Andor.cz - online Dračí doupě

Soukromá hra

Probuzení! Přípravy na příjezd Princezny!

Ten sen se mi v posledních dnech stále vracel a dnešní noc nebyla vyjimkou. Okamžik, kdy moje dětství náhle skončilo. Kráčím chodbou kolem lidí s rozmazanými tvářemi. Je to zvláštní, vím jak ti lidé vypadají, ale tehdy jsem je vůbec nevnímal. Někdo otevře velké dveře a já do nich sám vkročím. Je to pokoj mého otce. Atmosféra klidu a míru zde však byla nahrazena výrazným pachem smrti. Přistoupím k posteli a pokleknu vedle ní. Přede mnou leží starý muž. Můj otec. Král. Ne, vlastně nejsem úplně přesný, můj otec není starý, je mu teprve 50 let a než odjel na výpravu proti barbarům, kteří opět překročili naše hranice, byl to veselý a vitální muž, který stále předčil v souboji nejednoho mladého rytíře. Ale v bitvě utrpěl smrtelné zranění a od té doby byl upoután na lůžko, kde jen chřadl a umíral. Pamatuji si, jak jsem vzteky zaťal pěst, když jsem uslyšel otcovo chabé zakašlání.
"Můj jediný synu. Obávám se, že můj čas nadešel. Brzy vkročím do Morrovy zahrady. Svěřuji naši Říši do tvých rukou. Lituji, že jsem s tebou nemohl ztrávit více času, můj synu.."
Následovalo další zakašlání. Po tvářích se mi skutálela první slza.
"Svět, do kterého vstoupíš jako král je krutý. Chtěl jsem ti dát více času, aby sis mohl užívat bezstarostného mládí, ale osud tomu chtěl jinak a kvůli tomu nastupuješ na trůn nepřipravený. Poslouchej Runcimana. Je to přítel, schopný muž a moudrý člověk. Bude tě učit státnickým záležitostem místo mě."
Otec ke mě natáhl ruku a ji bez váhání uchopil.
"Buď silný, můj synu. Ochraňuj náš lid, ochraňuj Říši. Braň slabé před nebezpečím, buď hlasem těch, kteří žádný hlas nemají. Buď vším, pro ty, kteří tě budou potřebovat. Buď spásou pro své přátele. Buď zkázou pro své nepřátele."
Odrecitoval slova, která vždy odkazoval každý král naší rodové linie svému nástupci. Tradice založená Asteriskem I. Přikývl jsem.
"Slibuji otče. Budeš na mě pyšný."
Slíbil jsem. Na jeho tváři to vyvolalo shovívavý úsměv.
"Asterie, to už já jsem. Je tu ještě jedna věc, kterou ti musím svěřit, než se odeberu na onen svět."
Tímto prohlášením ve mě můj otec vyvolal další proud slz, ale i zvědavost. Naklonil jsem se blíž a on začal špetat. Pamatuji si, jak se mi údivem rozšířily oči a jak se na jeho tváři rozprostřel úsměv, jako kdyby právě udělal vtip na můj účet. Ten den jsem se stal králem a taky jsem se dozvěděl, že jsem zaslíben princezně z jiné země a je mým osudem ji pojmout za manželku.

S náhlým trhnutím jsem se probudil.
"Zase ten sen?"
Ospale jsem zívl a protřel si oči.
"Počkat! Dnes je ten den!"
Uvědomil jsem si. Najednou mě přepadla panika a já se pokusil rychle vyskočit z postele, ale místo toho jsem z ní spíš s hlasitým žuchnutím sletěl. Chvíli jsem ležel na zemi a napadlo mě, že pod postelí je dost místa, možná bych se tam mohl schovat a dělat, že tu nejsem.
"Ovládej se Asterie!"
Napomenul jsem se v duchu a pomalu vstal. Čelil jsem barbarům, elfím válečníkům a obludám všeho druhu. Jistě si poradím s jednou princezou. S tím jsem se vydal do koupelny provést nějakou tu osobní hygienu. Jako král jsem mohl k tomuto účelu využít služebných, ale už jsem byl zvyklý se o sebe starat sám. Život v armádě vás tomu naučí, ať už jste král a nebo chuďas. Když jsem byl hotový, oblékl jsem se, opásal se mečem a zamířil ze své komnaty pryč. Přede dveřmi mě už očekávala Valerie, moje kamarádka z dětství a kapitánka mojí Královské Gardy v jednom.
"Dobré ráno Val."
Pozdravil jsem ji se širokým úsměvem.
"Achjo, zase jsi zakutá v brnění. Nemůžeš pro změnu někdy přijít v něčem více...holčičím. Noční košilka by přišla vhod, pak by jsme mohli zapadnout ke mě do komnaty a..."
Na zátylku hlavy mi přistál pohlavek.
"Přestaň dělat vtipy!"
Zahřímala Valerie a já byl rád, že nemá nasazené své rytířské rukavice.
"Nedělám vtipy. Jsi hezká a roztomilá Valerie a já si užívám každý moment, kdy tě nevidím v brnění."
Odpověděl jsem upřímně se svým nejnevynějším kukučem. Val celá zrůžověla a zadívala se do zdi, jako kdyby na ní bylo něco strašně zajímavého.
"Ale přestaň...zase tak hezká nejsem.."
Zamumlala a dali jsme se na cestu.
"Nervozní?"
Zeptala se.
"Velice. Chvíli jsem vážně uvažoval, že se schovám pod postel a nevylezu."
Odpověděl jsem, čímž jsem vyvolal salvu smíchu.
"No co..počkej až se ty budeš vdávat!"
Ohradil jsem se, ale sám se taky usmíval. Jakmile jsme zahnuli za roh choby směřující k mé komnatě, už jsme si takto nezávazně povídat nemohli. Minuli jsme první stáž.
"Plukovník Conrád, velitel Městské Hlídky se dostavil na vaši žádost. Čeká v přijímací místnosti."
Informovala mě Valerie.
"Hmm...pozvi drahého plukovníka ať se se mnou nasnídá."
Přiývl jsem. Jen co jsme došli do jídelní místnosti, usadil jsem se a sluha donesl jídlo. Val mezitím šla pro plukovníka. Chvíli jsem si užíval klidu, než se dostavil Conrád. Hned u dveří se prkenně uklonil, až jsem si říkal, jestli tu nechce udělat most, nebo něco. Vážně se málem čelem uhodil o podlahu.
"Vaše Veličenstvo, Plukovník Conrád na váš rozkaz."
Oznámil mi s vojenskou řízností. Vstal jsem, abych jej uvítal. Stisk ruky a upřímný pohled do očí. Plukovník málem vyletěl z kůže. Tenhle muž byl upřímný, trochu strojený, ale upřímný a loajální poddaný. Z takové pozornosti od krále byl celý nesvůj.
"Prosím plukovníku, posaďte se a nabídněte si."
Vyzval jsem jej a sám si sedl a pokračoval v jídle.
"Děkuji, Vaše Veličenstvo, ale už jsem snídal."
Pokýval jsem hlavou.
"Ach, ano. Vy z Městké Hlídky vstávte časně, že? Nuže, jak jdou přípravy na příjezd princezny Eden?"
Celou snídani mi pak plukovník Conrád vysvětloval bezpečnostní opatření. Dokonce přinesl mapu města, kterou jsme rozložili na stůl poté,co jsem dojedl a sluhové sklidili ze stolu.
"...a u bran města jsme posílili stráže, byly povolány 3. a 5. Legie, které zabezpečily ulice. Předem jsme zatkli všechny známé zločince a každý cizinec se musí hlásit na místním oddělení Hlídky."
Zakončil Conrád svoje hlášení a já spokojeně pokýval hlavou.
"Důležitý bude Cremheymský most, to bude kritický bod princezniny cesty, je to moc otevřený prostor."
Conrád přikývnul.
"Naši a Edenští mágové vztyčili kolem mostu magické bariéry. Ve vzduchu je tam tolik magie, že slabším lidem se spouští krev z nosu. Pro jistotu jsme okolí vyklidili. Na váš příkaz se tam také k princeznině koloně přidá 1. dragounský pluk."
Odpověděl a já se obrátil na Valerii, která si vzala slovo.
"Byla jsem se na ně podívat. Lesklé zbroje, velká kopí, mohutní, krásní koně. Je na ně úchvatný pohled."
Kývnutím jsem vzal její slova na vědomí.
"1. Dragounský je elita mezi elitami. Jsou to váleční veteráni, hrdinové z mnoha bitev. Trochu jsem se bál, že to nebudou brát vážně."
Řekl jsem spíše pro sebe, protože každý v Říši věděl, co jsou Dragouni zač. S tím jsem dal plukovníkovi odchod a vrhl se do víru svých vladařských poviností.

Příjezd ve velkém

Cítila jsem, jak ve mě narůstá nervozita. Na tohle mě připravovali snad celý můj život a přesto jsem nyní cítila nejistotu. Věděla jsem, co tenhle sňatek znamená pro mého otce a mou zem. Byla jsem zaslíbena nejmocnějšímu muži, který kráčel po tomto kontinentu, alespoň takový pocit jsem měla z toho, co jsem o Asteriskovi V. slyšela. A Eden byl v porovnání s Říší jen zrnkem písku. Co když nejsem dost dobrá?

"...v den svých dvacátých narozenin ho pojmeš za muže a slíbíš mu svou věrnost..."
V hlavě slyším slova svého otce, své chůvy, učitele...v podstatě každého. Od útlého dětství jsem to slýchala a myslela jsem si, že jsem s tím smířená. Považovala jsem to za svůj osud.
Dvacáté narozeniny jsem měla oslavit během několika týdnů, a čas utíkal jako voda. Děsilo mě, že se mám vdát a přitom jsem ještě ani nespatřila svého ženicha. Vlastně jednou, když mě poslové, jeho jménem, přišli požádat o ruku, přinesli s sebou jeho obraz. Strávila jsem mnoho času tím, že jsem studovala jeho tvář a přemítala nad tím, jaký asi je. Bylo to hloupé, král mohl ve skutečnosti vypadat zcela jinak a vše, co jsem vyfantazírovala se mohlo rozplynout mávnutím ruky.

Vyhlédla jsem z okna kočáru a zachvěla se, město už bylo na dohled a bylo tisíckrát větší, než jak jsem si ho představovala. Dívala bych se dál, ale pevný stisk na mém rameni mě přiměl znovu se ukrýt v kočáru. Ophelie, moje chůva, nechtěla, aby mi vítr poničil účes. Však nad ním ráno strávila celou hodinu, abych vypadala patřičně důstojně.
Nebylo to nic jednoduchého. Na cestě jsme byli už několik dní a já byla celá bolavá a rozlámaná. Až včerejšího večera jsme zastavili v jednom zájezdním hostinci. Trvala jsem na tom, že do hlavního města nemohu přijet neupravená a s kruhy pod očima. To by mě také král mohl rovnou poslat domů, že o takovou nevěstu nestojí.

Tomu jsem se dokázala vyhnout. Byla jsem jako ze škatulky. Šaty byly ušity z těch nejdražších látek, speciálně pro tuto příležitost. Byla jsem klenotem své země, tím nejdražším, co může Asteriskovi nabídnout a podle toho jsem musela vypadat. Nejvíce mě ale stejně zdobila koruna, kterou speciálně pro mě vyrobili naši nejlepší mágové. Křišťály, které se vznášely kolem mé hlavy a tvořily jakousi svatozář. Nádherný šperk, vedle kterého vše ostatní bledlo.

Z Edenu jsem vyrážela s poměrně malou skupinkou. Několik vozů, pár služebných, skupinka rytířů, které na mou ochranu poslal král a několik mágů. Poté, co jsme překročili hranice, však družina dost narostla. Nyní už jsem kolem sebe měla celou suitu ochránců. Nutilo mě to přemýšlet, zdali jde jen o ukázku moci, nebo je můj život skutečně v nebezpečí. Sama netuším, co z toho mě znepokojovalo víc.

Jsi krásná. Jsi silná. Král, i celá Říše, ti brzy budou ležet u nohou.
Opakovala jsem si to jako mantru, zatím, co se hradby města neodvratně přibližovaly.

Dlouho očekávaný příjezd!

Jakmile vjel tvůj kočár do města, k nebi vzlétlo tisíc bílých holubic. Jak pomalu projíždíte městem, všimneš si davů lidí, kteří tě nadšeně vítají. Cesta je lemována vojáky, kteří dav drží v bezpečné vzdálenosti od kočáru. Když přejíždíte přes Cremheymský most, přidá se k vám skupina obrněných rytířů na velkých koních. Jejich brnění se na slunci lesknou, jak cválají podel kočáru a dávají pozor na případné nebezpečí. Všechno jsou to zjevně urostlí muži v nejlepších letech. Po nějakém čase necháte jásající davy za sebou a dostanete se do Brunnerského hradu, sídelního hradu králů Asterijské Říše.

Na nádvoří vás přivítá jednotka nastupené Královské Gardy, jakmile se tvoje noha dotkne země, celá jednotka se jako jeden muž postaví do pozoru. Před tebou je rozvinutý červený koberec po kterém k tobě a tvému doprovodu přichází dva muži. První z nich, mladý muž, drží v ruce vznosně zdobenou zlatou hůl, druhý, starší, působící dojmem anglického gantlemana, se opírá o prostou vycházkovou hůl. Mladší se ukloní s takovou noblesou, že si až jeden říká, že tenhle úklon musel nacvičovat minimálně rok.
"Princezno Eden, je mi ctí, že vás mohu přivítat na Brunnerském hradě. Jmenuji se Christian Ernhoff a jsem vrchní ceremoniář Jeho Výsosti krále Asteriska V. Dovoluji si vám představit Lorda Petera Runcimana. Vrchního kancléře Královské Rady, správce pěti pečetí, rytíře Astarijského a barona z Easthammeru."
Uvítá tě mladší muž a zároveň tě představí Lordu Runcimanovi, druhému nejmocnějšímu muži Říše. Ten na znamení úcty sklopí hlavu a zase ji zvedne.
"Prosím, omluvte mě, drahá princezno, leč mé stáří mi bohužel nedovoluje vás přivítat náležitým způsobem. Jediný, ve své moudrosti, se rozhodl obdarovat mě bolestí zad."
Omluví se a společně se vydáte na cestu do hradu. Slovo si vezme zase Christian.
"Připravili jsme pro vás a váš doprovod ubytování v jižním křídle hradu, sluhové vás tam zavedou. Zde se můžete občerstvit a připravit na setkání s králem. To je naplánováno za hodinu a půl. Eskorta vás přijde vyzvednout, až bude čas. Pak bude následovat vaše osobní audience u krále. Večer se bude konat hostina na vaši počest."
Jeden ze sluhů, kteří Christiana doprovází předá itinerář s rozvrhem veškerých aktivit tvé dvorní dámě.
"Tou osobní audiencí se myslí rande, princezno. Jedná se o přání králova zesnulého otce, Asteriska IV. Dej Jediný pokoj jeho duši. Doufám, že vám to takto vyhovuje?"
Dodá nečekaně upřímně lord Runciman a lehce se usměje.

Do tvé osobní komnaty tě doprovodí sluha a dva rytíři z královské gardy. Jedná se o přepychově vyzdobenou místnost jak...no pro princeznu. Na posteli sedí štěně Labradora s roztomilou mašličkou kolem krku, kterou si packou už ovšem trochu sundalo. Když tě uvidí, vesele zaštěká a snaží se ti olíznout obličej. Na psoteli je i uvítací dopis od krále.

Drahá Arjo.
Uznávám, že je poněkud nezvyklé, ba přímo výstřední ti psát, když se za chvíli uvidíme. Možná si tím tak trochu pomáhám od nervozity. Je mi velmi líto, že jsme se nemohli setkat dříve, ale bohužel, můj závazek vůči mé zemi a mému lidu mi nedovolil spatřit tvoji tvář. Připravil jsem pro tebe dárek. Je to fenka, ale to určitě poznáš. Myslím, že je roztomilá. Otec mi ještě jako malému chlapci říkal, že královny to mají těžké, neboť se o lásku svého muže musí dělit s celou zemí a leckdy jsou samy a opuštěné, když je král zrovna někde v bitvě, nebo zaměstnám vladařskými povinostmi. Nepřišlo mi to ke královnám fér a pokud máš být moji královnou, nechci dopustit, aby jsi se cítila opuštěná, nebo smutná, tak jsem se rozhodl ti ji darovat, aby tě doprovázela a dělala společnost, pokud já nebudu moci. Ještě nemá jméno, to nechám na tobě.

P.S. Pokud se někdo bude ptát, už s tebou přijela. Nehodí se prý, abych ti dával takové dárky před svatbou. Bude to naše malé tajemství, dobře?
Psík zaštěká a zavrtí ocáskem, zjevně čeká pamlsek, nebo co.

Uvítání

Zhluboka se nadechnu a vystoupím z kočáru. Vnímám chůvu, i dvě dvorní dámy, za svými zády, ale stejně mám pocit, že zde stojím zcela sama. Doteď jsem se vždy skrývala za svého otce, nyní jsem ale sama za sebe...za sebe a svou zem...to aby to nebylo málo stresující.
Na tváři se mi však žádná negativní emoce neobjeví. Když lehkou úklonou zdravím oba muže, zdobí mou tvář lehký, uctivý úsměv.

"Děkuji za kouzelné uvítání." Rukou pokynu k nebi, kde se stále ještě vznáší několik bělostných holubic. "Mnoho lidí mi vyprávělo o krásách Brunnerského hradu, i hlavního města, ale ve skutečnosti je ještě daleko krásnější, než jak mi o něm vyprávěli."
Ve společnosti obou mužů vykročím směrem k paláci a po cestě si vyslechnu svůj dnešní rozvrh. Trochu mě zaskočí přímost s jakou ke mě Vrchní kancléř promluví. Ve skutečnosti se mi ale uleví. Chladná dvorská etiketa mi není nijak blízká a jeho slova ke mě přivanou náznak lidské vřelosti, za kterou jsem nyní nesmírně vděčná.

Pousměju se.
"To je myslím víc než příhodné, vzhledem k tomu, co nás oba čeká."
Nečekala jsem, že bych se s králem setkala až před oltářem. Věděla jsem, že ho dnes konečně spatřím. Nyní vím, že mám hodinu a půl na to, abych se na toto setkání připravila. Už jen při té myšlence se rozechvěju.

Vstoupím do své komnaty a mávnutím ruky propustím služebnictvo i své dvorní dámy, oba rytíře nechám přede dveřmi. Trocha soukromí mi teď udělá jen dobře. Tedy, skoro soukromí. K mému překvapení totiž nejsem v pokoji sama. Čeká zde na mě milá, přátelská, němá tvář.
Celá se rozzářím, když se ke mě fenka nadšeně rozeběhne a pokouší se mě oblíznout.
"Ty jsi mi ale dáreček."
I s pejskem v náručí se posadím na okraj postele a přečtu si dopis. Srdce mi trochu zjihne. Byla jsem nejistá, bála jsem se, že by král mohl být krutý, nebo nevšímavý, ale už jen tímhle gestem mi ukázal, že se mýlím. Ještě mě ani nespatřil, ale už nyní myslí na to, abych se zde cítila dobře a nepřipadala si opuštěná.

"Myslím, že ti budu říkat Madelena...Maddie. Líbí se ti to?"
Podrbu pejska za ušima a poté ho postavím na zem. Sama zamířím ke dveřím vedoucím na terasu. Opřu se o zábradlí a zadumaně si hrad prohlížím. Všechno mi tu přijde mnohem větší, než doma. Palác, ve kterém jsem vyrůstala, byl velký, ale tohle je hotová citadela. Připadám si zde maličká a bezvýznamná, i když opak je pravdou.

Rozhodnu se nepřevlékat si šaty. je dost pravděpodobné, že král sledoval můj příjezd. Nechtěla bych působit marnivě, kdybych se na naše první setkání hned převlékla do jiných šatů.
Udělám si tedy v pokoji pohodlí a rozhodnu se o samotě, jen se svým psem, vyčkat do setkání. Trocha odpočinku mi, po náročné cestě, udělá jen dobře.

Maddie se projeví jako typické štěně, velmi zvídavá, plá elánu a doslova neutahatelná. Když to není mazlení, tak je to šmejdění v každém rohu a skulince pokoje, když jí to omrzí, je to hraní si míčkem, když ne to, tak aport. Čas s ní uběhne rychle jako voda.

Nakonec ale přijde nevyhnutelné. Zdvořilé, ale důrazné zaklepání se slovy.
"Princezno, je čas."
Před tvoji komnatou tě očekává tvůj doprovod. V jeho čele se vydáš na cestu do trůního sálu. U jeho dveří se na chvíli zastavíte a počkáte, než se velké dveře otevřou.

Trůnní sál je obrovský, jsou tu draze vypadající koberce, mistrovsky zhotovené gobelíny, obrazy všech králů a hrdinů Asterijsé Říše a tolik luxusu a přepychové výzdoby, až to vyráží dech. Trůn je vysoko na vyvýšeném místě. Vše v sále je stylizováno tak, aby král vypadal majestátně. Jako nějaká nedosažitelná bytost, která ční nad ostatními. Téměř jako bůh.
"Arja Mari Aed Eden, princezna Edenská."
Oznámí tvůj příchod vrchní ceremoniář Christian Ernhoff. S tím vejdeš do sálu vstříc králi uličkou, kterou lemují dvořané a stráže z Královské Gardy. Král sedí na trůnu, oblečený v pěkných šatech, ale méně zdobených, než by člověk očekával, vzhledem k okolí. Kolem trůnu je rozmístěno několk rytířů Královké gardy. Po králově pravici stojí rytířka s insigniemi kapitána. Jasně na sobě cítíš její hodnotící pohled. Ona sama je oblečena v brnění, takže lze jen těžko odhadnout její ženské přednosti, ale soudě podle tváře se rytířka dá považovat za více než hezkou. Před trůnem by jsi se měla podle dvorní etikety poklonit, načež by první měl promluvit král. Tak to alespoň stálo v itineráři, který jsi dostala.

Seděl jsem v křesle pracovny a psal list jednomu ze svých vazalů ohledně velikosti daní na jeho území, respektive jejich nedůslednému vybírání. Do pracovny se zaklepáním vešla Valerie.
"Balíček byl úspěšně umístěn."
Řekla a já přikývl.
"Opravdu doufám, že se princezně bude líbit."
Odpověděl jsem. Sám jsem dárek pro princeznu do její komnaty umístit nemohl, na to jsem pod moc velkým dozorem, ale kapitán Královské Gardy, to byl ideální komplic. Proto jsem Val požádal o službičku.
"Určitě bude, Vaše Výsosti. Byla vážně roztomilá."
Ujistila mě Val. Z jejich úst slyšet něco jako slovo "roztomilá" byl docela nezvyk.
"Takže hodina a půl do setkání..co když se jí nebudu líbit?"
Podělil jsem se se svou kamarádkou o svoji obavu.
"Neznám ženu, které by jste se nelíbil."
Zazněla odpověď. V zamyšlení jsem přikývl, než mi došlo, co slyším.
"Počkat...cože?"
Zeptal jsem se zmateně. Val si uvědomila, že řekla svoji myšlenku nahlas a zčervenala jak rajče.
"Nic...zapomeň na to."
Přešla na tykání.
"Chm...Val, kolik vlastně znáš dalších dívek?"
Zeptal jsem se podezřívavě.
"Máš pravdu...m-moc ne."
Zazněla odpověď. Val nikdy nebyla typické děvče.
"Asi bych se měl připravit na schůzku.."
Přehodil jsem na jiné téma. Valerie přikývla.
"Hm, to by jsi měl. Počkám venku."

Nakonec jsem se rozhodl pro nejméně zdobené šaty. Prostě nejsem mocz vyklý na pompu a přepych. Ve hře byla i slavnostní zbroj, ve které jsem vypadal skvěle, ale přišlo mi, že by to už asi bylo na princeznu moc kovu. Koneckonců jsem se s ní měl sblížit a ne ji zastrašit.

V Trůnním Sále jsem se posadil a vyčkával.
"Co když se něco pokazí? Co když se mi princezna nebude líbit. Nebo já jí? Co když bude jen předstírat, že mě má ráda, kvůli svému otci a království? Co když je to kudlanka v převlečení a po souloži pojídá své partnery zaživa. Počkat..cože bylo to poslední?"
Začal jsem se stresovat. V tom se otevřely dveře a dovnitř vešla ona. Moje budoucí královna. Měl jsem co dělat, aby mi neklesla čelit.
"Je nádherná!"
Pomyslel jsem si. Když jsem si uvědomil, že se ode mě očekává, že tuhle krásku budu držet v náručí..líbat a mít s ní následníky...a samozřejmě si procvičit ty věci, které k tomu vedou, trochu se o mě pokusí mrákoty. Ne, že bych byl panic. Jen, že holky, které jsem měl..mno, ne, že by nebyly všechny krásné, ale rozhodně ani jedna nebyla tak..éterická..jako princezna. Když mi princezna vzdala hold, bylo na mě, abych promluvil. Vstal jsem z trůnu.
"Vítejte, ctění hosté..."
Rozpřáhl jsem ruce, jako kdybych je chtěl obejmout všechny najednou.
"Vítejte v naší zemi a v naších srdcích."
Dodal jsem upřímně a vykročil ke klečící princezně, uchopil ji jemně za ramena a postavil.
"Prosím, vstaňte princezno."
Řeknu. Když vstane princezna, vstane i její doprovod, který je povinen následovat jejího příkladu. Otočím se tedy na princeznin doprovod.
"Jste tu všichni srdečně vítání, prosím, chovejte se jako doma. Brzy se v jídelním sále bude podávat oběd. Musíte být po cestě hladoví a unavení, takže se neostýchetje a prosím využijte každou příležitost k nabrání sil a odpočinku a večer nás čeká zábava."
Řeknu. Koneckonců, tak je to v itineráři. Pro princeznin doprovod byl připraven program, zatímco já a princezna budeme randit.
"Pro nás dva je připraven oběd v královských komnatách."
Jemně se usměji na princeznu a nabídnu jí rámě, abych ji doprovodil do místnosti určené k našemu osobnímu setkání.

Jeho výsost

Čas do setkání uteče jako voda a na mé dveře už bouchá povinnost. Zvednu se z křesla a naposledy se prohlédnu v zrcadle. Ne, že bych to během čekání neudělala už tak tisíckrát, ale potřebuji se ujistit, než vyjdu z pokoje. Maddie vypadá smutně, když jí opouštím a tak jí alespoň přislíbím večerní procházku do zahrad, až se vrátím.

Srdce mi divoce buší, když se velké dveře otevřou a já konečně spatřím trůnní sál. Tady si skutečně na okázalosti dávají záležet. Pomalu procházím uličkou tvořenou dvořany a rytíři a nedokážu při tom myslet na jinou, podobnou uličku, kterou budu brzy kráčet. Ta myšlenka mě znervózní, ale přesto udržím tvář klidnou a laskavým úsměvem zdravím přítomné šlechtice.

Až teprve když se ocitnu těsně před trůnem, vzhlédnu a konečně se podívám na krále samotného. Uleví se mi, když zjistím, že je to velice pohledný muž. Je velice podobný svému vyobrazení na obraze, až na jednu maličkost. Umělec, který ho zvěčnil, ho zřejmě neměl příliš v oblibě, jelikož mu přimaloval příšerně velký nos. Zírala jsem na ten nos a přála si, aby byl menší. Moje přání se očividně splnilo, protože král vypadá zcela normálně...co víc...skutečně se mi líbí. Nyní už stačí jen překonat tu, pro mě děsivou, auru moci, která ho obklopuje.

Můj doprovod se zastaví ale já ještě udělám několik kroků, než sklouznu na kolena na připravený polštář. Nastane den, kdy si, my dva, budeme rovni. Dnes to ale ještě není. Dnes jsem jen princeznou z malé země, která klečí před mocným králem.
Tělem mi projede zachvění, když ucítím dotyk na rameni. S Asteriskovou pomocí se zvednu na nohy a vzhlédnu k jeho tváři. I takhle z blízka působí majestátně. A voní mužností. Tahle myšlenka mě samotnou trochu poleká, i když je asi dobrým znamením, že mi král přijde přitažlivý. Přesto se neubráním lehkému zachvění a myšlence na Jediného, který nás bez přestání sleduje. Mít takovéhle hříšné myšlenky před svatbou je špatné.

"Děkuji, můj králi."
Přijmu nabízenou ruku a zavěsím se do něj. Jsem ráda, že unikneme davu zvídavých očí. Tohle setkání bude už tak náročné a nepotřebuji, aby mě u toho sledoval celý cizí dvůr. Jemně pokývu hlavou, že můžeme vyrazit.

Princezniny ducaté partie!

Když se Arja zavěsí do mého rámě, ucítím na své ruce lehký dotyk jejich ducatých partií. Způsobí to moje lehké začervenání, ale i úsměv. Dámské ducaté partie jsou prostě nejlepší! Zavedu svoji budoucí královnu do útulné místnosti, které dominuje stůl, na něm dva poháry a láhev vína.
"Nevěděl jsem, jaké jídlo máte ráda, takže jsem nechal kuchyni zásobit vším možným, aby jste si mohla objednat co máte ráda."
Informuji princeznu, zatímco jí galantně odsunu židli, aby se mohla posadit. Pak se usadím sám. Během chvíle je tu sluha, aby si poznamenal naše objednávky. Já si objednám kuře a opákané brambory. Ne zrovna vznešené jídlo, ale je to asi pochopitelné. Většinu z posledních let jsem ztrávil ve vojenském ležení, kde nadívané labutě, humry a další delikatesy nepodávají. Počkám, až si objedná i princezna. Jakmile sluha vymyzíkuje, uchopím láhev s vínem a nabídnu princezně, že jí naliji. Pak naliji i sobě.
"Tak..."
Pohodlně se opřu o opírátko své židle.
"jsme tady..."
Jemně se usměji a rozpřáhnu ruce.
"Doufám, že jste na cestě moc netrpěla. Líbilo se vám přivítání ve městě?"
Zeptám se s upřímnou starostí. Sám vím, jaké umí být dlouhé cesty v kočáru vysilující. Jako dítě jsem je nesášel a od té doby jsem vždy jezdil na hřbetě svého věrného oře, nebo používal cestování za pomoci magie. Cestování po řece taky nebylo úplně špatné. A taky doufám, že moje království se princezně líbí. Koneckonců, to bude i její království.

Sami dva

Dveře za námi zapadnou a já ucítím, jak mi z ramen padá tíha. Stále jsem z krále trochu nervózní, ale teď, když jsme zůstali sami, je to daleko příjemnější. S úsměvem se usadím, potěšená Asteriskovou galantností. Možná že je to válečník, ale dobrým mravům rozhodně rozumí.
"Nemusel jste, kvůli mě, dělat takové přípravy. Vlastně jsem se docela těšila, že poznám místní kuchyni a její speciality. Ostatně pokud tu mám žít, měla bych si zvyknout."
Požádám sluhu, aby mi donesl jídlo, na které je kuchař nejvíc pyšný. Svou objednávkou pravděpodobně způsobím, že se kuchař pěkně zapotí, protože žádné další specifikace nepřidám. Trochu riskuji, protože pak možná skončím s plněnou chobotnicí na talíři, ale já riskuji celkem ráda.

"Cesta byla opravdu dost náročná, ale výhled stojí za to." Málem jdu do mdlob, když si uvědomím, co jsem řekla. "Myslím tím samozřejmě Vaši zemi." Dodám rychle, abych zachránila situaci. Tváře mi při tom zrudnou studem. Ne, že by to první tvrzení nebyla pravda.
"Ale přivítání se mi velice líbilo. Chůva mě musela neustále napomínat, ať se schovám v kočáru, ale já bych nejraději hned šla ven a prohlédla si celé tohle nádherné město."
Na okamžik vypadám jako nadšené malé dítě, než opět zvážním.

"Abych nezapomněla. Děkuji za Váš dárek. Ta maličká mi udělala nesmírnou radost."
Při těchto slovech trochu ztiším hlas. Nepředpokládám, že by nás někdo poslouchal, ale tohle naše malé tajemství se mi velmi líbí a ráda bych ho zachovala.
"Doufám, že Vám můj příjezd nepřidělal příliš starostí."

Seznamování se!

"Hm?"
Projevím zájem, když princezna konstatuje, že výhled stojí za to. Arja pak upřesní, že myslí moji zemi.
"Ach tak."
Pokývám hlavou. Jsem rád, že se jí Říše líbí. Nicméně, princezna se tak roztomile začervená, až mi tím vyrazí dech. Skoro. A jak nadšeně vypráví o hlavním městě. Určitě bude skvělou královnou. Pak se řeč stočí na můj dárek. Potěší mě, že jsem se trefil.
"Jsem rád, že se vám líbí. Na moment jsem myslel, jestli třeba nemáte alergii na srst, nebo něco. Smím-se zeptat, zda-li jste ji již pojmenovala?" Zeptám se stejně tiše a spiklenecky mrknu.

Seznamování

Napiju se vína a musím ocenit, že chutná opravdu skvěle. nepochybuji, že si dal král s jeho výběrem záležet. Tohle je, přeci jen, opravdu speciální příležitost.
"Pojmenovala." Celá se rozzářím. "Když jsem čekala na naše setkání, měla jsem dost času nad tím přemýšlet, i si s ní pohrát. Madelena...Maddie."
Svěřím, jak jsem fenku pojmenovala a na okamžik se zarazím. Nechci, aby to Asteriskovi znělo hloupě. Jistě je zvyklý spíš na lovecké psy s drsnými jmény. Na druhou stranu...vždyť měla mašli.

"Já..hmm..ráda bych se něco dozvěděla o Vás, můj pane."
Mluvit o mém psovi je příjemné a uklidňující, ale v našem seznamování se s tím moc daleko nedostaneme. Já chci vědět, jaký král doopravdy je.

Něco o králi.

"Madelena...Maddie."
Zopakuji jméno, které Arja vybrala pro svoji fenku.
"Pěkné jméno."
Upřímně se usměji a pozvednu číši.
"Tak tedy na Maddie, nechť žije dlouhým a šťastným životem."
Připiji na Madeleninu počest. Pak mě princezna zaskočí tím, že by se o mě ráda dozvěděla něco víc.
"Mno...není toho moc, co by jste již nevěděla. Matku jsem nikdy nepoznal a otec mi nikdy neřekl kdo byla. Otec umřel před osmi lety na zranění utrpěná v bitvě na Hranici. Jmenuji se Asterisk, ale kamarádi a přátelé mi říkají Aster, skloňováno Asterius."
Zamyšleně si promnu vousy.
"Je něco specifického, co by jste chtěla vědět?"

Něco o králi

Připijeme si a já nechám číši opět klesnout na stůl. Ruce ladně složím v klíně a na Asteriska se dívám pozorným pohledem. Opravdu mi toho mnoho neřekl a většinu jsem stejně věděla. Tohle není druh informacích, po kterých jsem toužila. Vím, že mi asi těžko nyní vyzradí svá nejhlubší tajemství a nejniternější myšlenky. Přesto jsem doufala v něco trochu osobnějšího.

Trochu víc přilnu ke stolu, nakloním se dopředu abych tak byla králi blíž a zmenšila tu propast, která nás dělí. Mimochodem, a zcela bezděčně, tak nechám krále nahlédnout do hlubin mého výstřihu.
"Tohle všechno jsem věděla. Mě zajímá, jaký je Asterisk v soukromí. Co má můj král rád? Co ho baví? Kam utíká před světem?"
Říká se, že mužům nemá cenu něco naznačovat, že to stejně nikdy nepochopí. Proto se rozhodnu vyrukovat rovnou s otázkami, které snad králi pomohou pochopit, co mě zajímá.

Upřímnost za upřímnost!

Arja se ke mě nakloní a mě se nabídne pohled jako stvořený pro bohy.
"U Jediného! Určitě si všimla, že jí koukám do výstřihu! Trapas!"
Bleskne mi hlavou a já se silou vůle donutím se zadívat do jejich očí. Chyba, další past, ve které jsem beznadějně chycen. Princezna má opravdu nádherné oči. I ty spodní.
"R-rád?"
Zopakuji, spíš abch získal trochu času na sebeovládnutí se. Promnu si strniště na bradě.
"Mno...posledních 8 let jsem byl většinou na vojenských taženích, takže to není opravdu moc o tom, co mám rád, ale na co jsem zvyklý.."
Řeknu tonem, jako kdyby mě má vlastní slova překvapovala.
"To fakt nemám žádné záliby a koníčky?"
Pomyslím si. Jsem asi vážně ztracený případ.
"No...mám rád rytířské turnaje. Rád se jich účastním a rád v nich vítězím. Taky si rád se svými družiníky připiji v krčmě, stejně jako na bále. I když tomu asi bude konec, když máme býti sezdáni."
Začnu vyjmenovávat své oblíbené kratochvíle. To o tom konci ale nemyslím vážně, jen musím zajistit, aby moje budoucí královna nezjistila, že se jdu bavit s kamarády. Ale pravdou je, že tyhle akce budu muset omezit.
"A kam utíkám před světem?"
Zamyslím se.
"Tak předně, král nikdy neutíká, pouze se takticky stahuje a ani to nemám ve zvyku. Nicméně, občas se chodím projít do města v přestrojení. Když jsem byl malý, schovával jsem se do staré voliéry pro draky i teď tam chodím, abych unikl z dosahu svých ministrů, když na ně nemám náladu."
Dořeknu.
"A co vy, princezno? Jaká vy jste v soukromí? Co vás baví, kam se vy utíkáte schovat, když svět začne být až moc hlasitý a nepřijemný?"
Oplatím Arje otázku.

Král, princezna a jejich záliby

Konečně! Konečně jsem z krále dostala něco osobnějšího, mám z toho takovou radost, že si ani nevšimnu, kam směřuje jeho pohled.
"Nikdy dřív jsem rytířský turnaj neviděla. Eden je země vzdělanců a umělců. Velmi oblíbené u nás byly třeba turnaje básníků, nebo divadelní recitály."
Rychle umlknu, nějak si neumím představit, že by něco z toho přišlo Asteriskovi, takovému válečníkovi, zábavné.
Nadchne mě však představa krále v přestrojení. nějak nemohu uvěřit tomu, že by ho skutečně nikdo nepoznal. Tahle myšlenka mě ale skutečně láká, docela ráda bych si to také vyzkoušela.

"Mám velmi ráda hudbu. sama hraji na několik hudebních nástrojů, ráda zpívám a tančím. Ráda posedím v zahradě s knihou, ale mám ráda i trochu divočejší zábavu. Jízdu na koni a lukostřelbu. Ale to není zábava hodná princezny...natož královny. na koni se tak můžu prohánět jenom po šachové desce."
Svěřím se se svými zálibami.

Nedržet se zpátky!

Přikývnu.
"I u nás máme podobné věci. Říše je díky své rozloze předurčena k šíření kultury a vzdělanosti. Pokud chcete, můžete se nějakého takového uměleckého klání účastnit. Budu vám fandit."
Zazubím se vesele a poslouchám Arjino další vyprávění.
"Předpokládám, že pro princeznu Edenu je jízda na koni a lukostřelba skutečně asi nevhodná, ale královna Říše...nevidím důvod, proč by jste se měla omezovat. Pokud se bude moje královna chtít projet na koni, tak se projede na koni, pokud bude chtít střílet z luku, tak ať střílí z luku. Vlastně, proč by jsme se nemohli zítra odpoledne projet kolem města? Ukáži vám okolí a tak."
Usměji se upřímně. V tuto chvíli nám přinesou oběd, Pro mě kuře s opékaným barmborem a princezně Divočáka nadívaného paštikou, pokapaného citronem a obloženého mísou žabích stehýnek namočených v mátovém sosu, vše stylizovanáno tak, že jídlo by jste snědli i očima, takříkajíc.
"Mno, Princezno, budete mít co dělat, troufám si říci. No, přeji dobrou chuť."
Rošťácky se zazubím a pustím se do jídla.

Milá nabídka

Myšlenka, že bych se mohla nejen projet na koni, ale ještě si, ve společnosti krále, prohlédnout město, mě nadchne. Na mé tváři je jasně znatelné nadšení. Kdyby mě král lépe znal, věděl by, že to je něco nevídaného. Obvykle pečlivě skrývám své emoce. V jeho přítomnosti se však cítím natolik dobře, že jim dávám volný průběh...skoro.
"Projížďka by mě velmi potěšila. Spojí se tak dvě, velice příjemné věci." Usměju se a znovu se napiju vína.
Obávala jsem se, že život královny bude plný příkazů a zákazů, přísného dodržování bontonu a etikety. Nenapadlo mě, že bych tím mohla získat i více svobody, než jsem měla doposud.

Sluha přede mne postaví talíř a já se neubráním smíchu.
"Vypadá to skvěle, ale tímhle jídlem bych nakrmila celou svou družinu. Váš kuchař si musí myslet, že jsem po cestě vůbec nejedla."
Jídlo voní a vypadá naprosto božsky a já se nenechám dvakrát pobízet a pustím se do toho. Samozřejmě nepředpokládám, že bych dokázala všechno sníst, ale alespoň chci všechno ochutnat.

"Připojíme se dnes večer ještě k ostatním, nebo Vás budu mít celého jen sama pro sebe?"
Jistě to bylo v itineráři psáno, ale já ho dál, než k našemu setkání v trůnním stále, nečetla.

Plány na večer!

Spokojeně si pochutnávám na obědě. Kuře je už samozřejmě naporcované.
"Budeme se muset účastnit. Navíc, zahajujeme celou akci prvním tancem."
Informuji Arju a zamyslím se.
"Myslím, že by bylo nezdvořilé odejít před půlnocí. Navrhuji odchod v jednu hodinu ráno. Taky..ehm..jsem doufal, že dostanu pusu na dobrou noc, když máme společně strávit život jako manželé, myslím, že by jsme mohli začít tímhle."
Navrhnu.
"Smím se zeptat, jak vám chutná?"
Dodám pobaveně. Arja má pravdu, ta porce je jak pro slona.

Jídlo pro dva

Tanec a společenské radovánky, to je zábava podle mého gusta. Zajímalo by mě, jak dobrý je král tanečník.
"Myslím, že jedna hodina ranní je ideální čas."
Už podruhé mě překvapí přímost zdejších lidí. Je to příjemná změna oproti společenským tanečkům na dvoře, kde jsem vyrůstala. Samé náznaky a poklonkování. Tenhle přímí přístup je mi daleko milejší.

"Vaše výsost doufala v polibek na dobrou noc?" Koutky mi při těch slovech cukají. "Možné by to asi bylo. Ale jak možné...to se dozvíme až na konci večera." Dodám škádlivě a vesele na Asteriska zamrkám.

"A náš odpolední program? Slíbila jsem Maddie, že spolu zajdeme do zahrady. A samozřejmě budu také potřebovat nějaký čas, abych se na večer patřičně připravila. Ale na to je samozřejmě ještě čas."

Rande pokračuje! Příjemná chvíle!

Arja souhlasí s hodinou odchodu. Přikývnu, zatímco dojím poslední zbytky jídla. Princezna připustí, že je možné dostat políbení na dobrou noc, ale že se ještě uvidí na konci večera.
"Och...budu se tedy snažit si jej zasloužit."
Jemně se usměji. Řeč se stočí k odpolednímu programu.
"Bohužel mám nějaké vladařské povinnosti. Vy budete mít čas pro sebe, nicméně předpokládám, že budete mít nějaké osobní audience. Většinou ohledně zařizování svatby. Nepochybně tu bude i pár šlechticů, kteří se vám přijdou osobně představit, doufajíc ve vaši přízeň a podporu v budoucnosti. Ah a asi se na vás přijde podívat i kardinál Abel. Nejvyšší představitel církve Jediného v Říši."
Odpovím a usměji se.
"Takže, až tady spolu skončíme, uvidíme se až na plese."
Dodám a k mému překvapení můj ton zní poněkud zklamaně. A vážně, když se více zamyslím nad svými pocity, skutečně bych rád trávil sesvoji budoucí královnou více času. Vlastně, s Arjou prožívám na tomhle rande příjemné chvíle a až se sám sobě divím, že jsem měl z tohoto setkání ještě před hodinou nervy.

Odpolední plány

Takže s králem se opět uvidím až večer. Ta myšlenka mě zamrzí. Doufala jsem, že budeme mít více času se v soukromí poznat. Ještě nejsme ani svoji a já začínám být žárlivá. Nemohu očekávat, že se mi bude věnovat na úkor svých vladařských povinností. Až se vezmeme, budu sedět na trůně vedle něj, do té doby se ale musím zabavit sama.

"Ráda poznám šlechtice vašeho dvora. Je zde někdo, na koho bych si měla dávat pozor?"
Zeptám se zcela otevřeně. Dobře vím, jak manipulativní někteří lidé dokáží být. Na našem dvoře jsem dobře věděla, komu důvěřovat a před kým se raději mít na pozoru. Tady jsem ale jako slepá, musím být proto dvakrát tak ostražitá. Nějakou radu bych tedy určitě ocenila.

Odložím příbor a naznačím služebnictvu, že může talíř odnést. Jedla jsem skutečně skromně ale ochutnala jsem ode všeho trochu.
"Vyřiďte kuchaři, že se klaním jeho umu."
Vzkážu do kuchyně, než se opět obrátím ke králi. Prsty obemknou sklenku s vínem.

Možná úskalí Říšského dvora!

Princeznina otázka mě zaskočí. O politikaření toho moc nevím, víc času jsem strávil v sedle svého oře, než na trůnu.
"Mno, největším hráčem je u dvora lord Runciman, to on má o takovýchto věcech přehled. Nicméně, je tu spousta rodů, velkých i malých, které se snaží podílet se na moci a ovlivnit dění v Říši. Pokud se jedná o oblast hlavního města, je nám osobně nejbližší rod Cremheym. Dál už je to kapánek nepřehledné..."
Pokrčím rameny.
"A taky je tu kardinál Abel, nejvyšší představitel církve Jediného v Říši. Mocný mág a milý, starý pán. Nejspíše vás bude chtít poznat, neboť nás bude oddávat. I přes jeho dobrosrdečnost se bohužel v mnoha otázkách neshodneme."
Dodám a napiji se vína.
"Ale na koho by jste si měla dát pozor je můj bratranec Viktor, vévoda ze Stagheimu. Momentálně není u dvora a je po celé Říši znám jako velký sukničkář a proutník. Jeho nemanželské děti by velmi snadno mohli naplnit celé město, alespoň se tak říká. Velmi pochybuji, že by jej takový nicotný fakt, jako že jste moje nevěsta, donutil se držet zpět. Hezkým dámám on prostě neodolá...vlastně jakýmkoliv dámám on neodolá a i přes jeho pověst, dámy nemohou zase odolat jemu. Nicméně je věrný Koruně a též schopný šermíř a jeden z mých nejlepších generálů."
Informuji Arju o největším nebezpečí. Decentně zamlčím fakt, že v dobách Viktorova největšího řádění jsem byl jeho parťák v nepravostech a také jsem si užil svůj příděl hanbáren.

Mezi hady

V tichosti poslouchám a dělám si mentální poznámky. Tohle jsou důležité informace, i když to vypadá, že král skutečně nechává politiku na lordu Runcimanovi. Pověsti tedy nelhaly. Já se o politiku zajímám a doufám, že se brzy zorientuji i na tomto dvoře. I když vztahy zde budou jistě o něco složitější, než v Edenu.

"Na setkání s kardinálem Abelem se nesmírně těším. Vyrostla jsem v učení Jediného a jsem ráda, že tuto víru a hodnoty, které představuje, sdílíme."
Celá se při těch slovech rozzářím. Strávila jsem v přítomnosti kněžích mnoho času, naslouchala jejich radám a rokovala s nimi o víře. Přineslo mi to mnoho dobrého a mé obzory to vždy jen rozšířilo. Setkání s nejvyšším duchovním pro mě tedy bude skutečným zážitkem.

Nad varováním ohledně vévody ze Stagheimu, se musím jen tiše zasmát. Nedovedu si představit, že by mě nyní mohl okouzlit nějaký jiný mužů než král. Rozhodně jsem ale zahořela zvědavostí, zdali je vévoda skutečně takový hřebec, jak ho král popisuje.

I skvělá rande musí jednou zkončit.

Čas vám příjemně utíká, až se nakonec na dveře ozve jemné, leč důrazné zaklepání. Znamení, že pro krále nastal čas, aby zase kraloval. Asterisk se s povzdychem zvedne ze židle, jemně vezme tvoji ruku do své a galantně ji políbí.
"Budu se těšit, až se zase večer uvidíme, má paní."
Rozloučí se a opustí místnost. Za dveřmi si všimneš kapitánky stráže, lorda Runicmana a páže se stohem listů, se kterým by jsi umlátila velrybu.

Jakmile král opustí místnost, služebnictvo se začne starat o uvedení místnosti do stavu před rande. Tvoje vlastní služebné se k tobě připojí. Tvoje vrchní dvorní dáma tě informuje, že máš hned několik žádostí o audienci. Přijmeš je v jednom ze společenských salonků hradu určených pro šlechtice zde k formálním setkáním, většinou obchodní povahy. Jedna z tvých dam, která se již stihla intimněji zaplést s jedním královým sluhou, tě informuje, že král ti původně chtěl propůjčit královnin salonek, aby tím vyslal zprávu všem u dvora, nicméně proti tomuto návrhu se zvedla jakási opozice a došlo tedy ke kompromisu. Je to příjemná komnata, dobře zařízená, ale nikterak impozantní. Tvůj vlastní, skromný salonek doma tuhle místnost předčí v mnoha ohledech hned o několik stupňů.

Audience se většinou týká záležitostí kolem svatby. Takže vybíráš látku na šaty, jaké obálky se použijí na pozvánky hostům, jaké písmo má být zvoleno, jaký inkoust, co budou mít na sobě družičky apod. Jen zasedací pořádek se ti vyhne, neboť ten je zcela v gesci Vrchního Ceremoniáře. Dále je tu pár šlechticů, pravděpodobně malých hráčů, kteří doufají, že budeš jejich vstupenka do vyšší ligy, takříkajíc. Audience s těmito lidmi jsou spíš o obecných výměnách zdvořilostních formalit, nicméně tito malí hráči ti všichni dychtivě nabízejí svoje služby. Ty opravdu velké ryby se s tebou pravděpodobně setkají až po tvé korunovaci královnou. Nicméně opravdu velká ryba čeká na konec. Kardinál Hieronymo Abel je stařík malého vzrůstu s vlídným úsměvem. V očích má jiskru energického člověka. Na audienci se dostaví v doprovodu dvou templářských rytířů, opírajíc se o hůl.

Všimneš si nevraživosti mezi rytíři, které ti král přidělil jako doprovod a Templáři. Není divu. Templářský Řád se zodpovídá jen Jeho Svátosti a jím určených náboženských vůdců, jako je právě Kardinál. Byli to právě Templáři, kteří stáli v čele události, zvané jako Velký Hon na čarodějnice, nebo také jen Velký Hon. Jedná se o temnou kapitolu Církve Jediného. V té době byl Kardinál druhou nejmocnější osobou v Říši. Vždy zde byl neklid, Církev Jediného pronásledovala mágy, svářela se s ostatními Církvemi a usilovala o své postavení výhradní víry v Říši a pronásledovala tzv. kacíře a čarodějnice. Za vlády Asteriska III. se toto pronásledování rozrostlo do obludných rozměrů. Na hranicích skončil nespočet prostých lidí, jakožto i šlechticů. Ukázalo se, že vše byl plán tehdejšího Kardinála Valeria Behmoutha na naprostou dominanci Církve Jediného nad Říší. Kardinál používal obvinění z čarodějnictví, nebo kacířství výhradně ke svým politickým zájmům, aby umlčel opozici jak mezi prostým lidem, tak i šlechtou a dokonce i ve svých řadách. Po upálení mistra Jena, řádového mnicha který kázal potřebu reformy Církve Jediného, se zvedla proti Valeriovi vlna nevole. Sám Asterisk III. odhalil hroznou pravdu o ambicích svého věrného přítele kardinála a použil proti němu jeho vlastní zbraně, když jej obvinil, za pomoci Biskupa z Cranteberu, z hereze. Nastala krutá občanská válka, která trvala dva roky a Kardinál Behmouth byl nakonec poražen v rozhodující bitvě u Kremdemského Vrchu a ještě týž den sťat samotným Asteriskem III. za herezi a velezradu. Po občanské válce nastala razantní odluka státu od Církve Jediného a funkce Kardinála ztratila nárok na jakkýkoliv podíl na světské moci v Říši. Totéž platí i o všech ostatních vírách. Víra a Světská Moc od té doby vedle sebe fungují odděleně. Proto nevraživost mezi tvými strážci a Templáři. Jejich předci se pravděpodbně utkali v mnoha bitvách a některé staré rány se hojí pomalu.

Nicméně o Kardinálovi Abelovi by se dalo říci hodně,ale rozhodně ne, že by byl krutý, nebo hrál politické zákulisní hry. Přesto, jako vyslanec Jeho Svátosti, je u dvora velkou rybou. Byl to on, kdo z velké části napravil pověst Církve Jediného v Říši, reformoval zdejší církevní organizaci v duchu myšlenek mistra Jena a dokázal udržet víru v jediného boha jako přední náboženskou sílu v Říši. Nyní tento důležitý muž stojí s tebou v salonku a dobrotivě na tebe mrkne, než ti nabídne svoji ruku s velkým prstenem s bílým kamenem k políbení, což jsi jako správná Věřící povinna učinit, pak počká až jej usadíš a pohostíš.
"Je pravda,co se říká, Má Paní. Jste krásná, téměř jako slunce."
Složí ti kompliment s vlídným úsměvem a pokračuje.
"Omluvte prosím moji dychtivost se s vámi sejít, ale nemohl jsem si pomoci. Když se ke mě doneslo, že královou nastávající družkou má býti dívka naší Víry, nemohl jsem si odpomoci od úsměvu. Přicházím k vám s poselstvím dobré vůle...a varováním."
V tuto chvíli k vám dojde sloužící s občerstvením. Kardinál se odmlčí a významně se na tebe podívá. Zřejmě nebude dál mluvit, pokud nepošleš své sloužící pryč.

Rozloučení s králem...prozatím.

Všechno hezké musí jednou skončit. Král má své povinnosti a stejně tak je mám i já. Vyslechni si program a nechám se odvést do salonku, kde dnes budu přijímat návštěvy. Hezké místo, ale předpokládám, že až se stanu královnou, dostanu daleko honosnější prostory, ve kterých budu moci panovat.

Uděluji jednu audienci za druhou, ale nic z toho není nijak závažné. Záležitosti okolo svatby jsou vlastně spíš radostí, než starostí. Vypadá to navíc, že mi král, v tomto ohledu, nechal volnou ruku.
Navštíví mě i několik nižších šlechticů, které zdvořile přijmu, zapamatuji si jejich jména, ale v tuto chvíli pro ně stejně nemohu příliš udělat.

Konečně však do místnosti vstoupí muž, na kterého jsem se skutečně těšila. Zvednu se, abych dala najevo úctu kardinálovi i jeho úřadu. Skloním se a jemně rty zavadím o prsten na kardinálově ruce. Poté společně usedneme do křesel.
"Omluv není zapotřebí, i já se nesmírně těšila, až se s Vámi budu moci osobně setkat, vaše excelence. Víra v jediného je základním kamenem mého učení. Nemohla bych být šťastnější, že to budete právě Vy, kdo požehná našemu sňatku."

Úsměv mám trochu ustrnulý. Kývnutím hlavy poděkuji a mávnutím ruky sloužící propustím. Počkám, dokud necvaknou dveře, oči mám přitom stále upřené na kardinála.
"Říkáte s varováním? Vím jaké mohou být nástrahy dvora, ale něco mi říká, že mluvíte o něčem jiném."
Zatím co mluvím, sama naliju kardinálovi šálek čaje a podám mu ho.

Rozhovor mezi čtyřma očima.

Kadrinál se laskavě usměje.
"Nástrahy dvora.."
Zopakuje po tobě a zatváří se pobaveně.
"Vskutku."
Dodá.
"Ale nejdřív mi řekněte, má paní, jaký dojem na vás udělal král a jeho země?"

Král Asterisk V.

Skoro bych si myslela, že se mi kardinál vysmívá. Tahle myšlenka se vytratí stejně rychle, jako přišla.
"Král je velmi příjemný muž. Galantní, ohleduplný...nechci říkat citlivý, protože to by pro něj nebyla nejlepší vlastnost. Působí rozvážně a uvážlivě. Myslím, že je to dobrý panovník. Ale měla jsem zatím jen velmi málo času ho poznat.
Co se země týče, je nádherná."

Temné varování.

Kardinál pokýve hlavou.
"Ano, na tomhle se shodneme."
Řekne s úsměvem.
"Král je vskutku velmi oblíben u svého lidu a skrz něj je i vaše svatba s ním u lidu Říše velmi populární. Ne jen jako svazek mezi dvěmi dušemi, ale i mezi dvěma zeměmi."
Kardinál si stěžka povzdechne.
"Bohužel, názor lidu ne často koresponduje s názorem těch, kteří jsou momentálně u moci a tento případ není vyjimkou, obávám se. Z vyšších šlechticů váš svazek s králem podporuje jen Lord Runciman, díky němu jste mohla nakonec skutečně přicestovat do hlavního města, neboť během let od smrti krále Asteriska IV. tu bylo několik pokusů o anulování dohody mezi ním a vašim otcem. Nebýt Petera a jeho úžasného citu pro intriky spojené s životem u dvora, pravděpodobně by vaše svatba s králem byla už dávno zrušena a přes hranice Edenu by nyní pochodovaly Říšské Legie. Proto jsem vás také přišel varovat. Vaše svatba s králem je trnem v oku mnoha mocných lidí. Lidí, kteří by se neštítili ani použití...řekněme extrémních prostředků, aby dosáhli svého."
Kardinálovi poprvé zmizí úsměv z tváře.
"Než se zeptáte, král o ničem nic neví a ani si nepřeje vědět. Zákulisních intrik u dvora se neúčastní a se svoji povahou...no, řekněme, že mám své pochyby, zda by vůbec bylo žádoucí, aby se takovýchto "her" účastnil. Jak jste řekla, má paní. Král je galantní a ohleduplný. Na bojišti, s mečem v ruce, kde je jasné, kdo je nepřítel a kdo spojenec, tam je jeho místo. Na politiku nemá hlavu. Koneckonců, jako jeho předchůdci. Špinavé hry, ochrana Trůnu před nepřáteli zevnitř, to byla vždy role královny. "
Kardinál Abel sáhne rukou do jednoho z ohybů svého oděvu.
"Dobře vám radím, držte si blízko osobní ochranu. Po korunovaci přijměte do svých služeb nějaké rytíře, jako vaši osobní gardu. Je královninou výsadou mít své vlastní zbrojnoše. Dokud nejste královnou, král vám určitě povolí minimálně jednoho rytíře pro vaši ochranu. Také bych byl rád, aby jste u sebe měla tohle."
Kardinál ti nabídne prsten s pečetí ve tvaru znaku Církve Jednoho, nad ním je ovšm malý trojuhelník.
"Toto je prsten, který vydává Jeho Svátost jen těm nejvěrnějším ze svých služebníků. Pokud jej ukážete jakémukoliv představiteli naší Církve, je tento povinen vám pomoci a bránit vás svým životem, bude-li třeba. Kdyby se věci ošklivě zvrtly, mohl by se vám hodit."
Kardinál ti s upřímným úsměvem nabídne prsten.

Temné varování.

Kardinál pokýve hlavou.
"Ano, na tomhle se shodneme."
Řekne s úsměvem.
"Král je vskutku velmi oblíben u svého lidu a skrz něj je i vaše svatba s ním u lidu Říše velmi populární. Ne jen jako svazek mezi dvěmi dušemi, ale i mezi dvěma zeměmi."
Kardinál si stěžka povzdechne.
"Bohužel, názor lidu ne často koresponduje s názorem těch, kteří jsou momentálně u moci a tento případ není vyjimkou, obávám se. Z vyšších šlechticů váš svazek s králem podporuje jen Lord Runciman, díky němu jste mohla nakonec skutečně přicestovat do hlavního města, neboť během let od smrti krále Asteriska IV. tu bylo několik pokusů o anulování dohody mezi ním a vašim otcem. Nebýt Petera a jeho úžasného citu pro intriky spojené s životem u dvora, pravděpodobně by vaše svatba s králem byla už dávno zrušena a přes hranice Edenu by nyní pochodovaly Říšské Legie. Proto jsem vás také přišel varovat. Vaše svatba s králem je trnem v oku mnoha mocných lidí. Lidí, kteří by se neštítili ani použití...řekněme extrémních prostředků, aby dosáhli svého."
Kardinálovi poprvé zmizí úsměv z tváře.
"Než se zeptáte, král o ničem nic neví a ani si nepřeje vědět. Zákulisních intrik u dvora se neúčastní a se svoji povahou...no, řekněme, že mám své pochyby, zda by vůbec bylo žádoucí, aby se takovýchto "her" účastnil. Jak jste řekla, má paní. Král je galantní a ohleduplný. Na bojišti, s mečem v ruce, kde je jasné, kdo je nepřítel a kdo spojenec, tam je jeho místo. Na politiku nemá hlavu. Koneckonců, jako jeho předchůdci. Špinavé hry, ochrana Trůnu před nepřáteli zevnitř, to byla vždy role královny. "
Kardinál Abel sáhne rukou do jednoho z ohybů svého oděvu.
"Dobře vám radím, držte si blízko osobní ochranu. Po korunovaci přijměte do svých služeb nějaké rytíře, jako vaši osobní gardu. Je královninou výsadou mít své vlastní zbrojnoše. Dokud nejste královnou, král vám určitě povolí minimálně jednoho rytíře pro vaši ochranu. Také bych byl rád, aby jste u sebe měla tohle."
Kardinál ti nabídne prsten s pečetí ve tvaru znaku Církve Jednoho, nad ním je ovšem malý trojuhelník.
"Toto je prsten, který vydává Jeho Svátost jen těm nejvěrnějším ze svých služebníků. Pokud jej ukážete jakémukoliv představiteli naší Církve, je tento povinen vám pomoci a bránit vás svým životem, bude-li třeba. Doufám, že jej nikdy nebude potřebovat. Kdyby se však věci přeci jen ošklivě zvrtly, mohl by se vám hodit."
Kardinál ti s upřímným úsměvem nabídne prsten.

Největší nebezpečí.

Kardinál ti předá prsten a na tvář se mu znovu vrátí úsměv.
"Někdo konkrétní?"
Zamyslí se.
"Hmm...má paní, všimla jste si, kdo při vašem přijetí stál králi po pravici?"
Zeptá se tě Kardinál místo odpovědi a počká, až si rovzpomeneš na onu osobu.
"Valerie von Cremheym, nejsraší dcera lorda Cremheyma, kapitánka královské stráže a králův osobní ochránce, pasována na rytíře králem osobně na bitevním poli."
Oznámí ti Kardinál a pokračuje.
"Ona a král jsou přátelé už od dětství. Někteří zlí jazykové tvrdí, že jsou i víc než to. Já osobně těmto zvěstem moc nevěřím. Nicméně, lidé, kteří si nepřejí vaši svatbu s králem vidí právě ji jako budoucí královnu, místo vám."
Kardinál se odmlčí, aby se napil vody a aby tě nechal vstřebat nové informace.
"Nevím, jestli lady Valerie vůči vám chová nějakou zášť, nebo jestli je schopna provést proti vám nějakou akci, Má Paní. Je..složité v ní číst. Upřímně si myslím, že jediný, kdo jí rozumí je král sám, nicméně už její samotná existence je pro vás ohrožení, obávám se."
Kardinál se lehce usměje.
"Je mi líto, že pro vás nemám povzbudivější slova, nejjasnější princezno."
Dodá omluvně.

Valerie

Musím se zamyslet ale nakonec si vzpomenu na pohlednou rytířku. I přesto, že se snažím zůstat klidná, na mém čele se objeví vráska. Moje ohrožení a ještě ke všemu tak blízko králi. Budu muset být velice obezřetná a jakékoliv kroky činit nesmírně opatrně. Nechci dát králi záminku. Ale situaci s lady Valerií nemohu jen tak přehlížet.
Možná, že na tom co tvrdí zlí jazykové není nic pravdy, ale i kdyby tam bylo jen zrnko, budu ho muset zadupat do země. Nejlepší asi bude, když zkusím lady osobně poznat.

"Tohle opravdu nejsou příliš povzbudivé zvěsti. Jsem však velmi ráda, že jste se o ně se mnou podělil, Vaše excelence."
Jsem ráda, že mám kardinála na své straně. Možná, že církev do státních záležitostí nezasahuje, ale on je stále velmi významný a vlivný muž.
"Budu si hlídat záda."

Hůl Moci!

"To si určitě hlídejte."
Odpoví ti Kardinál jemně a zvedne se k odchodu.
"No, myslím, že jsem vás dnes děsil už dost. Opatrujte se má drahá."
Tvůj zrak padne na Kardinálovu hůl. Je totiž celá vyrobená z magické rudy, což dokážeš bezpečně poznat díky svému původu, tvůj rod je na tyhle věci odborník a ty nejsi vyjimkou. Podle velikosti a čistoty rudy by s takovou holí dokázal i průměrný mág hotové zázraky. Jedná se o věc nevyčíslitelné ceny a ohromné síly. Taky si uvědomíš, že jsi na říšském dvoře pravděpodobně jediná, kdo si pravdu o Kardinálově holi uvědomil.

Pokud Kardinál poznal, že jsi odhalila pravou podstatu jeho hole, nedal to nijak znát. Nabídl ti opět prsten k políbení, pak se lehce uklonil a se svým doprovodem vymyzíkoval. Teď máš nějaký čas jen pro sebe, než začne ples.

Odpočinek

Rozloučím se s kardinálem a zůstanu v salonku sama. Ještě chvíli stojím u okna a uvažuji o tom, proč právě tento muž má v držení tak mocný předmět. Dokáže jím vládnout? Netušila jsem,že mágové mohou sloužit i církvi. Naopak proti nim v minulosti vedle velké boje. Jsem si ale naprosto jistá tím, co jsem právě viděla. Stejně tak jsem si jistá tím, že u tohoto dvora není mnoho těch, kteří by dokázali takový předmět, jako je kardinálova hůl, správně ocenit.

Do plesu ještě zbývá dost času a já si chci na okamžik od lidí odpočinout. Vrátím se do svých komnat, vezmu Maddie a v doprovodu svých rytířů zamířím do zahrad, kde štěně vypustím. Procházím se po bílých písčitých cestičkách a sleduji, jak štěně vesele dovádí v růžových záhonech a na zelenkavé trávě.
Zahrady jsou opravdu krásné, ale já se z toho pohledu náhle nedokážu zcela těšit. Hlavu mi tíží obavy. Vím, že kardinál říkal, že by nebylo dobré krále do mocenských machinací zatahovat. Já však mám pocit, že to vůči němu není fér. On by měl být první, i poslední, kdo o těhle věcech bude něco vědět.
Musím to řádně promyslet, než učiním nějaké kroky.

Pozváni na čaj.

Maddie je celá zahrada. Zvědavé štěně musí vše očuchat, vše chutnat a se všemi se seznámit, takže brzy se všem v zahradách naskytne obrázek utíkajícího štěněte, kterému jsou v patách tvé dvorní dámy, které se snaží, aby štěněčí slečna nejedla trávu, hlínu, neokusovala vzácné rostliny a nerušila ostatní navštěvníky zahrady. To se neobejde bez několika omluv, které většinou obstarají tvé dámy. V jednom případně máš pocit, že jste přerušili..řekněme velmi žhavé vyznání lásky mezi jedním kavalírem a dámou. Pobuřující, jelikož ještě není večer, ale někteří lidé jsou holt nedočkaví. Návštěvnící zahrad jsou většinou nižší šlechtici, takže respekt z tvého postavení, společně s Maddyinou roztomilostí zabrání nějakým nepřijemným událostem.

Po nějaké chvíli, kdy se zadumaně procházíš po zahradě a nezaujatě pozoruješ jednu ze svých dam jak se snaží Maddie přesvědčit aby neolizovala kůru stromu, k tobě přistoupí tvá dvorní dáma s jakýmsi pikolíkem.
"Princezno Eden, má paní, lady Wickensburg, by si pokládala by za čest pozvat vás na šálek čaje k sobě do labutího altánku."
Přednese pikolík svoje poselství. Wickensburg je hrad a zároveň říšská pevnost na hranici s Edenem. Rod Wickensburg dohliží na obchod mezi Říší a Edenem a než si vzala sira Rodericka Wickensburg, usilovala tato dáma o sňatek s tvým otcem. To je vše, co víš. Pokud se rozhodneš přijmout toto pozvání, pikolík tě zavede do labutího altánku.

Zahrady

Moje hravé štěně se dvorním dávám postará o mnoho zábavy. I když ony by totak pravděpdoobně nenazvaly. Jistě by byly daleko spokojenější, kdyby se mohly v klidu procházet po cestičkách a vesele štěbetat. Já se ale královsky bavím. Zahrady jsou skutečně překrásné a Maddie musí vše prozkoumat. Já mám navíc šanci pozdravit se s některými z nižších šlechticů a prohodit pár milých slov.

Do většího hovoru se však s nikým nepustím, částečně i proto, že všichni se mi raději uctivě klidí z cesty. Po nějaké chvíli ke mě však přistoupí Loreta, jedna z dvorních dam, a přivádí nějakého poslíčka.
Jméno lady Wickensburg samozřejmě znám, nakonec se tedy rozhodnu její pozvání přijmout a nechám se odvést do labutího altánku.

Po cestě jsem přemýšlela, proč se mu tak asi říká, ale jakmile dorazíme na místo, je mi jasné, že je to právě kvůli jeho bělostné barvě a ladným tvarům, které připomínají labutí krky. Maddie altánek nijak nezajímá, namísto toho se rozeběhne do nejbližšího křoví, následovaná další z mých dvorních dam. Tomu já však nevěnuji příliš pozornosti, ta nyní patří dámám, které, spolu s lady Wickensburg posedávají v altánku.

Čaj.

Všimneš si, že o bezpečí lady Wickensburg se nestarají rytíři, ale obyčejní zbrojnoši. Toliko k jejímu postavení. Když pikolík oznámí tvůj příchod, zatváří se poněkud překvapeně, pravděpodobně proto, že jsi přijala její pozvání. Dámy lady Wickensburg, které s ní doteď seděly v altánku, společně s lady, vstanou a náležitou úklonou tě pozdraví, jak se sluší a patří. Pak tě dámy usadí přímo naproti své paní a za chvíli máš před sebou i teplý šálek kávy.
"Jsem překvapena a potěšena, princezno, že jste přijala mé pozvání. Smím se zeptat, jak se daří vašemu otci?"
Zeptá se lady, zatímco její dámy si posedají na lavičky dál od vás, ale neunikne ti, jak si tě se zájmem prohlíží. Není divu, služebnictvo nižších šlechticů, jako jsou Wickensburgové, se zřídka dostanou do společnosti někoho, jako jsi ty.
"Dámy, na princeznu se nezírá."
Napomene je laskavě lady Wickensburgová a omluvně se na tebe usměje.
"Prosím, omluvte je. Většina mých dam jsou dcery kupců, nebo vyšších důstojníků královské armády. Mají vychování, ale musí ještě zapracovat na svých způsobech, jestli chápete, co tím myslím."
Lady Wickensburgová se odmlčí.
"Ano, mluvím o tobě, Beato. Zavři ústa, než ti do nich něco vletí."
Napomene už trochu přísněji jednu z dam, která je z tvé přítomnosti v altánku nejvíc perplex. Pak se k tobě nakloní a důvěrně ti pošeptá.
"Nevšímejte si jí prosím, její otec sloužil s jedním z mých synů v královské armádě a padl ve válce s Dominionem. Od té doby není chudinka ve své kůži."
Beata mezitím zavře pusu a s ostatními dívkami začne vyšívat, což je oblíbená činnost snad všech dam v Říši, jak se zdá.
"Prosím, povězte mi, co nového v Edenu? Vaši zemi upřímně zbožňuji, bohužel jsem již delší dobu neměla příležitost ji navštívit....ani vašeho otce"
Zeptá se tě. ale jasně vidíš, jak lady při zmínce otvém otci zahořely oči z čehož by se dalo usoudit, co, nebo lépe řečeno kdo, jí v Edenu zajímá nejvíce.

Posezení s dámami

"Já děkuji za vaše pozvání. Velmi ráda se blíže seznámím se šlechtici místního dvora."
Vypadá to, že lady nepředpokládala, že bych její pozvání přijala. Zajímavé. Šlo tedy jen o zdvořilost, ale ve skutečnosti nemá zájem se se mnou nějak seznamovat? Nejsme si zcela jistá okolnostmi ohledně jejího odmítnutí mým otcem. Měla bych být tedy nanejvýš obezřetná.

Nad zvídavými pohledy mladých dvorních dam se musím jen pousmát.
"Omluv netřeba, vaše dvorní dámy jsou mladé a tak se jim nějaká ta chybka ještě odpustí. Navíc jsem zvyklá."
Vezmu si šálek kávy a lehce z něj upiju. Maddie se mezitím rozhodne obšťastnit svou štěněcí přítomností i vyšívající dívky a nadšeně mezi nimi začne dovádět.
"Já se zase omlouvám za své štěně. Ještě nedostala správný výcvik."

Velmi brzy se ukáže, že to nejsem ani tak já, kdo lady Wickensburg zajímá. Vypadá to, že její touha po mém otci nijak neochladla. Odvážím se tedy předpokládat, že pokud k němu stále chová nějaké city, nijak by neublížila jeho dceři.
"Otec se těší dobrému zdraví a Eden jen vzkvétá. Měla byste mou zemi někdy navštívit. Na jaře, když rozkvétají jabloňové stromy, bývá nejkrásnější."
Častokrát jsem uvažovala nad tím, proč se otec po matčině smrti znovu neoženil. Jistě bylo mnoho takových žen, které by rády usedly po jeho boku. Některé možná i jen proto, že to je dobrý a čestný člověk, nikoliv jen kvůli tomu, že má na hlavě korunu. Jak je to s lady Wickensburg si ale nejsem tak zcela jistá.
"Já si ale nyní mohu o krásách Edenu nechat jen zdát. Doufám však, že mi i Říše brzy odhalí svá kouzla a taje."
Lehce se pousměju a znovu upiju kávu. Přemýšlím, jaký je život mladých dvorních dam. něco mi napovídá, že i když nejsou tak vysoce postavené, jejich život skýtá daleko víc zábavy a potěšení, než ten můj.

Je to čaj.

Maddie vzbudí u dam nadšenou reakci a touhu si jí pohladit, záleží na tobě, jestli jim dáš své svolení si s Maddie hrát. Lady Wickensburg se při pohledu na hravé štěně usměje.
"Musím konstatovat, že vaše fenka je velmi roztomilá...jako její majitelka."
Složí ti kompliment a upije svého čaje.
"Ach ano, obzvláště jabloně v královské aleji jsou na začátku jara úchvatné. Není divu, že to místo milují všechny dámy v Edenu."
Lady tě pak se zájmem poslouchá a také ti odpoví.
"Říše je rozlehlá a najdete v ní všemožné kouzelné a krásné úkazy...někteří tvrdí, že jedním takovým úkazem je i sám král."
Lady se na tebe zvědavě podívá, jakou reakci tímto konstatováním u tebe vyvolá.

Čaj o páté

Lehkým souhlasným pokývnutím, a úsměv, dám dámám najevo, že vítám, pokud by si chtěly s mým štěnětem pohrát,nebo ho pohladit. Králi se podařily dvě věci najednou. Nejen, že mi sehnal skvělého společníka, ale i záminku k tomu, abych se seznámila s dalšími lidmi. Jak to tak vypadá, především u dam to funguje bezchybně.

Upíjím čaj a jemně nadzvednu obočí, když lady Wickensburg zmíní krále. V duchu se nad tím musím pousmát.
"Zatím jsem neměla mnoho času se s králem blíže seznámit. Mám však za to, že je to skutečný gentleman, slušný, inteligentní a čestný muž. Nemohla bych si, po svém boku, přát nikoho lepšího. Nemohu se dočkat, až se s ním, dnes večer, opět setkám."
Většinu času se schovávám za neutrální zdvořilý výraz. Když ale začnu mluvit o králi, moje maska získá trhliny a ve tváři se mi objeví skutečná radost. Král na mě udělal opravdu dojem.

"Doufám, že se i Vy těšíte na dnešní ples."
Usměju se na lady a opět se napiju čaje.

Čaj, ale bez rumu.

"Odpověď diplomata. Myslím, že se vám u dvora bude dařit."
Lady Wickensburg se usměje a znovu upije ze svého hrníčku.
"Každopádně bych vám ráda sdělila, že stejně jako byl rod Wickensburg vždy přítelem panovníků Edenu, bude přítelem i vám, drahá princezno. Pokud budete s čímkoliv potřebovat pomoc, neváhejte se prosím obrátit na mě, nebo mého muže."
Ubezpečí tě o své lojalitě i svého domu.
"Ach ano, ta sláva, kterou král uspořádal na vaši počest. Celá Říše o této akci mluví, prý na ni byly spotřebovány ohromné zdroje. Byli pozváni umělci ze všech koutů světa, aby ve městě během plesu pořádali akce s volným vstupem pro prostý lid. Už od rána se rozdávají almužny, jídlo je zdarma.... Někdo se snaží, aby se celá akce a vaše jméno s ní spojené, vryly všem do paměti."
Lady si nechá dolít šálek čaje a pokračuje.
"Samozřejmě se zúčastním, účastnit se je záležitost postavení a prestiže pro každého. I když musím konstatovat, že pro nás, nižší šlechtice, je těžké se na tuto akci dostat, bez přímé podpory někoho důležitého, nebo vlastních, objemných zdrojů. Naštěstí, díky vztahům rodu Wickensburg a rodu Eden, jsme dostali pozvánku od samotného krále. Taková čest..prosím, pokud to bude možné, vyjádřete králi náš vřelý dík."
Poté s Lady diskutujete, víceméně o počasí, vzpomínáte na Eden, kde si všimneš, že má Lady Wickensburg velký přehled, o modě a tak různě. Nakonec se Lady omluiví, že se již musí jít připravit na slavnost a opustí tě, nebo dejtdete z altánku společně, jak se ti to hodí.

Přípravy na ples

Rozhovor s Lady Wickensburg byl opravdu příjemný. Cítím se o něco lépe, když vím, že je u dvora někdo blízký mé rodině. Šlechtična má dobrý přehled, je vnímavá, bystrá a rozumí módě. Jistě to nebylo naposledy, co jsme spolu hovořily. Ujistím jí i o tom, že vyřídím její díky králi.
Altánek opouštíme společně. Je nejvyšší čas připravit se na ples.

Procházka byla příjemná, ale uleví se mi, když se za mnou zavřou dveře mých komnat. Maddie je unavená a usadí se na jednom z křesel, kde v další chvíli usne, skoro jí to závidím. Mě nyní čekají přípravy.
Nechám si donést nějaké ovoce na občerstvení a také láhev šumivého vína. Potřebuji se uvolnit a na to je cukr úplně nejlepší.
Užiju si horkou koupel a poté se mě zmocní mé služebné a dají se do práce. Načesat vlasy, nalíčit, vybrat šperky, vhodné šaty i boty. Je to spousta práce.

Nakonec však stanu před zrcadlem v nádherných zlatých šatech, které nenechají nikoho na pochybách, kdo je zde budoucí královna. Ples může začít.

Zahajovací tanec! Trapas na obzoru!

Celé odpoledne jsem strávil nad haldou papírů, hašteřením se s ministry a podobnými kratocvhílemi, spojenými s povinnostmi krále. Není lehká hlava, která korunu nosívá. Než jsem si vůbec stihl uvědomit, kolik času uplynulo, už mě Val a můj komoří s ne moc vhodným jménem pro komořího (jmenuje se Barney, ale já mu říkám Jean) donutili nechat práce a jít se připravit na ples. Mno, co říct. Jsem chlap, rád vypadám dobře, ale to neznamená, že budu trávit dlouhé hodiny v koupelně a před zrcadlem. Šaty jsem už měl vybrané. Musím uznat, Valerie má fakt vkus. Dám si koupel, trochu se oholím, ne, spíš si upravím strniště. Parfemy nepoužívám, ale kolínskou na sebe trochu šplíchnu. Takto připraven se vydám na ples. Úplný rytíř rozkoše.

Valerie mě celou dobu okukuje a myslí si, že je nenápadná. V jednu chvíli uznale pokýve hlavou, jakože vybrala fakt dobře a pak, bůhví proč, zčervená. Možná má horečku? Co se týče jejich povinností kapitána, bere tyhle věci vážně, skoro by se dalo říct, že je Valerie workoholik. Musím jí dát volno. Ne, to by nefungovalo. Musím jí ho nařídit.

Do sálu dorazím jako první, kde čekám na princeznu, aby jsme celou událost zahájili našim prvním tancem. Arja...jaké půvabné stvoření, ale v jejím pohledu je něco...co mě chytlo za srdce. Mohlo by snad být tohle jeden z těch vzácných případů, kdy dohodnuté manželství bude skutečně šťastné? Těžko soudit. Mohu však zatím říci, že se v její blízkosti cítím dobře. A zároveň nesvůj, ale tak na mě působí všechny krásné dívky. Až na Val, ale to jen kvůli tomu, že mě v mých dvanácti letech zmlátila cvičebním mečem (dřevěným, naštěstí), když jsem se podíval jedné služebné na zadek. Byl to pěkný zadek.

Konečně přijde ten okamžik. Ceremoniář ohlásí princeznin příchod, dveře se pomalu otevřou a z nich směrem ke mě vystoupí anděl. Jako bych kolem ní viděl auru jasně zlatého světla. Sálem se ozve achání a ochání, což mě naplní pýchou, jako ve stylu "Jo, to je moje královna, valte bulvy, kluci a holky!". Dokonce i velcí hráči, kteří vůči princezně měli, řekněme rezervovanější přístup, byli její krásou oslněni. Galantně k Arje natáhnu ruku.
"Smím prosit, má paní?"
Zeptám se dvorně. Tuhle část mám přešenou jako nikdo. Ne že bych byl špatný tanečník, nebo si to alespoň nemyslím. Koneckonců, jako bojovník mám jisté pohybové nadání a dámy, které se mnou tancovaly si nikdy nestěžovaly. Nicméně, rytmus, ano, to je to, co mi dělá problémy. A proto jsem zvolil jednu skladbu, která se bude při našem tanci hrát a tanec na ní jsem nenacvičoval měsíc, ale půl roku před tímto plesem. Ať už s Val, některou ze služebných, nebo jinou dámou. Ten tanec znám nazpaměť, každou otáčku, každý úkrok, vše je perfektně sladěno s rytmem skaldby, díky tvrdé práci a neustálému opakování..
"Haha! Princezno Arjo, připrav se být okouzlena!"
Pomyslím si a sebevědomě se usměji, když se postavíme s moji partnerkou na taneční parket. Pak...začne hrát muzika a můj úsměv mi pozvolna zamrzne na rtech.
"Oni změnili skladbu! Styl je stejný, ale skladba má jiný rytmus!"
Uvědomím si. Buď si ze mě někdo ošklivě vystřelil, nebo se stala strašná chyba. Přísáhám ale při všech bozích, že až bude po všem, osobně dvorního ceremoniáře za tohle pověsím na hák na maso a vykastruju...

S poněkud upjatým úsměvem začnu s Arjou kroužit po parketu a i když bych měl jako její taneční partner vést, je opak pravdou. Ačkoliv se snažím, aby to tak nevypadalo. Přeci jen, princezna, která vede krále? Skandální! Musím ze sebe prostě vydat to nejlepší, pořádně se soutředit a trefit rytmus. Nic těžkého, ne? Ale takto zaskočen, no, musím říci, že jsem více než rozhozen a nedá se říci, že bych zrovna teď oplýval sebedůvěrou. Zatím jsme se ale vyhnuli ostudě. Zatím...s tím, jak jsou všechny oči na nás a já nervozní, je jen otázkou času, než něco skoním.

První tanec

Jsem nervózní. Vlastně ne, byla jsem nervózní. Až do okamžiku, kdy ceremoniář ohlásil mé jméno a já vstoupila do sálu. Můžeš být stydlivá a uzavřená, ale mezi lidmi musíš zářit. Ty jsi jejich vůdce, vzhlížejí k tobě. Ukaž jim slabost a sežerou tě zaživa. Ukaž jim, že jsi silná a půjdou za tebou třeba do pekel. Zajímalo by mě, jestli otec už tehdy věděl, na co mě připravuje.

S mým příchodem do sálu ze mě však všechny obavy spadnou. S úsměvem na tváři vpluji do místnosti, která září nádherou. Všechny ty krásně oblečené dámy a elegantní pánové, všechno to pozlátko. Znám to a nenechám se jím oslnit. Rozdávám úsměvy, pokyvuji na pozdrav, ale mé oči se stáčejí k tomu jedinému.

Jemně se králi ukloním a přijmu nabízenou ruku.
"Těšila jsem se na Vás."
Řeknu, ale to už začíná hrát hudba. Je na čase zahájit ples.

Až do této chvíle král sršel sebevědomí. Nyní však z něj cítím nejistotu, jeho vedení není tak jisté, jak by mělo být. Nenechám se tím však rozhodit.
"Jen klid. Podívejte se na mě. Krok sun krok."
Zašeptám něžně. Jemně krále navádím. Velmi jemně, protože nechci, aby si utrhnul ostudu. Nepochybuji o tom, že je to dobrý tanečník. Tohle celé přisuzuji jeho nervozitě. Možná mi to i trošku zalichotí. Že bych to byla já, kvůli komu je nervózní?
Tohle beru jako svou vlastní zkoušku. Až se vezmeme, budu to já, kdo mu bude "krýt záda". Vypadá to, že je nejvyšší čas začít. Nejistým králem na parketu se rozhodně nenechám zaskočit.

Akce a následek.

Arja si všimne, že jsem, mírně řečeno, nervozní. Jako správná partnerka se mi snaží pomoci. Nějak a neptejte se mě jak, se její klid přenese i na mě. Díky Arjině pomoci dokážeme úvodní tanec ústát bez pohromy. Sice nepodám takový výkon, jako jsem si představoval, tedy úchvatný a dechberoucí, ale v rámci možností bych řekl, že jsme náš tanec odtančili průměrně, což je vlastně úspěch.

"Díky."
Šeptnu k Arje a usměji se na ni krátce, když společně po tanci zamíříme k trůnu. Tedy, já sedím na trůnu, Arja není ještě královna a tak pro ní bylo připraveno méně skvostné posezení, tedy trůn pro prince, či v tomto případě princeznu, na kterém jsem sedával já, když byl otec ještě na živu.

Když si sedneme, v hlavě mi to šrotuje. Co se sakra stalo? Přeci jsem jasně vybral skladbu, kterou chci zahrát. Vrchni ceremoniář ji slyšel snad tisíckrát, když jsem nacvičoval, jak by se mohl splést? To nepřipadalo v úvahu. Takže zbývá jediné vysvětlení. Záměr. Mávnutím ruky přivolám svoji kapitánku stráže.
"Lady Valerie.."
Val se při tomto formálním oslovení zatváří napjatě.
"Až bude hotový se svými povinnostmi, eskortujte prosím vrchního ceremoniáře Ernhoffa do mé pracovny, kde má přikázáno počkat do mého příchodu."
Val se zatváří vážně, přikývne a vydá se splnit rozkaz.
"A Val.."
Oslovím svoji kapitánku ještě a věnuji jí přísný pohled.
"Ať pozná, že má problém."
Dodám nesmlouvavým tonem. Pak se věnuji své nastávající.
"Princezno Arjo, ještě jednou máte mé srdečné dík. Vyskytly se...komplikace, které si vyžadují moji pozornost."
Usměji se na ni a vysvětlím ji důvod své nervozity na parketu.
"Bude vám vadit, když se na odchodu ještě zastavíme v mojí pracovně?"

Klacky pod nohy

Hudba dohraje a my, ruku v ruce, zamíříme k trůnu. Usadím se, po boku krále. Zatím sice ne, jakožto královna, ale během několika týdnů se i tohle napraví.
S úsměvem se nyní zdravím s hosty, kteří se přicházejí před trůn poklonit . Z toho, co však král říká své ochrance, vnímám každé slovo.

Brzy se také dozvím, v čem byl při tanci problém. Úsměv z mé tváře nezmizí, ale oči lehce potemní.
"Nebuďte na vrchního ceremoniáře příliš přísný. Dost možná to nebyla jeho vina."
Zhluboka se nadechnu a nakloním se králi blíž, abych měla jistotu, že on je ten jediný,kdo mě uslyší. Kromě toho, že mu tak sdělím něco soukromého, také vyvolám dojem, že jsme si už nyní velice blízcí.

"Měla jsem dnes možnost promluvit si s několika lidmi a byla jsem varována, že ne všichni u dvora si náš sňatek přejí. Dost možná tak tohle nebyl první klacek, který nám někdo hodil pod nohy."
Vím, že arcibiskup si myslí, že není dobré krále do těchto záležitostí zatahovat, já jsem ale opačného názoru. Není to žádný hlupák a pokud by měl někdo vědět, co se u dvora děje, je to právě on. Lidé mu budou lhát a budou se nás snažit rozeštvat, to nejmenší, co pro něj tedy já mohu udělat, je upřímnost.

Jednoduchý Svět

Sluha mi donese korbel s pivem. Zatímco si jej přebírám, Arja navrhuje shovívavost vůči vrchnímu ceremoniáři.
"Arjo, jste stejně tak krásná, jako laskavá. Nicméně, vrchní ceremoniář neuposlechl moje nařízení, nebo přinejmenším projevil šokující dávku neschopnosti. K čemu je král, když se jeho příkazy nerespektují. Na co je mi služebník, který není schopný vykonat můj rozkaz?"
Pronesu nekompromisně a možná i trochu příkře. Tak, nebo tak, vrchní ceremoniář si ode mě žádný smířlivý přístup nezaslouží. Ale Arja má v očích takový pohled, že je pro mě těžké jí vzdorovat. Má hezké oči a v nich...prostě něco, před čím jsem bezbranný a když se na mě podívá, moje srdce poskočí, jako kdyby mi chtělo vyskočit z hrudi. Usměji se, abych trochu zjemnil případný dojem z mé první odpovědi a povzdechnu si.
"Ale možná máte pravdu. Slibuji vám, že budu jen štěkat, ale nekousnu, pokud si to vrchní ceremoniář opravdu nezaslouží."
Ujistím svoji nastávající s vlídným úsměvem.

Když se ke mě poté Arja nakloní, aby mi důvěrně sdělila, co má na srdci, malinko zčervenám. V první chvíli jsem si myslel, že mě chce políbit nebo něco. Její varování mě však hluboce překvapí. Chvíli na ni koukám, jak se snažím zpracovat, co mi právě řekla. Upřímně, moc to nechápu. Že je jako někdo u dvora proti našemu sňatku? Nesmysl! Já jsem král a ten sňatek je vůle mého otce, taky krále. když dám stranou osobní pocity, jednat proti naší svatbě je stejné jako protivit se Trůnu. To by si nikdo na mém dvoře netroufl!
"Má drahá Arjo, myslím, že se moc strachujete. Neexistuje nic, co by naší svatbě stálo v cestě. Jsem si jistý, že tento..hm..incindent neměl s námi nic společného. Někdo vůči mě nejspíš chová zášť a chtěl mě zesměšnit. Nevím sice, kdo vám co řekl, ale nemyslím si, že na mém dvoře by se našel někdo, kdo by měl námitky proti našemu sňatku."
Řeknu laskavým tonem, jako kdybych něco vysvětloval dítěti.
"A taky vám to dokážu."
Zamávám na nejbližšího lorda, který je u trůnu.
"Lorde Vingume, na slovíčko."
Lord Vingum, který jen náhodou procházel kolem trůnu polkl, ale poslechl můj rozkaz.
"Přejete si, Vaše veličenstvo?"
Ukloní se.
"Vingume, odpověz mi upřímně, máš něco proti mojí svatbě tady s princeznou?"
Zeptám se ho bez obalu. Lord Vingum jen zmateně zamrká. Přeskočí pohledem ze mě na Arju a zpět. Takovou otázku patně nečekal.
"J-já? Nn-e. Ne, nemám nic proti svatbě Jeho Veličenstva."
Skoro se zajíkl, jako kdyby ho jenom to pomyšlení vzdorovat mi vyděsilo. Mávnutím ruky jej propustím a nebohý lord si to kvapně namíří k toaletám, jako kdyby mu hořelo za zadkem. Asi nebylo nejšťastnější, že jsem ho zdržel. No, snad to stihne včas. Pokračuji dál, vyvolávám náhodné lordy, všem položím stejnou otázku jako lordu Vingumovi. Odpověď je stále stejná. Nikdo proti mojí svatbě s Arjou nic nenamítá, ale abych uklidnil princezniny obavy, zeptám se i největšího hráče na dvoře, lorda Cremheyma.
"Lorde Cremheyme, vy jste býval přítlem mého otce a jste i dobrým přítelem mým. Kdyby jste měl námitky proti mému sňatku, který domluvil můj otec, jistě by jste mi to řekl?"
Zeptám se jej upřímně, když se na mé předvolání dostaví před trůn. Cremheym nedá na tváři znát jakoukoliv emoci, jen se galantně, leč důstojně ukloní. Ano, Cremheym mi nikdy nepoklonkoval, jako ostatní.
"Jsem hluboce vděčen Jeho Veličenstvu za laskavá slova, nemám žádých námitek vůči svatbě Jeho Veličenstva."
Odpoví stroze.
"A jako můj přítel a také někdo, kdo má na dvoře značný vliv a lecos se dozví, co třeba k našemu uchu nedojde, kdyby jste slyšel o nějakém spiknutí za účelem zmaření mé svatby, určitě by jste mi o tom řekl, že ano?"
Lordu Cremheymovi se na tváři nepohne ani sval.
"Zajisté, Vaše Veličenstvo, takové spiknutí bych nejenom nahlásil Vašemu Veličenstvu, ale také bych proti takovému spiknutí neprodleně zasáhl."
Ujistí mne, což mi stačí a lorda Cremheyma propustím.
"Vidíte princezno? Není čeho se obávat."
Obrátím se na Arju se širokým úsměvem a takovým tím zadostiučiněním, jako mývají lidé, kteří právě dokázali někomu druhému svoji pravdu.
"A teď...dáte si víno, nebo holdujete jinému nápoji?"
Vybídnu Arju, aby se se mnou napila. Pivo jí nutit nebudu, je to přeci jen dáma, že ano?

Naivní, leč sladký

Rychle mi začne docházet, jak arcibiskup patrně svá slova myslel. Král je možná inteligentní muž, ale dvorské intriky mu nic neříkají. Pokud předpokládá, že mu jeho lordi řeknou do očí pravdu, pak se nedá nic dělat, musím si myslet, že je naivní.
Je to na jednu stranu opravdu milé. Vím jak těžké mohou zákulisní hry být, a to, že se mu podařilo až do dnešního dne, se jim vyhnout, pro něj vlastně představuje úlavu. Nepřišel o iluze o dobrotě svých lidí. Nejsem si však jistá, že si král může takovýto luxus dovolit.

Jeho činy však nejsou zcela zbytečné. On sice hledí jen na slova, svých poddaných, ale já mám možnost, prohlédnout si nejen jejich tváře, ale i reakce. Například na lorda Cremheyma si od této chvíle budu dávat pozor. Možná by se i vyplatilo promluvit si o něm s lordem Runcimanem. Pokud by mi mohl někdo pomoci, bude to právě on.

Oplatím králi jeho úsměv, i když příliš radostně si nepřijdu.
"Omlouvám se, můj králi. To bude tím cizím prostředím. Za pár dní jistě přestanu být tak...podezřívavá."
Neměla bych být tak netrpělivá, sotva jsem přijela. Moje služebnictvo i dvorní dámy, ještě nestihly rozhodit své sítě. Instrukce však všichni dostali ještě před příjezdem sem. Mít oči i uši dokořán. Jakmile moji špehové rozhodí své sítě, začnu lovit.

"Víno si dám s velkou chutí. Slyšela jsem, že zde máte překrásné vinice. Možná byste mi je zítra mohl ukázat, ráda bych se trochu projela na koni."
Slavnost kolem nás příliš nevnímám, teď mám oči jen pro Asteriska.

"Omlouvám se, můj králi. To bude tím cizím prostředím. Za pár dní jistě přestanu být tak...podezřívavá."
Zareaguji bezstarostným mávnutím ruky.
"Není proč se omlouvat. Vaše podezřívavost znamená, že vám záleží na našem sňatku."
Odpovím a nakloním se k princezně blíž, protože další slova jsou jen pro její uší.
"Což mě činí doopravdy šťastným. "
Přiznám se s menším začervenáním. Přeci jen, říkat takovéto věci nejsem zvyklý. Takže jsem rád, když přejdeme k vínu a vyjížďce na koni.
"Jistě, rád vám ukážu královský vinohrad. Musím se přiznat, že sám tomuto nápoji neholduji, nicméně se jedná o svělý vývozní artikl."
Odpovím princezně, zatímco jí sluha přinese číši toho nejlepšího vína, jaké máme. Nic není dost dobré pro moji budoucí královnu.
"V Edenu pěstujete víno?"
Zeptám se. Mezitím se ples rozproudí. Dámy i pánové spolu tančí do rytmu nejnovějších šlágrů, pijí a hodují a jak to tak bývá, občas přelétne jiskra a daný gantleman si odvede svoji vyvolenou dívku někam bokem. Pokud je dvojice moc nedočkavá, mohou také použít prostorné místo za závěsem, stačí jen hodit strážnému nějakou tu minci, aby nic neviděl. Minimálně jeden pár tuto možnost už využil. Rád se bavím tím, že pozoruji tyto páry, jak se dávají dohromady a pak spolu kamsi mizí. Občas se snažím i uhádnout, kdo se dá dohromady s kým, ale nejsem v tom moc dobrý. Nicméně je to jediná zábava, kterou na takovýchto oficiálních akcích můžu mít. Dneska ale ne. Ne s Arjou vedle sebe. Bohové ví, že bych si ji někam za závěs nejraději odvedl já sám, ale to by bylo dost neromantické a nejspíš i hrubé, takže udržuji konverzaci o čemkoliv, abych udržel tyto svoje chlípné myšlenky na uzdě. A když už jsme u toho, asi bych se měl dneska krotit s pitím, nebo kdo ví, co by se v noci mohlo stát.

Králova lichotka mi zbarví tváře do červena. Král je opravdu sladký. V jeho společnosti člověk rychle zapomene na jakékoliv nepříjemnosti a starosti. I hrozba zlých jazyků se náhle zdá menší, protože když jsem s ním, mám pocit, že nás nic nemůže porazit. Je snad doopravdy možné, aby z dohodnutého sňatku vznikla láska? Nechtělo se mi tomu věřit, ale nyní jsem té myšlence nakloněná.

Povídáme si o všem možném. Hodně mluvím o Edenu a doufám, že ho tím příliš nenudím. Také se ale hojně vyptávám na Říši a život v ní. Vybírám si většinou trochu lehčí témata pro konverzaci, svůj zájem o politiku zatím dávám stranou. Ještě jsem nezjistila, jestli je král mužem, který tohle ocení, nebo spíš nikoliv.

Večer plyne a já během té doby přijmu několik vyzvání k tanci, král se však už podruhé neodhodlá, což mě mrzí. Sedět takhle blízko po jeho boku je příjemné, tančit s ním však bylo ještě daleko lepší.
Když si uvědomím takovéhle myšlenky, že bych se ho snad chtěla dotknout, zastydím se. Je to nehodné princezny a budoucí královny. Od malička mi vtloukali do hlavy, že sex až po svatbě. Jenže srdci si nenechá poručit...i když v tomhle případě to bude spíš záležitost těla, než srdce.

Konec plesu

Arja si několikrát zatancuje. Vždy, když tak učiní ji sleduji s úsměvem na rtech. Líbí se mi, jak si dovede užívat život u dvora. Během našich rozhovorů pozorně naslouchám všemu o jejim domově. Edenu.
"Musím se přiznat, že jsem u vás nikdy nebyl, ale jako malý jsem slyšel historky. Stromy velké jako hory, zlato tekoucí v řekách. Mágové tak mocní, že můžou nechat létat celá města. Samozřejmě mi pak později došlo, že tyto historky poněkud přehánějí, ale i tak, pro lidi z Říše je Eden království divů."
Pak mluvím já o Říši. Nesnažím se zakrývat fakt, že díky rychlé expanzi jsme spíš bojovníci. Lid Říše je praktický, naučený si užívat krátkých období míru mezi válkami, které jsou nevyhnutelné. Mluvím o krajině, která je různá, protože Řiše je rozlehlá, ale nejsem tak výmluvný jako princezna Edenská. Mohu jen doufat, že ji snad nenudím.

Nakonec nadejde čas našeho odchodu. Cestou se ještě musíme zastavit v mé pracovně, abych vyzpovídal vrchního ceremoniáře. Když se zvedáme, popřeji jménem svým i své nastávající pěkný zbytek noci a zamíříme s doprovodem k mé pracovně. Před ní stojí Val, která sem eskortovala onoho nešťastníka. Obrátím se na Arju a usměji se.
"Má paní, počkáte tu prosím na mne? Jen vyslechnu vrchního ceremoniáře. Bude to jen chvilka, avšak budu muset být nekomrpomisní, obávám se a nechci, aby jste mne takového viděla."
Požádám svoji buducí královnu.

Chyba, nebo zlý úmysl?

"Možná byste to mohl někdy napravit, můj králi. Po našem sňatku se Eden pokojně stane součástí Říše. Měl byste poznat zemi, které budete vládnout. Létající města sice doma nemáme, ale přesto si myslím, že by bylo dobré, kdybyste poznal, co všechno Vám má země může nabídnout."
Prohodím, jen tak mimochodem. Líbí se mi představa, že by se mnou král Eden navštívil. Ráda bych mu ukázala místa, kde jsem vyrostla a která navždy zůstanou v mém srdci.

Přesně, jak jsme se dohodli, tak také ples opouštíme. Zábava už začíná být poněkud uvolněnější. Myslím, že je ta pravá chvíle se vytratit a nechat hosty, aby ztratily i zbytky své důstojnosti bez obav, že je při tom uvidí král.
Zavěsím se do svého nastávajícího a společně zamíříme k jeho pracovně.

"Pokud dovolíte, můj pane. Ráda bych se také zúčastnila. Pokud je za tím vším zlý úmysl, byl namířen nejen proti Vám, ale i proti mě."
Nechci se nechat odstavit na druhou kolej a čekat za dveřmi, až král vyřídí nepříjemné záležitosti. Vím, že nejde o nic závažného, ale pomalu hodlám krále učit na to, že mě má po svém boku. Čím dříve pochopí, že nehodlám být pouhou ozdobou jeho koruny, tím lépe pro nás oba.

Výslech.

Chvíli se na Arju dívám, jak si rozmýšlím její požadavek. Nakonec s povzdechem souhlasím.
"Já jí vážně nedokážu nic odmítnout."
Pomyslím si pobaveně, stráž otevře dveře a my vejdeme do mé pracovny. Nejdřív princezna, pak já. Christian Ernhoff, vrchní ceremoniář sedí zničeně na židli naproti mému pracovnímu stolu, ze které vstane, jak mu káže dvorní etiketa, když do místnosti vejde Arja. Na jeho tváři se objeví nakrátko zmatený výraz. Když do pracovny vkročím já, Christianův zmatek se změní v paniku. Vezmu si první slovo.
"Tak Christiane, řekni mi, co mám s tebou dělat."
Nasadím ostrý, ledový ton.
"Sednout!"
Chudák Christian je ale tak vyděšený, že nezareaguje. Val, která je v místnosti s námi jej nekompromisně uchopí za rameno a posadí na židli. Já sám si sednu naporoti němu, za svůj pracovní stůl.
"Řekni mi, Christiane. Nezapamatoval sis správnou skladbu, která se měla hrát při mém prvním tanci s princeznou? Nebyl jsi snad u všech mých tanečních lekcí? Dohnala tě tíže tvých povinností...nebo ti snad tvůj král přijde k smíchu?"
Christianovi na čele po mých slovech vyrazí pot.
"J-já...ne..Vaše Veličenstvo..."
Snaží se nešťastník nějak dát dohromady svoji odpověď. Neúspěšně.
"Mám tě nechat zavřít na doživotí do žaláře? Protože to by byl ten správný trest za neschopnost. Nebo by jsi preferoval vykleštění a vyhnání ze země za podkopávání mé autority?"
Udeřím na něj a chudák Christian nemá daleko ke zhroucení.
"Meep!"
Vydá ze sebe vyděšeně a na své židli se zkroutí jako pes, který čeká ránu od svého pána. Moc mu nepřidá Valerie, která si demonstrativně začne prokřupávat klouby na rukách v jasně výhružném gestu.

Surovci

Vstoupím do místnosti, kde už čeká vystresovaný vrchní ceremoniář. Měl víc než dost času, aby se stresoval všemožnými scénáři, takže teď už vypadá spíš jen jako hromádka neštěstí.
Přejdu k oknu, tvářím se nezúčastněně ale bedlivě zkoumám tváře všech přítomných. Nejen ceremoniářem, ale i krále a především kapitánky stráží.

V duchu si musím postesknout. Král je velmi horlivý, ale trochu svou horlivost přehání. Těžko říct, zdali to není jen kvůli mě. Takhle však z nebohého muže žádnou odpověď nedostane. Ani Valerie tomu příliš nepomáhá.
"To stačí, kapitáne! Jsme v králově pracovně, nikoliv v mučírně. Nechte nás o samotě."
Hlas mám klidný, ale o to důraznější. Možná je to jen můj dojem, ale řekla bych, že v její přítomnosti nám ceremoniář skutečně nic neprozradí.

Nečekám, až žena splní můj rozkaz, prostě předpokládám, že nebude odporovat. Obrátím se k ceremoniáři, na tváři výraz pochopení.
"Jeho výsost se nechala trochu unést. Chce tím říct, že na našem prvním společném tanci nám skutečně záleželo. Zajímá ho, co vedlo ke změně skladby. Jen odpovězte, není třeba se stresovat."

Hodný a zlý polda

Můj plán vyděsit Christiana natolik, aby ani nepomyslel na to lhát vycházel skvěle. Valerie ihned pochopila o co jde a začala mi nahazovat. Známe se už dlouho, takže není divu, že Val dokáže uhádnout moje úmysly. Pak zasáhla Arja. Akorát včas. Stejně už jsem dál pokračovat nehodlal, vrchní ceremoniář byl již dostatečně vyděšený. Ovšem princezna Edenská se v roli hodného poldy nechá trochu unést, když mluví s kapitánkou mé stráže a osobní ochránkyní. Už jenom vzhledem k těmto titulům není Val samozřejmě povinna princeznu poslechnout. Ne, že bych si myslel, že by ji poslouchala i kdyby musela. Moje kapitánka princezně nevěnuje žádnou viditelnou pozornost, jen se na mě podívá. Lehce přikývnu, dám si záležet, aby Christian toto mé nepatrné gesto neviděl, neb se dívá na princeznu, načež se Val otočí a odejde z místnosti, takže to vypadá jako by poslechla Arjin příkaz. Bude lepší, když Christian bude věřit, že Arja má v této místnosti nějakou moc a autoritu, která by jej mohla ochránit a tak s ní bude mluvit.

Christian se díky Arjině uklidňující přítomnosti a zejména jejím mírným slovům, poněkud uklidní.
"Z-změna skladby? Promiňte princezno, ale já nechápu, změnu skladby si přeci vyžádal sám král!"
Odpoví vrchní ceremoniář princezně, čímž mě překvapí. Mám samozřejmě otázky, jako třeba jak na to ten ťulpas sakra došel, ale nechám teď výslech v Arjiných rukách.

Ceremoniář

Valerie odejde a mě se okamžitě o něco lépe dýchá. Ta žena se mi ani trochu nelíbí. Tím méně, po tom, co jsem se o ní dozvěděla od arcibiskupa.
Odpověď vrchního ceremoniáře mě zaskočí, na mé tváři to však není nijak znát. Stále je na ní ten lehký,chápavý úsměv.
"Skutečně? A kdo Vám řekl, že si král takovou změnu přeje? Nemusíte se bát a klidně odpovězte, nejsme přeci žádní barbaři."
Poslední slova jsou směřovaná spíše králi, než vyplašenému muži. Rozhodně tak dávám najevo, že se mi jeho divadélko, které považuji za zcela zbytečné, ani trochu nelíbilo.
Bylo by rozkošné dozvědět se odpověď okamžitě. Spíš očekávám něco se vzkazem, který našel na stole, nebo něco podobného.

Odpovědi

Vrchní ceremoniář se nervozně podívá na Arju, na mě a pak zpět na Arju. Několikrát otevře pusu, jako kdyby chtěl odpovědět. Možná je to nervozitou, ale taky může získávat čas, aby si vymyslel, nějakou lež. To nemohu riskovat.
"Odpověď! Hned!"
Zahřímám zostra. Christian na své židli skoro až poskočí, když zase uslyší můj hlas.
"P-p-pppp...Přišel za mnou generál..."
Začne z odpovědí. Se zájmem se nakloním dopředu.
"Měl...měl vaši královskou pečeť..."
Tlak mi vylítne až ke stropu. Proč to z něho leze jak z chlupaté deky? Navíc generál s mojí pečetí? Neříkejte mi...
"Moji královskou pečeť!? Jaký sakra generál!?"
Udeřím na vrchního ceremoníáře a otázku doplním teatrálním bouchnutím pěstí do stolu. Ale nemusím se ani ptát, je jen jedna osoba, která odpovídá popisu.
"ByltogenerálStagheim!"
Vysype ze sebe Christian vystrašeně. Na tváři se mi objeví neproniknutelný výraz, ale mám pocit, jako by mě rozbolely zuby. Právě jsem ze sebe udělal úplného pitomce, což nejspíš ani Christian, ani Arja netuší.
"Můj bratranec. Chápu.."
Řeknu a sepnu na stole ruce v zamyšleném gestu.
"Lady Valerie!"
Zavolám. Val otevře dveře a podívá se na mě.
"Doprovoďte prosím vrchního ceremoniáře do jeho komnat a umístěte u něj stráž."
Pak se obrátím na Christiana a vstanu. Čas vynést rozsudek.
"Pane vrchní komoří, nařizuji vám domácí vězení. Až do odvolání se budete zdržovat pouze ve vašich komnatách. Po dobu vašeho trestu jste též uvolněn ze služby, určíte svého zástupce, který převezme vaše povinnosti po dobu vašeho trestu. Rozumíte svému trestu?"
Christian váhavě přitaká, nevěříc svému štěstí, že nedojde ani na žalář, ani na jistou nepřijemnou operaci ve které by měly figurovat jeho genitálie a žhavé kleště. Pak mu dám odchod.
"Val.."
Zastavím Valerii, která jej má na můj příkaz má eskortovat. Christian je už ve dveřích, takže mě neuslyší. Přesto se k Valerii důvěrně nakloním, aby mě neslyšel.
"Ať mu přinesou večeři, jsem si jistý, že ten chudák ze samé nervozity dnes večer vůbec nejedl."
Uložím jí další úkol. Val krátce přikývne.
"Jak si přejete, Vaše Veličenstvo."
S tím vymizí i s Christianem z pracovny. Poté,co se za nimi zavřou dveře, posadím se zpět za stůl.
"No...to šlo až překvapivě dobře."
Konstatuji, hloubaje nad informacemi, které jsem se dozvěděl.

Bratranec

Jakmile se slova znovu ujme král, ustoupím do pozadí. Vlastně se obrátím zády k místnosti a hledím z okna. Mlčím, dokud se dveře nezavřou a my nezůstaneme sami.
"Skutečně?"
Odpovím otázkou, na kterou však neočekávám odpověď.
"Jednal jste s ním, jako kdyby se dopustil, přinejmenším, velezrady. Neměl byste se tolik nechat unášet emocemi, obzvlášť, když jde o člověka, který Vám do této chvíle věrně sloužil."
Mě ani na okamžik nenapadlo, že by vina skutečně spočívala na tom nebohém muži.

"Prozradíte mi, kdo je generál Stagheim, a proč by mohl chtít dělat takové kousky?"
Konečně se ke králi otočím. Jméno je mi trochu povědomé, ale nejsem si jistá, jestli jde o toho samého člověka, o kterém mi vyprávěl...nebo mě spíš před ním varoval...kardinál. Rozhodně jsem ale zvědavá, co za tím vším vězí.

Co je v rodině..

Arja dá najevo demonstrativní odstup od mého způsobu jednání s vrchním ceremoniářem. Dokonce mě i sjede, že prý se nemám nechat unášet emocemi. Nechápu, o co jde. Vrchni ceremoniář nemá na dvoře žádné skutečné postavení, je to jen ceremoniář, nadutý chlápek v hezkém obleku. Navíc, Edenské princezně se já zodpovídat ze svých činů nemusím. Přesto ale odpovím.
"To nebyly emoce, má paní, ale nutnost. Nebo si myslíte, že můj otec a jeho předchůdci udrželi Říši pohromadě laskavostí?"
Odpovím, možná trochu dotčeně nad tím, že je Arja dotčená. Pak si ale povzdychnu a unaveně zavrtím hlavou.
"Musí to být hezké vyrůstat v Edenu."
Řeknu svoji myšlenku nahlas a pokračuiji ve vysvětlování.
"Vévoda Viktor Stagheim, můj bratranec, už jsem vám o něm říkal. Takové kousky mi vyvádí pořád, ale dnes mě překvapil."
Zamyslím se. Pokud se nepletu, bude následovat...
"Povězte, má paní. Doprovodíte mě zítra ráno na návštěvu jednoho kostela zasvěceného Jedinému, kde jsem si hrával jako malý kluk? Nebude to trvat moc dlouho."
Zeptám se najednou.
"Jsem si jistý, že tam narazíme na mého drahého bratrance."
Dodám.

Bratranec

Spolknu další slova, která by vedla jen ke zcela zbytečné hádce. Dost možná je celé tohle napětí způsobeno i tím, že se známe jeden pouhý den.
"A přesto toho muže hodláte trestat za to, že si z Vás Váš bratranec vystřelil."
Potřesu hlavou a raději se soustředím na jeho otázku.

"Jistě, ráda Vás doprovodím. Pokud mi tedy poté přislíbíte prohlídku města."
Velmi ráda využiju možnost strávit opět nějaký čas v králově přítomnosti. A návštěva kostela se mi jeví jako skvělý nápad sám o sobě.
"Ráda bych také viděla katedrálu, kde budeme oddání, ale to nijak nespěchá. Zítra se tedy setkáme s Vaším bratrancem."

Dojdu ke stolu a usadím se na jeho okraj, tak blízko králi, jak mi jen cudnost dovoluje.
"Máte s bratrancem dobrý vztah? Nebo byl tohle skutečně zlý záměr?"

Sami v pracovně..

"Jistě, prohlídka měta a vinic za městem je na pořadu dne."
Přikývnu. Mohl bych se s Arjou hádat o tom, že domácí vězení za to, že se vrchní ceremoniář nechal obalamutit mým bratrancem, není vlastně ani tak trest. Ale nechci se hádat.
"Ano, to setkáme.."
Přitakám. Zároveň si také uvědomím, že jsem s Arjou v místnosti sám. To způsobí, že polknu naprázdno.
"Já a Viktor jsme si blízcí. Co se týče jeho záměru, ujišťuji vás, že to nebyl z jeho strany zlý úmysl nicméně jistý záměr má...je to komplikované, však zítra uvidíte."
Odpovím, vstanu a přistoupím blíže k princezně, která se usadí na okraji mého pracovního stolu a to blíž, než je cudné, ale jsme tu sami a nikdo nás nevidí, takže proč ne.
"Smím se zeptat, jak si zatím vedeme?"
Zeptám se a narážím na náš předchozí rozhovor odpoledne ohledně pusy na dobrou noc.

Sami dva

"Všechno kolem Vašeho bratrance zní neuvěřitelně tajemně. Takhle ani nebudu moci dospat, abych sama zjistila, co za tím vším je."
Zasměju se a po zádech mi přeběhne příjemné mrazení, když se král ještě o kousek přiblíží. Na rtech mi hraje úsměv. Zvednu hlavu a pohlédnu Asteriskovi do očí.
"Jsme velmi blízko."
Mohlo by to být konstatování aktuální situace, ale tak to samozřejmě nemyslím. Nechci ale, aby král váhal a otálel. Zvednu se a překonám vzdálenost, která nás od sebe dělá. Jednou rukou krále jemně pohladím po tváři a poté se vytáhnu na špičky, abych ho políbila na rty. Samu sebe tím šokuji. Srdce mi ale v tom okamžiku tluče jako splašené, takže odhaduji, že dělám správnou věc.

Sami dva..

"Vážně? To abych si na něj dal pozor."
Odpovím Arje s úsměvem. Jen aby setkání s mým bratrancem nelitovala. Pak mi Arja pohlédne zpříma do očí. Za celý život jsem nečelil pocitu, jako tento, srdce se mi prudce rozbuší, v žaludku se mi rozlije podivný pocit. Jako kdyby mi bylo nevolno a zároveň dobře, těžko se to vysvětluje.
"Jsme velmi blízko."
Konstatování? Upozornění? Výtka? Nevím. Jen jedno je mi jasné, chci Arju políbit.
"Vážně? Možná by jsme měli..."
Arja se přiblíží blíž a naše rty se spojí v jednom prvním polibku. Sevřu svoji budoucí královnu v náručí a její políbení opětuji. Nejdříve ochutnávám princezniny jemné rty, ale tyto krátké, skoro letmé polibky pomalu přerostou v dlouhé polibky plné vášně. Nespěchám, koneckonců, není kam spěchat, máme celý život před sebou a já si začínám myslet, že to nebude vůbec špatný život. Nebudu lhát, už jsem pár dam políbil. Vlastně i víc než pár a dělali jsme spolu i..jiné věci. Ale nikdy jsem se necítil tak..intenzivně a vzrušeně.
"Arjo, kdo tě tohle učil?"
Usměji se na svoji vyvolenou po posledním polibku a přejdu na tykání, protože jsme tu sami, tak proč ne.
"Měli by jsme pokračovat?"
Zeptám se. Myslím tím v polibcích, protože přeci jen, nebudeme naše první hanbárny provádět na stole, že ano?

Sami dva

Polibek je daleko sladší, a krásnější, než jsem si kdy představovala. Král rychle převezme iniciativu, ale nijak na mě netlačí. Po nějaké chvíli se sám odtáhne. Po jeho otázce mi tváře zrudnou studem a já sklopím oči.
"Ještě nikdy jsem muže nepolíbila."
Vydechnu stydlivě. Tohle je něco, na co bych měla být hrdá. Až do dnešního dne jsem zůstala neposkvrněná, i když teoretických výkladů jsem měla víc než dost.

Rychle však přikývnu. Usadím se znovu na okraji stolu a jemným pohybem hlavy k sobě Asteriska pozvu blíž. Jakmile tak učiní, obtočím mu ruce kolem krku a znovu ho, skoro hladově, políbím. Poprvé to byla ochutnávka,ale já rychle zjišťuji, že mi to nestačilo a chci mnohem, mnohem víc.

Vášní přemožen

Arja se mi přizná, že jsem její první polibek. To mě na jednu stranu neskutečně těší, ale o to mám větší povinnost nezkazit Arje tento zážitek. Jemně se usměji a lehce, skoro až hravě drcnu do Arjina nosu svým nosem.
"Pak musím konstatovat, že jsi přirozený talent."
Řeknu. Znovu skončí princezna v mém náručí. Tentokrát svoji budoucí královnu líbám už od začátku s intenzivní vášní a Arja vše hladově přijímá i oplácí. Její nálada se přenese i na mě. Jednou rukou ji hladím na zádech, druhá, mnohem hanbatější ruka, princezně vjede do šatů, respektive pod šaty a já Arje lehce a velmi jemně přejedu rukou po stehně. Moje polibky se zkrátí, ale o to zintezivní, citím jak se mě pomalu, ale jistě zmocňuje vášeň..a chtíč. Zrovna, když už se překonám a rozhodnu se Arju položit si na stůl a vzít si, co královo jest, ozve se zabušení na dveře a starostlivý hlas jednoho z rytířů, kteří nás doprovázeli.
"Vaše Veličenstvo, je vše v pořádku?"
Trochu mě tím vyděsí, ale zatím jsme se s Arjou jen líbali, takže jsme neměli ani příležitost být hluční. Pak mi to dojde. Vždyť jsme původně byli na cestě do svých komnat a tohle byla jen zastávka, není tedy divu, že stráž má starost, neboť tu vážně nemáme důvod zůstávat. Tedy, já už mám, ale je to důvod, který by měl zůstat jen mezi mnou a Arjou.
"Všechno v pořádku!"
Zavolám na stráž přes dveře a usměji se na svoji budoucí královnu.
"Má drahá Arjo, obávám se, že budeme muset přerušit naší činnost. Mohu tě ještě před tím, než se uložíš ke spánku, navštívit ve tvých komnatách? Diskrétně samozřejmě"
"Tím myslím na tajňačku."

Příslib budoucích radostí

Polibky jsou čím dál hlubší a intenzivnější. Zachvěju se vzrušením, když na holém stehně ucítím královu ruku. Ještě nikdy jsem... Vím, že bych neměla...jenže...
Skoro nadskočím, když se ozve zabušení na dveře. Tváře mi opět žhnou studem, ovšem v očích mi září jiskřičky. Asteriska rozhodně nenechám na pochybách ohledně toho, jestli se mi to líbilo.

Tohle ale asi skutečně není nejlepší místo, a král mě v další chvíli utvrdí v tom, že by velmi rád pokračoval.
"Budeš toužebně očekáván."
Usměju se a vtisknu svému budoucímu choti ještě jeden rychlý polibek. Poté však sklouznu a zem, urovnám si šaty a nasadím vyrovnaný výraz.

Ladným krokem zamířím ke dveřím, na prahu se však ještě otočím a jemně se králi ukloním.
"Přeji Vám klidnou noc, můj králi."
Neopomenu při tom ještě spiklenecky mrknout. Poté se však otočím a za doprovodu svých rytířů, zamířím ke svým komnatám.

Všechno služebnictvo, i dvorní dámy, odeženu s tím, že potřebuji přemýšlet a do lůžka se dnes uložím sama. Svléknu překrásné šaty a nechám je pohozené na jednom z křesílek, ráno se o ně někdo postará. Sama, oděná jen ve spodničce a župánku, usednu před zrcadlo a začnu rozčesávat kadeře vlasů a sundávat šperky.
Přemýšlím při tom, jak se za mnou asi chce král diskrétně dostat, když předpokoj vždy hlídá alespoň jedna dvorní dáma a přede dveřmi stojí rytíři.
Uvědomím si, že opravdu doufám, že se to králi podaří. Špicuji uši a čekám na sebemenší známku jeho přítomnosti. Nemohu se ho dočkat.

Noční návštěva

Ještě jednou se zadívám Arje zhluboka do očí. Mám rád její pohled a teď nově, mám rád i ty jiskřičky v nich.
"Budeš toužebně očekáván."
Tato slova mi nahrnou krev do hlavy...i jinam. Pak ještě jedno rychlé políbení a moje budoucí královna si to namíří ke svým komnatám. Ještě ve dveřích mi dá dobrou noc, malé divadélko pro naše strážce.
"Já vám též, má paní."
Galantně se ukloním. Mrknutí jí nenápadně oplatím. Pak se i já vydám ke svým komnatám. Jakmile jsem uvnitř, vezmu s krabičky dva prsteny s jasně modrým kamenem. Nebudu se převlékat, ale dám princezně čas se připravit i když bych nejraději vyrazil co nejdříve.

O něco později může Arja za jednou ze svých zdí slyšet tlumené bouchnutí a stejně tak moje tlumenné "Sakra!" a "To je ale krám!" Pak se ozve zvuk šátrání a nakonec po chvíli jedna část zdi Arjiny komnaty prostě zmizí a dovnitř vejdu já. Na ruce mám prsten s modrým kamenem. Mávnu rukou, na které jej mám a zeď je zase na svém místě. Obrátím se na svoji dámu a zůstanu stát v němém úžasu. Vím, že Arja je nádherná, ale tohle je poprvé, kdy ji vidím bez šatů, jen ve spodničce a župánku. Až se mi chce se jí zmocnit ihned. Ale ovládnu se, jednat unáhleně by byla v tomhle případu chyba. Místo toho raději princezně vysvětlím, jak jsem se sem dostal.
"Magie."
Usměji se a ukážu na prsten na své ruce. Modrý kámen Arja určitě pozná, jedná se o magickou rudu.
"Naše komnaty spojuje tajná chodba, takže se můžeme navštěvovat. Díky tomuto prstenu můžu projít do našich komnat magickou bariérou, která je zamaskovaná jako část stěny."
Vysvětlím.
"Jeden mám i pro tebe."
Dodám a vytáhnu prsten, který jsem přinesl pro Arju. Pak mě ale něco napadne. I když jsme zasnoubeni a máme se vzít, nepožádal jsem Arju o ruku. Ono se s tím ani moc nepočítá, když jde o domluvený sňatek, ale Arja tak přišla o zážitek. Takže se rozhodnu tuto záležitost napravit. S prstenem v ruce pokleknu před svoji budoucí královnou.
"Arjo Mari Aed, princezno Edenská, učiníš mě tím nejšťastnějším mužem a vezmeš si mě za muže?"
Požádám Arju formálně o ruku. Ne, že by v tomhle měla na vybranou a to, co držím v ruce nejde považovat ani za pořádný snubní prsten, ale...prostě mi nepřijde správné, kdyby měla být má královna ochuzena o takovýto okamžik.

Noční návštěva

Z úvah mě vytrhnou podivné zvuky, které jako kdyby vycházely přímo ze zdi. Vstanu a se zájmem hledím na stěnu. Podle hlasu poznávám krále, takže zůstanu klidná. Stále si ale nejsem jistá, co přesně očekávat. Když však kus stěny zcela zmizí, pochopím.
Ani bych nepotřebovala královo vysvětlení. Palác v Edenu byl protkaný magií, jsem ale překvapená, že vidím něco podobného i zde.

Usměju se a můj úsměv se ještě zvětší, když přede mnou král poklekne. Viděla jsem podobná zasnoubení, kdy ctnostný rytíř pokleknul před svou vyvolenou a s nádherným prstenem jí požádal o ruku. Myslela jsem si ale, že sama nic takového nikdy nezažiju.
"Ano. S největší radostí se stanu tvojí ženou."
Vydechnu nadšeně a nechám si prsten nasadit na prsteníček. Nijak mě netrápí, že to není zdobený diamanty, v tomhle okamžiku je to ten nejkrásnější šperk na světě.

Skloním se, abych svého budoucího chotě toužebně políbila. Všechno, co dělá, je nesmírně romantické. A to, že nyní klečí v mé komnatě, kde by určitě neměl být, tomu všemu dodává ještě nádech zakázaného ovoce.

Pustím královy ruce a vzdálím se, abych nám nalila dva poháry jemného, pěnivého vína. Něčím to zasnoubení oslavit musíme a tohle je zrovna to jediné, co mám po ruce.
"Děkuji za ten prsten, i možnost nepozorovaně proklouznout do vašich komnat."
Není to jen magický prostředek. Sama to vnímám i jako vyjádření královy důvěry vůči mě, a to mě nesmírně těší.

Stále noční návštěva

Arja svolí k tomu státi se moji ženou. Vím, že vlastně nemá na výběr,ale stejně mě její odpověď udělá šťastným. Navléknu jí prsten. Princezna se pak ke mě skloní a vášnivě se políbíme, až se se mnou málem zatočí svět. Kvůli takovému polibku bych strpěl mnohá příkoří. Pak se má budoucí královna vzdálí, aby nám nalila něco k pití. Jak se ode mě vzdaluje, aby došla ke stolu se džbánem vína, sleduji její pozadí ve spodničce. Zaberu se do té nádhery tak moc, že až pozdě odvrátím pohled, když se ke mě má vyvolená otočí se dvěma poháry vína. Usměji se, abych zakryl své rozpaky z toho, že jsem byl přistižen "při činu", vstanu a přijmu nabízený pohár vína.
"Nemáš zač. Musím tě nicméně varovat, bylo mi řečeno, že ty věci svítí ve tmě, ale nejspíš na to musíš být mág, neboť jsem šel celou cestu sem potmě, takže, když mě budeš chtít navštívít, neškodil by nějaký zdroj světla, nebo hrozí, že narazíš do zdi."
Odpovím a promnu si čelo.
"Tak, na tvoji krásu, Arjo."
Pozvednu číši směrem k princezně, aby jsme si mohli ťuknout, jako správní plebejci.
"To jsem zvědavý, co bude dál."
Pomyslím si, už teď se jen tak tak držím a teď mám ještě navíc v ruce víno, nerad bych nějakým nedopatřením polil princezninu postel.
"Asi bych měl ten pohár vyprázdnit co nejdřív."

Sami, nikoliv osamocení

Všimnu si zvláštního pohledu, který mi král věnuje. Připisuji ho však tomu, že mám na sobě jen spodničku a župánek. Možná jsem udělala chybu a měla jsem zůstat v šatech. Na okamžik dostanu strach, že mu to přijde nevhodné. Rychle ten pocit ale zaplaším. Pokud by to považoval za nevhodné, vůbec by do mých komnat nepřišel.

Napiju se vína a poté jemným pokynem hlavy vyzvu krále, aby mě následoval na balkon mého pokoje. Noc je teplá a většina oken paláce je už nyní temná. I v mé komnatě už hoří jen několik málo svící, vytvářejí tak příjemnou atmosféru klidu.

"Musím ti za dnešní den poděkovat. Nebylo jednoduché opustit život, jaký jsem doposud žila. Odjížděla jsem z Edenu s vědomím, že zde neznám nic a nikoho. Že budu cizincem. Ještě ráno jsem měla hlavu plnou obav, ale nyní už vím, že byly zcela zbytečné."
Podívám se na krále, jemně se usměju a konečky prstů ho pohladím po tváři.
"Cítím se tu dobře, a to jen díky tobě."

Na balkoně

Následuji Arju na balkon. Celý hrad působí klidným dojmem, nicméně v hlavní síni se svítí, takže společnost ještě paří. Usměji se pro sebe. Pamatuji večírky, ze kterých jsem ještě nedávno odcházel jako poslední. Asi stárnu. Arja mi děkuje a pohladí mě po tváři. Obejmu svoji princeznu kolem pasu a přitáhnu si ji k sobě co nejblíž.
"Kvůli teplu."
Usměji se. Tahle výmluva je dost okatá, vzhledem k tomu, že je celkem teplá noc, princezna zahřívat nepotřebuje.
"Přiznám se, Arjo. Nebyl jsem z našeho sňatku nadšený. Spíše naopak. Nevěřil jsem v předem domluvený sňatek. Dokonce jsem dnes ráno uvažoval o tom, že bych se schoval pod postelí a dělal, že nejsem doma. Ale nakonec jsem rád, že jsem tě poznal, mám dojem, že by to mezi námi mohlo fungovat."
Řeknu upřímně.
"Co tím chci říct je...že se s tebou po boku cítím dobře."
Po těchto slovech se princezně zadívám zhluboka do jejich nádherných očí a poté Arju políbím. Pomalu. Vášnivě. A nezůstanu jen u jejích rtů, několik polibků umístím i na její krk a šíji. Rukou sjedu od jejího pasu na zadeček, využívaje fakt, že už na sobě nemá objemné šaty. Plamen, který ve mě hrozil zažehnout již v pracovně se pomalu, ale jistě znovu probouzí k životu.

Ve skrytu noci

Musím se tiše zasmát. Vypadá to, že jsme na tento dojednaný sňatek oba nahlíželi stejně. Jsem ráda, že tomu tak už není. I já se vedle krále cítím velmi dobře. Dokonce natolik, že nyní věřím tomu, že bychom spolu mohli být skutečně šťastní.

Přivinu se k Asteriskovi a když mě začne líbat, ochotně mu vyjdu vstříc. Ucítím jeho ruku na svém pozadí a znovu ve mě zahoří vzrušení, rychle následované obavami.
"Pojďme dovnitř."
Zašeptám tiše svému budoucímu choti do ucha. Nemá cenu riskovat a nechat se někým spatřit, když si projevujeme náklonnost. Zvlášť, když král by nyní v mých komnatách neměl vůbec být.

Vejdu zpátky do ložnice a po cestě odhodím svůj župánek. Když usedám na okraj lůžka, mám na sobě už jen spodničku. Tváře mám rudé studem, ale i vzrušením. Vím, že tohle je špatné, a že bychom to neměli dělat. Také ale vím, že po tom nesmírně toužím.

Hanbaření

Následuji Arju zpět do komnaty, ještě předtím si rychle loknu ze svého poháru vína, který nechám na balkoně.
"Meep!"
Pomyslím si, když Arja odhodí svůj župánek a usedne na okraj lůžka. Já si začnu sundávat vrchní díly oblečení, pak následuje pásek i kalhoty. Jen ve spodkách se posadím vedle své princezny, sevřu ji v náručí a naše rty splynou v jednom dlouhém, horoucím polibku. Lehce na Arju zatlačím a společně padneme do peřin, zatímco svoji dámu nepřestávám líbat. Na rtech. Na šíji. Na krku. Moje ruka se začne věnovat jejím ducatým partiím, zatímco druhou Arju hladím po tváři. Kalhotový Král ve spodkách je už připravený k akci, nicméně já ten okamžik ještě oddaluji. Jelikož je to Arjino poprvé, byl bych barbar, kdybych do ní vstoupil tak brzo.

Zakázané ovoce

S napětím sleduji, jak se král vysvléká. Ještě nikdy jsem takhle muže neviděla. Přesto ale ani na okamžik nepochybuji, že král je skutečně mužný. Srdce se mi rychleji rozbuší a když mě následně povalí do peřin, mám pocit, že mi snad vyskočí z hrudi.

Nechám se vést, sama pořádně nevím, co si s rukama a rty počít. Přesto se nadšeně snažím králi jeho pozornost oplácet. Prsty kloužou po odhalené hrudi, která je skoro jako z kamene. Tělo mého budoucího chotě je uvyklé dřině na cvičišti i boji v bitevní vřavě.

Vnímám Asteriskovo vzrušení, vlastně ho dost reálně cítím na svém stehně. Není třeba se příliš domýšlet, co to je. Velmi opatrně, jako kdybych se snad bála, že mě kousne, mu položím svou dlaň do klína. Zvědavost je mocná.

Poslední možnost

Ještě několikrát Arju dlouze a vášnivě políbím, než se postupně, přes její krk dostanu k hrudníku. Jednu její bradavku vezmu mezi palec a ukazováček a začnu ji stimulovat. Druhou obepnu ústy a začnu ji jemně ocucávat a skoro se na ni až přisaji. Když se chci vrátit k princezniným rtům, ucítím její dlaň na svém klíně. Kalhotový Král na její dotyk zareaguje tím, že se ještě zvětší a lehce s sebou škubne.
"Uhm...Arjo, jsi si jistá? Jakmile vytáhnu svého...Kalhotového Krále, už nebude cesty zpět."
Zeptám se, jestli si to princezna nerozmyslela, protože v opačném případě přijde o panenství, tady a teď.

Rozhodnutí

"Ano!"
Vyhrknu, aniž bych nad tím vůbec přemýšlela. Už jsem se rozhodla, ale pokud bych příliš dlouho otálela, mohla bych si to ještě rozmyslet, a to nechci. Ruka zůstane přesně tam, kde je. Cítím vzrušení už jen z toho, jak na můj dotyk král reaguje.
"Tedy, pokud na mě potom nebudeš nahlížet jako na nějakou lehkou děvu."
Řeknu, částečně je to míněno jako žert, částečně se v tom odráží moje obavy.

Vždyť krále znám celý jeden den. Vím, že na tohle by stejně brzy došlo, i tak mi to ale přijde nemravné.
Abych sama sobě dodala odvahy, vášnivě ho políbím a odvážím se ještě o krok dál. Prsty vklouznou za okraj spodek a já si ho tak mohu otlapkat v celé jeho kráse. Kůže pod prsty je horká a jemná, cítím jemné žilky a mohu odhadovat jeho velikost.
Dech se mi při tom tají.

"chci to udělat."
Utvrdím se ještě jednou ve svém rozhodnutí.

Ve víru vášně

Princezna neváhá se svým rozhodnutím ani vteřinu. Široce se usměji.
"To bych si o tobě nikdy nepomyslel. Jsi má královna...tedy budoucí královna."
Odpovím a je to pravda. To, že by Arja byla lehká děva mi ani nepřišlo na mysl. Ani bych nedovolil nikomu jinému si myslet, nebo říkat o mé dámě něco škaredého.

Další polibek a tentokrát se Arja dostane holou rukou až na moji výbavu. Cítím, jak pod dotykem mé princezny začíná Kalhotový Král pulzovat. Spokojeně zamručím. Nezůstanu už princezně nic dlužný a svojí rukou šmátralkou zajedu za záhyby její spodničky. Jemně pohladím vnitřní stranu jejího stehna a pokračuji až nahoru k ústí její svatyně, po které několikrát krátce přejedu prsty, jako kdybych se do ní chtěl dostat, ale zůstanu jen těsně před vchodem. Tento manévr několikrát zopakuji, vždy jej ale o něco obohatím, ať už o krouživý pohyb prstů v horní části vstupu u jejího venušina pahorku, nebo změnou intenzity masáže. Jakmile je princezna tam dole přichystaná, jemně, leč rázně ji zbavím i toho posledního kousku látky, který mě dělí od princeznina panenství. Během toho všeho Arju neustále a s nezměněnou intenzitou líbám, nicméně moje pomalé, táhle a horoucí polibky se pomalu krátí a získávají na drsnosti, jako důsledek mého vzrušení.

Poprvé

Zachvěju se, když mě král zbaví mého oblečení a poprvé se mu tak naskytne pohled na mé, zcela nahé, tělo. Cítím při tom stud a na okamžik odvrátím tvář.
Jenže stud mi dlouho nevydrží. V klíně cítím vlhké teplo a král začíná stále více dorážet. Pohyby mojí ruky, v jeho klíně, mezitím nabyly na jistotě. Pevně ho držím v prstech, cítím při tom jak celý pulzuje.

Myslím, že lépe už bych být připravená nemohla. Posunu se na posteli trochu dál, Ulehnu do polštářů a pohybem ruky pozvu krále mezi svá stehna. Pocítím při tom lehký nával strachu. Některé chůvy mi říkaly, že je to poprvé velmi bolestivé, jiné mi zase říkaly, že se mi to bude líbit. Jsem zvědavá, ale cítím také obavy.

Pozvání, které se neodmítá.

Osvobodím Kalhotového Krále a v reakci na princeznino pozvání přistoupím k činu.
"Vzal jsem si antikoncepční pilulky, takže nehrozí, že se stane nehoda."
Informuji ještě Arju, že jsem požil magické tablety pro pány a 8 hodin teď budu střílet slepýma. Nechci přeci, aby se při svém poprvé nějak schízovala.
"Tak jdu na to."
Řeknu a nasadím Kalhotového krále k ústí princezniny Svatyně. Chvíli ji ještě dráždím špičkou zvenčí a pak jej pomalu a něžně zasunu. Arja mi přijde uvolněná, takže bych neměl mít problém s přístupem, jakmile narazím na překážku, jen o něco zvýším tlak a prvním zpomaleným přírazem ji překonám. Pak ve své budoucí královně chvíli zůstanu bez pohybu, aby si zvykla na Kalhotového Krále a jeho majestátnost.
"Jsi v pořádku?"
Zeptám se své dámy, zatímco ji láskyplně obejmu.

Poprvé

Trochu nervózně si jazykem navlhčím rty a přikývnu. Myslet na to, že by snad mohlo dojít k "nehodě" mě v tomhle okamžiku ani nenapadlo. Ještě že Asterisk myslí na vše. Taky myslel na to, že se se mnou už dnes vyspí. Prolétne mi hlavou pobavená myšlenka.
Je to zvláštní. Vím, že se máme brát a přesto jsem s ním nyní ulehla do postele, i když se známe jeden jediný den.

Snažím se zůstat klidná a uvolněná, ale přeci jen se trochu napnu, když do mě král poprvé vstoupí. V jednom okamžiku ucítím tlak, který následuje několik vteřin bolesti v podbřišku. Tiše bolestivě vydechnu a zamrkám. Král mi naštěstí dal čas se vzpamatovat.
Už nejsem panna.
Obejmu Asteriska kolem krku a tiše mu sténám do ucha, jak jeho úd zajíždí čím dál hlouběji do mé svatyně. Bolí to, ale zároveň je to i velmi uspokojivé. Jak se uvnitř mě otírá, jsem čím dál vlhčí a vlhčí.

Poprvé

Arjino tiché zasténání je pro mě odpovědí a též i náznakem, že na to jdu dobře. Upřímně, kdybych neměl už nějakou tu zkušenost, asi bych po vniknutí do ní kompletně vyvrcholil, takový je to nádherný pocit. Pocit, který jsem před tím s žádnou jinou dámou nezažil. Může to být tím, že k Arje něco cítím? Nebo jsou ženy v Edenu něčím zvláštní? Nemám čas o tom moc hloubat, musím se soustředit. Pomalu začnu pohybovat pánví dlouhýmy a táhlýmy pohyby dopředu a dozadu. Opravdu velmi pomalu a opatrně. Slastný pocit kolem Kalhotového Krále tím ještě zesílí a pricezniny stény celý zážitek jen umocňují. Přerývaně dýchám při svých pohybech a beru si Arjiny polibky jeden po druhém. Moje ruce nenechávají ani ten nejmenší kousíček jejího těla bez patřičné pozornosti.

Kalhotový Král s sebou najednou párkrát škubne a k mému a nejspíše i k princezninu překvapení se ještě zvětší. Cítím, jak se mě pomalu zmocňuje zvíře uvnitř, které by chtělo mohutně bušit a bušit do těla pode mnou. Bojuji proti tomu pocitu, nechci nám zkazit náš první intimní zážitek. Prohrábnu Arjiny vlasy a do ucha jí hlasem šeptnu její jméno.
"Arjo.."
Ještě chvíli vydržim pokračovat v pomalých pohybech pánví. Pozorně sleduji Arjiny reakce, občas změním tempo, nebo směr svého pánevního výpadu, podle princezna projevu pak koriguji další akce, abych tak poznal, co se mé dámě líbí a kde má svoje "slabé" body. Nicméně nic netrvá věčně. Moje pomalé tempo se začíná pomalu měnit v poněkud rychlejší a drsnější. I mé polibky začnou více intenzivní, jak se do nich kromě vášně vkrádá i můj chtíč. Ano, chci tu ženu. Chci ji více než jakoukoliv jinou. Chci si ji brát celou noc, z boku, zepředu, zezadu, zády opřenou o stěnu, na stole, ve vaně...ve všech polohách a pozicích.
"Arjo, budu muset být trochu tvrdší, nevadí?"
Zeptám se své dámy, spíš abch ji přirpavil na věci příští. Koneckonců, komunikace je během celého aktu důležitá, ne?

Poprvé

S každým dalším pohybem se bolest stává menší a menší, až zmizí do cela. To, co jí nahradí, je něco neskutečného. Nikdy by mě nenapadlo, že se člověk může cítit tak dobře.
Všechny ty pohyby mi přijdou tak přirozené. Jak do sebe naše těla nádherně zapadají, snad by to ani nemohlo být lepší.

Tiše sténám svému králi do ucha. Chvílemi se musím kousat do rtu, abych nevykřikla příliš nahlas. Nechci přivolat své ochránce, ani probudit dvorní dámy. Líbí se mi tohle malé, intimní tajemství, které nyní s Asteriskem sdílíme. Nic, co jsem kdy slyšela, mě nemohlo připravit na to, jaké to ve skutečnosti bude. Vím, že jsem tohle měla zažít až o naší svatební noci, ale ani na okamžik nelituji toho, že jsme na sebe skočili už dnes.

Hledím na krále s něhou, jakou jsem ještě nikdy k nikomu necítila. Je to láska, když na někoho nemůžete přestat myslet, i když je přímo před vámi?
Naše pohyby se stávají rychlejšími a divočejšími, stejně tak i polibky. Asterisk se opravdu snaží a jeho ruce mě laskají po celém těle.

"Nemusíš mě šetřit."
Zasténám svému budoucímu choti do ucha.
"Ale chci být nahoře."
Náhle zatoužím po tom zjistit, jaký je to pocit, osedlat si krále.

Milování a bojování

Arja mi odsouhlasí poněkud tvrdší zacházení, vlasně mě k němu svým způsobem vyzve. Táhlé pánevní pohyby uvnitř Arjiny Svatyně tak vystřídají pravidelné a rytmické přírazy. Místností se začne ozývat charakteristické pleskání v rytmu mých přírazů a s tím spojené i jiné zvuky vášně. To, že Arja vyjádří přání být nahoře na mé tváři vyvolá zářivý úsměv.

"Jistě, pokud se tam dokážeš dostat.."
Odpovím pobaveně. Tak se do našeho milostného dovádění dostane i další prvek, kdy se spolu jak milujeme, tak i zápasíme. Jelikož já už nahoře jsem a jsem silnější, než moje dáma, tak její první pokusy si mě osedlat zablokuji silou. Dávám si dobrý pozor, abych nepřekročil onu pomyslnou hranici mezi škádlením a opravdovým zápasem. Jinýmy slovy, jsem nezkrotný hřebec, který se jen tak nenechá osedlat.

Alespoň takovou roli hraji, takže pokaždé, když odrazím Arjinin útok, tak se jí zmocním a vezmu si ji, jako každý správný alfa, který si podrobí svoji samičku. Pak přejdu na jinou strategii, protože hrát si jen z pozice síly je vůči princezně nefér. Takže nyní, pokaždé, když se Arja pokusí převzít iniciativu, tak já zaútočím na jiné frontě, zvýším intenzitu svých přirazů a zaměřím Kalhotového Krále do míst, kde jsem podle předešlých pozorování zjistil, že má Arja slabinu, takže při každém pokusu se dostat nahoru musí Arja bojovat nejen s mým fyzickým odporem, ale také se svým vlastním tělem reagujícím na moje milostné snažení. Tento postup mi vyhovuje víc, než ten předtím a přiznám se, že mě uspokojí pokaždé, když je Arja přinucena zanechat svých pokusů a tlumí své stény v polštáři.

Nakonec ale své dámě vyjdu vstříc. Jak jsem již poznamenal někde jinde, je pro mě těžké říci Arje ne, takže při dalším jejím pokusu o to si mě osedlat se po kratším odporu nechám přemoci a ocitnu se v pozici pod Arjou. Navážu s ní oční kontakt a čekám, jak moje budoucí královna využije své nové pozice. Očekávání se mísí s mým vzrušením a musím uznat, tahle poloha je pro mě mnohem pohodlnější.

Silnější vítězí

Asterisk sice neprotestuje proti tomu, abych byla nahoře, ale jen tak mě tam také nepustí. Začne hra na přetlačování, kterou nemám šanci vyhrát. Za své snažení jsem však vždy odměněna nějakým druhem královy pozornosti. Drží mě v šachu, ale mě se to líbí. Chvílemi si musím kousat rty, abych nekřičela příliš nahlas. Král se totiž velmi rychle učí, na co moje tělo dobře reaguje a já bych nemohla být spokojenější. Na seznam toho, v čem král vyniká, si tak mohu napsat i pozorný milenec.

Nakonec se ale přeci jen vyhoupnu do sedla. Je mi jasné, že mi to sám umožnil, jinak bych nikdy neměla šanci. I tak jsem za to ale na sebe hrdá. Na okamžik se zastavím, dlaněmi se opírám o jeho hruď a shlížím na něj.
Ten pohled se mi líbí. Jeho svalnaté tělo, které je jen moje. Mužné rysy tváře, dlouhé vlasy, rozhozené po polštáři, pečlivě zastřižený vous, oči, ve kterých se ztrácím a rty...rty, které lákají k polibku. Nemůžu uvěřit tomu, že někdo takový se brzy stane mým mužem.

Skloním se a věnuji mu dlouhý, vášnivý polibek. Nikam nespěchám a vychutnám si ho do poslední kapky. Poté se však napřímím, prohnu se v zádech, zakloním hlavu a dám tak králi na odiv své štíhlé, pružné tělo.
Pomalu se začnu pohybovat a předu přitom blahem. V téhle pozici naráží úd mého milence do zcela nových míst a já se jen chvěju blahem.

Osedlaný

Arja se nade mnou skloní. Její krásné, bílé vlasy mě zalechtají na hrudi a pak následuje polibek. Dlouhý, sladký a vášnivý. Je to zajímavá žena, má Arja. S překvapením si uvědomím, že o princezně už začínám smýšlet jako o "svojí" a nad tím faktem se sám k sobě v duchu usměji. Má dáma sice navenek vypadá vyrovnaně, někdo by mohl říci, že i chladně. Ale ve skutečnosti je to hanbářka, což je mi sympatické a ještě k tomu má kuráž. Nikoho před ní ještě nenapadlo si osedlat jednoho z nejmocnějších mužů Alerionu. Za sebe mohu říci, že mi to není nepřijemné, ba naopak, skoro až se mi chce si založit ruce za hlavou a vše přenechat mé budoucí královně. Na druhou stranu, zvíře ve mě chce Arju svalit pod sebe a dát jí co proto. Naštěstí jej umím ovládat.

Arja se na mě prohne a vystaví mi své tělo v celé své kráse. Tělo, ve kterém jsem byl prvním návštěvníkem. Ten pocit, když si tohle poprvé uvědomíte je...nepopsatelný.
"Nádhera.."
Vyřknu slovo obdivu nad princezniným tělem a svoji dámu chytnu těně pod prdelkou, když se na mě začne pohybovat. Ačkoliv mě tato pozice vyloženě svádí k pasivitě, rozhodně nezůstanu úplně nečinný a vycházím svýmy boky Arje vstříc. Moje přerývané dýchání občas přeruší spokojené zamručení. Stěny Arjininy Svatyně se začnou stahovat kolem mého Kalhotového Krále, čímž se pomalu blížím k vyvrcholení. Přispívá k tomu i Arja a její erotické stény a vrnění.
"Arjo...už to dlouho nevydržím.."
Informuji princeznu, že se Kalhotový Král blíží ke svému limitu.

V sedle

Předu jako spokojená kočka a vychutnávám si tuhle jízdu. Dobře cítím, jak sebou Asteriskův úd začíná škubat, vím, že brzy bude, ani by mi to nemusel sám říkat.
Položím se na jeho hruď, ruce mu obtočím kolem krku, tvář vedle tváře, rty u jeho ucha.
"Já také."
Zašeptám, hlas mám lehce chraplavý vzrušením.

Ležím přitisknutá k jeho tělo, a jediné čím hýbu, je pánev. Jsme tak těsně u sebe, že skoro tvoříme jedno jediné tělo. Je to krásné.S každým dalším přírazem jsem blíž a blíž vrcholu, až mnou konečně, jako rozžhavený nůž, projede orgasmus.
Zaskučím a křečovitě se svého milého chytím. Můj klín se těsně stáhne kolem jeho malého velkého krále, skoro jako kdybych ho chtěla vyždímat do sucha.

Vyvrcholení

Spolu s mojí princeznou vyvrcholíme ve vášnivém objetí. Zamručím a naposledy přirazím proti klínu své dámy.
"Sakra..takhle mocně jsem ještě někdy nevyvrcholil. Ještě štěstí, že jsem si vzal ty tablety, takhle by z dnešní noci vznikly tak minimálně paterčata."
Pomyslím si, protože do těla své milé jsem vypustil fakt ohromnou dávku svých malých vojáčků. Až se mi zatmělo před očima.

Chvíli s Arjou zůstaneme v objetí, tak jak jsme právě vyvrcholili. Pak promluvím.
"No...musím říci, že pokud tohle je jen začátek našeho soužití, tak na to asi jdeme dobře."
Zakřením se na svoji budoucí královnu rošťácky. Podle jejího projevu soudím, že i má milá to vnímá stejně.
"Snad jsme nikoho nevzbudili.."
Přemítnu nahlas a pohladím Arju po vlasech.

Společně až do konce

Lapám po dechu, jak se přeze mne přelévá jedna vlna rozkoše za druhou. Cítím horko ve svých útrobách a podle toho, jak se Asterisk chvěje, tak vím, že i on se dostal na vrchol.
Ležím na hrudi svého milého a těžce oddechuji. Připadám si neskutečně lehká. Ještě nikdy mi nebylo tak krásně.

Konečně se alespoň trochu uklidním. Tiše se začnu smát, Asteriskovi vtisknu polibek na rty.
"Tohle bylo úžasné. Jsem ráda, že jsme nečekali až na svatební noc."
Sklouznu z jeho těla a přitulím se k němu z boku, jednu ruku přehozenou přes jeho hruď a hlavu položenou na rameni.
"Tohle bylo moje poprvé, takže nemůžu moc soudit. Ty mi řekni, jestli jsme to udělali správně."

Konec začátku

Arja konstatuje, že je ráda, že jsme nečekali až na svatební noc. Mluví mi z duše.
"Tak to jsme dva, nicméně, až budeme mít děti, tohle jim raději neříkejme.."
Zazubím se a vtisknu Arje polibek na čelo. Nad jejími dalšímy slovy udělám, jakože se zamyslím, nahodím přehnaně zamyšlenou tvář a a pak se zazubím a přikývnu.
"Yep, nevidím, kde by jsme měli udělat chybu."

Přitisknu se ke své milé, jednu ruku jí ovinu kolem ramen, druhou si položím pod hlavu. Hladím ji lehce po rameni.
"Takže...tvoje poprvé. Jaké to bylo?"
Zeptám se.
"Myslím tím...hmm...některé dámy ze svého poprvé mají trauma. Nebudeš mít ze mě trauma, že ne?"
Upřesním důvod mé otázky.

Spolu

Jen tak ležet, v králově objetí, cítím se být nejšťastnější ženou na světě. Stále nemůžu uvěřit svému štěstí, nebo vlastně tomu, že jsem skutečně tady.
"Bylo to...skvělé. Nikdy mě nenapadlo, že to bude až tak úžasný zážitek. Že bych se někdy mohla cítit tak dobře."
Pravdou je, že slovy nedokážu popsat to, co jsem cítila.

"Ne, trauma mi určitě nehrozí. Co ale hrozí tobě, že už tě z téhle postele nepustím."
Zažertuji a cvrnknu svého milého do nosu. Na další kolo se sice necítím, ale provokovat můžu. Teď myslím jen na to, jak příjemné by molo být usnout v králově bezpečné náruči.
Když spolu jsme, jen sami dva, tak si náhle připadám malicherná. Žádné pletichy nám nemohou ublížit, protože společně jsme neporazitelní. Nikdy nedokáže zničit to, jak se díky němu cítím a pevně věřím, že on to vnímá stejně.

Závěr dlouhé noci

Vypadá to, že Arja je se mnou spokojená. Nemůžu si pomoci, ale má dáma vypadá..nevím..zamilovaně? Nedá mi to, abych nezačal uvažovat. Jsem i já zamilovaný? Vypadám tak? Mám tak vůbec vypadat? Pravda je, že se s princeznou cítím dobře. Víc než dobře. Arja je atraktivní, inteligentní, rozumná a má krásný úsměv a oči..i ty spodní. To samo o sobě by stačilo, aby jí každý muž propadl. Propadl jsem jí tedy? Nejsem si jistý.

Z úvah mě probudí cvrknutí do nosu. Vřele se na svoji dámu usměji a krátce se uchechtnu nad myšlenkou, že by mě ve svém loži zaměstnávala do konce našich dnů.
"To je lákává představa, ale ráno by z toho byl asi menší poprask."
Odpovím, natáhnu ke své milé ruku a pohladím ji po tváři.
"Abych pravdu přiznal, vůbec se mi od tebe nechce. "
Doznám se a je to vážně pravda. Tak možná jsem jí přeci jen propadl? Alespoň trošičku?

Sevřu Arju ve svém náručí. Pokud si bude chtít povídat, budu si s ní povídat, pokud bude chtít jen ležet a nic neříkat, jsem spokojený i s tím. Jen ji lehce hladím po vlasech, po tváři...a po jiných místech, která už nejsou tak nevinná. Ale snažím to nepřehánět, aby se má princezna taky vyspala. Jamile mi Arja usne v náručí, ještě chvíli ji držím v objetí a pozoruji, jak mi v náručí klidně spí. Pak ji opatrně pustím, sbalím si svoje svršky, dopiji pohár s vínem, který jsem prve načal a pak se vydám zpět do svých komnat.

Na dobrou noc

Je příjemné, když vedle sebe můžeme, jen tak, ležet. Nesmírně ráda bych strávila noc vedle svého budoucího muže, ale nechci na něj naléhat. Navíc by potom skutečně hrozilo, že nás ráno někdo načapá.
Chvílemi si povídáme, chvílemi jen vedle sebe tiše ležíme. Král mě něžně otlapkává a já ho zase jemně hladím na hrudi. Nakonec mě však přepadne únava a já v jeho náruči sladce usnu.

Ranní probuzení a cesta na schůzku s bratrancem.

Usnul jsem hned, jak jsem dopadl do postele a zachumlal se do peřin. Sotva jsem zavřel oči, už se mi zdálo, že se mnou někdo trhá a jakoby na mě někdo volal z velké dálky
"Říkal někdo něco?"
Zamumlal jsem jsem ještě ve spánku. Následně do mě cosi udeřilo a já i se svoji přikrývkou letěl z postele na zem.
"Říkala jsem..VSTÁVEJ TY OSPALÁ A LÍNÁ NAPODOBENINO MOCNÁŘE!!"
Odpověděl my vysoký, ženský ječák.
"Ach jo, Val.."
Blesklo mi hlavou a otevřel jsem oči. Val si zrovna se zadostiučiněním nasazovala svoji rytířskou rukavici. Kdyby mi dala políček s ní, asi by to pro mě mělo horší následky, než jen pád z postele.
"Co tady děláš?"
Zeptal jsem se zmatemě, zatímco se má mysl ještě probouzela.
"Komorník tě nemohl vzbudit. Místo probuzení jsi se mu sápal po hrudníku a snažil ses ho políbit. Chudák má z toho trauma do konce života."
Vysvětlila mi Val.
"To jsem ve spánku myslel na Arju.."
Uvědomil jsem si.
"CO JSI V NOCI DĚLAL, ŽE MÁŠ TAKOVÝ ÚCHYLNÝ TIKY?!"
Vyjela na mě znovu moje osobní stážkyně a kamarádka v jednom. Nemohl jsem si nevšimnout ruměnce v jejím obličeji. Že by litovala, že jsem se ve spánku nesápal po ní?

Vstanu a založím si ruce na prsou.
"Pff...jsem mladý, zdravý muž a tak je samozřejmé že mám občas trochu divoké...co to?"
Uvědomím si najednou dvě věci. Za prvé, kolem Kalhotového Krále mi nějak moc vane větříček. Za druhé, Val začne rudnout až do bodu, kdy v obličeji připomíná rajče. Pak mi to dojde. Normálně spím v kalhotech, ale včera jsem přišel od Arjy nahatý a unavený, takže jsem rovnou spadl do peřin. Během spánku jsem byl zakrytý od pasu dolů přikrývkou a s ní jsem sletěl i z postele, takže Val nemohla nic vidět. Ale teď, když jsem vstal už mě nic nekrylo a Valerie mě tak mohla vidět takříkajíc v celé mé kráse. Pokojem se rozlehlo dívčí zapištění.

"TY ZVÍŘE!"
Val se rozmáchla a já se vyhnul jejímu úderu úskokem do postele. Její obrněná pěst tak místo mě zasáhla jen zeď, která byla za mnou a vyhloubila v ní díru.
"JSI NORMÁLNÍ!?"
Vyjekl jsem a v posteli se zase zakryl. Ne kvůli studu, ale aby se Val uklidnila.
"P-p-ppp-proč spíš nahý? Nikdy jsi nahý nespal!"
Val na mě ukázala prstem v jasně obviňujícím gestu.
"Byl jsem unavený a nechtělo se mi převlékat! Nesnaž se tohle hodit na mě, to máš za to, že mi chodíš do pokoje! To se prostě jednou muselo stát!"
Zmohl jsem se na obranu. Val na to neměla už žádný argument.
"Jako tvůj ochránce se musím ujistit, že jsi v bezpečí..ale to jsi, takže já..asi půjdu a nechám tě se převléci."
Zmohla se jen na chabou obranu a v panice a ještě se červenající vyběhla z mých komnat.

Zakroutil sjem hlavou a pustil celou událost z hlavy. Dneska mě čekalo setkání s mým bratrancem, takže jsem se náležitě oblékl. Brnění, meč, prostě plá polní, jako do války. Nicméně při bližším průzkumu je vidět, že brnění, které mám není zdobené, ani slavnostní. Je prosté a ošoupané. Také meč není můj vlastní a jeho pouzdro je taktéž prosté a ošoupané. Tedy ne do války, ale spíš na trénink.

Venku na mě už čeká Val.
"Víš, jestli už princezna vstala?"
Zeptám se, zatímco se dáme do pohybu.
"Nevím, proč to chceš vědět?"
Zazní odpověď.
"Protože ji bereme s sebou."
Zazubím se. Val se zatváří překvapeně.
"Cože? Ji? A myslíš, že je to vhodné?"
Na chvíli se zamyslím.
"Myslím, že je to v pořádku. Koneckonců, on by mi nikdy neodpustil, kdybych jej ošidil o jeho dramatický výstup."
Odpovím.
"Aha..tak o to tu jde.."
Přikývne Val. Přidají se k nám ostatní z královské gardy a v jejich doprovodu dojdu až k princezniným komnatám, před kterými stojí stráž.
"Dobré ráno. Přišel jsem za princeznou"
Oznámím jim. Podle protokolu musí teď Arje oznámit můj příchod a pak vše závisí na tom, jestli se již probudila, popřípadě jestli je vůbec přítomna.

Dobrá ráno

Spalo se mi skutečně dobře, ale probuzení je trochu horší. Celou noc jsem měla pocit, že spím v náručí svého milého, ráno po probuzení jsem však v posteli byla sama. I když jsme večer věděla, že král se mnou nemůže zůstat až do rána, bylo to pro mě zklamání.
Nálada se mi však rychle vylepšila. Dnes mi král slíbil společnou projížďku a já už se nemohu dočkat.

Vyberu si tedy oblečení vhodné k jízdě na koni. Kamaše, košili, vysoké kožené boty, to vše doplněno nádherným rudým kabátcem, který sahá skoro až na zem, a kloboukem s peřím. Král mě zatím viděl jen jako něžnou květinku. Je na čase ukázat mu i mou divokou stránku.

Akorát snídám na balkóně, když se objeví jeden z mých rytířů se zprávou, že za mnou dorazil král.
"Uveďte ho."
Zvednu se a ještě než král přijde, naposledy zkontroluji svůj vzhlede v zrcadle. S tím, co vidím, jsem spokojená. Krále tak vítám u otevřených balkonových dveří, s vřelým úsměvem na rtech.
"Připojíte se ke mě na snídani?"

Snídaně je základ.

Jsem uveden do komnat své princezny. Doprovod nechám za dveřmi, jenom Val se se mnou nasáčkuje k Arje do komnat. To je trochu drzé. Myslím, že Valerie bere svoje ochráncovské povinnosti až moc vážně. Co mi asi může hrozit u Arjy v komnatě? Tedy, kromě toho, že mě ovládne vášeň a já si ji vezmu jako v noci?

Uveden k princezně se galantně ukloním.
"Má paní."
Arja mě pozve na snídani, ještě jsem nejedl, takže pozvání přijmu.
"Bude mi ctí a potěšením."
Usměji se upřímně a připojím se k Arje, zatímco její služebnicvto nás obskakuje. Val se postaví tak, aby na nás viděla, ale je v decentním odstupu, aby nás nerušila při jídle.
"Doufám, že jste měla hezký spánek?"
Nadhodím k princezně a zakřením se. Pak se dostanu k tématu dnešní projižďky. Nejdříve zamíříme k jednomu kostelu poblíž města, kde se setkáme s mým drahým bratrancem.
"Musím vás varovat, Má Paní. Mé setkání s Viktorem může být...velmi intenzivní."
Varuji svoji lady.
"A také...můj drahý bratranec je vyznavačem Astrie, bohyně lásky. Takže i vaše seznámení může být intenzivní.."
To druhé varování je svým způsobem vážnější, než to první.

Společná snídaně

Spokojeně se usměji, když se ke mě Asterisk připojí. Mávnutím ruky však pošlu služebnictvo pryč a sama králi naliju kávu. Hlavně jsem ale doufala, že tímto gestem dám i králově ochrance najevo, že zde není vítána. Moji vlastní ochránci zůstávají za dveřmi, takže největším ohrožením pro kohokoliv v místnosti, je nyní právě Valerie. Nahlas ale neřeknu vůbec nic, vlastně ženě nevěnuji ani jediný pohled.

"Je hezké, že se o mě strachujete, ale myslím, že to zvládnu. Naopak, na setkání s Vaším bratrem se těším."
Po včerejší noci je pro mě obtížné králi vykat. Vlastně mě nesmírně mrzí, že nemůžeme všechny vykázat ven a znovu skončit v posteli. Na to si ale budu muset počkat až na večer.
Přesto neodolám a věnuji Asteriskovi několik svůdných, skoro vyzývavých pohledů. Přeložit je skutečně není obtížné.

"A jaký je další program? Odpoledne mám přislíbenou prohlídku katedrály, na což se nesmírně těším. Do té doby ale doufám, že mi ukážete co nejvíc z Vaší krásně země."

U snídaně

Arja se u snídaně rozhodne, že mě obslouží sama a nalije mi kávu. S vděkem ji přijmu. Během tohoto stolování mi neunikne vyzývavý pohled mé budoucí královny. Viditelně polknu. Kdyby jen princezna věděla, jak moc blízko jsem tomu, abych všechny vyhodil z místnosti, natlačil ji ke stěně, chytl pod prdelkou a vzal si, co královo jest... Musím vynaložit opravdu velké úsilí se tomuto nutkání nepoddat. Arjiny svůdné pohledy mě však jakoby vyloženě vyzývali k jednání. Nicméně, teď by se to nehodilo a vážně bych chtěl vidět odvážlivce, který by chtěl z tohto pokoje vyhodit Valerii.

Namísto přemýšlení nad tím, jaké věci bych teď chtěl s Arjou dělat, raději způsobně upiji kafe, zatímco mě princezna ujišťuje, že není z cukru a na setkání se těší.
"Bratrancem."
Opravím ji jemně.
"A pravděpodobně se i on těší na setkání s vámi. I když u něj je občas velmi těžké uhádnout, na co zrovna myslí."
Dále se řeč točí kolem programu na dnešek. Vrátím se ke svému rozhovoru s princeznou večer při slavnostním banketu.
"Pokud se dobře vzpomínám, mluvili jsme o návštěvě královského vinohradu.."
Znovu se napiji kávy.
"Rád vás tam vezmu a provedu, má paní."
Usměji se na svoji dámu. Pokud už není nic jiného k projednávání, odebereme se ke stájím, kde už jsou pro nás připraveni koně a vyjedeme dobrodružství vstříc.

Projížďka

Posnídáme a společně vyrazíme do stájí. Tam ale okamžitě ztratím o krále zájem. Rychlým krokem zamířím ke svému hřebci a něžně ho pohladím po čumáku.
"Jak se má láska mého života?"
Zeptám se koně mazlivě a svým čelem se opřu o to jeho. Mohutného hřebce se zlatavou srstí jsem dostala před několika lety, jako dárek od svého otce, a nadevše ho miluji. Svůj pohled ale rychle obrátím k mladíkovi, který o koně pečuje.
"Gregory to zvládá skvěle, princezno. Vím, že jste měla obavy, ale zdejší stáje se mu líbí a stejně tak i výběh."
Ujistí mě mladík, a pomůže mi do sedla.

Poplácám koně po mohutné šíjí a usměju se na Asteriska.
"Myslím, že můžeme vyrazit."
Můj doprovod tentokrát čítá jen velmi malý počet lidí. Dva rytíři a nějaké služebnictvo. Je vidět, že už se nemohu dočkat, až vyrazíme ven z paláce. Setkání s královým bratrancem, vinice i město samotné. Už se nemohu dočkat, až to všechno uvidím.

Cesta ke kostelu

Jakmile dojdeme ke stájím, moje princezna mi přestane věnovat pozornost a věnuje se svému hřebci Gregorovi. Arja má zřejmě ráda zvířata.
"A nebo má slabost pro hřebce?"
Vzpomenu si na naši společně strávenou noc. Mohlo by to být tak i tak. Odpoutám své myšlenky od Arjy a přejdu ke svému Lancelotovi (odkaz). Ano, pojmenoval jsem svého koně po tom slavném hrdinovi. Já vím, že to není originální, protože lidé mají tendenci po něm pojmenovávat všechno, od dětí po domácí rybičky, ale nemohl jsem odolat.

Můj doprovod je o něco větší než princeznin. Skládá se z Val a šesti rytířů. Projedeme městem. Kolemjdoucí se zastavují, mávají a provolávají slávu, nebo nás prostě zdraví. Majestátně jim kynu ze sedla svého oře. Na princeznu pár měšťanů hledí jako na zjevení, jeden se dokonce zastaví s otevřenou pusou uprostřed chůze a div, že nezačne slintat. Vše k očividné nelibosti jeho ženy, která šla vedle něj.

Jamile vyjedeme z města, pobídnu Lancelota do klusu, ať se kluk trochu proběhne. Po chvíli dorazíme k osamělému kostelíku stojícímu u dřevařské osady za městem. Sesedneme z koní a já si kostelík dlouze prohlédnu. Na tváři se mi objeví nostalgický výraz.
"Možná jsme tu první.."
Nadhodí Val, čímž mě vytrhne z nostalgického zamyšlení. Jemně zavrtím hlavou.
"Ne, už je dávno tady."
Odpovím s úsměvem.
"Musíme to podstoupit? Přeci jen, je tu princezna a může to být nebezpečné.."
Nadhodí moje kapitánka starostlivě.
"Je to tradice, Val."
Řeknu nekompromisně.
"Mimo to. Spoléhám na tebe, že princeznu ochráníš."
Dodám a zazubím se na svoji kamarádku a osobní strážkyni v jednom. Ta se malinko začervená, ale kývne, jakože rozumí. Moje rytíře nechám zajistit oblast. Princezninu stráž necháme před vchodem do kostelíka vejdeme jen já, Arja a Valerie.

Kostel

Je příjemné být znovu v sedle. Gregory tiše pofrkává a je vidět, že by se nejraději ulicemi pustil tryskem. Není sám. Až teprve, když opustíme město, trochu popustíme koním otěže. Krajina kolem nás míjí a brzy se ocitneme před malým kostelíkem.
O kus dál jsou nějaké dřevařské chalupy, ale jinak široko daleko nic není.

Seskočím ze sedla a zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu. Je krásný den a je velmi příjemné opustit na chvíli ruch města. Teď už jen poznat lorda Stagheima a budu naprosto spokojená.
Lehce povytáhnu obočí, když Valerie začne mluvit o nebezpečí.
"Nepotřebuji ochranu Vašich lidí, můj pane. Na to mám svoje vlastní."
Vložím se do hovoru. Král by si neměl zvykat rozhodovat o mne, nebo mluvit, jako kdybych tady snad nebyla.

I přes tato slova však nechám své lidi před dveřmi do kostela.

Kostel

Opřu se do velkých dveří kostela a ty se bez odporu otevřou. Dovnitř vejdu první, následovaný dámami.
"Váše Veličenstvo, mohla bych.."
Začne Val.
"Ne."
Přeruším ji a odmítavě zavrtím hlavou. Vím, co mi navrhuje, že to s Viktorem dneska vyřídí ona, ale Valerii vždy unikal význam mých setkání s bratrancem. Obrátím se na Arju.
"Princezno, předtím než přistoupíme k pořádnému představování, musím se svým drahým bratrancem vyřešit tu událost na plese. Byla by jste tak laskavá a zůstala za lady Valerií? Pro jistotu."
Usměji se na svoji princeznu. Za chvíli tu dojde k souboji, neboť to byl od začátku Viktorův úmysl. Už od malička je posedlý našim vzájemným soupeřením. Vždycky ho porazím, ale to ho spíš hecuje. A když mi dva bojujeme, tak nevnímáme okolí kolem sebe a princezně by se tak mohlo něco stát. Proto je tu Valerie s úkolem Arju chránit. Kdokoliv méně schopný by nebyl prostě dostačující.

Kostel

Vstoupím do kostela a rozhlédnu se kolem sebe. Jen těžko skrývám své podráždění, když mě Asterisk požádá, abych se schovala za Valeriinu sukni.
"Můj drahý, já jsem pod ochranou neustále. Doufám ale, že se Váš bratranec brzy objeví, začínám na něj být skutečně zvědavá."
S tím zatleskám a do kostela se protáhne chlapec, který pro mě ráno nachystal koně. Teď má v ruce tác se sklenkami a lahev vína. Nechám si nalít a poté začnu prohlížet fresky, které zdobí stěna kostela.

Viktor, vévoda ze Stagheimu přichází na scénu.

Uvnitř kostela je prostorno. Lavice, kde dříve seděli věřící byly odstraněny. Místo kazatelny je vepředu kostelní lodě stupínek s místem pro řečníka a umně tesaným kamenným pultem, kde patrně spočíval výtisk svaté knihy Církve Jediného-Bible. Sloupy držící stavbu pohromadě jsou zdobeny reliéfy andělů a svatých.

Fresky v kostele jsou dosti zašlé, ale pořád můžeš rozpoznat jednotlivé motivy. Jediný kázající svým učedníkům z jakési hory, Jediný sedící na zlatém trůně, apod. Chlapec s tácem se drží u tebe, kdyby jsi potřebovala odložit sklenku, nebo dolít. Králi se jeho příchod očividně nelíbí, ale než stačí zaprotestovat, ozve se odněkud melodický, takřka zpěvavý hlas.
"Nekonečná tajemství, jsou dary bohyně. Hledáme je, aby jsme je pak mohli vzít k nebesům..."
Král stojící uprostřed kostelní lodě si povzdychne.
"Nemilovaný, kapitola čtyři."
Prohlásí kamsi ke stínu za jedním ze sloupů u stupínku. Tato kniha je ti jakožto vzdělané ženě známá. Jedná se o svatou knihu Astrijské Církve. Tedy bohyně lásky.
"Výborně, takže si to pořád pamatuješ."
Odpoví hlas jakoby posměšně. Ze stínů se vynoří postava odděná do stejného ošoupaného hrudního plátu s ještě ošoupnějším pouzdrem na meč, než má král. Tak to je on, Viktor von Stagheim. Říšský generál a vévoda. Má dlouhé, vlnité hnědé vlasy a na hezkém obličeji melancholický výraz. Narozdíl od krále je hladce oholen. Celkově je to typ rytíře, jakému je lehké podlehnout, jesli víš, co tím myslím.

"Jak bych si to nepamatoval, když jsi to do mě tlačil celý rok."
Pokračuje král v rozhovoru a poklepe si na hlavu, aby svá slova zdůraznil.
"Tentokrát jsi to vážně přehnal Viktore."
Přehodí král řeč na události na včerejším plese. Na Viktorově tváři se objeví překvapený výraz.
"Já? Já, že jsem to přehnal? Kdo vyhrožoval chudáku Christiánovi věcmi jako uvěznění a vykastrování?"
Odpoví králův bratranec otázkou, král se nadechne v odpověď, ale je přerušen.
"Šlo jen o změnu skladby. Kdyby jsi ten tanec zkazil, tak by se pod tebou trůn neotřásl."
Viktor si založí ruce na prsou.
"Ale šlechta.."
Pokusí se Asterisk o obranu.
"..si může nakašlat."
Dopoví Viktor. Král zavrtí hlavou.
"Nebudu se s tebou dohadovat. Chtěl jsi souboj a toho se ti také dostane."
Král položí ztěžka ruku na jílec svého meče.
"Bude to trvat jen chvíli, jako minule. Koneckonců, já jsem tady král a hrdina Říše."
Dodá Asterisk a v jeho hlase je znát výzva. Vévoda ze Stagheimu nakloní hlavu lehce na stranu.
"Tak arogantní...rád bych věděl na jak dlouho?"
Viktor obnaží svůj meč a ukáže jím na krále.
"Říše tedy potřebuje nového hrdinu!"
Na tváři obou mužů se objeví veselá grimasa, jako na tváři malých kluků, kteří právě pod stromečkem rozbalili novou hru.

Valerie se od objevení vévody ze Stagheimu na scéně tváří jako jedinec s opravdu silnou bolestí zubů. Poslušna přání krále se přemístí tak, aby chránila tebe a když už je tady, tak i chlapce, který je tu s tebou a na celou scénu kulí oči jak mlok.

Bratranec

Tak vida, bratranec je konečně na scéně. Cítím, jak se přeze mne přelila vlna magie. Se zájmem si muže prohlížím. Celé tohle divadlo je skutečně vtipné. Ráda bych v tomhle ohledu stála za svým budoucím chotěm, ale kousek, který vyvedl lord Stagheim, byla vyloženě klukovina. Možná mám ale tendenci chtít mu prominout, jelikož jde o velmi sympatického muže. Doufám, že tohle brzy skončí, a budeme se moci konečně seznámit.

"Kapitáne, ustupte prosím. Ráda bych souboj viděla."
Požádám Valerii, která mi nyní stojí ve výhledu. Podráždění v mém hlase je jasně patrné. Chlapec, po mém boku, se, při těch slovech, nervózně ošije.
Znovu se napiju vína a se zájmem pozoruji tyhle dva kohoutky. Je vidět, že se na souboj oba dva těší. Jak divoké to tedy může být? Jistě nechtějí jeden druhému skutečně ublížit. Natož aby chtěli tenhle kostel srovnat se zemí.

Popojdu tak, aby mi Valerie nestála v cestě. král si může říkat co chce, ale já přílišnou blízkost té ženy nenesu příliš dobře.

Rodinná bitva

Král i vévoda Stagheim se do sebe zaklesnou meči. Srandovní je, že jsi ani nepostřehla, kdy král tasil. Asterisk vévodu přetlačí, narazí do něj ramenem a dvěma údery meče jej zatlačí do defenzívy.
"To jsi od minule ani trochu netrénoval?"
Zeptá se škádlivě. Vévoda se dalšímu královu útoku vyhne, krátkým bodnutím jej přinutí ustoupit a začne se svým útokem. Nyní je v defenzívě král.
"Podceňuješ mě, Asterie. Všechny moc podceňuješ, to je tvoje slabina."
Zazubí se vévoda skoro, jako kdyby už vyhrál. Král však jeho útoky odrazí a jednou mohutnou ranou meče udeří na vévodu tak mohutně, až se v kostele zvedne poryv větru, který rozvíří všudepřítomný prach. Vévoda tento úder zachytí svým mečem, ale síla tohoto úderu jej odhodí nazpět. Nicméně se udrží na nohách. Průměrný bojovník by už se válel v prachu.

Od této chvíle boj zintenzivní. Král i vévoda skutečně využijí celý prostor kostela a párkrát se dostanou až nebezpečně blízko k tobě i chlapci. V tuto chvíli se pokaždé před tebou objeví lady Valerie připravena zasáhnout, nicméně oba protivníci vždy změní směr své bitvy a odkloní se od vás, aníž by musela rytířka zasahovat.

Pokud jsi doufala v nějaký nevinný sparing, tak tě pánové zklamali. Oba dva si vzájemně nic nedarují a vyměňují si údery jako v bitevní vřavě, nicméně na obličejích mají pořád ten samý výraz, jako dva kluci, kteří se právě velmi dobře baví. Dojde k dalšímu zaklesnutí mečů.
"Přiznej se Viktore, že ty to jen tak šolícháš? Tohle přeci nemůže být všechno?"
Zazubí se král na vévodu.
"Eeeech...sklapni, Asterie!"
Je mu odseknuto, což však na králově tváři vyvolá jen úsměv člověka, kterému se právě dostalo zadostiučinění. Oba muži, jako kdyby se během bitvy změnili v malé kluky vzájemně se vyzývající.

Změna se udála i s lady Valerii. Je těžké v ní číst, ale ty nejsi žádná novicka. Normálnímu pozorovateli by to tak nepřišlo, ale ty můžeš v jejím obličeji rozpoznat zaujetí od momentu, kdy se králi objevil v rukách meč. Jak souboj pokračuje, Valeřiny oči prozrazují její vzrušení. Pokaždé, když má Asterisk navrch, tak tato žena září jako sluníčko (na její poměry, to v praxi znamená, že se jí mírně zvedly koutky úst) a pokaždé, když má navrch vévoda Stagheim, je znát, že by se na něj nejraději vrhla (to svírá meč a probodává nebohého Viktora pohledem). Krále sleduje s podivným leskem v očích. Nedokážeš přesně určit, o co jde. Snad úcta? Zbožňování? Možná vášeň? Tak jako tak, není to pohled, který by jakoukoliv nastávající manželku nechal chladnou.

Souboj nicméně stále pokračuje. V momentě, kdy jim opět věnuješ plnou pozornost, oba soupeři od sebe právě odskakují, ale v ten samý moment už jsou zase v sobě a vyměňují si údery. Útok střídá protiútok. Meče výří, kostelem je slyšet prudké oddechování jak královo, tak vévodovo. V jeden okamžik se dostanou oba k levé straně kostelní zdi, kde se vévoda vyhne králově úderu, který vypadal, že bude konečným, narazí do krále a narazí jej na zeď tak, že je s podivem, že ji oba neprobourali a napřáhne se k úderu pěstí. Král jeho ruku zachytí, chytne jej a oba se přetočí tak, že teď je na zeď naražen vévoda. Ten krále udeří svým čelem do tváře. Král poodstoupí a vévoda na něj udeří mečem. Asterisk ustupuje a vykrývá vévodovy údery, ten najednou udělá takový divný pohyb rukou, král máchne svým mečem, zazní třesknutí kovu o kov...a ty se díváš na otupený hrot dýky, která ti míří na hlavu. Naštěstí lady Valerie, poslušná králova přání se držela celou dobu u tebe a rukou v ocelové rukavici chytila dýku dřív, než doputovala ke svému cíli. Tvé hlavě. Během dvou mrknutí oka ti dojde, co se stalo. Vévoda se pokusil krále překvapit tím, že po něm hodí dýku, kterou ukrýval. Nicméně král vrženou dýku mečem odrazil, ale tak nešťastně, že zamířila tvým směrem. Dýka by tě nezabila, ale pravděpodobně by ti způsobila vážné zranění.

Za tebou se ozve hluk od toho, jak chlapci, který tě obsluhoval, nevydržely nervy a on omdlel upustívš tác i s jeho obsahem. Ne, že by to vypadalo, že vám král, nebo vévoda věnují byť jen ždibec své pozornosti. Ale neujde ti, že král teď na vévodu zaútočil zběsileji a tvrději, než dřív.
"Už to nebude moc dlouho trvat."
Řekne lady Valerie tonem, že nevíš, jestli mluví k tobě, nebo k sobě.

Souboj

Souboj započne, avšak není tím, co mě zajímá nejvíce. Z počátku jsem si toho nevšimla, ale jakmile mi pohled ulpí na kapitánce, nedokážu už od ní odtrhnout pohled. Sledovat její výraz je pro mě daleko poučnější, než dva kohouty na hnojišti.
Na mé tváři to není znát, ale nálada mi okamžitě o několik stupňů poklesne. Moje antipatie k této ženě je čím dál hlubší. Král to možná nevidí, ale mě je zcela zřejmé, co se tady děje. Otázkou je, co s tím hodlám udělat.

Raději se opět pokusím soustředit na souboj. Náhle však třeskne rána a já, za svými zády, ucítím pohyb. Chlapec, který za mnou, do této chvíle, poslušně kráčel s tácem a vínem, se pohne vpřed. Vše se stane ve zlomku okamžiku. Dříve, než karafa s vínem stihne dopadnout na zem, stojí vedle mě. Už to však není malý chlapec, je to dospělý muž, oděný v rouchu válečného mága.

Jednou rukou mě objímá kolem ramen, tu druhou má napřaženou před sebe. Konečky jeho prstů jako by jemně zářily. Dotýká se magické bariéry, kterou kolem našich těl vytvořil.Na tvář mi dopadne jemný, stříbřitý prach. To jediné, co zbylo z odražené dýky.
Mohla jsem být mrtvá. Tahle myšlenka jen prolétne mou hlavou a opět zmizí. Svému ochránci plně důvěřuji.
"Děkuji, Theodore."
Obdařím mága lehkým úsměvem a vděčným pokývnutím hlavy. Ten jen něco tiše zamručím, kouzlo však zachová až do konce souboje. Teprve poté bariéru nechá rozplynout a ustoupí ode mne.

Konec bitky. Vévoda Stagheim se předtsavuje!

Zásah tvého ochránce Valerii vůbec nepotěšil. Jako kapitán stráže je zodpovědná za vaši ochranu a tyhle zodpovědné typy jsou prostě háklivé na taková překvapení. Je to jejich práce o všem vědet a všechno znát. Kapitán stráže v Edenu není v tomto jiný.

Co se týče souboje, Asterisk zatlačí vévodu do hluboké obrany a znovu se oba protivníci zaklesnou meči, Astrisk však o něco víc předsune nohu, zatlačíí na meč, čímž donutí vévodu ustoupit, ten však o královu nahu zakopne a svalí se na zem. Král je hned u něj a mečem mu míří na hrdlo. Jen stěží by někdo uvěřil, že po všech finesách, elegantních výměnách a vůbec po takové úporné bitvě králův bratranec naletí na tak starý a primitivní trik. Souboj je u konce.

Král se svým širokým úsměvem nabídne vévodovi pomocnou ruku při vstávání.
"Dobrý souboj Viktore. Tam u té zdi jsem si už skoro myslel, že mě máš."
Vévoda přijme nabízenou ruku a s lehkým odfrknutím se postaví.
"Nemusíš být tak shovívavý, bratranče. K tvé porážce jsem měl asi tak blízko, jako je slunce k zemi."
Odpoví. V jeho hlase není žádná hořkost, nebo závist. Jedná se o prosté konstatování.
"Pak jsi byl k vítězství nejblíže za poslední roky, Viktore."
Odpoví král dobrosrdečně, čímž vyvolá u vévody krátký záchvat smíchu. Asterisk pak vezme Viktora kolem ramen.
"Pojď, rád bych ti představil svoji nastávající."

S rukama kolem ramen, jako dva nejbližší přátelé k tobě král a vévoda dojdou. Na tváři pořád ty stejné klukovské úsměvy. Král se zadívá na tebe, nebo přesněji řečeno na tvého ochránce, který sice zrušil bariéru, ale na králův vkus tu ruku kolem tvého ramene nechal až moc dlouho. Nan tváři se mu tedy usadí poker face, když tě osloví.
"Princezno, dovolte mi abych vám představil svého drahého bratrance Viktora, vévodu ze Stagheimu, říšského generála a jediného Astriina rytíře na celém Alerionu."
Představí ti král vévodu.
"Viktore, je mi ctí ti představit Arju Mari Aed Eden. Moji nevěstu a budoucí královnu Říše."

Vévoda se ti hluboce ukloní, vezme tvoji ruku do své a galantně ji políbí s očima upřenýma do tvých. Vévoda má velmi pronikavý a upřímný pohled. Takřka hypnotizující. Jsi si jistá, že s jeho pomocí dobil nejedno dámské srdce. A pravděpodobně nejenom srdce. Když ruku od vévody odtahuješ, zjistíš, že v ní držíš jasně rudou růži. Jak se ti dostala do ruky, to je tajemství, které zná jen on. Viktor se ujme slova jako první, jak se sluší a patří.
"Má paní, těší mě, že vás poznávám. Prosím, přijměte tuto růži na důkaz dobré vůle a též jako upomínku na dary bohyně, kterým se vám dostává mírou tak vrchovatou, že i krása květu ve vašem držení bledne v porovnání s vámi."
Složí ti kompliment tonem hlasu jemným jako samet. Takhle zblízka jasně vidíš jeho symetrickou, takřka dokonalou tvář. Jasné oči, úsměv po kterém by roztál snad i ledovec a vlasy tak husté, leč jemné, že svádějí k pohlazení. Ano, "rytíř srdcí" je titul, který k vévodovi jednoduše sedí. Asterisk si jemně odkašle, čímž na Viktorově tváři vyvolá krátký, plachý úsměv.
"A omlouvám se za svůj nepovedený žert na váš i králův účet."
Dodá vévoda Stagheimský a znovu se ti hluboce ukloní.

Vévoda

Souboj konečně skončí a mě potěší, že vítězem je právě můj budoucí choť. Na mužích však náhle není žádná nevraživost patrná- Opět jsou to jen dva kluci, kteří se skvěle pobavili.
Lehký úsměv mi na rtech vyvolá i žárlivý pohled, který se králi mihne ve tváři. Snažím se to nedat příliš znát, ale náhle cítím jisté zadostiučinění za to, že já musím snášet Valerii.

Jemným pohybem ruky naznačím Theodorovi, že může jít. Mág se lehce ukloní mým směrem a poté spěšně opustí kostel. Rozhodně to ale neznamená, že by na mě přestal dohlížet, ani já sama si nedokážu představit, jakou mocí skutečně oplývá. Myšlenka na to, že jsem pod neustálou ochranou, by krále pravděpodobně nepotěšila. Především proto, že Theodorovi jistě neunikla jeho noční návštěva.

Udělám pukrle a obdaruji vévodu sladkým úsměvem.
"Potěšení je na mé straně. Bojoval jste dobře."
Se zájmem si prohlédnu růži, která jako kdyby mi vykvetla přímo v ruce. Hezké, ale na princeznu ze země mágů tohle skutečně valný dojem neudělá. O vyznavačích Astrie si navíc myslím své.
"Mě se omlouvat nemusíte, ale vrchní ceremoniář by nějakou omluvu možná s radostí uvítal."
Vévodův šprýmařský kousek mě nerozhodil ani zdaleka tolik, jako krále. Na druhou stranu jsem za něj byla vděčná. Měla jsem možnost poznat jinou královu osobnost.

"Pokud jste tady skončili, mám slíbenou prohlídku místních vinic. Potěšilo by mě, pokud byste se k nám připojil."
Pozvu vévodu na naší vyjížďku a spiklenecky na něj mrknu.
"Velmi ráda bych si poslechla nějaké historky z králova dětství."

Na cestě do vinohradu.

Viktor se na tvá pochvalná slova o dobrém boji znovu galantně ukloní.
"Bohužel, ne dostatečně dobře."
Odtuší jemně a na tváři se mu na krátko objeví nesouhlasný výraz, když se zmiňuješ o tom, že dluží omluvu vrchnímu ceremoniáři.
"Pokud vás to potěší, pak se rád připojím."
Přijme vévoda tvoje pozvání. Nad tvým návrhem ohledně historek z dětství se Viktor zatváří jako kocour, který zrovna spozoroval ptáčka. Asterisk se naopak zatváří jako ten zmíněný ptáček. Vyděšeně.
"Ale jistě, to bych zajisté mohl. Jako děti jsme já a Jeho Veličenstvo vyrůstali spolu. Otázkou je, jaké historky vás zajímají?"
Odpoví ti vévoda ze Stagheimu s úsměvem. Pokud potřebuješ, vévoda ti pomůže na koně.

Král se mezitím dá do hovoru s lady Viktorii. Neslyšíš je, neboť jejich rozhovor probíhá dál u koně Jeho Veličenstva, který "parkuje" trochu dál od tebe. Vypadá to, že lady Viktorie proti něčemu protestuje. Král se na okamžik zatváří zamyšlemě a pak jen mávne rukou, což na obličeji sličné rytířky vyvolá nesouhlasný výraz. Pak se oba vyhoupnou do sedel. Lady Valerie zaujme své místo mezi stráží a král se připojí k tobě, načež se vydáte na cestu. Viktor se drží taktéž mezi stráží a vesele s rytíři za jízdy hovoří.

Vyjížďka

Venku není po Theodorovi, ale ani po malém chlapci, ani vidu, ani slechu. Jednoduše zmizel, jeho přítomnost tak registruji pouze podle jemného brnění na kůži. Magií nadaní jsou na takové věci citlivější. Čím mocnější mág, tím znatelněji je cítit jeho přítomnost. Velkou moc jde skrýt, nikoliv však úplně, vždy zůstanou nějaké stopy. Pouze ti nejlepší je však dokážou stopovat.

Dovolím Viktorovi, aby mi pomohl do sedla, vzhledem k tomu, že jsem nyní dočasně bez svého stájníka, tak se mi jeho pomoc docela hodí. Ne, že bych snad na koně nedokázala vyskočit sama, jen by to asi nebylo příliš vhodné, pro budoucí královnu.

"Samozřejmě nejvíc mě zajímají ty, které mého budoucího chotě donutí se červenat."
Pronesu, provokativně dost nahlas. Ráda Asteriska pokouším. Vím, že nyní to už dávno není malý chlapec, i tak bych se ale, o svém budoucím choti, mohla dozvědět něco, co by mi pomohlo ho lépe poznat.

Nefromální hovor na cestě

"Samozřejmě nejvíc mě zajímají ty, které mého budoucího chotě donutí se červenat."
Když tohle uslyším, tak mi jemně zrůžoví tváře a decentně si odkašlu, abych skryl rozpaky. Dobře vím, že Viktor má v zásobě spousty veselých historek, ale některé nejsou pro Arjiny uši a já doufám, že si to můj bratranec uvědomuje. I když spíš ne. Musím jej někde po straně zpracovat dřív, než to udělá má princezna. Ale než si s ním stihnu promluvit, odvleče mě Valerie stranou. Její starosti chápu, ale nehodlám proti Arje zasahovat pro takovou maličkost. Z nějakého důvodu to Val rozladí. Takže další osoba se kterou si musím někde stranou osobně promluvit.

Během jízdy se Viktor drží mezi doprovodem a vesele se baví s našimi rytíři. V tomhle je jednička. Vévoda Stagheimský se mnou absolvoval všechny mé tažení a většinu bitev sloužil pode mnou, takže tuhle jeho stránku znám dobře. Nikdo nevychází s prostým vojákem tak dobře jako Viktor. Mezi generály Říše je v tomhle jasně nejlepší. V zásadě platí, že pokud chcete armádu s vysokou morálkou, dejte do ní Stagheima, tuto zásadu uznává dokonce i Valerie, která o vévodovi jinak nemá moc vysoké mínění.

Speak of the devil...Valerie se drží v rozumné vzdálenosti za mnou a princeznou, což mi dává okénko k neformální konverzaci.
"Takže...tvůj osobní ochránce je mág?"
Spíš než otázka je to konstatování a takové jemné vybídnutí, aby mi o něm Arja pověděla něco víc. Jako její budoucí manžel bych měl o mužích v jejím okolí něco vědět. A taky..možná trošku žárlím. Na čež naváži další, podle mě celkem logickou otázkou.
"Ví o nás dvou a naší...ehm...noční schůzce?"
Hlavou mi proletí vzpomínka na Arju a její tiché sténání. Jemně zčervenám, nicméně trvám na odpovědi.

Co je šeptem

Na veselé historky z králova dětství si budu muset počkat. Rozhodně nelituji, neboť nyní jedu po boku krále a mám tak možnost si s ním opět promluvit. Stává se z toho vyloženě záliba.
Musím se pousmát, když král začne vyzvídat ohledně mého ochránce. A velmi rychle také odhalí, proč ho to zajímá.

"Téměř každý z mého doprovodu, je mágem."
Prozradím králi další ze svých tajemství. Každý jeden z nich, i ten poslední sloužící, byl pečlivě vybrán. Možná, že působí prostě a obyčejně, ale jsou schopní velkých věcí. Otec se postaral o to, že budu chráněna na každém kroku.
"Mistr Theodor je ale nejlepší z nich. On je všude, a nikde. A ano, včera večer o nás věděl. Nemáte se však čeho bát, je oddán mně a pouze mně. Má tajemství, a nyní i vaše, jsou u něj v bezpečí."
Usměju se na Asteriska, aby bylo jasné, že si skutečně nemusí dělat starosti o svou pověst. Mrzelo by mě, pokud by se tímhle nechal od dalších návštěv odradit.

"Pokud byste se mě zeptal, tak v Edenu žádní váleční mágové nejsou. Vlastně tohle by Vám řekl úplně každý. A přesto zde máte Theodor."
Utajený řád válečných mágů, sloužící k ochraně mé země. Eden má daleko větší vojenskou moc, než si kdokoliv zvenčí dokáže představit. Taková malá země se musí umět bránit.
"Mistr Theodor ale není jen mým strážcem. Je mi mým učitelem..." ...důvěrníkem a přítelem. To však už nahlas neřeknu. Král nemá důvod žárlit a já mu nechci žádný dávat.

Příjezd!

Arja mě překvapí oznámením, že každý z jejího doprovodu je mág. To mám jako hrad plný lidí, kteří umí myšlenkou zlikvidovat horu a tak? Jako, ne že bych byl nějak proti mágům, ale to povolání je prostě nebezpečné. Takže tento fakt prostě nemohu brát na lehkou váhu, ať už princezně jakkoliv věřím.

Přitakávám Arje, když vypráví o mistru Theodorovi a válečných čarodějích. Útok na Eden by byl zjevně obtížný a v konečném důsledku by vojenské podrobení té země Říši přišlo dráž, než by byla předpokládaná návratnost takového podniku.
"Ano, včera večer o nás věděl..."
Odpovídá mi princezna Edenská na moji otázku.
"Počkat...co?"
Projde mi hlavou.
"Takže...věděl, co děláme? Jak?"
V hlavě mi naskočí obraz tváře mistra Theodora, jak nás pozoruje odněkud z rohu místnosti takovým tím přísným, hodnotícím pohledem. Je možné, že posuzoval můj výkon a mého...ehm..Kalhotového Krále?
"Meep!"
Polknu a rozhodnu se dál takto nepřemýšlet. Mágové jsou vskutku děsiví.

Po nějaké chvíli dojedeme na místo. Královský vinohrad číslo 11. Samozřejmě jsem vyslal část služebnictva vše přichystat už brzy ráno, takže přivítání je připraveno. Uvítá nás menší dav zdejších pracovníků v čele se správcem. Vzduchem se nese provolávání slávy.
"Ať žije král!"
A samozřejmě.
"Sláva princezně!"
Ve větru se dokonce třepetá velká Říšská zástava vedle menší, ale stále hrdě se tyčící státní vlajky Edenu. Tak trochu podezřívám svého ministra, Lorda Runcimana, že tohle zařídil on. Nestěžuji si. Vlastně je to dobrý nápad, jak zdůraznit všem, že Eden a Říše budou v budoucnu spojení právě mým manželským svazkem s princeznou. Vzdám zasalutováním hold oběma vlajkám, jak se ode mě čeká, počkám na princeznu, neboť i od ní se čeká nějaká reakce a pak můžeme postoupit ke skupince vedené správcem vinohradu, která nás má formálně uvítat.

Vinohrad

Všimnu si, že Asterisk je mými informacemi trochu rozhozený. Sice se snaží nedat to na sobě znát, ale já už se pomalu učím v jeho tváři číst.
"Omlouvám se. Měla jsem Vám o svém doprovodu říct už při příjezdu. Jistě ale chápete, že co se mého bezpečí týče, tohle bylo nejlepší řešení."
Většina mých mágů nejsou válečníci. Jsou to jen lidé, kteří jsou schopní léčit, spravovat, poznat jedy, vycítit magii, nebo třeba i artefakty, které by mě mohly zranit. Nejsou zde coby ohrožení říše, pouze pro mou vlastní ochranu.

Na vinohradu už nás čeká hotové procesí. Nasadím zářivý úsměv a radostně kynu ze sedla koně. Krátce pohlédnu na třepotající se vlajky a lehce skloním hlavu, na znamení úcty.
Seskočím z koně a spolu s ostatními zamířím vstříc správci vinohradu. Se zájmem se kolem sebe rozhlížím. Vinice je nádherná, na keřích jsou vidět masité hrozny, které se budou co nevidět sklízet. Vypadá to, že úroda letos bude hojná.

Uvítání

Jakmile vzdáme hold vlajkám, dav začne provolávat znovu slávu, tentkrát ještě více než prve. Já a moje princezna se vydáme k uvítací skupince vedené správcem vinohradu.
"Vaše Veličenstvo. Nejjasnější princezno, je mi ctí vás přivítat v královském vinohradu číslo 11. Jsem správce Billy Hersh, tohle jsou mí pomocníci a nejlepší pracovníci tohoto vinohradu.."
Ujme se slova správce. Představí nám i své druhy, jejichž jména nejsou zase tak důležitá, přesto každému krátce kývnu hlavou na pozdrav.
"Dovolili jsme si pro vás připravit malé osvěžení a zároveň ukázku naší práce, jestli mohu.."
Mezi naší skupinkou se objeví asi tak 13-ti letá dívka s podnosem na němž jsou postaveny dva stříbrné, ručně tepané poháry. S úsměvem přikývnu. Dát si po projíždče trochu vína? Proč ne? Správce pokyne dívce a ta s podnosem přistoupí nejdřív ke mě. S úsměvem si od ní vezmu pohár a mrknu na ni, čímž vyvolám lehké začervenání. Dávám tomu tak 4 roky a z té dívky bude krasavice. Na to dám krk. Dívka pak přistoupí k Arje, aby si i ona mohla vzít pohár, přičemž na ni upře svá jasně modrá kukadla a podnos se trochu zachvěje. Není divu, která malá holka nechce být princeznou? Když jste tedy blízko opravdové princezně, tak asi budete trochu nerovozní, nicméně děvče je nrvozní dost a tak se stane neštěstí a princeznin poháír se převrhne a vylije. Dav kolem nás strne. Dívka zbělá a vyděšeně vykulí oči na převrhlý pohár a jeho obsah vylitý všude po podnose. Pohledem těkne mezi tebou a tácem, než promluví.
"Prosím za prominutí, princezno. Já...já nechtěla, prosím, neubližujte mi.."
Knikne ostýchavě a vystrašeně, jako kdyby čekala, že dostane ránu. Nebo že se na ní vrhnou muží z mé stráže a odvlečou ji do vězení, nebo tak něco. Dívka před princeznou trochu couvne. Lidé kolem nás, včetně správce, zatají dech a pozorují moji i princezninu reakci. Dám Arje volné ruce k tomu, aby se o tuto situaci postarala. Koneckonců, byl to její pohár, ne?

Vinice

Správce se skutečně snaží udělat ten nejlepší možný dojem. Jsem zvědavá, jak budou chutnat jeho vína. Trochu mu však jeho snahu pokazí mladá dívka, která roznáší víno. Vypadá to, že je ze mě natolik nervózní, že můj pohár skončí na zemi.
Mám pocit, že dav lidí, který nás pozoruje, v tom okamžiku zatajil dech. Všichni čekají na mou reakci.

Věnuji dívce laskavý úsměv.
"Nic se nestalo. Rozlité víno ještě nikomu neublížilo."
Pokynu jí, aby pohár sebrala a nalila mi další. Děvče vypadá, jako kdyby mělo každou chvíli omdlít. Doufám, že jí za to správce nijak zle nepotrestá. Chápu, že pro někoho, jako je ona, je setkání s budoucím královským párem velká čest.

Dívka zmizí ale velmi rychle se vrátí s dalším pohárem. Je na půl cesty ke mě, když se, jakoby odnikud, vynoří Theodor, sebere pohár z tácu a napije se z něj. Rychle však víno opět vyplivne a pohár mrští na zem. Druhou rukou popadne dívku za zápěstí.
"Nepijte to, Vaše výsosti. To víno je otrávené."
Sdělí, naprosto klidným hlasem. Náhle je jasné, proč byla dívka tak nervózní.

Přepadení!

Všem spadne kámen ze srdce po tvé reakci na rozlité víno. Z davu se dokonce ozve potlesk. Pak se vše zvrtne. Po Theodorově zákroku obklopí mistra mága a dívčinu obláček kouře. Když se rozptýlí, je dívka pryč. Místo ní se dva metry před Theodorem objeví assasin ženského pohlaví se šátkem přes půl obličeje.
"Nemám ráda pokažené plány."
Prskne na mága nenávistně. V ruce se ji objeví zahnutá kukri, kterou hodí po Theodorovi. Ten vykouzlí štít, ale k jeho překvapení jím zbraň vražednice projede jak nůž máslem. Mág se jen tak tak stačí vyhnout a kukri jej "jen" řízne do ramene, pak mága obkrouží a jako bumerang se vrátí své majitelce do rukou. Na kukri zůstalo trochu krve. Vražedkyně svoji zbraň přitiskne k ústům a Theodorovu krev smyslně slízne. Mistr Mág se přestane hýbat.
"Zabij princeznu." Rozkáže vražednice mágovi. Theodor se k tobě otočí s prázdným výrazem v očích a v ten moment mága pohltí bílé světlo teleportačního kouzla. Theodor, jako tvůj ochránce, samozřejmě počítal se situací, kdy by jej někdo ovládl a donutil na tebe zaútočit a proto na sebe dávno seslal kouzlo, které se po splnění určitých podmínek (útok na tebe, či tvé spojence) aktivuje a odteleportuje jej pryč.

Ze zbraně vražedkyně cítíš velmi silnou koncentraci magické rudy. Zřejmě půjde o vysoce nebezpečnou osobu. O to víc se situace stane prekérní, když se vražedkyni objeví v ruce další kukri a ona se vydá s vražedým pohledem v očích přímo k tobě. Při každém kroku o sebe udeří oběma kukri. Situace pro tebe nevypadá dobře, ale v posledním momentě si vzduchem mihne obrněné tělo lady Valerie, která ramenem srazí vražedkyni na zem. Ta udělá pár kotoulů a ztratí se v nadešlé vřavě.

Mezitím se mezi davem a vůbec všude, kam jen oko dohlédne, začínají objevovat cizí ozbrojenci. Na první pohled je jasné, že krále, princeznu a jejich doprovod početně převyšují. Vzduchem začnou létat šípy. Začínají se ozývat první výkřiky. Začínají umírat první lidé. Útočníci se v žádném případě nedrží zpátky a zabíjejí civilisty. Jednou z prvních objetí je i nebohý správce vinohradu, kterému prolétl okem šíp, když se tělem snažil chránit jakousi starší ženu. Ta je krátce po správcově skonu zmasakrována třemi útočníky s dlouhými meči. Útočníci začnou mezidavem páchat hotová jatka.

Král si uvědomí, že má u pasu stále pouzdro s cvičným mečem. I tak jej ale musí tasit proti nepříteli s krátkým mečem a kulatým štítem, který se před ním zčistajasna objevi. Král odrazí dva útočníkovy výpady a ramenem zatlačí na jeho štít, čímž svého protivníka posune směrem dozadu, kde se objeví králův bratranec Viktor a svým mečem nepřítele krvavě ztrestá.
"Braňte krále"
Zavolá Viktor.
"Na to se vykašlete, braňte civilisty! Vytvořte kordon a oddělte útočníky od davu!"
Zruší král rozkaz a začne vydávat své vlastní příkazy, ukazujíc mečem. Muži pod jeho velením brzy vytvoří bojovou formaci a boj mezi oběma stranami vypukne naplno. Asterisk se ohlédne kolem sebe a spatří tebe a Lady Valerii.
"Val, vem si dva muže a odveďte princeznu odtud!"
Valerie vypadá, že chce něco namítat.
"To je rozkaz!"
Zahřmí král. Valerie vezme dva rytíře a společně se chystají tě eskortovat do bezpečí. Tedy, pokud tady a teď vůbec něco takového existuje.