeba zapomenutého nepřítele nebo tak podobně, ale k mé úlevě to bylo něco jiného. Nebo spíše někdo jiný. "Profesore..." pousměji se maličko na něj. A pak i lehce rozpačitěji když řekne, že ve mě ani nepotřebuje číst aby věděl na co, koho, myslím. []"Jop, přichycena při činu a plně vina."[/b] potvrdím jeho slova. Televize se zapne a běží v ní nějaký kanál a spot. Netušímmoc o co šlo, noviny a televize šli tak trochu mimo mě, ald i tak jsem tam poněkud bezpečně poznávala jednoho spolustrávníka. Profesor se mi tak evidentně snažil zvednout náladu. Věnovala jsem .u lehce vděčný úsměv a zpátky mu i lehce stiskla ruku. "Toho se nebojím..." opáčím mu. "Před časem jsem Loganovi řekla, že mu plně v tomhle věřím. Že nedovolí, aby mu mě někdo vzal... Jediné čeho jsem se bála, bylo to, aby dorazil včas..." řeknu a trochu sklopím pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Profesor se na tebe pousmál, když jsi mu oplatila stisknutí ruky. Bylo vidět, že mu záleží na tom, aby jsi se jako moc netrápila. Aby ti tak nějak jako zvedl náladu. Vidím, že Logan včas dorazil, řekl a tak trochu se pousmál, než pak ještě dodal, A jsem si jistý, že i my dorazíme včas, abysme zachránili jeho. Profesor ti pak pustil ruku a chvilku tu s tebou pobyl. Ty jsi mohla nerušeně pak dopít ten čaj. A když už jsi ho teda dopila, tak se profesor ozval znovu. Myslím, že je ten nejvyšší čas použít Cerebro a zjistit víc o Loganovi. Chceš mi dělat společnost?, zeptal se na konec profesor, který to nebral jako rozkaz, ale jako upřímnou nabídku. Jestli jsi s ním chtěla jít, tak jsi ho pak doprovodila nebo jsi ho tam dotlačila. Rozhodnutí je na tobě a oboje je možný. Sjely jste výtahem dolů, kde jsou šatny X-menů. Tam jste ale neodbočili. Místo toho jste šli do druhýho křídla, kde na konci chodby byly masivní dveře s jasným vzorem X na sobě. Když jste k nim dojeli, tak se profesor zvedl na křesle a podíval se do prostřed dveří, kde u prostřed Xka byl laserový senzor. Profesor se do něj podíval a dveře se otevřely. Jestli chceš, můžeš dovnitř se mnou, řekl a přejel do prostřed kulovité místnosti po úzkým můstku, kde u "konzole" ležela i nějaká přilba, kterou si profesor nasadil na hlavu. Dveře se za váma zavřely a ty jsi viděla tu nej úžasnější laser show co jsi kdy viděla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesor tu se mnou zůstal. Myslím, že to bylo hlavně, protože jsme ho a ostatní zachránily, tak se mi to tak nějak snažil splatit či vynahradit. Nevadilo mi to. Byl to příjemný společník a tak, když zbylo v hrnku ještě na dně trochu času, zeptal se, jestli nechci jít s ním, najít Logana. "Musel by jste mě tu přikovat. A ještě by to nestačilo." odpovím mu s lehkým ušklíbnutím. Na zemi a ani v nebesích nebyla síla, která by mě teď vlastně udržela na tomhle jednom místě. A tak jsme se s profesorem vydali, kdo ví ale kam. Tedy zprvu to bylo povědomé, až známé, čiže podzemí/sklepení školy znám už prakticky jako svoje boty, ale on nás vedl trochu jinam. Do místa o kterém, jsem možná věděla, že něco takové je, ale nikdo mě tam ještě nevzal ani nepustil. "Wow...." uteče mi, když vejdeme do oné kulaté místnosti. Prakticky nevím, kam se dívat, do jakého směru a tak nějak se trochu i tím pádem motám na místě. "Takhle najdeme Logana? Můžete takhle najít kohokoliv?" vyplynou mi otázky v mysli, které se ale ihned vyderou netrpělivě i ven z úst. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro  Profesor nějak aktivoval Cerebro a všude okolo se začaly ukazovat obrazy lidí z celýho světa. Byly jako by v mlze, z dálky a jenom jako obrysy. Všecko bylo v studený, bílošedý barvě a vypadalo to jako šílená laserová show. Ano, takhle ho najdeme. Hledali jsme tak nové studenty, hlavně ty, kteří měli potíže, řekl ti profesor, ale pak na jednou zvážněl. Všecko se změnilo do rudý barvy a zvýraznily se jenom některý lidi. Tohle jsou všichni mutanti, ale není to stoprocentní. Když jsi byla uvězněna, tak jsem tě nezahlédl. Museli ti podávat nějaký drogy, protože jsem tě nikdy nezaměřil, dodal a během toho se různý obrysy lidí zvětšovaly a ty jsi slyšela jejich myšlenky. Bylo to dost náročný, slyšet takhle všecko najednou. Po pár minutách se zvýraznil ale jeden obrys, kterej jako jeden z mála ale ležel a navíc jako sebou docela dost zmítal. Ozval se řev, kterej jasně značil, že je v bolestech. To ale nebylo jako to nejhorší. Ten řev jsi znala, protože to byl Logan. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Záhy semi naskytl pohled na něco, co asi v životě jsem tam nezažiju. Se zatajeným dechem jsem sledovala obrazy a siluety, průhledné poloprůhledné, probírající kolem mě. Nevěděla jsem kam se vlastně tak nějak podívat. Profesor u toho začal vysvětlovat a já se tak mohla alespoň zachytit jeho hlasu, kterým mě přivedl zase k sobě. Ukázal mi něco, co asi do konce života jen tak nezapomenu. Ukázal mi vlastně nejenom takové jako jsme my, ale i to, že je dokáže najít. V mysli mi hned vyběhla ona otázka, proč tak nenašel mě, když jsem pomoc potřebovala, ale on byl rychlejší než myšlenka sama a pokusil se mi vysvětlit proč mě nenašel. Nemůžu řící, že bych mu tak úplně věřila, ale zase jsem neznala onu pravdu z druhé strany, jejich strany... Profesor mi pak ukáže něco co jsem rozhodně vidět nechtěla. Přistoupila jsem k němu blíže, jako bych se chtěla podívat blíže. "To...to, je...." zadrhnou se mi slova v krku a moje ruka se podvědomně chytne za ním, lehce, opěradla. Cítila jsem vztek, hněv, ale i smutek, obavy... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Došlo ti, že ten na kterího se díváte a kterej jako řve jak tur, byl Logan. Trochu ti zatrnulo a zeptala jsi se profesora, jestli to je on, ikdyž jsi se u toho dost zadrhla. Ano.. je, odpověděl přiškrcenějc Xavier a poslal ten obrys, Logana, pryč. Jeho řev zmizel a vrátil se mezi ostatní mutantské cíle. To ne, řekl a znělo to, jako by se něco dělo. Nevěstilo to rozhodně nic dobrího, protože takhle profesor většinou nemluví. A dokázal to tím, že Cerebro nechal potemět a vypnul ho. Sundal ze sebe tu helmu a odložil ji na konzoli. Musíme kapitánovi říct, aby ten dron vyslali co nejdřív. Obávám se, že už včera bylo pozdě, řekl ti profesor, kterej se na tebe obrátil, aby ti viděl do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Cítila jsem slzy, kterak mě štípali v očích. Profesor sice rychle zase onen výjev odstranil, ale přece... Nemohla jsem si pomoci. Proč mu to dělali? Proč ho mučili? Co po něm chtějí? A a i další profesorova slova mi příliš nepřidala. Podívala jsdm se na něj. "Co...? Co tím myslíte?" zeptám se jej s jasnými obavama v hlase. Profesor však prohlasí dál něco, při čemž mi poněkud zatrnulo. Měla jsem tam jít...jít hned jak jsem se probrala, i když tu je obrovský risk, že skončím ve stromě nebo skále či něčím pidobným, ale na to by nezáleždlo... "Mám se za ním vydat, nebo chcete expres přepravu?" řeknu profesorovi a zařídím se podle toho jak řekne. Tedy jestli za ním mám utikat nebo nás mam přesunou nahoru portálem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Profesorova reakce nebyla zrovna uklidňující. Bylo jako docela jasný, že se něco děje. A zvlášť tak nějak jako po tom, co ti řekl, aby jsi šla kapitánovi říct ať si s tím dronem pospíší. Todle ti teda nijak moc jako taky nepřidalo, ale ty jsi se zeptala jestli chce jít taky, nebo máš jít sama. Běž sama, já si potřebuju po použití Cerebra trochu odpočinout, řekl ti profesor, kterej už předtím vypadal staře a unavenej. Teď to bylo ještě o dost horší a všimla jsi si, že je i spocenej. Buď tak hodná a pošli mi sem dolů Hanka. Budu potřebovat jeho asistenci, dodal hned po tom než jsi odešla, aby jsi mu neutekla dřív než řekne co potřebuje. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nabídla jsem profesorovi, že jej můžu vzít sebou nahoru, ale on odmítl. A to se mi moc nelíbilo. Vlastně se mi tak nějak celkově nelíbilo to jak vypadal. Myslím, že by měl ještě odpočívat celkově, možná se o tohle teď neměl ani moc pokoušet... na druhou stranu ale Logan... Položila jsem zlehka na jeho ruku tu svou. "Dobře." přikývnu mu a poté se tedy vydám nahoru, po svých. Jestli jsou totiž ještě ti z výpomoci, asi by nemuseli být tak moc uvyklí takovím věcem a já bych se raději vyhnula případným nedorozuměním. Prve tedy zamířím za chlupáčem, vyřídim mu profesorova slova a pak se tedy vydám najít kapitána a i jemu vyřídit vzkaz. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Vyběhla jsi z Cerebra ven a rovnou na horu, na ošetřovnu. Vběhnula jsi dovnitř a Hank se na tebe podíval už skoro otráveně. Byla jsi tu před chvílí, to se nemohlo nic změnit. Co se sak..?, chtěl se zeptat, ale ty jsi to na něho jako docela vybalila až zamrkal jako překvapený nad tim co tu slyši. Hank pak vzal tašku, naházel do ní nějaký věci a rozběhl se pryč. Bylo jasný, kam běží a musíš uznat, že běžel opravdu hodně rychle. Ty by jsi s nim rozhodně krok jako nedržela. Po tom jsi se tak nějak vydala najít kapitána. Chvilku jsi bloudila po škole, ale pak jsi si ho všimnula před školou, jak tam mluví s někým v autě. Vyběhla jsi teda za ním ven a on si tě všiml přibíhat. Pomalu, pomalu. Stalo se něco?, zeptal se tě a snažil se tě při tom sklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyběhla jsem tedy ven a nahoru. První jsem tedy zamířila za chlupáčem, který se sice moc nadšeně netvářil, když jsem se za ním přiřítila a já ho tak nějak i trochu chápala, ale teď jsem tu byla kvůli něčemu jinému. Vyřídila jsem mu profesorovu prosbu a on na nic nečekal a rozeběhl se sám za ním. Jenom jsem mu tak nějak trochu uhnula z cedty aby mě případně nesmetl. Tím jak vyrazil, trochu potvrdil mojí předešlou myšlenku o tom, že profesor neměl to zařízení ještě používat... Nechala jsem je tedy, neboť jsem věděla, že je v dobrých, chlupatých rukou a vyrazila za druhou částí úkolu. Kapitána však nebylo tak úplně snadný najít. Trpchu jsem si přála, abych uměla něco podobnýho jako profesor, napojit se do něčí mysli a najít ho tak. Nakonec jsem jej našla, byť trochu zadýchaná přitom. "Steve, musíme... Potřebuju to místo to nejdříve... Profesor mi ukázal Logana a oni, myslím, že jej mučí podobně jako ostatní předtím, né-li možná hůř..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Steve zvedl ruce a pokusil se tě uklidnit a tak nějak se tě zeptal co se stalo. Ty jsi to na něho vychrlila a on vidětelně dost zblednul. Cože?, zeptal se mladistvý ženský hlas z auta skrz otevřený okínko. Vykoukla pak nad míru kkrásná zrzavá kebule nějaký ženský. Nejspíš tý, co mluvila s kapitánem, než jsi přišla. Zobrazit SPOILER Oni Logana mučí?, zeptala se ta zrzka a Steve se pohnul. Otočil se k tobě a probod tě vážným pohledem. Jsi si jistá?, ujistil se a zamračil se. Stačilo mu to potvrdit a on se pustil do velení. Natasho, volej Furyho. Ten dron chci do 10 minut ve vzduchu a do půl hodiny nad místem určení. Vyhledáváním informací o jakýchkoli armádních i civilních stavbách v tom pohoří má prioritu. Do hodiny chci mít všechny informace na stole. A zkus zavolat i Tonymu, jestli nemá nad tím místem nějaký satelit, řekl a vzal tě okolo ramen a tak nějak tě vedl zpátky ke škole. Bude to tam, řekla ta zrzka, co jí Steve říkal Natasho. Teď mi řekni ještě jednou co jsi viděla, co tě k tomu vede a hlavně jaké mučení? Koho předtím mučily?, začal Steven z lechka, vedouc tě zpátky dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Našla jsem Steva a vychrlila to na něj. Oběvila se tu zrzku, kterou jsem ještě nikdy neviděla a ptali se tak nějak podibnou otázkou. "Křičel tam v bolestech..." pronese spěšně. Kapitán se pak snažil o to aby se věci urychlili a vyslal pro to onu zrzku, zatím co já jsem se spíše snažila o to zpomalit svoje dýchání. Což se mi i dařilo byť jsem se trochu zakuckávala. "Byly jsme s profesorem dole... Cebero? Ne, počkej... Cerebro tomu říkal. Prý to dokáže najít všechny mutanty... A tak se zaměřil právě na Logana, jehož 'já' se tam zmítalo v bolestech... Profesor z toho byl i sám dost špatný, proto jsme k němu poslali chlupáče..." řeknu tak nějak trochu podrobněji Stevovi, jakmile jsme praktivky jenom spolu my dva, pač ta zrzka běžela s rozkazy. "Nevíme co s ním ale dělají. Můžu však říct jistě, že podle toho jak křičel...nic hezkého. Ostatním, taky nic hezkého nedělali. Když jsme je našli. Některé chtěli pitvat zaživa, ze Storm chtěli vysát její energii a profesora připojili na tisíc růzbých přístrojů, aby nemohl klást odpor..." řeknu mu, ale s tónem, který říkal, že mi to moc příjemné o tom mluvit není. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Steven tě odvedl zpátky do školy a u toho tě jako poslouchal. Ani on z toho nebyl nadšenej, ale viděla jsi, že se snažil udržet chladnou hlavu a tebe utěšit. Klid. My ho zachráníme. Pokud se poštěstí, tak do dvou hodin budem na cestě za ním, řekl Steve a pousmál se na tebe. Byl to rozenej optimista, tím jseš si docela jako jistá. Steve tě odvedl do společenky a procházejícího agenta zaúkoloval, aby přinesl dva šálky čaje, který vám po chvilce přinesl. Pak jste chvilku strávili povídáním. Ne víc ale jak půl hodiny, protože se tu objevila ta zrzka přiléhaví kožený kombinéze s tabletem v ruce. Dron je ve vzduchu a skoro na místě, řekla Natasha a podala Stevovi tablet. Ten se na něho podíval a přikejv. Ohledně informací o tom místě. Myslíme si, že je to stará základna Loganových starejch známejch. Tam pracujou dál na projektu X, řekla a to rozrušilo i takovího optimistu jako je Steve. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kapitán se to snažil vidět pozitivně, ale já na to měla svůj názor. On se vlastně tak nějak celkově snažil všechno vidět pozitivně, trochu jako kdyby měl nasazený růžoví brýle, že svět přece není zase až tak špatný. Když máte hezkou tvářičku, je jasné, že svět bude hezký i k vám... I tak jsem ale nijak neprotestovala a šla se Stevem do společenky. Nebylo mi celkově moc dobře a čaj, který nechal Steve tak nějak donést nám, moc nepomohl. Byla jsem z toho co mi profesor řekl a ukázal vážně nesvá... A ještě navíc i dost nervózní, když dorazila zpátky zrzka, která nesla nejenom tablet ale poněkud smíšené zprávy. O to více, když pronesla onu věc o Zbrani X... čísi ledová ruka tak sevřela moje útroby. Já pevně sevřela onen hrníček v rukkouch. Proto jsem poněkud nervózně nakupovala Stevovi přes ruku na onen tablet. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po krátkým pokecu s kapitánem přišla zrzka s novinkama a tabletem. Novinky teda moc růžoví nebyly a bylo to vidět na obouch přítomnejch. Ty jsi se pak dívala skrz Stevovy prsty aby jsi zahlídla něco na tom tabletu. Na tabletu byl přímej přenos z jednoho armádního špionážního dronu. Kamera snímala krajinu pod sebou jak rychle utíkala. Byly to převážně jako zasněžený lesy a sem tam nějaká ta skála. Prostě jako nefalšovaná Kanadská divočina. Dron se přibližoval ke skalnímu masívu a odhalil tak příjezdovou cestu skrz lesy k masivním dveřím ve skále. Ale tím to taky skončilo, protože něco ten dron zničilo, protože přestal vysílat. Co se stalo?, zeptal se nechápavě Steve a zrzka přišla blíž a nakoukla na tablet. Někdo nám sestřelil drona. Jsme na správný stopě, řekla a Steve se napřímil. Fajn, tak že zavolej Bartonovi ať si pučí od Tonyho ten novej quinjet a vyzvedne nás tady. Vy se zatím připravte, zavelel tak nějak Steve a bylo vidět, že je zvyklej rozkazy dávat. Pak se podíval na tebe, jestli se vlastně tak nějak k nim přidáš nebo zůstaneš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Koukala jsem Stevovi pod prsty, abych se mohla sama pak případně orientovat. A moc jsem to ale nepobírala ale i tak jsem se moc neorientovala, kromě tedy nějaké divočiny, která záhy ale skoro hned zmizela, protože byl nějak přerušen signál, což značilo asi jediné, že někdo nechce aby bylo viděno něco více. Tedy byla to pro nás jistá idicie, že jsme na správné cestě aspoň tedy... Steve začal udílet rozkazy a já si připadala maličko jako taková bokovka. "Uhmmm.... Stačí mi pět minut." řeknu tak nějak nakonec, když tedy po tom všem přijdu nařadu já, nebo spíše se na mě vzpomene. Pokud mi to odsouhlasí, tak se vydám do sklepení školy, kde naberu jistý známí směr ke své, snad tedy, skříňce kde doufám byl stále můj oblíbený kabátek. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když se Steve tak nějak rozhodl, že poletíte na sever do Kanady, tak se Natasha začla připravovat. Vytáhla mobil a šla stranou, aby volala nějakýmu Clintovi. Steve se ale na opak podíval na tebe, jestli se hodláš tak nějak jako přidat na tu misi. Z jeho pohledu ale bylo docela jasný, že počítal, že tě stějně jako nikdo nezastaví aby jsi se přidala. Dobrá, sraz za 10 minut před školou, řekl Steve a odešel. Ty jsi se teď mohla jít připravit a ty jsi to využila. Šla jsi do sklepa a do šatny, aby jsi se pořádně připravila. Došla jsi si do svý skříňky, kde jsi měla svůj kabátek. A ne jenom jako ten, protože tam přibyla i jeho verze do zimy. To se ti teď bude docela hodit, protože jsi jako viděla, že tam kam jdete, je zasněženej les v horách. Po oblečení a přípravě jsi se dostala před školu, kde už Steve čekal ve svý výstroji. Zobrazit SPOILER Jsi připravená? Jdeme!, zeptal se, počkal na odpověď a pak se vydal k travnatý ploše. Tam se objevil z čista jasna interier letounu, kterej je taky neviditelnej. Vyšla z něj zrzka, která na vás čekala. Máte zpoždění, Steve, řekla a bylo vidět, že si hraje. Nemoh jsem najít svoji helmu, řekl v omluvu jako a pak se na tebe pousmál. Oba jste se šli pak posadit a odstartovaly jste. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kapitán čekal tak nějak na to, jestli se k nim budu chtít přidat. Upřímně, nebyla tu žádná síla, která by mě teď na tomhle místě, v téhle budově a na místě udržela. A tak jsem jenom přikývla na jeho časomíru a vydala se do sklepení školy. Skoro až automaticky jsem pak šla do šatny, kde jsem zaplula ke své skříňce, ve které byl stále schovaný můj kabát. Tedy, teď tam byly dva. Můj originální, původní a ještě jeden, téměř stejný, jen látka, ze které byl vyrobený byla hutnější. Nebylo pochyb o tom, že je jistě do chladnějšího podnebí. Zlehka jsem se prve dotkla rukávu a maličko se pousmála. Převlékla jsem se tedy rychle a vyrazila zpátky za Stevem. Ten už na mě poněkud čekal před školou a víceméně se taky stihla tak nějak převléci a připravit. Došla jsem tedy k němu, cestou si zaplýtajíc vlasy do copu, aby mi pak případně nevadily. Maličko jsem se pak zarazila, když se oběvilo letadlo, nebo spíše letoun, jet, který nesl jisté podobné rysy, jako ten náš. Však trvalo to jen okamžik, než se oběvila ta zrzka. Hlavně, že né to co patří do ní Ušklíbnu se trochu při Stevově poznámce o helmy a vydám se za ním na palubu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Steve i se svojim štítem na zádech šel za zrzkou, která vykoukla ze vnitř toho maskovanýho quinjetu. Bylo to dost podobný blackbirdu, kterej používaj X-meni, takže to pro tebe nebylo až takoví překvapení. No jo, tak pohněte, nemáme na to celej den, po pohnala vás zrzka a nechala vás vejít dovnitř, kde jste se mohly usadit. Natasha za váma zavřela rampu a pilot vás zvedl z trávníku. Sakra, Steve, mě polární krajiny nedělaj dobře!, ozvalo se z pilotního křesla. Pilot se pak nahnul a otočil, aby se na Stevena podíval, ale když viděl tebe, tak se docela zarazil. Kdo je to kuře? Já chůvu dělat nebudu, řekl pilot a ikdyž to vyznělo útočně, něco ti říkalo, že to jako špatně nemyslel. Ale di, Clinte. Tobě bysme nikoho nesvěřily, rejpla si zrzka a trochu se i uchechtla. To je Clare a jde s náma tam dolů. Nebudeš nikoho hlídat, leda tak quinjet, ozval se Steve, kterej to tak nějak jako docela rozsek. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Došla jsem tedy před školu za kapitánem a poté se spolu s ním nalodila na jet, který byl celkem podobný tomu našemu ´školnímu´. Tedy, co jsem ale nastoupila dovnitř, měla jsem takoví pocit, že ten náš byl tedy lepší. Možná jen čistě můj názor. Každopádně jsem měla čest poznat dalšího člena, který pilotoval. Kuře, to jako vážně? Vrhnu jeho směrem lehce více dopálenější pohled a založím, překřížím si na hrudi dotčeně ruce přes sebe. Jestli tohle jsou Avengers, což tak nějak zhruba odpovídá, do konceptu oněch ´superhrdinů´mi příliš nesedí. A navíc, kdyby byl nějaký záznam toho místa, mohli jsme si tohle všechno opustit. "Ujišťuji vás, že žádnou chůvu nepotřebuju... umím se o sebe postarat sama..." opáčím k nim suše, možná i lehce dotčeně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ok ok!, řekl pilot, kterýmu říkali Clint. Z Clinta si nic nedělej. Je jenom trochu víc urejpanej, řekla ti Natasha a posadila se na lavici v zadu v quinjetu. Tak nějak na tebe kejvla a lehce plácla rukou vedle sebe na volní místo, aby jsi se k ní posadila. Posaď se sem a povídej, řeka ti a počkala, až se k ní posadíš. Kapitán se postavil za Clintovu pilotní sesli a o něčem se začly bavit, takže jste byly docela v soukromí. Steve mi řekl, že ty a Logan.., začla a tak nějak rychle nevěděla jak pokračovat. Je to pravda?, zeptala se bez okolků místo pokračování toho co chtěla říct. Bylo tam docela patrný, že se s Loganem zná už z dřívějška. Kdo ale ví, jakí to mezi něma mělo průběh a co vlastně mezi něma bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Chlápek vepředu to tedy nakonec nějak zkousl i když jsem mu to moc nevěřila. Tušila jsem, že jakmile bude mít možnost, bude to tu všechno zase zpátky. Ať pak ale nikdo nečeká, že mu to třeba nevrátím... Zrzka to chtěla zamést pod koberec. Věnovala jsem ještě rejpalovi nevraživí pohled a přešla tedy z zrzce, která se tvářila, že se chce kamarádit. Však trvalo mi okamžik, než mi došel význam jejích slov. "...táta...je to táta...zjistily jsme to celkem nedávno a ještě i navíc dá se říci náhodou. odpovím jí potom lehce nenuceně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi Natashe řekla o tom, jak se vlastně s Loganem znáte, tak ji to zarazilo. Prohlídla si tě zelenejma očima a bylo jasný, že si tě měřila pohledem. Tak nějak se ji moc jako asi nezdálo, že jsi s Loganem příbuzná. Nejspíš teda asi pro to, že jsi jako klasická asiatka, teda krom barvy vlasů a očí. Takže Logan má dceru?, sežrala ti to na konec a trochu se i pousmála. Vypadalo to jako by trochu i roztála a upřímě se usmála až to zahřálo. To by sedělo, protože o tom nemá ani SHIELD žádný informace, řekla si tak nějak spíš jako pro sebe. Zdědila jsi něco po něm? Teda krom tý prořízlý pusy?, zeptala se Natasha a trochu se ušklíbla. Nemyslela to vůbec zle. Máš taky drápy? Nebo se regeneruješ? Ve vaší rodině je to skoro zvykem, do dala Natasha a počkala jestli ji něco o sobě řekneš. Neprotahuj tu tvář, zlato. Už pro něho letíme, řekla po chvíli ticha pak Natasha. Logan je ten nejtvrdší chlap, jakýho znám. A to znám Thora a Hulka, řekla ti povzbudivě a pak ještě jako dodala, Jednou mi Logan vyprávěl, že na konci druhý světoví ho zajali Japonci a celej tejden se ho snažily zabít. Logan to ustojí, věř mi. Z jejích slov a i z toho, jak o něm mluvila bylo jasný, že mezi něma něco bylo. Co to bylo, nebo jak se ti dva znaj však nejseš schopná sama určit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Říjám, že jsme to zjistily nedávno a náhodou..." Opáčím, když zaregistruji její pohled, který tak nějak napůl říkal, že mi to moc jako nežere. Ostatně moc se jí nedivím, sama nevidím jedinou viditelnou podobnost. "Jo, džka jsem po něm, i když na to nejsem zrovna hrdá, občas je to ale silnější prostě...a hlavně se pak vždycky něco posere..." odvětím jí a posadím sr vedle ní. "O dtápech nic nevím, ale nemůžu je tak úplně vyloučit, protože tohle, co jsem..." poukáži hlavně rukou na celek sebe sama. "...je dílem Hydry, která si vychovávala a vytvářela zbraně. Což bylo taky štěstí samo osobě, protože jsem jim tam vydržela nejví, právě díky Loganově léčebnému odkazu. Byť to není tak rychlé jako u něj, ale místp měsíců mi stačí dny, místo týdnů hodiny..." řeknu jí. Přivedla mě tak vlasrně celkem zajimavou myšlenku to tom, co bylo předtím a kdysy. Kolik a co všechno jsem vůbec měla, podědila než se stalo to ostatní... "Moje 'já', je tohle.." pokračuju pak a zvednu ruku, tak aby na ní dobře viděla. Kolik prstů se tak záhy oběví snítka růžovo fialové energie, ketré se mezk nimi líně převalovali. "Obrana, útok, ničení, pohyb, přesun.... Cokoliv chci s tím dokážu... Jen se mě neptaj odkud to pochází, protože na tu otázku ank já neznám odpověď." řeknu jí. Ohledně potom té pasáže s Loganem jsem to moc nekomentovala, vlastně jsem se k tomu nijak nevyjádřila. Ani jsem netušila jak bych se měla vyjádřit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Zrzka byla tvojima reakcema docela překvapená. Byla jsi sice na ni vostrá, ale ona to docela brala. Asi nejspíš jako protože jsi byla dcera Logana, kterýho znala už dřív a nejspíš s ním i něco měla, podle toho, co a jak říkala. Jsem ráda, že jste se s ním našly a že jsi Hydře utekla, řekla docela přátelsky a pak se podívala jak šelma a dodala, A teď jí její péči můžem hezky vrátit. Bylo to až zlověstný, ale v určitým smyslu povzbuzující, že se někdo chce hydře pomstít. Teda někdo další krom tebe. Za takovejch 15 minut budem na místě. Tony by se měl přidat do 5 minut a poskytnout nám podporu zvrchu, ozval se Clint z pilotního křesla. Někdo říkal moje jméno?, ozvalo se z palubních repráků a v pozadí hrála nějaká vypalovačka. Tony?, ozval se Steve a vykukoval z okýnek. A kdo jinej? Jsem tu, abych prozkoumal a vyčistil cestu před váma, tak se držte a tiše obdivujte!, ozval se samolibej a podobně rejpající hlas jako u ostatních. Bylo vidět, že mezi sebou maj opravdu přátelský vztahy. Tasho, běž dohlížet na Clinta, objevil se u vás Steven a poslal pryč zrzku. Já to slyšel!, odsek Clint dotčeně, ale Steve na to nereagoval. Posadil se vedle tebe. Clare, jde o to, že půjdem pod ostrou palbu a já musím zmapovat tvý schopnosti, řekl a podíval se na tebe. Od profesora jsem slyšel co zhruba umíš, ale nevím jakým způsobem bojuješ. Musíme se sehrát aby nikdo z nás nepřišel k úhoně. Jde mi o to, abych věděl, s tím můžu počítat, dodal na konec a zaposlouchal se do tvýho vyprávění. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vysvětlila jsem zrzce, nebo se o to aspoň pokusila, to ohledně mě a Logana. Snažila jsem se to brát tak nějak celkově, spíše obecně bez možného citového zabarvení. Prostě takoví info. A pak byl náš pokec poněkud přerušen. Vypadalo to, že se i zbytek Avengerů poněkud přidal. Nebo minimálně alespoň rozhodně další člen. Narozdíl od Steva jsem se ale nesnažila vykukovat odnikud. A měla jsem takoví pocit, že Pete mě za tohle sní i s botama až mu to budu říkat, pač se zdálo jako jejich velkej fanda. Však na fangirling tu teď nebylo příliš času. Vyměnily se mi tu stráže, Kap poslal Zrzku za pilotem. "Ať si stařík nezapomene vzít pleny než půjdeme ven." pronesu za zrzkou, přičemž jsem tak nějak vracela ono kuře. "Hmm?" Pak se na mě Steve obrátil s onou otázkou. Maličko jsem se zarazila. Nechtělo se mi o tom moc mluvit a tak jsem pohledem vyhledala nějakou věc v mí blízkost. Bylo to jedno co, chtěla jsem to jen použít na demonstraci. Když něco také najdu, trochu k tomu natáhnu ruku a věc obklopí ona již známá energie. "Můžu s věcma pohybovat, jen pouhou myšlenkou..." řeknu a přitáhnu si tu věc k sobě. "Můžu nás i poslat s místa na místo, pokud jsem to místo už jednou viděla. Buďto vlastníma očima nebo postačí fotka, obraz v televizy, tabletu, počítači..." pokračuju a pro demostraci to pošlu maličkým portálem zjedné strany na druhou. "...můžu i chránit. Kulky, střely, neprojde nic skrz. Můžu je tím ale i odrazit zpátky. " řeknu a vytvořím i kolem té věci jasně viditelný energetický štít. "...stejně tak to může i zbraň..." pokračuju a štít kolem té věci začne onu věc drtit, jsou během několika chvil jasné promáčkliny, případně prohlubně. "Zbraň, střela, světlo..." řeknu polohlasně a věc zachvátí růžovofialové plemeny, které začnou věc stravovat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Kapitán si vedle tebe sedl a pozorně tě poslouchal. Zaujatě přikyvoval a sledoval tví ukázky, co umíš a jakým stylem jako tak nějak bojuješ. Vypadal u toho zamyšleně, ale nebyl duchem mimo. Ano, ano. Vypadá to, že chápu, řekl tak nějak na půl zamyšleně a podíval se na tebe. Ale zdá se mi, že plně nevyužíváš svůj potenciál, dodal a postavil se, aby skontroloval, kde jste. Pak se podíval na hodinky a přikejv. Co zkusit místo klasickýho štítu portál, kterým přesměruješ nepřátelský útoky? Nebo ještě líp, pošleš je spátky na něj, navrhl ti Steven a zamyšleně se odmlčel. Nebo třeba spřátelený útok poslat nepříteli do zad, či snad rovnou celího spojence, kterýho pošleš nepříteli do zad nebo do boku. Jestli si se svýma spolubojovníkama vytvoříte nějakou strategii, budete se pak líp doplňovat a budete to mít snadnější. Ve společném úsilí je největší síla a sehranost vás posune o stupeň výš, dodal a přikejvl. Měli bysme se dohodnout. Až ti dám znamení, pošleš můj štít ze strany nebo do zad nepříteli. nebo mě pošleš přímo proti nim ze s hora. Souhlasíš?, zeptal se tak nějak jako Steve. Ty jsi měla ale čas jenom na krátkou odpověď, protože se ozval výbuch. Kus před váma. Sakra! Maj tam dole palebný pozice, přistaňte. Je to pro vás příliš nebezpečný. Já je zaměstnám, a vy proklouzete, ozval se pro změnu zase Tonyho hlas v reproduktorech a Clint stočil váš quinjet na stranu. Připravte se, řekl Steve a hodil ti komunikátor. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Steve mě tak nějak poslouchal. Viditelně jej to zajímalo, i když jsem k tomu připojila trochu i praktičtější ukázky, aby měl alespoň živou představu před očima a nemusel si nic zbytečně představovat nebo zveličovat. Na druhou stranu jsem byla jistým způsobem i docela ráda, že se vlastnď někdo zajímal o to co umím i maličko jiným způsobem, než třeba takoví Magneto. Pete mě za tohle defitivně sní i s botama, závistí. Projde mi hlavou a maličko se u toho, u té myšlenky pousměji, zvláště když jsem jej viděla jak prve reagoval na jeho příchod. Doufám, že mi nebude moc vyčítat to, že jsem se nestihla pořádně rozloučit. Z myšlenek na mého diamantového obříka, mě pak vytrhne zpětně právě Steve. Zkusil mi navrhnout, jak by se dál dali využít právě mojw schopnosti. "Uhmmm...já nikdy nad tím až takhle neuvažovala...protože prostě zatím nebyla ani možnost nebo situace podobná tomuhle..." pokusím se trpchu ospravedlnit. A taky na můj trénink jako takoví vlastně ani nebyla ještě pořádná možnost. "Můžu ti slíbit, že udělám co budu moci." odsouhlasím nakonec. Však podle dpsti jasně slyšitelného, možná i cítitelného výbuchu, jsme to měli zjistit co nevidět, tedy to jak to vlastně tak nějak všechno zvládnu. S knedlikem v krku jsem chytla komunikátor a zatímco jej vsunovala dp ucha, přikývla jsem Stevovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po zhruba jako půl hodině jste byly nuceni přistát. Clint docela z prudka jako změnil směr a přistál mezi stromama. Natasha přešla k rampě a otevřela jí. První půjdu já. Clare, drž se u Natashy, ale zůstaňte za mnou, vydal vám tak nějak rozkazy Steve a vykročil první. Cestou si do ruky vzal svůj štít, ale než vylezl ven, tak se ještě ozval Clint. Já tu zůstanu a budu čekat, než mi dáte vědět, nebo než Tony zlikviduje tu vzdušnou obranu, řekl a Steve mu jenom přikejv s lehkým ohlídnutím. Na víc ještě ukázal zdviženej palec. Pak jste už vyrazily. Kapitán se dal do lehkího klusu a ty s Natashou za ním. Terén tu nebyl zrovna příznivej, hlavně teda co se sněhu jako týkalo. Nebylo to ale ještě tak hrozný, protože všecka ta masa sněhu byla v korunách vysokejch jehličnanů a v jejich hustým porostu. Ikdyž jsi jako nebyla z těch, co maj vyloženě špatnou fyzičku, tak únava a zranění z minulejch dnů ti sebralo většinu energie. Musela jsi zpomalit, ale to až tak nevadilo, protože se ozval táhlej zvuk a energetická střela trefila strom před Stevem. Kryjte se!, zakřičel kapitán a v tom vás zasypaly podobný střely ze strany. Natasha skočila za strom a začla střílet po vojácích co po vás střílely. Teď, když se odhalily, tak jich bylo tak 8 nebo 10. Byly v uniformách barvy sněhu, takže do teď dobře splívaly. Steve skočil přemetem stranou a vrhnul štít o strom po vojákovi, kterýmu se odrazil od hlavy a pak zpátky do Stevovy ruky. Právě v čas, protože jím odrazil několik střel. Ty se o jeho štít rozprskly a nic mu neudělaly. Steve se pak přesunul za strom a podíval se na tebe. Clare! Teď!, křikl a vrhnul štít úplně na druhou stranu od vojáků. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trvalo ještě nějakou chvíly než jsme nakonec přistály. A onen knedlík, který jsem měla v krku, se tak začal zvětšovat. Tohle bylo totiž něco jiného než co jsme dělali doposud, než o co jsem se vlastně celkově pokoušeli. Teď tu nebyl Pete, nebyl tu ani Logan ani nikdo z dalších ostatních, kteří by byly po mém boku, nebo za mými zády. Navíc, tohle byly vlastně profesionálové a starouš to předtím vlastně řekl, já jako kuře. Přesto, jsem zatnula zuby a vydala se tedy za nimi. Vydala jsem se za nimi tedy. Běžela jsem za Stevem, zasněženým stromovím porostem. Za jiných okolností by to tu možná i bylo hezký, ale bohužel tu kvůli tomuhle moc nejsme. Stejně jako to, že jsem patřila k těm, co nejsou zrovna gaučoví povaleči, tempo, které nasadily mě postupně začalo samo dobíhat, mno, možná, že to bylo i to, že jsem ještě ráno prakticky ležela a předešlé dny tomu taky moc nepomohli... Zastavily jsme tedy a já se snažila popadnout svůj dech a najít plíce, které jsem zřejmě nechala už někde po cestě ve sněhu, střela dopadne kus od nás. Instinktivně zvednu ruce k hlavě, abych jí případně chránila před nechtěným zraněním. Ale i tak jsem nemohla pořádně vydechnout, protože se ozve střelba jako taková a vzduchem začnou svištět kulky. Ti dva se kryli a já sama taky skočila za jeden ze stromů, tisknouc se k němu zády. Ti dva se byly fakt profíci, protože nemeškali moc času a pustily do nich zpětně, zatímco se kuře krčilo za stromem. A pak, pak Steve přišel s oním signálem. Notak, tohle je malina... ukaž staříkovi, že nejsi žádný kuře... Skousnu si spodní ret a natáhnu ruku ku směru, kterým poslal a letěl štít, snažím se kousek předtím vytvořit portál, jehož východ se pak ale otevřel ze shora za těmi střelci. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Všecko to bylo dost rychlý a ty jsi měla docela jako štěstí, že jsi se dostala za strom v čas. Kulky naražely všude okolo tebe, ale na štěstí se tě ani jedna nedotknula. Ostatní se už dali do protiútoku a tobě teprv docházelo co se děje. Rozhodně tě ale do reality určitě vrátill kapitán, kterej na tebe zavolal a chtěl po tobě, aby jsi jako udělala to, na čem jste se domluvily. Hodil štít směrem od vojáků a ty jsi vytvořila v tom směru portál. Štít v něm zmizel a objevil se přímo nad hlavou jednoho z vojáků. Ozvalo se zadunění, jak se štít srazil s jeho hlavou a odletěl stranou. Voják se skácel jak podetnutej strom a už se nezved. Štít ale pokračoval dál, odrazil se od stromu a pak na stranu. Steve to ale jako by tak nějak tušil a přískokama a různejma přemetama mezi stromama se přesunul přímo do tý trajektorie. Chytil štít právě v čas aby odrazil několik střel. Vojáci se tak nějak odhalily a zaměřili se plně na kapitána a mezi tím se jim do strany dostala Natasha a jejich řady prořídly. Z nějakejch desíti jich zbylo pět a ti stříleli teď půl na půl na Steva a Natashu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dostali jsme do nepřátelské palby. Ti dva se chovali prostě jako profíci a já se tak tak dostala za strom, abych se sama kryla. Nakonec to během několika okamžiků došlo k tomu, že Steve dal svůj signál a já polkla onen knedlík, který se mi v krku do týhle doby usadil a sebrat se. Soustředila jsem se na to, abych to vykonala co nejlíp jsem mohla a výsledky přišli skoro hned záhy. Když se štít dostal zase ke Stevovi, měli jsem už před sebou jen snad polovinu, přibližně. Viditelně si všímali zatím jenom těch dvou, protože já sama jsem se moc ještě neprojevila. Fajn, čas se trochu pochlapit... Zhluboka se tedy nadechnu a taky se více zapojit. Rozhodla jsem se použít trochu kombinaci, asice vytvořila jsem portál znovu nad těma dalšíma vojákama a nečekala moc dál a rovnou vytvořila asi tři střely, které jsem takto vůči jim vyslala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Zatím co se Steve s Natashou kryli před střelama a vojáci se na ně zaměřily, ty jsi se rozhodla jednat. Vytvořila jsi další portál, kterým jsi vrhnula tři střely. Ty se objevily přímo nad hlavama těch vojáků. Neomylně jsi tím vyřídila tři z těch pěti, který jsi poslala k zemi ze kterí se už jako nezvedli. Ti dva zbejvající odskočily do stran. Jednomu se o hlavu odrazil štít a poslal ho ke spánku a druhej to dostal několika kulkama z pistolí Natashy. Čisto, řekla Natasha a postavila se nad těla. Při tom přebíjela svý zbraně a rozhlídla se po okolí. Nikdo však už nikde nebyl a nic vám nehrozilo. Musíme se posouvat dál, nepřítel už o nás ví a je špatné zůstavat na jednom místě, dodal Steven a podíval se na tebe. Když jsi pak souhlasila, tak zase vyběhl dál směrem, kterým jste se měli dát. Teď už ale trochu volnějším tempem. Po pár minutách přesunu lesem vás Natasha zastavila a donutila se schovat za stromy. Pak ukázala jedním směrem, kde jste ze startu neviděly nic. Když jste se ale pořádně podívali, tak jste tam viděli obrněnou palebnou pozici. Jednalo se opravdu o masivní železobetonovej bunkr. Jeho posádka o vás ještě nevěděla, jinak by po vás už začly střílet. Jak se dostaneme kolem tohodle?, zeptala se na konec Natasha a Steve se zamyslel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zvolila jsem tedy podobnou taktiku jako se Stevem, však to co šlo k tďm vojákům nebyl jeho štít ale něco trochu horšího a ničivějšího. A zadařilo se. Vyřídila jsem vojáky, většinu z nich a ti dva se potom postarali o ty zbylí. Přikývla jsem na Stevpvu poznámku o tom, že bychom se měli přesunout dál. Jestli o nás vědí, tak není rozumné zůstávat na jednom místě i když mám takoví pocit, že by jen hluchý o nás nevěděli. Nicméně vyrazily jsme. Tempo nebylo už tak vražedné a já docela normálně i stíhala. Však po několika minutách jsme se museli zase tak nějak stáhnout. Budkr, docela opevněný stěžoval náš postup, ale nezdálo se, že by o nás věděli, takže jsme měli jistý moment překvapení. Otázka ale byla jestli ho použít nebo se zkusit protáhnout kolem. Když by se jednomu hodil Magneto, tak tu prostě ten zmetek není... "Můžu dovnitř poslat výbušnou střelu...nebo se můžeme protáhnout kolem." navrhnu s tím, že prostě je nechám aby rozhodli. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste se zastavily a Natasha vám ukázala bunkr, tak se Steve zamyslel. Byla to dost obrněná pozice, která vám stála přímo v cestě. Ty jsi to zhodnotila podobně a tak nějak jsi navrhnula buď výbušnou střelu nebo se protáhnout kolem. Výbuch by přilákal každýho v okolí přímo sem. Jsem rozhodně pro protáhnutí. Boj nás jenom zpomalí a to si nemůžeme dovolit, řekl tak nějak Steven a pak se podíval na tebe. Jak to chceš udělat? Dostaneš nás dál portálem nebo jak?, zeptala se Natasha taky polo hlasem, aby na vas nikoho neupozornila. Ať máš v plánu co koli, tak do toho. Kryjeme tě, řekl Steve a pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Výbuch tak nějak zamítli skoro jednomyslně. Dávalo to ale jistý smysl, protože výbuch mohl přitáhnout nechtěnou pozornost, i když ty moje byly spíše na světelné efwkty než na zvuky, ale dejme tomu, oni jsou tu ti profíci. Tak nějak se odhlasovalo, že půjdeme kolem ale přitom padl jistý nápad ohledně toho, že bychom to mohli vzít portálem... Čímž jsem si moc jistá nebyla, protože tu pořád hrála jistá neznámá terénu pro mě. "Mno, pořád jsem omezená tím co vidím..." řeknu jim. "Ale mohla bych nás přesouvat postupně nebo... Bych nás mohla přesunout dovnitř toho bunku, ale to bych šla naslepo a musela bych blíže. " |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dovnitř určitě ne. Leda k střílně a hodit tam granát. Ten jsem si sebou ale nevzal a nevzal jsem ani jeden těm co jsme porazily, řekl Steven tiše a Natasha se skoro uculila. Ty ne, ale já myslím na všecko, řekla a ukázala granát. Steven se na ni usmál a přikejvl. Jestli je to nutný, tak provedem plán s tím granátem, ale jestli nás zvládneš nějak dostat nepozorovaně dál, tak bych toho radši jako využil, řekl Steven a bylo vidět, že mu záleží i na životech nepřátel. On byl z těch, kterým fakt není jedno každodení vraždění. Rozhodně víš, že se s Loganem lišily jak noc a den. Proto ti nebylo moc jasný, jak to, že byly ti dva přátelé. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Hmm." Zamyslím se, když Steve tak nějak pronese, že bychom tam spíše měli hodit granát než tam chodit sami, jenže jsme žádný s sebou neměli. Tedy, do doby než se ozvala zrzka. "Ponechme jej prozatím. Budu nás tedy posouvat, po částech jak nejblíže to bude možné a když pak nebudeme moci dál, můžeme ten granát poslat někam za nás, vytvořit tak diverzy, odlákání jejich pozornosti, zatímco se pak můžeme přesunout dál." navrhnu tak nějak celkově. Počkám tedy na reakci, případný souhlas a začnu nás tedy přesouvat postupně portálem dál. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Na konec jste se jako dohodly, že plán s granátem necháte na potom, kdyby něco nevyšlo, nebo prostě na odlákání pozornosti. Steven neměl nic pro ti a Natasha se k tomu jako nevyjadřovala vůbec. Takže jste se postupně přesouvali portálama okolo a za bunkr, ale něco se asi pokazilo, protože jste slyšeli nějakej křik a pak po vás začal někdo střílet od zadního vstupu. Clare! Portál k nim! Před dveře, zavelel Steve a chytil granát, kterej mu hodila Natasha. Odjistil ho a pak jak jsi otevřela svůj portál, tak ho tam hodil. Ozval se výbuch a Natasha vyběhnula k bunkru. Ozvalo se pár výstřelů a pak byl klid. Rychle, dostaň nás dál. Tendle pohyb je zmate, řekl Steve, kterej se otočil do strany jako by poslouchal. Z dálky bylo slyšet že tendle rozruch přivolal nechtěnou pozornost. Ještě dva krát nebo tři krát jste se přesunuly portálem, než jste zas běžely po svejch. Už to netrvalo dlouho a došli jste k uzavřeným pancéřovým vratům ve skále. Ty byly ale neprostupný a určený pro vozidla. Vedle nich byly dveře pro vstup personálu u kterejch bylo ovládací zařízení. Dost starý a zrezlý, podobně jak ty dveře a vrata. Uzavírání z dob studený války, řekla Natasha a odklopila kryt toho ovládání. Trochu se v tom pohrabala, ale do minuty se dveře se skřípáním pomalu otevřely do strany. Teď to těžší, řekl Steve a pak se podíval na tebe. Neber si to osobně, ale máš způsob jak Logana najít?, zeptal se tě a při tom pomalu vcházel do dlouhý chodby. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ohledně mého návrhu s granátem padl tak nějak souhlas. Byť né zrovna jednomyslný, ale pořád se to počítalo a tak jsme se tedy vydali na jeho přesouvací část. Zezačátku to vypadalo dobře, vlastně jsem skoro pojala už i jistou myšlenku o tom, že se nám to takhle podaří úplně, celkově takhle projít bez povšimnutí. Vše se však pokazilo v jedné sekundě, kdy jsme byly evidentně prozrazeni. A tak byl čas na použití naše plánu s granátem. Dosáhli jsme s ním svého ale i možná trochu nechtěného. Přikývla jsem tedy Stevovi a přesouvala nás dál. Bylo to vyloženě několik přesunů, než jsme pak zvolily zase chůzy a dostali jsme se tak k těžkým dveřím. Znovu tu byla ona myšlenka, že když jeden potřebuje Magneta, tak tu není, ale náš problém s dveřmi velmi záhy vyřešila právě zrzka. Ovšem vyskytl se jiný problém. Sice jsme byly uvnitř, ale Steve měl poněkud dobrou poznámku. Předtím mi pomáhal profesor, ale to jen díky tomu, že je to telepat. Logan nic takového neovládal. "Ne, bohužel nevím, jak nebo kde ho najít." přiznám nerada. I když jsem jeho, zdá se, že kdo jeho regenerace a horké hlavy, jsem zřejmě nepodědila nic dalšího. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro To je škoda. Hodně by nám to věci ulechčilo, řekla místo Stevena Natasha a následovala ho do vnitř. Bylo vidět, že to tu bylo vybudovánu opravdu dávno, ale taky šlo poznat, že se tu o to lidi staraj a že tu bejvá někdy pohyb. Kromě toho tu taky bylo slabí osvětlení, takže jste nebyly úplně ve tmě. Natasha počkala až vejdeš taky a zavřela za váma dveře. Pak vás následovala s pistolí v ruce, aby kryla zadek vaší společnosti. Z ničeho nic se ale začlo ozejvat houkání pohotovosti a z repráků na chodbách se ozval pro změnu zas nějakej hlas: Pozor, pozor! Byl vyhlášen pátý stupeň pohotovosti. Tohle není cvičení. Pátý stupeň ohrožení! Subjekt X je na útěku. Použijte jakékoli prostředky! Se zašuměním to zmlknulo a Steve se ohlíd na vás. Natasha vypadala bledějc a nevěděla co říct a Stevovi taky nebylo moc do řeči. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pokrčím lehce rameny. "Nejsem hold dokonalá..." utrousím lehce, i když tak nějak vím, že Steve to myslel asi dobře. Těžko říct, v téhle situaci co jsme... Místo nevypadalo nic moc. Vlastně působilo tak nějak celkově staře, možná z druhý světoví války, nebo tak něco podobného, rozhodně to nepostavily nedávno, ale rozhodně to nebylo opuštěné. Což jsme tak nějak měli možnost zjistit už při našem příchodu. Vešli jsme tedy dovnitř, zavírajíc za sebou dveře. Trochu jsem uvažovala o tom, jestli třeba neusmažit obvody, aby se nemohli dostat za náma dovnitř, ale jistě budou znát nějaký další vchod sem dovnitř. Nedojdeme však daleko než se ozve něco, přičemž mi skoro až zmrzla krev v žilách. "Logan..." pronesu, podívajíc se přitom na Steva. Nevím jak oni, ale já rozhodně nemíním zůstat jen na místě, proto jsem se tak nějak rozeběhla. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom fakt jako hodně nepříjemným hlášení ti Steve přikejv. Tak nějak oba předpokládali, že se jedná o Logana. Natasha vypadala ale znepokojivě. Při přestřelce nedala na jevo žádnej strach, ani ten nejmenší, ale teď vypadala bledě a možná i se strachem ve svím výrazu. Steve vas pak ale vedl dál do tý základny. Prošly jste několika chodbama a Steve vešel do monitorovací místnosti, kde knock outoval dva překvapený vojáky a zatím co jim nasazoval pásky jako pouta, tak Natasha přešla k monitorům a počítači. Prohledávala záznamy toho, co se tu děje. Po chvilce narazila na kamerovej záznam ze sálu, kde byl Logan. Seděl na křesle, ruce a nohy měl v nějakím stroji, kterej ho znehybňoval. Na hlavě měl postroj a očividně to všecko jiskřilo elektřinou. Logan trpěl a to dával na jevo ne jenom nelidským řevem, ale i rudým obličejem, skřiveným bolestí a úplně rudým. Kromě toho jako i napnutejma svalama, jak se snažil osvobodit. Bylo to hrozný a do konce i jako Steve vypadal zděšeně, jak to viděl. Podívejte se na tohle, řekla Natasha a ukázala na kamerovej přenos. Jak tam Logan běží po chodbě s podivnou helmou na sobě a polonahej. V holý kůži má zabodanejch snad milion jehel nebo podivnejch kovovejch věcí a doslova masakruje vojáky, kteří ve velkejch počtech se ho snaží zastavit. Nebo spíš zabít, protože se tam použily i nějaký ty granáty. Z Logana nezbylo nic jinýho, než zvíře, protože takhle agresivně se nechoval ani když bojoval s Victorem. Tohle nevypadá dobře, řekla přiškrceně Natasha a podívala se na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Všichni jsme se tak nějak schodly na tom, že to co... uteklo... byl Logan. A rozhodně to naší situaci moc nepomohlo. V krku se mi oběvil další knedlík a čísi ledová ruka sevřela moje útroby. Však pokračovali jsme dál, abych zjistily více. Dostali jsme se do nějaké místnosti, kde bylo spousta počítačů, viditelně nějaká monitorovací místnost, ale o jeho osazenstvo bylo postaráno rychle. Počítače jsme tedy dostali po svoje ruce my. A zrzka se u jednoho z nich činila sama. Ovšem byla bych raději, kdybych to možná neviděla. V prvním okamžiku, jsem to ani vidět nechtěla a uhnutím pohledu jsem chtěla zadržet slzy, které mě v očích přitom zaštípaly. Nicméně nakonec jsem svůj pohled zase vrátila k monitoru, však možná to byla chyba. Tiše, jsem zalapala po dechu a zakryla jsem si rukou i pusu, když jsem to viděla. "Musíme.... musí-me mu pomoci..." šeptnu přiškrceně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Souhlasím, řekl pak Steve, ale pořád neuměl odtrhnout oči od záběru jak se Logan jako zvíře prosekává skrz zástupy vojáků, co ho chcou jako zabít všema možnejma prostředkama. Natasha byla taky docela vyvedená z míry a to je jako už docela co říct, ale už zase něco vyťukavala do počítače. Mám to! Můžeme jít, řekla a vyrazila ke dveřím. Steven tě vzal kolem ramen a odvedl tě taky ke dveřím. To co uvidíš, bude opravdu ošklivý. Určitě to zvládneš?, ujistil se a když jsi mu to odsouhlasila, tak kejvl na Natashu. Ta vas teď vedla skrz labyrint chodeb. Po pár minutách a o patro níž jste v křižovatce narazily na větší skupinu vojáků, kterým jste vpadli ale do zad. Natasha vás zastavila a tiše ukázala. Vojáci se provizorně zabednili převrácenými stoly a dva vykukovali z poza rohů. Zbytek, další čtyři, byli za stolama a stolkama jako za nějakou barikádou. Ale všichni mířili na chodbu přímo před sebe, směrem kam chcete jít. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo těžké se na tohle dívat. Byť jsem nebyla jediná, ale i tak, jsem celkem zápolila s tím, abych se tu teď nerozbrečela a skutečně jsem k tomu neměla daleko. Steve se snažil do toho vnést trochu toho svého sluníčkovství. Trochu přikývnu. "Já vím... ale dlužím mu to..." odvětím mu než jsme se potom pod vedením zrzky hlouběji do komplexu, kde teď řádilo zvíře... Vydali jsme se tedy dál, čelit tváří tvář tomu zvířeti. Trochu jsem přemýšlela o tom, jak ho zastavíme vůbec, jak ho vůbec uklidnit a měla jsem jisté tušení, že největší ´zbraní´ v tomhle budu muset být já sama. Ovšem, narazily jsme přitom na menší překážku v podobě vojáků, kteří sice netušily, že jsme jim v zádech, protože se připravovali na něco jiného, ale otázka byla co s nimi. "Počkáme, nebo....?" zašeptám ke Stevovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Steve zakroutil hlavou a ukázal k vojákům. Ani nic říkat nemusel, aby jsi jako věděla, že si myslí, že jako nemůžete čekat. Podíval se na Natashu, která přikejvla a pomalu se začla tiše plížit k vojákům. Steven taky, ale pomaleji, protože se neuměl pohybovat tak po tichu jako ona. Když byla Natasha dost blízko, tak skočila na záda jednomu, chytla ho rukou okolo krku a zhoupnula se po něm tak, že nakopla druhího pod koleno a všichni tři skončili na zemi. Steven tam byl hned po tom a do jednoho vojáka narazil štítem až odletěl a srazil se se zdí, o kterou se tak nějak jako pořádně rozplác. Pak mávnul štítem a vyrazil druhýmu zbraň z ruky. Štítem pak hodil o zem a trefil toho prvního, kterej se zvedal a poslal ho znovu spatky na zem. Na konec se pustil do pěstního souboje s tím druhým, kterýmu dával pořádný rány. Dva, kteří byly nejdál za stolkama se zatím jenom otočily a nechápavě se dívaly co se děje. Pak ale na vás všecky začly mířit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Musela jsem si přiznat, že jsem byla trichu připisraná. Z toho co jsem viděla áe i tak jsem se snažila držet, zejména kvůli němu. Přesto, zavahala jsem, když jsme se dostali do zad vojákům, kteří se připravovali na něco horšího.... Proto jsem vznesla onu otázku, na kterou se mi nedistalo slovní odpovědi, ale řec těla byla jasná, museli jsme se jim postavit. Tu dva se na ně vrhnuli a bylo více než jasné, že to nikdo z nich nečekal. Ovšem jejich překvapení trvalo jen okamžik, než se vzpamatovali k útoku. To už jsem ale nemohla dopustit já a rozhodla se chytit je samé a trochu je seznámit blíže s jejich barikádou. (19%) |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Zatím co ostatní se mlátily se svejma dvojčkama, tak ty jsi se pokusila jako chytit ty zbejvající dva. Moc se ti to ale nedařilo. Bojovaly s tvojí energií a ty jsi je nebyla schopna chytnout pořádně. Pořád se ti vyvlíkali, ale i tak jsi jim nedovolila se osvobodit. Zdržela jsi je na tolik dlouho, že Natasha zvládla ze zápěstí vystřelit nějakou šipku nebo něco, co trefilo oba vojáky do krků, kde to tak nějak elektricky zajiskřilo. Oni ztuhly a pak spadli k zemi. Steve dupnul na okraj štítu a ten mu vyskočil do ruky. Neohřál se tam ale, protože ho Steven hodil někam do tý chodby, u který bojoval. Ozvalo se dvoje cinknutí o zeď, pak tupá rána s vyheknutím. Pak ještě jedno cinknutí o zeď a znovu ho měl v ruce. Jako kdyby snad byl tele kinetik. Jsi v pořádku?, zeptal se tě Steve, protože i on si všiml, že se ti s vojákama moc jako nevedlo. Pořád chceš pokračovat?, dodal Steve takovým tonem, kterej říkal, že by ti neměl za zlý, kdyby jsi je tu nechala a vrátila se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rozhodla jsem se přiložit vlastní ruku k tomuhle boji. Však vypadalo to spíše tak trochu komicky, tedy mě moc do smíchu nebylo, protože jsem se nedokázala moc soustředit. Možná, že za to mohla ona situace, které jsme museli čelit, to co jsme viděli a na co jsme se chystali. Tak jako tak, prostě jsem se o ně sama nemohla pořádně dostatečně postarat. Proto, jsem se trochu zmateně podívala na svou ruku, když se o ten zbytek vlastně postarali ti dva. Profíci prostě... o to nebylo pochyb. A já? Děcko co se cpe do války dospělých... A pak tu byl Steve, znovu se svou otázkou. Nedivím se mu. Však tentokrát na okamžik zaváhám s odpovědí. "Uhm....já..." zaváhám. Trochu se na něj i podívám. "Chci pokračovat." řeknu mu nakonec a snažím se o to, aby to znělo co nejsilnější jsem zvládla. Musím... Možná jsem vyděšený, z toho čemu teď vlastně čelíme a nemůžou se mi divit, ale zároveň cítím, že musím prostě jít dál. Když narazí na Logana a já s nimi nebudu, co bude s nimi? Nakrájí je do kebabu... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dobře. Tak za mnou, řekl ti Steve a rozběhl se tak, aby jsi mu stačila chodbou. Přeskočil provizorní barikádu a pokračoval. Natasha ti zase jako byla v patách a už zas měla v ruce pistoli. Prošli jste tou chodbou dál, do nitra základny a ty jsi už měla pocit, že jste se tu stratily. Bylo to tu nepřehledný a dělaný jak nějakej labyrint. Natasha se během chvíle zase ujala vedení a vedla vás skrz tu změť chodeb. Po pěti, nebo možná deseti minutách, jste se dostali do míst, kde Logan určitě procházel. Našli jste místnost a před ní byl hotovej masakr, kterej se táhnul chodbou dál, směrem od vás. Natasha nakouknula do místnosti a pak zakroutila hlavou. Tady ho drželi a dělali na něm ty pokusy, řekla vám a odešla od dveří, aby prozkoumala nějaké těla vojáků směrem dál chodbou. Jestli jsi nakoukla dovnitř taky, tak kromě naprosto zdemolovaný místnosti a snad jako milionu trojtejch zářezů jeho drápů, jsi tu viděla několik těl, který byly nasekaný na kousky a hozený na jednu hromadu. Možná i trochu víc by se ti zvedl žaludek, kdyby jsi se podívala. Půjdu prví, teď už stopovat zvládnu taky, řekl Steven, kterej nevypadal zrovna nadšeně, že jste chytli stopu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Steve to pochopil a my pokračovali dál. Tedy, nejdřív jsme se prokousali onou bariérou, kterou tu ti vojáka narychlo zbudovali. Podle toho jak moc práce jsme s ní měli, jsem pochybovala o tom, jestli by Logana nějak zpomalila, či zastavila. Pokračovali jsme tedy dál a po několika minutách jsme narazili na první vodítka tomu, že jdeme vcelku správným směrem, byť pohled to nebyl zrovna příjemný. Zrzka poukázala na to, že tady ho zřejmě drželi a mučily a já se spokojila s tímhle sdělením. Nahlížet dovnitř se mi moc nechtělo. Už teď se mi začalo trochu navalovat z pachu ještě stále čerstvé krve. Zakryju si proto nos rukou a Stevovi přikývnu. "Buď opatrný." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Pokračovali jste za Stevenem, kterej vás vedl dál do základny. Nebylo moc co řešit kudy jako jít, protože vám Logan za sebou nechal drobečky. Vlastně teda rozsekaný těla nepřátel. V jednom místě se Steve do konce jako musel zastavit a opřít o zeď, protože se mu udělalo dost ne volno. Hromada rozsekanejch a po granátu roztrhanejch těl byla moc i na kapitána ameriku. A kdyby jenom jako na něj. Na tebe taky. Jenom Natashu to nepokrutilo, ikdyž jako teda taky jí to nebylo zrovna příjemný. Během chvíle jste ale pokračovaly dál. Museli jste projít okolo tý scenérie, která vás bude strašit ještě dlouho. Z dálky už bylo slyšet střílení a výbuchy. Tak nějak vám to trochu zvedlo morálku, protože jste se přibližovaly. Zároveň ale jste pořád častějc naráželi na další a další mrtvoly. Trochu jste i zrychlily. Během chvíle jste v nějaké velké hale narazily na váš cíl. Ten se ale zrovna jako zabejval asi dvacítkou vojáků. Někteří do něho střílely zbraněma, pár dalších jako do něj vystřelilo něco jako harpunu na lanku, kterým se snaží ho znehybnět. Logan ale jako smyslů zbavenej mává svejma drápama a skoro jako při každým mávnutí padne někdo mrtvej na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pokračovali jsme dál a sledovat teď cestu nebylo nikterak těžké. Vlastně jsem spíše měla problém se na to nedívat a udrživat si od toho pohled stranou. 'Těšilo' mě jenom to, že v tomhle nejsem tak nějak sama. Však když jsme pak narazily na onu spoušť... Byl to konec. Doteď jsem se tak nějak držela, ale stačil několika vteřinoví pohled a žaludek se mi snad obrátil dnem vzhůru a já musela rychle za roh, kde jsem vyklopila vše, co onen žaludek ještě obsahoval. Mrkev? Proč v tom musí být vždycky mrkev? Žádnou jsem nejedla... Párkrát jsem se zhluboka nadechla a žaludek, který vrhnul vše co mohl se i tak dál pořád trochu bouřil, ale musela jsem to rozchodit. Přesto jsme pokračovali dál až jsme narazuly na střelbu. Bylo to jasný znamení, že jsme na dobré stopě... V ramci mezí tedy. I výzdoba to tak nějak signalizovala. Čísi studená ruka obemkla moje vnitřnosti. Až jsme ho nakonec i našli a ani teď to nebyl nic moc pohled. Rozhodla jsem s pozdáli přiložit pomocnou ruku a trochu s těma vojákama na dálku zamavat, aby jej nechali. (84%) |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro V hale bylo živo. Teda jako zatím ještě jo, protože ty živí Logan likvidoval jak na běžícím páse. Každej, kdo se mu postavil nebo se tak nějak dostal do dosahu letěl k zemi s ufiklou končetinou nebo dalšíma dírama v těle. Ti co měli štěstí padly hned mrtví k zemi. Hodně z nich ale moc stěšstí nemělo a v bolestech řvali na zemi a drželi se za pahýly nebo za probodaný kusy svých těl. Byl to hroznej pohled a Steve se na chvíli zarazil. Natasha k tomu byla asi otupělejší, protože se rozeběhla a zmizela v postraních dveřích. Od tama se ale zatím nevracela. Ty jsi se tak nějak zase rozhodla pomoct s těma vojákama a dva jsi vyřadila praktycky hned. Logan si toho nevšim, ale využil rozruchu a toho, že ho nikdo netahal za jednu z těch harpun, co v něm trčela. Sejmul tři chlapy během mrknutí oka a vrhal se na dalšího. Zarazil mu svý drápy do krku, ale chlap při tom zrovna vytrhl pojistku granátu. Logan se na to podíval, ale nic s tím neudělal, jako by ani nevěděl co to je. Hned pak jako granát vybuch a vzal sebou i druhej co měl voják na vestě. Logan a další tři vojáci zmizely z dohledu a zahalil je ohnivej jazyk, kterej doprovázel výbuch. V tomdle zavřeným skladišti v podzemí se to tak rozlíhalo, že tě až rozbolela hlava. Po výbuchu jsi uslyšela jedno tupý prásknutí jak něco dopadlo na zem a pak několik slabších čvachtavejch. Pro boha! LOGANE!, zavolal Steven, kterej byl přikovanej k zemi. Tím ale tak nějak přivedl pozornost dvou ze zbejvajících vojáků, kteří po vás začly střílet. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pomohla jsem Loganovi s těma vojákama. Byť né zrovna úplně jak bych chtěla, ale dokázala jsem mu koupit možnost se alespoň trochu více bránit, byť i když to byly nepřátelé, nebyla jsem zrovna za to, aby skončily tímhle stylem... Když potom vybouchne granát, automaticky, podvědomně, si kreju rukama vlastní hlavu, abych sama nějakou ránu neschytala, ale naneštěstí, kromě dočasné hluchoty nic většího nebylo. Mluvím--li o hluchotě, v uších mi zvonilo, neslyšela jsem prakticky nic jiného, ale ze vzniklého oblaka už bylo vidět, kterak se Loggan pouští do nepřátel dále, jako kdyby se prakticky nic nestalo. "LOGANE!!" zkusím na něj zavolat, ale zdálo se, že zatím jsme upoutali pozornost jen těch vojáků. Vztyčila jsem proto rychle před námi štít, mnou a Stevem (65%), abych nám poskytla nějakou tu ochranu a kulky, které pak dopadnou na štít, obrátím na zpětnou cestu (100%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan na vás vůbec ani nekouk. Plně se zaměřil na boj s těma vojákama. A když to pak vybuchlo a on zpátky dopad na zem, tak se zase rychle zvedl a pustil se do nich. Mezi tím po vás začly střílet dva ze zbejvajících. Ty jsi ale rychle zvedla štít a všecky střely jsi zachytila. Žádná jako vůbec neprošla skrz. Hned pak jsi stvořila dvě střely, kterýma jsi odrovnala střelce a hala stichla od střelby. Jenom křik zmrzačenejch tu byl přítomnej. Logan usekl hlavu poslednímu stojícímu a rozběhl se pryč od vás, jako by vás ani neviděl. Logane! Stůj!, zavolal Steve a to Logana zastavilo. Otočil se k vám a nasál pachy, pak zavrčel a vyrazil během dál od vás. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zvedla jsem tedy štít abych nám poskytla nějakou tu ochranu. A viditelně to bylo dobré řešení, protože střely neprošli ani skrz aby nám případně ublížily. To se ovšem nedalo říci o těch vojácích, o které jsem se poté postarala já. Zkusily jsme přilákat Loganovu pozornost na sebe, ale on, jakoby neslyšel. Buďto nechtěl nebo nemohl. Těžko říci, ale zatím to vypadalo, že jej žene dopředu jeho vztek. "Tohle nevypadá dobře..." pronesu směrem ke Stevovi, který, jestli je ještě na zemi, podám mu pomocnou ruku. "Musíme ho nějak zastavit... můžu to zkusit sama, ale ne, když bude... když bude s nima bojovat." poznamenám. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan vás vůbec nebral jako nějakou hrozbu nebo prostě překážku. Místo toho vyběhl pryč směrem kterým celou dobu postupoval. Vyběhl takovou rychlostí, že to fakt jako překvapovalo. Steve vyrazil taky podobnou rychlostí, ale zastavil se protože si uvědomil, že ty s ním neudržíš tempo ani pár vteřin. Jdeme! Drž se u mě, řekl ti a spolu jste vyrazily za Loganem, kterej se na konci haly stratil jako v nějaký chodbě. Natasha nebyla nikde vidět, ale to Stevovi nedělalo starosti. Běželi jste chvíli, než znova byla slyšet střelba. Logan asi narazil na další nepřátele. A proto, že během pár vteřin bylo zas ticho, tak bylo jasný, že prošel skrz. Toho jste byly svědky i vy, když jste dorazily do míst, kde byly mrtvoly vojáků. Nebejt toho, že jsi už všecko vyzvracela, tak bys znova jako hodila. Po dalších dvou třech minutách jste zase slyšely střelbu, ale to byla jenom krátká dávka, než bylo ticho. Na konec jste došli až k masivním pancéřovím dveřím, před krerejma ležel umírající voják a ve kterej byla kosočtvercová díra. Tu si jako ne pochybně vyřízl Logan, když tudma jako spěchal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan nás nikterak nebral nazřetel. Co hůře, prostě nám zase začal utíkat. Samozřejmě jsme vyrazily za ním, protože jsme ho prostě nemohli jenom tak nechat utéci. Však vydrželi jsme ho sledovat jenom chvíly, vlastně tedy spíše jenom já, než jsem cítila, že svoje plíce nechávám někde daleko za sebou. Steve se tvářil, že by to možná jako nějak dal, ale držel se vzadu, právě kvůli mě. Neoficiálně mě tak jmenoval ´brzdou týmu´. I tak jsme ale nějak zkoušeli sledovat Logana, který za sebou zanechával celkem nepřehlédnutelnou cestu i stopu.. Myslím, že pokud po tom všem budu schopná ještě aspoň usnout nebo se normálně najíst, budu více než šťastná, protože se to teď řadilo k nejhorším zkušenostem v mém životě, celkem to i šlapalo na paty těm dvaceti letem u Hydry. Dostali jsme se nakonec i ke dveřím, které si Logan prostě ´vykrájel´. "Rozhodně bychom ho už měli nějak zastavit..." pronesu ke Stevovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Doběhly jste se Stevem k nově vzniklejm dveřím, který si Logan udělal. Ty jsi byla zadejchaná a úplně rozhozená tím, co jste potkali cestou. Bylo to hrozný a mělo to dopad i na Steva, kterej už nebyl tak odhodlanej ani optimistickej. Zastavíme!, prones tak pevně jak jenom jako mohl. Trochu povzbudiví to bylo ale rozhodně jako ne tak jak před tím. Umírající voják zachrčel a vypliv hlen s krví. Steve se k němu sklonil, ale bylo už pozdě. Zakroutil hlavou a proskočil otvorem ven. Ocitli jste se výš položeni, někde na skalní římse po který tak nějak vedla stezka mezi stromama někam stranou a dolů. Foukalo tu a byl tu mráz, ale ve sněhu byly jasně viditelný stopy bosejch noh, který byly ze začátku ještě od krve. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vydali jsme se po Loganově stopě, která mno, nebyla zase až tak těžká sledovat. Spíše jsme měli co dělat abychom se na to tolika nedívali... Jeho, ´stopa´ nás vedla dál, už ke dveřím, které si můj drahý tatíček vytvořil sám pro sebe. Věnovala jsem Stevovi letmí pohled, než jsme se oba protáhli oněmi dveřmi. Co mě skoro okamžitě praštilo do obličeje, byl studený, né vlastně mraziví vítr, který tu dul. Byla to trochu jako facka, skoro jsem až klopítla na té římse. Přimhouřila jsem oči a snažila se zorientovat. Velmi brzy jsem zachytila pohledem další z Loganovích drobků, tedy jeho stop a to poněkud doslova. Nevím jak Steve, ale rozhodně jsem se chtěla pokračovat v jeho sledování. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Steve se pustil po několik metrů široký skalní římse, která se čím dál tím víc širšila a bylo na ní čím dál tím jako víc stromů. A přesně tím směrem vyběh Logan, protože tam směřovaly jeho stopy. Tony, Clinte, jak jste na tom?, zeptal se Steven do komunikátoru. Protiletecká obrana je vyřízená, ale zrovna si hraju s jejich tanky, takže jestli něco potřebuješ, musíš si počkat, ozval se Tonyho hlas v komunikátorech. Obloha je volná, řekl zase Clint pro změnu. Obleť horu a přileť nám na pomoc s průzkumem. Ale buď opatrnej, řekl Steve a Clint mu krátce odpověděl: Jsem na cestě. Běžely jste dobrejch 10 minut, ale už jste byly v hustým zasněženým lese. Viditelnost byla mizerná, protože hustě padal sníh, kterej vám ten mrazivej vítr cpal do obličeje. Došli jste až na konec stop, ale Logan nikde nebyl. Steven se rozhlížel po okolí a i po stromech, kde ukázal na zlomenou větev. Tady vyskočil na strom. S takovou nemáme šanci ho najít, řekl, ale ty jsi si všimla, že už ani nebudete muset, protože stál na větvi na vysokým stromě a prohlíží si vás. Nevypadá ale že by vás jako nějak poznal. Spíš se chová jako zvíře, který hodnotí svoji kořist. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pustily jsme se tedy za Loganem. Však jako facka mě do obličeje praštil studený, ba přímo ledoví vzduch, neboť jsme se takto ocitli vlastně venku, kde panovali jinačí podmínky, na které jsem tak trochu už pozapomněla. Nějako jsme společně zdolali onu skalní římsu a Steve se pak ujišťoval u ostatních, jak to vlastně u nich vypadá. Předběžně to vypadalo docela dobře, ovšem, kdyby Logan nebyl pořád na útěku... Však běželi jsme pořád za ním, respektivě byly jsme mu na stopě, i když mě mraziví vítr neustále fackoval do tváře. Kromě toho i sněžilo, takže naše podmínky při sledování stáli za pendrek. Pokračovali jsme dál, kdo ví vlastně jak dlouho, neměla jsem čas sledovat nějak onen čas, však stopy jsem sledovala bedlivě. Natolik, že jsem se zarazila, zastavila na místě, když najednou stopy zmizeli. Nesněžilo tolik aby nám přitom zapadali a i tak by to bylo poznat, však tady, jako když utne. Steve si však všiml, že nezmizel jenom tak, vyskočil na strom, což nám ještě víc komplikovalo situaci. Zvedla jsem oči nahoru, abych se sama podívala. Chvilku mi trvalo než jsem pořádně zaměřila, zaostřila, protože to komplikoval sníh, ale nakonec... "Steve... je tam, nahoře..." řeknu ke Stevovi polohlasně. Otázka byla co vlastně dál. Nevypadal, že by chtěl útočit, což bylo jedno pozitivum, ale na druhou stranu, nevypadal ani, že by nás nějako vůbec poznával. "Logane?" oslovím jej mírně, nespouštějíc z něj zrak. Je možné, že jestli nám uteče, nevím jestli ho budeme schopní dál sledovat nebo dostat. "Logane, už to bude dobré, jsme tu pro tebe..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Steven se podíval kam jsi mu ukázala, že Logan stojí. Otočil se a podíval se na něho jako docela z příma. Byl to hodnotící pohled, kterým zjišťoval, jestli bude Logan nepřátelskej. Ze začátku vás Logan sledoval a hodnotil, ale když jsi na něho začla mluvit, tak se to trochu jako změnila. Logan se přikrčil a bylo docela jasný, že hodlá na vás skočit. Než vám to došlo, tak se právě stalo. Logan skočil k vám a během letu vytasil svý drápy. Příliš pozdě jsi si uvědomila, že skáče přímo na tebe, která jsi na něho mluvila. Nebejt toho, že se Steve i se svým štítem postavil před tebe, tak jsi jseš docela jistá, že bys byla na kusy. Místo toho jsi slyšela zadunět štít a pár škrábanců kovu o kov jak se potkaly drápy se štítem. Logan dopad vedle Steva a začala pravá řež. Logan útočil jak smyslů zbavený a při tom vrčel jako zvíře. Možná zvíře lapený do helmy, kterou ze sebe neumí sundat a do kterýho jsou zabodány jehly a různý jiný kovoví kousky bez zjevnýho účelu. Všecko to muselo při každým pohybu strašně bolet. Ustup Clare! Rychle!, zavolal na tebe Steve aby jsi se dostala z dosahu Loganových drápů a během toho udělal přemet, kterým se dostal ze zajetí stromu, kterej mu vadil při ústupu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Našli jsme Logana, sedět ve větvích stromu. Nejdříve to vypadalo, že možná budu mít třeba nějaké štěstí, a tak jsem zkusila na něj promluvit, třeba si získat důvěru či tak něco, ale ukázalo se, že jsem si to myslela mylně, protože veškeré naděje toho, že by mě mohl Logan nějak vyslyšet, byly pryč, když se vrhnul zrazu dolů. Nestihla jsem vykřiknout, ani se pohnout, vlastně nebýt Steva, asi bych možná teď nebyla. Trvalo mi chvíly, než jsem rozhýbala ztuhlé, nejenom zimou ale hlavně strachem, nohy a dostat se tak z jejich dosahu, neboť se Logan do Steva pustil. Když tak udělám, spěšně se otočím a pokusím se Logana zadržet vlastními silami (75%), tedy svou energií jej znehybnit, alespoň nějak, snad. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro  Logan vypadal úplně jako by byl smyslů zbavenej. Řval a vrčel jako šílenec, jako nějakí zvíře, který podlehlo krvavímu šílenství. Bylo to hrozný a ještě horší bylo, že šel teď po vás. Teda spíš po Stevovi, kterej se většinou jenom bránil. Když už někdy jako zaútočil, tak se Loganovi povedlo mu štít zablokovat a províst protiútok, kterýmu se Steve jenom s těží jako vyhnul. Bylo to jenom pár vteřin, ale už si stihli vyměnit desítky úderů. Teda jako hlavně Logan. Ty jsi mezi tím rozpohybovala ztuhlý nohy a přemístila jsi se dál od těch dvou, aby tě nikdo z nich náhodou nepřibral tím nebo jiným úderem nebo rozmachem. Když jsi pak stála už stranou, tak jsi se pokusila pomoct Stevovi a Logana znehybnit. To se ti podařilo jenom částečně. Teda jako spíš jsi ho chytila, ale on se hned vyvlík a uskočil. Uskočil ale jenom přímo do Stevovy rány štítem, kterou ho chtěl knock outovat. Trefil ho přímo do hlavy a rozsek mu průzor na tý podivný helmě co mu obepínala hlavu. Logan skončil na zemi, ale hned se převalil a na jednom koleni se podíval na vás. Rrrrawwwhhhg!, zařval a vyrazil proti Stevovi, kterej o krok ustoupil a začal zase krýt jeho zběsilí útoky. Teď jsi si však ale všimnula, že Steve má přes bok lehce krvácející šrám. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan vyrazil po Stevovi, který nebýt štítu, asi by byl nakusy. Uskočila jsem tedy několik kroků abych zkusila přiložit vlastní ruku k situaci a znehybnit ho, ale moc se mi to nepodařilo. Nevím proč, podařilo se mu z toho mého sevření nějak dostat. Steve toho ale trochu využil a Logan dostal do hlavy, tedy do té přilby, kterou na ní měl. Logana to trochu rozhodilo, ale potom zase vyrazil po Stevovi a vzhledem k jasné červené barvě, která prosakovala na jeho boku, bylo mi jasné, že to musíme vyřešit co nejrychleji. Zkusila jsem se tedy zaměřit na tu helmu, kterou měl na hlavě (23%) ale moc se mi to nedařilo. Notak...soustřeď se.... Pokusím se sama povzbudit, abych se líp soustředila a ať už to bude působit nebo ne, snažím se tedy dál zaměřit na tu helmu a nadálku mu jí zkusím nějak strhnout/sundat (57%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Zatím co Logan se znova vrhnul na Steva, tak ty jsi se zaměřila na tu podivnou přilbu, kterou měl na hlavě. Nejdřív jsi se ji pokusila sundat/servat, ale povedlo se ti jenom s Loganem smýknout. Toho využil Steve, kterej uhnul před jeho ranou skloněním a pak ho praštil do kolene hranou svýho štítu. Loganovi se podlomila noha a jak šel na jedno koleno k zemi, tak ho Steve praštil pěstí do brady až poodletěl kus spátky, kde narazil zádama do stromu. Logan zavrčel a vrhnul se k tobě, ale Steve ho z boku praštil štítem ze zadu do hlavy/helmy, takže se zas vrhnul na něho. Ty jsi se pak ještě jednou pokusila sundat Loganovu helmu, o který jsi při první zkoušce zjistila, že drží příliš dobře a nejde jen tak stáhnout. Nejspíš ji teda jako držel nějakej zámek. Proto jsi se sama sebe trochu povzbudila a zkusila to znova. Teď to šlo, protože jsi se zaměřila na ten zámek, kterej praskl po pár vteřinách snahy. Sundat mu tu helmu pak už nebylo až tak těžký. Při sundání tý helmy Logan na chvíli ztratil přehled o dění a dostal hranou štítu přímo do čela. Zavrávoral a se zavrčením skončil na všech čtyřech. Z rozseklýho čela kapala krev a bylo vidět jeho adamantiový vyztužení. S takovou se nikam nedostanem, řekl Steve a dodal otázku: Máš nějeký nápad? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zaměrila jsem se tedy na tu helmu, či co to bylo. Poprvé se mi to mox nezadařilo a Steve si mezitím s Loganem dávali do těla. Trochu jsem se sebrala a zkusila to znovu a s větší koncwntrací na svůj cíl. A zdálo se, že se podařilo. Helmu jsme dolů dostali a Logan vypadal i na okmažik zmateně než dostal ránu do hlavy od Steva. Byť se Steve zeptá co dál, maličko jej ingoruju a můj pohled tak ulpěl jen a pouze na Loganovi. "Logane..?" zkusím ho oslovit znovu, mírným tónem. "Logane, jsem tu. Jsme tu abychom ti pomohli, víš?" pokračuju dál s mluvením na něj a jesti nebude útočit zkusím udělat pár kroků směrem k němu. "Logane.... T-o jsem já, Clare. A Steve, pamatuješ ne? Steve je přítel, já taky." mluvím na něj dál pokud stále ještě nemá choutky k útoku. A stejně tak se k němu zkouším i opatrně přibližovat. "Přátelé pamatuješ? Storm, Hank, Rogue, profesor..." pokračuju stále dál k němu pokud pořád nebude útočit až skoro tedy k němu, pokud budou mít na něj moje slova nějaký efekt. "Všichni se o tebe bojí Logane, všichni mají o tebe starost...chtějí aby ses vrátil domů, do školy...pamatuješ na školu? Jsou tam super lidičkové." Pakliže hned zezačátku nebude nikterak reagovat na moje slova, zkusím zachytit na dálku co nejvíc těch jehel a věcí co v něm byly zabodané a vytáhnout to takto ven (52%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Zatím co se Loganova rána na čele sama zatahovala a on na vás s hněvem zíral a vrčel, ty jsi se ho rozhodla tak nějak jako ukecat a zahrát to na přátelskou notu. Ze začátku se zdálo, že to zabírá, ale když jsi udělal první krok blíž, tak zavrčel ještě hlasitějc a zvedl se na nohy. V tu samou chvíli se jeho rána taky znova zavřela a on vytasil znova svý drápy, který schoval při tý ráně štítem. Nevypadá to, že by to zabíralo, řekl k tobě Steve polohlasně. Bylo zbytečný šeptat, protože víš, že Logan slyší jak ostříž. Logan se trochu přikrčil a to znamenalo, že bude brzo útočit. Ty jsi se teda rozhodla pro jiný řešení a to že z něho jako vytaháš ty jehly, hadičky a ty kusy kovu co z něho trčely. Soustředila jsi se a pustila se do toho. Logan sebou škubnul a vyrazil. Steve vyrazil proti němu a protože jsi z Logana tahala desítky různejch kusů na jednou, tak měl Steve tak nějak jako docela výhodu. Drápy odrážel štítem a občas Loganovi nějakou natáh, aby se stáhnul. Během chvíle jsi z něho vytáhla většinu těch věcí a zdálo se, jako by ho to trochu zklidnilo, protože o krok ustoupil a pad na koleno. Těžce dejchal. Logane?, zeptal se po chvilce nejistě Steve, ale místo odpovědi se mu dostalo šílený Loganovo zařvání/zavytí. Na obličeji se mu objevil šílenej výraz, kterej nevěstil nic dobrýho. Ať už do něho cpaly jaký koli jako drogy, rozhodně to neprospívalo ani jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dostat z Logana tu přilbu bylo jen malé vítězství. I když jsem totiž zkoušela na něj mluvit, reagoval ani moc neprojevil snahu nějak reagovat, což mě možná zabolelo víc, než mráz, který mi bicoval obličej a prsty. Proto jsem se zaměřila na všechny ty jehli a vše také, co bylo v něm bodlé. Byla to celkově mravenčí práce a vůbwc to ti dva, rvouc se spolu, neulehčovali. Nakonec se mi je snad povedlo vytahat, nevím jestli všechny, ale rozhodně aspoň většinu. A mraziví vzduch, který mi přitom naplňoval plíce, nebyl nic příjemného. Logan se potom zase tak nějak pozastavil a stáhl, podobně jako předtím u tý přilby. Vsak nevypadalo to moc opět nadějně. Zatnula jsem ruku trochu v pěst. Už mi docházeli silý i nápady. "Logane notak sakra už! Seber se!" pronesu k němu rozhopně, pevně. "Nejsne tvoji nepřátelé a nechceme s tebou bojovat! Jsme tu abychom ti pomohli! Ale bez tvojí snahy to nepůjde!" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Začla jsi už tak nějak zvostra na Logana hučet, aby se už sakra probral. Byl ale pořád rozjetej a měl pořád ten šílenej výraz co předtím. Tak nějak se přikradla otázka, jestli tam ještě pořád Logan někde je. Jestli z něho nezůstalo jenom todle, co vidíte před sebou a co se vás snaží zabít. Logan znova zaútočil na Steva, ten mu to oplatil štítem, kterej ale Logan chytil. Smýknul se Stevem a vypadalo to, že skončí napíchlej na jeho drápech, ale místo toho ho Logan nakopl a odmrsknul ho stranou. Rozběh se na tebe, ale zastavil se těsně před tebou s napřáhlou rukou k poslednímu úderu. Zarazil se těsně před tvojí tváří a v obličeji pořád ten šílený výraz. Teď tam bylo i zmatení a pořádný. Trochu tu ruku zase stáhl a přitáhl k tobě obličej blíž a pořádně nasál tvůj pach. Vypadalo to, že se uklidňuje ale v tu samou chvíli Clint proletěl nad váma s quinjetem, kterej Logana zase dostal do vražedný nálady a znova tasil svý drápy. V tu samou jako chvíli jsi si tak nějak uvědomila, že něco tady za tebou hrčí. Logana porazila zrzka na sněžným skůtru, ze kterýho seskočila a přiložila mu k obličeji svoji zbraň. Vzpamatuj se, nebo to do tebe naperu!, zakřičela na něj Natasha, ale Logan jenom zařval jak zvíře. Chtěl zaútočit, ale zrzka dvakrát vystřelila. Jednou ho trefila do tváře, ale to jenom cinknulo. Podruhý to šlo rovnou do nosu a Logan se přestal zmítat. Vlastně byl mrtvej. Promiň holka, jinak to nešlo, řekla k tobě omluvně a Steve se k vám přihnal. Držel se za bok ale přišel k tobě, aby zjistil, že jseš v pořádku. Pak se podíval na Logana. Je..?, zeptal se, ale nedokázal to doříct. Ne. Už jsem ho viděla vylízat se z horšího, řekla Natasha a podívala se na tebe. Clinte, přistaň na naší pozici. Potřebujeme převést náš cíl zpátky do New Yorku, řekl Steve Hawkeyovi a ten souhlasně odpověděl a přistál kus od vás. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zkusila jsem to na Logana trochu po ´zlým´. Kdo ví, jestli mu vůbec byla schopná promluvit skrz tu tlustou, pokovanou lebku jeho, ale Logan se pak prostě pustil do Steva, znovu. Hluboce jsem si povzdechla. Tohle nikam nevede! NEmůžeme s ním takhle bojovat donekonečna! Věci pak ale nabrali během několika sekund až příliš rychlí spád. V jednu chvíly se Steve pouští do Logana, ve druhé už leží na zemi a ve třetí, se mi dostal pohled na jeho drápy, více než blízka. Ztuhla jsem a vytřeštila na něj oči. Skoro jsem u zapomněla na okamžik dýchat, když se naklonil blíže a začal mě... očuchávat...? "L-Logane....?" vykokotám tak nějak polohlasně. Vypadal, že jsme se začali snad k něčemu dalšího propracovávat, ale než se tak stalo, přiletivší jet, to všechno poněkud zruinoval. Měla jsem chuť teď toho rejpala celkem slušně, odplic seřvat, když v tom se přihnala zrzka na skútru. Zkusila mu domluvit, ale nemělo to žádný smysl, spíše jej tímhle vším jenom ještě víc rozhořčily. Však ´prožene´mu hlavou několik kulek, až to cinklo a celkem do drklo i mnou samou... Zavrtěla jsem jenom nesouhlasně nad tím vším hlavou. Konečně jsme se k něčemu dostali a oni prostě.... nah, myslím, že profesor asi možná odvede lepší práci než já... Rozpohybovala jsem svoje mrznoucí nohy, které jsem skoro už necítila, směrem k jetu. A trochu jsem se jim i snažila vypomoci s Loganem (39%), svou energií i když s těma zmrzlíma prstama, nevím, nevím... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom, co Natasha sejmula Logana a tim ho tak nějak uklidnila, jste zavolali Clintovi, kterej pak přistal kus od vas. Ty jsi svoji mocí pomohla s jeho přesunem na palubu. Steve se chopil pout a několika páskama ho spoutal a přidal k tomu přímo i želízka. Nějakou chvíli se ještě regenerovat bude, to bylo jako docela jasný, ale pro jistotu to stejnak udělal. Natasha se radči tvým směrem vůbec nedívala, protože si všimnula jak jsi s tím co udělala předtím nesouhlasila. Ten, do kterýho střelila a zabila, byl tvůj táta. Steven se pak přesunul k lékarničce, ze který vytáhl nějaký gázy a přiložil si to k poraněnýmu boku. Nějak dál si to neošetřoval, asi si to nechal pro doktory. A navíc, jsi si všimla, že se necítí zrovna pohodlně s vidinou, že by se měl odhalit tady před váma. Takže náklad máme, jo?, zeptal se Clint a Natasha se k němu sklonila a něco mu řekla. Posílám souřadnice SHIELDU, aby to tu vyčistili, řekl pak Clint mírnějc a už ne rejpavě. Jseš v pořádku?, zeptal se tě Steve během toho co jste vzlítaly a mířily zpátky i s Loganem. Při tom se tak nějak podíval na Logana a z něho zase na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rýpač přiletěl i s jetem a spolu s mou výpomocí jsme Logana naložily. Uvnitř jsme jej nějak uložily/usadily a starouš se rozhodl, že situaci trochu pojistí improvazovanými pouty. Věděla jsem, že jestli se Logan probudí, nebude s nimi mít žádnou práci. Ba co hůře, možná jej to jen více rpzzuří. A nikdo ho nechce naštvanýho uprostřed letu... Vyrazily jsme tedy a Steve se přesunul k lékarničce aby se ošetřil. "Budu až on bude zase sám sebou..." pronesu lehce sklíčeně na jeho otázku. "Ukaž, pomůžu ti s tím. Takhle to jw naprd." poukážu na jeho snahu o samootření se a tak nějak se tím i nabídnu, že mu tu ránu zajistím trochu líp. Bojoval s Loganem, nasazoval svůj život místo mého, takže mu to chci aspoň nějak oplatit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Natasha byla ve předu u Clinta a něco si mezi sebou tiše říkali. Steven si držel velkej kus gázy na boku, kterej trochu krvácel. Nehodlal se ale svlíkat a ošetřovat nějak víc. Ty jsi mu odpověděla, že budeš v poho až bude Logan sám sebou. Jestli to někdo dokáže, tak určitě profesor. Doufejme ale, že jsme nepřišli příliš pozdě, řekl ti a když zapadl do melancholie, tak zatřás hlavou. Ne! Určitě bude v pohodě. Profesor je nejsilnější telepat co kdy byl, o kterém má SHIELD záznamy. On Loganovi pomůže, dodal a pousmál se. Ty jsi se pak nabídla, že mu pomůžeš s ošetřením. Není třeba, ale děkuji, řekne kapitán a možná trochu zčervenal. Ale jenom trošičku. Výhoda séra profesora Erskina. Během pár hodin po tom nezbyde ani jizvička. Zranění tohodle typu nejsou nebezpečný pro můj život, řekl Steven a pokejval hlavou. Spíš mě zajímá, jestli nejsi zraněná nějak ty. Ti vojáci stříleli jako šílení, zeptal se tě tak nějak a zahleděl se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Steve se snažil tak nějak pozvednout onu situaci tím, že řekl, že profesor Loganovi určitě pomůže. "Já vím..." povzdechnu si trochu. "Profesor mu už v minulosti pomohl... stejně tak i mě." řeknu mu. Byť byl profesor skvělí, nevím. Měla jsem uvnitř sebe jistý osten, který zabodal, jakmile mi na mysl přišlo to, jak se na nás díval... Zavrtěla jsem maličko hlavou, ve snaze nemyslet na tyhle věci, přece jenom na ně bylo trochu brzo. A navíc, viděla jsem jak se zarazil, přímo přede mnou. Kdyby to bylo hodně špatný, neudělal by to. Chtěla jsem pak zaměstnat mysl něčím jiným a tak jsem nabídla Stevovi, že mu pomůže s jeho ošetřením, ale on to zamítnul a zaarguoval tím, že jeho sérum mu s tím pomáhá. Pokrčila jsem tedy rameny a nechala to tedy být. "Jsem v pohodě." odvětím mu ohledně jeho dotazu. "Střelba není nic co bych nezvládla. Horší by to bylo, kdyby se ke mě dostali blíž..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Už se ti to určitě zajídá slyšet, ale jseš mu strašně podobná. Teda vzhledem ne, ale chováním jste stejný nebo aspoň hodně podobný. Rozhodně mi ho připomínáš, jakej bejval kdysi, řekl ti tak nějak pak Steve, když jsi mu řekla, že tě střelba nerozhodí. Jestli budeš chtít, někdy ti o něm povyprávím. Určitě by jsi se hodně divila, řekl pak dobro myslně a trochu se na tebe pousmál povzbudivě. Za něco víc než půl hodinu jste dorazily zpátky do školy. Během toho už Logan začal dejchat, ale rozhodně se ještě neprobral. Když jste přistály a rampu sundaly, tak dovnitř naběhlo několik agentů, který Loganovi nasadily podivnej postroj, kterej mu znehybňoval ruce a zabraňoval mu vytasit drápy. Stejně mu pak znehybnily nohy a naložili ho na jezdící nosítka, kterejma ho odvezli dovnitř do školy, kde ho vzali do sklepa do zadržovací místnosti, kde k němu nikdo nesmí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když Steve zmíní to, že jsem Loganovi podobná, možná to netuší, ale maličko se díky tomu pousměju. Však jenom na okamžik. "Slyším to pořád. Většinou ale kvůli horký hlavě a prořízlí puse." odpovím mu na to. "Možná, až budeme mít tohle všechno za sebou. A rozhodně po tobě budu chtít popis pro svého přítele, který je evidentně tvůj velkej fanda." řeknu mu poté dál. Let trval nějakou dobu, ale nakonec jsme do školy dorazily. Během toho už tak nějak Logan přišel k sobě, tedy jen částečně, protože kdyby přišel naplno, asi by tu bylo docela živo... Nicméně, i když teď byl jak byl, nelíbilo se mi, že jej takhle spoutali, byť jsem moc dobře chápala, že to není ani tak moc pro jeho bezpečnost, jako spíše pro jeho okolí. I tak si to ale prostě nezasloužil. Dělali z něj skutečné zvíře.. "Jsem ještě někde potřeba?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi tak nějak říkala o tom, že budeš chtít určitě nějakej podpis pro svýho přítele, tak se Steven pousmál a přikejv. Jestli o to stojíš, tak ho máš mít. Ale klidně se spolu můžeme vyfotit, řekl pak Steve a pousmál se ještě víc. Fotka byla přece mnohem lepčí a ty jsi to věděla. Peete z toho bude určitě hodně nadšenej. Když jste dorazily a oni zajistili Logana, tak jsi se zeptala, jestli jsi ještě někde za potřebí. Nikdo ti ještě ani neodpověděl a už se objevil Peete. Clare!, ozval se obr, kterej se k vám přiřítil a objal tě. Jsem rád, že jste zpátky. A jsem rád, že jste.. uspěli?, řekl ale byl docela nejistej, když se podíval jak odvážej Logana v těch postrojích. Pak se ale podíval na Steva, na kterýho se pousmál. Jsem vám závázanej, že jste mi ji vrátil v celku a že jste zachránil i Logana, řekl mu a Steve se pousmál. Nemáš zač, mladý muži, odpověděl a přišel blíž, aby mu potřás rukou. Když se ale přiblížil a musel se dívat na horu na Peeta, tak se ještě pousmál na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "To už nechám na vás, co mu udělá větší radost." odvětím Stevovi, ohledně jeho nápadu. Mojí poznámku o tom, co vlastně mám dělat já, je lehce ignorována, však jenom do doby, než uslyším známí hlas. "Pete..." odvětím mu, stejně jako jeho obětí. Na okamžik tak vykouzlí na mé tváři lehké pousmátí, které však trvá jenom okamžik, než se zeptá na to, jak jsme dopadly. "Jo, relativně..." poznamenám, né zrovna nadšeně. Pete pak konečně přešel ke Stevovi, se kterým prohodily nějaký ty slova. Měla jsem takoví pocit, že se možná i hodně krotí, aby nevypadal jako malá holčičí fanynka. Trochu jsem se pousmála nad tím, jaký vlastně byl rozdíl mezi nimi výškově. "Nevím jak vy, ale já zajdu pro nějakou svačinu. Jdete taky?" navrhnu jim. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Steven vypadal potěšenej, že jsi mu oplatila pousmátí. Bylo pro něho příjemější, že jsi už nebyla tak rozhozená. Připadal si tak víc, jako že jste tak nějak uspěli. Já tě určitě doprovodím, ozval se Peete a trochu si tě přitlačil k sobě s rukou okolo ramen. Steve se na vas neurčitě podíval a pokrčil ramenama. Běžte napřed. Nechám se ovázat, zajdu za profesorem a pak vás doženu, řekl na konec Steve a ty jsi cítila, jak se Peete napnul. Byl taky potěšenej, že se k vám kapitán přidá, ale překvapilo ho, že je zraněnej. Jste v pořádku?, zeptal se Peete starostlivě. Nic to není, za pár hodin budu v pořádku, řekl Steve a po pohnal vas. Sam pak šel do vnitř aby se nechal ovázat. Peter tě vzal dovnitř a vedl do jídelny. Promiň, zepoměl jsem se tě zeptat. Ty jseš taky v pořádku?, zeptal se tak nějak trochu zahanbeně, ale když jsi ho ujistila, že nejseš zraněná, tak se pousmál. A jaký.. jaký to tam bylo? Co se tam vlastně stalo?, zeptal se tě ale to už jste dorazily k okýnku se starou známou kuchařkou, která vam nandala co jste chtěly a pak jste se tam usadily. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Kluci tak nějak souhlasily s mým návrhem. Ovšem Steve to pojal ještě trochu podle svého a nejdříve se nechá tedy ošetřit. "Pfff.... a ode mě se nenechal..." utrousím naoko dotčeně. Nicméně dál jsem to nějak neřešila a pak jenom vlastně přikývla a pokynu Petovi, abychom se vydali k jídelně. Petovo první opojení opadlo, protože se konečně tak nějak začal věnovat i trochu mě. "Jo, jo jsem v pohodě..." odvětím mu. "Trochu mražená a unavená, ale celkem jinak dobrý...." povzdechnu si trochu. Přitisknu se k němu blíže, pro pocit bezpečí, který jsem vždycky u něj tak nějak cítila a co jsem potřebovala cítit i teď. S odpovědí na další část jeho otázky, jsem si dala načas, trochu. Nejdřív jsem si vzala teplý čaj a horkou polívku. Odnesli jsme to potom ke stolu, kam jsem se usadila a rozepnula kabát, ve kterým mi začínalo být trochu teplo a odložila ho vedle sebe. "Bylo to hrozný... věci co se tam událi, co jsme viděli... budu ráda, jestli vůbec někdy ještě usnu..." řeknu mu nakonec unaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete byl trpělivej a snažil se ti dát čas, kterej jsi využila než jsi mu odpověděla. Když jsi to ale udělala, tak se na tebe starostlivě zakoukal a položil ti ruku na tu tvoji. Nevěděl jsem, že to bylo tak hrozný. Kéž bych tam byl s váma, abych ti v tom pomoh, řekl pak trochu smutnějc. Opravdu jsi mu to mohla věřit, že by nehleděl na ty hrůzy, byl by tam s tebou rád, aby ti prostě pomohl. Příště na mě prosím počkej, řekl Peete ale nevyčítal ti vůbec nic. Věděl, že jste měly na spěch a že někdo musel bejt s dětma, protože všichni ostatní dospělí museli do školy. Ať už jako k vůli zranění, nebo k vůli přípavě. Trochu jste oba pojedli a pak si tě Peter přitáhl trochu k sobě a tak napůl tě objal. Teda tak, jak to jenom šlo, když jste seděly vedle sebe. Na pohovce by to bylo rozhodně lepší. Tak co, mládeži?, oslovil vás Steve, kterej se k vám posadil. Profesorovi je už líp a trval na tom, že se pustí do práce, řekl kapitán optimisticky a pousmál se na tebe. Takže to je ten tvůj přítel, jo?, zeptal se tě Steve a Peete začal trochu rudnout. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se mi snažil vyjít vstříci, vlastně i mě tak nějak potěšit, povzbudit. "Bylo lepší, když jsi tam nebyl..." řeknu mu nakonec. Né, že bych si ho tam nepřála mít nebo něco takového, ale myslím, že by to zřejmě na něj bylo moc, když jsem viděla, jak to zamávalo i Stevem... "Bylo to trochu narychlo všechno... byla jsem za profesorem a on mi ukázal Logana a... museli jsme prostě jednat, promiň." řeknu mu lehce omluvně. Dostala jsem do sebe tedy nějaký to jídlo, byť se žaludek zrovna ještě stále moc na to netvářil, ale bylo to aspoň něco. A poté vyšla Petovi vstříci a když si mě přitáhl k sobě, tak jsem se o něj opřela a napůl si na něj položila hlavu, držíc v jedné ruce hrnek s čajem. Steve za námi pak přišel krátce na to, trochu jsem k němu vzhlédla a maličko se pousmála. "Jo. A taky je to velký stydlín." řeknu trochu poťouchleji, stále opřená o něj. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Než se objevil Steve, tak ti ještě Peete odpověděl: Rozumím. Omlouvat se nemusíš. K tomu ti přidal ještě pusu na tvář, která rozhodně jako potěšila. Pak, po jídle, se k vám připojil Steve, kterej se tak nějak poptal na Peeta, o kterým jsi řekla, že je to pořádnej stydlín. Peetovi zaskočilo a to jako už vůbec nejedl. Celej zrud a málem se mu zauzloval jazyk. Já.. ne.. teda jako.. no.. Clare!, zakoktal se celej rudej a tak nějak se pak otočil k tobě s napůl ukřivděným pohledem. Teda dík jako, řekl na konec a Steve se zasmál. Už chápu, řekl Steve a znova se zasmál, protože ho todle fakt jako pobavilo. Moje nabídla pořád platí. Celej příští den tu ještě budu a počkám na nový zprávy, takže klidně přijďte, nabídl ti tak nějak Steven a Peete se pořád ještě celej zrudlej podíval na tebe s tázavím pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem se ušklíbla když se Pete začal zakoktávat. Tedy potom co jsem ho vlastně tak nějak nabonzovala, nicméně jeho reakce byla roztomilá. Trochu jsem se mu uchechtla. A nebyla jsem sama. "Víš, že to nemyslím zle. Navíc, mě to přijde roztomilí." řeknu mu, i když tak nějak tuším, že bude teď jenom více červenější. Proto se mu trochu usmířivě vnutím více pod ruku. Pete však Stevovu narážku příliš nepochopil. "Dohodla jsem ti tady s hvězdou autogramiádu. Prý se s tebou klidně i vyfotí, takže si to mezi sebou nějak kluci dohodněte dál." řeknu mu, podívajíc se přitom na Steva. Je mi i tak trochu jasné, že ho tam nakonec asi budu muset sama odtáhnout, ale co bych pro něj neudělala. Pro ně oba...[/b] |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete fakt jako trochu víc zčervenal, když jsi o něm tak nějak prohlásila, že ti to přijde roztomilí a dovolil ti více se mu vnutit pod ruku. Trochu tě i víc u toho stisk, takže jsi se cítila opravdu v bezpečí. Steve se na vás usmál a pak nadhodil to společný vyfocení, který Peete tak trochu nepochopil. Když jsi mu to vysvětlila, tak zčervenal ještě víc a znova začal koktat. V-vážně? Teda jako.. jenom kdyby vám to.. no, nevadilo, kapitáne, řekl koktavě Peete a byla jsi si docela jasně vědoma, že byl úplně v rozpacích. Nevadilo. A prosím, říkej mi Steve, řekl Steve a ty jsi jako cítila, jak se Peete napnul. Vsadila by jsi se, že měl emocionální orgasmus. Vážně? Ehm, teda díky, Steve. Já jsem Peter, teda Piotr, ale tady mi říkají Peete, odpověděl mu Peete celej bez sebe a s tím svým ruským přízvukem. Pak se podíval na tebe naprosto vděčnej a dal ti pořádnou pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo celkem sranda sledovat Petovo počínání. "Jop a když na něj uděláš smutný oči, možná ti opatří podpusy i ostatnch, dokzd tu jsou." dodám ještě tak nějak napůl návrhově k tomu. Byť tuším, že si někteří asi u toho neodpustí nějakou tu kousavou poznámku. Přesto, měla jsem takoví pocit, že být Pete holka, asi by se tu už složil. "Je to náš Colossus, s ocelovými svaly, ale měkkým vnitřkem." dodám svoje, byť tuším, že zrovna mu tímhle moc nepomáhám, ale co. Nebylo to nic špatného. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi pokračovala ve škádlení Peeta svojim stylem, tak jsi to možná trochu přepískla jako, protože se přestal tvářit tak v rozpacích. Spíš to vypadalo, že už je mu to trochu nepříjemný. A to se jako potvrdilo, když jsi řekla to o ocelových svalech, ale měkkým vnitřku. Ne měkkým srdci, ale vnitřku a to vyznělo jako docela blbě i Stevovi, kterej se jako jenom ze slušnosti pousmál, ale pak se věnoval spíš svýmu jídlu, aby zabránil, že byste dál pokračovaly tímdle směrem. Takže, Petere. Co plánuješ dělat až ukončíš svý studia? Neměl by jsi zájem o stáž mez Avengery? Podle dostupnejch referencí by se nám někdo jako ty určitě v budoucnu hodil, řekl po chvilce hodně trapnýho ticha Steve a Peter se toho bohu dík jako chytil. Ještě jsem o tom nepřemýšlel, ale vaše nabídka je fakt hodně lákavá.. chci říct, že jsem ještě nad tím vůbec nepřemýšlel. S tím vším co se teď děje na to ani není moc čas, řekl tak nějak dost neurčitě Colossus a zamyslel se. Pro mě je teď hlavní ochránit todle místo a všechny, kdo tu patří, zakončil to už zas úplně pevným hlasem. Bylo ti ale dost jasný, že ikdyž to teď možná přešel, určitě to bude mít nějakou dohru. Rozumím, dodal Steve, kterej uznale přikejv a pokračoval v jídle. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak trochu jsem pokračovala v Prtově škádlení. Však s dobrými úmysli, jsem chtěla nadnést jeho světlou stránku, ale nepovedlo se mi to moc. Ono ostatně, kdo má myslet na hezký věci, když před chvílý viděl ty nejhorší noční můry, díky kterým se teď bojí byť jen zavřít oči. O Loganovi nemluvě... Proto jsem jenom sklopila provinile pohled a zaměřila se na svůj hrnek. Steve se pokusil vzniklí trapas přejít, což se mu i tak trochu povedlo, protože se s Petem začali bavit a já tak nějak trochu sklouzávala k depresivním myšenkám. "Jako společnost dneska stojim za prd..." pfonesu nakonec, když je víceméně ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Všecko se začlo tak nějak uklidňovat, protože ti Steve podal pomocnou ruku a Peeta zabavil a odved pryč k příjemnějším tématům. Ale to netrvalo moc dlouho, protože jsi zpytovala svý svědomí a prohlásila tak nějak, že dneska tvoje společnost stojí za prd. Clare.. todle neříkej, řekl Peete a tak nějak se k tobě sklonil, aby se ti podíval aspoň trochu do tváře. Navíc to není pravda!, dodal tak nějak hned po tom a pousmal se na tebe. Peter má pravdu. Jseš jenom unavená po dlouhým dni a po.. po tom všem co jsme tam viděly, řekl Steve a trochu se zachmuřil. Něco vás teď oba dost spojovalo a ty víš, že kdyby tě to trápilo i dál, tak s ním o tom mluvit určitě můžeš. Steve nevypadá jako někdo, kdo by něco takovího neřešil. Peete ti tak nějak dal pusu na tvář a víc si tě přitulil k sobě, aby zdůraznil svý slova a dal za pravd těm Steevovým. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přiznala jsem, že dneska/teď se mnou moc zábava není. Pete ale začal argumentovat opakem. I když se pak k němu přidal Steve, který tam se mnou byl a prakticky viděl a prožil všechno co já, nemělo to o moc větší účinek. Nevím proč, na okamžik jsem si vzpomněla na svůj útěk z té Hydřiny příšernosti... Trochu jsem si povzdechla a nechala se přitisknout více k Petovi. "Díky kluci, ale vážně pochybuji o tom, že budu dneska schopná nějak vůbec usnout... nehledě na to jak moc unaveně se cítím...." řeknu nakonec a nebyla jsem moc daleko od pravdy. Můj hlas zněl celkem unaveně, což musel poznat každý a nejenom na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter si povzdech a pohladil tě po ruce. Steve do sebe hodil posledních pár soust a zvedl se k odchodu. Než ale jako odešel, tak se na vás podíval. Jestli mě omluvíte, mám ještě něco na práci, řekl a pak se podíval přímo na tebe. Měla by jsi si trochu odpočinout. Ikdyž nebudeš spát, odpočinek se hodí. Uvidíš, že to pak bude všecko lepší, řekl a tak trochu se na tebe i pousmal. Dohlédni na to, aby si šla odpočinout. Aspoň na chvíli, dodal směrem k Peetovi a pak odešel. Peete samo zřejmě přikejv a pousmál se. Steve má pravdu. Měla by jsi si jít odpočinout, řekl ti pak měkčejc, ale přes to s tím tvrdým přízvukem, kterí spolu byly v kontrastu. Jestli chceš, budu tam s tebou dokud neusneš, nabídl se a znova tě při tom pohladil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete z mého prohlášení nebyl moc nadšený. Steve dokončil svoje jídlo, docela mě překvapilo, že byl schopný se vlastně vůbec po tom všem najíst. Nicméně na jeho prohlášení o tom, že bych měla aspoň odpočívat. "Jo, zkusím ale neslibuju nic." řeknu mu. Když se pak dá na odchod, ještě mu krátce zamávám, než tedy zůstaneme s Petem zase sami. Ten ma na celou věc vlastně stejný názor jako Steve. "Jo, jak jsem řekla, zkusit to můžu, ale nic neslibuju... A pohovka bude v tomhle ohlednu i lepší." řeknu, byť maličko hlavně pro sebe ale jsem si jistá, že to Petr pochopí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co se tak nějak Steve vypařil ti Peete navrhl, že bys měla jít odpočívat. Podpořil tak vlastně i Stevův názor na to, co bys měla jako teď dělat. Ty jsi mu dala na jevo, že teda jako jo, ale že to nebude ono a navíc, že pohovka k tomu odpočinku bude lepší. Peete přikejv a pustil tě. Pak se zvedl a odnes nádobí. Když se pak k tobě vrátil, tak tě vzal za ruku a odved tě do společenky. Pár lidí tu bylo, ale ne zrovna moc. Jedna televize byla volná a i pohovky u ní. Usadily jste se a Peete zapnul tiše nějakej film, aby jste měly nějakou zvukovou kulisu. Chceš deku?, zeptal se tě Peter a podal ti jednu ze stolku, co ho měl na dosah. Jestli jo, tak ti ji roztáh a přikryl tě. Pak si tě vzal pod ruku, nebo po případě ti dovolil mu položit hlavu do klína. jo, Teddy říkal, že tam dole maj nějaký zvíře. Dělá to kravál, řve to a nikdo tam prej nesmí, slyšela jsi procházející mladíky, jak se baví o něčem co slyšeli. Nezůstali u vás ale, radši si šli sednout na druhou stranu společenky k oknu, kde pak hráli nějakou stolní hru. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přikývla jsem tedy na jeho návrch, vlastně jejich návrch. Pete se jako vždy nabídla, že mi pomůže s nádobím a já za to bylo ráda. Pousmála jsem se na něj a vzala svůj kabátek. Pak spolu s ním se tedy rozešla do společenky. Trochu mě překvapilo, že jsem tu viděla ostatní, ale bylo to jen krátce, protože jsem si uvědomila, že jsme byly vlastně pryč celkem dlouho, takže oni měli možnosti se sem přestěhoval v poklidu. "Jo, ta by byla super." odvětím mu na jeho dotaz ohledně deky. Posadila jsem se tedy na volnou pohovku, kabátek nechala přehození přes opěradlo a než si ke mě Pete přisedl, napůl jsem se do ní zabalila. "Díky zlato." řeknu mu a ještě mu věnuju na tvář políbení a poté se mu stulím pod ruku, pokládajíc se tak tvář na jeho hruď, pokládajíc svou ruku kousek vedle. Byl to příjemný klid, klid a teplo, které jsem z něj cítila a bylo více než příjemné. Zavřela jsem tedy oči a snažila se uvolnit mysl, však zážitky a vzpomínky na to místo byly až příliš čerstvé... Nepřidali mi ani ti, co přišli a začali se bavit o Loganovi... Dám tomu pár hodin a pak se na něj půjdu podívat sama... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Bylo mi potěšením, odpověděl ti Peete, když jsi mu poděkovala pusou za deku a tak nějak si tě přitisk k sobě, když jsi se mu vnutila pod ruku. Položila jsi si na něho svoji hlavu a ruku dala kousek vedle na jeho hruď. Příjemnej pocit bezpečí přišel hned, stejně jako teplo, který tě zalívalo návaly únavy. K tomu všemu se přidala ještě Peterova ruka, která tě začala v rytmu dýchání lehce hladit. Ikdyž jsi měla před očima pořád ty hrůzy, tak únava začínala vyhrávat a tobě se zavíraly oči. Jenom na chvilku se znova otevřely, ale to zrovna když procházeli ti dva kluci a bavili se o nějakým zvířeti co maj dole zavřený a co tam dělá kravál. Bylo ti jasný, že mluvěj o Loganovi a slíbila jsi si, že tomu dáš pár hodin a půjdeš se na něho podívat sama osobně. Pak už jsi ale podlehla a přišel spánek, kterej nebyl zrovna klidnej. Další a další výjevy vyvrhlejch chlapů, kteří řvou bolestí a o pomoc. Kteří se podělaj bolestí a strachy a který mají různý důležitý orgány na zemi nebo v rukách. Všecko todle tam bylo a proto jsi docela ráda za to, že jsi se probudila s trhnutím. Klid, nic se neděje, ozval se Peetův hlas a pohladil tě po hlavě. Zjistila jsi, že jsi se mu tak nějak přesunula i s menším polštářem do klína a že on se potichu dívá na televizi. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přesunuli jsme se tedy do společenky. Pete mi donesl deku a já se tak nějak do ní zavrtala a přitiskla se k němu. Příjemně hřál a i tak nějak díky klidu, který jsem cítila, jsem zavřela tedy oči, snažíc se tedy aspoň o ten odpočinek. Jenže únava vzala za své. A taktéž i přišlo to, čeho jsem se bála nejvíc - všechno to, co jsme tak prožily a viděli, se vrátilo. A vrátilo se to natolik, že jsem sebou ze spaní škubala a to natolik, až jsem se prudce posadila, lapajíc po dechu, trvalo mi okamžik, než jsem si uvědomila, že jsem zpátky v realitě a né v noční můře. Byly jsme stále ve společence a Pete tu taky sále byl. "Pete... musím se za ním podívat..." řeknu mu nakonec, když se trochu uklidním. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi se s trhnutím probrala a Peete se tě pokusil utěšit, tak jsi mu vyložila svůj úmysl, že se půjdeš jako podívat na Logana. Vlastně teda že musíš. Peete přikejvl, ale viděla jsi že mu tak nějak děláš starosti. Klidně se tam podívat můžem, ale myslím, že kdyby se něco změnilo, tak by pro nás poslali nebo nám aspoň něco dali vědět, řekl tak nějak starostlivě a pak ještě dodal: Ale pro klid tvé duše se tam klidně podívat můžem. Jestli jsi na tom teda jako trvala, tak jste se mohli zvednout a vyrazit se podívat dolů. Peete vás vedl k výtahu. Chvilku jste u něho počkali, než z chodby vypadli poslední děcka. Takže jsi zjistila, že to vlastně není až tak uplně veřejně známí. Pak jste teda nastoupily a sjely dolů do sklepního patra. Tam jste se dali do křídla s Cerebrem, ale odbočili jste jinam. Tam stál v chodbě Hank a nakukoval do nějaký místnosti. Když z vyčerpání odpadneš, tak tím ničemu jako nepomůžeš!, utrhával se na někoho ve vnitřku místnosti. Dej mi pokoj, Hanku! Chci tu bejt!, ozval se unavenej hlas Storm, kterej dodal, A neruš profesora, musí se soustředit! Hank zavrtěl hlavou a zavřel dveře za sebou. Pak se otočil a uviděl vás dva. Promluvte s ní vy, mě rozhodně neposlechne. Měla by bejt v posteli a odpočívat, řekl vám Hank a ještě než vás minul, tak dodal, Klidně běžte dovnitř, ale nedělejte moc randál. Je tam profesor a soustředí se. Jestli jste pak vešli, tak jste viděli, jak profesor sedí uprostřed místnosti na svím křesílku a má zavřený oči. Obličej má staženej únavou a soustředěním. Storm celá vyčerpaná sedí na židli vedle něj a drží ho za ruku. Na proti nim ale byla zeď prosklená a za ní byl Logan. Byl v tom divným postroji, kterej mu nedovoloval moc se pohybovat a ležel na posteli, která byla rozházená, jako by se na ní zmítal už dlouho. Byl k ní přikurtovanej ale házel sebou. Občas zavrčel nebo zařval, ale zdálo se, že je v bezvědomí, protože měl zavřený oči. Storm si vás zatím nevšimnula, protože byla zabraná do pozorování Logana a na víc ještě úplně vyčerpaná. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Věděla jsem už předtím, že prostě nedokážu spát. A tak nějak se to teď i potvrdilo. I když tu byl se mnou Pete, prostě ty noční můry přišli a udeřily tvrdě. Pete se na můj návrh moc netvářil, ale souhlasil. A já přikývla. Sebrali jsme se tedy z pohovky, já sebrala svůj kabátek a vydali jsme se k výtahu. Viditelně to bylo jen pro VIP, protože jsme čekali než se rozutečou malý pulci, ale pak jsme sjeli dolů a vydali se k Cerebru. Po cestě jsme ale narazily na chlupáče, který se nad něčím rozčiloval. Až když jsme dorazily k němu, prozradil nám, že se rozčiluje na Storm, která byla obdobně paličatá jako já nebo Logan. "Zkusím, co svedu." odvětím chlupáčovi, než odejde. Vešli jsme tedy dovnitř a mě se na okamžik při tom pohledu na Logana, nejenom sevřeli útroby, ale možná i snad na sekundu vynechalo srdce tep... Nicméně dodali jsem si odvahy a rozešla se k těm dvěma. Ke Storm jsem přistoupila z boku a lehce jí položila svou ruku na její rameno, abych dala o sobě vědět. "Storm..." oslovím jí lehce. "Běž si odpočinout, takhle mu nijak nepomůžeš. Jenom ubližuješ sama sobě a to by nechtěl..." řeknu jí tiše, abych nerozrušila zbytečně profesora. "Budu tu." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm se tě trochu lekla, když jsi na ni šáhla. Podívala se k tobě a na chvilku jako by ani tak nějak nevěděla, kdo jseš. Pak se ale usmála a pokejvala hlavou. Byla těsně před zhroucením a vypadala na prosto vyčerpaně. Ale.. on by tu byl taky, bejt na mým místě, snažila se argumentovat, ale neměla na to moc sil. Když jsi ale řekla, že tu budeš, tak se tak nějak zarazila. Chvilku to vypadalo, že tě odmítne a tvrdohlavě tu zůstane, ale pak sklonila hlavu a přikejvla. Tak jo, řekla na konec unaveně a Peete k ní přišel. Odvedu ji do pokoje a ujistím se, že bude v pořádku. Za moment jsem zpátky, řekl ti tak nějak Peete a vzal Storm za ruku, aby jí pomohl. Byla ale tak zesláblá, že jenom co se postavila, už se kácela. Peter ji vzal na ruce a povzdech si. Pak už s ní tak nějak prostě odešel pryč. Ty jsi tam zůstala s profesorem a skrz prosklenou zeď jsi viděla Logana jak tam trpí. Dost to připomínalo ty záběry z tý základny. Tady se mu ale snažily pomoct a ne ho mučit. Logan se tam na posteli pořád zmítal a vrčel a řval, ale z ničeho jako nic zařval jako by mu do hlavy zarazily hřebík a začal se zmítat o to víc. Když jsi se pak podívala na profesora, tak jsi si všimla kapky krve pod jeho nosem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm se tak nějak trochu lekla, což jsem zrovna nechtěla, ale to tak nějak vyšumnělo, když se podívala na mě. Vrátila jsem jí pousmátí a trochu jí i ono rameno sevřela. Trochu mi oponovala prve, že by tu měla být, ale když jsem se nabídla, že tu budu, tak nakonec souhlasila. Přikývla jsem a otočila se na Peta, s tím, jestli by jí nepomohl, ale on se tak nějak nabídnul sám a tak jsem na něj trochu pousmála. "Dobře. Rozhodně by měla i něco sníst nebo aspoň pít..." řeknu mu a poté jen vlastně čekám, než jí pomůže vstát. Bohužel pro ní, to ale vypadá, že se neudrží ani na nohou. Pete se ale ukáže jako princ a vezme jí na ruce. Ještě než s ní odejde, chytnu jí za ruku. "Vyspi se, něco sněz. Vím, že to je těžké, ale zkus to. Nelíbilo by se mu, kdyby si se takhle trápila kvůli němu." řeknu jí a snažím se znít co nejpřesvědčivěji. Poté pokynu Petovi, aby jí odnesl. Zůstala jsem tam nakonec tedy sama. Bylo to těžké, vidět Logana takhle. Položila jsem kabát vedle na zem a pomalu, pozvolna přešla ke sklu, za kterým Logan byl. Ztrápeně, bolestně jsem se zlehka položila svou ruku na sklo. Nevypadalo to totiž, že by se mu nějak dařilo líp, spíše jako kdyby v tom samém stále pokračovali... A stále to gradovalo. Otočila jsem se na profesora, a viděla ho. S jasnými obavami, jsem se otočila a přešla zpátky k němu a sehnula se u něj. Okamžik jsem si pohrávala s tím, jestli něco neudělat, abych něco případně nezpůsobila nechtěně, ale nakonec jsem stiskla opatrně jeho ruku. "Profesore..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když Storm s Peetem odešli, tak jsi tam zůstala sama s profesorem. Chvíli jsi se dívala skrz sklo na Logana, kterej rozhodně trpěl v bolestech. Rozhodně to nebylo nic příjemnýho ani pro jednoho z vás. Logan nebyl zrovna v klidu celou dobu, ale v jednu chvíli začal řvát jak raněnej tygr. Ale proto že o tom mluvily i děcka na hoře, tak to asi nebude ojedinělej případ. Když jsi se pak ale podívala na profesora, tak jsi zjistila, že má pod nosem kapku krve, která mu pomalu sjížděla dolů k puse. Nejistě jsi ho chytla za ruku a oslovila. Chvilku to vypadalo, že jsi ho z transu neprobudila a nic se neděje, ala pak otevřel oči. Byl unavenej a vypadal podobně jako Storm, jako by se měl každou chvíli zhroutit. Je to.. je to mnohem složitější než jsem si myslel. Loganova mysl byla už před tím dost křehká a dala by se přirovnat k váze, kterou několikrát rozbily a znova slepily, s tím, že některý dílky neseděly a některé úplně chyběly. Teď tu vázu ale hodili do drtičky. Bude to chtít ještě hodně práce, řekl unaveně a povzdech si. Pak si otřel krev pod nosem a trochu překvapeně se na ni koukal na svejch rukách. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vrátila jsem se k profesorovi, protože to nevypadalo s ním hezky. Chvíly jsem váhala jestli ho oslovit, ale nakonec jsem to riskla a udělala. Byť to další chvíly vypadalo, jako kdyby mě záměrně ignoroval, ale nakonec se probudil. A nepřinesl moc povzbudivé zprávy. "Měl by jste si taky odpočinout. Zrovna jsem poslala Storm, která se tu skoro zhroutila..." řeknu mu, stále tak nějak majíc svou ruku na té jeho. "Je...mů-žu, pro něj, něco udělat já?" zeptám se nakonec trochu nejistě na myšlenku, se kterou jsem si teď v tuhle chvíly pohrávala v hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ano, musím si odpočinout, odpověděl ti unaveně a promnul si čistou rukou oči. Pak vytáhl kapesník a utřel si ruce. Na konec jako ho schoval a ty jsi se ho zeptala jestli je tu něco, co pro Logana můžeš udělat. Kéž by to bylo tak jednoduché, povzdech si profesor a zamyslel se. To nejlepší co pro něho můžeš udělat je být trpělivá. To co tady dělám je složitý a chce to čas. Něco rozbít je jednoduché, ale opravit něco rozbitého je něco úplně jinýho, dodal ti tak nějak profesor a z hluboka se nadech. Dal si ruce ke spánkům a zavřel oči. Na chvilku se soustředil a Logan se pomalu přestal zmítat a řvát. Po půl minutě byl úplně klidnej a vypadal jako by spal. Profesor se znova probral a povzdech si. I todle ho docela vyčerpalo. Uklidnil jsem ho a uspal. Měl by spát až do rána, řekl profesor a pak dodal, Docela bych uvítal něco malého k jídlu. Vzala bys mě do mé pracovny? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Prpfesor souhlasil s mým návrhem odpočinku. Což bylo dobře, protože se mi ho případně nechtělo moc přemlouvat, kord kdyby si postavil hlavu. Sotva se mi povedlo přemluvit Storm a tu jsrm odtud dostala zejméne díky Petovi. Trochu jsem pozvedla pravý koutek a přikývla a pozvolna se postavila. A zatímco jsem ze země sbírala svůj kabátek, profesor mi né příliš pozitivně odpověděl i na můj otázku. Chce to čas... Trochu jsem si povzdychla a smutně se podívala směrem k Loganovi. "Dobře..." přikývnu profesorovi. "...a chcete to normální cestou nebo super expresem?" zeptám se s mírným úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste se tak nějak s profesorem dohodli, že si musí odpočinout, tak jsi se ho zeptala jestli ho máš vzít do jeho pracovny normální cestou nebo super expresem. Profesor se na tebe nechápavě podíval. Asi ta únava byla větší než se zdálo, ale na konec mu to došlo a pousmál se. Já nejsem jediný, kdo by měl odpočívat. To samé platí i pro tebe, řekl tak nějak profesor ale povzdech si. Ale je mi to jedno. Podle toho jak se cejtíš, dodal na konec profesor a nechal to na tobě. Ty jsi si vzala svůj kabát a vyrazily jste. Ať tak nebo jako jinak jste dorazily do profesorovy pracovny. Přijel ke stolu, kde byla konvice s čajem. Teď už sice studeným, ale profesor si do svýho šálku stejně nalil. Je už sice studený, ale stejně ti nabídnu. Dáš si?, zeptal se tě a po příadě ti taky nalil. Byl jsem v Loganově mysli a viděl jsem, co se tam dělo. On není jediný, komu mohu pomoci, nadhodil tak nějak po chvilce profesor a tobě bylo jasný, že naráží na tvý problémy s těma vidinama. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Profesor zprvu mou nabídku nechápal, ale neměla jsem mu to za zlí. Spíše jsem se o to více pousmála, když konečně prozřel a pochopil, však namítnul na to, že je mu to jedno a že to tak nějak ponechá na mě. "Tak jo, tak se držte. Nemám řidičák, takže to může drncat." řeknu mu, než se chopím zezadu jeho vozíku a ještě než odejdeme, pohledem se rozloučím s Loganem. Dorazily jsme tedy do profesorovi pracovny. Nespěchala jsem příliš, prostě si držela takové akorát tempo. Profesor mi nabídl čaj, ale nad tím jsem zavrtěla hlavou. A nebyl to potom jenom čaj, který nabízel. I pomoc. Trochu si povzdechnu. "Zkusím se s tím poprat sama... Když bych to nezvládala, tak se ohlásím..." řeknu mu. "Jestli ještě něco nepotřebujete tak půjdu. Celkem by mi bodla sprcha..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Profesor se jenom pousmál, když jsi začla vtipkovat o drncání a řidičáku, ale nechal tě ho odvízt nahoru. Chvilku to sice trvalo, ale vyvezla jsi ho na horu do jeho pracovny, kde si dal šálek čaje. Sice studenýho, ale kdo ví jak dlouho tam dole byl a nic nepil. Nabídl i tobě a pak ti nabíd tak nějak i pomoc s těma vidinama, který tě mučily ve spaní. Většinou těm, kteří si uvědomí, že potřebují pomoc, už pomoci není nebo je ta pomoc obtížná, ale beru tě za slovo. Kdy koli budeš potřebovat, tak se neboj přjít, odpověděl ti profesor když jsi ho tak nějak jako odmítnula. Já už to tu nějak zvládnu. Hank se postaral o Storm a teď mi nese něco k jídlu, takže se o mě nemusíš bát. Je o mě dobře postaráno. Ty si běž klidně dát sprchu a něco sníst, řekl ti tak nějak přátelsky profesor. Jeho úsměv už nevypadal až tak unaveně, ale přes to vypadal ještě hodně moc vyčerpaně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Budu na to pamatovat" Vím, že to profesor myslel dobře, ale né všechno jde řešit tím, že to prostě vymžete z hlavy. "Dobře. Kdyby něco, cokoliv... Dejte vědět." rozloučím se s profesorem a poté se vydám ven z jeho pracovny. Zamířím pak k sobě, kde si vezmu něco pohodlnějšího na sebe, načež pak dojdu ještě vrátit kabát a vše společné s tím zpátky do šatny ve sklepení. Ze sklepení se potom vrátím do svého pokoje kde si vezmu věci na hygienu a odeberu se do sprch. Svleču se a chvíly stojím pod příjemně teplou vodou, než se pod ni postupně pomalu, na kachličky, sednu. Rukama si obejmu nohy a pritáhnu si je blíže k sobě. Voda dopadala dál a stejně tak na mě už konečně dopadla tíha toho všeho. Nevím jestli mi pak po tváři tekla teplá voda nebo to byly slzy, možná obojí, ale v tuhle chvíly mi to bylo jedno... Po čase, nevím jak dlouhém a bylo mi to celkem šumák, jsem vylezla z koupelny. Vlasy ještě trochu vlhké, rozpuštěné podél zad. Hodila jsem pak věci do pokoje a ehce bloumala chodbou, ež jsem došla k pokoji Logana. Nakonec jsem chytla za kliku a zkusila, jestli bude odemčíno, a jestli ano tak vejdu dovnitř. Na okamžik pak zůstanu stát ve futrech, než vejdu dovnitř úplně a zavřu za sebou. Sednu si tiše na jeho postel. Však netrvá dlouho než si spíše na onu postel, zády ke dveřím, lehnu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Než jsi uplně odešla, tak ti ještě profesor na rozloučenou řekl Neboj, kdyby náhodou, tak řeknu. Pořádně si odpočiň. Ze všech tady si to zasloužíš nejvíc. Na konec jsi odešla do svýho pokoje pro něco pohodlnějšího, odnesla si svoji výstroj do šatny a připravila jsi se na sprchu. Po asi hodině, ani ti to tak nepřišlo, jsi ze sprchy vylezla. Ikdyž jsi spala v Peetově naruči, tak na tebe začla jako padat unava. Možna to bylo ještě něco vic než unava, protože jsi se citila prazdna. Asi taky jako pro to jsi zašla bloumat po chodbách jak tělo bez duše. Na konec jsi došlo a před dveře se škrábancem. Byl to Loganův pokoj, před kterým jsi se na nějakou chvilku zastavila, než jsi vzala za kliku. Dveře se otevřely a ty jsi vešla do jeho pokoje, kterej byl liduprázdnej ale zase uplně nedotčenej. Sedla jsi si na postel a po chvíli i lehnula. Trochu to tady vonělo tabákem a všecko ti ho tady připomínalo. Jeho věci tu byly všude. Do konce tu měl na stole ještě pořád ty fotky, kde byla i ta fotka s tvoji mamkou. Kromě toho tu měl na židli tašku se sladkostma, který on nejí, takže byly jasně určený pro tebe. Todle všecko tě praštilo do očí, než jsi zalehla a s těžkým srdcem se ti zavřely oči a přišly nepříjemný sny. Teď byly ale jenom nepříjemný, ne hrozný. Ale za to jsi si pořádně odpočinula. Na Loganově posteli to prostě šlo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Po teplé sprše, jsem tak trochu bloumala po chodbě. Kdo co nechtěl, kroky mě donesli, možná podvědomě, k Loganovu pokoji. U něj jsem zaváhala na okamžik, než jsem zkusila kliku a vešla dovnitř. Zavřela za sebou a tiše hleděla kolem. Sedla jsem si na postel, ale dlouho jsem to nevydržela, než jsem si lehla a tak nějak napůl se i přikryla. Do nosu mi zakrátko začala stoupat lehká vůně tabáku, která byla pro Logana skoro typická. V očích mě zaštípaly další slzy a tak jsem se zavrtala mnohem víc. Oči se mi zavírali skoro sami a sny, které přišli, nebyly tak strašné jako předtím, ale daleko se u toho, byť trochu trhavě a probouzivě, spát. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co jsi usnula, se ti zdály ne zrovna jako příjemný sny. Nebylo to tak hrozný, jako když jsi psala v Peetově náruči, ale pořád to nebylo nejlepší. Aspoň jsi si ale trochu odpočinula, což jsi už jako fakt dost nutně potřebovala. Spala jsi dlouho, věděla jsi že venku už byla skoro tma, když jsi šla do sprchy. Když jsi se ale probrala, tak už bylo zase světlo. Vypadalo to, že jsi teda prospala celou noc. Zrovna, když jsi se tak nějak pořádně probrala se dveře pokoje otevřely a vešla tam Storm. Vypadala pořád unaveně, ale už o hodně líp než večer, když ji musel Peete odnýst. V rukách měla tác se snídaní a hrnkem čaje, kterej přenesla ke stolku co tu Logan měl. Dobrý ráno, řekla Storm a tak nějak se na tebe usmála. Snídani jsi promeškala, tak jsem ti něco dala stranou, řekla a posadila se ke stolu z jedný strany. Víš, nahnala jsi Peetovi docela strach. S Hankem a Bobbym prošli celou školu, než tě našli spát tady, vyčetla ti, ale myslela to dobromyslně. Do konce se u toho i usmívala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nespalo se mi dobře. Tedy, zvolené místo bylo rozhodně příjemné, ale sny, které spánek provázeli, nebyly nic moc. Často jsem se budila, ale to zase nebylo úplně tak vážné, jako předtím u Peta, navíc, tohle už bylo poněkud i snesitelnější, vzhledem k tomu, že jsem se takto budila často i v minulosti. Nevím kolik času uteklo, když jsem zaslechla jak někdo vzal za kliku. Zpozorněla jsem a nadzvedla se na postely. K mé úlevě to byla jen Storm, která mimochodem vypadala mnohem líp. "Ororo..." oplatím jí pozdrav. "To jsi nemusela... došla bych si pro něco sama... až bych se tak nějak probudila... ale, děkuju."" řeknu nakonec trochu rozespale i rozpačitěji. A ona rozpačitost pokračovala, když se zmínila o Petovi a taky to, že jsem jim přivodila trochu starost. "Uhm.. já... tak nějak... nějak jsem nepřemýšlela, vlastně spíše vůbec..." pokusila jsem se ospravedlnit před ní, ale moc dobře se mi to nedařilo. "Omlouvám se." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm po tvý omluvě přišla přímo k tobě a vzala tví tváře do svejch ruk. Podívala se na tebe a pak ti dala pusu na tvář. Nic se nestalo, zlato, řekla ti tak laskavě, že to fakt jako opravdu zahřálo. Ale teď pojď posnídat, aby ti to úplně nevystydlo, řekla ti tak nějak a s úsměvem se vrátila ke stolku, ke kterýmu si sedla a vzala jeden z těch dvou hrnků s čajem. Slyšela jsem od Steva, čím jsi si prošla. Moc mě to mrzí, Clare, řekla pak po chvilce Storm. Ale teď už to bude jenom dobrí, slibuju, řekla ti na konec povzbudivě a usmála se. Byla pořád viditelně unavená, ale bylo to fakt o dost lepší než včera. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm to nebrala moc zle. Spíše ke mě přišla a snažila se působit tak nějak mateřsky. Trochu jsem se díky tomu pousmála. Když mě pobídla ke snídani, trochu jsem zazívala a sáhla jenom po čaji. Na jídlo musím ještě chvíly počkat, nebo to skončí zase všechno zpátky venku.. "Díky." řeknu nakonec, berouc si do rukou alespoň onen čaj. Ten byl na pití ještě poněkud teplý a tak jsem trochu otálela, ale Storm navedla rozhovor trochu směrem, co mi moc příjemný nebyl a taky jsem to dala najevo sklopením pohledu. Storm se to sice snažila pak napravit, ale už to moc dobře nešlo. Nechtěla jsem se k tomu moc vyjadřovat dál. "Doufám, že stěhování proběhlo v pohodě." řeknu nakonec, zkusíc navázat na trochu jinačí téma. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm viděla, že ti to téma není zrovna příjemný a tak se to pokusila spravit, ale ty jsi sklonila hlavu, aby jsi ji to dala jasně na jevo. Hlavně to, že o tom prostě mluvit nechceš. Místo toho jsi se zeptala ja stěhování. Já si to stěhování nepamatuju, protože jsem byla na ošetřovně kde mě Hank tyransky držel, řekla ti tak nějak na půl s úsměvem. Ale ostatní nic neříkali, takže asi to všecko bylo v pořádku, dodala pak Storm a napila se ze svího hrnku. Měla by jsi to sníst a pak zajít za Peetem. Už se na tebe dneska ptal, dodala pak s takovím podívným úsměvem, kterej naznačoval, že něco ví. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zkusila jsem navést téma naše rozhovoru na jine téma. Storm proti tomu moc neměla a prakticky se na to snažila i napojit, i když jsem asi zvolila blbé téma. Nejdříve jsem nechápala, co tím myslí, což bylo vidět na výrazu v mé tváři, ale pak mi to postupně začalo pomalu dotékat. "Jo, jasně. Promiň, trochu jsem pozapomněla..." řeknu tak nějak trochu omluvně. S tím vším, co jsme, nebo spíše čím vším jsme si prošli na té základně, jsem tak nějak zapomněla skoro na to, co bylo předtím. Ostudo... Ale hlavní bylo to, že už je na tom líp. Rozhodně oproti včerejšku nebo jak vypadal v jídelně, když jsme tam spolu seděli, ještě v tom táboře, kde jsem jí pak musela skoro unést z ní... Z myšlenek mě pak vytrhne Storm tím, že zmínila Peta. "Mohl mi tu snídani dost sám..." řeknu jí s pousmátím, i když jsem věděla, že Pete má prostě respekt/strach z Logana, ale ten byl na tom teď trochu jinač... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm se trochu zasmála, když jsi jí řekla, že ti Peete vlastně mohl tu snídani donýst sám. Možná by ti ji i dones, kdyby jsi byla u sebe a ne tady, řekla a pousmála se o to víc. Ale buďme k němu hodné. Hank s profesorem ho dneska od rána vytěžovali, takže nemohl, dodala pak přátelsky a smilovala se. Tak honem, jez. Otrávené to není, jenom možná trochu už vysušené, řekla ti pak a pobídla tě, než na konec ještě dodala Já ti zatím řeknu novinky, který ti ušly. Storm pak počkala než jsi se do toho pustila, pousmála se a spustila s vyprávěním. Během tví záchranný operace, která nám přivedla Logana se probudila Wanda. Vypadá to, že taky bude v pořádku, řekla ti tak nějak vděčně, protože jsi nezachránila jenom Wand, ale i jí. Když jsme jí řekli, co se stalo, tak se po tobě ptala. Měla by jsi zajít i za ní. Až budeš mít chvilku samo zřejmě, dodala pak a natáhla se přes stolek, aby tě lehce pohladila po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm mi řekne tak nějak pravý důvod, proč Pete nepřišel. I když tak nějak jsem si myslela, že možná jsem měla i jistou částí pravdu i já, ale nechala jsem to být. Zkoušela jsem upít čaje, postupně jej vyfoukávala abych se mohla napít a Storm poněkud pokračovala, ale s tím, co se dělo, když jsem tu nebyla a byly jsme pro Logana. "Jsem naroztrhání..." utrousím s jistým pokusem o vtip. "Nah... dej mi teda chvíly, než se dám nějak dohromady a dopořádku." řeknu nakonec. Je mi jasné, že to myslí dobře, jako všichni, ale já se teprve probudila. Čaj byl příjemný, zahřál a cítila jsem se po něm o trochu lépe. Co se snídaně ale týkalo, moc se mi do ní nechtělo. Neměla jsem moc hlad a jsem do sebe dostala alespoň několik soust, aby se neřeklo, tedy abych se dotkla Storm a aby v žaludku i něco bylo. Nakonec po snídani, trochu nerada, jsem tedy opustily Loganovu postel a vydala se do koupelky si aspoň opláchnout obličej a urovnat si trochu vlasy, vyčesala jsem je trochu nahoru a zagumičkovala je, aby nelítali všude kolem. Lepší to asi moc nebude a tak jsem koupelku opustila a šla prve najít Wandu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Jo, na roztrhání, přiadala se Storm a zasmála se. Klidně si dej na čas, odpověděla když jsi jí řekla, aby ti dala chvilku. Nikam jsi nemusela spěchat. Dneska po tobě nikdo nechtěl, aby jsi se vypravila do nepřátelský základny a bojovala tam s někým kdo tě chce zabít. Po tý troše jídla, který jsi do sebe dostala jste se obě vydaly po svejch. Storm vzala nádobí zpátky a ty jsi se šla trochu opláchnout a učesat. Po pár minutách v umývárně jsi se teda jako na konec vydala najít Wandu. To nebylo zas až tak těžký, protože byla pořád na ošetřovně, za zástěnou aby ji nikdo neobtěžoval. Poznala jsi to tak, že od ní zrovna odcházel Hank, kterej k ní řekl Ještě dnes si tu poležíš, ale zítra tě už nejspíš pustíme. Jestli jsi přišla k ní blíž, tak jsi ji tam viděla ležet celou bledou a slabou, ale docela se usmívající. Asi jako pro to, že jí Hank přinesl dobré zprávy. Navíc vypadala mnohem líp než na tom pitevním stole, odkaď jste ji zachránily. Když tě Wanda viděla, tak se na tebe slabě usmála a pokynula ti ať jdeš dál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem se trochu upravila a celkově nějak zkulturnila, jsem šla najít Wandu. Nevěděla jsem moc kde začít, ale napadlo mě, že bych mohla zajít na ošetřovnu, pač to bylo tak nějak to poslední místo, kde jsem jí víceméně viděla. A zdálo se, že jsem jí tady i taky znovu našla. Ovšem tentokrát už vzhůru, což vyvolalo lehký úsměv na mé tváři. Počkala jsem chvíly, než od ní Hank odejde a pak jsem k ní přišla sama. Dojdu tedy k ní a u její postele se pak sehnul a trochu jí tak nějak opatrně obejmu, jak to tedy bude možné. "Ráda tě vidím v pořádku." řeknu jí přitom. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Wanda se na tebe slabě usmála a když jsi přišla blíž aby jsi ji tak nějak jako objala, tak se i trochu nadzvednula, aby jsi to měla snazší. Sama ti to obětí trošku oplatila. Prostě co ji síly stačily. Pak si zase lehnula a povzdechla si. Díky, řekla unaveně ale stejně se hřejivě usmála. Taky tě ráda vidím, dodala hned po tom a trochu si upravila polštář aby mohla tak napůl sedět. Slyšela jsem, co jsi pro mě udělala a chtěla bych ti poděkovat, řekla ti a tak nějak se natáhla po tvý ruce, kterou lehce stisknula. Bez tebe bych tu už nejspíš nebyla, dodala vděčně a pousmála se. Když se na ni tak díváš, tak z tý holky, co před tím pomáhala Magnetovi, tu nezbylo nic. Ještě kdyby se tak její brácha taky tak spravil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Došla jsem tedy k ní a sehnula se k ní, abych jí obejmula a ona mi to v rámci možností oplatila. Pousmála jsem se, že jsem jí viděla v pořádku a ono pousmátí bylo jedno z těch opravdu upřímných. Když jsem jí pak pustila, zůstala jsem u ní a sedla si na okraj její postele. "Není za co děkovat..." řeknu jí, když mi začne děkovat za to, co jsem pro ní udělala. Neudělala jsem to jenom pro ní, dělala jsem to pro všechny, které vzali. Stiskla mi ruku a já jí to oplatila, vlastně jsem jí i tak trochu po ní pohladila. "Hlavně se dej dopořádku." řeknu jí nakonec. "Co vůbec brácha? Už tu byl?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ale je, řekla s povzdechem, kterej byl víc než unavenej. Itak se na tebe ale ještě usmála a líp se položila na polštář. Když jsi se zeptala na jejího bráchu, tak se zamračila. Už zejtra by mě měli pustit, takže budu v pořádku, odpověděla ti na to tvý, že se má dát do pořádku. Nebyl, řekla a zakroutila hlavou. Při tom se jí tak nějak trochu zatočila hlava a musela se odmlčet. Ten modrej.. chlupatej.. Harry? Tak ten mi řekl, že musel odejít s NÍM, protože přišel SHIELD, řekla pak tak nějak trochu zmateně. Hlavně co se Hanka týkalo, ale byla fakt unavená a vyčerpaná, takže se nebylo čemu divit. A jak se cejtíš ty?, zeptala se a zadívala se na tebe, než pak dodala, Vypadáš teď jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Wanda se betvářila moc nadšeně když jsem zmínila její dvojče. "Hank..." pousměji se a uvedu chlupáčovo jméno na pravou kolej. "Hmm... Tak kdyby něco, cokoliv, můžeš se obrátit na mě, kdykoliv, s čimkoliv. Kdyby ti bylo smutno, nebo třebovala obejmout, nebo i přečíst pohádku na dobrou noc..." řeknu jí, byť s lehkým úculem, ale slova jako taková jsem myslela vážně. Ovšem, když pak stpčí téma ke mě, trochu, vlastně skoro úplně, zmizí. "Bylo líp..." povzdechnu si. "Loganovi se hrabali v hlavě a nepoznává ani mě...plus jako bonus, nás při jeho 'odchytu' skoro sám zabil, nemluvě o těch jiných co se mu připletli pod drápy...takže nic moc celkově..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Kdybych nevěděla o tom tvým kolohnátovi, tak bych si myslela, že mě balíš, pousmála se Wanda po tvejch návrhách, že kdyby ji bylo smutno atd, tak že ti může říct a ty ji třeba i přečteš pohádku na dobrou noc. Ale dík no, dodala pak s podobným úculem jak máš ty. Pak se téma stočilo k tobě a ty jsi jí řekla, co se tam dělo. To zní.. to zní hrozně. Je mi to líto, řekla soucitně a povzdechla si. Dokáže mu profesor pomoct? A co ostatní, je někdo raněnej?, začla se ptát a pak čekala na ujištění. Když jsi ji pak odpověděla, tak se vrátila ke sví první otázce. No.. to, že vypadáš jinak jsem myslela trochu jinak. Myslela jsem jako, řekla tak nějak nejistě a ukázala ti na obličej. Chvilku ti trvalo, než ti došlo, že myslí asi tví oči, který byly tak nějak jiný. Bolí to?, zeptala se po chvilce. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Nezlobila bych se, ale hold patříš mezi, pro mě, důležité lidi." povysvětlím jí. Trochu jsem si povzdechla. "Snaží se, ale je to prý hodně těžké... jako vždycky to chce prostě čas..." řeknu jí, se sklopeným pohledem, začít si tak trochu žmudlat okraj rukávu u toho. "Ale naštěstí jsme dopadli dobře. Nikdo neumřel, ani neskončil na marodce... Kromě toho, že asi nebudeme delší dobu klidně spát..." řeknu nakonec ještě k tomu. Co mě pak tak trochu přiměje vzhlídnout maličko zase k ní, je její další otázka. Týkalo se to totiž něčeho, na co jsem tak nějak už skoro pozapomněla, nebo spíše jsem tomu nedávala takovou důležitost. "Ne. Nebo aspoň o tom nevím." řeknu jí a trochu zavrtím hlavou. "Než se zeptáš, nevím proč... vždycky se to oběví když se ponořím víc do té... energie... ale vždycky to pak zmizelo... Hank ale říkal, že by to nemělo být nic vážného." odpovím jí rovnou, protože tuším, na co se bude ptát asi dál. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Wanda se na tebe tak nějak trochu pousmála, když jsi jí řekla, že už to bude tak, že jí počítáš mezi tobě důležitý lidi. Zahřálo ji to a bylo to vidět. Kromě jejího bráchy jí to asi nikdo moc neříkal. Tak tomu ten čas dej. Profesor určitě udělá co bude moct, odpověděla ti když jsi jí o jeho snaze řekla. Jsem ráda, že tam nikdo neskončil nebo nebyl nějak moc raněnej, dodala po tvím vyprávění co se tam dělo a jak jste z toho vyvázly jenom s nějakejma oděrkama a lehčíma zraněníma, ne hledě na to, že asi jako nebudete delší dobu klidně spát. Pak přišlo na řadu téma o tvím novím vzhledu. Ukázala na tvý oči a tobě to už taky došlo. Vypadala, že ji to hodně zajímá, protože jestli je to pravda, tak se snažili nějak její moc dát tobě a ty jseš jediná, kdo to přežil. Něco takovího jsem ještě neviděla. Když se trochu víc roz ohním já, tak mi oči prej svítěj rudě, ale zelená? To nikdy. Teda jako můžu se zeptat Pietra až ho uvidím, ale myslím, že nikdy, řekla ti a pak se ještě zamyslela. To ale může bejt tím, jak se tví tělo a tvoje speciálnost po tátovi brání tý mí energie, prohlásila na konec. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Já vím." Odpovím s krátkým povzdechem ohledně jejích slov, že to prostě bude chtít čas i když profesor dělá prostě co může. Věřila jsem mu, ale to, že jsem mu nemohla pomoci i já, nějak, jakkoliv, mě na tom asi tak nějak tížilo nejvíce. "Kdo ví jak to je všechno... ale jak jsem řekla, není to nic, co by mě nějak omezovalo nebo činilo nějaké potíže či tak něco." řeknu jí nakonec, ohledně její starosti o mně sama. "Dej se hlavně ty teď dohromady." řeknu jí sama a pokusím se u toho i pousmát. Trochu jí i sevřu onu ruku, kterou jsem jí ještě stále držela. "Půjdu se podívat po Petovi. A ty, myslela, jsem to vážně, kdyby cokoliv, neboj se zavolat nebo přijít." řeknu jí s tím, že jsem svoje slova myslela tak nějak vážně. Byla jsem ráda, že je vzhůru a taky, že vypadá mnohem líp. Ještě aby se dala dohromady, stejně jako Storm... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dobře, ale sleduj to. Třeba máš pravdu a nic to není a třeba taky ne, řekla ti Wanda starostlivě a tvoje stisknutí tak nějak chabějc oplatila. Neměla ještě tolik síly, aby to za něco stálo. Jasně, kdyby něco, tak ti dám vědět. Ale nemyslim si, že to bude potřeba. Všichni se tu o mě dobře staraj a i jídlo je skvělí, řekla ti tak nějak vděčně s úsměvem a pak dodala, Díky. Po rozloučení jsi se tak nějak vydala hledat Peeta. Ten ale nebyl nikde k nalezení. Byla jsi u něho, v jídelně, kde normálně bejvá, ale nikde jsi ho nemohla najít. Našla jsi ale Bobbyho, kterej vypadal zamyšleně nad nějakejma papírama. Když jsi se ho na Peeta zeptala, tak vzhlíd k tobě a usmál se. Ahoj, tys nám včera ale dala!, pozdravil tě a zakroutil hlavou, ale s úsměvem. Peete by měl bejt v garáži a dělat tam na autech. Jestli za ním jdeš, tak mu vyřiď, že ten oběd platí, pokud nemáte jiný plány, řekl ti pak Bobby a vrátil se k papírům. V garáži byl trochu hluk a když jsi přišla dovnitř, tak jsi slyšela, že tam hraje rádio a Peete tam leží pod tím autem, kterým jste jeli před tím do toho kina a něco na něm spravuje. Tebe si teda ještě nevšim. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rozloučila jsem se tedy s Wandou. Ještě jsem jí tedy na rozloučenou tak trochu objala a pak odešla z ošetřovny. Najít Peta bylo trochu jako hledat jehlu v kupce sena a to i napříč tomu, jak rozměrný vlastně je. Prošla jsem skoro celou školu, možná určitě. Tedy, rozhodně minimálně naše společná místa, ale jakoby se po něm slehla zem. Nakonec se mi povede najít zmrzlíka, který mě nasměruje trochu lepším směrem. "Díkes, vyřídim neboj." odvětím mu, než se potom vydám zpátky na svou cestu, tentokráte už však poněkud tím správným směrem. Garáž mi moc nevoněla, ale když jsem vešla dovnitř a po krátkém rozhlédnutí, jsem ho viděla ležíc pod autem, musela jsem se pousmát. Opřela jsem se trochu a chvíly tam jenom tak stála, sledujíc jej jak tam pracuje. Nakonec jsem se k němu rozešla, tedy spíše k autu, napůl jsem si pak sedla na kapotu. Prstíky lehce zabubnovala na kapotu, dávajíc tak o sobě vědět. "Je někdo doma?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ani když jsi se přibližovala, tak si tě Peter nevšiml. Jednak jako hrálo rádio a taky na víc byl pod autem a něco spravoval. K tomu všemu si na víc ještě tak nějak jako broukal a hmčel. Když jsi si sedla na půl na kapotu, tak auto lehce klesnulo a Peete přestal hmčet. Co to?, ozvalo se, ale to už jsi tak nějak začala trochu bubnovat prstama po kapotě a ptát se jestli je někdo doma. Clare?, zeptal se a vysunul se z pod auta. Pak ho položil na zem a ty jsi s ním klesla k zemi. Peete se pak postavil a chtěl se k tobě vrhnout, ale zarazil se, protože měl ruce zasraný od kolomazi. Rychle se sklonil pro hadru a otřel si ruce aspoň jako provizorně. Pak ji odhodil a rychle tě objal. Tady jseš!, řekl a sklonil se pro pusu. Když jsem se včera vrátil, tak jsi tam už nebyla a nikde jsem tě nemoh najít. Příště mě tak neděs, dodal a přitisk si tě k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nepřitáhla jsem žádnou jeho pozornost, což bylo jen dobře. Vlastně můj pokus jej tak trochu překvapit/zaskočit celkem zafungoval a on okamžik netušil, která bije. Tedy jen do doby než se vysoukal z pod auta, ale i tak jsem tam stále dál napůl seděla a když si uvědomil, že to jsem já, maličko jsem mu špičkama prstů zamávala. Byť mi bylo tak trochu jedno, jestli je špinaví či ne, nakonec jsem mu jeho obětí vřele opětovala, na okamžik se u něj tak schovala než jsem dostala pusu. On byl teď to nejlepší co moje bolavá a raněná duše potřebovala. "Promiň mi to." řeknu mu omluvně, zpětně se u něj zase schovajíc. "Nechtěla jsem tě vyděsit... ale nějak jsem nepřemýšlela prostě..." pokoušela jsem se u něj dál ospravedlnit i když jsem tak nějak tušila, že on to pochopil už dávno. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete jenom jako zakroutil hlavou, když jsi se mu omluvila. Těsnějc si tě přitisk k sobě a povzdech si. To je dobrí. Jenom to už radši neopakuj, jo?, řekl a pousmál se. Pak se sklonil ještě pro jednu pusu, než se od tebe odtáh. Tak co bys chtěla podniknout? Auto už je zase jako noví a tak mám už volno, řekl Peete, kterej se usmíval od ucha k uchu. Bylo jasný, že je rád, že už tu jseš s ním. Jenom se teda budu muset trochu umejt, protože jsem pořád ještě od kolomazi, dodal a ukázal ti ruce, který už sice nejsou úplně zasraný od tý černý hmoty, ale čistý rozhodně ještě nejsou. Vymyslíš nějakej program? Nebo chceš jenom tak zevlit tady někde?, zeptal se aby se ujistil, že jste naladěný na stejnou notu. Ať se rozhodneš jak chceš, tak bude Peete rád, protože bude s tebou a to mu ke štěstí stačilo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trpchu Petovi přikývnu. "Vynasnažím se." řeknu mu. I když sama pořádně nevím. Byla to prostě spontální akce, o které jsem popravdě sama moc nevěděla, ale je možné, že prostě jenom pracovalo moje podvědomí, protože vědomí už poněkud nemohlo. Pete pak přišel s tím, že jestli nechci něco podniknout nebo celkově jestli nemám nějaký plán jak teď vlastně vyplnit vzniklí volný čas. Musela jsem si přiznat, že mě tímhle poněkud upřímně zaskočil. "Já....uhmmm...mno..." zkusila jsem příjít s nějakou výmluvou ale nemyslelo mi to. "Ne...nevím co dělat...ani jsem o tom nijak nepřemýšlela. Pořád se cítím jako vyžvýkaná žvýkačka..." přiznám se mu nakonec, protože jsem s ničím jiným stejně nemohla přijít nebo honem narychlo vymyslet, aby to nebyla nějaká hpvadina. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když se tě Peter zeptal na plán co by jsi jako chtěla tak nějak dneska podniknout, tak jsi se trochu zakoktala a zasekla, protože jsi nevěděla a na nic nepřišla. Peete se pousmál, protože většinou byl v tomdle postavení on. Ze jména díky rozpakům, ale občas i k vůli angličtině, která nebyla jeho rodným jazykem. Dobře, tak se teda budem poflakovat někde okolo, kdyby se něco stalo nebo se něco.. však víš, změnilo, řekl ti Peter, kterej narážel na Logana tam dole. Byl tak nějak docela spokojenej s plánem. Než jste odešli z garáže, tak Peter ještě vypl rádio a omluvil se ti, že musí pod sprchu. Odskočil si a po pár minutách jste se sešly ve společence, kde jste vlastně tak nějak strávily zbytek dne, s menší pauzou na oběd. Podívali jste se na nějakej film, povídali si, muchlovali se a došlo i na dlouhí vřelí obětí. Možná jste si do konce i zahrály nějakou tu stolní hru. Na konec jste ale odešli na večeři do jídelny, kde jste se posadili k Rogue a Bobbymu, kterej nebyl naštvanej, že nevyšel ten oběd co jsi měla Peetovi připomenout. To papírování se mu protáhnulo až skoro do teď. Nejzajímavější ale bylo, že se tu oběvil i profesor, kterej přijel na večeři. Praktycky hned po příjezdu ke stolu do něj začla něco hustit Storm. Ty jsi to ale neslyšela, protože ostatní děcka dělaly kravál. Profesor se ale na tebe podíval a v hlavě se ti ozvalo. Přijdte za mnou po večeři do mé pracovny. Máme si o čem po povídat. Profesor byl během pár minut po večeři a odjel, protože vypadal dost unaveně a starší. Byl rozhodně shrbenější a tím budil dojem, že je ve svím vozíčku ještě menší než obvykle. Storm za ním šla praktycky hned jak odjel. Tebe ale zarazil Peetův hlas. Co se děje Clare? Jsi unavená? Vypadáš přešle, zeptal se tě starostlivě obřík a vzal tě rukou kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Peta to evidentně potěšilo, tedy to, že jsem v poněkud tápavé pronesla, že je mohe předatavivost o plánech na dnešek, poněkud v koncích. Povětšinou byl totiž on ten, který v tomhle tápal. Ujal se však našeho 'zaměstnání' poněkud sám, za což jsem mu byla vděčná. "Fajn." odpovím mu. Vydala jsem se tedy do společenky prve sama, pqč Pete prohlásil, že semusí prve zkulturnit, proti tomu jsem nic neměla. Když pak ale přišel, pojal to skutečně po svém. A i když jsem mu byla vděčná za jeho snahu a zájem, a ať už to byl film, nebo oběd či hra, věnovala js všemu jenom částečnou pozornost. Myšlenkama jsem stále byla dole, ve sklepení u Logana. Amyslím, že mi to nikdo nemohl zazlívat. Večera se nesla v Bobbyho a Rpgue společnosti ale ani tohle moc nepomohlo. Upřímně, v jídle jsem se od jehp půlky spíše už jenom vrtala a viděla jsem sama sebe v teplé sprše a pak i zpátky v postely. Té Loganově. Z myšlenek, vytrhne mě pak přijezd profesora. Vlastně nevím, kdy naposled jsem jej tady v jídelně viděla. Rozhodně to nemohlo znamenat nic dobrého. "Dobře...." Nevím jestli jsem to řekla sama nebo si to jen myslela, každopádně když pak odjel, za doprovodu Storm, mě Petova otázka skoro až vyděsí. "Nic...já...jen... Jo... Vidím, se sama už v postely..." odpovím mu a myslím, že jsem ani nemusela nijak lhát, že to všechno na mě bylo i vidět. Odložím tedy příbor a odsunu talíř. Nakloním se k Petovi a dám mu vřelou pusu. "Zabalím to tu...Víš už kde budu." řeknu mu s tím, že se i zvednu od stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se tě starostlivě zeptal, jestli ti něco není a odpověď, že se už vidíš v posteli chápal. Byl to dlouhej den, během kterího se tě snažil trochu povzbudit, protože viděl, že se pořád trápíš pro Logana. Pak jsi odsunula talíř a naklonila se k němu pro pusu, kterou ti tak nějak oplatil. Když jsi ale řekla, že to tu zabalíš a že ví, kde budeš, tak se zatvářil nechápavě. Pak mu to ale došlo a trochu ho to překvapilo. Zase?, zeptal se Peter a viděla jsi, že se mu to až tak jako nezamlouvá. No, přijdu ti dát dobrou noc, řekl pak tak nějak smířeně a přikejv. Trochu nejistě se na tebe i pousmál. Bylo ti docela jasný, že jestli se tam staví, ne pobyde tam dlouho. Zatím, Clare, rozloučily se Bobby s Rogue, která ti ještě tak nějak na víc trochu zamávala. Peete ti ukázal, že se o nádobí postará, že to řešit nemusíš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přikývla jsem Petovi. "Dobře. Tak dobrou, všem." rozloučila jsem se tedy a ještě jim při odchodu naoko zamávala. Když jsem však vyšla z jídelny, nemířila jsem vůbec k sobě, tedy k Loganovi, ale tedy k profesorově pracovně, přesně jak mi předtím řekl. Tedy, neřekl přímo, ale poslal... vzkaz? To je jedno, hlavně, že jsem mířila jeho směrem a celkem svižným krokem. Však u jeho dveří se tak nějak pozastavím, na okamžik zaváhám než potom trochu rozpačitě zaťukám na dvveře, čekajíc na pokyn/vyzvání ke vstupu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Většina školy byla docela klidná, protože většina dětí byly v jídelně. Proto ti škola přišla zvláštně temná a studená. Jako by tak nějak zvláštně cizí. Skoro tě to svíralo, než jsi došla k profesorově pracovně, ze který jsi slyšela dva hlasy. Nemusela jsi mít tak ostrý smysly jako Logan, aby jsi poznala, že to je právě profesor a Storm, která odešla hned po něm. Po chvíli jsi zaťukala a ze vnitř se ozval profesorův hlas, kterej tě pozíval dál. Než jsi stačila chytnout za kliku, dveře se otevřely a vykoukla Storm, která tě pozvala dál. Posaď se, prosím, řekl profesor, který seděl u okna na svým vozíčku. Rozdíl byl že měl přes nohy přehozenou deku. Vypadal velmi staře a křehce. Ještě se plně nezotavil z těch hrůz a otázka je jestli vůbec někdy se zotaví úplně. Když jsi se posadila, tak si Storm sedla k tobě a podívala se na profesora dost netrpělivě. Celý den, jak víte, jsem strávil u Logana. Pracoval jsem na něm a dělal jsem co se dalo, začal mluvit a lezlo to z něho jak z chlupatý deky. Storm se trochu naklonila blíž k profesorovi jak se u toho soustředila a trochu tě vzala za ruku. Jeho mysl byla už dřív roztříštěná a velmi křehká a byl zázrak, že se mi podařilo mu vrátit paměť takové míře. Teď je to ale horší, nepodařilo se mi vrátit mu všecky vzpomínky, řekl na konec docela sklesle. Jak to myslíte? To si třeba jako nebude pamatovat, posledních 14 dnů nebo co?, zeptala se Storm, kterou to docela naštvalo. Ne, takhle jsem to nemyslel. Logan si nebude pamatovat jen určité věci. Bohužel to vypadá, že si na vás nepamtuje, řekl a Storm ti stiskla ruku o to víc. COŽE?, vyjela po profesorovi zvostra. Uklidni se, Ororo. Ty vzpomínky tam jsou, jen mu musíme dát čas, se k nim dostat. Kdybych mu to vrátil na sílu, je možné, že by se to nepodařilo a on o ně přišel na furt, odpověděl profesor a smutně se na vás podíval. Tak nějak spíš teda jako na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Došla jsem k profesorově pracovně, zaklepala a čekala na výzvu. Když se ozvala, rozpačitě jsem stiskla kliku a nakoukla prve dovnitř. Tam byla jen Storm s profesorem. Oboum jsem kývla a vešla dovnitř, nezapomněla za sebou i zavřít dveře. Posadila jsem se vedle Storm, ale už od pohledu na profesora, pro nás neměl moc dobré zprávy. Zkousla jsem čelist pevně a a připravovala se na to co chtěl říci, ale to co nám profesor řekl, myslím, že na to se připravit asi nijak nedalo. Seděla jsem tam, jako přimražená, neschopná prakticky jediného slova nebo cokoliv jiného. Jenom jsem tak seděla, zamraženě zírala, dokud jsem na tvářích neucítila něco vlhkého. Naprázdno jsem pohnula rty, ale nevycházelo z nich žádné slovo, ani písmenko. Sundala jsem ze sebe ruku Storm, tedy spíše je tak nějak ze sebe setřásla, jako kdyby byla snad něco odporného. Nakonec jsem se zvedla z pohovky, jestli se mě Storm pokusí nějak zpětně dotknout, rukama jí od sebe odeženu, obdobně jako předtím. Nepodívám se ani na jednoho z nich a dám se na odchod z kanceláře. Vlastně, jakmile se za mnou zavřou dveře, dám se postupně do běhu, kam, sama pořádně nevím, prostě jsem běžela, s tekoucími slzami na tváři. Nakonec, oběvil se přede mnou portál, jakoby snad od mého podvědomí, ale já do něj vběhla. Vyběhla jsem v tom lomu, za školou, kde jsme už byly mockrát. Portál se zavřel a já okamžik hleděla na scenérii před sebou, než jsem uvolnila všechny svoje pocity, frustraci a podobně a začala křičet od plných plic, dokud mi dech nedošel a nohy mi vypověděli službu. Na zemi, schoulila jsem se do sebe, usedavě brečíc. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po zprávách, který vám profesor řekl jsi zůstala jak zamražená. Storm na rozdíl od tebe vypěnila a začala na profesora útočit slovně. Ten sice říkal, že byste měly bejt trpělivý, ale ty jsi to nevydržela a setřásla ze sebe ruku Storm. Postavila jsi se a Storm se tě pokusila uklidnit. To jí ale nevyšlo protože jsi ji odehnala a vyběhla ven. Clare!, volala za tebou Storm a jseš si ještě jistá, že se i zvedla, ale ty jsi utekla. Běžela jsi chodbama někam pryč. Ani sama nevíš kam, ale běžela jsi pryč až na druhou stranu školy, kde jsi už ale stvořila portál kterým jsi se dostala někam. Až po chvíli jsi si tak nějak uvědomila, že jsi v lomu kus za školou. Byla tu zima, ale ty jsi na to nehleděla. Dala jsi na jevo svý emoce a zhroutila jsi se k studený zemi. Tráva byla vlká a skoro ledová, ale ty jsi to v tu chvíli necítila. Pláč se dral na povrch a ty jsi nic jinýho nevnímala. Celej tvůj život se zhroutil. Jediná tvoje rodina, kterou jsi tak pracně a s velkým štěstím našla, si tě ani nepamatovala. Nevíš, jak dlouho jsi tam byla a ležela na ledový zemi, když se ozval známej hlas. Clare?, ozval se tvrdej Peetův hlas, kterej byl starostlivej. Nevěděl kde jsi, byla tma a byl ještě daleko. V tu chvíli jsi si tak nějak uvědomila, že se třeseš ne jenom jako z toho vypětí, ale i chladem. Ohromným chladem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Všechno se to prostě nakupilo a moje podvědomí mě prostě odneslo pryč. Né tak úplně pryč ale do samoty, místa kde mě prakticky skoro nikdo neuslyší. A pak jsem dala, nebo spíše ponechala volný průchod svým pocitům a všemu tomu okolo. Cítila jsem se jako... Ani nevím pořádně co. V prvních okamžicích jsem jenom brečela a brečela, dokud mi slzy nedošli a já tam prostě jenom tak seděla, seděla uprostřed samoty a temnoty, která byla stejně tak i uvnitř mojí mysli, tma a prázdno. Nevnímala jsem svět kolem sebe, ani hlas, který mě volal. Jen jsem seděla... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Clare? Clare? Clare!, ozýval se Peetův hlas pořád blíž až tě na konec jako tak nějak konečně našel. Přiběhl a sklonil se k tobě. Okolo ramen ti dal deku, do který tě zabalil, protože jsi se dost znatelně třásla i zimou. Clare, prosím tě, proč jsi utekla? Nahnala jsi nám strach!, řekl Peete ale nevyčítal ti to. Jenom tě objal a trochu protřel tví záda a ruce, aby z nich zahnal chlad. Vrať se se mnou do školy prosím. Spolu to nějak vyřešíme, dodal pak prosebně k tobě a jestli jsi mu to dovolila, tak ti pomohl i na nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Slyšela jsem volat svoje jméno ale nereagovala jsem. Jenom jsem prostě seděla, s prázdnou temnotou uvnitř své hlavy. Pak tu byly kroky, které se přibližovali, stejně jako se přibližovalo i ono volání, vše to se dohtomady ke mě blížilo ale i tak jsem nereagovala. Deka, ocitla se kolem mých ramen, stejně jako Petova ochranná ruka, však bez jakékoliv reakce. "Ne..." dostane se mu jednoduché, vcelju studené odpovědi, když řekne, že bych se měla vrátit, že se to vyřeší... Nic se nevyřeší... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete vypadal překvapeně a skoro až ublíženě, když jsi mu chladně odsekla, že rozhodně nepůjdeš spátky. Rozhodně takovou odpověď jako nečekal. Clare, prosím!, řekl Peete a pokusil se tě vzít do obětí. Jestli jsi mu to ale jako nedovolila, tak se nesnažil už. Jenom tě držel za ramena. Musíš se vrátit. Logan potřebuje pomoct, řekl pak skoro jako bezradně a zkusil tě pohladit po tváři. Profesor mi to všecko řekl, než mě za tebou, pro tebe poslal. Je to hrozný, ale není to beznadějný. A přece se k němu neotočíš zády. Musíš mu pomoct, aby si na tebe vzpoměl. Bez tebe to nepůjde. Jsi jeho dcera a má tě radši než cokoli na světě. Jseš to poslední, co ho tady drží, tím jsem si jistej, dodal pak na konec Peter a bylo vidět, že to myslí upřímně a ne jako nějakej zastírací tah. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete se dál snažil ale nějak to šlo všechno mimo mě. Kromě toho, že jsem se na něj ještě ani jedikráte nepodívala, tak jsem byla vlastně celkově laxní ke všemu o co se pokoušel nebo jinak snažil. Bylo toho prostě tolik... Tolik všeho špatného, zlého... A já, už neměla sílu na to dělat/čelit čemukoliv dalšímu... "Nechte mě tu osamotě..." odvětím Petovi zlomeně nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi vůbec nespolupracovala a celí jsi to uzavřela jednoznačným odmítnutím, tak si Peter povzdech. Bylo vidět, že se chystá k něčemu, do čeho se mu jako vůbec nechce. Clare, buď rozumná!, řekl a snažil se ti dát ještě šanci se vzpamatovat, ale když jsi se vzpamatovat nechtěla, tak si povzdech ještě jendou. Nedáváš mi moc na výběr, zlato. A taky doufám, že mi to pak odpustíš, řekl a než ti došlo, co má v úmyslu, tak tě podebral a vzal tě do náruče na svý ruce. Zvedl tě jako bys byla snad jenom peříčko a a spolu s tebou se vydal zpátky ke škole. Tvoje námitky sice slyšel, ale nebral je na vědomí a rozhodně ti nedovolil se mu vyprostit jenom prostou silou. To je tak, když si vybereš obříka se železnejma svalama i mimo kovovou podobu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dala jsem mu navěfomí svůj postoj. Věděla jsem, že to bude zkoušet dál, zkoušet mě přesvědčit, a taky to zkoušel, ale já mu už svůj názor sdělila jasně a nemínila jsem na nem nic měnit. Možná proto šla pak nějaká další jeho slova mimo mě a já si uvědpmile svět až když jsem byla ve vzduchu, nebo spíše nad zemí. Začala jsem se proto zmítata, tak nějak se mu praktucky i bránit i když jsem vůči jeho síle neměla moc, tedy šíše žádnou šanci, ale i tak jsem se prostě zmítala dál. "Pusť...pusť mě, Pete!..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ne, Clare! Nepustím! Nemůžu!, řekl ti Peete a bylo vidět, že se mu to taky nelíbí. Je to pro tvoje dobro, ikdyž to jako teď asi vidíš a cejtíš jinak, řekl ti svojim tvrdým ruským přízvukem a nepustil tě ani trochu nepovolil, takže jsi se mu plácala v náruči, dokud tě to neunavilo. Aby jsi se tak nějak uvolnila z jeho ocelovího stisku, musela bys použít svejch schopností a to by bylo pak jako docela nemilý. Jestli jsi nepodnikla ale žádný protiútoky, tak tě Peter odnesl až do školy. Nikdo tam na vás nečekal, nejspíš jako věděly, že vidět tě takhle by mohlo bejt pro tebe nedůstojný. Ale jseš si docela jako jistá, že všichni čekali, než se vrátíš, aby se ujistily, že budeš v pohodě. Mám tě odnýst do tvího pokoje nebo..?, zeptal se tě Peter, kterej předpokládal, že bys mohla chtít jít spát k Loganovi, když jsi to před tím tak nějak zmiňovala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete byl v tomhle neústupný. A i když jsem ho žádala, skoro i prosila, nepovolil svoje sevření. Což je celkem k vzteku, když má vlastní síla je ve srovná s jeho prakticky nulová. "Pusť...Pete..."" bylo to divné, ale ani na vteřinu jsem nezklouzla k myšlence, že bych mohla užít své schopnosti, proti kterým by asi moc šancí neměl. Místo toho jsem se mu snažila vymanit prostě ručně, sama. Bez podlostí jako bylo kousání nebo škrábání. Nakonec vyhrál tedy on. Tedy jen kontumačně, protože jsem to, i byť už téměř bez sil, odmítala vzdát ale i tak jsem se snažila alespoň...symbolicky... "Hoď mě z okna..." utrousím, zpod deky, kterou jsem nějak dostala víc na sebe a teď se v ni prakticky schovávala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste docházeli, tak na vás nikdo nečekal. Asi aby z toho neudělaly nějakou veřejnou podívanou. Pak jak jste vcházely, tak se tě tak nějak jako Peete zeptal, kam tě má odnýst. Odpověď, kterou jsi mu dala ho ale fakt jako dostala. Viděla jsi jak ho to zasáhnulo a zranilo. Jestli nemáš co říct, tak radši mlč. Takoví řeči poslouchat nebudu!, spražil tě dost zvostra, na co jsi od něho rozhodně nebyla zvyklá. Pak už nic neříkal a byl tichej a chladnej, jak k tobě ještě nikdy nebyl. Odnesl tě do tvího pokoje, kde tě položil na postel a odkráčel ke dveřím. Tam se zastavil a otočil hlavu k tobě. Až se trochu vzpamatuješ nebo něco budeš potřebovat, tak dej vědět, řekl jenom a odešel z pokoje. Zavřel za sebou dveře a nechal tě tam o samotě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dlouze jsem popotáhla. Venku nebo vevnitř, na tom příliš nezáleželo. Teď už vlastně nezáleželo prakticky na ničem. Na postely samotné jsem dlouho nezůstala. Pomalu, pozvolna spolu s dekou jsem sklouzla dolů, na zem, stále opřená však o postel. Deku jsem stáhla s sebou a napůl se do ní i zabalila. Bylo mi všechno jedno... všechno se prostře zhroutilo... a já se cítila prázdná. Zničená, zhroucená sama do sebe. Netrvalo tak dlouho než se slzy vrátily zpátky, stejně jako usedaví pláč. Celý svět teď prakticky přestal mít jakýkoliv smysl... jako kdyby vše byla jen noční můra, ze které se nejde prostě probudit... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když Peete odešel, tak jsi se svezla i s dekou dolů na zem. Pořád jsi se tak na půl jako opírala o postel, ale přes to jsi byla na zemi. Zabalila jsi se do deky, protože ti pořád bylo zima a třásla jsi se. Ani deka tě před chladem pokročilího podzimu neochránila. To bylo tím, že jsi kdo ví jak dlouho byla na zemi tam venku a bez oblečení na venek. Znova se oběvil i pláč, kterej tě zachvátil a ne a ne přestat. Brečela a vzlykala jsi tak dlouho, než jsi na konec jako usnula. Nespalo se ti zrovna nejlíp. Měla jsi špatný sny a podlaha taky nebyla nejpohodlnější. Ale ani jako tak jsi se neprobudila během noci. Až nad ránem tě probudilo zaťukání na dveře. Clare?, ozval se hlas Storm, která čekala před dveřma jestli jí povolíš jít do vnitř k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Noc nebyla nic moc. Prakticky jsem se nevyspala ale to nebylo díky nočním můrám, tedy, možná trochu, ale spíše za to mohl i způsob jak jsem ležela podivně zabalená/zamotaná v dece u postele. Mno a poslední události tomu taky moc nepřidali. Nevím, ale co bylo horší, jestli ty události, nebo stav apatičnosti, do kterého jsem se díky tomu vlastně dostala. A tak, když sr ráno ozvalo klepání na dveře a hlas Storm, sotva jsem hnula brvou. "Nechte mě..." utrousím nakonec směrem ke dveřím a tomu, kdo za nimi byl. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ale no tak Clare! Buď rozumná a otevři. Promluvíme si, navrhnula ti Storm přes dveře když jsi se ji pokusila tak odbýt. Zněla nešťastně, že se odítáš bavit i s ní. Přece jenom si myslela, že mezi váma byly pouto silnější. To ale asi neslyšela jak jsi se chovala k Peetovi a s ním jsi pouto měla silnější než s kým koli jiným. Pak se stalo ale něco, co jsi rozhodně nečekala. Měl bys bejt ještě dole a odpočívat!, ozvala se Storm na někoho na chodbě. A vy byste mi měli říct, co se sakra stalo! Svět je plnej zklamání, odsekl nasraně Logan, kterej zrovna procházel okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm se nedala. Zkoušela mě dál přemluvit a já se skoro nadechovala k tomu, abych jí prostě nějak nedenitivně odbyla, ale pak jsem slyšela hlas, po kterým mi nejenom přeběhl mráz po zádech ale myslím, že mi i na okamžik přestalo bít srdce, nebo rozhpdně vynechalo několik úderů. Když jsem se pak tak nějak probrala z prvotního šoku, vstala jsem jsem, tedy spíše se vymotala z přikrývky, nějak a pak se teprve tak nějak vyhrabala na nohy, které byly sice malátné ale donesli mě nakonec kolebávě ke dveřím, u kterých jsem pak stiskla kliku a otevřela je. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Loganův hlas tě probral z toho stavu odmítání i ze spánku úplně a sto procentně. Když jsi se z toho šoku vzpamatovala, tak jsi seskočila z postele a přešla ke dveřím, který jsi otevřela. Před dveřma stála Storm, která se dívala za Loganem, kterej už prošel okolo tvejch dveří. Minula jsi ho jen o pár kroků, ale i tak jsi ho viděla dost z blízka. Šel po chodbě, jako by se nic nedělo a vůbec se za tebou neohlíd ikdyž teda jako určitě slyšel, že jsi otevřela dveře. Clare, řekla Storm když Logan zahnul za roh. Musíme si promluvit! Musíme mu nějak vrátit jeho paměť. Profesor říká, že musíme co nejdřív, dokud je to ještě čerství, do dala a natlačila se ti mezi dveře, aby jsi jako nemohla zavřít a odehnat ji tak. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Sotva jsem otevřela dveře, jakoby do mě bodla chladná ocel a zůstala pevně zaražená na místě. Prostě prošel a vůbec... Sevřela jsem křečovitě dveře a nebýt toho, že se mi do nich tak nějak vecpala Storm, asi bych je znovu celkem dost slyšně, za sebou zase zavřela. "A co po mě jako chcete?!" odpovím Storm. "Já nejsem žádnej telepat ani nic podobnýho co by mohla nějak pomoci! Jediný co umím je ničit..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ty jsi začla bejt útočná na Storm, která to s tebou myslela dobře. Možná jsi do konce jako čekala, že ji to nějak zasáhne a ona se pak stáhne, ale ten tokrát jsi se mejlila pořádně. Storm se zamračila a nafouknula. Chvíli nevypadala tak unaveně ale spíš naštvaně. Tady nejde o TEBE, ale o něj! Co takhle se přestat litovat a zkusit zachránit to, co máš, aby jsi o to nepřišla!, vyhrkla ze sebe Storm a chvíli jsi si myslela, že by ti mohla i jednu střelit. Až tak nasraná byla, ale neudělala k tobě ani krok, takže jsi byla v bezpečí. Nejde o to mu lízt do hlavy. Bůh ví, že toho už má až po krk. Musíme mu to vrátit po staru. Mluvením, vzpomínáním, pomalu a.. společně, do dala tak nějak už mírnějc Storm, kterou to začlo mrzet jak s tebou mluvila před chvílí. Měla v tobě spojence, kterej ví o co přichází a že toho je hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm to pojala po svém, ale já to moc nebrala. "Mluvení? Jak jako? To mám jako před něj dojít a vesele mu říci... ´čau Logane, hele já jsem tvoje dcera na kterou si nepamatuješ?´...vysměje se mi do ksichtu, přinejmenším... " odvětím jí. V hlase jsem znělo trochu tak nějak zoufaleji a stejně tak jsem cítila nové slzy za víčky. "A i kdyby.... j-á nemám prostě sílu... ještě před pár dny, jsem dostávala vás všechny z cvokhausu, kde vás chtěli rozřezat, pak jsem musela čelit ´jemu´ a jeho krvaví lázni, kterou jsem se málem stala taky součástí... prostě, prostě nemám sílu už.... nemám a nikoho z vás to nezajímá..." řeknu jí v slzách, neboť se mi spustily po tváři už během těch slov. Nečekám ani moc nějak na její odpověď a prostě se sesunu vedle dveří na zem. "Nemám sílu Storm...nemám..." zopakuji polohlasně skrz slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm sledovala to, jak se hroutíš psychicky a pak i fyzicky. Nesledovalo se jí to moc dobře a pro to si k tobě klekla na zem a vzala tě do náruče. Pevně tě objala a taky se ji slzy skoulely po tvářích. Já vím, Clare. Je to těžkí, ale musíš bejt silná.. obě musíme bejt, řekla ti a ani o trochu nepovolila obětí, který nebylo nepříjemný. To spíš na opak. Musíme bejt silné a pomoct Loganovi, z opakovala a pohladila tě po vlasech. Pak se trochu odtáhnula a podívala se ti do očí. Musíme na to jít zlehka. Měla by jsi se mu představit, třeba říct, že jseš tu nová a tak. Jít na to zlehka, osvěžovat jeho paměť, aby se k tomu dopracoval sám a vzpoměl si, řekla ti po chvilce, když už slzy usychali na tvářích a trochu se na tebe i pousmála. Budu tu s tebou a pommůžu ti to překonat. A pomůžu ti i s Loganem, do dala pak a pohladila tě po tváři s mateřskou láskou. Nebo tak nějak ti to asi přišlo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak trochu jsem se zhroutila, opět. Ale Storm se ke mě sklonila, zatímco mě stékali slzy po tváři, slzy o kterých jsem si myslela, že už další téci nemohou, tu byly znova. A Storm se pokoušela přinést i jistá slova útěchy. Výrazně jsem dlouze popotáhla. "Já nevím.. ani jeden z nás není moc... kecací..." pronesu nakonec, poukazujíc na sebe i Logana. "Nejradši bych mu to všechno vtloukla do tý jeho palice zpátky..." dodám ještě k tomu. Což by asi nedopadlo dobře, vzhledem k mé skoro nulové síle a jeho ocely na lebce... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Já vím, věř mi, já vím, řekla ti Storm a pousmála se. Moc dobře věděla, že Logan není moc ukecanej typ. Ale to máte oba společný. V tom jseš úplně po něm. Možná taky pro to si tě oblíbil ještě před tím, než jste zjistily, že jste rodina, dodala a otřela ti tváře. Slabě se pousmála a objala tě ještě jednou. Proto k tomu máš jistou šanci, že se spřátelíte znova. A tím stimuluješ jeho mozek, aby si uvědomil a vzpoměl si, řekla po chvilce, když tě pustila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu si povzdechnu. Strom v tomhle měla jistou pravdu. S Loganem jsme si k sobě našli cestu i předtím, bez všeho toho, ale i tak... "Jo, to jo..." odvětím jí s dalším povzdechem. "...jenže tenkrát, to bylo něco jinýho. Měla jsem za zadkem Bratrstvo... což mám vlastně i teď, jenom s tím rozdílem, že nemusím už víc utíkat, ale jen co strčím nos ven odtud, mám je zase na zádech..." tak nějak si postěžuji, napůl. "Možná, kdybychom zkusili něco podobného... né, to je stupidní, blbí, kreténský..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Teď tu máš rodinu. Už po tobě nikdo nepůjde. Aspoň teda jako ne bez toho, že bysme mu nakopali zadek, ujistila tě Storm a pak se i trochu pousmála. Ne.. To udělat nemůžem. Profesor říkal, žádný šoky. Prostě mu tě představím, prohodíme pár slov a uvidíme jakí to bude. Musíme z lechka a opatrně, řekla pak Storm, která se pak pomalu zvedla na nohy. Sklonila se ale k tobě a taky ti pomohla se postavit ze země, na kterí jsi se tak nějak jako shroutila. Pojď, trochu se opláchni a učeš. Zajdeme si na snídani. Logan tam za chvíli taky dojde, tak si k němu sednem, navrhnula ti a trochu ti ty vlasy upravila. Na chvíli jsi se mohla cítit jak nějaká holčička, který mamka upravuje vlasy, protože se trochu rozcuchala. Storm ti pak věnovala hřejivej úsměv a počkala, než se připravíš. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu si povzdechnu. "Říkala jsem, blbí nápad..." odvětím jí ohledně své předešlé přednesené myšlenky. Jako možná by to fungovalo, ale vystavovala bych zbytečně sama sebe nebezpečí a nemám ani záruku jestli by to bylo naurčito... Strom přišla s poněkud něčím, trochu jiným. "Nah... No jo, mami..." utrosuím s krátkým povzdechem, snažíc se rukou pak upravit vlasy, které se snažila upravit ona, ale každý hold máme trochu jiný styl, co se týče úpravy. Hřebenem jsem vlasy tedy jenom zběžně prolítla a srovnala je prsty pak všechny na jednu stranu, zastrkujíc ty kratší za zašpičatělé ucho. "Asi to lepší nebude..." utrousím pak ke Storm. Jasně, vždycky to mohlo být lepší, ale to by vyžadovala delší čas strávený v koupelně... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm se usmála trošku jako možná i ušklíbla, když jsi jí řekla mami. Pohladila tě po tváři a počkala, než se nějak trochu upravíš. Tak nějak jsi to zběžně udělala a učesala si rozcuchaný vlasy. Po tom jste spolu se Storm už vyrazily do jídelny, kde jsi si všimnula Logana jak sedí sám u stolu a tak nějak je zahleděnej do hrnku s kafem. Jak ho znáš, tak v něm má něco i přimíchaný. S nikým se nebaví a prostě jenom jako civí do toho hrnku. Kus od něho je u jednoho stolu i Peete s Bobbym a Rogue. Něco si mezi sebou špitaj a občas se podívaj Loganovým směrem. Pak si tě ale Bobby všiml a řekl o tobě ostatním. Rogue se na tebe usmála a zamávala a Peter se jenom podíval a pak se díval zase do talíře. Asi ho pořád štvalo, co jsi mu včera řekla. Tak pojď, půjdem si pro něco na zub a sedneme si k Loganovi, po pohnala tě Storm s rukou okolo tvejch ramen. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyrazily jsme tedy se Storm do jídelny. A i když jsem se na to snažila celou cestu tak nějak připravovat, bylo to zbytečné, jakmile jsme vešli dovnitř. Byl tu znovu onen studený bodaví pocit, znovu ona pomyslná ledová dýka... Nasucho jsem polknula a uhnula pohledem, zkusíc vyhledat nějaky podporný bod či osobu a pohled mi pak padl na Peta. "Jo... Jenom...vezmu to trochu ještě okolo..." řeknu jí a na krátký okamžik se na ní zadívám než se vydám prve k Petovi. Schválně jsem to brala spíše více z boku, abych dostala lepší momwnt překvapení a když k němu dojdu, beze slova jej prostě ze strany obejmu a jestli se mi podaří mu dát přitom aspoň malou pusu, určitě se zlobit nebudu, nebo spíše aby se tak nějak dál nezlobil on. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Jasně, vyřiď si to tam a pak přiď za mnou a připoj se k nám, řekla ti Storm a šla si sednout za Loganem, kterej se zdál pořád bejt nepřítomnej. Vydala jsi se za Peetem, kterýho jsi bez problémů objala a dala mu pusu na tvář. On se na tebe podíval a docela to jako zabolelo. Vypadal pořád zraněně tvým včerejším chováním. Už jsi se uklidnila? Nechceš třeba abych někoho vyhazoval oknem nebo tak?, zeptal se docela hořce a povzdech si. Nemučil takdle ani tak moc tebe jako spíš sebe. Neodtáhl se od tebe a to bylo docela dobré znamení. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm nic proti neměla. Spíše, mi tak nějak přišla, že asi to tak bude prostě i třeba lepší, že mu nezpůsobíme náhlí šok, tím, že na něj budeme hned takhle dvě. A tak jsem jenom prostě přikývla. A vydala se za Petem. Snažila jsem se na to jít zlehka, ale i tak se mi nedostalo zrovna vytoužené reakce. Spíše možná studené sprchy. Mohla jsem si však prakticky za to sama... Trochu jsem si povzdechla, ale neodtahovala jsem se od něj, zůstala jsem pořád rukama kolem něj. "Promiň..." zmůžu se nakonec jen na polohlasné zašeptání omluvy, která měla i tak nějak patřit jenom jemu. Tak nějak si trochu opřu i čelo o jeho rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete si jako pořádně povzdech. Bylo vidět, že ikdyž jako chtěl bejt pořádně naštvanej, tak mu to prostě nešlo. Tak nějak tě pak i objal a přitisk si tě k sobě. Na půl si tě při tom posadil na koleno. No dobře teda! Ale už žádný podobný řeči, nebo to fakt jako udělám!, řekl dost naštvaně, ale ty jsi poznala, že to vážně moc nemyslí. Vlastně tak nějak to poznaly všichni, protože mu ta naštvanost fakt moc nešla. Pak si tě přitáh a dal ti pusu. Přidáš se k nám, nebo budete pracovat se Storm na..?, zeptal se tě pak Peete a pohodil hlavou tak nějak k Loganovi, kterej zrovna Storm na něco odpovídal. Rogue u toho zpozorněla a tak nějak trochu i Bobby. Oba měly Logana rádi a co jsi slyšela, tak Rogue ještě mnohem víc, protože se tu dostala podobně, vlastně až skoro na chlup s tejně jako ty. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete nakonec rezignoval. Tedy sice jenom naooko, a snažil se přitom vypadat dotčeně, ale tím, že si mě přitáhl k sobě na koleno, měla jsem už tak nějak víceméně vyhráno. "Pokusím se..." odvětím mu a s lehkým pousmátím se k němu trochu více přitisknu. Tedy jenom na okamžik, protože pak padla otázka phledně Logana. "Půjdu..." přikývnj prve. "..chtěla jsem ale prvně za tebou." dodám nakonec ještě. Chtěla jsem to prostě prve urovnat s ním, protože ho budu potřebovat, potřebovat na své straně jako oporu. "Tak mi drž palce." řeknu pak s krátkých povzdychem. Než odejdu věnuju Petovi ještě pusu, než se tedy od něj zvednu a vydám se prve pro svoje jídlo. Moc jsem to neřešila, vzala jsrm si hlavně čaj, misku zajímavě vonící kaše a nějaké ovoce. Nandala jsem si to na tác a vydala se za Storm. "Bude...vadit, když si přisednu, Ororo?" směřuju svou otázku záměrně na Storm, stejně jako i pohled, který pak ale stpčím trochu rozpačitě k Loganovi, očekávajíc s čím on přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi přišla i s jídlem ke stolu, kde seděl Logan se Storm a oslovila jsi ji, tak se na tebe podíval i on. Jasně, přisedni si, Clare, řekla ti Storm a tak nějak jako dala zvláštní důraz na tvoje jméno. Logan se trochu zamračil a vypadal, že mu něco nesedí. Pak trochu nenápadnějc zavětřil, nejspíš tvůj pach. Podle jeho výrazu, kterej jsi byla schopna tak nějak jako zachytit periferním viděním, tak mu něco fakt nesedělo. Ne že by jsi jako smrděla, ale prostě byl zmatenej. My.. se známe?, zeptal se tě Logan, než pak jako dodal, Připadáš mi povědomá. Storm se na tebe podívala, ale neřekla nic. Tak nějak jste se předem nedomluvily jak to pojmete a tak to nechala zatím na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo to těžké. Těžké nedívat se jeho směrem, kdy jsem cítila onu studenou, ostrou dýku zabodlou hluboko ve mě. Když Storm přitakala, sedla jsem si vedle ní a předstírala, že se zajímám o svůj čaj v hrnku, když se Logan zeptal, jestli mě náhodou nezná. Dýka, zavrtala se tak mnohem hlouběji... "Jo známe..." začnu trochu rozpačitě, věnujíc pohled do hrnku před sebou. "...pomohl... si mi dostat se sem na školu. Vlastně, jsem tu jenom díky tobě." řeknu mu, pokouším se i o milý tón a snažím se i tak trochu vzít to prostě zlehka, jak předtím říkala Storm. Koneckonců, nebyla jsem jediná, komu pomohl sem na tohle místo, takže by to bylo nic...šokujícího pro něj tedy, ale kdo ví. "Clarise... Clare tedy... pro většinu tady, Blink." řeknu a zvednu pohled k němu, trochu se u usměji, i když vevnitř bych nejraději křičela a možná i brečela. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se netvářil zrovna moc nadšeně. Podíval se na Storm takovím tím pohledem, kterej říkal, že si tu někdo brzo slízne to, že si tu z něho utahujou. Pak se ale zase otočil k tobě a zamračil se. Hele, děvče, kdyby se něco takovího stalo, tak bych si to asi pamatoval, ne? Nic mi to neříká, jenom, že jsi si tak trochu přivlastnila backstory od Marie, řekl ti pak Logan trochu vostřejc, ale ne utočně. K tomu ještě nesklouz a bylo se čemu divit. Normálně by už asi i vypěnil. Logane.., řekla Storm, ale ten když se na ni podíval, tak zmlknula. Něco mi tu tajíte a začíná mě to fakt srát!, zabručel na konec Logan a zase se zadíval do svího kafe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se nezatváří moc nadšeně. A já se přitom tak snažila začít prostě jednodušše, ale asi ani to příliš nepomáhalo. Věnovala jsem úzkostný pohled Storm. "To poslední co bych kdy dělala, by byl lhát a zejména tobě..." řeknu mu. "Promiň Storm... Nepamatuješ si to, ale před pár dny jistý Trusk, podnikl útok na tohle místo, aby zajal a unesl všechny tady. Včetně Stotm, profesora i tebe... Pár se nám povedlo utéci a tak jsme pak udělali vše pro to abychom vás všechny dostali zpátky, bezpečně domů..." snažím se o neutrální tón. Ale stejně tak se na něj i stále dívám, neuhýbám pohledem. "Věř mi, že to nebylp nic snadnýho... Je toho víc ale to nejde probórat tady... je mi jasné, že takhle to na něj trpchu hodit nebude asi pťíjemné, ale spoléhala jsem na to, že bude chtít vědět víc, nebo v to alespoň doufala... |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm se dívala dost bázlivě. Opravdu měla strach z toho, jak to pojmeš, ale věřila ti. Když jsi se jí ale tak nějak jako omluvila, tak vytřeštila oči div ji nevypadly. Clare! Dost!, skoro tě až okřikla, ale Logan ji spražil pohledem tak zmlknula. Logan tě pak vyslechl a tvářil se čím dál tím víc zamračeně. Nejdřív to ale vypadalo, že je prostě zamyšlenej. Možná to tak jako i bylo, ale spíš to bylo bolestí hlavy, za kterou se postupně chytil. Logane..?, zeptala se Storm, ale on nereagoval na ni. Mám takovej dojem, že tu můžu věřit jenom tobě. To je divný, protože tě neznám, ale očividně mi tu jako jediná říkáš pravdu, řekl ti pak Logan a podíval se na tebe. Přijď za půl hodiny ke mě, řekl Logan a podíval se na Storm, než pak jako dodal k tobě Sama. Logan do sebe hodil zbytek kafe a hrnek nechal na stole. Zvedl se a pak se tě ještě zeptal, Víš, kde mám pokoj? Chvilku počkal na odpověď a jestli jsi mu řekla že ne nebo jsi dlouho čekala, tak ti řekl Ten s rejhou na dveřích, třetí patro. Mohla jsi to ale prostě říct před ním. Pak Logan už jenom přikejv a odešel. Co jsi to udělala?, vyčetla ti Storm dost jako nevěřícně když Logan odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rozhodla jsem se, že prostě nemá cenu chodit kolem horké kaše. Storm mě sice zkoušela zastavit, ale Logan jí tak nějak spražil pohledem a vypadalo to, že jsem si ho získala spíše, než lacinou pohádkou, o kterou se ostatní snažily. I když to bylo v jeho zájmu nebo s těmi nejlepšími úmysly. Přesto, s jistým napětím, čekala jsem, jak zareaguje. A vypadalo to, že oslavím jedno, nepatrné vítězství. "Dobře." přikývnu, když řekne, abych za ním za chvíly přišla. "Vím. Přijdu." dodám ještě, když se zeptá, jestli vím, kde má pokoj. Poté jsem jen sledovala jak odchází a začala se věnovat kaši v misce, trochu. Když byl tak nějak už vzduch ´čistý´, ozvala se Storm. "Řekla mu pravdu..." opáčila jsem Storm. "Nejvíc na světě nesnáší, když mu někdo něco zatajuje... zejména věci, co si sám nepamatuje.. copak si zapomněla jak vyváděl, když se dozvěděl, že jsme rodina?" řeknu jí a naberu si sousto na lžíci a strčím do pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm na tebe koukala jak opařená a chvilku to vypadalo, že ti dá za pravdu. Pak ale zakroutila hlavou a zamračila se. Dobře, ale viděla jsi jak se vzal za tu hlavu? Profesor říkal, že když to na něho tak vybalíme, tak mu to může jenom ublížit a on o tu paměť přijde na furt, řekla ti Storm a tak nějak na tebe ukázala vidličkou. A to bys nechtěla. Viď že jako ne?, řekla ti vyčítavě a pak se vrátila k jídlu a dál už nic neřekla. Zbytek jídla proběh beze slova. Storm ti už neměla co by ti řekla a vypadala fakt naštvaně a rozhodně měla strach. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Na okamžik, to vypafalo, že bych mohla Storm získat. Pak ale řekla něco, co jsem jí nemohla vyčítat. Počkala jsem s odpovědí než jsem spolkla ono sousto. "Jo chápu to..." "...vezmu to opatrně, od chvíle co jsme se potkali...když uvidím, že to s tou hlavou...se vrátí, nechám toho." řeknu jí, něco jako plán? Logan a plány nikdy nešli moc dohromady. Kasi jsrm nakonwc snědla jen 3/4 a do ovoce jen párkrát kousla. Čaj jsem dopila, zvedla se a odnesla nádobí. Když jsem pak odcházela z jídelny, vzala jsem to kolem Storm. Na okamžik jsem se u ní zastavila a jemně stiskla její rameno než jsem se pak vdala z jídelny a následně směrem k Loganovu pokoji. Nevím jestli jsem šla na čas nebo pozdě, myslím, že v tomhld případě na tom asi moc nezáleželo. Stojíc pak nakonec u jehp dveří, zaklepu na ně. "To jsem já, Clare." řeknu přitom i když tuším, že o mě věděl už dávno předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro No.. dobře, ale fakt dej pokoj. Profesor říkal, že jeho mysl je jako věž ze střepů. Špatně nebo nerozvážně vezmem jeden střep a jeho psychika se rozsype, řekla ti Storm docela opatrně. Nelíbilo se jí jakím směrem jste se vydali. Ty jsi se pak vydala do vrchního patra ke dveřím s rejhou, za kterou tě čekal Logan. Ten když jsi tak nějak jako dala vědět, že tam jsi, ti přišel otevřít. Tvářil se vážně, spíš zamračenějc. Pustil tě dovnitř a tak nějak pokynul hlavou. Pak za tebou zavřel a posadil se na jednu ze dvou židlí u stolu. Počkal až se taky posadíš a pak se na tebe na chvíli díval. Takže.., řekl a na momentíček se jako docela odmlčel, než pak dodal, Takže, co se to tu kurva děje? Logan vypadal nasraně, ale taky dost jako zvědavě. Něco mi tu uniká a taky kurva nevím, proč si nepamatuju ten přepad, nebo o čem jsi to sakra mluvila, řekl a zamračil se. Pak ti před tebe na stůl hodil papírovou tašku, na který bylo tví jméno "Clare". Proč tu mám pytlík se sladkosma s tvým jménem?, zeptal se dost zvostra a pak dodal ještě otázku, My dva doufám nemáme spolu nic, že ne? Já.. když tě vidím, tak cítím něco příjemnýho, ale ne jako takdle. Logan pak vypadal dost zmateně a taky se držel za hlavu, která ho fakt bolela. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Udělám co budu moci... Utopim odpověď tak nějak v sobě, když jsem pak odcházela z jídelny. Nebyl to zrovna příjemný pocit, když jsem odcházela a šla k Loganově pokoji. Před jeho dveřma jsem polknula knedlík v krku, zaklepala a vešla pak na jeho pokyn dovnitř. Sedla jsem si na okraj postele a Logan pak začal a samozřejmě měl tunu otázek, které jsem mu nemohla vyčítat. Zhluboka jsem se tedy nadechla. "V první řadě, než začnu, měl bys vědět, že dělám přesne to, co profesor nechtěl abychom udělali, protpže ti to může ublížit a to nejenom fyzicky...je tu šance, že můžeš ztratit vzpomínky všechny, nenávratně..." řeknu mu. "Abych ti ulevila, ne, nic spolu nemáme, ale jsme...dobří přátelé..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan fakt jako vypadal dost rozhozeně a nejspíš i v bolestech. Trochu bručel a držel se za hlavu, ale poslouchal tě. Jo, to mi došlo, že děláš něco co ostatní nechou, řekl rozmrzele a pak ještě podezřívavě dodal, Ledaže, by profesor právě tohle vymyslel, jako nějakej pošahanej komplot. Logan se pak zvedl a z poličky si sundal flašku se sklenkou, do který si nalil pořádnou porci whisky. S tou se pak jako vrátil k židli na kterou si sedl a pořádně se napil. Mezi tím jsi mu ale řeknula, že vy dva spolu nic fyzickýho nemáte. Vypadal zmateně, ale rozhodně se mu ulevilo. Ikdyž si jako nepamatoval, že jseš jeho dcera, tak pořád k tobě něco cítil a nebyla to touha. Možná teda ještě nebylo všecko stracený. Takže, řekl a kopl zbytek do sebe, než pak dodal, Co se to tu vlastně stalo? Co mi udělali a hlavně kdo mi co udělal? Řekni mi všecko. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Loganovi došlo, že to, že to co mu tu říkám, nebude samo sebou. Ujistila jsem ho tedy alespoň v tom, co tak nějak bylo mezi námi, i když né zrovna teda úplně. Ale nějaký záčátek to byl. "Mno...má se to tak, že před určutou dobou, jsme při jednom střetu s Magnetem zjistily, že nějaký člověk zbrojí proti mutantům a to ve velkým. Vymýšlí stroje, které jsou specializovaný na jejich likvidaci. Podařilo se nám zjistit kde to dělá a šli tam mu to překazit. Přitom jsme objevili a pomohli mutantům, které tam držel a dělal s nima....pokusy...." na okamžik přestanu abych zjistila jeho reakci, případně jak to bude celkově vstřebávat. "Truskovi se to nelíbilo, že jsme mu rpzbily hračky a unesli testovací králíky a tak se rozhodl, že se je vezme vzpátky a spolu s nimi i všechny ostatní co tu byly...včetně Storm, profesora i tebe.. Já, Pete, Bobby a Rogue jsme měli štěstí, že jsme ten den byly mimo školu, ale návrat sem nebyl nic moc...." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan tě poslouchal a masíroval si při tom čelo a vršek nosu u čela. Vypadalo to, že todle přemejšlení mu fakt způsobuje pořádnou bolest. Sentinelové.., řekl tak nějak bez myšlenkovitě a samotnýho ho to překvapilo, když jsi mluvila o těch strojích na zabíjení mutantů. Pak ale poslouchal dál a vůbec se mu to jako nelíbilo. Když jsi pak skončila, tak dlouho mlčel a spracovával to. Asi ti teda jako dlužím, řekl a podíval se na tebe, Tak teda dík, Clarie. Logan se pak zarazil, že ti řekl tak nějak víc důvěrnějc. Ani.. nevím proč jsem to řekl, řekl pak a vypadal zmateně. Z nějakího důvodu si u tebe vybavuju nějakej světelnej fialovej kotouč a.. radost?, zabručel jako by se mu to vůbec nelíbilo. Rozhodně mu to nedávalo smysl a to ho sralo. Na to ho znáš dost dobře. Nedává mi to vůbec smysl a palice se mi chce rozpadnout, řekl a nalil si další sklenku, aby si trochu uvolnil mysl, která ho musela taky drásat, protože mu uvolňovala myšlenky, na kterí si nepamatoval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když Logan zmínil, že jde o Sentinely, přikývla jsem. "Jop, přesně tak se jmenují..." dodám i slovně. Když však pak pronese to o dlužení a uletí mu přitom i moje oslovení, někde uvnitř mě se rozhořel jistý příjemný, horký pocit, který pak vykouzlil v mé tváři vřelí úsměv. Jenže on z toho vypadal spiše jen zmateně a nedokázal si k tomu nic přiřadit. V jistém slova smyslu, mi ho teď bylo i strašně líto. "To chce čerstvej vzduch. Vyvětrat trochu tu hlavu..." řeknu mu. Pak se zvednu z postele a v jeho pokoji, letmím gestem ruky, vytvořím průchod, jehož druhý konec byl nad oním lomem za školou, ale bylo na něj dobře vidět, takže by to nebylo tak, že jej vedu někam do neznáma nebo temnoty. Podívám se pak na něj i s malím úsměvem. "Pojď. Není to tak hrozný jak to vypadá a už si tím prošel víckrát než dovedeš spočítat." pokunu mu a napůl si sama stoupnu do horizontu událostí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se díval na ten tvůj portál pořádně nedůvěřivě. Když jsi ho ale ujistila, že se nic neděje a že už jako prošel několikrát, tak přikejv. Postavil se a následoval tě skrz. Než prošel, tak se zase z hluboka jako nadejchl a pak teprv prošel. Rozhlíd se po lomu a pak se podíval na tebe. Ten lom znám. Jsme kus za školou, řekl ti pak Logan a zadíval se na skálu, na který ještě byla slabá stopa krvaví šmouhy. Tady mi to.. něco říká, řekl pak zamyšleně. Voda, bolest a tma, řekl a chytil se za hlavu. Trochu zaskučel bolestí a pak se podíval na tebe jako by tak nějak jako prozřel. A pak tebe, jak mě tady líbáš, řekl a ukázal na břeh, kde jsi ho rozdejchávala. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Loggan byl nejdříve trochu podezřelej, k tomu, co jsem tu udělala. Ale nakonec, po mém ubezpečí, jím prošel skrz a my se tak ocitli u lomu za školou, který s sebou nesl jak špatné tak i dobré vzpomínky. Zavřela jsem za námi potom průchod a Logan přitom začal vzpomínat. Nebyly to ale příjemné vzpomínky, ani pro jednoho z nás. "Když jsme chytli Victora... Sabertootha, který tyranizoval území Alijašky, Magneto si sem pro něj na školu přišel... nebylo to hezké..." řeknu a založím si ruce do kapes, hledíc na vodní hladinu. "Zahodil tě... sem do toho jezera a já, s Petem, přišla a dostali jsme tě z něj ven... ale tys, tys nedýchal a tak jsem zkusila ti pomoci..." vysvětlím mu, nebo se o to alespoň pokusím. "Asi to bude znít divně, ale byls, první chlap, muž, kterýmu jsem kdy dala pusu... i když v tomhle případě to bylo kvůli úplně něčemu jinýmu..."" řeknu potom a pocítím štípající slzy v očích, protože tohle byl jeden z momentů, který jsme oba od té doby braly prostě s humorem a proto jsem se snažila aby to vyznělo i teď tak. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan tě poslouchal a zavíral u toho oči. Bylo ti jasný, že je to celí od bolesti. Já-si to pamatuju.. asi, řekl jako docela dost přerývaně a viděla jsi, že mu to dělá dost velký problémy. Já, chtěl něco říct, ale padl na kolena a zavrčel opravdu těžko skrejvanou bolestí. Ty jsi.., zachrčel a chytl se za vlasy, který si po hrstech vytrh z hlavy. Bylo to dost překvapující. Pak zařval a padl obličejem na zem, kde se začal svíjet v bolestech a v řevu. Vlasy se mu překvapivou rychlostí spravily a hned zase jako dorostly do původní dýlky. Logan sebou naposled zaškubal a zůstal ležet. Oči měl otevřený a normálně dejchal, jenom nemluvil a díval se na horu na oblohu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan mlčky poskouchal. Viděla jsem, že má sice zavřené oči, ale věděla jsem, tušila, že mi naslouchal. V tuhle chvíly jsem asi pro něj představovala jediní mylník toho co je schopen si vybat a co si pamatuje sám. A dokonce mi to i sám tak nějak potvrdil, že se na tuhld událost panatuje. Přimělo mě to se pousmát. Nebylo tedy evidentně vše tak úplně ztraceno. Však ondn úsměv rychle vymizí a vystřídá jej zděšení, když se s křikem sesune k zemi. "Logane!" skoro až vykřiknu a přiskočím k němu, ve chvíly kdy vše tak nějak utichne a jeho záchvat, či tak něco, přestane. "Logane...?! Logane, slyšíš mě...? Co se stalo...?! Logane...." pronesu v obavách jasně znatelných, nahýbajíc se nad ním tak, že na něj dopadli konečky mích vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když se Logan skácel k zemi, tak jsi k němu přiběhnula a začla jsi se ho ptát co se děje a jestli je jako v pořádku. Logan se chvilku zmítal na zemi a pak znehybněl. O otevřenejma očima ležel a díval se na nebe. Klidně dejchal, ale nehejbal se. Sklonila jsi se nad ním, až jsi ho polechtala svejma vlasama na tváři a on mrknul. Pak mu ruce vystřelily nahoru a ty jsi nedokázala zareagovat dost rychle. Jeho ruce tě chytly za ty tvý a on tě strhnul dolů na sebe / k sobě, kde tě objal. Promiň, zlato, řekl jenom a tobě chvilku trvalo, než ti došlo co se sakra jako děje. Nechápu, jak jsem mohl zapomenout na tebe, děvče moje, řekl po chvilce klidu a políbil tě na tvář a pak ještě na čelo. Pohladil tě po hlavě / vlasech a přitiskl si tě k sobě ještě těsnějc. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co se Logan skácel v křečíš k zemi, vrhla jsem se k němu. S jasnými obavami v hlase a slovech jsem se snažila zjistit co se stalo a jestli je v pořádku. "Huh..." utečemi tlumeně, když mě zachytí jeho ruce, nečekaně a stáhne k sobě dolů. Pochopil to snad špatně..? Hlavou prijde mi okamžitě, jestli si tu pusu, nevyložil jinak než bylo mnou zamýšleno, ale jeho slova pak... Lehce strnu a na okamžik nejsem schopná pohybu či zvuku. "Logane..." uteče mi tiše a slzy nestihnou ani zaštípat mě v očích a rovnou najdou si cestu přes víčka dolů na tváře, které zabořím pevně k němu, do něj. "Tati..."[/i] ozve se snad ještě tišeji za doprovodu pláče, tisknouc se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan tě dál hladil po vlasech a tiskl si tě k sobě, aby tě utišil. Ikdyž to možná bylo na opak. Kdo ví? Rozhodně to ale vypadalo, že si vzpoměl na všecko. Mrzí mě to, holčičko, řekl ti a i jeho hlas byl trochu jako by tak nějak přidušenej. Nebrečel ale, to by nebyl on. Byl ale dojatej a to stačilo, aby jsi věděla jak moc pro něho znamenáš. Už nikdy tě neopusím, zlato. Nikdy, řekl po chvilce a zabořil svůj obličej do tvejch vlasů, aby tě dlouze políbil. Po chvíli, kdy jste leželi a Logan tě objímal a konejšivě tě hladil, jsi už tak nějak trochu pociťovala chlad. Byl pomalu začátek zimy a vy jste neměly zrovna nejteplejší oblečení. Na víc jste ležely na zemi. Loganovo obětí povolilo a on se ti podíval do obličeje. Měly bysme se vrátit. Je chladno řekl a pohladil tě po tváři, než pak dodal, A mě bolí hlava jak kdyby mi do ní bušili kladivem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dala jsem volný průchod slzám. Nebyly to však slzy smutku jako předtím, ale spíše tak něhak slzy, které přišli spolu s jistou vnitřní úlevou. Obří balvan mi totiž spadl ze srdce, když si na mě vzpoměl a poznal mě konečně. Když se od něj pak tak nějak konečně distanu, mám i přes mokré tváře, byť lehce přihlouplí, ale zato vřelí a šťastný úsměv. "Dobře." přikývnu na jeho návrh o návratu zpátky na školu a začnu se z něj i zvedat. "Chceš to vzít zkratkou nebo půjdem normálně?" zeptám se ho poté i když by byla raději pro běžnou chůzy zpátky do školy, protože by nám to dali trochu víc času jen pro sebe a Loganovi by se třeba na vzduchu dřív ulevilo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan ti pomůže vstát a pak se zvedne taky. Trochu se mu hlava zatočí a promne si spánek, ale ustojí to. Když se ho jako pak tak nějak zeptáš, jestli půjdete po staru nebo vezmete rychlovlak tvým portálem, tak zavrtí hlavou. Půjdem po svejch, potřebuju se provětrat, řekl a sundal ze sebe svoji košili, kterou ti tak nějak přehodil okolo ramen, aby ti nebyla zima. Docela to pomohlo, protože Loganova košile byla teplá s podšívkou. Jemu samímu zůstalo ještě tílko, ale nevypadalo to, že by jemu zima byla. Ani chlupy na rukách mu zimou nestály. Byl prostě zvyklej. Pojď, pujdem spatky, zlato, řekl a vzal tě okolo ramen. Trocu si tě vzal takhle pod křídlo a zahříval tě ještě víc než jenom ta košile. Bylo ti docela teplo a prima. Nepamatuju si poslední dny, ale myslím, že zbytek jsem si vybavil, řekl ti cestou a pohladil tě po tváři. Do konce se i trochu víc pousmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak nějak jsme se tedy pozvedali. A já skoro okamžitě pak cítila chlad, který se do mě začal zakousávat. Dříve než jsem se stihla ale rozklepat, Logan mi půjčil svou košily. Rychle jsem protáhla rukávama svoje ruce a více jí přitiskla k sobě. Byla mi sice ještě celkem velká, ale na tom nezáleželo, protože příjemně voněla. Poté mě objal kolem ramen a já mu přitom vřele vyšla vstříci, stejně jako jeho rozhodnutí, že se vrátíme po svých. "Jestli chceš, můžu ti to tak nějak říci, ale není to světobornýho... prostě ti to v hlavě profesor dával dohromady, když pak přišel s tím, že se mu tak nějak povedlo, ale.... že si nepamatuješ Storm a mě... zlomilo mě to jako ještě nic na světě..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan si povzdech a pak zabručel bolestí, ale tebe nepustil. Pořád tě držel okolo ramen a tisk tě k sobě, aby ti nebylo zima. Poslechl si tvý vyprávění o minulejch dnech a zakroutil hlavou. Meh, ti sráči do mě pouštěly elektřinu. Hodně elektřiny a smažily mi mozek. Dlouho, opravdu dlouho. To je to poslední co si pamatuju. To a pach spálenýho masa a mozku, řekl Logan tak na půl přítomně a dotkl se svího spánku. Fakt ho ta hlava bolela. I na Storm? Na tu jsem si pamatoval, řekl Logan a trochu se zamyslel. Vypadalo to, že mu došlo, jak jsi to myslela, ale nevracel se k tomu. Už se tím netrap, zlato. Je to pryč a já jsem spátky. Na furt. Už se mě nezbavíš, dodal a naklonil se, aby ti po cestě dal pusu do vlasů. Takže ty jsi zase riskovala svůj život k vůli toho mýho? S tím musíme přestat a bejt aspoň trochu normální rodina, zlato, řekl po chvilce Logan, kterej se asi celou tu dobuu nad tím zamýšlel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté, co jsem Loganovi tak nějak poodalila, co se vlastně ty dny co se nepamatuje dělo, poodhalil mi on, co vlastně tam oni dělali jemu. Už jenom tak to znělo, přimělo mě to otřást se a to né zimou. "Fuj..." odvětím nakonec asi nejvíce výstižně, jak jenom v tuhle chvíly jsem schopná. Nakonec si prostě jenom povzdechnu a tak nějak si užívám jeho přítomnosti a hlavně toho, že už jsem se o něj nemusela dál strachovat a nic podobného s tím spojené. "Normální rodina?" pronesu a trochu se přitom uchechtnu. "I když bych to ráda, nemyslím si, že by to u nás fungovalo." dodám ještě k tomu, samozřejmě myšleno jenom v tom nejlepším a dobrém. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Fuj?, zeptal se když jsi se ošila. To fuj, o kterým mluvíš, je můj mozek, zlato, vyčet ti Logan, ale usmál se. Pak trochu syknul a chytil se za čelo. Ta hlava mi chce vybuchnout, ale k vůli adamantia nemůže!, postěžoval si. Pak po chvilce padla hláška s normální rodinou, na kterou jsi zareagovala. Tvoje matka tu už sice není, ale já bych ti rád dal rodinu, kterou si zasloužíš, zlato, řekl pak Logan trochu smutnějc. Co jsem ti neřekl je, že jsem zjišťoval věci a díky něm jsem si vzpoměl na pár věcí, řekl po chvilce váhání. Vím, že jsi říkala, že o matce nechceš vědět nic dalšího, ale ona se tě nevzdala. A nikdy by to dobrovolně neudělala, kdyby neumírala, dodal a povzdech si. Vypadal dost rozhozeně a tak to vypadalo, že to myslí fakt vážně. Dál ale nepokračoval, pokud by jsi o to opravdu nestála. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro I když jsem si to tak nějak nedovedla přímo představit, jak něco takového jako usmažený mozek může vypadat nebo vlastně jak vůbec jde tak nějak cítit, asi to moc příjemné nebude, nicméně trochu jsem se nakonec uchechtla. Ne, že bych to chtěla zlehčovat ale spíše z důvodu, jakým stylem to podal. Jenže pak Logan pokračuje s něčím, co onen úsměv, který jsem měla ve tváři, trochu pokazil. Nemohla jsem mu to vyčítat, na jednu stranu, taky bych ráda zjistila, co se s mámou stalo, ale na tu druhou, nevím jestli to chci skutečně vědět. "Na tom nezáleží... mohla tě kontaktovat... oba jste dělali té ´tajné ´ služby, mohla tě vyhledat..." řeknu ale nakonec toho nechám a lehce zavrtím hlavou. "Ne, je mi to jedno. Je mi jedno jaký měla důvod... tohle se prostě nedělá..." uzavřu to nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan si bolestně povzdech, ale nebylo to od bolesti hlavy ale od tvího stanoviska. Mrzelo ho to, jak jsi se k tomu stavěla. Tvoje máma mě nemohla vyhledat, protože jsem byl pryč. Na přísně tajný misi někde v Rusku. Nevěděl jsem, že čekáme tebe, a když jsem se po dvou letech vrátil, tak mi řekli jenom, že je po smrti, řekl tak nějak dost útrpně a zas si povzdech. Dala tě lidem, kterým věřila, než zemřela. Nikdo ale nevěděl, že jsou to spící agenti Hydry, zlato. Do nedávna jsme si mysleli, že Hydra už dávno neexistuje. Netušili jsme, že infikovali SHIELD už kdysi dávno a kryjí tak sví operace, dodal po chvilce a to už jste vylezly z lesa do parku za školou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem si povzdechla. Vypadalo to, že i když jsem svoje slova se snažila mírnit, i tak asi nevyzněli úplně tak, jak bych chtěla aby vyzněli. Logana to tedy evidentně trochu ranilo. "Tati..." řeknu s lehkým povzdechem. "Já už se k tomu nechci vracet... nechci se vracet k předešlím dvaceti letům... nechci se vracet prostě do minulosti." řeknu mu neutrálně. "Chci se soustředit na to, co je teď. A na tebe, když tě už konečně mám." dodám nakonec a nakonec se k němu i trochu víc přitisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan si povzdech a pak přikejv. Dobře, už to nebudem řešit, když nebudeš chtít. A když se budeš chtít na něco zeptat, nebo si promluvit, tak můžeš kdykoli za mnou zajít. Víš to, že?, řekl na konec Logan, kterej tě tak nějak pořád vedl vedle sebe u sebe. Škola byla už co by kamenem dohodil a vy jste začly potkávat děcka, který si po obědě vyšly hrát ven. Bylo sice dost chladno, ale to je nezastavilo. Půjdu si promluvit s profesorem a pak se odrovnat, protože mě ta hlava zabije, řekl ti Logan když jste došly zpátky do školy. Neodháněl tě od sebe, ale jestli jsi nešla s ním, tak se s tebou rozloučil. Objal tě a políbil na tvář, než pak bez tý košile odešel za profesorem do jeho pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan, byť nebyl pořád moc nadšený, nakonec s tímhle souhlasil. "Dobře, děkuju." řeknu mu ohledně toho, že už se v tom nebude dál hrabat. "Jop, neboj se, vím to moc dobře." dodám k tomu nakonec a na okamžik jsem se k němu více přitiskla. Pak jsme dál pokračovali ke škole, která se už dosti blížila. Ve škole Logan prohlásil, že jde za profesor a něco pak udělat s tou hlavou. "Dobře, ale moc to nepřeháněj." řeknu mu na to, s jistým úsměvem ve tváři. Na rozloučenou tedy, objala jsem ho pevně, stejně jako on mě. Okamžik, dívala jsem za ním jak odchází, než jsem se vydala ke svému pokoji. Tam popadla jsem čisté oblečení a šla se prve umýt do koupelny. Stejně tak jsem vzala i vlasy, které jsem si vyfoukala a převlékla se do čistého a navrch toho všeho jsem si vzala zpátky půjčenou Logganovu košily, kterou jsem nechala prostě jen tak rozeplou a která pořád voněla, po něm. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom, co se Logan vydal za profesorem a pak asi k sobě, tak jsi ty šla zase do svího pokoje. Vzala jsi si věci a šla se pořádně osprchovat, umejt vlasy a celkově se tak nějak upravit. Pak když jsi byla upravená a v čistým, tak jsi si na sebe vzala ještě Loganovu košili, kterou ti dal a vyrazila jsi zpátky do školy. V jídelně jsi už nikoho nenašla. Peete u sebe taky nebyl a do konce ani po Storm nebylo ani vidu a ni slechu. Nevěděla jsi kam se vydat a tak jsi bez myšlenkovitě bloumala po škole. Ku tví štěstěně když jsi procházela okolo profesorovy pracovny, odkaď jsi slyšela něčí hlasy. Nechápu, jak jsme tenkrát přežily. Všecko se dusilo a bylo to hnusný, řekl někdo, kdo zněl asi jako Steven. Tys měl teda starosti. Mě spíš sralo, že jsme kolikrát byly na jednom místě, kde jsme leželi ve sví vlastní špíně, jenom protože se velení bálo riskovat, řekl Logan a trochu se uchecht. Ne každej je nesmrtelnej, Jamesi, odpověděl Steven. Vždycky nějakí výmluvy, zakončil to Logan a oba se tak nějak trochu zasmáli. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Prozatím, rozloučili jsme se s Loganem a šli si zatím po svém. Já si to namířila do koupelny, umýt se, upravit se celkově a převléci se do čistého oblečení. Pak, když jsem byla spokojena sama se sebou, vydala jsem se hledat nějakého známého. K mé smůle, na chodbách nikdo nebyl, Pete nebyl ani u sebe a v jídelně to taky zelo prázdnotou, tedy tou prázdnotou po známích. Ať už podvědomě nebo úmyslně, moje kroky, našli si cestu ku profesorově pracovně. Nejdřív, nechtěla jsem moc poslouchat, ale když jsem zaslechla Logana, nedalo mi to. Nakonec, ale sáhla jsem na kliku, kterou jsem stiskla a maličko pootevřela dveře s tím, že jsem do nich nakoukla. "Ruším...?" zeptám se tak nějak prve, ze zdvořilosti. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi pootevřela dveře, nakouknula a tak nějak se zeptala jestli rušíš, tak se na tebe všichni přítomní podívaly. Byl tam Logan, Steven, Profesor a do konce i Natasha, která ale vypadala zvláštně. Tobě se vždycky jako zdála taková trochu arogantní a hodně chladná a odměřená. Teď byla rudá až za ušima a trochu se usmívala. Když jsi však přišla, tak vypadala rozhozeně. Vůbec ne, zrovna vzpomínáme a vyměňujem si válečné historky, řekl Steve, kterej hned po tom dodal, Přidej se k nám, jestli máš zájem poslouchat žvásty staříků. Logan poklepal na pohovku vedle sebe a pousmál se na tebe. Zrovna jsme vzpomínali na to, jak byla Natasha roztomilé dítě, když jsme ji a její rodiče zachraňovali před komunistama a jejich utlakem, řekl skoro až škádlivě Logan a podíval se na Natashu, která se sice snažila bejt chladná, ale nešlo to. To by stačilo, Logane!, okřikla ho ale zrovna moc velitelství nebo hněvu tam teda jako nebylo. Jako by se dítě snažilo okřiknout rodiče co ho strapňují. Kdysi jsi mi říkala strýčku, ušklíb se Logan a napil se ze sví sklenice, kde byl na sto pro alkohol. Ostatní měli šálky s čajem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nebyla jsem si jistá, jestli jsem náhodou nepřišla nevhod, proto raději zeptala jsem se prve, jestli nejdu třeba nevhod nebo tak něco. Osazenstvo ale vypadalo, že se dobře baví a dokonce mě vyzvali abych se k nim přidala. "Přidám se moc ráda." odpovím kapitánovi s lehkým úsměvem a vejdu dovnitř, zavírajíc i za sebou dveře. Vydám se tedy k nim, sedajíc si vedle Logana, kterak prve mi předtím pokynul. Ukázalo se, že se opravdu dobře baví, i když teď zrovna na zrzčin účet, která z toho viditelně nebyla nikterak příliš nadšená. Ale i já jsem se musela trochu uchechnout. To však ale pramenilo zejména z toho, že to všechno tak dobře dopadlo, že je Logan zase sám sebou s námi. "Jo, a já ti říkám tati." neodpustím si lehkou dívčí podporu, i když to bylo víceméně myšleno vtipem a hlavně v dobrém. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se na tebe podíval a usmál, když jsi řekla, že mu říkáš tati, aby jsi zrzce podala pomocnou ruku. A já jsem rád, zlato. Nestydím se já, ale ty, řekl ve stejně dobrí náladě jako ty Logan a narazil na to, že jedinej kdo se za toho druhího může stydět, jseš jako tak nějak jenom ty. Logan to ale ještě zakončil tím, že tě vzal okolo ramen, přitiskl k sobě a políbil do vlasů tak jak to tátové dělají. Pak tě pustil a znova se napil. Profesor vypadal spokojeně, Steve taky a zrzka zrovna ztrácela sytej odstín rudý z obličeje a taky se už tak nevztekala. To co jsi udělala bylo riskantní, ozvalo se v tví hlavě a ty jsi pochytila, že to je profesor. Ale vyšlo to. Jsem rád, že to vyšlo. Logan se ale teď musí šetřit a dál nenervovat, dodal profesor a tak nějak se na tebe ještě i usmál. No a co ty, Clare? Přidáš se na plno k X-menům nebo dáš tátovi košem a přidáš se k Avengers?, zeptal se Steve a usmál se. Hele nechtěj, abych ti nakopal zadek, pustil se do Kapitána Logan, kterej to sice nebral úplně vážně, ale nějakej ten náznak starosti, že by jsi opravdu jako šla, tam cejtit bylo. Jaké máš vůbec plány?, zeptala se pak Natasha. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu se uchechtnu. "Ne, nestydím a ty to víš." odvětím mu a trochu mu i sama vyjdu vstříci v jeho obětí, které potom z jeho strany následovalo. V prvních okamžicích to možná tak bylo, ale to bylo spíše tím, že jsem do téhle doby nic podobného prostě nezažila. Teď, po tom všem, už jsem opačného názoru. Trochu mi pak zatrne, když uslyším profesorův hlas uvnitř své hlavy. Snažím se to ale nedat najevo, ale nakonec, jeho slova, donutí mě pohlédnout na něj s trochu provinilím kukučem. Byla jsem si vědoma toho, že jsem prakticky udělala opak toho než co mi radily, než na čem jsme se tak nějak domlouvali, ale teď už to zpátky nevezmu a hlavně, Logan byl zpátky a více jsem si nemohla přát. Pak, padla otázka, která mě trochu víc zarazila a šlo to už poznat. "Uhm...ehm... já mno..." začnu rozpačitě, protože jsem netušila vůbec co na tohleto mám říci. "Jsem, tak nějak už členem X-menů... a chtěla bych u nich i zůstat, ale... musím přiznat, že onen nápad, přidat se k vám...lhala bych, kdybych řekla, že mě to nezaujalo..." řeknu tak nějak nakonec. "Zase ale, nechci teď utíkat od rodiny..." dodám nakonec, podívajíc se přitom na Logana. Samozřejmě jsem do toho počítala a myslela i na Peta. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro No dobrá, ale místo u nás už rezervovaný máš, řekl ti na konec Steve. Natashina otázka jí vlastně byla docela odpovězena tím co jsi řekla a tak jenom přikývla, že rozumí. Logan v tom trochu tápal, protože nebyl zrovna nejlepší otcovský typ a už vůbec nebyl žádná citlivka, ale vzal tě za ruku a trošku ti ruku stisk. Byl rád, že ho ještě neopouštíš, Ať se rozhodneš jak chceš, tak tě podpořím, zlato, řekl ti Logan a sklidil tak nějak pohled plnej respektu od Stevena. Říkal jsem Loganovi, že se někdy musíte stavit za náma do centrály Avengers. Provedeme vás tam a je samo zřejmě vítanej i ten tvůj vysokej kamarád, řekl ti Steve, kterej vás vlastně pozval na návštěvu k nim do centrály i s Peetem, kterej se z toho asi posere. Tady staroušovi se moc nechce, ale ty se doufám někdy zastavíš, dodal po chvilce, kdy se Logan zašklebil a zabručel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Přikývnu když Steve řekne o rezervovaným místě. Jak jsem řekla předtím, rozhodně to nebylo takoví, že bych o tom neuvažovala, hodně to lákalo, ale prostě byla tu i druhá strana toho, že jsem tu teď měla více důležitých lidí, se kterými jsem chtěla býti. "Ještě pomalu ani nevím co si dát k večeři, natož se o něčem takovém teď rozhodovat." opáčím k Loganovi, který se vyjádří k tomu, že jakkoliv se rozhodnu, tak mě jako správný rodič podpoří. Pak, po nabídce k přidání se k týmu, přišla nabídka k alespoň návštěvě. U té jsem to neviděla tak úplně neproveditelně a rozhodně jsem nemohla říci ne. Zejména i kvůli Petovi. "Rozhodně někdy přijdeme." řeknu souhlasně a s jasným úsměvem vůči Stevovi. "Myslím, že by to byl výlet, na mrknutí oka." dodám nakonec k tomu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se zasmál a odpověděl ti, Dobře. Nemusíš se rozhodovat hned. Steve vás pak pozval do ústředí Avengers, kde vás rád provede a ukáže vám to tam. Věděl, že Peter z toho bude unešenej a na víc tě tím třeba víc navnadí ke vstupu. Výborně, řekl nadšeně když jsi mu tak nějak slíbila, že se určitě zastavíte. O tom vůbec nepochybuju, dodal, když jsi ho ujistila, že to bude tak nějak jako vejlet na dobu mrknutí oka. Steve tvůj vtip pochopil a vědomě přikejv. Ještě chvíli jste nezávazně tlachali, do konce ti i nabídli čaj. Ale po nějjaké té chvíli se Steve postavil a Natasha taky. Už je pozdě a my jsme za potřebí jinde, řekl a podíval se na profesora, kterej přijel trochu blíž a podal mu ruku. Jako obvykle mi bylo potěšením, Charlesi, řekl Steve a přijal nabízenou ruku. To já jsem vděčný, za vaši pomoc, kapitáne, odpověděl profesor a po krátkým, ale vřelím stisku pustil jeho ruku. Po odjel a pak se postavil Logan. Jo, tak teda díky.. za všechno, řekl Logan a bylo vidět, že na děkování fakt jako není zvyklej. Rádo se stalo, Jamesi.. teda Logane, řekl Steve a podal Loganovi ruku. Jen jsem splácel dluh z poslední světový války, prohlásil Steve a odhalil tak víc z jejich minulosti. Logan jenom zabručel a Kapitán se otočil k tobě. Zrzka podala rychle ruku profesorovi a pak šla obejmout Logana, kterího tak nějak i políbila na tvář. Moc mě těšilo, Clare. Doufám, že se co nevidět uvidíme. Neměl by to pro tebe být žádnej problém, rozloučil se s tebou Steve a taky ti podal ruku. Zrzka ti pak jenom zamávala a odešla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Steve vypadal, že jej můj souhlas o tom, že je určitě navštívím, potěšil. A to vlastně tak nějak potěšilo i mě a věnovala jsem mu tedy vřelí úsměv. A tak, byly, seděli jsme tam společně a čas tak utíkal aniž by si to jeden z nás nějak uvědomoval. Na okamžik, zdálo se, že všechno to co se událo, událo se jenom ve špatném snu. Nakonec ale nadešel čas a ti dva, začali se zvedat s tím, že se začali i tak nějak loučit. Nebudu popírat, že jsem pocítila jisté smutné bodnutí uvnitř sebe. Nicméně když se Steve přišel rozloučit i se mnou, místo abych mu stiskla ruku, prostě jsem ho objala. "Uvidíme se brzy tedy." řeknu nakonec při rozloučení. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Steva jsi trochu jako překvapila, když jsi ho místo nabízený ruky objala. Chvilku byl zaraženej, ale pak tě taky objal. S úsměvem se s tebou rozloučil a následoval zrzku. Když avengeři odešly, tak si profesor trochu odkašlal. Logane, měl by sis odpočinout, řekl pak profesor tvímu tátovi. Logan zabrblal ale nemínil se s ním hádat. No jo pořád, řekl a podíval se na tebe. Clare, prosím, dohlídneš na něho?, řekl ti profesor. No, tak pojď, zlato. Myslím, že tam pro tebe ještě něco mám, řekl ti Logan a šel ke dveřím, který ti otevřel a počkal až projdeš, aby pak za tebou zas jako zavřel. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Steve z toho, že jsem ho objala nebyl zrovna prve odvázaný. Tedy, spíše mi přišlo, že jsem ho tak nějak zaskočila, nebo nebyl na něco podobného zvyklí. Nakonec se tím ale prokousal a objal mě zpátky. Rozloučily jsme se tedy a oni nás opustily. Souhlasila jsem s tím, když profesor prohlásil to, že by si Logan měl odpočinout. "Nebojte profesore, dohlédnu na něj." odsouhlasím profesorovi a trochu se i pousměju, i když Logan tak nějak přitom brblal. "Dobře, tak zatím profesore." rozloučila jsem se s profesrorem a poté, co jsem se zvedla, šla jsem za Loganem, se kterým jsme potom tedy opustily profesorovu pracovnu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Profesor vás oba s přátelským úsměvem vyprovodil a Logan ti otevřel dveře. Nechal tě pak projít a šel za tebou. Než jste vyrazily k němu, tak za sebou ještě zavřel dveře. Co ta košile? To je ti pořád taková zima?, zeptal se tě Logan a tak nějak tě vzal za cíp tý košile, aby to podtrh. Nebylo to tak, že by ji chtěl spátky nebo tak. Spíš se tak jako divil, že ji máš ještě pořád na sobě. Když jste došly k němu, tak tě pustil dovnitř a pak za váma zavřel. Jako doma, řekl ti a přešel ke stolu, kde byl papírovej pytlík s tvojim jménem. Vypadá to, že jsem ti tu něco před tím koupil, řekl a ukázal na pytlík plnej sladkostí. Taky bych s tebou rád probral ještě jednu věc, prones a pak se posadil. Děcka tady studujou a dostávaj různě kapesný. Buď od rodičů, nebo ti co nemaj rodinu co by je podporovala, tak od profesora. Ty tady nestuduješ, takže nevím jestli ti už někdo něco dal, řekl po chvilce přemejšlení a trochu tý bolesti v palici. Máš peníze? Chceš nebo potřebuješ nějaké? Stačí mi říct zlato, nabíd ti a trochu se i usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vydali jsme se tedy z pracovny pryč. Během cesty Logan pronesl něco o tom, že proč vlastně ještě stále nosím jeho košily. "Není. Ale nechci jí prostě sundat...stejně jako ti jí ale už ani nevrátím." odvětím mu s lehkým úsměvem. Došli jsme do jeho pokoje, do kterého jsem vešla první. "Jo to jo. Už jsem tu u spala.." odvětím mu na jeho poznámku o tom, že tu mám být jako doma. Sedla jsem si na postel a on poukázal na to, že mi něco koupil a stejně tak i na pytlík, který tj byl a který jsem už viděla, jenom jsem netušila co v tom je. "Peníze..? Mno..." pronesu udiveně. "Upřímně, doteď jsem o tom nikdy moc neuvažovala, protože mám všechno co bych si mohla přát." řeknu mu nakonec tedy. Navíc, ještě nějaké drobné mi zbyly z toho nákupu, který jsme předtím podnikli. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Jo tak nevrátíš, jo? Stejně jako tu bundu, když jsme sem poprví dojeli, co?, zasmál se Logan a odvedl tě do svího pokoje. Když pak v jeho pokoji ti přisunul ten pytlík se sladkostma, tak se začly probírat peníze. Logan vypadal trochu zmateně, ale přikejv. Promiň, mám teď v hlavě zmatek a cítím se jako bych ve vnitř měl rosol a z venku do mě bušily kladivama, řekl ti a přesunul se na postel, na kterou si tak nějak na půl sedl a na půl lehnul. Jak říkám, tak kdyby jsi potřebovala, tak mi řekni, nebo tamdle v tom hrnku na polici je pár set dolarů. Vem si kolik chceš, řekl ti tak nějak Logan a ukázal na polici vedle tebe, na který je mimo jiný kromě toho hrnku ještě flaška whisky, vystavenej samurajskej meč, helma s druhí světový a pár dalších cetek. A mezi tím vším jsou dvě fotky. Jedna je čistě tvoje a tím jseš si docela dost jistá podle barvy vlasů, očí a podle tvího tetování. Druhá fotka je Logan s tvojí mámou a těma dvěma agentama. Jestli chceš, můžeš tu se mnou zůstat. Počítám, že stejně neusnu, řekl Logan a zapnul si televizi, ve který byl nějeký film. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "To nic." Odvětím Loganovi ohledně jeho omluvného prohlášení, že má teď v hlavě trochu rozkol. Chápala jsem ho. "Dobře, budu si to pamatovat." odkývu mu a na okamžik usklouznu pohledem ke zmiňovaném poličce, kde se měli nacházet oni peníze. Pak nabidne mi, že bych tu s nim mohla zůstat, s čimž jsem neměla problém, vlastně jsem z toho měla i tak nějak radost. "Zůstanu, jen si zajdu pro sendvič, ať se ti tu nekroutím hlady." řeknu mu a pokud to odsouhlasí, vezmu se tedy, vezmu onen sáček a vydám se ven z jeho pokoje. Prve, zamířím k sobě, kde v pokoji nechám onen sáček a pak, zamířím do jídelny pro sendvič. Jestli tam Pete bude, řeknu mu, že budu do rána u Logana, jestli ne, tak zamíťím ještě do jeho pokije, kde ho doufám tedy zastihnu. Když ne, nehám mu tam jenom aspoň vzkaz, aby mě případně zbytečně nehledal. Pak vydám se tedy zpátky za Loganem. Na dveře jen decentně ťuknu než nakouknu dovnitř a pak i vejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan byl spokojenej jak s tím, že si když budeš chtít vezmeš nějakí peníze, tak i s tím, že tu s ním chceš zůstat. Jenom trochu přikejvne když mu řekneš, že si zajdeš pro sendvič, než tu k němu dojdeš. Dobře, ale jenom, když vezmeš i pro mě, řekl ti Logan a pousmál se na tebe. Pak už tě ale nechal jít si zařídit co potřebuješ. Peeta jsi zastihnula ještě s Bobbym debatovat nad hrnkem horký čokolády v jídelně o nějakí blbosti. Když jsi k němu přišla a řekla, že budeš do rána u Logana tak se na tebe podíval překvapeně. Teda jako ne že by něco plánoval, ale přišlo mu to divný. Asi taky pro to, že nejspíš nevěděl, že se mu už paměť vrátila. Na konec ale pokrčil ramenama. Doufám, že víš, co děláš, řekl a rozloučil se s tebou a než tě pustil, tak ti dal ještě pusu. Pak už jsi si mohla zajít připravit nějakej ten sendvič nebo sendviče. Pití jsi si brát nemusela, protože víš, že tam Logan má kromě alkoholu a piva i nějakí ty sodovky. Když jsi pak s jídlem došla spátky k Loganovi a klepla na dveře, tak se nikdo neozval, ale to nevadilo. Když jsi vešla, tak sice nespal, ale vypadal na smrt unaveně. Ale taky docela spokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Odešla jsem si tedy pro něco k jídlu. V jídelně, potkala jsem Pete a oznámila mu, že dneska budu u Logana. "Neboj, věci už jsou zase zpátky v normálu." odvětím mu, stejně jako mu i vřele pak oplatím onu pusu, kterou mi věnoval. Potom, se sendviče, vypadala jsem se tedy zpátky za Loganem. Když jsem vešla dovnitř, v prvních sekundách to vypadalo, že třeba usnul, nebo tak něco, ale pak, jak jsem se dostala blíže, bylo jasné, že nespí, ale neměl k tomu daleko. "Jídlo je tady." pronesu u úsměvem a sednu si na jeho postel. "Přidáš se?" zeptám se ho a poklepu rukou vedle sebe na postel, značím mu tak aby si sednul/lehnul vedle mě tady na postely. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi vešla do vnitř tátova pokoje, tak se trochu i pousmál. Hlavně teda když jsi řekla, že jídlo je tady. Logan se teda pak šoupnul vedle tebe a vzal si jeden sendvič. Díky, zlato, řekl a pustil se do něho. Taky měl hlad, ale únava ho přemohla a vysral se na cestu do jídelny. Spolu jste teda tak nějak pojedli a Logan vypadal ještě spokojenějc. Tak to bodlo, řekl a s pousmátím a námahou se zvedl. Vzal z police oba druhy sodovky, hroznovou a citronovou, co tu měl a přinesl ti je ke stolu, aby jsi si mohla jako tak nějak vybrat. Sám si vzal pivo a šel si zase lehnout-sednout na postel. Přidáš se? Mám tu hodně místa, zeptal se tě Logan a ukázal na místo vedle sebe. Řekni mi, fakt uvažuješ že by jsi se přidala k těm avengers? Jako proč ne, ale tam fakt můžeš přijít ke zranění. O dost snadnějc než tady, zeptal se tě po tom Logan a bylo vidět že má strach ne jenom že tě stratí, ale že se ti něco stane. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vrátila jsem se za Loganem i s jídlem. Společně jsme tedy pojedli a nálada, zlepšila se celkově, tedy hlavně u něj. "Že váháš." odvětím mu s lehkým úsměvem, než spolu, i se sodovkou, skončíme v postely, tedy spíše na ní, ale u sebe, vedle sebe. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a svět nemohl být lepší. Logan pak nadnesl to, že by mu nevadilo kdybych se ke Stevovi přidala, ale že spíše u nich bych se mohla zranit více, dříve než tady. Něco jako, že tam to je skutečbá práce, být skutečný superhrdina co bojuje se zlem ale i krvácí. "Pořád nevím jestli se chci přidat... Tedy, jedna mije část chce, ale ta druhá, tě nechce opustit..." řeknu mu s krátkým povzdychem. "A jsem si vědoma toho, že tam...to nebude procházka růžovou zahradou...možná, kdyby si šel se mnou a dohlédl tam na mě..." lehce šibalsky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan tě nechal po jídle se k němu tak nějak přitulit. Vzal si tě tak nějak jako pod křídlo a přitisk si tě k sobě. Chvilku byl klid a ticho přerušovala jenom televize, která tiše hrála. Logan se tě ale pak zeptal na tví úmysly ohledně avengerů. Ty jsi si povzdychnula a řekla mu, že tě to trochu láká se přidat, ale zase nechceš opustit jeho. Logan skoro dojatě zavrněl a sklonil se aby ti dal pusu na čelo. Než ale mohl na to něco říct, tak jsi dodala, že jseš si tak nějak vědomá, že tam to jako není nic lehkího. A možná by bylo nejlepší kdyby on šel s tebou. To Logana dost překvapilo. Pak se ale zasmál a zakroutil hlavou. Pozvání platilo jen pro tebe, zlato. Já bych ten jejich spolek do tejdne rozložil, řekl Logan bodře a pak se ještě jednou zasmál. Nevěděl, že když ti to Steve nabízel po prví tak mířil i na Peeta. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Měli jsme jistou rodinnou chvilku, jen ny dva. Vaak Logan, při mé připomíňce o tom, že kdyby se k nim přidal apolu se mnou, měl tak nějak svůj bázor, asi, že by onen spolek rozložil. Trocchu jsem se uchechtla i když jsdm tušila, že si moc srandu nedělá. On nevychází zrovna s každým a né všichni vycházejí zase s ním. "Mno nemyslím, si, že by to byl problém. Jste přeci známí."[/] řeknu ohledně toho, že to pozvání bylo míněno hlavně tedy mojí osobě. "...ale jestli nechceš, pořád s sebpu můžu zkusit vzít Peta." řeknu, opět škádlíc jej. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro To že jsme známý neznamená, že si mě budou cpát do týmu. Já bych to taky jenom tak neudělal, řekl ti Logan a pak ještě dodal, Rogers je můj známý a taky jsme mu nenabídli místo u X-menů. Jenom tady občas učí kreslení. Pak jsi ale řekla to o tom Peetovi a Logan se zamračil. On Peeta rád měl, dokud jste spolu nezačly chodit. Od tý doby ho to vytáčelo skoro při každý příležitosti. Meh, zabručel Logan a na oko se urazil. Když chceš? Ale ručí mi za tvý bezpečí svojí hlavou, řekl ti pak tak nějak ne moc nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pač tak nějak popřel onu teorii o známostech, ale já se tomu jenom pousmála. A pak jsem se usmívala i když začal brblat ohledně mé poznámky o tom, že bych s sebou vzala tedy místo něj Pete. "Dělala jsem si jenom legraci." ubepzpečím jej nakonec. "Pořád si ale stojím za tím, že chci být prostě s tebou, tati." dodám ještě nakobnec, více se u něj tak nějak uvelebujíc/chumlajíc. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan si tě tak nějak víc přitisk k sobě a zdálo se, že to hodil za hlavu. Bejt se mnou? Dobrovolně? To jseš snad jediná vůbec, řekl Logan a tak trochu se i zasmál, protože mu to přišlo upřímě vtipný. To je něco, co ti můžu splnit, ale pak si nestěžuj, řekl ti Logan a znova se zasmál. Bylo to tak nějak asi nejvíc, co se kdy smál. Bylo to docela nezvyklý, slyšet ho smát se. Když jsi se k němu pořádně zachumlala, tak přes tebe Logan přehodil deku a tak jsi dostala dokonalí pohodlí. Loganovo obětí hřálo, jeho vůně tě uklidňovala a televize, která tiše hrála poskytnula ne jenom jako kulisu, ale i docela zábavu, protože tam hrála nějaká komedie. Cítila jsi, jak tě nahromaděnej stres z posledních tejdnů opouští a ty se uvolňuješ a psychicky se zotavuješ. Takdle příjemě jsi se snad ještě necítila. Možná teda tehdy s Peetem na tý pláži. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Sama se tak nějak zasměju, když se zasměje on. "Já si nikdy na nic neštěžovala." utrousím tak nějak. Pak, prostě jsme byly spolu, v postely, u sebe. Televize sice hrála, ale já jí nějak vůbec nevnímala. Vím jenom, že byla prostě zapnutá a toť vše. Dalo by se říci, že jsem si užívala toho, že jsme byly spolu. Deka, teplo, on po mém boku, bylo to prostě super. Není proto divu, že se mi začali postupně zavírat oči a únava, hlásila se o svoje, ostatně za poslední dny jsem toho opravdu moc nenaspala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se jenom jako pousmál, když jsi mu řekla, že jsi si nikdy vlastně nestěžovala. Byl rád za to jaká jseš. Těšilo ho to a ty jsi moc dobře věděla, že by pro tebe udělal co koliv. Pak celá ta příjemná atmosféra začla jako dolíhat na tebe. To teplo, společnost, pohodlí a láska ti začlo zavírat oči a ty jsi se jako nechala ukolíbat. Po nějakí době jsi teda oči zavřela a začly se ti jako zdát hezký sny. Tento krát ale o Loganovi, kterímu jsi usla na hrudi. V noci jsi se ani jednou neprobudila a vyspala jsi se tak jak ještě nikdy. Když jsi se pak z volna jako probudila a otevřela oči, tak jsi viděla Logana, jak tam tak leží a při tom se na tebe s úsměvem dívá. Dobrí ráno, zlato, řekl pak tiše a s tím pousmátím. Rukou tě jemně pohladil po zádech a pak si tě k sobě trošku přitisk víc. Probudila jsi se už v pozici, kdy jsi se na něho tisknula sama, takže jsi k němu byla přisátá jak klíště. |
| |
| Usnula jsem nakonec, ani nevím jak. A spalo se mi projednou dobře. Žádné noční můry ani nic podobného, co by mě ze spánku nějak budilo. Ať už to bylo únavou nebo společností, osobně bych to přisuzovala té společnosti a taky možná jistou úlevou, která přišla s tím, když se Logan vrátil zase do svého já. Probuzení bylo taktéž příjemné. "Ahoj..." řeknu polohlasně, hooodně rozespale a trochu i zamrkám. "Neříkej, že si se na mě takhle díval celou noc..." utrousím lehce poťouchle, když začnu trochu více zaostřovat a vnímat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ne, probral jsem se před chvílí, řekl ti Logan a pousmál se. Ale v noci jsi mě jednou nebo dva krát vzbudila chrápáním do ucha, dodal pak ale zasmál se. Trochu tě jako škádlil a ty jsi to věděla. Takže jako určitě musíš bejt moje, prohlásil pak a přitisk si tě k sobě se zasmátím. Ozvalo se tichý zaťukání a pak někdo zabral za kliku. Do vnitř nakouknula bělovlasá hlava s tváří Storm. Logane?, zeptala se a pak se zarazila, když viděla, že tam není sám a že má někoho v posteli. Co to?, řekla docela naštvaně a vešla do vnitř. Clare? Ehm! Co se.. promiňte, já-já jenom, začla koktat, když jí došlo vo co tady jako jde. Logan se jenom culil a nechal Storm v rozpacích. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Tyyy..." Utrousím naoko dotčeně, když Loganam zmíní to, že jsem ho v noci probudila svým chrápáním. Bohužel jsem to nemohla potvrdit ale ani vyvrátit, ale cítila jsem, že si jenom dělá jistou srandu. Prosto, ještě rozespala jsem to zakončila úsmevem a chystala se pokračovat ještě v dospávání, když se ozvalo zaklepání na dveře. Rozespale mi jistou dobu trvalo než jsem rozeznala osobu, ale hodně velkou nápovědou byl její hlas. "Storm...?" pronesu rozespale, stále a zvednu se pozvolna do sedu. "Co se...?Hmmm...? Too... Usnula jsem tu večer tak trochu..." řeknu jí rozpačitě i když je mi jasně, že mi to vůbec věřit nemusela jinak. "Máme totiž Logana zpátky." dodám ještř k tomu s jistým úsměvem a otočím se i na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm vypadala vykolejeně. No-já.. to já přece vím, řekla ti, když jsi jí řekla, že máte Logana zpátky. Mluvila jsem s profesorem a do konce i Peter s Rogue mi to řekly, dodala Storm a pak se i přes svoji snědou kůži docela začervenala. Já, no, přišla jsem si s Loganem promluvit a v první chvíli jsem tě nepoznala, řekla Storm a přiznala tak, že na tebe žárlila. Klid, řekl Logan a tak nějak se jako ještě uculil. Storm se pak usmála a udělala zase krok spátky do dveří. Tak si promluvíme.. u snídaně?, zeptala se Storm a Logan přikejv. Na to máme ještě hodinu, ale jo. Tak u snídaně, řekl pak ještě a Storm šťastná jak nějaká školačka odešla. Logan si povzdych, ale zůstal ležet. Než bude čas na snídani bylo ještě celá hodina a tu hodlal ještě poležet. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem vyčetla sama sobě, že jsem o Loganovi vlastně nikomu pořádně neřekla. Ono ani nebylo řádně kdy, protože jsme do večera byly u profesora se Stevem a pak jsme to prostě zalomily tady v pokoji, oba značně unavení. "Dorazíme tam." odkývu Storm souhlasně. Když se pak za ní zavřou dveře, natáhnu se zase zpátky do postele. "Né, že by se mi tam zrovna nějak chtělo..." utrousím u toho rozespaleji ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan tě pak jak odešla Storm nechal si zas lehnout k němu. On se nad tím vůbec nevzrušoval, že tu Storm vpadla, mělo to na něj následek jako by sem vlítla moucha. Teda tak v klidu teď byl. Mě teda taky moc ne, zlato, odpověděl ti, když jsi mu tak nějak řekla, že se ti tam moc nechce. Přitulil si tě k sobě a nechal tě tak. Takdle dobře mi nebylo už fakt, fakt hodně dlouho, řekl Logan a tak nějak tě i objal. Měla bys za mnou zase někdy takdle zajít, dodal ti pak a přiložil svůj obličej tak nějak k tvým vlasům. Ještě víc si tě tak k sobě přitisk a bylo vidět, že ti mu na tobě fakt jako moc záleží, jenom neví jak ti to říct. Logan moc na ty řeči nebyl, ale za to to byl muž činu. Na konec jste oba ještě na chvíli usnuli a probudil vás až klasickej starej rádio budík, kterej vám pustil nějakou starou popovou sračku, která zrovna hrála v rádiu. Logan vypadal spokojenej a odpočatej. A i ty jsi se cítila odpočatějc než kdy dřív. Do konce i tvoje nálada nebyla tak ponurá a svět se zdál růžovější. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se kvůli Storm moc nijak dál nevzrušoval. A já, potom co jsem si lehla zase zpátky k němu, taky vlastně už ne. "Jo, to jo. Měla bych přijít častěji." odpovím Loganovi, který byl tak nějak celkově rozněžněný a v rozpoložení, ve kterém jsem ho ještě neviděla. Dál jsem to ale neřešila, protiže mi i odkýval to, že ani jemu se jinak nechtělo z postele, což znamenalo, že si můžu dál pospat. A taky se tak stalo. Tedy, dokud se neozvalo buzení nějakou odrhovačkou. Trochu jsem zamručela a rozespale proráhla ztuhlé tělo. "Zašla bych se prve zkulturnit, aby se mě moc nelekli... Sejdeme se tam nebo se ti chce čekat?" řeknu mu a bylo mi celkem jedno pro co se rozhodne, já se pak zařídím. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom, co to Logan zaklap aby ta odrhovačka skončila jsi se protáhnula a zamručela. Jenom co jsi zvedla hlavu z Loganova hrudníku, tak se posadil a shodil nohy na zem. Protáh se a zakřupal krkem na jednu i druhou stranu. Zazíval, zved se a přešel k oknu, skrz kterí se zadíval ven. Vypadal zamyšleně, ale na tvůj návrh, že se půjdeš nejdřív jako tak nějak zkulturnit ti odpověděl. Myslím, že se sejdem až tam, řekl ti Logan a shodil ze sebe sví tílko. Vzal si ručník a odešel si dát sprchu. Jdu se trochu probrat, takže na mě nečekej, Clare, řekl a pak zmizel dřív než jsi mohla zmizet ty. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vstávání se nelíbilo ani jednomu z nás. Když jsem se pak ale zeptala, jak to vidí dál, dostala jsem odpověď, že se sejdeme v jídelně. "Dobře." odkývu mu a pak jen okamžik hledím, kterak s ruvníkem mizí ve dveřích. Já si dala ještě několik minut na rozkoukání, než jsem se pomalu, pozvolna zvedla z postele a rozrspale si to namíříla ke svému pokoji, kde jsrm si chtěla vzít aspoň čístý svršek a taky se pak jít zkulturnit do koupleny -opláchnout, učesat a také . Poté, když je vše dokonáno a vykonáno, vydám se tedy do jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co jsi se tak nějak šla zkulturnit, opláchnout se a učesat, možná se i převlíct do něčeho jinýho, jsi se dala na cestu do jídelny. Většinou když tam jdeš, tak sotva někoho potkáš, ale dneska se kolem tebe prohání nechutně moc děcek. Někteří maj stejnou cestu jako ty, jiní už jdou spátky pryč z jídelny. Ale jako rozhodně ti to přijde, že je tu dneska nějak moc lidí. V jídelně bylo narváno. Logan tu ještě nebyl, protože tam Storm seděla sama a občas se podívala ke dveřím. Tak nějak ti kejvla na pozdrav, ale víc tě v tom davu upoutal Peete, kterej seděl u stolu sám a mával na tebe. Jestli jsi k němu přišla, tak jsi viděla, že má na talíři kopec palačinek a úsměv od ucha k uchu. Ahoj Clare, pozdravil tě a jestli jsi přšla ještě blíž, tak ti dal i pusu. Jak jsi se vyspala? A jak to vlastně šlo?, zeptal se tě tak nějak se zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsem se zrochu zkulzurnila v koupelně, vyrazila jsem k jídelně. Nevím čím to bylo, jestli tím, že jsem třeba přišla moc brzo ale nějak tu na mě bylo moc lid a to mi nějak nebylo příjemné. Zejméná, když která děcka nekoukala pod nohy a tak. Bakinec jsem se ale jídelny probojovala. Logan tu ještě nebyl a osamotě sedíci Szotm jsem kývnula s lehkým úsměvem nazpátek. Moje kroky pak následovaly k jistému obříkovi, který ti měl svou horu jídla. "Aoj..." odvětím na pozdrav, stejně jako mu vrátí i pusu. "Gah, bylo to super. Sice jsem tak nějak trochu neplánovaně vytuhla dřív a v jeho postely, ale spalo se mi jako už dlouho ne." odvětím Petovi a přitom u ukradnu kousek z jedné z jeho palačinek na jeho hoře. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete si tě změřil pohledem, když jsi mu řekla, že jsi Loganovi vytuhnula v posteli, ale pak přikejv a usmál se. Pokrčil ramenama a dodal, Však o nic nejde. Je to tvůj táta. Pak jsi mu ukradla jednu palačinku z hory jídla, kterou měl na talíři před sebou. Peete se zasmál a přisunul ten talíř spíš na střed. Jenom si ber, Clare, mám tu toho hodně schválně pro tebe. Vzal jsem si je až teprv před chvilkou, řekl ti tak nějak a tobě bylo jasný, že na tebe čekal co nejdýl mohl. Vypadá to tak, že tu byl i Bobby s Rogue, ale už posnídali a dali se pryč. Co máš dneska v plánu, zlato? Máš něco na práci, nebo spolu něco podniknem?, zeptal se tě po chvilce Peete a ukousnul si z palačinky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete nedělal žádný scény a já mu za to věnovala úsměv. "Jop díky, vezmu, jenom si dojdu aspoň ještě pro pití. Hned jsem zpátky." řeknu mu a zvednu se s tím, že su dojdu tedy pro čaj a jestli najdu a budou mit, tak aspoň ještě hrozny. Pak, jsem se vrátila zpátky k němu, pokračujíc v načatém. "Hmm..? Mno, já nevím ani moc co dělat. Takže jestlk máš nějaký plán, tak klidně sem s ním. odvětím Petovi ohledně jako dotazu/nápadu co bychom dneska mohli tak nějak dělat. Sama jsem vůbec neměla tušení, co jako dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter přikejv a počkal, než si zajdeš pro to pití svý volby a vrátíš se k němu. Když jsi se pak teda posadila, přistrčil ti talíř, aby jsi jako bez problémů dosáhnula a zeptal se tě na plány na dnešek. Ty jsi mu trochu zmateně řekla, že sama nevíš co by jsi měla dělat, takže jestli má plán, tak klidně budete dělat to. Plán přímo nemám, ale jestli chceš, tak si pujčím auto a můžem se někam projet nebo zajít někam na jídlo, navrhnul ti Peter, kterej se střídavě ládoval palačinkama a žvýkal. Mluvil ale jenom když měl pusu úplně prázdnou. Ale jestli se ti nechce, tak můžem podniknout něco jinýho, řekl pak a na konec ještě dodal, Jak se vlastně cejtíš? Už jsi odpočinutá a energie se ti doplnila? Peter jako jeden z mála věděl, že po posledních dnech jsi byla fakt jjako energeticky vycucaná a měl o tebe strach. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Došla jsem si tedy pro pití a vrátila se k Petovi. Ten se vyslovil se svým návrhem, trávit nějaký ten čas společně, s čím jsem tak nějak souhlasila. Vlastně, jsem ho tak nějak poslední dobou celkem zanedbávala, takže to bylo i tak nějak fér vůči jemu. A zatímco jsem mu uzobávala z jeho talíře, snažil se přijít s něčím, co by vyhovovalo nám oboum. "Pete, je mi to tak nějak jedno. Hlavně, že budeme spolu." řeknu mu nakonec s jistým úsměvem. Trochu si povzdechnu. "Jo, je to rozhodně o trochu lepší. Dneska jsem spala jako zabitá a nebýt ráno Storm, asi bych spala i dál." odvětím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Fajn, tak se teda asi spolu někam vydáme. Pučím si auto a domluvím to u profesora. Zajdeme si na něco dobrího a třeba se někde i projdem, řekl tak nějak nadšeně Peter a usmál se. Pak jsi mu ale řekla, že jsi fakt dobře vyspaná a s tvojí energií už je to docela dobrí. A kdyby taky jako Storm nestrašila u Logana, tak by jsi možná spala ještě teď. Peete se zamračil, ale jenom jako tak na půl a změřil si tě pohledem. Tak nevím jako, jestli si to nemám brát osobně, řekl a ještě chvilku se mračil, než se pořádně rozesmál. Palačinek ubejvalo a vy jste se docela dobře bavily. Dokonce i děcek okolo dost ubylo zatím co jste se bavily a jedli u toho. Když byl talíř prázdnej a vaše břicha plný, tak si Peter slastně poplácal břicha a pohladil si ho. Takdle dobrí palačinky jsem už dlouho neměl, řekl a usmál se na tebe. Tak co, pojedeme za chvíli nebo až po obědě?, zeptal se tě po chvilce Peter, kterej nenalíhal, ale prostě se jenom informoval. Fajn, řekl v každým případě a pak dodal, Radši to ale řekni Loganovi, aby nerozpoutal 3. světovou. Já to domluvím s profesorem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Dobře." Přikývla jsem, když to Pete nakonec tak nějak prostě celkově uzavřel. Nicméně, když pak poznamená to jestli si to nemá náhodou brát trochu osobně, symbolicky do něj trochu udeřím svou rukou, jenom symbolicky a ještě jsem se u toho i culila. Pak jsme prostě snídali a byly spolu. Dostala jsem do sebe jen další dvě palačinky, než to na mě začalo být až příliš sladké, nicméně Pete byl více než spokojen a dal to i značně vědět, čemuž jsem se trochu uchechtla. Trochu jsem mu do toho břicha píchla decentně prstem. "Bacha abys nepraskl." poznamenám u toho. "Spíše asi až po obědě. Slíbila jsem Loganovi, že se tu teď sejdeme... aspoň to s ním můžu i tak nějak probrat." řeknu pak Petovi, ohledně toho, kdy vlastně tak nějak vyrazíme. Což mi tak nějak připomíná, že jsem ho tu ještě neviděla. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Dobře, dobře. Tak pojedem po obědě a zajdem spolu až na večeři, řekl ti Peete a pak se trochu zamračeně zarazí. Počkej, co že?, zeptá se a otočí se za sebe k místu, kde sedí Storm. Vedle ní seděl už i Logan. Vždyť Logan je tamhle. To nevypadá, že by jste se měly jako nějak sejít, prohlásil a podíval se na tebe. Jak procházel, tak ani nemávl, dodal a zakroutil hlavou. Ale jako problém s tím nemám. Docela mi to vyhovuje, k obědu totiž bude steak, řekl po chvilce tak nějak s úsměvem Peete a přišoup se blíž k tobě, aby tě mohl políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se nakonec ukázal. Vlastně tak nějak prošel kolem, nepozorován a seděl u Storm. Nevadilo mi to, protože Storm s ním chtěla něco probrat, takže jsem to nějak neřešila. "Hele, je to jen táta, není to moje siamské dvojče. Nech mu trochu prostoru." odvětím Petovi a trochu se mu vnutím pod ruku, když už je měl konečně volné, čímž mi on oplatí polibkem, který mu velice ráda vrátím. Až se tedy pak zvedne k odchodu, místo abych s ním šla, spíše jsem se jen trochu rozloučila a pokud tedy neměl vyloženě nic co by vyžadovalo mou přítomnost, šla jsem za Loganem se Storm, abych s ním probrala naše plány. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Chvilku jste si ještě s Peterem poklábosili, ale po dalších pár minutách se teda jako zvedl, že to všecko půjde s profesorem domluvit a kdyby bylo ještě něco za potřeba udělat, tak to ještě všecko zařídí. Ty jsi se s ním teda rozloučila, dala mu pusu a on se vydal za svíma věcama. Na konec jsi teda šla za tím Loganem a Storm, aby jsi je pozdravila a tak nějak pořešila to, že po obědě se zdejchneš s Peetem někam pryč, kam tě jenom zatáhne. Logan k tobě seděl zádama, ale když jsi se přiblížila ke stolu kde ti dva seděli, tak se otočil, jako by o tobě věděl dopředu. Jseš si ale docela jistá, že mu to Storm nenaznačila, protože si tě všimnula, až když se otočil on. Nazdar, Clare, pozdravil tě jako by tě neviděl dlouho a do konce se i tak nějak pousmál. Jak to jde?, zeptala se Storm a taky tě obdařila medovým úsměvem, kterej fakt zahřál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Strávili jsme spolu tedy ještě nějakou chvilku, než jsme se tedy rozloučili, jenom tak okrajově a Pete šel prozatím vyřídit jiné potřebné věci, jako třeba půjčku auta a tak, zatímco já jsem se vydala za Loganem se Storm. Skoro mě ani nepřekvapilo, že Loagn o mě věděl dřív, než se vůbec tak nějak podíval. Buďto mě prostě slyšel, nebo vycítil, nosem. "Ahoj..." odvětím jim vřele a sednu si vedle Logana. "Jsem ještě trochu praštěná ale to přejde za chvíly...." řeknu s jistým úsměvem. Nemůžou se mi divit, vzhledem k tomu, co se dělo těch několik posledních dní. "Tati, chtěla jsem se tě zeptat, ne vlastně ti spíše říct, že s Petem po obědě pojedem do města. Na večeři a trochu po obchodech." oznámím mu citelně, pač vím, jak reaguje ohledně Peta celkově. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Storm ti přikejvla a s tim usměvem řekla, To je pochopitelný. I já se pořád ještě cejtím divně. Hlavně teda pořád slabě, ale už se mi síla vrací. Pak jsi ale Loganovi tak nějak oznámila, že dneska jedete s Peetem po obchodech a pak si zajdete na nějakou večeři. Nejprve jsi se chtěla zeptat, ale pak jsi to změnila na oznámení. Logan si tě poslech a pak tak nějak zvedl obočí. A ty se chceš zeptat na nějaký peníze, že?, zeptal se a pak ještě dodal, Říkal jsem ti, že si nějaký můžeš kdy koli vzít. Však víš kde jsou. Jestli jsi mu to ale pak vysvětlila a řekla mu, že mu to říkáš hlavně k vůli tomu, aby věděl, tak jenom přikejv, jako že to tak nějak pochopil. Ok, dělej co tě baví, řekl jenom, ale pak se zamračil a dodal, Ale žádný prasárny, Clare. Nerad bych ho musel zabít, vyvrhnout a jeho zmrzačenou mrtvolu pověsit před školou na stožár pro odstrašení. Storm Loganovi položila ruku na tu jeho, aby ho trochu mírnila, ale Logan se zdál bejt vážnej. Ne pro to, aby ti něco zakazoval, ale spíš jako pro to, že se o tebe bál víc než o svůj život. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Storm přitakala mým slovům o praštěnosti, ale to se tak nějak vlastně celkově dalo čekat. Všichni jsme si prostě prošli svým a chce to čas, než se to dá všechno zase zpátky do normálu. Pak jsem tedy oznamovacím způsobem řekla Loganovi o tom, co s Petem po obědě chystáme. "Ne, nechci žádný peníze. Jenom, jsem ti to chtěla říci, aby sis nemyslel, že jsem jenom tak zmizela nebo měnesli, nebo prostě tak něco." ubezpečím ho, což i na jednu stránku působilo lehce divně, protože doteď jsem se s tímhle prakticky nemusela nikomu svěřovat a ono to bylo i svým způsobem jedno i teď ale chtěla jsem si ušetřit zbytečné pak vysvětlování. Logan pak ale dodal co by se případně stalo Petovi, kdyby se nedej bože vlastně cokoliv stalo mě, nebo se on naopak nevhodně choval. "Ale notak. Znáš mě. Nenechám si nic líbit a slibuju, že vrátím v jednom živím kuse." odvětím mu a na okamžik mu položím tvář na jeho rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan přikejv, když jsi mu to vysvětlila. Jasně, ale kdybys chtěla, tak si nějaký ty prachy klidně vem, řekl ti tak nějak s pokrčením ramen. Pak ti ale řekl, že si můžeš dělat vlastně co chceš, ale že nemáš dělat žádný prasárny. Bál se o tebe a trochu to přeháněl. Storm se ho snažila trochu mírnit, ale on si trval na svím. Ty jsi ho ale docela jako uklidnila, když jsi mu řekla, že si nenecháš nic líbit a taky se vrátíš v jednom živím kuse. No tak dobře, zlato, řekl na konec Logan a povdech si. Bavte se, řekla zase na druhou stranu Storm, která byla na tví straně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan si i přes moje vysvětlení stál za tím, že kdybych nějaké peníze chtěla, mám si je prostě jen tak vzít. Nechala jsem to být a radši ho ubezpečila o tom, že budu vlastně hodná holčička, která si nenechá nic líbit od nikoho. Logan to nakonec tak nějak odsouhlasil, i když jsem tušila, že si prostě vnitřně pořád stojí za svým, před okamžikem zmíněném. Storm mě ale tak nějak podpořila celkově, proto jsem jí věnovala lehké pousmátí. "Jsem teď tak trochu volná, nebo spíše, nemám tak nějak do čeho, ničeho píchnout, takže, jestli máte někdo nějaký nápad, nebo cokoliv tomu podobné, sem s tím." řeknu k nim oboum. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste teda pořešily otázku peněz a chování, tak jsi si k nim sednula a řekla jim, že vlastně teď nemáš do čeho píchnout. Storm se zamyslela a zamračila. Pak ale zavrtěla hlavou a řekla, Nevím, nic mě nenapadá. Bobby s Rogue a s děckama jedou do města. Všecko je zařízený a nikdo nic nepotřebuje. Možná profesor, nebo Wanda. Dneska by ji měl Hank propustit z ošetřovny. Logan se zarazil a hodil nechápavej pohled. Když nás unesly, tak ji skoumali a chtěli ji rozpitvat, řekla tak nějak tišejc Storm, než pak dodala, Ale Clare se o ně postarala a zachránila ji. Logan se na tebe podíval a pokejval. Dobrá práce, zlato, řekl a vzal tě na moment jako tak nějak za ruku. No, takže to asi vypadá, že máš vlastně docela volnej program. Ale jestli chceš, můžu se stavit a něco ti na to odpoledne vyberem na sebe, navrhnula ti pak Storm a mile se usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co jsme si vyříkali otázku ohledně penež a tak ukázalo se, že ani ono dva nemaj nic k čemu bycj se připadně mohla zapojit pro ukrácení volné chvíle. "Hmmm...' zamručím tiše. Nicméně pak Storm zmíniů Wandu a já si na ní prakticky vzpomenu až teď, trochu jsem se za to zastyděla. Ale tp trvalo jen okamžik, než se Logan trochu začal divit. "Kdyžtak ti to někdy řeknu od začatku." řeknu mu, byť Storm nastínila už nějaké detaily. Myslím, že by to měl znát celé ale teď jsem ho tím nechťela trápit. "Tak jo, půjdu se podívat za Wandou teda. A s tím oblečením ještě uvidím." řeknu nakonec a tak nějak mrknu na Storm. "Tak zatím tedy." rozločím se s nimi, přičemž Loganovi věnuju vřelou pusu na tvář. Pak obrátím svoje kroky směr dolů k ošetřvně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Beru tě za slovo, řekla ti pak Storm, když jsi ji řekla, že ještě s tím oblečením uvidíš. Logan jenom zakroutil hlavou, protože tydle holčičí věci nikdy nechápal. Jenom pokejval hlavou, když jsi se rozloučila a rozloučil se, Jasně, a dej na sebe pozor, jasný? Storm ti jenom drobně zamávala a vypadala nadšeně. Ne že odcházíš, ale jako spíš tím, že se na ni možná pozdějc obrátíš co se tejká oblečení. Vyrazila jsi teda na ošetřovnu. Hank tu nebyl, Kitty taky ne a jedinej pacient tu byla právě Wanda. Napůl v leže a na půl v sedě byla na lůžku a četla si nějakej časopis. Když tě ale viděla, tak ho odložila a usmála se. Bylo vidět, že tě ráda vidí. Ahoj, teda, tak ráda tě vidím! Už tady umírám nudou, řekla ti na uvítanou Wanda a povzdechla si. Tady to bylo jasný, že úlevou. Asi ji tu z toho už slušně hrabalo. Hank šel udělat poslední testy a jestli dopadnou dobře, tak už by mě moh dneska jako pustit. Nemůžu se dočkat, až budu moct jíst pořádný jídlo a ne ty polívky a želé, co mi tu nosej, řekla pak Wanda, která to ze sebe chrlila jak kulomet. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Při odchodu jsem jim ještě zamávala a pak se vydala dolů k ošetřovně. Čarodějka byla/seděla na postely a byla viditelně nadšená, když mě viděla a já, oplatila jsem jí to úsměvem. Došla jsem tedy k ní, sehnouc se prve, abych jí tak nějak objala a poté, sedla jsem si na okraj její postele, chytnouc jí i maličko za ruku. "To ráda slyším." odvětím jí vřele. "Taky mám pro tebe jednu super zprávu, Logan je zase sám srbou. Byť si nevybaví ještě všechno, ale na ty důležité věci si vzpomněl." oznámím jí s vřelým úsměvem a taky ehce i šťastně. "Vlastně se po obědě chystáme s Petem ven, do města. Jestli to Hank svolí, můžeš se taky přidat." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan nebyl sám sebou? To mi nějak jako asi uniklo, nebo mi to nikdo neřekl, řekla ti Wanda dost překvapená, ale pak se zamračila a dodala, Oni mi toho tady taky moc neříkaj. Se mnou se bavíš jenom ty, profesor a trošku možná Kitty. Byla dost rozmrzelá z toho, že se tu s ní vlastně nikdo nebaví, protože je Magnetova dcera. Pak jsi jí tak nějak jako říkala, že s Peetem máte v plánu po obědě zajet do města a pozvala jsi jí taky. Teda jenom jako jestli to Hank povolí a pustí ji. Wanda sice byla nabručená skoro jako Logan normálně, ale tímdle jsi si to u ní fakt jako vylepšila. Hned nahodila úsměv a byla nadšená skoro jako Storm. Určitě! Děkuju Clare! Díky za to, že jsi mě pozvala a že se ke mě nechováš jako k nepříteli, řekla ti a vrhla se na tebe. Kamarádsky tě jako objala a byla štěstím bez sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Wanda přiznala, že vlastně ani o Loganovi nevěděla, protože jí toho tady moc neřeknou. Na jednu stránku mi jí bylo trochu líto, v tomhle ohledu, že se k ní takhle chovají, ale zase na tu druhou, možná, že je lepší, že neznala úplně detaily. "To nevadí, nemusíš si s tím lámat hlavu. Důležité je, že je teď už zase v pořádku." pokusím se jí v tomhle tak trochu ubezpečit. Vlastně ale i tak nějak sama sebe. Když jsem jí pak řekla o tom, že jí vlastně zvu na náš maličký výlet do města, tak nějak celá jako snad možná i ožila. Musela jsem se pousmát více. "Není za co." odvětím jí. "Jsi kámoška, nevím proč bych tě měla brát jinak.... tedy když nepočítám to LA... ještě kdyby tak tvůj bratr dostal trochu rozumu a mohli jsme být taky kámoši." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro To teda je, Clare, odpověděla ti Wanda a stála si za svým. Bylo to sice v Las Vegas v Nevadě, ale to je fuk jako, opravila tě a dál jako tak nějak pokračovala v tom svým, Nechtěla jsem mu pomáhat a bejt jeho zbraní, ale Pietro je z něho úplně posranej. Při posledním slovu se tak nějak rozhlídla, aby se ujistila, že ji nikdo neuslyší a ještě stlumila hlas. Takže jsi ji slyšela fakt jenom ty. Snaží se dělat první poslední, aby ho potěšil a získal si jeho uznání, ale jemu jde jenom o sílu. Nebere nás jinak než jako zbraně, který může použít pro svoji věc, vysvětlila ti to a pak ještě dodala, Takže jsem ráda, že mě bereš jako kamarádku. Je to pro mě docela novej pohled na svět. Do teď jsem měla jenom bratra, ale to není ono. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Wabda se mi svěřila s tím, co už vlastně několikrát víceméně nakousla. A taky jsem měla trochu sama určizé podezření o jistých věcech, takže mi je vlaszně teď jenom zkrátka potvrdila. "Jop, rodiče jsou občas naprd.. Aspoň, že mi zůstala ta lepší půlka z nich." řeknu s jistým i úsměvem, značíc, že jsem za Logana vážně ráda a prostě se ho jenom tak nevzdám, ale tak nějak podobně to bylo i s ostatníma. "O zbytek se neboj. Věřím tomu, že se to časem poddá samo. Moje začátky tady taky nebyly nic moc..." pokusím se jí trochu povzbudit. Nemyslím, si, že se na ní budou dlouho dívat skrz prsty, když jim ukážu, že vlastně nemají tak nějak proč to dělat. "Hmm...kde jenom ten chlupáč vezí..." pronesu nakonec trochu betrpělivě. Ně, že bych zrovna spěchala ale spíše to bylo tímhle místem, na které se nevážou zrovna ty nejlěší vzpomipnky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Wanda se na tebe možna jako trochu zavistivě pousmála, když jsi jí říkala, že máš štěstí že ti zůstal aspoň Logan. On sice jako není žádná výhra, ale pořád lepší než Magneto. Snad máš pravdu. Začíná mě to trochu už unavovat, řekla ti pak na to, že to chce čas, než se na ni nebudou jako tak nějak dívat přes prsty. Pak, jenom co jsi si povzdechla, kde že je ten chlupáč, tak se oběvil ve dveřích. Šel po paměti, protože se celou dobu díval do desek, který měl v ruce. Na nose měl brejle, skrz který se díval a něco si mručel pod vousama. Když pak došel k vám, tak se zarazil. Ah, ty jseš tady?, podivil se a pak se podíval na Wandu. Tak vypadá to, že jsi se konečně jako dočkala. Testy vypadaj dobře, skoro v normě, takže se klidně můžeš vrátit k sobě. Musíš se ale pořád ještě šetřit, takže žádný potyčky. Jasný?, řekl pak Hank a desky odložil na stůl. Trochu se na ni pak ještě pousmál, protože jí to fakt jako potěšilo. Díky, pane McKoyi, odpověděla mu s úsměvem. Říkej mi Hanku, prosím, řekl a pokejval. Dobře. Díky, Hanku, odpověděla mu Wanda a on se pak už odebral pryč. Teda pokud jsi něco ještě nechtěla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Doprobírali jsme rodinu a chlupáč se akorát oběvil. Když se oběvil a všiml si mě, usmála jsem se na něj. A nesl s sebou dobré zprávy o tom, že vlastně Wanda může jít bez problémů, jenom tu byla ona klasika s tím, že by se prostě měla šetřit. Alw to bylo takové samozřejmé. "Bezva Hanku." řeknu mu. "Tak jo, si ofiko volná a já za tebe beru dobrovolně odpovědnost." řeknu a sesednu z postele. "Kam půjdem prvně? Jídelna nebo tvůj pokoj? Či snad někam jinam?" usměju se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když Hank odešel a ty jsi se sedla z Wandiny postele, tak jsi prohlásila, že je oficialně volná a hned jsi se ptala, kam půjdete jako první. Wanda pokrčila ramenama, že jako neví, ale pak přikejvla, jako by si něco uvědomila. Oblíknu se a jdu do jídelny. Sním tunu normálního jídla, řekla a shodila nohy z postele. Pořádná koupel přijde hned pak!, dodala a tobě bylo jasný, že tadle nemocniční péče ji sice držela čistou, ale na koupel to jako fakt nemá. Pak se Wanda pokusila vstát, ale zavrávorala. Asi budu potřebovat menší pomoc, řekla a jestli jsi jí pomohla, tak se pomalu oblíknula do vlastních šatů a vyrazily jste do jídelny. Cestou se Wandě udělalo líp a už mohla chodit sama bez pomoci. Chtělo to jenom ty nohy procvičit. V jídelně si pak vyprosila steak, kterej měl bejt až na oběd a usadila se u stolu, kde se do něho s chutí pořádně pustila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem se zeptala, co by vlastně ráda, když už je teď vlastně propuštěna. A když mi pak opáčí, že jídelna bude její první zastávka a to ještě před koupelnou, musela jsem se vřele usmát. "Tak se mi líbíš!" řeknu jí povzbudivě. I když jsem moc hlad neměla, protože jsem snídala s Petem, přesto jsem si dokázala živě představit, jak tu chudinka na nemocniční stravě musela trpět. Ovšem, než jsme se tam vydali, našel se maličký problém, ve stabilitě. "To nic, mám tě." řeknu jí a nabídnu jí vlastní oporu/podporu a sama jí trochu podržím. A držela jsem jí vlastně až do doby, než si sama pak řekla. Když si pak v jídelně vyprosila trochu neobvyklejší snídaně, pokud se to tak dá nazvat, já se spokojila jen s trochou ovoce a sedla si vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi odvedla Wandu do jídelny a ona si vyprosila dřívější oběd, tak jste si sedly ke stolu. Wanda byla bez sebe z toho, že nemusí už ležet a všecko se jí líbilo. Možná snad i jako vzduch, kterej dejchala. A když k ní dorazilo to jídlo, tak se do něho pustila. Bylo fakt jasně vidět, že jí to chutná jako ještě nic. To je hrůza.., řekla a dala si další sousto. Jak moc je to dobrý, dodala a usmála se. Pak se do toho zase pustila a během chvilky to v ní skončilo. Jak pak dojedla, tak ti tak trochu jako připoměla Peeta. Tvářila se naprosto spokojeně a pak si ještě slastí odychnula. Takže, co se teda bude dít? Co máte v plánu a kam pojedem?, zeptala se na konec se zájmem a zadívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Dorazily jsme tedy do jídelny. Sedla jsem si vedle Wandy, která se pustila do jídla a vypadala přitom šťastně a to nejenom z jídla, ale vlastně celkově tak nějak i vzhledově. Musela jsem se prostě usmívat, jak jsem se na ní dívala a uždibovala přitom ze svého. Nakonec, když skonvila, nemohla jsem si nevšimnout jistých podobností, které jakoby mi připlmenuli Peta. "Jsem ráda, že ti chutnalo." řeknu jí. "Ale plán je takoví, že se pojede prostě do města, tam se pobude nevím ještě pořádně co a jak, ale večer je pak v plánu večeře." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Díky, odpověděla ti na tví přání s chutnáním. Pak se ale zeptala co je vlastně v plánu a kam se tak nějak vlastně jede. Ty jsi jí říkala, že prostě někam do města, kde se budete poflakovat a pak večer je naplánovaná někde večeře. Wanda se zamračila a podívala se na tebe podezřívavě. A kdo všecko jako jede?, zeptala se a jestli jsi jí přiznala, že krom ní, ty a Peete a tím je to vlastně tak nějak uzavřený, tak se naštvala. Takže rande? T-to já né.. to já vám nebudu dělat křena. Najdu si sama jinačí zábavu, začala Wanda pomyslně couvat pryč, směrem od toho plánovanýho vejletu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vše bylo dobré do doby, než jsem jí řekla, o co tak nějak půjde. Poté co se tedy dověděla, že půjdeme více než jenom my dvě a že půjde vlastně i Pete, snažila se z toho tak nějak vycouvat, s důvodem, že nechce křenit. "Ee, žádný takoví. Prostě jdeš a je mi to jedno, kdo nebo co budou říkat." řeknu jí. "Pete to dozajista pochopí a jestli se i tak necítíš, můžeš zkusit vzít bráchu, jestli se mu tedy bude chtít ale i bez něho žádný křen nebudeš." pokusím se jí ubezpečit a hlavně jí postavit před tak nějak jistou věc, ze které prostě nemůže jenom tak vycouvat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Wanda se netvářila zrovna nadšeně, že jsi jí to všecko tak nějak shrnula a postavila před hotovou věc. Pak si ale povzdechla a trochu se pousmála. Brácha tu není. Je tam někde s.. ním, řekla pak Wanda a na chvilku se zamračila. Možná že to byl její otec, ale ráda ho fakt neměla. Šlo jí jenom o toho jejího povedenýho bratříčka. No tak dobře, ale jestli budete chtít bejt samy, tak mi prostě řekni nebo mi to naznač a já se vytratím. Ok?, řekla tak nějak a pousmála se. Když jsi ji to tak nějak už potvrdila, tak se z hluboka nadechnula podívala se skrz okno. Venku byl začátek zimy, ale bylo tam docela pěkně. Do konce ani moc vítr tam nebyl. Takže kdy vyrážíme?, zeptala se Wanda a když jsi jí i na to odpověděla, tak dodala, Tak to abych se šla už pořádně okoupat a převlíct. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo mi Wandy trochu líto. I když rodiče nestáli za nic, mít bratra někde v tahu, když je ona tady sama, bylo správné. Myslím, že pak s tím zkusím něco udělat. Přece jen, povedlo se mi přesvědčit jí, aby byla tady s námi a podle toho co jsem měla možnost předtím vidět, cítila jsem, že bych mohla mít štěstí i u jejího bratra i když byl, jaký byl. "Dohodnuto." odvětím jí s lehkým úsměvem. "Jop, sprcha oblečení, klidně. Chceš doprovodit? Nebo můžeme kdyžtak něco vybrat z mého šatníku. Mám toho teď spousta nového a nevím ani jestli to budu vůbec schopná nějak unosit sama." nabídnu jí tak nějak, vědíc, že oblečení, které tu bylo nabídnuto školou, bylo sice dobré ale nebylo to úplně tak podle představ mladý holky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Wanda byla tvojim přístupem docela potěšená. Když jsi pak řekla, že jste dohodnutý, tak se usmála a zopakovala to po tobě, Dohodnuto. Pak jsi jí řekla, že se teda má jít vysprchovat a jestli bude mít chuť, tak si k tobě může přijít pro nějakí to oblečení, který by jí bylo víc po chuti. Díky, Clare. Určitě přijdu. Mám tu ještě jedny věci, ale nic moc to není. A v teplákovce ven fakt nejdu, řekla ti Wanda a mile se usmála. Wanda se pak vydala k sobě a tebe nechala jít si po svím. Určitě se ale po tý koupeli staví k tobě, kde snad něco vyberete. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když jsem jí nabídla, že může zajít ke mě a něco na sebe pro ní vybere u mě, tedy z mého oblečení, byla nadšená a já se nemohla snad víc usmívat. "Fajn, tak se dej nějak dopucu a pak se ke mě stav. Doufám, že vím, kde bydlím." odvětím jí a pokud nevím, kde je můj pokoj, ještě to je zběžně, jednoduše popíšu. Po jídle tedy, Wanda šla po svém. Ještě jsem jí kousek doprovodila, než jsem se tedy vydala k sobě, kde jsem pak na ní vlastně i čekala. Chvíly jsem si krátila tím, že jsem se trochu přehrabovala v šatníku a vytahovala to, co si myslím, že by se jí mohlo líbit. Ohledně velikosti jsem si nedělala hlavu, protože tuším, že obě budeme mít skoro stejná čísla. Wanda dorazila za chvíly a já jí u sebe tak trochu přivítala. Nebylo to nic moc, protože jsem týhle místnosti nevěnovala žádnou pozornost, co se týče jinýho zušlechťování, ale což, kvůli tomu jsme tu nebyly. Vzala jsem jí tedy dovnitř a ukázala skoro všechno, co jsem se myslela, že by se jí mohla eventuelně líbit. Strávili jsme nad tím nějakou chvíly, ale nakonec se nám povedlo něco slušivého sestavit společně dohromady odkaz a vylo rozhodně lepší než případná teplákovka. Byť jsme ještě z několika věcí museli ostříhat cedulky, které od předchozího nákupu s Petem zůstali nedotčené prakticky, "Myslím, že líp jsme vybrat nemohli."[/b] řeknu jí nakonec, vcelku spokojeně nad celkovím výsledkem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro S Wandou jste se teda domluvily na tom, že po koupeli se stavi k tobě a něco spolu jí vyberete na oblečení. Ještě než odešla, tak jsi jí řekla kde vlastně přesně máš pokoj, proto že u tebe ještě nikdy nebyla a pak jste se tak nějak rozešly. Wanda k sobě a ty tak nějak taky. Po necelý půl hodině se ozvalo zaklepání na dveře a po vyzvání se oběvila Wanda. Ahoj, tak jsem tady, řekla a trochu nesměle vešla dovnitř do tvího pokoje. Zavřela za sebou a pak jste se do toho teda pustily. Bylo to tak nějak poprví, co jsi prožila nějakou tu holčičí chvilku s nějakou kamarádkou. Jako byla tu Storm, ale to nebylo to samí. S Wandou jste se dobře pobavily, zasmály a pokecaly, ale na konec jste něco vybrali. Wanda se na sebe podívala do menšího nástěnýho zrcadla, kterí jsi tu měla a trochu se otočila. Asi máš pravdu, Clare. Vypadá to docela dobře, řekla Wanda a bylo vidět, že nemá zrovna moc vysoký ego. Cítím se v tom docela příjemně, dodala a pohladila si oblečení na sobě. Bylo vidět, že je jí to příjemný na dotek. A co si vezmeš na sebe vlastně ty?, zeptala se Wanda a otočila se k tobě čelem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Wanda nakonec dorazila. A když dorazila, tak jsme se pustily do vybírání oblečení pro ní. Chvilku to zabralo, ale nakonec jsme vybrali něco, co by vyhovovalo vlastně všem stranám. "Jop a vypadáš i dobře." odvětím jí, když poznamená, že se v tom cítí dobře. Aby taky ne, když jí to jednak slušelo a taky, koho by nepotěšilo nové oblečení. I když jsem byla na ulici, vždycky když jsem narazila na nové oblečení, které jsem mohla použít a vyměnit, bylo to vždycky pak o něco lepší, aspoň tedy na krátkou chvíly. "Já? Mno... hmm, nech mě trochu přemýšlet." odvětím jí a nejenom, že se zamyslím, ale začnu se přebírat oblečením. Nakonec, podaří se mi sestavit něco s čím bych byla tak nějak spokojená odkaz. Musela jsem se pousmát nad tím, že v tomhle jsem trochu viděla Loganův dotek. "To by asi šlo." řeknu jí s jistým úsměvem ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Díky, řekla Wanda, když jsi ji pochválila, že vypadá i dobře. Pak jste se tak nějak pustily do vybírání oblečení pro tebe. Ty jsi ale tak nějak vlastně nepotřebovala pomoct. Měla jsi jasnou představu a tak nějak jsi se oblíkla trochu Logan style. Jo, vypadáš dobře, řekla Wanda a pak se pousmála a změřila si tě pohledem. Vypadáš trochu jako tvůj táta, řekla a pousmála se, než pak trochu poplašeně dodala, Myslím to ale v dobrím, Clare. Trochu se začervenala a podívala se stranou. Už bude skoro 12, chceš ještě něco sníst nebo jak? Kde se vlastně sejdem? A nebude mu vadit, že se teda přidám?, začala Wanda ze sebe chrlit a vypadala jako uzlík nervů. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vybrali jsme tedy něco pro Wandu a pak byla řada na mě. Zamyslela jsem se tedy, xhvily to pak i uabráo než jsem ale nakonec něco dohromady poskládala a ukázala to Wandě. Nejprve jsem trochu nechápala jak to myslí, ale pak když jsem se na sebe zahleděla víc, pomalu mi začali její slova docházet. A musela jsem se tomu skoro i zasmát. "Jop máš pravdu, vidím to." odvětím jí nakonec, sama vidíc, kterak zvolením stylu oblečení, napadně podobala jsem v tomu, co na sebe Logan oblíkal. Čas nakonec uběhl rychleji než jsem si sama uvědomovala. "To už je tolik? Hm..." podivím se nad tím, kterak to tedy tak rychle vlastně uteklo. "Nevadí, tak jdem." pobídnu jí, ale ona přijde s rozpaky ohledně toho, co jsme už prakticky řešili před jistou dobou. "Jdem do jídelny, tam se uvidí. Když tam nebude, zajdem do garáže ale ne s prázdným žaludkem. " řeknu jí a trpchu jí k chytnu za ruku, nekompromisně. "Je mi jedno kdo, nebo co řekne nebo bude říkat, prostě tě sebou tam chci a vlak přes to nejede." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když pak Wanda ukázala na hodiny, který ti tu visely, tak jsi se trochu zhrozila. Ten čas fakt letěl, když jste se dobře bavily. Wanda ale pak zas dost znejistěla a začla se ptát znova. Ty jsi jí v tom jenom zarazila prostým prohášením, že to nevadí a vyrazily jste. Řekla jsi, že jdete do jídelny a tam už uvidíte. Ty a Peete jste se bavily, že pojedete po obědě, takže to byla nejlepší možnost kde na něho narazit. Peete se těšil na steak, kterej má dneska bejt a kterej už Wanda spokojeně poobědvala. No dobře, ale fakt bych nerada jako obtěžovala, řekla Wanda a s trochou červeni na tvářích se na tebe pousmála. V jídelně jste Petera opravdu našli. Seděl u stolu a před sebou měl ten největší steak co jste viděly. Byl tak 3x větší než ten co dostala Wanda a taky byl 2x hrubší. Prostě steak z mamuta, jinak to říct asi nešlo. Možná jsi taky mohla pojmout podezření, že má nějakou úmluvu s kuchařkama, protože něco takovího tu neměl nikdo jinej. Peter byl tak zaujatej svým jídlem, takže si vás ani nevšimnul. Teda, to je hora.. jídla, řekla Wanda a trochu se divila, že někdo může sníst tolik jídla na posezení. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co bylo vybráno oblečení rozčeřeny, snad, obavy, vydali jsme se k jídelně. Tam, stačil mi jedinej pohled na jedlíka u stolu a musela jsem se vřele usmát. Vlastně jsem měla úsměv od ucha k uchu. I Wanda se nad tím pozastavila, nejenom slovně. "Jo, to je celý on. Lepší šatit než živit, ale já ho mám i tak ráda." odvětím jí a pak jí vezmu i trochu kolem ramen. "Tak jdem. Prve si vezmu ještě něco malého u pultu a pak si přisednem." dodám ještě k tomu a zajdu spolu s ní, si aspoň pro polévku. Tuším, že ona asi moc chtít jíst nebude, ale což. Vzala jsem si tedy polévku a polu s nimi, polévkou v jedné ruce a Wandinou paží v druhé, vydala jsem se k Petovi. "Zdravá chuť k jídlu?" pronesu u něj a skloním se abych mu dala pusu na tvář, než si pak přisednu vedle a pokynu Wandě, aby si taky sedla. "Vezmu s náma ještě jednoho nevadí?" nadhodím rovnou s jistým úsměvem a také psíma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Wanda to nekomentovala. Peeta moc neznala a nevěděla co přesně mezi váma jako je. Prostě jenom přikejvla a šla s tebou k pultu, kde jsi si vzala polívku. K velkímu překvapení si ji vzala i Wanda, která před vlastně docela chvílí jedla velkou porci steaku. Žrala jak kyselina a nebylo to na ní vidět. Možná to bylo trochu k vsteku. Spolu jste pak došly k Peterovi, kterího jsi oslovila. Ten trochu překvapeně k tobě vzhlídl od jídla a došlo mu co se děje až jsi mu dala pusu na tvář. Usmál se a nechal tě se usadit. Jo, velice zdravá, řekl s úsměvem a pokrčil nevině ramenama. Wanda se taky posadila a Peter se na ni taky podíval. Trochu jí přikejv na pozdrav a pak se přesunul k tobě, protože jsi se ho zeptala jestli mu nevadí, že vezmeš ještě někoho. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, že tím myslíš Wandu. No.. nevím, asi dobrý, řekl převapeně a zamrkal, ale pak dodal, Jo, proč ne? Usmál se na Wandu a ta se taky nadšeně začla usmívat. Ty jsi ale Peeta znala líp a viděla jsi, že ho to zaskočilo a moc mu to nevonělo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Došla jsem si tedy nejprve pro něco pro sebe k jídlu. Byť jsem myslela, že Wanda jístbasi nebude, trochu mě překvapila, když si nakonec taky něco vzala. Bylo to vlastně dobré znamení v tom, že už je opravdu tak nějak zdravá. Pak, přisedla jsem si k Petovi, prve samozřejměns pozdravem i pusou, kterou mi vřele opětoval, který ale nejdřív vypadal zaraženě, když jsem mu oznámila, že budeme mít na našem malém výletě společnost, ale neřekl úplně, vyloženě ne. "Uvidíš, že to bude super, zlato." pokusím se ho ubezpečit. Já osobně jsem to brala za hotovou věc, se kterou se bude muset smířit, koneckonců, na tu pláž jsme nakonec taky vzali Rogue s Bobbim. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se tvářil pořád tak nějak překvapeně, ikdyž se jako snažil to maskovat. Tebe ale neoblbnul, věděla jsi, že se mu to nelíbilo. Počítal, že bude s tebou sám celej den a nečekal, že někdo bude dělat křena. Wanda se ale tvářila šťastná a vděčná. Jo, určitě bude, řekl tak nějak Peete a radči se pustil do jídla. Byl trochu ještě zaskočenej. Po jídle, když jste odnesly nádobí, jste se už přesunuli do garáže. Já, musím vzít jiný klíče. Půjčil jsem si totiž sporťáka, do kterýho se ale teď nevejdem, řekl Peete a na chvilku zmizel. Vrátil se za dvě minuty s klíčema od kombiku. Tak nasedat, holky, řekl Peter když se vrátil a zamířil ke zmíněnýmu kombiku. Wanda si sednula do zadu a jenom co se zapnula, tak se tvářila jak nějakí dítě na vejletu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Možná jsem to měla promyslet víc. Pač Pete se evidentně těšil na výlet jen ve dvou a trď z toho nebyl moc nadšený. Byť to nedal příliš najevo, já jsem to z něj tak nějak cítila. Proto pustila jsem se spíše do té polóvky, protože jsem už nic z toho všeho nemohla vzít zpátky. Po jídle, odebrali jsme sd do garáže. Tam Pete bohužel, musel vyměnit náš dopravní prostředek, protože bychom se asi nevešli, ale mě to nijak nevadilo, auto jako auto. Nechala jsem Wandu nasednou a ještě než si Pete vlezl sám dovnitř přesla jsem k němu, natahujíc se k němu abych mu věnovala polibek a trpchu i toho obětí. "Pete...děkuju, že jí vezmeš taky. Jsi můj poklad." řeknu mu po polibku s vřelým úsměvem ve tváři, který patřil jen jemu. Než pak tedy, nasedla jsem na místo spolujezdce. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete se nechal obejmout a pak tě taky políbil. Docela vášnivě ikdyž jako docela krátce. Pak jste se ale už nasoukali do vnitř do auta a vyrazily jste. Wanda se tiše dívala skrz okýnko ven a žasla jak malí dítě. Peete řídil a ty jsi mohla zapnout třeba rádio, nebo se s nima bavit. Ani jeden by nebyl netečnej. Během slabí půl hodiny jste byly v centru New Yorku v jedněch podzemních garážích vedle parku, do kterího se chtěl Peter projít. Žádný strachy, půjdu si tam koupit preclík a budu krmit na lavičkách ptáky nebo támdle, to jsou labutě? Půjdu se za nima podívat. Budete vědě, kde mě najít, řekla s úsměvem a vyrazila směrem ke stánku s preclíkama. Ještě cestou se na vás otočila a zamávala. Peete se tvářil už zas docela v pohodě. Myslel jsem, že nám den pokazí, ale vypadá v pohodě, řekl na konec a přistoupil k tobě blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Když mi Pete tak nějak opětoval polibek, a to celkem i trochu jinak, příjemněji než obvykle, věděla jsem, že je tak nějak voda pod mostem, že vlastně je všechno tak nějak v pohodě. S jistým úsměvem, který patřil jen jemu, nasedli jsme pak tedy do auta, vydávajíc se směr město. Jízda to bylo celkem příjemná. Po několika okamžicích, kdy jsem si hrála s rádiem se mi povedlo naladit něco, co vyhovovalo nám všem, ale i tak jsem se trochu snažila o to, navázat nějaký ten rozhovor, mezi námi všemi. Za nějakou chvíly, ocitli jsme se ve městě. Zaparkovali jsme vedle parku a Wanda, vypadala trochu jako malé dítě. "Dobře, ale dej na sebe pozor." odvětím jí, než pak odběhne. Zůstali jsme tak sami s Petem, který toho tak nějak hned skoro i využil. "Snaží se najít si svoje místo a ostatní v ní vidí jen to co chtějí..." trochu si povzdechnu než se podívám na obříka v mé blízkosti. "Je milá, dejte jí šanci. Uvidíš, že to bude v pohodě." řeknu mu, než k němu sama blíže přistoupím, tedy tak, abych ho sama trochu objala. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro No jo, odsekla Wanda když odcházela ke stánku s preclíkama, který chtěla aby mohla nakrmit ptáky a i labutě. Vy jste tu s Peetem zůstaly sami a ty jsi mu řekla, že se Wanda pokouší najít svoje místo a že jí má dát šanci. Pokud to místo nebude mezi náma dvěma, tak je mi to jedno, řekl tvrdým přízvukem a pousmál se. Mě je jedno, čí je to dcera jesli narážíš na to. Prostě mě jenom naštvalo, nebo spíš překvapilo, že se k nám na naši schůzku přidal ještě někdo. To je všecko. Nic víc, vysvětlil ti Peete a pokrčil ramenama. Pak tě vzal za ruku a vydali jste se do parku na procházku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Wanda si šla tak nějak po svém a já, zkusila ohledně ní ještě promluvit k Petovi. Te opáčil, že je mu vlastně i tak nějak jedno, kdo nebo co je, ale jen když se nenacpe mezi nás. "Neboj, mezi nás se nedostane nikdo." ubezpečím jej a na okamžik se k němu přitisknu. Pak, trochu mě překvapení když zmíní to, že vlastně byl zaskočenej, možná i trochu naštvanej za to, že jsem jí takhle prakticky nacpala z minuty na minutu k nám. Maličko, tak zastydím se nad tím. "Promiň, bylo to spontální rozhodnutí. Šla jsem se za ní podívat na ošetřovnu a byla tam tak osamocená a smutná... " snažila jsem se Petovi vysvětlit něco, co jsem sama pořádně tak trochu nechápala, ale myslím, že by ideu zachytit mohl. Nakonec ale, chytl mě za ruku a šli jsme prostě parkem. Byť bylo kolem dost lidí, kteří se divně na mě dívali, nějak, jsem to začínala příliš neřešit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Spolu s Peetem jste se teda šli projít. Počasí bylo sice studený, ale aspoň jako nefoukal vítr, takže bylo snesitelný. Povídali jste si a cestou se kochaly central parkem. Nebyla to tu žádná divočina, ale i tak to tu bylo docela hezký. Do konce jste tu nebyly jedinej pár, kterej se tu procházel. Bylo tu docela i dost lidí jenom tak. Některý si vás všímaly, protože ani jeden z vás fakt jako nebyl zrovna obyčejnej člověk. Peete o dvě hlavy vyšší než nejvyšší člověk tady v okolí a třikrát tak udělanej. A ty, malá fialovovlasatá asiatka se zelenejma očima i bělmem. Nedělali jste si z toho ale nic, protože jste se dobře bavily. Kdyby ale někdo něco řekl, tak by se Peete ozval. Nestalo se tak a tak jste mohli prožívat hezký chvilky. Do konce jste jednou procházely okolo Wandy, která házela kousky preclíku do vody, kde to kachny žraly a děcka vyjeveně zejrala jak při boji o kus jídla dělaj ty ptáci hezký vzory. Ty víš, že v tom Wanda určitě měla prsty, ale neprozradila se. Na konec jste se dostaly k Zoo v Central parku a Peete se zastavil. Už jsi tam byla?, zeptal se tě a když dostal odpověď, tak zakroutil jako hlavou. O to nesmíš přijít. Půjdem se tam podívat, řekl a tak nějak vyrazil k pokladně, kde koupil dva lístky. Tak pojď, řekl a vzal tě za ruku. Pak tě už tak nějak táhnul k prvnímu pavilonu, kde byly mořští lvi, jak se jim říkalo.  |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo fajn. Počasí sice bylo studený, ale co taky čekat od podzimu, vlastně prakticky skoro zimy. Alespoň, že nefoukalo nebo ještě i nepršelo, to by mi asi náladu zkazilo úplně. Šli jsme tedy s Petem a měli prostě chvíly jen pro sebe. Byť cestou, všimla jsem si několika divných/zaražených pohledů, ale nijak více jsem tomu pozornosti nevěnovala. A jak jsme pak procházeli, tak Wanda se bavila u jezírka taky vcelku dobře. Nakonec, došli jsme tak nějak k Zoo. Když se Pete zeptal, jestli bych se tam chtěla jít podívat, bylo to, jako kdyby se zeptal dítěte jestli chce zajít do cukrárny pro něco na zub. Samozřejmě, že jsem souhlasila a nadšeně! Pete tedy zakoupit vstupenky a vešli jsme tedy dovnitř a já si opravdu připadala jako dítě v cukrárně. "To je úžasné!" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro V Zoo to bylo fakt jako úchvatný. Plno zvířat, mnoho lidí, který si vás ale nevšímaly. Prostě to tu bylo jak v pohádce. Já vím, Clare. Je to tu krásný, řekl Peete a vedl tě k tomu výběhu s mořskejma lvama. Poprví jsem tu byl před 5 lety se školou. Nic takovího jsem ještě před tím neviděl, řekl Peete tím svojim tvrdým přízvukem a usmíval se na tebe. Chvilku jste se kochaly a pak jste vyrazily dál do dalšího pavilonu. Tendle byl zastřešenej a byly tu zvířata z afriky. Do konce tu měly slona, kterýho jsi nikdy neviděla. To byl ještě nádhernější zážitek, prtoože nic tak velkýho jsi ještě fakt jako neviděla. Peete se na tebe jenom usmíval a když jsi se kochala, tak tě objal ze zadu a sklonil se, aby ti dal svoji hlavu na rameno. Tak jste měly hlavy vedle sebe, opřený o sebe tvářema. Jsem rád, že se ti tu líbí, zlato, řekl a dal ti pusu na tvář. Ty jsi si ale všimnula na druhý straně nějakýho chlapa v obleku s kabátem. Díval se přímo na vás a pak si dal ruku do ucha a něco řekl. Při tom se na vás dívat přestal. Kdyby jsi se dívala na něho dál, tak by jsi si všimnula, že se na vás zase dívat začal. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla jsem nadšená. Co nadšená, tohle se snad ani nedalo popsat, horší než dítě v cukrárně. A co vic, Pete vypadal taky poněkud spokojeně, tedy alespoň rozhodně se usmíval, což říkalo svoje. Trochu mi pak svou poznámkou o to, že tu už byly dříve nechtěně připomenul doby dávno minlé, ale nechtěla jsem si nechat zkazit tenhle den. A tak jsme pak pokračovali prostě dále. Zvířata z afriky byly bomboví. Jediné, čeho jsrm litovala bylo to, že nemám foťák nebo tak něco abych si mohla dělat vlastní fotky, vlastní vzpomínky, ale zkusím se zmínit pro příště před Loganem. Jop, příšte uť prostě nemusím být připravenější. Pak přijemně mě zaskočil Pete, který se ke mě sehnul, položil se ke mě hlavu a dál mi pusu. Oplatila jsem mu to tak, že jsem mu z druhý strany položila ruku na tvář, trochu jej pohladila a pak mu přes tvář zajela lehce do vlasů. "Co nadšená, nemám ani slov..." odvětím mu. Pak ale, cosi podvědomně zachytím, tedy spíše někoho. Chlápka v obleku s kabátem. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, kdyby nezačal kapsi mluvit a dívat se naším směrem. Otočila jsem se tey k Petovi, kterak by to vypadalo, že mu chci dát pusu na jeho tvář, když byl tak hezky u mě skloněný, ale místo toho jsem mu zašeptala: "Ten chlápek tam...nedívej se na něj. Musíme pro Wandu..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Užívali jste si společných chvilek a ty jsi byla unešená z těch zvířat a vůbec. Prostě jsi nic podobnýho ještě v životě neviděla. Jediný, co ti vadilo, bylo že jsi si nemohla udělat vlastní fotky. Nebylo to ale neřešitelný, protože tu byly automaty na foťáky. Vedle takovího automatu jsi si ale všimnula chlápka v obleku, kterej se díval přímo na vás. Do konce si dal prst do ucha a něco někomu povídal. Ty jsi se otočila k Peetovi, jako by jsi mu chtěla dát pusu, ale řekla jsi mu o tom chlapovi a hlavně ať se nedívá. To první co Peete udělal, bylo že se jako podíval. Pak mu to došlo a on trhnul hlavou spátky. Víc nápadnej už bejt ani nemohl. Promiň, omluvil se upřel sví oči radši na ty zvířata. Neviděl jsem ho, řekl pak s tim svojim tvrdým přízvukem. Aby toho jako nebylo málo, tak se o tebe pokusily mrákoty, protože jenom co jsi promluvila o Wandě, tak jsi ji tu zahlídnula. Přímo za tím chlapem se procházela, pojídala hot dog a sledovala zvířata s podobným výrazem jako před tím ty. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zoo byla prostě fajn. Nejenom zvířata, ale i společnost jako taková. Prostě celkově to bylo suproví, co suproví, bombastický jako. Jediná vada na kráse bylo to, že jsem si nemohla dělat fotky. Zrovna ale když to nemohlo býti ještě lepší, zahléedla jsem něco co jsem vidět nechtěla. Tedy zmílit jsem se nemohla, už mě podobní sledovali vícekrát a stylem jak se na nás díval...a ještě ten jejich šatník, který byl vždycky jako pěst na oko. Snažila jsem se dát nenápadně Petovi navědomí, co se děje, ale on moje snažení úplně zbojkotoval. Nu co hold...trochu jsrm si povzdechla a chtěla jít za Wandou, jenže oběvil se zvláštní pocit. Nevím jak, ale vždycky jsem jí cítila, nějak, sama netuším jak nebo proč ale cítila jsem jí a měnilo se to i vzdálenostně. Čím blíže, tím více, a čím dále... Začala jsem jí tedy pohledem hledat a srdce, skoro zastavilo se mi, mno rozhodně, určitě vynechalo několik úderů, když jsem jí viděla, kterak, je v nevědomosti, v blízkosti toho chlápka. "Musíme pro ní... Zkus na toho chlápka příliš nečumět..." řeknu Petovi s tím, že jej chytnu za ruku a nečekám ani příliš na nějaké jeho vyjádření a prošla jsem šla, snažíc se tvářit nevědíc. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete ti přikejv, když jsi mu dala instrukce a tak trochu jako sklopil pohled. Vypadal, že se ho to dotknulo, ale přijal svoji chybu. Byl to obřík, kterej snad nikdy nebude vynikat v nenápadnosti. Když jsi ho pak vzala za ruku tak s tebou prostě šel. Snažil se dívat na zvířata nebo sobě pod nohy. Už se tam k němu vůbec nedíval, aby tě zas nenaštval. Blížily jste se k Wandě a ta si vás všimnula. Nazdar, lidi! Vy jste tu taky?, zavolala na vás už z dálky a zamávala vám. Chlápek v obleku se po ní ohlíd, protože stála kousek za ním. Tak nějak se pak podíval k vám a ustoupil nenápadně pár kroků bo kem. Je to tu boží co?, řekla Wanda s úsměvem a tak nějak se jako zakousnula do toho hot dogu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Možná jsem to s Petem trochu přehnala, ale omlouvat se mu můžu později. Teď jsem ho prostě vzala za ruku a vedla jej mezi lidmi směrem k Wandě. Ta si nás ale celkem rychle všimla a já, snažila se jí pozdrav oplatit prve úsměvem. Nechtěla jsem jí zbytečně vyděsit. "Jo jsme tu." odvětím jí, směřujíc stále k ní. "Pojď, musíme ti něco ukázat. Nebude normálně věřit svým očím!" pokynu jí trochu i rukou a snažím se o nadšený tón hlasu, trochu jako takové divadlo, i když tuším, že ten chlápek ví o tom, že my o něm víme, ale na tom nezáleželo. Prostě jsme teď potřebovali Wandu u sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Došli jste až k Wandě, kterou jste začly tak nějak tlačit před sebou, že ji musíte něco ukázat. Z rukou ji malem vypadl ten její hot dog, jak změnila směr. Sakra. Clare, co tak hoří? Už jsem si to tu trochu prošla, začla se Wanda ptát a docela překvapeně a trochu rozladěně. Nechápala co se děje, protože si žádnýho chlápka nevšimnula. Když jste se dostaly ven z pavilonu, kus pryč od toho chlapa, tak se Wanda zastavila a zamračila se. Tak ven s tím! Co se to tu děje a proč tak spěcháme?, začla se ptát a Peete se začal rozhlížet. Nechal tak na tobě, aby jsi ji to vysvětlila. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Naštěstí, dostali jsme se k ní včas. A byť nebyla moc nadšená tím, jak jsme jí s sebou táhli/vedli, bylo to zlo, nucené zlo i jistou obětí onoho hot dogu, který ležel teď na zemi, někde za námi. Na její otázky jsem jí neodpovídala a pouze jí prakticky jen za sebou a zastavila jsem až když prakticky jsme byly pryč a ona si tak nějak i postavila hlavu. "Promiň, ale jinak to nešlo..." řeknu jí omluvně. Pak trochu porozhlídnu se kolem než vrátím se pohledem zpátky k ní. "Byl tam chlápek, v obleku a kabátu. Civěl na nás, neprohlížel si nás jako ostatní, vyloženě civěl a pak, sáhl si prstem do ucha a něco řekl. Vsadím svou ledvinu, klidně i játra na to, že v tom uchu měl nějaký komunikátor...takoví lidi nikdy neznamenají nic dobrého, mám svých zkušeností dost... proto, šli jsme tě najít, aby se ti něco nestalo." řeknu jí a trochu, dotknu se její paže. Pak, podívám se na Pete, trochu hledajíc v něm oporu, možná i pomoc při dalších krocích. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste s Wandou odešly kus dál, tak se zastavila a začla se ptát. Ty jsi ji řekla, že jste zahlídly chlápka, kterej s někým komunikoval skrz komunikátor v uchu a při tom civěl na vás. Peete se rozhlížel po okolí a Wanda se zamračila. To nezní jako někdo od Něho, řekla a trochu se při tom zamyslela. Koho tím ním myslela ti bylo docela jasný. Magneto, kterej asi měl ve zvyku nechat lidi sledovat. Myslíš, že to bude někdo od těch, co nás napadly a unesly?, zeptala se a taky se ohlídnula za sebe. Měli bysme jít, ten chlap se blíží, řekl Peete a vzal tě za ruku. Při tom vzal Wandu okolo ramen a vypadalo to trochu, jako by vás usmiřoval. Kam půjdem? Co uděláme?, ptala se Wanda a nechala se Peetem trochu táhnout ven. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Tak trochu jsem vysvětlila onu situaci Wandě. Ta okamžitě poznamenala něco v tom smyslu, že to nevypadá, jako někdo, koho by poslal Magneto. "Jo to vím. Vím moc dobře z vlastní zkušenosti jak ti jeho pošahanci vypadají. Najít je, je ještě snadnější než tohohle..." odvětím jí z vlastní zkušenosti. Nicméně, když pak dodá to, že by to mohl být někdo třeba od Truska nebo někoho podobného, komu jsme vlasntě ´ukradli´ jeho testovácí králíky, trochu mi tak nějak zatrne. "Nevím, ale je to možný..." řeknu jí. Pak, vloží se na oko mezi nás Pete, který nám oznamoval, že se ten chlápek blíží. "Měli bychom jít. Zpátky k autu. Díky, zlato." řeknu mu a když byl takto u nás, trochu nahnu se abych mu věnovala pusu na tvář a tak trochu jsem pak spolupracovala s jeho snaze, odvést nás ven. "Hlavně, buďme u sebe. A vraťme se k autu." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi o Magnetových špezích mluvila jako o těch pošahancích, tak se na tebe Wanda nepěkně podívala. Buď to znamenalo, že mezi nima má kamarády, nebo taky jako to, že tu práci dělala taky. Možná do konce i její brácha. Pak se ale začla ptát, jestli to náhodou nejsou ti, co vás předtím unesly. Ty jsi ji dala za pravdu, teda jako spíš že je to jako dost dobře možný a Peete vás vedl pryč. Během toho všeckeho jsi se stihla ještě věnovat Peetovi, kterýmu jsi dala pusu na tvář. Trochu se pousmál, ale jinak byl soustředěnej. Wanda přikejvla, když jsi řekla, že jdete spatky k autu a že se nemáte rozdělovat. Zůstat při sobě byl dobrej nápad a i Peete přikejv, ale to už se tu tak nějak před váma oběvil další chlápek v obleku s kabátem, kterej ztuhnul s pohledem na vás. Peete se taky zarazil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechali jsme tedy téma o sledování a odebrali se k odchodu. Rozhodně jsem tu nemínila stát a čekat a nechat se třeba chytit nebo podobné věci. Nejraději bych prchla portálem pryč, ale na to tu bylo moc přihlížejících. Nápad, odebrat se zpátky k autu, byl poněkud jednomyslně odsouhlasen a tak jsme vyrazily. Pokračovali jsme tedy zpátky, nebo si to alespoň mysleli, než se nám do cesty postavil, nebo náhodně připletl? další takovej nenápadnej chlápek. Trochu nakabonila jsem čelo. Teď, více než předtím, chtěla jsem prostě prchnout portálem, jenže, ty dva tu nechat jim napospas nemůžu. "Ať už chcete cokoliv, máte špatný lidi..." ceknu s tím, že jsem těm dvěma naznačila, že to vezmem kolem něj prostě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Chlap se rychle vzpamatoval a ošklivě se usmál. To bych neřek, kočičko, odsek ti ten chlap a začal chmatat po zbrani. Hej!, ozval se Peete, kterej se postavil mezi vás a toho chlapa Vzdejte se! Všude v okolí máme muže připravený zasáhnout a zpacifikovat vás, řekl hnusným slizkým tonem a pak ještě dodal, Nesnažte se klást odpor. Máte to marný. Jenom to bude víc bolet! Nasrat!, řekla Wanda a z prudka se otočila. Tam už stál další chlap s pistolí v ruce a mířil na ni. Jsou všude!, řekla Wanda ale to už Peete reagoval. Rozkřik se a vyrazil proti tomu, co vám vyhrožoval. Ten vytasil zbraň s tlumičem a vypálil tři rány. Všecky tři se ale jako neškodně odrazily od Peetovy kůže, která nabrala lesklou patinu. Následovala jedna dobře mířená rána a chlap se proletěl. Ten druhej za váma se ale pustil do Wandy a začal na ni střílet. Ona jenom stěží zvládala rány odrážet, ale vypadalo to, že ztrácí síly jak vodu z cedníku. Ještě nebyla úplně v pořádku a měla by se šetřit. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechali jsme dohady ohledně divnosti sledujících týpků na jindy. Teď jsme museli vyřešit jiný problém, který viditelně nechtěl jenom tak uhnout z cesty nebo nás nechat jenom tak prostě neškodně odejít. "Nechceme problémy..." pronesu, tak trochu i varovně. Nechci žádné problémy nebo podobné, ale když nám nedají jinou možnost, budeme se prostě bránit. A vytažená zbraň mnou sotva pohnula. Tedy vážně jako, dokážu pohnout věcma jen pouhou myšlenkou, přenášet sebe a jiné na různá místa a kulky, byly to poslední na mém soukromém seznamu věcí, ze kterých bych si něco dělala. Cink, cink, cink. Ozval se, pro mě vcelku důvěrně známí zvuk toho, kterak se kulky odráželi o kovové tělo Peta. S něčím takovím, jako je on, nemá chlápek moc šancí. Nicméně, Wanda na druhou stranu... ukázalo se, že těch parchantů je tu mnohem více a jeden z nich si vybral právě Wandu, která pořád nebyla v úplně stoprocentní kondici. Pete se o sebe postará, musela jsem pomoci prvně jí a tak jsem se zaměřila na zbraň, toho druhého, který po ní střílel, kterak bych mu jí vytrhla/zničila, či jinak mu znemožnila jí používat, svýma schopnostma. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peter se staral o toho svího chlapa, kterej po něm střílel, ale jeho střely se odrážely od jeho kovovího těla. Do Wandy zatím začal střílet chlap co se oběvil ze zadu a ta jenom tak tak jako odrážela kulky štítem, kterej stvořila svoji energií. Ta s každou střelou zasvítila víc a ty jsi jako cítila a do konce i viděla, jak zakolísala. Byla ještě dost vyčerpaná a todle pro ni bylo dost vyčerpávající. Ty jsi ale zasáhnula a lehce jsi vytrhnula jeho zbraň z ruky a zabránila mu v dalším střílení. Wanda svěsila ruce a trochu jako by se vyčerpaně nahrbila. To bylo ale jenom na chvilku, protože pak zvedla ruku a z ní vylítnula koule rudý energie, kterou zasáhla toho střelce. Ten se proletěl kus do zadu a zůstal ležet s vyraženým dechem. Hajzle jeden!, řekla Wanda a Peete k vám doběh. Dal ti ruku na rameno a starostlivě se podíval na tebe. Jste v pořádku?, zeptal se nejdřív tebe a pak se podíval na Wandu. Ta přikejvla a dost vyčerpaně oddychovala. Díky, Clare, poděkovala ti a narovnala se. Co dál?, zeptala se a podívala se po okolí. Dost lidí si vás všimnulo i toho, co jste tu udělaly. Peete se na víc jako fakt přehlídnout nedá. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Wanda nebyla ještě v kondici aby někomu čelila. Vlastně, já jsem byla důvod proč tu byla, protože jsem jí do toho navedla/ukecala, takže jestli se jí něco stane, bude to prostě moje chyba a to si na triko vzít nemůžu. Proto, musela jsem zasáhnout proti tomu chlápkovi co jí ohrožoval pistolí a sebrat mu jí, bylo vskutku snadné. Sama se pak postarala ještě o to, aby nezkusil něco dalšího. Vteřinu na to, vypadalo to, že se o toho druhého postaral i Pete, upřímně, spíše, by mě překvapilo, kdyby ne, ono čelit tomuhle kolosu není nic co by jeden chtěl. "Jo, jo jsme." odkývu Petovi starostlivou otázku ohledně toho, zda-li jsme v pohodě. "Musíme odtud." dodám ještě poté a natáhnu ruku před sebe, přičemž tak metr před námi vytvořít průchod k našemu zaparkovanému autu. Teď už mi bylo vcelku jedno, jak moc další pozornosti přitáhneme, protože už jsme na sebe upozornily. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom, co jste tak nějak vyřídily oba chlapy se zbraněma se Wanda zeptala co dál. Bylo tu hodně svědků, který začly panikařit. Na víc kdo ví, kolik dalších takovejch tu může bejt. Ty jsi ale řekla musíte odtud a vytvořila před váma portál. Ne-nemáte.. šanci! Stejně-vás dostanem, zachrčel ten, co ho sejmula Wanda. Pro koho děláš?, zahučel Peter a ráznejma krokama vyrazil k němu. Sklonil se a vzal ho za flígr a zvedl ho nad zem do úrovně svejch očí. Chlap zakašlal a odmítal něco říct. Peter s ním přestal mít trpělivost a plácl s ním o zem, kde zopakoval otázku. Chlap znovu zakašlal. Tr-Trusk industries. Má-me za úkol vás dostat. Živí nebo mrtví, řekl pak dost rozhozeně a Peete ho pustil. Zvedl se a vyrazil s váma ostatníma skrz portál. Jak to, že ví, kde jsme?, zeptal se když jste prošli k autu. Necháme si skazit den a jedem nebo se jenom přesunem, zeptala se Wanda u auta a fakt jako vypadala, že je zmatená nad tim co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo lepší vyklidit pole. Proto, raději vytvořila jsem pro nás průchod k autu, jednak to bylo rychlejší a jeden nemohl tušit, kolik dalších můžeme cestou potkat. Tihle totiž nikdy jenom po jednom nechodí. Než jsme však mohli ´poklidně´ odejít, jeden z těch chlápků se nás pokusil zastrašit. Pete s ním udělal trochu kratší proces, až mi to na sekundu bylo docela líto. To však zmizelo, když zmínil Truska... Nechali jsme tam chlápky chlápkama a prošli zpátky k autu. Zavřela jsem za námi hned jak to šlo. Pete položil správnou otázku a Wanda z toho nevypadala moc nadšená. Došla jsem k ní a lehce jí stiskla rameno. "Jsou to... ti, kteří vás všechny předtím unesli..." řeknu jí s poněkud těžkým srdcem. "Zatopily jsme mu už několikrát... bojím se, že chce svou pomstu..." dodám trochu přiškrceným tónem. Podívala jsem se přitom na Peta. "Co myslíš ty? Nechat tu auto a přesunout se jinam nebo odjet a vrátit se do školy?" zeptám se ho, protože sama jsem pořádně netušila co. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Já vím, Clare. Hank mi to říkal, řekla ti Wanda trochu ještě rozhozená a dýchající. Nevím, řekl Peter, když jsi se zeptala jestli tu necháte auto nebo prostě odjedete. Asi spíš to vezmem autem. Myslím, že nespolíhali na to, že jim utečem takdle, dodal po chvilce přemejšlení a rychle odemkl auto. Wanda naskočila do zadu a když jste se posadily tak jste vyrazily. Chvilku jste se bály, že jsou za váma, ale když jste se dostali do ulic, tak jste se uvolnily. Wanda se opřela a tak trochu vyvalila na zadní sedačce a i Peete si oddych. Co to mělo znamenat?, řekl Peete zamračeně ale z ulice neodtrh oči. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Všichni jsme z toho byly jasně nesví. Nicméně, když Pete řekne, že to vezmem autem, tak tak nějak přikývnu. Sama jsem teď pořádně netušila co a jak, ale vrátit se asi na školu, bude to nejrozumnější co můžeme udělat, nehledě na to, že bychom o tom měli potom říci i profesorovi. Naskládali jsme se tedy zpátky do auta a vyrazily. Při jízdě, nikdo z nás nepronesl notnou dobu ani hlásku a napětí, které ve voze panovalo, by se dalo krájet, doslova. Než pak po chvíly, mohli jsme se si snad tedy vydechnout. "Nevím, ale vraťme se do školy, profesor by o tom rozhodně měl vědět." odvětím k Petovi a pořád mám trochu tendence dívat se do zrcátek, jestli nás někdo nesleduje. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jste po chvíli cesty trochu polevily v ostražitosti, tak se ozval Peete, kterej chtěl vědět, co to sakra jako mělo znamenat. Ani ty jsi to nevěděla, ale řekla jsi, že by jste se měly co nejdřív dostat do školy, aby se o tom profesor dozvěděl. Znělo to dost rozumě, aby Peter přikejv. Wanda v zadu si povzdechnula. Není mi moc dobře. Asi jsem to přetáhnula, řekla trochu přiškrceně ze zadu z auta a trochu se na půl položila na sedačku, aby si udělala pohodlí. Jseš v pohodě?, zeptal se Peete svojim tvrdým ruským přízvukem, ale Wanda už nestihnula odpovědět. Ze zadu do vás třísknulo auto. Rána to byla taková, že to s tebou cuknulo až jsi se třískla o sedačku. Bylo to vypolstrovaný, takže to nebylo tak hrozný, ale pořad to nebylo příjemný. Co to sakra?, ozvala se Wanda s Peetem společně a třísknutí se zopakovalo. Peete měl co dělat, aby vás udržel na silnici. Aby toho jako taky nebylo uplně málo, tak se ozvalo zaťukání do auta. Podle všeho co jsi slyšela, tak po vás i střílely samopalama, ale měly tlumiče. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vlezli jsme do auta a rozjeli se pryč. Když to vypadalo, že jsme v pohodě, navrhnula jsem, abychom se vrátily do školy, s čímž oba souhlasily. Profesor by měl něco takového rozhodně vědět, protože nebezpečí pak hrozilo nejenom nám, ale třeba pak i ostatním. Wanda nezněla moc dobře. Otočila jsem se za ní, když si lehala na sedačky. Bylo mi jí líto, sotva jsem jí dostala z postele, vypadala, jakoby se tam mohla vrátit znova zpátky. Chtěla jsem jí říct, že to bude dobrý, že budu co nevidět zpátky ve škole, když tu se ozvala ona rána, která mrštila celým autem. Nebylo to nic příjemnýho. "Střílejí na nás!" pronesu, když ozvou se kulky, které dopadali na auto. "Drž nás na silnici!" řeknu mu, kterak pak stáhnu okýnko a nahnu se trochu z něj. Držíc se jednou rukou, v té druhé vytvořím energetickou střelu, kterou vyšlu vůči střelcům či jejich autě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po druhým nárazu jsi se zpamatovala a začla jsi stahovat okýnko. Ostatní se dost zneklidnily, když jsi řekla, že po vás střílej. Peete ale přikejv, když jsi mu řekla, že vás má udržet na cestě. Buď opatrná, řekl ti Peete, když mu došlo, o co ti jako tak nějak jde. Chytla jsi se a vyklonila se z okna. Ve volný ruce jsi stvořila kouly energie a tu jsi vrhnula na toho chlapa, co byl vykloněnej z okna nepřátelskýho auta, který do vás 2x vrazilo. Koule letěla přímo ale řidič byl skvělej. Dokázal auto strhnout kus bokem a tvoje střela trefila taxíka kus za ním. Ten naboural do zaparkovanejch aut, ale nebyla to zas až taková rána. Co jsi nepředpokládala bylo, že se řidič zaparkoval do dřívějších kolejí a ten střelec zamířil na tebe a vypálil salvu. (91) Jedna z kulek tě škrtnula o rameno, ale zbytek proletěl okolo nebo se zavrtal do auta. Bolest to byla spalující a musela jsi si trochu od ní ulevit. Clare!, křikl Peete vystrašeně, protože si toho nemoh nevšimnout. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete rychle pochopil o co mi jde. Vyklonila jsem se tedy z okýnka abych vyřídila ona auto, který nás sledovalo a které chtělo vyřídit nás. Vyslala jsem i střelu, která byť trefila se, ale úplně do jiného auta, než jsem já chtěla. Překvapením, jsem na okamžik přestala dávat pozor a to se mi hned vymstilo, když další střelba, zakousla se do auta, ale i mého ramena. Zajíkla jsem a schovala se zpátky dovnitř, pevně tisknouc si rameno, od kterého se začalo oblečení barvit do ruda. "To nic...." pokusím se ho ubezpečit, přiškrceně, byť tuším, že tak jednoduché to prostě nebude. Nicméně, nemohla jsem dovolit, dopustit aby se stalo něco i jim. "Zůstaň dole...!" pokynu Wandě na zadních sedadlech, kterou tak ony sedačky alespoň částečně více chránily. Však musela jsem rychle vymyslet, co udělám. V ruce tedy, znovu vytvořila jsem energetickou střelu, kterou jsem z okýnka vyhodila jen rukou (30%), nečekala jsem, že by něco zasáhla, spíše jsem je chtěla jen zaměstnat, než jsem se skrz zadní okno našeho auta soustředila na jejich auto jako takové, přední kola a jejich podvozek (73%), abych jej takhle nějak poškodila, vytrhla, ochromila, znetvořila třeba jejich kola, cokoliv, co by znemožnilo autu nějak dál pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Clare!, řekl úzkostně Peter a podíval se na tebe. Jenom krátce, protože se musel dívat na cestu před váma, aby jste jako nenarazily. Rameno tě štípalo, pálilo a pulzovalo ti v něm, ale dalo se to přežít. Nebylo to ale to nejhorší co jsi zažila. Trochu se ti začlo triko barvit do ruda, ale nebylo to taky až tak hrozný. Rozhodla jsi se ale to zkusit znova a vytvořila o něco větší kouli energie, kterou jsi vyhodila z okýnka jenom prostrčenou rukou. Trefila jsi se do toho auta ze předu do chladiče. Otevřela se kapota, která se ale hned urvala a odlítla do zadu. Chlap vyměnil zásobník a znovu se trochu nahnul z okna a vypálil další salvu. Roztříštilo se zadní okno a Wanda vyjíknula. Ne ale jako bolestí, spíš se leknula. Získala jsi tak ale docela dobrou šanci, jak trefit pronásledovatele. Otočila jsi se na sedačce a soustředila jsi se. Tvoje energie zablokovala jejich přední kola a to auto udělalo několik přemetů, než se zastavilo na střeše. (1%) Jak jsi to udělala?, vyjekl Peete, kterej tím byl docela vyjukanej. Wanda vykouknula a zakryla si pusu, jak moc byla překvapená. Možná ani ty jsi nečekela, že budeš mít takovej úspěch. Auto bylo dost zmasený a zatím se nikdo nesoukal ven. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rána po kulce nebyla jinak příjemná ale ne moc vážná. Zato ty v tom autě byly nebezpeční až to hezký nebylo. Evidentně chtěli dostát předchozím slovům ohledně toho 'žíví či mrtví, jdete s námi'. Moje další střela vcelku zabodovala, i když jsem příliš nečekala, že by nějaký úspěch měla a pak, když prostřelili zadní okno, naskytli mi tak lepší možnost se postarat nějak více o ně. Soustředila jsem se tedy na to jejich auto. Když se vozidlo překotilo, trochu mi zatrnulo, ale podle reakcí ostatních jsem nebyla jediná. "To není důležité...prostě jef, jeď dál..." řeknu jim. Jestli to ti v autě přežily ne bo, mi bylo vcelku v tuhle chvíly jedno. Nezáleželo mi na tom, zejména když usilovali oni prve o naše krky. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Sledovaly jste jak se auto překotilo a udělalo několik přemetů, než zůstalo ležet rozsekaný na střeše uprostřed auta. Jestli někdo přežil, fakt nevíte, ale dost o tom pochybujete. Wanda vykoukla zadním oknem a šokovaně si zakryla pusu rukou. Peete to sledoval v zrcátku a vyhrk, co to jako bylo a jak jsi to udělala. Ani ty jsi nebyla ušetřena šoku a tak jenom proto Peete neměl podezření, že jsi to udělala schválně. Jasně. Musíme prostě pryč, řekl ti Peete jako odpověď a trochu tomu přidal. A sakra!, řekl po chvilce Peter a přidal něco peprnýho v ruštině. Díval se při tom do zrcátka a když jste se s Wandou otočily, tak jste viděly další dvě takoví auta, jak se k vám řítěj. Co uděláme? S takovou se neztratíme!, řekl Peete, kterej se snažil ujet. Zahnul do prava a tam se vám naskyt pohled na hnusnej věžák, kterej je terčem všech paparazzi v okolí. Starkova věž, ve který sídlí Avengers. Autům to ale nevadilo a sledovaly vás i tak. Do konce se ještě dost přibližovaly. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nebyl to záměr. Rozhodně jsem nechtěla aby to auto dopadlo takhle, ale co se dalo hold dělat. S omezenými možnosti je to hold těžký a pořád lepší, než kdyby oni dostali nás. Trochu jsem si vydechla a znovu sevřela zraněnou ruku. Pete odkýval to, že musíme prostě využít získaného času. Však, netrvalo to příliš dlouho, než dostali se nám za paty, další dvě auta. "Doprdele..." pokusila jsem si trochu ulevit, když jsem je pak sama i viděla. Hlavou, hned honily se mi myšlenky o to, jak je vlastně vyřídit, když viděla jsem onu Stark budovu. A tu chvíly mi to seplo. Steve... "Pete, vem to k tý budově!" řeknu mu a stejně tak mu i onu Věž ukážu. Jestli nám někdo dokáže pomoci, jen to právě on a když né on, tak rozhodně někdo další z nich. Než tam však dojedeme, ještě to chvíly potrvá, proto, rozhodnu se vytvořit před jedním z aut průchod (88%), tak aby do něj vjel a vyjel na nejlépe opačném konci planety. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi zahlídla tu věž, kde sídlily Avengers, tak jsi se rozhodla na Peeta křiknout, aby vyrazil právě tam. Steve nebo někdo jinej z Avengers vám určitě pomůže. Mezi tím se jako ty dvě auta přiblížily. Jdu na to, zlato, řekl Peete a stočil auto ještě o kus stranou. Pozor! Už jsou tu!, řekla Wanda a sklonila se spatky na sedačku, protože z těch aut se zase vyklonily dalši střelci. Jedno z aut bylo ale zneškodněno, protože jsi vytvořila před ním portál. Řidič to chtěl strhnout, ale z části to narazilo do stěny portálu. K tvojemu užasu to ufiknulo kus toho auta a to zůstalo na cestě. Teda jako spíš pokračovalo dál a zpomalilo to to druhý auto, který to strhnulo kus stranou, ale zase po chvilce nabraly rychlost. Věž se přibližovala rychlejc než pronásledovatelé. A to bylo vaše štěstí ale i smula. Střelec se zas vyklonil z auta a střílel po vás už z dálky. Pár krát jako zasáhly auto, ale nikoho uvnitř. Většina kulek ale působila škody v okolí. Dorazily jste k vjezdu do prostoru věže, ale to bylo zavřený. Peete jenom tak tak zastavil, div že nenarazil do masivních dveří. Auto s pronásledovatelema zastavilo hned za váma a střelec začal střílet. Dřív než jsi stihnula zareagovat se zvedl růžovej štít, kterej zachytil kulky. Byla to Wanda. Pak se ozvaly dva kovový údery, jak z nebe na zem spadly dva kovoví muži a zamířily na toho chlapa. Ten rychle zalezl do auta a začaly ujíždět. Jeden z těch kovovej chlapů se vznes a vyletěl za nima. Druhej se otočil na vás a zamířil rukama na vás. Na dlaních měl podivný svítící kruhy, který nevypadaly zrovna nejpřátelštějc. Ukažte mi ruce a vystupte! Nepokoušejte se o odpor!, vyzval vás robotím kovovým hlasem. Radši ho poslechnem, řekl Peete a zvedl ruce tak aby na něho viděly. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete pochopilba přikývl když jsem mu řekla, aby to stočil k Věži. Viděla jsem v tom případnou možnost jak by nám mohl někdo z nich pomoct z týhle patovky. Byť asi Steve nebude čekat takhle rychlou návštěvu a bez ohlášení, ale co. Když se přiblížili na distřel a moc se s tím ani dál neupejpali, pokusila jsem se před jedním vytvořit průchod a poslat ho pryč, což se mi povedlo jen částečně ale i ten kus auta se počítal, aspoň bylo o jednoho pronásledovatele méně. Ten druhý se do nás ale pustil. A když jsme pak narazily na zavřená vrata, doslova, zmetci toho využily naplno a tak nějak nás pak kromě Wandina štítu, zachránili kovoví ozbrojenci, kteří mi jistou formou něco/někoho připomínali. O naše pronásledovatele se pak vcelku rychle postarali a ti, dali se na ústup, jenže pak pozvedli svoje zbraně vůči nám. Neprotestovala jsrm a zvedla ruce k hlave, tedy spíše jen jednu, ta druhá poněkud bolela takže jen napůl. "Jsme z Xavierovi školy pro Mimořádně nadané a jsem přítelem Steva Rogerse. Musíme s ním mluvit nebo s kýmkoliv z týmu." řeknu k těm robotům. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Během toho, co se jeden z těch kovovejch chlápků vydal za těma co po vás střílely, ten druhej se na vás otočil a namířil. Vyzval vas, abyste nekladly odpor a řekly, co jste jako tak nějak vlastně zač. Slova jsi se chopila ty a odpověděla jsi tomu robotickýmu chlápkovi, že jste ze školy Charlese Xaviera a taky, že je Steve Rogers tvůj přítel. Ověřuji, ozval se mechanickej hlas a chlap se pořád nehejbal. Mířil na vás a trvalo to fakt hodně dlouho. Teda tak vám to přišlo, protože by se napětí dalo krájet. Povolení ke vstupu uděleno. Pokračujte autem na podlaží B, kde si vás převezmou, řekl ten robot a vrata se zvedly, aby vám uvolnily cestu. Díky, kníkla Wanda, která se zdála bejt ještě unavenější a bledější než před chvílí. Peete nastartoval znova auto a vjel dovnitř. Sjel do podzemního patra, kde zaparkoval na volným místě a vypl motor. Co teď?, zeptal se Peete. Vysvětlení by bylo na místě, ozvala se zrzka, kterou jste ještě neviděly. Byla opravdu hezky formalně oblečená a netvářila se zrovna nadšeně. Naštvaná ale asi jako taky nebyla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Představila jsem nás tedy a čekala. A, že to čekání bylo fakt dlouhý. Na okamžik jsem uvažovala o tom, jestlibse třeba nevypnul nebo tak něco. Ale odpovědi jsme se nakonec dočkali. Trochu jsem si vydechla, když řekl, že můžeme pokračovat dovnitř. Podívala jsem se na Peta a vývla mu, aby tedy jel. Vjeli jsme tedy dovnitř a Pete pak zaparkoval na určeném místě. Padla otázka, co teď ale než jsem stihla odpovědět, odpověď se našla sama, tedy promluvila na nás. Vystoupila jsem tedy z auta. "Nejste jediná, kdo po nich touží..." řeknu jí. "Jsem Clare, to je Pete a Wanda. A Kapitánovi přátelé. Byly jsme v parku, v zoo, když jsme si všimli, že nás jeden z nich sleduje. Nevíme co chtěli a tak, jsme se rozhodli místo opustit, než sami pak ziniciovali střelbu, na nás. Utekli jsme jim a chtělibse vrátit do školy, když do nás začali najíždět a znovu střílet. Omlouvám se, ale nic jiného mě bohužel nenapadlo, než zamířit sem..." pokusím se jí v kostce vysvětlit. "Jeden z nich se nám pokoušel vyhrožovat, že živí či mrtví, prostě nás dostanou. Prý pracují pro Truska..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Ta zrzka si tě poslechla a když jsi vás představovala, tak ti dotyční zamávali. Wanda dost teda jako unaveně a na po kraji sil. Když ji zrzka viděla, tak se zatvářila starostlivě. Pak jsi ji teda ale jako vyklopila úplně všecko. Nevím o čem to tu mluvíte, mladá dámo, ale zjevně jste v šoku, řekla ta zrzka a vykročila blíž k vám, k autu, kde otevřela dveře od Wandy. Pane bože, Jarvisi, to děvče potřebuje lékařský ošetření, řekla ta zrzka a jako odpověď se ozval hlas s kovovím nádechem, kterej řekl, Dovolil jsem si k vám poslat lékařský tým, slečno Pottsová. Máte štěstí, že to se kapitán ozval na Jarvisovo volání a potvrdil vaši identitu, jinak by vás sem nepustily, řekla slečna Pottsová a trochu se pousmála. Trochu toho chladu z ní vyprchalo. Během chvíle tu byl tým, kterej si vzal Wandu do parády a i vy dva s Peetem jste je měly následovat. Běžte s nima, na hoře se vás někdo ujme, řekla zrzka a ještě se představila, Mimo chodem, já jsem Pepper, Pepper Pottsová. Zdravotníci vás naložily do výtahu a odvezly někam hodně vysoko na ošetřovnu. Tobě vyčistily ránu, zašili jí a pak tě s Peetem poslali chodbou do dalších dveří. Wandu si tam zatím nechali a starali se o ni. Nazdar, mládeži. To jste chtěli upoutat takovou pozornost, že jste zdemolovali všecko vodsaď až po central park? Takovýmdle způsobem se k nám dát rozhodně nemůžete, ozval se hlas, kterej jsi už ale jednou slyšela, když jste šly pro Logana. Byl to pan Stark, kterej používal přesdívku Iron Man. Jarvis mi říkal, že obviňujete Truska z toho, že po vás poslal.. zabijáky? Netuším, ale ti co povás šli jsou už v celách a odmítají cokoli říct, řekl pan Stark, kterej stál za barem ve společenské místnosti, která byla luxusnější než co koli co jsi kdy viděla. Nalíval si zrovna sklenku whisky a zamračil se. Můžu vám taky něco nabídnout?, dodal a Peete přikejv a vykročil k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zrzka se tvářila, i poznamenala, jako bych si tu právě vymyslela pohádku. Nevěřícně jsem na ní podívala a už, už jsem jí měla sto chutí říct, že ty ty stopy po kulkách jsme si jasně a určitě udělali sami, jen tak z hecu, když upomenula na Wandu, která si tak ihned zskala mojí pozornost. Vlastně jsem otevřela dveře u ní a napůl k ní přiskočila. Jí, zmiňovaní doktoři přišli skutečně rychle a vzali nás všechny s sebou. Když ošetřovali můj škrábanec, neobešlo se bez mého rýpání o tom, že to je naprostp zbytečný, protože se to do druhýho dne dá dopořádku samo, ale nenechali se odbít. Po propuštění, se mi moc Wandu nechtělo opouštět, ale v tuhle chvíly pro ní stejně, bohužel, nemohu udělat nic víc. "Já uz pozvanku dostala a čeka se jen na schválení..." opáčím zbohatlíkovi, který nemohl být nikdo jinej než sám Tony Stark. Tenhle týpek se tptiž neustále na předních titulcích novin, bulvárů nebo bilboardů. I když my dva se setkali prve za trochu jiných podmínek, ale pochybuju o tom, že si mě nějak pamatuje, natož jestli si mě všiml. "Jo jasně, ty díry jsme si udělali v autě schválně, stejně jako po sobě necháváme jenom tak z hecu a nudy střílet ostrejma." řeknu mu. "Nemám důvod si tu vymýšlet pohádky. Vše co jsme chtěli byl jenom normálně strávený den ve městě a né honičku s debilama, co lízou paty tomu trpajzlíkovi Truskovi, co se nijak neupejpá nad tím, aby unášel děti a dělal na nic svoje zvrácený pokusy..." dodám ještě k tomu. "Jak, že se jmenuje ta imaginární věc tady....Jeff? Může Jeff nebo někdo jiný dát vědět profesorovi o tom, co stalo a , že jsme tady?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Tak pozvánku, jo?, zeptal se Tony a nadzdvih obočí. Do oficiálního pořadníku jsi se ještě nedostala, takže to nebude tak horký, řekl samolibě a upil ze sklenky. Nalil Peetovi taky trochu do sklenky a nechal ho, ať si vezme. On vypadal z jedný části trochu rozhozeně a z tý druhý byl jak alenka v říši divů. Díky, pane Starku, řekl a trošku si upil. Stark se pousmál a přikejv. Tak poslyš, zlato. Nikdo neříká, že jste si to vymyslely. Ani, že se nic takovího nestalo, prostě jenom jení žádná spojitost Truska s těma útočníkama. To je vše, řekl a ty jsi pak adresovala požadavek, aby Jeff dal vědět profesorovi. Jarvis, slečno.. Howlettová?, opravil tě Jarvis a u tvího oslovení trochu zaváhal. Je to zařízeno. Někdo si vás přijede vyzvednout, dodal a Stark se pousmál. Do tý doby tu zůstaňte jako hosti, řekl, sebral svůj tablet a šel se posadit na jednu z mnoha pohovek. Kapitán Rogers je rovněž na cestě. Odhadovaný čas návratu 15 minut, řekl Jarvis a Tony si jenom něco zamumla. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ohledně Starkovi poznámky o tom, že ještě nejsem na oficiálním pořadníku, jen pokrčím rameny. Tohle nebylo něco co bych chtěla teď řešit, navíc věděla jsem prostě svoje a kvůli tomuhle jsme tu fakt jako prostě nebyly. Nebyla jsem tu celkově ráda a jedinej, kdo vypadal nadšeně, byl Pete. Pak jen bezmocně rozhodím rukama, když dál prakticky tvrdí, že jsem si to skoro jen vymyslela Tohle maj být ti slavní 'super'hrdinové.... "Jo tře mi tak řikejte, mě je to putna, protože mě tu stejně nikdo nebere važně a mají ze mě jen prdel... Promiň, jasně Jarvis, už to asi nezapomenu." řeknu, když ozve se ten imaginární hlas. "Odvoz nepotřebujem. Dostanu nás domů lusknutím prstu..." řeknu a stejně tak i přutom lusknu prsty na rukou a oběví se kolem nich fialová snítka. Odvoz je to to poslední co potřebujem, navíc bez Wandy nikam nepůjdu. Viditelně pak s námi byly prostě hotoví. Konec, ende. Steve prej dorazí za chvíly ale do té doby jako co? Potřebovala jsem na vzduch. Proto zamířila jsem beze slova k proskleným dveřím, které viditelně vedli na terasu, balkon nebo co tp vlastně bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Stark se na tebe podíval a zakroutil hlavou. Připadala jsi mu jako hysterka, která si pořád mlela svoji i když jako ti dal za pravdu. Jenom prostě nebyly oficiální důkazy na stíhání. Než aby se s tebou hádal, tak radši vzal svůj tablet a šel si sednout bokem. Slečno, nedoporučoval bych se vzdalovat dříve než dorazí kapitán Rogers. Tuším, že si s vámi bude chtít promluvit. Rovněž také pro vás už vyrazili ze školy profesora Xaviera, řekl ti Jarvis po tom, co jsi lusknula prsty. Ty jsi se pak rozhodnula jít na vzduch na terasu ven. Peete dopil sklenku a rychle vyrazil za tebou. Clare, co se děje? Jseš rozrušená, to chápu, ale oni za to nemůžou, řekl Peete a dorazil až k tobě. Lehce se ti pokusil vzít ruku do svejch a pousmál se, jestli jsi se jako nechala. Prostě na Truska nemůžou nasměrovat úřady. Avengers jsou vlastně taky oficiální organizace, která se musí řídit zákonama. To je všecko, dodal Peete a jestli jsi nebyla proti, tak tě i objal, aby tě uklidnil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechala jsem je tam a odešla jsem na vzduch. Ten vcelku i bodl. Založila jsem ruce do kapes, zavřela oči a zhluboka se nadechla, vydechla. Na to, jak tohle měl být super den, zatím jde jen do háje. Slyšela jsem kroky a podle slov a obětí, nemusela jsem dlouho hádat, kdo to vlastně byl. Pete se jich zastával a snažil se celou věc prostě zlehčit. "Ja vím Pete, jenom prostě... Prostě nevím ani co..." odvětím mu s krátkým povzdechem. "Asi prostě...nevím. Možná jsem jenom prostě naštvaná..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete si tě přitisk k hrudníku trošku víc, protože viděl, že by jsi to jako nejspíš potřebovala. Já vím, že jseš zlato. Já jsem taky, řekl a při tom dával bacha, aby ti nestisk tu tvoji zraněnou ruku. Jsem ale taky jako vděčnej, že nám pomohly. Že tě ošetřily a taky postarali o Wandu, řekl trošku možná klidnějším hlasem. Pohladil tě po vlasech a sklonil se, aby ti dal pusu na čelo. Chvilku jste stáli bez hnutí v tom obětí a užívali si klidu. Pak tě ale Peete pustil a šel se podívat na okraj, kde se opřel o zábradlí. Rozhlíd se a povzdech si nad tím výhledem. Bylo tu trochu chladnějc, ale dalo se to přežít. Po další chvilce jsi slyšela jak se dveře otevřely. Clare, Piotre, slyšel jsem co se stalo. Jste v pořádku?, ozval se hned po tom Stevenův hlas. Steve došel až za váma a vypadal dost starostlivě. Takže Trusk a jeho lidé ne a ne dát pokoj? V tom případě budeme muset trochu přitvrdit, řekl a zakroutil hlavou. Byl dost zapálenej pro tu věc, na rozdíl od pana Starka, kterej ale vlastně nikdy nic nebral moc vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete tu byl, byl tu pro mě, jako vždycky. Jeho obětí, bylo příjemné a já nedokázala tak odolávat dlouho, než jsem mu jej vřele oplatila a tak trochu se u něj i schovala. Nepotřebovala jsem ani nic říkat, on to věděl. Cítil se podobně, jenom já jsem prostě, hádejme po kom nejspíše, prostě horká hlava. Pustila jsem ho až po chvilce, kdy jsme se pak tak trochu kochali výhledem. A i když to tu trochu fučelo s podzimní nádechem, pořád to nebylo také abychom museli dovnitř. Netuším jak dlouho jsme tu byly, když zaslechla jsem za námi kroky, kteté mířila k nám. Když jsem se za nimi otočila, abych zjistila komu patří, musela jsem se trochu pousmát. "Ráda tě vidím Steve." oplatím mu pozdrav. "Jo, jo jsme celý. Tedy mám pár stehů ke kráse navíc, ale do zítra budu v pohodě. Mrzí mě, že naše první návštěva dopadla takhle...ale netušila jsem moc co jiného udělat. To, že nás chtěli 'živé či mrtvé', pojali fakt doslovně... řeknu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro To rád slyším, řekl Steven a podal ruku Peetovi. Na tebe se usmál a trochu se ošil zimou. Je docela chladno, co takhle se přesunout do vnitř?, navrhnul Steve a pak ještě dodal, Jestli můžu, nabídnu vám jídelnu s plně a dobře zásobenou spížírnou, kde si můžete dát co je libo. Od zákusků, po hlavní jídlo. Jarvis udržuje spíž naplněnou k prasknutí. Když jste se teda přesunuly do vnitř, tak Steven začal mluvit. Na pana Truska jsem nechal zaměřit všecky dostupné síly SHIELDu. Jestli byl tak hloupý, aby podnikl takovej krok, tak ho dostaneme. To se neboj, řekl Steve a Peete vypadal zmateně. Ale pan Stark říkal.., řekl Peete zmateně. Tony? Tony o tom nic neví. To není akce Avengers, ale SHIELDu. Dělá na tom sama Natasha, tu si pamatujete, ne?, přerušil ho Steve a trochu se zasmál. Asi to bylo něco mezi ním a Tonym. Nejspíš, že vševědoucí Stark něco neví. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Steve nakonec přišel a přišel pak k nám. Padl návrh o tom, že se přesuneme dovnitř, na který tedy přikývnu. Byť to nebylo tak hrozné, ale proč ne, nevadilo mi to. Nabídka jídla pak mě moc nelákala ale něco malého asi neodmítnu. Steve pak začal o tom, že Shield na Truska nasadil svoje metody/lidi, ale měla jsem pocit, že to nebude příliš stačit, tedy soudě podle toho, co jsme zažili dneska. Moc mě ani pak nepřekvapilo, když Steve řekl, že Stark o tomhle nemá ani tucha. "Jo, Stark nemá ani šajna ale hysterku ze mě dělat mu nijak zvláště nevadí..." utrousím kousavě. "Tashu...? Jo, vím. Je to prakticky, svým způsobem rodina..." odvětím, zatímco následujeme tedy Steva budovou. Pořád jsem si tak nějak nedokázala představit, že bych opustila školu a spolu s ostatníma bydlela vlastně tady. Tedy, moderno a přepich by mi asi nevadil, ale nevím jak bych skousla některé členy. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Takovej už Tony prostě je. Ale určitě si tím nenech skazit náladu. Ikdyž teda jako popichuje, myslí to dobře, odpověděl ti Steve a dobro myslně ti položil ruku na rameno. To zdravý ale, to tví druhý, který máš zavázaný tě škubalo, a dost jako bolelo. Neměl bych o tom vůbec mluvit, ale před váma to tajit nemusím. Vy si to necháte pro sebe, že jo?, zeptal se Steve, a ikdyž na odpověď nečekal, Peete přikejv. Právě Natasha se dostala do vyššího kruhu společnosti Trusk industries. Jestli se něco chystá, nebo jestli něco podniknul, tak nám o tom dá vědět, řekl na konec Steve a pousmál se. V jídelně si Steve dal starej dobrej stejk a Peete následoval jeho příkladu. Ty jsi moc velkej hlad neměla, ale něco malího jsi si vybrat mohla. Od nějakejch sendvičů, přes polívky až po nějakej ten zákusek na obalení nervů. Doporučoval bych ale v budoucích pár dnech zůstat na místě, aby se nestalo, že narazíte na nějaké jeho agenty, řekl pak ještě Steve, kterej měl na srdci jenom vaše dobro a šlo to na něm taky jako dobře vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Steve se pokusil Starka zastat, ale nevím, asibse svého názoru na něj hned jenom tak nezbavím. Ale Steve byl proste Steve, snažil se to mxslet dobře se všema a tak jsrm si nakonec jen povzdechla a trochu přikývla. Snažila jsem se přitom ignorovat postřelené rameno, ale rána byla zdá se pořád ještě čerstvá a citlivá nebo, se Loganovo dědictví už pokoušelo o své. Tak jako tak, došli jsme do jídelny, kdy kluci nabrali si prostě jídla a já, zůstala jen u trochy polívky a sendviče. Usadili jsme se společne k jednomu stolu a já přemýšlela o tom, co nám Steve řekl o Tashe a její infiltraci, když se zmínil o tom, že bychom měli zůstat na jednom místě. "Tady? Máme zůstat tady...?" zeptám se trpchu udiveně. Asi to je poslední místo kde bych chtěla zůstat, ale bez Wandx stejně se do školy vrátit nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Buď to tu, nebo ve škole. Ale protože si pro vás už Logan letí, tak myslím, že spíš ve škole, řekl ti Steve, ale pak s úsměvem dodá, Ale jestli si budete přát, tak tady máte útočiště kdy koli. Peete se usmál, protože ho to těšilo a poděkoval, Díky moc, kapitáne. Za nic, Piotre, řekl Steve a zakroutil hlavou, jako, že o nic tak nějak nejde. Navíc ta vaše kamarádka by si měla pořádně odpočinout. Slyšel jsem, že je na pokraji vyčerpání, dodal pak trochu starostlivě Steven a zvážněl. Letoun s doktorem McKoyem a panem Loganem se blíží na přistání, pane, ozval se Jarvisův hlas a Steven mu poděkoval. Asi bysme jim měly jít na proti, aby se neřeklo, navrhnul tak nějak Steven a pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nepřekvapilo mě to, že Steve řekl, buďto ať zůstaneme tady nebo ve škole. Spíše to, když pak řekl, že Logan je na cestě sem. Tedy vlastně, měla jsem to tak nějak předpokládat. Nicméně drobet jsem se pousmála. "Budu na to pamatovat." odkývu mu nakonec. Trochu pustím se do jídla, sním trochu polévky a párkrát kousnu do sendviče. "Wanda..." řeknu, když jí Steve zmíní jako ´tu naší kamarádku´. Pak, dozvíme se, že Logan spolu s chlupáčem, jsem na cestě, od našeho imaginárního kolegy. Steve poukáže, že bychom je měli jít asi uvítat. Polknu a přikývnu. "Už jsem na cestě." odkývnu mu a trochu šťouchnu do Peta, aby se zvedal. "Navedeš nás kudy?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Polknula jsi poslední sousto a zvedla se od prázdnýho talíře. Pojďte za mnou, řekl Steve a vedl vás chodbama k hangáru. Bylo to tu docela přehledný a když byste zabloudily, tak by vás Jarvis stejně navedl, protože tu byl přítomnej všude. Na jednu stranu dobrí, ale na tu druhou jste tu nikde nebyly sami. Do hangáru jste dorazili zrovna, když na rampě přistál black bird. Není to žádnej quin jet, ale má to styl, řekl procházející Hawkeye, kterej pilotoval letoun předtím. Kejvl na vás a šel si po svím. Když black bird přistál a rampa se spustila, oběvil se Logan, kterej ignoroval kapitánovo kejvnutí a rázně přišel k tobě. Vypadal dost nasraně a skoro jsi se bála, že bude řvát nebo tě uhodí. On tě ale vzal do náruče a přitisk si tě k sobě. Jseš v pořádku, zlato?, zeptal se tě po chvilce když se odtáh, ale zůstala jsi mu pořád v dosahu rukouch. Jednou tě vzal za bradu a zvedl ti ji lehce, aby si tě prohlíd. Pak se zamračil, protože si všiml tví ruky. Střelil po Peetovi a pak i po Stevovi pohledem. Mezi tím se tu objevil i Hank. Kapitáne, ozval se Hank a kejvl kapitánovi. Ten se s nim chtěl pustit do hovoru, ale ozval se Logan. Takže co? Už víš, kde se ten malej zmrd schovává?, začal dost zvostra Logan a Steve si povzdech. Nic co by stálo za řeč. Natasha na tom dělá, řekl Steve ale Logan si odfrk. Takže nic!, řekl Logan trpce a podíval se na tebe. Jedeme domů?, zeptal se tě a ostatní pro něho už neexistovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Steve nám pokynu abychom jej tedy následovali. Přikývla jsem a vstala od prázdné misky a pak jej tedy následovala. Musela jsem uznat, že ti co to tady stavěli, rozhodně penězma nešetřily a asi bych se tu nakonec i zoriwntovala bez pomoci, ale k tomu bych potřebovala čas, který jsme teď neměli, moc. Dorazily jsme do hangáru zrovna když Black přistával. "Je stokrát lepší než ty vaše rogala, Staříku." utrousí, s lehým úsměvem, ke Clintově poznámce o tom, že jejich jety jsou mnohem lepší. Aotva však dosedl, už se z něj hrnul, nasratý, Logan. Zůstala jsem na místě, nasucho polknouc, očekávajíc kárné řízení, nějaké ty nadávky, možná i pohlavek. Nic z toho ale nepřišlo. Jeho obejmutí jsem mu lehce jednou rukou opětovala. "Jo. Pár stehů navíc jen přidá nakráse." odvětím ohledně jeho starostlivosti. A samozřejmě by to nebyl on, kdyby tu nezačal hned bručet. Trochu kývnu jsem Hankovi, který mezitím došel a který to zřejmě pilotoval, pač Logan toho není zrovna nadšenec. "Všichni děláme co můžeme..." pokusím se zastat Tashy a ostatních. "..a domů, do školy, se bez Wandy nevrátim. " |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logana jsi moc nepotěšila, když jsi mu řekla, že máš pár stehů na víc. A Steve ho nepotěšil už vůbec, když vyšlo na jevo, že o Truskovi zatím nic novího nemaj. Vlastně ho to tu sralo celý a začal pěnit. Když pak došlo na řeč o návratu, tak jsi Loganovi rázně řekla, že bez Wandy se vracet nehodláš. Tak pro ni dojdi, odlítáme, řekl Logan, kterej sebou hned pak trochu překvapeně trhl. Když dovolíte, slečna Wanda je v péči lékařů, kteří zakazují s ní jakkoli pohybovat, ozval se Jarvisův hlas a Logan přivřel nasraně oči. Co je s Wandou?, začal se ptát Hank, kterej ještě ráno byl její ošetřující doktor. Fyzické vypětí, vyčerpanost, dehydratace a ošklivá boule na zátylku. Prognóza, bude v pořádku, jen si potřebuje pořádně odpočinout, odpověděl Jarvis. Když dovolíte, rád bych se na ni podíval. Jsem v současný době její ošetřující lékař, řekl Hank, kterej se nedal odbýt. Beze všeho, řekl Steve a otočil se na stranu, kde zavolal na Clinta, kterej byl skoro na druhý straně hangáru, Hej, Clinte. Buď tý lásky a oodveď tady pana McKoye na ošetřovnu. Clint přikejv a pokynul Hankovi aby ho následoval. To jediný co jsi z jejich rozhovoru po chytila byla úvodní Clintova věta Tákže, vy jste ministr, jo? Logan byl nasranější a nasranější, protože se mu tu nelíbilo. Pak ale jako by se to v něm zlomilo a on si povzdech. Takže co?, zeptal se Steva. Vypadá to, že vám budeme muset obstarat ubytování, řekl Steve a pousmál se. O to je již postaráno, kapitáne. Až budete chtít, řekněte mi a já vás tam odvedu, ozval se Jarvis. Díky Jarvisi, jseš nejlepší, řekl Steve a Logan jenom zakroutil hlavou. Tak kde se tu můžu napít?, zeptal se Logan a Steve poukázal rukou směrem ke společenským místnostem. Logan si ještě jednou jako pořádně povzdech, vzal tě okolo ramen ale na tví poraněný dal bacha a vedl tě sebou, jako by se bál, že tě zraní, když tě nebude mít u sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan nebyl nadšenej a Steve viditelně taky moc ne. Trochu jsem si prosto povzdechla, když zmínil, že máme dojít pro Wandu abychom mohli vypadnout. Ani netuší, jak moc bych to ráda udělala, ale jak mu nás imaginární přítelíček ráčil vysvětlit, s ní nebude jenom tak jednoduché. Hank se ujal iniciativy a šel se na ní podívat. Tuším sama, že bude v pohodě, ale potřebovala si odpočinout a nabrat síly. Nakonec se tedy rozhodlo, že tu prostě nějakou chvíly zůstaneme. "Vážně jsem si představovala naší první návštěvu jinak..." povzdechnu si, když se Logan konečně přestane vztekam a vezme mě pod svoje křídlo. Sama mu tak trochu vyjdu vstříci. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Neblahý okolnosti, ale itak jse rád, že jste využily našeho útočiště, řekl ti Steve, kterej slyšel tvoje bručení. Podíval se na tebe, na Logana a pak zase na tebe a pousmál se. Připadalo mu směšný, jak moc se Loganovi podobáš ikdyž mu teda podobná nejseš vůbec. Ve společence byl pořád Stark, ale ten už nedělal na tabletu, ale něco řešil na holografickejch panelech. Vypadalo to, jako by si navrhoval nějakou část svího obleku. Vypadalo to tu velkolepě a i technika, kterou používal byla dost pokročilá. Vám věnoval jenom jeden pohled a bručel něco o množení nebo tak něco. Dál ale už si všímal jenom toho svího. Logan se posadil k baru a něco si nalil. Clare, ty tu chceš určitě zůstat?, zeptal se tě šeptem Peete, kterej stál u tebe za tím co se Logan přesunul k baru. Já nemůžu, mám povinosti ve škole. Já budu muset odletět s Hankem, dodal pak trochu smutně Peter a vzal tě u toho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem se pousmála když Steve řekl, že nás tu i tak vidí rád. Já si jen vlastně tak nějak přála aby to bylo za lepších okolností. Nic jsem na to ale neříkala a prostě s nima šla dál. Došli jsme do společenky, kde byl ještě pořád Stark a vypadal, že se něčemu věnuje. 3D projekce něčeho co se dalo přirovnat k brnění či tak něco ale neřeknu to s určitostí. Moc nám pozprnosti nevěnoval ale mě to nevadilo. Logan se usadil u baru a hned chtěl něco k pití. A Pete se ke mě nachomítnul s tím, jestli tu skutečně chci zůstat. "Chci a musím. Nechci tu Wandu nechat samotnou. Je to trochu moje chyba, že je na tom teď takhle..." řeknu mu s krátkým povzdechem. "Já vím... Vrátíme se hned jak to půjde. Mezitím, mi tu budeš chybět." řrknu mu a tak trpchu přijdu blíže k němu, s tím, že si ruku, kterou mi chytl jsem mi maličko stiskla a pak si jí položila kolem boku. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Peete z toho nevypadal zrovna nadšenej. Myslel si, že spolu strávíte trochu toho volna a skoro nic z toho nebylo. Začíná vám docházet že s tímdle způsobem života moc volna mít prostě nebudete. Tvoje vina to teda jako není. Jenomm Truskova. Ale chápu to, odpovědět ti Peete ale na konec se trochu pousmál, protože jsi mu dala jeho ruku okolo svího pasu. Trochu si tě přitáh, ale než ti dal pusu, tak se ještě podíval letmo na Logana. Ten se na vás vůbec nedíval a byl zády k vám. Ty mi taky budeš chybět, Clare, řekl ti pak svojim tvrdým přízvukem a usmál se. Logan si tam něco nesrozumitelně zabručel pod vousama, ale kdo ví jestli to bylo o vás nebo prostě jenom nadával. U něho to člověk fakt jako nikdy neví na jisto. Na konec jste si ještě s Peetem sedly a strávili spolu ne celou půl hodinu. Pak ale už přišel Hank, kterej oznámil, že Wanda bude v pořádku, jenom si musí pár dní odpočinout. A taky, že teda letí spáky. Peete se k tobě sklonil a rozloučil se ještě posledním polibkem. Letím taky, Hanku, oznámil mu a vyrazil k němu. Hank jenom přikejv a pak mávnul na Logana. Logan mu mávnul taky a pak chlupáš s plecháčem vyrazili k hangáru. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pete z toho, že odjíždí beze mě, nebyl moc nadšený, ale to ani já. Samozřejme bych nejraději byla s ním a mohli jsme si společně užít nějakou nerušenou chvilku, ale asi nám nebylo přáno. Nicméně chtěla jsem využít aspoň tu chvilku co jsme měli než poletí a i když jsem tak nějak slyšela jak z toho Logan moc nadšený nebyl, nenechala jsem si to tím zkazit. Hank pak dorazil za chvíly s tím, že Wanda bude moc odejít až za pár dní. Přikývla jsem a rozloučila se tedy s Petem, který se vracel. "Dám na sebe pozor, neboj." slíbím mu ještě před jeho odchodem a potom co odešel, přisedla jsem si vedle Logana. "V jak moc velkým průšvihu teď jsem?" zeptám se ho, s náznakem o něco jako vtip. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když Peete odcházel s Hankem, tak se ještě za tebou ohlíd a usmál se. Pak ale už zmizel na chodbě a nechal tě tu s Loganem. Steve něco zrovna řešil se Starkem a tak jsi se rozhodnula jít za Loganem a zjistit v jakým jsi průseru. Řekni mi.. Proč si myslíš, že jsi v průšvihu?, zeptal se tě Logan, kterej se na tebe docela zkoumavě podíval. Bylo to až nepříjemný a v tu chvíli z něho fakt jako nešlo moc vyčíst. Vypadal naštvaně a rozhodně ne zrovna přívětivě. Moc ji nedus, Logane, ozval se opodál stojící Steve, kterej si udělal chvilku pauzu v debatě se Starkem. To není tvoje věc, Rogersi, odsek kousavě Logan, ani se na něho neohlíd. Steve se podíval trochu ublíženě, ale pak zase začal řešit něco se Starkem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Poté co se Pete tedy rozloučil, sedla jsem si k Loganovi. Tak trochu přitom zkusila nakousnout to, v jak moc velkým průšvihu vlastně teď jsem a myslím, že jsem se raději asi ptát moc neměla. Popravdě asi jsem se na to neměla raději vůbec ptát, protože Loganova reakce mě popravdě trochu vyděsila, netušila jsem pořádně co si o tom myslet a to i potom, co se mě Steve pokusil zastat. "Uhm mno...nevím, jenom usuzuju..." řeknu nakonec trochu rozpačitěji. "Nebyly jsme zrovna moc potichu a mno... Část auta je teď někde v Antarktidě nebo tak něco..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan si tě měřil pohledem, ze kterího úplně mrazilo. Když už to vypadalo, že ti vynadá, tak si odfrk. Ne, střílím si z tebe, řekl a jeho výraz trochu roztál. Místo toho se tam oběvilo uculení a uchecht se. Seru na nějaký utajení, nenápadnost a další sračky. Pro mě je nejdůležitější, že jseš v pořádku. Jasný?, řekl tak nějak Logan, kterýho postihla těžká forma mámvpičizmu. Jestli se těm hajzlům něco stalo, tak si to zasloužili, dodal a vzal tě pod sví křídlo a tak nějak si tě k sobě přitisk. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro V prvních pár pkamžicích jsem pořádně netušila co čekat. Je pravda, že jsem měla Logana už nějakou dobu přečtenýho, ale zase jsme se neznali takovou dpbu aby to bylo dokonalí, proto jsem teď nevěděla pořádně co si myslet, nebo co spíše očekávat, přece jenom, byl to prostě Logan. Typ chlapa cp vám kklidně rozbije kokos a ještě z vyražených vašich zubů, udělá přivěšek, co vám daruje. Protp značne se mi ulevilo, když prohlásil, že si vlastně ze mě jenom utahuje. Viditelně jsem si vydechla a trochu jsem se pousmála. "Zranila, asi jo...a podle toho jak se překotilo to první auto tak možná i...zabila..." řeknu mu, když mě pak vezme tak nějak k sobě a pod ruku. "Chtěla jsem aby byly v pohodě ti dva především..." dodám a maličko si povzdechnu. "Co vlastně teď, tati? Pití není moc moje parketa.." řeknu a kouknu na to, co měl on ve skleničce. Vlastně mu i maličko zabavím a zkusím i ochutnat, maličko. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Na to se vykašli. Oni chtěly ublížit tobě, tak jsi jim ublížila dřív. To je zákon jungle, řekl ti Logan aby jsi se necítila zle, že jsi někomu ublížila nebo je možná i zabila. Navíc jsi ty dva ochránila a to se počítá, dodal a dal ti pusu do vlasů jak milující rodič. Vypadalo to na víc že je spíš pyšnej než něco jinýho. Ty jsi ale pak jako tak nějak otočila list a zeptala se ho, co vlastně budete dělat dál. Pití totiž nebyla zrovna tvoje parketa, a proto že jsi vlastně ještě ani nezkoušela pít, tak ti přišlo jako dobrej nápad to teď napravit a zkusit to od Logana. Ten se na tebe sice podíval, ale nic neřekl a nechal tě vzít mu sklenku. Trochu pokrčil ramenama, jako že mu to nevadí a nechal tě to zkusit. Opatrně, jen trošku, řekl ti a u toho se lehce usmíval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechala jsem to tedy být a skočila na trochu jinou notu. Tak nějak mě zajímalo, co vlastně bude teď a taky jsem do toho trochu zaobalila to, že jsem zrovna dobrý parťák na pití, kterému Logan holdoval ale hééj, jednou se musí. Vzala sjem tedy Loganovi jeho skleničku. Ten se netvářil moc, že by měl chtěl nějak zastavovat. Spíše mě tak nějak varoval. "Doušek mě nezabije." namítnu mu a pak tedy upiju. V prvním vteřině to nebylo tak zlé, ale pak to začalo přicházet. Trochu jsem zakuckala a vrátila mu, né zrovna nadšeně skleničku. "Myslím, že se bez toho obejdu i dál..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro To nezabije, potvrdil Logan a s lehkým úsměvem sledoval, jak jsi se napila. Ze začátku to vypadalo, že ti to zachutná, ale pak jako přišel hlavní nápor. Začalo to pálit a chuť se taky tak nějak jako dost změnila. Zakuckala jsi se a vrátila mu sklenku se slovama, že se bez toho rozhodně jako obejdeš i na dále. To je taky dobře. Aspoň se o tebe nebudu muset tak bát, řekl Logan a jeho úsměv rozhodně nepolevil. Byl rád, že tu jseš s ním a že jseš v pořádku. Navíc taky spolu zažíváte první věci jako otec s dcerou a jemu se to líbilo. Příště si radši dej trošku vína, zlato. To by ti mohlo chutnat, dodal Logan a ještě jednou si tě k sobě přitisk v obětí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Ne, nebylo to pro mě. Byť jsem to věděla už z dřívějška, ale teď ani nevím proč, chtěla jsrm to zkusit. Možná abych udělala radost Loganovi, nebo tak něco. Každopádně, soudě podle jeho výrazu, který byl vcelku šťastbý, i když ještě před chvílý litáli hromy a blesky, se mi to asi i povedlo. "Možná jindy, ale spíše to vidím na nikdy, než jindy..." řeknu mu a maličko ještě zachraptím. "Teď vážně, co je v planu? Jestli jen sedět tu na židly, tak to do večera obrostu mechem ..." zeptám se poté. Né, že bych byla pro nějakou tu extra aktivitu, ale jenom tu sedět mě taky zrovna nebralo. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro No, todle byl teda do teď můj plán, protože tu trčíme, přiznal se tak nějak Logan, o kterým bylo známo, že mu stačí flaška, židle a zabaví se klidně sám. Tebe ale vyhlídka na celodení sezení jenom tak moc nelákala. Ale když mi řekneš nebo prostě jako navrhneš, co bys ráda, tak to uděláme, řekl po chvilce Logan, kterýho jsi svím kukučem odzbrojila. Nemohl sví dcerušce říct ne. Ale taky jako netušil, co by jsi ráda dělala. Podle toho, jak vypadal při příjezdu, by jsi si docela jako řekla, že je dneska nějakej mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu jsem se na Logana pousmála. Jemu prostě stačila ta lahev a bxl prakticky, spokojenx, jestli se to tak dá nazvat. Sám pořádně betušil co děkat a mě se vyhlídka toho, že tu budeme sedět moc nezamliuvala. Tedy, Steve by mi nevadil, ale nějak mi prostě stále nesedl Stark. Jenže co dělat? Ven z budovy by byla asi teď trochu tak nějak kravina. "Ven by byla blbost...co zimní zahrada nějaká, našlo by se tu něco takové?" zeptám se. "Flašku si klidně vem s sebou, mě to neva." dodám k tomu ještě nakonec. Alkohol mi nijak nenarušovat naší případnou rodinnou chvíly a Logan se stejně opít nemohl. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Začala jsi přemejšlet, co by se tu dalo dělat kromě sedění na prdeli. Ven jít teď by byla fakt blbost, ale napadla tě zimní zahrada. Zeptala jsi se a praktycky hned Stark vyprsk. Tohle je mrakodrap, zlato. Tady zahradu nemáme, řekl Stark takovím stylem, jako by mluvil s dítětem. Jo, Steve. Bez pochyb to bude jeho dcera, řekl tak nějak pobaveně a výsměšně. Bylo jasný, že naznačoval, že jsi po Loganovi podědila jeho nízkou inteligenci. Tak hele, ty sráči!, rozkřik se Logan slezl z barový židle. Postavil se do výhružný pozice a jestli jsi mu nezastoupila cestu tak vykročil k Starkovi. Ať to by lo tak nebo onak, Steve se postavil taky mezi ně. Logane! Nech toho!, řekl Loganovi a otočil se na Starka, A ty taky, Tony! Jsou to naši hosté! Stark se uchecht a pokrčil ramenama, než pak dodal, Však to byl jenom neškodnej fór. Logan to ale tak nenechal. Běž do hajzlu Starku. Ještě slovo a.. A co?, vyštěk Stark. DOST!, překřičel vás Steve, kterej byl nezvykle zamračenej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj nápad se zimní zahradou byl zamítnut skoro ihned. Ale nikoliv Loganem, ale Stsrkem, kterej si ze mě začal utahovat, žw tohle je mrakodrap a mno, pak se to začalo stupňovat, což Logan už ponějud nesnesl. Vyletěl jako pružina a já se mu hned postavila do cesty. Ale to ho moc nezastavilo a ti dva, pustily se do sebe slovně, možná by i došlo na drápy kdybych u Logana nestála a kdyby pak se do toho nevložil Steve. "Když mrakodrap může mít bazén, může klidně mít i nějakou malou zimní zahradu, pane MámPrachyAležádnýKoule..." řeknu do ticha. "Ser na něj tati, za tohle nestojí... Pojď..." pokračuju pak dál, pořád vcelkj klidně, chytajíc Logana za ruku, trochu zatahajíc ho i za ni, naznačíc mu aby se mnou šel. A kam jsem já šla? Nikam extra, jen na terasu kde jsme byly předtím s Petem. Trochu čerstvého vzduchu bodne. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi Starkovi odsekla, že když může mít mrakodrap bazén, tak i zimní zahrada je možná. To by bylo ještě jako docela v pohodě, ale oslovila jsi ho jako pana co má prachy, ale žádný koule. To ho nasralo a tak začal bejt útočnej. Jo, to je vono! Vy vidíte jenom mý prachy! Jste jenom banda prospěchářskejch příživníků!, začal okolo sebe kopak a Logan se proti tobě trochu víc zapřel. Nechal se tebou ale zastavit. Nelíbilo se mu, jak s tebou Stark mluvil. Ty jsi ale řekla sví a chtěla Logana odtáhnout na terasu. Steve nebyl tím co jsi řekla zrovna nadšenej a možná trochu jsi tím v jeho očích klesla. Na terase se Logan přesunul k zábradlí a nasraně si něco mručel pod nosem. Když jsi ale došla blíž, tak se na tebe podíval a trochu ostřejc řekl, Měla by sis dát pozor na jazyk a přestat mluvit jako dlaždič. To bylo všecko, co se Loganovi nelíbilo. Pak už byl zase úplně v pohodě. Teda k tobě určitě jo. Na Starka bude ještě pořádně dlouho nasranej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Starka jsem pak popravdě vcelku ignorovala. Logan ještě trochu bejčil, ale nakonec se nenechal dlouho přemlouvat a odešel se mnou na terasu a vzduch. Tam jsem si krátce povzdechla. "Promiňn, prostě mi to někdy ujede..." opáčim k Loganpvi, kterej mi tak trochu vynadá za to, že jsem vlastně byla sprostá. Jenže já nejsem hnusná ani sprostá když mi nikdo nedá zámiňku... Trochu bejmu se rukama kolem hrudi, nikolivnze zimi ale spíše z jistého pocitu úzkosti. "Začínám litovat toho, že jsme sem vůbec chodily..." řeknu jen tak. "Nebýt Wandy...hned bych se vrátila domů, ale prostě...nemůžu jí tu nechat samotnou...kéž by aspoň jeden den mohl být prostě...normální." povzdechnu si trochu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Je to těžký no. Jseš celá po mě, řekl Logan a bylo všecko odpuštěno. Neměl ti to za zlý, protože se znal. Když jsi se objala okolo sebe, tak tě Logan vzal pod svoje křídlo. Myslel si, že ti je zima. Já vím, zlato. A ani mě se tu už nechce bejt, řekl tak nějak Logan a pohladil tě po tváři. Co se takhle projít.. někde podle tvího uvážení. Pak se sem vrátíme, dodal pak Logan a trochu se pousmál. Narážel na to, že vás můžeš poslat někam, kde to není tak vostrý a beze všeho se vrátíte během mrknutí oka. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se mi nepokoušel nic vyčítat. Ani se nesnažil dělat nějaký rodičovský kázáni, ba spíše bych řekla, že tak nějka s tímhle soucítí, tedy soudě podle jeho slov o tom, že mě chápe a že jsem vlastně celá po něm. Nemůžu jinak než se pousmát. To však celkem rychle zmizí když poukáže na to, že ani on tu nechce být a trpí tu podobně jako já. Trochu jsem si povzdechla. A když mě vzal kolem ramen, vyšla jsem mu vstříci a přitiskla se k němu, nr z pocitu zimy, ale pocitu ochrany. Když pak ale navrhne, jestli bychom se nemohli někam vydat, pro mém způspbu, úsměv se mi trochu vrátí. Byla poněkud pravda v tom, že na tohle jsem do týhle doby nepomyslela. "To je supr nápad, tati." řeknu mu, věnujíc mu i letmou pusu na jeho tvář. "Co ten les, kde jsme spolu poprvé spaly pod širákem?" navrhnu a moc ani příliš nečekám na jeho odpověď, protože jsem jí už předem vxelku tušila. Natáhla jsem tedy před sebe ruku s tím, že asi metr od nás vytvořím průchod do toho lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Loganův nápad se ti líbil a navrhnula jsi ten les, kde jste poprví spolu spali pod širákem. Ani jsi nečekala na jeho odpověď a rovnou jsi to udělala a otevřela portál přímo do toho lesa. Logan vypadal, že má nějakou námitku, ale svěsil sví ramena a pousmál se. Tak dobře, ale drž se u mě, zlato. Víš dobře, že jsou tam divoký zvířata, řekl ti a vzal tě okolo ramen. Pak jste spolu prošli skrz. Itak se ale Logan před tím trochu zarazil a rozdejchával to na druhý straně. Když jsi pak za váma zavřela portál, tak jsi zjistila, že jste ve vašem starím kempu. Teda jako ještě pozůstatky po ohništi tu byly. Jinak nic, protože nic jinýho jste tu nedělali. Co tu bylo jinak bylo, že tu byla ještě větší zima. Zdá se to, jako bysme tu byly před strašně dlouhou dobou. Tehdy jsem ještě netušil, co v tobě najdu, řekl Logan a trochu se na tebe pousmál. Neměl jsem, pro co bych dál dejchal, řekl tak nějak potišejc a pak dodal, Teď už ale jo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan tak nějak tedy souhlasil s mým navrhem ohledně toho kam se vydáme. Udělala jsem nám tedy cestu, kterou jsme oba prošli a v sekundě se tak ocitli jinde, dokonce mi připadalo, že je tu i o něco chladněji. Místo ve mě vyvolávalo trochu smíšené pocity. Nejdřív tedy trochu ty nepříjemné, ale potom, co Logan řekl, tu začali převládat ty lepší. Přišla jsem tedy k němu a trochu ho objala. "To my oba, tati." řeknu mu a trochu se na něj i pousměju. "Půjdem kousek? Jinak tu ze mě za chvíly budeš mit rampouch." navrhnu trochu tedy projití se. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi k Loganovi přišla aby jsi ho jako tak nějak objala a řekla mu, že to cejtíš vlastně dost podobně, tak se pousmál a obětí ti oplatil. Cejtila jsi se v klidu, na zranění jsi skoro zapoměla. Prostě jsi byla u svý rodiny a v bezpečí. Logan by se pro tebe nechal rozkrájet. Pak jsi se začla k vůli tý zimě trochu třást a zeptala jsi se, jestli se trochu neprojdete, protože jinak tu z tebe jako bude rampouch. Jasně, řekl Logan, pustil tě a shodil ze sebe svoji koženou bundu, kterou ti přehodil přes ramena, aby jsi se do ní mohla oblíct. Hned to pak bylo dobrý. Tak pojď, zlato, řekl Logan a pomalu vyrazil. Bylo hezký se tu jenom tak projít po lese. Byl tu sice sníh, ale nebyl moc hlubokej. Sotva po kotníky, takže spíš takovej poprašek. Stalo se toho tolik od tý chvíle co jsi se ke mě nasáčkovala do auta, řekl tak nějak jako na půl zasněný Logan, kterej se ale u toho docela culil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan vypadal, spokojeně. A já pak vlastně potom co mi zapůjčil jeho bubdu, která pořád krásně voněla, jím, taky tak nějak i byla. Byť pod nohama trochu křupal sníh, ale mi to nevadilo. Logan začal vzpomínat na to, co se přihodilo. "Jo, to teda jo." odvětím mu s úsměvem. "Když jsem tě viděla poprví v tý kleci, nebála jsem se, byť jsem tušila, že jen člověk nejseš. To 'cinkání' bylo vcelku dobře slyšitelný." pokračuju já. "Do auta bych se ti nasoukala tak jako tak. Když bys me odmítl pustit dovnitř, plánovala jsem ti vlíst dozadu, po plachtu." uculím se. Sehnu se a naberu trochu aněhu do ruky. Studělo to ale, ale to nevadilo. Okamžik, pozorovala jsem patrné vločky než pak, hodila jsem jej Loganovím směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Cinklo to jen, když jsem mu dal čelo. A to bych mu nedal, kdyby bojoval čestně. Prostě mě nasral, řekl Logan a ty jsi měla trochu pocit, jako by se ospravedlňoval. Nikdy jsi to na něm ještě neviděla. Logan na všecky sral, ale v tvím případě to bylo trochu jinak, nebo se ti to tak aspoň jako zdálo. To jsem rád, že jsi se ke mě nasáčkovala. Tam vzadu pod plachtou bys leda tak jako umrzla, odpověděl ti Logan, když jsi se mu zmínila o tom, co jsi měla tenkrát v úmyslu. Šli jste dál, ale ty jsi se na chvilku zastavila a sklonila se pro trochu sněhu. Chvilku jsi sledovala vločky, který se trochu začly topit a pak jsi tu hrst hodila po Loganovi, kterýmu se rozprsknula o hrudník. Takže tak to chceš jo?, zeptal se a zatvářil se dost útočně, ale i s usměvem. Sklonil se a nabral trochu sněhu jako ty. Zmáčkl to do menší koule a hodil po tobě. Rozprskla se ti o zdraví rameno a on se zasmál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan byl... Byl Loganem ale na druhou stranu, nebyl úplně sám sebou, tedy v tom smyslu, že nebyl takoví, jaký byl většinu času, na většinu i ostatních. Nemohu říci ale, že by mi to vadilo, ba spíše naopak. Měla jsem ráda tuhle jeho dtuhou stránku, která nebyl srostá, nasraná a hlavy sekající. Proto možná, sáhla jsem pl tom sněhu, který jsem pak po něm hodila. Kdxž jej sníh zasáhl, začala jsem se chechtat jako malé dítě. "To se tedy piš!" odvětím s jasným nadšeným a když pl mě hodk sněhem, zkouším mu uhnout, ale on se trefil. Tlumeně vykřiknu a schrabávám ze sebe v mžiku onen sníh. "Tohle chce těžší kalibr..." pronesj a natáhnu ruku ke stromu na ním, kde užijiu svých schopností abych donutila jeho korunu setřást s ní ten sníh dolů na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se taky zasmál, když tě trefil, ale když jsi se oprášila soustředila svojí energii, aby jsi zatřásla stromem, tak smích přestal znít. Ze stromu spadla ne nějaká masa, ale spíš jako by sprcha, poprašek toho sněhu, kterej Logana zasypal a udělal z něho bílej přízrak. Logan ztuh, jako by byl opařenej, ale opak by pravda. Škubnul sebou a zatřás se, stejně jako vyhekl. Ty víš, že zima na něho nepůsobí jak na ostatní, ale teď ho to na moment paralyzovalo. Prostě něco takovího nečekal. Dobře! Dobře, tak dost! Prohrál jsem, zasmál se Logan a začal se oprašovat, než to na něm roztaje a promočí ho to. Ale todle bylo podlý, řekl tak jako na půl vyčítavě, ale z tý druhí půlky byl pobavenej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Můj plán se podařil. Povedlo se mi strhnout dolů na Logana sníh, který ho zasypal a když vypadal jako sněhulák, propuknu v hlasitý smích. Hlastiý, radostný smích. Vlastně tak nějak i nadšeně, radostně zajásám, když pak dodá, že jsem v tomhle tak nějak vítězem. "Já vím, ale... prostě... promiň..." omluvím se mu za tenhle ´podlí´trik, ale trochu u toho i popadám dech z toho, jak jsem se smála. Né přímo jemu, jenom prostě z čistého nadšení a také, a hlavně radosti. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se teda moc nesmál, spíš se culil na půl naštvaně a na půl jako tak nějak pobaveně. No jo, no jo. Hlavně mi pomož to ze mě setřást, řekl ti a oprašoval se. Šlo to, ale docela z tuha. Škoda, že tu není Bobby. Ten by se postavil na moji stranu a s ledem a sněhem by jsi si ani neškrtnula, ušklíb se Logan a s tvoji nebo i bez ní pomoci se oprášil. Byl trochu navlhlej, ale jemu to až tak nevadilo. Na víc se to na něm co ne vidět usuší. Jdeme dál?, zeptal se tě po chvilce a podle tvího rozhodnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan se sice nesmál, ale já na celé kolo. Tedy, nebyl z toho moc nadšený ale rozhodně nebyl morous jako normálně. "Dobře." přikývnu souhlasně, když mi řekne abych mu pomohla oprášit ten sníh, což jsem pak šla k němu k udělat. Studělo to, ale oplácala jsem to z něj, snad tedy dobře. "Ee, Bobby je na mojí straně. Mám na něj totiž páku." zazubím se při odpovědi na Logana. Sice jsem to s tím sněhem trochu přehnala, ale Logan nebyl z těch co by chytli rýmičku z prvního ofouknutí větříkem. "Jop, jdem." přikývnu mu, s ještě vřelím úsměvem ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro To já ale taky, zlato. To já taky, odpověděl ti Logan, když jsi se mu zmínila o tom, že máš na Bobbyho páku. U toho se docela zlo věstně usmál a spokojeně přikejv nad tím, jak jste ho společně oprášili. Vyrazili jste teda dál a Logan si tě zas vzal pod ochraný křídlo. Chtěl tě mít při sobě, aby tě ochránil před vším, co by mohlo tak nějak jako přijít. Na posled tu v lese přiběhli vlci a škaredě tě pokousaly. Šli jste dál a povídali si. Terén se trochu zhoršil, ale jenom pro to, aby se zase zlepšil. Dorazily jste totiž na cestu a měli jste městečko na dohled. Logan se na tebe podíval a pousmál se. Tak co? Zajdem se tam zahřát?, zeptal se tě a dotkl se tvý tváře. Jeho ruka byla horká na rozdíl od tvý tváře, do který ti foukal studenej vítr a štípaly tě zmrzlý vločky sněhu, který ze země a z větví stromů braly jeho poryvy. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu ušklíbla jsem se, když Logan opáčil, že má na Bobbyho páku taky. Nicméně i tak jsem mu pomohla sníh z něho oklepat a ještě se u toho krapet pochechtávala. Pak jsme teda vyrazily dál lesem. Procházka to byla trochu nepříjemná v tom, že terén byl proste terén, ale na druhou stranu to vyvažovala společnost, kterou jsem při ní měla. Nakonec, dorazily jsme nadohled nějakého městečka. "Horkou čokiládu neodmítnu nikdy..." řeknu mu, když poznamená, jestli bychom tam nezašli. "A ani na teplé vafle s horkým ovocem, se šlehačkou..." dodám ještě, krapet zasněně k tomu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Tak pojď, zlato, řekl Logan, vzal tě zas pod to ochraný křídlo. Podle toho, jak se dotkl tví tváře mu bylo jasný, že ti není zrovna nejteplejc a chtěl tě zahřát. Vyrazili jste teda do města a nebylo to daleko. Během pár minut jste vešli na hlavní ulici a po pár dalších jste našli i menší omšelý bistro. Bylo tu jenom pár místních a jeden nebo dva kamioňáci. Sedli jste si na volný místa a hned u vás byla servírka, která se vás přišla zeptat co si dáte. Tak já si dám černý kafe a míchaný vajíčka. A ty, zlato?, zahlásil a předal slovo tobě. Je to tu sice na prd, ale voní to docela dobře, řekl když servírka s vaši objednávkou odešla. Během minutky byla ale zpátky s vašima nápojema. Jak je ti, zlato?, zeptal se když jste už s nápojema čekaly na jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vyrazily jsme tedy k městu. Logan příjemně hřál a já to tak trochu záviděla, že neřěšil počasí. Ale došli jsme nakonec tam do města, které sic nebylo nic moc, ale stejně za chvíly budeme pryč, tak co řešit. Zašli jsme do jídelny, bistra nebo co to vlastně bylo a bylo mi to jedno. Bylo tam teplo a vonělo to jídlem, víc jsem nepotřebovala. Zasedli jsme tedy k jednomu ze stolů. "Horkou čokoládu, jestli máte. Když ne, tak poprosím o čaj, černý s medem. A francouzskej toast." oznámím servírce, která k nám dorazila za chvíly. Nezapomněla jsem se i trochu usmát přitom. Pití tu bylo za chvíly a já rukama trochu obejmula horký hrnek. "Trochu mraženě, jinak dobrý." odvětím Loganovi na jeho dotaz. "Proč...se ale ptáš? Má mi něco být...?" dodám nakonec k tomu nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když vám servírka přinášela ty nápoje, tak jsi si všimnula trochu na vás koukat. Hlavně teda na tebe, ale ni neřekla. Rychle pak zas jako šla obsluhovat někoho dalšího. Když jsi se chopila hrnku s horkou čokoládou, aby jsi si trochu zahřála ruce, tak se tě Logan zeptal jak ti je. Ty jsi mu to po pravdě řekla a pak se zeptala proč se ptá. To víš. Jsem tvůj otec a starám se, řekl a tak trochu pokrčil ramenama. A fakt mi není volný, když moji jedinou dceru postřelí. To si fakt jako nemysli, řekl trochu tišejc a zatvářil se vážně. Při tom se taky chopil hrnku a z toho vařícího kafe trochu usrk. Musel se spálit, ale jak ho znáš, tak mu to nevadilo, protože to hned pak přestalo pálit. Během pár chvil vám donesli co jste si obědnali a Logan se do toho hned s chutí pustil. S jeho režimem víš, že toho moc nesní, ale za to toho vypije úplný galony. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Obsluha se na mě moc netvářila. Tedy zejména na mě, ale já jsem už byla nějak zvyklá a stejně se tu nezdržíme moc dlouho. Teplá čokoláda byla příjemná. Sice ještě okamžik nepitelná ale to mi nevadilo, pač mi příjemně rozmrazila ručky. "Do ziltra po tom nebude ani památky." odvďtím Loganovi, který vysvětlil svoje obavy o mě. Přidám i lehký úsměv a se znacným foukáním zkusím malicko aspoň ochutnat. Toast dorazí za chvíly a tak jsem se mu věnovala dříve než čokoláda schladne. Pokydala jsem si jej kečupem a zařizla. "A co ty. Taky nevypadáš zrovna sám sebou." řeknu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se jenom trochu pousmál, když jsi ho ubezpečila že po tom postřelení do zejtra nebude ani památka. Pak dorazila vaše obědnávka, do který se Logan s chutí pustil. Ty jsi si nakečupovala svůj toast a zařízla. Při tom jsi se zeptala zase jeho, jak je na tom a že nevypadá ve sví kůži. Logan se zarazil na půlce cesty lžíce do pusy a podíval se na tebe. Trochu se zamračil, jako že nechápe co jsi měla na mysli. Lžíci dá zpátky a upije trochu kafe. Jak jako že nejsem sám sebou? Co je na mě špatnýho?, zeptal se Logan, kterej sice nevypadal nadšeně, ale zatím nijak nehudroval. Prostě ho zajímalo, co si myslíš, že mu je. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Jakmile jídlo dorazilo, nakydala jsem si na toast kečup a zakrojila. Logan pak přišel s tím, jestli mi je dobře. Ubezpečila jsem ho, že do zítra po tom nezbude ani památka, což se mu evidentně viditelně ulevilo, nebo tak jsem to aspoň rozhodně cítila. Byť neznáme se moc dlouho, jsou už jisté věci, které na něm tak nějak poznám nebo vycítim. Když pak vrátím mu trochu otázku, nevypadá moc potěšeně. "Já nevím..." řeknu a trochu pokrčím rameny. "...jenom, asi mi to tak připadlo, už když jsi vylezl z jetu... nevím, trochu jako nejsi sám sebou, nebo alespoň tak, jak jsem vlastně zvyklá, což je vcelku srandovní, pač tě neznám až takovou dobu abych to mohla posoudit a...." začnu ale pak se v tom začnu trochu zamotávat a tak toho raději nechám a trochu sklopím pohled k jídlu. "Promiň, jen plácám kraviny. Zapomeň na to." řeknu mu nakonec omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan tě poslouchal, jak jsi vyprávěla a jak jsi se do toho začala zamotávat. Jeho nepříjemnej pohled se postupně měnil na pobavenej úcul. Když jsi ale řekla, že radši jako budeš tak nějak mlčet, protože mluvíš kraviny, tak se začal tvářit vážně. Hele zlato, není v tom nic velkýho. Je to vlastně dost jednoduchý, řekl Logan a začal se nípat v jídle. Sledoval ale jenom tebe a byl u toho docela zamyšlenej. Jak jsi říkala, ještě se moc dlouho bohžel neznáme, ale měla bys vědět, že to co nejvíc nesnáším je, když se mi někdo sere do hlavy. Mazání myšlenek, ovládání mysli, to všecko tu už bylo a já to nenávidím, řekl tak nějak polo hlasem a ty jsi viděla, jak hodně ho jenom ta myšlenka nasrala. Teď jsem našel dlouho ztracenou dceru. Ten sráč mi vymaže mysl a pokusí se mi ji zase vzít? A pak na ni pošle zabijáky? Prostě todle mě nasralo, vysvětlil ti Logan povzdech si. Za svůj dlouhej život toho zažil už fakt hodně a šlo to na něm vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Trochu, chtěla hsem vysvětlit v čem jsem myslela, že mi přujde jiný, Ale vzhledem k tomu, že jsem do toho začala spíše jen zamotávat, tak jsem toho raději nechala. Logan se však trochu pousmál a po chvilce mi sdělil, proč mi tedy asi připadá divný. Poznala jsem z toho mimiky, jak se hrabal přtom v jídle, že to není pro něj nijak příjemné. A tak, zvedla jsem ruku a natáhla se trochu přes stůl a dotkla, stiskla tu jeho. "Zvládneme to, uvidíš, že určitě jo, nějak se tím prokoušem, nebo prodrápem, tati." řeknu mu, tedy trochu se snažíc povzbudivě. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan ti vysvětlil, co mu vadí a jak na tom vlastně teď je. Všecko to vysvětlilo to tví podezření, že není ve sví kůži. Trochu jsi ho povzbudila, když jsi se k němu natáhnula a stiskla jeho ruku. Tvoje slova odměnil pousmátím a lehkým stiskem. To si piš, Clarie, řekl jenom, palcem tě po tý ruce pohladil a pak tě pustil. Oba jste se pak mohly vrátit k jídlu. Když jste dojedli a vrhli se na už dost schladlou čokoladu a kafe, tak se do bistra vehnaly dva lidi. Chlap a ženská s pistolema v ruce. Oblečený byly docela klasicky, teplejc vzhledem k počasí. Neměly na sobě žádný poznávací znamení. Nikdo KURVA ani hnout!, zařval chlap a ženská vyběhla opačným směre jak chlap, kterej šel k pultu ke kase. Jestli se někdo pohne, tak to do něj nasolím!, křikla ženská. Ani jednomu se hlas nechvěl, a to jako tak nějak značilo, že to nedělaj poprví. Ty! Dej sem prachy! HNED!, zařval chlap na servírku, která byla posraná až za ušima. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Moje povzbuzení zafungovalo. Tedy soudě podle jeho úsměvu a opětovaného stisku jeho ruky. Úsměv jsem mu tedy vrátila a pokračovala pak v jídle. Ještě jsem trochu kečupu musela dokydat, ale když jsem pak posledním kouskem vytilrala z talíře co tam ještě zbylo, nemohla jsem pak býti spokojenější. Jo vlastně jo, byla tu čokoláda, která se mezitím stala pitelnou a teď i trochu sloužila jako dezert. Byla to celkově příjemná chvíle sLoganem. Tedy do chvíle než dovnitř vrazily nějací dva a bylo po klidu. Hlasitě a se zbraněmi, dožadovali se peněz z tržby jídelny a vyhrožovali přitom okolí. Trochu jsem si povzdychla. "Vážně i teď...?" utrousím polohlasně směrem k Loganovi. Nevim jak on, ale já je odtud nechtěla nechat jenom tak s případnýma penězma, odejít. Chlápek byl zaobraný kasou, proto soustředila jsem se na jeho parťačku a její zbraň, kterou držela, pokud možnost nějak vytrhnout nebo zničit přímo v ruce (26%). |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se zatvářil dost otráveně, když to tady ti dva přepadly a začaly řvát okolo. Nepohnul se ale, aby pomoh, jenom ti odpověděl pokrčením ramen. Nevypadalo to ale, že by ho to nějak rozhodilo nebo tak. A proč jako taky. Ikdyž do něho tak nějak vystřílí co koli, tak se z toho jenom otřepe. Ty jsi se ale rozhodnula jednat a zaměřila ses na zbraň tý, ženský. Moc s ní máchala a tak jsi se na ni nezaměřila dobře. Místo toho, aby jsi ji nějak sevřela, nebo ji vyškubla, tak jsi jí donutila vystřelit. Střela se bohu dík, jako zarazila do stěny a nikoho nezasáhla. Kelly! Sakra! Co to děláš?, zařval ten chlap, kterýho to samotnýho překvapilo. Já nic! Ta zbraň sama vystřelila!, obořila se zase jako ona na něho. To určitě! Dávej bacha kam s tím míříš!, odsek ten chlap a zase se věnoval svímu. Ženská si ale konečně všimnula, že na ní děláš oči a tak se začala blížit. Copak to tu máme? Malou šlapku a nějakýho pedofila, začala jedovatě a blížila se přímo k vám. Seber se a táhni do hajzlu, ty čubko!, zavrčel na ni Logan a ona se nasraně začala zabírat jím. Namířila mu zbraň do obličeje. Cos to řekl sráči?, zaječela a do konce i ten chlap se otočil vašim směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nevím proč možná, protože s ní hejbala nebo tu byl jiný, mě neznámi faktor, jediného co jsem dosaůhka bylo to, že se ta zbraň jen zavrtěla a vystřelila, což bylo samo osobě nebezpečný. Zbloudilé střely jsou špatný, nejenom kvůli nám ale i kvůli ostatním. A to se těm dvojum samozřejme nelíbilo. Ženská krátce na to, zaměrila se na mě s Loganem a nebyla vůbec příjemná. Zakabonila jsem čelo, když mě označila za štětku a Logana za úchyláka co je na děti. Zkousla jsem si spodní ret, až jsrm si ho div neprokousla, polykajíc tak nehezkou poznámku, kterou jsem ji chťela věnovat. Ruka sama pak, vystřelila jejím směrem a nejenom ruka, ale i střela nafialověné energie (90%), která měla být dosti silná na to aby jí poslala nejenom přes celou místnost, alr pokud bude štěstí, i na nějakou tu chvíly do bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan a ta ženská si vyměňovali nadávky a tak na tebe nedávala pozor. Proto se ti povedlo ji svou střelou trefit do hrudníku a odhodila jsi ji skrz celý to bistro. Na druhý straně prolítla oknem a zmizela někde na parkovišti, odkaď se ozvala rána tříštěnýho skla. To totiž jako asi dopadla tak nějak na nějakým autě. Všichni úžasem vzdechly a některý do konce i vykřily. Chlap se ale vzpamatoval nejdřív a namířil na tebe zbraň. Už když poprví cvakl kohoutek, tak se Logan postavil rychlejc než jsi kdy viděla. Postavil se před tebe, zády k tobě. Ozvaly se 3 výstřely a Logan sebou 3x škubl. Zůstal ale na nohách, jenom vrčel a to nevěstilo nic dobrího. Co jseš kurva zač?, zařval chlap a znova na něho zamířil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Zatímco ženská věnovala se Loganovi, využila jsem situace. A viditelně i velice dobře, protože ženská neměla potuchy o tom, co se na ní chystá a rána šla přímo do černého a ženské se proletěla přes bistro a skončila snad až venku, tedy né snad ale podle zvuku tak nějak určitě. Nicméně jak, příliš dál zjišťovat nebudu a ani nemůžu, protože se do toho vložil její parťák, kterýmu se to viditelně nelíbilo. Dříve než bych stačila případně zareagovat, cvakl kohoutek spouště a skoro až nadskočila jsem, protože jsem trochu očekávala, že se kulky do mě zakousnou, ale nebylo tomu tak. Zakousli se, ale do někoho jiného, asice Logana, který reagoval dříve než já a vzal na sebe břímě živého štítu a vychytal snad všechny kulky. I když vím, že něco takového ho nemůže nikdy složit, neznamenalo to, že bych to přešla prostě jen tam. Trochu zatrnulo mi a sekundu, hleděla jsem na Logana, než pak vrhla jsem nakrknutej pohled na chlápka se zbraní. "Můj táta, debile!" odvětím mu na jeho poznámku a během sekundy, pošlu vůči jemu stejnou energetickou střelu (65%) jako předtím na tu jeho ženskou. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po tom co se ten chlap zeptal, co je Logan vlastně jako tak nějak zač a namířil na něho zbraň, jsi se ozvala ty. Zařvala jsi, že je to tvůj táta a mrštila proti němu další kouli energie. Za do konce i zapulzovala, než ho trefila do břicha a mrsknula s ním za pult, kde roztříštil nějakí nádobí a láhve. Chvilku bylo ticho a všichni čekali, že se ještě zvedne, ale nezvedl se. Někteří lidi vyběhli s řevem ven, někteří jenom vykouknuli ven a na vás. Některý byly váma znechucený a dívali se s opovržením, ale pár z nich se starostí přišlo blíž a dívali se na Loganovy rány, který se už zacelovaly a kulky cinkaly o podlahu. Jo, jo, jasně. Nic mi není, řekl Logan jednomu chlapovi, co mu chtěl pomoct a pak se podíval na tebe. Jseš v pohodě?, zeptal se a když se mu dostalo ujištění, že jsi v pohodě, tak dodal, Asi bysme měli vypadnout. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Reagovala jsem dříve než Logan. Ten by po něm pravděpodobně skočil s vytaženými drápy, ale já byla hold rychlejší a poslala jsem tomu týpkovi stejnou měrou, jako té jeho náně předtím, tedy možná o něco více, pač jsem se řídila vlastně emocemi, ale jakmile energie opustila mojí ruku, už to vzít zpátky nešlo. A energie jej zasáhla naplno. Chlápek pak odletěl přes pult, rozbil přitom nějaké věci a zůstal prostě tam. Nezvedal se a asi nebude dlouho, pokud vůbec... Lidé mezitím, měli různé názory na to, co se tady tak nějak stalo. Vesměs se spíše starali, jestli Loganovi něco není, což bylo pochopitelné, ale ten už byl dávno v pohodě. Když se na mě pak otočí s poznámkou o tom, že bychom měli odejít, tak přikývnu. "Jo, super nápad." dodám i souhlasně a jen pak, vezmu svou i jeho bundu a vydám se prostě dveřma pryč. Vytahovat tu svoje další ´pouťové triky´ asi nebude příliš dobrý nápad. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Protože jsi Loganovi neodpověděla, jestli jseš v pořádku, tak k tobě došel a vzal tě rukama. Jednu ti dal na zdraví rameno a tu druhou na tvář. Prohlíd si tě a když se ujistil, že jseš v pohodě, tak navrhl, že vypadnete. Ty jsi souhlasila a jeho obklopilo pár lidí a chěli aby si sedl. Když se na ně otočil aby je rozehnal, tak s úžasem sledovali, že mu vlastně nic jako není. Jdeme, zlato, řekl a počkal až pobereš bundy. Nechal tě jít před sebou a když jste došli ke dveřím, tak se ozvala servírka. HEJ! Rozserete nám to tady a ještě jdete bez placení? Počkejte na policii! Todle si vypijete!, zaječela na vás servírka a Logan z kapsy vytáh dvacku, kterou hodil na stůl. Todle je víc než dost, zabručel a vyrazili jste ven. Některý z těch lidí šli za váma. Hele zlato, takdle jim nezmizíme, řekl ti Logan, kterej šel mezi tebou a těma co šli za váma. Takže teda jako vlastně za tebou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "To nic, jsem v poho tati." Odvětím Loganovi, když pocítím jeho ruku na své tváři, pokusím se i maličko pousmát, ale to trvalo jen okamžik, víceméně jen dokud jsem se dívala na něj. Pak tedy, oba jsme souhlasily s tím, že bude lepší vypadnout. Vzala jsem naše bundy a vydali jsme se k odchodu, ale servírka nebyla moc milá. Otočila jsem se k ní, probodla jí pohledem a asi nebýt toho, že mě Logan držel, šla bch jí něco od plic říct co si o ní myslim přimo jí do ksichtu. Vyšli jsme tedy ven a piřald byly jaksi středem pozornosti. "Jo, jdem zpátky." odvětím mu, ohledně jeho poznámky o tom, že takhle odtud asi neodejdeme. Luskla jsem tedy prsty a vytvořila průchod zpátky do NY a Vežě asi metr před námi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro S Loganem jste vyrazili zpátky ven, ale za váma pořád šmejdili nějaký ty lidi z bistra. Budili jste všeobecnej rozruch. Hlavně teda jako díky těm lidem, co vás viděli jednat. Možná teda jako spíš k vůli těm, co zdrhly a začaly dělat kravál a křičely na celý kolo. Do toho, zlato, řekl Logan a nechal tě lusknout prstama. Zatím střelil ošklivým pohledem po těch, co vás sledovaly a ti couvly. Metr před váma se otevřel portál, kterej vedl do New Yorku na vrcholek věže Avegerů. Přímo na venkoví terasu, kde padal dost studeně vypadající déšť. Běž, řekl a ani se neotočil. Počkal, než projdeš a pak šel za tebou. Zacouval skrz a pak tě vzal okolo ramen a odvedl dovnitř do společenky. Steven se na vás podíval, když jste vešli a zamračil se. Kde jste..?, zeptal se ale pak se zarazil a dodal, To jsou díry po kulkách? Logan jenom zvedl ruku a odtušil, Nesnaž se. Logan pak dál pokračoval k baru, kde si sedl a nalil si sklenku whisky. Steve se ale nenechal odbýt a podíval se na tebe s nevyřčenou otázkou. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vytvořila jsem nám tedy průchif zpátky do NY. Na okamžik ještě otočila jsem se, ale pak když jsem viděla ty lidi, kteří hledí jenom na to, že my jsme ti divní, ale to, že jim ti dva pomatenci byly ochotní provrtat hlavu kulkama, jim asi nepřipadalo tak nenormální. S krátkým povzdechem jsem tedy prošla horizontem událostí a Logan se ke mě na terase přidal za okamžik. Oproti tamtomu místu, tu pršelo. Trochu nakabonila jsem čelo a zavřela za námi cestu. Spolu pak vydali jsme sd dovnitř. Tam nás uvítal Steve, tedy spíše Logana a byl vcelku překvapený, možná i zaražený z toho, že byl z Logana tak trochu cedník. Ten si z toho ale už nic nedělal. Jediné co střelbu prozrazovalo bylo jeho oblečení. "To nic, zdá se, že přitahuju problémy všude kam se hnu..." řeknu Stevovi. "Byly jsme se...protáhnout jinam, mou cestou, a bylo to fajn, že se nějací dva blbové pokusily vykrást jídelnu, ve které jsme jedli... Trochu si říkám, že jsme tam spíš měli zůstat sedět a nevměšovat se..." povysvětlím s krátkým povzdychem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Steve vypadal dost zvědavě a starostlivě, ale když jsi mu to tak nějak lehčejc vysvětlila, tak se to změnilo na překvapení. To je hrozný!, řekl a pak ještě dodal otázku, Stalo se někomu něco? Když jsi mu to pak vylíčila, nebo to zkrátila na prostě to, že se nikomu nic nestalo kromě těch útočníků, tak si trochu vydech. Pořád mu to ale nebylo po chuti. To neděláš ty, Clare. Takoví problémy máme my všichni. I já a Logan. Prostě máme nepřátele pořád za patama. Můžeme bejt rádi, že teď se nejednalo o někoho se schopnostma. Ze svejch zkušeností vím, že to pak přicházej k úhoně i civilisti, řekl ti a tak nějak se ti pokusil zvednout náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Stevův výraz se poněkud změnil, když jsem mu řekla co a jak. A já se mu moc ani nedivím. "Ne nic se nikomu nestalo, myslím. Když nepočítám ty dva s těma zbraněma. Ona se proletěla skrz výlohu a on skončil někde za barem..." odvětím né příliš nadšeně, Stevovi. Nerada jsem používala svoje schopnosti vůči 'normálním' lidem, připadalo mi to nefér... Trochu jsem si povzdechla. Steve se pokoušel mi zvednout náladu, vzít to z jiného úhlu takříkajíc. "Jo...daň za to být 'superhrdina'..." řeknu a pokusím se trochu pousmát na něj. "Byl to na...nic den... Asi zalezu do peřin. Myslíš, že bys mě tam doprovodil? Nevyznám se tu a i když je tu... On...Je...Jarvis? Radši bych živější doprovod." řeknu pak ke Stevovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro A kde se to všecko jako přihodilo asi nevíš, co?, zeptal se Steven dost starostlivě. Ať jsi mu to řekla nebo ne, tak pak jsi řekla, že to všecko je jako asi daň za to bejt superhrdinou. Jsi na sebe moc tvrdá, Clare. Musíš přijít na to, jak se s tím vypořádat. Každý z nás, co se staraj musí, řekl ti a trochu se tě zas snažil jako povzbudit. Když jsi pak Steva požádala, aby ti ukázal tvůj pokoj, tak souhlasil. Jarvis na to nic neřekl, ikdyž by se moh cejtit dost ukřivděně. Jasně, ukážu ti, kde si můžeš odpočinout, řekl ti a vyvedl tě ven ze společenský místnosti. Nechala jsi tam Logana bejt samotnýho, protože během toho, co jsi se bavila s ním, tak Stark odešel. Na pokoji budeš mít dost čistýho oblečení, ručníky a co koli co bys potřebovala. A jestli jako ne, tak zvedni sluchátko a dej vědět Jarvisovi, co budeš potřebovat, řekl ti cestou Steven, kterej tě vedl k pokoji. Když tě tam dovedl, tak se na tebe pousmál a ukázal ti na dveře, za kterejma se skrejval dobře vybavenej pokoj. Jestli budeš něco potřebovat, dej vědět Jarvisovi a ten dá vědět někomu dalšímu nebo to zařídí jenom on. Dobrou noc přeju, řekl a jestli jsi jako nic nepotřebovala, tak tě nechal jít dovnitř a sám si šel po svím. Přejete si ještě něco slečno Howlettová, nebo mám přejít do soukromého režimu, během kterýho mě můžete přivolat zvednutím sluchátka vedle postele?, zeptal se tě Jarvis po zavření dveří a tak nějak tě tím trochu jako překvapil. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Pokrčím rameny a zavrtím hlavou. "Nevím. Pamatuju si místa, ale né jak se jmenují." řeknu Stevovi omluvně. Věřila jsem ale, že dříve nebo později se to musí někdy objevit na internetu nebo tak něco. Nicméně mojí žádosti o to, jestli mě doprovodí do pokoje, bylo vyhověno. "Dobře. Tati..? Budu kdyžtak v pokoji, kdyby něco ju?" řeknu k Loganovi a dojdu k němu a na okamžik jej obejmu. Pak tedy, vydám se spolu se Stevem pryč s místnosti. Během cesty mi Steve řekl, co vše v pokoji najdi a v případě potřeby mám prostě kontaktovat Jarvise. Trochu zabloudila jsem přitom myšlenkama v tom, že bych to třeba mohla nějak zneužít na Starkův účet za to, jak hnusnej na mě byl, ale asi by se na to přišlo rychle a byl by z toho jenom zbytečnej problém. Došli jsme tedy k pokoji a Steve dodal zase to samé o Jarvisovi s tím, že k tomu ještě přidal přopřání k příjemné noci. Trochu jsem se pousmála a než stihl odejít, lehce jsem jej objala. "Díky za všechno. A dobrou noc i tobě." poděkovala jsem mu ještě přitom. Zaplula jsem potom do pokoje a již mnohokráte jmenovaný Jarvis se ozval sám, trochu mě tím překvapil, spíše ve stylu, kde všude je tohle... ´stvoření´...? přítomné. "Uhm.... stačí Clare...." uvedu jej na lepší kolej, pač tohle oslovení, né, že bych na něj nebyl hrdá, což jsem byla, ale spíše to ve mě vyvolávalo pocit toho, že jsem nějaká stará žena. "Myslím, že to není potřeba." řeknu mu nakonec. Rozešla jsem se ke dveřím, o kterých jsem si myslela, že vedou do koupelny, abych si dopřála příjemnou teplou sprchu. I když jsme už byly tady v teple, pořád jsem byla lehce přiskříplá a teplá voda, by to mohla rozhodně spravit. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan ti přikejv, stejně jako Steve, kterýmu jsi řekla, že si pamatuješ místa ne jejich jména. Logan se zdál bejt pořád nasranej jak to do něho nasolili. Nic neřekl ale ty jsi to z něho prostě cejtila. Steve tě pak doprovodil až k tvímu pokoji, kde jsi se s ním rozloučila a popřála mu dobrou noc. On ti to oplatil a počkal, než zapluješ do svího pokoje, než pak odešel po svejch. Sotva jsi vkročila, už tě oslovil Jarvis, kterej ti řekl co a jak tady můžeš udělat a jak si ho nastavit. Řekla jsi mu, že ti má říkat Clare a že není potřeba aby šel do soukromího režimu. Pak jsi navštívila koupelnu, kde jsi se mohla naložit do vany, nebo si dát ve sprchovím koutku pořádně teplou sprchu. Číhala jsi, že jak ve vaně, tak v sprcháči jsi měla ovládací prvky pro světlo, kterí jsi mohla stlumit nebo zesílit podle svího uvážení a to samé i s hudbou, která ti tu mohla hrát a tím jsi se mohla i pořádně uvolnit. Navíc tu bylo tolik kosmetiky, že by skoro jaká koli drogerie mohla zelenat závistí. Venku na tebe čekal župan a vedle i nějaké to čisté oblečení i oblečení na spaní. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Nechala jsem se doprovodit ke svému pokoji a potom se rozloučila se Stevem. Uvnitř, po krátkém rozkoukání se, zamířila jsem do koupelny, kde jsem okamžik prostě jenom koukala. Škola měla svoje kouzlo, ale tady hold prostě někdo peníze příliš neřeší. Svlékla jsem se, vlezla do sprchového koutu a pár okamžiků na sebe nechala jen tak téci teplou vodu, než pak, použila jsem jeden z nabízených šampónů. Po příjemně strávené chvíly v koupelně, vyšla jsem tedy z ní, jen pak zjišťujíc, že někdo donesl mi tu nejenom župan, který jsem okamžitě vyměnila za ošušku, do které jsem se zabalila, ale i čisté věci na převlečení. Bylo to trochu nečekané, ale nemohu říci že né nepříjemné. Asi bych si na to i časem poněkud zvykla. Uložila jsem tedy oblečení stranou a lehla na vršek postele, schánějíc se po ovladači od televize. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Po příjemný sprše, která tě tak nějak pořádně prohřála a u kterí jsi se dost uvolnila i umyla, jsi vylezla ven ze sprchovího koutu. Osušila se a osušku si okolo sebe uvázala. Vrátila jsi se spátky do sví ložnice a tam na posteli ležel příjemně a měkce vypadající župan do kterího jsi zaplula. Bylo tu i nějaký to měkký oblečení na spaní a i nějaký casual oblečení na ven. Teď jsi se ale spokojila s tím županem a začala jsi se schánět po nějakým ovladači k tý obrovský plochý televizi co ti tu strašila. Ten jsi našla na nočním stolku a zapnula jsi ji. V televizi naskočily zprávy o nějaký ropný skvrně v mexickým zálivu. Prostě zatím nic zajímavího. Slečno Clare, jestli můžu, tak vám rád nabídnu bohatě zásobenou databázi filmů, knih a všeho možného na naší síti. Stačí si vzít tablet z konferenčního stolku. Filmy jsou rovněž přístupné i ve vašem televizoru, ozval se Jarvisův hlas po tom co televize hrála asi minutu. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Voda byla fakt boží. Cítila jsem se fajn, ale zároveň taky trochu unavená. Proto usadila, nebo spíše tak nějak napůl lehla jsem si na postel a pustila televizy, která tu byla a která trochu připomínala menší kino. Mám takoví pocit, že by za to, někdo ve škole i zabíjel. Z těhlech myšlenek mě vytrhne až znovu Jarvis, který nabídne mi více možností, co se týká televize. Trochu uculím se. "Díks. Jsi super." odvětím mu a netáhnu se pro onen poukazovaný tablet. Technika a já jsme nikdy nebyly příliš kamarádi, ale co jeden neví, se prostě naučí a tak jsem se učila prostě metodou pokus omyl, ale přišla jsem na to nakonec a za chvíly tak můj prst rejdil nahoru a dolů po dotykové obrazovce. Netušila jsem ale co si vlastně vybrat. "Hele, ty vlastně máš přístup ke všemu, co se týče internetu nebo medií?" zeptám se, i když jeho odpověď tak nějak už předem tuším. "Myslím, že by ses pro mě mohl podívat, jestli na netu nekoluje nějaká zpráva o tom, jestli nějací dva divní lidi, nebo tak nějak asi... mutanti... nezničil nějaký bistro?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Tablet byl intuitivní a když jsi se na něčem jako tak nějak tápala, tak se ti to zvýraznilo. Máš dojem, že ti v tom Jarvis trochu jako vypomoh. Ano, to mám slečno, odpověděl ti, jak jsi se zeptala jestli má přístup k internetu a mediím. Dejte mi chvíli, vyhledávám, řekl a než by jsi se nadála, tak se ozval znova jako, Přepněte prosím televizi o program výš. Jarvis počkal, až to uděláš a sám zesílil ideálně televizi, ve který byla ta servírka co po vás křičela. Bylo to naprosto hrozný. Ti dva přišli a začly mávat zbraněma. A ti druhý dva, ten neprůstřelnej hrubián a ta asijská.. holka co házela okolo sebe ty koule, který vybuchovali. No.. nevím co se vlastně stalo ale v jednu chvíli něco barevně bliknulo a ti útočníci letěli přes celí todle bistro a skrz výlohu ven!, říkala a při tom ji ta reportérka cpala mikrofon do obličeje. A nezachránili vás tak od újmy a krádeže?, zeptala se reporterka, ale servírku to jenom namíchlo. No to určitě. Zdemolovali nám celí bistro a ještě byly sprostý. Kdo ví, co se mohlo stát. Někoho mohly střelit nebo hůř, začala lamentovat servírka a tak to pokračovalo dál. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Bylo to tak jak jsem si myslela. Jarvis neměl problém najít případný materiál, tedy videomateriál nebo, prostě, to je jedno jak to nazvu. Jenom jsem chtěla vědět prostě, jestli se o nás něco někde nepíše, nebo nevysílá. Proč? Sama pořádně nevím, možná, jenom prostě tak... Trvalo to okamžik, než mi řekl, abych přepnula na jiný kanál. A možná jsem to ani dělat neměla. Reportérka vyslíchala tu servírku, která na nás byla hnusná a byla hnusná vlastně i teď a to i přímo v reportáži, přenosu, či co to bylo. "To stačí..." Vydržela jsem se na to dívat jen okamžik, než jsem znechuceně přenos vypnula. Vlastně, jsem vypnula celou televizy, popadla polštář vedle a naštvaně si lehla na bok na postel, oblímajíc přitom onen polštář. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Naštvaně jsi vypnula televizi, protože se ti ta fraška hnusila a dál jsi to poslouchat nechtěla. Místo toho jsi se přesunula k posteli, vzala si poštář a s ním v náruči si lehnula na bok na postel. Bylo ti vše lijak, ale rozhodně ne dobře. Trucovala jsi kdo ví jak dlouho, ale na konec jsi po nějaké době přešla z depek, do polospánku a všecko bylo zase dobrí. Až pak, jak jsi usnula, tak se ti začalo zdát o tom, jak jsi jako dítě a žiješ v nějaké vilce. Byl tam i Logan, kterej vypadal jako teď, jenom měl trochu jinej účes. Byla tam ještě jedna osoba, ale tu jsi pořádně neviděla. Byla jako tak nějak rozmazaná a nevýrazná, ale starala se o tebe s áskou stejně jako Logan. Sen skončil stejně rychle jako začal. Ta nevýrazná osoba se k tobě sklonila, dala ti pusu na čelo, tak jak to dělává Logan. Když ti ji dala, cítila jsi se šťastná, ona se na tebe podívala a při pohledu na ty oči, který byly tvoje, jenom teda tmavě hnědý, jsi se probudila. Byla jsi ve sví posteli v Avengers tower, ale byla jsi přikrytá a hezky zachumlaná. Došlo ti, že takdle jsi se do postele teda nedostala. Pak jsi si ale všimla osoby, která ležela na pohovce a sledovala po tichu televizi. Tý byl ubranej jas, takže tě neobtěžovala při spaní. Vlastně jsi si jí ani trochu nevšimnula, nebejt toho, že jsi zahlídla, jak se Logan pohnul. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Naštvaně jsem vypnula televizy, protože jsem ty shity nemohla dál snést. Odvrátila jsem se od ní a tak nějak se i trochu nafoukla, protože jsem se snažila jenom těm lidem pomoci a oni snad ze mě udělali ještě horšího člověka, než byly ti, co to tam přišli vykrást a eventuelně postřílet. Nevím jak, ale nějak jsem usnula. Asi za to mohl ten dnešek, který nebyl zrovna procházka růžovou zahradou. Tak jako tak, ale onen sen, vcelku ale byl. Nevím proč nebo kvůli čemu se mi zdálo o rodině a její části, kterou jsem nikdy nepoznala, ale nemohu říci, že by se mi to nelíbilo. Bylo...to příjemně, vidět je oba spolu, alespoň takto nějak... Probuzení tudíž nebylo nic příjemného, tedy hlavně pocitově. Trochu, chtěla jsem, aby to nebyl jenom sen, ale když jsem se pak trochu rozkoukala kolem, viděla jsem, že to bohužel jen sen byl a, že já jsem pořád ve Věži. Pořád v postely, jenže bylo něco trochu jinak než jsem si to pamatovala. Rozhodně jsem se nepříkrývala. Pamatuji si, že jsem objímala polštář potom co... Okamžik mi trvalo, než jsem tak nějak rozpoznala, že na pohovce tam leží u zapnuté televize Logan. Pomalu posadila jsem se na postely a trochu zazívala. "Tati...? Spíš..?" |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi se probrala a zjistila, že jsi uložená a taky jako že tu máš kousek od sebe tátu, tak jsi se posadila. Zjistila jsi, že máš na sobě pořád ten župan, kterej jsi si oblíkla po sprše. Bylo to fakt měký a pohodlný. Rozhodla jsi se Logana oslovit. Chvilku to trvalo a ty jsi si myslela, že spí, ale pak sebou trochu škubl a posadil se. Byl asi v polospánku a chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že na něho mluvíš. Co? Ne, řekl a trochu si zívl a protřel sví oči. Stalo se něco?, zeptal se a promnul si trochu obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Rozespale posadila jsem se na postely. Když jsem pak tak nějak uvikla okolí kolem, všimla jsem si, že Logan leží na pohovce nedaleko, u televize. Byť vypadalo to, že spal, radši jsem se zeptala, jestli skutečně spí a buďto se tedy probudil, nebo nespal, kdo ví, každopádně mi odpověděl. Trochu jsem se pousmála a pak slezla z postele, vydávajíc se pak bosky k němu. Sedla jsem si k němu na pohovku a vnutila se mu pod křídlo a trochu se k němu i přitisknu. "Nic, nic jenom jsem ráda, že tě mám a že jsem s tebou." řeknu mu přitom. Ne, nechtěla jsem se od něj hnout a asi by mě od něj v tuhle chvíly ani nikdo od něj nedostal. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když se ti Logan ozval a posadil se, tak jsi se pousmála a slezla z postele. Při tom jsi si musela upravit župan, protože jsi ho měla trochu povolenej a odhalenej, ale Logan se zdál příliš rozespalý a zdá se taky jako, že nic neviděl. Přešla jsi teda z postele k němu na gauč, kterej byl docela vyhřátej a vnutila jsi se mu tak nějak pod ruku. On tě objal a přitáh si tě blíž k sobě. Když jsi mu pak řekla, že se nic neděje, jenom že jseš ráda, že ho máš a taky, že je s tebou, tak se pousmál a políbil tě na čelo. Pak přiložil svoji tvář na tvoji hlavu. A já jsem rád, že tě mám, řekl a povzdech si. Bylo ale vidět, že spokojeností. Pak ale trochu změnil tón a zeptal se, Špatné sny? Přece jako jenom jsi z postele a ze spánku hned přiběhla k němu a nepokračovala jsi v odpočinku. Musel vycítit, že s tebou něco je a že se necejtíš ve sví kůži. Možná jsi se ještě nevzpamatovala z toho snu, možná to zase jako bylo tou reportáží z televize. Kdo ví? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Vstala jsem z postele a přesunula se za ním. Vnutila se k němu a skopojeně se k němu i přitulila. Vlastně, oba jsme byly tak nějak spokojeni. On vsak chtěl i vědět, jestli náhodou teď neším kvůli špatným snům, kterými jsme oba tak nějak víceméně trpěli. Trochu jsem jen zavrtěla hlavou. "Ne, to ne. Sny byly... Docela ušli." opáčim mu a trochu se pousměji. "Jenom...prostě tak." dodám ještě k tomu trochu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Vnutila jsi se k Loganovi, kterýmu to jako fakt nevadilo, protože tě tak nějak objal. Zeptal se tě, co s tebou vlastně je a pak ti dal i pusu na čelo. Dostala jsi i druhou, když jsi mu řekla, že to vlastně je jenom tak. Logan tě pohladil po hlavě po vlasech a nechal si tě u sebe. Jenom ti nohy přikryl dekou, aby ti nebylo zima. Ráno, po snídani bysme se měli zdejchnout. Necítím se tu dobře, řekl Logan a podíval se ke stropu. Něco ti říkalo, že narážel na všudy přítomnýho Jarvise, kterej ho znervozňoval. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Byla to prostě chvilka, naše chvilka. Prostě naše rodinná chvilka a bylo jedno vcelku kde, proč nebo prostě....prostě to bylo jedno, celkově všechno bylo irelevantní. Prostě jsme byly spolu a to bylo to jediné na čem teď vlastně záleželo. Logan poznamená, že bychom se mohli zítra někam vypařit. Nebyla jsem tu o nic moc raději než on sám, vlastně jediná věc, která mě tu držela, nebo spíše osoba, byla Wanda, ležící na ošetřovně. "Dobře." přikývnu jeho nápadu. "Můžeš si i vybrat kam se zdejchneme. Jestli někam zase do zimy, nebo raději někam do tepla." dodám pak ještě k tomu s lehkým náznakem o trochu vtipu. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logana potěšilo, že jsi mu to odsouhlasila. Trochu jsi ho ale zaskočila, když jsi mu dala na výběr jestli se zdejchnete zase do zimy nebo někam do tepla. Logan na to chvilku jako nic neřekl, protože měl asi na mysli prostě jít zpátky do školy. Pak se ale pousmál, protože to trochu zvážil a na něco očividně jako přišel. A co takhle zaskočit domů?, nad hodil to jenom jako tak a podíval se na tebe. Tam, kde jsem doma já.. a teď můžeš i ty, dodal tak nějak a pohladil tě po paži na který byla jeho ruka, pod kterou jsi mu seděla a choulila se k němu. Ať už jsi jako odpověděla na tendle návrh jak jsi chtěla, stejně ti přistála pusa na čele. Pak už si tě zase Logan přitisk k sobě a nechal tě v klidu si užívat jeho přítomnosti a tepla. Odpočívej, zlato, řekl a tobě se začly jako pomalu zase klížit oči. Po pár minutách jsi oči zavřela na dobro a zbytek noci se ti zdálo o různejch domech, který by mohly bejt ten Loganův zmiňovanej domov. Ráno jsi se probudila na gauči, ale nebyla jsi rozlámaná. Ukázalo se, že ležíš na polštáři na Loganově klíně a jseš přikrytá dekou. Dobrý ráno, přivítal tě Logan tiše, když si všiml, že jsi otevřela oči. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logana jsem určitě svým souhlasem potěšila. Trochu možná i zaskočila tím, co jsem navrhla dále, všem kdo byl pak definitivně zaskočen, jsem byla já, tím, co řekl on dále. "Domů? Moc ráda poznám tvé "domů"." odvětím mu s lehkým úsměvem. Ale to bylo tak nějak vše, co bylo, protože únava se hlásila o svoje slovo a já s ní moc nechtěla zápasit. Bylo mi dobře, byla jsem s Loganem a nic lepšího být prostě nemohlo. Spánek byl příjemný, stejně jako sny, které s ním přišli. Nevím proč, jestli to bylo místem, nebo společností, nebo prostě, možná, že jsem se konečně, snad poprvé v životě, cítila vážně šťastná a spokojená. Probuzení bylo...normální. Sotva jsem rozlepila oči a nějak se rozkoukala, trochu, zjistila, jsem, že neležím v postely, ale na pohovce, kam jsem předtím sedla k Loganovi, který ale byl tady teď taky. "Ahoj." odpovím mu rozespale a trochu se protáhnu. "Zase si mě hlídal?" zeptám se ho s lehkým pousmátím. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Když jsi se probrala a zjistila, že ležíš na pohovce přikrytá dekou a Logana používáš jako podložku pod svůj polštář, tak se ti dostalo přivítání. Logan ti popřál tak nějak jako dobrý ráno a ty jsi se na něho pousmála a rozespale mu pozdrav oplatila. Zeptala jsi se taky, jestli tě zase celou noc hlídal. Co mi zbejvalo, když jsi na mě vytuhla?, odpověděl ti škádlivějc a ušklíb se, ale pak se trochu zasmál. Pro sví děvče jenom to nejlepší, řekl pak tak trochu vážnějc a pohladil tě po vlasech. Tak co takdle si skočit na snídani, zeptat se na Wandu a pak se podle toho vypravit na cestu?, navrhnul ti Logan a pousmál se ještě o něco víc. Bylo vidět, že se mu tu zůstávat nechtělo, ale taky že mu jako tak nějak nevadilo, že se o tebe staral. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan byl prostě Logan. Tak trochu jsem poznamrnala to, že mě tu zase hlídal celou noc a nebyl by to prostě on, kdyby se toho samozřejmě nechytl a nevrátil mi to. Samozřejmě jsem mu to mohla vrátit, ale místo toho jsem do něj jenom symbolicky štouchla. "Jo, jenom se převleču a trochu zkulturním." odpovím mu. Než se od něj zvednu, věnuji mu trpchu rozespalou pusu na tvář a pak, jej tedy opustím, s tím, že se rozejdu do koupelny kde se obleču do něčeho trochu normálnějšího a upravím rozcuchané vlasy, které jwnom lehce rukama stáhnu všechny na jednu stranu. "Tak jo, bude donášková služba nebo se někam jde?" řeknu, když pak vylezu z koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se zasmál, když jsi do něho šťouchnula. Pak ale jako přikejv, když jsi m uřekla, že se jenom převlečeš a zkulturníš. Nechal tě pak jít do koupelny se trochu opláchnout a učesat si vlasy. Trvalo ti to jenom jako chvilku, ale když jsi vylezla ven, tak Logan byl už připravenej. Vlasy měl jenom prohráblý, ale i tak už vypadal, jako by strávil v koupelně hodiny. Připravená?, zeptal se tě a ty jsi se zase zeptala, jestli bude donášková služba, nebo jestli se půjdete někam najíst. No, plánoval jsem posnídat ještě tady. Stark tu má strašně dobrou whis.. teda toustový chleba, řekl a zarazil se při zmínce o alkoholu. Nechtěl aby jsi mu to začla nějak jako vyčítat. Pane, chtěl jste vědět jak se daří slečně Maximoffové, ozval se Jarvis a Logan přikejv. Slečna Wanda je v pořádku, ale stále ještě vyčerpaná. Na dehydrování ji podali kapačku a večer by měla být schopna převozu. Zvlášť, pokud to proběhne za pomoci slečny Clare, řekl Jarvis a Logan si trochu úlevně odych. Jestli teda nechceš posnídat tady, tak vím o jedný malý jídelně, kde jsou ty nejlepší vajíčka a ještě wafle, řekl Logan a jestli jsi se rozhodla pro tu druhou možnost, tak přikejv. Jarvisi, najdi mi fotku náměstí Whistleru v Kanadě, řekl Logan a Jarvis odpověděl, Máte ji na tabletu, slečno. Když jsi se podívala na tablet, tak jsi uviděla obrázek dost dobře vypadající místo. Možná až trochu moc, na to, o čem Logan mluví.  |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro V koupelně jsem se zkulturnila a vrátila se. Logan vypadal, že je taky hotový a tak nějak jsem mu v tomhle trochu záviděla, že se sebou nemá tolika práce, v tomhle ohledu. Pak, uculím se, když řekne, že chtěl posnídat tady, spíše tedy posnídat tekutou. "Jo, je mi to naprosto jasné." opáčim mu na to. Pak, ozval se Jarvis ohledně toho, jak je na tom Wanda. Slyšitelně už líp a asi se budeme moci vrátit zpatky na školu vcelku brzy. Tedy, víceméně už večer můžeme být doma na škole. Myslím, že se ulevilo nejenom mě. Přišla tedy otázka dále na snídani. Logan se nabídl s tím, že ví, kde dělají super snídani, pokud nechci jíst tady. "Znáš mě. Na takovouhle nabídku neumím říct ne." řeknu mu s lehkým úsměvem. Logan pak pokračuje dál ve své myšlence a ta se zrealizuje brzy na tabletu, který ležel na postely, stále. Sáhla jsem tedy po něm, abych se na to podívala. "Hmm, rozhodně chytlavé. Ale nechceš nás se jen tak se oběvit uprostřed náměstí, že ne?" pousměji se na Logana. Byla tam ulička mezi budovama, která by se teoreticky dala použít pro náš příchpd, kde bychom netahali tolika pozornosti. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan pokrčil ramenama a řekl, Vyber nějakou postranní uličku. Co vím, tak takdle brzo ráno, tam určitě nikdo ještě nebude. A měl tak nějak jako pravdu, protože bylo teprv chvilku po sedmý ráno, kdy se teprv jídelny a hotely začly otvírat, aby podávaly snídaně. Pokud jsi jako teda vybrala nějakou uličku a prošli jste skrz, tak se ozvalo Loganovo, Co to má kurva bejt? Tohle není Whistler.. teda jako jo, ale já si ho pamatuju jinak. Rozhodně ne takdle! Logan byl vyvedenej z míry. Asi si ho pamatoval trochu jinak než jak vypadá teď. Ještě před pár rokama to tu nebylo. Tady byl omšelej butyk a támhle zase řeznictví a ne žádný restaurace, řekl a zakroutil hlavou. Pojď půjdem zjistit jestli ten podnik je pořád na místě, nebo ho nahradily fast foodem, řekl Logan a vedl tě po lidu prázdnejch silnicích Whistleru. Prošly jste několika ulicema a potkali jenom jednoho nebo dva lidi. Bylo ještě docela brzo. Viděli jste, že se to tu z toho stalo docela hezký letovisko a to hlavně jako tak nějak k vůli sjezdovce, která byla nedaleko. Logan tě zavedl ale do takoví zapadlý části města, kde to tak hezké a luxusní nebylo. Byl to takovej ten standard. A uchecht se, když zjistil, že tam ta jídelna/bistro ještě bylo. Jmenovalo se to u Eddieho a na dveřích byla cedulka otevřeno. Zdar, Eddie, oslovil po vejití Logan týpka za pultem, jinak lidu prázdnýho bistra. Ten vzhlíd a vypadalo to, že je zmatenej a Logana nepoznává. Byl to chlápek středního věku s šedivejma vlasama. Pak se zdálo, že zaostřil a že Logana nejspíš poznává, ale mračí se na něho. Kafe a jedny vajíčka se slaninou. Jo a nešetři slaninou, řekl Logan cestou k boxu, kde jste si sedli. A ty Clare?, otočil se na tebe a nechal tě si objednat. Pamatuj, skvělý wafle, dodal a pousmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro "Dobře, jak chceš." Opáčím mu s lehkým úsměvem, když namítne, že bych to měla směřovat někam trochu stranou a to jsem taky tak nějak udělala. Udělala jsem tedy portál do postranní uličky, kterou jsem tam viděla a o které jsem si myslela, že by mohla být nejlepší na tohle. Prošli jsme tedy skrz a mě skoro ihned ovál studený vzduch. Logan to viditelně ignoroval a začal vrčet na celé kolo o tom, že to tady vlastně nepoznává. Já si trochu povzdechla. Vysvětlovat dvě století starému morousovi to, že se svět prostě mění, nebylo nic co bych si chtěla poránu zažít. Logan nakonec ale rozhodl, že se vydáme zjistit, jestli tu ten jeho podnik stále je. Já jenom přikývla a šla poslušně za ním. Ulice byly prázdné, většina lidí tu zřejmě ještě spala a možná jsem měla taky. Trochu jsem zazívala, když jsme konečně dorazily, tedy podle Logana, kam jsme dorazit měli. Při vchodu, promluvil na nějakého chlápka, já se jen pousmála a když se podíval na mě, tak jsem jen decentně zamávala špičkama prstíků. "Uhmm..." zarazím se trochu prve. "...dala, bych si americkou... a čaj, černý. A ty vafle tam přihoďte taky." řeknu nakonec svou objednávku a jdu se usadit k Loganovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Eddie přikejv jak na Loganovu objednavku, tak i na tu tvoji. Zalezl do zadu do kuchyně a pustil se do práce. Vypadalo to, že tu žádnýho kuchaře nemá, nebo teda aspoň ne zatím, protože se do toho pustil sám. Do zadu šlo vidět podlouhlým průřezem ve zdi, ale Eddie si nevšímal vás, ale práce, takže jste klidně mohli mluvit. Když jsem tu byl naposled, tak todle město fakt vypadalo hodně jinak, řekl Logan a zakroutil nevěřícně jako hlavou. Todle bistro se ale nezměnilo ani trochu. Jenom Eddie je starší, dodal a pousmál se. Trochu mu to teď docházelo, jak je starej. Takže, co máš vlastně v plánu, zlato? Chceš bejt na pořád X-men? Není to zrovna nejlepší styl života. A často je to osudný, začal po chvilce Logan řešit a tvářil se dost vážně. Eddie vám mezi tím přinesl aspoň ty nápoje. Tobě čaj a Loganovi kafe. Víš, Storm je ze sví třídy poslední, kdo žije a já bych fakt nerad, aby se ti něco stalo, začal a bylo vidět, že se stará a strachuje o tvůj život. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Udali jsme svoje objednávky a usadili se. Pak Logan poznamenal něco o tom, jak se to tu vlastně změnilo od doby, co tu nebyl. Musela jsem se trochu ušklíbnout. "Tak to hold chodí." opáčím mu na to, prostě jen tak poznámkově. Hold prostě osud někoho, kdo nestárne a je tak nějak pořád stejný. Což mě trochu přivádí k myšlence, jestli a o kolik případně přežiju některé z lidí kolem... Z těhlech myšlenek mě tak trochu vytrhne Logan se svou další otázkou. A stejně tak, se dostaví i naše pití. Trochu mimomyšlenkově jsem prstem šťourala do ouška hrnku, zatímco on pokračoval. "Mno.... vlastně ani nevím..." řeknu mu nakonec. "Chtěla bych něco normálního, normální život... bez všeho toho ´jinýho´kolem... ale jak jsme oba včera viděli, prostě to není nijak zatím možné.... když s tím začnu, vždycky se to nějak podělá, takže vážně netuším, tati." řeknu mu a tak trochu bezradně se na něj i podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan si povzdech a zakroutil hlavou. Todle nebylo plánovaný. Todle byla prostě jenom schoda náhod, řekl ti, aby ti trochu oponoval. Možná bysme to mohli skusit a začít žít normálně, jako rodina a ne jako polovojenskej útvar, kterej se musí nasrat do všech sporů mezi mutanty a lidma, dodal Logan ale zmlknul, protože Eddie vám přinesl vaše jídlo. Jemu ty vajíčka se slaninou a ty pak to co jsi si obědnala. Dej se do toho, Clare. Ochutnej to, řekl Logan, kterej kejvl na Eddieho a pustil se do toho. Oči vidně mu to chutnalo, protože spokojeně pokyvoval. Do konce i ty jsi si jako tak nějak pořádně pošmáknula. Víc jak za poslední dny. Po jídle Logan odsunul talíř a opřel se o židli. Tak jsem si nepochutnal několik roků, řekl a pousmál se. Jseš připravená na návštěvu domova?, zeptal se tě, když jsi dorazila sví jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan z toho nebyl moc nadšený. Tedy z toho, kam se prozatím můj, nebo i náš, život tak nějak ubíral. A potvrdil mi to i záhy, když řekl, že by chtěl pro nás nějaký ten kousek normálního života a ne boje o vlastní kůži. Nemohla jsem nesouhlasit a tak jsem tak trochu přikývla. Mezitím dorazila naše objednávka. Americká snídaně vypadala suprově a dorazily stejně tak i vafle. "Neříkej dvakrát." pousměju se na Logana. Báječně to vonělo a tak jsem s trochou výpomocí kečupu, pak vděčně zabořila příbor do jídla, stejně jako svoje zuby. Jídlo chutnalo stejně tak dobře, jako vonělo a o vafle, jsem se pak trochu podělila i s Loganem, tak nějak půl napůl. A aj on byl vcelku spokojený s tím, co dostal. "Uhm, myslíš, že se tam s tímhle pupkem teď dovalím?" pousměju se a poukážu na svoje vcelku nacpané břicho s lehkým pokusem o vtip. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan se pousmál, když jsi mu odpověděla, jestli si jako opravdu myslí, jestli se s tímdle pupkem tam dovalíš. Vždyť jsi se toho sotva dotknula a trochu si uždíbla, řekl Logan a zasmál se. Ikdyř jsi toho jako snědla dost, on jako správnej rodič měl výhrady k tomu, že jíš málo. Možná to bylo spíš ze srandy než že by to myslel vážně, ale jako kdo ví. Můžeme počkat a vyrazit až později, řekl na konec Logan, když se dosmál a vytáhl si doutník. Podíval se na tebe, ale pak ho zase zasunul do náprsní kapsy košile. Takže.. Peete?, zeptal se a nečekal, že mu na to něco řekneš, tak dodal, Jak moc je to mezi váma vážný? |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan můj vtipek pobral. Ba co více, tak nějak trochu onu hru se mnou i hrál, když mi řekl, že jsrm si sotva něčehi zobla. Oplatila jsem mu tedy vřelím úsměvem a napila se čaje. Logan ještě dodal, že tedy můžeme chvíly zůstat, za což jsem byla vcelku ráda. Chápu, že byl nadšený z toho, až mi ukáže to, jako vypadá jeho 'doma', ale měli jsme času do večera dost. Trochu se pak ušklíbnu když vytáhne doutník, ale pak ho s pohledem na mě, zase schová. "Klidně si dej. Mě to protentokrát nebude vadit." řeknu mu. Však onen úsměv, který byl v mw tváři stále přitomen, lehce povadl, když se pak zeptal na Peta a jak to s ním, vlastně mezi námi tak nějak je. Trochu rozpačitě uhnu pohledem do strany a myslím, že tváře chytli růžoví nádech. "Mno....docela dost..." vypáčim pak nakonec ze sebe. "Mám ho ráda a je fakt hodnej..." |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Loganovi se to sice jako pořád tak nějak nezamlouvalo, ale aspoň mlčel a už ti Peeta nevymlouval jak to bylo před tím. Když už jako nic, tak aspoň menší zlepšení. Chvíli jste ještě seděly a kecaly. Popíjeli jste sví nápoje a Logan si nechal ještě dolít kafe. Tu možnost jsi měla i ty s čajem. Vyklubala se tu z toho docela prima pohodka. Na konec když Logan platil, tak se Eddieho zeptal jestli jedna z fotek je pořád ještě autentická. Jestli se na ní něco nezměnilo. Eddie mu řekl, že ta fotka dřevařský osady je pořád stejná. Teda spíš jako ta osada se vůbec nezměnila a je pořád stejná. Logan přikejv a když Eddie odešel, tak se k tobě naklonil blíž. Dobře si tu fotku prohlídni. Tam se vydáme a vodtama to bude domů už jenom kousek, řekl ti Logan a trochu se u toho i pousmál. Když jste na konec jako opustily Eddieho bistro/jídelnu a našli jste si nějakej tmavej kout nebo uličku, tak jsi vás dostala na kraj dřevařský osady. Nikdo nebyl nikde, protože byly už v práci. Taky jste z dálky slyšeli zvuk kácenýho dřeva a motorové pily. Logan však nešel do týdle osady, ale vzal to po cestě do lesa. Šly jste asi půl hodiny a dorazily jste do malýho městečka. Logan tě zavedl do míst, kde byly odstavný plochy. Tam u vrátnice vyřídil nějaký formality a vyzvedl si svýho pickupa. Tak nasedej, za půl hodiny budem u krbu a zahřejem se, řekl ti a nechal tě nastoupit. Logan s váma vyjel z města po lesní cestě, která vedla zdá se jako asi úplně někam do divočiny. Rozhodně říkal, že jeho dům je dost na samotce, ale pořád jsi si neuměla představit jak moc. Když pak jste vyjely z lesa a dali se po horský stezce nahoru do hor, tak jsi mohla začít obdivovat, krásný scenerie Kanady a jejich majestátních hor. Jsme tady, řekl ti Logan a zastavil u malýho domku/srubu, kterej sice vypadal omšelejc, ale nebylo to tak hrozný, když jsi si všimla terasy a prosklenejch dveří dovnitř. Uvnitř to bylo docela útulný a ne až tak zaostalý.  |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan nevypadal, že by jej to nějak těšilo, ale alespoň ho nechtěl zabít. Nebo mu nějak podobně, špatně ublížit, což znamenalo jistý pokrok mezi nima a kdo ví, třeba jednou to bude mezi nima suproví úplně. Pak bych nemohla být šťastnější. Zůstali jsme tu ještě nějakou chvilku a prostě si užívali společnou chvíly. Pak mě tak nějak upozornil na jednu z fotografií, které tu ten jeho známí majitel měl. Nepřikývla jsem, ale zaměřila jsem se na tu fotku. Bylo mi jasné, co Logan plánoval a tak jsem se jenom pousmála. Když jsme pak odešli z jídelny, zamířili jsme do postranní uličky, odkud jsme pak podnikli onu Loganovu myšlenku s přesunem na jiné místo. Nikdy jsem tu nebyla ale bylo příjemné vidět nová místa. Dřevo vonělo na míle daleko a tak nebylo pochyb o tom, že tady je těží dřevo hodně ve velkém. Však nezůstávali jsme tu příliš dlouho a Logan se rozešel po cestě do lesa, kde jsme po chvíly narazili na nějaké městečko a ku odstavnému parkovišti. Tam za chvíly, se Logan vrátil, však ale né po svých, místo toho na čtyřech kolech. "Super, už jsem začínala necítit nohy." poznamenám, když jsem nastupovala k němu do auta. Byť neměla jsem nic proti procházce s ním, ale přece jenom, tohle bylo mnohem pohodlnější cestování. Logan to vzal po lesní, která vedla kdo ví kam. Tedy víme kam, les, příroda a rozhodně né nic, co by se dalo přirovnat k nějaké, jakékoliv civilizaci. Prostě takoví to, co vás napadne při slově ´samota či divočina´. Nevadilo mi to. Za chvíly jsme ale vyjeli z divočiny a Logan to vzal směrem nahoru, k horám, které se tu majestátně tyčili. Myslím, že nejeden fotograf, či podobný typ, by mi teď mohl závidět. A já osobně z toho byla nadšená a šlo to na mě i vidět, když jsem uchváceně hleděla z okna. Všimla jsem si srubu, chatky či tak něco a Logan pak okamžik na to poznamenal, že jsme tady. Na tváři se mi oběví velký úsměv. "Takže tohle je tvoje ´doma´?" pronesu k němu s oním úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Nezvratný osud pro Logan si tvího úsměvu sice všiml, ale tak trochu jako znejistěl, když jsi řekla to slovo "doma". Poškrábal se na zátylku a tak na půl se jako pousmál. Já vím, není to nic moc. Žádná luxusní škola s vybavením za pár melounů, řekl Logan tak nějak trochu i omluvně, ale pak dodal, Ale je tu klid a nikdo tě tu neobtěžuje. Tady jsem se naposled cejtil jako doma. Na místě, kde mě nikdo nesoudí a nikdo mě nemá za zrůdu s drápy nebo za zvíře. Logan byl sice většinou jako zavřená kniha, ale teď jsi tak nějak měla pocit, že k tomudle místu má nějakí ten vztah. Tohle místo měl opravdu rád, ale přes to se tu vracel s těžkým srcem. Chceš prohlídku, nebo se vodsaď radši budem klidit?, zeptal se tě Logan a jestli jsi souhlasila s prohlídkou tak z palubní přihrádky vylovil klíč. Pak vystoupil a šel odemknout. Vnitřek srubu byl útulnej a rozhodně ne tak zaprášenej, jak by jsi si jako myslela. Někdo tu utíral prach a uklízel. Logan ale říkal, že tu pár let nebyl. Sice to tu vybízelo k otázkám, ale cítila jsi se tu bezpečně a zrovna teď tě lákalo rozdělat v krbu oheň, kterým by jsi se zahřála. |
| |
| soukromá zpráva od Claire Bennett pro Logan z mého poznamenání o tom, jestli je tohle jeho ´doma´, vypadal trochu nesvůj. "Tati, jsem z ulice. Nikdy jsem neměla... vlastně jsem nikdy nic neměla...." řeknu trochu rozpačitě teď prozměnu zase já. "Už teď jsem z něj nadšená a nemůžu se dočkat toho, jak bude vypadat uvnitř." řeknu mu nakonec s poněkud jasným nadšením ve hlase. "Jasně, že prohlídku!" odvětím mu nadšeně, se stejně nadšeným výrazem i úsměvem ve tváři, když se zeptá, jestli se chci podívat dovnitř, nebo raději odtud vypadnout. Sotva pak vylovila klíče z palubky, šli jsme tedy na exkurzy. Musí říci, že jsem byla trochu nervozní, z toho, co bude uvnitř, ale jakmile byly dveře dokořán a já mohla nakouknout dovnitř, všechno to ze mě spadlo. Bylo to tu suproví. Sice opravdu né podobné škole, ale mělo to svoje osobní kouzlo, které šouplo do kapsy školu a navíc, tohle, tohle bylo doma, naše skutečné doma. "Je to tu úžasný!" |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| Chuť do hraní je, jen PJ toho má teď moc :// Rozhodně nechceme jen tak skončit. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba |
| |
| Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| Poprosím o ukončení. Pj už zdá se nemá čas na své kamarády -.- |
| |
| Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR